9 Autoportrét bosse Účetní kniha camorry „Ve Scampii pod zemí je hotovej poklad. Poklad z drahýho ka- mení: smaragdy, topazy, rubíny, lapis lazuli. A diamanty. Hlavně diamanty. Strkaj drahokamy do láhví od coca-coly, těch plasto- vejch, jak malejch, tak velkejch. Mluvím vážně, nepřeskočilo mi.“ Tohle odhalení mi vyrazí dech. Pak se bosse zeptám: „A kde je ten poklad ukrytý? Kde přesně?“ „Kdybych to věděl, ukázal bych ho vyšetřovatelům. Ale je potřeba hledat, někde to tam je, někde v nějaký jámě, porůznu rozptýlený, tady i támhle. Poněvadž já je viděl na vlastní oči, Di Laurovy, jak jezdili do svýho rajonu, uprostřed via Cupo dell’Arco, a pak se vraceli s drahokamy. Ně- který byly tak velký, že neprošly hrdlem láhve. Diamanty Paola Di Laura by se dala vydláždit dálnice z Neapole do Říma…“ Tohle mi vypráví Maurizio Prestieri, camorristický boss ze čtvrti Monterosa v Secondiglianu. Jeden z šéfů direktoria, které vládlo alianci v Secondiglianu. „Italský obchodníci s narkotiky už dneska kupujou hlavně drahý kameny, aby prali peníze. Ty maj hodnotu, která nikdy neklesne, naopak pořád roste, snadno se schovaj, a když člověk potřebuje hotovost, není problém je prodat kdekoliv na svě- tě. Byty, auta, vily, to všecko ti zabavěj. Bankovky sice můžeš 123 Saviano Zlom_m_5.indd 123 28.10.12 22:00 schovat do dvojitý zdi, ale po čase zplesnivěj, zničej se. Zato diamanty… ty jsou, jak se říkalo v tý reklamě, navěky.“ Maurizio Prestieri, pravá ruka bosse Paola Di Laura, si podle vznesených obvinění objednal asi třicet vražd. Ale zejména je jedním z protagonistů příběhu o organizovaném zločinu, který udělal z italských cosek první investory na trhu s kokainem. Napadlo je, že to má budoucnost, a proměnili drogu pro elitu v drogu pro masy. Když ho v červnu 2003 zatknou, je to bohatý boss. Je zrovna s rodinou v Marbelle, v zemi, která je druhým domovem pro všechny evropské zločinecké organizace, pokud není tím hlavním: ve Španělsku. Po čtyřech letech strávených ve vězení se neočekávaně rozhodne spolupracovat, a až do této chvíle jsou jeho výpovědi považovány při všech procesech za vě- rohodné a pravdivé. Jeho příběh vstoupil i do knihy. Jedním ze státních zástupců z neapolského protimafijního úřadu, který má na starosti Prestieriho spolupráci, je Luigi Alberto Canna- vale, jenž se spisovatelem Giacomem Gensinim sepsal napínavé vyprávění Milionáři (I Milionari, Mondadori 2011), inspirované událostmi kolem secondiglianských klanů a zejména příběhem Maurizia Prestieriho, který je v tomto dokumentárním románu překřtěn na Cavaniho. Kniha vypráví o jeho náhlém vzestupu i pomalém a bolestném pádu tvrdým a strohým stylem. Je to příběh, o němž si mnozí čtenáři budou raději myslet, že je nereál- ný, vymyšlený, románový. Protože vědomí, že tyhle příběhy jsou skutečné, vás připravuje o spánek, pokud ještě dýcháte a cítíte rozhořčení. Maurizio Prestieri je – byl – boss. Pochází z jedné z rodin poražených ve válce klanů v Secondiglianu.* Ale když začne spo- lupracovat s justicí, jsou Prestieriové ještě silní a mají solidní * O válce klanů v Secondiglianu Saviano podrobně referuje ve své knižní prvotině Gomora (Paseka 2008). 124 Saviano Zlom_m_5.indd 124 28.10.12 22:00 ekonomickou strukturu. Po prvních doznáních mu klan nabídne milion eur za jedno každé udání, které by se rozhodl stáhnout. Tedy hromadu peněz za přerušení spolupráce. Ale Prestieri to nepřijme. Dokonce nahlásí i tenhle pokus o uplácení. Už se necítí na to, aby byl dál bossem. „Jsem to pořád já. To, co jsem udělal, už nejde vzít zpátky. Ale teďka můžu jednat jinak.“ Setkáme se několikrát v jedněch kasárnách. Na tajném místě. V přibližnou hodinu. Člověk může přijít o hodně dřív nebo o hodně později. Na každé schůzce je Maurizio Prestieri velice elegantní a opá- lený. Šedý nebo černý proužkovaný oblek, kotníkové semišky, značkové hodinky. Ani stopy po zanedbanosti, tak typické pro muže, kteří přišli o moc a žijí schovaní v norách jako králíci. „Vzpomínáte si na mě?“ zeptá se. „Jednou jsem vás poslal do prdele, ale změnil jsem se.“ Nemám tušení, o čem to mluví. Ale „O’sicco“, Hubeňour, jak mu říkají v Neapoli, si to pamatuje. „Byl jste u jednoho přelíčení, moje máma mi posílala polibky, vy jste si ale myslel, že je ta stařenka posílá Paolovi Di Laurovi. Tak jste udělal gesto, jako byste říkal, co je to za ženskou, co chce? A já jsem vás poslal někam…“ Maurizio Prestieri je jeden z bossů, co se vypracovali od píky. Čtvrť Monterossa v Secondiglianu je alfa i omega jeho života. „Za první vejdělek z prodeje trochy drog jsem se rozhodl pod- niknout něco, co v mojí čtvrti do tý doby nikdo nezkusil: pro- letět se. Řek jsem to všem: poletím letadlem. Byl jsem první z rodiny a první z celý čtvrti, kdo do něj vlez. Jel jsem na letiště Capodichino a koupil si letenku na vnitrostátní let. Nezáleželo mi na tom, kam to bude, chtěl jsem jen, aby to bylo co nejdál od Neapole. A nejvzdálenější místo od Neapole byl pro nás pro všechny Turín. Vzrušením bez sebe jsem nastoupil do letadla. Přistál jsem, vystoupil, obešel letiště a jeho okolí a hned jsem se vrátil zpátky. Při návratu na mě čekali všichni z naší čtvrti 125 Saviano Zlom_m_5.indd 125 28.10.12 22:00 a tleskali. Byl jsem jako Gagarin, první muž ve vesmíru. Byl jsem první Secondigliaňan, co letěl letadlem. Všichni se mě vyptávali: ‚Hubeňoure, je to pravda, že tě ten stroj vynese až nad mraky?‘“ Chudoba periférie se stane slepým a vířícím motorem, pomocí ně- hož má vzlétnout klan, který se utvoří kolem kokainu. „Stát nás moh okamžitě zarazit, a místo toho jsme vmžiku získali bohat- ství a moc. Legální ekonomika potřebuje naše nelegální prachy. Měli jsme talent a využili ho v nesprávný části společnosti…“ Ti kluci, pro které měl let z Neapole do Turína příchuť vesmírné- ho dobrodružství, mají stejně tak velkou chuť se prosadit, jako neznalost těch nejzákladnějších věcí. Raffaele Abbinante řečený „Papele ’e Marano“, Papele* z Marana, budoucí šéf odpadlíků, podle Prestieriho ani nevěděl, co je to šek, když byl ještě kluk. „Můj bratr zaplatil jednu dodávku hašiše šekem a on ho upustil na zem, jako by ho pálil, a povídá: ‚Chci vopravdický peníze, co je tohle za papír?‘ A teďka, o dvacet let pozdějc, mluví o burze, investicích do nafty, o ceně zlata. Stal se z něj byznysmen.“ Ve škole zabijáků „Staly se z nás esa, protože nás nic nemohlo zastavit. Ničeho jsme se nebáli.“ Vojenská krutost klanů ze Secondigliana vzrůstá společně s jejich schopností násobit peníze. Papeleho syn v životě nezabil člověka, a musel se naučit zabíjet. Mít hodně paží, které střílejí, není během války klanů jen otázka síly či chlouby, ale také bezpečnosti. A navíc, váš člověk, i ten sebevěrnější, vždycky může zradit, zatímco váš syn, krev vaší krve, ne. Proto existuje škola zabijáků. „Ve via Cupa Cardone byl kluk, co prodával drogy v bílý stošestadvacítce, dělal pro nás. Abbinante řekl synovi, ať ho zastřelí, že je to snadný. Jdi a zasáhni ho, hni sebou, zasáhni * Papele – v Neapoli domácká podoba jména Raffaele. 126 Saviano Zlom_m_5.indd 126 28.10.12 22:00 ho.“ Zasáhni, to je výraz, který si camorristé vypůjčili rovnou z pitevních zpráv. „Franchino vyprázdnil zásobník do kluka obě- tovanýho coby terč pro jeho křest ohněm. ‚Viděls,‘ poznamenal jeho otec, ‚zabíjení je hračka.‘“ Cosimo Di Lauro musel složit stejnou zkoušku. Korunní princ klanu zodpovědného za válku odpadlíků neuměl střílet. „Aby z něj udělali bosse, museli ho nechat spáchat aspoň jednu vraž- du,“ vysvětluje Prestieri. „Jednoho dne mu nachystali křepelku na vejcích.“ Křepelka na vejcích znamená snadný cíl. Neozbro- jený, nepohyblivý, který netuší, že je na mušce. Camorra skoro pokaždé zabíjí lidi takhle. „Picardi byl drogovej dealer, kterýho se Di Laurovi rozhodli nabídnout Cosiminovi jako terč. Cosimino jde za dealerem, ten čeká, že ho pozdraví, něco mu řekne. Jenže Cosimo vytáhne pistoli a začne to do něj pálit. Střely ho ale jen škrábnou a Picardi uteče. Zkrátka vostuda jak hrom…“ O tomhle debaklu bylo v Secondiglianu zakázáno mluvit. Tím krutost nekončí. Dneska, vysvětluje Prestieri, platí pro bývalé členy klanu Di Laurů, kteří chtějí přejít na vítěznou stranu odpadlíků, jednoduché pravidlo. „Musíš zabít někoho z vlastních příbuzných; jednoho si vybereš a vystřelíš. Jen tak tě vezmou do jejich klanu, protože pak maj jistotu, že nefixluješ.“ Maurizio Prestieri hovoří s rozmyslem a analyticky. Dívá se vám do očí, ale není v tom výzva. Naopak. Když sedíte naproti němu, přepadne vás spíš jakýsi smutek. Takovýhle člověk toho mohl hodně dokázat, ale zvolil si, že se stane bossem, jako se člověk stane byznysmenem. Byznysmen a boss jsou pro camorru to samé. Koksový manažer Předloží mi početní úlohu s bílým práškem, stejně tak jedno- duchou, jako se vám z ní zamotá hlava. „Z jednoho kila čistýho 127 Saviano Zlom_m_5.indd 127 28.10.12 22:00 koksu získáš říznutím asi tak dvě kila vynikající kvality, když chceš mizernou kvalitu, pak tři, dokonce i čtyři kila. Kilo koksu včetně nákladů na přepravu vyjde v Secondiglianu na deset až dvanáct tisíc eur. Padesát až šedesát tisíc eur ve velkoobchodní síti odpovídá přibližně sto padesáti tisícům v maloobchodní; čistej zisk je plus mínus sto tisíc eur. Když si spočítáš, že jsou stanoviště, který prodaj až dvě kila denně při čtyřiadvacetiho- dinový šichtě, povíš mi, jakej může bejt denní příjem?“ Výpočet je snadný. Když uvážíte, že jeden rajón může obhospodařovat i patnáct stanovišť, jenom z koksu plynou do kasy tři miliony eur každých dvacet čtyři hodin. Ptám se ho na dodavatele. „My jsme koks brali v Asturii,“ říká Prestieri, „měli jsme vazby na Basky.“ Připomenu mu, že když jsem ve Španělsku řekl, že ETA měla kontakty s camorrou, slítli se na mě jako vosy. „Já vim, všichni se teďka chtěj s Etou usmiřovat, takže se jim nehodí přiznat bar- vu. S politickou organizací můžeš zasednout k jednacímu stolu, ale co si počneš s tou, co je namočená do obchodu s drogama? Každopádně my jsme nakupovali u Basků, byli to narko-Baskové, který měli pověření a podporu Ety.