Masarykova universita Filozofická fakulta Ústav filmu a audiovizuální kultury Tomáš Urban (Teorie a dějiny filmu a audiovizuální kultury, bakalářské jednooborové studium, 3. ročník, 2010/2011) Porucha osobnosti jako prostředek ke klamání diváka ve filmu Prokletý ostrov (bakalářská práce) Vedoucí práce: Mgr. Lukáš Skupa Brno 2012 Poděkování Tímto bych chtěl poděkovat vedoucímu práce panu Mgr. Lukáši Skupovi za trpělivý a vstřícný přístup a za cenné rady, které mi při realizaci této práce velmi pomohly. Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem na bakalářské práci pracoval samostatně za pouţití jen uvedené literatury a pramenů. ………………………… Obsah Úvod ..................................................................................................... 5 1. Teoreticko-metodologická reflexe ............................................... 7 1.1. Neoformalistický přístup a jeho vymezení ............................ 7 1.2. Základní pojmy a principy neformalistické analýzy ............. 8 1.2.1. Ozvláštnění a dominanta ................................................ 8 1.2.2. Fabule, syţet a narace ..................................................... 9 1.2.3. Informovanost, sebe-vědomí, komunikativnost ...... 10 1.2.4. Prostředek, význam, motivace a funkce ....................... 11 1.3. Historické mody narace ....................................................... 13 2. Ekonomický a kulturně-historický kontext ................................ 16 2.1. Produkce .............................................................................. 16 2.2. Distribuce a uvádění ............................................................ 19 2.3. Recepce ................................................................................ 21 3. Neoformalistická analýza ........................................................... 23 3.1. Stanovení dominanty ........................................................... 23 3.2. Naratologická analýza ......................................................... 24 3.2.1. Ţánr filmu ..................................................................... 24 3.2.2. Modus narace ............................................................... 25 3.2.3. Vztah syţetu a fabule ................................................... 27 3.2.4. Vlastnosti vyprávění ..................................................... 28 3.3. Stylistická analýza ............................................................... 30 3.3.1. Mizanscéna ................................................................... 30 3.3.2. Zvuk .............................................................................. 32 3.3.3. Záběr ............................................................................. 33 4. Mystifikace diváka; psychická porucha ve filmech ................... 36 5. Závěr ........................................................................................... 38 6. Segmentace syţetu vztah syţetu a fabule ........................ 40 7. Zdroje ......................................................................................... 44 8. Přílohy ........................................................................................ 48 9. English summary ........................................................................ 49 Úvod Stěţejním tématem této práce bude neoformalistická analýza filmu Prokletý ostrov reţiséra Martina Scorseseho. Tento snímek je zvláštní nezvyklým způsobem narace, která těţí ze zatajení; pro diváka naprosto zásadní; informace v příběhu. Touto informací je psychická porucha hlavního hrdiny, díky níţ si můţe autor snímku aţ do posledních minut pohrávat s našimi recepčními a interpretačními schopnostmi. Snaha tvořit fabuli je nejen díky snovým sekvencím a flashbackům1 velmi sloţitá, ale neustále je bořena novou informací, která naprosto zásadním způsobem ovlivňuje příběh i pohled diváka na hlavního hrdinu. Flashback je „návrat v narativní minulosti vloţený do narativní přítomnosti, bezprostředně svázán s médiem filmu“2 Film podrobím neoformalistické filmové analýze, přičemţ budu vycházet z textů Kristin Thompsonové a Davida Bordwella. V knize Breaking the Glass Armor a kapitole „Neoformalist film analysis: one approach, many methods“, která vyšla v českém překladu v časopise Iluminace pod názvem „Neoformalistická filmová analýza: jeden přístup, mnoho metod“, popisuje Kristin Thompsonová přehledně základní pojmy a principy neoformalistické analýzy. David Bordwell se primárním zásadám a termínům tohoto teoretického přístupu věnuje v knize Narration in the Fiction Film. Prostřednictvím naratologického a stylistického rozboru konkrétních částí filmu poukáţu na dominantu, která tento film velmi ozvláštňuje a nutí diváka přemýšlet ještě dlouho po skončení snímku. Dominantou Prokletého ostrova Martina Scorseseho je záměrné matení a mystifikace filmového diváka za pomoci nejrůznějších 1 flashback - vzpomínka, retrospektiva, např. retrospektivní záběr, záběr do minulosti, opakovaný prostřih 2 <http://cinepur.cz/article.php?article=941> (cit. 18. 12. 2011) 5 narativních a stylistických prvků. Ve své práci zmíním i další filmy (Čistá duše reţiséra Rona Howarda, Klub rváčů reţiséra Davida Finchera), které poslouţí jako doplněk mé hlavní argumentace - vyuţívání různorodých psychických poruch hlavního hrdiny, jako záminky pro mystifikaci diváka a udrţení napětí po celou dobu filmu. 6 1. Teoreticko-metodologická reflexe 1.1. Neoformalistický přístup a jeho vymezení Jiţ z názvu kapitoly „Neoformalist film analysis: one approach, many methods“ z knihy Kristin Thompsonové a Davida Bordwella Breaking the Glass Armor je patrné, ţe autorka textu jasně rozlišuje mezi přístupem a metodou. Pod estetickým přístupem, který je pro ni obecnější termín, si představuje souhrn určitých předpokladů jakéhokoli uměleckého díla. Naopak metoda je mnohem specifičtější a Thompsonová ji popisuje jako „soubor postupů uţívaných ve vlastním analytickém procesu“3. Neoformalistický přístup vychází z myšlení ruských literárních formalistů dvacátého století. Kristin Thompsonová tudíţ velmi často odkazuje k ruským kritikům a jejich textům či přebírá některé jejich termíny. Je to přístup, který by měl být aplikovatelný na kaţdý narativní film. Neoformalismus se nesnaţí o interpretaci filmu, nýbrţ o jeho pečlivou analýzu. Neoformalisté se svým pojetím vymezují vůči většině jiných přístupů k uměleckému dílu, respektive k filmu. Nesouhlasí s komunikačním modelem umění, který předpokládá, ţe na ose vysílající – médium – příjemce (umělec – umělecké dílo – divák) je nejdůleţitější kvalita přenosu významu, tedy kvalita signálu. Na druhou stranu zpochybňují i elitářský model „umění pro umění“, které nemá potřebu sdělovat myšlenky, ale prezentuje se pouze jako emocionální zdroj. Thompsonová charakterizuje neoformalismus především jako vzájemné působení mezi teorií a kritikou. Tvrdí, ţe „neformalistická analýza by nám měla něco říci nejen o filmu, o který 3 THOMPSON, Kristin (1998): Neoformalistická filmová analýza: Jeden přístup, mnoho metod. In: Iluminace 10, č. 1., str. 5. 7 právě jde, ale také o moţnostech filmu jako umění.“ 4 Nejrazantněji se neoformalisté vymezují vůči marxistické a psychoanalytické teorii. Hlavním důvodem tohoto rozkolu je, ţe tyto dvě filmové teorie přistupují k uměleckému dílu jiţ s obsáhlým mnoţstvím předpokladů a předsudků například o společnosti či třídě apod. Neoformalismus přistupuje ke kaţdému konkrétnímu uměleckému dílu, které nejdříve podrobí analýze prostřednictvím dobře zvolené metody a aţ následovně dílo zobecňuje v rámci společenského, kulturně- historického kontextu. Neoformalisté také oproti ostatním teoriím kladou zásadní důraz na diváka a jeho aktivitu při sledování uměleckého díla, čímţ se z pouhého příjemce stává aktivní spolutvůrce. Tento předpoklad je hlavním bodem neformalistického smýšlení: „Divák v díle aktivně hledá podněty a reaguje na ně diváckými schopnostmi, které získal při proţívání jiných uměleckých děl i všedního ţivota. Divák se angaţuje v rovinách vnímání, emocí a poznávání, které jsou spolu neoddělitelně svázány.“5 Ve snaze porozumět filmu tvoří kaţdý za pomoci syţetu a stylistických prvků nejrůznější hypotézy, které mají transformovat vše „viditelné“ a „slyšitelné“ do uceleného smysluplného příběhu. 1.2. Základní pojmy a principy neformalistické analýzy 1.2.1. Ozvláštnění a dominanta Ozvláštnění a dominanta patří mezi nejdůleţitější pojmy, s kterými pracuje neoformalistická analýza. Termín ozvláštnění přebírá Kristin Thompsonová od ruských formalistů a popisuje ho následujícím způsobem: „Cílem umění je, abychom pocítili věci tak, jak je vnímáme a ne tak, jak je známe. Technika umění spočívá v 4 THOMPSON, Kristin (1998): Neoformalistická filmová analýza: Jeden přístup, mnoho metod. In: Iluminace 10, č. 1., str. 7. 5 THOMPSON, Kristin (1998): Neoformalistická filmová analýza: Jeden přístup, mnoho metod. In: Iluminace 10, č. 1., str. 10. 8 „ozvláštňování“ věcí, v komplikování forem, v komplikování a prodluţování percepce, protoţe proces percepce je estetický cíl sám o sobě a musí být prodluţován.“6 Ozvláštnění je tedy proces, který mění obecně známou věc v neobvyklou, málo očekávanou a zintenzivňuje celkové vnímání uměleckého díla. Dominanta je určující jednotící princip, který prostupuje celým uměleckým dílem. Kristin Thompsonová koncept dominanty popisuje jako „hlavní formální princip, jehoţ uţívá dílo či skupina děl k organizaci prostředků do jednoho celku. Dominanta určuje, které prostředky a funkce vystoupí do popředí jako důleţité ozvláštňující rysy a které budou méně důleţité. […] Prostřednictvím dominanty