Předpoklady Pardubického, Královéhradeckého a Libereckého Kraje Pro Rozvoj Inovací

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Hospodářská politika a správa

PŘEDPOKLADY PARDUBICKÉHO, KRÁLOVÉHRADECKÉHO A LIBERECKÉHO KRAJE PRO ROZVOJ INOVACÍ

Preconditions of the Pardubice, Hradec Kralove and Liberec Regions for innovation development

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Autor: doc. Ing. Vladimír Žítek, Ph.D. Kateřina Švecová

Brno, 2018

Jméno a příjmení autora: Kateřina Švecová

Název diplomové práce: Předpoklady Pardubického, Královéhradeckého a Libereckého kraje pro rozvoj inovací

Název práce v angličtině: Preconditions of the Pardubice, Hradec Kralove and Liberec Regions for innovation development

Katedra: regionální ekonomie a správy

Vedoucí diplomové práce: doc. Ing. Vladimír Žítek, Ph.D.

Rok obhajoby: 2018

Anotace

Předmětem diplomové práce „Předpoklady Pardubického, Královéhradeckého a Libereckého kraje k rozvoji inovací“ je analýza inovační výkonnosti jmenovaných krajů. Jsou definováni aktéři regionálních inovačních systémů a vymezeny perspektivní obory těchto krajů s ohledem na rozvoj výzkumných a inovačních aktivit. Na základě analýzy dat vztahujících se k výzkumné a inovační aktivitě krajů ČR je stanovena inovační výkonnost sledovaných regionů. Podle dosažené hodnoty indikátoru inovační výkonnosti je určena pozice jednotlivých krajů a regionu Severovýchod v mezikrajském a meziregionálním srovnání.

Annotation

The goal of the submitted thesis: “Preconditions of the Pardubice, Hradec Kralove and Liberec Regions for innovation development“ is the analysis of innovation performance of the mentioned regions. The elements of the regional innovation system are defined and the perspective domains of these regions are specified with regard to the development of research and innovation activities. The innovation performance of observed territories is defined, based on the data analysis related to the research and innovation activity of Czech regions. According to the indicator of innovation performance the position of individual regions and the Severovýchod Region in interregional comparison is determined.

Klíčová slova

Pardubický kraj, Královéhradecký kraj, Liberecký kraj, inovace, výzkum, vývoj

Keywords

Pardubice Region, Hradec Kralove Region, Liberec Region, innovation, research, development

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Předpoklady Pardubického, Královéhradeckého a Libereckého kraje pro rozvoj inovací vypracovala samostatně pod vedením doc. Ing. Vladimíra Žítka, Ph.D. a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU.

V Dolním Újezdě dne 30. dubna 2018

vlastnoruční podpis autora

Poděkování

Děkuji doc. Ing. Vladimíru Žítkovi, Ph.D. za vedení diplomové práce a pracovníkům Českého statistického úřadu za poskytnutí dat.

Obsah Úvod ...... 10 1 Význam regionů v rozvoji inovací – teoretická východiska a koncepty ...... 11 1.1 Tacitní vs. kodifikované znalosti ...... 11 1.2 Typy znalostních základen ...... 11 1.3 Regionální inovační systém ...... 12 1.3.1 Aktéři regionálního inovačního systému ...... 14 1.3.2 Typy regionálních inovačních systémů ...... 14 1.4 Triple helix ...... 16 1.4.1 Struktura triple helix ...... 17 1.5 Klastry ...... 19 1.5.1 Typologie klastrů ...... 20 2 Inovační politika ...... 22 2.1 Národní inovační politika v ČR ...... 23 2.1.1 Subjekty národní inovační politiky ...... 24 2.2 Regionální inovační politika v ČR ...... 25 2.2.1 Subjekty regionální inovační politiky v ČR ...... 25 2.2.2 Regionální nástroje na podporu výzkumu, vývoje a inovací ...... 25 2.2.3 Regionální inovační strategie ...... 27 3 Socioekonomická charakteristika Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje ...... 28 3.1 Obyvatelstvo ...... 29 3.2 Vzdělanostní struktura ...... 29 3.3 Trh práce ...... 30 3.4 Ekonomická výkonnost ...... 31 3.5 Průmysl ...... 33 4 Hlavní aktéři inovačních systémů Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje ...... 36 4.1 Domény specializace ...... 36 4.2 Subjekty aplikační sféry ...... 38 4.3 Klastry ...... 40 4.4 Technologické platformy ...... 41 4.5 Výzkumná sféra ...... 41 4.5.1 Vysoké školy a fakulty vysokých škol ...... 41 4.5.2 Výzkumné organizace ...... 42 4.6 Zprostředkující a podpůrné organizace ...... 44

4.7 Veřejná správa ...... 46 5 Výsledky analýz inovační výkonnosti krajů a regionů NUTS 2 ČR ...... 47 6 Analýza inovační výkonnosti Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje a regionu Severovýchod ...... 50 6.1 Pracoviště VaV ...... 50 6.2 Zaměstnanci ve VaV ...... 51 6.2.1 Výzkumní pracovníci ...... 53 6.3 Výdaje na VaV ...... 54 6.4 Patentová aktivita ...... 58 6.5 Licence ...... 61 6.6 Studenti doktorského studia ...... 63 6.7 Shrnutí první části analýzy ...... 64 6.8 Pozice Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje a regionu Severovýchod v mezikrajském/meziregionálním srovnání podle koeficientu inovační výkonnosti ...... 65 Závěr ...... 74 Seznam použitých zdrojů ...... 77

Úvod

Znalosti, technologický pokrok a inovace jsou přibližně od poloviny 20. století považovány za nejvýznamnější faktory ekonomického růstu vyspělých zemí. Hovoří se o vzniku tzv. znalostní společnosti, resp. znalostní ekonomiky. V současné době jsou ekonomiky vyspělých zemí na produkci, distribuci a využívání znalostí silně závislé. Znalostní ekonomika se vyznačuje vysokým podílem znalostně náročných pracovních míst a ekonomicky silným informačním sektorem. K dalším znakům patří důraz na učení a přenos znalostí mezi aktéry, především mezi výzkumným a komerčním sektorem.

Při sdílení a předávání znalostí hraje významnou úlohu mimo jiné prostorová (geografická) blízkost mezi aktéry. Předáváním znalostí dochází k vzájemnému učení, komunikaci a spolupráci, což má podstatný vliv na rozvoj inovačních aktivit, vznik inovací a jejich šíření. V této souvislosti hrají významnou roli v daném místě se nacházející výzkumné aktivity, tedy činnosti zaměřené na získávání nových a rozšiřování stávajících poznatků. Regiony, územní jednotky existující v rámci většího geografického celku, jsou pro analýzu inovační výkonnosti klíčovou úrovní.

V této práci analyzuji předpoklady inovační výkonnosti tří regionů - Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje. Cílem je určit hlavní aktéry regionálních inovačních systémů těchto krajů, vymezit jejich perspektivní obory z hlediska rozvoje výzkumných a inovačních aktivit a definovat inovační výkonnost jednotlivých krajů i sledovaného území jako celku. V první části analýzy jsou vymezeny pozice Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje v mezikrajském srovnání podle jednotlivých indikátorů charakterizujících aktivitu regionu v oblasti výzkumu a vývoje a definovány sektory, vědní oblasti a odvětví ekonomické činnosti, v nichž se výzkum a vývoj realizovaný v těchto regionech koncentruje především. V druhé části analýzy je definována inovační výkonnost českých krajů a regionů soudržnosti prostřednictvím souhrnného ukazatele, koeficientu inovační výkonnosti, a dle hodnoty tohoto koeficientu zjištěna pozice sledovaných krajů a regionu Severovýchod v mezikrajském a meziregionálním srovnání.

Práce je rozdělena do šesti kapitol. První kapitola se obsahuje přehled základních teorií a konceptů, které vysvětlují roli a význam regionu a regionálních aktérů v rozvoji inovačních aktivit. V druhé kapitole jsou představena východiska, nástroje a aktéři inovační politiky. Obsahem třetí kapitoly je stručná socioekonomická charakteristika sledovaných krajů. Ve čtvrté kapitole je uveden přehled nejvýznamnějších aktérů krajských inovačních systémů. V následující kapitole jsou prezentovány výsledky dosavadních analýz inovační výkonnosti či inovačního potenciálu těchto krajů. Další částí práce je analýza inovační výkonnosti sledovaného území. Poté následuje závěr práce, v němž jsou shrnuty a zhodnoceny získané poznatky.

1 Význam regionů v rozvoji inovací – teoretická východiska a koncepty

Znalosti, vědomosti, schopnost učit se vytvářet inovace jsou v současné době považovány za klíčové zdroje konkurenceschopnosti. Inovace lze definovat jako proces zdokonalování a obměny výrobků a služeb, včetně způsobu jejich výroby, prodeje a distribuce. Jedná se o nové prvky, které firmy úspěšně uplatní na trhu a které jim následně pomáhají zlepšovat tržní pozici. Základním znakem inovací je řešení konkrétních potřeb způsobem, který je ekonomicky životaschopný. Důležitým předpokladem pro rozvoj inovací jsou aktivity výzkumu a vývoje, tzn. systematická tvůrčí práce konaná za účelem rozšíření stávajícího poznání, včetně poznání člověka, kultury a společnosti, získání nových znalostí nebo jejich využití v praxi, a to metodami, které umožňují potvrzení, doplnění či vyvrácení získaných poznatků (Frascati manuál; online).

Regiony jsou pro analýzu inovačního potenciálu klíčovou úrovní. Prostorová blízkost usnadňuje přenos informací, komunikaci a spolupráci mezi relevantními aktéry, což má podstatný vliv na rozvoj inovačních a výzkumných aktivit, vznik inovací a jejich šíření. V následujících podkapitolách jsou stručně představena teoretická východiska a koncepty vysvětlující roli regionů a regionálních aktérů v rozvoji inovačních aktivit.

1.1 Tacitní vs. kodifikované znalosti Inovační aktivity nejsou v prostoru rozšířeny rovnoměrně. Klíčovým determinantem jejich rozmístění jsou tzv. tacitní znalosti. Jedná se o znalosti, které jsou nepřenositelné, obtížně kodifikovatelné a které lze získat pouze vlastní zkušeností či přímou interakcí. Tacitní znalosti vznikají v rámci určitého sociálního a institucionálního kontextu, označují se proto jako prostorově zakotvené či vázané na region svého vzniku. Protikladem tacitních znalostí jsou tzv. kodifikovatelné znalosti, tedy takové, které lze snadno zaznamenat a na základě toho předávat ostatním. Tyto znalosti lze získat učením.

Z těchto definic lze odvodit, že při transferu znalostí hraje významnou roli prostorová vzdálenost. Protože tacitní znalosti lze šířit pouze prostřednictvím přímé zkušenosti, dochází k jejich přenosu pouze v rámci omezeného geografického území. Tento proces je považován za klíčový při vzniku a šíření inovací, což následně napomáhá zvyšovat konkurenční výhodu regionů.

1.2 Typy znalostních základen Na regionální (ale i národní či mezinárodní) úrovni lze rozlišit tři základní typy znalostních základen: syntetickou, analytickou a symbolickou. Výchozí myšlenkou tohoto konceptu je předpoklad, že inovační proces může mít v různých sférách velmi odlišnou povahu (Blažek, Uhlíř, 2011, s. 204). Rozdíly mezi jednotlivými typy znalostních základen spočívají především v charakteru výzkumu a vývoje v dané sféře, v poměru tacitních a kodifikovaných znalostí, intenzitě kontaktů na lokální či globální úrovni, v typu organizačního zajištění výzkumu apod.

● Syntetickou znalostní základnou se vyznačují průmyslové celky, v nichž inovace vznikají zejména při řešení specifických problémů prostřednictvím nové kombinace existujících znalostí1. Realizován je především aplikovaný výzkum a vývoj, obecně zde ale výzkumné a vývojové aktivity hrají méně důležitou roli než v jiných sektorech ekonomiky. Znalosti se získávají praxí (learning by doing) a přímou interakcí. Vyžadují se proto konkrétní know-how a praktické dovednosti. Převládajícím typem znalostí jsou tacitní znalosti. Syntetická znalostní základna je charakteristická zejména převládající existencí technických oborů (sektory strojírenství, automobilový průmysl či loďařství).

● Analytická znalostní základna převládá v takových ekonomických aktivitách, v nichž významnou úlohu hrají vědecké poznatky2. Jedná se přírodovědné obory, příkladem jsou biotechnologie, nanotechnologie či informační technologie. Realizuje se zde základní i aplikovaný výzkum. Vazby mezi akademickou a podnikovou sférou jsou častější než v rámci syntetické základny, jednotlivé organizace většinou disponují vlastním oddělením výzkumu a vývoje a výsledky výzkumné činnosti bývají formálně zaznamenávány. Za účelem aplikování a šíření nových poznatků často dochází k zakládání nových podniků a spin-off firem. Z hlediska typu znalostí převažují znalosti kodifikované, což souvisí se skutečností, že prostorová vzdálenost v tomto typu základny nemá zásadní význam (Asheim, Gertler 2005, s. 295).

● Nejméně častým typem je symbolická znalostní základna. Tento typ je charakteristický pro oblasti, v nichž dochází k dynamickému rozvoji kulturního průmyslu (tj. filmový průmysl, oblast reklamy, designu, marketingu či médií). Důraz je kladen na estetické vlastnosti produktů a jejich komerční využití. Uplatňovány jsou tacitní znalosti, což vyžaduje intenzivní osobní kontakty a existenci profesních či sociální komunit. Prostorová blízkost je zde tedy nutnou podmínkou (Mariussen, Asheim 2003, s. 21).

V této kapitole jsou dále představeny teorie a koncepty regionálního rozvoje, které Blažek (2012) řadí do skupiny institucionálních přístupů ke studiu a konceptualizaci regionálního rozvoje. Jedná se o koncept regionálního inovačního systému, triple helix a klastry. Tyto přístupy považují za hlavní zdroje konkurenceschopnosti především komplex tzv. regionálně specifických, převážně měkkých faktorů.3 Jejich společným přesvědčením je skutečnost, že aktivita aktéra a její charakter jsou ovlivněny okolním prostředím, které je již dnes dominantně chápáno jako člověkem vytvořené socioekonomické, případně sociokulturní prostředí.

1.3 Regionální inovační systém Jak je uvedeno v předchozích odstavcích, pro sdílení tacitních znalostí je nezbytným předpokladem prostorová blízkost. Umožňuje interakce jednotlivých aktérů, při nichž dochází k výměně znalostí a zkušeností, k vytváření důvěrných vztahů a networkingu. Tyto aktivity jsou

1 Tento typ inovačního procesu bývá označován jako DUI, tj. doing, using, interacting. Jedná se o nelineární model inovačních procesů, v rámci něhož mohou být různé aktivity vykonávány současně. Vzniklá inovace je výsledkem vzájemné spolupráce a komunikace mezi účastníky inovačního procesu. Tyto interakce probíhají zejména mezi akademickým (výzkumným) a podnikatelským sektorem. 2 V tomto případě se jedná o lineární inovační proces nazvaný STI, tj. science, technology, innovation, přičemž jeho jednotlivé fáze na sebe chronologicky navazují (Blažek, Uhlíř, 2011, s. 206) 3 Druhý směr tvoří skupina teorií, které naopak zdůrazňují význam především vertikálních vazeb mezi firmami, tj. mezi dodavateli a odběrateli, kteří jsou v době současné globalizované ekonomiky často rozmístěni v různých částech světa. Jedná se např. o teorie globálních komoditních řetězců či teorie globálních hodnotových řetězců (Blažek 2012). 12

nejefektivněji realizovatelné v rámci regionů, tj. územních celků nacházejících se z administrativního hlediska na mezoúrovni mezi sférami místní a národní.

Cook (1998) regionální inovační systém definuje jako široce chápanou infrastrukturu podporující tvorbu inovací v interakci s výrobní sférou regionu. Koncept regionálních inovačních systémů lze popsat i jako analytický rámec pro výzkum konkurenceschopnosti i inovační výkonnosti jednotlivých regionů. Zároveň slouží jako nástroj pro systematickou podporu procesu učení v daném regionu (Asheim, Coenen 2004, cit. podle Blažek, Uhlíř 2011, s. 199). Tato definice vychází z přesvědčení, že specifický sociokulturní kontext regionu vede ke specifickému procesu učení a k vytvoření specifických znalostí, a to díky existenci celé řady vazeb a sítí mezi firmami i jednotlivci, přičemž vzájemná blízkost mezi aktéry usnadňuje jak tvoření a získávání znalostí, tak i jejich využití.

Obr. 1 Regionální inovační systém

Zdroj: Tödling, Trippl (2005)

Audio (1988, cit. podle Tödling, Trippl 2005, s. 1206) v rámci regionálního inovačního systému rozlišuje dva podsystémy – subsystém tvorby a šíření znalostí a subsystém aplikace a využívání znalostí (viz obrázek 1). Subsystém tvorby a šíření znalostí se skládá z organizací transferu technologii, organizací, které zprostředkovávají pracovní sílu, veřejných výzkumných organizací a vzdělávacích organizací. Subsystém aplikace a využívání znalostí zahrnuje výrobní firmy včetně jejich zákazníků, dodavatelů, spolupracovníků a konkurentů. Mezi těmito dvěma subsystémy dochází k interakcím a toku znalostí, zdrojů a lidského kapitálu. V rámci daného regionálního socioekonomického a kulturního uspořádání působí na oba tyto podsystémy určitý politický vliv. Dochází tak k vzájemnému působení mezi regionální inovační politikou na jedné straně a organizací

13 národního inovačního systému a jejích nástrojů, ostatních regionálních systémů, mezinárodních organizací a nástrojů politiky Evropské unie na straně druhé.

1.3.1 Aktéři regionálního inovačního systému V souladu s uvedeným modelem Doloreux (2002) uvádí a charakterizuje čtyři základní prvky (aktéry) regionálního inovačního systému. Jedná se o firmy, instituce, znalostní infrastrukturu a regionální inovační politiku.

● Firmy představují ekonomické aktéry, učící se organizace, které vstupují do interakcí s ostatními firmami a institucemi v daném prostředí. Na všechny firmy je třeba nahlížet zároveň jako na uživatele i producenty a jako na spolupracovníky i konkurenty.

● Instituce hrají zásadní roli při vytváření, vývoji, transferu a využívání technologií. Patří mezi ně organizace průmyslového výzkumu a vývoje, univerzity a vládní organizace. Úkolem institucí je snižovat nejistotu, koordinovat využívání znalostí, řešit konflikty a poskytovat pobídky. Na základě toho dochází k formování daného prostředí takovým způsobem, který stimuluje inovační aktivitu a poskytuje normativní strukturu, která podporuje stabilní sociální interakce nutné pro výkonnost regionálního inovačního systému. Instituce mohou být buď formální, s explicitně vyjádřeným účelem, nebo neformální. Protože financování, organizační struktura a aktivity těchto institucí jsou závislé na veřejných zdrojích a politickém rozhodování národní úrovně, jsou tyto instituce významně ovlivněny národním inovačním systémem.

● Dalším prvkem regionálního inovačního systému je znalostní infrastruktura. Jedná se o fyzickou a organizační infrastrukturu, která slouží k podpoře inovací, která může nabývat různých forem. Patří sem vědeckotechnologické parky, podnikatelské inkubátory, organizace transferu technologií a poradenské agentury, organizace výzkumu a vývoje (tj. univerzity, výzkumné organizace či laboratoře).

● Regionální inovační politika je zaměřena na zdokonalování interakcí mezi znalostní infrastrukturou, firmami a institucemi. Jejich úkolem je podporovat endogenní potenciál regionů prostřednictvím šíření technologií na regionální úrovni a vytvářet institucionální rámec pro formulaci a implementaci politiky.

1.3.2 Typy regionálních inovačních systémů Tödling a Trippl (2005) upozorňují na specifičnost jednotlivých regionálních inovačních systémů, na jejich odlišné předpoklady pro rozvoj inovací a různorodé problémy a bariéry, kterým v rámci inovačního procesu čelí. Na základě této skutečnosti nedoporučují plošné aplikování politiky one-size-fits-all4. Podle převládajících inovačních bariér definovali tři typy regionálních inovačních systémů – periferní regiony, v nichž je hlavní inovační bariérou organizační štíhlost, staré průmyslové regiony potýkající se s efektem lock-in a metropolitní regiony, v nichž dochází ke fragmentaci. Organizační štíhlost regionálních inovačních systémů se týká nedostatečné klastrové aktivity a chybějících či nefungujících podpůrných organizací. Efektem lock-in se rozumí „uzamčení se“ či ustrnutí v určité fázi vývoje, nezachycení významných inovací v oboru. Problém fragmentace souvisí

4 Jedná se o politiku, která je standardizovaná a není přizpůsobená individuálním potřebám.

s roztříštěnou odvětvovou strukturou subjektů, s existencí mnoha aktérů z různých oblastí, což znemožňuje rozvoj inovačních sítí a spolupráce.

● Periferní regiony se vyznačují nízkou úrovní inovační aktivit. Výzkumná činnost, klastrování, patentová aktivita a produkce nových tržně uplatnitelných inovací zde ve srovnání s ostatními regiony nedosahuje ani průměrné úrovně. Zmíněná organizační štíhlost se projevuje nedostatkem relevantních regionálních aktérů (klastrů, inovačních firem, univerzit, výzkumných organizací i podpůrných organizací). Pokud v těchto regionech klastry existují, jsou často vytvářeny v rámci tradičních odvětví, která se vyznačují nízkou mírou výzkumných a inovačních aktivit. Chybí vzájemná propojenost aktérů, je zde nedostatek pracovníků se specializovanou a vyšší kvalifikací.

● Staré průmyslové regiony se vyznačují silným zastoupením průmyslu, který lze označit za upadající nebo zastaralý. Dochází zde k efektu lock-in. Klastry zde existují, ale jsou zaměřeny, podobně jako školy a výzkumné organizace, právě na upadající odvětví. Region je příliš silně specializován v tradičních oblastech, což vede ke ztrátě konkurenční výhody a inovační kapacity. Technologicky pokročilá odvětví jsou na nízké úrovni.

● Metropolitní regiony jsou považovány za centra inovací, výzkumná a inovační aktivita je zde nadprůměrná. Koncentrují se zde výzkumné organizace, univerzity i inovační podniky. Nevýhodou může být roztříštěnost inovačního systému, protože se zde projevuje velká diverzita inovačních aktérů a nedostatek příbuzných odvětví. Naproti tomu, tyto regiony mívají obvykle velmi rozvinutou organizační infrastrukturu veřejného výzkumu a vzdělávacích institucí a širokou nabídku služeb transferu technologií. Úroveň spolupráce jednotlivých aktérů a s tím související míra networkingu je na nízké úrovni, což představuje inovační bariéru.

Jinou typologii regionálních inovačních systémů uvádějí Asheim, Isaksen (2002). V jejich pojetí se jedná o regionální inovační systémy teritoriálně zakotvené, regionálně zasíťované a o regionalizovaný národní inovační systém.

● V rámci teritoriálně zakotveného regionálního inovačního systému se při inovační aktivitě firem uplatňuje především proces lokalizovaného učení, který je podpořen geografickou, sociální a kulturní blízkostí. Interakce firem se znalostními interakcemi nejsou příliš časté.

● Pro regionálně zasíťované regiony je rovněž charakteristické, že firmy a znalostní organizace jsou zakotveny v daném regionu a dochází zde k lokalizovanému, interaktivnímu učení. V tomto systému je kladen důraz na podporu inovačního procesu prostřednictvím institucionální infrastruktury, tj. především vědeckovýzkumných institucí a vzdělávacích organizací. Tento systém je považován za ideální typ regionálního inovačního systému, protože zvyšování inovační kapacity a míry spolupráce je podporováno nástroji veřejné politiky. Existuje zde předpoklad, že tacitní znalosti je třeba doplnit o výzkumné poznatky.

● Třetí typ regionálního inovačního systému, tzv. regionalizovaný národní inovační systém, se od dvou předcházejících výrazně odlišuje. V tomto systému se inovační aktivita realizuje spíše ve spolupráci s mimoregionálními aktéry. Příslušnost ke stejné regionální komunitě zde nehraje významnou roli. Příkladem může být regionální klastr, který pro stimulování inovačních aktivit využívá původce znalostí sídlících mimo daný region.

Asheim, Isaksen (2002) na základě těchto charakteristik upozorňují, že regionální inovační systém nemusí být v periferních oblastech a upadajících industriálních regionech vhodným analytickým rámcem či politickým nástrojem. Periferní oblasti mívají často velmi málo firem působících ve stejném odvětví průmyslu, aby mohly vytvořit regionální klastr, což znemožňuje lokální networking a interaktivní učení.

Cook (2004) analyzuje pozice firem v regionální ekonomice vůči sobě navzájem a vůči vnějšímu prostředí. Na základě toho rozlišuje lokalistické, interaktivní a globalizované regionální inovační systémy.

● V lokalistických regionálních inovačních systémech se nachází spíše malé domácí firmy, jejichž výzkumná aktivita má pouze regionální dopady, což umožňuje spolupráci lokálních výzkumných organizací s průmyslovými klastry v rámci regionu. Jsou zde patrné vazby mezi podniky navzájem a mezi nimi a subjekty regionální inovační politiky.

● Interaktivní regionální inovační systémy jsou charakteristické vyrovnaným poměrem malých a velkých firem, existencí veřejných a soukromých výzkumných institucí a aktivními subjekty regionální inovační politiky. Dochází zde v nadprůměrné míře k vytváření sítí a klastrů.

● V globalizovaných regionálních inovačních systémech převládají globální korporace. Výzkumná aktivita má spíše interní a soukromý charakter, veřejná inovační infrastruktura zde není příliš rozvinutá. K síťování zde dochází, ale je založeno především na potřebách velkých firem.

1.4 Triple helix Autory tohoto konceptu jsou Etzkowitz a Leydesdorff (2000). Triple helix (trojitá šroubovice)5 představuje analytický nástroj, který je určen pro studium organizačního a institucionálního uspořádání klíčových aktérů konkurenceschopnosti regionů. Těmito klíčovými aktéry jsou soukromá sféra (firmy), akademická sféra (univerzity, výzkumné organizace, organizace transferu technologií, vědeckovýzkumné parky) a vláda (tzn. vládní subjekty na národní nebo regionální úrovni). Výchozí myšlenkou tohoto konceptu je přesvědčení, že tvorbě inovací napomáhá vzájemná spolupráce a další typy vazeb mezi relevantními aktéry, nikoli pouze úsilí izolovaných výzkumných týmů (Blažek, Uhlíř, 2011, s. 207).

V rámci triple helix dochází k překrývání jednotlivých sfér (viz obrázek 2). Každá sféra může převzít roli ostatních a v těchto styčných plochách vznikají přechodové organizace. Rozvíjí se tak inovační prostředí, které se skládá z univerzitních spin-off firem, trilaterálních iniciativ podporujících ekonomický rozvoj založený na znalostech, strategických aliancí mezi firmami (bez ohledu na jejich velikost, odvětví, v němž působí, či technologickou úroveň), vládních výzkumných organizací a výzkumných skupin (Etzkowitz, Leydesdorff 2000, s. 112).

Hlavní přínos konceptu triple helix spočívá především v úsilí o dosažení vzájemného porozumění o potřebách a rizicích, se kterými se potýkají aktéři ve zbylých dvou šroubovicích, a zejména ve snaze o dosažení vzájemných synergií (Blažek, Uhlíř 2011, s. 211).

5 Autoři se inspirovali biologickým pojmem dvojitá šroubovice, který označuje strukturu molekuly DNA.

Obr. 2 Triple helix

Zdroj: Etzkowitz, Leydesdorff (2000)

Ranga a Etzkowitz (2013) poukazují na skutečnost, že v rámci znalostní společnosti roste význam univerzit. Jejich tradiční funkce, kterými jsou vzdělávání a výzkum, je doplněna o tzv. třetí poslání – zapojení univerzit do socioekonomického rozvoje. Tato změna je do značné míry efektem vládních politik cílených na posílení vazeb mezi akademickou sférou a zbytkem společnosti, především pak podnikatelskou sférou. Další příčinou vzestupu významu univerzit jsou tendence firem využívat univerzitní výzkumné infrastruktury pro vlastní cíle v oblasti výzkumu a vývoje. Neméně významná je i skutečnost, že univerzity kontinuálně produkují talentované absolventy, tj. nové generace odborníků či podnikatelů vytvářejících nová pracovní místa a přispívající tak k ekonomickému růstu. V rámci univerzit dochází rovněž k rozvoji nových aktivit – zakládání vědeckých parků, spin-off firem a organizací transferu technologií.

1.4.1 Struktura triple helix Ranga a Etzkowitz (2013) definují triple helix z pohledu teorie systémů jako analytický konstrukt skládající se z určitých prvků, vztahů mezi prvky a funkcemi. Aktéři univerzitní, podnikatelské a vládní sféry představují prvky systému; spolupráce, řešení konfliktů, kolaborativní vedení, substituce a networking tvoří systémové vztahy a znalosti, inovace a consensus space jsou systémovými funkcemi:

● Prvky triple helix lze rozdělit do tří skupin: inovátoři z oblasti výzkumu a vývoje vs. inovátoři mimo oblast výzkumu a vývoje; ohraničené organizace vs. hybridní organizace a inovátoři - jednotlivci vs. instituce.

▪ Inovátoři z oblasti výzkumu a vývoje působí na univerzitách, v podnicích a ve vládních i neziskových organizacích, inovátoři mimo oblast výzkumu a vývoje působí především v podnicích, kde se věnují např. designu, marketingu, konzultacím či vzdělávacím aktivitám.

▪ Ohraničené organizace, ať už se jedná o univerzity, podniky nebo vládní organizace, se vyznačují vysokou specializací aktivit, centralizací, omezenou mobilitou pracovníků, rigidními hranicemi organizace a nízkou interakcí se subjekty z jiných sfér. Hybridní

organizace vznikají v průsečících akademické, podnikatelské a vládní sféry a syntetizují jejich prvky. Jedná se o organizace transferu technologií, podpůrné organizace jako vědecké parky a podnikatelské a technologické inkubátory či finanční instituce. Tyto subjekty se vyznačují nižší mírou hierarchie, decentralizovanějším rozhodováním, flexibilitou a schopností reagovat na měnící se požadavky trhu.

▪ V rámci skupiny Inovátoři – jednotlivci lze rozlišit další dvě kategorie: organizátor inovací a podnikající vědec. Organizátor inovací je většinou osoba, která zastává klíčovou pozici v určité instituci, formuluje vizi rozvoje založeného na znalostech, koordinuje platformu, v níž se setkávají inovační stakeholdeři z různých organizací. Role organizátora inovací tudíž souvisí především s vytvářením podmínek k propojování představitelů všech sfér triple helix. Tuto činnost však může vykonávat i specializovaná organizace. V osobě podnikajícího vědce se kombinují prvky akademické i podnikatelské sféry. Zabývá se činnostmi, které se svým charakterem nacházejí na pomezí akademické a podnikatelské sféry. Konkrétně se jedná o možnosti komercializace výsledků výzkumu a vývoje, zakládání spin-off firem, spolupráci s organizacemi transferu technologií.

● Z hlediska vztahů mezi prvky triple helix autoři zmiňují spolupráci a řešení konfliktů, kolaborativní vedení, zastupitelnost a networking. Účelem prvního je zmírňovat napětí a konflikty a dosáhnout toho, aby aktéři při dosahování společných cílů spolupracovali. Ideální stavem je situace, v níž získávají prospěch všichni zúčastnění. S tímto cílem souvisí i další typ vztahů v triple helix – kolaborativní vedení. Jedná se o budování takových vztahů, kdy strategickou volbou všech zúčastněných stran při usilování o sdílený výsledek je spolupráce. Významnou roli v tomto procesu hrají výše zmínění organizátoři inovací. Zastupitelnost mezi jednotlivými sférami se projevuje především v případech, když některá ze sfér nefunguje dostatečně. Příkladem je situace, kdy vládní sféra přebírá funkci podnikové a vedle svých tradičních funkcí, regulace a kontroly, např. poskytuje veřejný kapitál a investice. Podobně je tomu v případě, kdy se univerzity zapojují do aktivit technologického transferu či zakládají vlastní firmy. Přestože se nejedná o specifický fenomén triple helix, také v rámci tohoto konceptu dochází k vytváření sítí (networkingu). Jejich výhodou ve srovnání s hierarchickými, rigidními organizacemi je flexibilita, schopnost lépe reagovat na rychle se měnící vnější podmínky.

● Znalosti, inovace a konsensus tvoří systémové funkce. V rámci triple helix je třeba vytvořit takové prostředí, které podporuje vytváření, šíření a využívání znalostí. Za tímto účelem autoři doporučují provádět určitá opatření, např. zakládat vědecké parky, přilákat do daného regionu špičkové univerzitní výzkumníky či pořádat setkání představitelů akademické a podnikatelské sféry zaměřené na společné výzkumné téma. Pro podpoření inovační aktivity je vhodné propojit snahy hybridních organizací a firem, podpořit transfer technologií a vytvořit podmínky pro uplatnění intelektuálního vlastnictví na trhu. Další důležitou funkcí triple helix je vytvoření tzv. consensus space, tj. prostředí, v němž lze dosáhnout shody všech zúčastněných aktérů. Toto prostředí umožňuje diskusi, vznik a sdílení nových nápadů a realizaci výsledků, které by pro izolované aktéry nebyly dosažitelné. Pokud consensus space plní svoji funkci, zúčastněné organizace vidí samy sebe jako součást většího celku, nikoli jako separované entity.

1.5 Klastry Porter (1998) definuje klastry jako geografická seskupení navzájem propojených firem a dalších institucí v konkrétním oboru. Zahrnují skupinu provázaných průmyslových odvětví a dalších subjektů důležitých pro hospodářskou soutěž. Členy klastru mohou být nejen firmy, ale i jejich dodavatelé, odběratelé, poskytovatelé služeb, univerzity, agentury, vzdělávací subjekty a obchodní asociace.

V rámci klastrů existují mezi zúčastněnými subjekty dva typy vazeb. První typ – tzv. vertikální vazby jsou vytvořeny dodavatelským řetězcem, jedná se o vazby od dodavatele k zákazníkovi. Dodavatelsko-odběratelské vztahy mohou být významným stimulem inovací. Druhý typ vazeb jsou vazby horizontální. Ty klastrům umožňují dosáhnout tzv. kritické míry, která podporuje specializované služby a infrastrukturu. Mezi tyto vazby patří sdílení podobné technologie, distribuční kanály, dovednosti pracovní síly, infrastruktura, znalosti, know-how, služby, modely podnikání apod.

Vzájemné vazby a geografická blízkost jsou podle Portera (1998) základními předpoklady pro vznik klastru. Poukazuje na to, že členové klastru navzájem spolupracují, ale zároveň jsou i konkurenty. Konkurence se projevuje v soutěži o zákazníky, spolupráce mezi subjekty klastru probíhá především na úrovni vertikálních vazeb. Zmiňuje také řadu výhod, které členství v klastru přináší. Jedná se například o možnost snadněji získat specializované lidské zdroje, dodavatele a informace a o působení principu doplňkovosti, kdy vyšší výkonnost jednoho subjektu může pozitivně ovlivnit výkonnost ostatních subjektů. Klastry hrají důležitou roli i z hlediska inovačních aktivit. Protože blízkost aktérů klastru umožňuje přímé interakce a vzájemné učení, jednotlivé firmy a instituce rychleji získávají povědomí o nových poznatcích a technologiích.

Porterův (1990) model, tzv. diamant konkurenční výhody, zahrnuje čtyři kategorie faktorů, díky kterým si firma či odvětví dokáže zachovat konkurenční výhodu. Vazby mezi kategoriemi faktorů zesilují, pokud jsou firmy geograficky koncentrovány (klastrovány). Porter (1990) předpokládá, že pro firmy patřící k odvětví, které je v daném státě nejvíce globálně konkurenceschopné, bude charakteristická vysoká geografická koncentrovanost. Model zahrnuje tyto kategorie faktorů (obr. 3):

● Firemní strategie, struktura a konkurence Tento faktor se vztahuje k organizaci firem, způsobu jejich řízení a cílům. Konkurence mezi regionálními firmami je vnímána jako zásadní faktor pro rozvoj klastrů (odvětví). Pokud firmy mezi sebou soupeří v rámci jedné země, lze očekávat, že budou úspěšné i v mezinárodním měřítku.

● Podmínky faktorů Faktory lze rozdělit na základní a specializované. Základní faktory jsou snadno dostupné a nejsou nositeli konkurenční výhody. Jedná se např. o nekvalifikované lidské zdroje, materiálovou zásobu a nespecializovanou infrastrukturu. Naopak specializované faktory představují zdroj konkurenční výhody. Jsou vzácnější a pro konkurenty obtížně napodobitelné. Mezi specializované faktory se řadí např. kvalifikované lidské zdroje, vědecká základna či specializovaná infrastruktura.

● Podmínky poptávky Významný vliv na udržení konkurenční výhody klastru či odvětví má domácí (regionální) poptávka, přičemž důležitější než její velikost je její charakter. Sofistikovaná domácí poptávka umožňuje firmám poznat potřeby zákazníků, nutí je dodržovat vysoké standardy výrobků nebo služeb, inovovat a rozvíjet se.

● Související a podpůrná průmyslová odvětví Přítomnost globálně konkurenceschopných souvisejících a podpůrných odvětví představuje významnou konkurenční výhodu. Jedná se o odvětví, v nichž se uplatňují stejné nebo podobné dovednosti, znalosti či technologie. Všechna odvětví tak mohou profitovat ze vzájemné blízkosti, snadné komunikace a možnosti sdílení myšlenek a inovací.

Kromě těchto čtyř faktorů má na úroveň konkurenceschopnosti vliv i další faktor – vláda, která se podílí na formování institucionální struktury, v níž existují všechny faktory diamantu. Jejím úkolem je vytvářet takové prostředí, v němž firmy mohou dosáhnout konkurenceschopné výkonnosti. K tomu, aby vláda úspěšně přispívala k tomuto cíli, by měla firmy povzbuzovat ke změnám, podporovat domácí konkurenci a stimulovat inovační aktivitu.

Obr. 3 Porterův model konkurenční výhody

Zdroj: Porter (1990)

1.5.1 Typologie klastrů Následující typy klastrů definuje a charakterizuje Skokan (2004). Platí přitom, že některé z uvedených typů se překrývají a je obtížné je oddělit.

● Vertikální výrobní řetězec: Základem tohoto klastru jsou navazující etapy výrobního řetězce. Řetězce od dodavatelů až po zákazníka lze vymezit prostřednictvím analýzy vstupů a výstupů.

● Seskupení propojených odvětví: Jedná se o označení používané zejména pro velké agregace propojených odvětví, které jsou současně i úspěšnými vývozci. Základem klastrů jsou čtyři úrovně souvisejících odvětví nebo skupin firem: výroba finálních výrobků, zařízení pro výrobu, speciální vstupy do výroby a navazující služby pro výrobu. Takto definované klastry lze používat pro analýzu národních ekonomik. Jedná se přitom o klastry velkého rozsahu, které mohou překračovat i hranice jednotlivých států.

● Regionální klastr: Tento klastr představuje seskupení propojených odvětví v rámci určitého regionu a konkurenceschopných na světových trzích.

● Průmyslový okrsek: Jako průmyslový okrsek jsou označovány místní koncentrace malých a středních firem, které se specializují na jednotlivé etapy výrobního procesu. Původně byly odvozeny od iniciativ v tzv. třetí Itálii6, později byla jejich definice rozšířena na firmy, které mohou dodávat více výrobním procesům, často bývají závislé na velkých firmách.

● Sítě: Jedná se o sítě firem, které jsou svým charakterem blízké průmyslovým okrskům. Byly definovány jako specifická forma vztahů mezi ekonomickými partnery, která není založena na trzích nebo na hierarchiích, ale na vzájemné závislosti, a tedy na kooperaci. Nemusí být nezbytně koncentrovány geograficky, ale je to pro ně výhodné.

● Inovační prostředí: Jedná se o vysokou koncentraci odvětví typu high-tech. O významným high-tech regionech se tvrdí, že zvláštní synergie ekonomických a institucionálních faktorů vytváří inovační prostředí, které se vyznačuje vysokou rychlostí šíření znalostí a učení.

Tödtling a Trippl (2005) konstatují, že vymezení klastru a regionálního inovačního systému se v mnoha ohledech překrývají, nicméně jedná se o dva odlišné koncepty. Regionální inovační systém představuje širší koncept, který může zahrnovat několik klastrů. Pro regionální inovační systém je charakteristické také silnější postavení institucí, než jaké zaujímají v rámci klastru.

6 Jedná se o oblasti zejména severní Itálie (Toskánsko, Emilia-Romagna a Veneto), které nepatří mezi tradiční průmyslové oblasti, ale v poválečném období prošly etapou relativně rychlého hospodářského růstu, který byl založen na rozvoji průmyslové produkce specializovaných malých a středních podniků. Jejich rozvoj byl postaven na specifických socioekonomických podmínkách, jejichž základem byla pospolitost místních komunit, pocit sounáležitosti a místní kulturou a tradiční hodnoty místních obyvatel (Blažek 2011).

2 Inovační politika

Inovační politiku lze definovat jako soubor nástrojů a opatření, jejichž implementací má být dosaženo ekonomického růstu a zvýšení mezinárodní konkurenceschopnosti. Zaměřuje se zvláště na rychlejší rozvoj technologií, výrobků a služeb a jejich uplatnění v praxi (Lundvall, Borras 2005).

Edler a Fagerberg (2017) rozlišují tři typy inovační politiky, které byly uplatňovány v průběhu posledních desetiletí: politiky zaměřené na určité poslání, politiky zaměřené na vznik konkrétního vynálezu a systémově zaměřené politiky.

Politiky zaměřené na určité poslání či úkol jsou historicky nejstarší. Mají za cíl podpořit vznik konkrétního v praxi uplatnitelného řešení. Reagují tím na určitý problém či nedostatek. Výsledkem těchto politik bylo velké množství významných inovací se zásadním ekonomickým dopadem (typickým příkladem je internet či inovace vzniklé za účelem obrany státu). Politiky zaměřené na vznik konkrétního vynálezu mají užší orientaci. Soustředí se především na fázi výzkumu a vývoje a možné využití a šíření vzniklého vynálezu nechávají na tržních silách. Tyto politiky, uplatňované především v poválečném období, byly založeny na přesvědčení, že výzkum a technologie mají významný celospolečenský přínos. Od 60. let 20. století začaly vznikat nové veřejné organizace zaměřené na podporu firem a veřejných výzkumných organizací. Tyto aktivity však byly vnímány spíše jako součást výzkumné politiky a nenesly označení inovační politika. Systémově zaměřené politiky se orientují na fungování inovačního systému. Zohledňují aktéry systému, jejich interakce a vzájemné vztahy. Rozvoj tohoto typu politik souvisí se vznikem konceptu národních inovačních systémů na počátku 90. let 20. století.

Současná inovační politika, tzv. inovační politika třetí generace, usiluje nejen o prohloubení vzájemné interakce a koordinace jednotlivých politik z hlediska podpory inovací, ale především o přístup k inovacím jako k centrální průřezové záležitosti v rámci všech politik (výzkumné, vzdělanostní, hospodářské, daňové, finanční, průmyslové, regionální, atd.). Každá z těchto politik věnuje v rámci svých záměrů a opatření pozornost tomu, jak jsou jimi ovlivněny inovační aktivity a jak může ze své pozice přispět k podpoře inovací a vytváření proinovačního prostředí s cílem udržení a růstu konkurenceschopnosti. Inovační politika tudíž představuje styčné místo všech politik.7

Široké pojetí inovací implikuje i zapojení širokého spektra aktérů při tvorbě inovační politiky. Klíčovým předpokladem pro její realizaci je formulace jednotné strategie zohledňující všechny významné aspekty socioekonomického rozvoje, jejíž naplňování se stává ústředním cílem všech aktérů národního či regionálního inovačního systému. Důležitý je široký konsensus všech ústředních orgánů státní správy, regionálních samospráv, asociací, svazů a dalších účastníků národního (regionálního) inovačního systému ohledně strategie a budoucích cílů. Je důležité, aby všichni tito aktéři měli možnost zapojit se do formulace jednotné strategie a získat k ní tzv. ownership neboli vlastnický vztah (Pazour, Kučera, 2009).

Hejda a kol. (2004) shrnují varianty realizace inovační politiky v různých evropských zemích. Může být uskutečňována v rámci jednoho ministerstva (příkladem je Dánsko nebo Velká Británie), více ministerstvy při vzájemné koordinaci, jako je tomu např. ve Španělsku, nebo je svěřena specializované agentuře. Poslední zmíněný model je tradičně využívaný ve skandinávských zemích. Autoři konstatují,

7 Národní inovační politika České republiky na léta 2005 – 2010 [online]

že nejlepších výsledků dosahují specializované agentury, které jsou zřizovány a řízeny příslušným ministerstvem. Většinou se jedná o ministerstvo průmyslu a obchodu, které má inovace ve své kompetenci a nese za inovační politiku politickou odpovědnost.

Podoba regionální inovační politiky v evropských státech závisí na specifickém kontextu každého státu, který má vliv na rozsah provádění (nejen) inovační politiky regionálními samosprávami (Vanžura 2011). Významnou roli v tomto ohledu hraje stupeň decentralizace státu. Vanžura (2011) uvádí dva krajní přístupy k provádění inovační politiky v evropských státech: i) regionalizovaná národní inovační politika ve státech s vyšší mírou centralizace pravomocí a ii) regionální inovační politika skutečně prováděná regionálními samosprávami. Dodává, že trendem posledních let je rostoucí důraz na regionální dimenzi národních inovačních politik a posilování pravomocí regionálních samosprávných celků v oblasti výzkumu, vývoje a inovací.

2.1 Národní inovační politika v ČR Základy inovační politiky byly v České republice položeny přijetím dokumentu Národní inovační strategie ČR v roce 2004.8 Tato strategie byla základem pro zpracování dokumentu Národní inovační politika na léta 2005 – 2008. V roce 2008 byla schválena Reforma systému výzkumu, vývoje a inovací. Jejím hlavním cílem bylo, aby veřejné prostředky investované do základního výzkumu přinášely skutečně nové poznatky (a to nikoliv jen v kontextu ČR, ale výlučně ve srovnání se světem). To znamená, že veřejné prostředky investované do aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací musejí přinášet konkrétní ekonomický či jiný přínos z jejich realizace. Mezi nejvýznamnější praktická opatření provedené reformy patří založení Technologické agentury ČR, snížení počtu rozpočtových kapitol financujících výzkum a vývoj a změna financování výzkumných organizací (Viturka a kol. 2015).

Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR pro období 2012 až 2020 definuje opatření, jejichž realizace by měla posunout ČR mezi 20 nejvíce konkurenceschopných ekonomik světa. Jedním z hlavních pilířů pro naplnění tohoto cíle je optimalizace celého národního inovačního systému jako jednoho z hlavních pilířů rozvoje znalostní společnosti a ekonomiky, zvýšení flexibility trhu práce nebo vytváření příznivých podmínek pro rozvoj podnikatelských a obchodních aktivit.9 Národní inovační strategie České republiky 2012–2020 na tuto strategii navazuje a podrobně ji rozšiřuje právě v oblasti inovací.

Nejnovějším dokumentem je Národní politika výzkumu, vývoje a inovací na léta 2016 – 2020 (dále Národní politika). V tomto období je kladen důraz na podporu aplikovaného výzkumu pro potřeby ekonomiky a státní správy. Dokument určuje klíčové obory a výzkumná témata, na něž by se měl aplikovaný výzkum zaměřit. Národní politika také navrhuje změny v řízení a financování vědy tak, aby vznikalo víc špičkových vědeckých výsledků a do výzkumu a vývoje se víc zapojovaly firmy.10 Definovány byly klíčové obory - biotechnologie a nanotechnologie, digitální ekonomika, automobilový a letecký průmysl a železniční doprava, a důraz je kladen také na tradiční odvětví jako strojírenství, elektrotechniku, ocelářství, slévárenství a energetiku. Pozornost se nově zaměřuje také na kulturní a kreativní průmysly11. Národní politika dále vymezuje oblasti, v nichž česká věda zaostává. Jedná se

8 Předcházející strategie se zaměřovaly spíše na podporu provádění výzkumu, hovoří se proto o výzkumné politice. Posledním dokumentem orientovaným na samostatnou výzkumnou politiku byla Národní politika výzkumu a vývoje pro období 2004–2008. 9 Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR pro období let 2012 až 2020 [online]. 10 Národní politika výzkumu, vývoje a inovací na léta 2016 – 2020 [online] 11 tamtéž

23 mimo jiné o oblast spolupráce soukromého a veřejného sektoru a o oblast inovací v podnicích12.

V roce 2014 byla vládou ČR schválena Národní výzkumná a inovační strategie pro inteligentní specializaci ČR (Národní RIS3 strategie). Tento dokument byly povinny připravit všechny členské státy EU, aby byly vytipovány vhodné perspektivní oblasti ekonomiky, které by měly být následně podpořeny z evropských strukturálních a investičních fondů. Příprava Národní RIS3 strategie a jejích krajských příloh začala v květnu 2013 analytickými pracemi v krajích. Výstupy těchto prací představovaly jeden ze zdrojů pro návrh národního dokumentu RIS3, k němuž krajské dokumenty tvořily přílohy.13 Aktualizace tohoto dokumentu byla schválena v roce 2016.

2.1.1 Subjekty národní inovační politiky K nejdůležitějším subjektům národní inovační politiky se řadí Vláda ČR, Rada pro výzkum, vývoj a inovace ministerstva, Technologická agentura ČR, Grantová agentura ČR, univerzity, Akademie věd ČR a výzkumné instituce.

Působnost Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) byla stanovena zákonem č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. Jedná se o poradní orgán vlády ČR pro oblast výzkumu, vývoje a inovací a jejím úkolem je mimo jiné připravovat národní politiku výzkumu, vývoje a inovací a kontrolovat její realizaci.

Mezi ministerstva, která mají nejvýznamnější roli v rámci inovační politiky, patří především Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR (MŠMT), které je ústředním správním úřadem odpovědným za výzkum a vývoj, a Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR (MPO), které spravuje průmyslovou politiku, průmyslový výzkum a záležitosti týkající se malých a středních podniků.

Technologická agentura ČR (TA ČR) je organizační složkou státu, která centralizuje státní podporu aplikovaného výzkumu a vývoje. K jejím úkolům patří mimo jiné příprava a realizace programů aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací a hodnocení a výběr návrhů programových projektů.

Grantová agentura ČR (GA ČR) je rovněž organizační složkou státu. Jejím úkolem je poskytovat podporu z veřejných prostředků na projekty základního výzkumu. K jejím činnostem patří příprava a realizace skupin grantových projektů a hodnocení a výběr grantových projektů.

Akademie věd ČR (AV ČR) je veřejnou institucí, kterou tvoří soustava vědeckých pracovišť věnujících se převážně základnímu výzkumu. Tato instituce realizuje výzkum prostřednictvím svých pracovišť (veřejných výzkumných institucí).

Veřejné výzkumné instituce mají status právnické osoby a jejich hlavní činností je výzkum, včetně zajišťování infrastruktury výzkumu. Mohou být zřízeny Českou republikou, přičemž zřizovatelem je ministerstvo, jiné ústřední orgány státní správy nebo Akademie věd ČR, či územním samosprávným celkem, např. krajem.

Dalšími subjekty národní inovační politiky jsou např. Technologické centrum AV ČR (TC AV), obchodní a hospodářské komory, Agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest, Agentura pro

12 tamtéž 13 Národní RIS3 strategie [online] 24

podnikání a inovace, Asociace inovačního podnikání, Asociace výzkumných organizaci či Společnost vědeckotechnických parků.

2.2 Regionální inovační politika v ČR Regionální inovační politika se v ČR realizuje především na úrovni krajů. Ty byly jako vyšší samosprávné celky zřízeny zákonem č. 129/2000 Sb., o krajích14. Kraje vzhledem k detailnější znalosti svého území disponují oproti centrální vládě podstatnou výhodou - schopností mnohem konkrétněji a účinněji identifikovat své problémy a potřeby. Tato skutečnost je zásadní i pro inovační politiku, prostřednictvím níž mohou kraje vytvářet vhodné prostředí podporující rozvoj regionálního inovačního systému.

2.2.1 Subjekty regionální inovační politiky v ČR Za účelem zvyšování regionální inovační kapacity a implementace cílů inovační politiky kraje zřizují inovační agentury, inovační centra či specializovaná pracoviště v rámci regionálních rozvojových agentur, jejichž úkolem je koordinace a realizace regionální inovační politiky. Přítomnost takové agentury v regionu přispívá k větší aktivitě regionu v podpoře inovací a je projevem vůle regionální vlády věnovat se inovační politice (Vanžura 2011). Přesto v některých krajích ČR inovační agentura založena dosud nebyla. Její činnost v těchto regionech do určité míry vykonávají regionální rozvojové agentury, odbory krajských úřadů nebo v rámci nich zřízené pracovní skupiny15.

Některé regiony zřizují jako poradní a iniciativní orgán krajské Rady pro výzkum, vývoj a inovace, které jsou složeny ze zástupců významných regionálních subjektů z oblasti výzkumu, vývoje a inovací. Jejich členy jsou představitelé podnikatelské sféry, zástupci fakult či univerzit, výzkumných organizací, veřejné správy, podpůrných organizací apod.

2.2.2 Regionální nástroje na podporu výzkumu, vývoje a inovací K nástrojům politiky inovací se řadí všechny programy, pravidla a regulace, prostřednictvím kterých stát aktivně ovlivňuje inovační aktivitu veřejného a soukromého sektoru. Jednotlivé sledované nástroje mohou mít povahu systémových opatření (zákony, regulace, standardy), nepřímé podpory (plošně působící formy podpory – zejm. daňové nástroje) a přímé podpory (dotace, úvěry, záruky aj.). V současné době jsou při podpoře inovací v zemích EU, OECD i dalších využívány všechny formy nástrojů, přičemž při jejich aplikaci je rostoucí důraz kladen na dlouhodobý rozvoj inovačního systému - vytváření vazeb mezi inovačními subjekty, posilování platforem pro šíření informací a proces učení se, rozvoj infrastruktury pro tvorbu znalostí a jejich přenos do praktických aplikací, stimulace absorpční kapacity pro inovace a další (Kučera, Pazour 2008).

Kostić (2015) definuje typy regionálních nástrojů na podporu výzkumu, vývoje a inovací využívané v krajích ČR. Vychází přitom z metodiky evropského projektu Regional Innovation Monitor Plus, která regionální nástroje člení podle kategorií uvedených v tabulce 1.

14 V tomto zákoně jsou rovněž vymezeny kompetence krajů. Týkají se mj. základního a středního vzdělávání, dopravy a regionálního rozvoje. Zákon krajům také umožňuje zřizovat organizační složky a příspěvkové organizace, které napomáhají plnit úkoly v rámci samostatné působnosti kraje. 15 Kraji, které nedisponují inovační agenturou ani sekcí zaměřenou na inovace v rámci regionální rozvojové agentury, jsou Liberecký, Pardubický, Vysočina a Praha. 25

Tab. 1 Kategorie regionálních podpůrných nástrojů

Kategorie Nástroje

Společné projekty, mobilita, přenos znalostí, prototypy, proof of concept, Spolupráce výzkumné a aplikační sféry inovační vouchery

Přímé financování výzkumu, vývoje a inovací v podnicích, zvýhodněné Podpora výzkumu, vývoje a inovací v úvěry, podpora start-up firem, ochrana práv duševního vlastnictví, přenos podnicích znalostí mezi firmami

Kultivace prostředí pro podnikání a Klastry, vědeckotechnické parky a inkubátory, zvyšování povědomí o inovace inovacích, inovační management a poradenství, fondy rizikového kapitálu

Tvorba inovací stimulovaná stranou Inovační aktivity iniciované uživateli, veřejné zakázky a předkomerční poptávky zakázky v oblasti inovací

Podpora veřejného výzkumu Institucionální podpora, účelová podpora, výzkumné infrastruktury

Podpora lidských zdrojů pro výzkum, Mobilita výzkumníků, školení a celoživotní vzdělávání, podpora vývoj a inovace vzdělávání pro oblast výzkumu a vývoje

Podpora inovací veřejným sektorem, sociální inovace, podpora účastí Ostatní nástroje v mezinárodních programech výzkumu a vývoje

Zdroj: Kostić (2015)

V rámci oblasti spolupráce výzkumné a aplikační sféry jsou na regionální úrovni nejčastěji využívaným podpůrným nástrojem inovační vouchery. Jedná se o jednorázové dotace pro firmy, které potřebují od výzkumných organizací nakoupit výsledky výzkumu či služby založené na využití znalostí. Určeny jsou primárně malým a středním podnikům se sídlem či provozovnou v daném kraji. Účelem tohoto nástroje je nastartování spolupráce mezi podniky a výzkumnými organizacemi (často působícími ve stejném regionu), které by mělo vést k efektivnějšímu využití inovačního potenciálu podpořených firem a zároveň k intenzivnějšímu přenosu znalostí a technologií z výzkumné do aplikační sféry. V období let 2010 až 2015 byly inovační vouchery poskytovány ve 12 krajích ČR.

V oblasti podpory výzkumu, vývoje a inovací v podnicích patří k regionálně využívaným nástrojům dotační programy určené na financování aktivit inovačně zaměřených (zejména malých) podniků a zvýhodněné úvěry zahrnující příspěvek na úroky. Z nefinančních nástrojů na podporu spolupráce a přenosu znalostí mezi firmami lze zmínit např. pořádání networkingových setkání.

Kategorie Kultivace prostředí pro podnikání a inovace zahrnuje široké spektrum aktivit, např. klastrové iniciativy, poskytování rizikového kapitálu, inovační poradenství, subjekty inovační infrastruktury – vědeckotechnické parky, podnikatelské inkubátory aj. Některé kraje realizují např. předinkubační a inkubační programy, podnikatelské soutěže či zakládají specializované internetové portály, které slouží k posílení interakcí mezi regionálními aktéry.

Podpora veřejného výzkumu se na úrovni krajů vyskytuje jen ojediněle. Důvodem je značná centralizace podpory výzkumu a vývoje na národní úrovni. Výjimku tvoří program Podpora vědy a výzkumu v Moravskoslezském kraji, jehož cílem je zvýšit kvalitu výzkumných a vývojových aktivit v tomto kraji.

V rámci oblasti podpory lidských zdrojů pro výzkum, vývoj a inovace se jedná např. o nástroje zaměřené na mezinárodní mobilitu (studentů, učitelů i výzkumných pracovníků působících v regionu) či podpora lidských zdrojů v podnikatelské sféře (financování nákladů na nově vytvořená

pracovní místa, náklady na školení apod.). Např. Jihomoravský kraj realizuje grantový program SoMoPro, který financuje příchod zahraničních a návrat českých výzkumníků do Jihomoravského kraje.

Méně frekventované jsou v českých regionech nástroje podporující tvorbu inovací stimulované ze strany poptávky, sociální inovace i nástroje podporují účasti v mezinárodních programech výzkumu a vývoje (Kostić 2015).

2.2.3 Regionální inovační strategie Důležitým nástrojem regionální inovační politiky je regionální inovační strategie. Jedná se o střednědobý strategický dokument, jehož cílem je zvýšit dynamiku inovací v regionu a zlepšit výkonnost samotného regionálního inovačního systému. Efektivní strategie přitom respektuje specifické podmínky regionu – jeho průmyslovou základnu, inovační kulturu, politický systém a míru autonomie rozhodování regionálních samospráv (OECD 2010, online).

Zpracování regionální inovační strategie není v ČR ze zákona povinné, přesto většina krajů tímto dokumentem disponuje. Jak je uvedeno výše, kraje vytvářely rovněž přílohy k Národní RIS3 (krajské RIS3). V praxi některé kraje ztotožnily regionální inovační strategii s krajskou RIS3 či považují RIS3 současně za regionální inovační strategii (Žítek, Klímová 2015). Smyslem krajských příloh je identifikovat zvláštnosti inovačních systémů v jednotlivých krajích, vysvětlit jejich souvislosti, a to s ohledem a důrazem na vlastní specifické projevy existující či potenciální specializace v krajích. Přes homogenitu hospodářství v ČR jsou regionální inovační systémy v jednotlivých českých krajích značně odlišné, a to nejenom strukturou/povahou jednotlivých částí inovačního systému, ale také institucionální vyvinutostí a zakotvením. Oba tyto důvody jsou silným argumentem pro navržení specifických krajských intervencí, které budou reflektovat krajské zvláštnosti a budou doplňovat rozsáhlejší intervence realizované z národní úrovně.16

V polovině roku 2014 bylo všech 14 krajských příloh úspěšně schváleno krajskými zastupitelstvy. V současné době (první polovina roku 2018) provádí většina krajů jejich aktualizaci.

OECD (2010) uvádí typické priority vycházející z regionálních inovačních strategií: ● zlepšení kapacit regionálního výzkumu, vývoje a inovací v souladu s cíli regionálního ekonomického rozvoje prostřednictvím podpory průmyslových nebo technologických kompetenčních center, pólů konkurenceschopnosti zahrnujících veřejné i soukromé organizace, podpory transferu technologií apod.; ● stimulování inovační aktivity v malých a středních podnicích prostřednictvím podpory spolupráce univerzit a podniků, podpory podnikových sítí a klastrů a skrze lepší přístup podniků k pokročilým službám; ● podpora podnikání a vytváření nových firem na základě dokonalejšího využívání nových poznatků, vytvoření nových finančních nástrojů a inkubačních služeb; ● rozvoj lidského kapitálu za pomoci vzdělávacích plánů navržených podle potřeb inovačního systému, podpora mobility pracovníků mezi výzkumnou a podnikovou sférou apod.

16 Národní inovační strategie ČR 2012-2020 [online]

3 Socioekonomická charakteristika Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje

Kraje Liberecký, Královéhradecký a Pardubický leží v severní a severovýchodní části Čech. Společně tvoří region soudržnosti NUTS 2 Severovýchod17, který je jako jediný v ČR tvořen třemi kraji. Celkově lze tento region charakterizovat jako zemědělsko-průmyslový s rozvinutým turistickým ruchem. Pro relativně velkou část jeho území je typická hornatost terénu. Významná část obyvatelstva a ekonomických aktivit se koncentruje v oblastech hradecko-pardubické aglomerace tvořené městy Hradcem Králové, Pardubicemi a Chrudimí a aglomerace Liberec-Jablonec.

Území regionu Severovýchod zaujímá zhruba 16 % rozlohy ČR. Liberecký kraj je, nepočítáme- li Prahu, územně nejmenším českým krajem. Jeho rozloha činí 3 163 km2, což odpovídá 4 % celkové rozlohy České republiky. Královéhradecký kraj zaujímá ze všech tří krajů největší plochu – 4 759 km2, tj. 6 % rozlohy České republiky. Pardubický kraj se rozkládá na území o velikosti 4 519 km2, zaujímá tedy 6 % republikové rozlohy. Kraje a regiony soudržnosti ČR jsou vyznačeny na mapce (obr. 4).

Obr. 4 Kraje a regiony NUTS 2 v ČR

Zdroj: strukturalni-fondy.cz

V následujícím textu budou sledované kraje a region Severovýchod stručně charakterizovány z hlediska populační velikosti, vzdělanostní struktury, indikátorů trhu práce a ekonomické výkonnosti. Navazovat bude podkapitola charakterizující strukturu průmyslu v jednotlivých krajích. Uvedené charakteristiky byly zvoleny s ohledem na cíl této práce, tedy definovat předpoklady k rozvoji inovací v daných regionech.

17 Klasifikace územních celků CZ-NUTS slouží pro statistické a analytické účely Evropské unie. Regiony soudržnosti jsou označeny zkratkou NUTS 2, kraje NUTS 3. V ČR se nachází 14 krajů a 8 regionů soudržnosti.

3.1 Obyvatelstvo K 31. 12. 2016 odpovídal počet obyvatel Libereckého kraje 440 63618. Na celkovém počtu obyvatel ČR se tento kraj podílel 4,2 %. Liberecký kraj je tvořen čtyřmi okresy, jedná se o okresy Česká Lípa, Jablonec nad Nisou, Liberec a Semily. Krajským městem je Liberec s 103 853 obyvateli, druhým největším městem je Jablonec nad Nisou (45 702 obyvatel).

V Královéhradeckém kraji žilo ke stejnému datu 550 804 obyvatel, což je vyšší počet než v Libereckém i Pardubickém kraji. Tento počet odpovídá 5,2% podílu celorepublikové populace. Královéhradecký kraj je složen z pěti okresů, kterými jsou Hradec Králové, Jičín, Náchod, Rychnov nad Kněžnou a Trutnov. Krajským městem je Hradec Králové s 92 929 obyvateli. Ostatní města dosahují výrazně nižší populační velikosti. Druhým největším městem je Trutnov, kde v roce 2016 žilo 30 680 obyvatel.

V Pardubickém kraji žilo k 31. 12. 2016 517 087 osob, tj. 4,9 % obyvatelstva ČR. Stejně jako Liberecký kraj, i tento kraj je tvořen čtyřmi okresy. Jedná se o okresy Chrudim, Pardubice, Svitavy a Ústí nad Orlicí. Centrálním městem kraje jsou Pardubice, kde žije 90 044 obyvatel, druhým nejlidnatějším městem kraje je Chrudim (23 102 obyvatel).

Podíl městského obyvatelstva v celé ČR v roce 2016 odpovídal 69,2 %. V Královéhradeckém i Pardubickém kraji je procento obyvatel žijících ve městech nižší než celorepublikový průměr (66,6 %, resp. 61,8 %). V Libereckém kraji naopak žije vyšší podíl městského obyvatelstva než v ČR (77,4 %). Hustota obyvatelstva v Libereckém kraji (139 obyvatel na km2) téměř přesně odpovídá celorepublikovému průměru, který činí 134 obyvatel na km2. V Královéhradeckém i Pardubickém kraji je hodnota tohoto indikátoru téměř totožná (116, resp. 144 obyvatel na km2) a tedy nižší než hustota obyvatelstva ČR. Data vztahující se k obyvatelstvu v Libereckém, Královéhradeckém a Pardubickém kraji jsou shrnuta v tabulce 2.

Tab. 2 Obyvatelstvo Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje a regionu Severovýchod (2016)

Liberecký Královéhradecký Pardubický Severovýchod ČR

Pořadí Pořadí Pořadí Abs./rel. Abs./rel. Abs./rel. Abs./rel. Abs./rel. kraje kraje kraje Hustota obyvatelstva 139 6. 116 9. 114 10. 121 134 (obyv./km2)

Počet obyvatel 440 636 13. 550 804 6. 517 087 11. 1 508 527 10 578 820

Podíl městského 77,7% 4. 66,6 %, 7. 61,8% 9. 68,7% 69,2% obyvatelstva

Zdroj: ČSÚ

3.2 Vzdělanostní struktura V Libereckém, Královéhradeckém i Pardubickém kraji převládaly v roce 2016 dle stupně nejvyššího dosaženého vzdělání osoby se středním vzděláním bez maturity, kterých v těchto krajích bylo relativně více než v ČR. Podíly vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva byly ve všech třech

18 Data o obyvatelstvu uvedená v této kapitole se vztahují k 31. 12. 2016. 29 sledovaných krajích téměř totožné (15,0 % v Libereckém, 15,4 % v Královéhradeckém a 15,5 % v Pardubickém kraji), tj. zhruba o tři procentní body nižší, než kolik činil celorepublikový průměr (18,5 %), viz tabulka 3.

Tab. 3 Vzdělanostní struktura obyvatelstva Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje a regionu Severovýchod (v %; 2016)

Liberecký Královéhradecký Pardubický Severovýchod ČR základní a bez vzdělání 15,3% 14,0% 14,1% 14,5% 13,9%

střední bez maturity 38,2% 36,2% 36,8% 37,1% 33,9%

střední s maturitou 31,6% 34,3% 33,7% 33,2% 33,7%

vysokoškolské 15,0% 15,4% 15,5% 15,3% 18,5%

Pozn. Data se vztahují k obyvatelstvu ve věku 15 let a staršímu Zdroj: ČSÚ

3.3 Trh práce Ukazatel podíl nezaměstnaných osob (PNO) vyjadřuje podíl dosažitelných uchazečů o zaměstnání ve věku 15-64 let ze všech obyvatel ve stejném věku. V roce 2017 dosahoval PNO v ČR i krajích relativně nízkých hodnot. Celorepubliková hodnota tohoto ukazatele odpovídala 4,3 %. V Libereckém kraji byl PNO jen o desetinu vyšší než celorepublikový průměr, v Královéhradeckém i Pardubickém kraji dosahoval nižších hodnot (3,0 %, resp. 3,1 %). Podobně je tomu i v případě počtu uchazečů na 1 pracovní místo. V měsíci únoru 2018 v ČR připadal na 1 pracovní místo 1,1 uchazeč. Stejný či téměř stejný výsledek zaznamenaly kraje Liberecký a Královéhradecký. Velmi nízká hodnota tohoto indikátoru (0,4 uchazeče na 1 pracovní místo) byla zaznamenána v Pardubickém kraji, kde počet volných míst výrazně převyšoval počet uchazečů.

V rámci jednotlivých krajů lze pozorovat určité rozdíly v PNO v okresech. Hodnota PNO ve třech okresech Libereckého kraje (Liberec, Semily, Jablonec nad Nisou) a jednom okresu Pardubického kraje (Svitavy) mírně převyšuje hodnotu celorepublikového PNO. Naopak okresem s velmi nízkou nezaměstnaností je okres Rychnov nad Kněžnou ležící v Králohradeckém kraji (PNO 1,4 %). Tento okres je (spolu s okresem Praha-východ) regionem s nejnižší nezaměstnaností v ČR. Důvodem takto nízké míry nezaměstnanosti v rychnovském okrese je rozvoj automobilového průmyslu v místní průmyslové zóně Solnice-Kvasiny, který je spojen s vysokými nároky na pracovní sílu.

Nezaměstnanost osob s vysokoškolským vzděláním je ve sledovaných krajích relativně nízká. Podíl vysokoškolsky vzdělaných osob na celkovém počtu uchazečů o zaměstnání v evidenci trhu práce se v roce 2016 v Libereckém, Královéhradeckém i Pardubickém kraji pohyboval pod celorepublikovým průměrem. Naopak výše průměrných hrubých mezd v Libereckém, Královéhradeckém ani Pardubickém kraji úrovně celorepublikového průměru nedosahuje. Průměrná hrubá mzda v celé ČR v roce 2016 přesáhla částku 27 500 Kč, ve sledovaných krajích se pohybovala okolo 25 000 Kč. Data vztahující se k trhu práce ve sledovaném území zobrazuje tabulka 4.

Tab. 4 Vybrané charakteristiky trhu práce Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje (2016, 2017, 2018)

Zdroj: MPSV Pozn. Kraje řazeny od nejvyšší hodnoty.

Na zaměstnanou populaci v krajích lze pohlížet z různých hledisek. K základním členěním patří statistiky zaměstnaných v členění podle klasifikace CZ-NACE (Klasifikace ekonomických činností) CZ-ISCO (Klasifikace zaměstnání). S ohledem na téma této práce – definování předpokladů pro rozvoj inovací daných regionů – jsou nejvíce relevantní údaje o zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu, v sekci profesní, vědecké a technické činnosti, případně v Informačních a komunikačních činnostech a data vztahující se k osobám zaměstnaných jako Specialisté, Specialisté ve vědě a technologiích a Techničtí a odborní pracovníci19. Tabulky s těmito údaji jsou umístěny v příloze této práce.

Podíl zaměstnaných ve zpracovatelském průmyslu je ve sledovaných krajích vyšší než v rámci celé ČR. V Libereckém, Královéhradeckém i Pardubickém kraji v tomto odvětví pracuje zhruba třetina zaměstnané populace. Profesní, vědecké a technické činnosti jako své hlavní zaměstnání vykonává v ČR 4,9 % zaměstnaných osob, ve sledovaných krajích se tento podíl pohybuje mírně pod touto úrovní. Podobně je tomu i v případě zaměstnanosti v sekci Informační a komunikační činnosti, viz tabulka 1 v příloze.

Pro rozvoj výzkumných a inovačních aktivit je z hlediska klasifikace CZ-ISCO (tabulka 2 v příloze) důležitá přítomnost profesí spadajících do tříd 2 a 3, tj. Specialisté a Techničtí a odborní pracovníci, a do skupiny 21, tj. Specialisté v oblasti vědy a techniky. V absolutním vyjádření je ze sledovaných krajů nejvíce Specialistů, Specialistů v oblasti vědy a techniky i Technických a odborných pracovníků zaměstnáno v Královéhradeckém kraji. Také jejich podíl na celkové zaměstnanosti v kraji je v tomto regionu mírně vyšší než v Libereckém a Pardubickém. V porovnání s relativními republikovými hodnotami je patrné, že podíl Specialistů na celkové zaměstnanosti ve sledovaných krajích zaostává za celorepublikovým průměrem a naopak srovnatelná je hodnota tohoto ukazatele v případě Specialistů v oblasti vědy a techniky a Technických a odborných pracovníků.

3.4 Ekonomická výkonnost V mezikrajském srovnání ekonomické výkonnosti patřily v roce 2016 sledované kraje spíše k průměru až podprůměru. Ze tří sledovaných krajů přispívá k celkové hodnotě českého hrubého domácího produktu (HDP) nejvyšším podílem Královéhradecký kraj (4,6 %). V tomto kraji bylo v roce

19 Jako Specialisté jsou označeni ti pracovníci, kteří v rámci svého zaměstnání rozšiřují stávající objem znalostí, aplikují vědecké koncepty a teorie, systematicky o nich vyučují nebo se zapojují do kombinace těchto činností. Tj. provádí analýzy a výzkum, vytváří koncepce, teorie či provozní metody. Do skupiny Specialistů se mimo jiné řadí Specialisté v oblasti vědy a techniky, kteří se věnují výše popsaným činnostem v oborech fyziky, astronomie, meteorologie, chemie, geofyziky, geologie, biologie, ekologie, farmakologie, medicíny, matematiky, statistiky, architektury, strojírenství, designu a technologie. Techničtí a odborní pracovníci provádějí technické a podobné úkoly spojené s výzkumem a aplikací vědeckých koncepcí či provozních metod (zdroj: Statistika Specialistů v oblasti vědy a techniky – Metodika; online).

2016 rovněž dosaženo relativně vysokého HDP na obyvatele (5. místo v mezikrajském srovnání, viz graf 1). HDP na obyvatele v PPS odpovídalo hodnotě 78,0, což byla pátá nejvyšší hodnota mezi českými kraji. Královéhradecký kraj za ostatními českými kraji naopak spíše zaostává v hodnotách čistého disponibilního důchodu domácností, tvorby hrubého fixního kapitálu i tržeb z prodeje výrobků a služeb průmyslové povahy.

Graf 1: Hrubý domácí produkt na obyvatele v krajích ČR (v Kč; 2016)

Zdroj: ČSÚ

Pardubický kraj se v mezikrajském srovnání s výjimkou ukazatelů tvorba hrubého fixního kapitálu na obyvatele a tržby z prodeje výrobků a služeb průmyslové povahy (v obou ukazatelích dosáhl v roce 2016 pátých nejlepších výsledků) řadí k ekonomicky slabším českým regionům. Liberecký kraj ve většině makroekonomických indikátorů zaujímá pozice za Pardubickým krajem. Tabulka 5 zobrazuje pozice Libereckého, Pardubického a Královéhradeckého kraje a regionu Severovýchod v mezikrajském/meziregionálním srovnání zaujímané podle hodnot základních makroekonomických ukazatelů.

Je ale třeba poznamenat, že v rámci ČR existuje ve většině makroekonomických ukazatelů výrazný rozdíl mezi Prahou a ostatními kraji. Na území Prahy je tvořena čtvrtina hodnoty českého HDP, HDP na obyvatele je zde přibližně dvakrát vyšší než HDP na obyvatele ČR a totéž platí o výši čistého disponibilního důchodu domácností. Nesrovnatelně vyšší je zde rovněž hodnota přímých zahraničních investic, na území Prahy mířila v roce 2016 více než polovina všech přímých zahraničních investic v ČR. Z dalších českých krajů z hlediska makroekonomických charakteristik vykazují vyšší výkonnost ještě Středočeský, Jihomoravský a Moravskoslezský, které se společně s Prahou podílí na celostátním HDP téměř 60 %.

Důležitým ukazatelem je hrubá přidaná hodnota. Představuje nově vytvořenou hodnotu, kterou získávají institucionální jednotky z používání svých výrobních kapacit. Je stanovena jako rozdíl mezi celkovou produkcí, oceněnou v základních cenách a mezispotřebou, oceněnou v kupních cenách. Reflektuje souhrnnou výkonnost odvětví, a je tak „čistým“ ukazatelem výkonnosti ekonomiky.20 Tab. 3 v příloze zobrazuje podíly odvětví na HPH v jednotlivých krajích. Výrazný podíl na celkové HPH kraje má ve všech sledovaných regionech zpracovatelský průmysl. Zatímco na HPH ČR se toto odvětví podílí

20 ČSÚ: Metodické vysvětlivky [online]

27,1 %, v Libereckém kraji tento podíl odpovídá 40,2 %, v Královéhradeckém 37,6 % a v Pardubickém 35,4 %. Sledované kraje za celorepublikovým průměrem naopak zaostávají v případě podílů odvětví Informačních a komunikačních činností a odvětví Profesní, vědecké, technické a administrativní činnosti.

Tab. 5 Základní makroekonomické charakteristiky Libereckého, Pardubického a Královéhradeckého kraje a regionu Severovýchod (2015, 2016)

Liberecký Královéhradecký Pardubický Severovýchod

Podíl na Podíl na Podíl na Podíl na Pořadí Pořadí Pořadí Pořadí Hodnota hodnotě Hodnota hodnotě Hodnota hodnotě Hodnota hodnotě kraje kraje kraje regionu ČR ČR ČR ČR

Hrubý domácí produkt 155 081 13. 3,2% 221 053 9. 4,6% 186 151 12. 3,9% 562 285 3. 11,8% (mil. Kč)

Hrubý domácí 352 313 11. 78,0 401 056 5. 88,8 360 372 10. 79,8 372 891 6. 82,5 produkt/obyv. (Kč)1

Hrubý domácí produkt/obyv. v PPS (EU 19 945 11. 68,5 22 705 5. 78,0 20 402 10. 70,1 63 052 6. 72,5 = 100)2

Hrubá přidaná hodnota 139 459 13. 3,2% 198 785 9. 4,6% 167 399 12. 3,9% 505 643 3 11,7% (mil. Kč)

Čistý disponibilní důchod 92 988 13. 4,0% 118 490 10. 5,1% 108 058 12. 4,6% 319 536 3. 13,7% domácností (Kč)

Tvorba hrubého fixního 33 678 13. 2,8% 50 133 10. 4,1% 49 396 11. 4,1% 133 207 4. 11,0% kapitálu (mil. Kč; 2015)

Tvorba hrubého fixního 76 689 14. 66,5 90 941 7. 78,8 95 683 5. 82,9 88 412 7. 76,6 kapitálu/obyv. (Kč)

Tržby z prodeje výr. a sl. 148 093 12. 4,3% 152 535 10. 4,4% 244 023 5. 7,1% 544 651 2. 15,9% průmysl. povahy (mil. Kč)

Přímé zahraniční 55 716 11. 1,8% 55 975 10. 1,8% 43 472 13. 1,4% 155 164 6. 5,0% investice (mil. Kč)

1 procento republikového průměru (ČR = 100), 2 procento průměru EU (EU = 100), zkratka PPS označuje paritu kupní síly Zdroj: ČSÚ, ČNB

3.5 Průmysl K definování převládajících odvětví ve sledovaném území lze použít indikátor známý jako lokalizační kvocient (LQ)21. Jak je uvedeno v úvodu této kapitoly, region Severovýchod lze charakterizovat jako zemědělsko-průmyslový. Zjištěné hodnoty lokalizačního kvocientu tento závěr potvrzují. Zemědělství je nadproporcionálně zastoupeno v Pardubickém a Královéhradeckém kraji, kde lokalizační kvocient dosahuje hodnot 1,42, resp. 1,43. V celém regionu Severovýchod se pak jedná o hodnotu 1,21. Koncentrace zpracovatelského průmyslu je ve všech sledovaných krajích vyšší než na

21 Pomocí tohoto indikátoru lze určit míru koncentrace dané aktivity v regionu ve vztahu k nadřazenému celku, v tomto případě ČR. Hodnoty LQ byly vypočteny podle vzorce [(zaměstnanost v odvětví v regionu/celková zaměstnanost v regionu) / (zaměstnanost v odvětví v ČR/celková zaměstnanost v ČR)]. Pokud LQ nabývá hodnot menších než 1, sledované odvětví je v regionu zastoupeno relativně méně než na nadřazené úrovni. Nabývá-li hodnot větších než 1, sledované odvětví je v regionu koncentrováno relativně více než v nadřazeném územním celku.

33 republikové úrovni. Lokalizační kvocient regionu Severovýchod odpovídal hodnotě 1,25, Pardubického kraje 1,24, Královéhradeckého kraje 1,17 a Libereckého kraje 1,35. Mírně nadprůměrně je zastoupena také Zdravotní a sociální péče (1,11 v regionu Severovýchod). Naopak ve srovnání s republikovou úrovní se na tomto území podproporcionálně koncentrují Informační a komunikační činnosti (0,63) a Profesní, vědecké a technické činnosti (0,76). Celkový přehled LQ je uveden v tabulce 4 v příloze.

V následujícím textu je stručně charakterizována struktura zpracovatelského průmyslu a uvedeni největší zaměstnavatelé v daném kraji. Kromě podniků patří k významným zaměstnavatelům také nemocnice a univerzity, které do tabulky 6 zahrnuty nejsou. Podniky se sídlem ve sledovaných krajích, které na základě své výzkumné a inovační aktivitě patří k významným aktérům regionálních inovačních systémů daných krajů, budou uvedeny v následující kapitole.

 Liberecký kraj

Dlouhá průmyslová tradice je typická především pro území Libereckého kraje, které už v 2. polovině 19. století patřilo k nejvíce industrializovaným regionům Rakouska-Uherska. Silné zastoupení zde měl zejména textilní, sklářský a bižuterní průmysl.22 V důsledku transformačních procesů v 90. letech 20. století a globalizačním tlakům došlo k výrazné odvětvové přeměně struktury průmyslu. Značný útlum nastal v textilním průmyslu, který ztratil své dominantní postavení, a restrukturalizace a útlum výroby se nevyhnuly ani sklářskému a bižuternímu průmyslu. Opuštěné areály někdejších podniků se staly obtížně řešitelným územním problémem obcí. Zatímco na konci 90. let pracovalo v textilním průmyslu v Libereckém kraji více než 5 000 zaměstnanců, v roce v 2016 jejich počet odpovídal 1 318. Podobný pokles zaznamenal i sklářský a bižuterní průmysl, který však po krizových letech 2008-2010 opět nabírá na dynamice především díky designovým a funkčním inovacím.23

V současné době se zpracovatelský průmysl orientuje především na výrobu komponentů pro automobilový průmysl a výrobu pryžových a plastových výrobků. V rámci textilního průmyslu si své postavení na trhu udržují hlavně výrobci speciálních textilií (v posledních letech se rozvíjí především odvětví aplikací nanomateriálů, materiálového inženýrství a mechatroniky).

 Královéhradecký kraj

Významným oborem tohoto regionu je textilní průmysl, který zde prošel podobným vývojem jako v sousedním Libereckém a Pardubickém kraji. V současné době ale patří k významným zaměstnavatelům v regionu (v Královéhradeckém kraji pracuje téměř 30 % všech zaměstnanců textilního průmyslu v ČR)24. K dalším dominantním odvětvím v tomto kraji patří automobilový průmysl (především výroba motorových vozidel a jejich komponent), strojírenství, výroba elektrických zařízení, výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků, výroba zdravotnických potřeb a gumárenství a plastikářství. Tabulka 7 zahrnuje přehled největších podniků v Královéhradeckém kraji. Kromě uvedených zde sídlí dva závody společnosti Škoda Auto a.s. Počet jejich zaměstnanců se v případě

22 Strategie rozvoje Libereckého kraje 2006 – 2020 [online] 23 Strategie inteligentní specializace pro Liberecký kraj [online] 24 Údaj za rok 2016; data za podniky se 100 a více zaměstnanci (zdroj ČSÚ)

závodu v Kvasinách pohybuje okolo 8 000, v závodu ve Vrchlabí je zaměstnáno více než 1 000 osob25. Na tyto závody jsou silně navázány další regionální firmy působící v oblasti automotive.

 Pardubický kraj

Průmyslová struktura v Pardubickém kraji nebyla v období transformace ve srovnání s jinými kraji zasažena příliš velkými změnami. Výjimku tvořil pouze textilní průmysl, který před rokem 1989 představoval jednoho z hlavních zaměstnavatelů především na Ústeckoorlicku a Svitavsku. V důsledku globalizačních tlaků zde výrazná část produkce skončila nebo byla utlumena. Jako perspektivní firmy v textilním průmyslu se nyní profilují ty, které přešly od produkce konfekční výroby k výrobě technických a funkčních textilií. Průmyslová základna v Pardubickém kraji je v současné době stabilní a relativně diverzifikovaná. Z hlediska hlavních průmyslových odvětví patří v Pardubickém kraji k nejvýznamnějším strojírenství (především výroba dopravních prostředků), elektrotechnika a elektronika (zejména výroba počítačů a spotřební elektroniky), textilní průmysl, tradiční chemická výroba a dále kovodělný a potravinářský.

Tab. 6 Podniky s 1 000 a více zaměstnanci v Libereckém kraji, Královéhradeckém a Pardubickém kraji (2016)

Název Odvětví ekonomické činnosti (CZ-NACE)

Adient Czech Republic k.s. Výroba ostatních dílů a příslušenství pro motorová vozidla PRECIOSA, a.s. Výroba elektrických osvětlovacích zařízení DIAMO, státní podnik Těžba uranových a thoriových rud Liberecký DENSO MANUFACTURING CZECH s.r.o. Výroba průmyslových chladicích a klimatizačních zařízení Magna Exteriors (Bohemia) s.r.o. Výroba ostatních dílů a příslušenství pro motorová vozidla Fehrer Bohemia s.r.o. Výroba ostatních dílů a příslušenství pro motorová vozidla Monroe Czechia s.r.o. Výroba ostatních dílů a příslušenství pro motorová vozidla Continental Automotive Czech Republic s.r.o. Výroba měřicích, zkušebních a navigačních přístrojů Lesy České republiky, s.p. Těžba dřeva JUTA a.s. Výroba ostatních technických a průmyslových textilií Trelleborg Bohemia, a.s. Výroba ostatních pryžových výrobků Královéhradecký Marius Pedersen a.s. Shromažďování a sběr odpadů, kromě nebezpečných ARROW International CR, a. s. Výroba lékařských a dentálních nástrojů a potřeb Tyco Electronics EC Trutnov s.r.o. Výroba elektrických rozvodných a kontrolních zařízení RONAL CR, s.r.o. Výroba ostatních dílů a příslušenství pro motorová vozidla C.S.CARGO a.s. Silniční nákladní doprava AVX Czech Republic s.r.o. Výroba ostatních elektrických zařízení KIEKERT-CS, s.r.o. Výroba ostatních strojů pro speciální účely j. n. FOXCONN CZ s.r.o. Výroba počítačů a periferních zařízení Pardubický Iveco Czech Republic, a. s. Výroba motorových vozidel a jejich motorů SAINT-GOBAIN ADFORS CZ s.r.o. Výstavba silnic a dálnic OEZ s.r.o. Výroba elektrických rozvodných a kontrolních zařízení Synthesia, a.s. Výroba barviv a pigmentů

Zdroj: databáze Magnusweb

25 osobní sdělení 35

4 Hlavní aktéři inovačních systémů Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje

Tato kapitola charakterizuje hlavní aktéry regionálních inovačních systémů Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje. Tito aktéři jsou rozděleni do šesti skupin: aplikační sféra (tj. soukromé subjekty realizující v rámci své ekonomické činnost výzkum a vývoj a firmy s inovačním potenciálem), výzkumná sféra (výzkumné organizace a vysokoškolská výzkumná pracoviště), klastry a technologické platformy, podpůrné a zprostředkující organizace, popularizační aktivity a veřejná správa.

4.1 Domény specializace Důležitou roli při identifikaci aktérů inovačního systému hrají tzv. domény specializace. Jedná se o prioritní obory, které jednotlivé kraje definovaly ve svých regionálních inovačních strategiích na základě dat reflektujících výzkumnou a inovační výkonnost regionálních subjektů a následně celých oborů či skupin oborů. Zohledňována byla struktura krajského exportu, výše neinvestičních výdajů na výzkum a vývoj, struktura zaměstnanosti, vývoj tržeb z prodeje vlastních výrobků a služeb, úspěšnost realizace projektů v oblasti výzkumu, vývoje a inovací, excelence výzkumných oborů, počet impaktovaných článků v databázi Web of Science a informace získané během rozhovorů se zástupci místních inovačních firem a výzkumných organizací. Při vymezení domén byla sledována také provázanost výzkumných směrů s oborovou strukturou inovačních firem, přítomnost aplikačně zaměřených výzkumných směrů v regionu, existence oborů inovačního podnikaní spolupracujících s výzkumnými organizacemi v rámci regionu i mimo něj a přítomnost mezioborové spolupráce firem a výzkumných organizací. Do jednotlivých domén byli zařazeni představitelé aplikační sféry, výzkumné sféry a případně i vzdělávacích a dalších institucí. Přehled domén specializace jednotlivých krajů je uveden v tabulce 7.

Jak je z tabulky patrné, domény specializace jednotlivých krajů se v několika případech zaměřují na totožná či velmi podobná odvětví. Všechny sledované kraje považují za prioritní obory strojírenství, výrobu dopravních prostředků a jejich komponent a textilní průmysl, resp. pokročilé textilní materiály. Doména pokročilé materiály na bázi textilních struktur je sdílená všemi třemi kraji (přestože v Královéhradeckém kraji nese odlišný název). V Libereckém kraji se nachází odborné školství (Technická univerzita Liberec a Střední průmyslová škola textilní p. o., Liberec), v ostatních dvou krajích působí významní producenti tohoto odvětví.

Tyto tři regiony společně vytváří podstatnou část textilní produkce ČR. Region Severovýchod se na celkové zaměstnanosti v odvětví Výroba textilií v ČR podílí 32 % (z toho 20 % náleží Královéhradeckému kraji), jeho podíl na celkových tržbách v tomto odvětví v ČR odpovídá 34 % (z toho 21 % náleží Královéhradeckému kraji)26. Královéhradecký kraj je jedním z 13 členů platformy RegioTex, jež sdružuje evropské regiony, které v rámci svých regionálních inovačních strategií identifikovaly obory textilního průmyslu jako prioritní. Mezi členy této platformy patří např. italské regiony Campania, Emilia Romagna, Lombardy a Piemont nebo španělské Catalonia a Valencia. Hlavním záměrem uskupení je podpora textilních a oděvních podniků při zavádění inovací za účelem zvýšení konkurenceschopnosti tohoto odvětví a vytváření pracovních míst s vyšší přidanou hodnotou.27

26 K výpočtu byla použita data vztahující se k podnikům se 100 a více zaměstnanci a rokům 2016 (zaměstnanost) a 2015 (tržby), zdroj ČSÚ. 27 RegioTex [online] 36

Tab. 7 Domény specializace Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje

Domény specializace

Nanomateriály

Výroba strojírenských technologií

Optika, dekorativní a užitné sklo

Liberecký Pokročilé separační a sanační technologie

Pokročilé materiály na bázi textilních struktur

Kovové a kompozitní materiály a technologie jejich zpracování

Komponenty pro dopravní zařízení

Výroba dopravních prostředků a jejich komponent

Strojírenství a investiční celky

Nové textilní materiály pro nové multidisciplinární aplikace Královéhradecký Elektronika, optoelektronika, optika, elektrotechnika a IT

Léčiva, zdravotnické prostředky a lékařská péče

Pokročilé zemědělství a lesnictví

Inteligentní chemie pro průmyslové a bio-medicinální aplikace

Pokročilé materiály na bázi textilních struktur

Pardubický Pokročilé aplikace elektrotechniky a informatiky

Strojírenství a moderní výrobní technologie

Konkurenceschopná doprava

Zdroj: RIS3 strategie Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje

V Královéhradeckém i Pardubickém kraji se jako prioritní obory profilují obory elektrotechniky a IT a také obory medicíny a zdravotnických prostředků. Obory chemie a biochemie, jejichž koncentrací se vyznačuje Pardubický kraj, byly zahrnuty do domény Inteligentní chemie pro průmyslové a bio- medicinální aplikace. Vzhledem k těsné územní blízkosti a rozvinuté spolupráci s výzkumnými organizacemi v Královéhradeckém kraji se jedná o sdílenou doménu. Pro Liberecký a Královéhradecký kraj je společným oborem také optika, přičemž v Libereckém kraji je tento obor navázán na činnosti spojené s výrobou dekorativního a užitného skla, tedy tradičních regionálních oborů, a v Královéhradeckém kraji propojen s elektro a IT obory.

Doménou, která je specifická jen pro Liberecký region, jsou Nanomateriály. Liberecký kraj je světovým lídrem ve vývoji průmyslové technologie pro výrobu nanovláken a souvisejících nanotechnologií. Na Technické univerzitě (TUL) byl vyvinut patentovaný postup průmyslové výroby nanovláken, který spolu s TUL dále rozvíjí společnost Elmarco s.r.o.28 Unikátní doménou Libereckého kraje jsou rovněž Pokročilé separační a sanační technologie. Jedná se o průmyslový obor využívající membránové procesy pro separaci určitých látek z kapalin a plynů a nových sanačních technologií k řešení ekologických problémů.29

28 RIS3 strategie Libereckého kraje 29 tamtéž

Následující text obsahuje přehled nejvýznamnějších aktérů inovačních systémů Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje. V případě subjektů aplikační sféry se nejedná o vyčerpávající výčet všech představitelů, uvedeno je vždy několik z hlediska výzkumné a inovační aktivity nejvýznamnějších společností, které svým oborovým zaměřením spadají do některé z domén specializace daného kraje.

4.2 Subjekty aplikační sféry30

 Liberecký kraj

Doména Nanomateriály: Nanovia s.r.o., Nanoprotex s.r.o., NanoComposix, Aquatest a.s., AECOM s.r.o., Deconta a.s., GeoTest a zmíněné Elmarco s.r.o. (firmy specializující se na nanovlákna a nanovlákenné materiály, nanočástice a jejich aplikace a nanopovrchy a jejich aplikace).

Doména Výroba strojírenských technologií: Elmarco s.r.o. (technologie na výrobu nanovláken), Aktivit s.r.o. (technologické linky pro automotive), Sklopan a.s., Sklostroj s.r.o. (oba sklářské technologie), Trumpf s.r.o. (laserové obrábění), Modelárna LIAZ s.r.o. (výrobní nástroje a prostředky).

Doména Optika, dekorativní a užitné sklo: Crytur s.r.o., Dioptra a.s., Docter Optics s.r.o. (optika), Preciosa a.s., Ecoglass a.s., Crystalex s.r.o., Lasvit s.r.o., Polpur s.r.o., Turnex s.r.o. (výroba a zpracování skla), AG Plus s.r.o. (výroba bižuterie).

Doména Pokročilých separačních a sanačních technologií: Jedná se o průmyslový obor využívající membránové procesy pro separaci určitých látek z kapalin a plynů a nových sanačních technologií k řešení ekologických problémů.31 Nejvýznamnějším představitelem je firma MEGA a.s.

Doména Pokročilé materiály na bázi textilních struktur: Nanoprotex s.r.o. (oděvnictví, nanovlákna), Aries a.s. (zdravotní pomůcky), Celtima s.r.o. (stany, plachty), Direct Alpine s.r.o. (sportovní oděvy), Johnson Controls s.r.o. (textilie pro automotive), Zitex s.r.o. (netkané textilie), Naveta s.r.o. (textilní strojírenství), Elas s.r.o. (stuhy).

Doména Kovové a kompozitní materiály a technologie jejich zpracování: Magna Exterios & Interiors (Bohemia) s.r.o., DENSO MANUFACTURING CZECH s.r.o., GRUPO ANTOLIN (zpracování plastů), Benteler s.r.o., Bombardier a.s. (svařování), Laird Technologies s.r.o. (tváření), Komerční slévárna šedé a tvárné litiny s.r.o. (slévání).

Domény Komponenty pro dopravní zařízení: Charvát AXL a.s., Galaxy – high technology s.r.o. (letecká technika) Bombardier a.s., ML TUNING s.r.o. (drážní technika), A. RAYMOND JABLONEC s.r.o., Benteler, KNORR-BREMSE s.r.o., Johnson Controls s.r.o., BRANO GROUP a.s., DENSO MANUFACTURING CZECH, s.r.o. (automotive).

 Královéhradecký kraj

Doména Výroba dopravních prostředků a jejich komponent: Saar Gummi Czech s.r.o., AVON AUTOMOTIVE a.s., Trelleborg Bohemia, a.s. (výroba pryžových výrobků), KARSIT HOLDING, s.r.o.

30 Pro zpracování této podkapitoly byly využity informace obsažené v krajských RIS3 strategiích a databázi Magnusweb. 31 RIS3 strategie Libereckého kraje 38

(díly a příslušenství pro motorová vozidla), TL-ULTRALIGHT s.r.o. (výroba letadel – ultralightů), závody podniku ŠKODA AUTO a.s. v Kvasinách a Vrchlabí (výroba automobilů).

Doména Strojírenství a investiční celky: ESAB CZ, s.r.o., Kingspan a.s. (výroba kovů), ASSA ABLOY Czech & Slovakia, s.r.o. (výroba zámků a kování), ZVU Strojírny, a.s. (výroba ostatních strojů a zařízení), Řetězy VAMBERK spol. s.r.o. (výroba ložisek), Ammann Czech Republic a.s. (výroba strojů pro těžbu a stavebnictví).

Nové textilní materiály pro nové multidisciplinární aplikace: INOTEX spol. s.r.o. (Výzkum, vývoj, servis a transfer technologií v oblasti textilní předúpravy; textilní výroba), JUTA a.s., Texla a.s., STUHA a.s. (výroba technických a průmyslových textilií), VEBA, textilní závody a.s., MILETA a.s. (tkaní textilií), Nano Medical s.r.o. (výroba textilií).

Doména Elektronika, optoelektronika, optika, elektrotechnika a IT: SQS Vláknová optika (výroba optických a přístrojů a zařízení), ATAS elektromotory Náchod a.s., Ametek elektromotory, s.r.o. (výroba elektrických motorů), Continental Automotive Czech Republic s.r.o. (výroba měřicích a navigačních přístrojů), MICRORISC s.r.o. (výroba osazených elektronických desek), IQRF Solutions s.r.o., DERS s.r.o. (činnosti v oblasti informačních technologií).

Doména Léčiva, zdravotnické prostředky a lékařská péče: ELLA-CS, s.r.o. (výroba lékařských nástrojů a potřeb; jediný světový výrobce specifického typu stentů), AVEFLOR, a.s., INVAZ s.r.o., Mediplast CZ, výrobní družstvo (výroba farmaceutických přípravků).

Doména Pokročilé zemědělství a lesnictví byla zařazena především s ohledem na rozvíjející se ovocnářský výzkum a vývoj v rámci Výzkumného a šlechtitelského ústavu ovocnářského Holovousy s.r.o. (viz podkapitola o výzkumných organizacích).

 Pardubický kraj

Doména Inteligentní chemie pro průmyslové a bio-medicinální aplikace: Contipro s.r.o. (společnost patřící mezi světové lídry ve výrobě a výzkumu kyseliny hyaluronové), Synthesia, a.s. (výroba barviv a pigmentů), Explosia a.s. (výroba výbušnin), TOMIL s.r.o. (výroba mýdel), Symbiom, s.r.o. (výroba hnojiv).

Pokročilé materiály na bázi textilních struktur: SINTEX a.s. (nová textilní vlákna, funkční textilie), Rieter CZ, s.r.o. (textilní stroje), Contipro Pharma (textilní materiály pro medicínské aplikace), Pardam s.r.o. (nanotextilie), SAINT-GOBAIN ADFORS CZ s.r.o., Technolen technický textil s.r.o., HEDVA a.s. (tkaní textilií), Fibertex Nonwovens, a.s. (výroba netkaných textilií), Dietfurt, s.r.o. (tkaní textilií), SVITAP J. H. J. spol. s r. o. (technické a průmyslové textilie).

Doména Pokročilé aplikace elektrotechniky a informatiky: ERA a.s. (sledovací systémy pro řízení letového provozu, radary), RETIA a.s. (radiolokátory, radary), ELDIS, s.r.o., T-CZ, a.s. (radiolokátory pro řízení letového provozu), RCD, s.r.o. (rádiové komunikace), OEZ, s.r.o. (elektrická rozvodná a kontrolní zařízení), AVX Czech Republic, s.r.o. (elektronické součástky).

Doména Strojírenství a moderní výrobní technologie: Rieter CZ, s.r.o. (výroba textilních strojů a jejich komponent), Erwin Junker (brusné stroje), LUX PTZ (stroje pro elektrotechnický průmysl), JHV-Engineering (výroba speciálních strojů a výrobních linek), TOS Svitavy (dřevoobráběcí stroje), ČKD Chlazení (chladicí technika).

Doména Konkurenceschopná doprava: Iveco CZ, a.s. (výroba autobusů a nákladních automobilů), SOR Libchavy spol. s.r.o. (výroba autobusů), CZ Loko, a.s. (vývoj a výroba drážních vozidel), DAKO- CZ, a.s. (brzdové, hydraulické a elektromechanické systémy pro kolejová vozidla), SVOS spol. s.r.o. (výroba a vývoj vozidel s balistickou ochranou).

4.3 Klastry Na území Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje působí několik klastrů. Klastr Clutex sdružuje 28 subjektů. Jedná se o firmy vyrábějící technické textilie, stroje pro jejich produkci, školy a výzkumné organizace zaměřené na textil. Polovina členů tohoto klastru má sídlo na území Libereckého, Královéhradeckého nebo Pardubického kraje. Mezi členy klastru sídlící v Libereckém kraji patří Technická univerzita Liberec a Výzkumný ústav textilních strojů. Další členové klastru, firmy INOTEX spo. s.r.o., Nyklíček a spol. s.r.o. a VEBA, textilní závody a.s. působí v Královéhradeckém kraji. V Pardubickém kraji mají sídlo členské podniky HEDVA a.s., Intercolor a.s., SINTEX a.s, SVITAP J.H.J. spol. s.r.o. a Výzkumný ústav bavlnářský32.

Klastr OMNIPACK je společenství spolupracujících podniků zabývajících se návrhem a výrobou průmyslových obalů a dalších společností z oboru obalové techniky, logistiky, servisních organizací a vzdělávacích institucí. Sdružuje 58 subjektů, z nichž téměř polovina sídlí ve sledovaném území (17 v Královéhradeckém kraji, 9 v Pardubickém kraji a jeden v Libereckém kraji)33.

Czech Stone Cluster sdružuje firmy zabývající se zpracováním kamene, organizace zajišťující podpůrnou infrastrukturu a výzkumné a vzdělávací instituce. Osm z šestnácti členů klastru sídlí v Královéhradeckém kraji. Jedná se o tři nepodnikatelské subjekty (Střední průmyslová škola kamenická a sochařská a města Lázně Bělohrad a Hořice v Podkrkonoší) a pět podniků. 34

Klastr Nanomedic zahrnuje 15 firem a výzkumných organizací, které se zabývají vývojem, produkcí a prodejem léčiv, zdravotnických prostředků a strojů pro jejich výrobu. Členy jsou například firmy Generi Biotech s.r.o. (výrobce přípravků pro genovou terapii) a INOTEX spol. s.r.o. zabývající se vývojem a výrobou speciálních textilních technologií a nanosystémů z Královéhradeckého kraje a biotechnologická společnost SEDIUM RD s.r.o. sídlící v Pardubickém kraji.35

Aktivity klastru Nanoprogress se zaměřují na výzkum a vývoj nanovlákenných struktur a jejich aplikaci do průmyslu a biomedicíny. Sdružuje téměř tři desítky subjektů z podnikatelské, výzkumné a vzdělávací sféry a také několik subjektů z oblasti poradenských aktivit, obchodu, médií a zdravotnictví. Mezi jeho členy patří mimo jiné 6 firem sídlích v Pardubickém kraji (Nanopharma a.s., Pardam s.r.o., Sinbio s.r.o., Sintex a.s., Era-Pack s.r.o., Filtrex s.r.o.) a jedna firma z Královéhradeckého kraje (INOTEX spol. s.r.o.). Výzkumnou a vzdělávací sféru zastupují Výzkumný ústav textilních strojů a Technická univerzita Liberec (Liberecký kraj) a Centrum organické chemie a Univerzita Pardubice (Pardubický kraj)36.

32 CLUTEX [online] 33 Klastr OMNOPACK [online] 34 Czech Stone Cluster [online] 35 Aktivní Nanomedic [online] 36 nanoprogress.eu [online]

4.4 Technologické platformy Česká technologická platforma pro textil (ČTPT) sdružuje zástupce českého textilního a oděvního průmyslu, zástupce výzkumných a vzdělávacích institucí a zástupce příbuzných průmyslových odvětví a vědeckých oborů i veřejné orgány. Jejím cílem je připravit a realizovat dlouhodobou vizi rozvoje českého textilního a oděvního průmyslu a nastartovat proces vedoucí k posílení inovací, konkurenceschopnosti a růstového potenciálu tohoto průmyslového odvětví37. Členem platformy jsou mimo jiné klastr Clutex, firmy Sintex a.s., SVITAP J.H.J. spol. s.r.o. a Výzkumný ústav bavlnářský (Pardubický kraj), INOTEX spol. s.r.o. a Veba a.s. (Královéhradecký kraj) a Technická univerzita Liberec, fakulta textilní a Výzkumný ústav textilních strojů (Liberecký kraj).

Česká membránová platforma o. s., sdružuje odborníky a významné instituce zaměřené na výzkum, vývoj, inovace a aplikace membránových procesů. Členy této platformy mající sídlo ve sledovaném území jsou MemBrain s.r.o. a Technická univerzita Liberec z Libereckého kraje a Univerzita Pardubice (Pardubický kraj).

4.5 Výzkumná sféra Ve všech třech krajských městech se nachází univerzita, jedná se o Technickou univerzitu Liberec, Univerzitu Hradec Králové a Univerzitu Pardubice. V Hradci Králové navíc sídlí fakulty dalších mimokrajských univerzit (Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Hradci Králové, Farmaceutická fakulta Univerzity Karlovy v Hradci Králové a Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany). Výzkumných společností a ústavů se na území regionu Severovýchod nachází celkem 14 (včetně poboček). Pardubický kraj, přesněji krajské město Pardubice, se vyznačuje koncentrací výzkumných organizací oborově orientovaných na výzkum v oblasti chemie.

4.5.1 Vysoké školy a fakulty vysokých škol

 Liberecký kraj

Technická univerzita Liberec (TUL) se skládá ze sedmi fakult (Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Fakulta textilní, Fakulta strojní, Fakulta umění a architektury, Fakulta mechatroniky, informatiky a mezioborových studií, Ekonomická fakulta, Fakulta zdravotnických studií) a Ústavu pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace, kde jsou realizovány významné výzkumné aktivity. Jedná se o výzkum nanovláken, nanopovrchů a nanočástic. Univerzita klade důraz na tzv. třetí roli univerzit, tj. spolupráci s firmami38. V rámci univerzity působí Centrum pro podporu transferu technologií, jehož cílem je rozšířit, prohloubit a podpořit další spolupráci univerzity s firmami a podniky, které mají zájem o transfer technologií i konkrétní služby (testování, měření atp.) či poradenství z různých oblastí průmyslové a podnikové praxe, či o využití speciálního přístrojového a laboratorního vybavení univerzity39.

37 ČTPT [online] 38 RIS3 strategie Libereckého kraje 39 Centrum pro podporu transferu technologií [online]

 Královéhradecký kraj

Na Univerzitě Hradec Králové (UHK) se studenti mohou vzdělávat na čtyřech fakultách (Fakultě informatiky a managementu, Pedagogické fakultě, Filozofické fakultě, Přírodovědecké fakultě) a Ústavu sociální práce. Tato univerzita postrádá fakultu s technickým zaměřením, výzkumné aktivity Přírodovědecké fakulty jsou zaměřeny na oblast fyziky, biologie, chemie, matematiky a informatiky.40 Fakulta informatiky a managementu se věnuje mimo jiné výzkumu a vývoji v oblasti propojení IT a biomedicíny. Propojením těchto oblastí směřuje toto pracoviště k excelenci v oblasti aplikací IT pro biomedicínu.41 Lékařské a farmaceutické obory lze v Královéhradeckém kraji studovat na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové, Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové nebo Fakultě vojenského zdravotnictví Univerzity obrany.

Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Hradci Králové (LF UK HK) se zabývá biomedicínským a klinickým výzkumem. V rámci vědecko-výzkumné činnosti aktivně spolupracuje s regionálními partnery: Fakulní nemocnicí Hradec Králové, Fakultou vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, Farmaceutickou fakultou Univerzity Karlovy v Hradci Králové, některými fakultami Univerzity Hradec Králové, regionálními subjekty aplikační sféry (firmy Contipro Group s.r.o., ELLA-CS, s.r.o., ELMARCO s.r.o.) a Výzkumným ústavem organických syntéz.42

Farmaceutická fakulta Univerzity Karlovy v Hradci Králové (FaF UK HK) se zaměřuje především na výzkum a vývoj nových léčiv, lékových forem a oblast biomedicíny. Pro firmy a výzkumné organizace provádí smluvní výzkum a vývoj, společně s firmami realizuje také pokročilejší kolaborativní výzkum. Tato fakulta v roce 2008 založila spin-off firmu AB PHARMA s.r.o.43

Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany (FVZ UO) odvozuje svoje zaměření od potřeb Armády ČR. Zaměřuje se především na ochranu před účinky biologických a chemických zbraní. Fakulta v oblasti výzkumu a vývoje spolupracuje s akademickými a armádními institucemi i několika firmami.

 Pardubický kraj

V rámci Univerzity Pardubice (UPa) působí sedm fakult: Dopravní fakulta Jana Pernera, Fakulta ekonomicko-správní, Fakulta elektrotechniky a informatiky, Fakulta filozofická a Fakulta chemicko- technologická, Fakulta restaurování a Fakulta zdravotnických studií. Univerzita vybudovala Centrum materiálů a nanotechnologií, jehož cílem je realizovat vědeckou, výzkumnou, vývojovou a vzdělávací činnost v materiálových vědách, zejména v oblastech fotoniky, elektroniky, fotovoltaiky a katalýzy, a Centrum transferu technologií, které cílí na posílení aplikačního zaměření univerzity.44

4.5.2 Výzkumné organizace

 Liberecký kraj

Výzkumný ústav textilních strojů a.s. (VÚTS) sídlí v Liberci a zaměřuje se na služby při návrhu, vývoji a konstrukci strojních zařízení. Laboratoř pro laserové technologie se zaměřuje na aplikovaný

40 Univerzita Hradec Králové [online] 41 Centrum základního a aplikovaného výzkumu [online] 42 Lékařská fakulta Hradec Králové: Přehled výzkumných aktivit [online] 43 RIS3 strategie Královéhradeckého kraje 44 Univerzita Pardubice [online]

výzkum a vývoj laserových obráběcích strojů. VÚTS spolupracuje s TUL i dalšími aktéry.45 Při VÚTS působí Centrum rozvoje strojírenského výzkumu, které se zabývá rozvojem poznatků a postupů uplatnitelných při návrzích strojů a zařízení zpracovatelského průmyslu, a v rámci své činnosti klade důraz na rozvoj spolupráce s průmyslovými partnery.

Strojírenský zkušební ústav s. p. působí v Jablonci nad Nisou. Jedná se o pobočku státní zkušebny pro tepelná, mechanická a elektrická zařízení, která není výzkumným pracovištěm, ale představuje důležité centrum pro testování nových výrobků a technologií.

Regionální Centrum speciální optiky a optoelektronických systémů (TOPTEC) se sídlem v Turnově je přímým rozšířením optického pracoviště Ústavu fyziky plazmatu AV ČR. Jeho hlavní činností je výzkum a vývoj v oblasti optiky, přesného měření a následný transfer do průmyslové praxe.

Membrain s.r.o. je výzkumná společnost zaměřující se na výzkum a další inovační aktivity v oblasti membránových procesů a přenos poznatků vědeckého výzkumu do komerční praxe. V roce 2014 byla dokončena výstavba Membránového inovačního centra, které si klade za cíl vytvořit podmínky pro propojení vědních disciplín zahrnujících oblast membránových materiálů s následnými vazbami na zařízení a technologické aplikace a pro spolupráci s nejvyspělejšími výzkumnými a průmyslovými partnery.46

 Královéhradecký kraj

Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský Holovousy s.r.o. se zabývá problematikou ovocnářského výzkumu a vývoje. Jedná se především o tvorbu nových odrůd, uplatňování biotechnologických metod při ozdravování jádrovin a peckovin, inovace pěstitelských technologií a vývoj metod integrované produkce a pěstování hospodářsky významných ovocných druhů. Realizuje smluvní výzkum a spolupracuje s významnými výzkumnými organizacemi v ČR i zahraničí.

Mikrobiologický ústav AV ČR, v. v. i. má na území Královéhradeckého kraje detašované pracoviště v Novém Hrádku. Jedná se o laboratoř gnotobiologie, která se ve svém výzkumu zaměřuje na význam střevní mikrobioty při vývoji civilizačních onemocnění. Laboratoř provádí i smluvní výzkum a spolupracuje se špičkovými evropskými výzkumnými pracovišti.

Státní ústav radiační ochrany, v. v. i., resp. jeho pobočka v Hradci Králové, se specializuje na radiační ochranu, vývoj progresivních detekčních metod, aplikovaný výzkum pro potřeby státu (bezpečnostní výzkum). Ústav spolupracuje s ústavy a firmami podobného zaměření.

Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i má na území Královéhradeckého kraje pobočku v Kostelci nad Orlicí. Zabývá se aplikovaným výzkumem využití potenciálu užitkovosti prasat, ve směru intenzity a efektivity reprodukčních a produkčních vlastností.

Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i. - Výzkumná stanice Opočno se zabývá aplikovaným výzkumem, poradní a expertní činností v oboru pěstování lesa. Věnuje se smluvnímu výzkumu (např. ve spolupráci s Lesy ČR, s. p.) a transferu poznatků výzkumu do praxe.

Fakultní nemocnice Hradec Králové (FN HK) se věnuje výzkumu v oblasti medicinských věd, je velmi aktivní v oblasti smluvního výzkumu a spolupráci s farmaceutickými firmami i významnými

45 RIS3 strategie Libereckého kraje 46 MemBrain [online] 43 výzkumnými českými a zahraničními pracovišti. Spolupracuje i s královéhradeckými fakultami, jejichž doktorandi ve FN HK absolvují praxe.

 Pardubický kraj

Synpo, a.s. sídlí v Pardubicích a zabývá se aplikovaným výzkumem a vývojem v oboru syntetických pryskyřic, nátěrových hmot, nanomateriálů a zkoušením a hodnocením výrobků. Společnost byla založena v roce 1952 jako Výzkumný ústav syntetických pryskyřic a laků.

Výzkumný ústav organických syntéz, a.s. (VÚOS) a Centrum organické chemie s.r.o. jsou výzkumná centra majetkově provázána s největším podnikem v oblasti chemického průmyslu v Pardubickém kraji, kterým je Syntesia, a.s. VÚOS realizuje výzkum a vývoj převážně v oboru chemických specialit. Centrum organické chemie se věnuje výzkumu a vývoji v rámci oborů organické chemie.

Explosia a.s. – Výzkumný ústav průmyslové chemie stejně jako dvě předcházející výzkumné instituce sídlí v Pardubicích. Výzkum a vývoj realizuje v oblasti výbušnin, munice a nových energetických materiálů. V ústavu zároveň probíhá malosériová výroba energetických materiálů, výroba pyrotechnických komponent pro letecké záchranné prostředky a výbuchové zpracování kovů.

Výzkumný ústav bavlnářský a.s. sídlí v Ústí nad Orlicí. Zabývá se výzkumem a vývojem v oblasti spřádání a povrchové úpravy vláken a textilií včetně strojírenského vývoje a souvisejících funkčních prvků pro výrobu textilních strojů.

4.6 Zprostředkující a podpůrné organizace Významnými zprostředkujícími a podpůrnými organizacemi jsou v rámci regionálních inovačních systémů vědeckotechnické parky a podnikatelské inkubátory. Ve sledovaném území nejdéle funguje TECHNOLOGICKÉ CENTRUM Hradec Králové o.p.s., které vzniklo v roce 2006. Liberecký podnikatelský inkubátor byl založen teprve v listopadu roku 2017. V Pardubickém kraji podobná instituce zatím chybí, začátek provozu v současné době vznikajícího podnikatelského inkubátoru plánován na září roku 201947. K dalším krajským aktérů patří centra transferu technologií, regionální rozvojové agentury a další poradenské a koordinační subjekty. V žádném ze sledovaných krajů nepůsobí agentura, která by se zaměřovala výhradně na podporu a rozvoj inovací.

 Liberecký kraj

Liberecký podnikatelský inkubátor (lipo.ink) byl založen Libereckým krajem. Jeho účelem je podpora podnikání s vyšší přidanou hodnotou, inovací a začínajících i etablovaných podnikatelů. Zároveň nabízí poradenství a vzdělávání malým a středně velkým firmám.

Agentura regionálního rozvoje s.r.o. je organizací vlastněnou krajem. Její zaměstnanci se podílejí na zpracování různých krajských politik a rozvojových a inovačních strategií. Agentura je rovněž zpracovatelem a nositelem mezinárodních a přeshraničních projektů.

47 V roce 2008 byl v Pardubicích zahájen provoz vědeckého parku TechnoPark Pardubice. Jednalo se o neúspěšný projekt provázený problémy s financováním, v roce 2013 společnost TechnoPark Pardubice požádala o vyhlášení úpadku.

Regionální kontaktní organizace Liberec vznikla v roce 2000 jako společný projekt VÚTS a TUL. Poskytuje informační a poradenské služby s ohledem na možnosti financování výzkumných a vývojových aktivit z rámcových programů EU.

Akademické koordinační středisko Euroregionu Nisa je sdružením šesti univerzit (TUL a dvou německých a tří polských univerzit). Jeho cílem je koordinovat vzdělávací, vědecké a výzkumné činnosti pedagogů zúčastněných škol v rámci Euroregionu Nisa48.

 Královéhradecký kraj

TECHNOLOGICKÉ CENTRUM Hradec Králové o.p.s. (TC HK) je nezisková společnost založená Statutárním městem Hradec Králové. Zajišťuje základní infrastrukturu služeb se zaměřením na podporu podnikání. Působí jako vědeckotechnický park a inkubátor pro začínající firmy, kterým poskytuje zvýhodněný nájem a doprovodné služby (poradenství apod.). Důležitou aktivitou je podpora začínajících talentů a podniků – start-upů. Kromě rozvoje podnikatelského prostředí ve městě a regionu zajišťuje propojení mezi terciárním školstvím, vědeckovýzkumnou základnou podnikatelskou sférou.

Centrum textilních technologií a vzdělávání se zaměřuje se na oblast textilního zušlechťování. Tento vědeckotechnický park cílí především na transfer nových perspektivních technologií a vývoj nových postupů zušlechťování k udržení konkurenceschopnosti textilního průmyslu ČR. CTTV je provozováno firmou INOTEX spol. s.r.o a má silnou vazbu na řadu dalších oborových organizací (TUL, UPa, CLUTEX, ČTPT).

Centrum transferu biomedicínských technologií je společným pracovištěm FN HK, UHK a FVZ UO. Podporuje aplikačně orientovaný výzkum a vývoj s cílem zrychlit a podpořit přenos výsledků výzkumu do praxe, tj. k poskytovatelům zdravotnické péče a souvisejících služeb.

Centrum investic, rozvoje a inovací je regionální rozvojovou agenturou Královéhradeckého kraje. Věnuje se projektovému managementu i strategickému plánování, zpracovává krajské strategické dokumenty včetně krajské RIS3 strategie. Aktivitami zaměřenými na podporu výzkumu, vývoje a inovací v kraji se v rámci této organizace zabývá Úsek inovací.

 Pardubický kraj

Regionální rozvojová agentura Pardubického kraje (RRA PK) se zabývá poradenstvím, přípravou a zpracováním projektů v rámci fondů EU a strategických dokumentů.

Centrum transferu technologií a znalostí Univerzity Pardubice si klade za cíl zajistit přístup akademických pracovníků UPa k právní, finanční a komerční podpoře při licenčních jednáních, ochraně duševního vlastnictví, smluvních dohodách a při zakládání spin out firem, vyhledávat nové příležitosti spolupráce akademické a podnikové sféry a poskytovat podporu v rámci aktivit týkajících se technologického transferu.

48 Euroregion Nisa je organizace působící v prostoru Trojzemí, tj. hraniční oblasti mezi Spolkovou republikou Německo, Českou republikou a Polskou republikou. Jedná se o dobrovolné zájmové sdružení německých, českých a polských obcí, měst, okresů a dalších samosprávných subjektů a jiných institucí působících na daném území. Sdružení usiluje o vytvoření společného rozmanitého prostoru pro přeshraniční spolupráci a zlepšení přeshraniční komunikace, výměnu informací a zpracování a stanovení priorit rozvoje euroregionálního prostoru (zdroj: Euroregion Nisa; online).

Regionální informační a kontaktní centrum Pardubice působí na UPa. Jedná se regionální o kontaktní organizaci pro Rámcové programy Evropské komise určené k financování výzkumu a technického vývoje v Evropě.

Na září 2019 je plánováno zahájení provozu Pardubického podnikatelského inkubátoru (P-PINK). Jeho vznik iniciovala RRA PK, na provozu se budou podílet město Pardubice a Pardubický kraj. Inkubátor bude poskytovat pomoc a prostor začínajícím podnikatelům i unikátním projektům s národním a mezinárodním přesahem. Smyslem tohoto projektu je propojení akademické sféry a podnikatelskou praxí.49 K dalším podpůrným a zastřešujícím organizacím sídlícím ve všech sledovaných krajích patří regionální kanceláře Agentury pro podporu podnikání a investic CzechInvest, Krajské hospodářské komory a regionální zastoupení Svazu průmyslu a dopravy pro Liberecký, Královéhradecký a Pardubický kraj.

4.7 Veřejná správa Nejvýznamnějšími aktéry regionálního inovačního systému jsou z řad zástupců veřejné správy Liberecký kraj, Královéhradecký kraj, Pardubický kraj a krajská města. Kraje mají zodpovědnost za středoškolské vzdělávání a jsou nositeli projektů na podporu vzdělávání. Rovněž jsou nositeli regionální inovační strategie a zodpovídají za její aktualizace. Krajská města obecně usilují o vytváření podmínek pro rozvoj podnikatelského prostředí a zaměstnanosti. Statutární město Hradec Králové založilo a finančně podporuje TECHNOLOGICKÉ CENTRUM Hradec Králové o.p.s. a Statutární město Pardubice se spolu s Pardubickým krajem bude podílet na provozu Pardubického podnikatelského inkubátoru (viz výše).

Přehled subjektů regionálních inovačních systémů jednotlivých krajů je uveden v tabulce 5 v příloze. Aplikační sféru v tomto přehledu z důvodu lepší přehlednosti zastupuje pouze několik z hlediska výzkumných a inovačních aktivit nejvýznamnějších společností.

49 Pardubický podnikatelský inkubátor [online]

5 Výsledky analýz inovační výkonnosti krajů a regionů NUTS 2 ČR

Tato kapitola obsahuje stručné představení výsledků několika vybraných analýz, jejichž cílem je definování inovační výkonnosti či inovačního potenciálu českých regionů. Při popisu těchto výsledků je kladen důraz především na hodnocení pozice Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje či regionu Severovýchod.

● Regional Innovation Scoreboard (Evropská komise, 2017) Evropská komise každoročně zveřejňuje zprávu, v níž prostřednictvím regionálního inovačního skóre (Regional Innovation Scoreboard, RIS) hodnotí inovační výkonnost evropských regionů NUTS 2. Jedná se o kompozitní indikátor skládající se z 18 jednotlivých indikátorů vztahujících se k oblasti výzkumu, vývoje a inovací. V šetření pro rok 2017 byla sbírána data v 220 regionech 22 států EU. RIS doplňuje evropské inovační skóre (EIS), prostřednictvím kterého je hodnocena inovační výkonnost členských zemí EU. Regiony jsou dle dosažené hodnoty RIS rozděleny do 4 skupin: inovační lídři (tj. regiony, v nichž hodnota RIS převyšuje průměrnou hodnotu RIS EU o více než 20 %), silní inovátoři (RIS v rozmezí 90 až 120 % průměru EU), mírní inovátoři (RIS mezi 50 a 90 % průměru EU) a slabí inovátoři (RIS nižší než 50 % evropského průměru). V rámci každé kategorie jsou navíc rozlišeny další tři výkonnostní skupiny (třetiny), přičemž první třetina, tzn. nejvýkonnější regiony v rámci dané kategorie, je označena znaménkem + a třetí třetina, regiony s nejnižšími hodnotami RIS v rámci dané kategorie, označena znaménkem – .

Z výsledků této analýzy vyplynulo, že většina regionálních inovačních lídrů se nachází v zemích identifikovaných EIS také jako inovační lídři, většina regionálních mírných inovátorů leží v zemích, které jsou rovněž mírnými inovátory, a regiony označené jako slabí inovátoři se analogicky nachází v zemích totožné kategorie. K výjimkám, kdy v zemi, která dosahuje určité úrovně inovační výkonnosti, leží výkonnější region, patří například případ České republiky, která je jako celek mírným inovátorem, a Prahy, která je hodnocena jako silný inovátor - (na obrázku 5 označeno zelenou barvou). Ostatní české NUTS 2 regiony jsou hodnoceny jako mírní inovátoři + (regiony označeny světle žlutou barvou). Výjimku představují tmavě žlutě zbarvené regiony Moravskoslezska (mírný inovátor) a regionu Severozápad (mírný inovátor-).

Obr. 5 Inovační výkonnost českých NUTS 2 regionů dle RIS (2017)

Zdroj: Evropská komise, 2017

Region Severovýchod patří k mírným inovátorům se znaménkem +. V rámci této kategorie tedy patří k třetině nejvýkonnějších regionů. Hodnota RIS tohoto regionu činila 84,7, což jej řadí na 122. místo v Evropě a 3. místo mezi českými NUTS 2 regiony. Z hlediska jednotlivých indikátorů, z nichž

47 je RIS sestaven, dosahuje region Severovýchod nejlepších výsledků v indikátorech výdaje malých a středních podniků (MPS) na inovace prováděné mimo oblast výzkumu a vývoje vyjádřené jako procento obratu, podíl inovujících MSP spolupracujících s ostatními MSP, podíl pracovní síly zaměstnané v medium-high/high tech profesích a znalostně intenzivních službách na celkové pracovní síle, podíl exportu medium-high/high tech produkce na celkovém exportu. V těchto oblastech byl region Severovýchod hodnocen jako inovační lídr + nebo inovační lídr -. Naopak velmi slabý výsledek tento region vykazuje v indikátoru počet společných publikací veřejného a soukromého sektoru (slabý inovátor -). Srovnání inovační výkonnosti regionu Severovýchod vůči ČR a EU dle vybraných indikátorů RIS zachycuje obrázek 6.

Autoři této studie zároveň poukazují na silnou korelaci mezi hodnotou RIS a hodnotou ukazatele regionální konkurenceschopnosti50. Dle jejich interpretace jsou inovativnější regiony také konkurenceschopnější.

Obr. 6 Srovnání inovační výkonnosti regionu Severovýchod, ČR a EU podle vybraných indikátorů RIS (2017)

Zdroj: Evropská komise, 2017

● Komparace inovačního potenciálu českých krajů (Winklerová, 2016) Cílem této analýzy bylo identifikovat indikátory inovačního potenciálu regionu vztahující se k výzkumu, vývoji a inovacím a tyto indikátory analyzovat na úrovni krajů ČR. Následně byly tyto indikátory sloučeny do jednoho souhrnného indikátoru charakterizujícího inovační potenciál každého kraje a provedena vzájemná komparace. Porovnávány byly hodnoty koeficientu vypočtené po zprůměrování dat v obdobích i) 2001-2003 a ii) 2012-2014. Sledované kraje se dle hodnoty koeficientu inovačního potenciálu pro období 2012-2014 umístily ve středu mezikrajského pořadí (6. Pardubický, 7. Liberecký a 8. Královéhradecký kraj).

50 Prostřednictvím ukazatele Regional Competitiveness Index (RCI) je analyzována konkurenceschopnost regionu, tj. jeho schopnost nabídnout firmám a rezidentům atraktivní a udržitelné prostředí pro podnikání, práci i bydlení. RCI se skládá z několika indikátorů popisujících různé aspekty konkurenceschopnosti. Region Severovýchod dosáhl v roce 2016 hodnoty RCI 46,6 (maximum 100) a obsadil 159. místo z 263. analyzovaných regionů (Zdroj: Evropská komise, 2016).

● Hodnocení inovačního potenciálu českých regionů NUTS 3 (Drahošová, Bednář, 2014) Autoři v této analýze hodnotili inovační potenciál českých krajů prostřednictvím 11 indikátorů. Na základě jejich hodnot stanovili inovační skóre každého kraje v dvou obdobích (2004-2006 a 2007-2009). V prvním sledovaném období se Liberecký kraj řadil do druhé skupiny inovačně nejvýkonnějších regionů (v první nejvýkonnější skupině se nacházela pouze Praha), Pardubický i Královéhradecký kraj vykazovaly nižší hodnoty inovačního skóre. Po porovnání hodnot obou sledovaných období bylo zjištěno zlepšení situace v Pardubickém a Královéhradeckém kraji a neměnný stav v Libereckém kraji.

● Hodnocení inovační výkonnosti regionů v ČR (Poledníková, Kashi, 2014) Autorky se v této analýze zaměřily na inovační výkonnosti regionů NUTS 2. Použité indikátory jsou rozděleny do tří skupin (vstupy, aktivita firem, výstupy), přičemž k indikátorům aktivity firem řadí mj. indikátor čerpání strukturálních fondů a patentové přihlášky k Evropskému patentovému úřadu. Region Severovýchod byl vyhodnocen jako čtvrtý inovačně nejvýkonnější český region.

● Typologie regionálních inovačních systémů (Žítek, Klímová, 2015) Cílem autorů bylo vytvořit typologii regionálních inovačních systémů českých krajů, typologii jejich znalostních základen a analyzovat krajské regionální inovační systémy. Z hlediska typologie regionálních inovačních systémů byly jednotlivé kraje definovány buď jako periferní, staré průmyslové, nebo metropolitní. Liberecký kraj byl označen jako starý průmyslový region se znaky metropolitního regionu, Královéhradecký kraj jako periferní region a Pardubický kraj byl vyhodnocen jako metropolitní region. Znalostní základny, tj. koncept charakterizující povahu specifických (klíčových) znalostí, na kterých je založena inovační aktivita, byly ve sledovaných krajích vymezeny následovně: Liberecký kraj disponuje syntetickou znalostní základnou, Královéhradecký kraj analyticko-syntetickou a pro Pardubický kraj je charakteristická synteticko-analytická znalostní základna51. Podle výsledků analýzy regionálních inovačních systémů patří Pardubický, Liberecký kraj i Královéhradecký kraj do skupiny podprůměrných regionů (v případě, že regiony byly řazeny pouze do tří skupin – nadprůměrné, průměrné a podprůměrné). Další členění regiony třídí do pěti skupin – vysoce nadprůměrné, nadprůměrné, průměrné, podprůměrné a vysoce podprůměrné. V rámci této širší kategorizace byl Pardubický kraj hodnocen jako průměrný, Liberecký kraj jako podprůměrný a Královéhradecký kraj jako vysoce podprůměrný.

51 Charakteristika jednotlivých typů regionů i koncept znalostních základen jsou uvedena v první kapitole této práce. Znalostní základna byla označena jako analyticko-syntetická, pokud kraj měl lepší postavení při hodnocení analytických znalostních základen a netvořil shluky s nejlepšími regiony v hodnocení syntetických znalostních základen. V případě synteticko-analytické znalostní základny se jednalo o situaci, kdy kraj naopak měl lepší postavení v hodnocení syntetických znalostních základen a netvořil shluky s nejlepšími regiony v hodnocení analytických znalostních základen (Žítek, Klímová 2015).

6 Analýza inovační výkonnosti Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje a regionu Severovýchod

Obsahem této kapitoly je analýza dat vztahujících se k inovační výkonnosti sledovaných regionů. V první části analýzy je definována pozice Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje v mezikrajském srovnání podle jednotlivých indikátorů charakterizujících aktivitu regionu v oblasti výzkumu a vývoje (dále VaV). Tyto indikátory měří tzv. vstupy do VaV, tj. počty pracovišť VaV, zaměstnanců ve VaV, výzkumných pracovníků, doktorských studentů a výši výdajů na VaV, i výsledky VaV činnosti, tj. patentovou a licenční aktivitu. Porovnávány jsou také relativní hodnoty těchto indikátorů sledovaných krajů a regionu Severovýchod s relativními celorepublikovými hodnotami. Data použitá v této analýze představují průměr dat období let 2014-2016. Záměrně nebyla použita pouze nejnovější data, ale průměr dat posledních tří dostupných let, aby byly eliminovány možné odchylky. Zdroji dat jsou Český statistický úřad a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT).

Cílem druhé části analýzy je definovat inovační výkonnost krajů a regionů NUTS 2 ČR prostřednictvím koeficientu inovační výkonnosti, určit na základě tohoto koeficientu pozici Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje a regionu Severovýchod v mezikrajském/meziregionálním srovnání a porovnat inovační výkonnost krajů/regionů na začátku a konci desetiletého horizontu let 2005 až 2016. Zdrojem dat použitých v této části analýzy je Český statistický úřad.

6.1 Pracoviště VaV Ukazatel počet pracovišť VaV zahrnuje všechna pracoviště, na kterých je v jednotlivých ekonomických subjektech prováděn VaV.52 Průměrný počet pracovišť VaV za období 2014-2016 v Libereckém kraji činil 117, tj. 4 % celkového počtu všech pracovišť VaV v ČR, v Královéhradeckém kraji počet těchto pracovišť odpovídal 142 (5 %) a v Pardubickém kraji 139 (5 %). Rozmístění pracovišť VaV v rámci ČR není rovnoměrné, více než polovina z nich sídlí na území čtyř krajů, Prahy, Jihomoravského, Středočeského a Moravskoslezského (viz graf 2). Důvodem tohoto stavu je koncentrace perspektivních firem, univerzit a výzkumných organizací v největších českých městech (Praze, Brně a Ostravě) a menších sídlech Středočeského kraje z větší části ležících v těsné blízkosti Prahy.

52 Metodika a definice ukazatelů výzkumu a vývoje [online]

Graf 2 Počet pracovišť VaV v krajích ČR (průměr 2014-2016)

Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty

6.2 Zaměstnanci ve VaV Mezi zaměstnance ve VaV se řadí výzkumní pracovníci, kteří přímo provádějí VaV, a pomocní, techničtí, odborní, administrativní a jiní pracovníci pracující na pracovištích VaV, kteří obstarávají přímé služby pro tato pracoviště. Pro statistické účely jsou rozlišovány tři základní kategorie zaměstnanců VaV: i) výzkumní pracovníci, kteří vytvářejí nové či rozšiřují stávající znalosti, ii) techničtí a odborní pracovníci, kteří provádějí technické, odborné, praktické a pomocné úkoly spojené s VaV a aplikací vědeckých koncepcí a provozních metod, iii) ostatní pracovníci, kteří se podílejí nebo jsou začleněni do výzkumných a vývojových činností.53 Počty zaměstnanců ve VaV jsou v této práci uváděny ve FTE (Full Time Equivalent), jedná se tedy o přepočtené osoby na plnou pracovní dobu věnovanou VaV činnostem.

Průměrný počet zaměstnanců ve VaV v Libereckém kraji za období 2014-2016 činil 2 121 přepočtených osob (3 % všech zaměstnanců ve VaV v ČR), v Královéhradeckém kraji bylo ve VaV zaměstnáno 1 903 osob (3 % všech zaměstnanců ve VaV v ČR) a v Pardubickém kraji 2 449 osob (4 % všech zaměstnanců ve VaV v ČR). Vzhledem k územnímu rozmístění pracovišť VaV v ČR není překvapivé, že se většina zaměstnanců ve VaV pracujících v ČR (70 %) koncentruje v Praze, Jihomoravském, Středočeském a Moravskoslezském kraji (viz graf 3).

53 Metodika a definice ukazatelů výzkumu a vývoje [online]

Graf 3 Počet zaměstnanců ve VaV v krajích ČR (FTE; průměr 2014-2016)

Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty

Zhruba polovinu zaměstnanců ve VaV v Libereckém, Královéhradeckém i Pardubickém kraji tvoří výzkumní pracovníci. Ve všech těchto regionech se jedná se o nižší podíly, než kolik činí celorepublikový průměr (57 %). Procentuální zastoupení v jednotlivých kategoriích zaměstnanců ve VaV ve sledovaných krajích, regionu Severovýchod a ČR zobrazuje graf 4.

Graf 4 Zaměstnanci ve VaV podle základních kategorií zaměstnanců (v %; 2014-2016)

Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty SV ozn. region Severovýchod

Graf 5 zobrazuje podíly zaměstnanců ve VaV a výzkumných pracovníků na pracovní síle daného kraje54. Také tento indikátor potvrzuje dominantní pozici Prahy a Jihomoravského kraje z hlediska koncentrace pracovní síly ve VaV aktivitách. Ze sledovaných krajů zaujímá dle hodnot tohoto ukazatele nejlepší pozici a zároveň 5. místo v mezikrajském srovnání Liberecký kraj. Zaměstnanci ve VaV zde tvoří 1 % a výzkumní pracovníci 0,5 % celkové pracovní síly.

54 Do pracovní síly jsou zahrnuty všechny osoby 15 leté a starší, které jsou zaměstnané nebo nezaměstnané [ČSÚ, online].

Graf 5 Podíl zaměstnanců ve VaV a výzkumných pracovníků na pracovní síle kraje (v %; 2014- 2016)

Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty

6.2.1 Výzkumní pracovníci Výzkumní pracovníci se podobně jako pracoviště VaV a zaměstnanci ve VaV koncentrují v Praze, Jihomoravském, Středočeském a Moravskoslezském kraji. V těchto regionech působí téměř tři čtvrtiny všech výzkumných pracovníků pracujících v ČR (viz graf 6). V Libereckém kraji bylo v období let 2014-2016 v průměru zaměstnáno celkem 1 058 výzkumných pracovníků, v Královéhradeckém kraji jejich počet činil 895 a v Pardubickém 1 185. Podíl na celkovém počtu výzkumných pracovníků v ČR je v těchto krajích relativně nízký (3 % shodně v Libereckém a Pardubickém kraji a 2 % v Královéhradeckém kraji).

Graf 6 Počet výzkumných pracovníků v krajích ČR (průměr 2014-2016)

Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty Tabulka 6 v příloze zobrazuje průměrné procentuální zastoupení pracovišť VaV, zaměstnanců ve VaV a výzkumných pracovníků podle sektoru provádění VaV, vědní oblasti a převažující

53 ekonomické činnosti ve sledovaných krajích, regionu Severovýchod a ČR za období let 2014-2016. Žlutě jsou zvýrazněny případy, kdy je podíl ve sledovaných krajích či regionu Severovýchod vyšší než celorepublikový průměr. Ve všech sledovaných krajích se nachází vyšší podíl pracovišť VaV podnikatelského sektoru, než jaký je jejich podíl v rámci celé ČR. V podnikatelském sektoru je v těchto krajích zaměstnán i výrazně vyšší podíl zaměstnanců ve VaV a výzkumných pracovníků než v ČR. Rozdíl v podílu zaměstnanců ve VaV v podnikatelském sektoru v regionu Severovýchod a ČR činí 22 procentních bodů (p.b.). Podobná situace nastává i v případě výzkumných pracovníků zaměstnaných v podnikatelském sektoru. V regionu Severovýchod jejich podíl na celkovém počtu výzkumných pracovníků tvoří 68 %, v ČR tento podíl dosahuje 50 %.

Sledované kraje převyšují celorepublikový průměr i z hlediska podílu pracovišť a zaměstnanosti VaV pracovníků a výzkumných pracovníků ve vědní oblasti technických věd. Rozdíl v těchto podílech v regionu Severovýchod a ČR dosahuje 20 p. b. v případě zaměstnanců ve VaV a 22 p. b. v případě výzkumných pracovníků. Patrná je také vyšší koncentrace VaV aktivit sledovaných krajů v průmyslu a stavebnictví. Podíly pracovišť VaV, zaměstnanců VaV i výzkumných pracovníků vztahujících se k této ekonomické činnosti výrazně převyšují průměry ČR. V regionu Severovýchod pracuje v průmyslu a stavebnictví 52 % všech zaměstnanců ve VaV a 48 % z celkového počtu výzkumných pracovníků, celorepublikový průměr odpovídá 28 %, resp. 24 %. S výjimkou Libereckého kraje lze u sledovaných krajů pozorovat také nadprůměrné podíly v případě pracovišť VaV zaměřených na zemědělské vědy a vykazujících zemědělství jako převažující ekonomickou činnost. Královéhradecký kraj zaznamenává také nadprůměrný podíl zaměstnanců ve VaV a výzkumných pracovníků v lékařských vědách. Ve srovnání s republikovým průměrem je v tomto kraji relativně vysoký i podíl výzkumných pracovníků zaměstnaných ve vysokoškolském sektoru.

6.3 Výdaje na VaV Výdaje na VaV zahrnují veškeré běžné (mzdové a ostatní neinvestiční náklady) a kapitálové (investiční) výdaje vynaložené v průběhu sledovaného roku na VaV činnost provedenou na území sledovaného státu (kraje), a to bez ohledu na zdroj nebo způsob jejich financování.55 Nejčastěji používaným indikátorem pro mezinárodní či meziregionální srovnání výdajů na VaV je indikátor intenzity VaV. Jedná se o poměrový ukazatel, který vztahuje výši výdajů na VaV k HDP (země či regionu).

V období let 2014-2016 se celková průměrná suma výdajů na VaV v ČR rovnala 84,6 mld. Kč. Zhruba třetina této částky byla do VaV investována na území Prahy a pětina na území Jihomoravského kraje. Liberecký, Pardubický i Královéhradecký kraj se řadí do skupiny regionů s nižšími absolutními výdaji na VaV (2 596 mil. Kč Liberecký kraj, 1 950 mil. Kč Královéhradecký kraj a 2 636 mil. Kč Pardubický kraj; viz graf 7). Jejich pozice v mezikrajském srovnání se zlepší, pokud absolutní výši výdajů na VaV vztáhneme k HDP kraje (graf 8). Průměrný podíl výdajů na VaV na HDP v celé ČR činil ve sledovaném období 1,86 %. Této hodnotě se ze sledovaných krajů nejvíce přiblížil Liberecký kraj, který dosáhl na 1,76 % (5. místo v mezikrajském srovnání), podíl výdajů na VaV na HDP Pardubického kraje odpovídal 1,46 % (6. místo), v Královéhradeckém kraji nepřesáhl jednoprocentní hranici (0,93 %, 11. místo).

55 Metodika a definice ukazatelů výzkumu a vývoje [online]

Graf 7 Výdaje na VaV v krajích ČR (v mil. Kč; průměr 2014-2016)

Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty

Evropská komise v roce 2010 vydala dokument Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, v němž jsou definovány hlavní cíle EU, kterých by mělo být dosaženo do roku 2020. Jedním z těchto cílů je investovat 3 % HDP EU do výzkumu a vývoje. V roce 2016 dosáhly vyššího než 3% podílu výdajů na HDP pouze dvě země EU, Švédsko (3,25 %) a Rakousko (3,09 %), přičemž průměr EU odpovídal 2,03 %. Podíl výdajů na VaV ČR činil v tomto roce 1,68 %56. Při porovnání hodnot tohoto ukazatele v krajích ČR, EU a z hlediska intenzity VaV nejvýkonnějších evropských zemí se potvrzuje výjimečná pozice Prahy a Jihomoravského kraje mezi českými regiony (viz graf 8).

Graf 8 Podíl výdajů na VaV v krajích/ČR na HDP krajů/ČR (v %; průměr 2014-2016)

Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty

Výdaje na VaV zahrnují výdaje běžné (neinvestiční) a výdaje investiční. Do běžných výdajů jsou započítávány mzdové náklady a odměny osob zaměstnaných ve VaV a ostatní neinvestiční náklady. Investiční výdaje zahrnují výdaje na pořízení pozemků, budov a staveb, dlouhodobého movitého hmotného majetku a dlouhodobého nehmotného majetku.57 Podíl investičních a neinvestičních výdajů na celkových výdajích na VaV se ve sledovaných krajích během let 2014-2016 výrazně neodchyluje od

56 Eurostat [online] 57 Metodika a definice ukazatelů výzkumu a vývoje [online]

55 republikového průměru. Mzdové náklady tvoří v těchto krajích i v rámci ČR zhruba polovinu celkových neinvestičních výdajů na VaV. Strukturu výdajů na VaV podle druhu výdajů zobrazuje graf 9.

Graf 9 Výdaje na VaV podle druhu výdajů (v %; průměr 2014-2016)

Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty SV ozn. region Severovýchod

Tabulka 7 v příloze zobrazuje procentuální podíly výdajů na VaV v členění podle sektoru provádění VaV, zdrojů financování, typu VaV činnosti, vědní oblasti a převažující ekonomické činnosti ve sledovaných krajích, regionu Severovýchod a ČR. Žlutě jsou zvýrazněny případy, kdy je podíl ve sledovaných krajích či regionu Severovýchod vyšší než celorepublikový průměr.

Více než ¾ celkových výdajů na VaV je v regionu Severovýchod vynaloženo na VaV aktivity podnikatelským sektorem. V celé ČR se podnikatelský sektor podílí na celkových výdajích na VaV 57 %. Ve sledovaných krajích naopak zaostává vládní sektor, v němž jsou na VaV vynakládány relativně velmi malé částky. Vládní sektor zahrnuje výzkumné ústavy Akademie věd ČR, resortní výzkumné subjekty, knihovny, archivy, muzea a zdravotnická a ostatní zařízení (vyjma fakultních nemocnic), tedy takové subjekty VaV, které mají na sledovaném území pouze několik zástupců.

Z hlediska zdrojů financování, tj. původu finančních zdrojů určených na provádění VaV, lze rovněž pozorovat rozdílnou strukturu výdajů na VaV ve sledovaných krajích a ČR. V Libereckém, Královéhradeckém i Pardubickém kraji má většina těchto výdajů původ v podnikatelském sektoru. Zatímco v ČR je zdrojem financování VaV aktivit podnikatelský sektor z 57 %, v regionu Severovýchod se jedná o 68% zastoupení tohoto sektoru. Podnikatelské zdroje tvoří především interní zdroje vzniklé z podnikatelské činnosti sledovaných podniků následně investované do vlastní VaV činnosti. Kromě interních zdrojů patří mezi podnikatelské zdroje i externí zdroje získané od jiných podnikatelských subjektů a použité na financování vlastního provedeného VaV. Veřejné zdroje z ČR jsou tvořeny finančními prostředky ze státního rozpočtu ČR, rozpočtů krajů a měst poskytnuté jako institucionální nebo účelová podpora za provedený VaV ve sledovaném roce na území ČR. Veřejné zahraniční zdroje zahrnují v případě České republiky především příjmy ze strukturálních fondů EU použité na financování prováděného VaV ve sledovaných subjektech prostřednictvím jednotlivých operačních programů, ostatní zdroje z rozpočtu EU a zdroje z mezinárodních, vládních a veřejných organizací mimo EU.58

Výdaje na VaV lze členit také podle typu VaV činnosti. Základními typy VaV činnosti jsou základní výzkum, aplikovaný výzkum a experimentální vývoj. Jako základní výzkum je označována experimentální a teoretická práce vynakládaná primárně za účelem získání nových vědomostí o základních principech jevů nebo pozorovatelných skutečností, která není primárně zaměřena

58 Metodika a definice ukazatelů výzkumu a vývoje [online]

na konkrétní uplatnění nebo využití v praxi. Aplikovaný výzkum, tedy šetření zaměřené na získání nových poznatků a dovedností pro vývoj nových výrobků, postupů nebo služeb nebo ke zdokonalení stávajících výrobků, postupů nebo služeb, zahrnuje vytváření dílčích částí složitých systémů nezbytných pro průmyslový výzkum, zejména pro obecné ověřování technologie, kromě prototypů. Výsledky aplikovaného výzkumu jsou směřovány ke specifickému a praktickému cíli. V rámci experimentálního vývoje dochází k získávání, spojování, formování a používání stávajících vědeckých, technologických a jiných příslušných poznatků a dovedností pro návrh nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb.59 V ČR jsou výdaje na VaV rozloženy mezi uvedené kategorie VaV činnosti relativně rovnoměrně (30 % : 36 % : 33 %), ve sledovaných krajích mají výraznou převahu aplikovaný výzkum a experimentální vývoj (43%, resp. 44% podíl na celkových výdajích na VaV v regionu Severovýchod), což patrně souvisí s koncentrací VaV aktivit v podnikatelském sektoru, v němž se základní výzkum obvykle nerealizuje.

Vědní oblastí, do níž ve sledovaných krajích směřuje nejvyšší podíl výdajů na VaV, jsou technické vědy. V Libereckém kraji výdaje na VaV v oblasti technických věd dokonce přesahují hranici 90 % celkových výdajů na VaV v tomto kraji. V Královéhradeckém kraji je podíl těchto výdajů nižší, zhruba odpovídá průměru ČR, což může souviset s absencí technicky zaměřené vysoké školy či fakulty v tomto kraji. Naopak vyšší než průměrný republikový podíl výdajů na VaV je v tomto kraji alokován do oblasti lékařských a zemědělských věd. Důvodem je pravděpodobně financování výzkumných činností mj. realizovaných v rámci Fakultní nemocnice Hradec Králové, Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové a Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové a Šlechtitelského a výzkumného ústavu ovocnářského v Holovousích. V Pardubickém kraji se na celkových výdajích na VaV celými 92 % společně podílí technické a přírodní vědy, což rovněž odpovídá struktuře a zaměření místních VaV pracovišť.

Z hlediska převažující ekonomické činnosti je nejvyšší podíl výdajů na VaV v regionu Severovýchod vynakládán v průmyslu a stavebnictví, kam směřuje více než polovina všech výdajů na VaV tohoto regionu. V ČR je naproti tomu v průmyslu a stavebnictví vynakládána necelá třetina celkových výdajů na VaV. V Královéhradeckém kraji je rovněž mírně nadprůměrný podíl výdajů na VaV v odvětvích ICT, zdravotnictví a sociální péče a ostatních odvětvích služeb.

Výše výdajů na VaV podle převažující ekonomické činnosti v absolutním či relativním vyjádření je jedním z indikátorů, pomocí kterých lze definovat perspektivní odvětví ve sledovaných krajích60. Podrobnější členění výdajů na VaV v podnikatelském sektoru podle odvětví ekonomické činnosti zobrazuje tabulka 8. Z důvodu zachování anonymity dat nebylo možné vždy pracovat se stejnou úrovní podrobnosti členění odvětví. Odvětví jsou ve většině případů uvedena v třídění na dvoumístné kódy klasifikace CZ-NACE, přičemž některá odvětví bylo třeba sloučit. Vysvětlivky jsou uvedeny pod tabulkou. Žlutou barvou jsou vyznačeny podíly vyšší než 10 %.

V Libereckém kraji směřuje nejvyšší podíl výdajů na VaV ve zpracovatelském průmyslu do automobilového průmyslu a výroby ostatních dopravních prostředků a zařízení. Do těchto odvětví v tomto regionu plyne přesně polovina celkových výdajů na VaV ve zpracovatelském průmyslu. Ve všech sledovaných krajích patří k odvětvím s vysokým podílem na celkových výdajích na VaV ve zpracovatelském průmyslu strojírenství, do nějž v Královéhradeckém a Pardubickém kraji směřuje zhruba třetina a v Libereckém kraji zhruba čtvrtina těchto výdajů. V Královéhradeckém kraji se na výdajích na VaV ve zpracovatelském průmyslu dále relativně významně podílí gumárenský

59 Metodika a definice ukazatelů výzkumu a vývoje [online] 60 RIS3 strategie sledovaných krajů [online]

57 a plastový průmysl a výroba počítačů, elektronických a optických přístrojů a zařízení. Druhé jmenované odvětví patří spolu s elektrotechnickým průmyslem (výroba elektrických zařízení) a petrochemickým a chemickým průmyslem z hlediska výdajů na VaV k perspektivním i v Pardubickém kraji. Relativně nízký podíl výdajů na VaV ve zpracovatelském průmyslu zaznamenal textilní, oděvní a obuvnický průmysl, tedy jedno z tradičních odvětví sledovaného území.

Tab. 8 Podíl jednotlivých odvětví na celkových výdajích na VaV zpracovatelského průmyslu v Libereckém, Královéhradeckém a Pardubickém kraji (v %; průměr 2014-2016)

LBK KHK PK Potravinářský a nápojový průmysl 0% 1% 0%

Textilní, oděvní a obuvnický průmysl 1% 4% 2%

Dřevozpracující a papírenský průmysl - 1% -

Petrochemický a chemický průmysl - 1% 15%

Farmaceutický průmysl - 0% -

Gumárenský a plastový průmysl 7% 16% -

Průmysl skla, keramiky, porcelánu a stavebních hmot - 2% -

Výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků 2% 9% 3%

Výroba počítačů, elektron. a optických přístr. a zařízení 1% 15% 13%

Elektrotechnický průmysl - výroba elektrických zařízení 4% 9% 15%

Strojírenský průmysl 26% 34% 31% Automobilový průmysl; Výroba ostatních dopravních 50% 2%* 16% prostředků a zařízení Ostatní zpracovatelský průmysl 10% 6% 5% Zpracovatelský průmysl celkem 100% 100% 100%

Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty LBK ozn. Liberecký kraj, KHK Královéhradecký kraj, PK Pardubický kraj *V Královéhradeckém kraji se jedná o podíl v odvětví Automobilový průmysl - výroba motorových vozidel.

Pozn. Kódy klasifikace CZ-NACE k uvedeným odvětvím: 10-12 Potravinářský a nápojový průmysl, 13-15 Textilní, oděvní a obuvnický průmysl, 16-17, 31 Dřevozpracující a papírenský průmysl, 19-20 Petrochemický a chemický průmysl, 21 Farmaceutický průmysl, 22 Gumárenský a plastový průmysl, 23 Průmysl skla, keramiky, porcelánu a stavebních hmot, 25 Výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků, 26 Výroba počítačů, elektronických a optických přístrojů a zařízení, 27 Elektrotechnický průmysl - výroba elektrických zařízení, 28 Strojírenský průmysl, 29-30 Automobilový průmysl; Výroba ostatních dopravních prostředků a zařízení, 24+32+33 Ostatní zpracovatelský průmysl.

6.4 Patentová aktivita O aktivitě země nebo regionu v oblasti VaV významným způsobem vypovídá také patentová statistika. V této podkapitole jsou analyzovány počty patentových přihlášek a udělených patentů ve sledovaných krajích, regionu Severovýchod a ČR. Patent je veřejná listina vydaná příslušným patentovým úřadem, která poskytuje právní ochranu na vynález po dobu až 20 let, a to na teritoriu, pro něž byl tímto úřadem vydán. Patenty se udělují na vynálezy, které jsou nové, jsou výsledkem vynálezecké činnosti a jsou průmyslově využitelné. Udělením patentu se přihlašovatel stává majitelem

patentu. Majitel patentu má výlučné právo vynález využívat, poskytovat souhlas k jeho využívání jiným osobám (licence) anebo na ně patent převést písemnou smlouvou61. Analýza statistických dat vztahujících se k poskytování licencí je obsahem následující podkapitoly.

Graf 10 Počet patentových přihlášek v krajích ČR (průměr 2014-2016)

Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty

Zhruba dvě třetiny z průměrného počtu 859 patentových přihlášek podaných přihlašovateli z ČR byly v období let 2014-2016 podány přihlašovateli sídlícími v Praze, Jihomoravském, Moravskoslezském nebo Středočeském kraji. Region Severovýchod se na zbývající třetině patentových přihlášek podílel 13 %. V Libereckém kraji bylo v tomto období podáno v průměru 47 patentových přihlášek (tj. 5 % celkového počtu patentových přihlášek podaných v ČR), v Královéhradeckém kraji 30 patentových přihlášek (3 %) a v Pardubickém kraji 44 patentových přihlášek (5 %), viz graf 10.

V Libereckém kraji byl nejaktivnějším přihlašovatelem patentových přihlášek sektor vysokých škol. Protože se v tomto kraji nachází jediná vysoká škola, lze usoudit, že tímto přihlašovatelem je Technická univerzita Liberec.62 Díky množství jejích patentových přihlášek podaných během sledovaného období převýšil Liberecký kraj z hlediska podílu patentových přihlášek podaných vysokými školami celorepublikový průměr (viz graf 11). V Královéhradeckém a Pardubickém kraji mezi přihlašovateli naopak dominují podniky, které se na celkovém počtu podaných patentových přihlášek podílí 62 %, resp. 73 %. V období let 2014-2016 nebyly ve sledovaných krajích evidovány žádné patentové přihlášky podané veřejnými výzkumnými institucemi. V rámci celé ČR se tyto subjekty na celkovém počtu patentových přihlášek podílely 8 %.

61 Patentová statistika – definice sledovaných pojmů [online] 62 Technická univerzita Liberec podala v období let 2014-2016 v průměru 22 patentových přihlášek, Univerzita Hradec Králové 2 patentové přihlášky a Univerzita Pardubice v průměru 6 patentových přihlášek (zdroj ČSÚ).

Graf 11 Patentové přihlášky podle typu přihlašovatele (v %; průměr 2014-2016)

Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty *Do grafu nejsou zahrnuta data za veřejné výzkumné instituce. Ve sledovaných krajích nejsou za tyto subjekty v daném období patentové přihlášky evidovány, v rámci ČR se veřejné výzkumné instituce na celkovém počtu patentových přihlášek podílely 8 %.

V období let 2014-2016 bylo v ČR uděleno v průměru 591 patentů. Vzhledem k struktuře přihlašovatelů patentových přihlášek není překvapivé, že většina těchto patentů (58 %) byla udělena přihlašovatelům sídlících v Praze, Jihomoravském a Moravskoslezském kraji (graf 12). Přihlašovatelům z Libereckého kraje bylo v průměru uděleno 40 patentů (7 % z celkového počtu udělených patentů v ČR), přihlašovatelům z Královéhradeckého kraje 26 patentů (4 %) a přihlašovatelům z Pardubického kraje 39 patentů (7 %). V mezikrajském srovnání se sledované kraje v tomto ukazateli dostaly do skupiny aktivnějších krajů. Liberecký kraj se stal krajem s 4. nejvyšším počtem udělených patentů, Pardubický 5. a Královéhradecký 7.

Struktura podílů udělených patentů podle přihlašovatele se podobá struktuře podílů patentových přihlášek (graf 13). V Libereckém kraji byl nejvyšší podíl udělených patentů (57 %) udělen vysoké škole63, ve zbývajících krajích s ohledem na podíl udělených patentů nad vysokými školami i fyzickými osobami výrazně převažovaly podniky. Pardubický a Královéhradecký kraj patří spolu s Ústeckým krajem k regionů s absolutně nejnižším podílem vysokých škol na celkovém počtu udělených patentů v kraji. Důvodem takto nízkých podílů může být chybějící technicky zaměřená fakulta v Královéhradeckém kraji či nízká výzkumná (patentová) aktivita fakult pardubické univerzity. V období let 2014-2016 nebyly ve sledovaných krajích evidovány žádné patenty udělené veřejným výzkumným institucím. V rámci celé ČR se tyto subjekty na celkovém počtu patentových přihlášek podílely 11 %.

63 Technické univerzitě Liberec bylo v období 2014-2016 v průměru uděleno 24 patentů, Univerzitě Hradec Králové 2 patenty a Univerzitě Pardubice v průměru 5 patentů (zdroj ČSÚ).

Graf 12 Počet udělených patentů v krajích ČR (průměr 2014-2016)

Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty

Graf 13 Podíly udělených patentů podle typu přihlašovatele (průměr 2014-2016)

Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty * Do grafu nejsou zahrnuta data za veřejné výzkumné instituce. Ve sledovaných krajích nejsou za tyto subjekty v daném období udělené patenty evidovány, v rámci ČR se veřejné výzkumné instituce na celkovém počtu udělených patentů podílely 11 %.

6.5 Licence Uzavírání licenčních smluv spadá do oblasti komercializace výsledků VaV. Licenční smlouva je definována jako poskytnutí práva ve sjednaném rozsahu a na sjednaném území na nabytí či poskytnutí licence na některou z ochran průmyslového vlastnictví. Licenční smlouvy se uzavírají k patentovaným vynálezům, resp. zapsaným užitným vzorům, průmyslovým vzorům, topografii polovodičových výrobků, novým odrůdám rostlin a plemenům zvířat či k ochranným známkám písemnou smlouvou. Poskytovatel opravňuje nabyvatele ve sjednaném rozsahu a na sjednaném území k výkonu práv z průmyslového vlastnictví a nabyvatel se zavazuje k poskytování určité úplaty (licenční poplatky) nebo jiné majetkové hodnoty.64

64 Statistické šetření o licencích [online]

Vzhledem k zaměření této práce jsou předmětem následující analýzy patentové licence. Jejich předmětem je poskytnutí práva využívat platný patent.65 Statistiky ČSÚ sledují počty uzavřených licencí, počty poskytovatelů licencí a objem licenčních poplatků přijatých na základě uzavření licenční smlouvy. Nejvíce licencí na patenty bylo ve sledovaném období poskytnuto v Praze (v průměru 141), kde sídlí i nejvíce poskytovatelů licencí (24; viz graf 14). V Libereckém kraji bylo v rozmezí let 2014- 2016 v průměru poskytnuto 14 licencí třemi poskytovateli, v Královéhradeckém kraji působili v průměru tři poskytovatelé patentových licencí, kteří uzavřeli sedm licenčních smluv, a v Pardubickém kraji bylo v průměru uzavřeno pět licenčních smluv se čtyřmi poskytovateli.

Graf 14 Počty poskytnutých licencí na patenty a poskytovatelů licencí v krajích ČR (průměr 2014-2016)

Zdroj: ČSÚ

Při mezikrajském srovnání výše přijatých licenčních poplatků z patentových licencí je patrný výrazný rozdíl mezi Prahou a ostatními českými kraji (graf 15). Na objemu licenčních poplatků z patentových licencí lokalizovaných na území Prahy má výrazný podíl jediný subjekt, a to Ústav organické chemie a biochemie AV ČR. Tato veřejná výzkumná instituce se na celkové výši přijatých licenčních poplatků v ČR dlouhodobě podílí více než 90 %. Relativně vysoká částka licenčních poplatků za patentové licence směřovala během sledovaného období na území Královéhradeckého kraje (v průměru 45 668 tis. Kč), v případě Libereckého a Pardubického kraje se jednalo o nižší sumy (v průměru 9 169 tis. Kč, resp. 5 684 tis. Kč).

65 tamtéž 62

Graf 15 Přijaté licenční poplatky z patentových licencí v krajích ČR (v tis. Kč; průměr 2014-2016)

Zdroj: ČSÚ

6.6 Studenti doktorského studia Doktorské studium je na českých vysokých školách pojímáno jako příprava na následné profesní uplatnění v oblasti výzkumu nebo vývoje. Existuje tedy předpoklad, že absolventi doktorského studia svou další kariéru spojí právě s působením ve VaV, ať už v akademickém, veřejném či soukromém sektoru. Studenti doktorského studia v tomto ohledu tudíž představují důležitý zdroj potenciálních pracovních sil pro rozvoj aktivit VaV.

Graf 16 zobrazuje průměrné počty doktorských studentů v členění podle trvalého bydliště studenta za období 2014-2016. Zhruba třetina doktorandů v ČR pochází z Prahy a Jihomoravského kraje. Region Severovýchod se na celkovém počtu studentů doktorského studia podílí v průměru 12 % (5 % Královéhradecký kraj, 4 % Pardubický kraj a 3 % Liberecký kraj). Sledované kraje se tak v mezikrajském srovnání zaujímají pozice v druhé polovině celkového pořadí.

Uvedená statistika zohledňující trvalé bydliště studenta však nevypovídá o tom, kde se daný student reálně nachází, tedy ve kterém městě či regionu se věnuje studiu a případně i VaV aktivitám. Tabulka 8 v příloze zobrazuje počty a podíly doktorských studentů studujících na Technické univerzitě v Liberci, Univerzitě Hradec Králové, Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové, Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové a Univerzitě Pardubice. Z důvodu nedostupnosti dat chybí údaje za Fakultu vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, která sídlí v Hradci Králové. Žlutě jsou vyznačeny fakulty s nejvyšším podílem doktorských studentů v rámci dané univerzity. Data jsou zprůměrovaná za období 2014-2016.

V ČR studovalo v období let 2014-2016 v průměru 23 789 doktorských studentů, tj. 6 % z celkového počtu vysokoškolských studentů. Ke studiu na univerzitách a fakultách sídlících na území regionu Severovýchod bylo zapsáno v průměru 1 429 doktorandů. Nejvíce jich studovalo na Univerzitě Pardubice (498), kde se relativně velká část doktorandů (42 %) koncentruje na fakultě chemicko-technologické. Fakultou s nejvyšším podílem doktorandů v rámci Technické univerzity Liberec je fakulta strojní, na níž studuje zhruba třetina všech doktorských studentů této univerzity. Univerzita Hradec Králové se vyznačuje relativně rovnoměrným rozmístěním doktorandů mezi

63 fakultami. Z hlediska absolutního počtu studuje v Hradci Králové více doktorandů spadajících pod Univerzitu Karlovu než doktorandů Univerzity Hradec Králové.

Graf 16 Počty studentů doktorského studia v krajích ČR podle trvalého bydliště studenta (průměr 2014-2016)

Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty

6.7 Shrnutí první části analýzy Realizované VaV aktivity mají v mnoha ohledech v Libereckém, Královéhradeckém i Pardubickém kraji velmi podobný charakter. Pouze v několika málo případech dochází k situaci, kdy jeden kraj vykazuje výrazně odlišné hodnoty určitého indikátoru než zbylé dva kraje.

Lze shrnout, že VaV se na území regionu Severovýchod koncentruje především v podnikatelském sektoru, v oblasti technických věd a z hlediska převažující ekonomické činnosti v průmyslu a stavebnictví. Na základě dat vypovídajících o výši výdajů na VaV do jednotlivých průmyslových odvětví lze za perspektivní obory regionu Severovýchod z hlediska VaV považovat strojírenství a automobilový průmysl, v rámci jednotlivých krajů potom také gumárenský a plastový průmysl (Královéhradecký kraj) a elektrotechnický a petrochemický a chemický průmysl (Pardubický kraj). Z hlediska podílu pracovišť VaV, zaměstnanosti ve VaV a objemu výdajů na VaV vykazuje vyšší podíly také oblast zemědělských věd (s výjimkou Libereckého kraje) a lékařských věd (pouze v Královéhradeckém kraji). Ve sledovaném území mají výraznou převahu aplikovaný výzkum a experimentální vývoj nad základním výzkumem, což souvisí s koncentrací VaV aktivit v podnikatelském sektoru. Vysokou patentovou aktivitu vykazuje Technická univerzita Liberec, univerzity v Královéhradeckém a Pardubickém kraji v tomto ohledu spíše zaostávají a patentování se zde v mnohem větší míře týká podnikatelského sektoru. Do Královéhradeckého kraje směřuje relativně vysoká částka licenčních poplatků, přestože počet uzavřených licenčních smluv i počet poskytovatelů licencí je v tomto regionu průměrný. V jednotlivých krajích je patrná souvislost mezi perspektivními odvětvími či vědními oblastmi a typy fakult, na nichž se koncentrují vyšší podíly doktorandů. V Libereckém kraji se jedná o strojírenství a fakultu strojní, v Pardubickém kraji o chemický a petrochemický průmysl a fakultu chemicko-technologickou a v Královéhradeckém kraji o oblast lékařských věd a fakulty lékařskou a farmaceutickou. Vzhledem k tradici i současnému postavení

regionálního textilního průmyslu je překvapivá relativně nízká výzkumná aktivita tohoto odvětví (měřeno výší výdajů na VaV).

6.8 Pozice Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje a regionu Severovýchod v mezikrajském/meziregionálním srovnání podle koeficientu inovační výkonnosti Cílem této analýzy je definovat inovační výkonnost krajů a regionů NUTS 2 ČR prostřednictvím koeficientu inovační výkonnosti (dále KIV), určit na základě tohoto koeficientu pozici Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje a regionu Severovýchod v mezikrajském/meziregionálním srovnání a porovnat inovační výkonnost krajů/regionů NUTS 2 na začátku a konci desetiletého horizontu let 2005 až 2016. Data jednotlivých indikátorů (viz níže) byla převedena na koeficienty podle vzorce

hodnota ukazatele 푖 pro kraj 푗 koef. = minimální hodnota ukazatele 푖

(Kovácsová 2014).

Tyto koeficienty byly poté sečteny a podle stejného vzorce vypočítán KIV, pomocí kterého bylo možné určit pořadí krajů a regionů v mezikrajském/meziregionálním srovnání. Koeficient byl vypočten pro počáteční a koncové období rozmezí let 2005 – 2016. Bylo počítáno se zprůměrovanými daty za období i) 2005-2007 a ii) 2014-2016. Záměrně nebyla použita pouze nejnovější a nejstarší data, ale průměr dat prvních a posledních tří let daného období, aby byly eliminovány případné odchylky.

Indikátory použité pro výpočet KIV: ● podíl výdajů na VaV na regionálním HDP, ● počet zaměstnanců ve VaV v přepočtu na 1 000 obyvatel, ● počet výzkumných pracovníků v přepočtu na 1 000 obyvatel, ● počet pracovišť VaV v přepočtu na 1 000 obyvatel, ● počet udělených patentů v přepočtu na 10 000 obyvatel, ● počet patentových přihlášek v přepočtu na 10 000 obyvatel, ● počet doktorských studentů v přepočtu na 1 000 obyvatel.66

Dosažené hodnoty KIV krajů ČR: Nejvyšších hodnot KIV dosáhla v prvním i druhém období Praha. Na druhém místě se v obou sledovaných časových úsecích umístil Jihomoravský kraj. Poslední příčky v mezikrajském srovnání v obou obdobích obsazovaly Karlovarský kraj (14. místo), Ústecký kraj (13.) a Vysočina (12.). Z hlediska pořadí krajů zaznamenaly zlepšení Liberecký kraj (posun z 5. na 3. místo) a Plzeňský kraj (z 8. na 5.). Pořadím se naopak propadl Středočeský kraj, který klesl z 3. místa na 7. Pozice Královéhradeckého ani Pardubického kraje se během sledovaného období nezměnily. Desáté místo v obou obdobích řadí Královéhradecký kraj do skupiny méně inovačně výkonných regionů, naopak Pardubický kraj obsadil na začátku i na konci sledovaného období 4. místo, což naznačuje relativně vysokou inovační výkonnost tohoto kraje.

66 V analýze byla použita data zohledňující kraj trvalého bydliště studentů, nikoli místo studia.

Tabulky 9 a 10 zobrazují hodnoty koeficientů jednotlivých indikátorů. Hodnoty KIV jsou uvedeny v jejich posledních sloupcích. V tabulce 11 je uvedeno srovnání krajů podle dosažených hodnot KIV a podle pořadí kraje v obou obdobích.

Tab. 9 Koeficient inovační výkonnosti krajů ČR v období 2005-2007

Koef. Výdaje Zaměstnanci Výzkumní Pracoviště Udělené Patentové Doktorští inovační na VaV ve VaV pracovníci VaV patenty přihlášky studenti Ʃ výkonnosti Praha 22,83 64,00 87,40 8,56 10,30 7,14 3,74 203,96 27,39 Středočeský 15,31 16,37 20,31 2,58 2,12 2,17 1,17 60,03 8,06 Jihočeský 9,42 10,95 11,55 2,41 1,71 1,71 1,54 39,29 5,28 Plzeňský 7,58 12,21 11,60 2,43 2,84 1,31 1,66 39,62 5,32 Karlovarský 1,00 1,00 1,00 1,00 1,45 1,00 1,00 7,45 1,00 Ústecký 2,86 3,67 4,00 1,59 1,00 1,33 1,00 15,46 2,08 Liberecký 11,32 13,90 16,98 2,95 6,15 3,88 1,39 56,57 7,60 Královéhradecký 7,01 8,93 10,56 3,18 2,82 2,62 1,57 36,69 4,93 Pardubický 13,37 16,28 18,93 3,60 3,17 2,85 1,70 59,90 8,04 Vysočina 4,14 4,69 4,95 2,30 1,43 1,37 1,50 20,37 2,74 Jihomoravský 16,72 22,44 31,41 4,68 2,62 2,47 2,52 82,85 11,13 Olomoucký 9,05 12,43 14,10 2,68 2,45 1,32 1,93 43,96 5,90 Zlínský 10,98 11,59 11,04 3,73 1,48 2,15 1,72 42,68 5,73 Moravskoslezský 7,18 8,03 10,04 2,45 2,25 1,54 1,89 33,38 4,48 Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty

Tab. 10 Koeficient inovační výkonnosti krajů ČR v období 2014-2016

Koef. Výdaje Zaměstnanci Výzkumní Pracoviště Udělené Patentové Doktorští inovační na VaV ve VaV pracovníci VaV patenty přihlášky studenti Ʃ výkonnosti Praha 13,17 28,49 34,08 7,21 11,02 9,24 3,61 106,80 15,16 Středočeský 9,85 7,45 7,76 2,81 1,69 2,51 1,51 33,58 4,77 Jihočeský 5,78 5,61 4,62 2,56 1,99 1,88 1,78 24,22 3,44 Plzeňský 9,07 8,14 9,55 2,90 2,13 2,19 1,78 35,76 5,08 Karlovarský 1,00 1,00 1,00 1,00 1,00 1,04 1,00 7,04 1,00 Ústecký 1,96 2,00 1,86 1,90 1,41 1,38 1,08 11,59 1,65 Liberecký 8,73 7,58 7,59 3,73 6,41 4,33 1,62 39,99 5,68 Královéhradecký 4,63 5,42 5,12 3,61 3,33 2,20 1,84 26,14 3,71 Pardubický 7,26 7,45 7,24 3,77 5,23 3,44 1,80 36,17 5,14 Vysočina 4,04 3,03 3,24 2,87 1,06 1,00 1,66 16,92 2,40 Jihomoravský 16,56 17,03 21,07 5,54 4,80 3,61 2,48 71,09 10,09 Olomoucký 7,18 8,20 9,80 3,23 2,37 2,06 2,26 35,11 4,99 Zlínský 5,93 5,71 6,19 4,46 3,04 2,36 2,09 29,78 4,23 Moravskoslezský 5,80 5,50 6,17 3,01 3,56 2,82 2,08 28,95 4,11 Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty

Tab. 11 Srovnání koeficientů inovační výkonnosti a pořadí krajů ČR v obdobích 2005-2007 a 2014-2016

Koef. inovační výkonnosti Pořadí kraje 2005-2007 2014-2016 2005-2007 2014-2016 Praha 27,39 15,16 1. 1. Středočeský 8,06 4,77 3. 7. Jihočeský 5,28 3,44 9. 11. Plzeňský 5,32 5,08 8. 5. Karlovarský 1,00 1,00 14 14. Ústecký 2,08 1,65 13. 13. Liberecký 7,60 5,68 5. 3. Královéhradecký 4,93 3,71 10. 10. Pardubický 8,04 5,14 4. 4. Vysočina 2,74 2,40 12. 12. Jihomoravský 11,13 10,09 2. 2. Olomoucký 5,90 4,99 6. 6. Zlínský 5,73 4,23 7. 8. Moravskoslezský 4,48 4,11 11. 9.

Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty

Zjištěné hodnoty KIV byly promítnuty do grafu 17. Na ose x jsou uvedeny hodnoty KIV za období 2014-2016, na ose y hodnoty tohoto indikátoru za období 2005-2007. Pozice, které jednotlivé kraje mohly v rámci toho grafu zaujmout, lze rozdělit do 4 skupin (kvadrantů): ● pravý horní kvadrant: kraje s dlouhodobě vysokou inovační výkonností, ● pravý dolní kvadrant: kraje s rostoucí inovační výkonností, ● levý horní kvadrant: kraje s klesající inovační výkonností, ● levý dolní kvadrant: kraje s dlouhodobě nízkou inovační výkonností.

Relativně velký rozdíl v dosažených hodnotách KIV mezi Prahou a ostatními kraji způsobil, že všechny kraje s výjimkou Prahy se v grafu 1 seskupily v levém dolním kvadrantu. Praha náleží do pravého horního kvadrantu, ovšem nachází se téměř na hranici levého horního kvadrantu. Pozice Jihomoravského kraje se přibližuje středu grafu, což naznačuje poměrně stabilní inovační výkonnost tohoto kraje během sledovaného období.

Graf 17 Srovnání krajů podle koeficientu inovační výkonnosti v obdobích 2005-2007 a 2014- 2016

Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty Pozn. PHA Praha, SČK Středočeský, JČK Jihočeský, PLK Plzeňský, KVK Karlovarský, UK Ústecký, LBK Liberecký, KHK Královéhradecký, PK Pardubický, VYS Vysočina, JMK Jihomoravský, OLK Olomoucký, ZLK Zlínský, MSK Moravskoslezský

Podobný graf lze sestrojit také s využitím pořadí, které kraje zaujímají podle hodnoty KIV. Jedná se v podstatě o grafické znázornění pravé části tabulky 11, bez zohlednění dosažené hodnoty KIV. V grafu 18 je na ose x uvedeno pořadí kraje podle zjištěné hodnoty KIV v období 2014-2016, na ose y je uvedeno toto pořadí v období 2005-2007. Pozice, které jednotlivé kraje mohly v rámci toho grafu zaujmout, lze rozdělit do 4 skupin (kvadrantů): ● pravý horní kvadrant: kraje s dlouhodobě nízkou inovační výkonností, ● pravý dolní kvadrant: kraje s klesající inovační výkonností, ● levý horní kvadrant: kraje s rostoucí inovační výkonností, ● levý dolní kvadrant: kraje s dlouhodobě vysokou inovační výkonností.

Na základě tohoto členění lze kraje rozdělit do následujících skupin: kraje s dlouhodobě vyšší inovační výkonností (Praha, Jihomoravský, Liberecký, Pardubický a Olomoucký), kraje s dlouhodobě nižší inovační výkonností (Karlovarský, Ústecký, Vysočina, Jihočeský, Královéhradecký, Moravskoslezský a Zlínský), kraj s rostoucí inovační výkonností (Plzeňský) a kraj s klesající inovační výkonností (Středočeský).

Graf 18 Srovnání pořadí krajů podle hodnot koeficientu inovační výkonnosti v obdobích 2005- 2007 a 2014-2016

Výsledky analýzy pro kraje ČR Hlavním cílem této části analýzy bylo zjištění inovační výkonnosti Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje a na základě toho stanovení pozice těchto krajů v mezikrajském srovnání. Liberecký a Pardubický kraj lze řadit do skupiny krajů s vyšší inovační výkonností. V aktuálním období obsadil v mezikrajském srovnání Liberecký kraj 3. místo a Pardubický kraj 4. místo, přičemž ani jeden z nich si ve srovnání s obdobím 2005-2007 v pořadí nepohoršil. Podobného výsledku jako Liberecký a Pardubický kraj dosáhl Plzeňský kraj. Tyto tři regiony se v mezikrajském srovnání řadí za vedoucí Prahu a Jihomoravský kraj. Královéhradecký kraj za Libereckým i Pardubickým krajem poměrně výrazně zaostává. Jako kraj s pátou nejnižší inovační výkonností se dlouhodobě řadí do skupiny méně inovačně výkonných regionů. Jeho výkonnost je dle výsledků této analýzy srovnatelná s výkonností Moravskoslezského a Jihočeského kraje.

Porovnáme-li rozdíly hodnot KIV sledovaných krajů a Prahy a Jihomoravského kraje (tj. dvou inovačně nejvýkonnějších krajů) v jednotlivých obdobích, zjistíme, že pozice Libereckého, Královéhradeckého i Pardubického kraje vůči Praze relativně posiluje (rozdíly v hodnotách KIV Prahy a sledovaných krajů v období 2014-2016 jsou nižší než v období 2005-2007). Naopak pozice

69 sledovaných krajů vůči Jihomoravskému kraji relativně oslabuje (rozdíly v hodnotách KIV Jihomoravského kraje a sledovaných krajů jsou vyšší v období 2014-2016 než v období 2005-2007).

Dosažené hodnoty KIV regionů NUTS 2 Stejným způsobem jako v případě analýzy inovační výkonnosti krajů byl vypočítán i KIV regionů soudržnosti. Nejvyšších hodnot KIV dosáhla v prvním i druhém období Praha. Na druhém místě se v obou sledovaných časových úsecích umístil region Jihovýchod. Poslední příčky v meziregionálním srovnání v obou obdobích obsadil region Severozápad. Z hlediska pořadí regionů zaznamenaly zlepšení regiony Severovýchod (posun ze 4. na 3. místo) a Moravskoslezsko (ze 7. na 6.). O jedno místo si naopak pohoršily regiony Střední Čechy a Jihozápad (pokles z 3. na 4., resp. z 6. na 7. místo). Regionu Střední Morava patřilo v obou sledovaných obdobích 5. místo. Při porovnání hodnot KIV dosažených v prvním a druhém časovém úseku je zřejmé zvýšení hodnot tohoto ukazatele v případě regionů Jihozápad, Jihovýchod, Střední Morava a Moravskoslezsko, přičemž největší nárůst této hodnoty zaznamenal region Jihovýchod (+1,07). Region Severovýchod zaznamenal mírný pokles hodnoty koeficientu (- 0,20).

Tabulky 12 a 13 zobrazují hodnoty koeficientů jednotlivých indikátorů. Hodnoty KIV jsou uvedeny v jejich posledních sloupcích. V tabulce 14 je uvedeno srovnání regionů podle dosažených hodnot KIV a podle pořadí regionu v obou obdobích.

Tab. 12 Koeficient inovační výkonnosti regionů NUTS 2 ČR v období 2005-2007

Koef. Výdaje na Zaměstnanci Výzkumní Pracoviště Udělené Patentové Doktorští inovační VaV ve VaV pracovníci VaV patenty přihlášky studenti Ʃ výkonnosti Praha 9,56 21,68 27,38 5,98 9,19 5,77 3,72 83,28 11,90 Střední Čechy 6,41 5,55 6,36 1,80 1,89 1,75 1,17 24,93 3,56 Jihozápad 3,57 3,91 3,63 1,69 2,00 1,23 1,59 17,61 2,52 Severozápad 1,00 1,00 1,00 1,00 1,00 1,00 1,00 7,00 1,00 Severovýchod 4,35 4,36 4,79 2,28 3,48 2,47 1,56 23,29 3,33 Jihovýchod 5,46 5,73 7,26 2,75 2,01 1,72 2,19 27,13 3,88 Střední Morava 4,20 4,07 3,96 2,23 1,77 1,39 1,82 19,43 2,78 Moravskoslezsko 3,01 2,72 3,14 1,71 2,01 1,24 1,89 15,73 2,25 Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty

Tab. 13 Koeficient inovační výkonnosti regionů NUTS 2 ČR v období 2014-2016 Koef. Výdaje na Zaměstnanci Výzkumní Pracoviště Udělené Patentové Doktorští inovační VaV ve VaV pracovníci VaV patenty přihlášky studenti Ʃ výkonnosti Praha 7,64 16,41 20,92 4,34 8,47 7,17 3,40 68,34 9,76 Střední Čechy 5,71 4,29 4,76 1,69 1,30 1,95 1,43 21,13 3,02 Jihozápad 4,32 3,92 4,27 1,64 1,58 1,57 1,68 18,98 2,71 Severozápad 1,00 1,00 1,00 1,00 1,00 1,00 1,00 7,00 1,00 Severovýchod 3,85 3,88 4,03 2,23 3,75 2,52 1,66 21,92 3,13 Jihovýchod 7,66 7,37 9,62 2,85 2,82 2,19 2,10 34,61 4,94 Střední Morava 3,80 4,03 4,96 2,30 2,07 1,71 2,05 20,92 2,99 Moravskoslezsko 3,36 3,17 3,79 1,82 2,74 2,19 1,96 19,02 2,72 Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty

Tab. 14 Srovnání koeficientů inovační výkonnosti a pořadí regionů NUTS 2 ČR v obdobích 2005-2007 a 2014-2016 Koef. inovační výkonnosti Pořadí regionu

2005-2007 2014-2016 2005-2007 2014-2016

Praha 11,90 9,76 1. 1. Střední Čechy 3,56 3,02 3. 4. Jihozápad 2,52 2,71 6. 7. Severozápad 1,00 1,00 8. 8. Severovýchod 3,33 3,13 4. 3. Jihovýchod 3,88 4,94 2. 2. Střední Morava 2,78 2,99 5. 5. Moravskoslezsko 2,25 2,72 7. 6. Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty

Zjištěné hodnoty KIV byly podobně jako v případě krajů promítnuty do grafu (viz graf 19). Na ose x jsou uvedeny hodnoty KIV za období 2014-2016, na ose y hodnoty tohoto indikátoru za období 2005-2007. Pozice, které jednotlivé regiony mohly v rámci toho grafu zaujmout, lze rozdělit do výše popsaných 4 skupin. Relativně velký rozdíl v dosažených hodnotách KIV mezi Prahou a ostatními regiony způsobil, že se všechny regiony s výjimkou Prahy seskupily v levém dolním kvadrantu. Praha náleží do pravého horního kvadrantu. Z regionů umístěných v levé dolní části grafu zaujímá nejlepší pozici Jihovýchod.

Graf 19 Srovnání regionů NUTS 2 podle koeficientu inovační výkonnosti v obdobích 2005-2007 a 2014-2016

Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty Pozn. PHA Praha, SČ Střední Čechy, JZ Jihozápad, SZ Severozápad, SV Severovýchod, JV Jihovýchod, SM Střední Morava, MS Moravskoslezsko

Graf 20 byl sestrojen na základě pořadí, které regiony zaujímají podle hodnoty KIV (bez ohledu na dosaženou hodnotu KIV). Jedná se o grafické znázornění pravé části tabulky 14. V grafu 20 je na ose x uvedeno pořadí kraje podle zjištěné hodnoty KIV v období 2014-2016, na ose y je uvedeno toto pořadí v období 2005-2007. Pozice, které jednotlivé regiony mohly v rámci toho grafu zaujmout, jsou popsány výše (viz vysvětlivky ke grafu 18).

Graf 20 Srovnání pořadí regionů NUTS 2 podle hodnot koeficientu inovační výkonnosti v obdobích 2005-2007 a 2014-2016

Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty Pozn. PHA Praha, SČ Střední Čechy, JZ Jihozápad, SZ Severozápad, SV Severovýchod, JV Jihovýchod, SM Střední Morava, MS Moravskoslezsko

Regiony NUTS 2 lze podle umístění zaujímaných v meziregionálním srovnání podle KIV v daných obdobích rozdělit do následujících skupin: regiony s dlouhodobě vyšší inovační výkonností (Praha, Jihovýchod), regiony s dlouhodobě nižší inovační výkonností (Střední Morava, Jihozápad, Moravskoslezsko, Severozápad), region s rostoucí inovační výkonností (Severovýchod) a region s klesající inovační výkonností (Střední Čechy).

Výsledky analýzy pro regiony NUTS 2 Hlavním cílem této části analýzy bylo zjištění inovační výkonnosti regionu Severovýchod a na základě toho stanovení pozice tohoto regionu v meziregionálním srovnání. Region Severovýchod obsadil v meziregionálním srovnání v aktuálním období 3. místo (za Prahou a regionem Jihovýchod). Ve srovnání s obdobím 2005-2007 se jedná o zlepšení o jednu pozici. Zároveň je třeba reflektovat odstup od Prahy a regionu Jihovýchod (tj. dvou inovačně nejvýkonnějších regionů). Podle hodnoty KIV odstup

tohoto regionu od Prahy byl v období 2005-2007 vyšší než v období 2014-2016. V případě srovnání s regionem Jihovýchod se jedná o opačný vývoj, rozdíl v KIV byl vyšší v druhém období. Jedná se tedy o podobný vývoj inovační výkonnosti vzhledem k Praze a regionu Jihovýchod jako v případě Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje vzhledem k Praze a Jihomoravskému kraji.

Závěr

Kraje Liberecký, Královéhradecký a Pardubický mají řadu společných geografických i socioekonomických charakteristik. V porovnání s ostatními českými kraji se jedná o se relativně méně zalidněné regiony, v jejichž populaci jsou ve srovnání s republikovým podílem nadprůměrně zastoupeny osoby se středním vzděláním bez maturity. Podíl vysokoškolsky vzdělaných zde za republikovým průměrem naopak zaostává. Sledované kraje se ve srovnání s celorepublikovými hodnotami vyznačují nízkou nezaměstnaností a zároveň nízkými průměrnými mzdami. Jedná o ekonomicky relativně slabší české kraje, které se v mezikrajském srovnání hodnot makroekonomických ukazatelů umísťují převážně v druhé polovině celkového pořadí. Z hlediska zaměstnanosti a podílu odvětví na hrubé přidané hodnotě kraje patří k převládajícím ekonomickým činnostem všech těchto krajů zpracovatelský průmysl a zemědělství. Relativně podobná je ve sledovaných krajích i struktura zpracovatelského průmyslu. V Libereckém, Královéhradeckém i Pardubickém kraji patří k významným odvětvím strojírenství, automobilový průmysl a textilní průmysl. V Libereckém kraji v posledních letech dochází k rozvoji odvětví nanotechnologií, materiálového inženýrství a mechatroniky. V Pardubickém kraji má tradičně silnou pozici chemický a petrochemický průmysl a elektrotechnika a elektronika. Královéhradecký kraj vykazuje nadprůměrnou zaměstnanost ve zdravotnických oborech.

Aktéry regionálních inovačních systémů jednotlivých krajů lze v souladu s teoretickými koncepty uvedenými v první kapitole rozčlenit na subsystém aplikace a využívání znalostí (tj. firmy, klastry, technologické platformy), subsystém tvorby a šíření znalostí (tj. výzkumné organizace, vzdělávací organizace a zprostředkující organizace) a politické aktéry (tj. veřejná správa). Z hlediska výzkumné a inovační aktivity patří k nejvýznamnějším subjektům aplikační sféry firmy Crytur s.r.o., MEGA a.s, Magna Exteriors & Interiors (Liberecký kraj), Ella-CS, s.r.o., ASSA ABLOY Czech & Slovakia, s.r.o. (Královéhradecký kraj), Contipro s.r.o, Rieter CZ, s.r.o. a Synthesia, a.s. (Pardubický kraj). Na sledovaném území působí několik klastrů a technologických platforem. V každém z krajských měst se nachází univerzita, v Hradci Králové mají sídlo další tři fakulty mimokrajských univerzit. Za nejvýkonnější univerzitu v oblasti výzkumu lze vzhledem k její vysoké patentové aktivitě označit Technickou univerzitu Liberec. Ve sledovaných krajích je zastoupeno také několik výzkumných organizací či jejich poboček. S výjimkou Technologického centra Hradec Králové se na sledovaném území nenachází vědeckotechnologický park. Podnikatelský inkubátor v Libereckém kraji funguje krátce a v Pardubickém kraji tato instituce čeká na zahájení provozu. Chybí rovněž subjekty zaměřující se výhradně na podporu a rozvoj inovací v kraji. V Královéhradeckém kraji tuto úlohu v rámci regionální rozvojové agentury zastává Úsek inovací, v ostatních krajích podobné pracoviště zřízeno není. Pozitivem je existence několika center transferu technologií. Regionální politika je reprezentována především příslušnými krajskými orgány. Všechny sledované kraje disponují krajskou RIS3 strategií, tj. strategickým dokumentem, který krajům napomáhá zacílit finanční prostředky do aktivit vedoucích k posílení inovační kapacity.

Region Severovýchod patří, dle výsledků provedených analýz, jejichž cílem bylo definovat inovační výkonnost českých NUTS 2 regionů, k inovačně silnějším českým regionům. Poslední šetření Evropské komise Regional Innovation Scoreboard jej řadí v na 3. místo mezi českými NUTS 2 regiony. Jednotlivé kraje ovšem v dosud realizovaných analýzách inovační výkonnosti vykazují relativně horší výsledky a v mezikrajských srovnáních se řadí k průměru až podprůměru, přičemž nejhůře z těchto srovnání vychází Královéhradecký kraj.

Analýza uvedená v této práci se skládá ze dvou částí. Cílem první z nich bylo definovat pozice Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje v mezikrajském srovnání podle jednotlivých indikátorů charakterizujících aktivitu regionu v oblasti výzkumu a vývoje a určit sektory provádění výzkumu a vývoje, vědní oblasti a odvětví ekonomické činnosti, v nichž se výzkum a vývoj ve sledovaných krajích koncentruje především.

Z výsledků této části analýzy vyplynulo, že sledované kraje mají mnoho společných znaků také s ohledem na realizovaný výzkum a vývoj. Výzkumné aktivity se na území regionu Severovýchod koncentrují především v podnikatelském sektoru, v oblasti technických věd a z hlediska převažující ekonomické činnosti ve zpracovatelském průmyslu. Významná část výdajů na výzkum a vývoj ve všech sledovaných krajích směřuje do odvětví automobilového průmyslu a strojírenství. Naopak textilní průmysl, tradiční odvětví sledovaného území, vykazuje v těchto krajích relativně nízkou výzkumnou aktivitu. Pozitivem je zjištěná výzkumná aktivita sledovaných krajů v oborech, které jsou dokumentem Národní politika výzkumu, vývoje a inovací na období 2016 – 2020 označeny jako klíčové. V Libereckém, Královéhradeckém a Pardubickém kraji se z tohoto výčtu oborů rozvíjí především nanotechnologie, automobilový průmysl, strojírenství a elektrotechnický průmysl. Další společnou charakteristikou všech tří krajů je převaha aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje nad základním výzkumem. Příznivým faktem je, že v jednotlivých krajích existuje vazba mezi perspektivními odvětvími či vědními oblastmi a typy fakult, na nichž se koncentrují vyšší podíly doktorandů. Liberecký kraj oba zbývající kraje předstihuje v počtu patentových přihlášek i udělených patentů, Královéhradecký kraj zaujímá v rámci ČR relativně silnou pozici s ohledem na tok licenčních poplatků do tohoto regionu.

Cílem druhé části analýzy bylo definovat inovační výkonnost krajů a regionů NUTS 2 ČR prostřednictvím souhrnného ukazatele - koeficientu inovační výkonnosti, určit na základě tohoto indikátoru pozici Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje a regionu Severovýchod v mezikrajském a meziregionálním srovnání a porovnat inovační výkonnost krajů a regionů NUTS 2 na začátku a konci desetiletého horizontu let 2005 až 2016.

Dle výsledků druhé části analýzy lze Liberecký a Pardubický kraj zařadit do skupiny krajů s vyšší inovační výkonností. V aktuálním období (průměr let 2014-2016) obsadil v mezikrajském srovnání Liberecký kraj 3. místo a Pardubický kraj 4. místo, přičemž ani jeden z nich si ve srovnání s počátečním obdobím (průměr let 2005-2007) v pořadí nepohoršil. Královéhradecký kraj za Libereckým i Pardubickým krajem poměrně výrazně zaostává. Jako kraj s pátou nejnižší inovační výkonností se dlouhodobě řadí do skupiny méně inovačně výkonných regionů. Region Severovýchod obsadil dle výsledků této analýzy v meziregionálním srovnání v aktuálním období 3. místo. Ve srovnání s počátečním obdobím se jedná o zlepšení o jednu pozici.

Přestože výše zmíněné realizované analýzy pracují s různými ukazateli a podle různých metodik, lze konstatovat, že výsledky analýzy uvedené v této práci se zhruba shodují s výsledky existujících analýz v případě zjištění inovační výkonnosti regionů NUTS 2 a určení pozice regionu Severovýchod v meziregionálním srovnání. V případě analýzy inovační výkonnosti krajů se jako společný bod této a ostatních analýz ukázala pozice Královéhradeckého kraje. Inovační výkonnost tohoto kraje byla ve všech zmíněných analýzách hodnocena jako nižší než inovační výkonnost Libereckého i Pardubického kraje, což výsledky analýzy zde uvedené potvrzují. Naopak Liberecký a Pardubický kraj obsadily v mezikrajském srovnání pozice za Prahou a Jihomoravským krajem, byť s velkým odstupem, což je s výsledky ostatních analýz v rozporu. Ze sledovaných krajů lze za region s největšími předpoklady k rozvoji inovací tedy označit Liberecký kraj. Sledované území jako celek, tj.

75 region Severovýchod, lze z hlediska inovačního potenciálu charakterizovat také jako relativně perspektivní region.

Vzhledem k výsledkům analýzy statistických dat i analýzy aktérů regionálních inovačních systémů lze jako jeden ze způsobů, jak posílit inovační kapacitu a zároveň konkurenceschopnost jednotlivých sledovaných krajů i sledovaného území jako celku, navrhnout posílení spolupráce v oblasti výzkumu, vývoje a inovací v rámci celého regionu Severovýchod. Tuto spolupráci lze zaměřit oborově (např. v rámci perspektivních odvětví jednotlivých krajů) či mezioborově (např. spolupráce týkající se využití nanotechnologií v textilním průmyslu, medicíně a dalších odvětvích), přičemž zásadní význam má zintenzivnění spolupráce mezi výzkumnou a aplikační sférou. Ačkoli je oblast spolupráce soukromého a veřejného sektoru považována za nedostatečnou v rámci celé ČR, region Severovýchod v tomto ohledu ve srovnání s ostatními regiony soudržnosti zaostává výrazně, což dokládají např. výsledky šetření Regional Innovation Scoreboard. K rozvoji této spolupráce by pravděpodobně přispěla existence inovačních agentur, které ve sledovaných krajích chybí. Tato specializovaná pracoviště by napomohla k rozvoji networkingových aktivit, prostřednictvím kterých by došlo ke zvýšení informovanosti o možnostech vzájemné spolupráce subjektů výzkumné a aplikované sféry sídlících v Libereckém, Královéhradeckém nebo Pardubickém kraji.

Seznam použitých zdrojů

Literatura

ASHEIM, B., GERTLER, M. (2005). The geography of innovation. In Fagerberg, J. Mowery, D. C., Nelson, R. R. (eds.) The Oxford Handbook of Innovation. Oxford: Oxford University Press. s. 291-317. ISBN 978-0-19-928680-5.

ASHEIM, B. T., ISAKSEN, A. (2002). Regional innovation systems: the integration of local ‘sticky’and global ‘ubiquitous’ knowledge. The Journal of Technology Transfer, 27, 1: 77-86. ISSN 1573-7047.

BLAŽEK, J. (2012). Regionální inovační systémy a globální produkční sítě: dvojí optika na zdroje konkurenceschopnosti v současném světě? Geografie, 117, č. 2, s. 209 – 233.

BLAŽEK, J., UHLÍŘ D. (2011). Teorie regionálního rozvoje: nástin, kritika, implikace. Vyd. 2., přeprac. a rozš. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-1974-3.

COOK, P. (1998). Introduction: origins of the concept. In: Braczyk, H., Cook, P., Heidenreich, M. (Eds.). Regional Innovation Systems. London: UCL Press, s. 2-25.

COOKE, P. (2004). Introduction: Regional innovation systems – an evolutionary approach. In Cooke, P. N., Heidenreich, M., Braczyk, H. J. (Eds.). Regional Innovation Systems: The role of governance in a globalized world. London, New York: Routledge. s. 1-18. ISBN 0-415-30369-9.

DOLOREUX, D. (2002). What we should know about regional systems of innovation. Technology in Society, 24, 3: 243-263. ISSN 0160-791X.

DRAHOŠOVÁ, J., BEDNÁŘ P. (2014). Evaluation of innovations and innovation potential of Czech regions at the NUTS 3 level [online]. [cit. 2018-03-09]. Dostupné z www: http://aak.cms.opf.slu.cz/pdf/2014/1/Drahosova_Bednar.pdf

EDLER J., FAGERBERG J. (2017). Innovation policy: what, why, and how. Oxford Review of Economic Policy. 33(1), 2-23. ISSN 0266-903X.

ETZKOWITZ, H., LEYDESDORFF L. (2000). The dynamics of innovation: from National Systems and "Mode 2" to a Triple Helix of university-industry-government relations. Research Policy, 29: 109- 123. ISSN 0048-7333.

HEJDA Z. A kol. (2004). Přehled inovačních politik států Evropské unie. Technologické centrum AV ČR, s. 60. Dostupné z: https://www.tc.cz/files/istec_publications/inovacni-politiky-EU.pdf

KOSTIĆ, M. (2015). Regionální nástroje na podporu výzkumu, vývoje a inovací v České republice. ERGO. Technologické centrum AV ČR, 10(2-3), 36-42. ISSN 1802-2170.

KOVÁCSOVÁ, L. (2014). Výzkumný potenciál krajů ČR. In Klímová, V., Žítek, V. XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Brno: Masarykova univerzita, s. 186-193. ISBN 978-80-210-6840-7.

LUNDVALL, B. Å., BORRÁS, S. (2005). Science, Technology and Innovation Policy. In Fagerberg, J., Mowery, D. C., Nelson, R. R. (eds.) The Oxford Handbook of Innovation. Oxford: Oxford University Press. s. 599-631. ISBN 978-0-19-928680-5.

PAZOUR, M., KUČERA Z. (2009). Trendy při tvorbě inovační politiky ve vybraných evropských zemích. ERGO. Technologické centrum AV ČR: 04(02), 9-13. ISSN 1802-2170.

POLEDNÍKOVÁ, E., KASHI K. (2014). Using MCDM Methods: Evaluation of Regional Innovation Performance in the Czech Republic. In Proceedings of the European Conference on Management Leadership and Governance, pp. 487-496.

PORTER, M. E. (1990). The Competitive Advantage of Nations. Harward Business Review. March- April, 71-91.

PORTER, M., E. (1998). Clusters and the New Economics of Competition. Harward Business Review. November-December, 78-90.

RANGA, M., ETZKOWITZ H. (2013). Triple Helix systems: an analytical framework for innovation policy and practice in the Knowledge Society. Industry & Higher Education, 27(3), 237-262. ISSN 0048-7333.

SKOKAN, K. (2004). Konkurenceschopnost, inovace a klastry v regionálním rozvoji. Ostrava: Repronis. ISBN 80-7329-059-6.

TÖDTLING, F., TRIPPL, M. (2005). One size fits all? Towards a differentiated regional innovation policy approach. Research Policy, 34, 8: 1203-1219. ISSN 0048-7333.

VANŽURA, J. (2011). Inovační politika na regionální úrovni. ERGO. Technologické centrum AV ČR, 6(1), 11-15. ISSN 1802-2170.

VITURKA M. a kol. (2015). Regionální rozvoj, politika a správa. Díl 1: Regionální rozvoj. Brno: Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, s. 242.

WINKLEROVÁ L. (2016). Comparison of Innovation Potential of the Czech Regions [online]. [cit. 2018-03-09]. Dostupné z www: http://aak.cms.opf.slu.cz/pdf/2016/4/Winklerova.pdf

ŽÍTEK, V., KLÍMOVÁ V. (2015). Regionální inovační strategie jako cesta k implementaci inovační politiky. In: XVIII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Brno: Masarykova univerzita, s. 155-160. ISBN 978-80-210-7861-1.

ŽÍTEK, V., KLÍMOVÁ V. (2016). Aplikace konceptu regionálních inovačních systémů a implikace pro inovační politiku. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 978-80-210-8415-5.

Strategické dokumenty

Evropská komise. Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění [online]. [cit. 2018-04-06]. Dostupné z www: https://www.mmr.cz/getmedia/7c31b211-1a5a-46a8- b6bd-151b72dc94ec/EU2020-CJ.pdf

Národní inovační politika České republiky na léta 2005 – 2010 [online]. [cit. 2018-02-14]. Dostupné z: http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=14459

Národní inovační strategie České republiky [online]. [cit. 2018-02-14]. Dostupné z: https://www.mpo.cz/dokument91200.html

Národní politika výzkumu, vývoje a inovací na léta 2016-2020 [online]. [cit. 2018-02-14]. Dostupné z: http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=682145

Strategie inteligentní specializace Královéhradecké kraje [online]. [cit. 2018-03-15]. Dostupné z www: http://www.cirihk.cz/ris3.html

Strategie inteligentní specializace Libereckého kraje [online]. [cit. 2018-03-13]. Dostupné z www: https://regionalni-rozvoj.kraj-lbc.cz/getFile/id:254686/lastUpdateDate:2014-09- 30%2014%3A30%3A58

Strategie inteligentní specializace Pardubického kraje [online]. [cit. 2018-03-16]. Dostupné z www: https://www.pardubickykraj.cz/smart-akcelerator

Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR pro období let 2012 až 2020 [online]. [cit. 2018-02- 14]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vyzkum-a-vyvoj/strategie-mezinarodni-konkurenceschopnosti- cr-pro-obdobi-let

Strategie rozvoje Libereckého kraje 2006-2020 [online]. [cit. 2018-03-16]. Dostupné z www: https://regionalni-rozvoj.kraj-lbc.cz/page1885/strategie-rozvoje-libereckeho-kraje-2006-2020- aktualizace

Internetové zdroje

Bisnode Česká republika, a.s. Databáze Magnusweb [online]. [cit. 2018-03-17]. Dostupné z www: https://magnusweb.bisnode.cz/

Centrum pro podporu transferu technologií. Nabízíme [online]. [cit. 2018-03-17]. Dostupné z www: http://cptt.tul.cz/nabizime

Centrum základního a aplikovaného výzkumu [online]. [cit. 2018-03-13]. Dostupné z www: https://www.uhk.cz/cs-CZ/FIM/Katedry-a-soucasti/CZAV-Centrum-zakladniho-a-aplikovaneho- vyzkumu

Clutex - klastr technické textilie. Seznam členů [online]. [cit. 2018-03-10]. Dostupné z www: http://clutex.cz/seznam-clenu

Czech Stone Cluster. Klastr [online]. [cit. 2018-03-10]. Dostupné z www: http://www.czechstonecluster.eu/klastr/

Česká národní banka. Stav přímých zahraničních investic v České republice k 31.12 [online]. [cit. 2018- 03-11]. Dostupné z www: https://www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_stat/publikace_pb/pzi/

Česká technologická platforma pro textil. Seznam členů [online]. [cit. 2018-03-10]. Dostupné z www: http://www.ctpt.cz/clanky/331/Seznam-clenu/

Český statistický úřad. Ekonomické výsledky průmyslu ČR - 2015 [online]. [cit. 2018-03-16]. Dostupné z www: https://www.czso.cz/csu/czso/ekonomicke-vysledky-prumyslu-cr-2015

Český statistický úřad. Klasifikace ekonomických činností (CZ-NACE) [online]. [cit. 2018-04-04]. Dostupné z www: https://www.czso.cz/csu/czso/klasifikace_ekonomickych_cinnosti_cz_nace

Český statistický úřad. Krajská ročenka Královéhradeckého kraje - 2017 [online]. [cit. 2018-03-16]. Dostupné z www: https://www.czso.cz/csu/czso/statisticka-rocenka-kralovehradeckeho-kraje-2017

Český statistický úřad. Krajská ročenka Libereckého kraje - 2017 [online]. [cit. 2018-03-16]. Dostupné z www: https://www.czso.cz/csu/czso/statisticka-rocenka-libereckeho-kraje-2017

Český statistický úřad. Krajská ročenka Pardubického kraje - 2017 [online]. [cit. 2018-03-16]. Dostupné z www: https://www.czso.cz/csu/czso/statisticka-rocenka-pardubickeho-kraje-2017

Český statistický úřad. Licence na předměty průmyslového vlastnictví – 2016 [online]. [cit. 2018-04- 02]. Dostupné z www: https://www.czso.cz/csu/czso/licence-na-predmety-prumysloveho-vlastnictvi- 2016

Český statistický úřad. Lidské zdroje ve vědě a technologiích [online]. [cit. 2018-04-03]. Dostupné z www: https://www.czso.cz/csu/czso/lidske-zdroje-ve-vede-a-technologiich

Český statistický úřad. Metodika a definice ukazatelů výzkumu a vývoje [online]. [cit. 2018-03-30]. Dostupné z www: https://www.czso.cz/documents/10180/23195540/metodika.pdf/cb674fec-2246- 4cdd-8b63-2cbc002751ea?version=1.4

Český statistický úřad. Metodické vysvětlivky [online]. [cit. 2018-03-15]. Dostupné z www: https://www.czso.cz/csu/czso/1304-05-v_roce_2004-metodicke_vysvetlivky

Český statistický úřad. Patentová statistika [online]. [cit. 2018-04-01]. Dostupné z www: https://www.czso.cz/csu/czso/patentova_statistika

Český statistický úřad. Patentová statistika – definice sledovaných pojmů [online]. [cit. 2018-04-01]. Dostupné z www: https://www.czso.cz/documents/10180/55723332/patenty_definice.pdf/1c018cb9- 66df-4568-90d4-2ce280589311?version=1.1

Český statistický úřad. Statistická ročenka České republiky – 2017 [online]. [cit. 2018-03-12]. Dostupné z www: https://www.czso.cz/csu/czso/statisticka-rocenka-ceske-republiky

Český statistický úřad. Statistika Specialistů v oblasti vědy a techniky – Metodika [online]. [cit. 2018- 03-13]. Dostupné z www: https://www.czso.cz/documents/10180/23186331/metodologie_specialiste_ vat.pdf/ce4a6a2b-8425-4201-8761-05603120e1df?version=1.1

Český statistický úřad. Statistické šetření o licencích – metodika [online]. [cit. 2018-04-02]. Dostupné z www: https://www.czso.cz/documents/10180/23186253/metodologie.pdf/d774872b-453c-47de- b78c-620f0c0e5994?version=1.1

Český statistický úřad. Výzkum a vývoj - Ukazatele výzkumu a vývoje podle krajů České republiky [online]. [cit. 2018-03-30]. Dostupné z www: https://www.czso.cz/csu/czso/statistika_vyzkumu_a_ vyvoje

Český statistický úřad. Zaměstnanost a nezaměstnanost podle výsledků VŠPS – Metodika [online]. [cit. 2018-03-31]. Dostupné z www: https://www.czso.cz/csu/czso/zam_vsps

Evropská komise. Regional Innovation Scoreboard [online]. [cit. 2018-03-07]. Dostupné z www: http://ec.europa.eu/growth/industry/innovation/facts-figures/regional_cs

Evropská komise. The EU Regional Competitiveness Index 2016 [online]. [cit. 2018-03-07]. Dostupné z www: http://ec.europa.eu/regional_policy/en/information/publications/working-papers/2017/the-eu- regional-competitiveness-index-2016

Evropské strukturální a investiční fondy. Regiony regionální politiky [online]. [cit. 2018-03-10]. Dostupné z www: http://www.strukturalni-fondy.cz/cs/Fondy-EU/Informace-o-fondech-EU/Regiony- regionalni-politiky-EU

Euroregion Nisa [online]. [cit. 2018-03-15]. Dostupné z www: http://ern.cz/index.php?D=245

Eurostat. Research and development expenditure [online]. [cit. 2018-04-04]. Dostupné z www: http://ec.europa.eu/eurostat/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=tsc00001&plugin=1

Klastr OMNIPACK – Klastr výrobců obalů [online]. [cit. 2018-03-10]. Dostupné z www: http://klastromnipack.cz/cs/omnipack

Lékařská fakulta v Hradci Králové. Přehled výzkumných aktivit [online]. [cit. 2018-03-11]. Dostupné z www: https://www.lfhk.cuni.cz/Fakulta/O-fakulte/Veda,-vyzkum/

MemBrain. O společnosti [online]. [cit. 2018-03-09]. Dostupné z www: https://www.membrain.cz/o- spolecnosti.html

Ministerstvo práce a sociálních věcí. Statistiky nezaměstnanosti z územního hlediska [online]. [cit. 2018-03-11]. Dostupné z www: https://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/uzem

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Data o studentech, poprvé zapsaných a absolventech vysokých škol [online]. [cit. 2018-04-07]. Dostupné z www: http://sdv.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v- cr/statistika-skolstvi/data-o-studentech-poprve-zapsanych-a-absolventech-vysokych

Nanoprogres – the Nanotechnology Cluster. O nás [online]. [cit. 2018-03-10]. Dostupné z www: http://nanoprogress.eu/cs/domovska-stranka/klastr/o-nas/

OECD. Frascati Manual 2015: Guidelines for Collecting and Reporting Data on Research and Experimental Development [online]. OECDpublishing, 2015 [cit. 2018-02-16]. ISBN 978-92-64-23880- 092 2015 00 1 P. Dostupné z: https://read.oecd-ilibrary.org/science-and-technology/frascati-manual- 2015_9789264239012-en#page402

OECD. Regional innovation strategies [online]. [cit. 2018-02-14]. Dostupné z: http://www.oecd.org/innovation/policyplatform/48137737.pdf

Pardubický podnikatelský inkubátor [online]. [cit. 2018-03-12]. Dostupné z www: https://www.p- pink.cz/o-nas/

RegioTex – Smart Regional Investment in Textile Innovation [online]. [cit. 2018-03-11]. Dostupné z www: http://www.textile-platform.eu/regiotex-regional-investment/

RIS3 strategie [online]. [cit. 2018-02-14]. Dostupné z: http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=741706

Technický deník. Aktivní Nanomedic [online]. 2006 [cit. 2018-03-10]. Dostupné z www: https://www.technickytydenik.cz/rubriky/archiv/aktivni-nanomedic_13735.html

Univerzita Hradec Králové. O univerzitě [online]. [cit. 2018-03-15]. Dostupné z www: https://www.uhk.cz/cs-CZ/UHK/O-univerzite

Univerzita Pardubice. Fakulty a útvary [online]. [cit. 2018-03-12]. Dostupné z www: https://www.upce.cz/

Legislativa

Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) [online]. [cit. 2018-02-14]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-129

Seznam zkratek

AV ČR Akademie věd České republiky P-PINK Pardubický podnikatelský inkubátor CTTV Centrum textilních technologií p.b. procentní bod a vzdělávání RIS Regional Innovation Scoreboard ČSÚ Český statistický úřad RIS3 strategie pro inteligentní specializaci ČTPT Česká technologická platforma pro RRA PK Regionální rozvojová agentura textil Pardubického kraje DUI doing, using, interacting RVVI Rada pro výzkum, vývoj a inovace EIS Europen Innovation Scoreboard SV Severovýchod EPO European Patent Office STI science, technology, innovation EU Evropská unie TA ČR Technologická agentura České FaF UK HK Farmaceutická univerzita republiky Univerzity Karlovy v Hradci Králové TC AV ČR Technologické centrum AV ČR FN HK Fakultní nemocnice Hradec Králové TC HK Technologické centrum Hradec FTE Full Time Equivalent Králové FVZ UO Fakulta vojenského zdravotnictví TUL Technická univerzita Liberec Univerzity obrany UHK Univerzita Hradec Králové GA ČR Grantová agentura České republiky UPa Univerzita Pardubice HDP hrubý domácí produkt VaV výzkum a vývoj HPH hrubá přidaná hodnota VÚOS Výzkumný ústav organických syntéz KIV koeficient inovační výkonnosti VÚTS Výzkumný ústav textilních strojů koef. koeficient LF UK HK Lékařská univerzita Univerzity Karlovy v Hradci Králové lipo.ink Liberecký podnikatelský inkubátor LQ lokalizační kvocient MPSV Ministerstvo práce a sociálních věcí MSP malé a střední podniky MŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy NUTS Nomenclature des Unites Territoriales Statistiques OECD Organisation for Economic Co- operation and Development PNO podíl nezaměstnaných osob

Seznam grafů

Graf 1 Hrubý domácí produkt na obyvatele v krajích ČR (v Kč; 2016) Graf 2 Počet pracovišť VaV v krajích ČR (průměr 2014-2016) Graf 3 Počet zaměstnanců ve VaV v krajích ČR (FTE; průměr 2014-2016) Graf 4 Zaměstnanci ve VaV podle základních kategorií zaměstnanců (v %; 2014-2016) Graf 5 Podíl zaměstnanců ve VaV a výzkumných pracovníků na pracovní síle kraje (v %; 2014-2016) Graf 6 Počet výzkumných pracovníků v krajích ČR (průměr 2014-2016) Graf 7 Výdaje na VaV v krajích ČR (v mil. Kč; průměr 2014-2016) Graf 8 Podíl výdajů na VaV v krajích/ČR na HDP krajů/ČR (v %; průměr 2014-2016) Graf 9 Výdaje na VaV podle druhu výdajů (v %; průměr 2014-2016) Graf 10 Počet patentových přihlášek v krajích ČR (průměr 2014-2016) Graf 11 Patentové přihlášky podle typu přihlašovatele (v %; průměr 2014-2016) Graf 12 Počet udělených patentů v krajích ČR (průměr 2014-2016) Graf 13 Podíly udělených patentů podle typu přihlašovatele (průměr 2014-2016) Graf 14 Počty poskytnutých licencí na patenty a poskytovatelů licencí v krajích ČR (průměr 2014-2016) Graf 15 Přijaté licenční poplatky z patentových licencí v krajích ČR (v tis. Kč; průměr 2014-2016) Graf 16 Počty studentů doktorského studia v krajích ČR podle trvalého bydliště studenta (průměr 2014- 2016) Graf 17 Srovnání krajů podle koeficientu inovační výkonnosti v obdobích 2005-2007 a 2014-2016 Graf 18 Srovnání pořadí krajů podle hodnot koeficientu inovační výkonnosti v obdobích 2005-2007 a 2014-2016 Graf 19 Srovnání regionů NUTS 2 podle koeficientu inovační výkonnosti v obdobích 2005-2007 a 2014- 2016 Graf 20 Srovnání pořadí regionů NUTS 2 podle hodnot koeficientu inovační výkonnosti v obdobích 2005- 2007 a 2014-2016

Seznam tabulek

Tab. 1 Kategorie regionální podpůrných nástrojů Tab. 2 Obyvatelstvo Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje a regionu Severovýchod (2016) Tab. 3 Vzdělanostní struktura obyvatelstva Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje a regionu Severovýchod (2016) Tab. 4 Vybrané charakteristiky trhu práce Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje (2016, 2017, 2018) Tab. 5 Základní makroekonomické charakteristiky Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje a regionu Severovýchod (2015, 2016) Tab. 6 Podniky s 1 000 a více zaměstnanci v Libereckém, Královéhradeckém a Pardubickém kraji (2016) Tab. 7 Domény specializace Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje Tab. 8 Podíl jednotlivých odvětví na celkových výdajích na VaV zpracovatelského průmyslu v Libereckém, Královéhradeckém a Libereckém kraji (v %; průměr 2014-2016) Tab. 9 Koeficient inovační výkonnosti krajů ČR v období 2005-2007 Tab. 10 Koeficient inovační výkonnosti krajů ČR v období 2014-2016 Tab. 11 Srovnání koeficientů inovační výkonnosti a pořadí krajů ČR v obdobích 2005-2007 a 2014-2016 Tab. 12 Koeficient inovační výkonnosti regionů NUTS 2 ČR v období 2005-2007 Tab. 13 Koeficient inovační výkonnosti regionů NUTS 2 ČR v období 2014-2016

Tab. 14 Srovnání koeficientů inovační výkonnosti a pořadí regionů NUTS 2 ČR v obdobích 2005-2007 a 2014-2016

Seznam obrázků

Obr. 1 Regionální inovační systém Obr. 2 Triple helix Obr. 3 Porterův model konkurenční výhody Obr. 4 Kraje a regiony NUTS 2 v ČR Obr. 5 Inovační výkonnost českých NUTS 2 regionů dle RIS (2017) Obr. 6 Srovnání inovační výkonnosti regionu Severovýchod, ČR a EU podle vybraných indikátorů RIS (2017)

Seznam příloh

Tab. 1 Zaměstnanost v Libereckém, Královéhradeckém a Pardubickém kraji a regionu Severovýchod podle sekcí klasifikace CZ-NACE (2016) Tab. 2 Zaměstnanost v Libereckém, Královéhradeckém a Pardubickém kraji a regionu Severovýchod podle tříd klasifikace CZ-ISCO (2016) Tab. 3 Podíl odvětví ekonomické činnosti na hrubé přidané hodnotě v Libereckém, Královéhradeckém a Pardubickém kraji a regionu Severovýchod (2016, v %) Tab. 4 Odvětví ekonomické činnosti v Libereckém, Královéhradeckém a Pardubickém kraji a regionu Severovýchod podle lokalizačního kvocientu (2016) Tab. 5 Aktéři regionálních inovačních systémů Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje Tab. 6 Pracoviště VaV, zaměstnanci ve VaV a výzkumní pracovníci v Libereckém, Královéhradeckém a Pardubickém kraji, regionu Severovýchod a ČR podle sektoru provádění, vědní oblasti a převažující ekonomické činnosti (v %; průměr 2014-2016) Tab. 7 Výdaje na VaV v Libereckém, Královéhradeckém a Pardubickém kraji, regionu Severovýchod a ČR podle sektoru provádění, zdrojů financování, typu VaV činnosti, vědní oblasti a převažující ekonomické činnosti (v %; průměr 2014-2016) Tab. 8 Počty doktorských studentů studujících na univerzitách/fakultách v Libereckém, Královéhradeckém a Pardubickém kraji (průměr 2014-2016)

Přílohy

Tab. 1 Zaměstnanost v Libereckém, Královéhradeckém a Pardubickém kraji a regionu Severovýchod podle sekcí klasifikace CZ-NACE (2016)

Liberecký Královéhradecký Pardubický Severovýchod ČR Podíl na Podíl na Podíl na Podíl na Podíl na tis. celkové zam. tis. celkové zam. tis. celkové zam. tis. celkové zam. tis. celkové zam. kraje kraje kraje regionu ČR Zemědělství, lesnictví a rybářství 4,1 2,0% 11,0 4,2% 10,4 4,1% 25,5 3,5% 149,1 2,9% Těžba a dobývání 1,1 0,5% 0,6 0,2% 0,5 0,2% 2,2 0,3% 38,9 0,8% Zpracovatelský průmysl 78,2 37,4% 86,0 32,6% 87,7 34,5% 251,9 34,6% 1 428,70 27,8% Výroba a rozvod elektřiny, plynu, 1,5 0,7% 3,7 1,4% 2,0 0,8% 7,2 1,0% 52,8 1,0% tepla a klimatizovaného vzduchu Zásobování vodou; činnosti souv. 1,7 0,8% 2,5 1,0% 2,4 0,9% 6,6 0,9% 49,5 1,0% s odpad. vodami Stavebnictví 12,7 6,1% 15,7 5,9% 17,8 7,0% 46,2 6,4% 386,3 7,5% Velkoobchod a maloobch.; opravy 22,1 10,6% 31,3 11,8% 24,4 9,6% 77,8 10,7% 605,8 11,8% a údržba motorových vozidel Doprava a skladování 11,0 5,3% 13,6 5,1% 16,1 6,3% 40,7 5,6% 314,2 6,1% Ubytování, stravování a 6,7 3,2% 7,9 3,0% 6,6 2,6% 21,2 2,9% 183,0 3,6% pohostinství Informační a komunikační činnosti 3,8 1,8% 4,5 1,7% 4,9 1,9% 13,2 1,8% 147,6 2,9% Peněžnictví a pojišťovnictví 3,7 1,8% 5,2 1,9% 4,9 1,9% 13,8 1,9% 117,2 2,3%

Činnosti v oblasti nemovitostí 1,7 0,8% 2,0 0,7% 1,1 0,4% 4,8 0,7% 39,0 0,8% Profesní, vědecké a technické 6,7 3,2% 11,2 4,3% 9,1 3,6% 27,0 3,7% 251,5 4,9% činnosti Administrativní a podpůrné činnosti 4,7 2,2% 5,7 2,2% 3,5 1,4% 13,9 1,9% 128,7 2,5% Veřejná správa a obrana; povinné 10,7 5,1% 16,5 6,3% 17,3 6,8% 44,5 6,1% 330,2 6,4% sociální zabezpečení Vzdělávání 13,6 6,5% 16,1 6,1% 18,3 7,2% 48,0 6,6% 338,6 6,6% Zdravotní a sociální péče 15,6 7,5% 21,3 8,1% 19,5 7,7% 56,4 7,8% 360,4 7,0% Kulturní, zábavní a rekreační 4,6 2,2% 2,9 1,1% 2,9 1,2% 10,4 1,4% 92,8 1,8% činnosti Ostatní činnosti 4,0 1,9% 4,4 1,7% 2,9 1,1% 11,3 1,6% 86,6 1,7%

Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty

Tab. 2 Zaměstnanost v Libereckém, Královéhradeckém a Pardubickém kraji a regionu Severovýchod podle tříd klasifikace CZ-ISCO (2016)

Liberecký Královéhradecký Pardubický Severovýchod ČR

Podíl na Podíl na Podíl na Podíl na Podíl na tis. celkové zam. tis. celkové zam. tis. celkové zam. tis. celkové zam. tis. celkové zam. kraje kraje kraje regionu ČR

Zákonodárci a řídící pracovníci 13,9 6,6% 13,6 5,2% 10,6 4,2% 38,1 5,2% 269,1 5,2%

Specialisté 25,6 12,2% 36,3 13,7% 29,4 11,6% 91,3 12,6% 422,5 18,7%

z toho Specialisté v oblasti vědy 3,5 1,7% 5,8 2,3% 4,8 2,0% 14,1 1,9% 121,3 2,4% a techniky

Techničtí a odborní pracovníci 34,4 16,5% 49,6 18,8% 45,3 17,8% 129,3 17,8% 394,4 17,4%

Úředníci 13,8 6,6% 21,9 8,3% 25,0 9,8% 60,7 8,3% 476,3 9,3%

Pracovníci ve službách a prodeji 31,6 15,1% 36,3 13,7% 33,8 13,3% 101,7 14,0% 783,0 15,2%

Kvalifikovaní pracovníci v 1,7 0,8% 3,9 1,5% 5,1 2,0% 10,7 1,5% 69,8 1,4% zemědělství, lesnictví a rybářství

Řemeslníci a opraváři 38,4 18,4% 46,4 17,6% 44,0 17,3% 128,8 17,7% 868,4 16,9%

Obsluha strojů a zařízení, montéři 35,9 17,2% 35,4 13,4% 42,8 16,8% 114,1 15,7% 701,6 13,7%

Pomocní a nekvalifikovaní 13,3 6,4% 20,3 7,7% 17,7 6,9% 51,3 7,1% 284,3 5,5% pracovníci

Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty

Tab. 3 Podíl odvětví ekonomické činnosti na hrubé přidané hodnotě v Libereckém, Královéhradeckém a Pardubickém kraji a regionu Severovýchod (2016, v %)

Liberecký Královéhradecký Pardubický Severovýchod ČR

Zemědělství, lesnictví 2,1% 3,7% 3,4% 2,1% 2,5% a rybářství Průmysl, těžba a dobývání 43,6% 42,6% 38,3% 41,5% 32,1% celkem celkem z toho zpracovatelský 40,2% 37,6% 35,4% 37,7% 27,1% průmysl

Stavebnictví 5,7% 5,2% 6,4% 5,8% 5,5%

Obchod, doprava, ubytování 15,5% 16,2% 16,9% 16,2% 18,6% a pohostinství Informační a komunikační 1,8% 2,8% 3,1% 2,6% 5,1% činnosti

Peněžnictví a pojišťovnictví 1,7% 1,7% 3,8% 2,4% 4,2%

Činnosti v oblasti 7,9% 7,0% 7,6% 7,5% 8,4% nemovitostí Profesní, vědecké, 4,3% 3,4% 4,1% 3,9% 6,6% technické a adm. činnosti Veř. správa a obrana, vzdělávání, zdrav. a soc. 15,4% 15,6% 14,5% 15,2% 14,7% péče

Ostatní činnosti 2,2% 1,7% 1,9% 1,9% 2,2%

Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty

Tab. 4 Odvětví ekonomické činnosti v Libereckém, Královéhradeckém a Pardubickém kraji a regionu Severovýchod podle lokalizačního kvocientu (2016)

LQ LQ LQ LQ Pardubický Královéhradecký Liberecký Severovýchod

Zemědělství, lesnictví a rybářství 1,42 1,43 0,68 1,21 Těžba a dobývání 0,26 0,30 0,67 0,39 Zpracovatelský průmysl 1,24 1,17 1,35 1,25 Výroba a rozvod elek/třiny, plynu, 0,78 1,35 0,70 0,97 tepla a klimatizovaného vzduchu Zásobování vodou; čin. souv.s 0,98 1,00 0,87 0,96 odpad. vodami, odp. a sanacemi Stavebnictví 0,93 0,79 0,81 0,84 Velkoobchod a maloobchod; opravy a údržba motorových 0,81 1,00 0,90 0,91 vozidel Doprava a skladování 1,04 0,84 0,86 0,91 Ubytování, stravování a pohostinství 0,73 0,85 0,90 0,82 Informační a komunikační činnosti 0,68 0,59 0,64 0,63 Peněžnictví a pojišťovnictví 0,84 0,85 0,77 0,83 Činnosti v oblasti nemovitostí 0,58 0,98 1,09 0,87 Profesní, vědecké a technické 0,73 0,87 0,66 0,76 činnosti Administ. a podpůrné činnosti 0,55 0,87 0,90 0,77 Veřejná správa a obrana; povinné 1,06 0,97 0,80 0,95 sociální zabezpečení Vzdělávání 1,09 0,93 0,99 1,00 Zdravotní a sociální péče 1,09 1,15 1,06 1,11 Kulturní, zábavní a rekreační 0,64 0,61 1,23 0,80 činnosti Ostatní činnosti 0,67 0,98 1,14 0,92

Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty LQ Lokalizační kvocient

Tab. 5 Aktéři regionálních inovačních systémů Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje

Liberecký Královéhradecký Pardubický Elmarco s.r.o. ELLA-CS, s.r.o. Contipro s.r.o. Aplikační sféra Crytur s.r.o., INOTEX spol. s.r.o. SINTEX a.s. (vybrané MEGA a.s. SQS Vláknová optika Rieter CZ, s.r.o. nejvýznamnější společnosti) Nanovia s.r.o., ASSA ABLOY Czech & Slovakia, s.r.o. Synthesia, a.s. Magna Exterios & Interiors (Bohemia) AVON AUTOMOTIVE a.s., Iveco CZ, a.s. Clutex Omnipack Nanomedic Omnipack Czech Stone Cluster Clutex Klastry Nanoprogress Clutex Nanoprogress Nanomedic Omnipack Technologické Česká membránová platforma Česká technologická platforma pro textil Česká technologická platforma pro textil platformy Česká technologická platforma pro texti Česká membránová platforma Univerzita Hradec Králové Univerzity, Farmaceutická fakulta Univerzity Karlovy v Hradci Králové Technická univerzita v Liberci Univerzita Pardubice fakulty Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Hradci Králové Fakulta vojenského zdravotnictví UO Hradec Králové Fakultní nemocnice Hradec Králové Synpo, a.s. Výzkumný ústav textilních strojů a.s. Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský Holovousy s.r.o. Výzkumný ústav organických systéz, a.s. Strojírenský zkušební ústav s.p., Jablonec nad Nisou Mikrobiologický ústav AV ČR, v.v.i. – detašované pracoviště Centrum organické chemie Výzkumné TOPTEC (Reg. Centrum speciální optiky a optoelektronických

Výzkumná sféra Výzkumná Státní ústav radiační ochrany, v. v. i. - pobočka Hradec Králové Explosia a.s. organizace systémů) Membrain s.r.o. Výzkumný ústav živočišné výroby, v.v.i - pobočka Kostelec n. O. Výzkumný ústav bavlnářský a.s. Výzk. ústav lesního hosp. a myslivosti, v. v. i. - Výzk. stanice Opočno Liberecký podnikatelský inkubátor TECHNOLOGICKÉ CENTRUM Hradec Králové o.p.s. Regionální rozvojová agentura Pardubického kraje Agentura regionálního rozvoje s.r.o. Centrum textilních technologií a vzdělávání Centrum transferu technologií a znalostí Univerzity Pardubice Reg. kancelář Agentury pro podporu podnikání a investic Krajská hospodářská komora Liberec Centrum transferu biomedicínských technologií CzechInvest Zprostředkující a Regionální kontaktní organizace Liberec Centrum investic, rozvoje a inovací Krajská hospodářská komora Pardubického kraje podpůrné organizace Reg. kancelář Agentury pro podporu podnikání a investic Akademické koordinační středisko Euroregionu Nisa Regionální informační a kontaktní centrum Pardubice CzechInvest Reg. kancelář Agentury pro podporu podnikání a investic Krajská hospodářská komora Královéhradeckého kraje Pardubický podnikatelský inkubátor (v provozu od září 2019) CzechInvest Svaz průmyslu a dopravy, reg. zastoupení pro Liberecký, Královéhradecký a Pardubický kraj Královéhradecký kraj Pardubický kraj Veřejná správa Liberecký kraj Město Hradec Králové Statutární město Pardubice Zdroj: RIS3 strategie Libereckého, Královéhradeckého a Pardubického kraje, P-PINK [online], lipo.ink [online]

Tab. 6 Pracoviště VaV, zaměstnanci ve VaV a výzkumní pracovníci v Libereckém, Královéhradeckém a Pardubickém kraji, regionu Severovýchod a ČR podle sektoru provádění, vědní oblasti a převažující ekonomické činnosti (v %; průměr 2014-2016)

Pracoviště VaV Zaměstnanci ve VaV Výzkumní pracovníci Podíl pracovišť VaV/zaměstnanců ve VaV/výzkumných pracovníků podle LBK KHK PK SV ČR LBK KHK PK SV ČR LBK KHK PK SV ČR Podnikatelský 87% 88% 91% 89% 83% 72% 76% 83% 77% 55% 69% 61% 73% 68% 50% Vládní 6% 5% 3% 5% 7% 3% 3% 2% 3% 20% 3% 3% 4% 3% 20%

VaV

Sektor Sektor Vysokoškolský 7% 6% 6% 6% 8% 25% 21% 15% 20% 25% 28% 36% 23% 29% 29%

provádění provádění Soukromý neziskový 1% 1% 1% 1% 2% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% Přírodní vědy 12% 13% 12% 12% 19% 11% 22% 26% 20% 33% 12% 12% 29% 18% 34% Technické vědy 78% 68% 71% 72% 61% 83% 52% 64% 66% 46% 82% 52% 60% 65% 43% Lékařské vědy 2% 7% 4% 4% 5% 0% 10% 4% 5% 6% 0% 15% 4% 6% 7% Zemědělské vědy 4% 8% 8% 7% 6% 0% 6% 1% 2% 4% 0% 5% 0% 2% 4%

Vědní oblastVědní Sociální vědy 2% 2% 2% 2% 5% 4% 5% 2% 4% 6% 5% 8% 3% 5% 7% Humanitní vědy 3% 3% 3% 3% 4% 0% 5% 3% 3% 5% 0% 9% 4% 4% 5% Zemědělství 2% 6% 6% 5% 3% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% Průmysl a stavebnictví 62% 63% 64% 63% 48% 50% 45% 61% 52% 28% 45% 46% 52% 48% 24% Informační a komunikační činnosti 4% 5% 4% 4% 10% 2% 15% 5% 7% 11% 2% 1% 2% 2% 12% Profesní, vědecké a technické činnosti 15% 9% 10% 11% 17% 19% 14% 14% 16% 30% 21% 11% 16% 16% 29% z toho Výzkum a vývoj 8% 4% 5% 6% 9% 17% 8% 13% 13% 26% 19% 7% 15% 14% 27% Vzdělávání 7% 4% 6% 6% 8% 25% 16% 15% 19% 23% 28% 28% 23% 26% 28% Zdravotní a sociální péče 2% 3% 2% 2% 2% 0% 3% 0% 1% 2% 0% 5% 1% 2% 2%

Převažující ekon. činnost ekon. Převažující Kulturní, zábavní a rekreační činnosti 3% 2% 1% 2% 2% 0% 2% 0% 1% 2% 0% 2% 0% 1% 1% Ostatní odvětví služeb 7% 8% 8% 8% 10% 3% 6% 5% 5% 4% 4% 7% 6% 6% 4%

Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty LBK Liberecký kraj, KHK Královéhradecký kraj, PK Pardubický kraj, SV region Severovýchod

Tab. 7 Výdaje na VaV v Libereckém, Královéhradeckém a Pardubickém kraji, regionu Severovýchod a ČR podle sektoru provádění, zdrojů financování, typu VaV činnosti, vědní oblasti a převažující ekonomické činnosti (v %; průměr 2014-2016)

Výdaje na VaV Podíl výdajů na VaV podle LBK KHK PK SV ČR

Podnikatelský 78% 75% 82% 78% 57% Vládní 3% 1% 2% 2% 19%

Sektor Sektor Vysokoškolský 19% 23% 16% 19% 24%

provádění VaV provádění Soukromý neziskový 0% 0% 0% 0% 0%

Podnikatelské 70% 60% 75% 68% 54% Veřejné z ČR 25% 28% 19% 24% 34%

Zdroje Veřejné ze zahraničí 5% 11% 5% 7% 12%

financování Ostatní z ČR 0% 1% 1% 1% 1%

Základní výzkum 10% 15% 15% 13% 30% Aplikovaný výzkum 43% 42% 43% 43% 36%

činnosti Typ VaVTyp Experimentální vývoj 47% 43% 43% 44% 33%

Přírodní vědy 8% 24% 24% 19% 35% Technické vědy 91% 45% 68% 68% 48% Lékařské vědy 0% 16% 4% 7% 7% Zemědělské vědy 0% 12% 1% 4% 3%

Vědní oblastVědní Sociální vědy 1% 2% 1% 1% 4% Humanitní vědy 0% 2% 2% 1% 3%

Zemědělství 0% 1% 0% 0% 0%

Průmysl a stavebnictví 60% 40% 66% 55% 31% Informační a komunikační 2% 16% 3% 7% 10% činnosti Profesní, vědecké a 17% 16% 11% 15% 31% technické činnosti

z toho Výzkum a vývoj 15% 13% 11% 13% 28% Vzdělávání 19% 16% 16% 17% 22%

Zdravotní a sociální péče 0% 4% 0% 1% 2%

Převažující ekonomickáčinnost Převažující Kulturní, zábavní a 0% 1% 0% 0% 1% rekreační činnosti

Ostatní odvětví služeb 2% 6% 3% 4% 3%

Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty

Tab. 8 Počty doktorských studentů studujících na univerzitách/fakultách v Libereckém, Královéhradeckém a Pardubickém kraji (průměr 2014-2016)

Podíly Počet doktorských Univerzita/fakulta doktorských studentů podle studentů fakult Doktorští studenti celkem 219 100% z toho Pedagogická fakulta 38 17% Fakulta informatiky a managementu 72 33%

Univerzita Univerzita Filozofická fakulta 62 28%

Hradec KrálovéHradec Přírodovědecká fakulta 48 22% Doktorští studenti celkem 347 100% z toho Fakulta strojní 119 34% Fakulta mechatroniky, inf. a meziobor. studií 83 24%

Liberci Ekonomická fakulta 36 10% Fakulta textilní 91 26% Fakulta přírodovědně-humanitní a pedag. 11 3%

Technická univerzita v Technická univerzita Fakulta umění a architektury 11 3% Doktorští studenti celkem 498 100% z toho Fakulta restaurování 0 - Fakulta filozofická 75 15% Fakulta chemicko-technologická 209 42% Fakulta ekonomicko-správní 39 8% Dopravní fakulta Jana Pernera 114 23%

UniverzitaPardubice Fakulta zdravotnických studií 18 4% Fakulta elektrotechniky a informatiky 44 9% Lékařská fakulta v Hradci Králové 228 3%

UK Farmaceutická fakulta v Hradci Králové 137 2%

Zdroj: MŠMT, vlastní výpočty UK Univerzita Karlova