ČASOPIS SLEZSKÉHO ZEMSKÉHO MUZEA SÉRIE B, 62/2013 Mečislav B o r á k STRUKTURA A ČINNOST POLICIE SLEZSKÉHO VOJVODSTVÍ NA TĚŠÍNSKU V LETECH 1938–1939 Abstract This contribution aims at brief survey of history, structure and activity of Silesian police which was the executi- ve body of Polish state power within the occupied Cieszyn Silesia in restless years 1938–1939. It is one of the less known topics of this period and it has never had a monographic processing. Czech non-fiction literature has taken only minor notice of the Silesian Police and there are not any complex monography works even in the Polish literature. The research stemmed mainly from the sources of Silesian Voi- vodeship Police in the State Archive in Katowice where there are personal files and personal records of Silesian policemen. It is necessary to mention that although the fund is rather fragmental, it still helped to reconstruct the structure of the police units in the Cieszyn region. Keywords: Cieszyn Silesia, Poland and Czechoslovakia in 1938–1939, State Archive in Katowice, Police in Silesia Historie Těšínského Slezska v neklidných letech 1938–1939, kdy se v kontextu širších mezinárodních událostí opět oživil spor o jeho státní začlenění a necelý rok trvající polský zábor části československého Těšínska skončil německou okupací obou zemí, se bohužel ještě nedočkala monografického zpracování. Příspěvek si klade za cíl stručně zmapovat jedno z dosud méně známých témat tohoto období – historii, strukturu a činnost slezské policie, jež byla výkonným orgánem polské státní moci na obsazeném území. Patří to ke společným polským a českým dějinám i proto, že k aktérům oněch událostí – slezským policistům – patřilo několik set mladých mužů původem z Československa, nedlouho poté většinou povražděných sovětskou bezpečností v rámci tzv. katyňského zločinu. To bylo podnětem k uskutečnění výzkumu,1 který vycházel z odborné literatury i archivních materi- álů, jež se k historii slezské policie ve zmíněném období dochovaly. Patří k nim především fond Policie Slezského vojvodství ve Státním archivu v Katovicích,2 jehož součástí jsou personální spisy a osobní kartotéky slezských policistů,3 stejně jako rozkazy hlavního veli- telství. I když měl fond pohnuté osudy4 a je značně torzovitý, umožnil nám zrekonstruovat strukturu policejních jednotek na Těšínsku. Česká odborná literatura si slezské policie vší- mala jen zcela okrajově, ale ani v polské dosud neexistuje komplexní monografie na toto téma. Lze však vhodně využít monografií o polské státní policii, k níž bývá ta slezská přiřa- zována, a celé řady drobných odborných prací a studií, které v textu zmíníme. Historickou, 1 Výzkum se uskutečnil v rámci interního grantového projektu Slezského zemského muzea č. IGS201110 a jeho výstupem je i tento příspěvek. 2 Státní archiv v Katovicích (Archiwum Państwowe w Katowicach, dále jen APK), fond Policie Slezského vojvodství (Policja Województwa Śląskiego, dále jen PWŚl.). Blíže viz Edward DŁUGAJCZYK, Inwentarz akt Policji Województwa Śląskiego [1911] 1922–1939, Katowice 2010. 3 APK, f. PWŚl., sign. 72–106. 4 Část fondu se v září 1939 dostala do rukou Němců a po válce byla odvezena jako válečná trofej do SSSR, v r. 1962 došlo k revindikaci spisů do Polska, ale až v r. 1983 byla z Ústředního archivu Ministerstva vnitra ve Varšavě předána do Katovic poslední část spisů. 1 politickou, diplomatickou či vojenskou rovinu událostí z let 1938–1939 sledujeme jen v nezbytné míře, neboť s tématem příspěvku přímo nesouvisí. Termínem „Těšínsko“ rozu- míme nejen historické Těšínské Slezsko, ale v konkrétních souvislostech též českosloven- skou část Těšínského Slezska nebo jen tu část jeho území, jež byla zabrána Polskem a v podstatě se kryje s polským termínem „Zaolzí“ (Zaolzie). Vznik, vývoj a charakteristika Policie Slezského vojvodství Nejprve se pokusíme připomenout okolnosti vzniku Policie Slezského vojvodství (Policja Województwa Śląskiego, dále PWŚl.) a stručně vysvětlit, v čem se lišila od Státní policie (Policja Państwowa, dále PP), jež s výjimkou Horního Slezska působila na celém území předválečného Polska. Vytvoření dvou samostatných bezpečnostních formací v jednom státě nebývá obvyklé, nicméně specifičnost historického i kulturního vývoje Slezska, kde se po staletí střetávaly zájmy polské, německé i české, si takový krok vynutila. Zatímco čes- koslovensko-polský spor o Těšínské Slezsko dospěl až k válečnému střetnutí v lednu 1919 a byl nakonec rozřešen arbitrážním rozdělením sporného území, německo-polský spor o Horní Slezsko ovlivnila tři ozbrojená povstání Poláků a činnost plebiscitních komisí, než bylo i zde sporné území rozděleno mezi oba státy. V propagandistickém soupeření za ple- biscitu slibovalo německé Prusko, že zajistí Opolskému Slezsku provinční autonomii, a podobně už rok před připojením východní části Horního Slezska k Polsku mu byla přislí- bena autonomie v rámci Polské republiky. Objevilo se to již v ústavním zákoně přijatém Ústavodárným sněmem ve Varšavě 15. července 1920, kde byl uveden organizační statut Slezského vojvodství. Základem autonomie se měl stát Slezský sněm (Sejm Śląski), k jehož kompetencím patřilo spravování samostatného rozpočtu i odpovědnost za správu vojvodství včetně policejních složek. Vykonavatelem rozhodnutí Slezského sněmu měl být vojvoda, osobně odpovědný prezidentovi Polské republiky i za činnost slezské policie.5 Trvalo to však ještě dva roky, než k vytvoření takové policie došlo. Do té doby existovalo na Horním Slezsku několik druhů bezpečnostních služeb – policie komunální, četnictvo, policie plebiscitová, státní policie v katovickém okrese, obecní a občanské stráže. V bývalé rakouské části Slezska působily tři takové formace. První byla Občanská stráž (Straż Oby- watelska), asi dva tisíce ozbrojených příslušníků lidové milice povolaných do občanské služby. Velel jim Jerzy Szczurek a jejich oddíly čelily i českému vojenskému útoku v lednu 1919 u Těšína, Jablunkovského průsmyku a Skočova. Druhou byla Slezská milice (Milicja Śląska), jež vznikla z iniciativy vojenského velitele plukovníka Latinika a velel jí poručík Klemens Matusiak (později Jan Cieńciała). Byla rozpuštěna v únoru 1920 po intervenci československé diplomacie, protože její příslušníci pronikali do českého území a odváděli údajné české agitátory do polských internačních táborů. Oběma těmto složkám bylo nadřa- zeno někdejší rakouské četnictvo, jež se záhy transformovalo v Zemské četnictvo Těšín- ského Slezska (Żandarmeria Krajowa Śląska Cieszyńskiego). Rakouský major Szyschkowitz se prý nabízel do polských služeb, ale Zemská národní rada mu nedůvěřova- la, velení převzal plukovník Matej z Krakova a po něm podplukovník Stanisław Młodnicki. V Bílsku, Těšíně a Fryštátu se uskutečnil nábor nových sil, přičemž podmínkou pro přijetí byl nejen vhodný věk (20–40 let), svobodný stav, dobré zdraví, gramotnost a bezúhonnost, 5 Janusz MIKITIN, Policja Województwa Śląskiego 1922–1939, in: Adam DUDEK – Ryszard KACZMAREK – Mirosław WĘCKI, Dobro publiczne mieć zawsze przed oczyma… Policja Województwa Śląskiego 1922– 1939, Katowice 2010, s. 11. 2 ale především polská národnost. Četnictvo zajišťovalo veřejný pořádek, bránilo útokům českých bojůvek, kontrolovalo distribuci potravin a hraniční přechody.6 Po zakončení akcí III. slezského povstání se v létě roku 1921 začala přípravou nové ad- ministrace na slezském území zabývat Hlavní lidová rada pro Horní Slezsko (Naczelna Rada Ludowa dla Górnego Śląska), řízená budoucím vojvodou Józefem Rymerem. Varšav- ské ministerstvo vnitra doporučovalo, aby ve Slezsku vzniklo jen vojvodské oddělení jed- notné Státní policie; druhá koncepce navrhovala vytvořit četnictvo podle už existujícího vzoru Těšínského Slezska. Nakonec ale bylo dohodnuto, že vznikne samostatná slezská policie, budovaná podle vzoru polské Státní policie. Na zařazení do nové formace už čekalo asi tisíc bývalých příslušníků povstaleckého četnictva a plebiscitové policie, zatímco se resorty armády a vnitra dohadovaly o tom, kdo by měl tyto složky udržovat i v době, kdy jinde už byly rozpuštěny a jednání o státní příslušnosti Slezska se stále protahovala. V květnu 1922 byly v Ženevě konečně podepsány příslušné dohody a záhy už začalo reálně fungovat Slezské vojvodství. První vojvoda Rymer vydal 17. června 1922 nařízení, na jehož základě vznikla nezávislá Policie Slezského vojvodství. Do jejího čela byl 24. června povolán plukovník Stanisław Młodnicki, někdejší velitel Zemského četnictva Těšínského Slezska, který se podílel již na přípravách vzniku nové formace a jednal o její podobě s Varšavou.7 Polský policejní sbor tedy tvořily dvě nezávislé formace, státní PP a slezská PWŚl., jež ale měly více shodných rysů než rozdílů a bývají i v celostátních statistikách obvykle vyka- zovány společně. Takřka shodné byly především policejní předpisy, ať již se to týkalo slu- žebních instrukcí, kázeňských předpisů, výstroje, školení příslušníků či uzavírání jejich manželských svazků. Výkon služby charakterizovala úzká spolupráce mezi PP a PWŚl., častá byla i personální pomoc vyšších funkcionářů PP delegovaných do Slezska. Společně byla organizována kulturně-osvětová, sportovní a svépomocná činnost (např. jednotný Policejní dům zdraví, podpůrná organizace Policejní rodina aj.).8 Zásadní rozdíl spočíval v odlišném právním systému platném na území autonomního Slezského vojvodství: zatím- co náklady na činnost PP byly ze tří čtvrtin hrazeny ze státního rozpočtu, výdaje PWŚl. hradil vlastní slezský rozpočet, zbývající čtvrtinu potřebných prostředků poskytovaly roz- počty místních samospráv. Ve Slezském