Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Regionální rozvoj a správa

DEKONCENTRACE PRACOVNÍCH MÍST V ČR Employment Deconcentration in the Czech Republic

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Autor: Mgr. Petr Tonev, Ph.D. Bc. Klára EDLOVÁ

Brno, 2017

Jméno a příjmení autora: Bc. Klára Edlová Název diplomové práce: Dekoncentrace pracovních míst v ČR Název práce v angličtině: Employment deconcentration in the Czech Republic Katedra: regionální ekonomie a správy Vedoucí diplomové práce: Mgr. Petr Tonev, Ph.D. Rok obhajoby: 2017

Anotace Předmětem diplomové práce „Dekoncentrace pracovních míst v ČR“ je analýza vývoje počtu a rozmístění pracovních míst v České republice po roce 1989. Zhodnocení je provedeno na příkladu města Brna, Plzně a Českých Budějovic mezi lety 1991-2011. Práce je zaměřena především na koncentrační či dekoncentrační změny mezi jádrem a zázemím městských regionů, ale obsahuje také porovnání těchto regionů z hlediska celé České republiky.

Annotation The subject of the diploma thesis “Employment deconcentration in the Czech Republic“ is the analysis of development of the number and placement of jobs in the Czech Republic after 1989. The evaluation is carried out on the example of Brno, Pilsen and Czech Budweis between 1991-2011. The thesis is focused mainly on concentration or deconcentration changes between the core and the hinterland of the urban regions, but it also contains comparison of these regions in context of the Czech Republic.

Klíčová slova

Česká republika, dekoncentrace pracovních míst, suburbanizace, Brno, Plzeň, České Budějovice Keywords

Czech Republic, employment deconcentration, suburbanization, Brno, Pilsen, Czech Budweis

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Dekoncentrace pracovních míst v ČR vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Petra Toneva, Ph.D. a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU.

V Brně dne 12. května 2017

vlastnoruční podpis autora

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Petru Tonevovi, Ph.D. za cenné připomínky, odborné rady a pomoc při zpracování kartogramů, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce. Dále děkuji své rodině za podporu po celou dobu mého studia.

OBSAH

ÚVOD ...... 13

1 SUBURBANIZACE ...... 15 1.1 POJEM SUBURBANIZACE ...... 15 1.2 PŘÍČINY A HISTORIE SUBURBANIZACE ...... 19 1.3 SOCIÁLNÍ, EKONOMICKÉ A EKOLOGICKÉ DOPADY SUBURBANIZACE ...... 22 2 DEKONCENTRACE PRACOVNÍCH MÍST VE SVĚTĚ ...... 26 2.1 NIZOZEMÍ ...... 30 2.2 ANGLIE ...... 34 2.3 ŠPANĚLSKO ...... 36 2.4 IZRAEL ...... 39 2.5 USA ...... 42 3 METODIKA ...... 45 3.1 VYMEZENÍ ZÁZEMÍ VYBRANÝCH MĚST ...... 45 3.2 ZPRACOVÁNÍ ZDROJOVÝCH DAT ...... 50 4 DEKONCENTRACE PRACOVNÍCH MÍST V ČESKÉ REPUBLICE ...... 53 4.1 PŘÍPADOVÁ STUDIE BRNO ...... 54 4.2 PŘÍPADOVÁ STUDIE PLZEŇ ...... 61 4.3 PŘÍPADOVÁ STUDIE ČESKÉ BUDĚJOVICE ...... 67 ZÁVĚR ...... 75

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ...... 77

SEZNAM OBRÁZKŮ ...... 81

SEZNAM TABULEK ...... 81

SEZNAM GRAFŮ ...... 81

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ...... 81

SEZNAM PŘÍLOH...... 83

12

ÚVOD

Suburbanizace je významným procesem přeměny měst, který má velký vliv na geografickou i sídelní strukturu země. Mění se životní styl obyvatelstva, zvyšují se nároky na volný prostor a kvalitu života, a s ním i způsob bydlení a trávení volného času. Lidé se proto přemísťují z center do příměstských lokalit.

Většina autorů se zabývá spíše residenční formou suburbanizace i přes to, že její neresidenční podoba je neméně důležitá. Na přeměně krajiny se podílí významnější měrou, především prostřednictvím výstavby nových komerčních areálů – rozsáhlých obchodních, skladovacích či průmyslových budov situovaných na okrajích měst a kolem významných silničních křižovatek a dálnic.

Dekoncentrace pracovních míst je jedním z procesů neresidenční suburbanizace, při kterém dochází k přesunu firem, a tedy i pracovních příležitostí, z města do jeho zázemí. Důležitým mezníkem byl proto rozvoj automobilové dopravy po druhé světové válce, kdy se pro obyvatele stalo dostupnější za prací dojíždět. Od té doby se dekoncentrace pracovních příležitostí stala čím dál důležitějším a diskutovanějším tématem v Evropě, resp. celém světě.

Právě zvýšení využívání osobních automobilů je jedním z problémů, které dekoncentrace přináší. Silná závislost obcí v zázemí na jádru města zvyšuje intenzitu dopravního spojení mezi nimi a přispívá tak k přetížení dopravních komunikací. Tím negativně ovlivňuje kvalitu životního prostředí. Také nekoordinovaný stavební rozvoj v zázemí a zvýšení intenzity využívání venkovské krajiny je často v rozporu s udržitelným rozvojem prostředí. Proces suburbanizace nelze zastavit, ale je možné jeho negativní dopady omezit.

Tato diplomová práce má za cíl na základě dostupných dat analyzovat a zhodnotit vývoj prostorového rozmístění pracovních míst v České republice po roce 1989 na příkladu tří vybraných aglomerací – Brna, Plzně a Českých Budějovic.

Práce je členěna na čtyři kapitoly. V první kapitole je rozebrán pojem suburbanizace, její příčiny, historie a sociologické, ekonomické a ekologické dopady. Druhá kapitola se zabývá dekoncentrací pracovních míst ve světě a popisuje vývoj tohoto procesu na příkladu měst

13

v Nizozemí, Anglii, Španělsku, Izraeli a USA. Informace v této části jsou podloženy odbornými články, studiemi a monografiemi. V kapitole třetí je popsána metodika vymezení zázemí a způsob zpracování zdrojových dat. Poslední kapitola obsahuje vlastní zhodnocení vývoje počtu a umístění obsazených pracovních míst v České republice na základě dat získaných ze sčítání lidu, domů a bytů (SLDB) z let 1991, 2001 a 2011 se zaměřením na srovnání jádra a zázemí městských regionů Brna, Plzně a Českých Budějovic.

14

1 SUBURBANIZACE

Suburbanizace patří k jednomu z nejdiskutovanějších procesů současnosti, který má významné sociální i fyzické dopady na sídelní systém. Proto se jejím studiem zabývá mnoho vědních disciplín. Jako na mnoho jiných pojmů, i na suburbanizaci existuje více různých pohledů a většina autorů ji vysvětluje trochu jinak. Jinak se na ni dívají sociologové (změna ve způsobu života) a jinak geografové (změna prostorového uspořádání).

1.1 Pojem suburbanizace

Pojem suburbanizace pochází ze spojení dvou latinských slov. Sub, jakožto za, venku z něčeho a urbe, což znamená hrad, nebo v pozdějším pojetí město (Harris a Larkham, 1999, s. 3). V českém jazyce se začal používat překlad anglického slova suburb jako předměstí, vedle kterého je dnes odborníky používáno i slovo suburbium.

Podle teorie rozvoje měst patří suburbanizace mezi urbanizační procesy, u kterých Van den Berg a kol. (1982) rozeznává čtyři fáze: urbanizaci, suburbanizaci, desurbanizaci a reurbanizaci, které shrnuje tabulka 1. Tato metoda je často používána v příručkách a učebnicích jako základ pro studium sídelních systémů a klasifikaci městských regionů a je založena na sledování růstu a úbytku obyvatelstva jádra a zázemí města. Urbanizace se projevuje dominantním růstem jádra oproti zázemí a zároveň růstem městského regionu. Fáze suburbanizace se vyznačuje vyšším růstem zázemí města nad jeho jádrem, současně s celkovým růstem městského regionu. Naproti tomu v dalších dvou fázích urbanizačního procesu, tedy desurbanizaci a reurbanizaci, rozvoj městského regionu klesá. V případě desurbanizace je to kvůli vyššímu poklesu obyvatel jádra než přírůstku v zázemí, zatímco u reurbanizace dochází k růstu jádra, což je ale převáženo poklesem zázemí. Van den Berg věří, že se tento životní cyklus urbanizace městského regionu neustále opakuje. S tím jsou Sýkora s Posovou (2011, s. 3) v rozporu. Podle nich se každý region může rozvíjet jinou formou a teorie urbanizačního procesu je nedostačující. Je vhodnější se na ni dívat jako samostatné druhy urbanizace, než po sobě následující stádia (Ouředníček, 2005).

15

Tabulka 1: Klasifikace forem urbanizace

Centralizace Decentralizace (růst podílu jádra) (růst podílu zázemí) Růst regionu urbanizace suburbanizace Pokles regionu reurbanizace desurbanizace Zdroj: Sýkora a Posová, 2011

Špačkovou, Feřtrovou a Ouředníčkem (2012, s. 2) je samotná suburbanizace vnímána jako přirozený a nevyhnutelný mechanismus rozvoje nebo jako politický mechanismus směřující k udržitelnému rozvoji území.

Ouředníček a kol., v brožuře suburbanizace.cz (2008, s. 10) popisují suburbanizaci jako „přesun obyvatel, jejich aktivit a některých funkcí z jádrového města do zázemí.“ Neboli „proces rozšiřování území města.“ Definují tam také suburbánní rozvoj, a to jako „procesy, aktivity a jejich změny, které probíhají v zázemí měst a nesouvisí s odlivem lidí, kapitálu, daní nebo funkcí z jádrových měst.“ Suburbanizaci považují za součást decentralizačních a dekoncentračních procesů, která s sebou přináší značné změny ve vztahu mezi městem a jeho zázemím. Výrazně se tak snižuje koncentrace funkcí v jádru města, a naopak se zvyšuje jejich přesun do okrajů města. Proto je předpokladem suburbanizace rozdělení města na jádro a zázemí.

Dokazuje to i publikace Musila, Ryšavého a Velíškové (1984), kteří tento proces definovali jako „fázi urbanizačního procesu, kdy stagnuje nebo ubývá počet obyvatel jádrového města, případně jeho centrální části, zatímco růst počtu obyvatel se největší měrou soustřeďuje v obcích příměstské zóny“. Rozdělení na jádro a zázemí města je znázorněno na obrázku 1. Podle Sýkory a Posové (2011, s. 279) je jádrová oblast většinou vymezena administrativními hranicemi centrálního města.

16

Obrázek 1: Jádro a zázemí města

Zdroj: suburbanizace.cz, 2008

Čermák (2005, s. 169) vysvětluje proces suburbanizace jako „prostorové rozšiřování urbanizovaného území“, kdy na předměstí dochází k nárůstu obyvatel z důvodu migračních proudů z center regionu nebo i z míst mimo aglomeraci, kterého se účastní především nižší a střední vrstvy obyvatelstva.

Cílek a Baše (2005, s. 9) proces popisují jako „růst rozvolněné zástavby s nízkou hustotou na předměstí a mimo katastrální území měst, která způsobuje odliv bohatších a aktivnějších obyvatel z městských center.“ Zároveň ohrožuje volnou krajinu a má za důsledek úpadek města.

Sýkora (2002, s. 10) chápe suburbanizaci jako prostorové rozpínání do okolní venkovské a přírodní krajiny, k němuž dochází například příchodem nových lidských aktivit do míst mimo centrum města. Spojuje ji s nižší hustotou osídlení než tou, která se objevuje ve městě 17

nebo s rozvolněnou zástavbou. Je to komplexní proces, který je podmíněn a způsoben řadou faktorů. Podstatnou stránkou je prostorová struktura rozmístění nové výstavby a na ni navazujících lidských aktivit. Podle toho rozlišuje suburbanizaci na dva základní typy: residenční a komerční.

Residenční suburbanizace se týká především výstavby bytových jednotek, resp. satelitních městeček v zázemí měst, a tím odsunem obyvatel ven z jádrového města. Liší se rozsahem a lokalizací nové výstavby i samotným charakterem bydlení.

Společně s lidmi se dekoncentrují i pracovní příležitosti, ovšem ne vždy se shoduje nabídka s pracovní kvalifikací suburbánních obyvatel. To se označuje jako prostorová neshoda, která zvyšuje dojížďku obyvatel za prací (Ouředníček, Bičík a Vágner, 2007, s. 304).

Do komerční suburbanizace potom patří pracovní a obslužné aktivity. Týká se tedy spíše šíření ekonomických aktivit a výstavby nákupních či průmyslových zón. Je definována jako proces přesunu některých funkcí (zejména komerčních – obchodních, skladových a zábavních) z centrálních částí měst do jejich zázemí, případně zcela mimo jejich území (Ouředníček a kol., 2008; Čermák, 2005). Podle Championa (2001) bývá nejčastěji spojována s decentralizací průmyslu, komerce, maloobchodu a postupně i kanceláří a high-tech sektoru. Vyznačuje se rozlehlými areály se skladovacími, logistickými, výrobními či obchodními budovami, kancelářskými komplexy, velkoobchody, zábavními centry obklopenými velkými parkovišti, dále pak svým nerovnoměrným umístěním na levných pozemcích podél silnic a dálnic směřujících ven z měst. Na její rozmach má navíc vliv velké množství aktérů, kteří mají často protichůdné záměry. Komerční suburbanizace se tak výrazně podílí na změně rázu krajiny (Ouředníček a kol., 2008, s. 11).

Komerční suburbanizace je ovlivněna třemi faktory: více či méně restriktivní ústřední a místní politikou; stupněm internacionalizace podniků, tedy přítomností nadnárodních společností dominujících oblasti hypermarketů a nákupních center; a v neposlední řadě kulturními postoji a společenskými zvyky obyvatel, ve smyslu spotřebitelských preferencí – zda radši nakupují častěji čerstvé produkty v nedalekém obchodě, nebo spíše podnikají méně časté cesty na nákupy do vzdálených obchodních center, které jsou přístupné zejména autem (Montanari

18

a Staniscia, 2006, s. 138). Razin (2007, s. 6) říká, že rozsah a typ ekonomické dekoncentrace záleží na veřejné politice a tržních okolnostech.

Berry (1971) vymezuje čtyři typy komerčních výstaveb ve městě. První je hierarchie obchodních center, která se dále dělí podle velikosti a dosahu. Druhý typ představují komerční zóny vystavěné podél významných silnic, kam autor řadí např. čerpací stanice nebo hotely. Třetí typ představují takzvané tepny městského rozvoje, což jsou shluky nedenních služeb, které jsou kvůli své prostorové náročnosti vystavěny na okrajích měst. Čtvrtým typem jsou funkčně specializované zóny, tedy vysoká koncentrace firem zabývajících se stejným oborem.

Specifickou formou komerční suburbanizace jsou tzv. „edge cities“, viditelné především v USA. S popularizací pojmu přišel Joel Garreau (1991), čímž přispěl ke změně vnímání měst. S růstem počtu obyvatel žijících na předměstí, se tato oblast stala zajímavější pro vytvoření nových velkých koncentrací kanceláří, obchodů, odpočinkových a bytových prostorů v nevelké vzdálenosti od centra města (Bontje a Burdack, 2005, s. 317). Jsou to tedy malá městečka posazená kousek za centrálními městy, která nabízí téměř vše, co běžná města – práci, obchody, bydlení či služby pro své obyvatele, a proto jsou nezávislá na centrech měst. Dává nám jiný pohled na suburbanizaci a roli územního plánování a na rozdíl od tradičních forem suburbanizace, kdy se do předměstí přesouvá část ekonomické aktivity, a to se tak stává takzvanou „ložnicí“ centra, zatímco jádro města zůstává ekonomickým centrem (Henderson a Mitra, 1995, s. 614).

1.2 Příčiny a historie suburbanizace

Mezi hlavní důvody pro suburbanizaci patří: • idea „bohaté společnosti“ – vlastní rodinný dům na reprezentativní adrese blízko přírody, lepší životní podmínky; • zvyšující se kriminalita a koncentrace problematických skupin v centrech měst – obavy o bezpečnost; • růst cen nemovitostí ve městě, nižší ceny na předměstí; • technologický pokrok – doprava, komunikační technologie; • růst spotřeby a rozvoj konzumního života a • nárůst počtu obyvatel. 19

Suburbanizace není zdaleka novým procesem. Někteří autoři její počátky datují dokonce do starověku, kdy se za centrum dal považovat hrad obehnaný hradbami a obydlí za nimi už patřila do suburbia. Reálně se ale tento proces začíná objevovat koncem 18. století v Anglii, kdy se stalo módní vlastnit sídlo na venkově, a přitom kousek do města. Tam se jednalo především o případ rozvíjejícího se Londýna, kde se rychle zhoršovaly životní podmínky. Mezi první náznaky předměstí v Londýně tak patří například Clapham Common. Jeho centrum rostlo o 10 % každou dekádu. Růst předměstí za stejné časové období byl ale mnohem výraznější – a to o 25 % (Newby a Turner, 1999, s. 32). Mezi první opravdu plánovaná anglická suburbia patří projekt tzv. zahradního města architekta a urbanisty E. Howarda, který byl založen především na kvalitě bydlení a blízkosti přírody.

Naplno se suburbanizace mohla rozvinout až s vývojem dopravy. Rozvoj železniční dopravy byl důležitým mezníkem, kdy se začala stavět obydlí podél železničních tratí, díky čemu se zlepšila možnost dojíždění. Největší rozvoj ale přichází po druhé světové válce, kdy se osobní automobily stávají dostupnější pro širokou veřejnost a tím je umožněno dojíždění za prací na delší vzdálenosti. Růst reálných příjmů a jednodušší zisk hypoték, společně s výstavbou nových silnic a relativně levných pozemků, to byly důležité spouštěče pro splnění mnoha snů – výstavby vlastního rodinného domku za městem. Díky cenové dostupnosti i pro nižší třídy, přestala být předměstí výsadou bohatých vrstev. Původní suburbia nevypadala zdaleka tak, jak je známe dnes. Byla v nich značná segregace chudých obyvatel, neschopných splácet daně. Často byli sociálně slabší lidé dokonce vyloučení z užívání městských zařízení. To vydrželo až do časně-moderní doby průmyslové revoluce. Pravý rozvoj předměstí tedy přišel s rozvojem městské ekonomiky a způsobů dopravy. Lidé začali vnímat bydlení i obchod na předměstí za více atraktivní, než v centrech měst (Harris a Larkham, 1999, s. 3-4).

Nejvýraznější podobu suburbanizace lze vidět v USA. Od roku 1850 do roku 1950 se rozloha dvanácti největších amerických měst zvýšila ze 373 km² na 3 282 km² (Newby a Turner, 1999, s. 36). Mezi lety 1950 a 1980 se snížil podíl obyvatel žijících v centru města z 56 % na 28 %, z důvodu přesunu především bílých obyvatel z jádra města na předměstí. Centra se tak stala domovem chudých, kde se často vytvořily ghetta a slumy, což vyústilo v kontrastní rozložení města: chudé nebělošské centrum města a bohaté bělošské předměstí. Od 90. let se ale v USA snaží o revitalizaci center měst a zmírnění dopadů suburbanizace (Ptáček, 2002,

20

s. 57). U nás suburbanizace zatím nedosahuje takového rozsahu jako v USA nebo západní Evropě. V každé zemi, vzhledem k jejímu historickému vývoji, navíc probíhá trochu odlišně.

Cílek a Baše (2005, s. 9) zmiňují, že evropská sídelní struktura je podstatně více zahuštěná než americká. I proto nejsou zdejší projevy suburbanizace tak výrazné.

Česká republika je specifická velkým počtem malých měst a vesniček a zakládání nových měst je spíše výjimečné. Více se zde objevují urbanizační prvky rozšiřování a spojování měst. Města jsou typicky rozdělena do několika částí podle doby svého vzniku – historické jádro, vnitřní a vnější město. Vnitřní město představuje obytnou část, která se ale v posledních letech komercializuje a přibývá zde neresidenčních aktivit. Vnější město je pozůstatkem po socialismu a většinou je tvořeno panelovými sídlišti.

Cílek a Baše (2005, s. 13) vidí určité prvky suburbanizace v České republice už v druhé polovině 19. století, během průmyslové revoluce, kdy se u nás, především za městem a podél silnic, stavěly smíšené industriálně-zemědělské kolonie domků se zahrádkami. Následný rozvoj dopravy byl zásadní pro růst předměstí. Další rozmach probíhal v meziválečném období – ve 20. a 30. letech 20. století, kam datují počátek suburbanizace i Toušek, Kunc a Vystoupil (2008, s. 124). V té době se ještě nejednalo o přesun ekonomických aktivit, ale pouze residenčních. Byla podporována bytová politika výstavby nových domů, které se vystavovaly především podél železničních tratí ve všech směrech od centra města. Za městem byly také nižší ceny pozemků.

Podle Čermáka (2005, s. 169) je současná migrace v České republice významně ovlivněna vývojem republiky po druhé světové válce. Centrálně plánovaná politika, prostřednictvím které bylo rozhodnuto o odsunu německého obyvatelstva z pohraničí a o nové bytové výstavbě, změnila přirozený vývoj migrace obyvatelstva. Nástupem socialismu se změnila bytová politika a začaly se stavět převážně panelové domy s velkým počtem bytů a vysokou hustotou obyvatel.

Podle Hampla a Müllera (2011, s. 227) změna politických, ekonomických a sociálních poměrů v České republice po roce 1989 přinesla významné rozdíly v sociálním a ekonomickém postavení skupin obyvatel. Přechod k tržnímu hospodářství přinesl změny i v geografické organizaci společnosti. Snížením reálných mezd a zdražením cen nemovitostí 21

se pořízení rodinného domku za městem vzdálilo možnostem středních vrstev. Residenční suburbanizace se začala rozvíjet až ve druhé polovině 90. let, kdy proběhlo mnoho legislativních úprav, zabývajících se především územním rozvojem. Byly vytvořeny vhodné podmínky na straně nabídky (vytvoření trhu s nemovitostmi), ale i poptávky (růst kupní síly klientů, zlepšené podmínky pro hypotéky). V té době ale přichází také komerční suburbanizace a rozvoj výstavby hypermarketů. Podíl na jejím rozvoji má také zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách, který přivedl do České republiky mnoho zahraničních investorů a s tím i jejich zkušenosti a nové technologie.

1.3 Sociální, ekonomické a ekologické dopady suburbanizace

Suburbanizace s sebou přináší mnoho pozitivních i negativních důsledků, které mohou být na místní, regionální ale i celospolečenské úrovni (Sýkora, 2003, s. 218). Příkladem může být pozitivní změna do ekonomiky a zaměstnanosti, jako je růst kvality i kvantity služeb, růst zaměstnanosti a finančních příjmů nebo zvýšení nabídky pracovních míst.

Jak zmiňují Sýkora a Ouředníček (2007, s. 1) suburbanizace je důležitým procesem nejen vzhledem k proměně krajiny, ale také kvůli nezvratným ekonomickým, sociálním a environmentálním dopadům. Na jednu suburbanizační činnost existuje často více pohledů. Může mít například pozitivní dopady na ekonomiku, ale negativní na životní prostředí. Podle Sýkory (2003, s. 226) nejsou důsledky způsobeny pouze lokalizací nových aktivit, ale i jednotlivými činy samotných obyvatel, domácností či firem zde sídlících.

Suburbanizace je charakteristická svou nízkou hustotou zástavby a vysokou prostorovou segregací obyvatelstva. Ta se projevuje přeplněnými sídlišti v centru a klidnými satelitními městečky na okrajích měst, kam se z centra města stěhují především lidé z vyšších společenských vrstev. Obvykle to jsou domácnosti středoškolsky či vysokoškolsky vzdělaných obyvatel s vlastními příjmy (Sýkora, 2002, s. 11). Často jde o mladé rodiny s dětmi, které mají vyšší nároky na využívání sociální infrastruktury, v podobě mateřské či základní školy nebo lékařských zařízení. Nová výstavba také přináší větší požadavky na služby, jako jsou technické sítě nebo sociální infrastruktura. Obce často nejsou připraveny na takovýto nápor a potýkají se s nedostatečnou kapacitou. Mnohdy jsou navíc nové bytové

22

zástavby odtrženy od původní obce, což značně zvyšuje finanční náklady na výstavbu i její technickou údržbu, a navíc dále prohlubuje občanskou segregaci.

Ouředníček a kol. (2008, s. 32) popisují, že pro kvalitu bydlení je určující prostředí, ve kterém se nachází. Je důležité dbát nejen na vzhled budov, ale i na jejich celkové uspořádání a vytváření veřejných prostor. S příchodem více obyvatel vznikají i vyšší nároky na možnosti trávení volného času v místě, a tím potřeba nových kulturních či sportovních aktivit. V současnosti ale v perifériích často chybí místa, kde se obyvatelé mohou seznamovat a scházet, jako jsou parky, náměstí nebo hřiště. Tyto prostory jsou důležité zejména pro matky s dětmi nebo dospívající mládež, kteří v místě tráví většinu svého času. Absence společenského prostoru mimo jiné zvyšuje individualizaci a ztrácí se sociální soudržnost občanů. Rodiny tráví svůj čas samostatně a chybí sousedské vztahy. Občanská komunita se tak oslabuje a mění se i způsob trávení volného času na předměstí.

Negativní dopady suburbanizace se projevují především narušením charakteru venkovské krajiny či zvýšením zatížení životního prostředí. Jedná se zejména o úbytek volné půdy, zvýšení spotřeby energií, znečištění ovzduší, znečištění vody prachem nebo ropnými látkami. Dále také zvýšení spotřeby vody, které je v satelitních městečkách způsobeno zaléváním zahrady nebo napouštěním bazénů pitnou vodou.

Zvýšení spotřeby energií vede podle Ouředníčka a kol. (2008, s. 58) k růstu produkce skleníkových plynů, na což má velký vliv i zvýšené využívání osobních automobilů. Zatímco zpočátku byla osobní doprava vnímána jako pozitivní prvek při rozvoji suburbanizace, dnes se jeví jako jeden z jejích největších problémů. Ouředníček a kol. dále zmiňují, že mezi lety 1990 a 2006 vzrostl počet osobních automobilů v České republice o 67 %. Občané preferují osobní automobily a tráví v nich mnohem více času, zpravidla sami nebo s jinými členy rodiny. Jedná se o neustálé dopravní toky, kdy lidé autem jezdí do práce, škol, za kulturou, sportem nebo do obchodních center (Sýkora, 2002, s. 15). Silná závislost periferií na jádru města zvyšuje intenzitu dopravního spojení mezi předměstím a centrem a přispívá tak k přetížení komunikací. Ať už jsou to obyvatelé předměstí dojíždějící do města nebo obyvatelé center měst vyjíždějících do nákupních středisek nacházejících se na předměstí, obojí vyvolává zvýšenou potřebu využívat osobní dopravu a tím negativně ovlivňuje kvalitu životního prostředí – tvorba dopravních zácp, výfukové plyny, zvýšené hlukové zatížení (Pucher, 2002, s. 101). 23

Residenční, ale především komerční suburbanizace se na přeměně venkovské krajiny podílí velmi významně. Komerční plochy mívají často podobu rozsáhlých nevzhledných komplexů budov kolem významných silničních tepen, především ve formě průmyslových zón maloobchodu, velkoobchodu, distribuce, skladování nebo výroby. Nekoordinovaný stavební rozvoj a zvýšení intenzity využívání krajiny je často v rozporu s udržitelným rozvojem prostředí. Rozšiřující se výroba potřebuje větší plochy, které nalézá za městem. V centru tak zůstávají prázdné domy, které postupně chátrají a pozice center měst se tak oslabuje. Vznikají tam bankovní a administrativní zóny, ale chybí dostatek obytných prostor. Proto se po skončení pracovní doby centra měst vylidňují, zvyšuje se zde kriminalita a snižuje celková bezpečnost. Residenční výstavba představuje problém i ve ztrácejících se hranicích jednotlivých obcí, čímž se krajina spojuje do jednotného, rozvolněného pásu budov. V zájmu zachování krajinného rázu je třeba budovat nové zástavby s ohledem na přírodu a její přístupnost.

Neustálé budování nových komerčních ploch představuje velký problém. Developeři z důvodu nižší finanční náročnosti staví komerční plochy nejčastěji na tzv. zelené louce, tedy dosud nezastavěné ploše, což mnohonásobě zvyšuje zábor půdy původně určené k lesnictví nebo zemědělství. Finančně mnohem náročnější (nicméně do budoucna velice efektivní) variantu představuje přestavování tzv. brownfields, což jsou již nevyužívané staré průmyslové či komerční plochy. Ty běžně zůstávají bez jakéhokoliv využití, vylidněné a nebezpečné, což je v rozporu s udržitelným rozvojem území.

Politika územního rozvoje ČR se mimo jiné snaží tomuto nežádoucímu jednání vyvarovat, a proto ho zařadila do svých priorit udržitelného rozvoje republiky. Ve svém bodě (18) uvádí za cíl: Podporovat polycentrický rozvoj sídelní struktury; vytvářet předpoklady pro posílení partnerství mezi městskými a venkovskými oblastmi a zlepšit tak jejich konkurenceschopnost; vytvářet předpoklady pro polyfunkční využívání opuštěných areálů a ploch (tzv. brownfields průmyslového, zemědělského, vojenského a jiného původu) a hospodárně využívat zastavěné území (podpora přestaveb revitalizací a sanací území) a zajistit ochranu nezastavěného území (zejména zemědělské a lesní půdy) a zachovat veřejnou zeleň, včetně minimalizace její fragmentace. Cílem je účelné uspořádání a využívání území úsporné na veřejné rozpočty na dopravu a energie, které omezuje negativní důsledky suburbanizace pro udržitelný rozvoj území (MMR, 2015).

24

Jako velký negativní dopad suburbanizace bývá často zmiňováno spojení „urban sprawl“, což je neřízené, nepromyšlené rozlézání, rozpínání města, které Hnilička (2005, s. 29) volně překládá jako „sídelní kaše“. Projevuje se bydlením rozšířeným do velkých oblastí, a tedy s velmi nízkou hustotou. Zabírá tak hodně volných otevřených prostorů, zvyšuje se závislost na autech a ztráta identity místa. To podle Hniličky přesně vystihuje problém dnešních měst. V České republice nenajdeme urban sprawl v takové míře, jako v USA, kde je tento jev typický, a nová sídla tam vznikají bez jakékoliv souvislosti s předchozím osídlením.

Mezi většinou autorů panuje shoda, že suburbanizaci nelze zastavit, ale je možné (a doporučené) její negativní dopady omezit, a naopak podporovat ty formy urbanizačního rozvoje, které jsou dlouhodobě udržitelné a šetrné k životnímu prostředí, ekonomice i lidem. Mezi způsoby aktivního ovlivňování patří politika územního rozvoje. Pro udržitelný rozvoj obcí jsou tedy důležité kvalitně zpracované dokumenty územního a strategického plánování, ale také přístup a zodpovědnost obcí.

25

2 DEKONCENTRACE PRACOVNÍCH MÍST VE SVĚTĚ

Ouředníček a kol. (2008, s. 87) dekoncentraci definují jako: „Stěhování (přemisťování) funkcí nebo konkrétních firem a obyvatel mimo centra jádrových měst nebo obecněji ven z center osídlení.“ Podle Sýkory (2003, s. 5) není přesun ekonomických aktivit z jádra města do okrajové části jedinou formou dekoncentrace pracovních míst. Ta se může projevovat i příchodem firem z jiných oblastí nebo ze zahraničí.

Důležitost dekoncentrace ekonomických aktivit v Evropské unii za posledních pár desetiletí stoupá. Navazuje na residenční suburbanizaci, která je všeobecně mnohem více zkoumaná, neboť té ekonomické předchází (Montanari a Staniscia, 2006, s. 137). Residenční suburbanizace má na dekoncentraci ekonomických aktivit vliv, stejně jako má dekoncentrace ekonomických aktivit vliv na residenční suburbanizaci. Ovlivňují se tedy navzájem. Maloobchody a podniky usilují o blízkost k trhům a obchod o blízkost ke vhodné pracovní síle, kdy „přináší“ práci blíže k lidem. Běžněji je však dekoncentrace pracovních míst zmiňována jako důsledek decentralizace obyvatel.

Dekoncentrací pracovních míst můžeme rozumět pohyb ekonomických činností (průmyslu, maloobchodu, služeb) od středu k okrajům měst nebo relativní pokles zaměstnanosti v centru města oproti městské periferii.

Ekonomická dekoncentrace začala přemísťováním průmyslových továren a skladů, které byly nuceny opustit centra měst a nechávaly za sebou městský odpad a vyklizené, zničené prostory a pokračovala díky vzniku nových nákupních center, obchodních parků a kancelářských areálů. Napomohly tomu především dvě skutečnosti: zvyšující se možnost lidí dojíždět na nákupy do vzdálenějších míst díky nárůstu aut, a schopnost obchodních center snížit ceny díky výnosům z rozsahu. Díky těmto faktorům byly postaveny první nákupní centra mimo město. První se začaly objevovat v 60. a 70. letech v Německu, v 80. letech ve Velké Británií, následované Francií, Španělskem a Portugalskem v letech 90. Komerční dekoncentrace je také spojena s příchodem nových velkoobchodních franšíz na trh. Ty hledají nové a levné lokace, které nejčastěji nacházejí mimo město. Stejné faktory ovlivňují i sektor služeb (Montanari a Staniscia, 2006, s. 138).

26

Pohyb (přesun) podniků se řídí push a pull faktory. Mezi hlavní důvody, proč firmy opouští centra měst, patří: nedostatek místa, cena pozemků, střet funkcí, dopravní zácpy a nedostatek parkovacích míst. Naopak faktory, které firmy táhnou na okraje urbanizace, jsou: dostatek stavebního prostoru, parkovacích míst, dobré silniční propojení a menší zahlcení (Montanari a Staniscia, 2006, s. 137).

Firmy se po přesunutí ven z jádra města musí vyrovnat se změnou výše různých nákladů. Se zvyšující se vzdáleností z centra cena pozemků klesá. Přemístěním může dojít i ke snížení dojížďky zaměstnanců, a tedy poklesu jejich cestovních nákladů. Společnost si tak může dovolit tuto úsporu částečně promítnout do nižších mezd. Ušetření se nabízí i na dopravních nákladech, díky vyhnutí se zácpám v centru města a také lepšímu napojení na silnice a dálnice (White, s. 1378). Razin (2007, s. 5) ale předpokládá, že kancelářské prostory jsou spíše lokalizovány v centrech měst nebo na jejích okrajích, zatímco high-tech výrobu najdeme ve vzdálenějších lokalitách. Centrum města je přitažlivé především pro menší podniky a začínající společnosti. Také firmy, které si zakládají na osobním kontaktu, stále upřednostňují centrální umístění.

Mezi neresidenční funkce patří i práce, respektive nabídka i poptávka pracovních příležitostí, které představují obyvatelstvo a individuální podniky. Rozmístění nových pracovních příležitostí (ve formě výstavby komerčních objektů, jako jsou kancelářské prostory nebo hypermarkety) je výrazně ovlivněno suburbanizací a je považováno za součást komerční suburbanizace. Hodnocení rozsahu dekoncentrace ekonomických aktivit může být měřeno počtem pracovních míst, plochou pozemku nebo podlahovou plochou (Razin, 2007, s. 5).

Razin (2007, s. 14) popisuje několik hlavních faktorů ovlivňujících dekoncentraci pracovních míst, jak je vidět na obrázku 2. Za první a nejvýraznější vliv považuje vládní systém (1), a to především sociální stát a centrálně-samosprávné vládní vztahy. Sociální státní režim je definovaný vysokým stupněm veřejných zásahů do tržního procesu a regulacemi ekonomiky ve jménu veřejného blahobytu. Spojené státy Americké a země západní Evropy stojí na opačných koncích, kdy je první zmíněná země charakteristická méně regulovanou ekonomikou. Další faktory patří mezi tržní atributy, kde uvádí hodnotu pozemků a zeměpisná omezení (2), což ovlivňuje cenu rozvoje území. Mezi zeměpisná opatření patří nedostatek rozvinutelné půdy nebo topografická a klimatická omezení na dostupnost území a hustotu.

27

Nízkou hodnotu pozemků spojuje Razin s malým přesunem pracovních míst, jakožto důsledku nízkého ekonomického růstu. Třetím faktorem je růst populace (3), který má velký vliv na rozšiřování využívaného území. Další kategorie, která ovlivňuje dekoncentraci pracovních míst je životní úroveň, ekonomický růst a technologický pokrok (4), kdy vysoká životní úroveň spolu s ekonomickým růstem vede k nárůstu využívání území, ať už pro obytné nebo komerční účely. Pátý tržní faktor souvisí s konkurenceschopností a roztříštěností trhu s nemovitostmi (5) Trh s několika velkými dominantními developery vytváří polycentrický systém s obrovskými projekty business parků a kancelářských komplexů, zatímco trh plný mnoha menších developerských firem vede k roztříštěnému využití území. Následujícím faktorem ovlivňujícím přesun pracovních příležitostí je sociálně-etnická rozmanitost (6), kdy napětí mezi různými etnickými skupinami urychluje suburbanizaci. Nejčastěji se jedná o neshody mezi bílou a afro-americkou populací v Americe, kde obavy o bezpečnost a úroveň školství vedly k vystěhování bílé populace na předměstí. Posledním faktorem mající na proces dekoncentrace vliv jsou podle Razina specifické historické vlastnosti místa (7). Jedinečné centrum může přitahovat maloobchodníky a zpomalovat tak přesun ekonomických aktivit. Na druhou stranu ale ve městech bývají striktní podmínky pro ochranu centra, což vyhání velkoobchodníky mající vysoké nároky na území a infrastrukturu, na předměstí.

Obrázek 2: Faktory ovlivňující dekoncentraci ekonomických aktivit

Zdroj: upraveno z Employment deconcentration in European Metropolitan Areas, Razin a kol., 2007

28

V USA se dekoncentrace pracovních míst objevila mnohem dříve a ve větším měřítku než v Evropě a projevuje se odlišně. Evropské země mají tendenci držet rozrůstání na uzdě a snaží se proto poučit z vývoje suburbanizace v USA, kde se suburbanizace projevuje mohutným rozrůstáním jak residenční, tak neresidenční výstavby a slabým regulatorním prostředím.

V Evropě je typický nízký populační růst, vysoce rozvinutá ekonomika a dlouhá historie s významnou prostorovou politikou. Existují ale velké rozdíly mezi jednotlivými evropskými státy, protože každá země má rozdílnou historii, vládu a znaky trhu. Z toho důvodu zde najdeme více typů ekonomické dekoncentrace. Razin (2007, s. 3) rozlišuje formy dekoncentrace na roztroušený a polycentrický typ. Evropská města nejčastěji zaujímají polycentrickou formu, kdy jsou firmy i lidé koncentrovaní v centrech i v suburbiích.

Toušek, Kunc a Vystoupil (2008, s. 115) zmiňují tři druhy ekonomické suburbanizace podle typických ukázkových měst. První je pařížský model s jasně hierarchickou strukturou a centrálním pólem dominujícím poměrně rozsáhlému území, ve kterém se nalézají relativně malá sídla v závislém funkčním postavení. Dále rýnský model vyznačující se velkým počtem relativně silných center podobné velikosti v relativní vzájemné blízkosti a s malými sférami vlivu. Jako třetí uvádí periferní model, což je model přechodný mezi výše popsanými, kde regionální metropole poskytují služby vyššího řádu v rámci poměrně široké oblasti.

Razin (2007, s. 3) rozlišuje čtyři hlavní typy evropské dekoncentrace: • vysoce regulovaná kontinentální severní, • méně regulovaná britská, • jihoevropská, • centrální post-komunistická.

Typickým příkladem vysoce regulovaného typu, kde jsou využívány přísné zásady na kontrolu suburbanizace, jsou západoevropské země v čele s Nizozemím a Německem a Skandinávské země. Charakterizuje je relativně celistvý rozvoj a limitovaná dekoncentrace obchodu. Nicméně ani v těchto zemích se nelze vyhnout stále narůstajícímu trendu velkoobchodního prodeje.

29

Britský typ ekonomické dekoncentrace se projevuje méně regulovanou, střední úrovní politiky, kde strategie územního plánování podporuje potřeby trhu a má značnou schopnost redukovat dekoncentraci. Snaží se o omezení mimoměstského rozvoje, který by mohl poškodit rozvoj maloobchodu ve středu města.

Státy lokalizované kolem Středozemního moře, představované především Španělskem a Itálií, jsou méně účinnější v prosazování předpisů a regulací. I přes slabší suburbanizační politiku si ale udržely silný monocentrismus.

Post-komunistické země se vyznačují nižšími životními standardy, malou úrovní prosazování předpisů a nesnášenlivostí vůči centrálnímu plánování. Patří mezi ně Česká republika, Polsko nebo Maďarsko. Během komunistické éry byl vývoj předměstí v těchto zemích omezen na výstavbu panelových domů, zatímco dnes se vyznačuje dekoncentrací ekonomických činností a kombinuje evropské příklady dekoncentrace s americkými trendy.

2.1 Nizozemí

Typickým příkladem suburbanizace regulovaného typu je Nizozemí a jeho ekonomické centrum země – oblast Randstad. Nachází se na západě Nizozemska a leží zde čtyři největší města (Amsterdam, Rotterdam, Haag a Utrecht) a několik měst středních (Bontje, 2004, s. 32). Mimo jiné se zde nachází přístav Rotterdam (největší mořský přístav v Evropě) a Amsterdam Airport Schiphol (jedno z největších evropských letišť). S počtem obyvatel větším než 7 milionů a rozlohou přes 8 287 km² je jednou z největších a nejdůležitějších metropolitních oblastí v Evropě.

Nizozemí má dlouhodobě úspěšnou tradici v koncentraci městského rozvoje. Polycentrická struktura Randstadu se posílila pomocí prostorových změn v posledních desetiletích, kdy se holandští urbanisté nechali inspirovat rozvojovými systémy jako je „koncentrovaná dekoncentrace“ nebo „kompaktní město“ (Bogaerts a kol., 2007, s. 29). Tyto politiky podpořily rozvoj růstových středisek kolem velkých měst, které měly za úkol změnit se v nezávislá ekonomická centra a stimulovat regionální hospodářský růst relativně zaostalých okrajových oblastí. Zároveň měla poskytnout bydlení pro ty, kteří chtěli velkoměsta opustit (Bontje, 2004, s. 33).

30

Jedná se o čistý případ řízené, vědomé ekonomické dekoncentrace hnané prostorovým plánováním na národní, regionální i místní úrovni, které mělo za cíl regulovat městský rozvoj, omezit rozšiřování měst a optimalizovat využití půdy (Montanari a Staniscia, 2006, s. 143). Mezi hlavní důvody pro zavedení této politiky patřil velký počet obyvatel v kontrastu s omezenou plochou půdy a obecné přání zachování krajiny a životního prostředí.

Podle Bogaertse a kol. (2007, s. 32), byl během posledních desetiletí holandský prostorový systém založen na pěti hlavních principech: koncentrace urbanizace (1), prostorové soudržnosti (2), prostorové diverzity (3), hierarchické urbanizace (4) a prostorové spravedlnosti (5). Na tyto zásady byl v minulosti kladen důraz, a jedná se o řadu pojmů spojených s nizozemským územním plánováním, jako je koncentrovaná dekoncentrace, kompaktní urbanizace, zachování zelených ploch nebo snižování mobility.

Na zvyšující se mobilitu lidí a zboží v 60. a 70. letech 20. století holandská vláda reagovala zásadním postojem proti městskému rozpínání, který ohrožoval přírodní prostředí Randstadu. Rozhodli se suburbanizaci směřovat do několika městeček, čímž dali vzniknout tzv. koncentrované dekoncentraci (1). Podle Lambregtse (2009) se koncentrovaná dekoncentrace vztahuje k prostorovému procesu, při kterém se lidé, práce nebo jiné zdroje stěhují z městského centra, aby se znovu koncentrovali v menších střediscích v určité vzdálenosti od center. Výsledné vzory osídlení jsou kompromisem mezi monocentrickými a plně rozptýlenými systémy. Nový rozvoj Randstadu tak začal probíhat vedle již existujících měst v místech, která byla označena jako centra růstu. Koncentrovali tím residenční výstavbu do předem určených oblastí několika menších měst, zatímco příroda zůstala nedotčená. Tuto politiku ale museli koncem 80. let opustit kvůli jejímu negativnímu vlivu na velikost populace a zaměstnanost v centrálních oblastech.

Nová politika kompaktního městského rozvoje byla zaměřena na znovu rozvíjení zanedbaných oblastí vnitřních měst, jako jsou např. brownfields a novou výstavbu oblastí těsně přiléhajících k již zastavěným plochám větších měst. Příkladem může být největší oblast západně od Utrechtu, kde bylo vytvořeno 35 000 obydlí a 10 000 pracovních míst. Rozvoj kompaktního města tedy vedl k novým koncentracím pracovních pozic a oblastí bydlení uvnitř nebo blízko stávajících zastavěných oblastí a měl tak přispět k udržitelnému regionálnímu rozvoji. Zpočátku ale tento proces vyústil ve vznik monofunkčních oblastí

31

bydlení a práce s nízkou hustotou obyvatelstva, což přineslo nárůst automobilové dopravy a velké ztráty volného prostoru (Bontje, 2004, s. 25).

Zatímco principy „koncentrované dekoncentrace“ a „kompaktního městského rozvoje“ byly založeny na fyzických aspektech urbánních aktivit, princip prostorové soudržnosti (2) se týkal funkčních aspektů těchto aktivit. Holandská vláda podpořila koncentraci silných ekonomických činností ve zvláštních oblastech, které jsou lehce přístupné základní infrastrukturou. Součástí politiky byla také snaha o omezení zbytečného cestování do práce.

Třetím principem rozvojové politiky v Nizozemí je prostorová diverzita (3). V této strategii Se jednalo o zachování a podporu diverzity v městském nebo venkovském prostředí, zabránění monotónnosti a ztrátě atraktivních rysů holandské přírody. Vláda proto přišla s dalšími opatřeními, kdy měly být venkovské oblasti, včetně zeleného srdce Randstadu, zachovány a uchráněny před výstavbou nových zastavěných oblastí. Tato politika ale zároveň přinesla snížený zájem o udržení atraktivnosti pracovních míst ve středu měst a toto zanedbání bylo jedním z hlavních důvodů pro dekoncentraci ekonomických aktivit větších holandských měst.

Hierarchická urbanizace (4) podporovala rozvoj a zachování postavení v rámci urbanizace a politiky. Měla zabránit zahlazování současné nizozemské urbanistické struktury. V zásadě se jednalo o projekty, které se zaměřily na výběr městských uzlů, kde je soustředěná politika a vládní finance. Další návrhy koncentrovaly významný hospodářský vývoj v ekonomickém srdci Nizozemska a měly z Randstadu udělat atraktivní místo pro mezinárodní firmy.

Principem prostorové spravedlnosti (5) bylo spravedlivé rozdělení ekonomických činností. Záměrem tohoto cíle hospodářské politiky regionálního plánování bylo, že každý region má své silné stránky a měl by jejich prostřednictvím dosáhnout hospodářského růstu a optimálně využít svůj potenciál. Tento princip územního plánování úspěšně vedl holandský prostorový vývoj v posledních několika desetiletích.

32

Obrázek 3: Počet pracovních míst vzdálených do 30 minut cesty

Zdroj: Job-related migration in the Netherlands, Van Ham, 2005

Na obrázku 3 je znázorněn počet pracovních míst přístupných během 30 minut cesty. Navzdory dekoncentrované struktuře pracovních míst existují velké rozdíly v dostupnosti pracovních míst v Nizozemsku. V oblasti Randstadu nalezneme více než milion pracovních pozic, která mohou být dosažena do půl hodiny. Na rozdíl od toho má v severní a jihozápadní části země za stejný časový úsek přístup k zaměstnání méně než 200 000 lidí. Dobrá dostupnost do zaměstnání je na vysoké úrovni nejen ve čtyřech velkých městech – Amsterdamu, Haagu, Rotterdamu a Utrechtu – ale také v rezidenčních lokalitách mezi těmito městy. V této oblasti je dostupnost zaměstnání často dokonce lepší, než v samotných městech (Van Ham, 2005, s. 115).

Randstad je dominantní oblastí v rámci národní urbanistické struktury a najdeme zde většinu pracovních míst země. Více než 50 % všech pracovních míst v Nizozemsku je tedy umístěno na méně než 20 % území státu. Přestože většina růstu zaměstnanosti proběhla v suburbánní zóně, nelze v případě Holandska hovořit o významnější dekoncentraci pracovních míst. Mezi

33

lety 1991 a 2000 se počet pracovních míst v zázemí měst zvýšil o 36 %. Růst zaměstnanosti v okolních obcích převýšil růst v centrálních městech a města se decentralizovala, ale udržela si svou míru zaměstnanosti.

2.2 Anglie

V případě Anglie se jedná o rozptýlenou dekoncentraci velkého měřítka, která je spojena s méně regulovanou politikou plánování, jenž má tendenci k uspokojení tržní síly. Je dobrým příkladem toho, kdy politika plánování podporuje potřeby trhu.

V rámci Británie seskupil Gillespie (1999, s. 18-22) důvody pro dekoncentraci, kterou rozdělil do čtyř skupin: • Vztah mezi potřebami zaměstnanců a populace, tedy představiteli pracovní síly a cílové skupiny vyráběných produktů a služeb. Podniky se přesunují na předměstí blíže k trhu nebo pracovníkům. • Reorganizace výrobních řetězců a práce umožněná informačními, komunikačními a dopravními technologiemi, které dovolují podnikům vymanit se z tradičních lokalizačních faktorů. Dekoncentrace probíhá díky možnosti snížení nákladů (mzdových nebo prostorových). • Nabídka pozemků a nemovitostí, která vytváří nové možnosti pro lokalizaci podniků. V tomto případě se podniky přesídlují za levnějšími pozemky a ubytováním pro zaměstnance. • Rozdílné tempo růstu podnikání v příměstských oblastech měst, které vede k odlišné míře růstu počtu pracovních míst. Dekoncentrace se zde děje proto, že jsou městské periferie ekonomicky dynamičtější než centrální části města.

Pro příklad anglické dekoncentrace jsem zvolila město Bristol (Montanari a Staniscia, 2006, s. 147), které leží na jihozápadě země a má zhruba 617 000 obyvatel. Je 6. největším městem Anglie a jeho metropolitní oblast, kam patří také North Somerset, South Gloucestershire, Bath a North East Somerset, má potom kolem 1 milionu obyvatel. Mezi lety 1991 a 2001 dosáhl největší změny v zaměstnanosti a po Londýně má nejvyšší produktivitu a příjmy domácností (Townsend a Tully, 2004).

34

Metropolitní oblast Bristolu můžeme rozdělit do tří dílčích oblastí: jádro města, městský okraj (v rámci okruhu 5 km od centra) a předměstí, které jde až do 30 km od centra města. Během sledovaného období vzrostl počet pracovních míst především na okraji města. Částečně ale vzrostl i v centru města, a proto se jedná pouze o relativní dekoncentraci pracovních míst. Relativní dekoncentrace je typickým příkladem většiny anglických měst. Jde tedy o situaci, kdy vnitřní obvody kolem městského jádra sníží svou zaměstnanost, zatímco centrum si udržuje stabilitu a na okrajích města dojde dokonce k významnému navýšení zaměstnanosti. Bristol je dobrou ukázkou, protože největší procentuální změna zde proběhla ve vnějších oblastech městského okraje, kde růst z hlediska počtu pracovních míst dosáhl na stejnou úroveň, jako je v centru města a pohyboval se mezi 5-7násobkem jeho růstu (Townsend a Tully, 2004).

Největší procentní růst zaměstnanosti mezi lety 1991 a 2001 se v případě Bristolu projevil v dopravních, finančních nebo komunikačních službách. V tomto odvětví byl důležitým prvkem hospodářského rozvoje v 90. letech. Nejvyšší nárůst počtu pracovních míst potom proběhl v maloobchodních a spotřebitelských službách, kde vzrostla zaměstnanost 6–12krát ku zaměstnanosti vytvořené v centrální části města (Smith, 2007, s. 106).

Podle Smitha (2007, s. 100) není tendence k dekoncentraci ve všech odvětvích stejná. Ekonomické změny podporující dekoncentraci způsobují, že i odvětví, která se tradičně lokalizují v centrech měst, se přesunují do okrajových částí. Spotřebitelské služby jsou nejvíce rozptýlené, a naopak nejvíce koncentrované jsou služby výrobní. Nicméně v oblasti Bristolu v 90. letech měly tendenci se rozptýlit všechny typy ekonomické aktivity, s výjimkou maloobchodu, kde jsou známky koncentrované dekoncentrace. Důvodem této (de)koncentrace je, že pracovní místa ve spotřebitelských službách sledují bytovou výstavbu, zatímco pracovní místa v producentských službách sledují výstavbu nových kancelářských prostor.

V letech 1981 až 2001 došlo k masivnímu nárůstu počtu ujetých kilometrů i průměrně ujeté vzdálenosti při dojíždění do práce v oblasti Bristolu. Zaměstnanci tedy čím dál častěji za prací dojíždí, než aby pracovali kousek od místa bydliště, což vidíme z tabulky 2. Během zkoumaných dvaceti let se počet ujetých kilometrů v centru města i jeho metropolitní oblasti zvýšil o více než 100 %. Přesněji v případě centra o 131,9 %, resp. o 106,6 % v případě metropolitní oblasti. Počet ujetých km v případě předměstí Bristolu se zvýšil o 73,6 %. 35

Tabulka 2: Vzdálenost dojížďky do práce, 1981-2001

Počet ujetých km Průměrná vzdálenost ujetá při při dojíždění do práce dojíždění do práce (km) % změna Výchozí bod dojížďky 1981 2001 1981-2001 1981 2001 Centrum města Bristol 105 134 243 830 131,9 2,9 5,3 Předměstí Bristolu 242 243 427 025 73,6 3,7 5,6 Okrajová oblast Bristolu 1 360 210 2 810 626 106,6 6,2 8 Zdroj: upraveno z Economic deconcentration processes in mid-sized English cities: Deconcentrated outcomes and spatially differentiated impacts, Smith, 2007

V průběhu několika posledních desetiletí proběhla v Anglii relativní dekoncentrace zaměstnanosti. Místní dekoncentraci lze vysvětlit lepší dostupností volného prostoru a vyšším poměrem stabilně fungujících podniků na okraji města. Jak říká Smith (2007, s. 112), nedostatek schopnosti využít hospodářský růst ke zlepšení sociálních a environmentálních výsledků lze přičíst selhání metropolitní správy. Nicméně, i přes neúspěch nebo nepřítomnost účinné metropolitní správy, byl tento městský region z hlediska hospodářských výsledků hodnocen úspěšně. Je zde patrný zájem o regionální plánování, spojené se změnami v anglickém systému plánování a také větší snaha alespoň spojit strategické politické postoje regionálních orgánů v Anglii.

2.3 Španělsko

U států ležících v jižní Evropě je obvyklá tzv. neplánovaná dekoncentrace, způsobená nízkou úrovní prosazování předpisů a zákonů. Španělsko zažilo proces decentralizace a administrativního plánování moci až v průběhu posledních desetiletí. Je to země, kde tradičně dominují rozhodnutí přijatá ústřední vládou (Montanari a Staniscia, 2006, s. 142).

Proces urbanizace ve Španělsku se liší od toho v západních zemích Evropy. Rozdíl je částečně dán tím, že koncentrace obyvatel do měst zde začala později. Ekonomické i demografické toky navíc směřovaly pouze do několika měst. Až do roku 1950 byla míra urbanizace pouze kolem 41 %. Poté se část obyvatel začala přesunovat do měst a během následujících dvaceti let vzrostl počet městské populace asi o 34 %. V dalších letech se růst zpomalil, avšak koncentrace obyvatel především do velkých měst byla stále významná.

36

Jako příklad Španělské formy dekoncentrace uvedu město Madrid. Madridská autonomní oblast se nachází v centru Pyrenejského poloostrova a zaujímá plochu o rozloze 8 028 km². Má jednu z nejvyšších úrovní příjmů země a neustále rostoucí populaci, což má za následek nejvyšší hustotou obyvatelstva ve Španělsku (796 obyvatel/km²) (Rodríguez-Rodríguez, 2012, s.1). V regionu se nachází celkem 179 obcí, včetně Madridu – hlavního města státu i autonomní oblasti. Žije zde více než 6 milionů obyvatel, čímž se jedná o třetí největší město v Evropě. Samotné město Madrid je rozděleno do dvou centrálních oblastí: městského jádra, skládajícího se ze šesti vnitřních centrálních městských částí obklopených první dálnici (M- 30) a vnějšího centrálního města se zbývajícími patnácti okrajovými částmi Madridu a dvou příměstských oblastí: vnitřního a vnějšího příměstského prstence (Valenzuela a kol., 2007, s. 119).

Od konce 80. let se Madrid rozvíjel nekontrolovaným růstem, kdy řízení veřejné správy selhalo v udržení kroku s fyzickým a ekonomickým růstem. Ve prospěch jeho dekoncentrace potom hrály především dva faktory: zvýšení cen nemovitostí v centru města a politické rozhodnutí rozšířit ekonomické činnosti ven z jádrové oblasti (dokonce i ty, které jsou tradičně spojeny s centrem, jako kanceláře, maloobchod a veřejné služby). Významné zvýšení cen bydlení uvnitř středu města mělo potom několik následků: výstavbu satelitních městeček v okolí města a jeho metropolitní oblasti; sloučení původních obcí s nízkou hustotou roztroušených po celém území; přitažlivost ekonomických činností, a tudíž i zaměstnanosti, v důsledku přesunu od centra k většímu množství periferních míst. Regionální vláda navíc podpořila vývoj nových dopravních infrastruktur jako regionální železnice, metro, obchvaty nebo rozšiřování letišť (Valenzuela a kol., 2007, s. 123).

Průmyslové podniky se začaly z centra Madridu vytrácet od poloviny 90. let 20. století, a to hlavně v důsledku technologických inovací, nedostatku prostoru a požadavků na ochranu životního prostředí. Pokles zaměstnanosti v průmyslu je paralelní s jejím růstem v terciárním sektoru. Nicméně zvyšující se obliba velkých supermarketů a diskontních řetězců vedla k zániku tradičních malých obchůdků v centrech měst. Hlavní důvody pro tento trend jsou pravděpodobně nižší ceny pozemků dál od centra, následování dřívějších residenčních aktivit nebo hledání míst s lepší dostupností pro dálkový dovoz zboží. Některé firmy překročily hranice regionu, aby mohly profitovat z EU a regionálních dotací, jiné hledaly strategické umístění, kdy se například logistické podniky shromažďují kolem letišť. Tendencí aktivit je 37

šířit se do městských periferií ve vzdálenostech mezi 20 a 30 km od centra města. Tyto trendy platí zejména pro pokročilé služby, financování, marketing nebo např. právní pomoci. Komerční sektor je jedním z nejvýraznějších sektorů v ekonomice Madridu. Zejména výstavba nových obchodních a zábavních komplexů – hypermarketů, obchodních a zábavních parků – vedla ke vzniku nových spotřebních center v okolí hlavních dopravních tras.

Podle Valenzuely a kol. (2007, s. 123) si nové organizační přístupy v rámci výrobního systému v Madridu během posledních desetiletí vynutily řadu změn: • Periferní expanzi, kdy se zastavěná plocha stále rozšiřovala; tento proces je spojen s rostoucí mírou motorizace. • Vytěsnění ústředních aktivit (průmysl, obchod, kanceláře atd.) směrem k okrajovým částem města, čímž vznikla významná dojížďka za prací, volným časem a cestovním ruchem.

Obrázek 4: Procentuální růst zaměstnanosti v Madridu (Madridské autonomní oblasti)

Zdroj: The Spanish way to economic deconcentration, Valenzuela a kol., 2007

38

Na obrázku 4 je znázorněn procentuální růst zaměstnanosti v oblasti Madridu, resp. Madridské autonomní oblasti. Ten se soustřeďoval do několika málo obcí nacházejících se na západě od centra a některých obcí na severovýchodní a jihovýchodní straně. Vývoj zaměstnanosti v centru města během zkoumaného období stagnoval. Podle García-Palomarese (2010, s. 207) je ale více než 64 % pracovních míst soustředěno v centru Madridu, zatímco jeho populace sotva přesahuje 50 %. Decentralizace pracovních míst zde probíhá bez ohledu na bydliště obyvatelstva a nesleduje tak residenční suburbanizaci. Oba procesy se řídí rozdílnými principy a při hledání nových míst dávají přednost jiným faktorům před vzájemnou blízkostí. Proces decentralizace pracovních míst však umožnil vznik nových pracovních sub-center v městských periferiích (Garcia-López a Muñiz, 2009, s. 628). I díky tomu zvýšilo vnitřní centrální město svou zaměstnanost o 27,8 % a vnitřní příměstský prstenec dokonce o 63,2 %. Zde najdeme terciární aktivity, které se sem přesunuly z centrálního města kvůli dobré dopravní dostupnosti. Počet společností, které se usadily v některé obci v rámci vnitřního příměstského prstence, vzrostl o více než 200 %. Patří mezi ně nejen soukromé firmy, ale i veřejné instituce (vysoké školy, nemocnice, a tak dále). Méně významný růst proběhl ve sledovaném období ve vnějším příměstském prstenci, a to o 5,6 %. Zde jsou nejčastěji umístěny malé průmyslové podniky.

Většina autorů se shoduje, že i přes probíhající decentralizační a dekoncentrační procesy si Madrid, resp. španělská města, zachovala silný monocentrismus (Valenzuela a kol., 2007; Montanari a Staniscia, 2006; García-Palomares, 2010; Garcia-López a Muñiz, 2009).

2.4 Izrael

V Izraeli přistupují k řešení problematiky dekoncentrace kombinací dvou způsobů řízení – probíhá tam dekoncentrace vedená trhem i plánovací politikou. Země prochází transformací z centralizovaného a silně kontrolovaného systému k systému orientovanému na decentralizovaný trh a je proto možné vidět určitou podobnost mezi procesy dekoncentrace probíhajícími v Izraeli a těmi v postkomunistických evropských metropolitních oblastech.

Podle Razina a Shachara (2007, s. 179) jsou tržní síly a politické zásahy, určující způsob dekoncentrace ekonomických aktivit v metropolitních oblastech Izraele, unikátní v mnoha ohledech. Tlaky demografického růstu v Izraeli jsou mnohem větší než v populačně stagnující Evropě a více se podobají severoamerickým trendům. Chybí zde ovšem dostatek volného 39

prostoru a vysoké ceny pozemků omezují nadměrné rozrůstání a spíše podporují územní plánování. Navíc má Izrael tradici centrálního plánování.

Mezi procesy, které přispěly k rozšíření metropolitních oblastí Izraele, patří poptávkou a nabídkou řízené faktory. Ty jsou reprezentovány tržními silami, které pocházejí z demografického a hospodářského růstu, posuny veřejné politiky nebo vymílání centrálního řízení. V prvních letech po založení státu Izrael (v roce 1948), byly zřízeny stovky venkovských sídel ve všech částech země. Zároveň stát začal podporovat vznik nových měst, a to zejména v okrajových oblastech země. Důležitým faktorem byl i rychlý růst populace, zejména díky imigraci, kdy izraelská populace vzrostla o 48 % mezi roky 1989 a 2003 z 4,56 milionu na 6,75 milionu (Razin a Shachar, 2007, s. 184).

Jak říkají Montanari a Staniscia (2006, s. 146), severoamerické trendy jsou zde viditelné především ve formě nákupních center. Ty jsou v Izraeli velmi populární a od otevření prvního centra v roce 1987 se proces jejich výstavby neustále zrychluje. Nabízí totiž dobrou dostupnost pro osobní automobily, včetně volného parkování a bezpečného klimatizovaného prostředí, což je místní výhodou zejména v horkých letních měsících.

Izraelský Tel Aviv je příkladem koncentrované dekoncentrace, která je vedena trhem. Jeho metropolitní oblast je ekonomickým a kulturním srdcem Izraele. I přes značné místní rozdíly je jeho nejbohatším regionem, produkujícím zhruba 49 % HDP země. Na území o rozloze 1 683 km² žije asi 3,2 milionu obyvatel, v samotném centru města potom necelých 400 000 obyvatel. Najdeme zde města jako Ramat Gan, Bene Beraq nebo Herzeliyya, ale také hlavní město země – Jeruzalém (Felsenstein a kol., 2007, s. 204).

Metropolitní oblast Tel Avivu se dělí na jádrovou oblast, vnitřní, prostřední a vnější prstenec. Rozdělení zaměstnanosti v této oblasti do jednotlivých částí území je znázorněno na obrázku 5. Největší koncentrace pracovních míst je stále v jádrové oblasti města Tel Aviv. Podíl celkové zaměstnanosti v této oblasti se ale snížil z 30,8 % v roce 2000 na 27,5 % v roce 2004. Vnitřní prstenec zůstal stabilní s 22,5 %, zatímco prostřední zahrnoval 29,1 % zaměstnanosti v roce 2000 a 31,1 % v roce 2004. Vnější prstenec má stále nejnižší podíl zaměstnanosti v celé metropolitní oblasti. V daném období ale tento podíl vzrostl ze 17,6 % na 19,4 % (Razin a Shachar, 2007, s. 193). Vidíme zde tedy pomalý přesun pracovních míst 40

z centrální oblasti do oblastí okrajových, a to především do prostředního a vnějšího kroužku metropolitní oblasti. Podle Heinhelta a kol. (2011, s. 209) se již více než 50 % pracovních míst metropolitní oblasti Tel Avivu nachází ve středním a vnějším kruhu.

Obrázek 5: Rozdělení pracovních míst v metropolitní oblasti Tel Avivu

Zdroj: Deconcentration in a context of population growth and ideological change: The Tel-Aviv and Beer-Sheva metropolitan area, Razin a Shachar, 2007

V Izraeli následuje dekoncentrace ekonomických činností dřívější proces rezidenční suburbanizace. Izraelské plánování není schopno zastavit nebo alespoň výrazně ovlivnit dekoncentraci ekonomických činností z telavivského jádra na její předměstí (Razin a Shachar, 2007, s. 203). Dekoncentrace zaměstnanosti byla spojena s růstem nových příměstských uzlů než se zvětšováním těch stávajících. Existuje silný vztah mezi místem práce a místem bydliště. Z těch, kteří pracují v jádru města Tel Aviv, zde 33,5 % také bydlí. Z osob zaměstnaných ve vnitřním kruhu, jich zde více než 60 % žije. V prostředním kruhu je podíl osob žijících a pracujících ve stejném kruhu ještě vyšší a dosahuje asi 66 %. Nejvyšší podíl

41

pracujících a současně bydlících ve stejném kruhu je v tom vnějším. Spojitost mezi místem práce a bydliště se stává výraznější, čím dál od jádra metropolitní oblasti se nacházíme. Podle Felsensteina a kol. (2007, s. 207) byl přesun pracovních míst z centra města do jeho okrajových částí rychlejší než přesun obyvatel a ačkoli byla míra populačního růstu v těchto prstencích obzvláště vysoká, růst počtu pracovních míst byl ještě větší.

V rámci metropolitní oblasti Tel Avivu byly ekonomické aktivity ve zpracovatelském průmyslu, maloobchodu, technologickém průmyslu, logistice, stejně jako rekreační funkce rychle dekoncentrovány, zatímco dekoncentrace kanceláří je spíše v počátečním stádiu. Města v rámci vnitřního prstence často nemohou nabídnout konkurenceschopné ceny pozemků, ani nedisponují výhodnými přístupovými cestami do centra města nebo naopak na předměstí. Suburbanizace obyvatelstva do vnějších prstenců tak byla doprovázena ještě výraznější suburbanizací pracovních míst. Závislost obyvatel vnějších prstenců na zaměstnanost v městském jádru je tedy klesající. Dekoncentrace kancelářských prostor má své rezervy, ale je podpořená zlepšováním infrastruktury silničního provozu v příměstských oblastech (Razin a Shachar, 2007, s. 204).

2.5 USA

I přes to, že se sídelní systém v severní Americe začal vyvíjet později než v Evropě, proces dekoncentrace zde proběhl dříve. Podle Ptáčka (2002, s. 55) byla suburbanizace zpočátku podporována státem, nicméně v průběhu let se vymkla kontrole a kvůli slabým regulacím tak přináší i mnoho negativních rysů. Projevilo se to významnou změnou sídelního systému, kdy jsou komerční i obytné budovy rozprostřeny do obrovských prostorů a vytvářejí jakási města bez hranic. Mají tedy odlišnou podobu od těch, které známe z Evropy, protože jim chybí jakýsi „duch města“ – osobitost a historický vývoj.

Od počátku 20. století až do konce druhé světové války Spojené státy zaznamenaly významný posun v rozdělení lidí a pracovních míst (Carlino, 2000, s. 15). První větší suburbanizační vlna proběhla v USA v 50. letech a týkala se maloobchodu. Supermarkety byly vystavěny formou osamocených velkých budov, ale i jako součást větších nákupních center. Podle Ptáčka (2002, s. 60) jich bylo do roku 1950 na území USA 100, během následujících deseti let již kolem 4 500 a do 90. let dokonce 33 000. Významným spouštěčem byly federální

42

investice do mezistátních dálnic a silniční infrastruktury. To podpořilo masivní investice do nákupních center na předměstí. Ať už se jedná o starší suburbanizované oblasti, které vznikly ještě před automobilovou érou, kam patří Philadelphia, Pittsburgh nebo Chicago nebo novější, rychle se rozvíjející oblasti, jako je Phoenix nebo Los Angeles, všechna města nyní čelí podobným problémům (Pack, 2005, s. 3).

V USA v roce 1960 bylo v centrech měst soustředěno 65 % pracovních příležitostí. V roce 1970 potom 56 % a ke konci 80. let poklesl počet pracovních míst v jádru na pouhých 40 % (Ptáček, 2002, s. 57). Poměrně extrémní ukázkou americké suburbanizace je potom město Los Angeles, kdy v roce 2000 zaměstnanost v centru města dosahovala pouhých 2,5 %. Zbývajících 97,5 % bylo rozloženo nerovnoměrně po celém metropolitním regionu (Redfearn, 2009, s. 225).

Jako příklad americké suburbanizace jsem si vybrala město Chicago, které je podle McDonalda a McMillena (2000, s. 136) dobrým příkladem, protože má významná předměstská centra zaměstnanosti. V centru města žije kolem 3 milionů obyvatel a se svou metropolitní oblastí, s počtem 10 milionů obyvatel je po New Yorku a Los Angeles třetím největším městem v USA. Leží ve státě Illinois u Michiganského jezera, díky čemu se chicagská metropolitní oblast (o rozloze 28 120 km2) formuje ve tvaru půlkruhů a sahá do vzdálenosti až 56 km od centra města. Na tomto pracovním trhu najdeme kolem 2,8 milionů pracovních míst. 37 % z nich se nachází v okruhu do 16 km od centra města, z nichž se 19 % nachází v jádrové oblasti – okruhu do 5 km. Zbylých 63 % potom ve zbytku oblasti, tedy v okruhu od 16 do 56 km (Felsenstein, 2002, s. 208).

Koncem 19. století byly čtyři pětiny pracovních míst Chicaga rozmístěny do 6 km mezi ulicemi State a Madison (Anas, Arnott a Small, 1998, s. 1429). Mezi lety 1970 a 1990 se podíl urbanizovaných ploch v Chicagu zvýšil o 46 %, zatímco počet obyvatel o pouhá 4 %. V roce 1950 mělo město Chicago 3,6 milionu obyvatel, což tvořilo 70 % populace regionu. I přes to, že během následujících 50 let se do oblasti přistěhovaly 3 miliony lidí, počet obyvatel města se snížil na 2,8 milionu obyvatel, což v roce 2000 tvořilo už jenom 36 % regionu (Wiewel a Persky, 2002, s. 14). Stejně tak se dekoncentrovala i pracovní místa – z 56 % v roce 1972 na 34 % v roce 1995.

43

McMillen a McDonald (2000, s. 137) seřadili dvacet měst v metropolitní zóně Chicaga do několika kategorií, a to podle jejich stáří, umístění nebo průmyslového zaměření: • stará satelitní města – Aurora, Elgin, Waukegan; • stará průmyslová předměstí – Chicago Heights, Harvey, McCook; • předměstí vytvořená po druhé světové válce – Addiso, Des Plaines, Franklin Park, Niles, Norridge, O´Hare; • nová průmyslová / maloobchodní předměstí – Northbrook, Palatine; • okrajová města – Naperville, Oak Brook, Schaumburg; • centra služeb a maloobchodu – Burbank, Evanston, Maywood.

Zaměstnanost rostla rychleji v původně méně hustě osídlených metropolitních oblastech v porovnání s více osídlenými oblastmi metropolitní oblasti (Carlino a Chatterjee, 2001, s. 581). Starší suburbánní města v oblasti Chicaga, jako jsou předměstí vytvořená po druhé světové válce nebo starší satelitní města, si mezi lety 1980 a 1990 buď udržela počet pracovních míst nebo je mírně snížila. Naproti tomu nová průmyslová / maloobchodní předměstí a okrajová města zažila významný nárůst v počtu pracovních míst. Mezi lety 1993 a 1996 se počet pracovních míst v centru Chicaga zvýšil o 0,4 %, zatímco metropolitní oblast zažila 9 % nárůst (Pack, 2005, s. 3).

I přes to, že je průmyslový a komerční vývoj Chicaga značně rozptýlen, je přitahován dobrou dostupností dopravní sítě. Průmyslový rozvoj se koncentruje především na místa v blízkosti letiště O'Hare, centrálního Chicaga a dálničních uzlů. Komerční rozvoj je rovněž přitahován na místa v blízkosti letiště O'Hare, ale na rozdíl od průmyslového rozvoje, se soustřeďuje v místech bezprostředně sousedících s dálničními křižovatkami nebo příměstskými centry zaměstnanosti (McDonald a McMillen, 2000, s. 136).

Jak už zmiňuji na straně 19, pro Spojené státy americké jsou typická „edge cities“, která se rozlézají daleko do okolí. Teaford (2008, s. 9) říká, že americká předměstí existují tak dlouho, jako samotné USA. Jsou nezávislými obcemi, kde Američané tráví většinu svého času. Zde zároveň bydlí, pracují, nakupují a tráví většinu svého volného času. Předměstí pro ně představují jakési 24 hodinové centrum života. Začátkem 21. století se z předměstí stalo srdce amerického obchodu. Ve městech jako Atlanta, Boston nebo Cleveland žije pouze 10 % obyvatel celé jejich metropolitní oblasti.

44

3 METODIKA

V této kapitole je vysvětlena metoda vymezení zázemí vybraných měst, a to Brna, Plzně a Českých Budějovic. Dále také metoda zpracování zdrojových dat ze sčítání lidu, domů a bytů (SLDB) o dekoncentraci pracovních míst v České republice, která byla použita v praktické části této diplomové práce.

3.1 Vymezení zázemí vybraných měst

Způsob vymezení zázemí města vychází z výzkumu Sýkory a Posové (2011, s. 280), kteří na příkladu Prahy a Vídně sledovali vzájemné vztahy mezi jádrem města a jeho zázemím. Obce spadající do zázemí města určili pomocí 30 % hranice obyvatel denně dojíždějících za prací do jeho jádra. Vzhledem k nižší administrativní i velikostní úrovni měst analyzovaných v této diplomové práci, byla zvolena hranice nižší – 15 % denně dojíždějících obyvatel z obce do centra. Dalším rozdílem vymezení zázemí v této práci oproti metodě Sýkory a Posové je, že byla zohledněna také dojížďka obyvatel za prací v opačném směru (z centra do zázemí) a změny v administrativním dělení České republiky.

Nejprve bylo nutné vymezit zázemí města na základě dat o pohybu obyvatel, resp. dojížďce za prací, ze sčítání lidu, domů a bytů. Výchozím údajem tedy byl podíl denně vyjíždějících obyvatel za prací z dané obce do jádra města (Brna, Plzně, ČB) na počtu zaměstnaných osob, které bydlí v dané obci. Do zázemí města byly zařazeny ty obce, ze kterých alespoň 15 % obyvatel denně dojíždí za prací do centra, tedy do Brna, Plzně a Českých Budějovic. Podíl dojíždějících obyvatel byl získán z počtu denně vyjíždějících osob z centra za prací do dané obce a počtu zaměstnaných osob, kteří v dané obci bydlí.

Podmínkou správného vymezení zázemí bylo dodržení kontinuity území. Bylo proto potřeba některé obce s méně intenzivní dojížďkou do zázemí přiřadit, protože představovaly důležité spojení s nedalekými obcemi vykazujícími vysoké hodnoty. A naopak jiné, i přes to, že vykazovaly vysoké procento dojížďky, vyčlenit kvůli jejich velké vzdálenosti oddělené od centra více obcemi nesplňujícími kritérium.

V případě Brna se jednalo o jedenáct vyřazených obcí – Morašice, Snovídky, Kunice, Ústup, Vratislávka, Nesovice, Dolenice, Milonice (okr. Vyškov), Rojetín, Moravské Pavlovice a Skryje a 7 přiřazených obcí – Milonice (okr. Blansko), Březina (dříve okr. Tišnov), Závist, 45

Býkovice, Kratochvilka, Olbramovice a Vedrovice. Ty shrnuje příloha 1, kde je uveden i podíl vyjíždějících obyvatel. Ze zázemí města Plzeň byla vyřazena obec Vřeskovice a přidány obce Stod, Únětice a Vstiš (viz příloha 2). Českých Budějovic se změna dotkla pouze přidáním obce Dolní Bukovsko (viz příloha 3).

Dalším krokem bylo sledování dojížďky z centra do obcí v zázemí. V některých obcích se nachází významný zaměstnavatel a vyjížďka z nich je proto malá. Naopak do nich za prací dojíždí obyvatelé i z centra města (Brna, Plzně a Českých Budějovic). Za významnou dojížďku byla považována hodnota 5 % a více vyjíždějících obyvatel z center do zázemí. Opět bylo nutné splnit podmínku spojitosti území. Takto vybrané obce byly následně připojeny k již vymezeným obcím. Do zázemí Brna tak přibyly tři obce – Vícenice u Náměště nad Oslavou, Sedlec a Lesní Jakubov. K Plzni a Českým Budějovicím přibylo po jedné obci – Klášter v případě prvního a Temelín v případě druhého zmíněného centra (viz přílohy 4, 5 a 6).

Během zkoumaného období (1991-2011) došlo v České republice k mnoha změnám v administrativním dělení, které znemožnily srovnatelnost dat ze SLDB v letech 1991, 2001 a 2011. Jednalo se například o vznik nové obce, zánik obce, její rozdělení či sloučení nebo přesun části jedné obce do obce druhé. Posledním krokem vymezení zázemí měst bylo proto očištění obcí od vlivu administrativních změn. V případě zázemí Brna, Plzně a Českých Budějovic se změna dotkla osmnácti obcí. Několik obcí se v průběhu let sloučilo či oddělilo, a proto byla potřeba počítat tyto obce za všechna období za jeden celek. Celkem třináct obcí bylo tedy přiřazeno k obcím jiným. Pět obcí, bylo připojeno k obcím, ležícím mimo již vymezené zázemí, a které tedy nesplnily limit 15 % vyjíždějících, resp. 5 % dojíždějících obyvatel za prací. Tím byly tyto obce ze zázemí vyřazeny. Příloha 7 znázorňuje, kterých obcí se administrativní změny dotkly.

Po provedení všech výše uvedených korekcí byly vymezeny tři městské regiony obsahující svá centra – Brno, Plzeň a České Budějovice a celkem 393 obcí tvořících jejich zázemí.

46

V případě zázemí města Brna se jedná o 194 obcí ležících v okresech Brno-venkov, Vyškov, Blansko, Břeclav, Znojmo, Hodonín a Třebíč, která jsou vyobrazena na obrázku 6. Jejich jmenovitý seznam s podílem vyjíždějících obyvatel je vložen jako příloha 8.

Obrázek 6: Vymezení městského regionu Brna

Zdroj: SLDB, vlastní zpracování

47

Do zázemí města Plzeň spadá 107 obcí, znázorněných na obrázku 7. Nacházejí se v okresech Plzeň-sever, Plzeň-jih, Plzeň-město a Rokycany (viz příloha 9).

Obrázek 7: Vymezení městského regionu Plzně

Zdroj: SLDB, vlastní zpracování

48

Zázemí Českých Budějovic, které je ilustrováno na obrázku 8, tvoří 92 obcí z okresů České Budějovice, Český Krumlov, Prachatice a Jindřichův Hradec (viz příloha 10).

Obrázek 8: Vymezení městského regionu Českých Budějovic

Zdroj: SLDB, vlastní zpracování

49

3.2 Zpracování zdrojových dat

Počet pracovních míst, jakožto důležitý indikátor ekonomiky, lze zjistit z dat sčítání lidu, domů a bytů založených na dojížďce. Pro tuto část diplomové práce jsou stěžejní údaje o obsazených pracovních místech (OPM). Ta jsou dána součtem počtu zaměstnaných osob bydlících v obci a salda dojížďky – rozdílu počtu dojíždějících a vyjíždějících (ČSÚ, 2014).

Data pochází ze sčítání lidu, domů a bytů v letech 1991, 2001 a 2011. SLDB je jedno z nejrozsáhlejších statistických zjišťování informací o jednotlivých obyvatelích státu od kulturních znaků, jako je používaný jazyk nebo praktikované náboženství, až po znaky ekonomické, včetně otázky na zaměstnání či místo výkonu práce. Část SLDB 2011 týkající se dojížďky do zaměstnání je zobrazena v příloze 11.

Vzhledem ke změnám v metodě sčítání je srovnatelnost výsledků SLDB v letech 1991, 2001 a 2011 složitější. Při sčítání v roce 1991 byly do počtu ekonomicky aktivních obyvatel započítávány i ženy na tzv. další mateřské dovolené (do tří let věku dítěte) a osoby pobírající rodičovský příspěvek, pokud trval jejich pracovní poměr. Od roku 2011 jsou již tyto osoby zařazeny mezi ekonomicky neaktivní obyvatelstvo a mezi ekonomicky aktivní obyvatelstvo jsou započítávány pouze ženy na mateřské dovolené v trvání 28 resp. 37 týdnů v případě vícero dětí.

Změnil se také způsob zjišťování informací o zaměstnání, postavení v zaměstnání a odvětví ekonomické činnosti u vojáků v základní, náhradní nebo civilní vojenské službě. Ti v roce 1991 udávali data podle posledního vykonávaného zaměstnání, zatímco od roku 2001 již uváděli jako zaměstnání „voják základní (náhradní, resp. civilní) služby“ a byli zahrnuti do odvětví obrany (veřejné správy, resp. sociálního zabezpečení). Proto výsledky ze SLDB z roku 1991 vykazují vyšší hodnoty a počet zaměstnaných obyvatel se v dalším sčítání snížil. Při sčítání v letech 2001 a 2011 se navíc nepodařilo sečíst velké množství u nás pracujících cizinců (Slováků, Ukrajinců, Vietnamců atd.), což by se projevilo vyššími čísly především ve městech, kde cizinci pracují častěji než na venkově.

Vliv na srovnatelnost výsledků má i změna v SLDB 2011, kdy bylo zjišťováno „místo obvyklého pobytu“ oproti původnímu „místu trvalého bydliště“ (úředně hlášenému bez 50

ohledu na to, kde osoba skutečně bydlela). Jako místo obvyklého pobytu je zde považováno místo, kde osoba obvykle tráví období svého každodenního odpočinku a kde je členem konkrétní domácnosti. Možné nepřesnosti vznikly také z důvodu změny způsobu zjišťování odpovědí (namísto sčítacích komisařů jejich sběr v roce 2011 zajišťovala Česká pošta). Došlo tak k velkému počtu neodevzdaných dotazníků. Stejně tak byla často nechána bez odpovědi otázka na ekonomickou aktivitu a na místo výkonu práce a počet neúplně nebo nesprávně vyplněných dotazníků tak stoupl již při sčítání v roce 2001.

Z výsledků SLDB z let 1991, 2001 a 2011 bylo provedeno hodnocení vývoje obsazených pracovních míst v městských regionech, jejich zázemí a jádru v průběhu času, stejně jako porovnání se situací v celé České republice.

Podle metody Sýkory a Posové (2011, s. 281-283) byly navíc regiony podle období mezi lety 1991-2001 a 2001-2011 a 1991-2011 klasifikovány podle forem urbanizace znázorněných v tabulce 1 na straně 16 této práce (urbanizace, suburbanizace, desurbanizace a reurbanizace). Z tohoto důvodu bylo nutné charakterizovat: 1) míru dynamiky změny městského regionu a 2) míru jeho centralizace nebo decentralizace.

Míra dynamiky městského regionu se zjišťuje pomocí míry růstu nebo poklesu jeho jádra a zázemí, která zohledňuje i přesuny mezi nimi. Pro tento výpočet slouží následující vzorec: mZr = √ (Δj² + Δz²), kde mZr – míra dynamiky změny městského regionu Δj – růst/pokles jádra (v %) Δz – růst/pokles zázemí (v %).

Druhým zmíněným hodnocením je míra centralizace nebo decentralizace městského regionu, pro jejíž zjištění slouží tento vzorec: mCDr = | 1 - (Jy/Ry) / (Jx/Rx) | + | 1 – (Zx/Rx) / (Zy/Ry) |, kde mCDr – míra centralizace/decentralizace (uvádí se v %) Jx, Jy – velikost jádra v roce x. y Zx, Zy – velikost zázemí v roce x, y Rx, Ry – velikost regionu v roce x, y.

51

Sýkora s Posovou (2011, s. 286) také rozlišili pět úrovní míry intenzity růstu pro jejich lepší hodnocení a srovnání (viz tabulka 3).

Tabulka 3: Míry intenzity urbanizačních procesů a jejich označení

Růst/pokles Označení +/- 0–0,5 % 0 +/- 0,5–2 % + / - +/- 2–5 % ++ / - - +/- 5–10 % +++ / - - - +/- 10–20 % ++++ / - - - - Zdroj: Sýkora a Posová, 2011

52

4 DEKONCENTRACE PRACOVNÍCH MÍST V ČESKÉ REPUBLICE

Tato kapitola obsahuje analýzu a zhodnocení vývoje rozmístění pracovních míst v České republice, jakožto důležitého procesu vývoje měst. Pro případové studie byla vybrána tři města – Brno, Plzeň a České Budějovice, jako vhodné ukázky zkoumaného procesu. Tato města byla zvolena především z důvodu srovnatelnosti z hlediska své velikosti a svého monocentrického uspořádání města a zázemí, bez dalších velkých center v blízkém okolí, která by situaci ovlivňovala. Praha byla vyloučena z důvodu své o řád vyšší velikosti a složitosti šetřeného jevu.

Během socialismu v České republice panovala tzv. umělá přezaměstnanost. Podniky zaměstnávaly mnohem vyšší počet lidí, než skutečně potřebovaly a produktivita práce se tak snížila na minimum. Tím docházelo ke ztrátě konkurenceschopnosti firem. Po transformaci v roce 1989, kdy nezaměstnanost dosahovala pouze 0,1 %, došlo k reálnému poklesu zaměstnanosti. Vzhledem k přechodu k tržní ekonomice, ve které se (ne)zaměstnanost řídí nabídkou a poptávkou na trhu práce, vykazoval počet obsazených pracovních míst v České republice tedy mezi lety 1991-2001 klesající tendenci. Mezi lety 2001-2011 zaměstnanost mírně stoupla, především díky velkému přílivu zahraničního kapitálu. Ten přinesl budování nových úspěšných firem, díky čemuž se vytvořilo mnoho pracovních míst. Vliv na snížení počtu obsazených pracovních míst má také již zmíněná kombinace metodické změny SLDB a nespočtení velkého množství cizinců u nás pracujících.

V České republice, jakožto postkomunistické zemi, se proto suburbanizace projevila teprve nedávno. Dekoncentrace pracovních míst je zde řízena především přílivem přímých zahraničních investic od firem expandujících na český trh. Tak byly podpořeny zejména investice do komerční výstavby v podobě nákupních center, hypermarketů a hobby-marketů, skladovacích, distribučních a průmyslových parků koncentrujících se hlavně podél dálnic a významných silničních křižovatek na okrajích měst. Na přesun pracovních příležitostí v ČR má tedy zásadní vliv rozmístění maloobchodu, průmyslu a skladování.

53

4.1 Případová studie Brno

Statutární město Brno leží na jihu Moravy a se svými 377 028 obyvateli je druhým největším městem v ČR. Má 48 katastrálních částí a rozkládá se na ploše 230 km². Jeho zázemí se svými 1 583 km² představuje 87 % celkové rozlohy vymezeného regionu a je tvořeno 194 obcemi. V zázemí žije 235 319 obyvatel, což tvoří 38 % populace celého regionu. Dohromady tedy celý region obývá 612 347 obyvatel, což tvoří 5,8 % obyvatelstva ČR. Městský region Brna leží v Jihomoravském kraji a částečně v kraji Vysočina a jeho hustota osídlení dosahuje 338 obyvatel/km².

V tabulce 4 je znázorněn absolutní počet obsazených pracovních míst v brněnském městském regionu, jeho centru a zázemí v jednotlivých zkoumaných letech a jejich procentuální podíly na celém regionu. Další uvedenou informací je podíl regionu na počtu OPM v celé České republice. V roce 1991 byl absolutní počet pracovních míst v jádru nejvyšší s výrazným poklesem do roku 2001. Region Brna tak kopíruje celorepublikový trend, kdy pokles v roce 2001 může být vysvětlen již výše zmíněnými faktory změny metodiky sčítání dat a přechodu k tržní ekonomice. I přes pokles počtu OPM v zázemí i celém městském regionu, si ale jádro udrželo stejnou dominantní pozici jako v roce 1991 - 77,9 % na celém regionu oproti 22,1 % obsazených pracovních míst v zázemí. V roce 2011 se počet OPM výrazně zvýšil především v zázemí pravděpodobně díky zahraničním investicím a velké komerční výstavbě na okraji města. Mírně se zvýšil také absolutní počet pracovních příležitostí v jádru, avšak celkově zázemí posílilo svou pozici na celém regionu a dosahovalo 27,2 % podílu, oproti 72,8 % jádra.

Z hlediska podílu na ČR má městský region Brna stoupající tendenci a zabírá 5,95 % OPM v České republice v roce 1991, 6,28 % v roce 2001 a 6,65 % v roce 2011. Region tedy posiluje svou pozici a mezi lety 1991-2011 šlo o 0,7% nárůst. Počet OPM v celé ČR během tohoto období klesl o 10,69 %.

54

Tabulka 4: Vývoj OPM v městském regionu Brna

Počet OPM Podíl na OPM (v %) 1991 2001 2011 1991 2001 2011 Brno – jádro 235 937 218 789 220 150 77,9 77,9 72,8 Brno – zázemí 66 880 62 197 81 942 22,1 22,1 27,2 Brno – region 302 817 280 986 302 092 100 100 100 Podíl regionu Brno na OPM v ČR (v %) ČR celkem 5 089 127 4 477 251 4 545 253 5,95 6,28 6,65 Zdroj: SLDB, vlastní zpracování

Tabulka 5 zobrazuje relativní změnu OPM, intenzitu urbanizace, míru centralizace/decentralizace a dynamiku změny městského regionu Brna. Míra urbanizace se v obou dekádách značně odlišuje. Brněnský region pocítil v letech 1991-2001 výrazné absolutní i relativní ztráty, kdy klesalo jádro i zázemí, a tedy upadal celý region. Jádro klesalo mírně rychleji výrazněji než zázemí, a proto můžeme identifikovat mírnou decentralizaci. V letech 2001-2011 již lze vidět nástup suburbanizace. Proces se projevil mírným růstem jádra při mnohem výraznějším růstu zázemí, kdy se dynamika růstu zvýšila na více než trojnásobek. Míra decentralizace je vysoká. Pro lepší viditelnost celého jevu bylo zhodnoceno celého období (1991-2011), na kterém je znatelný celkový pokles OPM v jádru a výrazný nárůst v zázemí značící suburbanizaci. I přes stagnaci celého regionu, je ale zřejmá absolutní decentralizace pracovních míst, kdy podíl jádra mezi lety 1991-2011 na regionu klesl o 6,7 %, zatímco zázemí vzrostlo o necelých 23 %.

Tabulka 5: Intenzita změny růstu městského regionu Brna

Míra centralizace/ decentralizace Dynamika Jádro Zázemí Region Jádro Zázemí Region (%) změny (%) 1991-2001 -7,27 % -7,00 % -7,21 % ------0,29 10,09 2001-2011 0,62 % 31,75 % 7,51 % + + + + + + + + 24,80 31,75 1991-2011 -6,69 % 22,52 % -0,24 % - - - + + + + 0 25,04 23,49 Zdroj: SLDB, vlastní zpracování

55

Změna počtu pracovních míst v zázemí Brna je znázorněn na obrázku 9. Podle očekávání se největší změna, a tedy přesun pracovních míst mezi lety 1991-2011, projevila v sousedství s Brnem a (nebo) podél důležitých dopravních cest, což je v tomto případě především dálnice D1 z Prahy do Vyškova, dálnice D2 směrem na Bratislavu a rychlostní silnice E461 táhnoucí se Brnem od Kuřimi na severu směrem na Vídeň na jihu. Kolem těchto cest se formovalo zázemí do tvaru jakési hvězdice.

Významná změna proběhla zejména v obci Šlapanice, přímo sousedící s Brnem, kde vyrostla obrovská průmyslová zóna, stejně jako v obci Moravany, které navazují na Brněnskou část Starý Lískovec. Velké průmyslové zóny byly vystavěny například i v Rajhradu či Popůvkách, které přímo nesdílí hranici s centrem, ale zato se nachází přímo u dálnice na Vídeň, resp. Prahu. Největší změna mezi lety 1991-2011 proběhla v Lesním Jakubově, díky zřízení vazební věznice v roce 2005. Ke 4 pracovním místům přibylo 97 nových, což je nárůst o 2 525 %.

56

Obrázek 9: Index OPM 2011/1991 městského regionu Brna

Zdroj: SLDB, vlastní zpracování

Pět obcí brněnského zázemí s největším počtem OPM lze vidět v tabulce 6. Během dvaceti let zde nedošlo k významnějším změnám. Pouze v obci Modřice stoupl počet OPM o 2 215 míst na více než dvojnásobek (o 169 %), především díky příchodu zahraničních investorů a výstavbě nákupního centra Olympia (viz obrázek 10), rozlehlých sídel firem a rozsáhlé průmyslové zóny. Modřice mají výhodnou polohou na samotném okraji centra jižní části města u dvou významných dálničních křižovatek. K největšímu poklesu pracovních míst mezi obcemi v zázemí Brna (o 74 %) došlo v obci Adamov v důsledku propuštění pracovníků ve strojírenském podniku Adast v roce 1992 ze 4 691 na 1 224 OPM.

57

Tabulka 6: Pět nejvýznamnějších obcí v zázemí Brna z hlediska počtu OPM

1991 2001 2011 Kuřim 5 805 Kuřim 5 878 Kuřim 6 142 Adamov 4 691 Tišnov 4 363 Modřice 5 420 Tišnov 4 683 Modřice 3 243 Tišnov 4 076 Modřice 3 205 Slavkov u Brna 3 228 Slavkov u Brna 3 396 Rousínov 2 990 Rosice 2 710 Rosice 2 687 Zdroj: SLDB, vlastní zpracování

Obrázek 10: Areál nákupního centra Olympia v Modřicích

Zdroj: Google Maps, 2017

Vypočítán byl také relativní ukazatel počtu obsazených pracovních míst na 1 000 bydlících obyvatel ve věku 15-64 let. Pro výpočet nebylo zvoleno ekonomicky aktivní obyvatelstvo, vzhledem k tomu, že se jeho vymezení v čase měnilo. Posouvala se i věková hranice odchodu do důchodu, což jsou faktory způsobující horší srovnatelnost ukazatele. Obyvatelstvo ve věku 15-64 let je v podstatě ekonomicky aktivní obyvatelstvo, navíc se tím eliminují děti, jejichž

58

počet v zázemí hodně přibývá. Vysoké hodnoty vykazují obce s vysokým počtem pracovních míst a tedy ty, do kterých dojíždí za prací obyvatele ostatních obcí, a naopak nízké hodnoty ty obce, ze kterých musí většina obyvatel za prací vyjíždět jinam.

V případě regionu Brna (viz příloha 13) nabýval tento ukazatel v roce 1991 hodnot od 21 (Krasová) do 1 311 (Drásov). Počet obcí vykazujících hodnoty nad 1 000 byl devět (Drásov, Adamov, Modřice, Hrušovany u Brna, Babice nad Svitavou, Zastávka, Domašov, Násedlovice a Bukovice). V těchto obcích se nacházeli důležití zaměstnavatelé především v průmyslové výrobě a jsou rozmístěny podél důležitých spojnic s dalšími velkými městy. Výjimkou je obec Babice nad Svitavou, která se nachází uprostřed lesů a svou vysokou hodnotu vykazovala díky léčebně pro dlouhodobě nemocné, která zde sídlila. Průměrná hodnota regionu v roce 1991 byla 332 OPM na 1 000 obyvatel ve věku 15-64 let.

V roce 2011 (viz příloha 14) vykazovaly obce hodnoty relativního ukazatele od 227 (Krasová) do 1 970 (Sedlec). Hodnota vyšší než 1 000 byla zjištěna u 2 obcí (Sedlec a Modřice), oproti roku 1991 se tak jejich počet snížil a svou pozici si udržely pouze Modřice. Hodnoty obcí poklesly především kvůli residenční suburbanizaci, ale také kvůli poklesu průmyslové výroby a zemědělství. Zmíním například obec Drásov, ve které dlouhodobě sídlí firma Siemens, hodnota relativního počtu OPM se ale snižuje zejména kvůli residenční suburbanizaci nebo Hrušovany u Brna, kde se v minulosti koncentrovaly průmyslové firmy, které ovšem po roce 1990 svou činnost ukončily. Průměr celého regionu se celkově do roku 2011 zvýšil (o 101) na 433 obsazených pracovních míst na 1 000 bydlících obyvatel ve věku 15-64 let. Je patrné spíše rozmělnění pracovních míst a jejich do obcí blíže k hranicím města, a především potom jihozápadně od něj, kudy vedou důležité silnice směrem na Bratislavu a Vídeň, resp. Prahu.

Při porovnání ukazatele celého regionu s Českou republikou se ukázalo, že měl městský region Brna vyšší relativní hodnoty obsazených pracovních míst na 1000 bydlících obyvatel ve věku 15-64 let v roce 1991 i 2011. V roce 1991 vykazoval region hodnotu 774, zatímco celorepubliková hodnota byla na úrovni 745. Ukazatel za celý region z roku 2011 dosahoval hodnoty 702, oproti 626 v České republice.

59

Přesun pracovních míst mezi jádrem a zázemím města z hlediska zaměstnanosti v hospodářských sektorech v regionu Brna je znázorněn v grafu 1. Zaměstnanost v primárním sektoru je zastoupena zemědělstvím, lesnictvím a rybolovem a v sekundárním sektoru průmyslem a stavebnictvím. Do terciárního sektoru spadá odvětví velkoobchodu a maloobchodu, oprav a údržeb motorových vozidel, dopravy a skladování, ubytování, stravování a pohostinství, informační a komunikační činnosti, peněžnictví a pojišťovnictví, činnosti v oblasti nemovitostí, profesní, vědecké a technické činnosti, administrativní a podpůrné činnosti, veřejné správy a obrany, povinného sociálního zabezpečení, vzdělávání, zdravotní a sociální péče a ostatní.

V roce 1991 byl počet obsazených pracovních míst v primárním sektoru 19 024, 137 380 OPM v sekundárním sektoru a 144 950 OPM v sektoru terciárním. Oproti roku 2011, kdy v primárním sektoru pracovalo 3 994 zaměstnanců, 84 137 v sekundárním a 186 951 zaměstnanců v terciárním sektoru. V roce 1991 nebylo zjištěno odvětví u 1 463 pracovních míst, což do roku 2011 stouplo na číslo 27 110 nezjištěných odvětví OPM. Podíl sektorů na počtu pracovních míst se mezi lety 1991-2011 výrazně nezměnil. Většina OPM primárního sektoru se stále nachází v zázemí, avšak jeho podíl na jádru během sledovaných dvaceti let klesl o 7,3 procentních bodů. Sekundární sektor zaměstnává více obyvatel v jádru města. Je zde ale zřejmý výrazný přesun pracovních příležitostí do zázemí města (o 15,1 p. b.) Zaměstnanost v terciárním sektoru se většinově soustředí v jádru města, odkud se ale v průběhu let 1991-2011 přesunula do zázemí o 6,4 procentních bodů.

Graf 1: Podíl OPM jádra a zázemí na hospodářských sektorech v městském regionu Brna v letech 1991 a 2011

1991 2011

Primární 21,5 78,5 Primární 28,8 71,2 jádro Sekundární 76,6 23,4 Sekundární 61,5 38,5 Zázemí

Terciární 86,5 13,5 Terciární 80,1 19,9

0% 20% 40% 60% 80% 100% 0% 20% 40% 60% 80% 100%

Zdroj: SLDB, vlastní zpracování

60

Celkový počet pracovních míst v jednotlivých sektorech kopíruje celorepublikový trend, kdy se snižuje podíl primárního sektoru na minimum, klesá i podíl sektoru sekundárního ve prospěch sektoru terciárního. Z hlediska podílů OPM celé republiky na sektorech (viz příloha 12) je zřejmé, že byl v roce 1991 Brněnský region pod republikovým průměrem v počtu OPM primárního sektoru (6,3 % oproti 11,5 % v ČR), lehce i v sekundárním sektoru (45,4 % oproti 45,8 % v ČR). Vyšší podíl ale vykazuje v sektoru terciárním (48,3 % oproti 42,7 % v ČR). V roce 2011 byla situace podobná, kdy byl podíl primárního sektoru na pracovních místech Brněnského regionu 1,3 % (oproti 2,7 % v ČR), podíl OPM na sekundárním sektoru byl 29,9 % (oproti 32,3 % v ČR) Terciární sektor si i v tomto roce zachoval vyšší podíl na počtu OPM v regionu při srovnání s daty za celou Českou republiku (70,8 % oproti 65 % v ČR).

4.2 Případová studie Plzeň

Město Plzeň je statutárním městem ležícím na západě Čech v Plzeňském kraji. Jádro města zaujímá přibližně 138 km² a dělí se na 23 katastrálních částí, ve kterých žije 169 858 obyvatel. Tím se Plzeň velikostně řadí na čtvrté místo v republice. Zázemí o rozloze 1 204 km² zabírá 89,7 % městského regionu, ve kterém žije 118 973 obyvatel, čímž se na celkovém počtu obyvatel v regionu podílí 41 %. V celém regionu tedy žije 288 831 obyvatel, což znamená 2,7 % všech obyvatel ČR a hustota regionu je 215 obyvatel/km². Zázemí tvoří 4 okresy s celkovými 107 obcemi.

Z tabulky 7 je zřejmé, že trend vývoje městského regionu Plzně je velmi podobný tomu brněnskému. I zde byla ve SLDB v roce 1991 zjištěna nejvyšší hodnota OPM, s následným poklesem do roku 2001, a opětovným růstem v roce 2011. Jádro města zaujímá dominantní pozici se 74 % v roce 1991, která je ale během následujících dvaceti let oslabena a podíl jádra na regionu se snížil na 69,1 % (oproti 30,9 % zázemí). Plzeň tak potvrzuje suburbanizaci svým postupným přesunem pracovních míst z jádra do zázemí, při zachování silné pozice centra.

Podíl Plzně na celorepublikovém součtu je poměrně stabilní, s mírným růstem ve druhém desetiletí. První dvě sčítání si udržela stejný podíl 2,89 %, zatímco v roce 2011 se již podíl vyhoupl lehce nad 3 %.

61

Tabulka 7: Vývoj OPM v městském regionu Plzně

Počet OPM Podíl na OPM (v %)

1991 2001 2011 1991 2001 2011 Plzeň – jádro 108 772 94 081 95 193 74 72,6 69,1 Plzeň – zázemí 38 261 35 423 42 533 26 27,4 30,9 Plzeň – region 147 033 129 504 137 726 100 100 100 Podíl regionu Plzně na OPM v ČR (%) ČR celkem 5 089 127 4 477 251 4 545 253 2,89 2,89 3,03 Zdroj: SLDB, vlastní zpracování

V městském regionu Plzně, stejně jako v případě Brna, proběhla mezi lety 1991-2011 velká změna v intenzitě urbanizace (viz tabulka 8). V první dekádě klesal počet OPM v jádře výrazněji než v zázemí, což znamená, že docházelo k úpadku celého městského regionu Plzně a k mírné decentralizaci. Celkový pokles v tomto období se ale opět dá přičíst faktorům zmíněným v úvodu kapitoly. V letech 2001-2011 už se naplno rozjela suburbanizace a růst proběl ve všech oblastech regionu, především potom v zázemí, což potvrzuje i vysoká míra decentralizace a dynamiky změny. Srovnání celého období prokazuje suburbanizaci, kdy je patrný výrazný pokles v jádru (o více než 12 %) a růst téměř stejné intenzity v zázemí (o více než 11 %). Pracovní místa v městském regionu Plzně tedy dekoncentrovala velkou rychlostí.

Tabulka 8: Intenzita změny růstu městského regionu Plzně

Míra centralizace/ Dynamika decentralizace změny Jádro Zázemí Region Jádro Zázemí Region (%) (%) 1991-2001 -13,51 % -7,42 % -11,92 % ------6,66 15,41

2001-2011 1,18 % 20,07 % 6,35 % + + + + + + + + 16,29 20,11

1991-2011 -12,48 % 11,17 % -6,33 % - - - - + + + + - - - 22,31 16,75 Zdroj: SLDB, vlastní zpracování

Index obsazených pracovních míst regionu Plzně 2011/1991 je zobrazen na obrázku 11. I v případě regionu Plzně je největší koncentrace pracovních příležitostí v obcích soustředících kolem jádra regionu a v blízkosti významných silnic, jichž z Plzně paprskovitě vede sedm. Důležitá je především dálnice E5 vedoucí z Prahy do Německa.

62

Velká změna proběhla v několika obcích přímo sousedících s Plzní, jako je Chotíkov, kde hned na hranici nachází nákupní centrum. Přímo vedle dálnice na Prahu je umístěna obalovna spadající do obce Letkov nebo průmyslová zóna v Losiné. Významný nárůst v počtu pracovních míst proběhl v obci Chotěšov na jihozápadě zázemí, kde přibylo 1 190 pracovních pozic díky výstavbě výrobního závodu firmy MD ELEKTRONIK spol. s r.o. v roce 1993.

Obrázek 11: Index OPM 2011/1991 městského regionu Plzně

Zdroj: SLDB, vlastní zpracování

63

V tabulce 9 je seřazeno pět nejvýznamnějších obcí zázemí Plzně z hlediska počtu obsazených pracovních míst. Během dvaceti let se na špici udržely obce Nýřany, kde se nachází areál firmy Tesla a Přeštice s obrovským průmyslovým areálem. Největší procentuální růst proběhl v obci Myslinka o 1 422 % z 9 na 128 pracovních pozic díky komerční výstavbě firem Agromex, Elkamet a Werk Rina (viz obrázek 12). V obci Horní Bříza ubylo 972 pracovních míst a v sousední obci Kaznějov 970 míst kvůli privatizaci Západočeských keramických závodů. V obci Stod se nachází výrobní závody firem Murrelektronik CZ a Tondach, v Přešticích například velký obchodní park.

Tabulka 9: Pět nejvýznamnějších obcí v zázemí Plzně z hlediska počtu OPM

1991 2001 2011 Nýřany 3 481 Nýřany 3 846 Nýřany 3 034 Přeštice 3 394 Přeštice 3 346 Přeštice 2 941 Horní Bříza 2 458 Dobřany 2 034 Dobřany 2 657 Stod 2 219 Stod 1 974 Stod 1 869 Kaznějov 2 117 Blovice 1 848 Třemošná 1 823 Zdroj: SLDB, vlastní zpracování

Obrázek 12: Areály firem v obci Myslinka

Zdroj: Google Maps, 2017

64

Relativní ukazatel obsazenosti pracovních míst na 1 000 obyvatel ve věku 15-64 let v městském regionu Plzně (viz příloha 15) nabývá v roce 1991 hodnot od 39 (Mokrouše) po 1 765 (Ejpovice). Hodnota ukazatele vyšší než 1 000 byla zjištěna u 5 obcí (Ejpovice, Dýšina, Úněšov, Chlumčany a Bdeněves). Všechny tyto obce leží vedle významných silnic spojujících je s velkými městy a v roce 1991 v nich nabízely zaměstnání firmy zabývající se průmyslem a zemědělstvím. Příkladem mohou být Ejpovice a Dýšina jsou sousedící obce u dálnice na Prahu, Chlumčany, leží na spojnici směr Klatovy nebo třeba Úněšov u silnice směr Karlovy Vary. Velká koncentrace relativních pracovních příležitostí je kolem centra území. Vychýlenou obcí jsou Kozojedy, kde byla významný zaměstnanost v zemědělství. Průměrná hodnota regionu v roce 1991 byla 394 OPM na 1 000 obyvatel ve věku 15-64 let, tedy vyšší než průměrná hodnota regionu Brna v roce 1991.

V roce 2011 (viz příloha 16) zde relativní podíl OPM dosahoval hodnot od 190 (Blažim) po 1 306 (Myslinka). Hodnota vyšší než 1 000 byla naměřena pouze u druhé zmíněné obce, kde se nachází již výše zmíněný průmyslový areál. Oproti roku 1991 si žádná z původních obcí neudržela svou pozici. Opět byl největším důvodem ukončení průmyslové a zemědělské činnosti v obcích, ve spojení s příchodem nových obyvatel. V roce 2011 mezi obce s významným podílem pracovních příležitostí na 1 000 obyvatel patřily obce Chotěšov, Ejpovice a Dýšin díky svým průmyslovým zónám nebo Příšov s pískovnou společnosti SP Bohemia. U obce Nýřany vznikly firmy zabývající se výrobou elektrotechnických a elektronických zařízení DIOSS nebo ZIEGLER Automobiltechnik a další výrobní a skladové haly. Průměr pracovních míst na 1 000 bydlících obyvatel ve věku 15-64 let regionu Plzně se mezi lety 1991-2011 zvýšil o 58 na 452 pozic.

Po srovnání relativního ukazatele hodnot celého regionu s celorepublikovými hodnotami vyplývá, že měl tento region vyšší hodnoty v obou sledovaných letech. 788 v roce 1991 (oproti 745 v ČR) a 685 v roce 2011 (oproti 626 v ČR).

65

Vztah mezi jádrem a zázemím městského regionu Plzně vzhledem k počtu OPM v hospodářských sektorech je zobrazen v grafu 2. Rozdělení sektorů podle odvětví je stejné jako v případě Brněnského regionu. Počet OPM v jednotlivých sektorech v roce 1991 byl následující: 10 225 v sektoru primárním, 70 731 v sektoru sekundárním a 65 313 v sektoru terciárním. V roce 2011 bylo v primárním sektoru zaměstnáno 2 122 osob, v sektoru sekundárním 47 629 osob a v terciárním sektoru Plzeňského regionu v roce 2011 pracovalo 73 529 osob. V roce 1991 nebylo zjištěno odvětví u 764 OPM, zatímco v roce 2011 již téměř dvacetinásobek - 14 446 nezjištěných OPM.

Ve sledovaných dvaceti letech si všechny sektory udržely téměř stejné rozložení v jádru a zázemí. Pracovní místa primárního sektoru byla v roce 1991 i 2011 koncentrována ze tří čtvrtin v zázemí. Jeho podíl oproti jádru však klesl o 3,7 procentních bodů. Většina OPM sekundárního sektoru je naopak soustředěna do jádra Plzně. Zde ovšem proběhla větší změna a pracovní místa se o 14 p. b. přesunula do zázemí. Terciární sektor zaměstnává většinu osob v jádru. I v tomto případě se ale část pracovních míst přesunula do zázemí a jádro tak snížilo svůj podíl na regionu (o 3,7 p. b.).

Graf 2: Podíl OPM jádra a zázemí na hospodářských sektorech v městském regionu Plzně v letech 1991 a 2011

1991 2011

Primární 21,6 78,4 Primární 25,3 74,7

Jádro Sekundární 75,7 24,3 Sekundární 61,7 38,3 Zázemí

Terciární 80,3 19,7 Terciární 76,6 23,4

0% 20% 40% 60% 80% 100% 0% 20% 40% 60% 80% 100 % Zdroj: SLDB, vlastní zpracování

Ve srovnání s celou ČR se i městský region Plzně z hlediska podílu sektorů na OPM v letech 1991-2011 vyvíjí stejně a klesá zde podíl primárního a sekundárního sektoru při zvýšení podílu terciárního sektoru. Plzeňský region vykazoval nižší podíl primárního sektoru na OPM, než je republikový průměr v roce 1991 i 2011 (7 %, resp. 1,5 % oproti 11,5 %, resp. 2,7 % v ČR). Naopak se ale v obou letech udržel nad průměrem celé republiky v sektoru

66

sekundárním 48,1 % v roce 1991 (45,8 % v ČR) a 45,8 % v roce 2011 (32,3 % v ČR). Podíl terciárního sektoru se v regionu Plzně vyvíjel rozdílně, když v roce 1991 byl vyšší, než byl průměr v celé ČR (44,9 % oproti 42,7 % v ČR), avšak v roce 2011 již měl nižší podíl, než byl průměr v ČR (63,9 % oproti 65 % v ČR).

4.3 Případová studie České Budějovice

Statutární město České Budějovice, které se dělí na 11 katastrálních částí leží v jižních Čechách a je správním centrem Jihočeského kraje. Se svými 93 513 obyvateli je sedmým největším městem v ČR. Rozloha města činí 56 km² z celkových 1 223 km² oblasti. Zázemí města je vymezeno 94 obcemi a zabírá téměř 95 % z celkové rozlohy městského regionu, které obývá 78 574 obyvatel. Dohromady se Českobudějovický region se svými 172 087 obyvateli na ČR podílí 1,6 % a je zalidněn hustotou 141 obyvatel/km².

Region Českých Budějovic se od předchozích případových studií liší především ve vývoji počtu OPM v jádru (viz tabulka 10). V tomto případě se jeho počet vyvíjel v opačném pořadí. Nejprve vzrostl, zřejmě díky významným zahraničním investicím po roce 1989, a poté výrazně klesl. Počet OPM v zázemí se ale vyvíjí stejným způsobem, jako v předchozích případech, tedy nejprve mírně poklesl s následným velkým nárůstem. Jádro Českých Budějovic tak má během sledovaného období stále velkou převahu nad zázemím. V roce 2001 se podíl jádra zvýšil na 74,5 % a zázemí kleslo na 25,5 %. Z výsledků z roku 2011 je ale zřejmé, že se zázemí pomalu stává výraznějším (31,3 %) s poklesem vlivu centra na 68,7 %. V regionu Českých Budějovic se tak suburbanizace objevuje o něco později, než v případě Brna a Plzně. Podíl pracovních míst českobudějovického regionu na ČR se pohyboval od 1,71 % v roce 1991, přes zvýšení na 1,8 % v roce 2001 až po opětovné mírné snížení na 1,85 %.

Tabulka 10: Vývoj OPM v městském regionu Českých Budějovic

Počet OPM Podíl na OPM (v %)

1991 2001 2011 1991 2001 2011 České Budějovice – jádro 62 123 62 865 57 910 71,4 74,5 68,7 České Budějovice – zázemí 24 865 21 481 26 372 28,6 25,5 31,3 České Budějovice – celkem 86 988 84 346 84 282 100 100 100 Podíl regionu ČB na OPM v ČR (%) ČR celkem 5 089 127 4 477 251 4 545 253 1,71 1,88 1,85 Zdroj: SLDB, vlastní zpracování 67

Intenzita urbanizace městského regionu Českých Budějovic se v první dekádě projevila jako reurbanizace, tedy proces znovuoživení jádra (viz tabulka 11) s velkou mírou centralizace i dynamiky změny, kdy mírně stoupalo jádro s výrazným poklesem počtu OPM v zázemí a došlo tedy k celkovému poklesu regionu. V letech 2001-2011 se region nacházel mezi desurbanizací a suburbanizací, kdy probíhající proces vykazoval absolutní decentralizaci a velkou dynamikou změnu růstu do zázemí, které zatím představuje malý podíl regionu. Z hlediska výsledků za celé období, a tím je silný růst zázemí, bych se přiklonila spíše k suburbanizaci, a tedy dekoncentraci pracovních míst s mírnější dynamikou změny.

Tabulka 11: Intenzita změny růstu městského regionu Českých Budějovic

Míra centralizace/ Dynamika decentralizace změny Jádro Zázemí Region Jádro Zázemí Region (%) (%) 1991-2001 1,19 % -13,61 % -3,04 % + ------13,66 16,60 2001-2011 -7,88 % 22,77 % -0,08 % - - - + + + + - 24,09 26,42 1991-2011 -6,78 % 6,06 % -3,11 % - - - + + + - - 12,44 9,10 Zdroj: SLDB, vlastní zpracování

Na obrázku 13 je znázorněna procentuální změna počtu pracovních míst mezi lety 1991-2011 v regionu Českých Budějovic. I zde se projevil trend koncentrace pracovních míst při okrajích centra a kolem důležitých spojnic s okresními městy. V případě Českých Budějovic se jedná především o silnice vedoucí na Strakonice (severozápad), Jindřichův Hradec (severovýchod) a Český Krumlov (jih).

Vysoké hodnoty indexu vykazují obce přímo sousedící s Českými Budějovicemi. Zejména na východě až jihovýchodě. Jedná se o obce Vráto, Dobrá Voda u Českých Budějovic, Srubec a Staré Hodějovice. Od nich se táhne pás s vysokou změnou počtu OPM směrem na jih až po obec Svatý Jan nad Malší. Výrazná změna proběhla také v obci Litvínovice na západní straně ČB. Největší procentuální nárůst pracovních míst proběhl mezi lety 1991-2011 v obci Srubec. Ze 31 pracovních míst na 5 281, což je zvýšení o 1 703 %.

68

Obrázek 13: Index OPM 2011/1991 městského regionu Českých Budějovic

Zdroj: SLDB, vlastní zpracování

V pěti nejvýznamnějších obcích z hlediska počtu pracovních příležitostí, která jsou zobrazena v tabulce 12, proběhla nejvýraznější změna v obci Temelín, kde se nachází jaderná elektrárna. Během prvních dvou sčítání probíhala její výstavba a počet zdejších pracovních míst tak byl značně navýšen (o 4 647 OPM). Dál v práci bude znázorněn alternativní vývoj jádra a zázemí regionu Českých Budějovic bez obce Temelín. Nejvíce nových míst v regionu přibylo v obci Litvínovice (celkem 691) z důvodu výstavby nákupního areálu, který je zobrazen na obrázku 14.

69

Tabulka 12: Pět nejvýznamnějších obcí v zázemí Českých Budějovic z hlediska počtu OPM

1991 2001 2011 Temelín 5 902 Temelín 4 331 Hluboká nad Vltavou 1 834 Velešín 2 294 Hluboká nad Vltavou 1 648 Lišov 1 559 Hluboká nad Vltavou 1 720 Velešín 1 496 Velešín 1 446 Borovany 1 449 Lišov 1 133 Borovany 1 407 Lišov 1 303 Borovany 1038 Temelín 1 255 Zdroj: SLDB, vlastní zpracování

Obrázek 14: Komerční areál v Litvínovicích

Zdroj: Google Maps

70

Graf 3 znázorňuje alternativní vývoj podílu jádra a zázemí na regionu Českých Budějovic bez obce Temelín ve srovnání s jejich vývojem se započtením této obce. Jaderná elektrárna Temelín představovala obrovskou investici, na které pracovalo velké množství pracovníků. Její výstavba trvala do roku 2002, a proto jsou SLDB z roku 1991 a 2001 vyšší o cca 4 000 OPM, oproti SLDB z roku 2011, kde je již započten počet zaměstnanců při běžném provozu elektrárny. Počet obsazených pracovních míst v obci Temelín byl proto z počtu OPM v zázemí (a regionu). V případě vývoje regionu bez Temelína, by jádro (České Budějovice) vykazovalo o něco silnější pozici v roce 1991 (76,6 % oproti 71,4 % s Temelínem) s mírným nárůstem do roku 2001 (78,6 %), ale s o to výraznějším poklesem v roce 2011 (na 69,7 % oproti 68,7 % s Temelínem). Dynamika přesunu pracovních příležitostí do zázemí by byla v regionu Českých Budějovic větší bez obce Temelína v zázemí.

Graf 3: Vývoj podílu jádra a zázemí Českých Budějovic s ohledem na obec Temelín

100% 90% 21,4 28,6 23,4 25,5 31,3 30,3 80% Zázemí 70% Jádro 60% Zázemí 50% 40% 78,6 Jádro 71,4 76,6 74,5 68,7 69,7 30% 20% 10% 0% 1991 vč. 1991 bez 2001 vč. 2001 bez 2011 vč. 2011 bez Temelína Temelína Temelína Temelína Temelína Temelína

Zdroj: SLDB, vlastní zpracování

Relativní ukazatel počtu obsazených pracovních míst na 1 000 obyvatel ve věku 15-64 městského regionu Českých Budějovic se v roce 1991 (viz příloha 17) pohyboval mezi 45 (Adamov) a 12 775 (Temelín). Kromě Temelína se dalších pět obcí vyšplhalo nad hranici 1 000 pracovních míst na 1 000 obyvatel ve věku 15-64 let (Mydlovary, Planá, Dynín, Chotýčany a Zvíkov). Ve většině z těchto obcí převažovala v roce 1991 zaměstnanost v zemědělství, kromě Plané, kde se nachází Letiště České Budějovice. Všechny se nachází v blízkosti důležitá silnice spojující České Budějovice s okolními městy. Průměrná hodnota celého regionu v roce 1991 byla 638 OPM na 1 000 obyvatel ve věku 15-64 let, což je podstatně vyšší hodnota, než v případě Brna a Plzně. Částečným důvodem je opět obec

71

Temelín, která svými enormními hodnotami zkresluje výsledky celého regionu. Při odečtení jeho hodnot vychází průměrná hodnota regionu v roce 1991 na 505 OPM na 1 000 obyvatel ve věku 15-64 let.

Hodnoty ukazatele počtu OPM na 1 000 obyvatel ve věku 15-64 let dosahovaly v roce 2011 (viz příloha 18) hodnot od 210 (Chlumec) po 2 390 (Temelín). Pouze v jedné další obci (Planá) byla naměřena hodnota vyšší než 1 000. Kromě těchto dvou obcí si žádná z dalších z roku 1991 neudržela vysoký podíl pracovních míst na 1 000 obyvatel ve věku 15-64 let. Především kvůli snížení zemědělské a průmyslové výroby. Mydlovary má své sídlo firma na výrobu plastových výrobků a leží na silnici směr Strakonice. Dynín Zemědělské Služby Dynín A.s., Vráto a Dubičné mají vyšší hodnotu spíše díky své poloze v sousedství centra a nízkému počtu obyvatel.

Průměr pracovních míst na 1 000 bydlících obyvatel ve věku 15-64 let regionu Českých Budějovic se mezi lety 1991-2011 zvýšil o 179 na 459 pozic. Pokud bychom opět odečetli obec Temelín, průměr regionu by klesl na hodnotu 438.

Během dvaceti let je zřejmé větší prostorové rozmístění pracovních míst. Hodnota OPM na 1 000 bydlících obyvatel ve věku 15-64 let se v hodně obcích zmenšila a pracovní místa se přesunula blíže k centru a částečně i do jižní části zázemí, podél silnice vedoucí do Českého Krumlova.

Po srovnání relativního ukazatele hodnot celého regionu s celorepublikovými hodnotami vyplývá, že měl tento region vyšší hodnoty v obou sledovaných letech. 815 (763 bez obce Temelín) v roce 1991 (oproti 745 v ČR) a 701 (693 bez obce Temelín) v roce 2011 (oproti 626 v ČR).

Vývoj rozložení hospodářských sektorů mezi jádro a zázemí městského regionu Českých Budějovic v letech 1991 a 2011 je znázorněn v grafu 4. Opět jsou sektory rozděleny podle odvětví, jako je vypsáno v případové studii Brna (str. 60). V primárním sektoru bylo v roce 1991 zaměstnáno 8 907 osob a 37 331 v sektoru sekundárním. V terciárním sektoru pracovalo 40 437 osob. Zatímco v roce 2011 byl již počet OPM následující: 2 169 v primárním sektoru, 26 016 v sekundárním a 47 946 v sektoru terciárním. V roce 1991 nebylo zjištěno odvětví u pouhých 313 OPM, oproti roku 2011 kdy nebylo zjištěno odvětví u 8 151 obsazených pracovních míst. Stejně jako v případě městských regionu Brna a Plzně, ani v Českých 72

Budějovicích se podíl jádra a zázemí hospodářských sektorů příliš nezměnil. Většina pracovních míst primárního sektoru se nachází v zázemí regionu. Mezi lety 1991-2011 však stoupl podíl jádra v primárním sektoru o 7,8 procentních bodů. V oblasti sekundárního sektoru je i po dvaceti letech většina OPM stále v jádru. Jeho pozice však oslabila o 5,9 p. b. Přesun pracovních míst do zázemí je patrný i v terciárním sektoru, kde mezi lety 1991-2011 podíl zázemí regionu Českých Budějovic stoupl o 11,3 procentních bodů.

Graf 4: Podíl OPM jádra a zázemí na hospodářských sektorech v městském regionu Českých Budějovic v letech 1991 a 2011

1991 2011

Primární 12,5 87,5 Primární 20,3 79,7 Jádro Sekundární 68,2 31,8 Zázemí Sekundární 62,3 37,7

Terciární 87,3 12,7 Terciární 76 24

0% 20% 40% 60% 80% 100% 0% 20% 40% 60% 80% 100%

Zdroj: SLDB, vlastní zpracování

I v regionu Českých Budějovic v průběhu sledovaných dvaceti let klesl podíl primárního a sekundárního sektoru na počtu všech OPM v ČR, a naopak stoupl podíl sektoru terciárního. Ve srovnání s průměrnými hodnotami za Českou republiku je patrné, že byl podíl primárního sektoru v roce 1991 lehce pod průměrem republiky (10,2 % oproti 11,5 % v ČR) a stejně tak i v sekundárním sektoru (42,9 % oproti 45,8 % v ČR). V sektoru terciárním ale region v roce 1991 dosáhl na vyšší podíl (46,9 % oproti 42,7 % v ČR). V roce 2011 byla situace podobná, kdy byl podíl primárního sektoru na pracovních místech Českobudějovického regionu 2,6 % (oproti 2,7 % v ČR), podíl OPM na sekundárním sektoru byl 20,9 % (oproti 32,3 % v ČR) Terciární sektor v tomto roce vykazoval mírně vyšší podíl na počtu OPM v regionu oproti průměrné hodnotě v Českou republiku (66,5 % oproti 65 % v ČR).

73

74

ZÁVĚR

Tato diplomová práce se zabývala problematikou dekoncentrace pracovních míst, což je jeden z důsledků neresidenční suburbanizace. Projevuje se přesunem ekonomických aktivit z jádra do příměstských lokalit, a tím růstem podílu zázemí na zaměstnanosti v městském regionu.

Cílem bylo analyzovat prostorovou koncentraci či dekoncentraci pracovních míst v České republice po roce 1989, na základě dat získaných ze sčítání lidu, domů a bytů z let 1991, 2001 a 2011. Především potom srovnání jádra a zázemí v jednotlivých regionech Brna, Plzně a Českých Budějovic, a jejich zhodnocení z hlediska vývoje ČR.

Na základě provedené analýzy lze říct, že dekoncentrace v České republice začala probíhat později než v zemích západní Evropy nebo USA. Trvání komunistického režimu a následná transformace k tržní ekonomice až po roce 1989 měla velký vliv na vývoj země a zpoždění trendů, které se v západní Evropě nebo zámoří prosazovaly již po druhé světové válce. Proces dekoncentrace pracovních míst se v ČR rozvíjí až od nového tisíciletí, a proto nedosahuje takových rozměrů.

Vývoj v metropolitních oblastech Brna, Plzně i Českých Budějovic v ČR mezi lety 1991-2011 posílil a potvrdil jejich pozici úspěšných a silných aglomerací. Podíl obsazených pracovních míst v těchto regionech na celé republice ve sledovaném období 1991-2011 postupně narůstal a v roce 2011 dosáhl 6,7 %, resp. 3 % a 1,9 %.

Výsledky podle očekávání ukázaly, že mezi lety 1991-2011 vznikala nová pracovní místa v regionech Brna, Plzně a Českých Budějovic především v obcích sousedících s hranicemi města, a v obcích s výhodnou dopravní polohou, tedy v blízkosti důležitých silničních křižovatek a napojení na dálnici. Nově vystavěné neresidenční plochy měly většinou podobu komerčních budov a skladovacích či průmyslových areálů.

V období mezi lety 1991-2001 docházelo k absolutním i relativním ztrátám v počtu pracovních míst jak v jádru, tak i zázemí, a tedy celém městském regionu Brna, Plzně i Českých Budějovic. Velký vliv na tento vývoj měla transformace ekonomiky po roce 1989, stejně jako změna metodiky sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001. V letech 2001-2011 byl již evidentní nástup suburbanizace, vzhledem k dynamickému růstu zázemí všech tří center

75

a snížení podílu zaměstnanosti v jádrech. Během celých dvaceti let se regiony Brna, Plzně i Českých Budějovic vyvíjely relativně stejně. I přes pokles počtu obsazených pracovních míst v jádrech ve prospěch zázemí, se v nich stále koncentrovala většina pracovních příležitostí regionu. V případě Brněnského regionu klesl podíl jeho jádra na pracovních místech celého regionu mezi lety 1991-2011 o necelých 7 %, zatímco zázemí vzrostlo o téměř 23 % (změna o 5,1 p. b.). Podíl Plzeňského zázemí posílil svou pozici o necelých 19 %, oproti ztrátě podílu jádra téměř o 12,5 % na počtu pracovních míst regionu (změna o 4,9 p. b.). Během stejného období jádro Českých Budějovic zeslabilo o necelá 4 % oproti posílení vlivu jeho zázemí na zaměstnanosti regionu o skoro 10 % (změna o 2,7 p. b.). Na základě analyzovaných příkladů se tedy lze domnívat, že v České republice mezi lety 1991-2011 v aglomeracích velkých měst probíhala mírná dekoncentrace pracovních míst, při udržení dominantní pozice jádrových měst.

76

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ

LITERÁRNÍ ZDROJE

[1] ANAS, A., ARNOTT, R. a SMALL, A. (1998): Urban Spatial Structure. Journal of Economic Literature, č. 34. s. 1426-1464. [2] BERRY, B. J. L. (1971): General features of urban commercial structure. In: Bourne, L. S., ed., Internal Structure of the City: Readings on Space and Environment, s. 361- 367. [3] BERG, L. VAN DEN, a kol. (1982): Urban Europe: A Study of Growth and Decline. Pergamon Press, Oxford, 162 s. [4] BOGAERTES a kol. (2007): Economic deconcentration in a rational planning system: The Dutch case. In: In: Razin, E., Dijst, M., Vázquez, C. (eds.): Employment Deconcentration in European Metropolitan Areas: Market Forces versus Planning Regulations. Dordrecht, Springer. s. 29–52. [5] BONTJE, M. (2004): From suburbia to post-suburbia in the Netherlands: Potentials and threats for sustainable regional development. Journal of Housing and the Built Environment, č. 19, s. 25–47 [6] BONTJE, M., BURDACK, J. (2005): Edge Cities, European-style: Examples from Paris and the Randstad. Cities, 22, č. 4, s. 317–330. [7] CARLINO, G. A. (2000): From Centralization To Deconcentration: People and Jobs Spread Out. Business Review, s. 15-27. [8] CARLINO, G. A. a CHATTERJEE, S. (2001): Aggregate metropolitan employment growth and the deconcentration of metropolitan employment. Journal of Monetary Economics, č. 48, s. 549–583. [9] CÍLEK, V., BAŠE, M., (2005): Suburbanizace pražského okolí: dopady na sociální prostředí a krajinu. Praha. 44 s. [10] ČERMÁK, Z., (2005): Migrace a suburbanizační procesy v České republice. Demografie, 47, č. 3, s. 169-176. [11] FELSENSTEIN, D. (2002): High tech employment concentration and urban sprawl in the Chicago Metropolitan Area. In: Wiewel, W. a Persky, J. (eds.): Suburban sprawl: private decisions and public policy. Armonk, N.Y.: M.E. Sharpe, s. 207-228. [12] FELSENSTEIN, D., ASHBEL, E. a A. BEN-NUN (2007): Microstimulation of the UrbanSim model in the Tel Aviv region. In: Koomen, E. a kol. (eds.): Modelling land- use change: progress and applications. Dordrecht: Springer. s. 199-217. [13] GARREAU, J. (1991): Edge City: Life on the New Frontier. Knopf Doubleday Publishing Group, 576 s. [14] GARCÍA-PALOMARES, J.C. (2010): Urban sprawl and travel to work: the case of the metropolitan area of Madrid. Journal of Transport Geography. č. 18, s. 197-213 [15] GARCIA-LÓPEZ M. A., MUNIZ, I. (2010): Employment decentralisation: Polycentricity or scatteration? The case of Barcelona.Urban Studies, 47, č. 14, s. 3035–3056. [16] GILLESPIE, A. (1999): The changing employment geography of Britain. In: Breheny M (ed).: The people: where will they work? Report of TCPA research into the changing geography of employment. TCPA, London [17] HAMPL, M., MÜLLER, J. (2011): Společenská transformace a regionální diferenciace Česka: příklad vývoje rozmístění pracovních míst a obyvatelstva. Geografie, 116, č. 3, s. 211–230. 77

[18] HARRIS, R., LARKHAM P. J. (1999): Changing suburbs: foundation, form, and function. London: E & FN Spon. Studies in history, planning, and the environment. [19] HEINELT, H., RAZIN, E. a ZIMMERMANN, K. (2011): Metropolitan governance: different paths in contrasting contexts: Germany and Israel. Frankfurt am Main: Campus. [20] HENDERSON, V., MITRA, A. (1996): The new urban landscape: Developers and edge cities. Regional Science and Urban Economics, 26, č. 6, s. 613-643. [21] HNILIČKA, P., (2005): Sídelní kaše: otázky k suburbánní výstavbě kolonií rodinných domů. Vyd.1. Brno: Ústav územního rozvoje. 131 s. [22] CHAMPION, T. (2001): Urbanization, Suburbanization, Counterurbanization and Reurbanization. In: Paddison, R. (ed.): Handbook of Urban Studies. London, Sage, s. 143-161. [23] LAMBREGTS, B. (2009): Concentrated Deconcentration. In: KITCHIN, R., THRIFT, N. International encyclopedia of human geography. Amterdam: Elsevier, s. 251-258. [24] McDONALD, J. F., McMILLEN D. P. (2000): Employment subcenters and subsequent real estate development in suburnab Chicago. Journal od Urban Economics 48. s. 135-157. [25] MONTANARI, A., STANISCIA, B., (2006): Types of Economic Deconcentration in European Urban Space. Magnitude, Physical Form, Sectoral Composition and Governance Context. Die Erde, 137 (1-2). s. 135-153. [26] MUSIL, J., RYŠAVÝ, Z., VELÍŠKOVÁ L. (1984): Dlouhodobý vývoj aglomerací v ČSR. Praha: Výzkumný ústav výstavby a architektury. [27] NEWBY, P., TURNER, M., (1999): British suburban taste, 1880–1939. In Harris, R.; Lerkham, P. J. (eds.) Changing Suburbs: Foundation, form and function. London s. 32–55. [28] OUŘEDNÍČEK, M. (2005): New Suburban Development in the Post-socialist City: the Case of Prague. In: Eckardt, F. (ed.): Paths of Urban Transformation. Peter Lang, s. 143-156. [29] OUŘEDNÍČEK, M. a kol. (2008): Suburbanizace.cz. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta. [30] OUŘEDNÍČEK M., BIČÍK I., VÁGNER, J. (2007): Suburbanizace v zázemí Prahy. Životní prostředí. Vol. 41, č. 6, s. 303–308. [31] PACK, J. R. (2005): Sunbelt/Frostbelt Public Policies and Market Forces in Metropolitan Development. Washington: Brookings Institution Press. [32] PTÁČEK, P. (2002): Suburbanizace v USA a Německu: zdroj inspirace i poučení. In Sýkora, L. (ed.): Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Praha: Ústav pro ekopolitiku, o.p.s. s. 55–80. [33] PUCHER, J. (2002): Suburbanizace příměstských oblastí a doprava: mezinárodní srovnání, In: Sýkora, L. (ed.): Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Ústav pro ekopolitiku, Praha, s. 101-121 [34] RAZIN, E. (2007): Introduction: Deconcentration of economic activities within metropolitan regions: A qualitative framework for cross-national comparison. In: Razin, E., Dijst, M., Vázquez, C. (eds.): Employment Deconcentration in European Metropolitan Areas: Market Forces versus Planning Regulations. Dordrecht, Springer. s. 1-27.

78

[35] RAZIN, E., SHACHAR, A. (2007): Deconcentration in a context of population growth and ideological change: The Tel-Aviv and Beer-Sheva metropolitan areas. In: Razin, E., Dijst, M., Vázquez, C. (eds.): Employment Deconcentration in European Metropolitan Areas: Market Forces versus Planning Regulations. Dordrecht, Springer. s. 179-207. [36] REDFEARN, CH. L. (2009): Persistence in urban form: The long-run durability of employment centers in metropolitan areas. Regional Science and Urban Economics, č. 39, s. 224–232. [37] RODRÍGUEZ-RODRÍGUEZ, D. (2012): Integrated networks. A territorial planning proposal for biodiversity conservation in urban, densely populated regions. The case of the Autonomous Region of Madrid, Spain. Journal of Environmental Planning and Management, 55, č. 5, s.667-683 [38] SMITH, I. (2007): Economic deconcentration processes in mid-sized English cities: Deconcentrated outcomes and spatially differentiated impacts. In: Razin, E., Dijst, M., Vázquez, C. (eds.): Employment Deconcentration in European Metropolitan Areas: Market Forces versus Planning Regulations. Dordrecht, Springer. s. 89-114. [39] SÝKORA, L., ed. (2002): Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Praha, Ústav pro ekopolitiku, o.p.s. [40] SÝKORA, L., (2003): Suburbanizace a její společenské důsledky. Sociologický časopis, 2003, 39, č. 2, s. 217–233. [41] SÝKORA, L., OUŘEDNÍČEK, M. (2007): Sprawling post-communist metropolis: commercial and residential suburbanisation in Prague and Brno, the Czech Republic In: Razin, E., Dijst, M., Vázquez, C. (eds.): Employment Deconcentration in European Metropolitan Areas: Market Forces versus Planning Regulations. Dordrecht, Springer. s. 209-233. [42] SÝKORA, L., POSOVÁ, D. (2011): Formy urbanizace: kritické zhodnocení modelu stadií vývoje měst a návrh alternativní metody klasifikace forem urbanizace. Geografie, 116, č. 1, s. 1–22. [43] ŠPAČKOVÁ, P., FEŘTROVÁ, M., OUŘEDNÍČEK, M. (2012): Analýza aktérů suburbánního rozvoje. Suburbanizace.cz [44] TEAFORD, J. C. (2008): The American Suburb: the basics. New York: Routledge. 271 s. [45] TOUŠEK, V., KUNC, J., VYSTOUPIL, J. (2008): Ekonomická a sociální geografie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. [46] TOWNSEND, A., TULLY, J. (2004): Cities, city regions and the changing geography of business offices. Report to the Office of the Deputy Prime Minister. [47] VAN HAM, M. (2005): Job-related migration in the Netherlands. The role of geographical access to employment in a polynucleated urban region. Journal of Housing and the Built Environment, č. 20, s. 107–127. [48] VALENZUELA a kol. (2007): The Spanish way to economic deconcentration: A process of several speeds. In: Razin, E., Dijst, M., Vázquez, C. (eds.): Employment Deconcentration in European Metropolitan Areas: Market Forces versus Planning Regulations. Dordrecht: Springer. s. 115-144. [49] WIEWEL, W. a PERSKY, J. (2002): Suburban sprawl: private decisions and public policy. Armonk, N.Y.: M.E. Sharpe, s. 207-228. [50] WHITE, M. J. (1999) Urban areas with decentralized employment: theory and empirical work. In: Cheshire P., Mills E. S. Handbook of Regional and Urban Economics, Vol. 3, s. 1375–1412.

79

ELEKTRONICKÉ ZDROJE

[1] Český statistický úřad. (2016). Malý lexikon obcí České republiky - 2016. [online]. [cit. 2017-04-22]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/maly-lexikon-obci-ceske- republiky-2016

[2] Český statistický úřad. (2014). Regionalizace dojížďky do zaměstnání podle výsledků sčítání lidu, domů a bytů - 2011. [online]. [cit. 2017-05-01]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20536290/17023014a.pdf/8680f973-1ac2- 495e-a2a5-06dfd646324b?version=1.0

[3] Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. (2015). Politika územního rozvoje České republiky. [online]. [cit. 2017-02-01]. Dostupné z: https://www.mmr.cz/getmedia/e7ff2b3b-b634- 425f-8fa5-6699b8d2f755/2015_VI_8_cistopis_apur_1.pdf?ext=.pdf

80

SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1: Jádro a zázemí města ...... 17 Obrázek 2: Faktory ovlivňující dekoncentraci ekonomických aktivit ...... 28 Obrázek 3: Počet pracovních míst vzdálených do 30 minut cesty ...... 33 Obrázek 4: Procentuální růst zaměstnanosti v Madridu (Madridské autonomní oblasti) ...... 38 Obrázek 5: Rozdělení pracovních míst v metropolitní oblasti Tel Avivu ...... 41 Obrázek 6: Vymezení městského regionu Brna ...... 47 Obrázek 7: Vymezení městského regionu Plzně ...... 48 Obrázek 8: Vymezení městského regionu Českých Budějovic ...... 49 Obrázek 9: Index OPM 2011/1991 městského regionu Brna ...... 57 Obrázek 10: Areál nákupního centra Olympia v Modřicích ...... 58 Obrázek 11: Index OPM 2011/1991 městského regionu Plzně ...... 63 Obrázek 12: Areály firem v obci Myslinka...... 64 Obrázek 13: Index OPM 2011/1991 městského regionu Českých Budějovic ...... 69 Obrázek 14: Komerční areál v Litvínovicích ...... 70

SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Klasifikace forem urbanizace ...... 16 Tabulka 2: Vzdálenost dojížďky do práce, 1981-2001 ...... 36 Tabulka 3: Míry intenzity urbanizačních procesů a jejich označení ...... 52 Tabulka 4: Vývoj OPM v městském regionu Brna ...... 55 Tabulka 5: Intenzita změny růstu městského regionu Brna ...... 55 Tabulka 6: Pět nejvýznamnějších obcí v zázemí Brna z hlediska počtu OPM ...... 58 Tabulka 7: Vývoj OPM v městském regionu Plzně ...... 62 Tabulka 8: Intenzita změny růstu městského regionu Plzně ...... 62 Tabulka 9: Pět nejvýznamnějších obcí v zázemí Plzně z hlediska počtu OPM ...... 64 Tabulka 10: Vývoj OPM v městském regionu Českých Budějovic ...... 67 Tabulka 11: Intenzita změny růstu městského regionu Českých Budějovic ...... 68 Tabulka 12: Pět nejvýznamnějších obcí v zázemí Českých Budějovic z hlediska počtu OPM ...... 70

SEZNAM GRAFŮ Graf 1: Podíl OPM jádra a zázemí na hospodářských sektorech v městském regionu Brna v letech 1991 a 2011 60 Graf 2: Podíl OPM jádra a zázemí na hospodářských sektorech v městském regionu Plzně v letech 1991 a 2011 ...... 66 Graf 3: Vývoj podílu jádra a zázemí Českých Budějovic s ohledem na obec Temelín ...... 71 Graf 4: Podíl OPM jádra a zázemí na hospodářských sektorech v městském regionu Českých Budějovic v letech 1991 a 2011...... 73

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ČB České Budějovice

ČR Česká republika

ČSÚ Český statistický úřad

MMR Ministerstvo pro místní rozvoj

OPM Obsazená pracovní místa

SLDB Sčítání lidu, domů a bytů

81

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha 1: Vyřazené a přidané obce v zázemí města Brna podle dojížďky za prací

Příloha 2: Vyřazené a přidané obce v zázemí města Plzeň podle dojížďky za prací

Příloha 3: Vyřazené a přidané obce v zázemí města České Budějovice podle dojížďky za prací

Příloha 4: Přidané obce v zázemí města Brno podle vyjížďky za prací

Příloha 5: Přidané obce v zázemí města Plzeň podle vyjížďky za prací

Příloha 6: Přidané obce v zázemí města České Budějovice podle vyjížďky za prací

Příloha 7: Administrativní změny v zázemí Brna, Plzně a Českých Budějovic

Příloha 8: Obce tvořící zázemí města Brna

Příloha 9: Obce tvořící zázemí města Plzeň

Příloha 10: Obce tvořící zázemí města České Budějovice

Příloha 11: Výřez vzoru formuláře Sčítání lidu, domů a bytů 2011

Příloha 12: Počet OPM v ČR a jejich podíl na hospodářských sektorech v letech 1991 a 2011

Příloha 13: Počet OPM na 1000 obyvatel ve věku 15-64 let v regionu Brna v roce 1991

Příloha 14: Počet OPM na 1000 obyvatel ve věku 15-64 let v regionu Brna v roce 2011

Příloha 15: Počet OPM na 1000 obyvatel ve věku 15-64 let v regionu Plzně v roce 1991

Příloha 16: Počet OPM na 1000 obyvatel ve věku 15-64 let v regionu Plzně v roce 2011

Příloha 17: Počet OPM na 1000 obyvatel ve věku 15-64 let v regionu ČB v roce 1991

Příloha 18: Počet OPM na 1000 obyvatel ve věku 15-64 let v regionu ČB v roce 2011

Příloha 1: Vyřazené a přidané obce v zázemí města Brna podle dojížďky za prací

Vyřazené obce Přidané obce Podíl Podíl Název obce Okres Název obce Okres vyjíždějících (%) vyjíždějících (%) Morašice Znojmo 15,5 Milonice Blansko 9,9 Brno-venkov Snovídky Vyškov 15,6 Březina 11,6 (dříve Tišnov) Kunice Blansko 16,4 Závist Blansko 11,9 Ústup Blansko 16,7 Býkovice Blansko 12,4 Vratislávka Brno-venkov 16,7 Kratochvilka Brno-venkov 12,4 Nesovice Vyškov 17,5 Olbramovice Znojmo 13,6 Dolenice Znojmo 18,3 Vedrovice Znojmo 13,7 Milonice Vyškov 19,1 Rojetín Brno-venkov 20,8 Žďár nad Moravské Pavlovice Sázavou 23,1 Skryje Brno-venkov 26,7 Zdroj: SLDB, vlastní zpracování Příloha 2: Vyřazené a přidané obce v zázemí města Plzeň podle dojížďky za prací

Vyřazené obce Přidané obce Podíl Podíl Název obce Okres Název obce Okres vyjíždějících (%) vyjíždějících (%) Vřeskovice Klatovy 15,8 Stod Plzeň-jih 12,7 Únětice Plzeň-jih 13,2 Vstiš Plzeň-jih 14,7 Zdroj: SLDB, vlastní zpracování Příloha 3: Vyřazené a přidané obce v zázemí města České Budějovice podle dojížďky za prací

Vyřazené obce Přidané obce Podíl Podíl vyjíždějících Název obce Okres Název obce Okres vyjíždějících (%) (%) Dolní Bukovsko ČB 13,7 Zdroj: SLDB, vlastní zpracování Příloha 4: Přidané obce v zázemí města Brno podle vyjížďky za prací

Přidané obce Podíl Název obce Okres vyjíždějících (%) Vícenice u Náměště nad Třebíč 6,8 Oslavou Sedlec Třebíč 15,9 Lesní Jakubov Třebíč 32,4 Zdroj: SLDB, vlastní zpracování

Příloha 5: Přidané obce v zázemí města Plzeň podle vyjížďky za prací

Přidané obce Podíl Název obce Okres vyjíždějících (%) Klášter Plzeň-jih 5,4 Zdroj: SLDB, vlastní zpracování Příloha 6: Přidané obce v zázemí města České Budějovice podle vyjížďky za prací

Přidané obce Podíl Název obce Okres vyjíždějících (%) Temelín ČB 65,5 Zdroj: SLDB, vlastní zpracování Příloha 7: Administrativní změny v zázemí Brna, Plzně a Českých Budějovic

Původní obec Původní okres Převedená obec Převedený okres Vyřazené obce Branišov České Budějovice Dubné České Budějovice Smržov Jindřichův Hradec Kvítkovice České Budějovice Lipí České Budějovice Čerňovice Plzeň-sever Vrábče České Budějovice Boršov nad Vltavou České Budějovice Dražeň Plzeň-sever Závraty České Budějovice Homole České Budějovice Kornatice Rokycany Jarov Plzeň-jih Chocenice Plzeň-jih Sulislav Tachov Lhůta Plzeň-město Tymákov Plzeň-město Nezbavětice Plzeň-město Šťáhlavy Plzeň-město Přestavlky Plzeň-jih Dnešice Plzeň-jih Žákava Plzeň-jih Nezvěstice Plzeň-město Tatiná Plzeň-sever Žilov Plzeň-sever Závist Blansko Milonice Blansko Předklášteří Brno-venkov Tišnov Brno-venkov Tetčice Brno-venkov Rosice Brno-venkov Zdroj: SLDB, vlastní zpracování Příloha 8: Obce tvořící zázemí města Brna

Podíl Kód Okres Název obce vyjíždějících Brno-venkov 583421 Moravské Bránice 23,1 obce (%) Brno-venkov 584096 Velatice 48,5 Brno-venkov 582956 Dolní Kounice 23,0 Brno-venkov 583057 Hostěnice 46,8 Blansko 582654 Vilémovice 23,0 Bílovice nad Brno-venkov 582824 Svitavou 45,4 Brno-venkov 583715 Příbram na Moravě 22,8 Brno-venkov 583774 Rebešovice 45,1 Vyškov 593613 Šaratice 22,7 Blansko 581453 Bukovinka 44,2 Brno-venkov 583367 Medlov 22,7 Brno-venkov 583791 Rozdrojovice 44,1 Brno-venkov 584142 Vojkovice 22,6 Brno-venkov 583405 Mokrá-Horákov 43,3 Brno-venkov 584100 Veverská Bítýška 22,2 Blansko 581445 Bukovina 42,9 Brno-venkov 583341 Malhostovice 22,0 Březina (dříve Brno-venkov 581429 okres Blansko) 42,8 Brno-venkov 584231 Žabčice 21,9 Brno-venkov 583197 Kanice 41,8 Brno-venkov 583481 Neslovice 21,9 Brno-venkov 583651 Popovice 41,3 Brno-venkov 584061 Unkovice 21,7

Brno-venkov 583634 Podolí 41,3 Blansko 581682 Jedovnice 21,4 Brno-venkov 583499 Nesvačilka 41,0 Brno-venkov 583731 Přísnotice 21,4 Brno-venkov 582841 Blažovice 40,9 Brno-venkov 583511 Nové Bránice 21,3 Brno-venkov 583669 Popůvky 40,6 Brno-venkov 583294 Lesní Hluboké 21,3 Brno-venkov 583685 Prace 40,5 Brno-venkov 584053 Újezd u Rosic 21,3 Brno-venkov 583898 Sokolnice 40,3 Brno-venkov 583111 Chudčice 21,3 Brno-venkov 583596 Ostopovice 40,2 Brno-venkov 583260 Lažánky 21,2 Brno-venkov 582921 Česká 39,8 Brno-venkov 585033 Vranovice 21,0 Brno-venkov 584037 Tvarožná 39,8 Brno-venkov 583880 Sobotovice 21,0 Brno-venkov 583677 Pozořice 39,1 Brno-venkov 584177 Vysoké Popovice 20,9 Brno-venkov 583995 Těšany 38,4 Brno-venkov 582964 Domašov 20,8 Brno-venkov 584126 Viničné Šumice 38,0 Brno-venkov 593834 Branišovice 20,8 Brno-venkov 583952 Šlapanice 38,0 Brno-venkov 582859 Blučina 20,7 Brno-venkov 582999 Hajany 38,0 Brno-venkov 583278 Ledce 20,7 Brno-venkov 583227 Kovalovice 37,7 Blansko 581780 Krasová 20,6 Brno-venkov 583219 Kobylnice 37,4 Brno-venkov 584207 Zastávka 20,6 Brno-venkov 583979 Telnice 37,4 Brno-venkov 584720 Nosislav 20,2 Brno-venkov 584029 Troubsko 36,8 Blansko 582476 Šebrov-Kateřina 20,1 Brno-venkov 549738 Ponětovice 36,6 Brno-venkov 584843 Přibice 20,1 Brno-venkov 506699 Otmarov 36,1 Blansko 582778 Žerůtky 20,0 Brno-venkov 583537 Ochoz u Brna 35,9 Znojmo 594211 Jezeřany-Maršovice 19,9 Brno-venkov 584151 Vranov 35,8 Brno-venkov 582972 Drásov 19,8 Babice nad Brno-venkov 582794 Svitavou 35,6 Brno-venkov 583324 Lukovany 19,7 Brno-venkov 583171 Jinačovice 35,3 Vyškov 593559 Rousínov 19,7 Vyškov 593699 Zbýšov 34,8 Vyškov 550213 Heršpice 19,5 Brno-venkov 583413 Moravany 34,7 Brno-venkov 584011 Trboušany 19,4 Brno-venkov 583821 Řícmanice 34,6 Brno-venkov 582913 Čebín 19,3 Brno-venkov 583090 Hvozdec 34,4 Vyškov 593079 Hrušky 19,3 Brno-venkov 583286 Lelekovice 34,2 Brno-venkov 583014 Heroltice 19,2 Blansko 581569 Habrůvka 33,9 Brno-venkov 583847 Sentice 19,2 Brno-venkov 583545 Omice 33,9 Blansko 581844 Kunčina Ves 19,0 Blansko 581291 Adamov 33,4 Blansko 581496 Černá Hora 18,9 Brno-venkov 584240 Žatčany 32,5 Brno-venkov 584282 Židlochovice 18,8 Brno-venkov 583758 Rajhrad 32,4 Vyškov 550132 Olšany 18,8 Brno-venkov 583391 Modřice 32,4 Brno-venkov 583201 Ketkovice 18,8 Brno-venkov 584266 Želešice 32,3 Brno-venkov 584185 Zakřany 18,8 Brno-venkov 583910 Střelice 32,3 Brno-venkov 583022 Hlína 18,7 Blansko 581828 Křtiny 32,1 Břeclav 584550 Klobouky u Brna 18,7 Brno-venkov 583251 Kuřim 31,8 Brno-venkov 584002 Tišnov 18,4 Hostěrádky- Vyškov 593052 Rešov 31,5 Brno-venkov 583693 Pravlov 18,4 Vyškov 593681 Velešovice 31,5 Brno-venkov 581437 Bukovice 18,2 Brno-venkov 583766 Rajhradice 30,9 Brno-venkov 583332 Malešovice 18,0 Brno-venkov 583863 Sivice 30,8 Břeclav 584991 Velké Hostěrádky 18,0 Brno-venkov 583448 Moutnice 30,6 Brno-venkov 582930 Čučice 17,9 Brno-venkov 583936 Syrovice 30,5 Brno-venkov 583723 Přibyslavice 17,8 Břeclav 550256 Kašnice 30,3 Hodonín 586790 Žarošice 17,5 Vyškov 550825 Holubice 29,8 Třebíč 591785 Sudice 17,4 Břeclav 584339 Borkovany 29,7 Blansko 581526 Dlouhá Lhota 17,3 Blansko 581909 Lažany 29,6 Břeclav 584584 Krumvíř 17,3 Brno-venkov 583855 Silůvky 29,2 Vyškov 593044 Hodějice 17,0

Brno-venkov 583740 Radostice 29,1 Vyškov 593435 Nížkovice 16,9 Brno-venkov 583456 Nebovidy 29,0 Blansko 582034 Malá Lhota 16,9 Brno-venkov 584045 Újezd u Brna 28,9 Hodonín 586421 Násedlovice 16,9 Vyškov 593265 Lovčičky 28,8 Břeclav 585009 Velké Němčice 16,8 Brno-venkov 584169 Všechovice 28,2 Brno-venkov 583359 Maršov 16,6 Újezd u Černé Blansko 582557 Hory 28,0 Brno-venkov 583472 Němčičky 16,4 Brno-venkov 583375 Mělčany 27,6 Brno-venkov 545295 Skalička 16,4 Brno-venkov 583383 Měnín 27,5 Břeclav 584711 Nikolčice 16,4 Brno-venkov 583553 Opatovice 27,3 Znojmo 593788 Bohutice 16,3 Brno-venkov 581577 Hluboké Dvory 27,0 Vyškov 593583 Slavkov u Brna 16,3 Vážany nad Vyškov 593664 Litavou 26,9 Brno-venkov 582565 Unín 16,2 Moravské Brno-venkov 583430 Knínice 26,9 Vyškov 593257 Letonice 16,1 Suchohrdly Brno-venkov 584118 Veverské Knínice 26,7 Znojmo 594849 u Miroslavi 16,0 Vyškov 592919 Bošovice 26,6 Brno-venkov 584215 Zbraslav 16,0 Vyškov 593141 Kobeřice u Brna 26,2 Znojmo 594296 Kubšice 15,9 Brno-venkov 583839 Říčany 25,9 Brno-venkov 583308 Litostrov 15,9 Brno-venkov 583189 Jiříkovice 25,6 Brno-venkov 584223 Zbýšov 15,8 Brno-venkov 583561 Ořechov 25,3 Brno-venkov 584134 Vohančice 15,7 Vyškov 593320 Milešovice 25,2 Vyškov 592994 Dražovice 15,5 Brno-venkov 583600 Ostrovačice 25,0 Brno-venkov 583065 Hradčany 15,4 Brno-venkov 582808 Babice u Rosic 25,0 Třebíč 591581 Rapotice 15,4 Brno-venkov 582883 Bratčice 24,9 Vyškov 593028 Habrovany 15,2 Blansko 582433 Svinošice 24,8 Blansko 582298 Rudice 15,2 Břeclav 584932 Šitbořice 24,8 Třebíč 590380 Březník 15,1 Brno-venkov 583782 Rosice 24,8 Břeclav 584835 Pouzdřany 15,0 Hodonín 586129 Dambořice 24,6 Břeclav 584401 Diváky 15,0 Brno-venkov 583154 Javůrek 24,5 Znojmo 595047 Vedrovice 13,7 Brno-venkov 549789 Říčky 24,4 Znojmo 594563 Olbramovice 13,6 Brno-venkov 583031 Holasice 24,2 Blansko 581461 Býkovice 12,4 Blansko 581968 Lipůvka 24,2 Brno-venkov 583235 Kratochvilka 12,4 Hrušovany Březina (dříve okres Brno-venkov 583081 u Brna 24,0 Brno-venkov 582891 Tišnov) 11,6 Znojmo 594512 Našiměřice 24,0 Blansko 582077 Milonice 9,9 Brno-venkov 583707 Prštice 23,8 Třebíč 590991 Lesní Jakubov 5,9 (32,4) Hodonín 586692 Uhřice 23,7 Třebíč 511081 Sedlec 3,7 (15,9) Vícenice u Náměště Třebíč 511242 3,7 (6,8) Vyškov 593478 Otnice 23,7 nad Oslavou

Vyškov 593214 Křenovice 23,3 Zdroj: SLDB, vlastní zpracování Příloha 9: Obce tvořící zázemí města Plzeň

Podíl Okres Kód obce Název obce vyjíždějících (%) Plzeň-sever 559377 Pňovany 25,3 Plzeň-město 540641 Mokrouše 39,8 Plzeň-sever 559555 Úlice 25,1 Plzeň-sever 559148 Ledce 39,5 Plzeň-jih 558010 Louňová 25,0 Plzeň-jih 557641 Čižice 38,6 Plzeň-sever 559253 Nadryby 25,0 Plzeň-město 558001 Losiná 38,4 Plzeň-sever 558796 Dolní Bělá 25,0 Plzeň-sever 559580 Vejprnice 38,4 Plzeň-sever 559270 Nekmíř 24,9 Plzeň-město 558460 Tymákov 38,3 Plzeň-sever 559709 Žilov 24,2

Plzeň-jih 557773 Chlum 37,5 Plzeň-jih 558176 Nové Mitrovice 24,2 Plzeň-sever 559369 Plešnice 37,4 Rokycany 559750 Bušovice 23,6 Plzeň-jih 558486 Útušice 36,7 Plzeň-jih 540412 Předenice 23,0 Plzeň-sever 558699 Bučí 36,5 Plzeň-sever 559431 Rybnice 22,9 Plzeň-jih 540706 Vlčtejn 36,4 Plzeň-sever 566594 Újezd nade Mží 22,9 Plzeň-jih 558401 Střížovice 36,3 Plzeň-jih 557803 Chocenice 22,8 Plzeň-sever 559679 Zruč-Senec 36,1 Rokycany 559792 Ejpovice 22,0 Plzeň-sever 566756 Bdeněves 35,9 Plzeň-sever 559628 Všeruby 22,0 Plzeň-jih 558583 Zdemyslice 35,7 Plzeň-sever 559661 Zbůch 21,7 Plzeň-sever 559601 Vochov 35,6 Rokycany 566799 Všenice 21,2 Plzeň-město 558371 Starý Plzenec 35,3 Plzeň-jih 557676 Dobřany 20,4 Plzeň-město 540561 Letkov 34,8 Plzeň-sever 559423 Rochlov 20,2 Plzeň-jih 558435 Štěnovice 34,0 Plzeň-jih 557587 Blovice 20,0 Plzeň-město 559130 Kyšice 32,9 Plzeň-sever 559563 Úněšov 19,7 Plzeň-město 558966 Chrást 32,8 Plzeň-sever 559008 Kaznějov 19,5 Plzeň-jih 558117 Netunice 32,5 Plzeň-jih 539821 Horní Lukavice 19,5 Plzeň-jih 540269 Nová Ves 32,3 Plzeň-jih 557951 Letiny 19,5 Plzeň-sever 559491 Tlučná 31,9 Plzeň-jih 558362 Spálené Poříčí 19,0 Štěnovický Plzeň-město 539741 Borek 31,7 Plzeň-sever 559172 Líšťany 18,9 Plzeň-sever 558745 Česká Bříza 31,7 Plzeň-sever 558672 Blatnice 18,9 Rokycany 540722 Smědčice 31,7 Plzeň-sever 558991 Kaceřov 18,8 Plzeň-sever 559288 Nevřeň 31,5 Rokycany 559911 Klabava 18,8 Plzeň-sever 559504 Trnová 30,8 Plzeň-jih 540056 Střelice 18,3 Plzeň-město 558141 Nezvěstice 30,6 Plzeň-sever 546411 Úherce 18,3 Plzeň-město 558427 Šťáhlavy 30,6 Plzeň-sever 559091 Krsy 18,0 Plzeň-jih 558311 Seč 29,8 Plzeň-sever 559300 Nýřany 18,0 Plzeň-sever 558788 Dolany 29,8 Plzeň-jih 557781 Chlumčany 17,9 Plzeň-sever 538183 Kbelany 29,6 Plzeň-sever 566543 Myslinka 17,9 Plzeň-město 557846 Chválenice 29,4 Plzeň-sever 566420 Líté 17,7 Plzeň-sever 559521 Třemošná 29,2 Plzeň-jih 558303 Řenče 17,7 Plzeň-jih 558605 Ždírec 29,2 Plzeň-sever 566446 Loza 17,3 Plzeň-sever 559164 Líně 29,1 Plzeň-jih 540676 Srby 17,2 Plzeň-sever 558711 Čeminy 29,0 Plzeň-jih 558249 Přeštice 17,2 Plzeň-sever 558834 Druztová 29,0 Plzeň-jih 557684 Dolní Lukavice 16,7 Plzeň-sever 559059 Kozolupy 28,9 Plzeň-jih 539945 Dolce 16,7 Plzeň-sever 558940 Chotíkov 28,9 Plzeň-jih 557668 Dnešice 16,5 Plzeň-sever 558885 Horní Bříza 28,4 Plzeň-jih 540251 Drahkov 16,4 Plzeň-sever 558877 Horní Bělá 28,1 Plzeň-sever 559121 Kunějovice 16,4 Plzeň-město 558851 Dýšina 28,0 Plzeň-sever 558770 Dobříč 16,3 Plzeň-sever 559211 Město Touškov 28,0 Plzeň-jih 566705 Borovno 16,2 Plzeň-sever 558915 Hromnice 27,9 Plzeň-sever 559245 Mrtník 16,0 Plzeň-sever 558982 Jarov 27,9 Plzeň-jih 557838 Chotěšov 15,8 Plzeň-sever 559318 Obora 27,7 Plzeň-sever 559041 Kozojedy 15,4 Plzeň-jih 540340 Nebílovy 27,3 Plzeň-jih 558567 Vstiš 14,7 Plzeň-sever 566764 Blažim 26,3 Plzeň-jih 540528 Únětice 13,2 Plzeň-sever 567086 Příšov 25,9 Plzeň-jih 558389 Stod 12,7 Plzeň-sever 559083 Krašovice 25,9 Plzeň-jih 557897 Klášter 10,8 (5,4) Zdroj: SLDB, vlastní zpracování

Příloha 10: Obce tvořící zázemí města České Budějovice

Podíl Kód Okres Název obce vyjíždějících obce (%) České Budějovice 544965 Radošovice 29,6 České Budějovice 536032 Strýčice 47,4 České Budějovice 544981 Rudolfov 29,5 České Budějovice 535541 Čakov 46,1 České Budějovice 535788 Dubičné 29,2 Český Krumlov 536229 Chlumec 45,5 České Budějovice 535877 Komařice 28,8 České Budějovice 544825 Nedabyle 43,8 České Budějovice 535915 Vlkov 28,6 České Budějovice 535842 Mokrý Lom 43,6 České Budějovice 545341 Zliv 28,0 České Budějovice 544761 Lipí 43,3 České Budějovice 544663 Kamenný Újezd 28,0 České Budějovice 535664 Doubravice 42,3 České Budějovice 544736 Ledenice 27,8 České Budějovice 598593 Heřmaň 40,4 České Budějovice 545121 Ševětín 27,4 České Budějovice 544442 Dubné 40,2 České Budějovice 536016 Zahájí 26,7 České Budějovice 535737 Vidov 39,1 České Budějovice 535460 Hradce 25,9 České Budějovice 544272 Borek 38,9 Prachatice 537381 Mahouš 25,8 České Budějovice 544558 Hrdějovice 38,9 České Budějovice 535958 Drahotěšice 25,6 České Budějovice 535648 Nová Ves 38,4 České Budějovice 545139 Štěpánovice 24,6 České Budějovice 545317 Záboří 38,3 České Budějovice 544892 Olešník 24,3 České Budějovice 544973 Roudné 37,8 České Budějovice 535435 Neplachov 24,3 České Budějovice 544299 Boršov nad Vltavou 37,5 České Budějovice 535753 Hůry 23,9 České Budějovice 535176 Planá 37,4 České Budějovice 544779 Lišov 23,2 České Budějovice 535991 Pištín 37,3 České Budějovice 535231 Ostrolovský Újezd 22,8 Dobrá Voda u Českých České Budějovice 535206 Budějovic 36,4 České Budějovice 535591 Zvíkov 22,6 České Budějovice 544612 Jankov 36,3 České Budějovice 544281 Borovany 22,1 České Budějovice 535346 Plav 36,2 České Budějovice 535940 Mazelov 22,1 České Budějovice 544795 Litvínovice 36,0 České Budějovice 535575 Habří 21,7 České Budějovice 545091 Střížov 35,6 České Budějovice 545015 Sedlec 21,4 České Budějovice 545066 Srubec 35,4 České Budějovice 544361 Dívčice 20,2 České Budějovice 535893 Vitín 35,1 České Budějovice 535800 Libníč 20,1 České Budějovice 545228 Včelná 35,0 České Budějovice 598615 Modrá Hůrka 20,0 České Budějovice 535907 Chotýčany 34,5 Prachatice 537365 Olšovice 19,0 Prachatice 550396 Němčice 34,4 Český Krumlov 545571 Křemže 18,9 České Budějovice 535249 Dasný 34,2 České Budějovice 545104 Svatý Jan nad Malší 18,8 České Budějovice 545368 Žabovřesky 34,2 České Budějovice 535851 Hlavatce 18,8 České Budějovice 535826 Adamov 34,1 České Budějovice 535371 Nákří 18,7 České Budějovice 545074 Staré Hodějovice 34,1 Český Krumlov 545821 Velešín 18,5 České Budějovice 598607 Hlincová Hora 33,5 České Budějovice 535281 Mydlovary 18,4 České Budějovice 544400 Doudleby 33,2 České Budějovice 544426 Dříteň 18,2 České Budějovice 545007 Římov 32,4 České Budějovice 544744 Libín 17,8 České Budějovice 544523 Hosín 31,7 Český Krumlov 545473 Dolní Třebonín 17,6 České Budějovice 544493 Homole 31,7 Český Krumlov 545490 Holubov 16,8 České Budějovice 535613 Hvozdec 31,2 České Budějovice 544451 Dynín 16,6 České Budějovice 535494 Úsilné 31,0 České Budějovice 535699 Petříkov 16,2 České Budějovice 535681 Borovnice 30,8 Český Krumlov 513661 Nová Ves 16,0 Jindřichův České Budějovice 535796 Vráto 30,8 Hradec 508683 Záblatí 15,6 České Budějovice 545082 Strážkovice 30,7 Český Krumlov 536237 Zvíkov 15,4 České Budějovice 536059 Břehov 30,3 České Budějovice 544809 Ločenice 15,0 České Budějovice 544329 Čejkovice 30,2 České Budějovice 544388 Dolní Bukovsko 13,7 České Budějovice 535761 Jivno 30,1 České Budějovice 545155 Temelín 6,2 (65,5) České Budějovice 544485 Hluboká nad Vltavou 29,8 Zdroj: SLDB, vlastní zpracování

Příloha 11: Výřez vzoru formuláře Sčítání lidu, domů a bytů 2011

Zdroj: SLDB 2011

Příloha 12: Počet OPM v ČR a jejich podíl na hospodářských sektorech v letech 1991 a 2011

1991 2011 Počet OPM ČR Podíl na OPM Počet OPM ČR Podíl na OPM v sektoru (%) v sektoru (%) Primární 584 063 11,5 123 390 2,7 Sekundární 2 332 457 45,8 1 465 848 32,3 Terciární 2 172 607 42,7 2 956 015 65 Celkem 5 089 127 100 4 545 253 100 Zdroj: SLDB, vlastní zpracování

Příloha 13: Počet OPM na 1000 obyvatel ve věku 15-64 let v regionu Brna v roce 1991

Zdroj: SLDB, vlastní zpracování

Příloha 14: Počet OPM na 1000 obyvatel ve věku 15-64 let v regionu Brna v roce 2011

Zdroj: SLDB, vlastní zpracování

Příloha 15: Počet OPM na 1000 obyvatel ve věku 15-64 let v regionu Plzně v roce 1991

Zdroj: SLDB, vlastní zpracování

Příloha 16: Počet OPM na 1000 obyvatel ve věku 15-64 let v regionu Plzně v roce 2011

Zdroj: SLDB, vlastní zpracování

Příloha 17: Počet OPM na 1000 obyvatel ve věku 15-64 let v regionu ČB v roce 1991

Zdroj: SLDB, vlastní zpracování

Příloha 18: Počet OPM na 1000 obyvatel ve věku 15-64 let v regionu ČB v roce 2011

Zdroj: SLDB, vlastní zpracování