MORAVSKOSLEZSKÉ PALEOZOIKUM 2015 XVIII. ro čník 5. únor 2015 SBORNÍK ABSTRAKTŮ Tomáš Weiner, Hedvika Poukarová, Tomáš Kumpan (eds) Masarykova univerzita Přírodov ědecká fakulta, Ústav geologických v ěd BRNO 2015 Snímek v pop ředí obálky: Lom na Hádech u Brna, instruktivní odkryv devonských hádsko-říčských vápenc ů líše ňského souvrství a diskordant ě nasedajících jurských sediment ů. Pozadí obálky: Stromatoporoid Idiostroma caespitosum WINCHELL z nábrusového materiálu RNDr. Vlasty Zukalové; frasn, okolí K řtin v Moravském krasu. © 2015 Masarykova univerzita ISBN 978-80-210-7731-7 Moravskoslezské paleozoikum 2015, Brno OBSAH Významné životní jubileum Vlasty Zukalové …….………………….................... 5 Jind řich Hladil Abstrakty ČERVENÉ VÁPENCE Z LOMU BRANŽOVY , ČESKÝ KRAS …………………………………...... 7 Fam ěra, M. – Bábek, O. – Poukarová, H. – Šimí ček, D. – Weiner, T. – Hladil, J. NOVÉ POZNATKY Z GEOLOGICKÉHO MAPOVÁNÍ BOSKOVICKÉ BRÁZDY …………………… 8 Gilíková, H. – Buriánek, D. – Hrdli čková, K. – Kociánová, L. – Otava, J. – Šim ůnek, Z. PROBLÉMY LITOSTRATIGRAFICKÉHO ČLEN ĚNÍ PARALICKÉHO KARBONU HORNOSLEZSKÉ PÁNVE ………………………………………………………………….…... 10 Jirásek, J. – Sivek, M. MINERALOGIE RUDNÍCH ŽIL NA LOKALIT Ě ZLATÝ D ŮL U HLUBO ČEK (KULM NÍZKÉHO JESENÍKU )…...……………………………………………………………. 11 Kotlánová, M. – Dolní ček, Z. IZOTOPOVÁ STRATIGRAFIE NEJVYŠŠÍHO FAMENU A SPODNÍHO TOURNAI MORAVSKÉHO KRASU ……...………………………………………………………………... 12 Kumpan, T. – Kalvoda, J. – Frýda, J. SPODNOKARBONSKÉ FOSILIE V MIOCÉNNÍCH SEDIMENTECH Z PÍSKOVNY V ONDRATICÍCH ……………………………………………………………………………... 13 Lehotský, T. – Jašková, V. – Ková ček, M. – Št ěpánek, P. NÁSUNOVÁ STAVBA NA STYKU BRNENSKÉHO MASÍVU A PALEOZOICKÝCH Č SEDIMENTOV SEVERNEJ ASTI MORAVSKÉHO KRASU ……………………..…..…………... 14 Marhanský, T. – Melichar, R. LITOFACIÁLNÍ ANALÝZA BÁZE HRADECKO -KYJOVICKÉHO SOUVRSTVÍ (N ÍZKÝ JESENÍK , MORAVSKOSLEZSKÁ JEDNOTKA ČESKÉHO MASIVU )……………………………. 16 Novák, A. – Lehotský, T. SCÉNÁ Ř GEOLOGICKÝCH D ĚJŮ KOLEM HRANICE KAMBRIUM – ORDOVIK ………………… 17 Opletal, M. GEOLOGIE OKOLÍ SLOUPU V MORAVSKÉM KRASU PO OBJEVECH SPELEOPOTÁP ĚČŮ.......... 19 Otava, J. – Slezák, L. – Baldík, V. PRVNÍ NÁLEZ „OSTEOLEPIFORMNÍ “ RYBY (S ARCOPTERYGII , TETRAPODOMORPHA ) Z MORAVSKÉHO KRASU ……………………………………………………………………... 21 Poukarová, H. – Weiner, T. PERMSKÉ SUBVULKANITY V ČESKÉM A RAKOUSKÉM MOLDANUBIKU ................................... 23 Přichystal, A. 3 Moravskoslezské paleozoikum 2015, Brno REVIZE TERÉNNÍCH POZ ŮSTATK Ů PO STARÉ T ĚŽB Ě NEROSTNÝCH SUROVIN U KAMENNÉ (JIHLAVSKÝ RUDNÍ REVÍR )................................................................................. 24 Stöhr, P. – Dolní ček, Z. TRILOBITOVÁ FAUNA ZE SPODNÍ ČÁSTI VISÉ LÍŠE ŇSKÉHO SOUVRSTVÍ (JIŽNÍ ČÁST MORAVSKÉHO KRASU )…………………………………………………………. 25 Weiner, T. – Kalvoda, J. – Müller, P. – Poukarová, H. 4 Moravskoslezské paleozoikum 2015, Brno Významné životní jubileum Vlasty Zukalové Paní Vlasta Zukalová se chystá letos oslavit svoje nezatajitelné a krásné 90. narozeniny a organizáto ři konference považují za velkou čest ji mít jako čestnou v ůdčí osobnost, jíž je konference v ěnována. Je pro to řada d ůvod ů, v ědeckých i lidských. Po stránce v ědecké je to p ředevším proto, že v rámci svých obsáhlých a kontinuálních prací dávajících nejd říve stratigrafické podklady pro mapování vápencových paleozoických území na Morav ě a pozd ěji pro 3D analýzu autochtonního paleozoika v p ředpolí a podloží západokarpatských příkrov ů na Morav ě (v rámci tzv. naftového výzkumu) p řinesla řadu inovativních p řístup ů. A ty jsou stále aktuální. Rád bych se zmínil o d ůrazu, který kladla na hlubší pochopení vazby mezi prost ředím a faunou. Zde u nás položila základy pro pochopení strukturovaných nebo propojených chování skupin organizm ů „guild“. Podobnou pionýrskou hodnotu má orientace na poznání ú činku environmentálního stresu, extrémních podmínek a vzájemn ě podp ůrného anebo konkuren čního vztahu organizm ů, a ť již na základ ě studií amfipor nebo komplexních struktur v útesových lavicích vápence. Dále je t řeba vyzdvihnout její p řínos pro eventostratigrafii, týkající se nejenom významné krize korál ů a stromatoporoid ů na konci devonského stratigrafického stupn ě frasnu, ale i řady dalších stratigrafických úrovní, kde ne ješt ě všechny post řehy našly následníky v jejich dalším rozpracování. V této souvislosti si lze velmi považovat komplexního vid ění problému, kde vždy kladla d ůraz na interakci s lokálními vlivy, což dalo základ pozd ějšímu vnímání tzv. environmentální mozaiky a umožnilo to podrobn ější rozbor struktury kolapsu (vymírání) a rekonstrukce (oživení) rifových a platformních ekosystém ů. V sedimentologii a geologii p řinesla zásadní obrat v hodnocení t ěles skládajících macošské souvrství, což znamenalo posun od schematizovaného vymezování formací k jejich vymezení jakožto sedimentárních t ěles, která mají svoji p řesnou faciální a stratigrafickou podstatu a, a č neformáln ě, tak dávají základ pro sekven čně stratigrafický obraz. Je t ěžké potla čovat snahu o úpln ější vý čet, ale mohlo by se stát, že bych s prozíravými aspekty její v ědecké práce jen tak snadno neskon čil a snadno p řeplnil kapacitu konferen čního svazku. P ři v ědomí útržkovitosti toho, co lze zmínit, by se m ělo upozornit i na n ěkteré zdánlivé drobnosti, kterých jsou desítky až stovky. Zde je možno zmínit silicifikace (drobné kv ětá čkovité zonální útvary p řipomínající pouštní mikrogeody) nacházející se ve skeletech či valounech diageneticky pozm ěň ovaných a tmelem vypln ěných koster, které ležely na vyno řených karbonátových plošinách, anebo dutiny po vrtání hub a bioerozní jevy celkov ě, které op ět indikovaly ur čitý stav jak prost ředí, tak i vývoje konkrétní bioty a sedimentární ( či biokonstruk ční) karbonátové stavby. Jde vesm ěs o řadu pr ůkopnických zjišt ění, od globálních až po detaily, na které se bu ď navazovalo, nebo teprve bude navazovat, dál a dál, jak jen bude možnost. Z hlediska organizace badatelské i aplika ční práce nám m ůže být vždy inspirativním p říkladem. P ři rozvoji komplexn ě řešených otázek a s nar ůstajícím množství dat p řipojovala ke své práci řadu dalších koleg ů, protože ona sama m ěla sv ůj základní či p ůvodní výzkumný profil zakotvený spíše okolo stromatoporoid ů, i když publikovala i práce o korálech, o mikrofaun ě a mikrofló ře devonských vápenc ů, jakož i o stratigrafii a geologii obecn ěji. Řada z nich byla p římo individuáln ě či v týmu vychovávaných. Jako svoji prvotní milou u čitelku a vzácnou osobnost ji vd ěč ně vzpomíná řada koleg ů, nap ř. Arnošt Galle (rugózní koráli), Jind řich Hladil (tabulátní koráli) a Ji ří Kalvoda (foraminifery). Podobné vnímání bylo i u spolupracujících koleg ů, nap ř. Vladimír Sko ček (petrografie a petrologie), Eva Purky ňová (makroflóra), jakož i u po četné řady dalších, kte ří snad prominou, že zde nejsou taxativn ě vyjmenováni. Organizujíc výzkum dokázala vždy nenapodobitelným a p řirozeným zp ůsobem udržet rovnováhu mezi pot řebou poskytnout každému maximum podpory, jasn ě ho sm ěrovat k tomu, co je t řeba v ěcn ě ud ělat, ale zárove ň mu poskytnout maximum tv ůrčí svobody a opera čního prostoru, s úctou k jeho osobnosti. Také v této sfé ře je paní Vlasta Zukalová vzácnou a inspirující osobností. P řirozená autorita a opravdu lidský p řístup ji klade velmi vysoko v panteonu našich u čenc ů a m ěli bychom odtud čerpat odolnost v ůč i zpr ůmysl ňujícímu a odosob ňujícímu tlaku, který nez řídka poznamenává tvá ř sou časné mašinerie i ve výzkumu základním, nejenom aplikovaném. Jsou zde i zdánlivé drobnosti, ale také významné. Nap říklad zd ůraz ňovala, že nemáme skuhrat na osud, pokud nás na chvíli zažene k řešení jiných otázek, než jsou naší základní specializací (pokud tak neu činíme z vlastní iniciativy). Dává nám to totiž nezbytný p řehled, paralely a zkušenost s celkovým 5 Moravskoslezské paleozoikum 2015, Brno systémem, ve kterém badatelsky operujeme, a brání to tomu, abychom „pro chlupy nevid ěli celého psa“ (Hans Selye, K záhadám v ědy; voln ě parafrázováno). Také její etická p řísnost z ní vycházela naprosto p řirozen ě a p řecházela na lidi s ní p římo spolupracující, tak jak to má být. A to nám zase říká něco o tom, že „ryzí, plodné a korektní“ v ědecké prost ředí je k řehká devíza, kterou je t řeba p ěstovat, a těžko ji lze nahrazovat pouze formálními regulativy. A to je pouze zlomek toho, kde m ůžeme od paní Vlasty Zukalové čerpat moudrost a sílu. Za mnoho dalších, kte ří klidn ě mohli napsat tyto nebo podobné řádky místo mne, chci proto říci: „Díky paní doktorko! Jste skv ělá a vzácná dáma, a jsme moc rádi, že jste nám výše zmín ěné a mnoho dalšího poskytla“. Jind řich Hladil 6 Moravskoslezské paleozoikum 2015, Brno ČERVENÉ VÁPENCE Z LOMU BRANŽOVY , ČESKÝ KRAS Martin Fam ěra 1, Ond řej Bábek 1, Hedvika Poukarová 2, Daniel Šimí ček 1, Tomáš Weiner 2, Jind řich Hladil 3 1Katedra geologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Palackého, 17. Listopadu 1192/12, 77146 Olomouc; e-mail: [email protected] 2Ústav geologických v ěd, P řírodov ědecká fakulta Masarykovy Univerzity, Kotlá řská 267/2, 611 37 Brno 3Geologický ústav AV ČR, v. v. i., Rozvojová 269, 165 00 Praha – Suchdol Červen ě zbarvené vápence jsou popisovány ze spodního (Mamet et al. 1997) i svrchního devonu (Préat et al. 1999), karbonu (Della Porta et al. 2003) nebo k řídy (Hu et al. 2012). P ůvod červeného pigmentu je vysv ětlován diagenetickými procesy, bakteriální činností nebo snosem z kontinentu (Mamet – Préat 2006). Za p ůvodce zbarvení je ozna čován zejména hematit (Channell 1982). V Barrandienu jsou vápence