Masarykova universita Filosofická fakulta Ústav filmu a audiovizuální kultury Marek Babinec (FAV, kombinované studium) Americký film jako politický argument a jeho uvádění v Brně v letech 1945 - 1948 (Magisterská diplomová práce) Vedoucí práce: Mgr. Pavel Skopal, Ph.D. Brno 2009 Děkuji vedoucímu magisterské práce Mgr. Pavlu Skopalovi, Ph.D. za pomoc, cenné odborné rady a zájem o zpracování mé diplomové práce. Prohlašuji, ţe jsem pracoval samostatně a pouţil jsem pouze uvedené prameny. Marek Babinec, 30.5.2009 2 Obsah: 1. Úvod…………………………………………………………………………. 4 2. Politický vývoj v Československu po osvobození v roce 1945………………7 2.1. Povalečné Československo a změna orientace zahraniční politiky ……. …7 2.2. Vznik Národní fronty a první svobodné volby v květnu 1946……………..9 3. Americká přítomnost v Československu………………………………… …16 3.1. Americká angaţovanost v poválečném Československu……………… …16 3.2. Americký film na komplikované cestě do československé distribuce…….20 4. Poválečné uspořádaní politických sil v Brně………………………………..24 5. Americké filmy v distribuční síti brněnských kin…………………………...29 6. Metodologický úvod do analýzy filmového diskurzu……………………….46 7. Americké filmy nezávislých výrobců v brněnských kinech………………. 50 8. Americké filmy velkých studií v brněnských kinech……………………. …59 9. Kulturně politická situace v Československu v letech 1949 – 1950 a americký film………………………………………………………………………….. ...94 10. Závěr………………….………………………………………………… …96 11. Příloha…………………………………………………………………….. .99 12. Bibliografie………………………………………………………………..100 13. Filmografie………………………………………………………………. 117 3 1. Úvod Období tzv. třetí republiky v letech 1945 – 1948, představuje z historického hlediska značně komplikované období, ve kterém byl zdánlivě svobodný stát s lidovou demokracií postupně komunisty směrován do sovětské sféry vlivu a k nastolení diktatury proletariátu. Tomuto zásadnímu zvratu ve vývoji státu předcházel stupňující se politický diskurz, jehoţ hlavním obsahem byla zejména konfrontace různých ideologických postojů téměř ve všech oblastech a médiích, včetně kultury. Ty se v tomto období ocitly pod výrazným vlivem soudobé kulturní politiky. V naší práci se soustředíme na to, jakou roli v tomto období sehrálo uvádění amerických filmů v Brně a do jaké míry byl americký film ovlivněn dobovou kulturní politikou. Jedná se zejména o samotnou distribuci amerických filmů v brněnských kinech a o jejich následnou reflexi v dobovém tisku. První část práce představuje především přehled o uváděných amerických filmech v brněnských kinech, kde jednak poukáţeme na způsob distribuce a na pohyb filmů po kinech, coţ nám můţe poskytnout, vzhledem k nedostupnosti konkrétních údajů, určitou představu o diváckém zájmu. V druhé části práci se zaměříme na kritický diskurz tohoto období soustředěný kolem distribuce amerických filmů v Československu, konkrétně na lokální historii uváděných amerických snímků v Brně. Analýza diskurzu, jehoţ hlavním zdrojem je zejména brněnský deník Rovnost, by měla poukázat na ideologický a politický podtext v dobových recenzích, hraničící v některých případech aţ politickou propagandou. Tento diskurz můţe být také dobrým příkladem veřejného prostoru slouţícího ke konfrontaci veřejných činitelů s různými politickými a kulturními postoji, které se vyostřovaly spolu s prohlubujícími se rozpory mezi stranami Národní fronty. V rámci této analýzy bylo také potřeba prozkoumat šíři lokálního kulturně politického tisku, jenţ v této době vycházel, coţ nám umoţnily hlavně publikace Na ztracené vartě 4 západu (2000) Milana Drápaly a Brněnské noviny a časopisy (1976) Jaromíra Kubíčka a Zdeňka Šimečka, nebo kniha Jiřího Pernese Svět Lidových novin 1893 – 1993 (1993). Vzhledem k našemu zaměření na politický aspekt je potřebné pro lepší orientaci v dané problematice v úvodní časti krátce nastínit politickou situaci v poválečném Československu a shrnout některá obecná historická fakta, která mohla mít zásadní vliv na proměnu politické orientace Československa zejména ve vztahu k USA a SSSR. Poukáţeme jednak na politické změny v organizaci státu, angaţovanost USA v poválečném Československu a na proměny v organizaci československého filmového průmyslu a jejich vliv na distribuci amerických filmů. Tento historický kontext nám tak pomůţe lépe pochopit problematiku dané doby, ve které se pohybuje dobový referent a která má zásadní vliv na formovaní jeho postoje k samotným hodnoceným filmům. Z mnoha pouţitých materiálů jsou stěţejní práce Karla Kaplana Československo v letech 1945 – 1948 (1991) a Pět kapitol o Únoru (1997), dále pak kniha Politické strany: vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861 – 2004. II. díl, Období 1938 – 2004, napsaná kolektivem Pavla Marka a Jiřího Malíře, které jsou zásadní pro orientaci v politické situaci poválečného Československa. Zajímavý pohled do mezinárodních vztahů mezi USA a Československem nabízí práce Justine Faure Americký přítel (2006), Petra Prokše Československo a západ 1945 – 1948 (2001) a samozřejmě studie Petra Mareše o problematické distribuci amerických filmů v Československu. Podrobnější náhled do problematiky dobové kulturní politiky nabízí zejména práce Alexeje Kusaka Kultura a politika v Československu v letech 1945 – 1956 (1998) a dílčí texty ze sborníku Soudobé dějiny. Při lokálním výzkumu týkajícím se brněnských kin patří mezi hlavní zdroje zejména nepublikována práce Václava Nováka Historie brněnských kinematografů 1896 – 1976 nacházející se v Archivu města Brna a deník Rovnost. Pravděpodobně značný přínos v oblasti kulturní politiky v souvislosti 5 s brněnskými kiny by představoval fond Odboru kultury Ústředního národního výboru města Brna, ovšem v době probíhajícího výzkumu byl fond nezpracovaný a nebyl nám k němu umoţněn přístup. Výchozím bodem pro studium lokální kulturní politiky jsou tedy zejména práce Stanislava Balíka Lokální politický pluralizmus (2006), Volební mapa města Brna (2007) Jakuba Kylouška, archivní materiály poskytnuté Archivem města Brna (AMB) a Moravskou zemskou knihovnou (MZK). 6 2. Politický vývoj v Československu po osvobození v roce 1945 2.1. Poválečné Československo a změna orientace zahraniční politiky V poválečné Evropě dochází k novému rozdělení mocenských sil. Bývalé mocnosti, které měly doposud největší vliv (Německo, Itálie, Francie, Velká Británie) byly buď poraţeny ve válce, anebo válkou oslabeny. Novými mocenskými silami v Evropě se tak stávají dva nejdůleţitější členové protihitlerovské koalice, tedy Spojené státy americké (USA) a Sovětský svaz (SSSR), kteří nejvýrazněji ovlivňovali poválečné uspořádání Evropy [Kaplan, 1991: 5; Veselý, 2001: 7]. V Československu dochází k zásadním změnám v politické orientaci a jejich původ je moţné vysledovat jiţ v počátcích války. Předválečné Československo se kulturně i politicky orientovalo spíše na státy západní Evropy, mezi kterými převaţoval zejména intenzivní vztah s Francií. Uzavřením spojenecké smlouvy v roce 1924 se Francie a Velká Británie staly zárukou bezpečnosti a protiváhou ambicí mocných sousedních zemí Německa a Ruska [Faure, 2006: 16]. Zásadní změnu a zlom důvěry a víry v západní svět představovala pro Československo Mnichovská dohoda ze září 1938, při které došlo západními spojenci ke svolení s realizací německého plánu na rozbití Československa [Kaplan, 1991: 7; srov. téţ. Faure, 2006: 15]. Jak k tomuto tématu uvádí Justine Faure ve své knize Americký přítel „Britsko- francouzská zbabělost otřásla vnitřní i zahraniční politikou Československa: byla to zároveň zrada i roztrţka. Jak znovu důvěřovat demokratickému systému, který selhal, protoţe nedokázal ochránit samotnou existenci země? Jak znovu uvěřit západní solidaritě při pohledu na francouzskou a britskou zaslepenost a sobectví?“ [2006: 17]. V této době se objevuje i první vstřícný krok ze strany Sovětského svazu, který reagoval na Mnichovskou dohodu tak, ţe je ochoten přijít Československu na pomoc na základě spojenecké smlouvy, která byla uzavřena v roce 1935, 7 ovšem pouze, pokud zasáhne také Francie. Ačkoliv byl tento návrh zamítnut, Československo ocenilo toto gesto Sovětů. Josef V. Stalin byl také první, kdo v roce 1941 uznal exilovou vládu československého presidenta Eduarda Beneše. Beneš se tedy v roce 1943 rozhodl podepsat se Sovětským svazem spojeneckou smlouvu [Prokš, 2001: 41], která byla klíčovým bodem budoucí zahraničně politické linie Československa. Beneš tím jednak dával najevo postoj vůči západním evropským velmocím, které se účastnily mnichovské schůzky, ale jednak správně předpokládal, ţe se Sovětský svaz stane po vstupu do Velké Aliance a boji proti nacistickému Německu jednou z největších a nejvlivnějších evropských velmocí [Faure, 2006: 17; Kaplan, 1991: 8]. Na této politické orientaci se shodly všechny politické síly sjednocené po vzoru protihitlerovské koalice do tzv. Národní fronty, která představovala svazek politických sil protifašistického odboje formovaného jiţ za války v exilu. Tuto orientaci jednoznačně potvrdil i košický vládní program [Veselý, 2001: 7; Kaplan: 1991: 9]. Kladně k němu přistupovala v podstatě celá československá společnost a to zejména díky neustále ţivé mnichovské schůzce, silné nacionální orientaci a sounáleţitosti se slovanskými národy [Mandler, 2002: 25]. Nejdůleţitější faktor ovšem představovalo samotné osvobození větší části Československa vojsky Rudé armády [Veselý, 2001: 9], coţ byl především důsledek jaltských jednaní Velké trojky z února 1945 a vytvoření „sfér vlivu“ [Smetana, 2005: online; srov. téţ. Prokš, 2001: 27]. Jedinou velmocí, která mohla konkurovat vlivu Sovětského