Vysoká škola CEVROINSTITUT
KDU-ČSL na přelomu tisíciletí (1997-2003)
Diplomová práce
Praha, 2013 Marie Hrčková
1
Vysoká škola CEVROINSTITUT
Katedra politologie a mezinárodních vztahů
Název studijního programu: Politologie Název oboru: Politologie (Kombinované studium)
Vedoucí diplomové práce: PhDr. Michal Pehr, Ph.D.,
Diplomová práce
KDU-ČSL na přelomu tisíciletí (1997-2003)
Praha, 2013 Marie Hrčková
2
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jsem pouze uvedenou literaturu a prameny.
Ráda bych poděkovala vedoucímu mé diplomové práce, panu PhDr. Michalu Pehrovi, Ph.D., za vedení práce a cenné připomínky k jejímu obsahu a zpracování.
Marie Hrčková
3
Obsah:
1. Obsah práce .……………………………………………………………………………...5 2. Resume …...……………………………..………………………………..…………..…6 3. Úvod .………………………………………………………………………………....….8 4. Volební rok 1996 ……...……………………………………………….………..……....10 5. KDU-ČSL v letech 1997 – 1998 (vrchol působení Josefa Luxe v české politice) ....…21 6. Sjezd KDU-ČSL v Hradci Králové (27. – 28. 9. 1997) ……...………………………...26 7. Horký podzim 1997 – rozpad vládní koalice ………………………………………….31 8. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 1998 ……….………………………41 9. Luxův odchod z funkce předsedy KDU-ČSL …….…………………………………...44 10. Komunální a senátní volby 1998 ……………………………………………………….46 11. Sjezd KDU-ČSL v Českých Budějovicích 1999 .………………………………………48 12. KDU-ČSL v projektu Čtyřkoalice ……………….………………………………….....53 13. Volby 2000 – senátní a krajské …….……………………………………………..……57 14. Znesvářená křídla v KDU-ČSL a sjezd v Jihlavě 2001 ………………………………63 15. KDU-ČSL v Koalici ………………………………………………………………....….68 16. Volby do PS PČR 2002 …………………………………………………………………68 17. Závěr …………………………………………………………………………………….71 18. Literatura a prameny ...……………………………..…………………………….……75 19. Přílohy .…………………………………………………………………………………..77 20. Příloha č. 1 - Volby do PS PČR 1996 …………………………………………………77 21. Příloha č. 2 - Volby do Senátu PČR 1996 …………………………………….……….83 22. Příloha č. 3 - Volby do PS PČR 1998 ……………………………...…………………..87 23. Příloha č. 4 - Volby do zastupitelstev obcí 1998 …………………….……………...…92 24. Příloha č. 5 - Volby do Senátu PČR 1998 ………..……………………………………97 25. Příloha č. 6 - Volby do Senátu PČR 2000 ……………………………………………..99 26. Příloha č. 7 - Volby do krajských zastupitelstev 2000 ….………………………...…101 27. Příloha č. 8 - Volby do Senátu PČR 2002 ……………………………………………103 28. Příloha č. 9 - Volby do PS PČR 2002 ………………………………………………...104 29. Příloha č. 10 - Volby do zastupitelstev obcí 1. 11. - 2. 11. 2002 …………………….110
4
1. Obsah práce Pro svoji práci jsem si vybrala období, které by se dalo vymezit roky 1997 – 2002, resp. 2003. Strana lidová se podílí na koaliční vládě společně s ODS a ODA a v jejím čele stojí Josef Lux. Vrcholem Luxova působení na politické scéně ČR, je období 1997 – 1998. Významným předělem je Sjezd KDU-ČSL 1997, který se konal v Hradci Králové. Je zde přijat stěžejní dokument „Křesťansko-demokratická politika pro 21. století“. Na podzim 1997 však dochází k roztržce ve vládní koalici a KDU-ČSL opouští vládu. Josef Lux je prezidentem pověřen sestavit vládu novou, která by zemi dovedla k předčasným volbám. Politická situace po volbách v roce 1998 je však pro KDU-ČSL zklamáním, neboť mezi dvěma dosavadními rivaly ODS a ČSSD dochází k uzavření tzv. „opoziční smlouvy“. Josef Lux stojí u zrodu projektu Čtyřkoalice, avšak těžké onemocnění mu zabrání pokračovat v politice a uplatnit své vize. Stranu vede 1. místopředseda Jan Kasal, který je zvolen na sjezdu KDU-ČSL v Českých Budějovicích 1999 jako Luxův nástupce. Čtyřkoalice se stává jakousi hrází proti opoziční smlouvě a má úspěch při volbách do Senátu PČR 1998, stejně tak i ve volbách komunálních. Posledním úspěchem tohoto uskupení jsou volby do Senátu PČR 2000 a také zcela nové volby do krajských zastupitelstev. Po smrti Josefa Luxe se začíná projevovat nejednota mezi lidovci (střet o ideové směřování strany mezi J. Kasalem a C. Svobodou). Na jaře 2001 na sjezdu KDU-ČSL v Jihlavě stává předsedou strany Cyril Svoboda. Tento sjezd měl být původně programovým, nakonec se však stává sjezdem volebním a program jde stranou. Projekt Čtyřkoalice postupně ztrácí svůj původní smysl a mezi čtyřkoaličními subjekty vypukají šarvátky Boj o lídra Čtyřkoalice je toho důkazem, jakož i skandál s dluhem ODA. ODA společný projekt opouští, DEU se začleňuje k Unii svobody a nastává období tzv. Koalice. Koalice je zmítána v různých nedorozuměních, takže nakonec ve volbách do PS PČR 2002 lidovečtí kandidáti „vykroužkují“ unionisty a Koalice jako celek nezíská tolik, kolik by si představovala. KDU-ČSL, společně s US-DEU přijímá nabídku ČSSD na společné vládnutí. U lidovců se tou dobou začíná projevovat velmi výrazně Miroslav Kalousek, který se stává na podzim 2003 předsedou strany a pod jeho taktovkou KDU-ČSL nastupuje na cestu, která v konečném důsledku vede až k jejímu vymazání z politické mapy ve volbách do PS PČR 2010.
5
2. Resume
In the work is covered the period from 1997 to 2002, eventually to 2003. „People’s Party“ – the Czechoslovak People´s party“ (Československá strana lidová - ČSL), headed by Mr. Josef Lux, has transformed into a modern political organization „ the Christian and Democratical Union - Czechoslovak People’s Party (KDU-ČSL). It is an organization to be taken seriously on the political scene of the country, KDU-ČSL together with ODS and ODA parties formed a part of government coalition. The period from 1997 to 1998 was a peak of Lux’s activity on the Czech political scene. An important watershed was the party congress of 1997 in Hradec Králové, where a crucial document „Christian-democratic politics for 21st century“ was adopted. But shortly after the government coalition broke down and KDU-ČSL left the government because it was unwilling to tolerate any more an autocratic political style of the partner political party ODS. President Václav Havel nominated Josef Lux to lead the negotiations to create a new government which would lead the country to an early elections. Political situation after the 1998 parliamentary election was a disappointment for KDU-ČSL. Two parties, until then rival ones, ODS and ČSSD, made a special agreement, de facto a coalition - „the Opposition Contract“, which fundamentally changed the political landscape of the Czech Republic. Josef Lux became one of the leading persons of the „Four- Party Coalition“ (Čtyřkoalice) project, but a serious illness prohibited him to continue his political activity. Former first deputy party chairman Jan Kasal became new party leader on the party congress of 1999 in Česke Budějovice. The Four Party Coalition becomes a main defensive power against the Opposition Contract. The coalition is successful in 1998 Senate election, and communal election as well. The final success of the grouping were 2000 Senate election and new elections to regional councils. After the death of Josef Lux a disunity expressed itself among KDU-ČSL leadership – a conflict on future political direction of the party between blocks of Jan Kasal and Cyril Svoboda. Cyril Svoboda was elected as a new chairman of KDU-ČSL at the party congress in Jihlava (2001). Originally the congress should have dealt with programmatic orientation, but turned to the electoral one. The „Four-Party Coalition” project gradually lost its original reason and skirmishes burst out among its subjects. Manifestation of that was the struggle for a leader of the Coalition, and an ODA debt scandal. ODA left the Four-Party Coalition, DEU joined Unie svobody (Freedom Union), the grouping become “the Coalition”. It convulses in 6
misapprehensions, as consequence the Coalition results in 2002 Chamber of Deputies elections didn’t meet expectations of its leaders. Candidates of KDU-ČSL gained on expense of Freedom Union ones. KDU-ČSL, and US-DEU as well, accepted the offer of ČSSD to form a government. Miroslav Kalousek increasingly gained influence, and became the party chairman on autumn 2003. Under his leadership KDU-ČSL started moving in a direction, which eventually resulted in losing representation in the Chamber of Deputies 2010 election.
7
3. Úvod Ve své práci se chci věnovat politické straně KDU-ČSL a jejímu vlivu v české politice v letech 1997 – 2003. Tímto tématem se již zabýval např. Petr Fiala, který se křesťanskou demokracií zaobíral podrobněji ve své práci „Katolicismus a politika“. Cenným pomocníkem mi především bylo kolektivní dílo autorů Petra Fialy, Jiřího Forala, Karla Konečného, Pavla Marka, Michala Pehra a Miloše Trapla: „Český politický katolicismus 1848-2005“. Ráda bych také upozornila na sborník, který uspořádali Milan Znoj a Michal Pehr „Josef Lux a česká politika 90. let“, který byl vydán u příležitosti uspořádání vzpomínkové konference po pěti letech od úmrtí Josefa Luxe. Z praktického hlediska je velmi cenná drobná práce, která vyšla před volbami 1998 „Proč budu volit KDU-ČSL? Tenhle svět je naší věcí, dokud na něm žijeme.“ Jedná se o postoje, plány a vize Josefa Luxe. Předkládanou diplomovou prací navazuji na svoji bakalářskou práci „Transformace ČSL po roce 1989 – nová politika Josefa Luxe“, v níž jsem se věnovala přeměně ČSL ve standardní politickou stranu, která nastala po roce 1989, a to po opuštění Národní fronty. Nyní chci podrobně zkoumat léta 1997 – 2003, kdy KDU-ČSL hrála důležitou roli v českém politickém životě a systému. Vnímavému pozorovateli však nemůže uniknout pozdější pozvolný sestup KDU-ČSL z dobytých pozic. Chci se věnovat období existence tzv. Čtyřkoalice, kdy se pokusím porovnat tento subjekt s teorií opozice, kterou se zabýval Robert A. Dahl. Ani relativně slušný výsledek projektu Koalice ve volbách roku 2002 neodvrátil postupné vymazání KDU-ČSL z politické mapy České republiky. Smutným předělem se pro KDU-ČSL staly volby 2010, v nichž se strana poprvé po sto letech od své existence nedostala do poslanecké sněmovny. Překládaná práce je rozdělena na několik tematických částí. Nejprve se věnuji výsledkům voleb v roce 1996, které rozdaly karty jednotlivým politickým stranám, s nimiž pak tyto strany byly nuceny hrát. Myslím si, že je nutné, zrekapitulovat nejen volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, ale též zhodnotit první volby do Senátu Parlamentu ČR. Období 1997-1998 pokládám za vrchol působení Josefa Luxe na české politické scéně. Rok 1997 by se dal označit jako přelomový pro českou politiku, avšak v negativním slova smyslu. Domnívám se, že v tomto roce skončila symbolická doba hájení, kterou dali stranám a jejich představitelům čeští občané po listopadu 1989. S prohlubujícími se ekonomickými problémy stále více vystupovala do popředí krize hodnot. S tím souvisí také obrat ve vnímání politiky a politiků obyčejnými lidmi. S následky událostí roku 1997, stejně
8
jako s politickými rozhodnutími, která byla tenkrát učiněna, se vyrovnáváme, dle mého soudu, doposud. V roce 1997 musela koaliční vláda řešit nevůli a nedorozumění, která panovala mezi jednotlivými koaličními partnery (ODS, KDU-ČSL, ODA). Možná, že na tom mělo svůj podíl ustanovení menšinové koaliční vlády po volbách v roce 1996, kdy dosud vládnoucí strany získaly jen 99 mandátů. ODS již nebyla v tomto uskupení jasným vůdcem a nevšimla si toho. Stále jednala tak, jako kdyby měla svou dřívější moc a zkoušela, co vydrží dvě menší strany. Samozřejmě, že KDU-ČSL a ODA novou situaci pochopily jinak a také zjišťovaly, co jim projde u oslabeného partnera. Česká republika zažila též velký projev nespokojenosti určité skupiny – jednalo se o dnes již legendární stávku železničářů. I na řešení této situace se ukázalo, že vládní koalice není zdaleka tak soudržná, jak by se dalo očekávat. Rok 1997 je přelomový i pro lidovce, neboť na Sjezdu KDU-ČSL v Hradci Králové je přijat stěžejní dokument „Křesťansko-demokratická politika pro 21. století“. Zároveň však dochází k roztržce ve vládní koalici, kdy KDU-ČSL odmítla tolerovat styl politiky ODS. KDU-ČSL opustila vládu a Lux vedl jednání o vytvoření vlády, která by dovedla zemi k předčasným volbám. Josef Lux se stal místopředsedou vlády, kterou vedl Josef Tošovský a jejíž mandát skončil volbami v červnu 1998. Volbami 1998 se KDU-ČSL stává stranou opoziční. Jako další zkoumané období je období od podzimu 1998 do podzimu 1999. Na podzim 1998 byl Josef Lux nucen kvůli své nemoci opustit post předsedy a soustředil se na boj s nemocí, který koncem roku 1999 prohrál. Na jaře roku 1999 se koná Sjezd KDU-ČSL v Českých Budějovicích, kde Lux přednáší svoji jakousi politickou závěť a předsedou je zvolen dosavadní úřadující předseda a letitý první místopředseda KDU-ČSL, Ing. Jan Kasal. Po Luxově smrti propukly ve straně naplno skryté programové a osobní konflikty a potíže, které KDU-ČSL velmi oslabily. Třetím zkoumaným obdobím je doba vymezená léty 2000-2003, kdy KDU-ČSL po volbách 2002 vstupuje do vlády s ČSSD a US-DEU. Dalo by se říci, že skutečný konec Luxovy politiky a úspěchů KDU-ČSL značí vítězství Koalice KDU-ČSL a US-DEU v roce 2002. Josef Lux byl vlastně duchovním otcem celého projektu, který jej v modifikované podobě přežil o několik let. Nicméně od tohoto posledního úspěchu se strana zmítá ve stále větší beznaději a hledá zoufale nového Josefa Luxe, který se zatím neobjevil. Uvidíme, zda se
9
podaří v nadcházejících volbách návrat křesťanských demokratů do Poslanecké sněmovny PČR. Při zpracování mnou vytyčené problematiky využívám především narativní metodu, kterou kombinuji s komparativní metodou srovnávající jednotlivé přístupy různých subjektů k otázkám, které jsou spjaty se společenskou a hospodářskou přeměnou naší země. Zdroje, které používám při zpracování mé diplomové práce jsou především vedle dostupné odborné literatury a denního tisku také vlastní produkce KDU-ČSL (stranické materiály, usnesení), které jsou dnes uloženy ve stranickém archivu a bohužel jsou dodnes archivně nezpracovány. V neposlední řadě využívám ke své práci vlastní pozorování, neboť jsem měla možnost pracovat pro KDU-ČSL, právě v popisovaném období. Pamatuji činnost Josefa Luxe a jeho následovníků. Mám tak v paměti jejich názory na určité přelomové situace, které jsme společně zažívali při budování nového demokratického státu. Věřím, že budu schopna vše s odstupem téměř patnácti let kriticky zhodnotit a své myšlenky obhájit.
4. Volební rok 1996
Volby v tomto roce byly v mnoha ohledech klíčové a přelomové. Výsledky tohoto klání byly pravděpodobně prvotní příčinou pozdějšího rozpadu křehké vládní koalice, ale nepředbíhejme. Tuto problematiku musíme zákonitě začít podrobnější rekapitulací výsledků voleb do PS PČR a zhodnocením voleb z pohledu KDU-ČSL.1 KDU-ČSL šla do voleb s hlavním sloganem „KDU-ČSL – Klidná síla – jistota – bezpečí“. Program se opíral o tradiční „lidovecké hodnoty“, které strana uznávala a staví na nich doposud. Byla a je to především ochrana a podpora rodin – tzv. přirozených společenství. Velmi důležitým prvkem programu KDU-ČSL bylo a je též sociální tržní hospodářství. Tento pojem by se dal ve stručnosti charakterizovat jako rovnováha mezi trhem, který je zdrojem růstu a principem solidarity.2 Strana postavila kandidátky ve všech tehdejších osmi volebních krajích. Volby dopadly pro KDU-ČSL příznivě, neboť získala 8,08% hlasů, což představovalo 18 poslaneckých mandátů ve všech krajích.3
1 Blíže viz Příloha č. 1 – Volby do PS PČR 1996 2 SARGÁNKOVÁ, Irena, ROLEČKOVÁ, Eva, VODIČKOVÁ, Stanislava: Historii si neodmyslíme, ta tady je… z projevů a rozhovorů Josefa Luxe. Nadační fond Josefa Luxe, Choceň (Dvořisko), 2006, s. 41 3 Blíže viz Příloha č. 1 - Volby do PS PČR 1996 - Poslanci zvolení za KDU-ČSL ve volbách do PS PČR 31. 5. – 1. 6. 1996 dle jednotlivých volebních krajů 10
Pokud se výsledky KDU-ČSL budeme snažit vidět v širších souvislostech, můžeme říci, že v těchto volbách strana obhájila svoji pozici a dostala se téměř na úroveň volebního výsledku v roce 1990, kdy získala při volbách do České národní rady 8,42%. Tyto volby také ukázaly vyšší podporu KDU-ČSL v moravských krajích. KDU-ČSL dosáhla nejlepších výsledků v oblasti, která by se dala vymezit částí tehdejšího Východočeského kraje, a to okresy (Náchod 12,85%, Rychnov nad Kněžnou 12,42%, Ústí nad Orlicí 16,21%, Havlíčkův Brod 12,36% a Svitavy 14,12%). V Jihomoravském kraji pak okresy (Žďár nad Sázavou 16,45%, Třebíč 14,15%, Blansko 14,66%, Brno-venkov 14,23%, Vyškov 12,85%, Břeclav 12,43%, Hodonín 16,52%, Uherské Hradiště 17,74% a Zlín 13,94%). V Severomoravském kraji pak nejlepších výsledků dosáhla strana v okrese Vsetín 12,61%. Dobře zvoleným lídrem kandidátky se ukázal být JUDr. Miloslav Výborný v Praze, kde KDU-ČSL úspěšně zabodovala a podařilo se jí získat 5,39%, což byl na pražské poměry úspěch takměř historický. Úspěchů dosáhla strana též v dalších krajských městech, a to v Plzni, kde získala 4,75%. Pěkný výsledek udělala též v Hradci Králové, a to 6,98% a také v Ostravě, kde získala 4,64%.4 Podíváme-li se na tradiční „lidovecký úhor“, tedy sever Čech, pak nutno konstatovat, lidovce ve volbách do PS PČR přijel zachránit z jihu Moravy Ing. Pavel Tollner, který byl zvolen ve 2. skrutiniu.5 Uvádím zde výsledky z vybraných severočeských okresů. Nejlepšího výsledku KDU- ČSL dosáhla v okrese Liberec 4,28%, naopak výsledku nejhoršího v okrese Most 2,45%. Dobře si naopak vedla v okrese Jablonec nad Nisou 4,21% a též v okrese Litoměřice 4,14%. K tomu bych jen poznamenala, že okresy Liberec, Jablonec nad Nisou a Litoměřice mají přece jen vyšší míru původního obyvatelstva, než v roce 1945 vysídlené okresy Teplice 2,60%, Louny 3,03% a Ústí nad Labem 3,02%. Je zajímavé, že naprosto stejného výsledku dosáhla strana ve volbách do České národní rady v roce 1990 v okrese Litoměřice 4,14%, Naopak pokles se dostavil u Mostu, kde v roce 1990 lidovci získali 3,54% , k poklesu došlo i u Teplic, kde zisk z roku 1990 činil 3,46%. Drobně klesl i okres Jablonec nad Nisou – v roce 1990 zde byl zisk 4,44% . V Lounech došlo též k poklesu z tehdejších 3,69%.6 Volby však celkově skončily bez jasného vítěze. Uskupení předešlé vládní koalice ODS (68 mandátů), KDU-ČSL (18 mandátů) a ODA (13 mandátů) získalo pouze 99
4 HUDÁK, Jakub: Geografie volebních výsledků KDU-ČSL v devadesátých letech. In: ZNOJ, Milan, PEHR, Michal (Eds): Josef Lux a česká politika 90. let. Praha, Ústav politologie FFUK v Praze, 2005, s. 60 a též http://www.volby.cz/pls/ps1996/u53 5 http://www.volby.cz/pls/ps1996/u391?xvstrana=10&xkraj=35&xvyb=0&xtr=1 6 http://www.volby.cz/pls/cnr1990/u53 11
poslaneckých mandátů z celkového počtu 200 poslaneckých mandátů v PS PČR. ČSSD měla 61 mandátů. Se stranami KSČM (22 mandátů) a SPR-RSČ(18 mandátů), tj. nesystémovými a extremistickými tehdy ještě nikoho nenapadlo počítat a ostatní si s nimi nechtěli zadat.7 Miloš Zeman, předseda ČSSD, nabídl Josefu Luxovi ihned po volbách funkci premiéra, ale on odmítl premiérské křeslo i spolupráci. Dalo by se říci, že tehdy ještě věřil ve společnou budoucnost a spolupráci na úrovni s ODS a ODA. Sociální demokracie pak slíbila podporu menšinovému kabinetu, neb jak vidno dle uvedených výsledků, neměla šanci vytvořit bez asistence KSČM a SPR-RSČ potřebnou vládnoucí většinu.8 Nová vláda vznikla 4. 7. 1996, a to ze stran dosavadní vládní koalice ODS, KDU-ČSL a ODA. KDU-ČSL získala čtyři ministerské posty (Josef Lux, kromě funkce místopředsedy vlády zastával také funkci ministra zemědělství, ministrem obrany byl Miloslav Výborný, ministrem hospodářství se stal Jaromír Schneider a ministrem kultury Jaromír Talíř. Rovněž ODA získala 4 ministerská křesla a na ODS tak připadlo 8 ministerstev.9 V této souvislosti uvedu zhodnocení tehdejší situace předsedou KDU-ČSL, Josefem Luxem: „Výsledky voleb nás nepřekvapily a spíše jsme se znepokojením sledovali paniku, kterou vnesly do řad ODS. Volební výsledky, jež tato strana získala, stačily pouze k vytvoření menšinové vlády na bývalém koaličním základě. Tvrdil jsem tenkrát, že tato situace není neřešitelná a že politici jsou povinni si s obtížným rozložením sil poradit, ale ukázalo se, že tato maturita byla pro ODS nad její síly. ODS se nevyrovnala s pokorou, kterou by mohla projevit vůči koaličním partnerům a vůči většinové opozici. Křehkou rovnováhu nezvrátili ani odpadlíci z klubu ČSSD pánové Wagner a Teplík. ODS neuměla přijmout novou a nedominantní roli, nedokázala se přeorientovat na skutečnou spolupráci. Chovala se dál jako orel s přistřiženými křídly a odmítla jiné postavení než královské. Sloužit se přitom neučila a tudíž ani nenaučila.“10 O volbách do PS PČR tak můžeme říci, že strany „politické a hospodářské transformace“, tj. strany předešlé vládní koalice, navázaly na volební výsledky z roku 1992, ač nezískaly tolik potřebnou většinu 101 mandátů. Domnívám se, že ve volbách do PS PČR 1996 se již začíná projevovat určitá netrpělivost voličů. Projevuje se jejich čím dál tím větší únava z porevolučního nadšení, což souvisí s postupně narůstajícími problémy v oblasti
7 http://www.volby.cz/pls/ps1996/u4 Celkové výsledky hlasování 8 FIALA, Petr, FORAL, Jiří, KONEČNÝ, Karel, MAREK, Pavel, PEHR, Michal, TRAPL, Miloš: Český politický katolicismus 1848 – 2005. Brno, CDK, 2008, s. 476 9http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/prehled-vlad-cr/1993-2007-cr/vaclav-klaus- 2/prehled-ministru-24632/ 10 LUX, Josef: Proč budu volit KDU-ČSL. Tenhle svět je naší věcí, dokud na něm žijeme. Duel, s.r.o, Praha, 1998, s. 26 12
hospodářství. Důležitým faktorem je samozřejmě vzrůstající nezaměstnanost a ztráta sociálních jistot. Vyvíjející se politický systém, zdá se, při trvajícím poměrném volebním systému naznačoval spíše příklon k bipolárnímu systému. Zatím však neproběhla sociálně třídní transformace politického spektra, voliči nevolili podle sociálně třídního rozvrstvení. Psychologickým faktorem, který ovlivnil tyto volby se ukázala být 5% volební klauzule, tj. většina voličů volila tak, aby měla jistotu, že strana, kterou zvolí, bude mít zastoupení ve sněmovně.11 Volby v roce 1996 zhodnotili ve svých pracích např. již výše uvedený Lubomír Brokl a Miroslav Novák.12 Rok 1996 nebyl jen rokem voleb do sněmovny, na podzim se konaly poprvé volby do Senátu PČR. Senát PČR byl ustaven novou Ústavou ČR přijatou v prosinci 1992. Tato nabyla účinnosti 1. ledna 1993, což je datum oficiálního rozdělení České a Slovenské federativní republiky. Podle Hlavy II Ústavy ČR je zákonodárná moc svěřena Parlamentu České republiky, který se člení na dvě komory. Je to Senát a Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Senát je ústavní institucí trvalou, nemůže být rozpuštěn a každé dva roky je z jedné třetiny obnovován. Senátoři jsou voleni většinovým volebním systémem v jednomandátových volebních obvodech, jejichž počet je 81, a to na dobu šesti let.13 Hranice volebních obvodů podléhají změnám, a to tehdy, pokud dojde ke snížení či zvýšení počtu obyvatel daného obvodu o 15% oproti republikovému průměru. V prvních volbách do Senátu PČR 1996 bylo zvoleno všech 81 senátorů s tím, že bylo striktně stanoveno, jaká bude délka jejich mandátu. Toto nastavení bylo důležité právě kvůli pozdější pravidelné obměně třetiny senátu po dvou letech. Takže ve třetině obvodů byla délka mandátu stanovena na dva roky, v další třetině na čtyři roky a třetina senátorů byla zvolena na šest let.14 Zdálo se, že tehdejší poslanecká sněmovna vznik této instituce poněkud brzdí. Do ustavení senátu totiž vykonávala jeho pravomoci právě ona a podle přechodných ustanovení
11BROKL, Lubomír: Parlamentní volby 1996. In: Sociologický časopis, XXXII, (4/1996) (online:http://sreview.soc.cas.cz/uploads/7c5d93651535a08f289ac3a81943ec6fa0229ec5_280_389BROKL.pdf 12 tamtéž a NOVÁK, Miroslav: Volby do Poslanecké sněmovny, vládní nestabilita a perspektivy demokracie v ČR. Sociologický časopis, 1996, Vol. 32, č. 4, str. 407 - 422 (online: http://sreview.soc.cas.cz/uploads/7d9ec21cd901d4d5631b4bde4b107c8c4be5b869_281_407NOVAK.pdf) 13 VODIČKA, Karel, CABADA, Ladislav: Politický systém České republiky: historie a současnost. 2., aktualizované a rozšířené vydání, Portál, s.r.o., Praha, 2007, s. 254 14 CHYTILEK, Roman, ŠEDO, Jakub, LEBEDA, Tomáš, ČALOUD, Dalibor: Volební systémy. Praha, Portál, s.r.o., 2009, s. 305 13
Ústavy ČR tak nemohla být rozpuštěna. I toto přispělo ke stabilitě vlády Václava Klause.15 Ustavení Senátu PČR předcházely mnohé diskuse. Nejčastějšími argumenty, které zaznívaly proti jeho ustavení byly: přílišné finanční náklady na ustavení této instituce, nebezpečí zdržování legislativního procesu v době nutných radikálních změn v právním řádu, nákladnost druhé komory a nezkušenosti s bikameralismem (existencí dvou komor). Funkcí senátu měla být především kontrola sněmovny a měl působit jako orgán zastupující regiony. Strana se na tyto volby připravovala velmi pečlivě a hledala osobnosti nové, na stranické struktuře nezávislé. Podařilo se tak oslovit a získat na kandidátní listinu např. Dagmar Burešovou, Petra Pitharta, Pavla Tigrida, Jakuba Trojana či Jana Sokola a mnoho dalších. Josef Lux a jeho spolupracovníci cítili velký tlak ze strany ODS, která senát velmi nechtěla, kritizovala jeho vznik a z toho také plynulo její naprosté nepochopení významu této instituce. Na stranu druhou však dělala vše pro volební úspěch. Myslím si, že ODS se stále nemohla vzpamatovat z patové situace, kdy její výsledek v parlamentních volbách nebyl takový, jaký si představovala a v těchto volbách chtěla uspět sama, aby se nemusela s nikým domlouvat a přizpůsobovat. A tak se KDU-ČSL domluvila na spolupráci s ODA a domnívám se, že právě tady byly položeny základy pozdější úspěšné spolupráce v rámci projektu Čtyřkoalice. Obě menší strany velmi zvažovaly výběr obvodů, kde by měli jejich kandidáti šanci na úspěch. Tam, kde byla silnější pozice KDU-ČSL, stavěli kandidáta lidovci, tam kde byla silná ODA, stavěla kandidáta ona. Nicméně proces domluvy nebyl úplně jednoduchý. Tehdejší 1. místopředseda Jan Kasal jej nedávno při vzpomínkovém odpoledni nad historií KDU-ČSL označil za velmi vypjatou a těžkou dobu, neboť právě on přesvědčoval případné kandidáty KDU-ČSL, aby své místo přepustili kandidátům ODA.16 Nakonec se přes všechny peripetie a mnohdy i hořkost ze strany odmítnutých lidoveckých kandidátů, podařilo postavit volitelné kandidáty do 45 volebních obvodů.17 K významu a činnosti senátu si dovolím ocitovat slova jeho prvního předsedy Petra Pitharta: „Senát by měl být méně stranický než sněmovna. Řekněme to takhle: Poslanecká sněmovna je bitevní pole, bojiště politických stran, a tak to má být. Všichni tam pobíhají v barvách svých stranických dresů, zatímco nám ty dresy pod civilními šaty jen tu a tam prosvítají. Senátor nezastupuje jen politickou stranu, ale všechny občany svého volebního
15 VODIČKA, Karel, CABADA, Ladislav: Politický systém České republiky: historie a současnost. 2., aktualizované a rozšířené vydání, Portál, s.r.o., Praha, 2007, s. 254 16 Tyto informace jsem získala z rozhovoru s Ing. Janem Kasalem, dne 26. 3. 2013- Praha, Palác Charitas. 17 FIALA, Petr, FORAL, Jiří, KONEČNÝ, Karel, MAREK, Pavel, PEHR, Michal, TRAPL, Miloš: Český politický katolicismus 1848 – 2005. Brno, CDK, 2008, s. 477 14
obvodu, ti ho přece volili, jeho straníci by na to určitě nestačili. Tak by to mělo být, k tomu logicky vede dvoukolový většinový způsob volby v jednomandátových volebních obvodech. Ty převažující civilní šaty by nám měly umožnit, abychom se dobírali klidnějších, vyrovnanějších postojů k navrhovaným zákonům, abychom nehlasovali jen a jen stranicky, ale také podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí. A hlavně podle ústavy. Vždyť přece většina zákonů není vypjatě politická a právě v senátu by se mělo ukázat, že stoupenci a odpůrci toho kterého návrhu se rekrutují z různých stranických klubů.“18 K této problematice se vyjádřil i Josef Lux, který takto hovořil na setkání s kandidáty do senátu 8. října 1996: „Naše politická strana patřila spolu s ODA k těm, kteří usilovali o senát, protože se nám zdálo, že senát je velmi významný, že je významnou součástí vyspělé demokracie. Naším představitelům se podařilo zakotvit ho do ústavy a já osobně vidím hlavní věc v jeho stabilizační funkci. Právě proto, že senát má jiný volební systém, právě proto, že by se tam neměla opakovat zrcadlově sněmovna a myslím si, že je velmi důležitá ona stabilizace, která – když zjednoduším – by měla zabránit přinejmenším tomu, aby to u nás bylo ode zdi ke zdi. Že prostě když někdo po volbách vyhraje, tak se všechno kolem změní. Čili schopnost senátu vracet zákony s požadavkem vyšší kvality práce parlamentu, je v tomto smyslu klíčová. A samozřejmě ta volba třetiny, v rámci obnovy každé dva roky, je důležitá.“19 S novými lidmi nastalo v KDU-ČSL oživení, které prospělo straně jak směrem dovnitř, tak navenek. Otevírání strany ve volbách do senátu bylo vnímáno voliči pozitivně. Strana začala být více vidět, a nejen ODS s ní musela počítat. Lux se projevil jako obratný vyjednavač a stratég. Na stranu druhou uvnitř strany se toto nesetkalo vždy nadšením. Zasloužilí členové se začali obávat o tvrdě vydobyté či mnohdy „vysezené“ posty a funkce. Některé nominace byly skutečně mnohým členům proti mysli. Popsala bych zde zvláště zajímavé případy. Velmi náročné bylo vyjednávání o kandidátovi KDU-ČSL v obvodu č. 76 se sídlem v Kroměříži. Zde nebyla ani ve hře kandidatura ODA, ale proti Evě Novákové, která byla oficiální kandidátkou KDU-ČSL se postavil jako nezávislý kandidát Augustin Navrátil. Je třeba říci, že Augustin Navrátil (1928 – 2003) měl v KDU-ČSL velmi specifické postavení a byl mezi řadovými členy oblíben a za svoje postoje v dobách nesvobody velmi ceněn. Jeho 31 bodová petice „Podněty katolíků k řešení situace věřících občanů“, která byla
18 PITHART, Petr, ZIKMUND, Martin T.: Ptám se, tedy jsem. Praha, Portál, 2010, s. 223-224 19 SARGÁNKOVÁ, Irena, ROLEČKOVÁ, Eva, VODIČKOVÁ, Stanislava: Historii si neodmyslíme, ta tady je… z projevů a rozhovorů Josefa Luxe. Projev na setkání s kandidáty do Senátu PČR, Praha, 8. 10. 1996. Nadační fond Josefa Luxe, Choceň (Dvořisko), 2006, s. 57 15
dána do oběhu v roce 1988, byla s počtem cca 600 000 podpisů bezesporu největší celonárodní akcí od roku 1968.20 Po vyčerpávajícím přemlouvání nakonec od své kandidatury upustil a byl mu udělen titul čestného člena Celostátního výboru KDU-ČSL.21 Navrátil se však později s KDU-ČSL stejně rozešel a přestoupil do Pravého bloku, jehož se stal v roce 2001 místopředsedou.22 Eva Nováková volby vyhrála, když v druhém kole porazila kandidáta ODS Jiřího Jachana.23 Napjatá situace byla též ve volebním obvodu č. 49 Blansko. Zde byl kandidátem KDU-ČSL Petr Gabriel, zaměstnanec stranického aparátu. Nicméně vedení se rozhodlo, že v tomto obvodu podpoří kandidáta zvenku, a to Josefa Hromase. Od Hromasovy kandidatury si představitelé KDU-ČSL slibovali větší pravděpodobnost zvolení. Josef Hromas byl velmi známý v myslivecké komunitě, byl odborníkem v této oblasti - vyučoval myslivost na univerzitě v Brně.24 V tomto případě se však kýžený úspěch nedostavil a Hromas skončil v prvním kole. S výsledkem 16,46% hlasů obsadil až čtvrtou pozici, tudíž do finále nezasáhl a senátorem se stal kandidát ČSSD Libor Pavlů.25 Trochu jiný souboj proběhl ve volebním obvodu č. 27 – Praha 1. KDU-ČSL postavila jako svého kandidáta Pavla Tigrida, poválečnou osobnost ČSL a ministra kultury, který byl jmenován po odstoupení Jindřicha Kabáta v roce 1994. Tigrid se utkal s katolickým disidentem a předsedou KDS, Václavem Bendou, který byl kandidátem ODS. Ač zde byla nabídka zajímavých osobností široká, připomeňme jen namátkou Jiřího Dienstbiera st. (tenkrát za stranu ČSNS), či Vasila Mohoritu za SDL, očekávalo se Bendovo vítězství již v prvním kole. To se však nepotvrdilo a do druhého kola proti sobě nastoupili Václav Benda a Pavel Tigrid. V druhém kole voleb pak Benda zvítězil se ziskem 55,67% hlasů. Pavel Tigrid dostal od voličů 44,33% hlasů, což byl na tehdejší pražské poměry a lidoveckého kandidáta velmi solidní výsledek.26
20 PEHR, Michal a kol.: Cestami křesťanské politiky. Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích. Praha, Akropolis, 2007, s. 175 21 FIALA, Petr, FORAL, Jiří, KONEČNÝ, Karel, MAREK, Pavel, PEHR, Michal, TRAPL, Miloš: Český politický katolicismus 1848 – 2005. Brno, CDK, 2008, s. 477 22 PEHR, Michal a kol.: Cestami křesťanské politiky. Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích. Praha, Akropolis, 2007, s. 175 23 Příloha 2 Volby do Senátu PČR 1996 24 Prof. Ing. Josef Hromas, CSc. (25. 1. 1935, Malá Chuchle – 12. 6. 2012, Brno) absolvent Lesnické fakulty Vysoké školy zemědělské v Brně, asistent Ústavu myslivosti. V roce 1981 byl po habilitačním řízení jmenován docentem a v devadesátém roce profesorem. Vůbec prvním profesorem myslivosti v tehdejším Československu. http://myslivost.cz/Aktuality/Odesel-profesor-Josef-Hromas.aspx 25 http://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=19961116&xobvod=49 26 http://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=19961116&xobvod=27 16
K tomu je potřeba ještě připomenout, že Praha byla tehdy pevnou baštou ODS nejen ve volbách do sněmovny, ale též ve volbách senátních. Tři kandidáti ODS byli zvoleni hned v prvním kole volby, a to v obvodě č. 22 - Praha 10 - Milan Kondr (50,84% ) , dále v obvodě č. 25 - Praha 6 - Jan Koukal (54,13%) a také v obvodě č. 26 - Praha 2 - Vladimír Zeman (53,79%).27 KDU-ČSL, v čele s Josefem Luxem se snažila o udržení co nejlepších pozic pro 17 kandidátů postoupivších do II. kola senátních voleb. KDU-ČSL a ODA museli čelit masivnímu tlaku ze strany ODS. Její předseda Václav Klaus osobně kontaktoval ty kandidáty KDU-ČSL a ODA, kteří se do II. kola nedostali a snažil se je přesvědčit, aby veřejně deklarovali podporu kandidátu ODS.28 KDU-ČSL svolala před II. kolem tiskovou konferenci a Josef Lux za pomoci grafického symbolu koláče předvedl, jak by byl senát složen podle přání ODS. Jednalo by se o 78 senátorů ODS, 1 komunistu a 1 lidoveckého senátora Jana Zahradníčka29, zvoleného již v I. kole). Lux tento graf zavrhl a prohlásil, že senát musí svým rozložením být odlišný od sněmovny. Není zde důležitá většina, ale osobnosti, pestrost a především úcta senátorů k ústavě. Tak vznikl tzv. fenomén „Luxova koláče“.30 Volby do Senátu PČR proběhly ve dvou kolech. První kolo voleb se konalo ve dnech 15. – 16. listopadu 1996. Z tohoto klání vzešli již čtyři senátoři. Tři z nich patřili ODS, čtvrtý pak KDU-ČSL, jak je uvedeno výše. O týden později se konalo kolo druhé, do něhož za KDU-ČSL postoupilo 17 kandidátů. Lidovci podpořili čtyři kandidáty ČSSD, tři z nich kandidovali proti ODS a jeden proti KSČM. Snaha KDU-ČSL o podporu kandidátů ČSSD však nevyšla, neboť všude zvítězil protikandidát.31 KDU-ČSL získala 12 senátorů, když ve druhém kole voleb porazila kandidáty ODS. Třináctým byl již zmiňovaný vítěz z prvního kola, Jan Zahradníček.32 Kampaň spojenců
27 http://www.volby.cz/pls/senat/se1111?xjazyk=CZ&xdatum=19961116&xv=8&xt=1 28 FIALA, Petr, FORAL, Jiří, KONEČNÝ, Karel, MAREK, Pavel, PEHR, Michal, TRAPL, Miloš: Český politický katolicismus 1848 – 2005. Brno, CDK, 2008, s. 478 29 Příloha 2 Volby do Senátu PČR 1996 30 Dle vzpomínek Ing. A. Kašpara, dlouholetého volebního manažera strany a též v letech 2007-2009 generálního sekretáře KDU-ČSL a také http://www.odsostrava.cz/kronika-ods/od-voleb-na-jare-1996-k- sarajevu-.aspx 31 http://www.volby.cz/pls/senat/se1111?xjazyk=CZ&xdatum=19961116&xv=9&xt=1 32 tamtéž 17
KDU-ČSL a ODA byla úspěšná a ODS získala 32 mandátů. Zisk však očekávala vyšší, a tak představitelé ODS dlouho nemohli zapomenout na onen fenomén „Luxova koláče“. Spolupráce KDU-ČSL a ODA byla jakýmsi trestem pro velkého koaličního partnera. Byl to trestem za mnohdy až urážlivé jednání, za neochotu hovořit o problémech, hledat společně nejlepší řešení. Zde je možná prapůvod ve složité a dominantní osobnosti tehdejšího premiéra a předsedy ODS, k němuž se ještě vyjádřím. Výsledky senátních voleb tak měly svůj nezanedbatelný podíl na další koaliční spolupráci na vládní úrovni. ČSSD získala 25 senátorských mandátů, KSČM 2 mandáty a 1 mandát zbyl pro DEU.33 Po volbách bylo potřeba ustavit vedení nové instituce. KDU-ČSL prosazovala jako předsedu senátu Petra Pitharta, s čímž koaliční partneři nevyslovili souhlas. Petr Pithart byl po delších tahanicích podpořen opoziční ČSSD a stal se tak historicky prvním předsedou Senátu PČR.34 Zde bych uvedla osobní vzpomínku Petra Pitharta na určitou předvídavost, kterou Josef Lux projevil již v průběhu volební kampaně na podzim 1996. Pithartova řeč je též vyznáním a potvrzením skutečně hlubokého přátelství, které mezi sebou oba muži navázali: „Začátkem září 1996, na samém počátku volební kampaně před prvními volbami do Senátu (netušil jsem, zda jako „cizinec v kraji“ vůbec postoupím do druhého kola), řekl v hospodě na havlíčkobrodském náměstí nad půllitry piva místním lidovcům:“A tady vám představuji příštího předsedu Senátu.“…. Nikdo nic neřekl. Co taky? Taková nemožnost! Proč to ten Josef říká? Žertuje? … Uměl předvídat malé i velké události, protože byl svými vlastnostmi, svým vychováním, svoji vírou nějak tajemně napojen na ducha doby. Když dostal a přijal úkol, navázal s tímto „duchem doby“ polemický rozhovor, který skončil až jeho smrtí. I ona byla jeho protestní replikou v tomto rozhovoru, který tím ovšem tady na Zemi skončil. Skončil pro ty, kteří mu nerozuměli. Věřím, že pro nás, kteří jsme ho znali a spolu s ním o něco usilovali, neskončil. On svým odchodem vlastně řekl: Doba je nejen pro nás křesťany těžká, všichni musíme ze sebe dostat maximum. Já jsem se vydal ze všech sil, vidíte, víc už nemohu…“35 Kromě ustanovování Senátu poznamenala konec roku 1996 tzv. „titulová aféra“. Odstartovala ji na 7. schůzi PS PČR, poslankyně KDU-ČSL Pavla Jurková36. Na její obranu
33 tamtéž 34 FIALA, Petr, FORAL, Jiří, KONEČNÝ, Karel, MAREK, Pavel, PEHR, Michal, TRAPL, Miloš: Český politický katolicismus 1848 – 2005. Brno, CDK, 2008, s. 478 35 PITHART, Petr, ZIKMUND, Martin T.: Ptám se, tedy jsem. Praha, Portál, 2010, s. 265 36 Mgr. Pavla Jurková, 8. 6.1949 Nový Jičín, právnička a politička. Do ČSL 1990 a téhož roku zvolena za KDU- ČSL do Městské rady ve Štramberku (působila zde 12 let). V roce 1996 zvolena do PS PČR, v prosinci 1996 se 18
však musím uvést, že jako první z „viníků“ vyvodila ze svého jednání důsledky a její čin by měl být příkladem pro jednání každého politika, který hlásá určité hodnoty, či prosazuje určité principy. Dne 17. prosince 1996 se na schůzi PS PČR poslankyně Jurková přiznala k neoprávněnému užívání titulu JUDr., a vzdala se poslaneckého mandátu. O překvapení však nebyla ten den nouze. Po přestávce v jednání se k témuž přečinu doznal i Jan Kalvoda, který rezignoval jak na funkci ministra spravedlnosti, tak i na mandát poslanecký. V tomto případě by se dalo i spekulovat nakolik bylo jeho rozhodnutí ovlivněno jednáním poslankyně Jurkové. Poslankyni Jurkovou nahradil Vladimír Procházka37. Za Jana Kalvodu nastoupil do PS PČR Oldřich Kužílek. Ministryní spravedlnosti se stala od 7. ledna 1997 Vlasta Parkanová, kterou později získal Josef Lux pro spolupráci s KDU-ČSL.38 Z pozdějšího hlediska však těžko tuto spolupráci hodnotit pro KDU-ČSL jako šťastnou. Je nutno poznamenat, že po slibných začátcích Vlasta Parkanová sehrála evidentně úlohu „bílého koně“ Miroslava Kalouska. A to nejen při kandidatuře na předsedkyni KDU- ČSL na mimořádném sjezdu v prosinci 2006 v Brně, kdy byla vlastně jedinou trochu relevantnější protikandidátkou Jiřího Čunka. Jen pro ilustraci uvedu, že Jiří Čunek byl zvolen předsedou 182 hlasy. Vlasta Parkanová získala 82 hlasů, další kandidát Adolf Jílek dostal 25 hlasů a Jiří Karas obdržel 11 hlasů.39 Práce pro Miroslava Kalouska jí byla přisuzována i při výkonu funkce ministryně obrany v letech 2007 – 2009 (vláda Mirka Topolánka, která byla složena ze stran ODS, KDU-ČSL a SZ). Její odchod k nové straně TOP 09 také nebyl prost určité trpkosti, kterou svým jednáním způsobila členům a příznivcům KDU-ČSL. Byl to především její postoj k poslaneckému mandátu, kdy se stala tzv. „nezařazenou poslankyní“. Stejně jako její další kolegové (např. M. Kalousek a J. Husák) pomáhala budovat novou stranu shora, z poslanecké sněmovny. Domnívám se, že člověk jistě může změnit svůj názor, své přesvědčení, ale změna
jako první vzdala posl. mandátu – titulová aféra. Poté působila jako poradce na min. obrany a ředitelka kanceláře ministra-předsedy Legislativní rady vlády ČR. V letech 1996-97 členka CV KDU-ČSL, 1996-2006 členka Celostátní konference KDU-ČSL. Nyní v důchodu. In: PEHR, Michal a kol.: Cestami křesťanské politiky. Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích. Praha, Akropolis, 2007, s. 117 37 Ing. Vladimír Procházka, 7. 11. 1946 Lipník nad Bečvou, stavební inženýr a politik. Po roce 1989 vedoucí kanceláře přednosty OÚ Olomouc, od prosince 1995 člen olomouckého zastupitelstva a rady, 1996-1998 poslanec PS PČR (nastoupil na uvolněný mandát po Mgr. P. Jurkové). In: PEHR, Michal a kol.: Cestami křesťanské politiky. Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích. Praha, Akropolis, 2007, s. 208 38 www.psp.cz, Digitální knihovna, PČR, PS 1996-1998 - stenoprotokoly, 7.schůze (obsah,pořad), část 35/62 ( úterý 17. 12. 1996) a www.vlada.cz - rubrika Informační centrum vlády - Historie – Vláda Václava Klause II (4.7. 1996 – 2. 1. 1998) 39 http://old.kdu.cz/subweb/default.asp?page=51&IDR=10512&id_rok=12 19
je potom podmíněna i poněkud nepříjemnými okolnostmi a důsledky, které musí zvláště politik akcentující morální hodnoty, umět přijmout.40 Pokud již mluvíme o oslovení nezávislých osobností, či lidí, kteří prošli jinými politickými subjekty, musím naopak říci, že vyloženě šťastnou ruku měl Josef Lux v případě oslovení Petra Pitharta či Zuzany Roithové. Troufám si tvrdit, že oba dva v KDU-ČSL pevně zakotvili, vyzráli a stali se skutečnými solitéry na naší politické scéně. Petr Pithart již odešel do politického důchodu, ale slova, jimiž hájí především ústavu a demokratické principy, na nichž stojí naše polistopadová demokracie, jsou slyšet. A Zuzana Roithová se nakonec v letošním roce představila jako kandidátka KDU-ČSL na prezidentku ČR. Mezi ostatními kandidáty se neztratila a při volbě v prvním kole obsadila s počtem hlasů 255 045, což představovalo 4,95% a první příčku mezi ženami.41 Na podzim 1996 došlo v KDU-ČSL též ke změně na postu generálního sekretáře strany. MUDr. Tomáš Rubáček, který také vykonával funkci uvolněného místopředsedy strany v letech 1993 – 1995, byl po roce odvolán z funkce. Na místě generálního sekretáře jej nahradil Ing. Petr Rybář, který zde setrval až do roku 2007. Dr. Rubáček odešel pracovat do diplomacie a v roce 1997 se připravoval na výjezd jako velvyslanec do Spojených arabských emirátů a Ománu. Již byly schváleny protistranou pověřovací listiny, tzv. agrément42, ale osud zasáhl jinak. Velmi schopný muž a člověk noblesního vystupování, zahynul ve věku 48 let při nehodě služebního vozu MZV ČR na jihu Moravy. Bylo to 22. září 1997, týden před lidoveckým sjezdem .43
40 http://www.psp.cz/sqw/snem.sqw?l=cz&id=856&O=5 41 http://www.volby.cz/pls/prez2013/pe2?xjazyk=CZ 42 http://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/organizacni_struktura/hodnosti_a_funkce_diplomatu_objasneni.html 43 PEHR, Michal a kol.: Cestami křesťanské politiky. Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích. Praha, Akropolis, 2007, s. 217
20
5. KDU-ČSL v letech 1997 – 1998 (vrchol působení Josefa Luxe v české politice)
Toto období by se dalo skutečně označit jako vrchol působení Josefa Luxe na české politické scéně. Je však třeba říci, že v naší politice působilo tou dobou jen velmi málo skutečných osobností a projevuje se tak tedy její určitá personifikace. K těm několika málo osobnostem, kromě prezidenta Václava Havla, patřil i křesťanský demokrat Josef Lux. Pokládám však za nutné a především spravedlivé neopominout ani Havlova souputníka a následovníka Václava Klause. Domnívám se, že druhá polovina devadesátých let minulého století by se dala charakterizovat jako zápas mezi těmito dvěma individualitami o charakter české politiky. Tyto dvě výrazné osobnosti utvářely vlastně rámec tzv. „politické politiky“ a bojovaly, každá dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, o její podobu. V únoru 1997 musela koaliční vláda a celá země čelit prvnímu masovému projevu sociální nespokojenosti, která se projevila několikadenní stávkou na železnici. Je třeba říci, že do té doby nic podobného republika nezažila. Situace byla pro všechny naprosto nová a především velmi vyhrocená. Stáli zde proti sobě na jedné pracovníci „modré armády“ a rozčilení cestující, na straně druhé pak železniční odbory a vláda. Železničáři se obávali o své jistoty, zároveň jim však muselo být jasné, že současný stav je pro jejich mateřský podnik nevyhovující a téměř likvidační. Situaci popsal redaktor Jan Macháček v tehdejším vydání Respektu, kde pod názvem článku „Stávka železničářů jako výzva k rozhodnosti“ rekapituluje příčiny stávky. Jednalo se o to, že vláda dlouhou dobu situaci na železnici neřešila, chyběla jasná koncepce a došlo několikrát k ustoupení pod nátlakem odborářů. Jako další příčinu stávky spatřuje Macháček též v nereálném předvolebním vyjádření Václava Klause, který sliboval pro rok 2000 výši průměrných mezd na částce 20 000,-Kč. Velmi zajímavé také je, že Macháček ve svém článku předpověděl i další nátlakové akce určitých skupin, které budou následovat (učitelé, lékaři). Předpověď mu vskutku vyšla.44 Problémem byly hluboké příkopy vykopané mezi vládou a železničními odbory. Nechuť k jednáním projevil jak Martin Říman, tehdejší ministr dopravy z řad ODS, tak i premiér Václav Klaus. Klaus byl velmi nepřátelsky naladěn vůči odborům obecně a nechal tedy vše na prachbídných vyjednávacích schopnostech ministra Římana. Ten ve finále přestal komunikovat úplně.
44 http://respekt.ihned.cz/c1-36075340-stavka-zeleznicaru-jako-vyzva-k-rozhodnosti 21
Zde si dovolím jen malou odbočku a zdůraznila bych, že Josef Lux kladl velký důraz na udržení sociálního smíru ve společnosti. Jako místopředseda vlády se pravidelně zúčastňoval na jednání tripartity. Vždy se snažil, aby z těchto jednání byly ve sdělovacích prostředcích srozumitelné výstupy a skutečně mu šlo o dialog se všemi dotčenými subjekty.45 Za vše hovoří slova předsedy strany, která zazněla na setkání Předsednictva KDU- ČSL s předsedy okresních výborů strany 10. 2. 1997: „Stávka patří k demokracii. Vláda nemůže nařídit lidem, aby byli spokojeni, ale musí zkoumat důvody nespokojenosti. Základ prosperity je třeba vidět v sociálním smíru. Odbory patří k demokracii a je třeba vnímat jejich úlohu. V něčem jsou nezastupitelné. U stávkujících učitelů je třeba zvýšit počet odpracovaných hodin a poté i plat. Železničářům je třeba uznat některé důvody. Říkají, že na dráze je bordel. Určité chyby vedení drah skutečně udělalo, zvláště když dávalo stávkujícím výpovědi. Stávkující ztratili důvěru ve vedení drah. Předseda odborů Dušek mě požádal o zprostředkování jednání. Řídil jsem jednání koalice s odbory. Dohoda byla těžká, odbory chtěly hlavně sesazení managementu drah. Za nejvíce dramatickou považuji situaci ve zdravotnictví. Řešení bude nepopulární. Ceny se musí uvolňovat postupně. Uvolnit ceny energie v současné monopolní situaci je hloupost. Deregulační diskuse není pro nás ekonomickou prioritou. Prioritou je pro nás otázka inflace a oživení ekonomiky. Novela důchodového zákona je nejlepším řešením pro tuto zemi.“46 Za tak vážné situace se do věci, ač zprvu nejistě a nepříliš rád, vložil místopředseda vlády Lux. Josef Lux byl především člověk dohody, velmi často v té době používal slovo „konsensus“. Bylo mu jasné, že ve hře nejsou jen ztráty hospodářské, ale také politické. Lux si nebyl jist, zda on je tím pravým vyjednavačem. Nicméně zapracovala i okolnost, že u dráhy pracoval jeho bratr, na něhož se obrátil tehdejší odborářský předák Jaroslav Dušek. Požádal jej o pomoc s dojednáním schůzky. Chtěl, aby Josef Lux převzal roli moderátora mezi vládou a odboráři. Předseda KDU-ČSL stál před rozhodnutím, zda do akce vůbec zasahovat, zda nebude obviněn jen z lovení politických bodů. Luxovi však celá situace nebyla lhostejná a především velmi vnímal emoce vyhrocené na obou stranách sporu. Nakonec se za jeho přispění podařilo ustanovit vyjednávací skupinu a stávku ukončit s tím, že vyšetření situace v ČD proběhne za dohledu vlády.47 Troufám si tvrdit, že kdyby se Josef Lux do věci nevložil,
45 LUX, Josef: Proč budu volit KDU-ČSL. Tenhle svět je naší věcí, dokud na něm žijeme. Duel, s.r.o, Praha, 1998, s. 53 46SARGÁNKOVÁ, Irena, ROLEČKOVÁ, Eva, VODIČKOVÁ, Stanislava: Historii si neodmyslíme, ta tady je… z projevů a rozhovorů Josefa Luxe. Nadační fond Josefa Luxe, Choceň (Dvořisko), 2006, s. 58 47 Rolečková, Eva: Josef Lux/Muž se světlem v srdci. Praha, Gutenberg, 2000, ISBN 80-86349-01-2, s. 106-107 22
vlaky by nevyjely z depa až do dnešních dnů. Samozřejmě i toto jeho angažmá se podepsalo na komplikovaném vztahu s premiérem a předsedou ODS, s níž KDU-ČSL tvořila vládu. Na jaře 1997 se také stal Josef Lux terčem útoku. Přímo v jeho kanceláři, v budově Ministerstva zemědělství, jej napadl nožem a sprejem se slzným plynem člověk, který se k němu normálně objednal na jednání. Byl to vlastně první přímý útok na člena vlády v polistopadové době. Na celou situaci vzpomíná jeho spolupracovnice a tisková mluvčí KDU-ČSL, Eva Rolečková, které Lux tehdy řekl: „… může to být i provokace nebo varování. Netrpím stihomamem. Člověk nesmí být zbabělec, ale nesmí být ani blbej.“ 48 Situaci krátce poté zhodnotil v deníku Právo novinář Martin Hekrdla, který obvinil z přispění k útoku na Luxe částečně též své kolegy novináře, především pak ty, kteří pracovali pro deník Telegraf, protože vypouští „jedovaté plyny“ a dali tak vlastně záminku labilnímu člověku, že si to šel s Luxem vyřídit přímo a s plynem skutečným.49 Faktem je, že právě deník Telegraf se řadil mezi tehdejší největší Luxovy kritiky. Jakýmsi ideovým vůdcem protiluxovského tažení se stal redaktor Jaroslav Huk, nyní sociolog a pedagog.50 V téže době, tj. v jarních měsících roku 1997 začínají probleskovat informace, že s privatizací a transformací ekonomiky to nevypadá tak dobře, jak bylo až dosud prezentováno. Vychází zprávy o nezvládnuté privatizaci podniků a náhle je také patrný velký nárůst nezaměstnanosti. Strana lidová tedy navrhla zmrazení mezd v subjektech, které řídí stát. Navrhla také vyšší dovozní přirážku. S tímto však nesouhlasili ODS a ODA, koaliční partneři.51 Dne 2. 5. 1997 podal demisi lidovecký ministr hospodářství Jaromír Schneider. Ve funkci jej dne 12. 5. nahradil jeho náměstek a také člen KDU-ČSL, Tomáš Kvapil. Problémem se totiž ukázalo Schneiderovo vedení rezortu, kdy vedení strany nebylo spokojeno s prezentací nové koncepce bytové politiky, kterou úřad připravil. Koncepce sice vládou prošla, avšak ani to neodvrátilo Schneiderův konec ve vedení rezortu.52
48 tamtéž, s. 110 49 tamtéž, s. 112 50 Huk, Jaroslav: Cesta lidovců na druhý břeh? Denní Telegraf, 1995, roč. 4, č. 157, s. 3 nebo Huk, Jaroslav: Bude Luxův úřad poroučet přirozenému oběhu vody v přírodě? Denní Telegraf, 1996, roč. 5, č. 166, s. 5 či Huk, Jaroslav: Druhá volební kampaň v roce 1996 se dostává do obrátek. Denní Telegraf, 1996, roč. 5, č. 239, s. 5 51 FIALA, Petr, FORAL, Jiří, KONEČNÝ, Karel, MAREK, Pavel, PEHR, Michal, TRAPL, Miloš: Český politický katolicismus 1848 – 2005. Brno, CDK, 2008, s. 479 52 tamtéž, s. 480 23
KDU-ČSL šla tak příkladem a její předseda mohl požadovat ve vládě nejen změny personální, ale též strukturální. ODS k tomu neměla zpočátku mnoho chuti. Pak však došlo k poměrně překvapivé výměně ministrů (nahrazení ministra financí Ivana Kočárníka ministrem školství Ivanem Pilipem).53 V červnu 1997 vláda po provedené rekonstrukci požádala opět o důvěru. Hlasování dopadlo v její prospěch, a to poměrem 101:99. Dva chybějící hlasy přišly od „přeběhlíků“ z ČSSD – poslanců Tomáše Teplíka a Jozefa Wagnera.54 V létě 1997 zasáhly naši zemi katastrofální záplavy a nutno říci, že politici na chvíli nechali spát žabomyší spory a skutečně všichni pracovali pro dobro lidí a republiky. Lidovečtí ministři Josef Lux, Miloslav Výborný a Tomáš Kvapil vedli v tu dobu rezorty zemědělství, obrany a místního rozvoje. Josef Lux, člověk z venkova, jako jeden z prvních pochopil, že situace je vážná. Pamatuji si na to sama, protože jsem měla tehdy dovolenou, pršelo skutečně neustále a nedalo se téměř vyjít z domu. U nás ve středu Čech však nebyla situace vůbec dramatická. Vybavuji si však hlášení Radiožurnálu, kdy mě překvapilo, že ministr zemědělství létá vrtulníkem nad Moravou. Voda stoupala skutečně velmi rychle a díky nasazení vojáků, policistů, ale též dobrovolných hasičů a dalších obětavých lidí bylo zachráněno mnoho majetku a životů. Ministerstvo pro místní rozvoj poskytlo postiženým ve velmi krátké době finanční výpomoc. Pro ilustraci nechám promluvit Josefa Luxe: „Zvládli jsme to. Nechci tvrdit, že jsme to zvládli beze zbytku, že jsme byli perfektní. Neměli jsme se živlem tohoto rozsahu zkušenost a tuto zkušenost neměla vláda, obce ani jednotliví občané. V tu chvíli však padla cynická teze, že občan se má postarat sám. Všichni včetně skalních liberálů pochopili, že bez solidarity se tato situace vyřešit nedá, že je potřeba každé ruky a každého dobrého nápadu a také každé koruny, která může pomoci ohroženým. Bylo to kritické léto, kdy jsme objevili solidaritu, ale objevili jsme i skutečnost, že tato solidarita je průvodním jevem individuální odpovědnosti.“ 55 Léto 1997 bylo i ve znamení prodeje Investiční a poštovní banky společnosti Nomura. Tehdy řešil Celostátní výbor KDU-ČSL problém, zda vládu opustit, nebo dopustit, aby byla za nízkou cenu umožněna kontrola celé řady strategických podniků. Domnívám se, že lepšího komentáře, než toho od Josefa Luxe, není: „Stále jsem se pokoušel vysvětlit sobě i veřejnosti,
53 www.vlada.cz - rubrika Informační centrum vlády - Historie – Vláda Václava Klause II (4.7. 1996 – 2. 1. 1998) 54 FIALA, Petr, FORAL, Jiří, KONEČNÝ, Karel, MAREK, Pavel, PEHR, Michal, TRAPL, Miloš: Český politický katolicismus 1848 – 2005. Brno, CDK, 2008, s. 480 a www.psp.cz , Digitální knihovna, PČR, PS 1996- 1998 -stenoprotokoly, 11.schůze (obsah,pořad), část 80/95 ( 10. 6. 1997) 55 LUX, Josef: Proč budu volit KDU-ČSL. Tenhle svět je naší věcí, dokud na něm žijeme. Duel, s.r.o, Praha, 1998, s. 28 24
že změna je možná, že přece tlak vzrůstající nedůvěry veřejnosti a ekonomické situace je tak zřejmý, že všichni budou muset hledat řešení. Připadal jsem si jako na lodi, která se plnou silou řítí na skaliska, ale kapitán si prozpěvuje, část posádky popíjí a část věří, že kapitán má vždycky pravdu. Nemohl jsem z té lodi vyskočit – byl jsem na ní prvním důstojníkem a ti musejí o loď bojovat. Hádal jsem se tedy s kapitánem, odhadoval vzdálenost k útesům a snažil se co nejsvědomitěji korigovat pochybný kurs.“ 56 Na podzim roku 1997 prosakovaly zprávy o zhoršující se situaci v české ekonomice, o jejím propadu. Josef Lux zjistil, že premiér Václav Klaus obdržel dopis z Mezinárodního měnového fondu, který na uvedené skutečnosti upozorňoval, ale členové vlády s ním nebyli seznámeni. MMF byla zaslána odpověď premiéra Klause, že ČR vše zvládne a stát pomoc nepotřebuje. Toto jednání premiéra Josef Lux nemohl pochopit, velmi se na Václava Klause kvůli tomuto lapsu nejen vládnímu, ale též na diplomatické úrovni, zlobil. Tehdy se také projevily a objevily do té doby nevídané spory v ODS. Vicepremiér a ministr zahraničí Josef Zieleniec ostře vystoupil a potvrdil zjištění Josefa Luxe, že premiér nekomunikuje se svými ministry tak, jak by měl.57 K tomuto tématu si dovolím připomenout autentický výrok Josefa Luxe: „Poté se odehrála bitva o oba tzv. balíčky. Už název byl typicky klausovský, snažící se bagatelizovat problém hlubokého dosahu. Když jsem tehdy na tiskovce řekl, že hlavním vítězství je, že se nám podařilo problémy pojmenovat, dívali se na mne novináři, jako by spadli z višně. Přitom právě toto bylo skutečně největší vítězství. Do té doby problémy neexistovaly, existovali jen politikáři, kteří si je kvůli destrukci ODS vymýšleli.“ 58
56 tamtéž, s. 29 57 tamtéž, s. 26-27 58 tamtéž, s. 27 25
6. Sjezd KDU-ČSL v Hradci Králové (27. – 28. 9. 1997)
Rok 1997 byl mimořádně důležitý i pro samotnou KDU-ČSL. Na konci devadesátých let dvacátého století potřebovali lidovci ukotvit svoji stranu a zapracovat na dlouhodobé programové vizi tak, aby byla atraktivní nejen pro věřící voliče. Předseda Lux a jeho lidé se velmi zodpovědně chystali na zářijový sjezd, který se měl konat v Hradci Králové. Lux tam plánoval představit křesťansko-demokratickou politiku pro třetí tisíciletí. Plán to byl velmi odvážný a předseda jej nastínil ve výše zmíněném projevu k předsedům okresních výborů strany. Vytýčil pět základních bodů křesťansko-demokratické politiky, a to: vědomé respektování hodnot, omezování vlivu státu, princip subsidiarity, dále pak otázku sociálně- tržního hospodářství a v neposlední řadě vědomé směřování do evropských struktur.59 Významný byl Sjezd KDU-ČSL 1997, který se konal ve dnech 27. a 28. září ve východočeském Hradci Králové. Na tomto nevolebním sjezdu, který byl zaměřen na program strany pro delší časový horizont, byly představeny tři stěžejní dokumenty. Je nutno říci, že tyto dokumenty neztratily ani po patnácti letech na své aktuálnosti. Některé myšlenky jsou použitelné i v současnosti. A samotnou mě překvapilo, že mnohé problémy, na které tehdy KDU-ČSL upozorňovala, které zmínil Josef Lux ve svém projevu, nás v současnosti dostihly velmi silně. Jednalo se o tyto dokumenty: Křesťansko-demokratická politika pro 21. století, Sociální doktrína KDU-ČSL a Zahraniční politika KDU-ČSL. Stěžejním dokumentem byla bezpochyby Křesťansko-demokratická politika pro 21. století, kterou doplňovala Sociální doktrína KDU-ČSL.60 Dokument Křesťansko-demokratická politika pro 21. století vyzdvihuje roli člověka v rámci společnosti. Velký důraz je kladen na zodpovědnost každého jedince za svůj vlastní život, akcentuje též princip subsidiarity při řízení státu. Samozřejmě preferuje tzv. přirozená společenství, tj. rodinu a nejbližší okolí každého člověka, který by měl, pokud přirozená společenství fungují, bez dramatičtějších problémů zvládat i obtížné životní situace. Lidovci též hovoří o třech hlavních politických proudech, k nimž, zdá se, směřuje i naše politická scéna. Jde o proud liberální, sociálně-demokratický a křesťansko-demokratický. Křesťansko- demokratický proud uznává nezbytnost solidarity, avšak pokládá ji nejen za povinnost státu, ale především za hodnotu, která musí být vlastní celé společnosti. Důraz je kladen na
59 SARGÁNKOVÁ, Irena, ROLEČKOVÁ, Eva, VODIČKOVÁ, Stanislava: Historii si neodmyslíme, ta tady je… z projevů a rozhovorů Josefa Luxe. Nadační fond Josefa Luxe, Choceň (Dvořisko), 2006, s. 58 60 FIALA, Petr, FORAL, Jiří, KONEČNÝ, Karel, MAREK, Pavel, PEHR, Michal, TRAPL, Miloš: Český politický katolicismus 1848 – 2005. Brno, CDK, 2008, s. 481 26
existenci občanských sdružení, na svépomoc, na princip subsidiarity při rozhodování – tj. o věcech se má rozhodovat na nejnižších správních úrovních, které je mohou správně řešit.61 Za úhelné kameny křesťansko-demokratické politiky KDU-ČSL pokládá: a) všestranný rozvoj lidské osobnosti, umožněný a podporovaný účinným právním systémem péčí o bezpečnost obyvatel; b) občanskou společnost s významnou rolí spontánních a přirozených společenství v životě obcí a státu, se svébytnou úlohou rodiny, obce, národa pro svobodný život každého občana; c) sociálně-tržní hospodářství, založené na soukromém vlastnictví a volném trhu, jehož cílem však není zisk jednotlivce, ale důstojný život pro všechny, kteří o něj stojí; d) účast České republiky v procesu evropské integrace a v mezinárodní spolupráci.62 KDU-ČSL se však v tomto dokumentu neorientuje pouze na domácí záležitosti a problémy, ale všímá si též dění ve světě. Dotýká se tak např. demografického vývoje s důsledky, které z nepříznivých prognóz plynou (otázka výživy množství lidí, problém ekonomických migrantů, problém stárnoucích populací). Z dnešního pohledu může být zajímavé, že již v roce 1997 tvůrci dokumentu hovoří o připravenosti obyvatelstva na soužití etnických skupin s různými ekonomickými, náboženskými a kulturními tradicemi, což může být problematické. Řešení problémů pro naši zemi, ale i pro okolní svět pak KDU-ČSL spatřuje ve vysoké úrovni vzdělanosti.63 Na sjezdu v Hradci Králové došlo ještě k významnému počinu, který by neměl být opominut. KDU-ČSL totiž zavedla primární volby, a to změnou Stanov KDU-ČSL, kterou přijal Sjezd usnesením č. 6: „ § 17, odst. 2, písm. i) a j) se nahrazují tímto zněním: i) Celostátní výbor rozhoduje o konečném pořadí na kandidátních listinách do Poslanecké sněmovny na základě výsledků vnitrostranické volby pořadí a uzavřených koaličních dohod. Změnu pořadí oproti výsledkům vnitrostranické volby musí Celostátní výbor předem zdůvodnit a projednat s krajskými výbory, j) Celostátní výbor rozhoduje o nominaci kandidátů do jednotlivých obvodů při volbách do Senátu na základě výsledků vnitrostranické volby a uzavřených koaličních dohod.
61 POTŮČEK, Martin: Strategické vládnutí a Česká republika. Praha, Grada, 2007, s. 175 62 tamtéž, s. 176 63 tamtéž, s. 176 27
Návrh, který by byl v rozporu s vnitrostranickou volbou musí Celostátní výbor předem zdůvodnit a projednat s krajskými výbory.”64 Je potřeba říci, že primární volby zavedla KDU-ČSL jako první demokratická strana po roce 1989. Iniciátorkou tohoto návrhu byla mladá středočeská politička Helena Langšádlová, dnes poslankyně TOP 09.65 Ustavení primárních voleb vítal též Josef Lux, ale jak vzpomíná jeho spolupracovnice Eva Rolečková, mnozí novináři se domnívali, že Lux prosazení primárek ponese těžce, neboť se tak zmenší jeho vliv: „…Naopak – byl to pro něho spásný návrh, který mu situaci velmi zjednodušil. Mandát kandidátů z primárek je totiž natolik silný, že nutně omezí politikaření uvnitř strany, jež bylo Luxovou slabou stránkou, ale mohlo být silnou stránkou jeho vnitrostranických konkurentů. Hlasu členské základny se bát nemusel, to věděl velmi dobře. Mnozí proto hleděli překvapeně, jak nadšeně a s vervou obhajuje primárky, a zaslechla jsem i podezření, že se tak tváří jen pro mediální efekt tohoto slova. Byl to omyl, protože jestli někdy splýval Luxův osobní zájem se zájmem strany, pak to bylo právě v záležitosti primárních voleb.“66 Josef Lux na sjezdu přednesl projev, v němž nešetřil ambicemi a představil tak vize křesťanských demokratů pro další vývoj země a společnosti. Josef Lux uměl pracovat velmi dobře i s výrazem, uměl nejen obsahem, ale též tempem své řeči udržet pozornost posluchačů od začátku až do konce. Projev se zabýval několika okruhy problémů. Při všeobecném úvodu hovořil o postavení KDU-ČSL, která se stala třetím nejsilnějším politickým subjektem v zemi. Toto postavení odvozoval Lux od výsledků nikoli volebních, neboť KDU-ČSL ve volbách 1996 skončila za komunisty až na čtvrté pozici67, ale orientoval se dle průzkumů veřejného mínění. Lux také odkázal na tradice křesťansko-sociální, neboť připomenul první sjezd křesťanských sociálů v roce 1894 v Litomyšli, právě v zářijovém čase. Vzpomenul nelehké začátky budování křesťanské demokracie v naší zemi, vznik politických stran na křesťanském základě. Křesťanská politika slavila ve východních Čechách úspěch i po sto letech. Lux
64 Archiv KDU-ČSL, Sjezd KDU-ČSL 1997, Hradec Králové, Usnesení Sjezdu KDU-ČSL 1997, (neuspořádáno) 65 Rolečková, Eva: Josef Lux/Muž se světlem v srdci. Praha, Gutenberg, 2000, s. 141 66 tamtéž, s. 141 67 Blíže viz Příloha č. 1 - Volby do PS PČR 1996 - Celkový přehled hlasů, procent a mandátů pro jednotlivé politické strany ve volbách 1996 28
připomíná výsledky voleb do PS PČR 1996 a především čtyři zvolené senátory v historicky prvních volbách do nově ustanoveného senátu.68 Předseda strany konstatoval, že jedinou nositelkou křesťansko-demokratické politiky v Čechách je právě KDU-ČSL. K tomu jen poznámka, že rok předtím došlo ke sloučení KDS s ODS a Luxova strana k sobě přivábila část nespokojených poslanců za KDS. Lux se tedy tímto chopil příležitosti a snažil se přesvědčit křesťansky orientované voliče, že právě jeho strana je jedinou, která hájí křesťanské principy a hodnoty. Dalo by se říci, že od počátku vzniku KDS (již prosinec 1989) zuřil mezi oběma stranami skrytý boj o křesťansky orientovaného voliče. KDS, resp. její představitelé velmi rádi připomínali minulost lidovců v Národní frontě a stavěli se do role jakýchsi „katolických intelektuálů, kteří si s minulým režimem nezadali“. Pravdou je, že tuto jejich myšlenku pak podpořila tzv. Bartončíkova aféra. Nicméně já si troufám tvrdit, že kdyby lidovci neměli Bartončíka, nedostal by nikdy příležitost Lux, který při svém působení v politice dosáhl opravdu maxima možného a zároveň urazil obrovský kus cesty při rozvoji své osobnosti a svých schopností. Josef Lux se věnoval dlouho připravovanému programu sjezdu, akcentoval především význam přijetí dokumentu Křesťansko-demokratická politika pro 21. století. Zdůraznil, že si váží spolupráce s nestranickými odborníky. Pochválil nejen vrcholné politiky, ale též profesionální zaměstnance a především členskou základnu, která se podílela a podílí na transformaci ČSL ve stranu nadkonfesní, moderní, křesťansko-demokratickou. Téměř deset let po Listopadu již vyprchalo z lidí prvotní nadšení a je tedy potřeba zodpovědných dospělých lidí, kteří znají cenu svobody, dobrovolně se pro ni rozhodli a mají odvahu toto břemeno nést.69 Další část svého vystoupení věnoval Josef Lux postavení České republiky ve světě. Hovořil o tom, že jsme se po roce 1989 starali, možná i pochopitelně, spíše o sebe, ale svět a Evropa se také vyvíjela a je potřeba reflektovat tyto změny – tj. pokračování procesu sjednocování, příklon evropských zemí k principům sociálního tržního hospodářství. Zde zmínil Německo, které má tento systém dokonce zakotven v ústavě. A pochopitelně též vzpomenul předsedu CDU, Helmuta Kohla, který poslal sjezdu zdravici, v níž vzkázal, že nestačí pouze vyhlížet cíl, ale je důležité vstoupit na správnou cestu. Lux též citoval slova Jacquese Chiraca, který při návštěvě Prahy hovořil o společném evropském sociálním modelu, založeném na sociálním dialogu, na odpovědnosti státu za národní soudržnost.
68 SARGÁNKOVÁ, Irena, ROLEČKOVÁ, Eva, VODIČKOVÁ, Stanislava: Historii si neodmyslíme, ta tady je… z projevů a rozhovorů Josefa Luxe. Nadační fond Josefa Luxe, Choceň (Dvořisko), 2006, s. 61 69 tamtéž, s. 61 29
Jako důležité připomenul též pozvání k rozhovorům o vstupu do NATO, což je vnímáno jako důležitý krok pro bezpečnost našeho státu.70 Jedním z hlavních bodů projevu bylo osvětlení situace v české politice. Josef Lux hovořil o svobodě, tržním hospodářství, konvertibilní měně, kapitálovém trhu a především ocenil podíl všech občanů na transformaci. Upozornil však, že právě obyčejní lidé nesou na svých bedrech zdražování a riziko poklesu životní úrovně. Lux připomenul, že politik si musí neustále klást otázky, které patří do oblasti morálky. Ty pak vedou k jádru demokracie samotné – k nekončící diskusi svobodných občanů o uspořádání a pravidlech. A právě zde viděl Lux kámen úrazu. Politici si, dle jeho mínění, v té době přestali klást otázky, přestali mít pochyby a sebemenší znepokojení obyčejných lidí či koaličních partnerů bylo chápáno jako útok na transformaci a byl tak zahájen téměř frenetický boj na její obranu. Lux hovořil o změně politiky, je potřeba říci, jaký stát vlastně nyní chceme. Jako vzor uváděl již zmíněné Německo, či Rakousko, Belgii. Odmítl tzv. cestu „asijských tygrů“, neboť nevyrůstají z našich myšlenkových a demokratických tradic. Odmítl rovněž ostrůvek trhu bez přívlastků uprostřed Evropy. Předseda KDU-ČSL hovořil o nedobré vizitce pro pravicovou vládu, když lidé berou bohatství jako synonymum pro nepoctivost a naopak, když bohatí nechtějí své bohatství přiznat, neboť je společnost automaticky pokládá za lumpy. Nelze připustit to, že za pravicové vlády se lidé bojí o poctivě vydělané peníze. Lux připomenul, že lidé volí pravici právě proto, aby posílili jistotu vlastnictví. V naší zemi však lidé přišli o peníze v bankách, krachujících cestovkách. Lux upozornil na to, že majetek ukradený církvím a spolkům se stal předmětem pochybných úvah, zda má či nemá být vrácen.71 Josef Lux mluvil o nutnosti povědomí, že vlastnictví je přece výsledkem práce. Toto vlastnictví musí být v úctě celé společnosti, musí být nedotknutelné. Úcta k lidské práci je základem a skrze úctu k práci vnímáme i úctu k lidské osobě, protože ona osoba je základem zdravé společnosti. S úctou k práci úzce souvisí i poměr státu k profesním skupinám a odborům. Lux kladl do popředí dialog s těmito skupinami, bez něhož se, dle jeho mínění, nedá uskutečnit idea sociálního smíru, který je nezbytný pro stabilitu společnosti a uskutečňování reforem.72 Závěrem projevu pak Josef Lux postavil KDU-ČSL jako alternativu k sociální demokracii na straně jedné a liberálům na straně druhé. Své krédo vetknul do následující věty: „ … pro křesťana služba Bohu není bez služby člověku a služba člověku je zároveň službou
70 tamtéž, s. 62 71 tamtéž, s. 65 72 tamtéž, s. 65 30
Bohu.“ Podle Luxe si lidovci již dnes nevystačí s pouhým šrámkovským „být při tom“, ale „tvořit to“.73 Sjezd KDU-ČSL 1997 skončil úspěchem, lidovci o sobě dali vědět razantně a odvážně. Změny ve stylu prezentace si tehdy všimli nejen novináři. V Hradci Králové byla poprvé oficiálně představena webová stránka KDU-ČSL, www.kdu.cz. Projekt měl na starosti Ing. Aleš Kašpar, pozdější generální sekretář KDU-ČSL. Tento sjezd byl též více mediálně pokryt, než minulá stranická setkání.74 Dalo by se říci, že v této době je KDU-ČSL i její předseda ve velmi dobré kondici a formě. Na druhou stranu si nelze nevšimnout, že KDU-ČSL se stává tak trochu stranou jednoho muže. Bylo to dáno i tím, že osoba Josefa Luxe byla „ve fóru“ mezi novináři. Josef Lux totiž rostl nejen ve svých politických schopnostech, ale též ve styku s médii. Některým lidem to nebylo příliš po chuti, ale dle Evy Rolečkové skutečně novináři chtěli většinou jeho vyjádření, pokud nabídla někoho jiného, byl to pro ně problém, hledali již „mediálně známou tvář“. Eva Rolečková popisuje určitou nespokojenost ba nelibost, kterou mediální zájem o osobu předsedy vyvolal přímo na sjezdu, a to právě mezi některými vrcholnými představiteli KDU-ČSL.75
7. Horký podzim 1997 – rozpad vládní koalice Strana na podzim řešila především problémy, které byly spjaty s kritikou lidoveckého ministerstva obrany, které tou dobou řídil Miloslav Výborný. Do těchto problémů však udeřila jako blesk z čistého nebe nečekaná demise ministra zahraničních věcí a zároveň odstoupení ze stranické funkce místopředsedy ODS, Josefa Zieleniece. Zieleniec rezignoval na obě funkce ve čtvrtek 23. října 1997. Své rozhodnutí odůvodnil především tím, že jako místopředseda strany nebyl pravdivě informován o jejím hospodaření. Odmítl nést odpovědnost místopředsedy ODS a zároveň odmítl i funkci ve vládě. Novým ministrem se stal dosavadní velvyslanec ČR v Belgii, Jaroslav Šedivý. 76 Bylo vidět, že ODS se dostává do vnitřních problémů, Zieleniecovu demisi nikdo neočekával a nebylo zprvu vůbec jasné, co se za tímto jeho krokem vlastně skrývá
73 tamtéž, s. 74 74 Lidovci na sjezdu určili trendy své politiky i ve výhledu do 21. století. In: Lidové noviny, roč. 10, č. 228, s. 2 nebo Drda, Adam: Luxova řeč: Několik odpovědí a spousta otázek. In: Lidové noviny, roč. 10, č. 229, s. 8 nebo Rolečková, Eva: Josef Lux/Muž se světlem v srdci. Praha, Gutenberg, 2000, s. 138
75tamtéž, s. 140 76 http://www.radio.cz/cz/rubrika/zpravy/zpravy-patek-24-rijna-1997 31
za problém. Zieleniecova demise byla vlastně jakousi předzvěstí událostí, které se začaly na sebe nabalovat a nakonec byly příčinou rozpadu vládní koalice. Den poté KDU-ČSL, tedy 24. 10. 1997, KDU-ČSL žádala o programové prohlášení vládní koalice, s nímž měla vláda předstoupit před sněmovnu a žádat o vyslovení důvěry. ODS to zamítla a naopak se pustila do protikampaně. Tou dobou nebralo osočování KDU- ČSL ze skryté spolupráce s ČSSD konce. Velmi se také vyhrotily již tak napjaté osobní vztahy mezi Václavem Klausem, premiérem a Josefem Luxem, místopředsedou vlády a ministrem zemědělství.77 Poslední kapkou pak byl finanční skandál, kdy ODS byla nařčena, že vlastní tajné konto ve Švýcarsku, z něhož financuje stranické aktivity. Je pravdou, že toto se nikdy nepodařilo prokázat, avšak následky komunikace či spíše nekomunikace tohoto skandálu ze strany ODS, byly nedozírné. K tomu vyjádření Josefa Luxe: „Tato věc mohla být pro ODS nepříjemná, mohla následovat série protichůdných tezí a pokusů o senzace, ale vichřice, která následovala, byla zdrcující. Politici z ODS, dosud zvyklí na přízeň médií, se náhle ocitli pod bubnovou palbou, kterou dříve byli zvyklí jen pobaveně sledovat u jiných. Dlouhou chvíli nemohli pochopit, co se jim to stalo, nedokázali se vyrovnat s tím, že jsou přepadáni a vyslýcháni jako jiní. A najednou bylo pozdě. Ztráceli jistotu i nonšalantnost a spolu s nimi i sebeovládání a soudnost. Otřesení novináři si své zklamání nad poplašeným chováním dříve suverénních mužů vylili na nich. Čekali vysvětlení a chtěli je. ODS, místo aby taková vysvětlení rychle, věcně a bez emocí poskytla, tvářila se uraženě, že to po ní vůbec někdo chce. Každá další tisková konference svým trapným divadlem vzbuzovala úsměšky u novinářů a zvyšovala despekt u veřejnosti.“78 Dne 20. listopadu, se objevily spekulace, že za mrtvým a falešným sponzorem ODS z roku 195 měl být Milan Šrejber, bývalý tenista a předseda představenstva firmy Moravia Steel, která v době darování sponzorského daru koupila od státu podíl v Třineckých železárnách. Milan Šrejber se přiznal, že nějaké peníze ODS věnoval, nicméně se do svého vysvětlení natolik zamotal, že to vypadalo, že právě on stojí za tajemnými dárci Lájosem Bácsem z Budapešti a Radjivem M. Sinhou z ostrova Mauritius. ODS přitom uvedla tyto dvě osoby jako dárce celkem 7,5 mil. Kč ve zprávě o hospodaření za rok 1995. Milan Šrejber na tiskové konferenci věc vysvětloval tak horlivě, že podezření o nekalých praktikách
77 FIALA, Petr - KONEČNÝ, Karel – MAREK, Pavel – PEHR, Michal – TRAPL, Miloš: Český politický katolicismus 1848 – 2005. Brno, CDK, 2008, s. 481 78 LUX, Josef: Proč budu volit KDU-ČSL. Tenhle svět je naší věcí, dokud na něm žijeme. Duel, s.r.o, Praha, 1998, s. 30 32
ve financování strany byla nabíledni. Celou věc klopotně vysvětlovali též hlavní manažer ODS, Tomáš Ratiborský a výkonný místopředseda ODS, Libor Novák. 79 Do pátrání po původu peněz se zapojil i místopředseda ODS, Miroslav Macek, s tím, že 26. 11. 1997 se sejde speciální finanční komise ODS, která chce co nejdříve nejasnosti kolem financování strany dát do pořádku. Komise se skutečně sešla, ale mnoho toho veřejnosti nesdělila, neboť nebyly jasné okolnosti poskytnutí daru a ODS ani nevěděla, jak s penězi naloží. Do hry vstupuje velvyslanec ve Švédsku, Petr Kolář a Michal Kuzmiak, který v roce 1996 pomáhal ODS ve volební kampani. Tito dva muži tvrdí, že identitu dárců znali minimálně výkonný místopředseda Novák a místopředseda Zieleniec. Zieleniec potvrdil výroky Petra Koláře a řekl, že o Šrejbrovi věděl i předseda ODS, Václav Klaus. Klaus toto tvrzení velmi ostře odmítl. Zodpovědnost za skandál převzal Libor Novák. Josef Lux naznačil, že by premiér měl odstoupit, pokud skutečně znal jméno dárce. S úvahou o svém odstoupení naopak přišel ministr financí a místopředseda ODS, Ivan Pilip. Jindřich Vodička hovořil o personálním zemětřesení v ODS v souvislosti s aférou.80 A 27. listopadu 1997 už došla trpělivost i koaličnímu partnerovi ODS – Luxovým lidovcům. Josef Lux prohlásil, že pokud ODS uspokojivým způsobem skandál nevysvětlí, jeho strana opustí řady vládní koalice.81 O den později, v pátek 28. listopadu 1997 měli lidovci připraveno výjezdní zasedání Celostátního výboru KDU-ČSL v Třeboni. Události však nabraly takový spád, že z původně plánovaného zasedání mnoho nezbylo. Paradoxně právě na tomto jednání měl být projednán návrh na zprůhlednění financování politických stran, který předkládal Cyril Svoboda. Jednalo se o materiál s názvem „Navrhované kroky a nástroje v boji proti korupci a její existenci. Zhodnocení situace v kulturní oblasti tam tehdy přeložil v materiálu „Kultura 1997“ Jaromír Talíř, náměstek ministra kultury.82 Trio ve složení Josef Lux, Jan Kasal a Miloslav Výborný se sjelo u motorestu u Soběslavi a jak vzpomíná Josef Lux, pánové chodili dvě hodiny podzimním lesem a přemýšleli, jakým způsobem na danou situaci reagovat. Jednání v Třeboni nakonec sice proběhlo, ale proběhlo v uspěchané atmosféře. Celostátní výbor se shodl jednomyslně na tom, že KDU-ČSL musí koalici opustit, protože takový styl politiky už naději na změnu a šanci pro tuto zemi nepřináší. Na podvečerní setkání s občany, která měla proběhnout na různých
79 Mladá fronta DNES, 24. 11. 1997 80 ČTK, 30. 11. 1997 81 FIALA, Petr - KONEČNÝ, Karel – MAREK, Pavel – PEHR, Michal – TRAPL, Miloš: Český politický katolicismus 1848 – 2005. Brno, CDK, 2008, s. 481 82 Archiv ÚK KDU-ČSL, materiály z jednání Celostátního výboru KDU-ČSL 28. 11. 1998 (neuspořádané) 33
místech jihočeského regionu již nedošlo. Ještě ten večer měla být v Praze mimořádná Celostátní konference KDU-ČSL, což je nejvyšší stranický orgán v době mezi sjezdy. Ač bylo jednání svoláno narychlo, přijeli všichni členové, protože věděli, že situace je vážná a KDU- ČSL stojí před závažným rozhodnutím. 83 V podvečerních hodinách vystoupili Jan Ruml a Ivan Pilip, ministři vnitra a financí a zároveň také místopředsedové ODS, kteří přišli s výzvou Václavu Klausovi, aby odstoupil z funkce předsedy ODS. Václav Klaus byl tou dobou na zahraniční pracovní cestě v Sarajevu. Miroslav Macek toto jednání označil jako vnitrostranický puč.84 K tomu jen poznámka, kterou pronesl Josef Lux: „ Byl v té době v Sarajevu a dnes této skutečnosti připisuje pro sebe zvláštní význam. Pro nás nebylo důležité, kde je Klaus, ale kde jsou členové naší Celostátní konference a zda se narychlo budou moci dostavit do Prahy, kam je nesmlouvavě svolal Celostátní výbor.“85 Na zasedání Celostátní konference KDU-ČSL, které se tedy konalo 28. listopadu 1998, v prostorách Poslaneckého klubu KDU-ČSL, v místnosti č. 106 ve sněmovně, se dostavili povolaní členové ve výrazně nadpoloviční většině. Důvody pro opuštění koalice zaznívaly v mnoha příspěvcích. Bylo také navrženo hlasování po jménech a za necelé dvě hodiny bylo rozhodnuto. Proti opuštění koalice hlasovali jen dva členové, zbytek přítomných hlasoval pro. A Josef Lux oznámil, že lidovečtí ministři podají demisi.86 Ve 23.05 hod. se CK KDU-ČSL usnesla na prohlášení, v němž hovoří o neudržitelné situaci na politické scéně, o ztrátě důvěry vlády u občanů a mimo jiné tyto události provází též pokles koruny. Lidovci ve svém prohlášení hovoří o uzavření koalice po volbách 1996, kdy se zúčastněné strany shodli na těchto hodnotách: spravedlnost, právní stát, úcta k vlastnictví a úcta k pravdě, odpovědnost a úcta k občanům. KDU-ČSL konstatuje, že chování řady představitelů ODS však tyto hodnoty nerespektuje a postoj představitelů ODS nevzbuzuje důvěru k ochotě a schopnosti změnit chování. Lidovci se nehodlají smířit se současným stavem a nejsou ochotni být v každé vládě. Odcházejí tedy z koalice a ministři podávají demisi. Očekávají demisi celé vlády, a pokud se tak nestane, jsou připraveni iniciovat vyslovení nedůvěry vládě v parlamentu. Preferují pokračování koalice s důvěryhodnou
83 LUX, Josef: Proč budu volit KDU-ČSL. Tenhle svět je naší věcí, dokud na něm žijeme. Duel, s.r.o, Praha, 1998, s. 30 84 ČTK, 30. 11. 1997 85 LUX, Josef: Proč budu volit KDU-ČSL. Tenhle svět je naší věcí, dokud na něm žijeme. Duel, s.r.o, Praha, 1998, s. 31 86 ČTK, 30. 11. 1997 34
liberální stranou a nepřipravují koalici se sociálními demokraty. V posledním odstavci slibují podporu návrhu státního rozpočtu a návrhům zákonů, pro které hlasovali ve vládě.87 Domnívám se, že pro tehdejší ODS je velmi důležitá věta o pokračování koalice s důvěryhodnou liberální stranou. Největší důraz je kladen právě na slovo důvěryhodná. Pokud by byla bývala ODS schopna sebereflexe, potažmo její předseda, pak si myslím, že se dalo mnohé zachránit. Problémy, které tehdy vypluly na povrch zůstaly neřešeny. Václav Klaus dokonce angažoval do velmi nedůstojné kampaně za svoji záchranu celou rodinu. Nicméně stíny minulosti naši politiku i její reprezentanty nakonec dostihly. Jsem přesvědčena o tom, že právě dnes sklízíme ovoce ze stromů, které tehdy ODS zasadila. Vyrostly jen pokřivené parkosy, které však ODS nebyla schopna a ani ochotna vymýtit a spálit. Nyní to vypadá tak, že tyto výhonky budou nakonec zhoubou celé pravicové politiky v naší na mnoho let a stanou se příčinou zkázy liberálně-demokratické strany, která měla kdysi velký potenciál a možnosti. Zde je vysvětlení celé situace, z úst předsedy KDU-ČSL, Josefa Luxe: „KDU-ČSL neodmítla ODS ani Josef Lux neodmítl Václava Klause. Byli jsme si však naprosto jisti, že v této zemi dál nemůže pokračovat styl politiky, který upřednostňoval konfrontaci před dialogem, omlouval fauly a nebyl schopen vidět a napravovat chyby. Bylo nám jasné, že tento styl svírá zemi do kleští a ochromuje ji. A pochopili jsme, že ODS tyto kleště nerozevře, že to udělat nechce ani neumí, a musí to tedy udělat někdo jiný. Vzali jsme tuto odpovědnost na sebe a musím říci, že jsem z toho žádnou osobní radost neměl, protože jsem nevěděl, co bude dál. Neměl jsem ani tajemný plán, ani mocné spojence. Cítil jsem však nade vší pochybnost, že další pasivní čekání na změnu by bylo pokrytectvím a spolu se mnou to cítili i členové naší Celostátní konference.“88 Ještě večer byl o rozhodnutí lidovců zpraven i prezident. Dalšího dne, tj. 29. 11., proběhl kongres ODA. KDU-ČSL zastupoval jako host Miloslav Výborný, který také informoval předsedu Luxe o rozhodnutí ODA, která následovala KDU-ČSL a oznámila, že také její ministři vystoupí z vlády. Na tomto kongresu se stal předsedou ODA Jiří Skalický.89 Tento den vyzval prezident k demisi celou vládu. Václav Klaus po návratu ze Sarajeva naznačil možnost odstoupení, avšak neuvedl, z jaké funkce.
87 Archiv KDU-ČSL, Prohlášení CK KDU-ČSL, 28. 11. 1998, 23.05 hod., (neuspořádané) 88 LUX, Josef: Proč budu volit KDU-ČSL. Tenhle svět je naší věcí, dokud na něm žijeme. Duel, s.r.o, Praha, 1998, s. 31-32 89 ČTK, 30. 11. 1997 35
Dne 30. listopadu se konalo zasedání Výkonné rady ODS a V. Klaus po skončení prohlásil, že podává demisi a s ním i celá jeho vláda. V čele ODS Klaus zůstane do nejbližšího kongresu ODS, který má jednat v půlce prosince. Vyjednavači pověření o účasti ODS v nové vládě byli Klaus a Pilip, avšak Klaus již nehodlal být členem této nové vlády.90 Josef Lux se v této souvislosti o Václavu Klausovi vyjádřil: „Václav Klaus mne zklamal tím, že bojoval o sebe, ačkoliv musel vědět, že brání řešení situace v zemi. Nebyl schopen pustit se ruky uprostřed pomyslného kruhu. Pravda je, že podobné chování je netržní. A to je asi zásadní rozdíl v hodnotách, které oba vyznáváme.“91 Na tomto místě je potřeba říci, že politika konce devadesátých let minulého století byla poznamenána zápasem mezi dvěma silnými osobnostmi, mezi Václavem Klausem a Josefem Luxem. Nešlo o nějaké osobní žabomyší spory, či osobní animozity, v zásadě šlo o střet ideový. Jednalo se o vnímání a styl politiky po Listopadu 1989, o další směřování naší země. Šlo však nejen o směr, ale též o vyšší cíle a hodnoty, o které má politik zcela jistě také usilovat. Josef Lux sám přiznal, že zpočátku Václava Klause obdivoval: „Můj vztah s Václavem Klausem se vytvářel postupně. Zdálo se mi, že jsem pro něho jakýmsi zemědělce, se kterým by se dobrovolně nikdy nebavil, ale postupně se s ním musel naučit počítat. Já jsem byl zpočátku pod vlivem jeho charismatické osobnosti a svým způsobem jsem obdivoval jistotu, s níž se pohybuje v situacích, v nichž se i on ocital poprvé. Respektuji ho jako člověka schopného a pracovitého, přičemž jsem si v politice ověřil, že toto spojení zdaleka není samozřejmé a že ne všichni schopní bývají také pracovití. Začal jsem však objevovat jeho základní limit, kterým je jeho vlastní já, jež ho obstoupilo. Postupně jsem zjišťoval, že jeho jistota nespočívá v objektivní orientovanosti v problémech, ale v iluzi o této orientovanosti. ….Dnes, kdy mne Václav Klaus označuje za jednu z hlavních příčin svého pádu, za spiklence proti své osobě a za člověka, který si nepřál nic jiného než ho nahradit, dvojnásob prožívám svou deziluzi. My všichni, kteří jsme se snažili čelit jeho mocenským tendencím a hájit vlastní přesvědčení, jsme se chovali vůči němu jako vůči člověku, který nicméně pronikavě vidí, kam se hýbe svět a snaží se bárku České republiky kormidlovat směrem, který zná a uznává jako dobrou celého národa. …Dnes se obávám, že jsme se mýlili, že Václav Klaus se dostal do zajetí Václava Klause a pronikavě viděl jen svůj vlastní obraz u kormidla. Nijak mne toto poznání netěší a vůbec si nad ním nepřipadám jako vítěz. Nepřál jsem si pokořit člověka,
90 ČTK, 30. 11. 1997 91 LUX, Josef: Proč budu volit KDU-ČSL. Tenhle svět je naší věcí, dokud na něm žijeme. Duel, s.r.o, Praha, 1998, s. 31-32 36
kterého jsem si kdysi vážil a svým způsobem si ho vážím dosud. A mrzí mne, že jsme si mezi sebou nevybudovali vztah dvou politiků v nějaké osobní rovině. Přál jsem si ho přimět k poznání, že svým zúženým viděním riskuje až příliš mnoho. To se mi nepodařilo a asi se mi to nemohlo podařit. Je to škoda. Václav Klaus mohl této zemi prospět mnohem víc, kdyby byl schopen prohlédnout. Ale to už je dnes – zdá se – uzavřená kapitola.92 Velmi zajímavé svědectví o vztahu Klaus – Lux, a to právě v souvislosti s vystoupením KDU-ČSL z vlády, vydal Petr Pithart: „…Osobně velmi trpěl autoritářskými metodami vedení vlády tehdejším premiérem. Mnoho mi o tom vyprávěl a kdyby přitom zjevně netrpěl, bylo by to stěží uvěřitelné, takže se ani dnes nehodí, abych jeho vyprávění reprodukoval. Josef Lux jako první ze všech začal mluvit o nadcházející době poklausovské a znělo to tehdy jako přání, které je otcem myšlenky. Nakonec se skutečně rozhodl z vlády i s KDU-ČSL odejít, nikoli však z osobních důvodů. Odejít z vládní koalice byl a dosud je v našich domácích poměrech zcela bezprecedentní, velkorysý, odvážný čin. Myslím, že to uprostřed vládnutí neudělala žádná strana od roku 1918. Paradoxem je, že to zatím udělala jedině ta strana, o které se donekonečna monotónně opakuje, že jí jde jen a jen o jedno: aby byla vždycky, za každou cenu u moci. Být u toho, být přitom, to má být pochybným erbovním znamením lidovců.“93 Nyní se však vraťme k pověření Josefa Luxe, aby se pokusil o sestavení vlády, která by zemi dovedla k předčasným volbám. Byl to těžký úkol, ale Josef Lux se jej zhostil jako zkušený vyjednavač. Podařilo se mu oslovit a hlavně přesvědčit člověka, kterého si velmi vážil a znal jej ze zasedání vlády. Byl to tehdejší guvernér České národní banky, Josef Tošovský. Tošovského vláda byla jmenována 2. ledna 1998 a KDU-ČSL v ní zastupovali: J. Lux – jako místopředseda vlády a ministr zemědělství, Miloslav Výborný – jako ministr – předseda Legislativní rady vlády a Cyril Svoboda, který se stal ministrem vnitra.94 Byli zde však i lidé, kteří sice nebyli členy KDU-ČSL, ale názorově byli blízcí Josefu Luxovi, ať již se jednalo o Jana Sokola – ministr školství, mládeže a tělovýchovy, Martin Bursík – ministr životního prostředí, který se později stal také členem KDU-ČSL, i když na dobu velmi krátkou a osobně pokládám dodnes za velkou škodu, že jej později Cyril Svoboda nepřizval k těsnější spolupráci. Martin Bursík řady KDU-ČSL opustil na jaře 2003 a vstoupil Strany
92 LUX, Josef: Proč budu volit KDU-ČSL. Tenhle svět je naší věcí, dokud na něm žijeme. Duel, s.r.o, Praha, 1998, s. 20-21 93 http://www.pithart.cz/archiv_textu_detail.pp?id=258 94http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/prehled-vlad-cr/1993-2007-cr/josef- tosovsky/prehled-ministru-24633/ 37
zelených, kde se stal brzy jejím předsedou a dovedl jí i do Sněmovny.95 Nerada bych opominula Zuzanu Roithovou – ministryni zdravotnictví, která je dnes místopředsedkyní KDU-ČSL a dlouholetou poslankyní Evropského parlamentu právě za lidovce. Ministryní spravedlnosti se stala Vlasta Parkanová, která také vstoupila do strany, o její roli v KDU-ČSL jsem se ve své práci již zmiňovala na začátku. Dnes je poslankyní za TOP09 a její politická kariéra se chýlí k závěru. Vzpomenula bych ještě účast Vladimíra Mlynáře, bývalého šéfredaktora týdeníku Respekt, který se stal ministrem bez portfeje a tiskovým mluvčím vlády.96 Ve vládě měla zastoupení též ODA, kterou reprezentoval její předseda a zároveň ministr životního prostředí – Jiří Skalický, již zmiňovaná Vlasta Parkanová a Karel Kühnl – ministr průmyslu a obchodu. ODS nakonec reprezentovala čtveřice, která později přešla na stranu Unie svobody. Byli to: Stanislav Volák – ministr práce a sociálních věcí, Ivan Pilip – ministr financí, Michal Lobkowicz – ministr obrany a Jan Černý – ministr pro místní rozvoj. Dalších sedm osob bylo nestraníky. Kromě premiéra Josefa Tošovského to byli: Jaroslav Šedivý – ministr zahraničních věcí, již jmenovaný Vladimír Mlynář – ministr bez portfeje a mluvčí vlády, Petr Moos – ministr dopravy, dále Martin Stropnický – ministr kultury. Mezi nestraníky také patřila Zuzana Roithová a Jan Sokol.97 Vláda doznala za půl roku jedné obměny, a to po finančním skandálu ODA, která měla stejný problém jako již dříve ODS – a to sice konto v zahraničí. Konto bylo maskováno firmou TMC, která však nevyvíjela činnost, sídlo měla v Karibiku a účet v Lichtenštejnsku. Na tento účet přicházely pro ODA miliony od tajných mecenášů.98 Jiřího Skalického vystřídal 27. 2. 1998 na ministerstvu životního prostředí také již výše uvedený Martin Bursík. KDU-ČSL však musela v době vládního angažmá také vážně řešit problém poklesu voličského zájmu. Jednak zde byla nová strana – Unie svobody, která vznikla počátkem ledna 1998, jednak lidovci byli opět vnímáni jako katolická, tj. ve výrazivu občanů ČR rozuměj rigidní, nepružná. O budoucnosti lidovců vedli debatu v Lidových novinách pánové Miroslav Korecký (článek 25. 4. 1998) a Petr Příhoda (odpověď 4. 5. 1998). M. Korecký připomínal, že krize na podzim 1997 a vystoupení lidovců z vlády se stala jakýmsi okamžikem pravdy i pro samotnou KDU-ČSL. Korecký upozorňoval na nebezpečí, která na tuto stranu číhají při novém rozložení sil. Bipolární model se dvěma velkými stranami a řadou menších, zdá se, skončil. V levé části spektra je ČSSD pod Zemanovým vedením, v pravé části je poněkud
95 Archiv KDU-ČSL, rezignační dopis M. Bursíka z 15. 4. 2003, (neuspořádané) 96http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/prehled-vlad-cr/1993-2007-cr/josef- tosovsky/prehled-ministru-24633/ 97 tamtéž 98 http://zpravy.idnes.cz/i-oda-mela-tajna-konta-a-tajne-dary-dld/domaci.aspx?c=A010806_222636_domaci_was 38
těsno a nastává velká bitva o stejný typ voliče. Je zde totiž ODS, nově vzniklá US a KDU- ČSL. Není jisté, zda je vůbec KDU-ČSL na boj o voliče připravena nejen odborně, ale i personálně. Korecký si kladl otázku, zda si lze vůbec představit KDU-ČSL bez Luxe... Připomíná též pokles preferencí a říká, že „klidná síla“ se pomalu mění v „neklidnou slabost“. Velkou roli sehrají nadcházející mimořádné volby, po nichž se uvidí, kam se KDU-ČSL posune. Korecký se domníval, že straně by nejlépe seděla opět role mezičlánku mezi ČSSD a US, ale bude to jen útěk od zásadního problému další existence k již osvědčenému a známému jazýčku.99 Domnívám se, že Miroslav Korecký je ve svém komentáři pozoruhodně přesný. Jak jsem již uvedla výše, KDU-ČSL se stala skutečně stranou jednoho muže, Luxovi ve straně nestihl vyrůst relevantní soupeř, který by jednou jeho veslo převzal. Částečně to bylo zaviněno pohodlností ostatních, částečně za to mohl i sám Josef Lux, byl totiž velmi akční a pracovitý. Také bych ráda vzpomenula jeho čím dál tím větší mediální obratnost. Důsledky personální bídy v KDU-ČSL se měly projevit velmi brzy a nečekaně. Petr Příhoda, dal Koreckému za pravdu. Strana musí na sobě zapracovat, tzn. zvýšit úroveň své vzdělanosti a starat se o evropanství své nové generace. Unie svobody přebírá lidovcům část „přebíhavých sympatizantů“. Upozornil především na negativní vnímání strany v kontextu s deklarovaným křesťanstvím. Strana je spojována s římskokatolickou církví a obyvatelstvo, které zažilo komunistickou proticírkevní propagandu tak stranu vnímá velmi negativně. Připomenul také mnoho lichotivých přezdívek, které se s lidovci táhli již dlouhá léta: „flanďáci“, „klerikálové“, „pánbíčkáři“. Konstatoval, že lidovci mají své voliče spíše ve venkovských oblastech, ve městech se jim voliče získávat příliš nedaří. Odkazoval také na „paměť lidu“, která je právě u lidovců velmi ošidná.100 K tomu bych poznamenala, že i dnešním lidovcům je neustále připomínána minulost v Národní frontě a duch P. Josefa Plojhara101 je také oblíbeným kladivem na straníky.
99 Korecký, Miroslav: Co se stane v budoucnu s KDU-ČSL. In: Lidové noviny, 25. 4. 1998, s. 10 100 Příhoda, Petr: Proč je obraz KDU-ČSL v české společnosti tak negativní? In: Lidové noviny, 4. 5. 1998, s. 11 101 ThDr. Josef Plojhar, h.c., 2. 3. 1902 Č. Budějovice – 5. 11. 1981 Praha, kněz a politik. V květnu 1946 zvolen poslancem ÚNS. KSČ si jej vytipovala ke spolupráci. Na jaře 1948 se dostal do sporu s arcibiskupem J. Beranem – schválení kandidatury do NS na jednotné kandidátce NF. P. zákaz ignoroval, arcibiskup jej zbavil kněžství. P. se hlásil ke křesťanskému socialismu, jehož myšlenky propojoval s komunismem proti „buržoaznímu liberalismu“. V letech 1948-1968 ministr zdravotnictví - časté cesty do zahraničí (návštěvy exotických zemí se spřátelenými režimy). P. jméno se stalo synonymem pro kolaboranta a nečestného člověka. In: PEHR, Michal a kol.: Cestami křesťanské politiky. Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích, Praha, Akropolis, 2007, s. 198 -199 39
Statečné lidovce, např. Broje102, Janáčka103 či Sochorce104 lidé neznají. A Šrámkova role předsedy exilové vlády v Londýně bývá také často dávána do pozadí. Je pravdou, že ve straně se začala tvořit jakási křídla, kdy pravicovější křídlo tvořila Jižní Morava a konkrétně Jan Kasal, 1. místopředseda strany. Pro spolupráci s ČSSD byly takové osobnosti jako např. Petr Rybář, tehdejší generální sekretář strany, Eva Rolečková, tisková mluvčí a blízká spolupracovnice předsedy Luxe a také Jaroslav Orel, tehdy poslanec
PS PČR za Prahu.105 Z předvolebního času roku 1998 stojí zcela jistě za pozornost také odborná konference, která se pod titulem „Řád a spravedlnost“ konala v únoru v Karlových Varech. Konference byla velmi kvalitně obsazena, moderování se ujal předseda komise pro spravedlnost, Cyril Svoboda. Výstup však vůbec neodpovídal úsilí, které přišlo vlastně vniveč, protože při vystoupení Lubomíra Mlčocha, velkého znalce sociálního učení církve, došlo k nepochopení jeho příspěvku a novináři si výklad jeho slov zjednodušili do titulku:
102 Stanislav Broj, 28. 9. 1901 Volduchy – 23. 5. 1950 Praha, rolník a politik. Po gymnáziu a dvouleté hospodářské škole v Rokycanech pracoval na rodném statku. Od r. 1918 činný v agrární straně, obecní a okresní samosprávě; ve 30. a 40. letech vůdčí představitel rolnictva na Rokycansku, 1945-48 člen a funkcionář ČSL, 1946-48 poslanec ÚNS. V únoru 1948 proti komunistické diktatuře, zapojil se do boje proti režimu. Zatčen na podzim 1948, prosinec 1948 odsouzen k pěti letům žaláře. V r. 1950 obviněn ze spoluúčasti na organizaci vykonstruované vzpoury mezi vězni na Borech, byl odsouzen k trestu smrti a popraven. In: PEHR, Michal a kol.: Cestami křesťanské politiky. Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích, Praha, Akropolis, 2007, s. 42 - 43 103 Ing. Alois Janáček, 22. 8. 1900 Jihlava – 2. 1. 1967 Jihlava, úředník a politik. Po gymnáziu studoval na ČVUT, 1925-1939 vedoucí Městského stavebního úřadu v Jihlavě. 1. 9. 1939 zatčen gestapem jako rukojmí, vězněn v Jihlavě a Znojmě. Po propuštění v letech 1939-45 zaměstnán již jen jako stavební referent. Od mládí účasten veřejného života - bohatá činnost spolková. V letech 1945-48 člen MNV v Jihlavě, předseda KV ČSL v Jihlavě, 1945-46 poslanec PNS, 1946-48 poslanec ÚNS. V únoru 1948 perzekuce – vyloučen z ČSL, propuštěn ze zaměstnání a zbaven volebního práva, též zatčeny jeho děti – syn Jan a dcera Marie. J. zatčen 6. 1. 1949 – neprávem obviněn z velezrady, vězněn na Borech a Pankráci, propuštěn na amnestii 10. 5. 1960. Opět zatčen 12. 6. 1961, obviněn z podpory vzniku tajné křesťanskodemokratické strany. Odsouzen na 5 let – Valdice, Pankrác, 19. 6. 1964 mrtvice, prosinec 1964 propuštěn ze zdrav. důvodů. Zemřel vyčerpán na infarkt. In: PEHR, Michal a kol.: Cestami křesťanské politiky. Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích, Praha, Akropolis, 2007, s. 110 104 Ing. Rostislav Sochorec, 2. 7. 1900 Staré Město u Uh. Hradiště – 13. 5. 1948 Brno, agrární podnikatel, spolkový funkcionář a politik. Abs. Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži a VŠZ v Brně (1925). Hospodařil a podnikal v zemědělství – statek na Hodonínsku. Člen lidoveckých spolků, aktivní vysoký funkcionář ČSL, člen zemského zastupitelstva v Brně, red. Hospodářského obzoru v Brně. Za války účastník domácího odboje. Od r. 1946 poslanec ÚNS, rezignoval v listopadu 1947. Poté opět podnikání v zemědělství. Od r. 1946 sledován komunistickými bezpečnostními složkami. Zatčen již 23. 2. 1948, zemřel zřejmě kvůli následkům týrání ve vazební věznici v Brně, dle oficiální verze spáchal sebevraždu. Pohřeb 17. 5. 1948 se stal demonstrací několika stovek osob proti komunistickému režimu. Dne 28. 10. 1991 vyznamenán Řádem TGM 1. třídy in memoriam. In: PEHR, Michal a kol.: Cestami křesťanské politiky. Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích, Praha, Akropolis, 2007, s. 239 - 240 105 FIALA, Petr - KONEČNÝ, Karel – MAREK, Pavel – PEHR, Michal – TRAPL, Miloš: Český politický katolicismus 1848 – 2005. Brno, CDK, 2008, s. 482 40
„Lidovci budou zase znárodňovat“. Jednalo se o myšlenku nápravy špatně provedené privatizace.106 Nutno poznamenat, že této konference se Lux neúčastnil. Další odborná konference se konala na konci března, konkrétně 28. – 29. 3. 1998 v Zahrádkách u České Lípy. Zde byla hlavním tématem hospodářská situace ČR a ekonomika. Byl zde prezentován záměr zlepšit situaci rodin s průměrnými příjmy zvýšením přídavků na děti a daňovými odpočty. Tato konference je památná i comebackem Miroslava Kalouska, kterému dal tehdy Josef Lux znovu příležitost. Je třeba říci, že Miroslav Kalousek toho využil a od té chvíle budoval svoji image experta KDU-ČSL pro ekonomické otázky.107 KDU-ČSL uspořádala ještě další konferenci, jejímž garantem byl Tomáš Kvapil. Tato konference se konala 25. – 26. 4. 1998 v Olomouci a byla věnována veřejné správě, bytovému fondu, rozvoji venkova a regionální politice. Poslední v řadě pak byla konference věnovaná školství, jejímž garantem byla Michaela Šojdrová a konala se 19. května 1998 v Praze.108 Zajímavým počinem se pak stala spolupráce s představiteli Romů - Ladislavem Bodym, bývalým poslancem za Levý blok. Bodyho se snažilo vedení protlačit na kandidátku na severu Čech. Nicméně tato snaha se nesetkala s úspěchem, proti tomu se tvrdě vymezila tamní členská základna. K této události je však třeba říci, že to byl vlastně první a vlastně jediný pokus českých politiků, přizvat toto etnikum ke spolupráci. U jejich předáků, kteří měli možnost Josefa Luxe poznat osobně, je tento muž stále vzpomínán a mají jej v úctě až do dnešních dnů.109
8. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 1998
Hlavním mottem volebního programu bylo heslo: „Jak na to?“ V programu KDU-ČSL akcentovala především uskutečnění daňové reformy, průhlednost financování jednotlivých politických stran, problematika tzv. střetu zájmů. Zajímavou byla též myšlenka podpory pro podnikatele v oblastech s vysokou nezaměstnaností, kdy měli dostat 40.000,-Kč na každé nově vytvořené pracovní místo.110 Volby do Poslanecké sněmovny PČR, které se konaly ve dnech 19. – 20. června 1998 vynesly KDU-ČSL 9%. KDU-ČSL tak získala 20 mandátů v dolní komoře a ve volbách se stala čtvrtým nejsilnějším politickým subjektem. První místo obsadila ČSSD se ziskem
106 Archiv KDU-ČSL, materiály k Odborné konferenci KDU-ČSL „Řád a spravedlnost“, (neuspořádané) 107 tamtéž 108 tamtéž 109 Osobní rozhovor s M. Tancošem, vedený v rámci komunikace na sociálních sítích – 30. 5. 2013 110 Archiv KDU-ČSL, Program KDU-ČSL 1998 – Jak na to? (neuspořádané) 41
32,31% a ziskem 75 mandátů, druhá skončila ODS se ziskem 27,74% a 63 mandátů. Je třeba říci, že ODS se tehdy podařilo díky dobře načasované a vybrané volební kampani zvrátit nepřízeň voličů. Lidé jednak zapomínají, takže skandál s financováním z podzimu již tolik nikdo neřešil a kampaň ve stylu „Mobilizace“111 proti KSČM u voličů zabrala. Třetí v pořadí skončila právě KSČM s 11,03% , což představovalo 24 mandátů. Na pátém místě se jako poslední do PS PČR dostala též nová Unie svobody, která získala 8,60% a tím 19 mandátů. Koalice z voleb roku 1996 (ODS, KDU-ČSL, nově US) by nyní dohromady měla 102 poslanců, ČSSD a KDU-ČSL by měla 94 poslanců a koalice ČSSD, KDU-ČSL a US by čítala 113 poslanců. Strana počítala s tím, že se bude podílet na vládě, odmítala jen středolevou koalici, která by se opírala o podporu KSČM. Václav Havel pověřil vyjednáváním o sestavení nové vlády předsedu vítězné strany, tedy Miloše Zemana.112 Václav Klaus, který takový zisk po podzimním debaklu nečekal, se chopil příležitosti a prohlásil, že koaliční forma vládnutí je v krizi. Využil situace a pozval k jednání Josefa Luxe a Jana Rumla. Josef Lux označil tyto Klausovy podmínky 4. 7. 1998 jako ultimativní. Výsledky jednání shrnuje Eva Rolečková: „Cestou na klub mi Lux vyprávěl, že skutečně jen dostal ultimátum v podobě podmínek, které nemohl přijmout žádný stranický předseda, neboť by ze své strany dobrovolně učinil loutku bez jakékoli samostatnosti. Přečetl pak podmínky spolustraníkům. Přijatelné se nezdály nikomu, ale někteří snad měli pocit, že Klaus od nich ustoupí. Nepochopili, že jeho cíl je jinde. Nepotřeboval domluvu „pravice“. Chtěl mít svou vlastní.“ 113 Josef Lux se snažil přesvědčit Jana Rumla, potažmo celou Unii svobody o možnostech, které by KDU-ČSL a US měly ve vládě s ČSSD. Nebylo to jen proto, že mu Miloš Zeman nabídl post premiéra, ale domníval se, že by v této vládě mohly obě strany prosadit mnohé z vlastních programů. Ještě 7. července 1998 se při společném jednání reprezentací KDU-ČSL a US, které se konalo v Kladrubech na Pardubicku, zdálo, že US a hlavně její předseda bude schopen překročit animozity k osobě Miloše Zemana a nabídku k účasti na vládě Unie svobody přijme.114 Druhý den měla zasedat Celostátní konference KDU-ČSL v Praze, v Paláci Charitas. Předtím ještě nahoře v patře zasedal užší stranický orgán - Celostátní výbor KDU-ČSL. Z rádia se lidovci dozvěděli, že Rumlova Unie svobody nakonec do koalice s ČSSD a KDU-
111 http://www.klaus.cz/clanky/2138 112 http://www.volby.cz/pls/ps1998/u391?xvstrana=11&xkraj=38&xvyb=0&xtr=3 113 Rolečková, Eva: Josef Lux/Muž se světlem v srdci. Praha, Gutenberg, 2000, s. 171-172 114 http://archiv.radio.cz/news/CZ/1998/07.07.html 42
ČSL nevstoupí. Zde se projevila určitá „politická neobratnost“ Jana Rumla a hlavně jeho nechuť k osobě Miloše Zemana. Je pravdou, že Ruml také počítal s tím, že budou ještě další jednání a nakonec dojde k ustavení staronové koalice. K tomu však již nedošlo a 9. 7. 1998 došlo k podpisu tzv. „opoziční smlouvy“, která vedla k toleranci menšinové vlády ČSSD. Oficiální název dokumentu zněl: „Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice uzavřená mezi Českou stranou sociálně demokratickou a Občanskou demokratickou stranou. 115 Smlouva tak znamenala nečekaný odchod KDU-ČSL a US do opozičních lavic a byla zde reálná hrozba že se stane platnou po několik volebních období. Umožnění vlády ČSSD proběhlo výměnou za posty předsedů obou komor Parlamentu, za místo předsedy rozpočtového výboru PS PČR, za místa v kontrolních orgánech PS PČR (např. komise pro kontroly zpravodajských služeb). ODS a ČSSD se zavázaly, že nevyvolají hlasování o nedůvěře vládě, ba ani nevyužijí možností daných Ústavou k rozpuštění PS PČR. A přislíbily také, že nepodpoří hlasováním takové návrhy od jiných politických subjektů. Smlouva také reagovala na určitou patovou situaci, která vznikla po volbách. Strany této smlouvy se tedy zavázaly, že předloží návrh na úpravu volebního zákona, a to tak, že by byly v konečném důsledku posíleny zisky velkých stran, a tak by tedy nedocházelo v budoucnosti k patům a neřešitelným situacím.116 KDU-ČSL tehdy reagovala slovy svého předsedy Josefa Luxe, že se jedná o smlouvu nikoli „opoziční“, ale o smlouvu o pozicích. A Lux také v rozhovoru pro Lidové noviny vyjádřil názor, že „modrý pták ODS letěl tak rychle, až zčervenal“.117 V tomto rozhovoru Josef Lux vyjádřil své přesvědčení, že: „To nebylo proti Václavu Klausovi. To úsilí bylo vedeno tím, aby se tu vytvořilo prostředí pro jiný politický styl. V současné konstelaci se obávám, že ODS a sociální demokraté si natolik svázali ruce, že budou schopni učinit velmi málo. A v tomto smyslu oba pánové udělali mocný krok ke svému sebezničení, protože popřeli důvody, proč je lidé volili.“118 Dnes, kdy máme za sebou deset let prezidentství Václava Klause a začínáme první pětiletku s Milošem Zemanem, by se mohlo zdát, že Josef Lux prohrál, že neměl pravdu. Václav Klaus i Miloš Zeman byli z pohledu dnešního světa úspěšnými politiky, dokonce
115http://www.vlada.cz/assets/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/prehled-vlad-cr/1993-2010-cr/milos- zeman/Opozicni-smlouva.pdf 116http://www.vlada.cz/assets/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/prehled-vlad-cr/1993-2010-cr/milos- zeman/Opozicni-smlouva.pdf 117 Drábek, Ondřej: Josef Lux: Modrý pták ODS letěl tak rychle, až zčervenal . In: Lidové noviny, 1998 118 tamtéž 43
dosáhli oba dva úřadu prezidenta. Myslím si, že Josef Lux uhodl, co bude následovat, jak tato smlouva o stabilním politickém prostředí promění nejen politiku, ale především lidi v tomto státě. Oba dva muži, Klaus a Zeman, mají na svědomí dnešní stav české politiky, dnešní totální znechucení obyčejných lidí z politiky. Lidé opět utíkají z veřejného života na chaty a zahrádky, jsou naštvaní, otrávení, ztratili důvěru ve stát, ve spravedlnost. Stát a jeho aparát selhává. Vidíme, že státní správa je zpolitizovaná a především v důsledku toho dochází k jejímu stále častějšímu kolapsu. Po prvotním šoku se malé strany začaly vzpamatovávat a byla to právě KDU- ČSL, která se snažila o strategickou spolupráci s US. Měla to být jakási protiváha opoziční smlouvě. Spolupráce byla zahájena ještě před volbami, ale právě vznik opoziční smlouvy pomohl institucionalizaci spolupráce čtyř malých politických stran. Ke KDU-ČSL a US přidala ještě Občanská demokratická aliance a Demokratická unie. Vzniká tak projekt „Čtyřkoalice“, který si určil dosáhnout úspěchu v podzimních senátních volbách a zabránit tak ústavní většině ODS a ČSSD. Dohoda o spolupráci čtyř stran byla uzavřena 1. 9. 1998, na jejím základě byly stanoveny postupy pro výběr kandidátů do senátních voleb. Josef Lux hovoří však nejen o tomto cíli, ale o reakci na nestandardní kartelovou dohodu mezi dvěma velkými stranami a přirovnává tuto situaci k poměrům v hospodářství, kdy se také společnost brání kartelizaci. Není to, dle Luxe, jen proto, že to poškodí jiné firmy, ale v konečném výsledku je poškozen každý spotřebitel, tj. v tomto případě občan.119
9. Luxův odchod z funkce předsedy KDU-ČSL
Situace ve straně lidové však nebyla příliš idylická, protože se začínaly množit nespokojené hlasy. Připravovalo se zasedání Celostátní konference KDU-ČSL v Telnici, které se mělo konat 5. září 1998 a proslýchalo se, že se na něm chystá se zásadním zhodnocením situace vystoupit Cyril Svoboda. Otevřený boj sice ještě nevypukl, ale zazněla kritika mediální politiky strany. Situace se však náhle změnila, protože se Josef Lux, který se již delší dobu cítil únaven, podstoupil specializovaná vyšetření a dověděl se diagnózu, která znamenala předzvěst smrtelného onemocnění.120 Sama si na přesný datum, kdy jsem začala mít tušení, že není všechno v pořádku, už nepamatuji. Překvapil mě tehdy na sekretariátu telefon, volala asistentka přednosty
119 Polanská, Patricie: Josef Lux: Čtyřkoalice je pokusem zabránit kartelizaci politiky. In: Zemské noviny, 5. 9. 1998 s. 6 120 Rolečková, Eva: Josef Lux/Muž se světlem v srdci. Praha, Gutenberg, 2000, s. 176 44
hematologie, který sháněl našeho předsedu. Telefon jsem předala kolegyni, Aničce Pukowiecové, která byla Luxovou asistentkou v Ústřední kanceláři KDU-ČSL, ale ptát se, co a proč se děje, mi v tu chvíli přišlo nevhodné. S kolegyní jsme měly velmi dobré vztahy, ale nějak instinktivně jsem vytušila, že mi stejně nic neřekne. Tu myšlenku, že je něco špatně, jsem prostě zaplašila a až později mi došlo, co musela prožívat nejen Luxova rodina, ale také ti, kteří věděli a slíbili, že budou mlčet. A 23. září 1998 jsme slavili ve sněmovně 60. narozeniny poslance Viléma Holáně a Josef Lux byl jako vždycky ve formě, s harmonikou… Další den byla svolána mimořádná tiskovka, která se konala dole v sále Paláce Charitas. Předtím svoje onemocnění myeloidní leukémií oznámil kolegům poslancům a senátorům na společném zasedání klubů. To, co jsme my, jeho spolupracovníci tehdy prožívali, asi nejlépe shrnula tisková mluvčí, Eva Rolečková: „Nechali jsme poslance a senátory v ohromení a odjeli na Karlovo náměstí. Lux mne ještě poslal dolů obhlédnout, v jaké je sál náladě. I tam tušili něco divného, ale neuměli si to představit. Jakási redaktorka se mne zeptala: „Vy se tváříte nějak radostně?“ Bylo to absurdní, netvářila jsem se radostně, usmívala jsem se jako stroj. Prostě už napříště nepůjde o výroky o výrocích, o denní komentáře a smršti podnícené tiskovými konferencemi. ...Ještě před dvěma měsíci se zdálo, že mu budou šoféři přenášet věci do Strakovy akademie. Ještě před čtrnácti dny se zdálo, že povede zásadní boj o další podobu své strany. Ještě před dvěma hodinami bylo ze všeho nejdůležitější, aby v těžké chvíli udržel pevný hlas. Zítra bude ze všeho nejdůležitější, aby se našel vhodný dárce kostní dřeně a aby odhodlání tohle všechno zvládnout vydrželo nejen jemu, ale všem z jeho okolí. …„Držte palce,“ říkám. Kolikrát to v příštích měsících ještě řeknu…“121 Po Josefu Luxovi se řízení strany ujal její dosavadní první místopředseda, Jan Kasal, na jaro 1999 byl ustanoven termín sjezdu, kde si strana měla zvolit Luxova nástupce. Novináři začali spekulovat o třech mužích – Janu Kasalovi, Cyrilu Svobodovi a Miloslavu Výborném. Očekávali souboj křídel Kasalova a Svobodova. Kasal zastupoval pravicovější tendence ve straně, odmítal spojování se sociální demokracií. Cyril Svoboda se naopak spolupráci s ČSSD nebránil. Velké šance dávali také Miloslavu Výbornému, kterého tehdy označovali jako luxovský typ „muže konsensu“. Vyrojily se spekulace, který z mužů je bližší prezidentu Havlovi, údajně to měl být právě Cyril Svoboda, kterého novinářská obec pasovala do role mladého a perspektivního politika.122
121 tamtéž, s. 182-183 122 Ondřej Drábek: KDU-ČSL čeká střet o další směřování. Kasal, Svoboda a Výborný mají největší šanci na předsednictví. In: Lidové noviny, 25. 8. 1998, s. 3 45
Tak hned na začátku úspěšně položeného základního kamene Čtyřkoalice ji postihla rána, z níž se vlastně již nikdy nevzpamatovala. Odešel nejen její zakladatel, ale především spojovatel, člověk „konsensu“, který uměl nalézat řešení a byl také mužem s darem velké předvídavosti. 123 V Ústřední kanceláři KDU-ČSL jsme si o té jeho intuici mezi sebou říkali, že náš předseda má schopnost vidět až za čtyři rohy.“
10. Komunální a senátní volby 1998
Bylo však potřeba domluvit se v rámci Čtyřkoalice na kandidátech do senátu. Co vypadalo zprvu idylicky, začalo dostávat trhliny, protože ne všude byla domluva jednoduchá a hlavně jednoznačná. Strany se zavázaly, že v každém volebním obvodu vyberou společného kandidáta a ostatní jej budou podporovat. Do nelehké situace se dostala kandidátka KDU-ČSL na Praze 10, Zuzana Roithová, když se proti ní postavil člen strany, právník Oldřich Choděra. Choděra vyhrál sice stranické primárky, avšak Roithovou prosadilo vedení strany, neboť se jednalo o osobu známou, bývalou ministryni zdravotnictví, ředitelku Nemocnice Vinohrady. Vedení KDU-ČSL se domnívalo, že má mnohem větší šance na postup do druhého kola, zvláště pak, když jejím nejvážnějším protivníkem byl kandidát ODS a zároveň úřadující senátor, Milan Kondr.124 Zbrojilo se nejen na volby senátní, ale též na volby komunální, opět byly v kurzu společné kandidátky stran čtyřkoalice. Uskupení mělo velké ambice i v Praze, která byla tradiční baštou ODS. A Josef Lux ještě přesvědčil Martina Bursíka k účasti na kampani o post primátora. Soupeřem mu byl dosavadní primátor za ODS, Jan Koukal. Koukal vedl kandidátku ODS a obhajoval tedy nejen post primátora, ale též senátora za Prahu 6. Proti němu na Praze 6 kandidoval předseda Unie Svobody, Jan Ruml. Slogan na billboardech s Martinem Bursíkem zněl: „Praha potřebuje nového primátora!“ Jen bych ráda pro zpestření přidala několik postřehů z kampaně. Pozornost upoutal velký megaboard ODS na Letné. ODS bylo vytýkáno porušení stavebního zákona při jeho výstavbě. Při závěrečném mítinku na něj nějaký vtipálek začal z velké vzdálenosti promítat nápis: „Sbohem, pane primátore!“ Těsně před volbami došlo k otevření čtvrtého úseku trasy metra B – šlo o úsek Českomoravská – Černý Most. Vadou na kráse projektu byly nedokončené dvě stanice – nynější Kolbenova
123 TABERY, Erik: Vládneme, nerušit. Opoziční smlouva a její dědictví. Praha – Litomyšl, Ladislav Horáček - Paseka, 2006, s. 251 124 FIALA, Petr - KONEČNÝ, Karel – MAREK, Pavel – PEHR, Michal – TRAPL, Miloš: Český politický katolicismus 1848 – 2005. Brno, CDK, 2008, s. 485 46
a Hloubětín, neboť město nemělo peníze na jejich včasné dokončení. Toho využila opozice a za přítomnosti Martina Bursíka byla stanice Hloubětín přejmenována na „Primátora Koukala“.125 První kolo voleb do senátu se krylo zároveň s volbami komunálními a konalo se ve dnech 13. – 14. 11. 1998. V komunálních volbách se, co se týká počtu mandátů, stala KDU- ČSL vítězem voleb.126 Projevilo se zde početné zastoupení členů KDU-ČSL v menších obcích, kdy KDU-ČSL byla schopna sestavovat kandidátky samostatně, nebo se její zástupci umisťovali vysoko na společných kandidátních listinách. V senátních volbách Čtyřkoalice nominovala kandidáty ve 26 obvodech (8 kandidátů KDU-ČSL, 5 kandidátů US, 5 kandidátů ODA a 1 kandidáta DEU, zbytek bezpartijní). Z nominovaných 26 kandidátů postoupilo 13 osob do druhého kola senátních voleb, které se konalo ve dnech 20.- 21. 11. 1998. Zvoleni byli všichni postupující. KDU-ČSL sama získala 6 senátorů (S. Bělehrádek, B. Čada, J. Kaňa, Z. Roithová, E. Škrabiš, J. Šula). Velkým úspěchem pro Čtyřkoalici bylo prolomení pražských senátních obvodů, kde uspěla v Praze 10 Zuzana Roithová, v Praze 6 Jan Ruml a v Praze 11 byl zvolen Daniel Kroupa. Všichni měli za soupeře kandidáty ODS (Milan Kondr, Jan Koukal a Václav Mencl).127 Čtyřkoalice měla z 81 senátorských mandátů ve svých rukou 33, avšak předsednictví se pro Petra Pitharta nepodařilo udržet, neboť jej právě díky opoziční smlouvě dne 16. 12. 1998 vystřídala Libuše Benešová. Benešová získala jen nezbytné minimum hlasů, tj. 40 ze 79 přítomných, a to ve druhém kole volby. V prvním kole vyhrál Petr Pithart, a to o jediný hlas.128 Strany Čtyřkoalice úspěch ve volbách povzbudil k další kooperaci, ale s bližší integrací se čekalo až po sjezdu KDU-ČSL. Trefně celou situaci komentoval Petr Nováček v časopise Týden, v zimě 1999. Ten zhodnotil možnosti Čtyřkoalice, která podle něj buď byla jen účelovým uskupením před podzimními volbami, anebo se stane alternativou jakousi „třetí silou“ vůči ČSSD a ODS. Nicméně k tomu, aby se Čtyřkoalice posunula k „třetí síle“ a získala významnější postavení na české politické scéně, ji podle Petra Nováčka chybí program a hlavně výrazný politický vůdce. Nováček upozorňuje na personální bídu a připomíná, že úkolu by se zcela jistě zhostil vynikajícím způsobem Josef Lux, ale ten je
125 Archiv KDU-ČSL – Volby do zastupitelstev obcí 1998 (neuspořádáno) a Carolina, elektronický zpravodajský servis studentů žurnalistiky, č. 308, 13. 11. 1998 http://carolina.cuni.cz/archive-cs/Carolina-C-No- 308.txt 126 Příloha č. 4 – Výsledky voleb do zastupitelstev obcí – 13. – 14. 11. 1998 127 Příloha č. 5 - Volby do Senátu PČR 13. – 14. 11. 1998 (I. kolo) - Senátoři zvolení za KDU-ČSL jako navrhující stranu, jinak za subjekt Čtyřkoalice ve II. kole voleb 20. – 21. 11. 1998 128http://zpravy.idnes.cz/predsedkyni-senatu-se-stala-libuse-benesova-fmc- domaci.aspx?c=981117_104857_domaci_noc 47
v tomto okamžiku zcela mimo hru. Jan Kasal a Jan Ruml tedy vyčkávali, co bude po sjezdech KDU-ČSL a Unie svobody. 129 Na jaře 1999 KDU-ČSL zviditelnil poslanec Pavel Tollner, a to svými výroky směrem k homosexuálně orientovaným spoluobčanům. Jednalo se o projednávání zákona o registrovaném partnerství a Tollner tehdy označil homosexuální chování za zvrácené a dodal: "Chtěl jsem říci prasečin, ale rozmluvili mi to,“ 130 Domnívám se, že to bylo zbytečné a nepříliš prozíravé jednání, které KDU-ČSL jen poškodilo.
11. Sjezd KDU-ČSL v Českých Budějovicích 1999
Vrcholem roku 1999 se stal pro KDU-ČSL sjezd, který se konal ve dnech 29. – 30. května 1999. Tento sjezd měl být sjezdem volebním, neboť stranu po odstoupení Josefa Luxe vedl od září 1998 Jan Kasal, 1. místopředseda. U pamětníků je sjezd v Českých Budějovicích zapsán především díky nezapomenutelnému projevu Josefa Luxe. Ve své řeči se věnoval především situaci v zemi po volbách 1998. Kritizoval opoziční smlouvu a především její dva aktéry ČSSD a ODS, a to pro jejich spokojenost se sebou samými (ČSSD si splnila cíl dobýt Strakovku a ODS se snaží ČSSD historicky znemožnit a zároveň věří, že se jí podaří vyautovat ostatní politické strany z parlamentu. Spokojeni jsou, podle Luxe, též komunisté, kteří nemusí nic dělat a preference jim utěšeně rostou. A KDU- ČSL a US se utěšují, jak příště vyhrají volby. Josef Lux kritizoval tuto formu politiky, která je politikou sama pro sebe, přehlíží nálady ve společnosti, nezajímá se o životy a starosti obyčejných lidí v České republice. Není vůle přikročit ke skutečným reformám, a to daňovým, sociálním, penzijní reformě. Určitým skupinám lidí se v ČR dramaticky zhoršují podmínky pro život a nejsou spokojeni. Lux ve svém projevu odmítl politický pragmatismus jako normu jednání, zdůraznil budování občanské společnosti a především vyznačil úsilí o fungování rovnováhy volného trhu a solidarity. A nastínil také svůj pohled na věc, své řešení. Přiblížil dva modely, které pokládal za možné a funkční. Prvním modelem byla možná spolupráce křesťanských a sociálních demokratů, s podporou Unie svobody. Spolupráce by byla možná na vládní úrovni, s podílem lidí mimo politické strany.
129 Nováček, Petr: Čtyřkoalice neví, jak dál: KDU-ČSL dohodu o spolupráci s malými stranami nepodepíše. In: Týden, s. 18 130http://zpravy.idnes.cz/junior-klub-vyzval-poslance-tollnera-aby-se-vzdal-mandatu-p39- /domaci.aspx?c=990331_195339_domaci_lsd 48
Předpokladem by bylo překročení ideové zaťatosti US a odvážné uchopení reforem ze strany ČSSD.131 Druhým modelem by byla důsledná opoziční politika ze strany KDU-ČSL a US, opoziční politika ve smyslu vytváření nové nabídky, nového řešení, nových šancí. Kritizoval politiku ODS, i když stranu samotnou nejmenoval, hovořil o „…politickém subjektu, jehož politika je charakterizována povýšením pragmatismu na určitou normu, … o politice, která programově brání moderní evropské politice, … politice, která např. v posledních týdnech či dnech podporuje pana Mečiara na Slovensku. A nositel takové politiky nemůže být partnerem křesťanských demokratů. 132 Josef Lux hovořil o umění vést diskusi s těmi, kdož o ni stojí, kdož stojí o hledání řešení. A upozornil nejen na problémy naší země, ale též celosvětové, které nás čekají v příštím tisíciletí. Zvláště zdůraznil problémy válek a násilí, hladu, ekologické výzvy a rychlý vývoj biotechnologií. Speciálně se věnoval problému orientovanosti lidí v záplavě informací. Jako viníka všech těchto všech problémů označil lidský egoismus. Výzvou pro politiky v příštím tisíciletí tak viděl odvahu postavit se vůči tomuto egoismu. I s tím rizikem, že ten, kdo tak učiní, popularitu nesklidí. V neposlední řadě se jeho projev týkal přiblížení obsahu křesťanské politiky. Odkázal na hodnoty, které vyznávali již naši předkové, je na nich založena evropská kultura a civilizace. Jedním dechem však upozornil, že je potřeba být také otevřený a tolerantní. KDU-ČSL nemá být jen stranou křesťanskou a demokratickou, ale především stranou lidovou. Dle Luxe to znamená vidět při své konání v politice konkrétní osudy, konkrétní lidi. Pokud toto strana ztratí, stane se její politika jen hrou na politiku, ztratí odvahu, ztratí sebevědomí. Odmítl přijetí politiky jen jako mocenské hry, varoval své přátele před nástrahami prebend, které s sebou funkce přinášejí. Vyslovil přání, aby lidé v KDU-ČSL zůstali dobrými lidmi, aby naplňovali podmínky slušné politiky. Právě slušnou politiku naše země potřebuje a KDU-ČSL má šanci toto nabídnout.133 Závěr jeho projevu byl velmi osobní, poděkoval všem za podporu, které se mu v posledních měsících dostalo a dostává. Poprosil také všechny, pokud se jich nějak dotkl, aby mu odpustili. Popřál všem členům a příznivcům dostatek odvahy, síly, vytrvalosti a také
131 SARGÁNKOVÁ, Irena, ROLEČKOVÁ, Eva, VODIČKOVÁ, Stanislava: Historii si neodmyslíme, ta tady je… z projevů a rozhovorů Josefa Luxe. Nadační fond Josefa Luxe, Choceň (Dvořisko), 2006, s. 77-78 Projev J. Luxe (rozděleno do dvou částí) dostupný též na serveru www.youtube.com: http://www.youtube.com/watch?v=2s_tt90uTqw&list=PLCE2FB03A58A3111F http://www.youtube.com/watch?v=f4OKyGz1VQQ&list=PLCE2FB03A58A3111F 132 tamtéž, s. 78 133 tamtéž, s. 80 49
pokory. Rozloučil se s tradičním lidoveckým pozdravem „Zdař Bůh!“134 Sálem zněl dlouhý a upřímný potlesk. Volby rozhodovaly o novém předsedovi křesťanských demokratů. Souboj proběhl mezi Janem Kasalem, dosavadním 1. místopředsedou a Cyrilem Svobodou. Tito muži představovali, jak již bylo uvedeno výše, dvě zcela odlišné koncepce dalšího směřování KDU-ČSL. Jan Kasal ve svém projevu hovořil především o politice, která je schopna přesvědčit voliče, že právě ona je tím nejlepším řešením. Hovořil o důležitosti práce týmu, v němž každý má svoji zodpovědnost. Kladl důraz na profesionální práci stranického aparátu, mluvil o hodnotách jako je důvěra, skromnost, tolerance a otevřenost, které by měly být ve straně přítomny.135 Cyril Svoboda se ve své kandidátské řeči soustředil na obecnější proklamace, odkázal se též na tradici a dlouholetou historii strany. Soustředil se na nutnost dokončení transformace, na fungování a další spolupráci v rámci Čtyřkoalice. Akcentoval především proevropskou politiku. Jeho mottem bylo: „Myslet globálně, jednat lokálně!“136 Ve volbách pak delegáti dali přednost Janu Kasalovi, který byl zvolen počtem 181 hlasů z 321. Cyril Svoboda získal 121 hlasů. Zabodoval však v boji o funkci 1. místopředsedy, kdy počtem 170 hlasů porazil své dva konkurenty Miroslava Kalouska (113 hlasů) a Jaroslava Kopřivu (23 hlasů). Do funkcí dalších místopředsedů byli zvoleni Miroslav Kalousek (165 hlasů v prvním kole volby), Tomáš Kvapil (223 hlasů ve druhém kole volby) a Pavel Severa (172 hlasů ve druhém kole volby).137 Po sjezdu KDU-ČSL bylo tedy jasné, že vyhrál Jan Kasal, který byl více nakloněn formám bližší spolupráce malých stran. První takovou možností, vyzkoušet to, byly doplňující senátní volby v obvodu č. 27, na Praze 1. Dne 2. června 1999 totiž zemřel dosavadní senátor za ODS a bývalý předseda Křestansko-demokratické strany, Václav Benda. Čtyřkoalice se tedy domluvila na společném kandidátovi, kterým se tehdy stal bezpartijní Ivan Medek. Souboj na Praze 1 byl těžký, neboť se rozhodl kandidovat jako nezávislý kandidát Václav Fischer, tehdy úspěšný majitel cestovní kanceláře. ODS vyslala do boje populární herečku Vinohradského divadla, Jiřinu Jiráskovou. Ve hře byla ústavní většina v senátu, kterou měla
134 tamtéž, s. 80 135 http://old.kdu.cz/SJEZD/1999/projevy/vol_kas.htm 136 http://old.kdu.cz/SJEZD/1999/projevy/vol_svob.htm 137 http://old.kdu.cz/SJEZD/1999/default.htm 50
Čtyřkoalice na dosah, pokud by tento mandát získala.138 Volby se konaly ve dnech 27. – 28. 8. 1999 a Václav Fischer zvítězil již v prvním kole, a to ziskem 71,24%, další v pořadí byla Jiřina Jirásková s 12,19% a třetí skončil kandidát Čtyřkoalice Medek s 9,35%.139 KDU-ČSL se tedy rozhodla prohlubovat další spolupráci v rámci Čtyřkoalice, protože vláda ČSSD za podpory ODS nebyla dle KDU-ČSL schopná zabránit sílícímu sociálnímu ohrožení obyvatel, zamezit stále hlubší politické a především společenské krizi. Čtyřkoalice se měla stát její alternativou, kdy Kasala připustil možnost spolupráce pro volby do Senátu PČR 2000, ale k volbám do sněmovny byl zdrženlivější. K otázce slučování řekl Jan Kasal, že: „…Já se necítím býti posledním předsedou KDU-ČSL, nemám k tomu mandát.“ Definitivní podoba spolupráce by měla být známa koncem září, první měření sil však bude v senátu, a to nad návrhem ODS a ČSSD na změnu Ústavy.140 Koncem září došlo k uzavření tzv. Svatováclavské dohody, kterou podepsaly strany Čtyřkoalice, resp. jejich předsedové. Strany se zavázaly spolupracovat do příštích parlamentních voleb. Čtyřkoalice deklarovala, že bude usilovat o vítězství v těchto volbách, aby mohla převzít vládní odpovědnost a prosadit společné programové cíle. Tato spolupráce se bude týkat též voleb do krajských zastupitelstev a do Senátu PČR. Došlo též k domluvě o společném orgánu. Tím byla ustavena tzv. Čtyřkoaliční rada, v níž každá strana byla zastoupena předsedou a určeným místopředsedou. Rada měla za úkol hledat společnou shodu všech čtyřech stran v zásadních otázkách.141 Listopad 1999 je pro KDU-ČSL velmi smutným obdobím, neboť strana ztratila svého velkého muže. V americkém Seattlu zemřel 21. listopadu 1999, po transplantaci kostní dřeně, Josef Lux. Lux odletěl do Seattlu na kliniku Freda Hutchinsona 29. srpna. Dne 24. září proběhla po přípravách transplantace a léčba probíhala úspěšně. Dne 7. listopadu 1999 se však dostavily komplikace, které vedly k selhání základních životních funkcí. Josef Lux po statečném boji s nemocí zemřel.142 Jeho místo v poslanecké sněmovně zaujal Jiří Havlíček, starosta Krucemburku, který byl na kandidátce pro volby do PS PČR 1998 jako číslo 4.143
138http://zpravy.idnes.cz/komuniste-oznamili-kandidata-do-senatu-d97- /domaci.aspx?c=990625_113713_domaci_lsd 139 http://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=19990828&xobvod=27 140 Patricie Polanská: KDU-ČSL opět vyloučila sloučení partnerských stran. In: Zemské noviny, 20. 9. 1999, s. 2 141http://zpravy.idnes.cz/ctyrkoalice-uzavrela-dohodu-o-spolecnem-postupu-fb4- /domaci.aspx?c=990928_182533_domaci_itu 142 Rolečková, Eva: Josef Lux/Muž se světlem v srdci. Praha, Gutenberg, 2000, ISBN 80-86349-01-2, s. 205-207 143 Blíže viz Příloha č. 1 - Přehled kandidátek KDU-ČSL v jednotlivých volebních krajích (prvních pět pozic) – Východočeský kraj 51
„…Je líp a hůř a pak chvíli zase stejně… Ještě v pátek devatenáctého se stav výrazně nezhoršuje, to až na druhý den v sobotu. V neděli už je zle, játra a ledviny přestanou fungovat. Lékaři už o naději nehovoří. My ji ještě neopouštíme, telefonujeme se Seattlem, s Chocní, po Praze. …V Praze je pondělí ráno, osm hodin, v Seattlu večer, neděle, svátek Krista Krále. Mám na sobě kabát, chci odvézt syna do školy. Zazvoní mobil a už vím, co to znamená. Beru ho jako stroj. „Pepík odešel,“ říká Věra za oceánem a tiše vypráví, jak to bylo. Je to dlouhý rozhovor.“144 Tolik Eva Rolečková, spolupracovnice Josefa Luxe. A v návaznosti bych zde ještě ocitovala krátké zamyšlení šéfredaktora týdeníku Respekt, Petra Holuba: „…Dnes je ale jisté, že politické aktivity byly méně významnou částí Luxova života. Josef Lux byl věřícím křesťanem, z principu proto musel považovat za důležitější otázky, které běžnou lidskou existenci přesahují, tedy obecné otázky života a smrti. Přitom se u nás stal prvním člověkem, který souboj s těžkou nemocí sdílel velmi důvěrně nejen se svou rodinou, ale prostřednictvím novinových zpráv a rozhlasových či televizních reportáží s většinou národa. Je příkladné, jak obstál. Začalo to, když s dokonalým sebeovládáním oznámil jednu z nejděsivějších zpráv, kterou může každý z nás dostat: „Lékaři mi oznámili, že mám rakovinu.“ Pokračovalo úsměvy a rodinnou pohodou, kterou dokázal zachovat, jak to jen šlo, v přenosech z nemocnice v Seattlu. Skončilo vzkazem: „Nebrečte, usmívejte se,“ který přišel zároveň se zprávou o jeho smrti. Nejen pro křesťany tak Josef Lux ukázal, jak lze nemoci, perspektivě blízkého konce, případně dalším životním tragédiím s úspěchem čelit. Jeho blízcí zřejmě přišli o víc, než si dosud uměli představit. Přitom ale mohou mluvit o štěstí, že měli otce, který zůstane vzorem po celý jejich život. Také lidem, kteří se s Josefem Luxem setkali jen náhodně nebo ho znali pouze z novin či elektronických médií, prospěje, když na něho nezapomenou.“ 145
144 Rolečková, Eva: Josef Lux/Muž se světlem v srdci. Praha, Gutenberg, 2000, s. 208 145 Holub, Petr: Josef Lux boj o život vyhrál. In: Respekt, 29. 11. 1999 52
12. KDU-ČSL v projektu Čtyřkoalice
Rok 2000 nezačal pro Čtyřkoalici zrovna nejlépe, protože neustálá kritika opoziční smlouvy nemohla jako hlavní cíl programu tohoto uskupení zdaleka stačit. Bylo jasné, že Čtyřkoalici chybí skutečně stmelující osobnost, která by ji však zároveň motivovala k cestě kupředu. Kritika opoziční smlouvy a reakce na činy ČSSD a ODS skutečně mnoho nadějí do budoucna neskýtaly. Téma evropské integrace, které měla v gesci Unie svobody, však na voliče příliš nezapůsobilo. Bylo velmi obtížné najít téma, které by Čtyřkoalice mohla uchopit jako celek.146 Na tomto místě bych se věnovala více problematice opozice a pokusím se subjekt Čtyřkoalice srovnat s teorií politické opozice. Politická opozice je reprezentována jednou nebo více politickými stranami, které se ucházejí o výkonnou moc na základě určitého deklarovaného souboru hodnot, avšak nezdaří se jim získat tolik hlasů, aby mohly vyjadřovat vůli lidu. Role politické opozice pak spočívá v kritice vlády, v kritice hodnot, o které se opozice opírá, a to s cílem dosáhnout změny chování současné vlády, případně vládu nahradit díky novým volbám, či se s ní o moc rozdělit.147 Klasickou definici opozice v demokratických systémech vytyčil Robert A. Dahl, který říká, že modely opozice se liší tím, jak je opozice: 1. organizačně soudržná čili koncentrovaná, 2. soutěživá neboli konkurenční, 3. jasná, zřetelná a identifikovatelná, 4. na jakém místě se setkává s vládou, 5. jaké jsou její cíle, 6. jaké strategie neboli prostředky využívá.148 Organizační soudržnost závisí na systému stran, kdy nejvyšší stupeň koncentrace nacházíme v dvoustranických režimech. Strana, která není u moci mobilizuje všechnu opozici. V multipartismu je více aktérů a vytváření koalic, což má za následek větší roztříštěnost opozice.149
146 Polanská, Patricie: Čtyřkoalice jen skřípe zuby. In: Zemské noviny, 24. 1. 2000, s. 7 147 NOVÁK, Miroslav: Systémy politických stran. Úvod do jejich srovnávacího studia. Praha, Sociologické nakladatelství, 1997, s. 223 148 tamtéž, s. 225 149 tamtéž s. 226 53
Soutěživost neboli konkurenční charakter je odvislý od stupně koncentrovanosti opozice a souvisí s aktuálním politickým systémem. V bipartismu jde o konkurenční soupeření mezi stranami, nicméně toto soupeření se může měnit až ke spolupráci a opačně. V multipartismu není čistě konkurenční soupeření, je zde naopak spolupráce žádaná, protože koalice musí získat většinu.150 Odlišnost a identifikovatelnost – je buď opozice jasně identifikovatelná, což je v bipartismu se stranami vnitřně jednotnými, nebo je opozice rozbitá a hůře identifikovatelná. Např. V. Británie vs. Španělsko.151 Místo setkání znamená dle Dahla situace či okolnosti, za nichž opozice užívá své politické zdroje ke změně vládní orientace. Má k tomu možnost uspořádání nových voleb, což má největší naději na úspěch v bipartismu. Dále je to práce v parlamentu, který naopak odkazuje k multipartismu. Povolební vyjednávání se vedou tam, volby nejsou až tak úplně rozhodující. Dalším místem může být místní správa či zájmové skupiny (příklad skandinávského korporativismus). A nakonec může toto místo setkání zcela chybět (např. federální zřízení USA).152 Cíle opozice mohou být krátkodobé nebo dlouhodobé, záleží také na tom, jaký typ změny od vlády opozice čeká. Tyto mohou být různé: např. personální obměna vlády, změna struktury politického systému, změna sociálně-ekonomické struktury.153 Strategie závisí na cílech, je jich několik. V bipartismu se jedná o strategii volebního vítězství, kdy právě ono umožní vznik jednobarevné vlády. Pro multipartismus se pak jedná o koaliční vyjednávání. V korporativismu jde pak o vyjednávání různých zájmových skupin.154 V našich podmínkách nám pak vychází, že opozice, v tomto případě tedy Čtyřkoalice se skládá z více vnitřně disciplinovaných stran. V multipartismu, kde je proporční systém, je pro opozici nutnost vytvářet volební či parlamentní koalice. A povolební vyjednávání mohou přinést také jiné výsledky, než volby. To se vlastně stalo v případě voleb roku 1998, když vznikla opoziční smlouva. Nicméně tato opozice měla možnost alespoň částečně ovlivňovat jednání o podpoře zákonů. A zde je nutno připomenout úspěch Čtyřkoalice v zabránění přijetí nového volebního zákona. Závěrem je třeba říci, že opozici Čtyřkoalice je přece jen obtížné zařadit, protože ve své původní podobě fungovala jen velmi krátký čas.
150 tamtéž, s. 230 151 tamtéž s. 234 152 tamtéž, 233 153 tamtéž, s. 234 154 tamtéž, s. 237 54
Na konci února 2000 se rozhodl Karel Kühnl, předseda Unie svobody, že bude kandidovat na místo volebního lídra Čtyřkoalice. Jan Kasal však dával přednost ustavení společného programu, personální obsazení mělo přijít na řadu potom.155 V KDU-ČSL již také byly stále více patrny dvě skupiny, či frakce. Jan Kasal neměl úplně jednoduchou pozici, protože jej poměrně úspěšně ostřeloval první místopředseda, Cyril Svoboda a jeho družina. V tomto táboře velmi aktivně vystupoval bývalý poslanec KDU-ČSL a člen vedení pražské městské organizace, Jaroslav Orel. Jednalo se totiž o údajnou nabídku, kterou prý učinil Miloš Zeman právě Svobodovi. Pokud by KDU-ČSL podpořila schodkový státní rozpočet, vypověděla by ČSSD opoziční smlouvu. Jan Kasal nechtěl tehdy dělat samostatnou akci bez podpory US a Jaroslav Orel mu vyčítal, že se nepokusil s ČSSD na toto téma vyjednávat.156 Zasedání CK KDU-ČSL, které se konalo 18. 3. 2000, se zabývalo další spoluprací stran v rámci Čtyřkoalice. Tato konference však projednávala i otevřený dopis tří Luxových nejbližších spolupracovníků (Eva Rolečková, Jaromír Mikušek, Jaroslav Orel), kteří kritizovali současné směřování KDU-ČSL. Strana údajně spíše přispěla k upevnění opoziční smlouvy odmítnutím podpory rozpočtu.157 Na jaře 2000 také byli představeni kandidáti pro volby do senátu, které měly být na podzim a také byly uzavírány dohody pro spolupráci do voleb krajských. Došlo k přijetí zákona č. 204/2000 Sb., kterým strany ČSSD a ODS reagovaly na situaci z let 1996 a 1998, kdy po volbách do PS PČR nebylo možné sestavit pohodlnou vládní většinu. Volební systém totiž díky klauzuli omezil počet stran ve sněmovně, ale v parlamentu se chová již neutrálně jak k velkým, tak malým stranám. Možnosti pro velké subjekty tak byly omezeny, protože zde byly ve hře ambice spíše menších prosystémových stran (tj. možní koaliční partneři) a zároveň zde byly strany antisystémové. Cílem změny tedy bylo zvýhodnění velkých stran. Toto mělo být docíleno aplikací těchto pravidel: 1. Nárůst počtu volebních obvodů na 35, toto mělo výrazně snížit počet mandátů v kraji a zvýšil by se zároveň práh volebního systému. Mandáty měly být přidělovány dle Hareovy kvóty, ale pro každý kraj nesmělo být méně mandátů než čtyři.
155 FIALA, Petr, FORAL, Jiří, KONEČNÝ, Karel, MAREK, Pavel, PEHR, Michal, TRAPL, Miloš: Český politický katolicismus 1848 – 2005. Brno, CDK, 2008, s. 489 156 ČTK, 17. 2. 2000 157 Archiv KDU-ČSL, Celostátní konference KDU-ČSL 2000, (neuspořádané) 55
2. Při přepočítávání hlasů na mandáty měl být využit modifikovaný d´Hondtův dělitel (první dělitel byl zvýšen na 1,42, a tak by došlo i ke snížení možností dosažení mandátu pro menší strany). 3. Mělo dojít k úpravě volební klauzule pro koalice ( pro jednu stranu platila nadále 5% hranice, pro dvě strany již 10% hranice, pro tři to bylo 15% a pro větší koalice již 20%). 4. Mělo dojít ke snížení tzv. volební kauce a počtu preferenčních hlasů na dva, kandidát tedy musel získat alespoň 10% voličů z kraje, aby „přeskákal“ ty, kteří byli umístěni na kandidátní listině před ním. 5. Zákon řešil též hlasování voličů v zahraničí. Václav Havel jako prezident pak zákon napadl u Ústavního soudu a tento nálezem č. 64/2001 Sb. zrušil malé volební obvody a způsob přepočtů hlasů na mandáty. Nakonec tedy z ambiciózní změny zbyla jen vyšší klauzule pro koalice, snížení počtu preferenčních hlasů a nižší kauce.158 Velmi dobře a srozumitelně popisuje peripetie s reformou volebního zákona politolog Tomáš Lebeda.159 Na změnu volebního zákona reagovali Tomáš Kvapil (KDU-ČSL) a Petr Mareš (US) tak, že navrhli sloučení ODA a DEU. Návrh však byl ze strany těchto subjektů zamítnut, ale postupné spojení za delší čas úplně zavrženo nebylo. Byly ustanoveny společné kandidátky pro krajské volby v následujících krajích: Středočeském, Karlovarském, Ústeckém, Libereckém, Brněnském, Olomouckém a Zlínském kraji.160 Dne 28. září 2000 byla podepsána Svatováclavská čtyřkoaliční smlouva, jejíž součástí bylo programové prohlášení „Společně pro změnu“. Součástí programového prohlášení se stala tato základní témata: Spravedlnost a vymahatelnost práva, Solidarita a odpovědnost, Vzdělání a informační společnost a Budoucnost bez dluhů, která se týkala reformy daňového systému. V prohlášení Čtyřkoalice navrhovala konkrétní kroky, např. schválené změny Ústavy by nabyly účinnosti až schválením novým parlamentem po volbách, zavedení lhůt pro některé úkony a rozhodnutí soudů, snížení daně z příjmu právnických osob v prvé fázi na 25%, žák ukončuje základní vzdělání s komunikací alespoň jedním jazykem a používáním
158 CHYTILEK, Roman, ŠEDO, Jakub, LEBEDA, Tomáš, ČALOUD, Dalibor: Volební systémy. Praha, Portál, s.r.o., 2009, s. 310 159 LEBEDA, Tomáš: Přiblížení vybraných aspektů reformy volebního zákona. In: Politologický časopis, 2000, č. 3, s. 242-258 (online: http://www.politologickycasopis.cz/userfiles/file/2000/3/2000-3-3-Lebeda- P%C5%BCibl%C2%B0%C3%9Fen%C2%B0%20vybran%C5%BEch%20aspekt%C3%96%20reformy%20vole bn%C2%B0ho%20syst%C4%81mu.pdf) 160 FIALA, Petr, FORAL, Jiří, KONEČNÝ, Karel, MAREK, Pavel, PEHR, Michal, TRAPL, Miloš: Český politický katolicismus 1848 – 2005. Brno, CDK, 2008, s. 490 56
osobního počítače. Strany Čtyřkoalice se touto smlouvou také dohodly na ustavení společných kandidátních listin pro volby do PS PČR a Senátu PČR. Podrobně měl být představen až program čtyřkoaliční stínové vlády v červnu 2001. Do konce ledna měla být také ustavena funkce stínového premiéra. Domlouvat se vše mělo v nově ustavené Politické radě, kde KDU-ČSL bude mít 3 hlasy, US také 3, ODA a DEU 1.161
13. Volby 2000 – senátní a krajské
Hlavní událostí roku se staly podzimní volby do Senátu PČR a nově ustavených krajských zastupitelstev. Čtyřkoalice neponechala nic náhodě a postavila kandidáty ve všech volebních obvodech (KDU-ČSL 11 kandidátů, US 13 kandidátů, ODA a DEU po jednom kandidátovi a jednoho kandidáta prosadilo také sdružení Impuls 99, které se Čtyřkoalicí spolupracovalo. Bylo to v obvodu č. 68 – Opava, kde kandidoval na návrh Impulsu Josef Jařab, bývalý rektor Univerzity Palackého v Olomouci. První kolo voleb do senátu se konalo dne 12. 11. 2000 a Čtyřkoalice již získala jeden mandát v prvním kole voleb. Bylo to ve volebním obvodu č. 20 – Praha 4 a senátorem se stal Josef Zieleniec se ziskem 52,11%. Zieleniece jako bezpartijního US. Do druhého kola, které se konalo dne 19. 11. 2000 postoupilo 19 kandidátů a z toho pak vyplynul zisk 16 mandátů pro Čtyřkoalici. KDU-ČSL se na tomto zisku podílela 8 senátory (obvod č. 29 – Litoměrice – Zdeněk Bárta, obvod č. 41 – Benešov –Helena Rögnerová, obvod č. 44 – Chrudim – Petr Pithart, obvod č. 50 – Svitavy – Jiří Brýdl, obvod č. 53 – Třebíč – Pavel Janata, obvod č. 59 – Brno-město – Milan Šimonovský, obvod č. 65 – Šumperk – Adolf Jílek a obvod č. 80 – Zlín – Jiří Stodůlka). Jen pro zajímavost bych uvedla, že velmi zajímavý souboj absolvovala kandidátka KDU- ČSL, jinak bezpartijní Helena Rögnerová, ředitelka nemocnice v Motole. Nakonec porazila favorizovanou Libuši Benešovou za ODS, a to v jejím domovském obvodě Benešov. 162 Dalším úspěchem pro Čtyřkoalici, ale i pro KDU-ČSL, byla výhra Petra Pitharta, který obhájil úspěšně senátorský mandát v obvodě č. 44 – Chrudim. Pithart měl těžké soupeře. V prvním kole opustil klání Miroslav Šlouf a ve druhém kole Pithart porazil člena mediální rady Petra Štěpánka z ODS. Pithartovo vítězství má symbolický význam, ale Pithart se
161 NOVÁČEK, Petr: Čtyřkoalice se na sv. Václava upsala společnému osudu. In: Zemské noviny, 3. 10. 2000, s. 7
162 Příloha č. 5 - Volby do Senátu PČR 12. – 13. 11. 2000 (I. kolo) - Senátoři zvolení za KDU-ČSL jako navrhující stranu, jinak za subjekt Čtyřkoalice ve II. kole voleb 19. – 20. 11. 2000 57
hledaným lídrem Čtyřkoalice zřejmě nestane. Opoziční smlouvy však, vypadá to, že přežije až do termínu řádných voleb, které mají být v červnu 2002.163 ODS tak získala 7 mandátů a ČSSD 1 mandát. Čtyřkoalice se tak stala vítězem těchto voleb a dohromady měla 39 senátorských mandátů. To znamenalo, že ODS a ČSSD již neměly v Senátu PČR ústavní většinu. Předsedou horní komory se opět stal Petr Pithart.164 Krajské volby se konaly ve stejném termínu jako volby do senátu. Jednalo se o první volby do krajských zastupitelstev v samostatné ČR. Krajské volby se konají podle zásad poměrného zastoupení, dle všeobecného, rovného a přímého volebního práva. Volební období je čtyři roky. Jednotkou je kraj a jeho území tak tvoří jediný volební obvod. Nejméně může mít zastupitelstvo 45 členů v nejmenších a nejvíce 65 členů v největších krajích. Kandidují politické strany, politická hnutí nebo jejich koalice. Volič vybírá listinu jedné strany, kde jsou kandidáti seřazeni dle pořadí, které si určila politická strana. Jedná se o vázanou listinu. Volič může přidělit preferenční hlasy, a to maximálně čtyři. Pokud získá některý kandidát více než 10% preferenčních hlasů, přechází na první místo. Mandáty jsou rozdělovány v jednom skrutiniu pomocí modifikované d´Hondtovy formule. Uzavírací klauzule je, stejně jako ve volbách do PS PČR 5%.165 Čtyřkoalice ustavila společné kandidátky ve všech krajích, KDU-ČSL a US vybíraly lídry kandidátek. KDU-ČSL měla vedoucí kandidátek v moravských krajích a na východě Čech, US pak v Čechách. Čtyřkoalice se stala vítězem voleb v Brněnském, Jihlavském, Olomouckém, Zlínském a Pardubickém kraji, pěkný výsledek byl zaznamenán též v kraji Královéhradeckém. Ve všech těchto krajích měla KDU-ČSL velkou a stabilní podporu. V povolebních jednáních byla jako koaliční partner preferovaná ODS, ČSSD ve volbách nedosáhla výraznějšího úspěchu. Koaliční dohoda byla dosažena ve 12 krajích, KDU-ČSL získala tyto hejtmanské posty: (Brněnský kraj (od května 2001 Jihomoravský kraj) – Stanislav Juránek, Olomoucký kraj – Jan Březina, Zlínský kraj – František Slavík a Pardubický kraj – Roman Línek). V Jihlavském kraji (od května 2001 kraj Vysočina) se stal hejtmanem za Čtyřkoalici František Dohnal, kterého nominovala KDU-ČSL).166 Ve Čtyřkoalici nastalo období hledání lídra tohoto subjektu. Na tuto situaci zareagovala KDU-ČSL na zasedání Celostátní konference KDU-ČSL 9. prosince 2000.
163 Šídlo, Jindřich: Libušino proroctví. Senátní volby vyhrála na celé čáře Čtyřkoalice. In: Respekt, 21. 11. 2000, s. 2 164 http://www.volby.cz/pls/senat/se2?xjazyk=CZ&xdatum=20001112 165 CHYTILEK, Roman, ŠEDO, Jakub, LEBEDA, Tomáš, ČALOUD, Dalibor: Volební systémy. Praha, Portál, s.r.o., 2009, s. 314 166 Příloha č. 6 - Volby do krajských zastupitelstev 12. 11. 2000 - Počty hlasů pro strany v % a www.kdu.cz 58
CK zahájila vnitrostranickou diskusi o formách integrace stran Čtyřkoalice v jeden subjekt, a to na základě principů Evropské lidové strany. KDU-ČSL na této konferenci nominovala též svého kandidáta na lídra Čtyřkoalice, Jaroslava Kopřivu. Kopřiva porazil v souboji o pozici lídra Cyrila Svobodu. Hlasování v Celostátní výboru KDU-ČSL vyhrál již koncem listopadu, konkrétně se zasedání konalo 21. 11. 2000. Mezi kandidáty byli též Jan Kasal, který se vyjádřil, že se bude věnovat předsednické funkci a práci pro KDU-ČSL. Jako další připadali v úvahu též Zuzana Roithová a Miloslav Výborný, ti se však na zasedání CK KDU- ČSL nominace vzdali. Jaroslav Kopřiva byl zvolen 42 hlasy ze 74 odevzdaných, Cyril Svoboda získal 32 hlasů. Cyril Svoboda měl na své straně též členy uskupení Mladí křesťanští demokraté, kteří kritizovali absenci diskuse v regionech. Kopřivu považovali ve srovnání s kandidátem US, Karlem Kühnlem, za slabého. 167 Souboj o lídra Čtyřkoalice ve straně tak zase zavdal ke spekulacím o nejednotnosti KDU-ČSL, opět se hovořilo o štěpení na Kasalovo a Svobodovo křídlo. V rozhovoru pro deník Právo připomenul Alexandr Kramer, že za nominací Cyrila Svobody stál téměř celý senátní klub, polovina členů Celostátního výboru a především pražská městská organizace, která je Svobodovou mateřskou organizací. Jaroslav Kopřiva sdělil, že když nějaká strana hovoří jen jedním hlasem, je to podezřelé. Diskuse o směřování v KDU-ČSL probíhají neustále a dle jeho názoru se strana nerozštěpí. Personální soutěž je vždy ostřejší, než soutěž programová. Kopřiva však zdůraznil, že se necítí být figurkou na něčí šachovnici, nešlo podle něj pouze o zámysl předsedy Kasala, který by nasazením Jaroslava Kopřivy chtěl eliminovat svého prvního místopředsedu a zároveň stranického rivala. Kopřiva se ohradil také proti tvrzení, že nominace slabšího kandidáta má být nabídkou funkce lídra Čtyřkoalice Unii svobody, a to výměnou za funkci předsedy senátu.168 Konec roku 2000 byl ve znamení „televizní krize“, kdy podle stran Čtyřkoalice šlo o politizaci této veřejnoprávní instituce, a to přímo v důsledku opoziční smlouvy. Rada ČT chtěla rychle obsadit funkci ředitele, po odvolání stávajícího ředitele, Dušana Chmelíčka (odvolán 12. 12. 2000). Po zkráceném výběrovém řízení (pouze týdenní lhůta pro přihlášení uchazečů) jmenovala Rada ČT dne 20. 12. 2000 novým ředitelem Jiřího Hodače. S touto volbou vyjádřili nesouhlas pracovníci ČT, a to pro rychlost, nekompetentnost výběru a také pro jasně vyjádřenou politickou orientaci. Je však třeba říci, že obě strany konfliktu nerespektovaly zákonný rámec. Zaměstnanecká revolta nebyla v souladu se zákonem do
167 Archiv KDU-ČSL, Celostátní konference KDU-ČSL, 9. 12. 2000, (neuspořádané) 168 Kramer, Alexandr:“ Jste ochoten vsadit se o to, že se stanete lídrem Čtyřkoalice?“ In: Právo, 9. 12. 2000, s. 14 59
doby, než získala statut stávky (1. 1. 2001). Metody, které používal nový ředitel – vynucování respektu své funkce, kvůli čemuž bylo téměř celý den přerušeno vysílání ČT (27.- 28. 12. 2000), bylo rovněž porušením zákona. ČT pak přišla o vyváženost zpravodajství, neboť jej neposkytovalo ani vysílání rebelů, ani vysílání lidí spojených s Janou Bobošíkovou, kterou jmenoval nový generální ředitel do funkce ředitelky zpravodajství. Byla zpochybňována nominace členů Rady ČT (podle politického klíče), odtud pak byla odvozována i nelegitimnost volby Jiřího Hodače. 169 K situaci se vyjádřil předseda KDU-ČSL Kasal, který byl až do voleb 1998 v čele mediální komise PS PČR. Kasal nabádal Jiřího Hodače, aby odstoupil a pomohl tak vytvořit prostor pro lepší řešení a zklidnění situace. Jan Kasal zkritizoval tehdejšího předsedu mediální komise, Ivana Langera (ODS), který měl neprodleně svolat zasedání k situaci v ČT. Mediální komise by pak měla požádat o svolání mimořádné schůze sněmovny.170 Jiří Hodač prodělal 4. 1. 2001 zdravotní kolaps. O krizi několikrát mimořádně jednala sněmovna a senát. PS PČR odvolala Radu ČT na nočním jednání (12. – 13. 1. 2001). Byly schváleny změny v zákoně o České televizi. Senát vyjádřil nesouhlas s většinou ustanovení novely zákona a PS PČR znovu projednala její změny 23. ledna a zákon potvrdila. Ten samý den zákon podepsal prezident republiky a ve Sbírce zákonů vyšel o dva dny později. Novelizovaný zákon umožnil sněmovně neprodleně zvolit prozatímního ředitele a změnil kritizovanou proceduru volby Rady ČT.171 Rok 2001 přinesl ještě změnu v poslaneckých řadách. Koncem října 2001 byl Pavel Tollner, poslanec za Severočeský kraj, zvolen do funkce člena dozorčí rady České konsolidační agentury a ve sněmovně jej nahradil Pavel Plánička.172 Koncem ledna měl být dle podzimních dohod znám lídr Čtyřkoalice, který by byl zároveň kandidátem na funkci premiéra po volbách. Čtyřkoalice se musela rozhodnout mezi třemi kandidáty. Za KDU-ČSL kandidoval již zmiňovaný Jaroslav Kopřiva, za US Karel Kühnl a za ODA šel do tohoto klání Michael Žantovský. Kandidáti na lídra Čtyřkoalice měli své vize představit jednotlivým stranickým shromážděním. Nejprve se kandidáti měli představit 13. 1. 2001 při jednání předsednictva
169 http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/historie/ceska-televize-od-r-1993/krize/ 170http://zpravy.idnes.cz/rebelujici-redaktory-ct-podporilo-2000-lidi-fgz- /domaci.aspx?c=A001226_121642_domaci_itu 171 http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/historie/ceska-televize-od-r-1993/krize/ 172 http://zpravy.idnes.cz/tollner-uz-neni-a-nebude-poslancem-d51- /domaci.aspx?c=A011031_142621_domaci_boh
60
DEU, dále 19. 1. 2001 při setkání poslanců, senátorů a krajských reprezentantů KDU-ČSL v Jihlavě, ve stejný den pak měli hovořit před zástupci US. V rámci ODA bylo naplánováno představení kandidátů na 20. 1. 2001 v Praze a rozhodnutí mělo padnout při zasedání Čtyřkoaliční rady 26. 1. 2001 ve Žďáru nad Sázavou. Čtyřkoaliční rada byla osmičlenným orgánem, kde měla své zástupce každá ze zúčastněných stran, lišily se jen počty KDU-ČSL (předseda Jan Kasal, 1. místopředseda Cyril Svoboda a místopředseda Miroslav Kalousek), US (předseda Karel Kühnl, místopředsedkyně Hana Marvanová a místopředseda Vladimír Mlynář), ODA (předseda Daniel Kroupa) a DEU (předseda Ratibor Majzlík). Čtyřkoalice chtěla do konce března sestavit stínovou vládu a do prázdnin představit volební program. Volba lídra se však jevila poměrně komplikovanou, neboť představy o osobě lídra byly dosti rozdílné u dvou hlavních protagonistů Čtyřkoalice (KDU-ČSL a US). Předseda KDU-ČSL se domníval, že je potřeba zvolit osobu, která není přímo spojena s vedením stran. Naproti tomu Unie svobody, společně s DEU, prosazovaly toho kandidáta, který má nejvyšší mandát i ve své domovské straně. Cyril Svoboda k jednotě lidovců rozhodně nepřispíval, neboť tvrdil, že poté, co se stal předsedou senátu Petr Pithart, bude dosti obtížné prosadit též lídra Čtyřkoalice z řad KDU-ČSL. Předseda Kasal odmítl tvrzení, že se již dohodl s předsedou Kühnlem, že získá post lídra a údajně prosadil nominaci Jaroslava Kopřivy, aby zdeptal svého hlavního soupeře v KDU-ČSL, totiž Cyrila Svobodu. Lidovci obhajovali svého kandidáta proti obviňování, že se nevyjadřuje k aktuální politické situaci, ba ani ke krizi ve České televizi. Miroslav Kalousek zdrženlivý postoj Kopřivy v případě krize v ČT naopak ocenil a Jan Kasal obhajoval Kopřivu s tím, že prosazuje své názory uvnitř strany.173 Ve Žďáru nad Sázavou se 28. 1. 2001 konalo zasedání Politické rady Čtyřkoalice, které mělo za cíl zvolit lídra. Nejprve to nebylo možné, a to díky zarputilosti všech zúčastněných stran, které prosazovaly svého kandidáta. Situace byla složitá a předseda KDU- ČSL dokonce svolával mimořádné zasedání CV KDU-ČSL. US pak přišla s kompromisním návrhem, aby se lídrem stal Cyril Svoboda, který se vzal funkce 1. místopředsedy strany a nehlasujícím členem rady. Úkolem C. Svobody pak bylo sestavení stínové vlády a programu.174 Dne 24. 3. 2001 vyhověl Ústavní soud návrhu prezidenta Havla a skupiny senátorů a zrušil nejvíce majorizující ustanovení nového volebního zákona. Pominulo sice nebezpečí
173 Kopecký, Josef: Lidovci hájí svého kandidáta Jaroslava Kopřivu, který na veřejnosti příliš nevystupuje. In: Hospodářské noviny, 12. 1. 2001, s. 2 174 Kopecký, Josef: Lídrem Čtyřkoalice je Svoboda. Lidovci neprosadili Kopřivu, ale funkci stínového premiéra si vzít stejně nedali. In: Hospodářské noviny, 29. 1. 2001, s. 1 61
vymazání malých stran z politické mapy, ale zároveň také strany Čtyřkoalice ztratily svého největšího nepřítele. Dalo by se říci, že pro existenci tohoto uskupení bylo o důvod méně.175 Svoboda se během zimy pokoušel o sestavení stínové vlády, vedení KDU-ČSL mu nicméně doporučovalo, aby se členy stínového kabinetu stali též jeho političtí odpůrci (M. Kalousek, J. Kopřiva). Ti naopak posílili ve stranických strukturách, neboť Jaroslav Kopřiva byl zvolen 1. místopředsedou strany a Miroslav Kalousek byl na tuto funkci navržen pro nadcházející sjezd, který se měl konat na jaře. Svoboda však nechtěl v týmu lidi „co musejí něco vysvětlovat“. Dle Svobody pak místopředsedové Kopřiva a Severa spor vyhrotili tak, že buď bude ve vládě Kalousek, nebo Svoboda.176 Svobodovi celá situace nebyla po chuti a na funkci lídra rezignoval, aby umožnil dohodu. Lídrem se tak stal předseda US, Karel Kühnl.177 Dne 31. 3. 2001 došlo k tzv. „Jarní dohodě“, která stanovila konkrétnější podobu stínové vlády. KDU-ČSL mělo připadnout osm křesel, US pět křesel, ODA měla získat dvě a DEU jedno křeslo.178 Nicméně v KDU-ČSL bylo stále přítomno napětí a strana byla Svobodovou rezignací a Kalouskovou umanutostí rozdělena na dva tábory. Tomáš Kvapil vyzval vedení, aby dalo na nadcházejícím sjezdu k dispozici funkce, ač tento sjezd volebním být vlastně neměl, do konce funkčního období zbývaly ještě dva roky. V dubnu pak Cyril Svoboda společně s Hanou Marvanou vydali prohlášení ke Kalouskově minulosti a došlo tak k aktivaci a vyhrocení dřímajícího konfliktu. Miroslav Kalousek se vzdal funkcí, odmítl kandidovat na místopředsedu strany a vyzval Cyrila Svobodu, aby svá slova doložil, v čemž jej podpořil i Celostátní výbor KDU-ČSL (zasedání 19. 4. 2001). A již bylo jasné, že sjezd bude tentokrát skutečně volební.179 Současně začalo uskupení Čtyřkoalice ztrácet sympatie, a to právě kvůli sporům uvnitř stran i vně. Také stínová vláda Čtyřkoalice mnoho nepřesvědčila. Dokonce docházelo k úvahám o založení nového politického subjektu, který měl vzniknout na bázi hnutí Impuls 99, Dřevíčské výzvy či Děkujeme, odejděte! Lidé z těchto iniciativ, např. Monika Pajerová,
175 FIALA, Petr, FORAL, Jiří, KONEČNÝ, Karel, MAREK, Pavel, PEHR, Michal, TRAPL, Miloš: Český politický katolicismus 1848 – 2005. Brno, CDK, 2008, s. 492 176 Nováček, Petr: Čtyřkoalice přes mrtvoly směle vpřed. In: Slovo, 4. 4. 2001, s. 7 177 Kramer, Alexandr: „Jde mi o úspěch Čtyřkoalice, ale nebudu jejím lídrem za jakoukoliv cenu,“ říká Cyril Svoboda. In: Právo, 3. 3. 2001, s. 14
178 FIALA, Petr, FORAL, Jiří, KONEČNÝ, Karel, MAREK, Pavel, PEHR, Michal, TRAPL, Miloš: Český politický katolicismus 1848 – 2005. Brno, CDK, 2008, s. 492 179 Archiv KDU-ČSL, Zasedání Celostátního výboru KDU-ČSL, 19. 4. 2001, (neuspořádané) 62
však deklarovali, že nechtějí Čtyřkoalici poškodit, neboť byla dobrou alternativou. Musí se však co nejdříve vypořádat s vlastními problémy. Čtyřkoalice byla také kritizována za to, že se představovala jako nová politická alternativa, avšak žádné nové tváře do politiky nepřinesla.180
14. Znesvářená křídla v KDU-ČSL a sjezd v Jihlavě 2001
Situace v KDU-ČSL si začali všímat i novináři. Ve straně se totiž začínala pozvolna připravovat nová bitva o uchopení moci. Cyril Svoboda vyrazil do boje o předsednické křeslo s podporou své domovské pražské organizace. Jan Kasal poprosil Miloslava Výborného, zda by přijal nabídku kandidovat na předsedu strany. Výborný si dal týden na rozmyšlenou, a pak tuto nabídku odmítl se sdělením, že je třeba jít do otevřeného střetu a nedělat úhybné manévry. Domníval se také, že Cyril Svoboda svými ambicemi vyvolal předčasný volební sjezd. Výborný se postavil na stranu Jana Kasala s tím, že Kasal by měl zvítězit a potlačit nezdravé tendence ve straně.181 Jana Kasala nakonec navrhla do funkce mateřská jihlavská organizace. Na sjezdu KDU-ČSL, který se konal ve dnech 26. – 27. 9. 2001 v Jihlavě, bylo přítomno 317 delegátů. Došlo ke zvýšení počtu místopředsedů strany ze tří na čtyři a také došlo ke zkrácení funkčních období stranických orgánů, a to ze čtyř let na dva roky. Kromě toho zde zazněl zajímavý příspěvek Martina Bursíka na téma „Moderní ekologická politika“. Toto vystoupení mělo být součástí sjezdu programového, leč nestalo se tak a delegáti přemýšleli, i ku své pozdější škodě, o volbách. M. Bursík hovořil o tom, že ekologie není přepychem. KDU-ČSL by měla iniciovat přechod od konzumní orientace ke kvalitě života. Bursík především akcentoval téma udržitelného rozvoje v rámci sociálního a ekologicky orientovaného tržního hospodářství. Navrhl též vtáhnout více občany do rozhodování o životním prostředí, zdůraznil téma ekologické výchovy a odmítl současné dělení společnosti na ekology a ostatní.182 Jan Kasal ve svém úvodním projevu předsedy sdělil, že strana se potýká s vážnými problémy, kritizoval vyvolání volebního sjezdu, vyslovil obavy, že programové záležitosti ustoupí do pozadí. Stranu nejvíce poškodila komunikace přes média, na kterou, žel, reagoval
180 Nezmoudří-li Čtyřkoalice, vznikne nová strana. In: Slovo , 26. 4. 2001, s. 2 181 KORECKÝ, Miroslav: Lidovce čeká nový střet Kasal – Svoboda. In: Lidové noviny, 10. 5. 2001, 3 182 http://old.kdu.cz/SJEZD/2001/Default.htm - Teze přednášky Martina Bursíka – Moderní ekopolitika KDU- ČSL 63
i on a další místopředsedové. Zdůraznil, že je nutné pokračovat odpovědně v práci a v přestřelkách dále již nepokračovat. O křeslo předsedy strany se utkali Jan Kasal a Cyril Svoboda. Ve svém nominačním projevu Jan Kasal hovořil o budoucnosti KDU-ČSL. Straníci by měli neprodleně začít s obnovou důvěry nejen u členů, ale především u příznivců a hlavně voličů.Velmi důležitá je oblast tvorby politiky a komunikace uvnitř strany. Hovořil o důležitosti stranického vzdělávání, pravidelných setkávání vedení strany s lidmi z nižších stranických stupňů. Vyzdvihl roli profesionálního aparátu. Důležitý bude boj o udržení kmenových voličů, ale hlavně též o získávání těch nerozhodnutých. Pro další existenci Čtyřkoalice bude nutno prokázat, že tento subjekt není jen volebním uskupením, ale je schopen hlubší spolupráce. Závěrem odmítl vedení permanentního personálního boje uvnitř strany. Hovořil o nutnosti týmové spolupráce, které jsou schopni lidé myslící na KDU-ČSL, nikoli jen na vlastní politickou kariéru.183 Cyril Svoboda ve své nominační řeči akcentoval program KDU-ČSL pro 21. století, především právní stát a vymahatelnost práva, sociální tržní hospodářství, důstojný život každého jedince, křesťanské hodnoty. KDU-ČSL je stranou středovou a odmítá jak paternalistický stát levice, tak liberální pojetí pravice. KDU-ČSL přichází s ideou komfortního státu, jde o investici do spokojenosti občanů. Cyril Svoboda vyzdvihl nutnost dobré komunikace mezi členy, vyjádřil přání, aby skončilo umlčování menšinových názorů ve straně. Odmítl integraci Čtyřkoalice v jednu stranu, naopak kooperace ukazuje schopnost domluvy. V závěru projevu citoval slova Josefa Luxe, která řekl na sjezdu v Hradci Králové roku 1997: „Dnes už nestačí být přitom, ale tvořit to!“184 V prvním kole volby předsedy strany nebyl zvolen žádný kandidát, protože žádný nepřesáhl hranici 50%. Jan Kasal získal 146 hlasů, tj. 46,3% a Cyril Svoboda dostal 157 hlasů, tj. 49,8%.185 V druhém kole se již radoval z vítězství Cyril Svoboda, který získal 162 hlasů, tj. 51,2%. Jan Kasal získal 145 hlasů, což činilo 45,8%. 186
183 http://old.kdu.cz/SJEZD/2001/Projevy/kasal-02.htm 184 http://old.kdu.cz/SJEZD/2001/Projevy/svoboda.htm 185 http://old.kdu.cz/SJEZD/2001/Volby/hlvolba.htm 186 http://old.kdu.cz/SJEZD/2001/Volby/hlvolba2.htm 64
Prvním místopředsedou byl hned v prvním kole volby zvolen Milan Šimonovský, který neměl soupeře, a to ziskem 250 hlasů, tj. 82%.187 Dalšími místopředsedy byli zvoleni v prvním kole volby: Zuzana Roithová se ziskem 192 hlasů, tj. 62,1% a Jan Kasal, který dostal 188 hlasů, tj. 60,8%. Do druhého kola volby pak postoupili Miloslav Výborný, Tomáš Kvapil, Vilém Holáň a Jaromír Talíř. 188 Ve druhém kole pak byli zvoleni Miloslav Výborný se ziskem 67 hlasů, tj. 54,3% a Tomáš Kvapil, který získal 157 hlasů, tj. 51,1%.189 Straničtí představitelé si však mnoho k srdci nevzali úpěnlivé prosby Jana Kasala o jednotu. Spory pokračovaly i po sjezdu, zvláště jiskry létaly mezi Cyrilem Svobodou a Miroslavem Kalouskem. Kalousek opět žaloval svého soka pro pomluvu. Pře skončila teprve tři dny před projednáváním věci u soudu. Svoboda se Kalouskovi nakonec omluvil, ten omluvu přijal a od žaloby odstoupil.190 V orgánech Čtyřkoalice reprezentovali KDU-ČSL Cyril Svoboda, M. Šimonovský a Z. Roithová. Došlo též k výměnám na postech předsedů stran US (Karla Kühnla vystřídala Hana Marvanová) a u ODA se stal předsedou Michael Žantovský. Ve Čtyřkoalici byly připravovány programové dokumenty (Společně pro změnu). Cyril Svoboda nabídl ČSSD výměnou za podporu rozpočtu vzdání se opoziční smlouvy. Na podzim probíhala jednání o kandidátních listinách pro volby do PS PČR, sílil také tlak na obě menší strany (ODA, DEU) k integraci. Důvodem k tomu byl opět další návrh nového volebního zákona, kdy by Čtyřkoalice potřebovala splnit vyšší klauzuli pro vstup do PS PČR (20% - tj. 4 strany). Nakonec došlo k integraci DEU do US. Největší rána však pro Čtyřkoalici přišla na konci roku 2001, protože se přišlo na to, že ODA nesplácí své dluhy vůči bance (Česká pojišťovna). KDU-ČSL chtěla po ODA, aby svoji situaci rychle vyřešila, jinak hrozilo vyškrtnutí kandidátů ODA ze společných kandidátek. ODA dostala čas pro řešení do 15. 1. 2002. US byla ještě ochotna převzít ODA i s dluhem, avšak sloučení odmítl předseda M. Žantovský.191 ODA se s bankovním ústavem dohodla na splátkách, ale její partneři ve Čtyřkoalici s tímto způsobem nesouhlasili. US se snažila pomoci ODA a jako jeden z návrhů padla možnost sloučení ODA a DEU. Dne 18. ledna 2002 se konala v Praze Mimořádná Celostátní konference KDU-ČSL. KDU-ČSL odmítla navržený způsob řešení dluhu ODA, neboť podle ní by tento způsob byl návodem všem občanům i podnikatelským subjektům, jak si vyřešit
187 http://old.kdu.cz/SJEZD/2001/Volby/1mistop.htm 188 http://old.kdu.cz/SJEZD/2001/Volby/mistop.htm 189 http://old.kdu.cz/SJEZD/2001/Volby/hlvolba2.htm 190 FIALA, Petr, FORAL, Jiří, KONEČNÝ, Karel, MAREK, Pavel, PEHR, Michal, TRAPL, Miloš: Český politický katolicismus 1848 – 2005. Brno, CDK, 2008, s. 493 191 tamtéž, s. 494 65
své závazky na úkor ostatních. KDU-ČSL také podpořila navrhované sloučení ODA s US- DEU, protože jedině tak by mohla ODA svůj dluh vyřešit hodnověrně a transparentně. KDU- ČSL také v tomto případě nabízí svou pomoc. Strana dala ODA ve své podstatě ultimátum, protože ODA se měla rozhodnout do 20. ledna 2002. Pokud ODA nepřijme toto řešení, zahájí KDU-ČSL jednání o kandidátkách pro volby do PS PČR s US-DEU.192 ODA však označila jednání lidovců za nátlak a Politická rada Čtyřkoalice schválila později (27. ledna 2002) dohodu o vypořádání dluhu. Dne 29. ledna 2002 se však objevily informace o dalších nesplacených pohledávkách ODA. V tu chvíli lidovci couvli a interpretovali to jako neseriózní jednání a porušení původní dohody. To byl konec Čtyřkoalice. ODA sestavovala své kandidátky pro volby do PS PČR samostatně. A začalo se vyjednávat o podobě kandidátních listin pouze s US-DEU. Z původního ambiciózního projektu vznikl pouze dvojblok, který se přejmenoval na Koalici. Ani tento politický subjekt neměl lehké začátky, protože sama US-DEU nebyla jednotně přesvědčená o formě spolupráce s KDU-ČSL. Hana Marvanová, na rozdíl od Ivana Pilipa a Vladimíra Mlynáře, chtěla, aby US-DEU kandidovala samostatně.193 Strany Čtyřkoalice by však stejně nemohly očekávat příliš velkou podporu ve volbách, a to právě pro svoji neschopnost domluvy, neakceptování ústupků. Politolog Zdeněk Zbořil předpověděl, že až polovina dosavadních voličů Čtyřkoalice se může přesunout nejen k zavedeným parlamentním stranám (tedy ODS a ČSSD), ale tito voliči mohou skončit i u jiných, dosud neparlamentních subjektů. Nejmenší ztráty pak předpověděl Zbořil lidovcům.194 „…U vchodu do Poslanecké sněmovny visí plakát, zvoucí na sobotní ples Čtyřkoalice. Jistý vtipálek před týdnem přeškrtl čtyřku a vedle ní připsal trojku. Tento týden byla i ta začerněna a pod ní se objevila dvojka. Není známo, co tam visí v tuto chvíli, kdy oficiální lídr Čtyřkoalice Karel Kühnl na tiskové konferenci konstatoval, že forma spolupráce v rámci 4K skončila.“195 Tolik Bohumil Pečinka, který trefně komentoval zánik poměrně úspěšného politického subjektu.
192http://www.kdu.cz/Dokumenty/Usneseni-organu-KDU-CSL/Celostatni-konference/2002/Usneseni-z- mimoradneho-zasedani-Celostatni-konfere.aspx 193 FIALA, Petr, FORAL, Jiří, KONEČNÝ, Karel, MAREK, Pavel, PEHR, Michal, TRAPL, Miloš: Český politický katolicismus 1848 – 2005. Brno, CDK, 2008, s. 495 194 KOPECKÝ, Josef: Čtyřkoalice se změní, ODA ztratila šanci. Lidovci rozhodli, že aliance nebude na kandidátkách, vyjednávat se teď má o dvojbloku. In: Hospodářské noviny, 1. 2. 2002, s. 1 195 PEČINKA, Bohumil: Čtyřkoalice: jedna etapa končí, druhá začíná. In: Mladá fronta DNES, 2. 2. 2002, s. A/6 66
Projekt Čtyřkoalice, u jehož vzniku stál již zesnulý předseda KDU-ČSL, tak definitivně zmizel z politické mapy ČR. Dalo by se říci, že tento projekt měl velký smysl v čase „čerstvé opoziční smlouvy“, neboť tehdy byly skutečně menší strany ohroženy nejen dohodou o rozparcelování moci v zemi, ale především zamýšlenými změnami ve volebním zákonu. Problémem byla pro ODS a ČSSD 5% volební klauzule, která do sněmovny nepustila jen velmi malé politické subjekty. Strany „opoziční smlouvy“ přicházejí s návrhem, který by posunul klauzuli pro Čtyřkoalici do výše 15% hlasů. Je si potřeba uvědomit, že při stejných výsledcích voleb, by při aplikaci nového zákona ve sněmovně působily prakticky jen dvě strany – právě ODS a ČSSD. Domnívám se, že projekt Čtyřkoalice byl posledním chytrým tahem vynikajícího stratéga Luxe a ve svém počátku skutečně odolával ofenzivě ODS-ČSSD velmi dobře. Čtyřkoalice se snažila o zamezení přijetí účelové změny volebního zákona a hájila též postavení prezidenta, který byl v osobě Václava Havla stranám opoziční smlouvy dalším nepřítelem. Čtyřkoalice slavila úspěch ve volbách do Senátu PČR již na podzim 1998 a také v roce 2000. Ve volbách 2000 se Čtyřkoalici podařilo dosáhnout v horní komoře nadpoloviční většiny a Petr Pithart získává opět post předsedy senátu. Tím byl dán nepoměr v opoziční smlouvě, neboť toto místo bylo plánováno pro představitele ODS. V lednu 2001 došlo rozhodnutím Ústavního soudu k zastavení volební reformy. Dalo by se říci, že s úspěchy, které Čtyřkoalice dosáhla, se náhle ztrácí smysl její existence. Nyní jde o vítězství ve volbách do PS PČR 2002. K tomu měla Čtyřkoalice slušně našlápnuto zvláště svým postojem v době „televizní krize“. Bohužel úspěšné období bylo vystřídáno rozpory a žabomyšími válkami. Možná tomu i přispělo rozdělování „stínových ministerských postů“. Samotný výběr lídra Čtyřkoalice nebyl prost organizačních a komunikačních zmatků, což přispělo nejen k nedůvěře mezi partnery samotnými, ale především odradilo potencionální voliče. Čtyřkoalice se totiž prezentovala jako spolek, který představuje nový politický styl, snažila se politiku přiblížit občanům.
67
15. KDU-ČSL v Koalici
Nové kandidátní listiny, již bez účasti ODA, byly schváleny Celostátním výborem KDU-ČSL 21. 3. 2002. Bylo též odsouhlaseno programové prohlášení Koalice, které bylo nazváno „Dáme věci do pořádku“. Lídři KDU-ČSL a US-DEU obsadili kandidátky pro 14 krajů poměrem 7:7. Pořadí na kandidátkách se odvíjelo metodou tzv. „zipu“. To znamenalo, že byl-li např. lídrem kandidátní listiny lidovec, dvojkou byl člen US-DEU, následoval lidovec atd.196 Na tomto místě je záhodno připomenout květnovou výzvu Jaroslava Orla, místopředsedy pražské městské organizace, aby členové KDU-ČSL při volbách využili preferenčních hlasů. Tato výzva, jako ostatně nemálo dalších počinů Jaroslava Orla, přispěla k velkému napětí mezi KDU-ČSL a US-DEU v Praze. Dopis podepsal i předseda strany, Cyril Svoboda a Vladimír Říha, další lidovecký kandidát za Prahu, který byl dvojkou na pražské kandidátce. 197
16. Volby do PS PČR 2002
Volby se konaly ve dnech 14. – 15. června 2002. Vítězem voleb se stala ČSSD se ziskem30,20%, další v pořadí se umístila ODS s 24,47%, třetí byla KSČM s 18,51% a na čtvrté pozici se ocitla Koalice se 14,27%.198 Členové KDU-ČSL si vzali doporučení z pera Jaroslava Orla k srdci a skutečně „vykroužkovali“ kandidáty US-DEU. Koalice získala celkem 31 mandátů, z toho KDU-ČSL získala 22 mandátů, US-DEU pouze 9.199 Společný volební štáb KDU-ČSL a US-DEU měl tehdy sídlo v Národním domě na Vinohradech a zklamání představitelů US-DEU bylo jasně patrné. Pikantní bylo, že US-DEU nemohla ustavit ani svůj vlastní poslanecký klub, neboť pro ustavení klubu poslanců obecně bylo potřeba 10 mandátů. Takže nakonec to dopadlo tak, že „lidovci půjčili unionistům Sváťu Karáska“, který kandidoval za KDU-ČSL jako bezpartijní.200
196 FIALA, Petr, FORAL, Jiří, KONEČNÝ, Karel, MAREK, Pavel, PEHR, Michal, TRAPL, Miloš: Český politický katolicismus 1848 – 2005. Brno, CDK, 2008, s. 495 a také ze vzpomínek Ing. Aleše Kašpara, tehdejšího volebního manažera a generálního sekretáře KDU-ČSL v letech 2007-2009 197 http://volby.newtonit.cz/art.php?iArt=ART20e5df8f442b95127f6ff43048025006 198 http://www.volby.cz/pls/ps2002/ps3?xjazyk=CZ 199 Příloha č. 7 - Volby do PS PČR 14. – 15. 6. 2002 Poslanci zvolení za KDU-ČSL jako navrhující stranu, jinak za subjekt Koalice KDU-ČSL, US-DEU ve volbách do PS PČR v roce 2002 dle jednotlivých volebních krajů 200 Ze vzpomínek Ing. Aleše Kašpara, tehdejšího volebního manažera a generálního sekretáře KDU-ČSL v letech 2007-2009 68
Vítěz voleb, tedy ČSSD v osobě svého předsedy Vladimíra Špidly upřednostnil jako své přirozené partnery právě strany Koalice. Za KDU-ČSL se stali vyjednavači Jan Kasal, Cyril Svoboda a Milan Šimonovský. Vladimír Špidla především požadoval záruky, že se blok Koalice nerozštěpí. Toto bylo velmi problematické, protože US-DEU ještě 2. července 2002 neměla jasno, zda podpoří případnou menšinovou vládu ČSSD a KDU-ČSL, ale nakonec do vlády také vstoupila. Vláda byla ustavena 15. 7. 2002 a obě strany Koalice v ní měly zastoupení na třech postech. KDU-ČSL: Cyril Svoboda - místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí, Milan Šimonovský – ministr dopravy a spojů, Libor Ambrozek – ministr životního prostředí. U-DEU: Petr Mareš – místopředseda vlády pro výzkum a vývoj, lidská práva a lidské zdroje, Pavel Němec – ministr pro místní rozvoj a Vladimír Mlynář – ministr informatiky.201 Do kampaně v podzimních volbách do Senátu PČR již nešla Koalice jako dvojblok, ale každá strana stavěla kandidáty samostatně. Došlo však k taktickému rozdělení obvodů, aby si kandidáti spřízněných stran vzájemně neškodili. Lidovci měli těžkou pozici, protože jim končilo šest senátorů. Nicméně ve všech těchto obvodech postavili svého kandidáta (Brno-město – Jan Zahradníček, Rychnov nad Kněžnou – František Bartoš, Žďár nad Sázavou – Jiří Šenkýř, Znojmo – Milan Špaček, Vyškov –František Adamec a Uherské Hradiště – Josef Vaculík). V dalších šesti obvodech se pokusili získat mandát nově (Příbram – Josef Vacek, Praha 1 – Noemi Pfeffermannová-Zárubová, Děčín – Jiří Benedikt, Frýdek-Místek – Pavol Lukša, Přerov – Otakar Šiška a Karviná – Josef Byrtus). US-DEU stavěla patnáct kandidátů, byla to i jakási výhoda za červnové volby. Ve volbách, které se konaly ve dnech 25. – 26. října 2002 postoupili do druhého kola tři lidovečtí kandidáti (obvod č. 48 - Rychnov nad Kněžnou – František Bartoš, obvod č. 57 – Vyškov – František Adamec a obvod č. 81 – Uherské Hradiště – Josef Vaculík). V prvním kole byl zvolen pouze jeden senátor, a to Vladimír Železný, v obvodě č. 54 – Znojmo, se ziskem 50,82%. Další v pořadí skončil právě lidovecký kandidát a dosavadní senátor Milan Špaček, který získal pouhých 18, 25%. KDU-ČSL se nakonec povedlo získat pouze 1 senátorský mandát, a to v obvodu Uherské Hradiště. I přes neúspěch se lidovci stali druhým nejsilnějším klubem v senátu. Přešli k nim totiž ještě dva nezávislí senátoři – Zdeněk Bárta a Karel Barták a též Václav Jehlička, člen klubu US-ODA.202
201http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/prehled-vlad-cr/1993-2007-cr/vladimir- spidla/prehled-ministru-24636/ 202 http://www.volby.cz/pls/senat/se2?xjazyk=CZ&xdatum=20021025 a Příloha č. 6 - Volby do Senátu PČR 25. – 26. 10. 2002 (I. kolo) - Senátoři zvolení za KDU-ČSL ve II. kole voleb 2. – 3. 11. 2002 69
Velmi brzy byl schopen provést alespoň předběžnou analýzu těchto voleb Petr Fiala.203 Podzim 2002 se nesl též ve znamení komunálních voleb, které se konaly ve dnech 1. – 2. listopadu 2002. V těchto volbách KDU-ČSL získala nejvyšší počet mandátů - 6 159, což představovalo 6,58 %.204 Zde se tedy dalo hovořit o úspěchu, ale ve straně přesto nastávalo období třenic, ozýval se stále častěji Miroslav Kalousek, který vyzval předsednictvo strany k rezignaci. Také hejtmani Stanislav Juránek a Roman Línek se začali ozývat, neboť chtěli mít ve straně větší slovo. V tomto období žila KDU-ČSL přípravami na prezidentské volby. Měla svého kandidáta, Petra Pitharta a věřila, že by mohl uspět a postoupit do druhého kola volby. V půlce ledna proběhlo první kolo volby, prezident zvolen nebyl a do druhého kola volby postoupil Václav Klaus a Petr Pithart. V druhém kole volby pak část volitelů KDU-ČSL podpořila kandidátku Jaroslavu Moserovou. ODS nominovala opět Václava Klause a ČSSD Miloše Zemana.205 Jaroslava Moserová postoupila do druhého kola, ale prezident opět nebyl zvolen. Třetí kolo volby se konalo 28. února a KDU-ČSL zvažovala vyslání několika osobností (prorektor Karlovy univerzity Pavel Klener, předsedkyně České akademie věd Helena Illnerová). Nakonec však podpořila společného kandidáta Koalice, Jana Sokola. Ve třetím kole voleb byl zvolen prezidentem Václav Klaus, a to i některými hlasy z tábora vládní koalice. V důsledku toho podala vláda návrh PS PČR na vyslovení důvěry, kterou nakonec získala velmi těsně.206 Na jaře 2003 začal tábor nespokojenců ve straně nabývat na síle. Ozývaly se hlasy, že Cyril Svoboda na řízení strany nestačí, neb je plně vytížen svým angažmá ve vládě. Iniciativy se chopil Miroslav Kalousek, který připustil možnost, že by mohl jít do klání o předsednický post. V dubnu 2003 se Miloslav Výborný stává soudcem Ústavního soudu a v souvislosti s tím rezignoval na své stranické funkce. Ústavní soud získal skutečně nestranného odborníka, ale KDU-ČSL přišla o jednoho z nejvýraznějších a nejschopnějších mužů. Miloslav Výborný byl znám tím, že mnoho dlouhých projevů od něj slyšet nebylo,
203 Fiala, Petr: Komentář: Parlamentní volby 2002: předběžná analýza. In: Revue politika – CDK, 20. 7. 2002 (online: http://www.politologickycasopis.cz/userfiles/file/2000/3/2000-3-3-Lebeda- P%C5%BCibl%C2%B0%C3%9Fen%C2%B0%20vybran%C5%BEch%20aspekt%C3%96%20reformy%20vole bn%C2%B0ho%20syst%C4%81mu.pdf) 204 Příloha č. 8 -Volby do zastupitelstev obcí 1.11. - 2. 11. 2002 205 http://zpravy.idnes.cz/zeman-do-soboty-mlcim-0tj-/domaci.aspx?c=A030116_091930_prezident_kot 206 FIALA, Petr, FORAL, Jiří, KONEČNÝ, Karel, MAREK, Pavel, PEHR, Michal, TRAPL, Miloš: Český politický katolicismus 1848 – 2005. Brno, CDK, 2008, s. 498 70
ale vždy dovedl několika málo slovy vystihnout podstatu problému. Byl také člověkem, který měl schopnost smířlivého jednání a uměl nalézt řešení v každé situaci. Podzimním sjezdem KDU-ČSL, který se konal ve dnech 8. – 9. listopadu 2003 v Ostravě se začala psát v dějinách strany nová kapitola. Předsednický post získal Miroslav Kalousek a strana, ač to zprvu nevypadalo, nastoupila cestu, která měla vést k jejímu vymazání z politické mapy ČR.
Závěr Ve své práci jsem si dala za cíl přiblížit a zhodnotit vývoj KDU-ČSL na přelomu tisíciletí. Strana byla za předsednictví Josefa Luxe v dobré kondici. Lux totiž disponoval mimořádným talentem jednak v oblasti praktické politiky a také se postupně vypracoval i po stránce mediální obratnosti. Jeho silnou stránkou byla komunikace s novináři. Luxovým politickým vrcholem a dalo by se říci, že to bylo nejúspěšnější období i pro KDU-ČSL, byla léta 1997 – 1998. Zajisté k tomu přispěly výsledky voleb do PS PČR 1996, kdy Lux dal ODS jasně najevo, že KDU-ČSL je nyní pro ODS velmi důležitým partnerem, bez ní by totiž nemohla přijmout vládní odpovědnost. Lux často hovořil o KDU-ČSL jako o „jazýčku na vahách“. Zároveň již touto dobou v KDU-ČSL můžeme pozorovat prvotní náznaky nespokojenosti a počátky problémů (např. se stále častěji ozývaly hlasy, že KDU-ČSL je stranou jednoho muže, některým členům vedení začala vadit stálá přítomnost Luxe v médiích, ideový střet Lux/Kasal o možnostech spolupráce s ČSSD). Zajímavou je v této souvislosti stať amerického politického komentátora Angela M. Codevilly, která sice vyšla již v listopadu 1993 v časopise Commentary, a to pod názvem „The Wave of the European Past“207. Codevilla se ve svém příspěvku vyjadřuje ke krizi tehdejších velkých západních křesťansko-demokratických stran (Německo, Itálie) a k existenci křesťansko-demokratické politiky vůbec. Křesťanští demokraté v západních státech nejsou již ochranou proti komunistickému nebezpečí, ba ani zastánci tradiční rodiny. O svobodném hospodářství nemluvě. Jsou spojováni s korupcí, jsou zastánci vysokých daní a státního dohledu. Snahou těchto stran bylo umenšení jejich závislosti na katolické církvi, což se jim posléze podařilo. Strany jsou spojeny se státem a jeho klienty, avšak jejich úspěch závisí na voličích konzervativního zaměření, které stát čím dál tím více obtěžuje. Codevilla
207 FIALA, Petr: Katolicismus a politika. O politické dimenzi katolicismu v postmoderní době. Brno, CDK, 1995, s. 216
71
obviňuje evropské křesťanské demokraty z pokrytectví. Je nicméně pravdou, že hloubka krizí evropských křesťanských demokracií není všude stejná a liší se i politické systémy jednotlivých zemí.208 Nicméně si můžeme položit otázku, zda není v krizi celý jeden politický směr, který určoval dějiny Evropy po 2. světové válce. KDU-ČSL se řadí mezi křesťansko- demokratické strany, je též členkou Evropské lidové strany. Dalo by se říci, že její vymazání z politické mapy ve volbách 2010 může mít s Codevillovými provokativními poznámkami přece jen něco společného. Poslední vývoj na naší politické scéně však ukazuje, že právě současná KDU-ČSL má šanci na návrat do sněmovny. K tomu je třeba říci, že tohle se dosud žádné straně (např. ODA) v polistopadovém období nepodařilo. Za současné situace, kdy to vypadá, že ve volbách bude kandidovat též mnoho nových politických subjektů, některé z nich budou mít velké finanční prostředky na kampaň, a tak je velmi těžké předjímat výsledky voleb. Po úspěšném jednání Sjezdu KDU-ČSL 1997 v Hradci Králové získala strana ještě větší sebevědomí a události z pozdního podzimu přiměly, opět pod taktovkou Josefa Luxe, stranu k poněkud riskantnímu manévru, jakým bylo vystoupení z vládní koalice. Nicméně tady se Lux, dle mého soudu, poněkud přepočítal a podcenil schopnost Václava Klause a ODS. ODS se totiž podařilo zvrátit pro ni velmi nepříznivý vývoj a kampaň „Mobilisace“ skutečně zabrala. To byla první rána, která potkala jak KDU-ČSL, tak i novou stranu US. Kdyby Lux znal lépe politologické zákonitosti, došlo by mu, že se pouští na tenký led. Politický střed je sice zapotřebí, ale strany politického středu už potřeba nejsou. Jejich roli mohou hrát docela dobře jak pravicové, tak levicové strany, které vzejdou z voleb v bipolárním stranickém systému. Podobná situace může nastat v případě zdánlivého multipartismu, kdy proti sobě stojí dvě pevné aliance, nikoli politické strany. Výkon moci pak vede k politice, která je středu blízká. M. Duverger a K. Popper dávají přednost právě střídání mezi umírněnou vládou levice a umírněnou vládou pravice. Arendt Lijphart preferuje tzv. velkou koalici bez alternativy. 209 Zde je namístě také poznamenat, že ve volbách do PS PČR 1998 dosáhla KDU-ČSL svého nejlepšího výsledku, 9%. Došlo ke zmenšení regionálních rozdílů, takže KDU-ČSL měla zastoupení ve sněmovně i v Severočeském kraji. Posílila také v regionech, kde byla na počátku 90. let minulého století slabá (např. Kladno se ziskem 4,19%). Ztráty však utrpěla na
208 tamtéž, s. 217 209 NOVÁK, Miroslav: Systémy politických stran. Úvod do jejich srovnávacího studia. Praha, Sociologické nakladatelství, 1997, s. 243
72
Mostecku či Teplicku. Oslabení pozic se promítlo i do velkých měst (Praha), ale co horšího, oslabení postihlo i moravskou metropoli Brno. Hranici 5% tehdy strana nepřekročila pouze ve 13 okresech ze 77. Při srovnání volebních výsledků voleb do PS PČR 1990 a 1998 za pomoci aditivní změny pak vyjde najevo, kde strana získala a kde naopak ztratila. Aditivní změnu zjistíme na základě výsledku strany v určitém okrese a celkového počtu voličů v témže okrese. Relativizuje se volební účast. Relativní hodnoty údajů z jedněch voleb se odečtou od hodnot následujících voleb. Ve volbách na konci minulého století získávala KDU-ČSL stále nižší počet hlasů a naopak rostl stále více celkový počet voličů ve většině okresů. KDU- ČSL získala v některých okresech, ač tam došlo k poklesu účasti voličů a růstu počtu voličů (Hradec Králové, Jičín, Liberec, Pardubice, Plzeň-jih, Plzeň-sever, Rakovník, Rokycany, Rychnov nad Kněžnou a Ústí nad Orlicí). Většinu tvoří okresy tehdejšího Východočeského kraje, kde kandidátku vedl předseda strany Lux.210 Strana ztratila v těchto okresech: Benešov (aditivní změna -4,94%), Blansko (-3,14%), Jihlava (-4,08%), Klatovy (-3,10%), Prachatice (-3,6%), Třebíč (-4,46%) , Zlín (-3,3%) a Žďár nad Sázavou(-4,87%). Tyto okresy tvořily voličské základny strany v prvních volbách v roce 1990. A je zajímavým zjištěním, že české okresy ztratily daleko méně, než ty moravské.211 Neúspěchem však bylo „dopuštění“ tzv. opoziční smlouvy. Zde se projevil naprostý nedostatek politického myšlení u předsedy US, Jana Rumla, který se nebyl ochoten přenést přes možnou spolupráci s osobou Miloše Zemana. Samozřejmě, to bylo dáno i tím, že US vznikala na základech vzešlých z ODS, která se vůči ČSSD tvrdě vymezovala. Jako reakci na vznik opoziční smlouvy můžeme vidět ustavení bloku Čtyřkoalice. Byl to opět Josef Lux, který stál u vzniku tohoto uskupení. Jednalo se vlastně o jeho poslední politický počin. Lux si dal za cíl proměnit tehdejší politickou kulturu, chtěl zapojit občany více do politiky a rozhodování. Myšlenka Čtyřkoalice zřejmě ztroskotala na nestejných poměrech stran, které do ní vstoupily. KDU-ČSL byla bezesporu stranou nejsilnější, a to především díky dobře fungující stranické struktuře, velkému počtu členů a její sílu vykazovaly i volební výsledky. Unie svobody byla stranou velmi mladou, která sice ve volbách 1998 měla podobné výsledky jako KDU-ČSL, avšak chybělo jí právě pevné stranické zázemí a především členská základna. Volby do Senátu PČR 1998 však byly úspěchem tohoto uskupení.
210 HUDÁK, Jakub: Geografie volebních výsledků KDU-ČSL v devadesátých letech. In: ZNOJ, Milan, PEHR, Michal (Eds): Josef Lux a česká politika 90. let. Praha, Ústav politologie FFUK v Praze, 2005. s. 61 211 tamtéž, s. 63 73
Josef Lux stranu náhle opouští kvůli svému onemocnění. Nutno říci, že lidovci byli odchodem svého předsedy, který byl opravdu mimořádnou osobností, paralyzováni. Situace ve straně nebyla jednoduchá, ale jakousi „linii“ se dařilo držet až do Luxovy smrti. Pak naplno propukají skryté spory a vášně (především konflikt o charakter strany Kasal/Svoboda). Bylo velkou chybou, že se nepodařilo integrovat do strany, či přímo do projektu Čtyřkoalice osobnosti např. z hnutí Impuls 99. Předpokládám, že Josef Lux by zcela jistě do této „zásobárny pro politiky“ sáhnul. Velkým úspěchem pak byly senátní a krajské volby 2000. Lidovci získali 8 senátorských mandátů, dohromady se Čtyřkoalicí pak dosáhli 16 mandátů. V krajských volbách pak KDU-ČSL získala posty pěti hejtmanů. Tou dobou se již KDU-ČSL zmítala v počínající krizi, která by se dala interpretovat jako souboj Jana Kasala a Cyrila Svobody o další směřování strany. Cyril Svoboda a jeho ambice byly příčinou svolání volebního Sjezdu 2001 v Jihlavě. Lidovci nebyli, žel, i díky svému tehdejšímu předsedovi, schopni překročit bariéry a podílet se společně s dalšími stranami Čtyřkoalice na vybudování subjektu, který by mohl být skutečnou protiváhou stranám opoziční smlouvy. Vzpomínám si na přednášku prof. Veena, volebního experta z Německa, který školil lídry Čtyřkoalice na semináři v Čelákovicích. Zapřísahal přítomné, aby zachovali jednotu. To se bohužel nepodařilo, ať již z důvodů sporů mezi stranami, nebo přímo v jednotlivých stranách. Projekt Čtyřkoalice byl tak odsouzen k postupnému zániku. Po obsazení předsednického postu Miroslavem Kalouskem se stala KDU-ČSL pouze nástrojem některých politiků k moci.
74
18. Literatura a prameny: BROKL, Lubomír: Parlamentní volby 1996. In: Sociologický časopis, XXXII, (4/1996) (online:http://sreview.soc.cas.cz/uploads/7c5d93651535a08f289ac3a81943ec6fa0229ec5_280 _389BROKL.pdf FIALA, Petr: Katolicismus a politika. O politické dimenzi katolicismu v postmoderní době. Brno, CDK, 1995. ISBN80-85959-01-1 FIALA, Petr - KONEČNÝ, Karel – MAREK, Pavel – PEHR, Michal – TRAPL, Miloš: Český politický katolicismus 1848 – 2005. Brno, CDK, 2008. ISBN 978-80-7325-155-0 HUDÁK, Jakub: Geografie volebních výsledků KDU-ČSL v devadesátých letech. In: ZNOJ, Milan, PEHR, Michal (Eds): Josef Lux a česká politika 90. let. Praha, Ústav politologie FFUK v Praze, 2005. ISBN 80-7308-086-9 CHYTILEK, Roman, ŠEDO, Jakub, LEBEDA, Tomáš, ČALOUD, Dalibor: Volební systémy. Praha, Portál, s.r.o., 2009. ISBN 978-80-7367-548-6 LEBEDA, Tomáš: Přiblížení vybraných aspektů reformy volebního zákona. In: Politologický časopis, 2000, č. 3, s. 242-258 (online:http://www.politologickycasopis.cz/userfiles/file/2000/3/2000-3-3-Lebeda- P%C5%BCibl%C2%B0%C3%9Fen%C2%B0%20vybran%C5%BEch%20aspekt%C3%96% 20reformy%20volebn%C2%B0ho%20syst%C4%81mu.pdf) LUX, Josef: Proč budu volit KDU-ČSL. Tenhle svět je naší věcí, dokud na něm žijeme. Praha, Duel, s.r.o, 1998. ISBN 80-86187-09-8 NOVÁK, Miroslav: Systémy politických stran. Úvod do jejich srovnávacího studia. Praha, Sociologické nakladatelství, 1997. ISBN 80-85850-22-2 PEHR, Michal a kol.: Cestami křesťanské politiky. Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích. Praha, Akropolis, 2007. ISBN 978-80-86903-53-8 PEHR, Michal: ČSL na konci komunismu. In: ZNOJ, Milan, PEHR, Michal (Eds): Josef Lux a česká politika 90. let. Praha, Ústav politologie FFUK v Praze, 2005 ISBN 80-7308-086-9 PITHART, Petr, ZIKMUND, Martin T.: Ptám se, tedy jsem. Praha, Portál, 2010. ISBN 978- 80-7367-786-2 POTŮČEK, Martin: Strategické vládnutí a Česká republika. Praha, Grada, 2007. ISBN 978- 80-247-2126-2 ROLEČKOVÁ, Eva: Josef Lux/Muž se světlem v srdci. Praha, Gutenberg, 2000. ISBN 80- 86349-01-2
75
SARGÁNKOVÁ, Irena, ROLEČKOVÁ, Eva, VODIČKOVÁ, Stanislava: Historii si neodmyslíme, ta tady je… z projevů a rozhovorů Josefa Luxe. Nadační fond Josefa Luxe, Choceň (Dvořisko), 2006. ISBN 80-239-6550-6 TABERY, Erik: Vládneme, nerušit. Opoziční smlouva a její dědictví. Praha – Litomyšl, Ladislav Horáček - Paseka, 2006. ISBN 80-7185-446-8 VODIČKA, Karel, CABADA, Ladislav: Politický systém České republiky: historie a současnost. 2., aktualizované a rozšířené vydání, Portál, s.r.o., Praha, 2007. ISBN 978-80- 7367-337-6
Archiv KDU-ČSL, Ústřední kancelář KDU-ČSL, Karlovo náměstí 5, Praha 2
Internetové zdroje: www.kdu.cz – oficiální webové stránky politické strany KDU-ČSL www.mzv.cz – oficiální webové stránky Ministerstva zahraničních věcí ČR www.psp.cz – oficiální webové stránky Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky www.senat.cz – oficiální webové stránky Senátu Parlamentu České republiky www.vlada.cz – oficiální webové stránky Úřadu vlády ČR www.volby.cz – oficiální webové stránky Českého statistického úřadu www.radio.cz – oficiální webové stránky Českého rozhlasu - Rádia Praha www.pithart.cz – oficiální webové stránky doc. JUDr. Petra Pitharta, CSc. www.idnes.cz – oficiální webové stránky deníku Mladá fronta DNES www.ceskatelevize.cz – oficiální webové stránky České televize Carolina, elektronický zpravodajský servis studentů žurnalistiky, č. 308, 13. 11. 1998 http://carolina.cuni.cz/archive-cs/Carolina-C-No-308.txt www.newtonit.cz – oficiální webové stránky firmy NEWTON MEDIA – zajišťuje výběry z tisku http://www.odsostrava.cz/ - stránky oblastního sdružení ODS Ostrava http://myslivost.cz/ - oficiální stránky časopisu Myslivost – Stráž myslivosti
Rozhovory s pamětníky: Ing. Aleš Kašpar – volební manažer a generální sekretář KDU-ČSL v letech 2007- 2009, Ing. Anna Pukowiecová – asistentka předsedy Josefa Luxe v letech 1990-1999, Ing. Jan Kasal – dlouholetý první místopředseda KDU-ČSL a poslanec PS PČR.
76
19. Přílohy Příloha č. 1 - Volby do PS PČR 1996 Poslanci zvolení za KDU-ČSL ve volbách do PS PČR 31. 5. – 1. 6. 1996 dle jednotlivých volebních krajů:
Kraj Jméno Hlasy Hlasy abs. % Kraj Praha JUDr. Miloslav Výborný 2 980 7,85 ve II. skrutiniu Mgr. Jaroslav Orel 1 754 4,62 Středočeský kraj MUDr. Josef Janeček 1 700 4,67 Jihočeský kraj Ing. Jaromír Talíř 2 400 6,38 Západočeský kraj Ing. Karel Mach 731 2,87 Severočeský kraj Ing. Pavel Tollner 1 255 5,76 Východočeský kraj Mgr. Věnceslav Lukáš 1 732 2,12 Ing. Josef Lux 11 382 13,95 Pavel Severa 4 490 5,50 Jihomoravský kraj RNDr. Libor Ambrozek 4 240 2,64 Ing. Stanislav Bělehrádek 11 035 6,88 Ing. Josef Borák 2 375 1,48 JUDr. Ing. Jiří Karas 9 054 5,64 Ing. Jan Kasal 14 485 9,03 Ing. Michaela Šojdrová 3 268 2,03 Severomoravský kraj RNDr. Vilém Holáň 8 739 9,89 JUDr. Pavla Jurková 3 365 3,80 Ing. Pavel Šafařík 3 561 4,03 212
212 http://www.volby.cz/pls/ps1996/u39?xvyb=0&xtr=1 Výsledky voleb do PS PČR 1996 (Celkové výsledky hlasování a Jmenné seznamy a přehledy). U jména zvolené poslankyně Pavly Jurkové používám titul, který byl uveden na kandidátní listině, použil jej také Český statistický úřad na dotčených webových stránkách.
77
Přehled jednotlivých kandidátek KDU-ČSL v jednotlivých volebních krajích (prvních pět pozic)
Kraj Praha Poř. Jméno Hlasy abs. Hlasy % Pořadí Mandát číslo
1. JUDr. Miloslav Výborný 2 980 7,85 1. ANO
2. Mgr. Jaroslav Orel 1 754 4,62 2. ANO (2. skrut.) 3. JUDr. Cyril Svoboda 2 966 7.81 1.
4. Ing. Jan Decker, CSc. 1 254 3.30 2.
5. Michaela Freiová 1 028 2.70 3.
213
Kraj Středočeský Poř. Jméno Hlasy abs. Hlasy % Pořadí Mandát číslo
1. MUDr. Josef Janeček 1 700 4.67 1. ANO
2. Ing. Václav Slavíček 1 368 3.76 1.
3. Ing. Jan Vraný 559 1.53 2.
4. Mgr. Stanislav Novotný 2 128 5.84 3.
5. Josef Vacek 1 496 4.11 4.
214
213 http://www.volby.cz/pls/ps1996/u321?xpl=0&xtr=2&xvstrana=10&xkraj=31 214 http://www.volby.cz/pls/ps1996/u321?xpl=0&xtr=2&xvstrana=10&xkraj=32 78
Kraj Jihočeský Poř. Jméno Hlasy abs. Hlasy % Pořadí Mandát číslo
1. Ing. Jaromír Talíř 2 400 6.38 1. ANO
2. Ing. Jiří Vačkář 1 241 3.30 1.
3. MUDr. Miroslav Vlasák 1 799 4.78 2.
4. Ing. Jiří Blažek 1 003 2.66 3.
5. Štěpánka Talířová 1 087 2.89 4.
215
Kraj Západočeský Poř. Jméno Hlasy abs. Hlasy % Pořadí Mandát číslo
1. Ing. Karel Mach 731 2.87 1. ANO
2. Mgr. Vladimír Koronthály 765 3.01 1.
3. MVDr. Václav Červený 888 3.49 2.
4. Ing. Jaroslav Lobkowicz 1 719 6.77 3.
5. Josef Janeček 643 2.53 4.
216
215 http://www.volby.cz/pls/ps1996/u321?xpl=0&xtr=2&xvstrana=10&xkraj=33 216 http://www.volby.cz/pls/ps1996/u321?xpl=0&xtr=2&xvstrana=10&xkraj=34
79
Kraj Severočeský Poř. Jméno Hlasy abs. Hlasy % Pořadí Mandát číslo
1. Ing. Pavel Tollner 1 255 5.76 1. ANO (2. skrut.) 2. Ing. Karel Hrdý 523 2.40 1.
3. Jiří Haringer 658 3.02 2.
4. Ing. Jiří Vacek 1 538 7.05 3.
5. Jaroslav Pavlíček 580 2.66 4.
217
Kraj Východočeský Poř. Jméno Hlasy abs. Hlasy % Pořadí Mandát číslo
1. Ing. Josef Lux 11 382 13.95 1. ANO
2. Pavel Severa 4 490 5.50 2. ANO
3. Mgr. Věnceslav Lukáš 1 732 2.12 3. ANO
4. Ing. Jan Málek 1 741 2.13 1.
5. Ing. Stanislav Kozák 1 745 2.13 2.
218
217 http://www.volby.cz/pls/ps1996/u321?xpl=0&xtr=2&xvstrana=10&xkraj=35 218 http://www.volby.cz/pls/ps1996/u321?xpl=0&xtr=2&xvstrana=10&xkraj=36
80
Kraj Jihomoravský Poř. Jméno Hlasy abs. Hlasy % Pořadí Mandát číslo
1. Ing. Jan Kasal 14 485 9.03 1. ANO
2. Ing. Stanislav Bělehrádek 11 035 6.88 2. ANO
3. JUDr. Ing. Jiří Karas 9 054 5.64 3. ANO
4. Ing. Michaela Šojdrová 3 268 2.03 4. ANO
5. RNDr. Libor Ambrozek 4 240 2.64 5. ANO
6. Ing. Josef Borák 2 375 1.48 6. ANO
219
Kraj Severomoravský Poř. Jméno Hlasy abs. Hlasy % Pořadí Mandát číslo
1. RNDr. Vilém Holáň 8 739 9.89 1. ANO
2. Ing. Pavel Šafařík 3 561 4.03 2. ANO
3. JUDr. Pavla Jurková 3 365 3.80 3. ANO
4. Ing. Bc. Vladimír Procházka 1 941 2.19 1.
5. Josef Kubiš 1 908 2.15 2.
220
219 http://www.volby.cz/pls/ps1996/u321?xpl=0&xtr=2&xvstrana=10&xkraj=37 220 http://www.volby.cz/pls/ps1996/u321?xpl=0&xtr=2&xvstrana=10&xkraj=38 81
Celkový přehled hlasů, procent a mandátů pro jednotlivé politické strany ve volbách 1996
Strana Platné hlasy celkově Platné hlasy v % Počet mandátů ODS 1 794 560 29,62 68 ČSSD 1 602 250 26,44 61 KSČM 626 136 10,33 22 KDU-ČSL 489 349 8,08 18 SPR-RSČ 485 072 8,01 18 ODA 385 369 6,36 13 221
221 http://www.volby.cz/pls/ps1996/u4
82
Příloha č. 2 Volby do Senátu PČR 15. – 16. 11. 1996 - Senátoři zvolení za KDU-ČSL v I. kole voleb Obvod Jméno Hlasy abs. Hlasy % Polit. Mandát číslo strana a název 60. Jan Zahradníček 19 994 50,06 KDU-ČSL ANO Brno – město 222 Senátoři zvolení za KDU-ČSL ve II. kole voleb (22.- 23. 11. 1996) Obvod Jméno Hlasy abs. Hlasy % Polit. Mandát číslo strana a název 44. JUDr. Petr Pithart 20 318 61,70 KDU-ČSL ANO Chrudim Ing. Václav Jozefy, CSc. 12 610 38,30 ODS 223 Obvod Jméno Hlasy abs. Hlasy % Polit. Mandát číslo strana a název 46. Bohumil Čada 17 294 57,23 KDU-ČSL ANO Ústí nad Vladimír Zamazal 12 925 42,77 ODS Orlicí 224 Obvod Jméno Hlasy abs. Hlasy % Polit. Mandát číslo strana a název 48. MVDr. František Bartoš 14 148 53,34 KDU-ČSL ANO Rychnov nad Josef Ježek 12 376 46,66 ODS Kněžnou 225
222 http://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=19961116&xobvod=58 223 http://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=19961116&xobvod=44 224 http://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=19961116&xobvod=46 225http://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=19961116&xobvod=48
83
Obvod Jméno Hlasy abs. Hlasy % Polit. Mandát číslo strana a název 50. Mgr. Jiří Brýdl 13 967 57,77 KDU-ČSL ANO Svitavy MUDr. František Zeman 10 208 42,23 ODS 226 Obvod Jméno Hlasy abs. Hlasy % Polit. Mandát číslo strana a název 51. Ing. Jiří Šenkýř 16 442 57,61 KDU-ČSL ANO Žďár n. Sáz. Miroslava Němcová 12 096 42,39 ODS 227 Obvod Jméno Hlasy abs. Hlasy % Polit. Mandát číslo strana a název 54. MUDr. Milan Špaček 16 246 69,58 KDU-ČSL ANO Znojmo PhDr. Drahoslava Šindelářová 7 103 30,42 ODS 228 Obvod Jméno Hlasy abs. Hlasy % Polit. Mandát číslo strana a název 57. RNDr. Oldřich Dočekal 15 302 59,19 KDU-ČSL ANO Vyškov Ing. Karel Slezák 10 552 40,81 ODS 229
226 http://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=19961116&xobvod=50 227 http://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=19961116&xobvod=51 228 http://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=19961116&xobvod=54 229 http://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=19961116&xobvod=57 84
Obvod Jméno Hlasy abs. Hlasy % Polit. Mandát číslo strana a název 73. Ing. Emil Škrabiš 11 776 61,43 KDU-ČSL ANO Frýdek- Ing. Jan Starý 7 394 38,57 ODS Místek 230 Obvod Jméno Hlasy abs. Hlasy % Polit. Mandát číslo strana a název 76. MUDr. Eva Nováková 11 379 55,18 KDU-ČSL ANO Kroměříž Ing. Jiří Jachan 9 243 44,82 ODS 231 Obvod Jméno Hlasy abs. Hlasy % Polit. Mandát číslo strana a název 79. Jan Benda 13 060 54,04 KDU-ČSL ANO Hodonín Ing. Pavel Hofírek, CSc. 11 109 45,96 ODS 232 Obvod Jméno Hlasy abs. Hlasy % Polit. Mandát číslo strana a název 80. Ing. Jiří Stodůlka 13 807 60,16 KDU-ČSL ANO Zlín PhDr. Zdeněk Dostál 9 144 39,84 ODS 233
230 http://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=19961116&xobvod=73 231 http://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=19961116&xobvod=76 232 http://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=19961116&xobvod=79 233 http://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=19961116&xobvod=80 85
Obvod Jméno Hlasy abs. Hlasy % Polit. Mandát číslo strana a název 81. Ing. Jaroslav Petřík 16 190 65,96 KDU-ČSL ANO Uh. Hradiště PhDr. Jaroslav Zapletal 8 356 34,04 ODS 234
234http://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=19961116&xobvod=81
86
Příloha č. 3 Volby do PS PČR 19. – 20. 6. 1998 - Poslanci zvolení za KDU-ČSL ve volbách do PS PČR v roce 1998 dle jednotlivých volebních krajů:
Kraj Jméno Hlasy Hlasy abs. % Kraj Praha JUDr. Cyril Svoboda 7 815 17,59 Středočeský kraj JUDr. Vlasta Parkanová 13 081 30,10 ve II. skrutiniu MUDr. Josef Janeček 2 065 4,75 Jihočeský kraj Ing. Jaromír Talíř 2 955 7,22 ve II. skrutiniu Ing. Miroslav Kalousek 1 651 4,03 Západočeský kraj Ing. Jaroslav Lobkowicz 3 139 9,39 Severočeský kraj Ing. Pavel Tollner 1 273 4,84 Východočeský kraj Ing. Josef Lux 10 555 12,27 JUDr. Miloslav Výborný 7 432 8,64 Pavel Severa 4 276 4,97 Jihomoravský kraj Ing. Jan Kasal 14 782 9,06 JUDr. Ing. Jiří Karas 7 301 4,47 Ladislav Šustr 5 737 3,51 Ing. Michaela Šojdrová 5 233 3,20 RNDr. Libor Ambrozek 4 043 2,47 Ing. Jan Grůza 3 655 2,24 Severomoravský kraj RNDr. Vilém Holáň 9 018 9,06 Ing. Tomáš Kvapil 6 529 6,56 Ing. Pavel Šafařík 4 287 4,30 ve II. skrutiniu Ing. Ludmila Müllerová 5 242 5,26 235
235 http://www.volby.cz/pls/ps1998/u391?xvstrana=01&xkraj=38&xvyb=0&xtr=3
87
Přehled jednotlivých kandidátek KDU-ČSL v jednotlivých volebních krajích (prvních pět pozic) Kraj Praha Poř. Jméno Hlasy abs. Hlasy % Pořadí Mandát číslo
1. JUDr. Cyril Svoboda 7 815 17,59 1. ANO
2. Jaroslav Orel 2 895 6,51 2.
3. Doc. dr. Jan Sokol, CSc. 6 004 13,51 1.
4. MUDr. Vladimír Říha 1 455 3,27 3.
5. JUDr. PhDr. Oldřich Choděra 2 879 6,48 4.
236 Kraj Středočeský Poř. Jméno Hlasy abs. Hlasy % Pořadí Mandát číslo
1. MUDr. Josef Janeček 2 065 4,75 2. ANO (2. skrut.) 2. Ing. Mgr. Václav Slavíček 1 135 2,61 1.
3. Doc. PhDr. Pavel Říčan, CSc. 1 615 3,71 2.
4. JUDr. Vlasta Parkanová 13 081 30,10 1. ANO
5. Marie Vondrášková 750 1,72 3.
237
236 http://www.volby.cz/pls/ps1998/u321?xpl=0&xtr=2&xvstrana=01&xkraj=31 237 http://www.volby.cz/pls/ps1998/u321?xpl=0&xtr=2&xvstrana=01&xkraj=32 88
Kraj Jihočeský Poř. Jméno Hlasy abs. Hlasy % Pořadí Mandát číslo
1. Ing. Jaromír Talíř 2 955 7,22 1. ANO
2. Ing. Miroslav Kalousek 1 651 4,03 3. ANO (2. skrut.) 3. Ing. Jiří Blažek 1 561 3,81 1.
4. MUDr. Miroslav Vlasák 1 969 4,81 2.
5. PhDr. Stanislav Malík 1 969 3,54 3.
238 Kraj Západočeský Poř. Jméno Hlasy abs. Hlasy % Pořadí Mandát číslo
1. Ing. Jaroslav Lobkowicz 3 139 9,39 1. ANO
2. Mgr. Vladimír Koronthály 941 2,81 1.
3. Miloš Bílek 861 2,57 2.
4. Ing. Jiří Třesohlavý 804 2,40 3.
5. Jiří Jukl 859 2,57 4.
239
238 http://www.volby.cz/pls/ps1998/u321?xpl=0&xtr=2&xvstrana=01&xkraj=33 239 http://www.volby.cz/pls/ps1998/u321?xpl=0&xtr=2&xvstrana=00&xkraj=34 89
Kraj Severočeský Poř. Jméno Hlasy abs. Hlasy % Pořadí Mandát číslo
1. Ing. Pavel Tollner 1 273 4,84 1. ANO
2. Mgr. Pavel Plánička 978 3,72 1.
3. Ing. Karel Hrdý 507 1,93 2.
4. RNDr. Dagmar Pištěková 906 3,45 3.
5. JUDr. Josef Macek 631 2,40 4.
240 Kraj Východočeský Poř. Jméno Hlasy abs. Hlasy % Pořadí Mandát číslo
1. Ing. Josef Lux 10 555 12,27 1. ANO
2. JUDr. Miloslav Výborný 7 432 8,64 2. ANO
3. Pavel Severa 4 276 4,97 3. ANO
4. Jiří Havlíček 1 519 1,76 1.
5. Ing. Jan Málek 1 390 1,61 2
241
240 http://www.volby.cz/pls/ps1998/u321?xpl=0&xtr=2&xvstrana=00&xkraj=35 241 http://www.volby.cz/pls/ps1998/u321?xpl=0&xtr=2&xvstrana=01&xkraj=36 90
Kraj Jihomoravský Poř. Jméno Hlasy abs. Hlasy % Pořadí Mandát číslo
1. Ing. Jan Kasal 14 782 9,06 1. ANO
2. JUDr. Ing. Jiří Karas 7 301 4,47 2. ANO
3. Ladislav Šustr 5 737 3,51 3. ANO
4. Ing. Michaela Šojdrová 5 233 3,20 4. ANO
5. RNDr. Libor Ambrozek 4 043 2,47 5. ANO
6. Ing. Jan Grůza 3 655 2,24 6. ANO
242 Kraj Severomoravský Poř. Jméno Hlasy abs. Hlasy % Pořadí Mandát číslo
1. RNDr. Vilém Holáň 9 018 9,06 1. ANO
2. Ing. Tomáš Kvapil 6 529 6,56 2. ANO
3. Ing. Pavel Šafařík 4 287 4,30 3. ANO
4. Ing. Ludmila Müllerová 5 242 5,26 1. ANO (2. skrut.) 243
242 http://www.volby.cz/pls/ps1998/u321?xpl=0&xtr=2&xvstrana=01&xkraj=37 243 http://www.volby.cz/pls/ps1998/u321?xpl=0&xtr=2&xvstrana=01&xkraj=38
91
Příloha č. 4 Volby do zastupitelstev obcí 13. – 14. 11. 1998
Okrsky Zastupitelstva Zaps.voliči Vyd. Vol. Odevzd. Platné obálky účast obálky hlasy v %
Počet Zpr. v % celkem zvolená
4 471 16 876 16 876 100.00 6 379 6 379 9 932 137 45.02 4 460 728 78 469 067 423
244
Zvolených zastupitelů celkem: 62 920
Výsledky dle volebních stran (za obce se zvoleným zastupitelstvem)
Volební strana Hlasy Zastupitelé
abs. v % abs. v %
Křesťanská a demokratická unie - 8 394 101 10.70 7 121 11.32 Československá strana lidová Česká strana národně sociální 278 875 0.36 247 0.39 Strana zelených 492 974 0.63 110 0.17 Česká strana sociálně 13 673 268 17.43 4 259 6.77 demokratická Nezávislá iniciativa (NEI) 9 198 0.01 4 0.01 Česká strana národně sociální 278 875 0.36 247 0.39 Strana zelených 492 974 0.63 110 0.17 Česká strana sociálně 13 673 268 17.43 4 259 6.77 demokratická Nezávislá iniciativa (NEI) 9 198 0.01 4 0.01 Sdružení pro republiku- Republikánská strana 119 722 0.15 15 0.02 Československa Romská občanská iniciativa ČR 17 691 0.02 2 0.00 Občanská demokratická aliance 938 829 1.20 154 0.24 Republikánská unie 17 025 0.02 4 0.01 Strana za životní jistoty 521 787 0.66 167 0.27 Republikánská strana zemědělského a malorolnického 7 924 0.01 26 0.04 lidu Celostátní aktiv občanů 24 211 0.03 12 0.02 Strana moravského venkova 12 855 0.02 24 0.04
244 http://www.volby.cz/pls/kv1998/kv1211?xjazyk=CZ&xid=0&xv=1&xdz=6&xnumnuts=0
92
Klub angažovaných nestraníků 45 240 0.06 11 0.02 Pravá alternativa 40 336 0.05 4 0.01 Strana drobných podnikatelů 2 868 0.00 2 0.00 Komunistická strana Čech a 10 704 328 13.64 5 750 9.14 Moravy Národně demokratická strana 6 057 0.01 1 0.00 Občanská demokratická strana 18 959 786 24.16 5 697 9.05 Strana zdravotně postižených, důchodců a sociálně slabých 241 0.00 1 0.00 občanů Strana podnikatelů, živnostníků a 8 822 0.01 8 0.01 rolníků ČR Masarykova demokratická strana 16 582 0.02 1 0.00 Coexistentia - Soužití 60 619 0.08 39 0.06 Strana demokratického socialismu 26 045 0.03 20 0.03 Československá strana 8 964 0.01 1 0.00 socialistická Česká pravice 23 062 0.03 10 0.02 Nezávislí kandidáti 1 159 614 1.48 8 279 13.16 Demokratická unie 415 828 0.53 110 0.17 Moravská demokratická strana 265 279 0.34 136 0.22 Hnutí samosprávné Moravy a 146 384 0.19 26 0.04 Slezska Pražané Praze 59 286 0.08 4 0.01 Iniciativa pražských občanů 58 349 0.07 2 0.00 NEZÁVISLÍ 915 226 1.17 321 0.51 Sdružení nezávislých kandidátů - 8 739 324 11.14 26 054 41.41 místní sdružení celkem Sdružení nezávislých kandidátů 14 163 0.02 1 0.00 města České Budějovice Živnostenská strana 142 188 0.18 31 0.05 Pravý blok 5 673 0.01 1 0.00 Humanistická aliance 45 091 0.06 5 0.01 Strana venkova - spojené občanské 28 329 0.04 56 0.09 síly Unie svobody - Demokratická unie 4 297 272 5.48 701 1.11 Strana pro otevřenou společnost 18 972 0.02 53 0.08 Občanská koalice - Politický klub 36 368 0.05 10 0.02 Strana konzervativní smlouvy 29 759 0.04 2 0.00 Hnutí za prosperitu Brna 133 675 0.17 3 0.00 Zlínské hnutí nezávislých 100 686 0.13 4 0.01 Demokratická regionální strana 145 406 0.19 39 0.06 Pravá volba pro Plzeň 246 738 0.31 11 0.02 Hnutí nezávislých za harmonický 33 912 0.04 35 0.06 rozvoj obcí a měst Volba pro město 598 451 0.76 79 0.13 Hnutí pro Havířov 66 227 0.08 4 0.01 Nezávislé sdružení občanů Blanska 12 467 0.02 2 0.00 Občanská liga FORUM 4 501 0.01 6 0.01 1.Sdružení nezávislých kandidátů 21 355 0.03 2 0.00 Tábor Nezávislé sdružení sportovců 39 760 0.05 3 0.00 města Mostu Unie pro sport a zdraví 60 261 0.08 2 0.00 Aliance nezávislých občanů 18 860 0.02 4 0.01 Českobudějovická nezávislá nová 30 392 0.04 1 0.00 volba
93
Sdružení nezávislých 1 581 0.00 13 0.02 Koalice KDU-ČSL, ČSNS 60 461 0.08 20 0.03 Koalice KDU-ČSL, ČSNS, US 3 002 0.00 5 0.01 Koalice KDU-ČSL, SZ, DEU 1 032 0.00 3 0.00 Koalice KDU-ČSL, SZ, NEZ 5 367 0.01 5 0.01 Koalice KDU-ČSL, ODA 29 719 0.04 11 0.02 Koalice KDU-ČSL, ODA, ODS, US 2 043 0.00 4 0.01 Koalice KDU-ČSL, ODA, DEU 13 404 0.02 1 0.00 Čtyřkoalice 583 675 0.74 18 0.03 Koalice KDU-ČSL, KSČM 340 0.00 7 0.01 Koalice KDU-ČSL, ODS 61 390 0.08 75 0.12 Koalice KDU-ČSL, ODS, US 25 134 0.03 22 0.03 Koalice KDU-ČSL, DEU 9 408 0.01 8 0.01 Koalice KDU-ČSL, DEU, US 25 218 0.03 7 0.01 Koalice KDU-ČSL, HSMSMNSJ 4 617 0.01 3 0.00 Koalice KDU-ČSL, NEZ 14 870 0.02 3 0.00 Koalice KDU-ČSL, US 100 650 0.13 54 0.09 Koalice KDU-ČSL, OS 2 608 0.00 2 0.00 Koalice KDU-ČSL, SKS 18 858 0.02 1 0.00 Koalice ČSNS, SZ, KAN, NEZ 13 528 0.02 0 0.00 Koalice ČSNS, SZ, DEU 3 840 0.00 0 0.00 Koalice ČSNS, ČSSD 5 114 0.01 5 0.01 Koalice ČSNS, ODA 8 725 0.01 3 0.00 Koalice ČSNS, DŽJ 4 037 0.01 1 0.00 Koalice ČSNS, ODS 3 320 0.00 7 0.01 Koalice ČSNS, DEU 10 786 0.01 3 0.00 Koalice ČSNS, US 3 140 0.00 5 0.01 Koalice SZ, ČSSD 6 283 0.01 9 0.01 Koalice SZ, ODA 2 771 0.00 1 0.00 Koalice SZ, KAN, NEZ 3 953 0.01 0 0.00 Koalice ČSSD, DŽJ 8 085 0.01 11 0.02 Koalice ČSSD, KSČM 465 0.00 9 0.01 Koalice ČSSD, SDS 1 433 0.00 3 0.00 Koalice ČSSD, HSMSMNSJ 7 850 0.01 3 0.00 Koalice ČSSD, SV 4 043 0.01 4 0.01 Koalice SPR-RSČ, SDČR 306 588 0.39 56 0.09 Koalice SPR-RSČ, SDČR, MODS 1 126 0.00 1 0.00 Koalice ODA, KAN, DEU 62 422 0.08 13 0.02 Koalice ODA, KAN, DEU, US 665 0.00 5 0.01 Koalice ODA, ODS 95 478 0.12 19 0.03 Koalice ODA, ODS, DEU 571 0.00 3 0.00 Koalice ODA, DEU 31 134 0.04 1 0.00 Koalice ODA, NEZ 2 274 0.00 2 0.00 Koalice ODA, US 316 454 0.40 53 0.08 Koalice ODA, OS 14 564 0.02 5 0.01 Koalice DŽJ, CAO 12 501 0.02 0 0.00 Koalice DŽJ, SDS 109 0.00 0 0.00 Koalice KAN, DEU 3 085 0.00 0 0.00 Koalice KAN, DEU, US 35 862 0.05 3 0.00 Koalice VRS, PB, SKS 41 518 0.05 3 0.00 Koalice KSČM, SDS 40 330 0.05 30 0.05 Koalice ODS, DEU 10 049 0.01 5 0.01 Koalice ODS, US 56 507 0.07 32 0.05 Koalice DEU, MODS 2 132 0.00 3 0.00 Koalice DEU, US 50 674 0.06 9 0.01 MORAVSKÁ KOALICE 7 403 0.01 2 0.00 Koalice NEZ, US 2 766 0.00 3 0.00 94
Sdružení KDU-ČSL, ČSNS, NK 2 673 0.00 6 0.01 Sdružení KDU-ČSL, KSČM, NK 834 0.00 7 0.01 Sdružení KDU-ČSL, ODS, NK 13 563 0.02 27 0.04 Sdružení KDU-ČSL, ODS, US, NK 6 879 0.01 8 0.01 Sdružení KDU-ČSL, NK 252 353 0.32 405 0.64 Sdružení KDU-ČSL, DEU, NK 2 738 0.00 3 0.00 Sdružení KDU-ČSL, US, NK 915 0.00 3 0.00 Sdružení KDU-ČSL, SKS, NK 1 397 0.00 3 0.00 Sdružení ČSNS, SZ, KAN, D92, 98 492 0.13 2 0.00 MDS, NEZ, PB, OK, NK Sdružení ČSNS, ODA, NK 73 864 0.09 5 0.01 Sdružení ČSNS, NK 260 423 0.33 90 0.14 Sdružení SZ, DŽJ, NK 3 907 0.00 1 0.00 Sdružení SZ, ODS, NK 3 893 0.00 8 0.01 Sdružení SZ, NK 130 472 0.17 36 0.06 Sdružení SZ, DEU, NK 36 752 0.05 3 0.00 Sdružení SZ, MODS, NK 10 555 0.01 2 0.00 Sdružení SZ, OS, NK 10 725 0.01 2 0.00 Sdružení ČSSD, SPR-RSČ, 2 508 0.00 6 0.01 HSMSMNSJ, NK Sdružení ČSSD, DŽJ, NK 1 700 0.00 2 0.00 Sdružení ČSSD, SDS, NK 3 893 0.00 7 0.01 Sdružení ČSSD, NK 419 381 0.53 508 0.81 Sdružení SPR-RSČ, NK 2 519 0.00 1 0.00 Sdružení ODA, ODS, NK 6 413 0.01 3 0.00 Sdružení ODA, NK 229 037 0.29 53 0.08 Sdružení ODA, DEU, NK 14 197 0.02 3 0.00 Sdružení ODA, US, NK 16 174 0.02 4 0.01 Sdružení ODA, VPM, NK 10 697 0.01 1 0.00 Sdružení DŽJ, SDS, NK 33 298 0.04 5 0.01 Sdružení DŽJ, NK 23 167 0.03 13 0.02 Sdružení DŽJ, OS, NK 13 009 0.02 2 0.00 Sdružení CAO, NK 861 0.00 7 0.01 Sdružení KAN, NK 10 917 0.01 4 0.01 Sdružení KAN, DEU, NK 23 111 0.03 2 0.00 Sdružení VRS, NK 15 871 0.02 2 0.00 Sdružení KSČM, SDS, NK 16 501 0.02 18 0.03 Sdružení KSČM, SDS, SV, NK 17 230 0.02 5 0.01 Sdružení KSČM, NK 413 328 0.53 549 0.87 Sdružení KSČM, HSMSMNSJ, 1 752 0.00 4 0.01 NK Sdružení ODS, NK 251 839 0.32 375 0.60 Sdružení ODS, US, NK 56 480 0.07 47 0.07 Sdružení MDS, NK 14 875 0.02 1 0.00 Sdružení COEX, NK 28 212 0.04 7 0.01 Sdružení SDS, NK 15 666 0.02 16 0.03 Sdružení ČP, NK 16 702 0.02 1 0.00 Sdružení SDČR, NK 2 295 0.00 0 0.00 Sdružení DEU, NK 52 121 0.07 31 0.05 Sdružení DEU, US, NK 16 741 0.02 3 0.00 Sdružení MODS, NK 14 818 0.02 16 0.03 Sdružení MODS, HSMSMNSJ, 8 434 0.01 1 0.00 NK Sdružení HSMSMNSJ, NK 8 316 0.01 8 0.01 Sdružení NEZ, NK 168 970 0.22 31 0.05 Sdružení ŽS, NK 38 833 0.05 2 0.00 Sdružení SČK, NK 1 720 0.00 0 0.00 95
Sdružení SV, NK 5 930 0.01 15 0.02 Sdružení US, NK 272 509 0.35 165 0.26 Sdružení US, VPM, NK 9 772 0.01 5 0.01 Sdružení OS, NK 367 855 0.47 51 0.08 Sdružení OK, NK 2 561 0.00 1 0.00 Sdružení SKS, NK 7 223 0.01 0 0.00 Sdružení DRS, NK 11 342 0.01 4 0.01 Sdružení VPM, NK 463 686 0.59 79 0.13 245
245 http://www.volby.cz/pls/kv1998/kv1211?xjazyk=CZ&xid=0&xv=1&xdz=6&xnumnuts=0
96
Příloha č. 5 Volby do Senátu PČR 13. – 14. 11. 1998 (I. kolo) Senátoři zvolení za KDU-ČSL jako navrhující stranu, jinak za subjekt Čtyřkoalice ve II. kole voleb 20. – 21. 11. 1998
Obvod Jméno Hlasy abs. Hlasy % Polit. Mandát číslo strana a název 22. MUDr. Zuzana Roithová, 21 575 67,10 KDU-ČSL ANO Praha 10 MBA Ing. Milan Kondr 10 578 32,90 ODS 246 Obvod Jméno Hlasy abs. Hlasy % Polit. Mandát číslo strana a název 46. Bohumil Čada 13 853 69,97 KDU-ČSL ANO Ústí nad Lubomír Hýbl 5 946 30,03 ODS Orlicí 247 Obvod Jméno Hlasy abs. Hlasy % Polit. Mandát číslo strana a název 49. Ing. Stanislav Bělehrádek 12 835 64,56 KDU-ČSL ANO Blansko Ing. Jiří Drápela 7 045 35,44 ČSSD 248
246 http://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=19981114&xobvod=22 247 http://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=19981114&xobvod=46 248 http://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=19981114&xobvod=49 97
Obvod Jméno Hlasy abs. Hlasy % Polit. Mandát číslo strana a název 67. Ing. Jaroslav Šula 9 733 55,52 KDU-ČSL ANO Nový Jičín MVDr. Milan Šturm 7 798 44,48 ODS 249 Obvod Jméno Hlasy abs. Hlasy % Polit. Mandát číslo strana a název 73. Ing. Emil Škrabiš 6 707 52,27 KDU-ČSL ANO Frýdek- Ing. Miroslav Doseděl 6 124 47,73 ČSSD Místek 250 Obvod Jméno Hlasy abs. Hlasy % Polit. Mandát číslo strana a název 79. Ing. Josef Kaňa 9 071 56,63 KDU-ČSL ANO Hodonín Ing. Zdeněk Lukeš 6 946 43,37 ČSSD 251
249 http://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=19981114&xobvod=67 250 http://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=19981114&xobvod=73 251 http://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=19981114&xobvod=79 98
Příloha č. 6 Volby do Senátu PČR 12. – 13. 11. 2000 (I. kolo) Senátoři zvolení za KDU-ČSL jako navrhující stranu, jinak za subjekt Čtyřkoalice ve II. kole voleb 19. – 20. 11. 2000
Obvod Jméno Hlasy abs. Hlasy % Polit. Mandát číslo strana a název 29. Mgr. Zdeněk Bárta 19 104 66,91 KDU-ČSL ANO Litoměřice Pavel Pospíšek 9 477 33,08 KSČM 252 Obvod Jméno Hlasy abs. Hlasy % Polit. Mandát číslo strana a název 41. Ing. Helena Rögnerová 24 532 74,50 KDU-ČSL ANO Benešov PhDr. Libuše Benešová 8 393 25,49 ODS 253 Obvod Jméno Hlasy abs. Hlasy % Polit. Mandát číslo strana a název 44. Doc. JUDr. Petr Pithart 14 626 64,78 KDU-ČSL ANO Chrudim Mgr. Petr Štěpánek 7 950 35,21 ODS 254 Obvod Jméno Hlasy abs. Hlasy % Polit. Mandát číslo strana a název 50. Mgr. Jiří Brýdl 14 045 66,82 KDU-ČSL ANO Svitavy Ing. Michal Kraus 6 973 33,17 ČSSD 255
252 http://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=20001112&xobvod=29 253 http://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=20001112&xobvod=41 254 http://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=20001112&xobvod=44 255 http://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=20001112&xobvod=50
99
Obvod Jméno Hlasy abs. Hlasy % Polit. Mandát číslo strana a název 53. Ing. Pavel Janata 16 611 65,08 KDU-ČSL ANO Třebíč Ing. Pavel Kováčik 8 912 34,91 KSČM 256 Obvod Jméno Hlasy abs. Hlasy % Polit. Mandát číslo strana a název 59. Ing. Milan Šimonovský 11 475 65,01 KDU-ČSL ANO Brno-město Ing. Jarmila Horová, CSc. 6 174 34,98 ODS 257 Obvod Jméno Hlasy abs. Hlasy % Polit. Mandát číslo strana a název 65. Ing. Adolf Jílek 8 539 58,75 KDU-ČSL ANO Šumperk Ing. Petr Krill 5 995 41,24 ODS 258 Obvod Jméno Hlasy abs. Hlasy % Polit. Mandát číslo strana a název 80. Ing. Jiří Stodůlka 10 648 51,01 KDU-ČSL ANO Zlín MVDr. Stanislav Mišák 10 226 48,98 ČSSD 259
256 http://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=20001112&xobvod=53 257 http://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=20001112&xobvod=59 258 http://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=20001112&xobvod=65 259 http://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=20001112&xobvod=80 100
Příloha č. 7 Volby do krajských zastupitelstev 12. 11. 2000 Počty hlasů pro strany v %
STČ BUD PLZ KVA ULA LBC HKR PCE JIH BRN OLM ZLN OVA ČR Ukonč. Ano Ano Ano Ano Ano Ano Ano Ano Ano Ano Ano Ano Ano Ano zprac. 1 OS 1.66 9.23 0.53 MSLK 2 1.80 0.24 OAL 3 ODS 28.76 25.84 24.17 27.82 26.75 24.81 26.85 24.54 18.85 18.22 18.98 18.46 26.51 23.80 4 NEZ 10.49 4.92 6.26 4.17 9.36 3.04 2.68 5 ČSS 0.20 0.11 0.12 0.04 6 SNK 10.59 12.93 5.54 2.26 NEPA 7 1.30 1.01 0.22 RLAM 8 SV 1.04 1.72 1.36 2.43 1.42 1.29 2.34 4.11 0.98 9 ZHN 11.95 0.83 COE 10 2.31 0.30 X KRA 11 2.57 0.18 J21 4KO 12 ALI 21.30 22.52 16.69 19.10 13.73 14.79 26.23 29.37 25.46 31.64 24.19 31.36 16.77 22.86 CE 13 SKS 0.31 0.04 VPM 14 4.87 0.30 -OS 15 NPM 6.76 0.89 16 AZS 3.98 0.25 ČSD 17 0.66 0.27 0.08 H 18 SDS 0.67 0.04 19 H.A. 0.11 0.18 0.75 0.29 0.40 0.09 0.13 SDR 20 UŽ.P 5.60 0.33 K UPE- 21 1.17 0.07 SZ 22 NDS 0.08 0.16 0.16 0.05 0.03 23 SOP 0.39 0.60 0.05 REP 24 UB- 1.29 0.99 1.07 1.86 3.14 1.56 1.15 1.02 1.21 1.44 1.23 1.07 1.49 1.43 MS LUS 25 4.02 0.18 Z 26 DRS 4.32 0.19 27 CAO 0.14 0.01 28 RU 0.07 0.09 0.00 MOR 29 KOA 2.16 2.01 2.51 0.60 L SŽJ- 30 2.68 0.21 SZ ČSN 31 1.00 2.67 0.88 0.38 0.30 S 101
32 SZ 1.90 1.04 2.42 1.55 0.57 KSČ 33 21.93 19.44 21.02 22.37 28.22 16.29 17.99 17.46 20.00 20.80 21.50 16.30 24.98 21.14 M ČSN 34 S- 3.73 1.91 3.98 4.44 1.49 1.82 1.04 1.38 NEZ 35 VRS 0.21 0.14 0.24 0.40 0.21 0.27 0.19 0.10 36 Sss 1.69 0.07 PRO 37 SPE 1.90 0.11 R PB- 38 1.12 0.54 0.37 0.88 0.19 0.32 0.15 0.14 0.43 0.28 0.35 KAN ČSS 39 15.84 13.43 14.94 16.39 17.24 13.00 13.18 13.37 11.47 13.45 16.34 15.12 15.56 14.66 D ŠAN 40 CEO 1.26 0.09 K 41 SŽJ 2.49 1.78 1.71 2.29 2.69 1.91 1.57 1.39 1.50 1.27 260
260 http://www.volby.cz/pls/kz2000/kz62?xjazyk=CZ&xdatum=20001112
102
Příloha č. 8 Volby do Senátu PČR 25. – 26. 10. 2002 (I. kolo) Senátoři zvolení za KDU-ČSL ve II. kole voleb 2. – 3. 11. 2002
Obvod Jméno Hlasy abs. Hlasy % Polit. Mandát číslo strana a název 81. Ing. Josef Vaculík 18 834 65,67 KDU-ČSL ANO Uherské Květoslav Tichavský 9 843 34,32 ODS Hradiště 261
Volby do Senátu PČR 31. 10. – 1. 11. 2003 - doplňující volby v obvodu č. 12 Strakonice - dosavadní senátor JUDr. Pavel Rychetský (ČSSD) se stal soudcem Ústavního soudu
Obvod Jméno Hlasy abs. Hlasy % Polit. Mandát číslo strana a název 12. Ing. Josef Kalbáč 7 321 53,45 KDU-ČSL ANO Strakonice Ing. Pavel Pavel 6 375 46,54 ODS 262
261 http://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=20021025&xobvod=81
262 http://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=20031031&xobvod=12
103
Příloha č. 9 Volby do PS PČR 14. – 15. 6. 2002 Poslanci zvolení za KDU-ČSL jako navrhující stranu, jinak za subjekt Koalice KDU- ČSL, US-DEU ve volbách do PS PČR v roce 2002 dle jednotlivých volebních krajů: Kraj Jméno Hlasy Hlasy abs. % Kraj Praha Mgr. Svatopluk Karásek 14 456 13,34 (BEZPP) MUDr. Vladimír Říha 3 903 3,60 Středočeský kraj JUDr. Vlasta Parkanová 10 197 15,94 MUDr. Josef Janeček 2 523 3,94 Jihočeský kraj Ing. Jaromír Talíř 5 278 14,81 Ing. Miroslav Kalousek 2 794 7,84 Plzeňský kraj Ing. Jaroslav Lobkowicz 5 059 16,57 Karlovarský kraj KDU-ČSL nedosáhla na zastoupení v PS PČR Ústecký kraj KDU-ČSL nedosáhla na zastoupení v PS PČR Liberecký kraj KDU-ČSL nedosáhla na zastoupení v PS PČR Královéhradecký kraj JUDr. Cyril Svoboda 5 109 13,21 Ing. Jiří Hanuš 3 435 8,88 Pardubický kraj JUDr. Miloslav Výborný 5 539 13,44 Vysočina Ing. Jan Kasal 7 010 16,25 JUDr. Ing. Jiří Karas 6 256 14,50 Jihomoravský kraj Ladislav Šustr 9 216 9,64 RNDr. Libor Ambrozek 9 180 9,60 Ing. Jan Grůza 7 588 7,94 Olomoucký kraj Ing. Tomáš Kvapil 7 998 19,19 Ing. Ivo Vykydal 4 950 11,87
104
Kraj Jméno Hlasy Hlasy abs. % Zlínský kraj Ing. Ludvík Hovorka 6 008 10,90 Ing. Jan Škopík 5 594 10,15 Ing. Michaela Šojdrová 3 903 7,08 Moravskoslezský kraj RNDr. Vilém Holáň 8 753 13,48 Josef Vícha 6 177 9,51 263
Přehled jednotlivých kandidátek Koalice KDU-ČSL, US-DEU v jednotlivých volebních krajích – dle pořadí a získaných hlasů a mandátů
Kraj Praha Poř. Jméno Navrh. str./ Hlasy Hlasy % Mandát číslo Pol. přísl. abs.
1. JUDr. Hana Marvanová US-DEU/ 21 680 20,01 ANO US-DEU 10. Taťána Fischerová US-DEU/ 15 600 14,40 ANO BEZPP 4. Mgr. Svatopluk Karásek KDU-ČSL/ 14 456 13,34 ANO BEZPP 2. MUDr. Vladimír Říha KDU-ČSL/ 3 903 3,60 ANO KDU-ČSL 3. Ing. Pavel Svoboda US-DEU/ 5 460 5,04 ANO US-DEU 264
263 http://www.volby.cz/pls/ps2002/ps11?xjazyk=CZ&xv=2&xt=1 264 http://www.volby.cz/pls/ps2002/ps111?xjazyk=CZ&xv=2&xt=3&xkstrana=25&xkraj=1 105
Kraj Středočeský Poř. Jméno Navrh. str./ Hlasy Hlasy % Mandát číslo Pol. přísl. abs.
1. JUDr. Vlasta Parkanová KDU-ČSL/ 10 197 15,94 ANO KDU-ČSL 2. Mgr. Pavel Němec US-DEU/ 1 981 3,09 ANO US-DEU 3. MUDr. Josef Janeček KDU-ČSL/ 2 523 3,94 ANO KDU-ČSL 265 Kraj Jihočeský Poř. Jméno Navrh. str./ Hlasy Hlasy % Mandát číslo Pol. přísl. abs.
3. Ing. Jaromír Talíř KDU-ČSL/ 5 278 14,81 ANO KDU-ČSL 2. Ing. Miroslav Kalousek KDU-ČSL/ 2 794 7,84 ANO KDU-ČSL 266 Kraj Plzeňský Poř. Jméno Navrh. str./ Hlasy Hlasy % Mandát číslo Pol. přísl. abs.
2. Ing. Jaroslav Lobkowicz KDU-ČSL/ 5 059 16,57 ANO KDU-ČSL 267
265 http://www.volby.cz/pls/ps2002/ps111?xjazyk=CZ&xv=2&xt=3&xkstrana=25&xkraj=2 266 http://www.volby.cz/pls/ps2002/ps111?xjazyk=CZ&xv=2&xt=3&xkstrana=25&xkraj=3 267 http://www.volby.cz/pls/ps2002/ps111?xjazyk=CZ&xv=2&xt=3&xkstrana=25&xkraj=4 106
Kraj Karlovarský Poř. Jméno Navrh. str./ Hlasy Hlasy % Mandát číslo Pol. přísl. abs. V KV kraji Koalice nedosáhla na zastoupení v PS PČR 268 Kraj Ústecký Poř. Jméno Navrh. str./ Hlasy Hlasy % Mandát číslo Pol. přísl. abs.
1. JUDr. Karel Kühnl US-DEU/ 3 543 13,53 ANO US-DEU 269 Kraj Liberecký Poř. Jméno Navrh. str./ Hlasy Hlasy % Mandát číslo Pol. přísl. abs.
3. RNDr. František Pelc US-DEU/ 3 523 14,03 ANO US-DEU 270 Kraj Královéhradecký Poř. Jméno Navrh. str./ Hlasy Hlasy % Mandát číslo Pol. přísl. abs.
1. JUDr. Cyril Svoboda KDU-ČSL/ 5 109 13,21 ANO KDU-ČSL 3. Ing. Jiří Hanuš KDU-ČSL/ 3 435 8,88 ANO KDU-ČSL 271
268 http://www.volby.cz/pls/ps2002/ps11?xjazyk=CZ&xv=2&xt=3 269 http://www.volby.cz/pls/ps2002/ps111?xjazyk=CZ&xv=2&xt=3&xkstrana=25&xkraj=6 270 http://www.volby.cz/pls/ps2002/ps111?xjazyk=CZ&xv=2&xt=3&xkstrana=25&xkraj=7 271 http://www.volby.cz/pls/ps2002/ps111?xjazyk=CZ&xv=2&xt=3&xkstrana=25&xkraj=8 107
Kraj Pardubický Poř. Jméno Navrh. str./ Hlasy Hlasy % Mandát číslo Pol. přísl. abs.
1. JUDr. Miloslav Výborný KDU-ČSL/ 5 539 13,44 ANO KDU-ČSL 2. Vladimír Mlynář US-DEU/ 4 402 10,68 ANO US-DEU 272 Kraj Vysočina Poř. Jméno Navrh. str./ Hlasy Hlasy % Mandát číslo Pol. přísl. abs.
1. Ing. Jan Kasal KDU-ČSL/ 7 010 16,25 ANO KDU-ČSL 3. JUDr. Ing. Jiří Karas KDU-ČSL/ 6 256 14,50 ANO KDU-ČSL 273 Kraj Jihomoravský Poř. Jméno Navrh. str./ Hlasy Hlasy % Mandát číslo Pol. přísl. abs.
5. Ladislav Šustr KDU-ČSL/ 9 216 9,64 ANO KDU-ČSL 1. RNDr. Libor Ambrozek KDU-ČSL/ 9 180 9,60 ANO KDU-ČSL 3. Ing. Jan Grůza KDU-ČSL/ 7 588 7,94 ANO KDU-ČSL 2. Ing. Vlastimil Ostrý US-DEU/ 4 252 4,44 ANO US-DEU 274
272 http://www.volby.cz/pls/ps2002/ps111?xjazyk=CZ&xv=2&xt=3&xkstrana=25&xkraj=9 273 http://www.volby.cz/pls/ps2002/ps111?xjazyk=CZ&xv=2&xt=3&xkstrana=25&xkraj=10 274 http://www.volby.cz/pls/ps2002/ps111?xjazyk=CZ&xv=2&xt=3&xkstrana=25&xkraj=11 108
Kraj Olomoucký Poř. Jméno Navrh. str./ Hlasy Hlasy % Mandát číslo Pol. přísl. abs.
3. Ing. Tomáš Kvapil KDU-ČSL/ 7 998 19,19 ANO KDU-ČSL 1. Ing. Ivo Vykydal KDU-ČSL/ 4 950 11,87 ANO KDU-ČSL 275 Kraj Zlínský Poř. Jméno Navrh. str./ Hlasy Hlasy % Mandát číslo Pol. přísl. abs.
3. Ing. Ludvík Hovorka KDU-ČSL/ 6 008 10,90 ANO KDU-ČSL 5. Ing. Jan Škopík KDU-ČSL/ 5 594 10,15 ANO KDU-ČSL 1. Ing. Michaela Šojdrová KDU-ČSL/ 3 903 7,08 ANO KDU-ČSL 276 Kraj Moravskoslezský Poř. Jméno Navrh. str./ Hlasy Hlasy % Mandát číslo Pol. přísl. abs.
6. RNDr. Vilém Holáň KDU-ČSL/ 8 753 13,48 ANO KDU-ČSL 4. Josef Vícha KDU-ČSL/ 6 177 9,51 ANO KDU-ČSL 3. MVDr. Marian Bielesz US-DEU/ 5 490 8,46 ANO US-DEU 277
275 http://www.volby.cz/pls/ps2002/ps111?xjazyk=CZ&xv=2&xt=3&xkstrana=25&xkraj=12 276 http://www.volby.cz/pls/ps2002/ps111?xjazyk=CZ&xv=2&xt=3&xkstrana=25&xkraj=13 277 http://www.volby.cz/pls/ps2002/ps111?xjazyk=CZ&xv=2&xt=3&xkstrana=25&xkraj=14 109
Příloha č. 10 Volby do zastupitelstev obcí 1. 11. - 2. 11. 2002
Výsledky hlasování
Všechna zastupitelstva Všechny kraje
Okrsky Zastupitelstva Zap. voliči Vyd. Vol. Odevzd. Platné obálky účast obálky hlasy v %
Počet Zpr. v % celkem zvolená
14 702 14 702 100.00 6 344 6 344 8 229 272 3 745 083 45.51 3 739 020 80 708 321
Zvolených zastupitelů celkem: 62 494
Výsledky dle navrhujících stran (za obce se zvoleným zastupitelstvem)
Hlasy Zastupitelé Navrhující strana abs. v % abs. v %
Křesťan.a demokrat.unie-Českosl.strana lidová 8 041 703 9.96 6 159 9.86
Česká strana národně sociální 291 611 0.36 138 0.22
Strana zelených 1 159 331 1.44 129 0.21
Česká strana sociálně demokratická 12 592 135 15.60 4 703 7.53
Nezávislá iniciativa (NEI) 1 790 0.00 0 0.00
Sdružení pro republiku-Republikán.strana Českosl. 735 0.00 0 0.00
Romská občanská iniciativa ČR 10 212 0.01 1 0.00
Občanská demokratická aliance 227 017 0.28 49 0.08
Strana za životní jistoty 186 295 0.23 69 0.11
Republikán.str.zemědělského a malorolnického lidu 311 0.00 0 0.00
110
Konzervativní strana 40 928 0.05 2 0.00
Klub angažovaných nestraníků 24 999 0.03 2 0.00
Pravá alternativa 2 186 0.00 0 0.00
Komunistická strana Čech a Moravy 11 754 603 14.56 5 826 9.32
Národně demokratická strana 1 725 0.00 0 0.00
Občanská demokratická strana 20 470 947 25.36 5 847 9.36
Koruna Česká (monar.strana Čech, Moravy a Slezska) 1 856 0.00 0 0.00
Str.zdrav.postiž.,důchodců a sociálně slab.občanů 2 341 0.00 0 0.00
Republikáni 5 317 0.01 0 0.00
Masarykova demokratická strana 8 756 0.01 2 0.00
Coexistentia 75 969 0.09 38 0.06
Strana demokratického socialismu 36 590 0.05 26 0.04
Československá strana socialistická 9 661 0.01 0 0.00
Česká pravice 34 237 0.04 8 0.01
Právo a Spravedlnost-ANO rodině,NE korupci a krim. 4 747 0.01 1 0.00
Nezávislí kandidáti 11 360 006 14.08 34 070 54.52
Moravská demokratická strana 163 781 0.20 84 0.13
Moravané 128 210 0.16 23 0.04
Iniciativa pražských občanů 23 300 0.03 2 0.00
NEZÁVISLÍ 1 197 722 1.48 701 1.12
Komunistická strana Československa 2 638 0.00 0 0.00
Pravý Blok-str.za ODVOLATELNOST politiků,REFERENDA 54 368 0.07 4 0.01
Humanistická strana 25 796 0.03 9 0.01
Strana venkova - spojené občanské síly 108 026 0.13 156 0.25
Unie svobody - Demokratická unie 3 308 631 4.10 617 0.99
Strana pro otevřenou společnost 497 391 0.62 109 0.17
Občanská koalice - Politický klub 3 234 0.00 1 0.00
Demokratická liga 14 337 0.02 4 0.01
Zlínské hnutí nezávislých 120 692 0.15 8 0.01
Demokratická regionální strana 150 643 0.19 36 0.06
Pravá volba pro Plzeň 285 241 0.35 13 0.02
111
Hnutí nezávislých za harmonický rozvoj obcí a měst 115 867 0.14 53 0.08
Volba pro město 729 765 0.90 138 0.22
Hnutí pro Havířov 74 552 0.09 5 0.01
Nezávislé sdružení občanů Blanska 11 936 0.01 2 0.00
Občanská liga FORUM 3 123 0.00 3 0.00
1.Sdružení nezávislých kandidátů Tábor 23 133 0.03 2 0.00
Sdružení pro sport a zdraví 37 546 0.05 3 0.00
Unie pro sport a zdraví 154 183 0.19 21 0.03
České hnutí za národní jednotu 11 846 0.01 1 0.00
Nestraníci pro Moravu 353 779 0.44 109 0.17
Republikáni Miroslava Sládka 111 158 0.14 19 0.03
"Akce za skutečnou demokracii" 2 789 0.00 0 0.00
SNK Evropští demokraté 4 285 529 5.31 3 131 5.01
Strana svobodných severu 3 527 0.00 0 0.00
Strana občanského porozumění 7 232 0.01 0 0.00
Aktiv nezávislých občanů 23 230 0.03 1 0.00
Cesta změny 63 891 0.08 11 0.02
"Sebeobrana voličů-Váš hlas pro zdravotnictví" 205 0.00 0 0.00
Naděje 143 672 0.18 17 0.03
Tábor 2002 60 158 0.07 6 0.01
Strana zdravého rozumu 54 985 0.07 2 0.00
Volba pro budoucnost 8 803 0.01 2 0.00
Balbínova poetická strana 6 762 0.01 1 0.00
Národní sjednocení 12 176 0.02 0 0.00
Sdružení pro zdraví, sport a prosperitu 164 534 0.20 21 0.03
Spojení demokraté - Sdružení nezávislých 1 467 498 1.82 89 0.14
Věci veřejné 9 904 0.01 1 0.00
"Jirkov 21. století" 8 224 0.01 2 0.00
Nezávislí pro Prahu 198 215 0.25 0 0.00
Hnutí za práva občanů 59 919 0.07 11 0.02
Sdružení nájemníků Prahy 1 26 534 0.03 3 0.00
112
Sociálně demokratická aliance nezávislých 10 087 0.01 1 0.00
Sdružení za lepší Vrchlabí 8 969 0.01 2 0.00
Helax-Ostrava se baví 24 572 0.03 0 0.00 278
278 http://www.volby.cz/pls/kv2002/kv1211?xjazyk=CZ&xid=1&xv=1&xdz=6&xnumnuts=0
113