Vznik Principu Walking Bass Bakalářská Práce

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ

Hudební fakulta Katedra jazzové interpretace Studijní obor: Jazzová interpretace

Vznik principu Walking Bass Bakalářská práce

Autor práce: Bc. Pavel Dobeš Vedoucí práce: MgA. Rastislav Uhrík Brno 2021

Bibliografický záznam Dobeš, Pavel. Vznik principu Walking Bass. The emergence of the principle of Walking Bass. Brno, 2021, 48 s. Bakalářská práce. Janáčkova akademie múzických umění v Brně. Vedoucí práce MgA. Rastislav Uhrík.

Anotace Bakalářská práce „Vznik principu Walking Bass“ pojednává o vzniku tohoto principu v jazzové hudbě 20. století s důrazem na přínos jednotlivých kontrabasistů utvářejících tento princip.

Abstract Thesis “The emergence of the principle of Walking Bass” deals with emergence of this principe in jazz music of 20th century with emphasis on the contribution of individual bassists creating this principle.

Klíčová slova Walking bass, kráčející bas, jazz, improvizace, kontrabas, Sidney Brown, Wellman Braud

Keywords Walking bass, jazz, improvisation, four feel, double bass, upright bass, Sidney Brown, Wellman Braud

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu.

V Brně dne 16. 5. 2021 ______Bc. Pavel Dobeš

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval MgA. Janu Daleckému za podnětné rady při dokončování práce a své rodině za neutuchající podporu v celé době mého studia.

Obsah

Předmluva ...... 7 Úvod ...... 8 Stav bádání ...... 9 1 Základní principy hry na kontrabas používané v jazzu ...... 10 1.1 Two Feel ...... 11 1.2 Four Feel – Walking bass ...... 12 1.3 Ostatní používané principy ...... 14 2 Historický vývoj a vznik walking bass ...... 15 2.1 Kráčející bas v klasické/artificiální hudbě ...... 16 2.2 Období vzniku walking bass v jazzové hudbě ...... 20 2.2.1 Bill Johnson ...... 21 2.2.2 Steve Brown ...... 22 2.2.3 John Lindsay ...... 24 2.2.4 Jim Lanigan ...... 25 2.2.5 Art Miller ...... 25 2.2.6 Sidney „Little Jim“Brown ...... 26 2.2.7 Wellman Braud ...... 28 2.2.8 Johnny Mueller ...... 30 2.2.9 Walter Page ...... 31 2.2.10 Pops Foster ...... 32 2.3 Období rozvoje walking bass ...... 33 2.3.1 Bob Haggart ...... 35 2.3.2 Jimmy Blanton ...... 36 2.3.3 Přehled kontrabasistů narozených před rokem 1930 ...... 37 Závěr ...... 39 Použité informační zdroje ...... 40 Seznam obrázků ...... 47

Předmluva Kontrabas zaujímá v jazzové hudbě nenahraditelné místo již zhruba 100 let. Přes svůj dlouhý a neutuchající vývoj, který v porovnání s uplatněním interpretace artificiální hudby razí zcela originální inovativní cestu, je však jeho role vděčná a odkázaná ke svým kořenům až dodnes. Převažuje jako rytmický doprovodný základ různorodých hudebních těles od dua po big band. Není však výjimkou ani jeho sólové uplatnění. Stejně tak kontrabasisté nemusí být a často nebývají v pomyslném ústraní ansámblů, přestože stále převládá jejich uplatnění v roli sidemana. 1 Jedním ze zásadních milníků ve vývoje interpretace jazzové hudby na kontrabas je jistě i doprovodný princip zvaný walking bass, jehož vzniku se věnuje tato bakalářská práce.

1 GIOIA, Ted. The history of jazz. New York: Oxford University Press, 1997. ISBN 0-19-509081-0.

Úvod

Tato bakalářská práce se věnuje vzniku principu walking bass, tedy kráčejícímu basu při hře na kontrabas v jazzové a improvizované hudbě, který představuje etalon při doprovázení jazzových kapel i orchestrů již desítky let a prochází neustálým vývojem. Je jedním ze základních prvků jazzové rytmiky. Cílem práce je zachytit moment vzniku tohoto doprovodného principu při vývoji jazzu 20. století a popsat rozdíly v interpretaci jednotlivých kontrabasistů tehdejší doby. V první kapitole jsou vysvětleny základní principy používané při hře na kontrabas v jazzové hudbě s důrazem na vysvětlení principu walking bass včetně notových příkladů. Následující kapitola se věnuje vývoji používaných doprovodných principů jednotlivých kontrabasistů a zmapování jejich dílčích přínosů. Bádání je založeno především na poslechu a rozboru dobových nahrávek. Závěr práce obsahuje shrnutí získaných poznatků a definuje období, ve kterém vznikl tento doprovodný princip, používaný dodnes.

Stav bádání

V České republice se zatím podobnému tématu nevěnuje žádná veřejně dostupná akademická práce. Častěji, především v zahraničí, nalezneme práce, které se věnují porovnání hry tohoto principu jednotlivých interpretů. Příkladem je zahraniční disertační práce A Comparative Analysis of Three Jazz Bassists’Walking Bass Lines, jejímž autorem je Joshua Wayne Skinner z University of Northern Colorado.2 Podstatným pramenem jsou také publikace věnující se jazzové historii nebo knihy jednotlivých kontrabasistů, které však spíše demonstrují vlastní techniku a přístup autora. Příkladem uvádím knihu Behind the Changes. Autorem je legendární kontrabasista Ron Carter.3 Nejčetněji se však s problematikou principu walking bass můžeme seznámit prostřednictvím příspěvků webových stránek popisující historii kontrabasu v jazzové hudbě, případně článků v odborných časopisech zaměřených převážně na jednotlivé kontrabasisty tehdejší doby nebo zvukových nosičů a kompilací věnujících se ranému jazzu.

2 SKINNER, Joshua Wayne. A Comparative Analysis of Three Jazz Bassists’Walking Bass Lines. Greeley: 2016. Disertační práce. University of Northern Colorado. 3 CARTER, Ron. Behind The Changes.2020 9

1 Základní principy hry na kontrabas používané v jazzu

V jazzové hudbě převažuje doprovodná funkce kontrabasu. Po hudební stránce si můžeme všimnout několika hojně používaných interpretačních principů. Ty hlavní budou popsány v této kapitole. Důležitá je souvislost a podobnost cítění kontrabasové hry s bicí soupravou. V tomto případě vzniká nezaměnitelná rytmika jazzových ansámblů. Bubeník reaguje na doprovodné principy basisty a naopak. Samotný part basového doprovodu nejčastěji označujeme jako basovou linku. Je to většinou jednohlasá melodie založená na akordických tónech hrané skladby dle individuálních potřeb autora či interpreta. Základními prvky, které nám předává basová linka, jsou melodie a rytmus. Pokud zanalyzujeme běžné jazzové nahrávky, zjistíme, že velmi často najdeme schéma rytmického cítění půlových not a not čtvrťových, obvykle doplněných různými rytmickými artikulačními prostředky. Tyto dva principy označujeme jako two feel (cítění půlových not) a four feel neboli walking bass (cítění čtvrťových not). Pro doplnění je nutno uvést, že nejvíce používaný byl 4/4, případně 3/4 takt.4 Hra celých not není příliš častá, pravděpodobně vzhledem k povaze průběhu tónu při hře prsty (pizzicato) na kontrabas. Tón má především na dobovém nepříliš kvalitním audio-záznamu výrazný náběh (attack), ale kratší dozvuk s rychlým úpadkem průraznosti po prvotním zaznění. Dlouhé tóny se tedy snadno vytrácí a navíc příliš nepodpoří rytmičnost skladeb, která v rané éře jazzové hudby byla velmi důležitá. Z tohoto důvodu není tak častá ani doprovodná hra smyčcem (arco), přestože problém s krátkým dozvukem technikou pizzicato eliminuje.5

4 CHAICHANA, Tanarat . Fundamental approach to a walking bass line in jazz style. Bangkok: 2016. Silpakorn University. 5 GEIST, Bohumil. Akustika: jevy a souvislosti v hudební teorii a praxi. Praha: Muzikus, 2005. ISBN 80-86253-31-7. 10

1.1 Two Feel

Jedná se o princip hry na kontrabas používaný především při hře doprovodů, který je typický cítěním a převahou půlových not v basové lince na těžkých dobách. V případě 4/4 taktu tedy na 1. a 3. době. V raném stádiu jazzové hudby doprovázené kontrabasem tento princip převládal. Zásluhu na tom měla jistě také inspirace basových postupů z dechových souborů a technická nenáročnost na hru – tóny se nestřídaly tak rychle. Z pohledu harmonie převažovaly v basových linkách intervaly prima a kvinta. Ve starých nahrávkách nebylo výjimkou slyšet tento princip zahrán technikou arco (smyčcem). Později však do popředí bezkonkurenčně postoupila hra pizzicato (prsty). Tak tomu je i dodnes. Hra principem two feel působí většinou klidně, jednoduše. Díky pomalejšímu střídání not a statickému rytmu nepůsobí tento princip příliš melodicky. Převažuje tedy rytmická funkce. 6 7 Následující obrázek popisuje notový příklad principu two feel při hře doprovodu v harmonickém postupu ii-V-I-vi.

Obrázek 1 Two feel - vlastní výzkum

6 LEDBETTER, Lance a SPOTTSWOOD Dick. How Low Can You Go?: Anthology of the String Bass [zvukový záznam na 3 CD + kniha]. Atlanta: Dust-To-Digital. 2006 7 Ray Brown Presents The Art Of Playing Bass Vol 1 Milt Hinton - YouTube. YouTube [online]. Copyright © 2021 Google LLC [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=u0q7Dn1Zz24 11

Basová linka cítěná principem two feel nemusí striktně sestávat pouze z not půlových. Může obsahovat například i noty čtvrťové, například u zdvojených tónů, či osminové, které však nenaruší původní cítění. Rozhodující je tedy pochopení linky dle významu jednotlivých frází či tónů. 8

Obrázek 2 Two feel s variacemi - vlastní výzkum

1.2 Four Feel – Walking bass

Jedná se o princip hry na kontrabas používaný především při hře doprovodů, který je typický cítěním a převahou čtvrťových not v basové lince. Oproti principu two feel vyniká svoji výraznou melodičností a díky pravidelnému pulsu čtvrťových not přesto velice jasně definuje rytmus. Přízvuk tedy není jen na těžkých dobách, jak tomu bylo v případě principu two feel. Vzhledem k množství not – 4 v 4/4 taktu – interpreti nepoužívali jen základní akordické tóny, ale snažili se je spojovat především průchozími tóny. Typické jsou tedy menší intervaly - prima, sekunda a tercie. Vzhledem ke skutečnosti, že v počátku šlo spíše o nadstavbu principu two feel, je často použita i kvinta. Takto cítěná basová linka při poslechu připomíná jakési kráčení – proto se vžilo označení walking bass, neboli kráčející bas. Rovněž často používaná označení jsou four feel, bass for four či walking bass line. Zajímavostí je, že v rámci kratších frází doprovodu v řádech jednotek taktů můžeme sledovat směr „kráčení“, tedy melodický pohyb basové linky ke konkrétnímu tónu.9 10

8 REID, Rufus. The Evolving bassist: comprehesive method in developing A : total musical concept for the aspiring jazz bass player. New Jersey: Myriad limited, 1974. ISBN 0-9676015-0-9.

Na následujících obrázcích si představíme několik možností použití principu walking bass na progresi ii-V-I-vi.

Obrázek 3 Walking Bass Line - vlastní výzkum

Pro lepší znázornění principu walking bass přikládám notovou ukázku znázorňující basovou linku dvanáctitaktového blues, jejímž autorem je kontrabasista Ray Brown:

Obrázek 4 Walking bass line v podání Raye Browna

10 REID, Rufus. The Evolving bassist: comprehesive method in developing A : total musical concept for the aspiring jazz bass player. New Jersey: Myriad limited, 1974. ISBN 0-9676015-0-9. 13

1.3 Ostatní používané principy

Volba herních principů v jazzové hudbě je spjata především kontextem hraného hudebního stylu v kombinaci s individuálními přístupy autora a především interpreta skladby. Kromě principů two feel a four feel, které byly představeny v předchozích řádcích, se setkáváme především s principy založenými na rytmických frázích (clave), které většinou nemůžeme definovat konkrétními názvy. Příkladem je interpretace latinskoamerické hudby (bossa nova, samba) nebo též interpretace moravské folklórní hudby (např. duvaj – „houpavý“ smyk).11 Pro téma této bakalářské práce však nejsou tyto herní principy příliš vypovídající, jelikož vývoj principu walking bass na nich není založen. Níže je uvedena ukázka typické basové linky stylu bossa nova.

Obrázek 5 Basová linka stylu bossa nova – vlastní výzkum

11 OBDRŽÁLKOVÁ, Ludmila. Hudební doprovod lidových písní na Slovácku. Brno: 2014.

Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně. Pedagogická fakulta. Katedra hudební výchovy

2 Historický vývoj a vznik walking bass

V následující kapitole bude vysvětlen stručný přehled vývoje principu walking bass. Uvedena je podstatná souvislost s prvky používanými v artificiální hudbě a také důležitá vazba - náhrada dechových nástrojů kontrabasem v rané éře jazzové hudby. Tato práce se věnuje popsání okamžiku, kdy vzniká princip walking bass v jazzové hudbě. Pro jeho správné rozeznání v kontextu tehdejší hudby je nutné si uvědomit, že podstatné nejsou samotné noty splňující definici tohoto principu, ale funkce basové linky. Walking bass se zrodil právě v momentě, kdy se změnila funkce vyhrávek či krátkých sól tvořených čtvrťovými notami, ve funkci doprovodnou, avšak velice melodickou. Bádání je založeno především na poslechu a následné analýze audio nahrávek dobových ansámblů.12

12 CHAICHANA, Tanarat . Fundamental approach to a walking bass line in jazz style. Bangkok: 2016. Silpakorn University. 15

2.1 Kráčející bas v klasické/artificiální hudbě

Kráčející bas není záležitostí pouze jazzu. V klasické, tedy artificiální hudbě můžeme poukázat na časté postupy, které se svojí funkcí blíží charakteru principu walking bass. Často šlo více o variace původního motivu, než o neopakující se basovou linku, jak je tomu ve většině případů v jazzové a improvizované hudbě.

Náznaky principu walking bass můžeme četněji sledovat již v barokní hudbě (1600 - 1750), kdy byla skladateli hojně využívána kompoziční technika basso continuo. Jejím základem je zápis basových tónů, které mají být hrány. Pokud byla nota doplněna čísly, bylo nutné k základní notě hrát další noty v pořadí dle číselného zápisu. Pokud u noty žádné číselné údaje nebyly, bylo již zcela na interpretovi, zda zahraje pouze psanou notu, nebo na ní postavený akord. Jako ukázku uvádím „Sonatu in F major TWV 41:F4“, jejímž autorem je Georg Philipp Telemann.13 14

Obrázek 6 Basso Continuo, G. P. Telemann

13 Violin Sonata in F Major, TWV 41:F4: I. Andante - YouTube. [online]. Copyright © 2021 Google LLC [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=D33RLgrN42o 14 SCHNIERER, Miloš. Dějiny hudby. Vyd. 5., rev., rozš. a aktualiz., Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2012. ISBN 978-80-7460-022-7.

Kráčející bas můžeme zaznamenat ve většině preludií J. S. Bacha. Obecně můžeme říct, že tento princip basové linky je slyšitelný téměř v každé skladbě s označením “andante” (= krokem). Objevuje se v tvorbě skladatelů napříč celým barokem, např. Georg Friedrich Händel, Georg Philipp Teleman, Domenico Scarlatti, Antonio Vivaldi či Johann Sebastian Bach, jehož skladbu „Prelude in C major BWV 943“ si představíme v následující notové ukázce:15 16

Obrázek 7 Příklad podobnosti kráčejícího basu v jazzu s artificiální hudbou - J. S. Bach

Rovněž je nutné zmínit odlišnost cítění taktu, tedy skutečnost, že funkci kráčejícího basu mohou mít například i noty osminové, což znázorňuje poslední uvedená ukázka.

V pozdějších hudebních obdobích je princip obdobný kráčejícímu basu o poznání méně užívaný. Nové instrumentální slohy totiž opouští kontrapunktické vedení hlasů, ale přiklání se spíše k homofonní struktuře skladby.17

15 Bach, Prelude in C major, BWV 943, Piano - YouTube. YouTube [online]. Copyright © 2021 Google LLC [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=2KaK0AbwMsk 16 SCHNIERER, Miloš. Dějiny hudby. Vyd. 5., rev., rozš. a aktualiz., Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2012. ISBN 978-80-7460-022-7. 17 SCHNIERER, Miloš. Přehled vývoje populární hudby. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2013. ISBN 978-80-7460-047-0.

Počátky kontrabasu v jazzové hudbě . Kontrabas se v jazzové a populární taneční hudbě objevil ve větší míře až v průběhu 20. let 20. století, kde po prvním rozmachu v New Orleans ve státu Louisiana zakotvil a dál se rozvíjel v Chicagu ve státu Illinois18

Tehdejší kapely často vznikaly spíše jako dechové ansámbly, které postupně upřednostňovaly obohacení zvuku kontrabasem. Proto je častým faktem, že v kapelách nejprve basové tóny hrála například tuba či trombon a až později ji nahradil kontrabas. Proto se i mnoho interpretů, hrajících basové party, začalo přeučovat na kontrabasisty, případně simultánně vystupovali s tubou i kontrabasem. Tyto skutečnosti jen utvrzují podobnost basových linek raných jazzových kapel hraných tubou a kontrabasem. 19 Obrázek 8 Přechod tubistů ke kontrabasu Technika prvních jazzových kontrabasistů se vyvíjela zároveň s jejich technickými a improvizačními schopnostmi. Často kombinovala hru prsty (pizzicato) i smyčcem (arco) a vycházela z principu two feel. Oblíbený byl také slap, tedy plácání prsty pravé ruky o struny, které doprovází rytmický ozev nástroje. Tato technika byla nejvíce používaná pro sóla a melodické vyhrávky. Nebylo výjimkou střídání různých technik během jedné skladby – části skladby tedy mohly být velice kontrastní.20

18 New Orleans String Bass Pioneers - Art of Slap Bass. Home - Art of Slap Bass [online]. Copyright © 2009 [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.artofslapbass.com/new-orleans-string-bass- pioneers/ 19 LEDBETTER, Lance a SPOTTSWOOD Dick. How Low Can You Go?: Anthology of the String Bass [zvukový záznam na 3 CD + kniha]. Atlanta: Dust-To-Digital. 2006 20 BROUGH, Regan. Walk That Dog: The Emergence of Walking Bass Lines In Jazz. OJBR - Volume 4, Section 5.[online]. Copyright © 2003 [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: http://www.ojbr.com/4-5.asp 18

Z harmonického hlediska nejprve převažovalo střídání primy a kvinty. Zde je patrná podobnost s dechovými basovými party tuby. Kontrabasisté často převzali hudební jazyk hry doprovodu od tubistů či trombonistů a hráli tedy hodně perkusivně. Hojně používali krátké jedno až dvoutaktové vyhrávky/sóla, která měla charakter principu walking bass. Postupem času si tento herní styl přivlastnili do hudebního jazyka hry doprovodu a z často sólového účelu se stal doprovodný.

Z hlediska hudebních stylů 20. let se kontrabas objevil v ansámblech, hrajících tehdejší populární či taneční hudbu. Byly to například styly foxtrot, stomp, blues a ragtime.

Mezi první kontrabasisty těchto ansámblů patřili například Bill Johnson, Jimmy Johnson, Johnny Prudence, Arnold Loyacano, John Lindsay, Marco Washington, Joseph “Babe” Phillips, Chink Martin, Henry Kimball, Steve Brown, Basil Dupre, Joe Tarto, Harry Barth, Jim Lanigan, Albert Glenny, Eddie Dawson, Art Miller, Jules Cassard, Bob Casey, Sidney Brown, Johny Mueller, Mike Trafficante, Roland Armstrong, George McMillan, Billy Marrero, Simon Marrero, Ed Garland, Chester Zardis, Gene Traxler, Pops Foster nebo například kontrabasistka Thelma Terry, jejíž basovou linku ze skladby Starlight and Tulip znázorňuje následující notová ukázka:21 22 23 24 25 26

21 Diskografie uvedených interpretů [online]. Dostupné z: https://www.discogs.com/ 22 LEDBETTER, Lance a SPOTTSWOOD Dick. How Low Can You Go?: Anthology of the String Bass [zvukový záznam na 3 CD + kniha]. Atlanta: Dust-To-Digital. 2006 23 Discography of American Historical Recordings[online]. Copyright © 2008 [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://adp.library.ucsb.edu/index.php 24 List of jazz bassists - Wikipedia. [online]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_jazz_bassists 25 Ray Brown Presents The Art Of Playing Bass Vol 1 Milt Hinton - YouTube. [online]. Copyright © 2021 Google LLC [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=u0q7Dn1Zz24 26 New Orleans String Bass Pioneers - Art of Slap Bass.[online]. Copyright © 2009 [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.artofslapbass.com/new-orleans-string-bass-pioneers/

Obrázek 9 Basová linka: Thelma Terry - vlastní výzkum

2.2 Období vzniku walking bass v jazzové hudbě

Walking bass v basových linkách vzniká jako vícetaktová pasáž – např. mezihra. Případně slouží jako vyústění gradace skladby, krátké sólo nebo vyhrávka. První fráze, které svojí funkcí připomínají tento princip, pochází z roku 1926 a můžeme je slyšet především v podání kontrabasistů Johna Lindsaye a Steva Browna. O rok později, tedy v roce 1927, již není pochyb o vytvoření nového herního principu, a to díky nahrávkám Sidneyho Browna a nahrávce Washington Wabble v podání kontrabasisty Wellmanna Brauda. Od roku 1928 je možné slyšet walking bass i v podání dalších kontrabasistů, kteří spolu s výše jmenovanými představují v následujících řádcích s důrazem na tvorbu do roku 1929, kdy už je walking bass v podstatě rozšířen.

2.2.1 Bill Johnson (1872 – 1972) Vlastním jménem William Manuel Johnson.

Jedná se pravděpodobně o prvního kontrabasistu, Obrázek 10 Bill Johnson který se věnoval jazzové hudbě. Narodil se v Alabamě, jeho hudební kariéra začala v New Orleans. Tam založil orchestr Original Creole Band. S tímto tělesem působil v letech 1914 – 1918. Po přestěhování do Chicaga v roce 1923 začal spolupracovat s Kingem Oliverem. Nejprve hrál na banjo, později na kontrabas. První Johnsonova nahrávka, ve které můžeme slyšet kontrabas i prvky walking bass, pochází z roku 1928. Jedná se o ansámbl State Street Ramblers a skladbu Some Day You'll Know.27 V této nahrávce nalezneme různé techniky i principy hry na kontrabas (arco, slap, pizzicato two feel i walking bass). Walking bass můžeme zřetelně slyšet i v nahrávce My Four Reasons z roku 1929 v podání kapely „Banjo“ Ikey Robinson and His Bull Fiddle Band, kde zaujme především Johnsonova schopnost zahrát walking bass line v rychlém tempu. 28 Bill Johnson je často označován za prvního inovátora techniky slap. Například basista Milt Hinton ho označil za „otce slapu“.29

Obrázek 11 Basová linka: Bill Johnson - vlastní výzkum

27 Bill Johnson - Art of Slap Bass. [online]. Copyright © 2009 [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.artofslapbass.com/bill-johnson/ 28 Bill Johnson. [online]. Dostupné z: https://www.discogs.com/artist/348884-Bill-Johnson-4 29 New Orleans String Bass Pioneers - Art of Slap Bass.[online]. Copyright © 2009 [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.artofslapbass.com/new-orleans-string-bass-pioneers/ 21

Díky četnému vystupování Billa Johnsona, jeho osobitosti projevu při hře na nástroj i vokálním pokřikům v průběhu písní měl velký vliv na budoucí basisty. 30 Bill Johnson často používá opakované fráze v cítění na 4 doby, osminové trioly nebo swingující doprovodné fráze tvořené osminovými notami.

2.2.2 Steve Brown (1890 – 1965) Původním jménem Tom Brown. Hrál na kontrabas i tubu. Pocházel z New Orleans, avšak v 15 letech se přestěhoval do Chicaga. V letech 1924-1927 působil v Jean Goldkette's Orchestra a od roku 1927 v Paul Whiteman's Orchestra. Velký úspěch měla skladba Dinah prvního jmenovaného souboru vydaná roku 1926, kde Steve Brown dostal velký prostor. Přestože většinu skladby doprovází principem two feel, ke konci Obrázek 12 Steve Brown zahraje basové sólo s převahou walking bass a slapu. Jedná se o jedno z prvních zaznamenaných kontrabasových sól. Nejde však o walking bass line v rámci doprovodné funkce, ale o melodii sóla, cítěnou čtvrťovými notami. 31 32

30 BROUGH, Regan. Walk That Dog: The Emergence of Walking Bass Lines In Jazz. OJBR - Volume 4, Section 5.[online]. Copyright © 2003 [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: http://www.ojbr.com/4-5.asp 31 BROUGH, Regan. Walk That Dog: The Emergence of Walking Bass Lines In Jazz. OJBR - Volume 4, Section 5.[online]. Copyright © 2003 [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: http://www.ojbr.com/4-5.asp 32 LEDBETTER, Lance a SPOTTSWOOD Dick. How Low Can You Go?: Anthology of the String Bass [zvukový záznam na 3 CD + kniha]. Atlanta: Dust-To-Digital. 2006 22

Obrázek 13 Basová linka: Steve Brown - vlastní výzkum

Steve Brown rovněž používal nesymetrické rytmizování doprovodu, například clave 3:3:2 (pozn.: poměr osminových not v 4/4 taktu). Tento prvek si můžeme poslechnout například ve skladbě My Pretty Girl v podání Jean Goldkette & His Orchestra, ze které pochází následující basová linka:

Obrázek 14 Basová linka: Steve Brown - vlastní výzkum

2.2.3 John Lindsay (1894 – 1950) Pocházel z New Orleans, hrál také na trombon. Vynikal průrazným kulatým tónem kontrabasu, který známe spíše z modernějších nahrávek. Jako spoluhráč dobře naslouchal kapele a uměl reagovat na citlivé změny v aranžmá skladeb.

Podstatná je spolupráce s Jelly Roll Mortonem, Obrázek 15 John Lindsay ze které vzešly nahrávky s použitím principu walking bass jako vygradování frází v principu two feel na řádově jednotky taktů již v roce 1926. Jedná se například o skladby Jelly Roll Blues, Black Bottom Stomp, Sidewalk Blues, Dead Man Blues a The Chant. Většinou se kráčející bas objeví k závěru skladby v kombinaci s hrou principem two feel. Z poslední zmíněné skladby pochází následující notová ukázka, ve které je znázorněna pasáž, využívající čtvrťové noty jako gradaci skladby. 33 34

Obrázek 16 Basová linka: John Lindsay - vlastní výzkum

33 LEDBETTER, Lance a SPOTTSWOOD Dick. How Low Can You Go?: Anthology of the String Bass [zvukový záznam na 3 CD + kniha]. Atlanta: Dust-To-Digital. 2006 34 BROUGH, Regan. Walk That Dog: The Emergence of Walking Bass Lines In Jazz. OJBR - Volume 4, Section 5.[online]. Copyright © 2003 [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: http://www.ojbr.com/4-5.asp

2.2.4 Jim Lanigan (1902 – 1983) Narodil se do hudební rodiny a brzy si osvojil hru na housle a klavír. Později začal hrát na bicí soupravu, tubu a kontrabas. Významná byla jeho spolupráce s ansámblem McKenzie & Condon Chicagoans, ze které vzešla například nahrávka China Boy z roku 1927. Ve hře upřednostňuje hru principu two feel technikou slap, která však inklinuje k hraní kratších Obrázek 17 Jim Lanigan not. Proto v jeho hře často můžeme slyšet fráze odpovídající principu walking bass. Většina nahrávek má ale velice melodicky nekonkrétní zvuk, který je zato velice perkusivní. Z tohoto důvodu nepřikládám notovou ukázku.35

2.2.5 Art Miller Art Miller, o jehož životě už se nedochovalo mnoho informací, působil jako kontrabasista v ansámblu Reda Nicholse, později hrál s tělesem Eddie Condon & His Footwarmers, se kterým nahrál v roce 1928 například skladbu Makin´ Frien´s. Objevuje se zde v menší míře walking bass i střídání techniky pizzicato a arco. Miller později působil také v kapelách Frankie Trumbauer And His Orchestra, Jack Teagarden And His Orchestra a Paul Whiteman's Swing Wing. 36

35 Jim Lanigan - Wikipedia. [online]. [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Jim_Lanigan 36 Art miller – Discogs. [online]. [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.discogs.com/artist/307186-Art-Miller 25

2.2.6 Sidney „Little Jim“Brown (1894 – 1968) Sidney Brown, přezdívaný též „Jim Little“, pocházel z New Orleans. Hrál na housle, mandolínu, kytaru, tubu a kontrabas. V dubnu 1927 v New Orleans nahrál spolu s kapelou Sam Morgan´s Jazz Band písně Steppin' On The Gas, Everybody's Talking About Sammy, Mobile Stomp a Sing On. Jako

notové ukázky uvádím výňatek z prvních Obrázek 18 Sidney Brown dvou uvedených skladeb, ve kterých můžeme zcela zřetelně slyšet kráčející bas již (na fotografii s kontrabasem) v doprovodné funkci přes celou formu hrané písně. Jedná se tedy o historicky první zaznamenané nahrávky principu walking bass ve formě, která se používá dodnes – tedy jako princip hry melodického doprovodu s cítěním čtvrťových dob. Uvádím notové ukázky ze skladeb Steppin On The Gas a Everybody´s Talking About Sammy.

Obrázek 19 Basová linka: Sidney Brown – vlastní výzkum

Obrázek 20 Basová linka: Sidney Brown - vlastní výzkum

Sidney Brown v říjnu 1927 s kapelou Sam Morgan´s Jazz Band, která byla svého času v pobřežním okolí New Orleans velmi oblíbená, nahrál skladby Short Dress Gal, Bogalousa Strut, Down By The Riverside a Over In The Glory Land. V uvedených skladbách opět dominuje princip walking bass. Brown později působil také v ansámblu, který vedl Oscar Papa Celestin. Přestože jde o přelomový okamžik ve vývoji hudby, tak v běžně dostupných informačních zdrojích je o Sidney Brownovi k dispozici mnohem méně informací, než o jiných zmíněných basistech. 37 38

37 JOYCE JR, J. J., et al. Sam Morgan's Jazz Band: Complete Recorded Works in Transcription. A-R Editions, 2012. ISBN 0895797240. 38 Sidney Brown (3). Discogs. [online]. [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.discogs.com/artist/1988085-Sidney-Brown-3 27

2.2.7 Wellman Braud (1899 – 1966) Narodil se v St. James Parish v Louisianě. Začínal hrou na housle, později ovládal také trombon, tubu a především kontrabas. V 16 letech se odstěhoval do New Orleans, kde začal působit v prvních ansámblech. Roku 1917 se odstěhoval do Chicaga a v roce

1923 působil v Londýně v Plantation Obrázek 21 Wellman Braud Orchestra. Téhož roku se vrací do USA, a to konkrétně do New Yorku, kde začal (na fotografii s kontrabasem) působit v ansámblu Wilbur Sweatman's Original Jazz Band. Od roku 1927 hrál na kontrabas v orchestru Duke Ellingtona, s kterým však začal spolupracovat již o rok dříve. To byla z dnešního pohledu nejzásadnější spolupráce v jeho kariéře, trvající až do roku 1935. Z 10. června roku 1927 pochází i nahrávka Washington Wobble, ve které Braud dostal mnoho prostoru, který využil k velice přesvědčivému provedení principu walking bass vůbec - viz notovou ukázku níže. Z jeho hry byla patrná nadčasovost nového stylu hry doprovodu za použití zmíněného principu v samostatném úseku skladby. Nešlo tedy o gradaci či vyústění principu two feel. Jeho herní styl obsahoval techniky pizzicato, arco i slap. Často zmíněné techniky během skladby střídal. Svou pokročilou hrou ovlivnil mnoho budoucích basistů, jako např. Waltera Page či Milta Hintona. Sám však zmínil, že nejlepší basista ze všech je Steve Brown.39 40 Wellman Braud později hrál také s Jelly Roll Mortonem či v ansámblech Kid Ory Band, Sidney Bechet Quartet a Spirits of Rhythm.

39 BROUGH, Regan. Walk That Dog: The Emergence of Walking Bass Lines In Jazz. OJBR - Volume 4, Section 5.[online]. Copyright © 2003 [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: http://www.ojbr.com/4-5.asp 40 Ray Brown Presents The Art Of Playing Bass Vol 1 Milt Hinton - YouTube. YouTube [online]. Copyright © 2021 Google LLC [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=u0q7Dn1Zz24 28

V roce 1970 vydal D. Ellington skladbu Portrait of Wellman Braud na albu New Orleans Suite jako poctu W. Braudovi. Jako zakladatele principu walking bass Brauda označuje například Branford Marsalis. 41 42

Obrázek 22 Basová linka - Wellman Braud - vlastní výzkum

Z této notové ukázky je patrné využití chromatických průchozích tónů – tedy chromatic approach tones, které do této doby ostatní kontrabasisté prakticky nepoužívali, a potlačení kvint akordů. Basová linka díky tomu zní velice melodicky a dovoluje interpretovi mnohem širší možnosti práce s motivem. Díky striktnímu doprovodu čtvrťových not bez rytmických ozdob, půlových not či pomlk je na první poslech jasné jiné chápání funkce basové linky, než například u předchozích zmíněných nahrávek z roku 1926. Při porovnání basové linky s ukázkami hry

41 Art of Slap Bass presents WELLMAN BRAUD - YouTube. YouTube [online]. Copyright © 2021 Google LLC [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=ZELMVFTVzSs 42 Wellman Braud. Discogs. [online]. [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.discogs.com/artist/307148-Wellman-Braud 29

Sidneyho Browna je Braudova interpretace melodičtější a více spojuje jednotlivé fráze v celek. 43

2.2.8 Johnny Mueller Johnny Mueller se jako kontrabasista objevuje na nahrávce China Boy ansámblu Charles Pierce and His Orchestra, která pochází z února roku 1928. V této nahrávce je zřetelně slyšet hra principem walking bass, převažuje však stále cítění two feel. Mueller působil také jako tubista. Později hrál též v ansámblu Bud Freeman and His Orchestra.44

Obrázek 23 Basová linka: Johny Mueller - vlastní výzkum

43 CHAICHANA, Tanarat . Fundamental approach to a walking bass line in jazz style. Bangkok: 2016. Silpakorn University. 44 LEDBETTER, Lance a SPOTTSWOOD Dick. How Low Can You Go?: Anthology of the String Bass [zvukový záznam na 3 CD + kniha]. Atlanta: Dust-To-Digital. 2006 30

2.2.9 Walter Page (1900 – 1957) Pocházel z města Gallatin v Missouri, od 10 let žil v Kansas City. Byl to multi-instrumentalista a kapelník. Hrál v ansámblu Billy King's Road Show, který vznikl v letech 1923-1924. V roce 1925 jej přejmenoval na vlastní kapelu Walter Page and the

Blue Devils, se kterou ale nahrál jen 2 písně, a to Blue Obrázek 24 Walter Page Devil Blues a Squabblin´ z roku 1929. V druhé jmenované písni kromě kontrabasu (s převahou principu two feel) hraje také na barytonový saxofon. Z této skladby uvádím kratší ukázku, zachycující spíše osobitou melodičnost interpreta:

Obrázek 25 Basová linka: Walter Page - vlastní výzkum

Jeho vzorem byl Wellman Braud, který ho svým osobitým hlasitým projevem hry na kontrabas utvrdil v cestě stát se kontrabasistou. Později hrál s Bennie Moten's Kansas City Orcheastra, následně s Count Basie Orchestra nebo zpěvačkou Billie Holiday. 45 46

45 BROUGH, Regan. Walk That Dog: The Emergence of Walking Bass Lines In Jazz. OJBR - Volume 4, Section 5.[online]. Copyright © 2003 [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: http://www.ojbr.com/4-5.asp 46 Walter page. Discogs. [online]. [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.discogs.com/artist/272615-Walter-Page 31

2.2.10 Pops Foster (1892 – 1969) George Murphy Foster, přezdívaný Pops Foster, hrál na violoncello, trubku, tubu a kontrabas. Je známý především svojí interpretací technikou slap. Narodil se poblíž města Donaldsonville ve státu Louisiana, ale ve svých 10 letech se přestěhoval do New Orleans. Hrál v četném množství ansámblů, které vedli například Jack Carey, Kid Ory, Armand Piron či King Oliver. V roce 1929 se přestěhoval do New Yorku, kde jeho spoluhráčem byli například Louis Armstrong nebo Obrázek 26 Pops Foster Sidney Bechet. Z tohoto roku pochází také nahrávka Mahogany Hall Stomp v podání ansámblu Louis Armstrong & His Savoy Ballroom Five, ze které pochází následující ukázka:

Obrázek 27 Basová linka: Pops Foster - vlastní výzkum

V této nahrávce převažuje two feel, ale na 4 chorusy uprostřed skladby hraje Pops Foster princip walking bass v doprovodné funkci. 47 48

47 BROUGH, Regan. Walk That Dog: The Emergence of Walking Bass Lines In Jazz. OJBR - Volume 48 Pops Foster. Discogs. [online]. [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.discogs.com/artist/307454-Pops-Foster 32

2.3 Období rozvoje walking bass

Z předchozího textu je patrné, že princip walking bass se začal ve své doprovodné podstatě používat v druhé polovině 20. let 20. století.

Začátkem 30. let už byl oblíbeným, hojně prezentovaným herním stylem. Díky tomu můžeme pozorovat různorodé variace herních stylů jednotlivých kontrabasistů, navazující na kořeny tohoto herního principu.

Typická je mnohem větší harmonická bohatost basových linek a postupné odstraňování primy a kvinty akordu, které v počátcích doprovodů plnily jakýsi základní charakter funkce kontrabasového doprovodu. Tomuto stylu hry principu walking bass se často přezdívá rootless walking bass line. 49

Můžeme tedy mluvit o období rozvoje walking bass. Vzhledem k charakteru a cílům této práce ale uvádím jen výběr zásadních kontrabasistů, navazující na již popsanou „první generaci“ jazzových kontrabasistů, používající princip walking bass.

Jako omezení výběru interpretů jsem zvolil pouze kontrabasisty narozené před rokem 1930, jejichž hudební kariéra začala v raném věku.

49 CHAICHANA, Tanarat . Fundamental approach to a walking bass line in jazz style. Bangkok: 2016. Silpakorn University. 33

Jako zajímavé vodítko může posloužit i každoroční žebříček nejoblíbenějších interpretů čtenářů časopisu Down Beat. V prvních 10 letech této ankety zvítězili následující kontrabasisté:50

1936 Pops Foster 1937 Bob Haggart 1938 Bob Haggart 1939 Bob Haggart 1940 Bob Haggart 1941 Bob Haggart 1942 Bob Haggart 1943 Artie Bernstein 1944 Bob Haggart 1945 Chubby Jackson

Z tohoto přehledu je jasná dominance Boba Haggarta ve zmíněném žebříčku.

50 Down Beat Magazine. Wayback Machine [online]. [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://web.archive.org/web/20061122160538/http://www.downbeat.com/artists/artist_main.asp?sect= archives&aid=713&aname=Down+Beat+Readers+Poll 34

2.3.1 Bob Haggart (1914 – 1998) Celým jménem Robert Sherwood Haggart. Pocházel z New Yorku. Hrál na banjo, kytaru, trubku, klavír a kontrabas. Byl také aktivním skladatelem. Jeho technickou a interpretační úroveň si můžeme poslechnout například ve skladbě The Big Noise From Winnetka, ve které se objevuje také

princip walking bass, avšak pozice kontrabasu je zde Obrázek 28 Bob Haggart spíše sólová. Oproti prvním kontrabasistům, využívajícím princip walking bass, je u Boba Haggarta patrná propracovaná a osobitá práce s tónem. Bob Haggart také napsal vlastní učebnici jazzové interpretace na kontrabas Bob Haggart Bass Method, ze které uvádím následující notovou ukázku:51

Obrázek 29 Basová linka: Bob Haggart

Haggart Spolupracoval s interprety jako například Charlie Parker, Benny Goodman, Louis Armstrong, Duke Ellington, Bob Crosby, Bud Freeman, Ella Fitzgerald, Billie Holiday nebo Gene Krupa.52 53 54

51 Haggart, B.; et al. Bob Haggart Bass Method; Robbinson Music Corporation: New York, 1941. 52 Bob Haggart - Wikipedia. [online]. [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Bob_Haggart 53 Bob Haggart. Discogs. [online]. Dostupné z: https://www.discogs.com/artist/335565-Bob-Haggart 54 Yank Lawson and Bob Haggart: Profiles in Jazz – The Syncopated Times. The Syncopated Times – Exploring the World of Hot Jazz, Ragtime, and Swing [online]. [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://syncopatedtimes.com/yank-lawson-and-bob-haggart-profiles-in-jazz/ 35

2.3.2 Jimmy Blanton (1918 – 1942) Jimmy Blanton pocházel z Tennessee. Hrál nejprve na housle a později také na kontrabas. Blanton byl jako kontrabasista obrovský inovátor, který vynikal novým přístupem k tónu, skvělou intonací a především neotřelou sólovou technikou, která zásadně změnila postoj kontrabasu v jazzové hudbě. Často kombinoval hru pizzicato i arco. Používal velmi melodické motivy se zřetelnou dynamikou.

V roce 1938 působil v Jeter-Pillars Obrázek 30 Jimmy Blanton Orchestra a o rok později začal spolupracovat s Dukem Ellingtonem. Z této spolupráce doporučuji k poslechu kompilační album The Blanton–Webster Band nebo album Duke Ellington & Jimmy Blanton – Duo. Blanton bohužel zemřel již v třiadvaceti letech na tuberkulózu, přesto stihl neuvěřitelně změnit tehdejší způsob hry na kontrabas. Z dnešního pohledu můžeme říci, že definoval moderní hru jazzu na kontrabas. Přikládám notovou ukázku ze skladby Pitter Panther Patter:55 56

Obrázek 31 Basová linka: Jimmy Blanton

55A Look Back At How Virtuoso Jimmy Blanton Changed The Bass Forever. [online]. [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.npr.org/2018/10/05/654774239/a-look-back-at-how-virtuoso-jimmy-blanton- changed-the-bass-forever?t=1621011698777&t=1621169377438 56 Jimmy Blanton. Discogs. [online]. [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.discogs.com/artist/335660-Jimmy-Blanton 36

2.3.3 Přehled kontrabasistů narozených před rokem 1930 V následujících řádcích uvádím stručný přehled dalších kontrabasistů navazujících na zmíněnou „první generaci“.57 58 59

John Kirby (1908 – 1952) Milt Hinton (1910 – 2000) Louis Vola (1902 – 1990) Wilson "Serious" Myers (1906 – 1992) Johnny Williams (1908 – 1998) Obrázek 32 Milt Hinton Quinn Wilson (1908 – 1978) Al Morgan (1908 – 1974) Arthur „Artie“ Bernstein (1909 – 1964) Truck Parham (1911 – 2002) Ted Sturgis (1913 – 1995) Ray Leatherwood (1914 – 1996) Slam Stewart (1914 – 1987) Obrázek 33 Slam Stewart Al Lucas (1916 – 1983) Howard Rumsey (1917 – 2015) Tommy Potter (1918 – 1988) Chubby Jackson (1918 – 2003) Eddie Safranksi (1918 – 1974) John Simmons (1918 – 1979) Peck Morrison (1919 – 1988) George Duvivier (1920 – 1985) Leonard Gaskin (1920 – 2009) Charles Mingus (1922 – 1979) Oscar Pettiford (1922 – 1960) Percy Heath (1923 – 2005) Obrázek 34 Oscar Pettitford

57 List of jazz bassists - Wikipedia. [online]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_jazz_bassists 58 Discography of American Historical Recordings[online]. Copyright © 2008 [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://adp.library.ucsb.edu/index.php 59 Discogs [online]. [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.discogs.com/ 37

Eugene Wright (1923 – 2020) Arvell Shaw (1923 – 2002) Wilbur Ware (1923 – 1979) Major „Mule“ Holley Jr (1924 – 1990) Sam Jones (1924 – 1981) Jim Aton (1925 – 2008) George Morrow (1925 – 1992) Ray Brown (1926 – 2002) Red Mitchell (1927 – 1992) Addison Farmer (1928 – 1963) Obrázek 35 Charles Mingus Teddy Kotick (1928 – 1986)

Závěr

Tato práce se věnovala vzniku principu walking bass v jazzové hudbě a jejím cílem bylo zachytit okamžik vzniku tohoto herního principu a popsat rozdíly v interpretaci jednotlivých kontrabasistů. Bádáním se podařilo zodpovědět pokládané otázky. Walking bass se utvářel v průběhu druhé poloviny 20. let 20. století. V roce 1926 můžeme na nahrávkách basistů jako John Lindsay a Steve Brown slyšet první kratší fráze s využitím principu walking bass, které představovaly nejčastěji gradaci skladby nebo její části, případně basové sólo. V roce 1927 kontrabasisté Sidney Brown a Wellman Braud hrají princip walking bass jako plnohodnotný doprovodný herní styl v delších úsecích skladby. Tyto zmíněné interprety tedy považuji za hlavní průkopníky vzniku principu walking bass v jazzové hudbě. Počátkem 30. let se walking bass stává rozšířeným stylem hry doprovodu na kontrabas. V průběhu 30. let se vyvíjel s rostoucími schopnostmi basistů a vyprofiloval se v osobitá provedení tohoto principu jednotlivými interprety. Mezi hlavní představitele zmíněného principu z 30. let 20. století patří například John Kirby, Bob Haggart, Artie Bernstein a především Jimmy Blanton, který koncem 30. let zásadně nastínil směr, kterým se později kontrabas v jazzové hudbě ubíral. Při zpracovávání této práce jsem narazil na obrovské množství obohacujících informací, které mi jistě budou po dlouhou dobu podstatnou inspirací v oblasti hudební seberealizace.

Použité informační zdroje

Literatura:

GIOIA, Ted. The history of jazz. New York: Oxford University Press, 1997. ISBN 0- 19-509081-0.

SKINNER, Joshua Wayne. A Comparative Analysis of Three Jazz Bassists’Walking Bass Lines. Greeley: 2016. Disertační práce. University of Northern Colorado.

CARTER, Ron. Behind The Changes.2020

CHAICHANA, Tanarat . Fundamental approach to a walking bass line in jazz style. Bangkok: 2016. Silpakorn University.

GEIST, Bohumil. Akustika: jevy a souvislosti v hudební teorii a praxi. Praha: Muzikus, 2005. ISBN 80-86253-31-7.

LEDBETTER, Lance a SPOTTSWOOD Dick. How Low Can You Go?: Anthology of the String Bass [zvukový záznam na 3 CD + kniha]. Atlanta: Dust-To-Digital. 2006

REID, Rufus. The Evolving bassist: comprehesive method in developing A : total musical concept for the aspiring jazz bass player. New Jersey: Myriad limited, 1974. ISBN 0-9676015-0-9.

OBDRŽÁLKOVÁ, Ludmila. Hudební doprovod lidových písní na Slovácku. Brno: 2014. Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně. Pedagogická fakulta. Katedra hudební výchovy

SCHNIERER, Miloš. Dějiny hudby. Vyd. 5., rev., rozš. a aktualiz., Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2012. ISBN 978-80-7460-022-7.

SCHNIERER, Miloš. Přehled vývoje populární hudby. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2013. ISBN 978-80-7460-047-0.

JOYCE JR, J. J., et al. Sam Morgan's Jazz Band: Complete Recorded Works in Transcription. A-R Editions, 2012. ISBN 0895797240.

Haggart, B.; et al. Bob Haggart Bass Method; Robbinson Music Corporation: New York, 1941.

Audio nosiče:

LEDBETTER, Lance a SPOTTSWOOD Dick. How Low Can You Go?: Anthology of the String Bass [zvukový záznam na 3 CD + kniha]. Atlanta: Dust-To-Digital. 2006

Webové zdroje – videa:

Webové zdroje – články:

Bill Johnson - Art of Slap Bass. [online]. Copyright © 2009 [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.artofslapbass.com/bill-johnson/ Bill Johnson. [online]. Dostupné z: https://www.discogs.com/artist/348884-Bill- Johnson-4

Jim Lanigan - Wikipedia. [online]. [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Jim_Lanigan

Bob Haggart - Wikipedia. [online]. [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Bob_Haggart

Yank Lawson and Bob Haggart: Profiles in Jazz – The Syncopated Times. The Syncopated Times – Exploring the World of Hot Jazz, Ragtime, and Swing [online]. [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://syncopatedtimes.com/yank-lawson-and-bob- haggart-profiles-in-jazz/

A Look Back At How Virtuoso Jimmy Blanton Changed The Bass Forever. [online]. [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.npr.org/2018/10/05/654774239/a-look- back-at-how-virtuoso-jimmy-blanton-changed-the-bass- forever?t=1621011698777&t=1621169377438

Webové zdroje – ostatní: (pozn.: diskografie, žebříčky, seznamy, atp.)

Diskografie uvedených interpretů [online]. [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.discogs.com/

List of jazz bassists - Wikipedia. [online]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_jazz_bassists

Art miller – Discogs. [online]. [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.discogs.com/artist/307186-Art-Miller Sidney Brown (3). Discogs. [online]. [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.discogs.com/artist/1988085-Sidney-Brown-3

Wellman Braud. Discogs. [online]. [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.discogs.com/artist/307148-Wellman-Braud Walter page. Discogs. [online]. [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.discogs.com/artist/272615-Walter-Page

Pops Foster. Discogs. [online]. [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.discogs.com/artist/307454-Pops-Foster Down Beat Magazine. Wayback Machine [online]. [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://web.archive.org/web/20061122160538/http://www.downbeat.com/artists/artist _main.asp?sect=archives&aid=713&aname=Down+Beat+Readers+Poll

Bob Haggart. Discogs. [online]. [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.discogs.com/artist/335565-Bob-Haggart

Jimmy Blanton. Discogs. [online]. Dostupné z: https://www.discogs.com/artist/335660-Jimmy-Blanton

Obrázky:

Obrázek 4: BROWN, Ray. Ray Brown's bass method: essential scales, patterns, and exercises. Milwaukee: Hal Leonard Corporation, c1999. ISBN 0-7935-9456-1. Obrázek 6: Telemann, Georg Philipp - Two Sonatas: Sonata in F Major, TWV 41:F4 & Sonata in A Major, TWV 41:A6 - for Violin and Piano - Bärenreiter | SHAR Music - sharmusic.com. SHAR Music - sharmusic.com [online]. Copyright © 2021 SHAR products co., All Rights Reserved [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.sharmusic.com/Sheet-Music/Violin/w-47-Piano/Telemann-Georg- Philipp---Two-Sonatas-Sonata-in-F-Major-TWV-41-F4-Sonata-in-A-Major-TWV- 41-A6---for-Violin-and-Piano---B-228-renreiter.axd Obrázek 7: [online]. Bach, Johann Sebastian- Prelude for Clavier in C Major (BWV 943). [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.sheetmusicnow.com/products/prelude-for- clavier-in-c-major-bwv-943-p241477 Obrázek 8: LEDBETTER, Lance a SPOTTSWOOD Dick. How Low Can You Go?: Anthology of the String Bass [zvukový záznam na 3 CD + kniha]. Atlanta: Dust-To-Digital. 2006

Obrázek 10: Bill Johnson (4).[online]. [16.05.2021]. Dostupné z: https://www.discogs.com/artist/348884-Bill-Johnson-4 Obrázek 12: Steve Brown. Wikipedia [online]. [16.05.2021]. Dostupné z: https://www.wikipedia.org/wiki/Steve_Brown_(bass_player) Obrázek 15: New Orleans String Bass Pioneers - Art of Slap Bass. Home - Art of Slap Bass [online]. Copyright © 2009 [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.artofslapbass.com/new-orleans-string-bass-pioneers/ Obrázek 17: The Wolverines. Des Moines, Iowa. 1926. [online]. [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.facebook.com/JamesDugaldMcPartland/photos/a.349124965188875/30 00435393391139 Obrázek 18: Sam Morgan’s Jazz Band – The Syncopated Times. The Syncopated Times – Exploring the World of Hot Jazz, Ragtime, and Swing [online]. [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://syncopatedtimes.com/sam-morgans-jazz-band/ Obrázek 21: LOUIS ARMSTRONG AND HIS ORCHESTRA [online]. [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.facebook.com/groups/316080938562438/permalink/1377259289111259 Obrázek 24: Walter Page - Art of Slap Bass. Home - Art of Slap Bass [online]. Copyright © 2009 [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.artofslapbass.com/walter-page/ Obrázek 26: Pops Foster. Pinterest - Česká republika [online]. Copyright © 2010 Hans Speekenbrink. [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://cz.pinterest.com/pin/416442296770123493/ Obrázek 28: Bob Habbart. Wikipedia [online]. [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.wikipedia.org/wiki/Bob_Haggart Obrázek 29:

Haggart, B.; et al. Bob Haggart Bass Method; Robbinson Music Corporation: New York, 1941. Obrázek 30: Bass player with The Duke Ellington Orchestra, Jimmy Blanton 1941. News Photo - Getty Images. Royalty Free Stock Photos, Illustrations, Vector Art, and Video Clips - Getty Images [online]. Copyright © 2021 Getty Images. The Getty Images design is a trademark of Getty Images. [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.gettyimages.com/detail/news-photo/bass-player-with-the-duke- ellington-orchestra-jimmy-blanton-news-photo/1049293212 Obrázek 31: Pitter Panther Patter (take 1) - Jimmy Blanton/Duke Ellington | Soundslice. Soundslice | Create living sheet music [online]. [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.soundslice.com/slices/QPqfc/ Obrázek 32: Milt Hinton: The Ultimate Timekeeper. [online]. [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.npr.org/2008/11/12/96900242/milt-hinton-the-ultimate-timekeeper Obrázek 33: Slam Stewart. [online]. [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://wbssmedia.com/artists/detail/2296 Obrázek 34: Oscar Pettiford - Wikipedia. [online]. [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Oscar_Pettiford Obrázek 35: Charles Mingus | Biography, Music, & Facts | Britannica. Encyclopedia Britannica | Britannica [online]. Copyright ©2021 Encyclop [cit. 16.05.2021]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Charles-Mingus

Seznam obrázků

Obrázek 1 Two feel - vlastní výzkum ...... 11 Obrázek 2 Two feel s variacemi - vlastní výzkum ...... 12 Obrázek 3 Walking Bass Line - vlastní výzkum ...... 13 Obrázek 4 Walking bass line v podání Raye Browna ...... 13 Obrázek 5 Basová linka stylu bossa nova – vlastní výzkum ...... 14 Obrázek 6 Basso Continuo, G. P. Telemann ...... 16 Obrázek 7 Příklad podobnosti kráčejícího basu v jazzu s artificiální hudbou - J. S. Bach...... 17 Obrázek 8 Přechod tubistů ke kontrabasu ...... 18 Obrázek 9 Basová linka: Thelma Terry - vlastní výzkum ...... 20 Obrázek 10 Bill Johnson ...... 21 Obrázek 11 Basová linka: Bill Johnson - vlastní výzkum ...... 21 Obrázek 12 Steve Brown ...... 22 Obrázek 13 Basová linka: Steve Brown - vlastní výzkum ...... 23 Obrázek 14 Basová linka: Steve Brown - vlastní výzkum ...... 23 Obrázek 15 John Lindsay ...... 24 Obrázek 16 Basová linka: John Lindsay - vlastní výzkum ...... 24 Obrázek 17 Jim Lanigan ...... 25 Obrázek 18 Sidney Brown ...... 26 Obrázek 19 Basová linka: Sidney Brown – vlastní výzkum ...... 26 Obrázek 20 Basová linka: Sidney Brown - vlastní výzkum ...... 27 Obrázek 21 Wellman Braud ...... 28 Obrázek 22 Basová linka - Wellman Braud - vlastní výzkum ...... 29 Obrázek 23 Basová linka: Johny Mueller - vlastní výzkum ...... 30 Obrázek 24 Walter Page ...... 31 Obrázek 25 Basová linka: Walter Page - vlastní výzkum ...... 31 Obrázek 26 Pops Foster ...... 32 Obrázek 27 Basová linka: Pops Foster - vlastní výzkum ...... 32 Obrázek 28 Bob Haggart ...... 35 Obrázek 29 Basová linka: Bob Haggart ...... 35 Obrázek 30 Jimmy Blanton ...... 36

Obrázek 31 Basová linka: Jimmy Blanton ...... 36 Obrázek 32 Milt Hinton ...... 37 Obrázek 33 Slam Stewart ...... 37 Obrázek 34 Oscar Pettitford ...... 37 Obrázek 35 Charles Mingus ...... 38