ACTA UNIVERSITATIS CAROLINAE STUDIA TERRITORIALIA XI – 2008 ACTA UNIVERSITATIS CAROLINAE STUDIA TERRITORIALIA XI – 2008 Na zlomu dějin. Studie k německým a rakouským dějinám po roce 1945 SBORNÍK PRACÍ KATEDRY NĚMECKÝCH A RAKOUSKÝCH STUDIÍ IMS FSV UK UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE NAKLADATELSTVÍ KAROLINUM 2009 Editor: PhDr. Jan Ryjáček, Ph.D. Recenzovali: PhDr. Ota Konrád, Ph.D. PhDr. Miroslav Kunštát, Ph.D. © Univerzita Karlova v Praze – Nakladatelství Karolinum, Praha 2009 ISSN 1213-4449 Obsah Editorial J AN RYJÁČEK ................................................................. 7 Denacifikační proces v Rakousku v prvním poválečném roce MARKÉTA NĚMCOVÁ ......................................................... 9 Mezi politikou a nezávislostí: vztahy Spolkového ústavního soudu a exekutivy v letech 1951–1957 PETR MLSNA .................................................................. 113 Odškodnění nuceně nasazených. Nucená práce pro německé hospodářství za 2. světové války a cesta k její kompenzaci: východiska – jednání – výsledky T OMÁŠ JELÍNEK .............................................................. 223 Autoři ............................................................................ 369 5 2008 ACTA UNIVERSITATIS CAROLINAE – PAG. 7–8 STUDIA TERRITORALIA XI EDITORIAL J AN RYJÁČEK Sborník „Na zlomu dějin. Studie k německým a rakouským dějinám po roce 1945“ shrnuje tři studie k dějinám Spolkové republiky Německo a Rakouska; tři studie různých autorů, zabývajících se různými problémy v různých časech. Společná jim je souvislost s rokem 1945, s jeho význa- mem opravdového „zlomu dějin“ jak rakouských, tak německých a s roz- ličnými způsoby, jak se s dějinami před tímto zlomem vypořádat a jak v období po něm uspořádat nové společenské a politické podmínky. Markéta Němcová se ve své studii zabývá situací v Rakousku v obdo- bí od května 1945 do dubna 1946 a zkoumá rozdíly a styčné body procesů denacifikace v americké a sovětské okupační zóně. Práce je založena na rozsáhlém souboru archivních materiálů, detailně se zabývá jednotlivými denacifikačními opatřeními rakouské vlády, amerických a sovětských oku- pačních orgánů a dochází k závěru, že denacifikace jako způsob výměny elit za nové, demokraticky smýšlející a nezatížené nacismem, se v zásadě nezdařila. To je podle autorky jeden z důvodů, proč v Rakousku došlo k vytěsnění nacionálně-socialistické minulosti a proč dodnes nalézejí v Rakousku ohlas antisemitská a xenofobní hesla. Optimističněji vyznívá oproti tomu závěr práce Petra Mlsny, věnující se historii jen o něco málo novější, a sice výstavbě nezávislého ústavního soudnictví jako klíčové komponenty ochrany demokracie v Adenauerově Německu. Spojením právnické, politologické a historické perspektivy se Mlsnovi daří podat plastický obraz konfliktů, provázejících vznik Spolko- vého ústavního soudu a jeho snahu o autonomii na výkonné moci a poli- tice. Popisuje i výsledek těchto sporů: německý ústavní soud z nich vyšel doslova jako vzor sice politiky obsazovaného, ale přesto na politice nezá- 7 vislého ústavního soudního dvora. Autor názorně demonstruje neúspěchy (nejen, ale především) Adenuerových snah o okleštění pravomocí ústavní- ho soudu a dává tak tušit křehkost německé demokracie bezprostředně po druhé světové válce. Jak obdobím před rokem 1945, tak po roce 1989 se ve své práci zabý- vá Tomáš Jelínek. V první části nejprve analyzuje postavení občanů států střední a východní Evropy, nuceně nasazených za druhé světové války na území Německa, aby se v druhé, obsáhlejší části věnoval podrobnému popisu procesu, který přinesl jejich odškodnění. Autor jasně ukazuje ne- ochotu Německa vůbec se odškodněním a dalšími tématy minulosti zabý- vat a význam, který pro tento postoj měl nástup rudozelené koalice v roce 1998. I poté bylo zapotřebí silného mezinárodního tlaku a hrozeb žaloba- mi, aby se nuceně nasazení dočkali důstojného odškodnění. Jelínek ve své práci vychází z detailní znalosti procesu, získané ve funkci člena českého vyjednávacího týmu a staví svoji studii na celé řadě unikátních primárních pramenů. Všechny práce dokládají, jak hlubokým a traumatickým zlomem je pro dějiny německy mluvících zemí rok 1945 a jakého úsilí je potřeba k jeho zpracování a pochopení. Studie v tomto sborníku dokumentují jak neúspě- chy (jako v případě rakouské denacifikace), případně úspěchy velmi pozdní a tvrdě odpracované a vyjednávané (odškodnění nuceně nasazených). Pří- klad Spolkového ústavního soudu pak dokládá, jak nesamozřejmé budová- ní demokracie v poválečném Německu bylo. 8 2008 ACTA UNIVERSITATIS CAROLINAE – PAG. 9–112 STUDIA TERRITORALIA XI DENACIFIKAČNÍ PROCES V RAKOUSKU V PRVNÍM POVÁLEČNÉM ROCE MARKÉTA NĚMCOVÁ Obsah I. Úvod ..................................................................... 11 II. Stať ...................................................................... 15 1. Denacifikace prováděná v okupační zóně Spojených států amerických ............. 15 1.1 Hlavní rysy amerického plánování poválečného uspořádání v Rakousku ... 15 1.1.1 Příprava plánů .................................................. 15 1.1.2 Provizorní příručka vojenské správy v Rakousku .................... 19 1.2 Denacifikace prováděná americkými okupačními úřady (5/1945–2/1946) ... 23 1.2.1 Květen 1945–červen 1945 ........................................ 24 1.2.1.1 Horní Rakousy ........................................... 27 1.2.1.2 Salcbursko ............................................... 31 1.2.1.3 Tyroly ................................................... 33 1.2.2 Červenec 1945–říjen 1945 ........................................ 36 1.2.2.1 Horní Rakousy ........................................... 45 1.2.2.2 Salcbursko ............................................... 47 1.2.3 Listopad 1945–únor 1946 ........................................ 49 2. Denacifikace prováděná v okupační zóně Sovětského svazu ...................... 51 2.1 Hlavní rysy sovětského plánování poválečného uspořádání v Rakousku .... 51 2.1.1 Příprava plánů .................................................. 51 2.1.2 Provizorní nařízení o válečných komandaturách .................... 52 2.1.3 Prozatímní státní vláda Karla Rennera a její programová prohlášení ... 53 2.2 Denacifikace prováděná rakouskými úřady státní správy (4/1945–4/1946) ... 56 2.2.1 Duben 1945–červen 1945 ......................................... 57 9 2.2.1.1 První denacifikační opatření ............................... 57 2.2.1.2 Ústavní zákon č. 13 ze dne 8. května 1945 o zákazu NSDAP ... 61 2.2.1.3 Prováděcí nařízení ........................................ 66 2.2.2 Červenec 1945–listopad 1945 ..................................... 72 2.2.2.1 Další formální problémy ................................... 72 2.2.2.2 Výsledky denacifikačního procesu v druhé polovině roku 1945 ................................ 74 2.2.2.3 Postoj povolených politických stran k denacifikaci ............ 82 2.2.3 Listopad 1945–duben 1946 ....................................... 87 2.2.3.1 Změna rakouských vnitropolitických priorit ................. 87 2.2.3.2 Změna priorit jednotlivých okupačních mocností ............ 90 III. Závěrečné shrnutí ........................................................ 91 IV. Přílohy ................................................................... 96 V. Seznam zkratek .......................................................... 101 VI. Prameny a literatura ...................................................... 103 10 I. Úvod Zpřetrhat všechny stávající vazby k nacionálněsocialistickému Německu, odpoutat se od myšlenkového světa nacionálního socialismu, od jeho pře- krouceného vidění lidství a zločinných praktik, odsoudit nositele zvrhlých idejí a vyzdvihnout mravní integritu těch, kteří se nenechali strhnout k ado- raci zla, násilí a nenávisti, uzavřít tuto ponurou kapitolu evropských a národ- ních dějin – to patřilo k prvním svobodným rozhodnutím nových držitelů moci v zemích osvobozených od nacionálněsocialistické nadvlády. Potřeba celospolečenské očisty od nacionálního socialismu (denacifikace) vyvstala, kromě Německa a Itálie, velmi naléhavě také v zemích se silnou předválečnou afiliací k tomuto politickému světonázoru. Ve 30. letech byly v zemích jako Rakousko, Maďarsko a Chorvatsko ustaveny autoritářské fašis- tické režimy, které se nejpozději s vypuknutím války prohlásily za Hitlerovy spojence, anebo s jeho Říší, jako v případě Rakouska, s velkým nadšením sply- nuly. Poválečný denacifikační proces měl být tedy přinejmenším tak rozsáhlý, jak hluboká byla ideologická kontaminace těchto zemí. Předložená práce se zabývá charakterem a průběhem denacifikačního procesu, který byl v prvním poválečném roce, od května 1945 do dubna 1946, v Rakousku prováděn pod vedením nejen jednotlivých okupačních mocnos- tí, ale i (v sovětské okupační zóně) rakouských správních úřadů. Autorka si kladla otázku, jak si jednotliví aktéři denacifikaci představovali a jak se jejich představy splnily? Zda a proč byli nuceni ze svých plánů slevit? S jakými pro- blémy se denacifikační úřady musely potýkat a jak je vyřešily? Jaké byly výsledky denacifikačního procesu v dubnu 1946? I když denacifikace probí- hala až do roku 1949, je možné ji – vzhledem k původním plánům, z hle- diska dosažených výsledků v dubnu 1946 a z pohledu dalších měsíců její rea- lizace – označit už po roce za úspěšnou? Pokud ne, proč? Struktura studie Práce je vystavěna na konfrontaci dvou rozdílných denacifikačních modelů, které můžeme na rakouském území v době od května 1945 do dubna 1946 rozlišit: a) denacifikace prováděná v americké okupační zóně americkými