Kulturně společenský časopis 2001 • 2 na internetu Z obsahu Jednoaktovka Jezero Kateřiny Rudčenkové Vladimír Novotný o nové knize Alexandry Berkové Příloha: Pavel Řezníček, nezničitelný surrealista Obsah: O čem se (ne)mluví Petr Vlček: Thomas Bernhard, kritik vší nóbl ošuntělosti NOVÁ NAVIGACE: Jakub Šofar: Tajný seznam (1) KLEPNĚTE! Divadlo a film První stránka (titulní): Lenka Nejezchlebová: Vlak ze stanice BYLO od č. 1/00: Klepnutím na „Z obsahu:“ se dostanete na str. 2 (ob- sah). Klepnutí na malé obrázky a jednotlivé body „Z obsahu:“ Vás Vodka přenese přímo na příslušné stránky. NOVÉ od č. 9/00: Klepnutím na značku „Dobrá adresa“ se otevřou naše internetové stránky Petr Boháč, Honza Petružela: Faust www.dobraadresa.cz v aktuálním prohlížeči. Klepnutím na střed (Faust je mrtvý) obrázku se dostanete na popisek a tiráž na str. 2. Druhá stránka (obsah): Štefan Švec: Rebelové BYLO od č. 1/00: Klepnutí na jednotlivé body obsahu Vás přenese pří- mo na příslušné stránky. Klepnutím na naši e-mailovou adresu se Vám otevře nám adresovaný dopis v aktuálním e-mailovém pro- Literatura gramu. NOVÉ od č. 9/00: Klepnutím na značku „Dobrá adresa“ a na popisek k obrázku na první straně se dostanete na první (titulní) Vladimír Novotný: Žalozpěv o světě stránku. Klepnutím na slovo „Obsah:“ se Vám zvětší obsah přes celou šířku okna. černých dědků Další strany stránky (včetně druhé s úvodníkem): Pavel Voňka: Strýc Svedrup v cirkusu dějin BYLO od č. 1/00: Klepnutím na jednotlivé internetové resp. e-mailové adresy se Vám otevře příslušná stránka resp. se Vám nadepíše příslušný dopis v aktuálním programu. NOVÉ od č. 9/00: Klepnutím na Představujeme Vám značku „Dobrá adresa“ v levém nebo pravém horním rohu strán- ky se přesunete na str. 2 (obsah). Klepnutí na nadpis článku ne- Kateřina Rudčenková: Jezero bo na nadpis části článku (básně, povídky...) Vám zvětší první sloupec s textem článku přes celou šířku okna. Klepnutí na po- slední řádek sloupce Vás přenese na začátek dalšího. Klepnutím Výtvarné umění na poslední řádky článku (většinou je to podpis) Vám zmenší ce- lou dvoustranu na velikost okna. Klepnutím na komentované ob- Irena Prázová: Paralely rázky se Vám zvětší příslušný komentář a klepnutí na něj Vám zase zmenší celou dvoustranu na velikost okna. Petr Jiška: Jiří John – kresby KLEPNĚTE SEM! Hudba Jakub Šofar: Šofar cídí už zase... Historie Martin Groman: Politici bez moci Podobrazník ...Honzy Hanzla Příloha Pavel Řezníček, nezničitelný surrealista Na titulní stránce: fotografie Ireny Prázové, z cyklu Paralely (viz str. 28) Dobrá adresa, kulturně-společenský časopis na internetu, číslo 2, ročník 2. E-mail: [email protected]. Vydávají Přátelé Dobré adresy. Šéfredaktor: Štefan Švec. Redakce: Jan Los, Vladimír Novotný, Kateřina Rudčenková, Viki Shock, Jakub Šofar. Grafická úprava a výtvarná redakce: Jakub Tayari. Výstavba internetových stránek: Libor Koudela. Neoznačené fotografie archiv redakce. Redakcí nevyžádané rukopisy, kresby a fotografie se nevracejí. Technická podpora studio Grafin a FirstNet a. s. Naši milí, toho měsíce žádný zásadní Mejla neumřel (nebo o tom spíš nevíme), takže s ním nepřinášíme žád- ný zásadní rozhovor. Přesto je Dobrá adresa zase plná a ve švech praskající. Vladimír Novotný píše o novém románu Alexan- dry Berkové, a mimoto připomíná jedno významné výročí. Jakub Šofar se tradičně prošel po hudebních bazarech a navíc si v malém fejetonu zavzpomínal na to, jak funguje rozhlas. Kniha „Politici bez moci“ Bo- řivoje Čelovského je o československé politické emi- graci. Recenze Martina Gromana je o této knize. O čem je Martin Groman, dosud nám nesvěřil. Fotky Ireny Prázové mají přírodní motivy. Je to návod, kam vyrazit k dobrému počtení. Ano! – Vezměme svůj se- dmikilový monitor a vyražme číst Dobrou adresu do lesa! Petr Jiška navštívil Galerii moderního umění v Hradci Králové, kde ještě pár týdnů potrvá zajíma- vá výstava. Pavel Voňka si přečetl novou knihu Jaro- slava Kovandy, který popsal spoustu stránek o zají- mavém strýci. Také rubrika Film a divadlo je nečeka- NAŠIně nabitá. Dočtete se o muzikálu MRebelové a o HaDi- ILÍ vadelních představeních Moskva–Petuški a Faust (Faust je mrtvý). Vše stojí za zhlédnutí. V „Představu- jeme...“ tentokrát představujeme naše oblíbené: bás- nířku a redaktorku DA Katku Rudčenkovou (malá domů) v nové roli dramatičky. Její hra se jmenuje Je- zero. Vyvalí se vlny zdola, roztáhnou se v širá kola...? Připravili jsme pro vás i jednu rubriku novou, třešinku na biftek. Jmenuje se Podobrazník a měla by být krátkým a příjemným zakončením každého čísla. Dnes ovšem zakončením před minule slíbe- nou Řezníčkovskou přílohou. Jsme sami překvape- ni, že slib držíme a materiály se podařilo z originá- lů Pavla Řezníčka včas přepsat. Na úplný závěr se tedy těšte na tři surrealistické povídky ze sedmde- sátých let a (jako svědectví autorova vývoje, ať už kamkoliv) ukázku z aktuálně psaného románu. Dopříště se vám pokusíme vymyslet zase něja- kou novou rubriku. Čím víc rubrik, tím míň práce s vymýšlením námětů. Nápady na rubriky (a coko- liv jiného) nám můžete posílat na adresu dobraad- [email protected]. Mějte se hezky a moc nám do příště nezešilte Štefan Švec www.dobraadresa.cz • 2001 • 2 • 3 OThomas Bernhard, čemse kritikkritik (ne) všívší mluví nóblnóbl ošuntělostiošuntělosti první polovině února si sousední Rakousko s úctou bez- Jenomže Thomas Bernhard byl zároveň mála již fangličkářskou připomnělo sedmdesáté narozeni- natolik sarkasticky mazaný, že své neko- Vny – nedožité, běda, nedožité – Thomase Bernharda, jed- nečné protirakouské filipiky kolikrát počí- noho z největších evropských prozaiků (a bezpochyby též dramatiků, nal emfatickým zvoláním, jak krásná země byť si s ním dosud čeští divadelníci příliš nevědí rady) dohaslého 20. jest Rakousko (a právě díky tomu možná století. Veškeré nynější chvalozpěvy a slavobrány však nemohly za- přece jen posbíral tolik literárních vavřínů) střít skutečnost, že tolik obdivovaný a na stále vyšší piedestal teď vy- – načež nezadržitelně přecházel k naprosto zdvihovaný Bernhard byl za svého života v zemi na Dunaji tvůrcem zničujícím tirádám, neúprosně vyznívají- téměř nenáviděným, vskrytu (tj. zbaběle, ve strachu z jeho břitkého cím přibližně v tom duchu, že strašnějšího pera) všeobecně proklínaným, zatracovaným, permanentně skanda- národa, lidu, příšernějších či odpudivějších lizovaným v téže hojné míře, s níž spisovatel znovu a znovu sám roz- lidí, mravů, politiků, kulturníků a ducho- dmychával společenské a kulturní skandály. Vskutku v žádné jiné ze- venstva by nikdo nikde jinde v Evropě ne- mi asi nenajdeme soudobého tvůrce, který by na svou vlast vychrlil našel. Být Rakušanem, tamního našince by takovou spoustu neslitovných a nesmiřitelných verdiktů, který by měla zaplavit málem bezbřehá pýcha, v čem svou domovinu zasypával takovou spoustou dobře mířených jedova- všem tam u nich dozajista jsou nej a nej: tých šípů, aby pak dokonce i těm nepotrefeným nezbývalo nic jiného, nejpokrytečtější, nejsterilnější, nejnenada- než raději mlčet nebo alespoň předstírat mlčení. nější... Vždyť jestliže přece jenom obyvatel- 4 • 2 • 2001 • www.dobraadresa.cz Ne že by tyto české časníky Thomase Bernharda, novodobého s tímto světem. I když, podotkl by tu určitě arcitvůrce voltairovské ironie, nepřekona- Thomas Bernhard jakoby mimochodem, překlady nebyly telného sršatce mezi sršatci, který se bohu- někde jinde to pravděpodobně bude nebo žel nedožil ani šedesátin: zemřel 12. února může být ještě horší. Čili ještě nechutnější. recenzovány (třebaže 1989 a možná ušetřil své krajany mnoha es- Ještě nestravitelnější. Ještě víc k nežití. kapád sžíravého posměchu. Tím pádem se K nepřežití, k nedožití. někdy na úrovni, nad níž však také dožil jen jednoho jediného české- K tomuto konstatování se v souzvuku ho knižního překladu ze své tvorby, totiž s příkladným rakouským masochismem zůstává rozum stát), staršího odeonského vydání novely Dech, však můžeme přihlásit i v Čechách, a to ne- která je sice bernhardovsky strhující, k jeho jen tím, když budeme číst a především vní- nejsymptomatičtějším pro zralým či vrcholným dílům však nicméně mat Bernhardovy jízlivé výpady na všechny nepatří. Jejich znalost (s výjimkou nepočet- strany v prvé řadě tak, že je budeme lokali- uvádění děl Thomase ných zvídavých germanistů) nám byla zovat do našeho vlastného časoprostoru v osmdesátých letech trestuhodně odepře- (v minulosti i v přítomnosti). Nyní to již Bernharda je stav, který na, ačkoli umírněná cenzura z konce onoho můžeme učinit: zejména v druhé polovině desetiletí by již nad nimi nejspíš přimhouři- devadesátých let u nás vychází jedno Bern- můžeme přirovnat la oko – že by tedy vina spočívala v strašpy- hardovo vrcholné dílo za druhým – a žádné telském kariérismu tehdejších páníčků šéf- z nich nevyvolá přiměřenou reakci. Přitom k dopadu kamene na redaktorů? je zjevné, že všechna ta autorova sarkasma- Tudíž holt není ani trochu vyloučeno, ta a sofismata se týkají i nás samých, někdy vodní hladinu, po níž se že v Rakousku se letošní bernhardovské vý- víc než vlastních Rakušanů, anebo k nim ročí natolik velkoryse a současně pietně máme přinejmenším mnohem blíž (du- nevytvářejí žádné kruhy oslavuje i s nemalou dávkou tartuffovské chovně, kulturně) než kupříkladu Italové přetvářky, která víceméně spočívá v pocitu: nebo Dánové. Ne že by tyto české překlady na vodě: nižádné zčeření Zaplaťpámbu že tu Bernhard už není! Vždyť nebyly recenzovány (třebaže někdy na o nás věděl všechno! Ten by nám dal! (A tak úrovni, nad níž zůstává rozum stát), nej- veřejného mínění se nikoli náhodou vycházejí