MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta Sociálních Studií Katedra Politologie Mgr. Et Mgr. Petra Papieţová Vejvodová Transnacionáln

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Katedra politologie

Mgr. et Mgr. Petra Papieţová Vejvodová

Transnacionální formy aktivity soudobého neonacismu v Evropě z perspektivy českých neonacistů

Disertační práce

Školitel: doc. JUDr. PhDr. Miroslav Mareš, Ph.D.

Brno 2013

Čestné prohlášení

Prohlašuji, ţe jsem disertační práci na téma Transnacionální formy aktivity soudobého neonacismu v Evropě z perspektivy českých neonacistů vypracovala samostatně a jen za pouţití uvedených zdrojů.

V Brně dne 21. 11. 2013 Petra Papieţová Vejvodová

Souhlas spoluautorů s použitím výsledků kolektivní práce

Vyslovuji souhlas s tím, aby Petra Papieţová Vejvodová pouţila text Transnacionální dimenze soudobého českého neonacismu, který jsme vypracovali společně a který byl publikován v časopise Mezinárodní vztahy (2011, č. 1, roč. 46, s. 75 – 90), jako součást předkládané disertační práce. Autorský podíl předkladatele je 50 % s tím, ţe v dizertační práci jsou pouţity ty části, které psala Petra Papieţová Vejvodová.

V Brně, dne 18. 11. 2013 doc. JUDr. PhDr. Miroslav Mareš, Ph.D.

Vyslovuji souhlas s tím, aby Petra Papieţová Vejvodová pouţila text The Dictator’s New Clothes: New Trends in the European neo-Nazi and neo-Fascist, který jsme vypracovali společně a který je v recenzním řízení v časopise Journal of Youth Studies, jako součást předkládané disertační práce. Autorský podíl předkladatele je 50 % s tím, ţe v dizertační práci jsou pouţity ty části, které psala Petra Papieţová Vejvodová.

V Brně, dne 18. 11. 2013 doc. JUDr. PhDr. Miroslav Mareš, Ph.D.

Vyslovuji souhlas s tím, aby Petra Papieţová Vejvodová pouţila text Nové trendy české krajní pravice, který jsme vypracovali společně a který byl publikován v časopise Rexter (2013, č. 1, roč. 11, s. 91 – 116), jako součást předkládané disertační práce. Autorský podíl předkladatele je 50 % s tím, ţe v dizertační práci jsou pouţity ty části, které psala Petra Papieţová Vejvodová.

V Brně, dne 18. 11. 2013 PhDr. Josef Smolík, Ph.D.

Poděkování

Na tomto místě bych chtěla poděkovat všem, kteří mne v mém úsilí napsat tuto disertační práci bezmezně podporovali a byli pro mne psychickou oporou, protoţe bez nich by to nešlo. Na rozdíl ode mne jste ani na moment nezapochybovali, ţe práci skutečně dokončím.

V první řadě velké díky patří mému školiteli Miroslavu Marešovi, který mě po celou dobu trpělivě vedl, zásoboval materiály a ideami, a poslouchal mé nářky, ţe to „proklaté téma“ nejde zkoumat.

Také děkuji všem mým kolegům a kolegyním za ochotu poslechnout si mé momentální myšlenkové pochody a ještě na ně smysluplně reagovat. Díky Peťovi Spáčovi, Pepovi Smolíkovi, Vlastovi Havlíkovi, Anetě Pinkové, Jirkovi Navrátilovi a Milanovi Hrubešovi.

Obrovské díky patří mé rodině, která mi zajistila takové zázemí a podmínky, ţe jsem se mohla doktorskému studiu a psaní práce věnovat. Moţná jsem to vţdy nedávala dostatečně najevo, ale jste pro mne neuvěřitelnou oporou a vím, ţe vás to stálo mnoho sil. Tati, Věro, Víťo, děkuji!

Velkou psychickou oporu pro mě byli i mí kamarádi a kamarádky, na které jsem přes mnoţství práce neměla tolik času, kolik by si zaslouţili. Zaměření mého výzkumu jim přišlo často neuvěřitelné, ale nikdy nepřestali věřit, ţe to dotáhnu do konce. Lenko R., Jirko, Milane, Tony, Lenko J., Marto, Lucko, Ájo, Míšo, Evo, díky za trpělivost.

Speciální díky patří Martinovi Janků a Paľovi Draxlerovi za technickou podporu a zachování mého duševního zdraví. Nebýt jich, nedostala bych se k potřebným datům a bůh ví, jak by celá práce dopadla.

A díky patří i Sealovi, kterého jsem si poslechla při psaní disertace asi milionkrát!

Anotace

Cílem disertační práce je odhalit přítomné transnacionální formy aktivity soudobého evropského neonacismu z perspektivy českých neonacistů. Na případu českých neonacistů práce analyzuje, jakým způsobem v současné době probíhá formování transnacionálního (evropského) neonacismu. Teoreticky se práce opírá o teorii sociálních hnutí a teorii transnacionalizace sociálních hnutí dle Sidneyho Tarrowa. Vyuţity jsou koncepty a metody z prostředí výzkumu sociálních hnutí. Pomocí obsahové analýzy a analýzy protestních událostí je zjišťováno rámování a repertoár kolektivních akcí českých neonacistů v transnacionálním kontextu. Transnacionalizace je sledována na třech úrovních: ideologická, koncepční a praktická úroveň (konkrétní akce ve veřejném prostoru). Práce identifikuje transnacionální tematické rámování českého neonacismu ve vztahu k hlavnímu rámci evropského neonacismu; podobu zapojení se českých neonacistů do evropského neonacistického hnutí z hlediska kolektivních akcí; transnacionální koncepty majících odezvu i v českém prostředí; a přítomnost jednotlivých typů procesů transnacionálního protestu dle Tarrowa v aktivitách českých neonacistů.

Abstract

The aim of the thesis is to reveal the present forms of transnational activities of contemporary European neo-Nazism from the perspective of the Czech neo-Nazis. On the case of the Czech neo-Nazis, there are analyzed ways of ongoing formation of transnational (European) neo-Nazism. The thesis is based on the theory of social movements and the theory of transnationalization of social movements by Sidney Tarrow. The research uses concepts and methods from the world of research on social movements. By using content analysis and protest event analysis the framing and repertoire of collective actions of the Czech neo-Nazis in the transnational context are analyzed. Transnationalization is observed at three levels: ideological, conceptual, and practical level (specific events in the public space). The thesis identifies transnational thematic framing of the Czech neo-Nazism in the interaction with master frame of the European neo-Nazism; the form of connection of the Czech neo-Nazis in the European neo-Nazi movement in terms of collective action; transnational concepts being mirrored in the Czech environment; and the presence of different types of processes of transnational protest by Tarrow in the activities of the Czech neo-Nazis.

Obsah

1. Úvod...... 11 2. Teoretické ukotvení……………………………………………………………………17 2.1. Teorie transnacionalizace…………………………………………………………….17 2.2. Rámce kolektivních akcí a repertoár akcí...... 24 3. Koncepčně-terminologické pojetí – rozdíl mezi nacionálním a národním socialismem……………………………………………………………...27 3.1. Německý nacionální socialismus……………………………………………………..27 3.2. Neonacismus…………………………………………………………………………28 3.3. Český národní socialismus……………………………………………………………33 3.4. Moţná záměna?...... 35 4. Výzkumné otázky...... 38 5. Metodologie...... 39 6. Hlavní rámec (master frame) evropského neonacistického hnutí...... 46 6.1. Nacionálně – socialistická koncepce sjednocené Evropy 30. a 40. let 20. století...... 46 6.2. Nacionálně – socialistická koncepce sjednocené Evropy v pojetí současných neonacistů...... 53 6.3. Identita evropských neonacistů – definování „my a oni“…….……………………....59 7. Novodobé transnacionální koncepty evropského neonacismu 21. století...... 64 7.1. Autonomní nacionalismus……………………………………………………………64 7.2. CasaPound……………………………………………………………………………71 7.3. Straight Edge………………………………………………………………………....74 7.4. Hard Bass…………………………………………………………………………….76 7.5. Identitární hnutí………………………………………………………………………78 8. Transnacionalizace českého neonacismu...... 85 8.1. Transnacionální framing českého neonacismu na základě obsahové analýzy webů...86 8.2. Neonacisté a protestní akce – konkrétní projev transnacionalizace českých neonacistů...... 102 8.2.1. Kdo s kým? – mezinárodní kontakty českých neonacistů...... 103 8.2.2. Tematické rámování veřejných aktivit v kontextu transnacionalizace...... 125 8.2.3. Adresáti poţadavků/témat v rámci transnacionalizačních aktivit...... 133 8.2.4. Velikost událostí dle počtu účastníků……………..………………………...135

8.2.5. Doplňující charakteristiky...... 137 9. Závěr...... 139 9.1. Transnacionální rámování českého neonacismu………………………………….…..139 9.2. Identita českých neonacistů v transnacionálním kontextu……………………….…...140 9.3. Transnacionální akce a protestní události českých neonacistů...... 142 9.4. Transnacionální koncepty s odezvou v českém neonacistickém hnutí...... 145 9.5. Procesy transnacionálního protestu přítomné v aktivitách českého neonacistického hnutí...... 146 10. Seznam použitých zdrojů...... 151 11. Příloha 1...... 166

Seznam tabulek

Tabulka 8.1. Zastoupení transnacionálních témat v rámování českého neonacismu v období 2007 - 2012...... 100 Tabulka 8.2. Rámování transnacionální identity českého neonacismu „my vs. oni“……....101 Tabulka 8.3. Čeští organizátoři dle jednotlivých let...... 106 Tabulka 8.4. Zahraniční organizátoři dle jednotlivých let...... 108 Tabulka 8.5. Přehled zahraničních organizátorů a počet jejich akcí s českou účastí…...…..109 Tabulka 8.6. Vývoj počtu akcí v ČR a v zahraničí v jednotlivých letech...... 113 Tabulka 8.7. Srovnání celkové aktivity v ČR dle MV ČR a akcí v ČR s transnacionálním rozměrem dle PEA...... 114 Tabulka 8.8. Počet akcí v zahraničí s českou účastí (dle zemí a roků) ...... 119 Tabulka 8.9. Rozloţení aktivit konaných na území ČR s transnacionálním rozměrem...... 120 Tabulka 8.10. Počet česko-německých akcí na území ČR v čase...... 124 Tabulka 8.11. Tematické rámování analyzovaných akcí souhrnně...... 125 Tabulka 8.12. Tematické rámování zahraničních akcí s českou účastí...... 127 Tabulka 8.13. Tematické transnacionální rámování akcí v ČR (bez zahraniční účasti) ...... 128 Tabulka 8.14. Tematické rámování akcí v ČR se zahraniční účastí...... 129

Seznam grafů

Graf 8.1. Vývoj počtu akcí s transnacionálním rozměrem s přítomností českých neonacistů...... 102 Graf 8.2. Akce dle organizátorů v ČR...... 105 Graf 8.3. Rozloţení akcí v čase a dle organizátora...... 105 Graf 8.4. Akce dle organizátorů v zahraničí...... 107 Graf 8.5. Poměr akcí v ČR a zahraničí...... 110 Graf 8.6. Vývoj počtu akcí v ČR a v zahraničí v jednotlivých letech...... 113 Graf 8.7. Srovnání celkové aktivity v ČR dle MV ČR a akcí v ČR s transnacionálním rozměrem dle PEA...... 115 Graf 8.8. Akce v zahraničí s českou účastí v čase...... 119 Graf 8.9. Původ zahraničních účastníků na akcích v ČR...... 122 Graf 8.10. Účast zahraničních aktéru na akcích v ČR v čase...... 123

Graf 8.11. Vývoj vzájemné interakce českého neonacismu se zahraničím v letech...... 124 Graf 8.12. Vývojový trend tematického rámování akcí v zahraničí s českou účastí...... 131 Graf 8.13. Vývojový trend tematického rámování akcí v ČR ...... 132 Graf 8.14. Rozloţení adresátů veřejných akcí v zahraničí s účastí českých neonacistů...... 133 Graf 8.15. Rozloţení adresátů veřejných akcí v ČR (transnacionální téma i zahraniční účast)...... 134 Graf 8.16. Počet akcí v zahraničí s českou účastí z hlediska počtu účastníků………………135 Graf 8.17. Počet akcí v ČR (téma i zahraniční účast) ...... 136

Seznam schémat

Schéma 2.1. Šest procesů transnacionálního protestu...... 19 Schéma 2.2. Jednotlivé úrovně fungování neonacistického hnutí...... 26

Seznam map

Mapa 8.1. Cílové země českých neonacistů dle intenzity návštěvnosti v letech 2007 – 2012...... 120

Seznam zkratek

AN Autonomní nacionalisté BHDB Blood and Honour Division Bohemia BHS Bohemia Hammerskins ČR Česká republika ČTK Česká tisková kancelář DS Dělnická strana KES Kontinent Europa Stiftung LGBT gay-lesbian-bisexual-transexual MVČR Ministerstvo vnitra České republiky NO Národní odpor NPD Nacionálnědemokratická strana Německa NS nacionální socialismus, nacionálně socialistický NSDAP Národně socialistická německá dělnická strana NSDAP-AO Národně socialistická německá dělnická strana - zahraniční organizace NS-LEV 21 Národní socialisté – LEV 21 NW Nationaler Widerstand (Národní odpor) OSN Organizace spojených národů PEA Protest event analysis (analýza protestních událostí) P.O.W. prisoner of war (válečný zajatec) RAHOWA Racial Holy War (Rasová svatá válka) SOLID Solidarité Identités SS Schutzstaffel SxE Straight Edge USA United States of America (Spojené státy americké) WSA Widerstand Street Art ZOG Zionist Occupation Government (Sionistická okupační vláda)

1. Úvod

Začneme-li velmi obecným vstupem do problematiky transnacionálních aktivit, určitě můţeme konstatovat, ţe transnacionální aktivity a struktury jsou jednou z důleţitých charakteristik současného globalizovaného světa. Zkoumání transnacionální úrovně se stalo v oblasti politologie a sociologie významnou oblastí. V posledních dvou dekádách sociálně- vědního výzkumu byla napsána celá řada publikací věnující se této tématice (například Císař 2004; Kolářová 2009; Della Porta, Tarrow 2005; Imig, Tarrow 1999, 2001; Snow, Benford 1999; Tarrow 1998; Tarrow 2005). Nelze si nepovšimnout, ţe transnacionalizace je uvedenými autory zkoumána především v kontextu sociálních hnutí. Primární motivací vstupu do transnacionální úrovně vztahů bývá často identifikována snaha o posílení ideologické spolupráce, získání mezinárodní podpory a mezinárodního vlivu. Pro moţnost vyuţití transnacionálních vazeb je ale potřeba existence tzv. struktury politických příleţitostí, kterou Tarrow definuje k získání odpovědi na otázku, proč dochází k mobilizaci a organizaci sociálních hnutí v určitém časovém okamţiku. Podle Tarrowa je struktura politických příleţitostí klíčovou pro politickou akci. K mobilizaci tedy dochází, pokud se struktura politických příleţitostí otevírá a sociální hnutí tak mohou získat přístup do politického systému. Systém musí tento vstup umoţňovat po formální stránce, musí být nastaven tak, aby se hnutí mohlo legálně zapojit do politického ţivota. Druhou věcí ale zůstává, zda je systém schopný regulovat chování sociálních hnutí po tom, co je nechá do politické arény vstoupit. Původně byl tento koncept zaměřen pouze na politické příleţitosti na úrovni národního státu, protoţe na této úrovni lze snáze identifikovat příslušné instituce, kterých se vstup hnutí týká a lze vysledovat, jak která instituce můţe chování regulovat. Teprve později se začal koncept uţívat i na nadnárodní úrovni. Podle Tarrowa bylo největším problémem, jak strukturu politických příleţitostí operacionalizovat transnacionálně, kdyţ chybí struktura autority, která by byla podobná státu. (Císař 2004: 42) Problém vyřešilo identifikování internacionalismu jako struktury příleţitostí. Internacionalismus byl definován jako kanál pro vznášení poţadavků na základě tří vzájemně propojených trendů: 1) nárůst výskytu horizontálních vztahům mezi státy, vládními úředníky a nevládními aktéry; 2) nárůst výskytu vertikálních vztahů mezi subnárodní, národní a mezinárodní úrovní; 3) posílení formálních a neformálních struktur, které povzbuzují k transnacionálnímu aktivismu a které podněcují vznik sítí nestátních, státních a mezinárodních aktérů (Tarrow 2005: 8). 11

Politické příleţitosti jsou tedy chápány jako konzistentní (nikoli nutně trvalé nebo formální) dimenze politického prostředí, které poskytují podněty pro akci, a to tím, ţe umoţňují aktérům očekávat úspěch nebo naopak prohru, čímţ je pobízejí k akci nebo je naopak odrazují od jakéhokoli konání (Vejvodová 2012). Soudobý výzkum fenoménu transnacionalismu se věnuje tématům nových sociálních hnutí, která artikulují zájmy v oblasti lidských práv, LGBT tématiky, ekologie; silně jsou zastoupeny výzkumy na transnacionální aktivity anti-globalizačního hnutí (především (radikálních) levicových subjektů); rovněţ existuje celá řada výzkumů věnujících se transnacionalizaci v kontextu migrace. Velmi malá pozornost je ale věnována transnacionalizaci a transnacionální aktivitám v souvislosti s extrémní pravicí. Ve většině případů se transnacionální aktivity a vyuţití internacionalizace objevují jako doplňující podkapitoly v textech, jeţ se věnují jednotlivým extrémně pravicovým subjektům, tzn., převládá popis důleţitých zahraničních partnerů jednotlivých národních subjektů. Takové popisy se potom omezují na prostý výčet aktivit zkoumaného subjektu v zahraničí nebo se zahraniční účastí a hrají spíše roli dokreslující charakteristiku subjektu. Několik prací se potom částečně zabývá analýzou společných prvků ideové stránky politických stran z prostředí extrémní pravice (Osterhoff 1997; Schellenberg 2009). O něco málo analytičtější pohled na mezinárodní spolupráci politických stran z prostředí extrémní pravice potom nabízí Mudde (2007) Schiedler (2011) nebo Vejvodová (2012). Konkrétně neonacismu, na nějţ je zaměřena tato práce, v kontextu transnacionalizace se specificky věnuje několik málo prací např. Simi, Futrell (2010), kteří analyzují americké White Power hnutí a v části publikace věnují pozornost virtuálnímu prostoru bílých rasistů; ideologické základy internacionalizace neonacistů zkoumá Thomas Grumke (2009, 2012); přehled mezinárodních neonacistických organizací v dějinách nabízí francouzský politolog Jean Yves Camus (2012); Hübner (2008) představuje přehled jak evropských politických stran a frakcí v Evropském parlamentu, tak několik příkladů současných mezinárodních projektů extrémní pravice, čímţ se dotýká i oblasti neonacismu. Nejnovějšími příspěvky do problematiky výzkumu neonacismu v kontextu sociálních hnutí a transnacionalizace je potom příspěvek od Miroslava Mareše (2012) „Trans-National Cooperation of Right-Wing Extremists in East-Central Europe“, nabízející analytický popis mezinárodní spolupráce extremně pravicových subjektů geograficky situovaný do oblasti střední a východní Evropy (neonacismus je pokryt opět částěčně), na české neonacistické hnutí se potom zaměřuje článek „Transnacionální dimenze soudobého českého neonacismu“ (Mareš, Vejvodová 2011) a dále je to publikace „Mobilizing on the Extreme Right: Germany, Italy, and the United States“ (Caiani, della Porta, Wagemann

2012), která se věnuje extrémní pravici z pohledu výzkumu sociálních hnutí a reaguje tak na mezeru ve výzkumu extrémní pravice. Neonacistické hnutí je v této publikaci opět pokryto jen jako součást celé skupiny extrémní pravice. Autoři uţívají některé hlavní koncepty a metody vyvinuté v oblasti studia sociálních hnutí a zaměřují se na analýzu diskurzů, repertoáru aktivit a organizační struktury zkoumaných organizací. Nejnovějším příspěvkem do výzkumu neonacismu v kontextu transnacionalizace je text od Fabiana Virchowa (2013) „Creating a European (neo-Nazi) movement by joint political action?“, v němţ se zabývá transnacionalizací ve vztahu k společným mezinárodním akcím a jak tyto akce (konkrétně shromáţdění ve Wunsiedelu, v Salemu a Budapešti) přispívají k tvorbě evropského neonacistického hnutí. Přínosem této práce má být přispění do oblasti výzkumu extremismu a radikalismu v podobě ukázky moţnosti analytického přístupu k výzkumu tohoto tématu. Na základě vyuţití metod z oblasti výzkumu sociálních hnutí je ukázáno, ţe i k extremismu je moţné přistupovat s větší ambicí, neţ pouze deskriptivní na základě často náhodně získaných informací a dat. Pouţité metody umoţňují odbourat kritiku, ţe řada výstupů ve výzkumu extremismu je zaloţena pouze na náhodném sběru informací, kdy takové výzkumy není moţné vlastně ani ověřit, a ţe výzkum v oblasti extremismu je nedostatečně metodologicky uchopen. Podobnou kritikou kvalita výzkumu samozřejmě potom trpí. Na druhou stranu to představuje výzvu pro výzkumníky, testovat v tomto prostředí metody z jiných oblastí sociálně-vědního výzkumu.1 Caiani, della Porta a Wagemann deklarují, ţe ačkoli výzkum v oblasti extrémní pravice má vzrůstající tendenci, je tato oblast jen ojediněle zkoumána jako sociální hnutí a řada existujících metod tak zůstává upozaděna, s čím nelze nesouhlasit. Přitom je zjevné, ţe transnacionalizace se týká právě i extrémní pravice a její podskupiny nacionálně socialistického (neonacistického) hnutí. V soudobé Evropě stále existují politické síly, které navazují alespoň dílčím způsobem na dědictví nacistických totalitních reţimů 20. století a tyto síly rovněţ disponují určitou základnou v České republice (ČR). Obecnou snahou neonacistů je nastolit nacionálně socialistický reţim, a to ve vícero či dokonce ve všech evropských zemích, případně v státoprávních útvarech, které by nerespektovaly soudobé hranice. Za účelem dosaţení tohoto cíle dochází ke spolupráci neonacistů z různých zemí. Přestoţe se tato spolupráce

1 Na tomto místě bych ráda uvedla, ţe moţné teoreticko-metodologické nastavení této práce – jak zkoumat transnacionalizaci neonacismu – bylo konzultováno s předními evropskými politology např. Jean Yves Camus (Strasbourg 2009) a Cas Mudde (Oslo 2010). Výstupem z těchto konzultací byla především shoda v tom, ţe takový výzkum je určitě na místě a chybějící, ale kudy se vydat, se definovalo skutečně velmi obtíţně. 13 v mnoha směrech dynamicky rozvíjí a vybudovává si jakousi tradici, je provázena i různými limity a překáţkami. Je moţné konstatovat, ţe velká část neonacistických organizací i aktivit v ČR obsahuje alespoň některé přeshraniční prvky. Česká nacionálně-socialistická scéna (NS scéna) byla od počátku svého vývoje silně ovlivňována děním v zahraničí. V 90. letech 20. století jsme mohli zaznamenat několik pokusů o zapojení českého neonacismu do mezinárodních struktur – zaloţení české pobočky Bohemia Hammerskins jako pobočky mezinárodní organizace Hammerskins Nation, a Blood and Honour Division Bohemia jako pobočky mezinárodní sítě Blood and Honour. Jednalo se asi o největší počin, jak nasměrovat české neonacisty k mezinárodnímu hnutí a zároveň je i sjednotit v rámci republiky. Jejich aktivita se soustředila především na pořádání hudebních koncertů s mezinárodní účastí, vydávání zinů a ideologických materiálů. Na konci 90. let 20. století ale byly tyto snahy utlumeny, dílem i kvůli represi ze strany bezpečnostních sloţek. V současné době se transnacionální vazby neonacistů projevují v přejímání strategií jako například „leaderless resistance“ tzv. odpor bez vedení, šíření konceptů či různého pojmosloví a označení. Oblíbeným a rychle se šířícím konceptem se stal tzv. autonomní nacionalismus. Neonacisté na mezinárodní úrovni také vstupují do ad-hoc vazeb, které vznikají jen k dané příleţitosti a jsou výsledkem individuálních kontaktů. Významná mezinárodní spolupráce se projevuje rovněţ v podobě pořádání demonstrací, pietních akcí a hudebních koncertů. Nejnavštěvovanějšími akcemi jsou typicky: - Den cti v Budapešti v únoru – uctění památky vojáků padlých během 2. světové války - Dráţďany v únoru – vzpomínka na bombardování města Spojenci na konci 2. světové války - hudební festival v Budapešti pořádaný maďarskou organizací Blood and Honour - „Festival národů“ – hudebně-politický festival pořádaný německou Nationaldemokratische Partei Deutschlands (Nacionálnědemokratická strana Německa, NPD) v září - „Veneto Summer Fest“ pořádaný italskou organizací Veneto Fronte Skinheads v červenci Je tedy patrné, ţe výzkum neonacistického hnutí v kontextu transnacionalizace má v sociálně-vědním výzkumu své místo a své opodstatnění. Transnacionalizace je v této práci chápána jako interakce mezi národními a zahraničními aktéry za účelem vyjádření protestu, poţadavku a přenesení poslání/zprávy. Vzniká tak přeshraniční síť aktérů se společnými cíly,

14 které mohou být jak mezinárodního tak národního charakteru. Důleţité pro definici je, ţe aktéři této sítě jsou vzájemně propojeni více neţ jen na epizodické bázi. Sdílejí společný pohled na svět, nebo jsou propojeni neformálními či organizačními vazbami. Jejich společný zájem můţeme vidět nejen v slovech, ale i činech. Transnacionalizace rovněţ znamená šíření a sdílení ideologie, jednotlivých ideových prvků a vzorců jednání (Tarrow 1998: 184; Virchow 2013: 197) Cílem této práce je odhalit přítomné transnacionální formy aktivity soudobého evropského neonacismu z perspektivy českých neonacistů. Na případu českých neonacistů práce analyzuje, jakým způsobem v současné době probíhá formování transnacionálního (evropského) neonacismu. Z výše uvedené definice vyplývají oblasti, na něţ je směrována pozornost: sdílení společného pohledu na svět, akce dokládající tento společný náhled a společné cíle, a jako třetí oblast to jsou koncepty, které se v rámci evropského neonacistického hnutí v současné době šíří a mají odezvu právě i v českém neonacistickém prostředí. Transnacionalizace je sledována komplexně na třech úrovních: 1. ideologická úroveň, 2. koncepční úroveň (představující most mezi ideologií a konkrétními aktivitami), 3. praktická úroveň (konkrétní akce ve veřejném prostoru). Práce je strukturována následujícím způsobem. Kapitola 2 objasňuje teoreticko- metodologické ukotvení práce v teorii transnacionalizace a především transnacionalizačních procesů, které definuje Sidney Tarrow v oblasti výzkumu sociálních hnutí. Tyto procesy slouţí k analýze transnacionalizačních aktivit českých neonacistů. Dále jsou definovány rámce kolektivních akcí a repertoár akcí jako nástroje pro získání potřebných dat k analýze transnacionalizace českých neonacistů na ideologické a praktické úrovni. Kapitola 3 se věnuje koncepčně-terminologickému pojetí. Je východiskem pro definování subjektů analýzy z českého prostředí. Vysvětluje pojem nacionální socialismus, jako klíčový pojem této práce, a pojem národní socialismus, který se velmi často zaměňuje s předchozím, coţ působí zmatení. Kapitoly 4 a 5 představují metodologické nastavení celé práce, které vychází z předchozích kapitol. V kapitole 6 je věnována pozornost popisu rámování evropského neonacistického hnutí, tzn. ideologii neonacismu, která definuje společný pohled na svět a dává tak jednotkám na niţší úrovni (např. národním hnutím) moţnost čerpat z ní své ideové definování tak, aby tvořily součást většího celku a mohlo docházet k transnacionalizaci. Důleţitým prvkem, který je v této části postihnut, je společná identita evropských neonacistů, jako základní předpoklad ke sdílení idejí a cílů mezinárodně. Tato kapitola představí teoretické základy a předpoklady transnacionalizace evropských neonacistů.

Konkrétním konceptům jako druhé úrovni transnacionalizace evropských neonacistů se věnuje následující kapitola 7. Postihuje novodobé transnacionální koncepty a projevy evropského neonacismu, které ale zároveň byly reflektovány, a jak byly reflektovány, i v českém prostředí. K analýze transnacionálních aktivit českých neonacistů se dostáváme v kapitole 8. V návaznosti na definování ideologie evropského neonacismu je analyzována ideologie českých neonacistů, tak jak si ji sami formují v projevech na svých webových stránkách. Tato část tedy odhaluje, do jaké míry ideologické pojetí českých neonacistů souzní s evropským rámováním neonacismu. Jaké jsou styčné body podporující transnacionalizaci českých neonacistů a zda se potkává definice identity. Následuje analýza konkrétních akcí/protestních událostí, jejímţ smyslem je se zaměřit na transnacionalizaci českého neonacismu v praktické rovině – nikoli pouze slova, ale i činy. Jde o fyzické kontakty s evropskou neonacistickou scénou, nikoli pouze ty, které probíhají ve virtuálním prostoru. Tato část práce přináší odpovědi na to, s kým se čeští neonacisté skutečně stýkají, jaká témata se při těchto akcích objevují (tzn. témata podporující transnacionalizaci), komu jsou adresovány poţadavky či poslání a jaké jsou charakteristiky takových akcí např. z hlediska velikosti. Analýza akcí odhalí skutečnou podobu aktivnosti českých neonacistů v procesu jejich transnacionalizace. Zjištěním všech těchto informací se nakonec můţeme vrátit k definování transnacionalizace a zodpovědět si otázky, jak se české neonacistické hnutí tematicky rámuje v kontextu evropského neonacismu; jak vypadají konkrétní akce a protestní události z hlediska snah o transnacionalizaci; jaké koncepty jsou v evropském prostoru přítomny a (jakou) mají odezvu v českém prostředí; a jaké transnacionalizační procesy charakterizují český neonacismus.

2. Teoretické ukotvení

2.1. Teorie transnacionalizace

Teoretické ukotvení dizertační práce vychází především z nadefinování transnacionalizace a transnacionálních aktivit Sidney Tarrowem. Tarrow ve svém výzkumu vychází částečně z prací Keohana a Nyeho a jejich teorie interdependence, i kdyţ sám uznává, ţe jejich pojetí má určité limity jako například vnímání interdependence pouze na úrovni horizontální osy, tzn. mezi sobě rovnými jednotkami (Tarrow 2005: 20). Nejvíce je ale ovlivněn teoriemi sociálních hnutí. Ty se soustředí na čtyři základní koncepty: 1. politické příleţitosti, 2. mobilizační struktury (jak formální organizace, tak sociální sítě kaţdodenního ţivota), 3. rámce kolektivní akce (kulturní konstanty, které umoţňují účastníkům orientovat se a také ty, které účastníci sami konstruují), 4. repertoár protestu (včetně toho jak se tento repertoár mění v závislosti na měnícím se prostředí) (tamtéţ: 23). McAdam, Tarrow a Tilly (2001) se posléze pokusili vnést do výzkumu sociálních hnutí v mezinárodním prostředí více deliberativně dynamického přístupu k protestní politice. Spíše neţ aby se zabývali exkluzivně sociálními hnutími, přetransformovali svoji pozornost na širší formy protestní politiky, coţ v sobě zahrnovalo formy od protestních hnutí po vlny stávek, etnické konflikty, revoluce a další. Za rozhodnutím pouţití teorií a konceptů z prostředí výzkumu sociálních hnutí i v této práci stojí to, ţe stejně jako v prostředí výzkumu sociálních hnutí, i zde pracujeme a zkoumáme subjekty, které představují určité hnutí (zda definovat neonacistické hnutí za hnutí srovnatelné s feministickým hnutím, lidsko-právním hnutím apod. je otázkou, která je v odborných kruzích neustále diskutována). Caiani, della Porta a Wagemann (2012: 6 - 10) tvrdí, ţe tato aplikace moţná je, protoţe i v případě pravicového extremismu tu máme politické příleţitosti – spíše známé jako sociální hrozby; zdroje (rozhořčení a ukřivděnost); struktury (sítě a vzájemné vztahy); rámce (ideologie); repertoár (násilné i nenásilné akce). Simi a Futrell (2010: 9) poznamenávají, ţe neonacistické hnutí nenaplňuje všechny standardní rysy sociálních hnutí, jeţ jsou tvořena centrálně organizovanými subjekty, které mobilizují své členy a příznivce k akci. Neonacistické hnutí je zakotveno v proměnlivých, ne příliš pevných, neformálních sítích, které volně „splývají“ v prostoru, kde je neonacistům umoţněno volně vyjádřit svůj názor. Co je ale podstatné, tento prostor vyţaduje záměrnou organizaci a trvalé odhodlání vytrvat ve svých názorech a společném snaţení. Zároveň aplikaci konceptů z oblasti sociálních hnutí do prostředí extrémní pravice a konkrétně

17 neonacismu můţeme povaţovat za test, zda mají tyto koncepty ve výzkumu neonacismu své uplatnění. Caiani, della Porta a Wagemann (2012) jsou předzvěstí toho, ţe by toto mohla být jedna z moţných cest jak fenomén neonacismu a celé extrémní pravice zkoumat a analyzovat. Jako rámec pro transnacionalizaci a příleţitost Tarrow definuje internacionalismus. V tomto rámci potom transnacionální aktivisté reagují na hrozby a vyuţívají příleţitosti, které jim jejich aktivismus umoţňuje. Hrozby mohou být velmi reálné – ohroţení suverenity, rovnosti, diverzity; příleţitosti naopak umoţňují pohyb, koalice a přesah vlastních hranic. Internacionalismus je komplexním rámcem, tzn. horizontálním i vertikálním, jenţ nabízí široké spektrum pobídek pro akci. Tarrow vnímá internacionalizaci jako triangulární strukturu vztahů mezi státy, nestátními aktéry a mezinárodními institucemi, kdy tato struktura produkuje příleţitosti, které zapojení aktéři vyuţívají ke kolektivním akcím na různých úrovních systému. Tvrdí, ţe pokud se nějaký mechanismus opakuje, můţeme ho označit jako robustní. Kdyţ takový proces propojuje domácí aktivity s mezinárodními příleţitostmi a s transnacionálními koalicemi a sítěmi, potom pomáhá zbořit zeď mezi domácím a internacionálním aktivismem. (Tamtéţ: 25 - 30) Mluví o novém cyklu protestu začínajícím v druhé polovině 90. let 20. století, který má několik nových rysů. Nejdůleţitější jsou transnacionalizace, nové formy elektronické komunikace, zpochybňování vlády korporací, nerovnosti mezi Severem a Jihem a vznik nových forem organizování (sítí a afinitivních skupin) (Kolářová 2009: 25). Tarrow rovněţ tvrdí, ţe ne kaţdý aktivismus, který je relevantní pro transnacionální politiku, se musí nutně odehrávat v mezinárodním prostředí. Relevantní procesy nalezneme jak v rámci domácí politiky, v tranzici z domácí úrovně na mezinárodní, tak mezi aktéry mezinárodní úrovně. Zopakujme z úvodu, transnacionalizace je zde chápána jako interakce mezi národními a zahraničními aktéry za účelem vyjádření protestu, poţadavku a přenesení poslání/zprávy. Vzniká tak přeshraniční síť aktérů se společnými cíly, které mohou být jak mezinárodního tak národního charakteru. Důleţité pro definici je, ţe aktéři této sítě jsou vzájemně propojeni více neţ jen na epizodické bázi. Sdílejí společný pohled na svět, nebo jsou propojeni neformálními či organizačními vazbami. Jejich společný zájem můţeme vidět nejen v slovech, ale i činech. Transnacionalizace rovněţ znamená šíření a sdílení ideologie, jednotlivých ideových prvků a vzorců jednání. (Tarrow 1998: 184; Virchow 2013: 197) Tarrow definuje šest procesů transnacionálního protestu (viz schéma 2.1.), které pouţijeme v tomto výzkumu k tomu, abychom mohli systematicky zanalyzovat snahy českých neonacistů o transnacionalizaci. Jedná se o procesy, které je moţné opakovaně

18 sledovat u jakéhokoliv subjektu, u nějţ chceme identifikovat způsoby transnacionalizace. Tarrowova typologie tak umoţňuje hlubší vstup do transnacionalizačních aktivit. Procesy jsou následující: 1) globální rámování – mobilizace mezinárodních symbolů slouţí k zarámování domácího konfliktu 2) proces internalizace – odpověď na mezinárodní či zahraniční tlak vůči domácí politice (1 a 2 se odehrávají na domácí půdě) 3) difuze – transfer poţadavků nebo forem protestu z jednoho místa do jiného 4) scale shift – koordinace kolektivní akce na jiné úrovni neţ původně začala (3 a 4 spojují domácí protest s mezinárodním konfliktem) 5) externalizace – vertikální projekce domácích poţadavků na mezinárodní úroveň např. k mezinárodním institucím nebo zahraničním aktérům 6) formování transnacionální koalice – horizontální formace sítě aktérů z různých zemí s podobnými poţadavky (5 a 6 se odehrávají na mezinárodní úrovni a mají největší potenciál pro vytvoření transnacionálního sociálního hnutí) (Tarrow: 30 - 32).

Schéma 2.1. Šest procesů transnacionálního protestu

Zdroj: Tarrow 2005: 33.

Nyní k jednotlivým procesům o něco podrobněji:

1. Globální rámování (Global framing) Tarrow ho definuje jako uţití externích symbolů k mobilizaci lokálních a národních poţadavků. Pokud toto funguje, dochází k tomu, ţe jsou mobilizováni aktivisté, jejichţ poţadavky jsou primárně lokální, ale symbolicky jsou spojeni s lidmi, které nikdy nepotkali. Tito aktivisté jsou zakotveni v struktuře vlastního státu. Globální rámování tak popisuje jako domácí difuzi zprávy, která má být předána a která má globální charakter. Příkladem jsou protesty proti politice Mezinárodního měnového fondu v 70. letech 20. století. Podobná vlna protestů se vzedmula v mnoha zemích, nicméně nebyla evidentní ţádná přeshraniční koordinace a protesty nevyprodukovaly sjednocené transnacionální hnutí. (Tarrow 2005: 60 - 65) Internacionalizace tedy byla zdrojem strukturální ekvivalence a vyprodukovala podobné formy protestu a rámování, ale nevedla k vytvoření globálního hnutí.2

2. Internalizace protestu Internalizace znamená začlenění konfliktu, který vznikl jinde, do domácí scény - obracením se na národní vládu s rozhodnutími, která přišla z nadnárodní oblasti. Například v zemích globálního Jihu, kde měly mezinárodně vzniklé politiky strukturálních úprav negativní důsledky, se hnutí obracela k vládám a ne přímo k mezinárodním institucím (della Porta, Tarrow 2005: 4 - 5; Kolářová 2009: 26). Jedná se tedy o migraci mezinárodních tlaků a konfliktů do domácí politiky. Mezinárodním tlakem můţe být cokoliv např. vyuţití moci cizích vlád k ovlivňování domácích voleb, vnucování pravidel chování mezinárodními institucemi. Pokud je proces internalizace obecným efektem internacionalismu, potom bychom měli najít jednotlivé formy tohoto procesu v domácích politikách v zemích Západní Evropy. A to z důvodu, ţe tyto státy jsou ovlivňovány supranacionální autoritou, která je výrazným cílem lokálních aktérů a jejich poţadavků. Dochází tedy k tomu, ţe mezinárodní instituce zasahující do domácí politiky rozpoutávají protesty, jejichţ cílem jsou především národní vlády, které mohou za implementaci politik mezinárodních institucí. (Tarrow 2005: 79 - 80)

2 Ačkoli jsou tyto protesty ze 70. let někdy povaţovány za předstupeň global justice movement, nic neindikuje přítomnost transnacionálních vazeb mezi aktivisty, nebo ţe by došlo k scale shift na vyšší úroveň kolektivní akce. Společné bylo to, ţe vlna protestů proti Mezinárodnímu měnovému fondu byla rámována domácím protestním jednáním domácích aktivistů proti mezinárodní instituci a jejím lokálním klientům (Tarrow: 68).

Internalizovaný protest je potom například protest proti národní vládě, která zavádí politiku Evropské unie. Evropská unie je sice zdrojem protestu, nepřímým cílem domácích aktérů, ale přímým cílem akce je stát a jeho součásti.

3. Difuze Difuze je definována jako rozšiřování idejí, forem organizace, cílů a taktik přes hranice. Nemusí nutně znamenat fyzický přenos, ale v jiné zemi či regionu je mohou přijmout například díky (alternativním) médiím. Difuze můţe mít variantu brokerství, kdy existují skupiny zaměřené na globální propojování lokálních hnutí. Kontakty jsou umoţněny internetovou komunikací, zlevněním mezinárodního cestování a znalostí jazyka (della Porta, Tarrow 2005: 3 - 4; Kolářová 2009: 26 - 27). Tím, ţe není difuze příliš řízena, ponechává velké moţnosti domácím aktérům, aby si nově přenesené prvky přizpůsobili domácí situaci (Tarrow 1998: 186). Tarrow (2005: 103 - 105) vidí tři hlavní cesty difuze: 1) Sociální vztahy a osobní sítě jsou důleţitým prvkem kolektivní akce, při difuzi nejde jen o společnou ideologii, společný jazyk, ale také o vzájemnou důvěru, rodinné vztahy, společné kořeny – to je něco co se nazývá vztahová difuze (relational diffusion) – k transferu dochází pomocí interakce, skrze sítě důvěry. 2) Druhým typem je mimo-vztahová difuze (nonrelational diffusion) – jedná se o difuzi mezi lidmi, kteří nemají skoro ţádné nebo ţádné sociální vazby, v takovém případě difuzi hodně pomáhají masová média a elektronická komunikace. 3) Třetím typem je zprostředkovaná difuze (mediated diffusion) – dvě strany, které se neznají, se propojí skrze třetí stranu (brokerage). Je to velmi relevantní typ v současné době, jeţ je typická masivní migrací a levnou a snadnou moţností přepravy. Snow a Benford (1999: 26) identifikují tři typy difuze: 1. vzájemná výměna (vývozce je aktivní, příjemce je aktivní), 2. akomodativní (vývozce je aktivní, příjemce pasivní), 3. adaptace (vývozce je pasivní, příjemce aktivní).

4. Scale shift Scale shift je základním elementem všech protestních politik. Bez něho by protestní jednání, které vzniklo na lokální úrovni, zůstalo na lokální úrovni. Scale shift můţeme definovat jako změnu v úrovni koordinovaných protestních akcí. Při této změně dochází k proměně aktérů, objektů zájmu, rozšíření poţadavků apod., můţe se změnit například i význam poţadavků (Tarrow 2005: 121). Posun je moţný dvěma směry – nahoru (lokální

21 akce se rozšíří ven v mezinárodní) a dolů (protestní jednání se adaptuje v místních podmínkách a domestikuje). Při posunu směrem nahoru se objevují dva pojmy – zprostředkování a teoretizace. Tyto mechanismy pomáhají přesunout lokální protestní jednání na mezinárodní úroveň. Zprostředkování pomáhá vystavět mosty v praktické rovině, teoretizace umoţňuje zobecnění a abstrakci klíčové ideje z konkrétní reality do obecného rámce, který je moţné aplikovat v různých realitách (tamtéţ: 122). V případě difuze a scale shift hraje v současné době velkou úlohu internet, který má velký mobilizační potenciál. Řada účastníků protestních akcí se účastní právě díky zjištění informace na internetu, např. Dieter Rucht ve svém výzkumu došel k závěru, ţe se demonstrace proti válce v Iráku v Německu 11 % lidí účastnilo díky zjištění informace o demonstraci na internetu, 6 % účastníků potom skrze e-mail. Na druhou stranu toto dokládá, ţe internet prozatím nemá tendenci nahrazovat osobní síťování a setkávání - 31 % zúčastněných získalo informaci od přátel, sousedů, známých (Tarrow 2005: 137 dle Bennett 2003: 5 - 6).

5. Externalizace protestu Externalizací se rozumí vytváření sítí a aliancí národních aktérů s mezinárodním neziskovými organizacemi, ale i institucemi a jinými aktéry (Kolářová 2009: 26 - 27). Externalizace prochází několika fázemi, které se mohou lišit (della Porta, Tarrow 2005: 5 - 6; Tarrow 2005: 147): 1) Domácí kontext: Tarrow odkazuje na práci autorů Keck, Sikkink (1998), kteří pracují s pojmem blokáda domácích poţadavků jako s podmínkou, která vede k touze po transnacionální intervenci. Blokáda můţe nabývat různých podob: represe, nedostatek odpovědnosti vůči domácím poţadavkům ze strany doţadovaného aktéra (chybějící odpověď na poţadavky), např. feministické organizace mají větší odezvu na své poţadavky v mezinárodním prostředí neţ na domácí půdě u domácích politických institucí. 2) Rámování protestu: ţádný poţadavek nebude za hranicemi státu nikoho zajímat, pokud nebude adresován širšímu publiku. Symboly3 a témata většinou nevyţadují přerámování, aby byly pochopitelné v mezinárodním prostředí, ale mnoho kampaní určených vnějších adresátům musí přerámovat domácí poţadavky, aby tak byla

3 Malcom Waters (1995) poznamenal, ţe symboly cestují prostorem a napříč sociálními, kulturními a politickými rozdíly snadněji, neţ například slova – tzn. symboly mohou velmi snadno umocnit a postrčit transnacionální aktivismus. Je to z toho důvodu, ţe symboly jsou snadno srozumitelné a nepotřebují jazykové vysvětlení. 22

získána ţádaná vnější podpora. Moţnostmi pak jsou rozšíření rámce, přemostění rámce, transformace rámce. 3) Formy kolektivní akce: zde se zmiňuje difuze informací (často pouţíváno v represivním prostředí, kde by přímá akce neměla šanci na úspěch), přístup k vnějším institucím, přímé akce. Externalizace je důleţitým procesem, skrze nějţ mohou slabí domácí aktéři hledat přístup k silnějším nevládním a vládním spojencům. Někdy v této souvislosti dochází k tzv. bumerangovému efektu, například kdyţ hnutí za lidská práva v určité zemi mohou obejít vládu a spoléhat se na mezinárodní tlak z jiných států a transnacionální hnutí za lidská práva, která jim pomáhají dosáhnout cílů v jejich zemi. Národní státy uţ nejsou automaticky institucí, kam se poţadavky sociálních hnutí obracejí, efektivita aktivismu nemůţe být vţdy hledána v redistribuci zdrojů nebo formulaci politik v rámci státu (Kolářová 2009: 24).

6. Transnacionální koalice Tarrow transnacionální koalice definuje jako kolaborativní nástroje orientované na prostředky, které umoţňují entitám zapojeným do koalice mobilizovat zdroje tak, aby došlo k poţadovaným změnám. Dohromady je spojují příleţitosti a hrozby. (Tarrow 2005: 164) Dále uvádí existenci pěti faktorů ovlivňujících vznik a existenci koalic: 1) rámování (tak aby rámec vyhovoval všem členům a jejich poţadavkům) 2) důvěra 3) důvěryhodné přísliby (v souvislosti s cíli koalice) 4) zvládnutí odlišností a rozdílů mezi členy 5) pobídky (záruka prospěšnosti kooperace) (tamtéţ: 165). Koalice se liší dle dvou faktorů: intenzita svazku a trvání, podle toho můţeme rozlišit celkem čtyři typy koalic: 1) Nízká míra zapojení – krátkodobost: účelová koalice (instrumental coalition) – po vymizení společného tématu, končí i koalice. 2) Nízká míra zapojení – dlouhodobost: federace 3) Vysoká míra zapojení – krátkodobost: událostní koalice (event coalition) – mají potenciál obnovit se. 4) Vysoká míra zapojení – dlouhodobost: kampaňová koalice (campaign coalition) (tamtéţ: 167).

Na základě výše uvedeného Tarrow vyvozuje tři předpoklady: 1) ačkoliv rámování témat globálně a vedení domácích protestů proti mezinárodním institucím můţe vést k internalizaci, nevytváří se ţádné trvalé přeshraniční vazby; 2) difuze jednotlivých forem kolektivní akce a scale shift pomáhají sjednotit repertoár protestu přes hranice, ale oba procesy jsou dočasné a můţe se stát, ţe se bude minimalizovat domácí aktivita, na níţ ale skutečné sociální hnutí musí být vybudováno; 3) externalizace domácího protestu a formace trvalejších transnacionálních koalic jsou nejsilnější signály toho, ţe dojde k propojení domácího a internacionálního protestu (tamtéţ: 33 - 34).

Za skutečně hlavní transnacionální procesy potom povaţuje difuzi, internalizaci (domestikaci) a externalizaci.

2.2. Rámce kolektivních akcí a repertoár akcí

Jak jiţ bylo uvedeno výše, ve výzkumu sociálních hnutí se pracuje se čtyřmi základními koncepty: 1. politické příleţitosti, 2. mobilizační struktury, 3. rámce kolektivní akce, 4. repertoár protestu. Z definice transnacionalizace (společný pohled, společné činy, společné vzorce jednání) a z definování procesů transnacionalizace (témata, akce, adresáti, účastníci, ideje, strategie) vychází, ţe pro naplnění cíle této práce, tedy odhalení přítomných transnacionálních forem aktivity soudobého evropského neonacismu na případu českých neonacistů, je potřeba se věnovat třem oblastem: 1. rámování kolektivních akcí, 2. repertoár protestu, 3. ideové a strategické koncepty.

V první oblasti je pozornost směřována k tématům, jimiţ se české neonacistické hnutí definuje - rámuje - v kontextu transnacionalizace. Jedná se o rámce, které českým neonacistům umoţňují propojit jejich lokální poţadavky s poţadavky těch neonacistů, kteří jsou za hranicemi. Rámec (frame) jako koncept vyvinutý v prostředí výzkumu sociálních hnutí, zachycuje symbolickou konstrukci vnější reality. Rámce můţeme definovat jako náhledy na svět, které ovlivňují/řídí chování sociálních hnutí. Často jsou produkovány vedením daného hnutí a poskytují nezbytné ideologické zázemí, v rámci něhoţ kaţdý

24 jednotlivec koná. Stejně jako v jiných sociálních hnutích, i neonacistické hnutí musí nějakým způsobem motivovat své sympatizanty a členy k akci a získávat nové, a právě toto rámec umoţňuje. (Caiani, della Porta a Wagemann 2012: 14) Rámec poskytuje určitou identitu, dává věcem a činům smysl a zasazuje je do kontextu. Zajímá nás jednak transnacionální rámování českého neonacistického hnutí, které je definováno v písemné podobě ve zdrojích hnutí, tzn., jde o internetové stránky jednotlivých subjektů. Další transnacionální rámování probíhá na úrovni konkrétních akcí/protestních událostí. I tato úroveň je sledována. Rámce kromě moţnosti artikulace a prosazování zájmů vůči vnějšímu prostředí fungují v silné součinnosti s oblastí vnitřní dynamiky hnutí a mají vliv na společnou identitu. Společná identita je zároveň zpětně navázána na rámování kolektivních akcí a rámování hnutí (funguje zde vzájemná interakce). Z toho důvodu bude věnován prostor i definování identity, vycházející z tematického rámování. Druhá oblast, repertoár akcí, nejenţe ukáţe, jaké všechny formy akce čeští neonacisté vyuţívají k transnacionalizaci, ale rozkryje i cíle/poţadavky/poslání a adresáty těchto akcí, včetně zjištění charakteristických prvků takových akcí (více v metodologii práce, kapitola 5). Zároveň, kromě této národní úrovně rámování, existuje ještě transnacionální úroveň, která má za úkol poskytnout realitu bez ohledu na státní příslušnost, je to tzv. master frame. Master frame umoţňuje vytvoření společné identity napříč hnutím a z této společné identity buď na národních či regionálních úrovních odvozují vlastní identitu, nebo naopak svoji identitu přetvářejí k obrazu transnacionální identity. Master frame je ideovým východiskem pro mezinárodní spolupráci. Ke kooperaci, pokud odmyslíme tu zcela účelovou a pragmatickou, dlouhodobějšího rázu je zapotřebí ideové souznění. Mezi transnacionální a národní (případně regionální) úrovní funguje vzájemná interakce, obě úrovně mají potenciál se vzájemně ovlivňovat. Znalost obou rovin je potom důleţitá pro zjišťování, jakým způsobem čeští neonacisté vstupují do interakce s transnacionálním neonacismem a jakými tématy a formami akcí se do něj zapojují. Na základě empirie v případě neonacismu nesmíme opomenout koncepty, které jsou ve vztahu jak k transnacionální, tak národní úrovni. Koncepty představují v podstatě operacionalizovaný master frame, „návod“ jak přivést master frame k ţivotu a jak ho více přiblíţit samotným členům hnutí a případným moţným sympatizantům a novým členům. Koncepty pruţně reagují na aktuální dobu a je je moţné vnímat jako jakousi strategii k prosazení master frame. Zkoumané úrovně a roviny a jejich vzájemné propojení, jenţ definuje logiku této práce, představuje schéma 2.2.

Schéma 2.2. Jednotlivé úrovně fungování neonacistického hnutí (autor: Papieţová Vejvodová)

Z teoretických východisek práce vychází, ţe nás ve výzkumu budou zajímat následující oblasti: 1. master frame evropského neonacismu 2. identita evropských neonacistů 3. transnacionální evropské koncepty s přesahem do české scény 4. transnacionální rámování českého neonacismu – „obecné“ (na internetových stránkách subjektů) + rámování protestních akcí 5. transnacionální identita českých neonacistů - „obecná“ + definovaná protestními akcemi 6. charakteristiky kolektivních akcí se zapojením českých neonacistů a s transnacionálním rozměrem.

3. Koncepčně-terminologické pojetí – rozdíl mezi nacionálním a národním socialismem

Tato práce se věnuje tzv. neonacismu, coţ je vlastně zkrácená forma pro nacionální socialismus. Nacionální socialismus se tradičně pouţívá jako pojmenování ideologie nacistického Německa, někdy také jako hitlerismus, a následně se vztahuje i k aktérům, kteří na tuto ideologii navazují. Nicméně v historii 20. století se v evropském prostoru, specificky potom v souvislosti s Československem (ale můţeme zmínit například i Francii), setkáváme ještě s ideologií národního socialismu, který představuje odlišnou formu ideologie. Velmi silná podobnost pojmů potom vede k snadné desinterpretaci a případné záměně, ať uţ úmyslné, či neúmyslné. Následující odstavce a podkapitoly mají za úkol oba pojmy vyjasnit a upozornit na stav zacházení s nimi, především v neonacistickém prostředí.

3.1. Německý nacionální socialismus

Jedno moţné pojetí nacionálního socialismu významově představuje historickou formu totalitní ideologie – nacismus, který byl vůdčí ideologií ve 30. a 40. letech 20. století v Německu a dalších státech s německou populací, popřípadě se týkal hnutí, která s Německou říší v tehdejší době spolupracovala. Rovněţ se pouţívá pojem hitlerismus či německý nacionální socialismus. Nacismus je definován na základě následujících charakteristických prvků: anti-liberalismus, anti-demokratismus, anti-komunismus, princip vůdcovství, nacionalismus, rasismus a anti-semitismus. Jedná se o ideologii, která je postavena na odpírání principu rovnosti, jakoţto jednoho ze základních principů demokratického zřízení, a přiznává rovnost a práva pouze určitému segmentu společnosti, jeţ nadhodnocuje nad ostatní (ti jsou vnímáni jako podřazení). Nadřazeným a zvýhodněným segmentem společnosti je míněna árijská (germánská) rasa.4 Nacismus je definován jako ideologie hlásající přirozenou a nezvratnou, biologicky předurčenou nerovnost mezi lidmi. Adolf Hitler byl přesvědčen o tom, ţe lidstvo se dělí na

4 Rasismus nacistické ideologie se opíral o řadu teoretických a kvazi-vědeckých textů (proto také označován jako vědecký rasismus) jako například Esej o nerovnosti od Josepha Arthura Comte de Gobineau, který představuje tezi, ţe mísení krve tvůrců starověkých civilizací s krví niţších ras povede k zániku civilizací. Gobineau definuje árijskou rasu jako tu nejdokonalejší. Jako další ze zdrojů zmiňme Roberta Knoxe a jeho práci Lidské rasy, ve které dokládá podřazenost Ţidů. Významně Hitlera ovlivnil i Houston Steward Chamberlain s prací Základy XIX. století, v níţ reaguje na Gobineaua a vyjadřuje nesouhlas s nevratností procesu úpadku. Chamberlain tvrdí, ţe při dodrţování přísné rasové hygieny a tvrdé rasové politiky můţe dojít k očistění krve. (Zeman 2009: 18 - 19) 27 jednotlivé rasy, jejichţ přínos a důleţitost jsou odstupňovány. Za nejvyspělejší a předurčenou k přeţití na úkor ostatních ras povaţoval bílou rasu – árijskou rasu. Protikladem Árijců a synonymem rasové nečistoty byli pro Hitlera Ţidé, které vnímal jako smrtelné nebezpečí.5 Národ byl vnímán jako ţivý organismus, nadřazený jednotlivcům. Zájmům národa bylo nutné se plně podřídit, přičemţ zájmy národa byly ideology hnutí rozpoznány dedukcí z přírodních zákonů (Spis 1T 81/2011). Boj a násilí tento typ nacionálního socialismu adoroval jako nevyhnutelnou cestu při zajištění „ţivotního prostoru“ (Lebensraum) pro národ. Liberalismus, kapitalismus, demokracie a parlamentarismus byly vnímány jako ţidovské konstrukty slouţící k ovládnutí světa. Na tyto teoretické základy potom navazovaly praktické postupy, kterými byl nacionální socialismus charakteristický. Patří k nim neustálé podněcování k nenávisti a zášti vůči skupinám obyvatel, které přecházelo k organizování pogromů (tamtéţ).

3.2. Neonacismus6

Neonacismus je v nejobecnějším smyslu moţné vymezit jako politickou formu či aktivitu, která podstatným způsobem navazuje na dědictví historického německého nacionálního socialismu z první poloviny 20. století a na hnutí a reţimy, které s ním kolaborovaly. V současnosti přitom neonacisté mohou opustit některá historická dogmata, případně se přiklonit k odštěpeneckým proudům historického nacismu, jejich základní identitární vazba však zůstává zachována (Camus 2012: 231; Mareš 2005: 132 - 133). Ve své návaznosti na nacismus i pro neonacismus platí základní charakteristické prvky jako negativní postoj vůči demokracii, liberalismu a kapitalismu7, komunismu8, pozitivní přístup k nacionalismu, dále je to rasismus, anti-semitismus a neméně důleţitý princip vůdcovství. Rasismus je spojen s tzv. sociálním darwinismem9. Na anti-semitismus navazuje negacionismus a revizionismus dějin, konkrétně v souvislosti s Ţidy je to tzv. Osvětimská leţ,

5 Anti-semitismus je definován jako zášť, nesnášenlivost a předpojatost vůči Ţidům jako etnické a náboţenské skupině. (Zeman 2009: 14) 6 Tato kapitola vychází z jiţ publikovaného článku autorů Miroslav Mareš a Petra Vejvodová „Transnacionální dimenze soudobého českého neonacismu“, vydaného v roce 2011 v odborném časopise Mezinárodní vztahy a monografie autorů Martin Bastl, Miroslav Mareš, Josef Smolík, Petra Vejvodová z roku 2011 „Krajní pravice a krajní levice v ČR“, kde autorka této práce je rovněţ autorkou kapitoly s názvem „Neonacismus“. 7 Kapitalismus a liberalismus jsou vnímány jako síly a ideologie ničící identitu a vykořeňující jednotlivce. Nacionální socialismus je naopak postaven na komunitě, společenství (ač pouze árijského lidu). Kapitalismus se stal v neonacistickém prostředí novým tématem relativně nedávno. Výrazněji se začal do agendy dostávat s nástupem autonomního nacionalismu (viz kapitola 7.1.). 8 Tento rys je typický především pro neonacisty v zemích s historickou zkušeností s vládou komunistické strany. 9 Jde o aplikaci Darwinovy teorie o přirozeném výběru a přeţití nejsilnějších na lidskou společnost. 28 tedy popírání existence plynových komor v Osvětimi-Birkenau, či alespoň sniţování počtu zavraţděných. Nadále platí, ţe nejvyšší a nejsilnější rasou je bílá rasa – árijská. V případě neonacismu dochází, minimálně v určité části hnutí, k posunu od biologického rasismu ke kulturnímu rasismu, jenţ alespoň rétoricky10 opouští systém nadřazenosti a podřazenosti a nahrazuje ho neslučitelností – neslučitelností kultur a náboţenských zvyklostí (Bastl, Mareš, Smolík, Vejvodová 2011: 174). Přesto jsou v projevech neonacistů cizinci vnímáni i nadále jako parazité viz například komentář předsedy jiţ zaniklé Dělnické strany Tomáše Vandase v souvislosti s událostmi v Janově v listopadu 2008: „Chceme zemi čistou, bílou bez parazitů a jiné verbeţe“ (iDnes.cz 2008). V souvislosti s pojetím ras je absolutně odmítán koncept multikulturalismu způsobující smazávání rozdílů mezi rasami a etniky, čímţ dochází rovněţ k jejich oslabování. Neonacismus je třeba chápat jako pojem, který slouţí především pro označení daného fenoménu z vnějšku, protoţe neonacisté sami tento pojem pro označení sama sebe ve většině případů neuţívají. Zpravidla se označují za národní socialisty, případně za nacionalisty. Alexander Häusler uvádí, ţe u části německé neonacistické scény, především u autonomních nacionalistů, je naopak patrná snaha navrátit se k původním ideologickým kořenům. Část tamní scény v rámci své rétoriky zdůrazňuje nacistické kořeny jejich ideové náplně a nebojí se označit sama sebe za neonacisty (Interview s Alexanderem Häuslerem, 25. 3. 2011). K podobnému vývoji dochází i v Itálii, kde část scény se skutečně otevřeně hlásí k italskému fašismu a označují se na neofašisty (viz kapitola 7.2. o CasaPound). Nicméně někteří mladí aktivisté o sobě hovoří jako o neonacistech pod vlivem dominujícího společensko-mediálního diskursu. Z hlediska politologické konceptualizace se u neonacismu jedná o politické hnutí sestávající z různých organizačních forem (strany, zájmové skupiny, média, militantní struktury, subkulturní mládeţnické prostředí), které je v opozici vůči stávajícím demokratickým reţimům. V různých zemích se neonacismus blíţí jednotlivým modelům hnutí, které vymezil Dieter Rucht (Rucht 1996: 188), tzn. buď „grassroots“ modelu (volná neformální decentralizovaná struktura, např. neonacisté v USA), modelu zájmových skupin (formální organizace, snaha ovlivnit politiku, např. lobbingem, coţ můţe být případ neonacistů v některých latinskoamerických zemích) a stranicky orientovaný model (formální organizace, snaha o volební proces a stranickou politiku, coţ je z určitého pohledu případ

10 Zkušenost s nacistickým Německem rasisty nutí vyhýbat se biologickému rasismu (alespoň ve veřejném prostoru, kde hrozí perzekuce). 29

Saska a NPD (Nationaldemokratische Partei Deutschlands), i kdyţ jsou zde patrné i další méně formalizované struktury). Řada neonacistů se rovněţ vnímá jako součást transnacionálního neonacistického hnutí, tedy jako součást mnohem většího a komplexnějšího celku neţ jakým je hnutí na národní úrovni. Doposud ale většina organizačních forem této spolupráce vykazovala a vykazuje poměrně nízkou míru formalizace a konsistence, čímţ je myšleno to, ţe mezinárodní struktury neonacistů měly a mají velmi volnou strukturu a konkrétní organizace zpravidla i poměrně krátkou dobu existence. Z důvodu velké rozvolněnosti a absence leadera je transnacionální hnutí do značné míry zaloţeno na subjektivním pocitu sounáleţitosti a solidarity jednotlivých neonacistů a jejich buněk na lokální a národní úrovni se zahraničními subjekty. Objevují se však i výjimky, např. jiţ přes dvacet let fungující síť Blood and Honour. Na druhou stranu vazby mezi neonacistickými strukturami v řadě zemí mají dlouholetou tradici a spolupráci posiluje současná globalizace a pan-árijský étos (Grumke 2009: 22-23). Identifikovat a jasně ohraničit neonacistické spektrum je relativně snadné v zemích a národech, v nichţ nacionální socialismus vytvářel ve dvacátých aţ čtyřicátých letech dominující proud pravicově extremistického spektra (Německo, část Skandinávie, Nizozemí). Problémy působí ohraničení neonacismu v zemích, kde existuje silná tradice ne-nacistické či dokonce anti-nacistické krajní pravice (coţ platí i pro české země), včetně zemí, kde dominující formou historické krajní pravice byl fašismus (Itálie, Slovensko) či autoritativní hnutí nebo reţim spolupracující s nacistickým Německem (Španělsko, Chorvatsko). Přičemţ někdy je mezi oběma spektry nejasná hranice, coţ platí i pro země, kde se původní fašistické hnutí změnilo v kolaborantské hnutí či reţim (Slovensko). V odborné literatuře je neonacismus většinou řazen do oblasti pravicového extremismu11 (Backes 2006: 228).

11 Podle Uwe Backese a Eckharda Jesseho znamená politický extremismus antitezi k demokratickému ústavnímu státu. Odmítá ústavní stát a jeho základní hodnoty a pravidla (především multipartismus, pluralismus, existence zájmových skupin). Pravicový extremismus potom definují jako demokratický základ lidské rovnosti negující hnutí popírající liberální a demokratické síly a jejich následný produkt – demokratický ústavní stát. Na místě státu, ve kterém mají všichni členové stejná politická práva, by mělo vzniknout politické uspořádání, které je institucionalizované na nerovnosti lidí vzhledem k nacionální, etnické nebo rasové příslušnosti. (Backes, Jesse 1993: 40) Norbert Bobbio v polovině 90. let 20. století definuje pravicový extremismus dle dvou os: svoboda a rovnost, kde pro pravicový extremismus je signifikantní na ose svobody krajní pozice „anti-liberalismus“ a na ose rovnost krajní pozice „anti-egalitarismus“. Osu svobody Backes převádí na osu konstitucionalismu a anti- liberalismus nahrazuje „totalitarismem“ (Backes 2010: 172 - 187). Lee McGowan (2004: 24) dodává, ţe o úplnou přeměnu politického systému usiluje pouze část přívrţenců pravicového extremismu – neonacisté. Právě prvek anti-demokratičnosti je tím stěţejním rysem, který vytváří jakousi pomyslnou hranici mezi tím, co je extremistické a tím, co je demokratické a případně ještě radikální. Mudde definuje nacionalismus, šovinismus, xenofobii, potřebu silného státu (právo a pořádek), ale aţ anti-demokratičnost je tím, co ukazuje na extremističnost (Mudde 2000a: 5; Mudde 2010). Caiani, della Porta a Wagemann (2012) shrnují dle Heitmeyera (2003) definici pravicového extremismu na základě dvou prvků: ideologie nerovnosti v podobě vyhroceného nacionalismu, rasistického přístupu a totalitárního pohledu na právo jako první prvek, a různé akceptace násilí jako prvek druhý. Zároveň uvádějí, ţe oba prvky jsou silně propojeny, protoţe skrze poniţování oponentů 30

Čeští neonacisté do jisté míry trpí nedostatkem důleţitých tradic historického domácího nacismu a kolaborace. Jsou navíc konfrontování i s protinacistickými tradicemi dominujících společenských sil v ČR v období moderních českých dějin a se specifickým dědictvím odsunu či vyhnání německého obyvatelstva z Československa po druhé světové válce. Dílčí vliv stále mají i protislovanské a specifiky protičeské projevy historického nacismu. Současní neonacisté se proto snaţí najít alespoň dílčí historické elementy pro odůvodnění svých současných postojů, vymezují se vůči převaţujícím interpretacím českých dějin i právních základů ČR, případně ve větší míře dávají přednost hledání kořenů v německém nacionálním socialismu a henleinovském hnutí, případně na historické sebepojetí zcela rezignují a soustředí se na současnost a budoucnost panárijské neonacistické spolupráce. Určitou kvazitradici historické spolupráce českých a německých nacistů přestavuje pro některé současné neonacisty doba Protektorátu Čechy a Morava, kdy někteří jedinci kolaborovali s Němci motivováni pozitivním vztahem k nim a snahou napomoci nastolit pravicově totalitní reţim. Jiţ méně si připouštějí, ţe nacisté české kolaboranty nepovaţovali za sobě rovné a důvěryhodné, ať uţ z rasových důvodů, nebo kvůli vědomí přítomnosti panslavistických a anti-německých myšlenek v době první republiky. Zahraniční neonacistické subjekty často oslavují „společně prolitou krev předků“, kteří bojovali za 2. světové války na straně Německa. I v tomto směru pociťují čeští neonacisté nedostatek, protoţe českým kolaborujícím nacionálním socialistům a fašistům nebylo umoţněno vytvořit na rozdíl od jiných národů efektivní vojenskou jednotku, přestoţe o to několikrát ţádali. Svatováclavská dobrovolnická rota z konce války se stala spíše symbolem trapnosti neţ společného boje (Maršíček 2002: 131-132), i kdyţ i její význam byl moderními českými neonacisty adorován (Skruţný 2006).

a nepřátel jsou ideologie vyznávající nerovnost přirozeně náchylné k akceptaci násilí a jeho ospravedlnění. Ideologické rysy pravicového extremismu tedy zahrnují anti-demokratičnost a proti-ústavnost (projevující se v podobě odmítání základních hodnot, procedur a institucí demokratického státu), odmítání liberalismu a egalitarismu (odmítání universální rovnosti všech lidí), dále xenofobii, etnický nacionalismus a šovinismus, a autoritářství (právo a pořádek). Caiani, della Porta a Wagemann přidávají ještě zcela nový prvek anti- systémový populismus. V rámci ekonomické koncepce postavené na protekcionismu a šovinismu jsou imigranti vnímáni jako kulturní hrozba, navíc zvyšující míru kriminality, coţ vede k sniţování míry bezpečí. Definováni jsou jako hrozba i v tom kontextu, ţe ubírají zdroje národu, v jehoţ státě ţijí, a to v podobě domů, ve kterých bydlí a zaměstnání, která zastávají, to vše na úkor původního národa (Caiani, della Porta a Wagemann 2012: 5 - 6). Ti, jichţ se toto označování týkají, podobná dělení (pravice, levice, demokratický střed, extremismus atd.) odmítají a tvrdí, ţe všechna podobná dělení pouze rozdělují společnost (na základě ideologie, třídy apod.), kdeţto oni se naopak snaţí společnost, resp. národ, sjednotit (Hainsworth 2008: 5-7). 31

Část neonacistů v ČR, kteří uvaţují v určitých historických a strategických dimenzích, navazuje na silně loajální pro-německou linii historické kolaborace a hodlá budovat českou státnost v intencích německé říše. Je ochotna i k odstoupení Sudet či alespoň k odškodnění odsunutých sudetských Němců. Někteří neonacisté z českého prostoru se dokonce odkazují k dominantnímu zdroji tradic - k sudetoněmeckému nacistickému hnutí (zvláště ti, kteří mají nějaké německé předky). Navazují na původní německou koncepci Němců jako „nadlidí“ a propagují podřízení Čechů Němcům (Mareš 2009: 28). Další část neonacistů (majorita české neonacistické scény) je orientována panárijsky a vnímá českou identitu. Chápe Čechy (případně Moravany a Slezany) jako rovnoprávný státotvorný evropský národ patřící mezi árijské národy. Opouští některá historická dogmata (o germánské nadřazenosti) ve prospěch moderních forem spolupráce (Mareš 2005: 147). Český neonacistický proud se vnímá jako součást národně socialistického internacionálního hnutí bílých Árijců (Rataj 2006: 176-179) a usiluje o samostatný, národně socialistický, česko-moravský stát v rámci Nového evropského uspořádání (Mareš 2009: 28). Je ovšem třeba zdůraznit, ţe hlubší ideové přesvědčení mají pouze někteří neonacisté, zpravidla náleţející k elitě scény. Většina osob hlásících se k neonacismu pouze přebírá symbolickou image a základní rasistickou frazeologii nacistických a neonacistických vzorů a doplňuje ji vlastními osobními proţitky a názory, takţe jejich přesvědčení netvoří konsistentní ideologický prvek. S ohledem na výše zmíněné skutečnosti je moţné soudobý neonacismus v ČR rozdělit na: 1. tradicionalistický neonacismus, který se výrazně blíţí idejím historického nacismu; 2. moderní „White Power“ neonacismus, který pracuje s panárijskými koncepcemi rovnoprávných národů v rámci „bílé civilizace“; 3. „primitivní“ neonacismus, vyznačující se přebíráním nacistické symboliky a vulgárního rasismu bez hlubšího ideového odůvodnění (Mareš, Vejvodová 2011: 77).

V ČR je neonacismus chápán jako součást krajně pravicového spektra12, kde vedle něj existuje ještě český integrální nacionalismus13 navazující na proti-pangermánské tradice českých dějin. Charvát (2007: 69) dělí krajní pravici podle ideologického základu na

12 Pro krajně pravicové spektrum je podle Case Muddeho obecně charakteristický nacionalismus, exklusionismus, xenofobie, poţadavek silného státu (v oblasti práva a pořádku), šovinismus blahobytu, tradiční etika a v některých případech i revisionismus (Mudde 2000: 169-176). 13 Nacionalismem je v tomto smyslu myšlen specifický, organizačně vymezený proud extrémní pravice. Je však třeba zdůraznit, ţe nacionalismus jako politický postoj či koncept vyuţívají ve své politice v ČR i různé další směry (včetně části levice). 32 nacionální populisty, neofašisty a neonacisty, nicméně sám uvádí, ţe tyto tři skupiny nelze od sebe jasně oddělit, neboť v řadě charakteristik a strategií se překrývají. Terminologicky tedy v prostředí výzkumu extremismu vzniká problém s vyjasněním jednotlivých neo-pojmů.14

3.3. Český národní socialismus

Druhé pojetí národního socialismu je přímo spojeno s Československem. Představuje ideologii, která rovněţ spojuje nacionalismus a socialismus. Tradice tohoto národního socialismu v českých zemích sahá do 19. století a objevuje se na české politické scéně do dnešních dní. V dubnu 1898 byla zaloţena Národně sociální strana v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a v Horních a Dolních Rakousích. Na 3. sjezdu strany v roce 1902 byl schválen název Česká strana národně sociální (Harna 2004a: 398). Strana nacionalisticky orientovaných dělníků vznikla v přímé reakci na internacionalistické tendence sociálně demokratických poslanců a poţadovala zrovnoprávnění postavení Čechů. Někteří členové zastávali nesmiřitelný postoj vůči německým spoluobčanům. Typické bylo národní cítění a národní hrdost. V rámci sociálně demokratického proudu se stále více naráţelo na potřebu skloubit národní a sociální poţadavky do uceleného systému. Jako pokus o řešení lze označit vznik Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické v rámci celorakouské sociální demokracie. Toto řešení ale nebylo účinné. Celorakouská sociální demokracie nedokázala reflektovat specifické problémy národnostně diferencovaných stoupenců (tamtéţ: 396).

14 Neofašismus označuje v uţším významu návaznost na historické kořeny Mussoliniho fašismu a jeho klonů. (Bötticher, Mareš 2012: 304). V širším slova smyslu je však pojem fašismus (včetně jeho nových forem) pouţíván pro různé formy nacionalismu (Griffin 2006). Z hlediska soudobých debat o extremismu je podstatné i to, ţe část expertů vyuţívá koncept fašismu jako alternativu pro pojem pravicový extremismus, protoţe pojetí extremismu jako souhrnného pojmu pro nedemokratické pravicové, levicové či náboţenské směry odmítá. (Ferger 2011: 32-36) V takovém případě pojem neofašismus potom v sobě zahrnuje i neonacisty. V případě historických forem totalitních ideologií – nacismus a fašismus – jsou jako společné rysy identifikovány antikomunismus, antiliberalismus, antidemokratismus, princip vůdcovství a nacionalismus. Obě ideologie obhajují rasismus. Ale zatímco fašismus mnohem více stojí na nacionalismu, ideji silného státu a na poţadavku na korporativistické uspořádání společnosti, v nacismu mnohem větší roli hraje právě rasová otázka a silný anti-semitismus (Charvát 2007: 70; Smolík, Vejvodová 2010: 52). Novodobé neo-formy těchto ideologií mají mnoho společného a v řadě věcí se doplňují, coţ umoţňuje velkou ideovou prostupnost a spolupráci. Společné jim jsou rysy jako autoritářství, důraz na princip silného vůdce, antikomunismus, antikapitalismus, rasismus a xenofobie. Vzájemný vztah je mezi nimi silný, protoţe obě ideové formy jsou vystavěny na stejném základu: autoritářská forma vlády homogenní entitě (komunitě). Chápání toho, co je homogenní entita, spolu s přístupem k nacionalismu potom vytváří mezi neofašismem a neonacismem fundamentální rozdíl. Neofašismus vychází z konzervativní ideologie a nacionalismu – vyznává tedy silný stát zaloţený na národnostní homogenitě. Neonacismus příliš nacionalismus neprosazuje a upřednostňuje koncept bílé rasy (White Power, také panárijský rasismus). Nacionalismus povaţuje za překáţku ke sjednocení bílé rasy. Nicméně tento rozdíl nepředstavuje nepřekonatelnou bariéru mezi neo-formami. (Smolík, Vejvodová 2010: 52 – 53)

Česká strana národně sociální v sobě ukrývala jisté riziko moţnost přechodu do extrémní pozice, tomu se ale dokázala vyhnout. Důraz byl kladen skutečně především na sociální rovinu, „národní“ spíše odkazovalo k zarámování strany v rámci heterogenní říše. Rovněţ je moţné „národní“ vykládat jako „proti-německý“. V době první republiky se subjekt jmenoval Československá strana národně socialistická (s menší pauzou mezi lety 1918 – 1926, kdy se jednalo o Československou stranu socialistickou) a hlavními představiteli byli V. Klofáč, E. Beneš, či J. Stříbrný (Balík, Holzer, Hloušek, Šedo 2003: 74). Program této strany kladl především velký důraz na řešení sociálních problémů. Ovlivněn byl širokým názorovým spektrem jeho tvůrců. Objevovaly se v něm poţadavky realistů, kteří v té době vyjadřovali přízeň myšlence českého socialismu, i národně laděné názory blízké sociální demokracii. Harna (2004b: 765) označuje program jako jednoznačně socialistický. Program se v některých formulacích blíţil aţ k akceptování teorie třídní struktury společnosti, současně však tvůrci vytýkali marxistům, ţe socialismus je zjednodušeně vnímán pouze v kontextu třídního boje. Národní socialisté se tak neobraceli pouze k jedné společenské třídě, ale k celé národní společnosti. Vykořisťovanými byli označeni všichni, kdo pociťují nadvládu kapitalismu. Pojem „národní“ si přitom stále v sobě nesl odkaz na „proti-německý“. V ekonomické oblasti program poţadoval přestavbu kapitalistické společnosti na socialistickou. Vrcholem mělo být odstranění soukromého vlastnictví výrobních prostředků (tamtéţ: 766). Strana poţadovala zrušení mzdového systému a odloučení politické státní sféry od hospodářské, čímţ se stavěla proti státnímu socialismu. Národ měl svěřit znárodněné výrobní prostředky do drţení a správy bezprostředním výrobcům či odborům. V případě, ţe by stát takový podnik přece jen spravoval, zaměstnancům mělo být zaručeno rozhodování o správě, podíl na čistém zisku apod. (Broklová 1992: 94) Od druhé poloviny 20. let 20. století jiţ bylo patrné sbliţování se se sociální demokracií a oslabování nacionalismu uvnitř strany, ve 30. letech dokonce posun k liberálním názorům ve smyslu odmítání omezování svobod individua. Strana podporovala stát demokratický a splývala s oficiální linií státní politiky. Nástup nacismus potom straně dodal nové téma – obrana státu a národa. Po roce 1945 obnovená strana se v roce 1948 přejmenovala na Československou stranu socialistickou, a jakoţto součást Národní fronty se přihlásila k budování socialismu (Balík, Holzer, Hloušek, Šedo 2003: 74). Po roce 1989 se objevilo několik subjektů, které na tento národní socialismus chtějí navazovat např. Česká strana národně socialistická. Jako národní socialisté se označuje i nově vzniklá strana Jiřího Paroubka Národní socialisté - LEV

21 (NS-LEV 21). V otázce menšin a migrace, coţ je typické téma nacionálního socialismu německého typu, se tato strana prezentuje v naprosto odlišném duchu, neţ jaký představuje druhý typ nacionálního socialismu. NS-LEV 21 tvrdí, ţe je třeba neustále posilovat na jedné straně specifickou romskou národnost, zároveň však jejich historickou příslušnost k České republice. „V učebních osnovách chybí známky o charakteristikách tohoto etnika, děti se neučí o historii Romů v ČR a v Evropě. Tyto základní nedostatečnosti jsou ţivnou půdou pro udrţování předsudků na obou stranách.“ (NS-LEV 21 2011a) V oblasti podpory zaměstnanosti se dokonce NS-LEV 21 staví pozitivně k podpoře cílené imigrace z jihovýchodní a východní Evropy: „Naše země je historicky součástí středoevropského prostoru se silnou vazbou na jihovýchodní a východní Evropu. Podobný naturel obyvatel slovanských zemí lze vyuţít k podpoře konkurence a kvality pracovního trhu při předpokladu akceptace kulturního a sociálního prostředí České republiky. (…) Národní socialisté se domnívají, ţe cílená imigrace můţe přispět ke kosmopolitnímu charakteru naší společnosti a současně můţe obohatit náš kulturní i ekonomický ţivot a zamezí do budoucna problémům vznikajícím z multikulturality, které zaţívají některé země západní Evropy.“ (NS- LEV 21 2011b) Politické subjekty tohoto národního socialismu jsou charakteristické svojí prodemokratickou orientací, tzn., nepopírají princip rovnosti, neupírají práva a svobody ţádnému segmentu společnosti, a prosystémovou orientací. Prvek xenofobie a rasismu, typický pro první typ národního socialismu, jim zcela chybí.

3.4. Možná záměna?

Často dochází ve snaze obě ideologie odlišit k pouţívání adjektiva „nacionální“ pro totalitní ideologii a adjektiva „národní“ pro politický proud tehdejšího Československa. Nicméně toto není nijak pevně ustanoveno a jde spíše o vyjádření postavené na zvyku. Následně potom dochází k tomu, ţe část českých neonacistů - ve snaze stát se přijatelnějším hnutím pro veřejnost – argumentuje, ţe nacionální socialismus, o němţ hovoří, navazuje právě na prvorepublikový národní socialismus. Na základě zkušeností s represí ze strany státu vůči tomuto hnutí, neonacisté při veřejných akcí záměrně nacionální socialismus nespecifikují. Podíváme-li se ale například na programatiku Dělnické strany (DS) v době, kdy začala opouštět prostředí radikalismu a postupně začala nabírat směr za hranice ústavnosti a k neonacistickému prostředí, je zřejmé, ţe svůj nacionální socialismus stavěla na xenofobii,

šovinismu, odmítání principu rovnosti a zásadním odmítání jakékoliv formy imigrace. Přestoţe se několikrát přihlásila k odkazu národního socialismu české historické linie od Klofáče aţ k Miladě Horákové (Mayer, Odehnal 2010: 152), fakticky toto nikde v programu nedokázala, právě naopak svými xenofobními a rasistickými výpady dokazovala, ţe se jedná pouze o masku. DS prezentovala názor, ţe cizinci berou Čechům práci a kazí mzdovou hladinu českých zaměstnanců. Ve stranickém tisku Dělnické listy se objevovaly názory podobné tomuto: „Imigranti nepřinesou do evropské civilizace nic jiného neţ zaostalost (...) před staletími jsme stáli s mečem v ruce na hranici a odráţeli nájezdy divokých Avarů, Tatarů a rozpínavých Turků, kteří hrozili zkázou evropským národům. Dnešní vládci k nám tyto kočovníky naopak zvou s otevřenou náručí. Před tisíci lety věděli, co znamená nebezpečí ze stepí a divokých hor“ (Dub 2005; Mareš, Vejvodová 2010: 51). DS se odmítavě stavěla vůči liberalismu a kapitalismu, ale také vůči komunismu. Cílem bylo vytvořit silný stát fungující na základech sociální spravedlnosti a na základě národnostního principu. Poţadovala, aby do Ústavy ČR byl přidán institut určování národnosti obyvatel republiky a jejího potvrzení do rodných a křestních listů, rovněţ i občanského průkazu, coţ je proti základnímu principu demokracie - fundamentální rovnosti lidí. Všechny výhody národní ekonomiky byly cíleny pouze na český národ, tzn. šovinistický stát blahobytu (welfare state). Příslušnost k národu je vnímána v kontextu etnicity. Stát je ztotoţněn s národem a příslušníkem národa se člověk stává narozením, nikoliv získáním státní příslušnosti. Etnický nacionalismus navazuje na krevní pouto, nikoli sepětí se zemí. Na tuto distinkci je upozorňováno při klasifikaci celé krajní pravice, kdy se rozlišuje mezi státním a etnickým nacionalismem (více viz Mudde 2007). DS rovněţ poţadovala vypovězení ilegálních přistěhovalců, jinak by se „Česká republika stala ţumpou Evropy a zemí plnou imigrantů, přistěhovalců ze států bývalého Sovětského svazu, Balkánu, Asie, Dálného východu atd.“ (24 poţadavků Dělnické strany, nedat.) Měly být zrušeny všechny přistěhovalecké tábory a všechny podpory pro přistěhovalce. Politický azyl či povolení k pobytu by měly dostat pouze ty osoby, které splní morální a odborné kvality, a u nichţ je předpoklad, ţe se přizpůsobí a dojde k plné asimilaci do většinové společnosti. Muslimy přicházející do Evropy označují za „semeniště sil, ohroţující civilizaci, kulturu a způsob ţivota“ (Mareš, Vejvodová 2010: 52; Vejvodová 2005: 22). Místopředseda DS Štěpánek ve stejném tónu v Dělnických listech varoval před „začátkem konce evropské civilizace, která bude převálcována invazí divochů, kteří nebudou

36 schopni vyuţít výdobytků naší civilizace, ale samozřejmě ji sníţí na svou úroveň, která je u některých afrických obyvatel z doby lovců mamutů“ (Štěpánek 2006).

4. Výzkumné otázky

Hlavní výzkumné otázky: 1) Jak se české neonacistické hnutí tematicky rámuje v kontextu zapojení se do evropského neonacistického hnutí (interakce master frame a národního rámování)?

2) Jakým způsobem je uskutečňováno zapojení českého neonacistického hnutí do evropského neonacistického hnutí z hlediska transnacionálních akcí/protestních událostí (interakce transnacionální úrovně a národní úrovně)?

3) Jaké transnacionální koncepty jsou přítomny v evropském neonacistickém hnutí a jakou mají odezvu v českém prostředí?

4) Jaké procesy transnacionálního protestu (dle Tarrowa, viz kapitola 2.1.) jsou přítomné v aktivitách českého neonacistického hnutí?

Výzkumné podotázky: 1) Jaký je repertoár kolektivních akcí a jak velké jsou z hlediska počtu účastníků v kontextu transnacionální mobilizace českých neonacistů? 2) S kým ze zahraničí jsou čeští neonacisté v interakci v případě kolektivních akcí a v jaké míře? 3) Jakými tématy čeští neonacisté rámují své kolektivní akce v kontextu transnacionalizace? 4) Probíhají jejich pokusy o transnacionalizaci na domácí půdě, nebo v zahraničí? 5) Jaká témata mobilizují české neonacisty ve virtuálním prostoru v kontextu jejich transnacionalizace (tzn. transnacionální rámování českého neonacismu vs. master frame evropského neonacismu)? 6) Jak je definována identita českých neonacistů v kontextu transnacionální identity evropských neonacistů?

5. Metodologie

Řešení výše popsané problematiky probíhá v rámci analyticko-deskriptivního přístupu. Jako vhodný nástroj pro zodpovězení výzkumných otázek je zvolena analýza protestních událostí (PEA), coţ je kvantitativní nástroj, který se běţně pouţívá při zjišťování charakteristik protestních/kolektivních akcí (Císař 2008; Imig, Tarrow 1999; Imig, Tarrow 2001), a obsahová analýza internetových stránek, jako kvalitativní a kvantitativní nástroj pro zjištění transnacionálního rámování zkoumaných subjektů z hlediska témat, na kterých se profilují, a definování vlastní identity v kontextu evropského neonacistického hnutí. K analýze rámování a definování identity českých neonacistů částečně poslouţí i analýza protestních událostí, díky níţ bude moţno sledovat u jednotlivých akcí pouţitá transnacionální témata a od toho odvíjející se definice identity. Analýza protestních událostí umoţňuje systematickou analýzu rysů těchto událostí. Tímto nástrojem je moţné získat informace o počtu a charakteru účastníků události, o místě konání, o typu poţadavku, o cíli, o adresátovi, na nějţ je poţadavek vznesen, o typu události jako takové, o metodách pouţitých během události. Rovněţ lze zaznamenat, zda bylo během události pouţito násilí, či další proměnné, které jsou v případě studia neonacistického hnutí typické, např. přítomnost policie. Pro získání potřebných dat je vyuţito tří běţně vyuţívaných zdrojů pro tento typ výzkumu (triangulace15): 1) aktivistický kalendář – tzn. informace z internetových stránek českých neonacistických subjektů, kde jsou běţně zveřejňovány pozvánky na demonstrace, koncerty, pochody a jiné protestní události, a z těchto událostí jsou zde potom uveřejňovány reporty. 2) mediální databáze – pouţita je databáze Anopress, která zaznamenává i lokální události, na rozdíl například o databáze ČTK, kde jsou uvedeny pouze větší a významnější události z prostředí neonacismu. V případě databáze ČTK by tak dopředu došlo k výraznějšímu zkreslení výsledku vlivem selektivního výběru tohoto poskytovatele v tom, jaké události zveřejní a jaké nikoli. Na tento problém způsobující zkreslení upozorňuje řada výzkumníků (Imig, Tarrow 1999: 132). I z toho důvodu se doporučuje zvolit pro získání dat více zdrojů. 3) databáze Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu – tento zdroj mimo jiné pomůţe zmenšit zkreslení způsobené faktem, ţe neonacisté o některých svých akcích veřejně

15 Triangulace zdrojů posiluje validitu dat. 39 neinformují a ţe se některé akce nedostanou do mediální databáze. Útvar pro odhalování organizovaného zločinu se v rámci svých kompetencí věnuje mimo jiné sledování aktivit českých neonacistů, včetně těch, které směřují do zahraničí, či mají jinak mezinárodní rozměr.

Sledované subjekty: Odpor (www.odpor.org, www.svobodnyodpor.info) – během zkoumaného období přechod na nový web Autonomní nacionalisté (www.nacionaliste.com) – web aktualizován do roku 2010 Svobodná mládež (www.svobodnamladez.org) – web aktivní od roku 2009 Radical Boys Brüx (www.radicalboys-brux.com, www.radical.boys.com) - během zkoumaného období přechod na nový web Revolta.info (www.revolta114.blogspot.cz) – web aktivní od roku 2010 Dělnická strana (www.delnicka-strana.cz) Dělnická strana sociální spravedlnosti (www.dsss.cz)

Jedná se o české subjekty aktivní v neonacistickém prostředí. Výběr vychází z předchozích výzkumů současného českého neonacismu (Zeman 2009; Bastl, Mareš, Smolík, Vejvodová 2011; Mareš a kol. 2011), kdy tyto subjekty odpovídají definování neonacismu (viz kapitola 3.2.). Všechny vybrané subjekty byly aktivní ve sledovaném období. Pouze Dělnickou stranu sociální spravedlnosti v současné době nemůţeme s ohledem na program a aktivity označit za neonacistickou stranu. Do zkoumaných subjektů ale byla začleněna z toho důvodu, ţe přestoţe sama neonacistické ideje otevřeně nepropaguje, je tato strana hybatelem celé pravicově extremistické scény v České republice a poskytuje prostor pro realizaci jednotlivým neonacistům, kteří jsou členy této strany a mají tak určitý vliv na její charakter. Na české neonacistické scéně rovněţ existovala ve sledovaném období i ţenská organizace Resistance Women Unity, jako ţenská odnoţ Odporu. Webové stránky tohoto subjektu jiţ ale nejsou dostupné ani z archivu. Zařazena nebyla ani organizace Blood and Honour Division Bohemia, protoţe u příspěvků na jejich webových stránkách není moţné identifikovat datum vloţení. Nicméně výstup z výzkumu to nijak neohroţuje, protoţe počet článků na jejich webových stránkách je v řádu jednotek. Analýza se týká protestních událostí v časovém období 2007- 2012. Toto období je zvoleno na základě zjištění z předchozích výzkumů, kdy je patrné, ţe od roku 2007, a potom především od roku 2008, nastupuje trend vstupování neonacistického hnutí do veřejného

40 prostoru. V roce 2008 došlo ve srovnání s rokem předchozím k 44% nárůstu veřejných aktivit extrémní pravice jako celku (čísla týkající se pouze neonacistické scény nejsou k dispozici, ale můţeme se odvolat na vysokou míru propojení neonacistického hnutí s ostatními subjekty, jako byla například Dělnická strana). V roce 2009 byl zjištěn další nárůst veřejných aktivit – téměř stoprocentní. (Bastl, Mareš, Smolík, Vejvodová 2011: 170) Pro potřeby analýzy protestních událostí je nutné definovat, co je protestní událost. Ta je běţně definována jako shromáţdění nejméně tří osob, kdy se toto shromáţdění uskutečnilo na veřejném místě, a to z důvodu artikulace určitých poţadavků. Tyto poţadavky jsou směřovány vůči nějaké instituci či kolektivnímu aktérovi. Před začátkem vyhledávání protestních události je třeba sestavit seznam klíčových slov, která budou pouţita pro vyhledávání především v mediální databázi. V takovém případě se do seznamu zahrnují taková slova, která se běţně pouţívají v médiích, kdyţ informují o akci zorganizované neonacisty, tzn. demonstrace, koncert16, shromáţdění, pochod, festival, akce, střet, setkání, meeting, protest. Tato slova byla vyhledávána v kombinaci se slovy neonacisté, radikálové, extremisté17. Pro vyhledávání v databázi Anopress byl tedy pouţit následující syntax:

Všechna tato slova: demonstrace or koncert or shromáždění or pochod or festival or akce or střet or setkání or meeting or protest

AND

Alespoň jedno slovo: radikálové or extremisté or neonacisté

Žádné z těchto slov: al-kaida or al-kajda or Somálsko or Irák or Afghánistán18

16 Přestoţe koncert nemusí být běţně povaţován za protestní událost nesoucí nějakou zprávu, do této analýzy byl zařazen, a to z důvodu, ţe koncerty představují v neonacistickém prostředí tradiční formu aktivity, která má podstatný vliv na upevňování identity a je to aktivita, jejímţ smyslem je přinést zprávu dovnitř hnutí. 17 Tato tři slova média pouţívají, informují-li o aktivitách neonacistů. Přestoţe se jedná o významově odlišné pojmy a tato práce se věnuje pouze neonacistickému hnutí, byl výběr klíčových slov reakcí na praxi novinářů, kteří zcela běţně pojmy zaměňují a pracují s nimi velmi volně. 18 V praxi se ukázalo, ţe do výsledků ve velké míře vstupují články o náboţenských radikálech z Blízkého Východu, proto byla zvolena tato slova pro co jejich největší odfiltrování. 41

Anopress takto vyhledal ve sledovaném období celkem 22 486 příspěvků, které byly pročítány a ručně kódovány ve statistickém programu SPSS autorkou práce, čímţ odpadla nutnost provádět test reliability jako v případě, ţe události vybírá a kóduje tým kodérů. Duplikáty byly vyřazovány. Pro analýzu protestních akcí byly pouţity ty zprávy, které byly nejobsaţnější. Jednotkou analýzy je tedy událost, nikoliv zpráva o ní. V případě práce s aktivistickým kalendářem byly autorkou procházeny pozvánky na akce a reporty z nich na webových stránkách sledovaných subjektů a ručně kódovány. U třetího zdroje, databáze Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, byly odeslány poţadavky na data tomuto Útvaru, jehoţ pracovníci data z jejich databáze vyexportovali. Autorka opět získaná data ručně kódovala. Duplikáty ze všech tří zdrojů byly vyřazovány a byla pouţita ta data, která byla nejobsaţnější. Všechny akce zařazené do analýzy protestních událostí musely splnit základní kritérium, existence transnacionálního rozměru, tzn., akce musela splnit jako základní podmínku jednu z následujících: 1. Akce proběhla v ČR za mezinárodní účasti. 2. Akce proběhla v ČR bez mezinárodní účasti, ale byla rámována transnacionálním tématem (souvislost s mezinárodním prostředím, transnacionálním pojetím hnutí, nebo s nadnárodní tématikou). 3. Akce proběhla v zahraničí s účastí českých neonacistů.

U jednotlivých akcí byly sledovány následující charakteristiky (proměnné): - organizátor - místo konání (v případě zahraničí konkrétní země) - počet účastníků - původ účastníků (státní příslušnost) - poţadavek, který byl během akce definován (poţadavky byly kódovány tak, aby je bylo moţno dát do souvislosti s výsledky analýzy rámování, viz níţe) - adresát poţadavku - typ události - přítomnost násilí - přítomnost policie.19

19 Kódovací tabulka a varianty proměnných pro zpracování v SPSS programu viz příloha 1. 42

Rámování českého neonacistického hnutí v kontextu evropského neonacismu je analyzováno za pomoci metody obsahové analýzy jednotlivých webů zkoumaných subjektů. Obsahová analýza se vyuţívá pro hledání a demonstraci významu psaného či obrazového zdroje pomocí systematického rozřazování obsahu do předem definovaných kategorií (Payne, Payne 2004: 51-54). Jedná se o tradiční metodu zkoumání obsahu, definovanou jako technika pro objektivní, systematický a kvantitativní popis zjevného obsahu komunikace (srov. Bryman 2001). Podle Holstiho (dle Bryman 2001) je slovo komunikace nahrazeno širším pojmem zpráva/poslání. Za objektivní povaţujeme operacionalizaci jednotlivých kroků výzkumu. Systematickým rozumíme zpracování všech obsahů stejným způsobem, tak abychom dosáhli reprodukovatelných a ověřitelných výsledků. Kvantitativním rozumíme statistický souhrn měření četností výskytu jednotlivých hodnot, v tomto výzkumu je metoda vyuţita ale také jako kvalitativní a jednotlivá poslání (témata) jsou analyzována více do hloubky. Tedy nejen zjišťování výskytu témat, ale i jejich interpretace a obsah. Kvalitativní obsahová analýza bývá někdy definovaná jako „kresba“ závěrů na základě objevení či neobjevení určitých atributů v textech, jeţ přináší vodítka ke specifickým postojům, hodnotám a normám konkrétních mluvčích v jediném časovém okamţiku. Kvalitativní obsahová analýza tak rezignuje na snahu o spočítání výsledků a soustředí se spíše na otázku především implicitních významů zkoumaných sdělení. V současné době se obsahová analýza rozšiřuje i do oblasti internetu (web-based content analysis), coţ s sebou přináší nové způsoby kodifikace, tak aby byl výzkumník schopen vypořádat se s obrázky a další prezentovanou symbolikou (srov. Kim, Kuljis 2010). Pro studium pravicového extremismu je tato metoda velmi významná vzhledem k tomu, ţe moţnosti získat přístup k řadě subkultur a militantním uskupením jsou velice limitované. Pro výzkum lze potom vyuţít právě jejich aktivitu ve virtuálním prostředí – prezentační webové stránky, blogy, diskuzní fóra. Pomocí obsahové analýzy je moţné analyzovat způsoby komunikace a propagandy, utváření identity, mobilizační témata a další. Analýza rámování (framing analysis) je pouţita namísto definování ideologie. Ideologie je příliš monolitický koncept, který neumoţňuje zkoumat ideologické variace mezi jednotlivými skupinami. Ideologii chybí jakási flexibilita k tomu, aby byly zachyceny různé ideje, akce a události. Analýza rámování nabízí vhodnější přístup, jak zachytit i takové organizace, které nabízejí odlišná a specifická témata. (Caiani, della Porta a Wagemann 2012: 12 - 13; Snow, Byrd 2007). Za pomoci obsahové analýzy transnacionálního rámce českého neonacismu byly zanalyzovány všechny texty (typicky sekce články) na webech sledovaných subjektů,

43 totoţných s analýzou protestních událostí, ve shodném období, tzn. 2007 – 2012, a hledány v nich byly odkazy na ta témata, která tvoří rámec evropského neonacistického hnutí. Obsahovou analýzu opět prováděla autorka sama, postupně procházela všechny příspěvky, ručně prováděla záznam témat a jak jsou tato témata prezentována. Výběr hledaných témat se opírá o definování hlavního rámce evropského neonacistického hnutí (viz kapitola 6.2.) a definování identity evropských neonacistů my vs. oni (viz kapitola 6.3.). Jedná se o následující základní témata (s tím předpokladem, ţe do sledovaného seznamu budou přidána dle skutečnosti i další témata, která se v obsahu textů odráţí): - nacionální socialismus - Evropa - bílá rasa - RAHOWA - multikulturalismus - kapitalismus - liberalismus - demokracie - globalizace - anti-semitismus - islamofobie - imigrace a menšiny - homosexualita - mezinárodní organizace - USA.

V průběhu obsahové analýzy byla přidána v reakci na skutečný obsah následující témata: - identitární hnutí - mezinárodní ikony hnutí - mezinárodní solidarita - evropská spolupráce - ekologie - Třetí cesta - křesťanské hodnoty - komunismus - autonomní nacionalismus.

Zároveň jako další definiční charakter textu pro jeho zařazení do analýzy (kromě tématu) byl zvolen poţadavek, aby se text nevěnoval primárně domácí problematice. Ta mohla být v textu pouţita jen jako příklad pro podpoření argumentace. Analyzovány tedy byly texty věnující se definované problematice v širším kontextu (nikoli striktně uzavřeny do národního kontextu) – např. na pozadí zahraničních událostí, teoretické a polemické texty. Texty musely plnit podmínku souvislosti s mezinárodním prostředím, transnacionálním pojetím hnutí, nebo s nadnárodní tématikou. Rovněţ do analýzy nebyly zařazeny pozvánky na veřejné akce a reporty z nich. Tyto texty byly pouţity pro analýzu protestních událostí. Na základě analýzy sekundárních zdrojů a předchozí výzkumné práce autorky v této oblasti je ale v první řadě definován master frame evropského neonacismu a s tím související definice identity evropských neonacistů v dichotomii my vs. oni (kapitola 6). Na coţ teprve můţe navázat obsahová analýza a analýza protestních událostí. Dále jsou v návaznosti na teoretické definování tohoto výzkumu popsány ideové a strategické koncepty objevující se v současné době v evropském neonacistickém prostředí, jeţ se staly transnacionálními a zároveň mají odezvu i v českém prostředí (kapitola 7).

6. Hlavní rámec (master frame) evropského neonacistického hnutí

Della Porta (2006) (a jiţ i v tomto textu bylo několikrát zmíněno) mluví v souvislosti s výzkumem sociálních hnutí a transnacionalizace o hlavním rámci (master frame), který spojuje velmi rozdílné a vzdálené aktéry hnutí a mobilizuje další tak, ţe identifikuje hlavní problém a jeho řešení, definuje nepřítele a spojence, předestře sdílené hodnoty a symboly. Rozlišovat můţeme mezi pozitivním rámováním, tzn. společná identita definující „my“, společné cíle a řešení, a negativním rámováním „oni“, tzn. většinou identifikace nepřítele. Na transnacionální úrovni ale mohou nastat také nejasnosti s rámováním hlavního problému kvůli odlišným kulturním a společenským uspořádáním a hodnotám velmi různorodých aktérů. Proto je na takovéto úrovni nutné utvářet daleko širší a mnohotvárnější rámec neţ na úrovni lokální a národní (Kolářová: 36 - 37). V případě neonacistického hnutí je master frame ideologie zaloţená na árijství a pan- evropanství, obraně Evropy jako civilizace před nepatřičnými cizími vlivy a ţivly, obraně bílé rasy – nacionálně-socialistická koncepce sjednocené Evropy. Idea evropského sjednocení ale nevznikala aţ v současné době, jako zcela nové téma neonacistického hnutí. S myšlenkou sjednocené Evropy si ve 20. století pohrávali uţ nacisté a fašisté a evropskou ideologií ospravedlňovali svoji agresivní politiku. Tato historická návaznost tak přináší neonacistickému hnutí větší vnitřní legitimitu pro svá tvrzení a pevnější master frame. V následující části bude definován hlavní rámec evropského neonacismu, včetně jeho přesahu do minulosti, resp. jeho historických kořenů pro zdůraznění jeho pevnosti a dlouhodobosti. Tento hlavní rámec potom slouţí národním neonacistickým hnutí k rámování sama sebe, popřípadě můţeme provést srovnání, do jaké míry národní neonacistické hnutí souzní s evropským hlavním rámcem. Pro účely analýzy je důleţitý ještě z jednoho důvodu, definuje jednotlivá témata, jeţ mají být v národním rámování hledána.

6.1. Nacionálně – socialistická koncepce sjednocené Evropy 30. a 40. let 20. století

Hitlerova touha, aby se celá Evropa stala jedinou politickou entitou, jeho snaha získat podporu v okupovaných zemích a ústřední prvky nacistické filozofie dohromady přispěly ke vzniku systému nacistického proevropského myšlení. Hitler věřil, ţe svým postupem plní opravdovou „Evropskou misi“ a své konání označil jako zabezpečení Evropy a světa, a to skrze vytvoření říše (za pomoci svých spojenců Itálie a Japonska).

Podle běţného mínění nacionální socialisté věřili v národní stát a ten byl hlavní uznávanou entitou. Tak tomu ale není. Nacionální socialisté nenáviděli myšlenku malých národů nebo jednotlivců, kteří by se sami rozhodovali a sami přemýšleli. Naopak milovali velké celky a pluralismem opovrhovali. Pluralita pro ně vţdy znamenala nepořádek, chaos a něco neskonale nepřehledného. Základní rys nacionálního socialismu – rasismus – je prvkem nenárodním. Rasa překračuje hranice národa a státu, rasová teorie je definována jako internacionální. Je také apolitická, protoţe byla predikována na základě názoru, ţe politické komunity a politické chování jsou determinovány biologickými silami, nikoli svobodnou volbou či racionálním jednáním veřejnosti. (Laughland 2001: 30) Rasismus tvrdí, ţe lidské vlastnosti jsou biologicky-rasově podmíněné, vlastnosti jednotlivých etnik jsou dané a neměnné (Zeman 2009: 211). Werner Daitz, prominentní nacistický ekonom, útočil na samé pojmy státní suverenity a státnosti, kdyţ v roce 1938 tvrdil, ţe nacistické myšlení v lidovém/národním (moţno také v rasovém pojetí) (völkisch) duchu odstranilo primární roli státu. „Jestliţe biologický, ze ţivota vycházející proces, jímţ opět srůstá evropská rodina národů, vyţaduje určitou demontáţ státní suverenity jednotlivých národů, kterou v posledních čtyřech stech letech přehnaně zdůrazňovala anglická politická a právní filozofie, pak tato nezbytná demontáţ státní suverenity bude vyváţena růstem lidové/národní (völkisch) suverenity“. (Laughland 2001: 31) Myšlení v duchu völkisch mělo být vnímáno jednoznačně jako protiklad vůči liberalismu, kapitalismu a parlamentarismu. Daitz povaţoval národ za malý a sobecký ve srovnání s Evropou, která je velkým společným podnikem. Zdůrazňoval, ţe společné zájmy Evropy mají přednost před sobeckými zájmy národů. V pronacisticky orientovaném textu nazvaném „Německé skutky pro Evropu“, který byl sepsán v roce 1944, se uvádí, ţe před Bismarckem se „Evropa bolestně rozpadala a její státy na sebe navzájem útočily. Jiţ dávno ztratila veškerý smysl pro společenství. Její jednotlivé části se vyvinuly v přesně vymezené zájmové oblasti, které se tísnily v úzkém prostoru. Obyvatelé kaţdé zóny pohlíţeli na ostatní zóny se závistí a nedůvěrou a ctiţádostivě střeţili, zda jiná zóna nezískává výhodné postavení. Opravdu často usilovali o vlastní zvětšení na úkor slabších sousedů“ (tamtéţ: 32). Nacistický ministr hospodářství Walther Funk také souhlasil s názorem, ţe společné evropské zájmy musí dostat přednost před jednotlivými zájmy států a ţe musí existovat ochota podřídit vlastní zájmy zájmům evropského společenství. (Tamtéţ: 33)

Nacisté byli přesvědčeni, ţe existence národních států podpořila rozdělení a válku v Evropě. Pokud by bylo moţné tento systém překonat, znamenalo by to podle nich konec evropských válek. Dokonce i Hitler, který měl menší zájem o evropskou ideu neţ jeho ministr propagandy Joseph Goebbels nebo ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop, vyjádřil názor, ţe evropský systém zaloţený na nezávislých národních státech je anarchický. Odmítal mírové soutěţení národů, protoţe v něm spatřoval vzájemné podvádění. Základem tehdejšího systému národních států podle něj byla hrabivost mezi státy, coţ mimo jiné analogicky připodobňoval k podnikům. Hitlerova představa o světovém pořádku vycházela tedy z předpokladu, ţe se musí zrodit nová podoba moci, která má za cíl prosadit nový světový názor (Weltanschauung). Hitlerův koncept sjednocení Evropy byl rovněţ takticky rétoricky zaměřen na boj proti organizované síle marxismu. (Ptáčníková 2010) V srpnu 1941 vydal spolu s Mussolinim společné komuniké, v němţ uvedli, ţe Nový evropský řád, který bude nastolen po vítězství Osy, odstraní příčiny, které v minulosti vedly k evropským válkám. V podobném duchu Hitler v roce 1943 zdůraznil, ţe „změť malých národů“ musí být zlikvidována. (Laughland 2001: 34) Pouze jednotná Evropa měla zajistit stav, kdy bude silná a nebude oslabována vnitřními válkami. Sjednocená Evropa se tedy stala deklarovaným cílem nacistického taţení Evropou. Jiţ v knize „Mein Kampf“ si Hitler vytyčil několik ambicí, kterých chtěl docílit. Jednou z těchto ambicí se stalo sjednocení všech německy hovořících národů do jedné říše (Ptáčníková 2010). Nacistické plány nezůstaly pouze v rovině proklamací sjednocené Evropy za účelem posílení tohoto celku. V tomto ohledu vzal evropskou otázku pěvně do ruky ministr pro propagandu Goebbels. Věnoval jí celou řadu projevů, schůzí a novinových článků. Zaplňoval své příspěvky hesly „nová Evropa“, „nový evropský pořádek“, „evropský Lebensraum“, „vize nové Evropy“ a podobně. Mezitím ministr zahraničí Ribbentrop zdůrazňoval, ţe boj proti bolševismu, který sjednocoval mnohé národy ve východní Evropě, je důkazem stále rostoucí mravní jednoty Evropy v rámci nového pořádku. Na ministerstvu zahraničí zájem o „Evropu“ vyvrcholil na podzim roku 1942 vytvořením tzv. evropského výboru. V březnu roku 1943 vznikly formální plány evropské konfederace. Tyto plány získaly podobu ústav a smluv, v nichţ byly stanoveny kompetence a struktura budoucí evropské konfederace. Ribbentrop navrhl, aby byly pozvány všechny hlavy příslušných států (Německo, Itálie, Francie, Dánsko, Norsko, Finsko, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Chorvatsko, Srbsko, Řecko a Španělsko), které by podepsaly zakládající dokument konfederace. K memorandu byl připojen návrh dokumentu, v němţ se hovořilo o „společném osudu evropských národů“

48 a o tom, ţe je třeba „zajistit, aby mezi nimi nikdy nevypukly války“. Předpokládal také zrušení celních bariér mezi účastnickými státy. (Laughland 2001: 46 - 47) Celá nacistická europropaganda byla vedena neagresivně. Goebbels se neobával tvrdit, ţe nikdy německým úmyslem nebylo prosadit Nový evropský pořádek silou a ţe nikdy nechtěli jednotlivé národy dusit. Zdůrazňoval, ţe se státy k nové Evropě mohou připojit dobrovolně, z vlastní vůle. Německo se v tomto kontextu stavělo do role, kdy nebojovalo za sebe, ale za celou Evropu. Vůdcovství bylo vysvětlováno jako nikoli dominance, ale vnější ochrana a vnitřní zodpovědnost. Sjednocování Evropy mělo kromě politické roviny (směřování k evropské konfederaci, která nebyla příliš přesvědčivá) i ekonomickou rovinu. Ta se jeví jako více propracovaná a i argumentačně lépe podloţená. Laughland (2001) uvádí, ţe nacisté obecně věřili, ţe vývoj k větším jednotkám je hospodářsky nevyhnutelný. Byli přesvědčeni, ţe koncepce státní suverenity je v moderním světě se vzájemně závislými ekonomikami, mezinárodní dopravou a elektrotechnickými telekomunikacemi anachronická. Rovněţ Goebbels byl přesvědčen, ţe technologie sblíţila národy a učinila hranice něčím anachronickým. V projevu nazvaném „Das Europa der Zukunft“ (Evropa budoucnosti) Goebbels tvrdil, ţe technologie nesblíţila jen kmeny, ale celé národy ve větším měřítku, neţ bylo kdysi představitelné (…) S vyuţitím těchto technických úspěchů se nevyhnutelně navzájem přibliţují kontinenty. Evropské národy si stále jasněji uvědomují, ţe mnohé naše problémy jsou pouhými rodinnými rozepřemi ve srovnání s velkými problémy vztahů mezi kontinenty, které je potřeba řešit“ (tamtéţ: 39 - 40). Nacisté navrhovali, aby po skončení války bylo vyuţito hospodářské integrace k odstranění evropského partikularismu. Měla vzniknout nová velká hospodářská oblast, v níţ se hospodářství můţe rozvíjet tak, ţe mu bude stát udělovat pouze základní směrnice. Evropská hospodářská spolupráce a nacionální socialismus byly vnímány jako přístupy, které mají potenciál se doplnit a přinést společně uţitek. Plánování nového evropského pořádku začalo 22. června 1940, kdy Göring vydal příkazy, z nichţ vznikl projekt „rozsáhlého hospodářského sjednocení Evropy“ či „Středoevropského hospodářského společenství“. V příkazech bylo zmíněno zavedení pevných směnných kurzů mezi měnami jiných zemí a říšskou markou, zrušení celních bariér v Evropě a vytvoření bezcelní trţní oblasti, potřeba zvýšeného působení v obchodních jednáních a vztazích k jiným zemím a ochrana zemědělství. Následně byl připraven plán budoucí kontinentální ekonomiky, v němţ se uvaţovalo o moţných celních preferencích, o celní a peněţní unii a o unii hospodářské. (Tamtéţ: 41 - 42)

Nacistické pojetí Groβraumwirtschaft neboli velkoprostorové hospodářství, jímţ se měla stát Evropa, bylo zaloţeno na myšlence, ţe hospodářská činnost a interakce by se měly omezit hlavně na určitou oblast. Werner Daitz tvrdil, ţe vývoj ke Groβraumwirtschaft diktují neosobní faktory, jako je růst populace. To způsobilo tzv. napětí mezi ţivotním prostorem a politickým prostorem. Měl za to, ţe idea ţivotního prostoru je vyšší ideou neţ idea územního státu. Protoţe to poválečný Versailleský systém nereflektoval, zkonstruované teritoriální jednotky byly neslučitelné s potřebami ekonomiky. Pro Hitlera nebyla přijatelná ani případná revize hranic podle roku 1914. Byl přesvědčen, ţe ani předválečné hranice neodpovídaly potřebám německého národa. (srov. Jäckel 1999; Laughland 2001) Nacisté věřili, ţe jejich populace nemá dostatek ţivotního prostoru a tudíţ se nemůţe dostatečně rozvíjet. Jiţ v roce 1936 řekl Hitler v Reichstagu: „Kolik obtíţí by si lidstvo a zvláště evropské národy ušetřily, kdyby byly respektovány přirozené a zjevné ţivotní podmínky v době, kdy byl přetvářen evropský ţivotní prostor a hospodářská spolupráce (…) Evropské národy představují v tomto světě rodinu (…) Není velmi inteligentní si představovat, ţe v tak přeplněném domě, jako je evropský, by mohlo společenství národů dlouho udrţovat odlišné právní systémy a odlišné koncepce práva.“ (Laughland 2001: 43) Naplnění poţadavku více prostoru bylo také nutným předpokladem pro monopolistickou kontrolu celého evropského kontinentu, jiţ hodlali nacisté zavést. A tak byla koncepce Groβraumwirtschaft těsně spjata se známější nacistickou koncepcí ţivotního prostoru – Lebensraum. Teoretikové Groβraumwirtschaft toto spojení často jasně konstatovali. Uvaţujeme-li o konkrétním geografickém prostoru, v němţ se měl Groβraumwirtschaft a koncept Lebensraum realizovat, jedná se o území od Gibraltaru po Ural a od Severního mysu po Kypr. Potřeba zvětšit ţivotní prostor, tzn. zvětšit území a získat další půdu byla jednoznačně vedena směrem na východ do Ruska. Hitler jasně deklaroval, ţe pokud chce Německo v Evropě půdu, musí se to stát na úkor Ruska, které je jediné dostatečně velké (Jäckel 1999: 34). Na rozdíl od liberální světové ekonomiky měl dát Groβraumwirtschaft Evropě větší nezávislost. V roce 1942 berlínská Unie obchodníků a průmyslníků uspořádala konferenci nazvanou „Europäische Wirtschaftsgemeinschaft“ (Evropské hospodářské společenství), na níţ hovořili ministři a přední průmyslníci. Názvy přednášek aţ příliš připomínají moderní příspěvky k evropské integraci současné doby, např. Hospodářská tvář nové Evropy, Evropské zemědělství, Zaměstnanost v Evropě, Problémy evropské dopravy, Problémy evropské měny apod. (Tamtéţ: 44)

Následující body představují více méně všemi stranami akceptovaný program ekonomického pojetí plánu Nového evropského pořádku (je potřeba mít ale stále na paměti, ţe v pojetí Nového evropského pořádku se nachází nesrovnalosti způsobené rozdílnými interpretacemi a rozdílnými oficiálními a neoficiálními prohlášeními v tehdejší době): 1) Aplikace systému ekonomického plánování zaloţeného na čtyřletých cyklech – systém měl být plně pod kontrolou Německa a postupně rozšířen po celém území, které bylo pod kontrolou Německa. Díky tomuto systému mělo dojít k eliminaci nezaměstnanosti. 2) Politika monetární expanze bez inflace – rovněţ měla být zavedena po celém Německem kontrolovaném území. 3) Aplikace politiky cenové kontroly, coţ mělo zamezit pohybu v cenách během monetární expanze. 4) Území pod kontrolou Německa si ponechají svoji měnu, jeţ bude navázána směnným kurzem na říšskou marku. 5) Aplikace clearingového systému, který bude plně řízeného z Berlína. 6) Berlín jako mezinárodní centrum půjček. 7) Kaţdá země kontrolovaná Německem se v oblasti výroby měla specializovat na určitý segment výroby, čímţ mělo dojít k dělbě a zefektivnění výroby (na stejném principu funguje liberální koncepce komparativní výhody). Tento bod rovněţ souvisí se snahou vytvoření ekonomicky soběstačného celku, tzv. autarkie. 8) Zemědělské metody měly být modernizovány za účelem zvýšení produkce. 9) Vztahy mezi Německem kontrolovaným územím a zbytkem světa měly být regulovány obchodními smlouvami. (Einzig 1941: 1 - 2)

Zájem nacistického Německa o naplnění představy Großraumwirtschaft a následování konceptu Lebensraum dokazují i instituce, které vznikly čistě k tomuto účelu. Byly jimi například: - zahraniční pobočky NSDAP (Národně socialistická německá dělnická strana), resp. v zahraničí označované jako NSDAP-AO (Auslands-Organisation; zahraniční organizace) - zahraniční pobočky SS - Zentralforschungsinstitut für Nationale Wirtschaftsordnung und Großraumwirtschaft (Centrální výzkumný institut pro národní hospodářský pořádek a pro velkoprostorové hospodářství)

- Gesellschaft für Europäische Wirtschaftsplanung und Großraumwirtschaft (Společnost pro evropské hospodářské plánování a velkoprostorové hospodářství) v Berlíně - Institut für Großraumwirtschaft an der Universität Heidelberg (Institut pro velkoprostorové hospodářství při Univerzitě Heidelberg) Zaloţen byl rovněţ časopis Nová Evropa, kde byly publikovány pouze texty týkající se Nového evropského řádu. Problematika samotné říše a její vnitřní problémy byly pro tento časopis tabu. (Gletter, Lipták, Míšková 2002) Nacistická expanzivní politika, potřeba zvětšování ţivotního prostoru a postup směrem na východ se ideově opíraly o teoretiky německého geopolitického myšlení, především potom o ideje Karla Haushofera, který pojímal stát jako ţivý organismus, který potřebuje růst a sílit a k tomu samozřejmě potřebuje dostatečný prostor, stejně jako kterýkoli jiný ţivý organismus. Pro Haushoferovo geopolitické myšlení jsou charakteristické tyto termíny: Lebensraum, hranice, autarkie a panregiony. Jak jiţ bylo uvedeno výše, národy, které rostou a sílí, potřebují podle Haushofera ţivotní prostor, který je samozřejmě jiţ rozdělen mezi ostatní národy, a tudíţ je válka o tento prostor a expanze na úkor jiného národa zcela přirozenou. Hranice potom Haushofer pojímal jako místo střetu mezi národy, místo, kde národy prokazují svoji zdatnost a sílu. Hranice jsou dynamickým prvkem, neustále se mění. Autarkie (soběstačnost) odkazuje k tomu, ţe národy by se měly zaměřit na ty oblasti, které mu soběstačnost zajistí (ekonomickou, zemědělskou, surovinovou). Posledním pojmem jsou panregiony, které Haushofer vnímal jako nadnárodní celky, jeţ jsou ideově a ekonomicky propojeny. Panregiony vnitřně dělí na centrum a periferii, kdy při aplikaci na Německo je tento stát centrem, který dominuje evropskému panregionu. V kontextu nacionálně – socialistické koncepce Evropy je rovněţ podstatné určení, pro koho měla být sjednocená Evropa vybudována a kdo z ní měl být vyloučen, coţ nás přivádí k definičním prvkům nacionálního socialismu: rasismus a anti-semitismus. Benefity sjednocené Evropy měly na základě rasistické teorie jednoznačně směřovat k rase nejdokonalejší a všem ostatním rasám nadřazené - árijské rase, jiţ přestavovaly germánské národy. Ostatní původní negermánské evropské národy byly označovány jako podřadná rasa. Několik nacistických lídrů jako např. dr. Ley, Darré nebo dr. Frank otevřeně deklarovalo, ţe z nového řádu budou profitovat Němci, resp. germánská rasa. Ostatní rasy budou muset sníţit svůj ţivotní standard. Dr. Ley v roce 1940 prohlásil, ţe niţší rasa potřebuje k ţivotu méně jídla, méně oblečení a méně kultury neţ rasa nadřazená. Funk v témţe roce řekl, ţe nový řád musí zajistit německému lidu maximální ekonomické zajištění, maximální konzumaci a maximální navýšení ţivotního standardu. (Einzig 1941: 3)

Koop uvádí, ţe se nacionální socialisté vědomě vyhýbali definici Árijce. Hitler nikdy přesně neřekl, co znamená Árijec. Jeho existenci bral jako skutečnost a zdůrazňoval jeho přednosti. Naopak velmi dobře nacisté uměli definovat svého nepřítele. Rodilým nepřítelem a opravdovým anti-Árijcem byl označen Ţid. Ţidé byli vykreslováni propagandou jako rasa, která přinesla pohromy doby do Německa a infikovala ho. Těmi pohromami byla myšlena demokracie, parlamentarismus, individualismus, intelektualismus, marxismus, komunismus, pacifismus, internacionalismus. Nacionální socialismus proto pokaţdé připisoval jakoukoli překáţku, na kterou narazil, a vinu ţidovství. (Koop 2012: 63 - 64)

6.2. Nacionálně – socialistická koncepce sjednocené Evropy v pojetí současných neonacistů

Nacionálně – socialistické koncepce současných neonacistů se na rozdíl od těch historických pohybují čistě v deklaratorní rovině, coţ je samozřejmě způsobeno odlišnou situací, v níţ se neonacisté nacházejí. Jejich postavení v Evropě je v podobě marginálního hnutí, které se snaţí mobilizovat evropské obyvatelstvo za účelem naplnění jejich politických vizí a cílů. Většinová společnost všech evropských zemí je vnímá negativně a odmítá tomuto hnutí poskytnout jakýkoli politický prostor. Přesto ale neonacisté myšlenku sjednocené Evropy neopouští a v rámci svých aktivit (politické texty, projevy, hudební produkce apod.) se k ní neustále vracejí. Moţná také proto, ţe na národní úrovni se jim příliš nedaří, přesouvají více svoji pozornost na úroveň vyšší, kde mohou lépe demonstrovat svoji sílu. V současné době můţeme z jejich úst a z příspěvků na internetu slyšet a číst o nutnosti sjednocené Evropy moţná více neţ např. ve srovnání s 90. lety 20. století. Díky předcházející podkapitole jsme mohli poznat, ţe vize sjednocené Evropy není nacionálně - socialistické ideologii vůbec cizí. Řada lidí se mylně domnívá, ţe neonacisté jsou primárně zaměřeni na obhajobu národa, coţ není pravda. Nacionalismus je řadě z nich sice vlastní, ale na prvním místě jako referenční objekt stojí bílá rasa, kterou je potřeba chránit. I přesto, ţe neonacistické hnutí prošlo určitou parciální ideovou obměnou ve srovnání s historickým nacismem, logika obrany rasy zůstala nepozměněna. Rasa je stále vnímána jako fenomén překračující hranice národa a státu a rasová teorie je pojímána jako internacionální. Ve srovnání s nacistickou vizí sjednocené Evropy je ale ta neonacistická v řadě aspektů velmi vágní, nekonkrétní a neurčitá. Architekt transnacionální neonacistické kooperace William Pierce v roce 1999 v pozdravu adresovanému Nacionálnědemokratické straně Německa a její mládeţnické

53 organizaci Junge Nationaldemokraten představil ideologické parametry mezinárodní spolupráce neonacistů. Uvedl, ţe nacionalisté v Německu, v Evropě a rovněţ ve Spojených státech amerických čelí v současné době společnému nepříteli celého lidstva, jímţ je mezinárodní monopolní (velko)kapitál. Uvedl, ţe mezinárodní kapitál se snaţí zničit národy a to, co národy formuje, a směřuje svět k jednolitému multikulturnímu společenství, tzv. melting pot. Vyzval k překonání historických křivd ve jménu společného postupu a k boji proti ekonomickému imperialismu nadnárodních korporací, které se snaţí získat dominanci nad dnešním světem. Pierce uznává, ţe tento boj bude těţký a plný ztrát, ale povaţuje ho za nutný a nevyhnutelný, pokud si lidstvo bude chtít zachovat svoji identitu v podobě národů a národních kořenů. Toto prohlášení můţe být vnímáno jako jisté paradigma pro neonacisty, kteří jsou nebo chtějí být mezinárodně aktivní. Tímto prohlášením Pierce říká, ţe boj, který je potřeba svést, jiţ není na obranu národa, ale znamená mnohem více. Pierce vnímá národnost skrze rasu, nikoli skrze občanství nebo geografické charakteristiky. Podle něj nemá smysl bránit jednotlivé národy, ale mnohem více ohroţenou bílou rasu – ohroţenou infiltrací a rasovým míšením. Pierce mobilizuje neonacisty ke společnému postupu za záchranu bílé rasy, která jen těţko odolá, pokud bude pod masivním útokem mezinárodního kapitálu, který je bez tradic, historie a bez skrupulí. Více či méně otevřeně je tento mezinárodní kapitál připisován ţidovské světové dominanci. (Grumke 2012: 324 – 325; Schiedel 2011: 77) Během demonstrace neofašistické organizace Forza Nuova proti špičkám Evropské unie v Římě v roce 2003 pronesl tehdejší předseda německé NPD Udo Voigt, ţe ti, kteří finančně podporovali obě světové války a myslí si, ţe nyní mohou skrze své finance a obchodní zájmy změnit současnou Evropu v multikulturní společnost, se přepočítali. „Uţ nikdy se evropské národy nepostaví proti sobě. Nás nacionalisty spojuje historická zkušenost a společný nepřítel!“ (Schiedel 2011: 77) Pierre Krebs, německý zastánce rasové teorie a hlava fašistické organizace Thule- Seminar rovněţ připomíná střet mezi dvěma světy – mezi potomky Iliady, řeckých států a potomky Thule (bájná pravlast Árijců) na jedné straně a potomky Jerusaléma na druhé straně (tamtéţ: 78). Opět se zde dostáváme do střetu mezi bílou rasou a jejími úhlavními nepřáteli Ţidy. Podíváme-li se dále do historie neonacistického hnutí, Ian Stuart Donaldson (zakladatel mezinárodní neonacistické sítě Blood and Honour) v jednom ze svých prohlášení z roku 1986 rovněţ vyzýval k mezinárodní spolupráci neonacistů. Pouze skrze větší evropskou kooperaci se podle něj můţe neonacistické hnutí dopracovat do bodu, kdy bude schopno nabídnout alternativu vůči bolševickému kolosu na jedné straně a americkému

54 kapitalismu zaloţeného na multi-rasovém nepořádku na straně druhé. Tento výrok je samozřejmě nutné chápat v kontextu tehdejší doby. Podle Donaldsona v nové Evropě zavládne mír a vzájemný respekt. Z měst zmizí kriminalita páchána přistěhovalci, na venkově bude obnovena tradice zemědělství a farmářství. Převládne hrdost, ţe můţeme pracovat na naší zemi, pro naše lidi. Donaldson hovoří o boji za přeţití evropské rasy. Rovněţ varuje, ţe pokud v této bitvě bílá rasa prohraje, zanikne evropská civilizace. Zároveň vybízí k nemilosrdnému zacházení s nepřítelem, pokud má být vítězství zcela jisté. (Donaldson 1986) Ke společnému postupu za prosazení nacionálního socialismu a zachování bílé rasy, která bude vládnout Evropě, vzývá i Max Hammer, který uvádí, ţe „árijský muţ opět povstane a vydobude si svoje postavení na zemi zpět, nebo v boji zemře. Nic mezi tím není moţné. Ozbrojené legie evropských nacionálních socialistů společně budou bojovat za bílou rasu a civilizaci a je jedno, co všechno je tento boj bude stát.“ (Hammer, nedat.: 29) Ideu a směřování současného neonacismu dokládá v prostředí nacionálního socialismu aţ notoricky známá věta Davida Lanea, tzv. 14 slov: We must secure the existence of our people and a future for white children (Musíme chránit existenci naší rasy a budoucnost bílých dětí.) Výsledkem je tzv. pan-árijský pohled na svět (Pan-Aryan Weltanschauung) (Grumke 2012: 325), který se jiţ nestaví nepřátelsky vůči slovanským národům, jako se stavěl nacionální socialismus Třetí říše a tyto národy vnímal jako součást podřadné rasy. Naopak současný nacionální socialismus a jeho definiční rys rasismus tyto národy pojímá jako rovné s národy germánskými. Východní Evropa včetně Ruska patří do tzv. bílého světa. Slovanské národy patří k árijské rase. David Duke se dokonce obrací k Rusku jako moţnému klíči k záchraně bílé rasy, které jinak hrozí „neúprosná a systematická destrukce evropského genotypu“. (Grumke 2012: 325; Schiedel 2011: 77 - 78) Význam Ruska v nacionálně-socialistické koncepci boje za bílou rasu dokládá i zaměření nadace Kontinent Europa Stiftung (KES), personálně a ideově blízké německé NPD, která byla zaloţena v roce 2004 v Německu. Její představitel Andreas Molau v roce 2008 upozornil na pozitivní význam Ruska v boji za zachování evropské identity. Cílem KES je opětovné vydobytí primární pozice Evropanů ve světě, etablování evropské nadvlády. Současný svět vnímají jako střet mezi agresivním amerikanismem a expandujícím islámem a to je podle KES potřeba zastavit. V létě 2008 KES zorganizoval spolu s pobočkou NPD z Meklenburska – Předního Pomořanska zasedání s názvem „Německo a Rusko – základ Evropy budoucnosti“. (Schiedel: 79 - 80) V současné době je Rusko vnímáno jako významný

55 partner a jako součást bílého světa. Způsobeno je to pravděpodobně politickým nastavením tamního reţimu a tím, ţe počet ruských neonacistů představuje v porovnání s evropskými zeměmi skutečnou masu. Ruští neonacisté jsou rovněţ více ochotni pouţívat vůči svým nepřátelům násilí, coţ je řadě evropských neonacistů sympatické. Jako cílová státoprávní vize soudobého boje je v Evropě často hlásána „Evropa národů“. „Evropa národů“ odkazuje k čistě evropským (bílým) národům a je reakcí na přítomnost imigrantů z mimoevropských zemí, jejichţ kultura a náboţenství se liší od evropských kořenů a tudíţ se jedná o neslučitelné prvky. Novodobý rasismus části neonacistického hnutí se „vymanil“ z mantinelů biologického rasismu o nadřazenosti a podřazenosti ras, jak tomu bylo ve 30. a 40. letech 20. století. Tato logika (alespoň v rétorice) byla opuštěna a zdůrazňuje se neslučitelnost kultur a náboţenských zvyklostí. Nová forma rasismus jiţ nestojí na předpokladu hierarchie, nadřazenosti a podřazenosti ras, ale na předpokladu rozdílnosti – odlišnosti, která brání společnému souţití. Naopak vede k tomu, ţe kaţdá rasa by měla ţít ve svém vlastním prostoru (Caiani, della Porta Wagemann 2012: 6 dle Ferraresi 1996; Schiedel 2011: 23). Mimoevropští imigranti jsou i nadále v projevech neonacistů vnímáni jako parazité s primitivními návyky. V souvislosti s pojetím ras tak rovněţ dochází k odmítnutí multikulturalismu. Multikulturní přístup společnosti dle neonacistické rétoriky způsobil míšení ras, posilňuje migraci a způsobuje, ţe se původní evropské národy stávají ve svých státech utiskovanými menšinami. (Mareš, Vejvodová 2011: 78; Bastl, Mareš, Smolík, Vejvodová 2011: 174) Propagovaný důraz je kladen na společnou identitu soudobých neonacistických hnutí a na společné souţití národně socialistických reţimů poté, co se neonacisté uchopí moci. Ekonomické otázky přechodu k novému uspořádání a mezinárodní ekonomická spolupráce po odstranění stávající Evropské unie a systému Mezinárodního měnového fondu / Světové banky, které jsou neonacisty zpravidla kritizovány jako nástroj Ţidů, nejsou podle dostupných zdrojů řešeny (Mareš, Vejvodová 2011: 78). Dogmatický neonacistický proud prosazuje budování Evropy na základě idejí Velkoněmecké říše a s nimi spjatých satelitů, přičemţ inspiraci nachází především v období druhé světové války. Poměrně často, zato však poměrně vágně jsou hlásány koncepce přechodu k novému uspořádání prostřednictvím války. Ta je někdy označována jako občanská válka, někdy jako rasová válka, případně podle amerického vzoru jako „Svatá rasová válka“ - Race Holy War – RAHOWA. RAHOWA je úkolem, který musí bílá rasa nevyhnutelně naplnit, pokud chce být zachována. V tomto smyslu se bílá rasa nevyhnutelně přibliţuje k rasové svaté válce, v níţ bude potřeba vyhubit všechny podřadné rasy, a to všemi prostředky: politickými, vojenskými,

56 finančními, morálními a náboţenskými. Je to jediné moţné řešení. „Je to otázka přeţití – buď my, nebo oni.“ (rahowa.us) Ještě na počátku devadesátých let některé strategické materiály, konkrétně „Bewegung in Waffen“, poţadovaly stupňování guerillové války proti systému podle tradičních modelů ozbrojeného boje systémové opozice proti politickému reţimu, který předpokládal postupné stupňování intenzity násilí v rámci národního státu, případně německého jazykového prostoru (Mareš, Vejvodová 2011: 79 dle Westmar 1992: 5). V současnosti je vyuţíváno spíše těch koncepcí, které pracují s vizí širší rasové války (v evropském či globálním měřítku), během níţ neonacisté budou aktivně vystupovat a podchytí bělošské masy, které je po vítězství budou podporovat a umoţní nastolení stabilních a rasově čistých nacionálně socialistických reţimů (Macdonald 2008). RAHOWA vychází z přesvědčení o dualitě mezi „bílým/dobrým/krásným“ a „nebílým/zlým“ a z přesvědčení, ţe zákony přírody jsou neměnné, jasné a trvalé. Jsou zaměřeny na přeţití druhů, nikoli jedinců. Jsou zaloţeny na souboji o přeţití a nedovolují hybridizaci a mutaci druhů. Z tohoto předpokladu je odvozeno, ţe ani lidské druhy se mezi sebou nesmí kříţit, protoţe to odporuje přírodním zákonům. Poukazováno je na historii, která měla několikrát ukázat, ţe multirasová a vícejazyčná společnost dlouho nepřeţije. Ben Klassen, zakladatel Hnutí kreativity (rasistického náboţenského hnutí), toto přirovnává k situaci, kdy zdravé tělo nebude tolerovat jakékoli cizí organismy (Klassen 1981). Stejně tak společnost nemůţe přeţít míšení s cizími prvky. Na základě přijetí přírodních zákonů vyvstává přesvědčení, ţe v současné době je nevyhnutelná a nutná rasová válka mezi bílou rasou na jedné straně a nebílými rasami na straně druhé. Půjde o válku, v níţ bílá rasa zvítězí, pokud bude na válku připravena, tzn., bude trénovat a dostatečně se vyzbrojí. Půjde o válku nejen proti nebílým rasám, ale rovněţ i proti státu. Kaţdý stupeň, kaţdá úroveň vlády jednotlivých států je vnímána jako nelegitimní a vlády a jejich reţimy by měly být svrţeny. Biblí věřících v tento scénář je publikace Williama Pierce (alias Andrew Macdonald) „Turnerovy deníky“. (Camus 2012: 237) Asi nejvíce propracovanou vizi RAHOWA má jiţ zmíněné Hnutí kreativity (Creativity Movement, dříve Světová církev stvořitele (World Church of the Creator) zaloţená v roce 1973 Benem Klassenem). Klassen ve svých teoretických publikacích uvádí, ţe se bílá rasa dostala do bodu, v němţ čelí brutálnímu a krvavému vyhlazování. Vnímá bílou rasu jiţ uprostřed rasové války o přeţití a největším nepřítelem je „Ţid, který zesílil svoji patologickou nenávist a navíc proti nám poštval i všechny podrasy světa. Jejich cíl je masakr bílé rasy“ (Klassen 1987). Nepřátele nachází ale také uvnitř bílé rasy. Jsou jimi lenoši,

57 patologičtí zločinci a mentálně a zdravotně handicapovaní (Klassen 1981). Těchto skupin je podle Klassena se potřeba rovněţ zbavit. Celý proces svaté rasové války Klassen dělí do pěti kroků: 1. krok – vybudování rasové, náboţenské skupiny legálně vyuţívající stejných práv, jaké mají všechny ostatní skupiny. Základním principem této skupiny bude rasová věrnost. 2. krok – vybudování hnutí takových rozměrů, aby bylo schopné převzít kontrolu nad vládou z rukou Ţidů, kteří dnes ovládají osudy bílé rasy. 3. krok – k naplnění předchozího kroku povede cesta propagace rasové věrnosti k bílé rase, informování a probouzení potenciálů bílé rasy. 4. krok – obchodní bojkotování Ţidů, coţ je finančně zničí; bojkotování Ţidů v politice a vyhnání z vlády; bojkotování Ţidů ve vzdělávání, v médiích a ve všech oblastech kulturního ţivota. 5. krok – po dosaţení kontroly nad vlastním osudem přestane bílá rasa zásobovat černošské obyvatelstvo a další příslušníky nebílé rasy ve vlastních zemích, přestane podporovat Izrael a přestane zásobovat ostatní země nebílé rasy, kam nyní směřuje např. humanitární pomoc. „Necháme ţidy, negry, podrasy a parazity starat se sami o sebe necháme je napospas osudu“. (Klassen 1993) Zajímavým prvkem RAHOWA v pojetí Klassena je, ţe proti nepřátelům nebude vedena krvavá válka, nebo ţe by měli být jakkoli zabíjeni. Vymření nepřátel má být dosaţeno skrze odpoutání se bílé rasy od ostatních ras. Bílá rasa s nimi rozváţe všechny kontakty, začne je bojkotovat, přestane jim pomáhat, posílat potraviny a finance. Klassen předpokládá, ţe jakmile budou nebílé rasy zanechány svému osudu, postupně vymřou svojí neschopností. (Klassen 1987) Naopak Max Hammer a Blood and Honour rozhodně neodmítají násilí jako prostředek prosazení cílů. V některých případech ho povaţuje za nejefektivnější nástroj. Pacifismus je podle něj pro snílky. Zcela přirozeným násilím je sebeobrana, na kterou má podle Hammera kaţdý přirozené právo. Rovněţ podporuje přímé akce, ale je potřeba dobře zváţit, kdy tento prostředek zvolit, aby naplňoval cíl nacionálně socialistického hnutí co neefektivněji. (Hammer, nedat.) Česká pobočka Blood and Honour Division Bohemia dokonce vyzývá k vojenskému výcviku dětí, které povedou válku za záchranu bílé rasy. Odkazují na výcvik typu Hitlerjugend. (Blood and Honour Division Bohemia, nedat.) Hnutí kreativity podporuje v duchu organické vize kolonizaci světa bílou rasou. Kolonizace je přirovnávána k přirozené potřebě organismu expandovat. Je to následování přírodních zákonů. Bílá rasa se musí začít rozšiřovat na úkor ostatních ras. Území, která byla

58 ztracena v rámci dekolonizace, musí být násilně získána zpět. Aţ budou získána zpět ztracená koloniální území, přijde na řadu zbytek světa. Návod, jak tohoto docílit ale Klassen nedává a uvádí, ţe tato procedura nemusí být popisována, protoţe jak jednou bude proces započat, „budeme uţ vědět co dělat“. (Klassen 1981) Částečně je rozpracována i vize světa po tom, co skončí svatá rasová válka. Samozřejmě je tato vize hodně idealistická. Předpokládá se, ţe na světě zůstane pouze bílá rasa. Klassen dokonce odhaduje její počet na jednu miliardu a uvádí, ţe v této době bude mít bílá rasa univerzální řeč – zmodernizovanou latinku jako nejvyspělejší jazyk lidské civilizace, ve všech zemích bude platit stejná měna, sjednocen bude metrický systém, zaniknou daňové a finanční úřady a všichni budou bohatí, bez dluhů a zaměstnaní. Minulostí se stanou psychiatrické léčebny, protoţe bílá rasa bude natolik zdravá, ţe těchto zařízení nebude potřeba. Svět bude čistý, bez nemocí, bez znečištěného prostředí, bez kriminality. Velká města budou redukována a lidé budou většinou ţít na venkově. V zemědělství Klassen spatřuje páteř rasy. (Klassen 1981, 1987)

6.3. Identita evropských neonacistů – definování „my a oni“

Základní ideou společné identity je příslušnost k bílé rase. Neonacismus vidí své základy v tzv. bílé síle (White Power). Z toho pramenícím základní principem je naprostá separace bílé a nebílé populace. Identita neonacistů stojí na víře v genetickou a kulturní nadřazenost. Hnutí kreativity vyjadřuje víru v dualitu bílého – krásného – dobrého a nebílého – špatného. Ben Klassen tvrdí, ţe zákony přírody jsou neměnné a jen silné druhy přeţijí (nikoliv jednotlivci, ale druhy – coţ v kontextu neonacismu znamená rasy). (Camus 2012: 236 – 237; Grumke 2012: 325) Přírodní zákony z toho důvodu předpokládají boj o přeţití a nedovolují mísení druhů, z čehoţ Klassen vyvozuje, ţe ani mísení ras není dovoleno. V tomto kontextu imigrace je vnímána jako špatný proces a imigranti nejsou neonacisty v Evropě vítáni. Imigranti jsou definováni jako nepřátelé buď na základě etnické příslušnosti, nebo na základě náboţenské příslušnosti. V rovině etnické příslušnosti je jako nepřítel vnímáno jakékoliv neevropské etnikum vstupující na evropský kontinent. Dichotomie je postavena na bázi evropské vs. neevropské etnikum. V rovině náboţenské příslušnosti se neonacisté vrací aţ k pohanství20, popřípadě následují náboţenské neonacistické hnutí Hnutí kreativity.

20 Pohanští neonacisté se snaţí o obnovu náboţenských tradic z doby předkřesťanské, kdy bylo moţné nalézt člověka nezkaţeného společenskými institucemi a přirozeně dobrého, ţijícího v přirozeném souladu se svým 59

V kaţdém případě je moţný náboţenský nesoulad vyrovnán jasným definováním nepřátel v této oblasti, kterými jsou Muslimové (viz časté varování před islamizací Evropy) a Ţidé. Mezi jedny z hlavních nepřátel bílé rasy patří tedy Ţidé. Ideologie evropských neonacistů je definována tzv. Zionist Occupation Government (ZOG, Sionistická okupační vláda). ZOG představuje neonacistickou víru v to, ţe veškeré mezinárodní procesy, nadnárodní společnosti, mezinárodní organizace, banky, i jednotlivé národní vlády jsou tajně ovládány Ţidy, kteří tak manipulují s celým světem ke svému prospěchu. ZOG je odhalována jak na národní, tak na mezinárodní úrovni. Idea ZOG, nebo spíše konspirační teorie o celosvětovém ţidovském spiknutí, dominuje neonacistické ideologii a je univerzálně přijímanou. (Bastl, Mareš, Smolík, Vejvodová 2011: 176; Grumke 2012: 325) Anti- semitismus funguje pro neonacistické hnutí jako tmel. Mezinárodní neonacistická organizace Blood and Honour či její teroristické buňky Combat 18 zcela otevřeně deklarují válku proti ZOG a jsou odhodlány k jakékoliv akci, aby byla nadvláda Ţidů ukončena. Jako nepřátelé jsou rovněţ v souvislosti s ohroţením bílé rasy a v souvislosti s Ţidy a představě o jejich ovládání světa definováni mezinárodní kapitál a kapitalismus. Rovněţ je to pluralismus, liberalismus, demokracie a jejich reprezentanti. Způsobují postupnou erozi identity a vykořeňují jednotlivce. Naopak nacionální socialismus je zaloţen na komunitě a společenství. Na systémové úrovni je to samotný demokratický stát a všechny jeho sloţky, především policie a vládnoucí politické strany. V přímé opozici jsou rovněţ sociální skupiny jako LGBT (gay-lesbian-bisexual- transexual). Homosexualita je povaţována za deviaci, která by měla být minimálně postavena mimo zákon. Caiani, della Porta a Wagemann (2012) rovněţ uvádějí handicapové, bezdomovce. Definování vlastní identity a nepřátel je v současné době opřeno o relativně nové téma evropského neonacismu, a tím je globalizace. Asociace celého pravicového extremismu s globalizací si povšiml jiţ na začátku nového tisíciletí například Cas Mudde (2004). Globalizace je vnímána jako příčina všech negativních jevů jako migrace, ekonomická krize,

okolím i sám se sebou. Pohanství představuje prostředek jak bojovat proti rovnostářským a universalistickým ideám křesťanství, jeţ mnoho pohanských neonacistů označuje za ţidovské (Camus 2007). Následována je především germánská tradice pohanství, dnes také označovaná jako ódinismus (dle hlavního germánského boha Ódina) či wotanismus (dle Wotana). Přesto označovat pojmem ódinismus výlučně rasistické pojetí pohanství je zjednodušující. Ódinismus původně značí méně obřadné a více filozofické germánské pohanství (Avalonia, nedat.). K ódinismu se hlásí i pohané nekladoucí důraz na nerovnost ras a árijství. Přímou souvislost s rasově motivovaným pohanstvím má wotanismus. O pouţívání tohoto pojmu se zasadil americký neonacista, člen organizace The Order, David Lane. Podle něj je jméno Wotan akronymem pro slovní spojení „Will Of The Aryan Nation“ (Vůle árijského národa). (Více viz Vejvodová 2010) 60 ztráta identity a ničení tradičních evropských vzorců21 (Grumke 2009: 23). Byla vytvořena za účelem zničení lidu (Volk) a národu a proto, aby národní státy mohly být připraveny o svoji národní identitu, de-nacionalizovány. V tomto kontextu se prezentují všechny subjekty postavené na nacionalismu jako obránci národní tradic a hodnot. (Scharenberg 2006: 80) Globalizace je vnímána jako instrument slouţí k dominanci národů, jejichţ cílem je zničit vlastní autonomii ve jménu zisku. Spojené státy americké (USA) jsou vnímány jako centrum globalizace a tím pádem jako velká hrozba toho, ţe internacionalismus, globalizace a imperialismus západních hodnot prosazovaných USA ohroţuje suverenitu národů (označováno také jako westernalizace). Globalizace je neonacisty rámována několika způsoby. Jednak pomocí odkazů k ekonomickým aspektům tohoto fenoménu jako např. devastace národních ekonomik a odbourávání soběstačnosti jednotlivých států, hamiţnost bank a nadnárodních korporací22, ale proces globalizace neohroţuje pouze jednotlivé ekonomiky. Ohroţuje – a to je moţná ještě důleţitější – národní/evropskou kulturu, identitu a tradice. MTV, McDonald a podobné značky, jejichţ konzumenti jsou po celém světě, jsou viděny jako nástroje pečlivě plánované a kontrolované destrukce kultury. Pojem globalizace je tak často pouţíván jako synonymum pro americký kulturní imperialismus a „multi-rasovou genocidu“, jejichţ epicentry jsou Washington, Wall Street a Hollywood (Caiani, della Porta, Wagemann 2012: 171 – 172; Grumke 2012: 327). Kulturní aspekty jsou přímo navázány na imigraci a multikulturní společnost. Silný anti-amerikanismus souvisí i s tím, ţe USA jsou vnímány jako imperialistický stát řízení Ţidy a ve spojenectví se státem Izrael. Nesmíme však zapomenout ani na politické rámování globalizace, ze kterého vychází jako nepřátelé mezinárodní organizace jako například Organizace spojených národů, Mezinárodní měnový fond a Světová banka, včetně Evropské unie a Severoatlantické aliance. V tomto kontextu je globalizace spojována nejčastěji s evropskou integrací, mezinárodními a transatlantickými vztahy. Ve vztahu k definování vlastní neonacistické identity vidíme, ţe globalizace je vnímána jako něco mysteriózního, často s odkazem na konspirační teorie. Globalizace je spojována s mocnými oligarchy, globální elitou. Slouţí k dominanci světu, je to spiknutí jak

21 Globalizace je vnímána jako jeden z faktorů vzrůstu neonacismu a celého pravicového extremismu v Evropě, a to v kontextu ekonomické globalizace a krize legitimity politických elit a zavedených politických stran. Úspěch je spojován s procesem globalizace a de-nacionalizace (Caiani, della Porta, Wagemnann 2012: 168 dle Loch 2009). Globalizace zasáhla do struktury sociálních a kulturních cleavages, vyvinula opozici mezi transnacionalizací a supranacionalizací na jedné straně a nacionalismem a potřebě definovat národní hranice na straně druhé. 22 Ekonomické aspekty jsou postaveny do kontrastu lidí. Způsobují chudnutí obyčejného obyvatelstva a ničí jedinečnost národů a ras. 61 mísit a zničit rasy. Je vnímána jako obskurní systém, který jen produkuje atomizovanou a konzumní společnost bez zvyků a tradic. (Caiani, della Porta, Wagemann 2012: 172) Pro neonacistické hnutí má velký význam rámování společné identity v pojetí my vs. oni. Významnost tohoto rámování vychází z předpokladu, ţe diskriminace určitých skupin a nadhodnocování a upřednostňování jiných má pozitivní vliv na sociální a skupinovou identitu (Caiani, della Porta, Wagemann 2012: 15). Caiani, della Porta, Wagemann (2012: 125 - 130) rovněţ definují výstavbu identity na základě přisuzování si dvou základních rolí: ochránce a oběť. U neonacistického hnutí můţeme obě role identifikovat a tuto tezi jen podpořit. Na jedné straně se neonacisté vnímají jako ochránci bílé rasy, viz celá idea árijství, bílé síly a jednotlivé koncepty jako např. CasaPound či identitární hnutí. Vnímání neonacistického „my“ vytváří vědomí, ţe neonacistické hnutí je předurčeno naplnit misi záchrany bílé rasy, proto klade poţadavek i na velký aktivismus jednotlivců, aby mise byla úspěšně splněna, a to včetně akceptace násilí a jeho ospravedlnění. Akceptaci násilí podporuje argument Heitmeyera (2003), který uvádí, ţe ideologie zaloţená na nerovnosti, vyhroceném nacionalismu, rasistickém přístupu a totalitárním pohledu na právo přirozeně vede k násilí a ospravedlnění jeho pouţívání. Skrze poniţování oponentů a nepřátel vzniká náchylnost i k násilnému chování vůči těmto nepřátelům. Do role oběti se neonacistické hnutí stylizuje ve vztahu k systému (perzekuce ze strany státu, politických reprezentantů nebo bezpečnostních sloţek státu) a ve vztahu k „nehmatatelným“ silám mezinárodního prostředí (kapitalismus, liberalismus, globalizace). Je to součástí heroizace hnutí, jeţ má být vnímáno jako bojovník, který, ač musí čelit nepřátelům a systematickým pokusům o likvidaci, svůj boj nevzdává a nadále bojuje za budoucnost bílé rasy a bílé Evropy.

Identita „my“: - bílá rasa - Evropané

Identita „oni“: - Ţidé, ZOG, Izrael - Muslimové - imigranti - LGBT

- kapitalismus, liberalismus - demokracie, pluralismus - globalizace - USA - mezinárodní organizace - reprezentanti demokratických států včetně policie a politických stran

7. Novodobé transnacionální koncepty evropského neonacismu 21. století

Jak je zmíněno výše, koncepty v neonacistickém prostředí hrají velmi důleţitou roli, a to jako transformátora ideologie/hlavního rámce do více uchopitelné formy. Koncept představuje ideovou a strategickou formu, návod jak postupovat k cíli. Vytváří most mezi transnacionálním pojetím neonacismu a jeho národními vykonavateli. Často se totiţ koncepty zaměřují ani ne tolik na ideovou stránku, ale na strategickou – jak se organizovat, jak se prezentovat vůči vnějšímu prostředí, jak vstoupit do interakce s veřejností a té předloţit vhodné argumenty. Koncepty jsou pruţnějšími vyjádřeními dané doby a tak rovněţ ovlivňují momentální tematické nastavení neonacismu např. autonomní nacionalismus, který přinesl do neonacistického hnutí postmateriální témata spíše typická pro levici. Na základě zkušeností z výzkumu extremismu se ukazuje, ţe neonacistické koncepty nevznikají na transnacionální úrovni, ale teprve postupem času se do ní etablují. V prostředí národních států tak v posledních deseti letech vznikla řada konceptů, které se postupem času uchytily v různé míře i v dalších zemích Evropy (a někdy i mimo ni). Jejich společným jmenovatelem je snaha o průnik mezi veřejnost a o větší veřejnou přijatelností. Následující části se věnují autonomnímu nacionalismu, coţ je v novodobé historii neonacismu nejúspěšnější transnacionální koncept, dále je to CasaPound, Straight Edge, Hardbass a Identitární hnutí. Všechny tyto koncepty se rozšířily do různých zemí Evropy včetně ČR (coţ je podmínkou z hlediska teoreticko-metodologického pojetí tohoto výzkumu), některé se ještě rozšiřují. Existují ale i koncepty, které své uplatnění našly pouze v zemi původu a nikam dále přeneseny nebyly, jako např. němečtí Nesmrtelní23.

7.1. Autonomní nacionalismus24

Pojem autonomní nacionalismus se začal dostávat do popředí v rámci neonacistické scény evropského prostoru zhruba od roku 2002, kdy vznikají Autonomní nacionalisté Berlín. Následující rok, 1. května 2003, se objevily na berlínské demonstraci NPD plakáty

23 Novou neonacistickou akční formu v současné době představuje uskupení, které se nazývá „Nesmrtelní“ (Unsterblichen). Od roku 2011 se skrze internet svolávají na utajená místa skupiny lidí, kteří následně v noci vycházejí v průvodu, zamaskováni bílými maskami (často také v černých hábitech) a s loučemi a pyrotechnikou v rukou (tzv. ohňové pochody). Procházejí obcemi, menšími městy a skandují nenávistná a extremistická hesla. Centrálním slovem celé akční formy je „Volkstod“ (smrt národa). Pouţívají hesla jako např. „Tato demokracie přináší pouze smrt národa.“ nebo „Ať všichni vědí, ţe jsi byl Němec.“ Jejich pochody se neobejdou bez násilností a zranění. Svými projevy upozorňují na imigraci a oslabování německého národa, na ztrátu vlastní identity. (Bundesamt für Verfassungschutz 2012; Spiegel 2012) 24 Tato kapitola vychází z jiţ publikovaného textu o autonomním nacionalismu (Vejvodová 2008). 64 a transparenty s nápisem poţadujícím organizaci národního „schwarzer Block“ (anglicky Black block) a podporu Anti–Antifa činnosti. Tento poţadavek byl poprvé prosazen na demonstraci 1. května 2004 v Berlíně, kdy v prvních řadách pochodovali neonacisté, resp. Autonomní nacionalisté seřazeni v Black block. (Brandenburgische Landescentrale für politische Bildung 2007) Jedná se tedy o původně německý fenomén, který si získal příznivce po celé Evropě. Nejdříve se rozšířil do České republiky (v roce 2004; silnou odezvu má od roku 2007, kdy vznikají první buňky Autonomních nacionalistů), do Švédska a na Slovensko (právě přes Českou republiku). V současné době Autonomní nacionalisté fungují v řadě zemí Evropy (Belgie, Francie, Itálie, Řecko, Velká Británie, Polsko, Ukrajina, Rusko), ale také mimo ni (Austrálie a Nový Zéland). (Schedler, Fleisch 2011; Vejvodová 2008) Autonomní nacionalismus představuje fenomén, který de facto odstartoval modernizační změny na neonacistické scéně a podpořil vstup neonacistického hnutí do veřejného prostoru (typicky např. v zemích střední Evropy). Specifičnost autonomního nacionalismu v rámci neonacistické scény spočívá ve způsobu projevu, ve strategii a ve zvolené image. K odlišnosti odkazuje jiţ samotný název. „Autonomní“ označuje stav, kdy si aktér či jednotka, ke které je pojem vztaţený, vládne sám. V případě Autonomních nacionalistů vystihuje označení povahu organizace ve smyslu struktury. Kaţdá skupina jedná podle vlastního uváţení a neexistuje centrální orgán, kterému by byla podřízena. Dříve se pojem „Autonomní“ vztahoval v rámci extremismu k levicovému spektru. Německé radikální levicové buňky ze 70. a 80. let tak označovaly samy sebe, rovněţ v kontextu volné struktury bez hlavního vedení a hierarchické struktury. Původně se tedy jedná o levicový formát. Základem konceptu jsou malé buňky neformálního charakteru, bez pevné organizační struktury a hierarchie. Pracují na principu odporu bez vůdce (leaderless resistance), coţ je princip v současné době typický pro celé neonacistické hnutí. Organizační strukturu a hierarchii povaţují za škodlivou. Brání se vytváření celostátních organizací, vyuţívanější strategií je existence několika malých buněk po celém státě, které spolu komunikují a kooperují skrze své vůdčí osobnosti, kterými jsou místní aktivisté s přirozenou autoritou. Kaţdou jednotku tvoří několik jednotlivců aţ několik desítek osob. (Vejvodová 2008) Jednotlivé skupiny vznikají na místní úrovni. Podstatou celého konceptu volné organizační struktury je ztíţit identifikovatelnost skupin, zlepšit moţnost utajení, zamezit případné

65 infiltraci ze strany státních orgánů a vytvořit skupiny, které jsou snadno mobilizovatelné a akční.25 Ne náhodou má tato strategie původ v Německu. Odráţí legislativní úpravy z 90. let 20. století, na jejichţ základě došlo k zákazu mnoha neonacistických spolků (více viz Vejvodová 2008). Neformální skupinky bez organizační struktury vznikaly jiţ od poloviny 90. let pod označením kamarádské spolky (Kameradschaften), z nichţ vzešli tzv. Svobodní nacionalisté. Autonomní nacionalisté se od nich na začátku 21. století oddělili s důvodu nesouhlasu se spoluprací s politickými stranami (především NPD) a protoţe se podle nich Svobodní nacionalisté začali příliš strukturovat a vzdalovat původnímu konceptu neorganizovaných neformálních skupin fungujících na lokální bázi. V rámci kritiky rovněţ povaţovali Svobodné nacionalisty za málo radikální a málo bojovné. Autonomní nacionalisté zdůrazňují svoji neformálnost a neorganizovanou strukturu heslem „Mitgliederschaft durch Mittmachen“ (členství na základě účasti) – členem se stává kaţdý, kdo jakýmkoli způsobem podporuje činnost. Nejlepším projevem podpory je účast na demonstraci, ale také výlep plakátů či samolepek. Pro autonomní nacionalismus je typické sepětí s městem a fenomén ulice (boj na ulici). Svoji roli ve vzniku autonomního nacionalismu hraje také snaha distancovat se od hnutí skinheads. S touto subkulturou nechce mít nic společného a změna image měla být cestou jak se vymanit z vlivu zjednodušeného pohledu veřejnosti na neonacistické skinheady a ostatní neonacisty. V rámci projevů Autonomních nacionalistů můţeme identifikovat čtyři hlavní prvky, kterými se odlišují od zbytku neonacistické scény. Jedná se o: (1) image, viditelný vliv moderních stylů mladých lidí, (2) militantní formu „boje“ (tzn. Black block a sklon k násilí, násilná povaha reakcí vůči policii a politickým odpůrcům), (3) přejímání levicových symbolů a jejich modifikace, (4) pouţívání anglických slov na transparentech. (Vejvodová 2008)

Autonomní nacionalisté posouvají styl oblékání od skinheadské image k více neutrální a méně konfliktní podobě. Centrálním prvkem je tzv. Black block, původně prvek

25 Odpor bez vůdce převáţně vede k vytváření malých autonomních buněk, sloţených z několika členů. Existuje ale i „extrémní“ projev tohoto principu organizace tzv. osamělí vlci. Jedná se o buňky o jednom členovi. Osamělí vlci operují v rámci neonacistického hnutí sami ze stejných důvodů, jako vznikají malé autonomní buňky. Jako osamoceně fungujícím jim tento stav dává šanci na ztíţenou identifikovatelnost a v případě nějaké konkrétního činu i ztíţenou vystopovatelnost. 66 anarchistických radikálů, který autonomní nacionalisté převzali. Místo „bomberů“ oblékají klasické sportovní bundy a mikiny s kapucí, místo vysokých šněrovacích bot nosí černou sportovní obuv. Veškeré části oblečení a doplňky jsou černé a pocházejí od oděvních značek, které se v rámci neonacistické scény staly oblíbenými nebo jsou přímo produktem lidí napojených na hnutí. Často se objevují i palestinské šátky, které slouţí k zakrytí obličeje. Černé jsou i vlajky, které pouţívají při demonstracích. Tato barva má symbolizovat odpor vůči systému. Změnou prošel i způsob provedení pochodů, který opět vychází z Black block. Černě odění účastníci veřejné akce pochodují semknuti do bloku, který je ohraničen transparenty. Ty slouţí i jako ochrana a dodatečný prostředek ukrytí se. Díky Black block stylu má policie ztíţenou situaci, pokud chce blok narušit. Navíc tato forma zvyšuje anonymitu jednotlivců vzhledem k „uniformnímu“ odění. Podpořením anonymity se následně zvyšuje násilný prvek při demonstracích. Autonomní nacionalisté se chovají násilně především vůči levicovým nepřátelům, policii a novinářům a násilí oficiálně přijímají jako legitimní formu boje. Kromě Black block stylu autonomní nacionalismus přejímá od levicových radikálů i styl rétoriky a symboliku. Autonomní nacionalisté často operují se slovem „revoluce“ a spojují pojmy „národně-revoluční“ a „národní socialismus“ (Bundesamt für Verfassungsschutz 2007: 5). Doleva se posouvá i tématická náplň, coţ je zřetelné v celém spektru krajní a extrémní pravice. Pozornost je výrazně věnována sociálním otázkám (v národním a populistickém kontextu). Za sémantickou změnou národně-revolučního pojmu a vůbec změnou levicově extremistických pojmů můţeme vidět snahu Autonomních nacionalistů získat přívrţence, kteří nejsou tolik přístupní pravicově extremistickým obsahům. V této souvislosti se stala typická témata původně levicová jako anti-globalizace, antikapitalismus či ekologická orientace (Schedler 2011a; Vejvodová 2008). Mezi symboly se objevují trička a odznáčky s Che-Guevarou, modifikována jsou levicová hesla jako „Good night white pride“ (pro potřeby neonacistů je ve tvaru „Good night left side“). Zcela běţnou výbavou slovníku neonacistického hnutí se stala anglická hesla jako např. „Capitalism kills“, „Control your city“, „Fight the system – fuck the law!“ (Schedler 2011b). Tento trend souvisí s celkovou strategií koncepce autonomního nacionalismu. Obecně na neonacistické scéně jiţ delší dobu, cca 10 let, probíhá trend oslovovat mladou generaci jako zdroj členské základny. To ale v současném světě plném podnětů a moţností k zábavě znamená nabídnout jí něco zajímavého a atraktivního. Autonomní nacionalismus jde cestou otevření se moderním stylům jako skate styl, hip hop, punk, metal a další. Vyznavač pravicově extremistických názorů a hip hoper v jedné osobě se tak nemusí rozhodovat, zda se

67 přidá k pravicovým extremistům a vzdá se hip hopu a stylu spojeného s ním nebo naopak. Moderní styly prostupují autonomní nacionalismus a ovlivňují i jeho vizuální podobu. Vznikají hudební odnoţe jako NS hip hop, NS rap26 či NS reggae. Svoje místo si našel i NS street art (graffiti)27. Především v Německu je při demonstraci Autonomních nacionalistů

26 Rap a hip hop jsou v soudobé neonacistické a neofašistické scéně vyuţívány přesto, ţe kořeny těchto hudebních a subkulturních směrů je moţné nalézt v afroamerické komunitě v USA v sedmdesátých a osmdesátých letech, tedy v prostředí, které je minimálně z pohledu tradičního (neo)nacismu „rasově méněcenné“. Politizace rapu a hip hopu se dlouhou dobu odehrávala především v levicovém a etnicko- nacionalistickém prostředí. (Mareš 2010: 53 - 54) Masová popularita hip hopu a rapu mezi mládeţí však přivedla jiţ v devadesátých letech část neonacistů i k těmto stylům. V některých případech je přitom obtíţné jednoznačně určit, zda se jedná o neonacisty, protoţe mohou vyuţívat spíše obecných rasistických vyjádření doplněných o různá provokativní hesla, někdy se proto hovoří i o White Power rapu. Jedná se např. o hudební skupiny a jednotlivce jako Neo Hate z USA, Goldofaf a Léon Fasc z Francie, Dissau Crew, Zyklon Beatz, Massiv, Pan, Project X a Autonomia z Německa, The Horrible Family z Itálie, Roma Ţigan, Sibirskij sindikat, 25/17 a mnoho dalších z Ruska, Beogradski Sindikat ze Srbska či o Kali a RepKebz ze Slovenska, rozvíjí se i scéna v České republice. (Walach 2012) Kromě rapového vyjádření postojů a názorů v hudebních textech a image se objevují i bělošské rapové gangy, které mají širší záběr činnosti neţ pouze hudební styl doplněný o politická prohlášení. Jedná se o gangy, které jsou zapojeny i do kriminálních aktivit (vydírání, vymáhání dluhů, obchod s drogami apod.) na území určitého teritoria (zpravidla čtvrtí ve velkoměstech). Jsou často inspirovány gangsta rapem, tedy oslavnými texty na kriminální činnost a gangstery. I tento styl vznikl v afroamerickém prostředí a byl převzat bělošskými partami a gangy, které mohou uţívat neonacistickou či neofašistickou symboliku a zdůrazňovat svoji rasovou bělošskou identitu, včetně konfrontací se znepřátelenými gangy odlišných etnik, národů a ras. Opěvování násilí a nenávisti můţe vést i k reálné násilné činnosti. Příkladem je raper Nifest z města Ostrava v České republice, který se pohyboval ve White Power rapovém prostředí a v listopadu 2010 pobodal tři hrající si děti (za coţ byl později odsouzen na 9 let do vězení) (Mediafax/tn.cz 2011). Rap pronikl i do pravicově extremistických proudů v diasporách v západní Evropě, o čemţ svědčí mj. hudební projekty spjaté s tureckou neofašistickou organizací „Šedí vlci“, která agituje mezi tureckými enklávami v evropských zemích. Známou rapovou formací spjatou s Šedými vlky je skupina Arka Soak. Rap propaguje i panturkické ideje mezi dalšími turkickými národy (Haffmans 2007: 21). 27 S průnikem rapu a hip hopu do neonacistického prostředí souvisí i průnik graffiti jako specifického propagačního stylu. Graffiti vzniklo jako subkulturní fenomén spjatý s rapem a hip hopem v USA v sedmdesátých letech a expandovalo odtud i do ostatních částí světa. Dlouhou dobu byla jeho politizace spjata především s levicově alternativní scénou, případně s etnickými emancipačními snahami menšin. Neonacisté a neofašisté proto na graffiti nahlíţeli dlouhou dobu negativně jakoţto na „levičácký vandalismus“. V devadesátých letech dokonce ultrapravicoví skinheads pořádali na levicové graffiťáky hony. S ohledem na snahu oslovit širší vrstvy mládeţe však i u vztahu graffiti a neonacismu došlo ke změně. Část neonacistů začala graffiti vyuţívat. Na NS graffiti scénu (včetně hip hopu) se začaly orientovat i některé oděvní značky, především německá Rizist (Agentur für soziale Perspektiven 2011). Graffiti začalo v moderním neonacistickém hnutí ve druhé polovině první dekády nabývat i organizační dimenzi, a to i ve strukturách Národního a Svobodného odporu, především buňky Widerstand Streetart (WSA). Streetart je přitom širším pojmem, protoţe pod něj spadají např. i transparenty vyvěšované na dálničních mostech, nálepkové kampaně, případně i přímé akce za účasti aktivistů apod. Skupiny WSA pořádají i společné tzv. jamy, kde dochází k soutěţím o nejlepší umělecký výtvor (WSA Crew 2011). Objevily se i specializované internetové stránky zaměřené na mapování projevů NS graffiti (např. NS streetart.wordpress.com, NSgraffiti.wordpress.com). Autoři stránek jako důvod jejich existence uvádějí: „V posledních letech došlo k enormním změnám v národním odporu. Nacionální socialisté se mohou oblékat, jak chtějí a ve společnosti jsou také zakotveni jako ostatní mladí lidé. Tato změna je viditelná pro ostatní v prvé řadě díky našemu vystupování a propagandě. Kdo se například podívá, kolik je graficky vydařených internetových stránek na toto téma, bude jistě rozumět, co tím myslíme. Tento vývoj je vidět v přibývající míře také na graffiti scéně, neboť tam, kde před krátkým časem byly na zdech nastříkány nápisy jednoduše a beze stylu, jsou dnes aktivní i nacionální aktivisté. A protoţe jsou tyto graffiti, obrázky, wallpapery a šablony jiţ nápadné, máme za to, ţe by měla být i internetová stránka, kde by mohl kaţdý svůj náčrt zveřejnit. Je to pouze platforma, na jejímţ základě mohou lidé zveřejňovat své náčrty a obrázky, aby mohli ukázat, jak kreativní je hnutí Národního odporu“ (NS Graffiti Wordpress 2010). 68 běţná znějící hip hopová hudba a transparenty s graffiti a výraznými barvami. Výrazné barvy (netypické pro extrémní pravici) vyuţívají i některé buňky na svých webových stránkách (např. růţovo-černé provedení Autonomních nacionalistů Marl (Autonome Nationalisten Marl)). V České republice se takto k autonomnímu nacionalismu přihlásil například frontman streetpunkové kapely Squad 96, či DJ hrající v r‟n„b klubech (AN Střední Čechy 2008b; Vejvodová 2008). Autonomní nacionalismus začal pronikat na české území jiţ v roce 2004, kdy se v Brně objevily samolepky propagující Autonomní nacionalisty Brno. K výraznějšímu nástupu došlo v roce 2007, kdy v lednu vznikla středočeská buňka a na jejich webových stránkách byl zveřejněn manifest věnující se vzniku a autonomnímu nacionalismu. Po vzniku buňky Autonomní nacionalisté Střední Čechy, se v zápětí objevili Autonomní nacionalisté Sever (v květnu 2007), Autonomní nacionalisté Svitavsko a Autonomní nacionalisté Zlínsko (obojí začátkem roku 2008). V dubnu 2008 vydala organizace Národní korporativismus oficiální prohlášení, ţe ukončuje svoji činnost a jednotlivé buňky přechází pod Autonomní nacionalisty a přijímají jejich koncepci. Vznikla tak nová buňka Autonomní nacionalisté Bruntálsko. Na konci dubna 2008 se na webových stránkách Národního korporativismu objevily informace o chystané buňce Autonomní nacionalisté Ostravsko. V následujících letech ještě vznikli AN Plzeňsko, AN Praha, AN Znojemsko, AN Kutnohorsko (poslední jmenovaní v březnu 2011 svoji činnost ukončili), AN Mladoboleslavsko, AN Severovýchod či AN Krušnohoří. (MVČR 2011: 5; Vejvodová 2008) V českém prostředí se autonomní nacionalismus usadil v podobě, která se snaţí kopírovat německý styl, přesto ale došlo k ne úplnému pochopení a od začátku byl mixován s tzv. svobodným nacionalismem, který rovněţ vznikl v Německu a na nějţ autonomní nacionalismus navázal a do jisté míry ho kritizoval (nikoliv z ideových pozic, ale spíše z organizačních). Svobodní nacionalisté se vydali cestou neformálnosti a organizace bez struktury a hierarchie. Postupně si začali budovat image vyspělé a méně konfliktní subskupiny v rámci hnutí, která se hodlá více politicky angaţovat. (více viz Vejvodová 2008) Svobodní nacionalisté postupně přistoupili ke spolupráci s politickými strany, především s NPD a řada svobodných nacionalistů v této straně začala působit. Autonomní nacionalisté se od nich na začátku 21. století oddělili z důvodu nesouhlasu se spoluprací s politickými stranami, a protoţe se podle nich Svobodní nacionalisté začali příliš strukturovat a vzdalovat původnímu konceptu neorganizovaných neformálních skupin fungujících na lokální bázi. Svobodné nacionalisty vnímali také jako málo radikální a málo bojovné. Násilí se stalo jednou z hlavních charakteristik autonomního nacionalismu.

Český Národní odpor začal od svého počátku prosazovat ideu svobodného nacionalismu. Na rozdíl od Německa ale v ČR nikdy forma svobodného a autonomního nacionalismu nebyla striktně oddělena. Národní odpor a Autonomní nacionalisté vţdy volně od sebe navzájem přebírali jednotlivé prvky, spolupracovali, spolupořádali řadu veřejných akcí a řada osob byla jak členy Národního odporu, tak Autonomních nacionalistů. Personálně obě formy vţdy splývaly. Nehledě na fakt, ţe Národní odpor se nikdy nehodlal vzdát násilných projevů (jak radí svobodný nacionalismus) a přijal radikalitu autonomního nacionalismu. Autonomní nacionalisté naopak v kontrastu s ideou autonomního nacionalismu do roku 201028 intenzivně spolupracovali s Dělnickou stranou – společné veřejné akce, členství autonomních nacionalistů ve straně apod. Autonomní nacionalismus, přestoţe v současné době jeho české buňky nejsou příliš aktivní a omezují se lokální akce typu výlep plakátů a samolepek, významně ovlivnil podobu českého neonacistického hnutí. Jeho charakteristické prvky jako změna image, inkorporace mládeţnických subkultur, posuny v rétorice a začlenění do obsahu nových témat se výrazně projevily i na většinové české neonacistické scéně. Odmítnut zůstal pouze tradičními rasistickými skinheads, kteří povaţují autonomní nacionalismus za zradu tradičních hodnot a idejí nacionálního socialismu, na úkor zatraktivnění hnutí. Charakteristický je závěr textu o autonomním nacionalismu, zveřejněný na stránce Blood and Honour Division Bohemia: „Důraz autonomních nacionalistů, který má být kladen na boj v ulicích v případě českých zastánců tohoto nového postoje je zcela nulový, zaměřili se pouze na okruh aktivity vylepování letáků a nálepek samozřejmě okopírovaných od levice pouze se změněním textu. Dalším pro mě nepochopitelným přejmutím je Black Block z levicového Bloc, tento styl odívání do černé pouţívá C18 jiţ mnohem delší dobu neţ k nám přišel nový styl autonomní nacionalismus. Stejně tak formování se do jednotlivých buněk bez vůdce byla vymyšlena pravicí jiţ v době druhé světové války u jednotky Werwolf. Proč se tedy tito lidé nezaměřili na hledání těchto forem u pravice a hledají nové nápady u našich nepřátel? Pro mě je autonomní nacionalismus se svými postoji přejímanými od levice, hledání nových stoupenců v řadách námi odsuzovaných lidí, naprosto nepřijatelnou formou. Tento styl jen špiní naše tradice, které po desítky let fungují jiţ ve stejné čisté formě, jiţ nám

28 Vztah mezi Dělnickou stranou a Autonomními nacionalisty byl ukončen v březnu 2010, kdy Autonomní nacionalisté na internetu zveřejnili „Oficiální distancování Autonomních nacionalistů od Dělnické strany (sociální spravedlnosti)“. Hlavním důvodem tohoto kroku byl postoj Dělnické strany k policejním opatřením proti neonacistům (policejní akce Power a Lotta). Autonomní nacionalisté nemohli akceptovat, ţe strana neposkytla zadrţeným osobám alespoň finanční pomoc, přestoţe finančními prostředky disponovala (státní příspěvek za výsledek v evropských volbách v roce 2009) (Bastl, Mareš, Smolík, Vejvodová 2011: 155; Svobodná mládeţ 2010). 70 přenechali lidé, kteří pro tuto myšlenku poloţili i ţivot. Tento novodobý styl AN jen špiní jejich památku a vše, pro co zemřeli. Odmítám jakýmkoliv způsobem a jakoukoliv formou tuto zvrácenou ideu podporovat“ (Blood and Honour Division Bohemia 2011).

7.2. CasaPound29

Jedním z dalších konceptů, jehoţ moţnosti a limity pro uplatnění jsou v současné době evropským neonacistickým hnutím (včetně české scény) diskutovány, je CasaPound. CasaPound představuje italský neofašistický koncept navazující na snahu neonacistického a neofašistického hnutí o vstup do veřejného prostoru a získání široké podpory u veřejnosti. S tímto je spojena modernizace, umírněnost směrem k veřejnosti, profesionalizace a snaha naplnit materiálně a duševně všechny potřeby tak, aby členové hnutí nemuseli naplnění hledat mimo scénu. CasaPound v rovině profesionalizace představuje v současné době vyspělé vývojové stádium neonacistického hnutí. Organizace je vedena zcela profesionálně, za pomoci „manaţerů“, včetně manaţerů pro jednotlivé typy aktivit. CasaPound je italskou organizací, která se prezentuje jako kulturní a politická asociace zabývající se především sociálními a politickými problémy současné Itálie a bojující za ţivotní prostor italského národa. Ideologicky se hlásí k neofašismu. Sami sebe označují za „fašisty třetího tisíciletí“ či „třetí pozici“ (ani levice, ani pravice) (van Loyen 2013). Uvnitř organizace je běţným tématem Mussolini a fašismus; členové organizace prosazují revizionistické pohledy na historii (Birdwell 2012; Kington 2011). Uvědomují si svoji pozici na okraji politického spektra a na okraji společnosti. Toto ale interpretují jako důkaz toho, ţe jsou lepší neţ ostatní. Navenek, vůči veřejnosti, je CasaPound od ideologické zátěţe fašismu oproštěna a signifikantní je sociální a populistický přístup v definování „my vs. oni“, kdy „oni“ znamená politické elity, politické strany a celkový systém ničící italský národ. Jako jednu z hlavních myšlenek CasaPound prosazuje „Vlast – národ - stát“. CasaPound je zaloţena na angaţovanosti ve veřejném prostoru - v problematice sociální a celospolečenské – s cílem působit jako legitimní síla, která bojuje za práva sociálně slabších, proti imigraci apod. Masová imigrace je vnímána jako „nůţ, který řeţe na obě strany, který zraňuje a poniţuje jak hosta, tak hostitele“ (Anonym 2011). CasaPound reflektuje reálné sociální problémy, s nimiţ se italská společnost potýká. Zároveň se zaměřuje

29 Podkladem pro tuto kapitolu je dosud nepublikovaný text (Mareš, Vejvodová nedat.) a článek Nové trendy české krajní pravice (Smolík, Vejvodová 2013), kdy v obou textech je autorkou částí týkajících se CasaPound právě autorka této práce. 71 na mládeţ, především svými aktivitami v kulturní oblasti, působností v univerzitních kruzích a moderním designem. Počátky jejího vzniku se datují jiţ do druhé poloviny 90. let 20. století, kolem hudební skupiny ZetaZeroAlfa. Na jejím základě se začalo rodit hnutí mladých neofašistů, kteří se rozhodli k větší angaţovanosti (Bartlett, Birdwell, Froio 2012: 21; Birdwell 2012). ZetaZeroAlfa představuje centrální bod procesu vzniku CasaPound. Propojením nekonformní subkulturní dimenze a politické dimenze vznikl mix, který přitahuje rebelující a nespokojenou mládeţ, jíţ je umoţněno realizovat se v obou rovinách téměř zároveň. Typickým rysem CasaPound jsou pravicové squaty, tedy původně prvek anarchistické levice. V roce 2003 hnutí získalo v Římě prostory pro svoji činnost okupací státní budovy. Tato obsazená budova je pojmenována Casa Pound – podle italského básníka Erzy Pounda, jeţ podporoval Mussoliniho fašistický reţim, a stala se centrálou hnutí. Postupem času hnutí obsadilo další římské budovy Casa dÍtalia Parioli, Casa dÍtalia Boccea a Casa dÍtalia Torrino, které byly posléze vyklizeny policií. Hnutí následně v Římě obsadilo např. bývalou stanici metra, kde se v současnosti pořádají koncerty a další kulturní akce; a další budovy, které buď slouţí k bydlení (OSA - A Scopo Abitativo), nebo jako kulturní a sociální centra (ONC - Occupazioni Non Conformi). (Di Nunzio, Toscano 2011) Postupem času se sídla CasaPound rozrostla po celé Itálii a squatting byl inkorporován jako legitimní součást hnutí a strategie. Hnutí v současné době čítá asi 1000 aktivistů (některé zdroje uvádí aţ 2000, viz Délský potápěč 2009) a desítky tisíc sympatizantů. Zájem hnutí o politiku byl stvrzen vstupem CasaPound do neofašistické strany Fiamma Tricolore. Po volebním neúspěchu a vnitřních neshodách CasaPound stranu opustilo. Na lokální úrovni hnutí vytváří vazby na krajně pravicové politické strany i nadále, a to skrze kandidatury do místních zastupitelstev. V roce 2011 se kandidáti CasaPound objevili na kandidátních listinách politické strany Il Popolo della Libertà (The People of Freedom) pro komunální volby v městech Neapol, Siena a Arezzo (Antifa 2011). Hlavními mobilizačními tématy jsou témata sociální. CasaPound prosazuje například právo na bydlení skrze bezúročné hypotéky (tzv. sociální hypotéky) pro chudé rodiny ve státem vlastněných domech (Bartlett, Birdwell, Froio 2012: 23; Délský potápěč 2009). Nárok na půjčku by byl samozřejmě omezen pouze na původní italské obyvatelstvo. Nevztahovalo by se na rodiny imigrantů. Celorepubliková kampaň zacílená na sociálně slabší (ne-imigrantské) obyvatelstvo doplněná o přímé akce (okupování státních budov) měla za následek částečnou akceptaci jejich návrhu v rámci oficiální politické diskuze.

CasaPound také podporuje dělnická hnutí. Příkladem je podpora zaměstnanců společnosti Fiat v Turíně v roce 2010. CasaPound obsadilo prodejnu Fiat, aby tak protestovalo proti propouštění zaměstnanců a plánům automobilky přesunout výrobu do zahraničí. Stranou nezůstává ani humanitární pomoc, např. pomoc s úklidem v zaplavených oblastech Toskánska, či protesty proti skládkám odpadu (Gazzetta di Reggio 2010). V současné době se CasaPound zapojilo do protestů proti bankám, poslední akce proběhla v listopadu 2011 v Neapoli. (Revolta.info 2011c) K aktivitám CasaPound patří rovněţ kulturní programy. Řada budov CasaPound slouţí jako kulturní centra a komunitní centra pro mládeţ. Hnutí organizuje koncerty, výstavy, konference či autorská čtení. Mezi jejich aktivity patří i tzv. teatro non conforme (nekonformní divadlo). Hnutí věnuje velkou pozornost své vlastní prezentaci. Jako jeden z nejdůleţitějších nástrojů slouţí nová média. CasaPound provozuje vlastní internetovou televizi, internetové rádio a vydává dva tištěné časopisy, rovněţ řadu vlastních knihkupectví. Aktivní je i v oblasti sportu, kdy pořádá různé sportovní turnaje a akce, organizované jejich vlastními sportovními asociacemi. Vedou oddíl horské turistiky „La Muvra“30, školu rugby a tým vodního póla v Římě, hokejový tým v Bolzanu, fotbalovou školu v Lecce. Organizují dobrovolnické sdruţení na pomoc handicapovaným. Hnutí vlastní i několik barů, kde se aktivisté mohou scházet a trávit večery. (Délský potápěč 2009; Délský potápěč 2013) CasaPound se podařilo rozrůst i mezi středoškolské a vysokoškolské studenty, pro které vytvořilo studentskou organizaci Blocco Studentesco. Organizace má mimo jiné své zástupce v samosprávných univerzitních orgánech v Římě a pořádá studentské demonstrace např. proti úsporám ve školství (libricom.org 2011). CasaPound představuje další vývojové stádium neonacistické a neofašistické scény, které souvisí s celosvětovým trendem vstoupit do všech oblastí ţivota člověka a zcela ho vtáhnout do scény. CasaPound koncepčně formuje pevnou společnou identitu zaloţenou na sdílení ţivotního stylu, etického a ideového modelu a národní kultury. Po ideologické stránce odhazuje revizionismus a soustředí se na aktuální sociální problémy prostého obyvatelstva. Zároveň vytváří aktivity ve všech oblastech ţivota. Svým členům nabízí kromě politické aktivity a prosazování politických zájmů i aktivity volnočasové. Nabízené volnočasové aktivity navíc jiţ nemají charakter pouhého vysedávání u piva, ale zasahují i do oblasti

30 V České republice vznikla po vzoru La Muvra horsko-turistická skupina Rupicapra, ve znaku mající - stejně jako italský vzor – kamzíka. Na svém oficiálním webu uvádí, ţe jejich posláním je „uvědomění si vlastní identity a kultury skrze poznávání památek, které jsou kořenem, který nás spojuje s přírodou a velikou historií našich předků, kteří je pro nás vybojovali a stvořili“. (Rupicapra, nedat.) 73 kultury, vzdělávání, charity či nabízejí zaměstnání přímo v hnutí. Členové mají moţnost poslouchat vlastní rádio, televizi; číst „vlastní“ literaturu. Mládeţ má moţnost po školní výuce navštěvovat komunitní centra, sportovní krouţky a rovněţ během pobytu ve škole se nabízí moţnost členství ve studentském spolku. Hnutí svým členům nabízí v podstatě téměř vše, coţ má za následek, ţe jedinec jiţ nemá potřebu hnutí opouštět a stýkat se s lidmi mimo hnutí. CasaPound přesto stále nabízí stejnou ideologii vypjatého nacionalismu a nesnášenlivosti, ovšem v přitaţlivějším balení, coţ nakonec představuje o to větší bezpečnostní riziko, protoţe veřejnosti je tak sníţena moţnost rozpoznání demokratického a nedemokratického. Mimo Itálii je hnutí CasaPound pozitivně vnímáno především v Německu, kde vznikli organizace po jeho vzoru, a ve Francii. Tamní scény se nechávají strategií hnutí inspirovat. Část české neonacistické scény vnímá Casapound relativně pozitivně, právě proto, ţe se hnutí podařilo proniknout do běţného ţivota veřejnosti. Především autonomní nacionalisté vnímají koncept pozitivně. Sami se snaţí o přijatelnější formát pro veřejnost, viz sbírky pro psí útulky, čištění lesů od odpadků, pomoc při záplavách apod. Kladenští neonacisté se ke konceptu Casapound hlásí skrze vyuţívání italského hesla „Non conforme“, kterým se označuje právě Casapound. Italské hnutí je intenzivně prezentováno na internetových stránkách Revolta.info, na Národní myšlence či na stránkách mostecké militantní neonacistické organizace Radical Boys Brüx (Smolík, Vejvodová 2013: 104). Neonacisté, odporující konceptu Casapound argumentují především tím, ţe v českých podmínkách není moţné nastartovat činnost, kterou provádí italské hnutí, především z důvodu represivnějšího prostředí. Nemoţné se jim jeví především organizování kulturních a vzdělávacích akcí. Zároveň poukazují na to, ţe italská mládeţ má k politickému aktivismu mnohem blíţe neţ česká.

7.3. Straight Edge

V části neonacistického hnutí začal být vyznáván ţivotní styl Straight Edge (SxE), jehoţ kořeny lze nalézt v hardcoreovém prostředí spíše levicového zaměření v osmdesátých letech ve scéně v New Yorku. Vyznavači SxE odmítali drogy, alkohol, sexuální promiskuitu a zpravidla i podporovali veganství a práva zvířat. Cílem bylo očistit hardcoreovou scénu od excesů a úpadku. Styl se rychle rozšířil ve světě (zvláště v Evropě) a stal se charakteristický

74 pro krajně levicový hard core, včetně environmentalistických směrů. (Kuhn 2010: 7 - 29) Vnějším symbolem stylu se stalo vytetované písmeno X (proto i zkratka SxE). Styl postupně pronikl i do neonacistické scény a v poslední době se stal důleţitým atributem té části, která uznává modernizační tendence. Samotné převzetí stylu SxE do neonacistického prostředí není zcela novou záleţitostí, protoţe prvotně se k němu přiklonila jiţ v devadesátých letech americká hudební skupina Blue Eyed Devils. Výraznější expanze pak nastává, kdyţ se objevuje v ideové výbavě hudebních skupin z USA Teardown či Angry Aryans. Obdobně jako „běţný“ SxE i jeho nacifikovaná varianta expandoval z USA do Evropy, mj. se projevil ve skupinách Race Riot, Anger Within, Path of Resistence, Inborn Hate, Eternal Bleeding a dalších. (Hateman 2007) Výrazný vliv sehrál SxE ve neonacistické scéně v Rusku a ve střední a východní Evropě obecně, kde se prosadil i mezi gangy fotbalových chuligánů. Souvisí to i s „kultem vypracovaných těl“, který je v této části světa výrazný a je vázán na zdravý ţivotní styl. Ovlivnil i část autonomních nacionalistů (Kuhn 2010: 59). SxE je chápán jako prostředek k očištění neonacistické scény od problémových typů aktivistů a ke zlepšení její image na veřejnosti. Aktivista Národního odporu pod přezdívkou Hateman odůvodňuje na stránce české pobočky této organizace příklon k SxE následovně „SxE říká ţivot bez drog – coţ určitě kaţdý normální nacionálně socialisticky orientovaný člověk bezvýhradně dodrţuje. Lze však občas zaslechnout názor, ţe za drogy mohou být povaţovány i věci či prostředky jako alkohol a cigarety, coţ je dle mého názoru opodstatněné potud, pokud se člověk stane na těchto věcech závislý a nedokáţe je kontrolovat. Pohleďme na lidi mezi námi, kteří nedokáţí bez pití být a pod vlivem alkoholu dělají naší věci jen a jenom ostudu. Nám všem ostudu a sobě mnohdy zcela zbytečné paragrafy“ (Hateman 2007). Je však třeba upozornit i na skutečnost, ţe část neonacistických aktivistů nedokázala Straight Edge aplikovat v jeho „čisté podobě“, zvláště pokud se týká alkoholu a veganství. Proto začala být např. v ČR hlásána taková varianta, v níţ bylo pouze doporučováno omezit konzumaci alkoholu a masa (stalo se tak poté, co se na akcích akce SxE) objevily alkoholové excesy (Mareš 2010: 52). Část scény, vázaná na tradiční pivní kulturu, trend SxE odmítá úplně.

7.4. Hardbass

Nejnovějším fenoménem v oblasti ţivotního stylu a v oblasti hudby neonacistického hnutí je Hardbass. Jedná se o specifický hudební styl a projev, který mimo jiné(!) provozuje část neonacistické scény – především neonacistická mládeţ ve městech. Jedná se o tanec na elektronickou hudbu s převáţně ruskými texty na veřejném prostranství, jako jsou náměstí, stadiony, parky, ulice, nákupní centra, banky, restaurace či kostely – městská veřejná prostranství jsou důleţitým rysem. Jeho podstatou je jednoduchý tanec na tvrdou elektro hudbu (techno), zaloţenou na tvrdých a rychlých beatech a heslovitých frázích (Smolík, Kajanová 2011: 473). Hardbass vznikl v Nizozemí jako apolitický techno styl a do neonacistického prostředí byl uveden ruskými fotbalovými hooligans a neonacisty, částečně propojenými i s SxE scénou. Z Ruska se rozšířil dále na Ukrajinu, do Polska, Slovenska a do České republiky31. Objevuje i v dalších slovanských zemích - v Bulharsku, Chorvatsku – a rozšiřuje se i do zemí západní Evropy, jako Francie, či Španělsko. Stejně jako v Rusku, i v ostatních zemích platí, ţe je hardbass spojen především s prostředím fotbalových hooligans. Francouzští extremně pravicoví vyznavači hardbassu tento styl propojují s anti-imigrační pozicí. Objevují se i názory podporující rozšíření Hardbassu do Velké Británie. Právě progresivní styl hudby ve spojení s nacionalistickými texty by mohl oslovit tamní mládeţ, která neonacistické hnutí vnímá jako nudné a pasivní. Dokonce je navrhováno zmixovat projevy Oswalda Mosleyho do techno mixu jako prostředek komunikace s mladší generací. (LeeJohnBarnes 2011) Hardbass v sobě obsahuje jednak rovinu ideologickou, ale rovněţ rovinu vztahující se k maskulinitě a obecně k vnímání těla (Smolík, Kajanová 2011: 473-474). Elektronická hudba je doplněna o texty v heslovité podobě. Tematicky jsou zaměřena na nelegální migraci, národní jednotu, rasismus, kritiku společnosti apod. Image účastníků tance není důleţitá, resp. jednotlivci zůstávají věrni black block stylu. Pouţívány jsou masky na obličej kvůli znesnadnění identifikace. Během tance jsou často zapalovány světlice. Důleţitým prvkem jsou kryptogramy jako krátká sdělení ostatním. Tanečníci mají často na svých tričkách a mikinách hesla z neonacistického prostředí, kterým ostatní členové scény rozumí. V textech se objevují čísla jako 14 a 88.32

31 Nicméně v České republice vlna Hardbassu jiţ upadá. 32 Číslo 14 odkazuje ke čtrnácti slovům Davida Lanea, prominenta a ideologa neonacistické scény, „We must secure the existence of our people and a future for white children“. Číslovka 88 znamená nacistický pozdrav „Heil Hitler“.

Hardbass je příkladem konfuze stylů – fotbalového chuligánství, skinheadské subkultury a taneční scény. I proto se tento styl rozvíjí především v zemích východní Evropy, kde je silné propojení fotbalových chuligánů a krajní pravice. (Tamtéţ: 473) Původně se ale nejedná o styl vytvořený v krajně pravicovém prostředí, naopak jde o apolitický hudební výraz. Do krajně pravicové scény byl tento styl pouze přejat. Hardbass je v rámci krajně pravicové scény mimo jiné spojen i se zdravím ţivotním stylem – ţádné drogy a alkohol (Straight Edge). V Rusku a na Ukrajině tanečníci Hardbassu tímto způsobem podporují ţivot bez alkoholu a drog. Hardbass provází heslo: „S námi tancuj, ţivot bez drog pěstuj“ (Praguehardbass 2011). Původně tuto rovinu hard bass neobsahoval, tu mu dodala neonacistická scéna. V České republice jde více o zábavu a sebeprezentaci. Jednotlivé městské skupinky sami sebe natáčí při tanci a soutěţí mezi sebou, kdo natočí lepší a nápaditější provedení Hardbassu, včetně originality místa, kde tanec uskuteční. Pro propagaci Hardbassu uţívají internet. Jednotlivá videa jsou volně ke zhlédnutí na Youtube.com. V rámci sociální sítě Facebook mají vlastní skupinu a vznikla i webová stránka praguehardbass.cz, která slouţí k přestavení Hardbassu a shromaţďuje informace o Hardbassu v zahraničí. Uvnitř neonacistické scény Hardbass působí rozepře, vzhledem k nepůvodnosti stylu. Řada členů neonacistické scény odmítá Hardbass a poukazuje na jeho původ v africké kultuře, v anarchistické scéně, na úzkou provázanost taneční scény a drog apod. (ať uţ se jedná o pravdivé či nepravdivé argumenty). Hardbass uvnitř scény odstartoval stejnou debatu, jako se vede například ohledně NS hip hopu. Velká část příznivců vnímá Hardbass jako způsob zábavy a provokaci. Veřejnost se cítí při kontaktu s Hardbassem na veřejných místech nejistá, ohroţená a pociťuje strach. Samotný taneční projev působí nečekaně a agresivně. Pocit ohroţení podporuje i pouţití masek, které často tanečníky stylizují do hororových kreatur (oblíbenou je maska z hororu Vřískot). Napadání kolemjdoucích ale není cílem těchto performance, tudíţ ţádné bezprostřední ohroţení občanů ČR nehrozí. Proţitek z Hardbassu umocňuje fakt, ţe tanečníci jednají beztrestně. Definovat jednotlivé trestné činy či přestupky je velice obtíţné, pokutovat tanečníky lze např. aţ v případě, ţe se jedná o výtrţnost či pro svoje představení vyuţívají památky (sochy, památníky apod.). Videa zachycující tanec tak často vyobrazují i nemoţnost zásahu Policie ČR, coţ působí povzbuzujícím dojmem v rámci neonacistické scény. Na videích je natočena přítomnost policistů, kdy policisté hovoří s několika účastníky, aniţ by ostatní přestali tancovat, případně couvání policejního vozu před účastníky hard bassové párty (Hardbass Zlín 2011).

7.5. Identitární hnutí

Zcela novým fenoménem současného evropského nacionálního proudu, který nachází viditelnou oporu jak mimo proti-systémově laděná hnutí, tak má výraznou odezvu i v extremistickém prostředí, v některých zemích potom přímo v neonacistickém hnutí, je tzv. identitární hnutí. Na začátek je potřeba uvést, ţe o zařazení identitárního hnutí z hlediska vztahu k demokracii a moţné blízkosti s extremismem se vedou mezi odbornou veřejností ţivé diskuze. Svůj vliv má i podoba identitárního hnutí v konkrétní zemi, především v kontextu toho, jaké osoby se do identitárního hnutí aktivně zapojují. Vše bude více přiblíţeno v následujících odstavcích. Zjednodušenou formou, identitární hnutí představuje proud, jehoţ cílem je upozorňovat na hrozbu islamizace Evropy a obnovit identitu evropských národů. Hnutí původně vzniklo ve Francii, kde se poprvé k němu přihlásili v roce 2003. V posledních několika letech se postupně šíří dále do Německa a Rakouska (v obou zemích od roku 2012), Španělska, Nizozemí33 (od roku 2012) Skandinávie34, či České republiky (Barenakedislam.com 2013). Jako svůj symbol hnutí uţívá řecké písmeno Lambda35 v černo- ţluté barevné kombinaci. Identitární hnutí definuje svůj ideový přístup jako etnopluralismus. Uznává svobodu kaţdého národa a moţnost seberealizace kaţdého národa a kultury, ale nikdy ne na úkor jiného národa. Poţaduje oddělenost národů a tím pádem se kriticky staví vůči imigraci. Ve slovníku indentitářů se objevuje rovněţ pojem „alter-Evropané“, v rámci něhoţ vznášejí poţadavek na jednotnou Evropu, ale nikoliv standardizovanou (Délský potápěč 2013a). V tomto kontextu se kriticky staví vůči Evropské unii a volají po alternativní Evropě, Evropě sloţené ze svobodných evropských národů. Vyzývají k obnovení identity na dvou úrovních: národní a evropská. Jako ochránci národní a evropské identity se staví proti vlivu USA a muslimského světa (označováno jako americký a islámský imperialismus snaţící se podmanit Evropu). O obnově identity hovoří

33 Zde pod názvem Identitair Verzet (Identitární odpor). Nizozemské hnutí na sebe upozornilo v červnu 2013, kdy jeho členové silným řetězem zamkli bránu muslimské střední školy Ibn Ghaldoun v Rotterdamu. 34 Ve Skandinávii identitární hnutí představila organizace Nordiska Förbundet (Nordic Alliance). 35 Písmenem z řecké abecedy se odkazují ke spartským bojovníkům, kteří bojovali proti Peršanům u Termopyl. Právě spartští bojovníci jsou velmi pozitivně vnímáni v neonacistickém prostředí, a to z toho důvodu, ţe představují svým bojem proti barbarům (za něţ byli povaţováni Peršané a ti jsou současně z nenacistického pohledu podobenstvím dnešních mimoevropských imigrantů) hrdiny. Motiv spartských bojovníků je vázán i na specifické pozitivní přijetí filmu reţiséra Zacka Snydera z roku 2007 s názvem „300“ (Richter 2007: 15). Spartský bojovník se rovněţ objevil na transparentu při demonstraci 1. 5. 2011 v Brně, kterou organizovala Dělnická strana sociální spravedlnosti a Dělnická mládeţ. Jejími účastníky byl v čele průvodu nesen transparent obsahující nápis „Evropo povstaň!“ a symbol znázorňující spartského bojovníka. 78 proto, ţe dle hnutí evropské národy a Evropa jako taková svoji identitu postupně ztrácejí a jsme jako Evropané jen malý kousek od toho, abychom o ni přišli úplně. Tento postoj definuje Markus Willinger ve své publikaci „Identitární hnutí. Vyhlášení války osmašedesátníkům“.36 Identitáři si tak nesou ideu nutnosti ukončení období úpadku. Taková hnutí se označují za třetí cestu mezi kapitalismus a komunismem (Caiani, della Porta Wagemann 2012; Eatwell 1996). Dle Markuse Willingera (Revolta.info 2013) Evropa umírá a současná generace je tou nejdůleţitější, protoţe uţ jen ona má moţnost Evropu zachránit před sebevraţdou. Generaci roku 1968 označuje za generaci, která způsobila všechny naše současné problémy, protoţe rebelovala proti tehdejším pořádkům. Postavila se všemu, co utvářelo identitu. Generace 1968 si dle Willingera za své vzala poslání zabránit dalším válkám, odstranit nerovnost mezi lidmi, tzn. odstranit rozdíly. Multikulturalismus se stal experimentem jak na to. Současné generaci tak vzali vše, co jí mohlo dávat identitu. Identitární generaci neoznačuje za hnutí, tvrdí, ţe to je celá jedna generace (současná). Uvádí, ţe multikulturní společnost nefunguje. Současné generaci důsledkem multikulturality schází evropská identita, kterou je nutné obnovit. Zajímavým prvkem je artikulovaný rozpor mezi starou generací a současnou generací, ve smyslu boje o hodnoty. Tvrdí, ţe „na nás je rozhodnutí, zda Evropa přeţije nebo ne.“ Identitární hnutí odmítá multikulturalismus, kritizuje globalizaci. V ekonomické oblasti staví do opozice vůči globálnímu volnému trhu ekonomický protekcionismus spolu s lokalismem37. Protekcionismus a lokalismus jsou předpokladem k tomu, ţe se Evropa vymaní z panující globální dichotomie mezi USA a Čínou. (Délský potápěč 2013a) Vůči veřejnosti vystupují s heslem 0 % rasismus 100 % identita.

36 Jako nejčastěji citovaná pasáţ je následující: Chcete vědět, kdo jsme? Odkud pocházíme? Co nás pohání? Řekneme vám to. Jsme měnící se časy; zvedající se vítr; nová generace. Vydali jste nás napospas světu, vykořeněné a dezorientované, bez toho abyste nám řekli, kam jít, kterým směrem vedou naše cesty. Zničili jste nám všechny moţnosti, abychom mohli najít svůj směr. Jsme vaší odpovědí, neboť jsme vaše děti. (…) Uvědomte si konečně, ţe neţijeme ve sjednoceném světě nebo globální vesnici. Oběti války, chudí a utlačovaní budou vţdy s námi. Tento svět nebude nikdy rájem na Zemi. Vaše sebeklamy dosáhly jen jedné věci: vykořenili jste své vlastní děti. Jsme ztracení, bez domova. “Kdo jsme?” ptáme se sami sebe. “Kam směřujeme?” (…) Hledáme svoji identitu a nacházíme ji v troskách vaší ničivé zuřivosti. Musíme kopat hluboko, abychom se opět našli. Naše historie, naše vlast a naše kultura nám dává to, co jste nám vzali. Nechceme být světoobčany. Jsme šťastnější v našich vlastních zemích. (Délský potápěč 2013b) 37 Lokalismus definují jako kombinaci ekologie s ekonomikou zaměřenou na zdomácnění ekonomiky. 79

Dle řady politologů věnujících se problematice pravicového extremismu (např. v Německu Alexandr Häusler) identitární hnutí představuje mix rasismu, islamofobie a vyhroceného nacionalismu. Rasa uţ jednou byla nahrazena, a to kulturou (viz posun od biologického ke kulturnímu rasismu), nyní je nahrazena slovem „identita“. Häusler identitární hnutí (minimálně to v Německu) vnímá jako ideologicky modernizovanou akční formu celé krajní pravice - nový label pro starý obsah. (Lüpke 2013) Takto je identitární hnutí vnímáno z důvodu, jací lidé jsou v rámci hnutí aktivní. V Německu to jsou ve značné míře přívrţenci neonacistického hnutí. Stejně tak v České republice je identitární hnutí propagováno právě neonacisty. Nicméně je potřeba uvést, ţe dle současných projevů a realizovaných aktivit nelze identitární hnutí jednoznačně označit za anti-demokratické či extremistické. V tuto chvíli jde spíše o politický protestní projev, nicméně bude zajímavé sledovat další vývoj. Část identitárního hnutí skutečně není rasistická, jen se snaţí o obrodu tradic, vybudování vztahu k vlastní zemi a národu, a nalezení identity. Část přívrţenců rasistické teze vyznává a je napojena na neonacistické prostředí nebo z něj pochází. Jde tedy o to, který přístup v budoucnu převládne a zda se hnutí zbaví (bude chtít zbavit) takových členů. Své kořeny vnímají identitáři v kontextu země, krve a identity (společné s neonacistickým hnutím, které rovněţ vnímá bílou rasu a jednotlivé národy v kontextu krve). Skrze ně je šířena apokalyptická vize o rasovém a kulturním úpadku Evropy. Zpráva zní, ţe současná generace je poslední generací, která úpadek můţe změnit a Evropu zachránit. Hnutí je aktivní především přes internet a sociální sítě jako Facebook nebo Youtube. Na veřejnosti na sebe upozorňují demonstracemi v okolí mešit, před arabskými fastfoody. Asi prozatím nejznámější akcí se stala demonstrace v říjnu 2012 ve Francii v městě Poitiers. Identitární hnutí celou demonstraci zasadilo do historického kontextu, kdy Karel Martell v roce 73238 v bitvě u Poitiers zastavil expanzi Muslimů do Evropy (CBN 2012). Hnutí na tuto událost nyní navazuje. Po demonstraci v Poitiers následovala veřejná deklarace války proti multikulturalismu (Brücken 2013). Deklarování proběhlo přes internet v podobě videa, čímţ se rychle rozšířilo do dalších evropských zemí a značně tak přispělo k šíření tohoto konceptu po Evropě. Video hovoří o naprostém úpadku evropské kultury, a všeho co kdy evropskou identitu definovalo. Nyní je poslední šance na její záchranu, proto otevřeně vyhlašují válku multikulturalismu a chtějí obnovit tradice, vrátit se k národním historickým

38 Číslovka 732 se stala symbolem hnutí. 80 vzorům a principům. Společné souţití evropských a neevropských národů je vnímáno jako naprosto nemoţné. V zemi svého původu, ve Francii, indentitární hnutí reprezentuje Bloc Identitaire a studentské hnutí Génération Identitaire. Na ně jsou navázány různé sportovní kluby, kulturní organizace, charitativní spolky, hudební skupiny, vydavatelství apod. Francouzské hnutí se snaţí fungovat tak, aby si vytvořilo „bašty“ a výkladní skříně identitárního hnutí, např. v Nice, ve čtvrti, kde bydlí část identitářů, se snaţí otvírat svoje obchody a otevírat vlastní místní instituce (sousedskou samosprávu, rodičovské sdruţení nebo sdruţení maloobchodníků). (Délský potápěč 2013a) K identitárnímu hnutí se rovněţ hlásí organizace Solidarité Identités (SOLID), která je vnímána jako humanitární, poskytují pomoc a podporu národům v jejich boji o přeţití, zachování jejich kultury a v obraně jejich identity. Za tím účelem sbírají finanční prostředky, materiál a vyjíţdění do oblastí, v nichţ pomáhají místnímu obyvatelstvu. Činnost ostatních humanitárních organizací hodnotí jako novodobý kolonialismus. SOLID svojí činností podporuje svobodu národů, které chtějí být autonomní a zakořeněné na své půdě. Z toho důvodu podporují například Kareny v Barmě, o nichţ hovoří jako o národu utlačovaném vojenskou juntou financovanou západními nadnárodními společnostmi39. Podporují také srbskou menšinu v Kosovu a staví se proti samostatnému Kosovu (stejně jako celá krajní pravice), vyjadřují podporu Búrům v Jihoafrické republice. Společným jmenovatelem je vůle ţít v zemi svých předků podle vlastních pravidel, zákonů a tradic. Hlavním nepřítelem je kapitalismus, který rozbíjí etnokulturní homogenitu. (Délský potápeč 2011; Délský potápěč 2013a) Ze stejných důvodů i členové italského hnutí CasaPound rovněţ vyjíţdění za jmenovanými národy s cílem je podpořit a s francouzským identitárním hnutím spolupracují. Na podzim roku 2012, po vyhlášení války multikulturalismu, se identitární hnutí začalo šířit i do dalších zemí Evropy, jednou z prvních bylo Německo (zde jako Identitäre Bewegung), které do té doby slouţilo vţdy jako zdroj inspirace celé krajní pravice. Zaloţení hnutí v Německu bylo přitom velmi rychlé. Po uveřejnění videa na Youtube, se ještě v říjnu téhoţ roku na stránkách Facebooku objevily první identitární skupiny, 30. října se zástupci identitárního hnutí ukázali fyzicky na interkulturním týdnu ve Frankfurtu, na začátku prosince se asi 50 příznivců identitárního hnutí sešlo ve Frankfurtu na vlastním setkání a od té doby se začínají objevovat ve veřejném prostoru pravidelně (Brücken 2013).

39 Karenové jsou zajímavým tématem obecně pro celé nacionalistické hnutí. Evropští nacionalisté v nich spatřují zosobnění boje proti komunistům a nadnárodnímu kapitalismu, coţ obojí je povaţováno za anti-identitární. 81

I pro německé identitáře platí, ţe se staví za obranu Evropy před imigrací a islamizací a jde jim o obrodu etnicko-kulturní identity evropských národů. Poţadují Evropu národů a regionů. V Německu mají velký potenciál, pokud se navíc spojí s hnutím pro-Bewegung40. Částí německé odborné veřejnosti je identitární hnutí vnímáno jako větší riziko neţ třeba neonacismus, a to z toho důvodu, ţe anti-demokratické prvky jsou skryty za hledáním identity a veřejnost tak jen těţko rozpozná pravé motivy a cíle (Lüpke 2013). Doposud se všechna hnutí v této části spektra prezentovala způsobem vyvolávání strachu mezi veřejností. Přístup identitárního hnutí je postaven více na pozitivním přístupu, a to hledání společné identity, tradice a kořenů. Odvrácená strana tohoto hledání - negativní postoj vůči imigraci, xenofobie – je jakoby druhotná, ale přirozená. Evropa je zaplněna různými elementy, které nám identitu rozbíjí, tyto elementy musí být vypuzeny. Je to bráno jako přirozený proces, jako kdyţ se uzdravuje tělo napadené nemocí. Národ je stále pojímán jako ţivý organismus. Stejně jako Nesmrtelní i identitární hnutí v Německu mluví o Volkstod (smrt národa) (Brücken 2013). Právě německé hnutí je spojováno s lidmi z neonacistického prostředí. V roce 2013 Úřad na ochranu ústavy v Brémách uvedl, ţe za fungováním brémské skupiny identitárního hnutí stojí osoby z pravicově extremistického prostředí. (Brücken 2013) V ČR v rámci neonacistické scény zaznamenaly identitární hnutí uskupení jako Radical Boys Brüx (ti pouţívají logo hnutí na svém banneru na domovské stránce webových stránek) a Revolta. Přihlášení se k identitárnímu hnutí nicméně probíhá zatím symbolicky, v deklaratorní rovině, prozatím se symboly neobjevují během veřejných akcí. Pro tyto subjekty, do ČR přinášející nové koncepty, je identitární pojetí celé problematiky obrany Evropy a evropských národů zajímavým přístupem a cestou jak se zase o něco více přiblíţit veřejnosti a získat další příznivce. Pro české identitáře tedy platí to samé, co jiţ zaznělo v souvislosti s francouzskými či německými. Přihlašují se k evropské identitě a potřebě obrany Evropy jako civilizace, jako Evropy národů před nepatřičnými cizími (neevropskými) elementy. Prosazují obranu bílé rasy, evropské kultury a evropské civilizace. Nechybí výzvy k opuštění kapitalismu a místo udrţování globálního trhu poţadují návrat k národním hospodářstvím, tak aby se vše, co jen jde, vyrábělo doma (Revolta.info 2013a). Cílem je soběstačnost v zajištění domácí spotřeby. Tato debata je zjednodušena na nutnost rozhodnutí se: Evropa nebo kapitalismus.

40 Hnutí pro-Bewegung je občanské hnutí proti islámu, pro nějţ je charakteristický populistický a nenávistný rámec, jedná se o single isssue hnutí, tzn. hnutí stojící na jednom tématu, pokud se objeví nějaká další, jsou jen podruţná. Pro-Bewegung vzniklo v roce 2010 jako zastřešující platforma, která pod sebe sloučila celou řadu hnutí a spolků profilujících se na tématu islámu v Evropě, výstavbě mešit atd. Z těch nejdůleţitějších je to například pro-Köln, pro Deutschland, pro-NRW (Severní Porýní – Vestfálsko) či pro Berlin. (Více viz Sager, Peters 2008) 82

S Willingerem se shodují na nutnosti odmítnutí egalitarismu. Odmítají snahu o odstranění rozdílů mezi lidmi. Univerzální lidská práva a svoboda a z toho vyplývající univerzální hodnoty jsou jen abstraktním nic neříkajícím pojmem. Univerzální člověk neexistuje, je to stejně prázdný pojem jako univerzální lidské právo a svoboda. (Revolta.info 2013b) Velkou inspiraci nacházejí, jak čeští, tak ostatní evropští identitáři, v díle Alaina de Benoista, teoretika krajní pravice. De Benoist vítá kaţdou kapku odporu v moři globalizace. Současný svět charakterizuje jako unipolární vykořeňující celá společenství a jejich členy, beroucí jejich identitu, jiţ se snaţí nahradit náboţenstvím peněz. Takový stav vede k nekontrolovatelnému toku peněz a lidí po celém světě: „Vymýcení kolektivních identit, ukončení národů a kultur ve prospěch velkého homogenního globálního trhu, je podle mého názoru jedním z největších současných hrozeb. Lidstvo je skutečně bohaté jen svou rozmanitostí,“ dodává Alain de Benoist (Revolt.info 2013c). Univerzum globalizace by mělo být nahrazeno univerzem multipolárního civilizačního světa. V rétorice identitárního hnutí se objevuje pojem „homo economicus“, s nímţ pracují i čeští neonacisté. Pojmem homo economicus de Benoist označuje nový typ člověka, stvořeného globalizací. Odkazuje se k Nietzchemu, který hovořil o novém typu člověka, a na nějţ se odkazovali nacisté při rasové politice s cílem vytvořit čistou bílou rasu – tzv. nadčlověka. Zničení všech národních, kulturních a kmenových vazeb sice dle Benoista vede ke vzniku novému typu člověka, ale ke škodě lidstva ten s Nietzscheho typem nemá rozhodně nic společného. Homo economicus je definován jako člověk bez jakýchkoliv vazeb, plně individualizovaný, preferující trţní vztahy před národní solidaritou a chladně kalkulující v rámci logiky trhu. (Tamtéţ) Identitární hnutí po celé Evropě reaguje na neustálou a nemizející potřebu jednotlivců nalézt svoji identitu a mít pocit, ţe někam patří. Globalizace, migrace a s nimi spojené procesy, rychle se měnící svět tento pocit u některých jednotlivců potom ještě zintenzivňují, coţ je hnacím motorem současné celé krajní pravice, včetně neonacistického hnutí, které na jedné straně propaguje násilnou formu boje proti všemu, co nesouvisí s bílou rasou a mohlo by ji oslabit, na druhou stranu se snaţí pro svůj boj oslovit širší veřejnost, k čemuţ je potřeba zvolit takové prostředky a takovou rétoriku, která nebude působit tolik militantně a „děsivě“. Samozřejmě část neonacistického spektra (rasističtí skinheads) je přesvědčena, ţe není nutné takto postupovat, naopak podobné koncepty jen oslabují ideologii a ráznost celého hnutí. Na podobné procesy upozorňovala například Hannah Arendtová, která hovořila o tom, jak je moderní společnost atomizovaná a jak dochází k vykořenění jednotlivců, kteří nabývají

83 pocitu, ţe přichází o svoji identitu a neví, kam patří (Císař 2004: 96 - 102). Do jisté míry je moţné konstatovat, ţe bylo otázkou času, kdy na téma identity začne reagovat současná celá krajní pravice a tedy i neonacistické hnutí. Zároveň podobná témata mají velký potenciál pro podporu sjednocení jednotlivých národních neonacistických hnutí v jedno evropské (vystavěné na společné evropské identitě). Umoţňují překonat případné rozepře definované národnostní afilací, či historickými zkušenosti. Společnou evropskou identitu můţeme definovat jako silný tmel evropského neonacistického hnutí. Identitární hnutí má velký potenciál přenositelnosti v rámci Evropy. Neklade poţadavky na koncepční změnu, změnu stylu, která by mohla být povaţována za vzdávání se nějakých principů, jak byl a stále je kritizován třeba autonomní nacionalismus. Naopak se neonacistickému hnutí nabízí koncept, který je velmi dobře srozumitelný. Naproti tomu autonomní nacionalismus ve střední Evropě vykazuje nepochopení a nedotaţení41. V současné době ho připomíná pouze to, ţe velká část pravicově extremistické scény změnila svoji image a začala se profilovat na nových – postmateriálních – tématech. Jinak buňky autonomních nacionalistů zanikají a jsou jen minimálně aktivní (ve střední Evropě představuje výjimku Polsko). Zároveň při správném uchopení představuje cestu k veřejnosti, které se nabízí pozitivní obraz toho, ţe je tu někdo, kdo má zájem vytvořit komunitu, společenství, v němţ si kaţdý bude vědom své identity a smyslu své existence. Negativní obrazy („strašáky“) o úpadku evropské kultury a civilizace, o islamizaci Evropy, o homosexuálních párech vychovávajících děti apod. jakoby přicházejí aţ v druhém kroku.

41 Nízká míra militantnosti a uţívání násilí, navázání na politické strany. 84

8. Transnacionalizace českého neonacismu

Pokusy českých neonacistů o zapojení se do transnacionálního neonacismu můţeme sledovat od začátku 90. let 20. století, kdy se začíná výrazně etablovat skinheadské hnutí, které projevovalo aktivitu jiţ v 80. letech.42 Postupně se začínalo formovat, organizovat, některé skupinky si dávaly jména. Od vzniku samostatné České republiky docházelo ke strukturování krajní pravice, a to včetně subkulturního prostředí. Skinheadské hnutí se začalo výrazně nacifikovat. Nacistickou ideologii přebíralo od kolegů z Rakouska a Německa, se kterými byly postupně navázány kontakty. V ČR bylo zaloţeno několik poboček mezinárodních militantních neonacistických organizací jako Bohemia Hammerskins nebo Blood and Honour. Bohemia Hammerskins (BHS) představovala v 90. letech skutečně vlivnou militantní organizaci s celorepublikovou působností. Vznikla jako pobočka transnacionální organizace Hammerskins nation, zaloţené v USA v roce 1988. Opravdového rozmachu se organizace dočkala v polovině 90. let, kdy měla svoje pobočky v téměř celé západní a střední Evropě včetně Ruska, a v Austrálii a na Novém Zélandě. Zástupci národních organizací se setkávali s tříměsíční pravidelností na tzv. European Officers Meeting a projednávali společnou strategii panárijského rasistického boje. Česká pobočka se začala rýsovat v roce 1993 a do roku 1996 představovala vůdčí organizaci na nazi-skinheadské scéně. Svoji činnost utlumila hlavně z důvodu zásahů bezpečnostních sloţek. Aktivity této české pobočky převzal další nově vznikající subjekt, tentokrát pobočka transnacionální neonacistické sítě Blood and Honour, v ČR pod názvem Blood and Honour Division Bohemia (BHDB). Od roku 1997 se stává nejvýznamnějším zástupcem neonacistické skinheadské scény v ČR. Organizace Blood and Honour vznikla ve Velké Británii a postupem času se rozšířila do celé Evropy, USA a Austrálie. Stala se nejúspěšnější platformou šíření neonacistické ideologie. V rámci Blood and Honour byla v roce 1992 zaloţena teroristická skupina Combat 18. Aktivity české organizace se soustředily především na vydávání zinů, pořádání srazů a koncertů neonacistických kapel.43 BHDB na sebe upozornila v roce 1996 uspořádáním koncertu v Kozolupech, kterého se zúčastnilo téměř

42 Nová subkulturní hnutí (skinheadská a punková) se postupně dostávala i do Československa, ale vzhledem k omezeným informacím někdy získávala odlišné podoby, neţ tomu tak bylo v zahraničí. V Československu se navíc jednalo o několik desítek jedinců, kteří byli v korespondenčním kontaktu s kamarády ze zahraničí. 43 Údajně se česká pobočka měla pokusit o zaloţení i české Combat 18, tato informace ale nikdy nebyla potvrzena. (Charvát 2007: 151) 85

1000 lidí z ČR, Slovenska, Německa, Rakouska a Polska.44 BHDB navázala v zahraničí kontakty hlavně s dalšími pobočkami Blood and Honour, kdy podstatu spolupráce představovaly vzájemné návštěvy, předávání hudebních nosičů a koncerty. Do kontaktu přišli také s organizacemi jako Ku-Klux-Klan, White Aryan Resistance či National Aliance. Česká pobočka fungovala velice aktivně v rámci mezinárodní organizace zhruba do roku 1999. (Charvát 2007: 150 - 151; Mareš 2003: 481 - 485; MVČR 1999) Jinak převáţná část kontaktů se zahraničními subjekty v této době směřovala z geografického hlediska do sousedních zemí, především Slovensko, kde situaci ulehčovala vzájemná jazyková srozumitelnost, potom také Německo, jako „kolébka“ nacismu a moţná inspirace pro další kroky, a částečně Rakousko nebo Polsko. Největší díl mezinárodní spolupráce se týkal především pořádání koncertů s mezinárodní účastí jak na straně vystupujících, tak na straně posluchačů, dále šíření propagačním materiálů, materiálů podporujících neonacistickou ideologii, zinů, šíření hudebních nosičů. Je tedy vidět, ţe čeští neonacisté se pokouší zapojit do transnacionálního neonacistického hnutí jiţ od začátku devadesátých let, v podstatě od té doby, kdy jim to struktura příleţitostí (po pádu socialistického reţimu) ještě více umoţnila. Současná doba potom evropským neonacistům v tomto ohledu neklade téměř ţádné velké překáţky k transnacionalizaci, takţe teoreticky by měla být snazší a skutečně postavená na vůli samotných neonacistů. Michael Whine v tomto kontextu uvádí dva faktory, zásadně přispívající k moţnostem transnacionalizace. Prvním z nich je internet umoţňující komunikaci nehledě na vzdálenost, druhým existence Schengenského prostoru, který odstranil fyzické kontroly na státních hranicích členských států (Whine 2012: 322 – 323).

8.1. Transnacionální framing českého neonacismu na základě obsahové analýzy webů

Obsahovou analýzou bylo identifikováno celkem 26 témat (viz tabulka 8.1.), která mají transnacionální rozměr, tzn. jsou to témata, která se věnují mezinárodním záleţitostem, nebo to jsou univerzální témata, jeţ se týkají celého neonacistického hnutí, a evropské neonacistické hnutí tato témata artikuluje (nadnárodní tématika). Tato témata zřetelně zapadají do definování neonacismu a master frame evropského hnutí. Česká neonacistická scéna je sdílí s evropským neonacistickým hnutím. Mohou o nich společně hovořit, protoţe se týkají celé Evropy a ovlivňují bílou rasu jako takovou. Tato témata tvoří rámec evropského

44 Další koncerty s mezinárodní účastí pořádané BHDB proběhly např. v roce 1996 ve Všetatech u Rakovníka, kde vystoupila Vlajka, italská Gesta Bellica nebo polská Konkvista 88. (Mareš 2003: 451) 86 neonacismu a konkrétně se objevují i u českých neonacistů. Velmi zjednodušeně, jde o problematiku, o níţ si budou moci pohovořit český neonacista s kterýmkoliv neonacistou z jakékoliv evropské země, a budou ji moci vztáhnout na celý kontinent, případně i na celý svět. Nejedná se tedy o témata čistě národního charakteru jako například stíţnosti českých neonacistů na jejich perzekuci ze strany státu, sociální či ekonomická problematika na národní úrovni, politická situace daného státu apod. Transnacionální témata rezonují evropským neonacismem, teoreticky bez ohledu na národní příslušnost. Nejčastějším tématem, které pomáhá transnacionalizaci českého neonacismu je téma imigrace a menšin. Čeští neonacisté se v tomto kontextu profilují na romské problematice, která je tak typická pro celou českou krajní pravici.45 Pozitivně byl vnímán například pokus Itálie v roce 2008 o odebírání a uchovávání otisků prstů všech romských dětí (Dělnická strana 2008a). Romové jsou vnímáni jako „vřed společnosti, který na těle většiny jen roste. Ten je třeba vyoperovat. A to hned!“ (AN Střední Čechy 2007c). Mimo pozornost nezůstává ani vietnamská komunita. Vietnamští imigranti jsou označováni za přivandrovalce a vetřelce: „Coţpak nikdo nechápe, ţe se zde systematicky buduje čínská čtvrť a není místa, kde by na vás nevykoukl alespoň jeden šikmooký? Ţijeme v zemi, která se stává jakýmisi Spojenými státy asijsko-postsovětskými, kdy český občan je nucen ustupovat vetřelcům ničích vše před sebou.“ (Kříţ 2007) V souvislosti s Vietnamci se zmiňuje nekvalitní zboţí, které prodávají a jejich postupný přesun do barů a heren, kdy tyto podniky na sebe váţí kriminalitu (AN Střední Čechy 2007a). Na adresu černošského obyvatelstva míří varování před mísením ras a apely na národní a rasovou uvědomělost, protoţe rasově smíšené etnikum degeneruje původní společnost. V argumentaci se dostávají i do velmi praktické roviny, kdyţ tvrdí, ţe smíšená manţelství jen oslabují tradice, protoţe vychovávají své děti v duchu tradic obou rodičů (AN Střední Čechy 2007b). Veřejně známým projevem se stala poznámka Tomáše Vandase o ničivé imigrantské vlně tsunami, za kterou byl stíhán Policií ČR (Dělnická strana 2010). V projevu apeloval na nutnost se hrozbě nekontrolovatelné imigrace postavit čelem. Nelegální přistěhovalci jsou obviňováni ze zneuţívání dobroty hostitelských zemí. Dělnická strana upozorňovala například na to, jak děti nelegálních přistěhovalců zdarma navštěvují české školy, zatímco děti Čechů musí platit za učebnice a pomůcky. „Zatímco dětem porušovatelů zákona se dostane veškerého komfortu a zdarma“ (Kříţ 2007a). Stejná

45 Vzhledem k tomu, ţe byl výběr textů zúţen jen na ty, které mají transnacionální potenciál a nejsou primárně o domácích záleţitostech, bylo vyřazeno velké mnoţství textů věnujících se romské problematice v ČR. 87 energie byla Dělnickou stranou věnována přidělování bytů nelegálním přistěhovalcům. Nelegální přistěhovalci jsou dle rétoriky neonacistického hnutí vyuţíváni k řešení problému stárnutí a vymírání evropské populace. Velmi často jsou vůči imigrantům pouţívány stereotypy: Vietnamci a Číňané servírují psi a kočky ve svých restauracích; Ukrajinci berou práci a dávají zaměstnavatelům obrovskou moc nad výší výplat pro naše lidi; Romové nepracují a nikdy pracovat nebudou; Ţidé vlastní po celém světě banky, nadnárodní společnosti a ovlivňují i politiky - často v souvislosti s Ţidy je pouţíván způsob mluvy „jmenovat je nebudeme, ale všichni víme, o koho se jedná“ (Šlégr 2007). V rétorice Dělnické strany nejsou příliš pozitivně vnímáni ani imigranti z východní Evropy: „Východní mafiánské gangy a přivandrovalci si zde mohou dělat, co se jim zlíbí, a ještě při tom ohroţovat ţivoty našich obyvatel (...) Obyčejní lidé mají strach z hordy zvěře, pro které je lahev vodky cennější neţli ţivot sám“ (Kříţ 2007b). Označováni jsou za přivandrovalce s divošskými návyky (Kříţ 2008), Afričané se pro změnu v Evropě chovají tak, jako by „nechtěli pochopit, ţe v civilizovaném světě se nedá chovat jako v buši mezi zvěří“(tamtéţ). Imigrace se objevuje také v souvislosti s Evropskou unií, která nastavuje taková pravidla, která zapříčiní, ţe „do naší vlasti nastane nekontrolovatelný nájezd všelijakých pochybných individuí z celého světa“ (Hendrych 2007). Do vzájemné souvislosti je dávána míra kriminality a imigrace. Neonacisté prosazují zjednodušující předpoklad, ţe s rostoucí imigrací úměrně roste míra kriminality (a nemají-li na to důkaz v podobě fakt, předpokládají to). Veřejnost je strašena argumenty o vpouštění nekvalitních a nevzdělaných jedinců, kteří jsou agresivní a jednají na základě pudu (Kříţ 2008a). Dalším zjednodušujícím argumentem je, ţe imigranti berou původním evropským národům práci (Svobodná mládeţ 2012). Svobodná mládeţ problematice imigrace věnuje samostatnou kampaň s názvem „Zastavme invazi“. Imigranti a národnostní menšiny jsou definováni jako parazité a jako skutečné ohroţení bílé rasy. Hrozba spočívá v mísení bílé rasy s imigranty, coţ je prezentováno jako „pokus vymazat celou jednu lidskou rasu z povrchu země. Civilizační úroveň imigrantů je velmi nízká a je na místě se obávat, ţe pokud Evropu skutečně ovládnou, nastane prudký ekonomický, civilizační a kulturní pokles“ (AN Střední Čechy 2007). V nedávné době pro podobné argumenty čeští neonacisté našli oporu v Německu u Thilo Sarrazina, který poukazuje na to, ţe Německo „hloupne z důvodů masové imigrace ze zemí Blízkého východu, Afriky a Turecka“ (Radical Boys Brüx 2010).

Druhým nejvíce zmiňovaným tématem, které pomáhá definovat transnacionální rámec českého neonacismu, je téma Evropy. Z hlediska snah českých neonacistů o získání transnacionální rámce je to pozitivní výsledek - naznačující, ţe jejich proklamace o snaze začlenit se do evropského hnutí mají oporu v aktivním definování vlastního obsahu. Téma Evropy je reflektováno právě v souvislosti s definováním společné evropské identity a nutnosti obrany evropské civilizace, jako prostoru pro rozvoj bílé rasy. Obsahuje velký potenciál pro upevňování vztahů v rámci hnutí a budování pevného transnacionálního rámce. Téma Evropy se objevuje v textech zkoumaných subjektů nejčastěji v souvislosti s evropskou civilizací, evropskou identitou, kulturou, rovněţ jako pevnost Evropa, Evropa národů a v kontextu nutnosti obrany Evropy. Celé téma je silně provázáno s tématem imigrace a menšin, protoţe nutnost obrany Evropy a její kultury souvisí s pocitem postupné eroze evropské identity a všeho, co tuto identitu v minulosti formovalo, coţ je mimo jiné přímým důsledkem imigrace a rovněţ multikulturalismu a globalizace (viz níţe). Tematicky se zde projevuje existence a šíření identitárního hnutí, které bylo popsáno výše. Objevují se tak ze strany českých neonacistů apely vyzývající k obraně Evropy, kolébky národů a civilizace, která se ocitá v ohroţení. „Dnes Evropa připomíná pevnost, která je obleţena davy cizozemců, kteří se chtějí dostat dovnitř, za účelem vyplenění, vysání a ovládnutí (...) uvnitř pevnosti existují skety, chtějící těmto hordám otevřít bránu, a kriminalizují ty, kteří volají ostatní do zbraně a na hradby“ (Štěpánek 2008). Evropská identita je stavěna nad národní identitu. Na prvním místě se čeští neonacisté definují jako Evropané a aţ poté přichází na řadu národní příslušnost. Někdy také označováno jako evropský nacionalismus. Evropa se stala pro neonacisty hlavní bojovou linií, abychom dostáli jejich rétorice. Státní nacionalismy totiţ nedorostly takové velikosti, aby se jednotlivé státy mohly samy bránit globalizačním tlakům. V současném světě tak Evropa musí být jednotná, stát se jednotnou frontou ve styku s globalizovaným světem: „Hoří celý dům, v němţ jsme všichni sousedy. Je potřeba hasit společně, protoţe Evropa je pro nás všechny, etnické Evropany, společným domovem“ (Revolta.info 2012a). Je tu patrná silná snaha o vznik skutečně identitního pojmu Evropa. V návaznosti na německou geopolitiku a vnímání světa její optikou se do slovníku českých neonacistů v tomto kontextu dostávají pojmy jako velkoprostor, autarkie (soběstačnost) a Eurosibiř jako prostor, který zajistí zachování evropských národů a evropské identity. Takový prostor zajistí Evropanům dostatečnou demografii a zachová jim jejich vlastní identitní, politickou, kulturní a surovinovou kontinuitu, vnikne tak „nová organická Říše“ (tamtéţ; Revolta.info 2012b).

Ochrana evropské kultury není vnímána pouze v kontextu imigrace, ale rovněţ je dle neonacistů nutné zabránit jejímu nahrazení multikulturalitou, jeţ je do Evropy přenášena z USA. Typickým heslem tohoto tématu se stalo „Za Evropu svobodných a rovnoprávných národů.“ V kontextu identitárního hnutí, které je v České republice propagováno především přes osoby spojené s Revolta.info, je Evropa nahlíţena optikou etnopluralismu. Svět je pojímán jako sloţenina jednotlivých lidských biokulturních společenství, pro něţ je důleţité jejich místní zakořenění, které vytváří jejich diverzitu a dynamiku. Kaţdé jednotlivé společenství je tvořeno svojí nepřenosnou biokulturní rozmanitostí. Evropa, i kdyţ uvnitř s odlišnostmi mezi jednotlivými národy, tvoří jedno takové společenství a vlastní uzavřený svět. (Revolta.info 2012) Oddělení jednotlivých společenství se opírá o tezi, ţe jen tak je moţné zaručit přeţití lidské individuality, která svou zakořeněnou podstatou v rámci společenství manifestuje před celým světem své právo na odlišnost a identitu. Sjednocená Evropa v pojetí českých neonacistů nemá nic společného s Evropskou unií, ta je naopak velkým negativem současných evropských dějin. Evropská unie má být odstraněna a nová Evropa má vzniknout nikoli na základech ekonomického diktátu kapitalismu, ale na „regionálních tradicích a duchovním poutu“ (Revolta.info 2012b). Čeští neonacisté se částečně vracejí k myšlenkám evropského socialismu britského poválečného fašisty Oswalda Mosleyho. Evropský socialismus navazuje na nacionální socialismus, zachovává jeho ideovou náplň, přenáší ho na evropskou úroveň a mnohem více do popředí staví právě Evropu. Přídavné jméno „evropský” tak jasně deklaruje, která rovina je primární. Mosley definuje tzv. evropský národ. Vyzývá ke sjednocené Evropě, spravované skrze federalismus a společnou vládu. Mosley tímto mimo jiné reaguje na válečnou zkušenost a tvrdí, ţe jen sjednocené evropské národy předejdou budoucím konfliktům a zároveň jen evropský národ je skutečná entita schopná čelit konkurenci velmocí, jednotlivé evropské národy toho schopny nejsou. Zároveň je to dle Mosleyho jediná moţnost jak opustit světový trh a uchýlit se k ţivotaschopnému hospodářství, které je dostatečně velké na to, aby zahrnovalo všechny základní potřeby vlastního trhu. „Musíme začít myslet, cítit a chovat se jako Evropané“ (Revolta.info 2011a). Čeští neonacisté se dále na Mosleyho odkazují, kdyţ říkají, ţe sociální stát můţe vzniknout pouze ve skupině lidí, která má stejné potřeby. Proto je evropský socialismus nacionalistický, hlásající Evropu spolupracujících národů, a anti- kapitalistický - osvobozený od kapitalismu a mezinárodních bank. Zároveň odmítá demokracii a liberalismus. Demokracie dle Mosleyho nemá v principu potenciál vytvořit společnost sociální spravedlnosti. (Revolta.info 2011; Revolta.info 2011b)

Jako třetí v pořadí se v textech českých neonacistů objevuje téma kapitalismu. Jedná se o jedno z nových témat neonacistického hnutí (stejně jako globalizace a ekologie), které se do ideového rámce dostalo v podstatě aţ v novém tisíciletí, v souvislosti s nástupem autonomního nacionalismu, jenţ způsobil změny v neonacistickém hnutí i co do obsahové stránky, kdy byla zařazena i postmateriální a spíšee levici blízká témata. Kapitalismus je uváděn v kontextu omezování osobní svobody člověka, nucení člověka k soustavnému konzumu, demagogie, nedůstojného ocenění lidské práce, ekologických škod, devalvace práce drobných řemeslníků a ţivnostníků, či otroctví (kapitalismu). „Člověk je v kapitalistické společnosti pouhým odpadem“ (AN Střední Čechy 2008). Kapitalismus je vnímán jako systém, v němţ je sledován jediný úkol, a to podrobit si národ, co nejvíce ho vyčerpat, zničit jeho síly, naděje a schopnosti a profitovat z lidského neštěstí (Svobodná mládeţ 2012). Kapitalismus se potom objevuje právě ve vazbě na nadnárodní kapitál a nadnárodní korporace, pro které je tento systém výhodný, ale pro nikoho jiného. Nacionální socialismus je propagován jako anti-kapitalistický a vyzývá k boji proti němu a jeho zničení. Kapitalistické vlády totiţ jen zotročuje národ, aby se nové generace narodily do ţivota zaslepeného konzumem, materialismem a bezohledností (Svobodná mládeţ 2012a). Objevuje se rovněţ pojem kapitalistický teror. Kapitalismus se prolíná i s tématem migrace, protoţe právě kapitalistický způsob zpravování hospodářství dovoluje, aby evropští zaměstnanci byli nahrazováni levnější mimoevropskou pracovní silou. „Kapitalismus stále více sniţuje své výrobní náklady, které mu přinesou ještě větší zisky, má na výběr dvě moţnosti – buď přestěhovat výrobu do zemí třetího světa za levnou pracovní silou, nebo tuto pracovní sílu přivést do Evropy“ (Revolta.info 2012c). Kapitalismus je definován jako systém postavený na neexistenci hranic, vytvářející kulturní napětí, neudrţitelné sociální situace a demografický propad. Znovu se kapitalismus objevuje v návaznosti na téma identity, kdy neonacisté upozorňují, ţe kapitalismus se podílí (spolu s liberalismem, globalizací a multikulturalismem) na destrukci evropské identity a ţe Evropané jsou takto předurčeni k tomu, aby ţili bez uvědomění si odkazu svých předků. Téma mezinárodních institucí a organizací, které tvoří část rámce evropského neonacismu, se objevuje i v případě českých neonacistů. Nejvíce je toto téma zastoupeno kritikou Evropské unie. Jednak je poţadováno zrušení Evropské unie, české subjekty poţadují vystoupení ČR z Unie, stejně tak z dalších organizací jako například Severoatlantická aliance. Jsou vnímány jako subjekty, které nás vtahují do vojenských misí a ekonomicky nás vysávají

(Hendrych 2007). Evropská unie rovněţ způsobuje nekontrolovatelnost pohybu imigrantů, národní státy se vzdaly kontroly nad vlastním územím. Schengenský prostor je jen dalším krokem ke ztrátě samostatnosti. Evropská unie je tak zmiňována v souvislosti s imigrací, ale také multikulturalismem a ustupování menšinám (Štěpánek 2012). Evropská unie je českými neonacisty označována jako totalitní reţim, byrokratický superstrát či eurootroctví (Bickle 2011; Moravec 2009). Přestoţe neonacisté mají představu o sjednocené Evropě, v ţádném případě se jejich vize neztotoţňuje s Evropskou unií. Převládá vize byť sjednocené Evropy, ale samostatných a suverénních národů. Jednotlivé mechanismy, třeba v ekonomické oblasti, jsou vysvětlovány jako nástroje kontroly jednotlivých států a je tak omezována jejich suverenita. „Říká se, ţe eurozóna nehledá nové členy ale nové věřitele. Tohle uţ ale není ani o věřitelství, tohle je regulérní otroctví národů v zajetí společné měnové unie a monetární politiky“ (Bickle 2011). Z mezinárodních organizací se v rétorice českých neonacistů také objevuje OSN, která je rovněţ pod ostrou kritikou. OSN je viděna jako loutka globalizace a kapitalismu, přisluhovač mezinárodního imperialismu Izraele a USA (Revolta.info 2012e). Spolu s globalizací je spojována v negativním smyslu Severoatlantická aliance, G8 a jiţ zmíněná Evropská unie, často všechny definované jako imperialistické organizace a instituce, ničící tradice a zvyky z kapitalistických důvodů. Světová banka je potom vnímána jako „vlajková loď kapitalismu“ (Revolta.info 2012d). Jiţ tradičním tématem neonacismu, a to i českého, je anti-semitismus. Projevuje se buď zcela otevřeně v případě neregistrovaných subjektů např. na jejich webových stránkách, nebo je schován za kritikou státu Izrael, coţ tak činí především registrované subjekty, nebo pokud jde o veřejné projevy, kdy vyjádření anti-semitismu vede k postihu ze strany policie, která veřejná shromáţdění neonacistů v ČR na místě monitoruje. Velmi často se na adresu Ţidů objevují zesměšnění, opovrţení či výhruţky: „Pro ţidovské autory (...) asi platí jiné zákony a pravidla, neţ pro nás neţidy (...) Snad by se mohli poučit z historie, o které tvrdí, ţe ji tak dobře znají – jednou uţ totiţ pohár přetekl“ (Odpor 2007). V některých projevech dochází k nahrazení slova Ţidé slovem vyvolení / vyvolený národ; či se pouţívá výraz „ti, které nesmíme jmenovat“: „Všichni je známe, a přesto nesmíme jmenovat – jsou to naši novodobí pánové a vládci, pánové lichvy, mistři klamu a lţi, jeţ tisíce let spřádali plány, jak si porobit a ovládnout svět“ (Vácha 2008). Jiţ tradičním heslem veřejných shromáţdění je pokřik „USA, Izrael táhněte do pekel“. Izrael je kritizován jako rasistický a xenofobní, který svojí „agresivní sionistickou mírovou lobby způsobil na blízkém Východě smrt milionům, které své ţivoty poloţily na

92 oltář „svobody“. Armády vedené sionistickou lobby zpustošily celé státy, které pak kapitalistické firmy ovládly a vykořistily“ (Revolta.info 2012f). V konfliktu mezi Izraelem a Palestinou se staví neonacisté na stranu Palestinců a tvrdí, ţe Ţidé na jedné straně pouţívají nacistický holocaust k vyvolání sympatií (objevují se i označení holocaustu jako umělého náboţenství) a na druhé straně potlačují dlouho trpící Palestince v jejich vlastní zemi (Revolta.info 2012g). S anti-semitismem souvisí i neonacistické přesvědčení o existenci ţidozednářského spiknutí. Tato představa výrazně dominuje neonacismu především v zahraničí a i v českém prostoru si našla svoje místo. Spiknutí je vnímáno jako ovládání významných součástí státu Ţidy ve spojení se Zednáři, včetně třeba médií, v nichţ Ţidé provádí cenzuru. Spiknutí se pak má projevovat v podobě plánu na Nový světový řád, který se Ţidé snaţí nastolit. Evropská unie tak má například slouţit cílům tohoto spiknutí, protoţe skončila kontrola hranic a Nový světový řád usiluje o odstranění suverénních států (Vandas 2007). Celý svět je pod vlivem ţidovských nátlakových skupin, v různých státních institucích, médiích v Evropě a Severní Americe. Ţidé přes finance manipulují světovým děním ve vlastním zájmu. Jako další téma, které pomáhá českým neonacistům k rámování jejich transnacionální identity, je liberalismus, často v kombinaci s demokracií (resp. pseudodemokracií) a kapitalismem. Neonacisté brojí proti liberalismu a odmítají liberální formu demokracie, ale argumentují, ţe jejich vize jsou demokraticky spravované národy. Tvrdí, ţe současná forma systému, o níţ všichni hovoří jako o demokracii, není demokracií. Liberalismus je rozuměn jako destruktivní síla, která ruku v ruce s kapitalismem slouţí pouze k udrţování volného trhu, zvyšujícího spotřebu a liberálům zisky. Čeští neonacisté v této oblasti přejímají z levicového ideového spektra pojem „vykořisťování“. Liberalismus také podporuje imigraci a tak negativně ovlivňuje tradiční ţivot společenství. Přinesl egalitarismus a univerzálnost práv a svobod, coţ dle neonacistů nemůţe být funkční. Dochází tím pouze k tomu, ţe jsou zničeny hmotné základy pro ţivot národa, národy jsou morálně rozvrácené. V člověku došlo ke zničení všeho, co bylo zakořeněno a tvořilo jeho identitu (Revolta.info 2012c). Liberalismus nahrazuje práva národů na jejich sebeurčení právem individualismu, které vede k nemorálnostem a sobectví (Revolta.info 2012d). Cestou, jak toto zvrátit, je odmítnutí kapitalismu a jeho materialismu. Musí vzniknout nový sociálně revoluční systém, který se vyvaruje liberálnímu pohledu na člověka a integruje jej do svého identitního společenství. Solidarita mezi Evropany k tomu má být základem. (Revolta.info 2012a) Liberalismus je viděn v kontrastu ke společenství a identitě a v ţádném případě tyto dva „světy“ nejsou slučitelné. Liberalismus vytváří otevřenou společnost, ve které je

93 centrálním bodem schopnost individuálního jednání. To je pro neonacisty v přímém rozporu se zachováním identity společenství. Staví komunitu – společenství (případně národ - třeba i evropský v pojetí Oswalda Mosleyho) nad jedince. Zájmy společenství jsou nadřazeny zájmům jednotlivce ve jménu „vyššího dobra“ a tím je zakořeněnost a identita, kterou jako jednotlivec nemůţe mít nebo by o ni bez komunity přišel. Liberalismus dle neonacistů postavil do svého středu člověka jako individualitu, jejíţ rozměr tkví ve volnomyšlenkářské svobodě. Tím se člověk zároveň připravuje o svoji kulturní identitu a společenství, které mu totiţ brání v rozvoji a jeho svobodě. Liberalismus ale docílil pouze jediného, a tím je desintegrace člověka a přerušení jeho kořenů. Identita lidí a národů byla rozmělněna. (Revolta.info 2012h) Návrat k regionálním tradicím je v přímém kontrastu k liberalismu. Zcela očekávaně se i v rétorice českých neonacistů objevuje téma multikulturalismu, nejčastěji navázané na téma imigrace a menšin, liberalismu a globalizace. Liberalismus a globalizace jsou definovány jako síly, které spustily nekontrolovatelnou imigraci do Evropy, a liberálové ve snaze chránit práva menšin přišli s konceptem multikulturalismu, který ničí evropskou i národní identity. Neonacisté tvrdí, ţe multikulturalismus způsobuje, ţe původní Evropané se postupně dostávají do pozice těch, jejichţ práva jsou utlačována na úkor práv neevropských menšin. Tradičním pokřikem při veřejných akcích českých neonacistů je „Multi-kulti nechceme!“. Multikulturní liberální společnost je stavěna do kontrastu k evropské kultuře. „Buďme hrdí na své slavné předky a postavme se proti fanatickým multikulturalismům, kteří se nás snaţí neustále poniţovat a dělat z nás lidi té nejniţší kategorie. Je třeba zabránit imigraci do naší země. Z důvodu světa bez zbytečného násilí, kriminalisty a válek. Zabránění imigrace je činem, který zabraňuje násilí. Nebo snad multikulturní společnost v Anglii, Francii, Švédsku atd. vedla k lásce, míru a porozumění?“ (Svobodná mládeţ 2012b). Opět vidíme ostře definovanou černo-bílou linii. Multikulturní svět je viděn jako morálně se rozkládající svět s krizí identity, individualizací společnosti, degradací kultury a duchovních hodnot, ţivotním nihilismem a materialismem. Své zastoupení v transnacionálním rámování českého neonacismu mají i texty věnující se novým konceptům jako identitární hnutí (především), autonomní nacionalismus, CasaPound či HardBass46 (viz předchozí kapitoly). Jednoznačně zde dominují weby Revolta.info a Radical Boys Brüx. Abychom předešli moţnému nedorozumění, přestoţe se

46 Koncepty HardBass a CasaPound jsou v tabulce 8.1. označeny hvězdičkou. Je to z toho důvodu, ţe původně na tyto koncepty nebyla obsahová analýza textů zaměřena. Doplněny byly aţ posléze. Nicméně na základě empirie je patrné ţe texty věnující se Hardbassu a CasaPound se ve sledovaném období objevují s velkou pravidelností, především potom od roku 2011, kdy povědomí o nich v české neonacistické scéně stoupá. 94 zde věnujeme ideovému rámování, nové koncepty jsou zmíněny, protoţe analyzované texty se věnují ideové náplni těchto konceptů Zmiňme dále jedno z nejnovějších témat, které se dostalo do ideového portfolia jak evropských neonacistů, tak právě i těch českých, a tím je globalizace. Je vidět, ţe téma není nějak výrazně progresivní, coţ nicméně souzní i s mírou artikulace tohoto tématu mezi zahraničními neonacisty.47 Globalizace patří do stejné skupiny nepřátel jako kapitalismus, liberalismus a nadnárodní korporace. Často je zmiňována s nimi v souvislosti, tzn. jako síla / systém zaměřený na zvyšování výroby a potřeby, rozšiřující propast mezi chudými a bohatými, mezi vykořisťovanými a vykořisťovateli. „Globalizace znamená pro celý svět rostoucí všestrannou závislost národů ve světovém měřítku (...) Globalizace se tak dá nazvat celosvětovým systémem produkce zboţí a lidí omámených pseudomorálkou, hnaním se za penězi, lhostejností a sebestředností“ (Revolta.info 2012f). Objevuje se i v návaznosti na ekologii, která patří do oblasti pozitivního rámování neonacistického hnutí. Neonacisté tvrdí, ţe globalizace znamená zatíţení pro ţivotní prostředí, protoţe ho zcela ignoruje a pouze vyčerpává suroviny a vytváří odpad, který překračuje veškeré kapacity přírody a její obnovy (Revolta.info 2012i). Vedle ekonomické roviny, globalizace vytváří universální – celosvětové – hodnoty, které nejsou vázány na jednotlivé regiony a jejich kulturní aspekty. Podporuje migraci a způsobuje odpoutání jednotlivců od společenství a tradic, čímţ se opět dostáváme k identitě, resp. ztrátě identity. Globalizace míří k vytvoření jednoho světa s jednou kulturou, jak kritizují čeští (i zahraniční) neonacisté (Revolta.info 2012d). Oslabené národní státy totiţ nejsou schopny čelit imigraci. Globalizace způsobuje multikulturní střety, které vznikají kvůli odlišné hodnotovému nastavení imigrantů a původních společenství. Globalizace je tedy jednou z významných příčin etnických, ekologických a ekonomických katastrof a krizí. Vnímána je jako proces dezintegrace člověka. Fungující globalizovaný svět je povaţován za nesmysl a iluzi, popírající přirozenost lidských vztahů. Globalizace je řízena kapitalisty a elitními skupinami politiků, kteří sledují pouze své vlastní zájmy a způsobili, ţe

47 Více viz Caiani, della Porta, Wagemann (2012: 49), kteří analyzovali rámování celé pravicově extremistické scény v Německu, Itálii a USA. Je třeba upozornit, ţe výzkum nesledoval pouze transnacionální témata, ale i ta domácí. Z výzkumu vyplývá, ţe téma globalizace je v těchto zemích zastoupeno celkem 10% podílem. Témata jako politika, definování vlastní identity a migrace získávají více prostoru. Za globalizací se v ţebříčku nachází sociálně-ekonomické otázky, národ a Evropská unie. Podíváme-li se jednotlivé země, v Německu téma globalizace velmi ztrácí, pouze 5,4 %. Za tímto tématem uţ je jen Evropská unie, vše ostatní dostává větší pozornost. Naopak v Itálii byl změřen 14,6% podíl, coţ znamená třetí místo za politikou a definováním vlastní identity.

95 veškeré ideje, hodnotové vzorce kultury a morální kodex pozbyl hodnotového smyslu. Lidé svůj ţivot posuzují jen dle ekonomických kritérií. Důsledky globalizace definují takto: devastace mezilidských vztahů, nárůst lhostejnosti, kriminalita, krutost vůči svému národu, etnické násilí, absence kulturního vzorce a hodnotových měřítek (Revolta.info 2012f). Mezi dalšími tématy rozhodně nezapomeňme na (celoevropsky) sdílený nepřátelský postoj vůči USA. V souvislosti s USA se ze strany českých neonacistů objevují kritické poznámky vůči imperialismu USA, westernalizaci kultury po vzoru USA, přátelství USA a Izraele (časté bývá, ţe zmíní-li se jeden stát, následuje i druhý viz pokřik „USA, Izrael táhněte do pekel!“). Český národ je pak kritizován za to, ţe se nechá manipulovat USA (a nejen USA, ale i Evropskou unií). To jsou subjekty, které ve skutečnosti o České republice rozhodují. (Kněţický 2009) USA importuje multikulturalismus do evropského prostředí. Svobodná mládeţ v souvislosti s USA vede samostatnou kampaň „Stop okupaci“, která je zaměřena na vojenskou intervenci USA do zemí jako Afghánistán nebo Irák. Tyto války Svobodná mládeţ povaţuje za kapitálové, nikoli obranné. Tvrdí, ţe tyto intervence jsou vedeny za účelem likvidace strategické oblasti a „zotročení tamního obyvatelstva za účelem vlastního zisku“ (Svobodná mládeţ 2012). Prvním krokem k sjednocené Evropě tak bude „zavrţení americko-sionistického demokratického mesiášství a jejich kapitalistického imperialismu vyváţeného válkou do celého světa“ (Revolta.info 2012b). Rovněţ homosexualita (LGBT) se jako tradiční téma promítá i do transnacionálního rámování českých neonacistů, i kdyţ toto téma nastupuje více méně pouze v době, kdy se v České republice organizuje Queer Parade (pochod LGBT hnutí), nebo v podobě komentáře k nějakému aktu vůči homosexualitě, např. v roce 2007 pozitivní odezvu získal polský ministr školství Roman Giertych, který předloţil návrh novely školského zákona zakazující propagaci homosexuality ve školách. Za propagaci homosexuality hrozilo propuštění ze zaměstnání. (Dělnická strana 2007) V tom stejném roce se rovněţ dostalo ohlasu Arnoldovi Schwarzeneggerovi, který jako guvernér státu Kalifornie, vetoval zákon umoţňující sňatky mezi homosexuály (Dělnická strana 2007a). Homosexualita je neonacistickým hnutím v ČR vnímána v naprosté shodě se zahraničními neonacisty, tedy jako něco, co je zvrácené. LGBT hnutí je vnímáno jako hnutí sexuálně nemocných jedinců (Dělnická strana 2008). Relativně novým a v českém prostředí, s ohledem na jeho vysokou míru etnické a náboţenské homogenity (ve srovnání s některými západoevropskými zeměmi) moţná překvapujícím tématem je islamofobie. Jiţ od roku 2008 se objevují v českém neonacistickém prostředí texty vyvolávající nenávist vůči Muslimům

96 a transformující přítomnost Muslimů v Evropě do podoby hrozby vůči evropské civilizaci a evropské kultuře, nemoci, kterou je Evropa nakaţena: „Muslimové by zde nejraději zbourali všechny kostely a na místo nich vystavěli mešity, z kterých by tak v klidu mohli řídit své teroristické bojůvky“ (Kříţ 2008). Výstavba mešit na území České republiky je odmítána s poukazem na západní Evropu, kde přítomnost Muslimů způsobuje násilné konflikty a je dle subjektů, které se na tématu islamofobie profilují, narušena evropská tradice a kultura. Stejně tak by podle českých neonacistů došlo k narušení historické a kulturní tradice českého národa. A rovněţ i v případě islamofobie, stejně jako v souvislosti s etnickou xenofobií, platí uţívání zkratky mezi přítomností Muslimů a vysokou mírou kriminality. Poslední z témat podílející se na negativním transnacionálním zarámování českého neonacismu je téma komunismu, které ale příliš velkou odezvu nemá, resp. není pro neonacistické hnutí tolik podstatné. Anti-komunismus je navíc téma charakteristické pro země se zkušeností s komunistickou stranou a socialistickým reţimem v 2. polovině 20. století. Toto téma tedy českému neonacismu pomáhá najít společný průsečík spíše s neonacistickými subjekty ze střední a východní Evropy, neţ ţe by se nějak zásadně (alespoň potenciálně) mělo podílet na formování evropské identity a evropského rámce neonacismu. Autonomní nacionalisté tak například vyjádřili apel nutnosti boje proti nebezpečí komunismu (všemi prostředky), aby se uţ nikdy nestal státní ideologií (AN Střední Čechy 2008a). Je patrné, ţe uvedená témata kromě funkce nastavování agendy neonacistického hnutí a vytváření mobilizačního potenciálu silně prostupují s dimenzí definování vlastní identity v dichotomii my vs. oni. Z výčtu témat formujících transnacionální rozměr a transnacionální identitu českých neonacistů můţeme pozorovat, ţe převládají témata, která nějakým způsobem reflektují především nepřátele neonacistů: imigrace a menšiny; kapitalismus a nadnárodní korporace; mezinárodní organizace; anti-semitismus; liberalismus; multikulturalismus; globalizace; USA; islamofobie; homosexualita; demokracie a komunismus. Dle tabulky 8.2. vidíme, ţe tato témata představují ze sebraného souboru dat dvě třetiny. Pouze jedna třetina příspěvků odráţí pozitivní transnacionální rámování identity. Jedná se o jiţ výše zmíněná témata Evropy, identitárního hnutí, ekologie a Třetí cesty a dále sem patří mezinárodní ikony hnutí, bílá rasa / rasy, mezinárodní solidarita, evropská spolupráce, nacionální socialismus, křesťanské hodnoty a RAHOWA. České neonacistické hnutí v transnacionálním kontextu tedy stojí převáţně na tématech věnujících se nepřátelům. Tento trend se začínám obracet aţ v posledních dvou letech, kdy se do obsahu dostala téma identity a evropské civilizace / kultury.

Podíváme-li se na zbývající témata, v oblasti mezinárodních ikon hnutí jsou českými neonacisty ve zkoumaných textech vzpomínáni jako hrdinové scény osoby jako Christian Worch (německý ideolog neonacismu, který výrazně ovlivnil podobu současného neonacistického hnutí v Evropě mimo jiné např. propagací svobodného nacionalismu a fungování na principu odpor bez vedení a vytváření malých neformálních lokálních skupin), David Lane (člen americké neonacistické organizace The Order (Řád), který byl odsouzen na 180 let za vraţdu ţidovského novináře; autor tzv. 14 slov a velký propagátor sjednoceného neonacistického hnutí), Bruce Caroll Pierce (rovněţ člen organizace The Order), Rudolf Hess (pohlavár nacistického Německa), Oswald Mosley (britský fašista) nebo Andreas Breivik (norský terorista). Mezinárodní solidarita je pojata ve smyslu vyjadřování podpory a názorové shody zahraničnímu aktérovi. Objevuje se tak především v souvislosti s podporou Srbska48, Libye a Sýrie49, dále to jsou uvěznění členové hnutí tzv. P.O.W. (prisoner of war50). Bílá rasa je v neonacistickém pojetí základním referenčním bodem a objevuje se i v textech českých neonacistů. Její mísení s jinými rasami znamená její ohroţení ve smyslu aţ moţného vymizení. Mísení je moţné pouze v rámci rasy. Zároveň se uvádí, ţe příslušník nebílé rasy se nikdy nemůţe stát příslušníkem bílé rasy, z důvodu vnějších znaků, která lidstvo rozdělují (AN Střední Čechy 2007). Tento argument je v souladu s neonacistickým pojetím rasy na základě krve. Příslušníkem určité rasy se člověk můţe stát pouze tak, ţe se v ní narodí rodičům oné rasy. Téma evropské spolupráce nacházíme u českých neonacistů v podobě výzev k tomu, aby se nacionální socialisté stali světonázorově jednotní bez ohledu na hranice a jazykové bariéry (Odpor 2008). Spolupráce je nutná pro záchranu Evropy. Nacionální socialismus je reflektován jako ideál pořádku, disciplíny a také jako jediný ideál nepřivedl bílého člověka do záhuby. Nacionální socialismus je jako jediný schopný uchránit evropskou kulturu (Sombati 2007). Zároveň takový systém bude sociální a upřednostní potřeby domácího obyvatelstva. „Národně sociální systém přináší ţivot plný moţností a existenčního uplatnění, ne jako kapitalismus, ţivot plný lidského zatracení, neúspěchů a nejistot“ (Svobodná mládeţ 2012).

48 České neonacistické hnutí vede konzistentně kampaň na podporu Srbska a proti osamostatnění Kosova. 49 V případě Libye a Sýrie čeští neonacisté vyjadřují podporu reţimům, proti nimţ se zvedla v posledních letech povstalecká vlna. 50 Prisoner of war odpovídá pojmu z mezinárodního práva. Neonacisté tak označují zadrţené a uvězněné členy a sympatizanty hnutí, protoţe svůj boj proti systému povaţují za válku. 98

RAHOWA se objevuje v kontextu imigrace do zemí Evropy s poukazem na to, ţe bílá rasa je postupně odsouvána na úkor neevropských imigrantů. Rasová válka je tedy z tohoto důvodu předvídatelná. Revolta cituje Guillaumeho Fayeho: „je proti nám páchána svého druhu genocida se souhlasem či zdrţenlivostí vládnoucích tříd, médií a politiků“ (Revolta.info 2012j). Výstiţně transnacionální rámování českých neonacistů popisuje text kapely Carpe Diem „Europa – Jugend – Revolution“, který zveřejnila v roce 2012 Svobodná mládeţ (2012):

Zavírám oči a nechávám plynout myšlenky. A myslím na dědictví Evropy a to, co nám z něho zůstalo. Sen o míru a jednotě pod jedním praporem. Ale na něm je špatný symbol a v pozadí zlá moc. Moc, které patří peníze uţ po dlouhé časy. Moc, která vyvolává konflikty, společně se osvobodíme!

Evropa - mládeţ - revoluce! Evropa - mládeţ - revoluce!

Pro zisk a své mocichtivé plány zaprodali národy. Naše otce postavili proti sobě a zneuţili jejich loajalitu. Za humanitu a morálku schovali svoji pravou tvář. Přesto víme, kdo skutečně stojí za kulisami. Vy nás uţ nikdy víc nedostane ze světla světa.

Prolomíme bariéry této skryté tyranie. A řetězy všech bratrovraţedných válek, společně se osvobodíme!

Evropa - mládeţ - revoluce! Evropa - mládeţ - revoluce! Otevřeme oči době, ve které nás jiţ nic nerozděluje. My národy Evropy společně zařveme: heslo tohoto kontinentu:

Evropa - mládeţ - revoluce!

Globalizace, kapitál, multikultura, morální úpadek, liberalismus, nový světový řád, mírové války, zničení všech (národních) etnických principů a práva přírody, ale stojím v duchu proti. V kaţdém národě ozývá se hlasité volání evropské mládeţe pro revoluci.

Revoluce! Revoluce! Revoluce! Revoluce!

Evropa - mládeţ - revoluce! Evropa - mládeţ - revoluce! Evropa - mládeţ - revoluce! Evropa - mládeţ - revoluce!

Tabulka 8.1. Zastoupení transnacionálních témat v rámování českého neonacismu v období 2007 - 2012

Pořadí Téma Podíl Pořadí Téma Podíl 1. 15,7 % 14. 2,2 % imigrace, menšiny (36) homosexualita (5) 2. 14,3 % 15. 2,2 % Evropa (33) mezinárodní solidarita (5) 3. kapitalismus, nadnárodní 9,1 % 16. 1,7 % korporace (21) evropská spolupráce (4) 4. mezinárodní organizace a 8,3 % 17. 1,3 % instituce (19) ekologie (3) 5. anti-semitismus, 7,4 % 18. 1,3 % ţidozednářské spiknutí (16) Třetí cesta (3) 6. 6,5 % 19. 1,3 % liberalismus (15) nacionální socialismus (3) 7. 6,1 % 20. 0,9 % multikulturalismus (14) demokracie (2) 8. 5,2 % 21. 0,4 % Identitární hnutí (12) křesťanské hodnoty (1) 9. 3,9 % 22. 0,4 % globalizace (9) komunismus (1) 10. 3,0 % 23. 0,4 % USA (7) autonomní nacionalismus (1) 11. 3,0% 24. 0,4 % mezinárodní ikony hnutí (7) RAHOWA (1) 12. 2,6 % islamofobie (6) CasaPound, HardBass * 13. 2,2 % bílá rasa, rasy (5)

100

Tabulka 8.2. Rámování transnacionální identity českého neonacismu „my vs. oni“

ONI (negativní definování) 66,1 % (152)

MY (pozitivní definování) 33,9 % (78)

Z uvedeného je patrné, ţe transnacionální rámování českých neonacistů ve virtuálním prostoru probíhá v naprostém souladu s hlavním rámcem evropského neonacistického hnutí. Témata objevující se v rámování českých neonacistů na těch významnějších příčkách – imigrace a menšiny, Evropa, kapitalismus, mezinárodní organizace, anti-semitismus, liberalismus, globalizace, kritika USA, islamofobie, bílá rasa, homosexualita – absolutně korespondují s evropským neonacismem. Dokonce transnacionalizaci posiluje zastoupení zmínek o mezinárodních ikonách neonacistického hnutí, výzvy k mezinárodní solidaritě či texty věnující se transnacionálním konceptům jako CasaPound, Hardbass a autonomní nacionalismus. Z obsahové analýzy vyplývá, ţe ideové základy pro spolupráci českých neonacistů s evropským neonacismem existují a nic je v této ideové rovině nenarušuje. Čeští neonacisté sami sebe rámují ve sledovaném období tak, ţe se od hlavního rámce neodchylují. Ani nenadnáší v tomto kontextu zásadně jiná témata, výjimkou jsou snad jen křesťanské hodnoty, které se v tabulce 8.1. objevují a s nimiţ by se evropský neonacismus neztotoţnil, ale šlo pouze o jeden případ. Definování identity my vs. oni se rovněţ tím pádem naprosto shoduje. Čeští neonacisté dle obsahové analýzy jednotlivých webů definují svoji identitu stejně jako evropští neonacisté na základě příslušnosti k bílé rase a Evropě (téţ jako evropská civilizace či Evropa národů). Národní identita je aţ na druhém místě, podřazená evropské. Jako nepřátelé, jejichţ definice slouţí k vnějšímu vymezení se, jsou uváděni stejně jako v případě evropského neonacismu Ţidé, Muslimové, LGBT, imigranti; dále kapitalismus, liberalismus, demokracie, multikulturalismus, globalizace; a v neposlední řadě USA a mezinárodní organizace. V případě českých neonacistů chybí v transnacionálním kontextu reprezentanti demokratického státu (vlády, politické strany, policie). Tato skupina se objevuje jen v případě, je-li text věnován čistě domácí tématu s domácími poţadavky. Do transnacionalizace toto promítnuto není.

101

8.2. Neonacisté a protestní akce – konkrétní projev transnacionalizace českých neonacistů

Ve sledovaném období 2007 – 2012 bylo zaznamenáno celkem 281 akcí, které zorganizovaly subjekty z neonacistického prostředí a můţeme je označit jako akce s transnacionálním rozměrem a zároveň související s českými neonacisty. Akce v ČR splňují buď podmínku toho, ţe se účastnily osoby z dvou a více států, nebo akce proběhla bez účasti osob ze zahraničí, ale byla zarámována mezinárodním tématem. Akce v zahraničí splňují podmínku účasti českých neonacistů. Dle jednotlivých roků se počet těchto akcí s transnacionálním rozměrem vyvíjel takto:

2007: 30 akcí 2008: 34 akcí 2009: 54 akcí 2010: 31 akcí 2011: 61 akcí 2012: 71 akcí

Můţeme pozorovat stoupající tendenci českých neonacistů vstupovat do transnacionálních aktivit a rámování těchto aktivit (souhrnně). Od roku 2007 se za pět let počet akcí s transnacionálním charakterem zdvojnásobil a nadále roste (viz graf 8.1.).

Graf 8.1. Vývoj počtu akcí s transnacionálním rozměrem s přítomností českých neonacistů

102

8.2.1. Kdo s kým? – mezinárodní kontakty českých neonacistů

Nejčastějšími organizátory akcí s transnacionálním rozměrem s účastí českých neonacistů byly v PEA identifikovány zahraniční subjekty. Z celkového souboru akcí bylo zaznamenáno, ţe v 201 případech byl jako organizátor / spoluorganizátor identifikován zahraniční subjekt, coţ představuje 72% podíl pořadatelství na analyzovaných akcích. Český organizátor se objevuje v 66 případech. V 32 případech byla organizátorem označena Dělnická strana (sociální spravedlnosti), v 16 případech Autonomní nacionalisté, v 7 případech Odpor a dále se objevuje i Národní korporativismus a Česko – německý svaz51, oba ve dvou případech. Dalších 7 akcí bylo označeno jako spontánních, tedy bez oficiálního organizátora, ale protoţe akce proběhly na území ČR, dá se předpokládat český iniciátor. U necelých 9 % (25) akcí nebyla informace o organizátorovi známá a zároveň nešlo ani o spontánní akci (viz graf 8.2.). Výrazně tedy ve sledovaném období převládají akce pořádané zahraničními aktéry.52 Dominanci zahraničních subjektů v roli organizátora potvrzuje i analýza v čase (viz graf 8.3.). Z domácího prostředí si převaţující roli v kaţdém sledovaném roce snaţí udrţet Dělnická strana (sociální spravedlnosti) (tabulka 8.3.). V případě Autonomních nacionalistů je patrný klesající trend, který odráţí celkový pokles jejich aktivit ve veřejném prostoru související s nízkou akčností jednotlivých buněk, které se v současné době soustředí spíše na internetovou aktivitu a ve veřejném prostoru se potom jedná o akce typu výlepu plakátů či samolepek. Podobně vymizela i aktivita Odporu, alespoň co se týká akcí s transnacionálním rozměrem. Můţeme vidět, ţe od roku 2010 Odpor neuskutečnil v roli organizátora ani jedinou akci za účasti osob ze zahraniční, nebo alespoň zarámovanou transnacionálním tématem. Svoji roli sehrálo i to, ţe Odpor se jiţ během roku 2009 angaţoval více v Dělnické straně, coţ negativně ovlivnilo vlastní aktivity (MVČR 2010: 3). Veřejné akce, jichţ se členové Odporu účastnili, se konaly pod hlavičkou Dělnické strany. Na konci první dekády 2. tisíciletí Odpor úplně upustil od veřejné prezentace sama sebe s výjimkou internetu (Bastl, Mareš, Smolík, Vejvodová 2011: 147). Společně organizované akce českých a zahraničních neonacistů se v analýze rovněţ objevily, počet ale není nijak výrazný. Dne 21. března 2009 český Odpor spolu s rakouským National Widerstand uskutečnili společnou schůzi v Rakousku, podobně se potom Odpor

51 Vzhledem k bilaterálnímu charakteru subjektu, je započítáván jak do statistiky českých organizátorů, tak zahraničních. 52 Celkový součet neodpovídá počtu akcí z toho důvodu, ţe část analyzovaných akcí proběhla za spolupořadatelství českého a německého organizátora. 103 sešel v německém Aachenu s kamarádským spolkem Aachen v dubnu 2009. Významnou událost z hlediska mezinárodní neonacistické spolupráce představuje především společně organizované setkání českého Odporu, německého Nationaler Widerstand a rakouského Nationaler Widerstand 3. dubna 2009. Zástupci těchto subjektů společně podepsali „Základní úmluvu mezi českými a německými kamarády“, která kromě potvrzení nutnosti a správnosti spolupráce na prvním místě odmítla platnost Benešových dekretů. Úmluva hovoří o nutnosti obnovení práv tehdejšího německého lidu i jejich současných potomků v Sudetech. Signatáři se rovněţ přihlašují k tradici Německé říše a spojenců Říše jako jádra a opory Evropy (Bastl, Mareš, Smolík, Vejvodová 2011: 147). Touto dohodou Odpor vyslal jasný signál jednak o své profilaci a neměnnosti svého postoje v otázce nacionálního socialismu, a to německého typu (tedy nacionálního socialismu nacistického Německa). Zároveň český Odpor deklaroval svoji ochotu a snahu zapojit se do evropského nacionálního socialismu, zbytečně nezatěţovaného historickými událostmi. V témţe roce, tedy 2009, i Dělnická strana spoluorganizovala dvě setkání s německými aktéry. První akcí byla stáţ několika členů Dělnické strany u NPD v Chemnitz a druhou událostí byl společný vánoční večírek Dělnické strany a NPD, opět v Chemnitz. Stáţ si členové (nyní uţ) Dělnické strany sociální spravedlnosti zopakovali i v srpnu roku 2011. Dne 5. března Dělnická strana sociální spravedlnosti organizovala společně s NPD další setkání, během jednoho dne společně navštívili na německé straně obec Walsassen, v ČR město Cheb. Společný den byl zaměřen na téma imigrantů. Rovněţ byly zaznamenány i společné aktivity Autonomních nacionalistů s aktéry z Německa, kdy zástupci obou stran společně zorganizovali v červenci a říjnu 2011 Česko- saský kulturní den, nejdříve v česko-saském Švýcarsku, posléze se přesunuli do Ústí nad Labem.

104

Graf 8.2. Akce dle organizátorů v ČR

Graf 8.3. Rozloţení akcí v čase a dle organizátora

105

Tabulka 8.3. Čeští organizátoři dle jednotlivých let

Organizátor 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Celkem spontánní událost bez organizátora 2 2 3 0 0 0 7 občanská sebeorganizace 0 0 0 0 0 0 0 Odpor 3 1 3 0 0 0 7 Svobodná mládeţ 0 0 0 0 0 0 0 Dělnická strana (sociální spravedlnosti) 2 8 5 3 9 5 32 Autonomní nacionalisté 3 1 7 0 4 1 16 Česko-německý svaz 0 0 0 1 0 1 2 Národní korporativismus 2 0 0 0 0 0 2

Přehled o tom, kdo byl z českých subjektů v organizování akcí s transnacionálním rozměrem nejaktivnější, ukazuje na Dělnickou stranu (sociální spravedlnosti), tedy subjekt v současné době jediný oficiálně reprezentující zájmy této části spektra na české politické scéně. V zahraničí se jako organizátor, na jehoţ akce čeští neonacisté nejvíce jezdí, potvrzuje německá NPD (viz graf 8.4.). Vývoj v čase ukazuje tabulka 8.4. Opět i v jednotlivých letech dominuje NPD. Kromě přestávky v roce 2010 můţeme pozorovat nárůst. Protoţe ale u řady akcí nebylo moţné organizátora identifikovat (celkem 127 akcí z celkového mnoţství 203 zřejmých zahraničních akcí mělo uvedeno organizátora), především z toho důvodu, ţe v analyzovaných materiálech nebyl prostě uveden, data jsou orientační a spíše neţ jednotlivá čísla je podstatný přehled, o jaké konkrétní subjekty se jedná a které z nich převládají. Těmi jsou NPD (Německo), Veneto Fronte Skinheads (Itálie), maďarský Blood and Honour, německý Nationaler Widerstand a Slovenská pospolitost (tabulka 8.5.).

106

Graf 8.4. Akce dle organizátorů v zahraničí

107

Tabulka 8.4. Zahraniční organizátoři dle jednotlivých let

2007 2008 2009 2010 2011 2012 Celkem BUL Národní odpor 0 0 0 0 0 1 1 Blood and Honour 0 0 0 0 0 1 1 FI Blood and Honour 0 0 0 0 0 1 1 IT Veneto Fronte Skinheads 1 3 4 3 2 1 14 Blood and Honour 0 1 0 0 0 0 1 Skinhouse 0 1 0 0 0 1 2 Casapound 0 0 0 0 2 1 3 HU Blood nad Honour 1 1 2 0 4 2 10 Hammerskins 0 0 0 0 0 1 1 Skins4Skins 0 0 0 0 0 1 1 GER NPD 3 7 8 0 8 13 39 Junge Nationaldemokraten 1 0 0 2 0 0 3 Blood and Honour 1 0 0 0 0 0 1 Junge Landsmanschaft 0 1 1 1 1 0 4 Ostdeutschland Ring Nationaler Frauen 0 1 1 0 0 1 3 Kameradschaft Aachen 0 0 1 0 0 0 1 Česko-německý svaz 0 0 0 1 0 0 1 Nationaler Widerstand 0 0 0 5 2 0 7 Freies Netz Süd 0 0 0 1 0 2 3 AN Cham 0 0 0 0 1 0 1 NW Niederbayern 0 0 0 0 0 1 1 PL Obóz Narodowo Radykalny 1 0 0 0 0 0 1 AN Varšava 0 0 0 0 1 1 2 White Legion 0 0 0 0 1 1 2 Narodowe Odrodzenie Polski 0 0 0 0 1 0 1 AUT Nationaler Widerstand 0 0 1 0 0 0 1 RUM Nuova Drepta 0 0 0 0 0 1 1 SK NO Prievidza 1 0 0 0 0 0 1 AN Povaţie 0 0 1 0 0 0 1 Slovenská pospolitost 0 2 2 1 0 0 5 Národný odpor 0 2 1 1 0 0 4 SL Blood and Honour 0 0 0 0 1 1 2 ESP Alianza Nacional 1 0 0 0 0 0 1 SWE Nationalsocialistik front 1 0 0 0 0 0 1 Nationalister Fria 0 0 0 1 0 0 1 CH Hammerskins 0 0 0 0 0 1 1 UK Blood and Honour 1 0 0 0 0 2 3

108

Tabulka 8.5. Přehled zahraničních organizátorů a počet jejich akcí s českou účastí

Národní odpor Bulharsko Blood and Honour

Finsko Blood and Honour Veneto Fronte Skinheads Blood and Honour Itálie Skinhouse Casapound

Blood nad Honour Hammerskins Maďarsko Skins4Skins

NPD Junge Nationaldemokraten Blood and Honour Junge Landsmanschaft Ostdeutschland Ring Nationaler Frauen Kameradschaft Aachen Německo Česko-německý svaz Nationaler Widerstand Freies Netz Süd AN Cham NW Niederbayern

Obóz Narodowo Radykalny AN Varšava Polsko White Legion Narodowe Odrodzenie Polski

Rakousko Nationaler Widerstand

Rumunsko Nuova Drepta NO Prievidza AN Povaţie Slovensko Slovenská pospolitost Národný odpor

Blood and Honour Slovinsko

Španělsko Alianza Nacional Nationalsocialistik front Švédsko Nationalister Fria

Švýcarsko Hammerskins Blood and Honour Velká Británie

109

V transnacionalizačních snahách českých neonacistů jednoznačně převládá účast na akcích zahraničních aktérů, čeští neonacisté více vyjíţdějí do zahraničí na mezinárodní akce, neţ v jaké míře sami podobné události organizují, popř. jim alespoň dají transnacionální rozměr tematickým rámováním. Z 281 akcí proběhlo v ČR celkem 78 akcí s transnacionálním rozměrem. Zahraničních akcí, jiţ se čeští zástupci účastnili, bylo zaznamenáno 203. Dále se v PEA objevily dvě akce, které byly organizovány českým Odporem, nicméně místo konání (ani stát) specifikován nebyl53. V kontextu transnacionalizace zahraniční aktivity v českém neonacistickém prostředí jednoznačně převládají nad organizací vlastních a zvaní účastníků ze zahraničí. Jedná se o téměř tří čtvrtinový podíl (viz graf 8.5.).

Graf 8.5. Poměr akcí v ČR a zahraničí

Akce v ČR: 27 % Akce v zahraničí: 72 % Nespecifikováno: 1 %

Srovnáme-li poměr akcí v ČR s účastí v zahraničí v čase (viz tabulka 8.6. a graf 8.6.), výsledek ukazuje několik zásadních informací (zde nezapočítáváme dvě akce, u nichţ není známa země konání). Počet akcí konaných na území ČR a majících transnacionální charakter zůstává ve sledovaném období 2007 – 2012 stabilní kolem 13 akcí, výkyv je patrný pouze v letech 2009 a 2010, kdy aktivita českých neonacistů v jednom roce výrazně stoupla, v následujícím viditelně klesla (z 23 na 5). Pokles v roce 2010 souvisel s řadou protiopatření bezpečnostních sloţek a s probíhajícími trestními řízeními s aktivisty patřícími k elitě české neonacistické scény. Současně v roce 2010 docházelo k částečným změnám ve struktuře neonacistické scény, která se atomizovala a fragmentovala do menších uzavřenějších uskupení. Aktivity českých

53 Celkový součet 78 akcí v ČR, 203 akcí v zahraničí, 2 akce bez známosti místa záměrně neodpovídá celkovému počtu sledovaných akcí (281), protoţe 2 události se uskutečnily jako společná česko-německá akce, která proběhla zároveň v ČR a v Německu a byla organizována českým a německým subjektem. Proto byla řazena jak mezi akce v ČR, tak akce v zahraničí. Z toho důvodu je celkový součet 283 a nikoliv 281. 110 neonacistů se na chvíli omezily více méně na tradiční shromáţdění. (MVČR 2011: 3) Důleţitou událostí, jeţ se projevila na aktivitách scény, bylo rozpuštění Dělnické strany Nejvyšším správním soudem dne 17. února 2010. Do roku 2010 se rovněţ promítly policejní akce Power, Power 2 a Lotta uskutečněné v průběhu roku 2009, při nichţ došlo k zatčení významných osob z neonacistické scény54 (Bastl, Mareš, Smolík, Vejvodová 2011: 184). Důraz na transnacionalizační snahy českého neonacismu v oblasti protestních akcí je dlouhodobě udrţován v oblasti zahraničních aktivit. Zde můţeme sledovat neustálý nárůst, opět s mírným poklesem v roce 2010, coţ bylo pravděpodobně ovlivněno celkovou niţší akčností celého hnutí. Účast na zahraničních akcích nejenţe má stoupající tendenci co do počtu, zároveň stoupá podíl na všech sledovaných akcích s transnacionálním charakterem. V roce 2007 účast v zahraničí představovala 61% podíl, v roce 2008 a 2009 trochu více přibyly domácí akce a poměr se téměř vyrovnal (56 % a 57 %). Od roku 2010 zahraniční aktivity jednoznačně převaţují (84 % v roce 2010, 80 % v roce 2011, 84 % v roce 2012). Důvody tohoto nepoměru a trendu více jezdit do zahraničí neţ sami pořádat akce s transnacionálním charakterem neznáme a v rámci tohoto výzkumu hledány ani nebyly. Nicméně s ohledem na vývoj českého neonacismu, dění ve scéně a reakce státu, můţeme předpokládat, ţe svoji roli sehrálo několik faktorů. Za prvé, Česká republika a její neonacistická scéna dlouhodobě nepředstavuje vyhledávanou destinaci pro aktivity zahraničních neonacistů. V jejich kalendáři je celá řada významnějších akcí, jichţ se pravidelně účastní (Den cti v Budapešti, připomínka bombardování v Dráţďanech, Pochod nezávislosti ve Varšavě, smuteční pochod v Salemu a celá řada festivalů organizovaná buď pobočkami Blood and Honour nebo Veneto Fronte Skinheads). V České republice se ani doposud neudálo nic, v souvislosti s čím by mohli čeští neonacisté budovat tradici mezinárodního setkávání. Tradičním se stal pouze je 1. máj, kdy zastoupení zahraničních hostů je pravidelné a ve velké míře. Nepodařeným pokusem bylo ustavit po vzoru Dráţďan tradici smutečních pochodů v Ústí nad Labem, jako připomínku bombardování města na konci 2. světové války. Dalším důvodem pro upřednostňování účasti v zahraničí před organizováním vlastních transnacionálních akcí je fakt, ţe čeští neonacisté nejsou v evropském a mezinárodním rozměru vnímáni jako významný partner, a proto raději vyjíţdějí do zahraničí jako demonstrace jejich snahy stát se pevnou součástí evropského neonacistického hnutí, coţ se

54 Osmnáct osob bylo obviněno z propagace nacismu, hanobení národa a rasy a z podněcování k nenávisti vůči skupině osob. Jednalo se o osoby, které organizovaly zejména koncerty White Power hudby a věnovali se prodeji oblečení s neonacistickou tématikou (Bastl, Mareš, Smolík, Vejvodová 2011: 184). 111 můţe časem zúročit. Jakmile budou více vnímáni zahraničními aktéry jako spolehliví a stabilní partneři, ti se začnou více zajímat i o české prostředí a mohou začít více navštěvovat ČR. Třetím faktorem, který na tento stav má vliv, je samotná situace v ČR. Stát ve sledovaném období zvýšil svoji aktivitu vůči neonacistům (viz policejní akce Power, Power 2, Lotta), Dělnická strana jako hlavní hybatel neonacistické scény byla v roce 2010 zrušena a její nástupnická strana Dělnická strana sociální spravedlnosti je opatrnější a více se věnuje sociálně-ekonomické situaci v ČR či romské problematice (ale bez zásadnějšího transnacionálního přesahu). Ostatní subjekty neonacistické scény si v posledních dvou letech prošli destabilizací a jejich veřejné aktivity se více méně omezily na tradiční akce jako zářijová Svatováclavská demonstrace v Kladně či okolí organizovaná autonomními nacionalisty. Účast v zahraničí je tak pro celou scénu snadnější způsob, jak se do evropského neonacistického hnutí zapojit. Vývoj ukazuje pasivitu českých neonacistů v oblasti aktivního posouvání se směrem k evropskému hnutí ve smyslu transformace českého hnutí v aktivního aktéra přinášejícího impulsy k větší soudrţnosti a aktivnosti evropského hnutí. Stoupající tendence účasti českých neonacistů na aktivitách s transnacionálním charakterem (přestoţe v zahraničí) dává očekávat, ţe v následujících letech i nadále bude stoupat. Snaha českých neonacistů o zařazení se do evropského neonacistického hnutí a s tím související budování evropské identity (viz ideové rámování českých neonacistů v souladu s evropskou identitou v kapitole 8.1.) je velmi viditelná. Potenciál pro zvýšení transnacionálního charakteru aktivit na území ČR můţe přinést zdánlivě nečekané téma – Romové. Doposud se toto téma objevovalo jako čistě domácí téma, většinou i bez účasti osob ze zahraničí. Rok 2013 ale ukazuje, ţe nárůst aktivit českých neonacistů vůči Romům (pravidelné pochody a demonstrace oblastmi, kde Romové ţijí) láká pozornost ze zahraničí. Například němečtí neonacisté jsou téměř aţ fascinováni moţnostmi provokativních pochodů a shromáţdění v ČR a mají zájem se těchto akcí účastnit. Vypravují z Německa autobusy a není pro ně problém přejet celou Českou republiku, aby se zúčastnili pochodu v Moravskoslezském kraji. Téma romského etnika se v roce 2013 objevilo i ve volební kampani do zemského sněmu v Sasku, kdy NPD toto téma zvolila jako jedno z hlavních témat, coţ v rámování volební kampaně této strany byla novinka oproti předchozím volbám. Reagovali tím na příchod Romů ze zemí Východní Evropy (Bulharska, Rumunska).

112

Tabulka 8.6. Vývoj počtu akcí v ČR a v zahraničí v jednotlivých letech

2007 2008 2009 2010 2011 2012 Celkem v ČR 11 15 23 5 13 11 78 v zahraničí 17 19 31 26 50 60 203

Graf 8.6. Vývoj počtu akcí v ČR a v zahraničí v jednotlivých letech

Počet akcí konaných v ČR můţeme srovnat s celkovou aktivitou dle dat Ministerstva vnitra ČR. Ministerstvo vnitra ve svých pravidelných výročních zprávách o stavu extremismu v České republice uvádí počet akcí pravicových extremistů konaných na území ČR (včetně akcí, které nejsou organizovány přímo pravicovými extremisty, ale jsou jimi ve větší míře navštěvovány). V letech 2007 – 2010 byl uváděn počet demonstrací a shromáţdění, od roku 2011 jsou sčítány počty shromáţdění, koncertů a dalších aktivit jako přednášky, kempy apod. Naráţíme zde tedy na několik slabin moţnosti této komparace. V první řadě, je potřeba mít na paměti, ţe Ministerstvo vnitra uvádí počty akcí celé české pravicově extremistické scény, kdeţto tato práce se věnujeme pouze subjektům z neonacistického prostředí, coţ přestavuje pouze výseč. Dále dle zpráv je patrné, ţe pozornosti neunikají ani subjekty z prostřední nacionálního radikalismu, coţ jsou subjekty pohybující se na hranici mezi radikalismem a extremismem, tedy na hranici anti-systémovosti (přes určité excesy se drţí v rámci toho, co je v souladu s demokratickým systémem; některé jeho prvky kritizují, ale nesnaţí se o jeho

113 kompletní nahrazení). Jedná se rovněţ o subjekty, které mohou být protestního charakteru, nicméně poskytují (ne)vědomě prostor pro osoby z neonacistického prostředí. Druhou slabinou takového srovnání je fakt, ţe Ministerstvo vnitra v letech 2007 – 2010 sledovalo počty demonstrací a shromáţdění, od roku 2011 sčítají veškeré aktivity. Tato měnící se metodologie zákonitě působí zkreslení v datech. Je tedy více neţ zřejmé, ţe jakékoliv srovnání dat z PEA s daty Ministerstva vnitra je pouze ilustrativní. Nicméně i přes všechny slabiny můţeme pozorovat spojitý trend nárůstu akcí sledovaných subjektů do roku 2009, s poklesem v roce 2010 (viz tabulka 8.7. a graf 8.7.). V následujících letech aktivita neonacistů v ČR velmi výrazně roste (ale i protoţe, ţe se mění metodologie sběru dat), transnacionální aktivity zůstávají na stejné úrovni. Srovnání potvrzuje kladení většího důrazu v rámci transnacionalizace na zahraniční aktivity, domácím aktivitám je ponechám především domácí rámec.

Tabulka 8.7. Srovnání celkové aktivity v ČR dle MV ČR a akcí v ČR s transnacionálním rozměrem dle PEA

Celkový počet akcí v Celkový ČR s počet akcí transnacionálním Poznámka k údajům MV Rok dle MV ČR rozměrem dle PEA ČR 2007 27 11 demonstrace a shromáţdění 2008 39 15 demonstrace a shromáţdění 2009 76 23 demonstrace a shromáţdění 2010 60 5 demonstrace a shromáţdění shromáţdění, koncerty a 2011 123 13 ostatní shromáţdění, koncerty a 2012 252 11 ostatní

114

Graf 8.7. Srovnání celkové aktivity v ČR dle MV ČR a akcí v ČR s transnacionálním rozměrem dle PEA

Zaměříme-li se nyní na zahraniční aktivity, jichţ se čeští neonacisté účastní, PEA v tomto kontextu poskytuje data, do jakých zemí vyjíţdějí čeští neonacisté, o jaké typy akcí se jedná, jakým tématem jsou rámovány. Nejvyhledávanější země pro účast na aktivitách zahraničních subjektů jsou dle PEA (viz tabulka 8.8.) na prvním místě Německo, následuje s velkou ztrátou Maďarsko, Itálie a Slovensko. Podíl těchto zemí jako cílových destinací pro české neonacisty na celkovém počtu zahraničních akcí představuje 83 %. Pravidelně se čeští neonacisté vydávají i do Polska a Velké Británie. Německo jednoznačně ze všech zemí dominuje. Téměř polovina zahraničních aktivit je z ČR směřována právě tam (celkem 93 akcí, druhé Maďarsko výrazně zaostává s 27 akcemi). Navíc je patrné, ţe počet akcí, jiţ se čeští neonacisté účastní, je kaţdým rokem větší (kromě roku 2010), intenzita vzájemného vztahu se tedy zvyšuje. PEA také ukazuje, ţe z 93 akcí, jichţ se čeští zástupci účastnili, celkem 53 bylo za účasti pouze Němců a Čechů. Čeští neonacisté se účastní i akcí, které se týkají německé domácí problematiky, vyjadřují tak německým partnerům podporu i v domácích otázkách. Nejčastěji se v Německu účastní demonstrací, pochodů a shromáţdění (38 % akcí), dále festivalů (25 % akcí), koncertů (14 %) a meetingů či schůzí (20 % akcí, navíc tyto jsou výlučně vedené na německo-české bázi). Mezi pravidelné akce patří účast na Saském dni, Festivalu národů, Antikriegstag, které organizují Junge Nationaldemokraten a NPD, smuteční pochod v únoru v Dráţďanech jako připomínka bombardování města Spojenci na konci 2. světové války. Pravidelně se neonacisté sjíţděli od roku 1989 i do německého městečka Wunsiedel, kde měl hrob nacistický pohlavár Rudolf Hess, aby uctili jeho památku. Setkání 115 byla za mezinárodní účasti a počet se postupem času dostal do řádu několika tisíc účastníků. I zde byli přítomni zástupci z ČR, poprvé v roce 2004.55 Zváni jsou ale rovněţ na stranické akce NPD a akce stranického tisku. Zástupci Dělnické strany (sociální spravedlnosti) mají za sebou několik stáţí v saské pobočce NPD, jezdí pomáhat NPD při volebních kampaních. Pravidelnou událostí se stal Den přátelství, který oslavuje česko-německou spolupráci, či česko-saské kulturní dny, kdy neonacisté z obou stran hranice spolu stráví víkend výletem či jinou volnočasovou aktivitou. Vazba do Německa je silná především na saskou větev NPD, členka strany a radní města Chemnitz Katrin Köhler pravidelně vystupuje na akcích v ČR. Důleţitým partnerem je Nationaler Widerstand a Freies Netz Süd. České neonacistky jsou potom napojeny na Ring Nationaler Frauen, ţenské neonacistické sdruţení, kde se spolupráce projevuje v podobě. Maďarsko bylo českými zástupci navštěvováno vţdy, v posledních dvou letech sledovaného období počet akcí stoupnul. Maďarsko je vyhledávané především pro koncerty (59 % aktivit), demonstrace, pochody a shromáţdění (22 %) a festivaly (19 %). Pravidelně se tak čeští neonacisté objevují na mezinárodní únorové události Den cti, kdy si maďarští neonacisté připomínají památku padlých německých vojáků na konci 2. světové války. Den cti má svoji tradici jiţ od roku 1998. Oblíbené jsou i koncerty a setkání jako připomínka Iana Stuarta Donaldsona, zakladatele skinheadské skupiny Skrewdriver a zakladatele největší mezinárodní neonacistické organizace Blood and Honour. V posledních letech se do kalendáře všech evropských neonacistů zapsal kaţdoroční koncert Sons of Europe, probíhající za velké mezinárodní účasti a nyní i za účasti českých zástupců. Třetí v pořadí je Itálie, která je v zahraničních aktivitách českých neonacistů zastoupena relativně stabilně. Jedná se o účast na koncertech (54 % akcí), festivalech (42 %) a v jednom případě (4 %) byla zaznamenána účast na demonstraci, jejímţ organizátorem bylo hnutí CasaPound. Itálie je vyhledávána především pro koncerty a festivaly, které organizuje organizace Veneto Fronte Skinheads. Tradičně se v létě koná Veneto Summer Fest s účastí několika tisíc osob ze zahraničí, významnou akcí je i Ian Stuart Donaldson Memorial. Veneto Fronte Skinheads ale pořádají i řadu jiných hudebních akcí, stejně jako v posledních letech další organizace Skinhouse Milano a hnutí CasaPound. CasaPound v oblasti hudebních aktivit kaţdoročně pořádá několikadenní festival Tana delle Tigri! (Jízda na tygru) a účastní se ho několik tisícovek osob ze zahraničí.

55 Nyní jiţ tato akce kalendáři neonacistů není, protoţe v roce 2011 bylo tělo Rudolfa Hesse exhumováno, zpopelněno a popel byl vysypán do moře. 116

Stát, se kterým by teoreticky měli mít čeští neonacisté silné a intenzivní vztahy, se objevuje aţ na čtvrtém místě (resp. na sdíleném třetím místě s Itálií), a je jím Slovensko. I přes to, ţe na rozdíl od jiných států, zde neexistuje limit v podobě jazykové bariéry. Míra výjezdů českých neonacistů na Slovensko je ve sledovaném období stabilní, bez výraznějších poklesů či nárůstů. V celkovém počtu zahraničních aktivit je tak Slovensko jako cíl s 12% podílem. Z hlediska aktivit převaţují demonstrace, pochody a shromáţdění (63 %), koncerty (33 %), v jednom případě se jednalo o sportovní akci (4 %). Čeští zástupci jezdí podpořit slovenské kamarády na veřejná shromáţdění jako Pochod za slobodu, několikrát Pochod za národ (obě organizované Slovenskou pospolitostí), Pochod proti kapitalismu (organizovaný AN Povaţie, Hlavu Hore a Maticí Slovenskou). Pravidelně se také Češi účastní nejdůleţitější akce slovenských neonacistů – vzpomínky na zaloţení Slovenského štátu, které se koná v březnu v Bratislavě. Účastníci se v průvodu vydávají na hřbitov, kde uctívají památku Jozefa Tisa, zakladatele klerofašistického státu za 2. světové války. Čeští zástupci rovněţ jezdí na Slovensko podporovat veřejné akce vůči slovenským Romům. Velmi známou se stala událost v Šarišských Michalanech v roce 2009, kam přijeli zástupci Dělnické strany podpořit pochod proti Romům a celá akce byla rámována jako pokračování bitvy o Janov, kdy byl 17. listopadu 2009 proveden pokus o pogrom místního romského obyvatelstva, tentokrát na Slovensku. Zástupci Dělnické strany byli v Šarišských Michalanech zadrţeni policií. Ani koncerty nejsou českými účastníky opomíjeny, oblíbeným místem je Plavecký Mikuláš, který je nedaleko od českých hranic. Pravidelně čeští neonacisté jezdí ještě do Polska a Velké Británie, nicméně v těchto zemích se jedná o skutečně jednotlivé aktivity. V Polsku to jsou demonstrace, pochody a shromáţdění (6 akcí), koncerty (3 akce) a jedna sportovní akce. Pravidelnou akcí je Pochod nezávislosti ve Varšavě organizovaný AN Varšava a White Legion. Tato několika deseti tisícová akce co do počtu účastníků se koná kaţdý rok v listopadu za mohutné podpory osob ze zahraničí. Sportovní akce, která proběhla v roce 2008 na území Polska (v Karpatech), sdruţila zástupce Polska, Slovenska, České republiky a Rumunska. Jednalo se o víkend v horách, kdy účastníci jednak společně provozovali sporty, volnočasové aktivity a debatovali o politických otázkách. V případě Velké Británie se aktivity ze strany české neonacistické scény zuţují na hudební akce – festivaly a koncerty. Čeští zástupci vyjíţdějí do Velké Británie na koncerty organizované místní organizací Blood and Honour (např. pravidelně konaný Ian Stuart Donaldson Memorial Concert).

117

Zmiňme ještě následující Švédsko. Zde se kaţdoročně v prosinci koná v malém městečku Salem vzpomínkový pochod za Daniela Wretströma, neonacistu a bubeníka švédské kapely White Legion, který byl zabit v roce 2000 skupinou imigrantů. Od té doby se zde koná pochod za účasti zahraničních neonacistů, nicméně počet účastníků postupem času klesá. Největší účast byla zaznamenána v roce 2003 – 1800 osob, v posledních letech počet klesl na několik stovek (více viz Virchow 2013: 201 – 213). Zajímavou aktivitou z hlediska mezinárodní spolupráce je potom charitativní sbírka, kterou v roce 2010 zorganizovala švédská organizace Nationalister Fria. Sbírka byla určena na podporu policií zadrţeného Patrika Vondráka během policejních akcí v roce 2009. V případě ostatních zemí jako cílových destinací českých neonacistů se jedná o ojedinělé výjezdy, bez kontinuity. Ve většině případů to jsou účasti na koncertech (často pořádaných tamní organizací Blood and Honour), popřípadě na demonstracích (v Rusku). V případě Bulharska se jednalo o fotbalový turnaj, jehoţ výtěţek měl být pouţit na podporu bulharských P.O.W. Turnaj organizoval bulharský Národní odpor a místní Blood and Honour. Z hlediska typů českými neonacisty navštěvovaných akcí v rámci Evropy - nikoli podle zemí, ale za Evropu souhrnně - převládají tři typy událostí. Na prvním místě to jsou demonstrace, pochody a shromáţdění (33,8 %), následují koncerty (28,9 %) a festivaly (22,4 %). Schůze a meetingy politických představitelů, coţ je aktivita čistě česko-německá je zastoupena z 10,4 %. Dopisy, sbírky, volnočasová aktivita představují kaţdá 1 %, sportovní akce 1,5 %. Při analýze prvních šesti nejnavštěvovanějších zemí v čase (viz graf 8.8.) navíc můţeme vidět, ţe trend míry navštěvování akcí českými neonacisty v těchto zemí je z dlouhodobého hlediska stoupající. Křivka je strmější v případě Německa a Maďarska.

118

Tabulka 8.8. Počet akcí v zahraničí s českou účastí (dle zemí a roků)

2007 2008 2009 2010 2011 2012 celkem Německo 7 9 16 14 21 26 93 (46 %) Maďarsko 3 2 2 2 8 10 27 (13 %) Itálie 1 5 4 3 7 4 24 (12 %) Slovensko 1 3 5 5 4 6 24 (12 %) Polsko 1 0 1 1 5 2 10 (5 %) Velká Británie 1 0 0 0 1 3 5 (2,5 %) Švédsko 1 0 1 1 0 1 4 Španělsko 1 0 0 0 0 1 2 Rusko 1 0 0 0 1 0 2 Slovinsko 0 0 0 0 1 1 2 ČR a Německo 0 0 0 0 2 0 2 zahraničí bez specifikace 0 0 1 0 0 1 2 Rakousko 0 0 1 0 0 0 1 Finsko 0 0 0 0 0 1 1 Rumunsko 0 0 0 0 0 1 1 Bulharsko 0 0 0 0 0 1 1 Švýcarsko 0 0 0 0 0 1 1 Řecko 0 0 0 0 0 1 1 celkem 17 19 31 26 50 60 203

Graf 8.8. Akce v zahraničí s českou účastí v čase

119

Mapa 8.1. Cílové země českých neonacistů dle intenzity návštěvnosti v letech 2007 – 2012

Aktivity uskutečňované na území ČR mající transnacionální charakter nejčastěji nabývají podoby demonstrace, pochodu a shromáţdění (65,8 %), tato aktivita výrazně převyšuje všechny ostatní. Koncerty, v 90. letech 20. století velmi oblíbená aktivita zahraničních neonacistů v českém prostředí, je zastoupena 19,7 %. Vše ostatní vychází v řádu několika jednotek aktivit a nepřesahujícící jednotlivě ani 4 % (více v tabulce 8.9.).

Tabulka 8.9. Rozloţení aktivit konaných na území ČR s transnacionálním rozměrem

Aktivita Počet v % nenásilná demonstrace, pochod, 50 65,8 shromáždění koncert 15 19,7 festival 1 1,3 meeting, schůze 3 3,9 násilná přímá akce (útok na osoby nebo 1 1,3 majetek) dopis, písemná deklarace 2 2,6

120 sbírka 2 2,6 sportovní akce 0 0,0 volnočasová aktivita 2 2,6 výlep plakátů 1 1,3 chybějící informace 1 1,3

Podíváme-li se blíţe, jakých aktivit se potom přijíţdějí do ČR účastnit osoby ze zahraničí, z dat PEA vyplývá, ţe z rovných 60 % to jsou demonstrace, pochody a shromáţdění. Koncerty představují 27 %, jako velmi marginální aktivity jsou zastoupeny meetingy a schůze (5,4 %), volnočasové aktivity (3,6 %) a stejný podíl (1,8 %) zastávají aktivity typu festival a sbírka. Celkem bylo zaznamenáno 55 událostí. Coţ z celkových 78 událostí, které se uskutečnily v ČR a naplňují charater transnacionální akce, představuje 70 %. Zbytek představuje 20 událostí, které se uskutečnili bez zahraničních účastníků, nicméně byly tématicky transnacionálně zarámovány. Zbylé 3 události nebylo moţné blíţe identifikovat z hlediska (ne)účasti zahraničních aktérů pro nedostatek informací (nicméně do analýzy byly zahrnuty, protoţe splnily podmínku tématického rámování). Pokud jde o demonstrace, pochody a shromáţdění, jiţ se účastní aktéři ze zahraničí, jedná jak o významnější akce českých neonacistů jako je například 17. listopad nebo 1. květen. V ČR patří tyto dny mezi velmi významné události v kalendáři neonacistů a proto je na jejich organizaci kladen důraz. Pravidelně se především oslavy 1. máje účastní aktéři z Německa, Rakouska, Slovenska, Polska, ale rovněţ byla jiţ zaznamenána účast ze Švédska či Polska (1. květen 2011 v Brně). Účastníci na těchto akcích nejsou pouhými pasivními posluchači, ale rovněţ dostávají prostor jako řečníci. Často tak vystupuje jiţ zmíněná radní města Chemnitz za NPD Katrin Köhler, v roce 2009 v Brně vystoupil Gotfried Küssel, rakouský přední neonacista. Další významnou událostí s velkou mezinárodní účastní, především z Německa byl pokus o zavedení tradice připomínky bombardování města Ústí nad Labem, nicméně tato aktivita se ukázala jako neúspěšná. Zmiňme rovněţ pokus neonacistů projít Ţidovským městem v Praze na výročí Křišťálové noci v roce 2007, kde byli zaznamenáni účastníci z Německa, Rakouska a Slovenska. Zahraniční účastníky ale rovněţ můţeme zaznamenat na menších veřejných akcích, jako například demonstrace v Rotavě proti Romům, jíţ se účastnili i němečtí zástupci. Patří sem také demonstrace proti komunismu uspořádaná 10. března 2007, nebo akce na podporu Srbska (protest proti samostatnosti Kosova) 22. 11. 2008, při níţ byla spálena vlajka Evropské unie. Na obou akcích byli přítomni zástupci ze Slovenska.

121

Festival, na němţ se objevuli i zahraniční účastníci, se konal v českém prostředí jeden – Den svobody. Organizátorem byla Dělnická strana. Dne svobody dne 15. 8. 2009 se zúčastnili zástupci AN Slovensko, NPD, Ring Nationaler Frauen, AN Leipzig a rovněţ vystoupila hudební kapela z Portugalska. Volnočasové aktivity jsou zastoupeny Česko-saským kulturním den, jeţ se konal v roce 2011 a to hned dvakrát, v červenci 2011 a říjnu 2011. Statisticky nejčastějším zahraničním účastníkem v ČR je německý příslušník (viz graf 8.9.). Údaje o národnostím zastoupení byly zaznamenávány jako přítomnost národnosti na dané akci. Přesný počet účastníků dané národnosti sledován nebyl (s ohledem na moţosti existujících dat by získání takových informací ani nebylo moţné). V poměru zastoupení národností na českých akcích zástupci Německa přestavují 48,3 %. Na druhém místě v národnostním zastoupení jsou Slováci (29,9 %), dále byli zaznamenáni účastníci z Rakouska, Polska a Maďarska. Skupina ostatní sdruţuje spíše ojedinělé případy, kdy do ČR zavítala například hudební kapela ze Švédska (v roce 2008), z Itálie (v roce 2009), nebo v roce 2012, kdy na koncert do ČR přijeli hrát skupiny z Belgie, Finska a Španělska. Rovněţ byl zaznamenán případ, kdy v ČR hrála kapela z Kanady a jednou kapela z USA. Kromě těchto hudebních akcí byli významnou návštěvou zástupci švédské organizace Nationalister Fria, kteří se zúčastnili pochodu na 1. máje 2011 v Brně, včetně toho, ţe jim byl dán prostor na projev.

Graf 8.9. Původ zahraničních účastníků na akcích v ČR

122

Rozloţíme-li jednotlivé akce v ČR se zahraniční účastí do časové osy (viz graf 8.10.), PEA potvrzuje spolupráci mezi českými a německými neonacisty s mírným nárůstem během celého období, křivka potom klesá v roce 2012. Nicméně v tomto sledovaném roce dochází k poklesu celkově. Přestoţe aktivita českých neonacistů má neustále stoupající tendenci, jak ukázala data, v oblasti transnacionalizace a vytváření příleţitostí pro účast zahraničních partnerů tolik aktivity nevyvíjí a mnohem více se soustředí na domácí témata, která pro zahraniční partnery atraktivní nejsou. V případě slovenských účastníků můţeme vidět, ţe zde účast slovenských zástupců na akcích v ČR dlouhodobě klesá, v roce 2012 nebyl zaznamenán jediný případ. Teoreticky s ohledem na historii a blízkost obou národů bychom očekávali intenzivnější vztah mezi českými a slovenskými neonacisty, data ukazují, ţe tomu tak ale není.

Graf 8.10. Účast zahraničních aktéru na akcích v ČR v čase

Na bilaterální úrovni se nejvíce daří česko-německému přátelství, čemuţ odpovídá jiţ zmiňovaná forma spolupráce ve formě politických meetingů zástupců NPD a Dělnické strany (sociální spravedlnosti), či uţ uváděný formát tzv. Česko-saských kulturních dnů. Výrazem této spolupráce a dobrých vztahů je i existence Česko-německého svazu. A nezapomeňme na oficiální dohodu o vzájemné spolupráci mezi českými a německými neonacisty (Odpor a Nationaler Widerstand). Této dohody se ještě navíc účastní rakouský Nationaler Widerstand. Zúčastněné strany si potvrdily vzájemou spolupráci a společný pohled na budoucnost. Odpor navíc deklaroval, ţe Benešovy dekrety byly ostudný omyl a ţe by měly být zrušeny a Němci odškodněni. Z celkových 55 akcí, které proběhly ve sledovaném období na území ČR za účasti osob ze zahraničí, jich 24 bylo česko-německých, bez účasti dalších

123 národností. Tabulka 8.10. ukazuje, kolik společných akcí v ČR proběhlo na česko-německé bázi. Vzhledem k tomu, ţe se pohybujeme v řádu jednotek, je velmi obtíţné vyvozovat silné závěry o míře tohoto typu spolupráce. Nicméně lze konstatovat, ţe spolupráce se jeví jako relativně stabilní, ač intenzita je diskutabilní. Zde by bylo jistě zajímavé srovnání míry spolupráce německých neonacistů z dalšími zahraničními partnery, např. ze zemí Beneluxu či Skandinávie.

Tabulka 8.10. Počet česko-německých akcí na území ČR v čase

Rok 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Počet akcí 0 1 7 2 9 5

Na základě analýzy toho, do jakých zemí vyjíţdějí čeští neonacisté a z jakých zemí pochází zahraniční účastníci akcí v ČR, se ukazuje, ţe český neonacismus je v stabilním kontaktu s celkem sedmi zeměmi Evropy: Německo, Slovensko, Polsko, Rakousko, Maďarsko, Itálie a Velká Británie. Graf 8.11. znázorňuje vývoj vzájemných kontaktů v rámci veřejných akcí, jeţ bylo moţné zařadit do PEA. Jednoznačně je potvrzeno prvenství Německa, kde vzájemné kontakty neustále nabývají na intenzitě. Stejně tak postupný nárůst je patrný u Maďarska, kde je to ale způsobeno výjezdy českých účastníků na maďarské akce. Naopak v případě Slovenska můţeme pozorovat dlouhodobější mírný pokles, který je ovlivněn především nízkou aktivní účastí Slováků na akcích v ČR. U ostatních zemí platí jistá míra stability na úrovni několika vzájemných fyzických kontaktů během kaţdého roku.

Graf 8.11. Vývoj vzájemné interakce českého neonacismu se zahraničím v letech

124

8.2.2. Tematické rámování veřejných aktivit v kontextu transnacionalizace

V souhrnném pohledu na tematické rámování jednotlivých akcí, buď konaných v ČR (rámovaných transnacionální tematikou, nebo s účastníky ze zahraničí) nebo v zahraničí s českou účastí, vychází zřetelná převaha podpory mezinárodního neonacistického hnutí. Jedná o akce, typicky koncerty, ale i veřejná shromáţdění, jejichţ rámování jako podpora hnutí směřuje do vlastních řad a slouţí k posílení společné identity a strávení nějakého času spolu fyzicky, nikoli pouze ve virtuálním světě na diskuzních fórech a chatech. Toto téma je zastoupeno v tematickém rámování z 30 %. Je však potřeba upozornit, ţe se nejedná o 30 % akcí. V rámci PEA byla sledována u kaţdé akce všechna z hlediska tohoto výzkumu relevantní témata. Jako druhé nejčastější téma se ukazuje vzpomínka na historickou událost či významnou osobu neonacistického hnutí, na třetím místě je to poţadavek změny systému. Imigrace a menšiny představují 8 % a čtvrté místo. Další témata viz tabulka 8.11.

Tabulka 8.11. Tematické rámování analyzovaných akcí souhrnně

téma v % podpora mezinárodního NS hnutí 29,5 vzpomínka na historickou událost/osobu 11,9 změna systému 10,6 imigrace a etnické menšiny 7,9 politický poţadavek obecně 5,1 proti USA a Izraeli 4,3 lidská a občanská práva a svobody 4,1 zahraniční politika 3,3 činnost vlády, politických stran a parlamentu 3,0 kapitalismus, globalizace 1,9 činnost policie a represivních sloţek 1,4 činnost soudního systému 0,8 proti EU 0,8 sociální politika 0,5 proti LGBT (homosexuálům) 0,5 ekologie 0,3 vnitřní bezpečnost 0,3 vzdělávací politika 0,0 korupce 0,0 jiný 1,1 chybějící informace 12,7

125

Podíváme-li se na akce v zahraničí (tabulka 8.12.), které probíhají s českou účastí, je patrné, ţe čeští neonacisté se nejčastěji účastní akcí, na nichţ je výrazně zastoupeno téma podpora mezinárodního neonacistického hnutí (35,5 %), následuje poţadavek změny systému (10,6 %) a na třetím místě je to vzpomínka na historickou událost nebo osobu z neonacistického prostředí (8,6 %). Do kategorie témat podpory mezinárodního neonacistického hnutí a vzpomínky na historickou událost či osobu spadá jiţ zmiňovaný Den cti v Budapešti, únorový smuteční pochod v Dráţďanech, dříve uctění památky Rudolfa Hesse ve Wunsiedlu, připomínkové akce ve jménu Iana Stuarta Donaldsona, výročí zaloţení Slovenského štátu, v Německu pietní pochody jako připomínka bombardování (kromě Dráţďan) např. v Chemnitz. K podpoře hnutí slouţí hudební festivaly jako Festival národů v Německu, Vento Summer Fest v Itálii, nebo koncerty organizované britskou Blood and Honour ve jménu památky Iana Stuarta Donaldsona, coţ jsou jiţ tradiční a větší akce. Mezi ty menší patří například koncerty na Slovensku, také se objevující jako memorial I. S. Donaldsona. Změna systému je vázána především na snahu o odstranění demokracie a prosazení nacionálního socialismu, popř. evropského socialismu. Část scény ale při veřejných projevech zaujala linii argumentace, ţe je potřeba odstranit současný systém, jelikoţ není demokratický. Staví sami sebe do role bojovníků za skutečný demokratický reţim, protoţe ten současný není. Tudíţ dle jejich argumentace se neprojevují proti-demokraticky. Témata, která jsou během akcí artikulována souvisí i s definováním identity my vs. oni). Témata související s pozitivním definováním vlastní identity, tzn. podpora mezinárodního neonacistického hnutí, vzpomínka na historickou událost či na osobu a lidská a občanská práva a svobody představují z celkového počtu zahraničního rámování 47 %. Negativně laděná témata, postavená na kritice a tudíţ i související s negativní stavbou identity vůči nečemu (nepříteli), zastává 34,2 %. Dalších 18,8 % zůstává pro kategorie jiný a chybějící informace. Je tedy patrné, ţe čeští neonacisté mají větší zájem účastnit se akcí, které jsou více zaměřeny na budování identity „my“, coţ jsou v souboru dat především koncerty a festivaly. Ostatní témata, i třeba ze skupiny nových – post-materialistických – témat (kapitalismus, globalizace, ekologie), se jako mobilizační impuls českých neonacistů jako motiv výjezdu do zahraničí příliš neobjevují.

126

Tabulka 8.12. Tematické rámování zahraničních akcí s českou účastí

téma v % podpora mezinárodního NS hnutí 35,5 změna systému 10,6 vzpomínka na historickou událost/osobu 8,6 politický poţadavek obecně 7,3 proti EU 3,3 lidská a občanská práva a svobody 2,9 činnost vlády, politických stran a parlamentu 2,4 imigrace a etnické menšiny 2,4 proti USA a Izraeli 2,0 zahraniční politika 1,6 kapitalismus, globalizace 1,6 činnost policie a represivních sloţek 0,8 sociální politika 0,8 proti LGBT (homosexuálům) 0,8 činnost soudního systému 0,4 ekologie 0,0 vzdělávací politika 0,0 korupce 0,0 vnitřní bezpečnost 0,0 jiný 0,8 chybějící informace 18,0

V případě akcí konaných v ČR se nám opět dělí na akce s transnacionálním charakterem díky tematickému rámování a akce s transnacionálním charakterem díky mezinárodní účasti. Tabulka 8.13. představuje výsledek PEA u akcí, které se sice konaly pouze za účasti českého publika, nicméně byly rámovány transnacionální problematikou. Téměř u poloviny těchto událostí se jako jedno z témat objevila kritika USA a Izraele a zahraniční politika (ve smyslu zahraničního dění). V případě zahraniční politiky jde o konzistentně trvající reakci na osamostatnění Kosova, s kterým neonacistické prostředí nesouhlasí a povaţuje ho za zradu vůči Srbsku. Heslo „Kosovo je Srbsko!“ je velmi časté. Zároveň téma obsahuje i kritiku zemí a vlád, které samostatnost Srbska uznaly. Třetím nejčastějším rámováním akcí v ČR je podpora mezinárodního neonacistického hnutí, coţ znamená, ţe během veřejných akcí se účastníci odkazují k nutnosti větší spolupráce se zahraničními partnery a posílení společného boje proti nepřátelům. V tomto kontextu se objevuje důraz na evropskou identitu a odhození historické zátěţe ve vzájemných vztazích. Deseti procentní

127 podíl na rámování českých akcí bez zahraniční účasti má kritika Evropské unie. V menší míře se potom objevuje i téma imigrace a etnických menšin (odkazy na mimoevropské přistěhovalce v Evropě).

Tabulka 8.13. Tematické transnacionální rámování akcí v ČR (bez zahraniční účasti)

témata v % proti USA a Izraeli 27,6 20,7 zahraniční politika podpora mezinárodního NS hnutí 13,8 proti EU 10,3 imigrace a etnické menšiny 6,9 politický poţadavek obecně 3,4 činnost vlády, politických stran a parlamentu 3,4 ekologie 3,4 3,4 lidská a občanská práva a svobody vzpomínka na historickou událost/osobu 3,4 změna Systému 0,0 činnost soudního systému 0,0 činnost policie a represivních sloţek 0,0 sociální politika 0,0 vzdělávací politika 0,0 kapitalismus, globalizace 0,0 korupce 0,0 proti LGBT (homosexuálům) 0,0 vnitřní bezpečnost 0,0 jiný 3,4 chybějící informace 0,0

Co se týká akcí v ČR se zahraniční účastí (viz tabulka 8.14.), zde dominují dvě témata, která dohromady tvoří téměř polovinu toho, jaká témata zkoumané akce doprovázejí. Jsou to imigrace a etnické menšiny a na druhém místě podpora mezinárodního neonacistického hnutí. Opět je výrazně zastoupena potřeba definovat vlastní identitu v kontextu mezinárodního neonacismu a potřeba řadit se do sjednoceného hnutí. Třetí místo patří tématu poţadujícímu změnu systému, coţ je v České republice při veřejných akcích artikulováno jako potřeba odstranit současný systém, který není demokratický. Silným výrazem dvou nejčastěji zastoupených témat v této kategorii byl 1. máj roku 2011 v Brně, kdy Dělnická strana sociální spravedlnosti svoje shromáţdění postavila na tématu přistěhovalectví a potřebě tento fenomén omezit. Jednak byla akce výrazně podpořena 128 zahraničními subjekty z Německa, Polska, Rakouska, Švédska a Slovenska. Rovněţ zásadním prvkem snahy o transnacionalizaci bylo uspořádání této akce v rámci společné kampaně s německými subjekty. Společná kampaň vztaţená k 1. květnu nesla název „Zastavme invazi cizích pracovníků“, v Německu pod totoţným heslem „Fremdarbeiter stoppen“. Vydány byly společné letáky, se společným grafickým řešením. Na čele průvodu byl nesen transparent s nápisem „Evropo povstaň!“ a doplněno symbolem spartského válečníka. V témţe roce, a v předešlém, byl zorganizován Česko-německý den přátelství, doprovázený heslem „Dva národy – jedno hnutí“. Dále se objevuje tematické rámování jako lidská práva a občanské svobody, kdy toto téma je pojímáno jako nutnost obrany těchto svobod, protoţe současné reţimy a systémy lidská práva a občanské svobody porušují a pošlapávají. Často zmiňovanou je svoboda slova, především v kontextu stíhání členů hnutí za projevy na veřejnosti. A ani u této skupiny akcí nechybí připomínka historické události či vzpomínka na osobu z neonacistického prostředí.

Tabulka 8.14. Tematické rámování akcí v ČR se zahraniční účastí témata v % imigrace a etnické menšiny 21,6 podpora mezinárodního NS hnutí 20,5 změna systému 14,8 lidská a občanská práva a svobody 8,0 vzpomínka na historickou událost/osobu 8,0 činnost vlády, politických stran a parlamentu 4,5 kapitalismus, globalizace 4,5 proti USA a Izraeli 3,4 činnost policie a represivních sloţek 2,3 zahraniční politika 2,3 proti EU 2,3 činnost soudního systému 1,1 vnitřní bezpečnost 1,1 politický poţadavek obecně 0,0 ekologie 0,0 sociální politika 0,0 vzdělávací politika 0,0 korupce 0,0 proti LGBT (homosexuálům) 0,0 jiný 2,3 chybějící informace 3,4

129

Českému prostředí tak v kontextu transnacionalizace dominují především dvě témata: podpora mezinárodního neonacistického hnutí, coţ je pro české neonacisty velmi dobrý signál pro další snahy o zařazení se do evropského hnutí, a problematika migrace a etnických menšin, coţ je opět fenomén, který neonacistickým hnutím silně rezonuje v návaznosti na snahu bránit evropskou civilizaci a potřebu definovat vlastní identitu na základě negace neevropských národů (viz identitární hnutí). Dále české prostředí pouţívá ve větší míře téma kritiky systému, kritiky USA a Izraele a vzpomínky na historickou událost či osobu z neonacistického hnutí. Svoje místo má i zahraniční politika, coţ v českém prostředí obsahuje hlavně podporu Srbska a odmítání samostatnosti Kosova. To jsou v českém prostředí hlavní témata, která slouţí k transnacionálnímu rámování českých neonacistů ve veřejném prostoru a tím pádem fungují i jako mobilizační témata, která mají potenciál je přivést do ulic. Porovnáme-li české transnacionální rámování aktivit s rámováním akcí, jichţ se účastní v zahraničí, nalezneme shodu především ve třech tématech, která v sobě skrývají potenciál k mobilizaci a podpoře transnacionalizace, minimálně pro české neonacisty, a těmi jsou podpora mezinárodního neonacistického hnutí, kritika systému a vzpomínka na historickou událost či osobu. Potvrzuje to snahu českých neonacistů výjezdy do zahraničí naplňovat svoji touhu patřit do evropského hnutí. Nová témata, na nichţ se neonacistická scéna jak v ČR, tak v zahraničí snaţí profilovat a zařadila je do svého tematického repertoáru – ekologie, kapitalismus, globalizace, LGBT hnutí – velmi ztrácí a zatím neposkytují dostatečný mobilizační potenciál pro veřejné akce. V ČR jako tematický rámec téměř vůbec neslouţí a v zahraničí (ač samozřejmě neznáme jejich celkové zastoupení v tematickém pokrytí) nefungují jako mobilizační prvek pro české neonacisty. Nová témata si cestu k českým neonacistům hledají obtíţněji a více prostoru je jim věnováno na internetu, neţ v rámci veřejných událostí. V průběhu času se rozloţení tematického rámování akcí v zahraničí s českou účastí nijak dramaticky nemění (viz graf 8.12., který nabízí osm nejvíce zastoupených témat na sledovaných zahraničních akcích). Téma podpory mezinárodního hnutí zůstává po celou dobu dominantním tématem a v posledních letech je tendence stoupající. Velký podíl tohoto tématu byl zaznamenán i v roce 2009, kdy byla česká neonacistická scéna velmi aktivní, před pádem v roce 2010. Rovněţ můţeme pozorovat stoupající trend zastoupení tématu vzpomínky na historickou událost či osobu. Téma kritiky systému se drţí dlouhodobě na stejné úrovni. Zastoupení ostatních témat zůstává více méně konzistentní. V jejich případě je obtíţné

130 vyvozovat závěry o trendech, protoţe tyto proměnné jsou zastoupeny v počtu několika jednotek.

Graf 8.12. Vývojový trend tematického rámování akcí v zahraničí s českou účastí

Graf 8.13. nabízí pohled stejnou optikou na akce uskutečňované v ČR. Jsou dány dohromady oba typy sledovaných akcí s transnacionálním charakterem, protoţe rozdělit je by znamenalo sníţit jejich výpovědní hodnotu na minimum, vzhledem k počtu jednotek. Graf ukazuje, ţe na hledání nějakých trendů je potřeba v tomto případě rezignovat. Jednotlivá témata se objevují a zase mizí z roku na rok. V letech 2008 a 2009 vidíme převahu podpory mezinárodního neonacistického hnutí a kritiky EU. V následujících letech 2010 a 2011 témata mizí, v roce 2012 se potom vrací podpora mezinárodního neonacistického hnutí. Od roku 2010 na převaze nabírá téma imigrace a etnických menšin, které se jeví jako téma s dobrým mobilizačním potenciálem. Celkově z grafu můţeme vyčíst trend nárůstu akcí s transnacionálním charakterem, který vrcholil v roce 2009. V následujícím roce došlo k celkovému propadu, coţ souvisí s omezením celkové aktivity neonacistického hnutí v důsledku protiopatření bezpečnostních sloţek a státu. V posledních dvou sledovaných letech graf naznačuje snahu obnovit aktivity, resp. jejich tematické rámování, které mohou přispět k transnacionalizaci českého neonacismu.

131

Graf 8.13. Vývojový trend tematického rámování akcí v ČR

Pozn. Křivky „proti USA a Izraeli“ a „proti EU“ se stoprocentně překrývají.

Definování identity během akcí v ČR vyznívá pozitivněji ve prospěch pozitivního vnímání „my“ (65,2 %). Rovina „oni“ je zastoupena z 30,3 %. Zbytek, tedy 4,5 %, představuje chybějící informace a kategorie jiné. Do pozitivního definování identity se řadí témata jako podpora mezinárodního neonacistického hnutí, vzpomínka na historickou událost či osobu, lidská a občanská práva a svobody, a téma ekologie. Ostatní témata se podílejí na negativní definování identity, tedy určení nepřítele, vůči němuţ se čeští neonacisté vymezují. V případě akcí s transnacionálním rozměrem konaných v ČR je zastoupení pozitivní roviny identity silnější neţ v případě akcí v zahraničí, jichţ se čeští zástupci účastní (65,2 % v ČR vůči 47 % v zahraničí, ale ještě jednou je nutné upozornit na velký podíl chybějící informace v případě zahraničních akcí). V kaţdém případě je to opět velmi pozitivní zpráva v kontextu snahy českých neonacistů o transnacionalizaci, kdy stavění na společné identitě v pozitivním smyslu mám předpoklad stabilnější spolupráce.

132

8.2.3. Adresáti požadavků/témat v rámci transnacionalizačních aktivit

Z hlediska adresátů akcí konaných v zahraničí s českou účastí, jimţ jsou témata a poţadavky směřovány, jednoznačně převládá vlastní hnutí. V 65 % jsou poselství těchto akcí určena samotným neonacistům. Opět zde odkaţme k potřebě budování společné identity, navíc veřejné akce slouţí jako tmel neonacistického hnutí, které jinak působí dosti autonomně v jednotlivých zemích. Veřejné akce představují moţnost se fyzicky potkat a vzájemně se podpořit v osobním kontaktu a ne pouze skrze virtuální svět. Druhým nejdůleţitějším adresátem je potom veřejnost. Třetím jsou instituce jiných států – většinou vlády (viz graf 8.14.).

Graf 8.14. Rozloţení adresátů veřejných akcí v zahraničí s účastí českých neonacistů

V České republice neonacisté své poţadavky a témata během akcí s transnacionálním charakterem adresují více typům adresátů neţ se tak děje u zahraničních akcí. Převaţujícím typem, stejně jako v případě akcí v zahraničí, je vlastní hnutí. Jedná se o téměř třetinové zastoupení tohoto adresáta. Shodným poměrem se následně objevují jako adresáti veřejnost, krajská samospráva, policie a český stát jako takový (viz graf 8.15.). Z obou grafů vyplývá, ţe při událostech s transnacionalizačními snahami českých neonacistů se nejvíce cílí na samotné neonacistické hnutí a veřejnost, která je důleţitá v jejich snaze více proniknout do společnosti a rozšířit své publikum. Je to výraz snahy o rozšíření

133 nacionálního socialismu ve společnosti, která potom spolu se samotným hnutím bude mít zájem a potenciál změnit současný systém. Přestoţe tedy neonacisté silně kritizují různé státní i nestátní aktéry, adresátem této kritiky nejsou ti, jimţ se témata přímo věnují, ale samotné hnutí a veřejnost. Ti, jichţ se kritika/poţadavek přímo týká, neoplývají příliš velkým potenciálem nějaké reakce. Neonacisté tak zprostředkovávají uvedeným dvěma cílovým skupinám svůj náhled na svět ve snaze ovlivnit jejich názor a přimět je k případné akci. Představují své vlastní vnímání světa a předávají ho dále.

Graf 8.15. Rozloţení adresátů veřejných akcí v ČR (transnacionální téma i zahraniční účast)

134

8.2.4. Velikost událostí dle počtu účastníků

PEA nám umoţňuje sledovat typické rysy událostí, jako je například velikost událostí z hlediska počtu účastníků. Z analyzovaných dat vyplývá, ţe v případě zahraničních akcí s českou účastí převládají mírně akce, při nichţ se počet účastníků pohybuje v rozmezí 101 – 500 osob. Takové akce představují 13 %. Následují akce s počtem účastníků v kategorii 501 – 1000 (8,4 %). Obecně jsou českými neonacisty více preferovány akce do 1000 účastníků. Bohuţel v této části dat je velký podíl chybějících informací o počtu účastníků (50,7 %), coţ působí v interpretaci veřejných akcí zkreslení (více v grafu 8.16., kde svislá osa představuje počet zaznamenaných akcí).

Graf 8.16. Počet akcí v zahraničí s českou účastí z hlediska počtu účastníků

V případě akcí v ČR je interpretace o něco přesnější. Chybějící informace byla zaznamenána u 19 % případů. V českém prostředí jednoznačně dominují akce o velikosti 101- 500 účastníků, jeţ přestavují 41 % ze všech akcí konaných v ČR, ať uţ s transnacionálním rámováním, nebo zahraniční účastí. Následují akce o velikosti 21 – 100 osob (23 %). Z dat vyplývá jednoznačná orientace na akce menšího rozsahu, do 1000 účastníků, převáţně ale do 500 osob (graf 8.17.).

135

Graf 8.17. Počet akcí v ČR (téma i zahraniční účast)

V jednotlivých zemích, kam čeští neonacisté nejraději vyjíţdějí, se situace liší. V Polsku byli čeští zástupci přítomni třikrát na akci do 100 osob a čtyřikrát na několikatisícových událostech. Dvakrát to byla i kategorie 10 0001 – 50 000. Do této kategorie spadá jiţ tradiční Pochod nezávislosti, organizovaný AN Varšava a White Legion v listopadu ve Varšavě. Na Slovensku jednoznačně převládá účast na akcích do 500 účastníků, coţ je dáno tím, ţe slovenští neonacisté ve své novodobé historii při organizování demonstrací a shromáţdění nevkročili do kategorií o několika tisících účastníků. Informace, kolik osob se účastní koncertu, není známa. V Itálii to jsou naopak akce větších rozměrů, s několika tisíci osob. Jedná se o pravidelné hudební festivaly Veneto Fronte Skinheads a nyní i akce CasaPound. Nicméně data týkající se Itálie obsahují značné chybějící informace o počtech účastníků (80 %), není tedy moţné vyvozovat z těchto dat závěry. Stejně tak je tomu i v případě Maďarska, kde jsou shodně zastoupeny kategorie 501 – 1000, 1001 – 2000 a 2001 – 5000 (to se týká především koncertů organizovaných Blood and Honour a Dnu cti). U více jak poloviny akcí ale tento údaj není znám. Akce spadající do nejvyšší kategorie, 10 tisíc aţ 50 tisíc účastníků byla v případě českého výjezdu do zahraničí zaznamenána pouze jedna, a to Ruský pochod v Moskvě. Nejčastěji českými neonacisty navštěvovaný stát – Německo – je na tom s rozloţením akcí, jiţ se právě čeští zástupci účastní, takto: 38 % představují akce do 500 osob, to znamená menšího rozsahu; 15 % akce v rozmezí 501 – 2000 (akce střední velikosti); 5 % velké akce

136 s počtem účastníků v rozmezí 2001 – 10000. Opět i zde je velký podíl chybějících informací (42 %).

8.2.5. Doplňující charakteristiky

Pomocí PEA byly sledovány i další dva definiční prvky, charakteristické pro akce neonacistického hnutí, a těmi jsou (ne)přítomnost fyzického násilí a (ne)přítomnost policie. V případě rysu přítomnosti či nepřítomnosti násilných projevů PEA ukazuje, ţe analyzovat tuto charakteristiku je ztíţeno velkým podílem chybějících dat. Celých 40 % událostí postrádalo tuto informaci. Zbylé události se dělí podle následujícího klíče: 13 % akcí s přítomností prvku násilí, 47 % akcí bez prvku násilí. Rozdělíme-li data opět na akce v zahraničí a v ČR, akce v zahraničí jsou dle prvku násilí definovány následovně: 12 % akcí bylo doprovázeno násilím, 41 % nikoliv. V případě zahraničních ale opět máme velký podíl chybějících informací (47 %). Nejvyšší podíl na akcích s projevem fyzického násilí má Německo (58 % z akcí s prvkem fyzického násilí), s velkým odstupem následováno Slovenskem a Polskem (obě země 17 %). Sledované akce v ČR rovněţ probíhají více bez násilných projevů (63 %), násilí bylo zaznamenáno v 15 % akcí. Chybějící informace přestavují 22 %. V případě ČR je ale zřejmé, bez ohledu na počet chybějících informací, ţe výrazně převaţují akce s transnacionálním charakterem, při nichţ k fyzickému násilí nedochází. I přes odpovědi na základě dat platí, ţe násilí je důleţitým rysem neonacistických akcí, ale nikoli ve smyslu přímých útoků vůči policii, proti-demonstrantům apod. Většina veřejných akcí má disciplinovaný průběh. Rys násilí se projevuje ve formě moţnosti vypuknutí násilí. Akce jsou obklopeny jakousi „aurou násilí“ (násilí je tak zvaně „cítit ve vzduchu“) (Virchow 2013: 199). Vyvolávání této atmosféry ze strany neonacistů patří k jejich image, k jejich identitě. Toto platí i v českém případě. Naprostá většina akcí proběhla bez fyzického násilí, ale pravděpodobnost vypuknutí násilí je u akcí s přítomností proti-strany vţdy nezanedbatelná. Policie byla přítomna z celkového počtu 281 akcí na 46 % z nich. 17 % bylo zaznamenáno bez přítomnosti policie, 37 % představují chybějící data. V případě akcí v zahraničí, jichţ se účastnili čeští neonacisté, byla policie přítomna na 36 % akcí. 19 % akcí proběhlo bez policie, nicméně opět je tu vysoký podíl chybějících informací (45 %). Největší podíl dle zemí má opět Německo (48 %), následováno Slovenskem (21 %) a Maďarskem, Itálií a Polskem (všechny tři státy po osmi procentech). České akce proběhly za vysoké míry

137 přítomnosti policie (73 %). Bez policie bylo uskutečněno 12 % akcí s transnacionální charakteristikou. Chybějící informace představují 15 %. Ve vzájemném vztahu násilí a policie vychází polovina akcí jako neidentifikovatelných, coţ v podstatě znemoţňuje jakoukoliv korelaci. Ve zbývajících datech se ukazuje, ţe nebyl zaznamenán případ, kdy by zároveň nebyla přítomna policie, a došlo k násilí. U čtvrtiny akcí vychází varianta, ţe policie přítomna byla a k násilí během akce nedošlo. 13 % potom představují akce za přítomnosti jak policie, tak fyzického násilí. Poslední sledovanou charakteristikou akcí s transnacionálním rysem, jeţ čeští neonacisté organizují, je místo jejich konání: zda se jedná o hlavní město, krajská města, popřípadě menší města a obce (tedy nikoli krajská města či Praha). PEA v tomto smyslu přináší výsledek, ţe jedná-li se o akce organizované bez účasti zahraničních aktérů, ale je alespoň rámována nějakým transnacionálním tématem, v 41 % jsou uskutečněny v hlavním městě. Ve 27 % to jsou potom krajská města, mimo hlavním město a krajská města se uskutečnilo 18 % akcí. Na akce konané zároveň po celé ČR připadlo 5 %. Patří sem určitě sbírka na podporu vězněného člena španělské Alianza Nacional, uskutečněná v roce 2009. V případě akcí v ČR za podpory zahraničních účastníků se ukazuje, ţe v tomto případě jednoznačně převládají akce mimo krajská města i mimo Prahu (57 %). Zahraniční účastníci nemají tedy ţádný problém dostávat se i do jiných míst ČR, neţ jsou větší města. Krajská města představují 26 % a aţ poté následuje Praha (17 %).

138

9. Závěr

9.1. Transnacionální rámování českého neonacismu

Z obsahové analýzy a analýzy protestních událostí je více neţ zřejmé, ţe čeští neonacisté skutečně stojí o to stát se pevnou součástí evropského neonacistického hnutí. Podíváme-li se na rámování českých neonacistů, jednak na webových stránkách zkoumaných subjektů, a také na protestních akcích, vidíme, ţe témata definovaná v rámci master frame evropského neonacismu nacházejí odezvu v českém prostředí a to v celé své šíři. Jednoznačně v aktivitách českých neonacistů dominují témata podpory nacionálně socialistického hnutí, především v rovině konkrétních akcí, a vzpomínek na události či osobnosti s hnutím spojené, opět více v oblasti protestních akcí. Velmi důleţitým je téma imigrace a menšin, které představuje nejčastější zarámování v případě aktivit v analyzovaném virtuálním prostoru. Českému prostředí v kontextu transnacionalizace akcí v ČR nebo s českou účastí v zahraničí dominují tato témata: - podpora mezinárodního neonacistického hnutí - problematika imigrace a etnických menšin - vzpomínka na historickou událost či osobu z hnutí - kritika systému - kritika USA a Izraele (toto téma dokonce dominuje akcím v ČR bez zahraniční účasti) - zahraniční politika (coţ je především problematika Kosova).

Rámování českého neonacistického hnutí na internetu potom přináší do popředí i takové oblasti, které protestní akce nereflektují, nebo pouze minimálně např. anti-semitismus a ţidozednářské spiknutí, liberalismus, multikulturalismus, ale i třeba téma samotné Evropy (ve smyslu evropské civilizace, evropské pevnosti apod.). V rámci internetové aktivity je téma Evropy jedním z hlavních, nicméně nepředstavuje dostatečné mobilizační téma pro veřejnou akci v ČR, ani veřejnou akci v zahraničí, na niţ by čeští neonacisté vyjeli. Vynahrazuje to potom téma podpory neonacistického hnutí a účast na vzpomínkových akcích. Je to pro české neonacistické hnutí pozitivní signál pro další integraci do evropského hnutí, protoţe staví na vnímání neonacistického hnutí a jeho pozitivním formování identity. Nikoliv pouze na definování společných nepřátel. Zároveň můţeme vidět, ţe shoda mezi virtuálním rámováním a rámováním protestních akcí se objevuje v případě tématu imigrace a etnických menšin. Toto téma je ve virtuálním

139 rámování top tématem, stejně tak v případě akcí v ČR se zahraniční účastí, na čtvrtém místě potom u akcí v ČR bez zahraniční účasti. Nová témata, na nichţ se neonacistická scéna v ČR i v zahraničí snaţí profilovat a zařadila je do svého tematického repertoáru – ekologie, kapitalismus, globalizace, LGBT hnutí – ve sledovaném období nepředstavují nijak zásadní témata mobilizace českých neonacistů. Přestoţe se v rámování objevují, nejedná se o ţádné výraznější zastoupení. Data ukazují, ţe tato témata českým neonacistům neposkytují dostatečný mobilizační potenciál pro veřejné akce. V tom malém mnoţství se nejčastěji objevuje při protestních akcích rámování tématem kapitalismu a globalizace, ale ve srovnání například s imigrací a etnickými menšinami, nebo podporou neonacistického hnutí, se jedná o výrazně menší podíl. Více prostoru nová témata dostávají na webových stránkách, kde mají členové hnutí moţnost se o nich rozepsat, polemizovat apod. Do protestních akcí je ale přetransformovávají jen minimálně. Kapitalismus v rámování českého neonacismu ve virtuálním prostoru obsadil dokonce třetí místo. Do první osmičky témat na webech se dostal i liberalismus a multikulturalismus. Shrneme-li tematické rámování českého neonacismu v kontextu transnacionalizace, jednoznačně můţeme říci, ţe čeští neonacisté hlavní rámec evropského neonacismu vnímají a svoje národní zarámování definují právě s ním v interakci a dokonce v naprostém souladu. Všechna témata obsaţená v hlavním rámci evropského neonacistického hnutí jsou reflektována stejným způsobem i v českém neonacistickém hnutí. Jistá odlišnost zde panuje pouze v oblasti témat bílé rasy a RAHOWA. Evropský neonacismus klade na tuto oblast velký důraz, v případě českých neonacistů jsou v popředí ale jiné oblasti a bílá rasa a rasová válka zůstávají upozaděny. Nicméně platí, ţe i tato dvě témata jsou artikulována a v souladu s hlavním rámcem evropského neonacismu.

9.2. Identita českých neonacistů v transnacionálním kontextu

Na jednotlivá témata navazuje i identita neonacistického hnutí. Jak bylo uvedeno v případě evropského neonacismu, zde je pozitivně definovaná identita (my) postavena na příslušnosti k bílé rase a k Evropě (evropské civilizaci). V podstatě nic jiného neexistuje, to je základ. Tomu dle provedené analýzy odpovídá i definování identity „my“ v případě českých neonacistů. Ve virtuálním prostoru jednoznačně svoji identitu vnímají jako identitu zaloţenou na příslušnosti k bílé rase a k Evropě. V případě veřejných akcí se ještě k pozitivnímu definování identity přidávají připomínky významných členů neonacistického hnutí

140 a společnou identitu v tomto ohledu podporují vzpomínkové akce. V malé míře k pozitivnímu definování identity slouţí i vyuţívání témat jako lidská práva (jeţ musí ve svůj prospěch bránit) a ekologie. Negativní definování identity (oni) je postaveno na definici nepřátel a vymezení se vůči vnějšímu prostředí. Master frame uvádí jako hlavní nepřátele Ţidy, Muslimy, imigranty, LGBT hnutí, dále skupinu procesů a systémů v mezinárodním prostředí (kapitalismus, liberalismus, demokracie, pluralismus, globalizace), v neposlední řadě to jsou pak aktéři mezinárodních vztahů jako USA a mezinárodní organizace. Na systémové úrovni master frame definuje jako nepřátele všechny reprezentanty demokratických států (od politických stran po bezpečnostní sloţky). V případě českých neonacistů se ve virtuálním prostoru v souladu s master frame objevují jako nepřátelé Ţidé, Muslimové, LGBT, imigranti. Odpovídá i skupina procesů a systémů mezinárodního prostředí, tzn., kapitalismus, liberalismus, demokracie, globalizace a také multikulturalismus. Nezapomíná se ani na USA a mezinárodní organizace. V transnacionálním kontextu schází v této oblasti pouze reprezentanti demokratického státu. Ti jsou zmiňováni v souvislosti s domácí agendou a uváděni jsou pouze čeští reprezentanti. Tato kategorie nepřítele se ale potom objevuje na protestních akcích. Veřejné akce se v ohledu negativního vytváření identity od virtuálního prostoru příliš neliší. Objevují se stejní nepřátelé. Rozdíl je pouze v tom, ţe veřejné akce zdůrazňují jako nepřítele především systém, imigranty, Evropskou unii, USA a Izrael, specificky potom Kosovo, reprezentanty demokratického státu. Rozdíl je potom v podílu pozitivního a negativního formování identity ve virtuálním prostoru a na veřejných akcích. Zde vidíme jednoznačné odlišnosti. V případě definování identity ve virtuálním prostoru, tedy na sledovaných webových stránkách, převládá negativní definování identity (na principu oni – nepřátelé). Z dat vyplývá, ţe pozitivní definování (my) je zastoupenou pouze z jedné třetiny. Větší pozornost je věnována nepřátelům a kritice vůči nim. Naopak při veřejných akcích převládá pozitivní definování identity. V zahraničí je to téměř polovina zaznamenaných dat (ale opět je potřeba upozornit na to, ţe v tomto případě je velké procento chybějících dat), v ČR to je potom 65 %. Při veřejných akcích je kladen větší důraz na momentální podporu hnutí a podporu pozitivně definované sdílené identity, která má z dlouhodobého hlediska větší potenciál přetrvat a podpořit integritu hnutí. Na formování identity navazuje i analýza adresátů poţadavků či artikulovaných témat, která jednoznačně ukazuje, ţe hlavním adresátem je samotné neonacistické hnutí a veřejnost. Je to výrazem snahy o rozšíření nacionálního socialismu ve společnosti a zároveň upevnění

141 společné identity existující členské základny. Přestoţe tedy neonacisté silně kritizují různé státní i nestátní aktéry, adresátem nejsou tolik oni, jako samotné hnutí a veřejnost. V případě zahraničních událostí je poměr zastoupení hnutí a veřejnosti ještě výraznější neţ u akcí v ČR, kde jsou poţadavky a kritika směřovány diverzifikované skupině adresátů. Přesto ale vlastní hnutí a veřejnost představují největší podíl zastoupení.

9.3. Transnacionální akce a protestní události českých neonacistů

Kromě tematického rámování probíhá zapojení českých neonacistů i na úrovni konkrétních kolektivních akcí. Nedeklarují svoji snahu o transnacionalizaci pouze slovy, ale i činy. Z analýzy protestních akcí s transnacionálním rozměrem v letech 2007 – 2012 vyplývá jednoznačná vzrůstající aktivita českých neonacistů v transnacionální rovině, která zahrnuje akce konané v ČR za účasti aktérů ze zahraničí, nebo bez zahraničních účastníků, ale transnacionálně zarámováno, anebo je třetí moţností účast českých neonacistů na akcích v zahraničí. Během sledovaného období došlo k více neţ dvojnásobnému nárůstu těchto aktivit (v roce 2007 bylo zaznamenáno 30 akcí, v roce 2012 71 akcí). Z analýzy PEA v souvislosti s výzkumnými otázkami jednoznačně vyplývá, ţe čeští neonacisté jsou v transnacionálním kontextu aktivnější v zahraničí (podle výsledků, v jaké zemi včetně ČR se účastní transnacionálních akcí) a pod vedení zahraničního partnera (dle výsledků, kdo je organizátorem těchto akcí). Mezi organizátory akcí s transnacionálním rozměrem, jejichţ součástí jsou čeští neonacisté, jednoznačně dominují zahraniční organizátoři. 72 % zaznamenaných akcí bylo pořádáno zahraničním subjektem nebo se takový subjekt alespoň na pořadatelství podílel. V případě českých organizátorů dominuje jak v celém období, tak i v jednotlivých letech (kromě roku 2009, kdy iniciativu na chvíli převzali Autonomní nacionalisté), Dělnická strana (sociální spravedlnosti), která je povaţována za hybatelku celé české pravicově extremistické scény a její role se potvrzuje i v transnacionálním kontextu. V zahraničí data ukázala jako „nejoblíbenějšího“ organizátora německou NPD. Je ale potřeba upozornit na velké mnoţství chybějících dat o organizátorovi v zahraničí, protoţe nejsou výsledky v této oblasti aţ tolik vypovídající. Chybějící data jsou obecně velkým úskalím výzkumu v oblasti neonacismu. Ze samotného charakteru zkoumané oblasti vyplývá velmi obtíţné získávání dat pro kvantitativní výzkum. Nicméně to neznamená, ţe bychom se moţností kvantitativního výzkumu měli úplně vzdát. Svoji roli hraje i typ pouţitých zdrojů, kdy se výzkumník musí spoléhat na šíři dat

142 zjištěných pouţitými zdroji, tzn., sami neonacisté referující o svých aktivitách, mediální databáze a policejní databáze. Vrátíme-li se k organizátorům v zahraničí, dále se ukazují jako hlavní organizátoři (kromě NPD), Veneto Fronte Skinheads v Itálii, Blood and Honour v Maďarsku, německý Nationaler Widerstand a také Slovenská pospolitost (v tomto pořadí od nejčastěji navštěvovaného organizátora po méně navštěvované). Čeští neonacisté se tak účastní akcí subjektů hrajících v evropském neonacistickém hnutí skutečně důleţitou roli – především se jedná o první čtyři subjekty. Slovenská pospolitost se objevuje na předních místech nikoliv z důvodu důleţitosti subjektu v evropském neonacistickém hnutí, ale protoţe se jedná o geograficky blízkého partnera s podobnými problémy (dáno společnou historií Čechů a Slováků) a bez jazykové bariéry. Z geografického hlediska opět dominuje účast českých neonacistů na akcích v zahraničí. Akce v ČR tvoří 27 % z transnacionálních akcí, jichţ se čeští neonacisté účastní, coţ je výrazný nepoměr. Přidáme-li k tomu časovou osu, míra akcí v ČR s transnacionálním rozměrem zůstává konstantní, naopak v případě výjezdů do zahraničí se počet navyšuje a zároveň s vzrůstající celkovou aktivitou se zvyšuje jejich poměrné zastoupení v celkové aktivitě v rovině protestních akcí. Vývoj ukazuje, ţe čeští neonacisté mají zájem stát se součástí evropského neonacistického hnutí, na druhou stranu ale můţeme pozorovat pasivitu v oblasti aktivního posouvání se směrem k evropskému hnutí ve smyslu transformace českého hnutí v aktivního aktéra přinášejícího impulsy k větší soudrţnosti a aktivnosti evropského hnutí v oblasti konkrétních kolektivních akcí. Stoupající tendence účasti českých neonacistů na akcích s transnacionálním charakterem (přestoţe v zahraničí) dává očekávat, ţe v následujících letech i nadále bude stoupat. Snaha českých neonacistů o zařazení se do evropského neonacistického hnutí a s tím související budování evropské identity je velmi viditelná. Z konkrétních zemí je na prvním místě jako cílová destinace jednoznačně Německo. Německo je dle dat nejvýznamnějším partnerem českých neonacistů. Téměř polovina jejich výjezdů směřuje právě do této země a tendence je stále stoupající (počet akcí s českou účastí roste). S velkým odstupem je na druhém místě Maďarsko (v tomto případě dochází k nárůstu výjezdů českých neonacistů), na třetím místě najdeme Itálii spolu se Slovenskem. Tím dochází k narušení argumentu o silné vazbě mezi českými a slovenskými neonacisty, protoţe zde neexistuje jazyková bariéra jako v případě jiných zemí; a dalšího argumentu o vyhledávání partnerů geograficky blízkých. Zaměřením pozornosti na Itálii a Maďarsko dávají čeští neonacisté najevo, ţe se dívají po partnerech, kteří jsou v rámci scény významní

143 a u kterých se případně mohou inspirovat a naučit nové věci. Nejvýznamnější identifikované země a akce, jichţ se pravidelně čeští neonacisté účastní, jsou následující:

Německo: Saský den, Festival národů, Antikriegstag, smuteční pochod v Dráţďanech, Wunsiedel (tato akce se jiţ nekoná), Den přátelství

Maďarsko: Den cti, Son sof Europe, koncerty věnované památce Iana Stuarta Donaldsona

Itálie: Veneto Summer Fest, Ian Stuart Donaldson Memorial, Tana delle Tigri!

Slovensko: Pochod za národ, připomínka zaloţení Slovenského štátu, pravidelné koncerty v Plaveckém Mikuláši

Národnost nejčastěji zastoupená na akcích v ČR je německá. Tato národnost představuje z hlediska zastoupení všech identifikovaných národností 48,3 %. Následují Slováci (29,9 %). Dále bylo moţné rozpoznat zástupce Polska, Rakouska a Maďarska. Ostatní národnostní skupiny jsou zastoupeny spíše ojediněle. Cílové destinace a přítomnost zahraničních aktérů na akcích v ČR potvrzuje, ţe čeští neonacisté na prvním místě kladou důraz na interakci s Německem a ta stále stoupá. Interakce s ostatními zeměmi funguje spíše jednosměrně. To se týká především Itálie a Maďarska, kde česká scéna funguje jako návštěvník, ale opačně ţádné vazby zaznamenány nebyly. Zajímavá je pozice Slovenska. Zde se ukazuje, ţe výjezdy českých neonacistů se postupem času zvyšují, naopak účast slovenských zástupců na akcích v ČR postupně klesá. Co se týká repertoáru akcí, jednoznačně ve výčtu převaţují demonstrace, pochody a shromáţdění. Tato skupina akcí je dominantní jak v případě akcí konaných v ČR s transnacionálním rozměrem (65,8 %), tak v případě aktivit, jichţ se čeští neonacisté účastní v zahraničí. V Německu je tento typ akce na prvním místě (38 % akcí), v Maďarsku na druhém (22 %), rovněţ na Slovensku je to nejnavštěvovanější typ akce ze strany českých účastníků (63 %). Tato aktivita není vyhledávána v Itálii, kde byl zaznamenán pouze jeden případ.

144

Na druhém místě jsou v repertoáru akcí zastoupeny politicko-hudební akce – festivaly a koncerty. V případě akcí na území ČR to jsou především koncerty (19,7%). Festivaly si tradici v českých podmínkách nenašly. Pokusila se o to Dělnická strana uspořádáním dvou ročníků Dne svobody, ale bez úspěchu. Politicko-hudební akce dominují Itálii. V ţebříčku návštěvnosti italských událostí ze strany českých neonacistů dle typu akce představují festivaly a koncerty 96 %. Třetinové zastoupení mají koncerty na Slovensku (z počtu všech akcí na Slovensku). Jako pořadatel hudebních setkání zajímavých pro českou scénu se vyprofilovalo i Maďarsko, kde je v této oblasti aktivní Blood and Honour. Zvláštní postavení v repertoáru akcí potom mají meetingy a schůze, které probíhají výlučně na bilaterální bázi mezi českými a německými neonacisty. V případě akcí v Německu s českou účastí je to 20 % akcí a v případě akcí konaných v ČR jsou to 4 %, coţ je tedy výrazný nepoměr. Jedná se stáţe u NPD, pomoc v předvolebním období či česko-německé kulturní dny. O velikosti akcí s transnacionálním charakterem nám PEA říká to, ţe v případě akcí v zahraničí s českou účastí převládá kategorie 101 – 500 osob, následována o stupeň větší kategorií 501 – 1000 osob. Zastoupeny jsou více méně rovnoměrně všechny kategorie. V tomto případě ale máme velké procento chybějících informací. V případě událostí konaných v ČR je interpretace dat přesnější. Zde se ukazuje, ţe v českých podmínkách se nejčastěji konají s transnacionálním rozměrem akce v kategorii 101 – 500 osob, na druhém místě je skupina 21 – 100 osob. Převládají jednoznačně akce menší velikosti (v porovnání s moţnostmi v zahraničí; pokud bychom nebrali do úvahy tuto rovinu, můţeme říci, ţe české akce jsou menší a střední velikosti).

9.4. Transnacionální koncepty s odezvou v českém neonacistickém hnutí

Významu jednotlivých transnacionálních konceptů a jejich odezvě v českém neonacistickém prostředí se věnovala kapitola 7, kde byly představeny koncepty, které v současné době rezonují krajní pravicí a zároveň mají odezvu v českém neonacistickém prostředí. Jak bylo uvedeno, koncepty hrají ve fungování neonacistického hnutí významnou úlohu, protoţe v podstatě dávají dané národní scéně návod, jak se organizovat, jak se prezentovat a jakými tématy vstupovat do interakce s vnějším prostředím. Master frame přetvářejí do hmatatelnější podoby, která je reakčním výrazem neonacistického hnutí na danou dobu. V českém prostředí z představených konceptů největší odezvy doznal autonomní nacionalismus, který byl do českého neonacismu implementován lidmi kolem Odporu, kteří

145 se následně začali označovat za autonomní nacionalisty a začali vytvářet lokální buňky po vzoru německých neonacistů. Autonomní nacionalismus zároveň hraje velmi významnou roli i z toho důvodu, ţe dokázal ovlivnit velkou část českého neonacismu – strategie, témata, image. Pomohl ho tak přenést od skinheadské formy k moderní podobě, která je patrná po celé Evropě. Podobně se prosadil i Straight Edge ve formě přístupu k ţivotu, i kdyţ v současné době jiţ tolik není v českém prostředí zmiňován. Navíc ţádný alkohol, ţádné drogy, či provozování veganství jsou blízké jen části české scény. V ČR se rovněţ projevil na veřejnosti Hardbass, který ale v současné době v rámci scény provozuje jen úzká skupina lidí. Vzhledem ke svému charakteru byl Hardbass vyuţit jako forma zábavy, která se rychle vyčerpala. Novými koncepty, které si hledají cestu mezi české neonacisty, jsou italský koncept CasaPound a původně z Francie pocházející Identitární hnutí. V rámci české neonacistické scény jsou tyto koncepty diskutovány a propagovány. Jednoznačně totiţ platí, ţe vydá-li se český neonacismus (nebo jeho část) touto cestou, vytvoří hnutí, které bude mnohem více přijatelné pro veřejnost. Minimálně navenek totiţ dojde k otupení rasismu a nenávisti, které budou strategicky nahrazeny vytvářením identity a společenství. Na prvním místě tedy bude pozitivní obraz, který není prvoplánovitě militantní. Uvedené koncepty mimo jiné narušují zaţitý zvyk, ţe české neonacistické hnutí se dívá pouze k německým neonacistům a pouze u nich se inspirují. Dlouhou dobu toto samozřejmě platilo, nicméně doba se mění a i v neonacistickém hnutí uţ neplatí, ţe veškeré novinky pochází z Německa. V současné době vidíme, ţe nové koncepty vznikají i ve Francii či Itálii a jsou nosné i pro ostatní evropské neonacisty, včetně těch německých (viz přenos identitárního hnutí z Francie do Německa).

9.5. Procesy transnacionálního protestu přítomné v aktivitách českého neonacistického hnutí

Jak bylo v teoretické části uvedeno, Sidney Tarrow definoval celkem šest procesů transnacionálního protestu. Jsou jimi globální rámování, proces internalizace, difuze, scale shift, externalizace a formování transnacionální koalice. Na základě sebraných dat a jejich analýzy provedené v této práci, včetně zaměření se na koncepty bylo odhaleno několik těchto procesů i v případě transnacionálních aktivit českých neonacistů. Tato typologie tedy pomůţe

146 odhalit, jakými způsoby dochází v případě českých neonacistů k transnacionalizaci a kterými směry tato transnacionalizace probíhá. Prvním typem procesu, který lze identifikovat je globální rámování. Tarrow globální rámování definuje jako uţití externích symbolů k mobilizaci lokálních a národních poţadavků. Neexistuje tu ţádná přeshraniční koordinace. Nejedná se o ţádnou mezinárodní kolektivní akci. Poţadavky primárně lokální jsou symbolicky propojeny s lidmi, jeţ v ţivotě nepotkali. Poţadavek (ač globální) se šíří v domácí struktuře. Tento typ procesu je v případě českých neonacistů vytvářen akcemi, které se konají v ČR a jsou bez účasti zahraničních aktérů, zároveň se ale nejedná o všechny akce, resp. je potřeba rozlišovat dle tématu. Podmínku mobilizace externích symbolů tak naplňují ty akce, které jsou rámovány vzpomínkou na významnou osobu z mezinárodního neonacistického prostředí, vzpomínkou na historickou událost. Dále sem patří i akce rámované zahraniční politikou, resp. otázkou Kosova, kdy je symbolem soudrţnost Srbska a „zrada“ Kosova a akce takto rámované jsou omezeny na lokální maximálně s poţadavkem vůči české vládě na neuznání nezávislosti Kosova. V neposlední řadě nesmíme zapomenout ani na akce rámované podporou mezinárodnímu neonacistickému hnutí. Všechno toto jsou externí symboly, které jsou vyuţity pro mobilizaci národních poţadavků. Rovněţ v transnacionalizaci českého neonacismu můţeme identifikovat proces internalizace. Tarrow ho vnímá jako začlenění konfliktu, který vznikl jinde, do domácí scény. Tlak ze zahraničí vůči domácí politice vyvolá na domácí scéně protest. Jedná se o migraci mezinárodních konfliktů a tlaků do domácí politiky. V prostředí Evropy je toto očekávaný proces vhledem k tomu, ţe většina evropských zemí je členem Evropské unie, která představuje supranacionální autoritu a ovlivňuje domácí politiku. V českém neonacistickém prostředí do této kategorie procesu spadají akce konané v ČR bez zahraniční účasti, ale opět ne všechny. Tlak vůči domácí politice zvnějšku, čímţ je vyvolán protest, představují akce rámované tématy proti EU, proti USA a Izraeli (na USA potom navazuje kritika NATO), částečně do tohoto typu spadají i akce rámované imigrací, protoţe Evropská unie ovlivňuje legislativu v této oblasti a často je tedy chápána jako ten aktér, který způsobuje velký příliv imigrantů do Evropy. Rovněţ sem můţeme zařadit akce rámované tématem lidská práva, kde se neonacisté rovněţ dotýkají toho, ţe lidská práva jsou obecně (tedy i ČR) ohýbána tlakem mezinárodních aktérů. Velmi důleţitým procesem v transnacionalizaci českého neonacismu je externalizace. Tou rozumíme vytváření sítí domácích aktérů s mezinárodními ve snaze jít do mezinárodního prostředí s tématem, které třeba v domácích podmínkách nemá dostatečnou odezvu

147 a přenesením ho do sítě mezinárodních aktérů má šanci nabýt na síle. Slabší aktéři tak mohou hledat přístup k silnějším spojencům. Jednoznačně do této kategorie procesů spadají akce konané v ČR za účasti zahraničních aktérů. Poţadavky a témata artikulovaná na těchto akcích jsou podpořena i ze zahraničí a neonacistické hnutí tak má moţnost vytvoření většího tlaku a nabývá tak opticky na síle, coţ můţe zapůsobit na jeho hlavní adresáty: vlastní hnutí a veřejnost. Podobně jsou na tom akce v zahraničí, jiţ se čeští neonacisté účastní a které jsou rovněţ příkladem externalizace. Čeští neonacisté se zapojují do zahraničních aktivit ve snaze zesílit svoje postavení a svůj hlas. Je to pro ně moţnost najít partnery. Na těchto akcích definují své poţadavky a snaţí se získat podporu v mezinárodním prostředí. Proces externalizace hraje důleţitou roli v případě poţadavků vůči identitě, obraně národních států a Evropy. Z jednotlivých národních neonacistických hnutí vychází tyto poţadavky (viz. identitární hnutí) a v mezinárodním prostředí se společně potkávají. Jednotlivá neonacistická hnutí na sebe vzájemně projektují své poţadavky, coţ vytváří společný zájem. Ten má potenciál se přetransformovat do transnacionálního konceptu, ale spíše ţivý samotný master frame. Následovat potom můţe internalizace, a to v případě, ţe tento společný mezinárodní poţadavek (původně vzejitý z externalizace) domestikuje v rámci konkrétního národního neonacistického hnutí. Zastoupen je i proces difuze. Ten je navázán na šíření idejí, forem organizace, taktik a cílů přes hranice. Jedná se tedy o přenos jednotlivých konceptů, které vţdy vznikly v určité zemi a postupně se šířily a domestikovaly v dalších. Typickým příkladem je autonomní nacionalismus či aktuálně identitární hnutí, u nichţ můţeme zcela zřetelně sledovat jejich postupné šíření, ale i ostatní v této práci uvedené transnacionální koncepty jsou spojeny s difuzí. Výrazně difuzi podporují sociální vztahy a osobní sítě. Silná interakce funguje mezi českými a německými neonacisty. Dále to je mimo-vztahová difuze, tzn., ţe lidé nemají mezi sebou ţádné sociální vazby. Ta je v současné době umoţněna především díky internetu. Neonacisté (a samozřejmě nejen oni) mohou sledovat dění a trendy v ostatních zemích. Scale shift v souvislosti s českými neonacisty nenastal. Nebyla zaznamenána ţádná aktivita ve smyslu přenesení lokálního jednání v ČR na mezinárodní úroveň, tzn., ţe by se původně český protest stal mezinárodním, do něhoţ by se zapojili ostatní aktéři z evropského neonacistického hnutí a původně národní protest by se objevil i v dalších zemí Evropy. Nejblíţe tomu byla kampaň švédských Svobodných nacionalistů za českého občana Patrika Vondráka, který byl vzat do vazby v souvislosti s policejními akcemi v roce 2009. Nicméně v tomto případě se jednalo o ojedinělou akci tohoto typu a kampaň byla vedena švédskými neonacisty jako kampaň oslovující Švédy, tzn., z ČR byla přenesena do jiné země, ale na

148 mezinárodní úroveň (ve smyslu odezvy ve více státech) se nedostala. Stejně tak nedošlo k adaptování protestního jednání z mezinárodního prostředí na národní úroveň, tzn., ţe by se koordinovaná protestní akce z mezinárodní úrovně přenesla do české. Rovněţ nebyl zaznamenán ani šestý typ procesu transnacionálního protestu – transnacionální koalice. Pro české neonacisty jsou tedy zásadní internalizace a externalizace, dále globální rámování a v neposlední řadě, v návaznosti na koncepty, difuze.

***

Evropské neonacistické hnutí a jeho aktivity můţeme rozloţit do tří úrovní: - ideologie (rámování), - koncepty, - konkrétní kolektivní akce. Všechny tři úrovně jsou pro existenci tohoto hnutí zásadní. Je potřeba mít hlavní rámec, který poskytuje náhled na svět a vizi světa budoucího (společný cíl). Rámec definuje identitu jak ve smyslu „my“, tedy kdo jsme, tak ve smyslu „oni“, nepřátelé. Koncepty zajišťují akčnost celého hnutí, protoţe poskytují strategii fungování a mají moţnost reagovat na konkrétní výzvy konkrétní doby. Rovněţ posouvají ideově hlavní rámec, resp. modelují ho pro aktuální potřeby a v podstatě ho aktualizují. Třetí úroveň zajišťuje strukturu pravidelných společných akcí. Jak poznamenávají Simi a Futrell (2010: 17), neonacistické hnutí je kromě ideologické výbavy silně vystavěno na emocích. Ne jen na těch negativních jako nenávist, zlost, nebo frustrace. Jejich společenství obsahuje i pýchu, radost, solidaritu, uspokojení a loajalitu. Tyto emoce znamenají tmel celého hnutí. Pomáhají překlenout všechny případné ideové rozdílnosti a spojit všechny kolem společných cílů. K tomu je ale potřeba zároveň i prostor, ve kterém se mohou neonacisté potkávat a sdílet své pohledy na fungování světa. Jedním takovým prostorem je virtuální svět umoţňující být v neustálém kontaktu s hnutím. Moţnost číst si články, jít do chatovací místnosti a mluvit s ostatními dává pocit, ţe nejsou sami. „Internet, tím jak vás snadno propojí s lidmi po celém světě, usnadňuje být rasistou. Vidíte, ţe všude po světě jsou lidé bojující za stejnou věc“ (Simi, Futrell 2010: 88). Potom je tu ale i druhý prostor, velmi důleţitý pro soudrţnost a pevnost neonacistického hnutí, a tím jsou konkrétní kolektivní akce. Účastnit se takové akce pomáhá neonacistům cítit se součástí hnutí. Fyzicky mají moţnost potkat stejně smýšlející lidi z dalších měst či států. Konají-li se akce v soukromí, dávají jim navíc moţnost se otevřeně

149 projevit a vyjádřit své názory. Kolektivní akce spojují lidi různého věku a generací, coţ zaručuje, ţe neonacismus bude předáván dalším generacím. Virchow (2013: 198) uvádí, ţe řada lídrů z neonacistického prostředí povaţuje konkrétní téma události (demonstrace, pochodu atd.) za ne vţdy důleţité. Je pro ně důleţitější, ţe se taková akce vůbec koná, čímţ mohou demonstrovat svoji existenci. Z práce vyplývá, ţe i pro české neonacistické hnutí v jeho snaze o transnacionalizaci hrají důleţitou roli všechny tři roviny. Všechny tři se promítly do transnacionálních aktivit českých neonacistů.

150

10. Seznam použitých zdrojů

Odborná literatura:

Backes, U. (2006): Politische Extreme. Eine Wort- und Begriffsgeschichte von der Antike bis zum Gegenwart. Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht. Backes, U. (2010): Political Extremes. A concetuptual history from antiquity to the present. Abingdon: Routledge. Backes, U., Jesse, E. (1993): Politischer Extremismus in der Bundesrepublik Deutschland. Bonn: Bundeszentrale für politische Bildung. Balík, S., Holzer, J., Hloušek, V., Šedo, J. (2003): Politický systém českých zemí 1848 – 1989. Brno: MPÚ. Bartlett, J., Birdwell, J., Froio, C. (2012): Populism in Europe: Casapound, London: Demos. Bastl, M., Mareš, M., Smolík, J., Vejvodová, P. (2011): Krajní pravice a krajní levice v ČR. Praha: Grada Publishing. Birdwell, J. (2012): CasaPound: The New Face of Fascism? Dostupné z: http://www.opensocietyfoundations.org/voices/casapound-new-face-fascism (ověřeno ke dni 12. 4. 2013). Bennett, W. L. (2003): Communicating Global Activism. Information, Communication & Society, č. 6, s. 143 – 168. Bötticher, A., Mareš, M. (2012): Extremismus. Theorien – Konzepte – Formen München: Oldenbourg Verlag. Broklová, E. (1992): Československá demokracie. Politický systém ČSR 1918 – 1938. Praha: SLON. Bryman, A. (2001): Social Research Methods. New York: Oxford University Press.Caiani, M., della Porta, D., Wagemann, C. (2012): Mobilizing on the Extreme Right: Germany, Italy and the United States. Oxford University Press. Camus, J. Y. (2007): The European Extrteme Right and Religious Extremism. Středoevropské politické studie, č. 4, roč. 9. Dostupné z: http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=317 (ověřeno ke dni 15. 9. 2009). Camus, J. Y. (2012): Neo-Nazism in Europe. In: Backes, U., Moreau, P. (eds. 2012): The extreme right in Europe. Current trends and perspectives, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, s. 231–242. Císař, O. (2004): Transnacionální politické sítě. Brno: MPÚ. 151

Císař, O. (2004): Občanský republikanismus a deliberativní demokracie. In: Hloušek, V., Kopeček, L. (eds. 2004): Demokracie. Teorie, modely, osobnosti, podmínky, nepřátelé a perspektivy demokracie. Brno: MPÚ, s. 84 – 108. Císař, O. (2008): Politický aktivismus v České republice. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. della Porta, D., Andretta, M., Mosca, L., Reiter, H. (2006): Globalization from Below. Minneapolis: The University of Minnesota Press. della Porta D., Tarrow S. (2005): Transnational Processes and Social Activism: An Introduction. In: della Porta D., Tarrow S. (eds. 2005): Transnational Protest and Global Activism. Lanham: Rowman & Littlefield Publishers. s. 1-20. di Nunzio, D., Toscano, E. (2011): Dentro e fuori Casapound. Capire il fascismo del Terzo Millennio. Roma: Armando Editore. Eatwell, R. (1996): On Defining the „fascist Minimum“: The Centrality of Ideology. Journal of Political Ideologies, roč. 1, č. 3, s. 303 – 319. Einzig, P. (1941): Hitler`s „New Order“ in Theory and Practice. The Economic Journal, č. 201, roč. 51, s. 1-18. Ferger, F. (2011): Tschechische Neonazis. Ursachen rechter Einstellungen und faschistische Semantiken in Zeiten schnellen sozialen Wandels. Stuttgart: Ibidem Verlag. Ferraresi, F. (1996): Threats to Democracy. The Raical Right in Italyy afte rthe War. Princeton: Princeton University Press. Griffin, R. (2006): Fascism´s new faces (and new facelessness) in the „post-fascist“ epoch. In: Griffin, R., Loh, W., Umland, A. (eds. 2006): Fascism Past and Present, West and East. An International Debate on Concepts and Cases in the Comparative Study of the Extreme Right. Stuttgart: Ibidem-Verlag. Grumke, T. (2009): Die transnationale Infrastruktur der rechtsextremistischen Rechten. In: Beer, A. (ed. 2009): Europa im Visier der Rechtsextremen. Brussels: Die Grünen/Europäische Freie Allianz, s. 9 - 25. Grumke, T. (2012): Globalized anti-globalists: The ideological basis of the internationalization of right-wing extremism. In Backes, U., Moreau, P. (eds. 2012): The extreme right in Europe. Current trends and perspectives Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, s. 323–332. Hainsworth, P. (2008): The Extreme Right in Western Europe. Abingdon: Routledge.

152

Harna, J. (2004a): Česká strana národně sociální. In: Malíř, J., Marek, P. a kol. (2004): Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861 – 2004. Díl I. Brno: Doplněk, s. 395 – 412. Harna, J. (2004b): Český národní socialismus. In: Malíř, J., Marek, P. a kol. (2004): Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861 – 2004. Díl I. Brno: Doplněk, s. 763 – 780. Heitmeyer, W. (2003): The International Handbook of Violence Research. Dordrecht: Kluwer Academic Publishers. Hübner, C. (2008): Rechtsextreme Netzwerke und Parteien in Europa. Eine Bestandsaufnahme vor der Europawahl 2009. Brussels: Group GUE/NGL. Charvát, J. (2007): Současný politický extremismus a radikalismus, Praha: Portál. Imig, D., Tarrow, S. (1999): The Europeanization of Movements? A New Approach to Transnational Contention. In: della Porta, D., Kriesi, H., Rucht, D. (eds. 1999): Social Movements in a Globalizing World. Hampshire: Palgrave Macmillan, s. 112-133. Imig, D., Tarrow. S. (eds. 2001): Contentious Europeans. Lanham: Rowman & Littlefield Publishers. Jäckel, E. (1999): Hitlerův světový názor. Praha: Paseka. Keck, M., Sikkink, K. (1998): Activists beyond Borders: Advocacy Networks in International Politics. Ithaca: Cornell University Press. Kim, I., Kuljis, J. (2010): Applying Content Analysis to Web-based Content. Journal of Computing and Information Technology, roč. 18, č. 4, s. 369 - 375. Kolářová, M. (2009): Protest proti globalizaci. Gender a feministická kritika. Praha: SLON. Koop, V. (2012): Nacionální socialismus. Praha: Grada. Kuhn, G. (2010): Straight Edge. Geschichte und Politik einer Bewegung. Münster- UNRAST Verlag. Laughland, J. (2001): Znečištěný pramen. Nedemokratické počátky evropské ideje. Praha: Prostor. Libricom.org (2011): Casa Pound and the new radical right in Italy. Dostupné z: http://libcom.org/library/casa-pound-new-radical-right-italy (ověřeno ke dni 12. 4. 2013). Loch, D. (2009): Globalization and Populist Radical Right PArties in Europe: Austria, Denmark, Germay. Konferenční příspěvek na ESA konferenci, Lisabon. Mareš, M. (2003): Pravicový extremismus a radikalismus v České republice. Brno: Barrister & Principal, Centrum strategických studií. Mareš, M. (2005): Terorismus v ČR. Brno: Centrum strategických studií.

153

Mareš, M. (2009): Ideologické prameny českého pravicového extremismu. In: Bohdálek, M. (ed. 2009): Nebezpečné známosti. Dresden: Kulturbüro Sachsen e.V., Heinrich Böll Stiftung, s. 26 - 31. Mareš, M. (2010): Subkultúry mládeţe a politický extrémizmus na Slovensku. In: Mlynarčíková, V. (ed. 2010): Nemaj trému z extrému. Informaciami proti extrémizmu. Bratislava: Nadácia otvorenej spoločnosti - Open Society Fund. Mareš, M. a kol. (2011): České militantní neonacistické hnutí (aktuální trendy) – riziko pro integraci cizinců. Analýza pro Ministerstvo vnitra ČR – Odbor bezpečnostní politiky. Mareš, M. (2012): Trans-National Cooperation of Right-Wing Extremists in East-Central Europe. In: Majer, M., Ondrejcsák, R., Tarasovič, V. (eds. 2012): Panorama of global security environment 2012. 1. vyd. Bratislava: Centre for European and North Atlantic Affairs, s. 605 - 616. Mareš, M., Vejvodová, P. (2010): Dělnická strana: profil české pravicově extremistické strany. Rexter, č. 2, roč. 8. Dostupné z: http://www.rexter.cz/wp- content/issues/2010/02/rexter-2.pdf (ověřeno ke dni 2. 6. 2011). Mareš, M., Vejvodová, P. (2011): Transnacionální dimenze soudobého českého neonacismu. Mezinárodní vztahy, č. 1, roč. 46, s. 75 – 90. Mareš, M., Vejvodová, P. (nedat.): The Dictator‟s New Clothes: New Trends in the European neo-Nazi and neo-Fascist (v recenzním řízení). Maršíček, P. (2002): Protektorát Čechy a Morava. Praha: Univerzita Karlova – Nakladatelství Karolinum. Mayer, G., Odehnal, B. (2010): Aufmarsch. St. Pölten – Salzburg: Residenz Verlag. McAdam, D., Tarrow, S., Tilly, Ch. (2001): Dynamics of Contention. Cammbridge: Cambridge University Press. McGowan, L. (2004): Radikální pravice v Německu. Od roku 1870 po současnost. Praha: Prostor. Mudde, C. (2000): The ideology of the extreme right. Manchester and New York: Manchester University Press. Mudde, C. (2000a): Extreme-right Parties in Eastern Europe. Patterns of Prejudice, č. 1, roč. 34, s. 5 – 27. Mudde, C. (2004): Globalization: The Multi-Faced Enemy? CERC Working Papers Series, č. 3. Mudde, C. (2007): Populist radical right parties in Europe. Cambridge: University Press.

154

Mudde, C. (2010): kurz Radical Right Politics in Western Europe, Oslo Summer School in Comparative Social Science Studies, Univerzita v Oslu. Osterhoff, A. (1997): Die Euro-Rechte. Münster: UNRAST-Verlag. Payne, G., Payne, J. (2004): Key Concepts in Social Research. London: SAGE. Ptáčníková, I. (2010): Hitlerův koncept sjednocení Evropy. E-polis.cz, on-line text. Dostupné z: http://www.e-polis.cz/politicke-teorie/465-hitleruv-koncept-sjednoceni-evropy.html (ověřeno ke dni 18. 6. 2012). Rataj, J. (2006): Vliv české nacionální politiky v soudobých konceptech krajní pravice v České republice. In: III. Kongres českých politologů Olomouc 8. - 10. 9. 2006, Praha - Olomouc: Česká společnost pro politické vědy. Rucht, D. (1996): The impact of national context on social movement structures: a cross- movement and cross-national comparison. In: McAdam, D., McCarthy, J. D., Zald, M. N. (eds. 1996): Comparative Perspective on Social Movements. Political Opportunities, Mobilizing Structures, and Cultural Framings. Cambirdge: Cambridge University Press, s. 185 - 204. Sager, T., Peters, J. (2008): Die PRO-Aktivitäten im Kontext der extrememn Rechten. In: Häusler, A. (ed. 2008): Rechtspopulismus als „Bürgerbewegung“. Kamapagnen gegen Islam und Moscheebau und kommunale Gegenstrategien, Wiesbaden: VS Verlag für Sozialwissenschaften, s. 115 - 128. Scharenberg, A. (2006): Brücke zum Mainstream – Mainstream als Brücke. Europäische Rechtsparteien und ihre Politik gegen Einwanderung. In: Greven, T., Grumke, T. (eds. 2006): Globalisierter Rechts-extremismus? Die extremistische Rechte in der Ära der Globalisierung, Wiesbaden: VS Verlag für Sozialwissenschaften. Schedler, J., Fleisch, D. (2011): Vorbild Deutschland: Rezeption der AN in Europa. In: Schedler, J., Häusler, A. (eds. 2011): Autonome Nationalisten. Neonazismus in Bewegung. Wiesbaden: VS Verlag, s. 214 - 248. Schedler, J. (2011a): ‚Modernisierte Antimoderne„: Entwicklung des organisierten Neonazismus 1990-2010. In: Schedler, J., Häusler, A. (eds. 2011): Autonome Nationalisten. Neonazismus in Bewegung. Wiesbaden: VS Verlag, s. 17 - 35. Schedler, J. (2011b): Style matters: Inszenierungspraxen ‚Autonomer Nationalisten„. In: Schedler, J., Häusler, A. (eds. 2011): Autonome Nationalisten. Neonazismus in Bewegung. Wiesbaden: VS Verlag, s. 67 - 89.

155

Schellenberg, B. (2009): Dispersion and Differentiation: The Structure and Trends of the Radical Right in Europe. In: Bertelsmann Stiftung (ed. 2009): Strategies for Combating Right-Wing Extremism in Europe. Gütersloh: Verlag Bertelsmann Stiftung, s. 531 – 546. Schiedel, H. (2011). Extreme Rechte in Europa. Wien: Edition Steinbauer. Simi, P., Futrell, R. (2010): American Swastika. Inside the White Power Movement`s Hidden Spaces of Hate. Plymouth: Rowman & Littlefield Publishers. Smolík, J., Kajanová, A. (2011): Hardbass jako maskulinní rituál: uvedení do problematiky. Kontakt, č. 4, roč. 13. Smolík, J., Vejvodová, P. (2010): Politický extremismus jako bezpečnostní hrozba? In: Smolík, J., Šmíd, T. a kol. (2010): Vybrané bezpečnostní hrozby a rizika 21. století. Brno: Muni Press. Smolík, J., Vejvodová, P. (2013): Nové trendy české krajní pravice. Rexter, č. 1, roč. 11, s. 91 – 116. Dostupné z: http://www.rexter.cz/nove-trendy-ceske-krajni-pravice/2013/05/04/ (ověřeno ke dni 22. 10. 2013). Snow, D. A., Benford, R. D. (1999): Alternative Types of Cross-national Diffusion in the Social Movement Arena. In: della Porta, D., Kriesi, H., Rucht, D. (eds. 1999): Social Movements in a Globalizing World. Hampshire: Palgrave Macmillan, s. 23 - 39. Snow, D. A., Byrd, S. C. (2007): Ideology, Framing Processes, and Islamic Terrorist Movements. Mobilization, č. 12, s. 119 – 136. Tarrow, S. (1998): Power in Movement. 2. vydání. Cambridge: Cambridge University Press. Tarrow, S. (2005): The New Transnational Activism. New York: Cambridge University Press. Vejvodová, P. (2005): Aplikace teorie extremismu na Dělnickou stranu. Klausurní práce. Brno: Masarykova univerzita. Vejvodová, P. (2008): Autonomní nacionalismus, Rexter, č.. 2, roč. 6. Dostupné z: http://www.rexter.cz/autonomni-nacionalismus/2008/11/01/ (ověřeno ke dni 13. 10. 2011). Vejvodová, P. (2010): Transnacionální novopohanské neonacistické organizace. In: Grešková, L. (ed. 2010): Náboţenské korene pravicového extreémizmu. Bratislava: Ústav pre vzťahy štátu a cirkví, s. 119 – 127. Vejvodová, P. (2012): Transnational cooperation of the far right in the European Union and attempts to institutionalize mutual relations. In: Backes, U., Moreau, P. (eds. 2012): The Extreme Right in Europe. Current Trends and Perspectives. Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht. s. 215 - 228.

156

Walach, V. (2010): Perspektivy krajně pravicového hip-hopu v Česku. Rexter, č. 2, roč. 8. Dostupné z: http://www.rexter.cz/perspektivy-krajne-pravicoveho-hip-hopu- v%C2%A0cesku/2010/05/03/ (ověřeno ke dni 5. 1. 2012). Waters, M. (1995): Globalization. London: Routledge. Whine, M. (2012): Trans-European trends in right-wing extremism. In: Mammone, A., Godin, E., Jenkins, B. (eds. 2012): Mapping the Extreme Right in Contemporary Europe. From local to transnational. Abingdon: Routledge, s. 315 – 333. Wirchow, F. (2013): Creating a European (neo-Nazi) movement by joint political action? In: Mammone, A., Godin, E., Jenkins, B. (eds. 2013): Varieties of Right-wing Extremism in Europe. Abingdon: Routledge, s. 197 – 214. Zeman, Václav (ed. 2009): Hrozby neonacismu - Příleţitosti demokracie. Praha: Asi- milovaní, o.s.

Primární zdroje:

24 poţadavků Dělnické strany. Dostupné z: http://www.delnickastrana.cz/ (ověřeno ke dni 1. 10. 2005). Anonym (2011): CasaPound aneb skutečně “nová neofašistická strategie”? Dostupné z: http://www.vivamafarka.com/forum/index.php?topic=103135.0 (ověřeno ke dni 10. 11. 2011). AN Střední Čechy (2007): Polemika na téma „rasa a národ“. Dostupné z: http://www.nacionaliste.com (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). AN Střední Čechy (2007a): Musíme s nimi ţít? (1. část). Dostupné z: http://www.nacionaliste.com (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). AN Střední Čechy (2007b): Musíme s nimi ţít? (2. část). Dostupné z: http://www.nacionaliste.com (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). AN Střední Čechy (2007c): Musíme s nimi ţít? (5. část). Dostupné z: http://www.nacionaliste.com (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). AN Střední Čechy (2008): Ideologie AN – 2. část – AN a kapitalismus. Dostupné z: http://www.nacionaliste.com (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). AN Střední Čechy (2008a): Ideologie AN – 1. část – AN a komunismus. Dostupné z: http://www.nacionaliste.com (ověřeno ke dni 24. 7. 2013).

157

AN Střední Čechy (2008b): Rozhovor s LOBEM z street-punkových Squad 96. DDostupné z: http://stred.nacionaliste.com/view.php?nazevclanku=rozhovor-s-lobem-z-streetpunkovych- squad-96&cisloclanku=2008040006 (ověřeno ke dni 19. 4. 2008). Antifa (2011): Nová neofašistická ideologie: Casa Pound. Dostupné z: http://www.antifa.cz/content/nova-neofasisticka-strategie-casa-pound (ověřeno ke dni 13. 4. 2013). Avalonia (nedat.): Ódinismus. Dostupné z: http://www.avalonia.cz/odinismus (ověřeno ke dni 15. 9. 2009). Barenakedislam.com (2013): GENERATION IDENTITAIRE Movement: First France, then Germany, now in the Netherlands. Dostupné z: http://www.barenakedislam.com/2013/06/22/generation-identitaire-movement-first-france- then-germany-now-in-the-netherlands/ (ověřeno ke dni 2. 9. 2013). Bickle, T. (2011): Eurootroctví. Dostupné z: http://www.radical.boys.com/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). Blood and Honour Division Bohemia (2011): Autonomní nacionalisté. Dostupné z: http://www.bhbohemia.org/clanky.html (ověřeno ke dni 31. prosince 2011). Blood and Honour Division Bohemia (nedat.): Dětský voják. On-line. Dostupné z: http://www.bhbohemia.org/clanky.html. Citováno dne 19.6. 2012. Databáze Anopress. Databáze Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu sluţby kriminální policie a vyšetřování České republiky (ÚOOZ SKPV ČR). Dělnická strana (2007): Polsko: Homosexuálové do škol nepatří. Dostupné z: http://www.delnicka-strana.cz/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). Dělnická strana (2007a): Schwarzenegger odmítl manţelství homosexuálů. Dostupné z: http://www.delnicka-strana.cz/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). Dělnická strana (2008): Stanovisko DS k homosexuálnímu pochodu: Vítězství přirozenosti. Dostupné z: http://www.delnicka-strana.cz/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). Dělnická strana (2008a): Itálie bude odebírat otisky prstů cikáňatům. Dostupné z: http://www.delnicka-strana.cz/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). Dělnická strana (2010): Větu o imigrantech zopakuji kdykoliv, říká stíhaný Vandas. Dostupné z: http://www.delnicka-strana.cz/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). Délský potápěč (2009): Casa Pound: jsme přínosem pro kaţdé město, ve kterém působíme. Dostupné z: http://deliandiver.org/2009/12/casa-pound-jsme-prinosem-pro-kazde-mesto- ve-kterem-pusobime.html (ověřeno ke dni 10. 11. 2011).

158

Délský potápeč (2011): CasaPound aneb skutečně „nová neofašistická strategie. Dostupné z: http://deliandiver.org/2011/08/casa-pound-aneb-skutecne-nova-neofasisticka-strategie- 2.html (ověřeno ke dni 2. 8. 2013). Délský potápěč (2013): Casa Pound: Reportáţ z návštěvy německých kamarádů v Římě. Dostupné z: http://deliandiver.org/2013/02/casa-pound-reportaz-z-navstevy-nemeckych- kamaradu-v-rime.html (ověřeno ke dni 12. 4. 2012). Délský potápěč (2013a): Proti internacionále obchodníků, za internacionálu národů! Dostupné z: http://deliandiver.org/2013/08/proti-internacionale-obchodniku-za-internacionalu- narodu.html#more-7077 (ověřeno ke dni 2. 8. 2013). Délský potápěč (2013b): Identitární generace. Dostupné z: http://deliandiver.org/2013/07/identitarni-generace.html (ověřeno ke dni 2. 8. 2013) Donaldson, I. S. (1986): Faith in the Struggle. Dostupné z: http://www.bloodandhonour.com/articles/faithinstruggle.html (ověřeno dne 18. 6. 2012). Dub, K. (2005): Cizinci berou práci! Dělnické listy, č. 5, roč. 3, s. 3. Hammer, M. (nedat.): Blood&Honour field manual. Dostupné z: http://www.bloodandhonour.com/downloads/B&H%20Field%20Manual.pdf (ověřeno dne 19. 6. 2012). Hardbass Zlín (2011). Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=DwL76XrEAEo (ověřeno ke dni 29. 12. 2011). Hateman (2007): NS Straight Edge. Dostupné z: http://odpor.org/?page=clanky&kat=&clanek=548 (ověřeno ke dni 29. 12. 2011). Hendrych, J. (2007): United States of Europe. Dostupné z: http://www.delnicka-strana.cz/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). Interview s Alexanderem Häuslerem. Výzkumný pracovník v oblasti politického extremismu, Universität Düsseldorf. Rozhovor uskutečněn dne 25. 3. 2011 v Düsseldorfu. Klassen, B. (1981): The White Man`s Bible. Dostupné z: http://www.creativitymovement.org/creator_library/england.html (ověřeno dne 18. 6. 2012). Klassen, B. (1987): RAHOWA! This Planet Is All Ours. Dostupné z: http://www.creativitymovement.org/creator_library/england.html (ověřeno dne 18. 6. 2012). Klassen, B. (1993): On the Brink of a Bloody Racial War. Dostupné z: http://www.creativitymovement.org/creator_library/england.html (ověřeno dne 18. 6. 2012).

159

Kněţický, M. (2009): Politici a média náš národ nenávidí, a je to vidět… Dostupné z: http://www.delnicka-strana.cz/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). Kříţ, P. (2007): Vietnamci chtějí volební právo. Dostupné z: http://www.delnicka-strana.cz/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). Kříţ, P. (2007a): Děti nelegálních přistěhovalců zdarma do českých škol! Dostupné z: http://www.delnicka-strana.cz/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). Kříţ, P. (2007b): Ne zeleným kartám! Dostupné z: http://www.delnicka-strana.cz/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). Kříţ, P. (2008): Zahraniční zaměstnanci v ČR. Dostupné z: http://www.delnicka-strana.cz/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). Kříţ, P. (2008a): Invaze imigrantů do ČR. Dostupné z: http://www.delnicka-strana.cz/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). LeeJohnBarnes (2011): This is how you win over The Kids. Dostupné z: http://leejohnbarnes.blogspot.com/2011/06/this-is-how-you-win-over-kids.html (ověřeno ke dni 3. 12. 2011). Macdonald, A. (2008): Turnerovy deníky. Praha: Kontingent Press. Moravec, R. (2009): Spolupráce mezi národy. Dostupné z: http://www.delnicka-strana.cz/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). NS Graffiti Wordpress (2010): Proč tyto stránky? Dostupné z: http://nsgraffiti.wordpress.com/proc-tyto-stranky/ (ověřeno ke dni 29. 12. 2011). NS-LEV 21 (2011a): Kultura. Dostupné z: http://www.nslev21.cz/programy/kultura (ověřeno ke dni 26. 3. 2013). NS-LEV 21 (2011b): Zaměstnanost. Dostupné z: http://www.nslev21.cz/programy/zamestnanost (ověřeno ke dni 26. 3. 2013). Odpor (2007): Ţidovský nevkus nezná mezí. Dostupné z: http://www.odpor.org/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). Odpor (2008): Rozhovor s Christianem Worchem. Dostupné z: http://www.odpor.org/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). Praguehardbass (2011). Dostupné z: http://www.praguehardbass.cz/ (ověřeno ke dni 10. 11. 2011). Radical Boys Brüx (2010): Samozřejmě, mlčení o pravdě podporuje extremismu. Dostupné z: http://www.radical.boys.com/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). Revolta.info (2011): Oswald Mosley – Evropský socialismus. Dostupné z: http://www.revolta.114blogspot.cz/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013).

160

Revolta.info (2011a): Sir Oswald Mosley. Dostupné z: http://www.revolta.114blogspot.cz/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). Revolta.info (2011b): Evropský socialismus – třetí cesta?. Dostupné z: http://www.revolta.114blogspot.cz/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). Revolta.info (2011c): Demonstrace Casapound v Neapoli. Dostupné z: http://revolta114.blogspot.com/2011/11/manifestace-casapoud-v-neapoli.html (ověřeno ke dni 2. 12. 2011). Revolta.info (2012): Deset postojů, aneb svět viděný z třetí pozice. Dostupné z: http://www.revolta.114blogspot.cz/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). Revolta.info (2012a): Evropanství a jeho cíle. Dostupné z: http://www.revolta.114blogspot.cz/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). Revolta.info (2012b): Evropská jednota - Eurosibiř. Dostupné z: http://www.revolta.114blogspot.cz/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). Revolta.info (2012c): Kapitalismus a multikulturní společnost? Dostupné z: http://www.revolta.114blogspot.cz/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). Revolta.info (2012d): Kapitalismus je katastrofický systém. Dostupné z: http://www.revolta.114blogspot.cz/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). Revolta.info (2012e): Význam Sýrie. Dostupné z: http://www.revolta.114blogspot.cz/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). Revolta.info (2012f): Globalizace. Dostupné z: http://www.revolta.114blogspot.cz/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). Revolta.info (2012g): Národní anarchismus - antisionismus. Dostupné z: http://www.revolta.114blogspot.cz/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). Revolta.info (2012h): Třetí cesta a volnomyšlenkářství. Dostupné z: http://www.revolta.114blogspot.cz/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). Revolta.info (2012i): Globalizací ztrácíme ţivotní prostředí. Dostupné z: http://www.revolta.114blogspot.cz/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). Revolta.info (2012j): Komunitarismus nebo reconquista? Dostupné z: http://www.revolta.114blogspot.cz/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). Revolta.info (2013): Jsme nejdůleţitější generace v dějinách Evropy. Dostupné z: http://www.revolta114.blogspot.cz/2013/08/jsme-nejdulezitejsi-generace-v-dejinach.html (ověřeno ke dni 2. 9. 2013).

161

Revolta.info (2013a): Evropa nebo kapitalismus?! Dostupné z: http://www.revolta114.blogspot.cz/2013/05/evropa-nebo-kapitalismus.html#more (ověřeno ke dni 2. 8. 2013). Revolta.info (2013b): Hodnoty – naše orientace. Dostupné z: http://www.revolta114.blogspot.cz/2013/05/hodnoty-nase-orientace.html#more (ověřeno ke dni 31. 8. 2013). Revolt.info (2013c): Alain de Benoist o EU, globalizaci a „homo economicus“. Dostupné z: http://www.revolta114.blogspot.cz/2013/05/alain-de-benoist-o-eu-globalizaci- homo.html#more (ověřeno ke dni 30. 8. 2013). Rupicapra (nedat.): Manifest. Dostupné z: http://rupicaprablog.com/manifest/ (ověřeno ke dni 28. 8. 2013). Skruţný, R. E. (2006): Vzkaz. B.m.: Elmar. Dostupné z: http://skruzny.wordpress.com/ke- stazeni (ověřeno ke dni 20. 9. 2007). Sombati, M. (2007): Jak příjemné je nevědět? Dostupné z: http://www.delnicka-strana.cz/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). Svobodná mládeţ (2010): Oficiální distancování Autonomních Nacionalistů od Dělnické strany (sociální spravedlnosti). Dostupné z: http://www.svobodnamladez.org/2010/03/oficialni-distancovani-autonomnich.html (ověřeno ke dni 3. 6. 2011). Svobodná mládeţ (2012): Nové kampaně: „Zastavme invazi“ a „Stop okupaci“. Dostupné z: http://www.svobodnamladez.org/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). Svobodná mládeţ (2012a): Propaganda. Dostupné z: http://www.svobodnamladez.org/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). Svobodná mládeţ (2012b): Problém multi-kulti. Dostupné z: http://www.svobodnamladez.org/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). Trestní spis 1T 81/2011. Okresní soud v Mostě. Šlégr, J. (2007): Ne podpora přistěhovalcům! Dostupné z: http://www.delnicka-strana.cz/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). Štěpánek, J. (2006): Černá invaze. Dostupné z: http://www.delnickastrana.cz/ (ověřeno ke dni 12. 8. 2010). Štěpánek, J. (2008): Česká mládeţ! Na stráţ! Dostupné z: http://www.delnicka-strana.cz/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). Štěpánek, J. (2012): Nechci ţít ve stínu minaretů. Dostupné z: http://www.dsss.cz/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013).

162

Vácha, B. (2008): Vrahové národa. Dostupné z: http://www.delnicka-strana.cz/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). Vandas, T. (2007): Hranice zůstaly. Dostupné z: http://www.delnicka-strana.cz/ (ověřeno ke dni 24. 7. 2013). WSA Crew (2011): 2. WSA Graffiti Jam – 8. 10. 2011 Brno. Dostupné z: http://widerstandstreetart.wordpress.com/2011/10/09/wsa-crew-2-wsa-graffiti-jam- %e2%80%93-8-11-2011-brno/ (ověřeno ke dni 29. 12. 2011).

Sekundární zdroje:

Agentur für soziale Perspektiven (2011): Versteckspiel. Lifestyle, Symbole und Codes von neonazistischen und extrem rechten Gruppen. Berlin: ASP. Brandenburgische Landescentrale für politische Bildung (2007), „Glossar Rechtsextremismus - Autonomer Nationalismus„. Dostupné z: http://www.politische-bildung- brandenburg.de/extrem/glossar/auto.htm (ověřeno ke dni 9. 2. 2008). Brücken, T. (2013): Rechte Jugendbewegung „Identitäre“: Flashmob der Islamhasser, 1.2. 2013, Spiegel. Dostupné z: http://www.spiegel.de/schulspiegel/wissen/identitaere- rechtsextreme-islamfeinde-machen-auf-jugendbewegung-a-880400.html (ověřeno ke dni 3. 8. 2013). Bundesamt für Verfassungsschutz (2007): „Autonome Nationalisten“ Eine militante Randerscheinung. Berlin: Bundesministerium des Innern.Dostupné z: http://www.verfassungsschutz.de/de/publikationen/pb_rechtsextremismus/ (ověřeno ke dni 1. 10. 2007). Bundesamt für Verfassungschutz (2012): Verfassungsschutzbericht 2011. Berllin: Bundesministerium des Innern. CBN (2012): `Generation Identity` Wages War on France Islamization. Dostupné z: http://www.cbn.com/cbnnews/world/2012/December/Generation-Identity-Wages-War-on- France-Islamization/ (ověřeno ke dni 1. 8. 2013). Gazzetta di Reggio (2010): Casapound contro la Fiat "Odia l'Italia". Dostupné z: http://gazzettadireggio.gelocal.it/cronaca/2010/02/03/news/casapound-contro-la-fiat-odia-l- italia-1.426910 (ověřeno ke dni 12. 4. 2013). Haffmans, E. (2007): Musikalische Kampf der Grauen Wölfe. Der Rechte Rand, č. 104, roč. 19, s. 21.

163 iDnes.cz (2008): Dělnická strana protestovala proti zrušení, předseda volal po bílé zemi, 6. 12. 2008. Dostupné z: http://praha.idnes.cz/clanek.asp?c=A081206_121949_praha_pei (ověřeno ke dni 27. 9. 2010). Kington, T. (2011): Italy`s fascists stay true to Mussolini`s ideology. The Guardian, 6. 11. 2011. Dostupné z: http://www.theguardian.com/world/2011/nov/06/italy-fascists-true- mussolini-ideology (ověřeno ke dni 12. 4. 2013). Lüpke von, M. (2013): "Gefällt" vielen: Die hippen Rechten. Deutsche Welle. Dostupné z: http://www.dw.de/gef%C3%A4llt-vielen-die-hippen-rechten/a-16685642 (ověřeno ke dni 11. 11. 2013). Mediafax/tn.cz (2011): Bodající raper niţší trest nedostal. Odsedí si devět let. Dostupné z: http://tn.nova.cz/zpravy/cernakronika/bodajici-raper-nizsi-trest-nedostal-za-pobodani-tri- deti-si-odsedi-devet-let.html (ověřeno ke dni 29. 11. 2011). MVČR (1999): Zpráva o postupu státních orgánů při postihu trestných činů motivovaných rasismem a xenofobií nebo páchaných příznivci extremistických skupin a o aktivitách extremistických uskupení na území České republiky v roce 1998. Dostupné z: http://web.mvcr.cz/archiv2008/extremis/1998/obsah.html (ověřeno ke dni 10. 4. 2009). MVČR (2008): Zprávy o problematice extremismu na území České republiky v roce 2007. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/extremismus-vyrocni-zpravy-o-extremismu-a- strategie-boje-proti-extremismu.aspx (ověřeno ke dni 20. 6. 2011). MVČR (2009): Zprávy o problematice extremismu na území České republiky v roce 2008. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/extremismus-vyrocni-zpravy-o-extremismu-a- strategie-boje-proti-extremismu.aspx (ověřeno ke dni 20. 6. 2011). MVČR (2010): Zprávy o problematice extremismu na území České republiky v roce 2009. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/extremismus-vyrocni-zpravy-o-extremismu-a- strategie-boje-proti-extremismu.aspx (ověřeno ke dni 20. 6. 2011). MVČR (2011): Zprávy o problematice extremismu na území České republiky v roce 2010. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/extremismus-vyrocni-zpravy-o-extremismu-a- strategie-boje-proti-extremismu.aspx (ověřeno ke dni 20. 6. 2011). MVČR (2012): Zpráva o problematice extremismu na území České republiky v roce 2011. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/extremismus-vyrocni-zpravy-o-extremismu-a- strategie-boje-proti-extremismu.aspx (ověřeno ke dni 5. 9. 2013). MVČR (2013): Zpráva o problematice extremismu na území České republiky v roce 2012. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/extremismus-vyrocni-zpravy-o-extremismu-a- strategie-boje-proti-extremismu.aspx (ověřeno ke dni 5. 9. 2013).

164

Richter, K. (2007): Leonidas, ein Comic und General Günzel. Warum Zack Snyders Thermopylen-Epos „300“ brandaktuell ist. Deutsche Stimme, 2007, roč. 32, č. 06/07, s. 15. Spiegel (2012): Razzia bei „unsterblichen“ Neonazis. 19. 6. 2012. Dostupné z: http://www.spiegel.de/panorama/justiz/razzia-bei-rechtsextremer-widerstandsbewegung- in-suedbrandenburg-a-839665.html (ověřeno ke dni 12. 9. 2012). Van Loyen, U. (2013): Verführt und verlassen. Dostupné z: http://jungle- world.com/artikel/2013/09/47255.html (ověřeno ke dni 12. 4. 2013).

165

11. Příloha 1 (Kódovací tabulka pro PEA)

Web 1 Odpor 2 Dělnická strana (sociální spravedlnosti) 3 Autonomní nacionalisté 4 Svobodná mládeţ 5 Radical Boys Brux 6 Revolta.info 7 Anopress 8 ÚOOZ Organizátor 1 spontánní událost bez organizátora 2 občanská sebeorganizace 3 Odpor 4 Svobodná mládeţ 5 Dělnická strana (sociální spravedlnosti) 6 Autonomní nacionalisté 7 zahraniční organizace/skupina 8 Česko-německý svaz 9 Národní korporativismus 99 chybějící informace Místo 1 Praha 2 krajské hlavní město 3 Česká republika, jinde neţ 1 a 2 4 v zahraničí 99 chybějící informace počet účastníků 1 1- 20 2 21 - 100 3 101 - 500 4 501 - 1000 5 1001 - 2000 6 2001 - 5000 7 5001 - 10000 8 10001 - 50000 99 chybějící informace účastníci 1 pouze domácí (z ČR) 3 z Německa 4 ze Slovenska 5 z Polska 6 z Rakouska 7 z Maďarska 8 jiní 99 chybějící informace požadavek 1 změna Systému 2 politický poţadavek obecně

166

3 činnost vlády, politických stran a parlamentu 4 činnost soudního systému 5 činnost policie a represivních sloţek 6 zahraniční politika 7 ekologie 8 sociální politika 9 vzdělávací politika 10 lidská a občanská práva a svobody 11 etnické menšiny 12 kapitalismus, globalizace 13 korupce 14 proti imigrantům 15 proti USA a Izraeli 16 proti EU 17 podpora mezinárodního NS hnutí 18 vzpomínka na historickou událost/osobu 19 proti LGBT (homosexuálům) 20 vnitřní bezpečnost 98 jiný 99 chybějící informace adresát 1 prezident 2 parlament 3 vláda 4 soudní systém 5 policie 6 ministerstva, centrální orgány státní správy 7 místní samospráva 8 krajská samospráva 9 média 10 veřejnost 11 politické strany 12 český stát obecně 13 EU 14 mezinárodní instituce 15 instituce jiných států 16 jiný 99 chybějící informace typ události 1 násilná demonstrace, pochod, shromáţdění 2 nenásilná demonstrace, pochod, shromáţdění 3 blokáda 4 koncert 5 festival 6 meeting, schůze

167

7 násilná přímá akce (útok na osoby nebo majetek) 8 dopis, písemná deklarace 9 sbírka 10 sportovní akce 11 volnočasová aktivita 12 výlep plakátů 99 chybějící informace násilí 1 ANO 2 NE 99 chybějící informace přítomnost policie 1 ANO 2 NE 99 chybějící informace

168