Giovenni Antonio de ´Sacchis, řečený Il Porderone. Jeho nejvýznamn ější díla v rodném m ěst ě Petra Paterová Il Porderone, vlastním jménem Giovanni Antonio de ´Sacchis 1, se narodil okolo roku 1483 a zem řel 14.1. 1539 v Ferra ře. Byl to italský malí ř, který p ůsobil v dob ě renesance a byl jedním z prvních malí řů ovlivn ěných manýrimem. Jeho nejoblíben ějším tématem bylo ztvárn ění Svaté rodiny, často ale maloval portréty a asi nejvíce se do pov ědomí zapsal jako tv ůrce fresek. 2 Renesance: 1350-1600 Slova renesance použil nejprve G. Vasari a mínil jím obrození antického um ění v 15. a 16. století v Itálii (rinascitá del ľ arte antica); J. Burckhardt tímto pojmem ozna čoval (1855) objev p řírody a člov ěka na po čátku novov ěku. H. Wölfflin podstatu renesan čního slohu spat řoval v uzav řené form ě, harmonických proporcích, prostorovosti, velikosti, uklidn ění a jednot ě. Povahu renesan čního um ění nelze vysv ětlit pouhým návratem k antice; i když ideálem renesan čních um ělc ů byla antika, výsledkem jejich tvo ření bylo nové um ění, objevující soudobou skute čnost a reagující i na gotickou minulost. I renesan ční malí řství si vybíralo náboženské nám ěty, výjevy ze Starého a Nového zákona, ze života sv ětc ů a mu čedník ů, zvlášt ě si však oblíbilo takové, které umož ňovaly uplatnit nahé lidské postavy (K řest Krist ův, Umu čení sv. Šebestiána). Ale i biblické p říb ěhy lí čilo jako scény ze soudobé spole čnosti, dokonce s portréty významných sou časník ů (B. Gozzoli, D. Ghirlandajo aj.). Novým náboženským typem obrazu, který vytvo řilo renesan ční malířství, je tzv. sacra conversazione. Stejný význam jako náboženská malba m ěla v renesanci malba mytologická, alegorická a historická; nám ěty z antické mytologie a historie nabízelo soudobé humanistické písemnictví, renesan ční malí ři sami se zabývali humanistickými studiemi. Ideálem doby byl v ědec-um ělec, ovládající dokonale všechny v ědecké i um ělecké disciplíny, jak ho renesance vytvo řila v geniálních osobnostech Leonarda da Vinci a Michelangela. Vznik a rozvoj italské renesance souvisí se zvláštními politickými a 1 bibliograf Vasari uvádí jako pravé jméno Il Porderona Giovanni Antonio Licinio 2 Lexikon der Kunst/9, str. 240. 1 hospodá řskými pom ěry v Itálii na za čátku 15. století, s rozvojem italských m ěstských stát ů, v nichž se soust ředila rostoucí řemeslnická výroba, obchod a bankovní kapitál. Mecenáši um ění se staly vedle církve, vládnoucích rod ů a šlechty také mocné m ěstské cechy. Pod vlivem humanistického studia se renesan ční malí ř cítil um ělcem, tv ůrčí osobností, která má svá práva vůč i objednavateli. Um ělecká tvorba se za číná hodnotit p ředevším z estetického hlediska, přestává plnit pouhou funkci propagace náboženské ideologie. V renesanci byl poprvé definován obraz jako plošný pr ůř ez optickým kuželem, jehož vrchol leží v oku diváka (L. B. Alberti, De Pittura, 1435). Renesan ční realismus v malí řství se opíral o v ědeckou teorii perspektivy (architekt F. Brunelleschi, Piero della Francesca), hledal ideální lidský typ, který by zt ěles ňoval p ředstavu dokonalého člov ěka, v n ěmž by se harmonicky spojovala t ělesná krása s duševní ušlechtilostí podle p říkladu antické kalokagathie, p řičemž vycházel z napodobování typ ů soudobé spole čnosti. Snahou renesan čního malí ře bylo podat lidské t ělo, nejlépe nahé, v plnosti jeho plastické modelace, v přirozených postojích a pohybech, v živé mimice a gestikulaci, ve skute čném prost ředí architektonickém nebo krajinném. Hlavním cílem vývoje ran ě renesan čního malí řství bylo dosáhnout suverénního zvládnutí a dokonalého podání lidského t ěla ve všech pohybech a z nejr ůzn ějších pohled ů. Malí ři vrcholné renesance se pak po zvládnutí této základní úlohy zam ěř ili na p řesv ědčivé vyjád ření duševních stav ů a hnutí, smyslových a emotivních hodnot, aniž porušovali renesan ční um ěř enost, harmonii t ěla a duše. Tehdy se uplatnily vedle kresby a modelace sv ětlem a stínem, jež charakterizovaly rané období, také šerosvit a kolorit jako prost ředky um ělecké poetizace skute čnosti. Stup ňování duševního výrazu a t ělesného pohybu, protažení proporcí lidských postav - úmyslné zrušení renesan ční harmonie za ú čelem zvýšení expresívnosti a duchovního obsahu - to jsou již znaky manýrismu. V raném renesan čním malí řství má sv ůj po čátek ilusionismus, který se projevil zvlášt ě v nást ěnné malb ě (A. Mantegna, Melozzo da Forli, Correggio), kde našel pokra čování v barokním iluzionistickém fresku (P. da Cortona, A. Pozzo). Italské renesan ční malí řství členíme na rané období (15. st.) a vrcholné období (1500- 20); pozdní renesance splývá s obdobím manýrismu. Hlavním druhem italské renesan ční malby je fresko, které se práv ě tehdy zrodilo ve své technické čistot ě. Nejvýznamn ější školy italské renesan ční malby byly škola florentská, v níž se v podstat ě odehrála raná renesance, umbrijská, ferrarská, milánská, padovská a benátská; hlavním st řediskem vrcholné renesance 2 se stal papežský Řím. Na sever od Alp pronikla italská renesance teprve v 16. století (severská renesance). 3 Benátské malí řské um ění bylo dlouho pod vlivem Byzance. Prvními velkými malí ři byli brat ři Belliniové, v jejich um ělecké díln ě pracoval pozd ější slavný malí ř Giorgione. 4 Životopis: Il Porderone se narodil v malé vesnici Corticelli, která se nachází poblíž m ěste čka Porderone. Vyr ůstal ve Friaulu a pravd ěpodobn ě se jako samouk stal malí řem. O n ěm, jako o člov ěku máme velmi rozli čné názory v dostupných pramenech. Giorgio Vasari začíná jeho bibliografii ve svém díle Životopisy nejvýzna čnějších malí řů , socha řů a architekt ů5 slovy, že Pordenone byl pohotový, m ěl mnoho p řátel a miloval hudbu. Naopak jiný pramen nám tvrdí, že se jednalo o člov ěka drsného vzez ření, který se nebál zapojit se do bitky a zapletl se i do právních rozep ří. V čem se ale prameny bez výjimky shodují, je skute čnost, že se jednalo o neuv ěř iteln ě ambiciózního muže, které byl ochotný cokoli pod řídit svému úsp ěchu. 6 O jméno Licinio vedl spor se svými bratry, jedním byl dokonce postřelen do ruky. Sám sebe ozna čoval jmény Regillo nebo De Regillo . Podepisoval se jako Antonius Portunaensis , nebo De Portunaonis . 7 Pordenone byl žákem G. da Tolmezzo a pomocníkem Pellegrina da San Daniele 8, kterého roku 1508 doprovázel do Ferary. Toto sídlo rodiny d´Este bylo proslulé humanistickým u čením a um ělci zde m ěli nejen podporu, ale také mohli projevit své touhy po experimentech. 9 Byl siln ě ovlivn ěn dalšími významnými malí ři dané doby, jako byl Giorgione 10 . Významný vliv na jeho tvorbu pozd ěji m ěla jeho návšt ěva Říma. Poprvé se do svatého m ěsta podíval roku 1516. Tam také mohl obdivovat díla Rafaelova a Michelangelova . Práv ě jeho malby, které Pordenone vid ěl v Sixtinské kapli, výrazn ě poznamenaly jeho budoucí práce. Jen z řídka se stávalo, že by nevyužil další nabídku práce, a čkoli p ředchozí nem ěl dokon čenou. Jeho ranné práce, které vznikly od roku 1500, ve v ětšin ě ve Friaul, ho 3 Encyklopedie sv ětového malí řstvi - Autorský kolektiv pod vedením PhDr. Savý Šabouk DrSc.; nakl. Academia ČSAV 1975 4 José Pijoan, D ějiny um ění/6, Praha 1999, str. 111. 5 Vasari Giorgio, Životy nejvýzna čnějších malí řů , socha řů a architekt ů, 1976. 6 Galerie bedeutender Persönlichkeiten, Il Pordenone, str. 53. 7 www.wikipedia.com/IlPordenone 8 Italský malí ř (1467-1547), také znám jako Martino da Udine. Dokon čil fresky v kostele San Antonio ve m ěst ě San Daniele. 9 Zampetti Pietro, A Dictionare of Venetian Painters – 16th century, London 1970, st. 99. 10 It. malí ř. Vlastním jménem Giorgio Barbarelli de Castelfranco. Jeho nejtypi čtějším dílem je obraz Spící Venuše, nyní v galerii v Dráž ďanech. 3 ukázaly jako malí ře, jehož svaté obrázky nepostrádají ozdobnost a hravost nicmén ě, jsou ješt ě ovlivn ěny doznívající pozdní gotikou. Pordenonovi prvotní práce byly statické, rozmanité, ale utlumené, podle vzoru Giorgioneho a Lotta . To je nejlépe vid ět na oltá řním obraze v Collaltu ( p řed rokem 1511 ) a na obraze Panny Marie se svatými .11 Jeho první známou prací je malovaný triptych v kostele sv. Stefana ve Valerianu, kde jsou vyobrazeny figury na odd ělených d řev ěných k řídlech. Jejich pojetí p řipomíná práci Alvise Vivarini ( 1440-1480, benátský renesan ční malí ř ). 12 Pordenoneho obraz Madony se svatými , který je vystaven v Benátkách v Galerii dell´Accademia z roku 1511, je potom ohlasem vlivu, který na autora m ěl Giorgione. 13 Freska sv. Rocha v chrámu v Pordenone, kterou namaloval v letech 1515-18, už jasn ě ukazuje více citu pro projev a ztvárn ění figur a smyslu pro barvu. ( podle jedné z pov ěstí na fresku namaloval sv ůj vlastní autoportrét ) Jeho obraz Milosrdenství Panny Marie se sv. Josefem a sv. Kryštofem ( 1515-1516 ), v tomtéž chrámu, demonstruje jeho honbu za novým poznáním. Lidskost, bezstarostnost a p řátelskost v pop ředí, zatímco krajina v pozadí je už více či mén ě inspirována Giorgionem 14 a také prvotními díly Tiziana. 15 Po roce 1520 se poda ří Il Pordenonovi prorazit jako malí ři fresek, s jeho tém ěř virtuozním a energickým stylem, který pozorovatele zasáhne svým kouzlem. Byl významným benátským manýristou. 16 Hlavní t ěžišt ě jeho práce spo čívalo ale v nást ěnné malb ě. Obrovské, plasticky vyvinuté postavy ve sm ělých pohybových zkratkách, široké draperie, prudký kontrast sv ětla a stínu a dramaticky vystup ňovaná kompozice. To všechno jsou hlavní znaky Porderonova díla. 17 Vlastní styl si vyt řibuje již na freskovém cyklu z let 1517-1520 pro dóm v Trevisu.