Institut geologického inženýrství Hornicko-geologické fakulty, Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava GEOGRAFIE GEOVĚDNÍHO A MONTÁNNÍHO TURISMU © Ctirad SCHEJBAL 2017 Titul: Geografie geovědního a montánního turismu Autor: Prof. Ing. Ctirad Schejbal, CSc., dr. h. c. Recenzent: Prof. Ing. Vítězslav Zamarský, CSc. Obálka a grafická úprava: Prof. Ing. Ctirad Schejbal, CSc., dr. h. c. ISBN: 978-80-248-4137-3 „S krajinami je to jako s lidmi, nikdy je úplně nepoznáme. Každý člověk a každá krajina mohou za určitých okolností projít všemi fázemi, od té nejubožejší ošklivosti až po tu nejvznešenější krásu.“ Christian Morgenstern (1871 – 1914) Geografie cestovního ruchu je jedním z nejmladších odvětví geografie. V současnosti dochází k dalšímu členění vlastní geografie turismu, tak jak se rozvíjí míra poznání a zejména chápání vlivů lidského rodu na prostředí, ve kterém spolu s ostatními tvory žije a bude žít i v budoucnu. Základy geografie vznikaly už v antice. Stačí vzpomenout otce historie Herodota z Halikarnássu, který ve svém obsáhlém díle Histories apodeixis z 5. století př. n. l. napsal, že „geografie je reálná, lidskou rukou vytvořená historie“. Prvý použil tento pojem ředitel alexandrijské knihovny Eratosthenes z Kyrény přibližně v roce 240 př. n. l. jako titul svého spisu „Geografika hypomnémata“. K velikému rozvoji jak teorie, tak – a to zejména – praktické aplikace v podobě turismu došlo v posledních dvou stoletích jako důsledek obecného zkracování pracovní doby a získávání finančních prostředků na cestování a rekreaci. Prvá část textu je zaměřena na teoretické základy geografie a zejména na kritéria, která se uplatňují při analýze podmínek realizace turistických aktivit. Druhá obsáhlejší část charakterizuje jednotlivé státy z hlediska jejich vývoje a kulturně-historických, přírodních a montánních poměrů. Je pochopitelné, že v systematickém přehledu nejsou popisovány všechny státy, a to ze dvou důvodů. Pozornost je věnována předevěím těm zemím, které jsou z hlediska kulturně-historického, geovědního a montánního turizmu zajímavé. Druhým, neméně závažným a v řadě případů určujícím hlediskem je otázka bezpečnosti pobytu v dané zemi. Pozornost se soustředila především na evropské státy. Jednak proto, že je v nich soustředěno obrovské množství kulturně-historických a přírodních památek, což dokládají údaje o rozmístění objektů světového dědictví UNESCO j jednotlivých světadílech. světadíl počet lokalit podíl plocha mil. km2 počet na plochu Evropa 457 43,16 10,382 44,02 Lat. Amerika 138 13,12 22,421 6,15 Azie 249 23,67 44,410 5,61 Afrika 135 12,83 30,329 4,45 Austrálie a Oceánie 32 3,04 8,910 3,59 Sev. Amerika 41 3,90 19,784 2,07 Druhým důvodem je skutečnost, že evropské státy jako celek věnují velikou péči svému kulturnímu a přírodnímu bohatství. Ctirad Schejbal OBSAH NÁZEV STR. ČÁST I - TEORETICKÝ ZÁKLAD 1 1. Úvod 2 1.1. Definice geografie 4 1.2. Geografie turismu 5 2. Hlavní problémy geografie cestovního ruchu 8 2.1. Základní terminologie 8 2.2. Směry výzkumu 13 3. Přírodní charakteristiky území 14 3.1. Reliéf 14 3.1.1. Morfologické makroformy 14 3.1.1.1. Výšková členitost 15 3.1.1.2. Členitost reliéfu 16 3.1.2. Geomorfologické prvky reliéfu 17 3.1.3. Geomorfologická charakteristika české republiky 18 3.2. Klimatické poměry 21 3.2.1. Klimatická a vegetační pásma 21 3.2.2. Klimatické prvky určující možnosti cestovního ruchu 23 3.2.2.1. Teplotní poměry 24 3.2.2.2. Sněhová pokrývka 24 3.2.2.3. Sluneční svit 25 3.2.2.4. Výskyt mlh. 26 3.2.2.5. Větrnost 26 3.2.2.6. Klimatické inverze 27 3.2.2.7. Hodnocení vlivu klimatických prvků a počasí 27 3.2.3. Klimatogeografické členění české republiky 27 3.3. Vodstvo 28 3.3.1. Podzemní vody 29 3.3.2. Povrchové vody 30 3.3.2.1. Moře 31 3.3.2.2. Jezera a umělé vodní nádrže 31 3.3.2.3. Vodní toky 32 3.3.3. Hodnocení turistického významu vodstva 34 3.3.4. Vodstvo české republiky 35 3.4. Flora 36 3.5. Fauna 40 3.6. Krajinné typy 40 3.6.1. Typologie rekreační krajiny 41 3.6.1.1. Mořská pobřežní krajina 41 3.6.1.2. Nížinná krajina 42 3.6.1.3. Krajiny kotlin a pánví 43 3.6.1.4. Vrchovina a horská krajina 43 3.6.1.5. Vysokohorská krajina 44 3.6.2 . Zvláštní krajinné typy 44 3.7. Krajina a ochrana přírody v české republice 45 4. Geovědní a montánní lokality a krajiny 47 4.1. Turistické objekty 47 4.2. Geodiverzita, biodiverzita a technodiverzita 47 4.3. Hornická a pohornická krajina 50 5. Tvorba a realizace turistického produktu 53 5.1. Tvorba a realizace produktů cestovního ruchu 54 5.2 . Grafické a písemné turistické dokumenty 56 5.2.1. Mapové výstupy 56 5.2.2. Písemné výstupy 59 6. Systémy ochrany geovědních a montánních objektů 59 6.1 Mezinárodní stupeň ochrany 59 6.1.1. Geovědní objekty 60 6.1.2. Montánní objekty 65 6.2. Světové, kontinentální a národní geoparky 68 ČÁST II – GEOGRAFIE TURISMU 72 7. Geovědní a montánní turismu v Evropě 73 7.1. Severské země 73 7.1.1. Norsko 74 7.1.2. Švédsko 77 7.1.3. Finsko 79 7.1.4. Dánsko 80 7.1.5. Island 82 7.2. Britské ostrovy 84 7.2.1. Velká Británie 84 7.2.2. Irsko 88 7.3. Země severozápadní Evropy 89 7.3.1. Francie 89 7.3.2. Belgie 94 7.3.3. Nizozemsko 95 7.4. Země jižní Evropy 97 7.4.1. Španělsko 97 7.4.2. Portugalsko 101 7.4.3. Itálie 102 7.4.4. Řecko 105 7.5. Země střední Evropy 108 7.5.1. Spolková republika Německo 109 7.5.2. Švýcarsko 111 7.5.3. Rakousko 113 7.5.4. Česká republika 115 7.5.5. Slovensko 119 7.5.5. Maďarsko 122 7.5.6. Polsko 125 7.6. Země východní Evropy a Rusko 128 7.6.1. Ukrajina 129 7.6.2. Rusko 132 7.7. Země jihovýchodní Evropy 136 7.7.1. Rumunsko 136 7.7.2. Bulharsko 138 8. Americký kontinent 143 8.1. Severní Amerika 144 8.1.1. Kanada 144 8.1.2. Spojené státy americké 146 8.1.3. Mexiko 149 8.2. Střední Amerika a Karibská oblast 151 8.2.1. Kostarika 151 8.2.2. Ostrovy amerického středomoří 151 8.3. Jižní Amerika 152 8.3.1. Venezuela 153 8.3.2. Brazílie 154 8.3.3. Peru 157 8.3.4. Bolivie 158 8.3.5. Argentina 160 8.3.6. Chile 163 9. Geografie cestovního ruchu v Africe 166 9.1. Země severní Afriky 166 9.1.1. Egypt 167 9.1.2. Tunisko 170 9.1.3. Maroko 171 9.1.4. Poznámky k dalším zemím Severní Afriky 174 9.2. Země Střední Afriky 174 9.2.1. Keňa 175 9.2.2. Tanzanie 176 9.3. Země Jižní Afriky 177 9.3.1. Jihoafrická republika (JAR) 177 10. Geografie cestovního ruchu v Asii 180 10.1. Země Blízkého a Středního východu 180 10.1.1. Turecko 180 10.1.2. Izrael 182 10.1.3. Spojené arabské emiráty (SAE) 183 10.1.4. Írán 184 10.2. Země Indického subkontinentu 185 10.2.1. Indie 185 10.2.2. Nepál 188 10.2.3. Šrí Lanka 189 10.3. Země Dálného východu 190 10.3.1. Čína 190 10.3.2. Nová Hedvábná cesta 194 10.3.2. Japonsko 196 10.4. Země Jihovýchodní Asie 198 10.4.1. Thajsko 199 10.4.2. Vietnam 200 10.4.3. Malajsie 201 10.4.4. Indonésie 203 11. Geografie cestovního ruchu v Austrálii, Novém Zélandu a Oceánii 205 11.1. Austrálie 206 11.2. Nový Zéland 210 11.3. Oceánie 212 Literatura 214 ČÁST I. - 1 - 1. ÚVOD Geografický prostor (území) je nezbytným předpokladem pro existenci lidské společnosti, neboť vytváří základ pro veškeré její aktivity, od využívání přírodních biotických i abiotických zdrojů, přes výrobu a spotřebu tovarů, realizaci služeb, získávání, přepravu a zpracovávání informací a rozmisťování a výstavbu nezbytných zařízení a objektů. Je rovněž základnou rozvoje jednoho z nejvýnosnějších odvětví celosvětového hospodářství – cestovního ruchu. V posledních desetiletích se intenzivně rozvíjí turismus, zaměřený na industriální objekty a průmyslem formovanou krajinu. V územích, ve kterých byly a doposud jsou určujícím typem lidské aktivity spojené s využíváním nerostných surovinových zdrojů, se pozornost zaměřuje na historické a současné montánní (hornické, úpravárenské, hutní a zpracovatelské) objekty a na dopady hornictví na formování krajinných typů. Nezbytnou součástí takovéhoto přístupu je i studium geovědních (geologických, geomorfologických, orografických, hydrologických) objektů a krajinných typů. Na prostorové rozmístění a rozsah turismu obecně působí tři skupiny faktorů, a to faktory selektivní, lokalizační a realizační (obr.1.1). Selektivní podmínky stimulují možnosti vzniku turismu v daném území. Člení se na objektivní (politické, ekonomické, demografické, urbanizační a ekologické) a subjektivní (psychologické, propagační). Pro konkrétní realizaci druhů a typů turismu a pro lokalizaci turistických objektů mají určující význam lokalizační podmínky. Sem se řadí přírodní faktory (geologické, geografické, morfologické, klimatické, hydrologické, biologické) a faktory společenské, tj. kulturně-historické, kam se řadí celá sféra technologických faktorů a atraktivit. Zásadní vliv na turistické aktivity mají realizační podmínky, a to dopravní infrastruktura a suprastruktura zahrnující sektor ubytovacích, stravovacích, informačních a doplňkových služeb. Z hlediska tohoto textu je pozornost zaměřena na faktory, které mají zásadní význam na vymezení objektů a územních celků vhodných pro realizaci programů geovědního a montánního turismu, tedy na lokalizační podmínky. To se týká nejen přírodních faktorů, které určují jak obecné možnosti cestovního ruchu, tak možnosti realizace produktů geovědního turismu, ale v případě montánního turismu všech historických i současných objektů spjatých s využíváním přírodních surovinových zdrojů a lidských aktivit, které se podílely na formování kulturní hornické krajiny.