Rodáci a občané okresu Přerov v československé legionářské armádě v letech 1914–1920 Diplom Janu Gayerovi, SOkA Přerov Pamětní odznak Čs. válečný kříž Čs. revoluční medaile Medaile vítězství čs. dobrovolce 1914–1918 Rodáci a občané okresu Přerov v československé legionářské armádě v letech 1914–1920 Muzeum Komenského v Přerově Státní okresní archiv Přerov Přerov 2001 ISBN 80-238-7624-4 Rodáci a občané okresu Přerov v československé legionářské armádě v letech 1914–1920 Obsah Úvod . 5 František Hýbl – Historický úvod o legiích . 7 Milan Chumchal – Z historie přerovského Legionářského muzea . 12 Jiří Lapáček – Vznik a vývoj legionářských organizací, místní legionářské organizace okresu Přerov . 14 Jiří Lapáček – Legionářské tradice . 26 Jiří Lapáček – Legionářské osobnosti . 32 Ze vzpomínek legionáře Karla Štafy . 39 Přehled dat prvního československého odboje . 45 Organizace legionářských vojsk v l. světové válce . 58 Mapka okresu . 60 Seznam padlých, zemřelých a nezvěstných příslušníků legií z okresu Přerov . 61 Seznam legionářů podle obcí . 64 Tabulka počtu legionářů podle obcí . 97 Abecední seznam legionářů . 100 Prameny . 106 Výběr celostátní literatury o legiích a legionářích . 106 Výběr regionální literatury o legiích a legionářích . 107 Poznámky . 109 Rodáci a občané okresu Přerov v československé legionářské armádě v letech 1914–1920 Vážení čtenáři, dostává se vám do ruky kniha plná jmen již zemřelých lidí. Spojuje je účast v zahraničním odboji během 1. světo- vé války, jehož cílem bylo ustavení svobodné československé republiky. Řada z těchto lidí položila za tuto myšlenku život, řada si přinesla do mírových poměrů tělesné potíže následkem zranění a prožitých útrap. Jen krátký čas je spo- lečnost dokázala přiměřeně ocenit, jen krátký čas mohli rozvíjet tradice bojů u Doss’ Alto, Vouziers, Dobrudži, Zboro- va a Bachmače. Německý okupační režim v roce 1939 mezi prvními pronásledoval legionáře, velmi rychle zakázal činnost jejich or- ganizací a snažil se potlačit jakoukoli vzpomínku spojenou s legiemi, neboť to znamenalo připomenout ozbrojený od- por proti zvůli a touhu po svobodě. Také komunistický režim po roce 1948 neměl zájem navázat na legionářské tradice, naopak smysl jejich boje zá- měrně překrucoval a vyzdvihoval činnost českých rudoarmějců. Bude otázkou dalšího bádání zjistit nakolik tato přerušená tradice poznamenala naše myšlení. Teprve nyní po 50 letech se nám dostává opět plnohodnotných informací o významu legií, o jejich úloze a mravním dopadu jejich akce. Nad jednotlivými jmény zde uvedenými si uvědomíte, že co jméno, to podivuhodný osud, v řadě případů dokumen- tovaný unikátním obrazovým i slovním doprovodem. Bohužel větší část informací je nenávratně ztracena. Zemřeli je- jich nositelé, byly zničeny památky na ně, někdy z neznalosti a nezájmu, někdy záměrně, a to ze strachu, aby nebyly zneužity proti těm, kteří je přechovávali. Proto se Československá obec legionářská rozhodla iniciovat projekt, jehož cílem je pořídit soupis legionářů podle okresů České republiky. Soupis, který máte před sebou, vyšel za finanční podpory Okresního úřadu Přerov péčí pra- covníků Muzea Komenského v Přerově a Státního okresního archivu Přerov. Seznámíte se ve stručnosti s historií čes- koslovenských legií, s legionářskou tradicí spojenou s činností legionářských jednot za 1. republiky a krátce po 2. svě- tové válce. Základ ale představuje seznam více než 1400 legionářů z přerovského okresu v dnešním rozsahu, kteří se zúčastnili bojů československé legionářské armády v letech 1914–1920. Možná že teprve z těchto stránek se dozvíte, že váš již nežijící příbuzný byl legionářem, zjistíte, že mezi rodinnými památkami se nacházejí zažloutlé fotografie, dopisy, deníky, které jeho činnost dokumentují. Možná až teprve nyní si uvědomíte celý dopad jeho svobodného roz- hodnutí vstoupit v daleké cizině do legionářské jednotky a pokračovat v boji za svobodu vlasti. Je naším cílem trvale uchovat památku těchto lidí. Redakce 5 Rodáci a občané okresu Přerov v československé legionářské armádě v letech 1914–1920 František Hýbl Historický úvod o legiích Rakousko-uherské mocnářství bylo na počátku 20. století mnohonárodnostním státem, ve kterém dominantní úlo- hu sehrávaly německy a maďarsky mluvící vyšší společenské vrstvy, které přezíraly zvláště slovanské národy. Ná- rodnostní otázka (zejména česká a jihoslovanská) se stala hlavní osou tehdejšího politického dění a napětí. Sarajev- ské výstřely 28. června roku 1914 byly záminkou k rozpoutání první světové války. Národní snahy za samostatnost Čechů a Slováků se soustřeďovaly převážně na dvě centra zahraničního odboje: vý- chodní (Rusko) a západní (Francie), která se od sebe podstatně lišila nejen svým geografickým rozpoložením, ale i růz- norodými bojovými i pracovními podmínkami. Čeští politici zpočátku nepředpokládali rozpad habsburské monarchie a nebyli jednotní v názoru na nové státní uspořádání po vítězství dohodových států, po jejichž boku bojovali v Evro- pě na různých frontách. Čeští a slovenští vojáci v rakousko-uherské armádě byli donuceni bojovat proti Srbům a Rusům, svým slovanským bratřím. Neudivovala proto skutečnost, že právě tyto pluky, rekrutující se z Čechů a Slováků, byly značně nespoleh- livé a při každé příležitosti pře- cházely do zajetí, kde se např. v Rusku sdružovaly ve zvláštních vojenských carských oddílech, které měly specifický výzvědný a propagační úkol. Tak vznikla v ukrajinském Kyjevě 28. září 1914 Česká družina, ve které se soustředilo necelých tisíc Čechů a šestnáct Slováků, kteří byli po- sláni na frontu v rámci 3. armá- dy, které velel generál Radko Di- mitrijev. Agitace mezi rakousko- -uherskými vojáky slovanského původu neustávala. Časem se toto vojenské seskupení rozšířilo o další zajatce. V březnu 1915 se ustavil Svaz česko-slovenských spolků na Rusi, který byl koordi- nátorem našeho odboje v tomto teritoriu, i když názorově nebyl jednotný na budoucí uspořádání státu Čechů a Slováků. 4. stř. pluk, 9. setnina, 3. četa v roce 1918 Tomáš G. Masaryk v tajné de- peši ruskému generálnímu štábu zařídil, že Rusové nestříleli po na- šich vojácích, kteří s bílým pra- porem a za zpěvu písně „Hej Slo- vané...“ se bez problémů vzdáva- li. V Rusku bylo v roce 1916 více než 120 000 českých a sloven- ských zajatců. Ti, kteří nastoupi- li do této armády, pracovali jako dělníci ve strategických vojen- ských závodech, zvláště v munič- ní továrně v Taganrogu. Ruští Če- chové i Slováci, převážně žijící na Volyni, v Podoní, na Kavkaze, okolo Kyjeva a později Jiří Kle- canda dvakrát jednali (20. srpna a 17. září 1914) s ruským carem a žádali, aby „svobodná a nezá- vislá koruna sv. Václava zazářila v paprscích Romanovových“. Rozhodnutí českých a sloven- Sokolské slavnosti za přítomnosti gen. Diterichse a kapitána Janů, ských vlastenců vstoupit do legií velitele 5. pluku, Vladivostok, 1. 6. 1918. ✕ Janů, ✕✕ Diterichs, ✕✕✕ americký konzul Moris ve Vladivostoku 7 a bojovat proti rakouské a německé armádě bylo nesmírně odvážné, neboť v případě porážky by se stali trvalými emi- granty. Definitivně by se rozešli se svými rodinami. V zajetí je čekal jako „vlastizrádce“ trest smrti. I přes tato ne- bezpečí odhodlaně vstupovali do československých legií. Tisíce jich pak položily životy za vznik samostatné Česko- slovenské republiky. Úspěšná a cílevědomá agitace v operačním vojenském prostoru 3. armády měla za účinek vznik druhého praporu novodružiníků, a tak 2. února 1916 se z obou našich praporů vytvořil Československý střelecký pluk, který byl stále posilován dalšími zajatci, což umožnilo v květnu 1916, aby se z obou pluků stala Československá střelecká brigáda, která se pod velením plukovníka Vjačeslava Platonoviče Trojanova vyznamenala v bojích u Zborova 2. července 1917, kde po urputném šestihodinovém boji prolomila v rámci Kerenského letní ofenzívy rakousko-uherské pozice a zajala více než 4 200 mužů, 20 děl a velké množství válečného materiálu. Chrabrost našich vojáků a jejich bojové odhodlá- ní zvýšily vážnost československých jednotek nejen v očích zahraničních politiků, ale i samotných zajatých vojáků, což mělo za následek, že československé vojenské jednotky na ruské frontě již čítaly 40 000 mužů, a tak v říjnu 1917 byl ustanoven dobře vyzbrojený Československý armádní sbor se dvěma divizemi o deseti plucích a dvěma dělostře- leckými brigádami a dalšími specializovanými oddíly. Jména pluků připomínala husitskou dobu (Jana Husa, Jana Žižky z Trocnova, Prokopa Holého, Jiřího z Poděbrad a jiné). Po říjnové bolševické revoluci v roce 1917 a po uzavření brest-litevského míru 3. března 1918 mezi Německem, Ra- kousko-Uherskem a Sovětským Ruskem se československé vojenské jednotky usilovaly dodržovat neutralitu a jako součást dohodových armád se co nejkratší cestou snažily dostat na západní francouzskou frontu. To se podařilo pou- ze třem vojenským vlakům, které se pak přeplavily k francouzským břehům přes Murmansk a Archangelsk. Ostatní oddíly musely svádět urputné ústupové boje s německou armádou, jako např. v březnu 1918 u Bachmače. Narážely rovněž na nepochopení a odpor Sovětů a jejich rudých gard, v jejichž řadách bojovali i naši levicově orientovaní bývalí zajatci. Sovětské Rusko se snažilo na přání německého velení československé legionáře odzbrojit a zpomalovat jejich přemísťování do Francie. Tato složitá situace vyvrcholila povstáním našich legionářů, kteří se pod heslem „Vlastním pořádkem do Vladivostoku!“ po úspěšných střetnutích s bolševickými oddíly na středním Povolží, na Urale a po celé trase sibiřské magistrály probili až k Japonskému moři. ❦ Ve Francii v Bayonne