UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Teplitz-Schönauer Anzeiger Ve 20

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH V ĚD Institut komunika čních studií a žurnalistiky

Eva Jindrová

Teplitz-Schönauer Anzeiger ve 20. a 30. letech

Diplomová práce

Praha 2014

Autor práce: Eva Jindrová Vedoucí práce: Doc. PhDr. Barbara Köpplová, CSc.

Rok obhajoby: 2014

Bibliografický záznam

JINDROVÁ, Eva. Teplitz-Schönauer Anzeiger ve 20. a 30. letech. Praha, 2014. 135 s. Diplomová práce (Mgr.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních v ěd, Institut komunika čních studií a žurnalistiky. Katedra mediálních studií. Vedoucí diplomové práce Doc. Barbara Köpplová, CSc.

Abstrakt Diplomová práce „ Teplitz-Schönauer Anzeiger ve 20. a 30. letech “ se zabývá stejnojmenným n ěmecky psaným listem, který vycházel v Teplicích-Šanov ě v letech 1861– 1945. Stru čně jsou charakterizovány roky 1918 a 1938, které byly pro existenci prvního samostatného československého státu zlomové, p řiblíženy jsou rovn ěž podmínky pro tisk v období této tzv. první republiky. Následn ě jsou p ředstaveny samotné moderní dějiny města Teplic-Šanova, stejn ě jako jeho kulturní ovzduší. Popsána je také mediální krajina, do jejíhož rámce list roku 1861 vstoupil. Jádro práce se soust ředí na základní etapy historického vývoje deníku i tiskárny C. Weigend, a to od po čátku až do p řevodu pod národní správu a následnou likvidaci v roce 1948. Představeni jsou jednotliví vydavatelé listu. Nejprve ve stru čnosti zakladatel periodika August Copek, centrum pozornosti se pak koncentruje zejména na jednotlivé zástupce čty ř generací rodiny Weigend. Na vybraném vzorku let 1918, 1928 a 1938 je nejprve pr ůř ezov ě ukázána struktura periodika. Následn ě pak prost řednictvím reflexe 28. října postoj, který Teplitz-Schönauer Anzeiger zaujal ve vztahu ke vzniku Československé republiky. Analytická část práce se rovn ěž orientuje na programovou skladbu místního divadla a biograf ů tak, jak je zachycena na stránkách studovaného listu.

Abstract The Diploma Thesis „Teplitz-Schönauer Anzeiger in the 1920s and 1930s“ explores the German-written journal which was published in Teplice-Šanov from 1861 to 1945. Firstly the years 1918 and 1938 are briefly described as they were crucial for history of the first independent Czechoslovak state; conditions for press printing during the period of the First Czechoslovak Republic are also depicted. Subsequently the modern history of the town of Teplice-Šanov is introduced, as well as cultural environment of the place. Last but not least the media landscape which the journal entered in 1861 is described. The main part of the Thesis aims at historical development of both journal and C.Weigend Printing Company from the beginning until its transfer under national control and subsequent end of publication in 1948. Each publisher of the newspaper is introduced: first of all the founder of the journal August Copek. Then the attention is paid to four generations of publishers from Weigend family. A sample of articles from years 1918, 1928 and 1938 serves as a source which shows the structure of the journal. Following reflection of the topic of 28th October (i.e. the Independence Day of the Czechoslovakia) in the newspaper explores a position of Teplitz-Schönauer Anzeiger taken in relation to the establishment of the Czechoslovak Republic. The analysis focuses on the schedule of local theatres and cinemas as it was recorded on the pages of the newspaper.

Klí čová slova Teplitz-Schönauer Anzeiger, n ěmecky psaný tisk, C. Weigend, národní správa, obsahová analýza, kulturní rubrika

Keywords Teplitz-Schönauer Anzeiger, German Written Press, C. Weigend, National Control, Contents Analysis, Cultural Section

Rozsah práce: 166 102 znak ů

Prohlášení

1. Prohlašuji, že jsem p ředkládanou práci zpracovala samostatn ě a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zp řístupn ěna pro studijní a výzkumné ú čely.

V Praze dne 16. kv ětna 2014 Eva Jindrová

Pod ěkování Na tomto míst ě bych ráda pod ěkovala Doc. PhDr. Barba ře Köpplové, CSc., a to nejen za inspirativní podn ěty, ale p ředevším trp ělivost, pochopení a neutuchající optimismus. Srde čně d ěkuji rovn ěž své rodin ě za její bezmeznou podporu a porozum ění. Pod ěkování nejv ětší bych pak ráda v ěnovala především Tomáši Krákorovi – svému p říteli, rádci, nezastupitelné opo ře. Ve chvílích bezradnosti byl vždy připraven podat pomocnou ruku, ve chvílích nejistot pot ěšit milým slovem.

Institut komunika čních studií a žurnalistiky FSV UK Teze MAGISTERSKÉ diplomové práce TUTO ČÁST VYPL ŇUJE STUDENT/KA: Příjmení a jméno diplomantky/diplomanta: Razítko podatelny: Jindrová Eva Imatrikula ční ro čník diplomantky/diplomanta: 2010 E-mail diplomantky/diplomanta: [email protected] Studijní obor/forma studia: Mediální studia/prezen ční Předpokládaný název práce v češtin ě: Teplitz-Schönauer Anzeiger ve 20. a 30. letech Předpokládaný název práce v angli čtin ě: Teplitz-Schönauer Anzeiger in the 1920s and 1930s Předpokládaný termín dokon čení (semestr, akademický rok – vzor: ZS 2012/2013 ) (diplomovou práci je možné odevzdat nejd říve po dvou semestrech od schválení tezí) ZS 2012/2013 Charakteristika tématu a jeho dosavadní zpracování (max. 1800 znak ů):

Teplitz-Schönauer Anzeiger byly n ěmeckým regionálním listem vycházejícím v letech 1861-1945. U jeho po čátk ů stál August Copek, roku 1870 se vydávání ujal knihkupec Clemens Weigend. Rodinné nakladatelství nesoucí Weigendovo jméno pak ve vydávání periodika pokra čovalo i v následujících desetiletích – po čátkem 20. let 20. století byl vydavatelem Fridrich Weigend, odpov ědným redaktorem pak Gabriel Grim. Samotnému listu nebyl na stránkách české odborné literatury v ěnován tak řka žádný prostor, n ěmecká periodika vycházející na území ČSR dosud, bohužel, stojí spíše na okraji badatelských zájm ů. Listu Teplitz-Schönauer Anzeiger se okrajov ě dotkl Jakub Pokorný ve své diplomové práci Vývoj a sou časnost tisku na území okresu Teplice obhájené na IKSŽ FSV UK roku 2001.

Předpokládaný cíl práce, p řípadn ě formulace problému, výzkumné otázky nebo hypotézy (max. 1800 znak ů):

Zamýšlená diplomová práce bude sestávat z několika oddíl ů. Nejprve se, v rovin ě informa ční, stru čně zam ěř í na spole čenské podnebí dané doby, tedy p ředevším na léta mezivále čná, a to jak z pohledu celorepublikového, tak zejména místního. Jádro práce pak bude orientováno na vlastní badatelský výzkum, tedy rozbor vybraného vzorku nap říč celkovu existencí listu Teplitz-Schönauer Anzeiger. Pozornost bude v ěnována formálním a strukturálním charakteristikám periodika, jeho roli ve spole čenském život ě Teplic, v centrum pozornosti bude stát p ředevším kulturní rubrika.

Předpokládaná struktura práce (rozd ělení do jednotlivých kapitol a podkapit ol se stru čnou charakteristikou jejich obsahu) :

1. Úvod 2. Charakteristika doby a. ČSR v období mezi dv ěma sv ětovými válkami b. Podmínky pro tisk a kulturu 3. Teplice – místní pom ěry a. Teplice v 1. polovin ě 20. století b. Mediální scéna po roce 1918 4. Teplitz-Schönauer Anzeiger a. Vznik a vývoj periodika, politická inklinace b. Struktura, obsahová charakteristika, rubriky c. Redakce d. Reflexe výro čních událostí 1918, 1928, 1938 e. Epilog - Zánik listu 5. Kultura Teplicka na stránkách Teplitz-Schönauer Anzeiger 6. Záv ěr 7. Seznam použité literatury 8. Přílohy 9. Anotace

Vymezení podkladového materiálu (nap ř. titul periodika a analyzované období) :

Primárním pramenem podrobeným historickému výzkumu budou výtisky n ěmeckého regionálního listu Teplitz-Schönauer Anzeiger z 20. a 30. let 20. století, p řičemž hlubší analýze budou podrobeny ro čníky z let 1918, 1928 a 1938, kulturní rubrika a výro ční výtisk k 75. let ům od založení listu. Dalším podkladem pak bude archivní materiál, umíst ěný p ředevším v SokA Teplice, potažmo SOA Litom ěř ice, a NA v Praze.

Metody (techniky) zpracování materiálu:

Vlastní jádro zamýšlené diplomové práce bude vycházet p ředevším z analýzy a následné interpretace informací získaných studiem primárního pramene, tj. Teplitz-Schönauer Anzeiger a archivního materiálu.

Základní literatura (nejmén ě 5 nejd ůležit ějších titul ů k tématu a metod ě jeho zpracování; u všech titul ů je nutné uvést stru čnou anotaci na 2-5 řádk ů):

KÁRNÍK, Zden ěk. České zem ě v é ře První republiky (1918-1938). Díl první : Vznik, budování a zlatá éra republiky (1918-1929) . Praha 2000. Třísvazková kniha Zde ňka Kárníka je v ěnována prvním desetiletím samostatného Československa, od vzniku státu do období t ěsn ě p ředcházejícímu druhé sv ětové válce. Autor se zam ěř il nejen na politické pom ěry v zemi, ale mimo jiné také na vývoj česko-německých, či kulturní život.

KUBÍ ČEK, Jaromír. Noviny České republiky 1919-1945, I. a II. část . Brno 2004. Dva díly České retrospektivní bibliografie obsahující 2 276 bibliografických záznam ů českých novin , přehledy a rejst říky.

KUBÍ ČEK, Jaromír. Periodický tisk jako historický pramen . http://www.polonica.cz/pobierz/kubicek.pdf Sta ť zabývající se novinami jako pramenem pro historický výzkum, p řibližuje p ředevším p řístupy různých v ědeckých pracovník ů a zhodnocuje r ůzné metodologické p řístupy k dané problematice.

MORCHE, Rudolf. Die Entwicklung des sudetendeutschen Zeitungswesens. Sammlung gemeinnütziger Vorträge . Reichenberg 1933. Studie Rudolfa Morche je zam ěř ena na d ějiny sudeton ěmeckého noviná řství mezí léty 1906-1932.

Die Habsburgerrmonarchie 1848-1918. Band VIII: Politische Öffentlichkeit und Zivilgesellschaft, 2. Teilband, Die Presse als Faktor der polititischen Mobilisierung . Wien 2006. Publikace zabývající se dějinami habsburské monarchie v letech 1848-1918, její spole čností, politickým životem a tiskem.

PRZEDAK, Aladar Quido. Geschichte des deutschen Zeitschriftenwesens in Böhmen. Heidelberg 1904. Publikace z po čátku 20. století v ěnující se d ějinám n ěmeckého periodického tisku v Čechách vycházejícímu mezí léty 1570 a 1902.

SLÁDEK, Milan. Němci v Čechách: n ěmecká menšina v českých zemích a Československu 1848-1946 . Praha 2002. Publikace v ěnovaná d ějinám n ěmecké menšiny žijící na českém území, časov ě zahrnující období let 1848-1946. Mezi základní témata knihy pat ří také sudeton ěmecká otázka.

Diplomové a diserta ční práce k tématu (seznam bakalá řských, magisterských a doktorských prací, které byly k tématu obhájeny na UK, p řípadn ě dalších oborov ě blízkých fakultách či vysokých školách za posledních p ět let)

SLADKOVSKÁ, Kamila . Prager Tagbl att a Reichenberger Zeitung v roce 1928. Rozbor kulturních rubrik. Univerzita Karlova (Praha). Fakulta sociálních v ěd. Institut komunika čních studií a žurnalistiky. Katedra mediálních studií; vedoucí diplomové práce Barbora Köpplová. Praha 2004.

RENNEROVÁ, Zuzana. Historie vydávání n ěmeckých novin na Trutnovsku od poloviny 19. století do roku 1938 . Univerzita Karlova (Praha). Fakulta sociálních v ěd. Institut komunika čních studií a žurnalistiky. Katedra mediálních studií; vedoucí diplomové práce Barbora Köpplová. Praha 2012.

Datum / Podpis studenta/ky

1. února 2012 ………………………

TUTO ČÁST VYPL ŇUJE PEDAGOG/PEDAGOŽKA: Doporu čení k tématu, struktu ře a technice zpracování materiálu:

Případné doporu čení dalších titul ů literatury p ředepsané ke zpracování tématu:

Potvrzuji, že výše uvedené teze jsem s jejich autorem/kou konzultoval(a) a že téma odpovídá mému oborovému zam ěř ení a oblasti odborné práce, kterou na FSV UK vykonávám.

Souhlasím s tím, že budu vedoucí(m) této práce.

……………………… Příjmení a jméno pedagožky/pedagoga Datum / Podpis pedagožky/pedagoga

TEZE JE NUTNO ODEVZDAT VYTIŠT ĚNÉ, PODEPSANÉ A VE DVOU VYHOTOVENÍCH DO TERMÍNU UVEDENÉHO V HARMONOGRAMU P ŘÍSLUŠNÉHO AKADEMICKÉHO ROKU, A TO PROST ŘEDNICTVÍM PODATELNY FSV UK. P ŘIJATÉ TEZE JE NUTNÉ SI VYZVEDNOUT V SEKRETARIÁTU P ŘÍSLUŠNÉ KATEDRY A NECHAT VEVÁZAT DO OBOU VÝTISK Ů DIPLOMOVÉ PRÁCE.

TEZE NA IKSŽ SCHVALUJE VEDOUCÍ P ŘÍSLUŠNÉ KATEDRY .

Obsah

ÚVOD...... 3 Zm ěny oproti p ůvodnímu zám ěru...... 3 Člen ění práce a metodologie...... 4 Vymezení pramen ů a základní literatury ...... 6 1 CHARAKTERISTIKA DOBY ...... 7 1.1 1918: Vznik republiky, národnostní otázka a vstup do 20. let...... 7 1.2 Podmínky pro tisk ...... 13 1.3 Německý tisk v Československu let 1918–1938...... 16 2 TEPLICE-ŠANOV...... 20 2.1 1918: Stru čná historie m ěsta po konci války ...... 21 2.2 Události let dvacátých a t řicátých ...... 25 2.3 Židovská komunita v Teplicích-Šanov ě...... 29 2.4 Kulturní život ...... 31 3 MEDIÁLNÍ KRAJINA TEPLIC-ŠANOVA ...... 38 3.1 Od po čátku vydávání novin do konce 19. století ...... 38 3.2 Německo-jazy čný tisk ve 20. a 30. letech...... 40 4 TEPLITZ-SCHÖNAUER ANZEIGER ...... 43 4.1 Pod vedením A. Copka ...... 43 4.2 Pod zna čkou C. Weigend ...... 45 4.3 Pod nacistickou správou...... 47 5 RODINA WEIGEND A JEJÍ TISKÁRNA ...... 50 5.1 Osobní profily vydavatel ů...... 50 5.2 Vybavení redakce a tiskárny C. Weigend, Schulplatz 2...... 56 5.3 Verlag C. Weigend, Dux...... 58 6 EPILOG: POSLEDNÍ LÉTA KNIHTISKÁRNY C. WEIGEND ...... 61 6.1 Konec války a vznik národních správ ...... 61 6.2 Národní správa fy C. Weigend...... 65 7 CHARAKTERISTIKA RO ČNÍK Ů 1918, 1928 A 1938...... 71 7.1 Profil listu v roce 1918...... 71

7.2 Profil listu v roce 1928...... 74 7.3 Profil listu v roce 1938...... 77 7.4 Reflexe 28. října v letech 1918, 1928 a 1938...... 79 8 KULTURA NA STRÁNKÁCH TEPLITZ-SCHÖNAUER ANZEIGER...... 86 8.1 Přehled kulturních produkcí 1918: divadlo a film ...... 88 8.2 Přehled kulturních produkcí 1928: divadlo a film ...... 91 ZÁV ĚR ...... 94 SUMMARY ...... 95 POUŽITÁ LITERATURA...... 97 Prameny nevydané ...... 97 Periodika ...... 97 Sekundární literatura...... 97 Internetové zdroje ...... 105 SEZNAM ZKRATEK ...... 106 SEZNAM P ŘÍLOH...... 107 PŘÍLOHY...... 109

Úvod

V centru zájmu p ředkládané diplomové práce stojí Teplitz-Schönauer Anzeiger , deník, jehož historie sahá do roku 1861, a který byl vydáván až do konce druhé sv ětové války. Problematice n ěmecky psané žurnalistiky v Teplicích, respektive Teplicích-Šanov ě, se odborná literatura dosud v ěnovala jen velmi poskrovnu. Dané téma si však bezesporu zasluhuje v ětší pozornosti. Práce si za cíl klade p řiblížení samotné historie vydávání periodika, obsahového zam ěř ení na vybraném vzorku ro čník ů 1918, 1928 a 1938 a v neposlední řad ě zmapování konce vydavatelského domu C. Weigend a s ním spojený zánik novin.

Zm ěny oproti p ůvodnímu zám ěru

V pr ůběhu zpracovávání badatelského projektu došlo k přehodnocení n ěkterých základních otázek, na které byly hledány odpov ědi. Diplomová práce se tak v některých aspektech od p ůvodního zám ěru liší, a to jak v obsahu a časovém vymezení, tak struktu ře. Ačkoliv v p ředpokládaném jádru m ěl stanout p ředevším rozbor periodika nap říč vybraným vzorkem (tj. ro čníky 1918, 1928 a 1938), byl cíl práce s ohledem na nezpracovanost tématu částe čně modifikován. Dějiny vydávání Teplitz-Schönauer Anzeiger nebyly dosud uspokojiv ě probádány, proto bylo t ěžišt ě práce p řesunuto zejména k části historické, zabývající se nastín ěnou problematikou. V tomto sm ěru rovn ěž došlo, oproti p ředloženým tezím, k přehodnocení některých bod ů vyty čených osnovou. Dopln ěna byla nap ř. část v ěnovaná mediální scén ě v Teplicích-(Šanov ě) tak, aby bylo možno za řadit vznik sledovaného periodika do širších souvislostí. Prohlouben byl pak zejména oddíl týkající se základních otázek existence samotného listu. Dějiny deníku byly neodd ěliteln ě spjaty s podnikem C. Weigend. T ři generace rodiny vlastnící tiskánu se soustavn ě v ěnovaly nejen technickému rozvoji firmy a samotného listu, ale také dalším žurnalistickým a tiska řským projekt ům. V centru zájmu proto rovn ěž stanuli jednotliví p ředstavitelé rodu a jejich aktivity, ale i vybavení tiskárny. Krátký exkurz se dotkl též období, kdy deník p řešel do vlastnictví říšského aparátu, v tomto

4 případ ě byly však p řiblíženy pouze n ěkteré zajímavé jednotliviny. Ke komplexn ějšímu zpracování d ějin periodika bylo p řistoupeno zejména s ohledem na jeden z vyty čených cíl ů – likvidaci podniku C. Weigend, který, jak již bylo napsáno, hrál v život ě Teplitz- Schönauer Anzeiger nezastupitelnou roli. Domnívám se, že danou problematiku nelze řešit izolovan ě. V jistých ohledech naopak došlo k ur čitému zúžení p ředpokládané struktury práce. Ze vstupní kapitoly charakterizující období tzv. první republiky byl, s ohledem na ší ři další zpracovávané látky, vynechán oddíl v ěnující se podmínkám pro kulturu na celorepublikové úrovni (v rovin ě informativní je na p říslušném míst ě p řiblížen kulturní život v Teplicích). Oddíl zam ěř ený na podmínky pro tisk z ůstal zachován. Dále, vzhledem ke skute čnosti, že se nepoda řilo zjistit dostatek podrobných informací, které by uspokojiv ě vedly ke zmapování a popsání redak čního kolektivu, nebyla této problematice vy člen ěna samostatná podkapitola. Zjišt ěné skute čnosti jsou uvedeny v části, která se v ěnuje historickému vývoji listu. Analytická část práce vymezená schválenými tezemi z ůstala rámcov ě zachována, p řičemž její struktura je popsána dále v textu. Rozvržení osnovy, člen ění kapitol i jejich vnit řních složek, bylo částe čně upraveno a p řizp ůsobeno pot řebám, kterých si postupující výzkum vyžádal.

Člen ění práce a metodologie

Vlastní t ělo diplomové práce sestává z několika částí. Úvodní kapitola je v ěnována stru čné charakteristice d ějin první republiky. Vzhledem k faktu, že se jedná o rozsáhlou problematiku, na kterou lze nahlížet mnoha r ůznými pohledy a která otevírá celou řadu díl čích témat a nám ětů, jež není možno na t ěchto stránkách komplexn ě postihnout, v ěnuje se práce heslovit ě pouze základním otázkám (nap ř. v oblasti národnostní se orientuje na záležitosti n ěmecké menšiny v ČSR apod.) zlomového roku 1918. Následuje krátké uvedení do podmínek pro tisk sledovaného období, krátce je, s ohledem na dané téma, přiblížen n ěmecký tisk první republiky. St řed práce poskytuje náhled do lokální situace. Přiblíženy tak jsou historie Teplic-Šanova, stejn ě jako záležitosti kulturního a spole čenského života v míst ě.

V samotném centru pozornosti stojí mediální krajina Teplicka, p ředevším tedy sledovaný Teplitz-Schönauer Anzeiger . Práce se pr ůř ezov ě v ěnuje základním otázkám týkajícím se vzniku periodika a jeho následujícímu vývoji, aktivitám vydavatel ů a již zmín ěnému zániku firmy C. Weigend po kv ětnu roku 1945. Praktická, analytická, část diplomové práce sestává ze t ří okruh ů – seznámení s obsahem listu, reflexe říjnových událostí a p ředstavení kulturní rubriky. Úvodem je však nutné zd ůraznit, že cílem není p ředložení absolutních statistik. V centru zájmu stojí především otázka, jak byl list strukturován a jak, p řípadn ě zda v ůbec, se tato jeho struktura v čase prom ěň ovala. První ze zmín ěných okruh ů se tedy zam ěř uje na samotnou obsahovou výstavbu periodika. Snaha je sm ěř ována k podchycení základních rubrik se stru čnou charakteristikou jejich nápln ě tak, aby bylo možné rámcov ě si představit, jaké informace sledovaná zpravodajská platforma svým čtená řů m zprost ředkovávala. Pozornost je dále soust řed ěna na reflexi vzniku první republiky, respektive událostí 28. října, na stránkách Teplitz-Schönauer Anzeiger v roce 1918 a výro čních letech 1928 a 1938. Toto symbolické datum moderní české historiografie bylo zám ěrn ě zvoleno za ú čelem ilustrace postoje listu vůč i novému státu na politické map ě Evropy. Pro rok 1918 si práce všímá relací, které deník p řinesl v období čtrnácti dn ů od vyhlášení Československa. V létech výro čních byly sledovány rovn ěž dva týdny, a to ten, který 28. říjnu p ředcházel, a týden následující. Poslední analytická část p ředstavuje sondu do kulturní rubriky ro čník ů 1918 a 1928. Ze strukturálního hlediska je zjiš ťováno, jaké zásadní informace ke kulturnímu d ění ve měst ě list p řinášel. Následn ě se práce zam ěř uje na samotnou produkci s cílem postihnout programovou skladbu místních kulturních institucí. Vzhledem k objemu údaj ů, které lze analyzovat, je nutné rozsah t ěchto dat omezit. Z tohoto d ůvodu byl p ředem p řesn ě stanoven nejen časový úsek, ale i konkrétní část kulturního života. Vybrány byly dva m ěsíce, pro každé pololetí jeden, a to b řezen a říjen. V rubrice samotné byly pak sledovány dva segmenty – divadlo (jako významná instituce v míst ě) a kinematografie (jako nep řehlédnutelný fenomén doby). Sebrané údaje jsou prezentovány v p řehledných tabulkách

Vymezení pramen ů a základní literatury 1

Pramennou základnu, ze které bylo p ři práci vycházeno, tvo ří archivní materiál dochovaný ve Státním okresním archivu Teplice, výroční číslo vydané k 75 let ům existence Teplitz-Schönauer Anzeiger a vybrané výtisky ro čník ů 1918, 1928 a 1938. Zásadní informace nacházíme zejména v archivních souborech Archiv m ěsta Teplice, M ěstský národní výbor Teplice, Okresní národní výbor Teplice či Landrát Teplice ad. Pro práci s vlastním periodikem je možné využít on-line databázi AustriaN Newspapers Online spravovanou Österreichische Nationalbibliothek, jež v digitální podob ě zp řístup ňující široké ve řejnosti ro čníky 1861–1919. Mladší výtisky lze u nás studovat nap ř. v Národní knihovn ě v Praze, badateln ě Státního okresního archivu Teplice, p řípadn ě v rozsáhlé knihovn ě Regionálního muzea v Teplicích. Moderní historiografii českých zemí, stejn ě jako složité problematice česko- německým vztah ů a situaci v povále čných souvislostech se v ěnuje rozsáhlá sekundární literatura. Avšak v této práci, jež sleduje jiné cíle, nelze veškerou dostupnou literaturu hodnotit. Pro její pot řeby (charakteristiku sledovaného období apod.) tak byly využity jen některé publikace, zejména pak práce Zde ňka Kárníka, Antonína Klimka, Adriana von Arburga, Tomáše Sta ňka a dalších (viz seznam literatury). Opa čné pom ěry panují v literatu ře zabývající se moderní historiografii Teplicka – dějiny m ěsta dosud čekají na ucelenou monografii, kterou by si právem zasloužily. Nekompaktn ě jsou zpracovány p ředevším d ějiny Teplic v éře první republiky a obdobích následujících. Stati, které vznikaly, více či mén ě podléhaly národnostním konflikt ům, případn ě byly poplatné aktuálnímu rozložení vnitropolitických sil a rétorice (povále čného) režimu. Tento charakteristický rys je t řeba mít na pam ěti a od dobových klišé odhlížet. Teplicím se v ěnovala p ředevším n ěmecká historiografická a místopisná literatura, která vznikala v pr ůběhu 19. století a v první polovin ě století 20. Povále čná odborná literatura věnovaná moderním d ějinám m ěsta vzniká p ředevším pé čí místního muzea a okresního archivu. Za všechny je záhodno jmenovat zejména práce Jitky Budinské, Kv ětoslavy Kocourkové či Karla Vilíma.

1 Úplné bibliografické záznamy viz Seznam použitých pramen ů a literatury.

1 Charakteristika doby

1.1 1918: Vznik republiky, národnostní otázka a vstup do 20. let

Rok 1918 je v učebnicích českých, respektive československých, moderních d ějin jedním z nejsklo ňovan ějších. Vztahujeme k němu p ředevším dv ě události – záv ěr první sv ětové války a s ním související „28. říjen“, 2 tedy vznik tzv. první republiky. Během války probíhaly na české politické scén ě jak doma, tak v exilu četné diskuse nad budoucím sm ěř ováním národu Čech ů, potažmo také Slovák ů. A čkoli jedni lobovali za autonomní postavení v rámci rakousko-uherského mocná řství, postupn ě sílily hlasy požadující naopak úplné odtržení od habsburské monarchie. Zám ěr vytvo ření samostatného Československa se za čal definitivn ě prosazovat po propušt ění Kramá ře a Rašína na podzim roku 1917, p ředevším pak díky p řiklon ění zmín ěných politik ů na stranu radikál ů, a do pop ředí se dostala otázka podoby budoucího státu. 3 Rakousko-uherská monarchie první sv ětovou válku nep řežila, a to ani p řes snahu císa ře Karla I., který jen n ěkolik dní, 17. října roku 1918, p řed vyhlášením republiky p řislíbil federativní uspo řádání státu ve snaze odvrátit neodvratitelné. 4 Je z řejmé, že nový stát nebyl dílem okamžiku. Za jeho formováním stála dlouhodobá práce československých politických elit, a to jak uvnit ř, tak vn ě Rakouska-Uherska. Život nového státu byl od samého po čátku komplikován řadou problém ů. K nejzávažn ějším bezesporu pat řila otázka národnostních menšin. 5 A čkoli se totiž

2 28. října 1918 se Národní výbor v Praze prohlásil za svrchovanou vládu vyhlášené republiky, zárove ň s tím převzal zákonodárnou moc, a to Provoláním Národního výboru československého o samostatnosti Československého státu z 28. října 1918. Již 16. října reagovala na nabídku federalizace (viz dále v textu) zahrani ční reprezentace vedená T. G. Masarykem (tj. exilová vláda, jejímiž členy vedle Masaryka byli také E. Beneš s M. R. Štefánikem) okamžitým vyhlášením odchodu Čech ů spolu se Slováky z rakousko-uherské monarchie. BENEŠ, Zden ěk et al. Rozum ět d ějinám. Vývoj česko-německých vztah ů na našem území v letech 1848–1948 . Praha: Gallery, 2002, s. 45–47. 3 GALANDAUER, Jan. Vznik Československé republiky 1918. Programy, projekty, předpoklady. Praha: Svoboda, 1988, s. 146. 4 BAUER, Franz. GLASSL, Horst. HÄRTEL, Hans-Joachim. MACHILEK, Franz. NITTNER, Ernst. OHLBAUM, Rudolf. SALOMON, Dieter. Tisíc let česko-německých vztah ů. Data, jména a fakta k politickému, kulturnímu a církevnímu vývoji v českých zemích . Praha: PANEVROPA,1991, s. 164. 5 N ěkterými autory je 28. říjen 1918 vnímán zcela zásadn ě: „Vytvo ření samostatného státu, Československé republiky, znamenala nejv ětší zlom v česko-německých vztazích od roku 1526, kdy zem ě Koruny české

Československo konstituovalo jako stát národní, ve skute čnosti se uvnit ř jeho hranic ocitlo obyvatelstvo mnoha národností a jazyk ů. Vedle Čech ů a Slovák ů to byla zejména po četná menšina N ěmc ů čítající plných 28% z celkového po čtu obyvatelstva, dále také Ma ďaři, Poláci, Ukrajinci a Židé. O nejednoduchosti nastalé skute čnosti sv ědčí také fakt, že se něme čtí poslanci ve Vídni v relativn ě krátké dob ě (již 29. října 1918) vyslovili pro vytvo ření autonomní provincie Deutschböhmen (sídlo v Liberci) v rámci tzv. Deutsch- Österreich (N ěmeckého Rakouska), p řičemž sv ůj postup op řeli o 14 Wilsonových bod ů (obdobn ě jako „ Čechoslováci“), respektive o položku týkající se práva na sebeur čení. Německé Rakousko se pak jako celek m ělo stát sou částí N ěmecké republiky. 6 Wilsonem definovaného práva na sebeur čení a p řipojení k Německému Rakousku se dovolávalo také německé obyvatelstvo žijící v dalších oblastech. Vedle Deutschböhmen tak na podzim 1918 došlo navíc k vyhlášení provincií Sudetenland (sídlo v Opav ě), Böhmerwaldgau (sídlo v Prachaticích) a Deutschsüdmähren (sídlo ve Znojm ě). 7 S otázkou národnostní souviselo mnohé. Do pop ředí se, mimo jiné, nutn ě postavila také otázka územní. Republika se mohla konstituovat v hranicích historických, nebo, a to v souladu s trendem doby, v hranicích etnických, které by daly vzniknout národnostnímu státu Čech ů, respektive Čech ů a Slovák ů. Je p řirozené, že o druhou možnost usilovaly příhrani ční oblasti s většinovým n ěmeckým obyvatelstvem. Proti se naopak stav ěli představitelé české politiky, inteligence či korporací, ale také publicisté. Své stanovisko od ůvod ňovaly řadou argument ů, které Jan Galandauer ve své publikaci ke vzniku republiky shrnul do n ěkolika základních bod ů: − argument p řirozených státních hranic; − argument existen čního zajišt ění československého státu; − argument historický;

vstoupily ve svazek, který – postupn ě zm ěněn z pouhé personální unie panovník ů ve svazek v rámci centralizované říše – trval tém ěř 400 let.“ Národnostními spory ostatn ě provázely prakticky celé období habsburské vlády nad st řední Evropou. BENEŠ, Rozum ět d ějinám, s. 46–47. 6 Tzv. Deutsch-Österreich vyhlásili n ěme čtí nacionalisté v Rakousku již 21. října. GALANDAUER, Vznik Československé republiky 1918 , s. 157 7 ARBURG, Adrian von. STAN ĚK, Tomáš (eds.). Vysídlení N ěmc ů a prom ěny českého pohrani čí 1945– 1951. Dokumenty z českých archiv ů. Díl I. Češi a N ěmci do roku 1945. Úvod k edici. St ředokluky: Zden ěk Susa, 2010, s. 28–29.

− Deutschböhmen jako velezrada na rakouském i českém stát ě; − Deutschböhmen netvo ří souvislý organický celek; − uzav řené n ěmecké území bez silné české menšiny neexistuje; − právo na sebeur čení je právem národu na stát, do kterého nem ůže pat řit každý jednotlivý p říslušník národa; − Češi jako autochtoni – N ěmci jako kolonisté; − Deutschböhmen jako výsledek násilné germanizace. 8

Problém nastal ve vztahu k prosazení svrchovanosti nového státu, samoz řejm ě především v příhrani čních regionech, za vynaložení zna čného úsilí politického, ekonomického a vojenského tím zp ůsobem, aby bylo zabrán ěno jak iredentistickým aktivitám uvnit ř republiky, tak zásah ům zven čí. Navzdory demonstracím a ozbrojeným st řet ům, k nimž v pohrani čí docházelo, se poda řilo prosadit suverenitu i novou státní správu na celém území státu v jeho historických hranicích.9 A to i p řes po čáte ční ned ůvěru některých západních mocností: „ Český a slovenský národ m ěl prokázat pochybující Evrop ě svou státotvornost v situaci, kdy Západ hled ěl s ned ůvěrou ke st ředoevropským národ ům, jejichž spory se mu zdály nev ěcné a malicherné, vid ěl v nich projevy provincialismu a šovinismu… v ůbec zásadn ě záporné stanovisko m ěla k novému stavu ve st řední Evrop ě hlava katolické církve, jež se snažila zachovat Rakousko-Uhersko jako poslední velký katolický stát. “10 Územní celistvost Československa byla na mezinárodním poli uznána mírovými smlouvami uzav řenými v rozmezí let 1919 a 1920 v Trianonu, Versailles a Saint- Germain. K odtržení čty ř výše zmín ěných provincií nedošlo. Navíc byly p řipojeny také Hlu čínsko, část Vitorazka, Valticko a kus T ěšínska. 11

8 GALANDAUER, Vznik Československé republiky 1918 , s. 153–162. Problémy se samoz řejm ě netýkaly pouze t ěch oblastí s majoritním zastoupením n ěmecké populace – nep říliš úsp ěšn ě byly vojensky řešeny konflikty s Ma ďarskem, spory panovaly také o T ěšínsko a na Podkarpatské Rusy, iredentistické snahy se objevovaly rovn ěž na Slovensku. KLIMEK, Antonín. Velké d ějiny zemí Koruny české. Svazek XIII. 1819– 1929 . Praha – Litomyšl: Paseka, 2000, s. 29–92. 9 BENEŠ, Rozum ět d ějinám, s. 46–47. 10 BROKLOVÁ, Eva. Československá demokracie. Politický systém ČSR 1918–1938 . Praha: Sociologické nakladatelství, 1992, s.15. 11 ARBURG – STAN ĚK, Vysídlení N ěmc ů, díl I., s. 28.

Pokud česká politika usilovala o uchování historických hranic v rámci Zemí koruny české, musela se nutn ě vyrovnat se skute čností, že uvnit ř státu vedle sebe budou koexistovat p říslušníci mnoha národnostní, vedle Čech ů a Slovák ů pak p ředevším po četná menšina n ěmecky hovo řícího obyvatelstva (respektive Ma ďar ů ve slovenské oblasti). Již od roku 1917 bylo v politických kruzích proklamováno rovnoprávné postavení N ěmc ů. Tato prohlášení byla sice, jak píše Galandauer: „ vágní a nekonkrétní, avšak jako celek ne nevýznamná .“ Nicmén ě otázkou z ůstávaly praktické p řístupy k řešení národnostní problematiky. Na ty se konkrétn ěji snažilo odpov ědět n ěkolik návrh ů budoucí ústavy, které na žádost Národního výboru od podzimu roku 1919 12 vypracovávali čeští vysokoškolští znalci. 13 Ústava pak byla v kone čné podob ě p řijata zákonem z 29. února 1920. Republika se profilovala jako demokratický stát vymezující se v ůč i absolutismu, militarismu, sociálnímu i národnostnímu útisku. 14 Zárove ň se řadila ke stát ům tzv. národnostním, tj. v předložené ústav ě byl uznán pouze jeden národ, a to „ československý“. K příslušník ům ostatních národ ů žijících na území státu, bylo p řistupováno jako k menšinám, jimž byla přiznána n ěkterá práva garantovaná zmín ěnými mírovými smlouvami i ústavou (nap ř. oprávn ění užívat mate řský jazyk p řed ú řady a soudy, p řípadn ě právo na vlastní školství a vyu čování v rodné řeči). 15 Od p ůvodní, Masarykem prosazované koncepce, se však p řijatá ústava zna čně lišila a na „ německé stran ě p řevládl negativismus .“ 16 Po četné skupiny Němc ů, Ma ďar ů ad. se musely s náhlým zvratem vyrovnat a n ěkte ří jedinci se, celkem pochopiteln ě, nové situaci p řizp ůsobovali pom ěrn ě t ěžko: „ Vznik Československa znamenal pro všechna na jeho území žijící etnická spole čenství zásadní zm ěnu d řív ějšího postavení, práv i míry spoluú časti na ve řejném d ění a politické moci. Dlouho vybojovávané pozice většiny se nyní zhroutily... Zapojení v ětšiny z nich do života v novém státním útvaru bylo

12 Funkci ústavy do vypracování její definitivní podoby plnil zákon z 28. října 1918 o z řízení samostatného státu a zákon o prozatímní ústav ě ze 13. listopadu 1918 (byl dvakrát novelizován). BROKLOVÁ, Československá demokracie , s.16 13 Ve vztahu k problematice česko-německých vztah ů je nutné zd ůraznit, že N ěmci nebyly pod vlivem Karla Kramá ře k jednání o ústav ě v ůbec p řipušt ěni, což se v jejím zn ění výrazn ě promítlo. KURAL, Václav. RADVANOVSKÝ, Zden ěk et al. „Sudety“ pod hákovým k řížem . Ústí nad Labem: Albis International, 2002, s. 34. 14 BROKLOVÁ, Československá demokracie, s.16–27. 15 ARBURG – STAN ĚK, Vysídlení N ěmc ů, díl I., s. 80–81. Auto ři ve své edici p řipomn ěli také Edvardem Benešem záměrné zkreslování národnostních pom ěrů, které p ředstavoval na pa řížských mírových jednání. 16 KURAL – RADVANOVSKÝ, „Sudety“ pod hákovým k řížem , s. 21–22.

11 proto bezpochyby více či mén ě nedobrovolné. “ Neú čast N ěmc ů p ři konstituování státu se následn ě projevila v jejich dalším postavení. 17 Dozvuky války a neut ěšený stav hospodá řství provázely i po čátek druhého desetiletí 20. století. Po čáte ční nadšení majoritní části obyvatelstva z odpoutání se od starého habsburského mocná řství a nastolení nových pom ěrů18 vyst řídala hluboká sociální krize. Již v prvních týdnech od vyhlášení republiky propukaly hladové bou ře, protesty a stávky dělník ů, docházelo k rabování obchod ů. Situaci p říliš neuklidnila ani aktivita Národního výboru československého, respektive Národního shromážd ění a pozd ěji vlády, který se jako vrcholný zákonodárný orgán říjnové éry snažil prost řednictvím řady na řízení regulovat zásobování, ale i sociální postavení d ělník ů. Stavu v ěci nepomohly ani četné krize prvních československých vlád. 19 Se vznikem republiky musely být zákonit ě řešeny i základní otázky týkající se měny, pozemkového vlastnictví ad. P říprav ě m ěnové reformy a s ní spojené m ěnové rozluce s Uhrami a Rakouskem se usilovn ě v ěnoval ministr financí Alois Rašín. Navrženou reformu následn ě p ředložil dne 25. února 1919 parlamentu, jenž jeho návrh s díl čími úpravami podpo řil. Stará měna byla posléze okolkována a z 50% stažena z ob ěhu. Nov ě za čala platit československá koruna. Ani reorganizace pen ěžního systému nicmén ě nedokázala zcela zastavit inflaci, s níž se po válce musely potýkat i sousední N ěmecko a Rakousko, a z níž plynulo neustálé zdražování. K reform ě pozemkové bylo přistoupeno téhož roku v dubnu. 20

17 ARBURG – STAN ĚK, Vysídlení N ěmc ů, díl I., s. 80–81. Auto ři ve své edici p řipomn ěli také Edvardem Benešem zám ěrné zkreslování národnostních pom ěrů, které p ředstavoval na pa řížských mírových jednání. 18 Jedním ze symbol ů p řevratu roku 1918 se stalo povalení mariánského nám ěstí na pražském Starom ěstském nám ěstí. 19 Národní výbor československý nebyl orgánem vzešlým z regulérních voleb, ale sestaveným na základ ě výsledk ů voleb z roku 1911. Jeho p ředsednictvo se stalo první vládou nové republiky, zárove ň však stále fungovala vláda exilová. Po p řijetí prozatímní ústavy dne 13. listopadu 1918 se nejvyšším zákonodárným orgánem stalo Revolu ční národní shromážd ění, nejv ětší po čet mandát ů m ěli agrárníci. K zásadním pravomocím shromážd ění pat řila možnost dosazovat a odvolávat vládu. Jejím prvním p ředsedou se stal Karel Kramá ř. Po obecních volbách roku 1919 (k nim dále v textu) se novým premiérem tzv. „rudozelené“ vládnoucí koalice stal Vlastimil Tusar, který vládu sestavoval i po parlamentních volbách 1920. Ta se pom ěrn ě záhy ocitla v krizi a po necelých čty řech m ěsících jejího života musela být Masarykem najmenována vláda ú řednická. KÁRNÍK, Zden ěk. České zem ě v éře první republiky (1918–1938). Díl první. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918–1929) . Praha: Libri, 2000, s. 49–138. 20 Tamtéž, s. 60–69, 211.

Profiloval-li se nový státní útvar jako demokratický, nemohl v jeho čele stát nedemokraticky ustavený zákonodárný orgán. Bylo tedy nutné vypsat volby. Prvními se staly volby do obecních samospráv konané 15. června 1919. V čele Prahy stanul leader Československé strany socialistické Karel Baxa, ve většin ě okres ů však úsp ěch slavila sociální demokracie, a to jak československá, tak zejména n ěmecká ( Deutsche sozialdemokratische Arbeitpartei ), která sv ůj program postavila na radikalismu sociálním i nacionálním a výrazn ě tak porazila svého konkurenta – N ěmeckou národn ě socialistickou stranu d ělnickou ( Deutsche nationalsozialistische Arbeiterpartei ). Volby parlamentní byly vypsány na jaro 1920. Dne 18. dubna m ěli ob čané na základ ě všeobecného hlasovacího práva možnost volit své zástupce do dolní komory, 25. dubna pak do horní komory parlamentu. Nejúsp ěšn ější se v celorepublikovém sou čtu stala Československá sociáln ě demokratická strana d ělnická, mezi německými politickými uskupeními vít ězili sociální demokraté, v jejichž čele stál Josef Seliger, tvá ř teplického sociáln ě-demokratického periodika Freiheit .21 V nov ě zvolené poslanecké sněmovn ě zasedlo celkem 199 „československých“ delegát ů (tj. 70,8%), 72 n ěmeckých (tj. 25,6%) a kone čně 10 ma ďarsko-německých (tj. 3,6%). Ze složitého povolebního vyjednávání vzešla tzv. „rudo- zelená“ Tusarova vláda. 22 Nutný zásah pot řebovalo zejména československé hospodá řství, kterým zmítala povále čná krize a jíž p říliš nepomohlo ani celní uzavírání nástupnických stát ů.23 V ětšina obyvatel v produktivním v ěku pracovala k roku 1921 v zem ědělství, lesnictví a rybá řství (39,57%), následovala povolání v pr ůmyslu a živnostech (33,79%), zbytek byl zam ěstnán v ostatních oborech (26,64%). Krize se dotkla především pr ůmyslu – z dob habsburské monarchie zd ědila republiky v ětšinu jeho výrobní kapacity (63% z celkového po čtu továren se nacházelo na územní pozd ějšího Československa). Povále čné nastartování produkce však probíhalo jen velmi pozvolna, jistý problém p ředstavovala též nerovnom ěrná skladba

21 Tamtéž, s. 69–74. 22 Tamtéž, s. 123–127. Vládní krize na sebe ovšem nenechala dlouho čekat. K posloupnosti vlád první československé republiky viz pozn. č. 17. 23 Tamtéž, s. 211.

13 pr ůmyslových odv ětví a hledání nových odbytiš ť (ta se p řed válkou nacházela zejména na vnit řním trhu Rakouska-Uherska). 24

1.2 Podmínky pro tisk

Mediální krajina po čátku 20. století byla zna čně r ůznorodá. Vlivem nebývalého technologického rozvoje konce století devatenáctého se k zatím stále ješt ě dominantnímu tisku p řidružil také rozhlas a film. 25 Nicmén ě to byla práv ě tišt ěná periodika, která dosud zaujímala ve ve řejném život ě výsostné postavení. Toto postavení pak legislativně upravoval zákon o tisku ( č. 6/1863 Sb.) v pozd ějších zn ěních a úpravách. Zákon o tisku p ůvodn ě vešel v platnost dne 17. prosince 1862. Prošel n ěkolika úpravami a po vzniku samostatného Československa byl ve zn ění pozd ějších p ředpis ů včlen ěn do legislativy nové republiky. Následn ě byl dále novelizován, nap ř. vládním na řízením ze dne 28. kv ětna 1935, č. 118 Sb. O povinných výtiscích ad. Zákon o tisku, mimo jiné, ur čoval, kdo má právo tisknout a vydávat spisy a následn ě s nimi obchodovat, za jakých podmínek m ůže být právo živnosti odejmuto, ustanovil povinnosti majitel ů tiskáren, sankce za porušení na řízení, tiskový dohled apod. Za periodický tiskopis byl považován takový, který byl vydáván alespo ň jednou za m ěsíc (s výjimkou t ěch spis ů, jež byly vydávány po částech dohromady tvo řících jeden celek), na každém takovém muselo být v tiráži uvedeno místo vydání, jméno tiska ře a nakladatele i odpov ědného redaktora. 26 Vedle zmín ěného zákona práci noviná řů ovliv ňovala i další na řízení – jednalo se zejména o ústavní listinu ( č. 121/1920Sb.), 27 zákon o mimo řádných opat řeních ( č. 300/1920 Sb.),

24 KLIMEK, Velké d ějiny zemí Koruny české, XIII. svazek, s. 95–96. 25 Vzhledem k zam ěř ení práce od t ěchto odhlédneme. 26 ROTTER, Karel. Zákon o tisku a Zákon na ochranu republiky . Praha: Ministerstvo vnitra republiky Československé, 1935, s. 6–64. 27 Podle Zákona č. 121/1920 Sb., kterým se uvozuje Ústavní listina Československé republiky § 113 odst. 1 byla, mimo jiné, zaru čena svoboda tisku: „ Svoboda tisku, jakož i právo klidn ě a beze zbran ě se shromaž ďovati a tvo řiti spolky jsou zabezpe čeny. Jest proto v zásad ě nedovoleno podrobovati tisk p ředb ěžné censu ře. Výkon práva spol čovacího a shromaž ďovacího upravují zákony.“ V kone čných d ůsledcích však nová ústava „nep řinesla proti p ředchozímu stavu prakticky žádnou zm ěnu .“ BERÁNKOVÁ, Milena. K ŘIVÁNKOVÁ, Alena. RUTTKAY, Fra ňo. Dějiny žurnalistiky . III. Díl. Český a slovenský tisk v letech 1918–1944 . Praha: Noviná ř, 1988, s. 73.

14 zákon na ochranu republiky ( č. 50/1923 Sb.), zavád ějící nap ř. represivní censuru, 28 nebo zákon o zm ěně p říslušnosti trestních soud ů a odpov ědnosti za obsah tiskoviny ve v ěcech křivého obvin ění, utrhání a urážek na cti ( č. 124/1924 Sb.). Zvláštní pozornost legislativci tisku v ěnovaly v dob ě sílícího nacismu v sousedním N ěmecku v první polovin ě 30. let 20. století. Zákon č. 124 Sb. z roku 1933 umožnil zakázat kolportáž t ěch tiskovin, které by hanobily či podvracely demokratický řád v Československu, tzv. Malý tiskový zákon ( č. 126/1933 Sb.) dokonce dovoloval omezit, či úpln ě zastavit vydávání tiskovin a zákonem č. 131/1936 Sb. mohla být na řízena preventivní cenzura. 29 Zmín ěné tiskové zákony a na řízení specifikovaly také postavení, práva a povinnosti redaktor ů. Institut tzv. odpov ědného redaktora zakládal již říšský zákon o tisku, který nový stál p řevzal – § 12 ustanovil, že odpov ědným redaktorem m ůže být pouze svéprávný ob čan Československé republiky bydlící v míst ě vydávání periodika. 30 Odpov ědný redaktor byl, vedle povinností týkajících se b ěžného chodu periodika, zodpov ědný za vy řizování agendy tiskových oprav a povinné uve řej ňování projev ů prezidenta republiky stejn ě jako člen ů vlády. 31 Vztah noviná řů a vydavatel ů byl specifikován zvláš ť, zákonem č. 189/1936 Sb. o pracovním pom ěru redaktor ů ze dne 3. července roku 1936. Redakto ři byli „ zam ěstnanci časopiseckého nebo zpravodajského podniku nebo za řízení, kte ří jako hlavní povolání vykonávají duševní činnost za tím ú čelem, aby myšlenky vyjád řené slovem nebo obrazem, bu ď jejich vlastní nebo cizí, vyšly tiskem v redak ční části časopisu. “ Za redaktora naopak nebyli považováni „ za čáte čníci, p řijatí na zkoušku nejdéle šesti m ěsíc ů... redak ční

28 Zmín ěný zákon usm ěrňoval p ředevším svobodu mín ění, jak ji zaru čovala ústavní listina z roku 1920: „Ustanovení o censu ře, jež bylo sou částí ústavy, nepovolovalo podrobovat tisk p ředb ěžné censu ře, jaká existovala za Rakouska-Uherska. Díky tomu, že se svoboda tisku stala ústavním principem, nebylo možné censuru zavést. P řípustná byla pouze dodate čná (tzv. represivní) cenzura, což znamená, že mohly být zabavovány jen projevy již vytišt ěné.“ Eva Broklová dále p řipomn ěla, že nutnost zavedení cenzury byla od ůvodn ěna existencí černých národnostních spor ů. BROKLOVÁ, Československá demokracie, s. 64. 29 BEDNA ŘÍK, Petr. JIRÁK, Jan. KÖPPLOVÁ, Barbara. Dějiny českých médií. Od po čátku do sou časnosti . Praha: Grada Publishing, 2011, s. 164. 30 ROTTER, Zákon o tisku a Zákon na ochranu republiky, s. 16. 31 Tiskovou opravu i povinné uve řej ňování projev ů řešil zákon č. 126 Sb. Z 10. července 1933 ve zn ění zákona č. 140 Sb. Ze dne 10. července 1934. Tamtéž s. 30–42. Projevy musely bezplatn ě uve řej ňovat politické periodické tiskopisy vydávané alespo ň t řikrát týdn ě. Zákon ustanovil také pokuty, kterými mohl být odpov ědný redaktor sankcionován v případ ě, kdy by ú řední či tiskovou opravu nebo politický projev neuve řejnil.

15 tajemníci, externí spolupracovníci, p řekladatelé, t ěsnopisci a stenotypisté .“ 32 Dále byl zákon v ěnován b ěžným pracovn ěprávním vztah ům (smlouv ě o práci, platu, p řekážkám v práci, výpov ědní dob ě, smrti redaktora ad.). 33 Významnou roli v život ě redaktor ů hrály noviná řské organizace, k jejichž cíl ům pat řilo zejména „ vytvá řet pro noviná ře p řijatelné pracovní i životní podmínky, ochra ňovat a zastupovat jejich zájmy v ůč i vydavatel ům i státu, dbát na jejich odborné vzd ělávání a také podporovat spolkový spole čenský život .“ 34 Po říjnu 1918 obdobných institucí vzniklo v Československu n ěkolik, nejpodstatn ějšími však byly Syndikát československých noviná řů (založen 1926) a o n ěkolik let starší Reichsgewerkschaft der deutschen Presse (založen již 1919) sdružující n ěmecké žurnalisty. 35 Nejvýznamn ějším zprost ředkovatelem aktuálního spole čenského d ění byly noviny. Přinášely zpravodajství z domova i ze sv ěta, významnou složku tvo řily zprávy regionální povahy. Charakteristickým rysem bylo provázání ur čitého periodika s tou kterou politickou stranou: „ Systém pom ěrných voleb a z něj plynoucí nadm ěrnost významu pom ěrn ě velkého množství politických stran diktovaly, aby každá politická strana m ěla svoji tiskovou tribunu, kterou dirigovala názorové roviny svých stoupenc ů, stejn ě jako agitovala pro získání stoupenc ů nových .“ 36 Tak nap ř. Československá národní demokracie m ěla své Národní listy , Československá strana lidová Lidové listy , Republikánská strana československého venkova Venkov , Československá strana (národn ě) socialistická České slovo či strana komunistická Rudé právo atd. Vedle stranického tisku však fungoval, a čkoliv v menšin ě, také tisk nepartajní (jmenujme nap ř. Lidové noviny ). 37 Vedle tisku denního m ěla čtená řská obec na výb ěr z různorodé škály titul ů časopiseckých, z nichž n ěkteré cílily na specifické skupiny, p řípadn ě byly platformou r ůzných uskupení. K oblíbeným magazín ům první republiky pat řil nap ř. Sv ětozor , Pražský ilustrovaný zpravodaj , List československých paní

32 Zákon 189/1936 Sb. ze dne 3. července 1936 o pracovním pom ěru redaktor ů [online]. [cit. 2014-2-15]. Dostupný z: http://www.koncelik.eu/zakon-189-1936-redaktorsky/. K vymezení pojmu noviná ř a postavení žurnalist ů v období první republiky též KON ČELÍK, Jakub. VE ČEŘA, Pavel. ORSÁG, Petr. Dějiny českých médií 20. století . Praha: Portál, 2010, s. 65–68. 33 Tamtéž. 34 BEDNA ŘÍK – JIRÁK – KÖPPLOVÁ, Dějiny českých médií , s. 176–177. 35 Tamtéž, s 177. 36 KÁRNÍK, České zem ě v éře první republiky (1918–1938), díl první, s. 326–327. 37 Tamtéž, s. 327–332.

16 a dívek , Revue Dev ětsilu , Přítomnost , Pestrý týden , Junák , Sokolské Jaro ad. 38 Zvláštní skupinu tvo řila periodika ur čená primárn ě odborné ve řejnosti.

1.3 Německý tisk v Československu let 1918–1938

Obdobná situace panovala u tisku národnostních menšin, p řesto se však v některých aspektech výrazn ě lišila. K základním rozdílnostem pat řila forma vlastnictví. Zatímco u českých periodik docházelo ke koncentraci vlastnictví a vzniku „ lokálních tiskových monopol ů“, tisk n ěmecký „ si až do svého soumraku na p řelomu let 1938/39 zachoval výraznou regionální, vlastnickou i kulturn ě politickou diversifikaci .“ 39 S povále čnou realitou a vznikem nové republiky se musel vyrovnávat i n ěmecký tisk. Praha – v dobách rakousko-uherské monarchie provin ční sídlo, se stala hlavním m ěstem. S touto skute čností úzce souvisela i p řem ěna zde vydávaných n ěmeckých politických novin dosud regionálního charakteru v nejvýznamn ější zpravodajské orgány oslovující veškeré n ěmecké obyvatelstvo žijící v Československu. V ětšina n ěmecko-jazy čných list ů však reagovala na vznik republiky s p řičlen ěním n ěmeckých sídelních oblastí rozlad ěně. Nespokojenost na stran ě českých N ěmc ů ochromila i jejich tiskové platformy, a to jak v Praze, tak pohrani čí. 40 Situaci navíc komplikovalo vyhlášení n ěmeckých provincií Deutschböhmen a Sudetenland . Tok informací od nových správních center, jimiž se staly Liberec a Opava, k pražským list ům, hojn ě čtených i za hranicemi státu, byl do zna čné míry omezen. P řehled o událostech v pohrani čí se tak jen t ěžko dostával do pražských redakcí. Stavu v ěci nepomohlo ani p řesídlení zemských vlád do Vídn ě a nastavené pom ěry zvrátilo až jejich rozpušt ění na podzim roku 1919. N ěmecký tisk se tak definitivn ě za čal soust ředit na informace z Prahy. Obsahov ě se jednotlivé listy p říliš nelišily – v centru zájmu redakcí stanula p ředevším otázka boje za právo na sebeur čení, naopak tradi ční vazby na politické

38 BEDNA ŘÍK – JIRÁK – KÖPPLOVÁ, Dějiny českých médií , s. 161–163. 39 KÖPPLOVÁ, Barbara. Vývoj n ěmeckého tisku od poloviny 19. století do konce druhé sv ětové války. In: KUBÍ ČEK, Jaromír (et al.). Noviny České republiky 1919–1945. Část 2. P řehledy, rejst říky . Brno: Sdružení knihoven ČR, 2004, s. 55. 40 DOLEŽAL, Pavel. Tomáš G. Masaryk, Max Brod und das Prager Tagblatt (1918–1938). Frankfurt am Main: Lang, 2004, s. 28.

17 strany z ůstaly upozad ěny. Zm ěnu p řinesly volby a s nimi související vznik politických stran i regionálních uskupení. 41 Německy psané žurnalistice se pom ěrn ě záhy podařilo p řekonat po čáte ční obtíže a navázat na p ředvále čný vývoj, p řičemž dokonce zaznamenáváme zvýšenou zakladatelskou iniciativu. 42 Po čet n ěmeckých periodik, pokrývajících širokou škálu tematického zam ěř ení, vydávaných na našem území se ustálil k roku 1920, z toho nadpolovi ční v ětšina byla založena p řed rokem 1900. Své výsostné postavení si udržely zejména politické listy, jenž za čaly vycházet ješt ě p řed rokem 1880. Tyto tisky se vyzna čovaly vysokým nákladem, liberálním zam ěř ením, kvalitou zpravodajství i zajímavostí obsahu. K roku 1920 vycházelo na území Československa 131 deník ů, z nichž celých 67 bylo n ěmeckých. 43 Ačkoliv za čal od poloviny 20. let podíl t ěchto periodik na trhu zvolna klesat, nadále se t ěšily oblib ě čtená řské obce. 44 Tiska řského pr ůmyslu, tedy i vydavatelských aktivit, se, stejn ě jako dalších odv ětví hospodá řského života, výrazn ě dotkla krize po čátku 20. let – n ěkterá periodika musela omezit, nebo dokonce zastavit vydávání. Recese se dotkla obzvlášt ě týdeník ů, které nadto p řišly o část čtená řstva na vrub denního tisku. 45 Jak jsme již konstatovali, n ěmecký tisk v období první republiky se vyzna čoval zna čnou decentralizací. Tato situace úzce souvisela s rozvrstvením n ěmeckého osídlení, které se koncentrovalo p ředevším v periferních oblastech. Na počátku 20. let 20. století vycházel n ěmecký politický tisk celkem v 80 m ěstech, p řičemž více než polovina v sídlech o 10 000 až 50 000 obyvatelích. Vedle Prahy a Brna, kde bylo vydáváno více než 8 německých novin, se v tehdejším Československu nacházelo dalších více než 20 center, v nichž vycházelo až 7 r ůzných politických list ů. Ke špi čce pat řila m ěsta Ústí nad Labem, Podmokly (dnes sou část D ěč ína) a Karlovy Vary, která t ěsn ě následovaly Liberec, Český Krumlov, Opava a Moravská Ostrava. Rozmíst ění n ěmeckých vydavatelských center

41 LINZ, Norbert. Der Aufbau der deutschen politischen Presse in der Ersten Tschechoslowakischen Republik (1918–1925). In: Bohemia. Jahrbuch des Collegium Carolinum. Band 11 . München: Verlag Lerche, 1970, s. 287–289. 42 V roce 1918 byly nap ř. založeny: Deutsche Wochenblatt (Krnov), Das Volk (tamtéž), k těm se následujícího roku p řidaly také Deutsche Landpost (Praha), Der Deutsche Landbote (Cheb), Volkszeitung (Chomutov), Adlergebirgs-Bote (Landškroun), Deutsche Morgenzeitung (Žatec), Brünner Tagespost (Brno), či Volkswille (tamtéž). DOLEŽAL, Tomáš G. Masaryk, Max Brod und das Prager Tagblatt , s. 28. 43 LINZ, Der Aufbau der deutschen politischen Presse, s. 284–307. 44 KÖPPLOVÁ, Vývoj n ěmeckého tisku , s. 55–68. 45 Tamtéž, s. 71–72.

18 vykazuje zvláštní hustotu práv ě v severních a západních Čechách. V Čechách jižních se nacházela centra 2 – České Bud ějovice a Český Krumlov, st řediskem východo české oblasti byl Trutnov. Oblast Moravy byla z valné v ětšiny ovládnuta brn ěnským centrem. Ve m ěst ě vycházelo na 10 novin, což bylo více než v Praze. V regionu hrála svou nezastupitelnou roli také Moravská Ostrava, další st ředisko moravského politického tisku se nacházelo ve Znojm ě. Pro Slezsko byla d ůležitá dvojice m ěst – Opava a Krnov, a kone čně na Slovensku se n ěmecká žurnalistika soust ředila p ředevším v Bratislav ě. Vedle velkých politických list ů navíc vycházelo množství malých novin a drobných týdeník ů. Tato periodika lokálního charakteru se vyzna čovala nízkým nákladem a tedy i malým dosahem p ůsobnosti. 46 K nejvýznamn ějším n ěmecko-jazy čným deník ům tedy pat řily zejména Deutsche Zeitung Bohemia ,47 Prager Tagblatt 48 a Prager Presse 49 vydávané v hlavním m ěst ě Praze, k nemén ě význa čným však pat řil i denní tisk menších m ěst. Jednalo se zejména o Brünner Morgenpost , Ostrauer Zeitung , Budweiser Zeitung či Teschner Zeitung . Zd ůraznit na tomto míst ě musíme p ředevším n ěmecký periodický tisk pohrani čních oblastí, a to se zvláštním zřetelem k severním Čechám. V Liberci to byl deník Reichenberger Zeitung ,50 České Líp ě

46 LINZ, Der Aufbau der deutschen politischen Presse, s. 285–286. 47 Pražské periodikum Deutsche Zeitung Bohemia svým založením v roce 1828 tiska řskou firmou A. Haase pat řilo k nejstarším n ěmecko-jazy čným tisk ům v Čechách. 47 List se zpo čátku profiloval jako kulturní časopis se zam ěř ením na divadelní a hudební kritiku, již roku 1832 se p řerodil v deník V 90. letech 19. století nastala programová zm ěna noviny se staly politickým listem. V roce 1925 vycházel v nákladu 30 000 kus ů. KÖPPLOVÁ, Vývoj n ěmeckého tisku , s. 161. LINZ, Der Aufbau der deutschen politischen Presse , s. 285 48 Nejv ětším nákladem vycházel v polovin ě 20. let (1925) list Prager Tagblatt (založen 1875 Henrychem Mercy), a to v po čtu 60 000 kus ů. Vynikal nejen zpravodajskou, ale i literární úrovní, politicky se hlásil k německým liberál ům. List Prager Tagblatt byl dlouho nejv ětšími n ěmeckými novinami habsburského mocná řství vydávanými mimo Víde ň. Po roce 1918 pat řil k nejv ětším československým deník ům, jeho zam ěř ení ovliv ňovala p ředevším židovská inteligence, pozd ěji částe čně také n ěmecká antifašistická emigrace, zna čně se v něm angažovaly významné postavy st ředoevropské kultury. LINZ, Der Aufbau der deutschen politischen Presse , s. 285. ŠEBEK, Jaroslav. N ěmecké politické strany v českých zemích. In: MALÍ Ř, Ji ří. MAREK, Pavel et al. Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861–2004 . I. díl: Období 1861–1938. Praha: Dopln ěk, s. 467–468. FUCHS, Alfred. K charakteristice československého tisku. In: Duch novin , 1928, č. 3, s. 57. 49 Tento významný n ěmecko-jazy čný deník byl založen až v roce 1921 a stal se československým vládním periodikem – jeho prost řednictvím byla Evrop ě představována oficiální československá politika. Nový stát měl být na stránkách tohoto listu p ředstaven po spole čenské a kulturní stránce, dalším úkolem bylo pozitivn ě působit na československé N ěmce. P řesto list vycházel v malém nákladu pouhých 8 000 výtisk ů, což korespondovalo s omezenou čtená řskou obcí, jíž byl ur čen p ředevším, totiž hospodá řským a diplomatickým kruh ům. Vedením redakce byl pov ěř en Arne Laurin. JEZDINSKŸ, Presse und Rundfunk in der Tschechoslowakei 1918–1938, s. s. 145. Dále DOLEŽAL, Tomáš G. Masaryk, Max Brod und das Prager Tagblatt , s. 29–43. 50 Alfred Fuchs ve svém pojednání z roku 1928 napsal, že „v Liberci vychází velký n ěmecký list, který je politicky často d ůležit ější než n ěmecký tisk hlavního m ěsta.“ Poukázal tak, mimo jiné, na význam zejména

Deutsche Leipaer Zeitung , Ústí nad Labem Aussiger Zeitung , Litom ěř icích Leitmeritzer Zeitung , Lovosicích Lobositzer Zeitung , Most ě Brüxer Zeitung , Teplicích Teplitz- Schönauer Anzeiger ad. 51 S aktivizací n ěmeckého politického života v rámci první republiky úzce souviselo i rozvrstvení jeho politického tisku, podobn ě jako tomu bylo u tisku české majority – politická uskupení m ěla k dispozici své vlastní tiskové orgány. 52 Německá sociální demokracie vydávala v hlavním m ěst ě Sozialdemokrat , v Teplicích Freiheit , v Děč ín ě Volksboten , v Chomutov ě Volkszeitung , v Ústí Volksrecht , v Karlových Varech Volkswillen . Svaz zem ědělc ů m ěl v Praze Deutsche Landpost , Křes ťansko sociální strana lidová Deutsche Presse , Národní strana Deutsche Volkszeitung. Vedle toho na popularit ě získával i tisk zam ěř ený proti československy. K prvním pat řil ústecký Der Tag , vydávaný N ěmeckou nacionáln ě socialistickou stranou d ělnickou, pozd ěji zejména Die Zeit , list Henleinovy Sudetsko n ěmecké strany. 53 Zásadní zlom ve struktu ře n ěmeckého tisku p řišel ruku v ruce s Mnichovem a s tím spojeným odtržením p říhrani čních oblastí. Již od 1. října 1938 za čala probíhat vojenská okupace pohrani čí, až následn ě za čala anektované území nov ě z řízené Říšské župy Sudety 54 ( Reichsgau Sudetenland ) p řebírat nová správa civilní, do jejíhož čela Adolf Hitler ustavil Konráda Henleina. 55 V žup ě za čala platit říšská legislativa.

příhrani čních oblastí v politické organizaci n ěmecké menšiny, v níž hrál tisk d ůležitou roli. FUCHS, K charakteristice , s. 57. 51 BEDNA ŘÍK – JIRÁK – KÖPPLOVÁ, Dějiny českých médií , s. 161. 52 Dle statistik v Československu bylo po roce 1918 celkem 70 n ěmecko-jazy čných list ů, z nichž 16 se politicky nevymezovalo a ozna čovalo se jako svobodomyslné, nezávislé, či pokrokové. Dále lze, podle Pavla Doležala, v tomto období identifikovat 15 list ů demokratických, 13 n ěmecko-nacionálních a další stranické (9 sociáln ě demokratické, 4 k řes ťansko sociální, 3 národn ě sociální, 3 komunistické, ad. DOLEŽAL, Tomáš G. Masaryk, Max Brod und das Prager Tagblatt , s. 29. Dále JEZDINSKÝ, Karel. Presse und Rundfunk in der Tschechoslowakei 1918–1938. In: Kultur und Gesellschaft in der Ersten Tschechoslowakischen Republik . München: Collegium Carolinum, 1982, s. 145. 53 Tamtéž, s. 145. 54 Zákon o sudetské žup ě byl p řijat 14. dubna 1939. 55 KURAL – RADVANOVSKÝ, „Sudety“ pod hákovým k řížem, s. 45–91.

2 Teplice-Šanov

Severo české m ěsto Teplice, respektive Teplice-Šanov, 56 je pro své lé čivé prameny známé již řadu staletí. Historický význam zdejších termálních vod dokládají, mimo jiné, nálezy antických mincí, či poz ůstatky románského kláštera benediktinek, který zde založila Judita – manželka Vladislava II., druhého českého krále z rodu P řemyslovc ů. Malé klášterní m ěste čko se i p řes četné peripetie postupem času vyvinulo ve význa čné láze ňské centrum, do kterého se sjížd ěly významné osobnosti své doby. Teplice-Šanov byly významným st řediskem hospodá řského i kulturního života. Nestaly se pouze vyhledávaným láze ňským letoviskem, ale i sídlem mnoha pr ůmyslových podnik ů a odv ětví. 57 Město stále více získávalo láze ňský charakter od p řelomu 17. a 18. století ( čemuž odpovídala nap ř. také výstavba v empírovém stylu po požáru v roce 1793), stoupal také po čet p říchozích host ů. V 18. století stálo již na 12 láze ňských objekt ů uvnit ř m ěsta, dalších 5 pak na p ředm ěstích. Podle nejstaršího dochovaného seznamu host ů ze sezony roku 1709 (pozd ěji tyto seznamy vycházely tiskem) využilo služeb léčebných za řízení celkem 653 osob, v 1. polovin ě 19. století se každoro ční návšt ěvnost pohybovala v rozmezí 5 000 – 6 000 host ů a v letech 1871–1872 jejich po čet dokonce p řesáhl 13 000. M ěsto se stalo oblíbeným letoviskem, které vedle pacient ů navšt ěvovaly významní představitelé kulturního i politického života (nap ř. roku 1813 se zde p řed bitvou národ ů u Lipska setkali zástupci zú častn ěných zemí, totiž Rakouska, Pruska a Ruska). 58 Vedle kvetoucího láze ňství zaznamenáváme od poloviny 19. století také rozvoj pr ůmyslových podnik ů, který významn ě souvisel s dokon čením železni ční trat ě spojující Teplice s Ústím nad Labem. V okrese bylo t ěženo hn ědé uhlí, z pr ůmyslových odv ětví se prosazovala p ředevším keramická, sklá řská a textilní. Výstavba četných závod ů samoz řejm ě nezasahovala do láze ňského obvodu, na což dohlížela tzv. láze ňská komise. Avšak postupná industrializace se i p řes četná opat ření neblaze podepsala práv ě na místním

56 Ke spojení m ěsta Teplic se sousedním Šanovem došlo roku 1895. Pro následující období proto budeme používat oficiální název soum ěstí, tedy Teplice-Šanov. 57 BAHLCKE, Joachim. EBERHARD, Winfried. POLÍVKA, Miloslav (eds.). Lexikon historických míst Čech, Moravy a Slezska . Praha: Argo, 2001, s. 552. 58 Tamtéž, s. 553–554.

21 láze ňském turismu a velmi pravd ěpodobn ě se stala jednou z příčin postupného odlivu návšt ěvník ů.59

2.1 1918: Stru čná historie m ěsta po konci války

Velká válka poznamenala také život na Teplicku. Láze ňské hosty z řad civilního obyvatelstva z velké části vyst řídali ran ění z řad voják ů. Situaci v regionu nadto provázelo množství stávek místních horník ů a tzv. hladových demonstrací, které nabraly na intenzit ě především v předposledním roce války. Životní podmínky se zhoršovaly ruku v ruce s krachem p říd ělového hospodá řství v Podkrušnoho ří, protesty tak byly p římým d ůsledkem neut ěšené situace. Již 19. listopadu 1917, tedy tém ěř celý rok p řed koncem války, se pod vlivem ruských událostí konalo v Teplicích-Šanov ě masové shromážd ění, jehož se účastnilo tém ěř 6 000 demonstrant ů požadujících mírová jednání víde ňské vlády s nep řátelskými státy. 60 Avšak ani léta povále čná nep řinesla oblasti kýžený klid – Teplice-Šanov se staly sou částí nov ě zformované Československé republiky, s čímž se musela vyrovnávat především majoritní n ěmecká populace. Také láze ňský život se v povále čných Teplicích vracel do normálu jen pozvolna, 61 neut ěšená situace navíc panovala v oblasti hospodá řství: „Demobilizované vojáky, kte ří se vraceli po dlouhých letech vále čných útrap dom ů, vítal hospodá řský a politický rozvrat. Byl nedostatek základních potravin, pr ůmysl a zem ědělství stagnovaly. Bujel černý obchod a lichva .“ 62 V regionu nadto, v souvislosti s omezováním

59 Tamtéž, s. 554. 60 BUDINSKÁ, Jitka. Přísp ěvek k vývoji českého a n ěmeckého hnutí na Teplicku, Duchcovsku a Bílinsku v prvním roce ČSR. In: Vznik samostatného Československa a Severní Čechy . Historický sborník Ústecka 1968. Materiálové studie . Ústí nad Labem: Odbor pro vnit řní v ěci SKNV, s. 57. 61 BUDINSKÁ, Jitka. ZERJATKE, Petra. Kapitoly z dějin láze ňství. Teplice: Regionální muzeum v Teplicích, 2006, s. 133–134. 62 KOCOURKOVÁ, Kv ětoslava. Po čátky Komunistického svazu mládeže na Teplicku. In: Ústecký sborník historický 1985 . Ústí nad Labem: Severo český krajský národní výbor, odbor vnit řních v ěcí, Okresní národní výbor v Ústí nad Labem, Okresní archív v Ústí nad Labem, Severo české nakladatelství, 1985, s.327.

22 výroby pro nedostatek surovin, rostla nezam ěstnanost, která se nejciteln ěji dotkla práv ě navrátivších se voják ů.63 Jak již bylo přiblíženo dříve v textu, povále čný vývoj Československa byl poznamenán národnostními spory. Již v podve čer 28. října dorazila informace o vyhlášení samostatného Československa do severo českých Teplic-Šanova, kde vyvolala rozporuplné reakce. Česká komunita p řijala zprávy z Prahy s neskrývaným nadšením, naopak obyvatelé německé národnosti sledovali aktuální d ění pov ětšinou s obavami. Otázka, zda nejen Teplice, ale celé pohrani čí, bylo v minulosti výhradn ě n ěmeckou oblastí, či zda bylo organickou sou částí českého státu, byla p ředm ětem sporu již od konce 19. století. Historik Hermann Hallwich, který byl teplickým rodákem a velmi váženým mužem, trval na psaní názvu m ěsta s přehlasovanou samohláskou o, tedy Töplitz , nebo ť bylo dle jeho názoru jméno odvozeno od řeckého slova topos (ozna čující místo, lokalitu). Jeho výklad se tak významn ě odlišoval od české interpretace, která název m ěsta spojovala s místními teplými prameny známými odnepam ěti. Proti pojetí Hallwicha a jeho stoupenc ů se tedy vymezili někte ří jejich čeští sou časníci, v ětšinou samouci a u čitelé v českých národních školách, kte ří na druhou stranu povyšovali nacionalismus český. 64 Je z řejmé, že desetiletími prohlubovaný národnostní konflikt byl povále čným uspo řádáním Evropy vygradován, a to na obou stranách. Teplický region se stal sou částí Československé republiky vyhlášené 28. října 1918 ve svých historických hranicích. Proti se okamžit ě z velké části postavili místní Němci, kte ří žádali, aby byl region jako oblast s výraznou n ěmeckou v ětšinou, p řipojen k 29. října vyhlášené provincii Deutschböhmen a následn ě pak k Německému Rakousku. Ve vedení zemské vlády této provincie stál nejprve poslanec Rafael Pacher, kterého následn ě vyst řídal teplický advokát Rudolf Lodgmann von Auen, 65 p ředsedou sn ěmu se pak stal Josef

63 BUDINSKÁ, P řísp ěvek k vývoji českého a n ěmeckého hnutí na Teplicku, Duchcovsku a Bílinsku v prvním roce ČSR, s. 60. 64 PROCHÁZKA, Ji ří. P řísp ěvek k problematice Teplicka mezi dv ěma sv ětovými válkami. In: Zprávy a studie Oblastního vlastiv ědného muzea v Teplicích 7/1971 , s. 33–34. 65 Rudolf Lodgman von Auen se narodil 21. 12. 1877 v Hradci Králové. Politického života se aktivn ě ú častnil od roku 1900. Nejprve p ůsobil jako ú ředník pražského místodržitelství, následn ě vedl Svaz n ěmeckých okres ů v Čechách a kone čně roku byl roku 1911 zvolen říšským poslancem za Ústí nad Labem. V záležitosti Deutschböhmen se angažoval již v dob ě války - roku 1915 za čal pracovat na programu N ěmc ů v rámci provincie tak, aby mohl být uplatn ěn ihned po skon čení boj ů. Po odstoupení Pachera z funkce byl v Liberci dne 6. listopadu 1918 zvolen do čela provincie. Ve volbách roku 1920 úsp ěšn ě kandidoval za Deutsche

Seliger 66 - sociáln ě demokratický poslanec za Teplicko. 67 Nov ě došlo také k přenesení hlavního sídla provincie z původního Liberce do Teplic, sou časn ě byla p řijata provizorní ústava.68 Na vyhlášení provincie Deutschböhmen reagovalo české obyvatelstvo severních Čech s nevolí – již v první polovin ě roku 1918 se v řad ě m ěst (nap ř. v Duchov ě,69 Most ě, Teplicích, Chomutov ě či Ústí nad Labem a jinde) konala shromážd ění ob čan ů i jejich politických p ředstavitel ů protestujících proti rozd ělení zem ě. Tyto protesty s postupujícím časem neutichaly a prakticky ihned po vyhlášení samostatnosti za čaly na Teplicku vznikat národní výbory, v Duchov ě pak 3. listopadu Úst řední národní výbor menšinový. 70 Českým národním výbor ům byly podobné n ěmecké Bezirksnationalausschusse ,71 které taktéž vznikaly ihned po 28. říjnu. V Teplicích se do z řízení zmín ěné instituce (došlo k němu 30. října 1918) zapojily prakticky všechny strany, ú řady i místní vojenské velitelství – předsedou se stal starosta m ěsta Walther. Výbor se okamžit ě p řihlásil k politice

nationale Partei a stal se tak poslancem Národního shromážd ění. Po druhé sv ětové válce byl odsunut stal se jedním z čelních p ředstavitel ů sudeton ěmeckého Landsmannschaftu . CHURA Ň, Milan et al. Kdo byl kdo v našich d ějinách ve 20. století . Praha: Libri: 1994, s. 324. K problematice Deutschböhmen a hlavním představitel ům provincie blížeji SMR ČEK, Antonín. Říjen 1918 v Teplicích – stru čná historie Deutschböhmen. In: Zprávy a studie Regionálního muzea v Teplicích 27/2008 , s. 143–152. 66 Josef Seliger se narodil 17. 2. 1870 v Krásné Studánce (okres Liberec). Se socialistickými idejemi se seznámil již jako sedmnáctiletý v dob ě, kdy jako textilní d ělník p ůsobil ve Slezsku, Sasku a Porýní. Od roku 1894 p ůsobil ve funkci šéfredaktora sociáln ě-demokratického listu Freiheit v Teplicích-Šanov ě. Pat řil k nejaktivn ějším řečník ům vystupujících proti za člen ění p říhrani čí do nov ě vzniklé republiky a jakémukoli spole čnému soužití Čech ů a N ěmc ů v jednom stát ě. Na shromážd ěních p řednášel základní požadavek stoupenc ů Deutschböhmen, totiž p řipojení pohrani čních oblastí ke spolkovému Rakousku, p řípadn ě k Německu. Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Band. 12 . Wien: VÖAW, 2005, s. 152. BUDINSKÁ, Přísp ěvek k vývoji českého a n ěmeckého hnutí na Teplicku, Duchcovsku a Bílinsku v prvním roce ČSR , s. 58–59. 67 VILÍM, Karel. Když ml čely múzy . Teplice: Regionální muzeum v Teplicích, 2006, s. 133–134. 68 K provincii Deutschböhmen viz výše. 69 Jitka Budinská poukázala na manifestaci prob ěhnuvší 1. kv ětna v Duchov ě, jež m ěla „zcela český nacionální ráz.“ BUDINSKÁ, P řísp ěvek k vývoji českého a n ěmeckého hnutí na Teplicku, Duchcovsku a Bílinsku v prvním roce ČSR, s. 57–58. 70 SMR ČEK, Říjen 1918 v Teplicích , s. 152–153. 71 Bezirksnationalausschusse plnily výkonnou moc vlády v soudních okresech Bílina, Duchcov a Teplice. Dne 30. října prob ěhly, z popudu m ěstského ú řadu a rady okresního zastupitelstva, do zmín ěné instituce volby. První slavnostní zasedání prob ěhlo téhož dne ve čer. BUDINSKÁ, Přísp ěvek k vývoji českého a německého hnutí na Teplicku, Duchcovsku a Bílinsku v prvním roce ČSR , s. 58.

Deutschböhmen . První m ěsíce po konci války tak byly poznamenány dvojvládím, p řičemž česká i německá v ětev výbor ů spolupracovala v otázce zásobování. 72 Postoj n ěmecké populace k vyhlášené Československé republice byl vícemén ě skeptický. Antonín Smr ček v souvislosti s povále čnými událostmi na Teplicku p řipomíná zápis m ěstského kroniká ře, který akcentoval tzv. protirakouský postoj Čech ů: „ U Čech ů nebylo od za čátku války patrno žádné nadšení pro válku, a to jak mezi českým měšťanstvem, tak u českých voják ů.“ 73 Do konce roku 1918 se na severu Čech konalo několik shromážd ění podporujících vyhlášenou provincii Deutschböhmen . V pr ůběhu listopadu prob ěhlo n ěkolik jednání v Liberci, Teplicích-Šanov ě i jinde, pro p řipojení k Německu se vyslovili mnozí – organizace, strany, spolky, státní ú ředníci, ženy, četníci i železni čáři. Na tomto míst ě však musíme zd ůraznit, že proti Československu nevystupovali paušáln ě všichni ob čané n ěmecké národnosti. Ve řejn ě se proti Deutschböhmen vyjád řil nap ř. okresní soudce M. Lederer, liberecká obchodní komora i řada n ěmeckých pr ůmyslník ů, kte ří v připojení k Německu spat řovali možné nežádoucí dopady na hospodá řský vývoj v oblasti: „ Je t řeba vysv ětlit obyvatelstvu, že nacionální osvobození je nebude chránit p řed zchudnutím. Ubohé zemi z ůstává… volba mezi politickou nezávislostí, spojenou s hospodá řským úpadkem a politickou závislostí, spojenou se zachováním hospodá řské situace. “74 Částe čné uklidn ění politické situace p řineslo až obsazení teplické oblasti 28. p ěším plukem československé armády v prosinci 1918. P říchod vojska do m ěsta prob ěhl v klidu, k větším konflikt ům nedocházelo. Dvojvládí v pohrani čí kon čilo a s ním postupn ě i činnost národních výbor ů. S jejich pomocí byly všechny státní ú řady p řevedeny pod pravomoc nové československé vlády, významn ě se podílely na p říprav ě a organizaci s čítání obyvatelstva a následných voleb roku 1919. Po čátkem 20. let pak svou činnost likvidovaly. Iredentistické snahy n ěmeckého obyvatelstva se však definitivn ě ukon čit nepoda řilo. 75

72 Tamtéž, s. BUDINSKÁ, Jitka. Teplice v pr ůběhu d ějin. In: Srde čné pozdravy z města Teplic. Album starých pohlednic , s. 18. 73 Citováno dle SMR ČEK, Říjen 1918 v Teplicích , s. 154. 74 Z korespondence sklá řských pr ůmyslník ů Josefa Maxe Mühliga a Antona Mühliga. Citováno dle SMR ČEK, Říjen 1918 v Teplicích , s. 156–157. 75 KOCOURKOVÁ, Po čátky Komunistického svazu mládeže na Teplicku, s. 328. BUDINSKÁ, P řísp ěvek k vývoji českého a n ěmeckého hnutí na Teplicku, Duchcovsku a Bílinsku v prvním roce ČSR, s. 65–67.

2.2 Události let dvacátých a t řicátých

Prvá povále čná léta se nesla ve znamení hospodá řské krize, se kterou nutn ě souvisely také četné sociální bou ře. Ty se nevyhnuly ani teplickému pr ůmyslovému regionu, který se musel potýkat p ředevším se stávkami horník ů. Požadavky stávkujících se v čase m ěnily podle stávající situace. V období let 1918–1923 se základním požadavkem stalo zvýšení mezd a zlepšení zásobování (jednalo se zejména o tzv. protidrahotní bou ře, z nichž n ěkteré ústily až v plen ění továren a obchod ů), stejn ě jako další požadavky v četn ě nacionálních. Dne 13. listopadu roku 1919 se v Teplicích-Šanov ě konala říšská konference hornictva Československé republiky, jenž p řijala rezoluci o zahájení vyjednávání zástupc ů hornických organizací a zam ěstnavatel ů. Částe čné uvoln ění p řinesl rok 1924 a s ním spojený hospodá řský vzestup. Klesl po čet stávek, zkrátila se jejich délka, p ředkládané požadavky nebyly jednotného rázu (p řevažoval nesouhlas s propoušt ěním horník ů). Situace se ovšem znovu vyost řila v letech 1927–1928. Vrcholnou akcí tohoto období se pak stala generální stávka, vyhlášená pro celý severo český hn ědouhelný revír dne 13. února 1928, jež trvala až do 6. b řezna téhož roku. Novou vlnu stávkového hnutí následn ě rozdmýchala celosv ětová hospodá řská krize prohlubující se ve 30. letech 20. století. 76 První desetiletí republiky s sebou však nep řineslo jen sociální nepokoje. Celá 20. léta provázela intenzivní stavební činnost – mezi léty 1921 a 1930 tak ve m ěst ě vyrostlo na 224 nových budov bytových i ve řejných. K bezesporu nejvýznamn ější pat ří stavba nového divadla na míst ě roku 1919 vyho řelého. První divadelní p ředstavení, opera Mist ři p ěvci

76 K ŘIVÁNEK, František. Stávkové hnutí horník ů severo českého hn ědouhelného revíru v letech 1918–1938. vydáno k 50. výro čí založení KS Č. Teplice: Oblastní muzeum, 1971, s. 14–40. Kv ětoslava Kocourková se v souvislosti s danou situací v jedné ze svých studií zam ěř ila na d ějiny místního komunistického svazu mládeže. P řipomn ěla, že rozvoj levicových, potažmo komunistických, skupin úzce souvisel s neut ěšenou povále čnou situací v oblasti hospodá řství. Sv ůj svaz m ěla jak mládež česká, tak n ěmecká. N ěmecká byla organizována ve Svazu n ěmecké sociáln ě demokratické mládeže v ČSR , jehož ustavující sjezd se konal v zá ří roku 1919 v Ústí nad Labem a který sdružoval na 22 000 člen ů. Tiskovým orgánem zmín ěné organizace byl v Teplicích-Šanov ě vydávaný m ěsí čník Die Junge Welt . Od samého vzniku zmín ěného svazu zaznívaly hlasy volající po spolupráci s mládeží českou. K samotnému propojení došlo na podzim následujícího roku. Svaz sociáln ě demokratické pracující mládeže v německých oblastech ČSR se sídlem v Teplicích-Šanov ě m ěl ,mimo jiné, k dispozici zmín ěné nakladatelství Die Junge Welt, jehož nákladem vycházelo množství časopis ů a brožur. 76 KOCOURKOVÁ, Po čátky Komunistického svazu mládeže na Teplicku, s. 330–343.

26 norimberští Richarda Wagnera, 77 se zde odehrálo již o 5 let pozd ěji. Stav ěla se ale také kina, kavárny, školy a vodovod. 78 Vedle škol n ěmeckých byly samoz řejm ě stav ěny i školy české – 3. b řezna 1919 byla otev řena první česká měšťanská škola, a to v jedné budov ě se školou obecnou (ob ě instituce se d ělily o vyu čovací čas), pozd ěji p řesunutá do budovy okresního sirot čince a kone čně v roce 1926 do nové budovy v Lesnické ulici. Sem byla umíst ěna škola chlapecká, dívky navšt ěvovaly za řízení v ulici Jate ční. Do roku 1938 pak ve měst ě i p řilehlých obcích vznikaly další české školské instituce umíst ěné do nových budov. 79 Renovace se dostalo rovn ěž n ěkterým budovám láze ňským – m ěsto roku 1925 koupilo od Clary-Aldringen ů Nové Lázn ě a následn ě je opravilo, v záv ěru 20. let prošly modernizací dnešní Císa řské lázn ě i další za řízení. 80 Vedle výstavby však v Teplicích docházelo také k bo ření, a to nejen dom ů, ale i pomník ů. Tak byla roku 1920 odstran ěna socha císa ře Josefa II. 81 stojící do té doby p řed radnicí. Roku 1929 byla stržena kaple Loreta a stará hrobka Clary-Aldringen ů, dlouholetých držitel ů m ěsta. 82 Rozsáhlá stavební činnost na druhé stran ě ovšem prohloubila válkou už dost žalostnou finan ční situaci m ěsta, které muselo p řistoupit k úsporným opat řením. D říve než se však poda řilo pom ěry stabilizovat, zasáhla obec hospodá řská krize po čátku 30. let. Ta měla za následky, stejn ě jako jinde v sudetských pohrani čních oblastech, zavírání podnik ů,

77 KOCOURKOVÁ – VILÍM, Teplice, s. 37. 78 BUDINSKÁ, Teplice v pr ůběhu d ějin, s. 18. 79 TOMAN, Josef. Česká škola v lázních Teplicích-Šanov ě. In: BR ŮCHA, Ji ří. VÁLEK, Vojta (eds.). Tři města v Podkrušnoho ří. Teplice-Šanov, Duchcov, Bílina. Brno: Národohospodá řská propagace Československa v Praze, 1947, s. 31–34. 80 Teplické láze ňské domy pat řily celkem t řem vlastník ů. M ěstská obec spravovala M ěstské lázn ě, M ěstský láze ňský okruh, Kamenné lázn ě, Hadí lázn ě, Nové lázn ě a od židovské obce pronajaté Žofiiny lázn ě. Ostatní za řízení vlastnil rod Clary-Aldringen ů. Jednalo se o Panský a Zahradní d ům, Knížecí, Dámské a Pasí řské lázn ě a N ěmecký d ům. O provoz Vojenského láze ňského ústavu se po říjnu 1918 staralo ministerstvo národní obrany. BUDINSKÁ, Kapitoly z dějin láze ňství , s. 134–135. 81 Stržení císa řovy sochy bylo jedním z požadavk ů p ředložených táborem lidu po řádaným českou menšinou v Teplicích-Šanov ě u p říležitosti prvního výro čí vzniku republiky. Stejný požadavek byl prezentován i dalším táborem lidu v říjnu roku 1920. Pomník byl na řízením okresní politické správy s ňat i p řes protestní akce německé části obyvatelstva. Na uvoln ěné místo na dnešním nám ěstí Svobody (d říve Marktplatz ) byla již v polovin ě 20.let umíst ěna socha hudebního skladatele W. A. Mozarta (ta v sou časné dob ě stojí v par číku na Láze ňském nám ěstí). URBAN, Jaroslav František. Potulky Teplickem. Vlastiv ědný nárys okresu Teplicko- Šanovského . Teplice-Šanov: Naše domovina, 1928, s. 248–253. 82 KOCOURKOVÁ – VILÍM, Teplice , s. 34.

27 s tím spojené zvýšení nezam ěstnanosti a výrazný pokles životní úrovn ě obyvatelstva. 83 Nep říznivá ekonomická situace p řelomu 20. a 30. let op ět vnesla na po řad dne národnostní problematiku a vztahy mezi Čechy a N ěmci se znovu p řiost řily. 84 Podobn ě jako v sousedním N ěmecku se tak i v Teplicích stále více ke slovu dostávaly strany nacionalistického charakteru znovu volající po nezávislosti n ěmeckých území. Ve volbách roku 1935 zvít ězila v oblasti SdP Konráda Henleina, 85 o n ěkolik let pozd ěji hostil Alfons Clary-Aldringen v Teplicích lorda Waltera Runcimana. 86 Zajímavý moment v dějinám m ěsta let t řicátých bezesporu p ředstavovaly kontroverzní olympijské hry roku 1936, které do mezinárodního sportovního zápolení vnesly jednu, z dnešního pohledu samoz řejmou, novinku – b ěh s olympijským ohn ěm. Trasa dlouhá cca 3 100 km vedla z řeckých Athén p řes Solu ň, B ělehrad, Budapeš ť, Víde ň a československé území dále do místa konání – nacisty ovládaného Berlína. Dne 31. července 1936 prob ěhla štafeta, provázená po četným doprovodem, také severo českými Teplicemi- Šanovem, kde ji vítaly davy domácího (a to jak n ěmeckého, tak českého) obyvatelstva. Běžci, kte ří si na území m ěsta ohe ň p ředávali, pat řili k místním rodák ům. Jedním z nich byl také Josef Nipl, sokol z Trnovan, který s pochodní prob ěhl kolem divadla dále na dnešní nám ěstí Svobody (d říve Marktplatz), aby tam na p řipraveném podstavci zažehl olympijský ohe ň. Následoval slavnostní program, po jehož ukon čení p ředal Nipl štafetu zástupci německého t ělovýchovného spolku Franzi Webersikovi. B ěh postupoval za obrovského zájmu ve řejnosti přes sousední Trnovany dále na sever. Berlínská olympiáda se však do dějin m ěsta nezapsala jen p řipomenutou štafetou – odchovanec zdejšího plaveckého spolku (Deutscher Schwimmklub ) Franz Leikert úsp ěšn ě reprezentoval Československo ve skocích do vody. Ve svých disciplínách obsadil 9. a 16. p říčku. 87 Ač p řivítání olympijské štafety v Teplicích-Šanov ě prob ěhlo poklidn ě a bez národnostních t řenic, jednalo se spíše o jednotlivinu, která nemohla prohlubující se krizi

83 BUDINSKÁ, Teplice v pr ůběhu d ějin, s. 18. 84 PROCHÁZKA, P řísp ěvek k problematice Teplicka, s. 38. 85 V lét ě roku 1935 se do vlivu Henleinovy strany dostalo také teplické divadlo, které za čalo uvád ět hry nacistických autor ů a stalo se tak jedním z prost ředk ů henleinovské propagandy. Tamtéž, s. 38–39. 86 BUDINSKÁ, Teplice v pr ůběhu d ějin, s. 19. 87 KELLER, Viktor. Teplice a berlínská olympiáda 1936. In: Zprávy a studie Regionálního muzea v Teplicích 29/2012 . Teplice: Regionální muzeum, 2012, s. 19–28.

28 zabránit. Zajímavou chvílí dokumentující iredentistické snahy SdP i neustále se zhoršující vztahy českého a n ěmeckého obyvatelstva p ředstavuje tzv. teplický incident, kterým vyvrcholil sjezd strany konající se ve m ěst ě v sobotu 16. a ned ěli 17. října roku 1937. V samém záv ěru sjezdu došlo k poty čce stoupenc ů strany s místním českým četnictvem, v samém st ředu šarvátky stál Karl Hermann Frank. Incident ihned vyvolal rozporuplné odezvy obyvatelstva, ale také československého i zahrani čního tisku. Ministerstvo vnitra pak reagovalo zákazem politických sch ůzí a celý p řípad m ěl být p řednesen imunitnímu výboru. 88 Vypjaté zahrani čně-politické vztahy vyvrcholily podepsáním tzv. Mnichovské dohody 30. zá ří 1938. Ihned po vyhlášení této „dohody“ docházelo k vytloukání oken Čechy obývaných dom ů n ěmeckým obyvatelstvem, samozvaným domovním prohlídkám i násilnému odvlékání muž ů od rodin a masovému vyhán ění nejen Čech ů, ale také Žid ů, či německých antifašist ů. Své domovy tak musely opustit tisíce místních obyvatel. 89 B řezen roku 1939 pak znamenal smutný epilog pro starou i novou teplickou synagogu. 90 Po obsazení zbytku Československa n ěmeckým vojskem a z řízení protektorátu Čechy a Morava se Teplice staly sou částí nov ě vytvo řené Sudetské župy, ve které bylo uplat ňováno říšskon ěmecké právo. Reakce na p řičlen ění pohrani čních oblastí k hitlerovskému N ěmecku se ve m ěst ě r ůznily. B ěhem války sice p řevládaly nacionální hlasy vzrušen ě vítající obrat ve vývoji a nastalou situaci, zaznívaly ovšem i názory v přímém rozporu se všeobecn ě přijímanou ideologií. Lázn ě pak byly, obdobn ě jako v letech 1914–1918, prom ěněny ve vojenský lazaret. 91 Kv ěten roku 1945 nep řinesl jen kapitulaci N ěmecka, ale také konec jedné éry v severo českých Teplicích-Šanov ě. Stejn ě jako v ostatních oblastech osídlených n ěmeckou populací došlo i zde nejprve k tzv. divokému, pozd ěji k řízenému odsunu n ěmeckého obyvatelstva. Vysídlení N ěmc ů s sebou však v kone čném d ůsledku neslo řadu nep říznivých

88 Tzv. Teplickému incidentu se nejnov ěji v ěnovala MA ŘÍKOVÁ, Jana. Teplický incident . Praha, 2011. Bakalá řská práce. Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Vedoucí práce Alena Míšková. 89 K mnichovskému diktátu stru čně BUDINSKÁ, Teplice v pr ůběhu d ějin , s. 18. Podrobn ěji pak PROCHÁZKA, Přísp ěvek k problematice Teplicka , s. 40. 90 Ko řeny židovského osídlení Teplicka sahají hluboko do minulosti – s židovským obyvatelstvem se zde setkáváme již od st ředov ěku. Postupem doby rostl také význam místní židovské obce, která se zde nachází dodnes. Podrobn ěji dále v textu. 91 BUDINSKÁ, Teplice v pr ůběhu d ějin , s. 18–19.

29 konsekvencí. Jak poznamenal Vojt ěch Válek ve svém p řísp ěvku ke kulturnímu životu na Teplicku, kulturní tradice ve m ěst ě byla n ěmecká, d ělali a žili ji tedy lidé, kte ří byli po válce z valné v ětšiny odsunuti. 92

2.3 Židovská komunita v Teplicích-Šanov ě

Významnou složku obyvatelstva Teplic-Šanova tvo řili zde usazení Židé – místní židovská obec, jejíž historie sahá až do 15. století, pat řila k nejv ětším v republice. K roku 1900 žilo ve m ěst ě celkem 2 497 Žid ů, k roku 1930 jejich po čet dokonce stoupl na 3 213, což p ředstavovalo plných 11% z celkového po čtu obyvatel. 93 Ke Staré synagoze ze 16. století p řibyla v letech 1880–1882 vystavená Nová synagoga. 94 K rozhodnutí vybudovat ve m ěst ě druhou modlitebnu p řisp ěl p ředevším fakt, že starší již rozr ůstající se náboženské obci kapacitn ě nevyhovovala. K realizaci projektu byl coby stavbyvedoucí povolán místní architekt a stavitel Hermann Rudolph, který podle návrh ů víde ňského architekta Wilhelma Stiassneho p řipravil p ět stavebních plán ů. Po vy řízení nutných formalit byl 28. prosince 1880 položen základní kámen nové teplické synagogy. Dvoupatrová stavba s trojlodní dispozicí vybudovaná v kombinaci novorenesan čního a maurského stylu se za řadila k perlám teplické architektury a stala se jednou z nejp ůsobiv ějších židovských sakrálních

92 VÁLEK, Vojta. Kulturní život na Teplicku. In: BR ŮCHA, Ji ří. VÁLEK, Vojta (eds.). Tři m ěsta v Podkrušnoho ří. Teplice-Šanov, Duchcov, Bílina . Brno: Národohospodá řská propagace Československa v Praze, 1947, s. 27–28. 93 S nebývalým p řist ěhovalectvím židovského obyvatelstva se setkáváme v období první sv ětové války. Náboženské obce v Teplicích-Šanov ě i blízkých Sob ědruhách p řijaly na 10 000 uprchlík ů p řicházejících zejména z východních oblastí. Jednalo se p ředevším o ortodoxní Židy, v ětšina z nich se po konci války vrátila do své domoviny. Imigranti, kte ří ve m ěst ě z ůstali, vytvo řili svou vlastní autonomní komunitu. KOCOURKOVÁ, Kv ětoslava. Z dějin teplické židovské náboženské obce. In: Náboženské pom ěry severních Čech. Sborník p řísp ěvk ů z mezinárodní konference konané v Ústí n. L. ve dnech 9.–11. zá ří 1997 . Ústí nad Labem: PF UJEP, 1999, s. 45. 94 ROZKOŠNÁ, Blanka. JAKUBEC, Pavel. Židovské památky Čech. Historie a památky židovského osídlení Čech . Brno: ERA group spol. s r.o., 2004, s. 385. Dále P ĚKNÝ, Tomáš. Historie Žid ů v Čechách a na Morav ě. Praha: Sefer, 2001, s. 418–419.

30 staveb severozápadního regionu. Další stavební úpravy, rekonstrukce a adaptace probíhaly až do 20. let 20. století. 95 Teplická židovská obec p ředstavovala d ůležitého aktéra místní hospodá řské i kulturní scény – k jejím člen ům pat řily mnohé významné osobnosti ve řejného života (továrníci i drobní živnostníci, um ělci, zlatníci, majitelé dom ů, léka ři či advokáti ad.). O jejím bohatství sv ědčí, mimo jiné, majetky, které komunita vlastnila. Počátkem 20. století k jejím statk ům pat řily špitál, chudobinec, chorobinec, lázn ě, škola, h řbitov a samoz řejm ě ob ě synagogy. Všechny zmín ěné instituce, stejn ě jako rabín a u čitel, byly udržovány z finan čních p řísp ěvk ů člen ů obce. V míst ě fungovalo množství spolk ů nejr ůzn ějšího zam ěř ení – od humanitárních, p řes kulturní a sportovní, až k ryze ženským, samoz řejmostí byla existence poh řebního bratrstva. Židovská náboženská obec se však neuzavírala pouze sama do sebe. Naopak – její p říslušníci zastávali významné funkce nejen v soukromé, podnikatelské, sfé ře, ale i ve sfé ře ve řejné (tj. v městské rad ě apod.). 96 Do rozvoje židovské náboženské obce v Teplicích-Šanov ě významn ě zasáhl sílící nacionální socialismus v N ěmecku. Prohlubující se krize 30. let vyvrcholila mnichovským diktátem a odstoupením českého pohrani čí hitlerovské říši. V ětšin ě místních židovských rodin se poda řilo m ěsto opustit a jejich po čet v obci tak rapidn ě poklesl (do konce roku 1938 z okresu odešlo cca 7 000 Žid ů). 97 Nová synagoga jako ikona nejv ětšího rozkv ětu zdejší náboženské obce se naopak stala symbolem úpadku a sílících antisemitských nálad. Reprezentativní budova z ůstala již od 9. října 1938 opušt ěná. A čkoliv m ěstská správa zvažovala r ůzné možnosti dalšího využití stavby (své sídlo zde m ěly nalézt muzeum a

95 SPÁLA, Radek. Nová synagoga v Teplicích-Šanov ě – klenot židovské architektury severozápadních Čech. In: KAVAN, Richard. KOCOUREK, Lubomír (eds.). Náboženské d ějiny severozápadních Čech. Sborník přísp ěvk ů z mezinárodní konference v Ústí n. L. ve dnech 9.–11. zá ří 1997 . Ústí nad Labem: Katedra spole čenských v ěd Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyn ě, 1999, s. 37–40. 96 KOCOURKOVÁ, Z dějin teplické židovské náboženské obce, s. 42–45. 97 Tamtéž, s. 45. Tématem tzv. arizace židovského domovního majetku se ve své studii zabývala Lenka Burgerová. Autorka uvádí, že zmín ěné po čty, tj. 197 Žid ů a 48 „položid ů“ zaznamenal v situa ční zpráv ě z 10. zá ří 1940 starosta Franz Czermak. Jednalo se p ředevším o starší, nebo nemocné jedince, se kterými ve měst ě z ůstávali i n ěkte ří rodinní p říslušníci. V ětšina uprchlík ů odcházela do vnitrozemí, n ěkte ří odtud pokra čovali dále a odjížd ěli za hranice. Opušt ěné podniky a nemovitosti p řecházely pod tzv. nucenou správu, případn ě byly „arizovány“ správou říšskou či m ěstskou, další p řešly do privátních rukou atd. BURGEROVÁ, Lenka. „Arizace“ židovského domovního majetku v Teplicích-Šanov ě. In: Ústecký sborník historický . 2010, č. 1. Ústí nad Labem: Filozofická fakulta Univerzity J. E. Purkyn ě a Muzeum m ěsta Ústí nad Labem, 2010, s. 21.

31 archiv, p řípadn ě také galerie) 98 , k napln ění zám ěru již nedošlo. Nedlouho po rozvrácení starého h řbitova byla b ěhem nepokoj ů v noci ze 14. na 15. b řezna 1939 synagoga vypálena bojovými oddíly místní Sudetendeutsche Partei . Rozhodnutím p říslušných ú řad ů bylo následn ě p řistoupeno k demolici zbývajících trosek. 99 Židovská náboženská obec a její aktivity nepochybn ě hrály v teplických d ějinách výraznou roli. Události, které p řinesl záv ěr 30. let, znamenaly v dalším vývoji m ěsta nenahraditelnou ztrátu jak v oblasti hospodá řské, tak sociální a kulturní. Svých majitel ů pozbylo zhruba 89 podnik ů a naprostá v ětšina obchod ů, opušt ěno z ůstalo na 511 vil a dom ů a 526 byt ů. Také z ůstavší židovské obyvatelstvo bylo nuceno vzdát se svého majetku movitého i nemovitého ve prosp ěch říšských ú řad ů a ú ředník ů, aby bylo pozd ěji transportováno do terezínského ghetta. Vedle soukromého majetku bylo pod nacistickou správu p řevedenou i vlastnictví celé náboženské obce. K jejímu obnovení došlo, by ť v menším m ěř ítku, v zá ří roku 1945. 100

2.4 Kulturní život

Kulturní život na Teplicku byl ve sledovaném období vskutku bohatý a rozhodn ě se neodehrával pouze na prknech nového divadla. Ve měst ě se konaly koncerty (p ředevším láze ňské kapely a místní filharmonie), p řednášky i jiná setkání, fungovaly zde muzeum či ve řejná knihovna, filmovým nadšenc ům byly k dispozici kinosály. Na teplickém kulturním

98 P řevedení synagogy do vlastnictví m ěsta se na místním landrátu dožadoval starosta Franz Czermak. K žádosti p řiložil také znalecký posudek Wilhelma Pleyera (k n ěmu viz dále v textu) zpracovávající možné další využití židovské modlitebny. Pleyer p řipomenul, že synagoze po odchodu židovského obyvatelstva hrozí zánik, jímž by m ěsto p řišlo o svou nejvýrazn ější dominantu a slavnostní prostor pro možné setkávání v ětšího po čtu osob. Navrhoval proto zachování budovy a s tím související p řestavbu (nap ř. odstran ění kupole). S předloženým návrhem p říslušná místa landrátu souhlasila, avšak ješt ě p řed jejich realizací došlo k požáru. SPÁLA, Radek. Nová teplická synagoga 1882–1938. In: Zprávy a studie Regionálního muzea v Teplicích 20/1995 . Teplice: Regionální muzeum, 1995, s. 76–79. 99 SPÁLA, Nová synagoga v Teplicích-Šanov ě, s. 40–41. 100 KOCOURKOVÁ, Z dějin teplické židovské náboženské obce , s. 46. V 50. letech došlo k asanaci židovské čtvrti.

život ě se výraznou m ěrou podílely četné spolky a sdružení. Jejich činnost však byla roku 1939 zastavena, 101 což jist ě neblaze p ůsobilo práv ě na kulturní scénu.

Divadlo

Přesto k nejd ůležit ějším kulturním za řízením pat řilo práv ě divadlo. Nejstarším bylo pravd ěpodobn ě zámecké divadlo Clary-Aldringen ů.102 Vzniklo již v pr ůběhu 18. století, zpo čátku sloužilo jen knížecí rodin ě a jejím hostím, pozd ěji bylo pronajímáno divadelním spole čnostem. 103 Rozvíjejícímu se m ěstu, které navíc v sezón ě navšt ěvovalo mnoho láze ňských host ů hledajících rozptýlení, však nemohlo v moderní době sta čit. Vzr ůstajícím nárok ům ve řejnosti nevyhovovalo mnohé – nedosta čující kapacita, nepohodlnost, exkluzivita, která nedovolovala zdejší divadelní p ředstavení navšt ěvovat širokým vrstvám ad. Nejpozd ěji po čátkem 60. let 19. století se proto za čalo debatovat o stavb ě ve řejného kamenného divadla, k níž bylo nakonec p řistoupeno až roku 1872. Stavební práce postupovaly pom ěrn ě rychle, a tak mohla být nová divadelní budova (s kapacitou 1 000 míst) slavnostn ě otev řena již 21. kv ětna 1874, a to historickým dramatem Karlovy žáci Heinricha Laubeho. Bohatý repertoár tvo řily činohra a opereta, nejv ětší část programové skladby však zaujímala opera. Divadlo se stalo novým st ředobodem teplického kulturního života. Krušná léta jeho existence p řinesla první sv ětová válka a z ní plynoucí zhoršující se podmínky pro kulturu i klesající návšt ěvnost. Tak došlo, z úsporných d ůvod ů, v dubnu roku 1917 ke spojení divadel v Teplicích-Šanov ě a nedalekém Ústí nad Labem. Tragická událost přišla nedlouho po konci války – divadlo v noci z 31. srpna na 1. zá ří 1919 neš ťastnou náhodou vyho řelo. 104 I p řes absenci divadelní budovy se ve m ěst ě hrát nep řestalo – využity byly sály hotelu Neptun a Lipového dvora. Prakticky okamžit ě vznikaly plány na úplnou obnovu divadelního života ve m ěst ě, byla proto vypsána sout ěž na stavbu divadla nového. Návrh p ředložený místním stavitelem Kellnerem dokonce po čítal s využitím zdiva zbylého

101 VILÍM, Karel. Evangelický sbor v Teplicích (1852–1939). In: Náboženské pom ěry severních Čech. Sborník p řísp ěvk ů z mezinárodní konference konané v Ústí n. L. ve dnech 9.–11. zá ří 1997. Ústí nad Labem: PF UJEP, 1999, s. 51. 102 Divadelní život m ůžeme však, vzhledem k láze ňskému charakteru m ěsta, v obci p ředpokládat již d říve. 103 PLEVKA, Bohumil. Cesty 1945 –1985. Krušnohorské divadlo Teplice . Teplice: Krušnohorské divadlo, 1985, s. 11. 104 FILIPEK, Dana. Teplický divadelní sv ět v letech 1874–1919. In: Zprávy a studie Regionálního muzea v Teplicích 27/2008 . Teplice: Regionální muzeum, 2008, s.207–220.

33 po požáru, nakonec však zvít ězil projekt dráž ďanského architekta Rudolfa Bitzana. Vlastní stavba byla zahájena roku 1921 a již o t ři roky pozd ěji byla zcela dokon čena. Nové divadlo se stalo multifunk čním prostorem – vedle hlavního divadelního sálu se v něm nacházel ješt ě sál malý, dále kinosál, francouzská a lidová restaurace, bar, cukrárna, herna a kavárna s terasou. V novém divadle se hrálo p ředevším n ěmecky. 12. prosince 1925 však došlo k dohod ě m ěsta s českým divadelním výborem, která českému obyvatelstvu umož ňovala využívat prostory divadla 14 dní v roce, a to v četn ě orchestru, technického a pomocného personálu i dalšího vybavení. Programová skladba opět sestávala ze t ří základních žánr ů, totiž opery, operety a činohry. Po čet návšt ěvník ů divadla však v mezivále čném období klesal a divadlo se ocitalo v krizi. 105 Na divadelní scénu v Teplicích-Šanov ě, respektive na její finan ční i jiné úzkosti, vzpomínal ve svých memoárech také slavný Sir Rudolf Bing, šéf Metropolitní opery v New Yorku. Ten zde díky p říteli Bernardu Scherlerovi prožil sezonu 1933. Z Bingových pam ětí vyplývá, že i p řes díl čí úsp ěchy (divácky oblíbenou se stala p ředevším opereta) nebyl přinejmenším po čátek 30. let pro divadlo ni čím jednoduchým a reáln ě mu hrozil úpadek: „Jak sezona pokra čovala, bylo čím dál z řejm ější, že divadlo na svou zoufalou finan ční situaci brzy zajde. M ěsto nebylo ochotno nás subvencovat, p říjem ze vstupenek zdaleka nesta čil krýt náklady, a to tím spíš, že jsme ješt ě nem ěli stálou obec abonent ů, která by nás podporovala. A vzhledem k vysokému po čtu Žid ů a sociálních demokrat ů, které jsme zam ěstnávali, jsme nemohli čekat, že by nám n ěmecké ministerstvo propagandy zvýšilo subvenci. V polovin ě prosince jsme člen ům souboru oznámili, že jsme nuceni divadlo zav řít. “106

105 PLEVKA, Cesty 1945–1985 , s. 13–16. 106 BING, Rudolf. 5000 ve čer ů v ope ře. Praha: Supraphon, 1988, s. 45–48.

Hudba

Hudba a hudební produkce tvo řily nedílnou sou část kulturního života v teplických lázních, které hojn ě navšt ěvovali i hudební virtuózové. 107 Koncertovalo se v kavárnách, sálech, na plesech i ve venkovních prostorách. Tradice kolonádních koncert ů láze ňského orchestru sahá nejpozd ěji do samého po čátku 19. století. Profesionální orchestr ve m ěst ě fungoval od roku 1838, o dalších 40 let pozd ěji byly dirigentem Karlem Petersem zavedeny abonentní koncerty. Ve m ěst ě ovšem p ůsobily i p ěvecké spolky, orchestr divadelní a od roku 1884 také cicerový klub. Mimoto v Teplicích-Šanov ě rovn ěž hostovaly orchestry domácí i zahrani ční. 108 V prvních letech existence československého státu se hudebního sv ěta v Teplicích- Šanov ě významn ě dotkl p ředevším požár divadla v roce 1919. Orchestr byl nucen hledat nové prostory pro své symfonické orchestry – ty se následn ě konaly na verand ě Císa řský lázní, tedy nedaleko ruin ohn ěm zdevastované divadelní budovy. Letní koncerty probíhaly v tzv. Mušli v Láze ňském parku. Roku 1922 pak dosavadního hudebního ředitele a dirigenta Johannese Reicherta vyst řídal Oscar Konrad Wille, který ve funkci setrval až do roku 1938. Ten produkci orchestru rozd ělil podle obsahové náro čnosti do čty ř skupin (láze ňské koncerty, d ělnické symfonické koncerty, lidové symfonické koncerty a filharmonické koncerty). Od tohoto rozd ělení se dále odvíjela výše vstupného. U příležitosti desetiletého jubilea p řistoupil Will také k sumarizaci svého dosavadního působení. Došel k záv ěru, že v letech 1922–1932, b ěhem zimních koncertních sezon odezn ělo „ 35 filharmonických, 51 lidových symfonických, 5 d ělnických a 76 blíže typov ě nespecifikovaných symfonických koncert ů, kdy bylo celkov ě provedeno 556 symfonických děl, p řičemž se jednalo o 196 individuálních titul ů.“ Nadto prob ěhlo na 400 láze ňských koncert ů.109

107 N ěkte ří ze slavných hostí se dokonce zdejšího hudebního života, b ěhem svého pobytu v lázních, ú častnili osobn ě. N ěkolikrát se nap ř. místnímu publiku v roli dirigenta p ředstavil Richard Strauss. P ŘIBYLOVÁ, Lenka. DIETZ, Roman. Severo česká filharmonie Teplice. Historie a sou časnost. Teplice: Severo česká filharmonie, 2008, s. 43–45. 108 Tamtéž, s. 23–37. 109 Tamtéž, s 46–51.

Muzeum

O vznik ve řejného muzea ve m ěst ě se zasloužila Muzejní spole čnost ustavená roku 1894 z popudu trojice muž ů – továrníka Reginalda Czermacka, historika Hermanna Hallwicha a n ěkdejšího starosty Adolfa Siegmunda. Zprvu se činnost muzea, sídlícího tehdy ve Školní ulici, orientovala p ředevším na zdejší pr ůmysl (zejména na výrobu skla, keramiky a porcelánu) a archeologii (a s ní spojený výzkum v terénu). Po roce 1918 se zam ěř ení muzejních aktivit m ěnilo podle zájm ů aktuáln ě p ůsobícího kustoda. Tím byl ve sledovaném období nejprve K. Karafiat, b ěhem jehož p ůsobení byly po řádány hlavn ě výtvarné a nau čné výstavy a p řednášky. Karafiata ve funkci roku 1921 vyst řídal W. Pleyer, který zde jako kustod p ůsobil až do roku 1939 a zam ěř oval se p ředevším na stavební památky a organizaci výtvarného života. O rozsáhlou sbírku archeologických nález ů pe čoval Rudolf Christen. Další zm ěnu v orientaci muzea p řinesl záv ěr 30. let a s ním spojené v člen ění sudetské oblasti do německé říše. Histori čka Jitka Budinská tuto situaci shrnuje následovn ě: „ Muzejní spole čnost sdružovala výhradn ě členy n ěmecké národnosti. Její postoj k Československé republice byl zcela loyální, až v druhé polovin ě t řicátých let se zvýšený nacionalismus projevil ve zd ůraz ňování podpory n ěmecké v ědy a kultury. Mnichovskou smlouvou bylo pohrani čí odtrženo od Československa a p řičlen ěno jako župa Sudety k Německé říši. Od té doby se praxe muzea musela zcela p řizp ůsobit propagandistickým zám ěrům nacistické ideologie, p řičemž se stále snižovaly dotace, takže rozši řování sbírek bylo tém ěř pozastaveno a také odborná činnost ve vále čné dob ě zcela stagnovala. “110

Knihovna

Místnímu obyvatelstvu, stejn ě jako sezónním návšt ěvník ům lázní, své služby poskytovaly také ve řejné čítárny a knihovny, jejichž d ějiny sahají pravd ěpodobn ě do záv ěru 18. století (tradice knihovny zámecké je pochopiteln ě starší). Své služby publiku nejprve nabízeli p ředevším místní knihkupci a tiska ři, 1. července 1830 byla v dom ě „ Hotel de

110 BUDINSKÁ, Jitka . 90 let muzejní práce v Teplicích. 1897–1987 . Teplice: Krajské muzeum v Teplicích, 1987, s. 11–12.

Russie " na dnešním Tržním nám ěstí ( Marktplatz ) otev řena první ve řejná čítárna novin (Zeitungsleseanstalt ). V její nabídce nechyb ěla r ůznojazy čná politická periodika (nap ř. pražská Bohemia a Prager Zeitung ), literární noviny, ale ani časopisy r ůzného zam ěř ení (nap ř. divadelní, módní, osv ětové) ad. Čítárna však velice záhy podlehla konkuren čním za řízením a již roku 1832 úpln ě zanikla. Do konce 19. století byly knihy i noviny čteny nejen v čítárnách a p ůjčovnách, ale také v kavárnách, ve řejných domech, hotelových salonech, knihkupectvích, restauracích i jinde. První lidová knihovna vznikla roku 1900 na dnešním Benešov ě nám ěstí (d říve Kaiser Josef-Platz , po 1918 Schulplatz ), roku 1913 byla přesunuta do Školní ulice, rostl po čet svazk ů i výp ůjček. Roku 1920 byla tato lidová knihovna p řevedením do vlastnictví m ěstské obce p řem ěněna v knihovnu m ěstskou a stala se (množstvím p řír ůstk ů i čtená řů ) jednou z nejlépe vybavených n ěmeckých knihoven severo české oblasti. Po celou éru první republiky ji vedl gymnaziální profesor Oskar Dreyhausen. V nabídce vedle beletrie nechyběla ani literatura odborná, jež tvo řila plnou třetinu knihovního fondu, v ětšinu čtená řů tvo řili muži, ženy služeb knihovního ústavu využívaly mén ě. Knihovna jako ve řejná instituce po řádala také čtená řské ve čery a přednášky. Četné zm ěny v organizaci p řinesl podzim roku 1938. Již v zá ří se teplická městská knihovna p řipojila k německým knihovnám z řizovaným Verand der Deutschen Selbstverwaltungskörper (Svaz samosprávných organizací N ěmc ů), za čala podléhat dozoru říšských orgán ů, ředitel Dreyhausen byl odvolán. „Svou“ knihovnu m ělo v Teplicích-Šanov ě také minoritní české obyvatelstvo. Roku 1877 vznikla ve m ěst ě Česká beseda , o rok pozd ěji pak Beseda čtená řská (její existence však nem ěla dlouhého trvání). V knižnici České besedy byly shromaž ďovány významné časopisy doby (Lumír, Humoristické listy, Kv ěty, Národní listy, Pokrok, Sv ětozor ad.), své sbírky m ěl i p ěvecký spolek Slavík-Lidumil, knihy české i n ěmecké shromaž ďoval roku 1885 založený Dělnický vzd ělávací a podp ůrný spolek , Tělocvi čná jednota Sokol nebo místní česká politická uskupení. Po vzniku republiky a p řijetí knihovnického zákona v roce 1919 došlo v Teplicích-Šanov ě k založení České ve řejné knihovny Jiráskovy . Ta sídlila nejprve v clary-aldringenovském Zahradním dom ě v dnešní ulici U Zámku (d říve Jägerzeile ), od roku 1921 pak na blízkém Zámeckém nám ěstí a o dalších deset let pozd ěji přesídlila do novostavby domu v dnešní Alejní ulici (d říve rovn ěž Jägerzeile ). Českou knihovnu v Teplicích-Šanov ě vedla ve 20. i 30. létech Vlasta Vlasáková. Po záboru

37 pohrani čí a odchodu českého obyvatelstva se místní česká knihovna ocitla v bezprost ředním ohrožení. Avšak proti odvozu českých knih se stavil starosta s tím, že „město Teplice investovalo dost finan čních prost ředk ů na udržení české ve řejné knihovny po celou dobu trvání republiky .“ 111

111 MICHLOVÁ, Jana. Stopy prvních ve řejných čítáren, p ůjčoven knih v 19. století a m ěstské knihovny 1. poloviny 20. století v Teplicích. In: Zprávy a studie Regionálního muzea v Teplicích 29/2012 . Teplice: Regionální muzeum, 2012, s. 155–176.

3 Mediální krajina Teplic-Šanova

3.1 Od po čátku vydávání novin do konce 19. století

Po čátk ům a d ějinám n ěmeckého periodického tisku na Teplicku se dosud žádný z badatel ů komplexn ě nev ěnoval. Jeden z pravd ěpodobn ě nejucelen ějších p řehled ů sestavil Friedrich Weigend ve spolupráci s profesorem Guthem a ředitelem muzea Pleyerem u příležitosti 75. výro čí od vzniku námi sledovaného periodika. 112 První doložené pokusy o založení periodického tisku v Teplicích jsou spojovány s Wilhelmem Medauem a Alexandrem Helmem 113 a sahají do roku 1839, kdy za čal b ěhem láze ňské sezóny (patrn ě pro pot řeby host ů) vycházet inzertní list Teplitzer Anzeigeblatt . Ten byl tišt ěn v dom ě U Zlatého kola na Láze ňském nám ěstí, na za čátku roku 1840 za čal vycházet denn ě, aby byla v jeho pr ůběhu periodicita vydávání op ět snížena a následn ě list zanikl úpln ě. Po čátkem 50. let 19. století se poprvé setkáváme s názvem Teplitzer Anzeiger ,114 avšak ani tento po čin knihtiska ře Alexandra Helma se nesetkal s úsp ěchem. Následovalo n ěkolik drobn ějších pokus ů - nap ř. v kv ětnu 1852 za čal M. Horá ček vydávat Teplitzer Bade-Courier a k roku 1858 zaznamenáváme pokus Vincenta Maria Hoffmanna o vydávání Teplitzer Wochenblatt .115 I jejich úsilí se však setkala s nezdarem. V letech 1855– 1859 pak byl k dostání týdeník Zeitgemälde in Wort und Bild 116 s podtitulem Illustrirte Wochenchronik .117 Výrazný úsp ěch tak zaznamenal až August Copek, knihkupec

112 Není-li uvedeno jinak, citováno dle WEIGEND, Friedrich. Das Zeitungswesen von Teplitz-Schönau-Turn. In: 75 Jahre „Teplitz-Schönauer Anzeiger “, 1936, s. 5. 113 S ob ěma vydavateli je spojeno také vydávání seznam ů teplických láze ňských host ů v tišt ěné podob ě. Nejprve v letech 1837–1846 W. Medau tiskl Teplitzer Badeliste , poté se na tradici snažil navázat A. Helm roku 1853 svým Teplitz-Schönauer Bade-Liste . KUBÍ ČEK, Jaromír et al. Noviny České republiky od po čátku do roku 1918. Část 1. Bibliografie . Brno: Sdružení knihoven ČR – Moravská zemská knihovna, 2008, s. 363. 114 List byl povolen 29. června 1853, a to jako p říloha k místnímu Badeliste . Profiloval se jako periodikum přinášející vedle zpráv z města p ředevším také inzerci. ROUBÍK, František. Časopisectvo v Čechách v letech 1848–1862 . Praha: Duch novin, 1930, s. 200. 115 List byl povolen 15. ledna 1858. Iniciátorem jeho založení byl d říve zmín ěný advokát Stradal, u kterého V. M. Hofmann pracoval jako písa ř. Hofmann, který k vydávání listu p řistoupil, byl zárove ň jeho redaktorem. Tisk pak zajiš ťoval knihtiska ř A. Helm. Vycházel jednou týdn ě v sobotu. Tamtéž, s. 200–201. 116 List byl povolen 10. února 1854, vycházel jednou týdn ě v ned ěli. Tamtéž, s. 200. 117 PRZEDAK, Aladar Quido. Geschichte des deutschen Zeitschriftenwesens in Böhmen . Heidelberg: Carl Winter’s Universitätsbuchhandlung, 1904, s. 226.

39 pocházející z rakouského Slezska. Copek získal povolení ke z řízení tiskárny roku 1861 a již 1. kv ětna vydal první číslo Teplitz-Schönauer Anzeiger .118 Jen o n ěkolik málo let pozd ěji (1870) se ke Copekovu úsp ěchu p řiřadil také Johann Schors se svými Teplitzer Zeitung (s podtitulem Politische Zeitung und Ortsblatt ). V roce 1868 za čal dvakrát m ěsí čně vycházet list Concordia (s podtitulem Anzeiger für Stellen- und Geschäftsvermittlung ), ale již následujícího roku si jím čtená ř zalistoval naposledy. Podobn ě krátkého trvání m ěla další dv ě periodika – prvé, Teplitzer Revue , vydával Roth (1872–1873), druhé pak, Teplitz- Schönauer Nachrichten , O. Wächter (1874–1876). V ětší sukces zaznamenaly Teplitzer Geschäfts Zeitung (pozd ěji Teplitzer Bezirksblatt ) vycházející v rozmezí let 1890–1900. Roku 1893 vyšla první čísla Illustrierte Teplitzer Volksblatt (zanikl 1900) a Turner Zeitung. Sociální demokraté za čali roku 1895 v Teplicích vydávat t řikrát m ěsí čně Die Freiheit (toto periodikum jako jedno z mála p řežilo p řelom tisíciletí a čtená ři se s ním setkávali i v mezivále čném Československu). 119 Od roku 1899 p řistoupil místní spolek Deutschnationale Zeitungsgenossenschaft in Töplitz (N ěmeckonacionální sdružení vydavatel ů novin v Teplicích) k vydávání Deutsche Volkswacht (s podtitulem Deutsch- völkische Zeitung für Töplitz, Schönau, Turn und Umgebung ). Alwin Hanich (poslanec říšské rady) vydával v Teplicích od roku 1901 Alldeutsche Wacht (s podtitulem National- sociales Blatt für die Interessen aller ehrlich arbeitender Stände ). Stejného roku vyšlo několik čísel Teplitz-Schönaeur Tagblatt . 120 Svá periodika m ěla v teplické oblasti koncem 19. století také celá řada odborných i zájmových spolk ů. Aladar Quido Przedak v této souvislosti jmenuje Teplitzer

118 WEIGEND, Das Zeitungswesen von Teplitz-Schönau-Turn , s. 5. SOkA Teplice, fond Archiv m ěsta Teplice, inv. č. 452, M ěstská kronika (opis na stroji), 1921–1928, s. 133–135. 119 Na teplické mediální scén ě zaujímal tento list N ěmecké strany sociáln ě demokratické významné postavení. První číslo bylo vydáno 2. ledna roku 1896, periodikum následn ě vycházelo každý první, druhý a čtvrtý čtvrtek v měsíci. Redakce a správa listu sídlila v Teplicích-Šanov ě, v dnešní Dubské ulici (d říve Eichwalderstraße ), odpov ědným redaktorem byl Josef Seliger, vydavatelem Karl Lust. Tisk b ěhem prvních tém ěř 25 let existence listu zajiš ťovala firma Wilhelma Seidemanna. Od 1. ledna 1900 vycházel Freiheit dvakrát týdn ě, ve čtvrtek a v pátek ve čer. Zárove ň však svou činnost ukon čila ostatní sociáln ě demokratická periodika, tedy Neue Freiheit a Arbeiterstimme . Ve druhé polovin ě téhož roku se vedení redakce ujal Heinrich Bartel, nebo ť J. Seliger nastoupil 2. června k výkonu trestu ve v ěznici teplického okresního soudu. Funkci výkonného redaktora pak op ět zastával od 25. zá ří roku 1901, v pozici vydavatele vystupoval Wenzel Patzner. Roku 1906 byla zvýšena periodicita a list od té chvíle vycházel každé pond ělí, st ředu a pátek. SEIDEL, Franz. Bedruckte blätter…, Jubiläums-Ausgabe der Freiheit. Soziademokratisches Tagblatt, č. 184, srpen 1937, s. 3. 120 PRZEDAK, Geschichte des deutschen Zeitschriftenwesens in Böhmen , s.226–228. Periodikum stejného jména pak v Teplicích-Šanov ě od října 1906 do června 1907 vydával chomutovský tiska ř Rudolf Zeidler. KUBÍ ČEK, Noviny České republiky od po čátku do roku 1918. Část 1., s. 365.

Stenographen-Blatt , Erzgebirge Zeitung (Volkstümliche Monatschrift für die Deutschen Nordwestböhmens ), Der Kohleninteressent ( Organ zur Förderung der interessen des nordwestböhmischen Kohlenbeckens, ferner für Volkswirtschaft, handel und Verkehr ), Der Kaufmann (poslední jmenovaný list cílil zejména na drobné živnostníky) či Teplitzer allgemeine Vereinszeitung . Židovská část obyvatel Teplic mohla p řed koncem tisíciletí listovat m ěsí čníkem Jüdische Chronik .121

3.2 Německo-jazy čný tisk ve 20. a 30. letech

Ve druhé polovin ě 19. století byla vedle Teplitz-Schönauer Anzeiger a Teplitzer Zeitung založena ješt ě další periodika r ůzného zam ěř ení, z nichž ovšem jen n ěkterá p řežila přelom staletí i následné dv ě dekády. Již od roku 1894 vycházel ve m ěst ě Freiheit , který byl v ěstníkem N ěmecké sociáln ě demokratické strany práce. Ve druhé polovin ě 20. let si jej mohlo zakoupit 10 500 čtená řů celkem šestkrát týdn ě.122 V letech 1909–1919 vydávala duchcovská knihtiskárna Gutenberg pro blízké Trnovany Turner Wochenblatt , mezi léty 1919–1920 pak nákladem litom ěř ického nakladatelství J. Eltla 123 vycházely Teplitzer Tageszeitung. Další rozší ření trhu s tiskovinami p řinesla 20. a 30. léta 20. století. Celou jednu dekádu, v letech 1922– 1932, vydávala k řes ťansko sociální lidová strana dvakrát do týdne nákladem 5 000 výtisk ů Volkspost ,124 v roce 1925 zahájil svou činnost Teplitzer Tagblatt 125 vycházející denn ě mimo pond ělí. Teplice.-Šanov také m ěly sv ůj ilustrovaný zpravodaj Teplitzer Illustrierter Zeitung založený 1927, vyšlo však jen n ěkolik čísel. K významným po čin ům, které se záhy nesetkaly s nezdarem, pat řil od roku 1931 ve černík Der Abend, vycházející nákladem

121 Tamtéž, s. 228. 122 MOSSE, Rudolf. Časopisecký katalog ČSR 1926 . Praha: Rudolf Mosse, 1926, s. 13. 123 KUBÍ ČEK, Jaromír et al. Časopisy České republiky 1919–1945. Část 1. Bibliografie. Svazek 3. Š–Ž. Brno: Sdružení knihoven ČR – Moravská zemská knihovna, 2006, s. 386. 124 MOSSE, Časopisecký katalog ČSR 1926, s. 13. 125 Jaromír Kubí ček klade po čátky tohoto periodika do roku 1933, nicmén ě p řikláním se k dataci, kterou uvedl ve svém p řehledu sou časník Friedrich Weigend KUBÍ ČEK, Časopisy České republiky 1919–1945. Část 1 , s. 386.

41 spole čnosti C. Weigend, či čtrnáctideník (dále SdP)cké strany pro okres Teplice-Šanov Der Aufbau založený roku 1934, tedy rok p řed volebním úsp ěchem. Vedle výše zaznamenaného vý čtu nejd ůležit ějších periodik Teplic-Šanova vycházela ve m ěst ě celá řada úzce specializovaných odborných, ale i zábavných novin a časopis ů. Za všechny zmi ňme nap ř. týdeník Anzeiger für Elektrotechnik und Maschinenbau , m ěsí čník Grube und Hütte , m ěsí čník Deutsche Maler-und Lackierer- Zeitung , čtrnáctideníky Der Kaufamann , Der kleine Landwirt , či Allgemeine Händler Zeitung. ad. Tisky vydávaly také n ěkteré z četných m ěstských spolk ů, významné byly pro danou oblast zejména vlastiv ědné Erzgebirgeszeitung vycházející šestkrát do roka. 126 Struktury regionálního tisku v Teplicích-Šanov ě (se zam ěř ením na nejvýznamn ější zpravodajské platformy) se citeln ě dotkla opat ření, jež v souvislosti se sílícím nacismem v sousedním N ěmecku p řijímala československá vláda. K 23. zá ří 1937 bylo zcela zastaveno vydávání Freiheit a Teplitzer Tagblatt . K restrikcím v produkci muselo p řistoupit také nakladatelství C. Weigend - 25. zá ří 1937 p řestal po šesti letech existence vycházet Der Abend . Jako d ůvody byly uvád ěny p ředevším t ěžkosti s přenosem zpráv, ztížená expedice, nedostatek materiálu a personálu i obava z p řípadné cenzury. 127

Krátký exkurz: Kroniká ř k 50. výro čí Teplitzer Zeitung

K významným teplickým novinám bezesporu pat řily liberální Teplitzer Zeitung založené Johannem Schorsem, jejichž první číslo vyšlo 1. kv ětna roku 1870. U p říležitosti 60 let od vzniku tohoto listu bylo, obdobn ě jako v případ ě Teplitz-Schönauer Anzeiger , vydáno výro ční číslo, svou pozornost jubileu v ěnoval i místní kroniká ř. Jemu vd ěč íme za pom ěrn ě obsáhlé informace nejen k periodiku samotnému, ale také k postav ě jeho vydavatele. Johann Schors se narodil 27. ledna 1841 v Litom ěř icích, kde také vystudoval a stal se obchodníkem s koloniálním zbožím. Nejpozd ěji roku 1868 se s ním již setkáváme

126 MOSSE, Časopisecký katalog ČSR 1926, s. 28–52. 127 SOkA Teplice, fond Archiv m ěsta Teplice, inv. č. 454, M ěstská kronika (opis na stroji), 1934–1938, s. 601.

42 v Teplicích. Právě toho roku založil v dom ě U Zlatého k říže na Zámeckém nám ěstí obchod s papírem, k němuž brzy p řipojil také tiskárnu umíst ěnou v dom ě Mirabel v Nádražní ulici. Záhy p řistoupil k vydávání zmín ěných novin, které vycházely zpo čátku t řikrát do týdne a až do roku 1902, kdy byl po řízen první saze čský stroj zna čky Mergenthaler Linotype , byly sázeny ru čně. Schors si často své spolupracovníky sám vychovával a řada z nich pak, jak píše kroniká ř, z ůstala firm ě v ěrna po celý život. Roku 1911 sice zakladatel zem řel, jeho syn Robert (od roku 1905 spolumajitel rodinného podniku) však noviny vydával dál a od 1. října 1914 si je už obyvatelé m ěsta mohli p řečíst denn ě. 10. prosince 1917 byl Robert Schorsovi prop ůjčen titul dvorního knihtiska ře, následujícího léta byl vyznamenán řádem rytí řského k říže Františka Josefa. V polovin ě 20. let vycházely teplické noviny z produkce Schorsovy tiskárny šestkrát týdn ě již v pom ěrn ě omezeném nákladu 3 500 výtisk ů.128 Jubilejní číslo v ěnované 60. výro čí tohoto teplického deníku vyšlo 1. srpna 1929. Zánik listu na sebe však i p řes dlouholetou tradici nenechal dlouho čekat – již 31. b řezna bylo na stránkách Teplitzer Zeitung ohlášeno ukon čení činnosti z důvodu všeobecné krize. Kroniká ř v dané souvislosti poznamenal, že k vydání výro čního čísla tak z řejm ě Robert Schors p řistoupil z důvodu piety ke svému otci a zakladateli t ěchto novin. 129

128 MOSSE, Rudolf. Časopisecký katalog ČSR 1926, s. 13. 129 SOkA Teplice, fond Archiv m ěsta Teplice, inv. č. 452, M ěstská kronika (opis na stroji), 1921–1928, s. 133–135; 230–232.

4 Teplitz-Schönauer Anzeiger

První číslo Teplitz-Schönauer Anzeiger (tedy Teplicko-šanovského oznamovatele, či ohlašovatele) vydal, jak bylo poznamenáno výše, 1. kv ětna roku 1861 knihkupec August Copek, 130 a to za podpory svých spolupracovník ů Franze Cerwenky a Clemense Weigenda. 131 Copek, který získal povolení 30. b řezna 1861, 132 se zárove ň stal prvním odpov ědným redaktorem tohoto nového teplického listu. Periodicita vycházení jednotlivých čísel, stejn ě jako zam ěř ení a nápl ň novin, se v čase prom ěň ovaly.

4.1 Pod vedením A. Copka

Zpo čátku list vycházel jednou v týdnu, ale záhy, již 27. kv ětna 1861, se Copekovi poda řilo získat povolení ke zvýšení periodicity vydávání na dva výtisky týdn ě.133 Noviny se zpo čátku profilovaly jako apolitický zpravodaj, avšak velice záhy tvo řily jeho d ůležitou složku komentá ře týkající se politických, sociálních a náboženských otázek. Již druhý rok existence klesla periodicita na pouhé jedno číslo týdn ě a list svou pozornost soust ředil především na noviny z českých zemí i regionálním otázkám. V pr ůběhu 60. let 19. století se za čala využitelnost teplického oznamovatele pozvolna rozši řovat, své místo si v něm našly

130 August Copek se narodil v polské Pštin ě, ve Slezsku též vystudoval gymnázium. Pozd ěji p řišel do Plzn ě, kde pracoval v knihkupectví. Dostal se do p řízn ě bohatého obchodníka Gaullista, s jehož dcerou se též oženil. Roku 1855 se p řist ěhoval do Teplic, kde ihned za čal rozvíjet své knihkupecké podnikání. V dom ě Das Waldschlößchen na dnešním Laubeho nám ěstí (d říve Stephansplatz ) z řídil ve řejnou čítárnu a p ůjčovnu knih, obchod s knihami, hudebninami a um ěleckými p ředm ěty. V přilehlé kavárn ě p ůjčoval zájemc ům zahrani ční literaturu i periodický tisk (zejména n ěmecké, anglické a francouzské provenience). O p ět let pozd ěji své podnikatelské aktivity rozší řil o tiskárnu. Vedle podnikání byl činný i ve řejn ě, mimo jiné, p ůsobil v městském zastupitelstvu. August Copek. Teplitz-Schönauer Anzeiger . 3. 9. 1870, ro č. X, č. 36, s. 515. MICHLOVÁ, Stopy prvních ve řejných čítáren , s. 161. 131 Franz Cerwenka se pozd ěji zapsal do d ějin obce jako vrchní inspektor ústecko-teplické dráhy. SOkA Teplice, fond Archiv m ěsta Teplice, inv. č. 449, M ěstská kronika (opis na stroji), 1891–1909, s. 362–363. 132 ROUBÍK, Časopisectvo v Čechách v letech 1848–1862, s. 201. 133 Tamtéž, s. 201.

44 také nejr ůzn ější oznámení či obchodní zprávy a p ředevším inzeráty. Politickým zam ěř ením byly liberální. 134 S rostoucím záb ěrem podnikatelských aktivit A. Copka rostla také pot řeba hledat nové, v ětší prostory. Roku 1865 p řesídlila tiskárna do zadní části budovy hotelu Kronprinz Rudolf na dnešním Školním nám ěstí (d říve Kaiser Josef-Platz , po 1918 Schulplatz ). 27. srpna 1870 pom ěrn ě mlád ve v ěku 40 let August Copek náhle zem řel, zanechav po sob ě dv ě dcery. 135 Chodu tiskárny a vydávání novin se smutná událost, zdá se, nedotkla. 136 Krátce ji, v době probíhajícího d ědického řízení, spravoval C. Weigend, jako vydavatel byl ozna čován nejprve Eduard Günther, redakci řídil Salomon Löwy. 137 Tiskárna následn ě připadla spolu s koncesí na vydávání novin Copekovu tchánu Johannu Gallistlovi. 138 Tento bílinský obchodník se brzy spojil s Copekovým spolupracovníkem Weigendem, který za čal vystupovat jako vydavatel listu a do jehož výlu čného vlastnictví celá tiskárna p řešla již v listopadu roku 1875, p řičemž byla ú ředn ě zapsána pod zna čkou C. Weigend .139 V pr ůběhu 70. let se ve vedení listu vyst řídalo n ěkolik odpov ědných redaktor ů. Prvním po smrti Copeka byl Salomon Löwy, kterého následovali J. Ehrlich, Rudolf Je řábek, Adolf Bloch, Anton August Naaff 140 a Sigmund Fleischer (viz soupis redaktor ů).

134 KUBÍ ČEK, Jaromír et al. Noviny České republiky od po čátku do roku 1918. Část 2 .P řehledy, rejst říky. Brno: Sdružení knihoven ČR – Moravská zemská knihovna, 2008, s. 178, 223. 135 SOkA Teplice, fond Archiv m ěsta Teplice, inv. č. 452, M ěstská kronika (opis na stroji), 1921–1928, s. 132–135. August Copek. Teplitz-Schönauer Anzeger . 3. 9. 1870, ro č. X, č. 36, s. 515. 136 O tom, že smrt nakladatele, nebude mít na vydávání Teplitz-Schönauer Anzeiger vliv čtená ře ujistil v úvodu vydání ze 3. zá ří Clemens Weigend. Teplitz-Schönauer Anzeger . 3. 9. 1870, ro č. X, č. 36, s. 515. 137 Tamtéž, s. 132–135. Salomon Löwy p ůsobil i v jiných teplických redakcích (nap ř. Teplitzer Zeitung , či Teplitzer Revue ). ROUBÍK, František. Bibliografie časopisectva v Čechách z let 1863–1895. Praha: Česká akademie v ěd a um ění, 1936, s. 226–227. 138 SOkA Teplice, fond Archiv m ěsta Teplice, inv. č. 449, M ěstská kronika (opis na stroji), 1891–1909, s. 362–363. Aus der Geschichte des „Teplitz-schönauer Anzeiger.“ In: 75 Jahre „Teplitz-Schönauer Anzeiger “, 1936, s. 2. 139 FRIDTHUM, Josef. Buchdruckerei und Verlagshaus C. Weigend. In: 75 Jahre „Teplitz-Schönauer Anzeiger “, 1936, s. 8. 140 Anton August Naaff se narodil 28. 11. 1850 v Širokých Trab čicích (okres Chomutov). Roku 1871 odešel studovat na víde ňskou univerzitu, jeho studium však p řerušila vážná nemoc a Naaff se vrátil zp ět do severních Čech. Následn ě se seznámil s redaktorskou prací, když od roku 1875 pracoval u chomutovského listu Deutsche Volksblatt . Roku 1878 krátkou chvíli p ůsobil také v redakci Prager Tagblatt , avšak 1. listopadu 1878 nastoupil do Teplitz-Schönauer Anzeiger . Zdejší redakci vedl až do 10. kv ětna 1880, kdy odešel do Vídn ě dokon čit svá právnická studia. Pozd ěji se v ěnoval dráze spisovatele. Zem řel ve Vídni 27. 12. 1918. Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Band 7 . Wien: VÖAW, 1978, s. 12.

4.2 Pod zna čkou C. Weigend

Působení Weigenda v roli nakladatele p řineslo teplickým novinám další rozkv ět – měnil se jak jejich vzhled, tak nápl ň. Je pochopitelné, že potomci Clemense Weigenda, kte ří ve vydavatelových aktivitách pokra čovali, ješt ě mnoho let po smrti tohoto svého předka ve výro čním čísle k 75. narozeninám listu zna čně glorifikovali. Nem ůžeme však pochybovat o skute čnosti, že první z rodiny Weigend ů byl skute čně mužem na svém míst ě. Pod jeho taktovkou, jak se ve zmín ěném jubilejním výtisku do čítáme, se Teplitz-Schönauer Anzeiger stal úsp ěšným inzertním listem dané oblasti. Na jeho vzhledu byla patrná technické modernizace Weigendovy tiskárny - nová písmena, čistší tisk, pe člivá úprava inzerát ů, prakti čtější uspo řádání. Týdeník se tak na tehdejší podmínky prezentoval jako velmi dob ře a čist ě upravený provin ční list Po čátkem 80. let za čaly noviny op ět vycházet dvakrát týdn ě. 1. kv ětna 1881 vstoupil do redakce Alfred Freund, který sledovanému periodiku v ěnoval tak řka celý život, plných 45 let - jako externí spolupracovník do listu p řispíval již od roku 1880. V ěnoval se především lokálnímu zpravodajství, psal ale také fejetony a glosy. 141 Ke zm ěně došlo rovn ěž v samotném vedení redakce – 1. kv ětna 1882 jej p řevzal Leopold Schönhoff, který měl na starost politickou rubriku, 142 a to jak na celostátní, tak místní úrovni, zabýval se ale také kulturou, p ředevším divadlem. Schönhoffa na pozici vedoucího redaktora vyst řídal 1. dubna roku 1884 Gabriel Grim (obdobn ě jako Freund se v ěnoval p ředevším zprávám z regionu), 143 který u Teplitz-Schönauer Anzeiger p ůsobil až do roku 1920. 144

141 Alfred Freund se narodil 27. dubna 1854 v Lovosicích. Žurnalistice se v ěnoval prakticky celý sv ůj život. . Byl, obdobn ě jako další členové redakce, aktivn ě zapojen do teplického ve řejného života. Byl nap ř. členem zakládajícího výboru teplického turistického klubu, jehož ustavující sch ůze se konala 28. kv ětna 1885 v hostinci Monte de Ligne . Zem řel 10. dubna roku 1927 ve v ěku 73 let. SOkA Teplice, fond Archiv m ěsta Teplice, inv. č. 449, M ěstská kronika (opis na stroji), 1891–1909, s. 482. SOkA Teplice, fond Archiv m ěsta Teplice, inv. č. 452, M ěstská kronika (opis na stroji), 1921–1928, s. 863. 142 Místní kroniká ř v dané souvislosti p řipomenul, že Schönhoff byl ve svých komentá řích zna čně ostrý, což častokrát vedlo ke konfiskaci periodika. SOkA Teplice, fond Archiv m ěsta Teplice, M ěstská kronika (opis na stroji), 1909–1916, s. 210. 143 Gabriel Grim p ůsobil, stejn ě jako jeho dlouholetý kolega A. Freund, v Teplitz-Schönauer Anzeiger dlouhá léta (1884–1920). Angažoval se také politicky – např. 2. kv ětna 1897 byl na sjezdu n ěmecké pokrokové strany v Teplicích-Šanov ě zvolen jejím jednatelem, smýšlením byl liberál. Grim se aktivn ě podílel i na spolkovém a kulturním život ě m ěsta – nap ř. roku 1901 na sch ůzi komitétu pro postavení pomníku císa ře Josefa byl zvolen jedním z jeho jednatel ů a spolu s majitelem tiskárny Adolfem Weigendem pak do jeho publicitní sekce. U p říležitosti 350. výro čí založení C. K. St řeleckého sboru sestavil jubilejní sborník, jako zapisovatel p ůsobil ve výboru, který si za cíl vytkl výše zmín ěné vybudování domova pro ženy. Zem řel

16. července 1894 zem řel Clemens Weigend a rodinná firma p řešla na nejstaršího syna Adolfa, který ve spole čnosti pracoval již od roku 1874 (od roku 1881 jako tichý spole čník) a knihtiska řské prostředí mu tedy bylo d ůvěrn ě známé. Adolf, stejn ě jako Clemens, zavád ěl do výroby n ěkteré technologické inovace. Nový majitel p řistoupil ke zvýšení frekvence vycházení noviny. Od 1. ledna 1900 si tak list mohli čtená ři p řečíst také v pond ělí (tedy t řikrát týdn ě), od 17. listopadu 1910 i ve čtvrtek ( čty řikrát týdn ě) a kone čně 3. srpna roku 1914 se Teplitz-Schönauer Anzeiger stal deníkem. Politicky se list orientoval k německé pokrokové linii. 145 Roku 1916 nastoupili po smrti otce do vedení podniku Carl a Friedrich Weigendové. Jednotlivé kompetence mezi bratry rozd ělil ješt ě za svého života Adolf – Carl již od roku 1912 vedl tiskárnu, Friedrich pak (po návratu z první sv ětové války) stanul v čele oznamovatele. Oba pak rodinnou firmu vedly i v námi sledovaném období, tedy ve 20. a 30. letech. Z jubilejního čísla je patrné, že k převzetí podniku byla vychovávána také další generace syn ů z rodiny Weigend. 146 Rodinnou tradici však p řetnula sv ětová válka a následné události. 20. léta p řinesla další personální zm ěny (nap ř. Gabriel Grim z novin odešel po dlouhých 37 letech služby) a tím i čerstvý vítr do redakce – vyst řídali se zde Josef Zachara, 147 Beer a nakonec se odpov ědným redaktorem stal p ůvodn ě externí spolupracovník Gerson, který ve funkci setrval až do své smrti 26. zá ří roku 1925. Na vedoucí místo byl dosazen Wilhelm Schneider, po jeho odchodu na odpo činek pak 1. ledna 1934 Wendelín Hanke.

v Mariánských Lázních 23. června roku 1926 ve v ěku 74 let. SOkA Teplice, fond Archiv m ěsta Teplice, inv. č. 449, M ěstská kronika (opis na stroji), 1891–1909, s. 182, 350–352, 488, 805–806. SOkA Teplice, fond Archiv m ěsta Teplice, inv. č. 452, M ěstská kronika (opis na stroji), 1921–1928, s. 863. 144 SOkA Teplice, fond Archiv m ěsta Teplice, inv. č. 449, M ěstská kronika (opis na stroji), 1891–1909, s. 362–363. Aus der Geschichte des „Teplitz-schönauer Anzeiger , s. 2. 145 Die Habsburger Monarchie 1848-1918. Band VIII. Politische Öffentlichkeit und Zivilgesellschaft. 2. díl. Die Presse als Faktor der politischen Mobilisierung. Österreichische Akademie der Wissenschaften: Wien, 2006, s. 1658. 146 V nakladatelství pracoval v dob ě vydání jubilejního čísla k 75 let ům vycházení listu také starší ze syn ů z manželství Friedricha Weigenda a Margaretou Gutmannovou. Viz 75 TSA – up řesnit citaci. 147 Redaktor Josef Zachara byl taktéž spolkov ě činný. Zasedl, mimo jiných, ve výboru pobo čného spolku německé ligy Spole čnosti národ ů v ČSR ( Völkerbundliga ), jehož zakládající sch ůze se konala 14. prosince 1924 v hotelu „rathaus“. SOkA Teplice, fond Archiv m ěsta Teplice, inv. č. 452, M ěstská kronika (opis na stroji), 1921–1928, s. 492–493.

Redakce v námi sledovaném období samoz řejm ě nesestávala pouze z osoby odpov ědného redaktora. Weigendové zam ěstnávali celou řadu noviná řů , a to jak interních, tak externích. Od dubna roku 1922 p ůsobil v Teplitz-Schönauer Anzeiger Hugo Mertz, jenž se v ěnoval p ředevším lokálním témat ům a beletristické části, dále od roku 1929 Heinrich Wissiak v ěnující se politické tematice, komunální politice, hospodá řství a sportu, redak čním ú ředníkem byl od roku 1933 Ernst Dörre. Redakto ři m ěli k dispozici sekretá řku, tři pomocné síly a osm stálých spolupracovník ů pro politiku, hospodá řství, beletrii, sport, vlastiv ědu, um ění, divadlo, kino a další oblasti. Na denním chodu se podílel pom ěrn ě velký po čet externist ů spolupracujících na beletristické složce listu a denním zpravodajství. Friedrich Weigend p řipomíná p řibližn ě padesát zpravodaj ů ze širokého okolí. 148 Roku 1927 byl také, díky zavedení moderní novinové rota ční tiskárny do výroby, zv ětšen formát deníku. 149

4.3 Pod nacistickou správou

Zlom ve vývoji deníku p řinesl podzim roku 1938, kdy se p řes noc, na základ ě mnichovského diktátu, stal region sou částí hitlerovského N ěmecka. S tím nutn ě souvisely správní a legislativní zm ěny. Transformován tak byl i sudeton ěmecký periodický tisk. 15. října došlo, po více než ro ční p řestávce, k obnovení vydávání Der Abend. Nicmén ě již k 1. prosinci 1938 p řestal být Teplitz-Schönauer Anzeiger vydáván rodinou Weigend , nov ě p řešel do vlastnictví spole čnosti s ru čením omezeným – župního nakladatelství (N.S. Gauverlag Sudetenland) a firma C. Weigend nadále zajiš ťovala pouze tisk. Téhož dne bylo rovn ěž op ět zastaveno vydávání ve černíku Der Abend .150 Dle kroniká řského zápisu víme jist ě, že v provozu tiskárny nadále pracovali alespo ň někte ří z dlouholetých zam ěstnanc ů firmy. Dokladem toho je k 16. b řeznu 1940 zmín ěné pracovní jubileum Julia Fucke, který v podniku C. Weigend prožil plných 60 let. Do

148 Aus der Geschichte des „Teplitz-schönauer Anzeiger, s. 2. 149 Tamtéž, s. 2. 150 SOkA Teplice, fond Archiv m ěsta Teplice, inv. č. 462, Kronika m ěstské obce Teplice-Šanov po návratu Sudet do velkon ěmecké vlasti (opis na stroji), 1938–1940, s. 494–495.

48 zam ěstnání nastoupil již jako patnáctiletý a zažil tak všechny t ři generace, které knihtiskárnu i nakladatelství vlastnily. P ři této p říležitosti byl vyznamenán Carlem Weigendem, slavnostnímu p ředání byl p řítomen i landrát Rudolf Wenzel. 151 Roku 1941 došlo k přejmenování deníku na Neues Tagblatt . Pod novým názvem vycházel až do roku 1945. 152 Teplitz-Schönauer Anzeiger se p řevodem na nového vydavatele stal orgánem nacionáln ě-socialistického z řízení a prost ředkem jeho propagandy. Objevovaly se v něm tedy také povinn ě zve řej ňované informace státní správy. Dle na řízení o uspo řádání německých obcí v Sudetech z listopadu 1938 musely obecní samosprávy své vyhlášky publikovat na stránkách denního tisku. 153 M ěsto Teplice-Šanov jako platformu pro zve řej ňování svých oznámení zvolilo práv ě oznamovatele . Vzhledem ke skute čnosti, že služba byla placená (vyhlášky byly tisknuty na základ ě platného ceníku inzerce), stala se předm ětem následných diskusí jednání o cen ě. Dne 20. prosince 1939 p řistoupilo nakladatelství N.S.-Gauverlag Sudetenland na dohodu o zve řej ňování ú ředních vyhlášek na stránkách Teplitz-Schönauer Anzeiger za zvláštní zlevn ěnou cenu. Úmluvu následn ě v lednu 1940 potvrdil také vedoucí inzertního odd ělené deníku, p řičemž cena byla snížena ze 6 říšských fenik ů na 4, a to za každý milimetrový řádek. Otázku ceny znovu otev řel na ja ře roku 1942 starosta Rödling, který upozornil na rozdílnou výši vyú čtování od Neues Tagblatt a Die Zeit za shodnou vyhlášku. 154 Rozdíl v cen ě m ěl být zp ůsoben zejména tím, že vyhláška uve řejn ěná v teplických novinách zabírala dvakrát více místa. Starosta proto redakcím obou list ů zaslal dopis s up řesn ěním formy otiskování t ěchto vyhlášek a zárove ň je požádal, aby byly tišt ěny nejmenším písmem, neobsahovaly žádné odstavce ani meziprostory, a tudíž zabíraly co možná nejmén ě prostoru. 155 Pom ěrn ě zajímavé informace k danému období podávají také některé z dochovaných písemností teplického landrátu a dovolují nám tak, by ť jen velmi okrajov ě,

151 Tamtéž, s. 693–694. 152 KUBÍ ČEK, Časopisy České republiky 1919–1945. Část 1, s . 248. 153 Deutsches Reichsgesetzblatt. Teil I. 1867–1945, s. 1614. 154 18. prosince 1941 m ěsto ustanovilo, že své vyhlášky bude uve řej ňovat jednak vyv ěšením na ú řední tabuli na radnici a tabulích pro plakáty, jednak vydáním v denících Neues Tagblatt a Die Zeit (oba spravovalo župní nakladatelství). 155 SOkA Teplice, fond Archiv m ěsta Teplice, inv. č. 3119, Uve řejn ění tiskem, vyhlášky, 1939 –1944.

49 do dané oblasti nahlédnout. Ú řad místního landrátu, obdobn ě jako m ěstská samospráva, uve řej ňoval n ěkterá svá ustanovení na stránkách Teplitz-Schönauer Abzeiger , respektive Neues Tagblatt . Nicmén ě pozoruhodná je korespondence, kterou si landrát R. Wenzel vym ěň oval se šéfredaktorem Die Zeit v Liberci, Karlem Viererblem, a která dává nahlédnout do dalšího zpravodajského mechanismu instituce i zp ůsobu, jakým byly jeho zprávy p řejímány – informace o událostech, které byly pro tisk zajímavé (nap ř. vraždy, požáry, jmenování apod.), odevzdávala všechna odd ělení k rukám Wenzelovy sekretá řky. Takto shromážd ěná sd ělení landrát p řed zve řejn ěním nejprve prov ěř il a probral, ta z jeho pohledu nezajímavá (p řípadn ě diskrétní) následn ě vy řadil. V pracovn ě sekretá řky pak byly schválené relace všem zainteresovaným novinám k dispozici. Zástupci novin byli rovn ěž přítomni na t ěch akcích, kterých se ú řad nebo landrát osobn ě ú častnil, aby m ěli možnost být přímo u zdroje událostí. 156

156 SOkA Teplice, Fond Landrát Teplice, inv. č. 62, Korespondence s redakcemi Teplitz-Schönauer Anzeiger, Neues Tagblatt, Neue Tag, 1939–1944.

5 Rodina Weigend a její tiskárna

Ač byl otcem Teplitz-Schönauer Anzeiger knihkupec August Copek, osudy listu jsou neodmysliteln ě spjaty se jménem rodiny Weigend. Roku 1875 p řevzal Copekovu tiskárnu spolu s novinami Clemens Weigend a spojil s ní celý zbytek života. Jeho rodina, jejíž p říslušníci pat řili k významným osobnostem aktivn ě se zapojujícím do teplického ve řejného života, v podnikatelské činnosti svého p ředka pokra čovala. Je přízna čné, že příslušníci tohoto rodu (alespo ň ti, o kterých se m ůžeme do číst v kronikách) pat řili k důležitým p ředstavitel ům Teplic-Šanova, aktivn ě se podíleli na činnosti mnoha místních spolk ů, jejich jména byla spojována s řadou významných událostí.

5.1 Osobní profily vydavatel ů

Clemens Weigend

S Clemensem Weigendem se poprvé setkáváme roku 1861, kdy jako obchodní vedoucí řídil tiskárnu Augusta Copeka. Z dostupných materiálů se mnoho informací o tomto p ředstaviteli první generace rodiny, která stála za vydáváním Teplitz-Schönauer Anzeiger prakticky až do konce jeho existence, nedozvídáme. Zápisky kroniká ře, obdobn ě jako nekrology uve řejn ěné novinami po náhlém úmrtí nakladatele, se omezují na vágní konstatování, že Weigend „ svou neúnavnou prací zvýšil úrove ň tohoto listu, čemuž hodn ě pomáhal jeho bohatý spole čenský život. “157 Když 16. července 1894 v 68. letech Clemens Weigend, jehož jméno se stalo zna čkou podniku, zem řel, 158 p řešla firma do rukou jeho syna. Adolf ovšem nebyl v oboru žádným nová čkem – ve vydavatelství p ůsobil ješt ě p řed jejím p řevzetí rodinou, od roku 1874, tedy plných dvacet let.

157 SOkA Teplice, fond Archiv m ěsta Teplice, inv. č. 450, M ěstská kronika (opis na stroji), 1909–1916, s. 209. 158 Poh řbu se, mimo jiné, ú častnil také inspektor Ústecko-teplické dráhy a n ěkdejší Weigend ův spolupracovník v Copekov ě tiskárn ě Franz Czerwenka.

Adolf Weigend

Také Adolf spojil s teplickými novinami celý sv ůj život. Nekrolog uve řejn ěný v příloze k č. 155 Teplitz-Schönauer Anzeiger ze dne 26. zá ří 1916 zd ůraznil p ředevším Adolf ův cit pro obchod, díky kterému se mu poda řilo významn ě rozší řit otcovo d ědictví a dále ho rozvíjet, a smysl pro dobro činnost. 159 Byl mužem významn ě se zapojujícím do spolkové činnosti ve m ěst ě, člen význa čných uskupení i stavitel. Setkáváme se s ním ale i u jiných významných akcí regionu (nap ř. 20. listopadu 1901 se zú častnil slavnostního zasedání u p říležitosti 50. výro čí liberecké obchodní a živnostenské komory). 160 Rozsah Weigendových aktivit byl skute čně široký. P ři otevírání nového plaveckého bazénu v Trnovanech mu bylo, vedle dalších, vysloveno zvláštní pod ěkování, téhož roku byla v jeho novinách vydána výzva s ve řejnou prosbou o pen ěžité p řísp ěvky na z řízení ženského domova, který by materiáln ě uleh čoval život osam ělým starším ženám, vdovám a sirotk ům státních zam ěstnanc ů.161 Adolf Weigend byl zapojen do aktivit komitétu pro z řízení pomníku teplického rodáka a básníka Alfreda Meissnera, 162 roku 1910 p ůsobil ve funkci pokladníka p řípravného výboru pro vybudování Goethova pomníku tamtéž 163 a od roku 1912 se coby člen p řípravného komitétu podílel na p řípravách oslav 100. výro čí bitvy u Chlumce. 164 V roce 1909 p řistoupil ke stavb ě nového domu Graupner Tor . Ten byl vybudován v široké části dnešní Krupské ulice (dříve Graupnergasse ), a to na míst ě dvou z nejstarších teplických dom ů čp. 10 a 11. 165 Téhož roku se Adolf také významn ě podílel na zbudování nové t ělocvi čny (p ůvodní nedávno p ředtím vyho řela) Prvního n ěmeckého tělocvi čného spolku v Teplicích-Šanov ě ( I. Deutscher Turnverein Teplitz-Schönau ). 166

159 Adolf Weigend, Teplitz-Schönauer Anzeiger , P říloha k č. 155, 26. zá ří 1916, s. 1. 160 SOkA Teplice, fond Archiv m ěsta Teplice, inv. č. 449, M ěstská kornika (opis na stroji), 1891–1909, s. 411. 161 Tamtéž, s. 790–806. 162 SOkA Teplice, fond Archiv m ěsta Teplice, inv. č. 450, M ěstská kronika (opis na stroji), 1909–1916, s. 513–514. 163 Tamtéž, s. 110–112. 164 Tamtéž, s. 497. 165 Tamtéž, s. 55. 166 Na činnosti jmenovaného spolku se podílel také zakladatel Teplitz-Schönauer Anzeiger August Copek, který stál roku 1862 u samého zrodu spolku. SOkA Teplice, fond Archiv m ěsta Teplice, inv. č. 450, M ěstská kronika (opis na stroji), 1909–1916, s. 400–403.

I p řes bohatý spole čenský život se Adolf Weigend pln ě v ěnoval chodu rodinného podniku. Nadto o čividn ě platil za dobrého zam ěstnavatele, čemuž napovídá v ěrnost, kterou firm ě prokazovali mnozí z jejích pracovník ů. Ti nejv ěrn ější byli dne 1. kv ětna 1911, kdy Teplitz-Schönauer Anzeiger slavil 40. výro čí, za své dlouholeté služby ocen ěni medailemi Liberecké obchodní a živnostenské komory. U p říležitosti tohoto jubilea Adolf rovn ěž věnoval 5 000 korun pro z řízení m ěstského chudobince. 167 Téhož roku se majiteli jedné z nejv ětších teplických tiskáren dostalo pravd ěpodobn ě nejv ětší možné pocty – dne 12. kv ětna 1911 byl Adolf Weigend b ěhem slavnostního ob ěda osobn ě p ředstaven císa ři Františku Josefovi I., který m ěsto navštívil u p říležitosti otev ření dnešních Kamenných lázní (d říve Kaiserin Elisabeth Bad ). B ěhem slavnosti byla také čtena báse ň, kterou sepsal redaktor Anton August Naaff. 168 3. kv ětna 1914 byl pak Adolf Weigend vyznamenán za „ svou mnohonásobnou ve řejnou činnost a své humánní smýšlení “ titulem císa řského rady. 169 O významnosti Adolfa Weigenda jako váženého teplického m ěšťana sv ědčí také zápis kroniká ře, který k 26. zá ří roku 1916 k jeho smrti poznamenal:

„Majitel knihtiskárny, císa řský rada, Adolf Weigend, vydavatel Teplitz-Schönauer Anzeiger, zem řel ve v ěku 63 let. S jeho odchodem ztrácíme muže neúnavné snahy a šlechetného srdce. Z otcova podnikání vytvo řil znamenitý a úsp ěšný podnik. P řestože nem ěl žádnou pozici v zastupitelských orgánech, skrze svou čilou ú čast a své noviny byl velmi výrazn ě zapojen do ve řejného života. Teplické spolky, zvlášt ě zam ěř ující se na pomoc a pé či o chudé, ztrácejí v jeho osob ě št ědrého podporovatele. Mimo řádn ě mnoho u činil v tichosti díky svému vznešenému um ění. Obzvláštní láskou byl p řimknut ke svému otcovskému m ěstu. Jeho skon byl ze všech stran p řijat bolestiv ě. Krom ě vdovy zanechal t ři syny, z nichž nejstarší Gustav se v ěnuje profesi advokáta, oba mladší, Carl a Fritz, přebírají otcovo podnikání .“ 170

167 SOkA Teplice,fond Archiv m ěsta Teplice, inv. č. 450, M ěstská kronika (opis na stroji), 1909–1916, s. 211. 168 Tamtéž, s. 216. 169 Tamtéž, s. 597. 170 SOkA Teplice, fond Archiv m ěsta Teplice, inv. č. 451, M ěstská kronika (opis na stroji), 1916–1921, s. 31– 32.

Brat ři Gustav Adolf, Carl Julius a Friedrich Adolf

Zmín ění synové, Gustav Adolf, Carl Julius i Friedrich Adolf, se obdobn ě jako otec čile zapojovali do ve řejného života ve m ěst ě. S Gustavem, který se profesn ě v ěnoval své advokátní praxi, se setkáváme ve vedení Německého kulturního spolku pro sudetské zem ě ( Deutschen Kulturverband für die Sudetenländer ), jeho ženské frakce, kde k roku 1919 zastával funkci pokladního kontrolora, v jeho mužském protikladu byl ustaven druhým nám ěstkem. 171 Ve 30. letech zastával funkci také v místní samospráv ě – 13. dubna 1934 byl zvolen za člena kulturního výboru. 172 Na mimo řádné sch ůzi v té dob ě neaktivního Láze ňského spolku, konané 13. listopadu roku 1923, byl zvolen nový výbor – zapisovatelem byl jmenován další z bratr ů, Friedrich. 173 Zejména o druhém jmenovaném v zápiscích teplického kroniká ře čteme pom ěrn ě často. Friedrich se ú častnil i dalších, pro m ěsto nemén ě d ůležitých, aktivit. Spole čně s předsedou láze ňského spolku Ernstem Waltherem a ředitelem lázní Kolarzem přivítal 2. července 1927, u p říležitosti otev ření nové automobilové linky n ěmecké říšské pošty na trase Dráž ďany-Cínovec-Teplice, na hranicích p řibližn ě 70 saských noviná řů a člen ů Turistického a dopravního spolku. Návšt ěvníci si nejprve prohlédli m ěsto s lázn ěmi, aby se pozd ěji op ět sešli se zástupci obce na spole čné hostin ě. B ěhem té pak promluvilo, dle kroniká řova zápisu, mnoho osobností – mezi jinými také tehdejší šéfredaktor Teplitz- Schönaeur Anzeiger Wilhelm Schneider. 174 Následujícího roku byl ve m ěst ě založen spolek divadelní, jehož hlavní náplní se m ěla stát pé če o provoz divadla. Na záv ěr sch ůze byli za členy výboru zvoleni také brat ři Friedrich a Gustav Weigendové. 175 Místní mužský p ěvecký spolek zase jako vzácného hosta pozval Friedricha na oslavu 80. výro čí svého vzniku. 176 Poslední velká prezentace deníku Teplitz-Schönauer Anzeiger prob ěhla u p říležitosti 75. výro čí jeho založení. Brat ři Carl a Friedrich, kte ří firmu C. Weigend od otcovi smrti

171 SOkA Teplice, fond Archiv m ěsta Teplice Kronika, inv. č. 451, M ěstská kronika (opis na stroji), 1916– 1921, s. 453, 517. 172 SOkA Teplice, fond Archiv m ěsta Teplice, inv. č. 454, M ěstská kronika (opis na stroji), 1934–1938, s. 72. 173 SOkA Teplice, fond Archiv m ěsta Teplice, inv. č. 452, M ěstská kronika (opis na stroji), 1921–1928, s. 269. 174 Tamtéž, s. 921–922. 175 Tamtéž, s. 1087–1090. 176 Tamtéž, s. 765–767.

54 vedli, vydali spolu s četnými spoluautory dne 28. června roku 1936 obsáhlý výro ční výtisk zabývající se nejen vlastními d ějinami t ěchto novin, ale i historií tiskárny, jakož i dalšími tématy. Téhož dne prob ěhla v kavárn ě Fenstergucker soukromá oslava, jíž se ú častnili oba vydavatelé, jejich rodinní p říslušníci a bližší i vzdálen ější spolupracovníci. 177 O aktivitách bratr ů v období války mnoho nevíme. Nejstarší Friedrich Adolf, spolumajitel tiskárny, zem řel již roku 1941. Gustav Adolf, zdá se, nadále provozoval svou advokátní kancelá ř. V dochované korespondenci landráta Rudolfa Wenzela, která je uložena ve Státním okresním archivu Teplice, je možné dohledat dvojici dopis ů – prvý R. Wenzel adresoval Gustavu Weigendovi, druhý je reakcí jmenovaného. Z korespondence vyplývá, že si advokát st ěžoval na postup ú řadu ve v ěci majetkového sporu, kde zastupoval žalující stranu. P říslušný soud v Teplicích-Šanov ě rozhodl ve prosp ěch obžaloby, nicmén ě po vynesení rozsudku se v dané záležitosti obžalovaný dál obracel na další ú řady (Gestapo, magistrát, ad.) ve snaze rozhodnutí zvrátit. Jeho požadavku následn ě vyhov ěl práv ě ú řad landráta tím, že soudní rozhodnutí bezprecedentn ě zrušil. Gustava Weigenda pak kontaktoval sekretá ř ú řadu, a to pouze telefonicky, bez vyhotovení písemného dokladu, proti čemuž se advokát ohradil. Na jeho výtky ost ře reagoval Rudolf Wenzel dopisem z 29. kv ětna 1942: „ Aniž bych zacházel do detail ů, konstatuji, že ani samotný židovský advokát tehdejší Československé republiky by si nedovolil tak t ěžké obvin ění proti českému úřadu, aniž by dodržel takt, a z tohoto Vašeho vyjád ření vyvodím d ůsledky. “178 Gustav Weigend se pak listem z 2. července 1942 dotázal, zda se jedná o „ oficiální stanovisko landrátu proti jeho osob ě, nebo osobní stanovisko landráta jako soukromé osoby .“ 179 Zůstává však otázkou, jak nastín ěný konflikt dopadl. Nejmladší z trojice bratr ů Carl Julius Weigend spáchal, podobn ě jako celá řada dalších, sebevraždu - na podzim roku 1945 se ob ěsil. 180

177 SOkA Teplice, fond Archiv m ěsta Teplice, inv. č. 454, M ěstská kronika (opis na stroji), 1934–1938, s. 386. 178 SOkA Teplice, fond Landrát Teplice, inv. č. 60, Korespondence (K. H. Frank, K. Henlein, H. Krebs aj.), řazena abecedn ě, B–W, s.d. 179 Tamtéž. 180 SOkA Teplice, fond Okresní národní výbor Teplice, inv. č. 817, C. Weigend, tiskárna a papírnictví, 1945– 1949.

4. generace: Friedrich Weigend-Abendroth

Dne 11. b řezna 1937 uspo řádal Svaz vzd ělávacích spolk ů (Verand der Bildungsvereinen ) v Seumeparku v Teplicích-Šanov ě recita ční ve čer. Se svými vlastními díly se ho zú častnilo n ěkolik student ů vysokých i st ředních škol (nap ř. Walter, syn výše vzpomenutého profesora Oskara Dreyhausena), mezi nimiž figuroval i Friedl, syn majitele knihtiskárny Friedricha Weigend, žák páté t řídy gymnázia. 181 Friedrich Weigend se narodil dne 23. července 1921 v Teplicích-Šanov ě Friedrichovi Weigendovi staršímu a Margaret ě, rozené Guttman. V letech 1931–1940 studoval na teplickém humanistickém gymnáziu, po jeho úsp ěšném ukon čení absolvoval půlro ční pobyt u Reichsarbeitsdienst ( Říšské pracovní služby). V říjnu 1940 nastoupil ke studiu divadelních v ěd, filozofie a germanistiky na pražské univerzit ě. Nicmén ě již roku 1941 narukoval a b ěhem op ěrací na východní front ě byl celkem t řikrát ran ěn. V letech 1943–1944 navšt ěvoval vysokou školu múzických um ění v Praze a získal diplom jako herec a režisér. V kv ětnu 1945 byl zajat americkým vojskem a internován v Sasku-Anhaltsku. Po předání tábora sov ětským jednotkám se mu poda řilo utéci do rodného m ěsta, odkud byl ale již po t řech dnech vypovězen. Odešel do Dráž ďan, kde až do roku 1950 p ůsobil jako herec, následn ě jako noviná ř, kritik a dramatik na volné noze. Friedrich m ěl z řejm ě v budoucnu zaujmout otcovo místo ve vedení podniku C. Weigend, proto se ješt ě v dob ě svých gymnaziálních studií učil chodu rodinné tiskárny i redakce Teplitz-Schönauer Anzeiger . Povále čným d ěním v Československu však tyto plány nenašly své uplatn ění. Friedrich Weigend ml. p řesto své ko řeny nezap řel. V roce 1950 přesídlil do Rakouska, kde se následujícího roku stal vedoucím tiskového odd ělení salzburské arcidiecéze. Od roku 1952 p ůsobil jako redaktor, či šéfredaktor, postupn ě v několika periodikách. Mimo to v letech 1956–1960 vystudoval obory filozofie, sociologie a duchovní historie na Univerzit ě ve Vídni a stal se doktorem filozofie. V roce 1968 se

181 SOkA Teplice, fond Archiv m ěsta Teplice, inv. č. 454, M ěstská kronika (opis na stroji), 1934–1938, s. 446.

56 přest ěhoval do Stuttgartu a stal se d ůležitou sou částí redakce místních Stuttgarter Zeitung. Zde p ůsobil až do roku 1986. 182 Čtvrtá generace do fungování tiskárny a nakladatelství již vlivem okolností zasáhnout nemohla. V postav ě Friedricha Weigenda-Abendrotha však ze sv ěta periodického tisku neodešla úpln ě.

5.2 Vybavení redakce a tiskárny C. Weigend, Schulplatz 2

Knihtiskárna C. Weigend se dle podrobné zprávy o stavu podniku z června 1945 nacházela ve vlastní budov ě, jejíž rozloha činila 1 356 m 2. Sou částí domu byla také prodejna papírem. 183 Nicmén ě ve vlastních, modern ě vybavených, prostorách firma nesídlila vždy. Výrazné modernizace se podnik do čkal nejprve po roce 1875, kdy tiskárnu p řevzal Clemens Weigend, následn ě pak na p řelomu 19. a 20. století, v dob ě, kdy se d ědictví po otci ujal Adolf Weigend. Nejprve byl do výroby zaveden, na místo ru čního tisku, výkonn ější rychlotisk na strojní pohon. Roku 1878 bylo z řízeno knihvaza čství a roku 1880 otev řeno papírnictví. Rostoucímu provozu brzy p řestal vyhovovat prostor v zadním traktu hotelu Kronprinz Rudolf , kde tiskárna sídlila už od dob Copekových, a majitelé proto přistoupili k jeho výraznému rozší ření v podob ě stavby vlastního domu. Roku 1895 se tedy firma p řest ěhovala do novostavby p řízna čně nazvané Gutenberghof . Své místo tak pod jednou st řechou našla nejen knihtiskárna a knihvaza čství, ale také redakce a správa Teplitz- Schönauer Anzeiger , stejn ě jako vzpomenutý obchod s papírem. Následn ě byly instalovány nové a výkonn ější stroje. Tiskárna za čala používat rota ční tiska řský lis, od roku 1902 byl zavád ěny mechanické sazecí stroje zna čky Linotype . Firma C. Weigend pat řila k prvním v oblasti, která jej získala. Mechanizace zjednodušila práci a velmi zvýšila výrobní možnosti produkce novin a časopis ů. Od roku 1907 byl teplický oznamovatel tišt ěn na

182 Weigend-Abendroth, Friedrich [online]. Dostupné z: http://www.leo-bw.de/web/guest/detail/- /Detail/details/PERSON/kgl_biographien/1012389405/Weigend- Abendroth+Friedrich;jsessionid=10318913EA5F2FFE054F42427D56C076 183 SOkA Teplice, fond Okresní národní výbor Teplice, inv. č. 817, C. Weigend, tiskárna a papírnictví, 1945– 1949

57 novinovém rota čním stroji. Pokra čující rozvoj tiskárny byl p řerušen válkou let 1914–1918. Vedle nedostatku zam ěstnanc ů v důsledku mobilizace byla práce navíc ztížena také odevzdáváním kov ů pro vojenskou výrobu. V případ ě firmy C. Weigend se jednalo především o tisková písmena. 184 V mezivále čném období byla tiskárna modernizována pod taktovkou Carla a Friedricha Weigend ů. Nejprve bylo nutné p řistavit a rozší řit tak prostory výroby. Následn ě byly po řízeny nové sazecí stroje, rychlotiskárny i další pln ě automatizované vybavení. K roku 1936 tedy firma disponovala šesti sazecími stroji zna čky Linotype , devíti rychlotiskárnami, t řemi p říklopovými lisy, jednou novinovou rota ční tiskárnou, stroji ur čenými knihvaza čství ad. 185 K 18. kv ětnu 1945 administrace Českého severu , sídlící po osvobození pohrani čí v prostorách podniku C. Weigend, vypracovala inventární seznam, díky kterému si m ůžeme ud ělat bližší p ředstavu o vybavení i vnit řní dispozici podniku. V přízemí se nacházely t ři místnosti, pravd ěpodobn ě ú řadovny, opat řeny b ěžným kancelá řským vybavením, do jedné byly umíst ěny také kartotéky a ru ční rozmnožovací stroj. Na prvním poschodí bychom našli vlastní prostory redakce, ú čtárnu, kancelá ř vedoucího nakladatelství s předpokojem, tmavou komoru a kancelá ř s dálnopisem. Další t ři pokoje se nacházely ve druhém nadzemním podlaží. Soupis zachycuje též vybavení sklepa. 186 Údaje tohoto seznamu lze rovn ěž doplnit o data získaná ze soupisu jm ění tiskárny a soupisu skladu papíru, jakož i dalšího materiálu, které v červnu téhož roku vypracoval František Šádek z pozice národního správce. Z technického vybavení vydavatelský d ům v záv ěru své existence disponoval nap ř. celkem devíti rychlolisy (zna ček Liliput , Kaiser & Söhne, Johannisberg, König & Bauer ad.), p ěti p říklopovými stroji (zna ček Phönix , Boston-Krause, Anger & Sohn, H. Schopper ), t řemi ru čními lisy (zna čky Krause ), rota čkou (zna čky Frankenthal ), n ěkolika sázecími stroji (typu Renotype a Linotype ), dv ěma frézovacími stroji, pecí na tavení kovu, odlévacími stroji, ražebným lisem, sušícím lisem,

184 FRIDTHUM, Buchdruckerei und Verlagshaus C. Weigend, s. 8. 185 Tamtéž, s. 8. 186 SOkA Teplice, fond Okresní národní výbor Teplice, inv. č. 817, C. Weigend, tiskárna a papírnictví, 1945– 1949. Po válce byly na základ ě dekretu prezidenta č. 5/1945 Sb. uvalovány na podniky osob státn ě nespolehlivých národních správy. Uvedený dokument souvisí práv ě se zavedením národní správy do firmy C. Weigend, více k problematice dále v textu.

58 ru čním linkovacím strojem, ši čkami na drát, n ůžkami a řeza čkami na lepenku, kniha řským lisem (zna čky Krause ), číslova čkou ad. N ěkolik tisíc kilogram ů vylitých písmen apod. bylo uloženo v regálech pro písmo a formy, stroje pohán ěly elektromotory a pro snazší manipulaci byl roku 1914 po řízen nákladní výtah, pohán ěný rovn ěž elektricky. Uvedené vybavení podniku majitelé po řídili v rozmezí let 1889–1939. Z dochovaných soupisů se dále dozvídáme, že vydavatelství m ělo k dispozici rovn ěž jeden automobil zna čky Tatra, jenž byl ovšem v kv ětnu 1945 zabaven Rudou armádou. Národní správa vy číslila technické vybavení celkem na 65 035,08 říšských marek. Výkaz národního správce nám také dovoluje blíže nahlédnout do rozvržení výrobních prostor. Podnik sestával z následujících odd ělení: ú čtárny, ru ční sazárny (zde se nacházely regály s literami – p řevážn ě antikvou, ale i frakturou), strojní sazárny (ze šesti sázecích stroj ů nebyly dva pro stá ří v provozu), strojovny (kde byly umíst ěny rychlolisy a příklopové stroje), stereotypie (s pecemi na tavení kovu, frézovacími stroji, odlévacími stroji a dalším pro stereotypii pot řebným za řízením), knihárny (dle zprávy se práv ě zde nalézaly staré a velmi zanedbané stroje), skladu papíru a papírnictví. 187

5.3 Verlag C. Weigend, Dux

Podnikatelské aktivity rodinného podniku C. Weigend byly r ůznorodé. Nákladem tiska řského domu sídlícího na dnešním Benešov ě nám ěstí (d říve Schulplatz ) vycházely romány i odborné publikace, adresá ře, jízdní řády, pohlednice a další. V budov ě fungoval také obchod s papírenským zbožím a samoz řejm ě v něm sídlila redakce Teplitz-Schönauer Anzeiger . Ani tím však není vý čet činností, kterými se firma zabývala, vy čerpán. Dce řinou spole čnost bychom totiž našli i v nedalekém Duchcov ě. Nedlouho po p řevzetí Copekovy tiskárny v Teplicích p řistoupil Clemens Weigend ke koupi duchcovské tiskárny Carla Lehnerta. Ten v obci od roku 1871 vydával týdeník (dnem vydání byla sobota) Nordwestböhmische Kurier , po roce 1876 pod novým názvem Duxer Wochenblatt . Weigend Lehnert ův podnik zakoupil hned následujícího léta (1876) a

187 Tamtéž.

59 postupem doby periodikum, které k němu náleželo, zna čně prom ěnil. 188 K 1. lednu roku 1886 došlo k, v po řadí již t řetí, zm ěně názvu a z Duxer Wochenblatt se staly Duxer Zeitung . Transformovaná navíc byla i četnost vycházení (na dva dny v týdnu) a obsahové zam ěř ení listu. Jestliže se za Lehnertova vedení noviny profilovaly jako zpravodajský orgán pro Duchcov, Hrob, Osek a blízké okolí (jejich sou částí byla i p říloha v ěnovaná Bílin ě), pod taktovkou nového nakladatele p řinášely vedle regionálních také zprávy celozemské povahy. Sou částí byla navíc rozsáhlá inzertní rubrika a speciální p říloha zam ěř ující se na rozvoj techniky a pr ůmyslu. Z původního sídla v dom ě zvaném Reidlhaus p řesunul nový majitel tiskárnu nejprve do ulice Haví řské (dříve Kohlengasse ), pozd ěji do vlastního domu v ulici Míru (dříve Fleischbankgasse ). 189 Po smrti Clemense Weigenda se firemních aktivit v Duchcov ě ujal jeho mladší syn Gustav, který nejspíše, obdobn ě jako Adolf v Teplicích, v podniku p ůsobil už za otcova života. Již roku 1887 totiž se spole čníky Heinrichem Wachou a Wenzelem Fleischerem koupil v Křižanov ě (dnes sou část Hrobu) starý mlýn, který adaptovali na továrnu na dřevitou a kožitou lepenku. Roku 1901 se firma C. Weigend stala výhradním vlastníkem závodu, jenž se pod jejím vedením dále rozr ůstal a rozvíjel. Továrna se specializovala na výrobu hladké i vzorkované d řevité a kožité lepenky v různých formátech. Produkty byly vyváženy zejména do Polska a Belgie, ale také do N ěmecka a dokonce Jižní Ameriky. Nicmén ě ani k řižanovské papírn ě se nevyhnuly n ěkteré tragické události. Ze zápisk ů četnické stanice v Duchcov ě se dozvídáme o požáru, který továrnu zachvátil dne 7. ledna 1919: „ V papírn ě fy. C. Weigend v Krinsdorfu vypukl požár, p ři kterém strážm. I. t ř. Šrámek se strážm. Alexandrem a četnictvem stanice z Hrobu udržoval po řádek. Požár byl uhašen, zp ůsobená škoda as 30.000 K č.“ 190 K roku 1928 byl podnik ve vlastnictví Antonie Weigend, Wilhelma Kösslera a ing. Clemense Weigenda. 191 Tiska řské aktivity duchcovské

188 Nap ř. zápis v duchcovské pam ětní knize p řipomíná zkoušku elektrického osv ětlení, která roku 1883 prob ěhla práv ě v duchcovské knihtiskárn ě firmy C. Weigend. SOkA Teplice, fond Archiv m ěsta Duchcov, inv. č. 1418, Pam ětní kniha m ěsta Duchcov, 1700–1916, s. 31. 189 WOLF, Ji ří et al. Duchcov. Historie – kultura – lidé. D ějiny českých m ěst . Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2013, s. 204–205. Dále KREUZ, Adolf. Geschichte der Stadt Dux . Dux: Verlag Carl Scheithauer, 1933, s. 90–91. 190 SOkA Teplice, Četnická stanice Duchcov, inv. č. 1, Památník četnické stanice, 1849–1928, fol. 16. 191 Hospodá řské sdružení pr ůmyslu papíru v Praze 1918–1928 . Praha: St ředo české knihtiskárny, 1928, s. 181–182.

60 větve rodiny Weigend se navíc, analogicky k aktivitám teplických p říbuzných, neomezovaly jen na vydávání výše zmín ěného periodika. Její záb ěr byl rovn ěž zna čně široký.

6 Epilog: Poslední léta knihtiskárny C. Weigend

Kv ěten 1945 nep řinesl pouze dlouho o čekávaný konec války, p ředznamenal celou řadu zm ěn nejen spole čenských, ale i hospodá řských. Události, které nabraly rychlého spádu, se p římo dotkly také námi sledovaného podniku C. Weigend. K bezesporu nejd ůležit ějším právním na řízením doby pat řil dekret prezidenta Edvarda Beneše 5/1945 Sb., tedy Dekret prezidenta o neplatnosti n ěkterých majetkov ě - právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot N ěmc ů, Ma ďarů, zrádc ů a kolaborant ů a n ěkterých organizací a ústav ů. Knihtiskárny C. Weigend jakožto firmy pat řící n ěmeckému vlastníkovi, tedy dle dokumentu osob ě státn ě nespolehlivé, se p římo dotkl p ředevším § 3: „ Národní správa budiž zavedena do všech podnik ů (závodů) i do všech podnikových podstat, kde toto vyžaduje plynulý chod výroby a hospodá řského života, zejména v závodech, podnicích a majetkových podstatách opušt ěných, nebo takových, které jsou v držb ě, správ ě, nájmu nebo pachtu osob státn ě nespolehlivých. “192

6.1 Konec války a vznik národních správ

Na ja ře roku 1945 panovala v severo českém pohrani čí pom ěrn ě nep řehledná situace: „ Muži z německých rodin byli z převážné části na frontách, nebo již v zajetí a na jejich místech v továrnách pracovali totáln ě nasazení Češi z Protektorátu Čechy a Morava. V pr ůmyslových závodech navíc pracoval i zna čný po čet vále čných zajatc ů… na r ůzných pracovištích pracovali i politi čtí v ězni z Litom ěř ic a Terezína “193 S blížícím se koncem války navíc za čaly oblast k řižovat konvoje r ůzného obsazení – docházelo k transportování

192 Dekret prezidenta republiky ze dne 19. kv ětna 1945 o neplatnosti n ěkterých majetkov ě-právních jednání z doby nesvobody a o národní správ ě majetkových hodnot N ěmc ů, Ma ďar ů, zrádc ů a kolaborant ů a n ěkterých organisací a ústav ů č. 5/1945 Sb. Dostupný z: www.psp.cz/docs/laws/dek/51945.html. Dále v textu citováno dle tohoto dokumentu. 193 RADVANOVSKÝ, Zden ěk. Konec česko-německého soužití v ústecké oblasti 1945–1948. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyn ě, 1997, s. 48.

62 vězňů ze Saska a Pruska, p řicházeli N ěmci prchající z Rumunska, Ma ďarska, Polska a Slezska i ti, kte ří byli z na řízení K. H. Franka evakuováni z území protektorátu. Spojenecká vojska postupovala, jejich tlak sílil, což pocítila p ředevším dv ě, Teplicím-Šanovu blízká, města. V únoru 1945 byly na druhé stran ě Krušných hor masivn ě bombardovány Dráž ďany, v dubnu pak dva nálety mí řily na Ústí nad Labem. Spojenému anglo- americkému letectvu se rovn ěž poda řilo zni čit chemickou továrnu v sousedním Horním Litvínov ě. Zatímco n ěmecké obyvatelstvo i ú řady zasáhla apatie, na druhé stran ě vystupovaly z ilegality národní výbory tvo řené českým obyvatelstvem a n ěmeckými antifašisty. V místech, kde dosud takové výbory neexistovaly, vznikaly nové. V Teplicích- Šanov ě byl prozatímní národní výbor založen 8. kv ětna, jeho prvním p ředsedou se stal Č. Botlík. 194 Pohrani čí bylo osvobozeno, situace však nadále z ůstávala vyost řená. V regionu se pohybovaly vojenské i partyzánské jednotky, z nichž n ěkteré byly zna čně nedisciplinované, oblast zahltila imigrace nových českých osídlenc ů, nedo řešené zůstávaly otázky zásobování a stravování i ubytování p říchozích. Zásadní problematiku v daných souvislostech představuje p ředevším odchod n ěmeckého obyvatelstva, který, jak známo probíhal nejprve jako tzv. divoký, následn ě organizovaný, p řičemž „ ve dnech osvobození a konce války zasáhla všechny vrstvy české spole čnosti nebývalá vlna nacionálního radikalismu .“ N ěkolik interna čních st ředisek fungovalo i v Teplicích-Šanov ě.195 Podstatným pro existenci firmy C. Weigend bylo zavád ění tzv. národních správ do podnik ů. Národní správa m ěla být institucí do časnou, a to do doby, kdy bude bu ď rozhodnuto o konfiskaci podniku, o navrácení p ůvodnímu majiteli, p řípadn ě p ředání do rukou majitele nového. 196 Uvalení národní správy na majetkové podstaty n ěmeckých podnik ů nemuselo nutn ě znamenat jejich konfiskaci, a až do vyhlášení zmíněného dekretu č. 108/1945 Sb. a dekretu č. 12/1945 Sb. (týkal se zem ědělského majetku) pat řila „ z formáln ě právního hlediska v ětšina majetku spadajícího pod národní správu stále jeho

194 Tamtéž, s. 49–51. 195 Tamtéž, s. 55–67. Nastín ěná problematika je velmi složitá. Od konce války se s ní snaží vyrovnat rozsáhlá literatura jak česká, tak n ěmecká. Není p ředm ětem této práce otázku vysídlení N ěmc ů z pohrani čí jakkoli hodnotit, omezili jsme se proto jen na velmi stru čnou charakteristiku pokv ětnových dní. 196 Tamtéž, s. 117. Dekret č. 5/1945 Sb. v § 11 ustanovil: „Národní správa budiž zrušena, jakmile pominou důvody, pro které byla zavedena. Zruší ji orgán, který ji zavedl.“

63 dosavadním majitel ům.“ 197 K základním dokument ům řešícím otázku konfiskát ů pat řil také dekret prezidenta republiky ze dne 25. října 1945 o konfiskaci nep řátelského majetku a Fondech národní obnovy ( č. 108/1945 Sb.). Podle ustavení § 1 tohoto dekretu byl pro Československou republiku konfiskován majetek osob fyzických i právnických, a to movitý, nemovitý i majetková práva, vše bez nároku na náhradu (výjimky a p řípadnou náhradu řešil § 2). O spln ění podmínek pro konfiskaci pak rozhodoval Okresní národní výbor. 198 Vlastní instituci národní správy se v ěnoval výše citovaný dekret č. 5/1945 Sb. Po období, kdy firma spadala pod národní správu, ji vedl ustanovený národní správce, kterého definoval § 16 následovn ě: (1) Národním správcem má býti ustanovena pouze osoba s pat řičnými odbornými i praktickými znalostmi, mravn ě bezúhonná, státn ě spolehlivá. (2) Zpravidla nemá býti národním správcem ustanoven ani dlužník ani v ěř itel podniku (závodu) nebo majetkové podstaty, ledaže orgán p říslušný podle § 7 d ůvodn ě rozhodne jinak. (3) Národní správa budiž ustanovena ze schopných zam ěstnanc ů doty čného závodu. (4) Národním správcem nem ůže býti jmenován člen národního výboru podle § 7 příslušného. “ P řed nástupem do funkce byli národní správci povinni podle § 18 složit příslušnému orgánu slib, že „ budou plnit sv ědomit ě své povinnosti s pé čí řádného hospodá ře v souladu s hospodá řskými, národními a jinými ve řejnými zájmy .“ Tomuto orgánu též museli dle § 22 „ skládat o svém hospodá řství ú čty.. ve lh ůtách tímto orgánem ur čených a podati kdykoliv pot řebné nebo vyžádané zprávy a vysv ětlení .“ Potencionální národní správci pr ůmyslových a živnostenských podnik ů p řicházeli do pohrani čních oblastí již od poloviny kv ětna 1945. Zavád ění národních správ s sebou samoz řejm ě neslo i jistá negativa. Mezi příchozími uchaze či bylo množství takových, kte ří sledovali vlastní cíle a ve funkci národních správc ů spat řovali možnost snadného obohacení. Zden ěk Radvanovský však v této souvislosti konstatoval, že se tak d ělo zejména v prvních povále čných týdnech, kdy ješt ě nebyly pevn ě ustanoveny orgány místní správy ,a do budoucna se tento jev „nestal pravidlem, nebo ť za národní správou do ústecké oblasti p řišli v ětšinou lidé, kte ří

197 ARBURG, Adrian von. STAN ĚK, Tomáš (eds.). Vysídlení N ěmc ů a prom ěny českého pohrani čí 1945– 1951. Díl II. Svazek 1. Duben-srpenúzá ří 1945: „Divoký odsun“ a po čátky osidlování. Dokumenty z českých archiv ů. St ředokluky: Zden ěk Susa, 2011, s.191. 198 Dekret presidenta republiky ze dne 25. října 1945 o konfiskaci nep řátelského majetku a Fondech národní obnovy č. 108/1945 Sb. Dostupný z: www.psp.cz/docs/laws/dek/1081945.html

64 správn ě pochopili význam této funkce a svou životní šanci a snažili se v daných podmínkách odpov ědn ě spravovat jim sv ěř ený majetek .“ 199 Dne 18. června 1945 byla vydána všeobecná sm ěrnice, jež definovala rozsah práv a povinností národních správc ů. Ti byli, mimo jiné, povinni zajistit veškerý majetek daný pod národní správu, zjistit stav podniku (a o výsledku prohlídky následn ě sepsat protokol), uzav řít všechny ú četní knihy k rozhodnému dni a ke stejnému datu provést soupis veškerého majetku podniku. 200 Definitivní konec pro řadu tiskáren, v četn ě té námi sledované, znamenal rok 1948. Dne 12. dubna toho roku vydalo ministerstvo informací vyhlášku č. 667/1948, kterou byla na ten segment polygrafického pr ůmyslu, u n ěhož p řicházelo v úvahu znárodn ění, uvalena tzv. kumulativní národní správa. Následn ě byl 5. kv ětna 1948 Národním shromážd ěním přijat zákon č. 123/1948 Sb. o znárodn ění polygrafických podnik ů.201 Na základ ě § 1 tohoto zákona tak došlo ke znárodn ění „ tiskáren a grafických závod ů vybavených rota čním strojem jakéhokoliv druhu, tiskáren a grafických závod ů vybavených nejmén ě t řemi stroji sázecími a licími (monotypy), grafických podnik ů vybavených nejmén ě dv ěma offsetovými nebo hlubotiskovými stroji i písmolijen i ostatní polygrafických podnik ů, pokud již nebyly znárodněny podle jiných právních p ředpis ů o znárodn ění nebo podle takových p ředpis ů ze znárodn ění vy ňaty, jestliže po čet zam ěstnanc ů a osob v podniku činných dosáhl kdykoliv od 1. ledna 1946 50 osob .“ Rozsah znárodn ění dále ustanovil § 5, a to následovn ě: „Znárodn ění se týká a) nemovitostí, budov, za řízení; b) p říslušenství podniku (závodu) po čítajíc v to všechny movitosti a práva (licence, živnostenská oprávn ění, známky, vzorky a pod.), sm ěnky, cenné papíry, vkladní knížky, hotovosti a pohledávky; c) jiných movitostí a práv, než která jsou p říslušenstvím podniku .“ 202

199 RADVANOVSKÝ, Konec česko-německého soužití v ústecké oblasti, s. 91–95. 200 ARBURG – STAN ĚK, Vysídlení N ěmc ů a prom ěny českého pohrani čí II.1 , dokument č. 200 – 1945, 18. června, Praha. – Všeobecné sm ěrnice pro národní správce vydané MP, MVO, MVý, MZO, MZdr a MZ (vý ňatky); rozsah práv a povinností národních správc ů; ustanovení týkající se soupisu majetku; sou činnost národních správc ů se závodními výbory (závodními radami). 201 KNAPÍK, Ji ří. FRANC, Martin at al. Pr ůvodce kulturním d ěním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. Svazek II. P–Ž. Praha: Academia, 2011, s. 1066. 202 Zákon č. 123/1948 Sb. o znárodn ění polygrafických podnik ů. Dostupný z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1948–123.

6.2 Národní správa fy C. Weigend

Dochovaný archivní materiál nám sice neumož ňuje rekonstruovat poslední dny Teplitz-Schönauer Anzeiger , alespo ň částe čně však dovoluje nahlédnout do posledních měsíc ů fungování významného knihtiskárenského domu, který stál za jeho vydáváním. Na tomto míst ě je ovšem nutné zd ůraznit, že situace byla zna čně komplikovaná a na n ěkteré otázky uspokojiv ě neodpovídají ani dochované dokumenty. Z dopisu, který adresovala redakce a vydavatelství časopisu Český sever dne 5. června 1945 Okresní správní komisi v Teplicích-Šanově203 (dále OSK) vyplývá, že zmín ěná redakce sídlila v prostorách nakladatelského domu C. Weigend na dnešním Benešov ě nám ěstí. 204 Český sever žádal OSK, aby byl komisa řským vedením knihtiskárny a vydavatelství jmenován pan František Šádek, typograf, který zde již (z řejm ě práv ě od kv ětnových dn ů) pracoval jako vedoucí tiskárny. Na základ ě zmín ěného dekretu prezidenta republiky následn ě dne 9. června 1945 OSK pov ěř ila vedením firmy C. Weigend Podniky Svoboda (sídlící v Praze Na Florenci), národním správcem byl ustanoven práv ě F. Šádek (bez čj.). Dne 11. června jej hospodá řská/regionální skupina tisk Úst ředního svazu československého pr ůmyslu v Praze, se souhlasem ministerstva pr ůmyslu, pov ěř ila podrobným zjišt ěním stavu a pot řeb závodu. Následujícího dne, tj. 12. června, potvrdil F. Šádka ve funkci národního správce firmy C. Weigend také Zemský národní výbor (dále ZNV) v Praze ( čj. 441-PS-1945). Téhož data je také místop řísežné prohlášení, které byl Šádek povinen, jakožto delegovaný národní správce, podepsat. 205 Následn ě mu byl p ředán jmenovací dekret. Nový správce tedy vypracoval podrobnou zprávu o stavu podniku a, na základ ě staršího seznamu dosavadních vlastník ů, jenž m ěl k dispozici, provedl inventuru

203 SOkA Teplice, fond Okresní národní výbor Teplice, inv. č. 817, C. Weigend, tiskárna a papírnictví, 1945– 1949. Následující dokumenty citovány z identického archivního souboru, není-li psáno jinak, s uvedením čísel jednacích (jsou-li známa). 204 Český sever (list hrani čářského lidu) vycházel v Teplicích-Šanov ě od 19. kv ětna 1945 dvakrát týdn ě, redaktorem byl Vojta Válek. List vznikl jako platforma pro informování ob čan ů v povále čném období. KA ŇKA, Vladimír. Bibliografie periodického tisku severo českého kraje 1945–1963 . Liberec: Severo české muzeum, 1966, s. 32. 205 Jedno obdobné prohlášení podepsal F. Šádek již o den d říve, tedy 11. 6. 1945, pravd ěpodobn ě u p říležitosti pov ěř ení zjišt ěním stavu podniku.

66 majetku 206 k rozhodnému dni, tj. ke dni jmenování 9. červnu, p řičemž firma fungovala v plném provozu. Soupisem skladu papíru byl pov ěř en vedoucí papírnictví František Šafa řík, který byl F. Šádkem k vedení papírnictví p řizván 15. srpna 1945. 207 Prvotním úkolem Šádka bylo zabezpe čení dalšího nerušeného chodu podniku, pro čež p řistoupil k několika opat řením. V provozu stále p ůsobili nepostradatelní zam ěstnanci 208 n ěmecké národnosti, a to až do doby, kdy je nahradily české síly.209 Dále byly navázány obchodní styky s bývalými dodavateli podniku, v místním časopise (název neuveden) byla uve řejn ěna výzva všem v ěř itel ům, kte ří m ěli proti bývalé firm ě C. Weigend pohledávky. V první polovin ě července si také z bankovního konta vyžádal 22 000 Kč na vyplacení mezd. Již v srpnu 1945 bylo nicmén ě pr ůmyslovou komisí ZNV v Praze zjišt ěno, že jmenování F. Šádka národním správcem podniku C. Weigend nespadá do jeho kompetence. Okresnímu národnímu výboru (dále ONV) v Teplicích byl proto zaslán odvolací dekret, jakožto i další pot řebné spisy. Zárove ň ú řad teplickému ONV navrhl, aby „ sám, p řípadn ě místní národní výbor /správní komise/, jmenoval téhož národního správce, p řesv ědčí-li se, že je pro tuto funkci i jinak zp ůsobilý .“ Pokud by místní ONV ke jmenování Šádka nep řistoupil, m ěl mu výše zmín ěný odvolací dekret doru čit. Ješt ě 12. zá ří 1945 byl F. Šádek vým ěrem OSK ( čj. 187) pov ěř en národní správou nad Župním nakladatelstvím NSDAP

206 Ke zpráv ě o stavu podniku a soupisu jm ění viz d říve v textu. 207 Zpráva byla 14. srpna 1945 zaslána OSK v Teplicích-Šanov ě. 208 O tzv. nepostradatelných pojednávala také brožurka sestavená OSK v Teplicích-Šanov ě v kapitole Kdo z němc ů (ma ďar ů) zde prozatím z ůstane?: „ Nejv ětší zájem máme p řirozen ě na t ěch, kte ří skute čně pracují v podnicích hospodá řsky d ůležitých, jsou skute čně nepostradatelní a není za n ě prozatím náhrady. Že tomu tak skute čně jest, potvrdí po zralém uvážení na své dobré sv ědomí a p ři v ědomí plné zodpov ědnosti český majitel neb národní správce po dohod ě se závodní radou nebo d ůvěrníkem .“ ARBURG – STAN ĚK, Vysídlení N ěmc ů a prom ěny českého pohrani čí II.1 , dokument č. 369 E – 1945, 10. srpna, Teplice-Šanov. – Vý ňatky z tišt ěné brožury osídlovacího referátu OSK v Teplicích-Šanov ě obsahující pokyny pro provád ění „evakuace“, osídlování a ubytování; výjimky pro antifašisty, Rakušany, do časn ě nenahraditelné pracovníky, osoby ve v ěku nad 70 let, t ěžce nemocné a p říslušníky „smíšených manželství“; pracovní povinnost a koncentrace p ředb ěžn ě z ůstávajících N ěmc ů v jednotlivých m ěstských čtvrtích či bytech; návrh provést osídlení v případ ě pot řeby i pomocí donucovacích prost ředk ů. 209 Vývoj po čtu zam ěstnanc ů v období t ěsn ě po válce p řesně dokumentují čtvrtletní hlášení národního správce pr ůmyslového podniku, která musel na základ ě platných p ředpis ů F. Šádek vyhotovovat. Podle hlášení zhodnocujícího 2. čtvrtletní roku 1946 v provozu tiskárny pracovalo celkem 92 zam ěstnanc ů (v četn ě vedoucího pracovníka), z toho 26 bylo n ěmecké národnosti. B ěhem dalšího čtvrtletí klesl po čet zam ěstnanc ů na 55 osob a v důsledku pokra čujícího vysidlování také po čet N ěmc ů pracujících v provozu na 4 osoby. V záv ěru roku po čet zam ěstnanc ů nepatrn ě vzrostl na 58 osob, nicmén ě firma již nezam ěstnávala žádného pracovníka n ěmecké národnosti. Ze snižujícího se po čtu odborných i pomocných d ělník ů zákonit ě plynula pot řeba zam ěstnat nové, nezdá se však, že by tomuto požadavku bylo vyhov ěno.

(Gauverlag), které, jak víme, od podzimu roku 1938 vydávalo Teplitz-Schönauer Anzeiger , a to pod novým názvem Neues Tagblatt. Téhož dne v dané v ěci rovn ěž podepsal slib národního správce. Avšak v zá ří 1945 p řistoupila OSK ke jmenování nové prozatímní správy, kterou pov ěř ovacím listem z 15. zá ří ( čj. 240) ustanovila Vojtu Válka, Františka Zikeše a Ferdinanda Pohanku. Další dokumenty v dané v ěci však chybí. 210 Podniky Svoboda byly OSK ze správy firmy C. Weigend odvolány dne 11. října 1945. O epizodickém p ůsobení trojice nov ě ustavených správc ů nic nevíme, z dochovaných písemností naopak vyplývá, že ve funkci národního správce firmy C. Weigend v Teplicích-Šanov ě nadále p ůsobil F. Šádek. Ten OSK na její žádost v listopadu 1945 p ředložil p říslušné doklady, které ho k zastávání dané pozice oprav ňovaly (tj. osv ědčení o státním ob čanství, osv ědčení o národní a státní spolehlivosti, vysv ědčení zachovalosti a pr ůkaz o odborné zp ůsobilosti). 211 Jmenování F. Šádka národním správcem se totiž odvíjelo od spln ění výše p řipomenutých podmínek:

1. odborné a praktické znalosti. Redakce Českého severu doporu čila F. Šádka jako odborníka, který byl, coby vedoucí tiskárny, s podnikem navíc již dokonale obeznámen. Odbornou zp ůsobilost správce potvrdila v listopadu 1945 rovn ěž Hospodá řská skupina Tisk: „ Pan František Šádek, národní správce knihtiskárny C. Weigend v Teplicích-Šanov ě byl vyu čen v roce 1927 v knihtiskárn ě Müller v Teplicích-Šanov ě knihtiska řem. Od té doby pracoval v různých tiskárnách v pohrani čí a v Praze jako saze č a saze č – faktor. Má 18- letou praxi knihtiska řskou, takže odborn ě m ůže vésti tiskárnu jako národní správce .“

2. mravní bezúhonnost . Bezúhonnost F. Šádka potvrdil vydáním tzv. vysv ědčení zachovalosti Ú řad národní bezpe čnosti v Teplicích-Šanov ě ( č. 1196).

3. státní spolehlivost . Osv ědčení, že proti F. Šádkovi není prozatím žádných námitek, vydal Národní výbor pro Prahu XI – Žižkov 23. kv ětna 1945 ( č. 52). Obvodová rada

210 V dané složce je možné dohledat pouze osv ědčení o národní a státní spolehlivosti, které Ferdinandu Pohankovi a Františku Zikešovi vydaly p říslušné orgány státní správy. 211 F. Šádek byl k předložení p říslušných doklad ů vyzván b ěhem revizního šet ření, které prob ěhlo 14. listopadu 1945 na základ ě ob ěžníku ministerstva vnitra ze dne 8. října 1945 ( čj. Z/I-23155/1945).

68 vyšet řovací komise (pro o čistu ve řejného života) zárove ň potvrdila, že jmenovaný „ bydlil po celou dobu okupace v Praze, nejd říve Pha - Vyso čany... pak od 9. VI. 1940 v Praze XI – Hrdlo řezy .“ Dne 14. listopadu 1945 OSK v Teplicích-Šanov ě vydala potvrzení ( čj. 1694/45), že F. Šádek, toho času domovsky p říslušný do Nové Paky, bytem v Teplicích- Šanov ě, je „ československý státní p říslušník národnosti české (bývalý protektorátní příslušník) .“

František Šádek firmu spravoval i následující rok. Jeho jménem požádala 19. července 1946 Národní správa C. Weigend, knihtiskárna a papírnictví, pr ůmyslový referát místního ONV „ v rámci akce vybudování schopných, výkonných a dob ře vybavených tiskáren v Teplicích-Šanov ě,“ aby jí byly p řid ěleny „ tiska řské stroje a materiál z konfiskovaných tiskáren v pohrani čí, které jsou ur čeny ministerstvem pr ůmyslu k zastavení. “ Jeho žádost se vztahovala na vybavení podnik ů Schors (Teplice-Šanov), Steiner (Trnovany), Schütze (Teplice-Šanov), Bed řich Göhler (Teplice-Šanov), Mach (Dubí) a Jankovský (Koš ťany), respektive jejich rychlolisy, elektromotory, p říklopové stroje, číslovací stroje, ši čky na drát, písmo a výpl ňkový materiál, sady matric antiqua, garmond a petit s kursivou ad. Je tedy z řejmé, že tiskárna na Benešov ě nám ěstí stále fungovala (jádro její produkce tvo řily p ředevším romány), dokonce se snad pokoušela o rozší ření výroby. 13. srpna 1946 o p řid ělení národní správy podniku C. Weigend v Teplicích-Šanov ě, a to jak tiskárny, tak p řidruženého papírnictví, požádaly Tiska řské a nakladatelské podniky Cíl, se sídlem v Hybernské ulici v Praze, p řičemž na míst ě by byl pražský podnik nadále zastoupen F. Šádkem. Místní ONV vým ěrem z 11. zá ří 1946 ( čj. 22.951/46) návrhu vyhov ěl, zavedl podle dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. národní správu do majetku a podniku firmy C. Weigend, tiskárna a papírnictví, a Župního nakladatelství NSDAP se sídlem tamtéž a prozatímním národním správcem ustanovil závody Cíl. Slib národního správce jejich jménem podepsal úst řední ředitel Antonín Veselý. Tiska řské a nakladatelské podniky Cíl se rozhodly do severo českého provozu investovat a již v říjnu 1946 poukázaly, s povolením pr ůmyslového odd ělení OSK v Teplicích-Šanov ě, firm ě C. Weigend částku 100 000 K čs „ pro nákup r ůzného papírenského zboží .“

V únoru 1947 byli František Šádek, jako vedoucí tiskárny, a František Šafa řík, jako vedoucí papírnictví Weigend, p ředvoláni Fondem národní obnovy v Teplicích-Šanov ě, aby podali vysv ětlení ve v ěci udání, jenž bylo 24. zá ří 1946 dodáno ONV. St ěžovatel Karel Hlavatý upozor ňoval ú řad na nekalé praktiky, jichž se m ěl F. Šádek v pozici národního správce dopoušt ět: „ Tento pán odnáší a odesílá v ětší množství zboží z tohoto [chodu] do Prahy, prý jak se vyslovil, má mnoho zboží, které neuvedl v inventu ře p ři p řevzetí tohoto obchodu. Musí prý toho zboží odkliditi, neb prý neví, zda-li jeho správa nebude zrušena. Zapomíná však, že toto zboží nepat ří již fy Weigend, nýbrž národnímu fondu naší republiky... Chlubí se, jaké je tam zboží ješt ě p ředvále čné, které není ani v Praze k dostání a že je velice dob ře v Praze zhodnotí .“ F. Šádek u výslechu, mimo jiné, vypov ěděl, že nechal Severo českou d ůvěrnickou spole čnost provést za rok 1945 revizní a ú četní kontrolu tiskárny i papírnictví, která ve vedení firmy nenašla nesrovnalosti. Revizi následn ě provedly také podniky Cíl z pozice nov ě pov ěř eného národního správce. Oba muži shodn ě sd ělili, že žádné zboží, pocházející z firmy C. Weigend v národní správ ě, nebylo prodáváno na černo. Fond národní obnovy provedeným šet řením a protokolárními výslechy shledal vznesené obvin ění nepravdivým, p řičemž bylo dále zjišt ěno, že v Teplicích-Šanov ě nebyl hlášen žádný Karel Hlavatý. Zápis o výsledcích vyšet řování byl vyhotoven 6. b řezna 1947 (čj. 1232/46-IV-P). Téhož roku, dne 12. srpna, prob ěhla u firmy C. Weigend inspekce, již provedl zástupce Inspektorátu práce p ři okresním ú řadu ochrany práce v Teplicích-Šanov ě ( čj. 576- 21/8). Na základ ě této prohlídky bylo národní správ ě nap ř. na řízeno, aby kompletn ě vybílila všechny pracovny, prostory sazárny a stereotypie m ěly být do výše 2 metr ů opat řeny hladkým olejovým nát ěrem, p řípadn ě kachlovým obkladem, také bylo dáno doporu čení, jak v ětrat, či udržovat písmenkové sk řín ě apod. Zm ěna v povále čném vedení tiskárny nastala roku 1948. Dne 3. dubna byla z rozhodnutí ZNV v Praze ( čj. VIII/2-1292/2-1948-Dr Rš/3) do majetku a podniku firmy C. Weigend poprvé zavedena tzv. kumulativní národní správa. Novými národními správci byli ustanoveni František Papež, Bed řich Hampejz a František Dostál, všichni bytem v Praze. Uvedeným výnosem byly zrušeny všechny dosavadní vým ěry, ú řadující národní správce, tiska řské a nakladatelské podniky Cíl, byl podle platných ustanovení povinen vedení firmy odevzdat a následn ě vrátit jmenovací dekret. Jako d ůvod pro jeho odvolání

ZNV uvedl bezprost řední ohrožení plynulého chodu výroby a hospodá řského života, přičemž v zachování klidu a dalšího řádného provozu byl spat řován ve řejný zájem. Ministerstvo informací vydalo rozhodnutí o zavedení kumulativní národní správy 10. kv ětna 1948 ( čj. 47852/1948-III/1), čímž byl dán základ znárodn ění podniku. Bylo jmenováno osm národních správc ů, sedm z Prahy a jeden z Brna. Definitivní konec knihtiskárny a jména C. Weigend přišel v březnu 1949, kdy bylo vydáno rozhodnutí o likvidaci celé podstaty. Dne 16. b řezna byla výnosem ministerstva informací ( čj. 44146/49/III/5) zrušena kumulativní správa „ ježto provoz podniku byl zastaven a firma byla likvidována. “ O n ěkolik dní pozd ěji, 31. b řezna, zaslal Národní podnik NARPA živnostenskému referátu teplického MNV žádost, jíž se ucházel o p řid ělení přidruženého papírnictví. V jeho prostorách zamýšlel z řídit svou detailní prodejnu. Předloženým návrhem se po čátkem dubna 1949 zabýval místn ě p říslušný ONV, který v dané v ěci vydal kladné stanovisko: „ Zachování papírnického obchodu této firmy.. jest žádoucí, nebo ť v blízkosti jest škola a zrušením by byl dot čen ve řejný zájem, daný pot řebou rychlého zásobování žactva papírnickým zbožím .“ Obchod papírem tak byl vyjmut z majetkové podstaty podniku, aby následn ě mohl být p ředán pod národní správu n.p. NARPA ( čj. 551-4.IV.-1949). Vy řízením byl pov ěř en p říslušný orgán, tedy MNV, který 20. dubna vydal vým ěr o zavedení národní správy ( čj. 551/1/V-19.IV.1949-2). 212

212 SOkA Teplice, fond M ěstský národní výbor, inv. č. 251, Zavedení NS, 1945–1948.

7 Charakteristika ro čník ů 1918, 1928 a 1938

7.1 Profil listu v roce 1918 213

První číslo 58. ro čníku Teplitz-Schönauer Anzeiger vyšlo ve st ředu 2. ledna 1918. Noviny vycházely denn ě (mimo státní svátky) – o st ředách, sobotách a ned ělích ráno, v ostatní dny pak v poledne. Cena za čtvrtletní p ředplatné byla stanovena na 5 korun a 40 halé řů , v případ ě doru čení poštou pak na 6 korun. V druhém pololetí došlo k jejímu navýšení, list si od 1. července bylo možné po řídit za 7 korun, respektive 7 korun a 50 halé řů . Správa i redakce sídlily v budov ě „ Gutenberghof “ tiskárny a nakladatelství C. Weigend na tehdejším nám ěstí Císa ře Františka Josefa ( Kaiser Josef-Platz ) č. 2, která zárove ň jejich tisk zajiš ťovala. Vydavatelem byl Carl Weigend, odpov ědným redaktorem po celý rok Gabriel Grim a inzertní část m ěl na starosti Karl Schneider. 214 Jednotlivá čísla vycházela v rozsahu čty ř až dvanácti stran – v nejmenším vydání pond ělní, úterní a páte ční, nejrozsáhlejší byla vydání sobotní. V ostatní dny, tedy st ředu, čtvrtek, a ned ěli, byl Teplitz-Schönauer Anzeiger vydáván v rozsahu osmi stran. Graficky byly stránky d ěleny do t řech sloupc ů, které odd ělovala svislá čára, události byly řazeny do jednotlivých rubrik. Text byl tišt ěn frakturou, s výjimkou samotného názvu periodika a některých reklamních, inzertních i jiných oznámení, či upozorn ění. Titulky byly v ětší a syt ější. V ro čníku 1918 ješt ě nebyla sou částí listu fotografie, nicmén ě pom ěrn ě často se v něm objevovaly kresby.

213 Pro zjišt ění základních dat byla analyzována vždy první ned ělní vydání v měsíci (pokud toho dne noviny nevyšly, pak vydání pond ělní) tj. č. 4, 24, 43, 66, 86, 102, 126, 146, 165, 189, 208 a 228. Pro ilustraci obsahové charakteristiky byl pro každé čtvrtletí analyzován jeden týden , a to 7.–13.1.; 8.–14.4; 8.–14.7. a 7.– 13.10. 214 Rozdílné psaní jména Carl – Karl je uvedeno v tiráži samotné.

Obsahová charakteristika

Při analýze uspo řádání obsahu Teplitz-Schönauer Anzeiger pro rok 1918 si musíme uv ědomit, že až do konce října zu řila v Evrop ě první sv ětová válka. Této skute čnosti odpovídala také obsahová nápl ň i struktura, která více či mén ě sledovala ustálený vzorec: vále čné zpravodajství – b ěžné zpravodajství – telegrafické zprávy – inzerce, a to v pr ůběhu celého týdne. Rozsah jednotlivých rubrik pak korespondoval s rozsahem daného výtisku. Každé vydání otevíraly práv ě vále čné relace, které zárove ň tvo řily významnou složku zpravodajské části deníku. Po hlavních zprávách následovala sd ělení uspo řádána do díl čích rubrik Kriegsnachrichten , Die Friedensfrage (v ěnovaná mírovým jednáním), zprávy z monarchie p řinášel oddíl Oesterreich-Ungarn ze sousedního N ěmecka Deutsches Reich , z východu pak Meldungen aus Ruszland . První, p řípadn ě druhý list vydání p řinášel také aktuální hlášení rakousko-uherského i n ěmeckého generálního štábu. Otázky zásobování, jimž byl prostor v ěnován zejména ve druhé polovin ě roku, byly uvozeny nadpisem Versorgungsangelegenheiten . Událostem z fronty, štábních velitelství, mírových jednání apod. se v ěnovala také telegrafní rubrika Draht-Nachrichten (v ní uve řejn ěné zprávy byly řazeny do jednotlivých pododdíl ů nazvaných stejn ě, jako rubriky výše zmín ěné). Nepravideln ě byla tišt ěna vále čná kronika, tedy Kriegschronik , shrnující vále čné události uplynulého období v chronologickém po řádku. Zpravodajská část mezi hlavními zprávami o vále čným d ění a telegrafickými novinami byla vypln ěna relacemi, které p řibližovaly hlavní událost z domova i ze světa. Informacím ze sv ěta se v ěnovala rubrika Aus aller Welt , z domova Aus dem Lande a kone čně z regionu Aus Stadt und Umgebung . Poslední uvedená tedy p řinášela zprávy nejen z vlastního m ěsta, ale i regionu (Proboštova, Krupky, Oseka, Duchcova ad.). Sousedním Trnovan ům však byla v ěnována rubrika samostatná – Nachrichten aus Turn , uve řej ňovaná nepravideln ě. S ohledem na vývoj pom ěrů vnit řně- i zahrani čněpolitických k dosavadním rubrikám p řibyly v druhém pololetí nejmén ě dv ě nové – Deutschböhmen a

Deutschösterreich ,215 v ěnující se stejnojmenným témat ům, hojn ě sklo ňovaným zejména po říjnovém p řevratu v Praze. Kulturnímu a spole čenskému životu, které nebyly vále čnými událostmi zcela přetrhány, se v listu tak řka denn ě v ěnovaly n ěkteré další ustálené rubriky. Jednalo se zejména o Theater und Musik a Lichtspiele , ve kterých byly zve řej ňovány nap ř. anotace, či recenze aktuáln ě hraných divadelních kus ů, respektive promítaných kinofilm ů. Sou částí kulturního zpravodajství samoz řejm ě byly také programy, a to nejen divadla a kinosál ů, ale mnohdy i plánovaných koncert ů láze ňské kapely či symfonického orchestru. Dále spolkovému životu se v ěnovala drobná rubrika Vereinsnachrichten , sportu čas od času zve řej ňovaná Sport und Spiel e a knižní novinkám Büchertisch . P řehled o uzav řených sňatcích, narozeních a úmrtích p řinášel Teplitzer Kirchennachrichte n. Nemén ě zajímavé informace zachytávala rovn ěž rubrika Gerichtshalle, která představovala soudní procesy, a to i v nadregionálním m ěř ítku, stejn ě jako další záležitosti justice. Více mén ě ustálený rámec navíc dopl ňovaly i n ěkteré menší oddíly, nap ř. pod nadpisem Spenden si bylo možné p řečíst o darech, které ob čané v ěnovali nejr ůzn ějším účel ům, rubrika Volkwirtschaft p řinášela informace hospodá řského charakteru. Noviny pravideln ě zve řej ňovaly čísla tažená v pražské loterii, i rakouské Österreichische Klassenloterie . Jak již bylo uvedeno, rozsahem nejv ětší bylo vydání sobotní. Vedle ustálené struktury p řinášely sobotní noviny také delší články vesm ěs se vztahující k n ěkteré z aktuálních otázek, a to zejména ve vztahu k vále čnému d ění (nap ř. jeden ze sledovaného vzorku si všímal situace na Piav ě a Albánii, zásobovacím obtížím Rakouska apod.). Sobotní (p řípadn ě ned ělní) vydání obsahovalo také oblíbenou šachovou rubriku Schach . Velký rozsah sobotního nákladu byl však dán p ředevším objemem inzertní rubriky. Inzertní část totiž tvo řila nezanedbatelnou složku listu, což ostatn ě korespondovalo již se samotným názvem periodika - o znamovatel inzerci v ěnoval až sedm stran, nejvíce samoz řejm ě v sobotu. Inzerát ům byly vyhrazeny samostatné listy umíst ěné za zpravodajskou částí deníku, nicmén ě n ěkteré bychom našli i v textu samotném. Typov ě lze tišt ěnou inzerci rozd ělit do n ěkolika skupin – reklama, nabídka, poptávka a oznámení.

215 Zmín ěné dv ě rubriky byly identifikovány b ěhem analýzy reflexe vzniku první republiky na stránkách periodika.

Prost řednictvím reklam byly nabízeny nejen nejr ůzn ější produkty, ale i služby všeho druhu (kosmetické, kade řnické, léka řské, vzd ělávací, fotografické ad.). Své reklamy uve řej ňovaly i obchody a restaurace (tyto nap ř. čtená ře zvaly na koncerty, které se u nich konaly), Inzerce nabídky a poptávky byla v ěnována p ředevším pracovním p říležitostem ( Stellen- Anzeiger ), ubytování u soukromých osob i v hostincích ( Wohnungs-Anzeiger ), ale i běžnému prodeji a nákupu. Teplitz-Schönauer Anzeiger otiskoval také úmrtní, svatební i jiná oznámení.

7.2 Profil listu v roce 1928 216

První číslo roku 1928 vyšlo v ned ěli 1. ledna. Noviny vycházely denn ě (mimo svátky), a to ráno, výjimku tvo řilo pond ělní číslo, které vycházelo v poledne. P ředplatné pro Teplice-Šanov a Trnovany bylo stanoveno na 15 Kč m ěsí čně, v případ ě čtvrtletního abonmá na 45 K č. Doru čení poštou bylo, stejn ě jako v roce 1918, nákladn ější - stálo 16 K č za m ěsíc, nebo 48 K č za čtvrtletí. K titulnímu názvu p řibyl také podnázev, a to Deutsches Tagblatt . Vydavatelem byl Friedrich Weigend, v pozici odpov ědného redaktora se v pr ůběhu roku setkáváme s několika muži. List nejprve vedl W. Cofel, v únoru ho však ve funkci vyst řídal Hugo Mertz. Od podzimu, p řesn ě 16. zá ří, byli odpov ědní redakto ři celkem dva – politickou část listu m ěl na starosti Wilhelm Schneider, část lokální nadále spravoval H. Mertz. Vedoucím inzerce byl W. Stepanek. Správa i redakce stále sídlily ve stejné budov ě „Gutenberghof, “ zm ěnil se jen název nám ěstí, a to na Školní ( Schulplatz ). Tisk dále zajiš ťovala firma C. Weigend. V roce 1928 výrazn ě narostla zpravodajská část deníku, který nyní vycházel v rozsahu čty ř až šestnácti stran – nejmenšího rozsahu dosahovalo pond ělní číslo,

216 Pro zjišt ění základních dat byla analyzována vždy první ned ělní vydání v měsíci (pokud toho dne noviny nevyšly, pak vydání pond ělní) tj. č. 1, 31, 55, 79, 107, 129, 153, 182, 165, 206, 236 a 282. Pro ilustraci obsahové charakteristiky byl pro každé čtvrtletí analyzován jeden týden , a to č. 8–13; 80–85; 154–158 a 231– 236. Pond ělní odpolení vydání byla číslována jako p řílohy k úternímu výtisku.

75 nejv ětšího víkendová vydání. 217 Oproti roku 1918 se také zm ěnila grafická úprava listu. Text byl nadále, až na výše uvedené výjimky, tišt ěn frakturou, avšak stránka byla d ělena celkem do čty ř sloupc ů (odd ělení svislou čarou z ůstalo). Titulky z ůstaly v ětší a syté, některé ob čas i zarámované a od poloviny února byly názvy rubrik tišt ěny novým typem písma. 218 Na stránkách ro čníku 1928 se již setkáváme také s fotografií, ta se však ješt ě nestala jeho b ěžnou sou částí a objevovala se sporadicky.

Obsahová charakteristika

V ro čníku 1928 shledáváme ve srovnání s rokem 1918 jisté zm ěny (nap ř. pochopitelnou absenci oddíl ů mapujících vále čné události). Složení rubrik z ůstalo v podstat ě shodné, narostl ovšem objem p řinášených informací. Deník otevírala zpravodajská část. První dva listy se zpravidla v ěnovaly aktuálnímu dění, následovaly drobn ější zprávy uspo řádané do jednotlivých rubrik. Sloupky Aus aller Welt a Aus Stadt und Land z ůstaly zachovány, p řibyla k nim však rubrika Vom Tage .219 Všechny t ři zmín ěné se v deníku objevovaly více mén ě denn ě. Udržela se i rubrika Nachrichten aus Turn (její rozsah byl velmi prom ěnlivý – od n ěkolika řádk ů v jednom sloupci po p ůl strany). Jedné z nejvýrazn ějších zm ěn, které lze pozorovat, doznala kulturní rubrika, respektive rubriky. Významn ě narostl objem zprost ředkovávaných informací o kulturním dění nejen v míst ě, s čímž úzce souviselo nové člen ění kulturního zpravodajství. Divadlu a um ění jako takovému se obecn ě v ěnovala p ředevším rubrika Theater, Literatur, Kunst (pozd ěji Theater, Kunst und Wissenschaft ). Samostatný oddíl byl v ěnován hudb ě ( Musik ),

217 Tento rozsah byl samoz řejm ě p řizp ůsobován aktuálním pot řebám či událostem. Nap ř. velikono čnímu číslu z 8. dubna 1928 bylo v ěnováno celkem t řicet stran. Jeho sou částí byla dvoustránková velikono ční p říloha Oster-Beilage 1928 des Teplitz-Schönauer Anzeiger a významn ě byla rozší řena též inzertní a reklamní část. Teplitz-Schönauer Anzeiger , č. 85, 8. 4. 1928. 218 Poprvé zm ěnu písma v názvech rubrik registrujeme ve vydání z 19. února. Teplitz-Schönauer Anzeiger , č. 3, 19. 2. 1928. 219 Její nápl ň není snadné definovat, tematicky byla velice r ůznorodá. Obecn ě lze říci, že její obsah tvo řily nejr ůzn ější p řísp ěvky, které do redakce zasílali p ředevším dopisovatelé. Objevovaly se v ní úvahy, popisy expedic, anotace výstav apod.

76 po řádaným p řednáškám ( Vorträge ) či kinematografii ( Lichtspiele ). Spolkovému životu se, stejn ě jako v případ ě roku 1918, v ěnovala drobná Vereinsnachrichten , sportu stejnojmenná Sport und Spiel, která p řinášela informace nejen o fotbalových utkáních místních klub ů (zejména T. F. K), ale i dalších sportovních odv ětvích, zejména pak akcích místních tělocvi čných spolk ů. Oproti roku 1918 byla zna čně rozší řena a v novinách se již objevovala denn ě. Z ůstaly rovn ěž i další výše uvedené oddíly: Spenden , Gerichtshalle (objemov ě tato rubri čka posílila), Volkwirtschaft či Büchertisch . Rubriku Draht-Nachricht nahradila Schlußdepeschen a p řibyly i n ěkteré další – politickému d ění se v ěnovala Parteinleben, pravideln ě byly p řinášeny zprávy z pražské, víde ňské i berlínské burzy ( Börsen-Berichte ). V roce 1928 se nadto pravideln ě objevuje rubrika Rundfunk , která p řinášela program rozhlasových stanic Prahy, Brna, ale také Londýna, Berlína, Vídn ě, Mnichova či Lipska ad. Víkendové výtisky dále p řinášely šachové partie, ke kterým navíc p řibyly také Rätsel-Ecke , tedy jakási okénka pro k řížovká ře. Roku 1928 nov ě identifikujeme také rubriku Parteileben , jež p řinášela zprávy ze života místních organizací politického zam ěř ení. Reklamní a inzertní část nadále p ředstavovala významnou složku listu, umíst ěním i skladbou se podobala roku 1918 a v novinách se objevovala denn ě. Rozší řené ned ělní vydání navíc p řinášelo oddíl Kleiner Anzeiger , který byl podobný víkendové inzertní příloze roku 1918. Zde uve řej ňované inzeráty p řednášely b ěžnou nabídku i poptávku týkající se p ředevším pronájmu a prodeje nemovitostí či pozemk ů, jakož i bytového vybavení, nabídku volných míst, sou částí byla rovn ěž seznamka. Inzerce v Kleiner Anzeiger byla zpoplatn ěna jednotnou cenou 10 K č. V roce 1928 byla vydávána také zvláštní, samostatn ě číslovaná, p říloha Der Sonntag ( Unterhaltungs-Beilage des Teplitz-Schönauer Anzeiger ), 220 jejíž nápl ň byla oddechová. Vedle román ů na pokra čování i samostatných povídek, informací ze sportu a kultury, p řinášela p ředevším zvláštní rubriky pro ženy ( Frauen-Zeitung ) a d ěti (Jugendland ). V první jmenované se pravideln ě objevovaly novinky ze sv ěta módy, n ěkdy také st řihy k jednotlivým model ům. D ětská rubrika byla vypln ěna p říb ěhy, dopl ňova čkami i radami do školy.

220 Konvolut, se kterým bylo pracováno, bohužel p říslušné výtisky ned ělní p řílohy neobsahoval. Pro základní ilustraci byl využit jeden z exemplá řů uložených v jiné instituci. Der Sonntag. Unterhaltungs-Beilage des Teplitz-Schönauer Anzeiger, č. 1, 1. 1. 1928.

7.3 Profil listu v roce 1938 221

První číslo roku 1938 vyšlo v sobotu 1. ledna. Podnázev, periodicita ani termíny vydávání se za uplynulou dekádu nezm ěnily – list vycházel v ranních hodinách, pouze v pond ělí v poledne. Cena byla stanovena na 1 korunu a 20 halé řů za jeden výtisk. V případ ě m ěsí čního předplatného s donáškou do domu vyšel deník na 16 korun 50 halé řů , předplatné formou poštovního doru čení pak na 17 korun. Po p řevzetí oblasti říšskou správou byla cena samozřejm ě uvád ěna v příslušné m ěně, p řičemž byla pohyblivá a odvíjela se od rozsahu příslušného vydání (nejlevn ější tedy bylo vydání pond ělní). Cena za předplatné byla i v poslední čtvrtin ě roku 1938 uváděna v korunách. Správa i redakce nadále sídlily v budov ě tiskárny a nakladatelství C. Weigend. Vydavatelem z ůstával Friedrich Weigend, pozici odpov ědného redaktora pro politickou rubriku zastával Wendelin Hanke, regionální část spravoval Hugo Mertz a inzerci vedl M. Martínek. Ke zm ěnám v řízení listu došlo po čátkem m ěsíce prosince po té, co p řestala být jeho nakladatelem rodina Weigend. Šéfredaktorem deníku, jehož správa p řešla pod župní nakladatelství, se stal Wendelin Hanke, který m ěl zárove ň na starosti sportovní rubriku. Politickou rubriku vedl Heinrich Wissiak, rubriky věnované lokálním událostem, v ědě a zábav ě řídil Hugo Mertz. Inzertní oddíl deníku pak spravoval Alfred Seidel. Jednotlivá čísla vycházela v rozsahu čty ř až šestnácti stran, nejmenšího rozsahu dosahovalo op ět pond ělní číslo, nejv ětšího ned ělní vydání. P říloze Der Sonntag (Unterhaltungs-Beilage des Teplitz-Schönauer Anzeiger), která stejn ě jako v roce 1928 měla vlastní řadu číslování, bylo v ěnováno rozmezí čty ř až šesti stran. Nepravideln ě vycházela rovn ěž zvláštní vydání ( Extra-Ausgabe ), která nebyla číslována a jejichž rozsah byl dán problematikou, které se v ěnovala. Jejich cena byla stanovena na 50 halé řů . Říjnový vzorek vykazuje pokles celkového po čtu stran, což z řejm ě mohlo souviset se zm ěnou vydavatele. Přetrvalo podobné grafické d ělení stránek, tedy do čty ř sloupc ů, užitým písmem zůstávala zejména fraktura, kterou byla tišt ěna v ětšina p řísp ěvk ů. Výjimku vedle názvu

221 Pro zjišt ění základních dat byla analyzována vždy první vydání v měsíci, tj. č. 1; 26; 50; 77; 102; 128; 152; 178; 204; 231258 a 283. Pro ilustraci obsahové charakteristiky byl pro každé čtvrtletí analyzován jeden týden , a to č.______.

78 periodika či reklam, tvo řily titulky, které byly tišt ěny větší a výrazn ější, d ůležité části jednotlivých text ů byly rovn ěž syt ější. S fotografií, by ť v omezené mí ře, se setkáváme ve většin ě studovaných výtisků.

Obsahová charakteristika

Struktura ro čníku 1938 z ůstala ve své podstat ě nezm ěněná. List otevíraly nejd ůležit ější zprávy v rozsahu dvou až t ří stran, p ředevším politicky orientované, následovaly drobn ější relace řazené do ustálených rubrik. Přesto došlo k některým díl čím zm ěnám. Předn ě byla zrušena rubrika Aus aller Welt , jejíž nápl ň zcela p řevzalo úvodní zpravodajství, které neuvozoval žádný specifický titulek. Z ůstala Vom Tage , jíž následovaly relace z regionu nov ě nazvané Nachrichten aus Stadt und Land . Zachována byla rovn ěž trnovanská zpravodajská rubrika Nachrichten aus Turn . Na kulturní oblast již tradi čně cílily Theater, Kunst und Wissenschaft , spolu s Musik , Vorträge a Lichtspiele , sociálního života si všímala zachovaná Vereinsnachrichten . Z formálního hlediska došlo ke zkrácení názvu sportovní rubriky na Sport . Obsahov ě ale byla rozší řena, a to o oddíl Turnen , a zejména v pond ělních výtiscích uve řej ňovaný Sport von gestern, který seznamoval čtená ře p ředevším s výsledky víkendových fotbalových utkání, ale i jinými zajímavostmi ze sv ěta sportu. Částe čné zvýšení rozsahu je možné sledovat v rubrice Gerichtshalle , která byla čas od času dopln ěna rovn ěž fotografickým materiálem. Z ůstaly i další rubriky, které jsme pozorovali jak v roce 1918, tak zejména 1928, jejichž obsah ani objem p řinášených dat se příliš nezm ěnil (Parteileben , Spenden , Volkwirtschaft , Rundfunk , Büchertisch, Börsenberichte ad.), většin ě z nich byl v ětšinou věnován prostor t ěsn ě p řed inzertní částí. V souvislosti s tou žádné výrazné zm ěny neregistrujeme (zachován z ůstal i víkendový Kleiner Anzeiger ). Její rozsah se, stejn ě jako v letech 1918 a 1928, odvíjel od celkového rozsahu čísla (tzn. nejmén ě inzerát ů a oznámení p řinášela pond ělní vydání, reklamní plochou nejobjemn ější byla vydání víkendová).

7.4 Reflexe 28. října v letech 1918, 1928 a 1938

Jak již bylo p řipomenuto, 28. říjen, který se stal symbolem vzniku první republiky, pat řil (a pat ří) k nejdiskutovan ějším dn ům našich moderních d ějin. Rozborem Teplitz- Schönauer Anzeiger můžeme alespo ň částe čně ilustrovat, jaké ohlasy vyvolaly pražské události v daném regionu bezprost ředn ě v říjnu roku 1918, i to, jak byly vnímány s odstupem času. Nejvíce prostoru bylo otázce vzniku samostatného československého státu, zcela logicky, v ěnováno právě v revolu čním roce. Naprosté minimum naopak v říjnových výtiscích roku 1938.

1918: Bezprost řední reakce

První relaci o p řevratu p řinesl deník v úterý 29. října 1918, zpráva dne byla uvozena nadpisem „ Umsturz in Prag .“ Hned v úvodu obsáhlého článku na titulním listu periodika je možné se do číst, že „ Praha zkalila slavnostní a jubilejní den ,“ tedy separátní mír Rakouska-Uherska. Následovalo lí čení pražských událostí od vyv ěšení vlajek v zemských barvách, p řes nadšení českého obyvatelstva a četné proslovy jeho čelních p ředstavitel ů, až k popisu strhávání kokard, odstra ňování znak ů mocná řství (tedy císa řské orlice), demonstrace ad. Relace v ěnovala pozornost také jednání českého národního výboru, 222 který p řevzal vládu nad zemí. V dané souvislosti byly citovány Národní listy a Bohemia ,223 odkazováno však bylo rovn ěž na československou tiskovou kancelá ř, která p řinesla zprávu národního výboru, již oznamovatel v úplnosti otiskl. 224 Říjnovým událostem se periodikum následn ě v ěnovalo v každém vydání sledovaného období.225 30. října si list všímal protin ěmeckých článk ů uve řejn ěných v Národních listech ,226 které m ěly, mimo jiné, kritizovat n ěmecké snahy o odtrhnutí od československého státu a navrhovat, aby se ti z Němc ů, kte ří nebudou chtít být loajálními

222 Jméno Antonína Švehly bylo chybn ě psáno Svechla. 223 Umsturz in Prag ,Teplitz-Schönauer Anzeiger, P říloha k č. 206, 29. 10. 1918, s. 1–2. 224 Botschaft des nationaleuschusses an das Tschechenvolk, Teplitz-Schönaeur Anzeiger , 29.10.1918, s. 2. 225 V úvodu bylo jako sledovací období vyt čeno čtrnáct dní od 28. října 1918. 226 Národní listy byly ve vztahu k dané problematice pravd ěpodobn ě nejcitovan ějšími.

80 ob čany, vyst ěhovali. Naproti Teplitz-Schönauer Anzeiger postavil relace Bohemie , která uvedla, že n ěmecké obyvatelstvo se nenechá zastrašit výhr ůžkami a vzít si právo na dané území. 227 V centru pozornosti nutn ě stanula také záležitost Deutschösterreich . Na stránkách periodika se tato dv ě témata, totiž vznik Československa a N ěmeckého Rakouska, paraleln ě st řetávala. Setkáváme se tak s jakýmsi dvoukolejným zpravodajstvím, které si na jedné stran ě všímá událostí v Praze, na stran ě druhé, z pochopitelných d ůvod ů, sleduje formující se útvar v rámci N ěmecké říše. Postoj oznamovatele k nastalé situaci se v samém po čátku jevil jako neutrální, v článcích mnoho hodnotících rys ů neidentifikujeme. Nicmén ě ze skladby obsahu jednotlivých výtisk ů lze, nejpozd ěji od 31. října, stále z řeteln ěji pozorovat ztotožn ění se s myšlenkou Deutschösterriech , respektive Deutschböhmen . Toho dne uve řejnil deník provolání státní rady N ěmeckého Rakouska 228 a informoval o z řízení okresního národního výboru v Teplicích-Šanov ě ( Bezirks-Nationalauschuss in Teplitz-Schönau ), ke kterému došlo 30. října 1918. 229 Dne 3. listopadu p řednesl list post řeh Karla Heinricha Stradala, který reagoval na tendenci vybudování českého vojska. Pisatel v něm uvažoval nad tím, co by se stalo, kdyby nová československá armáda obsadila n ěmecké pohrani ční oblasti. Poukázal, že si již nikdo nep řeje pokra čování války, protože zem ě byla spole čnou vlastí jak Čech ů, tak N ěmc ů. Řešení Stradal vid ěl v urychleném jednáním n ěmeckých a českých zástupc ů. Ve řejn ě pak deklaroval požadavek ustavení Deutschböhmen (v intencích práva národ ů na sebeur čení) a následného vy čkání výsledk ů mírových konferencí. Do kone čného rozhodnutí m ěly oba národy vedle sebe žít p řátelsky a vzájemn ě spolupracovat p ředevším v otázkách zásobovacích a hospodá řských. 230 Stejný výtisk na druhé stran ě p řinesl zprávu o výzv ě zemské vlády Deutschböhmen , sídlící v Liberci, k vytvo ření domobrany. 231 I p řes Stradal ův apel ke složení zbraní a spolupráci, z ůstávala situace v regionu napjatá. Teplitz-Schönaeur Anzeiger p řinesl již následujícího dne od uve řejn ění Stradalova úvodníku zprávy o

227 Die Aussichten der Deutschen im tschechischen Staate, Teplitz-Schönauer Anzeiger, č. 206, 30. 10. 1918 228 An das deutsche Volk in Oesterreich, Teplitz-Schönauer Anzeiger , P říloha k č. 207, 31. 10. 1918, s. 1. 229 Gründung des Bezirks-Nationalausschusses in Teplitz-Schönau am 30. Oktober 1918, tamtéž, s. 1. 230 Die Neutralität Böhmens (von Dr. Karl Heinrich Stradal), Teplitz-Schönauer Anzeiger , č. 208, 3. 11. 1918. 231 Aufruf zur Bildung eines Volksheeres, Teplitz-Schönauer Anzeiger , č. 208 3. 11. 1918, s. 5.

81 záškodnických akcích jak ze strany Čech ů, tak N ěmc ů, a p řipomn ěl, že tento hospodá řský boj mezi Deutschböhmen a Tschechischböhmen rozd ěluje oba národy. 232 Roz čarování p řinesla vyjednání o dlouho o čekávaném uzav ření míru. 233 Anzeiger v této souvislosti konstatoval, že p ředložené podmínky jsou pro Rakousko-Uhersko fatální. Zd ůrazn ěny byly zejména zna čné územní ústupky, nap ř. v Itálii nebo na Balkán ě, či požadavky na odzbrojení monarchie. List ozna čil tyto podmínky za tvrdé a potupné: „ Zorn und Scham muß jeden erfüllen, der sich noch einen Rest von österreichischem Vaterlandsgefühl, einen Rest von bundesgenössischer Treue bewahrt hat, denn diese Bedingungen sind die schmachvollste Erniedrigung, die einem im Kampfe und im Leiden tapferen Gegner je zugemutet wurde. “ Uvedl pak také, že nezbývá, než upnout veškeré síly k Deutschösterreich .234 List si samoz řejm ě všímal i místní situace, jež se odehrávala na pozadí probíhajících zm ěn v rozložení politických a mocenských sil. Základem bylo informování ob čan ů o plánovaných akcích. V regionu, kde majoritní n ěmecké obyvatelstvo vnímalo pražské říjnové události skepticky, se konaly četné manifestace. Anzeiger svým čtená řů m mimo jiné připomn ěl na ned ěli 10. listopadu p řipravované lidové shromážd ění, které svolala n ěmecká sociální demokracie v čele se zástupcem zemského hejtmana Seligerem. Ú čelem shromážd ění bylo slavnostní prohlášení za samostatnost Deutschböhmen .235 Shromážd ění v daný den prob ěhla celkem dv ě - dle udání Teplitz-Schönauer Anzeiger se jich ú častnily tisíce lidí, řečníci nastolovali otázky situace N ěmc ů v rámci Sudet. 236 Negativní postoj k dosavadním krok ům nového československého státu explicitn ě zazn ěl dne 9. listopadu 1918 v úvodníku s přízna čným titulkem Der Imperialismus der „Unterdrückten “ ( tedy Imperialismus „utla čovaného národu“). Článkem byly p řipomn ěny a odsouzeny n ěkteré kontroverzní události – silové obsazování n ěkterých n ěmeckých m ěst,

232 Češi zabavili vagón potravin mí řící do Deutschböhmen , druhá strana na to zareagovala zabavením zásilky papíru ur čeného pro české noviny. Zweischneidig!, Teplitz-Schönauer Anzeiger , č. 209, 4. 11. 1918, s. 1. 233 Rakousko-Uhersko dne 3. listopadu kapitulovalo. 234 Hart und demütigend!, Teplitz-Schönauer Anzeiger, č. 210, 6. 11. 1918, s. 1. 235 Aus Stadt und Umgebung, Teplitz-Schönauer Anzeiger , č. 2012, 8. 11. 1918, s. 3. 236 Termíny Deutschböhmen a Deutschösterreichische Republik nejsou v rétorice článku jednozna čně rozlišeny. List čtená řů m rovn ěž p řednesl proslovy, které na dnešním nám ěstí Svobody (d říve Markt Platz) zazn ěly. Für das Selbstbestimmungsrecht Deutschböhmens, Teplitz-Schönauer Anzeiger , č. 214, 11. 11. 1918, s. 2–3.

82 vojenské dobývání provincie Deutschböhmen , nucené odvody N ěmc ů do formující se československé armády, znemožn ění p řesunu Pražské n ěmecké univerzity, stejn ě jako dalších v ědeckých institucí, do n ěmeckých oblastí apod. Redakce vyjád řila nutnost p řijetí příslušných opat ření, kterými by bylo možné proti t ěmto krok ům rázn ě vystoupit. Zdůrazn ěna byla p ředevším pot řeba co nejrychlejšího sestavení Volkswehr , tedy domobrany. 237 Dle relace z následujícího dne byla situace natolik vyhrocená, že reáln ě hrozila ob čanská válka Čech ů a N ěmc ů, kte ří cht ěli dosáhnout rovnocenného postavení dle aklamovaného práva na sebeur čení. 238 Po celou dobu si periodikum rovn ěž všímalo krok ů, které činila nová československá vláda, 239 demonstra čních shromážd ění českého i n ěmeckého obyvatelstva (v rámci regionu i celorepublikovém m ěř ítku), stejn ě jako dalších p řidružených otázek. 240

1928: Desetileté jubileum

Skute čnost, že v regionu panovala složitá situace i deset let od říjnových událostí roku 1918, ilustruje zápis v památníku teplické četnické stanice, který k jubilejním oslavám udává: „ Oslava 10.letého výro čí trvání čsl. republiky byla v obvod ě odd ělení oslavována pouze českým obyvatelstvem. Ob čané n ěmecké národnosti chovali se k oslavám zcela pasivn ě. P ři táborech, které konaly se b ěhem dopoledne, byla řečníky zd ůrazn ěna vážnost dne a p řipomenuty ob ěti jak v revoluci domácí, tak v revoluci zahrani ční… M ěsto nebylo nijak slavnostn ě vyzdobeno, vyjímaje státních ú řad ů a bankovních budov, které vyzdobily domy prapory. S radnice teplicko-šanovské vlál čs. prapor, nelze však tuto okolnost

237 Der Imperialismus der „Unterdrückten“, Teplitz-Schönauer Anzeiger, č. 212, 9. 11. 1918, s. 1. 238 „In Deutschböhmen droht der Bürgerkrieg zwischen den Deutschen und den Tschechen, die mit imperialistischer Begehrlichkeit deutschen Besitz nicht nur beanspruchen, sonder mit Waffengewalt besetzen; die „Unterdrückten“, die mit Wilson das Selbstbestimmungsrecht verlangen, stellen nun dem Rechte der Deutschböhmen auf gleiche Selbstbestimmung die Argumente der Maschinengewehre entgegen.“ Kampf aller gegen aller. Teplitz-Schönauer Anzeiger, č. 213, 10. 11. 1918, s. 1. 239 Viz nap ř. Tschechoslowakisches, Teplitz-Schönauer Anzeiger, č. 207, 31. 10 1918, s. 3. 240 Pozornost byla v ěnována nap ř. p říprav ě tisku nových československých známek. Aus dem Lande, Teplitz- Schönauer Anzeiger , č. 208, 3. 11. 1918, s. 2.

83 považovati za projev loyálnosti, nýbrž k tomuto opat ření byla radnice donucena okresní správou politickou .“ 241 Připravované oslavy byly n ěmeckou ve řejností skute čně p řijímány spíše chlad ě, k žádným glorifikacím nep řistoupil ani sledované teplické periodikum. Na stránkách listu se roku 1928 vznik tzv. první československé republiky p říliš nep řipomínal. Anzeiger se, ve sledovaném období, výro čních oslav dotkl poprvé ve vydání z 23. října 1928, kdy zve řejnil následující výzvu doporu čující zdvo řile odmítat pozvánky k účasti na akcích u p říležitosti 28. října, které n ěmeckým spolk ům zasílali čeští organizáto ři: „ Prag, 22. Oktober. (Privat.) Wir werden um Veröffentlichung folgender Mitteilung ersucht. ,In den letzten Tagen Tagen mehren sich die Nachrichten, daß hier und dort in der Provinz deutsche Vereine und Aemter von tschechischen Veranstaltern zur Teilnahme an den Veranstaltungen anläßlich des 28. Oktober aufgefordert werden. Selbstverständlich weiß man auch auf tschechischer Seite, daß in dieser Hinsicht jeder Zwang und Druck unzulässig wäre. Die Verbreiter der Einladungen Glauber einfach, eine Plicht zu erfülten, wenn sie möglichst viel Teilnehmer zusammen zu bringen suchen. Darum wird empsohlen, die ablehnenden Antworten auf diese Einladungen in jedem Falle in höflichen und verbindlichen Worten abzufassen .’“242 V souvislosti s jubileem list op ět otev řel otázku Deutschböhmen . Byl vzpomenut projev Karla I. ze 17. října 1918, kterým císa ř p řiznal národ ům právo na sebeur čení, což vedlo k deklaraci vytvo ření N ěmeckého Rakouska. V úvodníku zazn ěly n ěkteré protistátní názory. Zd ůrazn ěna byla dvojakost československé politiky, která se na jedné stran ě hlásila k demokratickým ideál ům, na stran ě druhé však neváhala tyto ideály ohýbat dle aktuálních pot řeb. 243 Němci, kte ří m ěli v pam ěti události let 1918 a 1919, se tak k oslavám stav ěli rezervovan ě. Teplitz-Schönauer Anzeiger prob ěhlých deset let v nové republice hodnotil jako ponížení a ztrátu, přičemž se n ěmecká menšina stala ob čany druhé t řídy.244 Ve sledovaném období se však Anzeiger k minulosti p říliš nevracel, zpravodajství bylo zam ěř eno spíše na informování o aktuálním d ění ve vztahu k připravovaným oslavám – zrušení plánovaného slavnostního zasedání obou komor parlamentu, vyhlášení amnestie

241 SOkA Teplice, fond Četnické odd ělení Teplice-Šanov, inv. č. 1, Památník četnického odd ělení Teplice- Šanov, fol. 27. 242 Die Deutschen und der 28. Oktober, Teplitz-Schönauer Anzeiger, č. 249, 23. 10. 1928, s. 1. 243 Die Magna Charta der sudetendeutschen, tamtéž, s. 1. 244 Volk und Minister. Teplitz-Schönauer Anzeiger, č. 252, 26. 10. 1928, s. 1.

84 prezidentem Masarykem, 245 p říprava publikace k desetiletému výro čí československého školství. Zmín ěné publikaci byla v ěnována v ětší pozornost, nebo ť vyvolala rozporuplné reakce nejen ze strany českých N ěmc ů, ale i katolických stran (jak n ěmeckých, tak českých) zastoupených v parlamentu. Brožura m ěla být vydána také v n ěmeckém jazyce a u příležitosti školních oslav 27. a 28. října 1928 rozdávána v n ěmeckých obecních, měšťanských i st ředních školách. Knize byla vy čítána nep říliš vysoká kvalita, obsahová nevyváženost a tenden čnost, brožura vyvolala nevole i na české a slovenské katolické stran ě díky své husitské tenden čnosti. Ministerstvo školství, které spis p řipravovalo, následn ě p řistoupilo k jeho p řepracování. 246 Postoj Anzeigeru jasn ě formuluje článek uve řejn ěný v samotný den jubilea, tedy 28. října, který nesl p řízna čný titulek „ Wer jubiliert heute? “ Pražský p řevrat roku 1918 byl hodnocen ryze negativn ě – rozdrobení dunajské oblasti do n ěkolika malých národních stát ů bylo kritizováno jako historická chyba. Absolutismus monarchie byl vym ěněn nefunk čním stranickým systémem.247 P říštího dne byla publikována relace popisující samotný pr ůběh slavností i jednotlivé projevy, zmín ěna byla rovn ěž vojenská p řehlídka v Břevnov ě a některé protirežimní protesty vedené zejména sociální demokracií. 248 Zatímco v Praze se slavilo, Liberec hostil některé p ředstavitele n ěmeckých stran, a to Deutsche Nationalpartei, Deutsche nationalsozialistische Arbeiterpartei, Sudetendeutschen Landbund, Alldeutsche Volkspartei a Deutschsoziale Partei. Ten samoz řejm ě neunikl pozornosti teplického Anzeigeru , který otiskl projev p řednesený senátorem Hansem Hartlem. Řečník se vyjad řoval vůč i oslavám výro čí republiky odtažit ě. Zd ůraz ňovány byly p ředevším samostatnost národa a reminiscence na bývalou říši: „ Wir sind ein volk und ein Reich .“ 249 Ve sledovaném období se deník jubileem dále již významn ě nezabýval. 250

245 Keine Jubiläumssitzung des Parlaments a Zivil- und Militäramnestie anläßlich des Staatsjubiläums, Teplitz-Schönauer Anzeiger, č. 250, 24. 10. 1928, s. 1. 246 Gedämpfte Jubiläumsstimmung. Teplitz-Schönauer Anzeiger, č. 252, 26. 10. 1928, s. 1. K přepracování brožury Die Jubiläumsbroschüre – umredigiert, Teplitz-Schönauer Anzeiger , č. 253, 27. 10. 1918, s. 2. 247 Wer jubiliert heute?, Teplitz-Schönauer Anzeiger, č. 254, 28. 10. 1918, s. 1. Téhož dne byl uve řejn ěn plný text amnestie vyhlášené prezidentem republiky. 248 Die Jubiläumsfeier in Prag, Teplitz-Schönauer Anzeiger, č. 255, 29. 10. 1918, s. 1. 249 Sudetendeutsches Volksrecht und der 28. Oktober, Teplitz-Schönauer Anzeiger , tamtéž, s. 2. 250 Dne 30. října bylo uve řejn ěno shrnutí projevu prezidenta T. G. Masaryka, žádné hodnocení však deník nep řinesl. Masaryks Botschaft, Teplitz-Schönauer Anzeiger , č. 256, 30. 10. 1918, s. 1.

1938: Po Mnichov ě

K pr ůběhu oslav u p říležitosti dvacátého výro čí existence republiky si v památníku teplických četník ů nic nep řečteme. Dne 30. zá ří roku 1938 byl p řijat tzv. Mnichovský diktát a Československo tak p řišlo prakticky o celé své pohrani čí. Německý tisk za dané situace samoz řejm ě svou pozornost sm ěř oval zcela jiným sm ěrem. Zm ěna pom ěrů se promítla i v tématech, která p řinášel Teplitz-Schönauer Anzeiger . Zájem byl soust řed ěn p ředevším na formující se říšskou župu Sudety a události týkající se říše jako takové, a to jak na úrovni vnit řně, tak zahrani čně politické. Pokud se tedy zam ěř íme na reflexi 28. října jako dne, kdy vznikla samostatná československá republika, mnoho informací ze stránek listu nezískáme. Periodikum se události významn ě dotklo pouze jedenkrát. V úvodníku z 26. října 1938 zhodnotil jubilejní oslavy, které byly v Československu po řádány v minulosti. Připomn ěl zejména jásot Čech ů a proslovy řečník ů glorifikujících armádu, vzestup Československa i jeho sv ětovou d ůležitost. Připomn ěl také, že zatímco v českých m ěstech, jako nap ř. v Praze, Plzni, či Brn ě, bylo vše ozdobeno vlajkami a u p říležitosti oslav se scházelo množství lidu, v oblastech s majoritním n ěmeckým obyvatelstvem vyv ěsily vlajky jen úřady a slavnostních shromážd ění se v prvních letech existence státu vedle Čech ů účastnili jen n ěme čtí státní zam ěstnanci, kte ří k tomu byli nuceni. Pokud se následn ě oslav účastnily n ěkteré n ěmecké spolky, dělo se tak z obavy možného zákazu činnosti. V souvislosti s aktuálním d ěním podzimu 1938 Teplitz-Schönauer Anzeiger dále konstatoval, že oslavy vzniku Československa, kterým ve vleku událostí zmítaly vnitropolitické spory, by toho roku m ěly být zahaleny do smute čních vlajek. V neposlední řad ě deník zd ůraznil, že politika Edvarda Beneše se již nemohla spolehnout na francouzské a anglické spojence, čímž byla zna čně oslabena a nezbývalo jí, než vyjít s N ěmci v míru. 251

251 Jubiläumstag unter Trauerfahnen, Teplitz-Schönauer Anzeiger , č. 253, 26. 10. 1918, s. 1.

8 Kultura na stránkách Teplitz-Schönauer Anzeiger

Město Teplice-Šanov, jako láze ňské st ředisko, bylo také centrem kulturním. Konala se v něm celá řada produkcí divadelních, kinematografických i dalších, z čehož zákonit ě plynula rovn ěž pot řeba o kulturních akcích informovat. Významnou složku Teplitz- Schönauer Anzeiger tak tvo řilo kulturní zpravodajství, kterému byl vyhrazen zna čný prostor. Příslušná rubrika prošla v období let 1918–1938 vývojem, který se odrazil především v již zmín ěném nár ůstu objemu dat, 252 která list čtená řů m p ředkládal. Roku 1918 se kulturnímu životu v ěnovaly zejména rubriky Theater und Musik a Lichtspiele ,253 p řičemž díl čí informace p řinášelo i b ěžné zpravodajství. V roce 1928 se z první jmenované, nov ě nazvané Theater, Literatur, Kunst, respektive Theater, Kunst und Wissenschaft , vyd ělily oddíly úžeji specializované, p ředevším Musik a Vorträge . Pro sledování produkcí v oblasti divadla a kinematografie jsou ovšem zásadní především sd ělení rubriky Theater und Musik 254 (jakkoli jinak nazývané) a Lichtspiele . Aktuální program divadla p řinášel pro rok 1918 Theater-Spielpläne , pro rok 1928 Spielplan des Stadttheaters in Teplitz-Schönau a 1938 Spielplan des Teplitzer Stadttheaters . P ůvodní divadelní budova disponovala jedním sálem, divadlo nové, které bylo postaveno na míst ě vyho řelého, m ělo pro svou produkci, vedle dalších prostor, k dispozici sály dva. Pro léta 1928 a 1938 byl tak program rozd ělen na Großer Saal (p řípadn ě Große Bühne ) a Kleiner Saal (p řípadn ě Kommerspiele ). Rubrika Lichtspiele p řinášela aktuální informace k promítání místních biograf ů Monopol a Olympia, ale i trnovanského Apolla. S rozvojem kinematografie vzrostl také po čet kin v Teplicích-Šanov ě, p říslušný oddíl Teplitz-Schönauer Anzeiger tedy navíc ohlašoval i programy biograf ů Krone a Imperial. Pozvánky na jednotlivé filmy se krom ě

252 Nutno ovšem podotknout, že n ěkteré informace, nap ř. k aktuáln ě hraným divadelním p ředstavením, se opakovaly. 253 Jistý vliv na menší rozsah p říslušné rubriky v roce 1918 m ěla samoz řejm ě také probíhající válka, která do jisté míry kulturní život limitovala. 254 Pozvání na divadelní p ředstavení list uve řej ňoval zpravidla v rubrice Aus Stadt und Umgebung , v samotném oddíle Theater und Musik pak bývaly otišt ěny jednak obsahy uvedených inscenací, jedna jejich recenze a další bližší informace, týkající se nap ř. obsazení apod.

87 příslušné rubriky objevovaly také v inzertní části listu. V nabídce kin nechyb ěly snímky s kulturní tematikou, dramata veselohry a tragikomedie, ale ani americké westerny, filmy s orientálními dokumenty, dokumenty ad.. V roce 1938, zejména ve sledovaném říjnu, se pak setkáváme také s německými propagandistickými filmy. Samotný obsah kulturního zpravodajství je z řejmý již z názv ů zmín ěných rubrik. Vedle seznámení se samotným programem citovaných institucí p řinášely také další zp řes ňující informace k jednotlivým inscenacím. Samoz řejmostí bylo krátké p ředstavení her, respektive film ů (v roce 1918 a 1928 ješt ě n ěmých), s udáním žánru, autor ů (p řípadn ě předloh) a p ředstavitel ů titulních rolí. Ve 20. a p ředevším 30. letech byly uve řejn ěné synopse výrazn ě obsáhlejší. Oznámení se samoz řejm ě dotýkala i p ředstavení hostujících interpret ů, kte ří ve m ěst ě ú činkovali pom ěrn ě často. Upomínány byly rovn ěž p řípadné zm ěny v programu a uzavírky divadla. Nedílnou sou částí rubriky byla oznámení nejr ůzn ějšího typu, p ředevším výro čí či úmrtí. Teplitz-Schönauer Anzeiger informoval čtená ře rovn ěž o aktuálních inscenacích a programové skladb ě dalších divadel nacházejících se nejen na území Československa, ale i v zahrani čí, zejména sousedním N ěmecku, Rakousku a dalších oblastech s výraznou německou populací. Na následujících stránkách nás budou zajímat inscenace premiérov ě uvedené, p řípadn ě nov ě nastudované, a vystoupení hostujících 255

Romány na pokra čování

Sou částí novin byly rovn ěž romány na pokra čování – roku 1918 Teplitz-Schönauer Anzeiger otiskl celkem dva. Nejprve v prvním čtvrtletí pokra čovalo vydávání Die wahre Liebe ofert sich od Ericha Friesena (již jeho 208. stranou), poslední díl deník p řinesl 18. dubna 1918. Následovala krátká pauza, po které byla 23. kv ětna uve řejn ěna první část románu Die Rose vom Rhein z pera téhož spisovatele. Jednotlivé díly vycházely v pr ůběhu roku nepravideln ě, p řičemž n ěkdy mezi uve řejn ěními byla pom ěrn ě velká prodleva.V

255 Informace do redakce zasílali její korespondenti, jak vyplývá nap ř. ze zprávy o uvedení nového představení v dráž ďanském divadle. „Parlenkomödie“ von Bruno Frank. Teplitz-Schönauer Anzeiger , č. 248, 21. 10. 1928, s. 8.

88 případ ě vydání byly uve řejn ěny vždy čty ři strany románu, které bylo možno vyst řihnout svázat do knihy.

8.1 Přehled kulturních produkcí 1918: divadlo a film

Roku 1918, kdy se hrálo pouze na jedné scén ě, divadlo uvedlo celkem 24 r ůzných inscenací v březnu a 16 v říjnu.256 Žánrov ě byly na program za řazeny opery a operety, ale také dramata. V březnu byla naposledy uvedena opereta Grigri ,257 premiérov ě byly představeny opera Eugen Onegin Petra Ilji če Čajkovského 258 a opereta Wiener Frauen Franze Lehára. Její uvedení se však p říliš kladných reakcí ze strany Anzeigeru nedostalo: „Nachmittags Premiere – sie stand im Zeichen einer Generalprobe, denn was sich auf der Bühne zutrug, waren Merkmale einer halbfertigen Neueinstudierung.“259 Opereta Emmericha Kálmána Der Zigeunerprimas se do čkala nového nastudování. 260 Na novou operu, Der eiserne Heiland Maxe von Oberleithnera se diváci mohli p řijít podívat také v říjnu, 261 v tomtéž m ěsíci prob ěhla premiéra nov ě nastudované komedie Die Tänzerin . Ve sledovaných m ěsících divadlo uvedlo 5 her hostujících soubor ů v březnu, pouze 3 soubory v teplickém divadle hostovaly v měsíci říjnu. Nejprve se v sobotu 2. b řezna 1918 teplickému publiku p ředstavil soubor z víde ňského Hofburgu s dramatem Der Weibsteufel.262 Víde ň se v březnu v Teplicích prezentovala ješt ě jednou, a to hned dv ěma

256 P říslušné tabulky (p řílohy č. X-Y) byly sestaveny na základ ě studia b řeznových a říjnových vydání Teplitz- Schönauer Anzeiger , ro čník ů 1918, 1928 a 1938. 257 Aus Stadt und Umgebung [Theaternachrichten], Teplitz-Schönauer Anzeiger, č. 46, 7. 3. 1918, s. 2. 258 Opera byla uvedena 8. b řezna 1918, zprávu o premié ře list p řinesl hned následujícího dne, p řičemž výkony představitel ů hlavních rolí hodnotil kladn ě. Theater und Musik, Teplitz-Schönauer Anzeiger, č. 47, 9. říjen 1918, s. 4. 259 Theater und Musik, Teplitz-Schönauer Anzeiger, příloha k č. 59, 26. 10. 1918, s. 2. 260 Theater und Musik, Teplitz-Schönauer Anzeiger, č. 49, 11. 10. 1918, s. 2. 261 Jak recenze premiéry p řipomn ěla, Max von Oberleithner d říve p ůsobil ve funkci dirigenta místního operního orchestru. K uvedení jeho opery list uvedl: „ Das Werk folgt dem Wegweiser deutscher Art in Gläubigkeit, Gemütstiefe, Heimatsliebe und Entschlossenheit, es hat also seinen bestimmten Charakter, somit als Kunsterscheinung dauernde Berechtigu .“ Theater und Musik, Teplitz-Schönauer Anzeiger, č. 205, 28. 10. 1918, s. 2. 262 Aus Stadt und Land [Theaternachrichten], Teplitz-Schönauer Anzeiger, č. 42, 2. 3. 1918, s. 7.

89 kusy. Nejprve 16. b řezna divadelní hrou na motivy Friedricha Schillera Die Räuber,263 18. března pak komedií Erde od dramatika Karla Schönherra. Anzeiger ocenil p ředevším výkon p ředstavitele hlavní role Otty Treßlera. 264 Celkem se dv ěma p ředstaveními vystoupil také tenorista víde ňské opery Leo Slezák. Nejprve 25. b řezna s operou Der Troubadour,265 následn ě v ned ěli 31. b řezna s operou Margarethe .266 V říjnu byla v Teplicích uvedena celkem tři hostující představení. S operou Der Evangelimann p řijel soubor z blízkých Dráž ďan, 267 29. října byla uvedena tragédie Friedricha Hebbela Gyges und sein Ring 268 a kladných ohlas ů se dostalo odehrané operet ě Bruder Straubinger.269 Na prknech teplického divadla se ovšem neprezentovaly jen celé hostující soubory, ale také jednotlivci, kte ří vystoupili spolu se souborem domácím. 270 Nehrálo se ve dnech 28.–30. b řezna, v říjnu žádná uzavírka plánována nebyla, nicmén ě z důvodu ch řipkové epidemie bylo divadlo ve dnech 22.–25. října uzav řeno. Divadelní budova čas od času sloužila také p ředstavením, která si p řipravili studenti místních škol. 271 Na podzim bylo divadlo rovn ěž n ěkolikrát vyhrazeno produkcím školák ům ur čených a probíhala v něm také benefi ční p ředstavení, či koncerty místní filharmonie. Roku 1918 se ze stránek Anzeigeru nedozvídáme, zda divadlo uvedlo rovn ěž nějakou inscenaci pro české publikum.

263 Theater und Musik, Teplitz-Schönauer Anzeiger, č. 54, 18. 3. 1918, s. 3. 264 „Das Gelingen des Abends ist insbesonders dem Wiener Gaste Herm Treßler zu danken. Das ist Mahre, alte, überzeugende Kunst, die sich jedem einprägt, die vom und zum Herzen sprach, alles echt, Sprache, Mundart, Maske…“ Theater und Musik, Teplitz-Schönauer Anzeiger, č. 55, 20. 3. 1918, s. 4. 265 Gastspiel Kammersänger Slezak von der Wiener Hofoper, Teplitz-Schönauer Anzeiger , č. 59, 27. 3. 1918, s. 5. 266 Aus Stadt und Land [Theaternachrichten], Teplitz-Schönauer Anzeiger, č. 60, 28. 3. 1918, s. 2. 267 Opera m ěla být p ůvodn ě odehrána koncem na konci zá ří, její uvedení bylo však p řesunuto na 4. října. Aus Stadt und Land [Theaternachrichten], Teplitz-Schönauer Anzeiger, č. 185, 30. 9. 1918, s. 2. 268 Gyges und sein Ring, Teplitz-Schönauer Anzeiger, č. 207, 31. 10. 1918, s. 5. 269 List ocenil nejen p ředstavení, ale také výkon p ředstavitelky úst řední postavy: „Frl. Annie Heitner ist ja allen Teplitzern eine so wohlbekannte Erscheinung, daß auch die Rolle der wilden Okuli ihr zu einen unbestrittenen großen Erfolge verhalf.“ Bruder Straubinger, Teplitz-Schönauer Anzeiger, příloha k č. 207, 2.11. 1918, s. 3. 270 Nap ř. v komediálním dramatu Blaufuchs hostovala here čka z Moravské Ostravy. Theater und Musik, Teplitz-Schönauer Anzeiger, č. 56, 24. 3. 1918, s. 3. Ve Verdiho Traviat ě pak mnichovská sopranistka Bosetti. Traviata, Teplitz-Schönauer Anzeiger, č. 202, 24. 10. 1918, s. 3. 271 Velké školní „akademii“ se list podrobn ě v ěnoval ve vydání ze 6. b řezna. Aufführung der k. k. Ober-Real Schule, Teplitz-Schönauer Anzeiger, č. 45, 6. 3. 1918, s. 3.

Vedle pom ěrně bohaté programové skladby, kterou p ředstavilo v daném období divadlo, nabídla celou škálu promítání místní kina Monopol a Olympia. Periodikum navíc informovalo také o aktuálním programu trnovanského kina Appolo, čímž možnosti kulturního vyžití ješt ě stouply. Biograf Monopol promítl v březnu dohromady 15 snímk ů, Olympia 14 a nejproduktivn ější bylo s 20 snímky v daném ohledu Apollo. Uvedeny byly především filmy n ěmecké a severské, ojedin ěle pak francouzské či americké. V říjnu nejvíce film ů, celkem 18, p ředstavilo kino Monopol, následovalo Apollo s po čtem 17 uvedených snímk ů, nejmén ě jich prezentovala op ět Olympia (16 snímk ů). Naprostá většina v říjnu promítnutých film ů pocházela z Německa. Ačkoli již roku 1918 byla filmová produkce zna čně bohatá, čemuž napovídá také p řehled snímk ů, které mohli zhlédnout tepli čtí diváci, v ěnoval jim T eplitz-Schönauer Anzeiger na svých stránkách menší prostor. Promítané filmy byly p ředstaveny pov ětšinou spíše stru čně. Vzhledem k množství sebraných dat, není možné všechny snímky prezentovat blíže. Jak je svým čtená řů m p ředstavil námi sledovaný list, proto ukážeme na vybraném snímku n ěmeckého herce a režiséra Harryho Piela, s jehož jménem se setkáváme pravd ěpodobn ě nej čast ěji. Před uvedením jednoho z jeho snímk ů v kin ě Monopol oznamovatel uvedl: „Die Direktion bringt von heute bis Montag 7. Oktober ein außergewöhnliches Doppelprogramm zur Aufführung, und zwar „Zur Strecke gebracht“, ein Detektivfilm mit tollkühnen Szenen in 5 spannenden und aufregenden Akten mit Harry Piel in der Hauptrolle. Dieser Film bietet eine Menge höchst origineller und abenteuerlicher Verwicklungen.“ 272 Po uvedení film hodnotil následovn ě: „Das neue Programm hat bei der gestrigen Erstaufführung allgemeinen Beifall gefunden. Besonders hervorzuheben ist das glänzende Detektivdrama „Zur Strecke gebracht“, mit Harry Piel in der Hauptrolle; fünf spannende und aufregende Akte werden dem Beschauer auf der Leinwand vorgeführt.“ 273

Romány na pokra čování

Po čet román ů na pokra čování, které deník otiskl v roce 1928, vzrostl ve srovnání s rokem 1918 více než dvakrát – list jich p řinesl celkem sedm. Z roku 1927 pokra čovalo

272 Monopol-Theater, Teplitz-Schönauer Anzeiger, příloha k č. 188, 4. 10. 1918, s. 3. 273 Monopol-Theater, Teplitz-Schönauer Anzeiger, č. 188, 5. 10. 1918, s. 4.

91 vydávání Das Theater unserer lieben Frau od Ernsta Decseye (za čalo stranou 21), následn ě si p ředplatitelé mohli p řečíst od 22. února 1928 Die Flucht des Florian Faber Ludwiga Kapellera, od 17. dubna Vom Leben Gehetz od J. Schneidera – Foerstla, od 12. června Lache Bajazzo téhož autora a kone čně od 18. srpna Die Schicksalsstunde od Marie Bernard. Zm ěnila se také úprava tišt ěných román ů. Od ostatního obsahu byly graficky odd ěleny čarou, nicmén ě formou již tolik nep řipomínaly knihu. Nadto ani nebylo možné si z jednotlivých díl ů takovou knihu složit. A to i s ohledem na skute čnost, že leckdy nebyl román tišt ěn oboustrann ě.

8.2 Přehled kulturních produkcí 1928: divadlo a film

Roku 1928 pozorujeme výrazné prom ěny v nabídce kulturního vyžití. Zásadní zm ěny se týkaly p ředevším divadla, které od roku 1924 disponovalo dv ěma sály – velkým a malým. V sále velkém byly uvád ěny p řevážn ě opery a operety, 274 ostatním žánr ům sloužil sál menší. K biograf ům Apollo, Monopol a Olympia p řibylo navíc další trnovanské kino Krone a promítalo se také v kinosále m ěstského divadla. Sebraná data ukazují, že v programové skladb ě divadla roku 1928 p řevažovala opereta - na jevišti velkého sálu bylo uvedeno 7 r ůzných operetních p ředstavení v měsíci březnu a 5 v říjnu. Zajímavé je zjišt ění, že teplický soubor do b řeznového programu neza řadil žádnou operu z vlastního repertoáru. Se všemi, které byly toho m ěsíce uvedeny, vystoupily hostující ansámbly. S operou ruského skladatele Modesta Petrovi če Musorgskijskeho Boris Godunow do Teplic-Šanova 4. b řezna zavítal operní soubor z blízkých Dráž ďan, 275 Die verkaufte Braut (Prodanou nev ěstu) českého skladatele Bed řicha Smetany představilo 10. b řezna 1928 víde ňské státní divadlo ( Wiener Staatstheater ) ve spolupráci s baletem Národního divadla v Praze276 a kone čně 22. b řezna

274 Výjimkou bylo uvedení dramatu Egmont v rámci uzav řeného p ředstavení pro divadelní spolek. 275 Kritika p ředstavení vyzdvihla p ředevším výkon operního zp ěváka Georgy Baklanova. Gastspiel Baklanoff. Boris Godunov, Teplitz-Schönauer Anzeiger , č. 56, 5. 3. 1928, s. 3. 276 Osob ě Bed řicha Smetany se kritika p říliš nev ěnovala, nicmén ě jeho hudbu ocenila. Die verkaufte Braut, Teplitz-Schönauer Anzeiger , č. 61, 11. 3. 1928, s. 5.

92 v podání dráž ďanského komorního zp ěváka Friedricha Plaschke a pražské sopranistky Fine Reich-Dörich zazn ěla Wagnerova opera Der fliegende Höllander .277 Jeden z hostujících soubor ů p řivezl do m ěsta rovn ěž operetu Die Basadere .278 V měsíci říjnu vystoupil ve velkém sále pouze jeden hostující soubor, a to s operou Richarda Wagnera, Das Rheingold.279 Městské divadlo sice neza řadilo do b řeznového programu žádnou ze svých oper, nicmén ě uvedlo hned dv ě nové operety. Nejprve 3. b řezna Der süße Kavalier od Leo Falla,280 ve druhé p ůli m ěsíce pak Die Gold’ne Meisterin . Druhá jmenovaná byla představena jako typická víde ňská opereta plná vína, žen a val číku: „ Als Wiener Operette bezeichnet sich diesel unterhaltsame Werk, und ist es auch im wahrsten Sinne des Wortes. Wiener Gemütlichkeit, Wiener Humor, Wiener Ausgelassenheit und waschechte Wiener Sentimentalität, das Wiener Loblied auf Wein, Weib, Gesang, Walter… “281 V říjnu zazn ěla ve velkém sále teplického divadla premiérov ě opereta Olly Polly ,282 v novém nastudování se na jevišt ě vrátila opereta od Alfreda Grünwalda a Leo Steina s hudbou Roberta Stolze Mädi 283 a slavná opera Giacoma Pucciniho Tosca .284 Na prknech malého sálu byla v měsíci b řeznu uvedena dv ě premiérová p ředstavení v březnu a dv ě v říjnu. V březnu se jednalo o grotesku od Norberta Garaie Jolandas letztes Abenteuer 285 a veselohru Louise Verneuil Der Vertrag von Nizza.286 Publikem i kritikou byla kladn ě p řijata zejména hra Bernarda Blume Treibdjagd , kterou divadlo za řadilo do repertoáru 10. října 1928. 287 Koncem téhož měsíce se konala premiéra dramatu Karla Zuckmayera Schinderhannes.288

277 Der fliegende Höllander, Teplitz-Schönauer Anzeiger , č. 72, 24. 3. 1928, s. 7. 278 Mitteilungen der Theaterkanzlei, Teplitz-Schönauer Anzeiger , č. 52, 1. 3. 1928, s. 5. 279 Das Rheingold, Teplitz-Schönauer Anzeiger , č. 242, 14. 10. 1928, s. 6. 280 Der süße Kavalier, Teplitz-Schönauer Anzeiger , č. 56, 5. 3. 1928, s. 3. 281 Die Gold’ne Meisterin, Teplitz-Schönauer Anzeiger , č. 68, 19. 3. 1928, s. 3. 282 Olly Polly, Teplitz-Schönauer Anzeiger , č. 243, 15. 10. 1928, s. . 283 Vzhledem ke známosti dané inscenace, k představení Anzeiger mnoho informací nepodává. Mädi, Teplitz- Schönauer Anzeiger , č. 237, 8. 10. 1928, s. 4. 284 Theater, Kunst und Wissenschaft, Teplitz-Schönauer Anzeiger , č. 253, 27. 10. 1928, s. 8. 285 Jolandas letztes Abenteuer, Teplitz-Schönauer Anzeiger , č. 54, 3. 3. 1928, s. 8. 286 Der Vertrag von Nizza, Teplitz-Schönauer Anzeiger , č. 62, 12. 3. 1928, s. 3. 287 Mittelungen Theaterkanzlei, Teplitz-Schönauer Anzeiger , č. 239, 11. 10. 1928, s. 6. 288 Schinderhannes, Teplitz-Schönauer Anzeiger , č. 252, 26. 10. 1928, s. 6.

Se svými kusy v malém sále vystoupily t ři hostující soubory. Státní divadlo v Dráž ďanech Teplicím-Šanovu 3. b řezna 1928 p ředvedlo drama Bruno Franka Zwölftausend,289 německé divadlo pražské ( Prager deutschen Theater ) veselohru Paula Geraldyho Ihr Mann 290 a víde ňské divadlo Burgtheater rovn ěž veselohru Stiefmama, tentokrát z produkce dvojice autor ů Ludwiga Hirschfelda a Paula Franka .291 Žádná hostující inscenace nebyla v malém sále předvedena v pr ůběhu m ěsíce října. Obdobn ě jako roku 1918 probíhala v obou sálech m ěstského divadla p ředstavení pro uzav řenou spole čnost - vedle r ůzných spolk ů se ve sledovaném období jednalo p ředevším o Německou národn ě socialistickou stranu d ělnickou ( Deutsche nationalsozialistiche Arbeiterpartei ), které byla kapacita hledišt ě vyhrazena hned n ěkolikrát. Zárove ň se, na rozdíl od roku 1918, setkáváme i s představeními ur čenými české složce místní populace, jak je umož ňovala výše zmín ěná domluva. V hracím plánu se však vžy objevilo pouze upozorn ění, že bude odehráno Tschechische Vorstellung. V b řeznuFilmovou produkci p řiblížíme op ět na vybraném p říkladu. V pátek 26. října 1928 promítly kino Olympia i m ěstský biograf americký velkofilm z dílny režiséra Paula Leni na motivy románu Victora Huga Muž, který se sm ěje (v n ěmeckém zn ění Der Mann, der Lacht ). 292 Význam promítání navíc umocnil fakt, že za Universal Pictures Corporation snímek produkoval Paul Kohner, který se v Teplicích-Šanov ě narodil. Je tedy logické, že velkou pozornost události, o jejíž d ůležitosti pro m ěsto nem ůže být pochyb, věnoval i Teplitz-Schönauer Anzeiger . V obsáhlém článku vydaném v den premiéry list informoval nejen o tv ůrcích a filmu samotném, ale zabýval se rovn ěž snahou hollywoodské produk ční spole čnosti rozší řit své p ůsobení také do N ěmecka. 293 Premiéra byla hodnocena následovn ě: „Der mit soviel Spannung erwartete Monumentalfilm „Der Mann, der lacht“ wurde Western in unseren beiden führenden Lichtspieltheatern vorgeführt. Die große Reklame, die dem Film vorausging, hat versprochen: Der Film beweist neuerdings, was deutsche Kunst im Verein mit amerikanischem Kapital zu leisten vermag .“ 294

289 Mittelungen Theaterkanzlei, Teplitz-Schönauer Anzeiger , č. 54, 3. 3. 1928, s. 8. 290 Mittelungen Theaterkanzlei, Teplitz-Schönauer Anzeiger , č. 5 56, 6. 3. 1928, s. 5. 291 Mittelungen Theaterkanzlei, Teplitz-Schönauer Anzeiger , č. 73, 25. 3. 1928, s. 8. 292 Der Mann, der Lacht, Teplitz-Schönauer Anzeiger , č. 252, 26. 10. 1928, s. 7. 293 Aus der Filmwelt, tamtéž. 294 Der Mann, der Lacht, Teplitz-Schönauer Anzeiger , č. 253, 27. 10. 1938, s. 11.

Záv ěr

Předložená diplomová práce se pokusila p řiblížit historii jednoho z nejvýrazn ějších regionálních periodik severních Čech, k nimž Teplitz-Schönauer Anzeiger vydávaný podnikem C. Weigend v Teplicích-Šanov ě bezesporu pat řil. Vzhledem ke skute čnosti, že danému periodiku odborná literatura do této doby nev ěnovala mnoho prostoru, stanula v centru zájmu základní data týkající se vývoje listu od jeho vzniku do p řevzetí nacistickou správou, a to s ohledem na jeden z vyty čených cíl ů – totiž zmapování povále čné likvidace tiskárny, jakožto n ěmeckého majetku, se kterou byly osudy periodika nedíln ě propojeny. P řiblíženy byly po čátky spojené s postavou Augusta Copka jakožto vydavatele, který Teplicím roku 1861 p ředstavil první výtisk sledovaných novin. Pozornost se následn ě soust ředila na další vývoj Teplitz-Schönauer Anzeiger a rodinu potomk ů Clemense Weigenda, která byla jeho vydavatelem a v jejíž firm ě byl list následn ě také tišt ěn. Práce se rovn ěž snažila postihnout poslední léta tiskárny, v jejíchž prostorách před znárodn ěním v záv ěru 40. let sídlila také p ůvodní redakce. Následným rozborem vybraného vzorku periodika byla charakterizována jeho struktura ve 20. a 30. letech 20. století, souhrnn ě byly zachyceny základní rubriky. Analýze byly podrobeny také relace vztahující se k 28. říjnu. Syntézou sebraných poznatk ů jsme se snažili p ředstavit, jakou pozici sledové n ěmecko-jazy čné periodikum zaujalo ve vztahu k československému státu. Nakonec jsme na vybraných p říkladech ro čník ů 1918 a 1928 alespo ň z části ukázali, jak vypadal kulturní život Teplic-Šanova prezentovaný Teplitz- Schönauer Anzeiger , a to zejména seznámením s uvedenými premiérami, nov ě nastudovanými hrami a inscenacemi hostujících soubor ů. V žádném p řípad ě nem ůžeme konstatovat, že by dané téma bylo zpracováno vy čerpávajícím zp ůsobem. Práci tak m ůžeme chápat jako odrazový m ůstek pro p řípadné další badatelské projekty. V souvislosti se sledováním historie periodika jako takové lze využít další prameny archivní povahy, jimž se na t ěchto stránkách nedostalo prostoru – za všechny jmenujme nap ř. fond Okresního ú řadu Teplice, 295 fondy soud ů296 či n ěkterých

295 Archivní soubor p říslušného okresního ú řadu je uložen ve Státním okresním archivu Teplice, nicmén ě v dob ě zpracovávání této práce byl z důvodu probíhající generální inventury archivního národního d ědictví (1.

95 ministerstev, 297 profesních organizací apod. Hlubší analýza listu pak otevírá další možnosti studia d ějin politických, hospodá řských, sociálních i kulturních, a to nejen na regionální úrovni.

Summary

The author of the Diploma Thesis tried to explore a history of one of the most important journals of Northern Bohemia – Teplitz-Schönauer Anzeiger published by C.Weigend in Teplice-Šanov undoubtedly belonged to them. Due to the fact that academic literature has not paid much attention to this journal so far, we focused on basic dataconcerning the development of the newspaper from its foundation to takeover by the Nazi administration, with regard to one of the goals, namely the mapping of post-war closing of the Newspaper Printing Company as a German property – the fate of a daily was inseparably connected to the fate of the Newspaper Printing Company. We explored the beginning of the paper connected to the publisher August Copek who introduced the first issue of the journal to Teplice in 1861. Attention was then focused on the further development of Teplitz- Schönauer Anzeiger and family descendants of Clemens Weigend, who was the publisher. We also attempted to describe the last years of the Printing Company whose premiseshoused the original editorial office before the nationalization at the end of the 1940s. Following analysis of a sample of the journal characterizes structure of the newspaper of the 1920s and 1930s; the basic sections were primarily described. Following reflection of the topic of 28th October in the newspaper explores a position of German- oriented Teplitz-Schönauer Anzeiger taken in relation to the newly established Czechoslovak state. Finally, we selected examples and at least tried to show how the

červenec 2012 – 31. prosinec 2013) pro badatelskou ve řejnost uzav řen. Fond z ůstal nep řístupný i v následujícím období a písemnosti v něm uložené tak, bohužel, nemohly být pro pot řeby práce využity. 296 Zejména ty, které spravuje Státní okresní archiv Teplice, respektive Státní oblastní archiv v Litom ěř icích. 297 Ve správ ě Národního archivu v Praze.

96 cultural life of Teplice-Šanov looked like as it was recorded by Teplitz- Schönauer Anzeiger; we focused especially on theatre premieres, new drama productions and visiting ensembles. By no means can we say that the topic was explored completely. The presented text can be seen as a base for future research projects. For future research of a history of a periodical, other primary sources can be used, especially those which was not used in this analysis. Deeper analysis of the daily opens up further possibilities for research.

Použitá literatura

Prameny nevydané

Státní okresní archiv Teplice, fond Archiv m ěsta Duchcov. Státní okresní archiv Teplice, fond Archiv m ěsta Teplice. Státní okresní archiv Teplice, fond Četnická stanice Duchcov. Státní okresní archiv Teplice, fond Četnické odd ělení Teplice-Šanov. Státní okresní archiv Teplice, fond M ěstský národní výbor Teplice. Státní okresní archiv Teplice, fond Okresní národní výbor Teplice. Státní okresní archiv Teplice, fond Sbírka fotografií.

Periodika

75 Jahre Teplitz-Schönauer Anzeiger 1861–1936 , 1936. Teplitz-Schönauer Anzeger , 10. ro čník, 1870. Teplitz-Schönauer Anzeiger , 56. ro čník, 1916. Teplitz-Schönauer Anzeiger , 58. ro čník, 1918. Teplitz-Schönauer Anzeiger , 68. ro čník 1928. Teplitz-Schönauer Anzeiger , 78. ro čník 1938.

Sekundární literatura

ARBURG, Adrian von. STAN ĚK, Tomáš (eds.). Vysídlení N ěmc ů a prom ěny českého pohrani čí 1945–1951. Dokumenty z českých archiv ů. Díl I. Češi a N ěmci do roku 1945. Úvod k edici . St ředokluky: Zden ěk Susa, 2010. 373 s. ISBN 978-80-86057-66-8.

ARBURG, Adrian von. STAN ĚK, Tomáš (eds.). Vysídlení N ěmc ů a prom ěny českého pohrani čí 1945–1951. Díl II. Svazek 1. Duben-srpenúzá ří 1945 : „Divoký odsun“ a po čátky

98 osidlování. Dokumenty z českých archiv ů. St ředokluky: Zden ěk Susa, 2011. 957 s. ISBN 978-80-86057-71-2.

BAHLCKE, Joachim. EBERHARD, Winfried. POLÍVKA, Miloslav (eds.). Lexikon historických míst Čech, Moravy a Slezska . Praha: Argo, 2001. 811 s. ISBN 80-7203-402-2.

BAUER, Franz. GLASSL, Horst. HÄRTEL, Hans-Joachim. MACHILEK, Franz. NITTNER, Ernst. OHLBAUM, Rudolf. SALOMON, Dieter. Tisíc let česko-německých vztah ů. Data, jména a fakta k politickému, kulturnímu a církevnímu vývoji v českých zemích . Praha: PANEVROPA,1991. 231 s. ISBN 80-85241-96-X.

BEDNA ŘÍK, Petr. JIRÁK, Jan. KÖPPLOVÁ, Barbara. Dějiny českých médií. Od po čátku do sou časnosti . Praha: Grada Publishing, 2011. 439 s. ISBN 978-80-247-3028-8.

BERÁNKOVÁ, Milena. K ŘIVÁNKOVÁ, Alena. RUTTKAY, Fra ňo. Dějiny žurnalistiky. III. Díl. Český a slovenský tisk v letech 1918–1944. Praha: Noviná ř, 1988, s. 73.

BENEŠ, Zden ěk et al. Rozum ět d ějinám. Vývoj česko-německých vztah ů na našem území v letech 1848-1948 . Praha: Gallery, 2002. 304 s. ISBN 80-86010-60-0.

BING, Rudolf. 5000 ve čer ů v ope ře. Praha: Supraphon, 1988. 327 s.

BROKLOVÁ, Eva. Československá demokracie. Politický systém ČSR 1918–1938 . Praha: Sociologické nakladatelství, 1992. 168 s. ISBN 80-901059-6-3.

BUDINSKÁ, Jitka . 90 let muzejní práce v Teplicích. 1897–1987 . Teplice: Krajské muzeum v Teplicích, 1987.

BUDINSKÁ, Jitka. ZERJATKE, Petra. Kapitoly z dějin láze ňství. Teplice: Regionální muzeum v Teplicích, 2006.164 s. ISBN 80-85321-43-2.

BUDINSKÁ, Jitka. P řísp ěvek k vývoji českého a n ěmeckého hnutí na Teplicku, Duchcovsku a Bílinsku v prvním roce ČSR. In: Vznik samostatného Československa a Severní Čechy . Historický sborník Ústecka 1968. Materiálové studie . Ústí nad Labem: Odbor pro vnit řní v ěci SKNV. s. 57–72.

BUDINSKÁ, Jitka. Srde čné pozdravy z Teplic a okolí. Album starých pohlednic I. Teplice: Antonín Vengrynský, 1994. 255 s.

BURGEROVÁ, Lenka. „Arizace“ židovského domovního majetku v Teplicích-Šanov ě. In: Ústecký sborník historický . 2010, č. 1. Ústí nad Labem: Filozofická fakulta Univerzity J. E. Purkyn ě a Muzeum m ěsta Ústí nad Labem, 2010. s. 11 –46. ISSN 0231-9349.

DOLEŽAL, Pavel. Tomáš G. Masaryk, Max Brod und das Prager Tagblatt (1918–1938) . Frankfurt am Main: Lang, 2004. 325 s. ISBN 3-631-52333-5.

FILIPEK, Dana. Teplický divadelní sv ět v letech 1874 –1919. In: Zprávy a studie Regionálního muzea v Teplicích 27/2008 . Teplice: Regionální muzeum, 2008. s. 207–219. ISBN 978-80-85321-46-3.

FUCHS, Alfred. K charakteristice československého tisku. In: Duch novin , 1928, č. 3.

GALANDAUER, Jan. Vznik Československé republiky 1918. Programy, projekty, předpoklady . Praha: Svoboda, 1988.

Die Habsburger Monarchie 1848-1918. Band VIII. Politische Öffentlichkeit und Zivilgesellschaft. 2. díl. Die Presse als Faktor der politischen Mobilisierung. Österreichische Akademie der Wissenschaften: Wien, 2006

Hospodá řské sdružení pr ůmyslu papíru v Praze 1918–1928 . Praha: St ředo české knihtiskárny, 1928. 192 s.

100

CHURA Ň, Milan et al. Kdo byl kdo v našich d ějinách ve 20. století . Praha: Libri, 1994. 687 s. ISBN 80-901579-5-5.

JEZDINSKÝ, Karel. Presse und Rundfunk in der Tschechoslowakei 1918 –1938. In: Kultur und Gesellschaft in der Ersten Tschechoslowakischen Republik . München: Collegium Carolinum, 1982. 351 s. ISBN 3-486-50081-3.

KA ŇKA, Vladimír. Bibliografie periodického tisku severo českého kraje 1945-1963 . Liberec: Severo české muzeum, 1966. 77 s.

KÁRNÍK, Zden ěk. České zem ě v éře první republiky (1918–1938). Díl první. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918–1929) . Praha: Libri, 2000. 571 s. ISBN 80-7277-027- 6.

KELLER, Viktor. Teplice a berlínská olympiáda 1936. In: Zprávy a studie Regionálního muzea v Teplicích 29/2012 . Teplice: Regionální muzeum, 2012. s. 19 –28 . ISBN 978-80- 85321-64.

KLIMEK, Antonín. Velké d ějiny zemí Koruny české. Svazek XIII. 1819–1929 . Praha – Litomyšl: Paseka, 2000. 822 s. ISBN 80-7185-328-3.

KOCOURKOVÁ, Kv ětoslava. Po čátky Komunistického svazu mládeže na Teplicku. In: Ústecký sborník historický 1985 . Ústí nad Labem: Severo český krajský národní výbor, odbor vnit řních v ěcí, Okresní národní výbor v Ústí nad Labem, Okresní archív v Ústí nad Labem, Severo české nakladatelství, 1985. s. 327 –361.

KOCOURKOVÁ, Kv ětoslava. Z dějin teplické židovské náboženské obce. In: Náboženské pom ěry severních Čech. Sborník p řísp ěvk ů z mezinárodní konference konané v Ústí n. L. ve dnech 9.–11. zá ří 1997 . Ústí nad Labem: Katedra spole čenských v ěd Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Turkyn ě, 1999. s. 42–47. ISBN 80-7044-219-0.

101

KOCOURKOVÁ, Kv ětoslava. VILÍM, Karel. Zmizelé Čechy. Teplice. Praha –Litomyšl: Paseka, 2009. 77 s. ISBN 978-80-7185-966-6.

KON ČELÍK, Jakub. VE ČEŘA, Pavel. ORSÁG, Petr. Dějiny českých médií 20. století . Praha: Portál, 2010. 310 s. ISBN 978-80-7367-698-8.

KÖPPLOVÁ, Barbara. Vývoj n ěmeckého tisku od poloviny 19. století do konce druhé sv ětové války. In: KUBÍ ČEK, Jaromír (et al.). Noviny České republiky 1919–1945. Část 2. Přehledy, rejst říky . Brno: Sdružení knihoven ČR, 2004. s. 55 –76. ISBN 80-86249-27-1.

KNAPÍK, Ji ří. FRANC, Martin et al. Pr ůvodce kulturním d ěním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. Svazek II. P–Ž. Praha: Academia, 2011. s. 657 –1297. ISBN 978-80-200-2019-2.

KREUZ, Adolf. Geschichte der Stadt Dux . Dux: Verlag Carl Scheithauer, 1933. 108 s.

KŘIVÁNEK, František. Stávkové hnutí horník ů severo českého hn ědouhelného revíru v letech 1918–1938. vydáno k 50. výro čí založení KS Č. Teplice: Oblastní muzeum, 1971. 126 s.

KUBÍ ČEK, Jaromír et al. Časopisy České republiky 1919–1945. Část 1. Bibliografie. Svazek 3. Š–Ž. Brno: Sdružení knihoven ČR – Moravská zemská knihovna, 2006. 446 s. ISBN 80-86249-26-3.

KUBÍ ČEK, Jaromír et al. Noviny České republiky od po čátku do roku 1918. Část 1. Bibliografie . Brno: Sdružení knihoven ČR – Moravská zemská knihovna, 2008. 415 s. ISBN 978-80-86249-46-9.

KUBÍ ČEK, Jaromír et al. Noviny České republiky od po čátku do roku 1918. Část 2 .P řehledy, rejst říky. Brno: Sdružení knihoven ČR – Moravská zemská knihovna, 2008. 249 s. ISBN 80-86249-48-3.

102

KURAL, Václav. RADVANOVSKÝ, Zden ěk et al. „Sudety“ pod hákovým k řížem . Ústí nad Labem: Albis International, 2002. 548 s. ISBN 80-86067-66-1.

LINZ, Norbert. Der Aufbau der deutschen politischen Presse in der Ersten Tschechoslowakischen Republik (1918–1925). In: Bohemia. Jahrbuch des Collegium Carolinum. Band 11 . München: Verlag Lerche, 1970. s. 284 –307.

MA ŘÍKOVÁ, Jana. Teplický incident . Praha, 2011. Bakalá řská práce. Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Vedoucí práce Alena Míšková.

MICHLOVÁ, Jana. Stopy prvních ve řejných čítáren, p ůjčoven knih v 19. století a m ěstské knihovny 1. poloviny 20. století v Teplicích. In: Zprávy a studie Regionálního muzea v Teplicích 29/2012 . Teplice: Regionální muzeum, 2012. s. 155–176. ISBN 978-80-85321- 64-7.

MLEZIVA, Št ěpán. Retrospektivní p řehled územních jednotek a územních celk ů od roku 1850 do sou časnosti . Praha: Academia, 2010. 982 s. ISBN 978-80-200-1756-7.

MOSSE, Rudolf. Časopisecký katalog ČSR 1926 . Praha: Rudolf Mosse, 1926.

Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Band 7 . Wien: VÖAW, 1978. Dostupné z: http://www.biographien.ac.at/oebl?frames=yes

Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Band. 12 . Wien: VÖAW, 2005. Dostupné z: http://www.biographien.ac.at/oebl?frames=yes

PLEVKA, Bohumil. Cesty 1945–1985. Krušnohorské divadlo Teplice . Teplice: Krušnohorské divadlo, 1985. 76 s.

103

PROCHÁZKA, Ji ří. Přísp ěvek k národnostní problematice Teplicka mezi dv ěma sv ětovými válkami. In: Zprávy a studie Oblastního vlastiv ědného muzea v Teplicích 7/1971 . Teplice: Oblastní vlastiv ědné muzeum, 1971. s. 33 –43.

PRZEDAK, Aladar Quido. Geschichte des deutschen Zeitschriftenwesens in Böhmen . Heidelberg: Carl Winter’s Universitätsbuchhandlung, 1904. 248 s.

PŘIBYLOVÁ, Lenka. DIETZ, Roman. Severo česká filharmonie Teplice. Historie a sou časnost. Teplice: Severo česká filharmonie, 2008. 152 s. ISBN 978-80-254-2559-6.

RADVANOVSKÝ, Zden ěk. Konec česko-německého soužití v ústecké oblasti 1945–1948. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyn ě, 1997. 204 s. ISBN 80-7044-180-1.

Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky 1850–1970 . Díl I. Svazek 1. Praha: Federální statistický ú řad, 1978.

ROTTER, Karel. Zákon o tisku a Zákon na ochranu republiky . Praha: Ministerstvo vnitra republiky Československé, 1935. 116 s.

ROUBÍK, František. Bibliografie časopisectva v Čechách z let 1863–1895. Praha: Česká akademie v ěd a um ění, 1936. 319 s.

ROUBÍK, František. Časopisectvo v Čechách v letech 1848–1862 . Praha: Duch novin, 1930, s. 207.

ROZKOŠNÁ, Blanka. JAKUBEC, Pavel. Židovské památky Čech. Historie a památky židovského osídlení Čech . Brno: ERA group spol. s r.o., 2004. 480 s. ISBN 80-86517-64-0.

SEIDEL, Franz. Bedruckte blätter… In: Jubiläums-Ausgabe der Freiheit. Soziademokratisches Tagblatt , č. 184, srpen 1937, s. 3.

104

Seznam míst v království Českém. Sestaven na základ ě ú ředních dat k rozkazu c. k. místodržitelství . Praha: Tiskem místodržitelské tiskárny, 1913. 882 s.

SLÁDEK, Milan. Němci v Čechách. N ěmecká menšina v českých zemích a Československu 1848–1946 . Hodkovi čky: Pragma, 2002. 205 s. ISBN 80-7205-901-7.

SMR ČEK, Antonín. Říjen 1918 v Teplicích – stru čná historie Deutschböhmen. In: Zprávy a studie Regionálního muzea v Teplicích 27/2008 . Teplice: Regionální muzeum, 2008. s. 143 –196. ISBN 978-80-85321-46-3.

SPÁLA, Radek. Nová synagoga v Teplicích-Šanov ě – klenot židovské architektury severozápadních Čech. In: KAVAN, Richard. KOCOUREK, Lubomír (eds.). Náboženské dějiny severozápadních Čech. Sborník p řísp ěvk ů z mezinárodní konference v Ústí n. L. ve dnech 9. –11. zá ří 1997 . Ústí nad Labem: Katedra spole čenských v ěd Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyn ě, 1999. s. 37–42. ISBN 80-7044-219-0.

SPÁLA, Radek. Nová teplická synagoga 1882 –1938. In: Zprávy a studie Regionálního muzea v Teplicích 20/1995 . Teplice: Regionální muzeum v Teplicích, 1995. s. 71 –85. ISBN 80-85321-15-7.

Statistický lexikon obcí v Čechách. Ú řední seznam míst podle zákona ze dne 14. dubna 1920, číc. 266 Sb. zák. a na ř. Vydán ministerstvem vnitra a státním ú řadem statistickým na základ ě výsledk ů s čítání lidu z 15. února 1921 . Praha: Státní ú řad statistický, 1923. 596 s.

ŠEBEK, Jaroslav. N ěmecké politické strany v českých zemích. In: MALÍ Ř, Ji ří. MAREK, Pavel et al. Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861–2004 . I. díl: Období 1861–1938 . Praha: Dopln ěk, 2005. ISBN 80- 7239-178-X .

105

TOMAN, Josef. Česká škola v lázních Teplicích-Šanov ě. In: BR ŮCHA, Ji ří. VÁLEK, Vojta (eds.). Tři m ěsta v Podkrušnoho ří. Teplice-Šanov, Duchcov, Bílina. Brno: Národohospodá řská propagace Československa v Praze, 1947. s. 31–34.

URBAN, Jaroslav František. Potulky Teplickem. Vlastiv ědný nárys okresu Teplicko- Šanovského . Teplice-Šanov: Naše domovina, 1928. 288 s.

VÁLEK, Vojta. Kulturní život na Teplicku. In: BR ŮCHA, Ji ří. VÁLEK, Vojta (eds.). Tři města v Podkrušnoho ří. Teplice-Šanov, Duchcov, Bílina. Brno: Národohospodá řská propagace Československa v Praze, 1947. 217 s.

VILÍM, Karel. Když ml čely múzy . Teplice: Regionální muzeum v Teplicích, 2006. 179 s. ISBN 80-85321-42-4.

VILÍM, Karel. Evangelický sbor v Teplicích (1852-1939). In: Náboženské pom ěry severních Čech. Sborník p řísp ěvk ů z mezinárodní konference konané v Ústí n. L. ve dnech 9.–11. zá ří 1997 . Ústí nad Labem: PF UJEP, 1999. s. 47 –53. ISBN 80-7044-219-0.

WOLF, Ji ří et al. Duchcov. Historie – kultura – lidé. D ějiny českých m ěst . Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2013. 420 s. ISBN 978-80-7422-253-5.

Internetové zdroje

The German Early Cinema Database [online]. Dostupný z: http://www.earlycinema.uni- koeln.de/

Weigend-Abendroth, Friedrich [online]. Dostupný z:http://www.leo- bw.de/web/guest/detail/-/Detail/details/PERSON/kgl_biographien/1012389405/Weigend- Abendroth+Friedrich;jsessionid=10318913EA5F2FFE054F42427D56C076

Filmportal [online]. Dostupný z: http://www.filmportal.de/

106

Seznam zkratek

MK – M ěstské kino

MNV – M ěstský národní výbor

ONV – Okresní národní výbor

OSK – Okresní správní komise

SokA – Státní okresní archiv

107

Seznam p říloh

Příloha č. 1: Vývoj po čtu obyvatel v Československu dle s čítání (tabulka)

Příloha č. 2: Vývoj po čtu obyvatel v soudním okrese Teplice-Šanov v letech 1851–1947 (tabulka)

Příloha č. 3: Hotel Kronprinz Rudolf (obrázek)

Příloha č. 4: Gutenberghof (obrázek)

Příloha č. 5: První číslo Teplitz-Schönaeur Anzeiger roku 1861 (obrázek)

Příloha č. 6: Titulní list z 28. října 1918 (obrázek)

Příloha č. 7: Ukázka kulturní rubriky 1918 (obrázek)

Příloha č. 8: Ukázka kulturní rubriky 1928 – divadlo (obrázek )

Příloha č: 9: Ukázka reklamní sekce (obrázek )

Příloha č. 10: P řehled zjišt ěných člen ů redakce (tabulka)

Příloha č. 11: Zjišt ění zam ěstnanci firmy C. Weigend (tabulka)

Příloha č. 12: Clemens Weigend (obrázek)

Příloha č. 13: Adolf Weigend (obrázek)

Příloha č. 14: Abecední soupis divadelních p ředstaveních odehraných v březnu 1918 (tabulka)

Příloha č. 15: Abecední soupis divadelních p ředstaveních odehraných v říjnu 1918 (tabulka)

Příloha č. 16: Abecední soupis film ů promítaných v březnu 1918 (tabulka)

Příloha č. 17: Abecední soupis film ů promítaných v říjnu 1918 (tabulka)

Příloha č. 18: Abecední soupis divadelních p ředstavení odehraných v březnu 1928 – Velký sál (tabulka)

Příloha. č. 19: Abecední soupis divadelních p ředstaveních odehraných v březnu 1928 – Malý sál (tabulka)

108

Příloha č. 20: Abecední soupis divadelních p ředstaveních odehraných v říjnu 1928 – Velký sál (tabulka)

Příloha č. 21: Abecední soupis divadelních p ředstaveních odehraných v říjnu 1928 – Malý sál (tabulka)

Příloha č. 22: Abecední soupis film ů promítaných v březnu roku 1928 (tabulka)

Příloha č. 23: Abecední soupis film ů promítaných v říjnu 1928 (tabulka)

109

Přílohy

Příloha č. 1: Vývoj po čtu obyvatel v Československu dle s čítání (tabulka) 298

Obyvatelstvo Rok Češi a Slováci Němci Ma ďaři celkem 1910 13 441 689 8 034 887 3 750 325 1 070 854 1921 13 374 364 8 760 937 3 123 568 754 437 1930 14 479 565 9 688 770 3 231 608 691 923 Rusové a Židovská Rok Poláci Ostatní ob čané Ukrajinci národnost 1910 169 641 454 005 1921 75 853 461 849 1930 81 737 549 169 186 642 49 636

Příloha č. 2: Vývoj po čtu obyvatel v soudním okrese Teplice-Šanov v letech 1851–1947 (tabulka) 299

Ob. n ěm. Něm. ob. Teplice- Ob. n ěm. Rok Obcí Rozloha Obyvatel národnosti v % Šanov nár. 1851 52 229 4 670 1857 44 197 25 276 1869 21 197 33 341 11 618 1880 25 197 48 856 95 16 750 1890 25 197 62 877 94 20 262 1900 27 197 89 787 90 24 420 1910 35 197 102 888 87 26 777 23 729 1921 36 197 103 328 75 887 77 28 892 22 489 1930 37 197 111 162 75 30 799 1939 38 203 97 112 1947 31 197 71 743

298 SLÁDEK, Milan. N ěmci v Čechách. N ěmecká menšina v českých zemích a Československu 1848–1946. Hodkovi čky: Pragma, 2002, s. 36. 299 Zpracováno dle statistických lexikon. MLEZIVA, Št ěpán. Retrospektivní p řehled územních jednotek a územních celk ů od roku 1850 do sou časnosti. Praha: Academia, 2010. Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky 1850–1970. Díl I. Svazek 1. Praha: Federální statistický ú řad, 1978. Statistický lexikon obcí v Čechách. Ú řední seznam míst podle zákona ze dne 14. dubna 1920, číc. 266 Sb. zák. a na ř. Vydán ministerstvem vnitra a státním ú řadem statistickým na základ ě výsledk ů s čítání lidu z 15. února 1921. Praha: Státní ú řad statistický, 1921. Seznam míst v království Českém. Sestaven na základ ě úředních dat k rozkazu c. k. místodržitelství. Praha: Tiskem místodržitelské tiskárny, 1913.

110

Příloha č. 3: Hotel Kronprinz Rudolf (obrázek) 300

Příloha č. 4: Gutenberghof (obrázek) 301

300 Soukromý archiv Petra Beránka. 301 SOkA Teplice, fond Sbírka fotografií, XVI. Teplice, 3) Teplice – významné dominanty, e) ulice v centru města.

111

P říloha č. 5: První číslo Teplitz-Schönaeur Anzeiger roku 1861 (obrázek)

112

Příloha č. 6: Titulní list z 28. října 1918 (obrázek)

Příloha č. 7: Ukázka kulturní rubriky 1918 (obrázek) 302

302 Teplitz-Schönaeur Anzeiger, č. 21, 16. 3. 1918, s. 4.

113

Příloha č. 8: Ukázka kulturní rubriky 1928 – divadlo (obrázek) 303

Příloha č: 9: Ukázka reklamní sekce (obrázek) 304

303 Teplitz-Schönauer Anzeiger , č. 57, 7. 3. 1928, s. 5. 304 Teplitz-Schönaeur Anzeiger, č. 21, 25. 1. 1928, s. 7.

114

Příloha č. 10: P řehled zjišt ěných člen ů redakce (tabulka)

Jméno Funkce Datace Zakladatel; COPEK August 1861–1870 první odpov ědný redaktor CERWENKA Franz Odpov ědný redaktor 1861–1870 LÖWY Salomon Odpovědný redaktor 1870–1871 EHRLICH J. Odpov ědný redaktor 8. 4. 1871–? JE ŘÁBEK Rudolf Odpov ědný redaktor 1873–1874 BLOCH Adolf Odpov ědný redaktor 1874–9.10.1878 NAAFF Anton August Odpov ědný redaktor 1.11.1878–10.5.1880 FLEISCHER Sigmund Odpov ědný redaktor 10.5.1880–? FREUND Alfred Externí spolupracovník 1.5.1881–26.9.1926 SCHÖNHOFF Leopold Odpov ědný redaktor 1.5.1882–1.4.1884 GRIMM Gabriel Odpov ědný redaktor 1.4.1884–1920 COFEL W. Redaktor; odpov ědný redaktor 1905–19.2.1928 ZACHAR Redaktor 20. léta BEER Redaktor 20. léta GERSON Externista; odpov ědný redaktor ?–26.9.1925 STEPANEK W. Inzertní rubrika (1928) SCHNEIDER Wilhelm Redaktor; odpov ědný redaktor 1925–1934 HANKE Wendelin Odpov ědný redaktor 1.1.1934–(1936) MERTZ Hugo Redaktor; odpov ědný redaktor 1922–(1936) WISSIAK Heinrich Redaktor 1929–(1936) DÖRRE Ernst Redaktor 1933–(1936) MARTINEK M. Inzertní rubrika (1938) SEIDEL Alfred Inzertní rubrika (1938)

115

Příloha č. 11: Zjišt ění zam ěstnanci firmy C. Weigend (tabulka)

Jméno Funkce Datace WEIGEND Clemens Faktor, nakladatel 1861–1894 SCHNEIDER Karl A. Prokurista; ředitel nakladatelství 1895–1932 ROSTENSKY Otto Prokurista 1932–? FRIDTUM Josef Prokurista k roku 1936 FIEBLINGER Anton Faktor k roku 1911 RAUCH Karl Zástupce faktora; korektor k roku 1911 MENZEL, Johann Saze č, typograf k roku 1911 KWITSCHALA Anton Metér k roku 1911 TOTSCHE Josef Saze č, typograf k roku 1911 HESS Josef Magazineur k roku 1911 RŮŽI ČKA Johann Mistr kniha ř, vaza č knih k roku 1911 FUCKE Julius Strojní mistr 1880–(1940)

116

Příloha č. 12: Clemens Weigend (obrázek) 305

305 75 Jahre Teplitz-Schönauer Anzeiger 1861–1936 , 1936.

117

Příloha č. 13: Adolf Weigend (obrázek) 306

306 306 75 Jahre Teplitz-Schönauer Anzeiger 1861–1936 , 1936.

118

Příloha č. 14: Abecední soupis divadelních p ředstaveních odehraných v březnu 1918 (tabulka)

Název p ředstavení Žánr Poznámka Blaufuchs Komedie Hostující here čka

Der Brandstifter Nezjišt ěno

Das Dreimäderlhaus Zp ěvohra

Erde Komedie Hostující soubor

Eugen Onegin Opera První uvedení

Figaros Hochzeit Opera

Der Freischütz Opera

Glück in Wintel Nezjišt ěno

Goldene Ewa Nezjišt ěno Grigri Opereta Poslední uvedení

Der Hern ohne Wohnung Nezjišt ěno Margarethe Nezjišt ěno Hostující soubor

Der Meeres und der Liebe Wellen Tragédie

Nachtfalter Opereta

Der Postillon von Lonjumeau Opera

Die Räuber Drama Hostující soubor

Die Faschingsfee Opereta

Totentanz Drama

Der Troubadour Opera Hostující soubor

Der Weibsteufel Drama Hostující soubor

Die Welt ohne Männer Veselohra

Wiener Blut Opereta Wiener Frauen Opereta První uvedení

Der Zigeunerprimas Opereta Nové nastudování

119

Příloha č. 15: Abecední soupis divadelních p ředstaveních odehraných v říjnu 1918 (tabulka)

Název p ředstavení Žánr Poznámka Die bessere Hälfte Drama Bruder Straubinger Opereta Hostující soubor Der eiserne Heiland Opera První uvedení Der Evangelimann Opera Hostující soubor (Dráž ďany) Der Freischütz Opera Frühlingsluft Opereta Gyges und sein Ring Tragédie Hostující soubor Innocent Drama Iphigenia auf Tauris Drama Jungser Sonnenschein Opereta Es lebe das Leben Nezjišt ěno Nora Nezjišt ěno Die Puppe Nezjišt ěno Das süße Mädel Opereta Die Tänzerin Komedie Nové nastudování Traviata Opera Hostující p ěvkyn ě

120

Příloha č. 16: Abecední soupis film ů promítaných v březnu 1918 (tabulka)

Místo Název filmu Režisér Stát promítání Aufnahmen auf offenem Meere Nezjišt ěno Nezjišt ěno Monopol Bob Cray Arthur Ullmann Německo Apollo Das Defizit Alwin Neuß Německo Monopol Ein Tropfen Gift Adolf Gärtner Německo Monopol Die Erlebnisse einer Verliebten Nezjišt ěno Francie Monopol ... Familie Pimplelmayer im Nezjišt ěno Nezjišt ěno Olympia zoologischen Garten Eine Fatale Situation Nezjišt ěno Německo Apollo Florians Tante Paul Otto Německo Monopol Der Fluch der Diamanten A. W. Sandberg Dánsko Olympia Das Fräulein und der Papa Nezjišt ěno Švédsko Monopol Frühling und Tod Nezjišt ěno Německo Olympia Die Gärtnerpoldi Nezjišt ěno Německo Olympia Monopol / Graf Dohna und seine Möwe Nezjišt ěno Německo Olympia Gräfin Heyers William Wauer Dánsko Apollo Der große Adler Nezjišt ěno Nezjišt ěno Apollo Das große Los Friedrich Zelnik Německo Olympia Das Haus am Abgrund Nezjišt ěno Nezjišt ěno Apollo Der Hund mit dem Monokel Felix Basch Německo Monopol Die Jagd nach dem Dollar Nezjišt ěno Nezjišt ěno Olympia Kapitän Grogg auf dem Nezjišt ěno Švédsko Apollo Negerballe Das lebende Phantom Nezjišt ěno Dánsko Apollo Das lebende Rätsel Harry Piel Německo Olympia Die letzte Nacht Nezjišt ěno Nezjišt ěno Olympia Die Lieblingsfrau des Max Mack Německo Apollo Maharadscha Der Narr seiner Liebe Nezjišt ěno Dánsko Monopol

121

Nordische Fischzüge Nezjišt ěno Švédsko Monopol Panik Nezjišt ěno Nezjišt ěno Apollo Pepl Huber Nezjišt ěno Nezjišt ěno Apollo Die Perle des Kinos Nezjišt ěno Nezjišt ěno Olympia „Ziganella“ Polnisch-Blut Nezjišt ěno Švédsko Monopol Professor Rehbeins Verlobung Nezjišt ěno Německo Apollo Psylander heiratet Nezjišt ěno Dánsko Olympia Die rote Lilie Nezjišt ěno Nezjist ěno Apollo Ruf der Finsternis Nezjišt ěno Nezjišt ěno Apollo Das Sanitätshund bei der Nezjišt ěno Nezjišt ěno Olympia Arbeit Schneewittchen Nezjišt ěno Německo Olympia Sein Kind aus ersten Ehe Nezjišt ěno Německo Apollo Der Storch gratuliert Nezjišt ěno Nezjišt ěno Monopol Das Tagebuch des Stabsarztes Paul Leni Německo Monopol Dr. Hart Das Telephon-Kätzchen Nezjišt ěno Nezjišt ěno Apollo Die Trauung auf dem Schiff Nezjišt ěno USA Monopol U – Boot heraus Nezjišt ěno Německo Monopol Und es ward Licht Nezjišt ěno Dánsko Monopol Untergang der Maine Nezjišt ěno Nezjišt ěno Olympia Verflixte Liebe Nezjišt ěno Německo Apollo Das verhexte Stiefelpaar Lau Lauritzen Dánsko Apollo Wachtwanderer Nezjišt ěno Nezjišt ěno Apollo

Wenn der Mann im Kriege ist Nezjišt ěno Nezjišt ěno Apollo

Wenn die Finsternis ruft Nezjišt ěno Dánsko Apollo

122

Příloha č. 17: Abecední soupis film ů promítaných v říjnu 1918 (tabulka)

Místo Název filmu Režisér Stát promítání 3 Tage Mittelarrest Fritz Bernhardt Německo Apollo Baronesse Luzy Nezjišt ěno Nezjišt ěno Monopol Bravo Albert Nezjišt ěno Německo Apollo Der Brief einer Toten Fritz Freisler Rakousko Apollo Bunny als Reporter Wilfred North USA Monopol Der Dieb Franz Eckstein Německo Apollo Don Cesar, Graf Irun Luise Kolm Rakousko Olympia Es war ein Sonntag hell und Nezjišt ěno Německo Monopol klar Für die Ehre des Vaters Richard Eichberg Německo Apollo Das Geheimnis des Isis- Nezjišt ěno Nezjišt ěno Olympia Temples Das Glückskind Nezjišt ěno Nezjišt ěno Olympia Ein goldenes Herz Nezjišt ěno Nezjišt ěno Olympia Im Viege Tal Nezjišt ěno Nezjišt ěno Monopol Ein Kaltes Abenteuer Nezjišt ěno Německo Olympia Keine Hose ohne Dornen Nezjišt ěno Německo Monopol Ketten der Vergangenheit Nezjišt ěno Německo Monopol Das Kind meines Nächsten Einar Zangenberg Rakousko Olympia Kokl als Saügling Nezjišt ěno Rakousko Olympia Ein Kostümfest Nezjišt ěno Nezjišt ěno Apollo Lebensbrähte und Nezjišt ěno Nezjišt ěno Olympia Liebesfunken Liebesspiel Nezjišt ěno Nezjišt ěno Apollo Das Mädel vom Ballett Ernst Lubitsch Německo Apollo Die nach Glück und Liebe Nezjišt ěno Německo Monopol suchen Nachtfalter Urban Gad Německo Olympia

123

Nirwana Konrad Wieder Německo Olympia Onkels letzter Wille Nezjišt ěno Německo Olympia Onkels Stelldichein Nezjišt ěno Nezjišt ěno Apollo Der Onyxknopf Joe May Německo Monopol Professor Springbein Nezjišt ěno Německo Apollo Der Ritter ihres Herzens Nezjišt ěno Nezjišt ěno Apollo Walter Eine Rose der Wildnis Německo Monopol Schmidthässler Der Ruf aus dem Jenseits Richard Kirsch Německo Apollo Sascha Meester-Woche Nezjišt ěno Nezjišt ěno Monopol Der Schloßpark von Sagan Nezjišt ěno Nezjišt ěno Monopol Der Schönheitspreis Nezjišt ěno Německo Apollo Die Schuld des Vaters Nezjišt ěno Německo Monopol Sieg der Liebe Nezjišt ěno Nezjišt ěno Monopol So fallen die Lose des Lebens Friedrich Rosenthal Rakousko Apollo Der Sonnenspiegel Nezjišt ěno Nezjišt ěno Apollo Der stumme Zeuge Harry Piel Německo Monopol Der Sultan von Johore Harry Piel Německo Apollo Das Testament Nezjišt ěno Nezjišt ěno Monopol Der Todesjockey Nezjišt ěno Německo Olympia Träume sind Schäume Nezjišt ěno Německo Olympia Ein tropfen Gift Adolf Gärtner Německo Apollo Truthühnerzucht Nezjišt ěno Německo Monopol Die Verräterin Nezjišt ěno Německo Olympia Der Verwünschte Alkohol Nezjišt ěno Německo Olympia Wenn die Frau nicht kochen Nezjišt ěno Rakousko Monopol kann Zirkus Wolffonn Nezjišt ěno Nezjišt ěno Olympia Zur strecke gebracht Harry Piel Německo Monopol

124

Příloha č. 18: Abecední soupis divadelních p ředstavení odehraných v březnu 1928 – Velký sál (tabulka)

Název p ředstavení Žánr Poznámka Die Basadere Opereta Hostující soubor Boris Godunow Opera Hostující soubor Egmont Drama Inscenace pro divadelní spolek Der Fliegende Holländer Opera Hostující soubor Die Gold’ne Meisterin Opereta První uvedení

Die Königin Opereta Die lustige Witwe Opereta Der süße Kavalier Opereta První uvedení Die verkaufte Braut Opera Hostující soubor (Prodaná nev ěsta) Wien bei Nacht Opereta Der Zarewitsch Opereta

Příloha. č. 19: Abecední soupis divadelních p ředstaveních odehraných v březnu 1928 – Malý sál (tabulka)

Název p ředstavení Žánr Poznámka Doktor Stieglitz Komedie Das Sankt Martinihaus Drama Uzav řené p ředstavení Die Gefangene Drama Ihr Mann Veselohra Hostující soubor Jolandas letztes Abenteuer Groteska První uvedení Peripherie Drama František Langer (Periférie) Präsident Stopper Fraška Nora Drama Stiefmama Veselohra Hostující soubor Der Vertrag von Nizza Veselohra První uvedení Zwölftausend Drama Hostující soubor

125

Příloha č. 20: Abecední soupis divadelních p ředstaveních odehraných v říjnu 1928 – Velký sál (tabulka)

Název p ředstavení Žánr Poznámka Aida Opera Die Fachsingsfee Opereta Die Gold’ne Meisterin Opereta

Mädi Opereta Nové nastudování Olly-Polly Opereta První uvedení Das Rheingold Opera Hostující soubor Tosca Opera Nové nastudování Wiener Blut Opereta

Příloha č. 21: Abecední soupis divadelních p ředstaveních odehraných v říjnu 1928 – Malý sál (tabulka)

Název p ředstavení Žánr Poznámka Der gutsißende Frach Komedie Die japanische Puppe Veselohra Mädel von Heute Veselohra Mrs. Ebehens Ende Veselohra Die Opunzie Parodie Schinderhannes Drama První uvedení Die spanische Fliege Fraška Treibdjagd Hra První uvedení

126

Příloha č. 22: Abecední soupis film ů promítaných v březnu roku 1928 (tabulka)

Místo Název filmu Režisér Stát promítání Der Alltag des Rennpferdes Nezjišt ěno Německo Olympia Am Rande der Welt oder Karl Grune Německo Olympia Menschen, sid Menschen

Auf dem Felde der Uhre Raoul Walsh USA Apollo

Der Bettler vom Kölner Dom Rolf Randolf Německo Olympia Bis zum letzten Atemzug Nezjišt ěno USA Krone Dämon Weib Fred Niblo USA Krone Familientag im Hause Hans Steinhoff Německo Olympia Prellstein Rudolf Walter-Fein; Faschingszauber Německo MK Rudolf Dworsky Die feurige Sintflut Nezjišt ěno USA Krone Fred, der Reiterkönig Nezjišt ěno USA Apollo Das gefährliche Alter Eugen Illés Německo Olympia Ein gefährliches Spiel Harry Piel Německo Apollo Der General. Clyde Bruckman USA MK Frigo auf der Maschine Der große Sprung Arnold Fanck Německo Olympia Der größte Gauner des Max Obal Německo MK Jahrhunderts Guttmann contra Appelbaum Nezjišt ěno USA MK Die heilige Lüge Holger Madsen Německo Olympia Der Herr der Nacht Carl Heinz Wolff Německo Krone Die Histörchen der seligen Wilhelm Thiele Německo Apollo Exzellenz Historische Stätten im Nezjišt ěno Německo Olympia Hessenlande Hotel am Deck Nezjišt ěno Nezjišt ěno Krone Ein Idealer Gatte Nezjišt ěno Nezjišt ěno Krone Karneval in Nizza oder Die Willi Wolf Německo Olympia Dame mit dem Tigerfell

127

Kurzes Glück Nezjišt ěno Nezjišt ěno Krone Die Leibeigenen der Gräfin Richard Eichberg Německo Olympia Danischeff Liebe blüht in jedem Alter Nezjišt ěno Nezjišt ěno MK Madame wagt einen Hans Otto Německo MK Seitensprung Löwenstein Meine Tante – Deine Tante ! Carl Froelich Německo Apollo Mein Heidelberg, Ich kann James Bauer Německo MK dich nie vergessen Der Meister der Welt Gennaro Righelli Německo Apollo Mutter – Was das Herz vereint, Apollo / John Ford USA kann das Meer nicht trennen Krone Panik Harry Piel Německo Olympia Der Pechvogel Nezjišt ěno Německo MK Pilsen Nezjišt ěno Německo Renntiere in Lappland Nezjišt ěno Nezjišt ěno MK Die Revue-Königin Nezjišt ěno Nezjišt ěno Apollo Rote Kavallerie Nezjišt ěno Kanada Apollo Säuglingspflege zu Kraft und Nezjišz ěno Německo Olympia Schönheit Schicksal des Menschen, wie Willy Reiber Německo MK gleichts du dem Meere Seine Hoheld, der Eintänzer Karl Hans Leiter Rakousko Krone Sonnenaufgang Oskar Paulsen Německo Apollo Rowland V. Lee; Stacheldraht USA MK Mauritz Stiller Sturmflut Willy Reiber Německo MK Der Tanz ins Glück Nezjišt ěno Nezjišt ěno Olympia Das tanzende Wien Friedrich Zelnik Německo Apollo Der Teufelsreiter Nezjišt ěno USA Krone Ein tolles Prinzeßchen Nezjišt ěno Nezjišt ěno MK Ungewöhnische Flitterwochen Nezjišt ěno Nezjišt ěno Krone Über alle Hindernisse George W. Hill USA Krone Villa im Tiergarten Franz Osten Německo Krone

128

Das Weib mit dem Teufel im Apollo / Leiben oder Die Limbe vom Raoul Walsh USA Krone Zigeuner stammt Wochenendzauber Rudolf Walter-Fein Německo MK Wolkenkratzer der Liebe Nezjišt ěno USA Krone

129

Příloha č. 23: Abecední soupis film ů promítaných v říjnu 1928 (tabulka)

Místo Název filmu Režisér Stát promítání Der 13. Geschworene Nezjišt ěno (USA) Olympia Almenrausch und Edel weiß Franz Seitz Německo MK Am Rüdesheimer Schloß steht Johannes Guter Německo Apollo eine Linde Bataillon Přemysl Pražský ČSR Krone (Batalion) Die beiden Seehunde Max Neufeld Rakousko Apollo Charlott etwas verrückt Adolf Edgar Licho Německo MK

Die Dame mit der Maske Wilhelm Thiele Německo Olympia

Der Dieb von Bagdad Raoul Walsh USA Apollo Rudolf Walther- Dragonerliebchen Německo Apollo Fein Emigranten Erich Waschneck Německo Apollo Das Fasadengespenst Nezjišt ěno Nezjišt ěno Apollo Frauenarzt Dr. Schäfer Jakob Fleck Německo MK Der Glöckner von Notre Wallace Worsley USA Krone Damme Die große Karriere Nezjišt ěno Nezjišt ěno Apollo

Die Hafenbraut Wolfgang Neff Německo Apollo Hanseaten Gerhard Lamprecht Německo Olympia Das Haus des Schreckens Fritz Bernhardt Německo Krone Jahrmarkt des Lebens Béla Balogh Německo Olympia Katzensteg Gerhard Lamprecht Německo Olympia Ledige Mütter Fred Sauer Německo MK Looping the Loop Artur Robison Německo Olympia

Der Mann, der Lacht Paul Leni USA Olympia

Modellhaus Crevette Max Neufeld Rakousko MK Ewald André Velká Moulin Rouge MK Dupont Británie

130

Odette, die schöne Sünderin Mario Bonnard Německo Krone Pilsen Nezjišt ěno Nezjišt ěno Apollo Das Recht am Leben Robert Wohlmuth Koprodukce MK Samba, der Held des Urwaldes August Brückner Německo MK Schlawe Liebhaber Wolfgang Neff Německo Krone Sechs Dynamitpatronen Nezjišt ěno Nezjišt ěno Krone Seemannsblut Nezjišt ěno Nezjišt ěno Krone

Das tanzende Wien Friedrich Zelnik Německo MK

Unter der Laterne Gerhard Lamprecht Německo Olympia Der unschuldige Verführer Nezjišt ěno Nezjišt ěno Krone Venus im Frack Robert Lang Německo Apollo Vom Täter fehlt jede Spur Constantin J. David Německo Olympia Die Weber Friedrich Zelnik Německo Apollo Wien, du Stadt meine Träume Nezjišt ěno Nezjišt ěno Olympia Wolga, Wolga Viktor Tourjansky Německo Krone