léto 2020 Andy Warhol Guillaume Apollinaire Filmovka s plakátkem uprostřed 10 KČ léto 2020 Editorial LÉTO 2020 Tak a je to tady, drazí spolužáci. Truňk. Ne, chtěl jsem říct, že téměř po půl roce jdeme opět do školy. Docela se vlastně těším (zároveň i děsím) na odpověď na otázku, zda to pořád ještě umíme. No a se začátkem školního roku přichází i první Truňk školního roku. A pro někoho, kdo si naše milé časopisy tajně pročítá pod lavicí mezi tím, co ostatní mají kamarády, a k tomu je trochu všímavý, tady máme i pár změn. O kterých bohužel, pro ty, kteří Truňk nečtou, mluvit nebudu... Možná jednu – uprostřed časopisu najdete lehce erotickou fotku, která je naruby. Jedná se o plakát velikosti A4 (náš časopis je A5), který si na frajera dám nad postel, aniž bych to řekl rodičům. Je konec prázdnin a zhruba měsíc od konce již 46. Letní filmové školy. To je asi nejhlavnější téma tohoto čísla. Od recenzí na filmy, přes poznatky z Filmovky jako takové, až po tvorbu. Tak listujte. Přijemné čtení přeje David Mišťúrik, šéfredaktor 3 Noviny studentů GUH Obsah léto 2020 Guillaume Apollinaire 6 David Mišťúrik Andy Warhol Myslet bohatě a vypadat chudě 8 Anna Mráčková Téma Odpojení 11 Adam El Chaar Filmovka Nezmar Keaton Frigo v Truňku 17 David Mišťúrik Dobrou noc a hodně štěstí 20 Ondřej Stránský Filmový a Filmovkový report 26 David Mišťúrik 29 Tvorba 4 Noviny studentů GUH Guillaume Apollinaire Je to nějaká doba, co jsem poprvé četl sbírku Alkoholy – musím se ale přiznat, že jsem to asi moc nechápal. Čímž nechci říct, že to teď chápu plně (tak naivní nejsem). Ani že bych tenkrát vůbec nevěděl, o co jde. Každopádně se chci dostat k tomu, že jak jsem před necelým rokem natrefil na sbírku Kaligramy, tak mi to poměrně změnilo (jako autorovi i čtenáři) náhled na poezii a zároveň jsem ve spoustě věcí cítil velké souznění. A tím nemyslím zrovna básně ve tvaru Ei- ffelovky nebo hvězdičky, které známe ze školy. Vlastně ani nemyslím zas tak ty kaligramy (i když ty též). Jde mi o jeho práci s asociacemi a barvami a obrazy. (Na konci článku posuďte sami.) Jen pro kontext něco málo k životu: Apollinaire se narodil ve znamení lva roku 1880 polské šlechtičně a neznámému otci, který je stejně brzo opustil. Nenarodil se ale v Polsku, nýbrž v Římě. Pak žil v Monaku a později v Paříži, kde se brzo za- čal živit jako soukromý učitel (ve francouzské šlechtické rodině, se kterou hodně cestoval – třeba i do Prahy ¬– povídka Pražský chodec). Potom byl různě úředník v bance, potom byl ve vězení (neprávem) a potom se přihlásil jako dobrovolník k francouzskému dělostřelectvu do První světové války, ve které byl zraněn, ope- rován a poté působil v zázemí u odboru pro styk s tiskem. Roku 1918 se oženil a téhož roku, dva dny před oficiálním koncem První světové, umírá na Španěl- skou chřipku. X let před válkou se stýkal s tehdejší avantgardou. S lidma jako byl Picasso, Cocteau, Breton a další. Do toho přispíval do různých uměleckých časopisů, kterých mnoho i založil. Báseň Pásmo i sbírku Alkoholy píše před vál- kou a Kaligramy během ní. To by asi i stačilo. I tak jsem toho napsal víc, než jsem plánoval. Apollinaire je jeden z mála lidí, u kterých si říkám, že bych chtěl, aby za něj mluvila spíš jeho výmluvná tvorba než já. Tak si užijte báseň. Okna Od červené k zelené vše žluté umírá Když zpívají arové v pralesích rodných Drůbky z pihi Báseň složit tomu jednokřídlému ptákovi Zašleme ji telefonicky Obří trauma Z nějž oči zapláčí 6 léto 2020 A hle mezi mladými Turíňankami kráska Ubohý mladík se vysmrkal do své bílé kravaty Zvedneš záclonu A teď podívej otevírá se okno Pavouci když ruce splétaly světlo Krása bledost neproniknutelná fialová Marně se budeme snažit odpočívat Začneme o půlnoci Když máte čas máte svobodu Ulity Mník několik Sluncí a Ježkova západu Starý pár žlutých bot před oknem Věže Věže to jsou ulice Studny Studny to jsou náměstí Studny Duté stromy co ukrývají kreolské tuláky Mulati zpívající písně o malé smrti Svým kaštanovým mulatkám A husí kvá-kvá trubky na severu Tam kde lovci mývalů Vydělávají kožešiny Třpytivý démant Vancouver Kde sněhobílý vlak s nočními světly prchají před zimou Ach Paříž Od červené k zelené vše žluté umírá Paříž Vancouver Hyères Maintenon New York i Antily Okno se rozevírá jako pomeranč To krásné ovoce světla (sbírka Kaligramy) David Mišťúrik 7 Noviny studentů GUH Andy Warhol Myslet bohatě a vypadat chudě Andy Warhol byl americký malíř, grafik, filmový tvůrce a vůdčí osobnost hnutí pop-art. Narodil se jako Andrew Warho- la v Pittsburghu rusínským přistěhoval- cům, kteří pocházeli z uherské vesničky Miková, nynější součásti Slovenska, kde má i vlastní muzeum, které je mimocho- dem skvělé:) Warhol vystudoval komerční designovou tvorbu a po absolutoriu se přestěho- val do New Yorku, kde začíná svou úspěšnou kariéru ilustrátora časopisů a de- signéra reklamních materiálů. Jeho vstup do povědomí americké kultury nastal v 60. letech. V roce 1962 začal s tvorbou grafické techniky tzv. stínotisků, díky které vznikalo od každého návrhu až 500 originálů. Jedno z jeho nejznámějších grafických děl je plechovka od Campbellovy polévky. Jeden z prvních tisků byl vydražen za pouhých 75 dolarů. Avšak v roce 2006 se ten samý výtisk dostal na cenu 11,8 mil. dolarů. (261 mil. Kč) V té době už se věnoval tvorbě svých slavných popartových portrétů (Marilyn Monroe, Elvis Presley). Warhola fascinovaly autonehody, které byly častým ná- mětem jeho ostatní malířské tvorby (Green Car Crash). 8 léto 2020 „Jsem neobyčejně pasivní. Beru věci tak, jak jsou. Pouze se dívám, pozoruji svět.“ Andy Warhol v roce 1962 zakládá umělecké studio The Factory, kde se obklopuje širokou škálou uměl- ců a undergroundových celebrit, jako například Bobem Dylanem, Mickem Jaggerem a hlavně Lou Reedem a zbytkem The Velvet Underground. Zde se rodí většina jeho avantgardních filmů a antifil- mů (Eat, Kiss, Empire State Buil- ding). Jedním z jeho experimentál- ních výstřelků je film Sleep, který se mi společně s filmem Empire nepodařilo dodívat do konce, jeli- kož se jedná o záběr spícího Johna Giorna trvající 5 hodin a 12 minut. Empire je pro změnu záběrem Empire State Building o metráži 8 hodin a 14 minut. Ale samotná nezhlédnutelnost filmů byla Warholovým prvotním záměrem, a proto se během jeho života nepromítala žádná zkrácená verze. „Pokud si ceníte soukromí, nenechte se postřelit.“ Jedna z věcí, které zásadně ovlivnily Warholův život, byl neúspěšný pokus o aten- tát spáchaný feministkou a novinářkou Valérií Solansovou. Valérie byla fanatička a autorka manifestu SCUM, ve kterém prohlašovala muže za biologický omyl. Vražda Andyho Warhola tak mohla být jedním z po- kusů o zviditelnění tohoto manifestu. Proč právě Andy Warhol? Warhol se nezdá být vhodnou obětí Valériiné myšlenky proti mužům už jen pro- to, že byl homosexuál a údajně i dodržoval celibát. Co se ale Solansové nelíbilo, byla organizace Warhol superstars (spolek hvězd z Warholovch filmů). Nebyly zde jen ženy, ale právě to, že tělo ženy Warhol vnímal jako symbol a byl fascino- ván statusem hvězdy, se příčilo s Valeriiou životní filozofií. 9 Noviny studentů GUH „V 60. letech se každý zajímal o každého. V 70. le- tech začal každý kašlat na každého.‘‘ Andy postřelení sice přežil, ale začal se postupem času bát o život. Přestal se stý- kat s excentriky a uzavíral se do soukromí. Důvod svého úspěchu si Andy vykládá takto: „Snažil jsem se přijít na to, co by měl člověk dělat, pokud chce být v Americe úspěšný. Dříve stačilo být spolehlivý a nosit dobrý oblek. Když se rozhlížím kolem, zdá se mi, že je to třeba dělat stejně jako dřív až na ten dobrý oblek. Zdá se mi, že v tom je celý fígl. Myslet bohatě. Vypadat chudě.“ Anna Mráčková 10 léto 2020 Téma Odpojení /název/ Odplavení /perex/ „Hello,“ zdravím stánkaře. „Zdrástvujte,“ odpovídají. Nejbližší město se jmenuje Ke- mer, ale připomíná to tu spíš Krym. /článek/ Je půl jedné ráno, rušná silnice teď příjemně zmlkla. Prodávají se tu ručníky, kraťasy, papuče, opalovací krémy a další nezbytnosti. Ruští turisté korzují, dva stánkaři relaxují v zahradních židlích a checkují mobily. Jeden něco líně vykládá. Loupou pistácie. Scéna je osvětlená jako na iluminoterapii. Předtím jsem si na pláži stoupl do vody a poslouchal vlny. Stál tam starý Rus. Byl nahý a měl ze mě vítr. Nahota se v Turecku nenosí. Asi jsem ho uklidnil, protože pokračoval v nudě. Chodil jsem kolem bazénu a plavčíkoval neviditelným trollům. Myslel jsem na čtyřiadvacetiletou Ukrajinku Samiru s krásným smíchem a tátou ze Sý- rie. Prokecal jsem s ní předchozí noc na letišti ve Vídni. Až do vypuknutí války žili v Doněcku, pak se přestěhovali do Kyjeva. Studuje tam medinu a je úplně medová. Zrovna se vracela ze Sicílie a Říma. Pěla ódy na pizzu, pastu a zmrzlinu. Byla korpulentní, ale krásná. Přišel za mnou holohlavý týpek a představil se jako night manager. Vypadal jako Kojak. Chtěl po mně číslo pokoje. Řekl jsem, že jsem zrovna přijel, že si ho ne- pamatuju a že mu ho můžu dát jen přibližně. Chtěl ještě aspoň jméno. Nejlepší věc tady je, že nemám net. Můžu na Samiru jen tak myslet. Stánkaři si povídají a já nerozumím ani ň. Kolem prošly dvě holky jak hůlky s korpulentní mámou, která stoicky sledovala pohledy okolních mužů. Kočky. S jednou jsem předtím večeřel. Házel jsem jí na zem rybu. Vždycky mi chtivě sekla po ruce, tak jsem musel házet z větší výšky. Ryba se vždycky hlasitě rozplácla o zem. Číšník se sho- vívavě usmíval. Lanařil jsem sedmnáctiletou Kristýnu na noční plavání. Svíjela se v bolestné ne- rozhodnosti. Hájila se, že je ještě dítě a že ji maminka hlídá, protože je krásná.