Univerzita Palackého V Olomouci

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Filozofická fakulta

Katedra asijských studií

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

2012 Pavlína Hölblingová UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Filozofická fakulta

Katedra asijských studií

BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE

Pavlína Hölblingová

Čínská jména Chinese names

Olomouc 2012 Vedoucí práce: Doc. Lucie Olivová, PhD.

Čestně prohlašuji, že jsem bakalářskou práci s názvem Čínská jména vypracovala samostatně a použila jsem jen uvedené prameny a literaturu.

V Olomouci, dne 01.04.2012

------ANOTACE

Tématem práce jsou čínská jména a příjmení, s důrazem na historii vzniku nejdůležitějších čínských jmen a příjmení. Práce dále popisuje současnou distribuci nejčetnějších čínských rodových jmen (příjmení), a rovněž se zabývá současnými metodami výběru osobních jmen.

Klíčová slova: jména, příjmení, osobní jména, rodová jména, Čína

Děkuji Doc. Lucii Olivové, PhD. za odborný dohled, velmi cenné rady a pomoc, kterou přispěla k vypracování této bakalářské práce. Obsah

Ediční poznámka ...... 8 Úvod ...... 9 Slovník pojmů ...... 10 Chronologie čínských dějin ...... 13 1. ČÍNSKÁ JMÉNA – ÚVOD ...... 15 1.1. Druhy jmen ...... 15 2. HISTORIE PŘÍJMENÍ ...... 16 2.1. Počátky příjmení v Číně ...... 16 2.1.1. Legendy...... 16 2.2. Počátek užívání příjmení v jiných kulturách ...... 17 2.3. Příjmení xing 姓 a shi 氏 ...... 17

2.3.1. Příjmení xing 姓 ...... 18

2.3.2. Klanové jméno shi 氏 ...... 22

2.4. Kategorie původu příjmení...... 23 2.5. Změny příjmení ...... 25 3. KLASIFIKACE PŘÍJMENÍ ...... 30 3.1. Počet příjmení ...... 30 3.1.1. Kniha Baijiaxing 百家姓 ...... 31

3.2. Struktura příjmení ...... 32 3.2.1. Složená příjmení fuxing 複姓 ...... 33

3.3. Rozložení čínských příjmení ...... 34 3.3.1. Li 李 ...... 35

3.3.2. Wang 王 ...... 36

3.3.3. Zhang 張 ...... 37

3.3.4. Liu 劉 ...... 38

4. ČÍNSKÁ OSOBNÍ JMÉNA ...... 40 4.1. Druhy osobních jmen ...... 40 4.1.1. Generační znak...... 41

4.1.2. Další osobní jména ...... 43 4.2. Výběr jmen ...... 47 4.2.1. Metoda pěti elementů ...... 48 4.2.2. Metoda yinyang 陰陽 ...... 49

4.2.3. Čísla ve jménech ...... 49 4.2.4. Ženská jména ...... 50 4.2.4.1. Jména vyjádřující touhu mít syna ...... 51 4.3. Příklady kontroverzních jmen ...... 52 Závěr ...... 54 Resumé ...... 55 Seznam pramenů a literatury ...... 56 Obrazové přílohy ...... 60

Ediční poznámka

V práci je použita čínská transkripce pinyin a čínské znaky v jejich tradiční formě. Uvedené úryvky z textů jsem se snažila přeložit co nejvěrněji a uvádím je ve své práci jako přímé citace. Při překladu znaků jsem vycházela převážně z webové stránky: www.nciku.com.

Úvod

Jméno je důležitým atributem života každého člověka. Je to naše vizitka, pod kterou se prezentujeme ve společnosti. V čínské společnosti existuje nepřeberné množství různých jmen a titulů. V mé práci se budu věnovat především tématice rodových jmen neboli příjmení, a osobních čili vlastních jmen. Další pojmenování zmiňuji pouze okrajově, neboť myslím, že je tato tématika rozsahově obsáhlá a měla by jí být věnována samostatná práce. Ač je tématika jmen dle mého názoru závažná, české publikace se jí věnují pouze z malé části. Proto bych se v mojí bakalářské práci chtěla zabývat právě čínskými jmény. Číňané jsou na svá jména obzvlášť hrdí a zachování rodového jména je pro ně velice důležité. Vzhledem k ostatním státům a s přihlédnutím k počtu obyvatel existuje v Číně relativně malý počet příjmení. Číňané si tento nedostatek kompenzují až do nedávna neomezeným výběrem osobních jmen. Samotnému výběru osobního jména je pak věnována velká pozornost.

Slovník pojmů1

Exogamie (z řečtiny: exo, „směrem z, ven“ a gamos, „sňatek, manželství“) příbuzenské pravidlo výběru manželského partnera vyžadující, aby jedinec vstoupil do manželství s osobou nepatřící do stejné (nejčastěji příbuzenské) skupiny jako on sám či ona sama (Justoň, Zdeňek; Malina, Jaroslav, 2009, s.1174).

Generace (z řečtiny: genos, „rod, pokolení“) 1. souhrn lidí narozených v určitém časovém období (25–30 let), spjatých s ním a v tomto smyslu se lišících od předchozích i následujících pokolení. 2. potomci jedné dvojice rodičů (Malina, Jaroslav, 2009, s.1302)

Jméno 1. Rodové jméno (příjmení) xing 姓- jméno, které v pojmenování Hanů stojí vždy na první pozici. Dědí se po rodičích a předcích a je tudíž dáno každému jednotlivci předem. 2. Osobní jméno ming 名- jméno, které v pojmenování Hanů následuje za rodovým jménem. Je pro každého jedince vymýšleno a vytvářeno buďto ještě před narozením, či po narození (Kolmaš, Josef; Malina, Jaroslav, 2009, s.1771).

Klan (z keltské velštiny: clann, „rodina, kmen“, z angličtiny: clan, „rod, kmen; parta táhnoucí za jeden provaz, sebranka“) 1. exogamní unilineární příbuzenská skupina (exogamie), jejíž členové se hlásí pokrevně k témuž totemickému předku. 2. kmen, potomstvo, rod (Justoň, Zdeněk; Malina, Jaroslav, 2009, s.1906)

1 Jednotlivé pojmy se nachází v antropologickém slovníku, který je dostupný na stránkách Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity: http://is.muni.cz/do/1431/UAntrBiol/el/antropos/pdf/antropologicky_slovnik.pdf

Linie linie, též rod či rodová linie; příbuzenská skupina skládající se z lidí, kteří genealogicky odvozují svůj původ od společných předků unilineárně či neunilineárně; pokud je pravidlo odvozování původu unilineární, jsou jeho produktem patrilinie (práva a povinnosti se předávají z otce na syna), nebo matrilinie (práva a povinnosti se předávají z matky na dceru); zatímco v patriliniích se jejich dalšími členy stávají pouze potomci mužů, v matriliniích se naopak jejich členy stávají pouze potomci žen (Relichová, Jiřina, 2009, s.2271-2272).

Matriarchát (z latiny: māter, „matka“ a z řečtiny: arché, „počátek; vláda“) typ společenské organizace, v níž mají ženy rozhodující úlohu – hypotéza o existenci matriarchátu vycházející z evoluční představy o následnosti jednotlivých typů společenské organizace (Justoň, Zdeněk; Malina, Jarosla, 2009, s.2410).

Matrilinearita (z latiny: māter, „matka“ a līnea, „linie, čára, směr“) princip definování práv, povinností a členství v příbuzenské skupině přes ženskou rodovou linii, descendence. Matka vytváří střed všech příbuzenských vztahů platných pro její děti. Společnosti, které vytvářejí v mateřské linii pokrevní skupiny jako rod a klan, se nazývají matrilineární (Vančatová, Marina, 2009, s.2410).

Patrilinearita (z latiny: pater, „otec“ a līnea, „linie, čára, směr“) princip definování práv, povinností a členství v příbuzenské skupině přes mužskou rodovou linii; systém pokrevního příbuzenství, který předepisuje, že základním genealogickým vztahem bude vztah po otcovské linii. Společnosti vytvářející v otcovské linii pokrevní skupiny, jako jsou rod a klan, se nazývají patrilineární (Justoň, Zdeněk; Malina, Jaroslav, 2009, s.3057).

Rodina sociální skupina vytvořená na základě příbuzenských vazeb, nejčastěji afinních a filiačních, která bývá základním článkem sociální struktury a ekonomickou jednotkou. Její hlavní funkcí je reprodukce a výchova potomstva, respektive jejich socializace, přenos kulturních vzorů a

zachování kontinuity kulturního vývoje (Malina, Jaroslav; Pečírková, Jana; Sýkora, Jan, 2009, s.3423).

Chronologie čínských dějin

Pro přehlednost textu s četnými odkazy na různé epochy čínských dějin uvádíme tabulku s chronologií čínských dějin:

Xia 夏 cca 2183 – 1600 př. n. l. Shang 商 cca 1600 – 1046 př. n. l. Zhou 週 Západní Zhou 西 cca 1046 – 771 př. n. l. 週 Východní Zhou Období Jar a podzimů 776 – 476 př. n. l. 東週 Chunqiu 春秋 Válčící státy Zhanguo 475 – 221 př. n. l. 戰國

Qin 秦 221 – 207 př. n. l. Západní Hanové 西漢 206 př. n. l. – 24 n. l. Východní Hanové 東漢 25 – 220 Období Tři říše 三國 Wei 魏 220 – 265 rozpadu Shu 蜀 221 – 263 222 – 280 Wu 吳 Západní Jin 西晉 265 – 317 Východní Jin 東 317 – 420 晉 Severní Jižní Song 宋 420 – 479 a jižní Qi 齊 479 – 502 dynastie 502 – 557 Liang 梁北南朝 Severní Chen 陳 557 – 589 Severní Wei 北魏 386 – 534

Východní Wei 東魏 534 – 550 Severní Qi 北齊 550 – 577 535 – 556 Západní Wei 西魏 557 – 588 Severní Zhou 北週 Sui 隋 581 – 681 Tang 唐 681 – 906 Pět dynastií 五代 Pozdní Liang 後梁 907 – 923 (a Deset království 十國) Pozdní Tang 後唐 923 – 936 936 – 946 Pozdní Jin 後晉 947 – 950 Pozdní Hanové 後漢 951 – 960 Pozdní Zhou 後週 Liao 遼 (na severu) 916 – 1125 a Severní Song 北宋 960 – 1127 Jin 金 (na severu) 1115 – 1234 a Jižní Song 南宋 1127 – 1279 Yuan 元 1271 – 1368 Ming 明 1368 – 1644 Qing 清 1644 – 1911 Čínská republika 中華民國 1912; od r. 1949 na Taiwanu Čínská lidová republika 1949 - 中華人民和國

Tab 1 Přehled dynastií (Xu Shu’an, Olivová, Lucie, 2000, s.5; Macardle, Meredith, 2007, s.42)

1. ČÍNSKÁ JMÉNA – ÚVOD

Základním rozdílem mezi čínskými a západními jmény je pořadí jména a příjmení. Podle západní normy jméno předchází příjmení, např. Jan Novák. Podle této normy automaticky posuzujeme i jména cizinců, i když u nich na první pohled nemusí být patrné, co je příjmení a co vlastní jméno. U pořadí čínských příjmení a jmen je tomu totiž přesně naopak, tedy příjmení předchází jméno. Tato posloupnost se objevila za dynastie Zhou a od té doby se stala standardním způsobem zápisu čínských jmen. Rattenbury poznamenává (1946, s.11, in Jones, 1997, s.1): „Svá příjmení uvádíme jako první. Je to přirozená věc, neboť rodina vždy předchází člověka.“ (Jones, Russel, 1997, s.1, Kałużyńska, Irena, 2008, s.53).

1.1. Druhy jmen

Číňané používají celou řadu jmen, která za celý život postupně získávají. Každé ze jmen má svoji přesnou funkci. Mezi nejdůležitější patří příjmení xing 姓, generační znak beizi 輩字 osobní jméno ming 名, zdvořilostní jméno zi 字 a formální přezdívka hao 号. Čínské jméno je zpravidla složeno ze tří znaků, prvním znakem je příjmení xing 姓. Příjmení se většinou skládá z jednoho znaku, ale existují i dvou a více znaková příjmení. Generační jméno 辈字 bývá uprostřed nebo na konci jména. Další znak tvoří osobní jméno ming 名 a při sňatku nebo při dovršení plnoletosti je obdrženo zdvořilostní jméno zi 字. Mezi další důležitá jména patří dále hao 號, což je formální přezdívka či pseudonym, který člověk dostává v pozdějším věku, občas ho může dostat od svých přátel (Chinese personal names – www, House of Chinn – www, Kamenarović, Ivan P., 2001, s.206). Biezi 别字 (rozlišovací oslovení) či chuohao 綽號 (přezdívka) patří k dalším příkladům pestré škály pojmenování (Personal names – www). V následujících kapitolách se budeme zabývat především čínskými příjmeními a osobními jmény.

2. HISTORIE PŘÍJMENÍ

2.1. Počátky příjmení v Číně

Od které doby se v Číně začala používat příjmení? Používání příjmení má v Číně tradici dlouhou přes 3000 let. Z historických záznamů se dozvídáme, že tvary čínských příjmení se pevně ustálily v období mezi lety 1000 až 400 př.n.l. Podle tradice se však za dobu vzniku příjmení považuje již prehistorické období, zejména velkolepá éra Tří panovníků a pěti císařů Sanhuang wudi 三皇五帝, doba legendárních císařů, kteří v Číně podle tradice vládli od roku 3000 př. n. l. do roku 2200 př. n. l. (Louie, Emma Woo, 1998, s.14-15; Du Ruofu, 1991, s.18).

2.1.1. Legendy

Podle legendy je otcem příjmení Fuxi 伏羲 (2852-2736 př. n. l.), který byl jedním z pěti legendárních panovníků. Začal regulovat manželství, vydal zákony a také nařídil přijímání příjmení. Od této doby se datuje povinnost vlastnit a používat příjmení (Louie, Emma Woo, 1998, s.14; Kałużyńska, Irena, 2008, s.54) Další legenda o vzniku čínských příjmení vypráví o dvou bratrech, legendárních dávných panovnících, známých pod jmény Huangdi 黄帝 (Žlutý císař) a Yandi 炎帝 (ohnivý/ rudý císař). Huangdi (2697–2597 př.n.l) se usadil u řeky Ji 姬. Toto jméno se stalo jeho osobním jménem, ze kterého pochází většina dnes známých čínských příjmení. Yandi (2736- 2696 př.n.l) vyrůstal u řeky Jiang 姜, jméno řeky se stalo jeho příjmením a pochází z něj přes dvě stě jiných příjmení, která Číňané používají dodnes (např. Xu 許, Cui 崔, Ding 丁, He 賀). Co do počtu a významu je daleko rozsáhlejší ta větev rodných jmen, která vznikla z příjmení Ji, a proto bývá za praotce čínských příjmení označován právě Huangdi. Sami Číňané o sobě tvrdí, že jsou všichni synové a dcery Žlutého císaře. Huangdi byl údajně otcem 24 synů, z nichž pouze čtrnácti se dostalo privilegia mít příjmení. Dva z nich byli nositeli otcova příjmení Ji. Toto příjmení by mohlo být jedním z prvních dědičných příjmení, i když se dnes 16

už téměř nepoužívá. Jednomu z jeho synů je zase připisován první soupis všech příjmení, která v té době existovala (Louie, Emma Woo, 1998, s.15; Fu Chunjiang, 2007, s.11).

2.2. Počátek užívání příjmení v jiných kulturách

V porovnání s ostatními kulturami světa mají příjmení v Číně nejstarší původ. Dědičná příjmení v Evropě se začala vyskytovat ve středověku. Nejdříve je začali používat Italové, a to kolem 10 st.n.l. V Anglii se příjmení objevila až ve 14. století. Korea, Vietnam a ostatní asijské státy začaly používat příjmení v 10. st.n.l. V Japonsku bylo užívání příjmení oficiálně nařízeno zákonem v roce 1875, ale u šlechticů a vojenské třídy byla příjmení běžnou záležitostí již dříve. V některých zemích však neznali příjmení až do 20. století. Například v Iránu se příjmení začala používat až v roce 1926 (Louie, Emma Woo, 1998, s.16; Fu Chunjiang, 2007, s.2). V Čechách se příjmení začala objevovat kolem 14. století, oficiálně byla ale ustanovena až po třicetileté válce (1618–1648) a celý proces byl dovršen patentem Josefa II v roce 1780, v němž byl vydán příkaz vlastnit stálé příjmení (Pleskalová, Jana, 2010, s.123- 124).

2.3. Příjmení xing 姓 a shi 氏

Ve starověké Číně existovala pro označení příjmení dvě různá slova. Tím prvním bylo rodové jméno xing 姓, druhým klanové jméno shi 氏. Tato slova se navzájem nemohla zaměňovat, protože každé se používalo v jiné situaci. Postupem času se začal smazávat rozdíl mezi oběma slovy. Od období Válčících států (475 -221 př.n.l) začali lidé používat xing a shi zaměnitelně. Dokonce během dynastie Han byla obě slova sloučena do jednoho a vytvořilo se tak slovo xingshi 姓氏, které se používá jako obecný název pro příjmení. Slova xing a shi působí jako synonyma a dnes si málokdo uvědomuje, jaká odlišnost mezi nimi v minulosti byla. V čem tedy spočívá ten zásadní rozdíl? (Du Ruofu, 1991, s.19; Fu Chunjiang, 2007, s.10) 17

I když obě slova v podstatě označují příjmení, mají svůj specifický význam, který je pro každé slovo jedinečný. Slovo xing 姓 označuje mimo jiné rodovou linii a tato příjmení se dědila z pokolení na pokolení, a tak identifikovala pokrevní příbuzenstvo. Byla tak zásadní pro určení přípustnosti nebo nepřípustnosti sňatku dvou osob a vesměs, až na výjimečné situace, nemohla být pozměněna (Fu Chunjiang, 2007, s.10). Klanová jména shi 氏 se naopak libovolně měnila podle toho, které území daná osoba zrovna obsadila, nebo jakého titulu dosáhla. Jména shi tak byla ukazatelem společenského statusu a mimo jiné fungovala jako analogie našeho rodného (dívčího) jména ženy. Podle čínské tradice, která se datuje až do dynastie Zhou, totiž vdané ženy nepřebíraly příjmení manžela (Louie, Emma Woo, 1998, s. 18; Fu Chunjiang, 2007, s.10; House of Chinn – www). V historii existovalo mnohem více jmen xing a shi, než v současnosti. Přestože neustále vznikala nová příjmení, mnohdy se stávalo, že ta stará postupem času zanikala. Obecně vzato přežila pouze ta příjmení, která patřila významným osobám, jako byli například majitelé otroků, úspěšní vojevůdci a vládci (Du Ruofu, 1991, s.19).

2.3.1. Příjmení xing 姓

Obr. 1 Vývoj znaku xing

Příjmení xing vznikala v Číně od pradávna. Když se podíváme blíže na znak xing 姓, můžeme vidět, že se skládá ze 2 prvků: z radikálu „žena“ nü 女 a „narodit se“ sheng 生. Celý 18

znak pro příjmení se tedy může přeložit jako „narodit se z ženy“. Původní znak pro příjmení xing, který se vyskytuje na bronzových nádobách z doby Jar a podzimů, obsahoval místo radikálu „žena“ radikál „člověk“ ren 人, který naznačoval zrození člověka (Louie, Emma Woo, 1998, s.19; Fu Chunjiang, 2007, s.3). Příjmení, která obsahovala radikál žena, patří mezi ta nejstarší známá. Mezi těmito příjmeními xing najdeme příjmení raných legendárních panovníků jako Jiang 姜 (Rudý císař Yandi), Ji 姬 (žlutý císař Huangdi), příjmení Ying 嬴 (příjmení ze státuYue), Si 姒 (příjmení ze státu Qin) a další jako např. E 娥, E 婀, Gui 媯, Lao 嫪, Lou 婁, Shi 始, Wei 委, Wei 威, Yao 姚 a Yun 妘 (House of Chinn – www; Du Ruofu, 1986, s.317; Louie, Emma Woo, 1998, s.19; Kałużyńska, Irena, 2008, s.55).

Existence matrilineární společnosti v Číně Radikál žena v samotném názvu pro příjmení i v jednotlivých příjmeních by mohl ukazovat na matrilineární strukturu společnosti na samém počátku historie pravěké Číny. Byla to doba, kdy matky byly středem veškerého dění a spolu s dětmi tvořily formální jednotku rodiny. Příjmení xing dětí se dědilo z matčiny strany, a proto bývá někdy také označováno jako rodinné jméno, a bylo tedy přenášeno matrilineárně. S přechodem na patrilineární strukturu za dynastie Zhou se příjmení začala přenášet na potomky v otcově linii, nikoliv z matčiny strany (Pulleyblank, Edwin G., 2000, s.4; Fu Chunjiang, 2007, s.3). Existence matriarchální společnosti v Číně nebyla nikdy dokázána, ale je známo mnoho legend a mýtů na toto téma a bylo by škoda jim nevěnovat alespoň malou pozornost. Existují například mýty o zrození legendárních panovníků, ve kterých má hlavní roli matka. Například k Huangdiho narození se váže zajímavá legenda. Když se bůh Huangdi jednou díval z nebe na zem a uviděl bídu, která na zemi panuje, pln soucitu se rozhodl sestoupit na zem jako člověk. Ve stejné době sbírala poblíž hory Xuanyuan 軒轅 jedna dívka ovoce. Náhle se setmělo, obloha se zakryla černými oblaky a kolem souhvězdí Velkého vozu kroužil žlutý drak. V této podobě se bůh vrhl na dívku. Když dívka opět nabyla vědomí, zjistila, že je těhotná. Huangdi se narodil 24 měsíců poté na hoře Xuanyuan (Fu Chunjiang, 2007, s.5; Cultural China - www).

Pozůstatek matrilineárního dělení můžeme stále ještě vidět v etnické skupině Naxi, která sídlí v provincii Yunnan na jihu Číny. V této matrilineární společnosti dcery a synové dědí pouze příjmení matky. V průběhu dějin, konkrétně za dynastie Zhou, se matrilineární společnost v hanském etniku přeměnila na společnost patriarchální (Du Ruofu, 1986, s.317). Někteří historici však tvrdí, že matrilineární společnost v Číně neexistovala. Příjmení podle nich začala vznikat až v období dynastie Zhou a od této doby se přenášela pouze patrilineárně (Kałużyńska, Irena, 2008, s.55; Pulleyblank, Edwin G., 2000, s.4). Jestliže podle historiků nelze dokázat matrilineární společnost v Číně, proč se tedy v raných příjmeních vyskytuje pouze radikál žena? Podle Edwina G. Pulleyblanka tento jev poukazuje na nerovnost mezi muži a ženami, která v Číně existuje. Vysvětlení můžeme hledat v samotné terminologii související s manželstvím. Jestliže se o manželství mluví z mužova pohledu, používá se pro to slovo qu 娶, které je odvozené od slova vzít, brát qu 取. To ukazuje na aktivní roli muže v manželství. Jeho úkolem bylo vybrat si a vzít si manželku, která by naplnila jeho potřeby. Jestliže se na sňatek díváme z pohledu ženy, používáme slovo jia 嫁, které je odvozeninou od slova jia 家, nesoucí význam rodina. Ženě nezbývalo nic jiného, než čekat na někoho, kdo o ni bude mít zájem, aby mohla být poslána a začleněna do jeho rodiny. Jiný příklad, ze kterého můžeme vyčíst společenský status ženy, je čínský výraz pro vdanou ženu fu 婦. Jak můžeme vidět, tento znak se skládá z radikálu žena nü 女 a znaku pro koště zhou 帚. Z tohoto výrazu lze usoudit, že Číňané viděli ženino místo v domácnosti. Příjmení měla zásadní význam pro výběr vhodné partnerky. Podívejme se tedy blíže na to, jaký vliv měla příjmení na uzavírání sňatků (Pulleyblank, Edwin G., 2000, s.5; Louie, Emma Woo, 1998, s.18).

Role příjmení xing pro uzavírání sňatků V období dynastie Zhou byla příjmení privilegiem šlechty. Ženy se šlechtickým původem byly nositelkami rodových jmen xing, zatímco muži obdrželi klanová jména shi. Příjmení xing hrála důležitou roli při sňatcích. Počátek exogamie je tradičně spjatý se Žlutým císařem. Ten měl podle legendy začít kontrolovat manželství. Každopádně první historické zmínky o exogamii, která umožňovala sňatek pouze mezi ženou a mužem z jiných klanů, existují až z doby dynastie Zhou. Lidé se už nemohli ženit a vdávat podle libosti. Byl nastolen 20

pevný řád a bylo rozhodnuto, že osoby se stejným příjmením tongxing 同姓 nemohou uzavřít sňatek. Exogamii potvrzuje i fráze z Komentáře pana Zuo (Zuozhuan 左傳)2: „To, aby měli oba manželé odlišné příjmení, je velká zásada korektnosti (Nan nü bian xing li zhi da si ye. 男女辨姓利之大司也).“ (in Du Ruofu, 1986, s.317). Tím se mělo zabránit manželství mezi pokrevními příslušníky (Pulleyblank, Edwin G., 2000, s.4; Kałużyńska, Irena, 2008; s.56, Du Ruofu, 1986, s.317). Systém, který zakazoval sňatek mezi jedinci se stejným příjmením, platil jak při výběru manželek, tak pro konkubíny. Tato zásada je zaznamenána v Knize obřadů (Liji 禮記)3 a později byla rovněž citována v Komentáři pana Zuo: „V případě, že si muž chce vzít manželku, nesmí si vzít tu se stejným příjmením. A proto, když si někdo koupí konkubínu, jestliže nezná její příjmení, měl by si to zjistit (Qu qi bu qu tongxing. Gu mai qie buzhi qi xing ze bu zhi. 取妻不取同姓。故買妾不知其姓則卜之).“ (in Du, Ruofu, 1986, s.317) Byla to jakási forma prevence proti rození dětí s genetickými vadami. Již tehdy si lidé byli vědomi toho, že sňatky mezi nejbližšími příbuznými mohou mít katastrofální následky pro další generace. V pozdním období dynastie Zhou bylo mužům v Knize obřadů nařízeno, aby si nebrali ženy se stejným příjmením – „dokonce ani po sto generacích“ (in Emma Woo, 1998, s.16). Paradoxem ale zůstává, že se to vztahovalo pouze na osoby se stejným příjmením. Jestliže blízká osoba, například sestřenice z matčiny linie, měla příjmení jiné, muž si ji mohl bez problémů vzít (Pulleyblank, Edwin G., 2000; Fu Chunjiang, 2007, s.3; Louie, Emma Woo, 1998, s.16).

2 Komentář pana Zuo Zuozhuan 左傳, jedna z prvních čínských kronik popisující období 722 – 468 př. n. l. (Cultural China: http://history.cultural-china.com/en/174History6892.html)

3 Kniha obřadů Liji 禮記 je sbírka rituálních zvyků, která vznikla během období Válčících států a v počátečním období dynastie Han (Cultural China http://history.cultural-china.com/en/37History8920.html).

2.3.2. Klanové jméno shi 氏

Klanová jména shi existovala v Číně již od období dynastie Xia. Původní význam slova shi byl kořen rostliny, později se tento termín zavedl pro klanová jména. Zatímco slovo xing bylo symbolem určitého kmene, slovo shi označovalo větev daného kmene. Příjmení xing byla tedy nadřazena klanovým jménům shi, a proto jednotlivá klanová jména vznikala z příjmení xing (Du Ruofu, 1986, s.317; Du Ruofu 1991,s.19). Ve spisu Neoficiální dodatky k Zrcadlu dějin (Tong jian waiji 通鑑外記)4 je psáno: „Xing označuje jediného předka, ze kterého naši předkové vyšli, a shi označuje větve, do kterých se dělí potomstvo (Xingzhe tongqi zukao zhi zichu, minzhe bie qi zisun zhi zifen. 姓者統其祖考之自出，氏者別其子孫之自分).“ (in Du Ruofu, 1986, s.317) Například ve staré historické literatuře je zaznamenáno, že předkové kmene Shang 商 používali jako svá příjmení znak zi 子5. Původní rod označovaný příjmením xing se později rozdělil na několik různých shi: Yin 殷, Shi 时, Lai 来, Song 宋, Kong 空, Tong 同, atd. Jako další příklad vzniku klanových jmen z xing uveďme příjmení Ji 姬, ze kterého následovně vznikla klanová jména Tang 唐, Jin 晉 a Yang 揚. Nejvíce současných příjmení pochází právě ze shi, zatímco ze jmen xing se zachovala jen malá část (Du Ruofu, 1986, s.317-318; Fu Chunjiang, 2007, s.8). Největší nárůst počtu klanových jmen nastal za dynastie Zhou. Klanová jména shi dostávali pouze muži dekretem na základě léna. To znamenalo, že knížata a jejich rodiny obdrželi od panovníka území výměnou za pomoc ve válkách atp. Tato území potom spravovali. Jejich potomci pak obdrželi klanová jména podle jména spravovaného teritoria, do kterého patřili. Jak se jednotliví správci území rozmáhali a podmaňovali si další a další území, měnili si svá klanová jména podle jmen měst, která právě dobyli. Proto byl nárůst shi jmen v této éře

4 Neoficiální dodatky k Zrcadlu dějin (Tong jian waiji 通鑑外記) byly sepsány historikem Liu Shu za dynastie Song a jsou pokračováním Zrcadla dějin 通鑒 od Sima Guanga (Chinese knowledge: http://www.chinaknowledge.de/Literature/Historiography/zizhitongjianwaiji.html).

5 Znak zi 子 může mít hned několik významů: 1.potomek, syn; 2. ovoce, semeno; 3. první z 12 větví Zodiaku; 4. mistr; 5. sufix

tak obrovský. Někteří muži byli tedy nositeli obou příjmení xing i shi, někteří naopak příjmení neměli. Bylo to čestné jméno a nebylo přiděleno každému. Toto jméno ukazovalo na jejich status na pomyslném sociálním žebříčku (Fu Chunjiang, 2007, s.8).

2.4. Kategorie původu příjmení

Příjmení vznikala za různých podmínek a okolností. Podle původu můžeme příjmení rozdělit do několika kategorií: 1) Jména dynastií (např. Tang 唐, Yu 虞, Xia 夏, Shang 商, Zhou 週, Song 宋) 2) Jména teritoriálních oblastí (např. Chen 郴 Jiang 江, Huang 黄, Qin 秦) 3) Názvy okresů (např. Hong 紅, Qi 蘄, Fan 番) 4) Jména měst (např. Mao 毛, Ma 馬, Miao 苗, Bian 卞, Bao 鮑, Bai 白, Ping 平, Feng 馮, Cui 崔, Fei 費) 5) Jména vesnic (např. Pei 裴, Pang 龎, Lu 陸, Yan 閻, Hao 郝) 6) Jména stanic a zastávek (např. Ouyang 歐陽, Cai 採, Mi 糜) 7) Jména obytných zón čtvrtí pojmenovaných podle světových stran (např. Ximen 西門, Dongmen 東門, Beiguo 北郭, Shinan 市南)6 8) Převzetí osobních jmen (ming 名) historických osobností (např. Fu 伏, Jin 金, Ke 柯, Tang 湯, Gao 高, Yu 餘, Duan 段, Chai 柴, Lian 連, Luo 駱)) 9) Převzetí rodových jmen (xing 性) historických osobností (např. Yao 姚, Jiang 姜, Ji 姬, Yi 伊, Ren 任) 10) Použití zdvořilostních jmen (zi 字) jako přímení (např. Zhang 張, You 遊, Fang 方, Dong 董, Shi 施, Niu 牛, Kong 孔)

6 Tato příjmení patří mezi složená příjmení fuxing 复姓, viz. s.33

11) Adaptování zvyku společenského postavení používáním oslovení, které bylo přisuzováno příbuzným (např. Meng 孟 – první bratr, Ji 季 – poslední bratr, Zu 祖 – dědeček) 12) Názvy klanů a kmenů (např. Jing 景, Zuo 左, Suo 索) 13) Názvy oficiálních pracovních pozic (např. Shi 史 – historik, 師 – učitel, Shuai 帥 – generál, Kou 寇 – strážník, Sima 司馬 – civilní úředník) 14) Názvy řemesel a obchodu (např. Yu 漁 – rybář, Qiao 樵 – dřevorubec, Wu 巫 – kouzelník, Bu 卜 – astrolog, Jiang 匠 – stavitel, Tao 陶 – hrnčíř) 15) Královské a šlechtické tituly (např. Huang 皇 – panovník, Wang 王 – král, Hou 侯 – vévoda) 16) Názvy objektů (např. Che 車 – vůz, Guan 冠 – klobouk, Fu 符 – květina, Pu 蒲 – tráva) 17) Názvy stromů (Wan 萬 – pomerančovník) 18) Posmrtné tituly panovníků (např. 閔 – dobrota, Yan 嚴 – přísnost, Zhuang 莊 – zdvořilost, wen 文 – učenec) 19) Příjmení vzniklá přidáním zdrobňující přípony ke jménu nebo titulu předka (např. Wangsun 王孫 – vnuk krále, Gongsun 公孫 – vnuk vévody, Yuanbo 原伯 – prvorozený syn Yuana) 20) Převzetí jména ze svazu vazalského, ve kterém byl člověk pod ochranou feudálního pána a byl mu zavázán svou oddaností (např. Shen 申, Qi 祈, Liu 柳, Wen 溫, Fan 樊，E 鄂) 21) Jméno opovržení, posměchu, které panovník udělil zločinci (Fu 蝮 – jedovatý had, Mang 蟒 – krajta, Xiao 梟 – sova) Chao, Sheau-yueh J., 2000, s.4-7; Jones, Russell, 1997, s.2-3.

2.5. Změny příjmení

Číňané jsou na svá příjmení hrdí mnohem více než lidé na Západě. Příjmení se předávají z generace na generaci a změna příjmení je chápána jako zrada. Může však nastat situace, kdy není jiného východiska a dochází k pozměnění příjmení (Jones, Russell, 1997, s.73; Fu Chunjiang, 2000, s.16). Existují dva typy možných alternací příjmení: Prvním typem je vytvoření zcela nového příjmení, tím druhým je pak přeměna příjmení do některého z již existujících (Du Ruofu, 1986, s.321). První typ alternace příjmení není zdaleka tak rozšířený jako ten druhý, ale hraje významnou roli při vzniku nových příjmení. Ke změně příjmení může dojít z různých důvodů. Například příjmení Zhuge 諸葛 vzniklo spojením příjmení Ge 葛 a města Zhu 諸, kde rod Ge sídlil. Některá příjmení byla změněna králem. Například král Zhoumu 週穆王 tak tesknil za svou zesnulou konkubínou Sheng 盛, že se po její smrti rozhodl změnit příjmení její rodiny na Tong 痛, což znamená zármutek. Někdy k alternaci došlo naprostým nedopatřením, například tím, že nějakému písaři „ujelo“ pero. A tak se například z příjmení Leng 冷 náhle stalo Ling 泠, z příjmení Xian 冼 Xi 洗 a naopak (Du Ruofu, 1986, s.321). K druhému typu alternace příjmení, tedy změně příjmení na již existující, docházelo hlavně při adopci, při přebírání hanských příjmení etnickými menšinami nebo tehdy, když panovník někomu udělil příjmení jako čestné ohodnocení, popřípadě když někomu změnil příjmení na příjmení s negativní konotací za účelem potrestání jedince (Du Ruofu, 1986, s.321). Ke změnám příjmení tedy docházelo z nejrůznějších příčin. Ty nejdůležitější a nejčastější příčiny si rozebereme podrobněji:

1) Adopce. Zachování rodu je pro Číňany velmi důležité, a proto narození syna bylo vždy velice žádanou skutečností. Pokud došlo k situaci, kdy byl rod na pokraji vyhynutí, docházelo k adopci. Hlavním důvodem pro adopci bylo zachování jména rodiny. Jestliže to situace dovolovala, byl adoptován chlapec, který měl stejné příjmení. Ke 25

změně příjmení adoptovaného potomka docházelo tedy jen okrajově, pouze mezi rodinami s jiným příjmením. Tehdy obdržel chlapec příjmení svého adoptivního otce. (De Groot, 1885, s.91 in Jones, Russell, 1997, s.73; Jones, Russell, 1997, s.73; Du Ruofu, 1986, s.321). Jak se uvádí v čínském zákoně, publikovaném v roce 1952, ve kterém je reprodukována listina prodeje syna k adopci: „Od této chvíle prodejce nesmí porušit své slovo nebo vykoupit chlapce, kterému je navěky zabráněno v opětovném převzetí jména svého vlastního otce.“ (in Jones, Russell, 1997, s.73) Jiná listina k adopci uvádí mimo jiné: „Já dále souhlasím s tím, že po adopci ho může vychovávat a změnit jeho jméno a příjmení podle své volby.“ (in Jones, Russell, 1997, s.74) Jestliže dítě vážně onemocní, je adoptováno jinou rodinou a přebírá příjmení nové rodiny. Tento zvyk se zakládá na pověře, že nad rodinou visí prokletí, kterému lze uniknout pouze tím, že nemocné dítě přejde do jiné rodiny. Pokud se dítě uzdraví, může se vrátit zpátky do své původní rodiny a pak se vrací i ke svému původnímu příjmení. Pokud však adoptovaný syn vyroste v náhradní rodině, jeho potomci přebírají jeho adoptované příjmení (Jones, Russell, 1997, s.75).

2) Etnické skupiny. Důležitým faktorem, který velice ovlivnil frekvenci jednotlivých hanských příjmení bylo přebírání těchto přímení čínskými národními menšinami, které se v minulosti stalo velmi rozšířeným fenoménem a přetrvává dodnes. Hanové byli ve své době vysoce civilizovaní a měli vysoce rozvinutou kulturu. Lidé pocházející z jiných etnických skupin se jim chtěli vyrovnat, a proto si nechali změnit příjmení na hanské. Toto je také důvodem proč se etnická skupina Hanů stala největší etnickou skupinou na světě. Není to tedy dáno jen velkou porodností, ale i pohlcením jiných menšin (Du Ruofu, 1986, s.321; Du Ruofu, 1991, s.20). Největší rozmach změněných příjmení nastal v období Severních a Jižních dynastií. Tehdejší panovník, Xiaowen 孝文帝, který byl národnosti Xianbei 鮮卑 (dnešní Mongolové), nařídil, aby příjmení etnické skupiny Xianbei byla změněna na čínská příjmení. Tak byla příjmení Xianbei: Tuoba 拓跋, Helu 賀魯, Qujin 去斤, Keba

柯拔, Buliugu 步六孤 změněna na tato hanská příjmení v následujícím pořadí: Yuan 元, Zhou 週, Ai 艾, Ke 柯, Lu 陸. Mandžuská příjmení, např. Suochuoluo 索綽羅, Wanyan 完顏, Yiergenjueluo 伊爾根掘羅, Niuhulu 紐祜祿, Qijiashi 齊佳氏 byla změněna na tato hanská příjmení: Suo 索, Wang 汪, Zhao 趙, Lang 郎, Qi 齊. Hanové také přebírají příjmení národních menšin, ale ne v tak velké míře (Fu Chunjiang, 2000, s.24).

3) Tabu. Mnoho lidí si měnilo svá příjmení, protože věřili, že některá jména přináší neštěstí a jiná jména byla tabuizována. Nikdo nesměl mít stejné příjmení nebo jméno jako panovník z vládnoucí dynastie. Jména vládce se nesměla vyslovovat či psát, natož aby se někdo odvážil vlastnit stejné jméno jako panovník. Jestliže tedy někdo vlastnil příjmení obsahující znak, který se vyskytoval v příjmení nebo jménu vládnoucího panovníka, musel své příjmení změnit. Uvedeme si několik příkladů. Příjmení Zhuang 莊 bylo stejné, jako jméno tehdejšího vládce dynastie Ming, proto bylo toto příjmení změněno na Yan 嚴, což bylo synonymum ke slovu zhuang. Příjmení Shen 沈 bylo změněno na You 冘 (zbavením se radikálu u znaku shen). Příjmení Shi 師 bylo změněno na Shuai 帥, a to tak, že byl smazán jeden vodorovný tah u znaku shi. Císař Wudi z dynastie Han 漢武帝 se jmenoval Liu Che 劉徹, proto všichni, kteří měli příjmení Che 徹, si ho museli změnit na Tong 通. Toto pravidlo se týkalo i jiných významných lidí. Například za dynastie Qing byl vydán edikt, který zakazoval používání osobního jména Konfucia (celým jménem Kongqiu 孔丘), tedy jména Qiu, jako příjmení. Lidé s příjmením Qiu 丘 dostali nové příjmení Qiu 邱, které vzniklo přidáním další složky do stávajícího znaku (Du Ruofu, 1986, s.322; Fu Chunjiang, 2007, s.20-21; Chao, Sheau-yueh J., 2000, s.8). Kromě toho, že se příjmení panovníka nesmělo používat, bylo zakázáno je vyslovovat nebo psát. Proto docházelo k různým absurdním situacím, aby se vyhlo jakémukoliv styku s příjmením vládce. Například příjmení panovníků dynastie Tang bylo Li 李. Kvůli zvukové shodě se slovem li 鯉 (kapr), byla zakázána konzumace

kaprů. Podobný případ nastal za dynastie Ming, kdy vládci měli příjmení Zhu 朱, které zní stejně jako slovo zhu 豬 (prase), proto byla zakázána konzumace vepřového (Fu Chunjiang, 2007, s.21).

4) Udělení příjmení panovníkem. Panovník mohl ocenit svého úředníka za mimořádný výkon tím, že mu přidělil své příjmení. Příjmení panovníka bylo nejvíce uznávaným, někdy se také nazývalo státní příjmení guoxing 國姓. Nositelé císařského příjmení, také nazýváni guoxingye 國姓爺, se mohli těšit různým privilegiím (Du Ruofu, 1991, s.20; Fu Chunjiang, 2007, s.18). Privilegovaná příjmení darovaná císařem byla však spíše výjimkou. Daleko častěji se stávalo, že císař „daroval“ příjmení za trest. Pokud si někdo panovníka znepřátelil, za trest dostal hanlivé příjmení. Jména zločinců a poražených vládců byla změněna a zbavena pochvalných přízvisek, která daný člověk nabyl za předchozí dynastie. Císařovna Wu 武則天 změnila příjmení královny Wang 王 na Mang 蟒 (krajta) a příjmení konkubíny na Xiao 梟 (sova), aby ukázala na zákeřnost těchto žen. Mezi další příjmení s negativní konotací, která dostala svůj název po nějakém zvířeti, patřila příjmení jako Shao 蛸 (sekáč) či Fu 蝮 (jedovatý had). Jako další příklad uvedeme rodinu Ma 馬, která žila v Shandongu za dynastie Qing. Té se podařilo urazit císaře Yongzhenga 雍正帝. Císař se rozhněval a změnil příjmení této rodiny na Ma 罵, což znamená nadávat (Du Ruofu, 1986, s.322; Fu Chunjiang, 2007, s.18; Chao, Sheau- yueh J., 2000, s.8).

5) Útěk před nepřáteli. Například člověk jménem Duanmu 端木 chtěl zmást své pronásledovatele, a proto se nechal přejmenovat na Mu 木 (vynecháním prvního slova) a přidáním radikálu změnil toto příjmení na Mu 沐. Wu 伍 se nechal přejmenovat na Wu 五 (vynechání radikálu). Jiný člověk Niu 牛 si změnil příjmení na Lao 牢 a poté na Liao 寮 (Chao, Sheau-yueh J., 2000, s.9). 28

6) Zjednodušení příjmení. Pří zjednodušování docházelo k nahrazování dvouznakových příjmení jednoduchými. Z příjmení Lupu 盧蒲 se tak stalo Lu 盧, příjmení Duangan 段干 bylo změněno na Duan 段, Sikou 司寇 na Kou 寇, Zhongli 鍾離 na Zhong 鍾, atd (Chao, Sheau-yueh J., 2000, s.9). Další příjmení vznikala tím, že se od původního znaku odtrhl radikál a příjmení se tak zjednodušilo. Z příjmení Zhang 鄣 vzniklo tedy příjmení Zhang 章 a Mo 摸 se změnilo na Mo 莫 (Chao, Sheau-yueh J., 2000, s.9).

3. KLASIFIKACE PŘÍJMENÍ

3.1. Počet příjmení

Kolik příjmení existuje v Číně? Na tuto otázku nelze dát přesnou odpověď. V jednotlivých etapách čínské historie se lidé několikrát pokusili o sepsání všech příjmení, která v jejich době existovala. Tyto údaje se výrazně liší od zdroje ke zdroji, proto nejde s jistotou určit přesný počet čínských příjmení. Podle Velkého slovníku čínských příjmení (Zhongguo renming da cidian 中國人名大辭典), existovalo v Číně za celou dobu čínské historie téměř 12 000 různých příjmení (vč. příjmení všech čínských menšin). Další zdroje uvádí mnohem menší čísla (Fu Chunjiang, 2007, s.28). Sbírka čínských příjmení (Zhonghua xingfu 中华姓福) obsahuje 6 363 příjmení (3 730 jednoduchých a 2 633 složených), ve spisu Xu wen xian tong kao 續文獻通考7 je uvedeno pouze 4 657 různých příjmení. Slovník moderní čínštiny (Xiandai hanyu cidian 現代漢語辭典) uvádí 930 příjmení. V další publikaci Vysvětlení příjmení (Xing jie 姓解), která pochází z doby dynastie Song, nacházíme 2 568 příjmení. Klíč k příjmením (Xing xi 姓觿), pocházející z období dynastie Ming a jejímž autorem je Chen Shiyuan 陳士元, operuje pro změnu s počtem 3 625. I v dnešní době jsou pokusy o sepsání všech známých příjmení. Chen Libu, specialista na čínská příjmení, ve svém nedávno vydaném slovníku příjmení (Zhonghua xingshi shufa da cidian 中華姓氏書法大辭典), sepsal dohromady 10 129 příjmení (Du Ruofu, 1986, s. 316, Siyi Genealogy – www). V dnešní době je v Číně známo jen okolo 3 000 příjmení, z nichž se běžně užívá jen necelá jedna desetina z tohoto počtu a těchto 300 nejrozšířenějších jmen vlastní zhruba 87% čínských obyvatel. Předpokládá se, že počet hanských příjmení, která se používají

7Wen xian tong kao 文献通考, jejímž autorem je Ma Duanlin (1254-1325), znamená Souborný výzkum písemných dokumentů, vydaný v roce 1339. Xu wen xian tong kao 續文獻通考(autor Qi Shaonan) je pokračováním výše uvedené knihy, vydané r. 1772 (in Eminent Chinese of the Ch'ing Period, ed. Arthur W. Hummel, 1943).

v současnosti, může být okolo 2 000, ale přesný počet není znám (Du Ruofu, 1986, s.316, Fu Chunjiang, 2007, s.28; Kałużyńska, Irena, 2008, s. 57; Jones, Russel, 1997, s.5; Dai Liqun, 2006, s.1). V porovnání s celkovým počtem příjmení v jiných zemích je počet čínských příjmení opravdu nízký. Například japonských příjmení existuje 70 000. V České republice není znám přesný počet příjmení. Podle Moldanové existuje přes 40 000 příjmení. Centrální registr obyvatel však obsahuje dokonce 115 378 různých příjmení (Hlaváčová, 2007, s.16).

3.1.1. Kniha Baijiaxing 百家姓

Nejznámějším zdrojem čínských příjmení je soupis zvaný Baijiaxing, který bývá často nepřesně překládán jako Sto čínských příjmení. Tento název se mimochodem podobá výrazům baixing 百姓 (doslova sto příjmení) a laobaixing 老百姓(doslova sto starých příjmení), které v čínštině znamenají „obyčejní lidé“. Tyto výrazy používají Číňané, když odkazují na sebe. Výraz baixing se podle tradice objevil, když císař Yao, který byl čtvrtý z pěti legendárních panovníků, identifikoval rodiny podle jejich příjmení. To ovšem neznamená, že na úsvitu čínských dějin existovalo pouze 100 příjmení. Základem tohoto mylného názoru je slovo bai 百. Slovo bai sice znamená sto, ale může mít taky význam neurčité číslovky mnoho či početný. Výraz laobaixing 老百姓 je tedy ustálené slovní spojení a znamená lid (Jones, Russel, 1997, s.4; Louie, Emma Woo, 1998, s.33) Dokument byl sestaven neznámým vědcem a mohl být publikován za dynastie Song, protože znak Zhao 趙 , kterým Baijiaxing začíná, byl rodným příjmením dynastie Song. Druhým znakem v soupisu Baijiaxing je Qian 錢, který může ukazovat na příjmení autora, nebo na místo, kde mohl tento dokument vzniknout, a to město Qiantang 錢唐 (dnešní Hangzhou), které se nachází v provincii Zhejiang. Qian bylo ale také příjmením panovníků za království Wu 吳 a Yue 越 (900-978 n.l.). Následující znaky, Sun 孫, Li 李, Zhou 周, Wu 吳, Zheng 鄭 a Wang 王, ukazují na příjmení manželek panovníků vládnoucích za dynastií Wu a Yue (Jones, Russel, 1997, s.4; Fu Chunjiang 2007, s.28; China Knowledge – www; Yellow Bridge - www). 31

V dnešní době existuje mnoho verzí knihy Baijiaxing, které se dají zakoupit v pouličních stáncích, a každá verze obsahuje jiný počet uvedených příjmení. Tyto spisy obsahují většinou kolem čtyř až pěti set příjmení (Jones, Russel, 1997, s.4). Baijiaxing obsahuje 438 příjmení, z toho 408 se skládá z jednoho znaku a pouze 38 je složeninou ze dvou znaků. Původní spis byl používán jako metodická příručka ve formě čtyřverší. Jednotlivá čtyřverší se rýmovala a byla tak pro žáky snáze zapamatovatelná. Příjmení nejsou uspořádána podle abecedního nebo jakéhokoliv jiného pořádku, způsob zapsání je, až na dvě výjimky, víceméně nahodilý. Tou první výjimkou je určitá posloupnost znaků tvořící začátek dokumentu, a naopak tou druhou je umístění všech příjmení, která jsou složena ze dvou znaků, v závěrečné části textu (Jones, Russel, 1997, s.4, Yellow Bridge - www).

Obr. 2 Ukázka spisu Baijiaxing (Nipic – www)

3.2. Struktura příjmení

Jak už bylo řečeno, v Číně existují dva typy příjmení. Příjmení složená z několika znaků fuxing 複姓 se vyskytují v mnohem menším poměru. Naopak, nejrozšířenějšími příjmeními, která mají standardní formu jednoho znaku, jsou příjmení jednoduchá danxing 單姓. Pro představu, Sbírka čínských příjmení (Zhongguo xingshi huibian 中國姓氏彙編)

obsahuje 5 730 příjmení. Z toho 3 470 je jednoduchých; 2 085 dvouslabičných, 163 tříslabičných, 9 čtyřslabičných a 3 pětislabičné. Avšak mezi 2 077 příjmeními, která se v současnosti používají, je pouze 77 dvouslabičných a jediné tříslabičné příjmení (Kałużyńska, Irena 2008, s. 57).

3.2.1. Složená příjmení fuxing 複姓

Ve spisu Baijiaxing je zmínka o 38 příjmeních, která jsou složena ze dvou znaků (shuangzi fuxing 雙字複姓). Z nich se dodnes používá zhruba deset. Mezi nejznámější patří např. 歐陽 Sima 司馬, Situ 司徒, Sikong 司空, Dongfang 東方, Zhuge 諸葛 (Jones, Russel, 1997, s.10; Kałużyńska, Irena 2008, s. 57).

Původ složených příjmení Některá z těchto složených příjmení mají v Číně dlouhou historii, proto si několik z nich probereme podrobněji. Příjmení Sikong 司空, Sima 司馬 a Situ 司徒 byla původně označeními různých čestných titulů, které obdrželi lidé ve významných funkcích. „Na konci Západních Hanů byl nejvyšší rádce chengxiang přejmenován na dasitu, nejvyšší velitel taiwei na dasima a nejvyšší kontrolor yushi na dasikong.“ (Olivová, Lucie, Xu Shu’an, 2000, s.25) Příjmení Situ vzniklo z označení titulu rádce, tedy člověka, který byl zodpovědný za území státu, lid a školství. Např. Shun 舜 byl Situ státu Yao 堯, proto jeho potomci přijali toto příjmení. Sikong byl čestný titul pro označení nejvyššího hodnostáře nebo také císařského rádce. Hrdina Dayu 大於 byl Sikongem státu Yao, proto jeho potomci obdrželi příjmení Sikong. Sima bylo označení pro krajského asistenta. Chenbo Xiufu 程伯休父, žijící v období dynastie Západní Zhou za vlády krále Xuana, byl povýšen na pozici Sima a stal se velitelem vojenských služeb, čímž získal výjimečnou moc. Poté, co porazil Xufanga, dostalo se mu mnoha uznání a královský dvůr se rozhodl propůjčit Chenbo Xiufuovi jeho titul jako příjmení, které pak zdědili i jeho potomci. Dokonce historik Sima Qian 司馬遷 o sobě prohlásil, že je potomkem Xiufuho (Fu Chunjiang, 2007. s.29; Chinese history forum - www).

K některým dvouznakovým příjmením se váží pozoruhodné legendy. Vezměme si například příjmení Yangshe 羊舌, které existovalo ve státě Jin 晉 v době Jar a podzimů. Praotec tohoto příjmení se původně jmenoval Ji Guo 季果. Jednoho dne k němu přišel člověk s ukradenou ovčí hlavou. Připravil na něj totiž léčku, aby ho později mohl prohlásit za zloděje. Když však Ji Guo poznal, že ovčí hlava je kradená, odmítl ji sníst a místo toho ji zakopal. Zloděj přesně podle svého plánu nahlásil Ji Gua a kradenou ovci. Aby Ji Guo dokázal svoji nevinu, šel a vykopal onu ovčí hlavu. Ta už byla tou dobou v rozkladu a zůstal z ní jen jazyk. I toto však stačilo, aby byl Ji Guo zproštěn viny. Na památku této příhody Ji Guo obdržel příjmení Yangshe, tedy Ovčí jazyk. (Fu Chunjiang, 2007. s.30). Kromě dvouznakových příjmení existují i příjmení, která se skládají ze tří znaků sanzi fuxing 三字复姓, např. Bulugen 步鹿根 nebo Zhishidai 執失代; čtyř, pěti, ba dokonce existují i příjmení skládající se z devíti znaků. Příjmení, která obsahují více než tři znaky, jsou však s největší pravděpodobností transkripcí cizích jmen nebo menšin, např. Yanbuhuadai 顏不華歹, Adalijidai 阿大里吉歹, Wazhilasundali 瓦只剌孫答裡 (Kałużyńska, Irena, 2008, s. 57; Fu Chunjiang, 2007, s.29). Podle sinologa Jiang Kanghu 江亢虎 byl v posledních letech tento zvyk vlastnění víceznakového příjmení ve velké míře zastaven.“ (in Jones, Russel, 1997, s. 11)

3.3. Rozložení čínských příjmení

Co se týče rozložení příjmení v Číně, existují mezi severní a jižní částí Číny značné rozdíly. Zatímco mezi nejběžnější příjmení v Pekingu patří Wang 王, Zhang 張, Liu 劉 a Li 李, na Jihu Číny jsou nejrozšířenějšími příjmeními Chen 陳, Huang 黄, Lin 林 a Wu 吳, dále pak Cai 蔡 a Yang 杨. Jak už bylo řečeno, v Číně je velký nepoměr počtu příjmení vzhledem k počtu obyvatel. V praxi to vypadá tak, že miliarda obyvatel se dělí o stovku příjmení (Du Ruofu, 1986, s. 316; China Daily – www; Tan KW Peter, 2001, s. 4).

3.3.1. Li 李

Příjmení Li je podle studie z roku 2006 prvním nejčastějším příjmením v Číně. Potomci rodu Li se usadili v provinciích Gansu 甘肅 a Hebei 河北 (Chao, Sheau-yueh J., 2000, s. 111; Xinhuanet – www).

Původ příjmení Li Původ příjmení Li se datuje okolo konce období dynastie Shang a začátku dynastie Zhou. Původní forma příjmení byla Li 理 a znamenala spravedlnost. Podle legendy byl prvním nositelem tohoto příjmení ministr jménem Gao Tao 皋陶, který obdržel titul nejvyššího soudce Da Li 大理. Gao Taovi potomci si zachovali příjmení Li a zůstali v čele soudního oddělení po generace, od dynastie Xia až po dynastii Shang. Na konci dynastie Shang, za vlády despotického tyrana krále Zhou, byl popraven jeden z Gao Taových potomků Li Zheng 理徴. Jeho žena a syn Lilizhen 理利真 proto uprchli do západního Henanu a své útočiště nalezli u řeky Yi. Jedli plané ovoce nazývané muzi 木子(„plod stromu“), a tak byli zachráněni od smrti hladem. Jako projev své vděčnosti za toto plané ovoce, a také proto, aby se vyhnul pronásledování, se Lilizhen nechal přejmenovat na 李利真 . A tak se příjmení Li 理 (spravedlnost) změnilo Li 李 (kombinace mu 木 - horní část znaku a zi 子 - dolní část) (Qingyunju – www; Yutopian – www; Chao, Sheau-yueh J., 2000, s. 111; Li Xiaoxiang, 2001, s. 37). Příslušníci rodu Li byli nejzdatnějšími zakladateli států v Číně. Přes 60 lidí s příjmením Li, se prohlásilo za panovníky a založili státy jako např. Západní Liang 西凉,

Liang 凉, Wu 吳國;, Wei 魏國, Chu 楚國, Jižní Tang 南唐, Západní Xia 西夏 a Da Shun 大順 (China daily – www).

Známé osobnosti Mezi známé osobnosti nesoucí příjmení Li 李 patří např. Li Yuan 李淵 (566-635), první panovník vládnoucí za dynastie Tang; Li Shishi 李師師 (960-1127), jedna z nejznámějších čínských kurtizán, žijící za dynastie Song; Li Bai 李白 (Li Bo, 701-762), 35

básník, žijící za tangské dynastie; Li Yu 李裕 (937-978), poslední vládce dynastie Jižní Tang; Li Zhi 李贄 (1527-1602), čínský filosof, historik a autor za dynastie Ming; Li Zongren 李宗仁 (1890-1969), přední vojevůdce a velitel za Čínské republiky, a Li Xiaolong 李小龍 (Bruce Lee, 1940-1973), úspěšný herec z Hongkongu (Yutuopian – www, Cultural China - www).

3.3.2. Wang 王

Příjmení Wang 王 je druhým nejrozšířenějším čínským příjmením a vlastní ho 93 milionů čínských obyvatel. Je staré kolem 2 500 let. Příjmení Wang 王 (král, panovník), jak už samotný význam slova naznačuje, má prestižní původ: toto příjmení se rozšířilo z několika příjmení, která byla adoptována potomky královských rodin, konkrétně potomky monarchů (Chao, Sheau-yueh J., s.191, Chinese Surname Wang – www, Xinhuanet - www).

Původ příjmení Wang K původu jména Wang se váže legenda. Za dynastie Zhou vládl panovník Ling 靈, jehož syn, korunní princ Ji Jin 姬晉, byl velice moudrý muž. Okolo roku 550 př.n.l. se dvě řeky, které byly v blízkosti hlavního města, vylily z břehů. Voda se postupně dostávala až k paláci. Král proto nařídil, aby byly zvýšeny hráze okolo paláce. Jeho syn však přišel s jiným nápadem: chtěl vodu odvést vykopáním mnoha kanálů, protože jinak by se hráze řeky mohly protrhnout. S tím ale panovník nesouhlasil a došlo k takové roztržce, že svého syna za jeho dobrou radu vydědil, zbavil funkce a propustil jako obyčejného smrtelníka. Ji Jin byl nucen se odstěhovat i se svou rodinou na sever do Jinyangu 晉陽 (dnešní Taiyuan 太原, provincie Shanxi). Tamější obyvatelé věděli, že Ji Jinova rodina byla královského rodu, proto jim říkali Wang Jia 王家 (Královská rodina). Časem si Ji Jinova rodina toto příjmení přivlastnila S výjimkou potomků, kteří se usídlili v Taiyuanu, museli potomci krále Wen a Wu žít v exilu, protože došlo ke změně dynastií. Aby měly jejich děti trvalou připomínku svého královského původu, přijaly tyto rodiny jméno Wang (Chinese surname Wang – www, China daily - www).

Rod Wangů se posléze rozšířil do celé země. Mezi místa s největším počtem obyvatel, nesoucí příjmení Wang, patří např. Lang Ya 瑯琊 (Shandong 山東), Chen Liu 陳留(Henan 河南), Gaoping 高平(Shanxi 山西), Tianshui 天水(Gansu 甘肃)，Zhangwu 章武 (Hebei 河北) (Chao, Sheau-yueh J., 2000, s.191).

Známé osobnosti Mezi nejznámější nositele tohoto příjmení patří například Wang Jian 王翦, generál za dynastie Qin; Wang Qiang 王牆 (Wang Zhaojun 王昭君), jedna ze čtyř krásek staré Číny žijící za Západní hanské dynastie; Wang Yun 王允 (137–192), diplomatický zástupce lidu ve Východní hanské dynastii; Wang Xizhi 王羲之, kaligraf žijící za dynastie Jin (1115-1234); Wang Bo 王勃 (649–676) a Wang Wei 王維 (699-759), čínští básníci za dynastie Tang; Wang Anshi 王安石(1021-1086), reformátor žijící za dynastie Song, Wang Shifu 王實甫(1250- 1307?), autor divadelních her za dynastie Yuan; Wang Fuzhi 王夫之(1619–1692), žijící na přelomu mingské a qingské éry a Wang Jiaxiang 王稼祥(1906-1978), člen komunistické strany v Číně (China Knowledge – www, China Daily – www).

3.3.3. Zhang 張

Příjmení Zhang, které vlastní zhruba 100 milionů obyvatel, je třetím nejrozšířenějším čínským příjmením (Yutuopian – www, China daily – www, Xinhuanet - www). Podle historických záznamů jsou členové rodu Zhangů přímými potomky císaře Huangdiho 黄帝 (Žlutého císaře). Legenda o vzniku tohoto příjmení vypráví o Huiovi 挥, pátém synu Huangdiho. Ten vynalezl luky a šípy, které se staly vítěznými zbraněmi ve válkách. Proto se mu začalo říkat Gong Zheng, to znamená „dohlíží na výrobu luků“. Poté začal používat příjmení Zhang. Znak pro Zhang 張 vyvstal z podoby člověka držícího luk, vyjadřuje pohyb při napínání luku a vystřelení šípu za pomoci natáhnuté paže. Samotný znak se skládá ze dvou částí, vlevo je znak pro luk gong 弓, vpravo je znak pro natáhnutí chang 長. Potomci Huie se poté rozdělili na dva rody, část potomků si přivlastnila příjmení Gong 弓, 37

druzí si za své příjmení vzali znak zhang 張. Toto je nejranější původ rodu Zhangů. Ti se usadili ve městě Taiyuan 太原 v provincii Shanxi 山西(China daily –www, Yutopian – www, Chao, Sheau-yueh J., 2000, s.191). Další větev rodu Zhangů se objevila během období Jar a podzimů a v období Válčících států. Ve státě Jin byl funkcionáři Xie Zhangovi za jeho udatnost a moudrost v boji udělen titul markýz Zhang. Jeho potomci pak přijali toto příjmení za své (China Daily – www).

Známé osobnosti Mezi nejznámějšími nositele příjmení Zhang patří např. Zhang Qian 張騫 (200 - 114 př.n.l.), průkopník Hedvábné stezky (dynastie Han); Zhang Heng 張衡 (78-139), astronom ve starověké Číně; Zhang Fei 張飛 (? – 221), generál žijící v době Tří Říší; Zhang Juzheng 張居正 (1525 - 1582), známý státník žijící za Mingské dynastie; Zhang Guotao 張國燾 (1897- 1979), zakládající člen KSČ; Zhang Zuolin 張作霖 (1875-1928), „velký maršál“, vladař Mandžuska a otec Zhang Xuelianga, 張學良 (1901 - 2001), který byl také úspěšným vladařem Mandžuska a patriotickým hrdinou Číny (Cultural China – www).

3.3.4. Liu 劉

Příjmení Liu patří mezi čtyři nejrozšířenější příjmení v Číně. Je staré přes 3 000 let, a proto má komplikovanou historii. Existuje hned několik různých vysvětlení jeho původu: 1) Legenda vypráví, že mezi potomky císaře Yao 唐帝堯 byl člověk jménem Liu Lei 劉累. Tyto znaky měl při narození vyryté do dlaní, proto se mu tak začalo říkat. Liu Lei byl jmenován dozorcem draků, byl velice úspěšný v jejich trénování, a proto se měl starat o čtyři draky. Jednou se ale stalo, že jeden z draků uhynul. Liu Lei se bál oznámit tuto ztrátu panovníkovi a místo toho mu z něj udělal dračí polévku. Když chtěl vládce vidět své draky, Liu Lei mu je ukazoval po dvou najednou. Panovník brzy začal mít pochybnosti, a tak Liu Lei uprchl do Lu shanu 魯山縣(Henan), zde se usadil a založil rod Liuů.

2) Podle Tongzhi shizulue 通志氏族略, jeden z potomků císaře Yao obdržel feudální oblast Liu, která se nacházela v Tangliu v provincii Hebei. 3) V knize Ming xian shizu yanxing leigao 名賢氏族言行類稿 je vznik příjmení Liu popsán následujícím způsobem: Příjmení vzniklo ze jména vazalského státu Liu, který byl propůjčen potomkovi Zhou Wen Wanga. Rodina se usadila v Yanshixianu v provincii Henan. 4) Příjmení Liu vniklo spojením příjmení Xiang a Lou za dynastie Han. 5) Toto příjmení bylo adoptováno potomky rodu Xiongnu, kteří emigrovali do Číny v období Severního Wei. 6) Příjmení vzniklo z příjmení Ji. Zhou Guangwang daroval svému nejmladšímu synovi Wang Jimu město Liu, toto příjmení pak převzali jeho potomci (China Daily – www, Yutuopian – www, Chao, Sheau-yueh J., 2000, s.119-120).

Známé osobnosti Mezi nejznámější osobnosti s příjmením Liu patří např. Liu Che 劉徹 (156 př.n.l. – 87 př.n.l.), také známý jako vládce Wu za dynastie Han; Liu Zhiji 劉知幾 (661-721), historik a spisovatel žijící za dynastie Tang; Liu Bingzhong 劉秉忠 (1216-1274), zakladatel dynastie Yuan; Liu Rushi 劉敬堂 (1618-1664), známá kurtizána žijící v pozdním období dynastie Ming; Liu Yong 劉墉 (1719–1804), kaligraf a malíř (dynastie Qing); Liu Hulan 劉胡蘭 (1932-1947), mladá hrdinka, která byla za občanské války mezi Guomindangem a KSČ špiónkou pro Komunistickou stranu Číny (Cultural China – www).

4. ČÍNSKÁ OSOBNÍ JMÉNA

Termín ming 名 , kterým se v čínštině osobní jméno označuje, znamená podle slovníku Shuowen jiezi 說文解字8 „mluvit o sobě“. Znak ming se skládá ze dvou prvků, tím prvním jsou ústa kou 口, druhým znakem je soumrak xi 夕, má tedy stejný význam jako slovo ming 瞑, které je znakem pro tmu. Když je tma, lidé se navzájem nevidí a proto používají ústa, aby řekli své jméno (Kałużyńska, Irena, 2008, s.59).

4.1. Druhy osobních jmen

Ve třech měsících dostává dítě od svého otce své osobní jméno a toto jméno poté používá po celý svůj život. Vlastní osobní jméno se obvykle skládá ze dvou znaků, tím prvním je generační znak beizi 輩字 , který vlastní všichni členové rodiny, kteří patří ke stejné generaci. Tím druhým je znak individuální. Princip čínských jmen si ukážeme na jménech významných čínských politiků 20.století (House of Chinn – www).

Jméno (česky) Jméno (čínsky) Příjmení Osobní jméno Generační znak Rodné jméno

Čankajšek Jiang Jieshi Jiang Jieshi Jie Shi 蔣介石蔣介石介石 Mao Ce-tung Mao Zedong Mao Zedong Ze Dong 毛澤東毛澤東澤東 Sunjatsen Sun Yixian Sun Yixian Yi Xian 孫逸仙孫逸仙逸仙 Tab 2 Příklady čínských jmen (House of Chinn – www)

8 Shuowen jiezi 說文解字 (Vysvětlení jednoduchých a analyzování složených znaků) je čínský slovník, pocházející z 2.st n.l., z období hanské dynastie (China knowledge – www).

4.1.1. Generační znak

Mezi další pojmenování patří banpaizi 班派字, paihangzi 排行字, paimingzi 排名字, ziyun 字匀. Jak již bylo řečeno, generační znak tvoří první znak osobního jména, který najdeme i v osobních jménech ostatních členů generace. To můžeme vidět například v případě Mao Zedonga a jeho bratrů (Mao Zedong 毛澤東, Mao Zemin 毛澤民 a Mao Zetan 毛澤覃), kdy všichni mají jeden společný generační znak ze 泽 (Dai Liqun, 2006, s.1; House of Chinn – www). Když se ale vlastní jméno skládá pouze z jednoho znaku, neznamená to, že by takový člověk byl o svůj generační znak ochuzen. V takovém případě je většinou ukryt v radikálu samotného jména. Ukážeme si to na příkladu. Ve jménu Wang Hui 王煇 je Wang 王 příjmení a Hui 煇 rodné jméno. Kde však je generační znak? Když se podíváme blíže na znak tvořící jméno Hui, můžeme vidět, že je tvořen ze dvou složek, vlevo je radikál huo 火 a vpravo znak jun 軍. Generační znak je právě tím radikálem huo 火 (House of Chinn – www) Jednotlivé klany vlastní genealogie, tzn. spisy svých generačních znaků, a tyto spisy se nazývají generační záznamy Zibeipu 字輩譜, jiná označení mohou být Banpai 班派, Paihang 排行, Chunshizilian 傳世字聯. Byly to vlastně básně, složené ze znaků, které sloužily jako zdroj pro tvorbu jmen pro následující generace. Následující báseň napsal Xueting Fuyu 雪庭福裕 v počátečním období dynastie Song a nachází se v budhistickém chrámu Shaolin. Například jméno mnicha, patřícího do třicáté druhé generace, bude začínat znakem xing 行, neboť je 32. slovem v básni (Kamenarović, Ivan P., 2001, s.207; House of Chinn – www; USA Shaolin temple – www):

Obr.3 Rodokmenová báseň skládající se se ze sedmdesáti znaků pro ortodoxní Caodongovou sektu, umístěná v budhistickém chrámu Shaolin u hory Song (USA Shaolin Temple – www)

Obdařený a talentovaný Mysl je čistá tak, že může prozářit i moudrý mladý muž dosáhne ujištění: temnotu hor; Tvá přirozenost je dokonalá a dává ti a přirozený charakter může člověka schopnost porozumět. natolik zbystřit Celým vesmírem se šíří učení Budhy, že rozezná ušlechtilost od falše. radujeme se ze zákona, vycházejícího Věrnost, mravnost a ctnost přinesou z jednoho zdroje. štěstí a nadějné vyhlídky; Budhistický stav mysli je čistý a tichý, Na každé křižovatce bedlivě strážíme rozlehlý jako moře; v mysli náš původní směr. posvátné ticho zdůrazňuje naši čistotu Zasněžený dvůr je jako učitel a přirozenost. který tě dovede zpět na cestu světla. Náš morální zásady vytrvají navěky; (USA Shaolin Temple – www). a naše těla jsou vždy pevná.

4.1.2. Další osobní jména

Kromě oficiálního jména, které dítě dostává tři měsíce po svém narození, existují další typy jmen, která člověk může získat v průběhu života a obvykle je používá jen dočasně: 1. Dětské jméno xiaoming 小名. Prvním jménem, které dítě dostává při narození je takzvané dětské jméno xiaoming 小名, které bývá také nazýváno mléčným jménem ruming 乳名. Převážně v období Jar a podzimů a v období Válčících států, ale i v moderní době a v různých jiných kulturách, byla tato jména často negativní, aby odpudila zlé duchy. Rodiče doufali, že pojmenováním potomka takovým jménem oklamou ducha tak, že těmto dětem nebudou věnovat žádnou pozornost, a naopak se jim zdaleka vyhnou. Děti tak mohly dostat třeba jméno nemoci, např. cuo 痤, které znamená akné (Kamenarović, Ivan P., 2001, s.207; Louie, Emma Woo, 1998, s.46; Li Xiaoxiang, 2001, s.46). Dodnes se stává, že chlapci při narození dostanou jako negativní jméno dívčí jméno, což je jen další příklad negativního postoje čínské společnosti k dívkám. Například Bruce Li, známý čínsko-americký herec, účinkující v akčních filmech, obdržel při narození dívčí jméno. Prvorozený syn rodiny Bruce totiž zemřel při narození, a proto, aby rodina oklamala zlé duchy, dostal Bruce Li dívčí jméno Malý Fénix (Junfan 細鳳). Aby byl jejich podvod ještě věrohodnější, rodiče ho oblékali do dívčích šatů a dokonce svým známým tvrdili, že se jim narodilo děvče (Neatorama – www, Epochtimes – www, Louie, Emma Woo, s.46). V pojmenování chlapců dívčím jménem hrálo velkou roli i postavení dívky v čínské společnosti. Konfuciánská tradice upřednostňovala chlapce před dívkami. Jelikož dcera nebyla příslušníkem rodové linie, nemohla otci zajistit potomky a pokračování rodu. Navíc záhy odešla z domu do rodiny manžela a její rodinu to stálo další výdaje v podobě věna. Po svatbě všechna práva vztahující se na ženu a její potomky připadla rodině manžela (Horálek, Adam, 2011, s. 24, Wolf, Margery, 1974, s. 158). 43

2. „Velké jméno“ daming 大名. Jak již bylo zmíněno v úvodu kapitoly, toto jméno dítě dostává zanedlouho po svém narození, většinou po uplynutí tří měsíců (Kamenarović, Ivan P., 2001, s.207; Kałużyńska, Irena, 2008, s.59). Podle starověkých pravidel dostávalo dítě své jméno ve třech měsících. V knize Ceremoniální obřady (Yili 儀禮)9 je zaznamenáno: „Ve třech měsících po narození dítěte mu jeho otec věnuje jméno. Pokud dítě zemře, otec ho oplakává. Pokud dítě ještě nebylo pojmenováno, otec po něm netruchlí.“ (in Kałużyńska, Irena, 2008, s.59) V Knize obřadů (Liji 禮記)10 je zpráva o tom, že „na konci třetího měsíce dítěte, za příznivého dne, který byl vybrán pro tento účel, mu jsou ostříhány vlasy s výjimkou tufů. (...) Otec drží pravou ruku dítěte, rozesměje ho a dá mu jméno.“ (in Kałużyńska, Irena, 2008, s.59) Odpověď na otázku, proč je dítě pojmenováváno zrovna ve třech měsících, můžeme najít ve spisu Neměnné principy bílého tygra (Baihu tong 白虎通)11: „Matka příroda to zařídila tak, že v období prvních tří měsíců se věci teprve vyvíjejí. Tři měsíce po narození dítě nabude schopnost vidění, dokáže se smát a komunikovat s vnějším světem. Se začátkem vlastního vědomí je mu dáno jméno.“ (in Kałużyńska, Irena, 2008, s.59) Baihu tong informuje i o dějišti, kde dochází k pojmenování dítěte: „Tři měsíce po narození dostává dítě od otce jméno před náhrobní deskou svého prvního předka. (...) To znamená, že toto jméno by mělo být ohlášeno v chrámu předků.“ (in Kałużyńska, Irena, 2008, s.59)

3. Studijní jméno xueming 學名. Dalším typem vlastního osobního jména je studijní jméno xueming 學名, kterému se též někdy říká knižní jméno shuming 書名 nebo školní jméno xiaoming 校名. Toto jméno dostává žák při vstupu do

9Kniha Ceremoniální obřady (Yili 儀禮) je čínský klasický text o rituálech z období dynastie Zhou, jedná se o jeden ze tří konfuciánských rituálních textů. (China knowledge: http://www.chinaknowledge.de/Literature/Classics/yili.html). 10 Kniha obřadů (Liji 禮記) je sbírka rituálních zvyků, která vznikla během období Válčících států a v počátečním období dynastie Han. (China Knowledge: http://www.chinaknowledge.de/Literature/Classics/liji.html) 11 Kniha Baihu tong 白虎通 byla sepsána spisovatelem Ban Gu (32-92 n.l.), bývá též nazývána pouze jako Bílý Tygr. 44

školy od svého učitele se svolením otce. „Toto jméno se vztahuje ke schopnostem, které v něm byly objeveny, či ke kariéře, která je mu určena“. (Kamenarović, Ivan P., 2001, s.207) Toto jméno bývá používáno hlavně učitelem a spolužáky, ale není výjimkou, že je používají lidé při jednání na úřadech (Kałużyńska, Irena, 2008, s.60).

4. Zdvořilostní jméno zi 字. Zdvořilostní jméno dostává jedinec v dospělosti. Podle Knihy rituálů Liji již od dob dynastie Zhou obdrželi chlapci zdvořilostní jméno ve dvaceti letech při slavnostním „čepicovém“ (guan 冠) rituálu, zatímco dívky své zdvořilostní jméno obdržely již v patnácti letech během „kolíkovacího“ (ji 笄 ) rituálu. Své zdvořilostní jméno pak jedinec obdrží většinou od čestného hosta, který je pozván na oslavu plnoletosti, často jím může být učitel. Od dovršení plnoletosti se pokládá za nezdvořilé, aby jeho přátelé a známí i nadále používali jeho původní jméno. Místo toho používají jeho přátele převážně toto zdvořilostní jméno. Jediní lidé, kteří mají právo na používání jeho rodného jména, jsou osoby starší a nadřízené. Zdvořilostní jména byla původně jakýmsi výkladem osobního jména. Mezi oběma jmény by tedy měla být významová souvislost.

Jméno Ming 名 Význam Zi 字 Význam Qu Yuan Ping 平 stabilní Yuan 原 vyrovnaný 屈原12 Zhuge Liang Liang 亮 zářivý Kongming 孔明 osvícený prostor 諸葛亮13 Ban Gu 班固14 Gu 固 vyrovnaný Mengjian 孟堅 solidní

Tab 3 Příklady jmen ming 名 vs. zdvořilostních jmen zi 字 (Chinaknowledge – www)

12 Qu Yuan 屈原 (339 – 278 př. n. l.), básník, žijící v době Válčících států

13 Zhuge Liang 諸葛亮 (181 – 234), kancléř státu Shu Han během období Tří království

14 Ban Gu 班固 (32 – 92), čínský básník a historik

Dnes oba výrazy pro jméno, ming 名 i zi 字, spojené do jednoho tvoří výraz mingzi 名字, který se používá k označení celého jména, tzn. jména i příjmení (House of Chinn – www, Three kingdoms – www, Chinaknowledge - www).

5. Pseudonym hao 號. Toto jméno si daná osoba vybírá bez ohledu na jméno ming nebo zdvořilostní jméno zi. Jméno hao může být ztělesněním povahy člověka. Pseudonymy byly velice oblíbené u umělců. Například malíř Qi Baishi 齊白石 ve svých pečetích, které otiskoval jako svoji signaturu, používal různá jména, jako Qi Huang 齊璜 či Qi Weiqing 齊渭清 (Borotová, Lucie, 1993, s.15; China Online Museum - www). Kromě toho existuje více typů hao: 1. Posmrtné jméno shihao 諡號. Je to čestný titul, který je udělen lidem dodatečně po jejich smrti. 2. Chrámové jméno miaohao 廟號. Toto jméno se přiděluje panovníkovi po jeho smrti. 3. Jméno epochy nianhao 年號. Tímto názvem bývá označováno období vlády nebo také královský titul, a to při tradičním počítání roků vlády panovníka a při jmenování určitých panovníků (HubPages – www). 4. Za hao se také považuje název pracovny, kterým mnozí vzdělanci pojmenovávali a podepisovali svá díla, např. malíř Li Keran 李可染 užíval přízvisko Youjun tang 有君堂 (重庆抗战文化 – www). Příklad užití těchto jmen v praxi můžeme vidět například na postavě prvního prezidenta Čínské Republiky - Sunjatsena 孫文: Příjmení xing 姓: Sun 孫 Jméno ming 名: Wen 文 Mléčné jméno ruming 乳名: Di xiang 帝象 Školní jméno xueming 學名: Wen 文 Zdvořilostní jméno zi 字: Zai zhi 載之 Pseudonym hao 號: Rixin 日新, Yixian 逸仙 Posmrtné jméno shihao 諡號: Guofu 國父 (Otec národa) Tab 4 Jména Sunjatsena (HubPages – www) 46

Mezi další jména, která vzdělaný člověk může získat, patří například literární pseudonym biming 筆名, tedy jméno, které využívají zejména autoři knih. Například autor Zhou Shuren 周樹人 měl asi čtyřicet pseudonymů, z nichž se nejvíce do podvědomí čtenářů zapsal pod jménem Lu Xun 魯迅( House of Chinn – www). I další umělci mají své umělecké jméno yiming 譯名, pod kterým vystupují ve filmech. Například Bruce Li vystupuje pod uměleckým jménem Li Xiaolong 李小龍, kde jméno Xiaolong 小龍 v překladu znamená malý drak. (House of Chinn – www). Při obdržení titulu, vstupu do úředního života, či při udělení vyznamenání, nebo když člověk pracuje ve státní správě, dostává takzvané úřední jméno guanming 官名 (Jordan, David K., 2011 – www; Kałużyńska, Irena, 2008, s.60).

4.2. Výběr jmen

Na první pohled se výběr vlastních osobních jmen může zdát zcela náhodný. Opak je však pravdou. U jmen se předpokládalo, že jsou spjata s osudem člověka. Proto Číňané kladli velký důraz na význam a formu při výběru jména. Jména byla vybírána s ohledem na jejich význam, numerologické charakteristiky tahů a další grafické prvky čínských znaků. To vše pak zhodnotili ve vztahu k datu narození a hodnotě jednotlivých elementů (voda, kov, země, půda, oheň). Číňané věřili, že vhodným pojmenováním může dojít ke zlepšení lidské povahy a ke změně osudu (Kałużyńska, Irena, 2008, s.54). V románu Sen v červeném domě (Hongloumeng 紅樓夢) je pojmenování dítěte popsáno v rozhovoru dvou postav: „Ostatně právě teď myslím na to, že ještě nemá jméno. Vymyslete jí nějaké, ať se dožije takového vysokého věku jako vy. Kromě toho jste z vesnice a – doufám, že se pro to nebudete na mne zlobit – říká se, že když takový chudý člověk dá někomu jméno, přidá to tomu pojmenovanému na odolnosti a houževnatosti. (...) Den jejího narození nepatří k nejlepším. Šlo zrovna na sedmý den v sedmém lunárním. (...) Pojmenujte ji tedy Qiaojie, sestřička šťastné shody. (...) Jestliže ji (...) pojmenujete tak, jak vám říkám, dožije se vaše dcera sta let (...) a až jednou vyroste a založí rodinu, i když přijde

něco nemilého, ona vždycky všechny těžkosti překoná a promění je zas ve štěstí, protože to prostě bude mít ve jméně, vždyť Qiao, to je štěstí, šťastná náhoda!“ (Cao Xueqin, 1988, s. 23)

4.2.1. Metoda pěti elementů

Obr. 4 Diagram pěti elementů

Podle taoistického učení se vesmír skládá z pěti prvků, kterými jsou kov jin 金, dřevo mu 木, voda shui 水, oheň huo 火 a země tu 土. Těchto pět prvků hraje v některých konzervativnějších rodinách velkou roli při výběru jmen. Elementy se navzájem podporují, ale i potlačují. Jméno, které je složeno z vzájemně se podporujících elementů, přináší jeho nositeli štěstí a rovnováhu a je považováno za příznivé pro danou osobu. Poté, co se dítě narodí, rodiče často přicházejí k astrologovi, který podle data narození dítěte zjistí, zda dítě netrpí nedostatkem některého z těchto prvků. Zjistí-li se, že nějaký z těchto pěti elementů dítěti chybí, zakomponuje se do jeho jména jako náhrada. Chybějící prvek se tudíž stane jménem dítěte. Tento zvyk můžeme vidět například u jmen Shuihuo 水火, Shuitu 水土 nebo Tushui 土水, která jsou běžná u lidí s tradičním myšlením nebo lidí bez vyššího vzdělání. Lidé z vzdělanějších rodin tento element pouze zakomponují do znaků svého jména. Např.: Musen 木森, kde mu znamená dřevo a sen

bujnou lesní vegetaci. Doplněným prvkem je v tomto případě dřevo, které se ve jméně objevuje celkem čtyřikrát. Jiným příkladem je jméno Jinjiang 錦江, který se překládá jako Brokátová řeka. První znak obsahuje radikál kov jin, zatímco druhý je tvořen radikálem pro vodu (Jones, Russel, 1997, s.19-20; Li Xiaoxiang, 2001, s.49).

4.2.2. Metoda yinyang 陰陽

Číňané rozdělují veškeré věci na elementy yin 陰 a yang 陽 . Proto není překvapením, že se tento princip objevuje i u jmen. Všechna jména mají složku yin a yang. Jestliže je počet tahů tvořících znak sudý, jedná se o část yin, naopak lichý počet tahů spadá do kategorie yang. Příklad nerovnováhy yin a yang můžeme vidět ve jménu Wang Fang 王方. Příjmení Wang i jméno Fang jsou obě složena ze 4 tahů, což je sudý počet a jsou tudíž yinovou částí. Jménu chybí prvek yang. Přidáním radikálu trávy do jména Fang získáme Fang 芳. Toto jméno je již složeno ze 7 tahů, má tedy lichý počet a může být yangovou částí ve jméně. Stávající jméno Wang Fang 王芳 je jméno přinášející štěstí a rovnováha yin a yang je zachována (Li Xiaoxiang, 2001, s.48).

4.2.3. Čísla ve jménech

V předchozích stoletích obsahovala jména některých funkcionářů čísla, jako například bashiba 八十八 či qishiwu 七十五. Podle G.M.H. Playfaira (in Jones, Russel, 1997, s.25) byla tato jména záznamem o věku babiček zrozenců. Čísla ve jméně mohou také naznačovat váhu dítěte při narození. Jestliže dítě vážilo při narození 7 jinů15, mohlo být logicky pojmenováno Sedm jinů Qijin 七斤.

15 Jin 斤 je tradiční čínská jednotka váhy používána dodnes (1 jin = 500 g)

Tak jako v ostatních zemích, i Číňané někdy používají čísla, aby pojmenovali své potomky. Příkladem takové rodiny s pěti syny může být: Chen Dazai 陳大仔(nejstarší syn), Chen Erzai 陳二仔 (druhý syn), Chen Sanzai 陳三仔 (třetí syn), Chen Sizai 陳四仔 (čtvrtý syn) a Chen Manzai 陳滿仔 (pátý a nejmladší syn). Prvorozený syn se nejmenuje yi (jeden), ale místo čísla je použito slovo da 大 (nejstarší). Slovo zai 仔, které je v tomto případě jménem synů, je dialektovou zdrobnělinou pro slovo syn. Jméno Man 滿 (použito u nejmladšího syna) se dává dítěti, u kterého rodiče předpokládají, že bude tím posledním (Jones, Russel, 1997, s.25-26).

4.2.4. Ženská jména

Když se podíváme na čínská ženská jména v dnešní době, otevře se před námi pestrá škála jmen, která svým způsobem opěvují krásu, křehkost a něžnost ženy. Zatímco mužská jména, jak můžeme vidět například ve jménech Gang 刚 (silný), Qiang 强 (mocný, silný) nebo Wei 威 (síla), obvykle odkazují na sílu a moc, ženská jména mohou být často názvy šperků, drahokamů, květin, a tak podobně. Tak mohou vznikat jména jako např. Mei 美 (krásná), Zhen 珍 (poklad, šperk), Fen 芬 (vůně) nebo Bi 碧 (jadeit, nefrit). Pohled na tato jména v nás může vyvolat falešnou představu o tom, že jména žen měla vždy pozitivní konotaci (Li Xiaoxiang, 2001, s.44). Když se však podíváme do historie, zjistíme, že to není tak úplně pravda. Ze jmen toho můžeme hodně vyčíst o sociálním postavení žen. Při bližším přezkoumání zjistíme, že tato jména v sobě často skrývají nějaký příběh. Můžeme z nich někdy vyčíst i to, jaké postavení mohly ve společnosti nositelky jednotlivých jmen mít, a jak se na ně lidé dívali. Jméno bylo velice důležitou součástí osobnosti a mohlo (a stále může) být ukazatelem sociálního statutu jedince. Zatímco dívky z vyšších vrstev měly honosná jména jako Jinhua 金花 (zlatá květina), dívky z nižších vrstev mohly mít jména jako Zhaodi 招弟 (přilákat mladšího bratra). Právě na tento typ jmen se podíváme podrobněji (Lee Wen Shu, 1998, s.294).

4.2.4.1. Jména vyjadřující touhu mít syna

Jak už bylo řečeno, synové byli v průběhu čínské historie ceněni nesrovnatelně více než dcery. Narozením syna byl zachován sociální status rodiny i její rodová linie. Navíc po svatbě syn zůstával doma u rodičů a rodiče tak měli jistotu zabezpečení ve stáří. Další z hlavních povinností syna je provádění obřadu předků. Osoba bez potomků mužského pohlaví nemá nikoho, kdo by její smrti u hrobu zapálil vonné tyčinky a odříkal modlitby, a je proto považována za osamocenou duši a zbloudilého ducha. Tento stav po smrti je pro daného člověka velice tragický. Proto se rodiče takové situaci snažili zabránit zplozením mužského potomka. Ten by zajistil, že duše jeho zemřelých předků budou náležitě uctívány (Lee Wen Shu, 1998, s.299). Rodina, která zůstala bez syna, se stala méněcennou v očích příbuzných a sousedů, proto se v takových případech často stávalo, že otec pojmenoval svou dceru tak, aby pomohla napravit rodinný „deficit“ (Lee Wen Shu, 1998, s.293). Z tohoto důvodu se v případě narození dcery často stávalo, že ji rodiče povolali k tomu, aby do jejich rodiny přivedla syna. Tak vznikala jména jako Zhaodi 招弟, kde Zhao 招 znamená lákat/ vábit a Di 弟 označuje mladšího bratra (toto jméno by se tedy dalo přeložit jako „přilákat mladšího bratra“). Toto jméno posílá zprávu duchům a bohům, aby rodině dopřáli syna a naopak odpudili veškeré další případné dcery. Mezi další ukázky takových jmen patří například Pandi 盼弟 (očekávat mladšího bratra). Některé dívky byly dokonce pojmenovány jako „nechtěná“. Tato jména poukazují na zklamání rodičů při narození dcery. Takovýto přístup byl a do dnešních dnů stále je rozšířený hlavně v rodinách s nižším postavením na sociálním žebříčku, tj. v rodinách, které jsou méně vzdělané a více dbají na tradice (Louie, Emma Woo, s.46). I když byla dívka s takovým jménem „použita“ k tomu, aby pomohla své rodině, nedostávalo se jí žádného respektu ani lásky. Tato dívka je v očích svých vrstevníků méněcenná, bez šance na to, aby byla vhodnou partnerkou a přínosem pro své manželství. Protože dívka Zhaodi bývá zpravidla nevzdělaná, nepřitažlivá, nedoceněná a z nižších vrstev, stává se snadno terčem posměchu a chodícím sloganem, který se má zalíbit bohům, aby zachovali mužskou linii její rodiny, jejího rodu (Lee Wen Shu, 1998, s.293-294).

Vysoce postavené rodiny používaly k naklonění si bohů pro narození syna méně okatou metodu pojmenování, využívaly například slovních hříček. Rodiče, kteří už měli dostatek dcer a chtěli, aby se jim narodil syn a současně chtěli zamezit případnému narození dcer v budoucnu, mohli pojmenovat svou dceru Tingting 婷婷 (tyto znaky, které znamenají „krásná“ mají stejný tón a výslovnost jako znaky tingting 停停, jejichž význam je „zastavit“). Použitím jména Tingting se do dvou skupin odešlou dvě různé zprávy. Pro „lidské bytosti“ (s podobným společenským postavením) jde o signál, že je tato žena krásná a pochází z dobré rodiny. Zároveň však tímto jménem naléhají na „bohy a jiné nebeské bytosti“, aby přestali do rodiny, která čeká dítě, posílat dcery (Lee Wen Shu, 1998, s.294).

4.3. Příklady kontroverzních jmen

Ma Cheng 馬

Čínských příjmení (jak jsme si ukázali v kapitole o počtu příjmení) existuje poměrně malé množství a tudíž mnoho lidí sdílí stejné příjmení. Například příjmení Ma 馬 patří k 13. nejčastěji užívanému příjmení a vlastní ho kolem 17 milionů obyvatel. Ve snaze o zajištění si své individuality se rodiny snaží najít pro potomky takové jméno, které by bylo pro ně jedinečné. Avšak přání, aby se potomku dostalo aspoň trochu individuality, naráží na politický systém, který nesnáší cokoliv, co jen trochu vybočuje z řady, a to i v současné postmoderní době. O tom svědčí mj. příběh Ma Cheng.

Rodiče Ma Cheng se při výběru vhodného jména inspirovali trendem, ve kterém je jméno tvořeno trojnásobkem znaku, které tvoří příjmení, například: Jinxin 金鑫 nebo Shilei 石磊. Dědeček zajistil pro svoji vnučku opravdu jedinečné jméno. Říká, že když se jeho vnučka před dvaceti šesti lety narodila, listoval ve slovnících a tento znak našel ve slovníku Cihai 辭海. Znak má výslovnost Cheng a jeho význam v překladu znamená cválající oři. Tento znak se skládá ze tří Ma 馬 (znak pro koně), které jsou umístěny za sebou a tak tvoří znak . Přestože se mnozí přou o to, zda tento znak vůbec existuje, je

uveden ve slovníku Kangxi 康熙, kde se uvádí jako varianta ke znaku cheng 騁 (cválat). Je zajímavé, jak se jednotlivé úřady vyrovnávají s jejím jménem, které je tak neobvyklé, že je neobsahují počítačové databáze; někteří toto jméno napíšou ručně, jiní je napíšou pouze formu pinyinu bez tónů, tedy 馬 Cheng. Ma Cheng se její jméno líbí, protože díky němu vyčnívá z davu.

Vláda plánuje výměnu současných průkazů totožnosti, které dosud umožňovaly ruční zápis znaků, za nové, které budou moci být přečteny počítačem. Tyto počítače však dokážou přečíst pouze 32 252 znaků z existujících 50 tisíc. To znamená, že přibližně 60 milionů Číňanů vlastnících jména, která nejsou běžná, bude nuceno si je změnit na jména, která jsou v databázi počítačů. Navíc, od roku 2003 chystá vláda seznam 8 000 ustálených znaků pro každodenní život. Má se tak zabránit používání neznámých znaků při pojmenovávání dětí. Ma Cheng říká, že pokud si bude muset změnit jméno, změní si ho na Mama Mama 馬馬馬馬 ((Danwei – www, Lafraniere, Sharon, 2009 – www).

Zhao C: 赵 C Otec mladého studenta vybral pro svého syna jméno reprezentované jenom jedním písmenem anglické abecedy – C. Toto jméno vybral pro to, že je jednoduché, lehce zapamatovatelné a reprezentuje Čínu. Podobně jako Ma Cheng, má však i Zhao C problémy kvůli novým průkazům totožnosti (Lafraniere, Sharon, 2009 – www, Danwei – www ).

Závěr

Na příkladech historických příběhů můžeme pozorovat, jak se lidé v čínských dějinách snažili podtrhnout svou individualitu výběrem vhodného osobního jména a příjmení. Přesto je však počet příjmení vzhledem k počtu obyvatel velice malý. V dnešní době jsme navíc svědky snahy čínské vlády dramaticky zredukovat počet osobních jmen. Bude určitě zajímavé sledovat, jak se obyčejní Číňané vypořádají s touto ztrátou důležitého znaku individuality, tedy že stejné osobní jméno i příjmení bude vlastnit třeba několik milionů obyvatel.

Resumé

As we look at the examples throughout Chinese history, we can see that by choosing the right personal name and surname, people were trying to bring out their individuality. However, compared to the large amount of people living in China, the variety of surnames is limited. Nowodays we’re witnessing the fact that Chinese government is dramatically trying to reduce the number of personal names that people can choose from. It will be interesting to see what’s going to be the impact on the common Chinese people and how they’re going to manage with such loss of the important sign of individuality, meaning that the same personal name and surname is possibly going to be shared by millions of people.

Seznam pramenů a literatury

Monografie CAO Xueqin/ CCHAO Sue-čchin. Sen v červeném domě II. Praha: Odeon, 1998. Do češtiny přeložil Oldřich Král.

FU Chunjiang. Origins of Chinese names. Singapore: Asiapac Books, 2007, 761 s. ISBN 98-122-9462-7.

CHAO, Sheau-yueh J. In search of your Asian roots: genealogical research on Chinese surnames. Baltimore, Md.: Printed for Clearfield Co. by Genealogical Pub. Co., 2000, 323 s. ISBN 08-063-4946-8.

JONES, Russell. Chinese names: the traditions surrounding the use of Chinese surnames and personal names. Petaling Jaya, Selangor Darul Ehsan, Malaysia: Pelanduk Publications, c1997, 220 s. ISBN 96-797-8619-6.

KAMENAROVIĆ, Ivan P. Klasická Čína: [dějiny, říše a její metropole, politické uspořádání, společenské uspořádání, hospodářství, čas, náboženský život, umění, volný čas]. Praha: Lidové noviny, 2001, 281 s. ISBN 80-710-6397-5.

LI Xiaoxiang, Origins of Chinese people and customs. [Rev. ed.]. Singapore: Asiapac Books, 2004. ISBN 98-122-9384-1.

LOUIE, Emma Woo. Chinese American names: tradition and transition. Jefferson, N.C.: McFarland, 1998, 230 s. ISBN 07-864-0418-3.

MACARDLE, Meredith. The timeline history of China. San Diego, Calif: Thunder Bay Press, 2007. ISBN 15-922-3871-8.

MALINA, Jaroslav. Antropologický slovník [online]. 2009 [cit. 2012-03-28]. Dostupné z: http://is.muni.cz/do/1431/UAntrBiol/el/antropos/pdf/antropologicky_slovnik.pdf

OLIVOVÁ, Lucie, XU Shu'an. Vývoj správního systému v Číně. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2000, 110 s. ISBN 80-246-0093-5.

WOLF, Margery. Chinese women: Old skills in a new content. In: ROSALDO, Michelle Zimbalist, Louise LAMPHERE a Joan BAMBERGER. Woman, culture, and society. Stanford, Calif.: Stanford University Press, 1974, s. 157-172. ISBN 0804708517.

Články a odborné práce BOROTOVÁ, Lucie. Pozvánka na výstavu malíře Čchi Paj-š’. Denní telegraf. 1993, s. 15 DAI Liqun. Chinese personal names. The Indexer [online]. 2006, 25(2), 1-8 [cit. 2006]. Dostupné z:

DU Ruofu. Chinese Surnames. Journal of Chinese linguistics. 1986, 14(2), 315-327.

DU Ruofu, Yida YUAN, Juliana HWANG, Joanna MOUNTAIN a L.Luca CAVALLI- SZFORZA. Chinese Surnames and the genetic differences between north and south China. Journal of Chinese Linguistics. 1992, č. 5.

HORÁLEK, Adam. Mýty o populační politice Číny. Geografické rozhledy. 2011, 20(4), s. 24-25.

HLAVÁČOVÁ, Iveta. Odraz česko-rakouských vztahů v příjmeních [online]. 2007 [cit. 2012-01-26]. Diplomová práce. Univerzita Palackého, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Milena Krobotová. Dostupné z: .

JORDAN, David K. Chinese Personal Names. [online]. 2011 [cit. 2012-03-28]. Dostupné z:

KAŁUŻYŃSKA, Irena. Different categories of Names within traditional Chinese personal names. Acta Asiatica Varsoviensia / Polska Akademia Nauk, Zakład Krajów Pozaeuropejskich. 2008(21), 51-71.

LAFRANIERE, Sharon. Name Not on Our List? Change It, China Says. New York times [online]. 20.4.2009[cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/2009/04/21/world/asia/21china.html?_r=1

MARTINSEN, Joel. Living with an obscure name. In: Danwei [online]. 27.12.2008 [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://www.danwei.org/video/crazy_horse_name.php

LEE Wen Shu. In the Names of Chinese Women. The quarterly journal of speech. 1998, roč. 84, č. 3, s. 282-302. ISSN 0033-5630.

PLESKALOVÁ, Jana. Hlavní typy českých příjmení. In Rusínová, Eva. Přednášky a besedy ze XLIII. běhu LŠSS. Brno : Masarykova univerzita, 2010. ISBN 978-80-210- 5194-2, pp. 123-130. Brno.

PULLEYBLANK, Edwin G. Ji 姬 and Jiang 姜: The role of exogamic clans in the organisation of the Zhou polity. Early China. 2000, č. 25.

SHENG, Jim. Chinese names. In: Hub Pages [online]. 2010 [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://jimsheng.hubpages.com/hub/Chinese-Names

TAN, Peter K. W. Englishised names? Naming patterns amongst ethnic-Chinese Singaporeans. English Today. 2001, roč. 17, č. 04. ISSN 0266-0784. DOI: 10.1017/S0266078401004059.

THEOBALD, Ulrich. Chinese Literature - Baijiaxing 百家姓. In: Chinaknowledge [online]. 2011 [cit. 2012-03-28]. Dostupné z:

THEOBALD, Ulrich. Chinese History - Names of Persons and Titles of Rulers. In: Chinaknowledge [online]. 2011 [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://www.chinaknowledge.de/History/Terms/titles.html

Internetové zdroje Chinese surnames origin 姓氏探索. In: Siyi Genealogy [online]. 2009 [cit. 2012-03-28]. Dostupné z: http://legacy1.net/chinese-surnames-origin- %E5%A7%93%E6%B0%8F%E6%8E%A2%E7%B4%A2/

Bai jia xing: The Hundred Surnames. Yellow Bridge [online]. Dostupné z: http://www.yellowbridge.com/onlinelit/baijiaxing.php

姓氏（李）. Qingyunju [online]. [cit. 2012-03-30]. Dostupné z:

Chinese Li surname history. People's Daily [online]. 2005, 1 [cit. 2012-03-28]. Dostupné z:

新“百家姓”新鲜“出炉”. Xinhuanet [online]. 2006[cit. 2012-03-30]. Dostupné z:

Chinese surname Wang. [online]. 1999[cit. 2012-03-30]. Dostupné z:

Chinese surname history: Wang. People's Daily [online]. 2005, 1 [cit. 2012-03-28]. Dostupné z:

Chinese Zhang surname history. People's Daily [online]. 2005, 1 [cit. 2012-03-28]. Dostupné z:

Chinese surname history: Liu. People's Daily [online]. 2005, 1 [cit. 2012-03-28]. Dostupné z:

Origin of the surname Li, Lee, Ly (Vietnamese), Yi (Korean). Yutopian [online]. 2000[cit. 2012-03-28]. Dostupné z:

Origin of the surname Wang, Wong, Ong, Heng. Yutopian [online]. 2000 [cit. 2012-03-28]. Dostupné z:

Origin of the surname Liu, Lau. Yutopian [online]. 2000 [cit. 2012-03-28]. Dostupné z:

Origin of the surname Zhang, Chang, Cheyng, Jung, Cheong, Jong, Teo, Teoh. Yutopian [online]. 2000 [cit. 2012-03-28]. Dostupné z:

History - Historical figures [online]. Dostupné z:

Chinese names. House of Chinn [online]. [cit. 2012-03-28]. Dostupné z: http://houseofchinn.com/ChineseNames.html

Shaolin Lineage. USA Shaolin Temple [online]. [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://www.usashaolintemple.org/chanbuddhism-lineagepoem/

Qi Baishi. China Online Museum [online]. [cit. 2012-04-06]. Dostupné z: http://www.chinaonlinemuseum.com/painting-qi-baishi.php

10 Kick Ass Facts About Bruce Lee. In: Neatorama [online]. 23.10.2007 [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://www.neatorama.com/2007/10/23/10-kick-ass-facts-about-bruce-lee/

李小龍小名叫「細鳳」雙截棍源自 2 根臘腸. In: Epochtimes [online]. 08.12.2010 [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://www.epochtimes.com/b5/10/12/8/n3107816.htm

李可染简介. In: 重庆抗战文化 [online]. [2012-04-06]. Dostupné z: http://2011.cqlib.cn/article_detail.asp?cid=107&rid=1&did=390

Names and Style Names: The Definitive Guide. In: Three kindoms: The Definitive Guide [online]. 2005 [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://kongming.net/novel/names/ 59

Obrazové přílohy

Obr. 1 – Vývoj znaku xing FU Chunjiang. Origins of Chinese names. Singapore: Asiapac Books, 2007, 761 s. ISBN 98-122-9462-7. – s.3

Obr. 2 – Ukázka ze spisu Baijiaxing http://www.nipic.com/show/4/141/4141258k58d759fa.html

Obr.3 – Rodokmenová báseň skládající se se ze sedmdesáti znaků pro ortodoxní Caodongovou sektu, umístěna v budhistickém chrámu Shaolin u hory Song http://www.usashaolintemple.org/chanbuddhism-lineagepoem/

Obr. 4 – Diagram pěti elementů LI Xiaoxiang, Origins of Chinese people and customs. [Rev. ed.]. Singapore: Asiapac Books, 2004. ISBN 98-122-9384-1. – s.49