i jinak špatně šplhající hraboš dostat ke ného patra (pod 50 %). Ty představují pro kůře ve výšce nad 1 m. Sněhová pokrývka hlodavce nevhodná stanoviště jak z hle- v Jeseníkách má potenciál déle přetrvávat diska potravní nabídky, tak vegetačního ve větší mocnosti než v Beskydech kvůli krytu, a proto se většina z nich soustřeďu- nižším průměrným teplotám a větší nad - je právě na pasekách s dostatečným vege- mořské výšce (výškové rozpětí výzkumných tačním krytem a potravními zdroji. V Bes- ploch v Beskydech bylo 690 až 1 085 m, kydech naopak většinu výsadeb zakládali v průměru 857,5 m; v Jeseníkách 620 až na holinách s dosud nevyvinutým stro- 1 205 m, v průměru 939,4 m). Sníh ovliv- movým zápojem, a tedy s hustým, druhově ňuje i početnost hrabošů, když omezuje bohatým bylinným patrem, nebo v dospě- přístup k potravním zdrojům. Populační lých smrkových porostech s vyšší pokryv- cyklus těchto hlodavců a jejich přítomnost ností bylinného patra (nad 50 %), či v po - na lokalitě významně ovlivňuje i vegetač- rostech s vyšším podílem listnatých dřevin. ní kryt. Jak jsme uvedli, v obou sledova- Takto různorodé okolní porosty poskytují ných oblastech shodně dominoval vliv kvalitnější stanoviště pro drobné savce trav, zejména třtin rodu Calamagrostis. a vážou na sebe části jejich populace, které V Beskydech se pak průkazně snižovalo 12 by jinak do výsadeb migrovaly. poškozování stromků s rostoucím zápojem Závěrem tedy plyne otázka: obnovují se ostružiníků a maliníku. Je tedy zjevná sou- v Jeseníkách bukové porosty výsadbami vislost s nevhodností tohoto prostředí pro 12 Poškození ohryzem kůry od hrabošů obtížněji než v Beskydech? Odpověď není hraboše rodu Microtus. Z hlediska krytu rodu Microtus může být rozsáhlé a vést dosud jednoznačná. Nicméně jasné je, že a potravy se ale naopak hodí pro norníka až k úhynu stromů. Mladé buky byly v rozsáhlém celku smrkových monokultur rudého, jehož působení na výsadby v Bes- téměř celé zbaveny kůry a ve spodní části ohrožují hraboši ohryzem výsadbu buku kydech však nebylo v našich výsledcích úplně přehryzány. Hrubý Jeseník. Snímky výrazněji než v porostech s bohatším slo- statisticky průkazné. J. Suchomela, není-li uvedeno jinak žením dřevin. Případné zájemce o další Je otázkou, zda se na lokalitách lišila podrobnosti odkazujeme na původní člá- i nutriční hodnota a chemické složení a kol. 2013). Nelze tedy vyloučit, že po - nek publikovaný v European Journal of kůry. Známé je např. rozdílné složení kůry dobné rozdíly mohou existovat také u vý - Forest Research (Suchomel a kol. 2016). semenáčků u přirozené obnovy a u výsad- sadby buku, ale konkrétní studie zatím by v různých obdobích založení. Např. nejsou k dispozici. Kolektiv spoluautorů: Luboš Purchart, u smrku ztepilého poškozoval hraboš mok- Početnost hrabošů a vliv faktorů pro- Ladislav Čepelka a Marta Heroldová řadní pouze vysazené jedince (s vyšším středí na studovaných výsadbách mohly obsahem dusíkatých látek a nižším obsa- být modifikovány i jejich okolím. Většina Podpořeno grantem Ministerstva země- hem alkaloidů v kůře) a přirozené obnově z nich byla v Jeseníkách založena v zapo- dělství QH72075. se vyhýbal. Z výsadeb upřednostňoval ty jených porostech smrkových monokultur založené na podzim před jarními (Virjamo různého stáří, s nižší pokryvností bylin- Seznam literatury uveden na webu Živy. zici Ćurčić, 1992 (v dalším textu je srbský Tomáš Pavlík arachnolog Božidar Ćurčić uváděn zkrat- kou Ć.); Dažboga makedonský štírek R. daz- bog Ć. a Legg, 1994, a ruský lumčík T. dazhbog Belokobylskij, 1998. Obdobně bůh Chors po sobě zanechal pojmenování Světové mýty jinak štírka (R. hors Ć., Dimitrijević a Makarov, 1997, Černá Hora) i lumčíka (T. chors Be - II. Slovanské, další evropské lokobylskij, 1998, Rusko a Korea). Po Peru- novi, bohu bouří a blesků, je pojmenováno více rostlin, hub i živočichů. Hromovlád- a západoasijské mýty covo jméno mají v podobě slovenského lidového pojmenování peruník nebo srb- ského perunika hned dvě široce rozšířené rostliny: kapraď samec – Dryopteris filix- -mas (L.) Schott. a kosatec rodu Iris L. Jeho jméno nese evropská houba voskovička Perunova – Hymenoscyphus peruni (Ve - len.) Svrček. Ze živočichů můžeme uvést V této části cyklu o využití mytologie v botanické a zoologické nomenklatuře rod mnohonožek Perunosoma Ć. a Maka- si všimneme slovanských mýtů z východní, střední a jihovýchodní Evropy, rov, 2007, ze Srbska, chrobáka Lethrus dalších mýtů evropských (s výjimkou řeckých a římských, jimž byl věnován perun Král a Hillert, 2013, z Bulharska seriál Antické mýty jinak v Živě 2014, 1–6), ale i mýtů západoasijských, tedy (obr. 1), ruského lumčíka T. perun Be - maloasijských a mezopotámských. lokobylskij, 1998, makedonského štírka Chthonius perun Ć., 1997, nebo chorvat- ského štírka Neobisium peruni (Ć., 1988). Slovanské mýty ti rozšířeny po celém území obývaném Perun je znám rovněž z pojmenování vy - Několik set let před začátkem našeho leto- Slovany, zčásti se lišily u Slovanů východ- mřelých rostlin a živočichů nalezených počtu přišlo do východní Evropy velké ních a polabsko-pobaltských. v České republice – křídového fíkovníku společenství indoevropských národů. Po - Panslovanskými božstvy byli nebeský Ficus peruni Velen., křídového korýše las- stupnou diferenciací se utvářela slovanská bůh Svarog a jeho syn, bůh Slunce Svaro- turnatky Cythereis peruni Pokorný, 1965, etnika – východní (Rusové, Ukrajinci, žic, variantně zřejmě nazývaný Dažbog devonského trilobita rodu Perunaspis Při- Bělorusové), jižní (Bulhaři, Chorvati, Slo- nebo Chors. Svaroga zastupuje mezi tvo- byl, 1949 (obr. 6), nebo permského hmyzu vinci, Srbové, Makedonci) a západní (Češi, ry rod mnohonožek hrbule Svarogosoma Perunopterum peruni Kukalová, 1963. Slováci, Poláci, Lužičtí Srbové, Polabští Makarov, Mitić a Ćurčić, 2003, ze Srbska Perun dal jméno také kambrickému až a Pobaltští Slované). Jejich mýty, zpro- a blanokřídlý lumčík Tanycarpa svarog devonskému mikrokontinentu Perunica, středkované křesťanskými misionáři, folk- Belokobylskij, 1998, z Ruska; Svarožice který se rozkládal poblíž superkontinen- lorem a archeologickými zdroji, byly zčás- srbský štírek Svarožičův – Roncus svaro- tu Gondwana a na němž vzniklo jádro ziva.avcr.cz 140 živa 3/2017 © Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2017. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena. 1 2 3 4 5 1 Chrobák Lethrus perun byl nalezen trojan (1993, Srbsko). Podobně ruští lum- pegala Ć., 1988 (Chorvatsko); bůh světla v bulharských horách Pirin, číci popsaní r. 1998 Sergejem A. Běloko- a Slunce Bělbog – R. belbogi Ć., Makarov pojmenovaných podle slovanského boha bylským – Tanycarpa stribog a T. simarg- a Lučić, 1998 (Černá Hora). Ale také mnoho - bouří a blesků Peruna. la, rovněž srbské mnohonožky hrbule nožka rodu Belbogosoma Ć. a Makarov, 2 Špičáky upíra obecného (Desmodus Belbogosoma stribogi Antić a Makarov, 2008, ze Srbska. rotundus) uzpůsobené k probodnutí kůže 2014, a Perunosoma trojanica Ć. a Maka- Bohem úrody, Slunce a války byl Rade- savčího hostitele – krev pak upír olizuje. rov, 2007. gast, připomínaný jmény několika živo - 3 Vrubounovitý brouk Temnorhynchus Ani na polabsko-pobaltského boha vál- čichů: lasturnatky Karsteneis radegasti baal nazvaný podle kanaánského boha ky Svantovíta neboli Svetovida nezapo- Pokorný, 1965, z české křídy, trilobita Pro- vegetace Baala má na hlavě štítek mněl Božidar Ćurčić při popisu nových tolenus radegasti (Czarnocki, 1927) z pol- se zářezem oddělujícím dva výčnělky, druhů štírků Roncus svanteviti (1992, Srb- ského kambria, dvoukřídlé bahnomilky které budí dojem růžků. sko) a Neobisium svetovidi (1988, Chor- Dicranomyia radegasti Starý, 1993, z ČR, 4 Africký tropický otakárek Papilio vatsko). Na další božstva tohoto okruhu Slovenska či Finska, makedon ského štírka zalmoxis s rozpětím křídel až 15 cm odkazují také jména štírků: bůh války Chthonius radigost Ć., 1997 (a také bes- dostal jméno od dáckého boha Zalmoxise. Rugievit, resp. Davor – makedonský R. ruje- kydskou horou Radhošť). Podle bohyně 5 Mořští krabi Ashtoret lunaris (vlevo) vit Ć. a Legg, 1994, a černohorský R. davor smrti Morany, doložené jen ve folkloru, a Atergatis floridus (vpravo) z Filipín Ć., Dimitrijević a Makarov, 1997; bůh prá- nazval botanik a mykolog Josef Velenov- nesou jména dvou kanaánských bohyní va Prove – Chthonius prove Ć., Dimitrije- ský houbu Leiopoda moranae, nalezenou plodnosti – Aštorety a Atergatis. vić a Makarov, 1997 (Černá Hora); bůh ve středních Čechách. 6 Devonský trilobit Perunaspis minuta počasí Podaga – R. podaga Ć., 1988 (Chor- V biologické a paleontologické nomen- z českého barrandienu (Dalejské údolí). vatsko); bůh plodnosti Pripegala – R. pri- klatuře se objevují slovanští démoni a dal- Jeho rodové jméno bylo rovněž ší nadpřirozené bytosti, známé zvláště inspirováno Perunem. Foto Š. Rak z folklorních pramenů (pověstí a pohá- dek). Vládce nejvyšších českých hor Kra- pozdějšího Českého masivu (podle mikro- konoše připomíná český devonský trilobit kontinentu se jmenuje český silurský mlž Dalejeproetus krakonos Šnajdr, 1980, Rhombopteria perunicola Kříž, 2008). Dár- a lidový název Krakonošovy vousy kos- ce blahobytu a ochránce stád Veles se obje- mopolitního lišejníku provazovky rodu vuje v názvu rodu tichooceánského kraba Usnea (Dill.) Adans. Domácí duch Bara- Veles Stevčić, 2011 (nyní Tunebia Men- baška poskytl jméno rodu slimákovcovi- doza a Ng, 2011), chorvatského chvosto- tých motýlů Barabashka Solovyev a Witt, skoka Tritomurus veles Lukić, Houssin 2009, z Číny a Vietnamu. Víly a