1

Filozofická fakulta Masarykovy univerzity

Ústav archeologie a muzeologie

Štěpánka Ţvejkalová

Památník Josefa Lady v Hrusicích

Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Lenka Mrázová Krajíčková

Brno 2011

2

Prohlašuji tímto, ţe jsem magisterskou diplomovou práci na téma Památník Josefa Lady v Hrusicích zpracovala sama, pouze s vyuţitím pramenů a literatury v práci uvedených.

V Mnichovicích dne 21. dubna 2011 …......

3

Poděkování

Na tomto místě chci nejprve poděkovat vedoucí mé práce Mgr. Lence Mrázové Krajíčkové za její ochotu, trpělivost a cenné rady, díky nimţ jsem práci úspěšně dokončila. Mé poděkování dále patří ředitelce Mgr. Haně Závorkové z Oblastního muzea Prahy – východ a vedoucí Památníku Josefa Lady v Hrusicích, Květoslavě Naštické. Dále Zdeně Burianové za informace a materiály a Dr. Dr. Agátě Dinzl Rybářové za cizojazyčné materiály. Na závěr bych ráda poděkovala své rodině a přátelům za podporu, trpělivost a pomoc, jeţ mi byla neochvějným záchytným bodem při zpracování mé magisterské práce.

4

Obsah

1. Úvod a cíl práce ...... 6 2. Památníky obecně ...... 9 3. Památník Josefa Lady v Hrusicích ...... 14 3.1 Josef Lada ...... 14 3.1.1 Alena Ladová a její tvorba ...... 18 3.2 Obec Hrusice ...... 20 3.3 Zaloţení Památníku Josefa Lady v Hrusicích ...... 23 3.3.1 Ideový záměr expozice v Památníku národního umělce Josefa Lady v Hrusicích ...... 24 3.4 První expozice/Popis jednotlivých místností ...... 25 3.5 Současná expozice ...... 27 3.6 Akce pořádané Památníkem Josefa Lady ...... 31 4. Praktické návrhy vylepšení památníku ...... 34 4.1 Památník dětem – pracovní listy ...... 35 4.1.1 Pracovní listy obecně ...... 35 4.1.2 Práce s dětským návštěvníkem...... 37 4.1.3 Tvorba pracovních listů vzhledem ke schopnostem a dovednostem dítěte v předškolním věku ...... 39 4.1.4 Tvorba pracovních listů vzhledem ke schopnostem a dovednostem dítěte mladšího školního věku ...... 41 4.1.5 Postup při tvorbě pracovních listů ...... 42 4.1.6 Pracovní listy pro předškolní děti ...... 44 4.1.7 Pracovní listy pro 1. stupeň základních škol ...... 52 4.2 Nový půdní prostor v památníku – výtvarná dílna pro děti, knihovna s badatelnou ...... 60 4.3 Josef Lada ţije – doplnění prostor současné expozice ...... 65 4.4 Rozšíření trasy Pohádkové Hrusice ...... 66 5. Závěr ...... 75 Resumé ...... 78 Seznam použité literatury ...... 79 Seznam příloh ...... 83 Přílohy ...... 84

5

„Spisovatel a malíř, malíř a spisovatel, obracejte to, jak chcete, sám věřím jen v silné proţitky mládí, dobré lidi, citlivá srdce a věrnou lásku.“

Josef Lada

6

1. Úvod a cíl práce

Kdyţ jsem zvaţovala téma své diplomové práce, zjistila jsem, ţe o Památníku Josefa Lady1 (foto č. 3), našeho významného malíře a ilustrátora, není ţádná publikace, ve které bych se mohla dozvědět souhrnné informace týkající se jak Památníku JL, tak i samotného Josefa Lady. Po návštěvě Památníku JL v Hrusicích mne napadlo i několik návrhů, které by mohly zaujmout dětské i dospělé návštěvníky. Z uvedených důvodů a po konzultaci s vedoucím mé práce a ředitelkou Oblastního muzea Prahy – východ v Brandýse nad Labem, pod které Ladův památník patří, jsem se rozhodla věnovat diplomovou práci právě Památníku JL. Věřím, ţe výsledek mé práce bude jak pro Památník JL v Hrusicích, tak i širokou veřejnost přínosem.

Diplomovou magisterskou práci rozčleňuji celkem do tří stěţejních kapitol. Nejprve se zabývám definicí památníku obecně, kde popisuji typy památníků nejen u nás, ale i v zahraničí. V další kapitole Památník Josefa Lady v Hrusicích, se věnuji Josefu Ladovi a Aleně Ladové, zmiňuji i obec Hrusice a její historii, dále popisuji zaloţení Památníku JL, první expozici, současnou expozici a akce, které se v Památníku JL pořádají. Další kapitolu tvoří praktická část, která je v první řadě věnována tvorbě pracovních listů pro děti. Další kapitola - navazující na tvorbu pracovních listů - úzce souvisí s pracovními listy a je spojena s návrhem nového půdního prostoru, kde by vznikly výtvarné dílny pro děti a knihovna s badatelnou. Dále se zabývám otázkou, jak vylepšit stávající expozice, tzn. např. doplněním dobového nábytek a dalšími předměty souvisejícími s Josefem Ladou. Tím by byla expozice pro návštěvníky zajímavější a zábavnější. Závěrem této části navrhuji rozšíření stávající trasy „Pohádkové Hrusice“ o další významná místa a stavby.

V jednotlivých kapitolách čerpám z odborných publikací, především věnujících se muzejní pedagogice, nebo přímo pouţívám pedagogickou literaturu. Nápomocí mi také byly různé pracovní listy, sešity a časopisy určené pro děti. Co se týče historie památníku, měla jsem moţnost nahlédnout do archivu Oblastního muzea Prahy – východ v Brandýse nad Labem a soukromého archivu paní Zdeny Burianové. Mimo tyto zdroje jsem vyuţila i internetové vyhledávače a internetové stránky.

1 Dále jen Památník JL.

7

V úvodní kapitole se zabývám pojmem „památník“, tzn. jaké typy památníků u nás i ve světě se vyskytují. Součástí je i příloha celkového seznamu památníků v České republice. Informace a definice zde uvedené jsem čerpala především z různých encyklopedií. Zdrojem pro mne byly také zahraniční internetové servery.

Ve třetí kapitole „Památník Josefa Lady v Hrusicích“ se věnuji Památníku JL jako takovému. První podkapitola je věnována Josefu Ladovi. Zabývám se jeho podrobným ţivotopisem od narození aţ po úmrtí, včetně jeho počátků umělecké tvorby. Seznam celé jeho tvorby je součástí příloh. Hlavním zdrojem pro mě byl především soukromý archiv Zdeny Burianové, ale také publikace o Josefu Ladovi od Luboše Hlaváčka a Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládeţ od Františka Holešovského. Pod tuto kapitolu jsem také zahrnula ţivot a dílo Aleny Ladové, dcery Josefa Lady. Zde jsem čerpala opět ze soukromého archivu Zdeny Burianové a z publikace od Františka Holešovského, Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládeţ a několika internetových serverů. Další podkapitola je o vzniku a historii obce Hrusice, která se ve velké míře prolínala v ţivotě Josefa Lady či v jeho tvorbě. Literaturou mi zde byla Kniha o Hrusicích, vydána obcí Hrusice k výročí 800 let zaloţení obce, broţura Vítají Vás Ladovy Hrusice a oficiální internetové stránky obce Hrusice. Dále popisuji zaloţení Památníku LP, součástí kapitoly je i počáteční ideový záměr expozice. Důleţitou částí je i popis první expozice, která navazuje na popis současné expozice, jak vypadá nyní. V kapitole „akce pořádané památníkem“, uvádím veškeré akce, kterých se během celého roku mohou zájemci zúčastnit. Údaje týkající se současné expozice a akcí konaných v Památníku JL mi poskytla vedoucí Ladova památníku paní Květoslava Naštická. Zdrojem ostatních kapitol, týkající se historie mi byl především archiv Oblastního muzea Prahy – východ v Brandýse nad Labem a soukromý archiv Zdeny Burianové.

Poslední kapitola je věnována praktické části, především pracovním listům, které jsem se rozhodla pro památník vytvořit. V úvodu kapitoly vysvětluji pojem „pracovní listy“. Následuje kapitola, ve které se věnuji práci s dětským návštěvníkem. Zmiňuji zde základní definice a vztah školy a muzea. Vycházela jsem především z publikace Dětské muzeum: edukační fenomén pro 21. století od Vladimíra Jůvy, z pedagogického slovníku od autorů Jana Průchy, Elišky Walterové a Jiřího Mareše, z diplomové práce od Dominiky Vedrové a několik internetových zdrojů. Co se týče pracovních listů, zmiňuji co je hlavním cílem práce s pracovními listy a

8 kritéria správně vytvořených pracovních listů. Pro tuto část diplomové práce jsem vyuţila zdroje především od Vladimíra Jůvy a od autorů Markéty a Nikoly Křístkových. V další kapitole se zabývám schopnostmi a dovednostmi dětí v předškolním věku a dětí z 1. stupně základních škol, tzn. jak se dítě v určitém věku vyvíjí, jaké jsou jeho schopnosti a co by v daném věku mělo umět. Čerpám z literatury „Kognitivní a sociální psychologie ţáka základní školy“ od Věry Vágnerové, z přehledu psychologie od Hanse Kerna nebo z psychologie pro gymnázia od Jozefa Štefanoviče. Nápomocí mi také byla diplomová práce od Gabriely Kovářové.

Závěr mé práce je věnován moţným plánům do budoucna Památníku JL. Zde navrhuji rekonstrukci půdního prostoru na moţné pracovní dílny pro děti a knihovnu s badatelnou. Dalším obohacením expozice by bylo doplnění prostor současné expozice o nábytek a předměty z doby Josefa Lady. Závěrem této kapitoly ještě zmiňuji a navrhuji moţné rozšíření stávající trasy „Pohádkové Hrusice“ o další významná místa Hrusic.

Jelikoţ neexistuje ţádná souhrnná publikace zabývající se Památníkem Josefa Lady v Hrusicích, jako cíl mé práce jsem zvolila představení Památníku JL lidem, kteří ho neznají. Zároveň jsem ale chtěla napomoci Památníku JL s vylepšením, proto jsem si dala za další cíl práce vytvoření pracovních listů pro dětské návštěvníky a pomoci vyuţít půdní prostor pro pracovní dílny a knihovnu s badatelnou.

9

2. Památníky obecně

Památník můţeme definovat jako stavbu nebo objekt, který je vybudovaný na paměť významné osoby nebo události2. Jak je uváděno ve Všeobecné encyklopedii, většinou jsou tyto budovy bohatě umělecky vyzdobené. Jejich součástí můţe být i sochařská nebo malířská výzdoba, v současnosti i fotografické a filmové ilustrace a dokumentace3.

Význam slova „památník“ můţeme rozdělit na tři skupiny. První skupinou je památník budova - muzeum, které má za úkol připomínat nějakou významnou osobu, která většinou jiţ neţije - je na počest nějaké osoby. Do této skupiny samozřejmě patří Památník JL v Hrusicích. Kdyţ se podíváme na celkový seznam všech památníků v celé České republice (Seznam památníků v České republice - příloha č. 1), vidíme zde památníky věnované především významným osobnostem našich dějin, jako jsou básníci, spisovatelé, malíři nebo hudební skladatelé. Jako příklad zde uvádím další obdobné typy památníků v České republice jako je Památník Karla Hynka Máchy v Doksech, Památník Karla Jaromíra Erbena v Miletíně, Památník Mikoláše Alše a Matěje Kopeckého v Miroticích nebo Památník Antonína Dvořáka ve Zlonicích.

Do druhé skupiny patří také památník budova - muzeum, který je ale věnovaný nějaké významné události, která se často připomíná, ale také památníky obcí. Jako příklad uvádím Památník II. světové války v Hrabyni nebo Památník obce Cholina.

Do třetí skupiny pak náleţí ostatní typy památníků. Památníkem jako objektem totiţ nemusí být jen muzeum na místě dané události, ale památníkem jsou i sochy, sousoší, monolity nebo třeba celé parky. Jednou z nejčastějších forem památníků jsou náhrobní kameny, které vidíme na hřbitovech. Také v ulicích měst se setkáváme s památníky, a to ve formě pamětních desek. Další formou také můţe být například vysazení stromu na počest významné osoby, která jiţ zemřela.

Obdobných památníků, jako je Památník Josefa Lady v Hrusicích, tedy budovy nikoliv sochy nebo sousoší apod., se nachází zhruba přes 80 v celé České republice4.

2 Universum, všeobecná encyklopedie, s. 108. 3 Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích, s. 407. 4 Adresář muzeí a galerií České republiky [online databáze]. Praha: Asociace muzeí a galerií ČR, 2011. [cit. 2011-03-16] Dostupný z WWW: .

10

Jsou i památníky - budovy nacházející se na dvou či více místech republiky a věnující se stejné osobě. Je to převáţně proto, ţe v daných místech buď vyrůstali, vzdělávali se, ţili nebo k němu měli blízký vztah. Jako příklad uvádím Památník Jana Amose Komenského v Horní Branné v Libereckém kraji, památník, kde pobýval J. A. Komenský (1592 – 1670) před svým odchodem do exilu v roce 1628. Další Památník Jana Amose Komenského se nachází ve Fulneku, v budově sboru, která je součástí Areálu bývalého bratrského sboru ve Fulneku. Ten zde vznikl v roce 1484. Při modlitebně existovala svobodná bratrská škola, zahrada, patrně i hřbitov a obydlí správce. V letech 1618 - 1621 byl správcem místního sboru Jan Amos Komenský a s jeho odchodem v roce 1621 zaniká i sbor.

Co se týče památníků věnovaných určité události na více místech, tak se vţdy váţí k I. nebo II. světové války.

Výhody památníků spatřuji především v tom, ţe se podrobně věnují pouze jedné události nebo osobě, takţe se návštěvník dozvídá podrobné informace jdoucí do detailů. Můţe zhlédnout soukromé artefakty osob nebo věci spojené s osobou nebo významnou událostí.

Co se týče památníků v zahraničí, většinou pod tímto slovem v anglickém překladu „memorial“ a v německém překladu „gedenkstätte“ nebo „denkmal“ nalezneme obdobně jako u nás typy památníků, kterými jsou pamětní desky, sochy a sousoší nebo například zbytky budov apod. Německý slovník od Jacoba Grimma a Wilhelma Grimma5 uvádí pod heslem „denkmal“, který se dá přeloţit jako pomník, památka nebo památník v českém překladu následující:

1. stavby, sloupy, sochy, malby, mohyly/náhrobky, určené zachovat vzpomínku na osobu, věc, nebo velkou událost jako například vítěznou bitvu. 2. nějaká věc k připomenutí 3. dochovaná písemná díla z dávné doby 4. zcela nebo z části zachovalé stavby, sochařská díla z dávných dob

5 Deutsches Wörterbuch von Jacob Grimm und Wilhelm Grimm [online databáze]. Trier: Universität Trier D, 2010. [cit. 2011-04-10]. Dostupný z WWW:

11

K jednotlivým bodům slovník uvádí příklady obdobných památníků a citace Götheho, Schillera, A. Gryphiuse, Uhlanda, Kanta, Winkelmanna a Blumenbacha, kde se o památnících nebo památkách v různém slova smyslu zmiňují.

Jako další popis památníku obecně uvádí na svých stránkách Itzehoe6:

Zde památník v původním slova smyslu jako monument – pomník se popisuje jako větší plastické vyobrazení nebo zvláštní objekt, který je vytvořen na památku osoby nebo události. V dnešním jazykovém pojetí patří k památníkům také stavby a přírodní objekty se zvláštním významem. Výraz pomník vyjadřuje různé významy: Pomník v uţším slova smyslu jsou umělecky vytvořené objekty s cílem vzpomínky na událost, obyčej, člověka nebo skupinu přetrvávající dlouhou dobu. Kulturní pomníky/památníky jsou věci, stavby nebo zbytky z obou, které díky své výhodné poloze nebo spíše náhodně přečkaly dlouhé věky a nyní jsou zdroji a svědectvím lidské historie a jeho vývoje. Přírodní památníky jsou přírodně chráněné krajinné prvky, vzácné jeskyně, staré a výrazné stromy, druhově bohatá příroda a podobně.

Server Denkmalsanierung uvádí, ţe výraz pomník / památník v sobě zahrnuje různé typy památníků a rozděluje je tak do několika kategorií. Jako hlavní třídy rozdělení uvádí7:

Kulturní památka – především zobrazuje různé momenty historie lidstva. Dá se dělit na podkategorie:

Stavební/architektonická památka nebo pomník – zámky, kláštery nebo hrady, moderní stavby jako nádraţí, haly, vily. Můţe se jednat jak o celé objekty, tak jen o jejich části.

Industriální památka – zvláštní forma stavební památky, převáţně průmyslové objekty z 19. a 20. století

Zahradní památník – architektonické a kulturní dílo ekologické krajiny, které stojí za

6 Denkmäler [online]. Itzehoe: Internet Services D, 2011. [cit. 2011-04-10]. Dostupný z WWW: 7 Denkmalsanierung.de [online]. Kaarst: Päffgen GmbH D, 2011. [cit. 2011-04-10]. Dostupný z WWW:

12 zachování. Vedle klasických zámeckých zahrad a zahrad spjatých s historickými budovami sem patří i parky nebo aleje podél cest.

Pozemní památník – na jedné straně pozůstatky základů staveb, jako například vojenská opevnění, antické osídlení nebo pohřební místa. Na druhé straně jsou to objekty, které jsou objeveny při archeologických vykopávkách. Patří sem i zkameněliny rostlin a zvířat nebo věci nalezené v hrobech jako mince a vázy.

Polní památníky – izolované památníky v krajině, které sami o sobě ale přírodní památku netvoří. Mezi takové patří například malé kapličky, hraniční kameny nebo kříţe u cest.

Kulturní krajina – UNESCO popisuje památník celé kulturní krajiny jako vynikající symbiózu mezi člověkem a přírodou. Různé stavby pro účely osídlení nebo hospodářství, jsou tudíţ optimálně integrované v přírodní krajině.

Přírodní památky – chrání všechny druhy krajinných prvků, jako jsou zvláštní skupiny kamenů, krápníkové jeskyně, staré nebo vzácné stromy a jezerní krajiny. Takovéto památníky představují zvláštní hodnotu pro vědu a porozumění přírody. Proto se nesmí za ţádných okolností měnit nebo z jejich ekologického okolí odstraňovat.

Osamělé památníky/památky – sem patří jak přírodní tak kulturní památky. Pod tuto kategorii se řadí všechny památky, které jsou ojedinělé/samostatně se vyskytující. Nezáleţí, zda se jedná o strom, stavbu nebo fosilii.

Plošné památky – opak osamělých památek. Památníku patří více objektů. Hovoří se také o souboru památek. Často jsou chráněny jen určité části takového souboru. Klasickým příkladem je kulturní krajina.

Pohyblivý památník (pamětihodnost) – zahrnuje všechny transportovatelné objekty, které jsou památkově chráněny. Sem patří například nálezy z hrobů, antické písemnosti nebo malby.

13

Podobný typ památníku v zahraničí - jako je Památník Josefa Lady v Hrusicích - uvádím „Goethe Museum Düsseldorf“ v Německu. Kulturně - historické speciální muzeum klasického německého básníka Johana Wolfganga von Goethe (1749 – 1832) bylo zpřístupněno v červnu roku 1956. Je zde vystavováno na 1000 originálních dokumentů z jeho ţivota a díla. Návštěvníci mohou vidět jeho rukopisy, čistopisy děl a osobní dopisy. Mince, medaile a porcelán jsou v deseti chronologicky uspořádaných místnostech, doprovázených obrázky města, přírody, portrétů a bust8.

Dalším památníkem, tentokrát v USA, je prezidentský památník Spojených států – Lincolnův památník (v anglickém překladu A National Memorial to Abraham Lincoln in Washington, DC), postavený v letech 1914 – 1922. Budova má tvar dórského řeckého chrámu, uvnitř památníku je umístěna socha sedícího prezidenta Lincolna. Během jednoho roku památník navštíví miliony návštěvníků9.

Stejně jako v České republice tak i ve světě je mnoţství památníků věnovaných zavraţděným evropským ţidům a obětem 2. světové války. V německém Berlíně se nachází „Památník Berlín – Hohenschönhausen“ (v německém překladu Gedenkstätte Berlin-Hohenschönhausen). Ten byl otevřen v roce 1994 a je věnovaný komunistickému reţimu a obětem stalinismu. Původně zde bývalo vězení, ale po pádu Berlínské zdi bylo roku 1990 uzavřeno. Bývalí vězni však chtěli, aby z vězení byl zřízen památník. Celý komplex byl tedy roku 1992 zahrnut pod památkovou péči a za dva roky vyhlášen jako památník. Cílem památníku je „provádět historický výzkum vězení v Hohenschönhausenu v letech 1945 aţ 1989, informovat o výstavách, akcích a publikacích a inspirovat návštěvníky k zamyšlení a diskusi o formách a následcích politického pronásledování a útlaku v komunistických diktaturách“10. V památníku se pořádají přednášky, výstavy či semináře, které mají připomínat na utrpení mnoha tisíců vězňů. Ročně bývalé vězení Stasi navštíví přes 250 tisíc návštěvníků a většinou po areálu provádějí bývalí vězni11.

8Goethe Museum Düsseldorf [online]. Düsseldorf: Goethe-museum Düsseldorf, Anton–und-Katharina-Kippenberg- Stiftung D. [cit. 2011-04-05]. Dostupný z WWW: 9A National Register of Historic Places Travel Itinerary [online databáze]. Washington: National Park Service USA, 2009. [cit. 2011-03-15]. Dostupný z WWW: . 10Vězení STASI [online]. Berlin: Gedenkstätte Berlin-Hohenschönhausen D, 2011. [cit. 2011-04-13]. Dostupný z WWW: . 11Tamtéţ.

14

3. Památník Josefa Lady v Hrusicích

V této kapitole je popsán vznik a historie Památníku JL, první expozice, ale samozřejmě i to, jak vypadá expozice nyní. Avšak na začátku této kapitoly je důleţité zmínit ţivot a dílo Josefa Lady (foto č. 1) a jeho dcery Aleny Ladové (foto č. 2).

3.1 Josef Lada

„Josef Lada vyrostl a zestárl na pokraji umění, chápaného jako vznešené povolání, vzdálené světského ţivota a jeho potřeb“. „A přece postavil tento zpodobitel Švejka, novinový kreslíř a přispěvatel humoristických časopisů, celý svět tvarů, tvorů a vztahů. Svět, k němuţ se budou vracet lidé v dobách, kdy umění leckteré výtvarné veličiny bude uţ dávno zapomenuto.“ „Dnes uţ obecně ví, ţe patří k těm několika velkým umělcům, které osud vyvolil, aby nám představovali a tvarem zjevovali jinak skrytou duši lidu.“V. V. Štech (1947)12

Josef Lada se narodil 17. prosince 1887 v Hrusicích nedaleko Mnichovic jako nejmladší ze čtyř dětí mamince, které bylo jiţ 43 let. Luboš Hlaváček (*1. 5. 1929)13 uvádí ve své knize o Josefu Ladovi a jeho rodě toto: „Umělcův rod byl v Hrusicích vůbec nejstarším a sídlil tu po tři stovky let, původně jako zemanský, jemuţ v obci patřily kmetské dvory. V průběhu věků s tolika válkami a politickými zvraty však zchudl a v posledních příslušnících se přímo zproletarizoval. Ještě malířův praděd vykonával váţený úřad rychtáře, ale jeho vnuk, Ladův otec, uţ musel jít na řemeslo a vyučil se ševcem. Z vladyckého dvorce vyústila genealogie rodu v doškové chaloupce“14.

Jeho tatínek byl ševcem a vlastnil jen malé hospodářství. V Hrusicích proţil i své nelehké, ale přesto z jeho pohledu krásné a citovými záţitky bohaté dětství. Byl vnímavým dítětem, které pozorovalo veškeré dění kolem sebe. Jiţ od dětství rád kreslil a maloval. Protoţe však nebylo dost finančních prostředků na barvy a papír, kreslil na okraje novin, zbytky papírů a podobných věcí. Své obrázky pak vybarvoval hlínou či papírky od cikorky. Při roznášení opravených bot dostával spropitné, za které si kupoval výtvarné potřeby. V roce 1901 odchází Lada do Prahy,

12 Okresní muzeum Praha – východ. Vítají Vás Ladovy Hrusice, s. 25. 13 Český historik výtvarného umění a estetiky. 14 HLAVÁČEK, Luboš. Josef Lada. s. 12.

15 aby se učil malířem pokojů a divadelních dekorací, ale protoţe se k ţádnému malování jako učeň nedostal, vrací se do rodných Hrusic jiţ po jednom měsíci učení. Do Prahy znovu odchází 7. července roku 1902, a to k panu Karáskovi, kde se učí knihařem – zlatičem. Výuční list dostal v roce 1905. Váţil si toho, ţe je řádně vyučen, ale přesto se rozhodl, ţe se bude věnovat kreslení.

Jeho touhou bylo studovat na Uměleckoprůmyslové škole, na kterou byl roku 1906 přijat. Z existenčních důvodů si ale řádné studium mohl dovolit jen půl roku a pak musel školu opustit. Velmi brzy poté začal přispívat svými kresbami do časopisů: 1903 - otiskuje časopis Máj jeho čtyři kresby, 1905 - Besídka malých, 1907 - Humoristické listy a dále do Mladých proudů, Rašple, Karikatur, Kopřiv, Švandy dudáka, do německé Die Muskete apod. – spojení s časopisy pak udrţoval do konce ţivota15.

V roce 1906 se seznamuje s Jiřím Mahenem (1882 – 1929)16 v redakci Svítilna. Ten se stává jedním z jeho největších přátel. V roce 1907 se v tiskárně Emaunuela Stivína seznamuje s Jaroslavem Haškem (1883 – 1923)17, který byl v té době redaktorem časopisu Nová omladina. Stali se přáteli, a kdyţ se Josef Lada v květnu 1908 přestěhoval do Dittrichovy ulice č. 6, byl u něj jako podnájemník Jaroslav Hašek. Bydlel u Lady aţ do roku 1915, kdy byl odveden k 91. regimentu v Českých Budějovicích a odešel do války. Setkali se spolu po návratu Jaroslava Haška z války v roce 1920.

V roce 1921 si u Josefa Lady objednal Jaroslav Hašek vytvoření obálky na sešitové vydání knihy Osudy dobrého vojáka Švejka18. Byl to jediný obrázek k dílu J. Haška, který Hašek viděl. Všech 1356 ostatních kreseb kreslil Josef Lada aţ po jeho smrti.

18. června 1923 se Lada na praţské radnici oţenil se slečnou Hanou Budějickou. Jejich známost trvala od roku 1905 aţ do této doby, protoţe pro nedostatek finančních prostředků si Lada nemohl dovolit zaloţit rodinu dříve. 1. prosince 1925 se odstěhovali do bytu v ulici V Ohradách (nyní Ladova ulice), kde spolu s rodinou ţil aţ do konce svého ţivota. Ladům se narodily dvě dcery – Alena 29. prosince 1925 (Portrét Aleny Ladové ve 26 letech od Josefa Lady - příloha č. 2) a Eva 18. prosince 1928.

15 HOLEŠOVSKÝ, František. Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládeţ. s. 195. 16 Český básník, novinář, dramaturg, knihovník, reţisér a divadelní kritik. 17 Český publicista, novinář a spisovatel. 18 HAŠEK, Jaroslav. Osudy dobrého vojáka Švejka. Praha: KLHU, 1955. 309 stran.

16

Josef Lada byl člověk venkovský a v Praze mu jeho rodné Hrusice chyběly. Proto uţ od roku 1924 začala rodina Ladova jezdit na „letní byt“ výhradně do Hrusic, kde tak mohl dále čerpat inspiraci ke své tvorbě.

Od roku 1926 jezdil pravidelně do Hrusic ke Svobodovům. Dům měl číslo popisné 111 a manţelé Svobodovi byli prarodiče manţela Zdeny Burianové19 a navíc babička Svobodová byla příbuznou rodiny Ladovy (Dopis Josefa Lady příteli na ministerstvo drah - příloha č. 3). V tomto domě také vznikla nyní jedna z nejoblíbenějších postav pro děti - kocour Mikeš20. Lada nezamýšlel, ţe by napsal knihu, ale protoţe se denně věnoval svým dcerám, začal jim vyprávět příběhy kocourka, kterého měli doma, kdyţ byl malý chlapec. Jednou přijel do Hrusic navštívit rodinu Ladovu pan Ferdinand Krch (1881 – 1973)21, redaktor dětského časopisu Radost, a dcery Alena s Evou se pochlubily, o čem jim táta vypráví. Pan Krch přesvědčil Ladu, aby začal vydávat příběhy kocoura Mikeše v dětském časopisu Radost jako seriál. Tyto příběhy měly u dětí velký úspěch a v roce 1934 byla vydána první kniha příběhů kocoura Mikeše. Jak se ukázalo mnohem později, bylo velice dobře, ţe Lada tuto knihu napsal. V roce 1960 ji pro švýcarského nakladatele Sauelandra překládal spisovatel Otfried Preussler (*1923)22 a to velice dobře, protoţe češtinu perfektně ovládal. Byl na libereckém reálném gymnáziu profesorem němčiny, v naší republice ţil a knihu přeloţil do nejjemnějších nuancí. Kniha vyšla ve Švýcarsku v roce 1961 a o dva roky později získala Cenu roku – za nejlepší knihu v oblasti dětské literatury Jugendbuchpreis. Byl vydáván v několika jazycích, např. v němčině, francouzštině, španělštině, skandinávských jazycích, dokonce i v japonštině. V Japonsku se stal Josef Lada tak populárním autorem, ţe tamější vydavatelství vydala všechny knihy, kterých byl autorem, a to jak textu, tak ilustrací, a začala vydávat i knihy, které ilustroval. Například knihu U maminky23 autorů Františka Volfa a Karla Plicky, Národní pohádky Boţeny Němcové (1820 – 1862)24, České pohádky Jana Drdy (1915 – 1970)25 a další dětské knihy, ke kterým J. Lada dělal ilustrace. Ladovo dílo doslova v Japonsku zdomácnělo. Dokladem můţe být i to, ţe přední japonský grafik Seichi Horiuchi (1932 – 1987) při sestavování reprezentativní publikace 110 nejlepších světových ilustrátorů do této publikace zařadil z našich malířů právě Josefa Ladu. Lada se

19 Blízká příbuzná rodiny Josefa Lady, řadu let pracovala v Památníku Josefa Lady v Hrusicích. Ladova tvorba i jeho ţivot se pro ni stal koníčkem. Veškeré informace získala od zetě Josefa Lady, Jana Vrány – největšího znalce ţivota a díla Josefa Lady. 20 LADA, Josef. Mikeš. 10. vyd. Praha: Albatros nakladatelství, a. s., 2006. 337 s. ISBN 80-00-01755-5. 21 Český pedagogický pracovník a spisovatel. 22 Německý spisovatel. 23 PLICKA, Karel, VOLF, František. U maminky. 1. vyd. Praha: SNDK, 1956. 135 s. 24 NĚMCOVÁ, Boţena. Národní pohádky: Pro malé čtenáře. 3. vyd. Praha: SNDK, 1962. 88 s. 25 DRDA, Jan. České pohádky. 10. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1985. 315 s. ISBN 8020202447.

17 v Japonsku „zabydlel“ i přesto nebo právě proto, ţe zůstal typicky českým malířem a ţe dovedl mistrně spojit reálný svět se světem pohádkovým.

V roce 1942 přišel příkaz „pána protektorátního tisku Wolfganga Wolframa von Womar“, ţe je zakázáno referovat o všech kresbách, jejichţ autorem je Josef Lada. Byl okamţitě vyloučen ze Svazu novinářů a zůstal bez prostředků. V té době napsal autobiografickou knihu Kronika mého ţivota26 a začal se věnovat volné tvorbě. Obrazy, které nakreslil, vyměňoval za jídlo, látky, peníze a další věci potřebné k tomu, aby uţivil rodinu. Velké dluhy měl také na stavbě rodinné vily v Hrusicích, jejíţ stavba byla dokončena v roce 1949. Poslední dluhy z okupace ale zaplatil aţ v roce 1953. Český malíř Josef Šíma (1891 – 1971), který se jako jeden z mála prosadil ve Francii, přivezl Pablu Piccasovi (1881 – 1973) ukázat reprodukce děl moderních českých malířů. Picasso obracel jeden list za druhým a náhle se vrátil k obrázku J. Lady a řekl: „To je váš největší malíř“. Václav Formánek27 v Ladově monografii zase popisuje Picassovu reakci takto: „ Tento muţ zachází s formou stejně svobodně jako já“. Josef Lada byl velice činorodý člověk. I přes to, ţe měl pouze jedno oko, jako půlroční dítě vypadl z kolébky a o ševcovský knejp svého otce si poranil pravé oko do té míry, ţe v pozdější době měl oční protézu, se intenzivně se věnoval ilustrátorské a spisovatelské práci. Ve všem byl samouk. Velmi dobře se naučil i cizím jazykům a dovedl číst anglicky, francouzsky, italsky a dokonce hebrejsky. Sbíral atlasy, mapy a encyklopedie. Četl rád dopisy, které mu psaly děti, a vyplňoval jim jejich přání (Dopis panu řediteli, učitelskému sboru a dětem - příloha č. 4). Velmi dbal na dětskou kritiku. Byl přesvědčen, ţe obrázky v dětských knihách mají být veselé a nemají představovat nic takového, co by dítě rozrušilo. Díky „kritice“ od dětí věděl, ţe vyţadují šťastný konec příběhů, hluboce chápou křivdu a nespravedlnost. Svou tvorbu začínal i končil v Hrusicích, kde v červnu 1957 nakreslil svůj poslední obraz volné tvorby Hastrman v zimě. V červenci 1957 dokončil ilustraci knihy Jana Drdy České pohádky poslední kresbou tuší. Josef Lada zemřel 14. prosince 1957 na plicní embolii. Jeho ţivot byl velice těţký a on sám prošel mnoha osudovými zkouškami. Nejtěţší snad byla ta, ţe jeho mladší dcera Eva tragicky zahynula 14. února 1945 při náletu na Prahu. Pochována byla na Olšanských hřbitovech. Josef

26 LADA, Josef. Kronika mého ţivota. 7. vyd. Praha: Euromedia Group k. s. – Kniţní klub, 2007. 440 s. ISBN 978-80-242-1856-4. 27 FORMÁNEK, Václav. Josef Lada. Praha: Odeon, 1981. 65 s.

18

Lada v den jejího pohřbu projevil přání, aby po své smrti byl uloţen k ní. Jeho drahá ţena Hana, která mu byla celý ţivot největší oporou, zemřela 1. ledna 1951. Lada navrhl pro Evu pomník, který je na hrobě rodiny Ladovy dodnes. Nebýt jeho přání, kde chce být pochován, byly by jeho ostatky uloţeny ve Slavíně na Vyšehradě, kam právem patří.

Josef Lada celkem nakreslil a namaloval cca 15.000 obrázků, 406 obrazů volné tvorby, přispíval do 81 českých a 6 zahraničních časopisů, vyzdobil 38 kalendářů, vytvořil 20 plakátů, 21 ex libris a 9 divadelních výprav. Osmdesát procent Ladova díla je soukromým majetkem a jen dvacet procent najdeme ve státních sbírkách (Celkový seznam tvorby Josefa Lady - příloha č. 5).

Josef Lada měl osobitou techniku tuší a různá tajemství skrývá i jeho signatura28. (Dopis Josefa Lady nakladatelství Orbis - příloha č. 6).

3.1.1 Alena Ladová a její tvorba

Rozhodla jsem se začlenit tuto kapitolu o Aleně Ladové (foto č. 2), dceři Josefa Lady, do mé práce z několika důvodů. Prvním důvodem je fakt, ţe zdědila po otci talent a také výtvarně tvořila. Druhým důvodem je skutečnost, ţe spolu s manţelem věnovala hrusickou nemovitost státu, konkrétně do správy Státního nakladatelství dětské knihy, aby se v rodišti Josefa Lady zachovala památka na jeho ţivot a dílo. Třetím a posledním důvodem je, ţe po smrti Aleny Ladové byla jedna místnost v památníku věnována i jí.

Alena Ladová se narodila 29. prosince 1925 v ulici V Ohradách 1 (nyní Ladova ulice) v Praze jako druhorozená dcera Josefa Lady. Ten ji natolik ovlivnil, ţe se Alena vydala v jeho stopách a také výtvarně tvořila. Stala se z ní velmi známá česká malířka a ilustrátorka. Navštěvovala 5 tříd obecné školy /1936/ a 4 třídy československého reálného gymnasia /1940/. Dále vystudovala Státní grafickou školu /1944/ u prof. Karla Tondla a 1 rok studovala kreslený film v ateliérech Zlín – Kudlov /1945/. V roce 1948 získala absolutorium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u prof. Emila Filly (1882 – 1953)29. Nejvíce ji však dotvářel její otec. Později spolupracovala s mnoha novinami a časopisy, vytvářela scény a kostýmy, spolupracovala rovněţ s animovaným filmem30.

28 Soukromý archiv Zdeny Burianové. 29 Český kubistický malíř, grafik a sochař. 30 Soukromý archiv Zdeny Burianové.

19

V roce 1946 ilustrovala svou první knihu - Balty od Františka Rachlíka. V tom samém roce vyšla ještě kniha Učedník kouzelníka Čáryfuka od Antonína Zhoře a dvě veselé pohádky, které ilustrovala spolu se svým otcem. Otevřeně se hlásila k tomu, ţe dílo Josefa Lady obohatila svým vlastním ţenským přínosem31. Alena Ladová zemřela 25. června 1992 v Praze a byla pochována na Olšanských hřbitovech32.

Za důleţité povaţuji zmínit i její tvorbu. V letech 1946 – 1992 kreslila téměř výhradně ilustrace do dětských knih. Celkem ilustrovala 87 titulů: 1348 barevných a 1095 jednobarevných ilustrací, kresby do 40 titulů novin a dětských časopisů. Od roku 1954 aţ do roku 1992 malovala statické obrázky, výtvarné návrhy, dekorace, kostýmy a rekvizity do 16 pořadů Československé televize. Později (v letech 1970 – 1980) se podílela na výtvarné a odborné spolupráci v animovaném filmu: celkem 26 dílů Kocoura Mikeše, Budulínek Mandelinka, O statečné princezně, Nezbedná pohádka, O Popelákovi atd.

Věnovala se také divadlu, konkrétně scénickým návrhům a kostýmům: 1946 – divadlo 5. května: Josef Toman „Zlodějská komedie“, 1947 – Tylovo divadlo: J. K. Tyl „Lesní panna, 1969 – St. Divadlo Brno: Oskar Nedbal „Z pohádky do pohádky“, 1962 – Krušnohorské loutkové divadlo: Josef Lada „O statečné princezně Máně – O líném Honzovi“, 1986 – divadlo Kladno: opona, scény, kostýmy: Josef Lada „Bubáci a hastrmani“.

Kromě toho ilustrovala kalendáře, vánoční a velikonoční pohlednice, barevný propagační film, barevné obálky na hudebniny a jiné příleţitostné kresby. Namalovala řadu ilustrací do dětských knih, mezi ty nejznámější patří „Alena Ladová dětem“ a „Kluci, holky a Stodůlky“. Měla dvě samostatné výstavy, v roce 1953 – Praha a v roce 1989 – na Státním zámku Jemniště33. (Celkový seznam tvorby Aleny Ladové - příloha č. 7).

V roce 1962 napsala a ilustrovala knihu „Můj táta Josef Lada“, která pak o rok později poprvé vyšla. Alena Ladová ve své knize napsala: „Chci vyprávět o svém tátovi – Josefu Ladovi.

31 HOLEŠOVSKÝ, František. Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládeţ. s. 199 – 200. 32 ZÁBRODSKÁ, Stanislava. Alena Ladová. [online databáze]. Citarny.cz, 2008. [cit. 2011-03-10]. Dostupný z WWW: 33 Soukromý archiv Zdeny Burianové.

20

O českém malíři a spisovateli, který byl za své dílo vyznamenán titulem národní umělec – tím nejvyšším a nejčestnějším, čeho ve svém uměleckém ţivotě dosáhl. Ţila jsem s ním dvaatřicet let a za ta krásná léta zůstalo v mém srdci mnoho vzpomínek na dobrého a ušlechtilého člověka. Nechci však ve svém vypravování jeho ţivot idealizovat. Nikdo z jeho přátel nezapomene na radostnou pohodu, kterou rozdával svým úsměvem, svým vyprávěním, hlavně však svým dílem. Obrazy a kniţní ilustrace ke mně promlouvají blízkou a srozumitelnou řečí. Vracím se často ve vzpomínkách na své dětství do jeho rodných Hrusic, vzpomínám na dobu pozdější, kdy mi byl učitelem, rádcem a přítelem. Často mi vyprávěl, mnoho jsme spolu proţili. Strávili jsme pěknou pohodu nad mou milovanou knihou, zaposlouchali jsme se s radostí i něhou v srdci do krásné hudby, naučil mne věřit v dobré lidi, poctivá srdce a věrnou lásku. Tato víra byla v celém jeho ţivotě tím nejčistším uměleckým zdrojem. Radost dětí i dospělých a jejich láska a úcta mu byly vţdy nejvyšší odměnou“ 34.

Jejím manţelem se stal Jan Vrána (1919 - 1994), který byl později pořadatelem a vydavatelem díla Josefa Lady. V současné době se o dílo Josefa Lady stará syn Aleny Ladové, Mgr. Josef Lada, (narozen 1960)35.

3.2 Obec Hrusice

V této kapitole se věnuji obci Hrusice, kde se Památník Josefa Lady nachází. Domnívám se, ţe je důleţité obec Hrusice v práci zmínit, neboť obec jako taková byla úzce spjata s ţivotem a tvorbou Josefa Lady.

Obec Hrusice nalezneme asi 35 km jihovýchodně od hlavního města Prahy v krásné posázavské krajině. Tato malá vesnička se stala známou a velice navštěvovanou díky tomu, ţe její jméno je nerozlučitelně spojeno s jedním hrusickým rodákem a především s jedním z nejslavnějších českých malířů 20. století – Josefem Ladou. Josef Lada proslavil Hrusice svými nádhernými obrázky hrusických motivů, nejen obce samotné, ale i blízkého okolí, které se s oblibou přenáší generacemi. Ve svých obrazech a kresbách zobrazil nejznámější a nejrozšířenější představu o typické české vesničce. Na základě těchto okolností je samozřejmé,

34 LADOVÁ, Alena. Můj táta Josef Lada. s. 5. 35 Soukromý archiv Zdeny Burianové.

21

ţe se právem tato vesnice stala centrem jednoho z turisticky vyhledávaných a zajímavých regionů nedaleko Prahy a rok od roku stoupá její navštěvovanost i turistická atraktivita36.

Krajina Hrusic a blízkého okolí byla člověkem osídlena uţ v pravěku a svědčí o tom mnoţství nálezů bronzových ozdob a keramiky, které byly popsané jiţ v minulém století. Z přelomu 11. a 12. století je také zmínka o existenci dřevěné kaple. Vůbec první zmínka o Hrusicích jako takových je ze 17. ledna 1205, uvedena v panovnickém dekretu Přemysla Otakara I. (kromě názvu Hrusice se vyskytuje i tvar Hrušice). V dobách nejstarších zřejmě Hrusice patřily pod správu vládnoucího rodu Přemyslovců. Později Hrusice přecházely pod správu šlechtických rodů, které sídlily v okolních hradech. Jsou dochovány zprávy o tom, ţe později obec patřila pod hrady Stará Dubá, Čejchanův hrádek u Chocerad, hrádek Jeţov (sutiny tohoto hrádku jsou patrné pod nádraţím v Senohrabech). Později v roce 1436 přešlo tzv. poddací právo37 na pány z Dubé, kteří sídlili na hradě Zlenice. Ten byl ale roku 1465 zničen (zbyla po něm zřícenina na Hlásce u Sázavy) a rok poté přešlo právo pod Komorní Hrádek u Chocerad. V tomto vztahu setrvaly Hrusice aţ do roku 1848. Z mnoha šlechtických rodů můţeme připomenout nejznámější jako pány z Dubé, Zdeňka Kostku z Postupic a pány z Valdštejna. Posledními majiteli panství byla hrabata Khevenhueller – Metsch38.

Z různých písemností a kupních smluv můţeme čerpat údaje o tom, jak Hrusice vypadaly. Z roku 1525 je zřejmé, ţe v Hrusicích bylo celkem deset usedlostí a deset tzv. „poustek“, usedlostí pustých. Později, k roku 1684 (po skončení třicetileté války) v Hrusicích byly dvě chalupy, sedm pustých usedlostí a ţilo zde devět sedláků. Podle tzv. berní ruly39 z roku 1654 mělo panství Komorní Hrádek dohromady 35 obcí a Hrusice mezi nimi měly devět selských usedlostí, dva chalupníky (Jiří Krejčík a Vít Kotec), dvě chalupy (Peškovská a Chalupovská) a čtyři grunty byly prázdné (Novákovský, Mládenecký, Zoubkovský a Stanislavovský). Mezi těchto devět selských usedlostí patří jména sedláků, jako Jakub Mlejnek, Pavel Lada, Jiří Háček, Jan Potens, Jan Mareš, Matěj Zítka, Václav Máša, Vít Rousnej a Matěj Kyselo.

V roce 1725 byl pořízen tzv. tereziánský katastr40. Z něj se dovídáme, ţe v té době v Hrusicích ţilo šestnáct rodin a mezi nimi také rodina Pavla Lady a Jana Lady. Později, v roce

36 OBEC HRUSICE. Kniha o Hrusicích: aneb pohlédnutí do tváře osmi století. s. 14. 37 Právo dosazovat kněze ke kostelu. 38 Okresní muzeum Praha – východ. Vítají Vás Ladovy Hrusice. s. 7. 39 Berní rula nebo také berní rola je první úplný soupis daňových povinností v Českém království z roku 1654. 40 Tereziánský katastr je označením pro dvě aktualizace rustikálního katastru (tj. soupisu půdy, který měli poddaní v

22

1785, byl pořízen z podnětu císaře Josefa II. nový katastr zvaný Josefínský a zároveň byla zavedena i čísla popisná. Na základě toho víme, ţe obec na konci 18. století měla celkem 35 čísel popisných. Čísla byla přidělována domům tak, jak spolu sousedily. Rodina Jana Lady měla např. popisné číslo 20.

K datu 31. prosince 2004 bylo v Hrusicích celkem 205 popisných čísel domů, z toho byly 152 domy trvale obývány, 53 domy slouţily pro rekreaci, osm domů bylo určeno pro občanskou vybavenost a tři domy byly rekolaudovány41.

Vývoj počtu obyvatel v následném století a ve století dvacátém byl v Hrusicích následující: v roce 1890 – 425 obyvatel, v roce 1900 – 424 obyvatel, v roce 1910 – 437 obyvatel, v roce 1930 – 454 obyvatel, v roce 1970 – 524 obyvatel, v roce 1980 – 470 obyvatel, v roce 1991 – 371 obyvatel a v roce 1995 – 338 obyvatel. K prosinci roku 2004 měla obec celkem 480 obyvatel42.

V roce 1848 došlo k zásadní politické změně, Hrusice získaly samosprávu a byla řízena a spravována zastupitelstvem obce v čele se starostou. Vůbec prvním starostou obce byl Matěj Šebek. Díky dobrému působení samosprávy se začaly v 19. a 20. století budovat komunikace, zřídila se místní knihovna a obec byla elektrifikována. V padesátých letech, stejně jako v ostatních českých venkovských obcích, byly Hrusice zasaţeny kolektivizací – někteří občané obce byli s nástupem nového reţimu zatčeni a uvězněni. Významnou událostí se stal rok 1968, kdy začal vycházet místní časopis Hlas Hrusic, který obecní úřad vydává dodnes. Dalším významným rokem pro obec se stal rok 1987, kdy byly v obci uspořádány oslavy k 100. výročí narození Josefa Lady. V roce 1989 se v Hrusicích objevil první soukromý podnikatel v zahradnickém oboru. O rok později bylo otevřeno i první pohostinství a následujícího roku i první soukromý obchod. Od roku 1990 je obec opět řízena obecním zastupitelstvem a starostou Ladislavem Tesaříkem43.

dědičném nájmu), ke kterým došlo za panování Marie Terezie v letech 1741 – 1748. 41Z historie obce Hrusice [online]. Hrusice: Obec Hrusice ČR, 2011. [cit. 2011-02-20]. Dostupný z WWW: . 42 Okresní muzeum Praha – východ. Vítají Vás Ladovy Hrusice. s. 8. 43Základní údaje o obci [online]. Hrusice: Obec Hrusice ČR, 2011. [cit. 2011-02-20]. Dostupný z WWW: .

23

3.3 Založení Ladova památníku

Jak jiţ bylo v předešlé kapitole zmíněno, Josef Lada se do své rodné vesnice rád vracel, a proto si v Hrusicích postavil nový dům. V posledních letech jeho ţivota zde strávil mnoho času. Po jeho smrti v obci vznikl spolek, který dal najevo svůj vztah k významnému malíři a nechal umístit na rodný dům Josefa Lady pamětní desku.

Po smrti Josefa Lady, který zemřel 17. 12. 1957, bylo v roce 1958 projednáno pozůstalostní řízení, do kterého samozřejmě patřila i nemovitost v Hrusicích. Od té doby byla ve vlastnictví dcery Aleny Ladové. Ta se svým manţelem Janem Vránou, editorem díla Josefa Lady, v roce 1962 rozhodla, ţe tuto nemovitost bezplatně převedou do vlastnictví Československého státu s tím, ţe ji bude spravovat SNDK – dnešní ALBATROS a bude zachována jako památka na Josefa Ladu. Albatros ale vyuţíval vilku převáţně k rekreačním účelům a teprve po 10 letech v roce 1972 byla pouze v jedné místnosti v prvním patře, v jeho bývalé pracovně, zřízena Pamětní síň (o výstavní ploše 36m2) s malou expozicí díla Josefa Lady. Kdyţ Albatros po několika letech ztratil o vilu zájem, došlo v roce 1981 k jednání, ţe tento objekt převezme Okresní muzeum Praha – východ se sídlem v Brandýse nad Labem – Stará Boleslav, které vyjde vstříc zájmu veřejnosti o osobnost významného umělce a jeho dílo s tím, ţe v tomto objektu vznikne reprezentativní expozice v prostředí, v němţ umělec Josefa Lada ţil a pracoval.

Nejprve však bylo nutné dům opravit. Rekonstrukce zde probíhaly v letech 1981 – 1983 a prováděla je Drobná provozovna MNV Senohraby, druţstvo „Universa“ z Prahy a Okresní stavební podnik Praha – východ. To vše za vydatné pomoci MNV v Hrusicích44.

Byly provedeny nutné opravy a úpravy objektu i zahrady, a to velice citlivě, protoţe si manţelé Alena Ladová a Jan Vrána byli vědomi toho, ţe vnitřní uspořádání vilky musejí ponechat tak, jak si ho Josef Lada postavil, a tomuto prostoru musí přizpůsobit celou expozici.

Slavnostní otevření Památníku Josefa Lady v Hrusicích se konalo 15. června 198645. Výstavní plocha činila 132m2, Josef Lada je zde uveden jako ilustrátor knih pro děti i dospělé čtenáře, s Josefem Ladou jako umělcem, těţícím z prostředí, v němţ vyrůstal a ţil, i s Josefem Ladou jako souputníka spisovatele Jaroslava Haška.

44 Okresní muzeum Praha – východ v Brandýse nad Labem: Projektový úkol. Jaroslav Pochman, 1981. 45 Soukromý archiv Zdeny Burianové.

24

Scénář expozice vypracoval Jan Vrána, prostorové řešení navrhl Ing. Arch. Petr Gleich a výtvarné řešení Miroslav Tvrdík.

3.3.1 Ideový záměr expozice v Památníku národního umělce Josefa Lady v Hrusicích

Historie

V této kapitole bych ráda představila původní ideový záměr expozice v Památníku národního umělce Josefa Lady v Hrusicích, tak jak byl vytvořen ředitelem Oblastního muzea RNDr. Jiřím Ţalmanem. (Ideový záměr expozice v památníku národního umělce Josefa Lady v Hrusicích - příloha č. 8).

Vznikla zde stálá expozice o ploše 132,56 m2 a provozovatelem památníku bylo Okresní muzeum Praha – východ, ředitelství v Brandýse nad Labem. Nadřízeným orgánem pak ONV Praha – východ, odbor kultury.

Dne 22. 12. 1981 bylo usnesením rady ONV Praha – východ rozhodnuto zřídit v tzv. Ladově vile v Hrusicích Památník národního umělce Josefa Lady. Do konce roku 1981 byla vila ve správě nakladatelství Albatros, které ve vile zřídilo v jedné místnosti pamětní síň Josefa Lady. Díky velkému zájmu návštěvníku se později rozhodlo zřídit zde stálou expozici. Expozice byla vytvořena ve spolupráci s dcerou Josefa Lady Alenou Ladovou a jejím manţelem, editorem Ladova díla, Janem Vránou a nakladatelstvím Albatros (Libreto, scénář expozice Památníku JL a instalace od Jana Vrány - příloha č. 9).

Cílem expozice měla být prezentace díla a umělce Josefa Lady v jeho prostředí. Záměrem Okresního muzea však není zůstat pouze u expozice, ale Památník Josefa Lady v Hrusicích má být i ţivým kulturním stánkem, kde by se konaly různé přednášky, besedy nad knihami apod.

Expozice bude rozdělena na místnosti dle jeho tvorby. Josef Lada jako ilustrátor knih pro dospělé, ilustrátor knih pro děti, ilustrátor díla Jaroslava Haška a ilustrátor a spisovatel kníţek, v nichţ se objevují motivy z Hrusic. V přízemí vily bude expozice začínat místností věnovanou

25

Josefu Ladovi jako malíři a spisovateli, kde se budou prezentovat osobní, pracovní a rodinné exponáty46.

3.4 První expozice / Popis jednotlivých místností

Zde je popsáno, jak vůbec první expozice vznikala, jak vypadala a kdo vše se na vzniku první expozice podílel.

Jak jsem jiţ zmiňovala, veškeré návrhy na rozmístění expozice byly konzultovány s Alenou Ladovou a jejím manţelem Janem Vránou, editorem umělcova díla.

Celá expozice tedy byla podle místností dle Jana Vrány rozčleněna do pěti částí, které se podle jejich zaměření nazývaly takto:

1) Vítání návštěv, pokladna 2) Josef Lada člověk, malíř a spisovatel 3) Josef Lada, autor ilustrací k dílu Jaroslava Haška 4) Josef Lada, autor ilustrátor knih pro děti 5) Josef Lada, ilustrátor knih pro děti jiných autorů 6) Josef Lada, ilustrátor knih pro dospělé47

Kromě jiţ zmíněných expozičních prostor měl návštěvník moţnost vidět i v chodbě v přízemí ve vitrínách publikace, reprodukce a knihy, které si po návštěvě památníku mohl zakoupit. Po stěnách na schodišti vedoucí do prvního patra byly zavěšeny reprodukce umělcových děl48.

Jak jiţ bylo zmíněno, prostorové řešení a vybavení interiéru navrhl podle Jana Vrány, editora díla Josefa Lady, a RNDr. Jiřího Ţalmana, tehdejšího ředitele OM, Ing. arch. Petr Gleich. Výtvarné řešení panelů, které uvádějí jednotlivé části expozice, navrhl výtvarník Miroslav Tvrdík. Vnitřní zařízení vyrobil Podnik národního hospodářství ONV v Semilech, provozovna

46 ŢALMAN, Jiří. Ideový záměr expozice v Památníku národního umělce Josefa Lady v Hrusicích. Brandýs nad Labem: Okresní muzeum Praha – východ, 1981. 2. s. 47 Soukromý archiv Zdeny Burianové. 48 POCHMAN, Jaroslav. Projektový úkol. Brandýs nad Labem: Okresní muzeum Praha – východ, 1981. 17. s.

26 v Turnově. Projekt sadových úprav v okolí památníku zpracoval Ing. Miroslav Kučera. Vedoucí památníku byla paní Zdeňka Burianová, přítelkyně rodiny Ladovy.

Nyní následuje popis místností, jak tehdy vypadaly. První místnost – vstupní část expozice, kde se zakupovaly vstupenky. Tato místnost slouţila především jako shromaţďovací prostor, kde si návštěvníci mohli přečíst základní ţivotopisná data Josefa Lady a prohlédnout si Ladovy obrázky symbolizují dvanáct měsíců v roce.

V druhé části expozice, rovněţ v přízemí, byl Josef Lada představen jako malíř a spisovatel. Zde měli návštěvníci moţnost si prohlédnout řadu rodinných fotografií i artefaktů z pozůstalosti, které buď Josef Lada pouţíval, nebo měl rád. Bylo moţné tu například zhlédnout jeho výuční list, na který byl Josef Lada velice pyšný, ale i obrázky z jeho rané tvorby. Z kniţních titulů tam návštěvník mohl spatřit např. publikace „Válka v kostce“, „Ilustrovaná frazeologie a přísloví“, „Straky na vrbě, „Kronika mého ţivota“ a mnoho dalších. Vedle těchto knih zde byly také vystaveny monografie o Ladovi od různých autorů, jako např. Kamila Novotného, Jaromíra Pečírky atd., a dále také monografie vydané v ruském či německém jazyce. Kromě toho se v této místnosti nacházel také model rodné chalupy Josefa Lady, jehoţ autorem byl Antonín Jedlička49. Touto místností končila expozice v přízemí.

Následující třetí místnost expozice pokračovala v prvním patře, kde bylo moţné zhlédnout Ladovu spisovatelskou a ilustrační činnost věnovanou dětem. Zde bylo moţné si prohlédnout velké mnoţství nejrůznějších vydání prakticky všech titulů, které Josef Lada pro děti napsal, nakreslil a vydal. Samozřejmě zde nechyběly i ty nejkrásnější kresby a malby ke knihám, jako např. „Moje abeceda“, „Ladův Veselý přírodopis“, kníţky o kocouru Mikešovi či „Bubáci a hastrmani“. Kromě toho zde bylo k vidění i spousty vydaných titulů v cizích jazycích, jako v němčině, angličtině, španělštině, dánštině, italštině, ruštině, finštině, japonštině a dalších jazycích.

Čtvrtá místnost byla věnována Josefu Ladovi jako ilustrátorovi knih pro děti, které ale napsali jiní autoři. Z těch nejznámějších je třeba uvést Václava Říhu, Marii Majerovou, Boţenu Němcovou, Jana Drdu nebo Karla Jaromíra Erbena. Kromě knih zde opět bylo moţné zhlédnout ilustrace tak, jak je Josef Lada ke kniţnímu vydání připravil.

49 Dnes je moţné zhlédnout model obce Hrusice od Antonína Jedličky na Obecním úřadě v Hrusicích.

27

V následující páté místnosti byly knihy určené pro dospělé čtenáře, které Lada ilustroval jiným autorům. K vidění zde byly knihy od Eduarda Basse, Antala Staška, Karla Havlíčka Borovského a řady dalších a také spousty původních ilustrací k těmto knihám.

Poslední část expozice byla věnována ilustracím Josefa Lady k dílům spisovatele Jaroslava Haška. Expozice obsahovala řadu původních ilustrací k dílům Jaroslava Haška a různá vydání těchto děl s Ladovými ilustracemi50.

3.5 Současná expozice

Tato kapitola je věnována současné expozici Památníku JL dle jednotlivých místností, jak je návštěvník při prohlídce můţe zhlédnout. Jak jsem se jiţ zmínila, památník byl slavnostně otevřen 18. června 1986. První expozice byla dosti chudá, ale postupem času se rozšířila o několik dalších místností. I v současné době je expozice stále doplňována o nové knihy, reprodukce apod.

Na úvod této kapitoly je podstatné zmínit, jaká je v Památníku Josefa Lady návštěvnost. Rozhodla jsem se uvést pouze posledních sedm let (tj. od roku 2004 – 2010) a znázornit pomocí grafu „Návštěvnost 2004 – 2010“. Evidence návštěv v Památníku Josefa Lady se zjišťuje z počtu prodaných vstupenek. Do doby pořízení počítače se počet návštěvníků evidoval pomocí prodaných tzv. pohlednicových vstupenek51. Po jeho pořízení v roce 2007 slouţí k prodeji vstupenek a tím i k evidenci počtu návštěvníku v Památníku JL. Návštěvnost se nyní počítá celkem 3x do měsíce – vţdy k 10., k 20. a k poslednímu dni v měsíci.

V období 2004 aţ 2010 navštívilo Památník Josefa Lady nejvíce osob v roce 2007, a to 20 866. Poměr jednotlivých druhů vstupenek je zhruba kaţdý rok stejný. Zavedením sledování rodinného vstupné se počet prodaného dětského a dospělého vstupné sníţil, viz graf „Návštěvnost 2004 – 2010“.

50 ŢALMAN, Jiří. Průvodcovský text pro památník. Brandýs nad Labem: Okresní muzeum Praha – východ, 1981. 6 s. 51 Pohled s motivem obrázků Josefa Lady slouţil i jako památka na návštěvu v LP.

28

Z dostupných údajů vyplývá, ţe v období od roku 2004 do roku 2010 navštívilo Památník JL celkem 118 999 osob52.

Důleţité je také uvést, ţe v památníku jsou dvě zaměstnankyně jako průvodkyně. Po paní Zdeně Burianové, která v památníku pracovala od jeho zaloţení, nastoupila roku 1995 paní Květoslava Naštická. O deset let později ještě nastoupila paní Martina Svobodová. Obě jsou zaměstnány na plný úvazek a zabezpečují průvodcovství. Paní Květoslava Naštická je navíc ještě vedoucí památníku. Během akcí pořádaných Památníkem JL občas ještě vypomáhají brigádníci.

Neméně důleţitá, je také otevírací doba Památníku JL. Kromě pondělí, kdy je zavřeno, ho lze navštívit od úterý do neděle v časech od 9.00 – 17.00hod. (od 12.00 – 13.00 je polední pauza). Prohlídky začínají ve všední dny vţdy v celou hodinu a trvají 45 – 60 min53.

Od března roku 2011 vlastní Památník JL audioprůvodce pro zahraniční návštěvníky, ve čtyřech světových jazycích, kromě angličtiny, němčiny, francouzštiny také v japonštině. Do té doby Památník JL pro tyto účely pouţíval průvodce ve vytištěné podobě. (Tištěný průvodce Památníkem JL v japonštině - příloha č. 10).

52 Oblastní muzeum Praha – východ v Brandýse nad Labem – Stará Boleslav. Návštěvnost - 2004 Oblastní muzeum Praha – východ. Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, 2004. 53 Památník Josefa Lady Hrusice [online]. Brandýs nad Labem – Stará Boleslav: Oblastní muzeum Prahy – východ ČR, 2011. [cit. 2011-03-23] Dostupný z WWW: .

29

Jak prohlídka probíhá

První kroky vedou na zahradu Památníku JL, kde spatříme pískoviště, klouzačku a další hrací prvky pro děti ve stylu obrázků Josefa Lady (foto č. 4). Vchod do Památníku JL je z levé strany, kudy se vchází do malé chodbičky.

Nejprve vejdeme do místnosti, ve které je pokladna (foto č. 5). Při vstupu i odchodu má návštěvník moţnost si zakoupit knihy, pohledy, upomínkové předměty, či předměty související s Josefem Ladou a jeho Mikešem. Pro úplnost zde uvádím ceny vstupného (rok 2011):

Dospělí: 50,- Kč Děti od 3 do 15 let: 30,- Kč Děti od 10 do 15 let: 25,- Kč Studenti, důchodci: 30,- Kč Hromadné vstupné pro děti: 15,- Kč Hromadné vstupné pro dospělé, důchodce: 20,- Kč Rodinné vstupné: 80,- Kč ZTP: 30,- ZTP/P: zdarma

První místnost je věnována Josefu Ladovi. Dozvíme se zde vše o jeho ţivotě, o jeho studiu, jak se seznámil s manţelkou, o jeho dcerách Aleně a Evě a rodném domku, o výstavbě letní vilky v Hrusicích aj. Součástí této expozice jsou také jeho osobní věci, jako např. výuční list, občanský průkaz, mariášové karty nebo Mistrovy výtvarné potřeby a v neposlední řadě i neodmyslitelná dýmka (foto č. 6 - 8). Dále zde můţeme zhlédnout osobní fotografie Josefa Lady, zvětšeninu fotografie rodného domu Ladovy rodiny a obrázky z jeho rané tvorby.

Z přízemí se jde nahoru do prvního patra, kde další místnost je věnována přátelství Josefa Lady a známého spisovatele Jaroslava Haška (foto č. 9). Josef Lada ilustroval celkem 386 ilustrací do Haškovy celosvětově známé knihy „Osudy dobrého vojáka Švejka“. Tuto knihu Švejka ilustroval celkem dvakrát. Poprvé v letech 1923 – 1930, kdy ilustrace byly pouze černo- bílé. Po druhé ilustroval Švejka barevnými kresbami, a to v roce 1953. Přátelství Josefa Lady a Jaroslava Haška vydrţelo aţ do smrti Haška, a to v roce 1923.

30

Následující místnost je největší místností v Památníku JL a je to Ladova bývalá pracovna – ateliér (foto č. 10, 11). V této místnosti nalezneme knihy, které sám Josef Lada napsal – celkem jich bylo 13. Psal knihy pro dospělé, jako například Kronika mého ţivota nebo kniha plná humoru, která však není moc známa, Straky na vrbě54. Především však psal a ilustroval knihy pro děti, z nichţ nejznámější a světoznámá kniha je Kocour Mikeš, coţ je 2. nejznámější česká kniha ve světě. Celkem byla vydána ve 30 zemích světa a 39 jazycích. Ţebříček prvenství si totiţ udrţuje kniha Haškův Švejk, která byla vydána ve 47 zemích světa a v 54 jazycích. Mezi další významné knihy, které Josef Lada napsal, patří například Bubáci a hastrmani55 a Ladův Veselý přírodopis56, kde jsou krásné verše Františka Hrubína. Najdeme zde i knihy vydané v japonském jazyce, neboť právě v Japonsku je Josef Lada velmi oblíbený umělec, a to nejen jako malíř a ilustrátor, ale i jako spisovatel.

Další místnost bychom mohli nazvat „vodnicko – hastrmanská“ (foto č. 12). Co se týká hastrmanů, tak tato postavička byla u Josefa Lady velice oblíbená a velmi často ji maloval. Napsal i knihu o zdejším hrusickém hastrmanovi Brčálovi. Avšak nejsou zde jen knihy o vodnících a hastrmanech, ale najdeme zde i knihy, které Josef Lada pro děti ilustroval od jiných autorů. Celkem Lada ilustroval 250 knih od jiných spisovatelů. Z toho bylo 120 knih pro děti a 130 pro dospělé čtenáře. K některým knihám zde nalezneme i ilustrace, jako například do Erbenových pohádek nebo do Drdových pohádek. Součástí této místnosti je i první kniha, kterou Josef Lada ilustroval. Je to Pohádka o Honzíčkovi a zlatovlasé Izole, kterou Josef Lada, tehdy jako devatenáctiletý, v roce 1906 ilustroval a v tom samém roce i vyšla. Najdeme zde i další knihy z jeho rané tvorby. Kromě té první je zde vystavena i Ladova poslední kniha, kterou ilustroval. Jsou to České pohádky Jana Drdy. Zajímavostí je, ţe v této knize nalezneme poslední ilustraci (do pohádky Zlaté kapradí), kterou Josef Lada ve svém ţivotě namaloval.

Poslední výstavní místností Památníku JL je místnost, kde nenalezneme tvorbu Josefa Lady, ale jeho dcery Aleny Ladové (foto č. 13,14). Zde se dovídáme něco i o jejím ţivotě. Narodila se 29. prosince roku 1925 a zemřela 25. června 1992, ve svých necelých 67 letech.

54 LADA, Josef. Straky na vrbě. 2. vyd. Vimperk: Československý spisovatel, 1972. 145 s. 55 LADA, Josef. Bubáci a hastrmani: a jiné pohádky. Praha: Albatros nakladatelství, a.s., 2001. 121 s. ISBN 80-00-00965-X. 56 LADA, Josef. Ladův Veselý přírodopis. 11. vyd. Praha: Albatros Media a.s., 2010. ISBN 978-80-00-02559-9.

31

Tato místnost byla otevřena rok po její smrti, roku 1993. Můţeme zde vidět jak její ranou tvorbu, coţ jsou například velice krásné praţské uličky, tak ilustrace zvířátek do knihy Malý přírodopis, kde jsou půvabné verše Ladislava Stehlíka. Ilustrace do pohádek, které zde nalezneme, jsou jiţ z pozdější tvorby, kde uţ je náznak stylu Josefa Lady. Ilustrace jsou však jemnější, něţnější, barevnost je jiná – veselejší.

Cílem této kapitoly bylo podrobné popsání jednotlivých místností, aby si šlo do detailů představit, jak expozice ve skutečnosti vypadá. Materiálem pro tuto kapitolu mi byla pouze audio nahrávka, pořízená během návštěvy a prohlídky expozice.

3.6 Akce pořádané Památníkem Josefa Lady

Památník JL během jednoho roku pořádá různé společenské akce. Kromě jeho klasické návštěvy je moţné zúčastnit se některých kulturních akcí jak pro děti, tak i pro dospělé, a během těchto akcí je vstup do Památníku JL volný. Ještě bych ráda uvedla, ţe akce organizuje buďto Památník JL samotný, anebo se jedná o spolupráci s okolními obcemi. Akce připravují a organizují zaměstnankyně památníku, pí. Květoslava Naštická a paní Martina Svobodová, někdy vypomůţe i brigádník. Záměrem těchto akcí je obohacení kulturního ţivota nejen v Hrusicích, ale i blízkém okolí a zároveň je dobré přilákat těmito akcemi do Památníku JL další návštěvníky, kteří by ho bez těchto doprovodných akcí nenavštívili.

První akcí v roce jsou vţdy na Velikonoce prohlídky s velikonoční slepičkou. Tato akce se koná vţdy na Velikonoční pondělí a v tento den je moţné zhlédnout expozici v Památníku JL zdarma.

Druhou akcí, konanou také v dubnu, konkrétně poslední dubnový den, je slet čarodějnic. Místní průvodkyně v kostýmech čarodějnic jako čarodějnice Kanimůra a Kačimůra uvítají všechny malé i velké čarodějnice z blízkého i dalekého okolí. Při této akci je moţné si na místě vyrobit malou čarodějničku, dále absolvovat večerní prohlídku s čarodějnicemi Kanimůrou a Kačimůrou, vţdy v podvečer je slavnostní zapálení ohně a na závěr večera i upálení zlé čarodějnice.

32

V polovině května pak je Mezinárodní den muzeí a galerií, který kaţdoročně připadá na 18. 5., a kdy řada muzeí a galerií umoţňuje bezplatnou prohlídku svých expozic. V Památníku JL je v tento den pro zájemce připravena prohlídka s průvodci v kostýmech a pro děti na zahradě připravena řada her a soutěţí.

Další připravenou významnou kaţdoroční akcí je koncem května turistický pochod Cesta kocoura Mikeše a Pohádkové Hrusice, letos (2011) jiţ 7. ročník pohádkového pochodu přes Mnichovice do Říčan. Trasa je 20km, určená jak pro pěší, tak i cyklisty. Pro účastníky pochodu je vstup do Památníku JL volný a návštěvníci se mohou těšit na prohlídku s průvodkyněmi v kostýmech.

Červnovou akcí určenou pro děti z mateřské školy v Hrusicích je Den dětí v Památníku JL.

Koncem června se v Památníku JL koná akce „Začátek prázdnin“, kdy mohou expozici zdarma zhlédnout ty děti, které se prokáţí vysvědčením z jakékoliv školy i doby. Expozicí je provádějí průvodkyně v kostýmech čarodějnice Kanimůry a rusalky Lekníny.

Poslední prázdninový den je určen akci „Loučení s prázdninami“, kdy je vstup pro všechny zdarma. V případě hezkého počasí jsou součástí akce pro děti připravené různé hry a opět lze zhlédnout expozici s průvodkyněmi v kostýmech.

Kaţdoročně v září probíhá Den evropského dědictví57, kdy je v tento den moţný volný vstup a expozicí provádějí průvodci v kostýmech.

V polovině září město Mnichovice pořádá turistický pochod „Po stopách kocoura Mikeše“, letos (2011) jiţ 8. ročník. V rámci této akce je pro všechny účastníky pochodu volný vstup do Památníku JL, můţeme se těšit na prohlídku expozice s průvodkyněmi převlečenými do kostýmů a také na setkání s kocourem Mikešem.

V den státního svátku 28. 10., dne vzniku samostatného Československého státu, se pravidelně koná Den Středočeského kraje. V tento den jsou volně zpřístupněná muzea, galerie a

57 Dny evropského dědictví (European Heritage Days). Jejich cílem je zpřístupnit nejširší veřejnosti nejzajímavější památky všech druhů tj. architektonické, archeologické, sakrální, technické, dále také muzea, galerie a knihovny a i další prostory, v nichţ jsou uchovávány neuvěřitelně rozsáhlé sbírkové fondy movitého kulturního dědictví.

33 dalších kulturní zařízení zřizované Středočeským krajem. V Památníku JL návštěvníci zhlédnout expozici zdarma s průvodkyněmi v kostýmech a kocour Mikeš odmění snaţivé pravou českou buchtou.

Poslední měsíc v roce je expozice kaţdou adventní neděli zpřístupněna dětem zdarma a prohlídkou provázejí rozpustilé čertice58.

Tyto akce jsou vţdy kulturní událostí nejen Hrusic a blízkého okolí, ale rok od roku jsou navštěvovány i zájemci z jiných vzdálených míst.

Pro lepší přehlednost uvádím graf „Návštěvnost v jednotlivých měsících celkem“. Z návštěvnosti v jednotlivých měsících totiţ vyplývá, ţe nejvíce osob zavítá do památníku v měsíci květnu nejméně pak v únoru. Květen je nejvíce navštěvovaným měsícem z důvodu pořádání dvou úspěšných akcí, kdy je v tyto dny vstup do památníku zdarma. První akcí je Mezinárodní den muzeí a galerií a druhá akce je úspěšný kaţdoroční turistický pochod Cesta kocoura Mikeše a Pohádkové Hrusice.

58 Oblastní muzeum Praha – východ v Brandýse nad Labem – Stará Boleslav: Památník Josefa Lady Hrusice 2011. Brandýs nad Labem – Stará Boleslav: Oblastní muzeum Praha – východ. 1 leták. Sloţený list.

34

4. Praktické návrhy vylepšení památníku

V této kapitole navrhuji několik moţných vylepšení či doplnění stávající expozice. V kaţdém návrhu uvádím také moţnosti obstarání financí včetně moţností financování ze zdrojů Evropské unie. Ke kaţdé podkapitole, ve které navrhuji určité vylepšení či doplnění, je součástí buď grafický návrh, mapa či fotografie.

Na úvod této kapitoly povaţuji za důleţité zmínit, z čeho jsem vycházela a proč jsem se rozhodla vytvořit pracovní listy pro děti. Odpovědí na tuto otázku je graf „návštěvnost dětí a dospělí“, ze kterého je patrné, ţe nejpočetnějšími návštěvníky jsou právě děti.

Pokud se totiţ podíváme na poměr prodaného vstupného pro děti a pro dospělé, tak z něho vyplývá, ţe od roku 2006 je prodáváno více dětských vstupenek. Pro potřeby srovnání je v dětském vstupné zahrnuto i hromadné dětské a v dospělém i hromadné dospělé. Opět poslední dva roky jsou zkresleny zavedením sledování rodinného vstupné.

35

4.1 Památník dětem – pracovní listy

Tato kapitola je především zaměřena na návrh a vytvoření pracovních listů pro dětskou návštěvnost. V současné době Památník pracovní listy nemá. Dále zde navrhuji rozšíření prostor v budově o podkroví (viz kapitola Nový půdní prostor v LP). Pokud tento prostor bude renovován, plánuje se vytvoření místnosti věnované dětem. Jedná se o pracovní dílny pro děti, kde bude moţné trávit čas vypracováváním pracovních listů dětmi a učiteli po jejich návštěvě expozice.

4.1.1 Pracovní listy obecně

To, co mě vedlo k tomu, ţe do své magisterské práce zařadím i vytvoření pracovních listů, byla má vůbec první návštěva v Památníku JL. Kromě dospělých návštěvníků se totiţ prohlídky zúčastnily i tři děti. Nemohu říci, ţe by při prohlídce přímo zlobily, ale zhruba po čtvrt hodině bylo vidět, ţe by byla potřeba je trochu zabavit. Kdyţ jsem při odchodu z expozice zjistila, ţe Památník JL pracovní listy nemá, rozhodla jsem se část své práci věnovat právě pracovním listům. Samozřejmě i pracovní listy jsou poslední dobou jakýmsi trendem muzeí a galerií, ale zároveň je vyplňování listů a řešení úkolů k výstavám či expozicím nejoblíbenější a nejvyuţívanější dětská činnost.

Pracovní listy – definice

Asi nejvýstiţnější definici uvádí Vladimír Jůva ve své knize Dětské muzeum: edukační fenomén pro 21. století, kde píše, ţe pracovní listy lze povaţovat za určitou formu didaktického neučebnicového textu, jenţ vedle estetické, organizační a zábavné funkce plní především funkci informační a který je pouţíván k dané expozici nebo určité výstavě, kde má za úkol podporovat zájem muzejního publika o získávání nových informací z různých vědních oborů. Hravou a atraktivní metodou mají vést k propojení školní výuky s činností muzea59. Jinou definici uvádí Markéta a Nikola Křístkovi, autoři studijního materiálu k didaktickému semináři, kde tématikou byly právě pracovní listy. Jejich definice zní: „Pracovní listy/sešity jsou didaktickou pomůckou připravenou na tématický celek, projekt nebo i jednotlivé učební činnosti, která pomocí několika

59 JŮVA, Vladimír. Dětské muzeum: edukační fenomén pro 21. století. s. 136.

36 zadání úkolů, otázek či informací na předtištěných listech papíru vede ţáky k aktivnímu a osobnímu přístupu k učivu60.“

Jak jiţ bylo výše zmíněno, prvotní cíl pracovních listů by měl být didaktický. Mimo to mají listy také slouţit k tomu, aby děti lépe pochopily výstavu nebo expozici a dále aby podpořily aktivity dětí nejen v muzeu, ale byly vyuţity ve škole či v rámci trávení volného času. Důleţité je, aby byla práce s listy dětem dobře vysvětlena ať jiţ průvodcem, učitelem nebo rodiči. Proto je dobré, kdyţ pracovní listy obsahují stručný „návod“, jak správně listy vyplňovat pro ty děti, které budou s listy pracovat samostatně anebo v rámci semináře pro učitele informovat, jak s pracovními listy zacházet.

Aby byly pracovní listy dobře a správně vytvořeny, je důleţité splňovat určitá kritéria. Podle Vladimíra Jůvy je nutné se drţet těchto pravidel.

V první řadě je důleţité si uvědomit, ţe kaţdý pracovní list musí být tvořen s nějakým pedagogickým záměrem. Dále musíme listy tvořit tak, aby veškerý obsah vycházel z výstavy nebo expozice, konkrétně ze sbírkových předmětů navštívené výstavy. Důleţitým kritériem také je to, aby úroveň otázek a úkoly byly adekvátní úrovni a věku dítěte. Celková grafická úprava by měla být přizpůsobená úrovni ţáka, to znamená, ţe pracovní listy by neměly být přehlcené textem, velikost písma dostatečně veliká, odpovědi na otázky stručné a mají vyţadovat minimum psaní. Mimo text pouţívat také barevné obrázky, které děti vţdy zaujmou61.

Kromě jiţ výše zmíněných kritérií k vytvoření dobrých pracovních listů je také důleţité myslet na finanční stránku. Barevné listy s plno kresbami a barevnými obrázky a na pevném papíře jsou jistě pro děti atraktivní, ale pro muzea finančně náročná. Proto je důleţité vytvořit takové listy, které nebudou pro muzeum finančně zatěţující, popřípadě by si je mohlo muzeum samo tisknout. Předtím, neţ začnou děti poprvé s pracovními listy v muzeu pracovat, je nutné je

60 KŘÍSTKOVÁ, Markéta – KŘÍSTEK, Nikola. Pracovní listy: studijní materiál. s. 1. 61 JŮVA, Vladimír. Dětské muzeum: edukační fenomén pro 21. století. s. 139.

37 předem na dětském publiku vyzkoušet a zjistit, s kterými úkoly měly děti potíţe a případně odstranit nedostatky.

Markéta a Nikola Křístkovi, autoři studijního materiálu k semináři v rámci projektu Škola a muzeum pod jednou střechou, pracovní listy rozdělují na:

Informační pracovní listy – průvodce, nositelé kvalitních informací, nositelem informace je písmo a obrázky, můţe mít charakter propagačních materiálů, vzor informace pro opakované činnosti, neumoţňují průběţnou zpětnou vazbu, mohou být samoúčelné, většinou opisují obsah výstavy.

Aktivizující pracovní listy – slouţí k řízení ţákova učení, podněcuje vlastní invenci a reflexi návštěvníka, důraz kladen i na kvalitu provedení úkolu, důleţité je správné zadání činnosti, zadání mohou být příliš jednoduchá nebo sloţitá. Problémové jsou uzavřené otázky. Otevřená zadání bez kontroly.

Kombinace informačních a aktivizujících pracovních listů – kombinace těchto dvou není dle mínění autorů příliš vhodná. „Kombinace informačních a aktivizujících pracovních listů je častá a záludná. Podle našeho názoru je lepší tyto dva typy pracovních listů striktně odlišovat. Oba však mají své místo v edukačním programu a mohou se výborně doplňovat“62.

4.1.2 Práce s dětským návštěvníkem

Pokud se chce muzeum či jiná kulturní instituce prosadit mezi ostatními, je nezbytné znát přání a poţadavky návštěvníků. Práce s návštěvníkem určitě patří k nejdůleţitějším oblastem činnosti. Důleţité je, aby muzeum vědělo, jak návštěvníky do muzea nalákat a jak pro ně udělat prohlídku atraktivní a zábavnou, aby se tam znovu rádi vraceli. Toto je právě důleţité u dětské návštěvnosti. V dřívější době byly expozice určené pouze dospělým, ale v posledních letech se muzea snaţí uspokojit i dětské návštěvníky.

62 KŘÍSTKOVÁ, Markéta – KŘÍSTEK, Nikola. Pracovní listy: studijní materiál. s. 1

38

Muzeum jiţ ve dříve zmiňované definici má za úkol vzdělávat a vychovávat. Obdobně to platí i pro památníky, včetně Památníku JL. V muzeu se výchově a vzdělávání věnuje obor muzejní pedagogika. Definice muzejní pedagogiky je v pedagogickém slovníku od Jana Průchy a kolektivu definována takto: Muzejní pedagogika je „pedagogická disciplína, zkoumající všechny aspekty vyuţívání muzeí a v nich uchovávaných sbírek pro vzdělávací a výchovnou činnost, např. didaktické a metodické problémy vytváření specializovaných (dětská muzea, muzea pro mládeţ), přípravy zvláštních prohlídek pro školy, vyučovacích hodin a „dílen“ probíhajících v muzeu aj“63 Muzejní pedagogika se ale nevěnuje pouze dětem, je určena pro všechny věkové kategorie. Avšak práci s dětmi a mládeţí se věnuje oproti ostatním věkovým skupinám nejvíce. Muzejní pedagogika není nový obor, v řadě zemí, především USA, Anglii či Německu, se jiţ studuje tento obor na vysokých školách. V České republice se o muzejní pedagogice hovoří zhruba v posledních dvaceti letech. Nicméně o muzejní pedagogice jako oboru, výchovně – vzdělávací aspekty muzejních institucí mají v muzeologické teorii v našem státě poměrně dlouhou tradici64.

Důleţitá je také otázka vztahu školy a muzea, oba tyto termíny totiţ patří k hlavním oblastem muzejní pedagogiky. Škola má za úkol děti naučit a osvojit si poznatky. Muzeum, jak jsem jiţ výše zmiňovala, je vzdělávací a výchovnou institucí, ale nesmí být se školou zaměňováno. Muzeum nemá za úkol učit, ale spíše působit na emocionální stránku. V muzeu přijde návštěvník do styku s konkrétními sbírkovými předměty a tím lépe pochopí teoretické informace a dokáţe vnímat věci ve vzájemných souvislostech. Proto v kombinaci muzea a školy dochází ke vzájemnému doplňování a spolupráci těchto dvou institucí. Díky tomu se mohou nepochopitelná a nudná témata stát zábavnými a motivovat návštěvníka k dalšímu vzdělávání.

Jaká by tedy měla být spolupráce muzea a školy? Důleţité v první řadě je, aby mezi oběma institucemi byly vytvořeny dobré vztahy. Dále aby muzeum nabízelo školním institucím velmi cenné rozšíření zajímavých vzdělávacích moţností65. Muzeum má pro děti nabízet atraktivní programy, které korespondují s danými osnovami školy. Dalším důleţitým bodem je, aby obě instituce o sobě předem věděly, tedy aby návštěva byla předem připravena. Úkolem školy, tedy učitele, je, aby seznámil ţáky s danou tématikou, upozornil je na délku doby, kterou v muzeu stráví, jak vše bude probíhat, a v neposlední řadě je i upozornil, jak se správně při návštěvě

63 PRŮCHA, Jan, WALTEROVÁ, Eliška, MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. s. 129. 64 BENEŠ, Josef. Základy muzeologie. Opava: Open Education & Sciences pro Ústav historie a muzeologie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity, 1997. 179 s. ISBN 80-901974-3-4. 65 JŮVA, Vladimír. Dětské muzeum: edukační fenomén pro 21. století. s. 142.

39 v muzeu chovat. Škola by pak mohla celou akci zhodnotit. Hodnocením mohou být různé diskuze, poznatky či sepsání krátkých prací či referátů.

Vzhledem k tomu, ţe zhruba polovinu celkové návštěvnosti v Památníku JL za rok tvoří dětští návštěvníci, povaţuje Památník Josefa Lady muzejně - didaktické činnosti za prioritní. Během roku organizuje řadu aktivit pro širokou veřejnost, nejvíce však pro děti. Jelikoţ instituci navštěvují ve velkém měřítku právě jak skupiny dětí z různých vzdělávacích institucí, tak i rodiny s dětmi, chtějí se Pracovníci JL památníku více zaměřit na malé návštěvníky. Malí návštěvníci se na prohlídku nevydrţí dlouho soustředit, proto mě napadla myšlenka vytvořit pro památník muzejně - didaktický materiál, který by mohl přispět ke zkvalitnění poznání a proţitku.

Jak jsem jiţ dříve zmiňovala, v Památníku JL jsou dvě zaměstnankyně, které se plně věnují průvodcovství. Chybí zde však další pracovník/lektor (např. externí), který by se mohl věnovat pouze dětským návštěvníkům. Proto se nabízí varianta, aby funkci lektora zastával do určité míry rodič, v případě skupin dětí, učitel, který by dětem s muzejní aktivitou pomohl. Samozřejmě ţe u těchto aktivit záleţí na věku dítěte a jeho mentální vyspělosti.

4.1.3 Tvorba pracovních listů vzhledem ke schopnostem a dovednostem dítěte v předškolním věku

Dítě v předškolním věku je především velice aktivní a plné energie. Aktivita dítěte se vyvíjí a dítě dozrává od aktivních činností regulovaných zvenku k aktivitám regulovaných zevnitř, tedy k tzv. autoregulaci66. Jednak je autoregulace ovlivňována výchovou, ale i poţadovanými normami prostředí, ve kterém se nachází. Ve většině případů se jedná o mateřské školy, které současně podporují samostatnost dítěte.

V předškolním věku je pro dítě nejčastější a nejdůleţitější aktivitou hra, do které se dokáţe plně vţít. Do pracovního sešitu se tedy jeví jako vhodný úkol hra, kde dítě musí najít správnou cestu od jednoho obrázku k druhému. Tento úkol jsem zařadila do pracovních listů a nazvala ho „bludiště“ (viz úkol č. 1- pracovní listy MŠ).

66Autoregulace - Autoregulace v obecném slova smyslu, jinými slovy sebeřízení či seberegulace, je povaţována za jednu ze základních schopností člověka. Jde o schopnost řídit své volní jednání a vědomě usilovat o dosaţení stanoveného cíle.

40

Co se týče jemné motoriky, dochází zde především ke zpřesnění pohybů ruky. Rozvíjí se kresba dítěte, a to nejen po obsahové stránce ale i po formální, dále i drţení tuţky a tím i grafický pohyb. Jeden z úkolů, které jsem začlenila do pracovních listů, je omalovánka. Tento úkol je u dětí velice oblíbený a zároveň je povaţován za tzv. odpočinkovou aktivitu. Dalšími oblíbenými manuálními činnostmi předškoláků je především stříhání a trhání papíru, lepení, práce s modelínou a malování. Kromě omalovánky je součástí pracovních listů i dokreslení části obrázku, který děti mají domalovat dle vlastní fantazie. Velice oblíbenou činností dětí v tomto věku je také „práce“ s malými předměty, nejoblíbenějšími jsou hry s různými stavebnicemi, kde je zapotřebí nějaké nářadí, dále puzzle a různé mozaiky a skládačky. Na základě těchto činností se děti naučí vytrvalosti a soustředěnosti a i určitý smysl pro proporcionalitu a barevnost. V dalším úkolu pracovních listů mají děti za úkol vybrat a doplnit jednu část puzzle, která v obrázku chybí (viz úkol č. 8 - pracovní listy MŠ).

K vývoji a velkým změnám také dochází v percepčně – kognitivní oblasti, kde „…postupně předškolák přechází od smyslů vázaných na hmat ke smyslům vázaným na zrak či sluch“67, coţ je velice důleţité při čtení a psaní. Také vývoj myšlení dětí v tomto věku hraje důleţitou roli, kdy úzce souvisí s rozvojem řeči, a myšlení je spjato s tím, co dítě zrovna dělá.

Důleţitou roli v dětství mají pohádky, kde se u dětí rozvíjí fantazie, myšlení, řeč, paměť a slovní zásoba. Děti milují čtení pohádek, ale zároveň se v tomto věku učí pohádky samy komentovat, popisují, co se na obrázku děje, a dokonce se snaţí samy pohádky i vyprávět. Zájem o pohádky vede děti k tomu, ţe knihy samy vezmou do ruky a rády si je prohlíţí anebo je chtějí od někoho přečíst. Dalším úkolem, který jsem se rozhodla do listů zahrnout, jsou známé obrázky od Josefa Lady, ke kterým se váţe vţdy známé říkadlo (viz úkol č. 4 - pracovní listy MŠ). Dětem jsou nápovědou vţdy první dvě slova z říkadla. Tento úkol je určený pro práci s lektorem, učitelem či rodičem. Děti v tomto věku neumí číst, proto je přítomnost dospělé osoby důleţitá.

Předškolní děti jiţ dokáţou rozlišovat jednotlivé tvary a i je roztřídí podle poţadavku, např. podle barev, podle velikosti, dále jiţ umí napočítat do deseti a některé zvládnou i napsat své křestní jméno. Titulní strana listů by mohla slouţit k tomu, aby děti, které se jiţ umí podepsat, mohly své pracovní listy nadepsat svým jménem.

67 ŠULOVÁ,L. Repetitorium vybraných poznatků vývojové psychologie, in Mertin In Mertin, V. a kol., Psychologie pro učitelky mateřské školy. s. 12.

41

Také řečové dovednosti se v tomto věku zlepšují. Slovní zásoba se u dětí rozvíjí pomocí čtení, různých her, při poslouchání pohádek a hudby a samozřejmě při samotné komunikaci s lidmi. Děti jiţ rozliší jednotné a mnoţné číslo a stavby vět jsou sloţitější. V období kolem třetího věku nastávají také otázky typu „proč“. S příchodem do školy by měla být řeč předškolních dětí gramaticky a výslovnostně správná68. Jiţ zmíněný úkol přiřazování říkadel k obrázkům posiluje paměť a řeč.

4.1.4 Tvorba pracovních listů vzhledem ke schopnostem a dovednostem dítěte v mladším školním věku

Mladší školní věk je dle vývojové psychologie uváděn jako věk mezi 7. – 12. rokem dítěte, tedy první stupeň základní školy.

Mladší školní děti se ještě samy nedovedou učit. Vštípené znalosti si nepamatují příliš dlouho, a aby se něco naučily, je potřeba, aby probírané látce porozuměly a pochopily ji69. Do pracovních listů jsem zařadila jednoduché úkoly, které se z poloviny týkají expozice, druhá polovina listů má souvislost s Josefem Ladou, ale nemusí být řešena přímo v expozici. Dbala jsem na to, aby text byl srozumitelný, krátký a písmo dostatečně veliké.

„Škola je pro dítě zdrojem důleţitých impulzů pro další vývoj myšlení a řeči“70. U dětí v tomto věku můţeme pozorovat velké pokroky. Děti jsou mnohem vnímavější, vše rády prozkoumávají a jsou vytrvalejší. Školáci jiţ bývají poměrně dobrými pozorovateli, kteří nevnímají jen věci vcelku, ale dokáţou je prozkoumávat po částech aţ do malých detailů, vnímají nejen to, co se jim „vnucuje“, ale i to, co se zájmem vnímají. Součástí pracovních listů by tedy měl být úkol, který udrţí jejich pozornost, bude je nutit přemýšlet, ale zároveň je bude bavit. Do pracovních listů jsem tedy zařadila úkol, kde mají děti v první místnosti expozice hledat obrazy s motivem známého Ladovského kostelu. Dále kostelíky spočítat a určit celkový počet ze třech nabízených moţností (viz úkol č. 1 - pracovní listy ZŠ).

68 KOVÁŘOVÁ, Gabriela: Grafomotorika dítěte v předškolním věku. s. 6 69 VÁGNEROVÁ, Věra. Kognitivní a sociální psychologie ţáka základní školy. s. 86. 70 KERN, Hans a kolektiv: Přehled psychologie. s. 177.

42

Dochází také ke zlepšení jemné i hrubé motoriky. Proto jsem se rozhodla zařadit do pracovních listů jako jeden z úkolů omalovánku, na které si děti procvičí právě jemnou motoriku.

Školní děti pozvolna opouští dětství, které bylo plné pohádek a různých fantazií, a spíše je zajímá realita a dobrodruţství. Jedním z úkolů v pracovních listech bude tedy dokreslení obrázku dle vlastní fantazie. Děti budou mít k dispozici část obrazu od Josefa Lady a úkolem jim bude obrázek dokreslit, aniţ by věděli, jak ve skutečnosti celý vypadá (viz úkol č. 6 - pracovní listy ZŠ).

Velký vliv na slovní zásobu dětí v tomto věku má především rodina, škola, kontakt se svými vrstevníky a v neposlední řadě i média (televize, rádio, internet). Děti si pamatují takové výrazy, které jsou pro ně uţitečné. Během školního období se slovní zásoba rozšiřuje, dochází k rozvoji gramatiky a řeč se celkově zdokonaluje71. Vhodným prostředkem k procvičování slovní zásoby a vyjadřování jsou například řízené diskuze a vyprávění. Proto do pracovního listu zařazuji úkol, který spočívá v popisu obrazu a vazby na současnost (viz úkol č. 5 - pracovní listy ZŠ).

4.1.5 Postup při tvorbě pracovních listů

V kapitole „Postup při tvorbě pracovních listů“, se snaţím popsat jednotlivé kroky při postupu tvorby pracovních listů. Popisuji zde, jak jsem postupovala při realizaci pracovních listů.

Vzhledem k tomu, ţe mám doma 3,5 letého syna, byly pro mě kromě teoretické literatury inspirací synovy různé dětské časopisy (Sluníčko, Mateřídouška) a nastudování obrázků a kreseb od Josefa Lady z různých dětských knih. Také jsem se musela rozhodnout, v jakém grafickém programu budu pracovní listy vytvářet. Mám vystudovanou výtvarnou školu s reklamním zaměřením, tudíţ bylo jasné, ţe hlavními programy pro mě budou Corel a Photoshop.

Důleţité je navrhnout pracovní listy takovým způsobem, aby je děti určité věkové skupiny byly schopny vyřešit. Proto se v daných kapitolách věnuji základním schopnostem a dovednostem dětí předškolního věku a dětí mladšího školního věku. Úkoly do pracovních listů jsem vybírala dle oblíbenosti dětí v mateřské škole, kde vyučuji výtvarnou výchovu.

71 VÁGNEROVÁ, Věra. Kognitivní a sociální psychologie ţáka základní školy. s. 107

43

Pracovní listy jsou primárně určeny pro skupiny dětí, tedy školní třídy. Po dohodě s paní ředitelkou Okresního muzea Prahy – východ v Brandýse nad Labem, jsme se rozhodly, ţe budou listy upraveny tak, aby se daly vyuţít i pro rodiny s dětmi.

Pracovní listy jsou pro obě věkové kategorie tvořeny 8 stranami formátu A4, kdy na kaţdé straně je jeden úkol. Celkově jsou listy tvořeny tak, aby obsahovaly co nejméně textu a děti samy pochopily, co je v zadání úkolu. Pro snadnější četbu jsem pouţila výrazné a velké písmo (Font „Times New Roman“, ve velikosti písma „14“ a všechna písmena velká). Vhodné je u kaţdého úkolu pouţít určité označení, např. domečku nebo kocoura Mikeše, kdy domeček by značil, ţe úkol lze vypracovat doma nebo ve škole, a kocour Mikeš by označoval, ţe úkol je potřeba vypracovat přímo v Památníku JL. Celý návrh pracovních listů je součástí mé práce.

Při tvorbě pracovních listů je důleţité se drţet určitých kroků, které nám pomohou vytvořit kvalitní a účinné pracovní listy. Postup tvorby listů jsem tedy rozdělila do šesti očíslovaných kroků. Mým prvním krokem byla návštěva expozice Památníku Josefa Lady v Hrusicích. Poté bylo potřeba vyhledat a nastudovat potřebné informace týkající se především vývojové psychologie, abych dobře vytvořila pracovní listy určené vybraným věkovým skupinám. Z vyhledaných zdrojů jsem zjistila potřebné informace o věkových zvláštnostech, zájmech a rozumových schopnostech vybraných věkových skupin. Inspirací pro mě také byly pracovní listy jiných muzeí či galerií. Znovu jsem navštívila Památník Josefa Lady v Hrusicích a mé nastudované poznatky a předběţný náčrt pracovních listů jsem konzultovala s vedoucí Památníku Josefa Lady paní Květoslavou Naštickou. Na základě nastudovaných poznatků, scénáře expozice, jiných pracovních listů a dětských časopisů jsem vytvořila pracovní listy. Vzhledem k tomu, ţe vyučuji několik hodin týdně výtvarnou výchovu v mateřské školce, zkusila jsem pracovní sešit vyplnit s pěti dětmi ve věku 5 let. Zjistila jsem, ţe jim vypracovávání úkolů nečinilo větší obtíţe a evidentně je práce bavila. Opět jsem vše konzultovala s vedoucí Památníku paní Květou Naštickou a po drobných úpravách se pracovní listy vyzkoušely přímo v Památníku skupinou dětí předškolního věku.

44

4.1.6 Pracovní listy pro předškolní děti

Úkol č. 1 Zadání:

KOCOUR MIKEŠ CHCE JÍT DO SVĚTA, ALE NEMŮŢE NAJÍT SVÉ BOTY. POMŮŢEŠ MU NAJÍT SPRÁVNOU CESTU?

Název: Bludiště Cíl: Rozvoj prostorové představivosti, kombinačních schopností a logického uvaţování. Popis úkolu: Dítě vyznačí tuţkou správnou cestu od Mikeše do bludiště k botičkám. Čas: 3 minuty Komentář: Bludiště je u dětí oblíbené, proto jsem ho do pracovních listů zařadila. Děti tuto aktivitu zvládly jednoduše a moc je bavila.

45

Úkol č. 2

Zadání:

VE 2. MÍSTNOSTI NAJDEŠ NA STĚNĚ OBRÁZKY OD JOSEFA LADY S MOTIVY ZVÍŘÁTEK. POZNÁŠ VŠECHNY?

Název: Poznej Cíl: Děti si osvojují především paměť, mají poznávat zvířátka. Popis úkolu: Děti si mají prohlédnout obrázky a vyjmenovat zvířátka, která na obrázcích vidí. Čas: 3 minuty Komentář: Na obrázcích byla všeobecně známá zvířátka, tudíţ úkol nebyl těţký. Některé děti i vyjmenovávaly, kde jednotlivá zvířátka ţijí. Vzhledem k tomu, ţe Josef Lada kreslil obrázky jednoduché, děti neměly sebemenší problém zvířátka rozpoznat.

46

Úkol č. 3

Zadání:

VYBARVI SI OBRÁZEK KOCOURKA MIKEŠE DLE PŘEDLOHY.

Název: Omalovánka Cíl: Odpočinková aktivita, kde děti procvičují jemnou motoriku. Popis úkolu: Jedná se o výtvarnou odpočinkovou aktivitu, kde děti mají vybarvit obrázek Mikeše dle předlohy. Učí se také rozeznávat jednotlivé barvy. Čas: 5 minut Komentář: Oblíbená a jednoduchá aktivita dětí. Zařadila jsem ji do pracovních listů proto, ţe děti rády omalovávají. Pro předškolní děti jsem vybírala jednoduchou omalovánku – děti neměly s úkolem problém.

47

Úkol č. 4

Zadání:

VYBAVÍŠ SI, KTERÁ ZNÁMÁ ŘÍKADLA SE VZTAHUJÍ K TĚMTO OBRÁZKŮM?

Běţí liška… Byla jedna… Bába leze…

Název: Říkadla Cíl: Cílem je procvičit si paměť. Popis úkolu: Pomocí obrázků Josefa Lady si děti mají vybavit známá říkadla. Nápovědou jsou vţdy první dvě slova říkadla. Čas: 3 minuty Komentář: Obávala jsem se, zda úkol nebude moc těţký. Děti mě mile překvapily, říkadla znaly i bez nápovědy.

48

Úkol č. 5

Zadání:

NAJDI V EXPOZICI OBRAZ S NÁZVEM „DĚTSKÉ HRY V ZIMĚ“ A POPIŠ, CO NA OBRAZE VIDÍŠ. JAKÉ HRY SE HRÁLY DŘÍVE, KTERÉ HRAJETE VY V ZIMĚ?

Název: Před lety a dnes Cíl: Cílem je zábavnou formou představit jeden ze známých obrazů Josefa Lady. Děti si mají s lektorem povídat o tom, co na obraze vidí. Procvičují především fantazii a postřeh, zdokonalují se v řeči. Cílem je i porovnání s dnešní dobou. Popis úkolu: Děti mají v expozici nalézt tento obraz a společnou diskuzí povídat o tom, co na obraze vidí, a jaké hry v zimě se hrají v dnešní době. Čas: 10 minut Komentář: Tento úkol jsme řešili společně a děti se rozpovídaly o tom, jaké hry z obrazu hrají i dnes, jaké naopak jiné hrají a co je baví nejvíce. Nakonec nám tento úkol zabral více času, neţ jsem počítala.

49

Úkol č. 6

Zadání:

VŢIJ SE DO ROLE VÝTVARNÍKA. DOMALUJ OBRÁZEK OD JOSEFA LADY DLE SVÉ FANTAZIE.

Název: Domaluj Cíl: Cílem je vţít se do role malíře a zábavnou formou domalovat chybějící část obrazu dle vlastní fantazie. Děti procvičují jemnou motoriku a zároveň zapojují fantazii. Popis úkolu: Děti mají domalovat chybějící části obrázku od Josefa Lady dle vlastní fantazie a jakoukoliv výtvarnou technikou. Čas: 10 minut Komentář: Tento úkol děti moc bavil. Kaţdý domaloval něco jiného a obrázky se jim moc povedly. Z těchto obrázků by se následně mohla připravit v Památníku JL malá výstava.

50

Úkol č. 7

Zadání:

VYBER ZVÍŘÁTKO, KTERÉ NEMÁ ROHY, NA OBRÁZKU MÁ VIDĚT VŠECHNY NOHY A JE HNĚDÉ. ZAKROUŢKUJ SPRÁVNÉ.

Název: Vyber Cíl: Cílem úkolu je procvičovat myšlení. Popis úkolu: Děti mají vybrat jedno zvířátko podle tří kritérií a zakrouţkovat ho. Čas: 3 minuty Komentář: Děti bez problémů určily zvíře, které měly dle daných kritérií vybrat z pěti. Obávala jsem se, zda jim nebude dělat problémy určení barvy ale i to znaly.

51

Úkol č. 8

Zadání:

DOPLŇ DO OBRÁZKU CHYBĚJÍCÍ ČÁSTI.

Název: Doplň obrázek Cíl: Cílem je zábavnou formou představit jeden z obrázků Josef Lady. Děti si procvičují pozornost, postřeh a zrakové vnímání. Popis úkolu: Děti mají vybrat správnou část obrázku a spojit čarou/přiřadit, kam patří. Čas: 6 minut Komentář: Děti celkem bez problémů správně umístily chybějící část do obrázku.

52

4.1.7 Pracovní listy pro 1. stupeň základních škol

Úkol č. 1

Zadání:

V PRVNÍ MÍSTNOSTI EXPOZICE JSOU OBRÁZKY JOSEFA LADY S MOTIVEM ZNÁMÉHO KOSTELÍKU. SPOČÍTEJ, NA KOLIKA OBRÁZCÍCH SE KOSTELÍČEK OBJEVUJE, A ZAKROUŢKUJ SPRÁVNOU ODPOVĚĎ.

A) 8

B) 10

C) 6

D) 9

Název: Hledej v expozici Cíl: Děti si rozvíjí pozornost, paměť a zrakové vnímání. Procvičí si i matematiku. Popis úkolu: Děti mají za úkol nalézt v 1. místnosti obrazy od Josefa Lady, kde

je známý kostelík, určit správný počet všech kostelíků a vybrat

správnou odpověď ze čtyř moţností. Čas: 5 minut Komentář: Tato aktivita byla náročnější na čas. Děti musely pozorně kostelík hledat, protoţe na některých obrazech byl opravdu malinký. S naší pomocí se jim podařilo najít správné řešení.

53

Úkol č. 2

Zadání:

DOPLŇ DO OBRÁZKU CHYBĚJÍCÍ ČÁSTI.

1 2 1 3

6

5 4

A B C D E F

G H I

Název: Doplň obrázek

Cíl: Cílem je zábavnou formou představit jeden ze známých obrazů

Josef Lady. Děti si procvičují pozornost, postřeh a zrakové

vnímání.

Popis úkolu: Děti mají vybrat správnou část chybějícího obrázku a přiřadit písmeno k číslu. Čas: 4 minuty Komentář: Dětem jsem vysvětlila zadání a napověděla, ţe je víc částí neţ prázdných míst. Zdálo se, ţe i přes to, ţe bylo víc částí neţ chybějících míst, úkol byl pro ně relativně snadný.

54

Úkol č. 3

Zadání:

NAJDI V EXPOZICI TYTO PŘEDMĚTY A ZKUS URČIT, CO TO JE A K ČEMU SE POUŢÍVALY? POUŢÍVAJÍ SE JEŠTĚ V DNEŠNÍ DOBĚ?

Název: Hledej v expozici Cíl: Cílem je poznání exponátů muzea. Děti si procvičují fantazii, pozornost, postřeh a zrakové vnímání. Popis úkolu: Děti mají v expozici objevit 3 předměty a mají za úkol ústně popsat, k čemu se exponáty pouţívaly. Čas: 6 minut Komentář: Děti předměty v expozici našli jednoduše, těţší bylo předměty pojmenovat a určit k čemu slouţily. První předmět poznali celkem jednoduše. Další dva jim dělali menší problémy. Trochu jsem jim musela napovídat, ale nakonec sami exponáty poznali.

55

Úkol č. 4

Zadání:

VYBAVUJEŠ SI Z EXPOZICE VOJÁKA ŠVEJKA, JAK HO JOSEFA LADA NAMALOVAL? ZKUS TO TAKÉ.

Název: Nakresli Cíl: Cílem je nakreslit Švejka, tak jak si ho děti z expozice vybavují. Procvičují paměť a jemnou motoriku. Popis úkolu: Jedná se o typ výtvarné, odpočinkové aktivity. Děti procvičí i

jemnou motoriku.

Čas: 10 minut Komentář: Během prohlídky jim bylo naznačeno, ať si obrázek vojáka Švejka dobře prohlédnou. Děti vojáka nakreslili po svém a některé obrázky byly opravdu povedené.

56

Úkol č. 5

Zadání:

NAJDI V EXPOZICI OBRAZ S NÁZVEM „DĚTSKÉ HRY NA JAŘE“ A VYJMENUJ, JAKÉ VŠECHNY HRY TAM DĚTI HRAJÍ. KTERÉ Z NICH SE HRAJÍ I V DNEŠNÍ DOBĚ?

Název: Před lety a dnes Cíl: Cílem je zábavnou formou představit jeden ze známých obrazů Josefa Lady. V tomto úkolu jde o porovnání doby Josefa Lady a dnešní doby prostřednictvím dětí a her, které se dříve hráli. Děti zde procvičují především fantazii a postřeh. Popis úkolu: Děti mají v expozici nalézt tento obraz a společnou diskuzí či sami napsat, jaké hry děti na obraze hrají. Popřípadě jak se liší od těch dnešních. Čas: 10 minut Komentář: Tento úkol jsme řešili společně a děti se rozpovídaly o tom, jaké hry z obrazu hrají i dnes, jaké naopak jiné hrají a co je baví nejvíce. Nakonec nám tento úkol zabral více času, neţ jsem počítala.

57

Úkol č. 6

Zadání:

VŢIJ SE DO ROLE JOSEFA LADY A ZAHRAJ SI NA MALÉHO VÝTVARNÍKA. DOMALUJ OBRÁZEK OD JOSEFA LADY DLE SVÉ FANTAZIE.

Název: Domaluj Cíl: Cílem je poznat obraz Josefa Lady a vţít se do role malíře. Děti zapojují fantazii a procvičují jemnou motoriku. Popis úkolu: Děti mají zábavnou formou domalovat chybějící část obrázku od

Josefa Lady dle vlastní fantazie a jakoukoliv výtvarnou technikou.

Čas: 10 minut Komentář: Při zahájení akce jsem dětem vysvětlila, proč tam je pouze část obrázku a ţe ho mají dokreslit podle sebe, tak jak chtějí, aby obrázek vypadal. Děti úkol moc bavil a obrázky se jim povedly.

Na tuto aktivitu je však potřeba více času a pro opravdu dokonalé výsledky je potřeba např. tuš, vodové či temperové barvy.

58

Úkol č. 7

Zadání:

PROHLÉDNI SI FOTOGRAFII RODNÉHO DOMU JOSEFA LADY A URČI, Z ČEHO MĚLA RODNÁ CHALOUPKA JOSEFA LADY STŘECHU? ZAKROUŢKUJ SPRÁVNOU ODPOVĚĎ.

A) SLÁMA B) ŠINDELE C) PÁLENÉ TAŠKY

Název: Hádej Cíl: Cílem je představit dětem rodnou chaloupku Josefa Lady. Porovnat, co je jinak oproti dnešním domům. Procvičují fantazii a snaţí se porovnávat minulost se současností.

Popis úkolu: Děti si mají prohlédnout fotografii rodného domu Josefa Lady a

určit, z čeho měla dříve střechu. Na výběr mají ze 3 moţností. Dále diskutovat o tom, jak vypadají domy v dnešní době. Čas: 6 minut Komentář: Děti neměli s úkolem sebemenší problémy. Rozpovídali se o tom, jak dříve lidé bydleli (coţ znají pravděpodobně ze skanzenů), co se dnes pokládá na střechu za krytinu apod.

59

Úkol č. 8

Zadání:

VYBARVI SI OBRÁZEK DLE PŘEDLOHY. ZNÁŠ JMÉNA ZVÍŘÁTEK NA OBRÁZKU? KTERÉ PATŘÍ KOMU? SPOJ SPRÁVNÁ JMÉNA ZVÍŘÁTEK ČAROU KE ZVÍŘÁTKU.

Mikeš Pepík Bobeš Pašík Bobík Nácíček

Název: Vybarvi a přiřaď Cíl: Děti procvičují jemnou motoriku a paměť. Popis úkolu: Jedná se o výtvarnou odpočinkovou aktivitu s úkolem. Děti mají

obrázek vymalovat a správně pojmenovat zvířátka.

Čas: 9 minut

Komentář: Oblíbená a jednoduchá aktivita dětí. Zařadila jsem ji do pracovních listů proto, ţe děti rádi omalovávají.

60

4.2 Nový půdní prostor v památníku – výtvarná dílna pro děti, knihovna s badatelnou

Při mých návštěvách a prohlídkách Památníku JL jsem si uvědomila, ţe postrádám prostor pro další práci s dětmi i lidmi, kteří se hlouběji zajímají o dílo Josefa Lady. Proto mne potěšilo, kdyţ jsem zjistila, ţe zde jsou nevyuţité půdní prostory. Ty jsou dnes pouţívány jako běţná půda k odkládání nepotřebných věcí, jako jsou staré poutací tabule, vitríny atp. Po rozhovoru s paní ředitelkou Okresního muzea Prahy – východ v Brandýse nad Labem Mgr. Hanou Závorkovou jsem byla ráda, ţe souhlasí s mým návrhem, aby půdní prostor byl zajímavě vyuţit. Proto jsem se rozhodla navrhnout vyuţití tohoto prostoru včetně nákresu a popisu, jak by v budoucnu mohl vypadat. Vzhledem k tomu, ţe půdní prostor musí být rekonstruován a k rekonstruování půdy budou potřeba finanční prostředky, navrhuji zde i moţné vyuţití čerpání dotace z Evropské unie.

Dnešní stav

Půdní prostor je relativně dobře přístupný z druhého nadzemního podlaţí schodištěm, které ústí do malé chodby. Z ní je moţné se dostat do jedné (v nákresu návrhu A), (foto č. 15, 16) nebo druhé (v nákresu návrhu B), (foto č. 17) části půdy. Kaţdá z částí má velikost 4,5 x 9m a má tři strany skosené s výškou pozednice 0,75m. Součástí trámoví, které je v obou částech, je i vodorovný vazníkový trám. Ten probíhá zhruba uprostřed částí A i B napříč jejich delší stranou. Je 20cm nad stávající podlahou a je 20cm vysoký. Podlaha je tvořena z pálených cihel. Za vstupem do kaţdé části je relativně blízko (1m) umístěn komín. V prostoru A je tento komín řešen atypicky, kdy se zuţuje od základny u podlahy z 1,6m aţ do 0,75m u střechy. Tím prostor rozděluje na dvě průchozí části. Prostor A i B osvětlují dva střešní výlezy. Kromě popsaných dvou prostor je zde ještě jedna místnost (v nákresu označena jako C), která však není přístupná a je vyuţívána výhradně Mgr. Josefem Ladou, vnukem Josefa Lady.

61

Návrh vyuţití půdního prostoru Památníku Josefa Lady v Hrusicích

Knihovna s badatelnou

Prostor označený písmenem A jsem navrhla vyuţít jako knihovnu s badatelnou. Zde by se zájemci mohli podrobně seznámit s Ladovým dílem, především kniţní tvorbou. Knihy by nebyly určeny pro půjčování mimo objekt, ale slouţily by pouze ke studiu ve vybraných prostorách. Měla by zde téţ být moţnost zhlédnout videa a filmy, které o Josefu Ladovi byly natočeny, nebo byly natočeny na jeho motivy. Badatelna by slouţila výhradně zájemcům na objednání. Kromě badatelny by tato místnost mohla slouţit i jako místnost pro různé přednášky či semináře. Avšak prostor je kapacitně omezen, tudíţ by se muselo jednat jen o přednášky s omezeným počtem návštěvníků.

Vybavení by spočívalo ve dvou knihovnách umístěných vpravo a vlevo vedle vstupních dveří, protoţe ostatní části podkroví jsou skosené. Knihovny bych navrhovala uzavřené skleněnými dvířky, a to ze dvou důvodů. Prvním důvodem je to, aby se na knihy neprášilo a zbytečně se nepoškozovaly, a za druhé proto, aby se při různých akcích mohly knihovny uzavřít a zároveň tak zabránit moţným odcizením. Atypicky řešený komín rozděluje prostor na dvě části, které tak budou moci být vyuţity k nerušenému studiu. V kaţdé z nich by byl před knihovnou kulatý stůl s příslušným počtem pohodlných ţidlí. Jako technické vybavení by byl

62 k dispozici televizor s DVD přehrávačem doplněný o sluchátka umístěný zvlášť na stolku z jedné strany komínu.

Pracovní dílna

Prostor označený písmenem B jsem navrhla vyuţít jako pracovní dílnu. Kapacita této místnosti je odhadnuta zhruba na 15 dětí. Zde by převáţně děti ve skupinách pod vedením svých učitelů plnily pracovní úkoly s tématikou Josefa Lady. Pracovní dílny by tedy mohly slouţit k vypracovávání pracovních listů po zhlédnutí expozice, kde by si ţáci nakonec osvojili získané informace či poznatky z návštěvy Památníku JL.

Vybavení by spočívalo ve dvou policových stěnách s pracovním materiálem umístěné po obou stranách vstupních dveří. Jednalo by se především o výtvarné potřeby, jako jsou: papíry, tuţky a pastelky, vodové a temperové bravy či nůţky a lepidla. Součástí místnosti samozřejmě musí být pracovní stoly s příslušným počtem ţidlí, které by byly umístěny pod šikminami střechy. Vzhledem k tomu, ţe v místnosti by se jiţ nenacházely ţádné volné stěny, kde by mohla být vystavena výtvarná díla dětí, navrhuji vţdy od strany komínu ke stěně natáhnout lanko či provaz, na které by se výtvarná díla mohla pomocí kolíčků zavěšovat.

Kromě vyuţití prostor výtvarných dílen pro děti ze škol je moţné prostor vyuţít i pro rodiny s dětmi, kde by mohli společně trávit čas po zhlédnutí expozice. Dále by byla pracovní dílna vyuţita při všech kulturních akcích pořádaných Památníkem JL. Kromě toho by se zde mohly pořádat další kulturní akce, na které doposud nejsou kapacitní prostory. Mám tím na mysli např. čtenářské odpoledne pro děti, hudební či literární odpoledne pro děti s rodiči, různá divadélka (na motivy postaviček z pohádek Josefa Lady) nebo „Noc s Ladou“ – podobná akce, jako je „Noc s Andersenem“72. Do budoucna by bylo moţné zaměstnat na zkrácený úvazek (např. pouze na víkendy) člověka (např. studenta), který by v pracovních dílnách vedl pro děti jakýsi muzejní program související s expozicí v Památníku.

72 Více na http://www.nocsandersenem.cz/.

63

Potřebná rekonstrukce

Aby mohlo být podkroví vyuţíváno dle shora uvedených návrhů, je nutné ho rekonstruovat. Rekonstrukce by spočívala především v zateplení střechy, provedení elektroinstalace a topení. Dále bude nutné vyřešit adekvátní osvětlení, a to buď střešními okny, nebo vhodnými zdroji umělého světla. V pracovní dílně by pak osvětlení bylo přímo nad pracovními stoly. Na posouzení odborníka pak bude, zda ponechat stávající cihelnou podlahu, patřičně ji ošetřit, nebo by bylo nutné ji odizolovat a poloţit novou podlahovou krytinu. Půda vyniká zajímavým trámovím, které dodá po vhodné renovaci celému prostoru osobitý ráz. Součástí trámoví je jiţ zmiňovaný vazníkový trám. Tento důleţitý konstrukční prvek střechy bude muset být zachován. Pro jeho překonání by na vhodném místě mohly být dva schody z jedné a dva schody z druhé strany.

Možnosti financování rekonstrukce

Náklady na rekonstrukci nebudou malé. Jedním z moţných zdrojů financování připadá vyuţití dotačních prostředků.

Jednou z aktuálních výzev REGIONÁLNÍ RADY REGIONU SOUDRŢNOSTI STŘEDNÍ ČECHY v souladu s Regionálním operačním programem NUTS 2 Střední Čechy je výzva 93a v oblasti 2.2 s prioritní osou Cestovní ruch a oblastí podpory Veřejná infrastruktura a sluţby cestovního ruchu73.

Cílem oblasti podpory je: Budování a zkvalitnění infrastruktury pro rozvoj vybraných forem CR na území středních Čech Zlepšení informovanosti turistů a návštěvníků Zvýšení atraktivity turistických destinací na území středních Čech

Mezi podporované aktivity patří: Výstavba, rekonstrukce a obnova objektů pro potřeby poznávacího CR (např. skanzeny, muzea, návštěvnická centra, galerie a obdobná zařízení), vč. pořízení zařízení a vybavení

73 Pokyny pro ţadatele a příjemce pro výzvu č. 93A, Regionálního operačního programu Regionu soudrţnosti Střední Čechy, platnost od 20. 1. 2011, Regionální rada regionu soudrţnosti Střední Čechy.

64

objektů pro potřeby poznávacího CR (např. pořízení vitrín, osvětlení, bezpečnostní zařízení, tvorba expozice vyjma pořízení exponátů).

Příjemci podpory: Středočeský kraj a organizace jím zřízené a zaloţené.

Na projekt je moţné získat aţ 85% způsobilých výdajů. Minimální výše celkových způsobilých výdajů činí 2mil. Kč. Ţádost je moţné podat do 31. 12. 2012. Tento způsob financování se jeví jako vhodný. Je ale zapotřebí mít kvalitní projektový záměr a osobu, která se bude o projekt starat. Jedná se totiţ o administrativně náročnou činnost.

Další moţností získání finančních prostředků je poţádat o dotaci Středočeský kraj. Ten vypisuje výzvy vţdy jednou ročně s termínem podání ţádosti do konce ledna. Zde je moţnost získání finanční dotace limitována maximální výší 300 tis. Kč, coţ se jeví jako nedostačující s ohledem na plánovaný rozsah rekonstrukce. Navíc ve vypsaných výzvách na rok 2011 se neobjevila ţádná, která by pro rekonstrukci mohla být vhodná. Další podmínkou je, ţe o dotaci můţe ţádat obec, občanské sdruţení, nestátní nezisková organizace, obecně prospěšná společnost, občanské sdruţení, spolky, fyzická nebo právnická osoba. Není tedy moţné, ţe by o dotaci ţádal přímo Památník Josefa Lady, potaţmo Oblastní muzeum Praha – východ, protoţe se jedná o organizaci zřízenou krajem74.

Další moţnosti na získání financí potřebných na rekonstrukci jsou spíše teoretické. Mohlo by se ţádat o finanční pomoc obec Hrusice nebo mecenáše, který by byl ochoten investovat do neziskového sektoru.

Shrnutí

V Památníku Josefa Lady je půdní prostor, který by mohl být vyuţit pro další aktivity spojené s Josefem Ladou. Realizace rekonstrukce podkroví však závisí na financích a vůli osob za Památník JL zodpovědných. Vzhledem k tomu, ţe termín podání ţádosti o finanční podporu je aţ do konce roku 2012, je reálné a časově moţné tento projekt na rekonstrukci připravit.

74 Fond cestovního ruchu [online]. Praha: Středočeský kraj, 2009. [cit. 2011-03-22]. Dostupný z WWW: .

65

4.3 Josef Lada žije – doplnění prostor současné expozice

Kdyţ jsem poprvé v rámci psaní této práce navštívila Památník JL, nadchlo mne, ţe jsou v expozici k vidění osobní předměty Josefa Lady, např. jeho dýmka nebo barvy, kterými maloval své obrazy. Avšak tyto předměty jsou samozřejmě uzavřené ve vitríně. V expozici najdeme i osobní fotografie Josefa Lady a první obrázky. Toto vše jsem jiţ zmiňovala v kapitole „Současná expozice“. Celá expozice je samozřejmě zajímavá, ale přeci jen jsem si říkala, ţe tam něco chybí. Něco, co by návštěvníky upoutalo jiţ při prvním vstupu do expozice. Nacházíme se v budově, kterou Josefa Lada postavil, ve které pak ţil i tvořil. Proč tedy tyto výstavní prostory trochu neoţivit, jako by tam Josef Lada stále byl? Mám tím na mysli přiblíţení expozici návštěvníkům tak, aby pocítili, ţe Josef Lady si pouze někam odběhl, ale stále tam je. Vţdyť jsou v expozici vystaveny jeho osobní věci, po stěnách visí jeho obrázky, tak proč třeba nenajít v místnosti rozkreslenou ilustraci?

Velkou inspirací pro mne bylo Podještědské muzeum v Českém Dubu75. Nachází se zde stálá expozice nazvaná „Podještědí národního obrození a Karolíny Světlé“. V této expozici se procházíte bytem Karolíny Světlé, máte moţnost nahlédnout do její pracovny s původním nábytkem, knihovnou a psacím stolem a dalším vybavením (viz příloha č., fotografie č.). V této expozici je samozřejmě originální nábytek z té doby, ale pro návštěvníky je důleţité, ţe nevidí jen expozice, vitríny a vystavené exponáty, ale mají pocit, ţe vešli přímo do bytu Karolíny Světlé. Kdyţ jsem muzeum navštívila, byly na prohlídce přítomny i děti. Svými reakcemi dávaly jasně najevo, ţe je expozice baví, ba dokonce zajímá. Vyptávaly se, ukazovaly na jednotlivé předměty i kusy nábytku. Ihned mne napadlo, ţe něco podobného by mohlo být i v Památníku Josefa Lady v Hrusicích. Jednoduše doplnit expozici o nábytek a předměty Ladovy doby, a tím udělat expozici pro návštěvníky zajímavější a atraktivnější.

Jak jiţ bylo v práci zmíněno, první výstavní místnost je věnována ţivotu Josefa Lady. Tuto místnost navrhuji doplnit pracovním stolem v podobném stylu, jenţ Josef Lada uţíval. Na něm by byly rozloţeny barvy, štětec s vodou, rozkreslený obrázek a vedle například poloţeny jeho brýle. Samozřejmě by se nejednalo o originály, ale o představu, jak Lada ţil a tvořil.

75 Více na http://www.muzeumceskydub.cz/.

66

V další místnosti by mohl být slavný Ladův „ušák“, křeslo, ve kterém seděl a kouřil dýmku. Na zemi malý koberec třeba s jeho „papučemi“, a malý stolek, kde by mohla leţet dýmka s tabákem a poloţená rozečtená kniha. Tyto artefakty většinou návštěvníky nejvíce osloví.

Obdobně uvádí zřídit zámeckou expozici ve své diplomové práci Lenka Sůkalová pomocí ne přímo původních předmětů, a zároveň definuje interiérovou expozici: „Interiérové expozice byly vytvářeny tak, aby připomínaly zámecký interiér, tedy takový interiér, kde jeho majitelé normálně ţili. Většinou nebylo pouţito vybavení původní, ale doplněné např. ze svozů. Některé zachované interiéry byly prezentovány veřejnosti v takové podobě, v jaké se dostaly do rukou státu. To znamená, ţe např. nebylo důleţité, zda v dané místnosti byl nábytek pouze jednoho stylu. Bylo podstatné ukázat interiér a jeho majitele v určité „ţivosti“, takţe v jedné místnosti byl např. nábytek z různých epoch, prostě tak, jak byl původně nakupován majiteli. Byla to vlastně ukázka bydlení posledních majitelů. Nejdůleţitější u ní je, aby byla spojena architektura jako taková s vnitřním vybavením a funkcí. V podstatě tedy u ní jde o propojení vnějšího s vnitřním a následné působení na návštěvníka jako celek“76.

Popisované doplnění expozice by nebylo finančně nákladné. Mnoho věcí by se dalo sehnat v bazaru, ale hlavně se domnívám, ţe mnoho těchto věcí by se dalo sehnat sponzorským darem od lidí z blízkého okolí, kteří je mají na půdě a nepotřebují je. Mimo jiné by nebylo pracné i stěhování expozice, stačilo by pouze posunout či přemístit vitrínu, aby vznikl prostor pro umístění nového nábytku.

4.4 Rozšíření trasy Pohádkové Hrusice

V této kapitole bych ráda navrhla moţné rozšíření či doplnění trasy o významná místa a stavby po Hrusicích, zvané „Pohádkové Hrusice“.

Jak jsem jiţ zmiňovala v kapitole „Akce pořádané Památníkem JL“, vţdy v květnu se v Hrusicích koná turistický pochod „Cesta kocoura Mikeše“, kde nedílnou součástí jsou „Pohádkové Hrusice“. Organizátorem této akce jsou Ladův kraj a obec Hrusice.

76 SŮKALOVÁ, Lenka: Vznik a vývoj expozic na zámcích v Rájci nad Svitavou a ve Valticích. s. 33

67

Na internetových stránkách Ladova kraje77 jsou uvedeny veškeré informace k této akci, včetně mapy. Jedná se o krátkou procházku/trasu po obci Hrusice, kde se na těch nejvýznamnějších místech obce nacházejí informační tabule (foto č. 18, 19), kde nalezneme úryvky z knih Josefa Lady. Tyto úryvky a obrázky se vţdy váţou k místu, kde se zrovna nacházíme. Jak uvádí Ladův kraj na svých internetových stránkách: „…uvidíte místo, kde stál dům, ve kterém se 17. prosince 1887 narodil Josef Lada. Ţil tady také černý kocourek Mikeš se svými lidskými i zvířecími přáteli. Určitě jste zvědaví, jak vypadá místo, kde straší. Na Šmejkalce strašil Mulisák se svým synem Bubáčkem. Oba jsou hrdinové z Ladových Bubáků a hastrmanů. Pamatujete se na tu příhodu, jak se kozel Bobeš učil chodit po zadních nohou a přitom v těch předních drţel hrnek? A kdyţ se ho Mikeš ptal, co to tropí, odpověděl, ţe se učí roznášet pivo. A víte proč, milé děti? Viděl totiţ pivní tácek, na kterém byla fotka kozla, jak nese pivo. A tak se Bobeš rozhodl, ţe se tak nechá také vyfotografovat. Akorát místo nápisu Velkopopovický Kozel, tam bude samozřejmě Hrusický kozel. Nu a tenhle Bobeš bydlel u strýčka Malinovského v obecní pastoušce“78.

Rozhodla jsem se rozšířit mapu o popisy dalších významných staveb Hrusic, protoţe v mapě jsou jiţ tato místa zmíněna. Do původní mapky jsem tedy zakreslila čísla, pokračující za sebou za těmi původními, avšak s rozlišením tvaru označení, aby bylo lépe poznat původní a nově vzniklá čísla.

Nabízí se několik moţností vyuţití této mapky – trasy. Prvním způsobem je ponechání stávajícího pouţití, a to k akci „Pohádkové Hrusice“. Dalším moţným způsobem je ponechání mapky s tím, ţe bude součástí Památníku JL a zájemci budou moci během celého roku poznávat tato místa při návštěvě Hrusic. Zde by bylo potřeba vytvořit informační letáček s níţe uvedenými charakteristikami významných míst, kde si návštěvníci pomocí letáčku a uvedené mapky budou moci tato místa procházet a něco se o nich dozvědět. Zde by bylo nutné se domluvit s Ladovým krajem, zda je toto vyuţití moţné. Popřípadě by mohly existovat dvě verze této mapky. První původní verze by se ponechala a pouţívala by se pouze k turistické akci „Pohádkové Hrusice“. Druhá mapka by vycházela z té první a byla by doplněna o mnou navrţená označená místa (čísla). Tato druhá mapka by byla k dispozici v Ladově památníku, aby návštěvníci mohli

77 Více na http://www.laduv-kraj.cz/turistika/pohadkove-hrusice/. 78 Pohádkové Hrusice [online]. Říčany: Mikroregion Ladův kraj ČR, 2011. [cit. 2011-03-27]. Dostupný z WWW: .

68 navštívit ta místa v Hrusicích, o kterých v památníku slyšeli. Mapka by byla téţ volně k dispozici ke staţení na internetových stránkách Ladova památníku.

Stávající mapa Hrusic s označením míst

69

V stávající mapce jsou jiţ znázorněna významná místa a stavby, jako je kostel, fara, škola apod. Tato místa byla nějakým způsobem spjata s Josefem Ladou – buď je kreslil, psal o nich anebo je navštěvoval.

Informace k jednotlivým stavbám a významným budovám v obci Hrusice: (Jedná se pouze o stavby v Hrusicích, není zde uveden popis všech míst na stávající mapce.)

č. 1 – Fara, budova čp. 43

Původní stará farní budova stojící uprostřed obce naproti kostelu pocházela z konce 18. století, současná podoba fary je z roku 1914 (foto č. 20). Ještě dříve předtím prý stávala na místech současného obecního úřadu dřevěná fara s doškovou střechou. První zmínky o faře jsou jiţ z roku 1359. V období třicetileté války byla ale samostatná farnost zrušena a v roce 1624 začala patřit pod správu farnosti mnichovické. Později, aţ koncem 18. století, konkrétně roku 1785 byla povýšena na samostatnou tzv. lokalii.79 Významným hrusickým lokaliem první poloviny 19. století byl Vojtěch Kramerius, syn známého českého knihkupce a nakladatele Václava Matěje Krameria. V roce 1856 se stala hrusická farnost opět samostatnou a samostatnou zůstala aţ do roku 1953. Během těchto dlouhých let jsou známy celkem čtyři faráři: A. Stradiát, K. Ponc, J. Růţička a poslední J. Brhovský. V dnešní době hrusickou farnost spravuje farář z nedalekých Mnichovic, p. Ivan Kudláček.80

č. 3- Rodný dům Josefa Lady, čp. 15

Josef Lada se narodil v hrusické chaloupce čp. 15 v rodině místního obuvníka. Jeho rodný dům, tak známý z jeho mnoha zobrazení, se nacházel po pravé straně silnice vedoucí z hrusické návsi dolů k potoku. Rodný dům byl v roce 1932 zbourán a na stejném místě byl postaven rodinný domek, který je v dnešní době ve vlastnictví neteře Josefa Lady (foto č. 21). V roce 1958 byla díky péči Vlastenecko – dobročinné obce baráčníků v Hrusicích na této budově odhalena pamětní deska malíře81(foto č. 22).

79 Lokalie - místo spravované samostatným duchovním správcem. 80 OBEC HRUSICE, Kniha o Hrusicích: aneb pohlédnutí do tváře osmi století, s. 155-156 81 Tamtéţ, s. 153.

70

Podobu dřívější budovy je moţné zhlédnout ve zmenšeném měřítku na Stálé výstavě modelů Antonína Jedličky na místním obecním úřadě.

č. 6 - Škola – čp. 32

Významnou historii má i hrusická škola (foto č. 23). Vůbec první údaje o hrusické škole jsou známy z roku 1768, kdy byla prý škola zřízena díky hraběnce z Metsch (kníţecí rod Khevenhueller – Metsch), sídlící na Komorním hrádku, který byl v té době hrusickou vrchností. Původní budova školy bylo dřevěné stavení uprostřed návsi. Místní jednotřídku navštěvovaly nejen hrusické děti, ale dojíţděly i děti z okolních vesnic, jako z Turkovic nebo Lensedel. Dřevěná chátrající budova byla ještě v roce 1820 opravována, ale s rostoucím počtem dětí jiţ nebyla dostačující. Proto byla v roce 1869 postavena nová zděná škola. Budova jiţ byla jednopatrová a počítáno bylo i s bytem pro učitele. Vzhledem k tomu, ţe školu navštěvovalo mnoho dětí z blízkého okolí, byla proto škola roku 1880 rozšířena na dvou a v roce 1897 ještě na trojtřídní, kterou navštěvovalo i více neţ sto ţáků.

V roce 1843 byl vydán německý místopis země české, kde se pod heslem „Hrusitz“ dovídáme, ţe obec má bohatou školní knihovnu. Pečoval o ni jiţ zmíněný Vojtěch Vilém Kramerius.

Ve škole působilo mnoho vynikajících učitelů. Tím prvním byl Karel Chlumecký (1768 – 1794), dále František Podhola, který v hrusické škole učil pětačtyřicet let, řídící učitel Josef Smolák, který zde učil čtyřicet let, a poslední pedagoţka Anna Procházková z Mnichovic, která zde učila poslední školní rok 1976 – 1977, kdy byla škola díky malému počtu dětí zrušena. V následujících několika letech zde byla zřízena mateřská školka, fungující dodnes.

V letech 1893 aţ 1901 navštěvoval hrusickou školu také malý „Pepík Ševců“, tedy Josef Lada. V této době jiţ byla škola trojtřídní a navštěvovalo ji vůbec nejvíce ţáků za celou dobu její existence. V této době jsou také zaznamenávány první pokusy o dětskou mimoškolní činnost. Uskutečnila se úspěšná představení a pořádaly se i školní výlety. Hrusickou školu o několik let později navštěvovali i obě malířovy dcery82.

82 Vítají Vás Ladovy Hrusice, s. 9

71

č. 7 - Hospoda u Sejků – čp. 25

Světoznámou budovou díky Josefu Ladovi je Hospoda u Sejků, stojící přímo uprostřed hrusické návsi (foto č. 24). Původní budova byla jako mnoho dalších dřevěná, později v letech 1884 – 1885 byl dřevěný domek díky hospodskému J. Vávry rekonstruován. V roce 1908 budovu zakoupil J. Černý, který zde hospodu nadále provozoval, ale v roce 1911 ji pronajal Karlu Krausovi. V této době byla hospoda nejen v Hrusicích, ale i v širokém okolí velice známá. Nejslavnější období hospody ale nastalo aţ od roku 1914, kdy hospodu koupil Antonín Sejk s rodinou. Hospodský Sejk spolu se svými pěti syny během několika let rozvinul bohatou obchodní činnost, kdy kromě hospody provozovali ještě řeznictví a obchod se smíšeným zboţím. Po celém kraji si získali velký respekt a uznání, ale i spousty zákazníků. Díky tomu o hospodě začal psát a malovat sám Josef Lada, který měl s hospodským Sejkem velmi přátelský vztah. V padesátých letech byla hospoda Sejkům vyvlastněna. Po smrti Antonína Sejka v roce 1964 převzal ţivnost jeden z jeho synů, Antonín. I za jeho působení měla hospoda velký úspěch a patřila k velmi vyhledávaným. Se svou manţelkou Ludmilou vedli ţivnost aţ do roku 1960, kdy hospodu zabralo SD Jednota. Antonín Sejk ml. zajišťoval pohostinství aţ do roku 1984. V témţe roce onemocněl a musel svoji práci ukončit. O tři roky později svému onemocnění podlehl. Poté nemovitost vlastnila a dosud vlastní jeho dcera Alena, provdaná Kopecká. Hospodu provozuje aţ do současnosti nájemce Petr Mach83.

č. 8 - Kostel sv. Václava

Nejcennější hrusickou historickou památkou, zapsanou v seznamu památek chráněných státem, je bezpochyby bývalý farní kostel sv. Václava (foto č. 25). První zmínku o této stavbě nalezneme v historii hrusické farnosti jiţ před rokem 1200. Architektonicky se jedná o románský kostel ze 13. století zakončený apsidou, vystaven na místě dřívější dřevěné kaple. Na postavení tohoto kostela se podíleli mniši ze Sázavského kláštera.84 Díky úpravám v roce 1973 se zjistilo, ţe kostel byl v období gotiky přestavován, ale k obsáhlejší rekonstrukci došlo v polovině 16. století, kdy byly provedeny především vnitřní úpravy: více neţ o metr se zvýšila podlaha, strop (dřevěný) byl vyměněn za masivní klenbu a okna původně románská a z části gotická se vyměnila za současná. Nejcennější součástí kostela a jedním z dokladů románské architektury je

83 OBEC HRUSICE, Kniha o Hrusicích: aneb pohlédnutí do tváře osmi století, s. 154. 84 Klášter najdeme ve městě Sázava. Nejstarší zmínky o klášteru sahají do roku 1032. U jeho zrodu stáli kníţe Oldřich a svatý Prokop, tehdy poustevník, kolem něhoţ se zde tvořila skupina následovníků jiţ asi od roku 1009. Kníţe Oldřich v roce 1032 tuto komunitu povýšil na benediktinský klášter.

72 portál se sloupy, který byl pravděpodobně při úpravách zazděn, později byl díky bouřce v roce 1853 znovu objeven. Ve věţi kostela byly umístěné tři zvony, po první světové válce zůstaly pouze dva. Dříve se u kostela nacházel hrusický hřbitov, který zde slouţil i pro ostatní okolní vesnice (Mirošovice, Senohraby, Lensedly, Turkovice, Třemblaty atd.), ale roku 1832 se zde přestalo pohřbívat a byl vystaven hřbitov nový, na konci Hrusic směrem do Mnichovic85.

Vejdeme – li dovnitř kostela, zaujme nás obraz z roku 1919, kde je zobrazena jedna z legend sv. Václava. Dominantou vnitřního vybavení kostela ale bezpochyby je barokní oltář, který pochází z druhé poloviny 18. století. Do kostela byl umístěn v roce 1789. Dodnes ale není jisté, zda oltář pochází z kostela sv. Michala na Starém Městě nebo z kostela sv. Mikuláše ze Staroměstského náměstí v Praze. Součástí oltáře jsou také sochy sv. Marie, sv. Prokopa a sv. Vojtěcha, později roku 1809 byla ještě na vrchol oltáře umístěna socha sv. Václava. V kostele také nalezneme kazatelnu, která je stejně jako boční oltáře v pseudorománském stylu. Na stěně kostela je zavěšeno 14 obrazů Kříţové cesty, ke kterým zhotovil umělecké rámy truhlář Jan Kulhánek z Lensedel. Dalším jeho uměleckým dílem je křtitelnice, která je umístěna u postranního oltáře. Později ve 20. století proběhly menší úpravy jako například osvětlení celého kostela, byly nainstalovány elektrické zvony a do vstupních prostor byla zasazena ozdobná mříţ86.

č. 9 - Obecní úřad

Budova současného obecního úřadu byla postavena v roce 1956 (foto č. 26). Ještě předtím sídlil tehdejší místní národní výbor v budově hrusické školy. Ještě před druhou světovou válkou byla úřadovna obecního zastupitelstva vţdy v domě starosty obce. Kromě úředních místností se v budově ještě nachází místní lidová knihovna a v zasedací místnosti byla v roce 1994 otevřena stálá expozice jiţ zmíněných modelů Antonína Jedličky, která návštěvníkům poskytuje plastický obraz minulosti obce a Ladovských tradic. Zadní část budovy pak slouţí jako hasičská zbrojnice87.

85 Vítají Vás Ladovy Hrusice, s. 8 86 Z historie obce Hrusice [online]. Hrusice: Obec Hrusice ČR, 2011. [cit. 2011-02-20]. Dostupný z WWW: . 87 Tamtéţ

73

č. 10 - Bývalý klášter – čp. 73

Stejným směrem jako Ladův památník, z Hrusic do Hrušova, se po levé straně silnice nachází další z významných budov vesnice – bývalý klášter (foto č. 27). Budova byla postavena v roce 1898 jako letní sídlo „Norberta“ pro jistého pana Stránského, praţského obchodníka. Mnoho let také těmto účelům sídlo slouţilo. Avšak ve třicátých letech musela rodina svoji letní vilu kvůli finanční situaci prodat. Dům byl v draţbě prodán České katolické charitě, která ho předala III. řádu sv. Františka (ţenská větev), který zde zřídil tzv. „noviciát“.88 Řadové sestry v obci působily aţ do roku 1950, neţ byly násilně vystěhovány. Od tohoto roku byla majetkem MNV aţ do roku 1991 a bylo zde postupně zřízeno skladiště, mateřská škola i byty. V osmdesátých letech přešla budova do správy tehdejšího federálního ministerstva vnitra, které ji vyuţívalo jako sklad civilní obrany. Začátkem 20. století byl celý objekt i pozemkem restituován zpět III. řádu sv. Františka. Česká katolická charita ho ale vyuţívala jako sklad a v přístavku byl jeden byt. V roce 1998 koupila tuto nemovitost obec Hrusice, která opravou a rekonstrukcí zřídila ještě čtyři obecní byty. V současné době je v budově bývalého hrusického kláštera šest bytových jednotek89.

č. 11 - Památník Josefa Lady – čp. 115

Na konci vesnice směrem do Hrušova stojí po pravé straně v zahradě vila, kterou zde nechal v roce 1935 postavit pro sebe a svou rodinu Josef Lada. Po smrti malíře zůstal dům v majetku autorovy dcery Aleny, která jej ale v roce 1962 věnovala státu, aby slouţil jako památka slavného malíře a hrusického rodáka. Teprve aţ po deseti letech byla v budově zřízena Pamětní síň Josefa Lady, která si získala přízeň mnoha návštěvníků Hrusic. Díky této skutečnosti a aktivitě Aleny Ladové s rodinou byla celá budova roku 1986 rekonstruována a přeměněna na Památník Josefa Lady, který je spravován Okresním muzeem Prahy – východ v Brandýse nad Labem90.

88 Noviciát je období, po které čekatelé na vstup do katolického řeholního společenství (novic, resp. novicka) ţijí společně s řeholníky (resp. řeholnicemi). Připravují se tak na skládání slibů, ţivot ve společenství a mají moţnost zváţit, zda si do něj skutečně přejí vstoupit. Délka noviciátu se u různých společenství liší, obvykle trvá rok, ale například u jezuitů jde o roky dva.

89 OBEC HRUSICE, Kniha o Hrusicích aneb pohlédnutí do tváře osmi století, s. 159. 90 Z historie obce Hrusice [online]. Hrusice: Obec Hrusice ČR, 2011. [cit. 2011-02-20]. Dostupný z WWW: .

74

Návrh dalších míst s popisem

9

6 7 8

10

6

6

11

6 Další navržená místa s popisem

75

4 Závěr

Památník Josefa Lady v Hrusicích je jiţ 25 let navštěvován dětmi i dospělými. Proto ve své diplomové práci popisuji nejenom historii a vznik Památníku JL, ale zároveň jsem se v praktické části práce snaţila o navrţení vylepšení Památníku JL, a to jak o rozšíření prostor, tak i o vylepšení sluţeb pro dětské návštěvníky. Všichni návštěvníci mají moţnost vrátit se do dětských let s kocourem Mikešem, hastrmany, vílami a jinými pohádkovými bytostmi. Památník však v sobě skrývá i další výtvarné i literární zdroje poznání.

V úvodní kapitole jsem se věnovala pojmu památník. Uvádím zde různé typy památníků a jejich charakteristiku, jak u nás tak, i v zahraničí. Další kapitola jiţ pojednává o Památníku JL v Hrusicích. Na začátek jsem se věnovala Josefu Ladovi, konkrétně jeho ţivotu a tvorbě. Popisovala jsem jeho ţivot od narození, jeho počátky tvorby i jeho ţivot v Hrusicích. Rozhodla jsem se i v této kapitole zmínit dceru Josefa Lady, Alenu Ladovou, která šla ve šlépějích svého otce a také výtvarně tvořila. Zde jsem se snaţila, abych nastínila jejich ţivoty, včetně jejich seznamu děl. Následně jsem zařadila i podkapitolu historie Hrusic, kde se Památník Josefa Lady nachází. Zmiňuji zde historii obce od prvního osídlení, vývoj počtu obyvatel i významné události a oslavy. V dalších podkapitolách jsem se věnovala zaloţení Památníku JL v Hrusicích, zmínila jeho historii a samozřejmě první expozici, kde uvádím i Ideový záměr expozice – tak jak byl kdysi sepsán tehdejším ředitelem Okresního muzea pro Prahu - východ. Neméně důleţitou kapitolou, kterou jsem se dostala k současnému památníku, byla kapitola o současné expozice. Zde čtenáře detailně seznamuji s expozicí tak, jak ji mohou v dnešní době vidět. Ve spojitosti se současnou expozicí jsem zařadila do této kapitoly i „Akce pořádané památníkem“. Tato kapitola také uzavřela teoretickou část práce.

Následuje kapitola „Praktické návrhy vylepšení Památníku JL“, ve které jsem se především rozhodla pro památník vytvořit pracovní listy pro děti. Nejprve jsem se věnovala podkapitole, kde jsem vysvětlila pojem „pracovní listy“. Na základě studijního materiálu Markéty a Nikoly Křístkových jsem také zmínila rozdělení pracovních listů. V této části diplomové práce jsem také

76 poukázala na několik podstatných bodů, kterých je důleţité se při tvorbě pracovních listů pro dětské návštěvníky drţet. Za důleţité jsem také povaţovala zmínit podkapitoly jako je práce s dětským návštěvníkem, kde jsem vysvětlila pojmy jako muzeum, muzejní pedagogika nebo vztah školy a muzea. Dále bylo nezbytné charakterizovat schopnosti a dovednosti dětí dvou skupin, pro které jsem se rozhodla pracovní listy vytvářet. Následně jsem povaţovala za důleţité i zmínit, jak jsem při tvorbě pracovních listů postupovala. Poté jiţ následují ryze praktické kapitoly, tedy samotné grafické zpracování pracovních listů pro obě skupiny dětí. Zde jsem měla moţnost vyzkoušet si osvojené poznatky ze studia i v praxi.

Kromě vytvoření pracovních listů jsem si dala za cíl i navrhnout Památníku JL určitá vylepšení. V první řadě mým cílem bylo především vybudování pracovních dílen pro děti a badatelnu s knihovnou, kde jsem navrhla i grafický nákres zmíněných místností včetně vybavení i navrţení financování z dotace Evropské unie. Kromě vyřešení půdního prostoru jsem se snaţila i obohatit současnou expozici a to o doplnění nábytku z doby Josefa Lady. Návštěvníci by tak měli moţnost vejít nejen do prostředí, které známý umělec vybudoval a kde ţil ale kde v postatě ţije dodnes.

Na závěr své práce jsem zařadila rozšíření stávající trasy po Hrusicích s názvem „Pohádkové Hrusice“ o významné stavby v Hrusicích. Domnívám se, ţe obec se můţe pyšnit zajímavou historií některých staveb, které se nějakým způsobem dotýkaly i ţivota či tvorby Josefa Lady. V práci jsem uvedla nastudovanou historii těchto staveb, rozšířila jsem i stávající mapku o nová místa a zároveň zde do budoucna navrhuji vytvoření letáčku s mapou a popisem těchto míst. Zájemci památníku by po zhlédnutí expozice v památníku mohli mít moţnost se seznámit i s dalšími zajímavostmi Hrusic.

Jak jsem zmiňovala v úvodu, za cíl mé práce jsem si stanovila vytvoření jakési souhrnné publikace o Památníku Josefa Lady v Hrusicích. Domnívám se, ţe v tomto směru jsem shromáţdila základní fakta o historii i současnosti Památníku JL, o obci Hrusice i samotném Josefu Ladovi.

Za praktickou část práce jsem si stanovila vytvoření pracovních listů pro děti. Cílem bylo nejen vytvoření pracovních listů pro děti ale i další moţnosti návrhů na vylepšení, jako například při řešení, kde by děti mohli pracovní listy vyplňovat.

77

Domnívám se, ţe na základě této práce jsem projevila znalosti nejen ve vyhledávání a studování materiálů a faktů jak v jazyce českém, ale i německém, ale zároveň prokázala, ţe dovedu pracovat s grafickými programy a na základě psaní této práce zuţitkovat své znalosti i v budoucím ţivotě.

78

Resumé

Tématem mé magisterské práce je Památník Josefa Lady v Hrusicích. Práci jsem pomyslně rozdělila na dvě části, teoretickou a praktickou. V první části práce definuji pojem památník obecně, dále zmiňuji základní informace o ţivotě a díle Josefa Lady a Aleny Ladové, dále historii obce Hrusice a zaloţení Ladova památníku. Kromě historie zde popisuji Památník JL v současnosti. V druhé části práce navrhuji pracovní listy pro dětské návštěvníky. Dále navrhuji rekonstrukci podkroví pro vyuţití pracovní dílny pro děti a badatelny s knihovnou. Zároveň navrhuji doplnění prostor současné expozice o nábytek z doby Josefa Lady. Na závěr práce navrhuji rozšíření trasy v Hrusicích – „Pohádkové Hrusice“ o další významná místa.

79

Seznam použité literatury

Monografie

FORMÁNEK, Václav. Josef Lada. Praha: Odeon, 1981. 65 s.

HLAVÁČEK, Luboš. Josef Lada. Praha: Horizont, 1986. 129 s.

HOLEŠOVSKÝ, František. Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládeţ. Praha: Albatros, 1989. 455 s.

JŮVA, Vladimír. Dětské muzeum: edukační fenomén pro 21. století. Brno: Paido, 2004. s. 136.

KERN, Hans a kolektiv: Přehled psychologie. Praha: Portál, s. r. o., 2000. s. 177

KŘÍSTKOVÁ, Markéta – KŘÍSTEK, Nikola. Pracovní listy: studijní materiál. Praha 2004.

LADOVÁ, Alena. Můj táta Josef Lada. 2. vyd. Praha: Riosport – press, 1999. 193 s. ISBN 80-86221-19-9.

OBEC HRUSICE. Kniha o Hrusicích: aneb pohlédnutí do tváře osmi století. Praha: Onyx, 2005. 205 s. ISBN 80-86788-33-4.

PRŮCHA, Jan - WALTEROVÁ, Eliška - MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. 4. aktual. vyd. Portál, s.r.o.: Praha, 2003. s. 322. ISBN 80-7178-722-8.

ŠULOVÁ, L. Repetitorium vybraných poznatků vývojové psychologie, in Mertin In Mertin, V. a kol., Psychologie pro učitelky mateřské školy 1. vyd. Praha: Portál, 2003 ISBN 80-7178-799-X.

VÁGNEROVÁ, Věra. Kognitivní a sociální psychologie ţáka základní školy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001. s. 86.

80

Vícesvazková monografie

Universum: všeobecná encyklopedie. 7 díl, Or–Q. Praha: Euromedia Group, k. s. - Odeon, 2001. ISBN 80-207-1069-8 (7 díl). ISBN 80-207-1060-4 (soubor).

Všeobecná encyklopedie: ve čtyřech svazcích. 3 díl, m-r. Praha: Nakladatelský dům OP. Praha, 1997. ISBN 80-85841-35-5 (3 díl). ISBN 80-85841-17-7 (soubor).

Ostatní zdroje

Oblastní muzeum Praha – východ v Brandýse nad Labem – Stará Boleslav. Návštěvnost - 2004 Oblastní muzeum Praha – východ. Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, 2004.

Oblastní muzeum Praha – východ v Brandýse nad Labem – Stará Boleslav: Památník Josefa Lady Hrusice 2011. Brandýs nad Labem – Stará Boleslav: Oblastní muzeum Praha – východ. 1 leták. Sloţený list.

Okresní muzeum Praha – východ. Vítají Vás Ladovy Hrusice: K 110. Výročí narození a 40. Výročí úmrtí Národního umělce Josefa Lady. Pardubice: 1996. 28 s.

Okresní muzeum Praha – východ v Brandýse nad Labem: Projektový úkol. Jaroslav Pochman, 1981.

POCHMAN, Jaroslav. Projektový úkol. Brandýs nad Labem: Okresní muzeum Praha – východ, 1981. 17. s.

ŢALMAN, Jiří. Ideový záměr expozice v Památníku národního umělce Josefa Lady v Hrusicích. Brandýs nad Labem: Okresní muzeum Praha – východ, 1981. 2. s.

ŢALMAN, Jiří. Průvodcovský text pro památník. Brandýs nad Labem: Okresní muzeum Praha – východ, 1981. 6 s.

81

Soukromý archiv Zdeny Burianové

Soukromý archiv Jiřího Petrů

Bakalářské a magisterské práce

KOVÁŘOVÁ, Gabriela: Grafomotorika dítěte v předškolním věku. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra speciální pedagogiky, 2008. 47 s. Diplomová práce. Vedoucí práce PhDr. Ilona Bytešníková, Ph.D.

SŮKALOVÁ, Lenka: Vznik a vývoj expozic na zámcích v Rájci nad Svitavou a ve Valticích. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav archeologie a muzeologie, 2009. 104 s. Diplomová práce. Vedoucí práce Mgr. Pavel Holman.

Elektronické zdroje

Adresář muzeí a galerií České republiky [online databáze]. Praha: Asociace muzeí a galerií ČR, 2011. [cit. 2011-03-16] Dostupný z WWW:

A National Register of Historic Places Travel Itinerary [online databáze]. Washington: National Park Service USA, 2009. [cit. 2011-03-15]. Dostupný z WWW:

Denkmalsanierung.de [online]. Kaarst: Päffgen GmbH D, 2011. [cit. 2011-04-10]. Dostupný z WWW:

Denkmäler [online]. Itzehoe: Internet Services D, 2011. [cit. 2011-04-10]. Dostupný z WWW:

Deutsches Wörterbuch von Jacob Grimm und Wilhelm Grimm [online databáze]. Trier: Universität Trier D, 2010. [cit. 2011-04-10]. Dostupný z WWW:

82

Fond cestovního ruchu [online]. Praha: Středočeský kraj, 2009. [cit. 2011-03-22]. Dostupný z WWW: .

Goethe Museum Düsseldorf [online]. Düsseldorf: Goethe-museum Düsseldorf, Anton–und- Katharina-Kippenberg- Stiftung D. [cit. 2011-04-05]. Dostupný z WWW:

Památník Josefa Lady Hrusice [online]. Brandýs nad Labem – Stará Boleslav: Oblastní muzeum Prahy – východ ČR, 2011. [cit. 2011-03-23]. Dostupný z WWW: .

Pohádkové Hrusice [online]. Říčany: Ladův kraj ČR, 2011. [cit. 2011-03-27]. Dostupný z WWW: .

Vězení STASI [online]. Berlin: Gedenkstätte Berlin-Hohenschönhausen D, 2011. [cit. 2011-04- 13]. Dostupný z WWW: .

ZÁBRODSKÁ, Stanislava. Alena Ladová. [online databáze]. Citarny.cz, 2008. [cit. 2011-03- 10]. Dostupný z WWW:

Základní údaje o obci [online]. Hrusice: Obec Hrusice ČR, 2011. [cit. 2011-02-20]. Dostupný z WWW: .

Z historie obce Hrusice [online]. Hrusice: Obec Hrusice ČR, 2011. [cit. 2011-02-20]. Dostupný z WWW: .

83

Seznam příloh

Příloha č. 1 Seznam památníků v České republice Příloha č. 2 Portrét Aleny Ladové od Josefa Lady Příloha č. 3 Dopis Josefa Lady příteli na ministerstvo drah Příloha č. 4 Dopis Josefa Lady panu řediteli, učitelského sboru a dětem Příloha č. 5 Celkový seznam tvorby Josefa Lady Příloha č. 6 Dopis Josefa Lady nakladatelství Orbis Příloha č. 7 Celkový seznam tvorby Aleny Ladové Příloha č. 8 Ideový záměr exposice v Památníku národního umělce Josefa Lady v Hrusicích Příloha č. 9 Libreto, scénář expozice památníku a instalace od Jana Vrány Příloha č. 10 Tištěný průvodce památníkem v japonštině

Fotografie

Foto č. 1 Josef Lada Foto č. 2 Alena Ladová Foto č. 3 Památník Josefa Lady Foto č. 4 Zahrada Památníku Josefa Lady s herními prvky Foto č. 5 Vstupní prostor památníku - pokladna Foto č. 6 - 14 Expozice Foto č. 15, 16 Půdní prostor - část pro návrh A Foto č. 17 Půdní prostor - část pro návrh B Foto č. 18 Pohádkové Hrusice – cedule Foto č. 19 Pohádkové Hrusice - mapa Foto č. 20 Fara Foto č. 21 Místo rodného domu Josefa Lady Foto č. 22 Pamětní deska na místě rodného domu Josefa Lady Foto č. 23 Škola Foto č. 24 Hospoda u Sejků Foto č. 25 Kostel sv. Václava Foto č. 26 Obecní úřad Foto č. 27 Bývalý klášter