Bakalářská Práce

MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV BOTANIKY A ZOOLOGIE

Bakalářská práce

Brno 2018 Anna Hlaváčková

MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV BOTANIKY A ZOOLOGIE

Druhová rozmanitost společenstev sinic a řas fytoplanktonu Lednických rybníků na Včelínku Bakalářská práce Anna Hlaváčková

Vedoucí práce: Mgr. Barbora Chattová, Ph.D. Brno 2018

Bibliografický záznam

Autor: Anna Hlaváčková Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita Ústav botaniky a zoologie Druhová rozmanitost společenstev sinic a řas Název práce: fytoplanktonu Lednických rybníků na Včelínku

Studijní program: Ekologická a evoluční biologie

Studijní obor: Botanika

Vedoucí práce: Mgr. Barbora Chattová, Ph.D.

Akademický rok: 2017/2018

Počet stran: 62+16 Klíčová slova: Národní přírodní rezervace Lednické rybníky, Rybník, Řasy, Sinice, Vodní květ

Bibliographic Entry

Author: Anna Hlaváčková Faculty of Science, Masaryk University Department of Botany and Zoology Variability of phytoplanktonic cyanobacteria Title of Thesis: and algae of the Lednice Ponds on the Včelínek stream

Degree programme: Ecological and Evolutionary Biology

Field of Study: Botany

Supervisor: Mgr. Barbora Chattová, Ph.D.

Academic Year: 2017/2018

Number of Pages: 62+16 Keywords: Algae, Algal bloom, Blue-green algae, Cyanobacteria, Lednice Ponds National Nature Reserve, Pond

Abstrakt Ve své bakalářské práci jsem zkoumala planktonní řasy a sinice rybníků v národní přírodní rezervaci Lednické rybníky, a to rybníků Nesyt, Hlohovecký, Prostřední a Mlýnský, které leží na potoce Včelínek. Vzorky jsem odebírala během vegetační sezóny roku 2016 jednou měsíčně od konce května do začátku listopadu, tj. celkem šestkrát. Při odběrech jsem také měřila základní fyzikální parametry vody, Secciho deskou průhlednost a multimetrem HACH teplotu vody, pH, konduktivitu a obsah rozpuštěného kyslíku. Ve vzorcích jsem determinovala 136 taxonů, z čehož bylo 23 sinic, 62 rozsivek a 51 náležejících k ostatním třídám řas. Rybníky jsem mezi sebou srovnala na základě druhového složení. Pomocí CCA analýzy v programu CANOCO 5 jsem se pokusila zjistit hlavní trendy v závislosti výskytu druhů na fyzikálních parametrech vody.

Abstract

In this thesis I studied planktonic algae and cyanobacteria of four ponds in Lednice Ponds National Nature Reserve. These are Nesyt pond, Hlohovecký pond, Prostřední pond and Mlýnský pond, all of them on the Včelínek stream. Samples were collected monthly during a season 2016 from the end of May to the beginning of November, thus a total of six times. I also measured the basic physical parameters of water: transparency (using Secci disc), water temperature, pH, conductivity and dissolved oxygen content (using HACH multimeter). In total I have identified 136 taxa, which consisted of 23 cyanobacteria species, 62 diatom species and 51 species of algae belonging to different classes. I compared the ponds within each other by their species composition. Using CCA analysis in software CANOCO 5, I tried to find out the main patterns of species occurrence depending on the physical parameters of water.

Poděkování

Na tomto místě bych chtěla poděkovat všem lidem, kteří mi pomáhali, motivovali mě a podporovali. Toto poděkování pojmu chronologicky a začnu svou rodinou, která mě od mala vedla k respektu k přírodě a zájmu o rostliny. Následuje poděkování všem mým učitelkám přírodopisu a biologie, které vždy podněcovaly moji zvědavost a zájem o studium tohoto oboru. Tako práce by nemohla vzniknout bez Ifky Dadákové. Když jsme se v mém prvním semestru na VŠ skamarádily a ona zjistila, že mě zajímají řasy, moc hezky se mě ujala a vzala mě s sebou na týden do Českých Budějovic, kde jsem se seznámila s tamní algologickou skupinou a „kapacitami“ v tomto oboru. Radovanu Koppovi děkuji za konzultaci metodiky odběrů, doporučení odběrových míst a poskytnutí publikace A hundread years of phycological research in the Lednice Ponds – the impact of environmental conditions on the development of cyanobacteria and algae. Velké poděkování si zaslouží taťka, který mě na většinu odběrů vozil a často také v průběhu měření zapisoval hodnoty. Největší díky patří mé vedoucí bakalářské práce Báře Chattové za to, že mi pomáhala s určováním druhů rozsivek, statistickým zpracováním dat v programu CANOCO, za rady, a také za to, že při přednášení dokáže skvěle zaujmout lidi, což mě v první řadě nalákalo ke studiu algologie. Mgr. Rodanu Gerišovi moc děkuji za pomoc s určováním druhů, Terce Cahové za praktické a užitečné rady a Zuzce Hůlkové za psychickou podporu při psaní práce ☺. A nakonec speciální poděkování Dominikovi, za kontrolu textu, podporu a vůbec všechno, co pro mě dělá.

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem svoji bakalářskou práci vypracovala samostatně s využitím informačních zdrojů, které jsou v práci citovány.

Brno 2. května 2018 ……………………………… Anna Hlaváčková

Obsah

1. ÚVOD ...... 13 1.1. Cíle práce ...... 13 1.2. Řasy a sinice ...... 13 1.2.1. Charakteristika ...... 13 1.2.2. Fytoplankton ...... 16 1.2.3. Vodní květ ...... 17 1.3. Základní fyzikální faktory ovlivňující fytoplankton ...... 18 2. METODIKA ...... 22 2.1. Charakteristika zkoumané oblasti ...... 22 2.1.1. Přírodní poměry ...... 23 2.1.2. Stručná historie hospodaření ...... 24 2.3. Sběr dat ...... 25 2.3.1. Popis odběrových míst ...... 25 2.3.2. Vlastní odběr vzorků ...... 26 2.4. Zpracování vzorků ...... 27 2.4.1. Optická mikroskopie ...... 27 2.4.2. Příprava trvalých preparátů ...... 30 2.5. Statistická analýza dat ...... 31 3. VÝSLEDKY ...... 32 3.1. Druhové složení ...... 32 3.1.1. Tabulky druhů ...... 35 3.1.2. Řasová společenstva v průběhu sledovaného období ...... 44 3.2. Měřené faktory prostředí...... 46 3.2.1. Teplota vody ...... 46 3.2.2. Průhlednost vody ...... 47 3.2.3. Reakce vody (pH) ...... 48 3.2.4. Rozpuštěný kyslík ...... 49 4. DISKUZE ...... 53 4.1. Druhové složení ...... 53 4.2. Parametry prostředí ...... 55 4.3. Shrnutí ...... 56

5. ZÁVĚR ...... 57 6. LITERATURA ...... 58 7. PŘÍLOHY ...... 65 7.1. Výsledky chemické analýzy ...... 65 7.2. Seznam nalezených taxonů ...... 71 7.3. Mikrofotografie ...... 78

1. ÚVOD

Lednické rybníky jsou biologicky velmi zajímavým územím. A to nejen pro výzkum zabývající se vodním a mokřadním ptactvem nebo pro botanický výzkum halofilních druhů. Už z 19. století odtud existují i záznamy o sinicových vodních květech. Historické záznamy výzkumu zdejší řasové flóry a vlastní výzkum do roku 2011 shrnuje Kopp et al. (2012) v publikaci A hundread years of phycological research in the Lednice Ponds – the impact of environmental conditions on the development of cyanobacteria and algae. Chtěla jsem také přispět k této dlouholeté tradici, a proto jsem si vybrala toto téma pro svou bakalářskou práci.

1.1. Cíle práce Výzkum fytoplanktonu v NPR Lednické rybníky jsem prováděla za následujícími cíli: 1. Popsat druhové složení společenstev sinic a řas na jednotlivých lokalitách a porovnat je mezi sebou. 2. Porovnat druhové složení společenstev řas a sinic mezi jednotlivými měsíci vegetační sezóny 2016. 3. Zjistit, zda mají fyzikální a chemické faktory prostředí vliv na diverzitu řas a sinic. 4. Osvojit si techniku práce v terénu, tvorby trvalých preparátů a determinace řas a sinic.

1.2. Řasy a sinice

1.2.1. Charakteristika

Skupina organismů, souhrnně označovaná jako „řasy a sinice“ není přirozenou skupinou, a to i přesto, že je spojuje (alespoň částečný) fototrofní způsob výživy, a tedy také role primárních producentů v ekosystému (Poulíčková, 2011). Sinice (Cyanobacteria) jsou monofyletickou skupinou, patřící do domény Prokarya, říše bakterie (Bacteria), (Kalina & Váňa, 2005). Stejně jako každá jiná prokaryotická

13 buňka neobsahuje buňka sinic žádné membránové organely, jako jsou plastidy, vakuoly nebo jádro (Poulíčková et al., 2015). Barviva jsou tudíž jen v tylakoidech a difuzně rozptýlena ve vnější plasmě (Fott, 1956), genetická informace je zde ve formě volné kruhové DNA a zásobní látkou je glykogen ukládaný do granul (Lee, 1999). Hlavními fotosyntetickými barvivy sinic jsou chlorofyl a a fykobiliproteiny, ty jsou uspořádané do anténových struktur fykobilizomů na povrchu tylakoidů (Lee, 1999, Kalina & Váňa, 2005). Fykobiliproteiny se rozumí modrý C-fykocyanin a allofykocyanin, který obsahují všechny sinice, a červený C-fykoerytrin a fykoerytrocyanin, které však mnohým sinicím chybí (Lee, 1999). Buněčnou stěnu tvoří vrstva peptidoglykanů, jejichž hlavní složkou je murein. Peptidoglykanová vrstva je obklopena vnější a vnitřní membránou, jako u gramnegativních bakterií (Kalina & Váňa, 2005). Buňky jsou nečleněné, jednoduchého tvaru, ve slizových pochvách a jsou uspořádané do slizových kolonií, nebo tvoří vlákna (Fott, 1956). Další charakteristické znaky sinic viz podkapitola 1.2.2. Fytoplankton a podkapitola 1.2.3. Vodní květ. Sinice jsou pravděpodobně nejstarší a nejjednodušší fotosyntetizující organismy na Zemi, paleontologické nálezy sahají až do doby před 3,7 miliardami let (Nutman et al., 2016). Asi před 3,5 miliardami let sehrály velmi důležitou roli při tvorbě kyslíkaté atmosféry Země, čímž poskytly podmínky pro vývoj nových organismů, v posledních dvou milionech let i pro člověka (Poulíčková et al., 2015). Sinice jsou také přímým donorem chloroplastů do primární endosymbiózy, potažmo nepřímým donorem do sekundární a terciární endosymbiózy, tudíž umožnily vnik a vývoj eukaryotních fototrofních organismů (Kalina & Váňa, 2005). V rámci endosymbiotické teorie endosymbiózou rozumíme časově velmi náročný proces postupného včlenění buňky autotrofního organismu do buňky heterotrofního organismu, který ji nestráví, ale začne využívat produkty jejího metabolismu a na oplátku jí poskytuje stabilní a bezpečné prostředí (Poulíčková et al., 2015). Primární endosymbióza se pravděpodobně ve fylogenezi dále opakuje. Příkladem může být prvok Paulinella chromatophora, který své plastidy nazývané cyanely získal pohlcením sinice docela nedávno, asi před 60–200 miliony let, nezávisle na primární endosymbiotické události (Delaye et al., 2016). Cyanely již nelze považovat za sinice, protože mají zredukovaný genom a nežijí volně – nejsme schopni je kultivovat bez jejich hostitele, na rozdíl třeba od sinic nebo řas z lišejníku (Kaštovský a Juráň, 2016). Za důležitou součást biosféry jsou pokládány také další symbiotické vztahy sinic. Kromě velmi známého symbiotického vztahu s houbami

(jež společně tvoří lišejník), jsou to například symbiotické vztahy s hlevíky, játrovkami, mechy, azolkami nebo cykasy. (Rai et al. 2002). Sinice se po dobu svého dlouhého fylogenetického vývoje přizpůsobily téměř všem ekologickým podmínkám, příkladem mohou být stanoviště s extrémními teplotami. Sinice a bakterie rostou anebo přežívají v termálních pramenech s teplotou až 82 °C, zatímco eukaryotické řasy hynou při teplotách 45 – 50 °C (Hindák, 2001). Sinice z termálních pramenů jsou pozoruhodné také tím, že jsou odolné i k velmi nízkým teplotám, některé snášejí až několikatýdenní vystavení teplotě tekutého vzduchu −190 °C (Prát et al., 1950 in Fott, 1956). Řasy (Algae) jsou parafyletickou skupinou organizmů, které patří do domény Eukarya. Doména Eukarya se tradičně dělí na říše: prvoci (Protozoa), Chromista, rostliny (Plantae), houby (Fungi) a živočichové (Animalia). Podle zažitého členění dle Kaliny a Váňi (2005) se řasy vyskytují ve třech říších: • Plantae – Glaucophyta, ruduchy (Rhodophyta), zelené řasy (Chlorophyta) a parožnatky (Charophyta); • Protozoa – krásnoočka (Euglenophyta), obrněnky (Dinophyta) a Chlorarachnio- phyta; • Chromista – skrytěnky (Cryptophyta), Heterokontophyta. V novějším pojetí klasifikace eukaryotních organismů podle Adla et al. (2012) se doména Eukarya dělí na tyto skupiny: Amoebozoa, Opisthokonta, „Sar“ (Stramenopiles + Alveolata + Rhizaria), Archaeplastida, Excavata a taxony nejasného zařazení neboli Incertae sedis. Archaeplastida je obdobou říše Plantae a jsou v ní na různých úrovních stále zahrnuty: ruduchy (Rhodophyceae), Glaukophyta, zelené řasy (Chlorophyta a Charophyta). Skupina Stramenopiles je synonymem ke skupině Heterokonthophyta a jsou do ní řazeny tyto řasy: zlativky (Chrysophyceae), rozsivky (Bacillariophyceae), chaluhy (Phaeophyceae), různobrvky (Xanthophyceae) a Raphidophyceae). Řasy, které dříve spadaly do říše Protozoa, jsou nyní rozptýleny ve skupinách Excavata – eugleny (Euglenophyta), Alveolata – obrněnky (Dinophyta) a Rhizaria – Chlorarachniophyta. Haptophyta a skrytěnky (Cryptophyta) jsou nejasného zažazení (Adl et al., 2012). Fotosyntetickými barvivy řas jsou chlorofyl a, chlorofyl b, chlorofyl c a chlorofyl d. U většiny skupin řas se vyskytují chlorofyly dva, někdy tři. Chlorofyl a je obsažen ve všech řasách a převládá nad ostatními chlorofyly. Přídatnými barvivy jsou karotenoidy: karoteny, které jsou spolu s chlorofyly součástí světlosběrných antén

15 a xantofyly, z nichž je většina také součástí světlosběrných atén. Nejběžnější z karotenů řas je β – karoten, z xantofylů fukoxanthin (Lee, 1999). Buňka řas obsahuje membránové organely (jádro, Endoplasmatické retikulum, Golgiho aparát, mitochondrie, chloroplasty, vakuoly a někdy peroxizomy a glyoxyzomy). Některé řasy mívají v chloroplastech pyrenoid, mají bičíky, kontraktilní vakuoly nebo schránky např. z oxidu křemičitého (rozsivky), celulózových destiček (obrněnky), nebo uhličitanu vápenatého (Haptophyta). Jednobuněčné řasy mohou být monadoidní (bičíkaté), rhizopodiové (měňavkovité) kapsální (jednotlivé buňky ve slizových koloniích), nebo kokální (jednotlivé buňky s pevnou buněčnou stěnou). Mnohobuněčné řasy mají stélky trichální (vláknité, pokud jsou rozvětvené, větve jsou funkčně a morfologicky rovnocenné), heterotrichální (vláknité, rozvětvené větve jsou funkčně a morfologicky rozlišeny), sifonokladální (vláknité, rozvětvené, mezi mnohojadernými buňkami jsou přehrádky), sifonální (vláknité, rozvětvené, trubicovité bez přehrádek) nebo parenchymatické (pletivné), speciálním typem je stélka parožnatek, která má přeslenitě, z nodů vyrůstající větve a internodia (Kalina & Váňa, 2005). Řasy také vstupují do symbiózy s houbami - mykobionty, kde hrajou roli fotobionta, čímž utvářejí lišejníky (Poulíčková, 2011). Řasy a sinice jsou schopné žít téměř ve všech biotopech, všude tam, kam proniká sluneční záření. Dokonce i na stanovištích, kde je záření opravdu málo (hluboko ve vodním sloupci, na dně nádrží, v jeskyních,…), se vyskytují druhy tolerantní k nízkému osvětlení (hlavně sinice), nebo druhy adaptované na nedostatek světla částečně heterotrofním způsobem výživy – mixotrofií (zejména bičíkovci). Vyskytují se i ve velmi extrémních podmínkách (ve sněhu, v ledu, termálních pramenech, hypersalinních jezerech nebo kyselých rašeliništích). Přestože je většina řas a sinic vázána na vodní ekosystémy, nalezneme je velmi hojně i na terestrických stanovištích (například v porostech mechů, na kůře stromů, vlhkých listech, povrchu půdy nebo smáčených skalách) a vyskytují se i jako součást aeroplanktonu. (Poulíčková, 2011).

1.2.2. Fytoplankton

Následující odstavec je zpracován podle Poulíčkové (2011). Slovem fytoplankton označujeme řasy a sinice, které žijí ve volné vodě (pelagiálu) sladkých stojatých vod,

16 moří, oceánů a také pomalu tekoucích úseků řek. Světový, zejména mořský fytoplankton svou fotosyntézou produkuje asi 70% atmosférického kyslíku. Jak uvádí Hindák (1978), druhy, které žijí celý život ve vodním sloupci, nazýváme euplankon, hodně druhů však střídá planktonní život s fázemi života v litorálu (příbřežní zóně) nebo bentosu (na dně). Tyto druhy, které část života stráví v sedimentech dna, se nazývají meroplankton a jsou to druhy, které tvoří nějaká odpočívací stadia nebo těžké zygospory. Druhy, které se do planktonu dostanou náhodně, například z nárostových společenstev nějakou disturbancí, prouděním, nebo na tělech ryb označujeme jako tychoplankton. Bičíkaté řasy se mohou ve vodním sloupci volně pohybovat, zatímco nepohyblivé řasy ve vodním sloupci velmi pomalu klesají a jsou závislé hlavně na proudech vody. Aby zpomalily klesání, snižují svou specifickou hmotnost například tvorbou výběžků nebo prostorových kolonií. Velmi dobře jsou na život v planktonu adaptovány některé sinice, které ve svých buňkách obsahují „plynové vakuoly“ (Fott, 1956). Dnes se nazývají aerotopy a ví se, že se skládají z paralelně uložených plynových měchýřků, neboli gas vesicles (Lee, 1999). Tyto měchýřky v průběhu života sinice mění délku a tedy i celkový objem, čímž sinicím umožňují měnit polohu ve vodním sloupci, například splývat jen v určité hloubce, kde jsou pro ně zrovna vhodné podmínky (Hindák, 2001). Hlavní metodou studia fytoplanktonu je určování jeho složení pomocí mikroskopického pozorování odebraných vzorků. Vzorky se odebírají planktonními sítěmi nebo trubicovými odběráky. Pro studium fytoplanktonu v celosvětovém měřítku se používají družicové snímky získané při dálkovém průzkumu Země, na kterých je fytoplankton rozpoznatelný podle barev (podle stránek Centra pro cyanobakterie a jejich toxiny [online]. Dostupné z: http://www.sinice.cz/index.php?pg=o-sinicich--o-rasach-a- sinicich--studium-fytoplanktonu).

1.2.3. Vodní květ

Sinice mají v planktonu díky různým adaptacím oproti řasám velkou výhodu. Tak se stává, že se v nádržích často přemnoží a dochází k tvorbě takzvaného vodního květu

(velké biomasy sinic držící se u hladiny). Zvýhodnění sinic spočívá například v tom, že se díky aerotopům přes den kumulují u hladiny, a tak nejlépe využívají slunečního záření, a při nedostatku živin pro ně mohou klesnout do hlubších vrstev vody. Sinice také většinou dokážou díky enzymu nitrogenáze fixovat vzdušný dusík (N2). Děje se tak hlavně v nočních hodinách, kdy neprodukují kyslík, protože nitrogenáza je aktivní jen v anaerobním (bezkyslíkatém) prostředí. U vláknitých sinic řádů Nostocales a Stigonematales jsou navíc vyvinuty specializované buňky (heterocyty a akinety), které ve vláknech vznikají z běžných vegetativních buněk, jako reakce na nepříznivé podmínky. Heterocyty vznikají při nedostatku dusíku a umožňují v sobě vázat vzdušný dusík, a to i během dne, protože je v nich anaerobní prostředí (to je docíleno tlustou buněčnou stěnou, která izoluje od kyslíku v okolí a redukcí tylakoidů v heterocytu). Akinety jsou velké, tlustostěnné a ukládají v sobě velké množství zásobních látek ve formě granul, čímž pomáhají přečkat nepříznivá životní období (Hindák, 2001). Vodní květ je velmi nežádoucím jevem, protože snižuje kvalitu vody (pach, pachuť, cyanotoxiny), snižuje světelnou intenzitu světla pronikajícího do vodního sloupce a může způsobovat anoxii vody. K anoxii dochází při masovém rozvoji sinic, které v průběhu noci svou respirací téměř vyčerpají rozpuštěný kyslík z vody, a také nadměrnou spotřebou kyslíku při jejich rozkladu. V České republice způsobují vodní květ nejčastěji rody Microcystis, Aphanizomenon, Planktothrix a Dolichospermum (Adámek et al., 2010). Cyanotoxiny jsou produkty sekundárního metabolismu sinic a pro ně samotné nejspíš nemají žádný přínos, nebo je zatím nejasný. Cyanotoxiny jsou toxičtější než toxiny vyšších rostlin a hub, ale méně než bakteriální toxiny. Patří mezi ně cytotoxiny, hepatotoxiny, neurotoxiny, dermatotoxiny a další (Maršálek et al., 1996).

1.3. Základní fyzikální faktory ovlivňující fytoplankton V této podkapitole se věnuji pěti fyzikálním faktorům prostředí, které jsem pro účely této práce měřila, a to teplotě vody, reakci vody (pH), průhlednosti, konduktivitě a rozpuštěnému kyslíku. Výsledky mých měření jsou graficky znázorněny a okomentovány v kapitole 3. Výsledky, podkapitole 3.2. Měřené faktory prostředí.

Teplota

Vývoj fytoplanktonu i ostatních vodních organismů významně ovlivňuje teplota vody. Odvíjí se od ní jejich metabolismus, jako například fotosyntéza, dělení buněk, nebo tvorba klidových stádií. Teplota vody je závislá na slunečním záření, teplotě vzduchu, hloubce vodního sloupce, průhlednosti a jiných faktorech. Na teplotě vody závisí také rozpustnost plynů: čím je teplota vyšší, tím hůře se rozpouští. Vysoká měrná tepelná kapacita a další specifické tepelné vlastnosti vody dodávají vodním biotopům velkou tepelnou stabilitu (Lellák a Kubíček, 1991). To tlumí denní a sezónní kolísání teploty vzduchu, a také způsobuje, že teplota vody v nádrži se mění se zpožděním oproti změnám teplot okolní atmosféry a to tím více, čím je nádrž hlubší (Heteša a Kočková, 1997). Voda má také nízkou schopnost molekulárního přenosu tepla a tudíž se přenos tepla ve vodních nádržích děje hlavně jejím prouděním a mícháním (Lellák a Kubíček, 1991). pH Hodnota pH je důležitá, protože ovlivňuje většinu ve vodě probíhajících fyzikálně chemických, chemických a biochemických procesů, a také výskyt a fyziologii vodních organismů. Rozsah hodnot pH je od 0 do 14, kde pH = 7 znamená neutrální reakci vody, pH < 7 kyselou a pH > 7 zásaditou (alkalickou) reakci vody. V povrchových přírodních vodách je hodnota pH nejčastěji v rozmezí 6,0–8,5. Nízké pH je způsobeno nadbytkem vodíkových kationtů (H+), vysoké hodnoty naopak způsobuje nadbytek hydroxylových aniontů (OH-). Hodnota pH kolísá v průběhu roku, tak v průběhu 24 hodin (Heteša a Kočková, 1997). Nejúčinnějším pufračním systémem jsou uhličitany, v rovnováze s kyselinou uhličitou. Význam v tomto má především hydrogenuhličitan vápenatý

Ca(HCO3)2, který zabraňuje většímu kolísání pH vody. Nízké pH bývá většinou tam, kde je ve vodě obsaženo málo vápníku a kde se ve větším množství rozkládají organické látky (rašeliniště, listí ve vodě atd.), a kde je tedy vysoký obsah huminových kyselin. Krátkodobě může být pH také sníženo kyselým deštěm. Vysoké hodnoty pH jsou ve vodách s vysokým obsahem uhličitanů a tam, kde probíhá intenzivní fotosyntéza, která z vody odčerpává velké množství rozpuštěného CO2. CO2 se tudíž nemůže slučovat s molekulami H20 za vzniku kyseliny uhličité (H2CO3). Tento odstavec jsem zpracovala převážně podle učebnice Hydrobiologie od Lelláka a Kubíčka (1991).

Průhlednost

Průhlednost vody ovlivňuje množství světla pronikajícího do vodního sloupce. Nízká průhlednost vody odráží zákal (turbiditu), způsobený buď anorganickými částicemi rozptýlenými ve vodním sloupci, nebo zvýšeným rozvojem planktonních organismů (Lellák a Kubíček, 1992). Průhlednost vody se měří Secciho deskou a v rybnících se během vegetační sezóny pohybuje v řádu decimetrů, nanejvýš dosahuje 1–2 metry (Heteša a Kočková, 1997).

Kyslík Fotosyntéza sinic, řas a vodních rostlin obohacuje vodu o kyslík, který je nezbytný pro dýchání (respiraci) všech vodní organismů. Částečně se také kyslík do vody dostává ze vzduchu, a to difuzí, která probíhá u hladiny (Hartman a Přikryl, 1998). Obsah ve vodě rozpuštěného kyslíku se vyjadřuje jeho hmotnostní koncentrací, v jednotkách miligramů na litr vody (mg.l-1). Druhou možností je vyjádřit obsah kyslíku v procentech nasycení vody kyslíkem, vztažených k rovnovážné koncentraci kyslíku ve vodě za dané teploty a daného atmosférického tlaku. Vodu, která má obsah kyslíku odpovídající daným fyzikálním podmínkám (tj. tlaku a teplotě), označujeme jako vodu nasycenou kyslíkem na 100 %. V povrchových vodách s velkým množstvím organismů často dochází k porušení rovnováhy, a tedy k značným odchylkám od rovnovážné koncentrace (100 %), a to na obě strany. Čím více je ve vodě organismů, tím jsou odchylky větší (Spurný et al., 2015). Při intenzivní fotosyntéze může dojít v eufotické (prosvětlené) vrstvě k přesycení vody kyslíkem, až na 300% (Poulíčková, 2011). V létě, když je v nádržích velká biomasa řas a sinic může v noci nebo ranních hodinách docházet v důsledku jejich respirace ke kyslíkovým deficitům, až anoxii, což se může projevit úhynem ryb. Kyslíkový deficit také může nastat při náhlém odeznění a rozkladu vodního květu sinic (Heteša a Kočková, 1997). Hodnoty obsaženého kyslíku a pH se během dne mění v důsledku fotosyntézy (Poulíčková, 2011). Konduktivita Dalším z významných faktorů nepřímo ovlivňujících fytoplankton je konduktivita vody. Konduktivita neboli elektrická vodivost je převrácenou hodnotou rezistivity, tedy elektrického odporu látky. Základní jednotkou konduktivity je siemens na metr (S/m), při měření vodivosti vody je ale běžně používanou jednotkou mikrosiemens na centimetr (μS/cm). Její hodnoty závisí na koncentraci elektrolytů (minerálních látek ve formě

20 iontů), které vedou elektrický proud v roztoku. Konduktivita tak může sloužit ke kontrole výsledků chemického rozboru vody (Pitter, 2009).

2. METODIKA

2.1. Charakteristika zkoumané oblasti Národní přírodní rezervace Lednické rybníky se nachází v Nesytské sníženině přibližně mezi městy Mikulov, Valtice a Břeclav na jižní Moravě, pouze pár km od rakouské státní hranice (obr. 1). Rezervace leží v nadmořské výšce 160–175 m n. m. a tvoří ji soustava čtyř rybníků na potoce Včelínek (Nesyt, Hlohovecký, Prostřední, Mlýnský) a Zámecký rybník v nivě řeky Dyje u Lednice. Poslední zmíněný rybník v rámci předkládané práce studován nebyl, a to zejména protože neleží na stejném vodním toku, je výrazně členitější než ostatní rybníky a také podstatně mladší (jeho výstavba začala po roce 1800, přičemž ostatní čtyři rybníky vznikly již na začátku 15. století). NPR Lednické rybníky byla vyhlášena roku 1953 na celkové rozloze 552 hektarů za účelem ochrany hnízdiště vodních ptáků a dodnes patří mezi nejvýznamnější ornitologické lokality na území ČR (Mackovčin, 2007: 417–419). Základní charakteristiky čtyř zkoumaných rybníků shrnuje tab. 1.

Obr. 1. Mapa zájmové oblasti. Zkoumané lokality jsou červeně ohraničeny. Převzato z: http://www.mapy.cz/.

Tab. 1. Základní charakteristiky zkoumaných Lednických rybníků. Převzato z Kopp et al. (2012).

Výměra Průměrná Maximální Rybník Výměra (ha) vodní plochy hloubka (m) hloubka (m) (ha) Nesyt 289 250 1,5 4,18 Hlohovecký 104 94 1,15 3 Prostřední 52 45 1 2,71 Mlýnský 107 100 1,02 2,95

2.1.1. Přírodní poměry

Soustava studovaných rybníků leží v nivní sníženině potoka Včelínek, jejíž horninové podloží tvoří zejména flyš spolu s písčitými a štěrkovými sedimenty z mladších třetihor. Charakter půd určuje vodní režim oblasti, jedná se zejména o fluvizemě a gleje. Na tyto půdy navazují produktivní, zemědělsky využívané půdy, a to především černozemě, místy s nápadnými projevy zasolení (zejména u západního pobřeží Nesytu). Zájmová oblast se vyznačuje teplým klimatem a jsou pro ni typická dlouhá teplá a suchá léta a krátké mírné a suché zimy (Quitt, 1971). Průměrný roční úhrn srážek je 517 mm, přičemž většina z nich spadne během vegetační sezóny. Na březích rybníků se na některých místech vyskytují malé skupiny stromových nebo keřovitých vrb a topolů. Na ně navazují plošně rozšířenější porosty rákosin svazu Phragmition australis, ve kterých převažují rákos obecný (Phragmites australis), orobinec úzkolistý (Typha angustifolia) a šmel okoličnatý (Butomus umbelatus). Okraje rybníků a mělké zátoky jsou občas lemovány zapojenými porosty vysokých ostřic svazu Magno-Caricion gracilis s ostřicí štíhlou (Carex gracilis), o. pobřežní (C. riparia) a o. ostrou (C. acutiformis) spolu s dalšími druhy vlhkých stanovišť (Althaea officinalis, Lycopus europaeus, Mentha aquatica). Na vodních plochách je místy relativně bohatě vyvinuta vegetace vodních rostlin náležící převážně do svazu Potamion. Vyskytují se zde některé druhy rdestů, např. rdest maličký (Potamogeton pusillus) a r. hřebenitý (P. pectinatus), dále také rdesno obojživelné (Persicaria amphibia), šejdračka bahenní (Zannichellia palustris), žabník trávolistý (Alisma gramineum), kriticky ohrožená prustka obecná (Hippuris vulgaris), některé druhy lakušníků (Batrachium rionii, B. baudotii) a další. Kromě cévnatých rostlin je pro studované rybníky charakteristický výskyt sinic a řas přirozeně eutrofních vod.

Zpracováno podle Mackovčina et al. (2007). Nomenklatura uvedených syntaxonů následuje třetí díl monografie Vegetace České republiky (Chytrý, 2011), nomenklatura cévnatých rostlin odpovídá Seznamu cévnatých rostlin květeny České republiky (Danihelka et al., 2012).

2.1.2. Stručná historie hospodaření

První záznam o Nesytu pochází z roku 1418, kdy zde hospodařili Lichtenštejni, přičemž ostatní tři rybníky byly založeny později. Od začátku byly využívány k chovu kapra (Cyprinus caprio), štiky (Esox lucius) a karase (Carassius carassius). Rybníky nebyly přihnojovány ani přikrmovány a výlov se prováděl jednou za 3–4 roky. Velikost obsádek není přesně známa, ale roční výtěžnost se pohybovala okolo 100 kg na hektar. Od roku 1896 se výlov začal provádět jednou za dva roky, což se pozitivně projevilo na produkci. Ve 20. a 30. letech minulého století, kdy se roční výtěžnost pohybovala okolo 140–190 kg ryb na hektar, byly rybníky vypouštěny a letněny jednou za sedm let. Roku 1945 byly Lednické rybníky Lichtenštejnům zabaveny a až do 90. let spravovány státem. Postupně skončilo jejich zimnění (vypuštění vody v zimním období za účelem provzdušnění dna) a letnění (snížení vodní hladiny nebo vypuštění v letním období), namísto toho se začala užívat hnojiva a přikrmování ryb. V průběhu druhé poloviny 20. století nabývalo hospodaření dále na intenzitě, což se výrazně projevilo na roční výtěžnosti, která se v 90. letech pohybovala mezi 750–1150 kg na hektar. Zpracováno podle Koppa et al. (2012). Od konce 20. století se v Lednických rybnících hospodaří šetrněji s ohledem na zájmy ochrany území. Obnovilo se letnění rybníků, bylo zredukováno přikrmování a také nastaveny kvóty pro množství chovaných ryb. S nižšími obsádkami kapra v posledních letech je spojen samovolný nárůst populací jiných zástupců ryb, zejména invazního karase stříbřitého (Carassius gibelio). Od roku 2012 hospodaří na Lednických rybnících Rybářství Hodonín, s.r.o., které své hospodářské zájmy uzpůsobují podle stanovení prioritních zájmů ochrany území dle platného plánu péče pro období 2012–2021 (AOPK, 2012). Prioritními zájmy v pořadí důležitosti jsou:

1. zachování možnosti hnízdění a tahové zastávky prioritních druhů ptáků (zejména druhy uvedené v předmětu ochrany, prioritní druhy ptačí oblasti a zvláště

chráněné druhy) a dalších vodních a mokřadních druhů ptáků, včetně biotopů, na něž jsou vázáni; 2. zachování společenstev obnažovaných den rybníků, včetně halofilních druhů rostlin; 3. zachování krajinářsko-estetické hodnoty území.

2.3. Sběr dat Odběr vzorků jsem na výše uvedených lokalitách prováděla během sezóny roku 2016, a to od května do listopadu, zhruba v měsíčních intervalech. Vzorky jsem odebírala na přelomu měsíců, v termínech 31. 5., 1. 7., 28. 7., 1. 9., 5. 10. a 2. 11. Z důvodu výlovu Hlohoveckého rybníka v době mých posledních odběrů 2. 11. nebylo možné odebrat vzorky, vodu, ani změřit fyzikální parametry vody, proto ve výsledcích tyto hodnoty chybí.

2.3.1. Popis odběrových míst

Odběrová místa byla celkem čtyři, na každém rybníku jedno, vždy u výpusti rybníka (viz obr. 2).

Obr. 2. Fotografie odběrových míst

2.3.2. Vlastní odběr vzorků

Odběry fytoplanktonu jsem prováděla vždy dopoledne pomocí planktonní sítě s velikostí ok 20 μm. Takto zahuštěnými vzorky vody jsem do 2/3 objemu plnila 50ml plastové vzorkovnice. Mezi jednotlivými odběry jsem planktonní síť proplachovala, aby nedošlo k zanesení druhů do dalších vzorků. Ihned po dílčím odběru jsem každý vzorek umístila do terénního chladicího boxu. Vzorky fytoplanktonu jsem odebírala také pomocí povrchového odběráku vody, tzv. Andělovy tyče (obr. 3). Jak udávají stránky prodejce (http://www.optingservis.cz/) Andělova tyč je určena k odběru malého množství vody (do hloubky 30 cm pod povrchem hladiny) z bazénů, ale také vodních nádrží, přehrad, jezer a právě rybníků. Vodu zadrženou uvnitř odběrného válce Andělovy tyče jsem přelévala do předem připravených 0,5l PET lahví. Andělovou tyčí jsem také na všech lokalitách odebírala vodu i do 1,5l PET lahví, a to na chemický rozbor.

Obr. 3. Andělova tyč při otevření a uzavření trubice. Převzato z: http://www.optingservis.cz/

Na jednotlivých lokalitách jsem pomocí multimetru HACH zaznamenávala pH, konduktivitu, teplotu vody a obsah rozpuštěného kyslíku. Průhlednost vody jsem měřila

Secchiho deskou. Tato deska, rozdělená na černou a bílou část, se spouští na motouzu do vodního sloupce. V okamžiku, kdy od sebe již nejdou rozeznat bílé a černé plochy desky, je odečtena značka na motouzu, která je přesně na hladině. Značka odkazuje na určitou jednotku délky (resp. hloubky) průhlednosti vodního sloupce. Pomocí přístroje BenthoTorch jsem měřila odhad zastoupení sinic, „zelených“ řas a rozsivek (na přístroji udáváno jako „cyano“, „green“ a „diatoms“). Přístroj funguje na principu měření intenzity fluorescence chlorofylu a, která se u těchto tří skupin liší. Barviva v buňkách jsou excitována světlem z LED diod s různými vlnovými délkami, poté je snímána vyzářená fluorescence chlorofylu a. Z intenzity fluorescence po osvěcování různými barvami je vypočítán jednotlivě obsah těchto tří skupin v µg chl- a/cm². BenthoTorch je primárně určen pro měření fluorescence nárostových řas například na kamenech (bentosová společenstva) a je k tomuto účelu přizpůsobený přítomností „červeného pěnového límce“ kolem místa s diodami. Tento „límec“ umožňuje přimáčknutí k nerovnému povrchu (kamenu, dnu,…) bez toho, aby k diodám proniklo denní světlo. Dá se ale použít i ve volné vodě, za pomoci černého plastového „víčka“, které přesně sedí na konec límce, simuluje tak substrát a nepropustí k diodám denní světlo. Tato víčka jsou součástí výbavy přístroje. Konec přístroje se ponoří do vody, pod vodou se k němu přiloží „víčko“ a přidržuje se po dobu měření. Tímto se mezi diodami a víčkem zadrží voda, ze které je vyhodnocen výsledek. Protože je to malý objem vody, cca 10 ml, řasy v něm obsažené nemusí reprezentovat přesný stav složení fytoplanktonu. Měřila jsem proto v deseti opakováních, hodnoty zprůměrovala a výsledky považuji za orientační. BenthoTorch mi byl k dispozici poprvé až od 30. 5., tudíž jsem s ním měřila jen při pěti odběrech.

2.4. Zpracování vzorků

2.4.1. Optická mikroskopie

Vzorky jsem převezla do mikroskopické laboratoře a mikroskopovala je v čerstvém stavu, vždy do 24 hodin od odebrání. K pozorování nativních i trvalých preparátů jsem používala světelný mikroskop Olympus BX50 s Nomarského diferenciálním interferenčním kontrastem (DIC). K tomuto mikroskopu byla připojena kamera Nikon DS-Fi1, kterou jsem

27 přes program/software NIS Elements AR 2.30. pořizovala mikrofotografie (viz kapitola 7. Přílohy). V programu NIS Elements AR 2.30 jsem také měřila rozměry zkoumaných objektů. K mikrofotografiím jsem přidala měřítka v programu CellMet (Dostupné z: https://rajmund.cz/projects/cellmet/). Nativní preparáty jsem většinou pozorovala při zvětšení 400x a určovala jsem z nich druhy sinic a řas (kromě zástupců třídy Bacillariophyceae) podle následujících publikací a internetových stánek: • The Freshwater Algal Flora of the British Isles: An Identification Guide to Freshwater and Terrestrial Algae; • Sladkovodné riasy; • Fotografický atlas mikroskopických siníc; • Süßwasserflora von Mitteleuropa, Cyanoprokaryota, 2. Teil: Oscillatoriales; • Süßwasserflora von Mitteleuropa, Cyanoprokaryota, 3. Teil/Part 3: Heterocytous Genera; • Sinice a řasy. Galerie sinic a řas. [online] Dostupné z: http://galerie.sinicearasy.cz/galerie • Protist Information Server. [online] Dostupné z: http://protist.i.hosei.ac.jp/

U nativních preparátů jsem také provedla semikvantitativní odhad zastoupení druhů za použití stupnice s rozsahem od + do 6 (Hindák, 1978): 6 – druh masově zastoupený, s pokryvností 90 – 100% 5 – druh velmi hojný, s pokryvností 50 – 90% 4 – druh hojný, s pokryvností 20 – 50% 3 – druh dost hojný, s pokryvností 5 – 20% 2 – druh zřídkavý, s pokryvností 1 – 5% 1 – druh velmi zřídkavý, s pokryvností 0,1 – 1% + – druh ojediněle zastoupený, s pokryvností do 0,1%

Vzorky jsem poté fixovala Lugolovým roztokem. Protože je Lugolův roztok desinfekční a antiseptické činidlo, zpomaluje rozkladné procesy, čímž vzorky udrží déle ve stavu vhodném k determinaci jednotlivých taxonů.

Druhy z třídy Bacillariophyceae (dále jen rozsivky) jsem určovala ze zhotovených trvalých preparátů. Trvalé rozsivkové preparáty jsem pozorovala při zvětšení 1000x za použití imerzního oleje. Zhotovila jsem také fotografickou dokumentaci (viz kapitola 7. Přílohy, obr. 34 až 36). K determinaci rozsivek jsem použila následující publikace a internetové stránky: • Diatoms of Europe, Volume 1: The genus Pinnularia; • Diatoms of Europe, Volume 2: Navicula sensu stricto, 10 genera separated from Navicula sensu lato, Frustulia; • Diatomsof Europe, Volume 3: Cymbella; • Diatoms of Europe, Volume 5: Amphora sensu lato; • Diatomeen im Süßwasser-Benthos von Mitteleuropa; • Süßwasserflora von Mitteleuropa, Bacillariophyceae, 1. Teil / Part 1: Naviculaceae; • Süßwasserflora von Mitteleuropa, Bacillariophyceae, 2. Teil: Bacillariaceae, Epithemiaceae, Surirellaceae; • Süßwasserflora von Mitteleuropa, Bacillariophyceae, 3. Teil: Centrales, Fragilariaceae, Eunotiaceae; • Süßwasserflora von Mitteleuropa, Bacillariophyceae, 4. Teil: Achnanthaceae, Kritishe Ergänzungen zu Navicula (Lineolatae) und Gomphonema; • Diatoms of the United States [online] Dostupné z: https://westerndiatoms.colorado.edu/ • River Diatoms Key. Common Freshwater Diatoms of Britain and Ireland: A multiaccess key. [online] Dostupné z: http://craticula.ncl.ac.uk/EADiatomKey/html/index.html

Nomenklaturu všech skupin sinic a řas jsem sjednotila podle aktuálně platných jmen v mezinárodní databázi AlgaeBase dostupné na webových stránkách http://www.algaebase.org/ k datu 24. 4. 2018. V dalším textu používám termín „druh“ namísto termínu „taxon“, přestože jsem všechny zástupce řas a sinic neurčila do druhu.

2.4.2. Příprava trvalých preparátů

Trvalé preparáty jsem dělala ze vzorků odebraných planktonní sítí (vzorky z Andělovy tyče byly moc řídké a i po opakovaném zahušťování sedimentací a centrifugací obsahovaly málo biomasy rozsivek). Výhodou trvalých preparátů je, že se takzvaným „vypálením“ v peroxidu vodíku nebo kyselině dusičné odstraní organická hmota vzorků a zbudou jenom křemičité frustuly rozsivek. Když jsou frustuly prázdné, je možné pozorovat morfologické znaky, které předtím kvůli protoplastu nebyly zřetelné. Takovými determinačními znaky jsou například uspořádání strií, počet strií na 10 μm, tvar raphe nebo přítomnost rimoporuly. Já jsem k odstranění organické hmoty používala 30% peroxid vodíku. Do čistých skleněných kádinek jsem pipetou přidala vždy 2 ml vzorku, dolila jsem je asi 20 ml destilované vody a 4 ml peroxidu vodíku. Připravenou směs v kádinkách jsem vařila na plotýnce umístěné v zapnuté digestoři, aby varem došlo ke katalýze reakce organické hmoty s peroxidem. Směs jsem vždy vařila minimálně čtyři hodiny, dokud nepřestala charakteristicky pěnit, což jsem brala jako znamení toho, že už se vyvařil všechen peroxid. V průběhu varu jsem do kádinek dolévala destilovanou vodu, aby v nich bylo vždy alespoň 10 ml tekutiny. Po vychladnutí jsem vzorky nalila do zkumavek a centrifugovala jsem je cca 3 minuty na stupeň 3 v odstředivce. Z každé zkumavky jsem pipetou odebrala supernatant, aby zbyl jen rozsivkový pelet, dolila jsem ho destilovanou vodou, zamíchala a znovu centrifugovala. Znovu jsem odebrala supernatant a do zkumavky přikápla 1 až 2 kapky destilované vody. Pipetou jsem nabrala větší kapku této suspenze, kápla ji na krycí sklíčko a špičkou pipety ji opatrně roztáhla na větší plochu sklíčka. Z každého vzorku jsem udělala dvě sklíčka, jedno s kapkou řidší, druhé s kapkou hustší suspenze. Krycí sklíčka s těmito kapkami jsem nechala do druhého dne zaschnout. Následně jsem krycí sklíčka přitavila pomocí syntetické pryskyřice Naphrax™ (Brunel Microscopes Ltd.) k podložním sklíčkům. To jsem provedla tak, že jsem na každé podložní sklíčko nanesla vedle sebe dvě kapky Naphraxu zředěného toluenem a na ně jsem přiložila ona dvě krycí sklíčka daného vzorku zaschlými kapkami dolů. Preparáty jsem přidržovala nad rozpálenou plotýnkou, dokud Naphrax neprobublal pod celou

30 plochou krycích sklíček. Tímto procesem se z Naphraxu odpaří většina toluenu a pryskyřice cca do 24 hodin úplně zatuhne. Modifikováno dle Sgro & Johansena (1995).

2.5. Statistická analýza dat Data byla statisticky zpracována v softwaru pro mnohorozměrné hodnocení společenstev CANOCO for Windows, verze 5 (Ter Braak & Šmilauer, 2012), za použití kanonické korespondenční analýzy (CCA). Vstupními daty je tabulka měřených fyzikálních parametrů prostředí a tabulka zastoupení druhů v jednotlivých vzorcích ze všech odběrů, která byla upravena na prezenčně absenční data. Pro přehlednost ordinačního diagramu byl počet zobrazených názvů druhů snížen na 40.

3. VÝSLEDKY

3.1. Druhové složení Celkově jsem v rybnících nalezla 136 druhů řas a sinic, z toho 23 druhů sinic (Cyanobacteria), 62 druhů z třídy rozsivky (Bacillariophyceae) a 51 druhů řas z ostatních tříd. Těmito „ostatními třídami řas“ jsou třídy: zelenivky (Chlorophyceae) – 24 druhů, eugleny (Euglenophyceae) – 9 druhů, spájivky (Zygnematophyceae) – 5 druhů, Trebouxiophyceae – 4 druhy, Ulvophyceae – 3 druhy, obrněnky (Dinophyceae) – 3 druhy a jen jedním druhem zastoupeny třídy Klebsormidiophyceae, synury (Synurophyceae) a různobrvky (Xanthophyceae). Ve vzorcích z Andělovy tyče jsem nezaznamenala výskyt žádných druhů, které by ve vzorcích z planktonní sítě nebyly, přestože jsem v nich očekávala např. pikoplanktonní druhy. Na obrázku 4 vidíme procentuální zastoupení jednotlivých skupin sinic a řas, podle počtů druhů. Výčet všech nalezených taxonů je v kapitole 6. Přílohy, podkapitole 6.1. Seznam nalezených taxonů.

2,21% 0,74% 0,74% 0,74% 2,21% Cyanobacteria 2,94% 3,68% Bacillariophyceae 16,91% Chlorophyceae 6,62% Euglenophyceae Zygnematophyceae

17,65% Trebouxiophyceae Ulvophyceae 45,59% Dinophyceae Synurophyceae Klebsormidiophyceae

Obr. 4. Grafické znázornění procentuálního zastoupení jednotlivých skupin sinic a řas.

Na následujícím grafu (obr. 5) jsou znázorněny počty všech druhů ve vzorcích. Druhově nejbohatším vzorkem byl vzorek vody Prostředního rybníka z posledního

32 podzimního odběru (2. 11.), ve kterém bylo nalezeno celkem 58 druhů. Za druhovou bohatostí zde stojí zejména rozsivky, kterých zde bylo 28 druhů (viz obr. 8). Nejvíce druhů sinic (11) jsem nalezla v rybníce Nesyt 2. 11. Nejvíce druhů rozsivek (38) bylo ve vzorku z předposledního odběru (4. 10.) z Prostředního rybníka. Nejvíce druhů řas z ostatních tříd (21) bylo ve vzorku z Hlohoveckého rybníka z 1. 7.

70 60 50 40 30 20 10

Počet nalezenýchtaxonů 0 30.5.2016 1.7.2016 28.7.2016 1.9.2016 4.10.2016 2.11.2016 Nesyt 11 44 14 20 22 56 Hlohovecký 10 35 10 22 40 Prostřední 6 15 46 22 50 58 Mlýnský 30 12 8 43 25 18

Obr. 5. Grafické znázornění počtu druhů na lokalitách v průběhu sezóny, včetně tabulky dat.

Na následujících grafech (obrázky 6–9) jsou znázorněny výskyty tří skupin (sinice, rozsivky a ostatní řasy) v jednotlivých rybnících, podle počtu jejich druhů nalezených ve vzorcích. Pro Hlohovecký rybník a Nesyt je společné, že 28. 7. a 1. 9. zde byly nižší počty druhů rozsivek, než v odběrech předtím a potom. V Prostředním rybníce byly naopak už od 28. 7. pořád vysoké počty rozsivkových druhů. V Nesytu bylo nejvíce druhů rozsivek 1. 7., v Mlýnském rybníce to bylo 1. 9., v Prostředním a Hlohoveckém 4. 10. Průměrně nejvíce ostatních druhů řas bylo nacházeno v Hlohoveckém rybníce. Druhů sinic bylo většinou oproti rozsivkám a ostatním druhům řas v rybnících málo.

20 sinice 15 rozsivky

10 ostatní řasy

0 Nesyt Nesyt Nesyt Nesyt Nesyt Nesyt 30.5.2016 1.7.2016 28.7.2016 1.9.2016 4.10.2016 2.11.2016

Obr. 6. Grafické znázornění počtů druhů náležejících do tří hlavních skupin v průběhu sledovaného období v Nesytu.

15 sinice

10 rozsivky ostatní řasy 5

0 Hlohovecký Hlohovecký Hlohovecký Hlohovecký Hlohovecký 30.5.2016 1.7.2016 28.7.2016 1.9.2016 4.10.2016

Obr. 7. Grafické znázornění počtů druhů náležejících do tří hlavních skupin v průběhu sledovaného období v Hlohoveckém rybníce.

40 35 30 25 sinice 20 rozsivky 15 ostatní řasy 10 5 0 Prostřední Prostřední Prostřední Prostřední Prostřední Prostřední 30.5.2016 1.7.2016 28.7.2016 1.9.2016 4.10.2016 2.11.2016

Obr. 8. Grafické znázornění počtů druhů náležejících do tří hlavních skupin v průběhu sledovaného období v Prostředním rybníce.

sinice 15 rozsivky 10 ostatní řasy

0 Mlýnský Mlýnský Mlýnský Mlýnský Mlýnský Mlýnský 30.5.2016 1.7.2016 28.7.2016 1.9.2016 4.10.2016 2.11.2016

Obr. 9. Grafické znázornění počtů druhů náležejících do tří hlavních skupin v průběhu sledovaného období v Mlýnském rybníce.

3.1.1. Tabulky druhů

V následujících tabulkách (tabulky číslo 2–7) jsou obsaženy všechny nalezené druhy řas a sinic s jejich relativními abundancemi ve vzorcích. Modré značky „+“ u rozsivek znamenají, že druh byl pozorován jen v trvalém preparátu, a tudíž mu nemohla být udělena četnost, která by se dala srovnat s četnostmi druhů nalezených v nativních preparátech.

Tab. 2. Tabulka druhů sinic.

Tab. 3. Tabulka druhů rozsivek, 1. část.

Tab. 4. Tabulka druhů rozsivek, 2. část.

Tab. 5. Tabulka rozsivek, 3. část.

Tab. 6. Tabulka ostatních skupin řas, 1. část.

Tab. 7. Tabulka ostatních skupin řas, 2. část.

3.1.2. Řasová společenstva v průběhu sledovaného období

Na Nesytu v průběhu sledovaného období většinou dominovaly sinice. Od 1. 7. až do posledního odběru (2. 11.) to byl hlavně druh Planktothrix agardii (28. 7. společně s druhem Microcystis aeruginosa a Dolichospermum flosaquae), který zde tvořil vodní květ. Abundance rozsivek se zvyšovaly v podzimních měsících (odběry 4. 10. a 2. 11.). V Hlohoveckém rybníce byly ze začátku sledovaného období velmi početné hlavně zelené řasy (Pediastrum duplex, Desmodesmus communis, Desmodesmus sp. a další), zástupci třídy Euglenophyceae a také zooplankton (vířníci ze třídy Bdelloidea, Daphnia sp., Bosmina longirostris, Keratella sp. a Carchesium sp.). 1. 9. se ve velké abundanci objevila i sinice Sphaerospermopsis aphanizomenoides. 4. 10. nad řasami už úplně převládly sinice, především druhy Sphaerospermopsis aphanizomenoides a Planktothrix agardii. V Prostředním rybníce bývaly ve srovnání s ostatními rybníky mnohem početnější rozsivky. 28. 7. však převládaly Chlorophyceae (Desmodesmus communis, Acutodesmus acuminatus a další) a Euglenophyceae (Lepocinclis oxyuris, Euglena sp.). 1. 9. jsem v Prostředním rybníce objevila celkově velmi málo řas, z rozsivek měla větší abundance hlavně Amphora copulata, Cyclotella meneghiniana a Anomoeoneis sphaerophora, ale převládal zooplankton (vířníci ze třídy Bdelloidea, Keratella sp. A Vorticella sp.). 4. 10. tvořily nejvíce biomasy fytoplanktonu sinice, například Sphaerospermopsis aphanizomenoides, Dolichospermum tenericaule a sinice rodu Phormidium. 2. 11. převládly rozsivky z rodu Nitzschia a druhy Cyclotella meneghiniana, Amphora copulata, Ulnaria ulna a Fragilaria acus. V Mlýnském rybníce mívaly během sledovaného období větší abundance sinice. 28. 7. ale převládal zooplankton tvořený převážně jen nosatičkami Bosmina longirostris. 1. 7. zde byl mohutný vodní květ, tvořený sinicemi Microcystis aeruginosa, M. cf. ichtyoblabe a Dolichospermum mendotae. 1. 9. se zde ze sinic vyskytovaly hlavně druhy rodu Phormidium a druhy Pseudanabaena catenata a Spirulina major. 4. 10. zde kromě přetrvávajících druhů rodu Phormidium byly hlavně druhy Sphaerospermopsis aphanizomenoides a Dolichospermum tenericaule, stejně jako v Prostředním rybníce téhož data. Na následujících grafech (obrázky číslo 10–13) jsou znázorněny výskyty tří skupin (sinice, rozsivky a ostatní řasy) podle jejich abundancí změřených přístrojem

BenthoTorch. Výsledky tohoto měření jsou většinou ve shodě s výsledky mikroskopování odebraných vzorků. U grafů je nutné brát v potaz rozdílné škálování vertikální osy.

2,5

1,5 "cyano"

1 "diatoms" "green" 0,5

0 Nesyt Nesyt Nesyt Nesyt Nesyt 1.7.2016 28.7.2016 1.9.2016 4.10.2016 2.11.2016

Obr. 10. Grafické znázornění sezonní dynamiky Nesytu, podle výsledků z přístroje BenthoTorch.

0,3

0,25

0,2

"cyano" 0,15 "diatoms" 0,1 "green"

0,05

0 Hlohovecký Hlohovecký Hlohovecký Hlohovecký 1.7.2016 28.7.2016 1.9.2016 4.10.2016

Obr. 11. Grafické znázornění sezonní dynamiky Hlohoveckého rybníka, podle výsledků z přístroje BenthoTorch.

0,25

0,2

0,15 "cyano" 0,1 "diatoms" "green" 0,05

0 Prostřední Prostřední Prostřední Prostřední Prostřední 1.7.2016 28.7.2016 1.9.2016 4.10.2016 2.11.2016

Obr. 12. Grafické znázornění sezonní dynamiky Prostředního rybníka, podle výsledků z přístroje BenthoTorch.

0,6

0,5

0,4 "cyano" 0,3 "diatoms" 0,2 "green" 0,1

0 Mlýnský Mlýnský Mlýnský Mlýnský Mlýnský 1.7.2016 28.7.2016 1.9.2016 4.10.2016 2.11.2016

Obr. 13. Grafické znázornění sezonní dynamiky Mlýnského rybníka, podle výsledků z přístroje BenthoTorch.

3.2. Měřené faktory prostředí

3.2.1. Teplota vody

Obrázek číslo 14 znázorňuje průběh naměřených teplot vody. Teplota vody má u všech rybníků po sledované období zhruba stejný průběh, malý nárůst na začátku, pozvolné klesání, mezi 1. 9. a 4. 10. prudší pokles, a na konci už jen malé klesnutí k hodnotám kolem 10 °C. V Nesytu se teplota pohybovala mezi 10,4 °C a 26,9 °C. V Prostředním rybníce se pohybovala v rozmezí 9,4–25,4 °C, v Mlýnském rybníce v rozmezí 9,6–27,7 °C. V Hlohoveckém rybníce se teplota pohybovala mezi 14,1–26,6 °C, nicméně poslední

46 měření z nejchladnějšího měsíce chybí (výlov rybníka). Nejvyšší teplota byla u všech rybníků s výjimkou Nesytu naměřena 1. 7. (u Nesytu to bylo 30. 5.). Průměrná teplota v Nesytu byla 20,43 °C, v Mlýnském rybníce 20,18 °C a v Prostředním rybníce 20,1 °C.

30,0

25,0 C] ° 20,0 15,0 10,0

teplota [ vody 5,0 0,0 30.5.2016 1.7.2016 28.7.2016 1.9.2016 4.10.2016 2.11.2016 Nesyt 26,9 25,4 25,7 21,3 13,1 10,2 Hlohovecký 25,8 26,6 25,3 21,4 14,1 Prostřední 24,5 26,3 25,4 22,2 12,8 9,4 Mlýnský 24,9 27,7 25,7 22,4 10,8 9,6

Obr. 14. Grafické znázornění teplot vody v průběhu sezóny 2016, včetně tabulky dat.

3.2.2. Průhlednost vody

Obrázek číslo 15 graficky znázorňuje průběh naměřených hodnot průhlednosti vody. Nejvyšší hodnoty průhlednosti na všech rybnících jsem zaznamenala při 1. měření (30. 5.). Nejnižší průhlednosti vody (15–25 cm) byly naměřeny v Nesytu v datech 28. 7., 1. 9., 4. 10. a 2. 11. Nejčastěji jsem naměřila středně nízké hodnoty průhlednosti kolem 60 cm. U rybníků Hlohovecký, Prostřední a Mlýnský nastal 4. 10. mírný pokles na hodnoty 42–50 cm. Průhlednost 50 cm se u Prostředního rybníka (2. 11.) od předchozího měření (4. 10.) nezměnila, byla však v každém z případů způsobena jinými skupinami fytoplakntonu. V Mlýnském rybníce se 2. 11. průhlednost vody zvýšila na 140 cm.

300 250 200 150 100

50 průhlednost vody [cm] 0 30.5.2016 1.7.2016 28.7.2016 1.9.2016 4.10.2016 2.11.2016 Nesyt 192 43 24 15 25 23 Hlohovecký 200 50 65 66 43 Prostřední 240 135 48 70 50 50 Mlýnský 210 63 57 48 42 140

Obr. 15. Grafické znázornění průhledností vody v průběhu sezóny 2016, včetně tabulky dat.

3.2.3. Reakce vody (pH)

Obrázek číslo 16 graficky znázorňuje průběh hodnot pH během sezóny roku 2016. Průměrné hodnoty pH jsou ve všech rybnících zhruba 8, to znamená mírně zásadité. V průměru nejvyšší pH (8,71) jsem naměřila v Nesytu, kde se hodnoty pohybovaly mezi 8,51 a 9,09. Průměrná hodnota pH Hlohoveckého rybníka je 8,44, hodnoty se pohybovaly od 8,32 do 8,61, chybí u něj však záznam z 2. 11., protože probíhal jeho výlov. Nejnižší průměrnou hodnotu pH má Prostřední rybník (8,17), hodnoty v průběhu sezóny zde oproti ostatním rybníkům velmi kolísaly (6,68–8,87). Průměrná hodnota pH Mlýnského rybníka je 8,52, hodnoty se u něho pohybovaly mezi 8,27 a 8,96.

9,50 9,00 8,50

8,00 pH 7,50 7,00 6,50 30.5.2016 1.7.2016 28.7.2016 1.9.2016 4.10.2016 2.11.2016 Nesyt 8,51 8,79 8,54 8,69 8,66 9,09 Hlohovecký 8,38 8,61 8,32 8,37 8,53 Prostřední 8,48 7,97 8,57 8,56 8,77 6,68 Mlýnský 8,33 8,44 8,27 8,51 8,59 8,96

Obr. 16. Grafické znázornění pH vody v průběhu sezóny 2016, včetně tabulky dat.

3.2.4. Rozpuštěný kyslík

Obrázek číslo 17 ukazuje množství rozpuštěného kyslíku vztažené k rovnovážné koncentraci kyslíku ve vodě při dané teplotě a daném atmosférickém tlaku během sezóny roku 2016. V sedmi případech jsem naměřila přesycení vody kyslíkem (hodnotu vyšší, než je 100 %, tedy rovnovážná koncentrace kyslíku). Na rybníce Nesyt se pohybovaly hodnoty rozpuštěného kyslíku od 3,6 % do 109 %. V Hlohoveckém rybníce byl průběh hodnot podobný jako v Mlýnském, naměřené hodnoty se u Hlo-hoveckého pohybovaly od 45,8 % do 83,9 % a u Mlýnského od 49,4 % do 112 %. Nejnižší hodnotu jsem naměřila 1. 9. na Nesytu (3,6 %) a velmi nízkou také téhož data na Prostředním rybníce. Hodnota z Prostředního rybníka z 1. 7. je také nízká, naopak hodnota z dalšího měření (28. 7.) dosáhla dokonce 189,4 %. Celkově se kyslíkový režim Prostředního rybníka jeví jako nejvíce rozkolísaný.

200,0 180,0 160,0 140,0 120,0

[%] 100,0 2

O 80,0 60,0 40,0 20,0 0,0 30.5.2016 1.7.2016 28.7.2016 1.9.2016 4.10.2016 2.11.2016 Nesyt 145,5 76,4 71,1 3,6 56,0 109,0 Hlohovecký 76,1 83,7 45,8 51,6 83,9 Prostřední 106,9 32,2 189,4 15,6 98,8 116,6 Mlýnský 104,2 95,2 49,4 64,8 80,7 112,0

Obr. 17. Grafické znázornění rozpuštěného kyslíku v průběhu sezóny 2016, včetně tabulky dat.

3.2.5. Konduktivita vody Na všech rybnících jsem naměřila vysoké hodnoty konduktivity (nad 1181 μS, obr. 18). Na Nesytu byla oproti ostatním rybníkům konduktivita poměrně stálá, pohybující se v rozmezí 1295–1213 μS. Výraznější vzrůst hodnot jsem zaznamenala od 1. 7. do 1. 9. u Hlohoveckého a Mlýnského rybníka, 1. 9. u nich konduktivita výrazně klesla a 2. 11. u Mlýnského zase stoupla (u Hlohoveckého z data 2. 11. chybí měření). Hlohovecký rybník měl během sledovaného období hodnoty v rozmezí 1271–1478 μS a Mlýnský rybník 1181–1395 μS. U Prostředního rybníka se hodnoty pohybovaly

49 v rozmezí 1200–1375 μS, kdy právě z nejnižší hodnoty (4. 10.) za měsíc vystoupala na maximální hodnotu (2. 11.).

1500

1450 S]

μ 1400 1350 1300 1250 konduktivita [ 1200 1150 30.5.2016 1.7.2016 28.7.2016 1.9.2016 4.10.2016 2.11.2016 Nesyt 1295 1289 1274 1244 1213 1215 Hlohovecký 1271 1369 1469 1478 1389 Prostřední 1211 1322 1270 1294 1200 1375 Mlýnský 1222 1321 1370 1395 1181 1364

Obr. 18. Grafické znázornění konduktivity v průběhu sezóny 2016, včetně tabulky dat.

V následujícím odstavci shrnuji, jak se liší průměry mnou naměřených fyzikálních parametrů vody za sledované období, od průměrných hodnot za vegetační sezónu, naměřených v roce 2011 Koppem (Kopp et al., 2012). Závěry plynoucí z tohoto srovnání je nutno brát s rezervou, protože jeho měření probíhala v průběhu celé vegetační sezóny, zatímco ta moje jen od konce května do začátku listopadu. Průměrná průhlednost vody v Nesytu mírně klesla z 57 cm na 54 cm, v Hlohoveckém rybníce klesla z 97 cm na 85 cm, v Prostředním rybníce stoupla z 90 cm na 99 cm a v Mlýnském rybníce klesla ze 113 cm na 93 cm. Průměrná hodnota pH vody v Nesytu mírně stoupla z 8,54 na 8,71, v Hlohoveckém rybníce stoupla z 8,32 na 8,44, v Prostředním rybníce klesla z 8,49 na 8,17 a v Mlýnském rybníce nepatrně klesla z 8,54 na 8,52. Průměrné zastoupení kyslíku ve vodě v Nesytu kleslo z 95,6 % na 76,9 %, v Hlohoveckém rybníce kleslo z 83,9 % na 62,2 %, v Prostředním rybníce stouplo z 85,1 % na 93,3 % a v Mlýnském rybníce také stouplo, a to z 82,5 % na 84,4 %. Průměrná konduktivita vody v Nesytu klesla z 1348 μS/cm na 1255 μS/cm, v Hlohoveckém rybníce stoupla z 1347 μS/cm na 1395 μS/cm, v Prostředním rybníce klesla z 1339 μS/cm na 1279 μS/cm a v Mlýnském rybníce mírně klesla z 1321 μS/cm na 1309 μS/cm.

3.3. Chemická analýza vody

Pro ucelené informace o vodních podmínkách na rybnících bylo prováděno laboratorní zjištění obsahu rozpuštěných dusičnanových a dusitanových iontů, amoniakálního dusíku, celkového dusíku, fosforečnanů, celkového uhlíku, anorganického uhlíku, chloridů, vápníku, hořčíku, draslíku a železa. Odečtením hodnot anorganického uhlíku od hodnot celkového uhlíku byly vypočteny hodnoty obsahu celkového organického uhlíku (TC – OC = TOC). Všechny hodnoty jsou v mg/l. Při pokusu zobrazit tato data v ordinační analýze nebyla patrná žádná vysvětlitelná závislost druhů na těchto parametrech, rozložení se jevilo spíše jako náhodné. Grafy toho, jak se jednotlivé chemické parametry vody měnily v průběhu sezóny na jednotlivých lokalitách (obr. 20– 32) a tabulka se všemi hodnotami zaokrouhlenými na 4 desetinná místa (obr. 33) je v kapitole 6. Přílohy, podkapitole 6.2. Výsledky chemické analýzy.

3.4. Ordinační analýza Z měřených fyzikálních parametrů prostředí se teplota vody jeví jako nejdůležitější faktor, protože hlavně podél jejího gradientu jsou druhy seřazeny v ordinačním diagramu (obr. 19). Diagram potvrzuje, že při vyšších teplotách vody se objevuje Microcystis aeruginosa a Microcystis cf. ichtyoblabe a při nízkých teplotách v podzimních odběrech (N5, M5, P5, H5, N6 a P6) se objevují hlavně penátní rozsivky jako Nitzschia gracilis, Nitzschia palea, Nitzschia linearis, Nitzschia acicularis, Neidium sp., Surirella ovalis, Surirella librile nebo Caloneis silicula. Vzorek M6 je od tohoto shluku rozsivek tak vzdálený patrně proto, že jsem v něm žádný podzimní vrchol rozsivek nezaznamenala. Amphora copulata, která je umístěna uprostřed diagramu, se vyskytovala téměř ve všech vzorcích a nejspíš ji tedy fyzikální parametry vody moc neovlivňují. V diagramu je také vidět, že všechny vzorky z prvního odběru (vzorky N1, H1, P1 a M1) spojuje velká průhlednost vody. Proti vysoké průhlednosti vody se v diagramu vyskytují hlavně sinice vodního květu, které nízkou průhlednost samy přímo způsobují (Sphaerospermopsis aphanizomenoides nebo Dolichospermum tenericaule), ale také druhy, které samy dosahovaly malých abundancí (Aphanocapsa cf. planctonica, Pseudanabaena catenata nebo Raphidiopsis raciborskii). U těchto druhů je možné, že nízkou průhlednost vody dobře tolerují. Jejich poloha v diagramu ale může také částečně znamenat vazbu na nižší teplotu vody.

Vzorky z Nesytu N2, N3, N4 a N5 pozitivně korelují s pH, vysoké pH však bylo v Nesytu po celé sledované období, to nejspíš znamená, že v případě vzorku N1 vliv pH přebila důležitost velké průhlednosti vody a v případě vzorku N6 důležitost nižší teploty vody.

Obr. 19. Ordinační diagram 1. Symbolika ordinačního diagramu: zkratky lokalit jsou N = Nesyt; H = Hlohovecký rybník; P = Prostřední rybník a M = Mlýnský rybník; čísla za zkratkami lokalit jsou 1 = 30. 5.; 2 = 1. 7.; 3 = 28. 7.; 4 = 1. 9.; 5 = 4. 10.; 6 = 2. 11.

4. DISKUZE

4.1. Druhové složení Na začátku sledovaného období (30. 5.) byly ve všech rybnících vysoké hodnoty průhlednosti (až 240 cm), které poukazují na probíhající období tzv. „clear water“ (kdy jarní vrchol rozsivek a ostatní řasy ustoupily pod predačním tlakem zooplanktonu a ten ustoupil pod predačním tlakem ryb), a zároveň ještě nestihl nastoupit vodní květ sinic. Typicky jarní složení fytoplanktonu, ve kterém by měly dominovat rozsivky, jsem ve svých odběrech už nepostihla, protože jsem s nimi začala na konci května. Hlavně uprostřed léta (1. 7. a 28. 7.), kdy byly i nejvyšší teploty vody, byla často dominantní sinice Microcystis aeruginosa, pro jejíž rozvoj je optimální teplota v rozmezí 25–35 °C (Maršálek & Keršner, 1996). Druh Microcystis aeruginosa tvořil vodní květ v kombinacích se sinicemi Anabaenopsis flosaquae, Microcystis cf. ichtyoblabe a Planktothrix agardii, ale býval jeho převládající složkou. V Nesytu a Mlýnském rybníce byl vodní květ častějším úkazem než v ostatních dvou rybnících, držel se zde skoro po celé sledované období, jen se měnilo jeho druhové složení. V Nesytu míval vodní květ i horší průběh, než v ostatních rybnících, na což poukazuje i to, že jsem v něm (ze všech rybníků v daný den) naměřila vždy nejnižší průhlednost vody. Od 1. 7. až do konce sledovaného období (2. 11.) se v Nesytu hojně vyskytovala sinice Planktothrix agardii, které nevadila velmi nízká průhlednost vody, způsobená převládající Microcystis. Při horších světelných podmínkách na podzim (4. 10. a 2. 11.) se v rybnících vyskytovala už hlavně sinice Planktothrix agardii, která je nenáročná na světlo (Kopp et al., 2012), spolu se Sphaerospermopsis aphanizomenoides, druhy rodu Phormidium a v Nesytu i sinicí Anabaenopsis milerii. Nižší počty druhů sinic ve vzorcích odrážejí fakt, že i když se sinice někdy vyskytovaly v opravdu velkých abundancích a tvořily vodní květ, tak se tento vodní květ skládal z jednoho až dvou dominantních druhů a jen pár dalších vzácněji se vyskytujících druhů sinic. Nižší hodnoty průhlednosti všech rybníků ze 4. 10. (zhruba 50 cm), jsou způsobeny hlavně výše popsanými sinicemi, u Hlohoveckého a hlavně Prostředního ale v kombinaci i s relativně velkými abundancemi rozsivek. Průhlednost 50 cm u Prostředního rybníka

2. 11. je způsobena už především jen podzimním vrcholem rozsivek. Náhlá zvýšená průhlednost Mlýnského rybníka 2. 11. souvisí s už téměř odeznělým vodním květem sinic a zároveň absencí podzimního vrcholu rozsivek. Z rozsivek dosahovaly často největších abundancí druhy rodů Amphora, Nitzschia, Navicula a Fragilaria, Cyclotella meneghiniana a hlavně vláknité druhy Aulacoseira granulata a Aulacoseira ambigua. Podle mého pozorování i výsledků z přístroje BenthoTorch, bývalo nejvíce rozsivek v Prostředním rybníce. Nejvíce druhově bohaté byly rozsivky v Prostředním rybníce. 1. 7. a 2. 11. však bylo velmi hodně druhů rozsivek i v Nesytu, což může být způsobeno tím, že v Nesytu jsou vysoké hodnoty rozpuštěných solí – v těchto vzorcích jsem totiž objevila i 9 halofilních druhů rozsivek. Z halofilních druhů rozsivek, které jsou z Lednických rybníků udávány v práci Koppa et al. (2012) jsem našla následující: Epithemia sorex, Epithemia gibba (dříve pod názvem Rhopalodia gibba), Hippodonta hungarica, Platessa salinarum (dříve pod názvem Navicula salinarum), Anomoeoneis sphaerophora, Caloneis permagna, Halamphora veneta, Tryblionella apiculata (dříve pod názvem Nitzschia tryblionella), Simonsenia delognei, Navicula oblonga a druh rodu Pinnularia, který by mohl být Pinnularia brebisonii. Z toho jenom v Nesytu jsem našla druhy Halamphora veneta, Caloneis permagna, Pinnularia cf. brebisonii a Plattessa salinarum. Druhy Plattessa salinarum a Caloneis permagna jsou typické pro brakické vody a mořská pobřeží, vyskytují se ale výjimečně i ve sladkých vodách s vysokým obsahem elektrolytů (Krammer & Lange- Bertalot, 1986). Druh Epithemia sorex žije epifyticky na vodních rostlinách a druh Caloneis permagna se vyskytuje v epipelických krustách (Kopp et al., 2012), zatímco já jsem odebírala vzorky fytoplanktonu, ve kterém primárně nežijí, takže pokud se v mých vzorcích párkrát vyskytovaly, bylo to spíše náhodou (byly součástí tychoplanktonu). V případě Hlohoveckého rybníka byly nižší hodnoty průhlednosti (kolem 60 cm) v datech 1. 7. a 28. 7. způsobeny vegetačním zákalem řas, a ne vodním květem sinic, jak tomu bylo tou dobou u ostatních rybníků. Vegetační zákal se skládal především ze zástupců třídy Chlorophyceae (Pediastrum duplex, Desmodesmus communis, Desmodesmus sp., Chloromonas sp. a dalších) a Euglenophyceae (Lepocinclis oxyuris nebo Euglena texta), Zygnematophyceae (Closterium limneticum), početná byla i obrněnka Ceratium hirundinella.

Z nepůvodních a expanzivních druhů v České republice, jak je popisuje Kaštovský et al. (2010) jsem ve vzorcích našla sinice Cuspidothrix issatschenkoi (dříve pod názvem Aphanizomenon issatschenkoi), Raphidiopsis raciborskii (dříve pod náz-vem Cylindrospermopsis raciborskii) a Sphaerospermopsis aphanizomenoides. Všech-ny tyto tři druhy jsou z Lednických rybníků popisovány i z dřívějších výzkumů. R. raciborskii jen vzácně, C. issatschenkoi se zde vyskytuje běžně už od konce minulého tisíciletí a S. aphanizomenoides se vyskytuje ve větší míře zhruba od roku 2007 (Kopp et al., 2012). Já jsem druh Raphidiopsis raciborskii zaznamenala v Nesytu (4. 10., 2. 11.), Hlohoveckém (4. 10.) a Mlýnském rybníce (4. 10.), maximální abundance dosahoval v Nesytu dne 4. 10. (1 – 5 %). Cuspidothrix issatschenkoi jsem zaznamenala v Nesytu (28. 7., 1. 9. a 2. 11.) a v Prostředním rybníce (4. 10.) v docela malých abundancích, maximální abundance dosahoval v Nesytu dne 28. 7. (0,1 – 1 %). Sphaerospermopsis aphanizomenoides se vyskytoval běžně, našla jsem ho ve všech rybnících a dosahoval velkých abundancí (až 20 – 50 %), čímž se spíše v pozdním létě a na podzim podílel na tvorbě vodního květu. Krásivku Staurastrum manfeldtii complex, která se podle Kaštovského et al. (2010) řadí mezi potencionálně expanzivní druhy, jsem zaznamenala jenom v jediném vzorku, a to z Hlohoveckého rybníka 4. 10., kde se neprojevovala expanzivně, ale vyskytovala se jen ve velmi malém zastoupení (do 0,1 %). Z druhů, které jsem ve vzorcích často nacházela, uvádí Rawson (1956) následující druhy jako indikátory eutrofních vod: Microcystis aeruginosa, Aphanizomenon flosaquae, Aulacoseira granulata a Van Dam et al. (1994) například druhy: Cyclotella meneghiniana, Amphora pediculus, Amphora copulata, Amphora ovalis, Nitzschia acicularis, Nitzschia amphibia, Rhoicosphaenia abbreviata, Craticula cuspidata, Surirella ovalis, Surirella librile (dříve uváděná pod názvem Cymatopleura solea), Cocconeis pediculus, Cocconeis placentula. Druh Nitzschia palea, který se vyskytoval hojně, podle Van Dama et al. (1994) indikuje hypertrofii.

4.2. Parametry prostředí Mírně zásadité pH je způsobeno nejspíš vysokým obsahem vápníku. Nejvyšší průměrné pH má Nesyt, což je pravděpodobně ovlivněné intenzivní fotosyntézou vodního květu, která odebírá z vody CO2. Kolísání pH u Hlohoveckého rybníka by mohlo být důsledkem měnící se intenzity fotosyntézy fytoplanktonu.

Nízké naměřené hodnoty kyslíku v létě (především 1. 9. v Nesytu a Prostředním rybníce) mohou být způsobeny tím, že byl kyslík po noci ještě vyčerpán respirací vodních organismů (hlavně asi velkým množstvím fytoplanktonu) a částečně možná také vyšší teplotou vody, která ztěžuje rozpustnost plynů. Nízká hodnota z Prostředního rybníka z 1. 7. může být zapříčiněna sníženým pH. Konduktivita během vegetačního období narůstá nejspíš proto, že v důsledku výparu roste salinita. Lednické rybníky mají poměrně značnou salinitu, díky své poloze u slaniska, kde jsou těžké půdy bohaté na ionty solí.

4.3. Shrnutí Jak uvádí Mackovčin et al. (2007), řasová flóra přirozeně eutrofních vod je pro Lednické rybníky velmi charakteristická. Toto tvrzení podporuje i přítomnost druhů uváděných jako indikátory eutrofních vod. Lokality jsou také charakteristické zvýšenou koncentrací solí (zejména síranů a chloridů) uvolňovaných z podloží (Kopp et al., 2012), což je důvodem výskytu některých halofilních druhů. Do roku 2012 byly na rybnících razantně omezovány rybí obsádky, což způsobilo výskyt plevelných ryb, jako karase stříbřitého a střevličky východní, a také přineslo problémy s výskytem vodního květu (Kopp et al., 2012). Rybářství Hodonín s.r.o., které nyní rybníky spravuje, má za cíl v rámci plánu péče pro roky 2012–2021 omezení těchto plevelných druhů ryb. A to pomocí rybích obsádek v takové hustotě a váhové kategorii, aby vyvolaly dostatečný predační tlak, potřebný k jejich omezení (https://www.rybarstvi- hodonin.cz/strediska/lednicke-rybniky/). Toto mírné zvýšení rybích obsádek teoreticky mohlo omezit také výskyt vodního květu: predační tlak ryb by nedovolil mohutný rozvoj zooplanktonu, malé množství zooplanktonu by nebylo schopné vodu dokonale přefiltrovat a zbavit ji menších druhů řas, a tudíž ani umožnit nástup sinic (Kopp et al., 2012). Podle mých výsledků se však vodní květ na rybnících stále vyskytoval ve velké míře. Přítomnost vodních květů sinic je nežádoucí, zvláště pak sinic rodu Microcystis, které například v roce 2002 činily problémy také na Zámeckém rybníce (Ramezanpoor, 2003), a jehož toxiny mohou být nebezpečné pro zdejší ryby i ptáky.

5. ZÁVĚR

V rámci výzkumu jsem provedla sérii šesti odběrů a měření pro rybníky Nesyt, Prostřední a Mlýnský a pěti odběrů a měření pro rybník Hlohovecký, na kterém při poslední návštěvě probíhal výlov. Naměřila jsem vysoké hodnoty konduktivity vody, mírně zásadité pH a v letních měsících nízkou průhlednost vody. Celkem jsem determinovala 136 druhů řas a sinic, z toho 23 druhů sinic, 62 druhů rozsivek a 51 ostatních řas. Zaznamenala jsem zde silný rozvoj vodního květu a potvrdila jsem výskyt některých halofilních druhů rozsivek a několika expanzivních druhů.

6. LITERATURA

(Citace jseou ve formátu ČSN ISO 690)

ADÁMEK, Zdeněk, Jan HELEŠIC, Blahoslav MARŠÁLEK a Martin RULÍK. Aplikovaná hydrobiologie. 2., rozš. upr. vyd. Vodňany: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Fakulta rybářství a ochrany vod, 2010. ISBN 978-80-87437-09-4.

DANIHELKA, Jiří, Jindřich CHRTEK Jr. a Zdeněk KAPLAN. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. Preslia. Česká botanická společnost, Praha, 2012. 84: 647– 811.

DELAYE, Luis, Cecilio VALADEZ-CANO & Bernardo PÉREZ-ZAMORANO. How Really Ancient Is Paulinella Chromatophora? – PLOS Currents Tree of Life. [online]. 2016, [cit. 2018-04-22]. Dostupné z: http://currents.plos.org/treeoflife/article/how-really- ancient-is-paulinella-chromatophora/

FOTT, Bohuslav. Sinice a řasy: celostátní vysokoškolská učebnice. Praha: Československá akademie věd, 1956.

HARTMAN, Pavel, Eduard ŠTĚDRONSKÝ a Ivo PŘIKRYL. Hydrobiologie. 2., přeprac. vyd. Praha: Informatorium, 1998. ISBN 80-86073-27-0.

HETEŠA, Jiří a Eva KOČKOVÁ. Hydrochemie. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 1997. ISBN 80-7157-289-6.

HINDÁK, František, Záviš CYRUS, Petr MARVAN, Pavel JAVORNICKÝ, Jiří KOMÁREK, Hanuš ETTL, Karel ROSA, Alena SLÁDEČKOVÁ, Jiří POPOVSKÝ, Marcela PUNČOCHÁŘOVÁ a Oldřich LHOTSKÝ. Sladkovodné riasy. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelstvo, 1978.

HINDÁK, František. Fotografický atlas mikroskopických siníc. Bratislava: Veda, vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, 2001. ISBN 80-224-0658-9.

HOFMANN, Gabriele & Marcus WERUM, LANGE-BERTALOT Horst, ed. Diatomeen im Süßwasser-Benthos von Mitteleuropa: Bestimmungsflora Kieselalgen für die ökologische Praxis : über 700 der häufigsten Arten und ihre Ökologie. Rugell: A.R.G. Gantner, 2011. ISBN 978-3-906166-92-6.

CHYTRÝ, Milan (ed.). Vegetace České republiky. 3. Vodní a mokřadní vegetace. Academia, Praha, 2011. pp. 386-391.

KALINA, Tomáš a Jiří VÁŇA. Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 978-80-246-1036-8.

KAŠTOVSKÝ, Jan, Tomáš HAUER, Jan MAREŠ, Markéta KRAUTOVÁ, Tomáš BEŠTA, Jiří KOMÁREK, Blanka DESORTOVÁ, Jiří HETEŠA, Alica HINDÁKOVÁ, Václav HOUK, Emil JANEČEK, Radovan KOPP, Petr MARVAN, Petr PUMANN, Olga SKÁCELOVÁ a Eliška ZAPOMĚLOVÁ. A review of the alien and expansive species of freshwater cyanobacteria and algae in the Czech Republic. Biological Invasions, 2010. 12:3599–3625.

KOMÁREK, Jiří & Burkhard BÜDEL. Süßwasserflora von Mitteleuropa, Bd. 19/3: Cyanoprokaryota: 3. Teil / 3rd part: Heterocytous Genera. Springer Berlin, Heidelberg, 2013.

KOMÁREK, Jiří & Konstantinos ANAGNOSTIDIS. Süßwasserflora von Mitteleuropa. Cyanoprokaryota -2. Teil/ 2nd Part: Oscillatoriales. Elsevier/Spektrum, Heidelberg, 2005. ISBN 3827409195.

KOPP, Radovan, Olga SKÁCELOVÁ, Jiří HETEŠA, Petr MARVAN, Tomáš BEŠTA, Eliška ZAPOMĚLOVÁ, Lucie STRAKOVÁ a Markéta BOHUNICKÁ.

A hundred years of phycological research in the Lednice Ponds – the impal of environmental conditions on the development of cyanobacteria and algae. Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae. Moravian Museum, Brno, 2012. ISBN 978-80-7028- 390-5.

KRAMMER, Kurt & Horst LANGE-BERTALOT. Süßwasserflora von Mitteleuropa. Band 2, Bacillariophyceae. 1. Teil, Naviculaceae. Heidelberg: Spektrum Akademischer Verlag, 1997. ISBN 3827408873.

KRAMMER, Kurt & Horst LANGE-BERTALOT. Süßwasserflora von Mitteleuropa. Band 2, Bacillariophyceae. 2. Teil, Bacillariaceae, Epithemiaceae, Surirellaceae. Heidelberg: Spektrum Akademischer Verlag, 1999. ISBN 3827408865.

KRAMMER, Kurt & Horst LANGE-BERTALOT. Süßwasserflora von Mitteleuropa. Band 2, Bacillariophyceae. 3. Teil: Centrales, Fragilariaceae, Eunotiaceae. Stuttgart: Gustav Fischer Verlag, 1999. ISBN 3437305417.

KRAMMER, Kurt. & Horst LANGE-BERTALOT. Süßwasserflora von Mitteleuropa. Band 2, Bacillariophyceae. 4. Teil, Achnanthaceae, kritische Ergaenzungen zu Navicula (Lineolatae) und Gomphonema Gesamtliteraturverzeichnis Teil 1-4. Stuttgart: Gustav Fischer Verlag, 1999. ISBN 3437306642.

KRAMMER, Kurt. Diatoms of Europe. Diatoms of the European Inland Waters and Comparable Habitats, Vol. 1. The genus Pinnularia. Ruggell: ARG Gantner-Verlag KG, 2000. ISBN 3904144243.

KRAMMER, Kurt. Diatoms of Europe. Diatoms of the European Inland Waters and Comparable Habitats, Vol. 3. Cymbella. Ruggell: Gantner, 2002. ISBN 3904144847.

LANGE-BERTALOT, Horst. Diatoms of Europe. Diatoms of the European Inland Waters and Comparable Habitats, Vol. 2. Navicula sensu stricto, 10 genera separated from Navicula sensu lato, Frustulia. Ruggell: Gantner, 2001. ISBN 3904144782.

LANGE-BERTALOT, Horst. Diatoms of Europe. Diatoms of the European Inland Waters and Comparable Habitats, Vol. 5. Amphora sensu lato. Ruggell: A.R.G. Gantner Verlag K.G., 2000.

LEE, Robert E. Phycology. 3rd ed. New York: Cambridge University Press, 1999. ISBN 0521630908.

LELLÁK, Jan a František KUBÍČEK. Hydrobiologie. 1. vydání. Karel Malý. Alena Kynclová. Praha: Karolinum, 1991, 260 s. ISBN 80-7066-530-0.

MARŠÁLEK, Blahoslav a Vladimír KERŠNER. Možnosti omezení rozvoje vodních květů sinic v údolních nádržích. In: Vodní květy sinic. Ed.: MARŠÁLEK, Blahoslav, Vladimír KERŠNER a Pavel MARVAN. Nadatio flos-aquae, Brno, 1996.

MARŠÁLEK, Blahoslav, Vladimír KERŠNER a Pavel MARVAN. Vodní květy sinic. Brno: Nadatio flos-aquae, 1996.

NUTMAN, Allen P., Vickie C. BENNETT, Clark R. L. FRIEND, Martin J. VAN KRANENDONK a Allan R. CHIVAS. Rapid emergence of life shown by discovery of 3,700-million-year-old microbial structures. Nature [online]. 2016, 537(7621), 535-538 [cit. 2018-04-20]. DOI: 10.1038/nature19355. ISSN 0028-0836. Dostupné z: http://www.nature.com/doifinder/10.1038/nature19355

PITTER, Pavel. Hydrochemie. 4th ed. Praha : VŠCHT Praha, 2009. P. 363. ISBN 978- 80-7080-701-9.

POULÍČKOVÁ, Aloisie, Petr DVOŘÁK a Petr HAŠLER. Průvodce mikrosvětem sinic a řas. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2015. ISBN 978-80-244-4408- 6.

POULÍČKOVÁ, Aloisie. Základy ekologie sinic a řas. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011. ISBN 978-80-244-2751-5.

PRÁT, Silvestr, S. LHOTSKÝ a F. POSPÍŠIL. Resistence thermálních sinic k nízkým teplotám. Rozpravy České akademie věd a umění. Třída II, Matematicko- přírodovědecká. LX. č. 20:1-10. Praha: Česká akademie věd a umění, 1950.

RAI, Amar N., Birgitta. BERGMAN & Ulla. RASMUSSEN. Cyanobacteria in symbiosis. Boston: Kluwer Academic Pub., 2002.

RAMEZANPOOR, Zohreh, Ivo SUKOP, Jiří HETEŠA. Phytoplankton diversity and their succession in water bodies of the Lednice park during 2002 season. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis. Brno, 2004, LII, No. 2, pp. 83-96.

RAWSON, D.S. Algal Indicators of Trophic Lake Types. Limnology and Oceanograpghy.1956, 1(1), pp. 18-25.

ŘÍHOVÁ AMBROŽOVÁ, Jana. Mikroskopické praktikum z hydrobiologie. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2002. ISBN 80-7080-496-3.

SGRO, G. V. & Jeffrey R. JOHANSEN. Rapid bioassessment of algal periphyton in freshwater streams. In: BUTTERWORTH, Frank M., Lynda D. CORKUM & Judith GUZMÁN-RINCÓN. Biomonitors and Biomarkers as Indicators of Environmental Change: a Handbook. New York: Plenum Press, 1995. ISBN 0306451905.

SPURNÝ, Petr, Jan MAREŠ, Radovan KOPP a Pavla ŘEZNÍČKOVÁ. Hydrobiologie a rybářství. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2015. ISBN 978-80-7509-345-5.

TER BRAAK, C. J. F. & ŠMILAUER, P. CANOCO reference manual and user’s guide : software for ordination (version 5.0). Biometris [etc.], 2012.

VAN DAM, Herman, Adrienne MERTENS & Jos SINKELDAM. Coded checklist and ecological indicator values of freshwater diatoms from the Netherlands. Netherlands journal of aquatic ecology. 1994, 28(1) pp. 117-133.

Internetové zdroje

Centrum pro cyanobakterie a jejich toxiny - sinice.cz: Studium fytoplanktonu. Centrum pro cyanobakterie a jejich toxiny - sinice.cz: Sinice - užitečné informace pro veřejnost - O centru [online]. [cit. 2018-04-26]. Dostupné z: http://www.sinice.cz/index.php?pg=o-sinicich--o-rasach-a-sinicich--studium- fytoplanktonu

Diatoms of the United States [online]. [cit. 2018-04-21]. Dostupné z: https://westerndiatoms.colorado.edu/

KAŠTOVSKÝ Jan, Tomáš HAUER a Josef JURÁŇ. Sinice a řasy. Galerie sinic a řas. [online]. Copyright © 2003 - 2018 Přírodovědecká fakulta JU [cit. 2018-04-21]. Dostupné z: http://galerie.sinicearasy.cz/galerie

KELLY Martyn G., Helen BENNION, Eileen J. COX, Ben GOLDSMITH, Jane JAMIESON, Steve JUGGINS, David G. MANN & Richard J. TELFORD. Common freshwater diatoms of Britain and Ireland: an interactive key. Environment Agency, Bristol, 2005. [online]. [cit. 2018-04-21]. Dostupné z: http://craticula.ncl.ac.uk/EADiatomKey/html/index.html

Rybářství Hodonín, spol. s r.o. – Lednické rybníky. Rybářství Hodonín, spol. s r.o. – prodej ryb a vodní drůbeže [online]. Copyright © 2017 Rybářství Hodonín, spol. s r.o. [cit. 2018-01-5]. Dostupné z: https://www.rybarstvi-hodonin.cz/strediska/lednicke- rybniky/

7. PŘÍLOHY

7.1. Výsledky chemické analýzy

12,00 10,00 8,00 6,00

TN TN [ml/g] 4,00 2,00 0,00 30.5.2016 1.7.2016 28.7.2016 1.9.2016 4.10.2016 2.11.2016 Nesyt 1,63 1,14 11,1 4,61 4,61 2,82 Hlohovecký 1,87 1,27 1,36 1,30 1,76 Prostřední 1,38 3,41 1,09 2,89 1,41 1,44 Mlýnský 1,52 3,32 2,03 1,29 1,59 1,13 Obr. 20. Obsah celkového dusíku během sledovaného období.

3,00 2,50

2,00 [mg/l]

+ 1,50

4 NH

- 1,00 N 0,50 0,00 30.5.2016 1.7.2016 28.7.2016 1.9.2016 4.10.2016 2.11.2016 Nesyt 0,93 0,02 1,06 0,28 0,11 0,08 Hlohovecký 0,47 0,02 0,28 0,09 0,05 Prostřední 0,08 0,67 0,09 2,72 0,05 0,06 Mlýnský 0,12 0,11 0,15 0,04 0,11 0,02 Obr. 21. Obsah amonných iontů během sledovaného období.

10,00 9,00 8,00 7,00

6,00 [mg/l]

- 5,00 3

4,00 NO - 3,00 N 2,00 1,00 0,00 30.5.2016 1.7.2016 28.7.2016 1.9.2016 4.10.2016 2.11.2016 Nesyt 0,63 1,01 9,05 3,90 4,05 2,47 Hlohovecký 1,26 1,12 0,97 1,09 1,54 Prostřední 1,17 2,47 0,90 0,16 1,23 1,24 Mlýnský 1,26 2,88 1,69 1,12 1,33 1,00

Obr. 22. Obsah dusičitanových iontů během sledovaného období.

0,016 0,014 0,012

0,010

[mg/l -

2 0,008

NO 0,006 -

N 0,004 0,002 0,000 30.5.2016 1.7.2016 28.7.2016 1.9.2016 4.10.2016 2.11.2016 Nesyt 0,009 0,003 0,014 0,004 0,005 0,003 Hlohovecký 0,009 0,002 0,001 0,001 0,001 Prostřední 0,008 0,006 0,001 0,006 0,002 0,004 Mlýnský 0,005 0,003 0,001 0,002 0,001 0,001

Obr. 23. Obsah dusitanových iontů během sledovaného období.

70,0 65,0 60,0 55,0 50,0

45,0 TC TC [mg/l] 40,0 35,0 30,0 30.5.2016 1.7.2016 28.7.2016 1.9.2016 4.10.2016 2.11.2016 Nesyt 32,7 49,5 64,9 42,0 47,8 45,2 Hlohovecký 51,8 66,5 55,3 52,9 57,8 Prostřední 51,5 66,0 38,4 36,8 36,2 47,9 Mlýnský 56,2 67,3 61,5 54,0 43,6 46,2 Obr. 24. Obsah dusitanových iontů během sledovaného období.

55,0 50,0 45,0 40,0 35,0

IC [mg/l] IC 30,0 25,0 20,0 15,0 30.5.2016 1.7.2016 28.7.2016 1.9.2016 4.10.2016 2.11.2016 Nesyt 24,3 37,1 25,2 19,0 24,0 27,8 Hlohovecký 37,5 51,4 43,0 39,4 42,0 Prostřední 36,3 51,9 28,5 25,5 24,2 35,8 Mlýnský 39,5 44,0 43,6 39,5 31,0 33,8

Obr. 25. Obsah anorganického uhlíku během sledovaného období.

45,0 40,0 35,0 30,0 25,0 20,0

15,0 TOC TOC [mg/l] 10,0 5,0 0,0 30.5.2016 1.7.2016 28.7.2016 1.9.2016 4.10.2016 2.11.2016 Nesyt 8,3 12,5 39,7 23,0 23,8 17,4 Hlohovecký 14,3 15,1 12,4 13,5 15,8 Prostřední 15,2 14,1 9,9 11,3 12,0 12,1 Mlýnský 16,8 23,3 17,9 14,5 12,6 12,4

Obr. 26. Obsah celkového organického uhlíku během sledovaného období.

0,40 0,35 0,30

0,25

[mg/l] -

3 0,20

4 0,15

PO -

P 0,10 0,05 0,00 30.5.2016 1.7.2016 28.7.2016 1.9.2016 4.10.2016 2.11.2016 Nesyt 0,21 0,12 0,35 0,16 0,17 0,09 Hlohovecký 0,13 0,29 0,28 0,22 0,12 Prostřední 0,02 0,18 0,04 0,03 0,03 0,05 Mlýnský 0,02 0,16 0,03 0,02 0,04 0,03

Obr. 27. Obsah fosforečnanů během sledovaného období.

120,0 115,0 110,0

105,0

[mg/l]

- l

C 100,0 95,0 90,0 30.5.2016 1.7.2016 28.7.2016 1.9.2016 4.10.2016 2.11.2016 Nesyt 91,0 95,3 104 108 116 111 Hlohovecký 95,8 95,1 99,6 99,6 110 Prostřední 95,9 94,8 97,5 97,6 107 103 Mlýnský 96,8 99,3 101 103 104 106

Obr. 28. Obsah chlorných inotů během sledovaného období.

10,00 9,00 8,00 7,00

6,00 a [mg/l] a C 5,00 4,00 3,00 30.5.2016 1.7.2016 28.7.2016 1.9.2016 4.10.2016 2.11.2016 Nesyt 7,44 7,60 3,58 3,90 4,62 5,48 Hlohovecký 8,16 8,70 8,54 9,01 9,03 Prostřední 6,82 7,24 4,62 4,80 4,37 7,43 Mlýnský 6,81 7,20 6,28 6,61 5,41 7,15

Obr. 29. Obsah vápníku během sledovaného období.

10,00 9,50 9,00 8,50

Mg[mg/l] 8,00 7,50 7,00 30.5.2016 1.7.2016 28.7.2016 1.9.2016 4.10.2016 2.11.2016 Nesyt 8,12 8,57 8,37 7,77 8,09 7,61 Hlohovecký 8,86 9,01 9,25 9,56 9,40 Prostřední 8,49 8,84 8,91 8,80 9,13 9,29 Mlýnský 8,88 9,21 9,09 9,26 8,86 9,13

Obr. 30. Obsah hořčíku během sledovaného období.

24,0 23,0 22,0 21,0 20,0

K [mg/l] K 19,0 18,0 17,0 16,0 30.5.2016 1.7.2016 28.7.2016 1.9.2016 4.10.2016 2.11.2016 Nesyt 17,0 19,0 21,1 21,6 23,1 21,9 Hlohovecký 19,4 20,3 20,4 21,2 21,8 Prostřední 18,6 19,3 19,5 19,8 20,3 20,7 Mlýnský 19,2 20,9 21,1 21,2 20,0 20,9 Obr. 31. Obsah draslíku během sledovaného období.

0,45 0,40 0,35 0,30 0,25 0,20

Fe Fe [mg/l] 0,15 0,10 0,05 0,00 30.5.2016 1.7.2016 28.7.2016 1.9.2016 4.10.2016 2.11.2016 Nesyt 0,04 0,26 0,26 0,39 0,13 0,14 Hlohovecký 0,01 0,06 0,06 0,06 0,10 Prostřední 0,01 0,05 0,05 0,10 0,03 0,03 Mlýnský 0,01 0,04 0,04 0,09 0,10 0,01 Obr. 32. Obsah železa během sledovaného období.

Obr. 33. Tabulka výsledků chemické analýzy.

7.2. Seznam nalezených taxonů BACTERIA

Cyanobacteria

Třída: Cyanophyceae

Anabaenopsis milleri Woronichin 1929

Aphanizomenon flosaquae Ralfs ex Bornet & Flahault 1886

Aphanocapsa cf. planctonica

Calothrix sp.

Cuspidothrix issatschenkoi (Usachev) P.Rajaniemi, Komárek, R.Willame, P.Hrouzek, K.Kastovská, L.Hoffmann & K.Sivonen 2005

Dolichospermum flosaquae (Brébisson ex Bornet & Flahault) P.Wacklin, L.Hoffmann & J.Komárek 2009

Dolichospermum mendotae (W.Trelease) Wacklin, L.Hoffmann & Komárek 2009

Dolichospermum tenericaule (Nygaard) E.Zapomelová, O.Skácelová, P.Pumann, R.Kopp & E.Janecek 2012, nom. inval.

Gomphosphaeria sp.

Leptolyngbya sp.

Merismopedia minima G.Beck in G.Beck & Zahlbruckner 1897

Microcystis aeruginosa (Kützing) Kützing 1846

Microcystis cf. ichtyoblabe

Oscillatoria sp.

Phormidium sp. 1

Phormidium sp. 2

Planktolyngbya contorta (Lemmermann) Anagnostidis & Komárek 1988

Planktolyngbya limnetica (Lemmermann) Komárková-Legnerová & Cronberg 1992

Planktothrix agardhii (Gomont) Anagnostidis & Komárek 1988

Pseudanabaena catenata Lauterborn 1915

Raphidiopsis raciborskii (Woloszynska) Aguilera, Berrendero Gómez, Kastovsky, Echenique & Salerno 2018

Sphaerospermopsis aphanizomenoides (Forti) Zapomelová, Jezberová, Hrouzek, Hisem, Reháková & Komárková 2010

Spirulina major Kützing ex Gomont 1892

SAR: STRAMENOPILES

Bacillariophyta

Třída Bacillariophyceae

Achnanthidium minutissimum (Kützing) Czarnecki 1994

Amphora cf. hemicycla

Amphora copulata (Kützing) Schoeman & R.E.M.Archibald 1986

Amphora ovalis (Kützing) Kützing 1844

Amphora pediculus (Kützing) Grunow in A.Schmidt et al. 1875

Anomoeoneis sphaerophora Pfitzer 1871

Aulacoseira ambigua (Grunow) Simonsen 1979

Aulacoseira granulata (Ehrenberg) Simonsen 1979

Caloneis permagna (Bailey) Cleve 1894

Caloneis silicula (Ehrenberg) Cleve 1894

Cocconeis pediculus Ehrenberg 1838

Cocconeis placentula Ehrenberg 1838

Craticula cf. ambigua

Craticula cuspidata (Kutzing) D.G.Mann in Round, R.M.Crawford & D.G.Mann 1990

Ctenophora pulchella (Ralfs ex Kützing) D.M.Williams & Round 1986

Cyclotella meneghiniana Kützing 1844

Cymbella cf. neocistula

Cymbella sp.

Encyonema sp.

Epithemia gibba (Ehrenberg) Kützing 1844

Epithemia sorex Kützing 1844

Fallacia pygmaea (Kützing) Stickle & D.G.Mann in Round, R.M.Crawford & D.G.Mann 1990

Fragilaria acus (Kützing) Lange-Bertalot in Krammer & Lange-Bertalot 2000

Fragilaria vaucheriae (Kützing) J.B.Petersen 1938

Gomphonema cf. parvulum

Gomphonema italicum Kützing 1844

Gyrosigma sp.

Halamphora veneta (Kützing) Levkov 2009

Hippodonta hungarica (Grunow) Lange-Bertalot, Metzeltin & Witkowski 1996

Melosira varians C.Agardh 1827

Navicula cf. digitoradiata

Navicula cf. lanceolata

Navicula cf. seibigiana

Navicula cincta

Navicula oblonga (Kützing) Kützing 1844

Navicula tripunctata (O.F.Müller) Bory in Bory de Saint-Vincent 1822

Navicula veneta Kützing 1844

Neidium sp.

Nitzschia acicularis (Kützing) W.Smith 1853

Nitzschia amphibia Grunow 1862

Nitzschia cf. solita

Nitzschia dissipata (Kützing) Rabenhorst 1860

Nitzschia fonticola (Grunow) Grunow in Van Heurck 1881

Nitzschia gracilis Hantzsch 1860

Nitzschia linearis W.Smith 1853

Nitzschia palea (Kützing) W.Smith 1856

Nitzschia sigmoidea (Nitzsch) W.Smith 1853

Nitzschia tryblionella Hantzsch in Rabenhorst 1860

Nitzschia umbonata (Ehrenberg) Lange-Bertalot 1978

Pinnularia cf. brebisonii

Pinnularia viridis (Nitzsch) Ehrenberg 1843

Planothidium frequentissimum (Lange-Bertalot) Lange-Bertalot 1999

Platessa salinarum (Grunow) Lange-Bertalot

Rhoicosphenia abbreviata (C.Agardh) Lange-Bertalot 1980

Sellaphora pupula (Kützing) Mereschkovsky 1902

Simonsenia delognei (Grunow) Lange-Bertalot 1979

Surirella librile (Ehrenberg) Ehrenberg 1845

Surirella ovalis Brébisson 1838

Thalassiosira sp.

Tryblionella apiculata W.Gregory 1857

Tryblionella cf. angustata

Ulnaria ulna (Nitzsch) Compère in Jahn et al. 2001

SAR: STRAMENOPILES

Třída Synurophyceae (Chrysophyceae s. lat.)

Mallomonas sp.

SAR: STRAMENOPILES

Třída Xanthophyceae

Tribonema sp.

SAR: ALVEOLATA

Třída Dinophyceae

Ceratium hirundinella (O.F.Müller) Dujardin 1841

Gymnodinium sp.

Peridinium sp.

EXCAVATA

Euglenophyta (Euglenozoa)

Třída Euglenophyceae

Colacium cyclopicola (J.Gicklhorn) Woronichin & Popova 1939

Euglena sp.

Euglena texta (Dujardin) Hübner 1886

Lepocinclis oxyuris (Schmarda) B.Marin & Melkonian in B.Marin et al. 2003

Monomorphina pyrum (Ehrenberg) Mereschkowsky 1877

Phacus cf. orbicularis

Phacus helikoides Pochmann 1942

Trachelomonas cf. hispida

Trachelomonas cf. volvocina

ARCHAEPLASTIDA

Charophyta

Třída Zygnematophyceae

Closterium limneticum Lemmermann 1899

Mougeotia sp.

Spirogyra sp.

Staurastrum cf. muticum

Staurastrum manfeldtii complex

Charophyta

Třída Klebsormidiophyceae

Elakatothrix gelatinosa Wille 1898

Chlorophyta

Třída Chlorophyceae

Acutodesmus acuminatus (Lagerheim) P.M.Tsarenko in Tsarenko & Petlovanny 2000

Coelastrum astroideum De Notaris 1867

Coelastrum microporum Nägeli in A.Braun 1855

Desmodesmus communis (E.Hegewald) E.Hegewald 2000

Desmodesmus sp.

Chlamydomonas sp.

Chloromonas sp.

Monoraphidium arcuatum (Korshikov) Hindák 1970

Monoraphidium contortum (Thuret) Komárková-Legnerová in Fott 1969

Monoraphidium griffithii (Berkeley) Komárková-Legnerová 1969

Monoraphidium minutum (Nägeli) Komárková-Legnerová 1969

Pandorina morum (O.F.Müller) Bory in J.V.Lamouroux, Bory & Deslongschamps 1827

Pectinodesmus pectinatus (Meyen) E.Hegewald, M.Wolf, Al.Keller, Friedl & Krienitz 2010

Pediastrum duplex Meyen 1829

Planktosphaeria gelatinosa G.M.Smith 1918

Pseudopediastrum boryanum (Turpin) E.Hegewald in Buchheim et al. 2005

Scenedesmus armatus f. bicauda Hortobagyi 1949

Scenedesmus ellipticus Corda 1835

Schroederia setigera (Schröder) Lemmermann 1898

Tetrabaena socialis (Dujardin) H.Nozaki & M.Itoh 1994

Tetraëdron minimum (A.Braun) Hansgirg 1888

Tetrastrum cf. glaucum

Willea apiculata (Lemmermann) D.M.John, M.J.Wynne & P.M.Tsarenko 2014

Willea crucifera (Wolle) D.M.John, M.J.Wynne & P.M.Tsarenko 2014

Chlorophyta

Třída Trebouxiophyceae

Actinastrum sp.

Botryococcus braunii Kützing 1849

Dictyosphaerium sp.

Oocystis sp.

Chlorophyta

Třída Ulvophyceae

Binuclearia lauterbornii (Schmidle) Proschkina-Lavrenko 1966

Cladophora sp.

Ulothrix sp.

7.3. Mikrofotografie

Obr. 34. Mikrofotografie 1. A = Desmodesmus communis, B = Planktosphaeria gelatinosa, C = Phacus cf. orbicularis, D = Lepocinclis oxyuris, E = Monoraphidium grifitii, F = Acutodesmus acuminatus, G = Melosira varians, H = Rhoicosphaenia abbreviata, I = naupliové stadium buchanky s epizoickými krásnoočky Colacium cyclopicola, J = Botryococcus braunii.

Obr. 35. Mikrofotografie 2. A = Surirella librile , B =Navicula digitoradiata, C = Cocconeis placentula, D = Pinnularia sp., E = Cyclotella meneghiniana, F = Hippodonta hungarica, G = Anomoeoneis sphaerophora, H = Pinnularia cf. brebissonii, I = Tryblionella apiculata, J = Cymbella cf. neocistula, K = Cocconeis pediculus.

Obr. 36. Mikrofotografie 3. A = Microcystis aeruginosa, B = Aphanizomenon flosaquae, C = Spirulina major, D = Dolichospermum tenericaule, E = Sphaeropsermopsis aphanizomenoides, F = Oscillatoria sp., G = Raphidiopsis raciborskii, H = Microcystis aeruginosa vlevo a M. cf. ichtyoblabe vpravo, I = Dolichospermum mendotae, J =Pseudanabaena catenata, K = Dolichospermum flosaquae, (u obrázku A je měřítko 100 mikrometrů, u všech ostatních obráuků 50 mikrometrů).