UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA MUZIKOLOGIE MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE Bc. Lukáš Pecháček STYLOVÁ ANALÝZA FUNKU Olomouc 2016 Vedoucí práce: Mgr. Jan Blüml, Ph.D. Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Stylová analýza funku“ vypracoval samostatně pod odborným dohledem vedoucího diplomové práce a za použití pramenů uvedených v závěru diplomové práce. V Olomouci, dne 22. června 2016 ................................................... Rád bych poděkoval Mgr. Janu Blümlovi, Ph.D. za vydatnou pomoc, rady a odborné vedení mé diplomové práce. Obsah Úvod 6 Stav bádání 9 1. Terminologicko-pojmové vymezení: „funky“, „funk“, „funk music“ 11 1. 1 Pattern, Beat, Groove, Vamp ......................................................................................... 20 2. Stylová specifika „funku“ na příkladu tvorby vybraných umělců 23 2. 1 Stax ................................................................................................................................ 23 2.2 Motown .......................................................................................................................... 25 2.3 James Brown ................................................................................................................... 26 2.4 The Meters ..................................................................................................................... 29 2.5 Stevie Wonder ................................................................................................................ 30 2.6 Kool & the Gang .............................................................................................................. 34 2.7 Sly & The Family Stone ................................................................................................... 37 2.8 Earth, Wind and Fire ....................................................................................................... 38 2.9 Tower of Power .............................................................................................................. 38 2.10 Average White Band ..................................................................................................... 40 2.11 Rufus ............................................................................................................................. 43 2.12 Ženy ve funku ............................................................................................................... 46 2.13 Isley Brothers ............................................................................................................ 48 2.14 The Commodores ......................................................................................................... 50 2.15 Parliament .................................................................................................................... 52 2.15.1 Funkadelic .................................................................................................................. 52 3. Analýza hudebních prvků 55 3.1 Forma .............................................................................................................................. 55 3.2 Kinetika ........................................................................................................................... 56 3.3 Harmonie ........................................................................................................................ 60 3.4 Frázování......................................................................................................................... 61 3.5 Instrumentace ................................................................................................................ 62 3.6 Faktura a dynamika ........................................................................................................ 63 Závěr 64 Shrnutí 65 Summary 66 Zusammenfassung 67 Prameny a literatura 68 Anotace 71 Úvod Definice stylů moderní populární hudby, respektive hudby jazzového okruhu 1 je již desetiletí frekventovaným diskusním námětem nejenom mezi muzikology, ale také mezi publicisty a laickými posluchači. Cílem následujícího analytického pojednání je představit klíčové stylové prvky funk music a rámcově tak vymezit daný hudební okruh, který přibližně od přelomu šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století zásadním způsobem ovlivňuje podobu samotné podstaty populární hudby napříč žánrovým spektrem. Následující diskuze o specifických stylových prvcích funku přináší do jisté míry argument proti zjednodušujícímu pojetí historie moderní populární hudby, které inkriminovaný styl chápe jako jednu z podkategorií fenoménu rockové hudby. S takovým pojetím se setkáme například v aktuální vlivné knize amerického muzikologa Johna Covache What's That Sound? AnIntroduction to Rock and Its History 2, kde jsou vedle sebe v rámci jednoho výkladu rocku stavěny skupiny a osobnosti, jakými jsou the Rolling Stones, the Beatles, Led Zeppelin, se skupinami a osobnostmi typu Jamese Browna, George Clintona nebo souboru Sly and the Family Stone. Covachovo pojetí rocku jako zastřešujícího fenoménu rozmanitých stylových okruhů bělošské i černošské populární hudby druhé poloviny dvacátého století vychází z tradice americké rockové muzikologie, která spatřuje společné východisko v afroamerickém folkloru, později v rock-and-rollové fúzi hudebně etnických okruhů rhythm-and-blues s country-and-western v padesátých letech. 3 Ačkoliv lze uvedený přístup obhájit řadou argumentů (včetně zřejmé výukové funkce knihy), ze striktně muzikologického pohledu může být do jisté míry zavádějící, a to například ve smyslu opomíjení či „zakrývání“ principiálních 1 Této problematice se zevrubně věnuje Ivan Poledňák ve své Encyklopedii jazzu a moderní populární hudby , 1983 –1986. 2 COVACH, John. What's That Sound?: An Introduction to Rock and Its History. New York: W. W. Norton & Company, 2006. 3 Tamtéž. 6 stylových odlišností, které ale v jistém smyslu reprezentují rovněž odlišnosti etnicko-psychologické, sociofunkční a jiné. Zatímco například vrcholný funk sedmdesátých let – jakožto především černošská hudba – i ve svých nejvíce strukturálně sofistikovaných podobách svými repetitivními rytmy či ostinátními akordickými sekvencemi z podstaty tíhl k tanečnosti, smyslovosti, tělesnosti či obecně zábavným funkcím. Řada rockových směrů stejné dekády se naopak integrací motivicko-tematické práce a vůbec evolučního pojetí tradiční artificiální hudby původní zábavné podstatě vzdalovala, a to ve prospěch často neskrývané touhy po umělecké autonomii (například sféra tzv. progresivního rocku či art rocku). 4 Fakt, že rock a funk mohou do jisté míry představovat zcela odlišné hudební principy, ukazuje mimo jiné bližší pohled na klíčovou složku obou uvedených okruhů, jíž je kinetika. Zatímco s rockovou kinetikou bývá nezřídka spojována jistá „silová“ přímočarost (hudba tzv. Mersey Soundu, hard-rocku, punk-rocku, heavy- metalu apod.), funkový kinetický přístup má pro svoji repetitivnost výrazný „roztančený“ ráz (synkopizace, stop time, offbeat, předražené doby, překvapivé přenosy akcentů apod.). 5 Podobně lze diskutovat také s ohledem na druhou klíčovou vrstvu obou uvedených směrů, kterou je tzv. sound, respektive instrumentace, barva atd. V úvodu bylo řečeno, že cílem analytického pojednání bude představit klíčové stylové prvky funk music a rámcově tak vymezit daný hudební okruh, který přibližně od přelomu šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století zásadním způsobem ovlivňuje podobu celého univerza populární hudby napříč žánrovým spektrem. V tomto smyslu bude uvažováno o funkovém stylu, který reprezentují osobnosti v čele s Jamesem Brownem, nahrávací společnosti a labely typu Motown apod., v druhé řadě ale i o „funkovém principu“, tedy specifické strukturnosti či zvukovosti, která prostoupila řadu bližších či vzdálených hudebních směrů – je známo, že v sedmdesátých letech funk upoutal pozornost bělošských umělců a skupin z různých oblastí, jakými byli the Rolling Stones, John Lennon, Led Zeppelin, Queen či švédská pop skupina 4 BLÜML, Jan: Artrockové tendence v moderní populární hudbě [rukopis připravované knihy], archiv J. Blümla. 5 Tamtéž. 7 ABBA. V dnešní době představuje funk vyhraněný a pro široké spektrum fanoušků populární hudby bezprostředně rozeznatelný stylový prvek či styl, který je spojován s konkrétními hudebními postupy i hudebními nástroji a jejich zvukovostí, který nezřídka funguje jako základní východisko „jam- sessionů“ na jakékoliv amatérské či profesionální úrovni a na jakémkoliv jiném stylovém základě. 6 S ohledem na šířku sledovaného hudebního jevu a na omezené možnosti magisterské práce je metodologie následující analytické kapitoly nastavena takto: Text se bude postupně věnovat jednotlivým vrstvám funkové hudby (terminologií Karla Janečka složkám a stránkám hudebního projevu). 7 Jednotlivé vrstvy budou hierarchizovány podle významnosti v rámci daného stylu – primární pozornost bude tedy věnována kinetice (rytmus, metrum, tempo), dále zvukovosti („sound“, instrumentace, aranžmá). Například harmonická vrstva bude z tohoto pohledu pojednána až sekundárně – ve funku je vertikální složka výrazně podřízená právě rytmizaci, sledy akordů působí primárně spíše jako rytmická pásma než jako harmonické věty apod. 8 Pro analýzu specifických stylových aspektů jsou vybrány nahrávky z významné „zlaté“ éry funku v sedmdesátých letech. Výběr konkrétních skladeb vychází z všeobecné představy o tom, co je to funk. Je zde přihlíženo k žebříčkům „nejlepších funkových skladeb“, „nejvýznamnějších