Albert ORLITA Albert ORLITA Kunovice 20 Zkušební piloti letecké továrny v Kunovicích (Avia, LET, SPP, LET n.p, LET a.s., LET an Ayres company, Letecké závody a.s., Aircraft Industries a.s.) Obsah Úvodem Předválečná Avia v Kunovicích a doba okupace Poválečné období Vývoj a výroba L-410 Těžká 90. léta Nové začátky Úvodem Myšlenka na zpracování tohoto textu má původ v publikaci Ing. Jana Krumbacha „Půlstoletí letecké výroby v Kunovicích“, na jejímž zpraco - vání jsem počátkem měl tu čest se v polovině osmdesátých let podílet. Tehdy jsme se s Ing. Krumbachem nad výše uvedenými řádky shodli, že je to téma, zasluhující pozdějšího samostatného zpracování. Začal jsem na tom tedy pracovat zhruba před osmi lety. Především informace ze zmí - něné Krumbachovy publikace o pilotech z doby před 2. světovou válkou a během ní mi ušetřily mnohé hodiny strávené v archivech. Na mnoha místech se text rozvětvuje i do dalších souvislostí, které už jsou možná poněkud mimo téma v titulku, autor je však toho názoru, že se tak ucho - vají věci, které by jinak mohly upadnout v zapomnění. Předválečná Avia v Kunovicích a doba okupace Okolo roku 1938 už byly opravy v nově postavené kunovické Avii v ta - kové fázi, že bylo potřeba opravená letadla zalétat. Protože továrna byla vlastně jen vedlejší provozovnou pražské Avie, vykonávali tuto práci kmenoví eremní zalétávači z Prahy Oldřich Košař (1908-1938) a Rudolf Dalecký (1906-1945). O nich se říkalo, že snad nikdo jiný neměl doko - naleji Avii B-534 „v ruce“, jak píše Ing. Krumbach v publikaci o kunovické továrně. Tito piloti přilétali, nebo přijížděli do Kunovic vždy na pokyn továrny Avia, když byly na kunovickém letišti připraveny letouny k zalé - tání. V roce 1939 (resp. do 15. března) letouny v Kunovicích zalétával již jenom R. Dalecký. Oldřich Košař, ostravský rodák a absolvent Školy leteckého dorostu v Prostějově, 20. pro - since 1938 zahynul leteckou smrtí v Praze na Bk-534. Tovární provoz na kunovickém letišti byl znovu zahájen až téměř dva měsíce po obsa - zení českých zemí a vzniku Protektorátu. První start českého zalétávacího pilota byl 18. května 1939, Dalecký tehdy zalétal B-534.275. Působil v Kunovicích do 15. listo - Rudolf Dalecký, foto archiv padu 1939, po nějaké době ho zatklo gestapo, A. Orlita ke konci války ho propustili a při pražském po - vstání pak byl jako parlamentář zákeřně zastřelen na vysočanském ná - draží. V roce 1939 se v Kunovicích objevuje jako zalétávač také Jaroslav Hlaďo (1913-1990), bývalý člen Novákovy akrobatické skupiny. 28. srpna 1940 pak z Kunovic v srpnu roku 1940 ulétl do SSSR (vlastně do Polska, obsazeného Rudou armádou) s B-534 a zapojil se později do boje jako stí - hač ve Velké Británii. Po válce pak znovu působil na velitelských funk - cích v čs. vojenském letectvu. Od června roku 1939 působí v Kunovicích další zalétávač František Ze - mánek (1914-1941), který do pražské Avie nastoupil spolu s Jaroslavem Hlaďo 6. dubna 1939. Zemánek do Kunovic dojížděl létat až do července 1940, předtím od roku 1937 až do okupace působil ve VTLÚ (Vojenský technický letecký ústav). Ve službách Avie pak v Letňanech zahynul při vzletu na zkušební let s bombardérem B-71 dne 11. února 1941. Ve stejném roce (1939) začíná létat v Kunovicích také pozdější šéfpi - lot n.p. LET Kunovice Ladislav Šváb (1907-1995), který je ze Zlínské le - Albert ORLITA tecké a.s. podle potřeby zapůjčován. L. Šváb začínal v Prostějově jako pi - lotní žák (mimochodem spolu s Oldřichem Košařem) v roce 1927 a už o dva roky později byl jmenován polním pilotem letcem. Jako příslušník leteckého pluku v Olomouci občas přistával také na polním letišti v Ma - řaticích (dnes součást Uh. Hradiště). Po odchodu do civilu pak byl zamě - stnán v Chocni u ermy Beneš – Mráz jako pilot a mechanik, potom se však uchytil u nedlouho před tím založené Zlínské letecké a.s., nejprve na krátkou dobu jako mechanik. Brzy tam rozpoznali jeho letecké kvality a začali jej pověřovat zalétáváním. S letouny Z-XII navštívil před válkou řadu evropských zemí, některé z těchto jeho cest jsou docela zajímavě popsány ve vzpomínkách, které se bohužel zatím nedočkaly vydání. Šváb létal v Kunovicích až do září roku 1941 a nadále už pokračuje jenom v Otrokovicích. Od roku 1940 působil v Kunovicích (ale také v Otrokovicích a v Let - ňanech) pilot Václav Brtník jako přejímací pilot pro Luftwaffe. Z předvá - lečné doby byl znám z Otrokovic z leteckého oddělení ermy Baťa, kde kromě zahraničních cest létal také předváděcí lety se španělským vírní - kem (tehdy se říkalo autogyro) Cierva C-30. Za okupace se údajně pod jménem Brtnik přihlásil k německé národnosti… V roce 1941 hlásí pražská Avia nadřízenému „Luftamtu“ jména zalé - távačů, kteří zároveň budou také působit v Kunovicích. Byli to Petr Ši - roký (1903-1983), člen někdejší Novákovy akrobatické skupiny, Antonín Kraus (1908-1951) a František Janča (1905-1952). Od dubna roku 1943 pak museli všichni čeští piloti se svou leteckou činností v Protektorátu skončit. Petr Široký pak po válce pokračoval v pražské Avii, v Kunovicích dne 23. května 1946 zalétal první letoun opravený po válce (C-2 001). V Praze pak zalétával až do důchodu C-2, B-33 a dopravní Avie 14 (li - cence Iljušin Il-14). Antonín Kraus, rodák z Předslavi u Klatov, absolvent předválečného leteckého učiliště v Prostějově v roce 1927 a stíhací školy v Chebu v roce 1928, sloužil u leteckých pluků 1., 5. a 6., po demobilizaci krátce létal u ČSA. V únoru 1941 Kraus nastupuje do Avie jako zalétávací pilot a později po válce se stal známým zalétáním československé verze dvoumotorového proudového Me-262. Zahynul při havárii S-199 u Ča - kovic v dubnu 1951. František Janča (v různých pramenech se uvádí, že se narodil v Uherském Ostrohu, nicméně ve zdejší matrice ale není k na - lezení), student průmyslové školy Brně, původně vojenský pilot a poz - ději konstruktér Letova a Avie, se po válce stal prvním naším pilotem vrtulníků (vycvičeným ve Švédsku na typu Bell 47). Zemřel pak leteckou smrtí v květnu 1952 v Chrudimi při havárii Šlechtova experimentálního vrtulníku XE-II. Od 27. dubna 1943 převzal zalétávání všech opravených letadel v Ku - novicích německý pilot Finken-Dey, po část roku 1944 mu pomáhal další německý pilot Flora (není jisté, zda se jedná o původně čs. předválečného letce Aloise Floru). Šestnáctého února 1945 došlo k havárii letadla Arado Ar-96b, kterému po vzletu vysadil motor. Pilot Finken-Dey byl těžce zraněn, druhý člen posádky, český technik Korčák nepřežil. Účastí českých mechaniků, nebo kontrolorů na palubě chtěli okupanti bránit sabotážím. Kunovický specialista na palubní a navigační přístroje Ota Macháček od roku 1939 o mnoho let později při servisní cestě do NDR na L-29 tam náhodně někde na vrátnici potkal vrátného – válečného invalidu s dře - věnou nohou, který se k němu hlásil. Byl to Finken-Dey. Poslední tovární pilot v Kunovicích v době okupace byl Meinecke, který však létal pouze do 26. února 1945. Následovaly pak už jen odlety po - sledních opravených letadel a začátkem dubna už byly všechny práce v továrně zastaveny. Doba okupace je dodnes poněkud citlivá kapitola historie našeho le - teckého průmyslu. Tisíce lidí u nás (pravda, nezanedbatelný počet z nich v rámci totálního nasazení) pracovaly pro německý válečný průmysl, aniž by jim to po válce někdo nějak zvlášť vyčítal. Stejnými zaměstnanci byli také zkušební piloti, jenom to byli „koncoví hráči“, pochopitelně také s atraktivnějšími platy, ale také s větším rizikem. Je zase až tak velký rozdíl mezi soustružníkem, produkujícím poctivě stovky kvalitních sou - částek, třeba leteckým konstruktérem a na druhé straně zkušebním pilo- tem? Všichni tehdy (ale i jindy, např. v padesátých a dalších letech) museli živit svoje rodiny. A sabotáže uměli Němci trestat velmi tvrdě a zá - měrně se tím nijak netajili. Na druhé straně je všeobecně známou sku - tečností, že celokovovou poloskořepinovou konstrukci k nám přinesli Němci a pro konstruktéry i dělníky poválečného leteckého průmyslu to byla nová zkušenost a nesporná výhoda. Doba okupace velmi zasáhla do vztahů mezi našimi piloty, z nichž jedni bojovali na spojeneckých frontách a jiní zalétávali německá letadla v pro - tektorátu. Tato, v mnoha případech animozita, v některých případech přetrvávala mnoho let. Těžko dnes kohokoliv odsuzovat, ale je pravdou, Albert ORLITA že nabídku bojovat v řadách, nebo po boku Luftwaffe (alespoň pokud je autorovi známo) z českých pilotů nikdo nevyužil. Trochu jiná situace byla na Slovensku, ale to už je jiná kapitola. Poválečné období Ladislav Šváb se do Kunovic vrací až po válce, kdy opět příležitostně zalétává letouny C-2, S-199, Z-22, větroně Pionýr a Galánka a další le - tadla. Kmenovým zaměstnancem kunovické továrny se pak stává od za - čátku roku 1950, kdy továrny v Kunovicích, Otrokovicích a v Chocni utvořily samostatný podnik LET n.p. Kunovice. Otrokovická továrna byla při další reorganizaci k 1. červenci 1953 vyčleněna z LETu, nicméně Šváb už zůstává v Kunovicích. Kromě opravovaných, většinou vojenských le - tadel, zalétává nově vyrobené Z-22 Junák, LF-109 Pionýr a LG-124 Ga - lánka. V nově postaveném závodě LET (jak se tehdy říkalo „U lesa“) se tehdy intenzivně pracovalo na přípravě seriové výroby licenční C-11 (Ja - kovlev Jak-11) a on nejspíše předpokládal, že jako kmenový tovární pilot „jedenáctky“ bude zalétávat. Jak však kdysi vzpomínal Ing. Smrček, zá - sahem MNO (velitel letectva gen. Vosáhlo) však prý byl direktivně pro zalétávání C-11 určen Miloslav Šmídt, do té doby pilot 5. stíhacího le - teckého pluku z Č. Budějovic. Na samém konci výroby C-11 si L. Šváb s jedním tímto strojem přece jenom „skočil“, ale byl to snad jeden, nebo nanejvýš dva lety. Vladimír Vlk (vlevo) a Miroslav Šmídt, foto archiv A. Orlita Miloslav Šmídt (1926-1977) byl rodák z Ml. Boleslavi a v rámci celos - tátního náboru v roce 1945 nastoupil do leteckého učiliště v Prostějově.