Gabriela Beňačková Mozart 2006 110 Let České Filharmonie 2 Festivaly, Koncerty ČESKÝ TRIPTYCH II

HUDEBNÍ ROZHLEDY 01 2006 | ročník 59 | cena 40 Kč

gabriela beňačková mozart 2006 110 let české filharmonie 2 festivaly, koncerty ČESKÝ TRIPTYCH II. (Terezín) Dirigent / Conductor: Raoul Grüneis Režie / Stage director: Ernö Weil Scéna a kostýmy / Sets and costumes: Daniel Dvořák Sbormistr / Chorus master: Lukáš Vasilek, Jiří Chvála Orchestr a sbor Národního divadla / Vzhůru do Vranokoutů! Kühnův dětský sbor V hlavních rolích / In the main roles: Jóhann Smári Saevarsson, Silvia Fichtl, Ilonka Vöckel, Brent L. Damkier Premiéra 19. 1. 2006 ve Stavovském divadle / Premiere on January 19, 2006 in Stavovské divadlo (Estates Theatre) Koprodukce s Theater Regensburg / MaloměšťáciTheodor Veidl (1885 -1946) Co-production with Theater Regensburg (Die Kleinstädter)

FOTO: JULIANE ZITZLSPERGER

PARTNEŘI NÁRODNÍHO DIVADLA

MECENÁŠ ND obsah 1

Gabriela Beňačková patří k našim nejvýznamnějším operním ROZHOVOR pěvkyním, které český národ po celou dobu své kariéry reprezen- 3 · O hudbě i životě s Gabrielou Beňačkovou tovaly na nejslavnějších pódiích světa. Její hlas s onou pověstnou tzv. slovanskou slzou byl opěvován jako jeden z nejkrásnějších UDÁLOSTI a její umění natolik uznáváno, že se jí dostalo celé řady vynikají- 7 · Mozart 1756–2006 cích ocenění včetně titulu jednoho z nejprestižnějších, rakouské 11 · 110 let České fi lharmonie Kammersängerin, který byl v této zemi automaticky vztahován i na jejího manžela, Josefa Čápa. Ale jak už bývá v tomto kraji FESTIVALY, KONCERTY zvykem, um a dovednost jsou tu spíše na překážku… → strana 3 19 · Skvělý pražský debut Rolanda Villazóna 19 · Struny podzimu Uměleckou instituci Českou fi lharmonii čeká počátkem letoš- 23 · Dvořákova pěvecká soutěž ního roku opět jubilejní sezona: čas kvapí, a tak po lesklých při- 24 · Vladimír a Martin Válkové, Jan Simon pomínkách stého výročí existence je tu dnes už sezona sto desátá. a Moravská fi lharmonie Olomouc Není to – pravda – výročí zrovna kulaté. Zastihuje však fi lharmonii v období docela mimořádně šťastném. Na rozdíl od roku 1996 stojí dnes v jejím čele umělecky kvalifi kovaný profesionál, šéfdi- HORIZONT rigentem je po dlouhé době mezinárodně ostřílený český umě- 26 · Ještě jednou Moctezuma v opeře lec a orchestr dosahuje jak doma, tak v zahraničí oceňovaných interpretačních výsledků. → strana 11 DIVADLO – OPERA · BALET · MUZIKÁL 29 · Brittenova Řeka Sumida či Kam zamíří poutník Heřman? Baletní verze Evžena Oněgina, jejímž autorem je proslu- 29 · Dnešní pohled na Verdiho? lý choreograf John Cranko a která byla 10. listopadu uvedena 32 · Nadčasový Oněgin v pražském Národním divadle v české premiéře, vznikla před 33 · Nezradit sám sebe – rozhovor s Terezou Podařilovou čtyřiceti lety původně pro Stuttgartský balet. Dodnes se však řa- dí ke Crankovým nejúspěšnějším tvůrčím počinům a patří k nej- ZAHRANIČÍ proslulejším dramatickým baletům 20. století vůbec. V Národ- 40 · Světová operní divadla ním divadle, jehož orchestr řídil Sergej Poluektov, se hlavních rolí ujali Jiří Kodym (Evžen Oněgin), Nikola Márová (Olga), I. Nejstarší divadelní budovy Michal Štípa (Lenskij) a Tereza Podařilová (Taťána). 42 · Po Mozartových stopách v Salcburku → strana 32 45 · Zerbinetta Edity Gruberové STUDIE, KOMENTÁŘE Není tomu tak dávno, kdy si celý kulturní svět připomínal 400 48 · Zlatá éra české opery let od vzniku opery. Na konci 16. století ve Florencii se v Palazzo Bardi scházeli členové skupiny nazvané Camerata, v jejichž čele I. Úvodní zamyšlení stál hrabě Giovanni Bardi. Byli to především básníci Ottavio Ri- 50 · Co snad nevíte o starší české hudbě nuccini, Gabrielle Chiabrera a Laura Guidiccioni a hudebníci I. Máme vůbec Dějiny české hudby? Vincenzo Galilei, Jacopo Peri, Giulio Caccini, Emilio de’ Cava- lieri a Piero Strozzi… Těmito slovy začíná Zbyněk Brabec první KNIHY díl slibovaného seriálu o zahraničních operních scénách, který 52 · Miloš Hons: Hudba zvaná symfonie se ve svém úvodu zabývá vznikem opery a nejstaršími divadelní- mi budovami. Nuže tedy vstupte, vážení čtenáři, do světa umění SVĚT HUDEBNÍCH NÁSTROJŮ jednoho z nejkrásnějších, Hudební rozhledy jsou tu pro vás… 54 · Asociace výrobců hudebních nástrojů → strana 40 podporuje nejen české výrobce 55 · Unikátní Petrof v rukou nového majitele 56 · Pohled do světa houslařského řemesla v Čechách I. Předchůdci houslí a počátky houslařského umění v Evropě 58 · Hudební nástroje evropského středověku I. Pár slov k úvodu REVUE HUDEBNÍCH NOSIČŮ 60 · Od fi rmy k fi rmě 62 · Recenze CD

2 editorial Vážení a milí čtenáři,

opět je tu nový rok a s ním i celá řada předsevzetí, která – byť den přesně, tedy již 4. ledna. Tolik k nejdůležitějším aktu- je většina z nás nakonec neplní – mají svou poměrně neza- alitám, vedle nichž jsme ale připravili i několik tzv. trvalek, nedbatelnou roli: jsou totiž pokaždé projevem snahy o ně- které vás budou pravidelně provázet po celý příští rok. co jiného a lepšího. I my jsme tentokrát bilancovali a nako- Především plníme slib z loňského roku a zahajujeme seriál nec se rozhodli ke zcela zásadní výtvarné změně časopisu, o nejvýznamnějších operních divadlech v zahraničí, jehož se který vám předkládáme nejen ve větším formátu a v kom- jako garant ujal zkušený autor Zbyněk Brabec. Když jsme pletně nové grafi cké úpravě připravené i novým grafi ckým uvažovali o námětech, jimiž se v podstatě nikdo nezabývá a studiem, jež o ni bude v následujících měsících pečovat, ale přitom by neměly skončit v „propadlišti dějin“, přišli jsme na rovněž s některými obsahovými inovacemi včetně dvanácti téma emeritních českých umělců, jejichž léta hvězdné slávy stran navíc, z nichž několik bude barevných. Při promýšle- jsou sice již v nenávratnu, ale oni sami vždy budou tvořit ne- ní současného designu Hudebních rozhledů jsme však brali opominutelnou součást dějin naší kultury. Úvod, jenž by vás v potaz nejen moderní výtvarné trendy, ale i přehlednost a měl s naším úmyslem seznámit podrobněji, napsal dr. Josef čitelnost textu, které patří bezesporu k jednomu z jeho nej- Herman, který bude zároveň celý cyklus zaštiťovat, a tak důležitějších, byť v oblasti časopisectví dnes často opomíje- se určitě i zde máme na co těšit. Nu, a protože jsme v nově ných prvků. zavedené rubrice ze světa hudebních nástrojů nechtěli zůstat Ne nepodstatné změny se však, jak jsem již naznačila, pro- pouze u aktualit, rozhodli jsme se do ní zařadit rovněž dvě mítly i do obsahu našeho měsíčníku, který jsme rozšířily o dvě významná témata, zpracovávaná jejich autory na pokračová- samostatné rubriky. První z nich se týká tance, jenž budeme ní. Pohled do světa houslařského řemesla v Čechách, zamě- podle pojednávaného tématu a formy příspěvků, zajišťova- řený na zajímavou paralelu houslař – houslista z pera Rafa- ných novou členkou naší redakční rady Lucií Dercsényiovou, ela Broma, jenž sám výukou houslařského umění prošel, a ústrojně začleňovat do jednotlivých již zavedených rubrik, a Hudební nástroje evropského středověku, seriál, který pro druhá světa hudebních nástrojů. Ten jsme pojali jako samo- vás bude připravovat odborník rovněž nad jiné povolaný, statnou, pravidelně se opakující část, následující za pohybli- Lukáš Matoušek. Vzhledem k tomu, že do studií jsme ještě vou rubrikou věnovanou knihám, v níž vás její autoři budou zařadili kapitoly s názvem Co snad nevíte o starší české hud- informovat o nejrůznějších, i zcela aktuálních zajímavostech bě, garantované jedním z našich nejvýznamnějších odborní- z této oblasti. Oba tyto obory měly sice poměrně donedáv- ků na tuto oblast, doc. Jaromírem Černým, pohled na toto na prostor ve svých vlastních časopisech, Hudební nástroje období hudebního vývoje bude poměrně obšírný. se poprvé na veřejnosti objevily v roce 1964 a Taneční listy A protože samozřejmě v žádném časopise nemůže chybět dokonce ještě o celých třicet let dříve, ale jak už to dnes bývá, stěžejní rozhovor s významnou osobností, připravili jsme vzhledem k nedostatku fi nančních prostředků musely svoji pro vás tentokrát sled nesmírně zajímavého vyprávění naší činnost před šesti a dvěma lety ukončit. Tématika zmíněných přední pěvkyně, která sklízela vavříny na všech prestižních oblastí je však stále natolik aktuální a zajímavá, že bychom scénách světa, Gabriely Beňačkové. Bonusem je pak vedle alespoň v této míře jejich absenci chtěli nahradit a o dění v tomto čísle dalších čtyř přidaných stran navíc multimedi- v obou oborech vás pravidelně informovat. ální CD, kde vedle archivu Hudebních rozhledů 2005, elek- Samozřejmě, že jsme však promýšleli i obsah našich stávají- tronického festivalového zpravodajství z Pražského jara, cích rubrik, které rozhodně nechceme rušit, protože dávají Smetanovy Litomyšle a 1. ročníku Prague Proms či rubriky poměrně širokou možnost tematického záběru a svou sklad- Doporučujeme, kterou jsme vám chtěli usnadnit výběr akcí, bou umožňují v oblasti hudebního dění průběžně sledovat jež můžete do konce sezony ještě navštívit, najdete i část alespoň to nejpodstatnější, co se v České republice a dílem s hudebními ukázkami z Mezinárodní soutěže Pražské jaro i v zahraničí děje. a z nahrávky a fi lmu věnovaných nejvýznamnějšímu hudeb- V lednovém čísle tak přinášíme velice zajímavé stati dr. To- nímu projektu roku 2005, Dvořákově Svaté Ludmile. Obrať- mislava Volka a Jany Vašatové týkající se několika témat te list, milí čtenáři a milé čtenářky, průvodce světem hud- souvisejících s osobností W. A. Mozarta, jehož 250. výročí by je váš… od roku narození si bude připomínat celý kulturní svět a nezapomněli jsme ani na stodesáté výročí prvního koncertu České fi lharmonie, jež bude náš orchestr číslo jedna slavit na

Hana Jarolímková, šéfredaktorka

HUDEBNÍ ROZHLEDY Adresa redakce: Distribuce a předplatné Časopis Hudební rozhledy pro potřeby Radlická 99, 150 00 Praha 5 ve Slovenské republice: zrakově postižených zajišťuje číslo 1 | 2006 | ročník 58 tel. šéfredaktor: (+420) 251 554 088 Magnet-Press Slovakia, s. r. o. prostřed nic tvím internetového serveru Měsíčník pro hudební kulturu tel. redakce: (+420) 251 550 208 Šustekova 8, P. O. Box 169 www.braillnet.cz (+420) 251 552 425 830 00 Bratislava Sjednocená organizace nevidomých Vydává: Společnost Hudební rozhledy, tel. sekretariát: (+420) 251 554 089 tel.: (+421) 67 20 19 21,-2 – časopisy a slabozrakých ČR člen AHUV, za ﬁ nanční podpory MK ČR, fax: (+420) 251 554 088 (+421) 67 20 19 31,-3 – předplatné tel.: (+420) 266 038 714 Nadace ČHF, Nadace B. Martinů, Nadace e-mail: [email protected] fax: (+421) 67 20 19 10 Leoše Janáčka, Nadace OSA Nevyžádané rukopisy se nevracejí. e-mail: [email protected] Sazba: studio Togga, Praha [email protected], www.press.sk Tisk: Dvořák & syn, Dobříš Šéfredaktorka: Hana Jarolímková Distribuci a předplatné v České Cena jednoho výtisku: 60 SK republice provádí v zastoupení vydavatele Cena výtisku pro předplatitele: 50 SK Odevzdáno do sazby: 8. 12. 2005 Tajemnice redakce: Marcela Šlechtová ﬁ rma SEND Předplatné, P. O. Box 141 Evidenční číslo MK ČR E1244 Redakční rada: Lubomír Brabec, 140 21 Praha 4 Objednávky do zahraničí vyřizuje ISSN 0018-6996 Lucie Dercsényiová, Roman Dykast, tel.: (+420) 225 985 225 redakce a MEDIASERVIS, s. r. o. Milan Hořínek, Ivan Štraus, Jan Vičar fax: (+420) 267 211 305 administrace vývozu tisku Na titulní straně Gabriela Beňačková Externí spolupráce: Jitka Slavíková SMS: (+420) 605 202 115 Sazečská 12, 225 62 Praha 10 Foto Jadran Šetlík Výtvarné řešení: František Štorm e-mail: [email protected], www.send.cz tel.: (+420) 271 199 255 Cena jednoho výtisku: 40 Kč fax: (+420) 271 199 902 www.hudebnirozhledy.cz Cena výtisku pro předplatitele: 30 Kč rozhovor 3 ODvažTE LANA, LOĎ PLUJE DÁL… Setkání, na které se nezapomíná aneb o hudbě i životě s Gabrielou Beňačkovou foto archív Hana Jarolímková

Setkání s paní Gabrielou Beňačkovou jsme si domlouvaly již několikrát, ale pokaždé z toho kvůli nějakému důvodu sešlo. Teprve během stříbrné neděle před nedávno uply- nulými vánočními svátky jsme si dohodly v kavárně Sla- vie, jejíž genius loci je dodnes nerozlučně spjat s otiskem někdejší přítomnosti i těch nejvýznamnějších osobností našeho kulturního života, schůzku napevno a strávily spolu neopakovatelné dopoledne. Gabriela Beňačková je totiž nejen stále šarmantní krásnou ženou, kterou s její bohatou záplavou zlatých vlasů rozhodně nikdo nepřehlédne, ale zároveň skutečnou královnou operního zpěvu poctěnou celou řadou ocenění včetně národní umělkyně či titulu jednoho z nejváženějších, rakouské Kammersängerin, jež má dlouhé a dlouhé hodiny o čem povídat. Vždyť zpívala na nejprestižnějších pódiích po celém světě a v hodnoceních, kde byl její hlas s onou pověstnou tzv. slovanskou slzou opěvován jako jeden z nejkrásnějších, se dostala mezi deset nejlepších pěvkyň mezinárodních scén. V bývalém paláci hrabat Lažanských, kde v letech 1868–1869 bydlel i Bed- řich Smetana, jsem tedy okouzleně naslouchala vyprávě- ní, jež mě zavedlo do světa prosyceného nejen vůní divadel- ních líčidel, ale i neopakovatelně povznášející atmosféry úspěchu, s nímž však často ruku v ruce chodívá i zdrcující pocit prohry, jejíž ortel mohou nad pěvci v tu chvíli vynést „všemocní“ diváci…

Národní divadlo a vstup na mezinárodní scénu Ve Zlaté kapličce jsem začínala v roce 1970 svou první život- ní premiérou, Natašou Rostovovou v Proko evově Vojně a míru. Již o rok později jsem ale pod taktovkou Jaroslava Krombholce nastudovala i svou druhou premiéru, Mařenku v Prodané nevěstě, kterou jsem na konci roku 1974 zpívala i ve Státní opeře v Mnichově. Také rok následující byl pro mě velmi důležitý, protože jsem tehdy v Národním divadle Modlitba Jenůfy (Její pastorkyňa), Vídeň zpívala i svoji třetí premiéru – Jenů u v Její pastorkyni Leo- še Janáčka, kterou jsem potom opět – tentokrát v němčině Ne vše ale provázelo štěstí – nastudovala pro Státní operu v Mnichově. Zde mi byly Jak se mi zpočátku dařilo v Evropě, tak mi ale nevyšel posléze geniálním dirigentem, prof. Wolfgangem Sawalli- debut v newyorské Metropolitní. Mým prvním angažmá tu schem (s nímž jsme se znali již z pražských provedení děl byli v roce 1979 Wagnerovi Mistři pěvci norimberští, ale A. Dvořáka Stabat mater a Requiem s orchestrem České já, bohužel, hned v prvních dnech dost vážně onemocněla ﬁ lharmonie), nabídnuty i další role. Jako stálý host jsem tu (dostala jsem zánět mozkových blan), a tak jsem to po třech potom zůstala celých dvacet let. Věrná jsem byla ale i Vídeň- týdnech proležených na hotelovém pokoji vzdala a odletěla ské státní opeře, kde jsem na sezonu 1975–1976 rovněž pode- domů, kde jsem se pak léčila ještě dalších dvaapůl měsíce. psala smlouvu na provedení Jenů y v němčině, a v níž jsem Nástup se mi tudíž vůbec nevydařil a tak jsem se celou řadu jako stálý host zůstala ještě o celé dva roky déle. let Metropolitní vyhýbala. Obzvláště po zkušenosti s Prago- Byla to krásná doba, a to i přesto, že vídeňské publikum koncertem, který mi tehdy dokonce předložil i účet za hote- je pověstné naprostou nesmlouvavostí, provázenou leckdy i lový pokoj, a můj manžel musel nakonec shánět dolary, aby- nejrůznějšími, ne zrovna příjemnými skandály. V průběhu chom to mohli vůbec zaplatit. Odjela jsem však potom do sezon jednotlivé sólisty dokonce vyhodnocovalo, a tak ti, kte- Jižní Ameriky, do Buenos Aires, kde jsem zpívala Taťjanu ří se dostali na výsluní jeho zájmu a stali se uctívanými miláč- z Eugena Oněgina a v Teatro Colón pobyla téměř tři měsí- ky číslo jedna (čehož jsem poměrně záhy ke své velké radosti ce. Tehdy jsem už ale měla dceru, a protože jsem emigrovat dosáhla i já), požívali titulu „Liebling“, a ti, kteří sítem těch- nehodlala (moje sestra byla televizní hlasatelka a můj tatí- to přísných kritiků neprošli, museli čelit ostrým výpadům a nek advokát a ti by na to těžce doplatili), tak jsem začala mnohdy ustát i označení velmi nevybíravá. Svět naší branže raději přijímat pouze nabídky z Evropy, abych nebyla tak – obzvláště v bývalém hlavním sídle rakouské monarchie – daleko od domova. Teď bych se možná rozhodla jinak, ale je však natolik tvrdý a nekompromisní, že ani ten, kterého nic už nejde vrátit, tudíž nemá žádný smysl se ohlížet zpát- jeden večer posluchači vynášeli až do oblak, druhý den nemo- ky, přesně podle mého životního motta „odvažte lana, loď hl propadnout. Přesto Vídeňská státní opera byla a zůstane pluje dál“! mým nejoblíbenějším operním domem… 4 rozhovor foto archív

Nahrávání CD s Rudolfem Firkušným pro ﬁ rmu Sony (písně A. Dvořáka, L. Janáčka a B. Martinů), které získalo cenu Grammy, New York

Jako ve „zlaté“ kleci Pravidla, kterými je nutno se řídit, aby se člověk dostal Dnešní generace si vůbec neuvědomuje, jakého privilegia se mezi ty nejlepší jí dostalo tím, že se otevřely hranice a změnilo se společen- Pokud chcete proniknout mezi špičku, musíte dřít, cvičit a sko-politické klima a možnosti seberealizace. Já mám např. respektovat určitá pravidla, podle nichž se díla, která tvo- kolem pětadvaceti nahrávek a být to dnes, tak jich mám stov- ří základ repertoáru každého pěvce mého typu, zpívají po ky. Spolupráci mi totiž snad tisíckrát nabízela nejen fi rma celém světě. To znamená nejen techniku a výraz, ale i dech, Decca či Deutsche Gramophon, ale například i Sony, kde způsob, jakým se dělají fráze, místa, kde je accelerando či jsem mohla začít nahrávat v podstatě okamžitě. Já ale byla naopak ritardando, kde piano a kde forte… Když jsem v vázaná smlouvou u Supraphonu a tudíž nebyla šance, stej- době studií na Vysoké škole múzických umění v Bratisla- ně jako projekty, které by šly mimo Pragokoncert, kde jsem vě vyhrála pěveckou soutěž Antonína Dvořáka v Karlových z koncertu dostávala poloviční a často čtvrtinový honorář a Varech a stala se její absolutní vítězkou, dostala jsem nabíd- neměla jsem nejmenší možnost se z toho nějak vymanit. Ani ku – roli Mařenky v Prodané nevěstě, kterou jsem se sice dnes to však není úplně bez problémů, běh světa se velice poctivě naučila od a až do z, ale teprve až při zkouškách zrychlil a když přijde mladý pěvec do divadla, okamžitě musí v pražském Národním divadle (kam už jsem nastoupila do ukázat, co umí, zkušenost nezkušenost… angažmá) s Jaroslavem Krombholcem jsem si uvědomila, rozhovor 5 jak se vlastně celé dílo vyvíjí. Samozřejmě nejlepší je přijít le, který si jako architekt i scénu navrhoval úplně sám! Dnes, na scénu a dopředu mít naučený part tak, jak by měl přibliž- kdy jsou představení, při jejichž realizaci se často vychází ně ve svém konečném výsledku vypadat a potom to již pouze z detailů, daleko složitější, je zmíněný způsob nastudování dolaďovat a trénovat. Já jsem se hodně těch fi nes, bez nichž nového díla většinou označován jako klišé, ale já s tím roz- kýženého výsledku nedocílíte, naučila zejména díky posle- hodně nemohu souhlasit, naopak z určitého hlediska to bylo chu nahrávek pěvkyň takových proslulých jmen jako Maria vysoce produktivní. Pokud je ale vize nějakého současného Callas, Renata Tebaldi či Mirella Freni, které vystupovaly režiséra dobrá, proč ne? V minulém roce jsem při otevření pod taktovkami neméně proslulých osobností typu Artura nové sezony v Metropolitní opeře viděla Tristana a Isoldu, Toscaniniho, Herberta von Karajana nebo Leonarda Bern- naprosto moderně ztvárněné představení, založené vícemé- steina. Když pak k tomu přidáte ještě kus sebe sama, je to ně na scéně a světlech, a přitom to bylo nádherné… teprve to pravé… Jedním z opravdu avantgardních režisérů byl např. Kurt Horres, s nímž jsem v roce 1984 dělala ve Vídni velice moder- Dirigent je navzdory všem současným trendům v opeře nej- ní Pikovou dámu, kterou jsem zpívala s Vladimirem Atlan- důležitější tovem. Celé představení se odehrávalo převážně na hřbitově …a to ať si říká kdo chce, co chce. Je to pořád opera a někdo v krásných, ušlechtilých ruských róbách, vše bylo pouze čer- vám tu první dobu prostě dát musí, a to i kdyby se všichni nobílé, a přitom to působilo velice přesvědčivě a emotivně. postavili na hlavu. Tak je to po celém světě. A když pak při- Dalším modernistou ve svém oboru byl Ken Russel, anglický jdou ansámbly a sbory, opět to musí držet dirigent, osob- fi lmový režisér, s nímž jsem nastudovala ve Vídni Fausta a nost, která logicky celé dílo ovládá. Mým miláčkem byl tře- Markétku. Řada věcí, které si vymyslel, jako např. pozlace- ba Václav Neumann, s nímž jsme si opravdu padli do oka nou krávu stojící na jevišti, z níž se poté, co ji Mefi stofeles a vzájemně se respektovali. Naučil mě strašně moc, stejně nakopl, sypaly dukáty, by se mohla zdát jako diskutabilní, jako můj velký přítel Jiří Kout, s nímž jsem se posléze sešla i ale jednalo se o velice sugestivní představení, které tehdy v Metropolitní, či Jaroslav Krombholc. S Jiřím Bělohlávkem bouřilo celou Vídní. Davy sice bučely a ječely, ale bylo stále jsme se vlastně až na to jediné představení Jenůfy v Národ- vyprodáno… V Mnichově jsem v Její pastorkyni zase zažila ním divadle před pěti lety pracovně nesešli, a to přesto, že slavného Günthera Rennerta a ve Vídni a v Metropolitní, jsme se vždy vzájemně ctili. Velkou školu discipliny, píle, kde jsem tehdy zpívala Rusalku, vynikajícího Ottu Schenka. respektování notového zápisu a oněch daných zákonitostí, Dodnes mi v uších zní jeho Gabičku, jak mě oslovoval… o nichž jsem mluvila před chvílí, jsem však potom dostala zejména od Wolfganga Sawallische, který byl šéfem Mni- Richard Wagner chovské státní opery, kde jsem – tehdy pod Krombholcovou Většina divadelních intendantů tvrdila, že mého hlasu, taktovkou, jak jsem již řekla – začínala s Mařenkou. Byla zaměřeného především na tzv. spinto obor s onou pověstnou to geniální německá škola, která nás tehdy naučila opravdu velice tvrdě pracovat. Já bych se neodvážila přijít na zkoušku nepřipravená. To prostě neexistovalo. A protože jsem všech- ny jeho požadavky plně respektovala, spolupracovali jsem posléze velice intenzivně, a to i na celé řadě koncertů. Vedle Schumannovy Genovevy či řady kompozic W. A. Mozarta včetně Kouzelné fl étny, kde jsem pod jeho taktovkou zpívala Paminu, jsme spolu dělali i celou řadu dalších vokálně-sym- fonických či operních děl včetně např. Beethovenovy Missy solemnis a Deváté symfonie. Profesor Sawallisch si mě vybí- ral především pro lyrické role, které mému hlasu vyhovovaly asi nejlépe. Musela jsem ale samozřejmě během své kariéry zpívat i ty, které jsou určeny mladodramatickému sopránu. Z dalších světových dirigentů, které bych chtěla vzpome- nout, pak určitě nemohu vynechat Nella Santiho, skvělého odborníka zejména na operní tvorbu verismu. Umí hrát na několik nástrojů, nic mu neuteče a je to jeden z nejlepších pedagogů, jakého může pěvec potkat. Když se naučíte někte- ré dílo s ním, nikdy už z něj nezapomenete ani notu, ale – a to především – nikdy ho už nedokážete zpívat jinak, protože on snad všechny ony specialitky z dob těch největších pěv- kyň perfektně zná. Vynikající však byli i Giuseppe Sinopoli, Claudio Abbado, Carlo Maria Giulini, Bretislav Klobučar, García Navarro…

I moderní režie může být samozřejmě skvělá Já moderní výtvarné umění obdivuji, a tak jsem rovněž schopna akceptovat i vysoce moderní režii. Musí být ale adekvátní tomu, co jsem schopna ztvárnit. Dříve se vychá- zelo především ze základů, které byly napsány v klavírním výtahu, což mělo bezesporu své výhody. Když nás na tu roli bylo např. sedm a každý, dejme tomu, po šesti představeních odcházel, byl „snadno“ nahraditelný a režisér nemusel nic zásadního měnit a něco vymýšlet. Stačilo podívat se na video a jít na scénu, protože se to hrálo, řekněme, v pěti divadlech téměř stejně. Samozřejmě, že i tehdy však existovaly výji- mečné režisérské osobnosti, které tomu daly neopakovatel- ného ducha jako např. naprostý génius, Jean Pierre Ponnel- foto Jadran Šetlík foto Jadran 6 rozhovor

slovanskou slzou, je na Wagnera škoda, protože jeho opery Dodnes nesplněný sen, Maršálka v Růžovém kavalírovi zpívají většinou takové ty hlasy – heroiny, jejichž předností Role, k níž jsem se dosud nedostala a po které jsem vždy vel- je zejména velká výdrž. Já však tvrdím, že to není úplně tak mi toužila, je Maršálka v Rosenkavalierovi. Nevím, někdy pravda, protože Wagnerova díla jsou velice hluboká a krás- vás některé věci v životě minou, ani si neuvědomíte jak… ná, i když technicky velmi obtížná, v nichž se musíte na jejich délku předem naladit a zejména vnímat důkladně text, na Vokálně-symfonický repertoár a písňové recitály němž jsou založena. Z technického hlediska pak představuje Opery samozřejmě nejsou mou jedinou láskou. Je i řada vzhledem k horizontální struktuře Wagnerových kompozic nádherných děl vokálně-symfonických, které mám ve svém asi nejvýznamnější odlišnost jiný způsob dýchání a frázová- repertoáru a zpívala jsem je nejen s naší Českou fi lharmonií, ní. Já jsem měla v repertoáru Bludného Holanďana – Sentu ale i s nejrůznějšími světovými orchestry včetně Londýnské a Tannhäusera – Elisabeth, kterých jsem se nazpívala až až, či Mnichovské fi lharmonie. Milovala jsem např. Mahlero- v Curychu, Stuttgartu, Hamburku, Janově, Madridu… Rov- vu Osmou symfonii a Verdiho Requiem, které jsme např. něž jsem nastudovala celého Lohengrina, ale režie Rober- s Londýnskou fi lharmonií a Giuseppem Sinopolim zařadili ta Wilsona, založená nejenom na střídání přesného držení do turné po Japonsku. Sinopoli měl tenkrát na pódiu k dis- prstů, loktů apod., které jsem dřeli řadu dnů, ale i na tom, pozici tři sbory – tedy celkem 502 pěvců a bylo to opravdu že jsme ani při milostném duetu spolu nesměli komuniko- úžasné. K dílům, které si v mém srdci našly své stálé mís- vat a dávat najevo nějaké city, mně nevyhovovala, a tak jsem to, ale určitě patří i Dvořákovo Stabat mater, Requiem, Te nakonec z představení odstoupila. Mám však pořád zálusk Deum či Svatební košile, Beethovenova Devátá a Missa na Tristana a Isoldu, ale ještě počkám. Zatím mi stačí ales- solemnis, Mozartovy mše C dur a c moll a Requiem, monu- poň Smrt Isoldy koncertně… mentální Schönbergovy Gurre-Lieder, které jsem zpívala mnohokrát pod taktovkou Wolfganga Sawallische a řada Zamilované role dalších kompozic včetně Janáčkovy Glagolské, kterou jsem Jednou z mých nejzamilovanějších rolí je samozřejmě Jenů- naposledy provedla s Českou fi lharmonií a současným šéf- a, která mě provází celý umělecký život téměř 35 let. Mám dirigentem Zdeňkem Mácalem. S nimi jsem rovněž byla na ji neskutečně v sobě zažitou, a tak stále váhám s nastudo- turné se Straussovými Čtyřmi posledními písněmi. Strauss váním Kostelničky. Moc ráda mám ale i Káťu Kabanovou, patří vůbec k mým velkým oblíbencům… Mimi, Leonory ze Síly osudu a Fidelia či Desdemonu, kterou jsem podobně jako Madeleinu z Andrey Chéniera zpíva- A co budoucnost? la hodně s mým vynikajícím kolegou a partnerem Plácidem Já momentálně moc neplánuji. V posledních čtyřech letech Domingem. Byla to pokaždé nádherná, téměř božská před- jsem to neměla zrovna v životě jednoduché. Onemocněla stavení, umělecky naprosto vyrovnaná a naplněná… jsem, zemřel mi manžel a do velmi vážného zdravotního stavu se dostala i moje maminka, o kterou se teď se sestrou Po boku dalších hvězd starám (a ne marně, uzdravuje se velice dobře). Vzhledem Bylo jich hodně. Například Peter Dvorský, s nímž jsem k tomu ale, jak se říká, nevím dne ani hodiny. Večer si leh- zpívala především Rusalku a Bohému, Francisko Araiza, nu a nedokážu odhadnout, co bude ráno, jestli budu muset Franco Bonisolli, skvělý omas Hampson či Luis Líma, se odletět do Bratislavy za maminkou, nebo budu moci zůstat kterým jsme se setkávali po celém světě. Z kolegyň bych pak u dcery a vnoučat, nevím… Ale jak jsem říkala již na začátku vzpomenula např. Leonii Rysanek a Senu Jurinac – vynika- našeho rozhovoru, člověk se nesmí ohlížet, ale žít dál. Mám jící Kostelničky. Také jsem zpívala s Lucianem Pavarottim, velkou chuť vrátit se ke starší muzice, a tak se moc těším který na jevišti hodně improvizuje. Byl opravdu nevyzpyta- na červnový koncert s orchestrem Virtuosi di Praga, s ní- telný a vždy vás něčím překvapil. Jako jediný z pěvců, které mž budu zpívat výběr z árií W. A. Mozarta. Dále budu zpí- znám, pil po celou dobu představení vodu se spoustou ledo- vat Straussovy Čtyři poslední písně na Žofíně s orchestrem vých kostek, které navíc ještě chroupal… Národního divadla, řízeného Johnem Fiorem, který se zde tak skvěle uvedl při loňském uvedení kompletního Ringu a Rusalka – opera milovaná po celém světě zná mě dvacet let. Jinak promýšlím nový písňový reperto- Ve Vídni patřila Dvořákova Rusalka, režírovaná tehdy Otto ár, kde patrně opět nebudou chybět moji oblíbenci Richard Schenkem, k nejvyprodanějším představením vůbec stejně Strauss a Gustav Mahler a písně Roberta Schumanna a jako později v Metropolitní, kam se celá produkce v roce Franze Schuberta. Všechno chce ale svůj čas… 1993 přestěhovala. Obzvláště v Americe, kde jsem ji vlastně premiérovala, sklízela obrovské úspěchy, provázené fantas- Nikdy jsem nechtěla pražské publikum ignorovat tickými kritikami a ohlasy. Prince se mnou tehdy ve Vídni Zcestovala jsem celý svět, vystupovala na nejprestižnějších zpíval Peter Dvorský a v MET Ben Heppner, v jehož reper- scénách a pódiích a s nejvýznamnějšími pěveckými partne- toáru byl např. i Janáčkův Laca. Inscenace se potom hrála ry i dirigenty, ale dodnes mě mrzí, že jsem musela opustit i v dalších zemích, kde za mě převzala štafetu Renée Fle- prkna Národního divadla. V roce 1981, kdy jsem měla pode- ming… psanou smlouvu s Plácidem Domingem ve Vídni na Andreu Chéniera, mě tu v podstatě donutili podat výpověď – a to Rudolf Firkušný – nejfantastičtější klavírista, jakého jsem z důvodů (tak je to doloženo v zápise), že zpívám špatně a kdy v životě poznala falešně! Do Zlaté kapličky jsem se potom vrátila pouze na K Americe, konkrétně k městu New York se ještě váže moje jediné představení Libuše při slavnostním znovuotevření spolupráce s českým klavírním virtuosem, Rudolfem Fir- Národního divadla v roce 1983 a potom až po celých osm- kušným, jemuž jsem měla to privilegium říkat Rudynku a nácti letech, kdy jsem tu pod taktovkou Jiřího Bělohlávka s nímž jsme mezi představeními Rusalky v MET pro fi rmu – opět pouze jednou – zpívala s bratry Dvorskými Její pas- Sony natočili CD s písněmi A. Dvořáka, L. Janáčka a B. Mar- torkyňu. Kdyby se však tohle všechno nestalo, celý život bych tinů, za kterou jsme dostali cenu Grammy. I když už mezi zůstala Národnímu divadlu věrná… • námi není, vždycky na něho budu vzpomínat jako na nejcit- livějšího, nejnoblesnějšího a nejfantastičtějšího klavíristu, s nímž jsem kdy spolupracovala… události 7 Mozart 1756–2006 stav Mozartova bádání Tomislav Volek

Velká jubilea jsou vždy i výzvou k bilancování. Avšak i pouhý pokus poodkrýt při příležitosti 250. výročí narození Wolf- ganga Amadea Mozarta onu kolosální sumu poznatků, k nimž v případě této osobnosti a její tvorby dospěly věda a interpretační umění, je dnes mnohem nesnadnější než tomu bylo v roce 1956 při dvoustém výročí. Nejen proto, že soubor vědeckých poznatků se za uplynulých 50 let obrovsky rozrostl, což je povznášející, ale že ve sféře hudební interpretace vstoupily do hry dvě vzájemně protikladné tendence, tj. na jedné straně úsilí co nejvěrněji interpretovat partituru, na druhé straně názor operních režisérů, kteří se cítí být tak- řka spoluautory díla, nakládají s ním dle své libovůle a dílo předkládají publiku ve značně změněné podobě. Začněme s nesporně pozitivními výsledky ve sféře vědec- kého poznání. Podílejí se na něm doslova stovky badatelů z mnoha zemí, přičemž v kvantitě jsou nápadné rostoucí aktivity vědců amerických. Z jednotlivých projektů největ- ší pracovní kapacitu poutalo vydávání Mozartova díla formou nové kritické edice (Neue Ausgabe sämtlicher Werke), započaté v roce 1955. S rokem 2006 dosáhne nevídaného čís- la v případě tvorby jednoho skladatele – 130 svazků v 10 řa- dách. Jde o dílo editorů tří generací. Těžkým handicapem edice se stalo, že pro vydání některých klíčových děl nebyly k dispozici Mozartovy autografy, vyvezené za války z Berlí- na do tajených úkrytů, přičemž s velkým krakovským fon- dem se mohli editoři seznámit až v roce 1979. To negativ- ně poznamenalo např. vydání Idomenea, Kouzelné fl étny a dalších děl, z nichž některé – pokud by měly dostát všem požadavkům kritické edice – by měly být vydány znovu. Paralelně s edicí díla probíhalo 1962–1975 vydávání 4 svaz- archív repro Kresba stříbrnou tužkou podle posledního Mozartova portrétu z dubna 1789, ků korespondence a zápisků členů rodiny Mozartovy, prová- jehož autorkou je Dorothea Stock. zené 3 svazky pečlivých komentářů a indexů. (V roce 2006 bude jejich reedice doplněna svazečkem doplňků.) Mohutný vyžadovalo objíždět po desítky let takřka celý svět a v knihov- svazek písemných dokumentů k Mozartovu životu a dílu byl nách i v soukromých tresorech mnohdy neochotných sbě- vydán v roce 1961 a dosud k němu byly připojeny dva svazky ratelů vyškemrávat přístup k přísně střeženým drahocen- dodatků. Ve stejném roce byl pod názvem Mozart und sei- ným autografům. Anglický staromládenecký gentleman ne Welt in zeitgenössischen Bildern vydán pečlivě připrave- Alan Tyson obětoval tomuto úkolu značnou část svého živo- ný svazek mozartovské ikonografi e, obsahující mj. i velkou ta. Jako elitní průkopník vytvořil k danému úkolu původní partii o podvrzích, v níž byla početně zastoupena i tehdejší metodiku popisu, počínající rozměry papíru a končící repro- muzejní expozice na Bertramce. Osou dalšího výzkumu se dukcí vodoznaků, jejich určením a datací. Díky kolosální- stalo 6. vydání silně rozšířeného Köchelova seznamu v roce mu množství detailních zjištění uvedených badatelů dozna- 1964, následované několika reedicemi. Po 40 letech jeho la chronologie Mozartovy tvorby mnoha korektur. Nejsou užitečné existence by ovšem dnes už byla třeba jeho dal- tak zásadní jako tomu bylo v případě analogického výzkumu ší – opět rozšířená a korigovaná – redakce. Hodlá ji usku- Bachových autografů, ale některé jsou přece jen význam- tečnit skupina amerických mozartologů pod vedením auto- né. Není zajisté zanedbatelné např. zjištění, že tzv. 1. kon- ra rozsáhlé monografi e o Mozartových symfoniích Neala cert pro lesní roh nevznikl jako svého druhu první, ale jako Zaslawa, ale po dosavadních zkušenostech se Evropanovi poslední atd. zdá, že takový projekt je příliš těžké realizovat jinde než na V průběhu vydávání kritické edice se postupně objevovala evropské půdě. další a další badatelská a editorská manka a z důvodné snahy Podobně jako v bachovském výzkumu musela být i v pokro- je zlikvidovat vzniklo 18 svazků doplňků. Z nich stojí význa- čilém stádiu výzkumu mozartovského systematicky pro- mově v popředí výsledek prvního systematického výzkumu zkoumána a defi nována chronologie vývoje Mozartova pís- Mozartových skic a fragmentů. Po generace byla tradová- ma („Schri chronologie“), a to především notového. Ten- na představa, k níž zavdal několika výroky v korespondenci to extrémně náročný úkol zvládl ve velkém rozsahu nej- příčinu sám Mozart, že totiž kompoziční proces u něho pro- zkušenější mozartovský editor Wolfgang Plath. Paralelou bíhá obvykle v hlavě a až po jeho ukončení dílo v rychlosti k výzkumu písma se stal výzkum papírů Mozartových auto- zapisuje. Takové výroky jistě nebyly v naprostém rozporu se grafů. Zatímco však výzkum písma mohl Plath i díky fotoko- skutečností, ale mnohdy tomu bylo z různých příčin proka- piím absolvovat takřka celý v Salcburku, zkoumání papíru zatelně přece jen jinak. Postupné nálezy stovek skic a řady fragmentů prokázaly, že i u Mozarta si kompozice náročněj- ších hudebních struktur vynutila např. zápis začátku skladby v hlavních hlasech. Jindy šlo o návrh árie pro prestižní- ho pěvce a konečné rozhodnutí o skladbě samé padlo až po 8 mozart 1756–2006

jednání s ním. A tak dále. Mladý muzikolog Ulrich Konrad spondence a zřejmě i listinných dokumentů vdovou Kon- byl proto vedením edice pověřen soustředit všechny docho- stancí mělo očividně mnohem větší rozsah, než se dosud vané skicy a fragmenty, které se dosud podařilo nalézt, utří- odhadovalo. Avšak: do úvah o vzniku Kouzelné fl étny, Tita dit je a ve dvou svazcích je dodatečně připojit k edici díla. a Rekviem je dnes nutno zakalkulovat i skladatelovu nanej- Název jeho z této práce vzešlé knihy Mozarts Schaff ensweise: výš stresovou situaci v souvislosti se soudně vymáhaným dlu- Studien zu den Werkautographen, Skizzen und Entwürfen hem. A jak potom nahlížet na zvlášť tristní způsob Mozar- (1992) sice slibuje více než kniha obsahuje, ale o určitých tova pohřbu…? aspektech Mozartova tvůrčího procesu přinesla skutečně Za samostatný pasus stojí na závěr naší krátké úvahy akti- mnoho nových poznatků. Nepochybně i v uznání objevnos- vity amerických mozartologů. Představují zvláštní skupinu, ti tohoto výzkumu bylo Konradovi svěřeno heslo „Mozart“ které fi nanční zdatnost různých amerických nadací umož- v novém vydání encyklopedie MGG a na prosincovém zase- ňuje obvykle několikaleté studijní pobyty v Evropě, věno- dání vedení mezinárodní nadace Mozarteum 2005 byl zvo- vané intenzivnímu výzkumu určitého tematického okruhu. len do jejího čela. Z tohoto výzkumu vzešlé práce představují významný přínos Objevila se i řada zcela nečekaných zjištění velkého dosa- zvláště tehdy, když se věnují lokálním tématům, které dlou- hu. Tak např. v roce 1996 zveřejnila jedna italská badatelka hodobě zanedbával např. rakouský výzkum: instituce vídeň- svůj nález, který v určitém ohledu vrhl nové světlo i na úda- ské dvorní opery v době Mozartově a její repertoár, vídeňské je – uvedené a hlavně ty neuvedené, tj. zamlčené – v dopi- opisovačské dílny, singspielová tvorba Mozartových součas- sech Leopolda Mozarta. Rita Peirettiová totiž zjistila, že árie níků atd. Problém pak leží jinde: kdo nenasával od dětských Mitridata z Mozartovy stejnojmenné opery „Vado incont- let Evropu a její minulost, mívá i po skvělé profesionální pří- ro al fato estremo“ není od Mozarta, třebaže se nachází ve pravě s interpretací některých historických detailů takřka všech dobových opisech Mozartovy opery a tudíž i v kritické nepřekonatelné interpretační potíže. Doufejme, že budouc- edici díla (autentická Mozartova árie je tam připojena pouze nost všechno napraví. • v dodatku) a rovněž v nahrávce díla. První představitel Mit- ridata v Miláně si totiž prosadil, že při provedení Mozartovy opery bude místo předložené árie Mozartovy (toho čtrnác- Salcburk a vídeň oslavují tiletého kluka z ciziny) zpívat árii ze stejnojmenné opery Jana Vašatová Q. Ga spariniho z roku 1767. Leopold Mozart se o tom v dopise do Salcburku slovem nezmínil a tudíž to do roku 1996 Mozartovo 250. výročí narození si bude 27. ledna připomí- nevěděl ani mozartovský výzkum. nat celý kulturní svět – podobně jako 5. prosince 215 let ode Nemenší dosah měl ve stejném roce publikovaný objev dvou dne, kdy zemřel. Celý příští rok je takto výrazně ohraniče- amerických badatelů (B. A. Brown a A. Rice), kteří si při ný – a nabízí tedy velký prostor k oslavám. Přední místo zde prohlížení lístkového katalogu hudební sbírky vídeňské samozřejmě zaujmou dvě hlavní rakouská mozartovská měs- Národní knihovny povšimli dvou hudebnin s textem z Così ta, kde se i běžně setkáváme s Mozartem téměř na každém fan tutte, ale pod jménem Antonio Salieri. Tím bylo odha- kroku – Salcburk a Vídeň. V Salcburku se Mozart narodil, leno cosi podstatného: libreto této opery napsal Da Ponte v salcburském Dómu, ve kterém měli svatbu jeho rodiče, původně pro dvorního kapelníka Salieriho a ten začal sku- byl pokřtěn a sám zde působil jako varhaník, v Salcburku tečně operu komponovat, pak si však zřejmě uvědomil, že jsou s jeho životem spojeny dva domy – rodný v Getreide- nedokáže hudebně vyjádřit např. delikátní odstíny zpěvu, gasse a ten, kde Mozartovi bydleli od r. 1773, na druhé stra- jímž se mladý muž sice uchází o přízeň krasavice, ale ve sku- ně řeky na někdejším Hannibalově náměstí (dnes Makart- tečnosti ji vůbec získat netouží a svůj zájem jen předstírá. Po platz). Nedaleko města se nachází i vesnička St. Gilgen, několika dokončených číslech – hudebně zcela „nenapadnu- odkud pocházela Mozartova matka a kde dožila jeho sestra tých“ raději kompozice zanechal. Co však musel jako neú- Nannerl (přestože tu Mozart nikdy nebyl, i zde se o prázd- spěšný autor zažívat, když po čase slyšel Mozartovu skladbu, ninách uskuteční drobné slavnosti). V Salcburku sloužil a to včetně partií, které se jemu samotnému zhudebnit nepo- Wolfgang Amadeus podobně jako jeho otec Leopold arci- dařilo!? Teprve po tomto objevu bylo možno správně porozu- biskupu Schrattenbachovi, který ho přes veškeré pozdější mět do té doby přehlíženému výroku staré vdovy Konstance rozepře velice podporoval; rád jezdil do Hellbrunnu a cho- Mozartové, zaznamenanému 15. 7. 1829 v Salcburku anglic- dil do kaváren, z nichž některé fungují dodnes. V Salcbur- kým manželským párem Novello, že „Salieriho nepřátelství ku Mozart strávil dvě třetiny svého života, odsud vyjížděl začalo s Mozartovou kompozicí Così fan tutte. Sám operu na koncertní cesty a zde vznikla velká část jeho díla, vedle začal, ale vzdal, protože ji považoval za nehodnou (unwür- raných oper hlavně symfonického a komorního a především dig) zhudebnění.“ celé jeho dílo sakrální. Mozartovy mše budou také znít vol- Přes objevy uvedeného druhu je i neinformovanými nadúřed- ně pro všechny příchozí celý příští rok o nedělích a svátcích níky v hudbě občas vyslovován podiv nad tím, že se mají v salcburském dómu, klášterním kostele Sv. Petra, Františ- věnovat peníze dokonce i na mozartovský výzkum. „Copak kánském kostele a poutním kostele Maria Plain severně od po dvou staletích je možno ještě něco objevovat? Nač chcete města, kde měly svou premiéru. ještě přijít?“ Tazatelům tohoto druhu nemá smysl předklá- dat některý ze subtilních, leč závažných problémů, ale i oni Dominanta města – středověká pevnost Hohensalzburg snad porozumí závažnosti nedávného a naprosto šokujícího objevu ve starých registrech vídeňského soudu, že totiž kníže Karel Lichnovský zažaloval Mozarta o částku 1435 zlatých a 32 krejcarů a spor roku 1791 vyhrál. Jsme konfrontová- ni se zdrcujícím faktem: Mozart měl nedlouho před smr- tí zaplatit bohatému šlechtici částku, která mnohonásobně překračovala jeho celoroční plat jakožto hudebníka v dvor- ních službách. K tomu měl zaplatit i soudní poplatky ve výši 24 zlatých. Spisy této záhadné kauzy byly dávno skartovány a stručný záznam v registru více nevypovídá, takže nic neví- me o tom, jak mohl tak kolosální dluh, spočítaný i na krej-

cary, vzniknout. Likvidování společensky nepříjemné kore- foto archív mozart 1756–2006 9

jako Mozarthaus. V centru Vídně stával i dům, kde Mozart zemřel – ale v Rauhensteingasse je na jeho místě známý

foto archív obchodní dům… Nedaleko něho byl před několika lety ote- vřen Haus der Musik (Dům hudby), kde je jeden sál také věnován Mozartovi. Ke skladatelovu odkazu se před lety hlá- sil i eater an der Wien (Divadlo na Vídeňce), který se v lednu 2006 otevře jako ryze mozartovská scéna. V průběhu jubilejního roku zde bude postupně inscenováno 7 Mozar- tových oper (Idomeneo, Lucio Silla, La Clemenza di Tito, Don Giovanni, Kouzelná fl étna a Così fan tutte), oratorium Die Schuldigkeit des ersten Gebots (Povinnost prvního přikázání) a v baletní podobě Rekviem, proběhne řada kon- Vídeňská státní opera certů a překvapivě zde bude uvedena i opera Plameny Erví- V obou Mozartových salcburských domech jsou běžně pří- na Schulhoff a. Nechybí ani světová premiéra hudebního stupné zajímavé expozice, teď k nim přibude několik mimo- divadla s názvem Odio Mozart (Nenávidím Mozarta) Bern- řádných výstav – ovšem nejvýznamnější výstava je plánová- harda Langa na libreto Michaela Sturmingera. Ve Vídni na od 27. ledna 2006 do 7. ledna 2007 do nového domu salc- se soustředily k organizaci mozartovských oslav snad všech- burského muzea Carolina Augustea v Nové rezidenci na ny kulturní instituce, jejich činnost je koordinována ustave- Mozartově náměstí, která pod titulem „Viva! MOZART“ ným výborem Wiener Mozartjahr 2006. Podílet se na nich přinese v moderní instalaci vedle autografů Mozartových budou tradiční vídeňské koncertní instituce (Konzerthaus, raných děl, nástrojů a např. dopisů a obrazů i připomínky Musikverein) a divadla (Staatsoper, Volksoper – ta předsa- tehdejší společnosti okolo mladého skladatele. Ve dnech 27. dila premiéru Kouzelné fl étny už do prosince 2005), fi lmoví až 29. led na bude také pod heslem „Město jako jedno velké tvůrci, divadelní a taneční ansámbly a chce se říci všichni, co jeviště“ probíhat nejen v koncertních sálech, ale i na náměs- mají ruce a nohy. Podobně jako v Salcburku budou i vídeň- tích, uličkách či dvorech domů zahajovací festival, v jehož ské ulice ve dnech 27. až 29. ledna patřit Mozartově hudbě, rámci se bude nejen na všech místech hrát, ale nejrůznější literatuře s ní spojené, fi lmům apod. – a hlavně těm, kteří instituce budou pořádat dny otevřených dveří. Mezinárod- se chtějí se všemi těmito ozvuky setkat a slavit génia – jak ní Mozartovy týdny, které už půlstoletí pořádá salcburská zní ofi ciální slogan mozartovského roku. V průběhu roku nadace Mozarteum, se tentokrát uskuteční od 20. ledna do budou rovněž pořádány různé akce a workshopy pro děti 5. února a vedle opery La Finta Giardiniera přinesou – ostat- a mládež (např. v Centru Herberta von Karajana, ve vídeň- ně jako obvykle – řadu vynikajících koncertů, k jejichž pro- ských lidových školách, v muzeích atd.). V rámci koncertů tagonistům patří vedle Wiener Philharmoniker a dirigen- a scénických představení se objeví i řada nových děl, vznik- tů Riccarda Muttiho či Nikolause Harnoncourta i místní lých na objednávku při příležitosti oslav Mozartova roku, slavná tělesa – Camerata Salzburg a Mozarteum Orches- řada programů, konfrontujících Mozarta a jeho dobu s dneš- ter. Mezinárodní nadace Mozartea v průběhu roku pořá- kem atd. Na konci roku proběhne festival Mozartovy tvor- dá i cyklus soudobé hudební tvorby v konfrontaci s Mozar- by s americkým režisérem Peterem Sellarsem, pojmenovaný tovou hudbou s titulem „Dialogy“. Připraveny jsou nejen podle Mozartovy zednářské lóže „Nově korunovaná naděje“, koncerty, ale i literární pásma, netradiční divadelní formy kterého se v diskusích a vlastních tvůrčích odrazech zúčast- apod. Mozartovým operám otevře své jeviště i Landesthea- ní umělci různého zaměření. Od 17. března do 17. září bude ter (Zemské divadlo) a samozřejmě slavné loutkové divadlo v Albertinu ve spolupráci s Institutem Lorenza da Ponteho – Marionettentheater, který ovšem běžně Mozartovy ope- otevřena velká mozartovská výstava, která představí Mozar- ry uvádí, ale v roce 2006 přidá ještě samostatné odpolední ta, jeho dílo, opery, cesty a evropská místa jeho zastavení hodinové výhradně mozartovské pořady. Všech dvaadvacet v dobovém kontextu a v napětí mezi rokokem, klasicismem Mozartových jevištních děl pak uvedou Salzburger Festpie- a osvícenstvím. Velká výstava na téma „Vídeň – město tole- le. Tento 85 let starý mezinárodní hudební festival se na rance“ je připravena od března také v Židovském muzeu. tento výjimečný projekt chystá už několik let, na programu Stranou nezůstávají ani velké festivaly – např. Klangbogen budou jeho vlastní inscenace i inscenace vzniklé v kopro- Wien a Wiener Festwochen. Celý rok se bude koncertovat dukci s dalšími operními scénami. Po celý rok se návštěv- v Auerspergském paláci, v Schönbrunnu aj. níci Salcburku budou moci těšit z Mozartovy hudby v cyklu Mozart je samozřejmě doma také v Praze a jako na světo- 30 mimořádných koncertů „Best of Mozart“ ve Velkém sále vého umělce si na něho nikdo nemůže dělat výhradní prá- Mozartea. Kina budou promítat fi lmy o Mozartovi, jeho díla vo. I když je to s ním možná trochu jako se slavnými mod- budou pravidelně zaznívat i na zámku Mirabell, v knížecích rostříbrnými Mozartkugeln – ty skutečně originální vyrábí pokojích pevnosti Hohensalzburg, v Residenci, Barokním jen pan Fürst a musíte si pro ně do Salcburku… • muzeu apod. – a dokonce i ve spojení s dobovými kulinář- skými požitky v salcburských restauracích… O nic hůře na tom nebude ani Vídeň, kde Mozart žil a tvo- Mozart a Praha řil od svých 25 let. Hlavní město mocnářství však s otcem Tomislav Volek navštívil už jako šestiletý – v Schönbrunnu se po koncertě usadil císařovně Marii Terezii na klíně… I Vídeň měla pro Téma, které má tato krátká úvaha na počátku Mozartova Mozarta svá půvabná zákoutí a místa na slunci (i místa stin- jubilejního roku ve svém názvu, může jako samostatná stať ná): nebyl jenom Hoû urg a střídavá pochopení a nepocho- vyjít jen v českém časopise. Ve světové mozartovské litera- pení ze strany dvora, ale i chrám Sv. Štěpána, kde si Mozart tuře sice neexistuje kniha o Mozartovi, která by přinejmen- bral Konstanci Weberovou (a kde bylo jeho tělo po smrti ším v souvislosti s premiérou Dona Giovanniho neuvedla vykropeno v tamější kapli), dům v Domgasse č. 5, kde prožil také pochvalné slovo o Praze, ale to je obvykle o vzdálené asi nejšťastnější a nejplodnější léta svého života – zde v prv- české metropoli v souvislosti s Mozartem také všechno. ním patře, kde Mozartovi bydleli, vznikla Kouzelná fl étna Takřka v žádné z těchto prací se nenachází nic o tom, proč a Únos ze serailu, začal zde i práci na Figarově svatbě. Dříve právě v Praze získaly Mozartovy opery a další jeho díla vel- zde býval jenom skromnější skladatelův památník, ale v den kou odezvu. Patrně je tomu tak proto, že o Praze 18. stole- skladatelových narozenin bude tento dům celý zpřístupněn tí a zvláště o tehdejší hudební Praze se ve světě neví téměř 10 mozart 1756–2006

nic. Uveďme pro názornost dva takové „podařené“ výkla- dy na téma Mozart a Praha. Vídeňský univerzitní profesor muzikologie Gernot Gruber uznal ve své knize Mozart

repro archív repro und die Nachwelt (1985) Pražanům „smysl pro umění“, ale nadšení pro Mozarta prohlásil za „vlastenecký postoj Něm- ců“, protože „Mozart byl také činitelem v boji proti české- mu národnímu hnutí“. Angličan Andrew Steptoe je profesí psycholog a učí na londýnské univerzitě, což mu však nebrá- ní psát např. o Mozartových operách. V knize e Mozart- Da Ponte Operas (1988) vyřídil Prahu na základě skuteč- ně úplně nulové znalosti historických fakt: „Ačkoliv někte- ří z řad kultivované české šlechty, kteří žili ve Vídni, nav- štěvovali Prahu a chodili do divadla, většina publika však pocházela – ve srovnání s Vídní – z řad provinční společnosti s vkusem nesofi stikovaným.“ Anglický psycholog netuší, že ve skutečnosti to bylo obráceně. Že v Praze díky zdejšímu působení italské opery už od roku 1724 jakožto veřejné instituce bylo v době Mozartově mnohem více „sofi stikovaného“ publika než ve Vídni, kde byla veřejnost vpuštěna do Burg- theatru až o dvě generace později, a proto tam v 80. letech nebylo dost vyzrálého publika pro umělecky náročné opery jako byla Figarova svatba, Don Giovanni etc. Proto museli Mozart a Da Ponte do vídeňského nastudování Dona Gio- vanniho dodat pokleslou scénu Zuzanky, ohrožující spouta- ného Leporella nožem, kterou dnes v opeře nikdo neprová- dí. Je třeba hledat další doklady o tom, kde tehdy převládal „nesofi stikovaný vkus“? Jestliže téma „Mozart a Praha“ se pojednává jinak u nás a jinak v zahraničí, ještě snáze se zahraničí vyhýbá srovná- ním. Příklad za mnohé: pro Mnichov složil Mozart stejně jako pro Prahu dvě opery – La fi nta giardiniera a Idome- neo. Tam neměly obě dohromady více než šest představení. Mozart u klavíru – nedokončená olejomalba Josepha Langeho vyhotovená V Praze byl Don Giovanni uváděn opakovaně a La clemen- pravděpodobně v zimě 1782/83 za di Tito patřila k tak oblíbeným kusům, že na koncertě bylo publikum schopno zpívat sbory s sebou. A dále: může některé jiné město uvést srovnatelný projev úcty k zesnulé- mu umělci, jaký prokázala Praha svou smuteční slavností za Mozarta v chrámu sv. Mikuláše ? Začal snad mozartov- ský výzkum někde jinde dříve než v Praze, kde vyšla první mozartovská monografi e už v roce 1798 a za deset let byla vydána znovu (F. X. Němeček)? Byl snad někde jinde dříve než v Praze (1837) zřízen mozartovský památník (Univer- zitní, dnes Národní knihovna)? Na závěr stručné konfrontace zvlášť milý trumf: byla snad Prahou iniciovaná „opera oper“ v některém městě dodnes prováděna častěji než v Pra- ze? Nikoliv, i v tomto bodu drží Praha mozartovský primát. (Zbývá si jen přát, aby tato představení měla interpretační úroveň, jakou si „opera oper“ zasluhuje…) •

Bertramka, kde W. A. Mozart za svých pobytů v Praze bydlel u manželů Duškových foto archív

Začátek Mozartova dopisu vídeňskému příteli Jacquinovi ze 14. ledna 1787 s podrobným a bezprostředním líčením zážitků při první návštěvě Prahy události 11 110 let České filharmonie 4x foto archív ČF 4x foto archív

Ludvík Čelanský Vilém Zemánek Václav Talich Rafael Kubelík

Po deseti letech a Česká fi lharmonie ad.) jsou soustředěny jednak v autorově stati Orchestr Česká fi lharmonie ve sborníku, vydaném k 110. se opět slaví výročí v roce 2006, jednak v hesle elektronického Českého Petar Zapletal hudebního slovníku osob a institucí na Internetu. Význam- ným a neopominutelným přínosem k dějinám České fi l- Uměleckou instituci Česká fi lharmonie čeká počátkem toho- harmonie jsou dílčí studie a stati, zveřejněné ve sborníku to roku znovu jubilejní sezona: čas kvapí, a tak po lesklých z mezinárodní muzikologické konference, kterou uspořáda- připomínkách stého výročí existence je tu dnes už sezona sto la Česká fi lharmonie ke stému výročí trvání v roce 1996 (při- desátá. Není to – pravda – výročí bůhvíjak kulaté. Zastihuje pomenu z nich alespoň příspěvek Jaroslava Holečka Čes- však fi lharmonii v období docela mimořádně šťastném: na ká fi lharmonie – ad fontes, Jiřího Pilky Dirigentská štafeta rozdíl od roku 1996 stojí dnes v jejím čele organizačně zku- v České fi lharmonii, Ivana Poledňáka Multidimenzionalita šený a umělecky kvalifi kovaný profesionál, šéfdirigentem je sporu o Gerda Albrechta, Miloše Pokory Česká fi lharmonie po dlouhé době mezinárodně ostřílený český umělec, atmo- a soudobá hudební tvorba, dále příspěvky Jaroslava Smolky, sféra v řadách pracovníků ústavu je klidná a soustředěná, Milana Kuny, Tomislava Volka, Jiřího Vysloužila a dalších. orchestr dosahuje jak doma, tak v zahraničí po zásluze oce- I když i jen výběrová bibliografi e (včetně časopiseckých člán- ňovaných interpretačních výsledků. ků, recenzí apod.) obsahuje stovky položek, celistvý obraz Vždy tomu ale tak nebylo. I jen letmé nahlédnutí do historie o dějinách České fi lharmonie zatím k dispozici nemáme. České fi lharmonie, která dosud nemá uceleně zpracovány Základní spornou otázkou byl až do dubna 1972 problém ani dějiny orchestru ani dějiny instituce, přináší poznání, že přesného určení data vzniku tělesa. Omezený rozsah toho- její cesta k dnešní úrovni byla poměrně klikatá. První poku- to článku nedovoluje podrobnou rekapitulaci historicky vý- sy o její zmapování pocházejí z per Josefa Bolešky (1868– znamných údajů o událostech, jež vzniku České fi lharmonie 1914, Česká fi lharmonie 1896–1906, Praha 1906) a Richar- předcházely nebo s jejím zrozením bezprostředně souvisely, da Veselého (1880–1933, a) Čtvrtstoletí České fi lharmonie, tedy alespoň stručně. I. část 1901–1917, Praha 1927 a b) Dějiny České fi lharmo- „Zaručeně prvních“ koncertů České fi lharmonie se uvádí nie, Praha 1935); z počátku šedesátých let minulého století hned několik; připomíná se při tom především 1. leden roku je práce Václava Holzknechta (1904–1988) Česká fi lharmo- 1894, kdy propukla stávka členů orchestru opery Národní- nie, Příběh orchestru (Praha 1960). Předčasná smrt přeru- ho divadla v Praze, jež se stala přímým podnětem k založení šila záslužnou práci Vladimíra Šefl a (1924–1988, a) Ději- orchestru. Inspirátoři stávky mysleli tehdy ovšem víc na řeše- ny České fi lharmonie I., 1894–1902 a Dějiny České fi lharmo- ní sociálních problémů členů orchestru Národního divadla. nie. Múzy mlčí? 1939–1945). Oba nedatované díly této prá- Připomenu ještě, že 6. července téhož roku byl ustaven výbor ce zůstaly v rukopise a jsou uloženy v archívu Nadace ČHF. České fi lharmonie, jehož členy byli Antonín Dvořák, Karel Šefl je také autorem textu ve sborníku Česká fi lharmonie, Bendl, Zdeněk Fibich, Josef Richard Rozkošný, Emanuel vydaném k 75. výročí trvání tělesa (Praha 1971). Obsáhlou Chvála, Otakar Hostinský, Karel Kovařovic, Josef Bohuslav práci rovněž příležitostného typu vydala Česká fi lharmonie Foerster a další významné osobnosti tehdejšího českého hu- v nakladatelství Paseka v roce 1996 ke stému výročí svého debního života. Ostatní důležitá data jsou obsažena v obou založení; jejím autorem je Karel Mlejnek (Česká fi lharmonie již zmíněných materiálech – v publikaci ke 110. výročí Čes- – deset kapitol ze stoleté historie orchestru). Do čtyř obsáh- ké fi lharmonie a v příslušném hesle v elektronickém slovní- lých svazků je rozložena obsáhlá rukopisná práce Antonína ku. Všechny úvahy a spory o určení dne vzniku ČF ukončila Schuberta Sláva a utrpení českých fi lharmoniků (na prvním 13. dubna 1972 odborná expertíza, pod níž jsou podepsáni ze čtyř dílů se podílel i muzikolog Miloš Pokora); první je Jiří Bajer, Václav Holzknecht, Vilém Pospíšil a František archivován v Nadaci ČHF, ostatní tři v archívu České fi lhar- Mužík: „… Datum vzniku České fi lharmonie uvádí komise monie. Podrobnější informace o pracích menšího rozsahu zcela jednoznačně den 4. ledna 1896. Jubilejní koncerty, kte- (Josefa Zajíce Kronika České fi lharmonie, text Odpověď Fil- ré byly kdy k tomuto datu uspořádány, byly proto uspořádá- harmonického družstva proti útokům v poslední době na ně ny právem; právem se Česká fi lharmonie opřela o toto datum a na artistickou správu České fi lharmonie podniknutým, člá- při koncepci své poslední jubilejní sezony a stejně tak oprávně- nek Ferdinanda Tondera Co bude s Českou fi lharmonií, sta- ně uspořádalo ministerstvo kultury z téhož podnětu výstavu ti Vladimíra Helferta Obroda České fi lharmonie a Čelanský v Domě umělců, již ostatně bylo možno uspořádat kdykoliv.“ 12 110 let české filharmonie

Karel Ančerl Václav Neumann Jiří Bělohlávek

Tomislav Volek poukázal už před třemi lety (viz Rudolfi num Když v roce 1941 odcházel Talich do Národního divadla Revue 2002–2003, č. 3, s. 14–15) na mimořádně důležitou a předával šéfovskou taktovku Rafaelu Kubelíkovi, bylo to skutečnost, že Česká fi lharmonie vznikla odlišným způso- těleso vyspělé, vnitřně konsolidované a v realizaci repro- bem, než jiná tělesa toho druhu v Evropě i např. ve Spoje- dukčního ideálu už vyzrálé. Kubelík dokonale zvládl neoby- ných státech. V Paříži, v Londýně, v New Yorku i jinde bylo čejně těžké poslání, jímž ho Talich pověřil: v čase druhé svě- založení symfonických těles zhusta podmíněno iniciativou tové války a okupace ČSR se projevil jako dirigent, v jehož bohatých podnikatelů, zatímco Česká fi lharmonie vznikla projevu jsou vzácně vyrovnány náročnost při studiu, pozor- tak říkajíc zdola, z podnětu samotných hudebníků. Manifes- nost k detailu a čitelné, elegantní a přitom takřka roman- tačním projevem její existence byl už zmíněný koncert 4. led- ticky efektní gesto. Kubelík nejen zachoval, ale dále rozvíjel na 1896, při němž Antonín Dvořák dirigoval vlastní sklad- – až do roku 1948, kdy odešel do emigrace – směr nastou- by. Ke skutečnému osamostatnění orchestru došlo však až pený Talichem. po stávce členů orchestru Národního divadla v únoru 1901. Na tomto směřování posléze nic nezměnila ani krátká epi- V čele tělesa stanul Ludvík Vítězslav Čelanský, zvolený val- zoda prvního působení Václava Neumanna, který přišel do nou hromadou šéfdirigentem a předsedou fi lharmonie, kte- fi lharmonie po Kubelíkově odchodu bez obsáhlejších zku- rý řídil první koncert 15. října 1901 a fi lharmonii vedl až do šeností a teprve po jejich dosažení v Karlových Varech, 16. dubna roku 1902, kdy resignoval a jeho funkci převzal v Drážďanech i v orchestru FOK atd. se k fi lharmonii na dr. Vilém Zemánek. Čelanský se pak stal šéfem ještě jednou konci let šedesátých vrátil jako špičkový umělec. Neumann v letech 1918–19. Není pochyby, že Čelanský se o fi lharmonii pak dovedl skvěle navázat na šéfovskou éru Karla Ančerla zasloužil; především zřejmý nedostatek ochoty soustředit se z let 1950–1968. Zatímco ovšem Ančerl uplatnil v roli šéfdi- k soustavné studijní práci s orchestrem však tomuto nadané- rigenta i svůj úzký vztah k moderní hudbě a věcný přístup mu umělci zavíral cestu k trvalému úspěchu. Na konci své- k hraným dílům, Neumann (šéfem byl od roku 1968 do říj- ho druhého angažmá, když se prokázalo, že v nových pomě- na 1990) na vyšší úrovni „vracel“ projev České fi lharmonie rech na šéfovskou funkci zjevně nestačí, uvolnil Čelanský k poněkud „romantičtějšímu“ výrazu; záslužně se také věno- cestu Talichovi. Vilém Zemánek (šéfem byl v letech 1902– val dílu Gustava Mahlera a Bohuslava Martinů. Neumann 18) byl naopak muž velmi pracovitý, jemuž patří nesporná rovněž se sobě vlastní noblesou a velkou dávkou diplomatic- zásluha, že udržel existenci fi lharmonie i v časech mimo- ké obratnosti převedl Českou fi lharmonii přes těžké obdo- řádně těžkých. Scházelo mu ovšem ono kýžené posvěcení bí normalizačních let; v roce 1989 on sám a po jeho vzoru k dosažení uměleckých vrcholů. Byl dobrým organizátorem i hráči orchestru vydali prohlášení, v němž se postavili za a také blízkým přítelem Josefa Suka, který v jeho génia pev- tehdy vězněného Václava Havla a odmítli nahrávat, dokud ně věřil; Zemánkovu pozici v českém hudebním životě ale nebude propuštěn na svobodu. komplikoval mj. i jeho německý původ… S odstupem času můžeme jen litovat, že působení Jiřího Od samého počátku převažovaly v činnosti fi lharmonie Bělohlávka, který stanul v čele České fi lharmonie po Neu- (v určité míře i nad otázkami elementárně uměleckými) mannově odchodu na odpočinek, trvalo jen dva roky (1990– problémy existenční. V tíživé situaci pomohli nezištně Oskar 92). Bělohlávek, který dnes patří ke špičce světové dirigent- Nedbal a Jan Kubelík, kteří přispěli fi nančně, ale hlavně ské elity, byl velmi náročným šéfem, jehož kreace představo- v roce 1902 zorganizovali zájezd do Anglie, při němž Kube- valy organické spojení perfekcionismu a intelektuální refl e- líkův český orchestr využil popularity sólistova jména. I Vác- xe s vysokou muzikalitou. lav Talich, který po Zemánkovi převzal šéfovskou taktovku Filharmonii naštěstí zásadně neublížilo ani poněkud kontro- v roce 1919, musel o holou existenci tělesa bojovat; přesto ho verzní působení dvou zahraničních dirigentů v šéfovských přivedl k vysoké interpretační úrovni a zejména k osobité- rolích. Gerd Albrecht byl v Praze znám jako výtečný hostují- mu interpretačnímu stylu. Talichova Filharmonie se stylem cí dirigent. V letech 1993–1996 nesporně obohatil repertoár hry a zejména zvukem zásadně odlišovala od jiných evrop- tělesa, když uváděl např. autory, jejichž život skončil vinou ských těles. Talichova osobnost spojovala v sobě neúnavnou okupačního nacistického režimu, skladby Zdeňka Fibicha či pracovitost s jedinečnou vizí, jejímž základním rysem byla operu Leoše Janáčka Osud atd., a jeho kreace měly vesměs tradice české školy, jak ji pro Talicha představoval zejména punc spolehlivé solidnosti, ale ve vyvolaném konfl iktu vsa- styl hry Českého kvarteta. dil na tzv. nacionální kartu a popudil proti sobě velkou část české hudební i laické veřejnosti. 110 let české filharmonie 13 6x foto archív ČF 6x foto archív

Gerd Albrecht Vladimir Ashkenazy Zdeněk Mácal

Vladimir Ashkenazy byl v roce 1998 povolán do šéfovské Lepší by byla 111 – magie tří čísel, to by se mi líbilo sko- funkce v pevné víře, že jeho spontánní umělecká invence, ro víc. Ale vážně! Česká fi lharmonie vždy krátce po novém jeho zkušenost a široký rozhled vnesou po vzrušeném obdo- roce účinkovala na koncertě, který pořádala Akademie věd bí Albrechtově do života orchestru potřebný klid a rozšíří České republiky, ale jinak jsme na sebe neměli žádnou vaz- mu počet příležitostí k zájezdům do zahraničí. Množství bu. Před časem však přišla tehdejší předsedkyně Akademie Ashkenazyho dalších závazků ale postupně vedlo k nezdra- věd prof. Helena Illnerová a známý historik prof. František vé redukci rozsahu jeho běžné každodenní práce s orchest- Šmahel s nápadem, že by bylo dobré oživit někdejší spolu- rem, takže v roce 2003 ze šéfovské pozice odstoupil. působení vědy a umění – mj. i proto, že tak se tato instituce Dnes má Česká fi lharmonie ve Zdeňku Mácalovi v čele původně jmenovala – Česká akademie věd a umění. Hlav- osobnost, která v poměrně krátké době přesvědčila domá- ně však byla schopná ze štědrých mecenášských a nadač- cí i světovou veřejnost o tom, že – navazujíc na nejsvětlejší ních zdrojů podporovat i umělce. Nejen tvůrčí – jak známo, stránky z éry Talichovy, Kubelíkovy, Ančerlovy a Neuman- např. Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich, Josef Suk i Vítězslav novy – je pro fi lharmonii zárukou dalšího růstu. Mácal, kte- Novák a Leoš Janáček dostávali výroční ceny ČAVU, ale tato rý po vítězství v besançonské dirigentské soutěži pracoval instituce byla schopna podpořit nemalou měrou i počátky ve vlasti s Českou fi lharmonií, orchestrem FOK a s dalšími existence ČF jako orchestru. Proč tedy tuto nádhernou tra- tělesy, získal po odchodu do exilu v roce 1968 bohaté zku- dici, tuto symbiózu vědeckých mozků a uměleckých talentů šenosti v cizině a do vlasti se v roce 2003 vracel jako zralý, nějakým způsobem nepřipomenout. Rozhodli jsme se na- charismatický a pro svou práci až entuziasticky zaujatý umě- jít správný moment, kdy všechno odstartovat, aby to nebyla lec. Svědčí o tom po dvou sezonách naprosto nezpochybni- ojedinělá spolupráce, ale základ nové tradice. ČF si přibliž- telné úspěchy při (jak se sám dnešní šéf vyjádřil) obnovová- ně v témže týdnu, kdy se koná koncert pro Akademii, při- ní a dalším prohlubování nejcennějších tradic. Česká fi lhar- pomíná den, kdy 4. ledna roku 1896 Antonín Dvořák zvedl monie zůstává i nadále jedním z nejpřednějším evropských taktovku a dirigoval první koncert – tedy zrod orchestru ČF. symfonických těles. Nejbližší příležitost ke spolupráci ČF a AV se tudíž nabízela Příliš mnohé jsem v této stručné stati musel pominout: r. 2006 – a to je ta 110. Je to tedy trochu záminka, abychom i jména mnoha dalších dirigentů, kteří – jako například demonstrovali, že existence orchestru neznamená jenom Karel Kovařovic, Otakar Ostrčil, Talichovi nezapomenu- historickou část, ale nese v sobě i vizi do budoucna. V čes- telní partneři Karel Šejna a František Stupka, z mladších ké společnosti, v níž žijeme, je potřeba trvale připomínat, Zdeněk Košler, Libor Pešek, Vladimír Válek ad., ze zahra- jak tahle poměrně malá zemička neustále plodí fantastické ničních hostů pak Paul Klecki, Wolfgang Sawallisch či sir vědecké mozky a umělecké talenty – a to je vlastní smysl celé Charles Mackerras – přinesli v rozpětí sto deseti let České té akce. Jak vidíte, dostal jsem se do středu sezony, ale zde fi lharmonii velmi cenné hodnoty… Nechť mi čtenáři laska- je i ohnisko celého uvažování. vě odpustí, že jsem ve snaze respektovat vymezený rozsah textu nezachytil všechno, co za alespoň lakonickou zmínku stojí. A ať spolu se mnou věří, že přes zatímní absenci uce- V čem konkrétně se bude spolupráce s AV odehrávat? leného obrazu historie České fi lharmonie se tato instituce Do zmíněného koncertu, kde bude ČF spolupořadatelem brzy dočká svého nejen povolaného, ale i vskutku vyvolené- (za účasti Zdeňka Mácala, který se té ideje chopil a bere ji ho dějepisce. • za svou), jsme umístili jednu z námi objednaných kompozic. Chceme ukázat, z čeho se zrodila ČF (Smetana, Dvořák) a zároveň i to, že se díváme dopředu – proto je tam novin- Václav Riedlbauch ka, Concerto giocoso Evžena Zámečníka. AV využije vedle jubilea ČF toho, že 8. ledna bude mít Zdeněk Mácal sedm- o současnosti desátiny, a chce mu udělit svoji Zlatou medaili, což je veliké Jana Vašatová vyznamenání. Také jsme se dohodli, že udělování těchto zla- tých medailí, i když ne každoročně, by mělo být v budoucnu Generální ředitel ČF profesor Václav Riedlbauch tvrdívá, příležitostí dekorovat významné postavy české současnosti, že nejlépe je oslavit jubileum prací – a tak také fi lharmo- napříč obory. Chtěli bychom oživit i někdejší praxi udělová- nie činí. Proč ovšem slavnostně připomíná právě oněch ní výročních cen umělcům – nejen hudebníkům, ale zástup- 110 let? cům různých druhů umění. Čtvrtým bodem naší spolupráce 14 110 let české filharmonie

je připravovaná kniha o 110 letech existence ČF, která vyjde táhnout do Prahy opravdu světovou špičku, na straně druhé v nakladatelství Academia. se raději snažíme omezit počet hostujících dirigentů a spíše chceme, aby s orchestrem ČF pracovali pravidelně. Jednak Mohl byste tuto chystanou publikaci charakterizovat? si orchestr a dirigent na sebe musí chvíli zvykat – pak vědí O detailech bych zatím nerad mluvil. Není to monogra- o svých dobrých i slabších stránkách a jeden druhému může ﬁ cká kniha jednoho autora, jako tomu bylo při 100 letech daleko lépe vyhovět, a za další: je-li to umělec toho kalibru, ČF, ale připravuje ji kolektiv autorů pod přísným a rázným o jaký máme zájem, může přinést něco, co orchestr od jiné- vedením dr. Yvetty Koláčkové. Rozhodli jsme se koncentro- ho nedostane – a to je myslím to nejcennější. Zde sázíme vat především na faktograﬁ i, která může sloužit i pro prá- na světovou elitu. Vedle toho chceme zachycovat i zajíma- ci badatelskou, publicistickou apod. Celá kniha je zaměře- vé zjevy nejmladší; včas, dokud je sem ještě můžeme dostat. na na orchestr, na jeho práci s akcentem na posledních 10 Snažíme se tam, kde se objevilo něco nového a pro nás zají- let. Publikace vyjde nejpozději do konce sezony i v anglic- mavého, budovat si trvalou spolupráci. ké jazykové mutaci, aby mohla sloužit také propagaci ČF v zahraničí. Teď v lednu je ČF v polovině své jubilejní sezony – kdybyste se měl ohlédnout na ty uplynulé měsíce a zhodnotit je, Vraťme se ještě k premiérám, k objednávkám ČF. Oslovili jak jste spokojeni s jejich průběhem…. jste 5 skladatelů, zástupců pěti generací – ale proč zrovna To se řediteli říká špatně, to by měli hodnotit posluchači a vy ty konkrétní? publicisté! Samozřejmě mne spíš těší reakce návštěvníků, Vychází to ze dvou zdrojů. Zdeněk Mácal byl dlouho v cizi- nejen odborníků – těší mne i to, když se někde na chodbě ně, terén české soudobé hudby nemůže ani přesně ovládat. nebo na ulici potkám s někým z kolegů z orchestru a cítím, Mnohokrát jsme spolu o soudobé hudbě diskutovali, ptal se že z něho jde něco pozitivního, pěkného. Mám pocit, že to mne na různé typy, poslouchal i řadu nahrávek, seznamo- je ten největší úspěch – který někdy považujete za samozřej- val se s partiturami – a pak říkal, že přece jen dá na moje most a ono to samozřejmostí není. Je to pro mne, říkám to doporučení; idea 5 generací byla společná. Pokud jde o kon- pyšně, příznakem posledních několika let a přičítal bych to krétní výběr autorů, Zdeněk Mácal např. několikrát dělal změně situace; a pozná se to i na pódiu – výkony jdou trvale Variace na téma a smrt Jana Rychlíka skladatele Otmara nahoru, některé koncerty jsou naprosto zázračné. Chodím Máchy, váží si jeho díla. Navíc jsme věděli, že Mácha v té na ně pravidelně – sedím na svém místě na balkoně a pozoru- době dokončuje partituru velké symfonie, takže jsme ho ji nejen co se děje na pódiu, ale co se děje kolem mne v audi- požádali, aby ji zaměřil k jubileu ČF. S Máchou jsme se tak toriu – a když lidé odcházejí a vidíte, jak publiku svítí oči, je oba ve správné chvilce potkali a byl také prvním z té pětice to ředitelská satisfakce non plus ultra. Víc nepotřebuji. autorů, který nám hotovou partituru odevzdal. Dále jsme se dohodli na jménech Evžen Zámečník a Ivan Kurz – a ty dva Když má někdo narozeniny, vždycky se mu něco přeje – co nejmladší jsem Zdeňku Mácalovi doporučil. Hanuše Bar- byste přál ČF třeba do příštích deseti let…? toně znám léta a Slavomíra Hořínku považuji za jednoho Já myslím dál, deset je málo! Proto jsme celé jubileum pojed- z největších talentů té úplně nejmladší generace. Celý výběr nali i s výhledem do budoucna! Protože orchestr je pro mne je tedy takovou symbiózou Mácalova a Riedlbauchova dis- – mohu použít příměr? – něco jako včelstvo. Včela jako jedi- kusního kroužku… nec samozřejmě existuje, ale to vlastní je včelstvo, to je ten organismus. Každá ta součástka je strašně důležitá, ale celek Jubilejní sezona je tedy charakterizována jednak těmito se neustále mění. Jedni umírají, druzí se rodí – vše se neustá- premiérami a jednak…? le obměňuje – ale včelstvo jako celek zůstává a trvá. Orchestr My jsme sezonu už dál záměrně netematizovali. Sezona mi připomíná totéž. Za posledních 5 let je možná dobrých 2003/04 a částečně 2004/05 byla ve znamení projektu Čes- dvacet procent lidí nových; musejí okamžitě naskočit, při- ká hudba 2004, kdy jsme se koncentrovali na prezentaci způsobit se režimu, obsáhnout obrovský repertoár – orchestr i méně známých českých skladeb. Tentokrát jsme nešli úpl- jde pořád dál a dál. Orchestr je vlastně stále mladý, díky neu- ně tímto způsobem, nicméně základ je pořád stejný: pan stálé generační obměně nemůže zestárnout a má obrovskou šéf rád kombinuje méně známé skladby především z čes- perspektivu… Čili přeji orchestru, ať mu ta trvalá obměna kého regionu s velkým světovým repertoárem, rovněž se přináší jenom to lepší – protože i výměna může být k horší- snaží vracet v repertoáru ČF k některým klíčovým dílům, mu. Aby to včelstvo vydrželo, aby se obměňovalo v tom nej- aby mohl i pedagogicky působit na orchestr. Tzn. maximál- lepším. To ostatní už potom přijde samo. • ně vtisknout svůj interpretační vklad i do skladeb, které jsou pro orchestr notoricky známé. Pokud se nám vyčítá, že tato sezona je konzervativnější – tedy je a bude! Musíme se vracet ke klíčovým dílům světového repertoáru, kde je nezane- dbatelný právě vklad šéfdirigenta, který se vyloženě věnuje foto archív ČF foto archív interpretační stránce a chce, aby orchestr šel s ním na jeho strunu. To považuji za velmi důležité momenty – spojení nahrávání s jeho vkladem šéfdirigentským.

Podle jakého klíče zvete hostující dirigenty? To je věcí oboustranných časových možností. Řada světových dirigentů je hodně angažována u svých orchestrů a daleko méně času jim zbývá na hostování. Jejich termínové zane- prázdnění vám nedává absolutně žádnou šanci se s nimi bavit jinak než v horizontu 4–5 let. Nám se občas úspěšně podaří některou z těchto světových hvězd sem dostat, ale jsou to malé zázraky. Např. nedávno Charles Dutoit – o jeho hostování se diskutovalo od r. 2002. Do Prahy např. zajíždí rád sir John Eliot Gardiner, a teď s ním dojednáváme, jestli to vyjde v sezoně 2007/08… Na jedné straně se snažíme při- Václav Riedlbauch 110 let české filharmonie 15 slovo šéfdirigenta Zdeňka Mácala Hana Jarolímková

V lednu roku 2006, kdy Česká fi lharmonie oslaví 110 let od svého založení, se bude nejen vzpomínat, ale zároveň reka- pitulovat a hodnotit vše, co se za tu dlouhou dobu povedlo či naopak dodnes zůstalo nedořešeno. Jedním z těch, jejichž názor v uvedených sumarizacích nemůže chybět, je samozřejmě i současný šéfdirigent našeho orchestru číslo jedna, Zdeněk Mácal, který v měsíci oslav vstoupí do dru- hé poloviny své 3. sezony. Moje první otázka tedy směřo- vala k tomu, jak by ony dva uplynulé roky své práce s Čes- kou fi lharmonií zhodnotil, s čím je spokojen a co teprve na zlepšení čeká… V zásadě bych řekl, že se toho povedlo poměrně hodně. Jed- nu z nejpodstatnějších věcí ale pro mě představuje skuteč- nost, že ve Filharmonii zavládl po uplynulém, poměrně dra- matickém desetiletí klid a my se můžeme plně koncentrovat na práci. A ono je to znát snad na každé zkoušce. Například dnes jsme se věnovali Mahlerově Páté symfonii, kterou jsme rok nehráli. I tehdy ve Španělsku, kdy jsme ji měli na programu naposledy, dopadla výborně, ale s tím, jak ji Česká fi lharmonie interpretuje dnes, se to nedá srovnat…

Jsou snad hráči soustředěnější a připravenější než dříve? Ano, a to je velká změna. Oni si zvykli na mě, já si zvykl na ně a některé připomínky už ani nemusím říkat a zastavovat kvůli tomu zkoušku: pouze se na ně podívám nebo jim své přání naznačím a oni již přesně vědí, co chci. Prostě dokáží už číst v mém výrazu a v pohybech či gestech mých rukou tak dokonale, že k naší komunikaci stačí úplné minimum – a to je fascinující. Abychom se však tak skvěle sehraným týmem stali, potřebovali jsme samozřejmě čas.

A jak se vaše vzájemné porozumění a větší koncentrova- nost a připravenost jednotlivých hráčů projevují konkrét- ně na výkonech orchestru? Tak určitě v onom specifi ckém zvuku, kterým byla Česká fi l- harmonie vždy proslulá. Zahraniční dirigenti, kteří zde hos- Šetlík foto Jadran Zdeněk Mácal tují, se o jeho zlepšování samozřejmě nestarají, ani nemají čas. Přijedou, nastudují program, oddirigují koncert a odje- bem. A navíc tu českou zpěvnost mají v krvi, to se nedá nau- dou. A tak, pokud bych to řekl doslova, ta denní „špinavá“ čit. Pokud ji pak přidají jako špetku koření či parfému např. mravenčí práce zůstává především na mě. Já jsem byl vlast- i do německého či francouzského repertoáru, je to přesně ně letos s Českou fi lharmonií – pouze na malé výjimky – od ono zvukové specifi kum, kterým se tento orchestr může pyš- konce srpna téměř denně – a to je na kvalitě toho zvuku i na nit a je jím proslulý. způsobu práce strašně znát. Navíc já mám jednu poměrně velkou výhodu, a sice že jsem konzistentní, což znamená, že A zařadil byste v současné době Českou fi lharmonii mezi to, co jsem vyžadoval např. přede dvěma lety, před rokem, špičkové světové orchestry? vyžaduji i dnes. A protože si to hráči už pamatují, pracuje se To není jednoduchá otázka, protože dělat v této oblasti pořa- nám samozřejmě mnohem lépe… dí nejde tak jednoduše jako např. ve sportu. Ale řekl bych to takhle: jistě existuje repertoár, který zahrají některé orches- A kdybyste onen „typický“ zvuk České fi lharmonie měl cha- try lépe, ale v čem nás těžko kdo překoná a slyšel jsem to rakterizovat? v provedení mnoha výborných světových orchestrů, je česká To není jednoduché, ale základem je respektovat snahu hudba – v tom jsme číslo jedna už teď. Ale já bych do budouc- oněch devíti mých předchůdců, z nichž každý udělal nepo- na chtěl, abychom byli té konkurence schopni i v jiném piratelně obrovský kus práce. repertoáru. A musím říci, že i v této oblasti se nám již začí- ná pomalu dařit. Ve Wiesbadenu jsme letos na podzim začali Odhadovala bych, že umělecky nejbližší je vám ale ze všech realizovat cyklus všech devíti Beethovenových symfonií, kte- asi Václav Talich… rý byl rozplánován celkem do pěti vystoupení. Hned po prv- Přesně tak. Zvuk, kterého s Českou fi lharmonií dosáhl ním večeru nám však tamní ředitel nabídl rozšíření tohoto a o jehož docílení se snažím i já, je především založen – cyklu ještě o nějaké sólové koncerty – a to je velice důležité, pokud se pokusím o nějaké verbální zachycení té jeho spe- vždyť v Německu od nás chtějí repertoár německého skla- cifi cké lahodnosti – na zpěvnosti smyčců a brilantnosti dře- datele! A když už jsme u toho Beethovena, mým snem je věných dechových nástrojů, k nimž se připojují měkce žestě docílit interpretace, jakou jsem slyšel před mnoha lety od a bicí. Všechno to však musí být homogenní a vyrovnané, Paula Kletzkého: polského dirigenta žijícího ve Švýcarsku, kdy hráči jsou sjednoceni nejen ve zvuku, ale i v myšlení, který pracoval zejména s německými orchestry, perfektně a tak dýchají spolu se mnou i každou frázi stejným způso- znal německou tradici a když s Českou fi lharmonií nahrával 16 česká filharmonie 110 let

všech devět Beethovenových symfonií, profi ltrovaných právě opravdu z celého srdce přál. Když jsem nastoupil do České tím jejím specifi ckým zvukem, o němž jsme hovořili, výsle- fi lharmonie jako šéfdirigent a provedl mu na jednom z abo- dek byl naprosto ideální! A protože já jsem rovněž pomalu nentních koncertů jeho Variace na smrt Jana Rychlíka, kte- celý život pracoval v Německu, kde jsem řídil jejich nejvý- ré byly hrány po celém světě snad už tisíckrát, on za mnou znamnější orchestry, tak německý styl dobře znám a přesně po vystoupení přišel a řekl mi: „Víš, já jsem ty svoje Variace vím, jak mám ten orchestr vést… Dalším krokem v prosa- slyšel už tolikrát a od tolika nejrůznějších orchestrů, ale ještě zování se i v oblasti mimočeského repertoáru je nahrávání je nikdy žádný z nich neprovedl tak krásně jako Ty s Českou pro japonskou fi rmu Octavia Records, která nejenže má rov- fi lharmonií. Tu příští skladbu napíšu pro Tebe.“ Víte, to je něž zájem právě o symfonie Ludwiga van Beethovena, ale taková radost a takové zadostiučinění za tu veškerou dřinu, pro níž momentálně nahráváme i cykly symfonií Johanne- kterou do toho musíte vložit, pokud za tím stoprocentně sa Brahmse, Gustava Mahlera a Petra Iljiče Čajkovského. stojíte, že si to snad ani neumíte představit. Vždyť co hodin Máme již ale také např. dokončenu nahrávku Šeherezády jenom musím, kdy je nade mnou pouze Bůh, strávit s tou Rimského-Korsakova, která by měla být na CD dohroma- partiturou sám, abych ji rozšifroval, pochopil a skladatelo- dy s proslulými Obrázky z výstavy M. P. Musorgského, a to vo sdělení potom mohl posluchačům co nejsrozumitelněji nemluvím o českých autorech – téměř hotovém cyklu Dvo- a nejspontánněji předat! To je obrovská zodpovědnost, pro- řákových symfonií a plánované Smetanově Mé vlasti. tože buď tu skladbu nerozkryjete a shodíte ji, nebo z ní udě- láte senzaci! Projekty jsou to obzvláště v dnešní době, kdy se cédéčka prodávají velmi málo, opravdu velkorysé. Ale u nás se Na závěrečném abonentním koncertě této sezony, kde zatím nic z produkce japonské fi rmy Octavia Records kou- 22. června vedle předehry k Donu Giovannimu a klavír- pit nedá a přitom se její tituly prodávají už i ve Francii, ního koncertu W. A. Mozarta zazní i Dvořákova Osmá Německu, Itálii a zemích Beneluxu… symfonie, by měla Česká fi lharmonie spojit své síly s asi Bohužel, není to jednoduché. S producentem fi rmy, panem deseti vybranými studenty Gymnázia Jana Nerudy. O vás Tomo Ezakim proběhla již celá řada jednání, ale ani posled- je známo, že s mladými lidmi pracujete rád. Měl by snad ní návrh, který počítal se zahájením prodeje těchto desek být tento v našich podmínkách výjimečný koncert před- u nás 1. ledna, se nakonec realizovat nebude. Japonská CD zvěstí nějaké pravidelnější spolupráce fi lharmoniků jsou totiž velice drahá, a tak podle pana Ezakiho existuje s hudebním mládím? reálná možnost, že by se podobně jako např. zboží slavné Já bych rád, protože jsem to dělal celý život. Mám však luxusní značky Louis Vuitton, prodávané v Evropě o 60% v plánu i další projekty, a sice např. vedle občasných mis- levněji než v Zemi vycházejícího slunce, tady ve větším počtu trovských kurzů či workshopů nastudovat celý program pří- levně nakoupila a v Japonsku pak za ceny, které jsou tam mo se studenty některé z konzervatoří nebo z AMU a ten mnohonásobně vyšší, prodávala. Já se tomu jen usmívám, koncert potom i dirigovat. V Americe je úplně běžné zvát protože kabelka od Vuittona stojí v Japonsku také až 2000 si významné dirigenty k řízení studentských koncertů. Pro euro, čili se někomu samozřejmě může vyplatit jich nakou- studenty je to nejen velká inspirace a motivace, ale rovněž pit u nás nebo v ostatních zemích Evropy více, ale převážet možnost pro získání cenných rad a informací, k nimž by se kvůli zisku CD, kterých by musely být tisíce, aby to mělo vlastní praxí dostávali i řadu let. Zvláště pro začínající diri- význam, si opravdu představit neumím. genty je důležité zkoušet s orchestrem a ne jenom s klaví- rem, protože je obrovský rozdíl dát např. nástup jenom dvě- A nebylo by řešením nakoupit licenci a začít jednotlivá CD ma klavírům nebo čtyřiceti hráčům. I na Manhattan School prodávat pod vlastním labelem? of Music, kde jsem učil dirigování, jsem nakonec dostal díky I o tom se uvažovalo, protože společně s Českou fi lharmonií pochopení její ředitelky Marty Istomin (mj. i první manželky máme hotových už asi patnáct titulů a do dvou tří let jich slavného violoncellisty Pablo Casalse, pozn. red.) k dispozici bude nahráno dokonce kolem čtyřicetipěti, což je v dneš- orchestr. Ono to předávání zkušeností je obrovsky naplňu- ní době naprosto fantastické! Uvidíme, nějak se to vyřešit jící, protože když potom po celé Evropě či Americe potká- bude muset. váte své někdejší studenty či hráče, s nimiž jste kdysi trávila nějaký čas u stejného orchestru a oni si pamatují, co jste jim 4. ledna 2006 – tedy přesně po 110 letech od prvního kon- kdy řekla na hodinách či při zkouškách, je to úžasný pocit! certu České fi lharmonie, který tehdy řídil Antonín Dvořák – proběhne v Rudolfi nu již zmíněný slavnostní koncert. Na Dalším významným projektem, který budete během té rozdíl od programu v roce 1896 tvořeném pouze Dvořáko- letošní sezony realizovat a jenž jste sám inicioval, jsou vými díly, Slovanskou rapsodií As dur, předehrou Othel- Schönbergovy Písně z Gurre, zařazené do programu lo, první pěticí Biblických písní v autorově instrumentaci Pražského jara. Toto slavné dílo bylo u nás premiérova- a „Novosvětskou“ tentokrát zazní předehra ke Smetano- né v rámci Filharmonických koncertů Nového německého vě Prodané nevěstě, a jeho Polka, Furiant a Skočná, Dvo- divadla 9. 6. 1921 a od té doby zde zaznělo – a to včetně řákova Symfonie č. 5 F dur, op. 76 a premiéra Concer- Brna, kde se s ním posluchači dokonce setkali v českém ta giocosa Evžena Zámečníka. Tedy po Otmaru Máchovi překladu – pouze několikrát a po 2. světové válce již vůbec dalšího reprezentanta z oslovené pětice skladatelů před- ne. Bude se tedy jednat o jednu z nejvýznamnějších udá- stavujících kompoziční jazyk pěti různých generací, od lostí festivalu… kterého bylo pro slavnostní 110. sezonu objednáno nové To je pravda, moc jsem si to přál a strašně se na to těším. orchestrální dílo. Máchova Symphonia Bohemorum hra- Jedná se o velký projekt, na němž pracujeme již asi dvaapůl ná v říjnu dopadla výborně, posluchači na čtvrtečním kon- roku. Bohužel, protože v Praze není k provedení tohoto vel- certě dokonce skladateli vzdali hold potleskem ve stoje, kolepého Schönbergova díla, které vyžaduje nejen obrov- což opravdu u děl současných skladatelů tak obvyklé nebý- ské obsazení orchestru s deseti hornami apod., ale rovněž vá… nejméně 180 sboristů, odpovídající sál, samotnou realiza- To je pravda. Měl jsem z toho obrovskou radost, stejnou, ci provázejí i technické problémy. Smetanova síň se kvůli jakou jsem měl z úspěchu Vycpálkovy kantáty O posledních tomu dokonce musí upravit. Bude to ale stát za to. Je to věcech člověka, kterou jsem tu dirigoval asi přede dvěma překrásná muzika, která tady, jak jste se již zmínila, desít- lety. Otmara Máchu (stejně jako Evžena Zámečníka, s ní- ky let nezazněla. mž jsem v Brně studoval) dobře znám a úspěch jsem mu festivaly, koncerty 17

Na Pražském jaru ale uvedete i repliku programu, který na jeho prvním ročníku v roce 1946 dirigoval Rafael Ku- belík. Ano, tehdy zazněla Foersterova Slavnostní předehra C dur, op. 70, Ostrčilova Křížová cesta, op. 24 a Dvořákova Sym- fonie č. 7 d moll, op. 70, také krásný program… ČESKÁ FILHARMONIE A budou tyto dva významné projekty vysílány v televizi? Zahajovací koncert snad ano, ale Gurré-Lieder, bohužel, hraje všem patrně ne. Je to škoda, protože se jedná vskutku o zcela ... čtenářům Hudebních rozhledů mimořádnou událost, která by se měla pro budoucí generace zachytit. Pokusíme se ve vlastní režii možná alespoň o poří- doporučujeme zení zvukového záznamu, a třeba se někdy najde i nějaký vydavatel nebo sponzor. 19+20/1/06 A právě na to je zaměřena i moje poslední otázka, která se tedy již nebude týkat oblasti umělecké, ale dotkne se oblasti ekonomické. Vy jste nastoupil do České fi lharmonie čtvrtek a pátek 19.30 hodin s myšlenkou, že shánění sponzorských peněz pro její další Dvořákova síň, Rudolfinum rozvoj se stane takřka nedílnou součástí i vaší práce jako šéfdirigenta, tak, jak jste na to byl zvyklý v Americe. Mlu- vil jste o tom tehdy se mnou s obrovským entuziasmem a já se přiznám, že jsem si v duchu říkala, jak budete asi zdejší W. A. MOZART situací a zdejšími představiteli movitých fi rem zklamán. - Symfonie č. 9 C dur Po roce jste byl a teď? Bohužel, měla jste úplnou pravdu a ani po dvou letech nemo- - Koncert č. 24 c moll hu říci, že jsem spokojen.. V Americe je ta situace úplně pro klavír a orchestr jiná, tam vlastně existuje téměř všechno pouze díky spon- zorským penězům. Dokonce ani školy, muzea, knihovny či F. SCHUBERT nemocnice (!) žádnou státní podporu nemají (o tom, že by - Symfonie č. 9 C dur „Velká“ byl nějaký orchestr podobně jako Česká fi lharmonie institu- cí dotovanou – byť ne natolik, aby nemusela usilovat o další fi nanční zdroje – ministerstvem kultury, si tam mohou pouze nechat zdát!) a bez sponzorů by tedy vůbec nemohly fungo- klavír Lukáš VONDRÁČEK vat. Já jsem byl vzhledem k tomu zvyklý s nimi stran spon- zoringu pro orchestr jednat téměř neustále a ty peníze od nich dostávat. Tady je to ale opravdu stále ještě v plenkách, dirigent Walter WELLER kdy návratnost sponzorovaných peněz je minimální a proto se do toho nikomu moc nechce. Snad až se v této sféře ale- spoň částečně změní podmínky. To je snad jediná věc, která mě opravdu mrzí a jež se zatím stále ještě příliš nedaří. Já se ale nevzdávám… • Vstupenky nyní

ONLINE e.cz .ceskaﬁlharmoni SLAVNOSTNÍ KONCERT na www u příležitosti 250. výročí narození W. A. Mozarta Přímá cesta ke vstupenkám: Informační servis neděle 29. 1. 2006, v 19:30, tel. 227 059 227, fax: 227 059 327 kostel sv. Šimona a Judy v Dušní ulici, Praha 1 e-mail: [email protected] online na www.ceskafilharmonie.cz 27. ledna 2006 si celý kulturní svět připomene 250. výročí naroze- ní jednoho z nejvýznamnějších skladatelů všech dob, Wolfganga Amadea Mozarta. K celé plejádě umělců, kteří oslaví toto výročí, se rád připojuje také Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlo- vy v Praze (VUS UK), přední české neprofesionální sborové těleso, složené především ze studentů, absolventů a zaměstnanců Univer- zity Karlovy a ostatních pražských vysokých škol. VUS UK je nejstar- ším akademickým sborem u nás (založen roku 1948), spolupracuje s profesionálními dirigenty, sólisty i orchestry a je častým hostem renomovaných festivalů u nás i v zahraničí. Páteř slavnostního koncertu tvoří provedení slavných Vesperae solennes de confessore KV 336 a méně známého zhudebnění meš- ního ordinária - Missa longa KV 262. Obě díla budou dále doplněna některými drobnostmi zejména z ranného období Mozartovy tvorby, mezi jinými také speciﬁ ckým útvarem salzburské liturgie, chrámový- mi sonátami.

Vysokoškolský umělecký soubor UK, sólisté, komorní orchestr Camerata Carolina řídí Jiří Petrdlík a Jakub Zicha Informace na: www. vus-uk.cz, [email protected]

sloupek_rozhledy_New_format_06.indd 1 12.12.2005 15:39:57 18 festivaly, koncerty

Rolando Villazón se do Prahy vrátí 18. 4. 2006, kdy opět vystoupí ve Smetanově síni Obecního domu foto archív festivaly, koncerty 19 Skvělý pražský debut Struny podzimu Rolanda Villazóna Musica fl orea, Praha, Rudolfi num Petr Veber Praha, Smetanova síň Hana Jarolímková Projekt souboru Musica fl orea na Strunách podzimu byl v tuzemských poměrech výjimečný – barokní orchestr postou- Dlouho očekávaný pražský debut Mexičana Rolanda Vil- pil dál a pustil se historicky poučeným způsobem do Mozar- lazóna, nové tenorové hvězdy současnosti, který se před- ta a dokonce do Dvořáka. Koncert v Rudolfi nu (5. 11.) byl stavil 11. listopadu v nabité Smetanově síni, skončil oprav- krásným muzikantským zážitkem, a to nejen díky orchestru dovým triumfem. Sympatický pěvec musel čtyřikrát přidá- skvěle vedenému Markem Štrynclem, ale také díky oběma vat a pokud by s jasným gestem nakonec neodvedl z pódia sólistkám: jak Ludmila Peterková, tak Gabriela Demetero- i koncertní mistryni Pražské komorní fi lharmonie, jež se na vá se ochotně přizpůsobily požadavku užití dobového nástro- skvělém večeru nejen doprovody, ale rovněž samostatnými je a vytěžily z toho maximum. Mozartův koncert A dur pro vstupy významně podílela, Romanu Zieglerovou, posluchači basetový klarinet – respektive jeho druhá a první věta, které by ho snad vyvolávali ještě o půlnoci. z nějakého důvodu v tomto pořadí a v tomto výběru zazně- Všechny kritiky, které v různých koutech světa poslední dva ly – získal ještě víc na měkkosti, niternosti a splývavosti, roky Villazónovy kvality opěvují, mají v tomto případě do výkon sólistky byl tónově a výrazově skvostný. Obdobně neo- slova a do písmene pravdu. Jedná se totiž vskutku o sólis- kázalá a cudná byla Dvořákova Romance f moll pro housle tu zcela mimořádných kvalit, nadaného nejen výjimečným a orchestr, zahraná na střevové struny. Orchestr sám uvedl talentem pěveckým, ale rovněž skvělými dispozicemi herec- v první polovině také Dvořákovu předehru k opeře Vanda kými. Slova, která o něm vyřknul sám Plácido Domingo a jeho Pražské valčíky. Skutečnou událostí byla však v jeho a jež poukazují mj. na obrovské charisma, kterým Villazón podání především Dvořákova Osmá symfonie – vzrušující vládne, či na jeho mistrovskou schopnost dát se svým poslu- a velmi muzikální. Její zvuk ovlivnily střevové struny, dře- chačům takřka „do posledního dechu“, přesně vystihují to, věné fl étny, charakteristicky znějící horny a několik dalších čeho jsme se stali onen pátek svědky. typických znaků. Hrálo se v devíti primech, vpravo bylo Program, v němž se pěvec, o němž jsme přinesli rozsáhlý posazeno osm sekundů a šest viol, vlevo pět violoncell a tři materiál v minulém čísle Hudebních rozhledů, poslucha- kontrabasy; tympány zcela vpravo, dřeva po dvou, dvě trub- čům včetně mexického velvyslance představil, tvořily stěžej- ky, tři trombony a tuba. Sušší, jemnější a tišší zvuk pomohl ní ukázky ze slavných děl francouzského, italského a ruské- odhalit některé detaily ve středních hlasech, umožnil práci ho repertoáru. Mohli jsme se tak obdivovat nejen brilantně ve prospěch zřetelnosti a až překvapivou výrazovou různo- zazpívaným áriím z Donizettiho Vévody z Alby (Angelo casto tvárnost. Od počátku bylo jasné, že lze především díky cha- e bel – árie Marcella ze 4. dějství), Bizetovy Carmen (La fl eur rakteru výsledného zvuku zvýraznit dramatičnost některých que tu mávais jetée – árie Dona Josého ze 2. dějství) či Mas- epizod (například střední část ve druhé větě), ale zkrátka senetových oper Le Cid (Ó souverain, ó juge, ó pére – reci- nepřišla ani místa ztišení. Dirigent, jasně poučen a bohatý tativ a árie Rodriga ze 3. dějství) a Werther (Pourquoi me předchozími zkušenostmi, využil všechny výhody, které mu révellier – árie Werthera ze 3. dějství), ale rovněž ukázkám užití dobového instrumentáře i v romantické hudbě dalo, z posluchači milovaných děl Verdiho (Lunge da lei – De’miei k tomu, aby partituru předestřel značně neotřele, přitom bollenti spiriti – árie Alfréda Germonta z 2. dějství La travi- nekontroverzně. Orchestrální tutti mu možná občas vyšlo aty, v níž Villazón triumfoval na několika světových scénách až moc těžkopádně, ale nebylo to zásadně rušivé. Ostatní včetně Salzburger Festspiele 2005 či Forse la soglia attinse dojmy jsou už veskrze pozitivní. Dílo vystavěl s přehledem – Ma se m’e forza perderti – árie Richarda – Gustava II. ze a vysoce přesvědčivě a uspokojivě. Strhující tempo nasaze- 3. dějství Maškarního plesu), Pucciniho (E lucevan le stelle né v samém závěru symfonie pak dojem šikovně korunovalo. – árie Cavaradossiho ze 3. dějství Tosky), Ciley (É la solita Jak je vidět, mohou se velké věci v klasickém repertoáru ode- storia del pastore – žalozpěv Federika ze 2. dějství Arlésan- hrávat i mimo střední proud, tedy mimo sféru zavedených ky) a Petra Iljiče Čajkovského (Kuda, kuda – árie Lenského symfonických dirigentů a běžných koncertů. • ze 2. dějství Eugena Oněgina). Villazónův měkce zvučný, až barytonově laděný hlas vládne Dagmar Pecková neuvěřitelnou škálou barev a výrazových nuancí, je dokonale vyrovnaný ve všech svých rejstřících a bez nejmenších problé- mů se vyrovnává i s těmi nejobtížnějšími technickými fi ne- sami. Obdiv vzbuzuje zejména pěvcovo nádherně plynoucí legato a lehkost a naprostá dokonalost pohybu ve výškách, provázených zároveň neméně uvolněnou znělostí střední i hlubší polohy. Pakliže k tomu všemu ještě sólista přispě- je přesvědčivým výrazem a orchestrální složku včetně samo- statných vstupů (Gioacchino Rossini – předehra k Vilému Tellovi, Georges Bizet – Les Dragons dÁlcala – předehra ke 2. dějství a Intermezzo – předehra ke 3. dějství Carmen, Giu- seppe Verdi – předehra k Síle osudu a Pietro Mascagni – Inter- mezzo z opery Sedlák kavalír) obstará tak skvěle připravený orchestr jako Pražská komorní fi lharmonie řízená tentokrát zkušeným Italem Markem Zambellim, skvělý zážitek je na světě. A protože posluchači stejně jak dokáží být nesmlou- vaví, tak jsou schopni své vyvolené nade vše obdivovat a za skvělý výkon náležitě odměnit, tleskalo se v jednotném rytmu ve stoje nejen po koncertě samotném, ale i po čtyřech přídavcích z děl Giuseppe Verdiho (La mia Letizia – Lombar- ďané), Umberta Giordana (Amor ti vieta – Fedora), Gioac- china Rossiniho (La Danza – Les soirées musicales) a Pabla

Sorozábala (No puede ser – La tabernera del puberto)! • Hajská foto Petra 20 festivaly, koncerty Z festivalu Dny soudobé hudby Praha, Sál Konzervatoře a ladičské školy Jana Deyla Julius Hůlek

Festival Dny soudobé hudby 2005 se konal v Praze v prv- ní polovině listopadu a zaznělo tu 32 kompozic skladatelů z Čech, Moravy a Slezska. O tom, že jde o hudbu skutečně soudobou, svědčí prostý fakt ze statistiky – vznik zastoupe- ných děl je ohraničen listopadem 2002 a říjnem 2004. Pre- miérováno bylo 15 skladeb, tedy téměř polovina. Jednoznač- ně převažovala tvorba komorní a z ní skladby pro smyčcové nástroje (celkem 14), přičemž v 9 skladbách se představilo 7 pražských smyčcových kvartet. Hráči dechových nástrojů se uplatnili v 7 kompozicích, klávesové nástroje zazněly celkem ve 13 dílech. Celkem 6 festivalových koncertů znamenalo také jednoznačnou převahu tvorby instrumentální, kdežto Koncerty a představení vokální tvorba byla zastoupena pouhými 4 kompozicemi. Celkový trend festivalu potvrzoval i závěrečný koncert Pražské konzervatoře (15. listopadu). Autorkou úvodní skladby večera byla Afrodi- ta Katmeridu. Zazněl její třívětý Smyčcový kvartet č. 5 „ aj- ský“ v podání Apollon kvartetu (Pavel Kudelásek, Radek ve školním roce 2005/06 Křižanovský, Pavel Cypris, Pavel Verner). Skladbu charak- Aleš Kaňka terizovala evidentní snaha o tektonismus. Jednotlivé věty byly stručné, každá tak trochu z jiného světa, zaujala zvláš- tě první, působící – chtělo by se říci – obřadným dojmem. Koncertní a divadelní činnost studentů konzervatoře bude Instrumentační a cíleně tektonickou kvalitou (v individuál- v letošním školním roce, podobně jako v letech minulých ně relativní míře to ostatně platilo pro většinu skladeb pro- velmi bohatá. Studenti vystupují především v Komorním sále gramu) se vyznačovala Koláž III. Milana Křížka pro dvoje Pálff yho paláce. Zde se koná každoročně na 200 komorních housle a violu (účinkovali členové Apollon kvartetu). Nic- méně odvážně komponované, disonancemi drsné a náleži- a absolventských koncertů. Mimo to škola organizuje pravidelné tě gradované dílo plynulo a působilo bezděčně spontánním koncerty v Sukově síni Rudolfi na, varhanní koncerty v Sále dojmem. Při děkování překvapil elegantní postarší muž, lec- Martinů na HAMU a interní koncerty ve své hlavní budově Na kdo by totiž předpokládal autora mnohem mladšího. Tři Rejdišti. Koncerty symfonického, komorního a dechového skladby, které následovaly, byly určeny instrumentáři o jed- orchestru se konají v různých pražských sálech. Symfonický nom nebo dvou nástrojích. Ve své Hudbě pro violoncello II. orchestr plánuje v březnu 2006 zájezd do Anglie, kde provede prezentoval Jiří Matys sdělení kompozičně a interpretačně náročné, violoncellistou Janem Škrdlíkem podané s maxi- společně s anglickým sborem a sólisty oratorium E. Elgara Sen mální přesvědčivostí. Obdobně lze charakterizovat – ovšem Gerontiův. Reciproční koncert v Praze, ve Smetanově síni, se s tím, že jde o záležitost záměrem i dojmem „odlehčeněj- uskuteční 14. dubna. V květnu vystoupí s tímto orchestrem ve ší“ – i vtipná a přiléhavá čtyři Dueta pro housle a kontra- Dvořákově síni Rudolfi na hostující dirigent Leoš Svárovský, který bas Miroslava Kubičky (Ondřej Skopový, David Pavelka). doprovodí nejlepší letošní absolventy. Ve spolupráci se sdružením Poněkud rozpačitě působilo a také tak bylo publikem přija- to Sólo pro sopránový saxofon Věry Čermákové, které se má Česká kultura pokračujeme v úspěšném cyklu „Profesoři Pražské hrát na různých místech v sále. Tady v kompozičním plá- konzervatoře.“ Jedná se již o 3. ročník koncertů v Sukově síni nu naopak tektonika ustupuje a principem se stává opako- Rudolfi na, na kterých vystupují interpreti z řad pedagogického vání a monotónnost. Večer uzavřela Enigmata pro klarinet sboru. Významnou součástí veřejné prezentace školy jsou a smyčcové kvarteto Pavla Hrabánka, jednoznačně vyme- pravidelná představení hudebně-dramatického oddělení. Konají zená smyslem pro výstavbu a gradaci, plná dramatického se každé pondělí v Žižkovském divadle. Na repertoáru jsou tři dění a nesená příznačným postupným „zahušťováním atmo- sféry“. O přesvědčivé vyznění se příkladně postaral Jupi- tituly, další dvě premiéry se chystají na jaře. Pěvecké oddělení ter kvartet (Luděk Růžička, Filip Himmer, Filip Kimel, školy připravuje k mozartovskému roku 2006 operu Titus. Zuzana Dostálová). Právě Pavel Hrabánek spolu s Milanem Měsíční přehledy koncertů a představení naleznou zájemci na Křížkem (vedle A. Katmeridu jejich díla zazněla v premiéře) www.prgcons.cz. patřili k jednoznačným, myslím, vrcholům pěkného komor- ního večera, v jehož programovém letáku bychom uvítali ale- spoň minimální informaci o autorech, především rok naro- zení. •

O aktuálním dění ve škole, koncertech a představeních či záměrech do budoucna se budete moci nyní pravidelněji než doposud seznamovat na stránkách Hudebních rozhledů. Necháme se rádi inspirovat i vašimi otázkami, které lze zaslat e-mailem na [email protected] nebo na adresu Pražské konzervatoře či Hudebních rozhledů. festivaly, koncerty 21 foto Jiří Skupien Norský soubor MiN Ensemble se pražskému publiku představil v tom nejlepším světle Norsko – Česko 1:1 Brilance, preciznost, ale současně také radost a vtip, to byly kvality, pro které mužstvo s názvem MiN Ensemble tohoto Praha, Rudolﬁ num Jiřina Marešová večera zvítězilo u českých posluchačů i bez vítězného gólu. •

Ve středu 16. listopadu 2005 se zřejmě nemluvilo o ničem jiném, než jak dopadne fotbalová odveta o postup na mis- Koncertní melodram trovství světa mezi Norskem a Českem. Stadion pražské Sparty se nafukoval k prasknutí a téměř v každém okně přitahuje zářila televizní obrazovka zachycující fotbalové klání v pří- Praha, Pálff yho palác, Lichtenštejnský palác mém přenosu. I přes neobvykle intenzívní mediální konku- renci se toho večera mohla Dvořákova síň pražského Rudol- Jiří Kopecký fi na těšit z diváků, kteří přišli nejen sledovat, ale především poslouchat docela jiný norský tým. Tým, který se nechys- Osmý ročník Mezinárodního festivalu koncertního melo- tal zápasit se svým českým auditoriem, ale přijel jej potě- dramu se opět rozrostl a ukázal, že „to divné“ spojení slova šit a zpříjemnit mu jinak nevlídný a sychravý listopadový a hudby má něco do sebe, že tradice podepřená jmény Jiří- večer. Mezi hrdiny večera tedy nepatřili ani střelec Carew, ho Antonína Bendy a Zdeňka Fibicha žije a vyvíjí se. Neděl- ani obránce Riise či hrdý trenér Hareide. Objevilo se tu ní koncerty se konaly od 16. 10. do 27. 11., organizačně se nenápadné jméno Arvida Engegarda, jehož mužstvem byl pod nimi podepsala – vedle hlavního města Prahy – Společ- vynikající MiN Ensemble. nost Zdeňka Fibicha (sekce ČHS). Ředitelka projektu Věra Autorem této příjemné kulturní alternativy byl Český spo- Šustíková se ujala úvodních promluv a spolu s Lubomírem lek pro komorní hudbu. Jeho zástupci předali v úvodu veče- Poživilem režijně připravila jednotlivé pořady. ra Zemlinského kvartetu (dříve Penguin Quartet) Cenu V rámci festivalu proběhlo i české kolo čtvrtého ročníku ČSKH za rok 2005. Ocenění se poté představili bravurní mezinárodní soutěže Zdeňka Fibicha v interpretaci melod- interpretací Italské serenády Hugo Wolfa. ramů. Za téměř pantomimicky rozpohybovaný výkon dosta- Po zbytek večera patřilo pódium Dvořákovy síně již výhrad- la 1. cenu Miřenka Čechová (klavír – Jiří Pakandl), 2. cenu ně norským hudebníkům. Proměňovalo se pouze jejich si odnesly výborná recitátorka Petra Doležalová a průměr- nástrojové složení, jak to jednotlivá hudební čísla vyžadova- ná klavíristka Tereza Režnarová, 3. místo připadlo Karolí- la. (Instrumentální základ MiN Ensemble tvoří smyčcové ně Liškové a klavíristovi Vladimíru Strnadovi. Na koncertě kvarteto, dechové kvinteto a klavír). Nejprve zazněl Smyčco- vítězů (30. 10., Galerie HAMU) zazněla i nová díla J. Pakan- vý kvartet F dur Edvarda Griega. Podmanivost melancho- dla, J. Rybáře a Michala Monoszona. Posledně jmenovaný lické severské melodiky byla umocněna jasným prokreslová- je natolik suverénním pianistou, že se od Shakespearových ním jednotlivých frází, dynamickou plasticitou a celkovou Sonetů odrazil k virtuózně sólistickému výstupu (recitace výrazovou vyspělostí. Výborná souhra a organické provede- – Dominik Linka). ní agogických změn by sotva dávalo tušit, že toto komorní Současné tvorby se nashromáždilo tolik, že víceméně na těleso nefunguje jen samostatně, ale je součástí daleko roz- každém koncertu proběhla premiéra a dokonce se usku- měrnějšího komorního tělesa. tečnily dva večery soudobého melodramu (23. 10., Pálff yho Schönbergova Komorní symfonie, op. 9 byla výstižně inter- palác, 20. 11., Galerie HAMU). Legendární Soňa Červená pretována jako protichůdný svár hudební hravosti s prosví- přednesla slova Emy Destinnové v hudbě Otomara Kvěcha, tající závažností formy i obsahu sdělovaných myšlenek. Bri- Miloš Štědroň se ujal duchaplných textů Pavla Eisnera (kla- lance výrazového projevu zastínila i občasné drobné nesou- vír – Daniel Wiesner). Štědroňův syn Miloš Orson Štědroň hry mezi klavírem a dechovými nástroji a naopak je povýšila se uvedl „antimelodramem“ Držím vám palce, který trpěl k výmluvné samostatnosti jednotlivých hlasů. častými nemocemi postmoderny – vtipem, který nemusí být Příjemným oživením pro středoevropského posluchače byla pochopen, pochybnou úrovní interpretace… Z recitátorů si bezesporu skladba norského autora 20. stol. Edvarda Flif- zaslouží zmínku Jana Boušková (poprvé v oblasti melodra- leta Braeina Veselí muzikanti. Neoklasická lehkost okoře- mu a dobře), Jan Vydra a především Carmen Mayerová za něná norským folklórem a rychle se střídající výrazové plo- provedení Istanu Luboše Fišera na chetitský text (rytmická chy působily neobyčejně vtipně a pokaždé nečekaně a nově. přesnost, naléhavý výraz, strhující nosnost a síla hlasu). Ve stejném duchu byla laděna i závěrečná skladba koncer- Dramaturgickou novinkou se stalo sestavení dvou akcí, tu – Oktet „A huit“ pro klarinet, lesní roh, fagot a smyč- založených na osobnostech světové a české literatury. Shake- ce francouzského autora Jeana Françaixe. Autorova radost speare v hudbě zahájil celý festival (16. 10., Pálff yho palác), z tvořivosti se díky norským hudebníkům snadno přelévala pořad Erbenova Kytice v hudbě přinesl tradiční a poněkud na posluchače. zapadlý repertoár ze „zlatého věku“ melodramu (Zdeněk 22 festivaly, koncerty

Fibich, Karel Kovařovic, Jindřich Jindřich atd.). Vedle skvě- fektní profesionální výkon. Překvapil celkový zvuk kapely se lé C. Mayerové vystoupili Bára Štěpánová či Alfréd Strej- steel kytarou a převládající country podobou. Když ale na ček, s náročnými a krkolomnými klavírními party průměr- závěr přece jen hosté rozbalili bluesrockové věci a po Sum- ných skladatelů si nad míru uspokojivě poradil Miroslav mer Days nasadili dva známější přídavky Don’t ink Twi- Sekera. ce a All Along e Watchtower (opět takřka nepoznatelně Závěrečný orchestrální koncert nastudoval dirigent Jiří Petr- změněné), bylo vidět, že jim to nedělá nejmenší potíž. Půl- dlík s Orchestrem Městského divadla Brno (27. 11.). Diva- druhahodinový koncert bez přestávky posluchače nezkla- delní orchestr hrál obdivuhodně dobře a vzhledem k použití mal, zklamalo je však nepřijatelné prostředí včetně neko- mikrofonu mohl rozvinout silnou dynamiku, ani možnos- nečných a zbytečně zdržujících prohlídek při vchodu připo- ti Žoﬁ nského sálu ani J. Petrdlík však nedovolili uplatnit mínajících přísná opatření při odbavení na letišti – i ty byly všechny barvy a stupně síly – jednou kvůli akustice, podru- důvodem, že teprve v průběhu koncertu přicházely stovky hé kvůli možnostem interpretů. Interpretačně nejlépe vyšel lidí! Dylanův poslední pražský koncert byl obrazem jeho sou- Hakon Zdeňka Fibicha s Filipem Sychrou a Čtyři malá hla- časné podoby – skvělý ale chladný. Dvojnásobná škoda zvo- sová cvičení Jana Klusáka na slova Franze Ka y v podá- leného místa! • ní „brněnské múzy“ Zdeny Herfortové. Oba umělci se bez problémů orientují v notovém zápise (Sychra dokonce recituje zpaměti!), slovo a hudba jim vzájemně „nepřekážejí“, orchestr zejména v Klusákově skladbě zněl sehraně a jistě. foto archív Marta Hrachovinová přednesla baladickou apoteózu Skři- van Otakara Ostrčila/Miroslava Valenty, bohužel ani exta- tická poloha recitátorky nedokázala publikum odradit od leh- kého úsměvu nad sociálními problémy dělníků třicátých let 20. století. Volný projev Petra Kostky a cholerické zanícení Bořivoje Navrátila „plují“ hudbou způsobem „takt sem, takt tam“, přesto vtahují do dění. Navrátilovi se daří v dramatizo- vání (Otakar Jeremiáš/Jan Neruda – Romance o Karlu IV., spolu s F. Sychrou premiéroval dialogy z Rembrantova živo- ta Amsterodam L. P. 1654 Josefa Marka), Kostkovi vyhovují reﬂ exivní texty (Otakar Zich/Jan Neruda – Romance o čer- ném jezeře, Jiří Matys/W. Shakespeare – Naléhavost času). Letošní ročník festivalu zapadl do kontextu jedné pro kon- certní melodram důležité události, před 130 lety byl totiž pre miérován Fibichův Štědrý den. Na paměť tohoto data otevřelo Národní muzeum – České muzeum hudby výstavu „Štědrý den 1875“ s tématikou Fibichova slavného melodramu a Erbenovy národopisné činnosti (8. prosince 2005 – 28. úno ra 2006). • Dylanovi Sazka Aréna nesvědčila Praha, Sazka Arena Vladimír Říha

Americká folkrocková legenda, písničkář Bob Dylan při svých polistopadových koncertech v Praze vystřídal různé sály – dvakrát hrál ve Sportovní hale (nyní T-Mobile Are- na), jednou dokonce v Kongresovém centru. Čtvrtá návštěva Dylana 7. 11. byla součástí jeho evropského turné a zapad- la právě do dnů, kdy vyšel v Evropě (a poté byl promítnut i v naší TV) na DVD dvoudílný dokumentární ﬁ lm Martina Bob Dylan Scorseseho No Direction Home o Dylanově životě. Bohužel pražští organizátoři zvolili pro koncert tentokráte mamutí Sazka Arénu a to nebyl dobrý nápad. Nejen že nebylo vypro- dáno, ale chladné prostředí ovlivnilo i spoluúčast publika a jeho reakce. U samotného Dylana jsme na chladné jedná- ní a soustředění se pouze na muziku zvyklí, takže ani nepře- kvapilo, že nebyli připuštěni fotografové a že Dylan promlu- vil až na samý konec, kdy představil kapelu. Přitom právě ta byla opět výborná, šlapala skvěle po celý večer a Dylanovi seděla – ten se kromě zpěvu věnoval klávesám a foukací har- monice, po kytaře ani nesáhl. Koncert měl všechny znaky Dylanových vystoupení z posledních let – tedy kvalitní muzi- ky, ve které volí změněné podoby svých písní, takže je někdy rozeznají jen největší znalci. Od počáteční Maggie`s Farm (jako minule) pak již zpíval méně známé věci a až při Lay Lady Lay zestárlí fanouškové trochu pookřáli. V černém klobouku a s vrásčitou tváří působí ve svých 64 letech Dylan spíše jako postava z westernu, ale stále podává na pódiu per- festivaly, koncerty 23 S prof. Lubomírem Malým o Přehlídce koncertního umění Miloš Pokora

Již po šesté pořádala Společnost koncertních umělců, jakožto člen Asociace hudebních umělců a vědců, tzv. Přehlídku koncertního umění. Zajímalo mě, jaký je v prostředí bobt- najícího koncertnhoí života vůbec smysl takových aktivit a zda pouze nerozmnožují to, co se posluchačům nabízí jinde. Proto jsem se obrátil na současného iniciátora těchto přehlídek, předsedu Společnosti koncertního umění prof. Lubomíra Malého, jak to vidí on. foto Milan Dvořák Předseda poroty Peter Dvorský (vlevo) a vítěz Dvořákovy pěvecké soutěže Víme, že v minulosti byla Přehlídka koncertního umění, ať Jakub Pustina už jsme na ni měli jakýkoli názor, vždycky událostí. Dnes ji tedy v úplně odlišných podmínkách pořádáme také pro- Dvořákova pěvecká soutěž to, abychom zachovali jistou kontinuitu. Myslím, že budu hovořit i za svého předchůdce prof. Jiřího Tomáška, Karlovy Vary, Grandhotel Pupp který organizoval předchozí ročníky, když zdůrazním, že Zdeněk Pachovský nám na nich jde nejen o defi lé vrcholných interpretačních Čtyřicátý ročník Mezinárodní pěvecké soutěže A. Dvořá- výkonů, ale i určitou konfrontaci, při níž se setkávají reka v Karlových Varech byl mimořádný nejen číslem jejího nomované komorní soubory a sólisté s vynikajícími ko- trvání, ale také rekordním počtem stovky soutěžících z jede- morními soubory a sólisty mladé generace. Pokud jde nácti zemí tří kontinentů a vysokou úrovní jejich pěvecké- o letošní podzimní ročník, rozprostřený do čtyř večerů ho projevu. Profesionálně dokonalou přípravu a organiza- v Sále Martinů Lichtenštejnského paláce, mohli na něm ci celého průběhu soutěže, pořádané Mezinárodním pěvec- návštěvníci například srovnávat vyspělé Kocianovo kvarte- kým centrem A. Dvořáka v čele s ředitelem Aloisem Jež- to s mladým kvartetem Heroldovým nebo v tomto roce ju- kem, považujeme již za samozřejmou. bilujícího renomovaného pianistu Zdeňka Hnáta s mladým Soutěž zahájil 4. listopadu ve slavnostním sále GH Pupp ruským odchovancem moskevské konzervatoře Maximem koncert Karlovarského symfonického orchestru s italským Averkievem, působícím na konzervatoři v Plzni. Mimocho- dirigentem Paolo Gattim a sólisty Tatianou Tesliou, Miro dem, toho nikdo prakticky nezná, a přesto – způsob, jakým Dvorským a laureáty minulého ročníku Eliškou Weisso- předváděl zejména Rachmaninova, zvedal ze sedadel. vou a Lee Sang Minem. Posluchači přijali koncert s vřelým zájmem, který provázel celou soutěž a vyvrcholil nadšenými Znamená to, že budete zvát také umělce z jiných zemí? ovacemi při vyhlášení výsledků o týden později na koncertu Uvažujeme o tom i do budoucna, ostatně v dřívějším názvu vítězů ve stejném sále se stejným orchestrem a dirigentem přehlídky byl přívlastek „českého“ a ten už tam nyní není. Františkem Drsem. Představili se na něm nositelé prvních, Ale, abych se vrátil ještě k dramaturgii. Každému ročníku se druhých a třetích cen. V kategorii Junior bylo oceněno sedm snažíme vtisknout určitou jednotící myšlenku. Tak například pěvců, z toho čtyři Češi. Kateřina Kněžíková získala cenu letošní ročník, který jsme mohli pořádat jen díky podpoře první, Jana Kačírková druhou a Ivana Veberová třetí. Z prv- Intergramu, jsme koncipovali jako přehlídku komorní tvor- ní ceny se radoval i Jakub Pustina. Soutěžícím v kategorii by, na jejichž večerech zní komorní hudba v různých nástro- Opery přiřkla porota šest cen, které všechny putovaly do jových kombinacích a navíc je střídána sólovými výstupy. Ve- zahraničí. První s Annou Moroz na Ukrajinu, druhá s Jeka- dle klasického kvartetu v podání Kocianova kvarteta zněl tak těrinou Tratiakovovou do Ruska a třetí se Stefanií Krone do na jednom večeru díky přítomnosti Zdeňka Hnáta i sólový Německa. Mužům nebyla první cena udělena, druhou získal klavír, vedle klasického klavírního tria v podání Pražského Japonec Takuyta Fujita a o třetí se podělili Andrej Perfi lov tria jsme se mohli stát svědky vystoupení smyčcových duí atd. z Ukrajiny s Matúšem Tomkem ze Slovenska. Ve slibně se Podobně byly koncipovány i večery Českého tria a fl étnovo– rozvíjející kategorii Píseň uspěly české pěvkyně Lucie Hájko- kytarového Gran dueta concertante. vá jako první a Lucie Jirků jako třetí. Druhá cena připadla Ondreji Šalingovi ze Slovenska. Vedle hlavních cen se roz- A repertoárová dramaturgie jednotlivých ročníků? dávala čestná uznání a ceny zvláštní, z nichž k nejhodnot- Nejsem příznivec důsledného kopírování výročí, ale určitým nějším náležela pozvání k hostování na operních scénách, způsobem je rovněž chceme respektovat – na příštím ročníku koncertních pódiích a v nahrávacích studiích. bude například znít na každém koncertě Mozart. Letošní Vystoupení laureátů potvrdilo moudré a spravedlivé roz- ročník jsme až na výjimky věnovali české hudbě, to zna- hodování jedenáctičlenné mezinárodní poroty, která svým mená, že na každém koncertě musela být zařazena sklad- složením byla opět onou „výkladní skříní“ soutěže. Za před- ba Smetany, Dvořáka, Janáčka nebo Martinů, došlo i na sednictví Petera Dvorského v ní zasedaly osobnosti typu dotyky s českou hudbou soudobou (Sluka, J. F. Fischer, hvězdných laureátek prvních ročníků MPSAD Gabriely Riedlbauch, Feld) a zásluhou Jiřího Tomáška a Gabriely Beňačkové a Magdaleny Hájossyové či francouzského diri- Kubátové k cennému kompletnímu provedení duí pro hou- genta Serge Bauda. sle a violu Bohuslava Martinů. Ve stručné stati mohu podat o jubilejním ročníku soutěže Nemohu se ubránit dojmu, že přesto všechno širší veřejnost jen suchou zprávu. Kdo se o soutěži chce dozvědět více, najde o vašich přehlídkách stále mnoho neví… zajímavé informace o její minulosti, současnosti i perspekti- V propagaci máme skutečně velké rezervy. Příští rok to vách ve sborníku se třiceti příspěvky na 120 stranách. V glo- napravíme a zapojíme do upoutávky rozhlas i vybrané tele- bálním pohledu se význam soutěže pro Karlovy Vary i nastu- vizní kanály. pující pěveckou generaci jeví jako nezpochybnitelný. Vstup Zadáno pro: Společnost koncertních umělců do pátého decénia v roce 2006 by to měl jen potvrdit. • 24 festivaly, koncerty foto archív

Vladimír Válek a Moravská fi lharmonie Olomouc Vladimír a Martin VálkOVÉ, zápěstí, dostala za to možnost rozehrát se do strhující brilance (Rossini, rozmarnou belcantovou melodiku však Válek jan Simon A Moravská zachoval) nebo ukázat kompaktní zvuk (Scherzo Dvořáko- vy Symfonie d moll zaznělo vcelku pohodlně, přesto hybně). filharmonie olomouc Síla Válkovy interpretace vychází z rytmu, umí si připravit • Olomouc, Reduta Jiří Kopecký gradační oblouk, který nemůže nepůsobit. Moravská fi lharmonie Olomouc vstoupila do 60. sezony, hraje v rekonstruovaném sále Reduty, jenž sice zůstal pro sym- fonický aparát poměrně těsný, ale jeho akustické kvality jsou Janáček a Mahler v podání oprávněně ceněny. Druhý abonentní koncert cyklu B (10. 11.) ostravských interpretů podtrhl slavnostní ladění především obsazením. Dirigent Vladimír Válek přijel na Hanou se svým synem houslistou Ostrava, Janáčkova konzervatoř, Dům kultury Martinem a klavíristou Janem Simonem. Miloš Navrátil V první polovině večera zazněl málo hraný Koncert d moll pro housle, klavír a smyčcový orchestr Felixe Mendelssohna- Důvěrné listy Leoše Janáčka – Výběr z korespondence mezi Bartholdyho. Dílo čtrnáctiletého jinocha by se mělo spíše Leošem Janáčkem a Kamilou Stösslevou – působí asi vždy jmenovat Sonáta pro housle a klavír s doprovodem smyč- strhujícím způsobem. Koncertní večer v Ostravě (Janáčko- ců (dirigent je téměř zbytečný), avšak skladatelské výkony va konzervatoř 19. 10. 2005) mě tak hluboce oslovil, že jsem šťastné Mendelssohnovy geniality upoutávají bez ohledu na v tomto zmateném světě měl alespoň chvilku pocit štěstí rok vzniku či určení žánru, druhu apod. K interpretaci vir- z lidské lásky promítající se do hudebního díla. Literární tuózních partů musí přistoupit technicky pohotoví a vysoce koncepce Svatavy Přibáňové (v přednesu Jitky Molavcové muzikální umělci. Simon a Válek spolu souzněli, neuvedli se a Alfréda Strejčka) nás na tento prožitek připraví, ale vlast- přesto jako uspokojivě vyrovnaná dvojice. Zatímco Simon ní podstata tkví v „autentické“ interpretaci 1. a 2. kvarte- ze zavřeného Bösendorfera dostával duhové běhy, staccato tu Leoše Janáčka. Pamatuji se na neopakovatelná provede- vyvažoval plochami, které se pedálem skoro rozmazávaly, ní Janáčkova kvarteta (s Jiřím Trávníčkem) koncem 50. let náročné skoky podržel v živém tempu a nedeformoval ryt- a stále si ještě přehrávám jeho snímek z roku 1963 na LP. mus, Martin Válek se pouštěl do sentimentální melodiky Až po několika desetiletích jsem nyní znovu slyšel tako- s nečistými glisy, akordická hra zněla jako chyba, tah smyčce vé „autentické“ provedení obou děl v podání současného nechal občas drženým tónům zaniknout a opět se rozeznít… Janáčkova kvarteta (Miloše Vacka, Vítězslava Zavadilíka, Simon přes sólistickou interpretaci přijal roli komorního Ladislava Kyseláka a Břetislava Vybírala). hráče, dobrou souhru ve 2. větě kontroloval především on. Skoro o měsíc později (10. 11. 2005) byla v ostravském Domě Oběma hráčům nedělaly potíže ani nevděčně jednoduché kultury poprvé hrána Mahlerova 2. symfonie „Vzkříšení“. Šel fi gurace 3. věty v unisonu ani kantilény s bravurními ozdo- jsem na tento koncert s jistými obavami. Musím ale říci, bami ani „střihy“ lyrických a allegrových míst. že s takovým nasazením Janáčkova fi lharmonie Gustava Vladimír Válek orámoval vystoupení svých mladších kolegů Mahlera ještě nikdy nehrála. Provedení Mahlerovy 2. symfo- předehrou k opeře Vilém Tell Gioacchina Rossiniho a Sed- nie nás podmanilo svou bohatou zvukovou barevností, jem- mou symfonií Antonína Dvořáka. Sóla violoncell, hobojů ně tichou i silně kontrastní dynamikou a hlavně svou vypja- a klarinetů byla lahodná, fl étna někdy nabírala příliš vzdu- tou výrazností (i když někde zaskřípala intonace dechových chu, plný tón lesních rohů se při rychlejším pohybu stával nástrojů). Náš prožitek svým vroucím projevem obohatila nezřetelným, pevné trubky odpovídaly přesné představě altistka Jana Štefánková a v závěru díla Moravský komor- dirigenta o tempech. Špatně jsem si zvykal na „gumovou“ ní sbor a sbor opery Národního divadla moravskoslezského barvu skupiny prvních houslí, navíc právě houslisté se nedo- (sbormistři Lubomír Mátl a Jurij Galatenko). Velký umě- kázali stáhnout na pianissimo a zbytečně překrývali ztichlý lecký úkol přesvědčivě zvládl nový šéfdirigent Janáčkovy fi l- orchestr (Rossini). Z Vladimíra Válka vyzařoval klid, stabi- harmonie eodor Kuchar. • lita a elán. Moravská fi lharmonie reagovala i na záchvěvy festivaly, koncerty 25 Chvála klavíru DOPORUČUJEME Věra Lejsková

BRNO Koprodukční inscenace ve spolupráci Člověk se může vyjádřit jen k tomu, co důvěrně zná, proto já bu- Národní divadlo Brno s AMU Praha du chválit klavír. za jeho výdrž, přes nesčetné tvrdé rány, jichž Režie: M. Otava / Dirigent: L. Svárovský Reduta se mu permanentně dostává a jimž je nucen se bez odporu po- 21.1. 2006 PLZEŇ drobovat, dokonce snad i rád! – jak dokazuje jeho plný zvuk; N. A. Rimskij-Korsakov: Mozart a Salieri Velké divadlo J. K. Tyla Plzeň buďme však spravedliví, dostává se mu i něžných pohlazení, W. A. Mozart: Requiem na což on opět patřičně reaguje, i jen jakoby letmých doteků… Režie: J. Nagy / Dirigent: P. Šnajdr, J. Štych 28.1.2006 a to vše neustále, po dny, měsíce, roky, desetiletí, ba i staletí! W. A. Mozart: Così fan tutte ČESKÉ BUDĚJOVICE Režie: J. Kramolišová / Dirigent: J. Štrunc A přitom je to jen trochu dřeva, pár strun, trochu kovu a trochu Jihočeské divadlo České Budějovice plsti… Řekněte zodpovědně, která jiná věc, přístroj, stroj nebo PRAHA DK Metropol Česká fi lharmonie předmět vůbec se mu může vyrovnat?! Auto třicet let staré je 4. 1. 2006 pomalu veterán, lokomotivy a vagóny jsou po půl století pro- Friedrich von Flotow: Marta Rudolfi num lezlé rezem, do letadla tak starého by nikdo dobrovolně neu- Režie: J. Průdek / Dirigent: M. Peschik 4. 1. 2006 Slavnostní koncert ke 110 letům orchestru sedl. Televizní obrazovka má životnost čtyři roky, rádia starší 9. 1. 2006 B. Smetana: Prodaná nevěsta – předehra G. Verdi: La Traviata třiceti let vám nikdo opravovat nebude, stejně tak ledničky, E. Zámečník: Concerto giocoso (premiéra) Režie: J. Nagy / Dirigent: T. Hála pračky, sporáky… A v této hektické době, ovládané nespole- A. Dvořák: Symfonie č. 5 F dur, op. 76 Dirigent: Zdeněk Mácal hlivými umělými hmotami a rychle rezivějícími plechy, stojí HRADEC KRÁLOVÉ na svém vykázaném místě už téměř dvě století starý klavír, byť Filharmonie Hradec Králové 25. 1. 2006 s dnes už zastaralou vídeňskou mechanikou. Je připraven být Slavnostní koncert k 250. výročí 19. 1. 2006 narození W. A. Mozarta vždy v pohotovosti a svou skrytou krásou posloužit jak dítěti, P. I. Čajkovskij: Orchestrální suita W. A. Mozart: Symfonie č. 41 C dur K 551 které se na něm snaží vyluzovat první tóny (hledá ptáčky č. 4 G dur, op. 61 – „Mozartiana“ „Jupiter“ v diskantech a kravičky či medvědy v basových tónech), Variace na rokokové téma pro Requiem K 626 violoncello a orchestr, op. 33 tak i profesionálům ochotným využít jeho služeb. Hrála na Sólisté: M. Kaune, D. Sindram, T. Lehtipuu W. A. Mozart: Symfonie č. 41 C dur, Pražský fi lharmonický sbor něm praprababička, prababička, babička – umět něco zah- K 551 „Jupiter“ Dirigent: M. Honeck rát na klavír patřilo u žen vždy k základnímu vzdělání ve- Sólo: J. Páleníček – violoncello Symfonický orchestr Českého rozhlasu dle vyšívání, vaření či švitoření cizím jazykem. A hrávala na Dirigent: P. Vronský něm matka, dcera, vnuci, celá pokolení, a nebylo to vždy jen Rudolfi num LIBEREC 24. 1. 2006 něžné ženské pohlazení, ale klavír přijímal a přijímá i silné Divadlo F. X. Šaldy F. Mendelssohn-Bartholdy: Hebridy, mužské ruce s razantními úhozy. Nevzpírá se skokům, miluje 13. 1. 2006 předehra, op.26 brilantní běhy, tóny sladké i burácivé, nikdy není unaven, byť W. A. Mozart: Apollon a Hyacint Koncert pro housle a orchestr, op. 64 musel sloužit nekonečné hodiny bez přestávky: přestane-li se – opera (premiéra) A. Zemlinsky: Lyrická symfonie Režie: O. Kříž / Dirigent: M. Doubravský Sólisté: Ivan Ženatý-housle, A. Goldstein – soprán jej pak lidská ruka dotýkat, ztichne, a dál ukázněně stojí na A. Albrecht - baryton svém místě, mnohdy se pyšníc bystou nějakého hudebního ve- OLOMOUC Dirigent: E. Jaff e likána a někdy sloužící i jako úschovna zavařenin a hrnců se Moravská fi lharmonie Olomouc Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK sádlem (viděla jsem to pod jedním klavírem na vlastní oči). Reduta Smetanova síň Klavíry takto staré mají umně vyřezávané nohy, jejich pult je 12. 1. 2006 17. 1. 2006 skutečným řezbářským dílem a lze jej eventuálně i pověsit na C. Orff : Carmina burana W. A. Mozart: Koncert pro klavír zeď jako obraz, pokud by se nešťastnou náhodou stalo, že by Sólisté: A. Kohútková, R. Remeselník, J. Tolaš a orchestr A dur Akademický sbor Žerotín, sbormistr P. Koňárek P. Hindemith: Malíř Mathis, symfonie z klavíru ničeho nezbylo! – a dokonce i otáčivé podstavce na Dirigent: P. Vronský Sólista: M. Schirmer - klavír svícny – je to prostě nádhera i po stránce výtvarné. No tak, 26. 1. 2006 Dirigent: Y. P. Tortelier a teď řekněte sami, je vůbec na světě něco, co se klavíru v je- J. Brahms: Tragická předehra 31. 1. 2006 ho vytrvalosti a pokorné, nenáročné službě vyrovná!?! Neboť S. Proko ev: Koncert pro klavír W. A. Mozart: La Betulia liberata je-li mu třeba vyměnit strunu, či opravit nějakou klávesu, a orchestr č. 3 C dur (duchovní hra) je to přece jen malá kosmetická úprava. Proto vše chovám C. Franck: Symfonie d moll Sólisté: J. Levicová, P. Vykopalová, A. Hlavenková, Sólistka: Ji-In Byun – klavír O. Musilová, J. Březina, T. Jindra ke klavíru hluboký obdiv, pěju na něj chválu, neboť je nejen Dirigent: K. Stratton Pražský fi lharmonický sbor neměnný, ale navíc schopen bez ustání reprodukovat hudbu Dirigent: J. Hrůša OPAVA všech žánrů, všech období, a přes svůj věk i hudbu současnou. Pražská komorní fi lharmonie Říká se, že každá liška chválí svůj ocas, takže ostatní nástroje, Slezské divadlo Opava Kostel sv. Šimona a Judy 15. 1. 2006 třeba housle, ať si pochválí jiní. 12. 1. 2006 L. F. Herold: Marná opatrnost – balet Salieri a další Mozartovi současníci Choreografi e: M. Tomsová J. Ch. Bacha: Symfonie E dur pro dva Režie: J. Tomsa, j. h. / Dirigent: D. Binetti orchestry, op. 18/5 A. Salieri: 4 koncertní árie pro mezzosoprán PARDUBICE a orchestr Komorní fi lharmonie Pardubice W. A. Mozart: Symfonie č. 39 Es dur, KV 543 Sukova síň Domu hudby Sólistka: S. Marilley - mezzosoprán 22. 1. 2006 Dirigent: T. Rösner Festival Mozartovy dny Státní opera Praha W. A. Mozart: Ave verum corpus 21. 1. 2006 Missa brevis Mozart Gala 2006 Requiem pro sóla, sbor a orchestr D. Pecková – mezzosoprán Zahraniční a domácí sólisté Orchestr Státní opery Praha Pražský komorní sbor, Dirigent: V. Spurný sbormistr J. Brych Dirigent: T. Gauschlbauer Národní divadlo Praha – opera 29. 1. 2006 Východočeské divadlo Pardubice W. A. Mozart Apollo et Hyacinthus 26.–27. 1. 2006 Režie: O. Kříž / Dirigent: M. Doubravský W. A. Mozart: Figarova svatba Inscenace bude koprodukcí opery ND a operety libereckého Divadla F. X. Šaldy.

kresba archív 26 horizont Ještě jednou Moctezuma v opeře Oldřich Kašpar

Moctezumovská tématika, to znamená obraz tragického osudu nešťastného aztéckého panovníka prezentovaný na pozadí šokující srážky dvou diametrálně odlišných civilizací – evrop-

ské a americké na počátku 16 století, se objevila na strán- archív repro kách tohoto časopisu v průběhu posledních dvou let hned Kostýmové návrhy Francoisa-Guillauma Ménageota ke Spontiniho opeře několikrát. Nejdříve v recenzi na zajímavou knihu Milosla- Fernando Cortez, Paříž 1817 va Blahynky, Exotizmus v opere (Oldřich Kašpar, Miloslav Blahynka, Exotizmus v opere, SAPAC, Bratislava 2003. 151 s., HR 2, 2004, s. 37.), jejíž jedna kapitola (Montezumov- ská tématika v německém kontextu) podává velmi plastic- ký obraz prezentace na jedné straně exotického a na straně druhé nesmírně přitažlivého a k uměleckému ztvárnění pří- mo lákajícího tématu. V souvislosti se světovou premiérou operního díla Lorenza Ferrera Montezuma (La Conquis- ta), 12. března 2005 v Národním divadle v Praze jsem podal shrnující nástin životních osudů Moctezumy Xocoyotzina (tzn. Mladšího syna), to je druhý příspěvek (Moctezuma v Čechách, HR 3, 2005, s. 16–17) a konečně třetí předsta- vuje recenze zmíněné premiéry z pera Miloslava Blahynky (Operní příběh aztéckého panovníka jako podobenství o sou- archív repro časném světě, HR 5, 2005, s. 20–21). S naznačeným tématem Aztécký válečný tanec také souvisí hodnocení doprovodné výstavy (částečně i opery), jež byla otevřena v Náprstkově muzeu (Oldřich Kaš- par, Výstava „Aztékové – La Conquista“ v Náprstkově muzeu v Praze, Český lid 3, 2005, s. 322–323.) Skoro symptomatic- ké se zdá, že se Moctezuma, přesněji řečeno jeho postava z již několikráte zmiňované opery stal i hlavním výtvarným motivem objednacího kuponu Hudebních rozhledů pro rok 2006. V těchto souvislostech snad nebude bez zajímavosti sezná- mit čtenáře Hudebních rozhledů s dalšími novými informa- cemi, jež se mi podařilo nalézt v uplynulém roce při bada- telských cestách do Španělska a Německa. V madridském Muzeu Ameriky (Museo de América), jež představuje jednu z nejvýznačnějších muzejních institucí našeho kontinentu zasvěcenou dějinám a kultuře původních

obyvatel Ameriky, jsem nalezl několik zajímavých scénic- archív repro kých návrhů, opět povětšinou svázaných s moctezumovskou Aztékové obětovávají španělské zajatce tématikou v evropské opeře. V prvním případě se jedná o skicu kostýmu Mexického váleč- Ve Spontiniho díle představuje Amazily jednu z hlavních níka, dílo německého výtvarníka Karla Stürmera určené pro jednajících postav, sestru mexického hodnostáře Telaska. operu Fernando Cortez uváděnou v Berlíně v roce 1819. Pro Nazíráno z hlediska historické skutečnosti je naprostá větši- totéž dílo navrhl jiný německý malíř Karl Friedrich iele na jednajících postav – kromě Moctezumy (zde jako obvykle kostým Amazily. A právě jméno této postavy, jež nezasvěce- Montezuma) a Cortése – fi ktivních. Rovněž děj rozvržený do nému ani neprozradí, zda se jedná o osobu mužského či žen- tří dějství slouží, jak to bylo obvyklé, k nespoutanému roz- ského pohlaví, mne dovedl k autorovi i jeho hudebnímu opu- letu fantazie jak autora libreta (byl jím J. Etienne de Jouy; su. Byl jím italský skladatel Gaspare Spontini (1774–1851), 1764–1846), tak i hudby, k projekci přání a snů, nespoutané absolvent neapolské konzervatoře, jenž od roku 1803 hrál fantazie i nenaplněné touhy. určující roli v operním životě Paříže a to jak za vlády císa- Děj má opravdu, mírně řečeno, jen velmi málo společné- ře Napoleona (1769–1821), tak i v období restaurace fran- ho s reálnými historickými událostmi. Jeho protagonisty couzské monarchie Ludvíkem XVIII (1755–1824). Poměrně jsou Amazily (soprán), Fernando Cortez (tenor), Montezu- v dlouhém časovém úseku, to jest v letech 1820–1842, půso- ma (bas), Telasco (baryton), Alvaro (tenor), velekněz (bas), bil Spontini v Berlíně a zdá se, že si zde již roku 1819 při- Morales (baryton), vojáci, kněží. pravoval půdu právě inscenací své opery Fernando Cortez První dějství se odehrává v městě Mexiku v chrámu boha (premiéra v pařížské Opeře, 28. listopadu 1809; interpreti: Zla (zřejmě symbolický obraz aztéckého božstva Tezcatli- A. C. Banchu, E. Lainez, F. Lays, P. Dérivis, J. H. Bertin). poky (Dýmající zrcadlo), jež bylo pro Evropany synonymem Za hlavní znaky jeho díla je možno považovat velký důraz ďábla, čili koncentrovaného zla. Aztécký velekněz se chys- na dramatičnost a divadelní působivost, čehož autor dosa- tá na obětování španělských zajatců, mezi nimiž se nachá- huje četnými masovými scénami, sbory s údernými rytmy zí Alvaro, bratr Cortése. První velká fi kce: žádný Cortésův a barevně instrumentovaným orchestrem, který se tak stá- bratr se dobytí aztéckého impéria nezúčastnil a jméno snad vá důležitým dramatickým činitelem. Spontini měl podstat- odkazuje k jednomu z nejbližších dobyvatelových spolubo- ný vliv na vývoj tzv. velké francouzské opery a silně ovlivnil jovníků Pedru de Alvaradovi. i tvorbu německých romantiků. Kromě Fernanda Corteze Na radu Telaska, mexického prince, jehož sestra Amazily je patří k vrcholům jeho tvorby Vestálka, Olympia ad. v rukou Španělů, nechá Moctezuma přerušit obřad oběto- horizont 27 vání. V této chvíli se objevuje Amazily, jež se zamilovala do Cortése a přestoupila na křesťanskou víru a přináší Indiá- nům od Španělů nabídku míru. Další fi kce: do Cortése se ve skutečnosti zamilovala, jak ví mimo jiných i ti, kteří shlédli Ferrerovu operu, Malintzin, aztécká otrokyně, kterou dostal dobyvatel darem a jež se stala i matkou jeho syna Martí- na. Cortésovy oddíly postupují kupředu, ale jen s obtížemi, Amazily se vrací. Dějství druhé nás zavádí do španělského tábora, kde demo- ralizovaným vojákům dodává odvahu jejich velitel. Mora- les, Cortésův přítel a důvěrník, jej přesvědčuje, že Amazily je pouhá indiánská vyzvědačka. Ve skutečnosti historická postava Malintzin (pokřtěná jako Doña Marina) naopak prováděla výzvědnou činnost mezi svými krajany pro Špa- něly, a tak jim velmi často dosti podstatně ulehčovala situaci. Ale Cortés Amazily věří a přijme ji s láskou po návratu do tábora. Ta vypráví, co se stalo a že mexičtí kněží se chys- tají k obětování zajatých Španělů. Cortés se rozhodne osvo-

bodit Alvara, mezitím dorazí Telasco jako vyslanec a při- archív repro náší dary, jimiž chce vykoupit záchranu své země. Cortés přijímá navržené podmínky a nechá spálit své lodi, aby se nikdo nemohl vrátit z Mexika a bere Telaska do zajetí jako rukojmí, toto je jedno z mála reálných míst v opeře. Lodi byly skutečně z uvedeného důvodu spáleny. Ve třetím dějství se Španělé blíží, Cortés velkodušně pro- pouští Telaska a ten nese svému lidu novou nabídku k míru. Mexičané jsou však rozhodnuti zemřít i se svými zajatci, ale zasáhne Moctezuma: projeví loajalitu Cortésovi, dá mu ruku Amazily a uzavře spojenectví se Španěly. Závěr hodný Danie- Stránka z aztéckého předkolumbovského rukopisu ly Steelové, nebo některé z harlekýnek. Realita byla pochopitelně zcela jiná, rozpor mezi optimis- tickým závěrem opery a syrovou (možná spíše surovou) realitou je propastný. V Cortésově nepřítomnosti nechá jeho zástupce Alvaro krutě zmasakrovat neozbrojené aztécké vel- velká soutěž može, pobouření domorodci obklíčí Španěly v jejich palá- ci, a když Cortés donutí nešťastného Moctezumu, aby pro- hudebních rozhledů mluvil ze střechy ke svým nespokojeným poddaným, snese se naň déšť kamení a šípů. O několik dní později Moctezu- ma za dodnes nevyjasněných příčin umírá. Z jeho smrti se obviňují navzájem obě strany a začíná poslední beznadějně Vážení čtenáři, heroická epopej pádu aztécké civilizace. doufám, že jste svátky vánoční přežili bez úhony, jste Operu si u Spontiniho objednal sám Napoleon, jenž vybral odpočatí a naše další soutěžní úkoly budete řešit briskně také námět, který měl být alegorickou oslavou jeho vítěz- a s chutí. Naše minulá otázka vás totiž trochu zmátla, ných vojenských tažení. Lidé si ji však vykládali zcela opač- a tak vedle Škampova kvarteta jste jmenovali i Penquin ně, a tak byla stažena a znovu se objevila až v roce 1817 a to Quartet (dnes Zemlinsky Quartet), který sice na pro- s jistými úpravami. Spontini sám nebyl spokojen se závěrem sincových Dnech B. Martinů Smyčcové trio č. 1 tohoto a vypracoval dokonce jeho čtyři verze, jedna z nich zvítězila, skladatele hráli, ale rozhodně ne v české premiéře, na ostatní neznáme. níž jsme se rovněž ptali. Ta se konala v roce 1925 a Zajímavým momentem širších kulturních dějin je i sku- sice v provedení členů Ondříčkova kvarteta. Všem, kteří tečnost, že partituru Spontiniho opery jsem našel v osobní odpověděli správně, blahopřejeme a třem vylosovaným knihovně Richarda Wagnera (1813–1883; podrobněji o ní čtenářům posíláme hezké ceny. píši v článku Bayreutská hudební muzea, HR 11, 2005, s. 43 až 44) v jeho domě-muzeu v Bayreuthu. Milena Kalábová-Němcová, Brno Muzeum Ameriky v Madridu nabízí ještě jeden artefakt svá- Dušan Zabloudil, Jihlava zaný s evropskými kulturními dějinami inspirovaný americkou realitou, a sice barevně kolorovanou rytinu Kouřící Indi- Mgr. Petr Vavřín, Brno áni a Evropané od Filippa d’ Aglié, určenou pro Balet tabá- ku slavený v Turíně v roce 1650. Nově objevené scénické návrhy pro další moctezumovskou otázka na leden: operu, tentokráte v Madridu, představují další kamínek do mozaiky našich znalostí o jednom z fenoménů evropské Pro které město stejně jako pro Prahu hudební a literární kultury 17.–19. století, tak exotickém, zkomponoval W. A. Mozart dvě opery ale ve svém konečném vyznění mnohdy velmi aktuálním, a jak se nazývají? jak to ostatně velmi trefně vyjádřil Milan Blahynka názvem své zmiňované recenze – Operní příběh aztéckého panovníka jako podobenství o současném světě. • Své písemné odpovědi zasílejte do 16. ledna 2006 na adresu redakce Hudební rozhledy, Radlická 99, 150 00 Praha 5 Pozn.: Zdánlivě rozkolísané užívání španělských a indiánských vlastních jmen je nebo na e-mailovou adresu [email protected] způsobeno tím, že na jedné straně je nutno zachovávat historickou (byť neplatnou) podo- bu v názvech starších děl (Montezuma, Fernando Cortez), na straně druhé v komentářích pak dnes obecně přijímanou formu (Moctezuma, Fernando/Hernán Cortés). 28 divadlo – opera · balet · muzikál Theodor Veidl: maloměšťáci Praha, Národní divadlo Vlasta Reittererová Po sedmdesáti letech se vrací na jeviště dílo eodora Veid- a bylo tedy nasnadě, že se pokusí své teoretické úvahy ověřit la, komická opera Maloměšťáci podle předlohy Augusta von v praxi také skladatelsky. Vhodný námět nalezl u dramati- Kotzebua. eodor Veidl patřil mezi dvěma světovými vál- ka Augusta von Kotzebua v jeho satirické komedii Němečtí kami mezi uznávané československé skladatele německého maloměšťáci. O přepracování Kotzebuovy předlohy požádal jazyka. Narodil se roku 1885 ve Vysočanech u Žatce, vyros- česko-německo-židovského spisovatele Paula (Pavla) Eisne- tl v maloměstském prostředí, kde se v něm při amatérském ra, jak dnes lze doložit. Klavírní výtah, vydaný po premiéře muzicírování probudil vážný zájem o hudbu. Po několika v pražském Novém německém divadle roku 1935 vídeňským letech váhání mezi profesí praktického hudebníka a vědou nakladatelstvím Universal Edition ani dobové kritiky jmé- (vystudoval hudební vědu na Německé univerzitě v Praze) no libretisty neuváděly a jediná drobná časopisecká zmín- se rozhodl pro vědu a stal se lektorem teoretických předmě- ka nebyla průkazná. Eisnerův podíl na opeře bylo možno tů na Německé akademii hudby v Praze a později také na potvrdit teprve roku 2003, kdy byly nalezeny jemu adreso- Německé univerzitě. Umělecký talent realizoval v kompozi- vané dopisy eodora Veidla. Cestu opery na dnešní jeviš- ci a občasných dirigentských příležitostech. Již od počátku tě lze právem označit za její znovuzrození. Druhou světo- dvacátých let byl považován za slibnou naději hudby česko- vou válku i následné události přečkal pouze jediný exemplář slovenských Němců. Adjektivum sudetoněmecký ještě tehdy zmíněného klavírního výtahu, který byl roku 1995 nalezen neneslo onen neblahý politický přídech a sudetští Němci se v Rakouské národní knihovně. Bylo třeba pořídit kompletní po vzniku Československa snažili vytvořit v jeho rámci vlast- novou instrumentaci a tohoto náročného úkolu se ujali skla- ní autonomní sudetoněmeckou kulturu, jež by navenek byla datelé Widmar Hader a Andreas Willscher. Inscenace opery součástí kulturní reprezentace státu. K tomuto úsilí patřilo je výsledkem koprodukce Divadle Regensburg a Národní- především – podobně jako tomu bylo u Čechů v polovině 19. ho divadla Praha a je projevem aktu smíření dvou národů, století – uplatnění na poli opery. eodor Veidl se o vstup do které žily historicky spolu, avšak mnohokrát byly postaveny operního světa pokusil ještě před první světovou válkou dvě- proti sobě; nejkonfrontačněji za druhé světové války. Dnes ma aktovkami. Jeho třetí operou, která měla premiéru roku víme, že eodor Veidl hrál v jejím průběhu dvojí hru, upa- 1929 v pražském Novém německém divadle, byla pohádko- dl u nacistů v nemilost a jen náhodou unikl jejich pomstě. vá opera Kranwit na libreto šumavského spisovatele Hanse Zemřel roku 1946 v Terezíně, paradoxně v místě, kde nacis- Watzlika. Byla označena za zakladatelský přínos sudetoně- té shromažďovali oběti svého „konečného řešení“ a které po mecké kultury v operním oboru a vyznamenána udělením válce československá vláda využila jako shromaždiště odsou- Československé státní ceny. zených za kolektivní vinu na jeho hrůzách. Proto bylo Veid- Veidl byl většinou charakterizován jako vážný vědec, který se lovo dílo zařazeno do cyklu Český triptych II – Terezín. skrývá v tichu své pracovny a o publicitu neusiluje. Svůj váž- ný zájem však věnoval i studiu humoru, a sice humoru v hud- Český triptych II. – Terezín, eodor Veidl (1885–1946): bě. Byl autorem několika studií zabývajících se hudebním DIE KLEINSTÄDTER / MALOMĚŠŤÁCI komičnem (konkrétně hudebním humorem u Beethovena) Nová instrumentace Widmar Hader (1. a 2. jednání), a Andreas Willscher (3. jednání a předehra – revize Widmar Záběr z inscenace Maloměšťáci Hader). Dirigent: Raoul Grüneis, režie: Ernö Weil, scéna a kostýmy: Daniel Dvořák, sbormistr: Lukáš Vasilek, Jiří Chvála. Sbor a orchestr Národního divadla, Kühnův dětský sbor, koprodukce s eater Regensburg. V hlavních rolích: Jóhann Smári Saevarsson, Silvia Fich- tl, Ilonka Vöckel, Brent L. Damkier, Jin-Ho Yoo, premié- ra 19. ledna 2006 v 19 hodin ve Stavovském divadle

KARTA VĚRNÉHO DIVÁKA

KARTA, KTEROU MŮŽETE UDĚLAT RADOST SOBĚ I SVÝM BLÍZKÝM Majitelé „Karty věrného diváka“ si mohou vstupenky zakoupit kdykoliv a zvolit titul, termín i místo v hledišti – zaplatí však méně než jiní diváci, pro- tože tato karta umožňuje slevy. UPLATNĚNÍ SLEV: Počet Sleva Kumulovaná Karta může být uplatněna vždy pro nákup dvou představení sleva vstupenek na jedno představení. Na první dvě 2 5% 5,0% představení ND poskytuje slevu 5%, na další dvě 2 20% 12,5% 20% a slevy se dále zvyšují podle počtu použití 4 30% 21,3% karty. Po dvanácti návštěvách našich divadel již 4 40% 27,5% Karta věrného diváka umožňuje slevu celých 50% 1 50% 29,2% z ceny vstupenky. www.narodni-divadlo.cz foto Juliane Zitzlsperger divadlo – opera · balet · muzikál 29

Z Brittenovy inscenace Řeka Sumida foto archív

brittenova řeka sumida in spe (v koprodukci s Mezinárodním hudebním festivalem Struny podzimu a Národním divadlem Praha) – Ben- či Kam zamíří poutník jamin Britten: Curlew River (Řeka Sumida). Dirigent Marko Ivanović, režie Jiří Heřman, scéna Pavel Svoboda, Heřman? kostýmy Lenka Polášková, výtvarník světel Jiří Heřman České muzeum hudby Lenka Šaldová a Daniel Tesař, intro Ivan Acher, zvuk Petr Stříbrný. Pre- miéra 29. 11. 2005 v Českém muzeu hudby v Praze. Jiří Heřman je pro mě nejpozoruhodnější režisérskou osobností současného českého operního divadla. A také jeho zatím poslední projekt – inscenace Brittenova mirák- Dnešní pohled na Verdiho? lu Curlew River (Řeka Sumida) – je jistě jednou z nejori- Liberec, Divadlo F. X. Šaldy; Ústí nad Labem, ginálnějších, stylově nejčistších operních inscenací, které Severočeské divadlo opery a baletu u nás v poslední době vznikly. Magický obřad, který režisér Lenka Šaldová rozehrává tentokráte v Českém muzeu hudby, opět sestává z poetických, symbolických obrazů, interpreti se opět stávají Dvě nejnovější domácí inscenace Verdiho oper – liberec- strůjci očistného divadelního rituálu. ký Trubadúr a ústecký Rigoletto – mají leccos společného: Opět – a tady začínají mé pochyby, které jsem si dosud nepři- v obou případech šlo inscenátorům o jevištní koncepci nějak pouštěla. Inscenační tým, který je tentýž jako při projektech se vymykající tradici, v obou případech při tom ale podle předchozích, se shodl na určité vizi divadla, na určité jevišt- mého názoru spíše jen nakročili směrem k modernímu oper- ní poetice, kterou ve všech inscenacích prezentuje. Když ji nímu divadlu – což ostatně patrně vyhovuje konzervativnímu konfrontoval s klasickými operními díly (Samson a Dalila, vedení obou divadel a operních souborů. Bludný Holanďan), otevřel se najednou nový interpretační Významnou roli při hledání současného jevištního tvaru jak obzor. Brittenova duchovní opera jako by si ale sama vlast- v Ústí nad Labem, tak v Liberci sehrál především sloven- ně o takovýto spirituální přístup říkala. A najednou jako by ský scénograf Ján Zavarský: prázdnou podlahu jednoduše pro mě ztrácel na emotivní působivosti. Tím spíše, že se mi člení (v Trubadúrovi pár schůdky, v Rigolettovi pozvolným tentokráte zdálo, že Jiří Heřman víceméně opakuje či pou- schodištěm až k horizontu) a prostor dále vymezuje velký- ze varíruje obrazy, které znám z jeho předchozích projektů. mi, barevně nasvěcovanými plochami. Někdy dějiště jasněji Nemohu se tedy zbavit otázky: kam bude dále směřovat? vyznačí malbou: Gilda je jako princezna ukryta za plátnem Ať už to bude kamkoli, doufám, že si uchová maximalistické s keři šípkových růží, jeptišky v Trubadúrovi zpívají před požadavky, které se i tentokráte odrazily ve výborné hudeb- obří podobiznou Ježíše Krista na kříži. ní úrovni inscenace – v precizní hře komorního orchestru, Německý režisér (a v současné době šéf opery ve Zwickau/ ve sladěném sboru mnichů a výtečném sólistickém obsazení Plauen) Rainer Wenke spolu s výtvarníkem kostýmů Tomá- (Philippe Do, Jiří Hájek, Ondrej Mráz, Rastislav Uhlár). 30 divadlo – opera · balet · muzikál

o obří meč. Jinak jsem bohužel v liberecké inscenaci poe- zii povětšinou postrádala – jakkoli se režisérka pokoušela o symbolickou stylizaci jevištního dění a interprety nenecha- la pravděpodobnostně vyhrávat situace – souboj tak za sólis- ty např. zastali ﬁ guranti, sbor jen pantomimicky, s prázdný- ma rukama naznačoval pracovní úsilí atd. Symbolické akce jako přenášení obřích mečů nebo cikánské kouzlení s látkou působily poněkud chtěně, kromě toho se celá koncepce roz- kládala ve chvíli, kdy se interpreti uchylovali k povšechným operním pózám (což bylo bohužel dosti často). Přes všechny výhrady si obou inscenací vcelku cením – v domácím kontextu, kde příliš často místo režie nastupu- je pouhé mechanické aranžmá, přišli inscenátoři v Liberci i v Ústí nad Labem přeci jen se snahou o nekonvenční divadlo. A cením si obou inscenací za zmíněné jevištní pěvecko- herecké kreace (připojuji ještě chválu klidného, precizní- ho pěveckého projevu Pavla Vančury v Trubadúrovi a Ladi- slava Mlejnka a Věry Páchové v Rigolettovi) a za celko- vé hudební nastudování: Norbert Baxa v Ústí nad Labem i František Babický v Liberci přišli s dynamicky pestrým, pulzujícím pojetím. Oba orchestry pod jejich vedením hrály velmi dobře – a v Liberci se v nejlepším světle předvedl také (zvláště mužský) sbor.

Divadlo F. X. Šaldy Liberec – Giuseppe Verdi: Trubadúr. Dirigent František Babický, režie Karla Štaubertová, scé- na Ján Zavarský, kostýmy Kateřina Bláhová, sbormistr Martin Veselý. Premiéra 11. 11. 2005, psáno z reprízy 17. 11. 2005. Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem – Giu- seppe Verdi: Rigoletto. Dirigent Norbert Baxa, režie Rai- ner Wenke, scéna Ján Zavarský, kostýmy Tomáš Kypta, choreograﬁ e Vladimír Nečas, sbormistr Pavel Baxa. Pre- miéra 26. 11. 2005.

Nikolaj Někrasov, který se představil v titulní roli foto archív

šem Kyptou navlékli v Ústí nad Labem Rigoletta do nové- ho, dnešního kabátu: Sparafucile je tak například součas- ný frajírek (pasák) v červené košili a kožené bundičce, na očích černé brýle. Barevné, sešívané sáčko Rigoletta odkazuje nejspíše k cirkusu: titulní hrdina není hrbatým chudá- kem, ale profesionálním klaunem. Po práci si sáčko sbalí do baťůžku, který měl na zádech připevněn coby hrb. Režisér podle svých slov usiloval nabídnout aktuální divadlo, nicmé- ně k vyjádření dnešní drsné skutečnosti má inscenace daleko, režisér spíše jen lehce naznačuje možné paralely. Herec- ké akce a postoje vycházejí z ustáleného operního slovníku a s výjimkou posledního symbolického, tak trochu již nesku- tečného obrazu (Rigoletto drží v náručí mrtvou Gildu, jejíž hlas zní pouze z reproduktoru) se řešení jednotlivých situa- cí zase tak výrazně neodlišuje od tradičního pojetí. Režisér je navíc místy až polopaticky názorný (na jeviště přivádí Monteroneho znásilněnou dceru apod.). Strhující momenty inscenace jsou tak spojeny především s charismatickou osobností Nikolaje Někrasova – jeho Rigoletto se zalyká bolestí a přímo srší nenávistí. Někrasovův racionálně vysta- věný pěvecký projev působí velmi emotivně – škoda, že technicky precizní Jarmila Baxová není trochu výraznější Gil- dou a že Vévodu značně nekultivovaně zpívá (či spíše řve) Nikolaj Višnjakov. Svým neherectvím a nemuzikálností Višnjakov negativně vyčníval i v libereckém Trubadúrovi (na repríze 17. listopadu byl navíc zjevně indisponován). Zato zde zářily Christina Vasileva v roli Leonory a Kateřina Jalovcová v roli Azuce- ny: múzickým projevem, podmanivou barvou hlasu, jemně odstíněným, emotivním projevem. S jejich pomocí vystavě- la režisérka Karla Štaubertová také nejpoetičtější momenty inscenace: křehká, andělská Leonora v bílém jako by máva- la křídly. Znavená, nalomená Azucena se bezmocně opírá divadlo – opera · balet · muzikál 31

„Miluješ Ákida, před dem ještě v serenádě Acis and Galatea, HWV 49b (v květnu až červnu 1732 v Londýně). „Divadlo masek“ Acis a Galatea, láskou mou proč přednost HWV 49a, produkoval nedávno I. Znojemský hudební festival. Dílo uvedl jevištně (scénicky): přenesl je také do Br- mu dáváš?“ na (Mahenovo divadlo 30. 10. 2005). Naplněné hlediště je Brno, Mahenovo divadlo Rudolf Pečman v Brně přijalo freneticky. Komu patří palma vítězství? Händelovi a jeho překrásné hudbě především. Stravinskij ho sice hrubě podceňoval, Ovidiův hexametr v překladu Ferdinanda Stiebitze (Pro- mnohý vnímatel 20. a 21. století ho stále srovnává s Bachem měny, Praha 1958) přibližuje dramatickou situaci: Polyfé- a podá ruku spíše jemu než onomu „hallskému Orfeovi“. mos (Kyklop, syn boha moře Poseidóna a nymfy oósy) se Ale Händel je nyní spolu s Telemannem nikoliv „im Bunde marně zamiloval do Galateie (dcery mořského boha Nérea der Dritte“ (Schiller), nýbrž je počítán rovnocenně s oběma a jeho manželky Dóridy), oné Galateie, jež ovšem věnuje skladatelskými kolegy k trojici nejvýznamnějších barokních lásku Ákidovi (synu lesního boha Fauna a nymfy Symaithi- skladatelů pocházejících z Německa. O znojemský a brněn- dy): Ákis je Polyfémovou obětí…, Kyklop rozdrtí Galateii- ský händelovský triumf se ovšem zasloužili i mladí výkonní na milence balvanem. Zpod balvanu vytékala Ákidova krev, umělci: Art Brunensis Chorus (sbormistr Dan Kalousek), která se posléze změnila v průzračnou říčku. Dodnes ji na Ensemble Baroque (umělecká vedoucí Elen Machová), Sicílii nazývají Fiume d´Iaci. sólisté Anna Mikolajczyk z Polska (Galatea), Richard Sa- To je klíčová situace starého příběhu odehrávajícího se na mek (Acis), Adam Plachetka (Polyfémos) a Marek Olbrzy- Sicílii. Podnítil umělce, měl ohlas – zejména v 17. a 18. stole- mek (Damon), režisérka Jana Janěková, scenáristka, kosty- tí – v aristokratické i měšťanské společnosti. Malíř Claudie mérka a tvůrkyně masek Radka Coufalová-Vidlák, světelný Lorrain vytvořil překrásný obraz o ákido-galateiovské lásce, designéři Arnošt Janěk a Pavel Autrata, korepetitorka Ilo- Georg Friedrich Händel (1685–1759) čítal námět ke svým na Trtková a novodobý upravovatel libreta Vladimír Chy- nejpozoruhodnějším, neboť kanátu Aci, Galatea e Policemi, til. HWV 72 (1708) vytvoří v Neapoli na text neznámého bás- Vše řídil od pultu a s taktovkou v ruce dirigent Roman níka, jenž sáhl k Ovidiovým Metamorfózám (XIII, 738 n.), Válek. Orchestr hrál z části na repliky starých hudebních ale k námětu se ještě vrátí – on, Händel, jenž ve své druhé nástrojů. Pokloníme se dvěma hobojistům Marcelu Plav- vlasti Anglii pronikne svými operami a oratorii –, když kom- covi a Rastislavu Komoňovi, kteří zvládli své obtížné party ponuje „divadlo masek“ (Masque) Acis and Galatea, HWV na výbornou (nezapomeňme, že Händel byl sám také vyni- 49a (jaro 1718 na zámku v Cannons, a ohlédne se za Ami- kajícím hobojistou a svěřoval „svému“ nástroji překrásná,

Alterego Acise a Galatei v podání Davida Strnada a Evy Miškovičové Foto Jiří Ludvík Foto 32 divadlo – opera · balet · muzikál

leč technicky a výrazově velmi náročná místa). Záštitu nad V dirigentu Romanu Válkovi vyrostl znalec staré hudby, jenž akcí převzala Česká Händelova společnost, Praha, jež se již patrně za svůj vzor staví geniálního Johna Eliota Gardinera, několikrát zasloužila o oživování Händelových děl na našich a to i v tom, že akcentuje ve sboru (tak jak je to v londýnském zámcích nebo v barokním divadle v Českém Krumlově (dík Monteverdiho sboru) odbornou pěveckou průpravu více než v tom směru náleží jejímu předsedovi Pavlu Polkovi). takzvanou citovost běžnou ve výkonech našich českých sbo- Mladí umělci tedy sáhli ke druhé Händelově verzi, jejíž libre- rových těles. Dílo bylo provedeno scénicky (vzpomínám, to napsal John Gay – pozdější protihändelovský spoluautor kterak jsme „přešlapovali“ v pražském Národním divadle Žebrácké opery. Nyní použil textový vstup Alexandra Pope- 1959, kdy jsme Ákida a Galateu uvedli česky s hlavními pro- ho, Johna Drydena a Johna Hughese. Z prvního poslechu tagonisty Marií Tauberovou, Beno Blachutem a Eduardem nelze určit, do jaké míry uplatnil v textu, přednášeném ang- Hakenem). Nové jeho nastudování je v nejkrásnějším slova licky, své úpravy a korekce literát V. Chytil. Mohli jsme však smyslu postmoderním. Vše se spojuje se vším. Kostýmy jsou zaznamenat, že režisérsky byla nově osvětlena (ve srovnání co nejjednodušší, jen u Polyféma a Galateie se objeví zdárný s Ovidiem a anglickým libretním textem) zejména postava pokus o báječnou „antickou“ stylizaci, tak jako ovšem také Ákidova). V textu i u samotného Händela se vzepře Polyfé- v maskách. Nechápu, proč má Damon (posel bohů) obrovi- movi, postaví se na odpor: u Ovidia sice není tento moment tou hůl: patrně proto, aby „poháněl“ sbormistry ke hbitějším zdůrazněn, ale Händel jej zvýrazňuje. Acis však brání svou výkonům. Nové a zajímavé – vzhledem k Händelovi – bylo čistou lásku i lásku Galateiinu. Naše režisérka jej prezentuje uvedení baletních vstupů. Händel do svého Ákida a Gala- jako jakéhosi vychloubače, který chce hlavně svou tělesnou teie žádné balety nevkomponoval. Avšak bojoval o záchranu sílu, a režisérsky uplatňuje postupy, které tuto postavu pře- benátsko-neapolské operní orientace ve své opeře Alcina, vtělují ve ﬁ guru takřka komickou. Zajímavé: toto „brechtov- HWV 34 (1735), vsunul do ní balety, neboť právě tehdy slavi- ské“ posunutí zaujalo naše obecenstvo snad nejvíce, neboť se la v Londýně úspěchy baletní mistryně mademoiselle Maria upřímně smálo a tleskalo. Ale za jakou cenu? Za cenu zde- Zalklé. Balety v Ákidovi a Galateii působí objevně. Znáso- formování jedné z hlavních postav díla. bují a zvýrazňují děj, beztak pro jeviště příliš chudičký. Tedy Jinak však vše bylo v naprostém pořádku. Obdivovali jsme se bezesporu tu jde o interpretační úspěch. Viděl jsem před pěveckým výkonům (dominovala polská pěvkyně jako Gala- lety obdobné zdárné pokusy v Monteverdiho Orfeovi nebo teia), které byly přísně slohové (propracovávání třetích dílů Ariadně Bohuslava Martinů, kterou uvedlo divadlo v Lodži. árií, vkusně uplatňované melodické ozdoby – méně pou- U händelovské inscenace vyzvedávám účinnou práci se sbo- čení interpreti „neuznávají“ opory a zaměňují je za příra- rem z hlediska režisérského nebo barevně jímavou práci se zy), zvukové vyrovnanosti a barevnosti nástrojového ansám- světly. Summa summarum: Naše představení bylo přeúspěš- blu, v němž vhodné postavení cembala, Angličané by řekli né, nadchlo diváky i nezaujaté kritiky. Prolomili jsme barié- harpsichordu, dopomohlo ke zcelenému výslednému zvuku. ru mlčení a nezájmu. Händel zvítězil. •

Jiří Kodym (Oněgin) a Tereza Podařilová (Taťána) Nadčasový Oněgin Praha, Národní divadlo Jaroslav Someš Daniela Klívarová

Pod pojmem „klasická choreografi e“ pořád většinou rozumí- me jen odkaz slavných baletních mistrů 19. století, jako byli Coralli, Perrot, Petita nebo Boumonville, a nanejvýš ještě nástup moderny v prvních desetiletích 20. století, soustře- děný kolem Ďagilevova ansámblu. Za klasickou je však už dnes nutno považovat také tvorbu choreografů, jako byli a jsou např. Béjart, Petit, MacMillan, Cranko, Ek, Neu- meier či Kylián. Přitom nejde je o pouhé označení, případ- ně docenění. Síla baletního umění spočívá v tradici a už ny- ní je zřejmé, že slavné choreografi e 20. století budou žít na scéně, stejně jako třeba Čajkovského balety v podobě, kterou jim vtiskl Petipa. Oněgin, nadčasový příběh lásky, jejíž naplnění zůstává pouze touhou a osudovým kdyby, nabývá v choreografi cké podobě Johna Cranka (1927–1973) stejné naléhavosti jako věhlasný Puškinův román. Přesto, že Crankova baletní verze Evžena Oněgina vznikla již před čtyřiceti lety, původně pro Stut- tgartský balet, řadí se dodnes k jeho nejúspěšnějším tvůr- čím počinům a patří k nejproslulejším dramatickým bale- tům 20. století vůbec. Za to vděčí nejen svému sugestivní- mu námětu, ale také inteligentnímu skloubení dramaturgic- ké a choreografi cké výstavby s režií a přiléhavým výběrem z Čajkovského opusů. Jak Kurt-Heinz Stolze v programu dokládá: „Hudba k tomuto celovečernímu baletu neobsahu- je jediný takt z Čajkovského opery,“ a: „Jako autor hudební úpravy jsem měl dramatický děj podložit hudbou členěnou do větších forem. Tyto formy musely jednak odpovídat dramaturgii děje, jednak vycházet z taneční interpretace krátkých, snadných, po sobě následujících hudebních čísel.“ Tak byly vybrány četné Čajkovského klavírní skladby, také Klavírní opus 37, Roční doby, výňatky z opery Les caprices d‘Oxane a symfonické básně Francesca da Rimini či námět z Romea Foto Roman Sejkot Foto divadlo – opera · balet · muzikál 33 a Julie. Dle vlastního zápisu Crankova Oněgina v systému Benešovy notace přijela do Prahy balet nastudovat choreo- ložka Jane Bourne. Po historicky mladším Zkrocení zlé ženy se tak jedná již o druhý Crankův titul, nastudovaný Baletem Národního divadla. Cranko sděluje nesmrtelný příběh Taťány a Oněgina, jako i prolínající se drama Olgy a Lenského, v neoklasickém tanečním stylu. Tradiční výběr klasických tanečních prv- ků kombinuje do neobvyklých pohybových posloupností. Zejména „partnerská“ pas de deux, která se často zmocňu- jí zásadního posunu v ději, mistrovsky rozvíjí do poeticky krásných a fyzicky odvážných tvarů. V provedení Crankova Oněgina jde nejen o technicky přesné ztvárnění choreografi e, nýbrž i o vypovězení samotného příběhu a zhmotnění jeho emocionálního náboje tancem. Zřetelně právě v tom- to titulu promlouvají niterná sdělení za choreografovaným pohybem a sebemenší záchvěv dává nový a nový význam choreografi cky jinak třeba i stejnému pohybu. Dobře patrné to je ve scéně, kdy Oněgin fl irtuje s Olgou a ona současně laškuje s Lenským, kterou výmluvně ztvárnili Jiří Kodym, Nikola Márová a Michal Štípa. Také při porovnání prvního a druhého obsazení sólových partů. Zatímco Zuzana Suso- vá zůstává lyrickou, křehkou a bezbrannou Taťánou, Tereza Podařilová obsáhne polohu zasněné dívky i vnitřně již dospě- lé ženy. Podařilová je schopna jednotlivé kritické momenty příběhu Taťány výborně časově vypointovat. Její zpodobně- ní závěrečného pas de deux s Jiřím Kodymem coby Oněgi- Tereza Podařilová Roman Sejkot Foto nem se potom stává strhujícím dramatickým vrcholem celé- ho baletu, v němž z jejího podání prýští silný příliv emocí i současná rozpolcenost mezi rozumem a touhou duše. Je Nezradit sám sebe technicky suverénní a jako Taťána nezapomenutelná. Rozhovor s Terezou Podařilovou, Před vyvrcholením ve fi nálním pas de deux se napětí bale- první sólistkou baletu ND tu stupňuje po osnově kulminačních bodů. K výrazným pat- ří snový milostný duet Taťány a Oněgina, roztrhání její- Lucie Dercsényiová ho dopisu, moment, kdy Lenský háže Oněginovi rukavici a následná scéna souboje, jíž ještě předchází Lenského lyric- Tereza Podařilová absolvovala v roce 1990 studium na ké sólo. Rozdílná atmosféra baletních obrazů je podpořena Taneční konzervatoři v Praze. V témže roce byla angažo- barevnou škálou svícení a barevnou volbou kostýmů, obojí vána do baletu pražského Národního divadla, kde se o dva je téměř symbolické. Také členění děje v prostoru významo- roky později stala sólistkou a od roku 2003 první sólistkou. vě operuje se třemi rovinami. Metaforický je rovněž Oněgi- Tančila hlavní role v baletech Sylvia, Don Quijot, Labutí nův tanec na plese ve třetím jednání, během něhož zlehka jezero, Spící krasavice, Romeo a Julie, Raymonda, Giselle a výmluvně střídá taneční partnerky. aj. V soudobém repertoáru tančila hlavní party v choreo- Cranko aktivně zúčastňuje Corps de ballet a jen výjimečně grafi ích Jiřího Kyliána (Sinfonietta, Návrat do neznámé ho na scéně ponechává ve statických, dokreslujících polo- země), George Balanchina (Who cares?, Divertimento), hách. Spíše ho nechá tančit v návaznosti na logiku děje, Nacha Duata (Jardí Tancat) a Petra Zusky (Mezi hora- anebo přinejmenším děj gesty či mimikou „komentovat“. mi, Ways 3). Je nositelkou álie za rok 1997 za roli Car- Taneční pohyb místy doplňuje pohybem scénickým, byť chví- men, v roce 2003 pak za roli Kateřiny ve Zkrocení zlé ženy. lemi se uchylujícím až k „baletně naivní“ pantomimě, jejíž U příležitosti premiéry baletu Oněgin, kde rovněž tančí výraz je ovšem více otázkou individuální interpretace. hlavní roli, jsem jí položila několik otázek. I když je Oněgin v domácím provedení v porovnání s jeho stuttgartským zatím decentní (s výjimkou ztvárnění Tere- Prvně jste se setkala s Crankovým stylem přede dvěma lety, zy Podařilové), je nadčasovým a poutajícím titulem v balet- když jste tančila Kateřinu ve Zkrocení zlé ženy. Tehdy jste ním repertoáru. řekla, že jste si docela ráda vyšla po jevišti po patách. Nyní tančíte Taťánu, roli zcela protikladnou. Jak se Vám studo- Praha, Balet Národního divadla – Oněgin. Choreogra- vala, co jste v ní našla pro Vás nového? fi e: John Cranko. Hudba: Petr Iljič Čajkovskij. Úprava V podstatě od první zkoušky jsem s ní začala žít. Taťána je a instrumentace: Kurt Heinz-Stolze. Scéna a kostýmy: Eli- citlivá, křehká bytost. Společně s kroky roste, vyvíjí se a já sabeth Dalton. Světelný design: Steen Bjärke. Nastudová- se postupně dostávala do jiného světa, do někoho jiného se ní: Jane Bourne, Ivan Cavallari. Dirigent: Sergej Poluektov. vtělovala. A čím déle je postava na jevišti, tím se cítím silněj- I. a II. česká premiéra: 10. a 11. listopadu 2005 v Národním ší. Oněgina jsem, stejně jako Zkrocení, studovala s Ivanem divadle. • Cavallarim. Je úžasný pedagog a, myslím, i psycholog. Práce s ním mě bavila a byla pro mě přínosná. Zároveň s námi pracovala také Jane Bourne, která vycházela z taneční notace a poradila nám řadu na první pohled banálních detailů, kte- ré nám velmi pomohly. Jak sama říkala, dopracovala s námi Oněgina do originálu.

Já jsem měla pocit, že Vaše Taťána z Crankova originálu skutečně vystoupila. Crankův způsob ojedinělého taneční- ho vyjadřování Vám sedí. V čem s ním souzníte? 34 divadlo – opera · balet · muzikál

Jeho styl je velmi niterný. Cranko pracuje s pocity. S nimi Zvuk a pohyb baroka tvoří obrazy a atmosféru. Tanečník si může vše prožít, je tu tolik nádherných momentů. Můžete vyjádřit děj i emoce na kurzech pražské HAMU tancem. Je to herectví v tanci, i když se pracuje s klasickou Ivana Bažantová Helena Kazárová technikou. Barokní umění nás provází téměř denně nejen ve velkých Cranko má nádherné, ale náročné duety. Vyžadují spoleh- městech, ale i v malých vískách, a to zejména v architektu- livého partnera, Vy tančíte s Jiřím Kodymem. Jak se Vám ře, plastice a malbě. Obdivujeme je, nese nám své poselství s ním pracovalo? v hledání smyslu života a smrti. Součástí barokního odka- Výborně. Jirka je trochu uzavřený do sebe a myslím si, že zu je ale i hudba a tanec. Ty se nám nenabízejí tak očividně, se může s Oněginem v určitých pocitech ztotožnit. Jako musíme za nimi jít, vždy znovu je odkrývat, přečíst, promys- na partnera se něho mohu maximálně spolehnout, má cit, let, ztvárnit. Ano, znova tvarovat. Jsou to umění časová, zvu- instinkt, který se nedá naučit. Je potřeba mít vedle sebe ková a prostorová, mají svébytný život a zákonitosti. Prová- někoho, kdo se nesesype a umí zareagovat na nečekané situ- zejí člověka od nepaměti, ale jejich řeč se proměňuje. ace na jevišti. V Čechách a na Moravě bohužel není systémově ošetřena a podporována výuka, která by vychovávala hráče, taneční- Role Taťány k Vám přišla, jak se říká ve správný čas. Zúro- ky a zpěváky (a to hlavně včas, v době svého růstu a zrání) čujete v ní veškeré dosavadní zkušenosti. Považujete ji za tak, aby uměli bez problému a s ovládnutím dobových pro- svou životní roli? středků přistoupit k realizaci hudby a tance 16. – 18. století. Taťána je mi hodně blízká, ale jestli je to má životní role…, Sice některé takové umělce máme, ale jejich cesta k tomu nevím. Tuto roli jsem už tančila, když Oněgina v Národním byla mnohdy strastiplná, krkolomná a vedla dlouhou okli- divadle dělal Vasilij Medvěděv (premiéra v roce 1999 pozn. kou nebo se nutně zastavila příliš brzy. Tyto individuality red.). Nechci srovnávat choreografi e ani představení. Mys- pak začaly na vlastní pěst čeřit stojaté vody. lím, že hlavně záleží na podání a pochopení role. Již tehdy V posledních letech se situace lepší sice ne systémovým pří- jsem do Taťánina světa ráda vnikala a musím říci, že se v té- stupem ofi ciálních vzdělávacích institucí, majících splnit to roli cítím vyloženě dobře. tuto úlohu – výjimkou je snaha oddělení staré hudby při Masarykově univerzitě v Brně – ale alespoň takovým pří- Měla jste štěstí na všechny velké role tradičního klasického stupem, který zastřeší individuální iniciativy. Díky evrop- repertoáru. Tančila jste také party Balanchina, Kyliána, ským vzdělávacím programům a grantové politice se např. Zusky. Myslíte, že Vás nějaké role minuly? v minulých letech konaly různé kurzy hudebníků a zpěváků Ráda bych pracovala ještě s některými osobnostmi – nera- na hudebních vysokých školách v Praze a v Brně. Po loň- da o tom, mluvím, abych to nezakřikla…, ale chtěla bych si ském běhu kurzů z grantu JAMU (barokní fl étna, hoboj, zatančit v choreografi ích Kennetha Mac Millana a Jerome přirozený lesní roh, violoncello, cembalo) se v průběhu října Robbinse… a listopadu letošního roku na Hudební fakultě AMU konaly krátce po sobě kurzy cembala, houslí a barokního tance. Dnes jste v pozici první sólistky baletu ND. K čemu Vás Smyslem této akce bylo nahlédnout do interpretace barok- toto postavení zavazuje? Přináší Vám jistotu obsazení do ní epochy z různých pohledů, vytvořit celistvější obraz pro- hlavních rolí, nebo procházíte konkurzy? blematiky. Hlavní role nejsou samozřejmostí. Ať jste sólista nebo prv- Hru na cembalo se zaměřením na francouzskou cembalovou ní sólista, musíte své postavení stále obhajovat, pracovat na literaturu, ale také se zvláštním zaměřením na metodiku sobě, nesmíte zradit sám sebe. Lehko se stoupá nahoru, ale výuky malých dětí přímo na cembalu, vedl vynikající fran- nejtěžší je udržet se na vrcholu. Pořád jsem v očekávání, co couzský pedagog a koncertní umělec Ilton Wjuniski. Právě budu tančit. francouzská barokní hudba je velmi rozsáhlá a nese v sobě mnoho specifi k. Zvládnutí a pochopení jejího stylu není Tak na Vás doléhá i určitý stres. Co děláte pro dobrou psy- pro nás jednoduché. Wjuniski vedl interprety krok za kro- chickou a fyzickou kondici? kem s velkou laskavostí a hlubokou promyšleností. Sám je Pravidelně cvičím. Spolupracuji s fyzioterapeutem Jiřím výborným hráčem na klavichord, takže jeho přístup k tech- Čumpelíkem. Beru si jeho rady a sama zkouším, co na mě nice, vytváření tónu a dýchání je velmi minuciózní. Metodic- funguje. A podle toho, co tančím, si projdu určitá cvičení – ká část – přednáška s diskusí – byla velmi hojně navštívena jiná, když tančím Labutí jezero, jiná před Zkrocením. Jsou (mj. 25 cembalisty). Byl to objev, protože stále více subjektů, to speciální cviky na posílení a vyrovnání svalové námahy, základních uměleckých škol, hudebních gymnázií i konzer- která si doplňuji. Každé tělo je jiné a už ve škole by se taneč- vatoří (většina z nich byla přítomna) mohou zčásti nabíd- ník měl naučit, jak s ním pracovat a přemýšlet o tom co, jak nout výuku cembala právě díky absolventům cembalových a proč dělá. Jinak se naučíte rozumět svému tělu až v divadle tříd vysokých škol – ovšem zkušenosti se začátečníky zatím a to může být někdy pozdě. Jirka Čumpelík říká, že „nasta- scházejí. A také jsou bohužel díky zmiňované nesystémovos- vení programu“ musí být správné a když opravdu je, tak se ti výuky osamoceni. Ale ne proto, že by nebyl zájem z řady úrazům předchází. mladých interpretů. Naopak! Jak zajímavě a jakými prostředky lze ztvárnit partituru Co Vám dělá radost? nejen Bachových skladeb na housle, ale také na violoncel- Třeba Oněgin (smích)… Skutečně velkou radost jsem měla lo, přijela ukázat světová houslistka, Australanka z Londýna po jeho premiéře. Premiérové publikum bývá jiné než obvyk- paní Elizabeth Wallfi sch. Hraje na oba typy houslí, v jejím le. Odezva bývá všelijaká, ale tentokrát byla veliká. Před pre- širokém repertoáru je velké množství skladeb napříč všemi miérou se intenzivně zkoušelo, pociťovala jsem únavu, urči- styly (nechybí ani díla Koželuha a Myslivečka). Svoje umě- té vyčerpání. Vše jsem silně prožívala – když jsem šla někdy ní předvedla nejen na skladbách J. S. Bacha, ale i na práci po ulici a myslela na Taťánu, chtělo se mi až brečet. Říkala romantického repertoáru, např. Franckovy sonáty aj. Živě jsem si, že musím prožitky, emoce nechat dozrát do premi- vysvětlovala všechny nuance interpretace a významu skla- éry. Úspěch z ní jsem si pak užila. • deb, žádala barvitost barokní harmonie a pulsaci jejích fi gur a frází. Pod jejími pokyny vynikl princip afektu a rétoričnos- ti, základního přístupu k barokní hudbě. divadlo – opera · balet · muzikál 35

Francouzský tanečník a choreograf Marc Leclercque s účastníky kurzu Foto Jiří Skupien Foto

Právě to, jak se jednotlivé obory prolínají a jak je důležité menaného grafi cky v roce 1702 v tzv. Feuilletově taneční mít ponětí o principech těch druhých, aby mohly pak půso- notaci a vydaného tiskem. Pécour vytvořil tento tanec na bit ve stylové součinnosti, ukázal atraktivní kurz barokní- skladbu Henryho Purcella z díla e Virtuos wife (c 1694). ho tance vedený francouzským tanečníkem a choreografem Tento téměř čtyřminutový párový tanec, určený pro obo- Markem Leclercqem. Tento umělec ukázal v inscenacích, hacení plesové sezony roku 1703, byl pro všechny účastní- jež byly uvedeny v předchozích letech v Praze (Castor et ky semináře důkazem vysoké úrovně tanečních dovedností Pollux J. Ph. Rameaua, Stavovské divadlo 1999 a Sub olea minulých dob, ale též zajímavým příkladem nečekané inter- pacis J. D. Zelenky, Vladislavský sál, 2000), jak mistrně ovlá- akce anglického a francouzského prostředí v oblasti barok- dá dobové spojení hudby a tance. Nyní vedl výuku v Praze ní hudby a tance. a v Brně na dvou úrovních. Po tři dny dopoledne pracoval na Je třeba poděkovat profesorce Giedré Lukšaité-Mrázkové, HAMU s hudebníky, v pozdním odpoledni pak se studenty jejíž grant umožnil setkání s výše jmenovanými vynikající- katedry tance HAMU, profesionály a těmi, kteří již vhled mi osobnostmi a propojil zájem účastníků ze čtyř hudebních do barokního tance mají. Výukový program následně probí- fakult – HAMU a UK z Prahy, JAMU a MU z Brna. Zájem hal ve zkrácené podobě též na JAMU v Brně ve dvou dnech, o kurzy a ohlas dokazují, že alespoň taková cesta je výhle- organizace se ujala doc. Barbara Willi a odborný asistent dově možná. Mladí interpreti potřebují tyto znalosti. Nelze František Dofek. Krásná chůze, taneční rozcvička s dobo- ustrnout, je to cesta k prohloubení profesionality na základě vými prvky la belle danse, práce s rytmem, to byla příprava společenských potřeb. A je to objevování krásy a možností pro poznání základních kroků, choreografi e a hlavně přiro- souznění tohoto světa. • zených temp ve vybraných tancích barokní suity. Menuet, sarabanda, bourrée aj. – není nad to fyzicky procítit souhru přirozených i rafi novaných pohybů v prostoru, tanečních ozdob s hudbou, ovládnout rytmus, který většina hudební- ků pak realizuje na nástrojích. Perfektní práce lektora nad- chla velké množství hudebníků různých oborů. Mnozí pocí- tili, že taková smysluplná a cílená fyzická příprava spojená s hudbou, jí „šitou na tělo“, vede k lepšímu pocitu a hlavně pochopení principu barokní kompozice a jejích prvků při vlastní interpretaci na nástroj. Technika barokního tance, nazývaného v průběhu konce 17. a po celé 18. století la belle danse či la danse noble je souhr- nem přesně defi novaných pohybových zákonitostí, jež mají nebývale úzký vztah k výstavbě hudebních skladeb (viz též kniha H. Kazárové Barokní taneční formy, Nakladatelství AMU Praha 2005). Seminář pro tanečníky se věnoval for- málnímu upevnění těchto pravidel stejně jako praktickému příkladu tance Les contrefaisseurs (La Furstemberg) baletní- ho mistra pozdní doby Ludvíka XIV. G. L. Pécoura, zazna- 36 zprávy z domova

Hudba v Praze Flamenkový koncert, jehož protagonistou Jazzové a etnické festivaly pokračovaly v lis- byl jeden z nejvýznamnějších kytaristů sou- topadu s neztenčenou intenzitou. Jazz Meets Maraton soudobé hudby nabídl ve 12. časnosti Vicente Amigo se svou skupinou, World uvedl 2. 11. v Baráčnické rychtě ame- ročníku (17.–18. 11.) v Divadle Archa dva uzavřel (25. 11.) v Obecním domě osmý roč- rickou čtveřici Cosmosamantics hrající free programové bloky. Vystoupil Orchestr Ag- ník mezinárodního festivalu Kytara napříč jazz, 10.11. tamtéž Paradox trio amerického on, Kyjevská kamerata a řada tuzemských žánry. Od 9. října se uskutečnilo celkem 18 klezmer saxofonisty Matta Darriau a 25.11. instrumentalistů a zpěváků (Steve Reich, Val- koncertů, a to hlavně v Praze, ale také v Pís- v Divadle U hasičů mongolské duo Börte entin Silvestrov a čeští tvůrci Nové hudby). ku, Novém Strašecí, Varnsdorfu, Pardubicích, s falsetovým zpěvem. Agharta Jazz Festival Petr Kofroň uvedl v premiéře svou Symfonii Benešově, České Lípě, Dolní Poustevně na v Lucerna Music Baru hostil 8. 11. trio americ- Titan a dirigoval také českou premiéru sklad- Děčínsku a v Řevnicích u Prahy. Zněla klasika, kého kytaristy Johna Scofi elda a 16. 11. sku- by Osten do těla od Michala Nejtka. Dále se blues, jazz, rock, ragtimy, ale také evropská pinu Richarda Bony. V žižkovském Akropoli- představilo improvizační duo brněnského world music. Výjimečnou akcí pod hlavičkou su v rámci festivalu Respect Plus hráli 1. 11. hudebníka Ivana Palackého a výtvarníka Fili- tohoto festivalu bude (18. 3.) přidaný koncert, nigerijský zpěvák Adé Bantu s jeho Afrobeat pa Cenka, které užívá prostředky videomixu jehož hvězdou má být v Obecním domě legen- Academy a 17. 11. jamajské reggae skupina a pro zvukovou složku preparované diktafo- da akustické jazzové kytary John McLaughlin e Skatalites, mimo festivaly v rámci veče- ny a amplifi kovaný jednolůžkový pletací stroj z Británie spolu s indickou skupinou Shakti. ra Prague Berlin Paris zahráli i němečtí Kam- Dopleta 160. Další program maratonu byl merfl immer Kollektief omase Webera. Cyk- připraven do Divadla Archa na 14. a 15. 12., Jiří Stivín oslavil (19. 11. ) svátek patronky lus Jazz na Hradě pokračoval 1. 11. vystou- a to česká premiéra komorní opery V kárném hudebníků, a to tradiční Poctou sv. Cecílii. pením skupiny amerického kytaristy Billa Fri- táboře. Americký minimalista Philip Glass ji Podobné koncerty jeden z nejsvéráznějších sella. Během 29. ročníku MJF Praha pořáda- napsal na motivy povídky Franze Ka y. aktérů české hudební scény pořádá s přá- ného Pragokoncertem v Redutě a Lucerna teli v pražském Rudolfi nu s přestávkami od Music Baru mezi 23. a 31. 10. kromě domá- Hudba Pražského hradu, cyklus koncertů počátku 80. let. Tento byl čtrnáctý. Jeho vol- cích sestav (mj. E. Viklický, I. Budweiserová, pořádaný Správou Pražského hradu, pokra- né muzikantské sdružení Collegium Quod- Traditional Jazz Studio P. Smetáčka, R. Bal- čoval v listopadu dvěma koncerty – 13. 11. libet (Co je libo) se poprvé sešlo v den svátku zar trio, M. Kratochvíl, Šavle Meče) zahráli ze v Románském sklepení Starého paláce zpí- sv. Cecílie 22. listopadu 1981. Z příležitost- zahraničí jako největší hvězda festivalu ame- valy vokální soubory Schola Gregoriana Pra- né akce spřízněných duší se později stalo pro- rický bluesový harmonikář Sugar Blue, sku- gensis a rakouský EAnsemble Neuma, 25. 11. měnlivé, ale systematicky vystupující těleso pina jeho krajanů Springhill, Fritz Pauer trio tamtéž hrála a zpívala Gutta Musicae Svato- s žánrově nezařaditelnými programy. (Rakousko), americký klavírista Michael Arro- pluka Jányše. vla witt, italský kontrabasista Andrea Marchio- Finghin Collins, irský klavírista, vystoupil ne, britský saxofonista Albie Donnelly a jeho Pražský Big Band, v jehož čele stojí dirigent, (9. 11.) v hotelu Crowne Plaza v rámci 3. roč- Supercharge či holandská trumpetistka Sas- skladatel a pianista Milan Svoboda, oslavil níku cyklu Ambassadors´ Concert Series (Mo- kia Larrou. V rámci festivalu bylo promítnuto (30. 11.) ve Velkém sále Lucerny 30. narozeni- zart, Janáček, irští autoři John Field a Philip i DVD z historie festivalu Legendy jazzu č. 2, ny. Svoboda pozval jako hosty pianistu Karla Martin). Ve druhé polovině večera Finghin Col- na němž jsou zachyceny mj. Maynard Fergus- Růžičku, fl étnistu Jiřího Stivína a saxofonisty lins se Škampovým kvartetem uvedl Dvořá- on, Jiří Mráz, Benny Goodman, Duke Ellington Zbigniewa Namyslowského z Polska a Uwe kův klavírní kvintet. či koncerty Louis Armstronga a Ray Charlese Platha z Německa. Vystoupily i soubory Kon- v Praze. vla traband a Marching and Swing Band. Maďarské kulturní středisko uspořádalo (22. 11.) koncert fl étnového kvarteta TeTra- Festival jazzového piana měl v jubilejním Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby zazně- VERSI (Bach, Haydn, Bozza, Boismortier, 10. ročníku v kostele sv. Vavřince v Praze la (10. 12.) v evangelickém kostele U Martina Bertomieau, Somos, Sári, Mower). Reperto- mezi 13. 11. a 4. 12. čtyři nedělní koncerty. ve zdi německy. Populární dílo uvedl soubor ár souboru sahá od renesanční hudby po nej- 13. 11. hráli Marcin Masecki (Polsko), Fritz Immanuel-Kantorei působící u kostela luter- novější skladby. Pauer (Rakousko) a Mike del Ferro (Holand- ské církve v Alt-Laatzen u Hannoveru, diri- sko), 20. 11. Aleksi Tuomarika (Finsko), Ole gentkou byla Cornelia Jiracek, kantorka sbo- Gutta Musicae vystoupila (25. 11.) v román- J. Storli (Dánsko) a Janus Nagy (Maďarsko), ru, provdaná za českého hudebníka, trumpe- ském sklepení Pražského hradu s hudbou 27. 11. Klaudius Kovač (Slovinsko), Takis Fera- tistu Jana Jiráčka, který odešel do Němec- doby Karla IV. Zněl jednohlas a raný vícehlas, ris (Řecko), Weber Iago (Brazilie) a 4. 12. Ond- ka v roce 1969. Severoněmecký sbor uvádí nejstarší památky české hudby, německý min- řej Kabrna (ČR), Didier Squibau (Francie) a Eli- toto dílo českého venkovského katolického nesang a česká středověká lyrika a italská as Meiri (Izrael). vla kantora z přelomu 18. a 19. století v němec- a francouzská avantgarda 14. století. Koncert kém znění s velkým úspěchem rok co rok už byl součástí cyklu Hudba Pražského hradu. DANA PASEKOVÁ 25 let. Poprvé zazněla německy zpívaná Čes- 24. 10. 1922 – 12. 11. 2005 ká mše vánoční v Laatzen v roce 1980. Brzy Komorní orchestr Berg uzavřel cyklus Berg se z toho stala tradice. K uspokojení zájmu 2005 v Sále Martinů (12. 12.) koncertem naz- Dne 12. listopadu 2005 zemřela publi- všech většinou nestačí jen jedno provede- vaným Mezi 2. a 3. tisíciletím. Spoluúčinkovali cistka a kritička paní Dana Paseková. ní. Věřící z Alt-Laatzen navíc udržují kontak- Josef Skarka – baryton, Michal Nejtek – Byla žačkou taneční školy M. Poláš kové, ty s lidmi v Rožmitále pod Třemšínem, kteří klavír a Canti di Praga – sbormistr Andrea dále J. Jeřábkové, J. Kroschlové a L. Hrdi- pečují o Rybův odkaz. Krausová. Dirigoval Peter Vrábel (S. Hořínka, nové. Od roku 1945 studovala socio- M. Ivanovič, R. Pallas, F. Poulenc, B. Bartók, logii na FF MU v Brně (doktorát 1968). Umělecká beseda uspořádala (22. 11.) v Sa- O. Messiaen). Spolupracovala s L. Fialkou v Divadle Na lonu Z. Podhajské svůj 537. úterek (Rychlík, zábradlí (1962-1970). V letech 1975-80 M. Slavický, Bartoň, Kurz, Marek, Matoušek). Ateliér 90 pořádal (21. 11.) v bývalém koste- byla šéfredaktorkou Tanečních listů, poté Účinkovali členové MoEns. le sv. Vavřince další koncert cyklu Perspekti- v zahraničí asistentkou J. Manzela. Pub- vy – Retrospektivy (Řehoř, Čermáková, Kope- likovala recenze, odborné statě, rozho- lent, Marek, Pokorný). Účinkovali členové vory, kritiky v denním tisku a odborných MoEns, členové sboru Pražští pěvci a A. Štaj- časopisech (Taneční listy, Taniec, Ballet nochrová, M. Štreitová, A. Viktora, K. Valouš- International aj). Je autorkou publikace ková a G. Eibenová. L. Fialka (spolu s J. Gillaem, Orbis 971). zprávy z domova 37

hudba na moravě Zemlinského kvarteto. Je laureátem soutěže JOSEF HORÁK Pražského jara 2005, vítězem soutěže Nada- 24. 3. 1931 – 23. 11. 2005 a ve slezsku ce Bohuslava Martinů v roce 2004 a brati- slavské Mezinárodní tribuny mladých inter- Má setkání s Paganinim basklarinetu, jak Pražská komorní fi lharmonie se zapojila do pretů o rok dříve. Soubor byl v posledních býval světem označován, se nesla vždy oslav 200. výročí bitvy u Slavkova koncertním čtyřech letech fi nalistou mezinárodních sou- v duchu přátelské atmosféry. Vím, že programem, který přednesla (4. 12.) v brněn- těží smyčcových kvartet v Banff u v Kanadě, jsme k sobě chovali vzájemnou úctu, ale ském Janáčkově divadle a (8. 12.) v Praze. v Ženevě a New Yorku. Cena, udělovaná už bylo tam i poznání dané touhou prosa- Michel Swierczewski nastudoval skladby více než dvacet let, je vždy vyzdvižením prá- dit novou, netradiční kvalitu. Co všechno z Napoleonovy doby – vedle Beethovenovy ce některého mladého komorního souboru. musí vykonat mysl hráče, jenž se rozhod- symfonie Eroica (1804) 1. symfonii Etienne- Navazuje na dávný záměr vyjádřený při vzni- ne pro experiment, pro cestu v nepozna- Nicolase Méhula (1809) a Velkou symfonii za ku spolku, totiž zajištění budoucnosti pěsto- ném světě. Jeho odvaha a posedlost dala mír s Francouzskou republikou od Pavla Vra- vání komorní hudby. Spolek vznikl jako plat- podnět ke vzniku stovek nových skladeb, nického (1796). Brněnské Národní divadlo forma zájemců o takové koncerty a zároveň k novým tvůrčím i interpretačním mož- mělo v těch dnech také nově na repertoáru jako zaštítění prvního profesionálního tuzem- nostem, ke zrovnoprávnění nástrojů pod- Proko evovu operu Vojna a mír. ského souboru – dnes již legendárního České- ceňovaných v porovnání s těmi „zavede- ho kvarteta. nými“. Due Boemi vytvořili nejen legen- Cyklus Klasika viva hostil (15. 11.) v Šum- Musica Nova, soutěž elektroakustické hud- du, ale i hudební prognózu. Když jsme perku Editu Keglerovou (virginal) a fl étnistku by, skončila shodou okolností vítězstvím spolu usedli ve studiu či na pódiu, zaží- Julii Branou. manželského páru. Slovensko-portugalská val jsem zvláštní stav okamžité prováza- skladatelka a neuroložka Petra Bachratá zví- nosti. Horákův tón měl tolik sugestivity, Boni Pueri, český chlapecký sbor, měli (6. 12.) tězila v kategorii čisté elektroakustické kom- že v něm nebyla jen klarinetová, ale i lid- Adventní koncert v Domě umění ve Zlíně. Zně- pozice; její manžel – Portugalec João Pedro ská kvalita a moudrost. Jsem smutný, že la hudba „mistrů evropské klasiky”. Oliveira – byl první v kategorii děl kompono- už jednou provždy budu v případě Josefa vaných pro elektroakustická média a živou Horáka užívat minulý čas, že Due Boemi Jazzman Georg Mraz spolu s Emilem Viklic- hudební složku.* Letos se podle Společnos- už neuslyším, ale jsem i hrdý na skuteč- kým, Zuzanou Lapčíkovou a Laco Troppem ti pro elektroakustickou hudbu ve 14. roční- nost, že můj kolega poznamenal zcela vystoupil (16. 11.) ve Filharmonii B. Martinů ku soutěže utkalo 111 kompozic z 32 zemí, zásadním způsobem hudební interpreta- ve Zlíně v rámci evropského turné (Janáček, podobné množství jako v minulých letech. ci 20. století ve světovém měřítku i kon- Mraz, Viklický, Lapčíková aj.). V největším počtu se zúčastnili tvůrci z Itálie, textu. Jsem hrdý na skutečnost, že jsem Británie, USA, tradičních zemí tohoto žánru. znal hudebníka pevných názorů, charakte- V posledních letech stoupá účast především ru, uměleckých zásad a postojů, že jsem divadlo z Jižní Koreje a ze zemí Jižní Ameriky. * Mezi znal noblesního, skromného a nesmírně fi nalisty byla mladá autorka Jana Bařinková, obětavého krále basklarinetu. Krále, co Benefi ční operní koncert ve Stavovském brněnská studentka, která získala první cenu nemusel poroučet, a přesto vládl. divadle vynesl (20. 11.) Nadačnímu fondu Fatum zhruba 65.000 korun. Výtěžek ze českém kole. Jiří Hlaváč vstupného byl určen nemocnému kolegovi Český rozhlas uspořádal (11. 11.) v Praze z řad orchestru Národního divadla jako pomoc mimořádný koncert ke 40. výročí mezinárod- v boji s těžkou nemocí. Sólisty byli pěvci Dana ní rozhlasové soutěže Concertino Praga, kte- Burešová, Yvona Škvárová, Jaroslav Březina, rou v Praze pravidelně organizuje pro mla- Luděk Vele a Ivan Kusnjer, který fond v roce hudba v čechách dé hudebníky. Pozval k němu z tuzemských 1998 založil a který podobné programy pra- umělců houslistu Václava Hudečka, klavíristu videlně pořádá (Mozart, Händel, Rossini, Bi- Václava Hudečka na předvánočním turné Iva Kahánka a klarinetistku Kateřinu Vácho- zet, Verdi a Massenet). Fatum vznikl s cílem doprovázela šestnáctiletá houslistka a stu- vou. * Na rok 2006 je soutěž vypsána pro pomáhat dětem a nezaopatřeným rodinám dentka pražské konzervatoře Markéta komorní soubory od dua po kvinteto, na rok předčasně zemřelých hudebníků i výkonným Janoušková. Šnůra začala v říjnu v Praze 2007 pro klavír, housle, violoncello a klasic- hudebním umělcům, kteří nemohou své povo- a skončila (18. 12. ) v Černé Hoře u Brna. kou kytaru a na rok 2008 pro fl étnu, hoboj, lání vykonávat v důsledku vážného zdravotní- Matoušková je vítězkou Hudečkových hous- klarinet, fagot a trubku. Věkový limit je 19 ho postižení. lových kurzů, které už podeváté pořádal v létě let, soutěží se nahrávkami. Teprve laureáti v Luhačovicích. pak každý rok přijíždějí obhájit titul při živých Východočeské divadlo Pardubice uvedlo koncertech. ZUŠ Václava Talicha v Berouně připomněla (30. 11.) premiéru autorského minimuzikálu 15. výročí orchestru žáků a přátel školy. Podí- Mississippi Blues Ben. Představení se ode- Fagotista Václav Vonášek získal podle lel se mj. (11. 12.) na uvedení Rybovy České hrává ve foyeru. V režii Jiřího Seydlera hrají agentury Triart Management za mimořád- mše vánoční a na dalších koncertech ve a zpívají Kristina Jelínková, Jiří Kalužný a Jiří né výsledky ve studiu a tvůrčí činnosti Cenu vánočních dnech. Těleso vystoupí také v den Šlupka Svěrák. Autorem hříčky na motivy kni- ministryně školství. Ocenění je každoročně narození W. A. Mozarta (27. 1.) na orchestrál- hy Blues od Michala Šandy (zachycující osu- udělováno pěti studentům. Z mladých inter- ním koncertě (Rossini, Brixi, Mozart). dy významného představitele nejstarší blue- pretů získali cenu v minulosti například klari- sové generace, muzikanta a básníka Missis- netistka Ludmila Peterková či klavírista Mar- Jana Boušková a Barbara Maria Willi při- sippi Bena) je Seydler, hudba a texty písní jsou tin Kasík. pravily (13. 12.) společné vystoupení (harfa od Šlupky Svěráka. – cembalo) do konventu Milosrdných bratří Virtuosi per musica di pianoforte, 38. roč- v Brně (J. Chr. Bach, J. L. Dusík, J. S. Bach, ník mezinárodní klavírní soutěže, se (10. a 11. J. Ph. Rameau). různé 11.) uskutečnil v Ústí nad Labem za účasti 41 interpretů z osmi států. Absolutním vítězem Cenu Českého spolku pro komorní hudbu se nestal nikdo. O hlavní cenu věnovanou získalo smyčcové kvarteto Penguin Quartet. městem Ústí nad Labem, se rozdělily dvě Soubor se po jedenácti letech přejmenoval na účastnice z II. kategorie, Bára Handzušová 38 zprávy z domova

z ČR a Anastasya Dernova z Ukrajiny. V první D. Šostakoviče. * Událostí bude uvedení Pís- kategorii získala 1. cenu Anastasia Stoliaren- ní z Gurre od A. Schönberga pod Mácalovou ko (ČR), ve druhé kategorii vyhrála Anastasya taktovkou. PJ připomene také Rok slovenské Dernova z Ukrajiny a ve třetí Bohumír Stehlík hudby, a to především 100. výročí narození A. (ČR). V porotě usedli Petr Slavík, Milan Lan- Moyzese. Slovenská hudba, její tvůrci a před- ger, Roman Frič, Irina Kondratenko (nejúspěš- stavitelé její současné interpretační špičky nější český pedagog soutěže), Valerie Houd- mají tvořit první z vizitek národních hudeb- jakov, Sigrid Lehmstedt a Svetlana Zakharo- ních kultur, připravovaných na každý další rok. va. * Severočeské divadlo opery a baletu bylo Vůbec poprvé vystoupí na koncertním pódiu (11. 11.) svědkem koncertu laureátů. PJ sopranistka Edita Gruberová. Pozornost se upře i na uvedení Verdiho Rekviem v pro- Ester Janečková uvedla (1. 12.) benefi ci ke storách bývalé Městské jízdárny v Terezíně. * 40. výročí koncertní činnosti Petra Traxlera, Festival má na svých 46 plánovaných koncer- skladatele, zpěváka, kytaristy a hráče na tech k dispozici asi 38.000 vstupenek, z toho mandolínu. Připomnělo se současně pětileté ovšem zhruba pětina je rezervována pro part- působení Divadla Miriam – stálé scéně v Praze nery, sponzory apod. Hned první den prode- 10 – Strašnicích. je (12. 12.) utratili lidé milion korun. Žádný koncert sice nebyl ten den hned vyprodán, na Josef Vejvoda a Pavel Šporcl byli hlavními všechny se však něco prodalo. Koncertů bude hvězdami turné Novelty Concerto, které pro- celkem asi o pětinu méně než loni a v přede- běhlo na přelomu října a listopadu v českých šlých ročnících. Pořadatelé cítili, že už zača- městech. Ke svým šedesátinám byl jeho hlav- li „konkurovat sami sobě“. Cílová skupina ním iniciátorem bubeník, dirigent a sklada- totiž není nekonečná. Vzhledem k rostoucím tel Josef Vejvoda, který napsal i titulní sklad- nákladům však ani menší počet akcí nezna- bu Novelty Concerto pro housle a orchestr, mená nižší rozpočet. Dosáhne k 80 milionům v němž Pavla Šporcla doprovodila Severo- korun. česká fi lharmonie Teplice řízená Tomášem Koutníkem. V programu závěrečného koncer- PŘEMYSL CHARVÁT tu v pražském Rudolfi nu 5. 11. zazněly i dal- 4. 10. 1930 - 20. 11. 2005 ší Vejvodovy skladby Celebration a Brazilian Ančerlova busta zpět na svém místě. Když Pearl Jubilee (v obou sólista saxofonista Ště- před tradičním ceremoniálem u hrobů Bed- Dlouholetý dirigent opery pražského pán Markovič), dále skladby K. Marka, O. Štaj- řicha Smetany a Antonína Dvořáka na vyše- Národního divadla studoval na AMU u kla- nochra a P. de Sarasateho (Cikánské melodie hradském Slavíně v zahajovací den Pražského víristy Zdeňka Jílka a dirigentů Rober- s P. Šporclem), spoluúčinkovalo trio J. Vejvo- jara 1993 došlo za přítomnosti ministra kultu- ta Brocka, Aloise Klímy a Václava Sme- dy. Novelty Concerto spolu se zmíněnými dvě- ry Jindřicha Kabáta a představitelů českého táčka. Ještě za studií nastoupil v roce ma skladbami Vejvody vydal i Radioservis na hudebního života k pietnímu uložení ostatků 1953 do ND, kde působil jako korepeti- CD. vla Karla a Hany Ančerlových, převezených do tor s přestávkou v sezoně 1960/1961 jejich vlasti z Kanady, nikdo netušil, za ja- až do roku 1970. Pak se stal dirigentem Festival německého divadla v Praze nabídl kých okolností se tam někteří z tehdejších opery. V ND dirigoval přes sto operních ve svém jubilejním 10. ročníku mezi 4. a 16. účastníků vrátí. Kopii bronzového odlitku zná- a baletních inscenací. Jeho umělecká čin- 11. i několik hudebních zážitků. Tak 11. 11. mé busty slavného českého dirigenta z díl- nost však zahrnula také sólové a komor- v Divadle v Dlouhé vystoupili v pořadu Créme ny akademického sochaře Jana Kodeta, jejíž ní hraní, doprovázel doma i v zahrani- Bavarois mnichovský kabaretiér a satirik Ger- originál je ve foyeru Rudolfi na, a kterou pro čí pěvce. Vyhotovil rovněž řadu klavír- hard Polt, k jehož trefným šlehům o němec- místo jeho posledního odpočinku zhotovil ních výtahů oper (mj. Měchurovy Marie ké a české politice připojovali tři mnichovští sochařův syn Krystián Kodet, neznámí van- Potocké), několik oper instrumentoval bratři Wellové (Hans, Michael, Christoph) zva- dalové z náhrobku odcizili. Z iniciativy mistra a složil hudbu k činoherním inscenacím. ní Biermösl Blosn skvělé hudební vložky jak Josefa Suka a společných prostředků České Přeložil více než 40 operních libret (Così zpěvní tak instrumentální na možné i nemož- fi lharmonie, Nadace Český hudební fond fan tutte, Macbeth), včetně řady moder- né nástroje od barokní trubky bachovky až po a Pražského jara vypracoval Krystián Kodet ních komorních oper, které se zejména různé druhy obrovských alpských rohů . Hned nový odlitek Ančerlovy busty (pro jistotu ten- v posledních letech staly jeho specializací následující den překvapila v Divadle Kome- tokráte namísto původního bronzu z umělého a které nastudoval především v Divadle die herecká hvězda německého divadla a fi l- kamene), který byl při neformálním setkání Kolowrat (Osm písní pro šíleného krále, mu Hanna Schygulla ve svém recitálu Látka, zástupců těchto institucí 15. listopadu zno- Vrtoch slečny Donnithornové, Muž, který z jaké jsou utkány sny kromě četby i zpěvem vu instalován na umělcův hrob. am si spletl svou ženu s kloboukem, Čtyřnoto- šansonů a rockových písní.Vrcholem bylo vá opera, ale i Krappova poslední páska). závěrečné představení vídeňského Burgthe- Pražské jaro oslaví 60. jubileum. Stejně jako Jeho posledním překladem pro ND byla atru, který 16. 11. uvedl v Národním divadle v roce 1946 proto bude zahájeno už 11. květ- komorní opera Dopisy van Gogha od Gri- představení Mozart, s. r. o. od Franze Wit- na, a to replikou prvního koncertu, na němž goriho Frida, která teprve čeká na uvede- tenbrinka, autora mj. známých Sekretářek. tehdy R. Kubelík s Českou fi lharmonií uvedl ní. V letech 1980-1990 působil také jako Za autorova doprovodu na klavír a s kytaris- díla J. B. Foerstera a O. Ostrčila a A. Dvořá- šéf orchestru Pražské konzervatoře. tou v něm na jevišti zpívají herci v prostředí ka. S fi lharmonií tentokrát vystoupí Z. Mácal. továrny na slavné Mozartovy koule jak parzif- Tradiční Má vlast zazní až další den pod taktovkou O. Kukala a v podání SOČR. Festival láže Mozartových árií tak hlavně rockové pís- Zpracoval Petr Veber ně, pop music hity ale i spirituály. Příspěvek je jedním z 18 účastníků celoročního projek- nejslavnějšího vídeňského divadla k mozar- tu Mozart Praha, věnovaného 250. vyročí nar- tovskému roku 2006 nadchl diváky. vla ození skladatele. Po 39 letech přijedou při té příležitosti Vídeňští fi lharmonikové a s nimi po 33 letech dirigent Zubin Mehta. Protipó- lem bude v programu 100. jubileum narození zprávy z domova 39 61. mezinárodní hudební festival praÏské jaro prague spring 61st international music festival Pod zá‰titou prezidenta republiky Václava Klause Ve spolupráci s Ministerstvem kultury âR Spolupofiadatel hlavní mûsto Praha

Emanuel Ax Jiﬁí Bûlohlávek Peter Eötvös Bernarda Fink Edita Gruberová Ken-Ichiro Kobayashi Jiﬁí Kout Zdenûk Mácal Zubin Mehta Shlomo Mintz Ivan Moravec Charles Neidich Garrick Ohlsson Maxim ·ostakoviã Christian Tetzlaff

âeská filharmonie Ensemble intercontemporain Japan Philharmonic Orchestra Petrohrad‰tí komorní sólisté Slovenská filharmonie Symfonick˘ orchestr âeského rozhlasu Symfonick˘ orchestr FOK Wiener Philharmoniker a ﬁada dal‰ích

Podrobn˘ program na www.festival.cz Vstupenky v prodeji: ■ SíÈ Ticketpro, www.ticketpro.cz • tel.: +420 296 329 999 fax: +420 234 704 204 • e-mail: [email protected] ■ Pokladna PraÏského jara, nám. Jana Palacha, Praha 1 tel.: +420 227 059 234 PraÏské jaro, o. p. s., Hellichova 18, 118 00 Praha 1 tel.: +420 257 310 414 • fax: +420 257 313 725 Generální partner Oficiální partner e-mail: [email protected] 1946 11. kvûten – 3. ãerven 2006 11 may – 3 june 2006 2006 40 zahraničí Světová operní divadla I. Nejstarší divadelní budovy Zbyněk Brabec

Není tomu tak dávno, co si celý kulturní svět připomínal To byla dřevěná, asi 30 metrů dlouhá budova, která měla 400 let od vzniku opery. Na konci 16. století ve Florencii se stupňovité hlediště. Mezi jevištěm a hledištěm bylo prázdné v Palazzo Bardi scházeli členové skupiny nazvané Camerata, proscénium, v samé blízkosti hlediště zvýšená orchestra pro v jejichž čele stál hrabě Giovanni Bardi. Byli to především urozené diváky, kolem níž se vějířovitě rozevíralo vlastní hle- básníci Ottavio Rinuccini, Gabrielle Chiabrera a Laura diště. Vliv antického divadla je zde zcela patrný. Proti hlediš- Guidiccioni, hudebníci Vincenzo Galilei, otec slavného ast- ti bylo jeviště, asi o metr vyvýšené, široké 17 metrů a hlubo- ronoma, Jacopo Peri, Giulio Caccini, Emilio deĆavalieri ké 2,5 metru. V letech 1580 – 85 bylo ve Vicenze postaveno a Piero Strozzi. Dnes na tomto paláci je umístěna deska nové, tentokrát již zděné divadlo (první v Itálii). Bylo veřej- s nápisem: ně přístupné a mělo pravidelný provoz, čímž se stalo prv- „V tomto domě Bardiů žil Giovanni hrabě z Vernia, kte- ním stálým italským divadlem. Postavil je (opět podle antic- rý k zásluhám vojenským, projeveným při obléhání Sieny kých vzorů) slavný architekt Andrea Palladio a bylo nazváno a Malty, připojil studium vědy a lásku k umění, vzdělal poe- Teatro Olimpico. Je to nejpozoruhodnější divadelní stavba sii a hudbu a shromáždil a byl duší slavné Cameraty, která v Evropě konce 16. století. Jeviště bylo široké 41,5 metrů, zamýšlela opět pozdvihnout hudební umění, zvrhlé ve zvlášt- jeho přední část byla hluboká 11 metrů, zadní část jeviště nosti vlámské, k vznešenosti řecké Melopey, o níž psali děje- dosahovala uprostřed hloubky 25 metrů. Na jeviště vedlo pět pisci antické vzdělanosti, otvírajíce cestu již po staletí uzavře- vchodů. Do hlediště se vešlo 1 200 osob, spodek byl určen nou recitativnímu zpěvu a melodii, a reformou melodramatu pro nejvýznamnější osobnosti a samozřejmě čím výš a dále, byla kolébkou moderního umění.“ jednalo se o místa pro lidi méně urozené. Členové Cameraty se snažili znovuoživit antické drama. Pro- Další významné divadlo – Teatro Farnese – vzniklo v Parmě tože v něm významnou roli hrál jednohlasý zpěv s nástrojo- a bylo umístěno v prvním patře Palazzo della Pilotta. Posta- vým doprovodem, chtěli ve zpěvu dát zaznít přirozené kráse vil je slavný architekt Giovanni Battista Aleotti a je považo- slova, jeho rytmu i intonaci. Skladatel a také zpěvák Vincen- váno za první moderní evropské divadlo. Má už známý tvar, zo Galilei názory a snahy cameratistů shrnul v teoretickém kterému jsme začali říkat kukátkový. Bylo slavnostně ote- spise Dialogo della musica antica e moderna v roce 1581. vřeno 21. prosince 1628 u příležitosti sňatku Odoarda Far- Cameratisté vytvořili zcela nový sloh z něhož se postupem nese s Margeritou de Medici turnajem Mercurio e Marte doby vyvinula opera, což byl poněkud složitý proces, který od C. Achilliniho, zhudebněného Monteverdim. Když bylo zde nebudeme podrobně sledovat. Řekněme si jen, že první toto Teatro Farnese otevřeno, existovala opera již více než operou byla Dafne, provedená v době fl orentinského kar- čtvrt století. nevalu v roce 1597 v paláci hraběte Jacopa Corsiho, kam První veřejné operní divadlo – přístupné široké veřejnos- se Camerata přestěhovala po odchodu hraběte Bardiho do ti, resp. těm, kteří mohli zaplatit vstupné, se v Benátkách Říma. Tehdy bylo dílo zcela nového uměleckého druhu ozna- jmenovalo Teatro San Cassiano a bylo otveřeno v květnu čováno jako favola pastorale nebo dramma per musica či ješ- 1637 Andromedou od Francesca Manelliho. Existovalo až tě jednodušeji – dramma. Název opera tehdy ještě neznali. do roku 1812. Tím, že opera byla zpřístupněná širokým vrst- Libreto napsal básník Ottavio Rinuccini na námět z Ovidi- vám, změnila se i tématika oper: po řeckých bozích přichá- ových Metamorfóz. Hudbu k němu složil Jacopo Peri. Dílo zejí na jeviště postavy z historie a hrdinských eposů. bylo napsáno pro několik sólistů a skupinu šesti instrumen- Divadla začala v Benátkách růst jako houby po dešti – během talistů. Dafne se potom hrála následující tři roky vždy o fl o- 17. století se zde hrálo v 16 divadlech a budovala se další. To rentinském karnevalu a jednotlivá představení již byla veřej- samozřejmě vyžadovalo i vznik stále nových děl – jen v letech ná – přístup do paláce ovšem měl jen omezený okruh šlech- 1637 – 1700 bylo v tomto městě lagun uvedeno 360 oper od ticů a jiných vysoce postavených osobností. Jak ona Dafné 70 různých autorů! K nejvýznamnějším divadelním budo- přesně vypadala, dnes nevíme, protože se její hudba do dneš- vám zde patřily Teatro San Salvatore, Teatro San Gio- ních dnů nedochovala. Patrně se však příliš nelišila od dru- vanni e Paolo a Teatro SantÁngelo, Teatro San Giovan- hé, již dochované opery v historii tohoto žánru, která se jme- ni Crisostomo (dnes se mu říká podle slavné altistky Tea- nuje Euridice a je opět napsaná na antický námět. A právě tro Malibran), Teatro San Moisè, Teatro San Benedetto. tyto první operní náměty najdeme v historii opery mnoho- Pokud se dnes mluví o operním divadle v Benátkách, vět- krát zhudebněné a to ještě ve 20. století. Představení Euridi- šinou má každý na mysli slavné divadlo La Fenice, otevře- ce se konalo v Palazzo Pitti 6. října 1600. Rinucciniho libreto né 16. května 1792. Bude mu věnována samostatná kapitola zhudebnili Jacopo Peri a Giulio Caccini. V opeře účinkovalo našeho cyklu. 14 sólistů (sám Peri zpíval Orfea), 57 sboristů, 5 baletních Divadelní budovy, pro které se ustálil kukátkový tvar, se sólistů a taneční kompars a samozřejmě orchestr, který byl začaly stavět po celé Evropě, protože obliba opery se doslo- za scénou a převažovaly v něm především strunné nástroje. va lavinovitě šířila starým kontinentem. Divadelní budovy V baroku se tedy zrodil nový hudebně divadelní žánr, který si mnohokrát zničily požáry, po nichž jen některé z nich byly záhy získal obrovskou popularitu. Dlouhá desetiletí se opery znovu vystavěny. Výstavba operních domů pokračuje až do provozovaly právě jen ve šlechtických palácích a pro členy dnešních dnů. Nové divadelní budovy jsou charakteristic- nejvyšších společenských vrstev. Zlom nastal v roce 1637, ké moderní architekturou, technickým vybavením odpoví- kdy bylo v Benátkách otevřeno první veřejné operní divadlo. dajícím dnešním technickým vymoženostem, jakož i poho- Divadelní budovy existovaly již dříve, nicméně nebyly určené dlným zázemím, které většina historických budov postrádá. pro operu. Předobrazem ideální podoby renesanční operní Z nově vystavených operních budov posledních let připo- budovy bylo divadlo v Epidauru, postavené asi v polovině 4. meňme operu v Helsinkách otevřenou v roce 1993, divadlo století p. n. l. Polykleitem. Hrávaly se v něm slavnostní hry v německém Erfurtu z roku 2003 a nejnověji víceúčelovou pro desetitisíce diváků. Inspirace antikou je také znát na budovu ve španělské Valencii otevřenou v roce 2005 na pod- slavné renesanční divadelní budově ve Vicenze z roku 1532. zim, která na zahájení svého pravidelného provozu teprve zahraničí 41

čeká. V této souvislosti připomeňme, že poslední postave- V roce 1753 bylo vybudováno rezidentské divadlo v Mnicho- nou operní budovou u nás je Janáčkovo divadlo v Brně, vě, kterému se podle jeho francouzského architekta říká otevřené 2. října 1965 Janáčkovou operou Příhody lišky Bys- Cuvillié eater. Bylo otevřeno 12. října 1753 dnes nezná- troušky, když uvádění oper na Nové scéně Národního diva- mou Ferrandiniho operou Cattone in Utica. 29. ledna 1781 dla v Praze (1983) nemělo dlouhého trvání. zde zazněl poprvé Mozartův Idomeneo. Krásné rokokové Také je nutno připomenout, že většina historických budov, divadlo je jako stvořené pro staré komorní opery. V součas- většinou starých sto, dvě stě i více let, již dávno nevyhovu- né době probíhá jeho rekonstrukce. je modernímu opernímu provozu, a proto tyto budovy pro- Jedním z nejstarších italských divadel, kde se dosud opera cházejí rozsáhlou rekonstrukcí (často se jednalo v podstatě hraje, je boloňské Teatro Communale, otevřené 14. květ- o postavení nové budovy, kdy zejména bylo zachováno his- na 1763 Gluckovou operou Il Trionfo di Clelia. Unikátní torické hlediště, kdežto jeviště a jeho přilehlé části vznikly divadlo se zachovalo také v letním sídle švédských králů na zcela nově). K těmto historickým stavbám se staví přístav- zámku v Drottningholmu poblíž hlavního města Stockhol- by, které většinou rozšiřují technické zázemí divadla. Z vel- mu. Provoz v něm byl zahájen v listopadu 1776. Do dnešních kých rekonstrukcí poslední doby připomeňme převedvším dnů se zachovalo asi třicet kompletních dobových výprav generální opravu slavné milánské La Scaly a znovuvybudo- a kostýmů včetně jevištních strojů. To vedlo v roce 1948 vání benátského Teatro La Fenice, které před lety celé leh- k založení operního festivalu, na jehož představení se každo- lo popelem. ročně sjíždějí operní milovníci z celého světa. Svou origi- Podívejme se nyní na některé nejstarší operní domy z 18. sto- nální interpretací Mozarta se zde proslavil dirigent Arnold letí, které dodnes slouží opernímu provozu. Za nejstaršími Östman. divadly se musíme vydat do Itálie. V Pesaru, městě proslave- K nejslavnějším operním divadlům na světě patří bezesporu ném narozením skladatele Gioacchina Rossiniho, se každo- Teatro alla Scala v Miláně, otevřené 3. srpna 1778 Salieri- ročně v létě koná k jeho poctě operní festival. Některé pro- ho operou L´Europa riconosciuta. K historii tohoto divadla dukce tohoto festivalu se konají v historickém divadle, které se v našem letošním seriálu ještě vrátíme. je dokonce z roku 1637. V průběhu let prošlo mnoha přestav- Závěrem bych se ještě chtěl zmínit o jedné významné divadel- bami a několikrát i změnilo název – z původního Teatro del ní budově u nás, která je celoročně v provozu. Je to Stavov- Sole až k dnešnímu Teatro Rossini. ské, původně Nosticovo divadlo, dnes jedna ze scén Národní- Italská Verona je proslulá zejména letním festivalem vel- ho divadla v Praze. Jeho základní kámen byl položen v červ- kých oper pořádaným v římském amﬁ teátru z roku 290 n. nu roku 1781 a první představení se tu konalo 21. dubna 1783, l., jehož historie se datuje někdy od roku 1913, kdy v Aréně kdy bylo divadlo slavnostně otevřeno Lessingovou Emilií byla k stému výročí narození Giuseppa Verdiho provedena Galotti. Známé je období, kdy zde v čele operního souboru jeho Aida. Během roku se ovšem operní, ale i baletní před- stál Pasquale Bondini, který po úspěchu Mozartových oper stavení hrají v Teatro Filarmonico, které bylo otevřeno 6. Únos ze serailu a Figarova svatba objednal u slavného skla- ledna 1732. V letošní sezoně jsou zde v stagionovém provozu datele operu přímo pro Prahu – tou se stal Don Giovanni, uvedeny opery La Traviata, Lazebník sevillský, Dítě a kouz- poprvé zde uvedený 29. října 1787. Neméně významné obdo- la, Figarova svatba a Così fan tutte. bí pražské opery je v letech 1813–16, kdy v jejím čele stál 4. listopadu 1737 bylo v Neapoli otevřeno nové velké divadlo C. M. von Weber. Na průčelí divadla stojí nápis Patriae et nazvané Teatro San Carlo. Nebylo to první a ani jediné nea- Musis – Vlasti a múzám. polské divadlo. To první se jmenovalo Teatro di San Barto- Operní divadlo je stánkem, ve kterém se snoubí jednotlivé lomeo a původně nebylo určené jen operám. Pro italská měs- múzy: hudební, literární, výtvarné i dramatické. Je to zvlášt- ta bylo charakteristické, že měla několik divadelních budov ní, poněkud tajemný svět. Každé divadlo má nejen svou his- – v Neapoli to bylo např. Teatro dei Fiorentini nebo Teatro torii, ale i svou vůni, atmosféru, svého genia loci. V našem Nuovo, kde měly premiéru i některé Donizettiho opery. letošním seriálu se vydáme na prohlídku nejvýznamnějších Vysloví-li se dnes před operním milovníkem slovo Bayreuth, světových operních scén. Řekneme si něco o jejich historii, každému se vybaví jméno německého hudebního skladate- architektuře i o jejich současnosti. Nuže tedy vstupte, opo- le Richarda Wagnera, který si zde nechal vybudovat speci- na se zvedá! • elní divadlo pro svá hudební dramata. Ale to bylo až v roce 1876. Bayreuth má ovšem unikátní barokní markhraběcí divadlo z roku 1748, jehož výzdobu vytvořil Giuseppe Gal- li-Bibiena. Je to jedno z nejkrásnějších a nejstarších středo- Divadlo La Fenice, Benátky; evropských divadel. Dnes se v něm hraje pouze příležitostně kresba perem a tužkou od Franceska Guardiho (1712–1793) a většinou starší opery. Má vynikající akustiku a dýchá z něj duch minulosti. O čtyři roky později bylo vybudováno rokokové divadlo v dří- vější letní rezidenci mannheimského dvora ve Schwetzinge- nu. Od roku 1952 zde pořádá jihoněmecký rozhlas známý festival, jehož pevnou součástí je uvádění starých, často již zapomenutých oper. Tak zde v průběhu více než padesáti let znovuožila operní díla Gluckova, Mozartova, Paisiello- va, Salieriho, Scarlattiho, Pergolesiho, Rameaua, Purcella a jiných skladatelů. Letos zde bude uvedena opera Proserpi- na, kterou v roce 1781 napsal ve Švédsku působící skladatel Joseph Martin Kraus, narozený před 250 lety. Ve Schwetzin- genu se ovšem nevěnují jen zapomenutým operním dílům minulosti, ale naopak dávají podnět ke vzniku nových oper. Za dobu existence festivalu zde zaznělo již přes třicet děl, z nichž některá si získala pevné místo v operním repertoá- ru, např. Egkův Revizor, Henzeho Elegie na mladé milence či Enrico Manfreda Trojahna.

repro archív 42 zahraničí

Po Mozartových stopách cenných darů, zmíněný obleček. Ten byl původně ušit pro arcivévodu Maxmiliána Františka (1756–1801). v Salcburku V každé historické době se najdou lidé, kteří její rámec nějakým způsobem překračují. A mnozí a často za to pla- Oldřich Kašpar tí krutou daň. Jejich krátký a přitom neuvěřitelně bohatý život je naplněn až stravujícím žárem. To, čím jiné obdarová- vají, je samotné vnitřně spaluje a ničí. Nemnoha géniům byl dopřán dlouhý a relativně klidný život, Leonardu da Vinci- mu či Giuseppe Verdimu, abychom zůstali v oblasti hudby, například ano, Mozartovi nikoliv. Přesto „fenomén Mozart“ přesahuje staletí, jako kdyby délku jeho pozemského žití nahrazoval dlouhý život „posmrtný.“ Nicméně ačkoliv, jak spočítal jeden badatel, Mozart strávil na cestách 3720 dní, to znamená prakticky třetinu svého nedlouhého života, městem, které ho v raném věku formo- valo, v němž vyrostl a do něhož se vracel, byl rakouský Salc- burk. Vydejme se proto na krátkou procházku po Mozarto- vých stopách právě zde. Ať chceme či nechceme, způsobem velmi podstatným ovliv- ňují náš pozdější život vzpomínky z dětství. A nejranější z nich bývají spjaty s prostředím, v němž jsme prožili prv- ní roky svého života. V samém srdci „starého Salcburku“ se nachází dům, jenž patřil místnímu obchodníkovi, již zmíně- nému Johannu Lorenzovi Hagenauerovi (1712–1792), a právě v něm se ubytoval v roce 1747 mladý hudebník dvorské kapely salcburského arcibiskupa, Leopold Mozart (1719–1787) se svojí ženou Annou Marií Walburgou. V nevelkém bytě ve třetím patře, jenž se skládal z kuchyně, malého salon ku, obývacího pokoje, ložnice a pracovny, žila Mozartova rodina 26 let. Tady se narodilo manželům Mozartovým sedm dětí, z nichž se ovšem dospělého věku dožily pouze dvě – Maria Anna Walburga (Nannerl, 1751) a Joannes Chrysostomus Wolfgangus eophilus (Wolfgang Amadeus, 1756). Rodiny Hagenauerovu a Mozartovu pojilo pevné přátelství. Domácí pán trvale, použijeme-li moderního termínu, spon- zoroval cestovní projekty svého nájemníka a díky korespondenci mezi oběma muži máme dodnes dochovánu řadu zpráv W. A. Mozart jako dítě v darovaném luxusním oblečku, o Wolfgangově dětství. obraz připisovaný P. A. Lorenzonimu Dnes je v domě na Getreidegasse č. 9 umístěno první ze Stojím před obrazem, z něhož se na mne dívá malý hoch salcburských mozartovských muzeí „Rodný dům Wolfgan- v bělostné paruce a elegantních rokokových šatech barvy lila. ga Amadea Mozarta“. Jeho expozice působí na vnímavého Pravou ruku má opřenu v bok a levou zasunutou v kabátku, návštěvníka dvojím dojmem – první z nich vyvolává samot- docela jako malý Napoleon. V jeho vzezření však není nic ný „genius loci“ tohoto zvláštního a nesmírně impresivního „napoleonského“. Ba naopak. Ač jistě pečlivě naaranžován místa. Skoro se zdá, když si člověk dokáže odmyslet davy mistrem malířem, snad jím byl Pietro Antonio Lorenzoni, turistů, jako by se najednou na malé pavláčce měl objevit vyznačuje se jeho postoj jistou uvolněnou ležérností, kte- chlapec s housličkami, zvolna přiložit smyčec na struny rá jako by ani neodpovídala věku dítěte. Stejně tak oči! Na a začít hrát… Mozartova hudba je zde všudypřítomná a to – jednu stranu se zdá, že se neznatelně usmívají, na stranu při troše fantazie – nejen v reprodukované podobě, jež tvoří druhou jakoby v sobě tajily neuvěřitelnou hloubku poznání doplňující kulisu prohlídky muzea. a snad i smutku. První konkrétní a zcela jasnou představu o Mozartově rodi- Ano, stojím před obrazem sedmiletého Wolfganga Amadea ně dávají čtyři plátna zobrazující její jednotlivé členy. Obra- Mozarta v jeho rodném domě v Salcburku. V okamžiku, zy otce a obou dětí jsou přisuzovány již uvedenému malíři kdy malířův štětec navždy zachytil jeho dětskou tvář, měl Pietru Antoniovi Lorenzonimu (1721–1782), zatímco por- za sebou už malý Mozart první veřejné vystoupení. Dne trét matky je dílem Marie Rosy Hagenauer-Barducciové 1. září 1761 účinkoval jako tanečník ve studentské latinské (†1786). Stejně jako malý Wolfgang i Nannerl je portréto- hře „Zikmund král uherský“ provozované v salcburské uni- vána ve slavnostních šatech určených původně pro rakous- verzitní aule. V lednu následujícího roku jeho otec Leopold, kou princeznu, které jí darovala při stejné příležitosti jako mimo jiné význačný hudební pedagog, který stojí poněkud jejímu bratrovi Marie Terezie. Nechybí ani podobizna skla- ve stínu svého geniálního syna, vzal své „zázračné děti“ Wol- datelovy manželky Constanze Mozartové (za svobodna ferla a Nannerl na první „zahraniční turné.“ V Mnichově Weberové). Malíř Hans Hansen (1769–1828) ji namaloval obě děti koncertovaly pro bavorského panovníka Maxmili- ve Vídni v roce 1802, v době, kdy zde žila se svým budoucím ána III. Josefa (1727–1777). Na podzim téhož roku – přesně druhým manželem Nikolausem Nissenem a připravovala 13. října – se uskutečnila první audience u císařovny Marie k vydání díla svého manžela. Konečně ve věku šesti a nece- Terezie (1717–1780) ve Vídni. lých čtrnácti let jsou zachyceni v bratrském objetí Mozarto- „Wolferl se usadil císařovně na klíně, pak ji objal kolem krku vi synové Franz Xaver Wolfgang a Carl omas, opět mis- a bez ustání ji pusinkoval“, píše v dopise ze 16. října urče- trovským štětcem Hanse Hansena. Snad jen pro zajímavost ném příteli a svému prvnímu domácímu Johannu Lorenzovi – Franz Xaver Wolfgang Mozart, známý také jako W. A. Hagenauerovi pyšný otec. A právě u příležitosti tohoto přije- Mozart – syn, významný skladatel a klavírista, zemřel 29. tí rakouskou panovnicí dostal malý Wolfgang, kromě jiných července 1844 v Karlových Varech. zahraničí 43

Mozartův portrét z roku 1789, dva roky před skladatelovou smrtí, je dílem jeho švagra, herce dvorního divadla a malíře Josepha Langa (1751–1831). Obraz zůstal nedokončený, jako by v něm byla jakási zvláštní symbolika… I soustředěný výraz tváře vyjadřuje to, co slovy lékaře dr. Helda mistrně vystihl Alois Jirásek v proslulé románové sáze F. L. Věk: „Den pohasínal, první povozy dojížděly k divadlu. Mezi těmi byl kočár paní Duškové. Held ho znal. Prudce zatáhl Věka za rukáv, prudce jej upozorňoval, že teď asi přijel Mozart. Z kočáru vystoupil pán, jenž napadal na nohu. Věk podle toho poznal Duška. Za ním pán malé postavy ve svrchníku s límcem. Ten pomáhal dámě z vozu. Mozart! Věk a Held se tlačili, aby jej hodně zblízka zahlédli. Podařilo se jim. ,Ten je bledý a přepadlý!‘ zvolal Věk s účastenstvím, když slavný skladatel zmizel v osvětleném průjezdu. ,Je stonavý a nějak smutný. A doktoří, Pánbůh nedej!‘ “ Praha, která sehrála v Mozartově životě nezanedbatelnou roli – vyjadřuje ji ostatně i jeho stručný výrok: „Moji Praža- né mi rozumějí“ – je v muzeu zastoupena kolorovanou mědi- rytinou Jana Berky, která zachycuje pražské Stavovské divadlo v roce 1793. Hlavní město Českého království navštívil Mozart celkem třikrát. Poprvé pobýval v metropoli nad Vltavou od 8. ledna do poloviny února 1787. Druhá návštěva se uskutečnila v rozmezí prvního října až poloviny listopadu téhož roku. A právě během ní měla v pražském Stavovském divadle premiéru Mozartova opera Don Giovanni. Koneč- ně poslední pražský pobyt spadá do období nedlouho před Mozartovou smrtí (polovina srpna až polovina září 1791). V Praze byla u příležitosti korunovace císaře Leopolda II. českým králem provedena Mozartova opera La Clemenza di Tito. Ironií dějin zůstává, že nový král, od něhož si češ- tí vlastenci doby národního obrození tolik slibovali, dlouho nepřežil autora, skonal v roce 1792. Z Mozartových osobních předmětů, jichž se nachází v muzeu celá řada, zaujmou mimo jiné jeho dětské housličky, zhoto- vené Andreasem Ferdinandem Mayrem (1764) a jeho kon- certní housle (Mittenwald) vyrobené v polovině 18. století. archív 2 × repro Druhé ze salcburských Mozartových muzeí je konvenčně Mozartova sestra Nannerl v šatech od princezny. Portrét připisovaný P. A. Lorenzonimu. nazýváno „Dům, kde bydlel Mozart“. Rodina se do něho nastěhovala v roce 1773, po dlouhých jednáních s jeho maji- Dnes tato významná muzejní instituce nabízí návštěvníkovi telkou, Marií Annou Raabovou (cca 1710–1788), vdovou po detailně zdokumentované osudy Mozartovy rodiny v letech tanečním mistrovi, po němž také nesl jméno „Dům taneč- 1773–1787. Procházku výstavními sály doprovázejí ukázky ního mistra.“ Ze samého středu města se tak Mozartovi dobové hudby a návštěvník má možnost získat informace přestěhovali na pravý břeh řeky Salzachu, nedaleko od kos- o kterémkoliv vystaveném exponátu díky sérii příručních tela Nejsvětější Trojice, na náměstí Hannibalplatz dnešní audio-průvodců, jež jsou k dispozici v šesti jazycích (němči- Makartplatz. ně, angličtině, francouzštině, španělštině, italštině a japon- Nové obydlí o osmi místnostech poskytovalo dostatečný pro- štině). stor nejen samotné rodině, ale umožňovalo také častá setká- Prohlídka může začít opět prvním obrazným dojmem, jenž ní s přáteli. V hudebním salónu se členové rodiny scházeli představuje malba přisuzovaná Johannu Nepomukovi Del- s významnými hudebníky salcburského dvora, mezi něž pat- la Croce (1736–1819), na níž je zachycena, teď již neúplná, řil především Johann Michael Haydn (1737–1806), Anton Mozartova rodina z podzimu roku 1780. Sedící otec Leopold Cajetan Adlgasser a další. V tomto domě Mozart zkompo- s houslemi a smyčcem v rukou a u klavíru Wolfgang a Nan- noval celou řadu symfonií, serenád, houslových koncertů nerl hrající čtyřručně. V samém středu obrazu – na stěně – a dalších děl. V té době také rodina pravidelně navštěvova- se nachází portrét již zesnulé matky. S popsaným plátnem la blízké dvorní divadlo, založené v roce 1775, a stýkala se se lze setkat v úvodním a dalo by se říci i centrálním sále s herci divadelních společností, účinkujících v tomto kul- muzea, který představuje „Salón tanečního mistra.“ Tento turním svatostánku. Dne 17. září 1780 zde poprvé vystupo- prostor, kde se rovněž můžeme obdivovat několika vzácným val soubor Emanuela Schikanedera, a právě Schikaneder se hudebním nástrojům, mezi nimi například varhanám se šes- v budoucnu měl stát Mozartovým libretistou. ti rejstříky pocházejícím z pražské dílny Adalberta Beera V roce 1939 se díky nadaci Mozarteum stala budova chráně- (kol. roku 1760), je věnován především vztahům Mozarto- nou památkou, ovšem tragické události II. světové války se vých s ostatními salcburskými rodinami. nevyhnuly ani jí. Dne 16. března 1944 byla velká část domu Na jiném obraze s datem 1777 vidíme opět Nannerl za klaví- zničena během prvního velkého bombardování Salcburku. rem a na jeho desce naproti ní malého psíka vztyčeného na V roce 1955 získala nadace Mozarteum část domu nedotče- zadních nohách. Z Mozartova dopisu se pak dozvídáme: ného bombardováním. V roce 1981 bylo otevřeno poprvé „Nannerl za klavírem a hrající, p/es/ Pimperl sedící naproti Mozartovo muzeum a o osm let později přešel do vlastnic- ní na piánu jí asistuje. Všechno velmi dobře namalováno…“ tví mezinárodní nadace Mozarteum celý dům, který byl po Zůstaňme chvíli ještě u portrétů a připomeňme si alespoň řadě náročných úprav v roce 1996 otevřen jako „Muzeum další dva. Nejsou na nich členové rodiny, přesto zobrazují domu, kde žil Mozart.“ muže, kteří výrazně zasáhli do Mozartova života. Na prvním 44 zahraničí

z nich vidíme salcburského knížete arcibiskupa Sigmunda hraběte ze Schrattenbachu (1698–1771), který byl prvním Mozartovým představeným. Na druhém Hieronymuse Jose- pha Franze de Paula hraběte Colloreda (1732–1812), který nastoupil na trůn po smrti Schrattenbacha. Vztah Mozartovy rodiny s tímto panovníkem byl napjatý od samého počátku, až nakonec v červenci roku 1781 Mozart kontakt se salcbur- ským dvorem defi nitivně přerušil. Další jednotlivé výstav- ní sály zachycují nejen život Mozartovy rodiny jako celku v průběhu vymezeného období, ale jsou zasvěceny také osu- dům jejích jednotlivých členů. Například sál 2 – Knihovna umožňuje vytvořit si názornou představu o zajímavé a mno- hostranné osobnosti Mozartova otce Leopolda. Vystavené ukázky z jeho osobní bibliotéky ukazují na hloubku kultur- ních zájmů; najdeme mezi nimi nejen práce slovníkové (Les Quatre Langues Principales de lÉurope – Čtyři hlavní jazy- ky Evropy, Kolín-Frankfurt 1743), ale například i díla Salo- mona Gessnera (1730–1788) s autorovým věnováním rodině na památku setkání ze dne 3. října 1766. Sál č. 3. věnovaný Mozartově sestře dává na základě prame- nů, jakými jsou dopisy, deníkové záznamy apod. velmi plas- tickou představu nejen o životě této nevšední ženy, ale i o je- jím láskyplném a ochranitelském vztahu k mladšímu bratrovi. Sálu 5 vévodí mapa Evropy s vyznačením tras Mozar- tových osmnácti cest. Významné položky představují nejen tištěná díla Leopolda a Wolfganga Amadea Mozartových, ale především ukázky Mozartových autografů. Lze říci, že nadace Mozarteum se svojí sbírkou více než sedmi set dopi- sů a rukopisů pocházejících od jednotlivých členů Mozar- tovy rodiny disponuje největší sbírkou těchto dokumentů Skladatelova matka Anna Maria Walburga, olej na plátně na světě. od Marie Rosy Hagenauerové-Barducci Svéráznou mozartovskou památku pak představuje tzv. „Domeček Kouzelné fl étny“, malá dřevěná stavbička původ- ně umístěná ve Vídni v zahradě nedaleko „Freihaustheate- ru“. Říká se, že v tomto domku byl Mozart v roce 1791 zavřen svým libretistou Schikanederem, aby se ničím nerozptyloval a v určeném čase dokončil Kouzelnou fl étnu. Tady se v klidu měl scházet s pěvci a předvádět jim dokončené pasáže díla. Poté, co kníže Stahremberg v roce 1873 divadlo prodal, věno- val následujícího roku altánek nadaci Mozarteum, která jej umístila v Salcburku ve své zahradě. Z Vídně také pochází klavír vyrobený Antonem Waltrem (1752–1826) kolem roku 1780, na němž hrál Mozart při svých četných koncertních vystoupeních v rakouské metropoli, a který dnes tvoří sou- část expozice muzea – Domu, kde žil Mozart. Nesporně zajímavou expozici nabízí rovněž salcburské muzeum hudebních nástrojů, umístěné v prostorách býva- lého městského špitálu (Burgerspital). Jsou zde prezentová- ny smyčcové, klávesové, bicí aj. hudební nástroje z rozmezí čtyř století (16.–19.). I v něm najdeme „mozartovské stopy“. Konkrétní příklady představují zejména kladívkový klavír, na němž hrál sám Wolfgang Amadeus Mozart a clavichord z vlastnictví jeho sestry. Naše krátká procházka po Mozartových stopách v Salcbur- ku končí a na samotný závěr se nabízí jedna zajímavá myš- lenka německého básníka Christiana Morgensterna (1871– 1914), jež snad nejstručněji a přitom nejvýstižněji charakterizuje nelehkou životní pouť rakouského hudebního génia: „Surovost života z ničeho tak drasticky nevyplývá, jako z konfrontace s ušlechtilou hudbou.“ Co více dodat? • 2 × repro archív 2 × repro

Skladatelův otec Leopold Mozart, olej na plátně od Pietra Antonia Lorenzoniho zahraničí 45

Zerbinetta Zerbinettina velká monologická scéna v 2. aktu patří k nej- obtížnějším áriím v celé operní literatuře. Této Straussově Edity Gruberové opeře dominuje – právě na ni především publikum s napě- tím čeká. I Královna noci má možnost si „reputaci“ napra- Vídeň, Wiener Staatsoper Jitka Slavíková vit v druhé árii, nepovede-li se všechno na výtečnou už v té první. Zerbinetta takovou druhou šanci nemá. Zerbinetta Třikrát se do repertoáru Vídeňské státní opery vrátila v té- Edity Gruberové je osmým divem světa. Nejenže tím závrat- to sezoně Straussova Ariadna na Naxu (22., 25. 11. a 1. 12. ným slalomem virtuózních koloratur projde bez sebemenší- 2005); 1. prosince to byla už 141. repríza této inscenace, jejíž ho zaváhání, ale navíc s takovou lehkostí, že se – když už je premiéra se uskutečnila 20. 11. 1976 v režii, na scéně a v kos- „po všem“ – ptáte, co je vlastně na té árii těžkého? I nejkr- týmech Filippa Sanjusta a v hudebním nastudování Karla kolomnější kaskády koloratur podává Edita Gruberová jaksi Böhma. V obsazení byli tehdy Edita Gruberová, Agnes Balt- mimochodem, jakoby šlo o opakování nějakého technické- sa, James King a Walter Berry a premiéra měla obrovský ho cvičení Niccolo Vacchaie, nonšalantně si pudruje obličej divácký úspěch. Pro českého diváka se asi jednou z nejpozo- nebo se dokonce směje (!)… Tím vším, i výbuchy perlivého ruhodnějších událostí jeho „operního“ života stalo hostová- smíchu či vzlyky dojetí dotváří tuto vokálně virtuózní scénu ní Státní opery z Vídně se dvěma představeními Ariadny na do svrchovaného dramatického výkonu. Naxu 25. a 27. 4. 1979 pod taktovkou Karla Böhma v tehdej- ším Smetanově divadle. Kompletní vídeňský soubor zavítal Vídeňská státní opera, Richard Strauss: Ariadna na Naxu. do Prahy poprvé od dob Nového německého divadla. Dlou- Dirigent: Friedrich Haider, režie, scéna a kostýmy: Filippo hou dobu bylo nejisté vystoupení slovenské pěvkyně Edity Sanjust. Recenzováno představení 22. 11. 2005 • Gruberové, která z Československa emigrovala. Její účast byla ale podmínkou hostování z vídeňské strany – a pocho- pitelně se taková informace rychle rozšířila v českých hudeb- ních kruzích. Není divu, že publikum připravilo fenomenál- ní pěvkyni bouřlivé ovace – ostatně je mezi námi ještě celá řada pamětníků těchto dvou výjimečných večerů. Když jsem 22. 11. jela do Vídně, snažila jsem se vybavit, co všechno si z tehdejšího hostování pamatuji – kromě koloratur Edity Gruberové samozřejmě, protože na ně se opravdu zapomenout nedá – a matně se mi vybavovala scéna, respektive to, jak mě tehdy okouzlila. Kupodivu velmi funkční a ele- gantní mi připadala i dnes, i když by ji asi leckdo z českých Edita Gruberová (Zerbinetta) kritiků označil za petriﬁ kovaný relikt. V prologu se chystá v paláci nejbohatšího vídeňského měšťana domácí předsta- vení nové opery seria s názvem Ariadna na Naxu od mladé- ho skladatele. Prostorové řešení nabízí jakýsi optický průřez tímto divadelem na divadle: zatímco děj prologu se odehrá- vá vpředu (skutečného) jeviště, za ním je postavené jevišťát- ko, kde se má připravovaný kus procvičovat, a zcela vzadu pak čeká lóže pro honoraci. Vše jasně členěné, s několika málo rekvizitami a schodištěm vlevo dává dostatek možnos- tí k rozehrání onoho zmatku, který propukne, když hofmis- tr oznámí, že se Ariadna bude dávat současně s hrou tlupy komediantů Nevěrná Zerbinetta se svými čtyrmi milovníky. Skvěle jsou rozehrány všechny postavy v čele se Skladate- lem, který se na první pohled zamiluje do Zerbinetty a zapo- mene na autorské problémy, skvostá je (mluvená) ﬁ gurka hofmistra v podání Waldemara Kmentta. Cornelia Salje má prologu jako Skladatel dominovat; daří se jí to po strán- ce přirozeného hereckého vyjádření kalhotkové role, ne už tak pěvecky. Její úzký málo barevný soprán je poznamenán přílišným vibratem, výšky postrádaly jistotu, v orchestrál-

ním předivu hlas zanikal. Druhý díl opery, vlastní Ariadna na Naxu, se odehrává na scéně ve styl secesní antiky: s postranními pseudobarokní- mi sloupy se dvěma balkóny, na nichž se odehrávají někte- ré vsuvky buﬀ onády, uprostřed je krátké schodiště s názna- kem průrvy do jeskyně, která se v závěru rozevře do blankyt- ného horizontu. Okouzlil zvukový soulad tří nymf (Najade – Olesya Golovneva, Dryade – Michaela Selinger a Echo – Bori Keszei), matný dojem zanechal Wolfgang Schmidt v roli Baccha, výtečnou Ariadnou byla Adrianne Pieczonka, jejíž tmavý soprán velkého rozpětí a šíře, vzrušující a váš- nivě neklidný, spolu s gestickým vyjádřením sošného žalu dal vyniknout sugestivní podobě Ariadny stejně antické jako

současné. Nicméně představení korunovala Edita Grube- foto © Wiener Staatsoper GmbH, Axel Zeininger rová. 46 zprávy ze zahraničí

divadlo osobnosti Americká sopranistka Renée Fleming ob- držela francouzský řád Čestné legie. Řád udělil pěvkyni 11. 11. v éâtre des Champs- Poprask v opeře. Druhá největší britská Peter Dvorský je od ledna 2006 novým šé- Elysées po jejím recitálu francouzský ministr operní scéna, English National Opera, se fem košické opery. Ve funkci nahradil Karo- kultury Renaud Donnedieu de Vabres za pří- ocitla v krizi poté, co neočekávaně rezigno- la Kevického. Vedení opery si od populární- tomnosti skladatelů Pierra Bouleze a Henri- val ředitel Seán Doran. Kontroverzní Ir byl ho slovenského tenoristy, který vystupoval ho Dutilleuxe a bývalého ministra zahraničí v březnu 2003 vybrán jako nástupce Nicho- na nejprestižnějších operních scénách světa Rolanda Dumase. Čestná legie, kterou založil lase Paynea. V operním světě byl praktic- včetně newyorské Metropolitní opery, londýn- císař Napoleon Bonaparte v roce 1802, je nej- ky neznámý, do té doby vedl Belfast Festi- ské Covent Garden, milánské La Scaly, Vídeň- vyšším francouzským vyznamenáním. val (1996–98) a Perth International Arts ské státní opery či veronské Arény ad., slibu- Festival v Austrálii (2000–2003); mnoho li- je zvýšení zájmu veřejnosti o operní předsta- Maďarský skladatel György Kurtág se stal dí v době jeho převzetí druhé největší funk- vení. Peter Dvorský chce v čele opery využít 1. 12. 2005 nositelem Grawemeyerovy ceny. ce v britském operním světě považovaly tyto své dosavadní zkušenosti a kontakty s umělci Uděluje ji ve výši 200 000 dolarů University of jeho zkušenosti za neadekvátní k vedení tak z celého světa. Zároveň nevyloučil, že si v ope- Louisville, Kentucky. Kurtág ji získal za sklad- velkého operního domu, který dostává každo- ře sám zazpívá. ročně 16,5 miliónů liber od daňových poplat- bu nazvanou „…concertante…“ pro housle, violu a orchestr. Skladbu premiérovali v září níků. Doran se navíc stal jak výkonným, tak Valery Gergiev a Led Zeppelin obdrželi švéd- 2003 Hiromi Kikuchi (housle), Ken Hakii (vio- i uměleckým ředitelem, odpovědným za eko- skou cenu Polar Music Prize 2006. Cenu (dva- la) a Dánský rozhlasový orchestr pod taktov- nomiku i umělecký provoz. Řada návštěvníků krát 123 180 dolarů) uděluje Královská švéd- kou Michaela Schonwandta. Kurtág se naro- rozhodně odsoudila jeho dramaturgické plá- ská akademie hudby. Cena je pravidelně roz- dil ve městě Lugos, Rumunsko v roce 1926 ny, zahrnující mj. například kontroverzní ope- dělována mezi představitele popmusic a kla- maďarským rodičům. Studoval na Budapeš- ru Geralda Barryho o lesbické rozkoši e Bit- sické hudby. V minulosti se jejími nositeli stali ťské akademii hudby a v roce 1950 odešel do ter Tears of Petra von Kant podle kultovního Paul McCartney, Isaac Stern, Bruce Spring- Paříže, kde se jeho učiteli stali Olivier Mes- fi lmu německého režiséra Rainera Wernera steen, Pierre Boulez, Quincy Jones ad. Sku- siaen a Darius Milhaud. Po návratu do Buda- Fassbindera z roku 1972 (světová premiéra pina Led Zeppelin je nazývána „jednou z vel- pešti působil jako profesor na Akademii hud- 16. 9. 2005), zřídka kdy uváděné opery jako kých průkopníků rocku“; v roce 1968 ji založili by (1968–1986). Od 90. let pracuje často např. Sir John in Love od Ralpha Vaughana John Bonham, Jimmy Page, John Paul Jones v zahraničí, byl rezidenčním skladatelem Ber- Williamse podle Shakespaerovy hry Vese- a Robert Plant, skupina se rozešla v roce 1980 línské i Vídeňské fi lharmonie. Grawemeye- lé paničky windsorské (premiéra 2. 3. 2004) po Bonhamově smrti, ale její hudba zůstala rovu cenu získal v roce 1986 jiný významný nebo populární muzikál Leonarda Bernstei- populární po celém světě dodnes. Ruský diri- maďarský skladatel György Ligeti, dalšími na On the Town (premiéra 5. 3. 2005 v režii gent Valery Gergiev je uměleckým a generál- nositeli jsou John Adams, omas Ades, Har- Jude Kelly), od něhož si Doran sliboval přiláká- ním ředitelem petrohradského Mariinského rison Birtwistle, Kaija Saariaho, Pierre Bou- ní mladého publika. Což se mu splnilo, zájem divadla. Zároveň je šéfdirigentem Rotterdam lez, Toru Takemitsu, Tan Dun, Aaron Jay Ker- publika překonal veškeré dosavadní kasovní Philharmonic Orchestra a hlavním hostují- nis a Krzysztof Penderecki. Cenu za rok 2004 rekordy, návštěvnost dosáhla 95% a místo cím dirigentem newyorské Metropolitní ope- obdržel americký skladatel George Tsontakis. obvyklých 10–12 představení se jich usku- ry. Od ledna 2007 bude šéfdirigentem Lon- * Cenu založil H. Charles Grawemeyer, průmy- tečnilo 17. Operní příznivci ovšem kritizovali don Symphony Orchestra. Cenu založil v roce slník a investor. První cena v oblasti kompozi- nasazení muzikálu v operním domě. Na dru- 1989 Stig Anderson, manažer švédské skupi- ce byla udělena v roce 1985. hé straně je Doran nadchl skvělou inscenací ny ABBA. Slavnostní předání se uskuteční 22. Pucciniho opery Madama Butterfl y, kterou 5. 2006 ve Stockholmu a cenu osobně předá nastudoval oscarový fi lmový režisér Anthony švédský král Carl XVI. Gustaf. Minghella. Ve fi nanční krizi byla ENO již přede různé dvěma lety, kdy bankrotu zamezil Arts Coun- Skladatel Andrew Lloyd Webber se stane cil poskytnutím 10 milionů liber. Koncem lis- jediným vlastníkem řetězce londýnských his- Opera News, časopis vydávaný Metropoli- topadu napětí, které se během tříletého Dora- torických divadel. Lloyd Webber (57) zakou- tan Opera Guild, oznámil 25. 11. 2005 nosi- nova období stále stupňovalo, skončilo 29. pil 5. 11. 2005 za nespecifi kovanou sumu tele cen za rok 2005. Jsou mezi nimi dirigent 11. náhlou ředitelovou rezignací. Vedení ope- sedm divadel – mj. Palladium, Gielgud ea- James Conlon (hudební ředitel Ravinia Festi- ry převzali Loretta Tomasi ve funkci výkon- tre a eatre Royal, Drury Lane. Autor veleú- val a designovaný hudební ředitel Los Angeles né ředitelky a John Berry, který dosud zastá- spěšných muzikálů Kočky, Fantom opery ad. Opera); tenorista a dirigent Plácido Domingo val pozici šéfdramaturga, se stal uměleckým se stane rovněž spolumajitelem Adelphi e- (generální ředitel Washington National Ope- ředitelem. atre. ra a Los Angeles Opera); sopranistka Régine Crespin a mezzosopranistky Susan Graham Smlouvu s Velkým divadlem v Moskvě zru- Sir Charles Mackerras byl 22. 11. 2005 a Dolora Zajick. „Naše letošní ceny měli trojí šil koncem listopadu 2005 dirigent Mstislav vyznamenán Medailí královny Alžběty. Tato účel“, řekl F. Paul Driscoll, šéfredaktor Opera Rostropovič, který zde měl řídit v prosin- Queen‘s Medal byla udělena vůbec poprvé a je News. „První byl vzdát úctu těmto vynikajícím ci 2005 premiéru Proko evovy opery Vojna určena všem umělcům, kteří významným způ- umělcům, druhým oslavit v roce 2005 sedm- a mír. Podle sdělení v tisku Rostropovič uvedl sobem ovlivnili britský hudební život. Sir Char- desáté výročí založení Metropolitan Opera jako důvod nedostatečný počet zkoušek, nic- les, který se do Londýna přestěhoval ze Syd- Guild a časopisu Opera News a třetím pod- méně všeobecně bylo známo, že byl s vede- ney v roce 1947, je právě takovou osobnos- pořit mezi širokou veřejností význam operní- ním Bolšovo teatra v ostrém konfl iktu a že tí. Za své téměř šedesátileté kariéry zastával ho umění“. Právě s tímto cílem byl Metropoli- si stěžoval na nepřipravenost jak sólistů, tak prestižní místa, mj. byl dirigentem BBC Con- tan Opera Guild ustanoven. orchestru. Datum premiéry bylo odloženo, cert Orchestra, hudebním ředitelem Anglické ředitel divadla Anatoly Iksanov v televizi pro- i Velšské národní opery a hlavním hostujícím Osmdesátistránkový rukopis Velké fugy hlásil, že nicméně doufá v další spolupráci dirigentem Royal Philharmonic Orchestra. B Dur, kterou Ludwig van Beethoven složil s Rostropovičem, kterého označil za svého Nemenší úsilí věnoval i řízení těles, hrajících v roce 1826 krátce před svou smrtí, byl pro- přítele. na autentické dobové nástroje. dán v aukci za téměř 2,3 miliónů dolarů ano- nymnímu kupci po telefonu v aukci Sotheby v Londýně 1. 12. 2005. Rukopis, který obsahuje řadu skladatelových poznámek a oprav, zprávy ze zahraničí 47 byl objeven v Pensylvánii v knihovně Palmer Jiří Bělohlávek zahájil v Teatre Colón v Bue- Dirigent Leoš Svárovský se vrátil z úspěš- eological Seminary v červenci 2005. Napo- nos Aires koncertem UBS Verbier Festival ného zájezdu v Japonsku. 25. a 26. listopa- sledy byl spatřen v roce 1890, kdy byl prodán Orchestra se sólistou, klavíristou Langem du zde dirigoval na dvou koncertech se Sen- v aukci v Berlíně. Od té doby byl považován za Langem 21. 11. 2005 opět provoz divadla dai Philharmonic Orchestra. Představil se nezvěstný. Rukopis je napsán hnědým a čer- po měsíční stávce pracovníků. Odborová v dílech českých klasiků (Smetana: Scherzo ným inkoustem a obsahuje pozdější sklada- rada přislíbila, že další stávka nehrozí, pro- z Triumfální symfonie, Dvořák: Othello, V pří- telovy poznámky červenou tužkou a perem. tože nadále probíhají jednání o platech a pra- rodě a Symfonie č. 9). Velký úspěch obou těch- Jeff rey Kallberg, muzikolog z University of covních podmínkách. to koncertů znamená pro Leoše Svárovské- Pennsylvania, který ověřil pravost autografu, ho další pozvání na příští sezonu na koncerty prohlásil, že se jedná o výjimečný objev. „Je Harfi stka Kateřina Englichová vystoupi- do Kanazawy a Tokya. Tyto aktivity zajišťuje to skladba, která o velkou řadu let předběhla la na dvou koncertech (25. a 26. 11. 2005) prestižní agentura Concert Service, která rov- svou dobu,“ prohlásil. „Zdá se, jakoby ji napsal v japonské Gunmě. Spolu s českým fl étnistou něž organizuje japonské koncerty Slovenské skladatel z disonantního 20. století.“ Velká Pavlem Foltýnem, který v Japonsku dlouho- fi lharmonie. V prosinci Leoš Svárovský hos- fuga je jednou z mála Beethovenových skla- době působí, přednesli pod taktovkou Mar- toval na tradičních předvánočních koncer- deb pro čtyřruční klavír a původně byla pub- tina Turnovského Mozartův Dvojkoncert pro tech v Norimberku (16., 17., a 18. 12.), kde likována jako fi nále jeho Smyčcového kvar- fl étnu, harfu a orchestr a Ravelovu Introdukci zazněla v podání Norimberských symfoniků tetu B dur, op. 130. Kvartet, jeden z děl psa- a Allegro. mj. i Mozartova Pražská symfonie. ných na objednávku knížete Golicina z Petro- hradu, byl poprvé hrán v roce 1826. Interpre- Violoncellista Martin Bzirský (1979) zís- JAMES KING ti tehdy shledali dílo příliš těžké a požádali kal na mezinárodní soutěži Premio Valentino 22. 5. 1925 – 20. 11. 2005 Beethovena o snadnější fi nále; proto se skla- Bucchi 3. cenu. 28. ročník soutěže se konal datel rozhodl vydat Velkou fugu separátně. Ve v Římě ve dnech 6.–22. 11. 2005. Soutěž má Slavný americký tenorista James King, zmíněném pennsylvánském semináři byly již tři kola a je zaměřena výhradně na hudbu 20. který dominoval největším operním scé- v roce 1990 objeveny rukopisy jiných velkých a 21. století. Každý rok se střídají jednotlivé nám v 60. a 70. letech, zemřel ve věku 80 skladatelů (mj. Mozart, Haydn a R. Strauss). kategorie hudebních nástrojů, letošní ročník let v Naples na Floridě na infarkt. Narodil Dosud rekordní cena za Beethovenův rukopis byl věnován smyčcovým nástrojům (housle, se v Dodge City na Floridě, studoval na v aukci Sotheby – 4,3 milionů dolarů – padla viola, violoncello, kontrabas). Louisiana State University a na Kansas v květnu 2003 za jeho Devátou symfonii. City University. Původně byl barytonis- Kapela ČankiŠou, významný představitel tou, koncem 50. let přešel na tenorový česká hudba české worldmusic, se jako první kapela z Čes- obor. Debutoval jako Don José v Bizeto- ké republiky zúčastnila jednoho z největších vě Carmen s Marylin Horne v titulní roli v zahraničí asijských festivalů v pákistánském Lahore. v San Francisco Opera. V letech 1962– World Performing and Visual Arts festival, 65 byl sólistou Německé opery v Berlí- který pořádal Rafi Peer eatre Workshop, ně. V Salcburku debutoval v roce 1962, Česká fi lharmonie absolvovala své již 19. tur- se konal již po dvacáté. Festival (19.–28.11. ve Vídeňské státní opeře o rok pozdě- né po Japonsku (7.–25. 11. 2005). Dramatur- 2005) zahrnul hudbu mnoha žánrů, divadlo, ji, v roce 1965 se poprvé představil na gie koncertů se orientovala na ruský (Glinka, fi lm, tanec a loutky. Letošního ročníku se festivalu v Bayreuthu. Nejvíce se prosla- Proko ev, Čajkovskij, Stravinskij) a český pro- zúčastnili umělci z řady zemí (Norsko, Slo- vil jako interpret německého operního gram. Díla ruských skladatelů s orchestrem vinsko, Kanada, USA, Indie, Francie, Srbsko, repertoáru, zejména R. Wagnera a R. nastudoval dirigent Charles Dutoit, skladby Německo, Španělsko, Velká Británie, Čína, Strausse. Pod taktovkou legendárního českých autorů řídil šéfdirigent České fi lhar- USA, Turecko ad.). Koncerty Čankišou v rám- dirigenta Karla Böhma zpíval na festivalu monie Zdeněk Mácal. Úspěšnou tečkou za ci Worldmusic, Folk and Jazz night vzbudi- v Salcburku Beethovenova Fidelia, Císa- japonským turné byly dva koncerty na Tchaj- ly velký ohlas mezi veřejností i festivalovými ře ve Straussově opeře Žena bez stínu wanu v National Concert Hall v Tchaj-peji, kde účastníky. Kapela si tak vysloužila pozvání a Baccha v Ariadně na Naxu a s Böhmem ČF se Zdeňkem Mácalem a sólistou Marti- na ofi ciální prezentaci festivalu pro preziden- spolupracoval i na několika nahrávkách. nem Kasíkem uvedli převážně český reperto- ta Pervaiz Mushrafa (27. 11.). Čankišou na Jeden ze svých největších triumfů sklidil ár (na 1. koncertě Smetanovy tři symfonické přání ředitele festivalu Saadaana Peerzady v roce 1968 jako Siegmund ve Wagne- básně Vyšehrad, Vltavu, Šárku a Dvořákovu vytvořili pro tuto příležitost spolu se slavným rově Valkýře v londýnské Covent Garden Novosvětskou a na 2. koncertě Beethoveno- pákistánským zpěvákem jménem Sain Zaho- pod taktovkou Georga Soltiho. V newyor- vu předehru Egmont, Dvořákův Klavírní kon- or hudební fúzi. Sain Zahoor byl nominován na ské Metropolitní opeře vystoupil ve 113 cert g moll a Sedmou symfonii). Oba koncerty BBC Worldmusic. * Brněnská kapela Čankišou představeních během 30 let; debutoval završily turné, které zahrnulo celkem 15 kon- (Karel Heřman – zpěv, Zdeněk Kluka – zpěv, zde v roce 1966 jako Florestan a s MET certů. Ředitel České fi lharmonie, prof. Vác- bicí, perkuse, David Synák – didjeridoo, fl ét- se rozloučil jako Aegisth ve Straussově lav Riedlbauch řekl: „Ačkoliv Česká fi lharmo- ny, altsaxofon, Martin Krajíček – mandolína, Elektře. Účinkoval i ve čtyřech němec- nie přilétá na japonská turné častěji, než bylo Jan Kluka – djembe, bicí, René Senko – tenor- kých fi lmových verzích oper a podílel se doposud obvyklé, v poslední době dokonce saxofon, Roman Mrázek – baskytara) vznikla na řadě rozhlasových a televizních oper- každý rok, intenzivní zájem japonského publi- v roce 1999. Muzikanti místo bigbeatu, kte- ních nahrávkách. V letech 1984–2002 ka trvá. A co mě na letošním turné mile a nej- rý do té doby hráli v nejrůznějších formacích, vyučoval na Indiana University. Praha více překvapilo, bylo skvělé přijetí Janáčko- zvolili etno, world music. Tu pojali svým vlast- měla vzácnou příležitost poznat tohoto vy Glagolské mše, ačkoliv ta je pro japonské ním osobitým stylem. Oprášili legendu dávné- výjimečného pěvce jako Dona Josého, publikum novinkou. Všichni víme, jak obe- ho lidu Čanki, který žil na malém území mezi když vystoupil s Jelenou Obrazcovovou zřetně Japonci přistupují k repertoáru, který dnešním Tureckem a Sýrií, naučili se jejich v titulní roli v rámci pražskojarního před- jim dosud není důvěrně znám. Doufám, že se jazyk a posbírali hudební nástroje z různých stavení ve Smetanově divadle (dnes Stát- nám v Japonsku v budoucnu podaří podobně koutů světa – didjeridoo, djembe, yabbara, ní opeře Praha) 26. 5. 1979; představení intenzívně začít prosazovat z dalších českých fl étny, perkuse, saxofony, mandolína, basa, zaznamenala Česká televize. tvůrců alespoň Josefa Suka a Bohuslava Mar- bicí. Ovlivněni několika etniky – arabským, tinů. Koncerty na Tchaj-wanu pak už byly teč- africkým, balkánským – a rockovou minulostí kou, o které sní každý umělec.“ tak vytvořili vlastně nový žánr: etnobigbeato- Zpracovala Jitka Slavíková vou dechovku. 48 studie, komentáře Zlatá éra české opery i. Úvodní zamyšlení Josef Herman

Po průzkumu českých operních divadel, kterému jsme se věnovali v minulém ročníku, jsme chtěli vhodně navázat další sérií dvanácti tematicky vymezených článků. A zdálo se jednoznačné, že po institucích bychom se měli věnovat foto archív konkrétním lidem. Jenže čím začít dřív? Pěvci? Režiséry? Skladateli? Dirigenty? Profesí je u opery hodně a každá by si zasloužila větší pozornost, nežli jí v psaní o divadle běž- ně věnujeme. Ty tam jsou obsáhlé analýzy pěveckých krea- cí, obsáhlé popisy inscenací, jemné úvahy o interpretačních fi nesách té které partitury, toho kterého skladatele, jaké lze dohledat na stránkách Hudebních rozhledů před desetiletí- mi. Všechno nějak zhrublo, zjednodušilo se, vše nás míjí bez patřičné pozornosti, bez dostatku času zamyslet se nad pod- statným a mávnutím ruky přejít nepodstatné. A téma bylo na světě – dejme nejprve slovo těm, kteří operu dělali v minulosti, bez ohledu na to, zda stáli na rampě a zpívali, zda hráli v orchestru, dirigovali, režírovali. Dejme opakovaně slovo těm, které ředitel Národního divadla Dani- el Dvořák zve na premiéry, vyvolává je a nechá na nich spo- činout hledáček refl ektoru, čímž jim na prchavý okamžik dá znovu pocítit chvilku omamného potlesku, na který byli právem zvyklí. Díky mu za to, jenže zkusme chtít po emerit- ních operních umělcích víc – ptejme se jich, jak oni vytvářeli Bohuslav Martinů: Julietta, Národní divadlo, Praha 1963 operní divadlo, jak uvažovali o rolích, o partiturách, o dramaturgii. A nerozlišujme v tomto případě profese, dozvědět se zajímavé věci můžeme od kohokoli z nich. Je také zřejmé, že do pouhých jedenácti pokračování Proto tento cyklus hodláme věnovat emeritním tuzemským nemůžeme zahrnout všechny, o jejichž slovo bychom stá- operním umělcům, které chceme jednak představit těm, kte- li. Budeme se především řídit požadavkem přinášet pod- ří jejich éru nezažili a ani zprostředkovaně se o ní nedozvě- statné názory podstatných lidí, a budeme přitom omezeni děli, jednak těm, kteří se i dnes mohou od nich nechat lec- i objektivními možnostmi, včetně toho, že ne každý bude čím poučit. Vycházím ze zkušenosti těch vzácných chvilek, chtít odpovídat, nebo že ne každý bude mít co nového říci. kdy, zpravidla na nějakých cestách, které s některými z nich Ne každý na nás bude mít čas. Proto se nedomníváme, že by občas podnikám a jsem za to osudu velmi vděčný, jim mohu tohle dozvídání se mělo být omezeno jenom na zbývajících naslouchat, dozvídat se a poznávat je i zblízka jako zajíma- jedenáct čísel tohoto ročníku Hudebních rozhledů, bude-li vé osobnosti. Mimochodem – utvrzuje mne to v názoru, že vůle, můžeme cyklus prodloužit či můžeme uvažovat o jiných z každé role i na tom největším jevišti poznáte, kdo je jaký způsobech publikace. Ono „my“ znamená několik autorů člověk. Sebelepší technika to osobní v nich nemůže zastřít. soustředěných kolem katedry divadelní vědy FF UK, Hudeb- Nejde o to dát jim bezvýhradně za pravdu, ani je jen shovíva- ních rozhledů a Divadelních novin. Pokud by se někdo chtěl vě vyslechnout, ale jde o porovnání jejich zkušeností s naši- opravdu vážně přidat, bude vítán. mi, neboť čím více člověk ví, tím lépe se může orientovat ve Nuže, co zbývá nežli pokusit se formulovat ono „zlaté“ oper- složitých uměleckých otázkách. Nebo jinak řečeno – další ní období a tím vymezit základní prostor, v němž se v násle- patra jakékoli stavby lze stavět dobře jen tehdy, když zná- dujících pokračováních budeme pohybovat? me patra už postavená a hlavně pak známe-li základy celé Přízvisko „zlaté“ je třeba samozřejmě vnímat jako hodnotí- stavby. cí – je to uznání jasného, ve společnosti tehdy rezonujícího Nedávno jsem vedl už úspěšně obhájenou diplomovou práci a společností uznávaného operního divadla. Tehdy nebylo Beno Blachuta nejmladšího, toho jména už třetího, a velmi operní divadlo a lidé kolem něho přítěží kulturních rubrik těžko jsme společně řešili obecnou charakteristiku tzv. zla- deníků a týdeníků, jako je tomu dnes, kdy nejvíc prostoru té éry Národního divadla, či zlaté éry české opery, za kterou okupují efemerity typu Vyvolených a Big Brotherů, kdy se bývá zhruba považována doba mezi 40. až 60. lety minulého televizní Zprávy z kultury věnují kdejakému bulvárnímu či století, s jistými opět zhruba vymezeno deseti či patnáctile- akčnímu fi lmu, ale nikoli opeře. Není sice třeba zoufat, divá- tými přesahy na obou koncích onoho období. Tedy období, ci i do operních divadel stále chodí a zdá se, že v tom nemíní které nás v tomto cyklu bude zajímat především. Muzikolo- hned tak přestat, sotva to však samo o sobě bude mít vliv na gové a dnes již i teatrologové dluží vysvětlení alespoň toho vylepšení prestiže opery v postsocialistických společenských základního, a pakliže se o jen výčet toho nejpodstatnějšího poměrech, neboť i oni patří k jen „menšinové“ kultuře. pro potřeby předkládaného cyklu záhy pokusím, co jiného Ona zlatá éra se dá především defi novat způsobem, jakým mi zbývá, považujte to nanejvýš za úvod k diskusi, která nás se stavěla operní inscenace, názorem na hudební i pěvec- na toto téma teprve čeká. Píšu to proto, aby bylo zřejmé, že kou interpretaci, dramaturgickými tendencemi, provozními s emeritními umělci nehodláme vést společenské řeči, tako- podmínkami. To bude hlavní prostor našich dotazů. vé, jaké se většinou čtou ve společenských magazínech, či Prakticky všech oslovených se hodláme ptát na způsob, jakým lépe řečeno četly by se, kdyby o těchto významných umělcích se tehdy operní inscenace zkoušela, od klavírních korepetic podobné tiskoviny psaly a možná vůbec věděly. a projektu inscenace, nad nímž se dohadoval režisér s dirigentem, přes zkoušky na zkušebně, orchestrálky, až do gene- studie, komentáře 49 rálek. Patří to k otázkám právem nejdiskutovanějším, a to straně především k českým operám, neboť stále ještě platí nejen při pohledu do zákulisí provozu současných operních mnohé z interpretačních zásad, které vůči české opeře defi - domů, ale i při pohledu z hlediště, z něhož jsou až příliš čas- novala právě tato generace, ale také k repertoáru řekněme to patrné nedodělky či nesrovnalosti svědčící o nedostateč- neobvyklému, například k novátorské dramaturgii brněn- né přípravě inscenace. Budeme se ptát na způsob výstavby ské opery v 90. letech. Hodně si v tomto ohledu slibuji třeba rolí, na to, jak se tehdy docilovalo vesměs precizní výslovnos- od Evy Zikmundové. ti a vesměs dokonalého psychologického postižení postav. Doufám také, že dokážeme postihnout výhody a nevýhody Budeme se ptát na to, jak zařídit, aby zpěvák nejen vyluzo- tehdejšího pojetí operních souborů na rozdíl od dnešního val krásné tóny, ale aby do nuancí chápal smysl zpívaného. systému volných angažmá a hostování. Možná by k tomu Zvláště rád bych to slyšel třeba od Václava Zítka, Antonie mohli nejvíce říci ti, kteří se k vedení souboru přímo nebo Denygrové a dalších, kteří dnes učí mladé adepty zpěvu, ale zprostředkovaně dostali, třeba režisér Miloslav Nekvasil či také od – po mém soudu – nejlepší Rusalky všech dob Milady pěvkyně Eva Randová. A další, samozřejmě. Patří k tomu Šubrtové. Budeme se ptát, jakou roli v tom měli velcí diri- i vedení operního sboru, o němž bychom si rádi povídali tře- genti této doby, Václav Talich, Zdeněk Chalabala, Jaroslav ba s Vladivojem Jankovským. Krombholc, Bohumil Gregor, František Jílek a další. Mohli Řadu let byl český operní prostor uzavřen před zejména by k tomu myslím hodně říct i Richard Novák, Jan Hlavsa, západním světem, což se podle mého mínění někdy od polo- Naděžda Kniplová a samozřejmě mnohé a mnozí další. viny 70. let zle vymstilo. Myslím, že pamětníci potvrdí, že Budeme vděčni také za vzpomínky na ještě starší genera- situace sice nebyla zoufalá, že ona železná opona nebyla stá- ci zejména pěvců, kterou nám ještě mohou dnešní operní le stažena až tak hermeticky, jak dnes zejména mladí soudí, senioři přiblížit, generaci Marie Podvalové, Marty Krásové, nicméně nás bude zajímat, jak ti, kteří se přece jen uplat- Márie Tauberové, Zdeňka Otavy, Beno Blachuta a dalších. nili dlouhodoběji ve světě, budou srovnávat zdejší a tamější Je zřejmé, že se při tom nevyhneme otázkám poetiky oper- poměry. Rád bych se právě na to zeptal Karla Petra, Antoní- ního divadla, otázkám na dobové pojetí scény a kostýmů na Švorce, Evy Randové, Gabriely Beňačkové a dalších. a zejména samozřejmě režie, a není třeba se vždycky shod- Snad je tedy zřejmé, o co v novém cyklu půjde. Už méně nout v estetickém soudu či programu, přece jen jejich před- zřejmé je, nakolik se tyto plány podaří splnit. Prosím proto stava ideálního operního divadla se od té dnešní asi bude všechny, kteří mohou a chtějí něco říci, o vstřícnost k celé- lišit, a bylo by velmi podivné, kdyby tomu tak nebylo. Dou- mu projektu. Oslovíme prakticky všechny, nikoli jen namát- fám, že například od Libuše Domanínské či dirigenta Jose- kou jmenované osobnosti, jakkoli je zřejmé, že v oněch jede- fa Kuchinky a dalších se dozvíme leccos o tom, jak praco- nácti pokračováních se může dostat jen na některé. Pro val režisér Bohumil Hrdlička, ale třeba také Václav Kašlík, ostatní se jistě najde jiná možnost publikace. Doufám, že to Miloš Wasserbauer či ještě Ferdinand Pujman. Bude nás naše komentované vzpomínání na profesi jednou vydá na také zajímat vztah této generace k dramaturgii, na jedné dobrou knížku. •

STÁTNÍ OPERA PRAHA WILSONOVA 4, PRAHA 1 tel.: +420/224 227 266 e-mail: [email protected] vyhla‰uje soutûÏ na inscenaãní koncepci opery www.opera.cz Georga Friedricha Händela ALCINA. Pfiípadná realizace návrhu, kter˘ na základû v˘bûru odborné komise urãí vedení Státní opery Praha, je plánována na sezonu 2008/2009. SoutûÏ je urãena mlad˘m reÏisérÛm bez omezení státní pfiíslu‰nosti, jejichÏ vûk v dobû uzávûrky soutûÏe nepfiesáhne 40 let (omezení se net˘ká dal‰ích ãlenÛ inscenaãního t˘mu). Je moÏné zadat jeden nebo více komplexních projektÛ inscenace, které musí obsahovat: 1. Písemné zdÛvodnûní reÏisérovy koncepce 2. Makety scén 3. Nákresy kost˘mních návrhÛ 4. Pfiípadné dal‰í doplÀující materiály 5. Struãné profesní Ïivotopisy v‰ech ãlenÛ inscenaãního t˘mu Podklady (plány jevi‰tû apod.) jsou k dispozici na www.opera.cz, oddíl SluÏby – Technické informace. Úãast v soutûÏi není podmínûna absolvováním pfiíslu‰ného odborného studia. Termín odevzdání návrhÛ: 30. 4. 2006 na dramaturgii Státní opery Praha, PhDr. Jitka Slavíková, a to po pfiedchozí domluvû. Návrhy posoudí ve dvou kolech odborná porota, kterou jmenuje fieditel Státní opery Praha Mgr. Jaroslav Vocelka. Porota rozhodne v prvním kole o postupu do druhého kola, které probûhne formou ústní obhajoby návrhÛ. Následnû porota mÛÏe doporuãit fiediteli SOP jeden nebo více návrhÛ k realizaci. Státní opera Praha nehradí úãastníkÛm Ïádné v˘lohy spojené s podáním návrhu. ÚãastníkÛm druhého kola uhradí Státní opera Praha ubytování. BliÏ‰í informace podá: PhDr. Jitka Slavíková, dramaturgie Státní opery Praha, Legerova 75, 120 00 Praha 2. Tel.: 296 117 388, e-mail: [email protected] 50 studie, komentáře co snad nevíte o starší české hudbě i. máme vůbec dějiny české hudby? Jaromír Černý

Tuto stránku chtějí Hudební rozhledy věnovat rozmanitým úvahám o starší hudbě v českých zemích. Zajisté by toho nebylo třeba, kdybyste, vážení čtenáři, měli po ruce moder- ní souhrnné Dějiny české hudby, které by byly shrnutím rozsáhlých výzkumů mnoha generací muzikologů – kritic- kých vydání hudby, vědeckých monografi í a dílčích studií. Bohužel – taková syntéza, jež by mohla být považována za současný pohled na naše hudební dějiny, dosud neexistuje. Ovšem ani syntézy starší nevzbuzují nadšení nebo alespoň Zdeněk Nejedlý: Zpěv předhusitský, 1904 pocity úcty a uznání, jež by samozřejmě připouštěly jako zákonité, že mnohá fakta a mnohé interpretace byly mezi- Je tu tedy zřejmý paradox: nejprve přišla „syntéza“ a teprve tím překonány vývojem poznání. Jejich slabiny jsou zvláště později výzkum a analýza. Jinými slovy: náš „syntetik“ nebá- nápadné právě v partiích o hudbě starší a nejstarší, na které dá, ale kompiluje: Nejedlý neměl českého muzikologa, které- se tu chceme zaměřit. Několika si z tohoto hlediska všimne- ho by využil, další syntetikové už měli – Nejedlého (a postup- me. (Připojené „obrázky“ jsou ilustrací k problematice písně ně další). Oblasti starší hudby se však syntetikové (např. Hospodine, pomiluj ny.) Borecký 1925, 1928; Branberger 1933, Helfert 1936) vědec- „Podávám zde první dějiny české hudby,“ píše hrdě v před- ky nevěnovali, a proto se často v jejich pracích nekriticky mluvě k nim Zdeněk Nejedlý v roce 1903. V zásadě s ním petrifi kovaly poznatky a interpretace zastaralé, případně ovšem můžeme souhlasit – několik starších Dějin (Nejedlý nehistorické, neadekvátní poměrům ve staré hudbě. připomíná mj. Josefa Srba-Debrnova, 1891) jsou opravdu Laickými komentáři tohoto typu je kupříkladu protkána „pouhá snůška dat a jmen, beze vší historické souvislosti Česká hudba. Od nejstarších dob do počátku 19. století od a jednotící myšlenky“. Jana Racka (1958). Racek promořil starší duchovní hudbu „českou lidovou (nápěvnou) hudební tvořivostí světské povahy“, ať už šlo o přídavky ke gregoriánskému chorálu (tzv. tropy), písně nebo vícehlasé skladby. (Člověk si dnes říká: snad ji v dobrém úmyslu chtěl „zachránit“ před urput- nými marxisty, kteří tehdy ostrakizovali a odstraňovali „opi- um lidstva“!) Na druhé straně autor pyšně přehání: ve 14. století prý vidíme „invasi románské kultury“ – francouzskou i italskou (!) ars novu, ve francouzském slohu skládal arci- biskup Jan z Jenštejna, na univerzitě byla „pěstována sou- stavně hudební věda“ (!) etc. Divnou terminologií se nesou i úvahy o polyfonii – v 15.–16. století jeho heterofonie, diafo- nie a diskantové techniky už nemají co dělat. Cílem těchto řádek ovšem není pomlouvat naše předchůdce, ale připravit si půdu pro jediný závěr: velké historické synté- zy nemůže dnes vytvořit jediná osobnost, ale tým specialis- tů, kteří mají vlastním výzkumem zjednaný vhled do všech mnohotvárných proudů i „zákoutí“ dávných epoch a jejich specifi ckých problémů. Zdeněk Nejedlý: Dějiny české hudby, 1903

V Nejedlého Dějinách se však zračí jiný neblahý rys našich prvých hudebněhistorických syntéz: tak jako Srb-Debrnov, Hostinský (1892 německy, 1900 česky), Batka (1906) či Hudba v českých dějinách, 1983 Borecký (1906) i Nejedlý přebírá materiál z prací obecných a literárních historiků, jež poskytují obvykle jen dílčí poznat- V příštích číslech Hudebních rozhledů zde tedy budou něk- ky o hudebním životě, hudebnících a některých „ostře sle- teré představeny, možná právě od budoucích (spolu)autorů dovaných“ skladbách, zpravidla pouze proslavených písních. budoucích hudebně historiografi ckých souhrnů… • Kritické zvládání specifi cky hudební problematiky – zejmé- na rozboru a kritiky pramenů, hudebních struktur, provo- zovací praxe apod. – těmto „syntézám“ bohužel chybělo. Jen pár let po přípravě Dějin české hudby Nejedlý vydal své Ději- ny předhusitského zpěvu v Čechách (1904), kde se objevuje jiný obraz české středověké hudby a na mnoha místech dokonce odlišný výklad stejných skladeb! (Rondellus Flos fl orum je roku 1903 „skladba čistě francouzského rázu“, kte- rá vyšla „jistě… ze školy“ Machautovy, v roce 1904 to ale není „žádná francouzská skladba“, ale „zrůda – ohyzdné… organum s francouzským pozlátkem“. Nejedlého transkrip- ce do moderní notace je ale přitom zásadně mylná!) Zápis písně „Hospodine, pomiluj ny“ ze 14. století knihy 51

SYMFONICKÝ ORCHESTR HL. M. PRAHY FOK LEDEN 2006

1. 1. 2006 | neděle 22. 1. | neděle Smetanova síň Obecního domu v 19.30 hodin Kostel sv. Šimona a Judy v 19.30 hodin Nám. Republiky 5, Praha 1 Dušní ul., Praha 1 Novoroční koncert Den Eurorádia k výročí W. A. Mozarta

SYMFONICKÝ ORCHESTR PRAŽSKÝ KOMORNÍ ORCHESTR HL. M. PRAHY FOK Umělecký vedoucí: ANTONÍN HRADIL Dirigent: TOMÁŠ NETOPIL Sólistka: Sólisté: KATARÍNA JORDA KRAMOLIŠOVÁ | soprán LIBĚNA SÉQUARDTOVÁ | hoboj VLASTIMIL MAREŠ | klarinet, W. A. Mozart: PETR HERNYCH | lesní roh, Don Giovanni K. 527 – předehra LUMÍR VANĚK | fagot Symfonie č. 38 D dur „Pražská“ K 504 Bella mia fiamma, addio K 528 B. Martinů, W. A. Mozart, M. P. Musorgskij Symfonie č. 41 C dur „Jupiter“ K 551

10.1.2006 | úterý 28. 1. | sobota Kostel sv. Šimona a Judy 19.30 hodin Dvořákova síň Rudolfina v 19.30 hodin Dušní ul., Praha 1 nám Jana Palacha 5, Praha 1

SOCIETAS INCOGNITORUM MATTHIAS KIRSCHNEREIT Komorní soubor Staré hudby Umělecký vedoucí: EDUARD TOMAŠTÍK W. A. Mozart: Fantasie pro klavír c moll K 475 „Neznámé klenoty barokního Mikulova“ Sonáta pro klavír c moll K 457 C. Cocchi, G. B. Alovisi, C. Abbate Sonáta pro klavír C dur K 545 Sonáta pro klavír A dur K 331 Sonáta pro klavír a moll K 31 17. a 18. 1. | úterý a středa Smetanova síň Obecního domu v 19.30 hodin Nám. Republiky 5, Praha 1 31. 1. | úterý Smetanova síň Obecního domu v 19.30 hodin SYMFONICKÝ ORCHESTR Nám. Republiky 5, Praha 1 HL. M. PRAHY FOK Dirigent: YAN PASCAL TORTELIER SYMFONICKÝ ORCHESTR HL. M. PRAHY FOK Sólista: Dirigent: JAKUB HRŮŠA MARKUS SCHIRMER | klavír Sólisté: I. Stravinskij, W. A. Mozart, P. Hindemith JANA LEVICOVÁ | alt PAVLA VYKOPALOVÁ | soprán ANNA HLAVENKOVÁ | soprán 19. 1. | čtvrtek OLDŘIŠKÁ MUSILOVÁ | mezzosoprán Klášter sv. Aležky České v19.30 hodin JAROSLAV BŘEZINA | tenor Anežská 1, Praha 1 TOMÁŠ JINDRA | bas

SMYČCOVÉ TRIO PRAGA PRAŽSKÝ FILHARMONICKÝ SBOR Eva Šafaříková | housle Sbormistr: JAN ROZEHNAL Zuzana Pešková | viola Vlasta Krasnická | violoncello W. A. Mozart: Betulia liberata (duchovní hra) K 118 Spoluúčinkující: JAROSLAV MAREK | klarinet LUMÍR VANĚK | fagot PRODEJ VSTUPENEK: pokladna FOK, Obecní dům, F. V. Kramář, J. Fiala, Z. Lukáš, Po – Pá: 10.00 – 18.00 hodin W. A. Mozart, F. Devienne www.fok.cz 52 knihy

Miloš Hons: turou. Práce s tématy, spjatými s postavami či jinými momenty programu v symfoniích (Berlioz je nazýval idée Hudba zvaná symfonie ﬁ xe), je přece něco jiného, než leitmotivická struktura: ta Jaroslav Smolka je prostředkem dramatické hudby. A nepřesně také pracuje s pojmy programovost, programní hudba apod., když do ní zahrnuje např. pouhou zvukomalebnou charakteristiku. To je pak hudba charakteristická a ne ještě programní. Ten- Knižních publikací o dílech významných hudebních žánrů to jev mohl mnohokrát konstatovat už v symfoniích z 18. v rámci světové či národní hudební kultury má česká muziko- století – a ne až u raných romantiků. Nepřípadné je užití logická literatura málo. Zejména o populární výklady to- termínu faktura na str. 11, na str. 49 zápolí s termínem hoto druhu je velký zájem: značné náklady a další vydání žánr: nedodržuje prohlášení ze str. 8, že bude významově měly oba svazky Světa orchestru Mirko Očadlíka i Opery An- rozlišovat termíny žánr a druh. Zejména pro raná období je ny Hostomské, zájem vyvolaly i sondy toho druhu do tvorby věnováno málo pozornosti nástrojovému vybavení orchestru 20. století jako Jaromíra Havlíka Česká symfonie 1945–1980 v symfoniích, nepíše se třeba o speciﬁ ckém nemelodickém či kompendia, jež vydal pod zmíněným Očadlíkovým titulem užívání trubek v symfoniích klasicismu aj. Jsou tu i chyby, Miloš Schnierer. Autor nového spisu Miloš Hons nechce např. tvrzení o vývoji používání smyčců k tradiční faktuře stručně informovat o všech aspektech zvolené látky. Věnuje smyčcového pětihlasu v 18. století (str. 13): ještě raní roman- se především struktuře symfonie a vývoji jejího tvaru. Klade tikové přece užívají důsledně oktávového zdvojení violon- přitom důraz na atributy zvoleného tematického materiá- cell s kontrabasy; divisi smyčců nad celkový čtyřhlas je neob- lu i vůbec invence, formování a stavby. Ponechává stranou vyklé. S radostí jsem uvítal reprodukce významných úseků hudebně historickou stránku věci i souvislosti s ostatní tvor- z partitur v prvních kapitolách a jejich přehlednou konfron- bou zvolených skladatelů, neuvádí ani jejich životopisy. Je taci s připojenými grafy formy, stavby apod. V tomto chvály- to redukce v české muzikologii nezvyklá, ale má svůj výz- hodném úsilí však autor vydržel jen u jednoduchých struk- nam. Právě koncentrace na vytčenou hlavní linii přispívá tur klasických symfonií. U raných romantiků už je víc jedno- k zřetelnému vylíčení vývoje symfonie a pregnantnímu hlasých příkladů a redukcí typu klavírního výtahu, u posled- vykreslení osobního vkladu každého ze zvolených mistrů. ních probíraných autorů zůstávají jen ony. Např. ani obdi- Miloš Hons je především vynikající analytik. Jeho kniha však vuhodný modulační vývoj začátku Dvořákovy symfonie č. 8 G není jen souborem rozborů jednotlivých skladeb jako třeba dur, o kterém se píše v textu, není vynotován a zůstává už Očadlíkův Svět orchestru, vytvořený zredigováním četných jen jednohlas tématu. Všechny ty chyby jsou však převážně rozhlasových popularizačních výkladů. Hons psal své rozbo- jen jednotlivosti: Honsova Hudba zvaná symfonie je cenným ry jednotlivých symfonií jako součást pevně cíleného celku. obohacením české muzikologické literatury. Tak mohl dospět k zajímavým komparacím i syntetickým poznatkům a zřetelně postihnout komplikovaný proces Togga, Praha 2005, 388 stran, 336 notových příkladů, 49 tvarování symfonie v průběhu věků a kontextech různých grafů a tabulek, CD s 82 zvukovými ukázkami z nahrávek slohů. Tomu obětoval i pojednání o dalších skutečnostech předních světových orchestrů a dirigentů a souvislostech, jež by sem asi jiní autoři nedokázali nezah- rnout a jejichž absence možná zklame nejednoho čtenáře. Jen v několika zobecňujících heslech se zabývá prehistorií a prvotním formováním symfonie, přičemž se nezmiňuje ani o tak evidentní souvislosti, jakou je vliv ve vrcholném baroku plně vyvinutého fugového provedení na provedení sonátové věty: jeho zmínka o vlivu ouvertury francouzského typu (do níž byly vneseny zejména u vrcholných klasiků už hotové fu- gové struktury) a evolučních momentů dvoudílných vět suity (str. 12) vznik a perspektivní význam provedení v soná- tových větách symfonií nevysvětluje dostatečně. Hons velmi drasticky redukuje počet skladatelských jmen i výběr děl z obsáhlé tvorby i nejproslulejších velikánů období klasicismu a romantismu, jimiž se zabývá. Chápu, že důvodem byla snaha o co nejsoustředěnější postižení základní vývojové tendence na dílech, jejichž přínos byl nepochybně originální a jež hudební život prověřil jako vrcholné umělecké hodnoty. Nicméně totální ignorování problému Míčovy Sinfonie in Re, tradice bitevní symfonie, jež vedla až k Beethovenovi, odkazu takových symfoniků jakými byli např. F. X. Rich- ter a další mannheimští skladatelé, Ditters von Dittersdorf, Mysliveček, Vraničtí, Koželuh, Cherubini, Rejcha, Voříšek, Gade, Borodin, Fibich, Bizet, Chausson a další, překvapí: jsou mezi nimi nejen epigoni a následovníci, ale i nositelé jiných konceptů, které se v hlavní vývojové linii symfonie neprosadily. Alespoň stručná charakteristika jejich přínosu by určitě byla na místě. A také redukce na práci s pouhým 1 dílem Sammartiniho a dílčím odkazem na 1 další, 1 J. V. Stamice, 7 J. Haydna, 4 vrcholných W. A. Mozarta. Teprve tvorba Beethovenova a romantiků, z nichž nikdo nenapsal víc symfonií než 9, je tu pojednána komplexněji. Největší Honsovou slabinou je ne dost přesné či i chybné zacházení s obecnými pojmy a soudy. Už na str. 8 a později několikrát ztotožnil romantický programový typ s leitmotivickou struk- knihy 53 Jan trojan: josef schreier ﹙1718–?﹚ Podivuhodné osudy života a díla zapomenutého moravského skladatele a kantora Věra Lejsková

Kantoři v pravém významu tohoto slova, tzn. učitelé, regen- schoři, sbormistři, skladatelé atd. jsou dlouhodobě v centru zájmu moravského badatele dr. Jana Trojana. Výsledkem jeho práce je jednak obšírná publikace Kantoři na Moravě a ve Slezsku v 17.–19. století, zabývá se však hlouběji i jednotlivci – a tak nám dnes předkládá velmi pozoruhodnou publikaci o zapomenutém kantoru Josefu Schreierovi, tak zapomenu- tém, že se sice ví, kdy a kde se narodil, ale už se neví, kdy a kde zemřel. Nicméně je tu dílo a to stojí za hlubší zamyšlení, zejména pak jeho „Missa pastoralis in C boemica“. Dr. Jan Trojan se s ní poprvé setkal v Oddělení dějin hudby Moravského muzea a již po zběžném prohlédnutí ruko- pisných hlasů z fondu benediktinského kláštera Rajhrad poznal mimořádnou hodnotu materiálu. To v něm přiroze- ně vzbudilo zájem o autora, i vydal se po stopách rodu. Po téměř detektivním pátrání – měnil se pravopis, objevovalo se více osob stejného jména – se nám tu objevuje městečko Dřevohostice (nedaleko Přerova, na řece Bystřičce), kde byl 2. ledna 1718 pokřtěn Joseph Cirillus Schreyer – náš hledaný autor. Celé to putování po stopách rodu líčí Trojan velmi čti- vým, vyprávěčským způsobem, i když někdy je čtenář až zahl- cen daty a složitými rodinnými vztahy. Pro nás a pro celou sv. Václava v Brně-Obřanech. A došlo i na vydání této mše Moravu však je důležitý jeden fakt, že tento Josef Schreier tiskem: v roce 1999 ji vydalo nakladatelství Salve Regina je autorem neobyčejně půvabné a zároveň nejvýznamnější v Brně pod názvem Josef Schreier (1718–?): Missa pastoralis moravské vánoční mše, vzniklé padesát (!) let před známou (Moravská mše vánoční „Čuj, Miko, čuj“ s téměř ladovským vánoční mší Jakuba Jana Ryby. Slovo „boemica“ v názvu titulním obrázkem. Z dalších provedení pak je v knize vzpo- mše mělo patrně zdůraznit, že se tu vedle latiny uplatnil i menuta v roce 2002 Olomouc, v témže roce Dřevohostice, lidový jazyk, čeština; probíráme-li se pak textem, tak se nám Bystřice pod Hostýnem, v roce 2003 opět Olomouc, Uničov, latinské verše střídají s půvabem lidových českých veršů – nahrávka na CD i první zahraniční provedení, a to uničov- alespoň malou ukázku: ským souborem ve Vídni. Gloria in excelis Deo – Čuj Miko čuj – Čujem Baťo čujem – Josefa Schreiera považuje Jan Trojan za předního repre- Ondráš Ondráš, na co voláš – chasu búriš spáti nedáš – Neboj- zentanta kantorské hudby na Moravě (v uvedené publikaci te se pastuškové – povíme vám věci nové…. se dotýká i jeho dalších skladeb, především několika ope- ret v hanáckém nářečí, u dvou nás seznamuje i s librety) a Nebo: srovnává jeho „návrat“ s osudy dalších našich významných autorů 17. a 18. století. Credo in unum Deum Patrem… ﬁ lium Dei unigenitum – Publikace je doplněna bohatou barevnou fotodokumenta- Vzhůru pastuši – Kubo Matouši – dajte kozlatům… cí, i zajímavými kapitolami Zdeňka Smiřického z historie městečka Dřevohostic. Kniha zaujme určitě každého, kdo se Některé části mše jsou pouze česky, jako třeba Benedic- zajímá o naši hudební historii, zejména moravskou. tus, jiné pouze latinsky, Osanna, Agnus. O autoru textu se můžeme jen dohadovat, možná to byl Schreirer sám? Dr. Votobia, Olomouc 2005, 145 stran, 18 stran obrazových Trojan se zabývá podrobným rozborem jednotlivých částí příloh, mše, a to včetně notových ukázek, a také dokládá – a to i na informační mapce, kde všude na Moravě byla Schreierova mše za jeho života i později provozována – jmenuji alespoň čtyři poslední: 1865 Doubravník, 1866 Mohelno, 1875 Roz- stání, 1879 Heraltice – a pak následovalo odmlčení (kapitola je nazvána Sto roků samoty), až po spartování hlasů z hudeb- ní sbírky kláštera benediktinů v Rajhradě Janem Trojanem, který skladbu revidoval a navrhl i basso continuo; pak teprve došlo k obnovené premiéře na Vánočním koncertu brněn- ské hudební mládeže 17. a 18. prosince 1985 v Brně. Násle- dovalo natočení snímku pro Čs. rozhlas Brno a to na kůru jezuitského kostela v Brně, i natáčení Čs. televize v kostele 54 svět hudebních nástrojů

Asociace výrobců vznikl v roce 1997 z iniciativy ﬁ rem Petrof, Bohemia Piano, Klima Piano, Piana Týniště, J. Porkert a dalších výrobců hudebních nástrojů pianin a klavírů, včetně jejich součástí. V klavírnickém sva- zu je zapojeno také odborné školství SOU a SOŠ hudebních podporuje nejen nástrojů v Hradci Králové. Asociace spolupracuje i s dalšími odbornými ústavy a orga- české výrobce nizacemi, s cílem využít jejich poznatky k prospěchu a užit- František Němeček ku oboru.

Asociace výrobců hudebních nástrojů (AVHN) vznikla Čechy – konzervatoř Evropy v roce 1998 na základě potřeby sdružit a zapojit obor výro- Další aktivitou AVHN je podpora muzicírování a rozvoj by hudebních nástrojů České republiky do vnitrostátních hudební výchovy na všech stupních škol. V současnosti a mezinárodních organizací. například pracuje na projektu „Čechy – konzervatoř Evro- Zakládající fi rmy asociace mají dlouholetou tradici a řadí se py“. Tento projekt usiluje vytvořit podmínky pro rozvoj širo- mezi největší evropské a světové výrobce hudebních nástro- kého aktivního nástrojového muzicírování, jehož základem jů. Byly to mimo jiné fi rma Petrof, s. r. o., Amati-Denak, je výuka počínajíc mateřskými a základními školami, až po s. r. o., Strunal, s. r. o. a další. Účelem asociace je chránit, školy střední a vysoké. Rovněž se bude zaměřovat i na senio- podporovat a realizovat společné zájmy svých členů z hledi- ry, neboť pro ně má pozitivní význam, aby si s prodlužujícím sek hospodářsko-podnikatelských záměrů, včetně technic- se věkem společnosti zachovali duševní i fyzické zdraví. kých a odborných cílů. Pečuje o vytváření vzájemné soudrž- Tento projekt předpokládá spolupráci stávajících zaříze- nosti a významu vědomí poslání oboru v oblasti hudební kul- ní, jakými jsou Akademie múzických umění, pedagogické tury. V neposlední řadě zastupuje a obhajuje společné zájmy fakulty a konzervatoře, současně se zapojením existujících svých členů vůči státním orgánům a úřadům, zahraničním společností, tj. Orff ovy společnosti, České hudební společ- svazům a organizacím. AVHN je rovněž členem Hospodář- nosti, Kruhů přátel hudby aj. Projekt si též klade za cíl navá- ské komory ČR a Confederation of the European Music zat spolupráci s německou „Akademie für Musikpädago- Industries (CAFIM). gik“ ve Wiesbadenu a zřídit pro země EU institut, který by současně propojil a vytvořil racionální koncepci při zacho- AVHN jako aktivní člen evropských organizací vání národních specifi ckých charakterů nástrojového muzi- Asociace jako člen CAFIM podporuje mezinárodní spolu- círování. Současně chce aktivizovat přední odborníky-peda- práci v rámci EU a institucí celosvětového charakteru jako gogy a profesionální umělce při organizování mezinárod- je NAMM (National Association of Music Merchants) ních seminářů a interpretačních kurzů v členských zemích v USA aj. V září 2005 byla prezidentem CAFIM na dobu EU. Dále chce vytvořit podmínky pro zvýšení zájmu mládeže dvou let zvolena Zuzana Ceralová-Petrofová, prezidentka organizováním národních a mezinárodních přehlídek a sou- AVHN ČR. Některé členské fi rmy AVHN ČR jsou zapoje- těží školních orchestrů a hudebních skupin. Jako samostat- ny ještě v celoevropské unii klavírnických Svazů EUROPIA- nou část chce zahrnout do projektu podporu a rozšíření NO. Tato unie sdružuje klavírnické svazy ze čtrnácti zemí odborného školství vychovávající nové odborníky ve výrobě Evropy, mezi které se zařadil i Český klavírnický svaz. Svaz hudebních nástrojů. • e-mail: [email protected]

TEVESO s. r. o. Škroupova 441, CZ 500 02 Hradec Králové PETROF s. r. o. BOHEMIA PIANO s. r. o. e-mail: [email protected] Brněnská 207, CZ 500 06 Hradec Králové 6 U dlouhé stěny 9, CZ 586 01 Jihlava e-mail: [email protected] e-mail: [email protected] www.petrof.cz www.bohemiapiano.cz

AKORD KVINT s. r. o. ARS MUSIC s. r. o. Chebská 378, CZ 351 37 Luby Chebská 5, CZ 351 37 Luby e-mail: [email protected] e-mail: [email protected] www.akordkvint.com RESONANČNÍ PILA a. s. www.akordkvint.com B. Němcové 170, CZ 503 51 Chlumec nad Cidlinou e-mail: [email protected] www.sweb.cz/respila

HARMONIKAS s. r. o. PIANO TÝNIŠTĚ a. s. Poděbradova 2506, CZ 440 01 Louny Mostecká 424, CZ 517 21 Týniště nad Orlicí e-mail: [email protected] STRUNAL s. r. o. e-mail: [email protected] www.harmonikas.cz Petra Bezruče 730, CZ 351 37 Luby e-mail: [email protected] www.strunal.cz

ŠIBA s. r. o. AMATI-DENAK s. r. o. JOSEF LÍDL s. r. o. Jánského 953, CZ 252 28 Černošice Dukelská 44, CZ 358 01 Kraslice Zelný trh 10, CZ 602 00 Brno e-mail: [email protected] e-mail: [email protected] e-mail: [email protected] www.siba.cz www.amati.cz www.lidlmusic.cz/josef svět hudebních nástrojů 55 Unikátní Petrof v rukou nového majitele Praha, Španělský sál Hana Jarolímková

„Perlivé znění diskantu, zajímavá barva střední tónové řa- dy a plný zvuk basové oblasti spolu s ojediněle snadnou hrou mechaniky, která dovoluje lehce a bez námahy zvládnout jakékoliv množství brilantních či bravurních technických pasáží Lisztových, Beethovenových, Chopinových a mnoha dalších mistrovských děl…“ To je ve stručné charakteristi- ce klavír fi rmy Petrof, která v loňském roce oslavila již 140. výročí svého založení. A protože se již stalo tradicí ke každému významnému jubileu tohoto největšího evropského výrobce klavírů veřejnos- ti představit jeden originální nástroj, rok 2004 se do historie společnosti zapsal jedinečným klavírem označeným jako Petrof III – Jubilejní model, Opus č. 595 000. Myšlen- ka na jeho unikátní konstrukci a nápaditý vzhled dostávala foto Jiří Skupien ve vývojovém oddělení fi rmy – shodou okolností oslavujícím Hana Hegerová a Petr Malásek ve stejném roce 50. výročí své existence – konkrétní podo- ra Maláska doprovázejícího Hanu Hegerovou ve třech zná- bu celých pět let a jeho stavba, která vzhledem k jedineč- mých šansonech Stařičký autobus, Mapa lásky a Čerešně. nosti nástroje vyžaduje zcela nekonvenční výrobní postupy, Vedle sugestivního monologu z Růže pro Algernon v podá- trvala rok. Poprvé byl nový model s úspěchem představen ní Jana Potměšila a Wolkerových Žebráků, které přednesl ve Frankfurtu nad Mohanem. Od té doby však prošel celou Jan Kačer, se ale nový klavír nejvíce rozezpíval především řadou nejprestižnějších hudebních a designérských veletr- během vystoupení čtveřice mladých talentovaných pianis- hů, kde jeho nesporné kvality prověřili i světově nejuznáva- tů. Teprve třináctiletý vítěz Klavírní soutěže Carl Czerny nější klavírní virtuosové. David Hausknecht skvěle zahrál Petrarkův sonet 47 Feren- Unikátní klavír Petrof III je však nejen špičkovým hudeb- ce Liszta, ve vycizelovaném podání žačky prof. Ivana Morav- ním nástrojem, ale vyznačuje se rovněž originálním a mimo- ce Jaroslavy Pěchočové zazněly Naše večery a Sýček neodle- řádně kvalitním designérským zpracováním, jež nejen navr- těl z Janáčkova cyklu Po zarostlém chodníčku a zasloužený hl, ale také vytvořil vedoucí vývojového oddělení ing. Ivan ohlas vzbudila také dvojice nadějných posluchačů prof. Iva- Vaculík. Je charakteristický mimo jiné zvláštním řešením na Klánského, Ivo Kahánek a Martin Kasík, kromě jiných znaku na litinovém rámu s kováním v mosazi, jehož nové úspěchů vítězové naší nejprestižnější mezinárodní soutěže povrchové úpravy metodou paintbrush se ujala výtvarnice Pražské jaro. Ivo Kahánek se nám představil výrazově i tech- Jitka Mašínová, nechybí jubilejní nápis na rezonanční des- nicky bravurním přednesem Chopinova Scherza b moll, ce, celá spodní strana nástroje je provedena v mahagonu op. 31 a Martin Kasík, pyšnící se rovněž první cenou z jed- uloženém ve fi rmě 40 let a pultík, umožňující jeho postavení né z nejprestižnějších soutěží vůbec, Young Concert Artists při zavřeném víku, stolička, lyra i nohy vyrobené společností Competition, bravurně předvedl Slavického skvělou Tocca- Tvingo z Hradce Králové jsou řešeny ve zcela netradičním tu a Rachmaninovova Tři preludia op. 23, kde v Preludiu výtvarném stylu. K dalším detailům, o jejichž konstrukč- g moll mohl novou, magneticky akcelerovanou mechaniku ní zpracování pečoval ing. Jiří Flídr, patří např. i barev- ulehčující hru zde se hojně vyskytujících repetovaných tónů né odlišení dusítek, pomosazené ladící kolíky, závěsné hře- vskutku náležitě ocenit. by a kobylkové hřebíky, laserově vykresleným znakem Pet- Po koncertě však následovala nejdůležitější část večera, a sice rof a letopočtem zdobená hlava každého obvodového šrou- dražba nástroje, jejíž výtěžek poputuje na koupi hudebních bu litinového rámu, povrchová úprava nástroje polyestero- nástrojů, vyplacení stipendií, přepis not a textů do Brail- vým lakem v odstínu světlé slonové kosti, speciální barva lova písma, hmatové pomůcky, na speciální úpravy počíta- kůže na čalounění stoličky apod. Nejvýznamnější novinkou čů a na účastnické poplatky na soutěžních přehlídkách zra- 595.000. opusu je však fi rmou Petrof patentovaná magnetic- kově postižených studentů konzervatoře. Jak vyplynulo již ky akcelerovaná mechanika Jiřího Podlipného, v níž je chod z názvu večera, vše se uskuteční prostřednictvím stěžejní- dílků včetně kladívek oproti klasickému řešení s klávesni- ho projektu Nadace Charty 77, Konto Bariéry, které úspěš- cí vyvažovanou olůvky ovlivňován permanentními magne- ně funguje již třináct let a jehož posláním je zvýšit kvality, umístěnými přímo v mechanice. Tedy skutečně světová tu života našich handicapovaných spoluobčanů kromě jiné- rarita, kterou mohli nejen posluchači, ale zejména účinku- ho také podporou jejich nejrůznějších aktivit. Firma Pet- jící ocenit na benefi čním koncertě pro Konto Bariéry, usku- rof, která se letos rozhodla společně se skupinou pražských tečněném pod záštitou prof. Ivana Moravce 15. listopadu ve restaurací Kampa Group projektu zúčastnit, tedy rozšířila Španělském sále Pražského hradu. dosavadní počet jeho celkem již 7 239 akcí o další zásluž- Režie večera slovem provázeného Markem Ebenem a nazva- ný počin a částku 136 miliónů korun, která se za oněch tři- ného podle celého projektu (zahájeného již 7. listopadu náct let prostřednictvím Konta Bariéry rozdělila, tak navý- v restauraci Kampa Park, kde byl zároveň klavír vystaven) šila o další 2. 810 000 korun, za něž byl nakonec její nejno- Hudbou proti bariérám, se ujal Jan Kačer a vystoupila na vější – jubilejní model v krásných prostorách Španělského něm celá plejáda našich významných umělců z oblasti hudby sálu, kam se dostavilo asi 600 posluchačů včetně některých klasické, jazzové, šansonu i mluveného slova. Klavír se tak předních představitelů naší politické scény, vydražen. A pro- rozezněl nejenom pod rukama Milana Svobody, který spo- tože k výnosu aukce přidalo Konto Bariéry ještě dalších více lečně s trumpetistou Michalem Gerou předvedl jeho sklad- než 650 000 korun, které získalo díky vstupnému a štědros- bu Alarika či Emila Viklického (Bazalička) a Karla Růžičky, ti sponzorů, celková částka se vyšplhala na 3 460 000! Kéž jenž s Radkem Němejcem (bicí) a Josefem Fečem (kontra- bychom takových mecenášů našli v současné, ekonomicky bas) představili Růžičkovu tzv. Šťastnou třináctku, ale i Pet- nelítostné době více! • 56 svět hudebních nástrojů

Pohled do světa či gigue, vielly anebo fi duly, a konečně violy da gamba či liry da braccio. Výše poznamenaných přibližně sto let trva- houslařského řemesla lo nástrojařům než objevili nejvýhodnější poměry v síle a je- jím rozložení v oválu obou desek. O alchymii houslařských v Čechách laků lze nepochybně napsat velmi dlouhou kapitolu, zvláště o legendách, které o nich kolují, střízlivě pojato používá se I. Počátky houslařského umění ale při jeho výrobě stále stejných ingrediencí, které míchali už nejstarší stavitelé houslí. Hlavní role laku je ovšem stále v Evropě stejná – chrání a krášlí dřevo nástroje. Nástroje, ať už zněly v dávných dobách jakkoli, byly mnohdy pojaty jako výrazně Rafael Brom výtvarný artefakt. Dokládají to mnohé exempláře hudební- ho oddělení i našeho Českého muzea hudby. Mezi nejkrás- nější patří lira da braccio od Giovanniho d‘Andrey, která má na spodní desce vymodelovaný mužský obličej. Vedle ní Geniální existence houslí těží z několika málo dlouhodo- nalezneme ve sbírce celou řadu krásných nástrojů včetně bých, ne-li věčných aspektů. První z nich vychází z příbuz- úchvatné barevné intarzované a řezbářsky zdobené milost- nosti s lidským hlasem, který je poněkud zjednodušeně né violy – violy d‘amore z konce 18. století od Tomáše Ond- považován za nejdokonalejší nástroj – pochopitelně jsou tím řeje Hulínského. nástrojem orgány lidského těla, z nichž hlas vychází. Podob- Housle jsou výsledkem velkého kulturního a psychologické- nost spočívá v akusticky příbuzných aspektech – trsu alikvot- ho obratu, jehož výsledkem byl nástup nových hudebních ních tónů, barvě, či dynamických schopnostech. Druhou pří- slohů počínaje barokem. Humanistické snahy o revivaliza- činou nehynoucí slávy houslí je dokonalá konstrukce ozvuč- ci antického dramatického umění vnesly do vokální hudby ného těla houslí, které se již více než čtyři století v zásadě instrumentální živel, který se v následujícím vývoji stal rov- nemění a tři století už zůstává bez jakékoliv úpravy. Za tuto noprávnou větví hudby. Nástroje, tehdy v umělých žánrech dobu se po určitý čas vyvíjely jen některé části houslí – krk, používané, nebyly nikterak hlasité, vyjma užitkových forem materiál, ze kterého se vyrábějí struny, a konečně také smy- zajišťovaných trubačskými cechy a bicími instrumenty. Snad čec. Samotný korpus houslí prošel během relativně krátké- jedině varhany dokázaly znít stejně hlasitě jako mnohohlasé ho období procesem selekce dřevin pro tři díly svého skeletu sbory, samozřejmě ve svém domácím prostředí, tedy v chrá- – horní a dolní desku spojené luby a propojené duší, která je mech. Do této doby také spadá prozatím závěrečná fáze vývo- nejspíše potomkem prodloužené jedné nožky kobylky kelt- je smyčcového nástroje. Zatímco Monteverdi uvedl housle ské chrotty či podivuhodného smyčcového nástroje zvaného do operního orchestru za účelem dokonalejšího vyjadřování tromba marina, tedy trumšajt. Kobylka obou těchto nástro- afektů a emancipoval tak nástroj, který volně zněl ve fran- jů stála jednou nožkou na vrchní desce a druhou procházela couzské lidové hudbě, učinil Vivaldi z houslí koncertantní ozvučným otvorem ke spodní desce. U chrotty se o dno opí- a sólový nástroj. Tehdy už musely housle znít mnohem sil- rala, u trumšajtu nad ním nožka visela a při rozechvění kor- něji než líbezná lira da braccio či soubor viol da gamba, kte- pusu periodicky na dno narážela vydávajíc drnčivý zvuk. To rý byl složen z nástrojů různé hlasové polohy od diskantové už měl strunný smyčcový nástroj za sebou ale dlouhé obdo- po basovou. Housle převzaly úlohu nejvýše znějícího hlasu bí, v němž výběr dřeva hrál svou úlohu při výrobě uvažova- a dostaly dominantní roli ve sboru – tentokráte instrumen- ných předchůdců houslí, ať to byly rebce nebo rubeby, liry tálním. Skladebný posun vyžadoval nové řemeslné postupy při výrobě nástrojů a houslaři tak vstupují do dějin. Není zaznamenáno, jak se to obvykle žádá při popisování obje- vů, kdo a kde vyrobil první housle, ale jistě to bylo už dávno předtím, než se do análů dostala jména nástrojařů z italské Brescii – za nejstaršího je považován Gasparo Bertolotti, který odešel z rodného městečka Salo na zkušenou do díl- ny Gerolama da Virchi. Na listině z roku 1568 je Bertolotti nazýván Magistro de violini – to už byl ale od roku 1565 mistrem. Dalšími výrobci houslí brescijské školy byli Giovan- ni Paolo Maggini, Matteo Benti, Antonio Mariani a další. Současně vstupuje do historie město Cremona, kde je nositelem houslařství rod Amatiů – Andrea Amati byl Bertolotti- ho současníkem. Slávu rodu Amatiů završil Nicolo a po něm přicházejí na scénu Antonio Stradivari a člen houslařského rodu Guarneriů – Giuseppe zvaný del Gesu. Houslařské dílny prosperovaly samozřejmě i v jiných ital- ských městech. Jako sídla významějších houslařských rodů jsou dále jmenována města Miláno či Neapol, dále se píše o houslařské škole fl orentské, která zahrnuje více italských měst – Řím, Bolognu, Pisu, Livorno a Janov. Dalším samo- statným střediskem pak byly Benátky, které prosluly míše- ním směru brescijského a cremonského a zejména výrobou houslařského laku. V 17. století však kvetlo houslařství už ve více houslařských centrech – nejen v Itálii. Například Francie uchovává památku města Nancy a zejména blíz- kého Mirecourtu považovaného za kolébku francouzského houslařství a německé země mají svého génia v osobě Jacoba Steinera a své houslařské centrum ve Füssenu a Vilsu v již- ním Bavorsku. A právě odtud také přišli mnozí nástrojaři – Housle, připisované J. B. Vuillaumovi, a to zejména v době pobělohorské, do Prahy, aby tu vytvořili Paříž (?), asi 1842–1850 foto archív svět hudebních nástrojů 57 domácí houslařskou školu. Nejznámější jsou Tomáš Edlin- ger, Jan Oldřich Eberle či Jan Jiří Hellmer. České houslařství má několik významných středisek výroby houslí – vedle Prahy, ale také Hradce Králového, kde vyrostlo foto archív houslařství z tradice výroby v Podkrkonoší, je to Brno a pro- slulé nástrojařské městečko kdysi německého názvu Schön- bach, po druhé světové válce známého jako Luby u Chebu. Spolu s Kraslicemi a se saskými městečky Markneukirchen a Klingenthal – které spolu mimochodem nejen soupeřily, ale navzájem se ovlivňovaly, tvořily jinde v Evropě nevídanou lokalitu o bezkonkurenčním počtu výrobců. Pražský houslař Čestmír Musil svého času o Lubech u Chebu prohlásil, že právě zde je kolébka českého houslařství. Mínil tím nejspíše poválečné období houslařských dějin. Historie a působnost tohoto výrobního centra je skutečně důležitým aspektem naší přítomnosti. V bývalém Schönbachu byla koncem 19. století založena houslařská škola, která vychovala celou řadu výrobců strunných smyčcových a drnkacích nástrojů v rám- ci monarchie. Školili se zde nejen němečtí osídlenci české- ho pohraničí, jak se mnohdy mylně předpokládá, vzhledem k hustotě jejich osídlení podél hranic s Bavorskem, Saskem a Slezskem, ale i řemeslníci dalších národností, vedle Če- chů, kteří v menšině v bývalém Schönbachu také žili. Výro- ba hudebních nástrojů tu měla mnoholetou tradici – založení státní školy bylo jen důsledkem potřeby nejen rostoucích manufaktur, ale i jednotlivých domácích výrobců. A těch tu bylo požehnaně. Jejich jména jsou známá – po světové vál- ce se zasloužili o kontinuitu nástrojařství ve městě a vesměs Lira da braciio, Giovanni d’Andrea, Verona 1511 předali své zkušenosti novým generacím příchozích výrob- ců. Zásadní práce o houslařství z pera Františka Skokana uvádí výčet několika mistrů, která se objevila v celostátním měřítku – byli to Antonín Kohl, Albert Lang, Alfred a Karel Bachovým sonátám a partitám. Ty se staly jakýmsi katalo- Neudörferové, Franz Josef Zucker, Josef Pötzl, Willibald gem dosažených výbojů vrcholné houslové hry. Štafetu pře- Wilfer, členové kytarářského rodu Metalů Anton a Wal- vzaly hudebníci francouzského krále Ludvíka XIV. v čele ter, Hugo Schneider a mnozí další. Starý Schönbach byl s Lullym, zmíněný Vivaldi dosáhl už 12. hmatníkové polohy, nazýván rakousko-uherskou Cremonou a počtem výrobců J. J. Mondoville poučuje hráče o fl ažoletové hře, P. Locatelli byl v celých Čechách nejsilnější – většina nástrojařů byla dosahuje 14. hmatníkové polohy. Vedle houslí se stále vyví- v postavení manufakturních řemeslníků, ale pracovali zde jí i smyčec. V roce 1680 zavedl Bassani nové ovládání žíní – zcela zákonitě také mistři houslaři a kytaráři a smyčcaři. místo aby je hráč napínal palcem pořizuje mechaniku pomo- Dochované zprávy z historie výroby ve městě uvádějí neuvě- cí poutka žabky, Corelli přidává k žabce šroubek, Tartini řitelně široký sortiment nástrojů, který zahrnoval také cite- zavádí výrobu prutu z lehkého dřeva, Cramer vyrábí novou ry, tamburašské nástroje, ba dokonce i historické nástroje špičku, dosud ladně prohnuté lukovité zakončení zařízne do houslové prakticky v celé škále modelů – Maggini, Ama- dnešní podoby a pak přichází Viotti, aby radil Tourtemu. ti, Stradivari, Guarneri, Stainer či Klotz. Státní houslařská Ten prohýbá prut smyčce na opačnou stranu, než byl dosud škola znala práce minulých tvůrců a tak byli její absolventi – a smyčec už není lukem, ale pérovací pružinou. Tento vel- připraveni vyrábět nejen jednotlivé části v dílnách hromad- ký skok ve vývoji doprovází další a další změny – prodlužuje né výroby, ale i nástroje vysoké kvality. Dědici těch nejlep- a zaklání se krk nástroje, aby mohl Paganini hrát se znatelně ších tradic jsou dnešní mistři houslaři, z nichž většina je čle- diferencovanou dynamikou a hlavně v nejvyšších polohách, ny Kruhu umělců houslařů – za všechny uvedu alespoň Karla aby tvořil dvojhmatové trylky a fl ažolety, různé smyky, dvoj- Zadražila, Emila Lupače či Jana Pötzla. hmatové pasáže, a překvapoval bleskovým střídáním hry ar- Česká houslařská tradice se vyvíjela stejným způsobem jako co s pizzicatem. Snad poslední proměnou v ustrojení nástro- jinde v Evropě. Vedle větších center pracovalo mnoho hous- je je vývoj materiálu houslových strun. lařů i v různých městech republiky – Velvarech, Mladé Bole- Výsledky práce mistrů houslařů – tedy jednotlivé jimi vyro- slavi, Turnově a dalších místech. Přehlednou zprávu nalez- bené exponáty, však nehodnotí pouze porotci na prestiž- neme v obsáhlé knize Karla Jalovce Čeští houslaři. Kromě ních houslařských soutěžích, ale rovněž interpreti, v jejichž celé řady znamenitých jednotlivých mistrů pracují v tom- rukou se rozeznívají. V našem seriálu, věnovaném tomuto to oboru stále i příslušníci některých starobylých houslař- krásnému nástroji, bychom tedy chtěli sledovat nejen jeho ských rodů, z nichž k nejznámějším patří např. dílny Špi- tvůrce – houslaře, ale rovněž toho, kdo mu vdechuje život, dlenů, Vávrů či Pilařů. Spolu se zdokonalováním samotné tedy houslistu. • ozvučné skříně nástroje přicházely objevy v technice houslo- vé hry. Důležitou záležitostí byla již nutnost profesionální- ho školení – na zvýšené nároky vznešení humanističtí dile- tanti nestačili. V první třetině 17. století předepisuje Farina různé efekty – hru col legno, sul ponticello nebo glissando, od poloviny stejného věku museli už hráči využívat pátou a pak šestou hmatníkovou polohu, koncem století, kdy tvo- řil proslulí H. I. F. Biber, se ve skladbách objevují dvojhma- ty, staccato či arpeggia. A to už spěl vývoj, zvláště v němec- kých zemích, kde kvetla hra na sólové housle, k legendárním 58 svět hudebních nástrojů Hudební nástroje evropského středověku I. Pár slov k úvodu Lukáš Matoušek

Dnešní zájem o historickou hudbu s sebou samozřejmě při- rium. Vyskytují se však i jiné nástroje (např. rota, žaltářová náší i zájem o historické hudební nástroje. Vzhledem k tomu, harfa nebo chrota). A protože David byl často zobrazován že často vídáme soubory provozovat středověkou hudbu na i se svým atributem, mohlo by nás to zmást v určování čet- nástroje, které se dost od středověkých nástrojů liší, pokusil nosti výskytu hudebních nástrojů, jako byly harfa, psalteri- jsem se ve stručnosti připravit několik výňatků ze své při- um apod. pravované práce, věnované této problematice. Při studiu ikonografi ckého materiálu se také můžeme setkat Odkud můžeme dnes získat informace o středověkých s prvky, které se vymykají všemu, co jsme dosud prostudo- hudebních nástrojích? Jaké jsou naše zdroje informa- vali a zjistili. Působí na nás dojmem, že se jedná o malířovu cí? Mohli bychom je rozdělit do dvou základních skupin fantazii, že máme před sebou fi kci, která v žádném přípa- – na přímé a zprostředkované. Za přímé zdroje informa- dě nemohla existovat. Přiznejme si, že nikdo z nás nevěří cí lze považovat zachované exempláře hudebních nástrojů. tomu, že by středověký výtvarník chtěl pozorovatele svého Z období středověku jich není příliš mnoho, často to jsou jen díla mystifi kovat. Proto za zdánlivou výtvarníkovou fantazií provozu neschopné fragmenty. Ale i ty mají veliký význam, hledejme reálné příčiny, kterých může být mnoho. neboť jejich pomocí si můžeme ověřit věrohodnost informa- Nejčastější důvod tkví v umělcově špatné znalosti zobrazo- cí zprostředkovaných. U zachovalejších exemplářů můžeme vaného předmětu. A tak tam, kde paměť tvůrcova má meze- vyrobit jejich věrné kopie, rekonstruovat nezachované části, ry, objeví se často nepřesnosti v zobrazování. Někdy výtvar- a tak se pokusit získat představu o skutečném zvuku, který ník mylně zkombinoval různé prvky více nástrojů. Řidší jev, byly tyto nástroje schopny vyloudit. se kterým musíme také počítat, je nezvládnutí výtvarnic- Mezi zprostředkované zdroje informací zařazuji jednak kého řemesla. A tak můžeme být svědky nejroztodivnějších dobové písemné zmínky, jednak dobová zobrazení hudeb- tvarů nástrojů, které vznikly špatným prostorovým zobra- ních nástrojů ve výtvarném umění. Písemné zmínky o hudeb- zením. Projevuje se to např. u strunných nástrojů s krkem, ních nástrojích jsou nejrůznějšího charakteru od pouhých kde zalomený kolíčník by ve skutečnosti měl ubíhat doza- jmen nástrojů, přes prvé náznaky popisů hry na hudební du od zdánlivého pozorovatele. Rovněž ruce hrající na stru- nástroje a jejich užívání až k písemnostem, které z hlediska nách rámových chordofonů se občas vyskytují v dosti neob- středověkých potřeb nástroje popisují. Odtud se již dozví- vyklých pozicích. me leccos o stavbě nástrojů (tedy o jejich tvaru, konstrukci, Mnohem komplikovanější je situace tam, kde se výtvarník občas i materiálu), způsobech hry, ladění, o rozsahu, užívání pokoušel zachytit něco, co v jeho době již neexistovalo, tedy a někdy i o jejich zvuku. Mezi výjimečné zvláštnosti písem- něco ze starších dob. Ačkoli ve většině případů středově- ných zmínek můžeme počítat i vokální skladby, v nichž se kého ilustrování starších námětů se setkáváme s absolutně setkáváme s nápodobou zvuků hudebních nástrojů. současným zobrazením, vyskytují se i témata, kde bylo sna- Písemné dobové informace jsou však často dosti problema- hou výtvarníků dobrat se skutečné minulosti. Např. v astro- tický pomocník, neboť středověké názvosloví hudebních logickém pojednání z doby okolo 1122 z Peterboroughského nástrojů nebylo zdaleka tak jednotné a jednoznačné jako opatství v Anglii je zobrazeno souhvězdí Lyry shodné s lyrou u nástrojů dnešních. Zatímco jeden hudební nástroj mohl užívanou v antice, zatímco středověk nástroj v této podobě mít celou řadu různých jmen (a to i v jediném jazyce), jinde již prakticky nepoužíval. Předlohou pro toto pojednání byl se pod jediným názvem mohly skrývat nástroje různé, někdy rukopis z 9. století, který sám nalezl vzor v pozdně klasic- to dokonce mohl být současně název konkrétního nástroje kém modelu. i obecný název pro celou skupinu nebo nástrojovou rodinu. Vedle občas se vyskytujících prvků z antiky známe celou řa- Kromě toho se jména nástrojů různě komolila nebo kombi- du vyobrazení podivuhodných nástrojů, které reprezentu- novala zkomoleniny vycházející z názvů řeckých, latinských, jí nástroje biblické. Jedná se o ilustrace Pseudo-Jeronýmo- arabských, ale i nářečních. Žádný systém v tom neexistoval vy Epištoly Dardanovi De Diversis Generibus Musicorum, a k dovršení všeho se vyskytli i autoři, kteří si ve svých trak- didaktického dopisu Dardanovi z prvé poloviny 9. století. tátech vymýšleli nové názvy hudebních nástrojů. U mnohých Středověk považoval za autora sv. Jeronýma (ok. 347 – 420), středověkých jmen stále ještě není vyřešeno, kterým nástro- který byl ve veliké úctě pro své překlady hebrejských, řec- jům patřila. A naopak pro mnohé nástroje známé z vyobra- kých a aramejských biblických textů do latiny (Vulgáta). zení nám chybí běžný středověký název. Když tedy Pseudo-Jeronýmova epištola popisovala hudební Poměrně velmi ucelený obraz o stavu a užívání středově- nástroje, které se téměř všechny shodovaly s nástroji uvádě- kých hudebních nástrojů nám poskytují dobová vyobrazení nými v Bibli (především Daniel 3/5, 7, 10, 15, nebo žalmy ve výtvarném umění. Ikonografi e, věda, která se zabývá stu- – hlavně Ps. 150), ale také s nástroji, jejichž používání bylo diem a výkladem historie z výtvarných (především obrazo- uznáno církví, jak uvádí sv. Augustin (354 – 430), nebylo vých) materiálů, pronikla i do hudební historie a tím samo- důvodu nedůvěřovat dokumentu a jeho ilustracím. Potíž je zřejmě i do organologie – do oboru, zabývajícího se studi- však v tom, že ilustrace (nejstarší jsou z poloviny 9. stole- em hudebních nástrojů. Středověký výtvarník tvořil sice díla tí, nejmladší pak ze 14. století) zobrazují nástroje často vel- neobyčejně složité mnohavrstevné symboliky, ale dílčí detai- mi podivné, které v době mezi 9. až 14. stoletím většinou ly jsou v jeho tvorbě v podstatě realistické. Nebyl schopen nemohly existovat, ale které byly patrně kopírovány z ruko- uvažovat v historických souvislostech, a proto jeho výtvarný pisu do rukopisu ve snaze zachytit „dávné“ biblické hudební svět byl světem, který jej obklopoval. Prostředky, jimiž ztvár- nástroje právě tak, jak je uvádí všeobecně uznávaná autorita ňoval své představy, byly realistické, výsledek a jeho smysl – sv. Jeroným. Vzhledem k tomu, že středověk neměl „histo- býval často hluboce symbolický. Proto si musíme dát pozor rické povědomí“, nemohl tedy stav zobrazovaných nástrojů i na ikonografi cký význam zobrazeného tématu. zrevidovat a jen proto, že se tyto biblické nástroje lišily od Jako příklad si připomeňme, že atributem krále Davida běžně užívaných, byly považovány za skutečně autentické. byl strunný nástroj (v latinské bibli uváděný pod obecným Ilustrace Pseudo-Jeronýmovy epištoly ovlivnily další vyob- názvem cithara). Nejčastěji to byla buď harfa nebo psalte- razení biblických hudebních nástrojů. Především to bylo svět hudebních nástrojů 59 psalterium decacordum (desetistrunné psalterium), které jejich autentickou výpověď, takže alespoň dokumentace před je v Bibli uvedeno jen na třech místech (Ps. 32/2 „psalteri- tímto restaurováním může sloužit jako zdroj informací. um decem chordam“ a Ps. 91/4 a Ps. 143/9 „decachorum“) Vše, co bylo výše řečeno, může vést naši opatrnost při studiu a používalo se zřejmě (v dobách „hebrejských“) jako dopro- věrohodnosti ikonografi ckých pramenů. Jen tak se můžeme vodný nástroj při zpěvu žalmů. Je zajímavé, že se modifi ka- dopátrat objektivnějších informací o středověkých nástro- ce desetistrunného Pseudo-Jeronýmova psalteria objevova- jích. • (vybrané statě z připravované knihy) ly na vyobrazeních vedle obvyklých středověkých hudebních nástrojů. To, že desetistrunné psalterium bylo ve středově- ku známo jako jeden ze všeobecně uznávaných biblických nástrojů (samozřejmě bez hlubší znalosti skutečné historic-

ké podstaty těchto nástrojů), nám dokazují písemné zmín- archív repro ky ve středověkém písemnictví. Mnozí organologové mylně považují vyobrazení hudebních nástrojů ovlivněných ilustra- cemi Pseudo-Jeronýmovy epištoly, které nalézáme vedle běž- ných nástrojů středověkých, za obraz reálných hudebních nástrojů. Tím ovšem dochází ke zkreslení skutečného pohledu na stav středověkého hudebního instrumentáře. Kromě výše uvedených důvodů, které působí na dobových vyobrazeních dojmem „fantazie“, se můžeme setkat ještě s jednou příčinou původu „podivných“ hudebních nástrojů. Ta ovšem nemá nic společného se středověkými tvůrci, neboť je mnohem pozdější. Jedná se o zásahy opravářů a restau- rátorů nové doby, a to takové, kde se při opravě poškoze- ného uměleckého díla objevila snaha doplnit to, co chybí nebo dokonce vylepšit „nedokonalost“ historickou. Dělo se tak především na přelomu 19. a 20. století. Naneštěstí řada uměleckých památek (nás se v tomto případě týkají hlav- ně nástěnné malby) padla tomuto nevhodnému počínání za oběť. Přesto lze pomocí složitého srovnávání dobových vyobrazení i pomocí zachovaných dokladů o stavu díla před takovýmto zásahem alespoň zčásti „rekonstruovat“ skuteč- ný původní stav památky. Je totiž zcela chybné takto poniče- nou památku používat bez kritického studia jako dokument doby, v níž vznikla. Právě tak je absurdní (a příliš snadné) ji z dokladů doby vyjmout s poukazem na její zničenou věro- hodnost. Vždyť často jde o památky ojedinělého a nenahra- ditelného významu, byť třeba jen pro určitou lokalitu. Jako příklad za všechny uveďme nástěnné malby na schodiš- ti Velké věže hradu Karlštejna z počátku 60. let 14. století, které vznikly z iniciativy a za přímého dohledu císaře Kar- la IV. V letech 1608 a 1609 byly schodištní nástěnné malby obnoveny péčí purkrabího Viléma Slavaty. Bohuslav Balbín, který o tom píše v r. 1679, tedy o 70 let později ve svých Mis- cellaneích, se ale nezmiňuje, jak velkého rozsahu obnova Psalterium decachordum ovlivněné Pseudo-Jeronýmovou epištolou, iluminace byla a zda se týkala i stropu s anděly – hudebníky. V polovině z rukopisu z přelomu 11. a 12. století (Paris, Bibliothèque Nationale, Cod. Lat. 1118, 19. století se nová vlna zájmu o gotické památky dostala i na fol. 110) Karlštejn a tam se zjistilo, že do schodiště zatéká a nástěn- né malby velmi rychle podléhají zničení. Přesto trvalo dvě desetiletí (!!!), než došlo k opravě. Ta proběhla za Mockerova restaurování na samém sklonku století způsobem, který přímo vyráží dech. Malby byly v hru- bých konturách okopírovány na přiložený pauzovací papír archív repro a jen někde byla připojena poznámka, týkající se barvy. Jen několik dobře zachovaných fragmentů bylo sejmuto a zasaze- no do sádry. Vše ostatní bylo i s omítkou otlučeno až na zdivo. Potom na novou omítku byly kopie maleb přenášeny z pau- zovacího papíru. To, co chybělo, bylo s puristickou zručností konce století domalováno. Naštěstí se v dalším „restaurová- ní“ tímto způsobem nepokračovalo a tak ostatní části výzdo- by hradu Karlštejna nebyly zničeny. Můžeme dnes zjistit, jak mohla skutečně vypadat vyobrazení hudebních nástro- jů na karlštejnském schodišti před oním osudným „restau- rováním“ v letech 1897–1899? Domnívám se, že srovnáním s dokumenty před zásahem i s dobovými vyobrazeními bychom mohli k určitému závěru dojít. K disposici máme také zachované fragmenty sejmutých originálů, tzv. transfery, které byly na samém konci 20. století restaurovány, ale urči- Hudebníci okolo zlaté sochy. Oválné psalterium nejvíc vlevo je ovlivněné Pseudo-Jeronýmovou epištolou. Detail ilustrace z Velislavovy bible ok. 1340. té restaurátorské zásahy pana Antonína Nováka poškodily (Praha, Národní knihovna, XXIII.C.124, fol. 95r) 60 revue hudebních nosičů

Karol Szymanowski (1882–1937) je mno- hými považován za nejvýznamnějšího pol- ského skladatele 20. století. Vytvořil si svůj velmi individuální hudební jazyk. Nechal se inspirovat svým zájmem o mystiku, ori- entální a arabskou kulturu, impresionis- mus a také hudbu Skrjabina, Debussyho, Richarda Strausse a Stravinského. Firma NAXOS (CLASSIC) nyní vydává již čtvr- tý svazek s jeho sólovými klavírními kompozicemi v podání vynikajícího britského klavíristy Martina Roscoe.

V edici Velcí cembalisté (NAXOS HISTO- RICAL – CLASSIC) se tento měsíc objevuje polská klavíristka a cembalistka Wanda Landowska (1879–1959). Studovala ve Var- šavě a Berlíně a na rozsáhlých turné uvá- děla objevný repertoár cembalové literatury 17. a 18. století, což ovlivnilo renesanci cembalové hudby. Nahrávala až do své smrti v roce 1959. foto Jiří Skupien První prosincový den pořádala fi rma SUPRAPHON v Salonu Sarah Bernhardt hotelu Paříž křest nové- Vydavatelství LOTOS a Kooperativa, a.s. ho CD Pavla Šporcla (jeho celkem již čtvrté nahrávky u této fi rmy po recitálu Smetana, Dvořák, Janáček, pořádali ve Dvořákově síni Rudolfi na Martinů – SU 3621-2, houslových koncertech A. Dvořáka a P. I. Čajkovského s ČF – SU 3709-2 a 7. 12. slavnostní koncert Wihanova kvar- Paganinim – SU 3772-2), tentokrát se skladbami pro housle a klavír Antonína. Dvořáka (Sonatina G dur, Romance f moll, Capriccio, Mazurek a Balada g moll). Podobně jako při živé ukázce z nového teta, spojený se křtem jejich posledního CD na něm Pavla Šporcla doprovází klavírista Petr Jiříkovský. K CD vyšel i popově laděný crossover z deseti CD, věnovaných prvnímu vydá- s názvem Halliuve, tříminutová skladba, na které se sólista autorsky podílel s hitmakerem Ondřejem ní uceleného kompletu Beethovenových Soukupem a jenž se dostává i jako promo singl do rádií v Čechách a na Slovensku. Setkání slovem pro- kvartetů. Nahrávka obsahuje Beethovenův vázel Aleš Cibulka z Českého rozhlasu a role kmotrů se ujali Petr Nárožný a Ondřej Soukup. Na foto- Smyčcový kvartet B dur, op. 130 a Velkou grafi i zleva Petr Jiříkovský, Pavel Šporcl, Ondřej Soukup, Petr Nárožný a ředitelska fi rmy Supraphon fugu B dur, op. 133. Na koncertě zazněl Jana Gondová Haydnův Smyčcový kvartet C dur, op. 76, č. 3 „Císařský“, Dvořákův Smyčcový kvar- Morton Gould (1913–1996) patří v Ameri- (tenor), Alan Titus (baryton), Gosta Win- tet F dur, op. 96 „Americký“ a Schubertův ce k velice oblíbeným autorům – jeho před- bergh (tenor), Hungarian Radio Chorus Smyčcový kvintet C dur, op. 163, k němuž chozí album u fi rmy NAXOS AMERICAN a Nicolaus Esterhazy Sinfonia v čele si čtveřice protagonistů pozvala britského (CLASSIC) s nahrávkou American Salute s Michaelem Halaszem. violoncellistu Jamieho Waltona. patří k největším bestsellerům jejího katalogu v USA. Časopis Gramophone Dvě archivní alba s Janem Werichem vyda- Morton Gould (1913–1996) patří v Ameri- se o American Ballads – 8.559242 vyjád- lo a pokřtilo vydavatelství LOTOS 11. 10. ce k velice oblíbeným autorům – jeho před- řil jako o prvotřídní interpretaci okouzlu- v Salmovské literární kavárně. První – chozí album u fi rmy NAXOS AMERICAN jícího repertoáru jedné z největších hudeb- záznam hry Těžká Barbora z roku 1960 (CLASSIC) s nahrávkou American Salute ních osobností americké hudby 20. století. z Divadla ABC poskytla fi rmě Česká tele- patří k největším bestsellerům jejího Nová nahávka představuje balet Fall River vize a jsou na něm i písně Jaroslava Ježka katalogu v USA. Časopis Gramophone Legend spolu s variacemi Jekyll and Hyde. s orchestrem Karla Vlacha. Druhé – Jan se o American Ballads – 8.559242 vyjád- Werich – Vyznání je opět z archivu České řil jako o prvotřídní interpretaci okouzlu- Neobvyklá sbírka písní Giuseppe Verdiho televize a Jiřího Borovičky a zachycuje jícího repertoáru jedné z největších hudeb- přináší velice zajímavou alternativu k jeho vzpomínky Jana Wericha z 60. let. Kmotry ních osobností americké hudby 20. století. slavným operním dílům. Všechny písně pro obou alb byli Jiří Suchý a Jitka Molavcová, Nová nahávka představuje balet Fall River toto CD (NAXOS – CLASSIC) nastudo- kteří zazpívali i některé z písní V+W+J. Legend spolu s variacemi Jekyll and Hyde. val „nejitalštější ze všech britských tenorů“ Jiří Suchý vzpomněl s humorem i na svá (Gramophone), Denis OŃeill. Nahrávka setkání s Werichem. pochází z katalogu dnes již zaniklého brit- ského vydavatelství, Collins Classics. U fi rmy NAXOS (CLASSIC) právě vychá- zí druhý svazek projektu, který poslucha- Další novinkou fi rmy SUPRAPHON je čům představí všechny Brahmsovy symfo- záznam slavnostního koncertu k 80. naro- nie v podání špičkových interpretů součas- zeninám sira Charlese Mackerrase pořá- nosti – a sice Londýnských fi lharmoniků, daném s Pražskými symfoniky v září ve řízených skvělou americkou dirigentkou Smetanově síni. Na programu tehdy byly Marin Alsopovou, která se o nové nahráv- dvě symfonie A. Dvořáka: č. 8 G dur a ce vyjádřila: „Brahms je skladatel velmi č. 9 e moll. blízký mému srdci…Nahrát jeho hudbu a podělit se s publikem o své zkušenosti byl Pod labelem NAXOS (CLASSIC) vychá- sen, který se mi nyní po letech plní.“ foto Jiří SKupien zí v těchto dnech dlouho očekávaný výběr GUERILLA RECORDS a fi rma Aura-Pont pořádaly z Beethovenovy jediné opery Fidelio. V současné době zažíváme jakousi humme- 2. 11. v Galerii Louvre křest nového CD Vladimíra Beethoven Fidelia zkomponoval v době, lovskou renesanci. U fi rmy NAXOS (CLAS- Franze nazvaného HA-HAMLET!!! – shakespea- kdy byl na vrcholu svých tvůrčích sil a zpra- SIC) vycházejí nyní v interpretaci Susan rovská suita. Ukřižování Hamleta ve 28 obrazech. coval tak silně dramatické téma svobody, Alexander-Max (fortepiano), Micaely Novinku pokřtili Magdalena Dietlová, šéfredak- spravedlnosti a hrdinství s neobyčejnou Comberti (housle), Simona Standage torka časopisu Xantypa a Petr Vachler, prezident grácií. O kompletní verzi této opery (Naxos (housle), Jane Rogers (viola) a Pala Bandy České fi lmové akademie a s taneční variací Credo 8.660070-71) se časopis Gramophone vyjá- (violoncello) čtyři komorní skladby tohoto vystoupil soubor Duwadance contemporary dan- ce company. Na fotografi i zleva Vladimír Franz, dřil nadmíru pochvalně. Na nové nahrávce rakouského skladatele rodem z Bratislavy, Vladimír Drápal, ředitel divadla v Lounech a vyda- se podíleli Wolfgang Glashof (bas), Edith Klavírní kvartet G dur, op. posth., Klavírní vatelství Guerilla Records, Magdalena Dietlová a Lienbacher (soprán), Kurt Moll (bas), trio G dur, op. 35, Grande Sonate A dur pro Petr Vachler. Inga Nielsen (soprán), Herwig Pecoraro violoncello a klavír, op. 104 a Klavírní trio revue hudebních nosičů 61

F dur, op. 22. Johann Nepomuk Hummel Philharmonic Orchestra pod taktovkou (1778 – 1837) byl považován za jednoho zkušeného Davida Lloyd-Jonese. CD obsa- z nejvýznamnějších evropských pianistů. huje i několik dalších rarit tohoto sklada- Žil v době mezi haydnovsko-mozartovskou tele, jehož tvorba byla úzce spjata s anglic- érou a německými romantiky. CD vychá- kou lidovou hudbou. zí v návaznosti na srpnovou nahrávku jeho houslového koncertu, která se u Naxosu Beethovenova opera Fidelio vychází v těch- dočkala dokonce světové premiéry. to dnech v kompletní německé produkci z roku 1953 u ﬁ rmy NAXOS HISTORICAL Zpěvačka a kytaristka Lenka Filipová pře- – CLASSIC. Leonoru zpívá Martha Mödl, vzala 28. 11. v kavárně Divadla bez zábrad- která s velkým úspěchem působila na oper-

lí zlatou desku UNIVERSALU za CD e ní scéně až do svých osmdesáti let. Dále zde foto Jiří Skupien Best of Lenka Filipová, aby ji v zápětí pře- vystupují Wolfgang Windgassen, Gottlob dala jako dar herečce Aně Geislerové do Frick, Otto Edelmann, Sena Jurinac, Dne 25. 11. 2005 se konal v bazilice sv. Jakuba (Praha-Malá Štupartská) krátký koncert z díla jejího charitativního předvánočního baza- Vienna State Opera Chorus a Vienna Phil- Bedřicha Antonína Wiedermanna, spojený s pre- ru k prodeji. harmonic Orchestra v čele s Wilhelmem zentací nového CD vydavatelství ROSA. CD obsa- Furtwänglerem. huje výběr z Wiedermannových varhanních a VYDAVATELSKÁ FIRMA FRANTIŠKA vokálních duchovních skladeb na české i latin- RYCHTAŘÍKA pokřtila v listopadu čtyři Po nahrávce Elgarova houslového kon- ské texty v podání titulární varhanice baziliky CD. 27. 11. v diskotéce Hany bany na Pan- certu v nastudování samotného Elgara sv. Jakuba Ireny Chřibkové a mezzosopranistky kráci dvě CD natočené big bandem Feli- (8.110902), která se stala jedním z nej- Pavly Vykopalové. Na snímku z auly ambitu přileh- xe Slováčka se zpěváky Laďou Kerndlem prodávanějších titulů řady NAXOS HIS- lého kláštera minoritů jsou (zleva): rektor bazili- a Kateřinou Brožovou Christmas Dreams TORICAL – CLASSIC, přichází nyní na ky P. Oldřich Prachař, OFMConv., Irena Chřibková, Pavla Vykopalová a ředitel vydavatelství ROSA a American Dreams. 24. 11. v kavárně Rin- trh nahrávka s dalšími oblíbenými skladba- Mgr. Libor Mathauser. con CD starých hitů zpěváka Jaromíra mi tohoto anglického autora, realizovaná Mayera Hospůdko známá a CD jeho syna původně v letech 1926–1933 (Cockaigne – nový titul nabízí Serenádu pro sólové hous- Martina. In London Town, Variations on an Original le, smyčce, harfu a bicí, při jejíž kompozici eme, op. 36, Pomp and Circumstance se Bernstein nechal inspirovat Platónovým Anglický pianista Peter Donohoe se v sou- Marches – č. 1 D dur, č. 2 a moll, č. 3 Symposiem, Faksimile, Choreographic, časnosti řadí k absolutní světové špičce. c moll, č. 4 G dur a č. 5 C dur. Hraje Royal Essay pro orchestr a Divertimento pro U fi rmy NAXOS (CLASSIC) mu právě Albert Hall Orchestra, London Symphony orchestr. Hraje Philippe Quint (housle) a vychází nahrávka klavírních sonát (č. 1–3) Orchestra a BBC Symphony Orchestra, ří- Bournemouth Symphony Orchestra v čele významného britského autora, Michaela dí Edward Elgar. s Marin Alsop. Tippetta (1906–1998), který by příští rok oslavil 100. výročí narození. Spojení jmen Marin Alsop, Bournemouth Symphony Orchestra a skladeb Leonarda Nové CD s hudbou anglického skladatele Bernsteina (jehož žačkou Alsop byla) Ralpha Vaughana Williamse (1872–1958) nám zaručuje nevšední umělecký zážitek. vydané fi rmou NAXOS (CLASSIC) uvádí Předešlé nahrávky jeho hudby v podání foto Jiří Skupien ve světové premiéře jeho kantátu Willow- Marin Alsop u fi rmy NAXOS AMERI- Wood v podání vynikajícího barytonisty CAN (CLASSIC) získaly mnoho velice pří- Rodericka Williamse a Royal Liverpool znivých ohlasů hudební kritiky. Tentokrát

Další, v pořadí již čtvrté CD s Mozartovými sonátami pro klavír a housle (Sonata F dur K 377, Es dur K 380 a B dur K 454) vyšlo u fi rmy GZ DIGITAL MEDIA a.s. Oba interpreti, pianista Norbert Heller a houslistka Gabriela Demeterová je hrají na dobové nástroje, kladívkový klavír z dílny Conrada Grafa z pře- lomu 18. a 19. století uchovávaného v libochovické zámecké sbírce a housle z dílny Kašpara Strnada Vydavatelství SUPRAPHON a.s. a Národní muze- z roku 1795. Oba nástroje jsou dnes v majetku Českého muzea hudby. Křest tohoto CD, nahraného na um – České muzeum hudby - Muzeum Bedřicha zámku v Libochovicích, se konal 9. 11. v Tereziánském sále Břevnovského kláštera. Setkání se zúčast- Smetany pořádaly 15. listopadu v Muzeu Bedřicha nili Zdeněk Jirkovec, předseda představenstva ICZ a ing. Zdeněk Pelc, předseda představenstva GZ Smetany prezentaci nového CD se Smetanovými Digital Media, Jiří Stránský, prezident české sekce PEN klubu a prof. JUDr. Jan Kříž, z nichž poslední klavírními skladbami, které nastudovala a nahrála dva novinku pokřtili. Vydavatel současně slíbil, že páté, závěrečné CD vyjde v příštím roce, tedy v roce Jitka Čechová. CD, na němž jsou skladby Macbeth slavného mozartovského jubilea. Tak se uzavře kompletní nahrávka této části Mozartova díla na velmi a čarodějnice, Vidění na plese, Koncertní etuda kvalitní a dobře zachovalé dobové nástroje. Na fotografi i Gabriela Demeterová a Norbert Heller. gis moll Na břehu mořském, Koncertní fantasie na české národní písně, Vzpomínky na Čechy ve formě polek, op. 12 a op. 13, Bettina polka (1. verze), Koncertní etuda C dur ad., je prvním titulem kompletního vydání Smetanových děl určených klavíru, které je u nás plánováno teprve jako třetí ucelený soubor (nepočítám-li smetanovský komplet v podání Ivana Klánského vydaný dánskou fi r- mou Kontrapunkt) po nahrávkách Věry Řepkové a Jana Novotného po mnoha letech. Mělo by vyjít na sedmi CD v průběhu let 2005 – 2008 a repre- zentovat nový generační pohled na Smetanův skladatelský odkaz. Po provedení třech částí ze Smetanova cyklu Sny (Zašlé štěstí, Před hradem a Slavnost českých venkovanů), které předved- la protagonistka příjemného odpoledne Jitka Čechová, jež mj. Smetanovými Českými tanci absolvovala pražskou AMU a v rámci Pražského jara 2008 věnuje Smetanovi jedno z nokturen, se křtu ujali kmotři, Antonín Matzner a profesor, u něhož Jitka Čechová studovala, prof. Jan Novotný. Na fotografi i zleva producent vážné hudby fi rmy Supraphon dr. Petr Vít, ředitelka Muzea Bedřicha Smetany dr. Olga Mojžíšová, prof. Jan Novotný, Jitka Čechová a Antonín Matzner.

Zpracovala Hana Jarolímková foto Jiří Skupien 62 revue hudebních nosičů

hové detaily, i zároveň se vzpínající livou skladatelskou prací. Je na ní mistr zvuku Aleš Dvořák, nahrá- k obrysům velkolepé stavby. Vokál- znát, že Tanějev byl teoreticky fun- no v Kroměříži v lednu 2005. Cel- ní aparát i orchestr ovládá přesně dovaný a zvlášť velký odborník na kový čas 56:14. a dokáže z něj vytěžit překrásné kontrapunkt. První věta je Allegro barvy, jež jsou mj. také jedinečným v sonátové formě, druhá věta nese Jaroslav Someš přínosem Dvořákovy partitury. Ze označení Scherzo in contrapunto Že Antonín Dvořák zhudebnil výběr sólistů se slavným předchůdcům alla riversa. Následuje melancho- básní ze sbírky Adolfa Hejduka plně vyrovnají Eva Urbanová v tit- lické Adagio a formálně dokona- Cigánské melodie, je všeobecně ulní roli a Peter Mikuláš jako Ivan. le vypracované rondo. Celá sklad- známo. Téměř se však neví, že Hej- Na nejlepšího Bořivoje minulosti ba se vyznačuje zvukovou plnos- dukův cyklus inspiroval také dva Beno Blachuta asi nemá nikdo tí. Jenže dokonalost práce ještě další české skladatele, Karla Bend- z českých tenoristů dneška; Stan- nedokáže vynahradit určitou nevý- la a Vítězslava Nováka. Byl to pro- islav Matis jistě svou roli hudebně raznost témat a celkovou stylovou to nejen šťastný, ale také originální PRAGUE SPRING LIVE RECOR- nastudoval pečlivě a má spolehlivou starobylost. Výsledkem je, že dílo nápad konfrontovat trojí Cigánské DINGS UP 0078- 2 231, 232 pěveckou techniku, ale jeho měkký jako celek působí poněkud zdlou- melodie na jednom CD a přiřadit Antonín Dvořák: Svatá Ludmila, a na přechodu k vysoké poloze havě. k nim – zdaleka ne jen jako dopl- oratorium na libreto Jaroslava trochu zastřený témbr se zdaleka Totéž nelze říci o druhé skladbě něk – Brahmsovy Cikánské pís- Vrchlického, op. 71 B 144; Eva nevyrovná suverénně otevřenému tohoto snímku. Ernö Dohnányi ně. Aby konfrontace vyzněla ještě Urbanová – Ludmila, Bernarda výkonu sopranistky Evy Urbanové. (1877–1960), rovněž významný výrazněji, byl k přednesu všech čtyř Fink – Svatava, Stanislav Matis Na dvě zbývající menší role byli jistě pianista světového věhlasu, je snad cyklů zvolen jediný interpret, bary- – Bořivoj, Aleš Briscein – rol- vybráni pěvci vhodní, ale ani při své ještě (alespoň u nás) zapomínaněj- tonista Roman Janál. Lze rovnou ník, Peter Mikuláš – Svatý Ivan, slávě a zásluhách o Dvořákovu ší skladatel než Tanějev. Učil v Ber- říci, že se celý projekt podařil na Pražský fi lharmonický sbor, vokální hudbu se dnes Bernarda líně a v Budapešti. Po druhé světo- výbornou. Trojí různé pojetí Hejdu- sbormistr Jaroslav Brych, Bam- Fink nemůže rovnat tomu, jak kdysi vé válce se odstěhoval do Ameriky. kových veršů vcelku logicky vyzní- bini di Praga, sbormistr Bohumil dokázala roli Svatavy oživit Marta Jeho Serenáda C dur pro smyčco- vá ve prospěch Dvořákovy geni- Kulínský, Česká fi lharmonie, řídí Krásová. Znamenitý byl Pražský vé trio, op. 10 je také dílo mladých ality, ale ta nic neubírá na zajíma- Jiří Bělohlávek fi lharmonický sbor, který připravil let. Vznikla v roce 1902. Má pět vět vosti osobitého přístupu jeho skla- Zvukoví mistři Václav Roubal a Jaroslav Brych, v celém obsáhlém s názvy Marcia, Romanza, Scherzo, datelských kolegů. Brahmsův cyk- Tomáš Zikmund, technická spo- a vděčném, ale zdaleka ne všude Tema con variazioni a Rondo (Fina- lus znovu prokazuje svou svěžest lupráce Karel Soukeník a Aleš snadném partu smíšeného sboru. le). Hudba je to jak stylově, tak i pro- a jeho razance vygradovává celko- Dvořák, nahráno live 15. a 16. 5. Dětský sbor do Svaté Ludmily pracovaností jednotlivých vět nevy- vý účinek poslechu. Plně vyšla také 2004 ve Smetanově síni v rámci Antonín Dvořák původně nenap- rovnaná, ale místy velmi zajímavá. interpretace – znamenitý výkon MHF Pražské jaro, DSD-SACD. sal; podobně jako do Stabat ma- Najdeme tu části, které vysloveně Romana Janála na klavír doprovází Celkový čas 113:53. ter jej na vhodném místě – tady Karel Košárek. jako sbor andělů před závěrem II. poukazují na další vývoj artifi ciální Jaroslav Smolka části – kdysi obsadil Jan Kühn tak hudby ve 20. století. Autor vynika- Pro romantismus 19. století před- úspěšně, že se u nás tato změna jícího průvodního textu Jiří Štilec stavovala postava Cikána ztěles- Sestřihem ze záznamu koncertů stala samozřejmou náležitostí vyposlechl v romanci dokonce jaké- nění volnosti, vášnivosti a přiroze- festivalu Pražské jaro 15. a 16. 5. provozování díla. Tentokrát ten- si vztahy k Schönbergově Zjasně- ného sepětí s přírodou. Proto se 2004 a snad i generální zkoušky ve to jemně oživující vstup dětského né noci. Nejslabší mi připadá téma s romskou tematikou tak často Smetanově síni vznikla skvělá kom- sboru připravil Bohumil Kulínský s variacemi. Téma je banální a varia- setkáváme v dílech tehdejších bás- pletní nahrávka Dvořákova oratoria, s Bambini di Praga. ce se týkají z valné části doprovodu. níků, prozaiků, výtvarných umělců vydaná nyní na 2 CD. Dílo s minutáží Nicméně je to i pro svou nevyrovna- a díky přirozené romské muzikál- delší než je dnešní trvání obvyklého nost skladba celkově zajímavá. nosti zejména v tvorbě hudebních večerního koncertu vyžaduje účast skladatelů – a to prakticky po celé velkého interpretačního aparátu To nejcennější na snímku je beze- Evropě. Adolf Hejduk, příslušník a náročnou zkouškovou přípravu. sporu skvělý výkon Českého smyč- generace tzv. Májovců, vydal svou Snad proto se nedává tak často, cového tria. Jeho členy jsou Petr sbírku v roce 1859. O dvacet let jak by si zasluhovala jeho umělecká Matěják (housle), Jiří Rajniš (viola) později přikročili k jejímu zkompo- hodnota a významné postavení a Marie Hixová (violoncello). Jejich nování hned dva skladatelé naráz. mezi díly skladatele i v rámci vlas- hra je po všech stránkách výborná. Prvním byl Karel Bendl, který si tenecky orientované české hudeb- Každý člen souboru je dokonale při- vybral 14 básní, emotivně různě ní tvorby. Zblízka jsem poznal i tři pravený sólista. V souboru se umí laděných, a pokusil se vystihnout předchozí nastudování Svaté Lud- stejně dokonale přizpůsobit celku, jejich proměnlivost. V porovná- mily v Praze a mohu tedy srovná- takže zvuk tria je zcela kompakt- ní s Dvořákem, ale i s Novákem, vat. V nejstarším řídil Rafael Kubelík ní, jednolitý. Tvorba tónu, frázová- tu lze téměř exemplárně sledovat spojené pražské smíšené pěvecké ní, užití vibrata, dynamika, agogi- rozdílnost přístupu ke slovu. Tam, sbory a tři symfonické orchestry ka, vše je připraveno a promyšleno kde druzí dva vystihují verše jako na třetím hradním nádvoří v rám- do posledního detailu. Výsledkem ARCODIVA UP 0076-2 131 myšlenkové celky, Bendl ilustruje, ci jednoho ze svých posledních je jedinečný posluchačský zážitek. Taneyev, Dohnányi: String Trios; emocionálně barví jednotlivé výra- Pražských jar před emigrací. Byl Rovněž i oko se potěší pěknou obál- Czech String Trio zy – prokládá slova jako „zpěv“ to velkolepý zážitek, i když přesná kou bookletu, jejímž autorem je Hudební režie Jiří Štilec, mistr i „láska“, slovo „Boží“se mu oprav- koordinace souzpěvu a souhry na Luděk Turek, text Jiřího Štilce je zvuku Václav Roubal, technická du vzpíná do nebeské výše, při některých místech v daných pod- otištěn v anglické a české mutaci. spolupráce Karel Soukeník, na- zpěvu o divokosti nešetří expresí mínkách utrpěla. Druhé bylo první hráno ve studiu Domovina v led- atp. Formálně podléhá strofi čnosti z několika nastudování Václava nu 2005. Celkový čas 49:28. básní. V jeho výběru najdeme hned Smetáčka: pečlivé s vynikajícím několik, které známe také z Dvo- výkonem Českého pěveckého Petr Pokorný řákova zpracování: Když mne sta- sboru, který připravil Jan Kühn, Nastudovat polozapomenutou ne- rá matka (není tu pojata tklivě!), a předních sólistů Národního divad- bo málo prováděnou skladbu je Struna naladěna, Kterak trojhra- la. Třetí řídil Gerd Albrecht ještě před pro interprety jistě velmi zajímavý nec můj a A les je tichý (což je jed- tím, než se stal šéfdirigentem České úkol. To je i případ nového snímku na z nepůsobivějších Bendlových fi lharmonie; od ostatních interpre- Českého smyčcového tria. Sergej písní). Celek vyznívá tak zajímavě, tací díla se výrazně odlišil krutým Ivanovič Tanějev (1856–1915) byl že provokuje k větší pozornosti a ne vždy logickým seškrtáním par- ve své době významný ruský pia- vůči Bendlově skladatelské tvorbě titury, takže to byla Svatá Ludmila nista, skladatel a pedagog. K jeho vůbec. A to nejen písňové. Možná nejméně kompletní. žákům patřili i Skrjabin či Rachma- by stál za prověření i některý z jeho Nastudování Jiřího Bělohlávka ninov. Napsal také řadu kompozic operních titulů… plně obstojí ve srovnání se symfonických, komorních i vokál- Bez ohledu na chronologii je jako jmenovanými předchůdci. Nemá ta- ních. Trio pro housle, violu a violon- SUPRAPHON SU 3813-2 druhý zařazen na CD cyklus Nová- kové tempové ani výrazové krajnos- cello D dur je z let 1879-80. Je to Gypsy melodie – Dvořák, Bendl, kův, který vznikl v roce 1897. Jde ti jako Kubelíkovo, je objektivnější, tedy dílo ještě mladého skladatele. Novák, Brahms; Roman Janál, o výběr pouze čtyř básní a to vý- ale přece velmi citlivé k Dvořákově Čtyř větá, téměř půlhodinová sklad- baryton, Karel Košárek, klavír hradně těch, po nichž nesáhl ani invenci, zřetelně reagující na obsa- ba se vyznačuje zejména velmi peč- Hudební režie Petr Řezníček, Bendl, ani Dvořák. U Nováka, pro revue hudebních nosičů 63 jehož tvorbu byla častá inspira- hudbu hrají, neboť její autor si roz- Hanus). Jsou to vesměs nahráv- ce folklórem příznačná, je v tomto hodně naši pozornost zaslouží. ky velmi kvalitní, svědčící o respek- případě překvapivé, že furiantsky ree Grounds pro sólové hous- tu, kterému se i u interpretů těšila taneční ladění cyklu nenese výraz- le je transkripcí cembalové sonáty hudba Svatopluka Havelky, a také nější stopy vlivu romské melodiky. Henryho Purcella. Recitativ a arie o vysoké interpretační úrovni všech Z celku se svou lyrickou impresív- pro housle a klavír je původní Ste- zmíněných našich předních orches- ností vymyká třetí z písní, Pod růžo- vensonovou skladbou a nejméně trů i Českého noneta. vým v poli keřem. Pokud jde o Dvo- odpovídá představám o neoklasic- řáka, právě ve srovnání s ostatními kém stylu. Závěr snímku tvoří roz- Skvěle odvedl svou práci na digitál- znovu doceníme všechny kvality je- sáhlá a závažná Sonáta č. 3 Bohu- ním remasteringu zvukový režisér ho cyklu, především vyváženost cel- slava Martinů. Sonátu Martinů na- Miroslav Mareš; původní nahráva- ku a výrazovou oproštěnost, a záro- psal koncem roku 1944, je čtyřvětá cí týmy žel uvedeny nebyly, i když veň vynalézavost jak ve vedení a zejména ve středním díle scher- jejich podíl na kvalitě nahrávek je pěvecké linky, tak klavírního dopro- za najdeme typicky martinůovské nepochybný. Při poslechu těch vodu. Přesná je i volba jen sedmi nostalgické tóny. snímků jsem si znovu uvědomil, z Hejdukových básní, tak aby dáva- čík a Jan Kyzlink, recituje Milan jak novátorské a zralé to byly umě- ly možnost širokému náladovému První tři skladby nového titulu uměl- Friedl, Česká fi lharmonie, Stát- lecké hodnoty a jak dodnes ani rozpětí od melancholické jímavosti kyně nahrály v roce 1998, sonátu ní fi lharmonie Brno, Symfonický nejstarší z nich neztratily půvab přes radostný vzmach ke vzpurné Bohuslava Martinů až v roce 2004. orchestr hl. m. Prahy FOK, Čes- a působivost. výbušnosti. Ve špičkové interpre- Všechny snímky vznikly v brněn- ké noneto, Pražská komorní fi l- taci vyznívá Dvořák vždy znovu str- ském studiu Českého rozhlasu. harmonie, řídí Václav Neumann, hujícím dojmem – a Janálovo podá- Houslistka Ivana Tomášková hra- Jiří Waldhans, Jindřich Rohan ní k takovým zážitkům patří. je čistě a jasně a přehledně frázu- a Tomáš Hanus. je. Má také smysl pro výstavbu for- Mistr zvuku Miroslav Mareš, Brahmsovy Cikánské písně vznik- my jako celku, aniž by jakkoli zane- nahráno ve Dvořákově síni Ru- ly na přelomu roku 1887 a 1888. dbávala jemné detaily. V nahrávce dolfi na v Praze v letech 1967, Jsou psány na německé překla- z roku 1998 hraje velkým, nosným 1971 a živě 2003. Celkový čas dy maďarské lidové poezie. Ne- tónem s velkým vibratem. Osob- – CD1 74:47, CD2 78:29 jde tedy o originální romské tex- ně se domnívám, že jak hudbě ty. Také jejich hudební struktura Schnittkeho, tak i Stevensonově Jaroslav Smolka se častěji opírá spíš o „uherskou“, by slušel křehčí, útlejší tón. Ukazuje Četná díla mistrů české hudby, pre- než o vysloveně cikánskou melodi- se, že během šesti let, které mezi miérově uváděná v epoše stereo- ku – ta tvoří jen příměs, přispívající oběma nahrávkami uběhly, její tón fonních LP, se dostala po prosaze- k poutavosti celku. Po dramaticky zeštíhlel a její hra zvroucněla. Také ní CD na gramofonový trh do zvlášt- laděném začátku (zejména po dru- se naučila střídmějšímu a rozmani- ního dramaturgického vakua. Záhy hé z písní, Hochgetürmte Rimfl aut) tějšímu užívání vibrata. Jedním slo- po úspěšných premiérách v 60. až převládá v cyklu odlehčený, místy vem, nahrávka sonáty Bohuslava ARCODIVA UP 0073-2 131 80. letech byla nahrána a vydána na Martinů, Stamitz, Lukáš; až žertovný tón (Wisst ihr, wann Martinů je z hlediska houslistky na LP, které saturovaly jejich dostup- mein Kindchen, Röslein dreie in der mnohem vyšší umělecké úrovni. Je Jitka Hosprová, Prague Cham- nost v diskotékách soukromých ber Orchestra Reihe), ústící do fi nálního vášnivého výborná. zájemců i v odborných institucích. vzepětí (Rote Abendwolken). Hudební režie Jiří Gemrot, mistr Pianistka Renata Ardaševová Na CD byli dále vydáváni jiní, třeba zvuku Václav Roubal, technická Oprávněná chvála na Janálův výkon není našemu posluchačstvu nezná- i méně významní autoři či i drobněj- spolupráce Karel Soukeník, na- zde už padla. Jde o podání plně pro- má. Její hra je technicky brilant- ší, méně směrující skladby zmíně- hráno ve studiu Domovina v srpnu myšlené a procítěné. I když všech- ní, její úhoz je kultivovaný, citlivý ných mistrů; jejich podstatná díla, 2005. Celkový čas 70:00. ny cykly jsou psány pro nižší hlas, a jemný. Do své hry dokáže vložit jež před desetiletími dovršila před- spojený v jediný celek jsou náročné mnoho vroucího citu, aniž by ztra- poslední epochu vývoje české hud- Petr Pokorný rozpětím. Roman Janál však zvlá- tila na přesnosti. Vzájemná souhra by, zůstala nově nevydána. Tento Nové CD naší přední mladé vio- dá svůj úkol bez nejmenších tech- je zvukově vyrovnaná, přirozená. osud postihl i větší část symfonické listky Jitky Hosprové obsahuje nických obtíží. Je zajímavé sledo- Technicky i interpretačně náročná tvorby Svatopluka Havelky: kromě tři závažná díla pro violu a orches- vat, jak se s jednotlivými cykly mění sonáta Bohuslava Martinů vyšla oratoria Epistola de Magistri Hiero- tr – dvouvětou Rapsódii pro violu i zabarvení jeho barytonu – nejsvět- oběma mladým umělkyním oprav- nymi de Praga ze sklonku totalitní a orchestr H. 337 Bohuslava Mar- leji působí v Bendlovi, nejrobustně- du skvěle. éry, jež vyšlo na LP i CD, z ní na CD tinů, Koncert pro violu a orchestr ji možná v Novákovi. Nejcennější je nebylo vydáno nic. Z hlediska auto- Zdeňka Lukáše a Koncert pro vio- však výrazová bohatost Janálova Výtvarně pěkně řešený booklet ra to byla nespravedlivost, z hledis- lu a orchestr D dur, Opus 1 Karla přednesu. Stylová čistota komor- přináší jednak základní informace ka přístupnosti vrcholných hodnot Stamitze. Řazení skladeb na sním- ního podání zůstává zachová- o obou interpretkách včetně jejich české hudby hrubé opominutí. Až ku je toto (na rozdíl od řazení auto- na, a přesto se naplno a s elánem fotografi í, několik dalších technic- teď u příležitosti skladatelových rů na obalu). Je poněkud neobvyk- pěvec noří do každé z písní a dává kých údajů (bohužel chybí jakékoli 80. narozenin tuto situaci obětavě lé, ale vzhledem k charakteru jed- se unášet rozmanitostí jejich cha- údaje o obou nástrojích) a poněkud ukončil jeho syn, populární pěvec notlivých skladeb zcela vhodné. rakteru. Právě v tom je mu velkou problematický text o skladatelích – herec, vedoucí oblíbené velké jaz- Rapsódie Bohuslava Martinů pat- oporou citlivý klavírní doprovod a skladbách z pera Rudolfa Peč- zové kapely a operní režisér Ond- ří k jeho nejniternějším skladbám. Karla Košárka. mana v české a anglické jazykové řej Havelka: ve vydavatelství, kde mutaci. Problematičnost textu lze jinak vycházejí jeho jazzové krea- Vznikla v roce 1952, v době, kdy doložit alespoň jedním citátem: ce, vydal komplet 2 CD s remaste- si skladatel už byl téměř jist, že se ARCODIVA UP 0077-2 131 (Martinů) „je vyznavačem esteti- rovanými staršími studiovými domů nevrátí. Vroucnost a českost Schnittke, Stevenson, Martinů; ky a tvůrčích postupů protiněmec- nahrávkami, jež přinesly autoro- melodiky, podbarvené steskem po Ivana Tomášková, violin, Renata ky orientovaných, zato však se při- vi rozhodné úspěchy a postavily domově, je tu slyšet z každého tak- Ardaševová, piano; klánějících k avantgardě…“. Podle jej mezi vůdčí české hudební tvůr- tu. Neoklasická hravost děl z třicá- Převzatá nahrávka Českého roz- autora snad existuje nějaká všeo- ce té doby, a live nahrávky jedno- tých let je defi nitivně tatam. Těmi- hla su Brno, nahráno 1998 a becná „německá estetika“, nějaké ho nového díla. Tak se tady dočka- to vlastnostmi se Rapsódie zařa- 2004. obecně přijímané „německé tvůrčí ly digitalizovaného vydání nahráv- dila k nejvýznamnějším skladbám postupy“? ky Supraphonu z Dvořákovy síně: daného obsazení v celé světové Petr Pokorný Symfonie č. 1 (1961, Symfonický literatuře. orchestr hl. m. Prahy FOK, Jin- Stylově jednotné CD přináší hud- HOT JAZZ RECORDS & LH Pro- Také Lukášův koncert staví na čes- bu neoklasického stylu. U interpre- dřich Rohan), Nonetu (1976 Čes- motion 7 1771 0005/1 a 2–05, ké noneto) a Heptameronu (1967 ké melodice, ovšem svou náladou tů i posluchačů oblíbená Suita ve producent Ondřej Havelka, je spíš radostný, rozhodně postrá- starém slohu pro housle a klavír pěvci a Státní fi lharmonie Brno, produkce Lukáš Herink Jiří Waldhans), z produkce Pan- dá onu nostalgickou náladu. Jeho Alfreda Schnittkeho je svým klasic- tři věty bohatě využívají zvuko- Svatopluk Havelka: Výbor z díla, tonu Pěny a symfonické fantazie kým vzorům jistě nejblíže, mnoho vé krásy sólového nástroje i jeho Symfonie č. 1, Nonet, Homma- Hommage à Hieronymus Bosch zajímavé hudby ale vlastně nepři- technických možností. Na závěr je ge à Hieronymus Bosch, Hep- (1971 a 1974 Česká fi lharmonie, náší. Autorem následujících dvou zařazen koncert Karla Stamitze, tameron, Pěna, Taneční symfo- Václav Neumann), a live nahrávka skladeb je u nás téměř neznámý staršího syna onoho slavného čes- nieta; zpívají Marta Boháčová, Taneční symfonie (2003 Pražská skotský skladatel Ronald Steven- kého muzikanta Jana Václava Sta- son. A je dobře, že umělkyně jeho Věra Linhartová, Vladimír Krej- komorní fi lharmonie, Tomáš 64 revue hudebních nosičů

mice, jednoho z předních zaklada- digitální technikou v pražském smetanovského založení. Její tech- ní umožňují zvukově diferencované telů mannheimské školy. Karel Sta- Rudolfi nu 3.–4. a 9.–10. července nika je dokonalá, ale zdaleka ne pojetí jednotlivých částí a na rela- mitz (1745–1801) už zcela splynul 2005. Celkový čas 55:45. samoúčelná. Klavíristka umí jejím tivně malé ploše se jim v pojetí sbo- s německým prostředím a kom- prostřednictvím vypovídat, učinit ru dostává účinného stupňování. ponoval hudbu v klasickém slohu. Jaroslav Smolka ji prostředkem obsahové výpovědi. Nejrozsáhlejší skladbou tohoto CD Tak i jeho koncert D dur pro vio- Jitka Čechová patří nepochybně V této věci přejímá štafetu dosa- je Missa heroica in honorem Franz lu a orchestr má obvyklou stavbu a bez výkyvů v úrovni jednotlivých vadních špiček české interpreta- Jägerstätter od mladého brněn- klasického nástrojového koncertu. výkonů ke špičce dnešní interpre- ce Smetanova klavírního díla. Při ského skladatele Pavla Smutné- První věta má sonátovou formu, tace Smetanovy klavírní tvorby. křtu tohoto CD v Muzeu Bedřicha ho (1975). Sbor má již s autorovou závěrečná věta je hravé rondo. Za Přesvědčila o tom při mnoha kon- Smetany 15. 11. oznámil šéfredak- tvorbou zkušenost ze spoluúčinko- pozornost stojí nádherné Andante certních vystoupeních i na četných tor gramofonové redakce Supra- vání ve Smutného opeře Mysteri- se skvěle vystavěnou melodickou nahrávkách, publikovaných na CD phonu dr. Petr Vít, že je to první díl um fi dei (Causa Franz Jägerstät- linkou. domácích i zahraničních vydavate- souborné nahrávky klavírní tvorby ter) v roce 2004 ve Stavovském Bedřicha Smetany v interpretaci divadle v Praze. Mše vznikla na Mladá sólistka Jitka Hosprová se lů. V řádu této její prvoplánové dra- maturgické linie je i toto nové CD Jitky Čechové, po kterém budou rakouskou objednávku k očeká- na snímku představuje jako violist- v dohledné budoucnosti pokračo- vanému blahořečení mučedníka ka s velmi vyspělou technikou. Zvlá- s repertoárem mimořádně virtuos- ně náročným. Nahrála tu všechna vat další. Po Věře Řepkové, Janu doby nacismu Franze Jägerstät- dá zcela perfektně i zběsilá tempa Novotném a Ivanovi Klánském tak tera (1907-43) a byla ve světo- pasáží v Lukášově skladbě bez pro- dokončená nebo téměř dokončená klavírní díla, vzniklá v letech sklada- začala klavíristka s ještě mladist- vé premiéře uvedena v roce 2001 blémů. Také pro Stamitzův koncert vými silami, ale už plně umělecky v nastudování Alberta Anglbergera zvolila technicky mimořádně obtíž- telova působení ve Švédsku 1856- 1861 a v bezprostředně následu- vyzrálá, tvořit velkolepý projekt, ja- (Mozarteum Salzburg). né kadence. Vedle technické bri- ký by mohl být snem každého Sme- Sedmidílná, monumentálně založe- lance lze vysoko hodnotit i kvalitu jících měsících, kdy pomýšlel na dráhu koncertního klavíristy. Je to tanovského klavíristy. Těšme se na ná kompozice je provedena s ne tak tónu, který u ní není nijak stereo- pokračování! často slýchaným silným vnitřním typní. Umí dobře vystihnout speci- zárověň doba intenzívních styků Bedřicha Smetany s Ferencem Lisz- nábojem a interpretačním zaníce- fi cké stylové zvláštnosti jak hudby ním. Samozřejmostí je dokonalé Martinů, tak hudby Lukášovy. Snad tem, který si jeho virtuosních dispo- zic i skladatelských výsledků velmi technické zvládnutí kompozičního jen pro klasickou hudbu Stamitzo- celku, který získává v erudovaném vu jí vzhledem k jejímu mládí chybí vážil a jehož tvorba mu byla vzorem efektní brilance. Ve vrcholně nároč- nastudování sbormistra Pavla určitý stupeň celkového nadhledu Jiráka a s vynikající interpretační a celkové vyrovnanosti. To se pro- ných dílech z tohoto času náš mistr dotvořil svůj klavírně kompozič- podporou varhaníka Petra Sobot- jevuje zejména v pasážích a klasiky náležitou plasticitu, strhující cistních klišé první věty. Jsem ale ní sloh. Na tom není nejdůležitěj- ší, že tady Smetana vedle osobi- gradaci a logické sklenutí kompozi- přesvědčen, že vzhledem k velice od úvodního Introitu až po závě- kosti jejího bezesporného nadá- tě vyhraněně české invence zhodnotil i nástrojově technické vyná- rečné Communio. K autenticky při- ní najde během doby i onen “klid- rozenému vyznění této skladby při- ný” vztah k této hudbě. Celkově lezy Fryderyka Chopina a Ference Liszta, jejichž četné skladby hrá- spívá forma takřka live nahrávky, lze její výkon hodnotit jen jako vyni- realizované v chrámovém prostře- kající. Vynikající je ovšem i výkon val a důvěrně je tedy znal. Důležité je etické poučení, které si z tvor- dí s minimálními střihovými zásahy. Pražského komorního orchest- Je jen škoda, že interpretace var- ru bez dirigenta, který se nema- by vrcholných klavírních skladate- lů a zároveň i virtuosů romantické MSCM EDITION 2005 hanního partu díla nemohla využít lou měrou zasloužil o dobrou umě- MYSTERIUM. Modern Sacred širších registračních možností, než leckou úroveň celé nahrávky. Toto epochy vzal. Klavíristická brilance u něj nejen oslňuje a baví, jak je Choral Music jaké nabízí omezenější dispozice obdivuhodné těleso už přes 50 let Antonín Tučapský: Pět postních mechanického barokního nástroje slouží hudebnímu umění na vysoké to obvyklé u četných komponují- cích virtuosů té doby i pozdějších, motet, Jan Hanuš: Tři postní v jihlavském chrámu svatého Igná- úrovni. Na tomto snímku je sólist- motetina, Pavel Smutný: Missa ce. ce rovnocenným partnerem, zvuko- ale je stejně jako u Liszta či Chopi- na i nositelem závažných umělec- heroica, John Rutter: Gloria; Dramaturgie CD vrcholí zvukově vě vyrovnaným, rytmicky přesným Sbor Campanula Jihlava, dirigent apartním Gloria od Johna Ruttera a stylově čistým. kých sdělení, dotváří hudební poje- tí námětu, charakterizuje situaci, a sbormistr Pavel Jirák, Petr (1945). Dílo tohoto renomovaného Sobotka, varhany, Bohemian britského skladatele a sbormistra Také technická úroveň snímku je postavy i duševní rozpoložení, bývá nástrojem dramatické konfl iktnos- Brass Ensemble skýtá ve své nevšední zvukovos- (kromě jednoho či dvou ne zcela Hudební režie Martin Mikeš a ti a jazzově zabarvených inspira- vhodných střihů) výborná. Průvod- ti, napětí apod. Bedřich Smetana ovšem uměl prostřednictvím virtu- Aleš Podařil (Rutter), natoče- cích rozsáhlý prostor pro uplatně- ní slovo, které je uvedeno v ang- no v chrámu sv. Ignáce v Jihla- ní bohaté škály technických nuancí ličtině a v češtině, napsal Vítěz- osní klavírní hudby také ušlechtile bavit. Z repertoáru tohoto CD je to vě, sále kina Máj a Domě kultu- a plné zvukovosti sborového těle- slav Sýkora a autorem designu je ry v Třešti od března do května sa. Campanula této příležitosti Luděk Turek. patrné třeba v transkripci Schuber- tovy písně Zvědavý nebo ve styliza- 2005. Celkový čas: 55:36 plně využívá – předností její interpretace je promyšlená výstavba ci a rozvíjení melodiky obou humor- ných lidových popěvků ve Fantasii Erika Smithová frázování v jednotlivých hlasech a pregnantní rytmické cítění, pod- na české národní písně. Přímo osl- Nejnovější CD z řady Modern ňuje a strthává však hloubka a dra- pořené brilantní instrumentální kre- Sacred Choral Music přináší sku- ací Bohemian Brass Ensemble. matičnost hudební charakteristiky tečný hudební i duchovní zážitek. prostřednictvím klavírní brilance Pozoruhodná dramaturgie spojuje v Macbethu a čarodějnicích, poe- Ke kladům recenzovaného disku je díla (spirituální nejen svým názvem, třeba připojit též nápadité desig- tická konkretizace vztahu k oběma ale především obsahem) autorů, dedikantkám Vzpomínek na Čechy nové řešení bookletu, které by jeho jejichž data narození jsou dána roz- autorce Evě Bystrianské mohlo ve formě polek, přírodní a milostná mezím let 1915-75. Jejich společ- náladovost etudy Na břehu moř- závidět leckteré velké renomované ným rysem je jejich zaměření, napl- vydavatelství. Booklet přináší kom- ském i citová hloubka a vnitřní ňující zároveň požadavky liturgické konfl iktnost hudby Koncertní etu- pletní informace o autorech, jejich i koncertní. dílech a interpretech – samozřej- dy C dur. K té Bedřich Smetana Dnes již klasický cyklus Antonína programový výklad či jinou slovní mostí je otištění kompletního zně- Tučapského (1928) Pět postních ní zhudebněných textů s jejich pře- charakteristiku hudby nepodal, ale motet dává vyniknout působivosti SUPRAPHON SU 3841-2 vycítíme tu podobně hluboký obsa- klady. Pozoruhodné zamyšlení nad a cappellového zpěvu, v němž čle- významem titulu Mysterium přináší Bedřich Smetana: Macbeth a ča- hový náboj, jaký mají ostatní jeho nové sboru přesvědčivě prokazu- rodějnice, Zvědavý, Vidění na ple- virtuosní skladby, napsané v časo- úvodní text Radka Rejška. jí rovněž své sólistické dispozice. Nová nahrávka Campanuly, vydaná se, Bettina polka, Koncertní etu- vém sousedství. Témbrovou variabilitu a propraco- da C dur, Vzpomínky na Čechy ve v roce dvacátého výročí vzniku sbo- vanou, dobře čitelnou polyfonní ru, se poslouchá doslova jedním formě polek op. 12 a 13, Na bře- Taková hudba ovšem klade znač- vrstevnatost má ostatně nastudo- hu mořském, Fantazie na české né nároky nejen na samo manuální dechem. S opodstatněným očeká- vání této skladby společné s inter- váním se proto lze těšit na další pro- národní písně; zvládnutí hudebního textu, ale i na pretací následující kompozice Jana Jitka Čechová – klavír tlumočení obsahu, na pojetí umě- jekty tělesa, jehož výkony a drama- Hanuše (1915–2004) Tři postní turgická orientace patří v součas- Hudební režie Milan Puklický, lecké výpovědi. A právě v této věci motetina. Skladatelova zpracová- mistr zvuku Jiří Hesoun, na hráno je Jitka Čechová umělkyní vpravdě nosti k tomu nejlepšímu, co lze na ní starých českých duchovních pís- širší české sborové scéně slyšet. festivaly, koncerty 3

vstupenky v pĥedprodeji Bohemia Ticket a u jednotlivých poĥadatelĵ

Hudební rozhledy 210x297 + spad 1 1 12.12.2005 14:22:45 4 festivaly, koncerty leden-březen 2006

19. leden 20:00 hod Nová galerie Markovič Saxtet program

22. únor 20:00 hod Míčovna František Uhlíř Trio

17. březen 20:00 hod Španělský sál koncert k 75. výročí narození Karla Velebného

www.jazznahrade.cz

Prodej vstupenek: Informační středisko Pražského hradu, III. nádvoří, tel.: 224 372 435. P&J Music, prodejna JMW-Dittrichova 11, Praha 2, tel.: 224 922 830, www.pjmusic.cz. Vstupenky v síti TICKETSTREAM včetně všech hypermarketů GLOBUS a cestovních kanceláří FISCHER a FIRO TOUR, www.ticketstream.cz , tel.224 263 049, e-mail: [email protected]. Bohemia Ticket, [email protected] Malé náměstí 13, Praha 1, tel. 224 227 832; Na Příkopě 16, Praha 1, tel. 224 215 031.

Mediální partneři:

Inzerat obecny 210x297.indd 3 16.12.2005 15:23:51