VŠEOBECNÝ BÍHKWM BĚJEPQ DÍLanní. STARÝ VĚ-K. SEPSAL DR. FRANT. XAVER KRYŠTÚFEK, PROFESSOR CÍRKEVNÍCHDĚJIN 'A FUNDAMENTÁLNÍ TIIEOLOGIE A RADA BISKUPSKÉHO CIRKEVNIHO SOUDU v KRÁLOVÉ HRADCI. ČÍSLO XXII. —ZA ROK 1882. V PRAZE. TISKEM ARCIBISKUPSKÉ KNIHTISKÁRNY ZA ROHLÍČKA A SIEVERSE. 1883. Předmluva.. Česká bohoslovecká literatura chová velikou mezeru v o­ boru všeobecných církevních dějin. Máme zde hlavně „Dějiny katolické církve“ od Bílého, kteréž onoho času, kdy vydány byly, ouplně stačily; ale dnes žádá se obšírnější, všestrannější a hlubší známost církevních událostí a církevního života, aby kněz a katolík vůbec mohl odrážeti útoky, kterými na něho dorážejí protestanté a nevěrci vzavše zbraň z církevních dějin, které si ovšem po svém smyslu upravili a překroutili. Mimo to dopracovala se historická věda za našich dnů stkvělých vý­ sledků, kterými katolická pravda a katolický církevní život v krásném světle se objevují, akatolíka svatým pokojem a ve­ likou útěchou naplňují. Tudy jest záhodno, aby též širší kruhy české s nimi se seznámily a u víře utvrdily. Bych, seč síly moje jsou, k vyplnění této mezery napo­ mohl, podnikl jsem sepsání „Všeobecných církevních dějin,“ které by na jedné straně držely střed mezi kompendiem čili bohosloveckou učební knihou církevních dějin, a na druhé mezi obšírnými církevními dějinami o celé řadě mohutných svazků. Proto vypravují mnohé, po mém rozumu důležité části zevrubně, za to zase méně důležité stručně. Bádání své založil jsem na pramenech a užil vedle nich děl a výzkumů znamenitých ka­ tolických dějepisců, hlavně k nim přihlížeje, všímaje však sobě též bádání protestantských dějepisců, pokud spravdou se srov­ návají, a nesnaží se a priori o to, aby svůj blud ospravedlnili. S velikou radostí užil jsem výzkumův a bádání českých učen­ Cng, a tu přišly mně vhod četné články našeho výtečného „CaSOpisupro katolické duchovenstva.“ Z německých učenců byli mými hlavními rádci Dr._Karel Hefele, nynější biskup * IV Předmluva. rottenburský, jmenovitě svým výtečným dílem: Concilien— geschichte. 1855 sqq. 7 svazků, Dr. Josef Hergenróther, který pro své veliké zásluhy v oboru katolické církevní histogie z professora vircburského za kardinála byl povýšen a do Ríma povolán, a Dr. Jan Josef Dóllinger svými pracemi, které z oné doby pocházejí, kde byl ještě vřelým obhájcem církve. O všem, co vypravují, poznamenávám pod textem, odkud jest čerpáno, uváděje prameny nebo díla, kde toho lze se obšírně dočísti. Z této své mnoholeté práce, kterou jsem věnoval sebrání a protříbení potřebné látky, podávám důstojnému duchovenstva a vůbec laskavému čtenářstvu svůj první díl „Všeobecných církevních dějin“, mluvící „o Křesťanské Starobylosti.“ Zde roz­ právím obšírně jmenovitě o vývoji četných článků víry, a uka­ zuji z pramenů, že všechno, co katolická církev dnes věří, vě­ řila též v době mučenníkův a po nich, tak že tato část jest dějinami dogmatu. Zvláštní péči Věnoval jsem dějinám hierar. chického vývoje a papežství, ukazuje, jak na základě Kristem položeném budova církevní ústavy přirozeně se vyvíjela. Stručné dějiny papežů jsou připojeny za doklad jejich blahodárného pů­ sobení na člověčenstvo, a mají za účel roznítiti a upevniti lásku k Apoštolské Stolicí. Úsudek o tom, zdali jsem účelu vytčeného dosáhl, pone­ chávám našemu důstojnému českému duchovenstvu a ctěnému čtenářstvu. Že' moje dílo bude v mnohém ohledu nedokonalé, & mnohými vadami trpěti bude, jsem přesvědčen; příčina toho jest, že jest to dílo první v tomto oboru a v této rozsáhlosti, a tu nelze obejíti se bez vad a nedokonalostí, kterých potom v druhém vydání buď spisovatel sám, byv na ně moudrou kri­ tikou pozorným učiněn, neb jeho nástupcové, vpodobných roz­ měrech pracující, snadno se vystříhati mohou. Co do slohu užíval jsem při vší snaze po vědeckosti díla slohu každému přístupného, který se blíží populárnímu. Varo­ val jsem se vší šroubovanosti a dlouhých azamotaných period, které při vší své krásné stavbě a nátěru učenosti a vědeckosti na konec inejučenějšímu jsou obtížny aprotivny. Pravda musí sama sebou mluviti a čtenáře přesvědčovati, jsouc v obyčejném slušném rouchu podávána. Za to, že toto dílo může býti vydáno, buďtež učiněny vřelé diky veledůstojnému Výboru Dědictví sv. Prokopa, který, dav je svým vědeckým odborem prozkoumati, rozhodl se na základě jeho nochvalného dobrozdání vydati je za podíl členů Předmluva.. V na rok 13382. Doufám, že též členové budou jemu za to po­ vděčni. Ze veleslavný a veledůstojný Výbor tento můi první díl Schválil a vydal, povzbuzuje mne k další namáhavé práci, abych časem ne příliš vzdáleným jemu svůj“ „Středověk—"ku prozkoumání předložil, s prosbou, aby jej opět za svůj přijal. Též vzdávám vřelé a srdečné díky veledůstojnému panu Dr. Františku Kráslovi, docentovi dogmatiky při vysokých školách pražských a jednateli Dědictví Svato-Prokopského, za jeho přátelskou službu, kterou mně dle své vzácné obětavosti přehlížením rukopisu, korrekturou tisku azhotovením dobrého rejstříku celého díla ochotně prokázal. Tuto službu tím více cením, poněvadž mně byla prokázána za. těžké nemoci, kterou mne Bůh navštívil, kde bych oné krušné a namahavé práce, jako jest korrektura, nižádným způsobem podstoupiti nemohl. Tímto si velikou zásluhuo toto dílo získal. Připojený důkladný rejstřík bude čtenářstva vítaným, činíc mu snadným přehled a vyhledávání potřebných pro život míst a dokladů z celého díla. Laskavosti p. kollegově též děkuji, že jsou citaty vesměs správné. V Králové Hradci, na den sv. apoštolůŠimona a Jůdy, 28. října 1882. Dr. František Kryštůfek. Obsah. Úvod do všeobecných církevních dějin. Stranka 5. 1. Pojem ». obsah dějin vůbec, náboženských a, církevních zvlášť . 1 $. 2. Forma čili methods. církevního dějepisu . 4 5. 3. Rozdělení a. způsob vypravování církevních dějin co do času 6 g. 4.pravné Prameny vědy církevního . dějepisu a jejich . užívání; . pomocné . &.pří­ . 9 9- 5. Účel a. užitečnost studia. dějin 11 Literatura všeobecných církevních dějin. 14 g. 6. Řečtí dějepisci . 14 g. 7. Latinští církevní dějepisci . 13 Cirkevní dějepisci v středověku. 17 5. 8. Východní dějepisci . 17 s. 9. Západní církevní dějepisci . 18 Církevní dějepisci nového věku. 20 5. 10. Centuriatoři Magdeburští & Baronius . 21 5. 11. Slavní církevní dějepisci francouzští . 23 5. 12. Církevni dějepisci italští . .“ 27 5. 13. Katoličtí církevní dějepisci _vNěmecku . 29 ši. 14. Církevní historikové protestantští . 32 9- 15. Čeští církevní dějepisci . 33 VIII Obsah. PRVNÍ EPOCHA. První perioda. Od narození Krista Pána až do Konstantina Vel. (1—313.) ]. Oddělení. Kristus a věk apoštolský (1—100.) Hlava prvá. Život a působení Ježíše Krista. Stránka s. 16- Žiwt Krista Pána až do jeho veřejného vystoupení . 37 g. 17. Vystoupení Jana Křtitele . 41 5. 18. Další nástin života Ježíšova . 44 €— 19. Vzkříšení a nanebevstoupeni Páně . 47 s. 20. Kristus založil církev viditelnou . 48 5. 21. Učení Kristovo . 51 5— 2.2 Závěreční úvaha o smrti Kristově a křesťanství s ní spojeném . 53 lllava druha. Působení apoštolů. 5, 23. Vstoupení církve v život, jahnové . 54 5. 24. Zakročení představených židovských proti počátkům církve; mučennická smrt sv. Štěpána . 57 25. Obrácení Šavlovo na víru. Rozšíření křesťanství po Palaestině . 60 26. Přijetí prvního pohana Kornelia do církve . , 61 27. Politické změny v Palaestině. Druhé pronásledování křesťanů Židy 63 28. Rozdělení apoštolů . 64 29. Cesty, působení, listy & povaha apoštola Pavla . 66 30. Další činnost apoštola Petra . 73 31. Svědectví o přítomnosti a smrti sv. Petra v Římě . 75 32. Pětadvacítileté biskupování Petrovo v Římě . 79 38. Nástupcové Petrovi na stolci římském v době apoštolské . 82 . 34. Sv. Jakob Mladší. 85 35. Působení ostatních apoštolů mimo Jana . 87 36. Průvodčí apoštolů . 89 37. eroskotání Jerusaléma . ._ . 91 38. Sv. Jan . 96 Feynmcpngacmťýimcgacmcgaepgmgpm 39. Zakročení císařů římských proti křesťanům za živobytí apoštolů 97 lllava třetí. Vývoj učcni církevního z příčiny bludů a křesťanskou literaturou. 5. 40. Počátky bludů. ' . -. 100 g. 41. Nazareové. Ebionité. Elkesaité . 101 s. 42; Bludaři Kolossenští a Efesští . 104 g. 43. Šimon Čarodějník. .104 g. 44. Cfrinth Doketé. Mikulášenci . 106 5. 45. Boj apoštola Jana a bludaři . 108 Obsah. IX Křesťanská literatura. Stránka 5. 46. Pojem církevního otce a učitele, apoštolského otce a církevního spisovatele . .110 g. 47. Apostolstí otcové . 110 lllava čtvrtá. Ústava církve apoštolské. g. 48. Primat. Dějiny papežů za času pronásledování . .116 5 49. Milodary (charismata) na počátku církve. Hierarchie skládá, se z biskupů, presbyterů a jahnů . , . 129 Hlava pátá. ši- 50.překážky Křest: život ctnostného křesťanů života. po křtu . vůbec; rodinný a . státní . zvlášť; , . 135 5. 51. Služby Boží. 138 lllava šestá. %. 52. líázeň; exkommunikace . 141. g. 53. Pohled na dobu apoštolskou . , . 142 II. Oddělení. Dejiny církevní od sv. Jana Ev. až do ediktu Milánského (100—313 p. Kr.) lllava prvá. Šíření se křesťanství za krutého pronásledování Rímany._ g. 54. Církve v Asii a. v Africe . .“ . 143 5. 55. Církve v Evropě . 147 5. 56. Příčiny rychlého rozšíření křesťanství . 151 5- b7. Pronásledování křesťanů. Příčiny pronásledování . 153 5- 58. Způsob a průběh pronásledování . 157 5. 59.ve Krvavá, druhém pronásledování století . křesťanů . římskými . císaři. Pronásledování . .159 $— 60. Pronásledování křesťanů v třetím století . _. 169 5. 61. Pronásledování Diokletianské . 182 s. 62. Boj proti křesťanství duchovními zbraněmi . 195 5- 63. Apologeté . 199 5. 64. Význam mučennictví. ' . 204 Hlava druha. Vývoj učení církevního z příčiny bludů křesťanskou literaturou.