A Zase Jsme O Něco Starší... Pro Hudební Kulturu Alší Nelehký Rok Je Za Námi, Vážení a Milí Čtenáři, Dost Však Již Nostalgického Rozjímání

HUDEBNÍ ROZHLEDY ÚVODNÍK 11–12/2004 Měsíčník A zase jsme o něco starší... pro hudební kulturu alší nelehký rok je za námi, vážení a milí čtenáři, Dost však již nostalgického rozjímání. Člověk už je pro- Vydává: Společnost Hudební rozhledy, a my tu opět máme čas vánoční, kdy tiše a ochot- stě takový a právě hudba jako řeč asi nejuniverzálnější mu člen AHUV, za ﬁnanční podpory MK D ně purpura na plotně voní, jak praví slova kdy- nejlépe pomáhá stát se lepším a shovívavějším Naštěstí je ČR, Nadace ČHF, Nadace B. Martinů, si velmi populární a dodnes v těchto dnech s oblibou zpí- jí kolem nás opravdu hodně, stačí si pouze vybrat. I ten- Nadace Leoše Janáčka, Nadace OSA vané písně Jiřího Suchého. Čas vánoční je časem vskutku tokrát vám tedy přinášíme pestrou mozaiku toho nejdůle- Šéfredaktorka: zvláštním. Jednou jedinkrát v roce většina z nás alespoň na žitějšího, co se během podzimních měsíců u nás a dílem Hana Jarolímková malou chvíli zapomene na běžný každodenní shon a stres, i v zahraničí událo. Můžete si přečíst hodnocení koncertů Tajemnice redakce: Marcela Šlechtová Redakční rada: Jiří Hlaváč, Lubomír stesky a nářky, škodolibosti a nenávisti; zkrátka v době Vá- nejvýznamnějších, v této době v Čechách pořádaných fes- Brabec, Ivan Štraus, Stanislav Tesař noc se většina lidí snaží být (nebo se alespoň tvářit) lepšími tivalů i prvních zářijových a říjnových vystoupení někte- Externí spolupráce: Jitka Slavíková a upřímnějšími. Jako by se všichni a je vcelku jedno, jsou- rých z našich orchestrů včetně České filharmonie, Symfo- Výtvarné řešení: Jiří Filip -li věřícími či ateisty, snažili na prchavý okamžik přiblížit nického orchestru Českého rozhlasu a jubilujících Praž- Adresa redakce: onomu nedostižnému ideálu, který pro jedny i druhé bez ských symfoniků, kteří v těchto dnech oslavili 70 let svého výjimky představuje líbezné dítě, narodivší se trvání. V Horizontu vypráví o Karlu Hašlerovi Radlická 99, 150 00 Praha 5 tel. (šéfredaktor): 251 554 088 právě v čase vánočním. poutavě dr. Josef Kotek, v rubrice Divadlo tel. (redakce): 251 550 208, I pro hudbu jsou Vánoce něčím vý- najdete všechny podzimní operní pre- 251 552 425 jimečným. Je to období, kdy ji po- miéry a v Zahraničí se seznámíte tel. (sekretariát): 251 554 089 slouchají a vnímají snad opravdu s úrovní festivalu v Innsbrucku fax: 251 554 088 všichni, i ti, pro něž je jinak po či s vystoupením Edity Grube- e-mail: [email protected] http: většinu roku čímsi vzdáleným rové v Drážďanech. V souvis- //hudebnirozhledy.scena.cz a neuchopitelným. V těchto losti s připravovaným uvede- Nevyžádané rukopisy se nevracejí. dnech se s ní totiž setkáva- ním tetralogie Prsten Nibe- jí zejména prostřednictvím lungův v Národním divadle Distribuci a předplatné v České prostých lidových koled, či vám rovněž tímto dvojčís- republice provádí v zastoupení vydavatele ﬁrma SEND Předplatné, náročnějších vánočních mší, lem počínaje nabídneme P.O.Box 141, 140 21 Praha 4, představujících navíc zcela seriál o Richardu Wagne- tel.: 225 985 225, jedinečný útvar: i v nich rovi a v Gramorevue kromě fax: 267 211 305, SMS: 605 202 115, jsou totiž leckdy více než pa- řady recenzí CD i rozhovor e-mail: [email protected], www.send.cz trné četné lidové prvky, které se členy Ensemble Martinů. Distribuce a předplatné se tu však snoubí s velebnos- Nepřehlédněte ani na naše ve Slovenské republice: tí a vznešenou impozantnos- stránky nově zařazený pravi- Magnet-Press Slovakia, s. r. o., tí umocňovanou i nejčastějšími delný sloupek České filharmo- Šustekova 10, místy jejich provádění: slavnostně nie, jehož obsah budete moci svý- 851 04 Bratislava - Petržalka vyzdobenými chrámy či venkovskými, mi dotazy či připomínkami sami tel.: 67 20 19 21-22 – časopisy „o bílých Vánocích“ rozkošně zasněže- ovlivňovat. Na druhé straně opouští- 67 20 19 31-33 – předplatné fax: 67 20 19 10, 20, 30 nými kostelíky. me pravidelnou rubriku Střípník Petara e-mail: [email protected] Řekne-li se mše vánoční, většině z nás se vybaví Zapletala a Jaroslava Someše, s níž počítáme do [email protected] tóny mše snad nejčeštější, a sice půvabného díla Jakuba Jana budoucna pouze v případě událostí, které by si tuto formu www.press.sk Ryby, nazvaného Missa pastoralis bohemica nebo-li Česká vyžadovaly, a od příštího čísla omezujeme i počet uveřejňo- mše vánoční Hej mistře! Toto zvukově průzračné zhudebnění vaných recenzí, které nahradíme rozšířením zejména rubri- Objednávky do zahraničí vyřizuje pastýřské hry či řetězu drobných vánočních kantát – pastorel, ky Studií a komentářů. Nu a již v těchto dnech se můžete, redakce a MEDIASERVIS, s. r. o., administrace vývozu tisku, kouzlících idylu starosvětských Vánoc s osvětlenou venkovskou vážení čtenáři, těšit ještě na jeden nový seriál, jehož téma Sazečská 12, 225 62 Praha 10, kapličkou, sněhovými závějemi a mrazivě hvězdnatou oblo- však pro vás zůstane až do počátku ledna (v němž vám mj. tel.: 271 199 255, fax: 271 199 902 hou, je natolik sugestivní, že idylický obrázek, který v našich přineseme i zhodnocení projektu ministerstva kultury Čes- myslích vytváří, určitě nedokáže nikomu zkalit ani zpráva ze ká hudba 2004 – nedílná součást evropské kultury) zatím Časopis Hudební rozhledy pro starých kronik, podle níž roku 1796 „na Štědrý den vesměs pouhou hádankou... zrakově postižených potřeby zajišťuje pršelo, v noci se k té slotě vítr přidal a na jitřní vzdáleným Materiálů, které jsme pro vás na závěr roku připravili, je prostřed nic tvím internetového serveru: www.braillnet.cz Sjednocená organizace lidem jít bránil“. Při jejím poslechu však člověka i v tomto tedy, jak vidíte, opravdu hodně, a tak vedle klidných Vánoc nevidomých a slabozrakých ČR, období naplněném nadějí, spjatou s onou zvláštní a nenapo- přeji i dobré počtení a krásný Nový rok 2005! Uvidíme, co tel.: 266 038 714 dobitelnou atmosférou a touhou po lepším a vlídnějším světě, všechno nám přinese... přepadne smutek. Jakoby si uvědomil, že lidská malost, zá- Tisk: Dvořák & syn, Dobříš vist, zloba či nepochopení, jež právě například Rybu, jedno- Sazba: Studio DOMINO, Beroun ho z nejvzdělanějších a kompozičně nejplodnějších českých Cena: 60 Kč Odevzdáno do sazby: 9. 11. 2004 kantorů z přelomu 18. a 19. století, dohnaly až k smrti vlastní Evidenční číslo MK ČR E1244 rukou, z našeho světa ještě zdaleka nezmizely... Hana Jarolímková, šéfredaktorka ISSN 0018-6996 Na titulní straně Ensemble Martinů Foto Jiří Skupien 1

HHr0412.inddr0412.indd 1 229.11.20049.11.2004 113:31:243:31:24 Z OBSAHU

ejvýznamnější událostí babího léta v metropoli FESTIVALY, KONCERTY Nnad Vltavou byl i v tomto roce festival Pražský Pražský podzim ...... 3 podzim, v rámci kterého opakovaně ve Dvořákově sí- ni defilovalo pět zahraničních orchestrů. Podstatou Moravský podzim ...... 10 dramaturgie programu každého z nich byl vždy jeden Svatováclavské slavnosti ...... 12 večer sestavený výhradně z děl českých autorů, čímž Mahler Jihlava 2004 ...... 14 se posluchačům dostalo jedinečné možnosti srovnání. Jedním z nejlepších ohodnocení byl poctěn především Dvořákův karlovarský podzim ...... 16 závěrečný koncert, na němž se publiku s díly Bedřicha XI. ročník Podzimního festivalu Smetany a Antonína Dvořáka představila Moskevská filharmonie s Jurijem Si- duchovní hudby v Olomouci ...... 17 monovem a Davidem Geringasem...... strana 3 České kulturní slavnosti ...... 18 září u nás poprvé uvedená opera Adriana Lecouvreur Mladá Smetanova Litomyšl ...... 20 V Franceska Ciley se na repertoáru světových scén do- 23. Talichův Beroun ...... 21 dnes drží především díky své efektní titulní roli. Během Bezručova Opava ...... 21 posledních desetiletí si ji v nejvýznamnějších operních domech zazpívaly např. i Renata Tebaldiová, Montserrat Gardiner s českou hudbou a Mahlerem ...... 22 Caballéová či Mirella Freniová. V inscenaci Jiřího Nekvasi- Sommer, Prokofjev a Čajkovskij la a Daniela Dvořáka, díky které si Národní divadlo na své v rukou Zdeňka Mácala ...... 23 konto připisuje další českou premiéru a další dramatur- Sedmdesátiny FOK ...... 25 gické prvenství, se naší první Adrianou stala Eva Urbano- vá, vedle níž se tu představili např. i Roman Janál (Michonnet), Jaroslav Březina Mischa Maisky a jeho Dvořák ...... 26 (Abbé) či Alina Gurina (Kněžna) ...... strana 41 Obdivuhodný Afflatus Quintet a famózní klavírista Martin Kasík ...... 28 a jaře příštího roku čeká v Praze milovníky opery Nbezpochyby jedinečná kulturní událost: historicky Pražské trio v Sukově síni ...... 29 první uvedení kompletní Wagnerovy tetralogie Prsten Ni- Pardubičtí se radovali nad varhanami ...... 31 belungův na prknech Národního divadla a zároveň první uvedení na našem území od druhé světové války. Seriál, který jsme při této příležitosti pro vás připravili, otevírá ka- HORIZONT pitola, v níž se s Richardem Wagnerem, vedle vynikajících Karel Hašler – klasik české schopností hudebních nadaného i prvotřídním talentem literárním, seznámíme jako s libretistou...... strana 59 kabaretní písně ...... 38 nsemble Martinů, klavírní kvarteto, v ně- DIVADLO Emž je viola nahrazena flétnou, vzniklo v roce 1978 z podnětu bratrů Jana a Josefa Riedl- Krásné obrazy aneb Lucia bauchových. Jeho současným uměleckým ve- di Lammermoor v SOP ...... 40 doucím je již jedenáctý rok flétnista a hudební Efektní Adriana v Národním ...... 41 manažer Miroslav Matějka, který dramaturgii souboru nezaměřuje pouze na klasický hudeb- ní repertoár, ale rovněž na programy hudebně-literární. V tomto duchu se nese i letos již šestý ročník festivalu, který Ensemble Martinů pořádá v Lichtenštejn- ZE ZAHRANIČÍ ském paláci, a jejž příhodně nazval Doteky hudby a poezie...... strana 66 Innsbrucker Festwochen 2004 ...... 48 Edita Gruberová v Drážďanech ...... 51 CO SI PŘEČTETE V PŘÍŠTÍM ČÍSLE STUDIE, KOMENTÁŘE Dny soudobé hudby – Nekonvenční žižkovský podzim – Pěvecká Zdeněk Fibich a jeho opera Šárka ...... 56 soutěž Antonína Dvořáka – Ivan Klánský, Jiří Kout a Pražští Kapitoly o Richardu Wagnerovi ...... 59 symfonikové – Jackson Singers vyprodali Smetanovu síň – Prodaná Hudba pro 21. století ...... 61 nevěsta v ND – Piková dáma v SOP – Hudba ve švýcarském Verbier Deset let Festivalu B. Martinů ...... 63 – První „vážný“ Američan, Charles Ives – Rozhovor s Pavlem Kšicou

Zkrácenou verzi č. 11–12 najdete od 30. 11. na adrese GRAMOREVUE http://hudebnirozhledy.scena.cz Doteky hudby a poezie aneb soubor Ensemble Martinů na pomezí tónů a veršů ...... 66

HHr0412.inddr0412.indd 2 229.11.20049.11.2004 113:31:253:31:25 FESTIVALY, KONCERTY

PRAHA, RUDOLFINUM, STÁTNÍ OPERA Pražský podzim Zahraniční orchestry a česká hudba

Miloš Pokora subjektivní výpověď v podobě Fantazie pro housle Gianandrey Nosedy (19. 9.). Překvapilo mě a orchestr jsem z pozice posluchače sledujícího dě- dirigentovo detailní vcítění do Dvořákovy sym- ní z horní části balkónu vychutnal tak na padesát fonické básně Vodník, hned vstupní, bujně ryt- Symfonický orchestr procent. Jak nádherně ušlechtilý tón Hany Kot- mizovaný popěvkový motiv se ozýval ve vtipně kové (například hned ve vedlejším tématu s oním vystiženém témbru (flétny) a v bujarém stupňo- Monte Carlo a Marek oktávovým zdvihem), tak permanentní romantický vání (skvělý hoboj), citlivě bylo rozkryto i kon- opar jejího frázování totiž notně kontrastoval s příliš trastně ztišené téma klarinetů a subtilní variač- Janowski s Hanou věcným a místy až jakýmsi majestátně robustním ně proměňované téma v h moll, a co bylo vůbec Kotkovou charakterem orchestrální spolupráce, což prozra- nejpozoruhodnější, celé toto programně symfo- zovalo, že Marek Jankowski k Sukově koncertantní nické pásmo se před námi odvíjelo a gradovalo a letošním Pražském podzimu defilova- poetice zatím cestu nenašel. V Dvořákově Symfonii č. (stupňování před codou byla vskutku strhující) lo ve Dvořákově síni opakovaně a v růz- 9 „Novosvětské“ vystihl Jankowski znamenitě napětí bez sebemenších švů. Také podání Dvořákovy N ných programech pět zahraničních or- introdukce, tempové zvraty, k nimž se uchyloval při Suity A dur „Americké“ prozrazovalo detailní chestrů. Zajímavost tohoto dramaturgického ná- přechodech z dravých partií k něžným, sem však zkouškovou fázi, a to zejména v subtilnějších padu byla podtržena tím, že každý z nich věnoval vnášely nadbytečný efekt, stejně jako některé pře- partiích, kde se obzvlášť vyznamenávala dře- jeden ze svých večerů cele české hudbě, čímž hnané efekty v jinak vzorně zvukově vyváženém věná harmonie a horna. Jen vstupní Moderato nám nabídl jedinečnou možnost srovnání. Largu. Extaticky vyznělo hostům Scherzo, ve finální vyznělo vzhledem k charakteru skladby až pří- Na prvním českém večeru se se svým šéfdirigen- větě však působilo krajně rychlé tempo (k tomu or- liš „velkokapelově“ bombasticky a jedno pia- tem Markem Janowskim představil Symfonický chestr inklinoval stále) opravdu neúnosně. nissimové ztišení zase až moc okázale efektně. orchestr z Monte Carla (12. 9), který ve světové Přesto dík Britům za takové vcítění do hudby premiéře uvedl skladbu festivalu přímo věnovanou českého klasika, škoda jen, že interpretace na – symfonické drama Cyrano z cyklu Věční hrdinové BBC Philharmonic závěr zařazené Dvořákovy Sedmé symfonie už od Josefa Boháče. Třebaže se tohoto pestře a místy a Gianandrea Noseda zůstala za předcházejícími výkony pozadu. I té až mozaikovitě členěného pásma silně individuali- sice vtiskl Noseda – až na nadmíru uspěchané zovaných linek, ozvláštněného perzonifikovaným stupeň vyšší kvality i zasvěcenější finále a trochu nepřirozeně rubatované partie nábojem pozounových sól, zhostil s překvapivou vztah k české hudbě prokázala BBC Scherza – přirozený způsob frázování i tem- samozřejmostí, promlouvala k nám tato Boháčo- O filharmonie z Manchesteru, která se pový plán, zvuková výslednice mu však v tutti va hudba v kolísavé intenzitě. Sukovu vzrušující představila pod taktovkou svého šéfdirigenta partiích vycházela nedvořákovsky zkreslená, ochuzená o kouzlo nosných návalů smyčco- vé harmonie. Bamberští Foto Pavel Horník Foto symfonikové s Jonathanem Nottem a Adamem Skoumalem eotřelým způsobem koncipovali festivalovou dramaturgii svého českého Nvečera Bamberštví symfonikové, kte- ří se představili (24. 9.) pod taktovkou svého mladého charismatického šéfdirigenta Jona- thana Notta. Bamberští od 80. let, kdy jsem je slyšel v Praze poprvé, nápadně vyspěli, mají prvotřídní hráče (v sekci dřev přímo excelent- ní) a po hostujícím orchestru z Moskvy se jejich zvuková výslednice snad nejvíce přibližuje Hana Kotková vystoupila se Symfonickým orchestrem Monte Carlo, s nímž zahrála Sukovu Fantazii pro zvukovosti špičkových českých orchestrů. Se housle a orchestr. zvukomalebně okouzlenou pozdně roman-

HHr0412.inddr0412.indd 3 229.11.20049.11.2004 113:31:273:31:27 FESTIVALY, KONCERTY

tickou Fibichovou symfonickou básní Bouře si poradili brilantně. Sugestivně rozkryli jak od- díl vycházejí z markantního basového téma-

tu a obklopujícího zvukomalebného obrazu Foto Pavel Horník bouře, tak majestátní výraz shrnujícího závě- ru, snad nejvíce však překvapili tím, co není pro neslovanská tělesa právě typické – vrou- cí zvukovostí melodických návalů smyčců. I v překvapivě zařazeném repertoárovém čísle v podobě téměř vzácně slýchaného Klavírního koncertu e moll Vítězslava Nováka si Bamberští počínali zasvěceně. Zajímavé bylo třeba sledovat, jak v citlivé spolupráci s téměř komorně muzicírujícím sólistou Adamem Skoumalem přesně vystihují rytmicko – akordický tah této mladé schumannovsko – lisztovsky okouzlené hudby, nebo jak nápadně detailně rozkrývají její pestrou harmonickou tkáň. Absolutori- um si Jonathan Nott a jeho orchestr zasloužili ve Dvořákově „Osmé“. Po hostech z Monte Car- la a Manchesteru byl první, kdo přesvědčivě vystihl nejen onen specifický způsob plynutí Dvořákových symfonií, ale i jejich zvukovost, včetně oné tak rozkošné romantické polyfonie. Pravda, vstupní větě, podané v elektrizujícím V Novákově klavírním koncertu e moll se sólového partu ujal Adam Skoumal… tahu (prováděcí díl) opět trochu ublížila rela- tivně málo nosná harmonie smyčců (České výrazovou škálu (s emocionálním vrcholem vaných těles se mohla například pochlubit oním filharmonii se v tom směru vyrovnala pou- v písni „A les je tichý kolem kol“), aniž by sáh- tak důvěrně měkkým a nosným zvukem smyčců, ze Moskevská filharmonie), ostatní věty však la k jedinému teatrálnímu gestu. Zklamal mě na který jsme zvyklí. Její celkový zvuk byl mož- zněly báječně plasticky a hlavně – stalo se tak tempově mechanický a po výrazové stránce ná ve srovnání s Českou filharmonií méně vláč- při „českých“ večerech zahraničních orchest- hodně akademický přístup Berlínských k Dvo- ný, ale hlasově průraznější a plastičtější, hýřící rů poprvé – bez jakéhokoliv přidaného efek- řákově Karnevalu, kterému se sice dostalo pů- mocně prokrvenými barvami. Posledně zmíněná tu přirozeně. sobivé závěrečné gradace, ale jako celek vyšel vlastnost se výmluvně projevila už na vstupním hodně ploše. Určitá míra spontánního tlaku, repertoárovém čísle v podobě Smetanovy klavír- okořeněná správnou mírou nadsázky (jakou ní kreace Macbeth a čarodejnice, prezentované ve Berlínští symfonikové, očekávají například groteskní partie) a také směle moderní orchestrální adaptaci Otakara Jer- schopností hlubokého ponoru do emocionál- emiáše. Šlo o pedanticky detailně prožité podání, Lior Šambadal ně zjitřených partií, chyběla hostům i v podání odvíjené v sugestivně nervním tahu a v nádher- a Natalia Kovalova Foerstrova pětidílného symfonického obrazu né, na doraz vyostřené zvukovosti – jako by do Cyrano de Bergerac. Ovšem už za samo poctivé romantické básně zabloudilo něco z Ravelovy erlínští symfonikové, kteří se představi- nastudování takto vzácně uváděného díla si poetiky. Výtečně, s plasticky rozkrytou polyfonií li pod vedením izraelského šéfdirigenta zaslouží berlínský orchestr vřelý dík. hlasů a hlubokým ponorem do Dvořákovy melo- BLiora Šambadala, zvolili pro svůj český diky, spolupracovali Moskevštví se slavným Da- večer ve Dvořákově síni (26. 9) až přehnaně videm Geringasem v Dvořákově violoncellovém rozsáhlý a žánrově kombinovaný program, je- Moskevská filharmonie koncertu h moll. Opět to byla lekce – na jedné hož střední část vyplnily dokonce dva písňové straně jako by celému koncertu sólistův úchvat- cykly. Co se týká posledně jmenovaných čísel, s Jurijem Simonovem ně nosný tón vtiskl přímo všeobjímající výraz, na muselo být pro tento orchestr určitě ctí, že a Davidem Geringasem druhé straně zůstával jeho projev cudně prostý může spolupracovat s takovou pěvkyní, jakou a pokorný, bez jakýchkoliv přidaných efektů. Zá- je ukrajinská sopranistka Natalia Kovalova. okud si iniciátoři přehlídky zahraničních věr večera patřil na doraz vychutnanému podání Novákovým Melancholickým písním o lásce, za- orchestrů chtěli načasovat gradační teč- desetidílného výběru z Dvořákových Slovanských jímavě předjímajícím některé impresionistic- P ku přesně na závěr, vyšel jim tento záměr tanců, kterým se Jurij Simonov spolu s Moskev- ké prvky, vtiskla příkladně čistě a zněle dekla- stoprocentně, protože Moskevská filharmonie skými filharmoniky ve svém koncertním kalen- mující pěvkyně navzdory přívlastku „melan- (o jejíž umělecký růst se v minulosti zasloužil dáři pyšní jako s uceleně gradující repertoárovou cholické“ jakýsi zvláštní lesk až jas (2. píseň), např. legendární Kiril Kondrašin) pod vedením dominantou, a ve kterém se pohybuje naprosto zatímco ve Dvořákových Cigánských melodiích, svého nynějšího autoritativního šéfdirigenta Juri- přirozeně jako v hudbě své provenience. Škoda které bychom ale přece jenom raději slyšeli je Simonova v přeplněné Dvořákově síni (1. 10.) jen, že na závažnější symfonické číslo už nezbyl s klavírem než v přeexponované orchestrální skutečně potvrdila, že jí patří místo mezi abso- čas. U tak prvotřídního orchestru bychom si to spolupráci, dokázala rozprostřít kompletní lutní světovou špičkou. Jako jediná z prezento- přáli dvojnásob.

HHr0412.inddr0412.indd 4 229.11.20049.11.2004 113:31:293:31:29 FESTIVALY, KONCERTY Zahraniční orchestry a světový repertoár

Rafael Brom vyplynulo z celkového uchopení interpretace. Osmá symfonie velkého klasika tak zazněla ve Dvořákově síni v zajímavém pojetí, samozřejmě Oppitzův večer poněkud odlišném od domácí, či vůbec středoev- ropské praxe. Svižné tempo a odlehčená nálada v Rudolfinu připomínala spíše polední promenádní koncert, Potlesk pro oncert 14. Mezinárodního hudebního ta tam byla obvyklá zahloubanost a závažnost Dang Thai Sona festivalu, který se konal 13. září v Rudol- provedení. Druhé velké dílo programu předne- K finu, byl druhým vystoupením Symfo- sl věhlasný bavorský klavírista Gerhard Oppitz, estivalový večer 23. září mnohé sliboval nického orchestru Monte Carlo, a podruhé diri- jenž má kromě jiného nahrané kompletní kla- a mnohé naplnil. Orchestrální sdruže- goval varšavský rodák Marek Janowski (poprvé vírní dílo Griegovo. Vizuálně jakoby pokračoval F ní Paříž se svým současným americkým na zahajovacím koncertu 12. 9.), sólistou večera v odlehčeném pojetí orchestru z Monte Carla, ředitelem Johnem Nelsonem, který kromě ji- byl německý klavírista Gerhard Oppitz. Po čes- neboť přišel v běžném cestovním obleku. Ne- ného zaskakoval v roce 1974 za Rafaela Kubelí- kém programu z úvodního koncertu zvolil ten- stalo se tak ale jeho vinou, nýbrž vinou letecké ka v Metropolitní opeře, naplnilo svůj program tokrát německou hudbu – Beethovena a Brahmse. společnosti, která jeho frak nechala cestovat v ji- lákavými opusy – Mozartovou Baletní hudbou Sympatické těleso se zajímavým počtem instru- ném časovém pásmu. Klidný sólista usedl i přes z opery Idomeneo K 367, Mendelssohnovým Kla- mentalistek zahájilo své vystoupení Beethoveno- tento „handicap“ ke klavíru s nonšalancí gentle- vírním koncertem č. 1 g moll op. 25, Stravinského vou Osmou symfonií bez přehnané úcty a vcelku mana a všechny dohady přesně podle partitury Koncertem pro smyčce D dur a Gounodovou Sym- svižně, přesně a s vkusnou dynamikou. Druhá Brahmsova Prvního klavírního koncertu okamžitě fonií č. 1 D dur. věta zaujala dobře zvýrazněnými akcenty, líbi- rozptýlil. Oppitz je skvělým pianistou a doká- Zběžný pohled do orchestru přinesl sympa- vou hrou dechové harmonie a jistými čitelnými že v duchu Brahmsovy hudby rozbouřit celou tické poznání – třetinu osazenstva tvoří dámy melodickými frázemi. Do třetí věty vstoupil di- klaviaturu. Orchestr se v tomto díle jakoby pro- včetně tympanistky a kromě toho zvolil dirigent rigent odhodlaně a ukázněnými střízlivými ges- měnil, jeho zvuk se stal hutným a do jeho tem- v Mozartově hudbě dobové rozdělení smyčců, ty, střídanými živými rozmachy, se sžíval s ce- not neomylně vstupoval klavír s okouzlujícími jak je vídáme u Mackerrasových projektů kla- lým orchestrem. Smyčcová skupina bravurně perlivými pasážemi a působivými rubaty. V do- sické hudby – kontrabasy a violoncella umístil a plynule nastupovala a dirigent nikterak neotá- konalé souhře vyšel také efektní nástup v závěru na levou stranu, první a druhé housle proti so- lel s přechodem do poslední věty symfonie, což koncertu jakož i výstavní kadence. bě. Nelson je dirigentem velitelských přesných jednoduchých úsporných a čitelných gest ve forte prudkých. Své postavení obohacuje urči- tou teatrální polohou, v níž využívá v komuni- kaci s hráči včetně sólisty, prvky quasi náhod,

Foto Pavel Horník Foto uvolňujících napětí z pekelného interpretačního soustředění a kvitovaných publikem s povdě- kem. Koncert je prostě chápán jako skutečné představení. Klasický opus v přesném a stylově promyšleném odlehčeném naplnění vystřídala líbezná poetická klavírní hudba dvaadvacetile- tého klavíristy a skladatele Felixe Mendelssoh- na – Bartholdyho, jíž se brilantně a s přehledem zhostil vietnamský pianista Dang Thai Son, ví- těz 10. ročníku Mezinárodní klavírní soutěže Fryderyka Chopina v roce 1980. Každý opus programu byl proveden s jiným počtem hráčů v souboru – Stravinského napjatě očekávaný Kon- cert pro smyčce byl skutečně skvěle kontrastní hudbou s geniálně odlehčenými písňovými pa- sážemi. Finální dílo večera, Gounodova Symfonie č.1 D dur, pak byla naplněna pravým galským espritem, dirigent zůstával stále přesný a svůj mladý sehraný orchestr citlivě reagující na jeho sebemenší gesto motivoval i svým ponořením do ducha Gounodovy hudby uzavřené beetho- vensky jásavým finale. Ensemble Orchestral de Paris s nakažlivě šelmovským Johnem Nel- David Geringas se představil s vynikající Moskevskou filharmonií ve Dvořákově violoncellovém koncer- sonem ozářilo festivalový večer vcelku sympa- tu h moll. tickým a nenuceným provedením.

HHr0412.inddr0412.indd 5 229.11.20049.11.2004 113:31:303:31:30 FESTIVALY, KONCERTY Moskevská filharmonie ohužel se obecenstvo s podobným přístu-

Foto Pavel Horník Foto pem setkalo i na předposledním koncer- B tu 30. září. Dramaturgicky poutavě konci- povaný program nabídl posluchačům u nás mé- ně frekventovaná díla z tvorby Sergeje Prokofjeva v podání Moskevské filharmonie. Ruská předehra, op. 72 vychází z estetiky socialistického realismu, a proto se dnes hraje spíše jako kuriozita. Kompo- zice sice nese výrazné znaky Prokofjevova rukopisu, ale přílišným využitím žesťů a bicích ztrácí ze své umělecké přesvědčivosti na úkor vnějšího efektu. Ve 2. klavírním koncertu g moll, op. 16 se jako sólistka představila Natalia Trul. Obdivuhodný byl její paměťový výkon, neboť rozsah a formální struktura díla klade na interpretaci zpaměti zvý- šené nároky. Čtyřvětá kompozice ovšem nedala zapomenout na svoji délku. Ani dirigentu Juriji Simonovovi se nepodařilo vygradovat rozsáhlý cyklus do vrcholu, navíc častokrát umožnil orchestru, aby sólový part přehlušil. Vrcholem večera se Julia Fischer a Alban Gerhardt při interpretaci Brahmsova Dvojkoncertu pro housle, violoncello a orchestr a moll stala kantáta Alexandr Něvskij, op. 78. Působivá his- op. 102 torická freska má těžiště v páté části Bitva na ledě. Jiří Petrdlík Autor zde velkoryse využívá všech možností roz- Berlínští symfonikové sáhlého instrumentálního aparátu. V následující dva dny později podruhé před praž- části Pole mrtvých sugestivně zapojuje sólový alt. Bamberští ským publikem vystoupili Berlínští Ten zazpívala Sanja Anastasijevič s emocionálním symfonikové O symfonikové s ryze německým pro- vkladem, který ovšem nepotlačil technické nedo- gramem. Málo hraná Schumannova předehra statky jejího zpěvu. Osobně bych upřednostnil září hostilo Rudolfinum podruhé k Schillerově dramatu Nevěsta Messinská, op. ještě tmavší a sytější hlas. Nejsilnější interpretační Bamberské symfoniky – Bavor- 100 koncert zahájila. Skladba je dobře kom- složkou byl Český filharmonický sbor Brno, kte- 25. skou státní filharmonii, kteří si pozičně zpracována, ale nezapře znaky příle- rý vzorně připravil Petr Fiala. Jeho výkon ovšem však i tentokrát vybrali celkem ze tří dva autory žitostného díla. Dobové produkci se však vy- místy zastínily příliš hlasité bicí a žestě, které Simo- české. Před padesáti osmi lety totiž orchestr založi- myká příslovečnou schumannovskou poezií nov nedokázal a snad ani nechtěl zvukově ukáz- li němečtí symfonikové působící na území našeho a lyrikou, která se projevila zejména ve výborně nit. I z jeho dirigentského projevu bylo zřejmé, že státu, kteří byli nuceni po válce vlast opustit. Ještě zahraném klarinetovém sólu. Tomuto nástroji preferoval vnějškovost před hlubším uchopením dnes tak čerpá orchestr z českého interpretační- v kombinacemi s violou svěřil Max Bruch sólo- kantáty. Těžkých prohřešků se dopustil při řízení ho stylu. To se projevilo již v první skladbě, Sme- vou linku ve svém Dvojkoncertu e moll, op. 88. Na přídavků (Dvořákovy Slovanské tance). Až jsem po- tanově symfonické básní Valdštýnův tábor, op. 14. koncertě klarinet nahradily housle. Houslistka chyboval, zda-li si jejich partituru prostudoval. Ne V nastudování dirigenta Jonathana Notta vynik- Isabelle Faust a violista Lubomír Malý vytvoři- tak nadšeně aplaudující publikum. la monumentalita kompozice, nicméně střední- li perfektní tandem. Krásně vyzněly především mu dílu nechyběla potřebná lyrika. Pro Brahmsův citově bohaté první dvě věty. Setkali jsme se se Rafael Brom Dvojkoncert a moll, op 102 získal festival vynikající svrchovanou a umělecky přesvědčivou interpre- sólisty: houslistku Julii Fischer a violoncellistu Al- tací, kterou podpořil i výkon orchestru. Totéž bana Gerhardta. Oba upoutali hloubkou svého o Berlínských symfonicích nelze říci v Brahmso- Mexická fantazie citového prožitku a vzájemným respektem – zvuk vě Symfonii č. 2 D dur, op. 73. Nedostatky tělesa atinsko – americká hudba přichází na naše obou nástrojů byl vyvážený, souhra, tolik potřebná byly patrny hlavně v žesťové sekci. Té se snad pódia celkem ve skromné míře a tudíž by- zejména ve druhé větě, výborná. Příkladná byla ani jednou nepodařilo nastoupit správně. Ani L chom měli být potěšeni skutečností, že ob- i spolupráce sólistů s dirigentem. Bylo by zajímavé ostatní skupiny tělesa nepřekročily práh prů- jevná dramaturgie festivalu se stále pídí po atraktiv- slyšet tuto dvojici při interpretaci Ravelovy Sonáty, měrného výkonu, což u tak strhující kompozi- ních hudebních prožitcích. Mexický kytarový or- jejíž část Tres vif zahráli jako přídavek. Orchestr ce zvlášť zaráží. Příčinu toho hledejme zejmé- chestr Xalapa byl samozřejmě očekáván s velkou přesvědčil o svých kvalitách i provedením Janáč- na v dirigentovi Lioru Šambadalovi, jenž roz- zvědavostí, přestože kytarový soubor – konkrétně kovy Symfonietty. Dirigentovi se podařilo logicky máchlými gesty dostatečně nereprezentoval své kvarteto je běžnou součástí naší přítomnosti. vystavět pětivětý cyklus, který vyvrcholil ve finální pojetí a neposkytnul instrumentalistům potřeb- Ovšem 22 kytaristů, kteří se do půlkruhu usa- větě. Jonathan Nott nepodlehl pokušení přehnat nou oporu a vedení. Přídavky v provedení čím dili 16. září na pódiu Dvořákovy síně Rudolfina, závěrečné forte do laciného efektu. Škoda jen po- rychleji a hlasitěji, tím lépe (Dvořák a Brahms) je opravdu něco nevšedního. Ruku v ruce s tako- někud slabší návštěvnosti, protože se jednalo o je- zapůsobily lacině, nicméně publikum vyprovo- vým obsazením vyvstává rázem problém světo- den z nejlepších koncertů festivalu. kovaly k ovacím ve stoje. vého repertoáru, domácího nebude jistě pomálu.

HHr0412.inddr0412.indd 6 229.11.20049.11.2004 113:31:313:31:31 FESTIVALY, KONCERTY Foto Pavel Horník Foto

Kuriózní sestava dvaadvaceti kytaristů z exotického Mexika ve Dvořákově síni, kterou doprovodila Pražská komorní filharmonie řízená Michelem Swier- czewským, sklidila velký úspěch.

Právě na aranžích známých titulů byl postaven ciloval nezvyklého chřestivého zvuku, vedle toho publiku byly neúnavně nabízené přídavky, kro- program koncertu. Úvodní hudbou byla Svita hráči praktikovali i tlumení strun. Živější rytmy ve mě výňatků z provedeného repertoáru zazněla z baletu Louskáček Petra Iljiče Čajkovského a dluž- skladbách Španěla Géronima Giméneze y Bellindy taktéž bizarní úprava výběru z Dvořákovy No- no říci, že autor úpravy York-Cutberto Córdoba „Svatba dona Alonsa“ a mexických autorů Dima- vosvětské symfonie. Elegantní, uhlazený, upra- ducha hudby dobře vystihl a soubor velmi pietně se Blase Galindy (z indiánského kmene Huichol) vený, jakoby protokolem vypěstovaný a zjevně oblíbenou svitu jemným zvukem vykreslil. Zdá „Sones de Mariachi“ či Garcíi José Pabla Moncayi cizokrajný projev salónního ducha, tak lze po- se ale, že kolorit tohoto druhu mexické hudby „Huapango“ inspirované lidovým melosem byly jmenovat vystoupení Mexického kytarového uším středoevropana záhy pobledne, ať už se ozve příjemným oživením. Poděkováním domácímu orchestru Xalapa. úprava Kytarového koncertu D dur op. 99 Marii Cas- telnuova – Tedeska nebo směs úprav ze skladeb různých autorů pod názvem Mexická fantazie či pozoruhodně upravené Španělské capriccio op. 34 České orchestry Nikolaje Rimského – Korsakova. Tyto tři jmenova- né kompozice byly upraveny dvojicí Rocío Vidal Petr Veber a muzikální dokonalosti. Schumannova „Rýnská“ a Alfonso Moreno, přičemž Moreno se představil sice možná pro někoho mohla být jako položka jednak jako sólista a poté také jako dirigent. Za- v repertoáru tohoto tělesa spornější pro přece jen tímco kytarový virtuóz charakteristické podsadité Pražská komorní menší zvuk, ale není nutné takto uvažovat. Nao- postavy byl hluboce skloněn nad svým nástrojem, filharmonie pak – menší než moderní symfonické obsazení vedl v první části koncertu orchestr dirigent Ro- nachází i u romantických partitur kouzlo ve zvuko- berto Aguirre. Je opravdu velkým uměním sou- s premiérou Zdeňka vé zaokrouhlenosti, příjemné zdrženlivosti a sym- boru udržet pozornost publika, tuším že z větší patické uměřenosti. Podobně dokonale vyzněly části španělsky mluvícího, a je obdivuhodné, ja- Lukáše i Mendelssohnovy Skotskem inspirované Hebridy. kého účinku skromnými prostředky dosáhl. Bylo Zatímco u Wagnerových Pěti básní na slova Mathildy to samozřejmě ponejvíce obměnou počtu hrají- rezentace Pražské komorní filharmonie Wesendonckové by si náročný posluchač představil cích kytaristů, kteří buď zvuk terasovitou dyna- byla na festivalu (14. 9.) rozhodně jedním asi příjemnější, niternější a tedy celkově výrazu této mikou zesilovali nebo zeslabovali, kromě toho P z jeho vrcholů. Orchestr, i když není na pó- hudby adekvátnější projev, než jaký mohla podat se střídaly skupiny, hrající melodické či sólové diu zrovna se šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem, ale Frances Ginsbergová, tak u Písní života a lásky, party, používalo se různých efektů kupříkladu se svým hlavním hostujícím dirigentem Miche- 329. opusu Zdeňka Lukáše, byla tato americká sop- poklepem na luby nástroje, který ve skupině do- lem Swierczewským, dosahuje k metě zvukové ranistka docela vhodným interpretem. Tradičněji

HHr0412.inddr0412.indd 7 229.11.20049.11.2004 113:31:323:31:32 FESTIVALY, KONCERTY

le tlačen k angažovanému projevu. Jen Glinkova Valčíková fantazie byla v programu navíc a zby- tečná, protože jí chyběl skutečný taneční šarm

Foto Pavel Horník Foto a jednoznačný interpretační názor, který by dal jejímu zařazení opodstatnění. Ostatní uvedené ruské hudbě nechyběl její silácký patos. Už od úvodních Borodinových Poloveckých tanců (v po- době bez sboru) bylo zřejmé, že je těleso dirigentem dobře připraveno a naléhavými gesty „live“ vedeno a inspirováno k zaujatému výkonu s řadou odstínů. Rubinštejnův 4. klavírní koncert představil pianista Michail Lidskij především jako robustní patetickou hudbu, o něco méně básnivou, než by bylo ideální. Z vysokého po- sezu u nástroje hraje značně ponořen do sebe, výsledný dojem byl trochu pedantský, ale jeho jednoznačná virtuozita slavila i tak úspěch. Ve- čer měl pak dva vrcholy – nejprve Prokofjevovu Skytskou suitu. Podařilo se ji interpretovat v pl- né barbarské syrovosti a síle, na začátku první části a ještě více na konci čtvrté v neslýchaně ohlušujícím stupňovaném fortissimu, pro vý- raz nekonvenčního díla plně funkčním. Skvěle byla osvětlena a využita instrumentace skladby, výborná byla staccatově úderná druhá část i ná- sledující kontrastní nokturno. Druhým vrcholem byl rozsáhlý přídavek, Čajkovského Slovanský po- chod. Těleso v něm vystřídalo mnohou polohu Frances Ginsbergové byla svěřena premiéra novinky Zdeňka Lukáše Písně života a lásky, op. 329. od břeskné dechovky po vášnivé smyčce, dalo ze svého středu postupně vyniknout řadě sól i ce- posazený, ale melodicky invenční, vokálně docela hotvárnou a nejednoznačnou partituru, jako je lých skupin. Ukázalo, že je schopno skutečně náročný a jednoznačně pozitivně vyznívající pís- tento koncert, s výrazným osobitým vkladem, velmi dobrého výkonu. ňový cyklus, který měl tento večer na objednávku zároveň s nadhledem a šarmem. Faunovo odpo- Pražského podzimu premiéru, je z toho rodu hud- ledne z Debussyho dílny je v tomto sousedství Rafael Brom by, která vyhmátne podstatné, pozitivně zasáhne bonbónkem, který nezklamal. Mácalovy kreace a vyvolá radost z čistě hudebních postupů, i když týkající se české hudby jsou ovšem tím nejpod- není experimentem, ani překvapivě novátorským statnějším. Zde šlo o první z amerických symfo- Hbitý a usměvavý počinem. Hlavním nedostatkem bohužel bylo, že nií Bohuslava Martinů, přelévající se – tak jako Ken –Ičiro Kobajaši posluchač neměl k dispozici texty písní, kompono- hned i její vstupní oscilace mezi akordy H dur vaných na italské předlohy z lidové poezie. a h moll – v barvách a odstínech téměř duho- ahájení koncertu ve Dvořákově síni Ru- vých. Mácal ji cítí překvapivě o něco věcněji než dolfina ve středu 15. září nebylo v žád- jen v prvé řadě takzvaně neoimpresionisticky, Z ném případě všedním zážitkem. S úža- Česká filharmonie se ale je to zároveň zdravá korekce, příklad potřeb- sem jsem shůry sledoval virtuózní koncert pro ného odlišného pohledu na některé zdánlivě dvě ruce s taktovkou v úvodní skladbě – Předehře Zdeňkem Mácalem již petrifikované konstanty. Právě na takovéto k opeře Ruslan a Ludmila Michaila Ivanoviče Glin- a Ianem Fountainem hudbě ovšem vyniká to, co při nástupu Mácal ky. Japonský fenomén míhal pažemi takřka v tom sliboval – pozornost zvuku orchestru. Šéfdiri- samém rytmu, v němž chvátaly smyčce celého or- ystoupení České filharmonie se Zdeň- gent nelhal. Na zvuku průběžně pracuje a je to chestru a držel s nimi krok po celou dobu ouver- kem Mácalem (21. 9.) jistě legitimizova- už slyšet. Ne že by byl nutně hned jiný, ale je tury. Kobajaši hrál důkladně a neúnavně svou Vlo festival v očích těch, kdo mu vyčítají znát, že není výsledkem náhody. roli velkého demiurga po celý koncert, člověk méně známé orchestry, značně populární pro- si maně vzpomene na legendu o dirigentském gramy a ne zcela špičkové sólisty, zvláště pěv- projevu Beethovenově, který prý při pianinech ce. První symfonie Bohuslava Martinů a v první SOČR a Vladimir zalézal pod dirigentský stolec a při forte se vzná- polovině francouzští impresionisté – to je pro- Verbickij šel. Také Kobajaši byl soustavně ve střehu jako gram, který rozhodně nedělal ostudu. Sólista d´Artagnan a v přesně vyvolených okamžicích Ravelova Klavírního koncertu G dur Ian Foun- od taktovkou šéfdirigenta Voroněžské činil přímo výpady proti jednotlivým orchest- tain je navíc nejen interpretem zvučného mezi- filharmonie Vladimira Verbického hrál rálním sekcím. Temperamentní výkon dirigen- národního renomé, ale také skutečně skvělým P Symfonický orchestr Českého rozhlasu ta lehce kontrastoval s naprosto přesvědčivou pianistou, který dovede předat podobně mno- (29. 9.) v Rudolfinu pozitivně motivován a stá- jistotou České filharmonie, která svého zažité-

HHr0412.inddr0412.indd 8 229.11.20049.11.2004 113:31:333:31:33 FESTIVALY, KONCERTY

ho Ruslana zobrazila jako proměnlivě plastický Pátý den 14. Mezinárodního hudebního festivalu zení dřevěné harmonie s dominujícím partem skvost s pestrou dynamikou a suverénním vý- Pražský podzim patřil bezesporu k jeho vrcho- flétny i její zvuková vyváženost. Zvukový ob- razem. A nejen Ruslana. Prvním sólistou veče- lům a sám charismatický asijský mág Ken – Ičiro raz adekvátně podpořily měkké smyčce a ba- ra byl houslový virtuóz Vadim Gluzman, kte- Kobajači s pravou japonskou zdvořilostí děkoval revně znějící horny. Jedno z nejvýznamnějších rý sotvaže pozdravil publikum, už žil s tepem snad každému členu České filharmonie. koncertantních děl 20. století, Ravelův Koncert hudby ještě před vlastním nástupem. Brahm- pro klavír a orchestr G dur, je syntézou impresi- sovsky mnohde orchestrálně vedené sólo mělo onistické zvukovosti a neoklasického třívěté- své božské chvilky v přesně vyvolených místech ho formálního uspořádání. Sólistou večera byl a zde dal Gluzman vyniknout nádherně znělým Ian Fountain. Jeho interpretace se vyznačovala spodním polohám nástroje, které přecházely ve smyslem pro kantilénu i nikoliv samoúčelnou vřelý chvějivý tón ve výškách. Navzdory takřka virtuozitu. Zvláště zajímavé bylo sledovat Foun- vášnivému tónu houslí předvedl Gluzman zce- tainovu spolupráci s dirigentem a respektování la excelentní akademicky vznešenou kadenci orchestrálního doprovodu. Emocionálně bohatý s náležitým odstupem od atraktivní naléhavosti prožitek byl patrný především v rozsáhlé sólové kreislerovského rodu. ploše střední věty s důmyslným využitím mož- Do druhé části koncertu přivedl Ken – Ičiro ností pedalizace. Kobajaši našeho znamenitého varhaníka Aleše Večer vyvrcholil První symfonií Bohuslava Mar- Bártu – dá se to tak říci, neboť ze svého místa Jiří Petrdlík tinů. Stali jsme se svědky mistrovského provede- u dirigentského pultu využil své propracované ní mistrovského díla. V první větě Zdeněk Mácal cheironomie a jakoby vedl varhaníka k jeho stroji. akcentoval rytmickou strukturu partitury a vy- Symfonie č. 3 „Varhanní“ francouzského epigona Česká filharmonie stihl tak drsnost hudebního proudu. Podobným z přesvědčení – Camilla Saint-Saënse byla svého se Zdeňkem Mácalem způsobem pojal i druhou větu, jejíž střední díl druhu zjevením. Česká filharmonie hrála jako by byl ovšem kontrastně lyrický. Citově nejvypjatěji jí shora vedl sám kouzelník moderní instrumen- září vystoupila v rámci Pražského zapůsobila třetí věta. Však ji Martinů napsal jako tace Hector Berlioz. Tak „barevnou“ hudbu není podzimu ve svém domovském žalozpěv nad smrtí manželky dirigenta Sergeje slyšet každý den, smyčcová skupina, v pravdě les 21. sídle Česká filharmonie vede- Kusevického, jenž vznik skladby inicioval. Ener- smyčců, zněla jako jeden muž a do její klesající ná Zdeňkem Mácalem. První část večera byla gické finále ukončilo rozsáhlý cyklus. Orchestr melodie zaznívaly takřka mystické nástupy var- ryze impresionistická a zazněla v ní mistrovská výborně reagoval na dirigentovy podněty a potvr- han. A opět zněla Dvořákovou síní úžasná dyna- díla této epochy. Na Debussyho Preludiu k fau- dil, že je výborným interpretem skladeb Martinů, mika s překvapivě a účinně kolorujícím klavírem. novu odpoledni zaujala zejména jistota v nasa- což publikum patřičně ocenilo. A rovněž něco z opery Píseň o věčném žalu O tom všem vypráví Píseň o věčném žalu ká čínská opera v dnešní podobě transformo- v klasickém zpracování umělci tradiční čínské vala do modernějšího tvaru, který je diváku Radka Hrdinová opery. Třídílné představení (při pražském hos- neznalému konvence jistě přístupnější. Od tování hrané jen s jedinou pauzou) připomíná klasické tradice ji vzdaluje poněkud odcize- etošní 14. ročník mezinárodního hudeb- evropskému divákovi ponejvíce zpívaný balet, ný zvuk z playbacku i volnější taneční pojetí, ního festivalu Pražský podzim připravil protože děj je předváděn stylizovaným taneč- které připomínalo jak klasický evropský balet, L divákům vzácnou možnost seznámit se ním pohybem postav za zvuků tradiční čínské tak i současnou módní vlnu velkých muziká- s uměním tradiční čínské opery. Jediné předsta- hudby, provozované čtveřicí hudebníků na vy- lových produkcí. vení uvedla na scéně Státní opery Praha 13. 9. výšeném pódiu ve středu scény, a zpěvu dvou Oko evropského diváka zaujaly pestrobarev- Xiamenská hudební společnost. sólistů a sboru. né kostýmy orientálních střihů, jeho uchu zala- Klasická čínská opera o třech dějstvích Píseň Takzvaná Jižní hudba, kterou čínská opera hodila hudba, která zdaleka není tak monotón- o věčném žalu vypráví legendu o tragické lásce představuje, pramení z myšlenkových základů ní, jak by se na první poslech zdálo. Zejména císaře Xuan Zonga z dynastie Tang, vládnoucí dynastií Tang a Song, vládnoucích ve střední Čí- barevně bohatý zvuk čínské flétny je i pro po- Číně v 8. století, a jeho milenky Yang Yuhuan. ně. Postupně se rozšířila do celé země a přijala sluchače neznalého klasické čínské hudby mi- Jejich vztah byl nejen láskou dvou blízkých srd- do sebe inspiraci dalšími prvky. Xiamenská hu- mořádným zážitkem. Pro milovníka lyrických cí, ale i spojením dvou umělců – vynikajícího dební společnost, založená v roce 1950, se věnu- poetických obrazů je to především text, v přípa- hudebníka, jímž byl císař, a skvělé tanečnice je udržení této tradice pro další generace. Podle dě pražského představení tlumočený do češtiny Yang. Tento vztah vedl ale panovníka k zane- některých pramenů dnešní výchova mladých digitální projekcí titulků. „Píšťaly tóny jemné / dbávání vladařských povinností na jedné stra- umělců obsahuje sice i prvky evropské klasické jeseně bohatý svit / svěží vítr, třpytivá rosa, leh- ně, a k posílení vlivu rodiny sličné slečny Yang hudby a tance, ale využívá je k dosažení dokona- ký Měsíce jas…“, to jsou obrazy, jež střízlivého na straně druhé, což obojí vzbudilo mnoho žár- losti výrazu v rámci tradičních forem. středoevropského diváka uvádějí do pohádko- livosti a hněvu. Zrodila se tak živná půda pro Pouze odborník zabývající se vývojem čín- vého světa Orientu. Pro poznání prastaré tradi- povstání a revolty, jež vyústily až v tragickou ské opery (za něhož se rozhodně nepovažuji) ce i vzájemné prolnutí obou vzdálených kultur smrt milované Yang. by zřejmě dokázal rozlišit, nakolik se klasic- to byl velmi přínosný večer.

HHr0412.inddr0412.indd 9 229.11.20049.11.2004 113:31:343:31:34 FESTIVALY, KONCERTY

BRNO, BESEDNÍ DŮM, DITRICHŠTEJNSKÝ PALÁC, JANÁČKOVO DIVADLO, KONVENT MILOSRDNÝCH BRATŘÍ Moravský podzim

Jiří Kopecký Brněnský festival

evokoval „zemi, odkud Francán Petr Foto pocházíme“ ramaturgii Moravského podzimu (22. 9. – 9. 10. 2004) určilo dvojité výro- D čí, dvořákovské a janáčkovské. Punc ori- ginality dodal dramaturg Jiří Beneš celé akci tím, že se pokusil přenést pocity, které provázejí čes- kého muzikanta v zahraničí při setkání s českou hudbou, na posluchače festivalových večerů. Toto „zbytečně“ potvrzované vlastenectví však přivedlo do Brna mnoho zahraničních umělců, samozřej- mě s Dvořákem a Janáčkem na repertoáru. Láka- dla v podobě atraktivních hostů i úzkoprofilo- vé zaměření dvou světoznámých skladatelů sice považuji za „cestu do pekel“ z hlediska výchovy publika, zároveň ale uznávám, že pozvaní umělci s „vnuceným“ českým repertoárem vykonají prav- děpodobně vděčné služby pro popularizaci české Capriccio pro klavír levou rukou Leoše Janáčka si na jeden z koncertů Moravského podzimu připravil hudby ve světě. Kromě toho se v programech vy- Martin Kasík, kterého doprovodila Pražská komorní filharmonie. skytla díla, která stojí na okraji zájmu interpretů (Capriccio pro klavír levou rukou a dechové septeto 9. v Besedním domě). Během dvou festivalových Hned od zahajovacího koncertu Moravského zahrál Martin Kasík s Pražskou komorní filhar- týdnů se v Brně vystřídaly filharmonie z Vídně, podzimu se očekávala vrcholná umělecká krea- monií pod vedením Libora Peška, 25. 9. v Besed- Moskvy, Prahy, Bratislavy i domácí Státní filhar- ce a ta také přišla – s Vídeňskými filharmoniky ním domě; mezzosopranistka Hannah Ester Mi- monie Brno. V Ditrichštejnském paláci proběhlo (v pro nás netypické „alter Sitzung“ se skupinami nutillo a tenorista Jan Vacík uvedli za klavírního Mezinárodní muzikologické kolokvium na téma prvních a druhých houslí proti sobě) a s Nikolau- doprovodu Jana Jiraského Zápisník zmizelého, 30. Hudba a rozhlas (27. – 30. 9.). sem Harnoncourtem bez dirigentského podstav- ce a taktovky! Brněnský Český filharmonický sbor připravil Petr Fiala tak, že všudypřítomné koncovky – „s“ Dvořákova opusu 113 Te Deum (sanctus, laudamus, dies atd.) byly vyslovovány

Foto Petr Francán Petr Foto jednotně a při dynamických změnách žádná ze skupin „nečouhala“. Monolit sboru pak kontrastoval s orchestrem, který dokázal rozvinout kvality komorních hráčů. Barytonové sólo provedl svým charakteristicky zatěžkaným hlasem Ivan Kusnjer, soprán Ľuby Orgonášové dokázal za- plnit Janáčkovo divadlo i v jemném mezza voce. Ľudovít Ludha se v Janáčkově Věčném evangeliu postupně „rozezpívával“, s gradací až k věštbě zla- tého věku se tenorista stával i hlasově přítomným (z vyšších tónů zmizely šumy, bohužel manýra v dramaticky vyrážených slabikách zůstala). Ve Dvořákově Osmé symfonii potvrdil N. Harnoncourt to, co již bylo zřejmé z první poloviny večera: dokonalou připravenost. Harnoncourt ovládal celý symfonický aparát často jen náznaky (důrazné gesto, pohyb celou postavou využíval výjimečně, a o to účelněji). Začátek první věty se odehrál „bez Vrchol festivalu – vystoupení Vídeňských filharmoniků v čele s Nikolausem Harnoncourtem dirigenta“, dynamická škála fascinovala: Víden-

HHr0412.inddr0412.indd 1010 229.11.20049.11.2004 113:31:353:31:35 FESTIVALY, KONCERTY

ští filharmonikové dokáží „vykouzlit“ nesmírně efektní a silný „decrescendový glis“. Značně kon- trastně Harnoncourt vypracoval i tematický ma-

teriál, např. první polovinu dvojdílného tématu Francán Petr Foto druhé věty nechal ve flétnách spěšně proběhnout, aby ve druhé půli zbrzdil až k požadovanému Ada- giu (dechové problémy hráči evidentně nemají). Rychlost a smysluplnost změn ukazují na Harnon- courtovu bohatou hudební představivost. Ve čtvr- té větě nenechal zapadnout snad žádnou jen trochu významnější figuraci, podtrhl „strašidelnost“ instrumentace a ze „sabatu“, který by si v ničem nezadal s obdobným místem Fantastické symfonie Hectora Berlioze, procitl až s melodickým útva- rem, připomínajícím dovětek písně „Když jsem já ty koně pásal, přišla na mě dřímota.“ Že se na konci prvního festivalového dne křičelo bravo, považuji za přirozený následek předvedeného výkonu. Že se „bravo“ ozývalo i po posledním koncertu (Janáčkovo divadlo, 9. 10.), přičítám síle sugesce. Patrick Fournil- lier dirigoval Slovenskou filharmonii tanečně. Patrick Fournillier stanul tentokrát před Slovenskou filharmonií Jeho technika je velmi jednoduchá: těžké doby ukazuje „nahoru“, pravá a levá ruka se pohybují Larčikova kompozice se trochu nevděčně chaela Taranta. Pod taktovkou Jana Šrubaře se většinou v symetrii. Fournillier má ovšem hudbu ocitla mezi dvěma díly, se kterými se nemůže mě- výborně vyrovnali s češtinou Luciano Mastro v těle, svojí motorikou je schopen vyjádřit rozver- řit. Festival uzavřela Janáčkova Sinfonietta. Four- (lehčí tenor, Števa) i Gianluca Zampieri (těžší nost i drsnost. Na Svěcení jara Igora Stravinského nillier vpadl do prvé věty zbrkle, každé kontrast- tenor, Laca). Polce Agnieszce Zwierko (kostel- by mu lépe padla tepláková souprava, a kdyby při ní části dal, co si žádala (vedle temperamentních nička) nebylo vždy tak dobře rozumět, ale znělé svých skocích ještě sklonil hlavu na stranu, zapa- hybných úseků umí Fournillier vychutnat i širo- hluboké tóny i niterný herecký výkon tento ne- dl by bez problémů mezi tanečníky z roku pre- ké kantilény), ale zrádné „střihové“ změny uka- dostatek vyvažovaly. Z Jenůfy Yvetty Tannen- miéry 1913. Slovenské filharmonii patří obdiv zoval ve svém tvůrčím vytržení několikrát příliš bergerové je možné se jen těšit (je měkká, ve své za výborné nastudování (lesní rohy a tuby, fagot brzy, naštěstí bez reakce hráčů. V každém pří- rezignaci silná, hlasově pevná). atd.!). Po přestávce se odehrála premiéra vítězné padě se jednalo o Sinfoniettu interpretovanou „Svého“ Janáčka přivezli do Brna i členové symfonické skladby Janáčkovy skladatelské sou- „nějak“, což je vždy lepší než „nijak“. Čajkovského kvarteta (Michail Gotsdiner, Lev těže s názvem Getsemany. Kompozice ukrajinské- Mezi „vnitřními“ koncerty se objevila i opera. Maslovskij, housle, Sergej Baturin, viola, Kirill ho skladatele Vadima Larčikova je koncertantním Ostravské Národní divadlo moravskoslezské Rodin, violoncello; Besední dům, 5. 10.). Za Lis- dílem impressionistické zvukovosti. Pomalé až provedlo Její pastorkyni v tradiční (místy až naiv- ty důvěrné je slušné hostům poděkovat, ale Janá- statické tempo je plochou klastrů, extrémních ní, viz Stárkovo vyhrabávání žížal v krátké pauze ček z jejich interpretace příliš poznatelný nebyl. poloh nástrojů i dynamiky, stoického klidu (vi- ve zpěvu, i popisné, viz pantomimické postavy O dramatické espressivo se snažil pouze první olové sólo v pianu skladbu uzavírá). Madony, „šílené Viktorky“), ale účinné režii Mi- houslista, intonační přibližnost violy, nevýrazný druhý houslista, pomalá a spíše robustní tempa svědčila o tom, že Janáček je pro tento ansámbl nezažitý, ne-li neznámý (Čajkovského Kvartet č. 3 es moll zněl mnohem lépe, ale o dokonalé souhře se mluvit nedá). Ze čtvrtečního Pódia nových talentů (Konvent milosrdných bratří, 7. 10.) vybírám Josefa Škarku, který využívá všech výhod svého mladého, sytého, „bezproblémového“ barytonu (L. Janáček, Písně detvanské, A. Dvořák, Biblické písně, výběr). Klaví- ristu Ladislava Doležela jsem v záplavě hlav té- měř neviděl, ale to, co jsem slyšel, mě dostatečně přesvědčilo o velké dávce talentu, snad jen místy příliš rozmazávající pedalizaci jsem si musel od- mýšlet (L. Janáček, Sonáta, B. Smetana, České tance, výběr). Samotné využití akusticky výborného sálu Konventu lze považovat za jednu z „výher“ letošního organizačně náročného a zvládnutého Moravského podzimu.

HHr0412.inddr0412.indd 1111 229.11.20049.11.2004 113:31:373:31:37 FESTIVALY, KONCERTY

PRAHA, KOSTEL SV. JAKUBA, ZRCADLOVÁ KAPLE KLEMENTINA, KOSTEL PANNY MARIE SNĚŽNÉ, DIVADLO KOMEDIE, KOSTEL SV. CYRILA A METODĚJE, VLADISLAVSKÝ SÁL Svatováclavské slavnosti

Pocta Petru Ebenovi vých Biblických tanců pro varhany. Nezbytným vat pozornost zejména dvěma koncertům s ná- předpokladem biblického tance je vysoký stupeň zvy Zlatá cesta – Hudební Praha a Norimberk Jarmila Novotná pohybové výrazovosti, jímž oba tanečníci dispo- kolem roku 1600 (15. 9. ; Zrcadlová kaple praž- nují. Suverénní průvodkyni našli ve varhanici Ire- ského Klemetina) a Responsoria (21. a 22. 9.; ezinárodní festival duchovního umění ně Chřibkové. Taťána Kovaříková oblékla taneční kostel Panny Marie Sněžné). Svatováclavské slavnosti vstoupil le- pár do prostých, vzdušných kostýmů, které ať už Při prvním jmenovaném koncertu vystoupil M tos již do svého 13. ročníku a navzdo- barvou či jedním, dvěma znaky charakterizovaly mladý německý vokálně instrumentální soubor ry pověrám začal velmi slibně. Zahajovací kon- tématiku každého ze čtyř tanců. Scénograf Ivan Bremer Barock Consort, vedený Manfredem cert k 75. výročí narození Petra Ebena se usku- Adam umístil do centrální části kostela dřevěné Cordesem. Ansámbl je výsledkem spolupráce tečnil (14. 9.) v chrámu sv. Jakuba na Starém jeviště ve tvaru nakloněného kříže. Tato zvlášt- studentů jednotlivých hudebních oborů na Hoch- Městě pražském za milé přítomnosti samotné- nost nejvíce vynikla v momentě, kdy Marika Bla- schule für Künste Bremen. Nelze však říci, že ho jubilanta. houtová coby obětovaná Jeftova dcera sestoupila by plody jejich společné práce byly nedozrálé. Dramaturgie vsadila na dvě známé Ebenovy z vrcholu kříže na kamennou dlažbu kostela tvá- Na vysokou uměleckou úroveň tělesa dbá spiri- kompozice, které byly ve svatojakubské bazili- ří v tvář skutečnému oltáři. Odtud ji pak vyvedl tus agens projektu – Manfred Cordes, jenž kro- ce v minulosti již úspěšně provedeny. Titulár- jako nevěstu v Káni Galilejské Radek Vrátil. mě koncertní a pedagogické činnosti zastává na ní varhanice tohoto chrámu Irena Chřibková Skvělým provedením obou skladeb byl nepo- Hochschule für Künste Bremen funkci děkana. spojila své síly nejprve s trumpetistou Vladimí- chybně nejvíce potěšen sám Petr Eben, jenž vy- Díky festivalu Svatováclavské slavnosti se Bremer rem Rejlkem. Jejich podání čtyř vět pro trubku stoupil na jeviště a poděkoval se jak umělcům, Barock Consort mohl poprvé představit i českým a varhany Okna podle Marka Chagalla bylo sku- tak publiku. posluchačům. V rámci koncertu zazněly ukázky tečně vynikající. Nezapřeli, že je jim tato hudba z nepřeberného bohatství hudebních žánrů, kte- důvěrně blízká a že mají s její interpretací bohaté ré zněly na přelomu 16. a 17. století mezi Prahou zkušenosti. Snad nejvíce mě upoutala třetí část Stará hudba a Norimberkem – dvěma předními městy římské cyklu – rytmicky členité, průrazné Červené okno, říše a významnými body na hudební mapě Ev- s břeskným hlasem trubky. Chagallova díla byla na festivalu ropy. Posluchači si tedy mohli vyslechnout kom- návštěvníkům koncertu promítána na plátno. Jan Baťa pozice autorů působících jak v Praze (Hans Leo Ve druhé polovině večera vstoupil na posvát- Haßler, Philippe de Monte, Charles Luython a Jacob nou půdu baziliky tanec. Choreograf Petr Tyc etošní ročník festivalu duchovního umě- Regnart), tak v Norimberku (Leonard Lechner, Jo- připravil s tanečníky Marikou Blahoutovou ní Svatováclavské slavnosti byl na starou hann Jeep a Melchior Franck). V zajímavé a mnoha a Radkem Vrátilem scénickou podobu Ebeno- L hudbu velmi bohatý. Zde budeme věno- ohledech objevné dramaturgii předvedl soubor velmi dobrý výkon a zbývá jen položit si otázku, zda by bylo vůbec možné v podmínkách našich vysokých hudebních škol vytvořit soubor podob- ných kvalit jako Bremer Barock Consort? Foto Jiří Skupien Foto Jedním z vrcholů festivalu byl dvojkoncert nazvaný Responsoria, při kterém byl proveden cyklus 27 responsorií pro tzv. Svaté Triduum (tří- denní – Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota) Carla Gesualda da Venosy. Tohoto vysoce nároč- ného projektu, jenž musel být rozdělen do dvou večerů, se ujal rakouský soubor Vienna Vocal Consort, vedený Vijayem Upadhyayou. Vzhle- dem k liturgickému kontextu cyklu byla rovněž zařazena biblická čtení, k nimž se jednotlivá responsoria vztahují. Kromě Gesualdovy hudby tedy zaznělo i mluvené slovo (Marek Eben) a gre- goriánský chorál (Jiří Hodina). Pro recenzenta je velmi složité – takřka nemožné – přiblížit neopakovatelnou atmosféru, jaká panovala na obou koncertech. Zcela ojedinělý charakter Gesualdo- vy hudby, plné disonancí a originálních harmo- Scénické provedení Biblických písní Petra Ebena v kostele sv. Jakuba nických postupů, plně korespondoval s temati-

HHr0412.inddr0412.indd 1212 229.11.20049.11.2004 113:31:383:31:38 FESTIVALY, KONCERTY

středky ve spojení se scénickými dramatickými prvky přiblížit a podat zdaleka ne jen subjektivní problém osobní svobody a míry sebeobětování. Foto Jiří Skupien Foto Autor byl už tehdy k tomu výborně disponován hudebně-interpretační praxí, studiovou a režijní zkušeností. Použil prvky hudební jakož i kon- krétní, mimohudební zvuky, s čímž korespon- duje takzvaně normální řeč spolu s převažujícím podílem umělého (nicméně výrazově onomato- poicky působivého) jazyka. O jedinečný zážitek se interpretačně přesvěd- čivě zasloužili Vanda Drozdová (Raab), Pavel Borský a Tomáš Pavčík (zvědové Eolnas a Ro- nochaj, kteří jsou libretistovou novodobou ino- vací) spolu s tanečním sdružením Filigrán, v re- žii Magdaleny Krčkové a výpravě Radky Mize- rové, v produkci Hany Krejčí a osvětlení Erika Schmidta. Rozhodující však je a pojednávaný večer to prokázal, že výsledný tvar je i po více jak třiceti letech přesvědčivý (autor na něm pracoval už od roku 1968, premiéra byla v lednu 1972). Jako bychom se přenesli do časů a reality živě in- terpretované antické lyriky a dramatu. Vijay Upadhyaya, umělecký vedoucí rakouského souboru Vienna Vocal Consort, který přijel do Prahy s dvojkoncertem Responsorií. Pravoslavný zpěv kou umučení Ježíše Krista. Všichni zúčastnění troakustická hudba druhé poloviny 60. let jako umělci společně vytvořili harmonický a mocně výraz společensky uvolněné atmosféry té doby. na festivalu působící celek, na který se jen tak nezapomíná. Tak lze chápat i Krčkovu Nevěstku Raab, která je ravoslavný zpěv má v dramaturgii Svato- Dojem poněkud pokazil jen dirigentův zcela ne- ovšem navíc výrazem autorovy reakce na sovět- václavských slavností již své stálé místo vhodný mluvený vstup na konci první části, jímž ský vpád v srpnu 1968 se všemi důsledky, které P a tradici. Také v rámci letošního ročníku se pokusil pobídnout posluchače ke koupi CD z toho vyplynuly. (Není náhodou, že nepřízeň byl v Katedrálním chrámu sv. Cyrila a Metoděje Vienna Vocal Consort. I přes tento nedostatek tzv. normalizace zanedlouho postihla i českou uspořádán koncert nazvaný „Hospodine, k tobě a drobnou hlasovou indispozici Jiřího Hodiny elektroakustickou tvorbu.) volám“ (23. 9.), na kterém zazněly pravoslavné byl výkon všech umělců fenomenální a možno Tvůrčí projekt J. Krčka byl na svou dobu ne- zpěvy byzantské, staroruské, středověké, gruzín- říci, že projekt patřil mezi to nejlepší, co mohla obyčejně smělý – netradičními výrazovými pro- ské, srbské, včetně děl starších i novodobých au- podzimní festivalová Praha nabídnout.

Julius Hůlek

Nevěstka Raab Jiří Skupien Foto etošní již 13. ročník podzimních Svato- václavských slavností, věnovaných přede- L vším duchovní hudbě, přinesl jeden vý- razný, ba jedinečný dramaturgický počin – totiž scénické provedení elektroakustické opery „Ne- věstka Raab“ Jaroslava Krčka na libreto Zdeňka Barborky v Divadle Komedie (20. 9.). Představení poskytlo i nezanedbatelný pří- klad, kterak „duchovní“ aspekt hudby, hudebně- -dramatického umění či umění vůbec je třeba ak- ceptovat i v mimocírkevním a dokonce mimoná- boženském smyslu. To je případ Nevěstky Raab – biblický příběh o zkáze Jericha a zároveň velký příběh o věčných hodnotách života a lásky. Navíc jsme měli jedinečnou příležitost připomenout si jednu z významných kapitol novodobé české hu- dební tvořivosti, jíž nesporně byla a zůstává elek- Polský pravoslavný sbor Oktoich v katedrálním chrámu sv. Cyrila a Metoděje

HHr0412.inddr0412.indd 1313 229.11.20049.11.2004 113:31:393:31:39 FESTIVALY, KONCERTY

torů, kteří se této oblasti věnovali: P. Česnokova, dynamickými a výrazovými odstíny za naprosté efektní témbrovosti má též svou jasně čitelnou M. Gachowicze, G. Lwowského a D. Bortňanského. rytmické i intonační přesnosti, přičemž dovede tektonickou stránku. Hostem byl mužský komorní sbor Oktoich ctít kázeň i uvolnění. Jeho pražské vystoupení Ze svatováclavského chorálu vychází i Svato- vedený Grzegorzem Cebulským. Pojmenování bylo v dramaturgickém i interpretačním ohledu václavský triptych, op. 70 Vítězslava Nováka pro kolektivu znamená doslova osmihlasou litur- pěkným zážitkem i poučením. orchestr a varhany, napsaný z kraje pohnutých gickou zpěvní knihu – obdobu kancionálu v zá- válečných čtyřicátých let. Dílu časově bezpro- padní církvi. Sbor, sestávající ze tří prvních te- Závěr festivalu středně předcházela verze čistě varhanní. Ce- norů, dvou druhých tenorů, barytonu a tří ba- lek zazněl, tak jak je autorem určeno, attacca sů, byl založen v roce 1991, má za úkol uchovat a Dvořákovo Te Deum a jeho působivé uvedení mj. připomenulo No- kontinuitu a tradici pravoslavného zpěvu v Pol- vákovo osobité polyfonní myšlení. Vrchol však sku, účastní se nejvýznačnějších pravoslavných ávěrečný koncert Svatováclavských slav- znamenalo provedení kantáty Te Deum, op. 103 církevních a vůbec duchovních slavností. Jeho ností znamenal jejich důstojné vyvrcholení Antonína Dvořáka, dokončené 1892 ještě před sbormistr G. Cebulski je školeným duchovním Z a zároveň vskutku vkusně okázalou a re- autorovým odjezdem do Ameriky a mj. antici- a zároveň hudebníkem a má za sebou rozsáhlou prezentativní oslavu státního svátku, připadající- pující i něco z jeho „americké“ tvorby, včetně praxi v oboru vokální duchovní hudby. Cebul- ho na den světcovy mučednické smrti (28. 9.). Byl Novosvětské symfonie. Monumentálnímu dílu ského úsporné, uměřené a přitom v nuancích situován do Vladislavského sálu Pražského hradu se dostalo adekvátně monumentálního ztvárně- gestikulačně bohaté vedení má pečeť skutečné- a svěřen Filharmonii Hradec Králové a Pražské- ní, sbor i orchestr dostály požadavku velkého ho mistrovství a jedinečnosti. mu smíšenému sboru se sólisty za řízení šéfdiri- nasazení, zvukové intenzity a přesvědčivosti. Je Pravoslavný zpěv je i pro posluchače-laika genta orchestru Ondřeje Kukala. na místě ocenit skvělý výkon obou sólistů – so- zdrojem čisté, průzračné, v tom nejlepším slo- Úvodní skladba připravila publiku příjemné pranistky Evy Dřízgové-Jirušové a barytonisty va smyslu líbivé vokální krásy. Obvykle si ho překvapení: českou premiéru skladby Fanfáry Romana Janála. I v silném plénu byl jejich podíl spojujeme s ruskými či bulharskými interprety. 17. listopadu mnohostranně disponovaného hu- zřetelně znát. Právě zde je také na místě pochvá- Při pojednávaném koncertě jsme však nemohli debníka a skladatele Lukáše Matouška (1943). lit dirigenta O. Kukala, jenž se nelehkého úko- nepostřehnout jisté specifikum, které přináší Skladba, věnovaná Václavu Havlovi, vznikla už lu řídit přehledně a pohotově velký slavnostní pravoslavný zpěv polské provenience. Komor- v roce 1990 a stejný rok měla světovou premi- koncert zhostil na výbornou. Bylo zřejmé, že si ní sborové spektrum přítomných interpretů se éru v USA. Motivickým základem jejího půso- s interprety, kteří jej citlivě respektují, oprav- vyznačovalo jak kompaktní soudržností celku, bivého melodického materiálu vynalézavě dě- du rozumí. Vyznění Slavností proběhlo dobře tak decentní individualitou sól – vždy v soula- leného do různých sekcí dechových nástrojů je i po společenské stránce, včetně kolektivního du s povahou konkrétního zpěvu, jenž právě středověký svatováclavský chorál. Zdaleka však zpěvu svatováclavské písně všemi přítomnými zazníval. Oktoich navíc pracuje s nejjemnějšími nejde jen o slavnostní zvukomalbu – kromě na závěr.

JIHLAVA, MASARYKOVO NÁMĚSTÍ, CHRÁM SV. IGNÁCE, DIVADLO NA KOPEČKU, KOSTEL POVÝŠENÍ SV. KŘÍŽE, HOTEL GUSTAV MAHLER; KALIŠTĚ U HUMPOLCE, DŮM GUSTAVA MAHLERA Mahler Jihlava 2004

Hana Jarolímková Již třetím rokem jsme se letos v září mohli vydat do malebného kraje na Vysočinu, kde se Foto Antonín Bína Antonín Foto od 10. do 14. září konal Mezinárodní hudební festival Mahler Jihlava 2004. Jeho pořadatel, Ob- čanské sdružení Mahler 2000 – Společnost Gus- tava Mahlera se s agenturou ArcoDiva a dalšími spolupořadateli, mezi nimiž vedle Statutární- ho města Jihlava nechybí ani např. Spolek Dům Gustava Mahlera, se i tentokrát snažil, aby festival přinesl opravdu pestrý program, v němž si bude moci každý vybrat podle vlastního vkusu. Na své si tak přišli jak milovníci hudby vážné, tak ti, kteří dají raději přednost směsi světových evergreenů, jenž si pro odpolední vystoupení na Masarykově náměstí 10. 9. připravil Smyčcový orchestr ZUŠ Jihlava, řízený Josefem Zemanem a Josefem Mrázkem, nebo ti, jejichž sluchu lahodí Wihanovo kvarteto si na festivalu Mahler Jihlava 2004 zahrálo dokonce dvakrát: dopoledne na koncer- spíše zvuk samotných „dechů“, zastoupený zde tě s názvem Beatles klasicky pro mládež a večer, na němž „Wihanovci“ předvedli díla Antonína Dvořáka Posádkovou hudbou Olomouc (12. 9.). Do Kališť (Smyčcový kvartet č. 12 F dur op. 96 „Americký“ a Klavírní kvintet č. 2 A dur, op. 81, kde se klavírního u Humpolce se pak sjeli obdivovatelé hudebních partu ujal britský interpret Charles Owen).

HHr0412.inddr0412.indd 1414 229.11.20049.11.2004 113:31:403:31:40 FESTIVALY, KONCERTY

filmů Jana Špáty a v Divadle Na Kopečku se sešli příznivci romské skupiny Triny. Protože však vážná hudba jde přece jenom

k Mahlerovi nejlépe, výběr v této oblasti byl sa- Bína Antonín Foto mozřejmě nejbohatší. Na festivalu tak byla zastoupena nejen večerem, na kterém se 10. 9. s dí- ly Ludwiga van Beethovena a Gustava Mahlera posluchačům v Chrámu sv. Ignáce představil Symfonický orchestr Českého rozhlasu v čele s Vladimírem Válkem a mezzosopranistkou Ka- rolinou Berkovou, ale např. i vystoupením Jitky Molavcové, Alfréda Strejčka a souboru Musica bohemica, řízeného Jaroslavem Krčkem v Ben- dově melodramu Ariadna na Naxu (12. 10.). Nechyběla však ani hudba komorní, dokonce dva koncerty Wihanova kvarteta 13. 9. v hotelu Gustav Mahler (který je mimochodem součástí velkolepého komplexu budov někdejšího domi- nikánského kláštera), i když ten první s názvem Beatles klasicky až tak „vážný“ zase nebyl. Klasice potom patřil i závěrečný večer festivalu, na němž zazněly písně, slavné árie a duety z oper v podá- ní našeho předního barytonisty Ivana Kusnjera Závěr festivalu patřil písním, slavným áriím a duetům z oper v podání Karly Bytnarové a Ivana Kusnjera. a výrazné představitelky současné mladé generace, mezzosopranistky Karly Bytnarové. a Karla Bytnarová (mj. někdejší posluchačka rovy Veselé vdovy (Es lebt eine Vilja) tak bylo plné Ivan Kusnjer předvedl svůj lahodný, technic- prof. Andreje Kucharského na Konzervatoři Ri- života a mladistvé jiskry, což ještě více umocnilo ky brilantní hlas nejen ve filosoficky laděných charda Strausse v Mnichově, laureátka Meziná- zpěvaččin pěvecky suverénní výkon. Oba uměl- písních Gustava Mahlera (Lieder eines Fahren- rodní pěvecké soutěže Raineri I Cestelli 1998, ce, které publikum propustilo samozřejmě až po den Gesselen, Blicke mir nicht in die Lieder, Ich at- dvojnásobná vítězka Mezinárodní pěvecké sou- přídavcích, na klavír spolehlivě doprovodil Jiří met´einen Linden Duft, Liebst du um Schönheit), těže A. Dvořáka v Karlových Varech 1999 či sti- Pokorný, a tak se i on zasloužil o skutečně pří- ale i v melodicky vroucích áriích Smetanových pendistka festivalu Richarda Wagnera v Bayreu- jemné a umělecky hodnotné zakončení festiva- (árie Voka z Čertovy stěny) a Foersterových (árie thu, která je v současné době ve stálém angažmá lu. Město Jihlava, které se díky tomu, že v něm Samka z opery Eva). V programu však samozřej- v Südost bayerische Stadttheater Passau) před- Gustav Mahler prožil dětství a mládí, stalo ne- mě nechyběl ani W. A. Mozart, zastoupený zde vedla, že umí nejen zpívat, ale má i výrazné he- odmyslitelnou součástí skladatelova života, se nejen árií z 1. dějství opery Don Giovanni – Fin´ recké nadání. Její provedení árie z 1. dějství Ros- tak má čím chlubit a může se dát bez obav do han dal vino, ale i slavným duetem La ci darem siniho opery Lazebník sevilský (Una voce poco fa), služeb i následujícímu festivalovému ročníku, la mano. Oba hlasy šly k sobě hezky i barevně Habanery z Bizetovy Carmen či árie Vilji z Lehá- Mahler Jihlava 2005.

PRAHA, LATERNA MAGIKA, KOSTEL SV. ANNY, LUCERNA Struny podzimu nově

Vladimír Říha Quartetu to byl 3. října zmíněný Slet bubeníků, rečná část zvedala publikum ze sedadel. V pro- který hned dvakrát (19. 30 hod. a 22. 30 hod.) střední části se ukazovali menší skupinky jed- íjen je měsíc, který patří v Praze ale i dal- vyprodal sál Laterny Magiky. Akce měla premié- notlivých bubeníků ve svých typických stylech ších městech převážně jazzovým festiva- ru již loni a stejně i letos se neodehrála jen v Pra- a tak každý dostal šanci. Večer byl výbornou Ř lům. Letos se však přiřadily k tradičním ze ale koncerty se konaly i mimo Prahu. Praž- ukázkou improvizace, ale i techniky a spojování přehlídkám typu Agharty, MJF či Jazz Meets skými pouze Slet vyvrcholil a bylo znát, že jeho různých kultur. World i festivaly etnické hudby, které si připra- tradiční organizátor a leader, náš Pavel Fajt, má Zcela jiný druh hudby přichystaly dva závě- vily hned tři mimořádné programové „taháky“ již za sebou bohatou praxi. Deset bubeníků do- rečné koncerty Strun podzimu 25. a 26. října – málokdy se stane, aby během jednoho měsíce plněných 15 dalšími hráči (klávesy, cello, umělé v nově otevřeném rekonstruovaném kostele sv. v Praze vystoupili bubenické hvězdy (Slet bu- zvuky aj.) vytvářelo dohromady rytmicky skvě- Anny na Starém Městě. Vystoupil zde poprvé beníků), Uri Caine Ensemble a Goran Bregovič lou kombinaci (Angličan Chris Cutler, Ameri- v České republice americký avantgardní jazzman s orchestrem. čané Heard Gadbois a Jim Meneses, z našich Uri Caine se svým ansámblem. První dvě akce byly součástí letošního festiva- Alan Vitouš, Milan Cais či Miloš Vacík). Pě- Klavírista a skladatel Uri Caine patří k newy- lu Struny podzimu, který byl „vykázán“ z Hradu vecky zaujala Mongolka Urna Chachar-Tugchi orské postmoderní jazzové škole (jako John Zorn a tak se omezil jen na tři koncerty v „podhradí“. etnickým zpěvem. Večer rozdělený na osm částí či Dave Douglas) odstraňující rozdíly mezi druhy Ty ale stály zato. Po úvodním zářijovém Kronos měl strhující dynamiku, zejména úvodní a závě- a žánry a využívající i ty nejmodernější prvky sou-

HHr0412.inddr0412.indd 1515 229.11.20049.11.2004 113:31:423:31:42 FESTIVALY, KONCERTY

časné subkultury (DJ hráče apod.). Večer Goldbergových variací byl typickou ukázkou jeho metody – na tématu z J. S. Bacha vytvořil 30 variací, které jeho

Foto archív Foto kapela během večera bez přestávky zahrála. Variace nabídly kromě originá- lu takové stylové rozpětí, že někdy šlo spíše o nové skladby (třeba ve stylu gospelu s výbornou černou zpěvačkou Barbarou Wilson, tanců – mambo či tango, ale i ala Rachmaninov či Rossini. Výborný byl zejména trumpetista Ralph Alesson či houslistka Joyce Hammann. Zapojení Dj Olivea bylo ale již příliš velkým ústupkem současným trendům a někdy vyvolávalo až smích (závěr s chrápáním a zvuky taxiků). Další etnický festival Colours of Prague připravil na 22. 10. do sálu Lucer- ny první pražské vystoupení srbského skladatele a kytaristy Gorana Bregovi- če a jeho Funeral and Wedding Orchestra. Po loňském koncertu v Ostravě tak konečně i hlavní město uslyšelo hudbu, která předtím nadchla hlavně ve filmech Emira Kusturicy (Underground) a na Západě žijícímu skladateli získa- la slávu. Celý v bílém přišel na pódium vyprodané Lucerny až po několika skladbách, v nichž se představil nejen symfonický orchestr z Polska, ale i muž- ský sbor z Bělehradu, balkánská dechovka a tři zpěvačky z Bulharska. Typický balkánský mix s rytmikou obohacenou o velký buben, v němž Bregovič ještě přidával zvukovou podobu laptopem, nesporně zaujal publikum, kde pře- vahu měli příslušníci jihoslovanské menšiny. Ti si hlasitě vyžadovali hlavně divokou dechovku, kterou jim poskytl Bregovič až v samém závěru koncertu. Ten prokládal delšími pasážemi ze svých větších skladeb až chorálního stři- hu, takže zmíněné publikum moc neuspokojil. Důsledně anglicky hovořící skladatel však pro velký zájem přidal ještě druhý den další koncert v divadle Kronos Quartet – jak jinak než netradičně Archa, kde hrál již v chudší sestavě pouze s dechovkou.

KARLOVY VARY, LÁZNĚ III, GRANDHOTEL PUPP Dvořákův karlovarský podzim

Zdeněk Pachovský Štrunc potvrdil v čele KSO své umělecké a di-

roce 100. výročí skladatelova úmrtí a 110. rigentské zrání promyš- archív Foto výročí kontinentální premiéry Novosvět- lenou a svěží interpreta- V ské v Poštovním dvoře bychom mohli cí Brahmsovy 4. symfonie psát spíš o Dvořákově roku než jen o podzimu. e moll i citlivým dopro- Ale soustřeďme se na 46. ročník zmíněného fes- vodem Romana Janá- tivalu, který od 3. září do 16. října obsáhl osm la v cyklu Dvořákových koncertů. Dva komorní patřily hostujícím uměl- Biblických písní. Janál cům. České trio hrálo (21. 9.) svým vytříbeným byl znamenitě dispo- stylem Dvořákovy Dumky, jinošské Sukovo Trio nován a zaujal jak la- c moll a Trio Zdeňka Lukáše z počátku 70. let. Kla- hodnou krásou hlasu, vírní duo Renaty a Igora Ardaševových před- tak hloubkou prožitku neslo (30. 9.) pro mnohé posluchače objevnou a soustředěným výra- Smetanovu čtyřruční verzi cyklu Má vlast. zem. Štruncův profesor Šest pořadů nesl na svých bedrech Karlo- Radomil Eliška naopak varský symfonický orchestr sám. Zahajovací potvrdil (17. 9.) svou stá- koncert (3. 9.) byl předpremiérou vystoupení lou dirigentskou svěžest ve Zlonicích. Jeho program, vhodný pro místo a schopnost i vůli pře- Dvořákova mládí, neměl u mezinárodního kar- svědčit orchestr o správ- lovarského publika velkou odezvu. Dvořákova nosti svého výkladu symfonická prvotina „Zlonické zvony“, byť Milo- partitury. V našem pří- šem Formáčkem sebepečlivěji nastudovaná, by- padě dvou velkých děl la přijata s rozpaky. A protože Lukáš Kuta hrál české hudby: Dvořákovy proslulý Houslový koncert a moll velmi povrchně 4. symfonie d moll s ge- Jiří Stárek, čestný šéfdirigent Karlovarského symfonického orchestru, se ujal z not, museli si posluchači na festivalové zážit- niálním a fantastickým závěrečného koncertu Dvořákova karlovarského podzimu, kde zazněla díla ky ještě počkat. Dočkali se jich 10. 9., kdy Jiří scherzem (to upoutalo Antonína Dvořáka, Josefa Suka a Leoše Janáčka.

HHr0412.inddr0412.indd 1616 229.11.20049.11.2004 113:31:423:31:42 FESTIVALY, KONCERTY

Smetanu natolik, že je okamžitě zařadil na svůj něj ctí řídit díla hudebních velikánů na mís- svým způsobem protichůdnými díly. Křehce koncert) a Sukovy Pragy. Čajkovského Variace na tech, která kdysi sami navštívili. V programu poetickou Pohádkou zimního večera dvacetileté- rokokové téma vytvořily mezi těmito monumen- předposledního koncertu (7. 10.) se konečně ho Josefa Suka a Janáčkovou rapsodií Taras Bul- ty ostrůvek smavé pohody. Slovenský violon- objevila festivalová trvalka, Dvořákova 9. sym- ba, velkolepou freskou drsného symfonického cellista Eugen Prochác se v Karlových Varech fonie e moll. Orchestr ji předtím hrál s různý- zvuku i podmanivých sól. Připomeňme z nich představil poprvé a nadchl. Hrál s poetickým mi dirigenty v různém pojetí. Oliver Dohná- alespoň závěrečné houslové v podání Alexan- nadhledem, technickou suverenitou, jemností nyi řídil Novosvětskou zpaměti a brzy uplatnil dra Balka a spolehlivý projev Marie Šestákové i virtuózním vzletem. u orchestru své formálně i výrazově plastické u varhan. Stárek provedl Tarase se strhujícím Čtvrtého symfonického koncertu (24. 9.) a vyvážené pojetí, odpovídající klasickým pro- elánem. Publikum jakoby oněmělo, potlesk se jsem se nemohl účastnit. Zaznamenávám jej porcím a romantickému duchu nestárnoucího rodil jen zvolna, pak ale rostl a nebral konce. však proto, že jeho ohlas u posluchačů i členů díla. Nadějný pianista Ivo Kahánek tlumočil Celý, výborně navštívený festival byl součástí orchestru, jinak k dirigentům velmi kritických, technicky transparentním a bravurním stylem abonmá, takže jinak se cenově náročných pořadů byl nadmíru pozitivní. Martin Lebel na něm Lisztův 1. klavírní koncert Es dur, s nímž zvítězil mohli účastnit i karlovarští milovníci hudby. Pu- uvedl Dvořákovu 6. symfonii D dur a s Ivanem v letošní mezinárodní soutěži Pražského jara. blikum si vůbec zaslouží uznání. Netleská mezi Ženatým Beethovenův houslový koncert ve stej- Po dvou večerech v Lázních III. se orchestr vrátil větami, je kultivované, ukázněné a tiché. Nejen né tónině. Francouzský dirigent mi po návratu (16. 10.) do slavnostního sálu GH Pupp. Čestný ze zdvořilosti, ale z očekávání zážitků, jichž se do Paříže telefonoval, že dosud nikdy nespolu- šéfdirigent KSO Jiří Stárek obklopil v závěreč- mu ve Dvořákově karlovarském podzimu 2004 pracoval s tak vynikajícím sólistou a že je pro ném koncertu výběr Slovanských tanců dvěma dostalo požehnaně.

OLOMOUC, KOSTEL SV. MOŘICE, CHRÁM SV. VÁCLAVA, KOSTEL PANNY MARIE SNĚŽNÉ, KLÁŠTERNÍ HRADISKO XI. ročník Podzimního festivalu duchovní hudby v Olomouci

Alice Kučerová večera se zlověstným nádechem, noční pou-

odzimní festival duchovní hudby již po ti mrtvého mládence se archív Foto jedenácté rozezněl chrámy města Olo- svou milou, obdobně P mouce. Po šest večerů v průběhu měsíce i děsivé noční scéně na mohli obyvatelé města i návštěvníci hanácké me- hřbitově s příchodem tropole vstoupit do světa duchovní hudby. Jako rána. Stejně jako or- každoročně měl i letošní ročník vysokou umělec- chestr reagoval skvěle kou úroveň a připravený program byl úctyhod- na dirigentova jemná ný. Přestože nebyl tento festivalový ročník jubi- gesta i výborně připra- lejní, ba naopak, neztratil nic ze svého významu. vený Spevácky zbor Rok 2004 je sám o sobě „slavností hudby“, neboť mesta Bratislavy. Ná- v sobě ukrývá četná výročí českých skladatelů. ročný part vypravěče Pořádající agentura ARS VIVA zvolila do svého přednesl barytonista programu díla hned několika jubilantů, ale nej- Pavel Kamas. Jeho str- větší prostor byl věnován Antonínu Dvořákovi, hující výkon gradoval jehož hudba doslova „rámuje“ celé festivalové dě- až k závěru, Kamasův ní. Dvořák sám měl vřelý vztah k Olomouci a pě- hlas se nesl jako po- veckému spolku Žerotín dedikoval své největší selství nad celým sbo- oratorium Svatá Ludmila, což byla jistě nesmírná rem a orchestrem. So- pocta pro dodnes fungující těleso. pranistka Eva Dřízgo- Festivalovou přehlídku skvostů duchovní vá-Jirušová se chopila tvorby nejen českých skladatelů zahájily (26. 9.) partu dívky s velkým Dvořákovy Svatební košile. Tato rozsáhlá kantáta nasazením a její hlas Dvořákovo Requiem dirigoval zakladatel festivalu, Stanislav Macura. plná dramatických momentů vznikla na moti- vyjadřoval strach, lás- vy stejnojmenné balady K. J. Erbena. Atmosféra ku i utrpení zlé noci. Velmi jemně působil její Erbenovou poezií v symbióze s nádhernou Dvo- v kostele byla plna napětí, hlavní podíl na tom projev v souznění s tenorem Vladimíra Doleža- řákovou hudbou. měl dirigent Stanislav Macura. Pod jeho tak- la, který až na jisté hlasové nedostatky ve třetím Následující koncert (2. 10.) přilákal do Kláš- tovkou Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín opakování dvojzpěvu „Hoj, má panenko, tu jsme terního Hradiska mnoho příznivců sborového vynesla na povrch duchovní i mravní rozměr již“, zpodobnil přesvědčivě mrtvého mládence. zpěvu. Tento festivalový večer se stal v určitém ukrytý v baladě. Macurova výborná práce s or- Celý koncert se odehrával ve velmi sugestivní směru unikátní záležitostí, protože originálního chestrem dala vyniknout poklidné atmosféře atmosféře mořického kostela a byl cele naplněn repertoáru pouze pro ženský sbor je málo. Cíle-

HHr0412.inddr0412.indd 1717 229.11.20049.11.2004 113:31:443:31:44 FESTIVALY, KONCERTY

ný dramaturgický požadavek uměleckého garan- Čtvrtý koncert (9. 10.) v kostele sv. Cyrila trovsky vnesl do chrámu celou pokoru i duchov- ta a dramaturga festivalu splnil Ženský komorní a Metoděje znamenal návrat k dílům většího roz- ní útěchu, která je v tomto velkém díle skryta sbor Českého rozhlasu beze zbytku a sestavil sahu, co se hudebního aparátu týče. První zazně- a nechal Dvořákovu hudbu rozeznít i v srdcích program z Moravských dvojzpěvů Antonína Dvořá- la mše Jana Antonína Koželuha, druhá v pořadí všech přítomných. Symfonický orchestr Sloven- ka a úprav lidových písní pro ženský sbor Johan- slavnostní mše Jana Křtitele Vaňhala. Sólisté Lud- ského rozhlasu, Pražský filharmonický sbor nesa Brahmse. Zastoupena byla i sborová tvorba mila Vernerová, Jana Sýkorová, Tomáš Černý a sólisté Božena Harasimowicz – Haas, Marta Josefa Suka, Dvořákova zetě, který zkomponoval a Richard Novák tvořili naprosto kompaktní Beňačková, Ryszard Minkiewicz a Radoslaw Deset zpěvů pro ženský sbor s průvodem čtyřručního celek. Kühnův smíšený sbor se sbormistrem Žukowski tvořili kompaktní umělecké seskupe- klavíru. Největšího ohlasu se však dostalo opu- Janem Rozehnalem i Komorní orchestr praž- ní, které v Olomouci a den předtím v Bratislavě su soudobého českého skladatele Zdeňka Lukáše ských symfoniků pod vedením dirigenta Jaro- podalo mimořádný výkon evropského rozměru, – Miserere mei pro bas (Petr Sejpal) a ženský sbor. míra Krygela se zasloužili o nevšední zážitek. což bylo na obou koncertech oceněno dlouhotr- Dirigent Zdeněk Klauda nechal vyniknout kráse Páté a předposlední festivalové zastavení vajícím potleskem. Nejjímavější byly altové pasá- jednotlivých děl, ale Lukášova skladba se stala (13. 10.) za účasti prezidenta republiky Václava že. Marta Beňačková svůj part zazpívala s obrov- perlou celého koncertu. Klause přiblížilo návštěvníkům hudební tvorbu skou pokorou a soustředěním. Závěrečné varha- V chrámu sv. Václava, konkrétně v jeho kryp- renesanční doby, která svým vznikem spadá do ny spolu s orchestrem a sborem utvořily proud tě, kde se koncerty běžně neuvádějí, proběhl Českých zemí. Uchu lahodilo sedmihlasé dílo Fi- hudby, jež se valil na posluchače a cele je pohltil (5. 10.) koncert Wihanova kvarteta. Členové lippa de Monteho, kapelníka císaře Rudolfa II., stej- do svého středu tak, že se každý cítil jako jeho souboru Leoš Čepický, olomoucký rodák Jan ně jako české písně adventu, Velikonoc či Vánoc. nedílná součást a postupně se rozplynul v neko- Schulmeister, Jiří Žigmund a Aleš Kaspřík Pětičlenný soubor Fraternitas Litteratorum (Sta- nečnosti, kterou evokoval. skvělým způsobem interpretovali Sedm posled- nislav Předota, Stanislav Mistr, Jan Pohlodek, Při takovýchto zážitcích je možné, dle veršů ních slov Vykupitele na kříži klasicistního sklada- Michal Krůšek, Ondřej Maňour) spolu s hosty básníka Jiřího Pilky, dotýkati se hudby. tele Josefa Haydna i Smyčcový kvartet č. 15 a moll Hanou Blažíkovou (soprán) a Janem Mikuškem Dotýkejme se jí! Stejně jako to mohou učinit Ludwiga van Beethovena. Oba kvartety byly sledo- (kontratenor) tak připravili půvabnou procházku i posluchači Českého rozhlasu stanice Vltava, vány se zatajeným dechem, posluchači se tu na- českou renesancí. kde budou ze záznamu uvedeny dva z festivalo- bízel požitek z nádherné souhry všech čtyř účin- Celé festivalové dění uzavíralo (16. 10.) v kos- vých koncertů, tj. mše Jana Antonína Koželuha kujících, kdy tóny jednotlivých nástrojů předsta- tele Panny Marie Sněžné Dvořákovo Requiem. i Jana Křtitele Vaňhala a závěrečné Dvořákovo vovaly společně naprostou symbiózu. Stanislav Macura za dirigentským pultem mis- Requiem. České kulturní slavnosti

RAKOVNÍK, KOSTEL SV. BARTOLOMĚJE

Heroldův Rakovník poprvé archív Foto

Robert Škarda jiné kompozice Petra Ebena, Zdeňka Lukáše, Jiří- ho Ropka, Antonína Tučapského a také samotné- rojekt cyklu festivalů České kulturní slav- ho Jiřího Herolda. nosti, jehož zakladatelem a hlavním dra- Na pěti festivalových koncertech se postup- P maturgem je violoncellista Jan Páleníček, ně představilo Wihanovo kvarteto, violista Jan začíná v českém koncertním provozu získávat stále Pěruška a klavírista František Kůda, dále Emil vyšší prestiž. Nejen, že zve na festivaly naše přední Viklický na klavír se zpěvačkou a hráčkou na umělce a soubory, ale několik festivalů se občan- cimbál Zuzanou Lapčíkovou, mezzosopranist- skému sdružení Česká kultura, jehož je Jan Pálení- ka Olga Černá s varhaníkem Pavlem Černým ček předsedou, podařilo zcela nově založit. a nakonec i komorní soubor Camerata Moravia Jedním z nich je i festival komorní hudby a di- s Ludmilou Peterkovou. vadla Heroldův Rakovník, jehož hlavním organi- Koncerty doplnila výstava obrazů Jiřího An- zátorem je spolupracovník Jana Páleníčka, hous- derleho Retrospektiva a vystoupení hudebně-di- lista Radek Křižanovský. Název festivalu vzdává vadelního souboru Bilbo companie. hold rakovnickému rodákovi Jiřímu Heroldovi Camerata Moravia se na Heroldově Rakovní- (1875--1934), členovi České filharmonie a Čes- ku prezentovala na závěrečném koncertě a uká- kého kvarteta. První ročník se konal ve dnech zala, že patří k našim nejlepším komorním or- 12.--19. září. Rok 2004, jakožto rok české hud- chestrům současnosti. Koncert se konal v kos- by, navíc poskytl možnost akcentovat v progra- tele sv. Bartoloměje a i prostředí kostela přispělo mech koncertů tvorbu českých autorů. Na pro- k nestandardnímu uměleckému zážitku. Ludmila Peterková se rakovnickým posluchačům gramu byly nejen skladby českých klasiků, ale Koncert složený z českého repertoáru posled- představila v kostele sv. Bartoloměje Koncertem také soudobá tvorba. Na festivalu zazněly mimo ních tří staletí uvedla Meditace na staročeský chorál B dur pro klarinet a smyčce Jana Václava Stamice.

HHr0412.inddr0412.indd 1818 229.11.20049.11.2004 113:31:453:31:45 FESTIVALY, KONCERTY

„Svatý Václave“, op.35a Josefa Suka. Plně soustře- který skutečně doprovázel a plně přenechal kázali tempově i frázováním postihnout pest- děný výkon třináctičlenného smyčcového soubo- prostor sólistce. rou paletu nálad Dvořákovy hudby. Camerata ru v čele s uměleckým vedoucím a koncertním Ansámbl hrál především výborně dynamicky Moravia sklidila zasloužené ovace a jako přída- mistrem Vítem Mužíkem dobře vystihl vážnou a tato kvalita se přenesla i do následující Suity pro vek si publikum vyslechlo známý Canon Johan- a důstojnou atmosféru kompozice. smyčce Leoše Janáčka. Nejsilnější forte si ansámbl na Pachelbela. Klarinetistka Ludmila Peterková měla mož- nechával jen na ty nejdramatičtější a nejvypjatější Zdá se, že Heroldův Rakovník má budoucnost se představit v Koncertu B dur pro klari- pasáže, čímž dobře vybudované gradace vyzněly nost. Na svém startu plnil také funkce vzděláva- net a smyčce Jana Václava Stamice. Svůj nástroj velmi efektně. Po krátké pauze ještě zazněla Se- cí, neboť, jak dokazuje rozpačitý potlesk poslu- ovládá mistrovsky a ve Stamicově díle zaujala renáda pro smyčce E dur, op.22 Antonína Dvořáka, chačů po první větě Stamicova Koncertu, jsou svou tónovou kultivovaností a schopností pra- která vyvolala u obecenstva největší odezvu. Pěti- podobné festivaly mimo hudební centra více než covat ve prospěch výsledného zvuku s barvou větá skladba byla oproti předešlým opusům kon- potřebné. Do širšího povědomí se festival prosa- nástroje ve všech polohových rejstřících. Tón trastní ve větší proměnlivosti charakteru hudby dí jedině kvalitou a ta na závěrečném koncertu klarinetu se dobře pojil se zvukem orchestru, a tyto proměny podchytili i samotní hráči. Do- prvního ročníku rozhodně nechyběla.

PRAHA, PLODINOVÁ BURZA Pražské komorní slavnosti podruhé

Michal Matzner

lodinová burza České národní banky je archív Foto půvabný, i když trochu neznámý sál. Již P druhý rok je však v podzimních měsících oživován pořadateli festivalu Pražské komorní slavnosti (13.–17. 10). Tento festival je jedním z projektů společnosti Česká kultura, který mimo Pražských komorních slavností sjednocuje ještě sedm regionálních festivalů. Zahajovací koncert festivalu (3. 10.) s názvem Pocta Leoši Janáčkovi nasadil velice vysokou lať- ku co do kvality interpretů, ale i jedinečné dra- maturgické myšlenky. Po klidném, ale velmi cit- livém provedení Listů důvěrných v podání jedi- nečného Apollon kvarteta zaznělo Concertino. Klavírního partu se s razancí, skvěle korespon- dující s tvůrčím záměrem této Janáčkovy skladby zhostila Jitka Čechová, z ostatních interpretů vynikl interpretačně přesný klarinetista Vlasti- mil Mareš a mladá naděje nastupující houslové generace Jana Nováková. Druhá polovina večera patřila jedné z nejza- Jan Páleníček si pro závěrečný koncert Pražských komorních slavností vybral Dvořákovo Rondo g moll, jímavějších, ovšem neprávem pro interpretač- při kterém ho doprovodila Camerata Moravia. ní i produkční náročnost velice zřídka uváděné skladbě Leoše Janáčka, kterou je jeho mysticky- výrazu a zaujetí, i krásu tónu by zde bylo těžko zelné charisma tohoto stále skvělého interpreta -erotický písňový cyklus Zápisník zmizelého. Bylo hledat. Záslužné však bezesporu bylo uvedení konečně mohli vychutnat. úžasné sledovat příběh mladíka Janíčka v podání mladého violoncellisty Petra Nouzovského, se Třetí festivalový večer (10. 10.) patřil trojici te- skvělého Aleše Brisceina a cigánky Zefky, kterou kterým Václav Hudeček provedl Duo pro housle rezínských autorů Klein – Schulhoff – Ullman. zde při rigorózním dodržení všech autorových a violoncello D dur Josefa Haydna. Po tomto spo- Smyčcové trio Gideona Kleina, které šestadvaceti- scénických požadavků ztvárnila Olga Černá. Je- lečném čísle zahrál Petr Nouzovský technicky letý autor vytvořil devět dní před transportem do jich výkonu pak u klavíru sekundovala Jitka Če- i výrazově nesmírně náročnou Sonátu pro sólové Osvětimi, bylo členy souboru Variace provede- chová, která se z dominující sólistky Concertina violoncello Zoltána Kodályho. Bylo opravdu za- no s velkým zaujetím a porozuměním. Stejně tak proměnila v jemnou a citlivou klavírní oporu. jímavé srovnat naprosto suverénní a po všech pozoruhodná píseň, melodram, a instrumentální Posluchači, kteří přišli druhý večer festivalu stránkách vytříbený projev mladého violoncellis- skladba Ervína Schulhoffa, kterou skladatel napsal (6. 10.) na jednu z nejznámějších stálic českého ty, který si navíc pro své vystoupení vybral takto za svého působení v ostravském rozhlase pro po- houslového nebe Václava Hudečka, byli jeho závažnou skladbu, s vystoupením Václava Hu- řad Město jasné temné. Melodram Žebrák procí- provedením Beethovenovy Sonáty č. 8 dozajista dečka. V druhé části však už Hudeček interpre- těně zarecitovala paní Jana Štěpánková a v písni zklamáni. Umělec, který dovede oslňovat svou tující Dvořáka a Sarasateho nalezl svoji obvyklou Ukolébavka vystoupila skvělá mezzosopranist- citlivostí i technikou, přednesl tuto skladbu bez jistotu, a tak si posluchači krásnou hudbu i kou- ka Olga Černá. Ta také přednesla následující tři

HHr0412.inddr0412.indd 1919 229.11.20049.11.2004 113:31:463:31:46 FESTIVALY, KONCERTY

písně Viktora Ullmanna. První část večera opět s tím ovšem, že jsou všichni muzikanti zvyklí hrát o špičkový soubor s jedinečně konzistentním končila čistě instrumentální skladbou – tentokrát spolu, je velice pozoruhodná, všestranně přínos- zvukem. Vrcholem festivalu pak bylo vystoupení Třetím smyčcovým kvartetem Viktora Ullmanna. Jed- ná a dobře fungující. Vytknout by se dala jedině sólisty Jana Páleníčka, který bez zaváhání vyhrál ním ze společných prvků těchto tří terezínských pozice Vojtěcha Jouzy st. u prvních houslí. I když všechna technická úskalí virtuózního Dvořáko- skladatelů bylo jejich ovlivnění osobností Arnol- se jedná o zkušeného umělce, postavení prvního va Ronda g moll. Také často hraná Serenáda E dur da Schönberga. Po posluchačsky značně nároč- houslisty je velice technicky a intonačně náročné. tohoto skladatele působila v podání Cameraty ném programu první půlky koncertu bylo proto Také tónové pojetí Vojtěcha Jouzy pramení už z ji- svěžím a neunaveným dojmem, příjemné bylo dramaturgicky vítaným počinem uvedení jedné ných základů, než v jakých se pohybuje současná i pomalejší tempo a pozorná výstavba. z paradoxně nejslavnějších skladeb tohoto autora. smyčcová praxe, a soubor tak v některých místech Z celkové dramaturgie Pražských komorních Smyčcovému sextetu Zjasněná noc nápaditě před- nepůsobí zvukově jednotným dojmem. slavností mohl mít tento rok i náročný posluchač cházela recitace původní básně Richarda Dehmela Na programu festivalu bylo dále mnou nena- dobrý pocit. Akcentováni byli čeští skladatelé, v krásném podání Jany Štěpánkové. vštívené vystoupení amerického souboru The často v posluchačsky nových kontextech, všech- Členové souboru Variace podali v průběhu ve- Fry Streat Quartet (13. 10.) a festival končil kon- ny soubory byly na vysoce nadstandardní úrovni čera vskutku vynikající výkon. Hlavní idea jejich certem souboru Camerata Moravia (17. 10.). a sólisté podali výborné výkony. Novému festi- ansámblu, vycházející z možnosti střídání jednot- Hned úvodní Sukova Meditace na staročeský cho- valu tak proto zbývá pouze popřát hodně štěstí livých členů při interpretaci jednotlivých skladeb, rál nenechala nikoho na pochybách, že se jedná i v dalších letech.

LITOMYŠL, ZÁMEK, KOSTEL POVÝŠENÍ SV. KŘÍŽE, LIDOVÝ DŮM, SMETANŮV DŮM Mladá Smetanova Litomyšl 2004 Jitka Břízová návštěvníci festivalu shlédnout smetanovskou fan- dé skladatelské generace. Za soumraku vyjád- tazii Braprodalidvěhutače v zámeckém divadélku. řili „Hold Bedřichu Smetanovi“ Pěvecký sbor estival se letos konal k poctě Bedřicha V tomto netradičně pojatém pěveckém recitálu se Gymnázia Děčín, dětský sbor Pramínek, sbor Smetany již po jednatřicáté. Litomyšl představili vynikající mladí interpreti – sopranist- Letního tábora Hudební mládeže a účastníci F omládla ve dnech 17.–19. září především ka Kateřina Kněžíková, basbarytonista Adam festivalu. Akce symbolická, leč pro českou hud- díky pořádající Hudební mládeži ČR. Ta své Plachetka, klavíristka Lenka Říhová a herec Voj- bu hřejivá.. Uměním takto zcela naplněný den představy převedla do podmanivého prostředí těch Duřt alias Bedřich Smetana. byl zakončen Jiřinkovým plesem, kde vystoupil historického centra Litomyšle. V sobotním dopoledni účastníky MSL pří- Jakub Šafr Jazz Quartet spolu s charismatickou V pátečním večeru soubor Pražský komorní jemně „probudil“ opět Pražský komorní balet zpěvačkou Petrou Ernyeiovou. Kultivovaná zá- balet přesvědčil o oprávněnosti své pověsti – tan- již legendárním interaktivním pořadem Jak se bava pro mladé zájemce o umění se tak nesla čil a dýchal jako jediné tělo. Důmyslnou a pou- dělá balet. Za vtipného komentáře prof. Pavla v duchu hudby třicátých let a Smetanův dům tavou choreografií vyjádřil zakladatel souboru Šmoka nakoukli diváci pod pokličku skutečné zaplavily nejen stovky pestrobarevných jiřin, ale prof. Pavel Šmok závažná hudební díla Bedřicha baletní tvorby taneční a choreografické. V krás- i odvážné citace jazzových tanečních figur. Smetany a Leoše Janáčka (smyčcové kvartety Z mé- ném odpoledni jen málo příznivců varhanní hud- Nedělní dopoledne nabídlo představení pro ho života a Kreutzerova sonáta). Jejich hloubku vy- by odolalo pokušení navštívit koncert v kostele dospělé i děti. Hudební divadlo Svitavy okouz- vážila humorná baletní hříčka Záskok na hudbu Povýšení sv. Kříže, kde pozval posluchače do lilo originálním ztvárněním klasické pohádky Franze von Suppé a uzavřela tak zahajovací předsta- světa duchovní hudby varhaník Jaroslav Tů- Bajaja a vytvořilo tak pomyslnou tečku za ce- vení. Lampiónový průvod poté dovedl účastníky ma, který upoutal svou výbornou interpretací lým víkendem. festivalu na nádvoří zámku, kde v krásné akustice děl J. S. Bacha, Petra Ebena a Vítězslava Nováka. Svou dramaturgickou koncepcí festival obo- vyslechli sborové písně, cimbálovou muziku a po- Na následující přehlídce soudobé hudby v Lido- hatil naši pestrou hudební scénu o mimořád- spíchali na koncert „při svíčkách“ klavírního kvar- vém domě zaujalo nejen její scénické provedení. nou symbiózu mnoha druhů umění. Vnímavý teta The Fortyfingers v Kongresovém sále zámku. Svým expresívním projevem členové středoev- návštěvník musel ocenit i radostnou atmosféru, Čtveřice studentů AMU dokázala ve dvou po so- ropské skupiny bicích nástrojů Dama Dama která vyzařovala jak z účinkujících, tak z poslu- bě následujících koncertech neotřelými úpravami (Dan Dlouhý, Ctibor Bártek, Stanislav Pliska chačů a organizátorů. A především svou existen- skladeb Mozarta, Haydna, Smetany a Chačaturjana a Lukáš Krejčí) přesvědčili o své opravdovosti cí dokázal, že koncertní sály lze naplnit mladým strhnout celé obecenstvo. Současně mohli další a nasazení pro propagaci aktuální tvorby mla- publikem.

VYSOKÁ, OBORA PAMÁTNÍKU ANTONÍNA DVOŘÁKA Vladimír Wimmer a festival Dvořákova Příbram Marie Hofericová Wimmera (nar. 1960), a to Peníze nebo život, Věk didjeridu, které mělo podle autora umocnit ná- Vodnáře a Apel. Tvorba tohoto autora je velmi vrat k prapůvodnímu tajemnu. Atmosféra znějící elmi netradičním koncertem vyvrcholil zajímavá svou koncepcí, prolínáním několika hudby byla podtržena tím, že pódium se všemi 1. ročník Mezinárodního hudebního hudebních žánrů a bohatou instrumentací. Skla- účinkujícími bylo umístěno na vodní hladině V festivalu Dvořákova Příbram. Na tom- datel kromě tradičního symfonického orchest- na plovoucích pontonech a konečný výsledek to koncertě, který se konal 17. 9. 2004, byly uve- ru obsadil navíc ještě rockovou sekci a nezřídka celého díla dokreslovaly světelné a pyrotech- deny skladby soudobého skladatele Vladimíra použil nástrojů jako je marimba nebo etnické nické efekty.

HHr0412.inddr0412.indd 2020 229.11.20049.11.2004 113:31:473:31:47 FESTIVALY, KONCERTY

Vladimír Wimmer přizval ke spolupráci di- Původní inspirací mi byl Moliérův Lakomec – ob- astrologické znamení příznačný a který je před- rigenta Marka Valáška, Filharmonii Hradec zvláště pak scéna, kdy Harpagon nemůže spát a ne- stavován pěveckým sborem. Králové, Vysokoškolský umělecký soubor Par- ustále počítá své penízky zlaté, kulaťoučké. Po hu- K závěrečné vokálně-instrumentální skladbě dubice, přední jazzovou zpěvačku Janu Koub- dební stránce vrchol vyznívá jako střet harmonie Apel autor dodává: „Skladba je vytvořena ‚filmo- kovou, mezzosopranistku Jarku Halamovou, narušované disharmonickými souzvuky. Bytostně vou‘ metodou. Představuje sled ostře kontrastních do basových partů byli obsazeni Michal Havlí- se ztotožňuji se závěrečnou sentencí mé skladby: ploch vytvářejících jakési zvukové ‘divadlo‘ …“ ček a Adam Tomášek, Michal „Vájo“ Pavelka Majetek mizí, umění zůstává, více nežli majetek, Celý večer byl protkán zajímavými prvky, – rockový zpěv a sólisté Boni Pueri Ondřej Ho- pro mne umění platí..“ neboť na jeho začátku diváci sledovali příjezd lub a Jiří Žďárský. Duchovní osvobození ve skladbě Věk Vodná- rodiny A. Dvořáka v dobovém kočáře (členy Autor ke svým skladbám poznamenává: ře nabývá nové meditativní dimenze a mělo by rodiny představovali studenti Gymnázia pod „Na nápad přizvat Janu Koubkovou k interpre- každého z nás vést k očistné katarzi a usmíření. Svatou Horou v dobových kostýmech), v hud- taci skladby Peníze nebo život mě přivedla sama Provedení této skladby provázelo speciální scé- bě se prolínaly plochy chorální, symfonické, hudba, což je myslím u tak vyhraněné osobnosti nické ztvárnění, neboť představitel postavy Vod- rockové i jazzové a závěrečná skladba byla scé- nezbytné. Z krátkých zvukových vzorků – dopadu náře se objevil mimo pódium na loďce na vodní nicky dotvořena velkým ohňostrojem. I přes mincí, měšců, šustění papírových bankovek a zvu- hladině, což skladbě dodalo patřičnou atmosféru všechny tyto zdánlivě nesourodé prvky kon- ků kasy jsem vytvořil hudební základ, nad nímž nadpřirozena. Výrazným zvukomalebným pro- cert vyzněl působivou a zcela neopakovatelnou se odvíjí improvizační kreace jazzové zpěvačky. středkem pak byla iluze vánku, který je pro toto atmosférou.

BEROUN 23. Talichův Beroun

Jaroslav Fiala Komorní hudbu zaštítila dvě sdružení. Jed- Festival zahájila 12. října Jihočeská komorní nak M. Nostitz Quartet, který uctil letošní jubi- filharmonie České Budějovice jednou z vrchol- va orchestrální a několik komorních lanty provedením Smyčcového kvartetu č. 2 d moll ných symfonii (g moll) W. A. Mozarta. Vedle Omaggi koncertů nabídl letošní již 23. ročník Iši Krejčího, věnovaného památce malíře Emila – slavnostní hudby pro Plzeň Jiřího Temla a závěreč- Dhudebních slavností Talichův Beroun, Filly a Dvořákových Cypřišů, doplněných jedním né České suity Antonína Dvořáka program obohatí pořádaných v tomto městě vždy v podzimních z vrcholných děl komorní literatury – Smyčcovým Koncert B dur Johanna G. Albrechtsbergera. Sólistou měsících. Patronem festivalu je zřejmě nejvý- kvartetem cis moll, op. 131 Ludwiga van Beethove- tu byl mladý rakouský virtuos, odchovanec salc- znamnější Talichův žák sir Charles Mackerras, na, a jednak Juventus Quintet rovněž s pestrým burského Mozartea Hannes Hölzl a dirigentem který v loňském roce dokonce Beroun navštívil pořadem hudby českých i světových komponis- mladý, ale již velice známý Stanislav Vavřínek. a s pořadateli hudebních svátků stále udržuje tů. V úvodu koncertu sdružení předneslo Diver- Talichův Beroun uzavřela 16. listopadu Fil- písemné styky. Jeho přání úspěchů a také jeho timento pro dechový kvintet Václava Trojana, závěr harmonie Hradec Králové, která přispěla Sym- víra v dobré jméno Talichova festivalu je pro patřil klasické skladbě Antonína Rejchy Kvintet Es fonií „Z Nového světa“ Antonína Dvořáka. Před ní pořadatele zavazující. dur op. 88 a světovou hudbu zastoupila Malá ko- však zazněly dvě oblíbené skladby amerického V letošním roce vsadili berounští na mladé, morní hudba pro pět dechových nástrojů op. 24, č. 2 komponisty George Gershwina. Byly to Američan ale již výrazné interpretační osobnosti, které jis- Paula Hindemitha a skladba s názvem Krb krále v Paříži a nejoblíbenější skladatelovo dílo Rap- tě nezklamou. Klavírní recitál patřil Martinu René op. 205 Dariuse Milhauda. sodie v modrém, kde klavírní part přednesl pod Kasíkovi, nositeli celé řady ocenění z nejrůz- Světové mistry mají ve svém repertoáru mez- taktovkou Ondřeje Kukala opět velice mladý nějších, i těch nejprestižnějších světových sou- zosopranistka Karolína Berková a virtuoska ve klavírista Lukáš Vondráček. těží a dnes známému téměř v celém kulturním hře na harfu Kateřina Englichová. Společně pro- Hudební festival provází i řada dalších akcí. Po- světě. V Berouně se uvedl Francouzskou suitou č. 5 vedly Sedm hispánských písní Manuela de Fally a Pět prvé v historii těchto hudebních svátků bylo mož- J. S. Bacha, romantické období v jeho programu řeckých písní Maurice Ravela. Z české hudby si vy- né navštívit v berounské Městské galerii výstavu reprezentovalo několik skladeb básníka klavíru braly opět skladby jubilantů, a to působivé Písně Karla Mišíka s názvem Plakáty. Jde o výběr z jeho Fryderyka Chopina a poctu Roku české hudby k loutně Petra Ebena a výběr z Moravské lidové poe- tvorby plakátů uměleckých a divadelních. Další ak- Kasík vzdal uvedením děl letošních jubilantů zie v písních Leoše Janáčka. K. Englichová poté só- cí pak byl téměř pravidelný koncert učitelů beroun- Bohuslava Martinů (Tři české tance), Leoše Janáč- lově zahrála Sonátu pro harfu méně známé členky ské Základní umělecké školy V. Talicha, a v den za- ka (Sonáta 1. X. 1905) a Klementa Slavického (Tři Pařížské šestky Germaine Tailleferrové a půvabnou hájení slavností pietní akt u hrobu světoznámého kusy pro klavír). Sonátu c moll pro harfu Jana Ladislava Dusíka. dirigenta, jemuž je festival zasvěcen.

OPAVA, SLEZSKÉ DIVADLO, ZÁKLADNÍ UMĚLECKÁ ŠKOLA Bezručova Opava Petr Hanousek Janáčkovy filharmonie Ostrava s dramaturgií vštěvu do skladatelských „kuchyní“ českých au- „ušitou“ přímo na festivalové téma. Po hudeb- torek narozených ve XX. století, neboť tematické eodmyslitelnou součástí multižánro- ně-výtvarných paralelách či hledání evropského zadání 47. ročníku znělo Žena v umění. vého festivalu Bezručova Opava se duchovního kontextu jsme letos podnikli spolu Velká část veřejnosti doposud považuje skla- N v posledních letech stalo vystoupení s dirigentem Petrem Chromčákem koncertní ná- datelské řemeslo za ryze mužskou záležitost. Za-

HHr0412.inddr0412.indd 2121 229.11.20049.11.2004 113:31:483:31:48 FESTIVALY, KONCERTY

svěcenější hudební znalci nicméně vědí, že do orchestr Ivany Loudové, dílo vzniklé k prvnímu skladatelské pokusy Vítězslavy Kaprálové. Osm- hudební historie výrazněji vstoupilo také něko- Roku české hudby v roce 1974. Koncert patřil desátiny hudebního školství v Opavě symbolicky lik skladatelek. Od abatyše Hildegardy z Bingenu k těm méně tradičním nejen proto, že všichni podepřela jména tří „domácích“ autorek – vedle z 12. století vedla cesta přes Claru Schumannovou interpreti, včetně talentované klavíristky Kateři- výše jmenovaných studovala kompozici také kla- a Fanny Henselovou (sestru Felixe Mendelssoh- ny Honové, nastudovali program na objednávku víristka Ester Godovská. na-Bartholdyho) až k počátku XX. století, kdy se pořadatelů, ale i tím, že pozvání přijaly tři z pěti Z dalších hudebních akcí festivalu (Ženy situace začala stále výrazněji měnit ve prospěch autorek (Marta Jiráčková se musela omluvit ze v rocku, Camerata Janáček se sopranistkou „ženského hlasu“. Připomeňme jen několik jmen: zdravotních důvodů). Milým hostem byl i pan Jo- Martinou Jankovou, sborový workshop s kata- Ethel Smythová, Rebeca Clarkeová, Cécile Chami- sef Kaprál, který na besedě v sále místní ZUŠ za- lánskou sbormistryní Elisendou Carrasco) ještě nade, Germaine Tailleferreová, sestry Nadia a Lili vzpomínal na životní a uměleckou dráhu své se- vzpomeňme na koncert Kvarteta Sv. Vavřince Boulangerovy, Sofie Gubajdulina, Žanna Kolodu- střenice. Protože obě studentky brněnské JAMU (Dana Šimíčková, Taťána Roskovcová, Petra Ko- bová, Grazyna Bacewicz, Barbara Buczeková, z na- – Lucie Vitásková a Markéta Dvořáková – patří houtová a Marta Marinová) se Středoevropským šich pak Sláva Vorlová, Jarmila Mazourová, Jitka k plejádě úspěšných absolventů opavské hudeb- souborem bicích nástrojů DAMA DAMA a flét- Snížková, Olga Čechová, Sylvie Bodorová, Hana ní školy, přilákal program početné publikum. nistou Petrem Kotíkem. Jeho dvě kompozice Vejvodová, Sylva Smejkalová, Irena Szurmanová, Již tradičně vstoupila do festivalové drama- – There is Singularly Nothing (na text Gertrudy Kateřina Růžičková a mnoho dalších. turgie rovněž Základní umělecká škola Václava Steinové) a Děvín (na text Vladislava Vančury) Večer 16. září tedy ve Slezském divadle za- Kálika. V provedení studentek a učitelek ško- tvořily ústřední body programu, který podpoři- zněla skladba Ave Seikilos Marty Jiráčkové, kom- ly zazněla jak díla skladatelek, tak provedení lo Ministerstvo kultury v rámci programu Česká ponovaná v osmdesátých letech pro studentský „mužských“ kompozic inspirovaných ženou ja- hudba 2004. K meditaci směřující volně vrstvené orchestr Vlasty Škampové, poslední dokonče- ko uměleckým „objektem“ nebo vzniklých pro a relativně samostatné hlasy prvního z obou děl né dílo Vítězslavy Kaprálové – Partita pro klavír konkrétní interpretky. Program se námětově do- a také Tři písně posvátné Bohuslava Martinů s měk- a smyčce, po přestávce pak absolventská konzer- tkl světa přírody, říše pohádek, lidové písně či ce podaným houslovým průvodem Jakuba Čer- vatorní práce s názvem Fantazie pro orchestr Lucie prvků populární hudby. Z mnoha uváděných nohorského patřily k tomu nejzajímavějšímu, co Vitáskové, zbrusu nová symfonie o šesti větách autorů připomeňme Antonia Vivaldiho, Claru letošní festival hudby, divadla, filmu a výtvarné- Vody Markéty Dvořákové a závěrečný Chorál pro Schumannovou, Marii Linnemannovou či první ho umění v Bílé Opavě přinesl.

PRAHA, RUDOLFINUM Podzim v České filharmonii Gardiner s českou hudbou a Mahlerem

Miloš Pokora vého neopakovalo) jako by signalizoval, že pů- proporcí rozkošatělé stavby. I když tu nebylo jde o každým nervem prožívané muzicírování, žádných „prázdných míst“ a nic z variačního ejen osobnost britského dirigenta Joh- usměrňované permanentním cítěním celkových pásma nevyčnívalo, přesto bych vyzdvihl něko- na Eliota Gardinera, ale i samotná re- N pertoárová dramaturgie způsobila, že abonentní vystoupení České filharmonie 7. a 8. října očekávala beznadějně vyprodaná Dvořáko- va síň (sám jsem sledoval páteční večer od varhan). Začátek vystoupení patřil Dvořákovi, nikoli Zdeněk Chrapek Foto však serenádě, suitě nebo symfonické básni, jak bývá zvykem, ale autorovým Symfonickým vari- acím, které si – jako by měly před sebou plnou náruč květů – pohrávají s takovou posedlostí v osmadvaceti obměnách s naprosto svérázně zabarveným tématem. I když byli filharmonici s hudbou národního klasika samozřejmě bytost- ně sžiti, bylo dobře znát, že jim působí rozkoš nechat se v ní Gardinerem vést, protože vše, co tento dirigent svým živě a současně jemně mo- delujícím gestem, navíc překvapivě trefně vysti- hujícím typicky českou melodiku (u velkých di- rigentů je to zřejmě důsledek jakési všeobjímají- cí univerzální muzikálnosti), působilo naprosto přirozeně. I drobet nesjednocený nástup hned na začátku tematické citace (dál už se nic tako- John Eliot Gardiner se jako pokaždé postaral o výjimečný zážitek.

HHr0412.inddr0412.indd 2222 229.11.20049.11.2004 113:31:493:31:49 FESTIVALY, KONCERTY

lik ideálních momentů: báječně rozkrytou pito- Kouzelně, zejména v lichých větách, vyzněla fil- so v primu), sladkých konsonancí a roztomilých resknost a graciézní vtip variace páté, roztouže- harmonikům pod Gardinerovým vedením Mahle- partů dechů (rozverné klarinety). V„kráčejícím“ ný výraz primáriova sóla s hobojem (12. varia- rova 4. symfonie, snad jen ona tak zvláštně roztan- toku vstupního dílu 3. věty se před námi skuteč- ce), nádherně zklidněnou homofonii smyčců čená 2. věta vyšla hostujícímu dirigentovi (mám ně odvíjel obraz nadpozemského klidu (cella, vi- s flétnou a lesním rohem (14. variace) nebo to, na mysli dynamiku, nikoli tempový plán) relativně oly, pizzicato kontrabasů), zatímco ve středním jak zvláštně dokázal Gardiner monumentalizo- ploše. Vstupní větu podal orchestr lehounce jako díle přicházely ke slovu sugestivně se vzpínající vat některé crescendové partie v místech, kde se obláček, s přímo blaženým vychutnáváním hra- monology (ideální hoboj i horna). Pravda, v opět zdánlivě „nic neděje“. vé melodiky (ideálně frázované houslové grazio- velmi citlivě rozkryté finální větě jsme si museli Martinů Dvojkoncert pro dva smyčcové orchest- v některých místech extrémně cudně zpívanou so- ry, klavír a tympány, k nám promlouval navzdo- pránovou linku trochu domýšlet, protože v Evro- ry vzácně detailně odstíněné klavírní spoluprá- pě renomovaná česká pěvkyně Martina Janková ci Daniela Wiesnera jako celek v trochu jedno- interpretovala svůj klíčový part obětavě ve stavu strunném dramatizujícím tahu a (troufám si to těžké indispozice. Jak by asi její výkon, nebýt té říci i ze své pozice u varhan) s oslabeným efek- indispozice, vypadal, si ovšem nebylo tak těžké tem zvukové diferenciace vyplývající ze soupeře- představit. Stačilo se zaposlouchat do sólistčiny ní dvou smyčcových mas. Na druhé straně se zde křišťálové intonace, stačilo si vychutnat, jak se výrazně projevil znepokojivý apel unisonových dovedla pomazlit s oním tak andělsky hladivým monologů (violy hned v úvodní fázi) a Gardine- sestupným refrénem na slova „Die Englein, die rův elektrizující tempový plán. bäcken das Brot“. Sommer, Prokofjev a Čajkovskij v rukou Zdeňka Mácala

Julius Hůlek rámci orchestrálních koncertů České filharmonie v půli října (14. a 15. 10.) zazněla pod taktovkou šéfdirigenta ČF V Zdeněk Chrapek Foto Zdeňka Mácala díla vskutku významná a po- sluchačsky efektní až atraktivní. Vytkněme před závorku, že této charakteristice náležitě odpoví- dala i úroveň interpretace. Tvorba Vladimíra Sommera (1921--1997), rozsahem sice nepočetná, ale hodnotou tím význam- nější, má v české hudbě své pevné místo a právem patří ke „klasice“ druhé poloviny 20. století. Ten- tokrát ji připomenula Antigona, hudba k Sofoklově tragédii, dokončená roku 1957. Tak jako v podstatě vše, co Sommer napsal, i ona tají přísný řád a emo- cionalitu zároveň. Antigonu musíme chápat nikoli jako „opisnou“ předehru k dramatu antického autora, nýbrž jako svébytnou paralelu k němu, jako hudební „metaforu“. Je nesena převažujícím dra- matismem, vyjádřeným spádným tempem i ryt- mem, s rozsahem epizodickou, leč závažnou lyric- ky laděnou střední částí. Právě kontrastu a hlavně dramatickým proměnám zabraňujícím stereotypu věnoval dirigent rozhodující pozornost. Sólistou v Prokofjevově Koncertu pro klavír č. 1 Vynikající gruzínský pianista Alexander Toradze (vlevo) a šéfdirigent České filharmonie, Zdeněk Mácal Des dur, op. 10 byl Alexander Toradze, gruzín- ský pianista světové pověsti žijící od roku 1983 Z provedení závěrečné skladby programu smutnou. Dirigent představil Čajkovského v na- v USA, mj. zasvěcený a uznávaný interpret Pro- – Čajkovského Symfonie č. 6 h moll, op. 74 „Pate- nejvýš jasné koncepci individualizace jednotli- kofjevových klavírních koncertů. Sólový part tická“ – byl pořízen live snímek (sledoval jsem vých vět včetně závěrečné programní rezignace. v jeho podání doslova hýřil instrumentačně-tech- koncert 15. 10). Mácal krátkou prosbou o klid I tentokrát tedy tlumočil dílo dokonale, zasvě- nickými i barevnými efekty klavíru v jedinečné mezi jednotlivými větami navázal těsnější kon- ceně a v osobitě charakteristickém „chvějivém souhře a spolupráci s orchestrem, jejž vedl Zde- takt s publikem, který se vzápětí přenesl do napětí“ a při závěrečném děkování právem vy- něk Mácal do působivých dramatických střetů přímo radostné práce s orchestrem, přestože zvedl podíl jednotlivých sekcí dechových ná- právě se sólovým nástrojem. jde o skladbu nejen patetickou, ale i veskrze strojů.

HHr0412.inddr0412.indd 2323 229.11.20049.11.2004 113:31:503:31:50 FESTIVALY, KONCERTY Cena České hudební rady Zdeňku Mácalovi

Petr Veber čilo. Ale nebylo to nic podstatného, co by naru- soustředěná, dramatická, podtrhla především šilo celkový dojem ze spontánní energičnos- závažnost předloh, ale současně nechala dost deněk Mácal stanul v Rudolfinu v če- ti. Pěkná byla sóla, za obzvláštní zmínku stojí prostoru romantickému kouzlu i některým ty- le České filharmonie (4. 11.) před zá- vychutnané pikolové „prozpěvování“ flétnisty pickým smetanovským intonacím. Zjezdem do Japonska s ryze českým pro- Jana Machata. Co také však překvapilo, že se Zdeněk Mácal poté, co převzal před druhou gramem. Obdařil ho jásavým, plným zvukem, jindy vitální šéfdirigent zdál být na konci veče- polovinou koncertu na pódiu Dvořákovy síně v celkovém pocitu – zejména u Dvořákovy Šesté ra překvapivě unavenější, než obvykle a než by Cenu České hudební rady, mimo jiné řekl: symfonie – nicméně snad až příliš ve stále vy- možná chtěl dát najevo… Co je nejpodstatnější Jsem velmi poctěn. Když člověk začne dostá- soké dynamice. Skladba působila plnokrevně – díky první polovině, dramaturgicky neběžné, vat vyznamenání, znamená to asi, že už je starý. až robustně. Na několika málo místech nicmé- byl koncert už v samotném záměru, ale i ve svém Přesto musím říci, že se cítím dost mladý! Jako ně probleskl v překvapivé nepřesnosti smyč- vyznění, sympaticky ozvláštněn, a to kompletem student jsem chodíval na Českou filharmonii cové souhry zlomek lehkého nesouladu mezi švédských symfonických básní Bedřicha Smeta- s velkým respektem. Je nyní završením mého ži- momentálním požadavkem dirigenta a připra- ny. Zazněl jak málo uváděný temný Richard III., vota, že ji mohu dirigovat. Pracujeme tvrdě. Sna- veností souboru. Zdálo se, že se Mácal nechal tak známější Valdštýnův tábor a pak i asi nejmé- žíme se vám dávat to nejlepší. Vy nám pomozte unést k tempu, které možná hráče trochu zasko- ně hraný Hakon Jarl. Interpretace byla výrazně tím, že nebudeme mít žádná volná místa.

PRAHA, OBECNÍ DŮM Nová sezona a Pražští symfonikové Velký návrat Paaty Burčuladzeho

Vladimír Říha příběhu vystihl orchestr vedený Sergem Baudem vých intencích byl skutečně omračující. Stupňu- velice přesvědčivě. Orchestrálním vrcholem veče- jící se gradace přecházející do naprostého ticha ruzínský basista Paata Burčuladze, svě- ra bylo ale až uvedení u nás málo hrané skladby vytvořila v sále přesně autorem asi zamýšlenou tová operní hvězda, není naštěstí pro na- Alfreda Šnitkeho Rituál. Ještě v sovětském období depresívní náladu z vojenského běsnění a jeho G še posluchače umělcem, který by se jim skladatelem psané dílo na objednávku jugosláv- obětí a stala se tak mementem pro všechny po- teprve musel představovat. Má tu již své obdivo- ské ambasády k osvobození Bělehradu je vším ji- sluchače. Díky skvěle připraveným účinkujícím vatele dokonce i mimo sféru fanoušků operního ným než oslavnou válečnou epopejí a dojem ze to byl výborný koncert, který se tak stal vynikající zpěvu, kteří jej 6. října – tedy po roce – opět nad- skvělého podání orchestru v jasných dirigento- vizitkou právě se rozjíždějící nové sezony! šeně uvítali ve Smetanově síni, kde pod taktovkou šéfdirigenta Serge Bauda vystoupil s Praž- skými symfoniky. Program, pečlivě dirigentem připravený, byl kompletně věnovaný ruské hudbě. V první po- lovině v něm zpíval Burčuladze árie z méně zná- David Skupien Foto mých oper Dargomyžského a Rachmaninova a jedinou „hitovou“ árii Gremina z Čajkovského Evžena Oněgina, která však zcela neodpovídala basistově naturelu, jímž je spíše hrdinný bas. Ten jsme mohli ocenit až po přestávce, když přednesl tři scény z Musorgského Borise Godunova, jeho parádní role. Téměř „šaljapinovský“ hluboký a nosný bas, perfektní srozumitelnost i velká expresivita výra- zová, to byl Burčuladze v nejlepší formě, který se tak s orchestrem FOK, Pražským filharmonickým sborem i dvěma sólisty ze sboru (bohužel ztrace- nými v orchestru!) zasloužil o vskutku výjimečný zážitek. Zřejmě skutečně nejlepší Godunov sou- časnosti, kterého bychom rádi viděli i na jevišti. Přítomné posluchače však zaujal rovněž ostatní program večera. Koncert totiž začal pro- vedením známé Prokofjevovy suity Poručík Kižé, jejíž absurdní prvky i veškeré nuance ironického Další gruzínský umělec světového jména na pražském pódiu, Paata Burčuladze

HHr0412.inddr0412.indd 2424 229.11.20049.11.2004 113:31:513:31:51 FESTIVALY, KONCERTY

PRAHA, OBECNÍ DŮM Sedmdesátiny FOK Vladimír Říha rcholem oslav sedmdesáti let trvání or-

chestru Pražských symfoniků FOK byl Horník Petr Foto V koncert ve Smetanově síni Obecního domu 12. října (ČT ho natočila na záznam a poz- ději 31. 10. vysílala během programového večera o historii FOK). Aby symbolizovala tři činnosti skrývající se pod původní zkratkou FOK (film, opera, koncert) vybrala dramaturgie program, který zkratce odpovídal a líbil se i publiku zcela zaplněného sálu. Začínalo se filmem – i když od založení Fil- mového symfonického orchestru se FOK filmu věnuje jen sporadicky – hudbu Jiřího Srnky a Ja- na Klusáka hraje často a skvěle. Šéfdirigent Ser- ge Baudo osvědčil výjimečný cit pro emotivní hudbu klasika českého filmu Srnky (Měsíc nad řekou) a i známou melodii Klusáka z Nemocnice na kraji města podal s půvabem. Škoda jen, že tradiční recitátor Šrámka Jan Tříska v Měsíci nad řekou tentokrát neměl svůj den a musel doslova překřikovat překrývající ho orchestr než věnovat se lyrickému projevu. V následující operní hud- Zleva Jan Tříska a Serge Baudo bě – dvou scénách z Prodané nevěsty – se výbor- ně předvedla zaskakující slovenská sopranistka jak Smetanu (Ten lásky sen), tak v dalším progra- taktovkou se překonával. Večer byl jednoznač- Adriana Kohútková (za Gabrielu Beňačkovou) mu i part ve Dvořákově Te Deum. V něm se k ní ným úspěchem a orchestr své jubileum oslavil s krásným plným hlasem technicky zvládajícím přiřadil i Ivan Kusnjer a orchestr pod Baudovou na úrovni.

PRAHA, RUDOLFINUM První koncerty symfoniků Českého rozhlasu Skvělé zahájení s Vladimírem Válkem

Jarmila Novotná sového orchestru změnilo doslova vše. Vladimír velké úspěchy nejen doma, ale i na prestižních Válek začal prosazovat své nekompromisní po- zahraničních koncertních pódiích a výrazně se e Dvořákově síni pražského Rudolfina za- žadavky na vysokou kvalitu hry, zavedl pevnou zviditelňuje rovněž prostřednictvím mezinárod- hájil 5. 10. prvním koncertem abonentní- disciplínu, výrazně rozšířil repertoár, omladil ní programové výměny zemí European Broadca- V ho cyklu svou 78. sezonu Symfonický or- kolektiv hudebníků a získal pro práci v SOČRu sting Union (EBU). chestr Českého rozhlasu. Program sestavený z děl celou řadu špičkových instrumentalistů, ověn- Nuže, jak a čím vstoupili Rozhlasoví symfo- Zdeňka Fibicha, Franze Schuberta a Richarda Strausse čených vavříny z mezinárodních soutěží. Vál- nikové do nové koncertní sezony? Na úvod za- řídil Vladimír Válek. A protože sezona 2004--2005 kova ctižádost vytvořit z rozhlasového orches- zněla populární Fibichova selanka V podvečer z ro- je pro něho již dvacátou s šéfdirigentskou taktov- tru prvotřídní koncertní těleso byla naplněna ku 1893, inspirovaná skladatelovým milostným kou SOČRu, sluší se na tomto místě připomenout, v míře více než vrchovaté. Počet návštěvníků je- vztahem k mladé literátce Anežce Schulzové. Ten, že to byl právě Vladimír Válek, jehož zásluhou se ho koncertů vzrostl natolik, že abonentní řada kdo svou cestu ke klasické hudbě teprve hledá, rozhlasový orchestr stal jedním z nejpozoruhod- v Rudolfinu je každoročně již dlouho dopředu byl nejspíše překvapen, že součástí této skladby je nějších evropských symfonických těles. vyprodána. Naštěstí je tu stanice Český rozhlas 3 i melodie, kterou později proslavil houslový virtu- S nástupem tohoto temperamentního umělce – Vltava, která vysílá všechny abonentní koncer- os Jan Kubelík jako nesmrtelný Poem. Fibichova na post šéfdirigenta v roce 1985 se v praxi rozhla- ty SOČRu v přímém přenosu. Orchestr však slaví čistá subjektivní lyrika našla v rozhlasových sym-

HHr0412.inddr0412.indd 2525 229.11.20049.11.2004 113:31:533:31:53 FESTIVALY, KONCERTY

fonicích přesvědčivého tlumočníka. Dalším poslu- lecké úrovně orchestru a mistrovství jeho šéfdi- nástrojové skupiny byly perfektně připraveny a re- chačsky velmi atraktivním dílem byla Schuberto- rigenta. Co dodat? Snad jen to, že v zahraničí je agovaly na sebemenší dirigentovo gesto. Válkův va Symfonie h moll „Nedokončená“, jejíž partituru o komplet již nyní velký zájem. Strauss měl obdivuhodnou stavbu s precizně pro- rozezněl Válek do neskutečné zvukové nádhery. Druhou část večera vyplnila Straussova symfo- pracovanými detaily, ideálně tempově i dynamicky Z orchestru dokázal dostat sotva slyšitelná, přesto nická báseň Život hrdinův, která je pro každý orches- rozvrženou a v barvě zvuku neobyčejně plastickou. však dokonale zřetelná pianissima. Před přestáv- tr jakýmsi prubířským kamenem. Je to velice ná- Jako houslista par excellence se zde představil kon- kou pak ještě proběhl křest souborné nahrávky ročné dílo jak technicky, tak i na výdrž – například certní mistr Vlastimil Kobrle. Houslové sólo před- Dvořákových symfonií, vydaných u Supraphonu. pro dechové nástroje. Dlužno ovšem podotknout, nesl krásným, svítivým tónem. Jak poznamenal kmotr kompletu, herec Otakar že Rozhlasovým symfonikům nečinila reproduk- Sečteno a podtrženo: koncert, na který se ne- Brousek, tyto snímky jsou vizitkou vysoké umě- ce Straussovy hudby sebemenší potíže. Všechny zapomíná!

PRAHA, RUDOLFINUM Mischa Maisky a jeho Dvořák

Petar Zapletal temperamentem a brilantní technikou…“) i Gregor provedení s orchestrem FOK s dirigentem Jiřím Pjatigorský („…je výjimečný umělec a má před se- Bělohlávkem. Už tehdy jsem napsal, že „…ještě ruhý abonentní koncert Symfonického bou velkou kariéru virtuózního violoncellisty…“), jsem se nesetkal s výkonem tak svérázným, osobitým, orchestru Českého rozhlasu 26. října, přistoupí k dílu tak obecně známému, tolikrát subjektivně pojímaným…“. Připouštím, že tu může D v jehož druhé polovině provedl světově u nás v podání českých i zahraničních interpretů hrát jistou roli konvence tradičního pojetí, jak je proslulý violoncellista Mischa Maisky Dvořákův slyšenému. „Živě“ jsem Maiského slyšel a viděl u nás chápáno patrně od časů Hanuše Wihana, koncert h moll, přinesl nejprve brilantní provede- podruhé (viz Hudební rozhledy, roč. 50, 1997, ale zejména, jak je známo od časů Miloše Sádla, ní předehry ke Smetanově opeře Prodaná nevěsta č. 11, s. 18); rád přiznávám, že i tentokrát na mě Bohuše Herana, Josefa Chuchra, Saši Večtomova, a rudimentárně syrové, k velkému dramatické- silně zapůsobilo jeho charisma, že mě okouzli- Jiřího Hoška nebo Miroslava Petráše nebo z jiné mu účinku vyhrocené podání Janáčkovy rapso- la jeho tónová výbava, že mě nadchla jeho tech- strany od Mstislava Rostropoviče; je to pojetí slo- die Taras Bulba, kterému dirigent Vladimír Válek nická zručnost a že jsem byl stržen působivým hově zakotvené v romantické půdě, ale je to také vtiskl rysy velké, tragické a vzrušující epopeje. magnetismem jeho výrazu. Škoda, že to všechno pojetí, jež do všech důsledků respektuje notový text, skladatelovy tempové a výrazové pokyny a ovšem i tu dlouhou interpretační tradici. Mais- ky hrál netradičně, ale tentokrát mi vnutil nalé- havou otázku, zda nekonvenční, osobité pojetí nutně znamená i vnitřní proměny frází a temp, Foto David Skupien Foto zda představuje libovolné zacházení s dynamikou (jež nota bene není až příliš často v souladu s dynamickou hladinou v orchestru), a zda tato „nekonvenčnost“ může zdůvodnit dokonce i poměrně často problematickou nepřesnost v intonaci. Uvolnění „obvyklých“ temp a zažitých agogických představ může být jistě obohacující. „Uvolnění“, jaké ukázal tentokrát Maisky, má ale podle mého soudu přece jen příliš blízko ke svévoli… Obdivoval jsem Válka a členy orchestru, kteří se velmi pružně a s až „submisivní“ poddaj- ností přizpůsobovali „zvláštnostem“ Maiského hry. Na druhé straně ovšem uznávám, že interpret má právo přistoupit k dílu podle své vlast- ní představy: je-li to umělec Maiského úrovně, může si jistě dovolit i koncept zcela odlišný od tradice. Otázkou však zůstává vytýčení hranice: kam až lze zajít na cestě za proměnou vlastního smyslu díla? Jsem si vědom toho, že takový kritický postoj může leckoho pobouřit. Ale čím se pak vlastně Jako pokaždé charismatický Mischa Maisky pobouření čtenáře bude lišit od pobouření, jež v kritikovi vyvolal výkon sice jistě úctyhodný, ale Čekalo se ovšem na Maiského: na to, jak tento bylo podstatně víc slyšet z obou přídavků nežli vykládající Dvořáka příliš subjektivně? Ostatně skvělý instrumentalista, o němž se tak pochval- z přednesu sólového partu Dvořákova díla. Mais- – vyvolá-li recenze polemiku těch, kdo koncert ně vyjádřili Mstislav Rostropovič („…v jeho hře ky si totiž – zdá se – přizpůsoboval Dvořáka k ob- 26. října slyšeli, může to být – jako výměna ná- se snoubí poezie a dokonalá křehkost s ohromným razu svému mnohem víc, než v připomenutém zorů – jen užitečné. Jedno však po mém soudu

HHr0412.inddr0412.indd 2626 229.11.20049.11.2004 113:31:543:31:54 FESTIVALY, KONCERTY

zůstává mimo pochybnost: Maisky je vynika- jako Kristus a hraje jako Pán Bůh…“); technická – jakkoli sugestivní, nadřazující obsahovou před- jícím hráčem; jeho Bach v přídavku byl prostě a tónová dokonalost jeho hry je fascinující stej- stavu nad technickou problematiku – se mi jeví skvělý; má až ohromující charisma (po poslechu ně jako jeho „srůstání“ s nástrojem a „ponoření jako – řeknu-li to hodně eufemisticky – poněkud jeho Bacha chtělo by se s nadsázkou říct: vypadá se“ do hry. Ale jeho podání Dvořákova koncertu problematické.

PRAHA, RUDOLFINUM Dvořákova Svatá Ludmila s holandským sborem

Míla Smetáčková října večer Dvořákova síň pražského Rudol- překvapením byla nejenom pečlivá a zasvě- fina zaplněná jen zpola. Velká škoda: na pro- cená interpretace celého oratoria, ale přede- inou zcela zanedbané publicity bylo gramu bylo nepříliš často uváděné oratorium vším sborové partie, zpívané pěknou, zřetel- pražské hudební publikum ochuzeno Antonína Dvořáka Svatá Ludmila s výbornými nou češtinou, což musilo dát holandskému V o velmi pěkný (a značně kuriozní) zá- sólisty Ludmilou Vernerovou, Věrou Pácho- sboru nemalou práci. žitek. Až na skupinu cizinců, pár desítek členů vou, Vladimírem Doležalem a Alešem Hen- Upřímné ovace publika nemohly bohužel České hudební a Dvořákovy společnosti a zá- drychem, vyrovnaným výkonem Plzeňské zastřít skutečnost, že to byla opět jedna pro- jemců z několika pražských farností, k nimž filharmonie a svěžím 70 členným holand- marněná šance, jak obohatit pražské hudbymi- se zpráva o chystaném koncertu dostala inter- ským sborem Kempenkoor, to vše pod citli- lovné publikum o velmi hodnotný a nevšední ními tamtamy až na poslední chvíli, byla 17. vou taktovkou Ceese Wouterse. Dojemným zážitek.

BRNO, BESEDNÍ DŮM Úspěšná brněnská Camerata

Miloš Schnierer Symfonie č. 4 – Unisono pro orchestr od Pav- pátrajícího v podzemních prostorách, pak mohu la Nováka-Zemka vyzněla jako experimentálně potvrdit z vlastní mladické zkušenosti, že se to rchestrální koncert soudobé hudby je možná dílčí cesta, která ovšem v ucelené sklad- autorovi bezezbytku podařilo. Ale nejednalo se nyní výjimkou a je-li navštíven tak skvěle bě nemusí zaujmout v celé délce svého trvání. o lacinou zvukomalbu probouzející fantazii vní- O jako v brněnském Besedním domě, pak Nesporně přinesla některé překvapující instru- matelů, ale o dodatečný trvalý zážitek speleologa jsou zde předpoklady k úspěchu. Ty byly vytvoře- mentačně barevné postupy. uvědomujícího si meze svých prožitků a konání. ny vynalézavou dramaturgií večera 14. října. V rámci projektu „Česká hudba – nedílná sou- část evropské kultury“ zazněly čtyři různorodé ukázky z tvorby brněnských skladatelů. Poslu- archív Foto chačsky nejnáročnější byla úvodní skladba Mi- loslava Ištvana (+1990) „In memoriam Josef Berg“, v níž autor shrnuje své zkušenosti z jinak po- četné tvorby komorní, ať již akustické či elektro- akustické (přes 70 titulů). Ta představuje soubor vynalézavosti v ukládání vždy nových kompozič- ně technických úkolů. V orchestru, ke kterému se obracel výjimečně, pak syntetizoval předešlé postupy. Skladba ve všech složkách a stránkách je poplatná období nadšeného postwebernismu, který v české a vůbec v tzv. východní hudbě před- vedl sílu svých hlubokých myšlenek. Reliéfy Jiřího Bárty nadchly publikum svou hutností, kdy autor ve dvoudílné skladbě zaujme posluchače navozením in medias res dvěma vý- raznými myšlenkami na počátku 1. dílu v klarinetu a v druhém v lesních rozích, s nimiž preg- nantně pracuje tak, aby vzbuzoval udržitelnou pozornost. Principy melodicko-rytmické střídá Skladatelé (zprava) Jiří Bárta, Michal Košut a Pavel Novák – Zemek a výtvarník Jan Wolf na vernisáži, s rytmicko-harmonicko-timbrovými v myšlenko- která předcházela koncertu orchestrálních skladeb uvedených autorů. vé závažnosti, která navzdory odtažitému názvu tuší vnitřní zaujetí skladatele. Skladba by měla Závěr večera patřil jubilantovi Michalu Košu- Škoda, že pro nedostatek místa nelze všechny být uváděna např. na začátku abonentních kon- tovi (letos 50 let). Jestliže se praví v programu, že skladby blíže charakterizovat. Brněnská filhar- certů. Přispívalo by se tak k „výchově“ tradičně jeho Symfonie – sotteranea má navozovat kontrast- monie pod vedením Milana Kaňáka podala zaměřených posluchačů! ní pocity v psychologických momentech člověka perfektní výkon a obecenstvo též!

HHr0412.inddr0412.indd 2727 229.11.20049.11.2004 113:31:553:31:55 FESTIVALY, KONCERTY

PRAHA, RUDOLFINUM Obdivuhodný Afflatus Quintet a famózní klavírista Martin Kasík Rafael Brom premiéře. Přestože provedení vyzdvihlo zejména Kasíkovi sólové klavírní pasáže zvláště v první virtuozitu všech členů kvintetu ve vyrovnané hla- větě a poté po účinné generální pauze ve finale akových večerů, jaký posluchačům Dvořá- dině, dílo samo bylo zajímavé spíše svým objevem. a samozřejmě synkopické rytmy či názvuky tak- kovy síně Rudolfina věnovali večer 13. října Mnohem přitažlivější byly další opusy programu. řka filmové hudby. Slyšeli jsme skvělé dílo v nád- Tnaši zanamenití mladí hudebníci, se mno- Aranžmá Ravelovy Pavany za mrtvou infantku, opět herném provedení. ho, byť v čase neustále nabitém termíny kumulo- na objednávku souboru, bylo nehledaně posle- Druhou část koncertu uvedl Kvintet Jana Rych- vaných festivalů, jen tak nevyskytne. Vůbec ale chově vděčné a v adagiovém kusu, v němž si na- líka z roku 1961 a opět se provedení dočkalo vře- nemyslím na skutečnost, že si Afflatus Quintet lezly svůj díl ještě další dva nástroje – basklarinet lého přijetí, myslím, že právě tento skvost české položil na notové pulty party zcela neznámého a altová flétna – nesly tklivou melodii hoboj a flét- hudby 20. století má srovnatelnou frekvenci pro- tak zvaného Nultého kvintetu F dur legendárného na za podpory ostatních tří hlubších nástrojů. vádění s výše uvedeným Nultým kvintetem Rej- Antonína Rejchy, konec konců nejspíše nikoli bez- Zjevným vrcholem první poloviny koncertu chovým. Afflatus Quartet není nadarmo dvoj- násobným nositelem Ceny Českého spolku pro komorní hudbu, právě dnešní koncert byl součás- tí ocenění za rok 2003, a soubor si vavříny bezesporu zaslouží, navíc i hlubokou poklonu za od- vážnou, objevnou a účinnou dramaturgii, která

Foto Zdeněk Chrapek Foto se snaží v souladu se světovými trendy prověřit neznámé, zapomenuté a neprovozované opusy světové komorní literatury. A to ještě chválím den před večerem, neboť finále koncertu mělo epo- chální rozměr. Obdiv patří souboru dvojnásob – na pódium Dvořákovy síně vstoupil barevný orchestrální svět Richarda Strausse ve virtuózním aranžmá pro dechové kvinteto. Enšpíglova šibalství naplnila koncertní síň úžasným zážitkem neuvě- řitelných efektů a skvělého hudebního humoru. Martin Kasík vyložil klavírní part jako roli epic- kého, náladotvorného a cantabilního průvodce známým příběhem, v němž Radek Baborák osl- ňoval charakteristickými hornovými pasážemi, Vojtěch Nýdl neskutečným klarinetovým echem, či Ondřej Roskovec typicky humornými promlu- vami fagotu. S ohledem na celovečerní program Afflatus Quintet vystoupil 13. 10. v rámci koncertů Českého spolku pro komorní hudbu ve Dvořákově musím vzpomenout i na brilantní flétnové pasáže síni. Romana Novotného, zvláště v Rejchově hledač- ském opusu; o Ravelovi jsem se již zmínil, a tam, důvodně neznámého a dosud nepublikovaného. bylo provedení proslulého Sextetu Francise Pou- kde byl prostor pro hobojové pohlazení, před- Soubor získal exkluzívně spartaci originálu toho- lenka, který nabízel souboru příležitost k doko- vedla svoje umění Jana Brožková. Po krásném to díla a ve světové premiéře jej letos uvedl v rám- nalému úspěchu u obecenstva a Afflatus Quin- programu přišlo ještě jedno překvapení – jako ci hudebního festivalu ve Šlesvicku-Holštýnsku tet splnil očekávání více než zdařile. Bylo potěše- přídavek zaznělo opět objevné Pastorale ze Sex- a projektu České sny, poté dnes večer v pražské ním nejenom slyšet, ale i vidět, jakou radost činí tetu op. 45 Theodora Blumera.

PRAHA, KOSTEL SV. VAVŘINCE In memoriam Pavel Haas

Petr Pokorný 1944 Osvětim). Koncert se konal 9. října v kon- ho skvělým životopiscem a neúnavným propa- certním sále JAMU v Brně a opakoval se 12. říj- gátorem Haasova skladatelského díla. Z Peduz- a finanční podpory několika sponzor- na v kostele sv. Vavřince v Praze. Na pořadu byly ziho skladatelské tvorby jsme vyslechli Chorál ských organizací a vydatné organizační skladby Pavla Haase, Lubomíra Peduzziho a Pavla a fugu pro smyčcové kvarteto z roku 1960 a Sona- Z pomoci dvou nadšenců uspořádala Ži- Smutného. tinu pro housle a klavír z poloviny 80. let. Chorál dovská obec Brno komorní koncert k dvojité- Lubomír Peduzzi – muzikolog, skladatel a fuga je skladba s přehlednou strukturou a vý- mu výročí Pavla Haase (21. 6. 1899 Brno–18. 10. a básník – byl v mládí žákem Pavla Haase. Je je- razným fugovým tématem. Její celkové vyznění

HHr0412.inddr0412.indd 2828 229.11.20049.11.2004 113:31:553:31:55 FESTIVALY, KONCERTY

nepostrádá určitou naléhavost výrazu. Dílo vý- Druhá polovina večera již byla věnována vý- a vzdychání pianistce podařilo skvěle vykouzlit borně interpretovalo Moravské kvarteto. Tří- hradně hudbě Pavla Haase. Hobojista Libor Bar- iluzi zvuku zvonů, kterou do závěru písně Haas větá sonatina působí jako celek méně závažně. toník a pianista Radim Pančocha přednesli Sui- vkomponoval. Obě krajní rychlé věty jsou vystavěny z jasně tu pro hoboj a klavír op. 17. Většina Haasových Druhým vrcholem večera bylo provedení formulovaných, místy hravých témat. Střední komorních skladeb klade vysoké interpretační Haasova smyčcového kvartetu č. 3, op. 15 Morav- věta je žalozpěv. Interpretace se opět výborně nároky jak po technické, tak i výrazové stránce. ským kvartetem. Tento soubor hraje nyní ve slo- zhostili houslista Jiří Novotný a pianistka Jiři- Technicky oba interpreti obstáli plně všem vy- žení Jiří Jahoda a Radoslav Havlát – housle, Jan na Kolmanová. sokým nárokům skladby, domnívám se však, že Řezníček – viola a Josef Klíč – violoncello. Josef Pavel Smutný patří k mladé generaci sklada- se výrazově poněkud minuli se stylovými poža- Klíč usedl k pultu violoncella po smrti Bedřicha telů. Z jeho díla zazněla Labutí píseň in memo- davky doby vzniku (1939). Suitu totiž hráli ve- Havlíka. Vnesl do hry souboru temperament riam Pavel Haas pro fagot, housle, violu a vio- lice romanticky a pianista navíc užíval pravého a obrovskou muzikalitu. Kvalita hry kvarteta se loncello. Skladba je věnována Dr. Lubomíru Pe- pedálu víc, než Haasově hudbě sluší. vrátila na velmi vysokou příčku. Jejich interpre- duzzimu a obsahuje drobné citace z Haasových Daniela Straková (soprán) a Šárka Králová tace Haasova kvartetu byla skvělá a může být děl. Začíná (a končí) fanfárkou ve fagotu, která (klavír) přednesly výběr z cyklu Sedm písní v li- považována za vzorovou. navozuje hned na počátku atmosféru smutku. dovém tónu op. 18 a jednu píseň z cyklu Šest pís- Zdařilý večer připomněl alespoň malému pu- Postupně se k fagotu přidávají jednotlivé smyč- ní v lidovém tónu op. 1. Většina Haasových písní bliku osobnost mimořádného českého skladate- cové nástroje, napětí se stupňuje. Výrazné ryt- patří k tomu nejkrásnějšímu, co česká písňová le, jehož život byl předčasně přerván okolnostmi mické figury, někdy i vyklepávané do korpusu tvorba přinesla. Písně op. 18 navíc vznikaly v do- doby. Nelze říci, že by Pavel Haas byl skladatelem violoncella, toto napětí stupňují. V druhé čás- bě ohrožení státu a národa. Je to hluboká, láskou zapomenutým, nehraným, tu a tam se některé je- ti skladby ale napětí povolí a hudba se rozlévá prodchnutá hudba. Obě umělkyně ji také v tom- ho dílo objeví na programu některého koncertu téměř do bezbřehosti. Na fagot hrál vynikající to duchu interpretovaly. Byl to jeden z hudebních či dokonce na CD. Frekvence prezentace jeho Tomáš Františ. K němu se připojili členové i interpretačních vrcholů celého večera. Zejmé- skladeb ale rozhodně neodpovídá kvalitám a vý- Moravského kvarteta. na se musím zmínit o tom, jak se v písni Slzy znamu jeho díla ve vývoji české hudby.

PRAHA, RUDOLFINUM Pražské trio v Sukově síni

Petr Pokorný eský spolek pro komorní hudbu pořá- dá cyklus hudebních podvečerů v ne-

Č příliš vlídné, spoře osvětlené Sukově sí- Zdeněk Chrapek Foto ni, jejíž podlaha je v kontrastu proti přepychově vykládané podlaze haly pokryta poškrábaným tmavohnědým linem. 20. října zde nicméně vystoupil jeden ze špičkových českých komorních souborů – Pražské trio. Sleduji činnost souboru již mnoho let, ba desetiletí a obdivuji a vždy jsem obdivoval jejich dokonalou souhru, dokonale vyrovnaný zvuk všech tří, zvukově nepříliš sourodých nástrojů, perlivou techniku pianisty a širokou barevnou škálu zvuku všech tří nástro- jů i celku. V původním obsazení hráli ve slože- ní Jiří Klika – housle, Jan Zvolánek – violoncello a Arnošt Střížek – klavír. Jejich umělecké výkony byly vždy takové, že jsem se divil, proč Vystoupení Pražského tria (zleva Jiří Klika, Arnošt Střížek a Daniel Veis) bylo opět pravým svátkem ko- nehrají také sólově. A možná, že právě tato dob- morní hudby. rovolná střídmost, toto odříkání je přivedlo na samý vrchol umělecké kariéry. Po tragickém od- naného až hýřivě barevného zvuku, dokonalá revně, střední poloha je však ve zvuku poněkud chodu Zvolánkově (1994) jej v souboru nahra- nástrojová technika je u těchto umělců takovou tupá a hluboká poloha malinko hučí. Myslím, dil Václav Jírovec. On však také zemřel (2000) samozřejmostí, že je až trapné ji zdůrazňovat. že by si Česká filharmonie mohla dovolit doko- a bylo nutno opět hledat náhradu. Připojil se Je také velkou radostí pozorovat, jak mají jed- nalejší nástroj. k nim umělec z nejpovolanějších, violoncellista notlivé fráze skladby vypracovány do nejmen- Na programu byla tři díla. Hned v úvodním Daniel Veis. Tak se souboru podařilo po celou šího detailu a jak si předávají melodické vedení Beethovenově Klavírním triu op. 70 D dur, zva- dobu existence zachovat onu vysokou kvalitu v jednotlivých hlasech. Koncert byl pravým svát- ném Geistertrio umělci posluchače strhli jem- interpretace. kem komorní hudby. V sále je k dispozici klavír ností propracování a krásou zvuku. Následova- Tu znovu Pražské trio prokázalo na koncer- značky K. Kawai. Není to vysloveně špatný ná- lo Šostakovičovo klavírní trio č. 1 op. 8. Toto jed- tě v Sukově síni. Dosáhli opět dokonale vyrov- stroj, dokonce ve vysoké poloze zní dobře, ba- nověté dílko je prací sedmnáctiletého studenta

HHr0412.inddr0412.indd 2929 229.11.20049.11.2004 113:31:573:31:57 FESTIVALY, KONCERTY

skladby na Petrohradské konzervatoři. Svědčí cející rychlá část, která se v některých místech české triové literatury vůbec. A patří k tragičtěj- jistě o Šostakovičově mimořádném nadání, ne- pozvedá až k dramatickému výrazu. Je zajímavé ší větvi Dvořákova díla. Interpreti mu dali veš- ní to ale pochopitelně dílo pro pozdní skladate- se s tímto dílem seznámit, ovšem repertoárovou kerou vášeň a tragiku, která je v této čtyřvěté lův sloh typické. Úvodní pomalá část, jejíž pro- skladbou se stane asi těžko. skladbě skryta. Skladba vyzněla až monumen- měny se v průběhu skladby několikrát vracejí, Druhou polovinu koncertu vyplnilo Dvořá- tálně. Pozorné a vděčné publikum si vytleskalo připomíná ještě silně styl ruských romantiků. kovo Klavírní trio f moll op. 65. To je jedno z úhel- přídavek – byla jím pomalá věta z jiného Dvořá- Proti ní v kontrastu stojí také několikrát se vra- ných děl nejen Dvořákovy komorní hudby, ale kova díla – z Klavírního tria B dur op. 21.

PRAHA, LICHTENŠTEJNSKÝ PALÁC Due Boemi a Barock Jazz Quintet na Přehlídce koncertního umění 2004 Jiří Teml Dvě krátké úvahy Jana Tausingera připomněly Druhou část koncertu zahájil jazzem „infikova- kompoziční arzenál 60. let,. Minuciózní prá- ný“ Barock Jazz Quintet a to melodramem Jiřího listopadu pokračovala v Sále Martinů ce se zvukem při využití maximálního rozsa- Hlaváče Sen. Hudba velmi charakteristicky vysti- Lichtenštejnského paláce Přehlídka hu basklarinetu, osamocené tóny a extrémní huje Kajnarův Poetický text, přednesený působi- 1. koncertního umění, pořádaná pod pat- dynamické rozdíly s takřka impresionistickou vě Alfredem Strejčkem. Ten také textově uvedl ronací Společnosti koncertních umělců AHUV. barevností závěru. Due Boemi zakončili svoje tři části skladby Cronica Domus Sarensis – suitu Zahájili ji dnes již legendární Due Boemi di vystoupení skladbou Due penzi per amici Ja- na text Žďárské kroniky od Petra Kořínka, který Praga, basklarinetista Josef Horák a pianist- na F. Fischera s kantabilní a formově členitěj- jazzový žánr soustavně sympaticky obohacuje ka Emma Kovárnová, kteří českou hudbu po ší první částí a technicky vypjatou, rozsáhlou o duchovní a historická témata a tato se mu daří léta soustavně vyvážejí do celého světa. Zahá- druhou částí, založenou převážně na triolo- hudebně trefně charakterizovat. Soubor založený jili vcelku libozvučnou kompozicí Pavla Blat- vém pohybu. Due Boemi tak znovu potvrdili a vedený Jiřím Hlaváčem prokázal jak znameni- ného s názvem In E – in A – In D, vystavěnou své vynikající hráčské kvality i uvážlivost ve té hráčské kvality tak i improvizační schopnosti, opakováním výrazného motivického materiálu. výběru programu. osvědčené v obou jmenovaných skladbách.

PRAHA, LICHTENŠTEJNSKÝ PALÁC Pěruškova viola Zdeněk Šesták pro sólovou violu pak doplnil textovými tóny, zasutými v mé spolu s pianistou Františkem vzpomínce, znovu rozjitřila. pořadí letošní sezony 2. abonentní kon- Kůdou Sonátou pro violu a kla- Je tu zbytečné hovořit o tech- cert sdružení pro soudobou hudbu Pří- vír Antonína Tučapského. nické vybavenosti sólisty, ta je sa- V tomnost (20. 10., Galerie HAMU) byl vě- Pěruška se vahou své umě- mozřejmá. Tón jeho violy je nos- nován interpretačnímu hostu, jímž byl violista lecké osobnosti postavil za ný, spíše věcný, artikulovaný bez doc. Jan Pěruška. Pozvat na celovečerní recitál všechna tato náročná díla, je- nadměrně zkreslujícího ba vtí- jednoho umělce s požadavkem programu, se- jichž technické požadavky jsou ravého vibrata. Záludnosti tech- stávajícího výlučně ze soudobé hudby, je sama v některých případech mimo- nické povahy, dovedené až na o sobě záležitost velice náročná, nicméně v tomto řádné. Jeho viola tu doslova samu mez proveditelnosti (Sla- případě sólista plně dostál představám drama- zářila a vydávala ze sebe maxi- vický) zvládl Pěruška naprosto turgie. Jan Pěruška je znám naší veřejnosti i jako mum. Dramaticky neúprosně suverénně, téměř jako by mimo- významný člen Stamicova kvarteta, nezapomíná vyhrocené polohy Slavického, chodem! Pěruškovi je bytostně však ve svém uměleckém zaměření na svůj ná- kantabilnost a zase virtuózně vzdálené jakékoli formální a ne- stroj ani jako na nástroj sólový. A i v tomto oboru pohybová složka díla Lukášova nebo Matyso- účastné „odehrávání“ pouhé notové předlohy, má co říci. Nejde jen o díla základního koncer- va či Tučapského emocionalita, tomu všemu jeho interpretace je promyšlená, plně chápající tantního repertoáru, počínaje třeba Berliozovým se dostalo náležitého interpretačního výkladu a dotvářející skladatelův záměr. Byl to večer, na Haroldem, ale neodmyslitelnou součástí jeho a adekvátního porozumění. Maně jsem si při tak který se nezapomíná. Sólista tu dal svým způ- profilu je i tvorba našeho věku. bohaté violové hudbě zavzpomínal na krásnou sobem lekci všem těm dobromyslným vtipál- Pěruška na tomto večeru nabídl poslucha- báseň našeho symbolistického básníka Karla kům, bavícím se na úkor tak krásného nástroje, čům především skladby současných autorů čes- Hlaváčka „Svou violu jsem naladil co možná nej- jakým je viola. kých: reflexivní lyrikou poznamenané Monology hlouběji“ ze sbírky Pozdě k ránu, kterou jsme ja- Večer probíhající bez přestávky byl doplněn Jiřího Matyse, mnohovrstevnou Sonátu Zdeňka ko studenti gymnázia doslova milovali a kterou Pražskými reflexemi Luďka Vlacha pro sólový kla- Lukáše a již klasické dílo české moderny v tom- jsme zahajovali naše amatérské muzicírování. vír, jež s nadhledem interpretovala Eva Bene- to žánru Rapsodii Klementa Slavického. Tato díla Pěruškova viola jakoby tuto poezii s jejími pod- šová.

HHr0412.inddr0412.indd 3030 229.11.20049.11.2004 113:31:583:31:58 FESTIVALY, KONCERTY

PRAHA, KOSTEL SV. VAVŘINCE Soudobá klavírní tvorba ve sv. Vavřinci

Julius Hůlek Po Skemptonovi pokaždé následoval součas- Mezi třemi zastoupenými a osobně přítomný- ný český autor Petr Pokorný (1932). Jeho triptych mi anglickými skladateli je výraznou osobností skutku zvláštní, nevšední komorní kon- Tristia, op. 79 napsaný v letech 2003 a 2004 tvoří Peter Graham (1952), kromě jiného inspirova- cert se konal v kostele sv. Vavřince v Hel- nevelké útvary nazvané: 1. Kamínek pro Malvinu, ný výtvarným uměním a pracující s maximální V lichově ulici (5. 10.). Měl charakter sólo- 2. Variace (Kytička pro Luisu) a 3. Kaddiš pro Petra úsporností vyjadřovacích prostředků. Stylizačně vého recitálu a patřil mladé brněnské klavíristce Ginze a Ilana Ramona. Dílo je psáno na památku nápaditý přesah žánru demonstrují jeho Etuda Jarmile Češkové, profesorce tamější konzerva- těch, kteří jsou autorovi určitým způsobem blízcí č. 1 (1978, revize 1985) a Mazurka č. 1 (2004), toře. Interpretka je známa mnohostrannou pů- a tragicky zahynuli. Ve druhé půli programu od funkci dobře voleného vyvrcholení celého veče- sobností a věnuje se přednostně novodobé a sou- téhož autora zazněla Hudba k slavnostem zimního ra splnil „obraz“ Golden Sun (1990). K padesá- dobé hudbě. slunovratu, op. 78 (2001). Oba opusy P. Pokorné- tým narozeninám P. Grahama napsal čtyřhlasou Posledně jmenované oblasti, navíc specificky ho jsou si v mnohém blízké a v rámci programu Fugu Angličan David Matthews (1943). Zazněla „zabarvené“, byl věnován pojednávaný koncert. představovaly jistou zklidňující polohu melo- na závěr první poloviny programu, je klavírní Vždy dvě skladby na úvod obou polovin progra- dicky „nenápadně působivé“ meditativní lyriky, transkripcí skladby pro sólové housle (2002) mu patřily anglickému skladateli Howardu Skem- kompozičně ovšem důkladně propracované. a znamená víc než jen původně zamýšlený pří- ptonovi (1947). Dodejme, že doba vzniku skla- Dalším domácím skladatelem, jenž rovněž ležitostný „dárek“. deb, které na celém večeru zazněly, se rozprostírá zaujal, avšak odlišného „ražení“, byl Pavel Novák- Dramaturgicky i interpretačně zdařilý kon- mezi sedmdesátými lety a letoškem. Ty Skemp- -Zemek (1957). Autor se ve své tvorbě osobitě vy- cert nás záslužně obohatil o vhled do nepříliš tonovy částečně patřily časově časnější vrstvě. jadřuje a vrací k tradičním formám i k polyfonii, známé, strukturně svébytné a zvláštním nálado- Vyslechli jsme jeho drobné skladby koncipova- např. v První sonátě podle C. Ph. E. Bacha (2003) vým kouzlem obdařené stylové vrstvy novodo- né jako stylizace drobných tanečních a nástro- z čtyřdílného cyklu věnovaného synům Johanna bé hudební kompozice. Velkou zásluhu na tom jových žánrů – nejdříve Maestoso (1990) a Trace Sebastiana Bacha. Zaujala též úsporná lyrika ve měla Jarmila Češková, která si musela nejednou (1980), po přestávce A Roma (1992) a Rumbu výběru z jeho miniatur Mariánské květiny (2003). poradit s nelehkým technickým i přednesovým (1973). Jsou někdy až hýřivě spontánní, avšak Závažnou výpověď představují Preludium a fuga úkolem, a přesto hrála s nadhledem, zaujetím zároveň skrývají pevný řád. č. 13 a 14 z třetího dílu stejnojmenného cyklu. a přesvědčivostí.

PARDUBICE, DŮM HUDBY Pardubičtí se radovali nad varhanami

Jiří Kopecký skladatelů Otmara Máchy, Luboše Sluky a Ji- Suka. Exkluzivně působila i přítomnost Jany řího Strejce. Pozvání přijal i Josef Suk, který Jonášové, jež v první polovině večera zazpíva- října v Pardubicích ožily mýty ve stejnojmenném sále zahrál tklivé houslo- la svým měkkým sopránem a s výraznou vý- o tradiční české hudebnosti. vé sólo z Radúze a Mahuleny skladatele Josefa slovností sykavek a sympatickým „r“ Rusal- 24. A protože v budově, kde sídlí konzervatoř, téměř stoprocentně platí ono „Co Čech, to muzikant!“, a protože se tento den jis- tě zapíše do historie hudebního života města i k vrcholným okamžikům Roku české hudby, Foto Evžen Báchor Evžen Foto bylo zdravé sebevědomí na místě. Slavnostní var- hanní koncert byl jen součástí ceremoniálu, při kterém se hodně mluvilo, ještě více se děkovalo a při samotné hrané části se představoval nový královský nástroj v rekonstruované Sukově sí- ni. Ze čtyřiceti miliónové investice Pardubické- ho kraje se První Litomyšlské stavební podařil vytvořit příjemný interiér s dokonalejší akustikou, připravenou pro 3500 píšťal. Realizovaný projekt s výrazným kontrastem mezi bílými stě- nami a tmavým dřevem vznikl v hlavě architekta Jana Třeštíka, čelní dominantu s 45 rejstříky a píšťalami od 7 metrů do 2 centimetrů postavila firma Rieger-Kloss Krnov. Ke slavnostnímu otevření nově zrekonstruované Sukovy síně Domu hudby v Pardubicích patřily i nové Pro umocnění slavnostní chvíle si organi- varhany. Do „koncertního života“ je uvedli zleva ing. Michal Rabas, 1. náměstek hejtmana Pardubického zátoři dovolili luxus v podobě přítomnosti kraje a ing. Roman Linek, hejtman Pardubického kraje.

HHr0412.inddr0412.indd 3131 229.11.20049.11.2004 113:31:593:31:59 FESTIVALY, KONCERTY

činu píseň o měsíčku Antonína Dvořáka. Oba Fantazie G dur Johanna Sebastiana Bach vyzněl několikadílného Movimenta pro varhany a žesťo- interprety doprovázel Václav Rabas a v obou zřetelně, na rozdíl od „přehraného“ allegrové- vé okteto pečlivě oddirigoval „univerzální“ ředi- případech zněly varhany nepřirozeně ve sko- ho návratu v závěru. V Toccatě Maurice Duruflé tel konzervatoře Jaromír Hönig, monumentál- cích z fff do ppp a nepůsobivě v obyčejných (ze Suity, op. 5) vyniklo spíše rejstříkování pro ní a efektně vygradovaná Pražská fantasie uza- „klavíristických“ figuracích. Jonášová oblažila dynamiku než pro barvu. Pod rukama i no- vřela důstojnou inauguraci varhan. pozitivně naladěné publikum ještě promyšle- hama Václava Uhlíře se varhany nejšťastněji Nejsem si tak úplně jistý, jestli stále ještě jsme nými i procítěnými Dvěma Ave Maria od Luboše vybarvily do mysteriózních ploch Finale z Ne- „konzervatoří Evropy“, ale pardubická konzer- Sluky, tentokrát již s „varhanně“ nakompono- dělní hudby Petra Ebena. První varhanní sonáta vatoř rozhodně je výraznou hudební institucí vaným doprovodem. Pedagogům pardubické Jiřího Strejce s kýčovitými sextami salonní me- kraje a stavbou nových varhan si jen rozumně konzervatoře pak připadl naprosto přirozený lodiky a snad vtipnou toccatou si zasloužila zakládá na svou ještě skvělejší budoucnost „kon- úkol: ukázat možnosti třímanuálového nástro- pozornost pouze kvůli bezvadné interpretaci. zervatoře Východních Čech“. Možná, že je jen je. Vedoucí varhanního oddělení Josef Rafaja Výkony Václava Rabase rámovaly koncert ve otázkou času, až v Domě hudby zazní třeba Gla- se představil jako technický typ. Rychlý úvod skladbách jeho přítele Otmara Máchy. Premiéru golská mše…

KOLÍN, SYNAGOGA Orchestr Atlantis v kolínské synagoze

Ivana Měřičková nemají k dispozici příliš velký repertoár. Podobné debníků – skvěle provedená skladba působila transkripce by tedy mohly být velmi přínosné. strhujícím dojmem. Interpreti i přítomný skla- neděli 19. září se v kolínské synagoze Za vrchol programu můžeme označit Can- datel Mark Kopytman byli po zásluze odměněni konal koncert pražského Orchestru At- tus IV (Dedication) pro housle a komorní orches- bouřlivým potleskem. V lantis a jeho sólistů. Spolu se skladbami tr izraelského skladatele klasického repertoáru zde zazněly ve svých svě- Marka Kopytmana. Tuto tových premiérách také dvě kompozice soudo- již čtvrtou verzi skladby bých autorů – Kazuhika Hattoriho (Japonsko) Dedication, která byla pů- archív Foto a Marka Kopytmana (Izrael). vodně určena pouze sólo- V úvodním Koncertu d moll pro housle a smyč- vým houslím, autor zkom- cový orchestr Felixe Mendelssohna-Bartholdyho se ponoval přímo pro tento s naprostou technickou jistotou ujal sólového par- koncert. Je to jednovětý ce- tu houslista Martin Kos. Kultivovaný tón houslí, lek, který se skládá z něko- zvuková vyváženost, příkladná spolupráce sólis- lika tématicky propojených ty, orchestru a dirigenta, společná radost z muzi- kontrastních částí. Kompli- círování – to vše jistě potěšilo i nejnáročnějšího kovaná partitura klade vel- posluchače. ké nároky na technické vy- Japonská lidová píseň Itsuki No Komoriuta bavení interpretů a také na v úpravě pro marimbu a smyčcový orchestr tvo- souhru. Všechna tato úska- řila půvabné intermezzo k další skladbě s názvem lí jsou ale mnohonásobně Mai na pobřeží („mai“ znamená obřadní tanec) ja- vyvážena bohatstvím skla- ponského autora Kazuhika Hattoriho. Tato kom- datelovy invence a jeho in- pozice je již druhým dílem, které skladatel věnoval strumentačním mistrov- Orchestru Atlantis. Šest dechových nástrojů, harfa stvím… Prostě lahůdka pro a smyčce zde vytváří neobvyklé zvukové kombina- muzikanty, kteří na to mají. ce s častým střídáním hry sul ponticello, sul tasto, Orchestr Atlantis pod ve- con sordino a flageoletů v jednotlivých smyčco- dením svého uměleckého vých skupinách. Dirigent a orchestr plně využili vedoucího Vítězslava Pod- nabízených možností a zprostředkovali poslucha- razila upoutal technickou čům dynamicky a barevně bohaté dílo. brilancí, vyvážeností zvu- Zajímavým experimentem bylo provedení kových proporcí a tempe- Koncertu C Dur pro flétnu a komorní orchestr Mi- ramentním projevem. Od chaela Haydna. Flétna byla v tomto případě na- úvodního nářku sólových hrazena marimbou. Japonská marimbistka Jun- houslí přes živelnou styli- ko Honda, která již několik let žije v České Re- zaci rumunského svateb- publice, výborně zvládla efektní technické pasáže ního tance až po závěreč- v první a třetí větě i zpěvnou druhou větu. Vzhle- né zklidnění posluchač ne- dem k tomu, že marimba se začala prosazovat ja- zapochyboval o vysokých ko orchestrální, komorní a sólový nástroj teprve kvalitách sólisty Martina Umělecký vedoucí orchestru Atlantis, Vítězslav Podrazil (vlevo) s izrael- v průběhu minulého století, hráči na tento nástroj Kose i všech ostatních hu- ským skladatelem Markem Kopytmanem a houslistou Martinem Kosem

HHr0412.inddr0412.indd 3232 229.11.20049.11.2004 113:32:003:32:00 FESTIVALY, KONCERTY

PLZEŇ, KONCERTNÍ DŮM PEKLO Večer západočeských skladatelů

Jaroslav Fiala Nejmladší člen Západočeského hudebního centra Karel Šimandl byl na večeru zastoupen rámci letošního Roku české hudby uspo- jednovětým Koncertem pro klavír a orchestr. řádalo Tvůrčí centrum Plzeň ve spolupráci Dramatická hudba, které velkou dynamickou V s Plzeňskou filharmonií na počátku října sílu dodávají hojně zastoupené, ale zdařile vyu- večer z novinkových děl západočeských kompo- žité bicí nástroje, má i plochy plné virtuózního Dva dirigenti, dva světy, nistů a jako prémii ho věnovala oběma abonent- lesku a lyriky. Skladba posluchače vtáhne do ním řadám. Hned v úvodu je nutno konstatovat, že proudu hudby a při velice zdařilé instrumenta- Česká filharmonie si lepší se pořad setkal se značným zájmem veřejnosti. ci ho překvapuje stále novými náladami i bar- Koncert zahájila třívětá, melodicky bohatá Suita vami. Velké uznání za úspěšné provedení patří vstup do 109. sezony pro smyčcový orchestr nejstaršího z hraných autorů vedle orchestru mladému plzeňskému klavíris- nemohla přát Karla Pexidra, kde bylo možno obdivovat zejména tovi Petru Novákovi, který hrál Koncert zcela zajímavou práci jednotlivých skupin smyčců. suverénně a s potřebným nadhledem. Dita Hradecká ž na prvním abonentním koncertě s Johnem Eliotem Gardinerem 7. září U naznačil výkon filharmoniků jasný kva- litativní posun vpřed. Večer se Zdeňkem Máca- VVELKÁELKÁ SSOUTĚŽOUTĚŽ lem 14. října tento vývoj potvrdil. Stěží si lze představit dva tak odlišné typy HHUDEBNÍCHUDEBNÍCH ROZHLEDŮROZHLEDŮ osobností, jako je intelektuální a noblesní John Eliot Gardiner na jedné straně a živel jménem Zde- Vážení čtenáři, něk Mácal na straně druhé. máme tady již druhou adventní neděli a stres z našich stále ještě neuklizených domovů, z nedo- John Eliot Gardiner, Brit se šlechtickým titulem, statku nápadů na originální dárky i z času, který uhání čím dál tím víc, a tak máme dojem, že nic ze spolupracuje s Českou filharmonií od roku 2001. svých restů už nemůžeme napravit. Každý rok je to stejné, i když většina z nás si pokaždé slibuje, Společně vystoupili na Salcburském festivalu, Praž- že příště se už určitě nenechá ničím a nikým znervóznit a stráví Vánoce v klidu a míru. Pojďme tedy ském jaru i v abonentní řadě. Protože během letoš- alespoň tři z vás potěšit a z toho každodenního shonu vytrhnout. Ty, kteří nejenom věděli, že sklad- ní podzimní návštěvy dirigent onemocněl, pláno- by Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic se hrály na dvoře habsburského císaře Rudolfa II., ale byli vané interview se neuskutečnilo. Koncert ovšem také šťastným řízením osudu vylosováni. Tentokrát jsou to naši čtenáři ze severních, východních a středních Čech, a tak tentokrát cédéčka poputují do nejrůznějších částí naší republiky. A kdože tedy profesionál Gardiner neodřekl – připravil by tak budou těmi obdarovanými? pražské publikum o nevšední zážitek. Mácalův intuitivní, živelný dirigentský typ je Hana Černíková, Nový Bor pro Českou filharmonii požehnáním. Orchestr pů- Jaroslav Pecina, Havlíčkův Brod sobí pod jeho vedením kompaktně a sebevědomě 1 Barbora Fleissigová, Praha – a tudíž přesvědčivě. Ale dirigent prý sám neví, 2 „jak to dělá“! „Je to magie, tajemství, ten okamžik 3 přijde až na koncertě,“ říká Zdeněk Mácal. Něco ze Blahopřejeme a držíme palce do dalších soutěží, které budou tentokrát vzhledem k dvojčíslu hned své kuchyně však přece jen prozradil: tráví v tom- dvě zároveň. Pro tu první jsme pro vás připravili otázku: to roce s orchestrem dvacet týdnů. Na zkoušky se Kdo z literátů, píšících rovněž libreta, používal pseudonym on i hráči těší („nikdo neremcá,“ upozorňuje Má- Carl Ludwig Richter? cal doslova, a to navzdory velmi intenzivnímu zá- jezdovému i domácímu koncertnímu programu A druhá zní: během tohoto podzimu). Žádný hráč není anga- Ve kterém z českých měst pracoval Richard Wagner žován, aniž by ho Zdeněk Mácal na scénáři k libretu své opery Lohengrin? před tím neslyšel. Hlavně si dirigent pochvaluje, že s filharmoni- Přejeme vám krásné a alespoň trošku klidné Vánoce, ale ještě před tím, než se oddáte jejich mámi- ky „mluví stejnou řečí“. A nemys- vému kouzlu, nezapomeňte do 16. prosince poslat na adresu Hudební rozhledy, Radlická 99, lí tím jen společný jazyk.“ 150 00 Praha 5 nebo na e-mailovou adresu [email protected] své odpovědi! Pravidelnou soutěžní otázku najdete i na našich webových stránkách Na tomto místě, hlouběji než je obvyklé, můžete nahlížet do dění v České filharmonii. Při psaní příštích textů se http:/hudebnirozhledy.scena.cz, kde je zkrácená verze každého čísla uveřejněna necháme inspirovat i vašimi otázkami, které lze zasílat e- již o pět dnů dříve, než se objeví v prodeji nebo ve vašich schránkách. -mailem na [email protected], nebo poštou na adresu České filharmonie nebo Hudebních rozhledů.

HHr0412.inddr0412.indd 3333 229.11.20049.11.2004 113:32:013:32:01 FESTIVALY, KONCERTY

Rapsodické variace pro klavír a orchestr Ja- terpretka mnoha novinkových děl zejména né části, je zpěv vystřídán krátkým zamyšlením, na Slimáčka vznikly ke 150. výročí narození západočeských autorů. ale již příští věta naopak strhne posluchače radost- A. Dvořáka a v hudbě se proto ozývá dvořá- Posluchačsky poměrně náročný večer ukonči- ným veselím odpovídajícím scherzovým náladám. kovsky laděný motiv. Variace, v nichž se stří- la První symfonie Jiřího Bezděka, který již vícekrát Po ní následuje již jen poměrně krátký závěr. dají nálady lyrické s dramatickými, poskytují představil svou tvorbu nejen doma, ale i v zahra- Vedle umělecky nosných děl měla na úspě- dostatečný prostor pro virtuózní předvedení ničí. Skladatel je zároveň uznávanou vědeckou chu večera nepochybně značný podíl také Pl- sólového klavíru. Ten je však zároveň chápán osobností v oboru problematiky hudby 20. století. zeňská filharmonie v čele s hostujícím diri- jako součást celku. Sólový part s velkým po- První věta jeho čtyřvětého cyklu s názvem Baletní gentem Stanislavem Bogu niou. Ten měl novinky chopením hrála přední plzeňská klavíristka hudba je skutečně tanečně vylehčená a oplývá bo- dobře promyšlené a řídil je s velkým nadhle- prof. Věra Müllerová, známá jako obětavá in- hatou instrumentací. V druhé, krásně rozezpíva- dem.

BRNO, PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY Brněnská Konzervatoř slavila

Věra Lejsková vření konzervatoře v r. 1919, Graffovo kvarteto nechyběla studentská hymna, Gaudeamus igitur. hrálo dvě části z jeho 1. smyčcového kvartetu, sou- Co chybělo, byla brněnská televize, o níž si člo- eobyčejně srdečná atmosféra předzna- časnému řediteli Konzervatoře, Pavlu Kynclovi, věk říkal, proč ji tu vůbec máme, když nedokáže menávala 25. 10. zcela zaplněnou aulu předala Dr. Alena Němcová za Janáčkovu spo- propagovat tak významnou událost v kulturním N Právnické fakulty MU v Brně, kde se lečnost Janáčkovu plaketu, a v podání varhaní- životě Moravy?!?! konalo slavnostní shromáždění k 85 letům tr- ka Petra Kolaře zaznělo i Postludium z Glagolské Slavnostním aktem vše nekončilo, v prosto- vání brněnské Konzervatoře. Jak nemohlo být mše. Medaili Konzervatoře za celoživotní peda- rách Konzervatoře se pak zcela neformálně se- ani jinak, úvodem zazněla 1. část z Janáčkovy Sin- gogickou a publicistickou činnost pro Konzer- tkávali příslušníci různých generací, zástupci ses- fonietty, v níž se skvěle prezentovali posluchači vatoř přijal z rukou ředitele Dr. Ivan Petrželka terských škol, Taneční konzervatoře v Brně, Kon- žesťového oddělení pod taktovkou prof. Aleše – také byla čtena část jeho knihy, zpracovávající zervatoří v Pardubicích, Ostravě a další. Všichni Podařila, až člověk nevěřil, že mezi nimi nejsou historii tohoto ústavu. A zněly projevy oficiální této příležitosti bohatě využívali, protože prý už i profesionálové. Janáček se prolínal celým i vzpomínkové projevy hostů, vážné i humorné, další setkání bude až za patnáct let, až bude Kon- programem: byla čtena jeho úvodní řeč při ote- na což publikum nadšeně reagovalo, a nakonec zervatoř stoletá … Halekačky versus mobilačky Věra Lejsková neboli výměnu myšlenek. Neboť čím se liší halekání Heličko, a jak sa ti krávy pasú, kamarádečko? Ka- pasaček na kopcích od halekání majitelů mobilů na marádečko věrná moja, ty Fanuško Kovářová!“ Ale ic nového pod sluncem, anebo všechno už ulicích a ve veřejných dopravních prostředcích? Jen z dalšího kopce se ozývá Madlenka Mlynková – „a tu bylo – snad jen ta forma se vlivem postu- tím, že pasačky využívají přírodní akustiky, kdežto mi se zle pase. Me krávy běhaju a trávu hledaju, že N pující techniky mění, kdežto obsah zůstá- majitelé mobilů techniky. Ovšem co půvabu bylo ve ji tu němaju!“ – no a kamarádky jí pak radí, kdeže vá v jádru stejný; mám na mysli vzájemná sdělení, volání pasačky z jednoho kopce – „Hoja, heli, má by se jí páslo lépe, kde je té trávy víc. Jak prosaické je proti tomu sdělení volajícího mo- bilem, že – „teď jsem právě v tramvaji a jedu směrem k nádraží“, – nebo že – „už vjíždíme do Prahy, ale je tu mimořádný provoz, odložte o hodinu jednání“ – také se volající neohlašuje půvabným hoja, heli, ale hlasi- tým signálem, mnohdy velmi vtíravým a rušivým. Volání pasaček, tzv. Halekačky, pronášené zpě- vavým hlasem, s protahováním slabik a za přispění ozvěny, byly pro svou poesii předmětem zájmu sběra- telů lidových písní a setkáváme se pak s nimi v jejich sbírkách. Pochybuji, že by některého hudebníka in- spirovaly věty pronášené do mobilů, tedy tzv. mobi- lačky – s intonací navíc nezajímavou, byť někdy řva- né jakoby vskutku s kopce na kopec – k tomu, aby je zapisoval a eventuálně pak souborně vydal … Ačko- liv kdoví: nedávno jsem vyslechla písně jedné autor- ky, vzniklé na texty sprejerů, nemohu tedy s určitostí vyloučit, že někdo skutečně nezačne sbírat – místo byvších halekaček – současné mobilačky

HHr0412.inddr0412.indd 3434 229.11.20049.11.2004 113:32:033:32:03 HHr0412.inddr0412.indd 3535 229.11.20049.11.2004 113:32:043:32:04 ZADÁNO PRO Osa v závěru roku 2004 Hovoříme s předsedkyní představenstva JUDr. Alexandrou Wünschovou Pujmanovou

Ředitelka OSA Marie Pujmanová – Wünschová Foto archív Foto

Jan Šmolík To podstatné se zatím ještě odehrává, protože Prakticky to znamená, že jsme se ocitli ve vel- poslanecká iniciativa ve spolupráci s asociacemi mi citlivé situaci. Snažili jsme se hovořit s poslan- neboli plným titulem hoteliérů se snaží prosadit novelu autorského ci, hovořit s orgány státní správy, které odpoví- Ochranný svaz autor- zákona, která chce za prvé zpochybnit, ale spíše dají za dodržování autorských práv (zejména OSA, ský pro práva k dílům zakázat vybírání autorských honorářů za provo- ministerstvo kultury, které je jednoznačně na hudebním, zveřejňuje na našich stránkách pra- zování televizí a rozhlasových přijímačů na ho- naší straně). videlně především své hospodářské výsledky za telových pokojích, za druhé chce stanovit nový Chystaná novela je bohužel i v rozporu s me- uplynulý rok. Ty jsou k dispozici až v jarních mě- způsob určování sazeb autorských odměn a zo- zinárodními úmluvami, které ratifikovala Česká sících, během roku se však v OSA událo mnohé. hledňovat v něm velikost obce, ekonomickou si- republika, a které jsou součástí českého právního Paní předsedkyně představenstva, JUDr. Wün- tuaci kraje a tak dále…, což je naprosto absurdní, řádu, nicméně zatím se zdá, že hoteliérské loby schové Pujmanové, jsme se zeptali, co bylo pod- protože autorský honorář by měl být vždy stejný je tak silné, že novela projde, což by samozřej- statné, jak se vyvíjejí vztahy OSA k zahraničí, co za stejný způsob užití díla. Podle ekonomické mě mělo neblahé, ba katastrofální důsledky pro znamenal vstup ČR do EU a protože v uplynulém situace kraje se přece neřídí ani ceny výrobků naše autory, pro jejich postavení, honoráře. Dů- údobí dost cestovala, také na její zahraniční cesty, nebo služeb. Zkrátka a dobře – byl by to zásah sledkem by bylo omezení původní české tvorby, které rozhodně nebyly „poznávacími zájezdy“. do soukromoprávní sféry a tato novela zákona protože by tak pro ni vznikly neúnosné podmín- by měla zasahovat právě do soukromoprávních ky. Navíc by se komplikace promítly výrazně i do Co podstatného se v OSA v letošním roce vztahů, což je naprosto nestandardní a v celém mezinárodních vztahů, protože my na základě odehrálo? světě vlastně nepřípustné. recipročních smluv se sesterskými ochrannými

HHr0412.inddr0412.indd 3636 229.11.20049.11.2004 113:32:073:32:07 ZADÁNO PRO

organizacemi v celém světě i v Evropské unii za- hotelových pokojích řešeno různě, do podrob- rozjetého vlaku. Takže dnes máme v jednání stupujeme i zahraniční autory a inkasujeme pro ností se pouštět nebudeme, ale neznamená to, mnoho recipročních smluv s těmito státy. Do- ně honoráře. Novela by vnesla nedůvěru zahra- že by se autorské honoráře nevybíraly. Někde konce i Albánie, která bývala uváděna jako pří- ničních partnerů k naší organizaci. Kromě toho byl problém i předmětem sporu (např. ve Špa- klad země, kde autorská práva nejsou chráněna, se v rámci Evropské unie uvažuje i o tom, že by nělku). Je s podivem, jak se spor řeší u nás. Za už byla zapojena a spolupráce se rozvíjí velmi mohla poskytovat licence pro celou Evropskou normálních okolností by se hoteliéři měli obrá- rychle. Bylo by smutné a zbytečné, kdybychom unii kterákoliv z ochranných organizací. To by tit na soud s určovací žalobou, zda jde o veřejné se v rámci tohoto vývoje vraceli někam nazpět, vneslo ještě horší podmínky pro tuzemské uži- užití nebo nejde. Oni se však obrátí na naše za- zůstali snad pozadu. vatele – pokud by OSA nemohla vykonávat (tedy stupitele a ti změní zákon. To je přinejmenším Vstup do Evropské unie je pro nás zajímavý hájit) autorská práva ke spokojenosti a na úrovni nestandardní… tím, že EU v rámci své legislativy a směrnic se našich zahraničních partnerů. Přitom asi málokdo by si dovolil zpochybňo- zabývá i otázkou autorských práv a jejich kolek- Situace je opravdu komplikovaná, nedobrá. vat samu podstatu – totiž, že autor má za každé tivní správy. Zřejmě bude vytvořena v této ob- Absurdně působí i fakt, že Česká republika byla užití svého díla nárok na odměnu. Většinou je lasti směrnice, která by měla propojit činnost paradoxně i za totality považována za stát, kde to jeho odměna jediná, nebývá totiž zvykem pla- kolektivních správců s hospodářskou soutěží. bylo autorské právo dodržováno, i když v té době tit za nově vzniklé dílo, třeba písničku, předem EU samozřejmě předpokládá legislativní kom- s restriktivními opatřeními politického charakteru. a jednorázově – tedy za vytvoření. Platí se za uží- patibilitu ČR, v opačném případě je nadřazena Dalo by se říci, že ani tehdy se nepodařilo právní vání. Osa je tu od toho, aby tyto nároky, tato prá- legislativa ES. Prozatím je to, pokud nenajdeme vztahy (založené hned na počátku první republiky va autorů chránil v plném rozsahu. O tom hovoří u našich zákonodárců pochopení a podporu, při vzniku OSA), které nás v této oblasti řadily a do- Bernská konvence, kterou jsme ratifikovali dříve údobí značně rizikové. sud řadí mezi vyspělé a vyvinuté státy, zničit. než např. Francie, jež je považována za mekku V úvodu jste připomněl mé zahraniční ces- Chystaná novela autorského zákona by nám autorského práva, to nezpochybňují ani direkti- ty. Máte pravdu, to skutečně nejsou nějaké po- ovšem přisoudila úplně jiné místo. Najednou by- vy evropských společenství. znávací zájezdy, většinou se jedná o krátká, ale chom se posunuli někam na začátek a ocitli se Bohužel, zpochybňovací tendence tady jsou, produktivní jednání, která nebudu vyjmeno- mezi státy, které s autorským právem teprve za- ale musím zklamat ty agitátory, kteří se dovoláva- vávat. Opomenout ale nemůžeme celosvětový čínají a dosud ho třeba ani neznaly nebo alespoň jí Spojených států jako vzoru. I tam totiž existu- kongres a generální zasedání CISAC v Soulu, neuplatňovaly. To je opravdu smutné. jí ochranné organizace, které inkasují za takové kterého jsme se zúčastnili s předsedou dozorčí Ptal jste se, jestli se dá říci, že tento rok byl užití a ani tam nepovažují hudbu za veřejný ma- rady OSA, panem Romanem Cejnarem a dále ve znamení bojů o právní postavení OSA a au- jetek. Hudba je prostě výsledkem duševní tvůrčí jednání v Bruselu, kde sídlí GESAC – Asociace torského práva. Ano, ale nejen to. Nejedná se činnosti autora, který má právo za tento výsledek kolektivních správců členských zemí EU. Nejpr- pouze o Ochranný svaz autorský, ale o práva pobírat patřičnou a zákonnou odměnu… ve jsem se zúčastnila jako zástupce státu, který všech ochranných organizací, které působí v na- Pokud jste se ptal na spolupráci OSA se za- je v přístupovém řízení, na listopadové zasedá- ší republice, o ochranu duševního vlastnictví hraničními ochrannými organizacemi, je nutno ní jsem byla zvána už jako zástupce členského v České republice. Přitom duševní vlastnictví připomenout známou a potěšitelnou skuteč- státu EU. Toto zasedání charakterizuje produk- je jednou z prioritních otázek jak ve státech Ev- nost. Naše kontakty s tradičními evropskými, tivita a informační přehledná mnohostrannost. ropské unie, tak i ve státech, kde platí jiný, tak ale i mimoevropskými partnery má dlouholetou Stojí za připomenutí, že situace se trochu obrá- zvaný copyrightový systém. I v nich je evropské a dobrou tradici a rozšiřuje se jak ve smyslu ge- tila a zahraniční partneři cestují k nám (z Ame- právo respektováno. ografickém, tak obsahovém. Překvapivě dobře riky, Francie atd.). Netají se spokojeností až Důsledky novely by byly právně závažné a rychle se však vyvíjí i tam, kde bývaly dříve po- překvapením nad naší úpravou ochrany autor- a vrátily by nás někam na začátek mezi státy např. tíže, především ve státech bývalého Sovětského ských práv a jejich kolektivní správy. Naše po- typu Albánie, přičemž z mezinárodních jednání svazu. Tam už velmi intenzivně zavádějí kolek- zice vůči zahraničním partnerům se tím posi- je nám známo, že i tyto země už zavádějí ochranu tivní správce autorských práv. Světová organi- luje. Nemusíme se totiž po vzájemném pozná- práv duševního vlastnictví a vynakládají nemalé zace, která sdružuje kolektivní správce – CISAC vání vůbec stavět do role někoho, kdo se musí prostředky, aby se rychle dostaly na úroveň, na – (mimochodem OSA je jedním ze zakládajících jenom učit, protože něco umíme a mohou se které mají v Evropě být a na které my už s dlou- členů) uvolnila poměrně značné prostředky na o tom přesvědčit. Je dobře, že jsme posílili po- holetou tradicí jsme. to, aby země, které díky dřívějšímu režimu ne- zice rovnocenných a reálných partnerů, proto- V Evropě je vybírání autorských honorářů měly na to, aby rozvíjely ochranu autorských že v těchto vztazích pak přináší naše práce větší za užívání rozhlasových přijímačů a televizí na práv, rychle své manko dohnaly a naskočily do efekt a užitek.

HHr0412.inddr0412.indd 3737 229.11.20049.11.2004 113:32:083:32:08 HORIZONT Karel Hašler – klasik české kabaretní písně

Josef Kotek

ačněme však ještě i jinou připomínkou. archív Foto Představa, že byste v cukrárně požado- Z vali deset deka „gottovek“ nebo roličku „pilarek“, je jistě absurdní. Proti kašli a chrapo- tu však dodnes cucáme hašlerky – a máloko- ho asi napadne, že je už někdy před osmdesáti lety pokřtila písničkářská sláva. Proslulost toho, kdo byl v době kolem prvé světové války prvou osobností české populární hudby a jejím nejuznávanějším zpěvákem i autorem. Zároveň však i vlídným kmotrem všeho, co v této hudbě spojovalo starší domácí tradice s ozvěnami fran- couzského šansonu a zanedlouho i s ohlasem poválečného jazzu. Všechna sláva – polní tráva? Nikoli. Na Karla Hašlera letos sice vzpomínáme v rámci stopěta- dvacátého výročí jeho narození (31. října 1879 na Zlíchově, tehdy ještě vesnici u Prahy). Přitom však nejen jeho život, ale i období po jeho doslova mučednické smrti v německém koncentrač- ním táboře bylo plné překvapivých zvratů a na- čas, bohužel, i nespravedlivých odsudků. A tak alespoň pár útržků z Hašlerova nacio- nále. Na začátku stojí útěk nevydařeného ruka- vičkářského tovaryše ke kočovné herecké spo- lečnosti. Za pár let už je tu vstup do činoherního souboru Národního divadla, což by pro jiného umělce znamenalo uskutečnění životní tužby. Ale bohémského Hašlera láká vlastní písničko- vá tvorba a její uplatnění na prknech tehdy no- vého kabaretu Lucerna (od 1910) natolik, že jí dá přednost i před herectvím na první české scé- ně. A tak řediteluje, píše, hraje, zpívá a režíruje v Lucerně a střídavě i v dalších pražských kaba- retech Rokoko a Varieté (dnes Hudební divadlo v Karlíně). Po první světové válce hojně natáčí na desky His Masters Voice, uvádí na naše je- viště divadelní revue, stává se úspěšným nakla- datelem svých písniček a později i oblíbeným filmovým hercem. Za nacistické okupace ho však začátkem zá- ří 1941 zatýká gestapo a bez soudu odesílá do Karel Hašler v době vzniku populárních Staropražských písniček koncentračního tábora Mauthausen. Kriminál- ním kápem přivázán pod ledovou sprchu umírá vysílený a promrzlý Hašler těsně před vánoční- šistické statečnosti a hrdinském skonu podal i E. mínka na nežádoucího Karla Hašlera (i když na mi svátky – 22. prosince 1941. Po válce byla na F. Burian, sám vězeň jednoho z táborů smrti. jejich certličkách zůstala dodnes zachována lu- Hašlerově rodném domku odhalena pamětní Hašlerky však přesto nezbyly jako jediná a za cerna jako symbol Hašlerova kabaretu). Což si deska. A zanícená svědectví o umělcově protifa- komunistické éry nadlouho jen nepřímá vzpo- tedy připomenout, zda jste na přátelském večír-

HHr0412.inddr0412.indd 3838 229.11.20049.11.2004 113:32:093:32:09 HORIZONT

ku, u táboráku nebo na brigádě či na dovolené, kulturního odboje. Od roku 1939 Hašler ostat- Ve skupině filmařů seděl však Jidáš, který zasněžené horské chatě nebo pod stanem u řeky ně svou někdejší filmovou úlohu přenesl se vším zradil. A v Karlu Hašlerovi předčasně zahynul slyšeli nebo se i sami pokusili spoluzpívat někte- rizikem do kruté okupační reality. Pilně jezdil po český umělec, jenž se mnohonásobně zapsal ne- rou z umělcových písniček – „lido- jen do dějin českého divadla, filmu vých“ v tom smyslu, že o jejich pů- a kabaretu, ale i do historie naší po- vodci dnes už jen málokdo ví. Tady pulární hudby. je alespoň, pár názvů: Mnoho ze tří stovek Hašlerových Po starých zámeckých schodech, archív Foto písničkových titulů sice pozname- Staré topoly (Na Císařské louce sto- nává produkční chvat. Jak však na- jí řada topolů), Když nad Prahou se značuje sám počet vzpomenutých večer uklání, Strahováček, U svaté- trvalek, nalezne se mezi nimi mnoho Matěje, Bílý kvíteček (A já si ten hé, co svědčí o autorově výrazném kvíteček za čepici dal), Můj kamarád talentu literárním i hudebním. Už (Pozdravujte mi nastokrát, co jsem před první světovou válkou se ostat- měl v Praze tolik rád), Pětatřicátní- ně Hašler načas stal jakýmsi mluv- ci – chlapci jako květ (poslední tři čím mladých intelektuálních a umě- písně patřily ke vzdornému reperto- leckých kruhů. Svým vrstevníkům áru českých vojáků, navlečených do totiž nastavil citové zrcadlo, kde rakouské uniformy a nedobrovolně se mráčky jejich sentimentálního odjíždějících na fronty první světové bolestínství rychle střídaly s doby- války), Jaro je tady, Nad Prahou tanči- vatelskou odvahou Cyranů i neba- ly hvězdičky, Muziky, muziky, musíte nálně svůdnými pikantériemi Boc- krásně hrát, Tulák (Silnice bílá přede cacciů. Všechna tato jen zdánlivá mnou), Pod vejtoňskou hospodou „srdce z mramoru“ nadto umístil (Za vodou, za vodou), Copak je to do starosvětských uliček a zákoutí, za vojáka?, Hoši od Zborova, Když jež rozrůstající se Praha tehdy stá- mě má panenka nechce ráda mít, le nenasytněji pohlcovala. Rovněž Andulko, Andulko, Anduličko, Hez- další tvorbou na poli kabaretního ká vzpomínka (Měsíc se líbal něžně šansonu a kupletního popěvku se s Vltavou), Čí je Praha? – Naše! (My Hašlerovi leckde podařilo sloučit jsme ti Pražáci) atd. atd. Z více než úspěšně tradice staršího lidového 300 Hašlerových písní a šansonů jis- kupletu s romantizujícími a nostal- tě úctyhodná přehlídka těch, které se gickými ohlasy secesního fin de si- po mnoha desetiletích udržely v lido- ècle. Později po roce 1918 však ta- vém povědomí a z nichž se mnohé ké s dobovými politickými aktuali- stále ještě i zpívají… Hašlerovy Staropražské písničky s obálkou Josefa Weniga (1910). tami, odrážejícími i podněcujícími Nesmíme zde ovšem zapome- postoje nové, republikánsky již ori- nout na Hašlerovu vůbec nejslavněj- entované generace. Hned v začát- ší skladbu: tu, která se osudovým paradoxem okleštěném zbytku republiky a nadšeně vítán ti- cích samostatné republiky zajistil si tak Hašler pravděpodobně stala i příčinou umělcovy smr- síci posluchačů, sahal hluboko do svého starší- vedoucí postavení i na úseku populární hudby. ti. V roce 1932 byl na plátna našich kin s velkým ho, ještě protirakouského repertoáru. V úzkém A tak právě i letošní jubileum jakoby upozorňo- úspěchem uveden jeden z prvých českých zvu- kruhu filmařů při natáčení románu Městečko valo, že náš dluh vůči tomuto bytostně českému kových filmů Písničkář. Hašler si v něm zahrál na dlani některé písničky naopak aktualizoval. písničkáři a upřímnému vlastenci zůstává stále hlavní úlohu c. k. vládního rady, který za první Na melodický základ nejznámějšího Hašlerova ještě ne zcela splacen… světové války sice předstírá věrnou službu císaři zpívání tehdy zaznělo: pánu, po večerech však v přestrojení za poulič- ního zpěváka prochází se svou kytarou pražský- Měli jsme státeček jako ten šáteček, mi hospůdkami a vlastenecky odvážnými písně- jako ten šáteček krumplovaný. mi pozvedá sebevědomí přikrčených občánků. Jedna z nich – Ta naše písnička česká – se z úst Pak byl ten státeček jako ten šáteček, filmového pana rady rázem přenesla do nejširší veřejnosti a nadlouho se i stala prvořadým do- jako ten šáteček otrhaný… mácím hitem. Ač nemálo sentimentální, zejména Bouře se přežene, ožijeme po mnichovské zradě a následném vpádu hitle- rovských okupantů kumulovala vzdor i nadě- a pak ty vetřelce vyženeme; je rozbolavěného národa. V roce 1941 si vysocí nacističtí úředníci tehdejšího reichsprotektora pak si ty kousíčky, krajky a hadříčky nechali dokonce služebně předvést celý film Pís- ke svému šátečku přišijeme. ničkář, aby prý se poučili o metodách českého

HHr0412.inddr0412.indd 3939 229.11.20049.11.2004 113:32:143:32:14 DIVADLO

PRAHA, STÁTNÍ OPERA Krásné obrazy aneb Lucia di Lammermoor v SOP

Josef Herman způsobem vyložit, možná přesahujícím možnosti ventilátor vrací snový obraz do přízemní reality partitury – a sice z pohledu nešťastné Lucie, na jeviště. Ostatně hlučí i přesouvání poloprůsvit- nscenace opery Gaetana Donizettiho Lucia di kterou pořádají všechny ostatní postavy opery ných zástěn z umělé hmoty, kterými sboristé ne Lammermoor prozrazuje dva sice relevantní, hon jako na lovnou zvěř, až ji usmýkají k šílen- právě obratně vymezují Lucii její uzavřený šílený Ijenže nekompatibilní úmysly: Inscenátoři, ství a smrti. Trojí až čtveré alternace postav pro- svět, z něhož vede jen smrt. Režisér nechal Lucii především režisér Anton Nekovar s dirigentem zrazují, že vedení Státní opery šlo o repertoárový názorně si podřezat žíly, až bílé šaty zrudly krví. Leošem Svárovským, hodlali operu výrazným kus, který by se měl hrát nejlépe léta, což zname- Působivé místo, jedno z nemnoha klíčových he- reckých gest, jejichž význam nebyl vždycky tak zřetelný a prostor mezi nimi vyplnilo významo- vě vágní postávání či přecházení postav, které podtrhlo statičnost inscenace. Bojová scéna pak přímo odkazuje ke staroopernímu naznačová- ní namísto významově určených hereckých ak- Foto František Ortmann František Foto cí, třeba zdrženlivých. Technika místy převládá, třeba když se z podlahy jeviště vysunuje jakýsi prosvětlený a hlavně ošklivý podstavec, z něhož Lucia dvakrát zpívá a na němž jako na stole po- depíše osudnou svatební smlouvu. Režisérovy obrazy podtrhuje dirigent Leoš Svárovský (a také Richard Hein) dramatickým výkladem partitury, v orchestru občas vskutku dosahuje fortissima, už ne pianissima, souhra však stále není zcela přesná zejména v nástu- pech. Velkou práci odvedl i sbor, přesto zůstává slabinou inscenace. Ze čtyř představitelek titulní postavy je překvapivě nejproblémovější premi- érová Marina Vyskvorkina, jejíž hlas zněl ne- obvykle ostře, namáhavě a ve výškách nebyl ani intonačně přesný, zjevem je to ovšem Lucia snů. Nejdramatičtější projev má Anna Ivanova-Todo- rova, nejspolehlivější koloratury Dagmar Vaň- kátová, která se i výrazem vyrovnala s postavou obdivuhodně. Královnou inscenace však tipuji Simonu Houda-Šaturovou, mohu totiž soudit jen z generálky, kde pěvkyně kromě hlasové a in- tonační jistoty dodala postavě nejvíc lidského citu. Yikun Chung je výtečně disponovaný teno- Yikun Chung (Edgardo) a Marina Vyskvorkina (Lucia) rista a Edgara technicky zvládl parádně, ovšem chybí mu plastičtější výraz a cit, který naopak ná v pokud možno nekomplikované podobě. Ve jako inscenační atrakce. A také kostýmy jsou prokázal Tomáš Černý. Podobně Ivan Kusnjer vymezeném čase zkoušek nelze tvar inscenace pro tuto inscenaci příliš konkrétně historizující. dal postavě Enrika víc lidských rysů nežli Mig- nastudovat se všemi alternanty, stejně se v pro- Hlavně a sympaticky však obrazy nejsou samo- uelangelo Cavalcanti, Gustav Beláček i Oleg vozu divadla pomíchají a přesný tvar inscenace účelně zdobné, scénické prostředí pochmurné- Korotkov zpívají i hrají postavu Raimonda spí- touto cestou udržet prostě nelze. A zřejmě se ča- ho příběhu formují současné jevištní materiály, še vnějškově. sem počítá s hosty. vyprázdněné jeviště je přes ony obrazy skuteč- Inscenace je to pěkná, vkusná, výjimečnou Inscenace se zřejmě i proto skládá z herecky ným dramatickým prostorem. Nejpůsobivější je záležitostí sezony se však nestala. nekomplikovaných krásných obrazů, místy až v prudkých proměnách svícení v temporytmu Státní opera Praha – G. Donizetti: Lucia di Lammermo- jakoby dřevorytů či grafiky, které korespondu- předehry, a pak v něžné scéně, kdy ještě šťastná or. Dirigent Leoš Svárovský, režie Anton Nekovar, scéna jí jak s příběhem, tak Donizettiho hudbou. Jen Lucia rozpouští tenké prameny dlouhých stužek, Jan Dušek, kostýmy Josef Jelínek, sbormistr Adolf Meli- výjimečně jsou popisné, třeba při skutečném jimiž se jakoby rozvíjejí stromy v jarním sadu, char. Premiéra 30. 9. 2004, recenzovány i reprízy 7. 10. dešti ve scéně bouře, který ovšem působí také třásně lehce vlají ve vánku – škoda, že hlučný 2004 a 20. 10. 2004.

HHr0412.inddr0412.indd 4040 229.11.20049.11.2004 113:32:183:32:18 DIVADLO

PRAHA, NÁRODNÍ DIVADLO Efektní Adriana v Národním

Lenka Šaldová jiné odkrytým rampovým světlem. Všichni jsou gurkou je tak například Abbé Jaroslava Březiny, výrazně bíle nalíčeni, kostymérka Lucie Looso- který si jemně a s vtipem pohrává s tóny. Vrouc- e až s podivem, že se na českém jevišti do- vá nečiní žádnou dělící čáru mezi obleky diva- ný cit a něžný obdiv k Adrianě suverénně vyzpí- sud nikdy neobjevila Adriana Lecouvreur ital- delními a šatníkem vznešené společnosti: základ vává Roman Janál – jeho inspicient Michonnet J ského skladatele Francesca Ciley. Přitom jde tvoří móda rokoka, ovšem s výraznými extrava- je pro mě jedinou vskutku cituplnou postavou o dílo, které nepatří mezi ta celosvětově zapo- gantními úpravami: fantazijně tvarovanými růz- večera. Milovníka Maurizzia zpívá Oleg Kulko menutá – v divadelní hře Eugena Scriba v 19. nobarevnými parukami (polovina „punk“ účesu mocným, pevným hlasem, dynamicky bohužel století excelovaly Sarah Bernhardtová či Ele- Hraběte je tak například fialová) či doplňky, ja- nepříliš odstíněně. Alina Gurina se trochu jed- onora Duseová a také opera (z roku 1902) se kým je zlaté křídlo Adriany. nostrunně temně vzteká v roli Kněžny. Hvězdou dodnes drží na repertoáru především pro efekt- Příchod Adriany do zákulisí je neméně fas- večera je ale samozřejmě Eva Urbanová: právem ní titulní roli: v posledních desetiletích si ji na cinující a bombastický nežli ten na jeviště. Ne- potud, že je technicky naprosto perfektní: uvol- nejvýznamnějších operních scénách zazpívaly kvasil s pomocí efektního svícení zaranžoval ně- něně se směje a vzrušeně rytmicky deklamuje, například Renata Tebaldiová, Montserrat Ca- které vskutku krásné výtvarné obrazy: Adriana v lyrických pasážích předvádí dokonalá piána. balléová či Mirella Freniová. První Ad- rianou u nás je od září Eva Urbanová a vedení Národního divadla si na své konto připisuje další českou premiéru (a další dramaturgické prvenství), jež se stala nejzřetelnějším bodem jeho umě- leckého programu. Ortmann František Foto Národní divadlo se v této sezoně vydalo cestou rozličných koprodukcí – tu nejočekávanější chystá na její konec: Wagnerův Prsten Niebelungův ve spo- lupráci s Deutsche Oper am Rhein (Düs- seldorf/Duisburg), nicméně i další (jak jinak než české) premiéry této sezony vznikají ve spolupráci s menšími evrop- skými operními scénami: Nymanův Man and Boy s Badisches Staatstheater Karl- sruhe a Kokkonenovo Poslední poku- šení ve spolupráci s Tampeeren Opera. Také Adriana Lecouvreur měla původní premiéru v zahraničí: v Erfurtu ji s tam- ním souborem nastudoval inscenační tým Jiří Nekvasil – Daniel Dvořák. Opera nabízí pohled do divadelního zákulisí a na šlechtický dvůr, odkrývá pletky umělců i zálety šlechticů a šlech- tičen. Nekvasil s Dvořákem nezdůraz- Eva Urbanová (Adriana) a Roman Janál (Michonnet) ňují rozdíl mezi prostředím divadelním a nedivadelním, jevištěm a zákulisím, ale nao- na konci prvního jednání zůstává na forbíně, Jenže: její pěvecký projev je zcela chladný, jakoby pak ukazují vše jako divadlo, podtrhují teatralitu obkládaná květinami. V třetím jednání se v po- bez srdce. Což nemalou mírou přispívá k dojmu všech intrik a vyznání. Foyer Comédie Française, zadí odehrává ohňostroj, v popředí sedí, nasví- povrchnosti a citové vyprázdněnosti inscenace salón v Grange-Batelière, přijímací síň Bouillon- ceny, čelem k publiku dvě soupeřky – Adriana – ač zaposloucháme-li se do precizně hrajícího ského paláce i Adrianin dům se tu slily do jed- v rudém, Kněžna v zelenomodrém… orchestru řízeného Peterem Ferancem, uslyšíme noho prostoru s černo-bíle žíhanou podlahou Zastřeny však zůstaly opravdové lidské pří- zde mnoho nuancí, citlivě rozezpívaných melodií a publikem z figurín visících od stropu hlavou běhy – především zřejmě proto, že Nekvasil ve- i sršatých komentářů. dolů. Ne náhodou se figurínám očka zvědavě dl část interpretů k výrazné komické nadsázce, červeně rozzáří při výjevu mimodivadelním (Ne- ostatní pak nechal velkooperně pózovat (nejsem Národní divadlo Praha (v koprodukci s Theater Erfurt) kvasil tak cituje závěr Zprávy pro akademii – tam si jistá, zda jde o záměrnou stylizaci, jež má upo- – Francesco Cilea: Adriana Lecouvreur. Hudební nastu- dování Peter Feranec, režie Jiří Nekvasil, scéna Daniel akademikům rudě zasvítí očka při pohledu na menout na divadlo předminulého století, či zda si Dvořák, kostýmy Lucie Loosová, sbormistr Pavel Vaněk, souložícího opičáka.) Rokokoví sluhové přesta- takhle režisér představuje operní herectví na sou- pohybová spolupráce Veronika Švábová, dramaturgie věním židlí naznačují nový výstup, svítí se mimo časném velkém jevišti). Pěknou karikovanou fi- Pavel Petráněk. Premiéra 23. 9. 2004.

HHr0412.inddr0412.indd 4141 229.11.20049.11.2004 113:32:193:32:19 DIVADLO

BRNO, JANÁČKOVA OPERA Brněnští Braniboři v Čechách

Lenka Šaldová

anáčkova opera Národního divadla Brno ote- archív Foto vřela inscenací Braniborů v Čechách smeta- J novský cyklus. Parafrázuji-li slova šéfa Milana Kaňáka, jde nyní o to, najít inscenátory, kteří se nenechají příliš svázat konvencí a podívají se na díla našeho velikána zas jednou zvědavýma, ne- zaujatýma očima. Při vší sympatii k tomuto programu se obávám, že začátek se úplně nezdařil, že totiž inscenace Mariána Chudovského popu- dí konzervativní publikum, aniž by nadchla divá- ka toužícího po moderním operním divadle. Na jeviště scénograf Otto Šujan postavil jen tři praktikábly (příjemně to upomene na slavnou Kašlíkovu inscenaci z Velké opery 5. května, ve které se v závěru rozlomily v hákový kříž), na horizont se občas promítá a na forbínu mezi obrazy sjíždí obří „kovový“ znak. Hlavní rekvizitou jsou obyčejné dřevěné židličky s oblou rukojetí. Z brněnské inscenace Židlička jako zbraň v rukou lidu – či jako kořist, kterou je třeba si dobře hlídat, protože znamená zaujetí cizího místa. Židlička vyznačující místo, juje se meči, ale objeví se i plexisklové masky Takto možno pokračovat dále – pěvecké ob- na kterém seděl někdo milý, či nepřítel. Prvek a štíty. Nejhůře se ale vyrovnávám s herectvím: sazení se na premiéře ukázalo překvapivě slabé. jevištní koncepce, který akceptuji, ač se mi zdá, interpreti příliš často bezradně postávají, po- Milan Rudolecký nemá hlasový rozsah, který že se převážně režisérovi nepodařilo přesvěd- všechně gestikulují či nesnesitelně přehrávají. vyžaduje part Warnemana, z tenorů tak nejlépe čit o poetických možnostech tohoto banálního Tak se Alojz Harant (Jíra) propotácel večerem, obstál mladý Richard Samek (Junoš), byť s výš- předmětu, jakkoli šikovně kouzlil s barevnými přičemž urputně nejen mával rukama, ale si- kami ještě také trochu bojuje. Daniele Strakové- světelnými plochami. lou šplhal i do výšek, temporytmicky se neustá- -Šedrlové (Ludiše) není rozumět ani slovo, její Tam ale moje pochopení pro inscenační tým le ztrácel a velmi špatně artikuloval. Tausend- hlas zní nejistě a ostře. Ocenění si tak zaslouží končí. Promítání na prospekt je pohříchu pouze mark Romana Janála mi připomněl jeho jinou spíše interpreti menších rolí: Eva Garajová (Dě- prázdně ilustrativní. V kostýmech Zdeněk Šán- jevištní postavu – Bertrama z Klusákovy hříčky, čana) či Jiří Sulženko (Wolfram). A vůbec nejví- ský propojil – pro mě nesrozumitelně – vojen- leč zde bohužel nešlo o vtipnou karikaturu, ale ce si cením výkonu Richarda Nováka (Kmet), ské oblečení nejrůznějších epoch, na jednom vážné hraní. Janál zpívá niterně, procítěně, ale který je ve svém věku hlasově obdivuhodně fit bojovníkovi najdeme materiály a znaky typic- jeho hlas se mi jevil unavený, ve vyšších polo- a na jevišti stále působí silou své osobnosti. ké tu pro husity, tu pro současné vojáky, bo- hách zastřený. Scéna modlitby je nejsilnějším místem večera – spolu s dalšími výstupy sboru. Jednolitě znějící brněnský sbor je zas jednou hlavním, nepřeko- natelným hrdinou večera. Nad piánkem, kterým začíná modlitbu, se tají dech, stejně tak jako na druhou stranu strhuje mocným bojovným forte. Nádherný zážitek! Premiéru od dirigentského pultu řídil mladý Jakub Klecker – orchestr mu hrál spolehlivě, ale poněkud nevzrušivě: chyběla mu jiskra, ať ta ly- rická či výbušná. Celkově tak jsou pro mě brněn- ští Braniboři zklamáním.

Janáčkova opera Národního divadla Brno – Bedřich Smetana: Braniboři v Čechách. Hudební nastudování Jaroslav Kyzlink, dirigent Jakub Klecker, režie Marián Chudovský, scéna Otto Šujan, kostýmy Zdeněk Šánský, sbormistr Josef Pančík. Premiéra v Janáčkově divadle 15. 15. 2004.

HHr0412.inddr0412.indd 4242 229.11.20049.11.2004 113:32:203:32:20 DIVADLO

PRAHA, LATERNA MAGICA Dětská opera Praha slavila výročí

Jiří Petrdlík vhodně proloženy lidovou poezií a choreografie Jana Kotěšovského vše spojila v organický celek. řed pěti lety, v říjnu 1999, založila sólist- Podobně tomu bylo i v Martinů cyklu Petrklíč. ka opery ND Jiřina Marková-Krystlíková Ukázkovým příkladem, jak vtipně, odleh- vypisuje grantové P Dětskou operu Praha. Soubor vznikl na zá- čeně, jevištně účinně, avšak ne za pomoci klišé řízení k získání kladech soukromé pěvecké školy a jeho členy jsou a laciných efektů, lze provést dílo považované za příspěvku NČHF dětští a mladí pěvci. Za dobu své existence předsta- tradiční hodnotu české hudby, se staly Dvořáko- z prostředků vil publiku široký repertoár z české i světové hud- vy Moravské dvojzpěvy. Ty režisérka pojala scénic- Nadačního by. Dětská opera pravidelně vystupuje se svými ky s bohatým využitím choreografie, jež ovšem investičního fondu inscenacemi v Laterně Magice, divadle Kolowrat, hudební složku nerušila, ale vhodně doplnila. Národním divadle i na zahraničních jevištích. Netradičním zakončením příjemného večera bylo Na oslavu výročí a jako příspěvek v rámci Ro- tzv. divadelní kukátko sestavené jako pásmo zná- k podpoře vydávání ku české hudby vzniklo inscenační pásmo s ná- mých operních sborů z Jakobína, Dalibora, Jenůfy hudebního periodika zvem Géniové a děti, jejíž slavnostní premiéra pro- a Prodané nevěsty. Zde se výrazně uplatnil přínos běhla v Laterně Magice v neděli 24. října 2004. výtvarníka Jiřího Votruby a architekta Miloslava s uzávěrkou Před představením bylo publiku představeno stej- Heřmánka. V souladu s výtvarnou koncepcí vy- nojmenné CD, jehož kmotrou se stala paní Lívia tvořila Helena Anýžová kostýmy a kameraman k 15. 1. 2005 Klausová, která nad premiérou převzala záštitu. Jan Osten s režisérem obrazu Josefem Dlouhým Na úvod komponovaného programu režisér- vkusně obohatili scénu ilustrovanou projekcí. Do grantového řízení jsou přijímány výhradně čitelně vyplněné formuláře ka Jiřina Marková-Krystlíková zařadila komorní Ostatně samotný prostor Laterny Magiky k to- „Žádost o příspěvek NČHF z prostřed- kantátu Bohuslava Martinů Otvírání studánek, která mu nabízí vhodné podmínky. Velkou zásluhu na ků Nadačního investičního fondu”, do- v dětské interpretaci vyzněla přirozeně, a to včet- zaslouženém úspěchu má i sbormistr Milan Malý plněné o příslušné přílohy (viz soupis ně přednesu. Ten totiž často v podání dospělých a dirigent Robert Jindra, který řídil nejen dětské obligatorních příloh, který je součástí profesionálů trpí jistou strnulostí a přehnaným pa- zpěváky, ale i komorní instrumentální ansámbl. formuláře NIF). tosem. Barytonové sólo zazpíval Jiří Hájek, jehož Závěrem popřejme Dětské opeře nejen mnoho Žadateli o příspěvek Nadace Český hu- měkký hlas se vhodně pojil s dětským sborem. dalších úspěšných premiér, ale i štědré sponzory, dební fond z prostředků NIF mohou být Druhou část večera zahájil Smetanův sbor Má kteří nadále pomohou souboru vytvářet zázemí výhradně tyto právnické osoby: hvězda, po němž následoval Janáčkův folklórně pro jejich budoucí činnost, jež výrazně figuruje a) občanská sdružení, obecně pro- laděný cyklus Královničky. Jednotlivé písně byly nejen v pražském hudebním životě. spěšné společnosti, účelová zaří- zení církví; b) nadace a nadační fondy za podmín- ky, že nejméně 80% příspěvku bude použito na nadační příspěvky třetí osobě a nejvíce 20% na sprá-

Foto Markéta SmržováFoto vu nadace nebo na zvýšení nadač- ního jmění; c) veřejnoprávní instituce; d) příspěvkové a rozpočtové organizace za předpokladu, že samy vloží nejméně 50% finančních prostřed- ků do předmětného projektu. Tento typ příspěvku nemůže být poskyt- nut právnickým osobám, které jsou samy správci prostředků z Nadačního in- vestičního fondu

Formulář žádosti je k dispozici na in- ternetových stránkách Nadace ČHF www.nchf.cz, případně jej na požádá- ní zašleme poštou (telefon kanceláře 257323860, 257326975). Páté výročí Dětské opery Praha

HHr0412.inddr0412.indd 4343 229.11.20049.11.2004 113:32:213:32:21 ZADÁNO PRO

STÁTNÍ OPERA PRAHA vrátil celovečerní balet Aschenbrödel, který byl nalezen v pozůstalosti „krále valčíků“ Johanna Strausse a poprvé uveden roku 1901. Poslední velkou cho- Piková dáma, Popelka reografií příběhu o Popelce, která předcházela balet Sergeje Prokofjeva, byla choreografie Michaela Jitka Slavíková, Vlasta Reittererová Při komponování měl Čajkovskij na mysli dva Fokina (1938 v Londýně). vynikající pěvce, tehdejší sólisty petrohradské Car- Všechny tyto Popelky, jejichž hudba byla se- listopadu a prosinci 2004 uvádí Státní ope- ské opery, sopranistku Medeu Mel-Figner (1859- stavena z nejrůznějších zdrojů (včetně Straussovy, ra Praha dvě vrcholná díla ruského hudeb- -1952) a jejího muže, tenoristu Nikolaje Fignera jenž v ní ovšem využil pouze své vlastní skladby), Vně dramatického umění: operu Pikovou dá- (1857--1918). Figner, proslulý svým hereckým ta- však zastínil Prokofjevův „autorský“ balet Zoluška, mu Petra Iljiče Čajkovského a balet Popelka Sergeje lentem a vysoce expresivním způsobem zpěvu, za- jak se jmenuje v ruském originále. Roku 1938 se Prokofjeva. Režií nové inscenace Pikové dámy (pre- příčinil možná, že se Čajkovskij nerozpakoval na- v Brně uskutečnila světová premiéra Prokofjevova miéra 25. 11. 2004) byl pověřen Roman Hovenbit- psat Heřmanovi extrémně obtížný part. Byl si toho baletu Romeo a Julie, o dva roky později byl poprvé zer, který v SOP již nastudoval na jaře 2003 s vel- ale vědom, stejně jako faktu, že Heřman vystupuje uveden ve skladatelově vlasti Kirovovým divadlem kým ohlasem Leoncavallovu a Pucciniho Bohému. ve všech 7 obrazech: „Nejen Figner, ale každý zpě- v Petrohradě. Úspěch tohoto baletu (o němž zpr- V titulní roli Heřmana alternují Igor Jan, Vladimir vák bude prožívat strach a úzkost, když se dozví, že vu klasicky vedení ruští tanečníci pochybovali) Kuzmenko a Peter Svensson, v roli Lízy se předsta- bude muset být neustále na scéně a zpívat,“ psal Pe- přiměl vedení Kirovova divadla k další objednáv- vují Anda-Louise Bogza, Helena Kaupová a Tati- tr Iljič Modestovi 6. 2. 1890. Obtížnost a rozsah par- ce u Prokofjeva. Rovněž návrh, aby to byla právě ana Teslia. Hudebního nastudování v SOP se ujal tu však Fignera neodradila od toho, aby skladatele Popelka, vzešel odsud. Mělo se jednat o klasickou ukrajinský dirigent Roman Kofman, v současné nepožádal o dokomponování závěrečného ariosa formální strukturu s obvyklými variacemi, adagi- době generální hudební ředitel města Bonn a šéfdi- „Co je náš život? Jenom hra!“. Premiéra se uskuteč- em, pas d´action atd. Vytvoření libreta se ujal Ni- rigent bonnského Beethovenova orchestru a opery, nila v petrohradském Carském divadle 7. 12. 1890 kolaj Volkov. Pro Prokofjeva však nebyla Popelka druhým dirigentem je Rudolf Krečmer. v režii Josefa Palečka a pod taktovkou Eduarda Ná- pouze pohádkovým příběhem, všem postavám Když si vedení petrohradského Mariinského pravníka. Fignerův Heřman se stal legendou své chtěl dát rysy skutečných živých lidí, kteří „cítí divadlo objednalo v roce 1884 u Modesta Čajkov- doby, premiéra Čajkovského triumfem. S nemen- a jejichž osud nás dojímá“. ského libreto na motivy novely Piková dáma od ším nadšením byla opera přijata v Kyjevě, v mos- Dokončení i uvedení baletu zdržela válka. Alexandra Puškina (1799--1837), zamýšlelo operu kevském Velkém divadle (1891) a v Praze 11. 10. K premiéře došlo 21. 11. 1945 ve Velkém diva- zadat mladému skladateli Nikolaji Klenovskému. 1892 v nastudování dirigenta Adolfa Čecha a režisé- dle v Moskvě v hlavní roli se slavnou primaba- Ten posléze odmítl a Modest se snažil získat svého ra Josefa Šmahy, za přítomnosti skladatele. Velkým lerinou Galinou Ulanovovou, choreografem byl bratra. Ani Petr Iljič Čajkovskij zpočátku zájem ne- ctitelem Pikové dámy se stal Gustav Mahler, který ji Rostislav Sacharov. Petrohradská (tehdy lenin- projevil, ale pak ho příběh zcela strhl. Na začátku uvedl ve Vídni (1902) a v newyorské Metropolitní gradská) premiéra v choreografii Konstantina ledna 1890 odjel do Florencie s textem ke dvěma opeře (1910) s Leo Slezakem a Emou Destinnovou. Sergejeva byla 8. 4. 1946, Popelku tančila Natalie obrazům prvního dějství; komponoval s tak horeč- Italsky byla opera uvedena poprvé v milánské La Dudinská.V Praze Prokofjevovu Popelku poprvé ným tempem, že když se nemohl dočkat dalšího Scale v roce 1906, rusky v Paříži (1911), Londýně uvedlo Národní divadlo v choreografii a režii Saši textu, sám napsal slova k dívčímu sboru „Hoj, ty (1915), Barceloně (1922) a Buenos Aires (1924). Machova, výpravě a kostýmech Václava Gottlieba naše Mášenko“, árii Jeleckého „Miluji vás“ či Lízinu K nejoblíbenějším u malých i velkých, a také 8. 1. 1948. Státní opera Praha si jako svůj první ariosu „Už se blíží půlnoc“. Rukopis opery vznikl za u dramatiků, libretistů, skladatelů a choreografů, celovečerní baletní titul s „živým“ orchestrem vy- pouhých 44 dnů, v době od 19. 1. do 3. 3. 1890. patří pohádka o Popelce. Všechny Popelky, Cene- brala Popelku v režii a choreografii Pavla Šmoka rentoly, Cinderelly, Aschenbrödel, Aschenputtel a Pavla Ďumbaly v hudebním nastudování šéf- a Zolušky mají jeden společný pravzor, pohádku dirigenta SOP Leoše Svárovského. Charlese Perraulta (1628–1703), jenž dosud úst- Petr Iljič Čajkovskij: PIKOVÁ DÁMA. Dirigenti: Roman Kof- ně předávané evropské pohádky uspořádal do man, Rudolf Krečmer, režie: Roman Hovenbitzer, scéna: Pa- sbírky Histoires ou Contes de Temps Passé (Historie vel Bílek, kostýmy: Simona Rybáková, choreografie: Regina a pohádky zašlých časů, 1697), jejíž součástí jsou Hofmanová. Premiéra: 25. 11. 2004, reprízy: 27. 11; 8., 21. Contes de ma mère l´Oye (Pohádky matky Husy). 12. 2004; 23. 1; 16., 27. 2; 3., 31. 3; 30. 4; 8. 5; 9. 6. 2005. První baletní Popelka se objevuje v roce 1822 V hlavních rolích: Igor Jan, Vladimir Kuzmenko, Peter Svensson (Heřman), Anda-Louise Bogza, Helena Kaupo- v Londýně v choreografii Ferdinanda Alberta, o rok vá, Tatiana Teslia (Líza), Antonie Denygrová, Jiřina Pří- později pohádku nastudoval Charles Didelot v Pet- vratská, Miroslava Volková (Hraběnka), Galia Ibragimo- rohradě. Byla to doba, kdy pohádkové příběhy byly va, Sylva Čmugrová, Veronika Hajnová (Pavlína), Richard ve zvláštní oblibě. Umožňovaly vyslovit nejrůznější- Haan, Nikolaj Někrasov (Tomskij), Martin Babjak, Dalibor mi způsoby alegorie rozpor světa lidí a nadpřiroze- Tolaš (Jeleckij). Sergej Prokofjev: POPELKA. Režie a choreografie: Pavel ných sil, světa chudých a bohatých, dobra a zla. Je Ďumbala, Pavel Šmok, dirigent: Leoš Svárovský, scéna: pozoruhodné, že se tyto příběhy znovu vrátily na Karel Glogr, kostýmy: Roman Šolc. Premiéra: 16. 12. 2004, konci 19. století, kdy získaly existenciální podtext. reprízy: 20. 12. 2004; 1., 20., 25. 1. ; 15. 2. ; 28. 3. ; 5., 12. Byla to zároveň doba vrcholu a odeznívání velké éry 4. ; 10., 17. 5. ; 7., 14. 6. 2005. Tančí: Lucie Holánková, Ivana Sikorová, Sylva Nečasová (Po- romantického baletu. Pod inscenací Popelky roku pelka), Michal Chovanec, Ondřej Novotný (Princ), David 1893 v Petrohradě jsou podepsáni slavní choreo- Stránský, Yurij Kolva, Petr Staňa (Šašek), Milan Boček (Ma- grafové své doby Marius Petipa, Enrico Cecchetti cecha), Iva Povrazníková, Lucie Hloužková, Anna Ščekaleva, Kostýmy k Popelce navrhl Roman Šolc. a Lev Ivanov. V posledních letech se s úspěchem Zuzana Juklová (Zlé sestry), Petr Kolář (otec Popelky).

HHr0412.inddr0412.indd 4444 229.11.20049.11.2004 113:32:233:32:23 DIVADLO

PRAHA, DIVADLO ABC, ČT KAVČÍ HORY Pocta Aleně Skálové Vlasta Reittererová žíroval Zdeněk Flídr. Film, vyrobený ve spolu- ci spatřit některé z choreografií dopoledního práci s Českou televizí, ukázal Alenu Skálovou filmového sestřihu živě a přesvědčit se znovu dyž roku 2003 zemřela ve svých sed- lyrickou i satirickou a hledání pro ni později o jejich neotřelosti a původnosti. Program za- masedmdesáti letech choreografka Ale- tak typického rejstříku prostředků, jež spojo- hájil dlouholetý spolupracovník Aleny Skálo- K na Skálová, zarmoutila nejen ty, kdo valy gesto, slovo a hudbu v organický celek. vé, její inspirátor a jí inspirovaný Jaroslav Kr- s ní blízce spolupracovali, ale také početnou Ne všechny práce se zachovaly na filmovém ček a Musica bohemica. Vystoupily soubory skupinu těch, kteří přišli do styku s její osobi- záznamu a ne všechny v takové kvalitě, aby je Gaudeamus, Soubor písní a tanců Josefa Vy- tou invencí jako diváci. Přes dvě generace ta- bylo možno do sestřihu zařadit. Všichni pa- cpálka, Malá česká muzika Jiřího Pospíšila, nečníků i publika učila nalézat moderní výraz mětníci svorně konstatovali, že bohužel citelně Chorea Bohemica, Taneční divadlo BUFO v archaických lidových kořenech a naopak tyto schází záznam pořadu Loď bláznů z roku 1983, a Hradišťan s Jiřím Pavlicou. K vrcholům pa- kořeny vynášet na světlo současnosti. Někteří jenž pro špatnou technickou kvalitu nemohl třily výstupy souboru Gaudeamus (půvab roz- členové souborů, s nimiž spolupracovala, ini- být použit. Nejen o Aleně Skálové samotné, ale pustilé Čertovské suity je neodolatený a Pocta ciovali uspořádání celodenní Pocty Aleně Ská- také o vývoji dramaturgie tanečního filmu do- Erbenovi představuje prostřednictvím tance lové. Uskutečnila se 3. října 2004. Její součástí statečně promluvil kontrast takových ukázek, „hranici hudby a poezie“), Tanečního divadla byla projekce nově vzniklého dokumentárního jako záznam z Legendy o sv. Dorotě u příležitos- BUFO, v jehož názvu i činnosti se skrývá „bu- filmu z prací Aleny Skálové v televizním stu- ti koncertu „Na schodech“ Národního muzea, doucnost folklóru“ i „buffózní prvek“ (choreo- diu na Kavčích horách a večerní vystoupení z počátku šedesátých let pocházející pořad Tan- graf Martin Pacek pracoval jako asistent Aleny folklórních souborů, s jejím jménem v minu- čila Anna Slezáková polku? či poetické pásmo Skálové v souboru Chorea Bohemica a vedle losti spojených, v pražském Divadle ABC. Na Vandrovali hudci. tak silné osobnosti jako byla ona a pod jejím scénáři filmu, dramaturgii a výpravě večera, Nejinspirovanějším obdobím v tvůrčím ži- vlivem si dokázal nalézt vlastní námětovou organizaci a spoustě dalších činností s dnem votě Aleny Skálové zůstane doba její spoluprá- sféru a vytvořit vlastní pohybový jazyk, na- spojených se podíleli Věra Fenclová, Jarosla- ce se souborem Gaudeamus při Vysoké škole bitý působivými originálními nápady) a Hra- va Šiktancová, Zdeněk Flídr, Viktor Bezdíček, ekonomické a s Choreou bohemikou Jarosla- dišťanu, jenž především závěrečným blokem, Helena Pěkná, Zuzana Svobodová, Zdislava va Krčka. Tady dospělo spojení hudební, tex- ukázkou z pořadu O slunovratu na texty Jana Kasalová aj. tové a pohybové inspirace k nejdokonalejší- Skácela a lidové poezie tvořil hlubokou, do- Dokument, vytvořený jako sestřih poslední- mu souznění, jež nestárne a z nějž se dá stále jemnou a důstojnou tečku za vzpomínkou na ho interview s choreografkou a jejích prací, re- čerpat. Při večerním představení mohli divá- Alenu Skálovou. Velký operní svátek je opět tady! Jednota hudebního divadla zve všechny milovníky divadla na dramaturgicky obzvlášť zajímavý ročník festivalu: některé z titulů, se kterými přijedou mimopražská divadla (festivalu se opět účastní všechna), se v Praze nehrály více jak půlstoletí. Na pražských jevištích se opět představí mnoho pozoruhodných osobností: Jitka Burgetová (Giorgetta v Plášti), Iveta Jiříková (Jolanta), Pavel Stejskal (Revírník), Katarína Kramolišová (Norma), Eva Dřízgová-Jirušová, Gianluca Zampieri a Luciano Mastro (Jenůfa, Laca a Števa), Pavel Klečka (Falstaff) ad. O svých vskutku mimořádných kvalitách opět přesvědčí brněnský sbor. Ceny vstupenek jsou opět příznivější, nežli je na pražských operních scénách obvyklé, a studenti, důchodci a festivaloví abonenti, kteří si vyberou nejméně pět představení mimopražských souborů, mají navíc 30% slevu! Další informace na: www.divadlo.cz/jhd. 7. 1. Národní divadlo Praha – B. Smetana: Prodaná nevěsta (v ND) 8. 1. G. B. Pergolesi: Tracollo e Livietta (v Divadle Kolowrat) 8. 1. SD opery a baletu Ústí nad Labem – G. Puccini: Plášť/ Gianni Schicchi (v StD) 9. 1. Divadlo F. X. Šaldy Liberec – P. I. Čajkovskij: Jolanta (v ND) 15. 1. Moravské divadlo Olomouc – L. Janáček: Příhody lišky Bystroušky (v StD) 5. 2. Slezské divadlo Opava – V. Bellini: Norma (v StD) 6. 2. Janáčkova opera Národního divadla Brno – B. Smetana: Braniboři v Čechách (v SOP) 12. 2. Divadlo J. K. Tyla Plzeň - V. Novák: Lucerna (v ND) 13. 2. Komorní opera Orfeo – A.-E.-M. Grétry: Dva Lakomci (v Divadle v Dlouhé) 20. 2. Národní divadlo moravskoslezské Ostrava – L. Janáček: Její pastorkyňa (v ND) 25. 2. Jihočeské divadlo České Budějovice – A. Salieri: Falstaff (v StD) 27. 2. Státní opera Praha – P. I. Čajkovskij: Piková dáma (v SOP) 5. 3. JHD + Nadační fond Fatum: Galakoncert Opera 2005 (v StD)

HHr0412.inddr0412.indd 4545 229.11.20049.11.2004 113:32:243:32:24 ZPRÁVY Z DOMOVA

telé zpívali Dufaye, Purcella, Mendelsso- v pražské Viole „Jazz? Oh, yes! Zvláště ŠNÁ hna, J. Nováka ad., Italky uvedly Lassa, když je mně 60“, jazzovým kabaretem, A SPĚ 4 Faurého, Duruflého, Brittena, Holsta, M. kde ji doprovázel kontrabasista Vít Švec JIŘIN 4. 10. 200 921–2 Neauma, E. T. Tomsena aj. a kytarista Zdeněk Fišer. Koubková le- 19. 12. 1 tos připravuje křest nového CD se zá- Dcera hudebního histo- SMETANOVO TRIO hrálo v rámci první- znamem koncertu Jazz Sanatoria k po- rika a lexikografa Graciana Černu- ho koncertu Cyklu komorní hudby FOK ctě Luďka Hulana a chystá live CD své šáka, zemřela ve věku 83 let. Své- v den sedmdesátého výročí od založení druhé kapely EU Band. (vla) mu otci, k němuž vždy vzhlížela této instituce. V prostorách kostela sv. s úctou, byla cennou pomocnicí Šimona a Judy se vedle společných skla- PRVNÍ ROČNÍK nového filmového fes- při práci na Československém hudeb rámujících program večera – Sukova tivalu věnovaného hudbě ve filmu se debním slovníku. Jako vědecká síla Tria c moll, Novákova Tria d moll – všich- konal v Praze 14. –17. 10. Festival MOF- pracovala na pedagogické fakultě ni členové souboru představili také v só- FOM (Music on Film – Film on Music) univerzity v Brně, pravidelně refe- lových vstupech. Jitka Čechová přednes- ve třech pražských kinech Lucerna, Svě- rovala v denním tisku. Těžiště její la Salonní polky Bedřicha Smetany, Jana tozor a Roxy klub uvedl hudební filmy, vlastní činnosti pak bylo v Čs. roz- Nováková Janáčkovu Houslovou sonátu dokumenty, experimentální snímky, vi- hlase v Brně, kde připravovala stov- a Jan Páleníček Druhou sonátu pro vio- deoklipy. K nejoceňovanějším promítnu- ky hudebně vzdělávacích pořadů loncello od Bohuslava Martinů. tým snímkům patřily filmy o houslistovi a pracovala v hudebním archivu. Isaaku Sternovi, dále o inscenaci Madam Butterfly v Pekingu, o skladateli Johnu Výstava obrazů malíře a hlavně skla- Byla doslova pamětnicí, která do- OSTATKY JIŘÍHO PINKASE, vedla neobyčejně poutavě vypra- Cageovi či o bubenici Evelyn Glennieo- datele Vladimíra Franze Září v Louvru emeritního šéfdirigenta brněn- vé. Výborné byly i dokumenty o rocku probíhala v pražské galerii Louvre od 9. vovat o osobnostech hudebního ského Národního divadla, který Brna. Navštívit ji znamenalo se- (tanci twist) či o freejazzových americ- 9. do 7. 10. Na vernisáži účinkoval Těatr zemřel 2. července 2003, jsou od kých muzikantech a o kapele neworle- Novogo Fronta s pohybovou fantazií Noč- znamovat se s brněnskou hudeb- letošního 28. října uloženy na čest- ní historií, a to slovem i dokumen- anského jazzu. Během festivalu se ode- ní proud času a zároveň Jiří Suchý pokřtil ném pohřebišti Ústředního hřbito- hrála světová premiéra snímku o The novou knihu Petra Kurky Vladimír Franz ty. Tato laskavá a ohleduplná žena va v Brně. s bystrým pozorovacím talentem Residents a jako hosté přijeli i dva reži- – Rozhovory, vydanou v nakladatelství se snažila udělat každému jen ra- séři – z Kanady Ron Mann a z USA Allen Orpheus. Kurka v ní v šesti kapitolách for- dost: mám od ní celou sbírku his- FESTIVAL AUTORSKÉHO ŠANSONU Miller. I když první ročník festivalu při- mou rozhovoru seznamuje s Franzovými torických pohlednic, na nichž jsou (21. 10.) byl v Národním domě na Smí- praveného hlavně v Praze žijícím Ameri- názory na divadlo, hudbu, výtvarné umě- nejrůznější hudebníci – skladatelé, chově nultým ročníkem. Připravila ho čanem Johnem Caulkinsem trpěl někte- ní, kniha obsahuje i barevnou obrazovou pianisté hrající čtyřručně na um- pátá pražská městská část spolu s pro- rými technickými problémy, návštěvnost přílohu a podrobný soupis Franzova vý- ně vyřezávaných pianinech, per- vozovatelem smíchovské kavárny Ob- byla dobrá. Festival doprovázela také vy- tvarného i hudebního díla. (vla) sonifikace Schubertova Zastave- ratník a básníkem a muzikantem Jaku- stoupení kapel v kině Lucerna a v blíz- níčka, Smetanovy Hubičky… Ob- bem Zahradníkem. Ten oslovil několik kých prostorách (pasáž, kavárna). Nejvý- racím jednu a čtu:„Paní Věro, kdy muzikantů, o jejichž tvorbě se domní- znamnější zahraniční kapelou byli italští FUMIKO NISHIMATSU přední japon- konečně přijdete na to kafe?“ – Už val, že by mohla splňovat nárok na autor- II Parto delle Nuvole Pesanti. (vla) ská sopranistka, obdržela od Masary- nepřijdu, všechna naše setkání, ský šanson. Někteří z vystupujících měli kovy akademie umění Světovou cenu pro mě tak vzácná, skončila; s pa- přesahy do blues, jiní do folku či rocku. ČESKÝ SPOLEK PRO KOMORNÍ HUD- Antonína Dvořáka a klavírista prof. Ja- ní Jiřinkou nám odešlo kus historie Podstatnou pro výběr byla otázka, zda se BU udělil pro rok 2004 svou výroční ce- roslav Šaroun získal Evropskou cenu hudebního Brna, kterou už jen těž- identifikují se šansonem. Byli mezi nimi nu Bennewitzovu kvartetu, mladému Gustava Mahlera. Součástí slavnostní- ko bude moci někdo tak oživovat. i Rudolf Pellar a Milan Jíra, kteří v roce souboru, který si v tomto roce mimo jiho aktu byl jejich koncert v Obecním Naposledy jsme se s ní rozloučili 1969 založili uskupení Šanson, věc ve- né přivezl ocenění z mezinárodních sou- domě za účasti japonského velvyslan- právě na Den památky zesnulých, řejná, jež přetrvalo dodnes. Se Zahradní- těží v Amsterodamu a v Mnichově. Čtve- ce v Praze. Fumiko vystudovala HAMU 2. listopadu 2004… kem vystoupila Pavla Kapitánová. řice, hrající spolu od roku 1998, naváza- v Praze, takže celý repertoár zpívala Věra Lejsková la v posledních letech na absolutorium v češtině. Na fotografii Jovana Dezorta ŘÍJNOVÝ PROGRAM Agharta Prague AMU ještě studiem v Madridu a Basileji. zleva Jana Jonášová, Fumiko Nishima- Jazz Festivalu nabídl na zahájení pod- * Stodesáté výročí existence zastihlo Čes- tsu a Jaroslav Šaroun. Hudba v Praze zimního cyklu koncertů tato vystoupení: ký spolek pro komorní hudbu v situa- v Lucerna Music Baru zahrál americký ci, kdy ubývá abonentů, kdy však přes- VIRTUOSI DI BASSO, nový komorní kytarista Hiram Bullock s triem (11. 10.), to mají jeho koncerty ještě stále docela Hudba v Čechách soubor členů České filharmonie, vy- hned další den poprvé v Praze vystou- vysokou návštěvnost. * V roce 1994 se stoupil poprvé (2. 11.) na koncertě, kte- pil francouzský bubeník Manu Kaché se rozhodnutím ministerstva kultury stal ČESKÁ HÄNDELOVA SPOLEČNOST rý byl poctou legendárnímu českému vi- čtveřicí Tendences, 17. 10. americký sa- spolek součástí České filharmonie, a to uspořádala se Společností přátel barok- oloncellistovi Františku Smetanovi k je- xofonista Maceo Parker se svou kapelou s ponecháním vlastního historického ná- ní kultury (Baroccoco) v zámeckém di- ho 90. narozeninám. Soubor tvoří deset a pak (23. 10.) hostil velký sál Lucerny zvu i dramaturgické svébytnosti. Už na vadle v Kačině u Kutné Hory (25. 9.) violoncellistů a dva kontrabasisté a řídil poprvé britskou popjazzovou kapelu In- začátku 90. let bylo zřejmé, že samostat- představení Balet pro krále. Vystoupi- ho František Host. Většina skladeb, které cognito. V listopadu zahráli v Praze Mike ná existence spolku na tradiční spolko- li členové souboru Collegium Maria- zazněly, měla světovou premiéru. Stern Band (15. 11.) s Richardem Bonou vé bázi je možná a právně konečně opět num. a (29. 11.) švédští E. S. T., neboli Esbjörn totiž naprosto relevantní, ale z praktic- AUDITE NOVA, italský komorní žen- Svensson Trio. (vla) kého hlediska zcela nereálná. Se svým MEDOVÉ ODPOLEDNE v Hlásné Tře- ský sbor z provincie Gorizia, účinkoval drobným jměním by byl jinak spolek nu- báni na Berounsku (2. 10.) bylo věno- (25. 9.) v kostele U Martina ve zdi na JANA KOUBKOVÁ, jazzová zpěvač- cen z finančních důvodů razantně ome- váno 75. výročí založení základní orga- společném koncertě s komorním žen- ka a rozhlasová moderátorka, oslavila zit koncertní činnost, nebo ji dokonce nizace Českého svazu včelařů v Litni ským sborem Charmone. Pražští hosti- (31. 10.) šedesátku premiérou pořadu velmi rychle ukončit. a pětiletému výročí činnosti komorní-

HHr0412.inddr0412.indd 4646 229.11.20049.11.2004 113:32:253:32:25 ZPRÁVY Z DOMOVA

ho souboru Harmonia Mozartiana Pra- měl (23. 9.) koncert v sále ZUŠ F. Schu- ceně hovořil americký badatel David Be- fové z děl Dvořákových a Griegových. gensis, jehož uměleckým vedoucím je berta ve Zlatých Horách na Jesenicku veridge. Skladatelovým památníkem ve Třetí den semináře byl věnován prohlíd- fagotista Luboš Fait. Program zakončil (Paderewski, Schubert, Chopin, Liszt, Zlonicích provedla zájemce Zdena Kuk- ce státního zámku Sychrov s vynikají- koncert nazvaný Lovecké motivy v tvor- Schumann). Akce se konala v rámci lová a nechyběla ani prohlídka kostela, cím výkladem ředitele Miloše Kadlece. bě českých skladatelů. spolupráce této agilní ZUŠ se škola- v němž mladý Dvořák hrával na varha- Dvořákovy návštěvy u správce Rohano- mi podobného typu v Polsku a také na ny. Třetí zastavení se odehrálo na zám- va panství Antonína Göbla připomíná Slovensku; tam zejména od roku 2001 ku Lužany u Přeštic, pro jehož majitele malý památník. Zážitkem se stal koncert KAREL NOVOTNÝ, dlouholetý s hudební školou F. Schuberta v Zelie- a mecenáše Josefa Hlávku komponoval pěvkyně Virginie Walterové a varhaní- člen a někdejší koncertní mistr zovcích, s níž se v pořádání koncertů Dvořák Mši D dur. Dějištěm druhého ka Vladimíra Roubala z duchovních děl violoncell České filharmonie, ze- střídají – jeden rok ve Zlatých Horách, dne semináře se stal Památník AD ve Vy- Dvořákových v zámecké kapli. Seminář, mřel (12. 9.) ve věku nedožitých jeden rok v Zeliezovcích. Na koncertech soké u Příbrami. Moderně vybaveným zakončený prohlídkou pražského Ru- 82 let. vystupují jak žáci, tak pedagogové zú- a vzorně udržovaným interiérem s bo- dolfina, byl vizitkou profesionální od- častněných škol. Do budoucna plánují hatými expozicemi provedla účastníky povědnosti a obětavosti všech, kdo o pa- spolupráci tří škol – Zlaté Hory, Glu- ředitelka Vladimíra Šplíchalová, která mátníky Antonína Dvořáka pečují. A to Hudba na Moravě cholazy, Zeliezovce. spolu s Milanem Svobodou z agentury byl snad poznatek nejcennější. (ZP) a ve Slezsku Bohemia Discovery byla vzornou orga- nizátorkou celé akce. K vlastnímu ob- FOLKOVÝ KVÍTEK 2005, čtrnáctý CYKLUS KLASIKA VIVA v Šumperku Různé sahu semináře přispěl dvěma referáty ročník celorepublikové autorsko-in- zahrnul (12. 10.) koncert organizátora opět David Beveridge. První věnoval terpretační soutěže pro děti do 18 let cyklu, violisty Romana Janků, který si PIANISTA RADIM LINHART překonal Dvořákovým kompozicím pro Anglii, v hudebních žánrech folku, country, přizval žáky šumperské ZUŠ (Scarlatti, světový rekord v počtu skladeb, které druhý americkému období skladatelo- bluegrassu a folk-rocku, je vyhlášen. Bach, Brahms, Dancl, Chopin, Liszt). umí zpaměti. Měl připraveno celkem vy tvorby. Zajímavý a podnětný byl pří- Pořádá je Sdružení klubů dětí a dět- 3200 kompozic, z nichž (21. 10.) ode- spěvek Ivana Dubovického z minister- ských domovů Květ. Přihláškou, kte- LITERÁRNĚ-HUDEBNÍ VEČER v Jese- hrál na tři sta náhodně vybraných pří- stva zahraničí, zasvěceně dokumentující rou je možné zaslat do 15. února, je níku se (28. 9.) uskutečnil v rámci me- tomnými lidmi. Seděl v jedné žižkovské Dvořákův význam pro vnímání českých nahrávka tří vlastních písniček na ad- zinárodního sympozia pod názvem Lite- restauraci u klavíru s kratičkými pauza- přistěhovalců majoritní americkou spo- resu pořadatele: Květ, Senovážné ná- rární toulky Jesenickem. Ukázky z tvor- mi více než osm hodin. Střídal vážnou lečností. O kontaktech Dvořákovy rodi- městí 24, 116 47 Praha 1. Přihlášení by autorů věnujících se této oblasti byly hudbu, operetu, jazz, pop, country i li- ny s významnými místy skladatelova po- budou pozváni do postupových kol propojeny hudbou Karla Ditterse z Dit- dové písně. bytu v zahraničí promluvil skladatelův v Praze, Brně, Hradci Králové, Jablonci tersdorfu a W. A. Mozarta (árie z oper), vnuk. Ten také provedl přítomné vilou nad Nisou, Bechyni a Plzni. každý rok F. Schuberta (výběr z cyklu Zimní cesta), VÝZNAMNÁ MÍSTA DVOŘÁKOVÝCH Rusalka, která je soukromým a bohužel se hlásí kolem 300 dětí. Finále soutě- A. Dvořáka (Biblické písně), L. Janáčka POBYTŮ a inspirací, tak se jmeno- zanedbaným majetkem rodiny. Pobyt ve že se má konat 14. května na Kono- (Písně detvanské) a V. Lejska (Na Rej- val seminář pořádaný na sklonku září Vysoké uzavřel koncert klavíristy Mari- pišti. Více informací na internetu na vízu – svita pro flétnu, buben, posléze v rámci projektu MK ČR „Česká hudba ána Lapšanského a pěvkyně Jany Vol- www.folkovykvitek.cz klavír). Účinkovali Josef Škarka – zpěv, 2004 – nedílná součást evropské kul- Richard Pohl – klavír, Veronika Strouha- tury“. Účastníci se shromáždili v Pří- lová – flétna a Petr Vilášek – bicí. brami a odtud se vydávali po Dvořáko- vých stopách. V prvním dnu navštívili BARTOLOMIEJ WEZNER, klavírista, skladatelovo rodiště Nelahozeves, kde posluchač Hudební akademie Bydgošč, o Dvořákově útlém dětství česky a zaní-

PIANISTA IVAN MORAVEC získal (8. 11.) jednu z cen ministerstva kultury udělova- ných druhým rokem za umělecký přínos českému divadlu, hudbě a výtvarnému umění a architektuře. S profesorem Moravcem obdržel ocenění režisér Otomar Krejča a malíř Václav Boštík. Moravec dostal cenu za celoživotní tvůrčí interpretaci klavírního reperto- PREZIDENT VÁCLAV KLAUS ocenil (28. 10.) na Pražském hradě státními vyzname- áru a propagaci české hudby. Tři laureáti vzešli z devíti nominovaných. O nominacích náními 21 osobností. Mezi 15 nositeli Medaile Za zásluhy jsou šéfdirigent ČF Zdeněk i výsledcích rozhodly tři nezávislé poroty, jejichž členy jmenoval v roce 2003 ministr kul- Mácal, dále rozhlasový režisér a scenarista Josef Henke, spoluzakladatel divadel poe- tury na tříleté období. Jména se zdůvodněním kandidatury zasílali jednotlivci, organi- zie Viola a Lyra Pragensis a v 70. letech režisér desky zpěváka Karla Kryla, a s nimi in zace a sdružení. Na Moravcovu adresu uvedl ředitel Moravské filharmonie a předseda memoriam Josef Kocourek (1916–2004), někdejší čestný předseda Pěveckého sdružení hudební poroty Vladislav Kvapil, že ocenění je i za dlouholetou pedagogickou činnost pražských učitelů, v Guinnessově knize rekordů uvedený jako nejstarší a nejdéle půso- a výchovu nové generace českých umělců. Na fotografii Petra Horníka Ivan Moravec, bící parlamentní stenograf na světě. kterému ocenění předává první náměstek ministra kultury, ing. Zdeněk Novák. (veb)

HHr0412.inddr0412.indd 4747 229.11.20049.11.2004 113:32:263:32:26 ZE ZAHRANIČÍ

INNSBRUCK, ZÁMEK AMBRAS, TYROLSKÉ ZEMSKÉ DIVADLO Innsbrucker Festwochen 2004

Jana Vašatová ženo v této opeře. Benátky si ji sice objednaly, a účelná – jedny dveře vlevo, jedny dveře vpra- ale tři neděle před karnevalem byly zkoušky vo, jeviště otevřeno podle potřeby do zadního estival staré hudby v Innsbrucku se le- zastaveny, premiéra zrušena, libreto přepraco- prospektu. Velice působivá je práce se světlem, tos v červenci a srpnu uskutečnil už po váno a zhudebněním pověřen jiný, o mnoho protagonisté využívali i rozšířenou rampu nad F osmadvacáté, ale do Innsbrucku našich let mladší autor. Názory, proč se tak stalo, se orchestrem ve směru k divákům, a režie až ra- dnů patří stará hudba už víc jak čtyřicet let. Tak dodnes různí – bylo to kvůli libretu, v jehož ně- finovaně stupňovala efekty, kterými v počátku dlouho se totiž objevuje v sérii koncertů, kona- kterých momentech se Benátky poznaly? Bylo velmi šetřila. Takže když se najednou při scéně ných v létě na zámku Ambras. Innsbruck byl to kvůli hudbě autora, vycházejícího z tradice Eliogabala, který se pokládá za všemocného ovšem hudebním centrem už v renesanci a baro- svého učitele Claudia Monteverdiho a neposky- a schopného rozkazovat i vesmíru, rozsvítil na ku. Tehdy působili jako dvorní kapelníci tohoto alpského města např. Paul Hofhaimer, Heinrich Issac nebo Pietro Antonio Cesti. Provozovala se zde řada operních produkcí a bylo tu první vol- ně přístupné, vlastně městské divadlo v němec- ky mluvících zemích. V té době zde také existo- val instrumentální ansámbl, který představoval jakýsi předobraz pozdějšího mannheimského

orchestru… Thöny“ „Festwochen/U. Copyriths Ti, kteří se ve 20. století rozhodli znovuoži- vit v Innsbrucku starou hudbu, měli tedy sku- tečně na co navazovat. Inspiraci z minulosti se rozhodl využít prof. Otto Ulf v roce 600. výročí připojení Tyrolska k Rakousku (r. 1963) a tehdy se také zrodil první zámecký koncert na Ambra- su. Festival Innsbrucker Festwochen rozšířil ty- to koncerty do prostor v celém městě a přivedl do Innsbrucku mezinárodní společenství těch, kteří se této hudbě věnují. Víc jak deset let je pod operním programem festivalu podepsán dirigent a kontratenorista René Jacobs, který se roku 1997 stal uměleckým šéfem celého festivalu. Za Z inscenace opery Eliogabalo Franceska Cavalliho, kde hlavní roli ztvárnila Silvia Tro Santafé. tu dobu zde uskutečnil více jak 20 originálních operních produkcí – uvedl zde neznámé nebo tujícího publiku ani zpěvákům tolik žádané vir- jeho gesto na zadní stěně srpek měsíce, celé pu- málo známé opery Pietra Antonia Cestiho, Clau- tuózní árie plné ozdob? Nebo byl zkrátka Cavalli blikum jenom překvapením vydechlo. Podobný dia Monteverdiho, Franceska Cavalliho, Georga už příliš starý a unavený a hudba vypadal pod- výdech, ale až úleku, provázel náhlé propojení Fiedricha Händela, Franceska Contiho, Georga le toho? Tuto poslední možnou záminku však filmové projekce atletů – lid má přece dostat Philippa Telemanna, Johanna Adolfa Hasseho, zcela spolehlivě odstranilo novodobé provedení hry! – s reálnou postavou Gladiátora, který se Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta v Innsbrucku. Hudba je svěží, vtipná, funkční na scénu prosekne promítací plochou… Zkrát- a Floriana Leopolda Gassmanna. a formově a melodicky bohatá. Příprava této in- ka nápady, nápady, nápady… A vysoce profesi- V letošním roce zde pak v koprodukci s Bru- scenace by byla mnohem snazší, kdyby se opera onálně realizované. selským královským divadlem La Monnaie a Di- Eliogabalo zachovala i s kompletním libretem. Hudební interpretace díla se ujal René Jacobs vadlem Champs Elysées v Paříži uvedl zcela ne- To se však muselo rekonstruovat a doplnit, na- se svým souborem Concerto Vocale a sborem známou operu Eliogabalo Franceska Cavalliho, opak hudební složka se zachovala v pořádku z Královské konzervatoře v Bruselu. Jako sólis- který ji psal původně pro Benátky, konkrétně – je zajímavé, že ačkoliv opera nebyla ve své té se skvěle uplatnila celá řada především mla- pro benátský karneval v sezoně 1667--1668. době vůbec nikdy provedena, Cavalli si jí velmi dých pěvců a celý ansámbl byl ryze mezinárodní. Opera zpracovává téma z římských dějin – čty- cenil a dobře ji uložil. I tak je však obrovskou Eliogabala zpívala Silvia Tro Santafé, mladý pár ři roky, kdy se na římském trůnu ocitl jako neo- zásluhou René Jacobse, že toto zajímavé dílo Eritei a Giuliana Sophie Karthäuser a Lawrence mezený diktátor 14-letý chlapec z Emesy, jehož opět ožilo. Přispěli k tomu i další členové reali- Zazzo, další pár, to znamená Flavii a Alessandra, matka prosadila jako Marka Aurelia Antonia, začního týmu: režisér Vincent Boussard, autor zpívali Annette Dasch a Giorgia Milanesi; až na římského císaře a nejvyššího kněze syrského scény Vincent Lemaire, autor návrhu osvětle- jednu tedy všechny pánské role obsadily dámy. boha slunce Eliogabala. Za doby jeho vlády se ní Alain Poisson a v neposlední řadě slavný pa- Naopak roli dohazovačky Lenie zpíval Tom Al- Řím změnil podle svědectví historiků na orien- řížský módní návrhář Christian Lacroix, který len. Další přátele a služebníky Eliogabala před- tální Kalifát. Intriky, osoby tahající za nitky dějin, navrhl nádherné a barokně bohaté kostýmy. Na stavovali Jeffrey Thompson a Sergio Foresti. Pro milostné trojúhelníky, úplatkářství, dekadentní nich ostatně spočívala veškerá barokní nádhe- nás to nejsou příliš známá jména, všichni však atmosféra – to všechno a mnohem víc je obsa- ra představení. Scéna je jinak velice jednoduchá prošli mezinárodními scénami, ovládají barokní

HHr0412.inddr0412.indd 4848 229.11.20049.11.2004 113:32:283:32:28 ZE ZAHRANIČÍ

styl a mají lehké a přitom zvučné hlasy, které si ského skladatele Antonia Sartoria, kterou s me- rok 2006 v plánu La Clemenza di Tito, kterou poradí jak s koloraturami, tak s nutným drama- zinárodním orchestrem La Cetra (hraje s ním by měl inscenovat stejný tým jako letos Elioga- tickým výrazem. i náš Václav Luks) nastudoval dirigent Attilio bala, a Kouzelná flétna. René Jacobs k tomu po- Jak mi řekl René Jacobs, „je velmi důležité, aby Cremonesi. Jednu z rolí v ní zpíval i kontrate- dotýká: „Můj Mozart v Innsbrucku by se měl po- člověk poznal co možná nejvíce mladých pěvců, ne- norista Dominique Visse, který patří ke stálým dobat mému Mozartovi na nahrávkách nebo v Pa- boť existuje mnoho talentů. Nedá se vůbec tvrdit, že hostům festivalu a i tentokrát sem přijel se svým říži. Vycházím z předmozartovské hudby, cestuji pěvecké umění je mrtvé. Snad jen fanoušci Wagne- Ensemble Clément Janequin. Dalším zajíma- do budoucnosti. Většina dirigentů přichází ze světa ra mají potíže, neboť velké hlasy se hledají mnohem vým hostem byl soubor Huelgas s Paulem van devatenáctého století a musejí také vykonat cestu, hůř. Ale existuje skutečná renesance mladých pruž- Nevelem, který provedl program vzniklý ve spo- ale do minulosti, do osmnáctého století. Obě cesty ných hlasů, které jsou ideální pro starou hudbu. Po- lupráci s Flanderským festivalem v Antwerpách jsou obtížné, ale myslím, že zajímavější je cesta z mi- kouším si vybrat – ve spolupráci s režisérem a kopro- a zaměřený na duchovní tvorbu Alfonsa Ferrabo- nulosti do budoucna, protože Mozart sám vychá- ducentem – nejen s ohledem na to, co musejí zpívat, ska. S tematicky zaměřenými programy tu vy- zel z minulosti. Jednou nohou přece stál v barokní ale i co musejí hrát.“ A co považuje Jacobs při in- stoupil např. i skvělý loutnista Paul O´Dette tradici. Učil se hudbě u svého otce Leopolda, a ten terpretaci staré hudby za nejdůležitější? nebo hlasem i vzhledem půvabná sopranist- zase studoval hudební teorii se starým vídeňským „Nejdůležitější při interpretaci staré hudby saka Rosemary Joshua za doprovodu cembala skladatelem Fuxem. To jsou jeho základy.“ Roku mozřejmě je, aby se nezapomnělo na vlastní fanta- a kladívkového klavíru Johanna Sonnleitnera 2007 by měla být v Innsbrucku uvedena Hän- zii a osobnost. Protože všechno se dá vypátrat, jak to a s písněmi Henryho Purcella a Josefa Haydna na dlova Agrippina a vedle ní opera na stejné téma tehdy bylo, jak se hrálo, jaké bylo obsazení orchestru, anglické texty. od Händlova mladšího současníka Reinharda ale když nemáte vlastní vynalézavost nebo fantazii, Festival si za léta existence vychoval i obe- Keiserse s názvem Octavia. Letní hudební aka- pak je muzikologie jen jako alibi. Nesmí se zkrátka censtvo – specialisty a milovníky staré hudby se demie, na kterou se do Innsbrucku sjížděli desít- zapomínat na to, že mnoho z té staré hudby není stali obyvatelé města a okolí. Přitom tu o kulturu ky mladých instrumentalistů a zpěváků, se příští na papíře. Basso continuo je zaznamenáno jen jako a hudbu nouzi nemají – sídlí tu např. Tyrolské rok nebude konat. Zato za rok se objeví znova, instrumentální bas, ale které akordy se budou hrát zemské divadlo (jeho ředitelkou je slavná pěvky- ale bude zaměřena výhradně na pěveckou inter- a především jak, záleží na fantazii; zpěváci dělali ně Brigitte Fassbaender), které má operní soubor pretaci a účastníci této akademie budou vybírá- ozdoby, atd. To je to nejdůležitější.“ a samostatný orchestr. ni ze všech významných evropských vysokých Podle tohoto kritéria zve René Jacobs také V příštím roce přinese festival v Innsbrucku hudebních škol. Z Innsbrucku se tak stane i ja- další umělce na Innsbrucký festival. Vedle Ca- do dvou večerů rozdělenou dvorskou operu kési operní studio, z jehož členů se budou moci valliho Eliogabala tu byla ještě další operní in- Franceska Contiho Don Chisciotte in Sierra Ne- rekrutovat i mladí představitelé do festivalových scenace – opera Giullio Cesare in Egitto benát- vada. Z oper Wolfganga Amadea Mozarta je pro operních produkcí. Berliner Festspiele k novým obzorům

Jiří Vitula když při zahajovacím koncertě svého orchestru sami umělci. Simon Rattle dokonce realizoval poukázal na nebezpečný scénář festivalu, kte- se zahraničními producenty podnětný hudeb- ulturní znalec nebo zanícený posluchač, rý může jednou vést k „umělecké kšandě pro ně-dokumentární film s dospívající berlínskou který se tentokrát vypravil za výjimečný- hlavní město Německa.“ Při nedomyšlených mládeží o vážné hudbě a tanci. Jeho nasazení K mi uměleckými zážitky nebo festivalo- následcích by to znamenalo kulturní krach pro při premiérách v berlínských kinech vyvolalo vým ruchem do Berlína, mohl si někdy v duchu celou Evropu. velký ohlas a řadu repríz. Renomovaná pěvecká připadat jako na smuteční symbolické slavnos- sólistka Krajanovy doby Agnes Baltsa uspořádala ti těchto kdysi slavných hudebně-divadelních v Deutsche Oper elitní vystoupení bezplatně ja- a operních her. Po 53 letech okázalého tvůrčího ko slavná Carmen a pozvala k účasti na něm ve- přepychu musel totiž účastník konstatovat ne- řejnost z ulic. Byla to nejen aktuální dotace, ale pochopitelný přelom a zdánlivý rozpad někdejší i morální výzva odpovědným činitelům správ- spanilé a zámožné evropské kulturní události, ních orgánů. která kdysi určovala úroveň a vkus světové kul- Berliner Festspiele tedy objevují svou no- turní fronty a jejích vedoucích představitelů. vou tvář. Na měsíční přehlídku svých exkluziv- Osobnosti jako byl Herbert von Karajan nebo ních festivalových koncertů shromáždily pro- Maria Callasová, zdobily oslnivé programy, na gram soubory z Holandska, Rakouska, Finska, něž se sjížděli ctitelé vážné hudby z celého svě- Ale mysleme optimisticky na evropskou kul- Německa a Francie, které nalákaly do sálů pota. Událost, o jejímž obsahu a cenách si mohl turní budoucnost, která chce před útěkem z mi- sluchače moderních hudebních směrů a sólis- mnohý účastník jen nechat zdát a dumat o její nulosti regenerovat i současné poměry a získat ty zvučných jmen. Nový intendant berlínských nedosažitelnosti. Kulturní a umělecký propad čas k nástupu do nové éry. Zárodek tohoto přá- mezinárodních her dr. Joachim Sartorius nás ne- v Berlíně v prvním okamžiku jen šokuje. Vinu ní už jsme potkali na nynějším vstupu do nové musel dlouho přesvědčovat, že nová struktura na tom mají nejen posluchači, ale i finanční de- sezony. Berliner Fest v letošním přechodném Berliner Festspiele bude rozdělena na odborný montáž tradiční kulturní atmosféry. Vyjádřil ročníku vybojovaly už částečně novou tvář, kte- hudební blok s domácími a zahraničními hosty se k tomu trefně i populární šéf Berlínských fil- rá nám budoucí rozvoj festivalu naznačila v no- a oddíl divadelních a operních inscenací. Orien- harmoniků, světoznámý dirigent Simon Rattle, vých pořadech. Svými nápady k nim přispívají tuje se na nové prostory a obecenstvo. A pokud

HHr0412.inddr0412.indd 4949 229.11.20049.11.2004 113:32:293:32:29 ZE ZAHRANIČÍ

jde o mladé účinkující, část se jich představila provedení. Spolupráce s Berlínskými filharmo- již při letošní zářijové přehlídce. Soubory z Ber- niky tak bude v příštím roce zintenzívněna a roz- lína a Mnichova spolu s dalšími účastníky ze zá- šířena bude rovněž součinnost s představiteli padních zemí mobilizovaly úspěšné a neznámé literárních kruhů v cyklu nazvaném Interzone. tvůrce do koncertních a operních představení. Marcel Beyer již píše například libreto k hudbě Setkali jsme se s filmovými projekcemi kombi- Enny Poppeho. Divadelní část Berliner Festwo- novanými s hudbou, s klasickými pořady i expe- chen bude od hudební oddělena a proběhne rimentální elektronickou tvorbou a jejími aktuál- v pěti měsících bez permanentní návaznosti. Pod ními směry. V nových dimenzích zazněla hudba názvem „Spielzeiteuropa“ má zobrazovat jednot- C. Debussyho a M. Ravela. Mezi renomovanými livými ukázkami aktuální kulturní klima Evropy. osobnostmi se tu objevil Karlheinz Stockhausen Inscenace a koncerty bude navíc paralelně prová- se svými odchovanci, jehož kompletní klavírní monikové, část úkolu převezme orchestr Berlín- zet cyklus děl mimoevropských umělců a umě- tvorba zazněla v mistrovském podání, defilovali ských filharmoniků a program bude sestaven leckých skupin v cyklu „Vnější pohled do Evro- tu dosud neznámí mladí operní tvůrci z dorůs- tak, aby produkce oslňovaly svými interpretační- py“. Půjde zejména o neznámé hudební a taneční tající generace, např. Johann Maria Staudt, Mi- mi zvláštnostmi a staly se opravdovým mluvčím skupiny z Afriky. Vrcholným přínosem festivalu chal van der Aa, Enno Poppe a mládeží zvlášť těch kruhů, jímž jde o pozvednutí vrcholných pak mají být vedle prací Luka Bondyho, Heine- uctívaná finská skladatelka Kaija Saarijaho. Příští produkcí evropské hudební kultury. ra Goebbelse a Roberta Lepageho nejnovější in- rok bude na festivalu údajně zaměřen na velké Těžištěm hudebních pořadů budou ukázky scenace Petera Brooka „Tierno Bokar“ a Franka symfonické soubory. Přijedou Newyorští filhar- soudobých skladeb převážně v premiérovém Carsdorfa „Berlin Alexanderplatz“.

CITTA DELLA PIEVE, TEATRO DEGLI AVVALORANTI; PERUGIA, TEATRO MORLACCHI; ASSISI, HORNÍ BAZILIKA SAGRA MUSICALE UMBRA 2004

Míla Smetáčková První z oper s názvem „Svlékni svůj plášť“ při- Skladatel Marco Pontini se podle libreta Fabia- pomíná svým chmurným obsahem naše Svateb- ny Crucianiové uchýlil k vysloveně minimalistic- čkoliv jsem ve své poště nacházela počát- ní košile. Místo nevěsty však čeká u prostřeného ké hudbě, která doprovází děj pouze náznakově, kem září mnoho lákavých pozvánek na stolu matka na svého syna – vojáka. Ten koneč- v klíčových okamžicích používá však velmi pů- A různé festivaly, kterých jsem se v minu- ně přichází, avšak již jen jako tajuplné zjevení, sobivých elektroakustických efektů. lých letech zúčastnila, nakonec jsem se rozhodla které se matka marně snaží zadržet. Když však Druhá opera „Zázrak“ od Carla Pediniho, do – jak jinak? – pro svou milovanou Perugiu. Přijela pochopí, že se s ní přišel rozloučit její ve válce nedávna uměleckého ředitele festivalu Sagra Mu- jsem sice in medias res a přišla o mnoho velmi padlý syn, doprovází jej do náruče venku če- sicale Umbra, na text Pediniho juniora, je svým zajímavých koncertů, ale přece jsem se mohla bě- kající smrti. charakterem zcela rozdílná. Ačkoliv tu jde o vážně hem pěti dnů zúčastnit 3 akcí, které tak či onak stály za to. Sotva jsem k večeru 20. září dorazila do Perugie, jednoho z nejkrásnějších 12 etrus- kých měst v Itálii – už mě na stole čekalo pozvá- archív Foto ní na večerní představení dvou jednoaktových oper v nedalekém Citta della Pieve. V překrás- ném maličkém divadle z konce 18 století, připo- mínajícím své slavnější a podstatně větší sestry – benátskou La Fenice, milánskou La Scalu či neapolské San Carlo – se odehrály dvě premiéry jednoaktových oper od Marka Pontiniho a Carla Pediniho. Obě představení přivezla do Itálie malá operní společnost z Vídně, založená v roce 1993 a nazvaná zkratkou L. E. O., což znamená dost sebevědomé, ale i skeptické tvrzení:„Letztes Er- freuliches Operntheater“ (Poslední potěšitelné operní divadlo). L. E. O. se specializuje na malé operní formy, na opery buffo a jen zřídka zařadí na program vážnější témata. Tuto výjimku uči- nili ve spolupráci s římskou skupinou „Italští bratři“ právě letos v rámci festivalu Sagra Mu- sicale Umbra. Kouzelné Assisi s dominantou baziliky sv. Františka

HHr0412.inddr0412.indd 5050 229.11.20049.11.2004 113:32:313:32:31 ZE ZAHRANIČÍ

míněný „zázrak“, starou mariánskou sošku, která Obě opery byly přijaty s upřímnými ovace- fesionálně. 23. září jsme již za tmy vyjeli do v opuštěném kostele, hlídaném jen starou kostel- mi, kterými publikum po právu ocenilo jak vý- nedalekého Assisi, kde se v tzv. Horní bazilice nicí, počne náhle ronit krvavé slzy, vykazuje text tečnou režii na sugestivně strohé scéně (Stefan obrovského chrámového komplexu, zasvěce- i hudba značnou dávku ironického humoru. Vý- Fleischkacker), tak suverénně zvládnuté výkony ného sv. Františkovi, konal koncert z díla Gi- tečně zahraná postava kostelnice jako „komické všech 4 sólistů. K úspěchu večera přispěl i velmi ovanni Pierlugi da Palestriny. Bazilika byla vý- staré“, která se cítí jedinou vládkyní a majitelkou dobrý výkon malého instrumentálního souboru jimečně dobře osvětlená a tak jsme mohli po kostela, zosobňuje malost a sobectví ženy, která Vienna Nova, vedený svým zakladatelem Andy celou první polovinu koncertu obdivovat jedi- odmítne přijmout zázrak, protože by způsobil Icocheou. nečné Giottovy fresky, líčící život sv. Františka, rozruch mezi věřícími a připravil ji o klid a na- Následující večer 21. 9. jsme jako obvykle i s upřímnou lítostí zaznamenat řadu bílých vyklé pohodlí. Rozhodne se sošku rozbít. Vzápě- v 21.00 hod. (a jako všude v Itálii s obvyklým míst, vzniklých zacelením trhlin po zemětře- tí zabloudí do kostela mladá žena, rozpomene se čtvrthodinovým zpožděním) vyslechli koncert sení v roce 1997. Na koncertě vystoupil sbor na líbeznou sošku, k níž se lidé kdysi modlili, ale z díla Paula Hindemitha v okouzlujícím, oslňují- Národní Akademie Santa Cecilia. Nicméně marně ji hledá a kostelnice sošku zapírá. Konečně cí červení a zlatem zdobeném Teatro Morlacchi, po poznámce mého souseda v lavici, že slyšel najde dívka za oltářem střepy, opatrně a s pietou je postaveném v letech 1778–1780 perugijským v životě jen jedinkrát dobře zazpívaného Pa- posbírá, když je však chce položit na oltář, soška se měšťanstvem. Na programu byla Symfonie, resp. lestrinu, a to Českým pěveckým sborem pod i se svými kanoucími krvavými slzami zcelí. Suita Malíř Matys (1934) a Symfonické metamor- Josefem Veselkou (v dobách, kdy českosloven- K velmi nosnému libretu používá Carlo Pedi- fozy na témata C. M. v Webera (1943). Symfo- ská tělesa ovládla téměř všechna italská pódia), ni ve své vcelku tradičně komponované hudbě nický orchestr z Perugie, složený převážně ze jsme baziliku o přestávce tiše opustili a kochali melodie z Bachových Pašií sv. Matouše a italské- studentů i profesorů tamní konzervatoře pod se raději krásou rafinovaně osvětleného města, ho lidového hymnu, zpívaného při mariánských vedením svého stálého dirigenta Giuliana Sil- rozloženého jako betlém po zarostlých svazích procesích. veriho se zhostil nelehkého úkolu velmi pro- pohoří Subasio.

DRÁŽĎANY, SEMPEROVA OPERA Edita Gruberová v Drážďanech

Jiří Petrdlík byl rovnocenným partne- rem. Bouřlivými ovacemi si

rámci cyklu písňových večerů Světové publikum vyžádalo tři pří- archív Foto hvězdy v Semperoper vystoupila 12. 9. davky. První dva (Villanelle V sopranistka Edita Gruberová se svým Evy dell´Acqua a Die Nach- manželem, dirigentem Friedrichem Haiderem, tigall Alexandra Alabieffa) tentokrát v roli klavírního partnera. skýtají především příleži- Do první poloviny večera interpreti zařadili tost pro prezentaci kolora- pestrý výběr z písňové tvorby Franze Schuberta. turní techniky. Vtipnou teč- Z deseti skladeb nejvíce zaujaly An Silvia, Sulei- kou za celým recitálem byla ka I a často uváděná Gretchen am Spinnrade. Po- árie Carla Millöckra Ach, wir sledním provedeným Schubertovým opusem byl armen Primadonnen, ve kte- pozdní Der Hirt auf dem Felsen. Bezmála deseti- ré Gruberová parodovala minutová kompozice přesahuje běžnou formu chování i pěvecké nešvary písně nejen délkou, ale i využitím koncertantně operních hvězd. Také těm- traktovaného partu klarinetu. Autor jej stylizoval to na efekt vypočítaným podobně virtuózně jako vokální linku. Odušev- přídavkům dala zpěvačka nělý a technicky bezchybný výkon podal klarine- svým interpretačním pří- tista Georg Wettin. Recitál pokračoval výběrem stupem vyšší umělecký šesti raných písní Richarda Strausse z opusů 10, rozměr – v jejím pojetí to- 27 a 49. Tyto skladby zřetelně poukázaly na čistě tiž pěvecká technika není romantická východiska Straussovy tvorby. samoúčelným efektem, ale Edita Gruberová znovu potvrdila, že vedle stává se výrazovým pro- belcantového operního repertoáru je i vynikající středkem. interpretkou romantické písňové tvorby. U pěv- Na závěr dodejme, že kyně jejího formátu je nahrávková dokonalost sa- cyklus bude v této sezoně mozřejmostí i při živém vystoupení. Navíc pojetí pokračovat koncerty Be- každé písně bylo výrazově bohaté, zcela v soula- na Heppnera, Dame Felici- du s dobovými estetickými východisky. I na mi- ty Lott, Soile Isokoski, Bo niaturních plochách Gruberová rozvinula paletu Skovhuse a Michaela Scha- svého mistrovství. Friedrich Haider u klavíru jí deho. Stále skvělá Edita Gruberová

HHr0412.inddr0412.indd 5151 229.11.20049.11.2004 113:32:323:32:32 ZE ZAHRANIČÍ

VÍDEŇ, SCHÖNBRUNN kontextu, jako v Tristanovi při očekávaném pří- jezdu Isoldy; Wagner ostatně tento motiv pou- Umělé Švýcarsko žil pod dojmem zážitku z výkonu Wilhelmine Schröder-Devrient jako Emmeliny. Jiné jeho ob- Švýcarská rodina Josefa Weigla měny známe z Rossiniho Viléma Tella, d´Alberto- vy Nížiny či Kienzlovy opery, jež se tak dokonce jmenuje (Kuhreigen aneb Píseň hor). a po pádu z horského vrcholku mu zachránil ži- Weigl byl ve své době i u nás populárním skla- vot horal Richard. Vděčný aristokrat se mu chce datelem, nejoblíbenějším z jeho singspielů byla

Foto archív Foto odměnit: odveze jej i s manželkou a dcerou do právě Švýcarská rodina a není divu, že se stala svého knížectví, kde mohou zapomenout na exis- prototypem Škroupova Dráteníka. Nejen žánrem tenční starosti. Rodiče se obdivuhodně rychle a ustrojením odpovídá estetice biedermeieru, novým poměrům přizpůsobí, starosti jim však ale především svým poselstvím. Intrika hraběte dělá dcera Emmeline, která ustavičně toužebně Wallsteina jde tak daleko, že s pomocí Durman- vzdychá po rodné chaloupce. Rodiče však netu- novou vypátrá Emmelinino tajemství. Aby si ji ší, že předmětem jejího stesku je Jakob, který ve udržel, je ochoten nechat ve Švýcarsku vypátrat Švýcarsku zůstal. Emmeline zkouší vše možné, Jakoba a přivést jej rovněž na své panství. Jako- aby rodiče přiměla k návratu, buď nemluví vů- bova touha po Emmelině je však tak silná, že bec a předstírá depresi, nebo mluví sama se se- jej přivede na zámek dříve, než hrabě domyslí bou v předstírané schizofrenii. To nejjednoduší, možné důsledky. Když pak zinscenuje setkání totiž svěřit se rodičům se svými srdečními pro- obou milenců a pochopí, že by o Emmelinino blémy, však nezkusí. Ani hrabě nejednal úplně srdíčko usiloval marně, svolí k jejich sňatku. Ja- poctivě, jeho čin nebyl tak filantropický, jak se ko šlechetný vládce s hrdostí ustoupí. Ostrouhá zdá. Objektem jeho zájmu byla především právě i Paul, jemuž se však – na rozdíl od díkůvzdání Emmeline, kterou takto vlastně, s drobným pří- hraběti – dostane jen výsměchu. važkem jejích rodičů, „unesl“. To je stručné expo- nování zápletky, již libretista Ignaz Franz Castelli tu s menším tu s větším zdarem rozpracoval do

Josef Weigl příběhu s ušlechtilými elementy lásky k rodi- archív Foto čům, dětem, partnerům, poddaným i vlasti. Do Vlasta Reittererová děje je přibrán spoluintrikující správce Durmann a jeho bratránek Paul, jehož funkce na zámku je ejen bohové, ale také muzikologové mu- nejasná, musí zde však být, aby libreto dostálo sí být šílení, odváží-li se občas toho, če- požadavku zhrzeného milovníka (dokonce dva- N ho se dopustil schubertovský badatel krát, neboť se – aniž to tuší – stává „sokem“ jak Till Gerrit Weidelich z Berlína. Při svém bádání hraběte, tak Jacoba) a aby se v ději objevil pro o operní tvorbě Franze Schuberta narazil zhruba tento žánr žádoucí typ „hanswursta“. přede dvěma roky na Schubertovo oblíbené dílo, Josef Weigl (1766–1846), kmotřenec Josefa singspiel Josefa Weigela Švýcarská rodina, kdysi Haydna, vyrůstal v prostředí Esterházyů, kde byl jeden z nejpopulárnějších kusů, dnes součást jeho otec violoncellistou dvorní kapely. Hudební zapomenuté historie. Vyvolal v život projekt na talent u něj objevil Florian Leopold Gassmann, novodobé provedení a za neobyčejných organi- byl žákem Albrechtsbergerovým a Salieriho, poz- začních a finančních obtíží se mu podařilo jej ve ději kapelníkem vídeňské Dvorní opery a vice- spolupráci tří zemí – Německa, Rakouska a Švý- kapelníkem dvorní kapely. Jeho hudba je melo- carska – uskutečnit (podle jeho slov překvapivě dicky nápaditá, dobře instrumentovaná, občas nejmenší ohlas jeho nápad zaznamenal ve skla- probleskne geniální myšlenka, je však – jak to datelově rodné zemi Rakousku. Kdyby si někdo u podobných vzorně vychovaných talentů bývá o nás usmyslel uvést podobné ve své době popu- – ukázněná, bez provokativního spáru až drzosti, Ignaz Franz Castelli lární dílo, jako byly Sestry z Prahy Wenzela Mülle- jakou hudba Mozartova obsahuje i v drobných ra, nebylo by tomu nejspíš jinak). Ve dnech 3. zá- (či právě v drobných) detailech.. Najde se v ní Režisérka (Kristina Leopold) se však bohu- ří – 2. října se uskutečnilo 9 představení, a sice několik vrcholných míst, která skutečně svědčí žel pokusila tomuto jasně nalinkovanému pří- v zámeckém divadélku v Schönbrunnu ve Vídni, o talentu, jemuž však nebylo dopřáno, aby roz- běhu vnutit svůj výklad: Emmeline se z jakýchsi v Theater an der Sihl v Curychu a v berlínském kryl všechno, co v něm bylo. K takovým místům psychologicky neodůvodněných příčin začne Konzerthausu (zpráva je z vídeňského předsta- patří Emmelinin monolog vzpomínky na domov, (v rozporu s textem i hudbou) chovat k Jacobo- vení 5. 9.). Na produkci se podílelo patnáct spon- zpracovaný jako melodram, v němž Weigl využil vi odmítavě, aby mohla být hrabětem nakonec zorů tří zemí, byl připraven nový provozovací principu lokálního koloritu, varianty pastevecké- ke sňatku násilím donucena. Emmeline zůstává materiál, sestaven mezinárodní ansámbl. ho signálu „kuhreigen“ jako hudební asociace totiž poslední, kdo je ještě ve finále stále oblečen Děj singspielu je následující: Hrabě Walls- vzpomínky na Jacoba (jehož příchod zároveň v lidovém kroji. Její rodiče se během děje postup- tein se vydal na poznávací cestu do Švýcarska tento signál ohlašuje). Zazní zde v podobném ně „civilizují a modernizují“, Emmelina to vní-

HHr0412.inddr0412.indd 5252 229.11.20049.11.2004 113:32:323:32:32 ZE ZAHRANIČÍ

má s nelibostí, teprve Jacob jí však svou rychlou rčin výklad by možná byl koneckonců i přija- a myšlenka nemohla být realizována v přesvěd- proměnou z venkovského chasníka v městského telný, kdyby ovšem zcela neodporoval libretu čivé formě. V mezinárodním sólistickém obsa- floutka v dobře padnoucím obleku a s naleštěný- a hlavně naivní Weiglově hudbě. A především: zení excelovala především brazilská sopranistka mi botami připraví skutečný šok: jeho promě- dílo, jež se desítky let nehrálo a zcela se vytrati- Marília Vargas jako Emmeline (její hlasově méně nou byla dokonána zrada na vlasti. Zapomněl lo z povědomí, by podle mého názoru mělo být vybavenou alternantkou byla Julia Baumeister, si pouze sundat svůj selský klobouk a toho se nejprve uvedeno tak, jak bylo napsáno. Pak tepr- již jsem měla možnost slyšet na besedě o díle předtím, než padne opona, Emmelina chápe jako ve je možno rozhodovat, zda může dojít k jeho v Rakouské hudební společnosti), ostatní před- posledního pozůstatku ztraceného domova. Hra- renesanci či nikoli. stavitelé byli vesměs lepší pěvecky než herecky: bě svým násilným gestem, s nímž spojí Emmeli- Výtvarná stránka se snažila sledovat postup- Olivia Vermuelen jako matka, Robert Maszl ja- ninu ruku s rukou Jakobovou, zcela vypadne ze nou proměnu vztahů v malém německém knížec- ko Paul (jeho „hanswurst“ nepostrádal charak- své funkce ušlechtilého mocnáře a promění se ve tví. Na jevišti pozvolna přibývají nakreslené obry- teristické gagy, jejich naučenost však byla příliš mstitele: Emmelina bude s „domestikovaným“ sy alpských vrcholků, jak hraběcí personál napl- patrná), Petri Mikaei Pöyhönen jako Durmann, Jacobem nešťastná a tak on to chce, nemůže-li ji ňuje rozkaz vytvořit miniaturní Švýcarsko, a – jak Roman Payer jako Jacob. Kníže Wallstein Tobia- mít sám. Ušlechtilý monarcha, jakýsi nástupce už řečeno – s výjimkou kostýmu Emmeline ubý- se Müllera-Koppa se zdál být herecky spoután barokního „deus ex machina“, patřil k systemi- vají folklorní kostýmní prvky Švýcarů. Výprava režisérčiným výkladem role. K této příležitosti zovaným postavám podobných příběhů – na- (Elena Peytschinska a Stephanie Rauch – scé- ustavený orchestr ∆eck (Trojúhelník) z rakous- lezneme jej v Bendově Vesnickém trhu, Mozartově na, Mascha Schubert a Mareike Wulff – kostý- kých, německých a švýcarských instrumentalistů Únosu ze serailu a mnoha dalších dílech. Režisé- my) byla pořízena z nejskromnějších prostředků výborně připravil dirigent Uri Rom.

BARCELONA, GRAN TEATRE DEL LICEU Španělský Boris Godunov

Pavel Horník kterým manipuluje carova osobní stráž. Je vlast- spontánní a vášniví a tak opon bylo nesčíslně. ně takovým malým jevišťátkem, kde obrovitý Když jsem odcházel po noční rušné třídě Ram- rávě před pěti lety bylo po zničujícím po- Matti Salminen (Boris Godunov) v historickém blas směrem k přístavu, uvědomil jsem si ob- žáru otevřeno nově zrekonstruované bar- kostýmu přehozeném přes civilní oblek před- rovskou sílu a aktuálnost Musorgského díla ta- Pcelonské Gran Teatre del Liceu. Tento vádí svůj pěvecký a herecký koncert. Zpívalo ké díky velikému vkladu inscenátorů a opráv- slavný operní dům uvádí stagionovým způso- se samozřejmě rusky, obdivoval jsem výslov- něnosti jejich pojetí. Na takové představení se bem okolo čtrnácti operních titulů ročně větši- nost všech umělců, z nichž pouze představitel dlouho nezapomíná. nou v koprodukci. Právě taková spolupráce se Varlaama, Anatolij Kočerga, je světovými operními scénami je zárukou nejvyš- ukrajinské národnosti. Poprvé Matti Salminen v roli Borise ší kvality uváděných produkcí. S velkým očeká- jsem se setkal s obsazením kon- váním jsem vcházel do vstupního foyeru, kde tratenora, a to Američana Briana

mne uvítala drobná elegantní managerka tis- Asawy, do role Borisova syna Fjo- Pavel Horník Foto kového oddělení paní Adéla Rocha a po vlože- dora. Xenii pak výborně pěvecky ní vstupenky do turniketu jako v metru mne ztvárnila půvabná Švédka Marie s oprávněnou pýchou prováděla nádhernými Arnet. To, co předváděl Angličan interiéry renovované budovy. Když mne uved- Philip Landridge (kníže Šujskij), la na mé místo v parteru, byl jsem ohromen když líčil Borisovi smrt malého grandiózností sálu s pěti pořadími pro tři tisí- careviče, bylo hodno hereckého ce diváků. Mé sedadlo v sedmé řadě bylo vzdá- Oscara. Proti voluminóznímu ba- leno mnohem dále od proscénia než v jiném su Erica Halfvarsona (Pimen) divadle. Ještě silnější dojmy mne ale očekáva- byl Švéd Pär Lindskog předsta- ly později. vující falešného Dimitrije hlasově Boris Godunov byl první premiérou nové subtilnější a trochu matný. Vyvr- operní sezony. Němečtí inscenátoři předsta- cholením pak byla scéna Boriso- vení, režisér Willy Decker a dirigent Sebasti- vy smrti situovaná před velkou an Weigle, zvolili Korsakovovu verzi, vypustili stěnu složenou z mnoha portrétů polský obraz a opera byla odehrána bez pauzy zavražděného malého careviče. během dvou a půl hodiny. Děj byl situován do Tady opět vítězil Salminen, ne- období Ruska 20. století. Autorem jednoduché, přehrával, nepoulil oči a přesto ale velmi zajímavě svícené scény, která dala vy- všichni diváci jeho šílenství, děs niknout výtečným hereckým kreacím praktic- a neštěstí pochopili a věřili mu. ky všech představitelů, byl skotský výtvarník Po skončení představení by- John Macfarlane. Základní rekvizitou všech la nejprve chvilka hrobového ti- scén, v nichž vystupuje car Boris, je obrovský cha, ale vzápětí vypukl frenetický zlatý trůn, tvarem spíše připomínající židli, se aplaus a pokřik. Katalánci jsou

HHr0412.inddr0412.indd 5353 229.11.20049.11.2004 113:32:333:32:33 ZPRÁVY ZE ZAHRANIČÍ

ních scénách. Studentům z východní byl objeven v majetku evropského ENSEMBLE MARTINŮ ve složení Mi- RILL Evropy poskytne grant ve výši 4. 500 soukromého sběratele. Ten dal ruko- roslav Matějka – flétna, Radka Preisle- ER euro bulharská sopranistka Raina Ka- pis k posouzení Geoffreyi Norrisovi, au- rová –housle, Bledar Zajmi – violoncel- ERT M 2004 ROB – 23. 10. baivanska. toru Rachmaninovovy biografie, který lo, Jaromír Klepáč – klavír uskutečnil 4. 6. 1919 potvrdil pravost rukopisu, i když titulní koncertní turné v Brazílii. 13. 10. vy- SPISOVATELKA ELFRIEDE JELINEK list a první čtyři strany chybí. Rukopis stoupil na dvou koncertech a festiva- BARY TONISTA ROBERT získala Nobelovu cenu 2004 za litera- byl dán do londýnské aukce Sotheby 7. lech ve městě Brazília a 19. 10. v největ- MERRILL zemřel 23. 10. ve věku turu. Jako vůbec první Rakušan a tepr- 12.; očekává se, že může být vydražen ším a prestižním brazilském koncert- 85 nebo 87 let (datum narození se ve 10. žena v historii udílení Nobelovy až za 500. 000 liber. ním stánku Sala Cecília Meireles v Rio liší). Merrilla označil newyorský ceny od roku 1901 obdrží Jelinek 1. 1 de Janeiru. Na programu byly sklad- časopis Time za „nejlepšího ba- milionu euro na slavnosti ve Stockhol- NOVÝ WAGNERŮV PRSTEN NIBE- by B. Martinů (Madrigalová sonáta), rytonistu v historii Metropolitní mu 10. 12. Spisovatelka, narozená 1946 LUNGŮV uvede Vídeňská státní ope- A. Dvořáka (Slovanské tance v dobo- opery“. Během 31 sezon zde Mer- ve Štýrsku, se věnovala i studiu hudby ra postupně v letech 2007--2009. Diri- vé kvartetní verzi a Bagately), Zdeňka ril zpíval všechny nejvýznamnější (v 1971 absolvovala vídeňskou konzer- gentem tetralogie je Franz Welser-Möst, Lukáše (Quartetto con flauto), Alexeje barytonové role a byl oslavován vatoř v oboru hry na varhany a poté stu- Brünnhildu v Siegfriedovi a Soumraku Frieda (Parafráze a variace na West Side zejména jako Escamillo v Carmen dovala na vídeňské univerzitě divadelní bohů bude zpívat Deborah Voigt. Me- Story L. Bernsteina, J. Haydna, A. Hone- a Figaro v Lazebníku sevillském, historii) a napsala tři operní libreta: Ro- zi dašími pěvci jsou Eva Johansson ggera a J. Iberta). kterého pěvec označil za svou bert, der Teufel (Hans Werner Henze, nejoblíbenější operu. Během své (Brünnhilda ve Valkýře), finský bas- 1985), Bählamms Fest (Olga Neuwirth, barytonista Juha Uusitalo (Wotan), MAGDALENA KOŽENÁ obdržela pres- operní kariéry vystupoval Merril 1999) a Lost Highway (podle filmu Da- tižní světové ocenění Gramophone také s Frankem Sinatrou a Loui- americký tenorista Stephen Gould (Si- vida Lynche, Olga Neuwirth, 2003). egfried), tenorista Johan Botha (Sieg- Award 2004 v nejsledovanější kategorii sem Armstrongem, často spolu- Artist of the Year. Na letošním slavnost- pracoval s Leonardem Bernstei- mund ve Valkýře) a Nina Stemme (Sie- NOVÝM GENERÁLNÍM ŘEDITELEM ním předávání prestižních Cen časopi- nem. Debutoval v roce 1944 ja- glinde). Režisérem Prstenu bude Sven- METROPOLITNÍ OPERY se stane Peter su Gramophone (Gramophone Awards ko Amonasro v Aidě v Trentonu, -Eric Bechtolf, dřívější herec, který má Gelb, současný prezident Sony Classi- jsou hudební obdobou filmových Oska- New Jersey, v letech 1945–1976 na svém kontě zatím jen 5 operních re- cal. Od 1. 8. 2005 vystřídá Josepha Vol- rů), které se uskutečnilo v Londýně, zís- byl sólistou MET. žií, a to převážně s Welserem-Möstem peho, ředitele MET od roku 1990, kte- v Curychu. Scénu a kostýmy navrhnou kala Magdalena Kožená jako první zá- rý v únoru 2004 ohlásil, že chce odejít Bechtolfovi spolupracovníci, Rolf a Ma- stupce České republiky vůbec cenu Festivaly do důchodu. Hudební ředitel MET Ja- rianne Glittenbergovi. Premiéra Valkýry v hlavní kategorii „Umělec roku“. Toto mes Levine, který prodloužil svůj kon- bude 2. 12. 2007, Siegfrieda 27. 4. 2008, ocenění je o to hodnotnější, že se poprvé 7. PEKINGSKÝ HUDEBNÍ FESTIVAL trakt do sezony 2010/2011, spoluprá- Soumraku bohů 8. 12. 2008 a Zlata Rý- v historii těchto cen na hodnocení uměl- (14. 10.–5. 11.) se letos v 17 koncer- ci s Gelbem vřele uvítal. Mezi dalšími na 2. 5. 2009. Současná inscenace Prs- ců podílela nejenom porota odborníků, tech soustředil na francouzskou hudbu. kandidáty byl také Plácido Domingo, tenu v režii Adolfa Dresena se setkává ale rovněž laická posluchačská veřejnost. Pozvání přijali dirigenti Christoph Es- současný ředitel Washingtonské a Los od své premiéry v sezoně 1992/93 ne- Ocenění převzali zástupci nahrávací spo- chenbach, Charles Dutoit, Michel Plas- Angeleské opery. ustále s ostrou kritikou od publika i od- lečnosti Deutsche Grammophon, se kte- son, Tan Dun a Yu Long (který je zá- borného tisku. rou od konce 90. let tato renomovaná roveň uměleckým ředitelem festivalu), NĚMECKÝ BARYTONISTA FRIED- mezzosopranistka exkluzivně spolupra- klavíristé Jean-Yves Thibaudet, Emanu- RICH FISCHER-DIESKAU OBDRŽEL cuje. Mimo tohoto významného vyzna- el Ax a Murray Perahia, houslisté Schlo- CENU POLAR PRIZE 2005. Prestižní Česká hudba menání byly její dvě poslední nahrávky mo Mintz, Maxim Vengerov, cellista Yo- hudební cenu pro představitele po- vyhlášeny za tzv. „Nejlepší v kategorii“: -Yo Ma, Orchestre de Paris, UBS Verbier pulární i klasické hudby založil v ro- v zahraničí CD French Arias zvítězilo v kategorii ‚re- Festival Orchestra, Orchestra Filarmo- ce 1989 Stig Anderson, manažer švéd- cital‘ a CD Songs bylo vyhlášeno za nej- nica Arturo Toscanini z Parmy ad. Fes- ské skupiny ABBA. Fischer-Dieskau byl KOMORNÍ ORCHESTR PRAŽSKÉ lepší v kategorii ‚vocal‘. tival zahájilo představení Gounodovy 25. 10. vyhlášen za nositele ceny na rok KONZERVATOŘE pod vedením Fran- opery Romeo a Julie v koprodukci fran- 2005, druhým oceněným se stal brazil- tiška Pospíšila vystoupil na třech kon- GRAFFOVO KVARTETO z Brna, hrají- couzských a čínských umělců a v režii ský zpěvák a současný ministr kultu- certech v Bretani a krajích Anjou u Loi- cí ve složení Štěpán Graffe, Lukáš Bed- Nicolase Joëla. Na programu byl dále ry Gilberto Gil. Každý obdrží 1 milion ry. Úspěšně se předvedl v klasickém, nařík (housle), Lukáš Cybulski (viola) Monteverdiho L´Orfeo v provedení švédských korun (109. 865 euro), které přesvědčivě a precizně provedeném a Michal Hreňo (violoncello), zvítězi- New London Consort, Kouzelná flét- převezmou na slavnosti ve Stockholmu programu (předehra k Mozartově Fi- lo na mezinárodní soutěži Verfemte na v provedení Loutkového divadla ze 23. 5. od krále Karla XVI. Gustava. Mezi garově svatbě, 5. symfonie F. Schuberta Musik v kategorii komorních souborů Schönbrunnu u Vídně a čínská opera předchozími nositeli ceny jsou Paul Mc- a Mozartův klavírní koncert č. 23 s fran- v německém Schwerinu (23.–26. 9.). The Peony Pavilion od skladatele jmé- Cartney, Isaac Stern, Bruce Springsteen, couzskými sólisty F. Lagardem a E. Arz- Soubor získal dále i zvláštní cenu fran- nem Tang Xianzu (1555--1616). Pierre Boulez a Quincy Jones. te). Hostování se uskutečnilo na přelo- couzské asociace Forum Voix Etouffeés mu září a října 2004 v rámci přehlídky za provedení skladeb Vítězslava Nová- VLADIMIR ASHKENAZY byl jmeno- umění, která Francii představuje v růz- ka a Gideona Kleina a možnost koncer- Osobnosti ván hudebním ředitelem japonského ných krajích kulturu zemí nově přija- tovat v dubnu 2005 v Paříži. Graffovo NHK symfonického orchestru. Vystří- tých do Evropské unie. kvarteto vystoupilo po ukončení soutě- LUCIANO PAVAROTTI oznámil 11. 10., dal Charlese Dutoita, který toto místo že spolu s dalšími laureáty na koncetech že se po ukončení operní kariéry bu- zastával v letech 1998--2003. VIOLISTKA VĚRA BINAROVÁ VY- ve Schwerinu, Praze, Brně a Vídni. de nadále věnovat pěvecké pedagogi- STOUPILA 14. 10. na „Českých dnech“ ce, a to na hudební škole Orazio Vecchi v Kolíně nad Rýnem (SRN). Za dopro- FILHARMONIE BOHUSLAVA MAR- v Modeně. Na tiskové konferenci slavný Různé vodu klavíristy Jana Petra přednesla TINŮ ZLÍN odcestovala 15. 10. na mě- tenorista překvapil novináře prohláše- skladby Carla Ditterse von Dittersdorf, síční turné po Španělsku. Pod taktov- ním, že studenti již během výuky ma- NEZVĚSTNÝ RUKOPIS RACHMANI- Roberta Schumanna a Antonína Dvo- kou stálého hostujícího dirigenta Jaku- jí vystupovat na profesionálních oper- NOVOVY 2. SYMFONIE z roku 1908 řáka. ba Hrůši odehráli filharmonici třináct

HHr0412.inddr0412.indd 5454 229.11.20049.11.2004 113:32:343:32:34 ZPRÁVY ZE ZAHRANIČÍ

koncertů opírajících se dramaturgicky mu Laburdovi. Jinak bývají udělována ho domu se uskutečnil po tiskové kon- BRNĚNSKÉ PROVEDENÍ JANÁČKO- o projekt Česká hudba 2004. Jako sólis- pouze čestná uznání. Maestro Esplá se ferenci koncert, na kterém vystoupila VY OPERY JEJÍ PASTORKYŇA, jehož té vystoupili český violoncellista Jiří Bár- osobně velmi energicky zasazoval o to, laureátka soutěže Pražského jara 2002, záznam pořídilo brněnské studio Čes- ta (A. Dvořák: Koncert pro violoncello aby Missa glagolitica byla ve Španělsku klarinetistka Kateřina Váchová spolu ké televize, bylo vybráno do finále ví- a orchestr h moll, E. Lalo: Koncert pro provedena některým z předních česko- s Penguin kvartetem, které vystoupí deňského festivalu opery v médiích violoncello a orchestr D dur) a španěl- slovenských těles, což bylo opakovaně s kompletním provedením kvartetního Vienna TV Award 2004. Prestižní fes- ský klavírista Ramon Coll (S. Rachma- znemožněno zásahem tehdejšího ÚV díla Josefa Suka 16. května 2005. Na tival se konal od 11. do 13. 11. v novém ninov: Koncert pro klavír a orchestr č. 1 KSČ. O premiéru jevil značný zájem internetových stránkách www.festival. vídeňském kulturním centru Museu- fis moll, L. van Beethoven: Koncert pro George Széll, tehdejší šéf Cleveland cz je už umístěn program 60. ročníku msquatier. V kategorii živých záznamů klavír a orchestr č. 5 Es dur). Z dalších Philharmonic Orchestra, který ale br- festivalu v české a anglické verzi. Prodej hudebních děl se dočkalo nominací orchestrálních děl zazněla Smetanova zy nato zemřel. K premiéře proto došlo vstupenek -- od běžného na pobočkách devět snímků z celého světa. Do užší- Vltava, Dvořákova 9. symfonie e moll značně později v německém Freiburgu. přes internetový, telefonní i prodej na ho finále porota vybrala tři z nich, me- Z Nového světa, Beethovenova 5. sym- Cena Oscara Esply měla pro Jiřího La- dobírku -- bude zahájen v pondělí 13. zi nimi Její pastorkyni, uváděnou pod fonie c moll Osudová a Mozartova pře- burdu rozhodující význam i v tom, že prosince. Od prosince do června bude názvem hlavní hrdinky Jenůfa. Vítězem dehra k opeře Don Giovanni. Poslední o jeho skladby začali projevovat zájem také otevřena pokladna Pražského jara se nakonec stal nadnárodní projekt Les z koncertů se uskutečnil v Barceloně. velcí zahraniční nakladatelé (Schott v Rudolfinu. Troyens. „I umístění mezi třemi nejlep- Mainz, N. Simrock Hamburg, G. Schir- ŠTEFAN MARGITA hostoval v nové in- mer New York, Durand-Salabert-Eschig scenaci Janáčkovy opery Z mrtvého do- Paris, Haas Köln, Alliance Publications, mu v roli Filky Morozova v Grand théa- Sinisawa aj.), takže dnes má již všech- PŘÍLEŽITOST PRO MLADÉ tre de Geneve ve Švýcarsku. Premiéra se ny své skladby (přes 300) smluvně za- uskutečnila 4. 11. a série představení jištěny k vydání, z čehož jich již přes UMĚLCE! skončila 12. 11. Dirigoval Jiří Bělohlá- 170 vyšlo. vek, hrál Orchestre de la Suisse Roman- de, režii měl Pierre Strosser. PIANISTA RENÉ ADÁMEK, docent pe- NEPŘEHLÉDNĚTE! dagogické fakulty Ostravské Univerzi- KOCIANOVO KVARTETO se v říjnu ty, přednesl 13. října v Royal Holloway Mezinárodní orchestr mladých hudebníků, který vznikl za podpory USB podílelo na dvou zajímavých projek- Picture Gallery v Londýně recital z kla- v roce 2000 ve švýcarském Verbieru a v jehož čele stojí James Levine a hostech v Paříži. Nejprve vystoupilo v Ra- vírních skladeb Vlastimila Lejska. Na tují zde dirigenti Christoph von Dohnányi, Charles Dutoit, Kurt Masur, dio France v programu „Skladatelé-diri- programu zazněla Lejskova Preludia, Zubin Mehta, Kent Nagano nebo Wolfgang Sawalisch, dává rok co rok genti“ s 2. smyčcovým kvartetem Rafaela cyklus Pianisté a koně, Pět krátkých příležitost mladým instrumentalistům z celého světa. Ti se pak scházejí Kubelíka a 2. smyčcovým kvartetem A. tanců, Písnišky ze sklepa a Sonatella. na několik letních týdnů ve Verbieru, kde jsou vystoupení jejich orches- Zemlinského. Poté se zúčastnilo víken- Koncert se setkal s mimořádným úspě- tru součástí proslulého festivalu, a poté na podzim absolvují turné. Do této náročné, ale krásné a po všech stránkách zajištěné práce se mohou du v Cité de la musique, věnovanému chem, velký zájem byl jak o hotový ma- zapojit zájemci i z České republiky. Výběrové přehrávky budou probíhat hudbě terezínských autorů. Na dvou teriál, tak i o CD, na němž všechny tyto mj. ve Vídni (31. 1.–2. 2.) a v Kolíně nad Rýnem(14.–16. 2.). Bližší infor- koncertech zazněly skladby V. Ullmana, skladby byly Adámkem nedávno nahrá- mace a přesné podmínky na www.verbierorchestra.com H. Krásy, G. Kleina a P. Haase. V Schul- ny pro firmu Stylton. Koncert zahájil už- hoffově Sextetu spoluúčinkovali Jan Ta- ší spolupráci obou Univerzit. lich st. a Martin Sedlák. Cité de la musique zároveň připravila obsáhlou výstavu SUKŮV KOMORNÍ ORCHESTR měl šími považuji za velký úspěch,“ říká pro- SEVEROČESKÁ FILHARMONIE TEP- s názvem „III. říše a hudba“ s bohatou 10 koncertů v Japonsku. Dramaturgii ducentka ČT Marie Kučerová. Inscena- LICE podnikla od 19. 11. více než mě- dokumentací (8. 10. 2004–9. 1. 2005). turné pořadatel charakterizoval slovy ce Její pastorkyně vznikla v koprodukci síční turné po Evropě (Německo, Fran- Ve stejné době vyšlo u firmy Praga Digi- Pocta baroku. Na programech byli mj. F. Vídeňské státní opery a Janáčkovy ope- cie, Španělsko, Rakousko, Slovensko, tals již 4. CD Kocianova kvarteta věnova- I. Tůma a J. Zach a J. S. Bach s japonskou ry v Brně a ČT Brno ji natočilo letos 21. Maďarsko, Srbsko, Chorvatsko, Slovin- né hudbě židovských autorů, tentokrát flétnistkou a houslistkou; k této dvoji- ledna, v den 100. výročí světové premi- sko, Portugalsko a Dánsko). ve spolupráci s Pražákovým kvartetem ci se ve Dvojkoncertu d moll přidával éry díla. Režisérem záznamu ČT byl To- se skladbami E. Schulhoffa. CD dostalo koncertní mistr Martin Kos. Hrál se A. máš Šimerda, kameramanem Jiří Kovář, HOUSLISTKA JANA NOVÁKOVÁ pro- ocenění Diapason d´or měsíce října. Dvořák, P. I. Čajkovskij, J. Suk a O. Má- v hlavních rolích zpívali Peter Straka, vedla 27. a 29. 10. sólový part v Men- cha. Na ambasádě v Tokiu orchestr osla- Anja Silja a Helena Kaupová. Režisérem delssohnově houslovém koncertě e SKLADBU JIŔÍHO LABURDY MISSA vil koncertem (28. 10.) statní svátek. nastudování byl Brit David Pountney, moll s National Belgian Orchestra pod GLAGOLITICA pro soprán, alt, tenor, Ve Fukuoce byl svědkem předávání fi- tatkovkou Rumona Gamba v Belgii. výprava byla dílem amerického scéno- bas, smíšený sbor, varhany, žestě a bi- nančního daru města z výtěžku koncer- grafa Roberta Israele. cí nástroj vydalo Nakladatelství TRIO tu zástupci UNICEF pro pražskou ZOO FAGOTISTA VÁCLAV VONÁSEK získal Bläsermusik-Edition, München, a to k obnově poničené povodněmi 2002. v mezinárodní Tansmanově soutěži v partituru, vokální a orchestrální mate- Orchestr zažil následky dvou tajfunů ČESKÝ FILHARMONICKÝ SBOR BR- polské Lodži čestné uznání poroty. riál i varhanní výtah díla. Skladba by- a zemětřesení. Zástupci agentury vždy NO (sbormistr Petr Fiala) vystoupil od la vyznamenána cenou „Oscar Esplá dokázali flexibilně najít náhradní řeše- 10. do 22. 11. na festivalu v Angers a HARFISTKA KATEŘINA ENGLICHO- Premio“ pro rok 1966 ve španělském ní dopravy do další destinace. Těleso Nantes (Francie). Český sbor pozval k VÁ odletěla 24. 11. společně s Georg Alicante. Mezinárodní porotě tehdy se postupně představilo třemi koncerty účinkování nový umělecký šéf Orchest- Solti Orchestra a dirigentem Kerry předsedal ještě sám maestro Oscar Es- v Tokiu, dále v Ósace, Fukuoce a něko- ru des Pays de la Loire Isaac Karabtchev- Strattonem na své první turné do Ka- plá. Mezinárodní konkurs o tuto cenu lika dalších městech. Turné zakončilo sky. ČFS s jeho orchestrem provedl na nady. Umělci se představili v Torontu, se od roku 1956 koná každé dva roky, v Sapporu ve vyprodané Kitara Hall. šesti koncertech 9. symfonii a Missu so- Markhamu, Miltonu, Barrie a Orilliu v cena byla však dosud udělena pouze lemnis, samostatně vystoupil na 3 a cap- provincii Ontario. Do programu byly třikrát: Belgičance Jacquelině Fontyn, PRAŽSKÉ JARO uspořádalo (16. 11.) pellových koncertech (Janáček, Dvořák, mimo jiné zařazeny také 4 Etudy Jana Němci Arnoldu Kempkensovi a Jiří- prezentaci v Bruselu. V aule Pražské- Petr Eben, Petr Fiala a Bruckner). F. Fischera.

HHr0412.inddr0412.indd 5555 229.11.20049.11.2004 113:32:353:32:35 STUDIE, KOMENTÁŘE Zdeněk Fibich, jeho opera Šárka a Anežka Schulzová

Jiří Kopecký Evu), nýbrž v té době již americkými úspěchy ru zadal – a druhou již peče – a má již 2 jednání ověnčeného Antonína Dvořáka, který se navíc komponované – a začne instrumentovat. – Jsem na pera Šárka je druhým společným dílem v posledních letech svého života soustředil na Bouři ohromně zvědav, členstvo neočekává nic, totiž Zdeňka Fibicha a Anežky Schulzové pro „Fibichovu doménu“ operu. Na tomto poli oče- žádný úspěch“. Fibich se stal díky překvapivému O Národní divadlo. Šárku (1897) rámují kával – stejně netrpělivě jako Fibich – rozhod- přijetí scénického melodramu Námluvy Pelopo- dva operní pokusy – Hedy (1895) a Pád Arku- ný úspěch. Zárodky tzv. boje o Dvořáka lze najít vy na Mezinárodní divadelní výstavě ve Vídni na (1898) –, které z různých příčin nedosáhly právě ve dvořákovské korespondenci devadesá- 1892 značně sebevědomým skladatelem. Jeho obliby ani umělecké hodnoty svého „středové- tých let 19. století (Mořic Anger Dvořákovi, únor Druhou symfonii (1892) ve Vídni dirigoval Hans ho sourozence“. Důvody toho, že jediná Šárka 1895, Kuna 1999, s. 362--363): „… Fibich, to je ta Richter, Národní divadlo okamžitě přijímalo je- byla schopna přežít své tvůrce, ho opery, zahraniční hudební mohou odkrýt vhledy do doby instituce a interpreti i kritiko- vzniku díla, jeho možné vzory vé se zajímali o jeho dílo. Šárka a v neposlední řadě samotný archív Foto je podivuhodným zakončením myšlenkový vklad autorů (zjis- a zároveň vyvrcholením tohoto titelný textovou a hudební ana- šťastného a úspěšného obdo- lýzou). bí. Podivuhodným proto, že ne- Do procesu komponování byla psána s „nejvyššími“ am- Šárky zasáhlo překvapivě mno- bicemi, a přesto si jako jediná ho rušivých vlivů. Možná právě z Fibichových oper získala své tato okolnost vedla oba tvůrce místo v repertoáru sopranis- do stavu „zvýšené aktivity“, do tek od Růženy Maturové přes stavu, kdy musela vítězit jedno- Emu Destinnovou, Marii Pod- duchá a přímočará řešení, „jis- valovou až po Evu Urbanovou té“ postupy a spíše nahromadě- a jako jediná je dnes, zdá se, ná zkušenost než experimento- schopna zaujmout mezinárod- vání. Dne 21. ledna 1896 začal ní operní publikum (viz festival Fibich komponovat Šárku, ale ve Wexfordu, 1996). Zřeknu- až 12. února si odbyla svoji pre- tím se „nejvyšších“ ambic (vtí- miéru zatím poslední Fibichova rá se zde Goethova myšlenka opera Hedy. Na tématu Šárky se o tom, že největší díla vznika- Fibich a Schulzová pravděpo- jí jakoby mimochodem) mys- dobně shodli během prosince lím Fibichovu snahu, a ještě 1895, neboť koncem listopadu více snahu Anežky Schulzové, vypsal správní výbor Družstva prosadit „Fibicha“ v zahraničí; Národního divadla ceny na ve- Národní divadlo sloužilo pou- selohry, operu a libreta: „Látky ze jako „zastávka“ nikoli jako k těmto pracím musí býti bezvý- „konečná stanice“ (Hedy měla minečně vzaty ze života českého zaznít v Halle nad Sálou, Bou- a sice buď nynějšího nebo historic- ře i Šárka byly nabízeny Gus- kého. Lhůta k podání prací usta- tavu Mahlerovi – neúspěšně). novena jest do konce dubna 1897.“ Fibich (a to platí i pro jeho lib- (Dalibor 1895, s. 347). Partituru retisty Otakara Hostinského, Fibich dokončil v březnu 1897, Jaroslava Vrchlického a Anež- premiéra se konala 28. prosin- ku Schulzovou) „podcenil“ sí- ce 1897. K vyhlášení operní ce- lu často neurčitých a rozporu- ny došlo až 3. března 1899. Pro plných představ o české opeře. Fibicha bylo nemalým zklamá- Lumírovskému kosmopolitní- ním, že první cenu získal jeho mu zaujetí světovými látkami někdejší žák Karel Kovařovic české operní publikum nepřá- za své Psohlavce (Šubert 1908, lo tím spíše, že bylo u Fibicha s. 441), zklamáním o to větším, Zdeněk Fibich spojeno s dobovým „vágním že počítal s podporou svého pří- strašákem“ wagnerianismem. tele a libretisty Nevěsty messinské Otakara Hos- nejbídnější nestvůra hudební, co u nás existuje…Že Hostinský sice zaníceně dokazoval „neškodnost“ tinského (Hostinský 1909, s. 176) a že za svého na Tebe Fibich stran obsazení místa Tvého na kon- cizích námětů, nicméně jedna jediná kritika Kar- hlavního konkurenta nepovažoval ani Kovařo- zervatoři měl vztek, to si můžeš myslet, zato má teď la Knittla na operu Šárka až příliš jasně ukazuje vice ani Josefa Bohuslava Foerstra (a jeho operu na opery zřízenou pekárnu – jednu nehotovou ope- částečnou marnost jeho snah: „´Fibich je náš´,

HHr0412.inddr0412.indd 5656 229.11.20049.11.2004 113:32:363:32:36 STUDIE, KOMENTÁŘE

můžeme nyní plným právem zvolati.“ (Knittl 1898, ská korespondence je „rozeseta“ na nejrůzněj- Julia a Eduarda Grégrových): „Mistr Fibich zde pil- s. 71). ších místech. Tím více je potěšující kontakt, který ně instrumentuje na Šárce každý den uděla tři az čty- Přímočaré intence napsat úspěšnou, repre- ve své pozůstalosti zanechal náš přední fibicho- ry strany.“ (nedatovaný dopis, označený číslem 2 zentativní operu pro české prostředí a zároveň log Vladimír Hudec a který nevyšel „naslepo“. žluté barvy); „…, také Vám mám zdělit že Anda už získat vypsanou cenu (Fibichova finanční situace Vnučka Bohuslava Schulze, bratra Anežky, ky- umí také instrumentovati už dnes instrumentovala nebyla zřejmě nikdy moc dobrá) působily přízni- taristka, chovatelka exotického ptactva, vstřícná kousek Šárky. Také s jejim zdravím se to lepší už za- vě na uměleckou podobu díla. Svým způsobem Zdeni Schulz mi poskytla několik dopisů, vzpo- čína obědvat, bez zlých následků.“ (žlutá 3). Stejné se z komponování Šárky stal kalkul, který vyšel; mínkových statí a fotografií (dvě z nich prováze- informace (pro úplnost doplním, že A. Schulzová Fibichův dopis (psaný A. Schulzovou) nakla- jí i tento článek), proces vznikání Šárky je tedy trpěla rachitidou) stvrzuje ještě dopis A. Schul- dateli F. A. Urbánkovi z Attersee zové adresovaný bratru Bohu- 11. srpna 1896 manifestačně před- slavovi a jeho ženě (je známo, jímá postavení Šárky v českém že se Fibichův „fámul“ Otakar

operním repertoáru: „Dle mého archív Foto Ostrčil podílel na instrumenta- náhledu bude Šárka pravou národ- ci Pádu Arkuna. Schulzová byla ní operou, jež má upevniti mé místo Fibichovou žačkou klavíru a hu- jakožto českého skladatele.“ (Mu- dební teorie, že se naučila také zeum české hudby, S 80/69). Při- instrumentovat, je pochopitelné pustíme-li označení člověka jako a překvapující zároveň): „Pěstu- „květ zla“ (viz román Doktor Faus- jeme jen naše zdraví a Šárku, však tus Thomase Manna), pak půso- u této poslední má naše péče větší bily pozitivně ve směru umělecké výsledek! … Bodíčku, až uvidíš, co hodnoty Šárky i nepříjemné – ale já všechno psala do partitury, tak naštěstí zvládnutelné a zvládnuté budeš mít nehorázný rešpekt! Už – okolnosti vzniku díla. Kompo- máme 62 úplně hotových stran. nování Šárky provázelo poměrně … Pevně jsme si ustanovili, že zde značné psychické vypětí, prame- v Attersee my strávíme celý jeden nící z postupující manželské krize rok a napíšeme zde operu a pak Zdeňka a Betty Fibichových. Dne musíte zde být našimi hosty.“ (16 17. září 1897 se Fibich odstěho- oranžová). val od rodiny, v dopise ze 6. října A. Schulzová se dostala po- 1897 se pokusil Hostinskému vy- měrně záhy do povědomí jako světlit důvody tohoto kroku: „Až divadelní kritička (psala do Kvě- trapno jest mi doznati, že dospělo to tů a Zlaté Prahy, tu redigoval její tak daleko, že nesměl jsem ani slyšeti otec Ferdinand Schulz) a překla- vlastní svá díla, nechtěl-li jsem vyda- datelka. Její vkus výrazně ovliv- ti se výstupům a scénám… Po horeč- ňoval literární historik Jiří Bran- natém napětí všech sil, jímž jedině des. Překládala často z dánštiny dospěl jsem k dokončení ´Šárky´, a francouzštiny, ovládala však nebyl jsem již s to, abych za oněch i němčinu, angličtinu a latinu poměrů mohl vůbec pracovati na ně- (když Anežka utrpěla v mládí jakém větším díle.“ (Nejedlý 1949, těžký úraz páteře, její otec Fer- s. 11--113). Víceméně totéž napsal dinand jí věnoval mnoho času Fibich 20. září 1897 své ženě, když a účinně rozvíjel její jazykový ji žádal o rozvod (viz Hudec 1971, talent). Spolupráce s Fibichem s. 160). znamenala pro Schulzovou po- Fibich nebyl jediným sklada- sun od „literatury o literatuře“ telem, který se během letních mě- přímo k původní literární tvor- síců mohl naplno věnovat sklada- bě. U operního libreta se navíc telské činnosti. Vzhledem k tomu, mohla spolehnout na „záchran- Anežka Schulzová že pravidelně odjížděl do Alp, je nou síť“ zhudebnění. Přesto cti- jeho korespondence cenným zdrojem informací možné skládat a doplňovat z těchto dvou hlav- žádostivá Anežka neponechala nic náhodě – po- a nenahraditelným vhledem do jeho tvůrčí dílny. ních stran. Dne 27. července 1896 Fibich ozna- učila se z kritik opery Hedy, opřela se o kvalit- Poprvé trávil prázdniny s A. Schulzovou (a další- moval své ženě Betty a synu Richardovi: „Mám ní a zavedené autory, vyslechla i hlas dobového mi členy početné Schulzovy rodiny) právě v ro- již celý úvod Šárky instrumentován a též druhé jed- vkusu a českého nacionalismu. Svatba v ope- ce komponování Šárky (16. července–31. srpna nání začaté.“ Dne 20. srpna se zmínil: „Pracoval ře Hedy, dramaturgicky velké baletní ballabile, 1896). Fibichovská korespondence je značně jsem mnoho na Šárce, která bude jistě moc pěkná.“ stejně jako mohutný kontemplativní ansámbl mezerovitá, přesto v ní dochází k postupné kom- (z Attersee do Doxan). Z Attersee do žofínského, nenašel u kritiky vřelého přijetí, odtud zřejmě pletaci (viz Šustíková 1999). Ze strany „Fibichů“ grégrovskou výbojností naplněného světa zase škrt „bez svatby“ v konceptu libreta Šárky (viz jsou přístupné jen některé dokumenty. Schulzov- putovaly dopisy Anežčiny matky Karolíny (sestry MČH, S 80/505). Fibich již stačil nakompono-

HHr0412.inddr0412.indd 5757 229.11.20049.11.2004 113:32:373:32:37 STUDIE, KOMENTÁŘE

vat rozsáhlou věštbu Šárky i vzpomínání Vlasty Finální scénu přímo vybičovali až k teatrálnímu sbory a jejich návraty, melodické „kroužení“ ko- v 1. dějství (viz MČH, rukopis klavírního výtahu účinku. Anežka si nezakrytě vypomohla nejkr- lem rozložených akordů a záměrná „barbarská“ S 80/94), vzdal se jich však, možné je dvojjediné vavější hrou Williama Shakespearea Macbethem modalita. Fibichova hudba stejně jako libreto A. vysvětlení: Fibich odmítal libreto Karla Pippicha (šílenou Šárku stíhají zjevy padlých dívek, mluví Schulzové vykazují secesní spojení demonstra- Vlasty skon z obavy, že by se nebezpečně přiblí- dokonce podobnou dikcí jako Shakespearovy ča- tivně ukazující se krásy s extaticky prožívanou žil Wagnerově Valkýře. Zmiňovanou věštbou rodějnice). Šárka je traktována jako vampír; tím- pohlavností, brutalitou i hnusem. by přímo „konkuroval“ Smetanově Libuši, po- to způsobem ovšem Schulzová mohla pojímat „A je koneckonců možné a zdá se mi pravděpo- svátný klid Vlasty zase odkazoval „přes Libuši“ Vlastu jako zosobnění práva, čímž se postavila dobné, že podivuhodné přežití velikých děl …, po- k Brünnhildě (viz přípis tohoto jména v klavír- proti nelichotivým zpracováním českých pověstí chází z toho, že se zrodila v malé, stěží patrné stezce ním výtahu, MČH, S 80/94, s. 14); ke vztahu Li- německých autorů (viz Stich 1996, s. 150--151). ne-času, kterou mezi nekonečnou minulostí a neko- buše – Valkýra viz Karbusický 1994, s. 54--62). Nalomenosti a rozbolavělosti epochy roku 1900 nečnou budoucností vyšlapalo myšlení jejich autorů O postavě Přemysla lze říci, že přímo přešla od odpovídá nihilismus máchovského ražení (např. tím, že minulost a budoucnost uznali jako nasměro- Smetany k Fibichovi. Tematický i hudební vztah Šárčino: „Nikde spása, nikde záchrana!“, viz Stich vané, v jistém smyslu jako zacílené na sebe – jako na mezi Libuší a Šárkou je nepopiratelný (viz Kará- 1996, s. 149). své předchůdce a následovníky, svou minulost a svou sek 1960, Hudec 1971) a nelze rozhodnout, jestli Množství různorodých motivů, které libretist- budoucnost –; tím vytvořili přítomnost pro sebe sa- byl tento vztah více posilován potřebou překonat ka zpracovala, může zarážet, ale potřeba vzorů mé, druh času bez času, ve kterém jsou lidé schopni mladistvou nejistotu libretistky, jestli plán vytvo- Schulzovou zachránila od literárního „okraje“, tvořit nadčasová díla, aby jimi překročili svou vlast- řit smetanovsko-fibichovskou bilogii nevyplynul kam se snadno dostávala, tvořila-li samostatně. ní konečnost.“ Citát z knihy Život ducha Hannah z kalkulace a snu o úspěšné opeře nebo jestli Jako příklad může posloužit její hra Nesmrtel- Arendtové (Arendtová 2001, s. 229) může – snad zkrátka nešlo o smetanovský hold. nost (MČH, S 80/504), která nese silné znaky příliš abstraktně, ale přesto trefně – posloužit ja- Z několikerého zpracování pověsti o Šárce se literárních „nemocí“ fin de sièclu – stylizační ko závěr tohoto článku. Fibich a Schulzová dopro Schulzovou stala závaznou stejnojmenná bá- a mystifikační postupy, narcisismus atd. (viz konce v období Šárky potřebovali ono kafkovské seň Jaroslava Vrchlického (Vrchlický 1949). Na Merhaut 1994, např. s. 82). „Změna identity“ „bitevní pole“, kde vládne ne-čas. Uvědomovali několika místech Anežka téměř opisovala (viz nebyla pro Anežku problémem. Popularizační si, co bylo, plánovali, co bude, a byli schopni tyto Hudec 1971, s. 152), důležitější je ale fakt, že knihu o Fibichovi vydala pod pseudonymem protikladné síly zvládnout v produktivním teď. Schulzová ve svém zpracování prokázala ukáz- Carl Ludwig Richter (Praha 1900). Hru Nesmr- Na Šárce je hmatatelně patrné, že – paradoxně něnost ve stavbě verše – snad opět inspirovanou telnost podepsala jménem K. Dosi a sama se řečeno – v oné „bezčasové přítomnosti“ měli je- Vrchlickým či „vynucenou“ soutěží. V Hedy ještě stylizovala v postavě Pavla Marka, jenž stojí při jí autoři dostatek času promyslet stěžejní otázky autorka střídala různé stopy, v Šárce si vystačila zneuznaném skladateli Janu Rubenovi (resp. celku, že v (nejen) časové tísni neuspěchali její pouze s pětivětým trochejským nerýmovaným Z. Fibichovi). definitivní podobu. veršem. Wagnerián Fibich považoval rým za pří- S nebezpečím dekadence hraničil i Fibichův BIBLIOGRAFIE: liš svazující, o próze nemůže být zřejmě u tohoto přístup. Použití hudebního materiálu Nálad, Arendtová, H.: Život ducha, 1. díl Myšlení, Praha 2001. proklamovaného novátora a uměleckého aris- dojmů a upomínek však neupadlo do privátní Vypsané ceny (článek, neautorizovaný), in: Dalibor, 23. tokrata řeč, považoval by ji pravděpodobně za hry s postranními významy, protože otextova- 11. 1895, r. 17, č. 44--45, s. 347. příliš „prozaickou“. Tak jako v jiných libretech, né „kousky“ zapadly do písňové dramaturgie Hostinský, O.: Vzpomínky na Fibicha, Praha 1909. i v Šárce Schulzová čerpala z tradičního roman- díla. Proti Přemyslovi (Nálada č. 219) a Ctirado- Hudec, V.: Zdeněk Fibich, Praha 1971. tického operního arzenálu (osudová láska, po- vi (Dojem č. 295, Upomínka č. 352, viz Nejedlý Janáček, L.: Hedy Zdeňka Fibicha, Šárka, in: Zdeněk msta, zrada, šílenství), neuvízla však v operní ša- 1949, s. 278), jenž si ještě zpívá před spatřením Fibich. Sborník dokumentů a statí o jeho životě a díle, bloně. Účelné, ve své jednoduchosti rafinované přivázané Šárky melodii podle jednoho z Hostin- díl II., Praha 1952, s. 306--310, 311-318. vyvažování velkých celků, které sahá přes Wag- ského 36 nápěvů světských písní českého lidu Karásek, B.: Šárka (libreto), předmluva, Praha 1960, nera a především Velkou operu (nezanedbatelné ze XVI. století, stojí wagnerovsky pojatá Šárka s. 5--22. využití sboru přímo odkazuje k žádanému ná- – vysoko dramatický soprán; Šárka je fakticky Karbusický, V.: Smysl a význam v hudbě, in: Hudební vě- da, r. 31, č. 1, 1994, s. 25-84. rodnímu lokálnímu koloritu) až k Mozartově Fi- jedinou postavou opery, kterou provází preg- Knittl, V.: Šárka, in: Dalibor, 5. 1. 1898, r. 20, č. 10-11, garově svatbě, je divadelně neselhávající (v Šárce nantní leitmotiv; divokost mluvy oceňoval už s. 70-73. má skutečně téměř každý výstup svůj symetrický u Hedy Leoš Janáček (viz Janáček 1952). Napě- Antonín Dvořák. Korespondence a dokumenty, sv. 7, Ku- či kontrastní protějšek: velkou „siegmundovsko- tí mezi směry „k Wagnerovi“ a „od Wagnera“ se na, M., ed., Praha 1999. -sieglindovskou“ milostnou scénu 2. dějství rá- stalo pro powagnerovskou generaci typickým Merhaut, L.: Cesty stylizace (Stylizace, „okraj“ a mystifi- mují sbory dívek, v 1. a 3. dějství proti sobě stojí a „kličkování“ mezi těmito směry pro mnoho děl kace v české literatuře přelomu devatenáctého a dvacáté- mužský a ženský sbor, ženský sbor se Ctiradem i osudným. Autor Nevěsty messinské spojil v 90. ho století), Praha 1994. /tenor/ na konci 2. dějství je střídán mužským letech bezchybnou deklamaci s „novou“ melodií Nejedlý, Z.: Zdeňka Fibicha milostný deník, Praha 1949. úvodem se Šárkou /soprán/ 3. dějství, ústřední a dokázal tohoto bohatství mistrně využít (Ctira- Stich, A.: Tradiční romantické motivy v české hudbě a poe- scéna 2. dějství je zase evokována finálním „mi- dův zpěv od „Ano nenáviděl jsem!“ je názornou zii druhé poloviny 19. století (Šárky), in: Od Karla Havlíč- lostným duetem“). ukázkou – jak poznamenává Šárka „Již zrady jed ka k Františku Halasovi, Praha 1996, s. 130-151. Dobové psychologizování a stylizování zane- mu otravuje krev“ – postupné ztráty sylabičnosti. Šubert, F. A.: Dějiny Národního divadla v Praze 1883- 1900, část I., Praha 1908. chalo svoji daň i v Šárce. Využití hudebního ma- Ctiradovi zkrátka přestává s rostoucí vášní sta- Šustíková, V.: Problematika Fibichovy korespondence, teriálu z „milostného deníku“ (viz Nejedlý 1949) čit jedna nota na jednu slabiku). Nadbytek me- in: Kritické edice hudebních památek III., Tesař, S., ed., i změna pověsti (milostné splanutí, zrada Šár- lodie je usměrňován tendencí k monotematis- Olomouc 1999, s. 81-83. ky na svých spolubojovnicích) jasně demaskuje mu (viz např. lisztovskou transformaci motivu Vrchlický, J.: Šárka (báseň), in: Mythy, Praha 1949, s. Fibicha jako Ctirada a Schulzovou jako Šárku. v předehře), jednolitost celku zajišťují především 9-43.

HHr0412.inddr0412.indd 5858 229.11.20049.11.2004 113:32:383:32:38 STUDIE, KOMENTÁŘE Kapitoly o Richardu Wagnerovi I. Wagner jako libretista

Pavel Petráněk Die Hochzeit (Svatba). Námětem Wagnerova lib- velké komické opery o dvou dějstvích si napsal reta se stalo dílo Johanna Gustava Gottlieba Bü- podle Shakespearovy hry Measure for Measure a duben a květen 2005 připravuje Ná- schinga Ritterzeit und Rittewesen (Časy a způsoby (Veta za Vetu, 1604–1605). rodní divadlo bezpochyby jedinečnou rytířů). Wagner však na zhudebnění přestal na V roce 1836 Wagner začal psát scénář k opeře N kulturní událost – historicky první uve- začátku března 1833 pracovat a tak dílo zůstalo Die hohe Braut, oder Bianca und Giuseppe. Námě- dení kompletní Wagnerovy tetralogie Prsten Ni- nedokončeno. tem se Wagnerovi stal román Heinricha Koeniga belungův na prknech Národního divadla a zá- Mohlo být snad důvodem to, že v lednu 1833 Die hohe Braut. Jedná se o Wagnerovo první lib- roveň první uvedení na našem území od druhé začal psát libreto k romantické opeře o třech děj- reto, které nezhudebnil sám, nýbrž je nabídl ně- světové války. Hudební rozhle- komu jinému. Operu složil čes- dy připravují při této příležitos- ký skladatel Jan Bedřich Kittl. ti pro své čtenáře seriál o Richar- V dopise z 5. ledna 1848 požá- du Wagnerovi, jeho díle, vztahu archív Foto dal Wagner Kittla, aby jeho jmé- k Čechám, recepci u nás a samo- no coby libretisty se neobjevilo zřejmě o samotné inscenaci, kte- na divadleních cedulích, což se rá vzniká v koprodukci Národní- také stalo. Premiéra se konala ho divadla a Deutsche Oper am v roce 1848 v pražském Stavov- Rhein Düsseldorf/Duisburg. ském divadle. Následujícího ro- Richarda Wagnera (1813– ku napsal libreto ke své dvo- 1883) jako skladatele není snad uaktové komické opeře Män- potřeba nijak představovat. Ne- nerlist grösser als Frauenlist, budeme se tedy v úvodním díle oder Die glückliche Bärenfami- seriálu věnovat jeho skladatelské le (Mužská lest větší než žen- činnosti, ale jeho práci libretistic- ská lest, aneb Šťastná medvě- ké. Wagner je snad prvním vý- dí rodinka) podle Pohádek ti- znamným skladatelem, který si síce a jedné noci. Hudbu k této psal libreta k operám sám. Vedle opeře však Wagner nedokončil. vynikajících schopností hudeb- Ve stejnou dobu Wagner kon- ního skladatele měl totiž také pr- cipoval scénář dalšího svého votřídní talent literární, což mu libreta, tentokrát k pětiaktové mimo jiné pomohlo uvést v ži- velké tragické opeře Rienzi, der vot svou ideu tzv. Gesamtkun- letzte der Tribunen (Rienzi, po- stwerku. Dokonalost Wagnero- slední Tribun). Na samotném vých děl totiž souvisí s tím, že libretu pracoval o prázdninách psal hudbu na náměty a texty, se roku 1838. I tentokrát Wagner kterými se plně ztotožňoval. zpracoval nepůvodní námět. Na svém prvním literárně- Libreto totiž napsal podle dra- -dramatickém díle začal pracovat matu Mary Russell Mitfordové ve svých třinácti letech. V roce (1787–1855) z roku 1828 a ro- 1826 totiž začal psát pětiaktovou mánu Edwarda Georga Bulwe- truchlohru Leubald, kterou dora-Lyttona (1803–1873) z roku končil o dva roky později. V ro- 1835. V letech 1841–43 praco- ce 1830 spatřila světlo světa je- val na scénáři k libretu tříak- ho Schäferoper (Pastýřská opera), tové opery Die Sarazenin. Ke kterou napsal podle divadelní hry Johana Wolf- stvích Die Feen (Víly), které se mu snad více líbi- zpracování samotného libreta nikdy nedošlo. ganga Goetha (1749--1832) Die Laune des Verlieb- lo? V tomto případě se mu stala námětem diva- V květnu 1841 napsal Wagner libreto ke své jed- ten (Vrtoch zamilovaných). delní hra Carla Gozziho (1720–1806) La donna noaktové, později tříaktové romantické opeře Rok 1832 znamená ve Wagnerově tvorbě a ži- serpente (Hadí žena) z roku 1762. Víly jsou první Der fliegende Holländer (Bludný Holanďan) pod- votě velký mezník, neboť v říjnu začal v Pravo- Wagnerovou dokončenou operou. O prázdni- le legendy ze sedmé kapitoly knihy Aus den Me- níně na Dolnokralovicku a v Praze pracovat na nách roku 1834 napsal libreto další své opery morien des Herren von Schnabelewopski (Z pamě- svém prvním libretu, které v prosinci téhož ro- – Das Liebesverbot oder Die Novize von Palermo tí pana von Schnabelewopski) Heinricha Heina ku začal také zhudebňovat. Opera nesla název (Zákaz lásky aneb Novicka z Palerma). Libreto (1797–1856) z roku 1831.

HHr0412.inddr0412.indd 5959 229.11.20049.11.2004 113:32:393:32:39 STUDIE, KOMENTÁŘE

Na přelomu února a března roku 1842 na- slavnostní hru ve třech dnech a předvečeru – Der mezi 1. červnem a 1. červencem téhož roku. Po psal Wagner libreto k opeře Die Bergwerke zu Ring des Nibelungen (Prsten Nibelungův) podle té v prosinci revidoval libreta prvních dvou na- Falun (Doly ve Falunu), které má pro nás velký ságy o Nibelunzích, která má v definitivní podo- psaných částí – Siegfriedovy smrti a Mladého Si- význam, protože vznikalo pro skladatele z Čech bě pořadí částí – Das Rheingold (Zlato Rýna), Die egfrieda. Teprve poté začal komponovat hudbu Josefa Dessauera (1798–1876), jenž Wagnera Walküre (Valkýra), Siegfried a Götterdämmerung ke všem čtyřem částem, nyní již v definitivním přemluvil, aby mu zpracoval libreto na téma (Soumrak bohů). Ve skutečnosti začal nejdříve pořadí. V červnu 1856 tyto dvě části přejmeno- stejnojmenné knihy Ernsta Theodora Amadea zpracovávat právě Soumrak bohů, tehdy ještě pod val na Soumrak bohů a Siegfrieda. Hoffmanna (1776--1822). Pařížská Opera libre- názvem Die Siegfrieds Tod (Siegfriedova smrt). Mohlo by se zdát, že v době práce na libretu to později odmítla a Wagner jej nabídl svému V říjnu 1848 vypracoval scénář a ve dnech 12.– ve výsledku čtyřdílného velkého díla, která zabí- příteli, královskému saskému hudebnímu ře- 28 listopadu napsal libreto. Od té chvíle měl neu- rala období od října 1848 do konce roku 1852, diteli v Drážďanech Karlu Augustovi Röckelo- stálou potřebu vyjadřovat prehistorii děje, a pro- neměl čas na jiná libreta. Opak je však pravdou. vi (1814--1876), ke zhudebnění však nedošlo. to na počátku následujícího roku připsal prolog. V letech 1849–1850 totiž vznikaly další jeho Na přelomu června a července 1842 skicoval Snaha po dalším osvětlení děje, který předcházel dva literárně-dramatické kusy: tříaktová diva- a v březnu následujícího roku napsal libreto Siegfriedově smrti, vedla Wagnera k napsání čás- delní hra Achilleus, kterou koncipoval původně pod původním názvem Der Venusberg (Venu- ti nazvané Der junge Siegfried (Mladý Siegfried, jako operu, a tříaktová hrdinská opera Wieland šina hora) pro svou operu Tannhäuser und der dnes Siegfried). Na skice pracoval v týdnu od 3. der Schmied (Kovář Wieland), jejíž scénář nabí- Sängerkrieg auf Wartburg (Tannhäuser a Zápas do 10. května 1851, během týdne od 24. května dl Hectoru Berliozovi (1803–1869), Karlu Au- pěvců na Wartburgu). Na libretu gustovi Röckelovi (1814--1876) a Wen- pracoval mimojiné v Ústí nad La- delinu Weissheimerovi (1838–1910). bem a v Teplicích. Libreto vzniklo Wagnerovo libreto nakonec přepra-

podle středověké německé básně archív Foto coval a zhudebnil slovenský sklada- Wartburgkrieg (kolem r. 1250) a Tan- tel Ján Levoslav Bella, jehož opera Ko- nhäuserlied (kolem 1515), s nimiž se váč Wieland měla premiéru roku 1926 pravděpodobně seznámil ve sbírce v Bratislavě. Der Sagenschatz und die Sagenkreise V srpnu 1854 začal pracovat na des Thüringerlandes (Poklad pověs- tříaktové opeře Tristan und Isolde tí a věnec legend z Duryňska) Lud- (Tristan a Isolda). Námětem se stal epos wiga Bechsteina (1801–1860) z let Tristan und Isolt Gottfrieda von Strass- 1835–1838. Čerpal nejspíše rovněž burg (kolem 1210), který vycházel z děl z díla Ludwiga Tiecka (1773--1853) Roman de Tristan Thomase von Britanje Der getreue Eckhart und der Tannen- (kolem r. 1150) a Tristant und Isalde Ei- häuser (Věrný Eckhart a Tannen- lharta von Oberge (kolem 1170), která häuser) (1799), E. T. A. Hoffmanna zpracovávala straší pověsti. Libreto do- Der Kampf der Sänger (Zápas pěvců) končil v září 1857. V květnu 1856 vzni- (1818) a Heineho Der Tannhäuser. kl Wagnerův projekt k opeře Die Sieger Na počátku roku 1842 začal praco- (Vítězové). V dubnu příštího roku psal vat na scénáři pětiaktové tragédie libreto tříaktové opery Parsifal, podle Jesus von Nazareth, který dokončil básně Parzival Wolframa von Eschen- až o sedm let později. bacha (z počátku 13. st.). V srpnu ro- V roce 1843 napsal text biblic- ku 1868 pracoval na projektu k ope- ké scény Das Liebesmahl der Apostel ře Luthers Hochzeit (Lutherova svatba) (Apoštolská hostina lásky), kterou a v listopadu na „veselohře na antický sám také zhudebnil. V polovině čer- způsob“ Eine Kapitulation, kterou zhu- vence 1845 Wagner pracoval v Ma- debnil Hans Richter (1843–1916). riánských Lázních na scénáři libreta Literární činnost Richarda Wag- tříaktové opery Die Meistersinger von nera byla velmi hojná a neomezila se Nürnberg (Mistři pěvci norimberští), pouze na výše zmíněná literárně-dra- k práci na samotném libretu se dostal Český skladatel Jan Bedřich Kittl zkomponoval na Wagnerovo matická díla, která byla předmětem ale až v listopadu 1861 a dokončil jej libreto operu Bianca und Giuseppe. tohoto článku. Velký význam má to- v lednu 1862. Od srpna 1845 v Ma- tiž také Wagnerova publicistická čin- riánských Lázních pracoval na scénáři k libretu do 1. června měl hotový scénář a ve dnech 3.–24. nost, pomocí svých článků propagoval svá díla romantické opery o třech jednáních Lohengrin června napsal celé libreto. V polovině listopadu a vysvětloval jejich podstatu, napsal několik podle anonymní německé pověsti, které dokon- 1851 začal předřaďovat v tuto chvíli dvoudílné- závažných teoretických spisů, z nichž nejvý- čil během čtyř měsíců. V říjnu roku 1846 praco- mu opusu další dvě části. Na počátku listopadu znamnější je Oper und Drama (Opera a drama, val na scénáři pětiaktové historické hry Friedrich totiž začal skicovat Zlato Rýna a v polovině Val- 1851), a romány Eine Pilgefahrt zu Beethoven I., kterou původně zamýšlel jako operu. kýru. V týdnu 23. –31. března 1852 vznikl scénář (Pouť k Beethovenovi, 1840), Ein Ende in Paris Rok 1848 znamená u Wagnera další velký k libretu Zlata Rýna a samotné libreto psal mezi (Konec v Paříži, 1841) a Ein glücklicher Abend mezník, neboť začal koncipovat dílo, které se 15. zářím a 3. listopadem 1852. Scénář Valkýry (Šťastný večer, 1841). Napsal také několik tex- posléze proměnilo v monumentální tetralogii – vznikal mezi 18. –26 květnem 1852 a libreto tů ke svým sborům a písním.

HHr0412.inddr0412.indd 6060 229.11.20049.11.2004 113:32:443:32:44 STUDIE, KOMENTÁŘE Hudba pro 21. století

Miloš Schnierer směrů, stylů a technik se nejprve přimknul k výchozím bodům

Motto: archív Foto domácím (Karol Szymanowski) „Práce na hudbě byla pro mne po celý a folklóru karpatského oblou- život potěšením a vnitřní potřebou.“ ku (s ohlasy díla Bély Bartóka) Witold Lutosławski: Credo a studiem díla Igora Stravinské- množství jubilujících českých skladate- ho. V tomto období zvládl mis- lů a interpretů, jejichž životní osudy jsou trovsky moderní fakturu a prin- V provázeny „čtyřkou“, lze napočítat nej- cipy kompoziční techniky s vyna- méně dvacítku známých jmen. Nejen, že se nedo- lézavou instrumentací a odlišně stane všem zasloužené pozornosti, ale tím více se řešenou formou a technikou pro zahraniční tvůrci z tohoto kontextu vytrácejí. každé dílo. Jako Stravinskij a ob- Vzpomeneme-li v závěru tohoto roku opož- dobní klasikové hudby 20. století děně 10. výročí úmrtí zakladatele nového polské- si stanovoval nové úkoly pro kaž- ho „expresionismu“ druhé poloviny 20. století – dou skladbu a nikdy se po jejich Witolda Lutosławského, který opustil tento hmot- splnění neopakoval. Ze stovky je- ný svět 7. 2. 1994 ve Varšavě, kde se 25. 1. 1913 ho děl je ústřední řada orchestrál- narodil, znamená to, že se ponoříme do obdivu- ních skladeb, které založily jeho hodného díla génia, který jako jeden z prvých trvalý význam. prorazil hradbu tehdejšího tzv. „socialistického Každé nové dílo Lu- realismu“ sovětského typu. Učinil tak v důsled- tosławského přineslo tedy no- ném domýšlení a aplikacemi technik Nové hud- vé postoje k otázkám tonálně by postwebernistického hnutí v západní a ame- harmonickým od principů mo- rické hudbě 50. a 60. let. Vyjádřil jimi svědectví dality a rozšířené dur-mollové své doby, která v maximálních uměleckých hod- tonality přes aplikace volného notách v základech svého humanitního poslání výkladu dodekafonie v hudbě daleko přesahuje do našeho mladého století. timbrů a k aleatorice. Na této Připomenout jeho zakladatelský význam pro cestě se vyskytují čas od času festivaly Varšavského podzimu počínaje rokem „uzlové body“ završující jednu 1956 znamená potvrdit myšlenku o možném Witold Lutosławski problematiku s definitivní plat- splývání tzv. absolutní a programní hudby. Spo- ností a otevírající novou etapu. čívá v důsledném systematickém vynalézání Tak po zvládnutí klasické tema- nových stylových synkréz a syntéz v neopako- nentních orchestrálních koncertů (těch zejmé- tické práce v Symfonických variacích (1938) vatelnosti zdánlivě opotřebovaného. Právě toto na) a bohužel i na reprezentačních festivalech! v době studia u Maliszewského přistoupil nalézáme u Lutosławského. V intencích Didero- Hudební kultura vytvořená velkými osobnost- ve válečných letech ke kompozici I. symfonie tových idejí o nevyčerpatelnosti obsahu umělec- mi 20. století se tak nedostává do automatické- (1941–1947), kde předvedl perfektní ukázku kého díla si každá generace, každý ročník a věko- ho povědomí, byť i hudebně zainteresovaných synkrezí neofolkloristických principů v melo- vá či sociální skupina vybírá vše potřebné k posí- vrstev. Právě tato hudba ovšem odkrývá další dice a rytmice s neoklasicistním pojetím cyk- lení vlastní identity v dané chvíli – době. Odtud možnosti vývoje vpřed. lické sonátové formy. Např. s maximální na- živý kult díla Gustava Mahlera (kupodivu svými Ovšem tato cesta, na jejímž vrcholu je kýže- huštěností v 1. větě. délkami symfonií vyjadřuje v protikladu ke stre- ná libost a radost z plného života, je prováze- Vyvrcholení moderně tradicionalistických sům a chvatům doby možnosti spočinutí a nadě- na intelektuální námahou, která tak jako někdy postupů představuje Koncert pro orchestr (1954) jí), odtud nesmrtelnost Stravinského a Bartóka, i askeze se může stát rozkoší, není-li vnímána ja- vyprovokovaný obdobnou neméně geniální kteří se nikdy neopakovali, obliba melodického ko fobie z neznáma ohraničeného bytí. V těchto skladbou Bartókovou. Lutosławski v něm řeší Prokofjeva, originalita Janáčka či Messiaena atd. polohách, míněno psychoanalyticky, se skrývá neobvyklou cyklickou formu následným vnitř- Náš „jubilant“ Lutosławski do tohoto uvažování vášeň z poznávání a odkrývání dosud nepozna- ním členěním v pořadí: 1. věta Intrada, 2. věta náleží bezezbytku! ného, což nemá být symptomatické pouze pro Capriccio notturno e Arioso a 3. věta Passaca- Hovoříme-li v této souvislosti o hudbě pro adolescenční věk. Naopak, porozuměním novým glia, Toccata e Chorale. Celek nabízí na zákla- 21. století, pak si uvědomujeme narůstající trend kvalitám dochází moderní člověk našeho století dě tradicionalistické tematické práce vzácnou diferencí mezi konzervativní dramaturgií ve vzta- k novému sebepoznávání až do vyššího stáří. jednotu v rozmanitosti jako vrcholové stavebné hu k neomylnému potvrzování vžitého klasic- Vraťme se však k tématu Lutosławského. Je- umění artificiální hudby. Kdo pochopí toto dílo, ko-romantického repertoáru a objektivní potře- ho velmi úspěšný a náročný umělecký vývoj se a není to nijak obtížné (obtíž je spíš v koncert- bou racionálně systematického pěstování hudby začal formovat na rozhraní míru a válečných let. ní nedostupnosti díky konzervativní dramatur- 20. století, která, až na zase vžité výjimky, není Obdařený talentem pro vystižení vlastní indivi- gii!), má otevřenou cestu k novým vynálezům zastupována jako samozřejmost v systému abo- duality uprostřed velkého množství uměleckých Lutosławského.

HHr0412.inddr0412.indd 6161 229.11.20049.11.2004 113:32:453:32:45 STUDIE, KOMENTÁŘE

ho poslechu, což dnes je naštěstí umožně- ry menších pracích. Jsou jimi Noveletty, Chain no poslechem ze záznamu. Této hudbě to č. l. -3., Mi-parti aj. Foto archív Foto ovšem nevadí, naopak intimnost domácí- Schopnost završit lidskou a uměleckou zra- ho prostředí je více žádoucí pro soustře- lost prokázal v syntetických dílech v intencích dění než rozptylující a někdy i snobistická „návratů“ k dur-mollové tonalitě v intencích atmosféra živého provedení. Obdobně to „neoromantismu“, možná i záměrně v duchu platí o další fázi Lutosławského aleatoriky post moderny končícího 20. věku. Jedině aktiv- s hudbou timbrové vokální vynalézavostí, ně prožívaný vyšší věk může produkovat díla, což je uloženo ve Třech básních Henri Mi- jakými je v prvé řadě Klavírní koncert (1988), chaux pro smíšený sbor a orchestr (1963). který si napsal Lutosławski ke svým 75. naro- Zřídkakdy se nalezne společenství uměl- zeninám a provedl s polským fenomenálním ců, kteří by toto náročné dílo (s dvěma di- pianistou Krystianem Zimermanem na salcbur- rigenty) provedli, a tak nutno opět uvítat ském festivalu téhož roku pod svým řízením, poslech z nahrávek. a IV. symfonie (1993), kterou vytvořil v roce Vynalézavosti není u Lutosławského ni- svých 80. narozenin a tamtéž řídil. Rok nato kdy učiněn konec. Smyčcový kvartet (1964) zemřel. Symbolicky vyznívá tato nesmírně nád- umožňuje variabilní pojetí aleatorních po- herná hudba vnitřní krásy moudrostí aktivního stupů. Z dopisu autora Waltrovi Levinovi, uměleckého stáří, a vytváří tak tečku za geniál- primáriu Kvarteta La Salle, které dílo mno- ně úspěšnou tvůrčí drahou. hokrát realizovalo, vyjímáme: „Skladba je Měl by ještě Lutosławski i po své osmdesátce cyklem mobilů, které se hrají bez přestávky, co říci soudobé hudbě? Asi ano, ale odpověď je pokud nejsou jiné pokyny. Každý z interpretů nyní zbytečná. Leží ve velkém díle polské skla- hraje svůj part mezi určenými body v čase úplně datelské školy jeho následovníků, která s nej- nezávisle na ostatních. Sám musí rozhodovat větší pravděpodobností zaujme v budoucím o délce fermat a o způsobu realizace ritenuto výkladu dějin hudby podnětně prioritní mís- a accelerando.“ Následují další klíčové body. Tak po II. symfonii (1966,1967) vrcholí etapa aplikací Nové hud- archív Foto by Knihou pro orchestr (1968). Již sám název díla uvádí vníma- tele blíže k pochopení skladby, jejímž záměrem je shrnutí zku- šeností z dosavadního chápání polských aplikací technik No- vé hudby postwebernismu. Lu- tosławski překračuje „pouhou“ druhou avantgardu západoev- ropské hudby představovanou zvláště trojicí Stockhausen, Bou- lez a Nono schopností skloubit již zmíněný problém splynu- tí absolutní a programní hud- Ukázka rukopisu díla Jeux Vénitiens ( Benátské hry) by. Vůbec tento princip prová- zí řadu skladeb jeho mladších Obrat v jeho tvorbě nastal ve Smuteční hud- polských současníků a je odrazem bě pro smyčcové nástroje na paměť Bély Bar- společensko politických poměrů tóka (1955–1958) ve svébytné aplikaci dode- v zemi. Lutosławského díly té doby kafonie, která se kombinuje s dynamicky ku- vane duch osamoceného intelektu- mulující hudbou timbrů ve vrcholné 3. části ála odmítajícího se smířit s totalit- Apogeum s opadávající dynamikou Epilogu, ním systémem. A nejen s ním. Jeho kde bytost fyzicky zaniká, jen duch zůstává hudba od počátku 70. let podává a vítězí nad malichernostmi tohoto světa. Je svědectví jakoby izolovaného du- Ukázka rukopisu to hudba perfektní aktivní relaxace, nikoli su- cha vůči neschopnosti a nechtěnos- chopárné askeze! ti na té či oné straně euroamerické civilizace se to. Proč? Právě pro trvalý svůj boj za vyjádření Vnímá-li posluchač Benátské hry (1961) ja- racionálně dohodnout. Odtud „výkřiky“ vio- myšlenek, pocitů v široké škále životní filoso- ko zdánlivý zmatek při prvním poslechu, je loncella v technicky nesmírně obtížném kon- fie, náboženství, v utváření nových a nám ještě to jen důkaz, že nelze plně vniknout do prv- certě pro tento nástroj (1970), nebo v II. a III. neznámých vztahů nejen mladého evropského ně slyšené skladby 20. století bez opakované- symfonii, houslovém koncertu i v jiných rozmě- společenství.

HHr0412.inddr0412.indd 6262 229.11.20049.11.2004 113:32:463:32:46 STUDIE, KOMENTÁŘE Deset let Festivalu Bohuslava Martinů

Aleš Březina ce i Česká filharmonie, která zůstala našemu festivalu věrna úvodním textu k prvnímu ročníku Fes- až do dnešních dnů. Je pravdě- tivalu B. Martinů napsal tehdejší předse- podobné, že to bylo vůbec poda Nadace B. Martinů PhDr. Viktor Ka- prvé, kdy nějaký světově pro- V Zdeněk Chrapek Foto labis v roce 1995 mj., že tento „slunečný zjev na slulý orchestr přednesl koncert nebi české hudby“, jakkoli „vonící duchem čes- složený výhradně ze symfonic- kých a moravských národních písní“, vyzařuje kých děl Bohuslava Martinů. navíc také „světoobčanský nadhled, který mu Úspěch prvního ročníku nám umožnil nepodlehnout lokálnímu patriotické- dodal odvahu, a tak jsme i na mu folklórismu“. První ročník charakterizoval program koncertů druhého Kalabis jako začátek naší práce, jejímž smyslem ročníku zařadili jen skladby má být soustavné seznamování publika s auto- tohoto autora. rovými díly, aby došla pochopení nejen v pro- Počínaje třetím ročníkem slulých Studánkách, ale také ve velkých symfo- jsme se rozhodli náš dosavad- nických skladbách. ní dramaturgický koncept roz- V těchto slovech je v kostce obsažen hlavní dů- šířit a začali jsme kombinovat vod vzniku festivalu a programová priorita jeho díla B. Martinů s hudbou jeho prvních deseti ročníků. Rozsáhlá tvorba Bohusla- nejoblíbenějších předchůdců va Martinů byla ještě i počátkem 90. let 20. století a současníků (Bach, Haydn, provozována velmi selektivně. V běžném koncert- Mozart, Smetana, Dvořák, Ja- ním provozu se jeho skladby objevovaly poměrně náček, Debussy, Ravel, Bartók, málo a převažovaly mezi nimi zejména ty nejvýraz- Suk, Roussel a Stravinský). Na- něji spjaté s lidovou hudbou jeho vlasti. Díky úsilí ším záměrem bylo poukázat na několika špičkových hudebníků zaznívaly občas skutečnost, že tvorba B. Mar- ještě některé sólové koncerty B. Martinů a omeze- tinů je schopna prokázat své Lydia Kavina, jedna ze sólistů Martinů Fantazie pro teremin, hoboj, ný počet děl komorních. Václav Neumann a Jiří kvality a svou osobitost i v kon- smyčcový kvartet a klavír, která zazněla v rámci Mezinárodní akademie Bělohlávek prosadili čas od času uvedení některé textu vrcholných děl světové- komorní hudby Sándora Végha (Festival Bohuslava Martinů 1997). ze symfonií, občas vyšla nějaká deska (zejména ho repertoáru. Jedinou výjim- u firmy Supraphon). Zato avantgardní díla druhé ku tvořil pravidelný závěrečný koncert České fil- citálu nabídli Miklós Perényi s Dénésem Várjonem poloviny 20. let, zejména ta, která vycházejí z poe- harmonie, který jsme zachovali monotematický úchvatně niternou interpretaci Sonáty pro violon- tiky dada a surrealismu, byla prakticky opomíjena ještě v šesti následujících ročnících festivalu. Až cello č. 2 B. Martinů. V některých ročnících jsme (výraznou čestnou výjimku v tomto ohledu před- v roce 2003 jsme od takového koncentrovaného nabídku obohatili o premiérová uvedení filmo- stavoval nezapomenutelný režisér Václav Nosek). náporu na naše publikum částečně upustili, mj. vých dokumentů o Bohuslavu Martinů a televiz- Malá pozornost byla též věnována skladbám se i proto, abychom se vyhnuli opakovanému zařa- ních ztvárnění jeho méně známých jevištních děl. spirituální tematikou. Nehrály se dvoj- a trojkon- zování stejných skladeb. Součástí festivalu se staly také křty knih, spjatých certy, přitom řada z nich patří k vrcholům kon- Od samého počátku jsme usilovali o to, aby s jeho tvorbou, výstavy o jeho životě a díle a také certantní literatury 20. století. festival byl pestrou přehlídkou různorodých akcí mezinárodní muzikologické konference. Odpovědnost za tento neutěšený stav nes- a nejen pouhým sledem několika koncertů – ved- Festival 1998 připomenul památku sklada- li čelní představitelé totalitního režimu, oddaní le sólových recitálů, vystoupení komorních sou- telovy manželky Charlotte, zakladatelky Nadace hlasatelé Ždanovových tezí, v jejichž myšlenko- borů, komorních a symfonických orchestrů jsme B. Martinů v Praze. Řečeno slovy Viktora Kalabi- vém světě se snoubily teze socialistického realis- ve spolupráci s oběma pražskými operními diva- se, prošla paní Charlotte „spolu se svým Bohu- mu s primitivním nacionalismem. Těm všem byl dly zařadili také premiéry dvou málo známých šem ta nejtěžší léta jeho života, starala se o něj americký občan Martinů s francouzskou manžel- oper Bohuslava Martinů, Voják a tanečnice (praž- v době jeho slávy a nezapomněla ani po jeho od- kou a – jak to oni nazývali - kosmopolitní hudební ská premiéra skladatelovy operní prvotiny) a Den chodu udělat vše potřebné pro šíření jeho díla.“ řečí po dlouhá desetiletí trnem v oku. Vedle ide- dobročinnosti (první světové nastudování tohoto Jsme šťastni, že pozvání na náš festival pravidel- ologické bariéry představovala velkou praktic- rozsáhlého fragmentu). Se značným ohlasem se ně přijímají francouzští příbuzní paní Charlotty kou překážku pro uvádění skladeb Martinů též setkaly dělené recitály. Na nejvýraznějším z nich a chápou ho jako pokračování její obětavé práce. nesnadná dostupnost partitur, z nichž převážná přednesla Magdalena Kožená s Karlem Košárkem Ročníky 1999 a 2000 jsme věnovali významným část byla vydána zahraničními nakladateli. Nadaci světovou premiéru nově nalezených Čtyř písní na martinůovským jubilejím. V roce 2000 se Festival tedy čekalo hodně práce. slova české lidové poezie, ve druhé polovině koncer- stal závěrečnou akcí Praha 2000 – Evropské měs- Abychom upozornili na šíři a pestrost skla- tu excelovalo řecké klavírní duo Petrou - Papageor- to kultury. O rok později byla vystoupení věnová- datelského odkazu B. Martinů, rozhodli jsme se giou, které zahrálo strhujícím způsobem Tři české na obětem teroristického útoku na Twin Towers zaměřit první ročník festival výhradně na jeho tance pro dva klavíry B. Martinů a Sonátu pro dva – nezapomněli jsme na skutečnost, že Amerika tvorbu. V tomto ohledu nám vyšla vstříc dokon- klavíry a bicí nástroje Bély Bartóka. Na jiném půlre- přijala Martinů velmi srdečně na začátku druhé

HHr0412.inddr0412.indd 6363 229.11.20049.11.2004 113:32:503:32:50 STUDIE, KOMENTÁŘE

světové války a že v době komunistické diktatury v tehdejším Československu obdržel americké občanství. V roce 2002 jsme připomněli 20. vý- ročí úmrtí skladatelova přítele a životopisce Mi- loše Šafránka, jehož „živlem byla vždy akce a také služba druhým, své zemi především, osobně pak Zdeněk Chrapek Foto zejména Martinů“. Náš festival by v této podobě nebyl myslitel- ný bez spolupráce s řadou institucí. S radostí se dnes ohlížíme za výsledky spolupráce s Českou filharmonií, která na rozdíl od nedávné minulosti zařazuje skladby Martinů i na běžné abonentní programy každé koncertní sezony. Nezapomenu- telné zážitky se pojí i s obdivuhodnou Akademií komorní hudby Bohuslava Martinů (dříve Sán- dora Végha) a její ředitelkou Hanou Arií Gaifman. Mezinárodně proslulí pravidelní profesoři Aka- demie, jako např. Maurice Bourgue, Alexander Lonquich a Ida Levin, se ve spolupráci se studen- ty z mnoha zemí světa po několik týdnů věnovali nácviku komorních skladeb Bohuslava Martinů, Josef Suk, sir Charles Mackerras a Česká filharmonie na závěrečném festivalovém koncertu v roce 1999 aby je pak ve strhující podobě přednesli na koncertech našeho festivalu. Jen díky nim jsme mohli té z domova i zahraničí a pravidelně ho ve svých B. Martinů pro významnou světovou firmu. Vedle na program zařazovat i díla s velmi neobvyklým textech reflektují. zvukových snímků a vzpomínek na koncerty zů- obsazením, jako např. Komorní hudbu č. 1 nebo Některé zamýšlené projekty se nám bohužel stávají dlouholetá přátelství s mnohými z umělců, prakticky neznámou Fantazii pro teremin, kterou uskutečnit nepodařilo. Zmíním jen jeden z nich, kteří za těch uplynulých deset let na FBM vystou- s nimi nastudovala vnučka vynálezce tohoto neob- který už nemáme možnost uskutečnit nikdy. Na pili. Je samozřejmé, že tento potěšující stav není vyklého nástroje Lydia Kavina. Nezapomenutelný druhém ročníku měl vystoupit s Pražskou komor- pouze výsledkem práce Nadace B. Martinů a do- první koncert Akademie komorní hudby Bohu- ní filharmonií proslulý dirigent Paul Sacher. Pro- savadních ročníků festivalu - významně se na jeho slava Martinů jsme mohli zařadit na nekomerční gram koncertu jsme ve vzájemné dohodě sestavili dosažení podílí též martinůovské festivaly v Polič- CD z festivalu takřka kompletně celý. K vrcholům výhradně z děl Bohuslava Martinů vzniklých na ce a ve švýcarské Basileji, rovněž festival v Trutno- festivalu často patřila vystoupení Pražské komor- jeho objednávku. V poslední chvíli se zdravotní vě, který zařazuje pravidelně řadu skladeb toho- ní filharmonie, ať již za řízení svého šéfdirigenta stav tohoto legendárního mecenáše hudby 20. to autora na program každého ročníku, ale také Jiřího Bělohlávka (nezapomenutelná Toccata e due století prudce zhoršil a jeho osobní lékař mu ne- všichni obětaví členové Kruhů přátel hudby, se canzoni, Koncert pro hoboj, Koncert pro housle, flét- dovolil přijet. Bylo mu tehdy přesně 90 let a tři kterými Nadace již dlouhá léta spolupracuje. nu a orchestr se sólisty Bohuslavem Matouškem roky na to zemřel. V žádném případě však nemůžeme složit ruce a Sharon Bezaly), nebo ve spolupráci s Christo- Festival si za 10 let své existence vytvořil okruh do klína s pocitem, že už bylo dosaženo vše, co jsme pherem Hogwoodem. pravidelných českých a zahraničních návštěvní- si předsevzali. Podařilo-li se nám ve spolupráci se Spolu s Laternou magikou se nám v roce 2003 ků, kteří se sem vracejí. Někteří z nich jsou býva- školami a hudebními institucemi dosáhnout toho, podařilo rekonstruovat unikátní představení Ot- lí přátelé Martinů, kteří za něho na festivalových že pro české hudebníky je hudba Martinů naprosto vírání studánek v režii Alfréda Radoka, které se koncertech zažívají pocit velkého zadostiučinění. samozřejmou součástí jejich repertoáru, zbývá uči- totalitní režim pokusil hned dvakrát zlikvidovat. Dojatý kaplan Max Kellerhals, rodinný přítel Bo- nit tentýž krok směrem do zahraničí. Příliš málo in- Některé koncerty festivalu zaznamenala i Česká huslava i Charlotte Martinů a člen tzv. Martinů- strumentalistů současné světové špičky má díla BM televize a o ročníku 1997 natočila dokument. Čes- -Mission, již po třetím ročníku prohlásil: „My jsme na repertoáru. Nejsou zde zatím žádní Elmanové, ký rozhlas Praha zaznamenává všechny koncer- si to v těch vyprahlých 70. a 80. letech s Martinů- Fournierové, Serkinové a jim podobní. Rádi bychom ty od samého začátku a ve spolupráci s výborně -Mission vždy říkali – čas Martinů přijde.“ Dnes je objevili, zejména v nejmladší generaci, jejíž umě- fungující zahraniční redakcí je s úspěchem uplat- je Martinů v Česku jedním z nejhranějších sklada- lecký názor se ještě tvoří. Na festivalových koncer- ňuje i v systému European Broadcasting Union. telů. Je prakticky nemožné najít v české koncertní tech příštích ročníků bychom chtěli v silnější míře Díky tomu většinu festivalových koncertů slyšeli sezoně byť jen jeden jediný den, ve kterém by neza- než dosud kombinovat tvorbu BM s klasiky hudby posluchači nejen v Čechách, ale také ve dvou de- zněla jeho skladba! Dříve sporadicky hraná díla ja- 18. a 19. století, abychom ukázali, jak je s mnohými sítkách dalších zemí Evropy a v zámoří. Ve spo- ko 1., 4. a 6. symfonie se stala stálým repertoárem, z nich umělecky spřízněn a jak jejich odkaz rozví- lupráci s HAMU se od druhého ročníku stala na programech koncertů se začala objevovat díla jí svým nezaměnitelných jazykem člověka století součástí festivalu náročná soutěž, jejíž laureáti dříve opomíjená. Vzniká řada nových nahrávek dvacátého. Prvním krokem na této cestě je letošní se pak představují na zahajovacím koncertu. Ně- a staré vycházejí v reedicích. Pořadatelé koncer- závěrečný koncert České filharmonie, na kterém kteří z nich mezitím vyrostli ve výrazné osobnos- tů doma i v zahraničí často přebírají dramaturgii zazní v souladu s ideou roku české hudby díla tří ti a byli na festival přizváni opakovaně. Od roku našich programů, nebo se jí inspirují. Zahraniční jejích klasiků. Doufám, že se nám podaří najít silné 2000 se festival koná ve spolupráci s Magistrátem interpreti, které jsme pozvali na náš festival, hrají finanční partnery, abychom v našem úsilí mohli pohl. m. Prahy, což nám umožňuje mj. jeho lepší pro- díla B. Martinů po celém světě, britský Emperor kračovat v dalších ročnících festivalu, který se stal již pagaci. Festivalové koncerty navštěvují žurnalis- Quartet se rozhodl natočit komplet všech kvartetů součástí prosincové hudební Prahy.

HHr0412.inddr0412.indd 6464 229.11.20049.11.2004 113:32:513:32:51 RECENZE KNIH

Igor Wasserberger: Hudební nakladatelství EDITIO BÄRENREI TER Fenomény súčasného jazzu PRAHA, spol. s r. o. Hudobné centrum a Vydavateľstvo Slovart, Bratislava 2003 Vám nabízí dlouho očekávanou novinku Michal Matzner Wasserberger po právu za prototyp své generace ublikační činnost v jazzové problematice je a jednu z hlavních alter- Petr Eben doménou Igora Wasserbergera již dlouhou nativ budoucího vývoje. P řadu let. Téměř před čtyřiceti lety představil V této souvislosti si vší- svou prvotinu Jazzový slovník, v osmašedesátém má v jazzu dříve nevída- OKNA PODLE MARCA CHAGALLA byl spoluautorem instruktivní publikace pro mlá- ného jevu, kterým je vy- dež Hrá džez a o rok později knihy přibližující zá- tvoření prestižního pod- H 6390, ISMN M-2601-0254-5 kladní osobnosti žánru Jazzové profily. Ačkoliv se niku, jenž se na vysoké partitura, hlas jeho pozdější práce soustředila především v zásad- profesní i společenské rozsah 44/24 stran, cena 250 Kč ní Encyklopedii jazzu a moderní populární hudby, úrovni „stará“ o osud právě Jazzové profily jsou svojí strukturou analogic- této hudby. Tento jev je Výtvarné umění hrálo mezi inspiračními zdroji ké jeho nové knize Fenomény súčasného jazzu. jistě pro chápání součas- Petra Ebena (*1929) vždy významnou roli. Autor Situace v této oblasti je v důsledku postmoder- né situace jazzu klíčový. dílo zkomponoval na objednávku Galerie výtvar- ních tendencí jazzové scény odlišná od šedesátých Oproti dřívějším pod- ného umění v Chebu pro cyklus Obrazy a hudba. let, kdy se několik hvězd silně zářících na jazzovém mínkám, kdy jazz byl Inspirací k této skladbě pro trubku a varhany byl nebi dalo jednoduše spočítat i vyjmenovat, a tak záležitostí samorostlého, autorovi zážitek z Chagallových vitráží pro synagogu v Jeruzalémě. Ze sou- místo dvaadvaceti monografií Jazzových profilů ničím neřízeného a ne- hry obou nástrojů vytěžil Petr Eben originální řešení. Oběma nástrojům po- Wasserbergerova nynější kniha značně nabývá na podporovaného vývoje, nechal autor velkou samostatnost, střetávají se tu různé rytmické průběhy, rozsahu i materiálové šíři. Publikace je rozdělena jazz svojí pokračující in- pro Ebena typické modální myšlení je konfrontováno s atonalitou, v závěru do čtyř hlavních kapitol. Vstupní Posolstvo jazzu stitucionalizací – trvající rekapituluje v několika úsecích vývoj, společenský již od založení prvních naopak sjednocení zvuku varhan a trubky v unisonu přináší monumentální vliv a především aktuální situaci tohoto svébytného jazzových učilišť – výraz- zvukový efekt. Dílo vzniklo v roce 1976 a je jednou z vůbec nejhranějších stylově-žánrového druhu populární hudby. Jednot- ně proměňuje svoji tvář. Ebenových skladeb. Varhanní part revidoval Milan Šlechta, trubkový part livé fáze jazzu tu jsou jen letmo nastíněny a autor se Hráčské zkušenosti, kte- Ladislav Kozderka. věnuje víc než jejich podrobnému popisování nad- ré si hudebníci osvojova- Jednotlivé části cyklu: Modré okno, Zelené okno, Červené okno, Zlaté okno. stavbovým komentářům a sociologickým tezím. Je li takříkajíc za pochodu Na Vaše objednávky se těšíme na adrese: Editio Bärenreiter Praha, spol. s r. o. zde také přítomna cenná (protože většině našinců v kapelách, nyní vystří- Zákaznické centrum: Pražská 179, 267 12 Loděnice u Berouna nedostupná) kritická reflexe angloamerické jazzo- daly prestižní hudební tel.: 311 672 903, 603 179 265, fax: 311 672 795 vé literární a muzikologické produkce z posledních univerzity, které svým e-mail: [email protected], www.noty-kni hy.cz, www.editio-baerenreiter.cz deseti let, tedy knih, které utvářejí východiska auto- absolventům zaručují ra v dalších kapitolách. vysokou úroveň nástrojového, ale i hudebně teo- Závěrečný úsek Legendy medzi nami nabízí Těžiště Wasserbergerovy knihy však je v celkem retického a intelektuálního vzdělání. Podobně jako obdobnou formou jako předcházející kapitoly třinácti kapitolách věnovaných jednotlivým osob- v oblasti vážné hudby i zde nyní ti nejlepší zůstávají portréty deseti legend jazzu a s nimi spojených nostem a trendům, či lépe fenoménům, které na na škole, aby se stali pedagogy, a vytvořili si tak pro škol a stylů. Charlie Haden, Herbie Hancock, Lee sebe každá z nich váže. Jako první stojí samostatná sebe potřebné existenční zázemí. V tomto kontextu Konitz nebo Jim Hall figurují vedle osobností, je- velká – a tím i řečeno významná kapitola – Fenomén je osobnost kultivovaného a vzdělaného mistra své- jichž působení přesahuje více či méně do popu- 20. storočia – Frank Sinatra. Recenzent si nedovoluje ho nástroje Wyntona Marsalise skutečně reprezen- lární hudby jako Helen Merrill nebo Quincy Jo- v jakékoliv míře zpochybnit kvalitu a význam tohoto tativní. Nevyřčenou otázkou však stále zůstává, do nes. Jako jediný umělec naší provenience je také geniálního zpěváka, ale pakliže chceme někoho uvá- jaké míry geniální eklektik Marsalisova typu dokáže zařazen sideman z presvedčenia George Mraz. dět jako prvořadý fenomén jazzu 20. století, každé- nahradit autenticitu Milesa Davise, ze kterého těží, Jak sám autor poctivě přiznává, klíčem při mu asi vytane na mysli spíše jméno Miles Davis. a zda generace jazzových puristů nakonec neotočí výběru pojednaných osobností byl vedle sledo- Třetí kapitola – Fenomény 90. rokov – čtenáři nabí- vývoj své vlastní hudby do kruhu. vání publicistické a knižní produkce nakonec zí portréty třinácti hudebníků, kteří na sebe v této do- Mimo těchto úvah kapitoly Fenoménů 90. rokov jeho subjektivní pohled. Bez nadsázky se však bě výrazným způsobem upozornili jazzovou veřej- přinášejí informace, mezi kterými nechybí důkladná dá prohlásit, že se Wasserbergerovi podařilo nost. Jednotlivé názvy kapitol jsou rozloženy do dvou charakteristika hry jednotlivých interpretů, klíčové ži- pojmenovat i dopodrobna popsat současnou částí – např. Terence Blanchard: jazz a filmová hudba. votopisné črty, názory americké publicistiky (autor jazzovou první ligu. Jde o sympatickým způso- Čtenáři je tak dána větší srozumitelnost a jakési shr- zde vychází především z prestižního časopisu ame- bem napsanou a dobře čtivou publikaci, která nutí tématu ve dvou tří slovech. Další resumé je pak rické scény Down Beat), zhodnocení vybraných na- vysoce vyčnívá nad úroveň skromné českoslo- nabídnuto v předsádce každé kapitoly v rámci krát- hrávacích projektů a diskografie. Čtenář se tak dozví venské produkce v oblasti jazzu, a kterou by si kých a vesměs výstižných úvah. Třetí oddíl je tedy o slavných hráčích jako jsou Christian McBride, Ken- – díky kvalitnímu a původnímu popsání světo- zahájen kapitolou Jazz v Lincolnovo centre a Wynton ny Garrett či Brad Mehldau, ale vedle toho i o uměl- vých trendů – mohli přát i příznivci současné Marsalis. Tohoto všestranného hudebníka považuje cích, kteří se k českému posluchači zatím nedostali. hudby vážné.

HHr0412.inddr0412.indd 6565 229.11.20049.11.2004 113:32:523:32:52 Doteky hudby a poezie Soubor Ensemble Martinů na pomezí tónů a veršů

Petr Veber Ensemble Martinů je klavírní kvarteto, v němž viola je nahrazena flétnou. Hraje ve složení Miro- slav Matějka – flétna, Radka Preislerová – housle, Bledar Zajmi – violoncello, Silvie Ježková – klavír. Z pianistů s ním však spolupracují i Jaromír Klepáč, Markéta Janáčková či Štěpán Kos. Charakteris- tická je nejen pozornost hudbě vlastního patrona a současné tvorbě, ale také zaměření na literárně-hu- dební programy. V pondělí 13. prosince v Lichtenštejnském paláci otevře Ensemble Martinů společně s francouzským souborem Ensemble Calliopée šestý ročník festivalu Doteky hudby a poezie. Pražský komorní soubor vznikl v roce 1978. Hrávali v něm bratři Riedlbauchovi – flétnista Jan a houslista Josef, kteří jej založili, dále violoncellista Jan Pípal, violista Jan Pěruška a na klavír Fran- tišek Kůda. V 80. letech však přišly politické výpady proti zakládajícím členům a soubor byl postaven před otázku, zda hrát, nebo nehrát. Pokud ano, tak bez obou bratrů, vypráví jeho současný umělecký Soubor tehdy neskončil? vedoucí Miroslav Matějka, flétnista a hudební manažer. Skončil, ale myšlenka propagovat hudbu Bo- huslava Martinů a českou soudobou hudbu byla kou potřebu navázat na koncepci tohoto souboru. Řekl bych, že nejvíc je přijímán ve Francii natolik nosná, že Jan Riedlbauch poskytl materiály Soudobá hudba mě vždy zajímala. V roce 1991 jsem a Španělsku. To je dáno jeho temperamentem. a know-how k tomu, aby se mohlo pokračovat. měl jako čerstvý absolvent štěstí, že se mě paní Pik- Rychlý, skoro až neurotický tep jeho hudby má hartová z agentury Symfonického orchestru FOK hodně blízko k naturelu těchto národů. Jeho ne- Byl jste u toho? ujala pro řadu recitálů, ale tušil jsem, že to bude slo- klid má ovšem metafyzický rozměr. Předběhl do- Jsem jeho někdejším žákem na pražské konzer- žité. A tak jsem oslovil Jana a Josefa Riedlbaucho- bu o desítky let. Napadá mě to zvláště, když se vatoři. V roce 1979 byly navíc převezeny ostatky vy… Měl jsem natolik velkou důvěru, že mi řekli hraje Toccata e due canzoni – jeho zlomová kom- Martinů do Československa! I proto jsem měl vel- – můžeš pokračovat. To se psal rok 1993. pozice po těžkém úrazu.

Jak mnoho hrajete Martinů? A co od Martinů hraje vaše kvarteto? Neuvádíme jeho hudbu na úplně každém Pět skladeb. Madrigalovou sonátu, Triovou so- koncertě. Ale je velice za- nátu, Trio, Promenády – a když jsme hodně smě- jímavé dávat ho do sou- lí, nedá mi to a zahrajeme i absolutně neuváděný Foto Jiří Skupien Foto vislosti třeba s Hayd- hobojový kvartet. Místo hoboje s flétnou – ale nem, kterého měl za opravdu tam není ani nota změněná. vzor. Příbuznost spo- čívá ve formální čistotě. Podílíte se na festivalu Doteky hudby a poezie, Nebo máme například který potrvá do 18. ledna. Souzní s vámi verše? v repertoáru pro- Když jsem přišel do prvního ročníku konzer- gram z korespon- vatoře, místo etud jsem na prvé hodině flétny do- dence Miloše Ša- stal úkol naučit se Seiferta a Holana… Nakonec fránka a Bohu- jsem se básně naučil. Jan Riedlbauch je člověk, kte- slava Martinů rý dokáže poezii přiblížit v souvislostech. Vysvět- zakomponova- lit, že popisuje jedinečnost okamžiku a že nedává né do jeho hud- odpověď. Dnes vím, že v nejtěžších životních pře- by. Ladislav La- dělech poezie vždy pomůže. Máme řadu hudebně- komý, který s ná- -literárních koncertů. Jelikož mívají mnozí pořa- mi spolupracuje, datelé své divadelní a hudební série, tak myslím, má k Martinů vře- že se nám daří oslovit třeba i divadelní publikum lý vztah, neboť před- a koncerty bývají skvěle navštívené. nášel při pietním aktu při uložení jeho ostatků v Po- Kolik vašich pořadů se nějak dotýká literatury? ličce. S poezií je polovina našich programů. Profesi- onálně a záměrně jsme je začali dělat před pěti le- Jaký má hudba Bohusla- ty – například s Borisem Rösnerem máme krásný va Martinů podle vašich zku- koncert z Jevtušenka, Aragona, Suchého, Ferlin- Ensemble Martinů šeností ohlas? gettiho a jiných autorů. Scénář koncertu Odrazy

HHr0412.inddr0412.indd 6666 229.11.20049.11.2004 113:32:543:32:54 GRAMOREVUE

smutků a naděje s poezií Josefa Hory, Františka Neměla by ale být současně i podpora mece- A pokud se týká zahraničí? Halase a Jana Skácela s kolorytem úryvků z Ot- nášů větší? Pořadatelé mají nabídek klasické hudby od vírání studánek doplňují volné věty od Martinů, Ano, kultuře je více dlužna soukromá sféra baroka až po romantismus přehršle. Neočekává dále hudba Sylvie Bodorové a Zdeňka Lukáše. než státní grantový systém. Je tam ale problém se tolik od českých souborů, aby hrály Haydna; Přednášela paní Galatíková s Rudolfem Kvízem. s odpisy. Částečné daňové asignace u nás nejsou očekává se, že budeme hrát českou hudbu a že U Martinů byl silně promíchán stesk po domově. možné, i když v některých státech EU to funguje. přijdeme s něčím novým. Zvolil jsem proto jeho hudbu i pro derniéru po- Také – a to je věc společenského klimatu – je pro sledního díla obrazů nezapomenutelného Vladi- řadu potencionálních sponzorů a subjektů zají- Jaké to je, být sami sobě agenturou? míra Komárka Křížová cesta, kterou jsme dopro- mavější mnohdy podporovat sport, protože to Pro Česko zaměstnáváme externě jednu ma- vodili v Jičíně. Dodnes tento koncert na Veliko- má rychlejší hmatatelný efekt. Ale některé firmy nažerku. Je to náročná práce, ale když je co nabíd- noce 2003 mám, a nejen já, v živé paměti. Tam se začínají už přicházet na to, že si podporou kultury nout, tak při troše zručnosti se to může podařit. vše – hudba, výtvarno a poezie – protlo v jedno vylepší image, společenské portfolio. Řekl bych, Nabízíme – ne výhradně – řadu souborů a sólis- a dotklo nebes! Ale abych nezapomněl na další – že podpora kultury bude čím dál větší. tů: Ensemble Martinů, Grand duo Concertante, máme krásný koncert s Gabrielou Vránovou Mo- koncertního mistra orchestru opery Národního zart na Bertramce či nový recesistický humorný Jaké jsou zkušenosti vašeho souboru? divadla Bledara Zajmiho, Musicu Divina Praga koncert Svatby, pohřby, křtiny aneb průvodce ži- Pořádáme malý komorní festival zasazený do s Alešem Bártou a Václavem Návratem… votními milníky každého z nás, který bude uvádět prosincového a lednového období, protože kon- Lukáš Hurník. Není výjimečně s poezií. kurence v Praze není v té době tak velká. Podpora Pouštíte se také do multižánrových projektů? je taková, jaká je. Ušetřit se dá na propagaci. Právě Chceme více oslovit mladší publikum. S tím Jak moc vás právě v tom ovlivňuje Jan Riedlba- v této kolonce se promítne, jak štědří byli dárci. je třeba něco dělat. Mám v plánu v klubu Roxy uch, o němž se říká, že je básníkem s flétnou? Přesto jim patří díky, akce by bez podpory magis- udělat koncert z moderní soudobé hudby, kde Jeho vliv je zřejmý. Řadu věcí s ním konzul- trátu, ministerstva kultury a nadací nebyla mož- budou kompozice Václava Riedlbaucha, Michala tuji. Výběr po literární stránce je pro tento festi- ná. Podpora ze strany médií ovšem není taková, Rataje, Martina Hyblera, Ivana Kurze a dalších. val zcela na něm. Jde nám o to, najít jak se poe- jakou bychom si představovali. Jsem přesvědčen, že na tradičním místě by se do- zie a hudba protnou, ovlivní a jak v koexistenci jem neprotnul. spolu zakotví v konečném koncertním tvaru. Myslíte vašeho souboru, nebo hudby vůbec? A velkou roli hraje prostředí – kam koncert za- Uskutečníme šest sedm zahraničních turné – to Chcete se snad přiblížit stylu kvarteta Kro- sadíte. Máme v plánu hledat další průsečíky i mi- je kolem čtyřiceti koncertů. Hovoříme o České re- nos? mo klasické sály. publice. Co ji dělá známou? Hokej, mladoboleslav- Ti jsou absolutně výjimečný soubor, našli zcela ská Škoda, plzeňské, sklo – a česká hudba. Vezměte nový zvuk, oslovili řadu skladatelů a aranžérů, po- Jste při výběru hodně ovlivněni svým obsazením? jen čtyřlístek velkých skladatelů – co oni udělali pro užívají světla… V Roxy to bude uvolněné prostředí, Baroko nehrajeme. Naštěstí ale současní skla- renomé a jméno České republiky, je stále absolutně recepce hudby je tam absolutně nezatížená konven- datelé rádi řeší něco nového. Naše obsazení je pro v médiích nevyváženo. Národ má v hudbě obrov- cemi. Pro dnešního maturanta je často problém se ně zajímavé a progresívní. Já kvůli němu absolutně ský pomník. Dvořák, Janáček, Smetana a Martinů obléknout do saka a jít někam do tradičního kon- necítím žádné omezení, ba naopak. Tím, že nám by měli být dodatečně státem oceněni. Renomé naší certního svatostánku. Cítil by se nesvůj. Já nemám již bylo napsáno či upraveno více než padesát děl, republiky je ve světě stále vysoké a hudba na tom jako muzikant problém s tím, když budou soudo- se nadobro ve střední Evropě etablovalo složení má zásadní a nezanedbatelný podíl. Identifikace bou hudbu poslouchat v džínách. U mladých zane- klavírního kvarteta s flétnou. Jeho půdorys je v ba- našeho státu v zahraničí je především prostřednic- chává moderní hudba větší emocionální stopy než rokní éře, kde bylo nástrojové složení takového tvím klasické hudby. Beethoven. Jejich vnímání jde více přes energii, este- souboru velmi běžné, ovšem s cembalem. tická východiska mladých jsou jinde, soudobá hud- Jaké máte zkušenosti s pořadateli? ba je jim přístupná, ale jen musí být odvaha a vůle Máte zkušenosti s vlastní agenturou EM-ART, Postrádám u nich často, aby šli více naproti na- jim ji předestřít. s financemi. Doporučil byste nechat hudbu jen na bídce, aktivně se zajímali a věděli, kdo je dobrý, mecenášství soukromých firem a společností? kdo dosáhl renomé. Není možné to limitovat pe- Kronos Quartet hrál svůj repertoár ve Smetano- Trápí mě společenské postavení klasické hudby. nězi. Setkal jsem se s argumentem: Víme, že tento vě síni. Vy si necháte takové sály jen pro klasiku? V devadesátých letech se vedly diskuse, zda rozvíjet soubor by byl dobrý, ale my na to nevyděláme ze Nemám to ještě přesně zodpovězeno, ale je to hudbu jen na základě mecenášství, nebo zda hlav- vstupného. Občané si přece platí z daní zabezpe- správná otázka. Někteří mladí skladatelé nemají ní tíži výdajů nechat na státních a městských roz- čování dalších priorit nezbytných k životu – školy, dobré zkušenosti s návratem do tradičních pro- počtech. Byla to často diskuse politická. Můžeme kultury, sportu. A mají na to právo. I o tom je spor. stor. Nechtějí být hráni v Rudolfinu… být, myslím, rádi, že někteří pravicoví politici tuto O míře přerozdělování těchto veřejných peněz. Já představu nakonec neprosadili. Správně to zůstalo tvrdím, že tato míra je důležitá. Trh věci nevyře- Nehodláte tedy postupně opustit klasickou sfé- velkou měrou na veřejných financích. Objednávka ší. Zejména ne v kultuře. Stát – a potažmo kraje ru a zůstat obrazně řečeno v Roxy? trhu je velmi šálivá! Spousta pořadatelů by chtěla či obce – si musí na tomto poli nechat dostatečný Ne. Určitě ne. Bohuslava Martinů, ani Hayd- uvádět jen to, co je hned prodejné. V Praze běží řa- prostor a zachovat efektivní nástroje, aby mohl na, Dvořáka či Honeggera neopustíme. Kronos da turistických koncertů, dávají se osvědčené věci, nalézt správný směr, jejich zabezpečení i finan- Quartet zpátky už nemůže nebo nechce. Pro nás ale agentury občas zjišťují, že žijí v omylu – když cování. Tam, kde politická reprezentace v tom či je to spíše výlet a přiblížení hudby mladému po- totiž zařadí něco objevného, zabere to. Je tedy po- onom městě nutí pořadatele vydělávat na kulturu sluchačstvu, protnutí hudby a prostředí, kam pa- třeba, aby měli dramaturgové a producenti podpo- ze vstupného a nechat to jen na sponzorech, je to tří. Neříkám, že nepatří na klasická pódia, ale sem ru v subvencování. absolutní nonsens. patří víc.

HHr0412.inddr0412.indd 6767 229.11.20049.11.2004 113:32:573:32:57 harmonií a českými sólisty nastudoval OD FIRMY německý dirigent Gerd Albrecht. Jednalo se o vůbec první kompletní vydání této opery na CD. Dvořák dílo několikrát pře- K FIRMĚ pracoval, ale uváděná nahrávka zachycuje původní Dvořákovu verzi z 80. let 19. století, podle níž byla Xenie – v souladu V rámci dalšího koncertu komor- s historickými skutečnostmi – zavraž- ního cyklu Hudební čtvrtky s Českou děna. Koncertní nastudování i nahráv- komorní filharmonií, který se uskuteč- ka vzbudily v r. 1989 velkou pozornost nil 11. 11. v Kongresovém sále hotelu a Dimitrij se tak zařadil vedle Rusalky Crowne Plaza Prague, bylo pokřtěno k vrcholům operní Dvořákovy tvorby. – jak již bývá tradicí – i nejnovější CD tohoto orchestru, Mistři českého baro- Nepochybně hlavními inspirace- ka a klasicismu II, vydaného u BMG mi k napsání Mše, věnované J. F. Ken- CZECH REPUBLIC. Uměleckým ve- nedymu, byly Leonardu Bernsteino- doucím Českého komorního orchestru vi Woodstock, Nixon a válka ve Viet- je Zdeněk Adam a na koncertě, který di- namu. Na premiéře tohoto díla v září rigoval Vojtěch Spurný, zazněla díla W. roku 1971 musel čelit otázkám typu: A. Mozarta (Kasace č. 2 B dur, KV 99), „Co vás jako židovského chlapce při- F. X. Duška (Koncert pro cembalo a or- vedlo ke kompozici křesťanské mše?“ chestr Es dur), Jana Ladislava Dusíka Bernstein toto monumentální dílo, po- (Serenáda op. 34) a J. K. Vaňhala (Sym- hybující se na křižovatce několika ná- fonie g moll). Tak jako na prvním CD boženství a v hudebním stylu – což by- čerpali tvůrci jeho druhého dílu z hlu- Hudební vydavatelství MULTISONIC pořádalo 3. 11. v Knihkupectví Kanzelsberger lo tehdy velice novátorské – na pomezí boké studnice repertoáru českých skla- společenské setkání, na kterém předseda představenstva této firmy, Karel Vágner, předal klasiky, jazzu, folku, blues a rocku, na- datelů 18. a 19. století. Tentokrát byly sopranistce Gabriele Beňačkové Zlatou desku za 7. 600 prodaných CD titulů „Gabriela psal pro 200 zpěváků, instrumentalis- nahrány skladby J. K. Vaňhala (Symfo- Beňačková – S úctou/A Vocal Tribute. V aranžích Vladimíra Popelky nahrávka nabízí tů a tanečníků! V nahrávce firmy HAR- nie g moll, která zazněla i na koncer- ukázky z děl Giacoma Pucciniho, Césara Francka, Andrew Lloyd Webbera, Giuseppe MONIA MUNDI (CLASSIC) účinkují tě), F. X. Duška (Symfonie C dur), F. Giordaniho, Franze Schuberta, Richarda Strausse, Carla Orffa, Friedricha von Flotowa, – Jerry Hadley (tenor), Rundfunkchor X. Brixiho (Koncert II) a A. Vranického Lucia Dally, Gianpietra Felisattiho a Ludwiga van Beethovena. Spoluúčinkuje Orchestr Berlin, Pacific Mozart Ensemble, Sta- (Symfonie c moll). Sólo na hoboj zde Zlaté smyčce, řízený Vladimírem Popelkou a Jaroslav Svěcený. Jako bonus je na CD za- ats – und Domchor Berlin a Deutsches hraje Zdeněk Adam, sólo na cembalo řazena i skladba Césara Francka Panis angelicus, který Gabriela Beňačková zpívá v du- Symphonie-Orchester, řízený Kentem sám dirigent Vojtěch Spurný. Album vy- etu s Vašo Patejdlem ze skupiny Elán. Na fotografii Pavla Horníka Gabriela Beňačková Naganem. Nahrávka, která je k dispo- chází opět s podrobným a zasvěceným a předseda představenstva firmy Multisonic, Karel Vágner. zici rovněž na SACD, je v těchto dnech komentářem v bookletu a velmi vkus- nabízena za zvýhodněnou cenu! ným, barokně laděným obalem, navrže- kmotrou se stala Livie Klausová, probě- ným Jiřím Vašíčkem, tak jako u prvního hl v den premiéry 24. 10. v prostorách dílu nahrávek. Dětské opery Praha.

Vydavatelství DĚTSKÁ OPERA Pro sólovou loutnu nenapsal Jo- PRAHA připravilo pro své příznivce hann Sebastian Bach příliš mnoho skla- k premiéře svého stejnojmenného před- deb, sám patrně ani na tento nástroj ne- stavení, nastudovaného v rámci projek- hrál. Proto bude pro Bachovy obdivova- tu Česká hudba 2004 – nedílná součást tele jistě zajímavá nová nahrávka firmy evropské kultury, CD s názvem Génio- HARMONIA MUNDI (CLASSIC), na vé a děti. Je sestaveno z hudby, která je níž čtyři z celkem sedmi dochovaných dětem blízká a otevírá bránu klasické Bachových skladeb určených loutně na- hudby veselým způsobem. Mezi poe- hrál na theorbu Andreas Martin. Suita tickou hudbou Otvírání studánek, Krá- BWV 997 a Preludium BWV 999 jsou pů- lovniček, Petrklíče a Moravských dvoj- vodními loutnovými kompozicemi, Sui- zpěvů zazní i pár českých říkadel. Dí- tu BWV 995 a Fugu 1000 přepsal Bach ze ky kouzelnému kukátku se podíváme své violoncellové suity BWV 1011 a Fugy i do světa opery, kterou nám přibližu- z houslové sonáty BWV 1001. jí čtyři chlapci představující skladatele jako malé hochy, setkávající se s dětmi Opera Dimitrij na libreto Marie V rámci prvního abonentního koncertu 78. koncertní sezony Symfonického orchestru dnešní doby. Hudebně titul nastudo- Červinkové-Riegrové patří k Dvořáko- Českého rozhlasu (5. 10., Dvořákova síň) řízeného šéfdirigentem Vladimírem Válkem, val sbormistr Národního divadla Milan vým nejvýznamnějším jevištním dílům. na jehož programu se objevila díla Zdeňka Fibicha (V podvečer, selanka pro orchestr Malý, dirigoval Robert Jindra. Režie se Námět opery čerpá z ruských dějin pře- op. 39), Franze Schuberta (Symfonie č. 8 h moll „Nedokončená“) a Richarda Strausse ujala umělecká vedoucí souboru Dět- lomu 16. a 17. století a dějově navazu- (Život hrdinův, symfonická báseň op. 40), proběhl i křest nového CD tohoto orchestru, ská opera Praha Jiřina Marková – Krys- je na Musorgského Borise Godunova. které pro posluchače připravila firma SUPRAPHON. Nahrávku tvoří komplet Dvořá- tlíková. V podání dětí dostává hudba V Roce české hudby a v roce 100. vý- kových symfonií, jehož kmotrem se stal Otakar Brousek. Na fotografii Zdeňka Chrap- českých géniů zvláštní poezii, takovou, ročí úmrtí Antonína Dvořáka se firma ka zleva šéfdirigent SOČR Vladimír Válek, šéfproducent firmy Supraphon dr. Petr Vít, jak ji dovedou bezprostředně přednést SUPRAPHON znovu vrací k nahrávce ředitel orchestru správní ředitel SOČR a sólista Českého rozhlasu Jan Simon a kmotr, jen děti samy. Křest nového titulu, jehož z roku 1989, kdy Dimitrije s Českou fil- herec Otakar Brousek.

HHr0412.inddr0412.indd 6868 229.11.20049.11.2004 113:32:583:32:58 GRAMOREVUE

dání NBC Symphony Orchestra, řízené- tak i nový, zcela netradiční přístup k Ja- ho Williamem Steinbergem. CD vychází náčkově sbírce. Škampovci zde s Ivou jako digitálně remasterovaná nahrávka Bittovou nejen hrají, ale někteří z nich ve vkusném digipaku. i sólově zpívají. Projekt, který produkč- ně připravila brněnská agentura C. E. M. A., tak bude bezesporu i díky neza- V rámci prezentace celoevrop- měnitelnému projevu Ivy Bittové atrak- ského hudebního projektu České sny v Praze, jehož vyvrcholením se stal pís- tivním pohledem na moravskou lido- ňový recitál čerstvé laureátky ocenění vou píseň. časopisu Gramophone Artist of the Ye- Jeden z nejvýznamnějších diri- ar 2004 Magdaleny Kožené (2. 11.), se na zahajovacím koncertě 1. 11. ná- gentů současnosti René Jacobs, který vštěvníkům v Pražské křižovatce před- nedávno slavil úspěchy s fantastickou stavila rovněž Iva Bittová a Škampovo nahrávkou Mozartovy Figarovy svatby, kvarteto. Koncert byl spojen zároveň se si pro svůj nový projekt zvolil původ- křtem jejich společného CD, které vy- ní verzi Haydnova díla Čtvero ročních dala firma SUPRAPHON. Interpreti si dob (s orchestrálními předehrami) z ro- vybrali Janáčkovu sbírku Moravské li- ku 1801. Na nahrávce, kterou pro po- dové poezie v písních a za spolupráce sluchače opět připravila HARMONIA Vlado Godára, který klavírní part pře- MUNDI, se podíleli vynikající sólisté psal pro smyčcové kvarteto, se pustili Werner Güra (tenor), Dietrich Hens- do realizace vlastního pojetí této sbír- chel (baryton) a Marlis Petersen (sop- Ďábelské setkání s novým CD a videoklipem Pavla Šporcla, který režíroval Juraj Herz, ky. Výsledkem je jak nový zvukový háv, rán), které doprovází renomovaný sbor pořádala 19. října ve Filmovém klubu MAT firma SUPRAPHON. Sólista si pro své dal- ší recitálové CD zvolil repertoár mimořádně atraktivní, skladby geniálního a legendami opředeného umělce Nicoly Paganiniho (Moto perpetuo, I palpiti, Le streghe – Rej čaroděj- nic, Sonátu e moll, Cantabile a Capriccia č. 1, 2, 5, 9, 13, 14, 16 z op. 1 v úpravě Roberta Schumanna), jehož ďábelská technika uváděla posluchače téměř do extáze a zvládnutí jeho skladeb je dodnes měřítkem dokonalé virtuozity. Pozoruhodnou součástí CD je i sou- dobá kompozice Davida Nathaniela Bakera (1931) na téma Paganiniho 24. capriccia, nazvaná Ethnic Variations on a Theme of Paganini. Na fotografii Petra Horníka zleva Vladimír Javorský – kmotr nového CD, režisér Juraj Herz a Pavel Šporcl.

dvou letech se po slavné jazzové etapě Philippe Herreweghe – velký vrátila k interpretaci originální romské brucknerián je titulek, pod nímž vy- hudební tradice z východního Sloven- šel v letošním létě o tomto dirigento- ska a zakarpatské Rusi.. S jedinečnou vi velký článek ve francouzském de- hudební formací, složenou ze sólistů níku Le Monde. Posluchači si mohou tradičních romských akustických ná- pravdivost jeho tvrzení ověřit na nové strojů (housle, viola, kontrabas, cim- nahrávce firmy HARMONIA MUNDI bál), sklízí i na těch nejprestižnějších (CLASSIC), která pod Herreweghovým mezinárodních hudebních festivalech vedením a s Orchestre des Champs-Ely- sées nabízí přesně 120 let po její lipské a pódiích včetně pařížské Olympie ob- premiéře Brucknerovu Sedmou symfo- rovské úspěchy. Pokud je tato hudba nii. Symfonie, kterou skladatel věnoval vašemu srdci blízká, určitě si nenechte Ludvíku II. Bavorskému, byla jeho vů- novinku ujít! bec prvním dílem, které se prosadilo za hranicemi Rakouska a slavný belgický O umění jednoho z největších pi- dirigent se tu pro její realizaci rozhodl anistů všech dob, Artura Rubinsteina, se použít dobové nástroje. mezi hudebními odborníky říká: „Žád- ný pianista nebyl nikdy více věrný parti- Společnost 2HP PRODUCTION pořádala ve spolupráci s Agenturou Musica další Dalším titulem, který pro své pří- tuře a zároveň ale méně s ní svázán než křest nového – celkově již třetího CD Rožmberské kapely (instrumentálně-vokálního znivce připravilo vydavatelství MUL- Rubinstein při své interpretaci Chopi- souboru, založeného roku 1974 Františkem Pokem a navazujícího na tradici historické TISONIC, má název Věra Gondolan na.“ A právě Chopina, klavírní koncert Rožmberské kapely působící v letech 1552–1602 na českokrumlovském zámku a později Jewels of Romany Music. Během kon- e moll op. 11 a f moll op. 21, můžete v Třeboni), tentokrát nazvaného Evropská dvorská hudba.. Nahrávka, vydaná k 30. výro- certu v Divadle U Hasičů (4. 11.), na v těchto dnech v Rubinsteinově inter- čí souboru, byla pokřtěna v rámci koncertu Rožmberské kapely 29. 9. v Atriu na Žižkově němž Věra Gondolánová vystoupila se pretaci na pultech prodejen s hudební- a posluchačům přináší hudbu evropských panovnických dvorů, zejména písně a tance svou doprovodnou skupinou a s hos- mi nosiči najít jako novinku, a to pod z populárních renesančních sbírek. Skladby mají většinou živý, jiskrný charakter a svým tujícím souborem Antonín Gondolán labelem RCA RED SEAL (BMG ARIO- pojetím jsou blíže současnému posluchači. CD se natáčelo ve Waldorfské škole v Příbra- Trio, CD pokřtil herec a zpěvák Ond- LA). V koncertě e moll sólistu dopro- mi, jejíž prostory jsou známy svou vynikající akustikou, a tak je i po zvukové stránce řej Havelka. Věra Gondolánová, která vází Los Angeles Philharmonic v čele nahrávka velice vyvážená. Na fotografii Josefa Loudy zleva David Hůla, ředitel Agentury kariéru začínala ve skupině svých sou- s Alfredem Wallensteinem, doprovod- Musica, Vítězslav Janda, zástupce vydavatelství 2HP PRODUCTION, Mario Mesany, rozenců, žije v Austrálii a v posledních ný part koncertu f moll uslyšíme v po- umělecký vedoucí Rožmberské kapely a kmotr nahrávky, Jaroslav Krček.

HHr0412.inddr0412.indd 6969 229.11.20049.11.2004 113:32:593:32:59 RIAS-Kammerchor a prestižní Freibur- večera nazvaného Tam pod nebeskou ger Barockorchester. Titul je k dispozici bání. Setkání se zúčastnili rovněž všich- také na SACD! ni zpěvaččini textaři jako např. Pavel Vr- ba, Eduard Krečmar, Michal Bukovič, Nové CD s názvem Kaligrafie II, Mirek Černý či Tony Linhart a nahráv- kde Kaligrafie pro hlas a bambus na ku pokřtil spisovatel Arnošt Lustig. starojaponskou poezii Vlastislava Ma- touška nazpívaly Klára a Veronika Ma- Nahrávek, které zachycují idylic- touškovy, bylo pokřtěno 19. 10. na tra- kou atmosféru evropských Vánoc, je dičním setkání se shakuhachi v Miyabi. mnoho, jen málo z nich se ovšem mů- Najdete jej pod labelem LEVNÉ KNIHY že pochlubit tak ideálním propojením – NEXTERA pěvecké profesionality a pastorální poetiky. Česká sopranistka Eva Urbanová, Hudební vydavatelství MULTI- jejíž hlas znají posluchači od Metropo- SONIC pořádalo ve spolupráci s Diva- litní opery přes milánskou La Scalu až dlem U Hasičů 5. 10. koncert Jitky Vr- po nejlepší koncertní sály v Japonsku, bové, kterou doprovodil Metropolitan si ke spolupráci na loňském vánočním Jazz Band. Vystoupení, na kterém se dá- koncertu v pražském Kongresovém le představila skupina Pacifik a Standa centru přizvala dva mladé české pěv- Slavnostní prezentace nového kompaktního disku společnosti ARCODIVA, který před- Chmelík – Akáty, se uskutečnilo u pří- ce, Zdeňka Plecha a Ladislava Elgra, stavuje Mozartovy Flétnové sonáty K 10 a Variace D dur na téma menuetu M. Duporta ležitosti 65. narozenin Josefa Krajníka ale i proslulý dětský sbor Bambini di proběhla 16. 10. v rámci koncertu Českého spolku pro komorní hudbu v Lichtenštejn- a do svého programu zahrnulo rovněž Praga, doprovázený Pražskou komor- ském paláci. Jedná se o zajímavou kombinaci raných a zralých kompozic W. A. Mo- křest nového CD hlavní protagonistky ní filharmonií pod taktovkou Ondreje zarta v originální úpravě pro flétnu a harfu, které nastudovali a v New Yorku nahráli americký flétnista a úspěšný pedagog Robert Stallman a harfistka Kateřina Englichová. Jako kmotr popřál nahrávce, jež užívá historických mikrofonů, hodně štěstí Josef Suk, Hudební nakladatelství na snímku Aleše Langa zleva.

EDITIO BÄRENREI TER Lenárda. Vedle stylově různých úprav vě. Sólové party zpívají pěvci těch nej- PRAHA, spol. s r. o. českých a moravských lidových koled, zvučnějších jmen současnosti – Vesseli- jež tvoří závěrečný blok nahrávky, kte- na Kasarova, Ben Heppner, Sergej Leifer- Vám nabízí novinku rou pro posluchače připravila firma kus a René Pape. Vychází pod labelem SUPRAPHON, tu najdeme pastorální RCA RED SEAL (BMG ARIOLA). hudbu světově proslulých skladatelů, Zdeněk Pololáník ale také známou vánoční píseň Tichá Silvie Hessová a Daniel Wiesner noc od Franze Xavera Grubera či kole- pokřtili v rámci koncertu 29. 9. v Sále du Adeste fideles. Martinů Lichtenštejnského paláce i své CANTUS LAETITIAE první společné CD s díly Bedřicha Sme- Novou nahrávku kompletního tany (Z domoviny), Antonína Dvořáka H 7885, ISMN M-2601-0149-4 klavírního díla Leoše Janáčka předsta- (Romance), Josefa Suka (Čtyři kusy sborová partitura vila společnost ARCODIVA a Nadace pro housle a klavír) a Leoše Janáčka Leoše Janáčka 30. 9. na koncertě Jana rozsah 20 stran, cena 190 Kč (Sonáta pro housle a klavír). Kmotrou Jiraského v Besedním domě v Brně. novinkové nahrávky, vydané firmou Cantus laetitiae Zdeňka Pololáníka Kromě všech sólových skladeb a cyklů CUBE BOHEMIA, byla známá filmová (*1935) jsou na dvou kompaktních discích (UP režisérka Olga Sommerová. je určen pro dětský nebo ženský sbor a cap- 0071) zachycena i dvě další komorní dí- la, Concertino a Capriccio pro levou ru- pella. Vznikl roku 1994 a skladatel ho věnoval Hudbu v podání netradičního ku. Nahrávka vznikala ve studiích v Pra- brněnskému dětskému pěveckému sboru Kanti- nástrojového seskupení si mohli po- ze a Brně. Jan Jiraský patří k výrazným léna. Texty čerpají ze 104. a 150. žalmu. Sklad- sluchači vyslechnout na koncertech představitelům mladé klavírní generace ba vyniká přehlednou stavbou a ukazuje skladatelův nevšední cit pro a na tento projekt se připravoval něko- 25. října v Ostravě, 26. října v Kyjově harmonii v návaznosti na možnosti dětského nebo ženského sboru. Vel- lik let mj. i pečlivým studiem původních a 2. listopadu v Brně. Komorní soubor koryse pojatá melodika a perfektní zacházení s textem po stránce jeho pramenů (Janáčkova klavírní tvorba je Bajan Trio Meisl ve složení Libor Meisl rytmu i významu podtrhují oslavný charakter tohoto žalmu, který je ještě i tématem jeho dizertační práce). Na- – housle, Ondřej Gillig – kytara a Jan Meisl – bajan tu totiž křtil svoje první umocněn průzračností dětských hlasů. V celé autorově tvorbě najdeme hrávka je jistě zajímavá i tím, že je na ní zachycen rovněž zvuk Janáčkova vlast- CD s názvem Nostradamus I. (STYL- množství skladeb čerpajících jak z Knihy žalmů, tak z jiných knih Písma. ního klavíru značky Ehrbar. TON Ostrava). V programu koncertu Skladba je důkazem toho, že žalmy jsou dodnes živým fenoménem. zazněly skladby M. Ravela, A. Dvořáka, Hudební nakladatelství Editio Bärenreiter Praha Vám přeje radostné K pozoruhodným nahrávkám, T. Buchholze a J. Meisla. Trio je vítězem Vánoce a šťastný vstup do nového roku. které se nyní objevují v nabídce specia- několika světových soutěží (Klingen- lizovaných prodejen, patří i nové nastu- thal, Castelfidardo, Hořovice, Eszterg- Na Vaše objednávky se těšíme na adrese: Editio Bärenreiter Praha, spol. s r. o. dování Osmé symfonie Gustava Mahle- hom) a koncertuje u nás i v zahraničí. Zákaznické centrum: Pražská 179, 267 12 Loděnice u Berouna ra legendárním britským dirigentem si- V letošním roce vystoupilo na festiva- tel.: 311 672 903, 603 179 265, fax: 311 672 795 e-mail: [email protected], www.noty-kni hy.cz, www.editio-baerenreiter.cz rem Colinem Davisem a jeho Orchestru lech v Srbsku, na Slovensku a v němec- a sboru Bavorského rozhlasu v Mnicho- kém Neubrandenburgu. (jar)

HHr0412.inddr0412.indd 7070 229.11.20049.11.2004 113:33:003:33:00 GRAMOREVUE

HARMONIA MUNDI FRANCE jednotlivých písní i celých cyklů. Fe- diném desetiletí (1939--1949) a je- ta Prahy Jaroslav Karlovský, který HMC 901824 nomenální je její čeština: jen sotva jich autory spojují umělecké vztahy obdobně jako Karel Ančerl odešel Antonín Dvořák, Písně – Písně místy rozeznáte, že to není její rod- i lidské osudy. v roce 1968 do Kanady. milostné op. 83, Písně z rukopi- ný jazyk. Znamenitě si rozumí se První CD (č. 26) patří dvěma dí- Druhý kompakt (č. 30) obsahu- su Královédvorského op. 7, Písně svým klavíristou, jehož hra se plně lům, která Béla Bartók (1881--1945) je tři instrumentální koncerty. Au- op. 2, Písně na slova Elišky Krás- a tvořivě podřizuje její interpretační komponoval na sklonku života tor prvých dvou, Paul Hindemith nohorské, Písně op. 82, V národ- koncepci. CD je pozoruhodné i dra- v americkém exilu. Bartók, člověk (1895--1963), se s Bartókem znal ním tónu op. 73, Cigánské melo- maturgicky. Z možností prezenta- křehkého zdraví, nesl odloučení od a jeho tvorbu se zájmem sledoval. die op. 55, zpívá Bernarda Fink, ce Dvořákových raných milostných vlasti těžce a na tři roky se skladatel- Koncert pro housle a orchestr (zde Roger Vignoles – klavír písní volí Finková jejich pozdní zně- sky odmlčel. Z izolace jej vysvobo- hraný vynikajícím André Gertle- ní, jak je Dvořák definitivně zveřej- dil požadavek dirigenta Bostonské rem) komponoval v roce 1939 ve Jaroslav Smolka nil v cyklu Písně milostné; nezařadi- filharmonie Sergeje Kusevického na etošní sté výročí úmrtí Antonína la tedy rané Cypřiše. A nemá ani vr- novou orchestrální skladbu. Plodem LDvořáka vyvolalo pozoruhodné cholný cyklus Biblické písně, který Bartókova tvůrčího znovuzrození se dramaturgické aktivity nejen u čes- si v takovémto kompletu nedokázal stal Koncert pro orchestr z roku 1943, kých vydavatelů trvalých zvukových odepřít snad žádný jiný pěvec. Je pětivěté dílo, jehož těžištěm je střed- záznamů, ale i u četných renomo- to snad nejúplnější komplet toho, ní Elegie, věnovaná památce Kuse- vaných světových firem. Harmonia co Mistr mezi oněmi krajními cykly vického ženy. Formálně i výrazově mundi France přichází v této sou- v daném oboru napsal. A tak tu ori- bohatý a vzácně vyrovnaný Koncert vislosti s pozoruhodným výběrem ginálně podává smutek Písní milost- má symfonickou závažnost i virtu- 33 písní (z celkového počtu 93, kte- ných, jemnou přírodní lyriku Písní ózní lehkost. Karel Ančerl s Čes- ré skladatel napsal) v interpretaci z rukopisu Královédvorského, podi- kou filharmonií dílo také v tomto Bernardy Finkové, mezzosopra- vuhodné dotváření rozlehlejších hu- duchu tlumočí. Provedení má pevný nistky, narozené v Argentině a ži- debních obrazů z obecně známých stavebný řád a zároveň dává dosta- Švýcarsku jako uměleckou odpo- jící po dokončení studií a prvních lidových písní cyklu V národním tó- tek prostoru pro uplatnění instru- věď na druhý houslový koncert úspěších mnoho let v Praze. Je to nu i fantazijně rozpjatou lyriku Ci- mentálního mistrovství jednotli- Bartókův. Třicetiminutové dílo je umělkyně vynikajícího světového gánských melodií. Pěvkyně velmi vých hráčů a nástrojových skupin. moderním dialogem sólisty s or- renomé, účinkující mj. i s předními zajímavě podává i méně často zpíva- Dechová sekce České filharmonie chestrem s rozsáhlou kadencí ve orchestry a operními soubory v ev- né rané Písně op. 2, Písně na slova Eliš- září zejména v proslulé druhé větě finále. Hindemith sám byl vynika- ky Krásnohorské a Písně op. 82 na tex- nazvané Hra dvojic. jícím houslistou a violistou. Jako ty Otilie Malybrok – Stielerové. skladatel zmírnil na sklonku třicá- tých let výrazovou strohost svého SUPRAPHON SU 3686-2 011 projevu a tento trend se promítl i do Karel Ančerl Gold Edition č. 26 houslového koncertu a o rok poz- Béla Bartók: Koncert pro orchestr, ději do koncertu violoncellového. Koncert pro violu a orchestr, 59:59 Ten vznikl v USA, kam Hindemith Jaroslav Karlovský, viola, Česká v roce 1940 stejně jako Bartók emi- filharmonie, Karel Ančerl groval. Na rozdíl od něj se s novým prostředím rychle sžil a v Americe SUPRAPHON SU 3690-2 011 setrval až do roku 1953. Violoncel- ropských centrech. V Dvořákových Karel Ančerl Gold Edition č. 30 lový koncert (na recenzovaném CD písních ji doprovázel přesný a zna- Paul Hindemith: Koncert pro hous- v podání Paula Torteliera) psal na menitě technicky i fantazijně vyba- le a orchestr, Koncert pro violon- Koncert pro violu a orchestr z ro- objednávku Bostonské filharmonie vený specialista na komorní klavír- cello a orchestr, Pavel Bořkovec: ku 1945 je Bartókovou labutí písní. pro ruského violoncellistu Grego- ní doprovod Roger Vignoles. Na- Koncert č. 2 pro klavír a orchestr, Psal jej doslova na smrtelném loži, ra Pjatigorského, v jehož provedení hrávka vznikla roku 1993 pro firmu 74:18, André Gertler, housle, Paul aby splnil slib daný skotskému vio- měl úspěšnou premiéru. Harmonia Mundi France ve studiu Tortelier, violoncello, Antonín Je- listovi Williamu Primrosovi. Zkom- Hindemithova osobnost ovlivni- Teldex v Berlíně. Bernarda Finková melík, klavír, Česká filharmonie, ponoval jen sólový part, orchestra- la řadu evropských skladatelů. Jed- není primárně od přírody vybave- Karel Ančerl ci svěřil svému žákovi Tiboru Ser- ním z nich byl ve dvacátých letech na mezzosopránem tak barvitým, lymu. Podstata koncertu, jehož tři i náš Pavel Bořkovec (1894--1972). Zdeněk Pachovský jako některé pěvkyně tohoto obo- věty tvoří jediný celek, tkví právě Člen avantgardní skupiny Mánes ru s nejzvučnějšími jmény. Má však va recenzované snímky Zlaté v onom violovém hlasu, vinoucím dospěl ve svých zralých skladbách, tak bohatou výrazovou fantazii a pě- Dedice obsahují hudbu 20. sto- se ve vyklenuté melodice, medita- obdobně jako Hindemith, k syntéze veckou techniku, že její podání pa- letí, která byla Karlu Ančerlovi od tivní i vzrušené a ve finále tanečně s tradičními hudebními hodnotami. tří k nejkrásnějším, jaké jsem kdy mládí blízká a v jejíž interpretaci prosvětlené. Jakoby se Bartók vra- Nasloucháme-li v sousedství kon- slyšel. Má civilně prostý výraz, ne- dosáhl profesionální dokonalosti. cel do doby mládí a okouzlení bal- certů Bartóka a Hindemitha dru- zatížený manýrami, smysl pro jem- O obou nahrávkách píši záměrně kánským folklórem. Přesvědčivým hému klavírnímu koncertu Pavla né postižení textových i hudebních společně. Jsou věnovány koncertům interpretem koncertu je tehdejší Bořkovce z roku 1949, obstojí čes- point a bezpečný smysl pro stavbu pro různá obsazení, napsaných v je- člen ČF a violista Kvarteta hl. měs- ký autor jako rovný mezi rovnými.

HHr0412.inddr0412.indd 7171 229.11.20049.11.2004 113:33:023:33:02 Stejně lichotivé je i porovnání inter- nující jak modernu 20. století, jako na libreto Gottfrieda van Swietena ního výrazu, tak charakteristického pretů. Předčasně zesnulý Antonín je klarinetová sonáta Leonarda Bern- podle Miltona, zpívají Dorothea i pro četné Haydnovy instrumentál- Jemelík, impulsivní a fenomenální steina, Pražské trio Normana Heima či Röschmannová, Michael Schade, ní skladby, jinde skvěle humorného pianista, si v ničem nezadá s výko- Suita pro klarinet a smyčcový orchestr Christian Gerhaher a sbor Arnol- působení. Nikde přitom však není ny světově proslulých sólistů před- Ernsta Křenka, přes určitý mezityp da Schoenberga (sbormistr Erwin porušena ani potlačena potřebná cházejících koncertů této nahrávky, quasi jazzově pojaté Kuchyňské revue Ortner), Concentus Musicus Wi- míra muzikality: intonace, souhra, belgického houslisty maďarského Bohuslava Martinů až po Koncert pro en, řídí Nikolaus Harnoncourt frázování, stavba i ostatní svébytně původu André Gertlera či francouz- klarinet a jazzové combo Karla Veleb- hudební fenomény jsou podány mi- Jaroslav Smolka ského cellisty Paula Torteliera. Oba ného nebo Concertino pro stejné ob- strovsky, jakoby se samozřejmos- byli pravidelnými hosty Pražských ompaktní disky s vrcholnými tí. Vynikající je nejen interpretace, jar a České filharmonie, která je Kvelkými díly světového klasi- ale i způsob, jakým je snímán zvuk. s Karlem Ančerlem v Hindemitho- cismu a předními představiteli úsilí Vzdušná a transparentní je faktu- vých koncertech v dokonalém sou- o autentickou interpretaci jsou stále ra nejen v recitativech a áriích, ale ladu doprovází. Škoda, že o žádném ještě vzácností. Pro Haydnovo Stvoře- i v exponovaných ansámblech: i ta- z velkých sólistů není v komentáři ní světa přizval Nikolaus Harnon- dy jsou znamenitě individualizová- ani zmínka. court, k svému autenticistickému ny jednotlivé vrstvy vokálního i or- Oba snímky mají odpovídající orchestru Concentus Musicus Wi- chestrálního aparátu a celek je při- technickou kvalitu, svědčící o pro- en vynikající sólisty a vídeňský Sbor tom vzorně vyvážen. Dílo je tedy fesionalitě jak původních záznamů, Arnolda Schoenberga do význam- interpretováno i nahráno skvěle na tak jejich digitálního remasteringu. ného koncertního prostoru ve Víd- špičkové úrovni. Booklety obsahují univerzální čtyř- ni (Musikvereinsaal), kde je studo- jazyčnou stať o protagonistovi Zla- sazení Alexeje Frieda, v nichž převlá- val, veřejně provedl a živě nahrál ve ARCODIVA UP 0067-2 131 té edice od Jaroslava Holečka i do- dá vliv jazzového výraziva i impro- dnech 26. –30. 3. 2003. Nahrávku Antonín Dvořák: Slavonic Dances statek informací o autorech a jejich vizační plochy. CD doplňuje ještě realizovalo na své zařízení berlín- Kristýna Krkavcová, Martin Kasík koncertech (u Bartóka z pera edi- Kruh pro klarinet, housle a smyčcový ské studio Teldex. Harnoncourto- tora Víta Roubíčka, u Hindemitha orchestr Pavla Blatného. Výběr titu- vo úsilí o autentickou interpretaci MUSIC VARS VA 0152-2 od Jaromíra Havlíka) včetně zajíma- lů jak z hlediska skladebných po- ovšem charakterizuje hra na dobové Antonín Dvořák: Slavonic Dances vých Ančerlových fotografií. Domní- stupů, tak i z hlediska nástrojového nástroje v orchestru – nejnápadněj- for Quartet, Bagatelles vám se, že edice má hodnotu pro pa- obsazení byl nepochybně motivo- ší a nejméně obvyklý je hammerkla- Ensemble Martinů mětníky i pro ty později narozené, ván vztahem Jiřího Hlaváče k jed- vier, doprovázející recitativy. Ty se Petr Pokorný kteří se s Karlem Ančerlem na pódiu notlivým autorům resp. k jejich však neprosazují zvlášť nápadně: na již nesetkali. skladbám. Hlaváč se také v tomto rozdíl od barokního instrumentá- vakrát Slovanské tance (ales- obsahově i výrazově širokém spek- Dpoň 1. řada) – dva různé světy. RADIOSERVIS CR 0111-2-131 tru pohybuje s technickou bravurou Mladí pianisté Kristýna Krkavcová Clarinetisssimo 3 Jiří Hlaváč i zpěvností a ve skladbách Blatného, a Martin Kasík sáhli pochopitelně Bernstein, Martinů, Heim, Blatný, Frieda a Velebného osvědčuje i své po původní Dvořákově čtyřruční Křenek, Velebný, Fried improvizační schopnosti. Třídílný verzi. A oba cykly natočili začátkem Jiří Hlaváč – klarinet, Svatopluk komplet tedy přináší zajímavý ex- roku 2004 v Lichtenštejnském pa- Čech – fagot, Vladimír Rejlek – trub- kurs do klarinetového světa. Kromě láci v Praze. Hudební režii měl Jaro- ka, Irena Černá a Miroslav Langer Pražského smyčcového orchestru slav Krček, zvukovou Václav Roubal – klavír, Jiří Tomášek – housle, Due a Barock Jazz Quintetu při této zda- a Karel Soukeník. Bohužel se nikde Boemi, Pražský smyčcový orchestr, řilé akci účinně pomáhali fagotista nedozvíme, na jakém nástroji oba Baroque Jazz Quintet Svatopluk Čech, trumpetista Vla- umělci hráli. dimír Rejlek, klavíristé Irena Čer- ře už nejsou tak neobvyklé a vzdá- Jaký to vznikl snímek! Toho mla- Jiří Teml ná a Miroslav Langer, houslista Ji- lené od dnešních zvyklostí. Velmi distvého temperamentu, té technické řídílný projekt Clarinetissimo, ří Tomášek a Due Boemi – Emma nápadná je hlavně jeho snaha o vy- brilance a zejména té úhozové kultu- Tmapující klarinetovou literatu- Kovárnová a Josef Horák. O zvu- hraněné výrazové uchopení Hayd- ry! A nesmíme zapomenout ani na ru, dospěl vydáním třetího CD ke kovou plasticitu a vyrovnanost pe- novy partitury. Jeho vlastní vyznání naprosto dokonalou souhru obou svému konci. Otcem této podnětné čovali Tomáš Stavěl a Jaroslav Vaší- přístupu k dílu v bookletu vysvětlu- partnerů. Souhru nejen v rytmické myšlenky je profesor pražské Aka- ček. Zasvěcený komentář připravil je, že Haydnovo dílo pojímá jako vy- přesnosti, kde každé sebemenší ru- demie múzických umění a všestran- dr. Miloš Pokora. právění o dějích ze začátku Nového bato vychází zcela synchronně, ale ný interpret Jiří Hlaváč. Již v recenzi zákona pro děti. Proto zdůrazňuje stejně tak ve výraze a celkovém po- předchozích dvou CD jsem konsta- všechny tónomalebné a charakte- jetí. Tak poeticky, temperamentně toval, že tu nešlo výhradně o klari- DEUTSCHE HARMONIA ristické momenty, jichž je tu už od a současně i zpěvně zahrané jsem netovou exhibici, nýbrž o ústrojné MUNDI, BMG CLASSICS vstupního líčení chaosu ve vesmíru tyto skladby ještě neslyšel. Těch ba- začlenění klarinetu do různých typů 82876 58340, 2/1 A 2 mnoho. Tímto směrem vede také rev, které pianisté dokázali z jediné- komorní hry a to nebyl úkol snadný. Joseph Haydn, Die Schöpfung své pěvce, vynikající vokalisty, ale ho klavíru vyloudit! Zejména ve třetím dílu jde o sklad- (Stvoření světa), oratorium pro zároveň skvělé výrazové vypravěče. Je zajímavé, jak při této poetické by a rukopisy značně odlišné, zahr- sóla, sbor a orchestr, Hob. XXI:2 Tím dosahuje místy roztomile naiv- interpretaci náhle vyniknou vnitřní

HHr0412.inddr0412.indd 7272 229.11.20049.11.2004 113:33:043:33:04 GRAMOREVUE

vztahy dvořákovské klavírní stylizace ce je na výborné úrovni, plně je tu za- děl Antonína Dvořáka. Mimo jiné pointovat. Výborná souhra je navíc s romantickou klavírní sazbou schu- chován onen temperamentní duch šlo vesměs o přední členy Sukova podložena ušlechtilým zvukem, mannovsko-brahmsovskou. Jsem i lyrika Slovanských tanců. Přesto komorního orchestru. Jejich zmi- jednotlivé nástroje se řídí požadav- přesvědčen, že se tato nahrávka sta- – zvuk souboru připomíná daleko ňovaný první koncert se uskuteč- kem zvukově kompaktního celku ne pro řadu následujících let repre- spíš redukovaný orchestr než ko- nil na Červeném Hrádku u Sedlčan, a jejich sóla jsou uměřeně vkusná. zentativní nahrávkou čtyřruční verze morní soubor, a to zejména v úse- kde se každým rokem koná Festival Rázem tu ožívá raně romantický sa- Dvořákových Slovanských tanců. cích, kde je předepsáno forte. A jako Josefa Suka, rodáka z nedalekých lonní styl, včetně spontánní chuti Celkem stručný booklet obsahu- redukovaný orchestr je samozřejmě do společného muzicírování. Násle- je obsáhlejší informativní text v an- barevně chudší, vždyť jediným de- dující čtyřvětý Kvintet C dur Franze gličtině z pera Vandy Procházkové, chovým nástrojem je tu flétna. Na- Schuberta, původně pro dvoje hous- daleko stručnější český text Petra hrávka je samozřejmě zajímavým le, violu a dvě violoncella, je dílem Vebera a v obou jazycích informace dokumentem i jistou kuriozitou a je zcela jiného střihu, je především o mladých umělcích. rozhodně dobře, že vznikla. výrazem autorova rozpoložení tři Ve zvuku příjemněji, protože měsíce před smrtí, geniální invence komorněji vychází druhá skladba a vyzrálé kompoziční zkušenosti. snímku – Bagatelly op. 47 (Maličkos- Mladí hudebníci jako by kráčeli ve ti). Tento kouzelný cyklus pěti drob- Křečovic. Malebný zámek Červený šlépějích svého mistra – nahrávka ných skladeb hrají členové soubo- Hrádek je zase sídlem šlechtického podává dílo poutavé, které vypráví ru bez větších úprav. Původně pře- rodu Mladotů ze Solopisk a název svébytný příběh a zároveň vytváří depsané harmonium je nahrazeno souboru – k jehož ustavení nemá- zvláštní atmosféru. Kromě dynamic- klavírem (i to je trochu ke škodě ba- lo přispěla spolupráce a iniciativa kých nuancí zaujmou kontemplativ- revnosti celku) a první housle flét- americké klavíristky Susan Kagan – ní partie (zejména přemýšlivý úvod nou. Umělci však dokázali dobře tak byl na světě. Šestičlenný Mlado- druhé a zadumaný střed třetí věty). vyvážit zvuk svých nástrojů a celek ta Ensemble, jenž se rázem včlenil Ve snaze maximálně naplnit auto- proto vyznívá jako příjemná komor- mezi naše špičková komorní tělesa, rův záměr šli interpreti ještě dál – Jakoby ze zcela jiného světa je ní hudba. je kombinací smyčcového kvinteta Tomáš Vybíral upravil part druhého CD s nahrávkou Ensemblu Mar- Ensemble Martinů nahrával ve a klavíru a působí ve složení: Mar- violoncella pro kontrabas, kvintet tinů. Ač je tento soubor z koncert- Valdštejnském paláci v Jičíně, kde tin Kos (1. housle), Dana Klimán- tak dostal jedinečné zabarvení, kte- ního života i z řady úspěšných na- měl pianista k dispozici nástroj Pe- ková-Truplová (2. housle), Karel ré nahrávka ještě více posílila. Přes hrávek u nás dobře znám, sluší se trof. Nahrávací tým tvořili Tomáš Untermüller (viola), Tomáš Stra- hodinu trvající kolos Schubertova vyjmenovat jednotlivé členy. V kvar- Zikmund, Lumír Hrma a Jan Svej- šil (violoncello), Tomáš Vybíral sexteta je mnohostranně skvělou tetu hrají na CD pod uměleckým ve- kovský. Vysvětlující text napsal Lud- (kontrabas) a Štěpán Kos (klavír). vizitkou celého Mladota Ensemble, dením flétnisty Miroslava Matějky vík Kašpárek. Tento text i informace Pro toto obsazení napsal své Grand souboru, jehož budoucnost je roz- Daniel Wiesner (v současnosti vy- o souboru jsou v bookletu uvedeny sestetto originale Es dur Michail Iva- hodně perspektivní. střídaný Silvií Ježkovou) – klavír, ve čtyřech jazykových mutacích (Č, novič Glinka, zakladatel ruské ná- Radka Preislerová – housle a Ble- A, N, Šp). rodní školy v hudbě, jenž měl zvlášť SUPRAPHON ARCHIV SU 3779-2 dar Zajmi – violoncello. Soubor velký vliv na Čajkovského. Jestliže César Franck, Symfonie d moll hraje první řadu Slovanských tanců SKO, S. R. O. ME 001 jeho tvorba operní staví na charak- (1), Jan Ladislav Dusík, Koncert v úpravě právě pro tyto čtyři nástro- Michail Ivanovič Glinka: Grand teristických ruských lidových into- pro dva klavíry a orchestr B dur je. Je celkem jasné, že v době, kdy septetto originale Es dur, Franz op. 63 (2), František Maxián st. neexistovala žádná záznamová tech- Schubert: Kvintet C dur a Jan Panenka – klavíry (2), Čes- nika, připravovaly se různé úpravy Mladota Ensemble Prague ká filharmonie, řídí John Barbi- tehdy populárních skladeb tak, aby rolli (1, 2) Julius Hůlek se tato díla mohla hrát při různých Jaroslav Smolka příležitostech a v různém obsazení. ázev Mladota Ensemble mů- Dvořákovy Slovanské tance patřily Nže být pro některé milovníky o remasteringu a nových vy- už v době vzniku ke skladbám vy- hudby pojmem zatím neznámým. Pdáních významných starších soce populárním. Není proto divu, Plným právem – první koncert toho- nahrávek České filharmonie s její- že velmi brzy vznikla i úprava pro to komorního souboru – skutečně mi šéfy na CD, zejména s Karlem jmenované obsazení. Jejím autorem mladého věkem interpretů i dobou Ančerlem a Václavem Neuman- byl Fritz Redl a dostalo se jí autoriza- dosavadní existence – se pod uvede- nem, dochází na snímky s vynika- ce samotného Dvořáka. Z této úpra- ným názvem uskutečnil právě před nacích, pak tvorba instrumentální jícími hostujícími dirigenty, kteří vy převzal Ensemble Martinů tance rokem, v září 2003 a jeho název mo- se po svém vyrovnává s dobovými pro Supraphon nahrávali zejména č. 1, 2, 3 a 6. Zbývající čtyři tance hou osvětlit jak prozaické, tak po- obecnými stylovými trendy evrop- v 60. a 70. letech. Je dobře, že volba první řady upravil ve stejném du- etické okolnosti vzniku. Interpre- skými. Zcela v tomto duchu je na- padla na britského dirigenta italsko- chu (a zdařile!) současný skladatel ty, kteří dnes v souboru působí, si psán i jeho třívětý sextet, dílo efekt- -francouzského původu Johna Bar- Martin Hybler. přizval houslista Josef Suk ke spo- ní, avšak vůbec ne mělké. Mlado- birolliho a na jeho vynikající sní- Členové souboru jsou všichni lupráci při koncertním provedení ta Ensemble jej dokázal právě po mek Symfonie d moll Césara Franc- vynikající umělci a jejich interpreta- i realizaci CD nahrávky komorních stylové stránce výrazově skvěle vy- ka, studiově nahrané v březnu 1962

HHr0412.inddr0412.indd 7373 229.11.20049.11.2004 113:33:053:33:05 v dnešní Dvořákově síni Rudolfina má monaurální záznam právě u to- pletní provedení symfonií Ludwiga století. Předobraz Finlandie v mno- s nahrávacím týmem hudebního re- hoto obsazení značnou nevýhodu: van Beethovena. Dalším zajímavým hém přebírá „slovanskou inspiraci“ žiséra Miloslava Kuby a zvukového nemůže tu být vyjádřen dvojkoncer- a cenným titulem je Busoniho Kla- z Čajkovského Patetické symfonie, režiséra Miloslava Kulhana. Česká tantní efekt, založený právě na sy- vírní koncert, který je opravdu oje- kterou byl Sibelius zasažen už v ro- filharmonie, která tady vystoupila metrickém prostorovém rozložení dinělou nahrávkou zaplňující obce 1894 a kterou zužitkoval v poma- už k vrcholu éry, kdy jí šéfoval Karel sólových nástrojů. Tehdy to ovšem sah celého disku. Dvě proslulá dí- lé větě své 1. symfonie z roku 1899. Ančerl, má vyrovnaný a překrásně ještě nebylo možné. V Čs. rozhlase la finského, v pravém slova smyslu Svou Druhou symfonii začal skla- barevně diferencovaný zvuk s vyni- získali zařízení ke stereofonnímu národního, skladatele Jeana Sibelia datel koncipovat na dovolené v Itá- kajícími sólovými nástroji (připo- nahrávání a začali s ním až o něko- (Symfonie č. 2 D dur op. 43 a Finlan- lii v roce 1901 a dokončil ji počát- mínám aspoň trubku, skvěle oži- lik let později; roku 1960 je u nás dia op. 26) patří k přestižním titu- kem následujícího roku. Obvyklý vující expozici vedlejšího tématu I. provozoval jediný Supraphon. Mo- lům v katalogu firmy, neboť cleve- výklad díla zmiňuje především to, věty, a anglický roh po začátku věty naurální snímek je to (přes všechny landští se necítí být objeviteli zapo- co o něm napsal dirigent Robert Ka- nevýhody živých snímků včetně ru- menutých nebo nehraných opusů janus, Sibeliův ochránce a vykladač šivých zvuků z publika a přehmatu a vybírají si hudbu, která stále zů- jeho vlasteneckých činů. Skladatel v jednom z pointujících klavírních stává, nejen z odkazu velkého Fina, sám nezanechal žádnou poznámku secco akordů před koncem finále) nejoblíbenější. Obě díla spadají do o programu, nicméně sama hudba znamenitý a nahrávací tým hudeb- počátku období, v němž Sibelius je dostatečně výmluvná, při její tvor- ního režiséra Antonína Šatry a zvu- dobyl uznání. Symfonická skladba bě určitě myslel na Finsko. Mluví-li kového režiséra Otakara Palíra, je- Finlandia op. 26 měla svůj předob- se skutečně o triumfálním závěru hož pracovní výsledky tuším nebyly raz v hudbě ke scénickému obrazu díla, těžko to lze popírat. Yoel Levi jinak na CD dosud prezentovány, tu představenému na vlastenecké slav- v čele Clevelandského orchestru si získává velmi sympatický památník. nosti pro spolek žurnalistů Presse byl vědom právě tohoto efektního fi- Marně jsem hledal mezi informace- Pension v listopadu roku 1899. Fi- nále a nikterak se neostýchal využít mi o vzniku tohoto snímku zmínku, nální tableau pod heslem“Síly tem- skvělé příležitosti. Ostatně takto lze že je to nahrávka z produkce Čs. roz- noty rdousící Finsko nemohou svou mluvit o celé symfonii. Neustálý po- II.) i skupinami: všechny znameni- hlasu. I když ji Supraphon pro to- strašnou hrozbu naplnit. Finsko se hyb zvuku skutečně nenechává po- tě ladí, souhra je na vysoké úrovni, to CD koupil, morální právo jejich probouzí…“ bylo doprovázeno hud- sluchače ani na okamžik odpoutat smyčce mají i ve vysokých polohách tvůrců by tu mělo být připomenuto bou, která byla o rok později upra- mysl od provedení, zvláště když je plný zvuk. S takovým tělesem mo- nejen individuálně (Šatra i Palír jsou vena a pojmenována jako Finlandia, do nejmenších detailů obdivuhod- hl John Barbirolli přesvědčivě vy- uvedeni), měla by se zmínit i sku- název jí dal Sibeliův mecenáš Axel ně realizována dynamicky úžasně stavět velkolepé architektury všech tečnost, že pracovali v barvách roz- Carpelan. Hudba sama nepotřebu- proměnlivá partitura. Vracející se ši- tří vět a zdůraznit vnitřní tematic- hlasu, tj. v podmínkách mnohem je mnoho výkladu. V úvodu slyší- rokodeché motivy spolu s kontrast- ké propojení cyklu; naplnit hudbu tvrdších, než jejich tehdejší kolego- me zcela zřetelné zobrazení hrozí- ními hobojovými melodickými pa- étosem a ušlechtile akcentovat hu- vé v Supraphonu. cích „sil temnoty“, které velmi brzy sážemi, jakož i geniálně rozestřené manistické poselství díla. I když je vystřídá zdvihající se orchestrální škály působivé instrumentace, vy- to nahrávka stále ještě z rané české TELARC CD-80095 píseň naděje, a poté zcela hymnic- tvářejí pulzující a žijící organismus stereofonní produkce, má vynikající Jean Sibelius: Symfonie č. 2 D dur ká melodie podpořená vstupy žes- symfonie. Orchestr dokonale vyu- kvalitu a výsledek spolupráce diri- op. 43, Finlandia op. 26, Cleve- ťů. Ona „čistá inspirace“, kterou si žívá dynamických údajů skladatele genta s orchestrem zachycuje velmi landský orchestr řídí Yoel Levi skladatel poznamenal do svého de- a jakoby vrství plástve zvuku k dy- věrohodně. Supraphon ve svém ka- níku, je nepochybně stará píseň, kte- namickému a efektnímu vyvrchole- Rafael Brom talogu asi neměl vlastní studiovou rá v regionu existovala mnohem dří- ní nejenom v kontrastu jednotlivých nahrávku dalšího vhodného díla levelandský orchestr byl zalo- ve, než ji Sibelius vepsal do Finlan- vět, nýbrž zejména v jejich průběhu s Johnem Barbirollim a Českou fil- Cžen v roce významném zejmé- die. Clevelandský orchestr se v této – od pianisima pozvolným motoric- harmonií, když sáhl do produkce na pro nás – 1918 a má za sebou bo- programní skladbě velmi zaujatě kým nepostřehnutelným crescen- tehdejšího Československého roz- hatou a úspěšnou historii. Prvním probírá partiturou a s dokonalým ci- dem až k forte, které vypočítavě ne- hlasu a použil jeho monaurální na- ředitelem byl rusko-americký diri- tem tlumočí vlastenecké téma zcela hřmí, nýbrž vynáší posluchače na hrávku Koncertu B dur pro dva klaví- gent Nikolaj Sokolov, dalšími byli evropské hudby druhé poloviny 19. vrchol zážitku. ry a orchestr op. 63 Ladislava Dusíka třeba Artur Rodzinski či Georg Szell, Má se zato, že jakési otázky na- z koncertu festivalu Pražské jaro 24. Pierre Boulez, Lorin Maazel a Chris- značené v úvodním Allegrettu jsou 5. 1960 ve Smetanově síni. Ke klaví- toph von Dohnányi. Co jméno to zodpovězeny ve druhé větě Tempo rům tady zasedli František Maxián velká kariéra a očekávání výborné- andante, ma rubato. S tím lze vřele starší a jeho milovaný odchovanec ho výkonu nás nezklame. Přítomný souhlasit, ovšem pokud vám vlast- Jan Panenka. Je to respektu hodný titul vznikl pod vedením izraelské- ní provedení dovolí vůbec uvažo- umělecký výkon se vzornou sou- ho leadra Yoela Leviho, který zís- vat o nějakém programu. Symfonie hrou sólistů i znamenitým a vtip- kal velmi dobré renomé v USA, jak je v podstatě dvoudílná ač její tem- ným doprovodem orchestru, jemuž se dal slyšet prestižní hudební ma- pový plán uvádí čtyři věty – první dirigent věnoval svědomitou pozor- gazin Grammophone. Clevelandští a druhá věta jsou, jak se říká „z jed- nost. Při všem smyslu pro brilanci mají za sebou hezkou řádku titulů, noho kusu“ a podobný celek tvo- a romantický patos sólových partů mezi ty nejnápadnější patří kom- ří bryskní Vivacissimo, nejrušnější

HHr0412.inddr0412.indd 7474 229.11.20049.11.2004 113:33:073:33:07 GRAMOREVUE

a nejbouřlivější událost druhé sym- sobí poněkud nevydařeně. Naproti vým odstupem, ale jedna v Brně, Kos (1971) a jeho bratr, klavírista fonie a již zmíněné triumfální až ob- tomu třetí věta (Adagio) má v sobě druhá v Praze (pianista tedy hrál Štěpán Kos (1975), oba přední só- řadní Finale. mnoho opravdového citu i umu. To na různé nástroje) a za spolupráce listé SKO. Obě koncertantní díla, Straussova volná věta (Improvisati- různých režisérů a zvukařů. Snímek která spojuje třívětý půdorys a táž CLARTON CQ 0059-2 131 on) jakoby ani nebyla z téhož těs- vznikl ve spolupráci s Radioservi- mollová tónina, se dočkala novo- Erich Wolfgang Korngold, Ri- ta jako obě krajní věty. Je to doko- sem a s Mezinárodní Korngoldo- dobého provedení a vydání teprve chard Strauss: Sonatas for Violin nalý kousek salónní muziky, velmi vou společností a nadací ve Velké po více než stu letech, až po druhé and Piano, František Novotný, Ser- blízko kýči. To také vedlo některé Británii. Předseda této společnosti světové válce, a na nahrávce po sobě guei Milstein badatele k domněnce, že tato věta Brendan G. Carroll napsal velmi za- následují v opačném pořadí, než jak vznikla nejdříve jako samostatná svěcený a zajímavý text do bookle- byla napsána. Zatímco dvojkoncert Petr Pokorný skladba. tu, v němž se zabývá mj. i vztahem vznikl 1823, houslový koncert au- ařazení houslových sonát Eri- obou skladatelů. Nádherná fotogra- tor napsal 1821, tedy jako dvanác- Zcha Wolfganga Korngolda (1897- fie Josefa Sudka Schodiště vzpomí- tiletý. Už první takty dvojkoncertu -1957) a Richarda Strausse (1864-- nek vhodně zdobí vrchní stranu nenechají nikoho na pochybách, že 1949) na společné CD se společný- bookletu. jsme se ocitli tváří v tvář výjimečné- mi interprety je nanejvýš vhodné. mu talentu po stránce kompoziční Ač dobou vzniku od sebe vzdáleny SKO 0009-2 131 i instrumentační. Nahrávka právem o celé čtvrtstoletí, mají obě sonáty Felix Mendelssohn-Bartholdy: Kon- preferuje vyváženost zúčastněných na jedné straně mnoho společného, cert pro housle, klavír a smyčcový složek jakož i hebkost a zároveň na druhé straně jsou v konečné po- orchestr d moll, Koncert pro hous- zvukovou plnost tutti. Rezolutnost době dost rozdílné, aby jako celek, le a smyčcový orchestr d moll i kantabilita sólových houslí zde který trvá déle než hodinu, nepůso- Sukův komorní orchestr, Martin rozhodně imponují, právě tak jako bily jednotvárně. Obě sonáty jsou Kos – housle, Štěpán Kos – kla- odhodlanost a zároveň lyrické za- díla mladých skladatelů. Straussovi vír dumání sólového klavíru. Strhující bylo v roce 1887, kdy svou třívětou průběh díla akcentuje práce s dyna- Julius Hůlek sonátu komponoval, třiadvacet let. mikou a barvou v druhé větě a tech- Korngoldovi v roce 1912, kdy vznik- ahrávka s koncertantními nická brilance finále posílená vzor- la jeho sonáta o čtyřech větách, Houslista František Novotný Nskladbami Felixe Mendelssoh- nou souhrou obou sólistů. teprve patnáct! Strauss byl mladý budí dojem, že se pro interpretaci na-Bartholdyho, realizovanými Su- nadějný skladatel a ke konci 80. let těchto sonát přímo narodil. Hraje kovým komorním orchestrem 19. století právě směřoval ke slávě. velkým tónem s plným porozumě- a jeho sólisty, vychází v roce, kdy Korngold byl téměř celou Evropou ním pro tehdejší sloh a z jeho hry je uplynulo 30 let od založení tohoto obdivované zázračné dítě. přímo cítit, že se těmito sonátami komorního sdružení a 100 let od Obě sonáty mají znaky ve střední a tímto veskrze zajímavým obdobím narození skladatele Josefa Suka, je- Evropě tehdy převládajícího seces- hlouběji zabývá. Výstavba jednotli- hož jméno orchestr nese ve svém ního stylu. Jsou široce rozmáchlé, vých frází i celých velkých ploch je názvu. SKO jako jedno z předních místy dramatické, místy zpěvné, for- vzorová, přitom je jeho interpreta- českých hudebních těles svého dru- málně komplikované a nástrojově ce přímo nabitá temperamentem. hu má za tu dobu za sebou spoustu Za mimořádnou uměleckou úro- úspěšných koncertních turné po ce- veň snímku samozřejmě vděčí také lém světě, pravidelnou účast na vý- svému skvělému partnerovi u klaví- znamných mezinárodních hudeb- ru, Sergueii (v poslední době se to ních festivalech a úctyhodnou řadu Heroické téma houslového kon- u nás hemží často kuriózními trans- nahrávek. Soubor pracuje převáž- certu a jeho další evoluce jsou na- literacemi ruských jmen) Milsteino- ně bez dirigenta a jeho profil výraz- hrávkou vyhroceny směrem k dra- vi. To je pianista obrovské techniky ně spoluurčuje přítomnost umělců matismu a napětí, což se konec a úhozové kultury. Vnitřní soulad mladé generace. Dramaturgie po- konců přenáší do dalších dvou s interpretovanou hudbou je znát jednávané nahrávky je založena na vět, náladově však přece jen pro- z každého taktu. Také jeho spolu- důležitém a přitom neotřelém té- měnlivějších. Rázem si uvědomí- práce s houslistou je bez nejmenší- matu, neboť názorně a přímo ob- me důvodnost zvoleného pořadí ho problému. To se týká i dobré zvu- jevně odhaluje počátky tvůrčí čin- obou koncertantních skladeb na náročné. Obě místy upadají do lá- kové vyváženosti obou nástrojů. Že nosti Mendelssohna-Bartholdyho spa- snímku – houslový koncert, ne- kadel salónnosti. Straussova soná- se oběma umělcům dobře spolupra- dající do dvacátých let 19. století. hledě na mládí autorovo, je svou ta je formálně sevřenější, Korngold cuje, o tom svědčí konečně i to, že Obvykle se tu připomíná jeho 12 gradací dramaticky účinnější. Na- nakládal s formou daleko volněji. první nahrávka vznikla v roce 1997 symfonií pro smyčce, ale v našem hrávka u příležitosti jubilea SKO Tehdy za to byl chválen a formální (Korngold) a po šesti letech se zno- případě jde o díla koncertantní – záslužně připomíná polozapome- volnost byla vykládána jako výboj, vu sešli k nahrávce Strausse. Koncert pro housle, klavír a smyčco- nuté hodnoty a zvláště zde názor- dnes se zčásti jeví přece jen jako mla- Také po stránce výsledného zvu- vý orchestr d moll a Koncert pro hous- ně ilustruje jednotu technického dická neobratnost. Po této stránce ku je nahrávka na dobré úrovni, ač- le a smyčcový orchestr d moll. Sólové i výrazového mistrovství jeho kon- zejména druhá věta (Scherzo) pů- koli obě části vznikly nejen s časo- party interpretují houslista Martin certního mistra.

HHr0412.inddr0412.indd 7575 229.11.20049.11.2004 113:33:083:33:08 Obsah ročníku LVII

STUDIE, KOMENTÁŘE, Kašpar O.: Tanec v životě amerických Indiánů sm: Za prof. Lubomírem Kosteckým 1/31 DOKUMENTY, ROZHOVORY, 2/20 Smolka J.: O hudbě i životě se Smetanovým KONFERENCE, MEDAILONY, – České stopy v mexické lidové hudbě 19. triem 3/41 NEKROLOGY století 8/24 – Česká hudba – nedílná součást evropské – Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic a světové hudební kultury 4/40 Bek J.: Emil František Burian „Moje dílo Češi Politik, literát a hudebník 10/20 – Vztah k lidové písni – paradox Smetanova příliš neznají“ 6/29 Kopecký J.: Zdeněk Fibich, jeho opera Šárka tvůrčího myšlení 6/40 Březina A.: Deset let Festivalu Bohuslava a Anežka Schulzová 11–12/56 – Český vklad v hudebním projevu Jana Martinů 11–12/63 Korte O. F.: Otvírání duší 3/38 Dismase Zelenky 10/38 Burešová A.: Za Jaromírem Nohejlem 6/29 Kotek J.: Karel Hašler – klasik české kabaretní Sousedík T.: Za Janem Kristoforim 5/29 Černý J.: „Bože mój“ Idée fixe v díle Vítězslava písně 11–12/38 Šesták Z.: Za Ivo Jiráskem 3/29 Nováka 8/37 Králík J.: Za Evou Prchlíkovou-Lilkovou 6/36 – Musica antiqua Citolibensis 9/37 Feld J.: Za Jiřím Tancibudkem 6/36 Novotný J.: Vzpomínka na Václava Šmolík J.: V Ochranném svazu autorském Finda S.: Za Janem Draským 3/31 Holzknechta 5/40 první rok prof. Ivana Kurze, předsedy Fischer J. F.: Za Janem Hanušem 9/26 Pachovský Z.: K tradicím české hudby dozorčí rady 1/24 Fojtíková J.: Zamyšlení nad znovuoživením v karlovarském regionu 10/40 – Hovoříme s Jiřím Tomáškem o Společnosti českého koncertního melodramu 2/16 Pilka J.: Zaostřeno na České trio 2/40 koncertních umělců, Zlatém fondu a … Grošková J.: Pár minut s Richardem Pohlem Petráněk P.: Kapitoly o Richardu Wagnerovi 1/43 9/16 11–12/59 – Jak hráli 2/2 Hains E.: Jan Ondřej Wawruch – Poslední Pokora M.: Díky soutěži PJ se mi splnil velký – Jindřich Feld už je v EU 3/34 lékař L. v. Beethovena 2/35 sen, říká Roman Patočka 9/41 – Hospodářské výsledky OSA 2003 – Vzpomínáme Františka Neumanna, red.: Česká hudba 2004 – téma víc než na rok a rozhovor s předsedkyní představenstva janáčkovského dirigenta 8/40 1/2 JUDr. Alexandrou Wünschovou 3/28 Hallová M.: Antonín Dvořák po stu letech 5/36 – Carmen ve Státní opeře Praha Pujmanovou 5/22 – Premiéry na letošním Pražském jaru 4/3 Herman J.: Tož se hlavně mějte rádi 9/40 – OSA v závěru roku 2004 11–12/36 – Dimitrij ve Státní opeře Praha 4/24 Hrdinová R.: Hudba a hory mají mnoho Štědroň M.: Janáček, modernismus, avantgarda – Za Alešem Jermářem 4/38 společného, říká Jan Snítil 2/3 Několik slov v jubilejním roce 7/44 – Pražské jaro 2004 5/3 – Zemřel skladatel a dirigent Petr Doubravský Štilec J.: Boni pueri – velmi dobří vyslanci 5/28 – Marimba Junior Club – MJC 6/21 české hudby 10/43 Jarolímková H.: O Pražských premiérách 2004 – Zemřel Karel Zich 9/27 Štraus I.: Za profesorkou Norou Grumlíkovou s Václavem Riedlbauchem 3/18 – Zemřel Carlos Kleiber 9/34 3/32 – Vážení a milý čtenáři 4/2 – Zemřel Antonio Gades 9/35 Vašatová J.: Salzburger Festspiele v Praze – – Vážení a milí čtenáři 5/2 Reittererová V.: Konzervatismus nebo návrat – S Ivanem Klánským nejen o klavíru 5/42 k ideálu umění? 1/42 české návštěvníky zve prezidentka – Vážení a milí čtenáři 6/1 – Cítim vzduch z cizí planety 2/32 festivalu dr. Helga Rabl-Stadler 4/34 – 46. Smetanova Litomyšl ve znamení – Bludný kruh operní praxe 10/41 – Nejen o české hudbě s Trygve Nordwallem Braniborů 6/20 Ruml I.: O bel cantu, autentické 9/32 – Se Štefanem Margitou o všem, co patří interpretaci a dalších zajímavostech – O Salcburském festivalu se Susanne Stähr k opeře a zpěvu 6/42 ze světa opery s Gregory Kundem 10/31 – Vážení a milí čtenáři 7/1 a Markem Zambellim 4/22 Veber P.: Nekonvenční žižkovský violoncellista – Zdeněk Mácal rok v České filharmonii 7/47 – Ze záskokáře hvězdou první Jiří Hošek 1/44 – Léto hudbě (ne)přeje 8/1 velikosti – Rozhovor s Thomasem – Nesou jméno Martinů – Kvarteto Martinů – Janáčkův máj 8/9 Dausgaardem 8/42 4/44 – Pražský podzim již počtrnácté 8/14 Říha V.: S Ruskem mne spojují stálé vazby, říká – Pražské jaro 2004 a 2005 7/3 – Když se řekne září 9/1 barytonista Dmitrij Chvorostovskij 4/8 – Soutěž Pražského jara 7/4 – Barevné tóny podzimu 10/1 – Zeptali jsme se (Leonard Slatkin) 7/10 – Jan Riedlbauch – básník hrající na flétnu – A zase jsme o něco starší 11–12/1 – Bamberští symfonikové 10/15 Javůrek J.: XXIX. Ročník Mezinárodního na Pražském jaru 9/18 – Soubor Ensemble Martinů na pomezí tónů hudebního festivalu Janáčkův máj 5/24 Schnierer M.: Hudba pro 21. století 11–12/61 a veršů 11–12/66 Ježková O.: Za Vladimírem Šrámkem 3/29 Slavíková J.: Lucia di Lammermoor ve Státní Vránová J.: Jordi Savall 4/42 Jindrová M.: 13. Mezinárodní festival Český opeře Praha 9/25 Zapletal P.: K jaru s menší redakcí, s většími Krumlov 2004 10/3 Slavíková J., Reittererová V.: Piková Dáma, problémy, ale s nadějí 3/2 jvk: Tři otázky pro Renée Flemingovou 1/34 Popelka 11–12/44 – Vzpomínka na dvě Š 4/20

HHr0412.inddr0412.indd 7676 229.11.20049.11.2004 113:33:093:33:09 – Chci příjemný festival, ne monstrózní akci, Cheb Opava říká ředitel PKF Ilja Šmíd 9/10 Kábrt T.: Festival uprostřed Evropy 9/6 Hanousek P.: Bezručova Opava 11–12/21 Žáček I.: I mezinárodní vědecká konference Sommer A.: IV. Mezinárodní varhanní festival Chrudim byla letos součástí Smetanovy Litomyšle v Opavě 8/22 8/5 Kopecký J.: Festival v Chrudimi 6/19 Osek Jihlava Kábrt T.: Festival uprostřed Evropy 9/6 Jarolímková H.: Mahlerova Jihlava 2004 FESTIVALY, KONCERTY, SOUTĚŽE 11–12/14 Ostrava Fuchs J.: Festival sborového umění Jihlava dis: Pár slov nejen o výročním koncertu Bechyně 8/12 Janáčkovy filharmonie Ostrava 3/23 Smetáčková: Setkání přátel komorní hudby Pardubice a interpretační kurzy 10/13 Kladno Štraus I.: Setkání Kruhů přátel hudby 7/30 Hofericová M.: Čtvrtstoletí Konzervatoře Bečov nad Teplou Pardubice 5/16 Kábrt T.: Festival uprostřed Evropy 9/6 Karlovy Vary – Organum regium v Pardubicích 8/18 Kábrt T.: Festival uprostřed Evropy 9/6 Kopecký J.: Absolventi vyrážejí do světa 7/32 Beroun Kopecký J.: Pramen „Mladé pódium“ opět – Pardubičtí se radovali nad varhanami Fiala J.: Talichův Beroun vstoupil do třetího vytryskl v K. Varech 9/3 11–12/31 desetiletí 1/22 Lejsková V.: Čtyři ruce na klávesách Smetáčková M.: Znovu o jarním zpívání 8/19 – 23. Talichův Beroun 11–12/21 v K. Varech podruhé 5/19 Písek Brno Pachovský Z.: Dvořákův karlovarský podzim 11–12/16 Smetáčková M.: Mezinárodní kurzy pro mladé Herman J.: Janáčkovo Brno 2004 3/6 houslisty a klavíristy 10/13 Kopecký J.: Milena Pelikánová zvítězila mezi Říha V.: Film, hudba i tanec v K. Varech 9/20 vítězi 7/32 Šaldová L.: Pěvecká soutěž A. Dvořáka v K. Plzeň – Moravský podzim 11–12/10 Varech 1/20 Fiala J.: Plzeňský komorní soubor Musica ad Lejsková V.: Zpívá Český filharmonický sbor Kolín Gaudium 2/16 Brno 1/22 Měřičková I.: Orchestr Atlantis v kolínské – 26. ročník klavírní soutěže B. Smetany – Z činnosti klubu Moravských skladatelů synagoze 11–12/32 v Plzni 5/17 1/22 – Večer západočeských skladatelů 11–12/33 – Večer ve znamení smyčců 3/22 Kroměříž Polička – Malá pozvánka v rámci Roku české hudby Vrkoč J.: Nové rozměry festivalu FORFEST 3/24 7/10 Matzner M.: Martinů fest po sedmé 7/28 – Pocta Theodoru Schaeferovi a Ctiradu Praha Kohoutkovi 4/19 Lipník nad Bečvou – Velikonoční festival v Brně 6/15 Lejsková V.: Klavíry na Dvořákově Lipníku Baťa J.: Svatováclavské slavnosti 11–12/12 – Amadeus 2004 6/17 7/33 Brom R.: Učitel a žák či spíše Suk kontra Ježek? – Brněnská Konzervatoř slavila 11–12/34 1/12 Němcová A.: Brno 2004 3/3 Litoměřice – Jitka Hosprová a Adam Skoumal v Sukově Schnierer M.: Úspěšná brněnská Camerata Kábrt T.: Festival uprostřed Evropy 9/6 síni 1/15 – Filharmonické kvarteto Praha 2/15 11–12/27 Litomyšl Šaldová L.: Janáčkovo Brno 2004 3/5 – Zdařilý večer s Janem Páleníčkem 5/12 Břízová J.: Mladá Smetanova Litomyšl – Pražský podzim 11–12/5 Bystřice pod Hostýnem 11–12/20 – Obdivuhodný Afflatus Quintet 11–12 /28 Malének P.: Jubilejní Bystřické zámecké Slavíková: Ze Smetanovy Litomyšle 8/4 Clar V.: Čtvrtý koncert Přítomnosti 3/13 slavnosti 9/8 Žáček I.: Ze Smetanovy Litomyšle 8/3 – 24 Capriccií Nicoly Paganiniho 5/14 Černý J.: Ovace pro Magdalenu Koženou (PJ) Český Krumlov Mariánské Lázně 7/22 Hůlek J.: Od Čechomoru po Českou Ruml I.: Pramen Chopinovy hudby stále mladý – Gutta Musicae a Svatopluk Jányš (PJ) 7/25 filharmonii 10/5 10/7 Douša E.: Koncert profesorů Pražské Jarolímková H.: Barokní noc na Moravské Budějovice konzervatoře 1/17 českokrumlovském zámku 8/7 – Skladatelské mládí v Pálffyho paláci… Smetáčková M.: Musica Sacra 8/21 Říha V.: Morrison kouzlil i s vypůjčenou 3/22 trubkou 10/6 Nový Dvůr Freemanová M.: Hespèrion XXI (PJ) 7/19 Hradec nad Moravicí Kučerová M. J.: „Líheň“ klavíristů v Novém – Letní slavnosti staré hudby popáté 9/4 Hanousek P.: 43. Beethovenův Hradec 8/13 Dvoře 9/13 Hůlek J.: Závěr žižkovského podzimu 1/7 – Česká filharmonie s Miroslavem Vilímcem Hukvaldy Olomouc 1/10 Kopecký J.: Jubileum a hukvaldský seminář Kučerová A.: XI. ročník Podzimního festivalu – Koncert Pavla Šporcla jako show 1/10 7/20 duchovní hudby v Olomouci 11–12/17 – SKO a premiéra Zdeňka Lukáše 1/11

HHr0412.inddr0412.indd 7777 229.11.20049.11.2004 113:33:103:33:10 – Friedemann Riehle s PKF a sólisty 2/13 – A z nebeských výšin dokonalosti opět na – Schönberg Quartet (PJ) 7/18 – Perfektní Martinů Collegium 2/14 zem s orchestrem ze Země vycházejícího – Les Paladins (PJ) 7/18 – Collegium českých filharmoniků 3/15 slunce (PJ) 7/11 – Pražský podzim 11–12/3 – Pro arte antiqua Praha a 20 let od jeho – Thomas Dausgaard (PJ) 7/11 – Gardiner s českou hudbou a Mahlerem „znovuzrození“ 3/16 – Šelsvicko-holštýnský festivalový orchestr 11–12/22 – Jubileum Petra Ebena 3/16 a Heinrich Schiff (PJ) 7/12 Pokorný P.: Recitál Adama Skoumala 1/15 – Objevné dopoledne s bratry Vilímcovými Kašpárek L.: Zdařilý smetanovský večer – Konvergence v Mánesu 7/29 3/20 českých klavíristů 4/15 – Heroldovo kvarteto a Milan Řeřicha 9/1 – Smetana v podání Jana Novotného 3/20 Kobrle B.: Zdeněk Mácal a erupce pozitivní – Karel Dohnal s Davidem Kalhousem 10/12 – Krásný večer s Giedré Lukšaité Mrázkovou energie 4/5 – Hudba spojuje 10/12 a Leopoldem Koželuhem 3/21 – Český komorní orchestr a Zuzana – In memoriam Pavel Haas 11–12/28 – Jan Pěruška a Pavel Peřina s FOK 4/10 Růžičková 4/11 – Pražské trio v Sukově síni 11–12/29 – Virtuosi di Praga a hosté 4/12 – Ornitologické hudební hody aneb Poledňák I.: Smetana a Chopin ve vynikajícím – Klub přátel Pražského jara a Smetanovo trio absolventský koncert Anny Ptákové 5/15 podání Ivana Klánského (PJ) 7/20 4/15 – Za dirigentským pultem Paavo Järvi 6/4 pz: Finále festivalu Studentských orchestrů 1/8 – Dvakrát SOČR 5/9 – Klusákova Osa času v FOK 6/6 Ruml I.: Premiéra Smyčcového kvartetu – Talichův komorní orchestr na Žofíně 5/11 – Ohnivé Pražákovo kvarteto (PJ) 7/15 Otomara Kvěcha 1/14 – ČF pod taktovkou Jukky-Pekky Sarasteho – Wihanovo kvarteto a Martin Kasík (PJ) Říha V.: Pavlicův koncert vrcholem Strun 6/5 7/16 podzimu 1/8 – Zahájení projektu W. A. Mozarta a čeští – Smetanovo trio vyrovnaně (PJ) 7/16 – ČF a FOK na přelomu roku 2/13 mistři 6/10 – Varhaník Christoph Bossert (PJ) 7/23 – Olomoucká filharmonie hostovala v Praze – Mladota Ensemble – soubor, který má co Králík J.: Pražské zastavení Renée Flemingové 3/12 nabídnout 6/12 1/3 – Experiment FOK a rocková Lucie zůstal na – Denziho operní pasticcio Praha založená – Mozart a Novák Magdaleny Kožené 3/10 půli cesty 3/26 Libuší a Přemyslem (PJ) 7/12 Kvěch O.: Malá hozená rukavice Libora – Hudba na Febiofestu 3/26 – Hudba z Citolib (PJ) 7/13 Dřevikovského 3/14 – Terezínské oratorium neznámé skladatelky Matzner M.: Ivan Ženatý v cyklu Profesoři – Tesknice Martina Smolky, Dvořák 5/11 pražské konzervatoře 5/14 a Schumann (PJ) 7/14 – PKF a polská moderna 6/8 – Cyklus Profesoři pražské konzervatoře – Sub olea pacis et palma virtutis J. D. – Mácalova „Glagolská“ zahájila novou 7/28 Zelenky (PJ) 7/14 sezonu ČF 10/11 – Pražské komorní slavnosti 11–12/19 – Recitál Daniela Viese tentokrát ve znamení – Struny podzimu nově 11–12/15 Mlíkovská J.: Zajímavý projekt v divadle Brahmse 7/29 – Velký návrat Paaty Burčuladzeho 11–12/24 Komedie 4/17 – Sukův komorní orchestr třicetiletý 8/15 Novotná J.: Svatováclavské slavnosti 11–12/12 – Sedmdesátiny FOK 11–12/25 – Dvakrát Epoque Quartet 8/16 – První koncerty symfoniků Českého Slavíková J.: Návrat Josefa Suka (PJ) 7/20 – K poctě Milana Zelenky 8/17 rozhlasu 11–12/25 Smetáčková M.: Concertino Praga 2003 1/9 – Recitál Adama Skoumala 8/18 Petrdlík J.: Praga Cantat po sedmnácté 1/16 – Koncert k 30. výročí úmrtí Otto Alberta – Ze světového festivalu mužských – Doteky hudby a poezie 2/13 Tichého 1/17 a chlapeckých sborů 9/7 – Ondřej Lenárd s ČF 3/9 – Osmdesátiny Českého noneta 3/14 – Forte piano a Petra Matějová v Zrcadlové – Pocta Antonínu Dvořákovi 2004 6/3 – Dvořákova Svatá Ludmila s holandským kapli Klementina 9/13 – Velikonoční koncert ve Stavovském divadle sborem 11–12/27 – Varhanní léto v Obecním domě 10/10 6/10 Smolka J.: Slavnostní zahájení projektu Česká – Svatováclavské slavnosti 11–12/13 – Pražský podzim 11–12/6 hudba 2004 2/12 – Sommer, Prokofjev, Čajkovskij v rukou Pokora M.: Dny soudobé hudby 1/6 – Zahajovací koncert projektu A. Dvořáka Mácala 11–12/23 – Festival Martinů 2/6 2004 3/8 – Soudobá klavírní tvorba ve Vavřinci – Třídení plus bylo hodnotné, byť opět – Bakalářský koncert Markéty Mazourové 11–12/31 o něco skromnější 2/10 3/22 Hrdinová R.: Pražský podzim 11–12/9 – PKF s premiérou Lukáše Hurníka 3/11 – S Gerdem Albrechtem po osmi letech 4/6 Jarolímková H.: Běžný abonentní koncert se – ČF tentokrát s Františkem Preislerem – Symfonický orchestr Českého rozhlasu Zdeňkem Mácalem 1/9 a miláčkem pražského publika Garrickem a Tomáš Koutník 4/10 – – SOČR s Leošem Svárovským 3/10 Ohlssonem 4/6 – Pražské premiéry 2004 „…stará a nová – Dmitri Hvorostovsky a Marina – Pardubičtí s vynalézavou dramaturgií 4/13 jména“ 4/5 Domashenko Prahu okouzlili 4/8 – Pražské premiéry 5/7 – Má vlast patřila Jiřímu Koutovi (PJ) 7/5 – Pocta Leoši Janáčkovi 6/11 – Německé rekviem v zajímavé konstelaci – Dvořák a Hanuš s Rozhlasovými symfoniky – Půvabný večer s Ivanem Klánským 6/13 interpretů 5/8 (PJ) 7/6 – Dvakrát nejlepší rozhlasový orchestr – Jakub Hrůša s Rozhlasovými symfoniky – Brněnští symfonikové s Garrickem z Velké Británie (PJ) 7/9 6/6 Ohlssonem (PJ) 7/6 – Murray Perahia a Academy of St Martin in – Hagen Quartet (PJ) 7/17 – Pražští symfonikové s Richardem Hickoxem the Fields (PJ) 7/10 – Arditti Quartet (PJ) 7/18 (PJ) 7/8

HHr0412.inddr0412.indd 7878 229.11.20049.11.2004 113:33:113:33:11 – Závěr patřil ČF a jejímu šéfdirigentovi – Janáček a Musorgskij Iana Fountaina (PJ) Brno Zdeňku Mácalovi (PJ) 7/8 7/21 Bártová J.: Perníková chaloupka zakotvila Šesták Z.: Česká dechová harmonie 4/13 – Jaroslava Pěchočová – nadějný příslib do v biedermeieru 8/27 – Chvála violy 5/13 budoucnosti (PJ) 7/23 Lejsková V.: Velká Edita v Brně 8/29 – Jarní koncert „dechovkářů“ 6/10 – Garrick Ohlsson a jeho nedostižný Chopin Šaldová L.: Muzikálový podzim 1/27 – Ars instrumentalis Pragensis 6/12 (PJ) 7/24 – Brněnský Mefistofeles 2/24 – Pěruškova viola 11–12/30 – Dvakrát Franz Lehár (Veselá vdova) 4/29 Škarda R.: Profesoři pražské konzervatoře Příbram – Brněnští Braniboři v Čechách 11–12/42 3/21 Hofericová M.: Vladimír Wimmer a festival Jablonec nad Nisou – Profesoři pražské konzervatoře v únoru Dvořákova Příbram 11–12/20 4/14 Herman J.: Burza mladých zpěváků 1/30 – Cyklus Profesoři pražské konzervatoře Rakovník Hukvaldy 7/28 Škarda R.: Heroldův Rakovník poprvé Herman J.: Na Hukvaldech střídavě oblačno – Čechová a Páleníček na Bertramce 8/17 11–12/18 9/23 Šmolík J.: Dny soudobé hudby 1/5 Štraus I.: Interpretační soutěž o Cenu Rychnov nad Kněžnou Liberec Bohuslava Martinů 2/8 Smetáčková M.: Letní škola hudební výchovy Herman J.: Lepší podívání než poslouchání Teml J.: Přehlídka koncertního umění Fišer – v Rychnově n. Kn. 10/13 (Kouzelná flétna) 7/36 Kalabis – Hanuš 1/18 Klimtová J.: Ještě k létu s Českou hudební Šaldová L.: Liberecký Maškarní ples aneb útok – Rudi Spring a Petr Pokorný ve společnosti společností 11–12/34 na emoce 1/28 Franze Schuberta 5/13 – Jolanta v Liberci – hudební zážitek 4/28 – Due Boemi a Barock Jazz Quintet 11–12/30 Tanvald Loket nad Ohří Vašatová J.: Festival Bohuslava Martinů 2/6 Vedralová L.: Zázrak v Tanvaldě aneb obrození Veber P.: PKF s Tomášem Hanusem 1/11 Tanvaldského hudebního jara 6/13 Herman J.: V Lokti popáté a s Rigolettem 9/24 – ČF s Lawrencem Fosterem a Cristinou Teplice Olomouc Ortizovou 3/8 Přibylová L.: Severočeská filharmonie Teplice Herman J.: Zahrajeme to pěkně pospolu 6/27 – Trevor Pinnock s PKO (PJ) 7/14 Šaldová L.: Olomoucký Rigoletto 2/24 – Trevor Pinnock opět okouzlil (PJ) 7/24 jubilující 1/18 Opava – Jürgel Essl a varhanní léto v Obecním domě Ústí nad Labem 9/9 Herman J.: Katarína Kramolišová našla – Pražský podzim 11–12/7 Kábrt T.: Festival uprostřed Evropy 9/6 postavu (Norma) 4/28 – Cena České hudební rady Zdeňku Mácalovi Zeman P.: Pojedenácté v Ústí nad Labem 6/14 Hanousek P.: Bezručova Opava 11–12/21 11–12/24 Ústí nad Orlicí Zapletal P.: Rozhlas slavil výročí hudbou 1/13 Ostrava Štraus I.: „Kocianovka“ po čtyřicáté šesté 6/18 – Věra Binarová hrála Šestákovy Sokratovské Herman J.: Poněkud přeslazená pohádka aneb meditace 1/13 Valtice Sněguročka v Ostravě 6/28 – Feldův koncert se zahraničními sólisty – Její pastorkyňa po našem i po jejich 9/22 Smetáčková M.: Mezinárodní škola staré hudby Šaldová L.: Dvakrát Franz Lehár (Země a Rozhlasovými symfoniky 3/9 10/13 – Dvakrát SOČR 5/10 úsměvů) 4/30 – Dvořákova Svatá Ludmila 7/5 Vimperk Plzeň – SOČR a Robert Montenegro 7/7 Smetáčková M.: 11. ročník Letního Rybářová – Ročáková L.: Bludný Holanďan – Česká filharmonie s Christopherem interpretačního kurzu žesťů 10//13 v Plzni 3/27 Hogwoodem 7/7 – Novákova Lucerna v Plzni 5/27 Zlaté Hory – Životní reminiscence Michala Prokopa (PJ) – Čert a Káča v Plzni 8/26 7/26 Grošková J.: Ohlédnutí za klavírními kurzy ve – Ebony Band k poctě E. F. Buriana (PJ) 7/27 Zlatých horách 9/14 Praha – Serge Baudo znovu s Johankou z Arku 8/15 Lejsková V.: Podvečer s Antonínem Kubálkem Herman J.: Závěr pražského operního roku se – Mischa Maisky a jeho Dvořák 11–12/26 9/16 nevydařil aneb Béatrice et Bénédict v SOP Žáček I.: Festival hudby a poezie 3/12 a Výlety páně Broučkovy v ND 2/22 – Komorní orchestr Berg 4/12 Zlín – Ještě jednou k Naganu 6/25 – Hudební podvečery v Sukově síni 4/17 Bačuvčík R.: Talentinum 7/31 – Burza mladých zpěváků 6/28 – První jarní sborový zpěv 5/16 – Krásné obrazy (Lucia di Lammermoor) – ČF se Sylvainem Combretingem 6/4 11–12/40 – Český komorní orchestr a Ondřej Kukal DIVADLO Hrdinová R.: Píseň o večném žalu 11–12/9 6/8 Jarolímková H.: Janez Lotric ve Státní opeře – Pražský komorní orchestr s Gerdem Praha 8/26 Albrechtem 6/9 České Budějovice – XII. Verdiho festival ve Státní opeře Praha – Pražské duo – Zdeňka Kolářová, Martin Herman J.: Fauste, Fauste … 1/28 10/22 Hršel (PJ) 7/16 – Proč se vlastně hádají o hubičku? 6/20 Petrdlík J.: Dětská opera slavila výročí 11–12/43

HHr0412.inddr0412.indd 7979 229.11.20049.11.2004 113:33:123:33:12 Reittererová V.: Carmen ve Státní opeře Praha Dánsko Vitula J.: Berliner Festspiele k novým obzorům 5/26 Ruml I.: Kodaň dostane novou koncertní síň 11–12/49 – Pocta Aleně Skálové 11–12/45 i operu 2/27 Smaczny J.: Vanda v ND po pětasedmdesáti Španělsko letech 7/36 Francie Horník P.: Španělský Boris Godunov 11–12/53 Horník P.: Nabucco s mistrálem 9/31 Someš J.: Dimitrij se vrací do Prahy 6/24 Švýcarsko – Cestami tradice i novosti (balet Giselle) Matzner A.: My (ne)jdeme na MIDEM 3/33 Horník P.: Janáček v Ženevě 1/37 8/28 Holandsko Slavíková J.: Pucciniho Děvče ze zlatého Šaldová L.: Muzikálový podzim (Bídníci, Excalibur, Rebelové) 1/26 Bělohoubek K.: Česká hudba v Holandsku Západu v Curychu 6/34 – Efektní Adriana v Národním 11–12/41 5/25 Vašatová Jana.: Lucern 2003 1/36 – Zürcher Festspiele ve znamení české hudby Itálie 8/34 Horník P.: Horká operní Itálie 10/34 – Festival Musica Romantica ve švýcarském TELEVIZE Smetáčková M.: Sagra Musicale Umbra Saas Fee 9/28 2004 11–12/50 Someš J.: Na zahájení Zlaté Prahy 7/34 Velká Británie Říha V.: Na MTF Zlatá Praha převažovaly Maďarsko red.: České sny v Londýně 4/36 dokumenty 7/34 Králík J.: Jenůfa v Budapešti 5/30 USA Polsko Fiala J.: Plzeňská filharmonie ve Spojených Z DOMOVA, GLOSY, DISKUSE, Horník P.: Tosca v reálu 8/33 státech 5/32 FEJETONY, ZASLÁNO Rakousko Jarolímková H.: Salzburger Festspiele 2004 Blatný P.: Opona 10/18 ZPRÁVY ZE ZAHRANIČÍ Herman J.: Vážený pane premiére 2/39 10/27 lkp: Salcburk tleskal Komorní filharmonii Hradecká D.: Česká filharmonie si lepší vstup 1/40, 2/30, 3/37, 4/38, 5/34, 6/36, 7/42, Radubice 6/34 do 109. sezony nemohla přát 11-12/33 8/35, 9/34, 10/36, 11/-12/54 Hudeček I.: Veselé oslavy výročí Smetanova Reiterrerová V.: Dvořákův Dimitrij koncertně narození 4/33 ve Vídni 6/32 – Prodaná nevěsta v klášteře 9/30 Hurník I.: Sláva souteží 2/18 RECENZE KNIH Květoňová J.: Vzpomínka na Jitku Snížkovou – Smetanův Dalibor na festivalu „Klangbogen 9/17 Wien“ 10/33 M. Blahynka: Exotizmus v opeře (O. Kašpar) Lejsková V.: Úvaha o potlesku 8/23 – Švýcarská rodina Josefa Weigla ve Vídni 2/37 – Halekačky versus mobilačky 11–12/34 11–12/52 L. Dorůžka: Český jazz mezi tanky a klíči Someš J.: Střípník 3/23, 6/18, 10/17 Vašatová J.: Salzburger Festspiele 2004 10/29 1968–1989 (P. Zapletal) 2/38 Štrausovi EMI: Věčné téma – kritika… 9/19 – Innsbrucker Festwochen 2004 11–12/48 Z. Hančilová, I. Oplištilová: Klavihrátky (H. Poledňák I.: Spirituály na podporu Rusko Chvátilová) 4/43 handicapovaných dětí 10/14 red.: Kühnův dětský sbor slavil v Moskvě V. Kouřil: Jazzová sekce v čase a nečase 1971- Zapletal P.: Zase jednou „kritika kritiky“ 5/20 úspěch 6/35 1987 (P. Zapletal) 2/38 – Střípník 1/19, 2/17, 4/15, 5/16, 7/32, J. a E. Kvapilovi: Flautoškola 1 (V. Hyksová) 8/19, 9/17 Spolková republika Německo 10/42 Brabec Z.: Orfeus a Euridika v Mnichově 1/35 M. Kuna: Exulantem proti své vůli – Wagner v Bavorské státní opeře 7/41 Život a dílo Karla Boleslava Jiráka OD FIRMY K FIRMĚ – Mnichovský operní festival 2004 9/28 (I. Poledňák) 6/39 Hlaváč J.: Norimberský proces po česku 6/35 V. Lejsková: Moje Brno v pořadech Rádia 1/46, 2/42, 3/44, 4/46, 5/46, 6/46, 7/50, Horník P.: Čajkovskij v Berlíně 3/36 Svobodná Evropa 1993–2002 (J. Bártová) 8/44, 9/44, 10/46, 11–12/68 – Pěvkyně režisérkou 4/37 2/39 Petrdlík J.: Operní neděle v Sasku 5/33 Z. Petr: Hudba přítelkyně (J. Kotek) 3/40 – Budyšínské divadelní léto 10/35 V. Ševčíková: Sociokulturní a hudebně ZPRÁVY Z DOMOVA – Bayreuther Festspiele 2004 10/33 výchovná specifikace romské minority 1/31, 2/25, 3/29, 4/31, 5/28, 6/30, 7/38, – Edita Gruberová v Drážďanech 11–12/51 v kontextu doby (I. Poledňák) 10/42 8/30, 9/26, 10/24, 11–12/46 Kábrt T.: Festival uprostřed Evropy 9/6 I. Wasserberger: Fenomény současného jazzu Kopecký J.: Co všechno se může stát, než začne (M. Matzner) 11–12/65 nový rok 2/29 ZE ZAHRANIČÍ – Rok české hudby a Frauentag 4/35 Slavíková J.: Fascinující Norma Edity RECENZE CD Gruberové 6/33 Belgie Smetáčková M.: Berliner Festwochen 1/38 1/48, 2/44, 3/46, 4/48, 5/48, 6/48, 7/52, red.: České sny v Bruselu 4/36 – MaerzMusik 2004 5/30 8/46, 9/46, 10/46, 11–12/71

HHr0412.inddr0412.indd 8080 229.11.20049.11.2004 113:33:123:33:12