Národní park

Tomáš Gőrner

Nejznámějším chráněným územím v je bezesporu národní park Torres del Paine, ležící na samém jihu této podlouhlé jihoamerické země. Na jejím opačném konci, o více než 3 000 km severněji, je možné navštívit patrně druhé nejznámější místo – Národní park Lauca. Nabízí úžasné výhledy na zasněžené šestitisícové vulkány a modré jezero s bohatou faunou. Rozkládá se v samotném srdci Altiplana, obrovské náhorní plošiny, jejíž průměrná nadmořská výška dosahuje téměř čtyř tisíc metrů. Dominantu parku tvoří sopky (6 342 m n. m.) a (6 282 m n. m.). Na dohled od nich vypouští občasné obláčky dýmu nejčinnější vulkán severního Chile – (6 063 m n. m.). Nejen tyto zasněžené vrcholky lze pozorovat od Chungara (4 518 m n. m., 2 100 ha), jednoho z nejvýše položených jezer světa, které vděčí za svůj vznik erupci nedaleké Parinacoty. Zhruba před 13 000 lety lávový materiál a uvolněné kusy hornin utvořily přirozenou hráz na dně údolí. Od jezera lze dohlédnout i na nejvyšší horu sousední Bolívie, 6 542 metrů vysokou Sajamu.

Sopky Parinacota a Pomerape (v pozadí) tvoří hlavní dominantu NP Lauca. V popředí světle zelené povlaky rostliny llareta (Azorella compacta).

24 2011 číslo 3 Mezinárodní ochrana přírody

Apunamiento srážkovému stínu And nebývají časté, za rok spadne přibližně kolem 300 mm srážek, vět- Z historie Místní průvodci se často (a celkem prá- šina z nich během léta, tedy v období od lis- vem) rádi chlubí tím, že vás provázejí po jed- topadu do března. Po zbytek roku zde bývá národního parku nom z nejvýše položených národních parků poměrně sucho. Průměrná roční teplota se na světě. Ne každý však tento unikát dosta- pohybuje kolem 5 °C. Během dne se rtuť Při pohledu do historie národního parku tečně ocení. Výchozím bodem pro návštěvu teploměru vyšplhá k 15 až 20 °C, v letních zjistíme, že první právní ochranu získalo parku je totiž chilské přímořské městečko nocích spadne do mírných záporných hod- území již v roce 1965, kdy byla na ploše , kde je možné najmout si auto či prů- not a v zimě (červen až září) se během noci 2 713 km2 zřízena lesní rezervace Lau- vodce a domluvit výlet do hor. Většina lidí krčí 15 až 25 dílků pod nulovou hranicí. Tep- ca. Ta byla o pět let později zmenšena se do parku vydá pouze na jednodenní ces- lotní rozdíly mezi dnem a nocí mohou být na dnešních 1 378 km2 a stala se národ- tu. Brzy zrána opouštějí šumění vln Pacifiku až kolem 50 stupňů. Pocit chladu (zvláště ním parkem. V těsném sousedství najde- a poté již následuje zhruba 150 kilometrů po ránu) navíc umocňuje vytrvalý studený me rezervaci Las Vicunas (2 091 km2), nekonečných serpentin (dvě až tři hodiny vítr. I přes uvedené nehostinné povětrnostní chránící volně žijící populace ohrožené jízdy), během kterých se na výškoměru ob- a teplotní podmínky obývá tyto končiny pře- lamy vikuni, a také přírodní památku Salar jevují hodnoty kolem 4 500 metrů. Chybí-li kvapivě velké množství druhů organismů. de Surire (113 km2). Předmětem ochrany dostatečná aklimatizace, přesun samozřejmě Převládajícím biotopem je v národním tohoto relativně malého slaného jezera nezůstává bez následků a dostaví se horská parku roztroušená vegetace trav a křovin, jsou především populace zde hnízdících nemoc, místně nazývaná apunamiento. Bole- označovaná jako puna. Nejčastěji se tu setká- ptáků. Pro svůj mimořádný význam byla ní hlavy, potíže s dýcháním a nevolnost může te s trsy trav Festuca ortophylla a Calamagro- všechna tři výše zmíněná chráněná úze- zkazit dojmy z nádherných výhledů do okolí. stis breviaristata. Dalším typickým travinným mí vyhlášena v roce 1981 jako biosférická Jednu z možností, jak tento nepříjemný stav zástupcem utvářejícím charakter krajiny par- rezervace Lauca. Pro zajímavost, dnes se zmírnit, představuje legendární jihoameric- ku je kavyl ichu (Stipa ichu). Zdejší pláně jsou nachází v Chile sedm biosférických rezer- ký keřík – kokainovník pravý (Erythroxylon pokryté až 90 centimetrů vysokými trsy této vací UNESCO. coca) neboli koka. Místní lidé rádi nabídnou trávy, které z monotónní šedohnědé barvy vy- ke žvýkání kokové lístky, které mají ve velké bočují pouze v období dešťů, kdy se na krát- oblibě jak zde, tak zejména v sousední Bo- kou dobu částečně zazelenají. Ichu předsta- mnohem bližší spíše celeru patří do čeledi mi- lívii, případně z nich uvaří silný čaj. My jsme vuje důležitou existenční základnu hospodář- říkovitých (Apiaceae). Hlavní stonek této rost- byli naštěstí již aklimatizovaní týdenním pu- ství indiánských kultur celého Altiplana. Kro- liny je v zemi, vedlejší se bohatě větví a jsou továním po Altiplanu, koku jsme nicméně ze mě toho, že chrání půdu před erozí, jde často pokryty drobnými, špičatými listy, jež splývají zvědavosti vyzkoušeli, avšak bez viditelných o jedinou potravu pro chované lamy a vikuni. do jednolité plochy. Kvete drobnými žlutými účinků. V hlavním městě Bolívie, La Pazu, je Stálezelené keříky rodu Parastrephila z če- kvítky v okolících, pyl je rozšiřován hmyzem. dokonce zřízeno poněkud svérázné muzeum ledi hvězdnicovitých (Asteraceae) dominují Roste neuvěřitelně pomalu, jen několik mili- koky. Jiný způsob obrany proti horské nemoci mezi dřevinnou vegetací. Několik druhů rodu metrů za rok. Zato se dožívá velmi vysokého je například lék Diluran. Ideální je ovšem ně- Polylepis (čeleď růžovité, Rosaceae) obývá věku, uvádí se až 3 000 let. Tedy pokud si kolikadenní aklimatizace, proto rozumnější svahy zdejších sopek i ve výšce kolem 4 800 danou rostlinu zdejší indiáni nevyberou jako volbou je cesta z Ariky do malého městečka metrů. Mimochodem, na úpatí výše zmíněné palivo – nenasekají na kusy a neodvezou Putre (3 500 m), zde přenocovat a odtud se bolivijské Sajamy vytvářejí tyto zhruba tří- až do svých příbytků. Díky vysokému obsahu druhý den dostat během slabé půl hodiny čtyřmetrové stromy souvislé porosty, zasahu- pryskyřice jde o poměrně výhřevný zdroj. k hranicím národního parku. jící nad pětitisícovou hranici. Jde tak o vůbec V oblastech s vyšším obsahem vody se nejvýše položený lesní porost na Zemi. v rámci puny vyčleňuje ještě biotop zvaný Překvapivá rozmanitost přírody Z rostlinné říše upoutá svým vzhledem bofedal. Představuje jakousi úrodnou oázu také azorela nahlučená (Azorella compacta), v suché poušti, a to nejen jako zdroj vody, ale V oblasti panuje poněkud nevlídné al- nazývaná llareta (yareta). Na první pohled vy- pro pasoucí se zvířata je významnou potrav- tiplanské podnebí. Déšť či sněžení tu díky padá jako náš bělomech, příbuzensky je ale ní základnou. Zelené polštáře jsou tvořeny

Nandu Darwinův (Pterocnemia pennata) je díky svému nenápadnému Viskača (Lagidium peruanum) vyhřívající se v paprscích ranního zbarvení v okolní šedavé vegetaci snadno k přehlédnutí. slunce

2011 číslo 3 25 zhruba 60 převážně travinnými druhy. Domi- se ještě spojují do větších „klanů“, tvořených aby se zde usídlil člověk. Nejstarší lidské sto- nantní je Oxychloe andina z čeledi sítinovi- až 80 zvířaty. Živí se travami a lišejníky. Za- py sahají do období před 7 000–8 000 lety. tých (Juncaceae). Na těchto plochách máte tímco se část kolonie pase, několik hlídačů Obydlí a celé vesnice byly hojně zakládány největší šanci spatřit typického zástupce míst- hlídá a hvizdem upozorňuje na blížící se ne- již před 3 000 lety. Zdejší obyvatelé Ayma- ní fauny – lamy. Tyto královny zdejších plání bezpečí. Díky kvalitní kožešině a chutnému rové se živili převážně pastevectvím a doko- úspěšně vzdorují mrazivému klimatu díky masu byla dříve intenzivně lovena, dnes je nale přivykli drsným přírodním poměrům. své unikátní srsti, nejjemnější ze všech savců. naštěstí mimo nebezpečí vyhubení. Nezdolala je ani několikasetletá nadvláda Lamy patří do čeledi velbloudovitých a zahr- Z větších savců žije v národním parku také kultury Tiwanaku, vystřídaná hegemonií Inků nují dva rody – lama a vikuňa. Ještě dávno pásovec bolivijský (Chaetophractus nationi), a později španělských kolonizátorů. před příchodem evropských kolonizátorů se huemul severní (Hippocamelus antisensis) Získávání paliva ze zdejších rostlin a love- po zdejších pláních proháněly (a v NP Lauca neboli taruga z čeledi jelenovitých (někdy ní místních zvířat pro kožešinu jsou naštěstí dosud prohánějí) dva volně žijící druhy – vi- bývá označován jako jelen peruánský), z še- již za svým zenitem a počty dříve decimo- kuňa (Vicugna vicugna) a guanako (Lama lem pak grizon velký (Galictis vittata) příbuz- vaných druhů se utěšeně vrátily do stavu guanicoe). Oba druhy jsou svrchu červe- ný kunám, pes horský (Lycalopex culpaeus) mimo ohrožení jejich existence. Pozvolna nohnědé či hnědé, hruď a břicho mají bílé. či puma americká (Puma concolor). se dostává ke slovu turistický ruch. Díky své Z guanaka se během domestikace vyvinuly Ptačí říši v parku zastupuje těžko uvěři- odlehlosti a podmínkám, které tu panují, dvě formy – lama krotká (Lama guanicoe telných 130 druhů, což představuje zhruba nenavštěvují park davy návštěvníků. Ročně f. glama) a alpaka (Lama guanicoe f. pa- třetinu chilské ptačí fauny. Nejnápadnějším jde přibližně o 30 000 turistů (z toho jsou tři cos). První jmenovaná forma byla a je dosud jistě zůstává plameňák chilský (Phoenicopte- čtvrtiny Chilané), nejvíce se jich zde objeví stále využívána zejména k transportu mate- rus chilensis), filtrující vodní organismy v prů- v období od ledna do března. Větším prob­ riálu. S délkou těla až 2 metry a hmotností zračně modrozeleném jezeře Chungara. Jde lémem je rostoucí doprava – park protíná až 150 kg je schopna ve zdejších vysoko- o jedno z mála míst, kde se dají pozorovat tři na zdejší poměry rušná dálnice č. 11, spo- horských podmínkách nosit na svém hřbetě druhy plameňáků najednou. Kromě nejhoj- jující Ariku s bolivijským La Pazem. Přímo náklad kolem 40 kilogramů. Oproti tomu nějšího výše zmíněného plameňáka chilského kolem jezera Chungara se denně přeženou na první pohled menší (1–1,5 m; 55 kg) se tu objevuje plameňák andský (P. andinus) stovky nákladních aut. Možné havárie a úni- a huňatější alpaka nebyla nikdy využívána a nejvzácnější plameňák Jamesův (P. jamesi). ky nebezpečných látek do jezera by měly ob- k práci. Chová se především pro vlnu, která Na okolních pláních pátrá po potravě podob- rovský dopad na zdejší ekosystém. se vlastnostmi blíží prachovému peří. Nej- ně veliký (tj. zhruba metr vysoký), avšak ně- Zdaleka největší problém však může par- častěji je možné se s ní setkat v Peru a Bo- kolikanásobně těžší (15–25 kg) a dokonale ku přinést těžba nerostných surovin. Zdejší lívii, v Chile se chová méně. Domestikované maskovaný nandu Darwinův (Pterocnemia horniny oplývají bohatstvím kovových rud, formy se vyskytují v různých barevných pro- pennata). Zajímavostí tohoto všežravého zejména mědi. V loňském roce prohlásil vedeních. Vzhledově velmi podobná, avšak běžce je fakt, že o vejce a mláďata se stará nově zvolený chilský prezident Pinera, že o něco útlejší (1,5 m, 50 kg) vikuňa je oproti pouze samec. Vodní plochu jezera a okolních vidí možnost rozvoje celé oblasti právě v těž- ní dosti plachá. Dříve byla velmi intenzivně lagun také hojně využívají andští endemité, bě tohoto cenného kovu. Zhruba čtvrtina lovena kvůli jemné srsti. Dnes je přísně chrá- husice andská (Chloephaga melanoptera) parku by tak do budoucna mohla ustoupit něna a její stavy utěšeně narůstají. Během a lyska velká (Fulica gigantea) a také něko- těžebním strojům. Nejde o žádnou novinku, projížďky parkem je tak možné spatřit rodin- lik druhů racků. Vzácně nad krajinou prolé- podobné myšlenky se objevily i v 90. letech ná stádečka 3–15 vikuní – jeden samec, pár tá i kondor andský (Vultur gryphus), je však 20. století, kdy byly zpracovány i detailní stu- samic a několik mladých zvířat. minimální šance jej spatřit, i když se nejedná die těžby. Tehdy ale narazily na tvrdý odpor Mnohem nenápadnějším obyvatelem o žádného drobečka. S rozpětím křídel přes místní komunity a mezinárodních iniciativ. zdejší krajiny, na kterého upozorňují i do- tři metry jde o největšího dravého ptáka No- Zdá se, že stejná myšlenka vyplouvá na po- pravní značky, je činčila horská (Lagidium vého světa. Ideální místo na pozorování to- vrch znovu, podpořena sílícími zájmy těžeb- peruanum), známá též jako viskača. Vzhle- hoto majestátního opeřence je v sousedním ních společností. Následující roky napoví, dem i velikostí nápadně připomíná králíka. Peru, v kaňonu Colca, nejlépe dostupném zda půjde o reálnou hrozbu pro tuto nád- Díky nenápadné šedavé srsti dokonale splý- z města Arequipa. hernou a jedinečnou část naší planety. vá s kameny, na kterých se s oblibou vyhří- vá. Působí přitom značně ospalým dojmem, Ustoupí příroda těžbě? stačí se však přiblížit a bleskurychle zmizí Foto Tomáš Gőrner v nejbližší skulině. Je to tvor společenský, žije Náročné klimatické poměry, znemožňující Autor pracuje v oddělení obecné ochrany v rodinných koloniích o 2–5 jedincích, které jakékoliv obdělávání půdy, nezabránily tomu, přírody na ředitelství AOPK ČR

foot of the twin volcanoes. Both plants and animals have effectively adapted to the harsh puna environment there. Mammals in SUMMARY the NP include the Vicuna (Vicugna vicugna), (Lama guanicoe/ Görner T.: The Vicugna vicugna f. pacos), (Lama guanicoe), Cougar (Puma concolor), also known as the Puma or the Silver Lion, and the Viscacha The Lauca National Park (NP) is located in Chile’s far north, in the (Logidium peruanum), the latter being closely related to chinchillas, Andean range near the Bolivian border. It encompasses an area of and looking similar to rabbits. Within the NP, 130 bird species have 1,379 km2 of and mountains, the latter consisting mainly been found, i.e. one third of the whole Chilean bird fauna. Among of enormous volcanoes. From the Park it is possible to watch the them, the Darwins Rhea (Pterocnemia pennata) and the flamingos Parinacota (6,342 m), the Pomerape (6,282 m) and the Guallatiri (the Chilean Phoenicopterus chilensis, Andean P. andinus and the (6,060 m) volcanoes. A major attraction of the park is the astonishing Jamess Flamingo P. jamesi) should be mentioned. The Lauca National Chungara Lake, one of the most elevated of the world, located at the Parks future is threatened by possible mining activities.

26 2011 číslo 3