Janáčkova Akademie Múzických Umění V Brně

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ

Hudební fakulta Katedra jazzové interpretace Obor kytara

Skladby The Beatles v aranžmá jazzových hudebníků Bakalářská práce

Autor práce: Martin Bertič Dis. art Vedoucí práce: doc. MgA. Vilém Spilka Oponent práce: B. A. David Dorůžka

Brno 2018

Bibliografický záznam

BERTIČ, Martin. Skladby The Beatles v aranžmá jazzových hudebníků [Compositions of The Beatles in Arrangements of Jazz Musicians]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Fakulta, Katedra jazzové interpretace, 2018. Vedoucí práce doc. MgA. Vilém Spilka

Anotace

Bakalářská práce „Skladby The Beatles v aranžmá jazzových hudebníků“ pojednává o tom, jakým způsobem aranžovali a interpretovali vybraní jazzoví hudebníci jednotlivé skladby britské hudební skupiny The Beatles. Pomocí analýzy skladeb v originálu i cover verzi se snaží identifikovat improvizační výrazové prostředky jazzových interpretů.

Annotation

Bachelor thesis “Compositions of The Beatles in Arrangements of Jazz Musicians” deals with arrangement methods and interpretations of particular songs of the British music band The Beatles by various jazz musicians. It strives to identify improvisational means of expression of jazz performers by analyzing original songs and their covers.

Klíčová slova

Jazz, The Beatles, cover verze, aranžmá, interpretace, analýzy Keywords

Jazz, The Beatles, cover version, arrangements, interpretation, analysis

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu.

V Brně dne 7. května 2018 Martin Bertič Dis.art

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu práce doc. MgA. Vilému Spilkovi i všem pedagogům Katedry jazzové interpretace, u kterých mi bylo velkou ctí studovat. Zároveň děkuji i rodině za poskytnutou podporu.

OBSAH

ÚVOD……………………………………………………………………………...... 6

STAV BÁDÁNÍ…………………………………………...... 7 1. HISTORIE THE BEATLES…………………………………………………...... 8

2. VYMEZENÍ POJMŮ………………………………………………………………………..11

2.1 Cover verze………………………………………………………….………………..11

2.2 Aranžmá…………………………………………………………………………….…12

2.3 Hudební interpretace…………………………………………………...... 13

2.4 Hudebni analýza……………………………………………………..……………....13

3. PÍSNĚ THE BEATLES………………………………………………………...………...…15

3.1 And I Love Her……………………………………………………...……………….15

3.2 Michelle…...……………………………………………………………….……..…...23

3.3 Blackbird…………………………………………………………...... ……27

3.4 In My Life…………………………………………………………………………….30

4. PŘEHLED DALŠÍCH POPULÁRNÍCH PÍSNI THE BEATLES V COVER VERZÍCH JAZZOVÝCH HUDEBNÍKŮ………………………………………………...33

5. ZNÁME ALBA JAZZOVÝCH HUDEBNÍKŮ, KTERÉ OBSAHUJI POUZE PÍSNĚ THE BEATLES……………………………………………………...………………....35

ZÁVĚR……………………………………………………………………………………………...36

SHRNUTÍ...... …………………………………………...... 37 SUMMARY……………………………………...... 37

POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE…………………………………………………...….38

SEZNAM PŘÍLOH……………………………………………………………………………...39

PŘÍLOHY……………………………………………………………………………………...…..39

ÚVOD

Písně The Beatles si svou bohatou a nápaditou pestrostí získaly ve světě obrovský obdiv. Díky tomu vzbudily zájem tisíců interpretů, ať už zpěváků nebo instrumentalistů nejrůznějších hudebních žánrů a seskupení. Mezi prvními hudebníky, kteří upravovali písně The Beatles a činí to dodnes, jsou představitelé jazzové hudby. Touto prací bych chtěl jejím čtenářům prezentovat různé verze známých písní této kapely v interpretaci jazzových muzikantů. Formou hudební analýzy, recenze a uvedením krátkých notových ukázek jsem se snažil přiblížit, jak jednotliví hudebníci pracují s daným materiálem, který už předtím existoval a o kterém vědí, že funguje. V první části práce se zaměřuji na historii kapely a terminologii, která souvisí s danými tématy. V druhé části rozebírám a porovnávám konkrétní písně The Beatles v cover verzích a na některých známých albech jazzových osobností. Cílem práce je i objasnit a přiblížit individuální přístup jazzových hudebníků k svým aranžmá a zároveň najít odpovědi na otázky:  „Proč si jazzoví hudebníci vybírají populární písně proč právě The Beatles?“  „Do jaké míry dodrželi originalitu původního materiálu a zda zachovali náladu skladby či její harmonii?“  „Jaký nejčastější repertoár The Beatles je využíván v cover verzích?“  „Jaké popularity dosahují písně převzaté jazzovými interprety?“

STAV BÁDÁNÍ

V archívech závěrečných prací jsem zjistil, že tomuto tématu zatím nebyla věnována pozornost. Na internetových portálech závěrečných prací, jako je například Theses,1 jsem nenašel práci, která by se věnovala skladbám The Beatles v aranžmá jazzových hudebníků. Podobnou tematikou, ale z pohledu jiného žánru, než je jazz, se zaobíral student Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně Petr Nemeškal. Ve své magisterské diplomové práci „Interpretace skladeb The Beatles v komorní hudbě“ se věnuje problematice smyčcového kvarteta. Kromě toho se stať dotýká osobnosti Luboše Krtičky, který je aranžérem skladeb The Beatles pro komorní Wihanovo kvarteto. Ke zkoumání okruhů, kterým se věnuji ve své práci, mi také pomohly rozhovory s významnými muzikanty, které jsem vedl (např. Peter Lipa, Al di Meola a Gilad Hekselman), a také sledování rozhovorů na internetu.

1 Odkaz dostupný na www: 7

1. HISTORIE THE BEATLES

Členové: John Lennon (John Winston Lennon): 9. 10. 1940, Liverpool, Velká Británie - 8. 12. 1980, Manhattan, New York, USA Paul McCartney (James Paul McCartney): 18. 6. 1942, Liverpool, Velká Británie George Harrison: 25. 2. 1943, Liverpool, Velká Británie - 29. 11. 2001, Los Angeles, Kalifornie, USA Ringo Starr (Richard Starkey): 7. 7. 1940, Liverpool, Velká Británie

John Lennon se v roce 1957 jako leader školní kapely „Quarrymen“ seznámil s Paulem McCartneym. Ten Johnovi představil svého přítele, tehdy jen čtrnáctiletého George Harrisona. Skupina prošla několika změnami názvu, od Johnny & the Moondogs, Beatles, Silver Beatles, až k výslednýmThe Beatles. Vyměnili se i někteří členové. Bubenický post zpočátku zastával Pete Best. Po ukončení působení v Německu, kde hraním získala mnoho vědomostí a zkušeností, se kapela usídlila opět v Liverpoolu, konkrétní v klubu „The Cavern“, kde hrávali téměř každý den. Na konci roku 1961 se začal o The Beatles zaujímat Brian Epstein. Když přišel do známého klubu, byl velmi překvapen tím, co viděl. The Beatles měli v sobě něco úplně jiného, než ostatní účinkující. Tím nejpodstatnějším bylo charisma. Hudebníci hráli s plným nasazením jako o život. Na pódiu jedli, pili, bavili diváky, zkrátka co dosud neviděl a nezažil na žádném jiném vystoupení. Od ledna 1962 se Brian Epstein stal oficiálním manažerem The Beatles. 2 The Beatles po několikerých neúspěšných pokusech v různých nahrávacích studiích v Liverpoolu nakonec přistoupili k nahrávce v londýnském studiu Parlophone. Vyskytnul se ale problém – bubeník Pete Best v tomto termínu nemohl přijet. The Beatles oslovili svého kamaráda Ringa Starra, aby přišel zaskočit. Hudební režisér Parlophonu George Martin, později producent The Beatles, nejprve odmítl povolit, aby Ringo Starr v nahrávce bubnoval. On sám pozval na nahrávání jiného bubeníka - Andyho Whitea, později známého spoluprací např. s T. Jonesem,

2www.beatles-tribute-band-uk.co.uk/history.htm

R. Stewartem apod. Jeho působení v The Beatles však skončilo bezprostředně po nahrávce, protože skupina trvala na Ringovi i pro všechny budoucí nahrávky a vystoupení3. A pak už s Ringem The Beatles pokračovali v dobývání nejen Velké Británie, ale doslova celého světa. 4 Psát podrobněji o nejvlivnější kapele minulého století, kterou zná každý a která změnila nejen rock and roll, ale doslova tvář hudby navždy, by bylo asi zbytečné. Existuje o ní obrovský počet knih, časopisů, několik dokumentárních i hraných filmů a množství článků. Pokusím se ještě shrnout několik zajímavých faktů a momentů, které možná o The Beatles nejsou úplně známy. Své první album nahráli za jeden den, přesněji jen za dvanáct hodin. Nahrávání trvalo od rána do večera a po celou dobu pili jen mléko. Hlavní vokály poslední písně „Twist and Shout“ měl zpívat John Lennon. Po dvanácti hodinách už byl tak ochraptělý, a možná i díky tomu z ní udělal jednu z nejlepších písní tohoto alba /vydaného 22.3.1963/. Deska se okamžitě vyšplhala na první příčku hitparád a zůstala tam 30 týdnů, dokud ji nevytlačilo jejich další album With The Beatles. První album „Please, Please Me“ znamenalo začátek beatlemánie ve Velké Británii. The Beatles zároveň ukončili vystupování v Cavern Clubu a začali koncertovat po celé Evropě a brzy i po celém světě. Během let 1963 a 1964 odehráli více než 200 velkých koncertů, natočili třetí album a současně i svůj první film „A Hard Day's Night“. Pro skupinu to byly velmi náročné a vyčerpávající roky, ale rozhodně nebyly toho druhu poslední. V dubnu 1964 dosáhli The Beatles dodnes nepřekonaný historický rekord. V prestižním americkém žebříčku Billboard Hot z roku 1964 obsadili jejich písně prvních pět míst. Tento monopol jim zajistily písně „Can't Buy Me Love“; „Twist and Shout“; „She Loves You“; „I Want to Hold Your Hand“ a „Please, Please Me“.5 The Beatles byli první kapelou v historii, která uspořádala koncert na stadionu. S narůstajícím množstvím beatle-maniaků se zvyšovala i potřeba větších koncertních prostor, a tak manažeři uspořádali vystoupení na Shea Stadium v New Yorku. Tento koncert měl od začátku nádech katastrofy – publikum tvořily z velké části omdlévající fanynky, které sice byly od pódia vzdáleny několik desítek metrů,

3www.bbc.com/news/entertainment-arts-35762623 4https://ca.wikipedia.org/wiki/The_The Beatles 5https://fici.sme.sk/ 9 ale jejich vřískot přehlušil i hudební nástroje. Ohlušení The Beatles jen matně tušili, co hrají. Nejtěžší to měl bubeník Ringo. Orientoval se prý pouze podle toho, jak si ostatní členové kapely před ním podupávali nohou do rytmu. Hudebně se The Beatles postupně začali odklánět od jednoduchých textů o lásce a začali experimentovat se zvuky různých nástrojů (např. indický strunný nástroj sitár ve skladbě Norwegian Wood) i hraním se smyčcovým kvartetem (např. píseň Yesterday), dokonce i s celým orchestrem (A Day In The Life). „The Beatles použili sitár, protože George Harrison se během amerického turné seznámil s kapelou The Byrds, kteří jej přivedli k indické hudbě. Oni sami se přitom inspirovali od jazzového saxofonisty Johna Coltranea. Takže vliv byl vzájemný. Dílo The Beatles je uzavřené, ale jejich písničky mnohdy najdete v nových, někdy velmi překvapivých verzích, jako jsou třeba interpretace jazzového pianisty Brada Mehldaua. A takových příkladů je nespočet.“6 The Beatles jako skupina spolu naposledy veřejně koncertovali na střeše svého nahrávacího studia 30. ledna 1969 a tehdy vznikl i film „Let It Be“. V létě 1969 skupina natočila své poslední studiové album“- „Abbey Road“. 60. léta byly jednou z nejzajímavějších dekád minulého století, což se projevilo částečným liberalismem i u nás. Velmi záhy potom, co se The Beatles objevili na scéně, mohla vyjít kniha Jiřího Černého „Poplach jménem The Beatles“. V Supraphonu potom také začaly vycházet různé licenční desky. Nejdříve to byla původní kompilace od EMI Oldies (but goldies), ale časem nám EMI dovolila vytvářet vlastní kompilace, potažmo vyšlo také Abbey Road ve své původní podobě s geniálním sleeve note Dr. Lubomíra Dorůžky.7

6www.ceskatelevize.cz/ct24/.Petr Doružka, Fenomén The Beatles 7www.ceskatelevize.cz/ct24/. Antonín Matzner , Fenomén The Beatles 10

2. VYMEZENÍ POJMŮ

2.1 Cover verze

Cover verze je nová verze hudebního provedení dříve nahrané skladby. Termín byl původně míněný jako konkurenční verze jiného provedení skladby. Na začátku 20. století byla v rádiu běžná praxe, že někteří umělci si v hitparádách vzájemně konkurovali vlastní verzí stejného hitu, který kolikrát zněl úplně odlišně. Zároveň je tento pojem zdůrazněním faktu, že jen jedna verze nahrávky může být originální a autentická, a to v podobě, v jaké vznikla. Současný všeobecný přehled o populární hudbě vzniká primárně posloucháním nahrávek. Tyto nahrávky na rozdíl od výše uvedené praxe nevznikají paralelně. Poetika původní interpretace je daná originálním projevem autora skladby a pochopením tématu. Změnami hudebních vlivů, výměnami členů hudebních formací, či dokonce generací hudebníků se mění pohled na původní prezentaci skladeb. Častým důvodem vzniku cover verze je v mnohých případech vzdát poctu skladbě či skupině. Někteří umělci cítí potřebu vylepšit či prezentovat osvědčená díla, případně je aktualizovat a upozornit na některé nadčasové myšlenky nebo hudební kvality starších skladeb (např. množství verzí skladby „Knockin’ on Heaven’s Door“ od Boba Dylana).8 Cover verze také vznikají z potřeby populárních umělců prezentovat hudební nápady z repertoáru nezávislých interpretů klubových scén, či potřeby prezentace svých hudebních vzorů. Předloha často bývá převedena do odlišného hudebního stylu. I samotní The Beatles, zejména ze začátku, ale i později v průběhu jejich hudební kariéry, hráli převzaté písně. Mohu uvést hned několik příkladů. Písně „Twist And Shout“ (Phil Medley and Bert Russell); „You Really Got A Hold On Me“ (Smokey Robinson & The Miracles), „ Dizzy Miss Lizzy“ (Larry Williams).

8https://cs.wikipedia.org/wiki/Coververze 11

Tvorba cover verzí je obzvláště v Česku velkým fenoménem. Většina jich vznikala v 80. letech minulého století, kdy byl český národ izolovaný od vnějšího světa komunistickým režimem v tehdejší Československé socialistické republice. Početným úkazem cover verzí na české scéně bylo otextování originálních verzí skladeb populární hudby zahraničních umělců, k příkladu i Beatles, s českými texty:

Beatles - „From Me To You“, český text: Jiří Štaidl, spěv: Karel Gott Beatles - „Yesterday“, český text: Jiří Štaidl: „Píšu vám“ spěv: Karel Gott, Václav Neckář a Waldemar Matuška

2.2 Aranžmá

Aranžmá9 (stř. rod, z francouzského arrangement) v hudbě znamená úpravu dříve složené skladby. Může jít například o úpravu skladby pro jiný nástroj, větší množství nástrojů či pro hlas. V populární hudbě aranžmá vzniká často přímo mezi hudebníky, u větších těles je potřeba mít přesná aranžmá. V jazzu velmi záleží na dobrém aranžmá a hlavně na precizním provedení. Ukazuje to řada známých anglických a amerických šlágrů, které najdeme na nahrávkách. Logicky nejuspořádanější soubor informací o problematice aranžmá přináší autor Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby Antonín Matzner. Podrobně a s názornými příklady popisuje proces aranžování v jazzu. Upozorňuje na různé typy aranžmá historicky vznikajících v různých vývojových fázích jazzu – např. head arrangement (dohodnutá úprava z hlavy), dále skeleton arrangement (úprava, kdy je zachován harmonický skelet a kdy je umožněno do něj improvizovat). V českém prostředí je pak častá poznámka „full in“ jako pokyn k improvizaci. Celkově platí, že v big bandu musí být proces improvizace velmi dobře připraven a kontrolován. 10

9https://cs.wikipedia.org 10 Heslo Antonína Matznera v Encyklopedii jazzu a moderní populární hudby (část věcná, autoři Antonín Matzner – Ivan Poledňák – Igor Wasserberger a kolektiv, Editio Supraphon, Praha 1980, EJMPH)

2.3 Hudební interpretace

Hudební interpretace je jedna ze základních forem hudební aktivity. Spočívá v živé zvukové realizaci notově fixované hudební skladby anebo paměťově uchovaného hudebního projevu. Interpretace vznikala pozvolna a její největší vzestup nastal v devatenáctém a potom i dvacátém století. Existovala samozřejmě již dříve, ale ne v takové míře. V devatenáctém století se začala znovu objevovat díla barokních mistrů, která měla potvrdit kulturnost daného národa v minulosti. Například Bachovy skladby začal ve velkém uvádět až Felix Mendelssohn-Bartholdy v Lipsku. Při interpretaci hudebního díla má zásadní význam umělec (instrumentalista, zpěvák anebo dirigent), který je zprostředkovatelem mezi skladatelem a posluchačem (tzv. dává notovému zápisu „duši“). Podobně to platí i při hudební interpretaci textu, libreta anebo básně. Významnou roli hraje umělecká zralost a schopnost interpreta, jak dokáže sladit skladatelův záměr se svou představou a uplatnit své pojetí díla, sílu vlastní umělecké osobnosti a přitom dodržet skladatelovy pokyny v notovém zápisu anebo textařovo či básníkovo vyjádření textu.11

2.4 Hudební analýza

Pojmem „analýza“ se v různých vědeckých disciplínách a teoriích označuje rozklad jednoho celku na jednotlivé části. Analýza jako taková je závislá na schopnosti člověka pozorovat jevy, k čemuž dochází skrze psychickou stránku za pomoci získaných dovedností a zkušeností. Je tak utvářena potřeba rozčlenit jevy podle jejich významů a důležitostí. Umění člověka rozumově pojmout určité předměty nebo jevy je určitým typem analýzy. Vlastnost rozumového uchopení je typická pro člověka a jiní živočichové ji neovládají. Analýza patří k nejběžnějším

11https://sk.wikipedia.org

13 aktivitám lidského rozumu. Neustále ovlivňuje rozhodování člověka, je nepřetržitě spojená s jakýmkoliv jednáním. Je-li analýza vstupujícím prvkem, ke kterému dochází na začátku nějaké nové situace, musí být neodmyslitelně vyvozen závěr v podobě objasnění souvislostí. Hudební analýzu je pak možné chápat jako rozložení jednoho hudebního díla na menší části a zkoumání vztahů těchto částí v závislosti na všech výrazových prostředcích. Má dopomoci k rozpoznání vnitřního systému skladby a má také sloužit k pochopení díla jako celku. Prostřednictvím hudební analýzy je možné si uvědomit strukturu hudebního díla a jeho zpětné přiřazení k daným vyjadřovacím prostředkům. K hudebnímu dílu se analytik dostává pomocí notového zápisu, který je nezbytným prostředkem k analýze. Ta probíhá při rozkladu hudebního díla na jednotlivé části, ve kterých si analytik všímá podle svého záměru různých objektů. Patří sem například hudební forma, harmonie, melodie. Pro pochopení díla je důležité nalézt jeho souvislosti, posluchač tak přichází k hodnotnějšímu poznání než při povrchním poslechu. 12

12http://docplayer.cz/24790753-Problematika-transkripce-v-hudebnich-skladbach.html 14

3. PÍSNĚ THE BEATLES

3.1 And I Love Her

Píseň napsal převážně Paul McCartney, i když John Lennon tvrdil, že jeho hlavním přínosem je prostřední osmitaktová sekce ("A love like ours/Could never die/As long as I/Have you near me..."). Původní verze této krásné melodie The Beatles pochází z roku 1964. Vyšla na albu A Hard Day's Night. McCartney přiznává, že George Harrison, který složil charakteristický kytarový riff, byl rozdílovým prvkem v této písni. Skladba se pohybuje mezi tóninou E dur a její paralelní mollovou C#mi. Hned na začátku kytarového sóla nastává modulace o půltón výše, Dmi, počínaje subdominantou Gmi. Tento úsek končí v paralelní tónině F, závěr je v D. Tohoto technika je známá jako „Picardy third resolution.“13 U jazzových hudebníků se tato píseň stala oblíbeným hitem, což dokazuje mnoho nahraných verzí. Této skladbě se budeme věnovat trochu podrobněji, rozebereme si některé zajímavé verze.

Přehled verzí „And I Love Her“

Pat Metheny

Už několik dekád patří Pat Metheny mezi nejuniverzálnější kytaristy na jazzové scéně. Jeho styl je charakteristický silnou touhou experimentovat s tónovými možnostmi typickými pro experimentální jazzovou scénu. Jeho interpretace zdůrazňuje vnitřní klid a integritu kompozice And I Love Her, která je v dramatickém kontrastu s chaosem, který obklopoval The Beatles v jejich době. Kvalita této nahrávky, dostupná na Youtube, je vynikající. Píseň taktéž

13https://ipfs.io/ipfs/QmXoypizjW3WknFiJnKLwHCnL72vedxjQkDDP1mXWo6uco/wiki/Picardy_third. html 15 najdeme na Patově albu „What's It All About“. Pat Metheny hraje na kytaru s nylonovými strunami. Svou kytarovou verzi naaranžoval do D mi.

14 V notové ukázce můžeme vidět, jak klasickým stylem přistupuje jazzový kytarista k cover verzi. Zanechává původní harmonii i náladu celé písně.

14http://www.montalat.fr/medias/files/and-i-love-her.pdf 16

"The Beatles mě velmi ovlivnili. Bez nich bych se snad ani nestal hudebníkem, resp. kytaristou. Když začaly vycházet jejich hity, měl jsem osm až devět roků a měly na mě neskutečný vliv. Když vyšel film "A Hard Days Night", viděl jsem ho několikrát a dodnes tu píseň miluji. Je to víceméně nepředstavitelné, dělat takové album a nezakomponovat do něj aspoň jednu píseň od The Beatles" - Pat Metheny15

Al di Meola

V porovnání s předchozí verzí, která je napsaná pro jednu kytaru, v této Al di Meola postupným vrstvením nahrál kytary tři. Studiová nahrávka písně na albu „All Your Life“ (A Tribute To The Beatles) obsahuje ještě perkuse. Album bylo nahráno v Londýně v Abbey Road Studios roku 2013. Slavný kytarista ji na svých koncertech hraje obvykle v kytarovém duu, někdy i s cajónem, někdy také v kombinaci s violoncellem anebo akordeonem.

Známý kytarový riff Geoge Harrisona, který se vícekrát opakuje, najdeme i ve verzi Al di Meoly. Ten však využívá svůj typický synkopický rytmus s perkusivním nádechem. Skladba je v tónině Bmi.

15 https://www.youtube.com/watch?v=MYcZ6s3z1jg 17

Po krátkém kytarovému intru pokračuje samotná kytara a hraje melodii sloky. V notovém zápisu můžeme vidět, že často používá trioly, glisanda a opakovaně doplňuje melodii vyhrávkami v šestnáctinových hodnotách. V refrénu se přidává druhá kytara; kytary se vzájemní doplňují. Následuje kytarové sólo, ve kterém se přidá ještě třetí, doprovodná kytara. Al di Meola v této písni, stejně jako na celém albu, nahrál všechny kytary sám. Aranžmá písně charakterizuje výrazná synkopace, velký důraz se klade na rytmiku. Autor nezachovává původní náladu skladby, posouvá ji blíže personálnímu stylu Al di Meoly.

Gilad Hekselman Trio

Gilad Hekselman - kytara, Petros Klampanis-kontrabas, Ziv Ravitz- bicí

Projekt s názvem „Across the Rooftop“ je věnovaný odkazu The Beatles. Kapela nahrála tři písně ve formě videoklipů, které jsou zveřejněny na Youtube. Jsou to skladby „Across The Universe“; „Something“ a „And I Love Her“.16 V poslední uvedené písni, kterou rozebíráme v této kapitole, najdeme několik zajímavých momentů. Co se týče rytmu, celá skladba je postavena na polyrytmu a na střídání 5/4 a 4/4 taktu. Funguje tu princip pět ku čtyřem. Získáváme tak celou plochu 20 šestnáctinových not. Basová linka je postavena na každé páté notě.

16https://www.youtube.com/watch?v=sgcrH-84YbM 18

Basová linka, která doprovází téma skladby. Je v 5/4 metru.

Později v refrénu je melodie hraná ve čtyřdobém metru. V celé skladbě se metrum tímto způsobem střídá. Giladovo frázování je velmi perkusivní, s využitím drobných šestnáctinových hodnot. Dosti často a efektivně pracuje s rytmem. Bicí hrají v celé skladbě volně.

Brad Mehldau

Americky jazzový pianista Brad Mehldau hrává tuto píseň na svých koncertech velmi často. I návštěvníci letošního ročníku festivalu Jazzfest Brno měli možnost si tuto skladbu vychutnat během přídavku sólového koncertu umělce. Šestnácti-minutová live verze pro sólový klavír se nachází na albu „10 Years Solo Live“. Ve verzi pro trio ji můžeme najít na albu „Blues And Ballads“. Kapela ve složení Larry Grenadier - kontrabas, Jeff Ballard - bicí a leader skupiny Brad Mehldau na piano se harmonicky drží originálu. Úvod je tvořen sledem akordů F#mi, C#mi, F#mi, C# dur s pizzicato doprovodem kontrabasu a bicích s použitím paliček na malý buben. Po vygradovaném sólu, které je v tónině Dmi, pak počínaje subdominantou Gmi je hrán sled akordů jako v intru, ale už v nové tónině. (Gmi, Dmi, Gmi, D dur). V tomto úseku Brad improvizuje a nastává druhá gradace, která končí známým riffem písně. I tímto je verze výjimečná, kde můžeme slyšet, jak

19 jazzový pianista dokáže na jednoduché harmonii vícekrát vygradovat píseň a takto vyjádřit sílu její melodie. Závěr je v D dur s vyhrávkou v přirozené Gmi. Cela tato verze je dlouhá téměř 10 minut a je interpretována o něco pomalejším tempu, než originál.

John Abercrombie

Představitel jazz fusion, avantgardy a freejazzu, nedávno zesnulý kytarista John Abercrombie nám zanechal jednu z nejzajímavějších verzí této písně. Krásným „chorusovým“ zvukem naplňuje původní náladu skladby. Co se týče tempa, tóniny a harmonie, drží se přesně originálu. Dá se říci, že zachovává i formu skladby, s výjimkou krátkého intra, ve kterém tento kytarista parafrázuje téma skladby. V průběhu druhé sloky už Abercrombie hraje sólo, následuje modulace z E o půltón výš do F jako v originálu. V nové tónině hraje téma a závěr končí durovým akordem D. Píseň najdeme na výběrovém albu „Come Together - Guitar Tribute To The Beatles“.

Peter Lipa

I když „And I Love Her“ byla první skladbou, kterou se Peter Lipa naučil hrát na kytaru a zpívat, dnes, jak tvrdí, už dávno The Beatles neposlouchá. To platilo i při nahráváni jeho alba „The Beatles In Blue(s)“. „My jsme při nahrávání neposlouchali originál, orientovali jsme se jen podle not, proto je to dosti odlišné oproti původní verzi, např. tematický kytarový riff tam vůbec není. Klíčem ke cover verzím je najít k původnímu materiálu nový přístup“, tvrdí Peter Lipa. (I tuto informaci, kromě jiného, mi při rozhovoru sdělil slovenský zpěvák a významná osobnost slovenského jazzu Peter Lipa. Kompletní rozhovor můžete najít v příloze této práce). Když se vrátíme k písni, kterou rozebíráme, dá se říci, že nejvíce zde souvisí s originálem jen text a v pozadí znějící sopránový saxofon, který hraje původní téma

20 skladby. Zpěv má značně rozdílnou melodii v porovnání s originál. Harmonie je úplně odlišná a rytmika hraje feel podobný bossa nově. U této verze posluchač těžko odhalí, o jakou skladbu se jedná, pokud se nepodívá na její název. Jak uvádí zpěvák, nenajdeme tu ani hlavní riff skladby, který je pro ni charakteristický. Peter Lipa nahrál 16 skladeb The Beatles ve vlastní úpravě. Jedná se o méně známé skladby. Původně komorní projekt se během nahrávání rozrostl o další špičkové jazzové i jiné slovenské muzikanty. Dvě písně zpívá spolu Peterem Lipou i Jana Kirschner. Nechybějí tradiční nahrávací partneři Tatár-Buntaj-Gašpar, ale také Gabriel Jonáš s Jurajem Griglákem a někteří další muzikanti, se kterými zpěvák dosud nespolupracoval, jako například Ľ. Priehradník, R. Rist a houslista Stano Palúch. „Mám rád, když v nové podobě poslouchám starou známou píseň. Dokonce si myslím, že když takovým způsobem muzikant-interpret vyjádří svůj hudební názor, odhalí víc ze svého hudebního nitra, než když se prezentuje vlastní novinkou. Jazzmani hráli odjakživa „cizí“ písně. A když se jim třeba podařilo na osvědčené téma vytvořit novou melodii, klidně si to připsali na svoje konto. No, takové ambice nemám, i když některé písně se změnily skutečně k nepoznání. To však není podstatné. Pro mě je podstatné, že jsem v „beatlesovkách“ od mého prvního setkání s nimi našel hudební materiál, který má neopakovatelnou jednoduchost, lehkost, zpěvnost, chlapeckost, bezstarostnost a přirozenost. To je důvod, proč je mám rád už skoro 40 let a proč jsem se rozhodl nahrát je“, říká Peter Lipa.17

Seznam některých umělců, kteří píseň „And I Love Her“ interpretovali a jejich dostupné nahrávky:

- A smooth jazz instrumental cover of “And I Love Her” - Mark Maxwell; - And I Love Her /Him - The Beatles (Live Jazz Cover Version by Hinano Reia, 1990);

17https://jazz.rozhlas.cz/peter-lipa-v-poslechovem-testu-The Beatles

- "Jazz The Beatles 2"- "And I Love Her" by The Beatles (cover by John Abercrombie); - And I love Her - The Beatles (Harry Connick Jr. jazz version) (cover by Gonzalo Alcain); - And I Love her - The Beatles (JuanTru jazz version); - Daniel Koegel Jazz-Trio - "And I Love Her"; - Pat Metheny - And I Love Her (The Beatles); - The Beatles - And I Love Her (cover) by Bartzepfloyd (HD); - And I Love Her - The Best Soul R&B Smooth Jazz - Denise King – PLAYaudio; - The Beatles - And I Love her (Enoia Cover); - And I Love Her (The Beatles) - Salt Lake Choral Artists Concert Choir; - And I Love Her // Hekselman | Klampanis | Ravitz; - Jose Feliciano - And I Love Her (cover The Beatles); - And I Love Her - The Beatles - Synthesia - Jazz Version; - And I Love Her - fingerstyle - guitar - The Beatles - Michael Chapdelaine; - Ramsey Lewis Trio - And I Love Her; - The Beatles - And I Love Her cover by Levitas Bros; - And I Love Her (The Beatles) - gypsy jazz guitar - Martin Gottschling; - And I Love Her (The Beatles) - Robin Nolan Trio Gypsy Jazz; - The Beatles - London Symphony Orchestra - „And I Love Her“ - Diana Krall- And I Love Her/Him; - And I Love Her - „All Your Life“ (A Tribute To The Beatles)- Al di Meola - Pat Metheny - And I Love Her - „What's It All About“ - Brad Mehldau Trio - Blues And Ballads- And I Love Her; - Peter Lipa - The Beatles in Blue(s) - And I Love Her - Songs of The Beatles - Sarah Vaughan - And I Love Her - John Pizzarelli – Meets The Beatles- And I Love Her; - Brad Mehldau- 10 Years Solo Live- And I Love Her; - Brazilian Tropical Orchestra - The Beatles in Bossa Nova (1990) - Kevin Hays - And I Love Her, "Kevin Hays: Andalucia" - Steven Chera - A tribute to The Beatles- In key of jazz - JW Associaton Orchestra - The Beatles go jazz

3.2 Michelle

Tuto baladu složil Paul McCartney, ale podílel se na ní i John Lennon se střední částí písně. Je na albu „Rubber Soul“ (1965). "Michelle" získala cenu Grammy v kategorii píseň roku 1967 a stala se jednou z nejznámějších písní The Beatles18. Skladba inspirovaná stylem kytaristy Cheta Atkinse (finger-picking style) byla původně v C dur, nakonec je nahrána v tónině F dur.19 Kromě zajímavých doprovodných vokálů v ní najdeme celkem bohatou harmonii. Úvod tvoří harmonické klišé - Fmi, Fmi maj7, Fmi7, Fmi6, pak Db maj7, C. Sloka začíná v F dur, hned druhý akord tvoři mollovou subdominantu Bb mi, pokračuje VII.stupeň Eb dur, D zmenšený septakord, C, B zmenšený a C dur. Střední mollová část začíná I. stupněm F mi, pokračuje III.7 - Ab dur7, VI.- Db dur, V7 - C dur7, I. - F mi. Je tu i kytarové sólo, které je podloženo harmonií sloky. Stejné sólo je i v závěru skladby, která končí fade outem.

Přehled verzí „Michelle“

Bob Berg

Verze písně zesnulého saxofonisty se nachází na desce "Another Standard". Kromě Boba Berga se na aranžování podílel i jeho pianista Dave Kikoski. Tato verze je napsána v tónině poněkud netypické pro saxofon, v D dur. Co se týče harmonie, interpreti více využívají chromatické postupy a vyhýbají se zmenšeným akordům, které jsou v originálu.

18 http://www.beatlesebooks.com/michelle 19 https://en.wikipedia.org/wiki/Michelle_(song) 23

Po krátkém intru následuje téma sloky. Klavírní doprovod tvoří většinou kvartové voicingy uvedené harmonie, které rytmicky kopírují melodii. Podobné je to u bicích, které hrají volně podle melodie.

Refrén je v mollové tónině stejně jako originál. Na konci máme rytmický nepravidelný pattern, který se ve skladbě opakuje několikrát. Doprovází ho bohatá harmonie poněkud odlišná od originálu. Po tématu odezní klavírní sólo, pak sólo kontrabasové a následuje téma. Jistou zajímavostí je, že leader skupiny, saxofonista Bob Berg, nehraje sólo v průběhu formy skladby, ale až úplně na závěr, kde kapela hraje dlouhý vamp. Dá se říci, že tímto postupem, který končí fade outem, se tato verze alespoň trochu z hlediska formy, když ne harmonicky, podobá originálu.

Allan Holdsworth

Tato verze zanechává původní harmonii i tóninu, i když žánrově se blíží ke swingu. Úvod tvoří téma v rubatu hrané kytarou, doprovázenou klavírním syntezátorem. Následuje refrén v rychlém swingu a potom opět sloka jako v úvodu.

Každý jednotlivý úsek skladby je rozdělený dlouhými tóny a klavírním arpeggiem. Skladba je takto rozdělena na více částí a posluchač má dojem, že je nekompaktní. Kytarové a klavírní sólo je ve swingu podle formy skladby s původními akordickými změnami (changes). Závěr skladby tvoří téma zahrané podobně jako v intru. Dnes už samozřejmě tyto zvuky nejsou moderní a posluchač může mít nekomfortní pocit, ale z virtuosních sól kytary a klavíru lze načerpat mnoho zajímavé inspirace.

Al di Meola

Cover verze Al Di Meoly je také v tónině D dur. Pro kytaru je to naopak typická tónina, ve které je možné využívat prázdné struny. Větší část verze je psaná pro jednu kytaru, druhá kytara hrající sólo se připojí až v druhé polovině. Celou skladbu doprovází perkusivní loop v 3/4taktu. V tématu, jak můžeme vidět na ukázce notového zápisu, využívá některé melodické ozdoby, například trylek. Jednotlivé hudební věty rozděluje a nechává prázdný prostor dlouhým notám, takže posluchač může mít pocit, jako kdyby to byl náznak augmentace melodie. Využívá větší intervalové skoky, aby vyjádřil současně melodii i harmonii, kterou kopíruje z originálu.

Refrén i známý riff, který je jak v úvodu, tak i na vícerých místech skladby, kytarista interpretuje rozloženými akordy se zachováním původní harmonie, ale už v novétónině D mi. (D mi, D mi maj7, D mi7, D mi6, Bb maj7, A7). Poslední akord A7, který je dominantou, Al di Meola vyplňuje vyhrávkami vycházejícími z harmonické stupnice D mi. Nachází se tam interval, ve vzdálenosti jeden a půltón (hiatus), takže pro posluchače to může mít místy orientální charakter.

Seznam umělců, kteří danou píseň interpretovali: - Modern Gustin Trio – „The Beatles Go Jazz“ - JW Associaton Orchestra - „The Beatles go jazz“ - London jazz four - „Another Look at the The Beatles“ - Willie Bobo - Willie Bobo – „Uno, Dos, Tres“ - Sarah Vaughan - „Songs Of The Beatles“ - Allan Holdsworth - „Come Together - Guitar Tribute To Beatles“ - Al di Meola - „All your life“ - Bob Berg - „Another Standard“

3.3 Blackbird

Blackbird" je písní The Beatles z jejich dvojalba „The Beatles“ (známého také jako "White Album") z roku 1968. Píseň napsal Paul McCartney, který uvedl, že text písně byl inspirován rasovými nepokoji ve Spojených státech v šedesátých letech20. Sólový zpěv je doplněn pouze akustickou kytarou, doprovod je hraný prstovým kytarovým stylem, typickým pro folkové kytaristy. Je v tónině G dur. Značnou část skladby tvoří rychlé paralelní postupy v decimách s využitím prázdné struny „G“. Hudební struktura: G dur, C dur, A7/C#, D dur, B7/D#, Emi, Eb dur, D dur, A7/C#, C dur, Cmi, G/B, A7, Ami7, G dur.

Brad Mehldau

Podobně jako píseň „And I Love Her“ pianista tuto skladbu hrává v triu, ale také na svých sólových koncertech. Nahrál ji též se zpěvačkou Anne Sofie von Otter. Ve verzi pro trio ji nahrál na albu „The Art of the Trio, Volume One“ (1997). Úvod této písně tvoří ostinato kontrabasu na tónu g, který tímto způsobem doprovází celé téma skladby. Bicí doprovázejí metličkami podle frázování melodie, podle které se i mění metrum z 3/4 taktu na 4/4 a někdy na takt 2/4.

20rollingstone.com/music/features/beatles-19681221 27

Trio ponechává původní harmonii písně. V další části hraje piano sólo, kde kapela přejde na modernější 4/4 groove, bližší k stylu funky. Po sólu se opět vrací na melodii zahranou stejným způsobem jako v úvodu. Závěr končí klavírním „outrem“ do fade outu.

Al di Meola

Cover verze už zmíněného kytaristy je vytvořena jako skladba pro jednu kytaru v kytarovém ladění s přeladěným D na šesté struně. Ponechává původní harmonii i tóninu - G dur. Celou skladbu doprovází perkusivní kytarový loop v triolových hodnotách. Intro tvoří sledy rozložených akordů Eb dur, F dur, G dur.

Téma interpretuje svým osobitým stylem, který je pro něj charakteristický – časté synkopy, rozložené akordy a podobně.

V celé skladbě kytarista vyplňuje téma různými vyhrávkami, jak je například uvedeno v krátké notové ukázce. Často využívá trioly, ale najdeme i jeho typické běhy v šestnáctinových notách.

Přehled verzí Blackbird: - Adrian Belew – „Come Together - Guitar Tribute To Beatles“ - Sara Gazarek – „Yours“ (2005) - Sarah Vaughen – „Songs Of The Beatles“ - Brad Melhdau - „The Art of the Trio, Volume One“ (1997) - Al di Meola - „All Your Life“

3.4 In My Life

„In My Life " je písní The Beatles, kterou vydali na albu „Rubber Soul“ v roce 1965. Napsaná byla především Johnem Lennonem. Ke skladbě přispěl výrazně i producent The Beatles George Martin svým klavírním sólem, připomínajícím zvuk cembala. Co se týče hudební struktury, můžeme říci, že jde o klasickou „beatlesovku“, která nemá víc než tři minuty. Obsahuje celkem bohatou harmonii. Intro tvoří známý kytarový riff, postavený na dvou akordech, A dur a jeho dominantě E dur.

Pokračuje sloka A dur, E dur, F# mi, A/G, D dur, molová subdominanta Dmi, A dur. Refrén se skládá z F# mi, D dur, G dur, A dur, F# mi, B dur, D mi, A dur. Následuje klavírní sólo, které je hrané barokizujícím stylem na harmonii sloky. Na závěr ještě odezní refrén končící rubatem,- plus kytarový riff z intra.

Přehled verzí „In My Life“

Diana Krall

Najdeme ji jako bonusovou skladbu alba „Wallflower“ sympatické zpěvačky a pianistky Diany Krall. Nachází se v tónině Bb dur. Jak vidíme v ukázce, intro tvoří akordy funkčně postavené jako v originálu, tónika a její dominanta. S tím rozdílem, že jsou dobarvené tenzemi, Bb(9), F13. Melodie kytarového riffu je zahraná poněkud

30 jinak než v originálu, místo dvou čtvrťových not, tercie a primy, je hraná jen tercie na dvě doby.

Klavírní doprovod tvoří sledy akordů: Bb(9), Dmi/F, Gmi9, Bb7, Ebmaj9, Ebmi6, Bb(9)

Celou tuto klidnou a velmi lyrickou verzí prochází zpěv a klavírní doprovod umělkyně, doplněný smyčcovým orchestrem. Není v ní klavírní sólo, Původní harmonie, obohacené o tenze jednotlivých akordů, je zachovaná.

Bill Frisell

Americký kytarista Bill Frisell vydal v roku 2011 album „All We Are Saying“, na kterém nahrál cover verze písní Johna Lennona. Najdeme tu skladby, které John zkomponoval po rozpadu The Beatles, jako třeba „Imagine“, ale nacházejí se tam i známé hity, z časů fungování populární kapely. Mezi skladbami jako „Please, Please Me“, „Across The Universe“, „Come Together“ najdeme i oblíbenou „In My Life“. Tato píseň stejně jako jiné z tohoto alba jsou instrumentálně obohacené o housle a pedal-steel kytaru. Melodii hraje zpočátku kytara, pak housle, které hrají i kytarové sólo. Tato verze je tempem o něco pomalejší než originál. Forma a 31 harmonie původní písně zůstává nezměněná. K ostatním skladbám na albu autor přistupuje podobným způsobem.

Al di Meola Tato píseň otevírá vícekrát uvedené album „All Your Life“. Obsazení tvoří dvě akustické španělské kytary a perkuse ve formě tleskání. Častěji ve skladbě figuruje jedna kytara, která hraje intro i celé téma písně. Autor zachovává původní tóninu A dur, ideální pro kytaru. V úvodním kytarovém riffu si můžeme všimnout, jak Al rytmizuje svým, pro něj typickým způsobem.

Na rozdíl od předešlých interpretů tato verze obsahuje další prvek, který není v originálu. Dá se říci, že je to druhý riff, který kytarista ve skladbě vícekrát opakuje. Hrají ho dvě kytary v intervalech kvarty.

Tak jako většina umělců, o kterých jsem psal, i Al di Meola zanechává původní harmonii písně. V této i ve všech skladbách alba dominuje rytmická část, rychlé běhy, ale i poutavé lyrické úseky.

4. PŘEHLED DALŠÍCH POPULÁRNÍCH PÍSNI THE BEATLES V COVER VERZÍCH JAZZOVÝCH HUDEBNÍKŮ

Come Together - Mark Whitfield - Šeban, Rozsa, Buntaj - Bill Frisell - Sarah Vaughan

Across The Universe - Bill Frisell - Gilad Hekselman

Day In The Life - Al di Meola - Wes Montgomery

She's Leaving Home - Al di Meola - Brad Mehldau

Julia - Medeski, Martin, Scofield and Wood

Can't Buy Me Love - Ella Fitzgerald - John Pizzarelli

With A Little Help From My Friends - Peter Lipa - Joe Cocker

Norwegian Wood - Herbie Hancock

I Will - John Scofield

Eleanor Rigby - Chick Corea- solo piano - Chick Corea & Gary Burton - John Pizzarelli

Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band - Jimi Hendrix

5. ZNÁMÁ ALBA JAZZOVÝCH HUDEBNÍKŮ, KTERÉ OBSAHUJI POUZE PÍSNĚ THE BEATLES

- George Benson- The Other Side of Abbey Road - Peter Lipa- Beatles in blue(s) - Al di Meola- All your life - John Pizzarelli- Meets The Beatles - Bill Frisell- All we are Saying… - Sarah Vaughan- Songs Of The Beatles - Come Together - Guitar Tribute To Beatles - The Jazz Beatles Collection- (Ella Fitzgerald, Oscar Peterson, Astrud Gilberto,…) - The Jazz Beatles- Collection Vol.II - Hard Jazz Knights- JazzingThe Beatles - JW Associaton Orchestra- The Beatles Go Jazz - Petra Vlková band- Beatles In Jazz - The London Jazz Four- Take A New Look At The Beatles

ZÁVĚR

V mé práci jsem se snažil zaměřit na ukázku z více interpretací některých písní The Beatles v podání jazzových osobností. Zkoumal jsem jejich různý přístup k danému hudebnímu materiálu a porovnával s originálem. Mnozí z interpretů zachovalo původní harmonii písní, ale někteří používali složité reharmonizace a instrumentace pro větší seskupení. Většina z nich se snažila zachovat původní náladu skladby a jejího ducha, ale našli se i takoví, kteří svými aranžmá a způsobem hry překomponovali originály písní a dali jim jistým způsobem nový rozměr.

Nejoblíbenější písní u jazzmanů je jednoznačně „And I Love Her“. Právě u této skladby si troufnu říci, že některé její cover verze dokonce lépe vystihly její pravý smysl, než v samotném originálu. Zahrát takovou krásnou baladu na závěr koncertu je téměř stoprocentní zárukou, že posluchači si vyžádají přídavek. I to může být důvodem, proč jazzoví hudebníci zařazují do svého repertoáru kromě svých kompozic i převzaté věci.

Bylo velmi zajímavé sledovat, jak jazzmani přistupují k populárním písním a jak ve svých cover verzích zanechávají i otisk své osobnosti. Vždyť nakonec i The Beatles nikdy neskrývali svůj obdiv k jazzové tvorbě a k jejím interpretům. Například americká soulová zpěvačka Nina Simone, inspirovala J. Lennona k napsání střední části písně „Michelle“. Larry Williams byl zase autorem písní „Bad Boy“ a „Dizzy Miss Lizzy“, které patřily do základního repertoáru prvních dvou koncertních let The Beatles.

Mě osobně hudba The Beatles oslovila už v dětství a dodnes mě velmi inspiruje. I to je jedním z důvodů, proč jsem si vybral tohle téma pro svou práci. Jejich tvorba představuje hudební revoluci, která ovlivnila směřování populární hudby na další desetiletí, a prakticky tento proces přetrvává dodnes. Zároveň dosáhli úspěchu, který se doposud nepodařilo zopakovat žádné další kapele. Touto cestou bych chtěl i já projevit svou úctu a obdiv k The Beatles.

SHRNUTÍ

Bakalářská práce se zabývá způsobem aranžování a interpretace vybraných jazzových hudebníků a jejich přístupem k jednotlivým písním hudební skupiny The Beatles. Z jejich velkého počtu byly vybrané čtyři písně, a to „And I Love Her“, „Michelle“, „Blackbird“ a „In My Life“. Pomocí analýzy a komparace skladeb v originálu i cover verzi identifikuje interpretační prostředky jazzových hudebníků. Obsahuje také seznam jazzových cover verzí písní The Beatles. Cílem práce bylo zkoumat, jak jazzoví hudebníci přistupují k materiálu, který funguje a je ve světě velmi populární. Podařilo se zjistit, že většina umělců zachovává původní harmonii, stejně jako formu písně. Dokonce v některých případech jsme našli interprety, kterým se podařilo rozvinout smysl skladby hlouběji než v originální verzi.

SUMMARY

The main themes of this Bachelor thesis are arrangement and interpretation methods of selected jazz musicians in particular songs of The Beatles music band. Four songs have been selected from the vast amount of material produced, namely “And I Love Her”, “Michelle”, “Blackbird” and “In My Life”. Both original and cover version of the songs in question were analysed and compared identifying means of interpretation of jazz musicians. The thesis includes a list of well-known jazz cover version of The Beatles´ songs. Examining how jazz musicians approach functioning material which is globally very popular, was the objective of this thesis. It was identified, that majority of artists tend to respect both the original harmony and the form of the song. Moreover, in some cases, performers who managed to develop a deeper sense of the song than the original have been found.

POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE

POLEDŇÁK, Ivan, Igor WASSERBERGER a Antonín MATZNER. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. Praha: Supraphon, 1980. www.beatles-tribute-band-uk.co.uk/history.htm www.bbc.com/news/entertainment-arts-35762623 https://ca.wikipedia.org/wiki/The_The Beatles https://fici.sme.sk/ www.ceskatelevize.cz/ct24/.Petr Dorůžka, Fenomén The Beatles www.ceskatelevize.cz/ct24/. Antonín Matzner , Fenomén https://cs.wikipedia.org/wiki/Coververze https://www.youtube.com/watch?v=Q5vpWrDVLmE https://cs.wikipedia.org http://docplayer.cz/24790753-Problematika-transkripce-v-hudebnich-skladbach.html https://ipfs.io/ipfs/QmXoypizjW3WknFiJnKLwHCnL72vedxjQkDDP1mXWo6uco/ wiki/Picardy_third.html http://www.montalat.fr/medias/files/and-i-love-her.pdf https://www.youtube.com/watch?v=MYcZ6s3z1jg https://jazz.rozhlas.cz/peter-lipa-v-poslechovem-testu-TheBeatles http://www.beatlesebooks.com/michelle https://en.wikipedia.org/wiki/Michelle_(song) https://www.discogs.com/ www.rollingstone.com/music/features/beatles-19681221

SEZNAM PŘÍLOH

Peter Lipa interview Gilad Hekselman interview AL di Meola interview

PŘÍLOHY

Peter Lipa interview

MB- Vaši vlastní diskografii jste obohatil albem Beatles In Blue(s)“. Proč právě Beatles?

PL- Předtím jsem dělal většinou jen svoje věci, časem jsem dostal chuť udělat nějaké standardy anebo nějaký cover, tak jsem se rozhodl pro Beatles. The Beatles jsou nesmrtelní, do dneška pro mě mnoho znamenají. Já stále tvrdím, že jsem s nimi začínal současně, oni v Liverpoolu a já v Prešově.

MB- Můžete mi prosím popsat proces vzniku, jak to celé probíhalo, jaké jste vybral muzikanty a proč?

PL- Člověk když nahrává desku anebo CD, hledá i lidi, co nejsou stálou součástí stabilní kapely, chce, aby ta deska byla zajímavější, aby měla hosty, aby tam bylo něco neobvyklé, co nemá posluchač šanci slyšet na koncertě, a tak obvykle obohatí danou skladbu nějaký hostující muzikant. Začínal jsem komorně, zavolal jsem si svého vrstevníka, klavíristu Gabo Jonáše. Zavolali jsme jestě Juraja Grigláka na basu, takže jsme byli tři. Později dohrával bicí Marcel Buntaj. Takže několik skladeb je v takovémto komorním složení, například Norwegian Wood.

Další sestava Juraj Tatár, Marcel Buntaj, Martin Gašpar, to byla tehdy moje stabilní kapela, a ještě Michal Žaček saxofon. Když jsem měl pocit, že by to tam potřebovalo ještě dechy, tak jsme zavolali několik dechařů, a stejně tak to bylo s kytarou, kterou obsadil Henry Toth. Dalším hostem, s kterým jsem do té doby nespolupracoval, byl houslista Stano Palúch. Elektronicky na počítači celé aranžmá písně „Got To Get You Into My Life“ udělal hráč na trubku Ľubor Priehradník. Já jsem mu jen zadal danou píseň a on to celé vyprodukoval. Potom jsem už jen nahrál zpěv a Michal Žáček flétnu. Potom jsem dělal se synem Petrem třeba „Day Tripper“. Původní kytarový riff jsme dali do dechů, které naaranžoval Juraj Bartoš. Takže jsem si zavolal všechny kamarády a spoluhráče, co byli po ruce a co byli pro mě spolehliví. Tak jsme to postupně po trošce nahrávali.

MB- Podle jakých kritérií jste vybíral písně na album?

PL- Měl jsem doma hrubý sešit s písněmi The Beatles. Nastudoval jsem je a vybral ty, které jsou mi blízké, nad kterými se dokážu povznést a umím na ně dát jiný pohled. Vybral jsem hlavně ty, které znám. Cover verze se dělá lépe s materiálem, který člověk už zná a nemusí se to učit nově.

MB- Co vám dala ta zkušenost nahrát cover verzi?

PL- Přišel jsem na to, že to jde, a že je to příjemná práce. Dnes se už s nadhledem dokážu podívat na ty písničky, které kdysi pro mě byly kamenné ikony. Jazzmani celý život přebírali známé skladby, nechali formu, vymysleli novou melodii a tak vznikly nové skladby. Do teď jsem na to velmi hrdý a je velmi příjemné, když mi nějaký kamarád v Americe poví, že na „The Beatles Radio“ tam občas zahrají i věci z tohoto alba. Jsem velmi rád, že jsem to zrealizoval, je to jeden světlý bod v mé nahrávací kariéře.

MB- Inspiroval jste se jinými zpěváky The Beatles v cover verzích?

PL- Ano, poslouchal jsem někdy Sarah Vaughan anebo Ellu Fitzgerald. The Beatles byli velmi populární v Americe, tam to bylo zvykem, že zpěvák zpívá populární píseň. Joe Cocker byl pro mě největší inspirací. Jeho verze „With A Little Help From My Friends“ je geniální. Tvorba Beatles mě inspiruje dosud, i když to už dlouho neposlouchám. Ale velmi mě baví, když někdo jiný udělá novou verzi The Beatles.

MB- Jsou některé písně, které se nahrávaly lehce a rychle, a naopak které šly komplikovaněji?

PL- Tak lehčeji šly ty, které lépe znám. Písně natočené s Gabom Jonášem aj s Jurajem Girglákem šly napoprvé. Například „Norwegian Wood“ alebo „Do You Want To Know A Secret“. Písně „Every Little Thing“ a „With A Little Help From My Friends“ byly komplikovanější. Tam je i víc hlasů, chtěl jsem to trochu okořenit. Dost dlouho jsme si hráli s „Day Tripper“, než jsme to celé nafrázovali správně. Kromě toho jsme rozhodovali, jakou rytmiku zvolit. Mělo to být totiž původně pomalejší funky. Kdybych vzal kteroukoliv z těch nahrávek dnes, tak bych možná začal spekulovat, že zkusme to ještě jinak zahrát a tak dále. Při každém nahrávání se člověk musí nakonec rozhodnout, říct stop a jít na další věc.

MB- Co byste poradil mladým umělcům, hudebníkům?

PL- Každý z nás má nějaký vzor, všichni něco posloucháme, inspirujeme se. Poradil bych, aby se nahrávali a poslouchali. Je velmi důležité udělat si vlastní nahrávky a porovnávat se svými vzory, ale na druhé straně být i originální. Ideální je, když má člověk více vzorů. Já jsem měl několik zpěváků, kteří kdysi v daném období pro mě znamenali hodně. Zásadní věc při tomto tématu je, že jazz je taková hudba, kde není podstatné, co se hraje, ale jak se to hraje.

Gilad Hekselman interview

MB- Co vám dala zkušenost udělat cover verzi, na co jste přišel? Kterými nahrávkami jste se inspiroval při tvoření cover verzí písniček The Beatles?

GH- Co jsem získal? Hm, určitě jsem si to užíval, protože jsou to úžasné melodie, miluji je. Když mám skladbu udělat autentickou a vzdát jí hold a pravou úctu, tak si ji určitě pořádně poslechnu a orientuji se podle originálu a vokálů, protože tvoří melodii. To je ve skladbě nejpodstatnější. Určitě znáte skladbu „I´ll Be Seeing You“. Je pro mě dost iritující, že velká většina lidí to hra špatně, protože pořádně neposlouchají vokální part a proto nedokáží skladbu vystihnout v její pravé podstatě. Není to o zapamatování si slov, ale o tom, kdy začíná a končí fráze. Každá fráze končí v napjatém momentu. Je to jako virus, jeden to zahraje špatně, další to zkopíruje a další a tak dále. Nebudu říkat, jak to máte hrát, jen poukazuji na to, že je tam nádherná melodie, která bývá velmi často z nevědomosti vynechaná. Není lepší místo pro hledání smyslu a podstaty písně, než původní verze. Musíte v ní poslouchat melodickou část, která ji vystihuje nejlépe, protože je originální a vlastně ještě není pokažená.

MB- Jak přistupujete ke cvičení? Máte nějakou metodu, nebo nějaký specifický postup?

GH- Mám většinou nějaký postupy, a také období, kdy se mi něco líbí, tím se řídím. Něco chvíli hraji, pak si udělám poznámky, zaznamenám nápady, potom se k tomu vracím. Jak to udělám, mám to hotové, jdu dále. Dříve jsem při cvičení hrával stupnice a takové běžné, obligátní věci, ale teď mám tři kategorie - hudba, kterou se musím naučit, aby zněla dobře, pak hudba, ve které nejsem dobrý, zahraji to a nejsem s tím spokojený, tak definuji a odstraňuji své jasně určené nedostatky. Třetí kategorií je, když hudebník něco zahraje, pak poslouchám věci, které bych sám chtěl zahrát a dělám na nich.

MB- Máte nějaké kompoziční postupy? Pokud ano, co byste poradil mladým umělcům?

GH- Cokoliv, co mě napadne, zaznamenávám, a to radím i ostatním. Zaznamenávejte si to, protože čím víc si toho zaznamenáš, tím častěji se ti stane, že s tím budeš pracovat, ne s něčím, co není tvoje. Myslím si, že nápady máme stále, po celý den, a je těžké je ignorovat. Je však třeba je dokumentovat. Občas, když mám nápad, nezapíši ho v notách, ale slovy, protože tak to umím lépe vyjádřit. Neexistuje nějaká šablona, prostě dělej, jak ti to jde nejlépe. Když budeš s muzikanty na vysoké úrovni, každý z nich používá svůj vlastní vesmír. I když je vesmír nekonečný, každý má svoje mantinely, ale existují spolu a navzájem se ovlivňují. Když někdo vnese svůj svět do tvé hudby, tak to jednoduše přidá na hodnotě a dá tomu něco víc. Ale různí lidi mají různé názory na tvorbu, pro mě je nejdůležitější nechat dostatek prostoru pro to, co chtějí jednotliví muzikanti dělat a přinést do tvorby. Hlavně když je to lepší, než to, na co jsem myslel já.

Al di Meola interview

MB-Skladatelé většinou komponují na klavíru. Slyšel jsem, že i kytaristé jako třeba Pat Metheny anebo Peter Bernstein to dělají stejně. Komponujete i vy na jiných nástrojích, než je kytara, anebo jen na kytaře?

AdM- Převážně na kytaře. Občas na klavír, ale převážně na kytaře. Měl bys komponovat na nástroji, který ovládáš nejlépe, protože když komponuješ na nástroji, který neznáš dokonale, může to znít úplně jinak. Jak hraješ na nástroj, na kterém máš mezery, občas to může znít zajímavě, ale jak si to zahraješ na kytaře, může to znít nudně. Řekněme, na klavíru to zní jednoduše a dobře, ale na kytaře to tak znít nebude.

MB- Dočetl jsem se, že skladby k albu „All Your Life - A Tribute To The Beatles“ jste vybíral podle toho, jak vám sedly harmonicky na kytaru. Můžete k tomu povědět něco více, podrobněji? Jak vznikal proces? Jak dlouho trvalo komponování? Co vás inspirovalo? Improvizoval jste při tom hodně? Poslouchal jste i jiná aranžmá The Beatles?

AdM- Některé mi trvaly velmi dlouho, například „Penny Lane“ byla velmi náročná, „Michelle“ též. Ty skladby jsou velmi harmonické, hodně harmonie nabízí prostor pro práci se synkopami, proto byly pro mě ideální volbou. Změnit původní rytmus na synkopický – to tomu dodává moji identitu. Ty skladby byly vybrané tak, aby vyhovovaly mému stylu. Například „A Day In The Life“ byla jednoduchá, „Blackbird“ náročná, nejtěžší byla určitě „Penny Lane“. Jak to posloucháš, nesmíš to poslouchat s tím že „ach, to je těžké“. Nikdy nekomponuji s cílem udělat skladbu obtížnou pro posluchače, to jen se tak občas samo vyplyne. Něco může být náročné a přitom znít dobře. Naopak jsem zas slyšel spoustu věcí, které byly super jednoduché, a nezjistil jsem to, dokud jsem si to sám nezahrál. A líbilo se mi to. Třeba „Let It Be“ je v podstatě o dvou akordech, je to velmi jednoduché, ale tak nádherné. Jsem přesvědčený, že ty nejjednodušší věci v hudbě mohou být těmi nejkrásnějšími. Poslouchal jsem tisíce různých aranží písniček od The Beatles, ale když oni sami to

44 už vytvořili přímo dokonalé. Proto jak chceš od nich udělat něco originálního, musí to být něco naprosto jedinečného.

MB- Do jaké míry vás jako profesionálního hudebníka ovlivnil rodinný život (rodina, žena, děti) při vaší tvorbě? Můžeme to vnímat i v konkrétních dílech?

AdM -Ano, ovlivnil, například v nové desce „Opus“ cítím vliv své nové rodiny, nové manželky a nového dítěte. Velmi mě ovlivňují, myslím, že je to jeden z klíčových elementů mé nové desky. Tu jsem udělal, když jsem byl šťastný, na rozdíl od nahrávek předtím, kdy jsem byl někdy smutný a zklamaný. Tehdy se mi dobře komponovalo. Abych řekl pravdu, doteď jsem netušil, že se dá komponovat, když jsem šťastný. Toto je tedy nahrávka, při které jsem měl opravdu pozitivní prostředí, hlavně v rámci rodinného života.

MB-Na elektrickou kytaru se hraje úplně jinak než na akustickou a na španělskou už tuplem. Jste znám jako kytarista, který zdokonalil techniku hrání v několika různých žánrech, a to stejně na elektrickou či akustickou kytaru i na „španělku“. Jaké jsou vaše speciální rituály před koncertem – cvičení, technika, nebo jen odpočinek? Měl jste někdy technický problém na pódiu při výměně nástrojů na pódiu? Mně to dost trvá, než si zvyknu na jiný typ kytary.

AdM- To není jednoduché pro celou řadu lidí, ale já jsem přešel od elektrické kytary k akustické, a když jsem se potom chtěl vrátit k elektrické, bylo to pro mě úplně přirozené. Myslím si, že většina hráčů na elektrickou kytaru nepřejde na akustickou jednoduše, protože je to naprosto jiné, řekněme v přístupu k technice a frázování. Není to pro každého.

MB- Komponujete vy sám? Jak dlouho vám trvalo vytvořit si váš osobitý styl, který je pro vás charakteristický nejen ve vašich skladbách, ale i při úpravách a aranžích?

AdM- Je to něco, co musíš najít velmi brzy a neuvědomovat si, že to vlastně máš. Hráči, které obdivujeme, mají takový speciální dar, to prostě nezískáš v padesátce,

45 získáš to, když máš řekněme dvacet a tím pádem přesně víš, jak ten týpek bude znít, kdy mu bude padesát.

MB- Slyšel jsem v jednom vašem starším rozhovoru, že posloucháte i klasiku - např. Igor Stravinskij, Manuel de Falla. Jakou hudbu posloucháte v současnosti? Ovlivňuje vás současná hudba anebo pop music?

AdM -Vždy jsem klasiku poslouchal, asi už od puberty. Neberu ji jako náboženství, ale je v ní tolik bohatství a krásy, že se z ní dá mnoho čerpat. To, co v klasice na světě existuje, je víc jak na pět životů. Preferuji soudobou hudbu. Myslím, že moje tvorba se dostala blíže ke světu klasické hudby, protože ji spojuje. Myslím v tom smyslu, že obsahuje latinské rytmy a klasické arpeggiové formy smíchané dohromady. Jednoznačně preferuji skladby, které jsou nové. Ne Robert Schumann, kde je vše dost předvídatelné. Je to nádherné, ale předvídatelné. Vždy jsem měl rád skladatele s nadhledem, ale dostatečně ovlivněných klasikou, jako je Astor Piazzolla.

MB- Jak fungovalo studium na Berklee College of Music? Jaké jste měl předměty? Co vám to dalo?

AdM- Studoval jsem kytaru jako předmět. Jak jsem chtěl jít na magisterské studium, byly tam předměty, které neměly nic společného s hudbou a ty mě absolutně nezajímaly. Chtěl jsem, aby každý předmět souvisel s kytarou, abych ji měl na každém předmětu u sebe. Dlouho jsem tedy na škole nezůstal. Vybrali si mě, abych hrál nejprve s kapelou Barry Miles Quartet, a pak, když jsem se na Berklee vrátil, ihned mě vybrali a hrál jsem s Chickem Coreou. To byla obrovská škola, větší a lepší než kterákoliv jiná.

MB- Hrál jste s legendami, jako je Chick Corea, John McLaughlin, Paco de Lucia. Jaké to bylo být s nimi na stejném pódiu a co jste se od hudebníků tohoto kalibru naučil?

AdM- Když jsem měl devatenáct a mou oblíbenou skupinou byli „Return To Forever“. Od puberty jsem sledoval Chicka, od sedmnáctých let Johna, kteří opravdu byli na počátku fúze hudebních žánrů. Bylo to úžasné období, spojoval jazz s rockem a já jsem měl to štěstí, že jsem byl při těch začátcích. John a Chick pro mě byli splněným snem, vždyť to byly moje oblíbené kapely. Tedy nejpopulárnější kapela byla The Beatles, hrát s nimi nebylo reálné, ale „Return To Forever“ byla moje další oblíbená kapela, a tam jsem jako kytarista dostal tu nejdůležitější pozici na světě. Protože hudba, kterou skládal Chick byla jednoduše nádherná. Byly to úchvatné kompozice, velké výzvy pro kytaru, elektrickou kytaru. Takže jsem dostal post, kde jsem byl velmi výrazně ovlivněný v mladém věku a tam jsem mohl dělat i své vlastní věci.

MB- Podle čeho si vybíráte muzikanty při nahrávání CD? Má to něco společného i s tím, když píšete hudbu, že například tento part bude hrát konkrétní baskytarista, a ne nikdo jiný?

AdM- Jsem dost náročný na kytaru, takže obvykle nahrávám osobně oba party. Zahraji přesně svou artikulací a svým cítěním, svým smyslem pro tempo a synkopování, jak je to jen trošku slabší, jsem frustrovaný. Co se týče klavíristů, těch, kteří mají perfektní smysl pro rytmus a synkopy je pramálo a vybírám si je osobně. Na nových nahrávkách hraji basu i perkuse.

MB- Za vaše roky hraní jste nasbíral mnoho zkušeností. Co byste poradil mladým muzikantům, ne jen kytaristům? Co by měl mladý člověk pochopit v hudbě, když ji chce dělat?

AdM- V podstatě se snaž kopírovat svého oblíbeného hráče. Hraj jako on. No a v průběhu toho snažení o kopírování se něco zrodí, něco se svým vlastním nápadem, s vlastním hlasem. Kvůli inspiraci jdi na tolik živých vystoupení, kolik jen zvládneš a samozřejmě, poslouchej nahrávky. Měj dobrého učitele a v konečném důsledku to musí být kombinace toho všeho. Vždy si pamatuj, že tvoje noha musí kopírovat rytmus. Je to důležitější, než cokoliv jiného. Tvoje noha musí ťukat přesně, nesmí

47 vyjít z rytmu kvůli tomu, co hraješ na kytaru. Musíš se soustředit na timing. To je nejdůležitější.