MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Učitelství estetické výchovy pro střední školy Bc. Barbora Chytilová Miroslav Tichý: pokus o rekonstrukci autorského typu. Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: doc. PhDr. Lubomír Spurný, Ph.D. 2010 Prohlašuji, ţe jsem diplomovou magisterskou práci vypracovala samostatně a všechny pouţité prameny řádně citovala a uvedla. V Kyjově 8. května 2010 ……….……………………… Barbora Chytilová 1 | S t r á n k a Zde bych chtěla poděkovat Mgr. Janě Hebnarové, které si velmi váţím nejenom za její pomoc při psaní mé diplomové práce, ale především za to, co pro Miroslava Tichého celý ţivot činí. Děkuji jí, ţe stále existují lidé, kterým je lidskost a porozumění vlastní. Dále chci poděkovat Miroslavu Tichému, který se pro mě stal novodobým hrdinou a rovněţ ukázkou velmi dobrého člověka. Děkuji mu také za kresby, malby a fotografie, které mi poskytl k fotodokumentaci. Dále děkuji doc. PhDr. Lubomíru Spurnému, Ph.D, za konzultace a podporu, kterou mi poskytl při psaní práce. 2 | S t r á n k a Obsah: Úvod 4 1. Miroslav Tichý – život 6 2. Přechod k fotografii 13 3. Motiv ženy u Miroslava Tichého 18 4. Tichého den 23 5. ,Flâneur‘ ulice 25 6. Koncept mimesis 27 6.1 Historická pozice mimesis 27 6.2 Mimesis ve fotografii Miroslava Tichého 30 7. Teorie génia 41 8. Nové paradigma v umění 45 8.1 Aura uměleckého díla 46 9. Objevení Miroslava Tichého světu 48 9.1 Pravdivý příběh o Miroslavu Tichém 49 9.2 Nadace Tichý oceán 50 9.3 Projekt „Artists for Tichý – Tichý for Artists“ 51 10. Tichého dny v psychiatrické léčebně 53 11. Moje vzpomínky 55 12. Solipsismus Miroslava Tichého 58 12.1 Ladislav Klíma, Arthur Schopenhauer, Friedrich Nietzsche 59 Závěr 61 Samostatné výstavy, skupinové výstavy 64 Resumé: česky 66 Summary 66 Zusammenfassung 67 Seznam použité literatury 69 Příloha č. 1: dosud nepublikované kresby, malby 72 Příloha č. 2: dosud nepublikované fotografie 79 3 | S t r á n k a Úvod: Pro svou magisterskou diplomovou práci jsem si zvolila téma osoby Miroslava Tichého, který se stal v celosvětovém povědomí zřejmě nejvýraznějším objevem českého umění posledních let. Stal se objevem natolik překvapivým, ţe se při jeho první samostatné výstavě v Curychu objevily pochybnosti o jeho skutečné existenci. Někteří si myslí, ţe jeho dílo je banální a nadhodnocený nesmysl, pro jiné se stává ledabylost a lehkost fotografií návratem ke klasickým kategoriím krásna. Jisté však zůstává, ţe se autor po desetiletí stával obětí uráţek a výsměchu, avšak dnes je jeho práce vystavována v Berlíně, Curychu, New Yorku, Paříţi a v dalších světových galeriích. Zde jsou jeho fotografie průměrně hodnoceny na devět tisíc dolarů či euro za kus, zatímco Miroslav Tichý stále ţije ve svých třiaosmdesáti letech ve svém skromném obydlí v Kyjově. Práce si klade tři cíle. Prvním cílem je čtenáři přiblíţit Tichého osobitý způsob ţivota a uměleckou tvorbu. Svébytnost díla Miroslava Tichého, doprovázená silným osobním příběhem, se stala ukázkou absolutní svobody uměleckého výrazu. Dalším cílem je nahlédnutí na ţivotní i umělecké chápání Miroslava Tichého z odlišného hlediska koncepce geniality a mimetické teorie umění; dále pak z pohledu ,flâneura‘, ,aury‘ uměleckého díla Waltera Benjamina či filozofie solipsismu. Posledním cílem práce je zachycení a rekonstrukce Tichého mediálního příběhu, který připomíná velké objevy dějin umění a fotografie. O Miroslavu Tichém se toho doposud napsalo velmi málo, coţ je pravděpodobně do jisté míry zapříčiněno jeho rezignováním na aktuální umělecké i společenské angaţmá. Dalším zřetelným důvodem je rovněţ fakt, ţe se Miroslav Tichý širší medializace brání. Jak jinak si můţeme vysvětlit, ţe k natolik zajímavému námětu diogenovského a svérázného Miroslava Tichého je české i zahraniční prostředí tak skromné? Práce se opírá o informace, které byly získány z více zdrojů. Primární informace tvoří konzultace vedené Janou Hebnarovou, která se o Miroslava Tichého stará a zastupuje jej. Podstatnou část literatury tvoří odborné publikace. Jedná se zejména o monografii Pavla Vančáta a Romana Buxbauma: Miroslav Tichý.1 V monografii nalezneme Buxbaumův rozsáhlý biografický výklad, odbornou část tvoří uměleckohistorická stať Pavla Vančáta. Oba texty jasně argumentují proti stále převaţujícím názorům z v tradičním modelu fotografie jakoţto uměleckého média. Další uţitečný zdroj představuje retrospektivní 1 Vančát, Pavel – Buxbaum, Roman: Miroslav Tichý. Torst. Praha, 2006. 4 | S t r á n k a cizojazyčná publikace Tichý: Dedicated to The Woman of Kyjov.2 Rozsáhlá monografie vydaná u příleţitosti Tichého výstavy v Centre Pompidou prezentuje eseje kurátorů výstav a uměleckých kritiků. Na druhou stranu výpravná německá monografie Tobia Bezzoly a Romana Buxbauma Miroslav Tichý3 zasazuje Tichého pevněji do kontextu dějin umění, v textu Bezzoly nalezneme srovnání Tichého s Tizianem, Winograndem a Rainerem. Zbylou část pramenů představují novinové články, internetové články a katalogy k výstavám. Zvláštní postavení zaujímají dokumenty zachycující Tichého dílo, projev a ţivotní styl: Tarzan v důchodu (2004) Romana Buxbauma a Worldstar (2006) Nataši von Kopp. Worldstar (2006) předkládá unikátní dílo, které vzniklo na základě důvěrného dokumentárního přístupu a znázorňuje doposud nejdůslednější portrét Miroslava Tichého. Přílohou magisterské práce je fotodokumentace kreseb, maleb a fotografií Miroslava Tichého, které doposud nebyly nikde publikovány. 2Harald Szeemann, Roman Buxbaum, Carolyn Christov-Bakargiev, Clint Burnham, and Marc Lenot: Tichý: Dedicated to The Women of Kyjov. Walther König. Köln, 2008. 3Bezzola Tobia, Buxbaum Roman: Miroslav Tichý. DuMont Literatur und Kunst Ferlag, Köln, Kunsthaus Zürich, 2005. 5 | S t r á n k a 1. Miroslav Tichý, život Miroslav Tichý se narodil 20. listopadu 1926 v moravských Nětčicích, dnešní součásti města Kyjova. Jeho otec Antonín Tichý byl elitní pánský krejčí, jeho matka Ţofie Adamcová pracovala jako sekretářka u advokáta. Tichý často vzpomíná na svého dědečka, který byl starostou Uhřic. Od roku 1930 se rodina stěhuje do rodinného domu na ulici Svatoborskou v Kyjově a Miroslav Tichý neopouští městečko dodnes; tedy s jistými výjimkami: v sedmdesátých a osmdesátých letech jej při jakékoliv místní komunistické oslavě státní orgány odváţejí na několik dní do psychiatrické léčebny v Opavě, později v Kroměříţi. A to z jediného důvodu: aby svým ,špinavým‘ vzhledem nerušil váţnost reţimních manifestací. V rohovém domě otevírá Tichého otec svoji krejčovskou firmu, rodina obývá menší prostory domu a vypomáhá s provozem obchodu, který zaměstnává v době blahobytu krom otce ještě několik lidí. Tichý byl introvertní, bystré dítě a vlastnil velký talent zejména na jazyky. Začal kreslit od raného dětství. Jako malý kluk byl fascinován koňmi, kteří se pásly u ulice a často je kreslil. Miroslav Tichý studoval na Klvaňově gymnáziu v Kyjově. Na střední škole byl Tichý dobře vypadajícím mladíkem, nadto rebelem a svým humorem bavil spoluţáky i učitele. “Miroslav Tichý byl v hodině němčiny vyvolán k recitaci Goetheho. K pobavení všech šel k tabuli pochodovým krokem, parade march, kdy jsou nohy téměř do pravého úhlu,” vykresluje příhodu ze středoškolských let Tichého Jana Hebnarová. Po skončení války, v roce 1945, odchází s Harry Buxbaumem4 na studia do Prahy. Na studiích se setkává s Vladimírem Vašíčkem5, pocházejícím ze Svatobořic, obci blízko Kyjova, který se stal jeho dlouholetým společníkem. Spojovala je názorová blízkost na umění a zůstali přáteli aţ do Vašíčkovy smrti v roce 2003. Vašíček a Tichý začali studovat na praţské akademii výtvarných umění současně, a to v roce 1945. „Vašíček se obdivoval více rozvášněné malbě a kresebné bravuře o sedm let mladšího přítele Tichého. Společně s ním se účastnil dobrodruţství rozvolněného malířského rukopisu a barevně rozbouřených tvarů, které nemělo v našem poválečném umění obdoby. 4Harry Buxbaum: švýcarský psychiatr, spolužák Miroslava Tichého, bydleli ve stejné ulici. Měl bratra Charleyho Buxbauma, který je otcem Romana Buxbauma. V roce 1968 Buxbaumovi emigrovali do Švýcarska, předtím vlastnili v Opavě psychiatrickou kliniku. 5Vladimír Vašíček (1919-2003): významný a nedoceněný český abstraktní malíř, společně s B. Matalem, J. Kubíčekem, V. Vaculkou, M. Tichým sledovali západní tendence v umění a snažili se navázat na české předválečné abstraktní tradice, společně se zasloužili o pokrok v českém poválečném abstraktním umění. 6 | S t r á n k a Ţel, výboje kyjovského génia záhy vybočily za hranice výtvarna,“6 napsal ve svém článku Osmdesátka malíře a fotografa Miroslava Tichého kyjovský lékař a výtvarník Jiří Dunděra. Miroslav Tichý setrvává na praţské Akademii výtvarných umění v ateliéru Jána Ţelibského7 dva roky. Na Akademii je uznáván jako výborný kreslíř a s vlastním osobitým smyslem pro humor konstatuje, ţe kreslil lépe neţ jeho profesoři. Pro jeho ţertování je také na škole a mezi přáteli velmi oblíben. Ovšem, na druhou stranu má Miroslav Tichý problémy s profesory a asistenty. Pravděpodobně to bylo dáno tím, ţe si Tichého vzal pod svá křídla o sedm let starší Vladimír Vašíček a představoval mu ostatní umělce v Praze. Josef Maliva píše o skupině mladých umělců, jeţ se setkávala kolem malíře Jiřího Martina, který ţil v Paříţi a dorozumíval se studenty umění. Vašíček, Tichý, Fremund8, Dostál9 a Kolínská10 byli taktéţ součástí skupiny. Po únorovém převratu11 v roce 1948 pravděpodobně těţce nese změny, ke kterým dochází na AVU. Miroslav Tichý odmítá kreslit a malovat pracující lid, jeho postoj je nejprve vystupňován izolací od skupiny umělců a také svých