MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta Ústav hudební vědy DISERTAČNÍ PRÁCE Hudební nástroje v Krünitzově encyklopedii Svazek II Školitelé: † prof. PhDr. Pavel Kurfürst, CSc. prof. PhDr. MgA. Miloš Štědroň, CSc. Brno 2012 Mgr. Kamil Bartoň Obsah 2. svazku IV Edice organologických textů Krünitzovy encyklopedie 91 Zpráva o edici 91 Podrobný obsah edice 98 1 Chordofony 100 1.1 Drnkací chordofony 100 1.2 Smyčcové chordofony 135 1.3 Klávesové chordofony 139 1.4 Ostatní chordofony 153 2 Aerofony 169 2.1 Hranové a plátkové aerofony 169 2.2 Nátrubkové aerofony 185 2.3 Ostatní aerofony 195 3 Membranofony 198 4 Idiofony 208 5 Ostatní nástroje 225 Přílohy 263 Obrazová příloha 264 Soupis obrázků 282 Krünitzova encyklopedie v datech 284 Přehled svazků Krünitzovy encyklopedie 286 Bibliografie 291 A. Prameny a literatura k J. G. Krünitzovi a k jeho encyklopedii 292 B. Prameny a literatura všeobecné 294 C. Prameny a literatura hudební 297 Soupis zkratek a značek 300 Rejstřík hudebních nástrojů 302 Rejstřík osob 310 English Summary 312 Deutsche Zusammenfassung 315 90 IV Edice organologických textů Krünitzovy encyklopedie Zpráva o edici Za nedílnou součást předkládané práce je třeba považovat následující edici textů a ilustrací, jež se v Krünitzově encyklopedii, přesněji v jejím brněnském vydání, vážou k tématu hudebních nástrojů. Právě na shromáždění a vyhodnocení těchto informací byl založen předchozí analytický oddíl. Souhrnné zpřístupnění dotyčného materiálu na jednom místě a uživatelsky komfortní formou si klade za cíl poskytnout maximálně úplný obraz zkoumané problematiky, a to dosud vůbec poprvé. Edice soustřeďuje veškeré položky encyklopedie se vztahem k organologii. Jako jediná výjimka nebyla do edice pojata – z důvodů naznačených v analytickém oddílu – problematika varhan a varhanářství. Jádro tvoří pojednání o hudebních nástrojích a jejich součástech, ale patří sem i charakteristiky osob nebo činností s nástroji spjatých atd. Zpravidla se jedná o samostatná hesla či jejich indexované jednotlivé významy, výjimečně o ucelené pasáže hesel jinak zaměřených; jen naprosto nepodstatné drobné zmínky zařazeny nejsou.164 Ediční oddíl této práce zahrnuje – kromě závěrečných dokumentů obrazových – tři oddělené, nicméně vzájemně se doplňující textové roviny (podrobněji viz dále), a sice: 1) edici německého originálu příslušných textů; 2) jejich český překlad z pera editora; 3) textověkritický a vysvětlující komentář. ad 1) edice originálu Východiskem přítomné edice německého textu se stal tisk Krünitzovy encyklopedie, který vydávalo v letech 1787 až 1823 nakladatelství Trassler v Brně. Titulní list prvního svazku zní: Oeconomische / Encyklopädie, / oder / allgemeines System / der / Staats- Stadt- Haus- und Landwirthschaft, / in alphabetischer Ordnung; / von / D. Johann Georg Krünitz. / Erster Theil / (…) // Brünn, / gedruckt bey Joseph Georg Traßler, Buchdrucker, / Buch- und Kunsthändler. / 1787. Toto vydání encyklopedie obsáhlo celkem 129 svazků, z nichž prvních 164 K otázce úplnosti edice považuji za seriózní ještě poznamenat, že při zvolené metodě tradiční postupné excerpce a vzhledem k tak obrovské materii nelze přes neobyčejnou pečlivost studia pramene zcela vyloučit nějaké (snad nepatrné) opomenutí. 91 124 je víceméně věrným patiskem originálního vydání berlínského (nakladatelství Pauli, Berlín 1773–1858), zatímco svazky 125 až 129 představují nezávislá díla, jež přímo pro brněnského nakladatele vytvořil Heinrich Gustav Flörke. Na titulním listu 125. svazku z roku 1818 stojí mj.: D. Johann Georg Krünitz’s ökonomisch-technologische Encyklopädie. (…) Fortgesetzt von Friedrich Jakob Floerken, nunmehr von Heinrich Gustav Flörke, Mitglied einiger gelehrten Gesellschaften. (…) Original Auflage. Posledním zpracovaným heslem Trasslerova vydání je „Saat“, další svazky již nevyšly a projekt zůstal nedokončen. Za konkrétní podklad edice posloužil kompletní 129svazkový exemplář Moravské zemské knihovny v Brně, signatura ST 2 – 28 506.165 K volbě brněnského vydání jako výchozího pramene vedla v prvé řadě skutečnost, že na jedné straně se obsahově vcelku neliší od vydání berlínského a na druhé straně zahrnuje zmíněnou pětici svazků jinde nepublikovaných. Významnou roli hraje dále vztah tohoto knižního monumentu k českým zemím, a konečně i k Brnu jako místu vzniku této práce. K tomu pak přistupuje praktický aspekt relativně snadné dostupnosti bohemikálního tisku v domácích knihovních fondech (proti u nás vzácnějšímu tisku berlínskému).166 Nutným důsledkem zvoleného rozhodnutí je ovšem jistá neúplnost edice daná nedokončeností Trasslerova projektu. Edice sama má v podstatě charakter kritického vydání, byť se opírá o jediný pramen. Úsilí editora se tedy v tomto směru omezilo na víceméně věrnou reprodukci předlohy s tím, že byly opraveny její evidentní chyby, a to většinou tiskařského rázu. Tyto opravy zaznamenává textověkritický aparát. Naopak rozmanité věcné omyly (včetně zápisu vlastních jmen osob, např. Christofoli, Kühnau, Matheson) či sporná tvrzení nepodléhají v rámci edice jakýmkoli korekcím. Nedotčen zůstává rovněž originální německý pravopis (bey, Bret, Brod, componiren, Ergetzung, giebt, Glocken-Spiel, Gränze, Hülfe, Nahme, Uebung, Waare…), přičemž nápadnější odchylky od dnešní normy (gesehn, nürenberger, ein Par, das überlegen, zulezt…) jsou pro jistotu následovány vykřičníkem v hranaté závorce [!]. Toto upozornění doprovází v některých případech též starší nebo řidší jevy hláskoslovné, gramatické a lexikální (eilfte, Singestimme, spannet, unserm, vorkömmt, wornach; heutiges Tages, einer Lauten, 165 O peripetiích vzniku, různých vydáních, vnějším vzhledu a dochovanosti encyklopedie detailně pojednává oddíl II této práce. 166 Pokud se týká nejnovějšího zpřístupnění encyklopedie, jímž je digitální webová podoba 242svazkového berlínského kompletu (realizovala Universitätsbibliothek Trier), to se dočkalo završení teprve v roce 2007, a proto nemohlo být využito jako východisko mého tehdy již značně rozpracovaného výzkumu. (K digitalizaci viz kap. II-8.) 92 der Violoncell, ward, zwo; dawider, etwann, Gelispel, kurbayerisch, moscovitisch, von Holz…). Původní interpunkce byla s výjimkou zřejmých lapsů v zásadě zachována. Po stránce typografické doznala předloha v souladu s moderními edičními zvyklostmi některých změn. Jejich smyslem bylo v mezích možností, s ohledem na dnešního uživatele a při neporušení obsahu sdělení provést nenásilné sjednocení a zpřehlednění vybraných vnějších parametrů textu; lpění na dobovém tisku by v této oblasti bylo leckdy technicky komplikované, hlavně však neúčelné a rušivé. Pokud jde o kurzivní a tučný řez písma, jejich v originále celkem nahodilý výskyt byl zrušen a nahrazen novým systémem: tučně jsou nyní sázena pouze heslová záhlaví, kurziva se pak užívá jednak pro cizojazyčné termíny a příklady na frazeologii, jednak pro názvy tónů, hlásek, hesel encyklopedie a pro orientační písmena odkazující k ilustracím. Původní zvýrazňování jednotlivých slov větším nebo proloženým typem bylo eliminováno, naproti tomu beze změny zůstávají pasáže tištěné petitem. Edice vypustila zastaralé psaní interpunkčních čárek při vnitřních okrajích závorek stejně jako opakování citátových uvozovek zkraje každého dalšího řádku. Dvojité spojovníky ve slovních kompozitech (Glocken=Spiel) byly nahrazeny jednoduchými (Glocken-Spiel). Ojedinělé delší citáty básní editor pro úsporu místa převedl z řádkované sazby do plynulého textu s lomítky mezi verši.167 * * * Obsáhlý materiál byl rozčleněn na podkladě organologických kritérií.168 Základ tvoří standardní čtyři třídy hudebních nástrojů rozlišené podle druhu hlavního oscilátoru, tj. podle principu vzniku jejich zvuku (struna, vzduchový sloupec, blána, jiná hmota); vedle toho byla z praktických důvodů vyčleněna skupina instrumentů zvláštních, jinam obtížně zařaditelných. Uvnitř těchto základních tříd pokračuje někdy další, jemnější členění do podtříd. Tematika varhan, jak výše zmíněno, nebyla zahrnuta. Obecně se dá říct, že výsledná prezentace se neřídí důsledně žádnou tradiční organologickou systematikou, nýbrž představuje určitý kompromis vycházející z povahy materiálu a ze snahy o jeho účelné uspořádání. Strukturu tříd a podtříd, včetně užitých číselných kódů, ukazuje následující přehled: 167 Určitou inspiraci pro popsané ediční zásady poskytla – s nutnou jazykovou modifikací – česká literárněediční teorie a praxe, jak ji reprezentuje např. příručka Editor a text. Úvod do praktické textologie. Ed. Rudolf Havel, Břetislav Štorek. Paseka, Praha – Litomyšl 22006. 168 Podrobněji srov. zvláště KurfürstHN, s. 1056. 93 1. chordofony (nástroje strunné) 1.1 drnkací chordofony 1.2 smyčcové chordofony 1.3 klávesové chordofony 1.4 ostatní chordofony 2. aerofony (nástroje dechové) 2.1 hranové a plátkové aerofony 2.2 nátrubkové aerofony 2.3 ostatní aerofony 3. membranofony (nástroje blanozvučné) 4. idiofony (nástroje samozvučné) 5. ostatní nástroje V každé z uvedených kategorií figurují potom jednotlivé organologické pojmy. Jsou seřazeny abecedně a opatřeny pořadovými čísly v rámci dané kategorie. (Viz následující Podrobný obsah edice.) Záhlaví každého hesla obsahuje kromě jeho názvu také číslo, rok vydání a stranu (strany) příslušného svazku encyklopedie. U pojednání vícestránkových je originální stránkování vyznačeno uvnitř textu ve špičatých závorkách < >. Jestliže má jedno heslové slovo více očíslovaných významů, cituje se pouze význam organologický; vypuštění ostatních se naznačuje znaménkem vynechávky (…) za dotyčnými čísly. Pro rychlou vizuální orientaci je veškerý editovaný text zvýrazněn jednoduchou