ACTA FAUNISTICA ENTOMOLOGICA MUSEI NATIONALIS PRAGAE 1 30. 7. 1956

13

PŘlSPĚVEK K POZNANl LUMKů Z TRIBů HELLWIGIINI, ANOMALONINI A THERIONINI V CSR A CONTRIBUTION TO THE KNOWLEDGE OF THE ICHNEUMON­ FLIES OF THE TRIBES HELLWIGIINI, ANOMALONINI AND THERIONINI IN CZECHOSLOV AKIA (Hym. lchneumonidae)

JOSEF SE D I VY

O výskytu a rozšíření jednotlivých druhů lumků v O.SR víme dosud velmi málo. Tato práce je souhrnem dosavadních poznatků o rozšíření a variabilitě skupiny lumků, kteří, až na malé výjimky, cizopasí u motýlů. Velká část jejich hostitelů jsou škůdci lesních dřevin a zemědělských plodin. V práci jsou shrnuty dosavadní nálezy v CSR, zpracované na základě sbírek Národního musea v Praze (incl. coll. Gregor), R. Obrtela a vlastní sbírky. údaje o hostitelích jsou čerpány z uvedené literatury, z materiálu našich entomologů a vlastních pozorování. U druhů, u nichž nejsou uvedeni hostitelé, není ~známo u kterých druhů hmyzu cizopasí. Data o výskytu a rozšíření jednotlivých druhů nejsou úplná, protože velká část území CSR je dosud neprosbíraná. Nejlépe je prostudována Mo­ rava, zvláště zásluhou prof. F. Gregora. Také počet hostitelů není konečnÝ a bude jistě dalším pozorováním, zvláště chovy motýlů, rozšířen o další druhy. tribus Hellwigiini Hellwigia elegans GRAV. Navštěvuje květy mrkvovitých rostlin (Daucace89) a úhorníku lékař­ ského (Descurainia sophia L.). Rozšíření: Evropa (v severní části velmi vzácný) , Palestina. V CSR dosud známý z jižní Moravy a Slovenska. Vyskytuje se od počátku Vl. (Hodonín, <1, 13. VI. 1939, Šustera) do ikonce VII. (Úejč, ~, 20. VII. 1944, Šustera). Hostitelé: Micra rosea HBN. tribus Anomalonini (Nototrachini) Anomalon foliatorr '(F.)

127 Rozšíření: Evropa, sev. Afrika. V ČSR na stepních lokalitách velmi hojný druh. Létá od konce V. (Brno, ď, 28. V. 1936, Gregor) do počátku IX. (Cheb, !i!, 1. IX. 1948, Šedivý). Nejhojnější je v Vl. a VIII., má pravděpodobně 2 generace do roka.

tribus Therionini Gravenhorstia pieta BOlE. Ve sbírkách Národního musea je 1 ď (Praha ?, Pokorný), který se liší od popisu v Schmiedeknechtovi (SCHMIEDEKNECHT, 1935) tím, že má 2. střední příčku průběžnou. Rozšíření: jižní a střední Evropa, Anglie, sev. Afrika. Hostitelé: Lasiocampa trifolii ESPER, L. quercus L: Heteropelma calcator WESM. Klade vajíčka do housenek. Přezimuje jako larva v kuklách hostitelů. Samci se líhnou asi o 14 dnů dříve (ll. VI. 1936) než samice (26. VL 1936, obojí Brno, Gregor). Rozšíření: Evropa, Asie (SSSR, pohoří Altaj). V ČSR hojný druh od poloviny Vl. (Brno, ď, ll. VI. 1936, Gregor) do druhé poloviny VIII. (Jindřichův Hradec, !j!, 19. VII. 1944, Tomšík). Hostitelé: Panolis griseovwriegata GOEZE, Sphi'YI$ pinastri L., Bupalus piniarius L., Bena prasinana L., Anarta myrtili L. Schizoloma amictum (F.)

Rozšíření: Evropa, Asie (souostroví Japonska, Kurily, Indie). V ČSR dooud známý jen z jižní Moravy: Mutěnice, !i!, VII. 1941, Gregor; Rohatec, !j!, 8. VII. 1942, Hoffer, Hostitelé: Panaxia dominula L., Dasychira pudibunda L., Phalera buc.ephala L., Macro­ thylacia rubi L., Thau'YI'!t6topoea processionea L., Tephroolystia .linariata F., Bena prasinana L., Mamestra nebulosa HUFN., Xylina ornitopus ROTT., Sphinx pinas·tri L. drcumflexum (L.) Tento druh je blízce příbuzný T. giganteum (GRAV.). V popisech uvá­ děné rozdíly obou druhů často nesouhlasí, zvláště se mění stupeň klenutosti štítku a zbarvení boků hrudi. Větší jedinci T. circumflexum s červenými skvrnami na bocích mohou být zaměněni' s následujícím druhem. U jedinců s červenými skvrnami na bocích hrudi je někdy jen vrchol štítku žlutý, spodní část černá. U některých kusů je vrchol štítku červený- var. rubropictum UL­ BRICHT (Koda u Berouna, i!j?, 5. IX. 1941, Sustera), jindy je štítek celý černý- var. nigroscutelata HELLEN (Zilina, !i1, 1948, Miller). Dobrým rozeznávacím znakem obou druhů je počet článků v tykadlech, u T. circumflexum ď ď 46-53 článků, !i1 i!i1 47-56 článků a většinou i tvar pygostylů (obr. 1, 2). U , rf f ď je spolehlivÝm rozeznávacím znakem tvar penisu (obr. 5, 6), u !i1 !i1 tvar pochev kladélka (obr. 3, 4). Podrobněji jsou popsány rozdíly v anglickém textu. Adámek vychoval tento druh v Melanchra persicarim L. (Plzeň, i ď, 10. VI. 1941), a SchOnfelder z Mamestra brunnea? (Sluknov, ,!i1, 16. VI. 1928). Rozšíření: Evropa, Asie (Mongolsko, SSSR - .Vládivostok), Indie, sev. Afrika, Palestina. V ČSR hojný druh v VII. a VIII. Létá od vočátku VI. (Tabulová, !j!, 3. VI. 1946, Obrtel) do konce VIII. (Č. Kamenice, !i!, 31. VIII. 1897, Zavadil).

128 Hostitelé: Dendrolímus piní L., Euplexia ludpara L., Phíludoría potatoría L., Panolis griseovariegata GOEZE, Notodonta ziczao L.; L., Ocneria detrita ESP., Phlogophora scita HBN., Leucanía unipuncta HW., Mamestra leineri FRR., Diataraxia oleracea L., Melanchra pe1·sicariae L. Therion giganteum (GRAV.). Boky hrudi často bez červených skvrn, zadní štítek někdy černý. Počet článků v tykadlech u id' d' 56-59, u ;!F !F 59-65. Je nejhojnějším entomofágem bourovce borového (Dendrolimus pini L.), u něhož v letech progrese napadá často až 50% housenek. Vajíčka klade už do housenek 1 cm velikých. Na jeho larvě v housence cizopasí lumek Theronia atalantm PODA, udávaný někdy mylně jako primární parasit. Rozšíření: podobné jako 111 T. circumflexum L., nezasahuje však tak vy,suko na sever, kuyř. z Finska není dosud známý. V CSR hoj.ný druh, létá od konce VI. (Plzeň, cf, 26. VI. 1941, Adámek) do konce VIII. (Javorník, '!i!, 28. VIII., Čepelák). Hostitelé: Dendrolimus pini L., Lasiocampa trifolii SCHIFFM., L . leupuncta HW. Therion .brevicorne (GRAV.). Rozšíření: Anglie, Německo, Maď ' arsko SSSR (evropská čá· st). V ČSR dosud známý z těchto mfst: Cechy - Jindř. Hradec, cf, 16. VI. 1940, Tomšík; Písek, cf, VIII. 1939, Baťa; Morava - Šardice, !i! 'cf, 2. VII. 1942, Hoffer; Lužnice, !i!, 8. VII. 1939, ŠUIStera; Čejč, !j!, 14. VII. 1943, Šustera; Mi střín, !i!, 3. VIII. 1942, Hoffer; Slovensko- Košické Hamry, !i!, 30. V. 1937, Roubal. Hostitelé: Cucullía scrofulariae CAPIEUX, Acronycta euphorbiae F. Trichomma enecator (ROSSI). žluté zbarvení štítku tvoří u některých kusů pouze 2 oddělené žluté skvrny. Někdy je štítek téměř celý černý, jen s náznakem žlutých skvrn. Capek vychoval tohoto lumka z Cacoecia ,xylosteana L. (B. Štiavnica, d', 7. VII. 1954) a Semasia corticana HBN. (B. Štiavnica, 1d', 9. VI. 1954). Je také častým parasitem housenek obaleče jablečného (Enarmonia pomo­ nella L.) nalákaných do pásů z vlnité lepenky. Jsou-li tyto pásy během zimy uskladněny v teplé místnosti, líhne se už v lednu (Ruzyně, 4 d' d', 6!F !F, I.-II. 1953-1955, Šedivý). Rozšíření: Evropa. V ČSR nejhojnější druh z rodu Trichomma. Létá od konce V. (Brno, !j!, 26. V. 1936, Gregor) do lmnce VIII. Pouzdřany, !j!, 31. VIII. 1937, Gregor), nejhojněji od počátku VII. do :eo.loviny VliL Jedinci s odlišně :llbarvenýro štítkem byli chyceni v těchto místech: Cechy - Opočno, !? , 1. VII. 1944, Přívora; Morava - Ubušín, 'f cf, 2. VIII. a 26. VIII. 1933; Pouzdřany, !i!, 31. VIII. 1937, vše Gregor. Hostitelé: Earias chlorana L., Diphtera alpium OSB., Enarmonia pomoneJla L., Lymantria dispar L., Hadena satura S•CHIFFM., Macrothylacía rubi L., Tortrt'x sp. Trichomma intermedium KRIEGER. Rozšíření: Německo, Rumunsko. V ČSR dosud známý z těchto míst: Čechy - N. Město n. Met., 'f, VII. 1946, coll. Nár. museum; Velký Vřešťov, !j!, 18. VIII. 1954, Bouček; Morava- Babice, 'i!, 7. VII. 1938; Ubušín, cf, 6. VII. 1937; Mutěnice, cf, 13. VII. 1939, vše Gregor. Trichomma fulvidens WESM. Nepodařilo se mi potvrdit údaje Schmiedeknechta (SCHMIEDE­ KNECHT, 1935) o časném výskytu tohoto druhu již koncem III. a počátkem IV., kdy obletuje keře ostružníků, 9 :129

__ l Rozšíření: Anglie, Belgie, Německo, Polsko, USSR. V čSR hojný druh, rozšířený po celém území. Létá od poloviny IV. (Brno, r:!, 16. IV. 1946, Obrtel) do konce VI. (Lány, !? , 26. VI. 1949, •Šedivý), nejhojněji během května. Habmnyx heros (WESM.). Rozšíření: severní a střední Evropa, Malá Asie. Ve ·sbírkách Národního musea 1 !? bez lokality. Hostitelé: Dendrolimus pini L., Celerio galii ROTT., Lasiocampa dryophaga ? Habronyx gigas KRIECHB. Rozšíření: Evropa (hojněji na jihu), Malá Asie. Ve sbírkách Národního musea 1!? z Otuš (Dalmacie, VI, 1886) a 1 r:! bez lokality. Hostitelé: Dendrolimus pini L., Celerio galii ROTT., Pachypasa otus DRURY. Aphanistes ruficornis ( GRA V.). Rozšíření: střední a severní Evropa, Asie (SSSR, Ussuri). V ČSR dosud známý jen z M·oravy: Mutěnice, !? , 10. VII. 1941; Kobylí, !? , 14. VIL 1939, obojí Gregor. Hostitelé: Panolis griseovariegata GOEZE, Sphin.x pinas·tri L ., Panaxia dorninula L., Philudo1w potatoria L., Colocasia coryli L., Bena prasinana L., Laothoě populi L., Lyrnantria monacha L., Cimbe.x sp. Aphanistes armatus (WESM.). Rozšíření : Evropa, Asie. V ČSR známý z těchto . míst: Morava - Kohoutovice, !? , 10. V. 1936; Kobylí, !? , 14. VII. 1939, obojí Gregor; Slovensko - Děvínská Kobyla, !? , 26. V. 1937, Gregor; Malacky, !? , 10. IV. 1932 (coll. N. museum). Hostitelé: Panolis g1-iseovariegata GOEZE, Bupalus piniarius L., Acronycta cuspis HBN., Agrotis ripae HBN., Cuculia lychnitis RAMB., Miselia oxyacanthae L., Pontia daplidice L. Aphanistes bellicosus (WESM.). Rozšíření: střední a severní Evropa, Malá Asie. V ČSR známý z těchto mfst: Cechy - Veselí n. Lužnicí, r:!, 13. VII. 1944, Brčák; Morava- Pouzdřany, !?, 17. V. 1936; Brno, !? 18. V. 1937; Kníničky, !?, 21. V. 1936, vše Gregor. Hostitelé: Sphino; pinastri L., Diphthera alpium úSBECK, Colocasia c.oryli L., Callo­ pistria juventina CR. gen. Paranomalon VIERECK. Do tohoto rodu zařazuji jako podrod druhy rodu Erigorgus FOERSTER, které se liší od Paranomalon VIERECK průběžnou 2. střední příčkou. Tento znak však není stálý a u některÝch druhů selhává, nebo je v jednom křídle 2. střední příčka průbežná, v druhém ústí zřetelně za areolární příčkou. P. (Erigorgus) leucopus (SZEPL.). Samci se liší od popisů v Schmiedeknechtovi (SCHMIEDEKNECHT; 1936) a Meyerovi (MEYER, 1936) černým zbarvením dolní poloviny stehen a petiolu, postpetiolus je hnědý. Rozšíření: Španělsko, Maď 'arsko, SSSR (Krym). V ČSR známý z Českého Středohoří: Oblík, r:!, 18. IV. 1949, Šedivý a z Moravy~ Kohoutovice, r:!, 10. VI. 1936, Gregor. Hostitelé: Cuculia blattariae ESP. P. (Edgorgus) melanobatus (GRAV.). Patří do skupiny druhů dosud málo známých a nejasných. Různí autoH používají pro něj různých rozeznávacích znaků, jsou proto pod tímto jménem

130

I. uváděny pravděpodobně i jiné druhy. Z těchto dúvodů neuvádím údaje o hos­ titelích. K určení jsem použil znaků podle Helléna (HELL:ÉN, 1926). Rozšíření : Evropa. V ČSR dosud známý jen z Momvy: Pouz<;lřany, ~. 15. V. 1937, Gregor. P. (Erigorgus) romani (HELLEN.), : ~. Samec tohoto druhu je neznámý. Samice byla popsána podle jednoho kusu z Finska. V CSR chycené samice liší se od púvodního popisu žlutočerve­ ným zbarvením zadních chodidel. Kromě toho 3 . ~ ~ mají 35-36 tykadlových článků. V ostatním souhlasí s popisem, který uveřejnil HELLEN (1926). Rozšíření: Finsko. V ČSR bych chytán na Moravě: Pou zdřany, 2: V. 1937; Brno, 1. V. 1936; Ostravice 9. V. 1937, vše Gregor. Paranomalon biguttatum (GRAV.). Rozšíření: střední a severní Evropa. V ČSR je známý pouze z Čech: Třeboň, ď, 16. IX. 1894, coll. N. museum; Popelov, ~, ll. VII. 1935, Kupka. ·Hostitelé: Bupalus piniarius L., Dendrolimus pini L., Panolis griseova1-iegata GOEZE. Paranomalon procerum (GRAV.). Rozšíření: střední a severní Evropa. V ČSR známý dosud z těchto míst: Čechy- Modřany, ~.VI. 1949, Macek; Morava­ Brno, c!, 4.-16. V. 1936, ~, 5.-20·. V. 1936, obojí Gregor; Pouzdřany, ~ c!, 18. V. 1946, Obrtel. Paranomalon latro '(SCHRANK). Rozšíření : Evropa. V ČSR dosud známý z Čech: Brodec, ď, 25. V. 1953, Šedivý; Káraný, c!, Obenberger a Slovenska: Streda n. Bodr., ~, 28. VI. 1952, Kocourek; Král. Chlmec, c!, 8. VIII. 1948, Šedivý. ·· · Hostitelé: Diloba caeruleocephala L., Pe1igrapha l - cinctum SCHIFFM., Tapinostola musculosa HBN., Thaumetopoea pityocampa SCHIFFM. Paranomalon cerinops ( GRA V.). Rozšíření: Evropa, severní Afrika. V ČSR na celém území hojný, od počátku VI. (Hodice, c!, 8. VI. 1953, Kodys) do konce X. (Mladá Vožice, ~, 31. X. 195A, Dlabola). Hostitelé: Calocampa exol@ta L., C. vetusta HBN., Diloba coeruleocephala L., Agrotis segetum DEN. et SCHIFFM., A. ripae HBN., Diataraxia oleracea L., Taeniocampa gracilis F., Polia oler.acea ?. BJa.ptocampus nigricornis (WESM.) (canaliculatus HOLMG.). Capek vychoval tohoto lumka z housenky To1'trix viridana L. (Stúrovo, ~, 21. VI. 1954). Rozšíření: Evropa. V ČSR známý z celého území: Čechy - Koda u Berouna, ~. 2S. V. 1954, Šedivý; Pohořany, c!, 3. VI. 1954, Bouček: Morava - Brno, c!, 4. VI. 1936; Pouzdřany, ~ , 22. VI. 1941; Ubušín, c!, 6. VII. 1930, vše Gregor. Hostitelé: Dendrolimus pini L., Tortrix viridana L., Yponomeuta evonymella L., Cacoecia rosana L. Bacylypa humeralis (BRAUNS). Rozšíření: již.ní Evropa, Asie (Turkestan), severní Afrika. V ČSR známý jen ze Slovenska: Štúrovo,~. 19. VII. 1933, Hoffer; Nitra, ~. 20. VIII. 1948, Šedivý. ' Hostitelé: Caradrina exiqua HBN., Agrotis segetum DEN. et SCHIFFM. 9* 131 Barylypa uniguttata (GRAV.). Od pop i sů, které uvedli SCHMIEDEKNECHT (1936) a MEYER (1936) liší se někteří t cf'ď tím, že mají celá kusadla černá. Rozšíření: jižní a střecl:ní EV'ropa, jižní část evropského SSSR. V ČSR byl zj i štěn na těchto místech: Čechy - Hradec Králové, cl, 15. IV.1945, Bouček; Morava - Ostravice, !i!, 9. V. 1937, Gregor. Barylypa delictor (THUNB.). Kupka vychoval tento druh v Calophasia lunula HUFN. (Klosterberg, ď ~ 16 . IX. 1934). R· ozšíření: střední a severní Evropa. V ČSR známý z Čech - Jílové, !? (var. rufipleuris 'Seyrig), 18. VIII. 1906, Holik; Slovensko - Vršatec, cl, 10. VII. 1937, Cikl. Hostitelé: Mawcosoma neustrium L., M. castrense L., Thaumetopea pityocampa SCHIFFM., Acronycta menyanthidis VIEW., Chlorantha hyperici SCHIFFM., Simyra nervosa F ., Lymantria dispar L., Calophasia lunula HUFN. gen. Agrypon FORSTER. Do tohoto rodu z;ařazuji podle názoru Helléna (HELL:ÉN, 1950) jako subgenus dosavadní rod Labrorychus FORSTER, který se liší od Agrypon FORST. hlavně zlomeným nervellem. Tento znak však není stálý a nelze ho proto uznávat jako rodový. U některých druhů, kupř. L. flexorius (THUNB.) , se najdou vždy v serii kusů jedinci, kteří nemají nervellus zlomený a jeho postranní větev je patrná jen jako přeložení zadního křídla, v některých pří­ padech zřetelná jen při vhodném způsobu osvětlení. A. (Labrorychus) polyxenae SZEPL. Serie kusů ve sbírkách N árodního musea byla většinou vychována z pes­ trokřídlece podražcového (Zerynthia hypsipyle SCHULZE). Zajímavé jsou nálezy tohoto lumka z ůeského Středoho~í (ústí n. L., Děčín), kde jeho hos­ titel, pestrokřídlenec podražcový, nebyl pozorován. Jeho živná rostlina, pod­ ražec křovištní (Aristolochia clernatitis L.), je však z části Ces. Středohoří mezi ústím n. L. a Děčínem známá. Není proto výskyt tohoto motýla vi Ces. Středohoří vyloučen . Lze však také předpokládat, že část lumků s českými lokalitami, byla vychována z housenek pestrokřídlece, které byly dovezeny sběrateli motýlů z jižní Moravy a Slovenska a nesprávně označeny místem, kde se lumci vylíhli. U kusů ulovených při smýkání je možno předpokládat, že tento lumek má ještě další dosud neznámé hostitele. Samci se liší od popisu, jejž uveřejnil SCHMIEDEKNECHT (1936) těmito znaky: spánky černé, temenní skvrna červenohnědá, násadec zdola žlutohnědý, zadní\ tarsy často žlutohnědé. U obou pohlaví jsou štítek, zadní štítek a střed předního okraje beder odstále bíle chlupaté. Z pestrokřídlece byli vychováni i odlišně zbarvení jedinci, u nichž jsou spánky a týl hlavy červené, přední část středobočí a vrcho,l beder červeno­ hnědé. Rozšíření: Maď 'arsko, Rakousko, Rumunsko. · V ČSR je tento druh známý z celého území: Čechy - Ústí n. L., cl, VL 1929, Kupka; Děčín, !?, 1933, coll. Nár. museum; Morava - Brno, ?, Znojmo, ?, !? cl, coll. Nár. museum; Slovensko - Nitra, !? , 25. VI. 1938, Grosse. Hostitelé: Zerynthia hypsipy.le SCHULZE, Archon appolinus HRBST.

132 A. (Labrorychus) flexorius (THUNB.). · Bývá často zaměňován s druhem L. debilis (WESM.), od kterého se liší tím, že nemá vyvinuty parapsidální rýhy. Délka tykadel není spolehlivým znakem, protože někdy i u L. debilis WESM. jsou tykadla delší než tělo. Také rozlišovací znaky, které uvedl GREGOR (1940) se mi nepodařilo potvrdit jako spr_ávné, proto jsem použil rozlišovacích znaků uvedených He,llénem (HELLEN, 1950).

Rozdíly Theorion circumflexum (L.) a Th. giganteum (GRAV.) - Differences between Therion circumflexum (L.) and Th. giganteum (G'RAV.): 1- Th. circumfl., c! konec zadečku (abdominal .apex) 2 - Th. gig., c!, konec zadečku (abdominal a:pex) 3 - Th. circumfl., !.l, konec zadečku (abdominal apex) 4- Th. gig., !.l, konec zadečku (abdomi.nal apex) 5 - Th. circumfl., c!, aedeagus, a - z břišní 'strany (ventral view) b - se strany (lateral view) 6-Th. gig., c!, aedeagus, a- z břišní strany (ventral view) b - se strany (lateral view)

V serií kusů jsem nalezl několik jedinců, u nichž nervus parallelus vybíhá z horního rohu 2. loketního pole, tak jako u rodu Atrometus FůRST., v zad­ ním křídle je však nervellus zřetelně zlomený s postranní větví. Rozšíření: Evropa, severní Afrika. V ČSR známý z celého území: Čechy- ústí n .. L., rJ, Kupka; Jindřichův Hradec, !.l, Miller; Morava- Šardice, c!, 2. VII. 1942, Hoffer; Mohelno, !.l, 2. VI. 1941, Gregor; Pouzdřany, !.l, 29 . VIII. 1945, Šnoflák.

133 Hostitelé: Loxostege sticticalis L., Yponomeuta padella L., Y. malinella ZELL., Y. evony­ mella L., Zerynthia hypsipyle SCHULZE, Z. rumina L., Platypteryr:c falcataria L., P. lacertinaria L., Cucullia artemisiae HUFN., Anisopteryx aes'cularia SCHIFIFM., Anaitis plagiata .L., Acrobasis consocieUa HBN., Tethea or F., Hypocrita jacobaea L., Nehopteryrx; hostilis STEPH., Ematurga atomwria L., Achlya flavioornis L. A. (Labrorychus) debilis (WESM.). Má vždy zřetelně vyvinuté parapsidální rýhy, tykadla jen vzácně delší než tělo, hlava kzadu zřetelně zúžená. Zimmermann vychoval tohoto lumka z Acalla ferrugana TREITCH. (Děčín, · ď, 1. VI. 1933). Rozšíření: střední a severní Evropa, Asie (SSSR, Vladivostok). V ČSR hojný druh, létá od počátku IV. (Děčín, ,f, 1. IV. 1933, Zimmermann) do polo­ viny VIII. (Brno, !? , 12. VIII. 1945, .šnoflák). Hostitelé: LO'Xostege. stivticalis L" Acalla ferrugana TREITCH. A. (Labrorychus) delarvatus (GRAV.). Velikost žluté kresby na obličeji se značně mění. Kromě kusu s, celým žlutým obličejem a horní částí kusadel, vyskytují se jedinci s obličejem černým a bez žluté temenní skvrny. Kusy s černým obličejem mají zadní stehna na basi a svrchu po celé délce černá, petiolus na basi černý, v horní části hnědý. Násadec tykadel u ' ď ; ď někdy celý černý. Nervellus často zlomený nad stře­ dem. Rozšíření: jižní a •střední Evropa. V ČSR na celém území hojný druh. Létá od konce IV. (Pouzdřany, rf, 24. IV. 1949, Obrtel) do konce VIII. (Pouzdřany, !? , 31. VIII. 1936, Gregor). A. (Labroryc:hus) clandestinus (GRAV.). Rozšíření: sevemí a střední Evropa. V ČSR běž,ný druh, létá od počátku V. (Chlum u Třeboně, r1, 5. V. 1952, Niedel) do začátku VIII. (Mohelno, !? , 2. VIII. 1945, Obrtel; var. affini·s Holmg.; Mohelno, !? , 29. VII. 1937, Gregor); Slovensko: Vihorlat (600 m n. m.), !?, '22. VII. 1938, Černý. Hostitelé: Yponomeuta padella L., Tephroclystia helveticaria BOISD., T. veratraria H. S., Sparganothis pilleriana SCHIFFM. Agryp()n anomelas (GRAV.). Zluté zbarvení obličeje se značně mění. V materiálu, který mám k dis­ posici jsou kusy, které mají obličej celý žlutý, kromě horní části klypeu, i je­ dinci, kteří mají hlavu celou černou, pouze střední část kusadel červenou. Postpetiolus a 3. článek zadečku u těchto kusu jsou červené, zbytek zadečku černý. Jedinci s černou hlavou patří k varietě, kterou popsal GRAVENHORST (1829), o jejíž příslušnosti k A. anomelas GRAV. SCHMIEDEKNECHT (1936) pochybuje. Kromě odlišného zbarvení však souhlasí ve všech znacích s popisem A. anomelas GRAV. a nelze je proto řadit k jinému druhu. Rozšífení: střední a severní Evropa. V CSR hojný druh, :podle dvou období hojného výskytu v roce se domnívám, že má dvě generace do roka. Hojný koncem IV. a .počátkem V. (Brno, r1, 16. IV. 1946, Obrtel), po druhé od konce VI. do počátku VIII. (Brno, !? , 7. VIII. 1936, Gregor). Agrypon brevicolle '(WESM.) . Rozšíření: Evropa. V ČSR vzácný druh, dosud známý jen z Čech: Janov u Hřenska, !?, 18. VIII. 1955, Bouček; Jindřichův Hradec, !? , VIII. 1941, Tomšík. Hostitelé: Thyatira batis L.

134 Agrypcon varňtarsum (WESM.). Zbarvení těla je značně proměnné. Od popisů v Schmiedeknechtovi (SCHMIEDEKNECHT 1936) liší se všechny kusy v studovaném mate­ riálu tím, že mají mandibuly _celé žluté, někdy i všechny kyčle žluté. Kromě var. ruficornis SZEPL. je v CBR hojná varieta s červenou temenní skvrnou, 2. a 3. článkem zadečku červeným. Zadní stehna svrchu černá tarsy černé; base metatarsu hnědá. ' Rozšíření: střední a sevemí Evropa. V ČSR hojný druh, létá od konce V. (Koda u Berouna, !i1, 28. V. 1954, Sedivý) ·do konce VIII. (N. Jičín, !i1, 31. VIII. 1923, Gregor), nejhojnější v VII. a počátkem VIII. Hostitelé: Yporwmeuta malinella ZELL., Y. padella L. Agrypon flaveolatum (GRAV.). Kromě var. septentrionale HOLMGR. (dříve samostatný druh) sbírané dosud jen na Slovensku (Dumbier, 1500 m n. m., · ~ ; Sútovo, ; ~, 1. VI. 1933, obojí Gregor), vyskytuje se v CSR hojně varieta s nápadně červeně zdo­ benou hlavou a hrudí, červenými kyčlemi a zadečkem. Rozšíření: Evropa, Asie (SSSR, Dálný Východ, Nikolajevsk) . V ČSR nejhoj .nější druh z tribu Therionini, létá od konce IV. (Ústín. L., <1, 29. IV. 1934, Kupka) do poloviny VIII. (Suchdol, !i1, 13. VIII. 1925, Gregor), nejhojněji v V. Hostitelé: Earias chlorana L., Erannis defoliaria CLERCK, Tephroclystia actaeata WALDERD., Conchylis ambiguella HBN., Polychrosis botmna DEN. et SCHIFFM., Taeniocampa miniosa F ., Sparganothis pilleriana DEN. et SCHIFFM., Cerostoma xylosteella L. Agrypon anxium (WESM.). Všechny samice, které mám k disposici, liší se od údajů Hellénových (HELLÉN 1950) tím, že mají pochvy kladélka zřetelně kratší než zadní metatarsus. V ostatních znacích souhlasí s popisem. Capek vychoval tento druh z Yponomeuta cognatella HBN. (B. Stiav­ nica, 1 .~, VI. 1952). Hostounský ho vychoval z Yponomeuta sp. ze střemchy hroznovité (Padus racemosa LAM.), Vlčice, !~ ď, 12. VIII. 1955. Rozšíření: .středrní a severní Evropa. V ČSR hojný druh od počátku V. (Brno-Hády, <1, 8. V. 1937, Gregor) do poloviny VIII. (Vlčice, !i1 <1, 12. VIII. 1955, Hostounský). Hostitelé: Acalla hastiana L., Phalonia udana GVEN., Bombycia vitninalis F., Ypono­ meuta malinella ZETT., Y. cognatella HBN., Y. evonymella L., Thyatira batis L., Pammene fimbriana HW., TepMoclystia actaeata WALDERD., Taeniocampa instabilis? Agrypon insigne ('DONQ.). Jediný ď z CSR je poněkud odlišně zbarvený než uvádějí SCHMIE­ DEKNECHT (1908-1911) a MEYER (1935). Středobočí, černé, bedra žlutočervená s černou příčnou skvrnou na basi, zadeček celý červený. Rozšíření: Asie (SSSR, vých. Sibiř). Z ČSR známý z Moravy: Bořetice, 18. V. 1940, coll. Obrtel. * This paper summarises our knowledges on the occurrence and distri­ bution of the lchneurn;onidae (tribes Hellwigiini, Anomalonini and Therio­ nini) in Czechoslovakia. Only the first and the last date of the ascertained occurrence during the year are cited. In most species (where the studied

135 material allowed :it) the time of the greatest abundance is given. With rarer species all the localites where the species were ascertained hitherto are cited. This study is based on the collections of the National Museum of Praha (incl. coll. Gregor), the collection of M. R. Obrtel (Brno) and the author's own collection. The informations about the hosts were drawn from the Jiterature cited, from the studied material and from own observation. Contributions to the knowledge of some species are given in following notes. · Hellwigia elegans GRAV. Collected many times on the blossoms of Descurainia sophia (L.). Anomalon foliator (F.). According to the double abundant occurrence during the year (June and August) has probably two generations. Gravenhorstia pieta BOlE. One male in the coll. N. Mus. Praha has an interstitial second re- current vein. Heteropelma calcato1· WESM. Males occur about two weeks before the females. Therion circumflexum (L.). Very near to T. giganteum (GRAV.). The vault of the scutellum is very variable and therefore not suitable as a good separating character. Thete were also found some specimens with red spots on the sides of the thorax, which could be mistaken for T. giganteum (GRAV.). The only reliable characters I was able to find are the number of the antennal joints, the form of the pygostyles, the form of the ovipositor sheaths, and, in males, the form of the aedeagus. T. circumflexum (L.) has 46-53 antennal segments in males and 47-56 in females. Thé pygostyles are more or less ~arrowing basally (figs. 1, 2), but in my two specimens of var. nigro­ scutellata HELLEN they are similarly shaped as in T. giganteum (GRAV.). The ovipositor sheaths of T. circumflexum (L.) are more or less clavate, regularly narrowing to the apex (fig. 3). The aedeagus, in ventral view ( fig. 5a), has in the middle on either side a striking ear-like processus, made by a lamellar carina, which is visible in the lateral view (fig. 5b). The aedeagus is distinctly incised anterior to these processes, not emarginate posterior to them, and, when the microscope is sharpened at a lower 1evel, an arch of the carina with small denticles is apparent. In the side view the carina runs in the upper part just to the ventral margin of the aedeagus and forms here the mentioned ear-like processus (fig. 5b). This species was reared from Melanchra persicari:;e L. and Mamestra brunnea ?. Therion giganteum (GRAV.). The thorax on the sides is often wholly black, the postscutellum too. Males have 56-59, females 59-65 antennal segments. The pygostyles are

136 not narrowing to the· base (fig. 2, 4). The ovipositor sheaths are swollen in the middle, then narrowed and here nearly parallel sided, rather pointed at the apex (fig. 4). The aedeagus in the ventral view (fig. 6a) has not any distinct incisions anterior to the ear-like processes. These are visible by sharpening the niicroscope at a lower level only. Externally from the ears the aedeagus is considerably narrower, with a distinct row of denticles~ In the side view (fig. 6b) the carina is narrower than in the preceding species and does not reach to the ventral margin. Trichomma enecator (ROSSI). The yellow colouring on the scutellum is often reduced to two separated spots, and sometimes the scutellum is wholly black with the spots indistinct or indicated only. Reared from Cacoecia xylosteana L. and Semasia c01·ti­ cana HBN. A frequent parasite of the caterpillars of EnarmO',nia pomonella (L.); in the trap-bands on apple trees. Trichomma fulvidens WESM. Flies from the half of April to the end of June, most abundantly in May. The occurrence in March as cited by SCHMIEDEKNECHT (1935) was not ascertained. Paranomalon VIERECK. Erigorgus FůRSTER is treated as a subgenus of Paranomalon, as the position of the second recurrent vein is an unreliable generic character in many specimens. It is often shaped in one wing as said for Erigorgus FůRSTER, and in the other wing as in Paranomalon VIERECK, or in both wings as in Erigorgus, though the species is Paranomalon, and vice versa. P. (Erigorgus) leucopus (SZEPL.). Basal half of the femora and basal half of the petiole black, postpetiole brown. P. (Erig01·gus) romani (HELLÉN), I ~. Females differ from the original diagnosis by yellow-red hind tarsi. Three females have 35-36 antennal segments, in other respects the de­ scription fits them well. Barylypa uniguttata (GRAV.). Some males have the mandibles wholly black. Agrypon FůRSTER. Labrorychus FůRSTER is treated as a subgenus of Agrypon, as the form of the nervellus is no reliablé character. In some specimens, e. g. of L. fle xorius THUNB., the nervellus is straight, and the intercepted vein is dictinct as a fold of the wing only, in some cases this is distinct only under a certain illumination. A. (Labrorychus) polyxenae SZEPL. Males differ fróm the description of SCHMIEDEKNECHT (1936) by the following characters : temples black, spot on the vertex reddish

137

---~- brown, scape yellowish brown below, hind tarsi often yellow-brown. In both sexes scutellum, postscutellum and anterlor margin of the propodeum in the middle with erect white hairs. Some specimens, reared from Zerynthia hypsipyle SCHULZE, are somewhat differently coloured : temples and occiput red, mesopleurae in front, and apex of the propodeum, reddish brown. A. (Labro.rychus) flexorius (THUNB.). Though the same material was studied the separating characters of L. flexorius (THUNB.) and L. debilis WESM. given by GREGOR (1940) were not found to be reliable. In the material there are some specimens with an interstitial nervus parallelus (as in Atrometus FORSTER), the nervellus is always elbowed with the intercepted vein; in other respects they are as in L. flexorius (THUNB.). A. (Labrorychus) debilis (WESM.). Reared from Acalla feruggana TREITSCH. A. (Labrorychus) delarvatus (GRAV.). The nervellus often elbowed above the middle. Some specimens have the face wholly yellow, or, vice versa, wholly black, without any yellow .spot on the vertex. The black-faced specimens have hind femora black at the base and above throughout the whole length, the petiole black at the base, the upper part is brown. The scape of males is sometimes wholly black. Agrypon anomelas (GRAV.). Y ellow colouring of the face very variable. Besides of the specimens with the face yellow and only the base of clypeus black, there are often found specimens with the. head black and only the middle of the mandibles red. The postpetiole and the third abdominal segment are red in these specimens. The abdomen for the rest is black. In other respects they agree well with A. anomelas ( GRAV.). These specimens belong to a variety described by !GRAVENHORST (1829) whose right position here is teken in doubt by SCHMIEDEKNECHT (1936). Besides of the different colour- ing the mentioned specimens agree well in all other respects with the de- 1 scription of A. anomelas (GRAV.), so that it is not possible to arrange them to another species. Agrypon variitarsum (WESM.). I The colouring of the body varies considerably. The mandibles and all \' coxae are wholly yellow. Besides of the var. ruficornis SZEPL. in our 1 I country another. variety is abundant with a red spot on · the vertex, and red second and third abdominal segments, with hind femora black dorsally, black tarsi, and a brown base of the metatarsus. Agrypon flaveolatum (GRAV.). Besides of var. septentrionalis HOLMGR. there occurs a variety with strikingly red-marked head and thorax, red coxae and a wholly red abdomen.

138 ------~- --~

Agryp.on anxium (WESM.). Females from the studied material diffel' from HELLÉN's description (1950) in that they have the ovipositor sheaths distinctly shorter than the hind metatarsus. Agrypon insigne (TOSQ.). In Czechoslovakia only one somewhat differently coloured male was found: mesopleurae black, propodeum yellowish red with a transversal black spot at the base, abdomen wholly red.

LITERATURA .CUSHMAN, R. A., 194.7: A generic revision of the Ichneumon-Flies of the tribe Ophionini.- Proo. US Nat. Mus. 96: 417-482, Washington. GLOWACKI, J., 1953: Przyczynek do znajomosci blonkówek () okolic WarszaWY. Contribution to the knowledge of Hymenoptera from the environs of Warsaw.- Fragm! faun. Mus. . zaol. polon. 6: 502-523, Warszawa. -GLOWACKI, J., 1953: Materialy do znajomosci polskich g&;sienczników z podrodziny tOphioninae (Hymenoptera, ). Contributions to the knowledge of Polish Ichneumon Flies from the subfamily Ophioninae (Hymenoptera, Ichneumo­ nidae).- Fragm. faun. Mus. zaol. polon. 6: 569- 584, Warszawa. GRAVENHORST, I. L. C., 1829: lohneumo'YIXJlogia Europaea 3: 1- 1097, Vratislav. GREGOR, F., 1940: Ichneumonologické studie III. Ichneumonologts.che Studien III. Entomologioké listy (Folia entomologica) 3: 16-20, Brno. - .HEDWIG, K., 1950: Beitrage zu-r Kenntnis eurqpaischer Schlupfwespen.- Nachrichten der Sammelstelle fiir Schma?·otzerbestimmung 29: 17- 56, Aschaffenburg. HEINRICH, G., 1929: Die Wirte einiger Ichneumoniden. - Konowia 8: 319- 321, Wien . .HEINRICH, G., 1952: Ichneumonidae from the Allgau, Bavaria. - Ann. Mag. nat. Hist. 12 (5): 1052-1089, London. :HELLÉN, W., 1926·: Beitrage zur Kenntnis der Ichneumoniden F'innlands II. - Acta Soc. Fauna Flora fenn. 56: 1-27, Helsingfors. 'HELLÉN, W., 1938: F·iir die Fauna Finnlands neue Ichneumoniden V. Ophioninae.­ Not. ent. 18: 48-52, Helsingfors. HELLÉN, W., 1950: Zur Kenntnis der Ophioninen- Gattungen Barylypa Fovst. Labro­ rhychus Forst. und Agrypon FiOrst. - Not. ent. ·30: 31-38, Helsingfors. JANNER, G., 1937: Beitriige zu1· Fauna Thu1'Íngens 5, Hymenoptera: Ichneumonidae (1): 1-128, Erfurt. XOLUBAJIV, S., 1947: Příspěvek k 1poznání přírodních nepřátel obaleče dubového. - Zprávy státních 'Výzkumných ústavů .lesnických ČSR : 157-176, Praha. KOLUBAJIV, S., 1954: Užitečný hmyz a jeho význam pro ochranu lesa: 1- 86, Praha. MEYER, N. F., 1935: Parazitičeskij e perepončatokrylyje sem. Ichneumonidae SSSR i sopredel'nych stran IV. Tables systématiques des HyménoptereSl parasites •(jam. IchneumonůkLe) de l'URSS et des pays limitrophes. IV.: 1-535, Leningrad-Moskva. ROMAN, A., 1931: Insektfaunen inom Ibisko nationalpart II. - Skr. sven8k. Vetensk. Akad. 17: 1- 54, Stockholm. ROMAN, A., 1931: Schlupfwespen !sis Budissina 12: 11-12, Bautzen. .SCHMIEDEKNECHT, 0., 1908-1911: Opuscula Ichneumonolagica 4 : 1407-2271, Blankenburg. SCHMIEDEKNECHT, 0 ., 1935-1936: Suwlement-Band, fasc. 23-25: 1-140, I Blankenburg. I WECKWERTH, W., 1952: Dm· Kiefernspinner und seine Feinde. 1-40, Lei.pzig. I UCHIDA, T., 1936: Beitrage zur Kenntnis der Ichneumonidenf-auna der Kurilen. - Insecta Matsumura 9 : 10-8- 122, Sapporo.

139