Látkové srdíčko z pozůstalosti Vladimíra a Boženy Požárových. Zdroj Památník Terezín. 1 Látkové srdíčko z pozůstalosti Vladimíra a Boženy Požárových. Zdroj Památník Terezín. 1 Vězeňská blůza Stanislava Mana z KT Flossenbürg. Zdroj Památník Terezín. 2 Vojenská identikační známka Jamese G. Wellmana. Zdroj Památník Terezín. 3 Sborník Památníku Terezín 5 © Památník Terezín, 2019 ISBN 978-80-88052-19-7 6 OBSAH Odešel jeden z protagonistů přelomové doby Vojtěch Blodig ( 9 ) Články a studie Spravedlivý mezi gestapáky? Případ příslušníka „židovského“ referátu gestapa v Praze Fritze Badelta Jan Vajskebr, Jan Zumr ( 12 ) České ženy jako rukojmí v Ravensbrücku Pavla Plachá ( 31 ) Židovští míšenci a smíšená manželství v období protektorátu Radana Rutová ( 52 ) Osudy českých Židů a Židovek v tranzitním ghettu Izbica Steen Hänschen ( 69 ) Starší domu (der Hausälteste) – nepostradatelný administrativní pilíř terezínského ghetta Tomáš Fedorovič ( 86 ) Pobočky koncentračního tábora Flossenbürg na Karlovarsku a Sokolovsku – přehled a geneze pietních míst Lubor Lacina ( 101 ) Zprávy a recenze Databáze vězňů z českých zemí v koncentračním táboře Dachau Tomáš Gol ( 117 ) 7 Výzva Památníku Terezín Michaela Dostálová, Iva Gaudesová ( 128 ) Recenze – Philipp THER: Temná strana národních států. Etnické čistky v moderní Evropě Jan Špringl ( 132 ) Chronologický přehled o činnosti Památníku Terezín v roce 2018 Dagmar Holzhammerová ( 141 ) Výběrová terezínská bibliograe 2018 Marie Poljaková ( 150 ) 8 ODEŠEL JEDEN Z PROTAGONISTŮ PŘELOMOVÉ DOBY V neděli 12. května 2019 zemřel po dlouhé těžké nemoci PhDr. Jan Munk, CSc., osobnost, která se významným způsobem podílela na událostech pře- lomové doby, jež naší zemi dala novou tvář. Narodil se 22. září 1946 v rodině, která byla poznamenána tragickými událostmi spojenými s nacistickou ge- nocidou Židů, známou dnes v obec- ném povědomí jako holokaust. Oba ro- diče během války ztratili své původní partnery, kteří zahynuli, a po celý dal- ší život si nesli vzpomínky na tragické události, které přinesly smrt většině jejich příbuzných a známých. S tím- to těžkým dědictvím minulosti se po- stupně seznamoval i mladý Jan, který pak o to citlivěji vnímal nerovnoprávné postavení Židů ve společnosti a projevy skrytého i otevřeného antisemitismu. Po ukončení studií a získání dok- torátu se Jan Munk věnoval především empirickému sociologickému výzku- mu vysokoškolských studentů. Patřil k těm mladým intelektuálům, kteří po- ciťovali naléhavou potřebu politických změn a přivítal proto pád tzv. reálného socialismu v listopadu 1989. V roce 1990 úspěšně absolvoval výběrové řízení na nového ředitele Památníku Terezín. Nastoupil tak do vedoucí funkce v paměťové instituci připomínající i památku obětí represivního zařízení, v němž trpěli jeho rodiče. V této funkci pak působil 27 let a vedl důslednou trans- formaci instituce, jež rychle získávala novou tvář a zasloužený respekt doma i v za- hraničí. Svým nadšením a cílevědomostí dokázal nejen strhnout své spolupracov- níky, ale také pro spolupráci získávat i další odborníky z domova i ze zahraničí. Díky tomu se podařilo dosavadní stálé expozice poznamenané dřívější vládnoucí ideologií v poměrně krátké době nahradit expozicemi novými, přinášejícími ob- jektivní hodnocení historických událostí. 9 Hlavní pozornost tehdy Jan Munk věnoval naléhavé potřebě objektivního zpracování a výkladu dějin holokaustu. V Terezíně jak známo v letech nacistické okupace vzniklo židovské ghetto, které se stalo důležitým článkem v mechanismu tzv. konečného řešení židovské otázky, jak nacisté nazývali svůj obludný plán na vyhlazení evropských Židů. Bylo tedy logické, že ti, kteří holokaust přežili, chtěli po skončení války právě v tomto místě důstojným způsobem připomínat tragické události minulosti současníkům, ale i příštím generacím. Návrhy na vybudování Muzea ghetta v Terezíně ale byly po roce 1948 opakovaně zamítány. Teprve rok 1989 vytvořil zcela novou situaci. Nikoliv náhodou záhy po listopadových udá- lostech vznikla Terezínská iniciativa, organizace, která sdružovala bývalé vězně ghetta a s Památníkem Terezín od počátku své existence úzce spolupracovala a pl- ně podporovala úsilí Jana Munka o realizaci po několik desetiletí znemožňované- ho projektu. Díky tomu a podpoře tehdejších vedoucích politických představitelů v čele s Václavem Havlem mohlo být Muzeum ghetta slavnostně otevřeno již na podzim roku 1991 u příležitosti 50. výročí zahájení deportací Židů z Protektorátu Čechy a Morava. Dnes je v Památníku Terezín možno zhlédnout celkem sedmnáct stálých ex- pozic věnovaných historii židovského ghetta, policejní věznici gestapa v terezínské Malé pevnosti, koncentračního tábora a podzemních továren u Litoměřic, pová- lečného internačního tábora pro Němce a dalším tématům. Veřejnosti je každo- ročně zpřístupňována také řada výstav krátkodobých. V uplynulých necelých třech desetiletích byla v Terezíně zrekonstruována řa- da objektů a areálů spojených s událostmi z let nacistické okupace. Nejznáměj- ší z nich se stala v devadesátých letech zpřístupněná unikátní modlitebna z doby ghetta, která nemá obdoby v jiných bývalých ghettech či koncentračních táborech. Soustavnou pozornost Jan Munk věnoval výzkumné a sbírkotvorné činnosti, podporoval digitalizaci sbírek a jejich postupné umísťování na webových strán- kách Památníku Terezín. Stále významnější místo pak v aktivitách instituce za- ujímala činnost vzdělávací, zaměřená na různé věkové skupiny mládeže, ale i na další vzdělávání učitelů. Aktivity mu svěřené instituce podporoval také působením na půdě meziná- rodních organizací zaměřených na výzkum, vzdělávání a připomínání holokaustu a dalších zločinů z doby druhé světové války. Při své práci navázal přátelské kon- takty i s řadou významných zahraničních osobností, mezi něž patřila například Madeleine Albrightová. Je přitom třeba zdůraznit, že Jan Munk v polistopadovém období zastával vý- znamné funkce v židovských organizacích. Po tři funkční období byl předsedou Federace židovských obcí v České republice, poté až do své smrti působil jako předseda pražské židovské obce. Zdálo by se, že při tak velikém pracovním vytížení mu už nezbýval čas na ro- dinný život a přátele. Opak však byl pravdou. Byl znám jako starostlivý otec, který nikdy svou rodinu nezanedbával, a měl řadu přátel, kteří mu pomáhali ve volných chvílích načerpat nové síly. Nebyl žádný asketa, nepohrdl skleničkou dobrého ví- 10 na a rád si pochutnal na dobrém jídle. Nezkazil žádnou legraci a měl dar trpělivé komunikace s lidmi. Lidé, kteří s Janem Munkem spolupracovali a nebo se s ním při různých příle- žitostech setkávali, nezapomenou na člověčenství, které z něj vyzařovalo. Je těžké uvěřit tomu, že s námi zůstane již jen ve vzpomínkách. Bude nám moc chybět. Vojtěch Blodig, Památník Terezín Text přetištěn s laskavým svolením redakce Lidových novin, kde vyšel 15. 5. 2019. 11 SPRAVEDLIVÝ MEZI GESTAPÁKY? Případ příslušníka „židovského“ referátu gestapa v Praze Fritze Badelta Jan Vajskebr, Ústav pro studium totalitních režimů Jan Zumr, Ústav pro studium totalitních režimů K nejzáhadnějším úředníkům gestapa nasazeným v Protektorátu Čechy a Mora- va patřil SS-Untersturmführer vrchní kriminální tajemník Fritz Badelt. Po jis- tou dobu působil jako zástupce vedoucího venkovní služebny gestapa v Kladně Haralda Wiesmanna, ale největší část své kariéry strávil u „židovského“ referátu pražské řídící úřadovny gestapa. Badeltovo mládí a profesní začátky Friedrich Badelt1) přišel na svět 19. června 1906 v durynské obci Zschernitzsch, která je dnes součástí města Altenburg. Narodil se jako třetí dítě v rodině vedou- cího provozu v továrně na brikety Johanna Badelta a jeho ženy Idy, roz. Schlanzi- gové.2) V letech 1920 až 1924 se Badelt ve městě Borna vyučil sazečem a současně navštěvoval typografické odborné učiliště3) a později i typografickou odbornou technickou školu v Lipsku.4) V srpnu 1932 uzavřel v Drážďanech sňatek s Char- lottou Strangfeldovou, která do té doby pracovala jako sekretářka v Říšském sva- zu pro válečné invalidy a byla činná v sociálně demokratickém Centrálním svazu pro zaměstnance. Ještě zajímavější ale byla skutečnost, že Badeltova nastávající manželka byla částečně židovského původu. Židem byl její dědeček z otcovy stra- ny a podle pozdějších norimberských zákonů, přesněji řečeno podle Zákona na ochranu německé krve a německé cti (Gesetz zum Schutze des deutschen Blutes und der deutschen Ehre, Blutschutzgesetz5)), byla židovskou míšenkou druhého stupně. Badelt po válce tvrdil, že se právě z tohoto důvodu jeho manželka zdrá- hala přivést na svět děti, a manželství proto zůstalo bezdětné.6) Jelikož stávající povolání Badelta zřejmě neuspokojovalo, podal si přihlášku k policii. Dne 27. dubna 1925 nastoupil do školy zemské policie v Míšni (Meißen), kterou dokončil o 15 měsíců později, údajně s vyznamenáním. Následně byl pře- ložen k drážďanské ochranné policii (Schutzpolizei) a postupně prodělal důklad- nou průpravu ve všech odvětvích policejní služby (vojenský výcvik, pouliční služ- ba, kriminální policie, živnostenská policie, zdravotní služba). Nakonec působil jako velitel čety a sportovní instruktor.7) Ačkoliv měl Badelt jako profesionální policista zachovávat neutralitu v po- litických bojích, jeho sympatie stály na straně radikální pravice. Už na přelomu dvacátých a třicátých let dvacátého století působil ve prospěch nacistické strany, mezi jejímiž příslušníky si vybudoval dobré jméno. Ve službách nacistického režimu Nástup Adolfa Hitlera do funkce říšského kancléře musel Badelt bezpochyby uví- 12 Kartotéka příslušníků německých