Bankovní institut vysoká škola Praha

Katedra financí a účetnictví

Komparace hospodářství nacistického Německa a centrálně plánovaných ekonomik

Diplomová práce

Autor: Bc.Luděk Doležal

Finance

Vedoucí práce: Ing.Petr Musil,Ph.D.

Břeclav Duben 2010

1 Prohlášení:

Prohlašuji,že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a s použitím uvedené literatury.

V Břeclavi dne 28.dubna 2010 Bc.Luděk Doležal

2 Anotace práce:

Komparace hospodářství nacistického Německa a centrálně plánovaných ekonomik

Anotace anglicky:

Comparison of nazi germany and centrally planned economies

3 Chtěl bych zde touto cestou poděkovat panu Ing. Petru Musilovi Ph.D. Za pomoc a trpělivost s mou maličkostí,bez nichž by tato práce ani nemohla vzniknout.

4 Obsah

Úvod...... 6 Předmluva:Co je to totalitní režim?...... 7 1.Nacistické Německo:Vznik a vývoj …...... 10 1.2 Výmarská republika:Bouřlivá poválečná léta...... 10 1.2.1 Světová hospodářská krize a její vliv na Německo...... 13 1.3 Nástup Nacizmu k moci...... 15 1.4 Příprava na válku...... 18 2.Válečné hospodářství...... 20 3.Součásti nacistické mašinerie...... 23 3.1 Wermacht:Pěchota a tanky...... 23 3.2 Kriegsmarine a jejo podíl...... 25 3.3 Waffen SS:Uznávaní ale nenávidění...... 27 3.4 Luftwaffe-Orli nebe...... 28 3.5 Speciální projekty Třetí říše...... 30 4. Další součásti ekonomiky Třetí říše...... 33 4.1 Československo...... 33 4.1.1 Zemědělství...... 35 4.1.2 Peněžní soustava...... 36 4.1.3 Doprava...... 39 4.1.4 Nerostné bohatství...... 40 4.1.5 Světová krize a její dopad na Československo...... 42 4.1.6 Temnota na obzoru...... 43 4.1.7 Druhá republika a Protektorát Böhmen und Mähren....44 4.2 Ploješť v Rumunsku...... 49 4.3 Švédsko a jeho ocel...... 51 5. Válečná léta...... 54 6. SSSR...... 61 6.1 Samotný vznik SSSR a období Stalinismu...... 62 6.2 Válečný komunismus a Nová ekonomická politika...... 63 6.3 Kolektivizace sovětského zemědělství...... 65 6.4 Válečná léta...... 68 7. Konec války v Evropě...... 76 Závěr...... 78 Zhodnocení...... 79 Seznam použité literatury a www serverů...... 80 Seznam použitých obrázků a tabulek,citace...... 81 Příloha1:Německo-Sovětská smlouva o neútočení...... 83

5 Úvod Totalitní režimy jsou odnepaměti obávané,ale i vyzdvyhované.Velké říše minulosti byly tak úspěšné,protože se nebály použít sílu k prosazení svých cílů a záměrů,narozdíl od demokratických států,jež preferují spíše diplomacii. Já si vybral téma Komparace hospodářství nacistického Německa a centrálně plánovaných ekonomik,protože mě Německo a druhá světová válka baví.Pokusím se jí trochu přiblížit a srovnat s s další totaliním systémem,Komunismem.Doufám,že se má práce bude čtenáři líbit...

6 Předmluva:Co je to totalitní režim?

Totalitní režim =masové hnutí s počáteční obrovskou podporou Rysy -)cílem je zavést určitou ideologii,jež by přijali za svou i obyvatelé -)zavádí se masová kontrola a cenzura -)jedinec nic neznamená,pouze skupina jako celek -)potlačuje se opozice =) vláda pouze jedné strany -)zaveden státní monopol na informace(neúspěchy neexistují)=) propaganda -) centrálně řízené hospodářství -)potlačení lidských práv a svobod =) převaha policejního státu nad právním -)v čele stojí vůdce =) pokaždé Totalitní systémy 20. a 30. let 20. století: -vznikají ze 2 důvodů 1)jako reakce na výsledek 1. světové války-) někteří vítězové dostali hodně z válečné kořisti,jiní zase málo (např. Itálie,Japonsko) 2)jako reakce na sociální,případně národní problémy (např.Německo,SSSR,Španělsko) -zvýšená nezaměstnanost -) zbídačená země,hlad,málo příjmů z daní,... -strach nejbohatších(povětšinou průmyslníci) z Komunismu -rasová nesnášenlivost (Německo) Totalitní systémy ve světě: -Německo – Adolf Hitler (30.1.1933 se stal Říšským kancléřem - sebevražda 1945) -SSSR – Lenin,Stalin (1917 Velká říjnová revoluce v rusku – smrt Stalina 1953) -Itálie -Benitto Mussolini (1922-slavný pochod na Řím,- dobití Itálie spojenci 1943) -Portugalsko - Salazar (1928 - 1968) -Španělsko - F. Franco (puč s následnou občanskou válkou 1936,1939 vítězí Frankisté - 1975) -Řecko - Metaxas (1936 – dobití Řecka Německem 1941) -Maďarsko - Horthy (1920 – dobití Maďarska Sovětským svazem 1944) -Slovensko - J. Tiso (1939 – dobití Slovenska Sovětským svazem 1945) -Rumunsko - Antonescu (1940 - dobití Rumunska Sovětským svazem 1944) -Rakousko - Dollfuss (1932 – zavražděn Nacisty 1934) -)Jedinný z těchto totalitních systémů existuje dodnes.Jedná se o Komunismus v Rusku,i když už to není ten Komunismus z doby Lenina bo Stalina.Dnešní Komunismus je mnohem více demokratičtější.

Komunismus =především politická ideologie,hlásající a požadující společné vlastnictví a odmítající třídní rozdíly mezi lidm.(1) -Komunistické ideje mají předchůdce již v antice.Jako významná politická síla se vynořily v první polovině 19.století a v rámci politické levice vznikla řada směrů socialistických hnutí lišících se jak pojetím budoucí rovnostářské společnosti, tak i navrhovanými prostředky k jejímu dosažení. Nejvlivnějšími teoretiky socialistického (dělnického) hnutí se stali Karl Marx a Friedrich Engels,kteří také stáli u zrodu prvních levicových organizací a vtiskli levicovému hnutí revoluční charakter:soukromé vlastnictví mohou vykořisťovaní zrušit jen násilím.(2) -Revoluční levice získala trvaleji moc poprvé v listopadu 1917 v Rusku pod vedením V.I.Lenina. Ve dvacátých letech minulého století se z většiny evropských sociálně demokratických stran oddělily radikální frakce, které se přejmenovaly na komunistické strany. Tyto strany byly pod

7 přímým vlivem Moskvy. -Většina komunistických režimů se zhroutila roku 1989 nebo brzy po něm, dodnes však existují v ČLR a několika dalších zemích. Komunistické režimy sice často přinesly sociální jistoty a vzdělání širokým vrstvám obyvatelstva, nebyly však schopny ekonomicky a technologicky konkurovat vyspělým západním demokraciím a připravily o život desítky milionů lidí.(3)

Nacismus =totalitní ideologie oficiálně uplatňovaná diktaturou v Německu v letech 1933-1945 Vůdčí postavení má NSDAP a její předseda Adolf Hitler.Další významní činitelé NSDAP:velitel letectva Herman Göring, finančník Schacht, šéf Gestapa Heinrich Himmler,šéf propagandy Dr.Joseph Göebbels, Rudolf Hess, Martin Bormann. V roce 1921 se vytvářejí úderné oddíly SA (Sturmabteilung). Roku 1923 se NSDAP pokusila o neúspěšný nacistický puč v Mnichově.NSDAP byla zakázána a Adolf Hitler zatčen. Tehdy si Hitler uvědomil svou chybu a mění taktiku: chce se dostat k moci legální cestou Hitler v roce 1924,v době kdy byl zatčen a uvězněn za tzv. Mnichovský puč,napsal knihu Mein Kampf,ve které definoval některé klíčové vlastnosti nacistické ideologie. -Zdůrazňuje:1. roli kolektivu+národa a jeho historie 2.rasismus 3.úlohu vůdce(jako syna národa) 4.úlohu strany 5.sociální hesla(např.odstranění nezaměstnanosti) Roku 1925 byla nově ustavena NSDAP a Hitler ji ovládl. O rok později založil oddíly SS (Schutzstaffel; Hitlerova osobní garda) a Hitlerjugend (Hitlerova mládež).Podporuje nezaměstnané dělníky (ti věří, že dostanou práci) a střední vrstvy (důvěřují v zabránění obratu doleva). -Namísto toho nacistická strana plně podpořila fašistickou koncepci vytvořením absolutní moci státu a vůdce (führera), rasovou politiku a agresivní zahraniční politiku. Ta nakonec byla příčinou 2.světové války.(4) Svými projevy a demagogickými hesly si postupně získává lidi na svou stranu.Hlásá antisovětismus (politika Drang nach Osten), antikomunismus (tím si získává podporu buržoazie a krajně pravicových stran). Plánuje ovládnutí východní Evropy, vytvoření Velkoněmecké Říše, ovládnutí střední Evropy (Mitteleurope). Podařilo se mu též získat finanční kruhy. V roce 1931 je uzavřena tzv. Harzburská fronta (došlo ke spojení pravicových stran a představitelů finančního kapitálu). Ve volbách roku 1932 NSDAP získala 32 % hlasů (druhá nejsilnější strana),ale její zástupci nebyli ochotni se jakkoli domlouvat se svými oponenty.Hitler požadoval křeslo kancléře,jež nakonec získal 30.ledna 1933.Jmenoval ho samotný prezident Vímarské republiky Hindenburg,jež Hitlera bytostně nenáviděl...V únoru téhož roku došlo k požáru Říšského sněmu, ze kterého byli obviněni komunisté.To byl signál k pronásledování politických odpůrců (hlavně německých komunistů a sociálních demokratů) -) právě pro ně byly zřízeny první koncentrační tábory v Německu. V roce 1934, po smrti prezidenta Hindenburga Hitler převzal pravomoci prezidenta a tituluje se „Führer und Reichskanzler“. Dochází k potlačení demokracie a k postupnému zakazování ostatních politických stran. Byly zrušeny odbory (místo nich vznikla fronta práce).byl rozpuštěn říšský sněm a tím nastolena totalita.Mocenské prostředky měly zajišťovat oddíly SS, SA, GESTAPO (tajná policie).Stále větší podíl na řízení společnosti získávala propaganda pod vedením Dr.Göebbelse. Teror zavedený nacisty se obrací i proti dosavadním přívržencům. Důležitou otázkou bylo formování armády, ve které chtěly hlavní roli hrát oddíly SA. Hitler s tím nesouhlasil a 30. června 1934 při akci zvané „noc dlouhých nožů“ bylo asi 1000 předáků SA zavražděno. Zabit byl také předák Ernst Röhm (kvůli homosexuální orientaci).

8 Roku 1935 byly vydány tzv. Norimberské rasové zákony namířené proti Židům. Podle nich Židé...... nesměli uzavřít sňatek s Árijci (nesměli mít ani společný sex) . . . . nesměli navštěvovat divadla, kina, kavárny . . . . nesměli vykonávat intelektuální zaměstnání (lékaři, učitelé, vědci, ...) . . . . nesměli mít majetek (Árizace židovského majetku) . . . . mohli nakupovat jen v určitých hodinách, mohli jezdit v tramvaji jen vzadu, apod. . . . . byli označováni nápisem JUDE nebo žlutou šesticípou hvězdou . . . byly též likvidovány knihy psané Židovskými autory (páleny před Berlínskou univerzitou)

Od roku 1935 byla vypovězena Versaillská smlouva,Německo začalo neomezeně zbrojit a zavedlo všeobecnou brannou povinnost.Po plebiscitu v roce 1936 (hlavně díky nezájmu francouzských obyvatel) bylo k Německu připojeno Sársko. V březnu 1936 Hitler poslal vojsko do Porýní,což bylo demilitarizované pásmo.Poté Hitler připravuje útočné plány proti východním sousedům (plán proti ČSR: Schulung; plán proti Rakousku: Fall Otto).Později v roce 1936 zasahuje ještě do Španělské občanské války a podporuje Itálii ve výbojných plánech v Habeši v Africe. 12.3.1938 proběhl anšlus Rakouska.To po svém začlenění do Velkoněmecké říše zaniklo a bylo nahrazeno tzv.Ostmarkou (Víchodní Markou). 30.září 1938 byla podepsána Mnichovská dohoda,jež pro nás znamenala ztrátu hraničních oblastí i s budovaným opevněním a surovinami. V noci z 9. na 10. listopadu 1938 proběhla tzv. křišťálová noc (vysvětlím dále). 16.3.1939 byl vydán výnos o zřízení protektorátu Böhmen und Mähren,když už den předtím vpochodovaly německé jednotky do zbytku bývalého Československa.Pro nás to znamenalo postavení kolonie. 1.září 1939 začala 2. světová válka...

9 Ale nyní již popořádku...

1.Nacistické Německo:Vznik a vývoj 1.2 Výmarská republika:Bouřlivá poválečná léta

Listopadová revoluce roku 1918 učinila z Německa parlamentní demokracii. Byla ustavena prozatímní vláda v čele s kancléřem Friedrichem Ebertem, který se zanedlouho stal prvním prezidentem. V platnost vstoupila řada reforem (osmihodinová pracovní doba, volební právo pro ženy). V lednu 1919 bylo zvoleno národní shromáždění, které se však nesešlo v tehdy neklidném Berlíně, nýbrž ve městě Výmaru. V srpnu téhož roku zde byla schválena tzv. výmarská ústava. Mladá německá republika se však ihned po svém zrodu musela potýkat s komunistickým povstáním Spartakovců, které bylo potlačeno v lednu 1919 jednotkami Freikorpsů – dobrovolníků vracejících se z fronty. Po prohrané 1. světové válce bylo nuceno Německo přijmout tzv. Versaiskou smlouvu,jež mu mimo jiné znemožňoval mít početnou armádu.Počet vojáků v nové Německé armádě(Freikorps) byl stanoven maximálně na 100 000 mužů.Nesmělo vlastnit bojová letadla,žádné tanky ani ponorky,bojové plyny a námořnictvo nesmělo stavět plnohodnotná válečná plavidla jako např. letadlové či bitevní lodě,těžké křižníky,výsadková plavidla.Válečný průmysl byl zcela destabilizován a omezen.Francie např. Okupovala Sársko a Porýní.To ale nebylo vše.Celkový výčet povinností ze strany Německa byl takový: - Německo ztratilo 13% území a 10% obyvatel - Německo označeno za viníka rozpoutání 1. světové války - museli odzbrojit – ani loďstvo, letectvo,bojové plyny,tanky,... - 50km pásmo podél Rýna – na 15 let tam byla dohodová vojska = = demilitarizační pásmo - mohli mít jen domobranu – 100 000 vojáků, zrušena všeobecná branná povinnost - museli platit reparace – 20 miliard marek ve zlatě, ve zboží,cenných papírech - Francii předali Alsasko-Lotrinsko - museli malá pohraniční území předat Belgii, Dánsku, Československu = = Hlučínsko a Ostravsko - Polsku předalo N: Poznaň, část Pomořanska, část V Pruska a Horní Slezsko - Gdaňsk – tzv. svobodné město, pod kontrolou společností národů + „Východní koridor“ - ztráta Sárska – na 15 let pod kontrolou spol. národů – pak na základě plabiscitu (referenda) připojeno k Německu (území mezi FR a N – suroviny, těžký průmysl) - ztráta kolonií v Africe – připadly VB a FR -Německo muselo zaplatit značné válečné reparace Státům Dohody (Německo muselo splácet 132 miliard marek). Svět zachvátil mír.Dočasný mír... Prvním poválečným kancléřem Výmarské republiky byl Philipp Scheidemann.Jeho vláda byla považována za slabou a úplatnou.V důsledku toho byla německá města zasažena stávkami a povstáními, které musely být krvavě potlačeny. Hlavou státu byl říšský prezident. V čele státu byl dvoukomorový parlament (Národní shromáždění) skládající se z říšského sněmu a říšské rady. V čele exekutivy stála říšská vláda, vedená říšským kancléřem, kterého jmenoval říšský prezident. Ekonomicky se Německo už od konce války potýkalo s vysokou inflací, což mu znemožňovalo uhradit válečné reparace. V reakci na to okupovaly francouzské a belgické jednotky v lednu 1923

10 srdce německého průmyslu – Porúří. Německá vláda vyzvala občany v Porúří k uplatnění pasivní rezistence. Tím však uštědřila ránu do vazu německému hospodářství. V následujících měsících proto v zemi propukla hyperinflace neskutečných rozměrů. V září 1923 kancléř Gustav Stresemann ukončil nákladný pasivní odpor v Porůří. V listopadu byla provedena měnová reforma, což spolu s dalšími opatřeními přispělo ke zkrocení hyperinflace.Po zavedení rentové marky a díky přílivu amerických úvěrů se německé hospodářství relativně rychle zotavilo. Díky mnoha investicím se modernizovala výrobní zařízení průmyslových podniků i v zemědělství, zřetelně stoupala produktivita i konkurenceschopnost. Současně narůstala soukromá spotřeba, města i obce zachvátila stavební horečka, budovaly se silnice, zřizovaly školy, komunální zařízení,kina,plavecké bazény a především se stavěly nové byty.V příštích šesti letech se hospodářská situace Německa pozvolna zlepšovala a v roce 1928 německá průmyslová produkce dokonce dosáhla předválečné úrovně. V polovině 20. let se zdálo, že republika všechny konflikty a povstání nakonec překonala. Nastalo období relativní prosperity a stability. Když v únoru 1925 zemřel Friedrich Ebert, byl jeho nástupcem zvolen Paul von Hindenburg. Gustav Stresemann se v této době snažil dosáhnout sblížení s Francií a prosadit revizi Versailleské smlouvy, což vyústilo ve sjednání Locarnské smlouvy a v přijetí Německa do Společnosti národů v roce 1926. Veřejné zadlužení narůstalo především v důsledku zvyšování mandatorních výdajů, platů a mezd ve veřejném sektoru. Křehké vládní koalice se obávaly nepopulárních úsporných opatřeních, takže v letech 1925 až 1930 se státní dluh zdvojnásobil, veřejné výdaje se zvýšily o 50 procent, zatímco příjmy z daní o pouhých 38 procent.Německá ekonomika vykazovala již dva roky před krizí první známky recese, o čemž svědčí i počet nezaměstnaných – 3,7 milionu v zimě 1928/1929. Krach na newyorkské burze v roce 1929 však znamenal počátek velké hospodářské krize, jejíž drtivý dopad pocítilo rovněž Německo. Hospodářská situace země rychle upadala.Finanční a bankovní krize, doprovázená průmyslovou depresí, vyplývala ze strukturální slabosti německého bankovnictví. Dlužníci, zvláště obce měli problémy se splácením krátkodobých půjček, jelikož je často použili na financování projektů s dlouhodobou návratností, takže se mnohdy jediným řešením jevilo další zadlužení. Kromě toho se snížily již výrazně omezené vývozní možnosti německého hospodářství, neboť důsledky hospodářské krize oslabily poptávku v zahraničí i vnitřní konjunkturu. Vzrůstající vnitřní napětí připravilo živnou půdu pro rozmach různých extremistických hnutí, především komunistů (KPD) a také nacionálních socialistů (NSDAP). Neschopnost demokratických politických stran utvořit stabilní vládní koalici přiměla prezidenta Hindemburga jmenovat v březnu 1930 Heinricha Brüninga kancléřem. Ten nahradil parlamentní demokracii autoritativnější formou vlády.Co to znamenalo? Brüningův kabinet se pomocí článku 48 říšské ústavy o nouzových nařízeních, jež měl v kompetenci říšský prezident, snažil prosazovat nepopulární úsporná opatření. Usiloval o kontrolu veřejných výdajů a sestavení vyrovnaného rozpočtu, aby zamezil dalšímu zadlužování státu a v dlouhodobějším horizontu podpořil rozvoj průmyslu. Kromě toho omezoval veřejné zakázky, snížil sociální dávky pro nezaměstnané, důchodce a válečné veterány i platy ve státních službách. Dále se snažil získat finanční prostředky zvýšením spotřebních a dalších nepřímých daní. Deflační politika kabinetu ignorovala vážné sociální dopady, jelikož většina politiků vycházela z ještě čerstvé zkušenosti z inflace z počátku dvacátých let 20. století a obávala se, aby zvýšený výdej státních peněz nevedl ke znehodnocení marky a neodhadnutelnému napětí mezi obyvatelstvem.Což se také stalo... Mnozí lidé nedokázali pochopit příčiny porážky své země v 1. světové válce a hledali obětního beránka,jehož by mohli obvinit,že jim vrazil tzv.“nůž do zad“ a zapříčinil,že Německo bylo nuceno přijmout potupnou,mstivou a neadekvátní Versaillskou mírovou smlouvu,stanovenou Spojenci.Za tyto zrádce byli nakonec považováni Židé,liberálové,socialisté a další nevlastenecké skupiny

11 lidí.Stejně tak i vláda(5)! Nepokoje mezi lidem v Německu se šířily prakticky od skončení 1. světové války,ale od roku 1923 získávají na intenzitě a brutalitě.Mnohdy byly tyto potyčky(hlavně mezi přívrženci Komunistů a Nacistů) krvavé.Právě kvůli těmto nepokojům a narůstajícím útokům na jednotlivé představitele mocichtivých stran vzniká od roku 1923 v tehdejší NSDAP(založena 1919) tzv. Stabswache(štábní stráž),z níž se postupem doby stalo známé SA a po jejich likvidaci ještě známější jednotky SS.Což byla Hitlerova osobní armáda. I když se situace ve Výmarské republice zdála být více než složitá,právě v této době začaly vznikat ty nejdůležitější továrny a závody,toliko potřebné pro udržení válečné produkce v budoucnu na maximu.Vznikly tak letecké továrny Arado Flugzeugwerke GmbH(1925),Blohm&voss Flugzeugwerke GmbH,,Dornier Flugzeugwerke GmbH,Heinkel Flugzeugwerke GmbH,Junkers Flugzeugwerke GmbH,Henschell Fabrik GmbH,... Výzkumná zařízení těchto závodů se nacházela v jiných státech.V Nizozemí byla již roku 1922 otevřena nová kontrukční kancelář na výrobu ponorek.Obdobná byla v roce 1927 otevřena i v Berlíně.V SSSR zase pracovaly týmy na vývoji a výrobě nových Německých tanků.Bylo přitom paradoxní,že právě poznatky z těchto výzkumných zařízení pomohla v budoucnu k vypilování taktiky Blitzkrieg k dokonalosti,o čemž se především přesvědčili právě sovětští tankisté v průběhu východního tažení.Nutno podotknout,že Německo mělo před SSSR i ostatními spojenci v průběhu 2.světové války vždy o něco navrch.Ať už se jednalo o jakýkoli aspekt války,s výjimkou radaru a informačního boje.To už se ale blížil nezadržitelný konec... V parlamentních volbách v červenci 1932 získala NSDAP 37,4 % hlasů, což z ní učinilo největší politickou sílu v zemi. Společně s KPD disponovali nyní nacisté v Reichstagu nadpoloviční většinou poslaneckých mandátů. NSDAP vděčila za svůj úspěch hlavně mladým lidem, kteří nebyli schopni nalézt pracovní uplatnění. Podporu nacistům projevovala rovněž nižší střední třída, jíž připravila hyperinflace ve 20. letech o úspory, venkovské obyvatelstvo a velká část z masy nezaměstnaných. Ve volbách v prosinci 1932 podpora NSDAP mírně poklesla, přesto zůstala nejmocnější politickou stranou. V lednu 1933 vyvinuli pravicoví politici v čele s bývalým kancléřem Franzem von Papenem nátlak na Hindenburga, který následně 30. ledna 1933 jmenoval Adolfa Hitlera německým kancléřem. To byl konec Výmarské republiky,jež fungovala od roku 1919 až do nástupu Hitlera,potažmo NSDAP,k moci v roce 1933...

12 1.2.1 Světová hospodářská krize a její vliv na Německo Stala se zároveň krizí demokracie - docházelo k nástupům a posílení autoritativních režimů -) projevila se vnitřní slabost demokracií =) nebyly schopny čelit totalitním ideologiím Krize začala 24. října 1929 (tzv. „černý pátek“) krachem na newyorské burze: - krach obchodů s cennými papíry, z akcií se staly bezcenné cáry papíru - zastavení amerických úvěrů - to způsobilo rozšíření krize Hlavní příčinou byl nepoměr mezi poptávkou a nabídkou (krize z nadvýroby) Situace se zhoršovala až do roku 1932 -) v roce 1933 (krize nejhlubší), pád zastaven až v roce 1934. Krize postihla všechna odvětví; začala jako finanční, ale projevila se v průmyslu, zemědělství, devalvaci měn (pokles hodnoty) => zastavuje se mezinárodní obchod Projevy krize: 1)pokles průmyslové výroby o téměř 40% -) docházelo ke hromadění zboží ve skladech 2)zemědělská krize 3)nadbytečné zboží se znehodnocovalo 4)zhroucení světového obchodu =) znovuzavádění cla 5)nezaměstnanost - 30 - 40 mil. lidí 6)polozaměstnanost - do práce se chodilo pár dnů v týdnu -) pokles mezd => sociální nepokoje, demonstrace, stávky Ekonomické pokusy, jak krizi řešit: A)státní zásahy do ekonomiky včetně pokusů o plánování oblasti měny B)protekcionismus C)vytváření mezinárodních monopolů - omezování konkurence

A jak se krize projevila v Německu? V důsledku krize rapidně vzrostly ceny základních potravin, bydlení a spotřebního zboží. Podniky snižovaly platy dělníků. V zemědělství se krize projevila zhroucením cen zemědělských výrobků v důsledku snížení kupní síly městského obyvatelstva, což negativně ovlivnilo i kupní síly venkovského obyvatelstva a spotřebu průmyslového zboží. Sedláci nedisponovali dostatečnými prostředky na investice, obnovu zařízení a oprav hospodářských budov, propouštěli zaměstnance, museli se zadlužovat a mnozí se nevyhnuli nucenému vyvlastnění. Krize v zemědělství se projevovala především rozsáhlou nadprodukcí a problémy s odbytem v obilnářství. Vláda se sice snažila pomoci, zavedla například velmi vysoká dovozní cla, vykupovala obilí, přesto měla její opatření pouze dočasný úspěch, neboť tržní procesy vždy otřásly uměle vytvořenou rovnováhou.(6) Po vypuknutí krize byl státní rozpočet značně zatížen, neboť úřední statistiky udávaly v roce 1930 průměrně 3,7 milionu, v roce 1931 již 5,1 milionu nezaměstnaných. V nejhorším roce krize 1932 se na pracovních úřadech oficiálně přihlásilo 6 milionů nezaměstnaných s nárokem na podporu. Vedle nich existovalo nejméně 1,5 milionu až 2,5 milionu nepřihlášených lidí bez práce. To znamená, že každý třetí výdělečně činný člověk nepracoval a v průměru byl v každé rodině minimálně jeden nezaměstnaný.(7) V zimě 1932/1933 už činil počet nezaměstnaných v Německu více než 6 000 000 obyvatel,proto se zde vydali cestou znovuvyzbrojování,tudíž svou obnovu po krizi postavili Nacisté na vojenské výrobě a výstavbě kvalitních silnic a dálnic. Zbylé důsledky byly již zmíněny v kapitole Výmarská republika:Bouřlivá poválečná léta...

13 TABULKA 1:Makroekonomické ukazatele v Německu v letech 1929-1933 (1928= 100)

1929 1930 1931 1932 1933 HDP 101 94 79 65 67 Hrubé 77 60 28 33 41 investice Průmyslová 102 87 69 58 66 výroba Výroba 103 81 61 46 49 investičního zboží Výroba 97 91 87 74 74 spotřebního zboží Spotřební ceny 98 91 0 67 67 Soukromá 103 98 84 67 68 spotřeba Průměrné 101 94 80 62 63 mzdy a platy Reálné mzdy 106 107 102 86 84 Kapitálové 99 89 74 60 62 příjmy Akciové kurzy 134 109 81 55 67 Počet 17,9 mil 16,5 mil 14,4 mil 12,5 mil 13,4 mil pracujících Počet 1,9 mil 3,7 mil 5,1 mil 5,3 mil 6 mil nezaměstnanýc h % 9.60% 15.70% 24.00% 30.00% 26.00% nezaměstnanýc h

14 1.3 Nástup Nacismu k moci V roce 1920 se DAP (německá dělnická strana založena v lednu 1919) přeměňuje na NSDAP (nacionálně- socialistická německá dělnická strana). V roce 1921 se vytvářejí úderné oddíly SA (Sturmabteilung). Roku 1923 se NSDAP pokusila o neúspěšný nacistický puč v Mnichově.Následně byla NSDAP zakázána a Adolf Hitler zatčen. Tehdy si Hitler uvědomil svou chybu a mění taktiku: chce se dostat k moci legální cestou.A to tak,že získá většinu ve volbách.Program nacistické strany byl zveřejněn v díle Můj boj (Mein Kampf) – jež napsal Hitler ve vězení v Landsbergu po neúspěšném puči. Ve 20. letech NSDAP patřila ke slabým stranám. Ve 30.letech však získává již více hlasů, až je nejsilnější německou stranou. Roku 1925 byla nově ustavena NSDAP a Hitler ji zcela ovládl. O rok později založil oddíly SS (Schutzstaffel = Hitlerova osobní garda) a Hitlerjugend (Hitlerova mládež). Hitler podporoval nezaměstnané dělníky,a ti věří, že dostanou práci.A střední vrstvy,jež mu důvěřují v zabránění obratu doleva. Svými projevy si postupně získává lidi. Hlásá antisovětismus (tzv.politika Drang nach Osten), antikomunismus,čímž si získává podporu velkoburžoazie a krajně pravicových stran. Plánuje ovládnutí východní Evropy a vytvoření Velkoněmecké Říše. Podařilo se mu též získat finanční kruhy na svou stranu. Ve volbách roku 1932 NSDAP získala 32 % hlasů (druhá nejsilnější strana = KS). Toho roku byly dvoje volby (červenec,listopad).Hitler požadoval funkci kancléře (jeho předchůdci byli: Franz von Papen a Kurt von Schleicher - oba odstoupili).30. ledna 1933 Hitlera prezident Hindenburg jmenoval říšským kancléřem. K moci Hitlerovi pomohla totiž i velkoburžoazie a pravicové strany, které se obávaly komunistické revoluce. V roce 1934, po smrti prezidenta Hindenburga Hitler převzal pravomoci prezidenta a tituluje se „Führer und Reichskanzler“. Dochází k potlačení demokracie a k postupnému zakazování ostatních politických stran. Byly zrušeny odbory,byl rozpuštěn říšský sněm a tím nastolena totalita. Mocenské prostředky zajišťují oddíly SS, SA, GESTAPO (tajná policie).Propagandu měl v ruce Joseph Göebbels. Hospodářství je řízené státem, vznikají tzv. „čtyřletky“; hosp. se podřizuje vojenským záměrům, zbrojní výrobě. Představitelé NSDAP: Herman Göring, finančník Hjalmar Schacht, šéf Gestapa Heinrich Himmler, dále Rudolf Hess, Martin Bormann. Teror zavedený nacisty se obrací i proti dosavadním přívržencům. Důležitou otázkou bylo totiž formování armády, ve které chtěly hlavní roli hrát oddíly SA (hnědé košile). Hitler s tím nesouhlasil a 30. června 1934 při akci zvané „noc dlouhých nožů“ bylo asi 1000 předáků SA zavražděno. Zabit byl také předák Ernst Röhm (kvůli své homosexuální orientaci). V noci z 9. na 10. listopadu 1938 proběhla tzv. křišťálová noc = útoky proti židovským rodinám, proti židovským obchodům,synagogám... V roce 1933 opustilo Německo Společnost Národů, čímž si otevřelo cestu k nekontrolovanému zbrojení a budování armády V roce 1935 zavedlo všeobecnou brannou povinnost V březnu 1936 Hitler poslal vojsko do Porýní,což bylo v té době demilitarizované území. => remilitarizace Porýní Výzva k boji proti kapitalismu,liberálům a Židům přinesla své ovoce.Vyvstal zde ale jiný nebezpečný problém.A to ten,že ani jeden z čelních představitelů NSDAP neměl představu, jak hospodářské problémy řešit.Proto byl k řízení vládní ekonomické politiky povolán Hjalmar Schacht, bývalý prezident Říšské banky, jež odstoupil z funkce v roce 1930 na protest proti platbám válečných reparací. Schacht po svém opětovném jmenování do čela Říšské banky v roce 1933 začal okamžitě uplatňovat politiku reflace,což bylo záměrné zvyšování cen na předstagnační úroveň pomocí rozšíření peněžního oběhu, kterou financoval opět na úvěr. V roce 1934 byl jmenován

15 ministrem hospodářství a okamžitě vyčlenil pro podporu ekonomiky miliardu marek, kterou spolkly programy veřejných prací -) v té době to bylo cca 10% veškerých příjmů státního rozpočtu.Pro srovnání, měsíční příjem dělníka se pohyboval okolo 100 říšských marek. Podobnost s Rooseveltovým programem New Deal uplatňovaným ve stejné době v USA je očividná. Vládní intervence měly okamžitý efekt, v roce 1934 byly evidovány už "pouze" 3 miliony nezaměstnaných.A to bylo skvělé sousto pro propagandu. Drobný háček byl pouze v tom, že se změnila metodika výpočtu –) do statistik nebyly nadále zahrnovány ženy, neboť jejich úkolem přece bylo rodit děti pro Říši a ne pracovat. Rovněž přestali být do statistik zahrnováni Židé, neboť zákonem pozbyli říšské občanství. Značnou část nezaměstnaných odčerpala armáda po znovuzavedení branné povinnosti v roce 1935. Nezaměstnaným bylo dáno na výběr: buď pracovat ve "veřejně prospěšném sektoru", nebo být odesláni jako "práce se štítící" do pracovního tábora na převýchovu. Lidé však byli spokojeni. Masivní finanční injekce oživily ekonomiku, nacistická propaganda hlásala teze o obětování třídních a společenských privilegií ve prospěch společného blaha. Hitler nenáviděl vysoké úrokové sazby a tvrdé úvěrové podmínky, úrok byl označován jako projev "židovství". Rovněž velkoprůmyslníci byli spokojeni, dosavadní odbory byly rozdrceny a nahrazeny organizací DAF-Deutsche Arbeitsfront (Německá pracovní fronta), státní zakázky se hrnuly, diktát ústředních orgánů co, kdy a v jakém množství vyrábět, jaké platit mzdy a do čeho investovat se dal v rámci jakési symbiózy přežít. K zestátnění nacisté přes Goebbelsovy návrhy nepřistoupili, efektivnější jim přišlo ponechat vlastníky v podnicích jako svého druhu "správce", ovšem s drasticky očesanými majetkovými právy. Jednalo se o čistý státní intervencionismus. Postavení nezávislých řemeslníků se těšilo ochraně, řemeslníci se však museli organizovat ve státem podporovaných a kontrolovaných profesních organizacích (tzv.cech), které sdružovaly jednotlivé spolky podle konkrétních profesí. V listopadu 1933 byl přijat zákon o provozování řemesel, na jehož základě bylo vykonávání profese povoleno jen tehdy, byl-li živnostník nebo jeho zaměstnavatel členem příslušného spolku, měl odpovídající doklady o své kvalifikaci a byl považován za politicky spolehlivého. Všechno vypadalo skvěle, lid se nadšeně účastnil programů Kraft durch Freude (Radostí k síle), kdy výlet lodí na Kanárské ostrovy stál 62,- RM, čtrnáctidenní zájezd do Itálie 155,- RM. Pochopitelně však fungoval princip něco za něco. Pracovní doba se zvýšila z 60 hodin týdně na 72 hodin,a to včetně přesčasů, stávky byly postaveny mimo zákon, nicméně zdánlivě nic nestálo v cestě věčnému rozmachu Říše pod vedením osvícené vlády. Až na ty všudypřítomné peníze, které zcela evidentně kazí lidi a ničí jejich rajskou harmonii. Veřejné výdaje v letech 1933-1939 dosáhly 101,5 miliard RM, vládní příjmy za celé toto období činily 62 miliard RM. Blížil se neodvratný kolaps prosperity na dluh. Schacht však vymyslel způsob, jak ufinancovat zaměstnanost a zbrojení-v roce 1934 navrhl a zavedl tzv. MeFo-směnky. Byla zřízena společnost Metall-Forschung GmbH (takový bílý kůň), jejímiž společníky byly firmy Siemens, Krupp, Rheinmetall a Gutenhoffnungshütte. Firma fungovala jako směnečník,čili jako ten, kdo je povinen proplatit cizí směnku.Směnky byly vystavovány podniky zbrojního průmyslu a používány jako paralelní peníze pro úhrady dodavatelům. Takto kryté směnky by pochopitelně nikdo normálně nepřijal (Metall-Forschung GmbH měla kapitál 1 milion RM), což bylo řešeno tím, že směnky přijímala k výplatě Říšská banka -) tím bylo zajištěno refinancování bílého koně. Protože by ale při okamžitém proplácení celá operace postrádala smysl, byly směnky úročeny 4% a nebyly vystavovány "na viděnou", nýbrž s odloženou splatností. Takže se vlastně jednalo o půjčku vládě ze strany zbrojařských firem. Splatnost směnek byla z počátku 6 měsíců, později byla prodloužena až na 5 let až nakonec podle plánu z roku 1939 měly být směnky umořeny během 17 let. K čemuž nakonec, z pochopitelných důvodů, jaksi nedošlo. Celkem bylo do roku 1938 vydáno MeFo směnek za 12 miliard RM. Z

16 celkové sumy nebyly Říšské bance nikdy předloženy k výplatě směnky za 8 miliard RM, neboť komerční banky využily zákonné možnosti a držely je namísto hotovosti jako rezervní prostředky. Z tohoto důvodu Schacht v obavách z inflace jako prezident Říšské banky v roce 1938 jejich další vydávání zakázal, čímž příliš nepotěšil Hitlera a nakonec to vedlo k jeho odstoupení z čela Říšské banky.Stalo se tak 20.ledna1939. Dalším problémem bylo stále rostoucí zahraniční zadlužení. I zde si Německo pomohlo velice přímočaře. V roce 1934 vytvořil Schacht "Nový plán", jehož prvním opatřením bylo vyhlášení moratoria na splátky všech zahraničních dluhů. Každá jednotlivá zahraničně-obchodní transakce podléhala povolení státních orgánů, čímž bylo dosaženo potlačení importů potravin a spotřebního zboží ve prospěch dovozů pro zbrojní průmysl. Státům ekonomicky závislým na Říši (Turecko, Řecko, Bulharsko, Rumunsko a Maďarsko) byly vnuceny bilaterální obchodní smlouvy obsahující ustanovení o bezdevizové směně. Místo plateb byly importy hrazeny dodávkami zboží v rámci clearingu pomocí virtuální zúčtovací jednotky. Exporty za devizy byly podporovány vývozními subvencemi a státní dumpingovou politikou -) ztráty ze zahraničního obchodu (v letech 1933-1935 se jednalo o asi 5 miliard RM) byly kompenzovány prostřednictvím Exportní vyrovnávací pokladny, do níž musely přispívat všechny podniky určitým procentem z obratu.

17 1.4 Příprava na válku Politika zůstávala obyčejným němcům vesměs skryta.Nebylo přece zapotřebí,aby se veřejnost dověděla o případném neúspěchu... Hjalmar Schacht byl ovšem stále považován za příliš opatrnického a konzervativního, neboť až příliš často upozorňoval, že Říše spěje k bankrotu. Problém byl vyřešen roku 1936 jmenováním Hermanna Goeringa ředitelem čtyřletého hospodářského plánu s úkolem zajistit tak silnou ekonomiku, aby bylo možno plně vyzbrojit Wehrmacht a připravit se na válku. Goering sice o ekonomice nevěděl vůbec nic, ale zato se nezakecával,což znamenalo,že dovozy byly sníženy na minimum, byla zavedena cenová a mzdová kontrola. Vznikl koncern Hermann Goering Werke, strojírenský konglomerát pro zpracování železa ovládající značnou část německého průmyslu, v němž 75% vlastnil stát, 25% byl přinucen koupit soukromý sektor. Všechna uvedená opatření však byla málo platná, princip Má dáti - Dal se oblafnout nedal. Koncem roku 1937 byly surovinové zásoby vyčerpány, celkové devizové a zlaté rezervy obnášely pouze 74 milionů RM, což nestačilo ani ke krytí jednodenních výdajů. Začátkem roku 1938 byla obchodní bilance opět pasivní a během roku dosáhla deficitu 132 milionů RM. Průmyslová výroba drasticky poklesla. Nastal čas postarat se o návratnost investic do armády. Dělníci sice ztratili právo na stávku, získali však Deutsche Arbeitsfront, jež prohlásila třídní boj za ukončený. DAF poskytovala štědrou sociální síť, zaručovala stabilní mzdu a nabízela rekreační a vzdělávací programy prostřednictvím programů KdF. Nějaká ztráta svobody a nezávislosti tím pádem přece nikoho nezajímala. Co na tom, že zaměstnanec si nemohl svobodně vybrat zaměstnání, že mladí ve věku 18-25 let si museli povinně odbýt 6-měsíční pracovní službu. Zemědělci rovněž nebyli opomenuti - zákonem byl zakázán prodej dědičných statků, dědit mohl pouze jediný dědic, samozřejmě za předpokladu, že prokázal árijskou čistotu zpět do roku 1800. Trhy a ceny potravin byly regulovány zákonem. Obyvatelstvo získalo svou zlatou klec, alespoň na nějakou dobu. V letech 1933-1938 se ztrojnásobily příjmy státu z přímých daní, daňový systém zavedený ve 30. letech přetrval v Německu dodnes. Příjmy fyzických osoby byly zdaněny progresivní sazbou v pásmech I - IV, specialitou bylo společné zdanění manželů, kdy příjmy byly sečteny a zjištěný základ byl zdaněn jako by se jednalo o jednu osobu, pochopitelně ve vyšším daňovém pásmu, než kdyby každý danil jednotlivě. Toto opatření vedlo k masové rezignaci žen na zaměstnání, neboť v podstatě celý jejich příjem by padl na daně. Zcela v souladu s politikou KKK -) Kirche, Kueche, Kinder (kostel, kuchyně, děti) bylo zavedeno vyplácení dětských přídavků . Od roku 1936 zaměstnanci s měsíčním příjmem pod 185 RM dostávali od 5. dítěte příplatek 10 RM měsíčně, od roku 1938 byl tento příspěvek vyplácen už od 3. dítěte. Daň z příjmu obchodních společností byla zvýšena z 20% na 40%. A jak to celé vypadalo v číslech..? -Nezaměstnaných bylo začátkem roku 1933 6 milionů , v roce 1934 pokleslo toto číslo na 3 miliony,

-V roce1935 - 2,9 milionu, 1936 - 2,5 milionu, 1937 - 1,8 milionu, 1938 - 1 milion, 1939 - 0,3 milionu. Početní stav armády činil v roce 1939 1,4 milionu mužů.

-Příjmy státního rozpočtu činily v roce 1928 10 miliard RM, výdaje 12 miliard RM. V roce 1939 činily příjmy 15 miliard RM, výdaje ovšem poskočily na 30 miliard. Akumulovaný státní dluh za období 1933-1939 činil 40 miliard RM (přes 100% HDP) a Německo se ocitlo na pokraji státního bankrotu. Jediným východiskem se ukazovala být vítězná válka.

-Přes tvrdě protekcionistickou politiku mělo Německo v roce 1939 pasivní obchodní bilanci ve výši

18 0,1 miliardy RM.

-Nikdy během 12 let nedosáhl německý průmysl produktivity srovnatelné s Anglií nebo USA, dokonce ani když měl k dispozici zdroje obsazených zemí a na objemu výroby záviselo samotné přežití Říše. Německo dokázalo za celou válku vyrobit 120 000 letadel, USA jich vyráběly 48 000 za rok. Válečná výroba Velké Británie převyšovala v roce 1942 o 50% výrobu německou.

-V roce 1937 klesla oproti roku 1927 roční spotřeba bílého chleba, masa, sádla, mléka, vajec, ryb, zeleniny, cukru, jižního ovoce a piva. Zvýšila se spotřeba žitného chleba, sýra a brambor.

-Reálné mzdy v roce 1938 byly stejné jako v roce 1928. Ale s prodlouženou pracovní dobou.

Bylo jasné,že ufinancovat to za těchto okolností není možné.Byly zapotřebí finance.Mnoho financí... Řešení se našlo v podobě mimořádné daně z židovského majetku, tzv. Judenbusse (židovská pokuta). Během této akce, připravované během roku 1938,a známé jako „Kříšťálová noc“, stát jednorázově zkonfiskoval zhruba 20-25 % veškerého židovského majetku. Tím Hitler získal zhruba 1,2 miliardy říšských marek, z velké části v likvidní podobě. Akutní finanční krize byla momentálně zažehnána. Ne však nadlouho. V době, kdy německá armáda vítězně pochodovala do českého pohraničí, bylo zdánlivě neporazitelné Německo na pokraji bankrotu. V roce 1939 činily civilní veřejné výdaje 16,3 miliardy marek, vojenské 20,5 miliardy; k tomu bylo třeba připočíst 3,3 miliard na dluhovou službu. Celkové příjmy veřejných rozpočtů však nedosahovaly ani 18 miliard marek. Německo bylo zdánlivě neporazitelné, ale z finančního hlediska šlo o obra na hliněných nohou. Nezbylo tedy nic jiného než začít financovat ekonomiku v Evropě nakradenými penězy.

19 2 Válečné hospodářství Válečné hospodářství bylo poprvé ve velkém měřítku zavedeno za první světové války a „klasické“ podoby doznalo za druhé světové války v Německu a USA. Ve válčících zemích došlo k mobilizaci veškerého národního hospodářství, celé výroby a spotřeby, všech ekonomických zdrojů a rezerv země pro potřeby vedení války. Vzhledem k mohutným ztrátám a opotřebování bojové techniky bylo nutné zajistit její plynulé obnovování. To si vyžádalo centrálně plánované řízení, vyšší koncentraci a monopolizaci podnikání, dále změny ve výrobě, odvětvové, investiční, surovinové, zahraničně obchodní struktuře (řízený nákup surovin a jejich distribuce podle stupně důležitosti pro válečnou výrobu), změny v rozmístnění pracovních sil a podniků. Stát výrazně reguloval hospodářství pomocí státního kapitálu a direktiv, reglementoval mzdy, nájmy a ceny. Odvětví pracující pro civilní potřeby byla omezována, odchod milionů mužů na frontu se odrazil na mimořádně vysoké zaměstnanosti žen. Válečné výdaje byly kryty vnitřními a zahraničními půjčkami, daněmi a inflační emisí papírových peněz. V nacistickém Německu byly pro dosažení hospodářské soběstačnosti přijaty zákony na podporu zemědělství, na odstranění nezaměstnanosti vznikly programy obnovy (stavba dálnic), byla zavedena povinná pracovní služba a došlo k mohutnému zbrojení. Stát financoval podpory na vytváření pracovních míst a zbrojení prostřednictvím nárůstem vnitřního dluhu.Bohužel,ani přes tyto snahy nedokázalo být Německo soběstačné,jednalo-li se o suroviny.Kromě ropy chyběl hlavněmangan,nikl,chrom a wolfram.Jedná se o skupinu tzv. legujících prvků, které byly nezbytné pro výrobu kvalitních legovaných ocelí. Největší nevýhoda Němců byla v tom, že koncem 30-tých let v řadě oblastí neexistovali adekvátní náhrady např. za chrom-niklové oceli pro vysoké teploty ale i další speciální legované oceli. Tyto oceli ovšem byly pro válečný průmysl nezbytné, Německo prostě muselo někde tyto deficitní materiály obstarat.Je možné,že kdyby nedošlo k dobití Francie,tak by celý německý letecký průmysl skončil špatně.Nebyl by hliník na výrobu letadel... Francie byla totiž koncem 30-tých let prakticky jediným významným státem na světě, který byl skutečně zcela soběstačný ve výrobě hliníku. Těchto zdrojů poté využíval německý leteckých průmysl. Němci vynikly ve výrobě a konstrukci i těch nejsložitějších výrobků, ale Německo jako celek nebylo soběstačné, nedokázalo pro domácí průmysl zajistit dostatečné suroviny.Proto po celou dobu mezi válkami představuje typickou „výrobnu Evropy“. Velkým problémem byl nedostatek ropy.Vlastní zdroje byly slabé,bylo z nich schopno vyrobit jen 2,46 mil. tun ropných produktů (údaje pro rok 1937). Celková spotřeba za rok 1937 byla 5,278 mil. tun. Německo tedy bylo z vlastních zdrojů schopno zajistit jen asi 47 % své spotřeby. Tento relativně dobrý výsledek,uvážíme-li minimální vlastní ropné zdroje,je dán zejména výrobou syntetického benzínu.Zbytek produktů se musel dovážet.Málo známým faktem ovšem je, že i Německo těžilo vlastní ropu.A to zejména na západě svého území.Těžba německé ropy měla neustále stoupající tendenci, ale z hlediska celosvětové produkce představovala pouze zanedbatelných 0,17 %.Bohužel ani to nestačilo pro neustále mohutnějící Německo a jeho armádu.Němcům se koncem 30-tých let „rozevírali“ nůžky mezi spotřebou ropných produktů a vlastní výrobou. To vedlo k nutnosti stále větších dovozů. Zcela jiná situace už panovala v případě uhlí.A to jak černého,tak i hnědého.V tomto ohledu bylo Německo zcela soběstačné.Těžba černého uhlí byla soustředěna zejména v Rúhrské pánvi, odkud pocházelo skoro 70 % veškerého černého uhlí v Německu. Hnědé uhlí bylo těženo na více místech. Pro nás je jistě zajímavý příspěvek Protektorátu Čechy a Morava.Těžba uhlí v rámci protektorátu byla do budoucna odhadována asi na 7,5 mil. tun černého uhlí, což bylo pouze 4 % celkové Německé těžby černého uhlí. Sudety a bývalé Rakousko byly brány samostatně, ale jejich příspěvek

20 k německé těžbě uhlí byl pod 0,5 %. Celkově mělo Německo 16% podíl na světové těžbě uhlí.Hnědé uhlí bylo v předválečném Německu z velké většiny používáno pro výrobu syntetického benzínu (asi 90 %). Zbytek byl využíván k výrobě elektrického proudu.

1932 1933 1934 1935 1936 1937 1938 122t 126t 137t 147t 161t 185t 205t

Tabulka 2:Těžba hnědého uhlí v Německu;údaje jsou v milionech tun

V případě kovů to bylo na pováženou.Německo sice v roce 1937 těžilo asi 5 % světové těžby železné rudy, ale z ncelosvětového hlediska vyrábělo asi 15 % surového železa. To samozřejmě nutně znamenalo, že nemalou část železné rudy muselo dovážet. U niklu se z Německého hlediska dostáváme k prvnímu důležitému deficitnímu prvku.Nikl měl pro průmysl koncem 30-tých let podstatný význam, jako legující prvek kvalitních ocelí. V tomto smyslu byl skutečně velice obtížně nahraditelný. Německo vůbec nedisponovalo zásobami tohoto prvku, z vlastních zdrojů si ho tedy nebylo schopno opatřit.Byli tu ale jiní.Francie a Norsko.Norsko disponovalo z evropských států zdaleka největšími vlastními zásobami tohoto kovu a po jeho obsazení tyto samozřejmě získalo Německo. Mangan je dalším typickým legovacím prvkem kvalitních ocelí a zároveň tvoří z německého pohledu další deficitní surovinu. Jeho zásoby byly značné, ale z německého hlediska bohužel na „nedostupných“ místech. Dominantní zásoby manganu byly v SSSR, koncemm 30-tých let tvořili skoro polovinu všech odhadovaných světových zásob. Další bohaté naleziště byly v Indii, Africe a Brazílii. Německo v roce 1940 získalo asi největší známé evropské zdroje manganu, které byly ve Francii. Ovšem i s tímto přispěním nebylo schopno pokrýt svoji spotřebu tohoto kovu. Pokud šlo o měď,mělo Německo aspoň ze začátku svých zdrojů dost.Pak ve 30-tých letech vzrostla jeho spotřeba o 58% za 5 let a to byl problém. Německo bylo z vlastních zdrojů k roku 1937 schopno pokrýt svoji spotřebu asi z 13 %.Pro zajímavost, k roku 1932 bylo schopno pokrýt vlastní spotřebu z asi 22 %. V otázce mědi se tedy také „rozevírali nůžky“,Německo potřebovalo stále větší dovoz této průmyslově nezbytné suroviny.Němci tedy k roku 1937 dováželi asi 87 % mědi ze zahraničí.Německá těžba tehdy pokrývala pouze asi 1,4 % veškeré celosvětové těžby mědi. To je zanedbatelné číslo, ve srovnání se Spojenými státy americkými, těžili němci pouze asi 4 % jejich produkce. Zinek.V oblasti zinku, jako další důležité průmyslové suroviny, na tom bylo Německo podstatně lépe, než v předchozích případech.Německo mělo vlastní zdroje tohoto kovu.Tyto zdroje byly schopny pokrýt domácí produkci ze 79%,zbytek musel být dovážen. Otázka cínu je další německý problém. Cín byl v předválečném Německu absolutně nedostatková surovina, která byla dovážena z 99 %. Zbývající 1 % byl státem řízený a organizovaný sběr starých nepotřebných cínových výrobků mezi obyvatelstvem. Vlastní zdroje cínu Německo nemělo žádné a ani nebyl příliš reálná možnost, jak cín získat.Cín je snad jako jediná důležitá surovina pro válečný průmysl, jejíž spotřeba v předválečném Německu nerostla. Velká většina obchodu s cínem byla v tomto období v rukou britských společností,tak se není ani čemu divit.Z německého hlediska byly tyto zdroje nedostupné a dovoz cínu byl tedy závislý na „rozmarech“ Velké Británie a Holandska. Olovo nebylo z německého surovinového hlediska hlavní problém jako třeba v Japonsku.Němci byli schopní pokrýt svoji spotřebu olova asi z 35 %. Zbytek bylo nutno obstarat dovozem.

21 V případě neželezných kovů už to vypadalo přeci jen lépe. Hliník a bauxit.Hliník a jeho slitiny byly z německého pohledu nezbytné zejména z hlediska letecké výroby. Zde byly slitiny hliníku nenahraditelné, neexistoval materiál, kterým by ho bylo možno plně nahradit.Hliníku Německo vyrábělo 127,5 tisíc tun,celosvětově se vyrobilo 491 tisíc tun hliníku.Němci tedy v roce 1937 vyráběli asi 26 % celosvětové produkce hliníku.K výrobě tohoto množství potřebovalo asi 1313 000 tun bauxitu. Z tohoto množství si bylo z vlastních zdrojů schopno opatřit asi 93000 tun, což je asi 7 %. A bauxit byl jediná surovina, ze které bylo možno v tehdejší době hliník vyrábět. Německo tedy v roce 1937 pokrývalo asi čtvrtinu veškeré světové produkce hliníku, ale k jeho výrobě muselo dovážet 93 % suroviny, která byla k jeho výrobě nezbytná.Tento stav trval až do pádu Francie,kdy se Německo dostalo k tamějším nalezištím.Pak už problém s hliníkem ani bauxitem nebyl až do roku 1944. Hořčík.Zde problém nebyl.Jednak se jednalo o „mladý“prvek,a také proto,že Německo produkovalo asi 50 % celosvětové produkce hořčíku.

Německá průmyslová výroba připomínala sprintera. Vysoce výkonná, schopna podávat vynikající výsledky, ale s omezenou výdrží. To se také postupem času naplno projevilo, když byl německý průmysl vlivem válečných událostí odříznut od zdrojů základních surovin a zejména jejich dovozu. (8)

22 3 Součásti nacistické mašinerie

3.1 Wehrmacht:Pechota a tanky Německo nesmělo po 1. světové válce vyrábět ani vlastnit žádné tanky.Proto se uchýlili ke lsti.Místo pojmenování „tank“ zavedli označení „Leichttraktor“ a „Grosstraktor“,aby u spojenců navodili představu,že se nejedná o tanky,ale o traktory,jež Německo už mohlo vyrábět.A i tyto své první tanky nepostavili a netestovali doma v Německu,nýbrž na území SSSR!Sovětský svaz s tichou podporou souhlasil,sám měl dost svých problémů s vývojem tankových konstrukcí a tak si možnost prozkoumání německých konstrukcí nenechali utéct.On vůbec byl Bolševik unešen vlastnostmi a možnostmi tanků.Stejně jako Nacisté...Původně Německo plánovalo vytvoření velkých tankových svazků,s podporou kvalitnějších těžkých tanků.Kvůli náročnosti tohoto programu od něj ale zanedlouho ustoupili a do budoucna se zaměřili na silné,ale technicky náročné stroje,se silnou výzbrojí.Počty nahrazovali kvalitou tanků,vycvičeností posádek a kvalitou velitelského sboru. Na výrobu a vývoj tanků dohlížel zbrojní úřad (Waffenamt),hlavním šéfkonstruktérem německých obrněnců se stal Dipl.Ing. Kniepkampf.Ale i samotný Hitler mluvil do zbrojení.U tanků požadoval těžké tanky s mohutnou výzbrojí a silným pancéřováním,u děl požadoval možnost protiletadlové a protitankové střelby =) tak vznikl nejznámější a nejděsivější kanon 2. světové války FLAK 36/88. Naproti tomu vrchní velení se spíše přiklánělo k rážím menším,zužující se hlavni kvůli vyšší průbojnosti a výrobu speciálního střeliva =) to mělo mít za následek snížení problémů s velikostí a hmotností obrněnců s následnými cenovými a výkonnostními výhodami. Hlavní tankové kanceláře v Německu:MAN,Porsche,Daimler-Benz,Henschel I přes neustále se zvyšující výrobu tanků,Německo nikdy nemělo k dispozici přesně tolik obrněnců,kolik v dané chvíli potřebovalo.Zjistilo se,že lehké tanky,nemají na bitevním poli příliš velkou cenu,a tak byly postahovány z fronty do školních zařízení.Jejich místo nahrazovaly střední a těžké tanky. Od roku 1942 se začalo projevovat vyčerpání německých kapacit výroby vojenských vozidel.Od roku 1943 začala docházet životně důležitá měď a pravděpodobnost jejího získání byla prakticky nulová.I toto vedlo v průběhu války k výrobě samohybných děl na úkor tanků.Dalším důvodem byla výrobně levnější,lehčí a méně složitá konstrukce než u tanku.

23 Obr.1 Montáž tanků v továrně Henschell

24 3.2 Kriegsmarine a jeho podíl Německé válečné ponorky v době 2. sv. Války podnikaly dlouhé plavby po Atlantiku,napadaly britské obchodní lodě a představovaly největší hrozbu pro přežití Velké Británie.V roce 1939 britové dováželi polivinu své spotřeby potravin.Ze zámoří pocházely i 2/3 veškerých surovin,jež zpracovával tamější průmysl.Pokud by se německým ponorkám podařilo potápěním spojeneckých obchodních lodí zastavit tok zboží,Hitler by mohl Velkou Británii porazit.To že se tak nakonec nestalo lze připsat na vrub nejvyššímu velení a samozdřejmě samotnému Hitlerovi,jež byl fascinovám bitevními loděmi,nikoli ponorkami.Naopak admirál Karl Dönitz,vrchní velitel německého válečného námořnictva,měl o svých prioritách jasnou představu.Předpokládal,že k přerušení britských zásobovacích tras bude potřebovat kolem 250-300 ponorek.Německé vrchní velení však bylo posedlé bitevními loděmi,stejně jako Hitler,viz výše.Z toho důvodu byl program výstavby ponorek zanedbáván.Dönitz byl přesvědčen,že hladinová plavidla válku o Velkou Británii nevyhrají,zatímco ponorky nabízely reálnou šanci srazit ostrovní království na kolena.(9) Vývoj válečných událostí dal nakonec za pravdu Dönitzovi.Jak to? Německé vrchní velení předpokládalo,že válka vypukne až v polovině roku 1940,kdy by už síla německého hladinového loďstva měla dosáhnout síly britské RHF (Royal Home Fleet).Byl to smělý předpoklad.Hitler dal v listopadu 1937 velitelům složek německé branné moci jasně najevo,že hodlá válčit s Británií.I když mělo Německo převahu v letectvu i v pozemních silách,v námořnictvu to bylo obráceně.Hitler proto ustanovil speciální výbor,jehož úkolem bylo navrhnout plán na posílení německé námořní moci v co nejkratším termínu.Na počátku roku 1938 předložili členové tohoto výboru zprávu Hitlerovi,v níž byly uvedenypouze dvě možnosti: 1)Buď vybudovat loďstvo kapesních bitevních lodí a ponorek,což by nevyžadovalo tolik času 2)Anevo loďstvo bitevních lodí a křižníků schopných postavit se i proti Královskému námořnictvu,na což by bylo zapotřebí nejméně 7 let Bylo rozhodnuto,že realizovat se bude druhá varianta. Loďstvo plánu „Z“ mělo být rozděleno do čtyř skupin.V první skupině se mělo jednat o svaz schopný bojovat s britským Domácím loďstvem.Poté svazem,jež by napadal námořní komunikace a útočil na obchodní lodě, a dvou úderných svazů,jež by poskytovaly prvním dvěma podporu.Celkem mělo být postaveno 10 bitevních lodí,3 kapesní bitevní lodě,16 křižníků,2 letadlové lodě,190 ponorek a značný počet torpédoborců. Na počátku války však program výstavby stěží začal.Británie,tehdy nejsilnější námořní velmoc,měla nad Německem sedminásobnou převahu v bitevních lodích,šestinásobnou převahu v křižnících a devítinásobnou převahu v torpédoborcích.Německé bitevní lodi Bismarck a Tirpitz,stejně tak i letadlová loď Graf Zeppelin,byly sice spuštěny na vodu,ale nebyly dosud dokončeny.Stavba dvou prvních obrovských bitevních lodí „H“ a „I“,jež předpokládal plán Z,byla sotva zahájena.Postavena byla pouze šestina ponorek potřebných ke zničení britského obchodního loďstva.Reader se proto rozhodl nasadit ponorky do rychlích útoků proti britské námořní dopravě v severním Atlantiku. Německá hladinová plavidla při svých plavbách potopila mnoho britských lodí,bohužel se však brzy ukázalo,že jejich malý počet nemůže britským konvojům způsobit vážnější škody.Na druhou stranu,už jen samotná představa,že 1 bo více válečných lodí Německa napadnou nějaký britský konvoj,udržovala britské námořnictvo v nejvyšší ostražitosti až do konce války.Když tedy selhala pýcha německého válečného loďstva,bylo na ponorkách,aby dokázaly,co jiní ne.Porazit Velkou Británii na moři. Němci používali ponorky již za 1. světové války,kde s nimi taktéž proti Velké Británii,dosáhli více než pozoruhodných výsledků.Právě tento fakt způsobil,žeVersaillská smlouva Německu zakazovala

25 budování ponorkového loďstva.Ale i přes tento zákaz vzniklo v Německu a dalších státech několik utajovaných konstrukčních kanceláří,jež projektovaly ponorky.Ty nejdůležitější vznikly v roce 1922 v Holandsku a v roce 1927 v samotném Berlíně.Od roku 1935 Německo oficiálně vypovědělo Versaillskou smlouvu a začalo otevřeně zbrojit.To se týkalo i námořnictva,kde se nacistům podařilo dojednat dohodu s Velkou Británií,že Německo může disponovat námořnictvem o celkové tonáži rovnající se 45% předválečného stavu RHF a v počtu ponorek dokonce stejný počet,jaký měli ve výzbroji Britové.Což je dle mého názoru dost zarážející,uvědomíme-li si fakt,že ponorky způsobyly v 1. světové válce takové problémy Velké Británii.Možným vysvětlením by mohla být skutečnost,že Velká británie v té době byla vedena velmi krátkozrakou a slabou vládou.Dle mého názoru se jednalo o ústupek Hitlerovi a jeho mocenským choutkám.Nebylo to však naposledy...

Obr.2 Loděnice firmy Krupp s rozestavěnými ponorkami

26 3.3 Waffen SS-uznávaní ale nenávidění Počátky této organizace vznikly již za 1. světové války.Jednalo se o koncepci nasazení těchto úderných jednotek v boji.Po válce si mnoho vojenských důstojníků,jež zůstali po 1. světové válce v německé armádě,uvědomovalo,jakou silou mohou tyto jednotky být.Byli přesvědčeni,že v nastávající případné válce(v té době o Hitlerovi a NSDAP nikdo nevěděl),tyto jednotky budou hrát klíčovou roli a pro případné vítězství budou hlavním,určujícím faktorem.Později se přidal k této koncepci i Heinz Guderian,otec strategie Blitzkrieg.Když smícháme pohrdání jinými lidmi a fanatický,efektivní,pružný útok,podpořený zdrcující silou tanků,letadel a polního dělostřelectva v nejslabším místě nepřátelské obrany,získáme jednotky,které známe i dnes a které určitě budou znát i generace po nás: Waffen SS. Z původně osobní stráže Adolfa Hitlera a ostatních špiček NSDAP,a samozdřejmě hlavně z bývalých příslušníků SA,se za zdatné pomoci Heinricha Himmlera a Josepha Göbellse zformovala síla o velikosti 4 pěších pluků,po vypuknutí 2. světové války až o síle 39 pancéřovaných divizí.V té době se již jednalo o velký útvar,sdružující elitní jednotky vyzbrojené moderními tanky,transportéry a samohybným dělostřelectvem.Jednalo se o vysoce profesionální vojáky,jedny z nejlepších,jací kdy v dějinách lidstva bojovali(uvádí se,že ještě za 1. války ve Vietnamu bojovaly na straně Francie oddíly složené výhradně z bývalých příslušníků SS.Prosluly svou efektivitou,vynalézavostí ale i neuvěřitelnou brutolatiou a bezcitností vůči vojákům nepřítele). Příčinou této brutality a pohrdání lidmi,jež mohou za to,že v dnešní době je tato organizece celosvětově zakázána,jsou 2 důvody: 1)jednalo se o čistě árijskou jednotku,nemohl tam sloužit nikdo,kdo by nesplňoval přísná kritéria(aspoň to platilo do roku 1940).Pokud jste měli takové jednotky,stejně smýšlející jako členové NSDAP,bylo snadnější tyto jednotky politicky zmanipulovat a vštípit jim jejich nadřazenost vůči ostatním. 2)SS byla rivalem klasické německé armádě Wehrmachtu.Wehrmacht měl ovšem při výběru branců i materiálu vždy přednost,tak Heinrich Himmler vymyslel fígl,jak toto pravidlo obejít.Z SS se rychle stala síla,která něco znamenala pokaždé,když se objevila na bojišti.Zároveň ji však dala poválečnou nálepku „zakázána“,protože umožnila vstup i policii,zločincům,vrahům a dozorcům z koncentračních a vyhlazovacích táborů.Snad nejznámjší jednotkou v tomto směru je bezesporu divize Totenkopf,alias Umrlčí lebky.Právě v této divizi byli seskupeni ti nejhorší vojáci a právě kvůli ní se dnes na SS díváme,tak jak se díváme.Pověstná komanda smrti ve složení Gestapo- Totenkopf netřeba více představovat...

27 3.4 Luftwaffe-Orli nebe Leteckou zbrojní výrobou se zabývaly v nacistickém Německu desítky,snad i stovky leteckých firem.Jednalo se však většinou jen o subdodávky a výrobu polotovarů.Vlastní konstrukcí a výrobou se mohlo pochlubit jen kolem 20 firem,z těch méně známých např. Firmy Bücker,Gotha,DFS,Klemm,Siebel,Flettner a námořní Blohm-Voss.Rozhodující podíl na vyzbrojení německého letectva však měla osmička velkých firem.Arado,Dornier,Fieseler,Focke- Wulf,Heinkel,Henschel,Junkers a Messerschmitt. Kromě vlastních leteckých firem se na letecké zbrojní výrobě podílely i továrny na motory (Argus,Daimler-Benz,Bramo,BMW či Hirth),klasické zbrojovky(Mauser,Rheinmetall- Borsig),elektrotechnické,dřevo a kovozpracující firmy,výrobci různých hydraulických systémů,ložisek,dále gumárny,textilky,...Značná část výroby byla během války přenesena na okupovaná území,zejména do Francie a do Čech,kde tato výroba pokračovala i po válce,byť pod jiným označením a jménem(10). Německo se na válku připravovalo systematicky a kdekoli to bylo možné,mělo pro určitý druh bojových operací připraveno více typů letadel,stejně tak jako vylepšené modely typů existujících.Pokud mělo nějaké letadlo nepříjemný začátek své kariéry,byl to Messerschmitt BF-109,který se poprvé vznesl v květnu 1935. Bylo to snad dáno již koncepcí nového stroje s jeho prostopášně dlouhým trupem,nevelkou uzavřenou kabinou a překvapivě malými křídly.K překvapení všech se ze 109,o níž se předpokládalo,že bude dlouho všem jen pro smích,stalo nejenom stíhačka,jež si Luftwaffe vybrala,ale dokonce její jedinný stíhací letoun v období 1937-1941!Výroba rok od roku narůstala až do definitivního zhroucení Říše v roce 1945.Po válce pokračovala výroba licenčně ve Španělsku až do roku 1958.Celkový počet vyrobených BF-109 dosáhl čísla 35000 kusů,což překonalo počet všech vyrobených letounů jednoho tipu kdekoli na světě s výjimkou Sovětského svazu.Ještě více to překvapí,uvědomíme-li si,že 2. denní stíhací letoun Luftwaffe,tedy FW-190,zalétaný krátce před válkou a k bojovým jednotkám zařazený od roku 1941 svého konkurenta téměř ve všech parametrech překonával!V průbehu války nové verze BF-109 rychle zastarávaly ve srovnání se spojeneckými novějšími letouny a byl tak odsunut do role outsidera.Samotný letoun byl dost nebezpečný i pro vlastní posádku.Pokud ale BF-109 řídil zkušený pilot,stala se z něj ničivá a děsivě účinná zbraň.To potvrzuje i fakt,že všichni nejúspěšnější němečtí stíhací piloti (od 200-352 vzdušných vítězství -) bylo jich 15) létali právě na tomto letounu. Od poloviny roku 1944 používala Luftwaffe nejenom dvoumotorový proudový ME-262,jehož se do konce války vyrobilo 1400 kusů a byl vyráběn v továrně St.George,dvouproudové bombardéry Arado 234,ale také velmi nekonvenční raketové přepadové letouny (ME-163,BA-349,HE-162),které měly nepřekonatelnou stoupavost,zato ale nedostatečný dolet a malou vytrvalost letu.Naštěstí,přestože to byly úžasné stroje,jakmile se dostaly do vzduchu,trpěly mnohými obtížemi a přišly příliš pozdě na to,aby porážce Německa zabránily.

28 Tabulka3: Přehled vyrobených letadel v Německu v okamžiku vypuknutí a v průběhu 2. sv.války

I přes všechny problémy,už samotný fakt,že německý průmysl dokáže vyrábět takovéto stroje znamená,že i když byl na pokraji porážky,byl stále nejlepší na světě.A atomová bomba v USA na tom moc nezměnila.Ostatně,Němci měli k její výrobě také docela blízko,jenže sílu atomové bomby si uvědomili až příliš pozdě a nestihli ji dokončit.Jen pro zajímavost.V USA vymysleli nakonec plutoniovou bombu,která zničila město Hirošima.Ale bomba,jež zničila Nagasaki byla uranová.A s

29 uranem pracovali v Německu.Bohužel přímý důkaz se nachází ve vojenském archivu USA a dodnes podléhá utajení nebo vůbec neexistuje.Je jen pár nepřímých důkazů,pokud je mi známo... 3.5 Speciální projekty Třetí říše Proč jsem vlastně začal spojením atomové bomby a Německa? Je všeobecně známo,že v roce 1939 se v USA rozjíždí projekt „Manhattan“.Jeho vedoucím je Dr.Robert Oppenheimer,jež studoval před příchodem do USA v německém Göttingenu. Dne 16.června 1945 v 5h 29min a 45vteřin místního času vybuchl v Novém Mexiku neforemný kolos Trinity.Lidstvo vstoupilo do atomového věku. 6.srpna 1945 exploduje 5T vážící „Little Boy“ v 800m nad Hirošimou,9.srpna 1945 pak exploduje bomba „Fat Man“ nad Nagasaki. To jsou fakta... Co se už moc neví,je fakt,že bomby trinity a Fat Man byly plutoniové.Tedy americké konstrukce.Jenže bomba Little Boy byla bombou uranovou,a o uran se zajímali v Německu,jak zjistíme dále... Už roku 1938 experimentuje v Institutu císaře Viléma v Berlíně Dr. Otto Hahn s neutrony a těžkými prvky.Na civilní konferenci o uranové problematice,jež se konala 29.4.1939 v berlíně,se diskutovalo o technických možnostech a přednostech získávání energie štěpením uranového atomu.Opakuji uranového!Onen civilní jaderný program nebyl zatím financován státem,ale v té době ještě Říšskou poštou.Jejím vedoucím byl Dr.Ohnesorg a Prof.von Ardene.Centrálu měl v Berlíně-Lichterfelde a ve finále z tohoto výzkumu vzešla,a byla zde také vyráběna,tzv. Radiační bomba.Po válce se Prof. Ardene dostal do SSSR,kde získal Stalinovu cenu... Pro úplnost dodávám,že radiační bomba je klasická bomba,jež by nezpůsobila žádnou atomovou explozi,pouze radioaktivní zamoření a s tím spojené poškození zdraví obyvatelstva i vojska.Jako nosič byla vybrána raketa V-2,jež se vyráběla v tajné podzemní továrně v Nordhausenu.Radiačních bomb bylo vyrobeno jen minimální množství.Kolik přesně,nevím... Nedlouho po konferenci v Berlíně roku 1939 vznikla 2. skupina zabývající se jaderným výzkumem.Ta už byla rize vojenskou záležitostí.Centrála a hlavní vývoj byl ve Stadtilmu,pár kilometrů od Heigerlochu.Nacházela se zde laboratoř Prof. Diebnera,obsazena byla američany dne 12.4.1945.V samotném Heigerlochu se zase nacházela pokusná jaderná zařízení.Američané zařízení obsadily až 21.4.1945 a nalezli zde množství obohaceného Uranu... Samotný výzkum se neobešel bez problémů.Němci potřebovali supercyklotron a především těžkou vodu.Těžkou vodu získali při obsazení Norska v Rjukannu.Tam se totiž nacházela jedinná fabrika na světě,kde se těžká voda vyráběla.Fabrika se jmenovala Norsk Hydro.Další zařízení na rozbíjení atomů padla němcům do rukou po obsazení Holandska a Francie.Nakonec si němci pořídili vlastní cyklotron.Jeho podstatné části s příslušným vybavením se konstruovaly u Pražské firmy Marconi- Radioslavia ve Vysočanech.Výrobu zdržovaly neustálé sabotáže a nakonec hotové zařízení zničilo americké bombardování.Hromada měděného plechu a materiálu leží na dvoře továrny asi do dnes. Nedaleko Hamburku byla další z tajných továren,tato dodávala komponenty pro Innsbrucký atomový projekt.Na stovkách HA se rozkládalo zařízení na výrobu Zirkonia a Uranu 235.V polovině ledna 1945 byla továrna bombardována a krátce nato obsazena Brity.Zirkonium zde zabavené nakonec našlo uplatnění jako pohon pro americkou atomovou ponorku Nautilus.Po přípravách v Hambueku pokračovaly další práce na atomové bombě ve zkušebních podzemních laboratořích u Innsbrucku v Rakousku.Zde se pokoušely vyrobit Zirkoniovou bombu. Jako nosič německé atomové bomby měly sloužit letouny Heinkel-177.Ta byla modifikována tak,že byla zvětšena pumovnice,pozorovací okna upravena a byl zjednodušen přístup z kabiny do pumovnice.Další úpravy zahrnovaly přetlakovou kabinu,dostup až 7000m,byl zpevněn trup i křídla,snížena hmotnost a přidány další palivové nádrže.Takto upravená letadla byla zajata u Oslo v Norsku.Následně byly rozebrány a odvezeny do USA.Je „zvláštní“,že B-29ky,jež svrhnuly bomby

30 na Hirošimu a Nagasaki měly právě tyto úpravy... A přidám další pochybnost.Tím je již samotný tvar bomb.Bomba Little Boy nevypadala ani zdaleka jako jakékoli americké bomby té doby.Zkusme ji ale porovnat s německými bombami viz obrázek dole pod podkapitolou. Proč vlastně američané svrhli jako první pumu uranovou bombu,když se zabývali vývojem plutoniové bomby?Kde vzali američané uran a vědomosti k jeho použití? Odpovědí by mohla být ponorka U-234,která na konci války vezla 2,5T nejmodernějších plánů a zbraní do Japonska.Mimo jiné vezla navíc i 560kg oxidu uranu v 10 nádobách.Dne 19.května 1945 zakotvila v Portsmouthu v Británii.Obohacení trvá asi týden,zbývá tedy 6 týdnů na to,aby se dostal do bomby Little Boy.Ta byla přeci uranová..?Jen doplním,že zajatí němečtí atomoví vědci byly vyslícháni ve Farm Hall ve Velké Británii. Tak to je k atomové bombě z Německa vše... Pro úplnost zmíním ještě 3 zajímavosti: 1)tzv.“Dýňové jaderné bomby“ se začaly vyrábět v tajné továrně Quarz v rakoukém Melku.Této výrobě odpovýdala i spotřeba vody a elektřiny,kvůli které se v roce 1943 musela postavit přehrada na Dunaji.O použití této zbraně nemám informace... 2)Při Norimberském procesu s Albertem Speerem byl zmíněn Německý speciální výzkum.Jednalo se o „Particle Beam“ -) paprskovou zbraň .Ta byla údajně zkoušena v laboratořích společnosti I.G.Farben ve Frankfurtu nad Mohanem na krysách a betonu.Testy byly údajně úspěšné.Zkoušky probíhaly v letech 1943/1944 a jednalo se o 800m dlouhou křemíkovou rouru,na jejímž konci byla buď kostka betonu,oceli nebo 75 krys.Po použití zbraně se zasažený předmět vypařil... 3)Krátce před koncem 2. světové války se v hlavách potentátů 3. Říše zrodil nápad,jak zvrátit vývoj konfliktu ve prospěch Německa.Do koncentračního tábora Sachshausen byla z ostatních táborů svezena skupinka elitních odborníků na tisk,již měli pod vedením Salomona Sorowitsche vytvořit největší penězokazeckou a falzifikátorskou buňku v dějinách lidstva.Celý projekt byl pojmenován „Operace Bernhardt“ a měl za úkol pomocí padělků vydělat Říši prostředky na další zbrojení a zároveň destabilizovat světovou ekonomiku.Pokud šlo o Britské bankovky,dosáhli padělatelé prakticky 100% výsledku.U ostatních měn se mi nepodařilo zjistit nic bližšího...

Dalo by se ještě pokračovat.Dodnes pořádně nevíme,co všechno nacisté vymysleli a stvořili.Ale jedno je jisté.Je dobře,že některé projekty nedotáhli až do konce.Buď z finančního hlediska,kvůli náročnosti výroby,případně na to už neměli čas.Ještě v dnešní moderní době nejsme některé postupy a vynálezy schopni vůbec realizovat.Nedovedu si představit,že by mi dnes nad hlavou prolétlo UFO s nacistickou svastikou na trupu.A ono skutečně za určitývh podmínek mohlo...

31 Obr.3 Srovnání německých bomb a hirošimské bomby

32 4 Další součásti ekonomiky Třetí říše

4.1 Československo Rakousko-Uhersko jako stát s velkou územní rozlohou a mnoha obyvateli bývalo do značné míry hospodářsky soběstačné.V nové republice nastaly podmínky úplně jiné.Na jejím území ,především v českých zemích,zůstaly téměř ¾ průmyslu bývalé monarchie.To znamenalo soustředit se především na výrobu a vývoz zboží a dovážet suroviny.Bylo třeba hledat nové trhy,nově se orientovat ve světě změněném válkou,čelit stále dravější zahraniční konkurenci.Prosadit ve světě novou,neznámou značku MADE IN CZECHOSLOVAKIA nebylo vůbec snadné.Ale podařilo se.Především díky kvalitě našich výrobků.Ta byla dána nejen pověstným umem,ale i tehdy skutečně zlatýma rukama našich lidí.(11) Nejvýznamějšími firmamy byly:- Baťův závod ve Zlíně -Laurin%Klement Mladá Boleslav -Českomoravská Kolben-Daněk(ČKD) v Praze -Škoda Plzeň

Obr.4 Baťův závod ve 30-tých letech Když už zmiňuji tyto firmy,měl bych též zmínit jejich podíl na své okolí,ale i na celkovou ekonomiku Československa.Tak například obuvnický gigant Baťa vybudovaný ve Zlíně přivedl ke krachu mnoho okolních ševců,naopak ale přinesl práci a vysoké sociální zabezpečení tisícům dělníků v jedné z nejchudších oblastí u nás.Navíc vyráběl kvalitní obuv pro široké vrstvy obyvatel.On vůbec celkový Baťův přístup k podnikání byl zajímavý a dodnes pouřívaný.Dokonale organizovaná výroba na nejvyšší světové úrovni,výborná výchova vlastních zaměstnanců v podnikové škole i v pracovním procesu,moderní metody obchodu a také promyšlená sociální politika nesly své ovoce -) dodnes je to celosvětově proslulá firma!Škodovka zase turbíny,lokomotivy,celá technologická zařízení,zbraně a další.Ta navíc patřila vůbec k nejlepším a největším strojírenským podnikům v Evropě,potažmo ve světě. Po okupaci zbytku českých zemí 15.3.1939 získali nacisté bez boje nejen mnoho zbraní a dalšího vojenského materiálu, ale zároveň i poměrně významná zbrojní centra-plzeňskou Škodovku, zbrojovku v Brně, ČKD v Praze a další důležité podniky. Získáním českých zbrojovek vzrostl německý zbrojní průmysl o nejméně 20%, vše pohltil obří koncern Hermann Göring Werke. Základem zbrojní výroby v plzeňské Škodovce byla hlavně děla (cca 5% celoněmecké produkce) a munice (2%), vyráběly se však zde i součásti motorů letadel a ponorek, obráběcí stroje pro

33 opracování munice.Němci zde zavedli výrobu stíhačů tanků Hetzer, který byl zkonstruován na podvozcích původně čs.lehkého tanku LT-38 (snad nejlepšího lehkého tanku II.svět.války a např.při útoku na Francii v květnu 1940 tvořily tanky české výroby 14% německých tankových sil). Mimo tyto giganty zde pracovaly tisíce menších a malých firem,mnohdy spolupracující s většími firmamy. Hospodářská tvář nového státu byla přitom značně nevyrovnaná.Silně industrializované Čechy,Morava,Slezsko.Pak značně pokulhávající Slovensko a nakonec úplně zaostalá podkarpatská Rus,která žila dosud jako ve středověku.Což byl problém,který se nikdy nepodařilo zcela vyřešit. Průmyslová výroba se po válce rychle měnila.Směřovala k důslednému zavádění strojů a nových technologií.To ovšem vedlo k úbytku ruční práce a tudíž k likvidaci klasického řemesla.A právě v tomto prostředí se daří převážně jen největším firmám,jež se navíc mnohdy sdružovaly do koncernů a kartelů.Drobní a střední podnikatelé,kteří vyráběli dráž tak buď krachovali anebo byli pojlceni většími firmamy.Ekonomika podléhala ve 20. letech výkyvům,kdy se střídala období rozmachu s obdobím útlumů či krizí.1. Útlum přichází 1922-1923,pak 1926-1927,vrchol výroby v roce 1929,zakončený celosvětovou krizí.Přitom stejně po celou dobu docházelo k rozvoji průmyslu.Rozvýjela se doprava,elektrifikace republiky a s tím spojený rozkvět elektrotechnického průmyslu,energetiky,radiotechniky.Dále se prudce rozvýjel průmysl chemický,sklářský,textilní,papírnický,keramický a hlavně strojírenský.Nezaměstnanost téměř neexistovala!Pouze 1% práceschopného obyvatelstva bylo bez práce.O tom se nám dnes může jen zdát... Přes rozmach průmyslu byla ještě v roce 1929 Československo agrárně-průmyslovou zemí,kdy 35% lidí pracovalo v zemědělství,34% lidí pracovalo v průmyslu,31% pracovalo ve službách.Ve stejném roce se Československo podílelo 1,4% na celosvětové produkci a řadilo se tak na 10. místo ve světě! (12)

Obr.5 Areál Škoda Plzeň

34 4.1.1 Zemědělství Patřilo v českých zemích už za dob monarchie k nejproduktivnějším v celé říši.Na Slovensku a v podkarpatské Rusi tomu bylo právě naopak.Byly to převážně zemědělské oblasti,ale způsob hospodaření byl značně zastaralý.Hlavně po 1. světové válce byla situace v zemědělství o to horší,protože chyběli lidé,hospodářská zvířata,stroje a mnohdy i osivo.Práce na poli byla převážně manuální a trvala od rána do večera.Nicméně i přes tyto problémy se po válce rychle dařilo zmechanizovat i toto ekonomické odvětví.Hned po válce byla provedena pozemková reforma,kdy 30% převážně šlechtické půdy bylo rozděleno mezi 640 000 rodin.1 Ha stál od 3500kčs do 5600 Kč,ale stát na nákup takového pozemku poskytl rolníkům úvěr.Celkem takto na úvěrech rozdal rolníkům 3 miliardy korun.bylo to výhodné i nevýhodné.Nevýhodné v tom,že většina pozemků byla malá a roztroušená,což bránilo pořádné mechanizaci.Výhodné to zase bylo v tom,že se tak bránilo ničení polí a celé krajiny.Četné meze oddělující pozemky byly důležitým ekologickým prvkem.Bránily splavování ornice a poskytovaly úkryt zvěři (hlavně koroptve a zpěvné ptactvo),která se starala o škůdce.Namísto používání drahých a škodlivých chemických prostředků.Ve 30. letech již byly zcela běžné secí stroje,mlátičky,traktory,obracečky,samovazače.Přibývalo hnojiv,jež se ovšem používalo s mírou. Bohužel ani to ovšem nestačilo a potraviny se musely neustále dovážet.I když jejich dovoz neustále klesal.Ze 30% v roce 1924 na 19% v roce 1927.Pro nás bylo výhodnější dovážet levnější potraviny z agrárních oblastí,namísto toho,abychom se snažili o jejich dražší,leč domácí pěstování.

Obr.6 Zemědělství v ČSR

Vysvětlivky:obilnářství,bramborářství,řepařství,pícnictví,lesní hospodářství

35 4.1.2 Peněžní soustava Československo zdědilo po monarchii měnu,která platila v Rakousku,u nás a na území bývalých Uher.Tam všude její hodnota klesala,mnohdy ještě rychleji než u nás.Bylo proto nutné co nejdříve zamezit nekontrolovatelnému pohybu peněz přes hranice,což poškozovalo značně hospodářství.Tento problém vyřešil tehdejší ministr financí Alois Rašín,jež zavedl kolkování peněz.V praxi to provedl tak,že polovinu peněz okolkoval,tu druhou nechal stáhnout z oběhu.Do budoucna platily už jen okolkované bankovky.Nicméně,nedlouho poté začaly na našem území platit zcela nové bankovky a mince.Tyto nové mince byly od roku 1921 raženy výhradně v Kremnici na Slovensku.Za pomoci politické a hospodářské stabilitě a hlavně díky rázným,leč účelným opatřením vlády se naše měna stala do roku 1925 jedním z nejžádanějších evropských měn.Kurs naší koruny neustále stoupal,když byla v roce 1929 zavedena tzv. Zlatá měna,byla hodnota jedné koruny stanovena na 44,58mg zlata.K jeho snížení byla nucena naše vláda přistoupit až díky celosvětové hospodářské krize,ale o tom až dále. Důležitou součástí prosperujícího hospodářství jsou banky.Vznik Československé republiky znamenal pochopitelně i velkou změnu v oblasti bankovnictví. I když samotný akt politického převratu pochopitelně nemůže zrušit všechny kontakty v oblasti ekonomické a tím méně finanční, přesto již před 28. říjnem 1918 věnovali naši přední finančníci (mezi nimi i A. Rašín a K. Engliš) velké úsilí přípravě organizace finančnictví a peněžnictví nového státu. V oblasti centrálního bankovnictví byla již od listopadu 1918 pověřena dočasnou funkcí cedulového ústavu Zemská banka, která však k emisní činnosti vůbec nepřistoupila. V březnu 1919 byl po ukončení měnové odluky zřízen Bankovní ústav při ministerstvu financí jako státní úřad, který převzal funkci emisního ústavu státu a v jehož čele stál ministr financí. Mezi jeho úkoly bylo v první řadě ukončit měnovou odluku a současně spravovat nové státní půjčky, žirové účty a pokladniční poukázky Rakousko-uherské banky. K dalším úkolům patřilo emitování oběživa a regulace devizového hospodářství. Tento ústav také vydal 2 emise československých státovek. O vzniku nezávislé ústřední banky se uvažovalo již od roku 1920, avšak po celou první polovinu 20. let k jejímu zřízení nedošlo. Teprve zákonem z 23. 4. 1925 byla zřízena Národní banka československá, která 1. 4. 1926 zahájila svoji činnost. Podle zákona byla rozhodujícím statutárním orgánem banky bankovní rada sestávající z guvernéra a 9 členů. Prvním guvernérem banky byl zvolen dlouholetý ředitel Pražské městské spořitelny a blízký spolupracovník Aloise Rašína, Vilém Pospíšil. Výkonným orgánem všech činností banky byla obchodní správa nebo-li ředitelství, v jehož čele stál vrchní ředitel. Za svoji činnost odpovídal bankovní radě. Národní banka československá působila na území celého Československa. Kromě ústředí a hlavního ústavu v Praze a Bratislavě měla 34 filiálek ve významnějších městech a 143 poboček. Národní banka československá byla emisní bankou a bankovní rada i její vedení sdružovalo velmi kvalifikované osobnosti českého finančnictví. V roce 1934 vystřídal ve funkci guvernéra Národní banky československé dr. Viléma Pospíšila universitní profesor dr. Karel Engliš. V období protektorátu byla finanční politika státu zcela podřízena německému diktátu. Název banky byl změněn na Národní banku Čech a Moravy. Již po mnichovském záboru v roce 1938 byla banka nucena zrušit své filiálky na obsazeném území a 15. březen 1939 znamenal úplné osamostatnění slovenského bankovnictví. Zajímavým vývojem prošlo po roce 1918 i komerční bankovnictví. Při vzniku republiky u nás působilo 301 obchodních akciových bank. Hospodářský a obchodní vývoj, k němuž v Evropě po válce došlo, však vedl ke značným změnám. Pro naše komerční bankovnictví znamená poměrně velký počet krachů, ale i fúzí jednotlivých slabších bank. V roce 1929, tedy po jedenácti letech existence samostatného státu, u nás působilo již jen 114 akciových bank. 70 % akciového kapitálu a

36 89 % všech vkladů u obchodních bank se v českých zemích soustředilo v 7 největších bankách. Do této sedmičky patřily: Živnobanka, Anglopragobanka, Česká eskontní banka, Česká banka Union, Česká průmyslová banka, Banka pro obchod a průmysl a Moravská banka. Do první desítky největších bank patřily ještě Agrární banka, Tatrabanka a Legiobanka. Všechny uvedené banky stejně jako ostatní české banky byly svojí povahou univerzálními obchodními bankami středoevropského typu. Peněžní ústavy specializované na investiční bankovnictví jako investiční banky anglosaského typu se v našich zemích ani v době Rakouska- Uherska neprosadily. Ve funkci zakladatelských bank se však všechny banky z uvedené první desítky podílely na zakládání a financování průmyslových a obchodních podniků a přejímaly trvalé účasti na akciovém kapitálu společností, které se snažily ovládnout a začlenit do svých koncernů. Nejaktivnější v tomto směru byla především Živnobanka, ale podobným směrem se ubírala i Agrární banka a Česká průmyslová banka. Všechny tyto banky se velmi aktivně podílely mimo jiné i na nostrifikaci českého průmyslu. Naproti tomu Česká eskontní banka zaměřila svoji pozornost na nostrifikaci v rámci samotného bankovnictví. Převzala filiálky Creditanstaltu a změnila současně svůj název na Česká eskontní banka a úvěrní ústav. Daleko známější však byla pod počeštělou zkratkou svého německého názvu - Betka - Bomische eskonte Bank und Creditanstalt. V polovině 20. let již předstihla všechny ostatní banky a zařadila se co do velikosti a úspěšnosti bankovního podnikání hned na druhé místo za Živnobanku. Přes vcelku pozitivní rozvoj bankovnictví v prvních letech samostatného státu však došlo k úpadku řady drobných bank, ale také i bank, které zaujímaly poměrně významné postavení. V říjnu 1922 vyhlásila bankrot Moravskoslezská banka v Brně a o rok později Pozemková banka a Banka Bohemia. Tyto bankroty měly mimo jiné i bezprostřední odezvu ve tvorbě nové bankovní legislativy. Proces koncentrace českého bankovnictví, k němuž během 20. let docházelo, vyústil ve skutečnost, že na počátku 30. let působilo v ČSR 21 velkých obchodních bank, z toho 15 českých. Kromě obchodních bank působily v tehdejším Československu i peněžní ústavy ve formě veřejnoprávních institucí bez akciového kapitálu. Byla to jednak Zemská banka a Česká hypoteční banka. Zemská banka dostala právo provádět širší bankovní obchody a stala se významným depozitním a reeskontním centrem pro ústavy lidového peněžnictví. Účastnila se také na státních úvěrových operacích a ve 30. letech byla pověřena i vedením clearingových účtů pro zahraniční obchod. Další významnou složkou naší bankovní soustavy byly ústavy lidového peněžnictví, které zaznamenaly v době první republiky velký rozvoj. Zaměřovaly se především na sběr vkladů od obyvatelstva a poskytování poměrně nízko úročených úvěrů zemědělcům, živnostníkům, u větších spořitelen i stavebníkům, obcím a městům. Bankovní soustava byla doplněna Poštovní spořitelnou, která vznikla již v roce 1918 z pražské pobočky Vídeňské poštovní spořitelny, jež se transformovala na samostatný poštovní úřad - Poštovní úřad šekový - který se v roce 1930 přejmenoval na Poštovní spořitelnu. Dále zde existoval Československý reeskontní a lombardní ústav, který se státní pomocí zprostředkovával úvěr i peněžním ústavům a organizoval obchod se státními cennými papíry. V době okupace přežila intenzivní "zájem" německého finančního kapitálu pouze Živnobanka. Ostatní banky, jejichž akciový kapitál se dal převést pod kontrolu německých vlastníků, se staly v podstatě filiálkami říšských či sudetoněmeckých bank. Kde se tento proces nepodařil, bylo přikročeno k násilné likvidaci. Tento osud potkal mimo jiné z větších bank i Legiobanku, Anglo- československou banku, Českou průmyslovou banku, Pražskou úvěrní banku a celou řadu dalších drobnějších peněžních ústavů.(13) Ve 30-tých letech ovládalo 7 největších bank Československa 80% veškerého kapitálu a 86%

37 vkladů drobných a středních střadatelů.Další celou 1/3 kapitálu tvořil zahraniční kapitál uložený u našich bank.Jednalo se především o anglické a francouzské peníze,německé peníze tvořily jen 10% celkové částky.

I když náš vývoz převyšoval nad dovozem,stejně byl státní rozpočet neustále v dluhu.A to z toho důvodu,že byla snaha o vyrovnávání velkých rozdílů mezi naší zemí,Slovenskem a podkarpatskou Rusí.Dále nesmíme zapomenout na položky pro obranu republiky a rozsáhlé sociální výdaje.

38 4.1.3 Doprava Ta měla a má i nyní rostoucí význam.To ovšem kladlo vyšší a vyšší nároky na výrobce dopravních prostředků.U nás na to reagovali tak,že se spojil Laurin&Klement se Škodovkou,aby lépe prorazil do světa.A kromě již velkých a zaběhlých firem jako již zmíněná Škoda,Tatra či Praga vznikali menší výrobci jako např. Zbrojovka,Aero vodochody(letadla),Walter (výroba leteckých motorů),Wichterle a Kovařík Prostějov (zemědělské stroje).Ve výrobě aut jsme byli ve 20. letech 7. na světě a v Evropě 5. za Anglií,Francií,Německem a Itálií.Kromě již zmíněných aut tyto továrny a podniky produkovaly autobusy,nákladní auta,motocykly,trolejbusy,traktory a letadla.Vyspělost tehdejšího průmyslu v ČSR prezentuje především vlastní výroba hned několika tipů letadel,což bylo odvětví vyhrazené jen těm nejlepším a nejvyspělejším státům.Nezaostávala ani železnice a hlavně lodní přeprava.Ta fungovala převážně na Labi,dolní Vltavě a samozdřejmě na Dunaji.

Obr.7 Společnost Tatra Kopřivnice za protektorátu

39 4.1.4 Nerostné bohatství Po skončení 1.světové války bylo k území nově vznikající Československé republiky připojeno na severu území Hlučínska u Ostravska,což mělo za následek vznik tzv. Velké Ostravy a osloučení několika uhelných dolů v oblasti v roce 1924.Stejně jako ostatní zbytek naší ekonomiky a sociální systém prošla i výše těžby uhlí svými cykly.Chvíli bylo více,chvíli zase méně... Tento stav utnula až velká hospodářská krize ve světě roku 1929.Následovalo 5 špatných let,kdy těžba vcelku stagnovala. Od roku 1934 se těžba,potažmo celá Ostravská oblast,začala zvedat.Mohlo za to nástup Nacizmu ve vedlejším Německu k moci a jeho touha po rozšiřování území za hranice Říše.v reakci na tyto sygnály začalo Československo zbrojit,což se velmi pozitivně projevilo v domácím průmyslu i těžbě.Bylo zapotřebí vícero surovin z těžby pro těžký,vojenský průmysl. Po zabrání i zbytku Československa v roce 1938 byla celá Ostravská oblast převedena pod patronaci Německé firmy Herman Göring Werke,a to jak v těžbě uhlí,tak i v oblasti ostatního průmyslu,nacházejícím se na tomto území.Vznikl 1 obrovský koncern,na který bylo napojeno i mnoho menších Německých firmiček.V posledních dnech války došlo k rozsáhlé devastaci zdejšího průmyslu jak při bojových akcích, tak v důsledku cílevědomého ničení ustupujícícmi Němci. Nejlépe jsme byli vybaveni nerudnými surovinami.Používali se hlavně ve stavebnictví a ve sklářském a keramickém průmyslu. -kaolin: Je vynikající kvality,dal vzniknout našemu sklářskému a keramickému průmyslu,těžil a těží se na Karlovarsku (u Sedlce,Stará role,Chodova),na Plzeňsku (Horní Bříza, Chlumčany, Kaznějov) a u Podbořan (východně od Karlových Varů). -sklářské písky: S 98% obsahem křemene se těžil v severních a severovýchodních Čechách (Českolipsko, Turnovsko, Adršpach) a na Chebsku. -vápenec: Používal se k výrobě cementu a vápna a jako stavební kámen (mramor),těžil se téměř rovnoměrně po celé republice např. v Českém krasu a v Železných horách -stavební kámen: Především žula se těžil v Českomoravské vrchovině,na Karlovarsku,v Posázaví, na Liberecku. -štěrky a písky: • plavený písek - těží se v údolních nivách a na terasách velkých řek • kopaný písek z lomů - např. v Českém ráji

. Ložiska rud a neželezných kovů jsou rozptýlená a neumožňují větší těžbu.Většinu rudných surovin jsme museli dovážet. Těžební průmysl: -černé uhlí: Těží se hlubinně v ostravsko-karvinské pánvi,je velmi dobré kvality,zpracovává se na koks a část jde na výrobu elektřiny -hnědé uhlí: Těží se převážně povrchově v Podkrušnohoří v Severočeské hnědouhelné pánvi a v Sokolovské pánvi.Uhlí se spaluje v tepelných elektrárnách a teplárnách.Vyrábí se z něj brikety a svítiplyn.Těžba hnědého uhlí vyvolává devastaci krajiny. - ropa a zemní plyn: Těžba velmi omezená.Jedná se o kvalitní ropu,která se používá v chemickém průmyslu. V Čechách nebyly nalezeny téměř žádné naleziště ropy, které by bylo možno těžit.Ve 30-tých letech se konaly průzkumy území kolem dnešního Barandova. Zde byly nalezeny malé zdroje ropy, ale pouze vědeckého významu. K žádné těžbě zde nedošlo.Na Moravě byly průzkumy mnohem četnější. U Hodonína se konaly kutací práce již kolem roku 1900, ovšem byly později zastaveny z důvodu nedostatku zajišťovacích financí. V roce 1920 byly práce znovu obnoveny a byla navrtána ropa ve hloubce 117 m. Dalšími vrty byla navrtáno další ložisko v hloubce 339 m. První ložisko

40 nebylo vydatné pro hospodárné využití, ale druhé v hloubce 339 m již bylo.K roku 1930 byla denní těžba 500 kg.Na Slovensku byla těžba realizována zejména ve Státních olejových dolech Gbely v okrese Skalica. Toto ložisko bylo nalezeno náhodou v roce 1914, kdy došlo k výbuchu a následnému požáru zemních plynů u železniční trati vedle Gbel. Proto bylo toto území v roce 1914 pokusně navrtáno. Poté došlo k prudkému rozvoji těchto dolů a k roku 1930 činila jejich produkce 200 kg ropy denně. K roku 1930 mělo gbelské ložisko dvě vrstvy. První byla v hloubce 170 m, druhá v hloubce 260 m. Dále zde byl těžen zemní plyn, který byl dodávám československým státním drahám ke svícení do osobních vagonů.

Obr.8 Dnešní těžba ropy na Břeclavsku a Hodonínsku

41 4.1.5 Světová krize a její dopad na Československo Černý pátek v říjnu 1929 na New-Yorské burze znamenal začátek zhoubné celosvětové hospodářské krize.Z USA se s menším zpožděním dostává i do Evropy a potažmo i k nám.Vedla k výraznému poklesu mezd,omezení výroby,propouštění.To snížilo možnost lidí nakupovat zboží a vypadalo to,že z toho nejde ven.Další rána přišla v roce 1931 ve formě rozvratu světových financí.V důsledku to vedlo ke konečnému odklonu od svobodného a nerušeného podnikání a volnou hru kapitálu nahradily větší či menší zásahy států do hospodářství.Stát mohl buď používat protekcionářskou politiku,což bylo zavádění čím dál vyšších a vyšších bariér pro dovoz zahraničního zboží.Což mělo podpořit domácí zemědělství a průmysl.Anebo mohl poskytovat kapitálovou podporu podnikům,na jejichž zachování měl zájem.Třeba z důvodu vysokému počtu zaměstnanců,jež by jinak přišli o práci.Také vlády objednávaly zakázky pro stát a organizovaly velké veřejné stavby. U nás se krize projevila tak,že výroba prudce klesla až na 60% oproti roku 1929 a nezaměstnaných prudce přibývalo.Vláda na to reagovala získáním půjčky 600 milionů franků ve Francii v roce 1932,pak třeba ve stejném roce v rámci Malé dohody přijala smlouvu o regulaci obilných přebytků na ochranu domácích rolníků,o rok později v roce 1933 byl přijak tzv. Kartelový zákon k ochraně středních a malých podniků,částečná devalvace domácí měny,nejprve jen o 1/6,v roce 1936 pak opět o 30%.Posledně jmenované opatření zlevnilo naše zboží na světovém trhu a dělalo ho tak prodejnějším. Hospodářský rozmach nastal až v polovině 30.let,souvisel však spíše s rozvojem válečného průmyslu a výstavbou pohraničních opevnění pro ochranu naší republiky.

42 4.1.6 Temnota na obzoru Krize a její důsledky způsobila růst nacionalismu. Roku 1935 těžce nemocný prezident Masaryk abdikuje a novým prezidentem se stává Edvard Beneš,oblíbený i ve Vatikánu.!Ten byl nucen čelit stále silnějšímu tlaku sudetoněmeckého hnutí.Tlak se stupňoval a stupňoval až požadavky sudetských němců vedly přímo k rozbití Československa.K národnímu socialismu se navíc hlásilo otevřeně či skrytě i mnoho významných českých průmyslníků.Což bylo dle mého názoru smutné a krátkozraké.Nakonec to v Mnichově dopadlo 29.9.1938 jak to dopadlo.Československo se muselo vzdát svého dávného pohraničí ve prospěch Německé 3. říše,Maďarska(jih Slovenska až ke Košicím a jih Podkarpatské Ukrajiny) a Polska(Těšínsko,Orava,Spiš). V praxi to vypadalo tak,že jsme přišly o 29,6% z celkového území (Čechy a Morava 37,4%,Slovensko 21,8%,Podkarpatská Rus 12%).V přepočtu na obyvatele to byl úbytek o celých 5 milionů,celých 33% z celkového množství (Čechy a Morava 35,9%,Slovensko 26,4%,Podkarpatská Rus 29,7%). Do 7.10.1938 zabralo Německo první 4 pásma území,jež získala na základě Mnichovské smlouvy,následně i to poslední.A přišel další velký problém.Tím se stali uprchlíci a vyhnanci ze zabraných území. Neméně citelné byly i ekonomické škody.Přišly jsme o polovinu průmyslu (hlavně lehký) a velkou část nerostného bohatství (z ložisek hnědého uhlí nám zbylo jen 3%,z černého uhlí jen 1/3).Zkomplikovala se i doprava,protože při rozdělení byly přerušeny klíčové železniční spoje.

43 4.1.7 Druhá republika a Protektorát Böhmen und Mähren Již 5.10.1938 odstoupil prezident Beneš z funkce.30.11.1938 byl zvolen dr.Emil Hácha.Mezitím došlo na vyhlášení a následnému potvrzení autonomie Slovenska a Podkarpatské Rusi.Ani to ovšem Hitlerovi nestačilo.14.3.1939 vzniká samostatný Slovenský štát.Následující den vpochodovala Německá armáda do zbytku naší bývalé republiky.16.3.1939 vzniká Protektorát Čechy a Morava jako součást velkoněmecké říše.Podkarpatská Rus byla 17.3.1939 připojena k Maďarsku. Při obsazení naší republiky získali okupanté i značnou vojenskou kořist.Naše lehké tanky byly v té době snad nejlepší tanky ve své kategorii na světě.Plně se pak osvědčily v Polsku,Francii,na Balkáně,Africe a v počátečních bojích na východě.Po jejich zastarání byly většinou odzbrojeny a přestavěny na muniční vozidla,tahače děl a samohybná děla.I v těchto rolích naprosto excelovaly a v mnoha armádách vydržely až do 60.let!Vyráběny byly v továrnách ČKD,Praga i Škoda, v zahraničí se pak montovaly licenčně v Iránu,Švédsku,Maďarsku a Švýcarsku. Vyspělý průmysl se brzy začal transformovat na válečný.Okupace silně zasáhla do ekonomiky státu.Německý kapitál postupně ovládl české banky a nadiktoval kurs 10kč za 1 říšskou marku,což znehodnotilo českou měnu.Do českých firem byli nasazeni němečtí dohlížitelé,židovské podniky byly zabaveny úplně.(14) Díky válečné výrobě ovšem zmizela nezaměstnanost.Bylo to dáno i tím,že Němci brzy zavedli pracovní povinnost.

Obr.9 Baťův podnik za protektorátu

44 Obr.10 Výrobní linka 88mm kanonů v podniku Škoda Plzeň

Hospdářské důsledky okupace: -již v březnu 1939 byla zavedena „vnucená správa“ hospodářských podniků,nařízeními se nuceně slučovaly některé firmy.V průběhu roku 1939 již nacisté díky „nestandartním opatřením“ plně kontrolovali nejdůležitější odvětví průmyslu a zemědělství (povinné dodávky živočišné a rostlinné produkce za pevné výkupní ceny, zřízené nucené stavovské korporace....) -V září 1939 byly zavedeny potravinové lístky. -V prosinci 1939 byly zavedeny šatenky na textil a poukazy na obuv.Postupem času byly příděly potravin snižovány,ale ceny se vyšplhaly závratným tempem nahoru (během 6 let i o 2000%). Kulturní důsledky okupace: -Kulturní život byl podřízen zájmům německé propagandy.Vydavatelskou a nakladatelskou činnost omezila cenzura.Lepší život měl český film,i když i ten podléhal tlakům okupantů.V druhé polovině roku 1944 bylo vyhlášeno „totální válečné nasazení v Protektorátu,“jehož opatřeními na poli kulturním bylo omezení písemnictví,časopisů, hudby,dále zákaz divadelních představení a výstav,byla uzavřena muzea. Zemědělské důsledky okupace: -Byly zřízeny jednotné stavovské korporace,.Byly stanoveny výměry ploch povinných osevů, povinné dodávky živočišné a rostlinné produkce za pevné výkupní ceny.Jednotliví výrobci si směli ponechávat pouze povolené množství těchto výrobků,na což dohlížely zvláštní kontrolní orgány. Ponechání si nějaké produkce načerno (porážky prasat, prodej obilí apod.) znamenalo přísné tresty. Z hlediska dlouhodobých cílů se Němci postupně hodlali zmocnit české půdy a kolonizovat okupovaný prostor,aby se stal trvalou součástí německého území. Obchodní a bankovní důsledky okupace: -Po okupaci byl oficiálně vyhlášen kurs marky a koruny 1:10,ačkoliv skutečný poměr byl 1:6-7. Ihned po okupaci příslušníci německé armády skupovali ve velkém české zboží.Obchod se zahraničím byl usměrňován dle potřeb Německa.Pod přímý vliv se dostaly i banky a pojišťovny,

45 přičemž během okupace docházelo k jejich soustavnému drancování. -Finanční toky se dostaly plně pod kontrolu Německa.Protektorát byl nucen platit tzv. „válečnou daň“, která v roce 1940 činila 3 miliardy korun,.Roku 1944 již 12 miliard korun.Německo finančními machinacemi připravilo český stát během okupace o 43 tun ryzího měnového zlata. - v září 1939 byly zavedeny potravinové lístky pro tři kategorie českého obyvatelstva –) obyčejné spotřebitele, těžce pracující a velmi těžce pracující.V kategorii běžného spotřebitele bylo možno odebrat za týden následující množství potravin: 2900g chleba, příp. 1200g chleba a 900g mouky, 500g masa nebo masných výrobků, 210g jedlých tuků, 2 litry mléka. Zemědělcům byly příděly úměrně kráceny. V prosinci 1939 byly zavedeny šatenky na textil a poukazy na obuv.Postupem času byly příděly potravin snižovány,a ceny na černém trhu se vyšplhaly závratným tempem nahoru (během 6 let i o 2000%). A politické důsledky okupace: -Politické strany byly zrušeny.Díky aktivitám prezidenta Háchy vzniklo již v roce 1939 Národní souručenství,které se mělo stát organizátorem národní solidarity.Do této jediné strany se přihlásilo 98% českého obyvatelstva.Tímto vznikla půda pro určitou formu národního odboje,i když zde byly i rozdílné zájmy protektorátních orgánů či českých fašistů.Roku 1943 bylo Národní souručenství pro svůj ryze národní postoj rozpuštěno. -Česká armáda byla fakticky zrušena,i když zde vznikla tzv. „protektorátní armáda,“ve které sloužili někteří vojáci z povolání.Toto zhruba sedmitisícové lehce vyzbrojené vojsko bylo sice podřízeno německému vojenskému zmocněnci,avšak nikdy nezasáhlo do bojů na straně wehrmachtu. -Bezpečnostní aparát,policie a četnictvo,se prakticky dostal do područí německé moci. Hlavní úlohu zde plnila německá státní policie (Gestapo) -Nucená práce pro Říši.V první polovině roku 1939 byli na práci v Německu získáváni nábory, ovšem postupem času byli zřízeny Úřady práce,byly zavedeny pracovní knížky a došlo k nucenému odvodu českých občanů na práci v „Říši“.Bylo totálně nasazeno zhruba 650 tisíc Čechů.

Příchod Reinharda Heydricha jako nového protektora do Čech dne 27.9.1941 znamená novou situaci v celém protektorátu.Bohužel k ještě horšímu...Od roku 1941 začala válka na východě proti SSSR a Adolf Hitler věděl,že toto tažení bude zcela jiné a mnohem nebezpečnější,než vše,s čím se dosud setkal.Věděl,že 1. předpokladem k vítězství na východě je klid v zázemí doma a v porobených oblastech,aby vojenská výroba mohla bez komplikací pokračovat a dodávat jeho vojskům tolik potřebný materiál a zbraně. V Čechách začaly narůstat drobné sabotáže a rozmach odbojového hnutí, nacisté proto připravovali protiakci. Neurathovo působení se jim zdálo liberální a slabé,tak Hitler na konci září 1941 Neuratha odvolal a poslal místo něj Reinhardta Heydricha,jednoho z nejbrutálnějších představitelů NSDAP.Co bychom ostatně chtěli od generála SS...?Měl několik úkolů: 1)Měl zadusit odboj 2)Vytěžit z českých zemí pro německou válku co nejvíce surovin a materiálu 3)Zároveň s tím Protektorát Čech a Moravy již připravovat na poněmčení Ihned po svém nástupu začal Heydrich praktikovat svá represivní opatření.Prvním cílem bylo eliminovat odboj.Už v den nástupu byl zatčen ministerský předseda Eliáš,jež byl souzen a popraven až v roce 1942.Další opatření bylo praktikováno od 28.9.1941.Jednalo se o tříměsíční stanné právo,v jehož průběhu bylo na základě vyhláškybez soudu popraveno několik stovek domácích odbojářů.To ovšem nestačilo...Odbojové hnutí bylo sice značně omezeno,nikoli však poraženo! Když Heydrich viděl,že jeho opatření nefungují,změnil strategii.Napříště začal používat metodu cukru a biče.To se projevilo tak,že některé vrstvy pronásledoval a nechával je popravit,u dělníků se naopak snažil zabodovat.Vyšší mzdy,rekreace v lázních,dovolené a další výhody.Tento cíl začal vycházet... Druhým cílem bylo zapojení protektorátní ekonomiky do ekonomiky Říšské.Heydrich nechal

46 prostřednictvím Háchy 19.1.1942 jmenovat po Eliášově zatčení novou vládu, jejímž předsedou se stal Jaroslav Krejčí, ministrem školství a osvěty byl jmenován zvlášť horlivý propagátor spojení Čechů s osudy Třetí říše Emanuel Moravec,ministrem hospodářství se stal Walter Bertsch, který měl včlenit české hospodářství do říšského ekonomického prostoru.Opět uspěl... Třetím cílem bylo zvýšení antisemitského úsilí.V tomto duchu zavedl celý soubor protižidovských opatření a přistoupil ke konečnému řešení židovské otázky.To představovalo fyzickou likvidaci a odsunutí přes Terezín do likvidačních táborů,převážně v Polsku.Židovský majetek byl zkonfiskován ve prospěch Říše.Uspěl... Posledním cílem byla germanizace našeho území.Schopní poněmčení měli zůstat,ostatní měli být odvezeni na východ do Ruska bo popraveni.Uspěl jen z části... Všechna tato výše uvedená opatření vzala za své dne 27.května 1942 v kobyliské zatáčce smrti v Praze.Hrdinové Gabčík a Kubiš ze skupiny Anthropoid toho dne spáchali na Heydricha úspěšný atentát,jemuž 4.června v nemocnici podléhá.Jak to dopadlo dále,víme.Co už nevíme,je fakt,že tato akce zasadila v roce 1942 Německu tvrdý úder a pro spojence to bylo povzbuzení.Za celou válku se nikomu dalšímu nepodařilo zlikvidovat takto vysoce postaveného nacistu.A i lidé to chápali,přes veškeré utrpení,jako spravedlivou odplatu na tyranovi.V poslední řadě,všichni Heydrichovi nástupci byli sice dobří,ale jeho kvalit nedosahoval ani jedinný... Od roku 1944 byli do průmyslových podniků nasazováni i umělci a další méně důležití lidé.Od počátku okupace prováděli okupanti také zprvu dobrovolný nábor českých dělníků do říše,kde měli pracovat za muže povolané na frontu.Nakonec tu bylo ještě tzv. Totální nasazení – hlavně u mladé generace (ročníky 1918-1924).Nasazeni nebyly jen ženatí muži s dětmi a vdané ženy.Pracovní podmínky byly žalostné: dřevěné boudy,nízká a mizerná strava,nízký plat za práci,žádná dovolená,jen jednou do měsíce volná neděle,neustále spojenecké bombardování.Mnohdy i 2 roky...Celkem bylo v německých továrnách na 600 000 pracovníků z Čech za dobu války. Na jaře roku 1944 se intenzivní letecká válka přenesla už i nad naše území.Stalo se tak v souvislosti se zahájením generální bombardovací ofenzivy Spojenců proti německému průmyslu na zpracování pohonných hmot.Část tohoto průmyslu se nalézala přímu i na našem území,jejich bombardování bylo tedy logické. Jedním z těchto podniků byla rafinerie na výrobu minerálních olejů firmy David Fanto v Pardubicích.Ročně produkovala asi 40000 tun benzínu,což bylo cca 28% její roční produkce.Tato čísla ji řadila na 5. místo mezi rafineriemy v Němci okupované Evropě.Další byla třeba rafinerie Vacuum Oil Company v Kolíně...Rafinerie v Pardubicích nakonec dopadla tak,že na ni byly provedeny 2 nálety. 1. byl v noci z 21. na 22. července 1944 proveden Brity,bohužel pouze s civilními obětmi,rafinerii nezasáhla jediná bomba. 2. nálet byl proveden 24. srpna 1944 Američany a ten měl už zničující následny.Ve stejný den,tedy 24. srpna 1944, byl proveden nálet i na Kolínskou rafinerii Vacuum Oil,taktéž s ničivýmy následky.Obě rafinerie byly nuceny na čas úplně přerušit provoz.Při tomto posledně jmenovaném náletu došlo k zasažení ještě minimálně jedné továrny.Jednalo se o chemický podnik Kaliwerke,kde se vyráběl plyn Cyklon B,jež se používal v plynových komorách ve vyhlazovacích táborech.K tomu přidám perličku.Platila spíše obecně a po celou dobu války,než vyloženě na našem území v záveru bojů.Budova,jež většinou přežila bez větších úhon ať už kobercový nálet bo prudké pouliční boje byl pivovar bo tabáková firma... Také život ve společnosti se změnil.Mezi Němci a Čechy panovala značná nerovnost – v protektorátu žijící Němci měli za stejnou práci 2x více peněz než Češi,2x vyšší příděly potravin,nepodléhali protektorátnímu soudnictví jen tomu říšskému.To bylo nadřazeno tomu protektorátnímu.Nicméně říšské soudy soudily i čechy,pokud se věc jen trochu týkala zájmů říše.VŠ byly zavřeny úplně,střední školy byly značně omezeny.Tedy,pokud se jednalo o české školy.Těch německých se to netýkalo. Nakonec ale i u nás nastal konec.Osvobození Československa nezačalo podle předem

47 připraveného programu tak,že by se sovětská armáda spojila se slovenským národním povstáním.První naší osvobozenou obcí se 6.10.1944 stalo Kalinovo.Protože na východě Slovenska operovaly německé nacistické divize,šel osvobozovací proces pomalu.Až 20.1.1945 byly osvobozeny Košice.Tuhý zápas se vedl o Liptovský Mikuláš,protože Němci bránili přístupové cesty do Čech právě v oblasti středního Slovenska.Svobodův východní armádní sbor také postupoval. Počátkem dubna 1945 naše emigrace odjíždí do Košic.4.4.1945 prezident jmenuje novou vládu = košickou vládu.Většinu míst zaujali komunisté –) měli sedm ministrů.Premiérem se stává Zdeněk Fierlinger,ministrem vnitra Václav Nosek, ministrem informací Kopecký, ministrem obrany generál Ludvík Svoboda a ministrem zahraničí Jan Masaryk.5.4.1945 tato vláda přijme dojednaný vládní program,tzv. Košický vládní program,který byl levicový a nahrával KSČ.Na počátku dubna 1945 dospěla sovětská vojska k branám Moravy,což podnítilo vznik českého národního povstání.To se postupně odehrálo v Prostějově, Kroměříži, Pardubicích a v Kladně. Mezitím Američané dospěli k hranicím protektorátu.Koncem dubna 1945 vstoupili na naše území v oblasti Chebska a starého Srní na Klatovsku.5.5.1945 po dohodě se sovětskou armádou přichází na osvobozeneckou linii Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice.5.5.1945 večer osvobodí Klatovy.V poledních hodinách se české povstání přenese do Prahy a vznikne tak pražské povstání v čele s Českou národní radou.V čele Alois Pražák, na předním místě Josef Smrkovský.V Praze vyroste 1600 barikád,přesto volají o pomoc.Sověti jsou ještě daleko a Američanům je zakázán vstup.Ruská osvobozenecká armáda (ROA),což jsou Vlasovci,přijdou na pomoc.Nakonec České národní radě nezbývá, než 8.5.1945 odpoledne uzavřít s generálem Toussaintem separátní mír.Ráno 9.5.1945 přijeli do Prahy Sověti,formálně zde již byl mír.Ne všechny německé jednotky ale mír respektovaly a některé po Sovětech dokonce střílely.Většinou se ale jednalo o malé skupinky vojáků,případně jedinci.Většina němců využila příležitosti a snažila se dostat co nejrychleji k Americkým liniím.

Osvobozením Prahy končí Německá okupace našeho území...

4.2 Ploješť v Rumunsku Rumunsko je přímořský stát,který se ještě před začátkem 2. světové války stal spojencem Německa.V té době totiž byl u moci maršál Ion Antonescu,jež sympatizoval s Nacisty.Od roku 1941 bojovalo Rumunsko po boku Německa proti SSSR na východě.Stalo se tak na nátlak

48 samotného Hitlera,ale také z toho důvodu,že v roce 1940 zabral SSSR Severní Bukovinu a Besarábii,jež předtím patřily právě Rumunsku.V roce 1944,když bylo Německo vyhnáno z SSSR a Rudá armáda se hnala na Bukurešť,přišlo Rumunsko podruhé a s konečnou platností o Severní Bukovinu a Besarábii.Antonescu uprchnul a Rumunsko vyhlásilo válku Německu.Po skončení 2. světové války bylo Rumunsko začleněno do zemí RVHP... Co se týkalo nerostného bohatství,nejdůležitější byla ropa (Ploješť, Bacau, Olt-Jiu) a zemní plyn (Mures, Siniu, Harghita, Brašov),dále sem patří lignit (panva Motru-Roviniari, Ploješť),černé uhlí (Resita, Petrosani),sůl (Slanice),zlato,stříbro a dřevo. Dovážel se sem textil,vlna,kovy,kůže,cukr a hedvábí.A to především z Československa,Německa,Francie,Angli,Belgie a Holandska. Před 2. světovou válkou se z Rumunska dočasně stala Evropská obilnice:pěstovala se hlavně,pšenice,kukuřice a tabák. Hutní průmysl zpracovával hliník (Slatina, Oradei),meď (Baia Mare) a síru (Copsa Mice). Těžký průmysl vyráběl obráběcí stroje,traktory,energetická zařízení,v dnešní době ještě automobily zančky Dacia a nákladní vozy s přívěsy (Bukurešť, Brašov, Konstanca, Pitešť). Chemický a chemicko-zpracující průmysl se nalézal v Pitešťi, Eimnici, Bukurešťi, Ploješťi, Jasách, Romanu a Transylvánii. Samotné město Ploesti bylo založeno už v 16. století.V 19. století se zde začal silně rozvýjet petrochemický a chemický průmysl.To zapříčinilo,že se z něj stala nejdůležitější rafinerie v Evropě nacházející se jen necelých 180km od sovětských hranic.. V průběhu 2. světové války v roce 1940 byla rafinerie Astra poškozena zemětřesením,poté sem napochodovali Němci,kteří zde tak získali nejcennější zdroj ropy.Zůstali zde až do roku 1944.

Obr.11 Americké bombardéry nad ploještí

49 Obr.12 Americký bombardér zasažený nad Rumunskem,oblast Ploješť

Od roku 1943 byla Ploješť bombardována američany,a to konkrétně letouny 15. letecké armády.Celkem se jednalo o 5479 náletů na Ploješť a její okolí,ale vždy bezúspěšně.Rafinerie v Ploješti byla v té době klíčovou pro nacistické válečnictví a dodávalo Německu drtivé procento jeho ropy (až 90%), udává se že kdyby byla zničena ihned při prvním, nebo druhém útoku mělo by to pro nacisty velice vážné následky. Němci přišli o svá naftová pole až roku 1944,kdy byla Ploješť,stejně jako zbytek Rumunska,obsazena Rudou armádou.

50 4.3 Švédsko a jeho ocel Za první světové války vyhlásilo Švédsko neutralitu a svou pozici stranou se snažilo udržet též za války druhé,i přesto že se stalo útočištěm válečných uprchlíků.Hlavně období v prvních dnech po začátku války bylo pro Švédsko kritické.Za pomoci ústupků Hitlerovi se ale podařilo švédskou neutralitu uhájit.Švédové museli upřednostňovat dodávky nejkvalitnější železné rudy pro Německo,museli poskytnout své železnice a ostatní přepravní kapacity Německým potřebám,v poslední řadě museli umožnit přesun německých vojsk k hraniccím Dánska a Norska,případně Finska.To ale nebylo všechno.Švédsko hodně vděčilo za uhájení své neutrality svému umístění,dlouhodobému neutrálnímu postoji,houževnaté a oddané armádě,a také schovívavosti všech mocichtivých diktátorů.Ke konci války se přiklonilo nepatrně na stranu spojenců,například tím,že umožnilo vysadit na svém území spojenecké agenty,jež monitorovali německé rádiové zprávy.

Obr.13 Král Gustav Adolf s Hemanem Göringem

Nicméně,v období mezi světovými válkami se Švédsko začalo orientovat levicově, do popředí se dostala sociální demokracie a v duchu této politiky se Švédsko vyvíjelo prakticky až do dnešních dnů. Nejdůležitější průmysl: -zpracování kovů a hutnictví (železná ruda) -strojírenství (např.kuličková ložiska,automobily{Saab,Volvo,Scania}) -letecký (letadla a letecké motory) -chemický -dřevozpracující Z nerostného bohatství to je: -železná ruda (ta se těží v Kiruně,Ludvice a Gallivare) -) jedná se o nejkvalitnější žel. rudu obsahující 60% sur. Železa -černé uhlí (okolí Hälsingborgu) -zinek (Ludvika,Storuman) -zlato (Skelleftea) -stříbro (Skelleftea,Storuman) -měď (Skelleftea,Gällivare,Storuman) -olovo (Vansbro) -uranová ruda (Lidköping) -pyrit (Avesta,Skelleftea,Storuman) -wolfram (Köpining) -a hlavně dřevo Bohužel nevýhodou Švédska bylo to,že nejvíce surovin se nacházelo a nachází na severu země,kdežto zpracovatelské závody se nacházejí a nacházeli na jihu.

51 Je až neuvěřitelné,že i neutrální stát jako Švédsko mělo své tajné závody.Tím prvním byla tajná továrna na střelný prach u vesničky Tyfors. V několika krychlových barácích zde dvě stě dělníků v přísném utajení vyrábělo bomby a další vojenský materiál, jehož součástí je střelný prach.Místní továrna zpracovávala v době největší produkce 18 500 kilogramů střelného prachu týdně. O jejím významu svědčí i skutečnost, že byla nejen oplocena a nepřetržitě hlídána,nýbrž bylo v její blízkosti umístěno i stanoviště protiletecké obrany.Po válce byl celý komplex zapečetěn a ponechán v takovém stavu, aby mohl být v případě potřeby opět rychle uveden do provozu. Tehdy nikdo nemohl s určitostí říci, zda nevypukne další válka.

Obr.14 Areál továrny v Tyfors

Dalším tajným objektem byla podzemní továrna Saabberget v Linköpingu.Jednalo se o továrnu na výrobu letadel.V případě války by byla při leteckém útoku lákavým cílem nepřátelského letectva. Aby mohla výroba pokračovat i v případě bombardování, bylo rozhodnuto přesunout větší část výrobních kapacit pod zem, přímo pod samotný objekt továrny.Stavba byla zahájena v průběhu války a pokračovala rychlým tempem, přesto ale byl celý komplex dokončen až poté, co válka

52 skončila. Celková rozloha podzemních prostor dosáhla více než 20 000 metrů čtverečních v hloubce třicet metrů pod povrchem. Ačkoliv hlavní důvod pro existenci továrny vlastně pominul už v okamžiku jejího dokončení, byla používána po celé období studené války. Výrobní činnost v podzemí byla zastavena teprve v 90. letech.(15)

Obr.15 Podzemní továrna v Saabberget

Co se zemědělství týče,tvoří zde zemědělská půda jen 7% země,pěstují se zde brambory,ječmen, pšenice,cukrová třtina,oves,řepné semeno.Odjakživa se zde pěstuje chov vepřů,skotu a drůbeže.

53 5 Válečná léta Ekonomická expanze Třetí říše předháněla vojenské přípravy.Jasným příkladem toho byla situace na Balkáně, který byl systematicky ovládán německým kapitálem.Vytlačování francouzských a anglických firem bylo doprovázeno propagandistickou kampaní,jež hlásala, že přítomnost Němců způsobí ozdravení místní ekonomiky a otevře německý trh pro odbyt tamních zemědělských produktů.Jako příklad bych použil koncern IG Farben.Ten nejprve vybízel balkánské rolníky k pěstování olejnatých rostlin namísto obilí,aby je pak zkoupil za výhodnou cenu a poté,co se značná část rolníků stala na tomto obchodě závislá,snížil drasticky výkupní cenu.Po roce 1938 kontrolují Němci nejen ekonomiku Rakouska a Čech,ale také hospodářství zemí formálně nezávislých,ve kterých prosazují rozvoj pouze těch odvětví,jež potřebuje III. Říše. Již v roce 1936 Werner Daitz,ředitel Úřadu zahraniční politiky NSDAP,plánoval vytvoření "antikomunistického hospodářského bloku" = Němci řízeného průmyslu,zemědělství a obchodu. Svět měl být podle jeho vize rozdělen na tři sféry:Velká Evropa společně s Afrikou pod nadvládou Německa,východní Asie a Austrálie pod nadvládou Japonska a obě Ameriky pod nadvládou USA. Válka je příležitostí pro realizaci tohoto programu.V červenci 1940 představil ministr hospodářství Funk své plány: široká ekonomická kooperace a dlouhodobé plánování výroby,stabilizace kurzů měn,výměna know-how,racionální rozdělení práce,zjednodušení trhu s produkty,založení platebního systému na marce,kontrola mezistátního obchodu a hospodářské i měnové politiky evropských zemí.Za tím následují kartelové smlouvy, řízení odborníků, finanční ovládnutí nejdůležitějších podniků. Německo se snaží využít okupace pro své ekonomické zájmy. Představitelé německého hutnictví se domáhají vytvoření západoevropského uhelného syndikátu, rovněž i firma IG Farben požaduje kartelizaci svého oboru. Německé hutnictví se staví proti zřizování hutí ve francouzském Lotrinsku, podobné postuláty vnáší i optický průmysl. V Říši jsou vytvářeny rezervy na úkor okupovaných zemí. Objevují se plány na evropskou celní a měnovou unii: Evropa se má stát jednotným ekonomickým prostorem,s markou jako měnou a společnou hospodářskou politikou.Plánování omezí rozdílné konjunktury a zajistí stabilitu ekonomiky: direktivy vydává stát a realizuje je soukromý sektor. Evropa se stane hospodářsky soběstačnou a Berlín bude centrem evropského ochodu. Takzvaný Kernland budou tvořit,kromě Říše,území Polska,Československa,Belgie,Holandska, Lucemburska,Alsaska a Lotrinska.Zvažuje se začlenění Dánska,Švédska,Řecka a dalších porobených zemí.Hospodářství jednotlivých evropských států budou vytvořena po vzoru Německa a budou se navzájem doplňovat. Německo a západní Evropa mají mít zajištěnou výrobu strategických produktů. Nákupy pro evropskou potřebu se budou odbývat centrálně. Jistým vyvrcholením diskuse se stalo sympózium,které se konalo na počátku roku 1942 v Berlíně. Ekonomický odborník NSDAP H.Hunke ve svém referátu Europaische Wirtschaftsgemeinschaft (Evropské společenství národů) předeslal,že nacistické hnutí v Evropě usiluje o vytvoření společného životního prostoru "jedné rodiny národů",jedné "co do krve a kultury",čímž se válka na kontinentě omezí na duchovní sféru.S ohledem na přirozené dělení na nižší a vyšší národy,budou hrát vůdčí úlohu Árijci,ale mimo zvýhodnění Německa se ESN stane požehnáním rovněž i pro porobené národy. L Europe contre les patries.Tak těchto hesel se s elánem ujali kolaboranti z celé Evropy.V pozici vazalů Německa se příliš dobře nemohli odvolávat na tradiční nacionalismus,proto si museli najít jinou ideologickou omluvu spolupráce s Třetí říší. Během války se laboratoří nové ideologie stala Francie,kde vzniklo heslo "Za čistou Francii ve sjednocené Evropě".Bylo možno zde nalézt fanatické germanofily,kteří hlásali,jako například Alphonse hr. de Chateaubriant.Ten pravil že "Němci vědí, co potřebuje Francie. Vědí to dokonce lépe než samotná Francie." Anebo ještě lépe: "Konec koncům, co to je vlastně Francie? Je to kraj Franků. Kdo byli Frankové? Němci. Slovo Francie je v podstatě synonymem pro slovo Německo."

54 Nakonec všechna tato tvrzení a pokusy ve Francii skončily s vyloděním spojenců v Normandii v roce 1944. Germanische Reich Deutscher Nation. Základem pro spolupráci mezi národy však byl rasismus. Dle plánů NSDAP se asimilace měla vztahovat na nordické národy,Estonce a Lotyše,v menší míře Francouze,zcela nevyhovovaly národy Ruska a Balkánu spolu s Maďary.Slovanské národy byly označeny za "rasově cizí".Jejich osudem se mělo stát vyhlazení,odsun za Ural nebo úděl otroků.Společným nepřítelem všech árijských národů byli Židé. Faktem zůstává,že politika Třetí říše stále silněji zdůrazňovala společný germánský zájem. Rosenberg v červenci 1940 předestřel ve svém projevu: "Osud tomu chtěl,aby Německá říše vzala pod svou ochranu celé území,ze kterého kdysi vyšly germánské kmeny.Rýsuje se tedy jediná,pro všechny germánské kmeny společná,životní nutnost.Vytvoření politicky i hospodářsky jednolité fronty,jež jim zaručí řád a pořádek." Heydrich v říjnu 1942 hlásal, že se s germánskými národy,na rozdíl od ostatních,má zacházet tvrdě,ale spravedlivě a lidsky.Ty ostatní,jež budou bojovat po boku Německa za porobení a kolonizaci východu,budou odměněny poctou poněmčení. Vratme se ale zpět k průmyslu. V období mezi porážkou Francie v roce 1940 a rokem 1942 byla produkce německého průmyslu stabilní.Když bylo zřejmé,že válku na východě nepůjde vyhrát rychle,výroba se zvýšila,přestože spojenci bombardovali německá průmyslová centra,především letecké továrny. Na počátku války byl tvořen německý letecký průmysl především velkým množstvím firem, které spotřebovávaly mnoho surovin při dlouhých dodacích lhůtách. V této době docházelo též ke zvyšování výroby (v letech 1939 a 1940 bylo vyrobeno téměř 20 000 strojů). Dělo se však především pouze díky zapojení průmyslu okupovaných zemí (ČSR,Raokuska,Francie a Holandska). Jejich produkce tvořila přibližně 13 % veškeré německé produkce. K výrazné změně došlo v letech 1941/42 kdy průmyslová rada letectva, vedená maršálem Milchem, započala přechod k moderní a racionálnější masové velkosériové výrobě pod patronací několika největších koncernů. Různé použití nízkého počtu typů, jejichž počet zůstal omezen, mělo být zajištěno velkou variabilitou a adaptabilitou stávajících. Samozřejmě docházelo i k vývoji nových strojů, ale většina jich nikdy nevešla do výzbroje. Německý průmysl též od roku 1943 těžce postihovaly spojenecké nálety, ale produkce neustále stoupala. Došlo ke zintenzivnění výroby (pracovní doba stoupla až na 72 hodin týdně), zaměstnávání desetitisíců vězňů a továrny byly přemístěny do podzemních úkrytů. Účinky bombardování se začaly významně projevovat teprve až díky masivním náletům na ropné rafinérie a dopravní síť v létě a na podzim 1944. V Německu strategické bombardování zasáhlo 49 největších měst, 39 % obydlí bylo zničeno nebo vážně poškozeno. Pro ilustraci toho, jak se tehdy chápalo strategické bombardování: po výbuchu atomové bomby nad Hirošimou zahynulo 78 tisíc lidí, při bombardování Tokia v noci z 9. na 10. března 1945 víc než 83 tisíc lidí – a při bombardování Drážďan v noci z 13. na 14. února 1945 přišlo o život více než 100 tisíc lidí. Za celou válku bylo zabito celkem na 500 000 německých civilistů. Výroba a údržba letounů a jejich podpůrné infrastruktury si vyžádala ohromné množství investic. I přes ohromné škody, které Německu způsobovali spojenecké bombardéry výroba zbraní v průběhu války stoupala, morálka německých vojsk a německého národa zůstala nezlomena a mnohde naopak díky bombardování stoupala touha po odplatě a vůle k odporu. Jak moc sílila touha po odplatě ilustruje i následující příklad.Za celou válku bylo vyrobeno přibližně 120 000 německých letadel (nejvíce v roce 1944 - asi 40 000) a používáno bylo i několik tisíc ukořistěných strojů.Od roku 1944,se válka přenesla až k hranicím samotné Říše. 3.listopadu 1943 sdělil velitel Bomber Command Air Marschal Harris ministerskému předsedovy

55 W. Churchilovy, že 19 německých měst (Hamburk, Kolín, Essen, Dortmund, Düseldorf, Hannover, Mannheim, Bochum, Mülheim, Köln-Deutz, Barmen, Elberfeld, Mönchengladbach/Rheydt, Krefeld, Aachen, Rostock, Rermschied, Kassel a Emden) bylo "takřka zničeno" a až na malé zbytky nemohou být nijak úspěšná německému válečnému úsilí. Dalších 19 (Frankfurt, Stuttgart, Duisburg, Brémy, Hagen, Mnichov, Norimberk, Štětín, Kiel, Karslruhe, Mainz, Wilhelmshaven, Lübeck, Saarbrücken, OSnabrück, Münster, Rüsselsheim, Berlín a Oberhausen) označil jako "vážně poškozená". Air Marschal Harris pochopitelně přeháněl - podle velitelství bombardovacího letectva (Bomber Command) bylo v roce 1943 zničeno 36% výrobních kapacit devětadvaceti městech, na které bylo útočeno. I teto odhad však byl vysoce nadsazený. Ve skutečnosti byli škody způsobené německému průmyslu jen nepatrné a rychlost s jakou Němci dokázaly uvádět do provozu poničené výrobní kapacity překvapila i je samotné. Jen mezi lety 1939 a 1945 anglo-američtí spojenci svrhly na Německo 3,4 milionů tun bomb. Z tohoto množství bylo: -57,9 % svrženo roku 1944 -23,5 % roku 1945 -12,8 % roku 1943 -3 % roku 1942 -2 % roku 1941 -0,8 % roku 1940 Z těchto čísel je patrné, že spojenecké bombardování Německa nemohlo mít pro válečné úsilí protihitlerovské koalice větší význam až do období, kdy již německá vojska utrpěla definitivní porážku (a to především díky nenahraditelným ztrátám zkušených vojáků) v bojích na východní frontě. Skutečné výsledky bombardování se začaly projevovat až ke konci války při nasazení tisíců bombardérů.Válečná výroba Třetí říše kupodivu stoupala –) to bylo zapříčiněno racionalizací výroby, efektivním využíváním zdrojů na úkor ostatní části Evropy, kdy říše vyráběla zbraně a ostatní okupované státy,dodávaly suroviny,potraviny,a spotřební zboží. Naneštěstí pro spojence v té době bombardování nedokázalo nikdy plně vyřadit nějakou továrnu z provozu, tehdejší bombardování nebylo tak přesné a účinné a spíše jen narušovalo výrobu, nebo jí dočasně přerušilo a za týden fabrika jela opěr na plnou kapacitu.Uspokojivého výsledku bylo dosaženo obvykle jen při opakovaných náletech a při nasazení stovek bombardérů.Když Spojenci zjistili malou efektivnost svého počínání, soustředili se na strategickou výrobu.Tedy např. bombardování závodů na výrobu ložisek – ložiska potřebujete zákonitě v každém stroji, tanku, letadle atd.,takže jejich nedostatek je velkým problémem.Němci reagovali přesunem výroby do podzemních továren. Němci se snažili výrobu decentralizovat, aby byla méně zranitelná.Odpovědí Spojenců byl útok na dopravní systém a rafinérie.Bombardovali uzlová centra – seřazovací nádraží, depa, klasická nádraží, výroby benzínu z uhlí, útoky „kotlářů” a dalších. Tak jaký byl skutečný význam těchto,pro spojence docela drahých akcí?Asi za nejdůležitější přínos anglo-americké bombardovací kampaně je tak dnes považován pouhý objem prostředků které vázala v rámci protivzdušné obrany Třetí říše, nikoliv škody které způsobilo samo bombardování.(16) Německá zbrojní výroba během války i přes rostoucí bombardovací kampaň spojenců skutečně stále stoupala a svého vrcholu dosáhla v létě roku 1944. Podílelo se na tom mnoho faktorů: • maximální využití průmyslu a zdrojů okupovaných zemí • racionalizace výroby, snaha postupně omezit výrobu na několik základních typů zbraní, postupně jistá rezignace na kvalitu, zaměření se na výrobně jednodušší typy (např. v letectví omezení produkce bombardérů ve prospěch stíhaček)

56 • radikální omezení všech „neproduktivních“ průmyslových odvětví, výroby spotřebního zboží apod. • postupný částečný přesun výroby do podzemních továren a její větší decentralizace, čímž se omezil dopad bombardování • rozsáhlé využití otrocké práce vězňů a nuceně nasazených, kteří pracovali v nepředstavitelných podmínkách

I přes poměrně úspěšný růst se německá zbrojní výroba vůbec nedala srovnávat s celkovou výrobou spojenců. Srovnání výroby tanků a samohybných děl Německa a spojenců (přibližně zaokrouhleně, u Německa do května1945, u ostatních do září 1945):

Tabulka 4: Německo Itálie Japonsko SSSR USA Británie Poměr Poměr Německo:Spojenc Osa:Spojenci i 1941 3800 800 1000 6900 4000 4800 1:3 1:2,1 1942 6000 700 1200 24 700 27000 8600 1:10 1:7,6 1943 12 000 300 800 24 000 38500 7500 1:5,8 1:5,3 1944 18 900 0 400 28 900 20500 4600 1:2,9 1:2,8 1945 4400 0 200 20 500 12600 2100 1:8 1:7,7

Tabulka 5:Srovnání výroby letadel:

Poměr Poměr Německo Itálie Japonsko SSSR USA Británie Německo:Spojenci Osa:Spojenci 1941 12 400 3500 5100 15 700 19 400 20 100 1:4,5 1:2,6 1942 15 400 2800 8900 25 300 47 800 23 700 1:6,3 1:3,6 1943 24 800 1000 16 700 34 600 85 900 26 300 1:5,9 1:3,5 1944 40 600 0 28 200 39 500 96 300 26 500 1:4 1:2,4 1945 7500 0 8300 20 800 46 000 12 000 1:10,5 1:5

Jak je z tabulek u obou sledovaných odvětví zřejmé, jen výroba v samotných Spojených státech převyšovala výrobu všech států Osy dohromady.V letech 1942-44 se sice státům Osy podle čísel dařilo poměr snižovat,bylo toho ale dosaženo třeba i díky výrobě stíhaček na úkor výrobně náročnějších bombardérů.Celkově státy Osy nemohly Spojencům v objemu výroby konkurovat. Navíc bych ještě přidal nějaké informace z oblasti armády.V roce 1942 vyrobilo Německo 5700 tanků všech typů a samohybných děl.Už o rok později roku 1943 to byl dvojnásobek.Produkce letounů všech typů ve stejném období stoupla ze 14700 na 25200 kusů.Na každé dělo či minomet vyrobený v roce 1942 připadaly v roce 1943 dvě zbraně.S výrobou výzbroje držela krok i produkce střeliva.Mimoto měla řada zbraní a vozidel novou,modernější konstrukci a vyšší ničivou účinnost.Němci tedy mohli nahrazovat ztracenou výzbroj a výstroj a vybavovat i nové jednotky,ale značná část produkce byla určena pro obranu západní evropy. Abychom si udělali představu,jak výroba pozvolna vzrůstala či klesala,použiji následující příklad: Jako výchozí použijeme rok 1939,který byl ještě částečně mírový.Jeho hodnoty budou tedy 100 %.

57 Rok 1940: celková výroba 97 %, zbraně a bojová technika 176 %, spotřební zboží 95 %, bytová výstavba 53 %. Rok 1941: celková výroba 99 %, zbraně a bojová technika 176 %, spotřební zboží 96 %, bytová výstavba 36 % Rok 1942: celková výroba 100 %, zbraně a bojová technika 254 %, spotřební zboží 86 %, bytová výstavba 23 % Rok 1943: celková výroba 112 %, zbraně a technika 400 %, spotřební zboží 91 %, bytová výstavba 18 % Rok 1944: celková výroba 110 %, zbraně a technika 500 %, spotřební zboží 86 %, bytová výstavba 14 %. (17)

Obr.16 Letecký snímek bombardovaného Hodonína.Právě bylo zasaženo nádraží

58 Obr.17 Bombardér B-24 někde nad Protektorátem

Kde se brala síla, která držela ekonomiku nad vodou?Hitlerovi odpůrci říkají: těžil z práce otroků. Hitler se po útoku na Sovětský svaz měl náhle starat o záplavy zajatců,vedlejší produkt práce německých generálů.Získal masy zajatců jako bonus,bezplatně,a podle toho s nimi zacházel. Využíval práce miliónů zajatců,ale neobnovoval jejich sílu,nevadily mu vysoké početní ztráty. Šetřil na obvyklých nákladech na zdravotní péči,na potraviny,na bydlení a ošacení pro ně.Zajatci potom mnoho nevydrželi.Teoreticky,pokud je otroků dostatek a jsou naprosto zdarma,pak je nejvýnosnějším způsobem vytěžování nestarat se o žádné oděvy,žádné ubytovny.Jenom díky tomu, že získání otroků za války a jejich přísun na práci přeci jen něco stály,a proto,že dodávka malého množství jídla výrazně prodlužuje trvání pracovního výkonu, jenom proto dostávali otroci k jídlu jakousi šlichtu.Z ekonomického hlediska jde o krátkodobě výnosné jednání,v řádu dvou let.Z hlediska dlouhodobého jde o ztrátovou politiku.Hitlerovi to nevadilo.Nehodlal soutěžit se sousedními zeměmi v hospodářské výkonnosti po dobu desítek let.Hodlal je vybombardovat a kolonizovat v krátkých válkách.Stejně měl z dřívějška v politickém programu krátký život lidí těchto národů.Z těchto důvodů Německo spotřebovávalo zajatce jako náplavové dřevo. S mrtvými se také nikdo nepáral.Vlasy zabitých žen z koncentračních a vyhlazovacích táborů byly posílánydo továren v Německu na výrobu matrací a lan.Zlaté zuby,prsteny a ostatní drahé kovy se posílaly do Říšské banky,kde se tavily na zlaté cihly.Lidská kůže se používala na výrobu kufříků a rukavic a z lidských těl se v Kodani vyrábělo mýdlo.Nic nepřišlo zbytečně na zmar.

59 Obr.18 Zajatci a vězni při práci v podzemním komplexu Dora

Od roku 1943 je Německo na ústupu a příliv zajatců se zákonitě zmenšil.Tohle,spojenecké bombardování měst a továren,válečná situace na frontách i v zázemí,neustále silnější nepřátelé.Tohle všechno mohlo nakonec za pád Třetí říše v roce 1945.

60 6 SSSR SSSR,neboli Svaz sovětských socialistických republik,bylleninistický, později stalinistický a následně i revizionistický,socialistický svazový stát ve východní Evropě a severní části Asie existující v rozmezí let 1922 až 1991. Usiloval o nastolení komunismu v Marxově a Leninově podání, a to jak na domácí, tak i na světové půdě.Po celou dobu existence s výjimkou období „perestrojky“ byl SSSR centralistickým oligarchickým státem s rozsáhlou represivní složkou. Sovětský svaz byl federací sovětských socialistických republik.První z nich byly založeny krátce po roce 1917.Formálně byly autonomní,ale ovládány centrální komunistickou stranou (KSSS).Co se týče způsobu vlády,jednalo se do roku 1953,kdy zemřel Stalin,o totalitní politický systém.Po roce 1953 šlo o tzv. kvazitotalitní politický systém.V Leninově a Stalinově éře zmizely miliony lidí na Sibiři v sovětské verzi koncentračních táborů,tzv.gulazích. Nejvyššími představiteli Sovětského svazu byli vždy zároveň vůdcové vládnoucí strany (od roku 1925 Komunistické strany Sovětského svazu): 1.1917–1924: Vladimir Iljič Lenin(Předseda Rady lidových komisařů od listopadu 1917 do ledna 1924,kdy zemřel) 2.1924-1953: Josif Vissarionovič Stalin(generální tajemník od roku 1922, od roku 1952 první tajemník) 3.rok 1953: Georgij Maximilianovič Malenkov(první tajemník) 4.1953–1964: Nikita Sergejevič Chruščov(první tajemník) 5.1964–1982: Leonid Iljič Brežněv(od roku 1966 generální tajemník) 6.1982–1984: Jurij Vladimirovič Andropov(generální tajemník) 7.1984–1985: Konstantin Ustinovič Černěnko(generální tajemník) 8.1985-1991: Michail Sergejevič Gorbačov(od roku 1990 prezident)

Obr.19 Vlajka SSSR

61 6.1 Samotný vznik SSSR a období Stalinismu Po říjnové revoluci roku 1917 se ocitlo carské Rusko v chaosu.Zatímco existovala již prozatímní vláda se snahou uspořádat demokratické volby,v Petrohradu bolševici ustanovili okamžitě první sovět a po návratu Lenina z exilu začali postupně provádět reformy a získávat stále více moci.Na podzim rudá vláda anulovala dluhy Ruska,půda byla socializována a zaveden byl státní monopol. Jako obrannou složku zřídili komunisté Rudou armádu.Rovněž dalšími dekrety byla zajištěna odluka církve od státu. V lednu 1918 byla vyhlášena Ruská sovětská federativní socialistická republika (RSFSR).Již 3. března téhož roku podepsali v Brest-Litevsku zástupci Ruska separátní mírovou smlouvu,tzv. Brestlitevský mír,ukončující první světovou válku.V jejím důsledku Rusko přišlo o Finsko, Pobaltí,část Polska,Ukrajinu,Bělorusko a Besarábii. Krátce poté země upadla do občanské války,proti komunistům povstalo mnoho jejich odpůrců.Ti však byli velmi nejednotní,a tudíž nemohli být pro bolševiky silným protivníkem.Rudá armáda i přes několik intervencí vojsk Dohody dokázala během několika let odpor potlačit a ustanovit sovětskou moc na celém území země,včetně Dálného východu,Zakavkazska a Ukrajiny s Běloruskem.Na západě však přišla v důsledku Rusko-polské války o západní části Běloruska a Ukrajiny. Na mezinárodní scéně došlo také ke změně.Po izolacionismu, který vyvolaly spory ohledně neuznání starých ruských dluhů navázala RSFSR postupně diplomatické vztahy s Německem,Francií a Velkou Británií.30.prosince 1922 došlo ke spojení RSFSR,Ukrajinské SSR,Běloruské SSR a Zakavkazské SSR. Vznikl tak Sovětský svaz. Poté, co roku 1924 zemřel Vladimir Lenin,vlády se chopil Josif Stalin.Ten vyhlásil realizaci mnohých velkolepých plánů.Ženy i muži byli do jisté míry zrovnoprávněni,zahájena byla kolektivizace a industrializace. Ke vzdělání,byť ovlivněnému socialistickou ideologií,získali přístup všichni.Rozšířila se i lékařská péče a likvidovány tak začaly být mnohé choroby,jako například cholera, malárie a další. Jedním z nejznámějších plánů budování socialistického státu se stala násilná kolektivizace zemědělství,kdy zemi po následných chybách v celém zemědělském sektoru postihl hladomor.V gulazích na Sibiři zahynuly miliony odpůrců tehdejšího komunistického režimu, často prostých sedláků (tzv.kulaci).Počty obětí režimu z této doby jsou srovnatelné s obětmi druhé světové války. Tyto akce do jisté míry zmírnily velký hospodářský růst země a zneschopnily například Rudou armádu,ale i další důležité složky státu.Do roku 1936 již bylo zkolektivizováno 90% veškerých farem. Rozsáhlá a velkolepá industrializace,hlavně zaostalých oblastí,měla zemi pomoci vymanit se mnohde ze středověkých podmínek.Zaváděla se elektřina,zvýšila se vzdělanost.Nové průmyslové závody schopné vyrábět vojenskou techniku byly odpovědí na vzrůstající nebezpečí ze strany Německa a Japonska. Sovětský svaz si však v meziválečném období získal mnoho sympatizantů z řad evropské levice, hlavně v časech světové hospodářské krize,která SSSR díky izolovanosti od okolního světa nepostihla. Od roku 1933 navázal SSSR diplomatické styky se Spojenými státy.Těmi Spojenými státy,jež už za 13 let budou pro SSSR největším soupeřem.A to jak na poli politickém,tak i ekonomickém.Nyní ale SSSR Ameriku nutně potřebovalo.Hlavně lokomotivy,traktory,stroje a zařízení,automobily.Prostě věci,jež jejich domácí průmysl zatím nebyl schopen vyrábět. To se mělo již brzy změnit.Jak to?K tomu,abychom to pochopily se musíme znova vrátit do nedávné historie...

62 6.2 Válečný komunismus a Nová ekonomická politika Válečným komunismem označil V. I. Lenin (1870–1924) sovětskou hospodářskou politiku zavedenou v letech 1918–1921 pod tlakem občanské války,intervence a hospodářského rozvratu. Bolševici se uchýlili k mimořádným opatřením a zavedli diktaturu proletariátu,která měla především zajistit zásobování Rudé armády a měst.Přinesla úplné zestátnění průmyslu,zákaz soukromého obchodování,centralizaci státní moci a řízení hospodářské výroby,systematické rekvírování sklizní pod nátlakem milic,tvořených dělníky a venkovskou chudinou,a zavedení všeobecné pracovní povinnosti.Válečné výdaje byly kryty nadměrnou inflací,což vedlo k obnově výměnného obchodu se zbožím.Na ochranu dělníků byly zavedeny spotřební knížky a výplata mezd v naturáliích.Opatření probíhala v ovzduší teroru,zřízením politické policie,což mělo katastrofální následky v podobě vzrůstajícího odporu dělníků a rolníků.Bolševici proto roku 1921 dočasně ustoupili od totalitních metod,část opatření válečného komunismu zrušili a zavedli Novou ekonomickou politiku.

Obr.20 Vladimir Iljič Lenin

Nová ekonomická politika,z ruského Novaja ekonomičeskaja politika,označovala dílčí přechodné období sovětské hospodářské a vnitřní politiky.Prosadil ji v březnu 1921 V. I. Lenin (1870–1924) během pokračující občanské války a intervence poté,co válečný komunismus selhal především v zajišťování zemědělských produktů.Místo povinného odvodu zemědělských produktů byly zavedeny pevně stanovené naturální daně,částečně bylo obnoveno tržní hospodářství s relativně volným vnitřním obchodem a osobním vlastnictvím.Malé průmyslové podniky a půda mohly být pronajímány,naturální mzdy byly nahrazovány peněžními.Bylo možné přijímat zahraniční investice. Opatření záhy přinesla zotavení v zemědělství a průmyslu,přispěla k vítězství bolševiků v občanské válce a nad intervenčními vojsky.NEP ovšem nedokázala zajistit modernizaci a industrializaci v takové míře a tempu,jaké požadovalo Stalinovo vedení. Ke konci 20. let Sovětský svaz začal postupně opouštět NEP.Tento odklon urychlila tzv.obilní krize,která propukla v roce 1927 a pokračovala i v následujícím roce.Podstatou krize byla

63 skutečnost,že rolníci odmítali prodávat obilí do výkupních středisek za nízké státní ceny a raději je zkrmovali,protože prodej masa,mléka a technických plodin byl pro ně výhodnější.Aby tuto krizi vyřešili,byli do jednotlivých oblastí SSSR posláni vedoucí funkcionáři,na Sibiři se řešení obilního problému ujal dokonce sám J. V. Stalin.Zavedl domovní prohlídky,zabavování obilí, pokuty, zatýkání a věznění.Rolníci na tento postup odpověděli vzpourami.Jen v roce 1929 jich bylo kolem 1300.Ty však vedly jen k novým represím,a zemi hrozila kromě hospodářské krize i krize politická. V politbyru VKS se vytvořila opozice v čele s N.I. Bucharinem,která kritizovala administrativně byrokratické metody,chtěla pokračovat v NEP,zpomalit tempo industrializace a za uvolněné prostředky nakoupit obilí v zahraničí.To však odmítl J. V. Stalin.Bucharinova skupina byla ostře kritizována za pravou úchylku a její členové byli zbaveni řady vykonávaných funkcí.V dubnu 1929 byl na všesvazové stranické konferenci schválen první pětiletý plán,na jehož vypracování se podíleli Bucharin a Rykov,kteří prosadili posílení investic do zemědělství.Konference přijala i krátkou rezoluci o jednotě strany,podle které se musela Stalinova a Bucharinova skupina dohodnout.To nakonec končí donucením Bucharinovy skupiny odejít z politbyra.Z politického života odešli také Křižanovskij a Lunačarskij.V souvislosti s 50. narozeninami J. V. Stalina také začalo pěstování kultu jeho osobnosti.O tom ale až dále.

Obr.21 Hladomor na Ukrajině

NEP byla zrušena odiciálně v roce 1928 a nahrazena násilnou centralizací,kolektivizací a mohutnou industrializací,upřednostňující rozvoj těžkého průmyslu ve třicátých letech 20. století.

64 6.3 Kolektivizace sovětského zemědělství Nástupce V. I. Lenina,J. V. Stalin,se rozhodl vybudovat ve velmi krátké době mohutný industrializovaný stát s moderně vyzbrojenou armádou.Zavrhl Novou ekonomickou politiku a roku 1929 nemilosrdně vnutil zemi tzv. druhou revoluci včetně krkolomné industrializace.Ta závisela na kolektivizaci zemědělství,neboť vybudování řady průmyslových a těžařských komplexů,elektráren apod. vyžadovalo obrovské náklady na zahraniční techniku a zařízení.Financování zahraniční pomoci v takovém měřítku předpokládalo odpovídající zvýšení sovětského vývozu,především obilí. Kolektivizace,během níž byla veškerá půda zestátněna,měla zcela odstranit volný trh.Kontrolu nad zemědělstvím převzal stát prostřednictvím příkazového plánování.Půda byla přidělována kolchozům a sovchozům.Milionům rolníků byla Kolektivizace vnucena násilím.Majetní rolníci (tzv. kulaci)byli prohlášeni za nepřátele režimu,vysídleni z domovů a přišli o všechen majetek.Často byly celé rodiny deportovány na Sibiř a do Střední Asie,nebo uvězněny v pracovních táborech.Jako důsledek neobyčejného propadu zemědělské výroby přišly v letech 1932–1933 hladomory.Kolektivizace,uskutečněná Stalinovým vedením,představovala největší agrární revoluci, jíž padlo za oběť více než polovina samostatných hospodářství,a v rámci „likvidace kulaků“ a hladomorů zahynulo kolem 8–11 milionů lidí.SSSR dokázal vybudovat moderní průmysl,avšak za cenu nesmírného utrpení rolníků. Klíčovým problémem země byla industrializace.Do začátku první pětiletky sovětský průmysl sice překonal předválečnou úroveň o 32%,ale i přesto Sovětský svaz zůstával agrární zemí,ve které žila většina (až 80%) obyvatel na venkově.Industrializace se stala nutností,ale lišily se přístupy k ní. Trockého stoupenci prosazovali ve 20. letech superindustrializaci na úkor zemědělství,stoupenci Bucharina také podporovali urychlení industrializace,ale bez narušení ekonomických potřeb zemědělství.J. V. Stalin na konci 20. let prosadil rychlý rozvoj těžkého průmyslu s pomocí prostředků z lehkého průmyslu a ze zemědělství.Zvýšil proto úkoly první pětiletky a žádal nereálné.Aby byla pětiletka splněna za 4 roky,v některých odvětvích dokonce ještě dříve... Stejným způsobem byly stanoveny i nerealizovatelné úkoly pro druhou a třetí pětiletku.Ty totiž vyžadovaly obrovské finanční a materiální prostředky a SSSR se mohl spoléhat jen na mobilizaci vnitřních zdrojů.Nezbytné prostředky byly opatřovány novou daňovou politikou postihující především rolníky.Dále prostřednictvím cenové politiky stát odčerpával prostředky z lehkého průmyslu a využil i finančních úspor obyvatel.Často sahal také ke zvýšení oběživa. To vše mělo za následek pokles hodnoty rublu a následovný růst cen. Zvláštní formou byly tzv.vnitřní půjčky od obyvatelstva,které se stávaly politickými akcemi. Industrializace se projevila rychlým růstem dělnické třídy.Během sovětských pětiletek se 2,7 krát zvýšil počet dělníků.V sovětském průmyslu pracovalo přes 8 000 000 dělníků,z nichž většina byla dříve rolníky.Nové pracovní síly z venkova byly levnější a zpočátku bylo možno šetřit i na sociálních opatřeních. I když výsledky pětiletek byly J. V. Stalinem záměrně zveličovány,přesto je pravda,že položily základ industrializace země.V průběhu let 1928 - 1940 bylo vybudováno nebo zrekonstruováno asi 9 000 velkých průmyslových závodů, změnila se celková struktura sovětského průmyslu a Sovětský svaz se osvobozoval ze závislosti na zahraničním trhu.Hlavně na tom americkém. Kolektivizace úplně změnila sovětskou vesnici.V jejím průběhu se vytvořily dva nové typy zemědělských podniků, a to sovchoz jako státní forma zemědělského hospodářství, která měla sloužit jako vzor uplatňování vědeckotechnických znalostí pro kolektivní formu.A kolchoz.V obou případech šlo o velké zemědělské podniky,ve kterých pracovalo obyvatelstvo jedné i více vesnic (s výběrem jedné jako střediskové).V průměru kolem 200 - 300 rodin,které vlastní obživu získávaly z malých domácích hospodářství.Sovchozy a kolchozy byly budovány jako soběstačná společenství s vlastní školou,lékařskými a sociálními středisky,obchody,sklady a dalšími.Mechanizaci zemědělské výroby zajišťovala strojně traktorová střediska.Každý kolchoz a sovchoz měl vlastní

65 agronomy,zootechniky,mechanizátory,veterináře a jiné specialisty.Nová organizace zemědělské výroby přinášela své výsledky postupně,jak se rozvíjela ostatní odvětví národního hospodářství. Počátky kolektivizace vedly ke značnému snížení zemědělské produkce,v letech 1929 - 1935 musel být dokonce zaveden přídělový systém a v některých oblastech se objevil i hladomor.Teprve koncem 30. let počala zemědělská výroba poněkud stoupat.V té době bylo kolektivizováno již 98 % všech rolnických hospodářství.Zakládání kolchozů se neobešlo bez hrubého nátlaku a násilí. Nezákonně bylo postiženo asi 20% rolníků odmítajících vstup do kolchozů.Tito rolníci byli vystěhováni do jiných oblastí a řada z nich poslána do pracovních táborů. Administrativně byrokratický systém brzy vytvořil vlastní strukturu v čele s politickým vedením, aparátem a bezprostředními vykonavateli pokynů a příkazů.Jednosměrný tlak shora vedl k formálnímu hlášení splněných úkolů,a tak těsně před 2. světovou válkou před 70% okresních tajemníků,40% krajských a oblastních,kteří měli pouze základní vzdělání,se omezovalo na plnění instrukcí shora.Celková kulturní úroveň obyvatel byla nízká,v té době bylo v SSSR asi 20% obyvatel negramotných.Přežitky a iluze, nedostatek veřejné kontroly a propaganda,to vše pomáhalo upevňovat moc stalinského byrokratického aparátu a umožňovalo mu vypořádat se tvrdě s každým odporem. Represe se postupně rozrůstaly a postihovaly celé skupiny specialistů tzv. staré školy (inženýry, agronomy, ekonomy,...).Do začátku 30. let byly represe vedeny pod praporem boje proti třídnímu nepříteli (kulakům,stoupencům NEP a buržoazním specialistům).Od roku 1934 dostávaly represe masový charakter a v daleko větší míře se týkaly i samotné strany.K rozpoutání této vlny represí vedlo bezprostřední zavraždění G. M. Kirova,člena politbyra a tajemníka ústředního výboru,který se ve skutečnosti stal obětí stalinského teroru.Policie byla reorganizována a procedura trestního řízení zjednodušena.Rozsudky byly většinou předem připraveny.Represe zasáhla i nejvyšší funkcionáře strany a nakonec i samotné náčelníky tajné policie G. G. Jagodu a N. I. Ježova.Z patnácti členů první sovětské vlády kromě Lenina a Stalina pouze tři zemřeli přirozenou smrtí. Ostatní byli prohlášeni za nepřátele lidu a odsouzeni k smrti. Sovětská společnost dostala dvojí tvář: tragickou, s miliony lidí v pracovních táborech, a budovatelskou,s miliony lidí přetvářejících sovětskou společnost.Výrazem tohoto velkého paradoxu byla ústava z roku 1936.Ústava proklamovala občanská práva a svobody,vyhlašovala nedotknutelnost osobní svobody,nepřípustnost trestů bez soudů,zakazovala tajné seznamy aj.Měla prohloubit demokratický charakter sovětské společnosti.Obnovovala systém všeobecných,přímých a tajných voleb,rušila omezení práv občanů z třídních důvodů,zakotvila sociální a hospodářská práva.Na přípravě a vydání ústavy z roku 1936 se podílela řada předních odborníků, mezi nimi i Bucharin.Práce osobně řídil Stalin,který na jedné straně formálně souhlasil s demokratizací společnosti,na straně druhé současně rozvíjel tezi o zostřování třídního boje a nepřátelích ve straně. Ve 30-tých letech začaly politické procesy.Stalin chápal svoji hegemonii jako své neomezené mocenské priority.Třídu kulaků uvrhl do gulagů,zatočil i s inteligencí a v konstruovaných procesech se vypořádal se všemi nepohodlnými lidmi,ať už to byli dřívější spolupracovníci či odpůrci.Lidé byli urychleně souzeni k trestu smrti a popraveni bez řádného soudního řízení.Vlna odporu proti tomu vedla jen k masovému zatýkání a monstrprocesům,které se odehrávaly po roce 1935.Tento léta trvající brutální teror zasáhl všechny struktury společnosti.Např. po falešných obviněních byli popraveni nejlepší generálové Rudé armády,což se pak projevilo v počátečních neúspěších SSSR ve druhé světové válce.

66 Obr.22 Propagandistický materiál z doby před 2. světovou válkou

Obr.23 Pracovníci v gulagu

Válka mezi Německem a SSSR byla nevyhnutelná.Bylo nemyslitelné,aby tyto dva státy fungovaly vedle sebe v jedné Evropě.Hitler osobně nazýval Slovany,potažmo Rusy „Untermenschen“,podlidé.Proto celý svět překvapil den 4.8.1939,kdy byl právě mezi Německem a SSSR podepsán Pakt o neútočení.Za německo podepsal dohodu Riebentrop,za Moskvu Molotov. Málokdo ale už věděl o tom,že SSSR si tak kupovalo čas.Čas na přezbrojení Rudé armády,dobudování obranných pozic na hranicích a ve vnitrozemí a v poslední řadě k dobudování svého vojenského průmyslu.

67 6.4 Válečná léta SSSR se podílel na válce proti Polsku,které bez vyhlášení války přepadl 17. září,aby zabral východní polovinu této země.A též si zajistil kontrolu nad Baltským mořem,když nejprve přinutil ke spolupráci a poté násilím zabral Estonsko,Litvu a Lotyšsko.Od samého počátku války se vůči obyvatelstvu dobytých a obsazených zemí rozsáhle dopouštěl enormně ukrutných válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Poté za druhé světové války s Finskem,a to hned dvakrát.Nejprve v letech 1939 a 1940 - tzv.zimní válka.Později pak v letech 1941 až 1945 to byla tzv. pokračovací válka.Za přepadení Finska v roce 1939 byl vyloučen ze Společnosti národů. Sovětský svaz byl nečekaně napaden Německem 22. června 1941 a kvůli nepřipravenosti Rudé armády postupovali Němci úspěšně hluboko do vnitrozemí. Během zhruba 6 měsíců od počátku operace již německé armády klepou na dveře Moskvy, hlavního města sověstského impéria.Moskva byla hlavní město,ztělesnění všech úspěchů kterých do té doby kdy komunistická vláda dosáhla.Byla to rozsáhlá průmyslová oblast(cca 8% sovětské průmyslové kapacity).A co víc byl to důležitý železniční uzel.V západní části SSSR bylo jen 10 hlavních tratí,4 byli na území okupovaném Němci,další 4 procházeli Moskvou.Vojenské továrny nebyly přemístěny,zůstaly na místě a vyrobený materiál šel rovnou na frontu.Rusové museli udržet Moskvu za každou cenu...

Obr.24 Moskevské ženy budují protitankový zátaras

V tuto kritickou dobu dochází ke změnám v americké zahraniční politice i díky důsledku japonského útoku na americké kolonie v Tichomoří.Dochází k důležitému rozhodnutí,že USA poskytnou půjčku jak SSSR,tak Velké Británii.Obě země se v podstatě potácely na pokraji ekonomického kolapsu a pomoc USA přišla v pravý čas. Od počátku americké pomoci až do 31. května 1945 bylo do Ruska posláno 2600 lodí,které musely plout Severním ledovým oceánem až do nezamrzajících přístavů Murmansk a Archangelsk, s 15 234 791 tunami materiálu na palubě.Konvoje dostávaly kódové označení PQ.Mimo konvoje se

68 používaly ještě dvě trasy.První vedla přes Aljašku a Sibiř,používaly ji převážně ke transportu vojenských letadel.Těch bylo celkově touto cestou odesláno na 2000 kusů.Druhá vedla železnicí přes Irán a Krym.Nejdůležitější byla pomoc při zajištění ruské dopravy.Dodalo se zhruba 427 000 nákladních aut,13 000 terénních vozů a 35 000 motocyklů.Železničnímu parku se poskytlo téměř 2000 lokomotiv a 110 000 vagonů,všechny upravené pro ruské širokorozchodné tratě.Šlo tam dále za miliardu dolarů strojů,2 670 000 tun naftových výrobků a 2 478 000 tun potravin,které většinou spotřebovala armáda.Byly poslány 4 miliony párů vojenských bot,331 000 litrů lihu,1 541 590 kusů přikrývek,257 723 000 kusů knoflíků...

Obr.25 Křižník Admiral Hipper hledá kořist v Baltském moři

V době útoku na SSSR Německo i přes obsazení několika zemí Evropy stále vyrábělo menší množství statků za rok (zbraně,jídlo,silnice,nemocnice,...) než SSSR po obsazení Pobaltí a Besarábie. Jenom pro upřesnění to v podstatě znamenalo,že v případě války bylo nutné uzmout velkou část těchto zdrojů SSSR,jinak Německo nemohlo počítat s vítězstvím v dlouhodobém horizontu (dosti podobné situaci Japonců). Obsazením části země (tedy pracovních sil,zdrojů a továren) se Německu podařilo snížit HDP SSSR o velmi silných 14 % (v roce 1941) a později o dalších 24 %.Celkově tak během 2 let propadl HDP SSSR o neuvěřitelných zhruba 35 % roční produkce. Na druhou stranu se zvýšením produkce Německa došlo ke zvýšení HDP o 8 %.V podstatě během dvou let se Německo dostalo na výchozí pozici SSSR před Barbarosou v roce 1940.Ruská produkce nešla použít,neboť byla zničena ustupujícími Rusi či rozbombardována Luftwaffe. Do roku 1942 se Německu povedlo do určité míry využít potenciál okupovaných zemí,zejména jejich produkce oceli,elektřiny,černého uhlí.A tudíž HNP Německa vysoce převyšovalo HNP

69 SSSR.Navíc s tím po dobytí části území SSSR se německý hospodářský potenciál pohyboval zhruba několikrát výše než SSSR. Pokud by došlo k symetrickému úbytku lidí a území,situace by byla velmi vážná.A právě zde byl problém.Před válkou v podstatě většina obyvatelstva SSSR žila od polských hranic k Moskvě.Stejně tak 60% průmyslu byla situována v prostoru mezi Moskvou a Německem,a proto jakýkoli postup Němců znamenal obrovské asymetrické ekonomické nebezpečí pro Rusy. Leningrad,jež byl nakonec neúspěšně obléhán 900 dní,stejně tak i ubránivší se Moskva, evakuovány sice nebyli,v ostatních částech země,kde hrozila německá okupace,to bylo právě naopak.Veškerý průmysl byl rozmontován nebo zničen,a odvezen až za Uralské pohoří,do střední Asie nebo na Sibiř,kde byl znova do šroubku smontován.Uvádí se,že bylo takto přestěhováno na 1500 podniků a 10 milionů lidí.Samotné továrny byly montovány ještě dříve,než byly postaveny vůbec přístřešky pro jejich obsluhy.Takovou měly prioritu!Většina těchto obsluh byly ženy a děti,muži byli na frontě.Ženy pracovaly ve 14-ti hodinových směnách,děti ve 12-ti hodinových. Některé Charkovské a Leningradské výrobní závody byly převezeny do Čeljabinsku,do tamějšího traktorového závodu.Tak vznikl výrobní komplex,jež se stal známým pod názvem Tankograd a který dodnes patří mezi největší centra tankové výroby na území Ruska.On vůbec byl Bolševik velký příznivec tanků.Vlastní výroba tanků probíhala ze začátku velmi pomalu.Bylo to dáno i tím,že průmyslové možnosti sovětů byly malé.Proto nikoho nepřekvapí,že dokonce jeden čas spolupracovali s Německem na vývoji tanků.Se zvyšujícím se potenciálem svého průmyslu koncem 30-tých let se zvyšoval i počet továren na výrobu a vývoj tanků.Zastavil se na konečném čísle 30 a tyto továrny dokázaly během 10 let vyrobit zhruba 10 000 tanků,včetně těch těžkých.Těžké tanky se vyvýjely a montovaly v Kirovově traktorovém závodě v Leningradu. Na konci 30-tých let Sověti záměrně opustili předchozí politiku masové výroby tanků bez jakéhokoli ohledu na jejich kvalitu a začali věnovat pozornost takovým tankům,které se kvalitou buď vyrovnaly,nebo předčily nejlepší západní tanky.Nebyl to však ústup od kvantity,jak bychom si mohli myslet.Sovětské taktické myšlení stále zdůrazňovalo rozhodující význam početní převahy,ale nyní na tento fakt pohlíželo tak,že kvantita byla doplňována kvalitou.Filosofie sovětských tankových konstruktérů tak umožnila vytvořit snadno vyrobitelnou řadu tanků,které sami o sobě byly dobrá vozidla,schopných dalšího rozvoje.Tím se tyto stroje stávaly čím dál dokonalejší,protože se v průběhu jejich životnosti postupně zaváděla na omezený počet skupin jednotlivá kvalitativní zlepšení.To umožnilo zajistit při nízké ceně a se vzrůstající kvalitou standardizované tanky ve velkém počtu.(18) Nápad to nebyl špatný,vznikly takové stroje jako KV-1 nebo ještě známější T-34.Tanky T-34 byly vyráběny v Charkově,Leningradu a Stalingradu.Celková produkce tanků T-34 viz tabulka...

Rok 1940 1941 1942 1943 1944 1945 Celkem Počet 115 2800 5000 10000 11750 10000 39665

Tabulka6: Počet vyrobených tanků T-34 za období 2. světové války

Sovětské tanky byly pověstné,bohužel trpěly vinou nevycvyčených posádek a špatného velení.Díky tomu utrpěly v boji s Německou armádou zdrcující ztráty.Odhaduje se,že jen do konce roku 1941 ztratili Sověti 15000 tanků ze 20000,se kterými započali válku!Jen díky dodávkám od spojenců a vlastnímu průmyslu,který se podařilo zachránit evakuací před Nacisty se podařilo odvrátit katastrofu.Sověti tak dokázali zacelovat ztráty utrpěné v bojích rychleji než Němci,takže při zahájení bitvy si vždy dokázali zajistit početní převahu nad nepřítelem.

70 Obr.26 Výroba tanků T-34

Jediné místo,které nebylo řádně evakuováno a bylo dobito Německem,se stala Ukrajina.Tím Němci získali největšího producenta hovězího a vepřového masa,cukrové třtiny,sýrů a másla v Evropě.Nutno k tomu ještě dodat obrovská uhelná naleziště u Donbasu a Charkovskou průmyslovou oblast...

71 Obr.27 Ukořistěná sovětská výzbroj po pádu Ukrajiny

Kromě již zmíněných efektů ztráty zemědělské produkce,průmyslové výroby,zařízení továren, nerostných surovin se také jedná o obrovský úbytek pracovních sil.A zde právě leží klíčový problém v době války.Z těchto pracovních sil je potřeba vytvořit vojáky,na druhou stranu je také třeba lidi ve výrobě zbraní a potravin.Vzhledem k tomu,že SSSR válku s Německem prohrávalo za dosti masivních vojenských ztrát,bylo potřeba přesunovat stále více zejména mužů do armády nebo průmyslu(převážně těžký).Ve výrobě potravin tak převažovaly ženy s nižší produktivitou a také absolutní počet lidí klesal,navíc s tím upadá těžba uhlí,produkce elektřiny,rozvoj infrastruktury zpětně působící na produktivitu v průmyslu.To vedlo k tomu,že v roce 1942 byla celková ekonomická situace velmi,velmi kritická a blížila se ekonomickému kolapsu. Řešení se našlo.Ztrátu území SSSR a následnou ztrátu HDP vyřešili komunističtí představitelé státu tak,že jí přenesli na civilní sektor.Tedy rozdíl mezi zvýšením výdajů na obranu a snížením civilního sektoru činí ztráta HDP.Co to vlastně ten civilní sektor je?Civilní sektor v rámci tehdejšího období tvořilo 6 důležitých výdajových položek.Z pohledu důležitosti: 1) zejména na zemědělství a produkci obilí 2) na produkci oceli 3) na produkci textilu a oděvních výrobků 4) na produkci uhlí 5) na produkci elektřiny 6) na produkci cementu a dalších stavebních materiálů

72 V podstatě asi to,že Spojenci svojí pomocí spíše "nakrmili" Rusy,zlepšili jejich zemědělství,zvýšili produkci průmyslu a hlavně zlepšili distribuci a logistiku.Bez těchto klíčových dodávek by dle mého názoru SSSR ekonomicky zkolabovalo či by minimálně balancovalo na hraně.V každém případě by to znamenalo obrovské ztráty na životech v důsledku hladu,přepracování a bojů. Došlo k naprostému omezení distribuce obilí a výroby jídla,ošacení, navíc s tím se život zhoršil, neboť nebyla elektřina,případně ropa,a ta,které byla,šla na výrobu zbraní.Dále také s omezením výroby oceli,elektřiny,a dalších docházelo zpětně k omezením ve výrobě zbraní.Navíc s tím prostředky alokované do civilního sektoru byly tak malé,že nemohlo dojít ani například k obnově zničených strojů,tedy obecně jak fyzického tak lidského kapitálu. Situace byla kritická,nikoli však bezvýchodná.A tak SSSR bojoval dál.Hitler byl rozzuřen a proto naplánoval velkou operaci na rok 1942,která měla otevřít cestu do Iránu,Iráku a Turecka přes Krym.Pak cestu do Indie a na Blízký východ přes Kavkaz a nakonec chtěl přejít řeku Volha a táhnout dál na východ.Při té příležitosti měl být dobit důležitý dopravní a průmyslový uzel Stalingrad a ropná pole v Baku a Kisce na Kavkazu.Tím by si Němci zajistili dostatek ropy na další vedení války a SSSR by připravili o největšího dodavatele paliva pro Rudou armádu.Plán to byl smělý,jenže nevyšel.Krym byl sice dobit i se svou základnou a přístavem Sevastopol.Jenže hrdinná obrana Stalingradu v urputném pouličním boji zcela zničila Německou 6. armádu generála Pauluse a i na Kavkaze se obráncům podařilo Německý nápor zastavit.Nic na tom nezměnila ani skutečnost,že němečtí horští myslivci dobyli nejvyšší horu Kavkazu,Elbrus.

Obr.28 Pohled z německého bombardéru na Stalingrad

73 Obr.29 Hrdinní obránci Stalingradu v boji

Když nevyšla Hitlerovi tato akce,snažil se ještě zvrátit průběh války ve prospěch Německa monstrózní akcí,jež by vedla k likvidaci Sovětských válečných sil koncentrovaným útokem tanků,letadel a pěchoty.Akce byla naplánována na jaro 1943 a do dějin vešla jako operace“Zittadelle“,nebo také u Kurska.Němci od této akce dost očekávali,dopadla však tragicky.Dobře připravená obrana Rudé armády i přes obrovské ztráty vydržela a Němci byli obráceni na ústup.Od té doby Německo už jen ustupovalo...

74 Obr.30 Počáteční úspěch Německa v bitvě u Kurska

75 7 Konec války v Evropě Válka v Evropě skončila 8.5.1945.Německo nebylo schopné odolávat na 3 frontách.Ze západu ho tlačili Spojenci,z jihu ho tlačili Spojenci a z východu prozměnu Sověti.Německý odpor se zhroutil,Hitler spáchal sebevraždu. Poražené Německo a Rakousko byly rozděleny do čtyř okupačních zón,přičemž historické německé země na východě byly podřízeny polské a sovětské správě.Souběžně s tím proběhl odsun německého obyvatelstva z východní Evropy,zvláště z Polska a Československa,což bylo stvrzeno na Postupimské konferenci.Své domovy bylo nuceno opustit více než 12 milionů Němců.Polsko získalo nové západní hranice,čímž mu byla kompenzována ztráta Sověty zabraného polského východního území,z něhož uprchlo kolem 3,5 milionů lidí.Sovětský svaz si vedle někdejšího východního Polska podržel přímou kontrolu nad pobaltskými státy Litvou, Lotyšskem a Estonskem a nad dříve rumunskou Besarábií, k čemuž získal československou Podkarpatskou Rus. V Asii okupovaly Spojené státy Japonsko a své správě vystavily někdejší japonské ostrovy v západním Tichomoří, zatímco Sověti anektovali jižní Sachalin a Kurilské ostrovy. Dříve Japonci kontrolovaná Korea byla rozdělena mezi obě velmoci. Rudá armáda osvobodila střední a východní Evropu.Díky tomuto v mnoha ohledech Pyrrhovu vítězství získal SSSR ohromnou výhodu a komunisté byli v určitém okamžiku vnímáni jako zachránci lidstva před nacismem.Ale posuďte sami:26 milionů mrtvých,zničená velká část země, 32000 továren zničeno úplně,celové ztráty za 485 miliard dolarů.Nadšení však rychle vystřídalo zklamání, neboť Sovětský svaz si osvobozené země podrobil a udělal z nich pouze formálně nezávislé satelity s komunistickým zřízením. V samotném Sovětském svazu pokračovalo rychle tempo industrializace započaté již v 30. letech Stalinem.Přicházely velké úspěchy (například sestrojení jaderné bomby v roce 1949),stavěla se nová města,elektrárny i továrny.Režim byl však stále velmi tuhý a i přes určité nadšení z porážky Německa se začala plánovitě šířit nenávist k západním zemím. Díky této válce se SSSR podařilo rozšířit komunismus do východní a střední Evropy,Asie,či na západní polokouli (Kuba).V těchto zemích vznikly komunistické strany,spolupracující se SSSR,a oficiálně usilující o nastolení komunismu.

76 Obr.31 Nemřítel je poražen.Vítězství!

Začala nová éra.Éra Studené války.Ale to už je něco jiného...

77 Závěr: Německo se po své porážce rozdělilo na NSR a NDR,a tudíž se válečná ekonomika přeorientovala na výrobu mírovou.A to buď prozápadní,nebo provýchodní.Ona orientace závisela na sféře vlivu,ve kterém se po válce nacházela...

78 Zhodnocení: V čem jsou tedy Nacismus a Komunismus stejné?Jedná se v obou případech o státy s totalitním režimem. Totalitní režim: -zavádí nad občany totální kontrolu;jedinec nic neznamená,jen jako příslušník celku (národ, strana) -cílem je prosadit určitou ideologii a způsobit to,aby jí občané přijali (ideologie = výklad světa) -spojen s potlačením opozice (proti pluralitě stran a politic. názorů,proti zastupitel. demokracii, proti svobodným volbám) -jediná politická strana vládní a vládnoucí (stát je degradován na nástroj k prosazení politiky vládnoucí strany) -informační monopol (má v rukou sdělovací prostředky) - oficiální propaganda -) utváří světonázor -převaha policejního státu nad právním -řízené hospodářství (podřízeno zájmům státu) -potlačení lidských práv -omlouvání zločinů principy „vyšších cílů“ nebo principy „nové morálky“ -v čele hnutí, strany, národa je vůdce (stmeluje společnost, je nadtřídní, reprezentuje autoritu shora (lidé ho uznávají)

Odlišnosti: -komunismus je založen na myšlence třídního boje -fašismus hovoří o spolupráci tříd (vlastnictví výrobních prostředků - třídy) -komunismus: kolektivní vlastnictví výrobních prostředků (státní, družstevní) -fašismus zachovává soukromé vlastnictví -komunismus klade důraz na univerzální lidské (humánní) hodnoty, i když je svou prací popírá -fašismus klade důraz na rasu (opovrhuje lidskou hodnotou) - různá ideologická zdůvodnění, různá sociální základna, různý historický vývoj

Diktátorský režim,ať už byl jakýkoli,nikdy neznamenal pro své okolí nic dobrého.Čím méně takových režimů bude,tím lépe...

79 Seznam použité literatury a www serverů www.Wikipedia.cz http://cepin.cz/ www.horydoly.cz/ www.palba.cz/ www.panzernet.net/ http://szs-bnl.wz.cz/ www.referaty10.com/ http://blog.aktualne.centrum.cz/ http://cs.wikipedia.org/ www.fankscm.estranky.cz/ www.radio.cz/ www.vitejte.cz/ http://svet-zahad.wgz.cz/ http://www.detektorweb.cz/ http://www.zlin.estranky.cz/ www.zanikleobce.cz/ http://kvh-mirotice.webnode.cz/ http://www.dolniloucky.cz/ www.antus.org/ www.jantarovakomnata.cz/

Chris Chant,Encyklopedie tanků,nakladatelství Mustang,Praha,1997 Chris Bishop,Německé válečné ponorky 1939-1945,nakladatel Svojtka&Co.,2007 Pavel Augusta,František Honzák,Dějiny v obrazech,Československo 1938-1945,Albatros Praha,1999 Pavel Augusta,František Honzák,Dějiny v obrazech,Československo 1918-1938,Albatros Praha,1999 Gregory L. Mattson,SS das Reich,vydavatel Svojtka&Co.,2003 John Macdonald,Velké bitvy 2. světové války,nakladatelství Slovart,1995 Thomas Mehner,Petr Vokáč,Hitlerovi tajné zbraně,Magazín záhad,2002

80 Seznam použitých obrázků a tabulek,citace Tabulka1:http://cepin.cz/cze/prednaska.phpID=486&PHPSESSID=81606d0c094934716161342a0a 7a3f5a Tabulka2:http://www.palba.cz/portal.php?topic_id=3595 Tabulka3:Bill Gunston,Německá,Italská a Japonská bojová letadla 2.světové války,Svojtka a Vašut, 1997,str.162 Tabulka4:http://blog.aktualne.centrum.cz/ Tabulka5:Vlastní práce Tabulka6:Encyklopedie tanků,Chris Chant,nakladatelství Mustang,1997,str.234

Obr.1:John Macdonald,Velké bitvy 2. světové války,nakladatelství Slovart,1995,str.100 Obr. 2:Chris Bishop,Německé válečné ponorky 1939-1945,nakladatel Svojtka&Co.,2007,str.44 Obr. 3:Thomas Mehner,Petr Vokáč,Hitlerovi tajné zbraně,Magazín záhad,2002,str.103 Obr.4:http://www.zlin.estranky.cz/clanky/p__234_le-m__234_le_-odkazy/bombardovani-mesta- zlina-a-batovych-zavodu-americkym-letectvem-za-druhe-svetove-valky Obr.5:http://www.zanikleobce.cz/index.php?detail=71372 Obr.6:Pavel Augusta,František Honzák,Dějiny v obrazech,Československo 1918-1938,Albatros Praha,1999,str. 26 Obr.7:http://www.detektorweb.cz/index.4me? s=show&i=21263&mm=1&vd=1&PHPSSIDW=7d6eff6a90c325bc8a4f3928dafa4881 Obr.8:http://www.vitejte.cz/objekt.php?oid=7366&j=en Obr.9:http://www.zlin.estranky.cz/clanky/p__234_le-m__234_le_-odkazy/bombardovani-mesta- zlina-a-batovych-zavodu-americkym-letectvem-za-druhe-svetove-valky Obr.10:http://www.zanikleobce.cz/index.php?detail=103607 Obr.11:http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=65012&sid=0db685c1f7a99e5d95a3a54f3d3d5716 Obr.12:http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=65012&sid=0db685c1f7a99e5d95a3a54f3d3d5716 Obr.13:http://svedsko-behem-2-svetove-valky.navajo.cz/ Obr.14:http://www.antus.org/bunker/Tyfors.htm Obr.15:http://www.horydoly.cz/vypsat.php?id=12672 Obr.16:http://www.panzernet.net/php/index.php?topic=4037.0 Obr.17:http://www.jantarovakomnata.cz/index.php/operace-able-nalet-na-b.html Obr.18:http://svet-zahad.wgz.cz/dora Obr.19:http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Flag_of_the_Soviet_Union.svg Obr.20:http://cs.wikiquote.org/wiki/Soubor:Lenin_portrait.jpg Obr.21:http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:GolodomorKharkiv.jpg Obr.22:http://www.fankscm.estranky.cz/fotoalbum/sssr/sovetske_obrazky/original/42 Obr. 23:http://www.radio.cz/cz/clanek/127030/pictures/komunismus/gulag_belomorkanal1932.jpg#pic Obr.24:http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Battle_of_moscow06.jpg Obr. 25:http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Bundesarchiv_DVM_10_Bild-23-63-24,_Schwerer_Kreuzer _%22Admiral_Hipper%22.jpg Obr.26:John Macdonald,Velké bitvy 2. světové války,nakladatelství Slovart,1995,str.100 Obr.27:http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Operation_Barbarossa_-_German_loot.jpg Obr.28:http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Bundesarchiv_Bild_183- B22081,_Russland,_Kampf_um_Stalingrad,_Luftangriff.jpg Obr.29:http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Bundesarchiv_Bild_183- R74189,_Russland,_Kesselschlacht_Stalingrad.jpg Obr.

81 30:http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Bundesarchiv_Bild_101I-078-3080-38,_Russland,_Kursk,_I nfanterie.jpg Obr.31:Vlastní archiv

(1)-www.Wikipedia.cz (2)-www.Wikipedia.cz (3)-www.Wikipedia.cz (4)-www.Wikipedia.cz (5)-Gregory L. Mattson,SS das Reich,vydavatel Svojtka&Co.,2003,str.9 (6)-http://cepin.cz/cze/prednaska.php?ID=486&PHPSESSID=81606d0c094934716161342a0a7a3f5a (7)-http://cepin.cz/cze/prednaska.php?ID=486&PHPSESSID=81606d0c094934716161342a0a7a3f5a (8)-http://www.palba.cz/portal.php?topic_id=3595 (9)-Německé válečné ponorky 1939-1945,Chris Bishop,nakladatel Svojtka&Co.,2007,strana7 (10)-Německá letadla 1939-45,2.díl,Jaroslav Schmiedt,nakladatelství Fraus,Plzeň,1994,strana 2 a 3 (11)-Pavel Augusta,František Honzák,Dějiny v obrazech,Československo 1918-1938,Albatros Praha,1999,str.28 (12)-Pavel Augusta,František Honzák,Dějiny v obrazech,Československo 1918-1938,Albatros Praha,1999,str.28 (13)-http://www.referaty10.com/referat/Finance/2/tema-2-44-Finance.php (14)-Pavel Augusta,František Honzák,Dějiny v obrazech,Československo 1938-1945,Albatros Praha,1999,str.11 (15)-http://www.horydoly.cz/vypsat.php?id=12672 (16)-http://www.palba.cz/viewtopic.php? t=513&postdays=0&postorder=asc&start=20&sid=1a6f18fb59eab5a66c2c0d5b87e7ac90 (17)-http://www.panzernet.net/php/index.php?topic=2008.10;wap2 (18)-Encyklopedie tanků,Christopher Chant,nakladatelství Mustang,Praha,1997,str.227

82 Příloha 1: NĚMECKO-SOVĚTSKÁ SMLOUVA O NEÚTOČENÍ

Moskva, 23. srpna 1939

Vláda Svazu sovětských socialistických republik a vláda Německé říše, přejíce si upevnit věc míru mezi Sovětským svazem a Německem a opírajíce se o základní ustanovení smlouvy o neutralitě, uzavřené v dubnu 1926 mezi Sovětským svazem a Německem, se dohodly na následujících ustanoveních: Článek I. – Obě Vysoké smluvní strany se zavazují, že se zdrží jakéhokoli násilného aktu, jakékoli válečné akce i jakéhokoli vzájemného napadení, ať už samostatného nebo ve spojení s jinými mocnostmi. Článek II. – Pokud by se jedna z Vysokých smluvních stran stala objektem válečného aktu ze strany třetí síly, druhá smluvní strana neposkytne této třetí síle žádným způsobem pomoc. Článek III. – Vlády obou Vysokých smluvních stran budou v budoucnosti udržovat stálý vzájemný styk za účelem konzultace, umožňující výměnu informací o problémech týkajících se jejich společných zájmů. Článek IV. – Žádná z obou Vysokých smluvních stran se nezúčastní jakéhokoli spolčování sil, jež by přímo, nebo nepřímo bylo namířeno proti druhé straně. Článek V. – Pokud by mezi Vysokými smluvními stranami vznikly v těch či oněch otázkách spory či konflikty, obě strany budou tyto spory či konflikty řešit výhradně mírovými prostředky, přátelskou výměnou názorů, anebo, v tom případě, bude-li to nezbytné, ustavením příslušné komise pověřené urovnáním takového konfliktu. Článek VI. – Tato smlouva se uzavírá na dobu deseti let s tím, že nevypoví-li ji jedna z Vysokých smluvních stran rok před uplynutím této doby, bude platnost smlouvy automaticky prodloužena o dalších pět následujících let. Článek VII. – Tato smlouva bude ratifikována v co nejkratším možném čase. Ratifikační listiny budou vyměněny v Berlíně. Smlouva nabývá platnosti v okamžiku jejího podepsání. Vyhotoveno ve dvou exemplářích, v německém a ruském jazyce. Za vládu Německé říše: von Ribbentrop Zplnomocněnec vlády SSSR: V. Molotov

83