Jak vzniklo jméno Šumava? Jméno Šumava se používá mezi lidmi již od nepaměti. Podle některých informací se název objevuje až od 2. poloviny 16. století. Roku 1679 informuje Bohuslav Balbín, že Silva Gabreta se česky jmenuje Šumava. Gabreta je původní keltské jméno pro Šumavu. Z jiných zdrojů se však dočteme, že jméno Šumava se muselo používat již dávno před rokem 1300. Kdy a z jakého slovního základu jméno Šumava vůbec vzniklo a jaké názvy se dříve používaly? Původ jména Šumava Podle jedněch názorů bylo jméno Šumava odvozeno od šumění lesů a vod. Jiná a podle mě daleko pravděpodobnější je varianta, která tvrdí, že název pohoří vznikl ze základu staroslovanského slova šumašuma, což znamenalo les. DDDříveDříve uváděné a používané názvy Šumavy Keltové pojmenovali Šumavu Gabreta. V písemných dokladech z 1.století našeho letopočtu se Šumava nazývá Sylva Hercinia, - Hercinský tedy Černý les. Římané nazývali Šumavu jako Saltus Hircanus či Sylva Lunae. Na Ptolemaiově mapě ze 2.století je Šumava pojmenován jako Gabreta Hylé. Z Codexu diplomatic regni Bohemiae z let 903 – 4 je celé hraniční pásmo zahrnující Šumavu a Český les nazýváno Silva Bohemia. Stejný název používá v roce 1040 i Kosmas ve své kronice. V průběhu dalších let se používají latinská jména jako Sinibus Bohemicus (1108), Nemus (1212), Nemus Poemorum (1226), Wald, Hwozd, Silva Media, a další. Němci používají názvy jako Nordwald (1010), Boheime Walt (12.století), či Bohemerwald (1592). Latinský název horstva v uherských dějinách z roku 1568, je Sumaudam sylvam (Sumaua sylua - podle jiného zdroje), což napovídá, že název Šumava se používal již dávno předtím. Ještě před rozdělením Evropy na východní a západní se i na německém území nazývalo toto pohoří Böhmerwald. Teprve v době studené války došlo v Německu k politickému rozhodnutí že se celé toto území bude jmenovat stejně jako jeho dosavadní jižní část - Bayerwald Jak nazývali Šumavu původně SSlované?lované? Zdejší oblast byla původně takřka neprostupným pralesem, který neměl s dnešním převážně smrkovým lesem téměř nic společného. Většinu porostu této oblasti tvořily v době příchodu slovanů javorové lesy. Šumava se proto v té době nazývala Javorica. Ještě dnes najdete na Šumavě mnoho míst, jejichž názvy mají podobné kořeny, například Javorník, Javoří, Javoří pila, Javorské pohoří, Javoří potok, Javoří slať a především nejvyšší hora Šumavy - Velký Javor. Hranice Šumavy V dávné minulosti se za toto území považovala oblast dnešní Šumavy, včetně Českého lesa a Novohradských hor. Někdy se za oblast, která se původně nazývala Gabreta považovalo území dokonce až od Chebu po rakouský Linz a od Dunaje po Plzeň. Dnes je za území Šumavy považován prostor od Vyšebrodského po Všerubský průsmyk a to jak na území ČR, tak i Německa a Rakouska. Pokud vezmeme v úvahu dnešní definici "turistického regionu Šumava" pak je to území původních okresů Domažlice, Klatovy, Prachatice a Český Krumlov. Ať už Šumava podle některých končí tam a začíná tady, a podle jiných je o kousek jinde, nic to nemění na její kráse a kouzlu. zdroj : Internet 2 Úvod : Obec Stodůlecký podíl leží mezi 700 až 1050 m.n.m. Proto se zde chová většinou dobytek. Obyvatelstvo je německé národnosti. Jsou to lidé zdraví a silní, náboženství římsko – katolického. Abych mohl tuto kroniku psát co nejpravdivěji, hledal jsem různé prameny, ze kterých bych mohl čerpat znalosti o založení a dalších osudech obce. V této práci mi ve značné míře pomáhal farář pan Ivan Soukup a vrchní učitel Hans Prunel, pamětníci pan Josef Hofmann a Karel Hofmann ze Sedla. Co jsem sehnal a sestavil, chci sdělit budoucím. L.P. MCMXXIX (1929) Ludwig Harant. 3 Vznik obce, kostela a školy. Od vysoko položených luk a pastvin až do okolí průsmyku Nová Bystřice leží podél česko bavorských hranic „Královský hvozd“, oblast Krakováků tj. svobodných sedláků. Královský hvozd byl majetkem králů, kteří jej pokládali za liduprázdné území, třebaže ostatní části Šumavy byly již osídlovány německým obyvatelstvem, lesy byly káceny a vypalovány. Osídlení samotného Královského hvozdu je zahaleno tajemstvím. Když král Karel IV ve 14 století stavěl hrad Kašperk u nynějších Kašperských Hor a počal těžit zlato v okolí nynějšího Rejštejna, začali se v okolí pravděpodobně usídlovat němečtí sedláci, aby králi chránili hranice. Králováci byli bohatě vybaveni různými právy a povinnostmi a dlouhý čas byli podřízení pouze královské komoře. Počátkem novověku byl však Královský hvozd dáván do zástavy různým šlechticům. Tito však brzy považovali tento obrovský, pralesem porostlý prostor se dvory Králováků za své vlastnictví a zřídili zde několik dědičných statků a panství. Nakonec přešli Králováci proti své vůli z bezprostřední podřízenosti královské komory do podřízenosti dvou nově zřízených panství, a to panství Bystřice a Prášily. Po třicetileté válce se začalo jako jinde na Šumavě, i v Královském hvozdě opět s mýcením stromů. Králováci se rozšiřovali stále více v prostoru Královského hvozdu, šlechta dosazovala na své statky další obyvatele nebo předávala lesy a louky Královákům. Dříve si museli Králováci v tvrdých sporech vybojovat svá psaná práva. Nyní docházelo k častým sporům o pozemky se šlechtickými sousedy. Lidé byly jako ostatně všude v Čechách dědičně podřízení šlechtě a statkářům, kdežto Králováci byli pod ochranou šesti rychtářství a to : Zhůří, Kochánov, Seewieswan, Eisenstrass, Hamry, Sv. Kateřina patřící k panství Bystřice a dalších dvou rychtářství Stodůlky a Stachy, které patřily statku Prášily. Králováci byli podřízeni šlechtickým rychtářům a odváděli daň jen z pozemků, lesa, z lovu zvěře a ryb, jakož i daň ze mlýnů královské komoře. Měli však právo volného používání svých pozemků, volný lov zvěře a ryb, právo k vaření piva a pálení kořalky, byli osvobozeni od roboty, směli nosit kord. Dále měli právo volit si vlastní rychtáře, který vedl písemnou i daňovou agendu. Původně bylo osm svobodných rychtářství. Během 18. století přibyla však devátá rychta, nazývaná Novostodůlecké rychtářství, jinak Stodůlecká rychta druhý díl, nebo také Stodůlecký podíl – díl 1. Tato rychta vděčí za svůj vznik tomu, že pokročilým osidlováním zdejších lesů kolem Spáleného vrchu, Poledníku, Křemelné a Antýglu se tak rozrostla, že stodůlecký rychtář Wilibald Hofmann, který trpěl tuberkulózou, nemohl svou funkci dobře zastávat. Poprosil proto knížecí vrchnost Mannsfeldskou o to, aby mu byl dán k ruce další rychtář. Jeho prosbě bylo vyhověno a dosazen další, nemocný rychtář jménem Adam Joachim Staler. Byl však podřízen stodůleckému rychtáři a tak vznikl název „rychtář stodůleckého podílu“. Prvním držitelem stávajícího panství měl být španělský důstojník Don Fuerta. Tento prodal panství Prášily roku 1710 hraběti Kolowratovi. V tomto roce vznikla osada Sedlo. O založení jejím se vypráví toto : Hrabě Kolowrat měl trubače jménem Johan Hofmann. Tomuto trubači hrabě dovolil, aby se usídlil na jeho panství. Hofmann však nevěděl, kde si na tak rozlehlém panství postavit domek. Jednou šel trubač přes osadu Paště, kde už tenkrát byly sklářské hutě. Vyprávěl sklářům svoji záležitost, že nemůže najíti vhodné místo. Jeden ze sklářů ukázal do okolí, do míst, kde nyní osada stojí, že tam je nejvhodnější místo. Hofmann poslechl jeho rady a postavil si tam dům. Po Hofmannově zprostředkování bylo povoleno ještě třem sklářům z Pašti usídlit se na Sedle. První obyvatelé této obce byli Hofmann, Hnüsl, Joachim Staler, Hass – těmto osídlencům byl přislíben pozemek, ohraničený těmito potoky a říčkami : Sekerský potok, Křemelná, Vydra a nynější Luční potok / Hamerský potok /. Ještě dnes představují tyto potoky hranice obce Sedlo. Později se hospodářství rozdělila. Mimo jiné dal Joachim Staler svému synovi pozemek, ležící východně od hory nazvané Geigeberg ( Houslařský vrch). 4 Srní --- / Rehberg / Roku 1727 byl držitelem panství Stodůlky baron Schmiedel. Za něho byla založena obec Srní. Její jméno vzniklo po značném množství srnčí zvěře, která se zde zdržovala. Původně měla obec Srní sedm domků : Weber, Schreiner, Edenhofmener, Gruber, Schötz, Weber a Gruber. Po baronu Schmiedlovi převzala panství Prášily kněžna Eleonora Mannsfeldová. Roku 1733 předala dědičně toto panství svému synu Heinrichovi Mannsfeldovi. Za tohoto držitele vznikla osada Zelená Hora (jméno vzniklo podle toho, že se v okolí objevuje na jaře první vegetace) a Hrádky (Schlösselwald), obklopené skalami vypadající jako hrady. Jejím prvním držitelem byl jistý Harant, pocházející z rodu Krištofa Haranta z Polžic a Bezdružic. Dále vznikly osady Nová Studnice, Antýgl a Modrava. V roce 1749 koupil panství Prášily bavorský sklářský mistr Lorenc Gattermeier. Roku 1775 přešlo panství na knížete Josefa Kinského, který později panství odkázal svému bratranci F. Kinskému. Za tohoto vznikla osada Vchýnice, která měla původně čtyři domky. Později spojením vznikla osada Vchýnice – Tetov. Kníže Josef Schwarzenberg odkoupil celé panství roku 1798. Povolal sedmdesát dřevorubců a ihned započal se stavbou plavebního kanálu. Srní a Sedlo patřilo jako farnost k Rejštejnu. Hrádky, Zelená Hora, Antýgl a Modrava k Dobré Vodě. Přibývající obyvatelstvo vyžadovalo školu. Jelikož se obyvatelé Sedla a Srní nemohli dohodnout o umístění školy, určila krajská komise, že škola pro osady Sedlo, Srní, Hrádky a Zelenou Horu má být na náklad těchto osad vystavěna v Sedle. Byla vystavěna v roce 1787. V budově se nacházela jedna třída pro žáky a byt pro učitele. V této škole, která byla později zbořena (stála přibližně nedaleko kašny v Srní) se vyučovalo až do roku 1836. V tomto roce byla dána do užívání nová škola, stojící v místě dnešní.
Details
-
File Typepdf
-
Upload Time-
-
Content LanguagesEnglish
-
Upload UserAnonymous/Not logged-in
-
File Pages55 Page
-
File Size-