KRONIKA FOTBALU A TĚLOVÝCHOVY V HLUKU Antonín Zlínský 1 2 Úvodní slovo Tato kronika je věnována Všem občanům v Hluku, protože za 75 let fotbalu v Hluku se na činnosti podílelo mnoho občanů, kteří se prezentovali nejen tím, že fotbal hráli ale byla zde řada funkcionářů a také početné množství diváků. Myslím si, že Hluk si tuto kroniku zaslouží, protože znát historii, ať je to v kultuře, sportu nebo i v dalších činnostech, které ovlivňovali život ve městě je i pro budoucnost velký vklad. Kdo nezná historii je ochuzen o mnoho událostí ze života našich blízských lidí. Každého určitě potěší, když si přečte o tom, jak a co vlastně dělali naši dědové a pradědové ve svém volném čase. Každý Hlučan si určitě v kronice najde někoho, kdo byl z rodiny nebo známý. Dát dohromady trošku ucelený obraz z historie fotbalu v Hluku (v kronice však nejde jenom o fotbal), chtělo trochu chuti, trpělivosti a hlavně vůli dotáhnout všechno do konce. V minulosti nebyly takové možnosti záznamu, jako je dnes. Řada věcí se sice dochovala ale kdyby nebylo vzpomínek starších lidí a také jejich zájmu něco zachovat pro budoucí pokolení, velmi těžko bychom v dnešní době něco dokázali shromáždit. Vycházel jsem z Kroniky hlucké tělovýchovy, kterou sepsal p. Mitáček v roce 1975 a byla vydána u příležitosti 55 let tělovýchovy v Hluku.Při hledání dalších dokumentů jsem obešel další občany, kteří si tuto dobu pamatují, někdy však už z vyprávění svých blízských lidí. Spolupracovál jsem s fotbalisty a funkcionáři jednotlivých generací. Proto jsou součástí knihy i jejich pohledy na dobu,ve které oni hrávali fotbal. Dále jsem použil materiály,které byly nalezeny na sportovní hale a já sám si pamatuji fotbal v Hluku od roku 1966 (40 let). Posledních 15 let jsem pracoval jako sekretář FO a do roku 2003 jako člen STK na StFŽ v Uh. Hradišti. Každá generace se o fotbal starala dle svých možností. Když si odmyslím těžké začátky, tak úspěšná byla doba let padesátých,kdy se budovalo hřiště v Kaštanci. Tady byla neocenitelná pomoc závodu Autopal, který byl hlavním garantem celé této činnosti. Autopal hrál však klíčovou roli v dalších letech ať to bylo v tělovýchově nebo v kultuře. Po roce 1960 a dokončení hřiště v Kaštanci přichází první vrchol hlucké kopané. Velmi dobří funkcionáři, kteří měli i politickou podporu dokázali dostat hlucký fotbal do KP jihomoravského kraje, kde z pohledu naší doby hrála velmi úspěšná mužstva. O fotbal v Hluku byl zájem i mezi fandy a derby utkání s Vlčnovem, Dol. Němčím, Uh.Brodem., O.N.Vsí, Uh. Ostrohem a Kunovicemi plnila hlediště všech těchto stadionů. Samozřejmě k tomu přispěla i šikovnost a chuť tehdejších hluckých bohatýrů. Vyústěním tohoto úspěšného období bylo pak postavení Sportovní haly, která zviditelnila Hluk v celé tehdejší Československé republice a díky stolnímu tenisu i v zahraničí. A u toho všeho byli hybnou pákou funkcionáři, 3 kteří se rekrutovali hlavně z tehdejšího n.p. Autopal. Autopal si byl vědom své pozice v Hluku a proto tyto činnosti umožňoval a podporoval. Významnou roli ve fotbale i v ostatních sportech hráli však také MUDr. Veselý, který pracoval jako předseda jak v TJ, tak i ve fotbale. Po MUDr. Veselém převzal štafetu Ota Konečný, který se jako předseda TJ Spartak nejvíce zasloužil o vybudování sportovní haly. Po Otovi Konečném přišel Dr. Botek, který funkci předsedy TJ Spartak vykonává až do dnešní doby. Úspěšnou dobu 70 let ukončila paradoxně výstavba sportovní haly. Došlo zbytečně k podezírání tehdejších funkcionářů z nečestného jednání a tím k útlumu činnosti.Kdyby se tehdy nenašlo pár nadšenců, možná bychom byli na úrovni sousedního Vlčnova, kde kdysi divizní mužstvo se v sezoně 2005-2006 trápilo ve III. třídě a sestupu do základní třídy uniklo na poslední chvíli. Rok 2006 je pro činnost celé TJ rozhodující. Už od začátku roku se uvažovalo o převodu majetku a sportovní haly pod Městký úřad. Samostatnou činností, bez dotací nelze sportovní halu a tím i celý sport v Hluku provozovat. V I. pololetí to zatím nevyšlo a proto se očekává převod od roku 2007. Pro fotbal to bude nutnost, protože systém, kterým byl fotbal řízen už neměl náději pro další období. Předseda Dr. Botek byl zaneprázdněn svojí prací na Gymnásiu v Uh.Hradišti a sekretář Pavel Křivák náhle onemocněl těsně před skončením jarní sezony. A protože další nějací výkonní pracovníci ve fotbale nebyli, zůstal fotbal trochu jako sirotek. Pro podzim a do dalších let je potřeba najít alternativu oproti dosavadnímu řízení fotbalu, protože pouze dvěma činnými pracovníky fotbal nelze dělat. V letní přestávce se vzdal funkce i předseda fotbalového oddílu Dr. Botek a tak veškerá činnost zůstala na Pavlovi Křivákovi. Tento stav však nebyl pro další vývoj příznivý, protože dalo mnoho úsilí, aby se daly dohromady jak mužstva dorostu, tak i žáků. Od obou mužstev odešli trenéři i vedoucí. Nakonec se vše podařilo dát dohromady a všechna mužstva svoji soutěž začala. Je zde však velké varování do příštího období, protože podobné řízení by mohlo být pro fotbalový oddíl tragické. Od roku 1990 až do dnešní doby je vůbec nejúspěšnější období fotbalu v Hluku. Měli bychom si toho vážit a pokračovat v nastoupené cestě. Musí však nastoupit nová generace lidí, kteří by tuto úspěšnou štafetu převzali. Pro fotbal by se měli angažovat hlavně bývalí fotbalisté, aby své umění úspěšně předali další generaci. V roce 2006 už není taková situace a euforie, jaká byla po roce 1989. V tehdejší době se sešli lidé, kteří měli chuť pozvednout úroveň fotbalu v Hluku. Tehdy se pracovalo dobře s mládeží a bylo dobře, že se v předešlých letech narodily děcka, které byly talentované a o fotbal měly zájem. Z toho se těžilo hlavně po roce 2000. Je třeba znovu navázat na tuto dobu, protože až se ztratí dobrý základ a systém, příjde krize. Nemusíme chodit daleko, stačí se vrátit do 80. let minulého století. 10 let trvalo než se hlucký fotbal vrátil tam, kam patří! 4 Kapitola I. Založení Sportovního klubu Československá kopaná zaznamenala již v období po I. světové válce, pozoruhodných úspěchů. Byly to zejména pražské kluby Sparta a Slávia, které již tenkrát reprezentovaly naši republiku a z těchto mužstev se také tvořilo národní mužstvo. Začaly se zveřejňovat sportovní rubriky a někteří hlučtí dělníci a studenti, kteří dojížděli za prací, viděli hrát fotbal na vlastní oči. Fotbal se stál populární a přitažlivý hlavně pro mladé lidi. Na volných prostranstvích honili kluci balon ač neznali žádné pravidla. Byl to balon malý či habáň. Na opravdový kopací míč nemohlo být v té době žádné pomyšlení, neboť jeho cena se pohybovala okolo 50 Kč, což bylo na tu dobu velký peníz. V Sokole byl velký balon, ale kopat mohli jen cvičenci Sokola, kteří platili příspěvky. Teprve v zimě roku 1931 se sešlo několik nadšenců k poradě, jak založit fotbalový Sportovní klub. Byly to různé představy i názory, jak zbudovat hřiště a jak získat peníze na nejnutnější výzbroj. Dále se hledaly typy osob mající vážnost a respekt, které by mohly být garantem nového spolku. Padl typ na občana Františka Hanáčka, který se v tuto dobu vrátil z Ameriky a měl pokrokové názory. Navštívili ho aktivisté Antonín Pospíšek, Josef Podlas a Jan Šimek. Pan Hanáček přiznal, že fotbal viděl jednou v životě, přesto slíbil podporu i aktivní účast. V únoru 1932 byla svolána veřejná schůze do hostince U Šumpolců (v pronájmu zde byl hostinský pan Mitáček). A toto byla vlastně ustavující schůze Sportovního klubu. předseda Hanáček František místopředseda a pokladník Míšek Jan zapisovatel Dufka Jan jednatel Uherka Jan Zápis z této schůze se nám nezachoval. U kolébky tohoto klubu, jehož náplní byla pouze kopaná stáli: Pospíšek Antonín, Turčinek František, Podlas Josef, Šimek Jan, Kašpara Tomáš, Štefaník Matouš, Šimčík František, Hráček František. bratři Lekešové, Krpal Jakub, Machálek Cyril, Podlásek František, Mitáček Antonín, Bachan Vavřin, Prajza Antonín, Šimčík Jan, Huspenina František, Pospíšek Štěpán, Bachánek František, Krpal Josef a.j. Prvními hráči byli: Dufka Jan, Mitáček Antonín, Pančík Jan, Huspenina František, Turčinek František a Antonín, Trojek Josef, Kremr Antonín, Bobek Martin, Turčinek Jan, Hanáček František, Matyáš Josef, Kašpara Antonín, Prajza Matouš, Kremr Ladislav, Pokorný Jaroslav, Dufka Matěj, Svadbík František, Janča 5 František, Pospíšek Vavřin, Svadbík Jan, Kupec František, Daniel František, Hronek Frant. a..j. Získávání hřiště. Prvním hřištěm byl obecní pozemek za hasičským skladištěm. Byl to svah v zastavěné ulici, neodpovídající ani těm minimálním požadavkům. Konaly se tu vlastně jen tréningy a postavena byla pouze jedna branka. V okolních chalupách řinčela skla a balon se často ocitl ve světnici, za doprovodu šťavnatých průpovídek a nebo byl vyhozen z okna propíchnutý nožem. První přátelská utkání se proto konala na cizích hřištích. Jako vůbec první bylo utkání v Havřicích proti místnímu S.K.. Hřiště bylo po lijáku řádně rozmoklé, funkcionáři domácího klubu ve snaze vylepšit terén přivezli na hřiště fůru plev, které lopatami rozahazovali po kalužích. Naši hráli tentokrát ve svých civilních šatech a plevy si přivezli až domů. Prohráli jsme 2:1. Druhý zápas sehráli naši hráči na Velehradě. Naši nastoupili již v kopačkách a dresech. Tyto starší rekvizity byly získány darem od tehdejšího S.K. Baťa Zlín. Stalo se tak na požádání zaměstnanců. Kopačky opravil zdarma obuvník Hanáček Antonín, dresy poopravily manželky funkcionářů. Druhý zápas na Velehradě jsme vyhráli 2:1. Podle vyprávění pamětníků, přijeli jsme na Velehrad s takovým elánem a sebevědomím, jenž nám dodávaly kopačky a dresy, že nebylo pochyb o našem vítězství. Ve dvě hodiny odpoledne jsme již byli nastoupeni na hřišti, avšak až na nějakého diváka nebyl zde žádný domácí hráč. Vysvětlení přišlo později. Muselo se čekat, až příjdou domácí hráči z požehnání. Třetí zápas byl sehrán ve Vlčnově s místním AFK, výsledek není znám. Hřiště ve Šrancích. Jako nejvhodnější pozemek pro hřiště, byl označován obecní prostor v Kaštanci. Zde však bylo zahradnictví a obecní rada odmítla o uvolnění vůbec jednat.