MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta Ústav jazykovědy a baltistiky Obecná jazykověda Bc. Ivana Kozáková Transliterace ruských vlastních jmen do angličtiny Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: prof. PhDr. Marie Krčmová, CSc. 2018 Prohlašuji, že jsem tuto magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. podpis autorky Upřímně děkuji paní profesorce Krčmové za vedení této práce, za vstřícnost, trpělivost, přímost a téměř nadpřirozenou schopnost inspirovat svým nadšením, když už se to vlastní vytrácí. ABSTRAKT Tato diplomová práce je věnována transliteraci ruských vlastních jmen v anglicky psaných textech. Nejdříve je v první teoretické kapitole vysvětlen proces transliterace a jsou představena a srovnána obě zapojená písma – anglická latinka a ruská azbuka. Dále jsou ve druhé kapitole poskytnuty náhledy několika vybraných transliteračních norem, které se používají k romanizaci azbuky v různých oblastech (knihovnictví, kartografie apod.). Kapitola třetí je věnována ruským příjmením, jejich vzniku a vývoji, morfologické i sémantické struktuře. Poslední kapitolu pak představuje praktický výzkum existujících transliterací příjmení ruských hokejistů v anglicky vedených materiálech na internetu. ABSTRACT This diploma thesis elaborates on the current state of English romanization of Russian surnames. In the first chapter, the process of transliteration is described, and both employed scripts – Latin and Cyrillic – are presented. The second chapter introduces and compares valid romanization standards of Russian Cyrillic. Chapter three is devoted to Russian surnames – their origins and history, morphology, word-formation and semantic structure. Fourth and final chapter provides the research of romanization in the sphere of ice hockey. Collected transliterations of Russian ice hockey players’ surnames are analyzed in terms of their compliance to the International Ice Hockey Federation romanization standard, existing deviations are compiled, and the alternative, non-standard ways of transliteration are demonstrated. Finally, the research results are commented on and the im/possibility of a single unifying transliteration standard is discussed. KLÍČOVÁ SLOVA Transliterace, romanizace, angličtina, ruština, latinka, azbuka, vlastní jména, příjmení, lední hokej, transliterační norma KEYWORDS Transliteration, romanization, proper nouns, surnames, Russian, English, Latin script, Cyrillic Script, romanization standard, ice hockey OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................... 9 1. RUSKO-ANGLICKÁ TRANSLITERACE ............................................................ 11 1.1. TRANSLITERACE A TRANSKRIPCE .......................................................... 11 1.2. GRAFICKÉ SYSTÉMY RUŠTINY A ANGLIČTINY ................................... 14 1.2.1. Ruština – ruská azbuka .............................................................................. 14 1.2.2. Angličtina – anglická latinka ..................................................................... 16 1.3. SROVNÁNÍ GRAFICKÉ A ZVUKOVÉ STRÁNKY RUŠTINY A ANGLIČTINY .............................................................................................. 17 1.3.1. Ruské a anglické konsonanty .................................................................... 17 1.3.2. Ruské a anglické vokály ............................................................................ 19 1.3.3. Ruský tvrdý a měkký znak ........................................................................ 21 1.3.4. Latinka, azbuka, a jejich zvuková realizace v porovnání .......................... 22 1.4. SHRNUTÍ: ÚSKALÍ PŘEPISU ........................................................................ 25 2. TRANSLITERAČNÍ NORMY ................................................................................ 27 2.1. LATINIZACE: DEFINITIVNÍ NORMA NA DOSAH ................................... 28 2.2. HISTORIE ROMANIZAČNÍCH NOREM ...................................................... 30 2.3. PŘEHLED VYBRANÝCH PLATNÝCH ROMANIZAČNÍCH NOREM ...... 34 2.3.1. GOST 7.79-2000 ....................................................................................... 34 2.3.2. ISO 9:1995 ................................................................................................ 35 2.3.3. ALA-LC .................................................................................................... 36 2.3.4. BS 2979:1958 ............................................................................................ 37 2.3.5. Vědecká transliterace ................................................................................ 38 2.3.6. Normy UNGEGN ...................................................................................... 38 2.3.7. BGN/PCGN 1947 ...................................................................................... 39 2.3.8. ICAO Systém ............................................................................................ 40 2.3.9. Norma IIHF ............................................................................................... 41 2.4. SROVNÁNÍ TRANSLITERAČNÍCH NOREM .............................................. 44 2.4.1. Shody a rozdíly mezi normami ................................................................. 44 2.4.2. Příklady užití norem .................................................................................. 46 2.5. SHRNUTÍ: NORMY JAKO ŘEŠENÍ, NEBO DALŠÍ PROBLÉMY? ............ 47 3. RUSKÁ ANTROPONYMA, RUSKÁ PŘÍJMENÍ ................................................ 51 3.1. STRUČNÁ HISTORIE RUSKÉHO PŘÍJMENÍ ............................................. 51 3.2. PRAMENY RUSKÉHO PŘÍJMENÍ ................................................................ 52 3.3. STAVBA RUSKÉHO PŘÍJMENÍ ................................................................... 53 3.3.1. Sufixy a možné podoby příjmení .............................................................. 54 3.3.2. Kmeny příjmení ........................................................................................ 56 3.4. SHRNUTÍ: VYMEZENÍ „RUSKÉHO“ PŘÍJMENÍ ....................................... 62 4. TRANSLITERACE RUSKÝCH PŘÍJMENÍ V PRAXI ....................................... 63 4.1. PŘEDMĚT VÝZKUMU .................................................................................. 63 4.2. ZDROJE ZKOUMANÉHO MATERIÁLU ..................................................... 64 4.3. METODA ZPRACOVÁNÍ MATERIÁLU ...................................................... 66 4.4. LIMITY VÝZKUMU ....................................................................................... 68 4.5. CÍLE VÝZKUMU ............................................................................................ 69 4.6. VÝSLEDKY VÝZKUMU ............................................................................... 69 4.6.1. Přehled vybraných ruských příjmení a jejich transliterací ........................ 71 4.6.2. Analýza nalezených transliterací .............................................................. 86 4.7. SHRNUTÍ: TRANSLITERACE V SOUČASNOSTI A (NE)MOŽNOST JEDNOTNÉ NORMY V BUDOUCNU .......................................................... 93 ZÁVĚR .......................................................................................................................... 97 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ....................................................................... 100 PŘÍLOHA 1: Příklady transliterace podle norem – ruská antroponyma ............. 108 PŘÍLOHA 2: Příklady transliterace podle norem – ruská toponyma ................... 109 PŘÍLOHA 3: Srovnání transliteračních norem ....................................................... 110 ÚVOD Chtělo by se říci, že lidská komunikace 21. století prakticky nemá omezení. Lidé si posílají psané zprávy v reálném čase na vzdálenosti kontinentů. Hovoří spolu z očí do očí, ačkoliv je dělí světový oceán. Mohou být k zastižení kdekoliv a kdykoliv – na zemi i ve vzduchu, v místech osídlených i zcela opuštěných, v klidu i v pohybu. V okamžiku. Zcela neomezená však tato komunikace není. Lidské dorozumívání je zakódováno do mnoha různých jazyků a písem, a tudíž je stále do jisté míry limitováno. Univerzální jazyk pro celé lidstvo doposud nevznikl. Existují jazyky, které by se svým počtem mluvčích mohly stát adepty na „pozemštinu“ – čínsky (mandarínsky) mluví snad sedmina Země a základy angličtiny ovládá každý, kdo má co dočinění se sférou mezinárodního obchodu, cestovního ruchu či virtuální komunikace. Žádný z těchto jazyků však dosud nepřekročil ony kulturní, historické, společenské či jiné hranice, které jejich plnému rozšíření brání. Nejinak je tomu s písmem. Neexistuje jediné písmo pro všechny jazyky světa. Často neexistuje ani společné písmo pro jednu jazykovou rodinu, natož pro její jednotlivé větve (např. jihoslovanská větev je zapisována latinkou a cyrilicí, přičemž i ty se pro jednotlivé jazyky v drobnostech dále odlišují). Přestože je kompletní obměna psaného systému v rámci jednoho jazyka možná a i dnes se tak děje (například letos v únoru byl v Kazachstánu vydán zákon, kterým bylo ustaveno přijetí latinského písma namísto cyrilice používané od roku 1940; přechod k nové verzi psané kazaštiny by měl být dokončen v roce 2025),1 píšeme stále rozdílně. Zda a kdy budou lidská řeč či písmo sjednoceny, lze jen hádat. Do té doby je třeba poradit si v situacích, kdy se rozdílné jazyky a písma potkávají: umět přenést předmět jednotlivých informací do jiného