jemský rodák doc. Vladimír Hanák se již Tomáš Rothröckl v 80. letech chopil organizace odborných aktivit v území a spolu s mnoha dalšími kolegy oživil zájem odborníků i laiků o za - pomenuté Podyjí. Tato nenápadná kapitola historie novodobé ochrany přírody Podyjí Národní park Podyjí – je velice důležitá. Právě v takto formova- ném prostředí vědců, místních příznivců avne poslední řadě profesionálních ochra- správný krok do Evropy nářů se zrodila a začala kultivovat myšlenka vyšší formy ochrany, idea národního parku. Asi jako první vyslovili tuto smělou úvahu pracovníci tehdejšího Geografické- ho ústavu ČSAV v Brně docenti Antonín Buček (viz Živa 2012, 6: CXIX) a Jan Laci- na. Stalo se tak na základě výsledků první poválečné inventarizace přírodních a kul- Národní park Podyjí byl vyhlášen nařízením vlády ČR č. 164/1991 Sb. dne turních hodnot území, jež byla prováděna 2 20. března 1991. Svou rozlohou 62,6 km je naším nejmenším národním par- jako součást prací na tzv. Oborovém doku- kem. Jeho přírodní a krajinářské hodnoty jsou odborné i laické veřejnosti dnes mentu CHKO Podyjí (materiál publikován již dostatečně známé, ač tomu tak vždy nebylo, jak zmiňuje Vladimír Hanák v r. 1987). Přibližně ve stejnou dobu, v polo- v následujícím článku na str. LXXXIII. Výročí 25 let od založení tohoto chráně - vině 80. let, se zákonitě objevila i myšlen- ného území v mezinárodním kontextu si připomínáme i díky přízni časopisu ka nezbytnosti bilaterální mezinárodní ochrany, byť byla v tehdejší době, kdy ro - Živa, které si Správa NP Podyjí velmi váží. Kromě příspěvků o historii a fungo - mantické Podyjí protínala naprosto vulgár- vání národního parku najdete v tomto čísle Živy několik článků představujících ním způsobem železná opona, považová- vybrané skupiny organismů, jejich diverzitu nebo ekologii, a také významné bio- na za myšlenku fantazmagorickou. Dříve topy a způsoby péče o ně (str. 162–164, 171–174, 179–191 a LXXXVI–LXXXVIII). jen potichu v kuloárech odborných kruhů sdílené úvahy mohly po r. 1989 svobod- ně oslovit a přesvědčit ty, kteří měli mož- Je třeba připomenout, že před vyhláše- měly dnešní nástroje zajišťující ochranu nost dále konat. Výsledkem bylo zřízení ním NP Podyjí a jeho ochranného pásma přírody a krajiny, ani potřebnou pravomoc, národního parku Podyjí. v r. 1991 měla zdejší krajina v téměř shod- správy CHKO svou historickou roli „první né rozloze nižší kategorii územní ochra- pomoci“ nepochybně naplnily. První kontakty se sousedy ny jako chráněná krajinná oblast Podyjí Z osobností, jejichž jména by měla být Informací ze sousedního břehu Dyje bylo (1978–91). Krajské středisko státní památ- vzpomenuta v souvislosti s ochranou úze- však tehdy málo a odborných kontaktů jak- kové péče a ochrany přírody v Brně, tehdej - mí, rád zmíním dva zakladatele CHKO Po - bysmet – železná opona ještě stále fungo- ší odborný orgán státní ochrany přírody, dyjí: brněnskou botaničku a ochranářku vala jako spolehlivý informační filtr. Přes - především v 60. a 70. letech systematicky Matyldu Jatiovou a znojemského lesníka to se ve druhé polovině 80. let pokoušelo pracovalo na zřízení soustavy jihomorav- a ekologa Jaroslava Krejčího, který byl dlou- několik soukromých osob, příznivců Pody- ských chráněných krajinných oblastí. Byly holetým vedoucím správy a jedním ze jí i zaměstnanců tehdejší správy, o navázá - to velmi prozíravé a chvályhodné kroky, zakladatelů národního parku. S jeho moud- ní prvních vztahů. Neopominutelná jistě které správně reagovaly na civilizační tlak, rými názory se již bohužel nemůžeme se - byla také iniciativa některých „nově myslí - tak mocně a bezohledně uplatňovaný teh- tkávat. Je správné vzpomenout i na řadu cích“ úředníků Jihomoravského krajského dejší společností, neomylně mířící k lepším lidí, kteří tehdejší správě CHKO pomáhali. národního výboru v Brně, kteří v letech zítřkům. Právě jihomoravská krajina byla Byli to jak místní nadšenci a dobrovolní- 1988 a 1989 zajistili spolupráci s přísluš- terčem exploatačních snah jednostranně po - ci, tak odborníci z celé republiky, z nichž nými orgány vlády Dolního Rakouska ve jímaného intenzivního zemědělství a zprů- mnozí byli sdruženi v tehdejším Poradním vybraných oblastech územního plánování myslněného lesního hospodářství. I když sboru CHKO Podyjí. Jeho předseda, vý - a ochrany životního prostředí. někdejší ochranářské instituce zdaleka ne - znamný zoolog a univerzitní učitel, zno- Vlastní příprava odborných podkladů, potřebná projednávání a legislativní kroky již probíhaly ve svobodné atmosféře po listopadu 1989 s podporou mnohých politi - ků, odborníků i občanů. Důsledkem same- tové revoluce nebyla jen fyzická likvidace ženijně-technického zařízení, ale též odstra- nění bariér bránících kontaktům s demo- kratickou Evropou. Příznačné je ostatně i to, že právě v NP Podyjí u obce Čížov se podařilo zachránit před „revoluční euforií“ vojsk ministerstva vnitra asi 300 m železné opony, která nyní slouží jako „open-air“ muzeum. Český koncept projektu NP Po - dyjí byl rozpracován velmi rychle – na přelomu let 1989 a 1990. Nově vzniklé Ministerstvo životního prostředí ČR prv- ního ministra Bedřicha Moldana a Český ústav ochrany přírody (ČÚOP) zahájily již v r. 1990 práce na jeho realizaci, včetně oficiálních jednání s rakouskou stranou. Diplomatickou roli v této prvotní fázi plni- li za uvedené instituce především ředitel odboru ochrany přírody František Urban

1 Národní park Podyjí, údolí Dyje. 1 Foto a popisek B. Prokůpka, s laskavým svolením dědiců živa 4/2016 LXXXI

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena. a Václav Petříček (viz Živa 2015, 3: LI), jeden z odborných garantů úkolu z ČÚOP. Jako zahraniční partneři se angažovali hlav- ně zaměstnanci Spolkového ministerstva mládeže, rodiny a životního prostředí, Úřadu vlády Dolního Rakouska i členové nevládních organizací. Paralelně s těmito kontakty byly navazo - vány vztahy na úrovni lokální a osobní. Zejména Správa CHKO Podyjí s Jarosla- vem Krejčím v čele již ve druhé polovině r. 1989 začala komunikovat s představite- li rakouské nevládní organizace – Občan- ské iniciativy pro záchranu Podyjí, která sdružovala především příznivce Thayatalu (německy Podyjí) z Hardeggu a okolí, ale též z Vídně a jiných míst. Roli, kterou se - hrálo toto sdružení při ochraně rakouské- ho i moravského Podyjí v 80. a 90. letech, považuji osobně za klíčovou. Právě jeho členové dokázali svou iniciativou vzbudit vlnu odporu proti plánované výstavbě pře- hrady Býčí skála. Monstrózní vodní dílo mělo být postaveno v polovině 80. let na 2 Dyji asi 10 km nad Znojmem a vody nádr- že měly zatopit většinu území dnešního národního parku. Díky postoji občanů i ofi- tu v regionu i koordinací spolupráce s naší 2 Tehdejší vedoucí Správy chráněné ciálních struktur Rakouska se naštěstí ten- republikou. Také tito odborníci mají záslu- krajinné oblasti Podyjí Jaroslav Krejčí to československý projekt nerealizoval. hu na dosavadních výsledcích. Mimocho- (v klobouku) a zoolog Vladimír Hanák Dnes již téměř legendární aktivisté Helmut dem jeden z nich, Robert Brunner, pozdě- (vpravo) při terénní exkurzi ve východní Salek, Franz Kraus ml. i prof. Werner Katz- ji vedl společnost NP Thayatal a následně části CHKO Podyjí, 80. léta 20. stol. mann se svými spoluobčany se vehement- se stal prvním ředitelem správy národní- Foto T. Rothröckl ně podíleli na vznikajících vztazích s pro- ho parku. 3 Terénní exkurze pro veřejnost fesně spřízněnými kolegy našich institucí Během porevolučních let došlo v prosto- pořádané Správou národního parku ochrany přírody a územního plánování i se ru NP Podyjí-Thayatal k několika setkáním Podyjí jsou velmi oblíbené. svými protějšky z ochranářských nevlád- ministrů (ministryně) životního prostředí Z natáčení televizního pořadu ních organizací. Rakouský projekt Černý obou zemí: I. Dejmal – R. Feldgrill-Zan - Nedej se (2016). čáp se stal jedním z prvních odborných kelová (1991), F. Benda – M. Bartenstein Foto T. Rothröckl předpokladů vzniku chráněného území (1995), M. Kužvart – M. Bartenstein (1999), Podyjí na společné hranici. Po zažehnání L. Ambrozek – E. Pröll (2003, 2004). Tato -Thayatal, ale i na dalších společných kro- hrozby přehrady u Býčí skály pak hlavním setkání jednoznačně potvrdila vůli obou cích v oblasti ochrany životního prostředí. motivem činnosti uvedené občanské ini- států vytvořit na zelené hranici společné Dne 15. července 1999 v Hardeggu za ciativy bylo vyhlášení Nationalpark Thaya - chráněné území a zajistit jeho moderně zvuků ryčné místní hraničářské kapely tal na rakouské straně, resp. vznik přes - pojatou ochranu. Uvedená setkání členů i moravských lidovek v podání cimbálovky hraničního chráněného území. Sluší se vlád však měla vždy širší rozměr a pozitiv- Veronica z Brna byla slavnostně podepsá- poznamenat, že významnými členy sdru- ně modelovala vztahy obou zemí. Posled- na ministry Milošem Kužvartem a Marti- žení byli představitelé obce Hardegg, kte- ní a vpravdě historické setkání ministrů nem Bartensteinem a zemským hejtmanem rá se stala jedním z hnacích motorů přípra - proběhlo v r. 2015 v rakouském Hardeg- Erwinem Pröllem Deklarace o spolupráci vy NP Thayatal. Starosta Norbert Kellner gu, kdy ministři Richard Brabec a Andrä při ochraně NP Podyjí-Thayatal. Byl tak nechyběl na žádném z důležitých dvoj- Rupprechter prolomili více než osmiletou vytvořen oficiální rámec do budoucna, stranných jednání a osobně se angažoval odmlku v komunikaci a dohodli se nejen především pro sdílení informací, vzájem- v rozvoji sousedské spolupráce s obcí Vra- na efektivní bilaterální správě NP Podyjí- nou podporu, tvorbu společných projektů, nov nad Dyjí, západní vstupní branou do NP Podyjí. Vyhlášení národního parku na naší stra- ně se konalo v polovině r. 1991. Od této chvíle zde v podobě Správy NP Podyjí existuje instituce, která kromě spravová- ní svěřeného území garantuje i spolupráci s příslušnými orgány a organizacemi v Ra - kousku. Vše se dělo a děje pod zorným úhlem vize společného bilaterálního národ- ního parku/Nationalpark Podyjí-Thayatal.

Společný zájem překračuje hranice Samostatnou kapitolou je spolupráce s ofi- ciálními rakouskými institucemi. Vždy byla dobrá a korektní s oddělením ochrany příro - dy Úřadu vlády Dolního Rakouska. Tento úřad již na počátku 90. let zapojil do pří- pravy NP Thayatal odbornou organizaci – Betriebsgesellschaft Marchfeldkanal. Sku- pina této společnosti speciálně vyčleněná pro přípravu NP Thayatal, kterou vedl ře - ditel společnosti Reinhold Christian, se po několik let zabývala tvorbou analytických 3 a koncepčních prací, projednáváním projek - LXXXII živa 4/2016

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena. týkajících se hlavně správy území a rov- principem kooperace je maximální sblí - Přeshraniční spolupráce je pro ochra- něž pro koordinaci dalších aktivit. žení ochranářského managementu, tedy nu říčního kaňonovitého údolí Dyje život- metod a nástrojů péče o celé území. Jako ně důležitá. Její význam však musíme vní- Podyjí-Thayatal: jedním jazykem příklad mohou sloužit společné odborné mat také v evropském kontextu. Rakouská K 1. lednu 2000 byl rakouský NP Thaya- projekty v oblasti výzkumu a monitoringu, i naše Správa NP se staly členy Federace tal vyhlášen oficiálně. Vzniklo tak rozlo- nebo péče o les a regulace stavů lovné zvě- národních a přírodních parků Europarc, hou nevelké, leč životaschopné bilaterální ře. Správy obou parků se nevyhýbají ani významné panevropské ochranářské in - chráněné území v kategorii národní park, řešení složitých problémů, jako jsou např. stituce. V r. 2015 získaly obě Správy opě- konkrétní produkt krátké, avšak plodné management rybářství na Dyji, nebo zajiš- tovně Certifikát Europarc, který garantuje spolupráce mezi sousedními státy. Oficiál- tění eliminace negativních vlivů z provozu vysokou úroveň bilaterální ochranářské ně je řízena a kontrolována mezistátní elektrárny ve Vranově. Veřejnost se zájmem spolupráce. Výrazem mezinárodního uzná- pracovní skupinou na úrovni příslušných přijímá společné služby strážců obou par- ní kvality péče o oba národní parky a je - ministerstev, jejímiž členy jsou předsta - ků vykonávané střídavě na obou územích. jich spolupráci je propůjčení Evropského vitelé ministerstev a zemského a krajské- Samozřejmostí se staly akce pro veřejnost diplomu pro chráněná území Rady Evropy: ho úřadu, předsedové rad obou národních mnohdy organizované společně – přede- národnímu parku Podyjí v r. 2000 a pro parků i ředitelé jejich správ. Obě správy vším terénní exkurze i společenské a kul- Nationalpark Thayatal v r. 2003. Tímto v návaznosti na Deklaraci o spolupráci turní akce, včetně koncertů a uměleckých prestižním oceněním se oba parky dostaly avjejím rámci uzavřely Dohodu o společ- výstav. V oblasti environmentální výchovy do nevelké rodiny příkladně spravovaných ných cílech, zásadách a východiscích péče a osvěty byl kladně přijat bilaterální pro- chráněných území v Evropě. I proto na pře- o NP Podyjí a NP Thayatal, a dále Doho- jekt Národní park jde do škol, zaměřený pro lomu srpna a září 2005 uspořádala Rada du o sdílení informací. Tyto dohody prak- děti základních škol na obou stranách hra- Evropy v obou parcích mezinárodní se - ticky umožňují pečovat o svěřená území nice. Na naší straně v Čížově i u sousedů minář, na kterém se potkali představitelé na bázi společné vize, shodných myšlenek v Hardeggu fungují návštěvnická střediska všech chráněných území oceněných Evrop- a zásad v rámci možností právních systé- s turistickými informačními kancelářemi, ským diplomem. Dnešní Podyjí-Thayatal mů obou států. výstavami a akcemi pro návštěvníky. Aktua - není již neznámým pojmem a stává se pří- Pracovní kontakty jsou velmi úzké, časté lizována jsou mapová díla, informační ma - kladem dobré partnerské spolupráce sou- a neformální. Rozvíjejí se ve všech oblas- teriály obě strany vydávají v národních sedních států. tech praktické ochrany území. Základním jazycích a v angličtině.

mimo zájem masového turismu a na rozdíl Vladimír Hanák od podobných jihomoravských řek i zcela bez devastující chatové výstavby. V tom- to stavu se zbytek Podyjí udržel až do kon- ce druhé světové války, kdy jeho ochrana Ohlédnutí za historií byla ještě dočasně znásobena zřízením nepřístupného pohraničního pásma. Rela- přírodovědného bádání tivně zachovalé území se teprve o něco a ochrany NP Podyjí později dostalo pod cílenou péči státní ochrany přírody (viz předchozí článek ředitele Správy NP Podyjí Tomáše Roth- röckla), v r. 1978 se stalo chráněnou kra- Vznik národního parku Podyjí nebyl tak dování údolní přehrady Vranov, což před- jinnou oblastí Podyjí a otevřela se tím ces- samozřejmý a očekávaný jako v případě pokládalo zatopení velké oblasti horního ta k pozdějšímu zřízení nejvyššího stupně Krkonoš, Šumavy nebo Vysokých Tater. Podyjí. Nicméně i přes realizaci tohoto plá- ochrany v podobě NP Podyjí. Tři jmenované krajiny byly propagovány nu v 30. letech 20. stol. se ukázalo, že pod Kupodivu v celém poměrně dlouhém dlouho před jejich vyhlášením v odborném vodou zmizela jen přírodovědecky méně období na přelomu 19. a 20. stol. si reno- i denním tisku v období první republiky významná část horního Podyjí. Zájem re - movaní přírodovědci tohoto zajímavého a zejména krátce po druhé světové válce. kreantů a turistů se navíc poté soustředil území téměř nevšímali. Výjimku tvořily Zřízení NP na Šumavě (viz Živa 2013, 5) právě na oblast kolem přehrady, a tak nej- snad jen občasné výzkumy geologů z br - avTatrách doporučoval už známý zoolog cennější partie středního Podyjí zůstaly něnského a zejména vídeňského centra. Ti a ochranář prof. Julius Komárek, Krkono- jako první upozornili na nerostné bohatství še (k 50 letům Krkonošského národního a popsali zajímavou geologickou stavbu parku více v Živě 2013, 4) pak zejména bo - Podyjí v kontextu střední Evropy. Byly to tanik prof. Karel Kavina. Ve hře byly i dal- hlavně shrnující práce rakouského geologa ší naše přírodovědecky významné oblas- Franze Eduarda Suesse z počátku 20. stol., ti jako Křivoklátsko, Jeseníky a další, ale jehož poznatky jsou dodnes platné a oceňo - o ochraně Podyjí se v té době neuvažovalo. vané. Jinak však zůstával přírodovědecký Tenkrát představovalo spíše území okrajo - výzkum Podyjí stále jen zájmem vzděla- vé, známé především svými krajinářskými ných laiků vesměs z místního prostředí. kvalitami, a proto určené k turistickému Botanicky tak zpracoval Podyjí soubor něji a rekreačnímu využití. Však také už před až profesor znojemského gymnázia Adolf první světovou válkou byl připraven kon- Oborny ve svém díle Flora des Znaimer krétní plán jeho zpřístupnění železnicí Kreises (1879) a zoologický výzkum ještě z Retzu do Raabsu, trať měla vést právě dlouho zaostával, i když výborní brněnští romantickým a zároveň přírodovědecky entomologové v té době dosáhli značných nejcennějším říčním údolím Dyje. Tento úspěchů v průzkumu menších sousedních plán se naštěstí po rozpadu Rakouska-Uher- oblastí – Pálavy, Mohelenské stepi, Morav- ska a rozdělení území mezi Českosloven- ského krasu, Bílých Karpat ad. Vlastnímu sko a Rakousko neuskutečnil. V opačném Podyjí se po první světové válce soustavně případě by mu zřejmě padly za oběť nej- věnoval významný moravský botanik Jind- významnější části středního Podyjí, tedy řich Suza (později profesor botaniky na valná část dnešního území NP. Ostatně ivprvních letech Československa, kdy už 1 Kaňonovité údolí Dyje v centrální se o jedinečné přírodě Podyjí leccos vědě- 1 části národního parku Podyjí lo, se vyskytlo další nebezpečí, a to vybu- pod Lukovem. Foto T. Rothröckl živa 4/2016 LXXXIII

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena. dělské v Brně (dnes Mendelova univerzi- ta), přírodu Podyjí – zejména rostlinstvo – dobře znal a byl zanícený a aktivní ochra- nář. Jeho znalost krajiny a místních lidí, stejně jako profesní činnost v muzeu ho brzy přivedly ke spolupráci se státní ochra- nou přírody v Brně a v Praze, což vedlo ke jmenování státním konzervátorem pro ochranu přírody v okrese Znojmo. Této prá- ci se věnoval při svém zaměstnání v mu - zeu. Spolu s brněnskou botaničkou Matyl- dou Jatiovou přišli jako první s myšlenkou, že Po dyjí má pro svou jedinečnost nárok na vyhlášení chráněné krajinné oblasti. Tato idea našla odezvu u kompetentních úřadů v místě i u orgánů státní ochrany pří- rody a plán se v r. 1978 realizoval. Jaroslav Krejčí se tedy výrazně zasloužil o vyhlášení do té doby v přírodovědeckých kruzích málo známé krajiny mezi naše chrá- něné oblasti s nejvyšší mírou ochrany. Byl jednou z prvních osobností, kterým by pa - třil titul otce zakladatele národního parku Podyjí. Byl si ostatně i v době existence CHKO Podyjí vědom, že nestačí jen formál - ní uznání určité oblasti jako chráněného 2 území, ale že je nutné ho podpořit kon- krétními fakty. A tak se od počátku vzniku CHKO snažil organizovat její důkladný vý - Univerzitě Karlově), který zde našel řadu 2 Podyjí, Humna za stodolami, Šafov. zkum, vyzval konkrétní specialisty růz- zajímavých druhů rostlin a jako první si Foto a popisek B. Prokůpka, ných profesí ke spolupráci a vytvořil jim všiml jedinečnosti jejich druhového bohat- s laskavým svolením dědiců náležité zázemí. ství i složení, jež zdůraznil označením této 3 Střevíčník pantoflíček (Cypripedium Tak se miniaturní, zprvu jen dvoučlenná oblasti jako prebohemikum. calceolus) –vPodyjí vzácná orchidej Správa CHKO Podyjí rychle stala organizá - Ivdobě první republiky přetrvávaly prů- světlých lesů. Foto T. Rothröckl torem velmi intenzivního zejména biolo- zkum a ochrana přírodních zajímavostí gického výzkumu horního Podyjí. Vznikl Podyjí v rukách místních laických zájem- velkého (Otis tarda) a řady pěvců, publiko - Poradní sbor CHKO Podyjí – sdružení ců. Z nich vynikl především znojemský vaná až později. odborníků, znalců a vědců, kterému jsem magistrátní rada Emanuel Blattný, vzdě- Přesto byly v poválečné době ochra- měl čest dlouhá léta předsedat. Našly se láním právník, navíc ale dobrý botanik nářské snahy v Podyjí málo aktivní, snad cesty do vědeckých pracovišť v Brně i Pra- a spolupracovník pražských muzejních i vzhledem k tomu, že se v kraji od zákla- ze a začaly se hromadit publikace, které badatelů, s nimiž už se předtím podílel na dů změnilo obyvatelstvo, které zatím nena- ukázaly na jedinečnost území. Uvedené výzkumu Podkarpatské Rusi. Zároveň byl šlo ke svému novému domovu bližší vztah. činnosti se účastnili jak profesionální, tak zaujatým ochranářem, sice málo publiko- Už zmíněný rada E. Blattný byl ostatně laičtí odborníci, a k výsledkům velice při- val své objevy, ale zasloužil se po druhé záhy penzionován, nemohl plně vykoná- spěly pravidelné exkurze posluchačů praž- světové válce o zachování přírody Podyjí vat funkci krajového konzervátora a navíc ských i brněnských vysokých škol, vedené jako schopný konzervátor státní ochrany ani neměl v té komplikované době poli- jejich učiteli. přírody na Znojemsku. Blattný také stimu - tickou oporu. A tak když se ukázala potřeba propago- loval další zájem o laický výzkum ve spo- Situace se změnila teprve v 60. letech vat ochranářské snahy u nás vyhlášením lupráci s kroužkem studentů a profesorů 20. stol., když do znojemského muzea na - dalších národních parků, stalo se už po - znojemského gymnázia. V té době se rov- stoupil jako botanik mladý Jaroslav Krejčí. měrně dobře prozkoumané Podyjí vážným něž podařilo zřídit na bítovském hradě Tento rodák ze Znojemska, absolvent les- zájemcem o získání tohoto statutu. Zatím- terénní výzkumnou stanici, která se stala nické fakulty tehdejší Vysoké školy země- co o správnosti zřízení NP v Krkonoších útočištěm pravidelných návštěv a exkurzí a na Šumavě sotva kdo pochyboval, Pody- přírodovědců z brněnských a pražských jí bylo před třemi desítkami let stále oblas- vysokých škol a muzeí, a přispěla tak pod- tí odborné veřejnosti méně známou, a tak statně k poznání celého Podyjí. mohla oprávněnost jeho vyhlášení národ- Je třeba připomenout, že ani dobře ve - ním parkem vzbuzovat pochyby. Po čtvrt- dené znojemské regionální muzeum teh- století je naprosto zřejmé, že si tento region dy nemělo přírodovědné oddělení a sbír- vysokou míru ochrany plně zaslouží: je za - ky. Základy dnešních poměrně slušných tím jediným národním parkem na Moravě, sbírek přírodnin, zejména zoologických donedávna jediným „nelesním“ a „nehor- a entomologických, vznikly až po druhé ským“ v ČR a navíc situován ve zcela jedi- světové válce záborem majetku několika nečné oblasti na rozhraní dvou základních německých laických sběratelů a soustře- biogeografických celků střední Evropy – děním sbírek z předválečných škol. I to hercynika a panonika. Pro běžného ná - však dokazuje, že už před válkou v Pody- vštěvníka je podstatné, že zároveň zajiš- jí žili informovaní jedinci, kteří o zdejší ťuje ochranu geomorfologicky výjimečné přírodě leccos věděli, bohužel své poznat- malebné části téměř neobydleného údolí ky nezveřejňovali. Do tohoto období patří Dyje, dnes už posledního zbytku kaňono- i první entomologické sběry, které shromáž - vitých prolomů moravských řek na úpa- dili na Znojemsku občasní hosté E. Blatt- tí Českomoravské vrchoviny. Po 25letém ného, např. známý entomolog, gymnaziální provozu a intenzivní výzkumné činnosti prof. Jan Roubal, a také první ornitologic- se prokázalo, že zahrnuje širokou škálu ká pozorování vzácných druhů ptáků – nejrozmanitějších stanovišť s jednoznačně např. sokola stěhovavého (Falco peregri- 3 nejpestřejší biodiverzitou, jakou lze v naší nus), čápa černého (Ciconia nigra), dropa republice najít. LXXXIV živa 4/2016

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena. Z redakce

Stříbrná medaile UK pro Vladimíra Hanáka

Pamětní medaile Univerzity Karlovy v Pra- davců a netopýrů. Vytyčil komplexní pro- ze se udělují členům akademické obce gram jejich výzkumu, který průběžně na - univerzity i jiným osobám, které se zaslou- plňoval projekty kombinujícími soustavná žily o rozvoj univerzity nebo její fakulty, terénní sledování s aplikací nejrůznějších rozvoj vědy, vzdělanosti nebo akademic- analytických přístupů a mezioborovou kých svobod. Jednou z osobností poctěnou týmovou spoluprací. Díky tomu se už bě - 26. května 2016 stříbrnou medailí UK byl hem 60. let stala PřF UK jedním z klíčo- nestor české zoologie doc. RNDr. Vladimír vých center moderního výzkumu savců Hanák, CSc. (viz také Živa 2011, 2: XVIII). a výuky tohoto oboru v Evropě. V. Hanák se narodil 31. března 1931 ve Zásadním objektem zájmu V. Hanáka je Znojmě. Jižní Morava, zvláště region CHKO skupina, která v počátcích jeho kariéry a později NP Podyjí, se stala jeho celoživot- patřila k nejméně prozkoumaným – neto- ní osudovou oblastí. Právě on byl v polovi- pýři. Se svými spolupracovníky organizo- ně 80. let 20. stol. v čele skupiny odborní- val projekty kroužkování netopýrů a moni- ků, která provedla ucelenou revizi území torování jejich populací. Věnoval se terénní CHKO a jeho faunistických charakteristik práci, včetně výprav do oblastí z tohoto 2 (blíže str. LXXXI–LXXXIV). Tato analýza se hlediska málo známých – jihovýchodní stala první odborně podloženou úvahou Evropy, Asie a severní Afriky, a podrob- o vytvoření NP Podyjí a Vladimír Hanák po ným taxonomickým a biogeografickým tři desetiletí předsedal Poradnímu sboru analýzám. Svými publikacemi podstatně CHKO Podyjí a posléze Radě NP Podyjí. přispěl k poznání vnitroareálové proměnli- Odborná kariéra V. Hanáka je celoživot- vosti a taxonomie palearktických netopý- ně svázána s Přírodovědeckou fakultou UK. rů. Uspořádal také první světovou konfe- Již během studia se na začátku 50. let stal renci o výzkumu netopýrů. Ve světovém asistentem katedry zoologie. Jako první měřítku je pokládán za jednoho ze zakla- porevoluční proděkan PřF UK pro vědu datelů moderního výzkumu této skupiny. a výzkum přispěl zásadním způsobem ke kultivované transformaci fakulty a rychlé 1 Vladimír Hanák jako laureát ceny rekonstrukci jejího vědeckého potenciálu Dobrý skutek pro Podyjí, kterou obdržel a mezinárodních styků. Stal se učitelem v r. 2015 za celoživotní popularizaci většiny dnešních českých zoologů. Pro ne - ochrany přírody. Vpravo ředitel jednoho z nich bylo setkání s mimořádnou Správy NP Podyjí Tomáš Rothröckl. osobností V. Hanáka, kreativní, široce vzdě- Foto P. Lazárek lanou, kultivovanou, názorově pevnou a lid- 2 V terénu u Černé v Pošumaví (1955). sky bohatou, klíčovým momentem univer- Foto J. Hanzák zitního studia a celoživotní inspirací. 3 Ze sčítání netopýrů v únoru 2016. Od začátku své akademické dráhy se Evropsky chráněný netopýr velkouchý zabýval hlavně výzkumem savců, zejména (Myotis bechsteinii). Foto A. Reiter skupin do té doby v evropském měřítku 4 Výzkumníci (V. Hanák s vnukem). 3 zcela opomíjených – hmyzožravců, hlo- Foto I. Weberová

1 4

živa 4/2016 LXXXV

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena. G 1999–2000 – pilotní projekt statistické Jaroslav Ponikelský a kolektiv autorů provozní inventarizace lesa a tvorba rám- cových směrnic péče vycházející z typů porostů (kvalitativně definovaných stupňů aktuálního stavu lesa) jednotlivých typů vývoje lesa (Pozn.: provozní inventarizace 25 let NP Podyjí je metoda zjišťování stavu lesa, kdy se šetří vybrané charakteristiky lesního ekosysté- mu, ať již dendrometrické, či ekosystémo- Jak se vyvíjela péče vé, pomocí výběrového statistického šetře- ní – periodicky opakovaného na trvalé síti o lesy v národním parku inventarizačních ploch. V české lesnické praxi je tato metoda stále považována za alternativní, ačkoli zejména v západní Evropě se běžně využívá. Pilotní projekt, který proběhl na území NP Podyjí, byl důle- žitý z pohledu zavedení této metody do praxe.); G 2001–03 – tvorba a schválení samostat- Lesní ekosystémy se v národním parku Podyjí rozkládají na ca 85 % území a tvo- ného LHP na bázi provozní inventarizace ří tak dominantní typ společenstva. V minulosti se na ně nahlíželo především (prvního v ČR) a s tím související odklon jako na zdroj dřeva a obživy, a tomu odpovídal také hospodářský způsob jejich od časové úpravy lesů v plánování i v pro- vozní praxi; využívání. Se změnou chápání lesa v kontextu tehdy nově vyhlášeného NP bylo G 2009–12 – tvorba a schválení Plánu péče nutné nastavit systém péče, který by umožnil dosáhnout cílů ochrany přírody. o NP Podyjí a jeho ochranné pásmo na Kromě opatření obnovního managementu tak byly do praxe zavedeny i některé období 2012–20; dříve užívané, avšak u nás pozapomenuté, způsoby hospodaření (např. pěstová - G 2013–14 – tvorba a schválení druhého ní výmladkového lesa a lesní pastva). Jak se lesy za uplynulých 25 let změnily LHP na bázi provozní inventarizace, nava- ve svých základních charakteristikách, přibližuje článek na str. 171–174 toho- zujícího na Plán péče pro období 2012–20. to čísla Živy. Koncepce péče o les Dosud platné nařízení vlády č. 164/1991 Pro základní orientaci stručně shrneme G 1995 – vyvrcholení gradace lýkožrouta Sb., kterým se zřizuje národní park Pody- klíčová data ve vztahu k ochraně a manage - vrcholkového (Ips acuminatus) v poros- jí, definuje v §2 jeho poslání: „… zejména mentu lesů v NP Podyjí: tech s dominancí borovice lesní (Pinus syl - ochrana či obnova samořídících funkcí pří- G 1991–92 – zpracování a schválení lesní- vestris), sněhová kalamita silně poškodi- rodních systémů, přísná ochrana volně ho hospodářského plánu (LHP) pro nově la mladé borové monokultury (založené žijících živočichů a planě rostoucích rost- vzniklý národní park; v 70. a 80. letech 20. stol.); lin…“ A následně v §9 také základní prin- G 1992–93 – tvorba Plánu péče o NP Pody- G 1996 – zahájení systematické přestavby cip péče o lesní ekosystémy: „Cílem všech jí a jeho ochranné pásmo, zpracování po - porostů trnovníku akátu (Robinia pseudo - opatření v lesním hospodářství národního drobného plánu péče o lesy (propojení acacia, celková plocha při zahájení 225 ha) parku je dosažení přirozené skladby poros- s Plánem péče); na smíšené listnaté lesy, a přestavby jeh- tů zcela odpovídající danému stanovišti.“ G 1994 – převod práva hospodaření v le - ličnatých (zejména borových) monokultur Pomiňme v tehdejší právní úpravě použi- sích na Správu NP, schválení Plánu péče (3 200 ha), úprava strategie péče o lesy NP tou „produkční“ terminologii, která pocho- o NP Podyjí a jeho ochranné pásmo, zahá- Podyjí po ověření různých postupů a s ohle- pitelně do národního parku nepatří, ale jení lesnických managementových opatře- dem na velkoplošné disturbance z r. 1995; byla, a v omezené míře je i dnes používá- ní zaměřených na změnu druhové a pro- G 1997 – přechod k praktickému uplatně- na, neboť se dosud nepodařilo optimali- storové skladby lesů – ověřování různých ní výběrných principů v lesích zejména zovat vztah mezi zákonem o ochraně pří- postupů na malých plochách; v území s trvalou péčí; rody a zákonem o lesích.

1

LXXXVI živa 4/2016

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena. Postup by měl mimo jiné umožnit rychlej- ší nástup disturbančních událostí, které jsou motorem dynamiky přirozených lesů. Odlišné strategické cíle jsou pochopi- telně definovány pro ÚTP. Jde především o ochranu a podporu druhové rozmanitos- ti, postupné aktivní přiblížení ekosystémů přírodě blízkým společenstvům a také při- měřené produkční využití v rámci lokál- ních potřeb (zejména palivové dříví pro místní obyvatele). Udržení a zlepšení stavu ochranářsky cenných biotopů a druhů je prováděno formou rozličných typů mana- gementu (viz níže) a mimo jiné podporuje populace světlomilných druhů do doby, než 2 3 se plně projeví disturbanční dynamika lesů ponechaných samovolnému vývoji a zač- nou spontánně vznikat i světlostní stadia lesa – různě otevřené plochy po různě vel- kých a silných disturbancích. Významná část lesů byla v době vyhlá- šení NP značně vzdálena od přirozeného stavu tím, že v minulosti je člověk přeměnil na monokultury dřeviny stanovištně ne - vhodné (borovice lesní), případně geogra- ficky nepůvodní (modřín opadavý – Larix decidua) a někdy navíc invazní (trnovník akát). V takto pozměněných porostech se realizují opatření obnovního managemen- tu, která mají upravit skladbu dřevin a pro- storovou strukturu směrem k modelu po - tenciální přirozené vegetace. Následně se s těmito porosty nakládá v souladu se stra- tegickým cílem příslušné managemento- vé kategorie. Nástroj pro uplatňování stra- tegie péče o les v konkrétních porostech představuje lesní hospodářský plán, aktua - lizovaný v desetiletých periodách. Od 4 r. 2003 se při tvorbě LHP využívá zmíně- ná metoda výběrového statistického šetře - ní, které poskytuje korektní data o vývoji 1 Reliktní bor – původní les trajektorii vývojových modelů přírodního lesních ekosystémů (podrobněji viz článek na nepřístupných stanovištích lesa na srovnatelných stanovištích včetně na str. 171–174). 2 Kobylka révová (Ephippiger ephippi- působení různých typů disturbancí (vítr, Protože dosud v českém právním systé- ger) je typická pro říční údolí jihozápadní led, biotičtí činitelé, oheň) v různých pro- mu, jak jsme již zmínili, nedošlo k opti- Moravy, preferuje zarůstající části vřeso- storových měřítkách a s odlišnou intenzitou malizaci vztahu mezi zákonem o ochraně višť, ale místy se vyskytuje i v řídkých a návratností. V 1. až 3. lesním vegetačním přírody a krajiny a zákonem o lesích, byla lesích nebo na lesních okrajích stupni (zjednodušeně pod pásmem čis - správa NP nucena pro dosažení dlouho- a světlinách. Foto R. Stejskal tých bučin) se nezachovaly žádné ukázky dobých cílů požádat o následující výjimky 3 S okáčem kostřavovým (Arethusana původních pralesních porostů, jak je zná- z lesního zákona. arethusa) se v Podyjí setkáváme kromě me z vyšších poloh. Lesy delší dobu a růz- G Odklad lhůty zalesnění na 10 let (namís- lokalit stepních trávníků také na prud- ně intenzivně využíval člověk, a tudíž ani to zákonných dvou let) má umožnit širší kých skalnatých svazích s řídkými nedokážeme přesněji definovat skladbu uplatnění samovolných procesů (přirozená doubravami. Foto R. Stejskal dřevin a prostorové uspořádání lesních po - obnova dřevin celé sukcesní série včetně 4 Korálovec bukový (Hericium coralloi- rostů v modelu potenciální přirozené vege- vyššího podílu pionýrských dřevin), pří- des) – nápadnou dřevokaznou houbu tace. Proto se vedla delší diskuze ohledně padně ochranu a podporu druhové rozma - lze najít ve starých bučinách. parametrů pro ÚCS, při jejichž dosažení je nitosti iniciálních a juvenilních růstových možné/vhodné již ponechat lesní porost fází lesních porostů. Konkrétní rozhodování o typu, způsobu v režimu samovolného vývoje. Kritéria pro G Možnost snižování zakmenění pod hod- a umístění zásahu v jednotlivých lesních ponechání samovolnému vývoji se maxi- notu 0,7 z jiných důvodů, než je obnova porostech vychází především z manage- málně zjednodušila tak, aby co největší pro- porostu (tento parametr v podstatě vyjad- mentové kategorizace a koncepce péče stor dostaly autoregulační procesy a sekun- řuje stupeň využití růstového prostředí o lesy, které definuje plán péče (Reiterová dární sukcese. K zásadním požadavkům porostu, přičemž mezní hodnota 0,7 není a Škorpík 2012), a dále ze současného stavu patří absence invazních neofytů (v Pody- obvykle dostatečná k prosvětlení poža - konkrétního porostu (každý je zařazen do jí zejména trnovníku akátu) a přítomnost dovanému z ochranářských důvodů). Cí - funkčního typu – má vazbu na stupeň při- alespoň klíčových druhů potenciální při- lem je podpora světlomilných organismů rozenosti). Plocha lesa v NP je rozdělena rozené vegetace určujících dynamiku po - (např. společenstva xerotermních rostlin, na dvě části s odlišným dlouhodobým cí - rostů, ovšem již bez exaktně stanovených různých skupin hmyzu) a obecně organis- lem péče – území cílově ponechané samo- intervalů jejich zastoupení a růstových fází mů vázaných na raná sukcesní stadia lesa. volnému vývoji (ÚCS) a území s trvalou porostů. Proto se třeba upustilo od výchov- Týká se to ochranářsky významných dru- péčí (ÚTP, viz obr. 1 na str. 172). ných zásahů v mladých porostech cílo- hů chráněných národní legislativou nebo Strategickým cílem v ÚCS je umožnit vých dřevin, které vznikly výsadbami jako ivrámci evropské soustavy Natura 2000. samovolné procesy v lesních společen- opatření obnovního managementu (např. Patří k nim např. lelek lesní (Caprimul- stvech podle uvedeného nařízení vlády na místě smrkových nebo borových mono- gus europaeus), dudek chocholatý (Upupa a zákona o ochraně přírody a krajiny. Stav kultur) v nedávné minulosti. Tím byl dán epops), tesařík obrovský (Cerambyx cerdo), lesních porostů v ÚCS by měl teoreticky větší prostor pro uplatnění autoredukce kobylka révová (Ephippiger ephippiger, dovolit jejich další samovolný vývoj po lesních porostů v raných růstových fázích. obr. 2), bourovec trnkový (Eriogaster catax), živa 4/2016 LXXXVII

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena. Tab. 1 Objem odumřelého dřeva v lesích národního parku Podyjí šířku holé seče maximálně na dvě výšky v období 1993–2014, zjištěný inventarizací obnovovaného porostu, což v případě 15 m vysokých pařezin znamená 30 m. Bez této Rok 1993 1998 2003 2014 výjimky by se nedalo např. obnovit pařezi - Objem odumřelého dřeva celkem [m3] 13 000* 15 960 49 500 65 070 nu na ploše 40 × 40 m. Objem odumřelého dřeva [m3/ha] 2,5 3 9,9 13 Koncepce péče o les se v základních parametrech od svého vzniku nezměnila. * kvalifikovaný odhad při tvorbě podrobného plánu péče o lesy (1992–93) V průběhu let však došlo k úpravě manage - mentové kategorizace, změně způsobu okáč ovsový (Minois dryas), okáč kostřa- G Umožnění úmyslné mýtní těžby v poros- zjišťování stavu lesa a způsobu plánování vový (Arethusana arethusa, obr. 3); z rost- tech mladších než 80 let – s ohledem na péče. Speciální zásahy se provádějí na stá- lin druhy, které přežívají na lokalitách intenzivní přeměny akátových a jehlična- le narůstající ploše a větší prostor byl dán bývalých pastvin, dnes zarostlých lesem – tých typů porostů, pěstování lesa výmlad- i sekundární sukcesi. Správa NP Podyjí má prstnatec bezový (Dactylorhiza sambuci- kového (tj. les nízký – téměř 100 % obnovy dnes k dispozici nástroje, díky nimž může na), jalovec obecný (Juniperus communis) je prováděno vegetativně) nebo sdružené- naplňovat cíle ochrany přírody v NP. Jak nebo vstavač kukačka (Anacamptis morio). ho (les střední – převažuje vegetativní ob - se to daří, nechť posoudí čtenáři. G Umožnění pastvy hospodářských zvířat nova, jsou však ponecháváni také jedinci na lesních pozemcích s cílem dosáhnout generativního původu a vzniká tak více- Kolektiv spoluautorů: Robert Stejskal, a udržovat určitou prostorovou strukturu vrstevnatý, tedy víceetážový porost) a další Tomáš Vrška a Jiří Zahradníček lesa, na niž se váže výskyt cenných orga- speciální managementové zásahy. nismů, včetně kriticky ohrožených dru- G Možnost provádět holé seče širší, než je 5 Kvetoucí vřesoviště s pohledem hů vyžadujících specifické typy biotopů stanoveno lesním zákonem – kvůli pěsto- na Hnanice. Foto T. Rothröckl (např. prstnatec bezový, hnědásek podu- vání výmladkového lesa, jakožto opatření 6 Měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva) najský – Melitaea britomartis, kobylka pro ochranu a podporu druhové rozmani- vytváří porosty v zástinu lesa. révová). tosti. Současná zákonná úprava povoluje Snímky P. Lazárka, není-li uvedeno jinak

5 6

LXXXVIII živa 4/2016

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena. Jan Andreska

Laudatio: Lubomír Hanel šedesátiletý

Je zavedeným zvykem psát články k jubi- publikovaná práce (společně se spolu - leu jako životopis, moderně řečeno curri - žákem J. Novákem) byla otištěna v r. 1979 culum vitae. v angličtině ve Věstníku Československé Začnu proto jinak: Jednoho letního dne společnosti zoologické a týkala se morfo- jsem určoval s kamarádem ichtyologem metrie africké ryby motýlkovce Pantodon drobné ryby, které mi donesl student jako buchholzi. svůj úlovek. Moc nám to nešlo, nicméně Vzhledem k tomu, že nedostal možnost jsme to nechtěli vzdát. Jako jistá forma absolvovat na PřF UK interní aspiranturu, spásy se ve dveřích ukázal Lubomír Hanel, opustil Prahu a po svatbě se přestěhoval a my jsme si mu stěžovali na determinač- k manželce Marii do Kladrub u Vlašimi. ní neúspěch. Kolega na ryby letmo pohlédl Následovalo občanské zaměstnání inspek- a bez váhání pravil: „Kluci, to vám někdo tora ochrany přírody na Okresním národ- 1 donesl střevličky…“ (střevlička východ- ním výboru v Benešově, kde na odboru ní – Pseudorasbora parva, tehdy dynamic- kultury (1982–90) dostal na starost ochra- ky a nenápadně se šířící invazní druh pů - nu přírody a památek v okrese Benešov. 1 Z exkurze se studenty – na výlovu vodem z Asie). Po tomto začátku jsme se V té době zároveň absolvoval externí aspi- rybníka v CHKO Blaník. během let stali kolegy a přáteli, nakonec ranturu na PřF UK a po obhájení dizer - Foto z archivu L. Hanela i spoluautory řady publikací. tační práce Ryby Slapské nádrže a jejího Lubomír Hanel se narodil v Praze 3. srp- povodí získal v r. 1989 vědeckou hodnost la je obdivuhodná a příkladná. Řadu pra- na 1956 v rodině architekta. Střední vzdělá - kandidáta věd (CSc.). V 90. letech se stal cí publikoval také v zahraničí nebo ve spo- ní získal na gymnáziu v Praze Na Zatlance zaměstnancem dnešní Agentury ochra- lupráci se zahraničními badateli. K jeho a již k maturitě předložil práci věnovanou ny přírody a krajiny ČR, na této pracovní oblíbeným skupinám, kterým se přednost - zkušenostem z vlastního odchovu štikov- pozici vedl a dodnes vede Správu CHKO ně věnuje, patří ryby a mihule, z hmyzu ce páskovaného (Aplocheilus lineatus). Blaník. pak vážky. Připomenutí hodná je zatím Zájem o přírodu získal v útlém mládí, když Roku 2000 začal vyučovat hydrobiologii osmidílná řada monografií věnovaná kom- jezdil se svou babičkou po různých místech na Pedagogické fakultě Univerzity Karlo- pletnímu českému názvosloví rybovitých Čech a sám vycházel do přírody a pozo- vy, r. 2003 se habilitoval na PřF Univerzi- obratlovců světa (vydalo Národní muzeum, roval živočichy, přičemž ho to vždy táhlo ty Komenského v Bratislavě, kde předložil Praha 2000–14). Od r. 1995 je Lubomír především k vodě. Nebylo divu, že se brzy habilitační práci Ichtyofauna České repub- Hanel členem redakční rady Živy a také začal věnovat akvaristice a chovu někte- liky a její ochrana. Profesuru v oboru ekolo - autorem mnoha tematických článků a re - rých vodních živočichů. gie pak obhájil na Lesnické a environmen - cenzí (z nejnovějších např. Živa 2016, 3: Na Přírodovědeckou fakultu Univerzity tální fakultě České zemědělské univerzity 138–141 a 2013, 6: 279–281). Karlovy v Praze nastoupil r. 1975 a dokon- v Praze (2009). Na ČZU a PedF UK před- V mnohaletém manželství s paní Marií čil ji obhájením diplomové práce Odhady náší mimo jiné ekologii, zoologii bezobrat - se stal otcem dvou dětí, Jany a Lubomíra. základních ekologických parametrů jelce lých a strunatců, ekologii ryb a hydrobio- S dcerou Janou zveřejňují v Živě články tlouště v Klíčavské údolní nádrži v letech logii. K většině přednášek připravil také ze společných cest po světě (např. 2014, 6: 1967–79. Poté absolvoval roční studijní po - kvalitní studijní texty (skripta). 302–304 nebo 2013, 3: 142–144). Mezi byty na katedře zoologie a posléze gene - Důležitá je jubilantova činnost publi- jeho zájmy patří kromě očekávaných bio- tiky PřF UK (1980–82). Během této doby kační – jde o téměř 800 prací. Podstatné logických koníčků, jako je fotografování ho výrazně ovlivnil prof. Ota Oliva (Živa jsou především monografie (10), kapitoly přírody a akvaristika, také chov psů. 2013, 6: CXX–CXXI), díky němuž se začal v monografiích a knihách (30), vědecké Jubilantovi přejeme do dalších let mnoho hlouběji věnovat ichtyologii. Jeho první studie a články (177). Pracovitost L. Hane- úspěchů pracovních i lidských.

Karel Hudec

Karel Šťastný a jeho 75 let

Známý ornitolog, dlouholetý člen redakční cializoval se na ornitologii. Návrat do Pra- rady Živy (od r. 1988) se narodil 22. červen - hy mu umožnilo zaměstnání ve Výzkum- ce 1941 v Českém Brodě. Tomuto městu ném ústavu krmivářského průmyslu a slu- zůstal věrný dodnes, i když ho život po - žeb (1967–69). Následovala dlouhá etapa stupně přiváděl na různá místa. Nejprve v Ústavu krajinné ekologie Českosloven- to bylo studium zoologie na Přírodově- ské akademie věd na pracovišti v Říča- decké fakultě Univerzity Karlovy v Praze nech (1969–85), kde obhájil vědeckou hod - u doc. Waltra Černého, které úspěšně ukon- nost CSc. a začala i jeho trvalá spolupráce čil tehdejším titulem promovaného biolo- s Vladimírem Bejčkem (Živa 2013, 5: CIX). ga v r. 1963, ale titul si tamtéž upravil na V r. 1985 oba přešli na Ústav aplikované RNDr. v r. 1971. První zaměstnání předzna - ekologie a ekotechniky Vysoké školy země- menalo jeho pouť po různých pracovištích dělské v Kostelci nad Černými Lesy, a odtud zabývajících se nějakým způsobem ptáky. Nejdříve nastoupil jako zoolog v Okres - 1 Karel Šťastný se podílel na vzniku ním muzeu v Šumperku (1963–67), kde dosud jediného atlasu zimního rozšíření 1 opustil pasti na drobné hlodavce a spe - ptačích druhů na našem území. živa 4/2016 LXXXIX

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena. pak opět oba od r. 1990 natrvalo na Lesnic- životního prostředí, Praha 1995). Karel má kou fakultu, resp. Fakultu životního prostře - rovněž hlavní podíl na zahájení Jednot- dí České zemědělské univerzity v Praze – ného programu sčítání ptáků v ČR, který Suchdole. Na ní se habilitoval v r. 1990 začal v r. 1982 a stále pokračuje. Jeho vý - a profesorem se stal v r. 1994. sledkem jsou trvale zpracovávané infor- Snad přechod od muzejní práce na spíše mace o změnách početnosti ptačích druhů prakticky zaměřená pracoviště pro Karla u nás, doplňující celoevropské údaje včet- znamenal jeho příklon k praktické, i když ně evropského atlasu hnízdního rozšíření základní, ornitologii. Především ekologic- ptáků. V současnosti Karel převzal reedici ké – asi jako první u nás využíval ptáky jednotlivých svazků Fauny ČR – Ptáci. pro biomonitoring důsledků krajinných Neméně záslužné jsou další Karlovy akti- změn na živé organismy. Ať to bylo na Tře- vity. K těm organizačním patří především boňsku, na severočeských výsypkách, nebo dlouholeté předsednictví České společnos - imisních holinách Krušných hor. Zcela ti ornitologické (ČSO), organizace úspěšné praktický dosah měla jeho práce na ochra- konference evropské atlasové komise nebo ně leteckého provozu před ptáky na letiš- členství v redakčních radách (kromě Živy tích. Rozhodujícím mezníkem v celoživot - také v časopisu ČSO Sylvia a Folia Zoolo- ním zaměření ale nejspíš byla začátkem gica). V ochraně ptáků jde např. o vytvoře - 70. let účast na základním jednání o evrop- ní Červeného seznamu ptáků ČR, v popu- ském atlasu rozšíření ptáků a sledování larizaci o řadu knih včetně překladů do jejich početnosti. Karel ještě s W. Černým různých evropských jazyků (např. Oiseaux zorganizovali v letech 1973–77 první mapo- chanteurs a La grande encyclopédie des vání hnízdního rozšíření ptáků ve čtverco - oiseaux, Gründ, Paříž 1984 a 1989; Zvěř, vé síti po celé ČSSR a později s V. Bejčkem Ottovo nakladatelství, Praha 2016); množ- již v rámci ČR i další dvě mapování, je - ství článků v Živě (např. 2015, 4: 191–192, jichž výsledky byly zpracovány ve třech seriál o Sokotře v r. 2002 získal ocenění atlasech (Academia, Praha 1987; H&H, od čtenářů, Cenu Antonína Friče). A samo- Praha 1997; Aventinum, Praha 2006), a pra- zřejmě výuka a vedení diplomových i dizer- cuje se na čtvrtém (viz také Živa 2015, 2: tačních prací na ČZU; na obojí s potěše- 73–74). Mimo to V. Bejček spolu s ním ním vzpomínají mnozí absolventi. A tak zorganizoval zatím jediný atlas zimního snad je skoro zbytečné na závěr neúplného rozšíření ptáků v ČR (za období 1982–85; výčtu přát Karlovi elán, aby mohl uskuteč- vydalo nakladatelství H&H a Ministerstvo nit další životní záměry.

2 2 Z ptačí oblasti Doupovské hory S přáním L. Hanelovi a K. Šťastnému se (2012). Foto z archivu K. Šťastného připojuje i redakce a redakční rada Živy.

skrývá zajímavý životní příběh. V r. 1939, Jan Krekule kdy většina Čechů vyučujících na veřej- ných školách opouští Slovensko, přichází na bratislavskou univerzitu z Masarykovy univerzity v Brně již renomovaný znalec 70 let fyziologie rostlin na Slovensku květeny Balkánu a Blízkého východu F. Ná - bělek, žák vídeňského prof. Richarda Wett - steina. Bohumila Němce v Bratislavě přiví - Na katedře fyziologie rostlin Přírodovědec - tění. Diskurz se sklenkou v ruce a plným tal zároveň jeho bývalý student a budoucí ké fakulty Univerzity Komenského v Brati - stolem, napájený i atmosférou slovenské vedoucí právě založené katedry Ľudovít slavě se 27. května 2016 oslavovalo – 70 let vřelosti. V širším kontextu jubileum připo- Pastýrik. Osobnost B. Němce, jistě nejvý- je pro přírodovědnou instituci již zažitý, mnělo také podivuhodný příběh dodnes znamnějšího domácího biologa první polo- skoro kmetský věk. Posluchárna byla zce- trvající česko-slovenské spolupráce pěsto- viny 20. stol., může v širším úhlu pohledu la zaplněna hosty, pamětníky i studenty. vané na omezeném prostoru oborové spe- představovat jakýsi svorník pro uvedení Poctu vzdala jubilantovi jak alma mater cializace. Vybídlo i ke sledování dlouhé nové disciplíny – fyziologie rostlin na do - v osobě děkana i rektora a dalších zástup- a pozoruhodné cesty, jíž katedra prošla. mácím území. To on se stal v r. 1901 správ- ců vedení, tak delegáti příbuzných kateder, Rostlinná fyziologie na Slovensku po - cem a od r. 1903 spoluředitelem nově zalo- laboratoří a oddělení na ose Praha–Koši- prvé promluvila dopoledne 13. března 1946 ženého Ústavu pro fyziologii rostlin na ce se vyskytujících univerzit a ústavů aka- ústy prof. Bohumila Němce (Živa 2014, 4: české Univerzitě Karlově v Praze. Převzal demií věd (AV ČR i SAV). Milníky cesty 148–150; 2007, 1–5 a 2006, 6: LXXXI). dědictví po Juliu Sachsovi, který o více byla Univerzita Karlova v Praze, Masary- Přednáška o výživě rostlin se zvláštními než 50 let dříve svou habilitací ve fyzio- kova a Mendelova univerzita v Brně, Tech- akcenty na stopové prvky. Aktuální dobo- logii rostlin na téže univerzitě v r. 1857 nická univerzita ve Zvolenu a Univerzita vé téma založené i na osobní zahradnické nový vědní obor založil (viz Živa 2014, 4: Pavla Jozefa Šafaříka v Košicích. Uveďme zkušenosti B. Němce se stopovými prvky LXXII–LXXVIII a 2011, 5: LXXI–LXXII). také Ústav experimentální botaniky AV ČR, jako limitujícími faktory vývoje ovocných Němec sám toto dědictví uváděl a propa- v. v. i., v Praze a Botanický ústav SAV v Bra- stromů. Vše v režii právě založeného Ústa- goval. Vraťme se ale zpátky do Bratislavy tislavě. Režie setkání spočívala v rukách vu pro fyziologii a biologii rostlin Příro- v polovině minulého století. vedoucího katedry prof. Alexandra Luxe dovědecké fakulty Slovenské univerzity Ambicí hostujícího profesora bylo po - a jeho spolupracovníka Michala Martinky. v Bratislavě. Skromné začátky, kdy místo skytnout i učební texty. První díl Všeobec- Komentář k fotografickému materiálu zo - pro přednášení poskytl Ústav pro kvasný né botaniky, anatomie, byl již napsán a vy - brazujícímu zpočátku černobíle vývoj kated- průmysl a rozvíjení nové disciplíny vý - šel v polovině r. 1948. Druhý – fyziologie ry v portrétech pedagogických a badatel- znamně podpořilo Družstvo hospodářských až počátkem r. 1951. Oba díly přeložil do ských protagonistů. Jako vždy se upínalo lihovarů v Bratislavě. Jako hostujícího pro- slovenštiny Ľ. Pastýrik. Ale B. Němec se jich největší očekávání již mimo oficiální pro- fesora pozval B. Němce do Bratislavy profe - už nedočkal, z Bratislavy odešel v osma- gram ke generačně promíchanému setká- sor botaniky a děkan PřF Slovenské univer - čtyřicátém. Těžko dohledat, zda za jeho vání bývalých spolužáků, učitelů a stu- zity František Nábělek. Za krátkou zmínkou rozhodnutím byla vleklá bronchitida, což dentů, vzpomínání. To vše pod hlavičkou v Němcových pamětech (Vzpomínky, Práce sám ve Vzpomínkách uvádí, nebo politic- katedrou i školou organizovaného pohoš- z Archivu Akademie věd, Praha 2002) se ký tlak, což se nabízí, ale neuvádí. XC živa 4/2016

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena. ke světlu, teplotě, toxickým látkám či hosti - telsko-parazitickým vztahům. Přispěl k roz- víjení molekulárněbiologických metod. Od r. 2009 do současnosti vede praco- viště Alexander Lux, jehož zásluhou se katedra výrazně otevřela zahraniční spolu- práci. Na úrovni projektů se spojila s pra- covišti v Japonsku, Číně, Švédsku, Velké Británii, Itálii a Jihoafrické republice. Zůsta- la zachována a dále se rozvíjí spolupráce s pracovišti v ČR. Díky Fulbrightově na - daci se podařilo získat několik projektů s Kalifornskou univerzitou v Davisu (USA). Katedra se věnuje reakcím rostlin na abio- tické a biotické faktory prostředí, bioforti - fikacím, studiu významu a účinku křemí- ku na obranu rostlin vůči stresu a tradičně 1 se zabývá strukturou a funkcí kořene. Vý - zkum zahrnuje i přenos signálů v rámci syndromu masožravosti rostlin a interakce Následovníkem v letech 1948–59 byl 1 Zahájení oslav 70. výročí oboru mezi hostiteli a parazity. Během posled- výše jmenovaný prof. Ľudovít Pastýrik. Se fyziologie rostlin na Slovensku – vedoucí ních 10 let spoluorganizovala četné mezi- spolupracovníky se věnoval minerální vý - katedry fyziologie rostlin Přírodovědecké národní vědecké konference: COST Action živě, studiu vlivu různých faktorů na fyzio - fakulty Univerzity Komenského 837 – Plant biotechnology for the removal logii ovocných dřevin, zejména meruněk. v Bratislavě Alexander Lux (vpravo) of organic pollutants and toxic metals from Zaměřili se na objasnění apoplexie odu- s rektorem univerzity prof. Karolem wastewaters and contaminated sites. Setká - mírání meruněk (tzv. mrtvice). V průběhu Mičietou. Foto M. Martinka ní pracovní skupiny 1 – pro organické po - Pastýrikova vedení se pracoviště začlenilo 2 Katedra v době svého založení (1946). lutanty (2008), 7th International Sympo - do Biologické sekce a v letech 1953–54 Zleva: František Strmiska, Andrej Lux, sium on Structure and Function of Roots vznikla katedra fyziologie rostlin. Její bada- Edita Parráková, Gejza Steinhübel, Mária (2011), International Microscopy Congress telské směřování se pak vedením doc. Ru - Luxová, Ľudovít Pastýrik a Olga Lešková. (2014). Prozraďme, že ještě v tomto roce dolfa Hericha (1959–86) soustředilo na Foto z archivu A. Luxe se chystá pod vedením A. Luxe a s meziná - problematiku dělení buněk, jadérka a dife- rodním autorským kolektivem, zahrnujícím renciaci pylových zrn. To bylo spojeno se s příslušným instrumentálním vybave- českou a moravskou účast, vydání Anato- zaváděním tehdy nové techniky – elektro- ním. S vedením doc. Karola Erdelského mického atlasu (v Nakladatelství Acade- nové mikroskopie, a zajištěním přístrojo- (1992–95) je spojen vývoj biochemických mia). Katedra se počínaje polovinou 70. let vého zázemí. Současně se studoval vliv metod a rostlinné biotechnologie. Zůstá- 20. stol. účastnila a opětovně spoluorga- vnějšího prostředí na fyziologické i bio- vají explantáty. Po třech letech převzala nizovala konferenci Dny rostlinné fyzio- chemické procesy. Pěstovaly se metody otěže prof. Elena Masarovičová (1995–98), logie, posléze Konferenci experimentální explantátových kultur a mikropropagace která rozpracovala tematiku fytoremediací. biologie rostlin. V tříletých intervalech ve - rostlin. S rozvojem pracoviště došlo ke Výsledky vědecké a pedagogické práce čle- dená setkání českých a slovenských rost- vzniku tří oddělení – fyziologie rostlin, nů katedry vyústily k jejímu zařazení na linných biologů, organizovaných Českou cytologie a agrobiologie. V r. 1982 se ka - přední místo mezi pracovišti Přírodově- společností experimentální biologie rostlin tedra přestěhovala do nově vybudovaných decké fakulty UK v Bratislavě. Následovník a Fyziologickou sekcí Slovenské botanic- objektů v Mlynské dolině, kde se nachá- E. Masarovičové prof. Ján Hudák (1998 až ké společnosti (také v Živě 2016, 2: XLIV). zí dodnes. V dalším období, kdy převzal 2009) se věnoval ultrastrukturním aspek- Projevy vzájemnosti rozvíjené 70 let. vedení prof. Milan Bobák (1986–92), se tům biogeneze plastidů a fotosyntetického rozvíjely elektronmikroskopické metody aparátu ve vztahu k různým faktorům jako S využitím textů z archivu katedry.

2

živa 4/2016 XCI

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena. (Velichovkách), v 7. pádě -ami (Velichov- Anna Černá JAZYKOVÝ KOUTEK kami). U místních jmen mužského rodu je si - tuace rozmanitější. Podle zakončení se sice řadí ke vzoru „hrad“ (resp. „hrady“), ale Cesta do Havraník, nebo Havraníků? ve 2., 3. a 6. pádě bývá u mnohých časté kolísání. Vedle koncovky -ů, odpovídající aneb Rod zeměpisných jmen ve 2. pádě množného čísla vzoru „hrad“, např. Dvorečků, Hamrů, Zlatníků, Ležáků, se u velkého množství jmen vlivem vžitých zvyklostí vyskytuje tzv. nulová koncovka (jako pozůstatek starobylého skloňování tzv. -o kmenů), např. Loun, Rokycan, Je - van, Poříčan, Klatov, Kladrub, Kralup, Poděbrad, Oslavan, Vodňan, Měcholup. U dalších pak oba tvary žijí vedle sebe jako rovnocenné varianty, např. Havraník/Hav- raníků, Klobouk/Klobouků, Divák/Diváků, Králík/Králíků, Lán/Lánů, Lub/Lubů, Svin/ Svinů, Mokropes/Mokropsů nebo Karlových Var/Varů apod. Není snadné odhadnout, která z variant je preferována v místním úzu, obě jsou v pořádku. Třetí pád je relativně pravidelný: většina mužských místních jmen má očekávanou koncovku -ům („hradům“): Havraníkům, Hamrům, Rokycanům, Poděbradům, Kra- 1 lupům, Pyšelům, Hlubočepům, Lounům, Kladrubům, Koutům, Mokropsům atd. U jmen zakončených na -ky se však někdy V jazykovém koutku Svízel s bramborem 1 Havraníky, Národní park Podyjí. užívá, a to nejenom v místním úzu, ale jako (Živa 2016, 3: LXIV) jsme na příkladech Foto P. Lazárek zcela náležitá, i ženská koncovka -ám, např. mohli sledovat, že jmenný rod podstatných Králíkům/Králíkám, Divákům/Divákám. jmen obvykle nemá souvislost s jejich reál- Klobouky, Kožušany, Havraníky, Klíny, Nejpestřejší je situace v 6. pádě. Vedle ným významem, ale že jde jen o klasifikač - Kly, zatímco Paseky, Loučky, Říčky, Hůr- základní koncovky -ech se mohou objevit ní prostředek umožňující přiřazení slova ky jsou rodu ženského. také koncovky -ích či -ách, případně dub- k příslušnému skloňovacímu typu. Totéž Takto etymologicky průhledných jmen je letní tvary. Nejčastější koncovku -ech mají platí i pro vlastní jména, konkrétněji pro však jen zlomek z celkového počtu. U dal- především místní jména zakončená na -ny, jména zeměpisná, jimž je určen prostor ších názvů nám k určení rodu leckdy na - -by, -dy, -ry, -vy (v Bubnech, Svijanech, dvou jazykových zastavení. pomůže zakončení. Pro mužský rod jsou Vysočanech, Zdibech, Kladrubech, Hra- Přestože jsou vlastní jména (mezi něž charakteristické především přípony -any dech, Poděbradech, Chabrech, Volarech, patří jak jména osobní, tak zeměpisná) ety- (Jevany, Rokycany, Vodňany, Dobřany, Ře - Varech, Klatovech). U další skupiny, a to mologicky těsně spjata se slovy s obec- čany, Říčany), méně často -íky (Dušníky, hlavně u jmen zakončených na -ly, -sy, -zy, ným významem, z nichž v převážné vět- Zlatníky), -áky (Ležáky); dále se k nim řadí se vedle -ech stále užívá i původní koncov- šině vznikají, jejich původní význam bývá jména zakončená na: -by (Kladruby, Zbi- ka -ích, (Pyšelech i Pyšelích, Kosmonosech pro fungování v současném jazyce nepod- zuby), -dy (Poděbrady, Voděrady, Nebovi- i Kosmonosích, Plasech i Plasích, Veltru- statný. Pojmenovávací funkci plní stejně dy), -chy (Stachy, Třibřichy), -ly (Podmokly, sech i Veltrusích, Mokropsech i Mokro - dobře i jména etymologicky neprůhledná. Pyšely, Tupadly), -py (Hlubočepy, Koně- psích, Hrdlořezech i Hrdlořezích); méně V tomto čísle se zaměříme na pomnožná topy, Měcholupy), -ry (Velvary, Chabry či často jen samotná koncovka -ích (Kbelích). jména (tj. taková, která existují pouze v tva- Psáry), -sy (Kosmonosy, Mokrovousy, Dok- U jmen zakončených na -ky, -chy se navíc ru množného čísla) českých obcí se zakon- sy), -ty (Postoloprty, Všetaty, Vejprty), -vy objevuje ženská koncovka -ách a konkuru- čením na -y. Ta bývají častým zdrojem ne - (Klatovy), -zy (Hrdlořezy, Příkazy, Želízy). je ostatním dvěma koncovkám i ve spisov - jistoty pisatelů i mluvčích, jelikož jejich Obecně platí, že mužský rod u zeměpis- ném jazyce, protože před ní nedochází ke zakončení nesignalizuje příslušnost k rodu ných jmen se zakončením na -y výrazně pře- střídání souhlásek ve slovním základu. jednoznačně: -y v prvním pádě množného važuje. Jmen ženského rodu najdeme mno- Někdy se vyskytuje v 6. pádě pouze koncov - čísla mohou mít jak jména rodu mužského hem méně, vedle již zmíněných, vzniklých ka -ách (Havraníkách, Počátkách, Rozto- (jde o pojmenování odpovídající neživot- z ženských obecných podstatných jmen, kách, Ležákách), většinou jsou však možné nému vzoru „hrady“, např. Svijany), tak k nim patří především názvy zakončené dublety (Stachách i Staších, Kloboukách ženského (vzor „ženy“, např. Losiny). Rod na zdrobňující přípony, jako např. -ánky i Kloboucích, Divákách i Divácích, Hlubo - je u této skupiny jmen poněkud potlačen, (Ležánky), -ičky (Hodkovičky, Věrušičky), čepech i Hlubočepích). ale není možné mu nevěnovat pozornost, -ínky (Sovínky), -ýnky (Cerhýnky), -inky Čas prázdnin je jako stvořený k výletům protože určení rodu je podstatné pro při- (Březinky), -tky (Vrbátky), -iny (Prusiny, Le - do některého z uvedených míst. Pěkně řazení jména k odpovídajícímu skloňova- tiny, Losiny) nebo -ůvky (Popůvky), a ně - bude i v obcích a městech jako Sušice, Hos- címu vzoru, a tedy k vytvoření správných které názvy na -ky (Velichovky, Kojátky, tivice, Prčice nebo Aš či Olomouc. Na je - tvarů příslušných pádů (přestože – jak uvi- Troubky); ale nikoli třeba Zásmuky, Středo - jich rod a skloňování se zaměříme příště. díme dále – zeměpisná jména mívají při kluky, stejně jako výše uvedená jména na skloňování řadu výrazných odchylek). -íky a -áky, ta jsou rodu mužského. Podklady jsou čerpány především Nejsnadněji se gramatický rod pomnož- Vytvoření náležitých tvarů zeměpisných z následujících toponomastických zdro- ných místních názvů určuje u jmen, která jmen ženského rodu většinou nečiní potí- jů: A. Polívková, Naše místní jména a jak zřetelně souvisejí s obecným podstatným že – skloňují se pravidelně podle množného jich užívat (Universum, Praha 2007, jménem, z něhož vznikla. U obecného pod- čísla vzoru „žena“, např. Kratinohy – Krati- 2. upravené a rozšířené vydání); statného jména snadno vytvoříme jednot- noh, Paseky – Pasek. Ve 2. pádě bývá kvůli I. Lutterer a R. Šrámek, Zeměpisná jména né číslo, z něhož je rod zřejmý. „Odhalit“ snazší výslovnosti u jmen se souhláskovou v Čechách, na Moravě a ve Slezsku rod místního jména Potůčky podle sub- skupinou tzv. vkladné -e-: Říčky – Říček, (nakladatelství Tobiáš, Havlíčkův Brod, stantiva potůček není nic obtížného. Ze Hodkovičky – Hodkoviček, obdobně Bře- 2004, 2. vydání); I. Lutterer, M. Majtán jmen zakončených na -y jsou mužského zinek, Popůvek, Vrbátek, Velichovek. Ve a R. Šrámek, Zeměpisná jména Českoslo- rodu např. názvy Lány, Hamry, Dubany, 3. pádě je -ám (Velichovkám), v 6. -ách venska (Mladá fronta, Praha 1982). XCII živa 4/2016

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena. ACADEMIA, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i. Vodičkova 40, 110 00 Praha 1, tel. 221 403 820 http://www.academia.cz; [email protected]

Fauna ČR: Ptáci 1 Rozmnožování z pohledu evoluce Karel Šťastný, Karel Hudec Alena Balážová a kolektiv a kolektiv Edice Průhledy Edice Mimo – přírodní vědy Shrnutí nových poznatků o roz- V rámci edice Fauna ČR vychází množování organismů, především po 20 letech třetí, doplněné a pře- živočichů a rostlin, s cílem srozu- pracované vydání svazku Ptáci 1 mitelně vysvětlit obecné evoluční (řády vrubozobí, potáplice, trubko- principy, které se při rozmnožová- nosí, potápky, plameňáci, čápi, bro- ní uplatňují, a seznámit s moder- diví a pelikáni a veslonozí), věno- ními vědeckými teoriemi. Jednot - vané pouze našemu území. Záměr livé mechanismy jsou ilustrovány vydat dílo znovu je podložen hlav- množstvím příkladů a zajímavos- ně současnou situací, kdy se po in - tí. Kniha svým průřezovým evo- tenzivním výzkumu nahromadily lučně laděným pohledem vhodně významné poznatky (např. z mole- doplňuje dostupné učebnice a en - kulární taxonomie a systematiky, nebo zpracování jednotlivých cyklopedie. Je určena pedagogům, druhů zohledňující velké změny v rozšíření a početnosti), které studentům biologie na středních vyžadovaly zásadní přepracování. a vysokých školách i širší odborné veřejnosti. 792 str. – vázaná – doporučená cena 675 Kč 188 str. – brožovaná – doporučená cena 250 Kč

Slovník podkrkonošského nářečí Vzdělanostní mecenát v zemích Jarmila Bachmannová České koruny (1500–1700) Edice Lingvistika Martin Holý První komplexní vědecké zpraco- Edice Historie vání nářečního lexika dané oblasti Autor zkoumá problematiku málo ve zhruba 13 500 heslech zachycu - probádaného mecenátu, soustředí je lexikální zásobu západní, české se na zakládání škol, rodinné a jiné části Podkrkonoší (kromě Pasek nadace, podporu učitelům, odkazy nad Jizerou, Vysokého nad Jizerou knih nebo celých knihoven ve pro- a Jilemnice i ze Semilska a Želez- spěch školství apod., na zachycení nobrodska). Základem jsou dialek - dlouhodobých trendů i odlišností tismy, ale i názvosloví řemesel, v jednotlivých zemích. Analyzuje regionální frazémy a v omezené příčiny mecenátu, jeho společen- míře vlastní jména. Materiál byl sko-politické pozadí, typy podpo- shromažďován od 70. let 20. stol., rovaných institucí, sociální, geo- součástí je také CD se zvukovými grafickou či konfesijní skladbu záznamy. Vzhledem k tomu, že mecenášů i stipendistů, dopady naše dialekty mizí, je hodnota této knihy mimořádná. v osobní i nadindividuální rovině. 480 str. – vázaná s přebalem – doporučená cena 495 Kč 632 str. – brožovaná – doporučená cena 595 Kč

Morální dilema: Dějiny druhé Konečná stanice Islámský stát? světové války Rainer Hermann Michael Burleigh Edice 21. století Edice Historie Islamolog a dlouholetý korespon- Dílo významného britského histo- dent deníku Frankfurter Allgemei - rika se zaměřuje na psychologické ne Zeitung z Blízkého východu profily důležitých aktérů tohoto odhaluje pozadí vzniku a expanze osudového střetnutí. Nalezneme tzv. Islámského státu v Sýrii a Irá- tu srovnání dvou totalitních reži- ku v kontextu rozpadu státnosti mů i rozbor situace, v níž demo- a selhání vládnoucích elit. Arabský kratickým režimům nezbylo než svět se podle něj nachází v nej- volit spojenectví se stalinistickým těžší krizi od vpádu Mongolů ve Ruskem. Autor rozebírá mnohé těž- 13. stol., kdy jediným zdrojem iden- ké otázky, např. možnost letecky tifikace občanů dnes zůstal islám. čelit vyvražďování Židů či opráv- Naznačuje paralelu s třicetiletou něnost plošného bombardování. válkou v Evropě a možné důsled- Přeložil Gerik Císař. ky. Přeložili Jiřina a Petr Kučerovi. 732 str. – brožovaná – doporučená cena 585 Kč 116 str. – brožovaná – doporučená cena 185 Kč

Objednávky přijímá: Knihkupectví Academia Expedice ACADEMIA Václavské nám. 34, Praha 1, tel. 221 403 840–842 Rozvojová 135, 160 00 Praha 6 – Lysolaje Národní 7, Praha 1, tel. 221 403 856 tel. 220 390 511; fax 220 390 510 Na Florenci 3, Praha 1, tel. 221 403 858 e-mail: [email protected] Hybernská 8, Praha 1, tel. 221 403 829 nám. Svobody 13, Brno, tel. 221 403 879 Zámecká 2, Ostrava 1, tel. 596 114 580, 221 403 872

živa 4/2016 XCIII

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena. Akademická prémie 2016 Výstava BZ Liberec a Živy v Kew Gardens

Výstava Masožravé rostliny a jejich biotopy vznikla v r. 2009 ze spolupráce Botanické zahrady Liberec a Živy. Nejprve byla vy - stavena v Praze během Týdne vědy a tech- niky v AV ČR, poté v Brně. Pro výstavní síň BZ Liberec byla nakonec více než dvojná- sobně rozšířena. Komentáře byly přelože- ny do angličtiny a vznikla česko-anglická publikace Masožravé rostliny a jejich byd- liště (Botanická zahrada Liberec, 2010). Z instalace vzniklo fórum, na kterém 34 autorů doslova z celého světa předsta- vuje více než 120 fotografií zachycujících masožravé rostliny na jejich přirozených stanovištích. O tom, že jde o ojedinělý pro- jekt, svědčí fakt, že výstava je letos pre- zentována v prostorách herbária slavných Královských botanických zahrad v Kew v Londýně. V rámci Kew Science Festival ji shlédlo na 120 tisíc návštěvníků. V bu - doucnu se pravděpodobně vydá ještě do dalších světových měst. 1

Předseda Akademie věd České republiky 1 Nositelé Akademické prémie 2016 prof. Jiří Drahoš ocenil 22. června 2016 Pavel Jelínek (vlevo) a Ladislav Kvasz. vynikající české vědce Ing. Pavla Jelínka, Foto V. Černoch, Kancelář AV ČR Ph.D., z Fyzikálního ústavu AV ČR, v. v. i., a prof. RNDr. Ladislava Kvasze, Dr., z Filo- posunout poznání chemických a fyzikál- sofického ústavu AV ČR, v. v. i., Akade - ních procesů v molekulárních nanostruk- mickou prémií – Praemium Academiae, turách. V důsledku by měl umožnit kon- nejvýznamnějším vědeckým grantem u nás. strukci nanoelektronických součástek nové Je určen mimořádným osobnostem, které generace na bázi molekulární elektroniky. v mezinárodním měřítku patří ke špičce Ladislav Kvasz patří mezi přední světo - svého oboru a vytvářejí prestiž celé Akade - vé odborníky v oblasti filozofie vědy, pře- mii věd. Finanční prémie do výše pěti mi - devším teorie změn vědeckých paradig- lionů korun ročně zahrnuje po dobu 6 let mat. Formuloval vlastní teorii změn jazyka náklady na výzkum, pořízení přístrojů vědy, jíž se dostalo mezinárodního uznání. nebo mzdy. Cílem výzkumu v rámci prémie bude roz- Pavel Jelínek je uznávaným odborníkem pracovat návrh formalizace epistemologie v oblasti studia fyzikálních a materiálových (teorie poznání) analogické Fregově forma - vlastností nanostruktur pomocí kombinace lizaci logiky; především vytvořit nový ma - teoretických simulací a experimentálních tematický formalismus, který umožní exakt - technik, hlavně rastrovacích mikroskopů. ně popsat proces poznání. Tento nový Od r. 2009 je vedoucím vědecké skupiny přístup může zásadně změnit to, jak rozumí - Nanosurf ve Fyzikálním ústavu. Ve výzku- me poznání, a tím nepřímo jak rozumíme mu podpořeném prémií se jeho tým pokusí sami sobě.

Kontaktní údaje Kalendář 18. října až 27. listopadu 2016: Dlouhodo bý ekologický výzkum ve fotografii. Galerie pro předplatitele biologa Nahoře, České Budějovice. Letecké a pod- vodní fotografie a mikrofotografie P. Zna- SEND Předplatné, s. r. o. 9. září až 9. října 2016: Říše tropického chora a M. Čtvrtlíkové; www.bc.cas.cz/akce P. O. Box 141 kapradí. Výtrusné rostliny tropického dešt- 140 21 Praha 4 ného lesa. Botanická zahrada hl. m. Prahy, Fata Morgana. Více na www.botanicka.cz Inzerce tel.: 225 985 225 1.–2. října 2016: Festival ptactva. Kampaň fax: 225 341 425 BirdLife International. Vycházky do přírody Nabízím kompletní ročníky časopisu Živa sms: 605 202 115 spojené s pozorováním ptáků a doprovod- z let 1953–2010 včetně (nejlépe jako kom- e-mail: [email protected] ným programem. Bližší informace budou plet). Prosím o nabídku ceny. Další infor- www.send.cz zveřejněny na www.cso.cz mace na: [email protected] XCIV živa 4/2016

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena. Kde najít informace o rybách? Zuzana Musilová K výuce Do dnešní doby (červen 2016) bylo po - psáno 32 578 platných druhů paprsko- ploutvých ryb (Actinopterygii), které jsou aktuálně řazeny ve více než 500 čeledích a 72 řádech. Ostatních rybovitých obratlov - Nová fylogeneze ců je podstatně méně – 8 druhů násadco- ploutvých (samozřejmě bez čtvernožců – Tetrapoda), 81 druhů sliznatek (Myxini), paprskoploutvých ryb 45 druhů mihulí (Petromyzontida) a 1 214 druhů paryb (Chondrichthyes). Aktuální údaje o počtu druhů lze vyhledat v Katalogu rybovitých obratlovců (Catalog of Fishes) vydávaném Kalifornskou akademií věd. Tento (někdy také nazývaný Eschmeyerův) katalog představuje nejkompletnější taxo- nomickou databázi ryb, obsahuje zejména Moderní genetické metody vnesly do studia evoluce ryb významný zdroj infor- informace o popisech nových druhů a všech mací umožňující rekonstruovat fylogenezi (tj. evoluční historii jednotlivých linií)jejich synonymech. Nová fylogeneze ryb nezávisle na morfologických znacích, čili méně náchylnou na dezinterpretaci však zatím není v tomto katalogu vůbec obdobně vypadajících znaků, které vznikly na sobě nezávisle u nepříbuzných zohledněna. Z Eschmeyerova katalogu vy - skupin (konvergencí). U ryb nebyla dosud publikována žádná širší studie založe -chází databáze FishBase (www.fishbase.org), ná na celých genomech, na rozdíl např. od ptáků (Jarvis a kol. 2014). Současná kde najdete u jednotlivých druhů i řadu dostupných informací o jejich biologii, eko- podoba taxonomie ryb (viz také článek na str. 175 tohoto čísla Živy) se zakládá logii nebo rozšíření. Ani tato databáze ale na obsáhlých studiích pokrývajících již podstatnou část druhové rozmanitosti nezohledňuje nové fylogenetické zařazení ryb (1 410 druhů u práce Betancur-R. a kol. 2013, nebo 520 druhů v publikaci jednotlivých druhů. Pro vyhledání vyšší Near a kol. 2013) a zahrnujících sekvence většího množ ství jaderných genů klasifikace ryb, od čeledí výše (zařazení do (21 a 10 genů). Souběžně s těmito studiemi probíhá rekonstrukce fylogeneze podřádů, řádů, nadřádů, sérií atd.) je tedy na základě genomů mitochondrií. Výsledky obou přístupů jsou v mnohém až nutné použít databázi DeepFin (www.deep- překvapivě konzistentní (Miya a Nishida 2015). Výběr druhů ve všech zmíně- fin.org), která je pravidelně aktualizovaná na základě nových studií a dnes existuje ných pracích je zaměřen zejména na odvozenou skupinu Acanthomorpha, jejíž již třetí verze. Konzorcium DeepFin sdru- vnitřní fylogenetické vztahy byly (a částečně stále jsou) nejasné. První fylogene - žuje několik uznávaných autorit ve vý - tické studie založené na celém genomu teprve vycházejí (Malmstrøm a kol., zkumu molekulární fylogeneze ryb, včetně v tisku; Musilová a kol., v tisku), ale zahrnují spíše omezený výběr 66 až 101 autorů zmíněných rozsáhlých studií zalo- druhů ryb. Celogenomové studie zatím nepřinesly žádná vyloženě velká pře- žených na velkém souboru dat, jež se staly kvapení, ale jejich porovnáním se ukázalo, že přidání určitých taxonů do ana- podkladem pro novou rybí taxonomii. Zbývá jen doufat, že aktualizace bude pro- lýzy může pozměnit vztahy v některých problematických uzlech (což bývalo bíhat i nadále ve vědecky kritickém duchu, typické pro jednogenové studie s omezeným f ylogenetickým signálem), a to protože s příchodem celogenomových ana- i v tomto přípa dě ohromných datových souborů založených na celých genomech. lýz vyvstává nutně otázka, zda považovat Ačkoli hrubá kostra rybí fylogeneze je pro většinu skupin velmi dobře podpořena,za spolehlivější analýzy založené na ně - na kompletní verzi si budeme muset ještě počkat až do doby, kdy budou k dispo -kolika genech a velkém počtu druhů, nebo zici celé genomy dostatečného množství (problematických) druhů. na genomech, ale u relativně omezeného (stále řádově menšího) počtu druhů. Všechny výše uvedené databáze jsou v angličtině, vhodným zdrojem českých jmen všech (!) druhů ryb je pak impozant- ní série 8 publikací České názvy živočichů vydaných v letech 2000–14 Národním mu - zeem a dostupných částečně i elektronic- ky (www.aquatab.net/ke-stazeni/). O něco omezenějším rozcestníkem je projekt Bio- Lib (www.biolib.cz), kde najdete další informace a fotografie zejména českých druhů.

Co je nového ve fylogenezi ryb? Vztahy mezi bazálními paprskoploutvými 1 rybami jsou popsány v hlavním článku to - hoto čísla (na str. 175). Zde se detailněji zaměřím na skupinu kostnatých ryb (Tele- ostei), která zahrnuje převážnou většinu rybích druhů. Základní rozdělení kostna- tých ryb je do čtyř velkých skupin Elopo- morpha (např. úhoři, tarponi), Osteoglos- somorpha (např. arapaima, motýlkovec,

1 Koruškovec hejnový (Retropinna semoni) je zástupcem řádu Osmeriformes, jehož fylogenetická pozice zatím není úplně jasná. 2 Trubkotlamka skvrnitá (Aulostomus maculatus) patří do řádu jehly (Syngnathi - 2 formes), skupiny dnes příbuzné makrelám (Scombriformes). živa 4/2016 XCV

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena. rypouni), Ostariophysi (např. kapři, sum- kostlíni + kaprouni počet druhů ci, tetry) společně se sesterskou skupinou ELOPOMORPHA 965 Holobřiší (Anguilliformes) úhoř, velkotlamka Clupeomorpha (sledi) a nakonec skupina 9 Tarponi (Elopiformes) tarpon * OSTEOGLOSSOMORPHA Euteleostei (většina druhů Teleostei, viz 2 Hiodoni (Hiodontiformes) hiodon 245 Ostnojazyční (Osteoglossiformes) rypoun, arapaima obr. 3). Evoluční přirozenost těchto čtyř 403 Bezostní (Clupeiformes) sleď, sardel, sardinka hlavních linií ryb byla silně podpořena, 37 Maloústí (Gonorynchiformes) chanos, knérie, bahníček ačkoli jejich vzájemnou pozici dosud ne - 4 313 Máloostní (Cypriniformes) kapr, mřenka, sekavec TELEOSTEI 224 Nahohřbetí (Gymnotiformes) nožovka, paúhoř máme spolehlivě objasněnou. Zatímco ve 3 739 Sumci (Siluriformes) sumec, krunýřovec OSTARIOPHYSI většině studií vždy bývala bazální skupi- 2 115 Trnobřiší (Characiformes) tetra, sekernatka na Elopomorpha sesterská ke všem ostat- 1 Mlokovky (Lepidogalaxiiformes) mlokovka 37 Stříbrnicotvární (Argentiniformes) strašík, stříbrnice ním Teleostei a linie Osteoglossomorpha 66 Galaxie (Galaxiiformes) galaxie se oddělovala až po ní, v celogenomové 14 Štikotvární (Esociformes) štika, blatňák 225 práci zahrnující genom úhoře (skupina Protacanthopterygii Lososotvární (Salmoniformes) losos, lipan, síh 40 Koruškotvární (Osmeriformes) koruška Elopomorpha) a baramundiho malajského 434 Velkoústí (Stomiatiformes) světlonoš (Scleropages formosus, skupina Osteoglos- 11 Měkkorypí (Ateleopodiformes) měkkorypoun somorpha) se tyto dvě linie ukázaly být ses- * 274 Jinožábří (Aulopiformes) bezočka 257 Hlubinovky (Myctophiformes) lampovník terské. Ani ve zmíněné zatím nejobsáhlejší Paracanthopterygii 10 Vousatky (Polymixiiformes) vousatka studii využívající data 21 jaderných genů 12 Okounovci (Percopsiformes) okouncovec není dostatek informací pro podporu jedno - 33 Pilobřiši (Zeiformes) pilobřich, drsnatec 1 Stuhovky (Stylephoriformes) stuhovka ho či druhého větvení, jen s velmi slabou 617 Hrdloploutví (Gadiformes) treska, mník podporou je zde upřednostněno tradiční 24 Leskyňovci (Lampridiformes) hlístoun, nahobřich 188 Pilonoši (Beryciformes) I zubatice, trnonoš pojetí. Aby to bylo ještě složitější, analýza Pilonoši (Beryciformes) II pilonoš, děrovka celých mitochondriálních genomů naopak 85 Pruhatci (Holocentriformes) pruhatec považuje Osteoglossomorpha za bazálněj- 538 Hrujovci (Ophidiiformes) hruj, jehlička ší linii kostnatých ryb než Elopomorpha. 84 Žabohlaví (Batrachoidiformes) žabohlavec Gobiaria 2 044 Hlaváči (Gobiiformes) hlaváč, lezec Ovšem signál z mitochondriálních genů je 350 Parmovci (Kurtiformes) parmovec problematický jak kvůli omezené velikos- 671 Jehly (Syngnathiformes) jehla, koník 223 Makrely (Scombriformes) tuňák, makrela ti mitochondriálního genomu (jen 13 pro- Anabantaria 244 Labyrintky (Anabantiformes) čichavec teinových genů), tak specifickou evoluční 124 Hrdložábří (Synbranchiformes) hrotočelec historií samotných mitochondrií (dědič- EUTELEOSTEI Carangaria 792 Platýsi (Pleuronectiformes) platýs, jazyk nost po mateřské linii). Pro porozumění ba - robalovití (Latidae) robalo (nilský okoun) zálním vztahům kostnatých ryb tak musí- soltýnovití (Sphyraenidae) barakuda 158 Kranasi (Carangiformes) štítovec lodivod

me vyčkat na zařazení dostatečného počtu NEOTELEOSTEI Ovalentaria 1 086 Slizouni (Blenniiformes) slizoun druhů do celogenomových analýz. sapínovcovití (Pseudochromidae) sapínovec

Většina překvapivých novinek ve fylo- ACANTHOMORPHA sapínovití (Pomacentridae) klaun 76 Cípalové (Mugiliformes) cípal genezi ryb se udála uvnitř skupiny Eute- 1 702 Cichlidy (Cichliformes) tlamovec, akara leostei. Zejména ve skupině Percomor - 284 Jehlotvární (Beloniformes) jehlice, letoun 1 326 pha se ukázalo několik velmi přesvědčivě PERCOMORPHA Halančíkovci (Cyprinodontiformes) halančík, živorodka Eupercaria 632 Pyskouni (Labriformes) pyskoun a opakovaně potvrzených příbuzenských (dříve Percomorpharia) morčákovití (Moronidae) mořčák vztahů na první pohled nepodobných sku- 255 Mořani (Spariformes) mořan, pražman 177 Klipky (Chaetodontiformes) klipka pin. Např. makrely (Scombriformes) jsou 86 Bodloci (Acanthuriformes) bodlok nyní sesterskou skupinou k jehlám (Syn - 440 Čtverzubci (Tetraodontiformes) měsíčník, fugu 369 Ďasové (Lophiiformes) ďas gnathiformes), takže se můžeme pousmát 228 Okounci (Centrarchiformes) slunečnice nad tím, že třeba mořský koník a tuňák jsou kanicovití (Serranidae) kanic, bradáč > 3 000 okounovití (Percidae) okoun, candát vlastně evolučními „bratranci“, i když stá- koljuškovití (Gasterosteidae) koljuška le jde o dva různé řády (obr. 2). Není ani Ostnoploutví vrankovití (Cottidae) vranka (Perciformes sensu stricto) okouníkovití (Sebastidae) okouník divu, že pro toto seskupení nikdy neexis - ledovky (Notothenioidei) dráčátko tovala žádná morfologická podpora (jeli- 3 kož nikoho nenapadlo ji hledat). Morfolo - 250 225 200 175 150 125 100 75 50 25 0 [miliony let zpět] gicky specifičtí hlaváči (Gobiiformes) zase vykazují blízkou příbuznost s parmovci ky nebo vranky a také mnoho dalších zá - 3 Nová fylogeneze paprskoploutvých (Kurtiformes) z korálových útesů, a obdob- stupců bývalého řádu ropušnicotvárných ryb (Actinopterygii) – skupiny Teleostei ně platýse (Pleuronectiformes) najdeme ve (Scorpaeniformes), který fúzí s ostnoplout- (kostnaté ryby). Fylogenetický strom společnosti kranasů (Carangiformes), bara- vými úplně zanikl. založený na studiích používajících celé kud (Sphyraenidae) nebo mečounů a pla- genomy (černé linky) a na vícegenových chetníků (Istiophoriformes). Spolehlivě pro - Zbývající nejasnosti studiích (šedé linky). Datování bylo kázanou se zdá být také existence skupiny Lze říci, že základní obrysy fylogeneze ryb provedeno na celogenomovém souboru Ovalentaria, jedné z obdivuhodně diverzi - byly víceméně poznány a aktuální fyloge- dat 101 druhů metodou molekulárních fikovaných skupin ryb z linie Percomorpha netickou hypotézu najdete na obr. 3. Nic- hodin kalibrovaných 27 fosiliemi. zahrnující více než 5 000 druhů. I sem pa - méně myslím, že je nutné upozornit i na Uzly naznačené svislou šedou linkou tří morfologicky zdánlivě odlišné skupiny některé nejasné skupiny, u nichž můžeme nejsou datovány, jejich pozice byla jako slizouni (Blenniiformes), cípalové (Mu - do budoucna očekávat změny. Kromě zmí- do stromu přidána dodatečně. Uzly giliformes), halančíkovci (Cyprinodonti- něné nedořešenosti vztahu dvou bazálních označené * nejsou doposud přesvědčivě formes), jehlotvární (Beloniformes; včetně linií (Elopomorpha a Osteoglossomorpha) podpořeny (sesterské postavení skupin jehlic a letounů, tj. „létajících ryb“), cich- se většina nejasností týká vnitřních vzta- Elopomorpha a Osteoglossomorpha, lidy (Cichliformes) a jim podobní sapíni hů skupiny Euteleostei. Za rychlou zmín- a sesterská pozice linie Osmeriformes (Pomacentridae) a sapínovci (Pseudochro- ku stojí dvě tradiční skupiny s podobným + Stomiatiformes k linii Neoteleostei; midae). Společným znakem těchto skupin názvem Protacanthopterygii (např. štiky blíže v textu). České názvy řádů (s vel- jsou lepivé potápivé jikry a u některých a lososi, galaxie, stříbrnice) a Paracantho- kým počátečním písmenem) a čeledí přítomnost požerákového aparátu (který pterygii (např. vousatky, tresky, pilobřiši). (s malým počátečním písmenem) použity však nejspíš vznikl několikrát evolučně Dřívější definování obou těchto skupin se podle série publikací vydávaných Národ- nezávisle a je zároveň přítomen i u jiných zakládalo na morfologických znacích, poz - ním muzeem, české názvy nově ustave- linií ryb). Konečně další a ještě početnější ději však byla jejich existence zamítnuta ných řádů (zatím nikde nepoužity) uve- diverzifikace (přes 6 000 druhů) pak pro- pro nedostatek podpory. V současnosti se deny kurzivou. Počty aktuálně platných běhla ve skupině Eupercaria, kam patří opět používají, ale zahrnují i jiné řády než druhů pro řády paprskoploutvých ryb např. početný řád ostnoploutvých (Perci- původně, další v nich chybějí a zařazení ji - odvozeny z databáze Catalog of Fishes formes) zahrnující vedle okounů i koljuš- ných není dosud jisté. (červen 2016). Orig. Z. Musilová XCVI živa 4/2016

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena. ní a řitní ploutvi, které zajišťují pevnost a efektivnější zapojení těchto ploutví do pohybu. Zároveň u této skupiny došlo ke změně pozice párových ploutví (břišních a prsních), sloužících k manévrování a změ- nám rychlosti – prsní ploutve (homolog předních končetin) se v evoluci posouva- jí směrem z břišní strany nahoru a břišní ploutve (zadní končetiny) zezadu dopře- du. Celkově se tedy párové ploutve k sobě přibližují. Díky tomu jsou zástupci Acan - thomorpha schopni přesnější koordinace plavání než např. zástupci jiné druhově bohaté skupiny Ostariophysi (kapři, sumci nebo tetry) nebo lososovitých (Salmonifor - mes), kteří mají párové ploutve dále od sebe, postaveny na těle spíše jako u čtvernožců. Nabízí se tak mechanistické přirovnání k čtyřem kolům autobusu a vysokozdviž- ného vozíku během parkování v omeze- ném prostoru. Je jasné, který z řidičů to má 4 snazší při manévrování vozidla na určené místo. Břišní ploutve se obecně považují za nejméně důležité pro pohyb ryb (na roz- 4 Hejno střevle potoční (Phoxinus pho- (Argentiniformes) ani enigmatická mlokov - díl od čtvernožců, jejichž zadní končeti- xinus) v období tření. Zástupce málo - ka (Lepidogalaxiiformes), což jsou skupiny, ny hrají většinou nezastupitelnou roli), ale ostných (Cypriniformes), pravděpodobně které podle fylogeneze založené na analýze při evolučním posunu směrem dopředu nejpočetnějšího řádu ryb (a obratlovců 21 genů patří právě do skupiny Protacan - jejich důležitost narůstá (Yamanoue a kol. vůbec). Snímky Z. Musilové thopterygii (nebo blízko ní). Jejich nezahr - 2010). Možná lepší paralelou z motoristic- nutí do celogenomové studie proto mohlo kého prostředí je pak brzdný systém vy - Velký problém tradičně přetrvává u hlu- ovlivnit výsledek celé analýzy. užívající všechna čtyři kola (všechny pá - bokomořských pilonošů (Beryciformes) rové ploutve u odvozených ryb) oproti a mořatek (Stephanoberyciformes, někdy Podpora morfologických znaků pouze předním kolům (jen prsní ploutve). ještě z nich vyčleňovaných Cetomimifor- a evoluce tělních plánů Není také těžké představit si výhodu schop- mes) a k nim na základě morfologie řaze- Pro většinu tradičních i nově ustanovených nosti přesné koordinace pohybů na složitě ných pruhatců (Holocentriformes) z měl- řádů byly také nalezeny podporující morfo - strukturovaném korálovém útesu. Naproti kého moře. Ani celogenomová studie logické synapomorfie, u některých řádů tomu může být v jiném prostředí (např. zahrnující 13 druhů z těchto skupin uspo- však jde o detailní osteologické znaky (Wil- v řekách) výhodnější výdrž a efektivní pře- kojivě nevysvětlila jejich fylogenetickou ley a Johnson 2010), které jsou občas i pro konávání delších vzdáleností právě na úkor pozici. Určitě existují dvě jasně odlišené přírodovědce komplikované. Jistě bude vel- přesné schopnosti manévrovat. skupiny, které částečně odpovídají původ- mi zajímavé pozorovat, jak se hledání syn - ním řádům pilonošů a mořatek, nicméně apomorfií pro jednotlivé linie rozšíří o fy - Formální úroveň nominotypický rod pilonoš (Beryx) spadá ziologické, behaviorální nebo ekologické současné klasifikace ryb do druhé skupiny k mořatkám. Lze tedy znaky. Fylogeneze založená na nezávislých Tradiční taxonomie stěží stíhá držet krok očekávat, že v souladu s pravidly nomen- znacích nepodléhajících tak silně konver- s rozvojem fylogeneze moderními přístupy, klatury bude muset dojít ke změnám názvů gentnímu vývoji (jakými jsou části celých pro řadu úrovní tak nemáme (a často ani těchto linií. Pruhatci (Holocentriformes) genomů) nám pomůže pochopit i polaritu nikdy mít nebudeme) odpovídající názvy. jsou určitě rovněž samostatným řádem. některých morfologických znaků, tj. zda je Pro formální účely již byly stanoveny nové Původně byli, částečně i na základě morfo - stav znaku ancestrální, nebo naopak evo- vyšší taxonomické kategorie. Např. u ryb logické podpory (Willey a Johnson 2010), lučně odvozený. Kritická rekonstrukce se - linie Percomorpha byla definována katego - považováni za sesterskou linii celé skupině znamu synapomorfií jednotlivých linií vy - rie „série“ ležící mezi nadřádem a řádem, Percomorpha, nyní se spíše zdají být sester - žaduje kvalitní fylogenezi, která tak bude což jsou výše zmíněné fylogenetické skupi - ští právě mořatkám. Tyto tři skupiny (zřej- cenným přínosem i pro tradiční morfologii. ny Ovalentaria (zahrnující linie s lepivými mě budoucí řády) pravděpodobně tvoří Obecný trend v evoluci tělního plánu ryb jikrami), Gobiaria (hlaváči a parmovci) nebo monofyletickou skupinu. Z jejich charak - směřuje k vylepšení schopnosti pohybu ve Eupercaria (včetně řádu ostnoploutvých) teristických znaků (synapomorfií) je zají- vodním prostředí. Se vznikem kostnatých ad. Také některé tradiční názvy různých mavé zmínit tzv. Jakubowského orgán, což (Teleostei) šlo zejména o posílení kostry, skupin by měly mít po formální stránce jsou přídatné útvary smyslových buněk – zvýšení pohyblivosti ploutví a efektivněj- jiný tvar, např. Percomorpha je spíše pod- neuromastů na hlavě. Dříve se myslelo, že ší využití plynového měchýře. Např. homo- oddělením Percomorphaceae. Pro potřeby jde o synapomorfii pilonošů, ale podle sou- cerkní (vně souměrná, vnitřně nesouměr- tohoto textu jsme se rozhodli nenásledo- časné fylogeneze muselo jít o znak přítom - ná) ocasní ploutev, kterou mají všechny vat formální přiřazení jmen taxonomickým ný u hlubokomořského předka všech tří kostnaté ryby, umožňuje na rozdíl od hete- kategoriím vyšším než řád, jelikož někte- linií, tj. pilonošů, mořatek a pruhatců, jenž rocerkní ploutve (nesouměrné, jakou mají ré z nich budou nejspíše pouze dočasné. u některých druhů druhotně vymizel. např. jeseteři či paryby) mnohem přesnější Mnoho názvů zavedených po nedávné mor - Nejasná zůstává i pozice koruškotvár- kontrolu síly a směru pohybu. Obdobně fologické rešerši (Willey a Johnson 2010) ných (Osmeriformes v užším pojetí, obr. 1) stojí nahrazení těžkých a tvrdých ganoid- skutečně bylo pro aktuální verzi taxonomie a další hlubokomořské linie velkoústých ních šupin lehkými a elastickými šupinami zrušeno. Teprve až dojdeme ke konsen - (Stomiatiformes, dříve Stomiiformes). Za - (další synapomorfie Teleostei) za celkově zuální a robustní fylogenetické hypotéze tímco na základě zmíněné molekulární stu- lehčím a ohebnějším rybím tělem (Radin- založené na dostatečném počtu znaků die (Betancur-R. a kol. 2013) vycházejí tyto sky 1987). V rámci Teleostei pak nalezne- i druhů, bude možné existenci některých dva řády sesterské skupině Protacantho- me několik nezávislých evolučních řešení vztahů podpořit a ustanovit jejich vědecké pterygii (např. štiky a lososi), v celogeno- tělních plánů. V souvislosti s další opti- a české názvy. mové analýze i analýze mitochondriální- malizací pohybu ve vodě se u zástupců ho genomu jsou naopak sesterské všem druhově bohaté skupiny Acanthomorpha Seznam citované a doporučené literatury ostatním Neoteleostei. Do celogenomových a zejména Percomorpha (např. okouni nebo spolu s fylogenetickým stromem (obr. 3) analýz ale nebyli zařazeni žádní zástupci většina „korálových ryb“) vyvinuly odvoze - v původní velikosti najdete ke stažení galaxií (Galaxiiformes), stříbrnicotvárných né znaky jako pravé tvrdé paprsky v hřbet- na webové stránce Živy. živa 4/2016 XCVII

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena. nářský management území (kosení luk, Tomáš Kučera, Tomáš Ditrich odstraňování dřeva, pěstování a chov ci - zích druhů) a důvody eutrofizace byly vý - sledky značně rozrůzněné, nicméně právě zemědělské školy, kde bychom předpo- Ochrana přírody a krajiny kládali vyšší míru osvěty, dosahovaly niž- šího bodového ohodnocení. Znovu je však ve výuce na středních školách nutné připomenout pouhé dvě testované třídy zemědělských oborů. V diskuzi autorka jako možné příčiny Na Přírodovědecké fakultě Jihočeské uni- plánech i používaných učebnicích. Z ře - horších výsledků uvádí nedostatečné za - verzity v Českých Budějovicích byly obhá- čeného vyplývá důležitá skutečnost – ve stoupení této tematiky vzhledem k tradič- jeny v r. 2016 dvě velmi zajímavé práce, snaze o zlepšení této situace, ať již ve ško- nímu učivu biologie, dále nedostatečné až které navázaly na bakalářskou práci Eriky le jakéhokoli zaměření, by se v první řadě zastaralé znalosti učitelů a absenci nadše- Smrtové (Živa 2015, 4: XCII–XCIII, Vero- měli motivovat a vzdělávat vyučující. ní pro danou tematiku. Problémem také nica 2015, 3: 42–45). V první z nich se Teprve poté lze očekávat zlepšování stu- může být zařazení do průřezového tématu Renata Tvrdá zabývala úrovní vědomostí dentů. environmentální výchovy, které nepatří do o ochraně přírody u studentů středních A jak konkrétně studenti odpovídali? žádného předmětu. Přestože ochrana pří- škol. Vyhodnotila dotazníky 372 žáků 17 Jako hlavní témata ochrany přírody žáci rody už přes čtvrt století realizuje aktivní učitelů 9 středních škol zdravotnického, uváděli recyklaci, znečištění, právní aspek- ochranářský management a investuje ne - zemědělského nebo ekonomického zamě- ty nebo globální problémy, problematiku malé prostředky na úkor lokalit ohrože- ření a gymnázií. Z výsledků, k nimž do - ohrožených druhů uvedla pouhá čtvrtina ných druhů do osvěty veřejnosti v informač - spěla, nejvíce zaujal rozdílný stav znalostí respondentů. Obdobně jako vlastní příspě - ních centrech, převládá mezi žáky stále ochranářských a environmentálních témat, vek k ochraně přírody uváděli žáci přede- názor, že cesta k zachování přírody zname- přičemž srovnatelné znalosti vykazovaly vším třídění odpadu a používání hromadné ná oplotit území, zakázat vstup a vliv člo- odborné školy ekonomického zaměření dopravy, tedy aktivity spíše environmen- věka zcela vyloučit, což je však v podmín- a gymnázia. Průměrné bodové hodnocení tální než patřící k vlastní ochraně přírody. kách střední Evropy naprosto nereálné. tříd se pohybovalo mezi 25 a 31 (až 37) V otázce ekologické funkce krajiny, po - V druhé práci Determinanty percepce body ze 100 možných, přičemž autorka dobně jako v předchozím výzkumu, žáci krajiny u studentů středních škol se Alena výsledky interpretovala tak, že na těchto chybovali nejčastěji v odpovědích týka- Pekařová pokusila ve studijních materiá- školách obecnějšího, resp. odlišného zamě- jících se zadržování (retence) vody v kraji - lech a ve výuce učitelů najít příčiny někte- ření je pro ochranu přírody větší prostor ně a protipovodňové ochrany (chybovost rých miskonceptů, které již identifikovala než na školách zdravotnických (průměry tak vysoká, že zde můžeme hovořit o jedno - E. Smrtová. Ty často navazují na prekon- mezi 21–23 body) a překvapivě i zeměděl - značném miskonceptu – chybné představě). cepty (subjektivní domněnky) a naivní ských (průměry 17–20 bodů). Nečekaně Dalším příkladem může být vliv distur- představy o světě, vzniklé zkušeností z dět- slabé znalosti studentů zemědělských škol bance a přirozených sukcesních pocho- ství, a v procesu předmětově orientova - však musíme brát s rezervou – testováni dů. Předešlý výzkum ukázal, že z dvojice ného vzdělávání, kdy by měly být zasazeny byli studenti pouhých dvou tříd a z toho- snímků stejného území v časovém odstu- do širších vědomostí, k nim přispívá sou- to vzorku nelze vyvozovat obecné závěry. pu 100 let, které bylo hospodářsky opuš- hra více okolností, jako jsou příliš složitý Z provedených analýz však přesvědčivě těné a zarostlo, je současný stav vnímán nebo nekomplexní výklad, nepozornost jedno obecné tvrzení vyplývá – množství jako přírodní, tedy původní, zatímco před žáka, jen částečné pochopení výkladu uči- získaných znalostí o ochraně přírody, stej- stoletím intenzivně, ale maloplošně kul- va se špatnými souvislostmi apod. Pokud ně jako v jakémkoli jiném oboru, silně tivovaná krajina jako současná (absenci je nová látka příliš abstraktní, nebo není závisí na osobě vyučujícího. Pokud je v té- novodobých prvků jako vedení vysokého vysvětlena v potřebných souvislostech, matu vzdělaný a do problematiky zapále- napětí, cedule, auta apod. žáci opomíjejí). nedojde k začlenění nových zkušeností do ný, pozitivně se to pozná na výsledcích Tento výzkum ukázal, že kvalitu přírody existujícího zkušenostního rámce či zavr- jeho žáků. Tato (vcelku očekávatelná) zá - ve vojenských prostorech obecně vnímají žení mylných představ a pochopení téma- vislost se projeví hlavně v tématech soustře - jako zcela zanedbanou a místa „zničená“ tu, ale k pouhému „naučení se“ na test. děných na ekologické funkce krajiny – ne - výbuchy a další „destrukční“ aktivitou V dotazníku učitelů se autorka zaměřila jasně ukotvených ve školních vzdělávacích armády. V otázkách zaměřených na ochra- na osobnostní determinanty, konkrétně na pedagogické postoje, výukové cíle a me - tody. Z poměrně skromných co do roz - sahu, nicméně stran podrobnosti detail- ních výsledků vyplynulo, že ačkoli mnohé aspekty osobnosti pedagoga mají klíčový význam pro správné kognitivní zpracová- ní informací a formování postojů (kom- plexní přístup učitele např. rozvíjí u žáků představu, jak naložit s veřejným prosto- rem), entuziazmus a autenticita osobnosti učitele sehrávají při výuce významnou roli zejména pro naplňování afektivních (tj. postojových) cílů a utváření hodnot a po - stojů žáků i ochotu aktivně se podílet na dění kolem sebe. Samotné naplňování vý- ukových cílů v podstatě nemá na očeká - vané výstupy žáků vliv. Exkurze a diskuze v hodinách podporují znalosti o krajině, zatímco frontální výuka spíše nikoli. Autorka rovněž zjišťovala, nakolik je dnes tematika krajiny rozložena na pome- zí předmětů biologie (geologie) a země- pis, přičemž jako biologický pohled iden- tifikovala spíše ochranu přírody, jako geografický naopak hospodářské využití 1 území. Výukové cíle se tak liší mezi oběma předměty. Zatímco biologie se zaměřuje XCVIII živa 4/2016

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena. 2 3

1 Na pozvolna meandrujícím toku nakládání s krajinou jakož i veřejným pro- G iniciace společných exkurzí s přírodo- můžeme žákům demonstrovat retenční storem ve městech podléhá nějaké regula - vědně-kulturní a poznávací tematikou, funkci nivy (název potoka Čertík ci, jejíž součást tvoří i občanská účast při G zaměření výuky předmětů na regionální mnohému napovídá) i ekosystémové plánování a rozhodování o využití území. hodnoty přírodního a kulturního dědictví funkce na samém okraji suburbie. Přitom veškerou tuto problematiku se Čes- krajiny. Rudolfov u Českých Budějovic. ká republika zavázala zahrnout do výuky Tematika regionální krajiny ve vazbě na Foto T. Kučera a vzdělávání na všech stupních škol přije - přírodní, historické a kulturní dědictví je 2 Zatímco květnaté louky ze zeměděl- tím Evropské úmluvy o krajině, která u nás snad nejnázornějším příkladem potenciá- ské krajiny v podstatě mizí, ve vojenských vstoupila v platnost 1. března 2004 (viz lu integrovaného pojetí mezipředmětové prostorech na dopadové ploše se stále Živa 2011, 4: 169–172 a 5: 224–226). výuky. Nabízí se možnost jejího naplňo- vyskytují. Naskýtá se tedy otázka, jak zlepšit výuku vání prostřednictvím projektů, terénní vý - 3 Nevědomost a chybné představy ochrany přírody a krajiny a posunout ji uky nebo blokové výuky s těžištěm nejen (miskoncepty) o ochraně přírody vedou k cílovým kompetencím, jež má naplňo- v zeměpise a biologii, ale také přesahem ke smutným koncům. Lidé podvědomě vat? Domníváme se společně s autorkami do dějepisu (historie krajiny, tradiční for- toužící po kontaktu s přírodou jsou všech výše citovaných prací, že zcela klí- my lesního i polního hospodaření, srovná - schopni umístit umělého motýla čovými kroky v naplňování cílů Evropské vání historických snímků a obrazů apod.), na solární článek do svého sterilního úmluvy o krajině ve výuce na středních českého jazyka (etymologie názvů sídel – trávníku namísto toho, aby si vytvořili školách jsou: Žďár, Loučka – Loukovice; popis krajiny kousek květnaté louky s živými motýly. G podpora většího počtu absolventů s apro- v středověké či obrozenecké próze a poezii Na soukromé zahradě nedaleko Českých bací biologie (včetně geologie) – zeměpis, apod.), občanské (územní plánování ad.) Budějovic, fotografováno se souhlasem G souběh časového harmonogramu výuky nebo výtvarné výchovy (nejen znázornění majitelů. Snímky T. Ditricha, předmětů tak, aby krajinná tematika byla krajiny, ale i zamyšlení nad starými díly není-li uvedeno jinak probírána paralelně nejlépe začátkem škol- a občasná práce v plenéru). Zároveň jde 4 Fotografické publikace se dnes často ního roku –vbiologii představuje téma o nejpřirozenější způsob učení, neboť staví dopouštějí zkreslení reality retuší všech krajiny vynikající úvod ke geologii, v země- na známém a blízkém. „neestetických“ prvků (drátů elektrického pise pak k regionální geografii ČR, vedení, nevhodných staveb apod.), G podpora dalšího vzdělávání pedagogic- Citovaná literatura je uvedena které ruší malebnou atmosféru kých pracovníků, na webové stránce Živy. vizuálního vjemu „romantické“ krajiny. Veřejnosti se tak předkládá obraz krajiny, který je odlišný od skutečnosti, čímž se mimo jiné formují nereálná očekávání (kromě toho, že z hlediska dokumentace stavu jde vlastně o podvod). Foto T. Kučera více na biodiverzitu a ekosystémy, město a jeho okolí zohledňují geografové, avšak ani v jednom případě nelze prokázat správ- né pochopení souvislosti mezi ekosysté- movými funkcemi a vazbami v konkrét- ním prostoru krajiny, takže žáci je chápou odděleně a nevnímají jejich souvislost. Ani výuka, a tedy zařazení tematiky kraji- ny v učebnicích na sebe časově nenava- zuje, některé učebnice pokrývají jen část témat, nebo žádná. Nedochází tak k po - třebnému propojení ochrany přírody s kul- turní krajinou, ani s člověkem ve městě. Urbanismus leží zcela na okraji zájmu a krajina je něco mimo nás, co se nás sice dotýká, ale víceméně netýká. Vše dokon- čí zmatená náplň pojmů, takže krajina je synonymem přírody či životního prostředí. 4 Vůbec pak není ve výuce zohledněno, že živa 4/2016 XCIX

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena. je souhrnně předkládá. Historie a staveb- Tomáš Kučera RECENZE ní architektura zde hrají hlavní roli, nic- méně komponovaná zeleň vynikne mini- málně v těch KPZ, které zahrnují kulturní krajiny s tradičním hospodařením. Z obra- Karel Kuča (ed.), Věra Kučová, Alena Salašová, zové dokumentace kromě vynikajících fotografií K. Kuči a dalších spoluautorů Ivan Vorel, Martin Weber a kolektiv: zaujmou i letecké pohledy Martina Gojdy. Právě podívaná shůry na střechy sídel Krajinné památkové zóny České republiky umožňuje pochopit soudobou potřebu re - gulace sídelního rozvoje a kvalitních urba- nistických řešení (Slavkov u Brna versus Čtenáře zvyklého na velké výpravné pub- Plasy či Náměšť nad Oslavou, ovšem po - likace o české krajině z produkce ochrany hledy z různých úhlů ukazují třeba i dvojí přírody a krajiny (např. Krajina v České tvář Valtic nebo Lednice). republice od F. Bárty s editory J. Němcem Zpracování jednotlivých KPZ odpovídá a F. Pojerem, Consult, Praha 2007) by re - jejich regionálnímu významu a prostorové - cenzovaná kniha mohla oslovit hned na mu rozsahu. Nepřekvapí proto, že podrob- první pohled. Byla by velká škoda, kdyby ný text popisuje Lednicko-valtický areál, ušla pozornosti přírodovědců. Jde o vel- který lze považovat za vzorový i z hledis- mi reprezentativní pohled na poněkud ka doprovodných ilustrací. Menší areály odlišnou složku kulturní krajiny, kterou jsou zde zachyceny netradičními pohledy, naše ochrana přírody a krajiny vnímá, že např. s využitím leteckých snímků. Bližší existuje a trpí omezení vyplývající z mírně pozornost věnuji Novohradsku – území rozdílných přístupů k managementu spo- zahrnujícímu známé Terčino údolí (národ- lečného zájmu – prostoru po staletí utvá- ní přírodní památku s naučnou stezkou), řeného lidskou činností, majícímu však kde se skloubila parková kompozice s pří- přesto poměrně přírodní charakter a zahr- rodními hodnotami údolí Stropnice. Krajin - nujícímu cenné přírodní fenomény. Jinými ná kompozice pojímá i širší a vzdálenější slovy, recenzovaná publikace se zabývá místa, aleje a hráze Novohradských ryb- cennou kulturní krajinou, která se místy níků, bývalou oboru Kapinos, kterou pro- potkává s cennou krajinou přírodní, byvše tíná dosud patrný průsek, po Třeboňské společně utvářeny procesy přírodních sil aleji tvořící symbolickou severojižní osu i lidského lopotění po staletí. Kniha obsa- spojující nový zámek s významnými cír- huje výstižné popisy 24 krajinných pa - kevními stavbami. Text se zabývá histo- mátkových zón (KPZ) vyhlášených podle rickým osídlením a stavebním vývojem památkového zákona. Nutno zdůraznit, a podrobně popisuje formování krajinné- že KPZ mají poněkud odlišný statut než duje seznam národních parků, chráně- ho plánu, jímž rod Buquoyů vtiskl tomu- chráněná území podle zákona o ochraně ných krajinných oblastí a přírodních par- to území jedinečnou podobu. Zachytily ji přírody a krajiny, nicméně činnosti v nich ků a pěkná přehledná mapa, která zobrazu - dobové mapy (stabilní katastr, vojenské vykonávané podléhají také odbornému je velkoplošná chráněná území, přírodní mapování), stejně jako vynikající a věrné dohledu Národního památkového ústavu parky, ptačí oblasti a evropsky význam- obrazy A. G. Schulze. Tak si lze prohléd- a regulaci podle plánů péče. Zatímco územ- né lokality Natura 2000. Tato mapa je o to nout původní dispozice v okolí vodopá- ní ochrana přírody a krajiny pokrývá cennější, že ukazuje propojení navazují- du, vyhlídka od Švýcarského domu zpro- v současnosti již většinu cenných území, cích kategorií chráněných území s krajin- středkovává porovnání stavu zarůstajících v případě krajinných památkových zón nými památkovými zónami (také pověstnou svahů pod starým hradem. Pro přírodo- jich čeká na vyhlášení dalších několik de - schizofrenii územních překryvů domácí vědce může být překvapivý rozsah zahrad- sítek. Předloženou publikaci tedy musíme a evropské „provenience“ – hranice totož- ních úprav a výsadeb domácích i cizo- vnímat jako pootevřená vrátka (pro nás ných rezervací mají často odlišné vymeze - krajných dřevin, který zčásti přetrval do přírodovědce) do zcela nového úžasného ní, což se pak v praxi projevuje odlišným současnosti, byť mnoho exotických stro- světa kulturních souvislostí promítajících rozmístěním hraničních tabulí v terénu; mů již zřejmě dožilo nebo podlehlo času se do „zeleného a modrého“ prostoru lesů, a to v ní ještě chybějí biosférické rezerva- stejně jako některé romantické dřevěné vod a strání, který je zatím podchycen ce UNESCO). Věra Kučová pak zpracovala stavby, budova Modrého domu poničená a probádán jen zčásti, větší díl na své zno- legislativní ochranu kulturní krajiny z po - povodní v letech 1915 a 1936. Zachova- vuobjevení ještě čeká (blíže viz Metodika hledu dalších zákonů a mezinárodních lý krajinný ráz tak opět dostává konkrétní identifikace komponovaných krajin, L. Ku - úmluv, které s krajinou souvisejí. Navazu- obsah a věcnou náplň, racionálně popsa- lišťáková a kol., Mendelova univerzita je rozbor legislativní ochrany KPZ a jejich nou a zhodnocenou. v Brně, 2014). výčet. Jak z předchozího textu vyplývá, dopo- Po stručném vhledu do vymezení krajin Hlavní náplň knihy tvoří přehled všech ručuji knihu pozornosti čtenářů, prakticky v Evropské úmluvě o krajině následuje vyhlášených krajinných památkových jí nemám co vytknout. Snad až na jedinou kapitola z pera Karla Kuči věnovaná inter- zón s jejich vymezením v reliéfové mapě, věc, chybějící závěr nesoucí doporučení pretaci ochrany přírody a krajiny. Je vždy v mapě z lidaru (velmi přesný digitální a poselství příští generaci ochranářů-kra- poučné si přečíst, jak je problematika na - model povrchu pořízený laserovým pa - jinářů-památkářů (protože věřím, že tato hlížena „zvenčí“, a ještě užitečnější si při- prskem), popisem přírodních podmínek, společná profese bude v dohledné době pomenout, že v rámci druhé pozemkové historie území a proměn charakteru kra- ustavena). Kolegům památkářům bych reformy v r. 1948 (tzv. scelovací zákon) jiny. Texty jsou doprovázené historickými chtěl poděkovat za umožnění vzniku této byla ochrana památek, přírodních krás mapami a reprezentativními fotografiemi knihy a popřát zdárné pokračování ve vy - a krajinného rázu řešena společně. Také stavebních i přírodních památek, zeleně, hlašování krajinných památkových zón. vzpomeňme, že památková péče a ochra- struktur atd. Podrobně zpracovaný mate- To se již koncem roku 2015 podařilo a byla na přírody byly v letech 1958–91 spojeny riál pro vyhlášené a navrhované KPZ byl vyhlášena 25. KPZ Kladrubské Polabí pod jednou střechou a dokonce vydávaly dosud k dispozici např. pro jižní Čechy zahrnující kromě hřebčína v Kladrubech společný časopis Památky a příroda. Velmi (M. Pavlátová, M. Ehrlich a kol., Zahrady a jeho okolí mimo jiné část Opatovického přínosné je autorovo přiblížení územně a parky jižních Čech, vydala Společnost kanálu. analytických podkladů, které mimo jiné pro zahradní a krajinářskou tvorbu, Praha vymezují oblast a místo krajinného rázu 2004), a dále roztroušen v samostatných Národní památkový ústav, Praha 2015, a jeho charakteristiku (blíže viz Zprávy monografiích a dílčích článcích. O to vynik- 511 str. Neprodejná, bližší informace památkové péče 2014, 3: 193–202). Násle- ne význam recenzované publikace, která NPÚ Praha C živa 4/2016

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena. Vojen Ložek

Věstoničtí lovci mamutů a dějiny biosférické rezervace Pálava

Výpravná a obsahově mimořádně bohatá sazením pečlivě očistil a zdokumentoval monografie Jiřího Svobody o mladopaleo- více než 15 m vysoký profil ve stěně dolno - litických lovcích v prostoru Dolních Věs- věstonické cihelny, k němuž se v krátké tonic a Pavlova na severním úpatí Pálavy, době podařilo nalézt téměř dokonalé ana- nazvaná prostě Dolní Věstonice – Pavlov logie v cihelnách jak v bližším okolí Věs- (Academia, Praha 2016) představuje vyni- tonic (Bulhary, Ždánice, Modřice), tak ve kající završení téměř stoletých archeolo- vzdálených vnitřních Čechách (Sedlec, Let- gických výzkumů, které si dobyly nejen ky a Jenerálka u Prahy, Zeměchy u Kralup, významného postavení v naší i meziná- Litoměřice). V téže době probíhaly obdob- rodní vědě, ale měly také nebývalý ohlas né výzkumy v sousedním Rakousku, které u širší veřejnosti – kdo by neznal slavné přinesly podobné poznatky, jak upozornil 2 lovce mamutů a věstonickou Venuši! Zde předčasně zesnulý František Prošek. Již nechceme hodnotit archeologické aspekty r. 1961 na varšavském kongresu INQUA těchto výzkumů, ale otevřít jejich méně (International Union for Quaternary Re - od mladších ke starším, jak výstižně kon- známou stránku, totiž přínos k poznání search) jsme tak mohli vystoupit s ucele- statuje i J. Svoboda: „Obecný model sledu vývoje naší přírody a krajiny, kdy naši pra- nou představou o vývoji posledního inter- charakteristických půdních komplexů (PK), předkové dosud žili v divočině. Nepře- glaciálu a glaciálu ve středoevropských odpovídající interstadiálům posledního hlédněme, že znalost života těchto lidí pa - sprašových sériích a spolu s rakouskou de - glaciálu (PK I, PK II) a nejmladším inter - tří i do dějin biosférické rezervace CHKO legací navrhnout zřízení Sprašové komise glaciálům (PK III, PK IV, PK V), předložený Pálava a představuje neocenitelný zdroj INQUA. Roku 1962 vyšel podrobný rozbor V. Ložkem a J. Kuklou na počátku 60. let, poznatků o nejmladší epoše geologické dolnověstonického profilu jako standard se tak stal dávno před příchodem moder- historie – kvartéru na našem území i v rám- pro Československo, který pak v 70. letech ních instrumentálních metod spolehlivým ci střední Evropy. sehrál stěžejní úlohu v průkopnických pra- souřadným schématem stratigrafické kore- Dřívější výzkumy prof. Karla Absolona cích J. Kukly (1970, 1977) o korelaci spra- lace a paleoklimatických interpretací nej- za první republiky sice již Věstonice pro- šových sérií s hlubokomořskými sedimen - mladší geologické minulosti,“ přičemž slavily, ale podobně jako válečné bádání ty a který plně potvrdil nedávný výzkum výchozím bodem těchto interpretací a klí- Assiena Bohmerse kladly důraz na vlast- francouzského týmu vedeného J. Antoinem čovou lokalitou klimatostratigrafie byl prá- ní archeologický inventář, zatímco přírod- v r. 2010, barevně zobrazeného ve Svobo- vě profil dolnověstonické cihelny. ní rámec zůstal jaksi bokem, což patrně dově monografii. Je nasnadě, že Antoine Vedle sledování archeologických prací souviselo i se stagnací kvartérního výzku- o Kuklově korelaci uveřejněné před 40 lety jsme věnovali značnou pozornost širšímu mu v meziválečné době. Nových pováleč- ve Švédsku a Nizozemsku nevěděl, takže krajinnému kontextu – v podstatě většině ných výzkumů se ujal jako čerstvý absol- jde o cenné nezávislé potvrzení. území dnešní biosférické rezervace. Na vent brněnské univerzity Bohuslav Klíma Bylo to období, kdy každý rok přinášel rozdíl od geologického mapování, které zde (1925–2001), který Věstonicím věnoval nové a nové poznatky. V Rakousku se pro probíhalo v pozdějších letech, šlo o výzkum většinu svého života a na rozdíl od svých souvrství fosilních půd používal termín cílený na paleontologické lokality, které by předchůdců i patřičnou pozornost přírod- Bodenkomplex – česky půdní komplex mohly nabídnout významné paleoenviron - nímu rámci pravěkých lidí. Poskytl mně (PK, pedokomplex), jenž lze stručně defi- mentální doklady, zejména o zalesnění, a mému příteli Jiřímu Kuklovi všestran- novat jako „souvrství zákonité stavby, tvo- vlhkostních a teplotních poměrech. nou pomoc i milé prostředí na výzkumné řené převážně půdami a jejich deriváty“. Již na počátku výzkumů v 50. letech byla základně v Dolních Věstonicích. U nás se začalo používat jako na první po - v hřebenové oblasti Turoldu u Mikulova Vedle plošných archeologických výko- hled vizuálně rozlišitelné označení skupin nalezena bohatá interglaciální malakofau- pů B. Klíma s mimořádným osobním na - fosilních půd číslované římskými číslicemi na s řadou jižních druhů, spolu s pecička - mi (semeny z plodů – peckovic) subme- diteránní dřeviny břestovce (Celtis). Její složení jednoznačně indikuje svěží až vlh- ký listnatý les, jaký si v současnosti na xerotermních hřebenech Pálavy stěží do - vedeme představit. Obdobnou výpověď poskytl i později zjištěný druhově velmi bohatý interglaciál v pískovně pod Pavlo- vem. Oba nálezy dodnes patří mezi nejvý - znamnější doklady vysoké vlhkosti stře- doevropských interglaciálů v době jejich vrcholení. Odlišný obraz ukázal jen inter- glaciál objevený zoologem Ivanem Horáč- kem na okraji silnice do Pavlova za stěnou profilu věstonické cihelny, který nepochyb - ně spadá do rámce PK IV (předposlední interglaciál) a vyznačuje se pouze chudou

1 Souvrství svahovin a půd odkryté v břehové nátrži Dyje obráží svým vývojem a fosilní faunou holocenní historii Pálavy. 2 Márton Pécsi, ředitel Geografického 1 ústavu Maďarské akademie věd, obdivuje Klímův archeologický výkop v Pavlově. živa 4/2016 CI

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena. 3 4 helixovou faunou s vlahovkou karpatskou 3 Stěna Soutěsky, pod kterou se v nej- (Monachoides vicinus), opět pohromadě vlhčím období holocénu tvořil pěnitec. s pecičkami břestovce, což se opakuje i na 4 Rytmicky vrstvené drtě jurských jeho jiných lokalitách (Letky, Kutná Hora). vápenců (grèzes litées) v odkryvu v pav- Příčina, proč právě tento interglaciál je na lovských vinicích poskytly překvapivě rozdíl od ostatních suchý, není zatím blíže bohatou, nečekaně teplomilnou malako- vysvětlena. Nicméně jde o významný pří- faunu, která neodpovídá periglaciálním mý doplněk klasického profilu v sousední poměrům, přestože se tvořily zhruba cihelně, který mezitím získal název Kalen- v polovině posledního glaciálu. dář věků a požívá ochrany jako národní 5 Předseda Sprašové komise INQUA přírodní památka. (International Union for Quaternary Během velkého odklízení při těžbě ze - Research) Julius Fink vysvětluje Karlu min pro hráze nádrží na Dyji byly v polo- Žeberovi stavbu půdních komplexů hách Nad cihelnou odkryty i sesuvy doslo- v dolnověstonické cihelně (první polovi- va prohnětené vrstvy zvětralin slínitých na 60. let). Snímky V. Ložka terciérních hornin se sutí jurských vápenců 5 a černými fosilními půdami rázu pelických držela převážně xerotermní ráz. K tomu rendzin, které obsahovaly malakofaunu nepochybně přispělo pravěké osídlení do - z počátku středního pleistocénu s vůdčím grèzes litées nemusejí indikovat periglaciál - ložené přítomností hradišť na pálavských druhem Campylaea čapeki a rovněž pecič- ní prostředí. Nález dále naznačuje, že na vrcholech, na něž později navázalo vybudo - kami břestovce. Obecně lze říci, že i tato Pálavě mohly glaciál přežít i některé teplo - vání středověkých hradů. fauna nasvědčuje existenci svěžího lesa. milné druhy. Z vrstvy 18 pochází radiokar - Z předchozího přehledu je zřejmé, že Významným produktem posledního gla- bonové datum 45 623 až 43 923 BC cal, což od doby lovců mamutů až do současnosti ciálu jsou rytmicky zvrstvené mrazové drtě odpovídá počátku hlubokomořského stadia máme z Pálavy tolik poznatků o vývoji její z vápencových úlomků (grèzes litées, obr. 4) MIS 3 a podporuje domněnky, že během přírody včetně vlivu lidského osídlení jako vystupující v drobné štěrkovně v pavlov- posledního glaciálu existovaly i některé v žádné jiné biosférické rezervaci na na - ských vinicích pod silnicí do Klentnice. nečekané teplé výkyvy. Zatím zde máme šem území. Výsledky jednotlivých výzku- V r. 1967 v nich byla zjištěna malakofauna jediný nález svého druhu, jehož bližší zhod- mů, ať již šlo o soustavné zpracování paleo - soustředěná v 9 hlinitějších horizontech, nocení je otázkou budoucích výzkumů. litických stanic, nebo o cílené výzkumy čítající 34 druhů, což je v glaciálu nebýva - Do glaciálních poměrů ve skalnaté vr - těch kvartérních lokalit, které slibovaly po - le vysoký počet. Mezi nimi zcela převláda - cholové oblasti Pálavy – tedy do pásma nad skytnout doklady významných přírodních jí prvky otevřené krajiny jako stepní druhy sprašovou stepí, poskytují vhled výkopy událostí (eventů), ukázaly, že právě Pálava suchorypka rýhovaná (Helicopsis striata) pod stěnami Martinky a v převisu Tří pa- nabízí cenná svědectví o změnách podnebí a trojzubka stepní (Chondrula tridens), dále nen pod Děvičkami, jejichž malakofauna i bioty, jejichž význam daleko přesahuje obyvatelé xerotermních stepí krasových nasvědčuje poměrům srovnatelným s dneš- její rozsah. Týká se to i některých nálezů ze území dodnes hojně žijící na vápencích Pá - ním subalpínským stupněm vápencových starších dob, což platí především pro pomě- lavy – žitovka obilná (Granaria frumentum), Karpat, a naznačují možnost výskytu odol- ry v interglaciálech. Dosavadní zkušenosti zrnovka žebernatá (Pupilla sterri) a z. třízu - ných dřevin, zvláště modřínu (Larix). Po - nasvědčují, že budoucí výzkum této CHKO bá (P. triplicata) a ve vrstvě 9 dokonce sub- zornost zaslouží výskyt alpského endemitu může přinést další překvapení – zejména co mediteránní drobnička jižní (Truncatellina skalnice achátové (Chilostoma achates). se týče průběhu ledových dob a případné claustralis). Na bázi profilu pak také epilitic - Dějiny Pálavy v nejmladší době – holo- existence refugií teplomilné bioty. ké druhy holých vápencových skal (Živa cénu (posledních 12 tisíciletí) osvětlují vý - Současný stav pálavské přírody řadí 1999, 3: 126–127) ovsenka žebernatá (Chon- kopy v Soutěsce, kde se pod mírně převis- tuto oblast mezi nejcennější chráněná úze- drina clienta) a kuželovka skalní (Pyrami- lou stěnou podařilo zachytit průběh celého mí českých zemí, z určitých hledisek i šir- dula pusilla), jež patří ve středoevropském holocénu včetně vyznění glaciálu (obr. 3). šího středoevropského prostoru. Přitom pleistocénu k největším vzácnostem. Nečekaný byl objev polohy nečistého pě - je podstatné, že zde odedávna působil člo- Naproti tomu ve dvou polohách profilu nitce (sintru vznikajícího na provlhlých věk, často v značné koncentraci, přičemž (20, 18, 16 a 6,5) se objevuje ve význam- vápencových stěnách), dokládající, že na přírodu spíše obohatil, než narušil a ochu- ném počtu vůdčí pleniglaciální prvek – počátku klimatického optima holocénu dil. Pálava, přinejmenším od neolitické údolníček Vallonia tenuilabris. Ve středo- i zde dočasně panovalo velmi vlhké pod- revoluce a patrně ještě od starších dob evropských poměrech jde zatím o zcela nebí, které mělo za následek rychlý nástup dávno není divočinou, nýbrž kusem boha- jedinečné společenstvo, jehož nález silně svěžího lesa s charakteristickou malako- té krajiny stvořené zároveň přírodou i člo- podporuje názor, který zastává Albert Lin- faunou. Toto období však brzy vystřídalo věkem, jejíž ochraně musíme v dnešních coln Washburn ve své monografii Perigla- vysušení těsně před příchodem neolitic- převratných časech věnovat mimořádnou cial processes and environments (1973), že kých rolníků a od té doby si Pálava již po - pozornost! CII živa 4/2016

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena. stránce text doplňuje názorná grafika. Karel Hudec RECENZE Hlavní jsou mapy hnízdního rozšíření v letech 2012–14 a porovnání s výskytem v období 1991–94, k tomu diagram výš- kového rozšíření (po 100 m), a kde to bylo Jiří Flousek, Bożena Gramsz, Tomáš Telenský: možné, i graf změn početnosti. A tak v kni- ze názorně vidíme mizení všech lesních Ptáci Krkonoš – atlas hnízdního rozšíření / Ptaki hrabavých ptáků (Galliformes), zejména – přes introdukční pokusy – tetřeva hlušce Karkonoszy – atlas ptaków lęgovych 2012–2014 (Tetrao urogallus), nebo naopak zvýšení početnosti straky obecné (Pica pica) s pro- nikáním do nejvyšších hřebenových poloh Kniha o ptácích hnízdících v Krkonoších a podobně u mnoha dalších druhů. V kapi- je asi nejen v naší ornitologické literatuře tole Problémy a ohrožení bohužel nezbývá mimořádná. A to především obsahem, ale autorům zpravidla než konstatovat, že se i svými rozměry, vynikajícím grafickým tak děje a proč. Škoda, že nemáme podob- designem a jeho provedením (Gentiana né zpracování z hor zatím člověkem méně Jilemnice). Běžné ornitologické monogra- ovlivňovaných (např. z Beskyd). fie jednotlivých územních celků, kterých Kniha má řadu zvláštností, které zde máme v naší literatuře již desítky, hodno- stojí za zmínku. Samozřejmě organizová- tí zpravidla změny ve výskytu a početnos- ní práce, kterou v průběhu téměř 30 let ti druhů na základě starších literárních podnikli dva hlavní autoři a koordinátoři údajů – někdy bohužel ani to ne. Nový (J. Flousek a B. Gramszová) za spoluúčasti krkonošský atlas je prvním, který posuzu- desítek mapovatelů. Dále vzorný příklad je změny v ptačím osídlení s kompletními přeshraniční spolupráce nejen při koor- staršími literárními údaji, a také s výsledky dinaci terénních prací, ale i paralelních získanými stejnou metodikou před 20 lety českých a polských textů. Rovněž početný (1991–94), vyhodnocenými v prvním krko- fotografický doprovod, nikdy samoúčel- nošském atlase ptáků v r. 1999. ný. Proto byl právem na zpracování atlasu Úvodní části jsou velmi podrobné a ob - získán a účelně využit grant, který umož- sahují z hlediska zpracování výskytu jed- nil jeho vydání. Bohužel grantem je záro- notlivých druhů nezbytné údaje o geo- veň vyloučena možnost veřejného prode- grafických a ekologických podmínkách je publikace a ne každý – hlavně místní určujících možnosti druhového výskytu občané a odborní zájemci z jiných míst – a přežívání, o metodice získávání dat a tím má možnost knihu získat. Naštěstí je však i jejich validitě. Hlavní část knihy přiroze- přístupná v elektronické verzi na webové ně tvoří představení výskytu druhů, pro- stránce http://ptacikrkonos.krnap.cz/. vedené jednotným způsobem. Kapitoly a ohrožení) jsou zpracovány jen v několi- (Charakteristika výskytu, Prostředí, Od - ka řádcích, ale s textem při vší stručnosti Správa KRNAP Vrchlabí a Dyrekcja had početnosti, Vývoj populace, Problémy vždy naprosto výstižným. Na protilehlé KPN Jelenia Góra 2015, 480 str.

způsobem byla zpracována fauna netopý- Redakce rů (Bartonička a kol. 2015); další kniha při- bližuje sledování výskytu jelenů využitím telemetrických obojků (Šustr a kol. 2015).

Další publikace vydané Správou KRNAP Neprodejné, přístupné zdarma v elektronické podobě na webové stránce www.krnap.cz/knihy-0/.

Správa Krkonošského národního parku vydala v letech 2015 a 2016 díky podpoře grantů z Evropské unie a grantů z Islan- du, Lichtenštejnska a Norska sérii několi- ka výpravných knih věnovaných vybra- ným skupinám živočichů obývajících toto pohoří, a také knih fotograficky přibližují - cích jednotlivé lokality (Krkonoše cestou necestou, Vaněk 2016) nebo ortomapy čes- ké i polské části území (Macháčková a kol. 2016; ortomapy jsou letecké snímky zobra- zující zemský povrch). Publikace věnované živočichům vydané dvojjazyčně v češtině a polštině jsou součástí šířeji zaměřeného projektu s názvem Fauna Krkonoš, zahrnu - jícího mapování ptáků, motýlů, netopýrů a jelenů na české i polské straně pohoří, který byl spolufinancován Evropskou unií – Evropským fondem pro regionální rozvoj z Operačního programu Přeshraniční spo- lupráce. Knihu o denních motýlech (Čížek a kol. 2015) jsme v Živě již dříve představi- li (2015, 6: CXXXVIII–CXXXIX) a recenze K. Hudce na publikaci o mapování ptáků je uvedena výše na této stránce. Podobným živa 4/2016 CIII

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena. Tomáš Grim RECENZE

Nick Davies: Cuckoo: Cheating by Nature

Potřebujeme skutečně 38. knihu o kukač- Úvodu do ekologie chování (An Introduc- ce? Ano, od r. 1775 vyšlo tiskem 37 knih tion to Behavioural Ecology, John Wiley věnovaných pouze kukačce obecné – a to & Sons, 2012, 4. vydání). Posledně zmíně - nepočítám mnohé další, kde se kukačka ná položka představuje podle mého názoru o pozornost dělí s jinými hnízdními „švind- zlatý standard, jak má vypadat učebnice líři“. Navzdory desítkám knih a několika (v každém případě jde o nejlépe napsanou tisícům článků si troufám tvrdit, že nová učebnici, kterou jsem kdy vzal do ruky). kniha o tomto ptačím druhu je na místě: na - Davies se proslavil pracemi o výběru part- prostá většina poznatků o kukačce byla to - nera u ropuch, teritoriálním chování oká- tiž vybádána teprve nedávno. Před začát- čů nebo klasickými pracemi o párovacím kem nového tisíciletí jsme toho o kukačce systému zdánlivě nudného ptačího druhu mnoho nevěděli. pěvušky modré. Nicméně jeho královským Takové tvrzení se může jevit arogantní – tématem je právě kukačka obecná. „A co klasikové, ti nic podstatného ne - V druhé polovině 80. let publikoval N. B. přinesli?“ Přinesli, ale z části větší než Davies se svým kolegou Michaelem Broo- malé dnes jejich tvrzení řadíme do kate- kem několik prací, které oživily zájem gorie „bludy“ (podrobněji o tradičních o tohoto asi nejbizarnějšího evropského chybných poznatcích o kukačce, jejich opeřence. Články Daviese a Brookea klad- příčinách a jaké poučení z toho plyne pro ly mnoho různých otázek a svou snahou hy jsme se o životě kukačky dozvěděli víc poznávání přírody viz Vesmír 2011, 11: uchopit téma ve všech jeho aspektech se než za několik předcházejících desetiletí. 626–631). V některých případech byly naprosto vymykají dnešní tzv. salámové Nick B. Davies ve své nové knize provádí tradiční „pravdy“ o kukačce důsledkem vědě (snaha rozsekat výsledky na co nej - čtenáře napříč životním cyklem kukačky, jalových salónních úvah, dnes vyvráce- menší části a tím vyrobit co nejvíce impak- od kladení, přes inkubaci, péči o mláďata ných systematickými terénními studiemi. tových bodů atd.). Ještě čtvrt století po až po tah na zimoviště (mimochodem na - V jiných narazilo tradiční poznávání na jejich zveřejnění stěží vyjde práce o hnízd- vzdory tisícům okroužkovaných mláďat své hranice kvůli technickým omezením – ním parazitismu, jež by na některý z těchto kukačky za poslední století napříč Evro- např. ptáci vnímají, a své chování přizpů- klasických článků neodkazovala. pou dodnes nevíme, kudy mláďata ve svém sobují podnětům, které jsou lidem nevi- Na přelomu tisíciletí vydal Davies kni- prvním roce života migrují!). Jak se dalo ditelné a které jsme ještě nedávno nebyli hu Cuckoos, Cowbirds and Other Cheats podle knihy z r. 2000 očekávat, i nový Da - vůbec schopni v terénu zkoumat (viz Živa (T. & A. D. Poyser, Londýn 2000). Pokrý- viesův text představuje popularizaci, jak 2014, 4: 180–183). A právě na tomto pnu- vala tehdejší poznatky nejen o kukačce, má vypadat: věcně správná, zahrnuje pod- tí mezi tradičními metodami a poznatky ale i amerických vlhovcích, parazitických statné obecnosti, nezabíhá do přílišných a jejich dnešním protipólem hojně staví kachnách a dalších ptačích hnízdních pa - detailů, staví na konkrétních poutavých kniha Nicka B. Daviese. razitech. Trefila správnou rovnováhu mezi příkladech. Poznatky o kukačce obecné Představovat N. B. Daviese studentovi odbornou publikací a textem, který zaujme prezentuje v souvislostech s ostatními či absolventovi „zelené“ biologie je téměř laika, a zaslouženě získala prestižní oce- hnízdními parazity, ale neodvádí pozor- trapné: profesor zoologie na univerzitě nění Best Bird Book of the Year vyhlašo- nost od jádrového tématu. Text psaný bez- v Cambridge je jedním z otců zakladatelů vané časopisem British Birds a organizací prostředním stylem (á la „sedíme tu u kávy ekologie chování (behavioural ecology), British Trust for Ornithology. a nevěřili byste, že...“) doplňují osobní autorem desítek přelomových prací a něko- Za 15 let od vydání této oblíbené a hoj- zážitky a anekdoty z výzkumu v mokřa- lika učebnic, včetně zaslouženě slavného ně citované (dodnes téměř 800 citací) kni- dech východní Anglie (Wicken Fen). Ukáz- ková britská přírodopisná tradice. A Davies navíc nejen bezvadně píše, ale i skvěle přednáší. V r. 2015 ocenila britská Royal Society jeho výzkum koevoluce mezi kukačkou a hostiteli prestižní přednáškou Croonian Lecture. Jeho novou knihu i pou- tavě podanou přednášku (https://royalsocie - ty.org/events/2015/05/cuckoos-and-their- -victims/) nelze než doporučit všem, koho zajímá poctivě provedená popularizace vědy.

Bloomsbury, Londýn 2015, 306 str. Ceny se liší podle prodejce.

1 Čerstvě vylíhlý vetřelec v hnízdě jediného dutinově hnízdícího hostitele kukačky obecné (Cuculus canorus), rehka zahradního (Phoenicurus phoenicu- rus). O tom, jak se kukačka zbaví potenciální konkurence, panovalo po staletí mnoho legend; všechny detailní práce o jejím chování však 1 pocházejí až z posledního desetiletí. Utula, jižní Finsko. Foto T. Grim CIV živa 4/2016

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena. jsou med, vosk, propolis, jed, mateří kašič- Marian Solčanský RECENZE ka nebo pyl, a také s mnoha zajímavými recepty. Celou knihou provázejí citace z dobo- vých pramenů, zejména A. Thumy, které Karel Sládek: Včela chrudimská. čtenáře uvádějí do problematiky každé kapitoly. Na poetickou stránku včelařství Sonda do dějin českého včelařství od doby a kladný vliv na duševní rozvoj poukazují dobové básně, v nichž se včelař vyznává Aloise Thumy (1838–1914) až k současnosti z lásky ke včelám. Najdeme zde též vý - znamné mezníky v historii včelařství spo- jené se jmény Jan Dzierzon, Franz Hrusch- Nejen pro včelaře je určena nová kniha ka, Francois Huber, Lorenzo L. Langstroth, Včela chrudimská s výše uvedeným pod- Charles Dadant, Gregor Johann Mendel titulem z pera chrudimského pedagoga, (viz např. Živa 2015, 2: XL nebo 2012, 6: teologa, včelaře a laskavého člověka v jed- 266–268) ad. Dozvídáme se rovněž o sou- né osobě Karla Sládka. Autor se narodil časných zájmových spolcích na území v Chrudimi stejně jako postava předního České republiky a jejich různých přístu- českého pedagoga a včelaře Aloise Thumy, pech ke včelařství, od tradičních praktik jehož odkazu je publikace věnována. Karel Českého svazu včelařů až po moderní pří- Sládek vystudoval Přírodovědeckou fakul- stupy mladých zájmových spolků, k nimž tu Univerzity Karlovy v Praze v oboru fy - patří např. Mendelova společnost pro vče- zická geografie se zaměřením na krajinnou lařský výzkum nebo Pracovní společnost ekologii. Následně si rozšířil vzdělání ve nástavkových včelařů. K. Sládek je členem filozofii a teologii, vystudoval nejprve posledních dvou jmenovaných. Za zmín- Filozofickou a poté Teologickou fakultu ku stojí i recenzenti publikace – dva před- Univerzity Urbaniana v Římě. V součas- ní čeští odborníci, Vladimír Ptáček a Květo - né době působí jako docent na Univerzitě slav Čermák, garantují vysokou úroveň Karlově. Na Katolické teologické fakultě a kvalitu předávaných informací. Publika- přednáší mimo jiné předmět environmen- ce je netradiční, ale přehlednou a zajíma- tální etika. V oboru včelařství se vyučil na vou monografií, která by neměla chybět Středním odborném učilišti v Blatné. Své v knihovně žádného včelaře. znalosti využívá při aktivním včelaření a zhodnotil je též při sepsání recenzované Vydavatelství Pavel Mervart, publikace, kde se čtenáři poutavou formou 1 Červený Kostelec 2016, 128 str. dostává informací o historii českého včela - Doporučená cena 139 Kč ření za posledních 150 let. Kniha je sys- tematicky rozdělena do 7 kapitol, pojed- rý r. 2014 oslavil 150. výročí vzniku. Kro- návajících vždy o určitém tématu oboru mě toho redigoval časopis Včela chrudim- včelařství. Každou z nich pak tvoří histo- ská, jenž měl vyvolat zájem o chov včel 1 Alois Thuma – pedagog, včelař rický pohled na danou problematiku, kte- a prohlubovat znalosti tehdejších včelařů. a spoluzakladatel prvního včelařského rý přechází v současnou včelařskou praxi Čtenářům se zde dostávalo nejnovějších spolku v českých zemích v Chrudimi. a čtenář tak kontinuálně sleduje všechny informací o včelařské tematice ze světa Fotografie z 26. prosince 1910. změny, jimiž české včelařství prošlo. a časopis se stal spolu s knihami A. Thu- Převzato z knihy Včela chrudimská První kapitola nese název Alois Thuma my pro K. Sládka hlavním zdrojem údajů 2 Dělnice včely medonosné (Apis melli - a Včela chrudimská – pojednává o životě o historickém včelaření. Ve druhé kapito- fera) na horní loučce včelího rámku. i díle této jedné z nejvýznamnějších čes- le se dozvídáme o plemenech včely medo- Pod včelou jsou dobře patrné šestiboké kých včelařských osobností. Thuma byl nosné (Apis mellifera), s nimiž bylo na buňky, které mohou být zakladeny spoluzakladatelem prvního včelařského našem území v minulosti hojně experi- nebo zaneseny pylem či medem. spolku v českých zemích v Chrudimi, kte- mentováno, a jakých výsledků bylo nako- Foto M. Solčanský nec dosaženo. Následující kapitola popi- suje vývoj úlové otázky a čtenář pozná, že i po 150 letech zůstává tématem aktuálním a diskutovaným. Dodnes se na poměrně malém území, jako je Česká republika, vyskytuje množství úlových soustav (např. Optimal, Dadant, Langstroth nebo nejroz- šířenější úly používající tzv. Adamcovu míru 39 × 24 cm podle včelaře a kněze Františka Adamce). Čtvrtá kapitola se vě - nuje zootechnice včelaření během celého roku. Kromě pohledu na včelaření v his- torických úlech se podrobně seznámíme s tím současným na příkladech nejpoužíva - nějších úlových soustav (39 × 24, Optimal a Langstroth). Včelí nemoci museli řešit již naši před- ci. O tom, jak si s nákazami poradili v mi - nulosti a jak je řešíme nyní, autor píše v páté kapitole. Na včelí pastvu, kočování a rizika chemikálií uplatňovaných v agro- technice se podíváme v kapitole šesté. Kniha o včelách a včelaření by však ne - byla úplná bez včelích produktů –ojejich využití námi i v minulosti našimi předky pojednává poslední 7. kapitola. Sezna - 2 muje s nejrozšířenějšími produkty, jako živa 4/2016 CV

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena. Výzkumný tým vedený Salarem Vali - Jan Plesník ZAUJALO NÁS niou, působícím na Švédské univerzitě ze - mědělských věd v Uppsale, srovnal prognó - zy hydrogeochemického modelu MAGIC s údaji o obnově populace známé sladko- Ve švédských jezerech postižených vodní ryby plotice obecné (Rutilus rutilus). O tomto druhu víme, že je citlivý na acidi - kyselými dešti se biologická struktura tu prostředí: jestliže hodnota pH pokles- ne pod 5,4, přestává se rozmnožovat a celá obnoví až dlouho po chemismu populace následně vyhyne. Badatelé shro- máždili data o výskytu plotice v 85 švéd- ských jezerech v minulosti a porovnali je s údaji z let 1980 a 2010. V r. 1980 trpěly vodní plochy v zemi tří korunek silnou změnou pH. Naopak v r. 2010 se jezera již zotavovala, protože v r. 1979 byla sjednána Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států (CLRTAP), je - jíž protokoly mimo jiné omezují depozici síry a dusíku. V období let 1860–1990 zasáhlo okyse- lování všechna zkoumaná jezera. Model MAGIC předpokládal, že se v nich mezi roky 1980–2010 podařilo alespoň do určité míry obnovit chemismus vody. Do r. 2010 se skutečně zotavila polovina silně posti- žených přírodních vodních nádrží, a to v důsledku omezení emisí síry a dusíku. U 78 jezer nebyl tento model v rozporu s výskytem plotic. Nicméně kupř. u čtyř jezer nepředpokládal acidifikaci, ale zmi- ňované sladkovodní ryby se v nich přesto v r. 1980 nevyskytovaly. 1 Po r. 1990 vykazovalo 7 jezer zařaze- ných do vzorku nadále okyselenou vodu a jen do pěti ze 14 jezer, odkud plotice Okyselování (acidifikace) ovlivňuje nejen 1 Ve Švédsku najdeme více než 90 tisíc v minulosti vymizely, se vrátila rozmnožu - neživé (abiotické) prostředí, ale i organis- jezer větších než 1 ha. Přírodní vodní jící se populace těchto vodních obratlov- my. Není žádným tajemstvím, že imisemi nádrž u Odalgardenu na jihu země. ců. Uvedená zjištění naznačují, že obno- oxidu siřičitého ze zdrojů ve střední Evro- Foto J. Plesník va populací na kyselost prostředí citlivé pě (včetně bývalého Československa; viz plotice má ve srovnání s obnovou che - např. str. 165–167 tohoto čísla a Živa 2013, dobrý jen tehdy, jestliže se hodnota pH mismu ve švédských jezerech určité zpož- 5: 224–229) byla zejména v 70. a 80. letech snížila o méně než 0,4 vůči r. 1860, který dění. Autoři proto připravili koncepční 20. stol. významně postižena i skandináv- se v Evropě běžně využívá jako referen ční model založený na popsané studii, umož- ská příroda. hladina. Před ní se na našem kontinentě ňující určit priority v úsilí o omezení do - Ve Švédsku se pro hodnocení kyselosti nacházela lidskou civilizací, zejména prů- padů lidské činnosti na fyzikální, che - vodního prostředí používá model chemis- myslem, málo narušená příroda. Nicmé- mické a ekologické vlastnosti vodních mu vody MAGIC (Model for Acidification ně kritici uvedeného přístupu upozorňují, ekosystémů. of Ground water in Catchments), přičemž že odráží jen úzkou část problému a zcela [Global Change Biology 2014, 20 (9): stav vodního ekosystému se považuje za opomíjí biologické hledisko. 2752–2764]

Lubomír Adamec ZAUJALO NÁS

Mucholapka láká hmyz uvolňováním těkavých organických látek

Využívá masožravá mucholapka podivná signální molekuly pro interakci mezi rost- (Dionaea muscipula) nějaký zvláštní me - linami a živočichy nebo mezi rostlinami chanismus k lákání kořisti? Tuto otázku navzájem. Uvolňování těkavých vůní bývá položil Ch. Darwin už před 140 lety, ale často spojeno s generativním rozmnožo- dosud zůstávala nezodpovězena. Před váním rostlin, hlavně s lákáním opylovačů několika lety byl podán jasný důkaz pro akšíření semen. Květy typicky uvolňují lákání mušek octomilek Drosophila mela- směs asi 20–60 různých látek a výsledná nogaster a jednoho druhu mravence do vůně signalizuje opylovačům zralost kvě- nepohyblivých pastí láčkovky Nepenthes tů a umožňuje jim i rozlišit různé druhy rafflesiana (Di Giusto a kol. 2010). Rostli- rostlin. ny obecně uvolňují více než 1 700 těka- Jürgen Kreuzwieser se spolupracovníky vých organických sloučenin (VOC, Volatile z Univerzity ve Freiburgu v Německu ově- Organic Compounds) z orgánů, jako jsou řovali hypotézu, že mucholapka uvolňuje 1 plody nebo květy. VOC často působí jako těkavé sloučeniny k lákání hmyzu jako CVI živa 4/2016

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena. bez VOC a do níž byly vypuštěny vyhlado - liny s vyšším listovým obsahem dusíku vělé octomilky. Ty mohly v čichovém tes- také uvolňovaly řádově méně terpenoidů. tu reagovat na přítomnost signálních látek Autoři učinili závěr, že velkou většinu ve vzduchu vanoucím od rostliny a letět sloučenin VOC uvolňovaných mucholap- k ní. Rostlina přitom nebyla vidět, takže kou na světle tvoří rozšířené látky obsaže - zrakový signál je vyloučen. Vzduch byl né v květních vůních více než poloviny če - analyzován na přítomnost VOC plynovým ledí semenných rostlin. Mucholapka tedy chromatografem spojeným s hmotnostním láká svou kořist napodobením květních spektrometrem. vůní („květní vonné mimikry“). V uvede- Autoři zjistili, že v čichových testech za - né studii uvolňovaly pasti láčkovky také mířilo průměrně během tří minut 67–85 % podobné spektrum více než 50 sloučenin 2 octomilek obou pohlaví do ramene s rost- VOC. Nabízí se proto otázka, jestli za lokali - linou. Pokud byla část rostlin před testem zaci takového potravního zdroje pro hmyz krmena hmyzem a měla vyšší listový obsah odpovídají jednotlivé sloučeniny VOC, 1 Pasti – listy masožravé mucholapky dusíku, nemělo to na čichový test žádný anebo zda rozhodují poměry těchto látek – podivné (Dionaea muscipula). vliv. Avšak účinnost lákání mušek rostlina - v každém případě však hmyz musí rozlišit Foto L. Adamec mi klesla mnohonásobně ve tmě. Moderní „svou“ hostitelskou rostlinu i proti „poza- 2 Octomilka Drosophila melanogaster analytika odhalila ve vzduchu procházejí- dí“ VOC uvolňovanému jinými rostlina- se při studiu masožravých rostlin cím kolem rostlin na světle nejméně 60 lá - mi. Přes určité výjimky se zdá, že většina často používá jako modelová kořist. tek ze skupiny monoterpenů (C10 – tedy hmyzu rozpoznává specifickou směs uni- Foto A. Pospěch sloučenin s 10 atomy uhlíku), seskviter- verzálních VOC uvolňovanou jeho hosti- penů (C15), aromatických a alifatických telskou rostlinou. Hmyz živící se zralými kořisti. Autoři použili čichový (olfaktoric- látek a organických kyselin uvolňovaných nebo hnijícími plody je přednostně lákán ký) biotest pro octomilku jako častý pokus- rychlostí desetiny až desítky pmol.m-2.s-1 kyslíkatými VOC, kdežto květní opylova- ný model mnoha studií na masožravých (na jednotku listové plochy). V souladu či reagují hlavně na terpenoidy. Mucho- rostlinách. Dospělá mucholapka rostoucí s nízkou účinností lákání mušek ve tmě lapka ale uvolňuje obě skupiny VOC, takže v květináči na rašelině a umístěná v osvět- rostliny v průběhu celého dne produkova - může lákat a lovit obě skupiny hmyzu. lené kyvetě byla připojena k trubici ve tva- ly jednotlivé skupiny VOC několikanásob - [Journal of Experimental Botany 2014, 65: ru Y, kterou byl prosáván kontrolní vzduch ně méně ve tmě než na světle. Krmené rost- 755–766]

Jan Pluháček Zoo Ostrava Michálkovická 197 710 00 Ostrava e: [email protected] Kontaktní adresy autorů Jan Ponert Botanická zahrada hlavního města Prahy Trojská 800/196 Lubomír Adamec 370 05 České Budějovice 171 00 Praha 7 Botanický ústav AV ČR, v. v. i. e: [email protected] Katedra experiment. biologie rostlin PřF UK Dukelská 145 Viničná 5 379 82 Třeboň David Kopecký 128 44 Praha 2 e: [email protected] Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i. e: [email protected] Šlechtitelů 31 Jan Andreska 783 71 Olomouc – Holice Jaroslav Ponikelský Pedagogická fakulta UK e: [email protected] Správa národního parku Podyjí M. D. Rettigové 4 Podmolí 90 110 00 Praha 1 Jan Krekule 669 02 Znojmo e: [email protected] Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i e: [email protected] Na Karlovce 1a Jan Běťák 160 00 Praha 6 Tomáš Rothröckl Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu e: [email protected] Správa národního parku Podyjí a okrasné zahradnictví, odd. ekologie lesa Na Vyhlídce 5 Lidická 25/27 Tomáš Kučera 669 02 Znojmo 602 00 Brno Katedra biologie ekosystémů PřF JU e: [email protected] e: [email protected] Branišovská 1760 Marian Solčanský Anna Černá 370 05 České Budějovice Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i. e: [email protected] Gymnázium K. V. Raise Adámkova tř. 55 Letenská 4 Ivan Literák 118 51 Praha 1 539 01 Hlinsko Ústav biologie a chorob volně žijících zvířat e: [email protected] e: [email protected] FVHE VFU Martina Čtvrtlíková Palackého 1/3 Pavel Šebek Hydrobiologický ústav BC AV ČR, v. v. i. 612 42 Brno – Královo Pole Entomologický ústav BC AV ČR, v. v. i. Na Sádkách 7 e: [email protected] Branišovská 31 370 05 České Budějovice 370 05 České Budějovice Vojen Ložek e: [email protected] e: [email protected] Nušlova 55/2295 Tomáš Grim 158 00 Praha 13 Jan Šumpich Katedra zoologie PřF UP Entomologické oddělení Národního muzea 17. listopadu 50 Zuzana Musilová Katedra zoologie PřF UK Cirkusová 1470 771 46 Olomouc 193 00 Praha 9 e: [email protected] Viničná 7 128 44 Praha 2 e: [email protected] Vladimír Hanák e: [email protected] Milan Švestka Varšavská 40 Pavel Pecháček Výzkumný ústav lesního hospodářství 120 00 Praha 2 a myslivosti, v. v. i. e: [email protected] Katedra filosofie a dějin přírod. věd PřF UK Viničná 7 Dvořákova 21 Karel Hudec 128 44 Praha 2 669 02 Znojmo Hluboká 5 e: [email protected] e: [email protected] 639 00 Brno Kateřina Vodičková Kepková e: [email protected] Jan Plesník Agentura ochrany přírody a krajiny ČR Ústav živočišné fyziol. a genetiky AV ČR, v. v. i. Petr Klimeš Kaplanova 1931/1 Rumburská 89 Entomologický ústav BC AV ČR, v. v. i. 148 00 Praha 11 277 21 Liběchov Branišovská 31 e: [email protected] e: [email protected] živa 4/2016 CVII

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena. Čtvrtlíková M.: Quillworts at the Bottom forest succession not only for the majority of Lakes in the Šumava Mts. of groups studied, but also for many threa - The Lake Quillwort (Isoëtes lacustris) and tened species, and also demonstrated the Spring Quillwort (I. echinospora) are sub- importance of open forest remnants for bio- merged Lycopods and critically endange- diversity. In protected forests at low and Summary red species of Czech flora, each living in middle elevations, conservation manage- a sole lake in the Šumava Mountains (Bo - ment should attempt to maintain a mosaic hemian Forest). Our 15-year scientific re - of forest at different stages of succession. search has been focused on the resistance Šumpich J., Liška J., Laštůvka Z.: Vodičková Kepková K., Vodička P., of these living fossils to the strong acidifi - 25 Years of the Podyjí National Park. Motlík J.: Cells of a Great Potential cation of the lakes. Both populations were Butterflies – an Important Component 1. History of Induced Pluripotency unable to reproduce for decades and are of Insect Fauna and Methods of iPS Cell Preparation responding in a quite specific way to the The moths belong to the best-studied groups Induced pluripotent stem cells (iPSC) are current recovery of the lakes, although this of insects in the Podyjí NP. In total, 2 250 undifferentiated cells capable of unlimited does not guarantee the successful restora- species of butterflies and moths (Lepido- self-renewal. By introducing specific tran- tion of the quillwort stands. ptera) have hitherto been recorded here. scription factors, any somatic (fully differen - Ponert J.: How Orchids Grow from Seeds Many species are closely associated with tiated) cell of the mammalian body can be Orchid seeds are some of the smallest in the rocky steppe and heathland, the most va - changed (reprogrammed) into iPSC. The world, and they contain only an undiffe- luable natural habitats in this territory. iPSCs are very similar to embryonic stem rentiated embryo. When germinating, they Concurrently, the Podyjí NP is located on cells in their molecular and functional pro- produce an absolutely unique structure the western distribution border of many perties. By using specific factors, iPSCs called protocorm. This structure is unable eastern and southern species. On the other can be differentiated into each of the about to individually obtain all compounds which hand, a total of 13 species of butterflies and 200 cell types in the human body. The big are necessary for its growth. In nature, spe- moths have now become extinct here. advantage of iPSCs is the availability of cific symbiotic fungi help young orchids to Švestka M.: 25 Years of the Podyjí somatic cells (isolation from blood or skin grow. Under artificial conditions, fungi are National Park. On the Trail biopsy). Creation of “tailor made” iPSCs for usually substituted by nutritive medium of Daylight Butterflies each patient would allow transplantation in laboratory in vitro cultures. The Podyjí NP has very diverse vegetation of own cells and avoid problems with fin- Ponikelský J. et al.: 25 Years which results in the occurrence of rich but- ding an immunologically compatible donor. of the Podyjí National Park. Changes to terfly communities. To date, 142 species of Pecháček P.: The Ultraviolet Light in the Forest in the Past Quarter Century butterflies have been recorded in this area, Plants III. The Invisible Colourfulness The main objective of the management of of which 19 species (13 %) are considered of Flowers – the Evolution woodland in the Podyjí National Park (NP) regionally extinct and three species (2 %) and Significance of UV Characters is to allow natural processes and support are only migrants, not native to the Czech The last part of this series about UV charac - biodiversity. How the woodland has chan- fauna. The main cause of the decline in ters on plant flowers presents UV images ged since designation of the NP is illus - butterflies is the abandonment of traditio - of several other common plant species trated by changes in selected parameters nal techniques of habitat management. To native to the Czech flora. Attention is also (tree species composition, proportion of conserve and support butterfly diversity, paid to the possibility of using herbarium dead wood etc.). Some active measures to the NP authority practices a wide range material for research into the UV characters support woodland biodiversity are also of management measures. of plants. The article summarizes recent- presented in the paper. Klimeš P.: Unwelcomed Ant Guests: ly discovered knowledge along with the Musilová Z.: Diversity Underwater: from Czech Native Species evolutionary and ecological factors behind Evolution of the Most Diversified to Invasions from the Tropics the emergence and significance of UV cha- Group of Vertebrates and Phylogeny Although most ants (Hymenoptera: For- racters on plant flowers, particularly their of the Ray-finned Fishes micidae) play different positive roles in role in the communication of pollinators. Ray-finned fishes (Actinopterygii) are by nature, some species take advantage of hu - Stočes Š., Kopecký D.: New Findings far the most diversified group of vertebra- man activities and spread to new regions, in Plant Genetics I. Hippies of Our tes on Earth, and there are currently more where they become significant pests. More- Meadows: the Story of Intergeneric than 32 500 valid species in about 500 fa - over, some exotic species from the tropics Grass Hybrids milies and 72 orders. The diversity of ray- can survive indoors all year round in the Ryegrasses (Lolium sp.) and fescues (Festu - -finned fishes has increased dramatically temperate zone. This article reviews the ca sp.) play a key role in many grass eco- during their evolution, particularly in the current native and exotic indoor ant fauna systems, such as meadows and pastures. modern group of Percomorpha. This also present in the Czech Republic. Due to glo- Moreover, they are widely used for forage includes high morphological diversity of bal warming the probability is increasing production and as amenity grasses. The body shapes. However, in many cases si - that some of these exotic species will also intergeneric hybrids called Festulolium milar morphological structures have evol- be able to spread into natural habitats. possess agronomically beneficial characte - ved in different groups independently (by Literák I.: The Fox and the Tick ristics from both parents and could reflect convergence). Recently, fish phylogeny has Antiparasitic allogrooming in two adults climatic changes in the near future. Our been reconstructed based on molecular ge - of Red Fox (Vulpes vulpes) was observed article delivers new insights into the gene- netic data, including whole genome sequen - in the Javorie Mountains in Slovakia on tics of these hybrids. cing. In this issue we present two articles 18th April 2016. This rare observation was Běťák J.: 25 Years of the Podyjí on general relationships among the main documented by photographs and video. National Park. The World of Fungi – lineages of fishes and the current version In this context, the occurrence of ticks on from Phellinus nigrolimitatus of the phylogeny of the ray-finned fishes. Red Foxes and in fox faeces in Europe is to Galeropsis desertorum Šebek P. et al.: 25 Years of the Podyjí briefly reviewed and discussed. Podyjí National Park is one of the hotspots National Park. Felling Aimed at the Pluháček J., Svobodová Y.: of fungal diversity in the Czech Republic Support of the Biodiversity of Insects, Tree Hyraxes – a Forgotten Treasure (so far we know about 1 400 species from Vertebrates and Plants in Czech Zoological Gardens this area). The main reasons for this fact Since 2011, a unique project studying the Tree hyraxes – genus Dendrohyrax – are (well-preserved natural habitats, habitat effect of artificial canopy opening (small- among the least known mammals. In this and geological diversity) are introduced -size clearings) on biodiversity in lowland review we summarize all known facts on and briefly discussed in the article. High forests has been carried out in the Podyjí NP. their ecology and ethology. According to the fungal diversity is documented based on The response of communities of butterflies, Zoological Information Management Sys- several examples of rare or endangered moths, epigeic, floricolous and saproxylic tem the only two zoos worldwide current- species, which are typical for some of the beetles, birds, reptiles, and vascular plants ly holding these animals are found in the local habitats and characterize the range of was observed for three years. The results Czech Republic. Therefore, also the infor- ecological conditions in the studied area. showed a positive effect of early stages in mation on their husbandry is included. CVIII živa 4/2016

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena.