Metodika Nácviku Dovedností Brankáře Ledního Hokeje

Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury

Metodika nácviku dovedností brankáře ledního hokeje

Magisterská práce

Autor: Marek Zapletal, Tělesná výchova a sport Vedoucí práce: Mgr. Pavel Háp Olomouc 2012

Jméno a příjmení autora: Marek Zapletal Název magisterské práce: Metodika nácviku dovedností brankáře ledního hokeje Pracoviště: Katedra sportu Vedoucí diplomové práce: Mgr. Pavel Háp Rok obhajoby bakalářské práce: 2012

Abstrakt: Cílem magisterské práce bylo inovovat metodické řady přípravy nácviků herních dovedností brankářů ledního hokeje, pouţívané v jednotlivých kategoriích. Klíčová slova: technika chytání, t-push, shuffle, slide-powerpush, hra holí, trénink reakční rychlosti, bruslení

Souhlasím s půjčováním magisterské práce v rámci knihovních sluţeb.

Author’s first name and surname: Marek Zapletal Title of diploma thesis: Methodology skill training ice hockey goalie Department: Department of sport Supervisor: Mgr. Pavel Háp The year of presentation: 2012

Abstract: The aim of the Master study was to innovate methodical series of training exercises playing ice hockey goalie skills used in each category.

Key words: technic of catching, t-push, shuffle, slide-powerpush, stick play, training of reaction, skateing

I agree with the thesis to be lent within the library service.

Prohlašuji, ţe jsem magisterskou práci zpracoval samostatně ve spolupráci s panem Martinem Altrichterem a pod vedením Mgr. Pavla Hápa, uvedl jsem všechny pouţité literární a odborné zdroje a dodrţoval zásady vědecké etiky.

V Olomouci dne 30. 7. 2012 ………………………………

Děkuji touto cestou vedoucímu magisterské práce Mgr. Pavlu Hápovi za jeho pomoc a cenné odborné rady při vedení magisterské práce.

OBSAH 1 ÚVOD ...... 10 2 SYNTÉZA POZNATKŮ ...... 11 2.1 Sportovní trénink ...... 11 2.1.1 Sportovní trénink v ledním hokeji ...... 12 2.1.2 Individuální sportovní výkon ...... 12 2.1.3 Metodicko-organizační formy ...... 13 2.1.4 Specifická a nespecifická cvičení ...... 14 2.1.5 Intenzita zatíţení ...... 14 2.1.6 Srdeční frekvence ...... 15 2.2 Charakteristika hry hokejového brankáře ...... 17 2.3 Seznámení s technikou základních brankářských dovedností ...... 18 2.3.1 Základní postoj ...... 18 2.3.2 Práce s hokejkou ...... 18 2.3.3 Práce dolních končetin ...... 19 2.3.4 Práce horních končetin ...... 20 2.4 Bruslení ...... 22 2.4.1 Bruslení mimo branku ...... 22 2.4.2 Bruslení v brankovišti ...... 23 2.4.3 Bruslení v okolí branky ...... 24 2.5 Technika chytání a vyráţení střel ...... 26 2.5.1 Střely po ledě ...... 26 2.5.1.1 Zákrok holí ...... 26 2.5.1.2 Zákrok betony ...... 26 2.5.2 Polovysoké střely ...... 28 2.5.3 Vysoké střely ...... 29 2.6 Brankářské styly ...... 31 2.6.1 Styl ,,Ve stoje“ ...... 31 2.6.2 Styl „Motýlek“ ...... 31 2.6.3 Styl „Převrácené V“...... 32 2.6.4 Styl „Hybrid“ ...... 32 2.7 Řešení herních situací ...... 33 2.7.1 Vykrytí střeleckého úhlu ...... 33 2.7.2 Samostatný nájezd ...... 34 2.7.3 Přečíslení ...... 35 2.7.3.1 Dva na jednoho ...... 35

2.7.3.2 Tři na jednoho ...... 35 2.7.4 Jeden na jednoho ...... 36 2.7.5 Tečování ...... 36 2.7.6 Zakrytý výhled ...... 36 2.7.7 Reakční rychlost ...... 37 2.8 Hra holí ...... 37 2.8.1 Zastavení ...... 38 2.8.2 Vypíchnutí ...... 38 2.8.3 Rozehrání ...... 39 2.9 Taktické dovednosti ...... 40 2.9.1 Taktika brankáře ...... 40 2.9.2 Komunikace s týmem ...... 40 2.10 Psychologická příprava ...... 41 2.10.1 Příprava na utkání ...... 42 2.10.2 Rituály ...... 43 2.10.3 Postavení brankáře v týmu ...... 43 2.11 Nácvik techniky ve věkových kategoríích ...... 44 2.11.1 Přípravka (5-8 let) ...... 44 2.11.2 Mladší ţáci (9-11) ...... 45 2.11.3 Starší ţáci (12-14 let) ...... 45 2.11.4 Dorost (15-17 let) ...... 45 2.11.5 Junioři (17-20 let) ...... 46 2.11.6 Muţi (20 a víc) ...... 46 2.12 Zahraniční a České brankářské školy (akademie) ...... 46 2.12.1 Zahraniční brankářské školy ...... 47 2.12.2 Česká brankářská škola ...... 48 2.12.3 Porovnání českých a zahraničních metodických přístupů ...... 49 3 CÍLE A ÚKOLY PRÁCE ...... 49 3.1 Hlavní cíl ...... 50 3.2 Dílčí cíl ...... 50 3.3 Úkoly práce ...... 50 3.4 Výzkumné otázky ...... 50 4 METODIKA ...... 50 4.1 Primární sběr dat ...... 51 4.2 Sekundární sběr dat ...... 51 4. 3 Charakteristika zkoumaného souboru ...... 51 4.4 Získávání a zpracování dat ...... 52

4.4.1 Výzkumné metody ...... 52 4.4.1.1 Monitorování srdeční frekvence ...... 52 4.4.1.2 Zátěţový test a jeho charakteristika...... 52 4.4.1.4 Maximální srdeční frekvence ...... 53 4.4.1.5 Průběh výzkumu a pořízení videozáznamu a fotogalerie ...... 53 5 VÝSLEDKY A DISKUZE ...... 55 5.1 Zásobník cvičení ...... 55 5.1.1 Bruslení ...... 55 5.1.1.1 Véčko ...... 55 5.1.1.1.1 Bez branky ...... 55 5.1.1.1.2 V brance ...... 57 5.1.1.1.3 Doporučení pro věkovou kategorii: ...... 58 5.1.1.2 T-Push ...... 59 5.1.1.2.1 Bez branky ...... 59 5.1.1.2.2 V brance ...... 61 5.1.1.2.3 Doporučení pro věkovou kategorii: ...... 62 5.1.1.3 Shuffle ...... 64 5.1.1.3.1 Bez branky ...... 64 5.1.1.3.2 V brance ...... 65 5.1.1.3.3 Doporučení pro věkovou kategorii: ...... 66 5.1.1.4 Véčko + Shuffle/T-Push ...... 67 5.1.1.4.1 Bez branky ...... 67 5.1.1.4.2 V brance ...... 69 5.1.1.4.3 Doporučení pro věkovou kategorii: ...... 70 5.1.1.5 T-Push + Shuffle ...... 71 5.1.1.5.1 Bez branky ...... 71 5.1.1.5.2 V brance ...... 72 5.1.1.5.3 Doporučení pro věkovou kategorii: ...... 74 5.1.2 Zákroky ...... 74 5.1.2.1 Hůl s betony ...... 74 5.1.2.1.1 V brance ...... 74 5.1.2.1.2 Doporučení pro věkovou kategorii: ...... 78 5.1.2.2 Lapačka a vyráţečka v rozkleku ...... 79 5.1.2.2.1 V brance ...... 79 5.1.2.2.2 Doporučení pro věkovou kategorii: ...... 82 5.1.2.3 Lapačka a vyráţečka ve stoje ...... 83 5.1.2.3.1 V brance ...... 83

5.1.2.3.2 Doporučení pro věkovou kategorii: ...... 86 5.1.2.4 Slide ...... 87 5.1.2.4.1 Bez branky ...... 87 5.1.2.4.2 V brance ...... 88 5.1.2.4.3 Doporučení pro věkovou kategorii: ...... 91 5.1.2.5 Skluz ...... 92 5.1.2.5.1 Bez branky ...... 92 5.1.2.5.2 V brance ...... 93 5.1.2.5.3 Doporučení pro věkovou kategorii: ...... 95 5.1.2.6 Hra holí ...... 95 5.1.2.6.1 V brance ...... 95 5.1.2.6.2 Doporučení pro věkovou kategorii: ...... 98 5.1.2.7 Reakční rychlost ...... 100 5.1.2.7.1 V brance ...... 100 5.1.2.7.2 Doporučení pro věkovou kategorii: ...... 102 6 ZÁVĚRY ...... 104 7 SOUHRN ...... 106 8. SUMMARY ...... 108 9 REFERENČNÍ SEZNAM ...... 110 10 SEZNAM PŘÍLOH ...... 114

1 ÚVOD

Kanada - místo, kde se zrodil hokej. Všechny hokejové příznivce přitahuje Hockey hall of fame (Hokejová síň slávy) v Torontu jako magnet. Zde je uloţena veškerá historie ledního hokeje. Jsou zde uloţeny všechny trofeje, včetně té nejcennější - Stanley cup. Pohár, který kaţdoročně získá vítěz slavné National Hockey League (NHL), nejslavnější a nejkvalitnější hokejové soutěţe na světě. Původně stál necelých padesát dolarů. Dnes je to jedna z nejcennějších a nejstarších sportovních trofejí. Poprvé byl předán roku 1892 a kaţdý mladý hokejista by ho chtěl jednou vyhrát. V síni slávy mají své místo výjimeční hráči historie, mezi které patří také nejslavnější muţi mezi třemi tyčemi. Kombinace slov, rychlost, reakce, koordinace, vytrvalost. To vše a nejen to charakterizuje sportovní post, jenţ je označován za jeden z nejtěţších ve sportovních hrách vůbec. Brankář je nejdůleţitější postava v ledním hokeji (The last line of defense, 1998). Mít ve svém kolektivu oporu v brance je zásadní předpoklad dobrých výsledků druţstva. Z doby nedávné bychom mohli jmenovat Jiřího Crhu, Vladimíra Nadrchala, Jiřího Holečka a Jiřího Králíka, kteří se zasadili o rozkvět české brankářské školy. Jména, jako jsou Dominik Hašek, Roman Čechmánek, Tomáš Vokoun, Roman Turek nebo Petr Bříza, to jsou brankáři, kteří jsou produktem české brankářské školy, jejíţ jméno zná celý hokejový svět. Český nebo československý národní tým sklidil vţdy úspěch na světových akcích díky muţům hájící naši branku. Stát se brankářem, to vyţaduje být individualistou, hráčem poctivým a zodpovědným. Je to jediný člen týmu, který neodpočívá. Stále častěji se potvrzuje, ţe se vyplácí věnovat brankářům větší pozornost, především v oblasti přesného provedení techniky jednotlivých brankářských prvků. Já sám hraji lední hokej od mládí, proto jsem si toto téma zvolil pro svou magisterskou práci. Má práce je zaměřena na komplexní metodickou přípravu brankáře ledního hokeje v sezonním období. Myslím si, ţe publikovaná metodika není zdokumentována zcela bez chyb a nedostatků. Proto se pokusím najít další alternativní postupy pro dosaţení optimálního výsledku.

2 SYNTÉZA POZNATKŮ

2.1 Sportovní trénink

Je to snaha o působení na organismus sportovce v rámci stanovených cílů. Lehnert et al. (2010) říkají, ţe díky tréninku je zvyšována a udrţována a také obnovována individuální sportovní výkonnost. Podle Pavliše et al. (2003) bychom měli sportovní trénink brát jako sloţitý a účelně organizovaný proces rozvoje specializované výkonnosti sportovce ve vybraném sportovním odvětví nebo disciplíně. Lehnert et al. (2010) poukazují na fakt, ţe trénink by měl být pravidelný, zvyšující nebo aspoň udrţující. Můţe být realizován v jakémkoli věku, pohlaví nebo úrovni. Pokud nastane pauza, přichází automatický pokles výkonnosti. Lehnert et al. (2010) také upozorňují na hlavní cíl, který je velmi opomíjeným. Je to všestranný a harmonický rozvoj, kdeţto hlavním specifickým cílem je sportovní výkonnost.

Sportovní trénink lze popsat i dle rysů, které jsou pro něj charakteristické. Lehnert, Novosad a Neuls (2001) uvádějí základními rysy sportovního tréninku tyto:

aktivní a dobrovolný přístup orientace na maximální výkon a silná výkonová motivace pravidelnost a racionálnost zatěţování s tendencí k osobnímu maximu dlouhodobost a etapizace systémové řízení specializace individualizace

Rozšiřování a zdokonalování výkonnostních předpokladů sportovce je závislé na uspořádání jednotlivých obsahových sloţek tréninku, v jejichţ rámci jsou plněny jeho cíle a úkoly. Většina autorů (Lehnert, Novosad & Neuls, 2001; Choutka & Dovalil, 1991) dělí sloţky sportovního tréninku na kondiční, technickou, taktickou, psychologickou a teoretickou přípravu. Jejich podíl na zastoupení v tréninkovém procesu je závislý na struktuře sportovního

11 výkonu, aktuálních potřebách přípravy sportovce a sloţitosti individuálních reakcí lidského organismu.

2.1.1 Sportovní trénink v ledním hokeji

„Kaţdé cvičení v tréninku ledního hokeje je charakterizováno dvěma hledisky, a to hlediskem herně technicko - taktickým (míra specifičnosti) a hlediskem intenzity a doby trvání (kondiční aspekt).“ (Pavliš et al., 2003, 202) Tréninková cvičení se na základě míry specifičnosti dělí na:

Cvičení na ledě – tréninková hra - herní cvičení - speciální cvičení

Cvičení mimo led – speciálně průpravná cvičení - doplňková cvičení

2.1.2 Individuální sportovní výkon

„Individuální herní výkon má vţdy formu herních činností jednotlivce, které jsou projevem herních dovedností, tj. učením získaných dispozic k účelnému jednání při hře. Je limitován individuálními motorickými a psychickými předpoklady a schopností je uplatnit ve hře. Herní dovednosti jsou podmíněny bioenergeticky, somaticky, psychicky, deformačními vlivy, poţadavky trenéra apod.“ (Lehnert, Novosad & Neuls, 2011, 12). Pavliš et al. (2003) vyjádřil strukturu individuálního sportovního výkonu seznamem faktorů, které ho ovlivňují:

oblast somatických faktorů oblast osobnostních faktorů oblast faktorů techniky oblast faktorů taktiky oblast kondičních faktorů

2.1.3 Metodicko-organizační formy

„Didaktické formy jsou způsoby uspořádání vnějších podmínek umoţňující efektivní řízení tréninkového procesu k jeho určitým cílům“ (Dobrý & Semiginovský, 1988, 50).

„Metodicko-organizační formy pouţívané při nácviku sportovních her jsou různě sloţité útvary účelného uspořádání činností ţáků a učiva. Umoţňují plnit úkoly spojené s osvojováním herních činností a s rozvojem celkové způsobilosti hrát danou sportovní hru“ (Dobrý, 1997). Obsahem metodicko-organizačních forem jsou různě sloţité herní činnosti jednotlivce, herní kombinace a herní systémy. Metodicko-organizační formy jsou určeny vnějšími herně situačními podmínkami a obsahem tvořeným herními činnostmi (bez soupeře, se soupeřem, v předem determinovaných podmínkách, v náhodně proměnlivých limitovaných podmínkách, celistvě náhodně proměnlivých podmínkách). Kombinací situačně herních podmínek uvedených shora dostaneme pět typů metodicko-organizačních forem.

A. Průpravná cvičení 1. typu: Charakterizované nepřítomností soupeře a předem určenými, relativně neměnnými podmínkami. B. Průpravná cvičení 2. typu: Charakterizované nepřítomností soupeře a náhodně proměnlivými, avšak limitovanými podmínkami.

V průpravných cvičeních máme moţnost cílevědomě ovlivňovat „biomechanické chování“ v předpisové podobě, tj. podporovat vznik účelného pohybu a jeho transformaci v herní činnost jednotlivce.

C. Herní cvičení 1. typu: Charakterizované přítomností soupeře a předem určenými situačně herními podmínkami i průběhem řešení herní situace. Tento typ herního cvičení umoţňuje opakovat jedno řešení daného herního úkolu nebo herní situace. Soupeřova činnost je vţdy přísně stanovena.

D. Herní cvičení 2. typu: Charakterizované přítomností soupeře a náhodně proměnlivými, avšak limitovanými situačně herními podmínkami. Tento typ herního cvičení umoţňuje

13 opakovat řešení různě sloţitých a náhodně proměnlivých herních situací a úseků utkání. Situačně herní podmínky jsou časově a prostorově omezeny.

E. Průpravná hra: Charakterizovaná přítomností soupeře a náhodně proměnlivými situačně herními podmínkami. Odvíjí se v nich podle stanovených pravidel souvislý herní děj, který není záměrně členěn a redukován. Dochází v něm k nečekaným změnám rolí hráčů při přechodu z obrany do útoku a naopak (Dobrý & Semiginovský, 1988, 114-115)

Podle Dobrého a Semiginovského (1988) si průpravná hra musí uchovat základní rysy sportovní hry, především její vztahový a komunikační charakter. Nemůţeme ji zaměňovat za závodivé průpravné cvičení.

2.1.4 Specifická a nespecifická cvičení

Tělesná činnost, kterou pouţijeme jako účinný podnět, můţe být dvojího druhu:

specifická, tj. herní, která je buď totoţná s konečným chováním v utkání nebo analogická podobnému konečnému chování nespecifická, odlišná (Dobrý & Velenský, 1987, 203)

Lehnert, Novosad & Neuls (2001) označují specifická cvičení speciální, tj. cvičení blízká, avšak ne zcela shodná se závodní specializací (obsahem sportovního výkonu), nejčastěji analytického charakteru a orientovaná na zdokonalení některého faktoru sportovního výkonu. Jsou určena pro rozvoj speciálních schopností napodobivá a speciálně posilovací cvičení, která mají alespoň některou částí pohybu shodnou kinematickou a dynamickou strukturu a způsob energetické úhrady s cvičením závodním.

2.1.5 Intenzita zatížení

Kaţdé cvičení, ať uţ je jeho pohybová struktura jakákoliv, můţe být v zásadě prováděno s různým stupněm úsilí. Stupeň úsilí ve sportu charakterizuje důleţitý aspekt zatíţení – jeho intenzitu. Kvantitativně lze rozlišit nízkou aţ maximální intenzitu cvičení, coţ odpovídá i energetickému krytí činnosti.

Havlíčková (1991) ve svém výkladu uvádí, ţe intenzita můţe být vyjádřena v absolutních nebo relativních hodnotách. Absolutní hodnoty mohou být vyjádřeny několikanásobkem individuální hodnoty bazálního metabolismu. Relativní intenzita je procentuální zastoupení individuální maximální aerobní kapacity a maximální SF.

Sharkey (1990, 17) rozděluje intenzitu zatíţení do tří pásem:

lehké (Light) - SF do 120tepů/min střední (Moderate) - SF 120-150 tepů/min intenzivní (Intense) - SF nad 150 tepů/min

Frömel, Novosad a Svozil (1990, 30) rozřazují intenzitu zatíţení na tři pásma:

vyšší zatíţení – SF vyšší neţ 85% SF max střední zatíţení – SF v pásmu 70-85% SF max niţší zatíţení – SF v pásmu 60-70% SF max

2.1.6 Srdeční frekvence

Podle řady autorů je srdeční frekvence jedním z hlavních a nejčastěji pouţívaných fyziologických ukazatelů změn krevního oběhu při pohybové zátěţi (Dovalil, 2002; Tvrzník et al., 2004 a další).

Srdeční frekvence (SF), na periferii hodnocená jako tepová frekvence (TF), udává počet tepů (stahů) srdce během jedné minuty. Tato frekvence se liší podle intenzity tělesné zátěţe a trénovanosti jedince (Stejskal, 2003). Hodnoty srdeční frekvence jsou u různých jedinců velmi odlišné a to jak v klidu, tak při zátěţi, či jiné fyziologické stresové reakci. Jsou závislé mezi jinými především na úrovni fyzické zdatnosti a zdravotním stavu sledovaného jedince. V průběhu zatíţení mohou hodnoty srdeční frekvence vzrůst více neţ trojnásobně, naopak u kvalitně trénovaného jedince můţe být klidová hodnota aţ o polovinu niţší neţ je populační průměr (Dovalil, 2002; Havlíčková et al., 1993).

Dovalil (2002) dále upozorňuje, ţe často uţívaný výraz tepové frekvence TF odpovídá měření periferní odpovědi – nejčastěji na vřetení tepně na zápěstí a na tepně spánkové.

Srdeční frekvence klidová, maximální a maximální tepová rezerva V praxi dále pracujeme s termíny klidová srdeční frekvence, maximální srdeční frekvence a maximální tepová rezerva.

Klidová srdeční frekvence (SF klid) Její hodnotu zjistíme snadno, způsobů měření je několik a nejsou nijak náročné. Můţeme si ručně měřit tep po dobu jedné minuty. K měření klidové SF můţeme také pouţít sporttester. Není to však nezbytně nutné. Klidová SF se doporučuje měřit kaţdé ráno, ihned po probuzení, vleţe, ještě dříve, neţ se začneme jakkoliv pohybovat (měření se provádí opakovaně po několik dní za sebou a vypočítává se průměrná hodnota), (Dovalil, 2002; Tvrzník et al., 2004). Jednotliví autoři ve svých pracích shrnují údaje o klidové srdeční frekvenci takto: Netrénovaný člověk má klidovou SF v rozmezí 50-75 tepů za minutu a závisí na pohlaví a úrovni kondice. Ţeny mají asi o 10 tepů za minutu vyšší neţ muţi, coţ platí i pro maximální tepovou frekvenci. Tréninkem se hodnota klidové SF postupně sniţuje aţ na 40-50 tepů za minutu. U cyklistických závodníků se můţeme setkat i s klidovým tepem pod 35 tepů za minutu. Podle klidové SF můţeme tedy i hodnotit naši trénovanost, příp. sledovat jak se zlepšujeme během delšího období. Hodnota ranní SF rovněţ poukazuje na aktuální stav našeho organismu, můţe např. po předchozím náročném tréninku být zvýšená aţ o 5-10 tepů za minutu (Dovalil, 2002; Havlíčková et al. 1993 a další).

Maximální srdeční frekvence (SF max) Její hodnota odpovídá maximální intenzitě, kterou je organismus jedince schopen při zátěţi dosáhnout a krátkodobě i udrţet (Stejskal, 1993). Stejně jako klidová SF, je i maximální SF individuální záleţitostí. Klidová SF se mění v závislosti na naší trénovanosti, u maximální SF je tomu jinak. Maximální SF se s trénovaností příliš nemění. Její výpovědní hodnota jako ukazatele trénovanosti je v podstatě nulová. Větší vliv na změnu jejích hodnot má spíše náš věk, neţ naše trénovanost. S rostoucím věkem můţeme pozorovat sniţující se maximální SF.

Problematické je také její měření. V literatuře můţeme najít různé „výpočtové modely“, vše ovšem naráţí na ony zmiňované individuální rozdíly, které jsou mezi lidmi opravdu velké. Pomocí hodnoty maximální SF se pak u výpočtových modelů stanovují pásma tepové frekvence pro trénink. Nejjednodušší výpočet SF max je podle věku. V odborné literatuře se nejčastěji objevuje velmi jednoduchý vzorec pro výpočet maximální SF u muţů: 220 – věk, u ţen: 226 – věk (Dýrová & Lepková, 2008; Skopová & Beránková, 2008 a další).

2.2 Charakteristika hry hokejového brankáře

Je všeobecně známo, ţe kdo má kvalitního brankáře, má blíţe k vítězství. Také se říká, ţe dobrý brankář má 50% podíl na úspěchu muţstva. Aby brankář zvládl tak náročnou činnost jako rozkleky, skluzy, práci horních a dolních končetin v maximální rychlosti nebo hru holí, musí mít dobré tělesné a psychické předpoklady. Z toho vyplývá, ţe je velmi důleţité dbát na výběr budoucího brankáře z řad mladých hokejistů. Přesto se tomuto postu v některých klubech stále nevěnuje dostatek pozornosti. Dalším důleţitým faktorem je rovnováha, která úzce souvisí s koordinačními schopnostmi. V zápase nebo při tréninkové jednotce vznikají situace, které je brankář nucen řešit rychle a přesně. Základní chybou je výběr nejhoršího bruslaře na post brankáře. Minimálně 80% nynějších gólmanů chtělo být útočníky a střílet branky, ale protoţe neuměli bruslit, byli odsouzeni k brankářskému postu (Šindel, 1999).

Podle Šindela (2003) musí brankář řešit sloţité situace, které by se daly shrnout do tří fází. Tou první je vnímání herní situace, která je základním předpokladem pro začlenění brankáře do hry. Druhou je správné řešení herní situace, coţ umoţňuje brankáři vyuţít typ zákroku potřebný k zabránění vstřelení gólu. Třetí je jiţ vlastní úroveň pohybové činnosti, která je odrazem z předchozích herních technických cvičení, prováděných na tréninku. To vše tvoří jeden velmi sloţitý celek, který musí brankář zvládnout. Hokejový brankář zasahuje v průběhu zápasu 30 aţ 40- krát, mnohokrát i vícekrát a ve svém brankovišti vykoná 400 –500 různých úkonů a pohybů za zápas (Nykvist 1998).

2.3 Seznámení s technikou základních brankářských dovedností

Pohyb brankářů je nejvíce specializovaná dovednost, hlavně v oblasti provádění techniky jednotlivých pohybů. Brankář, který si technické nedostatky zaţije a zapamatuje si je z mládí, se jim jen těţko sám vyvaruje a stanou se limitujícím faktorem jeho výkonnosti. Podle Šindela (2003) je hlavní příčina špatných návyků zapříčiněna tím, ţe jen málo trenérů zná dopodrobna problematiku brankářského tréninku. Bývají to nejčastěji zaţité stereotypy jako hokejka ve vzduchu, opřené rukavice o betony, špatné vykrývání střeleckého úhlu a celkově špatně rozloţená váha. Správné brankářské dovednosti se dají rozdělit systematicky podle období, kdy jsou s nimi seznámeni mladí brankáři.

2.3.1 Základní postoj

Hlavním cílem brankáře by měla být snaha zakrýt co největší část branky v základním postoji a pokud moţno být připravený chytit puk letící snad kamkoli. Měl by být kdykoli schopný pohybu na všechny strany. Kaţdý brankář má specifický základní postoj, díky svým tělesným proporcím a stylu chytání. Jak uvádí Rossiter (1999), brankář musí vydrţet čelem ke střelci ve svém základním postoji přes veškeré pohyby. To je nejdůleţitější krok k tomu, aby se stal spolehlivým gólmanem. Dobrý základní postoj je nejlepší výchozí pozice pro zákrok. Gólman by měl udrţovat svůj postoj, dokud protihráč nevystřelí. Postoj by měl být tak dokonalý, ţe by se váha měla přenášet na obě brusle, dle strany střely. To značí, ţe brankář by měl být při základním postoji v rovnováţném stavu. Velké vychýlení těţiště těla způsobí špatný zákrok, v krajním případě pád. Existují však následující zásady, které je nutno znát a brankáři by je měli dodrţovat. Podle brankáře a trenéra M. Altrichtera (osobní komunikace, 12. 7. 2011), by měl brankář stát na takzvaných měkkých kolenou. Jinak řečeno, jde o kontinuálně pokrčená kolena a kotníky s váhou těla poloţenou na špičkách bruslí. Paţe by měly být vysunuty před tělem. Krk s hlavou mírně vysunutý vpřed.

2.3.2 Práce s hokejkou Hokejka neboli brankářská hůl je velmi důleţitou součástí výstroje. Podle Šindela (2003) asi 55% všech zákroků brankáře se provádí holí, proto je nejlepší a nejdůleţitější pomůckou brankáře. Její čepel a dolní část je rozšířená pro lepší zachycení střely

či přihrávky. Dolní část je nazývána pádlem pro svou tloušťku aţ po místo, kde jí drţí brankář. Dále následuje rukojeť, která je stejná, jako u hráčské hole. Základním prvkem je správné uchopení. Brankář by měl hůl drţet hned nad ukončením rozšířené části. Ukazováček je nataţený na pádle, kde jej z druhé strany zapírá palec, který působí společně s ukazováčkem proti sobě. Hůl by měla být poloţena na ledě celou svou plochou rozšířené čepele. Jak popisuje Šindel (2003), nejideálnější polohou hole pro dobré ztlumení letících kotoučů, případně jejich správné vyraţení na stranu je 15 aţ 20 centimetrů před špičkami bruslí, pod úhlem asi 80°. Rossiter (1999) tvrdí, ţe hůl je rychlejší neţ brankář sám, a proto je důleţité s ní umět dobře zacházet. Podle Parka (1986) má vysunutá hůl výhodu v pohybu po půloblouku do obou stran. Puky se od takto postavené hole odráţí snadněji do stran. Chyby, které se nejčastěji vyskytují nejen u začínajících brankářů, se ve velké míře stále opakují. Nadzdviţená špička hole bývá nejčastějším případem. Nadzvednutá patka se z pravidla vyskytuje aţ u starších brankářů. Tyto dva problémy zapříčiňují nedostatečné vykrytí prostoru mezi bruslemi. Dalším problémem je příliš sklopená čepel k ledu. Ta zapříčiňuje vyráţení kotoučů nad sebe i do branky. U mladých gólmanů z toho padají velmi kuriózní góly. Je moţné, ţe si brankář díky přílišnému sklopení své hole vyrazí kotouč do těla nebo do masky a krku. Proto je tomuto problému důleţité předcházet.

Obrázek 1. Brankářská hůl

2.3.3 Práce dolních končetin Část výstroje, která zabírá nejvíce místa v dolní části branky, jsou betony. Jejich postavení v základním postoji můţe ovlivnit brankářův zákrok. Postavení betonů vypadá jako velké písmeno „A“ nakloněné mírně vpřed. Brankář a trenér M. Altrichter (osobní komunikace, 16. 1. 2011) potvrdil, ţe nejdůleţitějším faktorem se rozloţení váhy na špičkách bruslí. Kolena by měla být pokrčená

19 a betony by se navzájem měly dotýkat v horní polovině. Chodidla jsou postavena od sebe, aby umoţňovala brankáři dobrou práci kotníků při bruslení. Špičky bruslí jsou natočeny mírně do stran od sebe. Špičky, kolena a ramena by měly být minimálně ve stejné vertikální úrovni. Chybou mohou být betony postavené příliš u sebe, coţ zapříčiňuje špatný pohyb. Nebo betony postaveny příliš od sebe. V tomto případě je nejčastějším problémem časté podkluzování bruslí o vnitřní hrany betonů, hlavně u nejmladších brankářů.

Obrázek 2. Betony

Vysvětlivky: A - Zepředu; B - Z vnější strany; C - Z vnitřní strany.

2.3.4 Práce horních končetin

Práce horních končetin se opírá o lapačku a vyráţečku. Ramena by měla být nakloněna vpřed, aby ulehčily paţím vysunutí před tělo, zejména lokty, které by se měly dostat před osu těla. Výška drţení paţí je dána osobitým stylem kaţdého brankáře, ale neměly by přesahovat výšku ramen. Vyráţečka by měla být vytočena téměř kolmo do hry. Loket by měl být vytaţen před podélnou osou těla. Měl by být i mírně od těla pro kratší délku pohybu paţe a pro zabrání více místa v brance. Těmito polohami ulehčuje paţi její pohyblivost. Lapačka by měla být stejně jako vyráţečka vysunuta před tělem ve stejné úrovni. I zde se opíráme především o práci zápěstí, jak potvrdil brankář a trenér M. Altrichter (osobní

20 komunikace, 18. 2. 2011). Gólman by měl mít lapačku natočenou špičkou košíku proti střelci. Paţe by měla být na široko od těla s loktem před podélnou osou těla v přirozené poloze.

Obrázek 3. Lapačka

Vysvětlivky: A - Zepředu; B- Zboku; C - Zhora

Obrázek 4. Vyrážečka

Vysvětlivky: A - Zepředu; B - Zespodu; C - Zevnitř

2.4 Bruslení

Rossiter (1999) říká, ţe všichni hokejisté se učí bruslení dopředu, dozadu a do stran. Toto bruslení by měl brankář umět, aniţ by výrazně změnil pozici těla. Bruslení je povaţováno za základ brankářských dovedností. Měl by umět bruslit dopředu i dozadu bez mávání rukama, točení rameny a boků. Dobré bruslení umoţňuje aktivnější zapojení brankáře do všech herních situací. Brankář není pouhým statistou, ale aktivním účastníkem hry. To znamená, ţe se můţe účastnit například rozehrávky z obraného pásma. Hra brankáře je z 80% zaujímání a měnění pozic (Šindel, 1999). U brankářského bruslení je velice důleţitá rovnováha, která je nezbytná pro kaţdý pohyb brankáře. Rovnováhy je vyuţíváno zejména v koordinačně náročnějších herních situacích. Měl by se naučit pohybovat jakýmkoliv směrem, aniţ by zvedl brankářskou hůl z ledu. Jak uvádí Šindel (2003), brankář, který je špatným bruslařem, bývá zpravidla špatný brankář. Naopak brankář by měl být při nejmenším stejně dobrý bruslař, jako jsou ostatní členové týmu.

2.4.1 Bruslení mimo branku

Brankář a trenér M. Altrichter (osobní komunikace, 2. 2. 2011) potvrdil, ţe jednou z prvních věcí, neţ se brankář postaví poprvé do branky, je naučit se základům brankářského bruslení neboli véčka. Proto je důleţité začít mimo branku, aby se brankář soustředil pouze na techniku véčka. Jde úplně o odlišný pohyb na bruslích neţ u celého zbytku týmu. Pro tento odlišný typ bruslení mají brankáři odlišné brusle. Jsou na nich niţší a širší noţe. Nejsou zakončeny do kolíbky, jako u hráčských bruslí, ale jsou prodlouţeny do mírné špičky, které ulehčují brankáři rovnováhu. Brusle brankáře se při bruslení téměř nezvednou z ledu. Vše vychází z rovnováhy a základního postoje, který se v průběhu bruslení mění jen minimálně. Horní část těla se pohybuje jen mírně, to znamená, ţe pánev, trup, paţe tedy lapačka a vyráţečka, jsou stále vysunuty před tělem. Pohyb vychází z kotníků, ať uţ jde o jízdu vpřed či jízdu vzad. Véčko vpřed spočívá v odrazu z nohy, která jde mírně vzad. Těţiště je na odrazové noze. Odraz vychází ze zadní části hrany brusle, ale váha se přenáší okamţitě vpřed. Brusle vytvoří malý oblouk. Jakmile je oblouk dokončen, začíná navazovat druhá noha stejným způsobem. Véčko vzad je zaloţena na odrazu z přední poloviny vnitřní hrany brusle, která zabrzdila jízdu vpřed. Stále platí základní postoj brankáře a minimální pohyb vrchní poloviny

22 těla. Rovnováha je opět důleţitým prvkem, Těţiště těla je vţdy na noze, ze které vychází odraz. Váha těla je na špičkách bruslí. Důleţitým prvkem je velmi silný první odraz provedený tak, aby zůstaly obě nohy na ledě a gólman tak získá rychlost k dalšímu odrazu bez nadzvednutí druhé brusle (Janosz, 2007). Ta se pouze odlehčuje. Brzda se provádí převáţně jednou bruslí. To platí pro jízdu vpřed. Při jízdě vzad gólmani brzdí převáţně taky jednou bruslí, ale je moţné brzdit oběma bruslemi.

2.4.2 Bruslení v brankovišti

Jedním z prvních pohybů, který malý brankář v brance udělá, je pohyb od vnitřní tyčky branky na vrchol brankoviště. Zároveň s tím i od tyče k tyči. Pro jakýkoli pohyb brankáře v brankovišti během hry platí důleţitá zásada - snaha stále být v základním postoji. Pohyb, který by se měl brankář naučit, je takzvaný shuffle neboli boční skluz. Slouţí k udrţení brankáře čelem před jedoucím hráčem do strany nebo na krátkou přihrávku. Shuffle se nacvičuje na brankové čáře od tyče k tyči. Platí pro něj důleţité zásady. Ještě neţ začne samotný pohyb, brankář stojí v základním postoji u tyče. Cílem tohoto postavení je zabránit kotouči proniknout do branky prostorem mezi bliţší tyčí a tělem brankáře. Postoj u tyče je charakteristický sníţením těţiště a váhou na brusli stojící u tyče. Brusle je natlačena na tyč tak, ţe kotník je prakticky přilepený a beton brání průchodu kotouče. V místě přikrčené nohy (tj. kolena) je lapačka, popřípadě vyráţečka, dle strany, kterou brankář zvolí. Celý hrudník je natlačený na tyč, bliţší rameno taktéţ. Paţe, přesněji řečeno loket, objímá tyč, pro případ, ţe by kotouč směřoval na lapačku. Tímto nedochází k zamezení pohybu v rameni. Hůl je stále celou svou plochou na zemi a je vystrčena na stranu. Její patka je natlačena na beton a zabraňuje průchodu případné přihrávky zpoza branky nebo skrz brankoviště. Volná ruka je stále natočena kolmo do hry. Pokud hra probíhá za brankou, brankář otáčí pouze hlavou, nevytáčí se nikdy zády do hry. Jak říká brankář a trenér M. Altrichter (osobní komunikace, 21.1. 2012), samotný shuffle by se měl provádět odrazem ze stojné nohy u tyče. Odraz by měl vycházet ze špičky vnitřní hrany stojné nohy se současným odlehčením nohy vzdálenější od tyče a postupným přenesením váhy na nohu skluzovou. Ta by se měla taky klouzat po špici brusle. Při zakončení skluzu je jiţ váha těla rozloţena rovnoměrně na obě brusle. Pohyb by měl být plynulý a hůl by měla být stále celou plochou na ledě mezi špičkami bruslí. Při pohybu by neměla vznikat velká mezera mezi betony. Brankář by měl mít stále přehled o hře. Shuffle je stále pod kontrolu pro

23 případ rychlé změny směru protihráče s pukem, zastavení nebo nutnosti se vrátit opět do výchozí pozice. Během shufflu je důleţitá rovnováha, pokrčení v kolenou, kotnících, ruce vpřed, hrudník a betony natočeny kolmo do hry, hůl stále mezi špičkami betonů (Elkin, 2012). Jak uvádí Kostka (1971, 1984), jestliţe je brankář dobrý bruslař a pohyb v brankovišti mu nečiní potíţe, nepadá při chytání na led. Pád by měl nastat v nejkrajnějším případě. Nikdy však nesmí padat nohama dopředu, protoţe by se mohl poloţit na záda. Vstávání z této pozice je obtíţné a velmi pomalé. Navíc brankář leţící na zádech je vyřazen ze hry, nemůţe naplno chytat a hrozí mu zranění protihráčem.

2.4.3 Bruslení v okolí branky

Bruslení v předbrankovém prostoru značí vyjíţdění proti střelcům v nejrůznějších herních situacích a opětovné vrácení na své místo mezi tyče. K rychlému vyjetí brankář pouţívá bruslařský prvek T-push. Podle Janosze (2007) je T-push vhodný k delším přesunům, kdy nedochází k bezprostřednímu ohroţení branky. Za dlouhou přihrávkou se podle brankáře a trenéra M. Altrichtera (osobní komunikace, 23. 1. 2012) brankář také dostane nejsnáze T-pushem. Brankář se díky tomuto skluzu stává rychlejším. Nebere tolik síly a je rychlejší neţ shuffle. Rychlost je největší předností tohoto prvku. T-push se provádí ze základního postoje. Dle Altrichtera vypadá metodicky zvládnutá řada pohybů takto. První pohyb by měla provádět hlava, pak ramena. Na řadu by měly přijít paţe, kdy by se obě měly vysunout do směru pohybu. Obě paţe by měl brankář stále drţet před sebou. Na stranu vyráţečky, jde vyráţečka s holí a lapačka je doplňuje, na druhou stranu to samé naopak. Nikdy by se nemělo tělo přetočit tak, aby byla vyráţečka za tělem. Vytočením přikrčené nohy na hranu brusle následuje explozivní odraz do směru jízdy. Janosz (2007) ve svém výkladu říká, ţe explozivní odraz vychází ze zadní nohy, následuje rychlé zastavení a postavení čelem ke střele. Brzda se provádí nohou, která vyjíţdí první. Vyjíţdění spočívá v dobré technice T-pushe a véčka a také ve správném zaujmutí pozice proti střelci. Zde se uplatňuje pravidlo, kdy by brankář měl být vţdy na středu mezi osou branky a pukem. To znamená, vţdy být postavený proti čepeli střelce. Chybou bývá postavení proti tělu hráče, zejména u mladších gólmanů. Měl by stát tak, aby zakryl co největší prostor v brance v okamţiku vystřelení kotouče. Samozřejmě, ţe T-push lze pouţívat i k přesunům v brankovišti.

Pro pohyb v brance a okolo branky musí mít brankář důleţitou schopnost, a tou je orientace. Podle Šindela (2003) zaujímání nových pozic představuje 75-80% brankářovy činnosti v zápase. Brankář by se měl naučit orientovat se podle určitých bodů ve třetině. Stále musí mít přehled o své brance, ať uţ poklepáním na tyč branky holí nebo kontakt lapačkou na druhé straně. Jako orientační body slouţí oblouk brankoviště, body na vhazování, reklama nebo značka na mantinelu poblíţ branky. Jiţ zmiňované vyjíţdění má také svá pravidla. Při vyjíţdění na hráče s kotoučem najíţdějícího ze středu se brzdí vţdy nohou, která jede první vpřed. U vyjetí na stranu brankář brzdí vţdy nohou bliţší k tyči a k mantinelu tak, aby druhá noha byla nachystaná na případný zákrok. Noha, která je u tyče, má od začátku vyjetí vykrytý prostor k případnému prostřelení, proto je váha těla i brzda prováděna na brusli u tyče. Druhá má více prostoru, kudy můţe brankář být prostřelen, proto by měla být volná. Opět platí základní postoj. Při brzdě by mělo být tělo stále natočeno kolmo proti střelci. Zde je velmi důleţitá akcelerace pro rychlý start dopředu a dozadu. Hraje tady důleţitou roli rozloţení váhy u brzdy, kdy by měla být váha hodně ve špičce brzdové nohy a náklon těla dosti vpřed. Tímto mechanismem dochází k rychlému odrazu zpět. Rossiter (1999) tvrdí, ţe většina gólů je vstřelena jenom vteřinu po tom, co se útočící tým dostane do obraného pásma, takţe brankář by měl zaujmout základní postavení na brankovišti v momentě, kdy soupeř překročí půlící čáru. Při bruslení za branku by měl brankář pouţít stejné bruslení jako ostatní hráči. Měl by vyjíţdět jen v případech, kdy to velmi dobře uváţí, jinak by se dostala do ohroţení prázdná branka. Pokaţdé by měl být čelem ke kotouči. Při návratu do branky by měl mít puk stále na očích.

Obrázek 5. Brankářské brusle

Vysvětlivky: A - Z vnější strany; B - Z vnitřní strany 25

2.5 Technika chytání a vyrážení střel

Tato dovednost, tedy chytání a vyráţení střel, je hlavní náplní brankářské činnosti. „Kaţdý kotouč se dá chytit“, řekl nejlepší brankář české historie a moţná i světa, Dominik Hašek. Jen je potřeba se vţdy dobře postavit a správně povyjet. Být ve správném čase na správném místě. Brankář má pět hlavních artiklů, které mu dopomáhají ke splnění úkolu. Jsou to hokejka, dva betony, lapačka a vyráţečka. Kaţdá z těchto komponent má své místo v brance. Zjednodušeně se dá říct, ţe kaţdá část branky má svého ochránce.

2.5.1 Střely po ledě

Pro střely po ledě jsou určeny betony a brankářská hůl. V případech, kdy brankář přijde o svou hůl, měl by zapojit do chytání vyráţečku, která by měla vykrýt prostor mezi betony. Rychlost provedení zákroku je rozhodující. Brankáři, kteří mají rychlé nohy, patří ke světové špičce. Brankáři jako Hašek, Brodeur, Ward, Nabokov nebo Vokoun jimi bezesporu jsou. O Haškovi prohlásil dnes uţ bývalý trenér v NHL Terry Murray: „Vykrývá prostor mezi tyčemi lépe, neţ kterýkoli jiný brankář. Kaţdý útočník musí mít pocit, ţe neexistuje skulinka, kam by mohl kotouč zasunout“ (Duplacey & Paddock, 1997, 46).

2.5.1.1 Zákrok holí

Kotouče, které letí po ledě a těsně vedle betonů, se chytají holí. Je to nejrychlejší zásah. Hůl by měla být 20-30 centimetrů před špičkami bruslí k utlumení střely. Zákrok holí je bezpečný, při dobrém rozloţení váhy do špiček bruslí brankář. Hůl by v ţádném případě neměla při zákroku končit za betony. Zákrok by měl být jištěn betonem a lapačkou rozevřenou nad betonem. Horní polovina těla se vytáčí v bederní páteři do směru vystřeleného puku. V obou případech by měl brankář vyráţet kotouč do strany mírným natočením hole. Starší brankář by měl být časem schopen regulovat sílu odrazu a místo, kam kotouč vyrazí.

2.5.1.2 Zákrok betony

Zákrok tohoto typu je nazýván polorozklek. Jde o klek na obě kolena ze základního postoje s vytočením jednoho betonu do hřiště. Ve finální verzi se hokejka posouvá do směru střely před betonem a lapačka by měla být nastavená kolmo nad betonem, s paţí mírně

26 před hrudníkem. Pokud jde o střelu na stranu vyráţečky, jde o stejný postup. Jde o velice účinný zákrok. Všechny kotouče se snaţí brankář vyrazit mimo střeleckou výseč, to znamená do rohu kluziště. Při polorozkelku si brankář nesedá na paty. Jedno koleno jde přímo na led a noha na straně střely jde rovnou do strany s přitlačením kolena k ledu. Jak uvádí Kostka (1971, 1984) Aby brankář neztratil rovnováhu, coţ by se mohlo při roztaţení nohou stát, poklekne při zákroku na koleno odrazové nohy. Zachová si tím stabilitu a je stále připraven zasáhnout znovu do hry. Pro shrnutí lze říci, ţe na kotouč letící po zemi by se měly vţdy pokud moţno přikládat tři věci - beton, hůl, lapačka nebo naopak vyráţečka. Ihned po zákroku se brankář snaţí dostat co nejrychleji do základního postoje. Střely, které letí po ledě nebo těsně nad ním mezi brankářovými betony se chytají pomocí rozkleku. Do rozkleku přejde brankář ze základního postoje klekem na kolena a současným roztaţením patek bruslí od sebe a vytočením betonů do hřiště. Betony by měly být v této pozici vytočeny tak, ţe jsou celou svou plochou na ledě, kolena by měly být zavřeny. Brankář by měl být vztyčený a nesedět na patách. Betony by měly být nastaveny tak, aby se letící kotouče odráţely opět mimo střelecké pozice. Hůl stále zůstává před betony, aby zabránila případnému proklouznutí puku mezi nohama. Ruce by měly být nachystány před tělem, natočeny mírně do hry, lapačka by měla být maximálně rozevřena těsně nad betonem. V opačném případě vyráţečka. Technicky náročný prvek, nazývaný slide a někdy také powerpush vyuţívá zakrytí dolní části branky v pohybu. Lze říct, ţe je to rozklek v pohybu. Je účinný jako univerzální krycí manévr spodní části branky (Elkin, 2012). Podle Janosze (2007) se vyuţívá tehdy, kdy brankář nemá dostatek času na navrácení do základního postoje. Situace odraţených puků a nepřehledných skrumáţí před brankovištěm. Jde o přesun odrazem vzdálenější nohy ve směru pohybu. Přední noha se pokládá na hranu betonu. Ve stejný moment se brankářova odrazová noha odpichuje od ledu a tím dodává energii pro pohyb. Po odrazu se pokládá také odrazová noha na hranu betonu a dotahuje samotný slide tak, ţe nezůstává ţádná skulinka mezi betony. Podle Janosze (2007) se někteří brankáři odráţí z palce nohy, jiní z paty. Je to individuální. Nejefektivnější způsob je odraz z co největší části hrany brusle. Stejná práce nohou je prováděna i na druhou stranu. Jak uvádí Janosz (2007), brankář se snaţí udrţet rukavice a hůl v základní pozici. Rovnováha je hlavním klíčem k provedení dobrého slideu (Janosz, 2007). Podle brankáře a trenéra M. Altrichtera (telefonická odpověď, 25. 7. 2012) by měl brankář slideovat, aby urychlil pohyb na druhou střelu v bezprostřední blízkosti a nezvedal přitom celé tělo.

Skluz. Jde o typ zákroku, kterým řešíme střelu z bezprostřední blízkosti nebo situaci, kdy uţ není čas na jiný typ zákroku. Skluzem lze řešit i samostatný nájezd. Skluz se provádí odrazem ze stojné nohy, do směru zákroku. Směrem doprava se provádí odrazem z levé nohy a doleva z pravé nohy. Mírným vytočením špičky druhé brusle se dostává brankář do pohybu. Stojná noha jede do podřepu a obloukovitým podmetením se dostane pod nohu, která byla na začátku mírně vytočená. Tím se dostávají betony na sebe a měly by vytvořit vysokou neprostupnou hráz, jeţ by měla být podporována rozevřenou lapačkou poloţenou na betonech. V opačném případě jde o vyráţečku. Betony by měly být vţdy kolmo a co nejblíţe ke střelci. Skluz někdy brankář dokončuje tak, ţe betony nenechává volně na sobě, ale vytváří písmeno V. V praxi je to zdviţený vrchní beton pro případnou střelu do nejvyšších pater. Volná paţe v tu chvíli leţí nataţená na zemi, aby zabránila případné střele po zemi, či rychlé přihrávce. Návrat do základního postavení by měl být velmi rychlý. Brankář by během návratu měl být nachystaný na další rychlý zákrok. Během návratu na brusle by neměl ztrácet oční kontakt s pukem. Návrat ze skluzu se provádí pokrčením spodní nohy a přitáhnutím k tělu, opřením se o loket spodní paţe a zvedání se ze vzdálenější nohy (horní noha ve skluzu). Druhá paţe je volná na další zákrok, hokejka je stále na ledě aţ do základního postoje.

2.5.2 Polovysoké střely

Tyto střely by se měly chytat betony za pomocí paţí. Jde o střely, které jsou ve výšce 20 aţ 50 centimetrů nad ledem. Brankář by měl nejvíce chytat polorozklekem s pomocí paţí. Brankář a trenér M. Altrichter (osobní komunikace, 6. 3. 2011) potvrdil, ţe beton skluzové nohy by se měl vytočit proti střele s lapačkou rozevřenou nad a mírně před betonem tak, aby kotouč skončil v rohu kluziště nebo v lapačce. Hůl by měla být nastavena tak, aby vykrývala prostor mezi betony a více ohroţenou stranu. Pokud je tato střela na straně vyráţečky, brankář se pokouší nastavit celou paţi společně s vyráţečkou a betonem tak, aby ji vyrazil do rohu hřiště. V případě, ţe je střela z bezprostřední blízkosti, není vţdy moţné kotouč zachytit do lapačky. V tomto případě je snahou brankáře kotouč vyrazit opět do rohu kluziště. Váha je vţdy na koleni odrazové nohy. Tělo by se mělo posupně dotahovat na stranu ke kotouči, důleţitá je opět rovnováha. Tyto střely nelze chytat ve stoje, jelikoţ pohyb paţe by mohl být příliš pomalý a kotouč by mohl proklouznout pod rukavicí. Všechny tyto střely lze chytit také rozklekem, či skluzem.

2.5.3 Vysoké střely

Pro zákroky lapačkou a vyráţečkou by mělo být jasné, ţe všechny zbytečné pohyby navíc znamenají zpomalení a zbytečné vychýlení rovnováhy. Ve všech případech zákroků lapačkou nebo vyráţečkou bychom měli dbát na to, ţe váha těla je vţdy na špičkách bruslí. Lapačka. Cílem zákroku je zachycení puku do košíku před podélnou osou těla, kdy pracuje především zápěstí, které by mělo být maximálně uvolněné a ramenní kloub dle názoru brankáře a trenéra M. Altrichtera (emailová odpověď, 22. 7. 2012). Volný loket před tělem ulehčuje zachycení puku. Gólman by měl sledovat celou dráhu puku aţ do koše lapačky. Jak potvrdil brankář a trenér M. Altrichter (osobní komunikace, 21. 7. 2012), pohyb celého těla je chybou, která gólmana zpravidla zpomaluje. Těsně po zachycení kotouče dělá brankář mírný zpětný pohyb v zápěstí ke ztlumení v koši lapačky. Zpětný pohyb se často vyţívá v případě prudké střely. Lapačka je stále nachystaná na jakoukoli střelu. Při zákroku lapačkou, zejména lehčích střel nebo tréninkových střel se snaţí brankář zapojit i mírný bočný skluz pohybem za kotoučem. Nejčastějšími chybami je pohyb lapačky za podélnou osu těla, nedostatečná pohyblivost zápěstí, přetáčení lapačky hřbetem nahoru. Lapačku brankář nikdy neopírá o beton. Další chybou je drţení lapačky příliš nízko. Trvá pak velmi dlouho, neţ brankář dopraví švihem k letícímu kotouči. Stejný problém platí i v opačném případě. Brankář drţí lapačku příliš vysoko. Pak lze jen velmi těţko chytat puky z kategorie polovysokých střel.

Vyrážečka je úplně jiná rukavice. Jak svým vzhledem, tak způsobem chytání. Nelze říct, ţe vyráţečkou se chytá. Puky se od ní spíše odráţí. Vyráţečka by se měla nastavit hřbetem tak, aby se kotouč od ní odráţel tam, kam brankář chce. Brankář se snaţí se o vyraţení puku do rohu kluziště. Zákrok provádí část nebo celá paţe. Pozici loktu vysunutého před osu těla potvrdil brankář a trenér M. Altrichter (osobní komunikace, 16. 4. 2012). Je třeba rozlišit, kam směřuje střela. Při nárazu puku je nejvíc důleţitá práce zápěstí, poté celé paţe. V zápěstí se ruka lehce vytočí na stranu od těla. Cílem zákroku je plocha vyráţečky natočena mírně od těla, s následujícím odrazem puku směřujícím do rohu kluziště, kde nehrozí nebezpečí doráţky. Další moţností zákroku vyráţečkou je natočení vyráţečky lehce k tělu, ztlumení zpětným pohybem a současným přikrytím kotouče lapačkou na hřbetu vyráţečky. To vše před tělem. Lehké kotouče lze chytat i lapačkou. Jde o vytočení trupu a chytání kotouče přes prsa. Tento způsob chytání je velice obtíţný a brankář uţ by měl být hodně zkušený a vyspělý, aby tuto techniku mohl pouţívat.

Hra maskou se dříve moc nepouţívala, protoţe to byl velký hazard se zdravím. Více jak padesát let minulého století neměli brankáři masku ţádnou, chytali v čepicích nebo v baretech. Zpočátku maska nebyla potřeba. Postupem času se hráči naučili puky zvednout aţ do výšky brankářova obličeje. Jak uvádí Kyzlink (1994), brankáři byli často zasahováni do obličeje a byla z toho ošklivá zranění. Slavný Terry Sawchuk byl tak často zasahovaný do obličeje, ţe mu zůstaly jizvy a přes čtyři stovky stehů. Vůbec první pokus o ochranu tváře se pokusil v roce 1930 Clint Benedikt. Jednalo se o koţenou masku, ale s velkým úspěchem se nesetkala. Prvním brankářem, který je povaţován za vynálezce brankářské masky je Jacques Plante, slavný americký brankář. Ten svůj první zápas s maskou vyhrál 3:1. Šlo o zápas v NHL (National hockey league) mezi muţstvy New York Rangers a Montreal Canadiens. Psal se rok 1959, 1. listopadu, a Plantemu roztrhl puk nos tak ošklivě, ţe bez masky, kterou uţ několikrát vyzkoušel na tréninku, nechtěl po sešití zpět do branky. Trenér neměl jinou moţnost neţ svolit. Jacques Plante pak vytvořil rekord klubu 10 výhrami za sebou. Jednalo se o masku laminátovou. Hned poté se masky v lize začaly rychle rozšiřovat. Na přelomu 60. a 70. let se vynořily masky plastikové, ale po rozbití měly jednu velkou nevýhodu. Maska se roztříštila na tisíce malých kousků a ty se většinou zaryly do obličeje brankáře. Podle Kyzlinka (1994) byl posledním muţem v Severní Americe bez masky roku 1973 Andy Brown. Pokud zabrousíme do tehdejší československé historie, tak prvním muţem s chráničem obličeje se stal Vladimír Nadrchal, který si masku napřed nafotil ve švýcarském Lausanne a po sérii nezdařených výrobků mohl v roce 1961 vyjet jako brankář Rudé Hvězdy Brno k ligovému zápasu s první maskou na obličeji u nás. Koliš a Hašek (2002) uvádí, ţe posledním muţem na našem území chytajícím bez masky byl bratislavský Marcel Sakač, ale i ten v roce 1971 jiţ nastupoval pravidelně s chráničem obličeje. Teď je situace jiná, brankářské masky se změnily k nepoznání od těch prvních. Převáţně aerodynamický tvar jim dává moţnost bez problémů vyhlavičkovat kotouč, který směřuje na masku. Málo brankářů zůstalo u starého typu přilby a drátěného košíku, v NHL byl jedním z posledních brankářů s tímto krytem Chris Osgood. V české lize to byli Dominik Hašek a Martin Vojtek. Tento způsob chytání se moc nepouţívá a vidíme ho jen ojediněle. Rossiter (1999) popisuje, ţe výjimkou je Hašek, který díky tomuto staršímu typu přilby s více vycpávkami dovolí spoluhráčům v týmu, aby mu při tréninku stříleli na hlavu. Doslova je o to ţádá. Svou přilbu totiţ pouţívá stejně jako zbytek brankářské výstroje, ke krytí střel a doráţek do rohů. Většinou jde o zpestření hry, ale stále jsou případy, kdy chytit puk jinak neţ maskou nejde nebo jde o tak prudkou střelu, ţe brankář nestihne zareagovat a puk ho pouze trefí.

2.6 Brankářské styly

Kaţdý brankář má svůj vlastní jedinečný styl. Ten vzniká zkušenostmi, které brankář nasbíral a odpozorováním činnosti ostatních brankářů. U některých brankářů nelze brankářský styl odhadnout tak lehce. Podle Rossitera (1999) je ţivým důkazem Dominik Hašek. Nikdy neměl ţádný idol, ani nekopíroval ţádný hokejový styl. Svému brankářskému umění se naučil studiem stylů všech úspěšných brankářů. „Přišel s vlastním pojetím hry tak, ţe zadrţuje puky jdoucí do branky. Je víc vědec neţ brankář, on prostě chytá puk“, řekl o Haškovi jeho agent Ritch Winter (Hašek, 1997). Rossiter (1999) popisuje, ţe kaţdý styl má své přednosti a své slabiny. Většina brankářů kombinuje následující čtyři styly.

2.6.1 Styl ,,Ve stoje“

Je klasickým a vysoce účinným stylem, který vyţaduje dobrou práci nohou a pohyb do stran. I brankáři, kteří pouţívají tento styl, jako Kirk McLean chodí do kolen jen při polovině svých zákroků (Rossiter, 1999). Mezi další takové patří například Roman Turek, Roman Čechmánek. Bill Randford (in Rossiter, 1999, 61), další vyznavač tohoto stylu říká: „Nejdůleţitější věc při chytání ve stoje je udrţení stability. To je u tohoto postoje výhoda při doráţkách. Jste stále v pozici, která vám umoţní opětovně zakročit“.

Přednosti: Má méně prostoru mezi betony, snadný pohyb do stran, dopředu a zpět, nejlepší pro kontrolu doráţek, umoţňuje brankářům rychlý pohyb s pukem (Rossiter, 1999).

Slabiny: Má menší pokrytí rohů branky. Skryté střely mohou být někdy problematické. Vykrytí střeleckého úhlu musí být dokonalé (Rossiter, 1999).

2.6.2 Styl „Motýlek“

Jak uvádí Rossiter (1999), tento styl je pojmenován podle způsobu, jakým jde brankář do kolen. Betony jsou roztaţeny od sebe, aby zakryly co nejvíce prostoru před brankou. Tom Barrasso, Patrick Roy, a Andy Moog, kteří vyhráli Stanley cup (nejcennější a nejstarší hokejová trofej) jsou představiteli tohoto stylu. Patrick Roy k motýlku říká: „Motýlek je

31 postavení, při němţ pokrýváte většinu prostoru na ledě. Vím, ţe 60 % gólů je vstřeleno po ledě. Jestliţe si nepokryji místa na ledě, mám problémy“ (Rossiter, 1999, 63).

Přednosti: Je to vhodný styl proti přímým střelám nebo tečím, které jdou nízko nad ledem (Rossiter, 1999), výhodný pro sevření puku.

Slabiny: Vţdy je důleţité načasování zákroku. Kdyţ jde brankář do kolen, nemůţe se uţ tak snadno pohybovat (Rossiter, 1999). Zákroky betony odráţí puk před sebe. Pokud jde brankář brzo do kolen, odkrývá místo nahoře a stejný problém brankáře potká, pokud jde do motýlka příliš hluboko v brance (Ropponen, 2009)

2.6.3 Styl „Převrácené V“ Podle Rossitera (1999) brankáři s tímto stylem stojí s roztaţenýma nohama (nohy od sebe a kolena u sebe). Tento styl kopíruje oba předešlé styly (Rossiter, 1999). Na nohou je brankář většinu času, ale spíše napodobuje motýlka. Představitelé tohoto stylu jsou například Ed Belfour, Felix Potvin, Grant Fuhr.

Přednosti: Je riskantní, ale výborný. Přirozený styl pro brankáře, který má skvělé reflexy. Tělo se v tomto případě staví do cesty mnoha střelám. Puky takového brankáře trefují velmi často (Rossiter, 1999). Tento styl je ideální při skrumáţi před brankou, přiloţením brankářské hole na led její rozšířenou částí.

Slabiny: Podle Rossitera (1999) tento styl brankáře vtáhne hluboko do brankoviště, coţ často znamená obdrţené góly z těţkých úhlů. Kolena příliš u sebe a brusle na vnitřních hranách znesnadňují pohyb do stran (Rossiter, 1999).

2.6.4 Styl „Hybrid“

Nejnovější a v dnešní době téměř nejrozšířenější styl. Má původ v Severní Americe. Brankáři s tímto stylem jsou téměř pořád na kolenou, pohybují se pomocí slideů a rotací. Paţe mají přitisklé k trupu. Ruce jsou v zápěstí natočené kolmo do hry, kdy celý brankář připomíná takzvanou krabici. Cílem tohoto stylu je zabrat největší část branky jedním pohybem.

Představitelé tohoto stylu jsou Viktor Fasth, Jonas Hiller, Jean-Sebastian Giguere, Jonas Gustavsson

Přednosti: Při precizním provedení téměř nemoţný průstřel ve spodní části branky. Dobrý v situacích tečovaných střel a nepřehledných situací. Lze pouţít i při střele z bezprostřední blízkosti.

Slabiny: Na slabiny poukazuje především Brankář a trenér M. Altrichter (osobní komunikace 22. 2. 2011). Velmi omezená pohyblivost paţí. Paţe jsou příliš vzadu. Předčasný pohyb dolů a tím velmi brzké odkrytí vrchní části branky, z čehoţ pramení laciné góly do vrchní části branky. Brankáři s tímto stylem eliminují svou přednost a tou je reakce a spoléhají se pouze na styl krabice, jak potvrdil brankář a trenér M. Altrichter (8. 4. 2012). V nadsázce řečeno, co je netrefí, to nechytí.

2.7 Řešení herních situací

Herních situací, které brankář musí řešit, je nesčetné mnoţství. Jde v prvé řadě o vykrývání střeleckých úhlů, coţ je 80% brankářovy práce. Také o řešení situace při zakrytém výhledu, při tečování, přečíslení: dva na jednoho nebo tři na jednoho a v neposlední řadě samostatný nájezd. Hra za brankou se zde také řadí. V této kategorii se zaměříme na vykrytí střeleckého úhlu, samostatný nájezd, přečíslení, tečování a zakrytý výhled.

2.7.1 Vykrytí střeleckého úhlu

Nejlepší brankáři vypadají, jako ţe se příliš nepohybují. Zdá se, jakoby přitahovali puk. Jak popisuje Rossiter (1999), brankáři, které puk často trefuje, správně vykrývají střelecký úhel. Existují dva způsoby, jak vykrývat úhly. Pohyb ze strany na stranu a vyjíţdění dopředu a zpět. Jak jiţ bylo zmíněno v jedné z prvních kapitol této práce, jde především o velmi dynamický start t-pushem v základním postoji proti hráči s pukem. U tohoto výpadu je v pohybu celé tělo. Trup je nakloněný vpřed. Při zabrzdění a odrazu do jízdy vzad by měli ramena, lapačka a vyráţečka vysunuty ještě víc proti střelci s nejmenším moţným odchýlením od základního postoje. Hlavu musí mít brankář stále zvednutou, aby mohl sledovat, kde se

33 pohybuje puk a jaké je postavení ostatních hráčů (Kostka, 1971, 1984). Podle Kostky (1971, 1984) zaujímá brankář základní postoj před brankou a nikoliv na brankové čáře, protoţe by při hře nemohl manévrovat zpět. Základním pravidlem tohoto výpadu je drţet se v ose brankové konstrukce. To znamená, ţe brankář musí být stále mezi střední tyčkou branky a pukem. Ian Young, uznávaný brankářský trenér, tento pohyb nazývá telescoping – vysouvání se (Rossiter, 1999). Nejčastější chybou začínajících brankářů bývá zaměření se na hráče, potom brankář nestojí přímo proti puku na holi, ale proti hráči. V tom případě je brankář mimo osu a jedná se o špatné postavení. Puk je aţ o metr a půl na stranu, kde hráč drţí hůl. Pokud hráč najíţdí zprava brankářova pohledu, brankář se od tyče odráţí pravou s následným přešlápnutím a brzdí pravou, která je blíţe k tyči a k hráči. U bliţší tyče je méně místa, v tom případě potřebuje mít brankář uvolněnou levou nohu, kde je při vyjetí více volného místa, pro případný zákrok na střelu na zadní tyč nebo na přihrávku.

2.7.2 Samostatný nájezd

Samostatný nájezd brankář řeší vyjetím t-pushem před brankoviště v brankářském postoji tak, aby zmenšil střelecký úhel najíţdějícímu protihráči. Brankář by po zabrzdění měl vyčkat zlomek času na hráče s pukem a zpětným pohybem by měl navázat kontakt s hráčem na vzdálenost asi dvou metrů. Důleţité jsou první odrazy potřebné k dosaţení potřebné rychlosti navazující se na protihráče. Brankář by se měl snaţit zpětným vybruslením co nejrychleji srovnat rychlost s najíţdějícím protihráčem. Zákrok brankář provádí na hranici brankoviště. Jaký zákrok brankář provede, měl by se rozhodnout podle hráčova pohybu. Můţe se rozhodovat mezi vybruslením, rozklekem, polorozklekem, skluzem a vypíchnutím holí. Důleţitým faktorem u samostatného nájezdu je načasování zákroku. Brankář by měl vţdy vyčkat na první pohyb hráče, jelikoţ předčasný zákrok dává protihráči velkou šanci na úspěch. Brankář by měl myslet na to, ţe hráč můţe vystřelit i ze střední vzdálenosti mezi kruhy. Je tedy důleţité, aby brankář jiţ při začínajícím zpětném vybruslení dával dobrý pozor. Rovněţ tak by měl být připraven na zásah proti dojíţdějícímu protihráči nebo proti případné doráţce. Kostka (1971, 1984) ve svém výkladu vystihuje situaci úniku tak, ţe stejně jako útočník klame protihráče nebo brankáře pohybem těla nebo hole, můţe klamat útočníka i brankář. Zejména se jedná o samostatný únik útočníka. Brankář můţe nahrát první pohyb. Podle Kostky (1971, 1984) má brankář na výběr mezi vystrčením hole proti útočníkovi a rychlým zpětným staţením, stejně tak můţe klamat pohybem těla nebo nohou. Brankář si musí uvědomit, jestli je útočník levák nebo pravák. Leváci mají vţdy sklon ke kličce zleva doprava, praváci opačně.

2.7.3 Přečíslení

Jde o velmi sloţitou herní situaci. Nemusí tomu tak být, pokud brankář dobře komunikuje se spoluhráči. Pokud si brankář a obránce rozdělí úlohy správně, nevzniká problém s nesouhrou v předbrankovém prostoru. Pro tyto situace existují následující pravidla.

2.7.3.1 Dva na jednoho

Podle Janosze (2007) by brankář měl v tomto případě vţdy vyjet t-pushem a brzdit vnější nohou pro případ rychlého přetočení na přihrávku. Ideálním řešením této situace je, ţe si obránce přebere protihráče bez puku a snaţí se o zneškodnění přijmutí přihrávky druhému útočníkovi. To znamená, ţe obránce nebo jeho hůl je celou dobu přečíslení na pomyslné ose moţné přihrávky. Tímto tahem ulehčí brankáři jeho práci. Brankář by se nemusel zaobírat myšlenkou na nahrávku na druhého protihráče a mohl by se plně soustředit na nájezd samotného útočníka. Kdyţ uţ je volný protihráč mimo hru, obránce by měl pomoci brankáři rozhozením protihráče s pukem. Brankář má opět spoustu moţností řešení této situace. Vše začíná takřka totoţně, jako u samostatného nájezdu. Změna je pouze v délce výjezdu před brankoviště. Nelze si povyjet tak moc dopředu jako u samostatného nájezdu. Vţdy existuje moţnost přihrávky na druhého protihráče, který by při přílišném vyjetí brankáře střílel do odkryté branky. Po navázání obránce s protihráči brankář vyčkává na hráče s pukem a navazuje s ním kontakt, potřebný k vybruslení situace (Elkin, 2007).

2.7.3.2 Tři na jednoho

Jde o něco sloţitější situaci ve srovnání s „dva na jednoho“. Brankář při přečíslení tohoto typu by měl co nejdéle vyčkávat (Elkin, 2007). Měl by zde vyuţít své bruslařské dovednosti a rychlosti. Většinou musí vyuţít shuffle i t-push. Opět by měl vyjet ke zmenšení střeleckého úhlu, ale méně, neţ u akce dva na jednoho. Brzda vnější nohou taktéţ zůstává. Při tomto typu přečíslení si protihráči z pravidla vymění větší mnoţství přihrávek, takţe brankář by měl být připraven na případnou střelu od jakéhokoli hráče. Jak popisuje Elkin (2007), zde se jeví jako nejrozumnější řešení vydrţet co nejdéle na nohou a k zemi do případného polorozkleku či slideu jít aţ na samotný závěr akce. Brankář má i moţnost vypíchnutí kotouče holí při nepovedené nebo přes brankoviště procházející přihrávce.

2.7.4 Jeden na jednoho

Herní situace, kdy se brankář musí velmi soustředit. Akce takřka totoţná se samostatným nájezdem, s rozdílem představujícím vlastního obránce před sebou. Útočící hráč má dvě moţnosti zakončení, kličku přes obránce nebo střelbu přes obránce. Při kličce přes obránce by měl brankář načasovat správný zákrok, jelikoţ útočník nemá zpravidla mnoho času, vypíchnutí nebo vybruslení bývá dobrým řešením. Střela přes obránce, brankář by se měl mít hodně na pozoru a stále se snaţit o neustálý kontakt očí s pukem, jak potvrdil brankář a trenér M. Altrichter (emailová odpověď, 18. 4. 2012). Střely bývají často tečovány obráncovými nohami, takţe brankář musí být připravený i na tuto moţnost. Jeho reakční schopnosti v těchto případech často rozhodují. Je důleţité být připravený i na případný další zákrok při odraţeném puku útočícím hráčem.

2.7.5 Tečování Pro brankáře velmi nebezpečné a v některých případech nemoţné chytit. Pokud jde o teč střely, kdy je teč provedena z větší vzdálenosti, lze ji aktivním pohybem zabránit. Pokud jde o teč z bliţšího místa k brankáři, musí někdy spoléhat na to, ţe ho tečovaná rána trefí. Jestliţe se hráč snaţí tečovat v těsné blízkosti brankoviště, brankář by měl včasným vybruslením k tečujícímu hráči přiblíţit, aby zabránil odrazu puku na některou ze stran svým zákrokem. Zpravidla jde brankář do rozkleku s vystrčenou holí a paţemi podél trupu. Tedy s lapačkou a vyráţečkou nastavenými kolmo do hry, aby zabral co nejvíce prostoru. Měl by být připravený na případný odraz od výstroje a následné pokrytí doráţky. Zkušenější brankář by jiţ měl hru více číst a několika takovým situacím předejít včasným a správným vyjetím.

2.7.6 Zakrytý výhled

Je nepříjemnou záleţitostí ve hře i v tréninkové jednotce. V této situaci se snaţí brankář puk vidět za kaţdou cenu, i kdyby měl stát trošku špatně (Hašek, 1997). Stále však v základním postoji, ale se snahou vychýlení trupu a hlavy, která se v krajních případech dostává aţ k úrovni kolen. V této problémové části hry je důleţité, aby brankář snaţící se neztratit puk z dohledu nepřišel i o orientaci v brankovišti. Měl by se snaţit stát pokud moţno

36 v ose případné střely a brankové konstrukce. Kdyţ ztratí brankář puk z dohledu, měl by jít do rozkelu a snaţit se o stejnou práci jako při tečované střele. Skrze nohy hráčů uvidí brankář lépe puk neţ přes jejich těla (Rossiter, 1999). Důleţitý a jistě pravdivý je i výrok Jacquese Planteho: „Pro brankáře je ţivotně nejdůleţitější vidět. Puk, který vidím, ten taky chytím“(Kyzlink, 1994, 4).

2.7.7 Reakční rychlost

Trénink, který je zaměřen na reakční rychlost určený hlavně k předešlým dvěma kategoriím. Rychlost reakce u brankáře je nedílnou součástí tréninku. Typ tohoto tréninku se dá vyuţít v předsezónním období, tedy v letní přípravě na suchu, ale i v sezónním období na ledě. Domníváme se, ţe trénink reakce brankáře je nezbytný pro rychlost jeho zákroků. V Severní Americe se v kempech nebo předsezónním období pouţívá ,,tenisákomet“. Galton a Kaleniecki (2010) kombinují americko-ruský styl tréninku reakce brankáře, kdy je před brankářem postavena zástěna. Míče létají náhodně různou rychlostí. V neposlední řadě je k dispozici ,,pukomet“. Tento druh tréninku se vyuţívá na ledě. Pukomet vypouští puky náhodně a různou rychlostí. Dokonale tak simuluje střelce, z nichţ kaţdý má trošičku jiné vlastnosti (Galton & Kaleniecki, 2008). Existuje rozsáhlá řada cvičení, které lze pouţít. Jak na suchu, tak na ledě.

2.8 Hra holí

Hra holí je v Česku stále podceňovanou kategorií pro trénink brankářů. Momentálně se této kategorii přidává na důrazu. Jak uvádí Šindel (2003), brankář provádí asi 55% všech zákroků holí, takţe dobrá hůl je velmi důleţitou pomůckou pro hru brankáře. Kaţdý brankář si vybere hůl dle vlastních tělesných proporcí. Hůl by se měla správně opotřebovávat po celé délce čepele. Pokud tomu tak není a opotřebená je případně patka čepele, tak to znamená, ţe hůl je moc dlouhá. V případě opotřebené špičky lze mluvit o příliš krátké holi. Kaţdý brankář si hůl upravuje dle svých zvyků. Jde o omotání čepele, konce hole nebo případné oříznutí roţků rozšířené části hole. Hra holí sama o sobě vyţaduje určitou předvídavost od brankáře, dobré bruslení a dobrou techniku hole. Nejdokonalejší hra holí je beze sporů k vidění v Severní Americe, hlavně v NHL.

2.8.1 Zastavení Kdyţ se řekne zastavení kotouče, tak jde téměř vţdy o zastavení mimo brankoviště, před i za brankou. Zastavení nastane při vyhození bránícího se muţstva v oslabení, či u vyhození, kdy se nejedná o zakázané uvolnění. Velmi často jde o případ, kdy brankář musí co nejrychleji zastavit kotouč tak, aby dojíţdějící spoluhráč měl co nejrychlejší a nejsnazší moţnost rozehrávky. Brankář ovšem můţe rozehrát i sám. Samotné zastavení se provádí přiloţením celé čepele na led s přikrčeným a dokleklým bliţším betonem na led nebo přiloţenou lapačkou za čepel hole. Tento styl zachycení slouţí jako pojistka proti případnému přeskočení puku přes čepel hole, kterou můţe způsobit nerovnost rozbruslené ledové plochy. Nejeden případ v dějinách ledního hokeje zapříčinil takto kuriózní gól, který byl způsoben laxností brankáře. Zastavení lze provést téţ rozšířenou částí brankářské hole, pádlem. Tento způsob zastavení se pouţívá v případě, kdy brankář nestačí dobruslit vyhozený puk. Velmi rychlé vyhození lze řešit i takzvanou rybičkou. Zastavení puku se provádí opět rozšířenou částí hole, která je na poloţená na hraně. Zastavení puku za brankou je sloţitější. Brankář vyjíţdí od tyčky a bruslí většinou koloběţkou. K hrazení přikládá hůl celou čepelí na ledě. Pokud je puk neposedný, coţ způsobuje často nerovnost ledu těsně u hrazení nebo je puk vystřelen ve větší výšce, neţli je brankářova hůl, musí se přiloţit k mantinelu celý beton, po případě i tělo, aby puk neproklouzl, to potvrdil i brankář a trenér M. Altrichter (osobní komunikace, 18. 7. 2012). Brankář by se měl vracet tou samou stranou, kterou přijel za branku. Kdyţ se brankář rozhodne za branku odjet, tak by si měl být stoprocentně jistý, ţe u puku bude první. Brankář by se nikdy neměl otočit zády k probíhající hře a ztratit puk z dohledu, po dobu návratu zpět do branky.

2.8.2 Vypíchnutí V tomto případě brankářovy činnosti jde o jednu z nejtěţších dovedností. Brankář by měl dobře odhadnout úmysl hráče. V okamţiku, kdy se hráč zaměří na kotouč, ať uţ v případě kdy najíţdí na brankáře přímo nebo ze strany, v tomto čase brankář můţe vytrčit svou hůl. Tento způsob zákroku je zároveň nebezpečný, protoţe v okamţiku vypichování má brankář poodkrytou spodní část branky. Vypíchnutí kotouče brankář rovněţ pouţívá za účelem překazit přihrávku v předbrankovém prostoru. Jde především o brankoviště. Je nepsaným pravidlem, ţe přihrávka jdoucí přes brankoviště by měla být brankářova záleţitost. Puky, které jdou kolem bliţší tyče, by měl mít brankář taktéţ pokryté. Hlavní zásadou je vykrýt prostor mezi tyčí,

38 bruslí a patkou hole. Při dobré technice můţe mít rozsah účinnosti hole velký rozsah a brankář je velmi nepříjemný pro projíţdějící hráče.

2.8.3 Rozehrání Rozehrání puku lze provést mnoha způsoby. Nejpouţívanější je rozehrání, kdy se vyráţečka posouvá na konec hole a lapačka chytá hůl ze spodu u rozšířené části. Vyráţečka by měla drţet hůl vţdy nahoře. Je to nejpřirozenější způsob rozehrávky, který je takřka totoţný s drţením hole jako hráč. Přetáčení je dost zpomalující a nešikovné. Dalším způsobem je rozehrání jednoruč. Jde o rozehrání pouze paţí, ve které má brankář vyráţečku. Brankář nepouští hůl aţ na konec, jak tomu bylo u rozehrávky obouruč, ale drţí ji u rozšíření. Lze rozehrát jak backhandem tak forehandem. Při rozehrávce z brankoviště, mimo něj i za brankou, se brankář vţdy snaţí o sehrání s muţstvem, které je velmi důleţité pro urychlení a plynulost hry. Prvním brankářem, který začal rozehrávat puky, byl Jacques Plante. V roce 1953 vstoupil do NHL. Kyzlink (1994) uvádí, ţe byl prvním brankářem, který se aktivně zapojoval do hry. Vymyslel úplně nový brankářský styl. Vyjíţděl s pukem na holi téměř k modré čáře, odkud rozehrával svým spoluhráčům. Bojoval o puky za vlastní brankou, nevyhýbal se tvrdému atakování tělem. V dnešním hokeji, kdy je hra daleko rychlejší, nelze hrát tímto způsobem. Byl by to velký risk. Momentálně patří k nejlepším brankářům pracující s holí v NHL jistě Martin Brodeur, Jevgenij Nabokov, Rick DiPietro nebo Chris Osgood a mohli bychom jmenovat ještě další z doby nedávné: Barrasso, Roy, Fuhr. Za zmínku stojí neuvěřitelných 48 přesných přihrávek na gól Toma Barrassa. Hra holí můţe být natolik dokonalá, ţe s ní lze vstřelit i branku. Koliš a Hašek (2002) poukazují na prvního brankáře, který v historii ledního hokeje vstřelil branku. Byl jím Ron Hextall v roce 1987 a druhou přidal v roce 1989. Dalšími úspěšnými střelci se stali Brodeur - 1997, Theodore - 2001, Osgood - 1996 a Nabokov – 2002. V naší nejvyšší hokejové soutěţi se ještě střelec neobjevil. Ale v 2. národní lize v roce 1999 při utkání Ytong Brno s týmem Šternberka se trefil do prázdné brněnské branky Jaroslav Miklenda. Jak uvádějí Koliš a Hašek (2002), ať tak nebo tak, jedno je jisté, brankáři nikdy nebudou na ledě proto, aby utkání rozhodovali vstřelenými góly.

2.9 Taktické dovednosti

Taktická hra brankáře je důleţitou součástí jeho dovedností. V mnoha případech dobrý taktický výkon usnadňuje jeho práci. Nejvíce taktických dovedností si brankář ověřuje při zápase, ať uţ tréninkovém nebo mistrovském. Zkušenosti z něj se pak přeměňují v taktickou vyzrálost. V tomto případě lze říct, ţe čím víc zápasů brankář odehraje, tím víc je takticky vyspělý. Taktiku brankáře lze rozdělit do dvou základních skupin:

2.9.1 Taktika brankáře

Odvíjí se především od věku brankáře. Mladší brankář si dává především pozor na bruslení a vyjíţdění a celkově techniku chytání. Starší brankáři se jiţ více věnují taktice a technika se jiţ částečně automatizuje. Brankář v muţské i juniorské kategorii by měl dodrţovat všechny technické pokyny, kterým se učí při tréninku. Mimo jiţ vyjmenované dovednosti by se brankář měl věnovat i taktické stránce. Patří zde zrychlení nebo zpomalení hry podle vývoje utkání. Taktické a především rychlé rozehrání spoluhráčům do protiútoku nebo do brejkové situace. Naopak puk lze i přidrţet a přerušit hru při narůstajícím tlaku soupeřova druţstva. Tím se hra rozkouskuje a tlak protihráčů můţe brankář eliminovat. Další taktickou součástí je sledování hlavního rozhodčího. Při signalizované výhodě pro vlastní druţstvo je brankář povinen vybruslit rychle na střídačku a za něj naskakuje jiný hráč do pole. Naznačení klamného pohybu brankáře proti útočníkovi také zapadá do taktické připravenosti.

2.9.2 Komunikace s týmem

Stejně jako zadák v baseballu, i hokejový brankář má jako jediný z hráčů přehled o ledové ploše jako celku (Rossiter, 1999). Řízení spoluhráčů před vlastní brankou a jejím okolí je povinností dobrého brankáře. Pokyny pro vlastní tým by měly být jasné a zřetelné, jelikoţ brankář mluví přes masku. Nejcennější informace, kterou můţe brankář podat svému spoluhráči je o tom, zda spoluhráč je či není ohroţován soupeřem. Pokřik jako: „Máš čas“ nebo „Záda“, mohou ulehčit herní situaci

40 ve vlastní třetině. Brankář by neměl při komunikaci se spoluhráči zapomínat na vlastní činnost chytání. Další povinností je sledovat končící trest soupeřova druţstva a posledních pár sekund odklepat vlastní holí o led. Brankář tím upozorňuje vlastní obranu na případný únik soupeře. Komunikace při zakrytém výhledu je stejně důleţitá, jako při postavění hráčů na vhazování ve vlastní třetině. Obránci vţdy nemusí vědět, ţe brankáři stojí ve výhledu. Promluvit si s obránci jiţ před zápasem o herních situacích předchází mnoha problémům. Pochvala za dobrou práci je na místě. Zejména obránci jsou brankářovi největší ochránci, jsou jeho nejbliţší spolupracovníci.

2.10 Psychologická příprava

Jak uvádí Šindel (2003), bylo zjištěno, ţe na místo brankáře je nejvhodnějším typem typ silný, vyrovnaný, který odpovídá poţadavkům kladeným na psychiku. Psychické předpoklady jsou důleţitou sloţkou jeho úspěšnosti. Brankář by měl být schopen sledovat puk v kaţdé situaci. Jeho koncentrace by měla být na té nejvyšší úrovni. Nepřetrţitá koncentrace však není moţná, proto brankář můţe odpočívat, kdyţ je hra přerušena nebo kdyţ se hra odehrává na druhé straně ledové plochy. Lední hokej je specifický svou proměnlivostí, která je závislá na pravidlech a rychlosti. Podle Šindela (2003) se tato proměnlivost projevuje v činnosti brankáře, v náročnosti na jeho pozornost, vjemovou registraci, reakci, v analýze situací, v řešení stresových situací, ve volním úsilí, vytrvalosti, síle, obratnosti, rychlosti, v technicko-taktické úrovni, v orientaci a to zejména prostorové a v intelektové schopnosti hodnotit utkání. Tyto aspekty ovlivňují vlastní brankářovu zkušenost. S věkem brankáře se zlepšuje jeho celková analýza herních situací a s postupem času se mu stává samozřejmou a ulehčuje jeho práci. Centrální nervová soustava ovládá brankářovo zásadní rozhodování při řešení herní situace. Kaţdý brankář si utvoří vlastní stereotypní reakce, které jsou podkladem úspěchu jen do určité míry. Zdokonalování jiţ zvládnuté činnosti a reakci na ni lze povaţovat za další stupeň učení. V Šindelově (2003) výkladu se uvádí, ţe smyslové vnímání je pro činnost brankáře nejdůleţitější. Jednotlivé vjemy můţeme seřadit: zrak, kinestezie, hmat, sluch. Jednotlivé počitky se navzájem zesilují a podmiňují. Brankář by měl umět spoutat emocionalitu a přitom ji neochudit o bojovnost. Brankářova bojovnost spočívá v koordinované fyzické činnosti a ve snaze řešit problémovou

41 situaci s přehledem. Měl by mít jakési intuitivní chování, které postupem času přejde v předvídavost nastalých situací. Co nejvíce ovlivňuje brankářovu psychickou vyrovnanost, je sebejistota a sebedůvěra. Pocity brankářů jsou pro lidi, kteří nikdy neokusili pocit mezi tyčemi nepředstavitelné. Takto popsal pocit v brance Jacques Plante : „Představte si, jak sedíte ve své kanceláři a klidně si děláte svoji práci, jak nejlépe umíte. Pak ale uděláte malou chybičku, za hlavou se vám rozbliká červené světlo a patnáct tisíc lidí okolo vás si naráz stoupne, začne pískat, křičet a nadávat vám“ (Koliš & Hašek, 2002). Slavný brankář let minulých Glenn Hall si v sobě během let chytání vypěstoval přímo nenávist ke hře v brance. Jak uvádí Kyzlink (1994), v den zápasu mu bylo vţdy zle od ţaludku. Později uţ nedokázal potlačit křeče a naučil se proto zvracet i v průběhu zápasu a to tak, ţe nikdo nic nepoznal, všechno spolkl. Prohlašoval, ţe být brankářem v NHL představuje obrovský, a proto těţce snesitelný útok na nervovou soustavu. Je zajímavé, ţe tento muţ vytvořil rekord 502 zápasů po sobě jdoucích bez vystřídání. Důvěra spoluhráčů je další důleţitou sloţkou v brankářově psychice. Jedná se převáţně o obránce, kteří brankáři nejvíc v jeho činnosti pomáhají. Dobré vztahy v druţstvu jsou proto velmi důleţitým bodem. Proto by se brankář měl v tréninku připravovat jak technicko-takticky, tak psychicky s celým druţstvem. Brankář by měl být po psychické stránce aktivní osoba, která pořád chce vydrţet. Měl by mít silnou vůli k překonání fyzické únavy. Brankář musí být poslední, kdo to zabalí, musí být bojovník (Hašek, 1997).

2.10.1 Příprava na utkání

Základním předpokladem u přípravy na zápas je psychická pohoda a vyrovnanost. Po dobrém zápase nebo naopak po špatném nesmí být brankář příliš nahoře nebo příliš dole. Ideál je někde uprostřed (Hašek, 1997). Vše začíná u kvalitní rozcvičky. V prvé řadě jde o rozcvičku mimo led. Kvalitní zahřátí a protaţení svalstva je nezbytné. Během oblékání do výstroje by se měl brankář zaměřit na pár věcí. Dominik Hašek tuto situaci popsal zcela výstiţně. Zaměřuje se na to, jaké muţstvo proti němu nastupuje, kdo z hráčů tam hraje, jestli víc střílí nebo nahrává (Hašek, 1997). Rozcvička na ledě by měla být domluvená se samotnými hráči. Po protaţení na ledě by si měl brankář domluvit jednoho spoluhráče, aby ho lehkými střelami rozchytal. Zpravidla se jedná o technického hráče, který střílí napřed na nohy po ledě s pravidelným střídáním na levou a pravou nohu. Následuje střelba na lapačku a vyráţečku. Na řadu přijde samotná rozcvička, kde by se hráči měli starat především o rozchytání brankáře lehčími střelami a ne o vlastní

42 snahu dosaţení gólu. Jak uvádí Šindel (2003), měli by spoluhráči naslouchat brankáři a umísťovat střely tam, kde si brankář přeje. V tomto podání by rozcvička měla být vedena. Brankář je nejdůleţitějším hráčem a je nutno s ním zacházet šetrně.

2.10.2 Rituály

Většina brankářů má v den svého zápasu vlastní rituály. Ty k rozcvičce neodmyslitelně patří. Nemusí to být rituály jen před zápasem, jedná se o zvyklosti a pověrčivosti během zápasu i po něm. Někdo poslouchá oblíbenou hudbu, někdo zase potřebuje absolutní ticho. Rituály slavných brankářů jsou aţ k neuvěření. V den zápasu se Tony Esposito přestal bavit a to nejen v šatně, ale i doma. Slavný brankář třicátých let, Lorne Chalbot, se před zápasem desítky minut dokázal holit. Brankář současné doby Ed Belfour zase před zápasem nechává brousit své brusle a hodiny kontroluje jejich ostří. Je faktem, ţe jednou utekl z hotelu před zápasem a spoluhráči jej našli v noci na zimním stadionu, jak si sám stále dokola brousí brusle. Sean Burke zase musí před zápasem na minutu přesně jíst ve stejný čas a na stadion jet tou samou cestou. Kaţdý zápas si sám navleče nové tkaničky. Podle Koliše a Haška (2002) je Patrick Roy snad nepověrčivější brankář historie. Například po vítězném zápase si nemyje hlavu, během utkání nikdy nestoupne na modrou ani na půlící čáru. Chytá vţdy jen s hokejkou, na které si sám napíše jména svých dětí. Omotává hokejku vţdy přesně padesáti otáčkami.

2.10.3 Postavení brankáře v týmu Brankář má v týmu jedinečné místo, které je nutné respektovat. Je právoplatným členem týmu. Trenér by si měl být vědom, ţe je nutné, aby se brankář účastnil veškerých taktických porad, které se týkají herního systému muţstva. Je velmi důleţité, aby měl trenér pochopení pro psychické potřeby brankáře a věnoval mu při herních cvičeních a volných chvílích mezi cvičeními čas. Spoluhráči by měli být povinni vyslechnout, co jim brankář chce sdělit v průběhu hry. Díky tomuto má brankář jedinečné postavení. Má velmi dobrý přehled o útočné hře soupeře a o chybách při obsazování protihráčů ve vlastní třetině. Nejdůleţitější pro brankáře jsou jeho obránci, se kterými musí brankář nejvíce komunikovat. Spolupráce je nutností.

Jak uvádí Šindel (2003), trenér musí sobě i ostatním hráčům vštěpovat porozumění pro chyby brankáře a měl by se k němu chovat kladně, i kdyţ udělá chybu. Je velmi důleţité o chybách mluvit s trenérem a postupně přicházet na důvody, proč k chybám došlo. V tréninku se poté snaţit navodit přesně takovou situaci, kdy v zápase došlo k chybě. Opětovným znovuzařazením problémové části hry brankáře lze problém velkou měrou eliminovat. Na brankáře by se měli klást stejné nároky, jako na ostatní hráče. Je však nutné brankáře chválit i kritizovat individuálně. Jeho činnost je hodně odlišná od zbytku muţstva, ale zároveň by mělo být jasno, ţe brankář je jedním z muţstva, kde všichni usilují o jeden cíl. Podle Šindela (2003) jsou brankáři lidé, kteří hledají výzvy, ale nemělo by se s nimi zacházet tak, jako by byli v postavení hrdiny. Při chybné hře jeho spoluhráčů, kde následkem je gól, by se brankář neměl snaţit nikdy svádět vinu na spoluhráče. Měl by se snaţit naopak chybujícího hráče povzbudit z předešlé chyby. Neznamená to ovšem, ţe brankář svým spoluhráčům přikazuje, jak se postavit, koho obsadit, kde nejlépe stát. Z praxe je jasné, ţe toto pravidlo zdaleka není lehké dodrţet. Určování prvního brankáře v týmu je jednou z nejchoulostivějších záleţitostí trenéra. Pokud jsou v muţstvu dva vyrovnaní brankáři, lze je rovnoměrně střídat. Ve většině případů dva vyrovnaní brankáři v týmu nejsou. V tom případě je potřeba určit brankáře číslo jedna a dva. Ke střídání v průběhu zápasu není ţádných pravidel. Jedná se o vysoce individuální přístup na základě zkušeností a psychických znalostí brankáře. Šindel (2003) ve svém výkladu říká, ţe určování postu prvního brankáře doporučuje aţ v posledním ročníku ţákovských kategorií. Do té doby by brankáři měli dostávat stejnou porci příleţitostí.

2.11 Nácvik techniky ve věkových kategoríích

V kaţdé věkové kategorii by měl trenér přistupovat odlišně. Rozdíl je dán věkem, motorickými schopnostmi a psychickou vyspělostí mladých brankářů, které trenér po brankáři v sezóně poţaduje.

2.11.1 Přípravka (5-8 let)

V kategorii přípravky, která je prvním stupněm pro brankáře, se píšou základy hokejové kariéry. Malý brankář se seznamuje se všemi vlastnostmi, objevuje své schopnosti a učí se novým dovednostem. Podle brankáře a trenéra Martin Altrichtera (telefonická komunikace, 16. 5. 2012) se brankáři musí učit základům, které je nutno důsledně opakovat.

Je to období prvního vrcholu motorické výkonnosti (Dovalil, 2002). V bruslení by se měli základům bruslení, jako je véčko a začátky T-pushe. Zákroky téměř jen z místa, z pohybu minimálně.

2.11.2 Mladší žáci (9-11)

Pro kategorii mladších ţáků je velmi důleţité opakování naučených dovedností z kategorie přípravky. Koordinace a rychlost jsou v tomto období nejvíce motoricky rozvíjeny (Dovalil, 2002). Dokud brankář dobře neovládá prvky z přípravky, nelze přikročit k novým věcem. Opakování véčka a dotáhnutí T-pushe. Začátky shufflu. Zákroky z místa i z jednoduchého pohybu. Protaţení po kaţdém tréninku je nezbytné.

2.11.3 Starší žáci (12-14 let) Jde o třetí stupeň brankářské školy. Pro starší ţáky by se přístup trenéra měl stát více profesionální. Zůstávají osobní vazby z let minulých, ale samotný trénink by jiţ měl vypadat jinak. Jedná se o zautomatizování všech herních činností a dovedností. Kromě speciálního brankářského tréninku, který by měl probíhat jednou týdně, by měl mít trenér brankářů kaţdý trénink k dispozici dvacet minut pro brankáře. Brankáři by jiţ velkou část svých dovedností měli ovládat. Proto by se do tréninku měly zařazovat i sloţitější cvičení. Kombinace všech bruslařských technik i s rotacemi. Zákroky z pohybu i s rotací. Trenér by měl dbát především na techniku. Měl by být takový trend, ţe postupem času se od přípravky vše kolem cvičení na ledě zrychluje, takţe trenér brankářů stihne za dvacet minut se staršími ţáky tu samou porci cvičení, co s přípravkou za šedesát minut. V tomto věku je velice důleţitý emocionální vývoj, kde by trenér měl být v kontaktu s brankářem natolik, aby ho motivoval k lepším a lepším výkonům. Fyzický vývoj je v tomto období velmi důleţitý, tělo se mění, proto zařazujeme mnoho koordinačních cvičení. Po kaţdém tréninku by mělo následovat povinné protaţení namáhaného svalstva, aby nedošlo ke zkrácení. Správná strava a ţivotní styl v tomto období také hrají svou roli.

2.11.4 Dorost (15-17 let)

Je to období největšího vzdoru, zde se začíná rozhodovat, jak se bude brankář dále vyvíjet. Vlastní snaha je zde velmi důleţitá. Rychle narostlí brankáři mají často problémy s koordinací a sílou. Proto je velmi důleţité zařadit do přípravy koordinační a kompenzační

45 cvičení pro udrţení a rozvoj jejich dovedností jak na ledě, tak mimo něj. Cvičení bruslení udrţovat téměř totoţnou šablonu, jako ze starších ţáků, ovšem rychlejší. Zákroky hodně opakovat. Povinný strečink po kaţdé tréninkové jednotce.

2.11.5 Junioři (17-20 let)

Juniorský brankář uţ je jen stupínek od muţské kategorie, proto by měl hlavně sbírat zkušenosti a co nejvíce být v zápřahu. Měl by zdokonalovat své dovednosti, ať uţ se týkají chycení nebo správného vyraţení puku. Všechny zákroky by se měl gólman snaţit rozvíjet do maximální rychlosti. Taktická připravenost uţ by také neměla zůstávat stranou. Postupem času by se brankář měl zlepšovat komunikací s týmem. Hlavně s obránci. Zde si nejvíc zaţije funkčnost obranného systému, který mu umoţní plynulejší přechod do muţské kategorie. I v juniorských letech by měl brankář jednou nebo dvakrát týdně absolvovat brankářský trénink, kde se hlouběji vrací k chybám, které on uţ sám nevidí.

2.11.6 Muži (20 a víc)

Podle Brankáře a trenéra M. Altrichtera (osobní komunikace, 16. 4. 2012) by brankář v muţské kategorii uţ měl mít zvládnutou celou řadu brankářských dovedností na tolik, ţe by měl být schopen zvládnout všechny dovednosti v maximální rychlosti. Komunikace s týmem by měla fungovat na nejvyšší úrovni. Na ledě i mimo něj. Brankář by měl být plně zapojen do taktiky týmu. Lze ho zapojit do taktických úmyslů trenéra týmu. Jako je například rychlá nebo naopak pomalá rozehrávka, přidrţení kotouče nebo vyhození puku do brejku.

2.12 Zahraniční a České brankářské školy (akademie)

Inovace v brankářské metodice přichází zejména ze Severní Ameriky (Kanada a Spojené státy americké) a ze Skandinávie (Finsko a Švédsko). To, ţe je metodika v těchto zemích vedena tím správným směrem, svědčí především velký počet brankářů v nejlepších ligách světa. Jsou to NHL (National Hockey League), KHL (Kontinentalní hokejová liga), Elitserien (Švédsko), SM-Liiga (Finsko).

2.12.1 Zahraniční brankářské školy

Jon Elkin's Goalie School Mezi jednu z největších brankářských škol na světě patří kanadská Jon Elkin's Goalie School, která má 40% úspěšnost v odchodu brankářů do NHL. V loňském roce bylo draftováno 23 brankařů. Hlavním metodikem je Jon Elkin, který v roce 1984 školu zaloţil. Trénoval jiţ šestnáct brankářů NHL. Škola dává důraz na osvědčený způsob chytání stylu butterfly (motýlek). V praxi to znamená, ţe brankář jde při zakrytém výhledu do rozkleku, aby zakryl co nejvíce dolní část branky. Trenéři učí mladé brankáře trpělivě a co nejdéle zůstat stát pevně na nohou. Hlavní zásady chytání této školy jsou dobré postavení, zdatnost v pohybu, v brankovišti, čtení hry, kontrola odrazů puků od chráničů (betonů) a dobrá atletická připravenost.

Between the Pipes Goalie Clinic Další významná brankářská škola ve Spojených Státech Amerických je Between the Pipes Goalie Clinic. Chris Galton a Jeremy Kaleniecki, kteří oba prošli nejvyššími juniorskými a niţšími seniorskými soutěţemi v Severní Americe, jsou hlavními metodiky v této Akademii. Dávají moţnost brankáři vybrat si svůj styl, který mu nejvíce vyhovuje. Učí kombinaci stylů Severní Ameriky, Evropy a Ruska. Spolupracují s juniorskými ligami i s NHL. Kromě snahy o učení nejnovějších trendů ve světě brankářů mají své progresivní metody. Je to například velká a malá stěna k zakrytí brankáři ve výhledu. O to rychlejší reakci musí v zápase mít, kdy stále hledá puk mezi klubky těl hráčů. BTP není jediná, která tuto metodu vyuţívá. Stejně tak se o ni opírá i Future Pro Goalie School. Kaţdý student obdrţí materiály se svým individuálním stylem a foto-analýzou zákroků. Dalo by se říct, ţe BTP se zaměřuje hodně na reakci brankářů a její následné detailní rozebrání.

Janosz School of Goaltending Bývalý profesionální brankář, Bob Janosz, je asistent trenérů brankářů v Buffalu Sabres (NHL) a Rochester Americans (AHL). Škola se zabývá zejména technikou bruslení, víceúčelovým pouţitím stylu butterfly (motýlek), motýlkovým slide (skluzem) a pohybem, kdyţ je brankář dole (na kolenou, vsedě). Future Pro Goalie School

Tuto školu zaloţil Steve McKichan jiţ v roce 1992. Bývalému brankáři Vancouver Canucks (NHL) projde nyní za jedenáct týdnů jeho kempu po Kanadě a Spojených Státech Amerických přes osm set brankářů. Mladí brankáři mají po absoluvování této školy 66% úspěšnost k přijetí stipendia v juniorské Division 1. V Severní Americe je nejvíce specializovaných brankářských škol a kempů na světě. Největší švédská brankářská škola nese název Sweden Hockey Institut.

2.12.2 Česká brankářská škola Celý svět mluví o české brankářské škole. Úspěch českých muţstev spočíval v brankáři (Šindel, 1999). Hokej je rok od roku rychlejší a jeho vývoj nelze zastavit. Proto i brankáři se musí učit novým poznatkům. Posledních 5 let čeká český hokej na větší úspěch na mezinárodní úrovni. Za poslední neúspěchy nemůţou jen brankáři, ale je k zamyšlení, kdo po zlaté éře zmíněných brankářů převezme ţezlo s takovou suverenitou, jako jejich předchůdci. Výsadou těchto brankářů byl vţdy dobrý pohyb a postřeh.

Goalie Academy International Jednou z největších a nejrozsáhlejších brankářských škol v Česku je Goalie Academy International vedená jedním z nejslavnějších, Jiřím Holečkem ve spolupráci s Romanem Višňákem a Lukášem Mensatorem.

Altrichter Goalie Academy Další je rychle vzrůstající a dobře fungující Altrichter Goalie Academy, pod vedením výborného a zkušeného brankáře Martina Altrichtera. Akademie se zaměřuje především na precizní techniku zákroku s dosledováním puku. Snaţí se kombinovat co moţná nejlepší vlastnosti z kaţdého stylu chytání.

Škola brankářů v Lomu Zde je komplexní centrum přípravy gólmanů. Je tvořeno nejmodernější technikou potřebnou pro procvičení brankářů všech kategorií pod vedením Josefa Bruka. Ten je osobním trenérem Dominika Haška.

Petr Jaroš - Goaltending

V neposlední řadě je třeba zmínit školu Petr Jaroš – Goaltending, který jehoţ doménou je téměř výhradně práce s veškerými hokejovými pomůckami.

Asi největším nedostatkem českých brankářů posledních let je bruslení, které na sebe bere stále větší pozornost. Jde o bruslení při jakékoli herní činnosti, ať uţ v brankovišti nebo kolem branky. Dalším citelným nedostatkem je práce s holí, zejména u rozehrávky puku.

2.12.3 Porovnání českých a zahraničních metodických přístupů

Profesionalita je to nejdůleţitější slovo. Zahraniční brankářské školy mají jiţ velkou tradici. Jsou propracovanější více neţ školy tuzemské. Mají velké zázemí a finanční moţnosti, bez kterých nelze školu provozovat. Větší efektivitu učení zaručuje mnoţství profesionálních brankářů přítomných na trénincích. Aktivně se podílejí na tréninkových jednotkách. Velmi často se do programů v Severní Americe zapojují i juniorští brankáři z nejvyšších soutěţí a stávají se lektory pro začínající brankáře. Díky tomu se mladí brankáři snáze učí novým dovednostem. I kdyţ doposud nebyly vidět velké rozdíly, trend dnešního hokeje je jasně ukazuje. Zahraniční školy s novými trendy pracují a vylepšují je. Česká škola se je snaţí přejímat a učit se. Lze říci, ţe se všichni učí ode všech. Dochází ke globalizaci brankářských škol. Máme na mysli ovšem hokejové velmoci. Zahraničí je v tomto o krok vpřed.

3 CÍLE A ÚKOLY PRÁCE

3.1 Hlavní cíl

Hlavním cílem práce bylo sestavit zásobník cvičení jako metodický materiál pro nácvik herních dovedností brankáře v ledním hokeji v jednotlivých věkových kategoriích.

3.2 Dílčí cíl

Dílčím cílem bylo rozdělení vybraných cvičení dle naměřené intenzity na vysoko, středně a nízko intenzivní a dle vhodnosti pro jednotlivé věkové kategorie.

3.3 Úkoly práce

- na základě literární rešerše a vlastních zkušeností sestavit zásobník cvičení odpovídající moderním trendům v metodice nácviku herních dovedností brankáře ledního hokeje - vybraná cvičení doplnit o obrazovou přílohu - natočit metodický materiál správného provedení vybraných cvičení - u vybraných cvičení zjistit intenzitu zatíţení hráče

3.4 Výzkumné otázky

1. Je intenzita zatíţení u měřených cvičení hráče v kategorii muţů niţší neţ hráče v kategorii starších ţáků? 2. Dosahují hráči vyššího zatíţení u cvičení v kategorii „zákroky“ ve srovnání s kategorií „bruslení“?

4 METODIKA

Jako důleţité prostředky práce jsme pouţili analyticko-syntetický postup. Jednalo se o sběr primárních a sekundárních. Mezi hlavní zdroje pro vytyčení našeho cíle byly bohaté zkušenosti brankáře a trenéra Martina Altrichtera, slouţila nám také literatura, internet a multimediální data.

4.1 Primární sběr dat

Primárními se označují ta data, která jsou vyuţita poprvé, a tedy nejsou ještě nikde publikována.

4.2 Sekundární sběr dat

Sekundárními daty označujeme jiţ publikované informace, které jsou dostupné z různých zdrojů, buď interních, nebo externích. Jejich výhodami jsou snadná dostupnost, nízké náklady a okamţitá pouţitelnost. Podrobným studiem literatury, multimediálních dat a internetových stránek jsme získali mnoţství poznatků.

4. 3 Charakteristika zkoumaného souboru

Výzkumu se zúčastnili čtyři brankáři klubu HC Kobra Praha. Byli testováni čtyři brankáři, reprezentující 4 věkové kategorie (starší ţák, dorost, junior, muţ), jejichţ průměrný věk 18,5 let (± 5,89). Tabulka 1. Charakteristika sledovaných brankářů (n=4)

DOBA SF klid SF max MTR VĚK VÝŠKA VÁHA V TRÉNINKU (tepů/min) (tepů/min) (tepů/min) (roky) (cm) (kg) (roky) Brankář č. 1 66 210 144 12 145 31 6 Brankář č. 2 66 204 138 16 185 87 8 Brankář č. 3 54 198 144 18 182 72 13 Brankář č. 4 48 186 138 28 180 82 20

Vysvětlivky: SF klid - srdeční frekvence klidová SF max - srdeční frekvence maximální MTR - maximální tepová rezerva

Pro hodnocení intenzity zatíţení v našem výzkumu jsme si zvolili škálu rozdělení. Frömel, Novosad & Svozil (1999, 30) rozlišují tři základní pásma:

vyšší zatíţení – srdeční frekvence vyšší neţ 85% SFmax střední zatíţení – srdeční frekvence v pásmu 70-85% SFmax niţší zatíţení – srdeční frekvence v pásmu 60-70% SFmax

4.4 Získávání a zpracování dat

4.4.1 Výzkumné metody

Pro tuto práci byly pouţity následující dílčí metody:

- Empirické získávání dat – rozbor videozáznamu. - Monitorování a analýza záznamů srdeční frekvence. - Maximální zátěţový test – Yo-Yo vytrvalostní test. - Vytvoření záznamových formulářů.

4.4.1.1 Monitorování srdeční frekvence

U vybraných cvičení bylo u testovaných brankářů prováděno monitorování srdeční frekvence. Reakce organismu na zatíţení byla sledována pomocí sporttesteru Team Polar. Naměřená data byla následně přenesena do počítače a uloţena do paměti. Pro vlastní vyhodnocení získaných dat z měření byl pouţit program Polar Precision Performance SW, který je schopen graficky znázornit průběh srdeční frekvence.

4.4.1.2 Zátěžový test a jeho charakteristika

Pro stanovení maximální srdeční frekvence testovaní brankáři absolvovali stupňovaný zátěţový test do maxima.

Pro testování byl zvolen Yo – Yo intermitentní vytrvalostní test. Test obsahuje člunkový běh na 20 m dlouhé dráze se stupňovanou rychlostí do maxima a střídáním s intervaly odpočinku. Test můţe provádět větší počet hráčů současně. Test probíhá následovně: součástí testu je 20 m dlouhý úsek ohraničený dvěma metami. U startovní značky je ještě jedna ve vzdálenosti 5 m. Testovaný brankář vybíhá od značky start na zvukový signál k druhé metě, kde opět uslyší zvukový signál a běţí zpět na značku startu, to musí zvládnout do dalšího signálu. Po kaţdém 40 m (2 x 20 m) úseku se zotaví „výklusem“ za startovní čarou. Rychlost běhu se zvyšuje. Pokud brankář podruhé za sebou nestihne doběhnout v daném intervalu (nesplní časový limit) pro 40 m úsek, v testu končí. Úkolem brankáře je zvládnout co nejvíce 40 m (2 x 20 m) úseků v daných časových intervalech. Při testu má brankář sporttestr.

4.4.1.3 Klidová srdeční frekvence

Klidová srdeční frekvence se měřila těsně po probuzení, palpačně na krku. Hodnoty byly měřeny první týden v měsíci srpnu, tj. od 1. 8. 2012 do 1. 5. 2012. Měření probíhalo u kaţdého jedince v místě trvalého bydliště.

4.4.1.4 Maximální srdeční frekvence

Maximální srdeční frekvence se měřila pomocí Yo Yo testu, se sportestrem značky Polar. Hodnoty byly měřeny 31. 7. 2012. v areálu zimního stadionu HC Kobra Praha. Měření SF při zatíţení pro zásobník cvičení probíhalo ve dvou po sobě jdoucích dnech v srpnu od 1. 8. 2012 do 2. 8. 2012 v prostorách zimního stadionu HC Kobra Praha.

4.4.1.5 Průběh výzkumu a pořízení videozáznamu a fotogalerie

Měření vybraných cvičení bylo uskutečněno 8. 8. 2012 a 9. 8. 2012 v areálu zimního stadionu HC Kobra Praha. Poměr intervalu zatíţení a odpočinku byl zvolen 1:3. Odpovídá dlouhodobému standartu počtu brankářů na tréninkové jednotce v ledním hokeji. Z praxe lze říct, ţe tři aţ čtyři brankáři jsou standartním počtem na tréninkové jednotce. Interval zatíţení byl stanoven na 30 sekund. Ke splnění maximálního úsilí a technické preciznosti ve cvičení

53 odpovídá 30 sekund zátěţe. Rovná se také jednomu střídání hráčů a potaţmo tlaku na brankáře v obraném pásmu. Natáčení a focení vybraných technických prvků probíhalo ve dnech 14. 3. 2010 a 16. 8. 2012 v areálu zimních stadionů HC Kobra Praha a HK Kroměříţ o. s.

Rozdělení cvičení vzhledem ke sloţení souboru jsou pouze orientační.

5 VÝSLEDKY A DISKUZE

5.1 Zásobník cvičení

Zásobník cvičení povaţujeme jako doporučení s moţností vlastní skladby tréninkové jednotky brankáře od přípravky aţ po muţskou kategorii. Myslíme si, ţe všechna cvičení, která jsou níţe popsána, by měli postupem vývoje brankáři zvládnout. Cvičení v rámci dané dovednosti jsou řazena chronologicky od technicky nejsnáze proveditelných po nejobtíţněji proveditelné. Naměřené hodnoty intenzity zatíţení jsou vzhledem k nízkému počtu probandů a jejich rozdílné věkové kategorii pouze orientační a mohou se u jednotlivých věkových kategorií lišit.

5.1.1 Bruslení

Bruslení je a bude jiţ vţdy základ dobrého brankáře. V dnešním hokeji, kdy je hra stále rychlejší, dáváme na cvičení rozvíjející techniku bruslení brankáře velký důraz.

5.1.1.1 Véčko

Základní řada bruslení pro brankáře. Odvíjí se od ní další činnosti a dovednosti brankáře.

5.1.1.1.1 Bez branky

A. Rovinky popředu Výchozí pozice: V základním postoji v prostoru. Průběh: Popravení postoje, odraz vychází ze zadní hrany brusle přenesením váhy do špiček. Klíčové body: paţe vysunuty před tělem, lokty mírně od těla, kolena a kotníky pokrčeny. Těţiště těla ve stejné výšce.

B. Rovinky pozadu Výchozí pozice: V základním postoji v prostoru. Průběh: Popravení postoje, odraz vychází ze zadní hrany brusle přenesením váhy do špiček.

Klíčové body: Paţe vysunuty před tělem, lokty mírně od těla, kolena a kotníky pokrčeny. Těţiště těla ve stejné výšce.

C. Na místě obraty o 180° Výchozí pozice: V základním postoji v prostoru. Průběh: točí vţdy protilehlá ruka a rameno. Při otočení doleva je aktivní pravé rameno a paţe a souhlasná noha. Druhá polovina těla, v tomto případě levá, brzdí pohyb, aby nedošlo k přetočení víc, neţ bychom chtěli. Lze provádět i v jízdě vpřed a vzad. Klíčové body: Nezvedat těţiště těla a ramena, nerovnat nohy.

D. Popředu s obraty o 360° Výchozí pozice: V základním postoji v prostoru. Průběh: Téměř totoţný postup, jako v případě cvičení C. Točí protilehlá ruka a rameno. Při otočení doleva je aktivní pravé rameno a paţe ve směru točení, souhlasná noha zabírá zapřením do ledu ve směru točení. Druhá polovina těla, v tomto případě levá, brzdí pohyb, aby nedošlo k přetočení víc, neţ bychom chtěli. Snaha o obrat by měla být silnější, neţ u cvičení C. Ihned po obratu se zapojují brusle v jízdě vpřed. Klíčové body: Stejná vzdálenost mezi bruslemi, těţiště těla a ramena. Intenzita zatížení: Starší ţák - niţší (65% SFmax) Dorost – niţší (69% SFmax) Junior – niţší (69% SFmax) Muţ – niţší (70% SFmax)

E. Pozadu s obraty o 360° Výchozí pozice: V základním postoji v prostoru. Průběh: Točí protilehlá ruka a rameno. Při otočení doleva je aktivní pravé rameno a paţe ve směru točení, souhlasná noha zabírá zapřením do ledu ve směru točení. Druhá polovina těla, v tomto případě levá, brzdí pohyb, aby nedošlo k přetočení víc, neţ bychom chtěli. Snaha o obrat by měla být silnější, neţ u cvičení C. Ihned po obratu se zapojují brusle v jízdě vpřed. Ihned po obratu se zapojují brusle. Klíčové body: Snaha o stále stejnou vzdálenost mezi bruslemi, těţiště těla a ramena.

F. Véčko s příklekem popředu Výchozí pozice: V základním postoji v prostoru.

Průběh: Brankář, v jízdě vpřed, střídavě pokládá kolena vytočením betonu na led v základním postoji, paţe vytrčí víc před sebe (rovnováţný prvek) a snaţí se drţet ramena ve stejné rovině. Zabírají nohy a břicho. Klíčové body: Nezaklánět a nezvedat. Tahání zády je špatně. Intenzita zatížení: Starší ţák - střední (72% SFmax) Dorost – střední (71% SFmax) Junior – střední (75% SFmax) Muţ – střední (75% SFmax)

G. Véčko s příklekem pozadu Výchozí pozice: V základním postoji v prostoru. Průběh: Brankář, v jízdě vzad, střídavě pokládá kolena vytočením betonu na led v základním postoji, paţe vytrčí víc před sebe (rovnováţný prvek) a snaţí se drţet ramena ve stejné rovině. Zabírají nohy a břicho. Klíčové body: Nezaklánět a nezvedat. Tahání zády je špatně.

5.1.1.1.2 V brance

A. Vyjíždění do stran – brzda vnější nohou Výchozí pozice: V základním postoji u tyče vytočená do rohu. Průběh: Dlouhé vyjetí do strany, brzda vnější nohou, váha se přenáší na brzdovou nohu (příprava pro situaci 2 na 1 a 2 na 0) a navrácení k tyči véčkem vzad. Pokud brankář jede nazpět z pravé strany, můţe se otočit přes pravé rameno těsně u branky pro lepší orientaci. Klíčové body: Váha na brzdové noze, paţe vytrčeny. Poznámka: Doporučené opakování 3 aţ 4 opakování na kaţdou stranu. Intenzita zatížení: Starší ţák - střední (80% SFmax) Dorost – střední (80% SFmax) Junior – střední (71% SFmax) Muţ – střední (81% SFmax)

B. Vyjíždění do stran - brzda vnitřní nohou Výchozí pozice: V základním postoji u tyče vytočená do rohu.

Průběh: Dlouhé vyjetí do strany, brzda vnitřní nohou, váha se přenáší na brzdovou nohu (příprava pro situaci 1 na brankáře) a navrácení k tyči véčkem vzad. Pokud brankář jede nazpět z pravé strany, můţe se otočit přes pravé rameno těsně u branky pro lepší orientaci. Klíčové body: Váha na brzdové noze. Poznámka: Doporučené opakování 3 aţ 4 opakování na kaţdou stranu.

C. Trojzubec Výchozí pozice: V základním postoji uprostřed brankoviště. Průběh: Vyjíţdění do 3 základních stran. Vlevo, přímo a vpravo. Brankář vyjíţdí véčkem vpřed vţdy ze středu brankoviště od brankové čáry a na totéţ místo se vrací véčkem vzad. Klíčové body: Váha na brzdové noze. Paţe víc vytrčeny u brzdy. Poznámka: Doporučené opakování 2 aţ 3 opakování na kaţdou stranu. Intenzita zatížení: Starší ţák - střední (84% SFmax) Dorost – střední (82% SFmax) Junior – střední (80% SFmax) Muţ – střední (85% SFmax)

D. Vyjíždění do strany s rotací Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče vytočená do rohu. Průběh: Véčkem vyjetí do strany brzda vnější bruslí. Véčkem pozadu na druhou tyč, u tyče rotace hlavy, pravým ramenem a paţí do hry na druhou stranu. Od levé tyče véčkem vyjetí do strany, brzda vnější bruslí. Véčkem pozadu na druhou tyč, u tyče rotace hlavy, levým ramenem a paţí do hry na druhou stranu. Klíčové body: Nezvedaní těţiště těla při rotaci, práce protilehlé paţe. Poznámka: Doporučené opakování 3 aţ 4 opakování na kaţdou stranu.

5.1.1.1.3 Doporučení pro věkovou kategorii:

Bez branky - Přípravka: A, B, C, D, E, F, G V brance – Mladší ţáci: A, B, C Starší ţáci: D

Obrázek č. 6 Véčko

Vysvětlivky: A – Snímek zachycuje brankáře v jízdě véčkem popředu; B – Snímek zachycuje brankáře v jízdě véčkem pozadu.

5.1.1.2 T-Push

Prvek určený k rychlejším přesunům na dlouhou vzdálenost. Nácvik přesunu na přihrávku nebo zajetí zpět do branky. Fyzicky nenáročný, technicky náročnější, vyuţití od nejmenších.

5.1.1.2.1 Bez branky

A. Rovinky na pravou stranu Výchozí pozice: V základním postoji v prostoru. Průběh: Hlava, levá paţe a levé rameno točí do směru jízdy. Pravá paţe a z části i levá paţe pomáhají v pohybu ve směru jízdy. Levá noha natočena na hranu, ve fázi pokrčení, přichází odraz. Opětovné srovnání a postavení do základního postoje. Klíčové body: Načasování odrazu a natočení do směru, bez zvedání těţiště.

B. Rovinky na levou stranu Výchozí pozice: V základním postoji v prostoru. Průběh: Hlava, pravá paţe a pravé rameno točí do směru jízdy. Levá paţe a z části i pravá paţe pomáhají v pohybu ve směru jízdy. Pravá noha natočena na hranu, ve fázi pokrčení, přichází odraz. Opětovné srovnání a postavení do základního postoje.

Klíčové body: Načasování odrazu a natočení do směru, bez zvedání těţiště.

C. Koloběžka na kruhu. Výchozí pozice: V základním postoji na kruhu, na čárkách. Průběh: Brankář je zády do kruhu a kontinuálně se odráţí po obvodu kruhu. Po kole se šablona opakuje na druhou stranu. Klíčové body: Minimální vertikální pohyb těţiště těla. Paţe do směru jízdy, hůl na ledě.

D. Stromeček Výchozí pozice: V základním postoji šikmo na mantinel čelem, pravé rameno blíţ. Průběh: T-push doleva, srovnání do základního postoje, točení protilehlou paţí (levou) a ramenem do šikmého postavení na mantinel, následuje T-push doprava. Klíčové body: Dotaţení rotace do výchozí pozice. Minimální vertikální pohyb těţiště těla. Intenzita zatížení: Starší ţák - střední (84% SFmax) Dorost – vyšší (88% SFmax) Junior – střední (80% SFmax) Muţ – vyšší (92% SFmax)

E. T-push s rozklekem Výchozí pozice: V základním postoji v prostoru. Průběh: T-push doprava, rozklek, točí hlava, levá paţe a ramena, koleno levé nohy by se mělo dostat pod bradu na hranu celé brusle. Následuje explozivní odraz, kdy jdou paţe před tělem ve směru odrazu. Brankáři pomáhají v rychlosti provedení. Následuje srovnání v základním postoji. Stejné opakování doleva. Klíčové body: Rotace ramen, koleno pod bradou, odraz z hrany, paţe do směru. Intenzita zatížení: Starší ţák - vyšší (87% SFmax) Dorost – vyšší (86% SFmax) Junior – střední (85% SFmax) Muţ – vyšší (91% SFmax)

F. Stromeček s rozklekem Výchozí pozice: V základním postoji šikmo čelem k mantinelu, pravé rameno blíţ. Průběh: T-push doleva, rozklek, vytočení levým ramenem a paţí, vztyk z levé, T-push doprava, rozklek, vytočení pravým ramenem a paţí, vztyk z pravé.

Klíčové body: Rotace ramen, koleno pod bradou, odraz z hrany, paţe do směru.

5.1.1.2.2 V brance

A. Trojúhelník Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče, mírně natočená do rohu. Průběh: Levá noha skluzová jde vpřed, pravá odrazová od tyče výjezd na vrchol brankoviště. Zastavení, vytočení pravým ramenem a paţí, T-push k levé tyči. Stejný postup na pravou stranu. Klíčové body: Rotace ramen, odraz z hrany, dojeti k tyči. Poznámka: Doporučené opakování 3 aţ 4 opakování na kaţdou stranu. Intenzita zatížení: Starší ţák - střední (84% SFmax) Dorost – vyšší (89% SFmax) Junior – střední (81% SFmax) Muţ – vyšší (94% SFmax)

B. Čtverec Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče vytočená do rohu. Průběh: T-push doleva na roh brankoviště, vytočení pravým ramenem a paţí doleva, T-push doleva na roh brankoviště, vytočení pravým ramenem a paţí doleva, T-push doleva, dokončení k levé tyči. Stejný postup se opakuje doprava. Klíčové body: Rotace ramen, těţiště, orientace v brankovišti, pomoc paţí. Poznámka: Doporučené opakování 2 aţ 3 opakování na kaţdou stranu.

C. Přesýpací hodiny I Výchozí pozice: V základním postoji u levé tyče vytočená do rohu. Průběh: Krátký T-push na roh brankoviště, hlava, levé rameno a paţe vytočení, křiţný T- push k pravé tyči. Od pravé tyče krátký T-push na roh brankoviště, hlava, pravé rameno a paţe vytočení, křiţný T-push k levé tyči. Klíčové body: Rotace ramen, těţiště, orientace v brankovišti, pomoc paţí Poznámka: Doporučené opakování 2 aţ 3 opakování na kaţdou stranu.

D. Přesýpací hodiny II

Výchozí pozice: V základním postoji pravé tyče vytočená do rohu. Průběh: Křiţný T-push na protější roh brankoviště. Vytočení hlavy, levého ramene a paţe, T- push po vrcholu brankoviště k protějšímu rohu. Vytočení hlavy, pravého ramene a paţe, křiţný T-push k levé tyči. Klíčové body: Rotace ramen, těţiště, orientace v brankovišti, pomoc paţí. Poznámka: Doporučené opakování 2 aţ 3 opakování na kaţdou stranu. Intenzita zatížení: Starší ţák - střední (85% SFmax) Dorost – vyšší (87% SFmax) Junior – vyšší (88% SFmax) Muţ – vyšší (92% SFmax)

E. Přesýpací hodiny III Výchozí pozice: V základním postoji u levé tyče vytočená do rohu. Průběh: Křiţný T-push na protější roh brankoviště. Vytočení hlavy, levého ramene a paţe, krátký T-push k pravé tyči. Křiţný T-push na protější roh brankoviště. Vytočení hlavy, pravého ramene a paţe, krátký T-push k levé tyči. Klíčové body: : Rotace ramen, těţiště, orientace v brankovišti, pomoc paţí. Poznámka: Doporučené opakování 2 aţ 3 opakování na kaţdou stranu.

5.1.1.2.3 Doporučení pro věkovou kategorii:

Bez branky – Přípravka: A, B, C Mladší ţáci: D, E Starší ţáci: F V brance: Mladší ţáci: A, B Starší ţáci: C, D, E

Obrázek č. 7 T-push

Vysvětlivky: Rozfázovaný přesun T-push. A - Výchozí pozice v základním postoji; B – Vytočení hlavy, rameny a paţemi do směru přesunu; C – Zapojení nohou, dynamický odraz z levé odrazové nohy, pravá skluzová jde vpřed; D – Dokončení, srovnání se do základního postoje.

5.1.1.3 Shuffle

Fyzicky nejnáročnější z bruslařských technik. Vyuţití zejména na krátkou vzdálenost.

5.1.1.3.1 Bez branky

A. Rovinky na pravou stranu Výchozí pozice: V základním postoji v prostoru. Průběh: Brankář se snaţí jet celou dráhu se sníţeným těţištěm v nezměněném základním postoji. Brusle se dotýkají ledu pouze přední částí noţe. Váha je rozloţena téměř rovnoměrně, více na odrazové levé noze. Klíčové body: Váha na špičkách bruslí., paţe vysunuty před tělem. Intenzita zatížení: Starší ţák - střední (79% SFmax) Dorost – střední (84% SFmax) Junior – střední (83% SFmax) Muţ – střední (85% SFmax)

B. Rovinky na levou stranu Výchozí pozice: V základním postoji v prostoru. Průběh: Brankář se snaţí jet celou dráhu se sníţeným těţištěm v nezměněném základním postoji. Brusle se dotýkají ledu pouze přední částí noţe. Váha je rozloţena téměř rovnoměrně, více na odrazové pravé noze. Klíčové body: Váha na špičkách bruslí., paţe vysunuty před tělem.

C. Hradby Výchozí pozice: V základním postoji v prostoru. Průběh: Brankář začíná dvěma shuffly do strany, následují dvě véčka vpřed, dva shuffly do strany a dvě véčka zpět. Brzda taktéţ véčkem. Výměna stran směru jízdy po celé rovince. Klíčové body: Brzda správnou nohou, těţiště, paţe.

D. Stromeček Výchozí pozice: V základním postoji šikmo čelem k mantinelu, pravé rameno blíţ. Průběh: Dva shuffly doleva, vytočení protilehlou rukou a ramenem do šikmého postavení na mantinel, následují dva shuffly doprava. Klíčové body: Rotace, práce paţí, váha do špiček bruslí.

E. Shuffle s rozklekem Výchozí pozice: V základním postoji v prostoru. Průběh: Dva shuffly doprava, rozklek, roatce levou paţí a ramenem, vztyk z levé nohy. Stejné opakování doleva. Klíčové body: Vztyk ze zadní nohy ve směru, dopomoc paţí do směru. Intenzita zatížení: Starší ţák - střední (83% SFmax) Dorost – vyšší (86% SFmax) Junior – střední (85% SFmax) Muţ – vyšší (89% SFmax)

F. Stromeček s rozklekem Výchozí pozice: V základním postoji šikmo čelem k mantinelu, pravé rameno blíţ. Průběh: Dva shuffly doleva, rozklek, vytočení levým ramenem a paţí, vztyk z levé, dva shuffly doprava, rozklek, vytočení pravým ramenem a paţí, vztyk z pravé. Klíčové body: Rotace ramen a paţí, vztyk ze zadní nohy ve směru.

5.1.1.3.2 V brance

A. Objetí brankoviště Výchozí pozice: V základním postoji u tyče vytočená do rohu. Průběh: Brankář vyjede véčkem na hranu brankoviště na brankové čáře a celé brankoviště shufflem objede na brankovou čáru na druhé straně a véčkem zajede zpět k tyči. Stejně na druhou stranu. Klíčové body: Udrţení těţiště, pokrčené kolena a kotníky, paţe. Poznámka: Doporučené opakování 1 aţ 2 opakování na kaţdou stranu.

B. Tyč, tyč s vyjetím Výchozí pozice: V základním postoji u tyče. Průběh: Shuffle k pravé tyči. Kotník a loket vně tyče. Brankář pracuje levou nohou krátkým véčkem vpřed, nevzdaluje se od tyče. Díky práci levé nohy, brankář zavírá horní kout na levé straně. Stejný postup probíhá na levou stranu. Klíčové body: Hůl na ledě, loket vně tyče, kotník na tyči.

Poznámka: Doporučené opakování 4 aţ 6 opakování na kaţdou stranu. Intenzita zatížení: Starší ţák - střední (80% SFmax) Dorost – střední (84% SFmax) Junior – střední (81% SFmax) Muţ – střední (84% SFmax)

C. Čtverec Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče vytočená do rohu. Průběh: Shuffle doleva na roh brankoviště, vytočení pravým ramenem a paţí do směru, shuffle doleva na roh brankoviště, vytočení pravým ramenem a paţí do směru, shuffle doleva dokončení k levé tyči. Stejný postup se opakuje doprava. Klíčové body: Rotace ramen, těţiště, orientace v brankovišti, hůl na ledě. Poznámka: Doporučené opakování 2 aţ 3 opakování na kaţdou stranu. Intenzita zatížení: Starší ţák - střední (85% SFmax) Dorost – střední (85% SFmax) Junior – střední (84% SFmax) Muţ – střední (84% SFmax)

D. Pětiúhelník Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče vytočená do rohu. Průběh: Shufflem od tyče úsek na roh brankoviště, vytočení pravým ramenem a paţí do směru jízdy na vrchol brankoviště, dále na roh brankoviště a k tyči. Stejná šablona se opakuje na levou stranu. Klíčové body: Rotace ramen, těţiště, orientace v brankovišti, hůl na ledě, váha na špičkách. Poznámka: Doporučené opakování 2 aţ 3 opakování na kaţdou stranu.

5.1.1.3.3 Doporučení pro věkovou kategorii:

Bez branky – Mladší ţáci: A, B, C Starší ţáci: D, E, F V brance – Mladší ţáci: A, B, C Starší ţáci: D

Obrázek č. 8 Shuffle

Vysvětlivky: A – Shuffle doprava. Pohled brankáře směřuje před sebe, paţe před tělem. B – Detail v pohybu pravou skluzovou nohou. Skluz jde přes špičku brusle pro ulehčení pohybu.

5.1.1.4 Véčko + Shuffle/T-Push

Kombinace tří bruslařských technik. Nácvik na variabilní herní situace a změny rytmu hry. Bruslení vpřed i vzad, dlouhé přesuny stranou, krátké přesuny čelem ke střelci.

5.1.1.4.1 Bez branky

A. Dva kužely, dva metry od sebe Výchozí pozice: V základním postoji v prostoru. Průběh: Brankář shuffluje doleva za vzdálenější kuţel, brzda, véčko vpřed, brzda, shuffle doprava, brzda, véčko vzad, brzda. Lze uplatnit i s T-pushem. Změna směru doprava. Klíčové body: Brzda správnou nohou, rotace, těţiště Poznámka: Doporučené opakování 3 aţ 4 opakování na kaţdou stranu.

B. Kruh I Výchozí pozice: V základním postoji na hranici kruhu. Průběh: Véčko popředu na bod kruhu, rotace o čtvrt kruhu, véčkem pozadu na čárky, obrat o 90°, čtvrt kruhu shuffle doleva zády do kruhu. Véčko popředu na bod kruhu, obrat o 90°, čtvrt kruhu shuffle doprava zády do kruhu. Klíčové body: Brzda správnou nohou, rotace, hůl na ledě, orientace.

Poznámka: Doporučené opakování 2 aţ 3 opakování na kaţdou stranu. Intenzita zatížení: Starší ţák - střední (76% SFmax) Dorost – vyšší (86% SFmax) Junior – střední (85% SFmax) Muţ – střední (83% SFmax)

C. Kruh II Výchozí pozice: V základním postoji na středovém bodě v kruhu. Průběh: Véčko popředu na hranici kruhu na čárky, obrat 180°, čtvrt kruhu shuffle doleva čelem do kruhu, obrat 180 stupňů, návrat véčko pozadu na bod. Véčko popředu na hranici kruhu, obrat 180 stupňů, čtvrt kruhu shuffle doprava čelem do kruhu, obrat 180 stupňů, návrat véčko pozadu na bod. Klíčové body: Brzda správnou nohou, rotace, hůl na ledě, orientace. Poznámka: Doporučené opakování 2 aţ 3 opakování na kaţdou stranu.

D. Kruh III Výchozí pozice: V základním postoji na hranici kruhu. Průběh: Véčko popředu na bod, obrat o 90°, véčko pozadu na čárky, čtvrt kruhu T-pushem doleva čelem do kruhu. Véčko popředu na bod, obrat o 90°, véčko pozadu na čárky, čtvrt kruhu T-push doprava čelem do kruhu. Klíčové body: Brzda správnou nohou, rotace, hůl na ledě, orientace. Poznámka: Doporučené opakování 2 aţ 3 opakování na kaţdou stranu. Intenzita zatížení: Starší ţák - střední (79% SFmax) Dorost – střední (82% SFmax) Junior – střední (84% SFmax) Muţ – vyšší (89% SFmax)

E. Kruh IV Výchozí pozice: V základním postoji na středovém bodě v kruhu. Průběh: Véčko pozadu na hranici kruhu na čárky, obrat 180°, čtvrt kruhu T-push doleva zády do kruhu, návrat véčko pozadu na bod. Véčko pozadu na hranici kruhu, obrat 180°, čtvrt kruhu T-push doprava zády do kruhu, návrat véčko pozadu na bod. Klíčové body: Brzda správnou nohou, rotace, hůl na ledě, orientace. Poznámka: Doporučené opakování 2 aţ 3 opakování na kaţdou stranu.

5.1.1.4.2 V brance

A. Dlouhý výjezd na střed, shuffle Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče mírně natočená do rohu. Průběh: Pravou nohou dlouhý explozivní T-Push, levá vpřed nad střed brankoviště, véčko pozadu rovně na střed, za hranicí brankoviště rotace pravým ramenem a paţí, shuffle k levé tyči. Levou nohou dlouhý explozivní T-Push, pravá vpřed nad střed brankoviště, véčko pozadu rovně na střed, za hranicí brankoviště rotace levým ramenem a paţí, shuffle k pravé tyči. Klíčové body: Brzda správnou nohou, včasná rotace, těţiště. Poznámka: Doporučené opakování 3 aţ 4 opakování na kaţdou stranu.

B. Dlouhý výjezd do strany, shuffle Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče mírně natočená do rohu. Průběh: Pravou nohou dlouhý explozivní T-Push, levá vpřed, přešlápnutí, pravá brzdí na straně brankoviště, véčko pozadu přímo na vzdálenější tyč, za hranicí a středem brankoviště rotace pravým ramenem a paţí, shuffle na levou tyč. Levou nohou dlouhý explozivní T-Push, pravá vpřed, přešlápnutí, levá brzdí na straně brankoviště, véčko pozadu přímo na vzdálenější tyč, za hranicí a středem brankoviště rotace levým ramenem a paţí, shuffle na pravou tyč. Klíčové body: Brzda správnou nohou, včasná rotace, těţiště. Poznámka: Doporučené opakování 3 aţ 4 opakování na kaţdou stranu. Intenzita zatížení: Starší ţák - střední (83% SFmax) Dorost – vyšší (86% SFmax) Junior – vyšší (88% SFmax) Muţ – vyšší (92% SFmax)

C. Dlouhý výjezd na střed, T-push Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče mírně natočená do rohu. Průběh: Pravou nohou dlouhý explozivní T-Push, levá vpřed nad střed brankoviště, véčko pozadu rovně na střed, na hranicí brankoviště rotace pravým ramenem a paţí, T-push k levé tyči. Levou nohou dlouhý explozivní T-Push, pravá vpřed nad střed brankoviště, véčko

69 pozadu rovně na střed, na hranicí brankoviště rotace levým ramenem a paţí, T-push k pravé tyči. Klíčové body: Brzda správnou nohou, včasná rotace, těţiště. Poznámka: Doporučené opakování 3 aţ 4 opakování na kaţdou stranu.

D. Dlouhý výjezd do strany, T-push Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče mírně natočená do rohu. Průběh: Pravou nohou dlouhý explozivní T-Push, levá vpřed, přešlápnutí, pravá brzdí na straně brankoviště, véčko pozadu přímo na vzdálenější tyč, za hranicí brankoviště rotace pravým ramenem a paţí, T-push k levé tyči. Levou nohou dlouhý explozivní T-Push, pravá vpřed, přešlápnutí, levá brzdí na straně brankoviště, véčko pozadu přímo na vzdálenější tyč, za hranicí brankoviště rotace levým ramenem a paţí, T-push k pravé tyči. Klíčové body: Brzda správnou nohou, včasná rotace, těţiště. Poznámka: Doporučené opakování 3 aţ 4 opakování na kaţdou stranu. Intenzita zatížení: Starší ţák - vyšší (87% SFmax) Dorost – vyšší (88% SFmax) Junior – vyšší (89% SFmax) Muţ – vyšší (94% SFmax)

E. Koloběžka, véčko s shufflem Výchozí pozice: V základním postoji na středu brankoviště. Průběh: Objetí koloběţkou branku doprava na středu brankoviště brzda, véčko na střed před brankoviště, brzda, véčko pozadu, vytočení pravým ramenem a paţí, shuffle k levé tyči Klíčové body: Paţe pomáhají v koloběţce, rotace, těţiště kontinuálně nízko. Poznámka: Doporučené opakování 2 aţ 3 opakování na kaţdou stranu.

5.1.1.4.3 Doporučení pro věkovou kategorii:

Bez branky – Mladší ţáci: A Starší ţáci: B, C, D, E V brance – Mladší ţáci: A Starší ţáci: B, C, D, E

5.1.1.5 T-Push + Shuffle Kombinace dvou bruslařských technik. Nácvik na variabilní herní situace a změny rytmu hry. Dlouhé přesuny stranou, krátké přesuny čelem ke střelci.

5.1.1.5.1 Bez branky

A. Rovinky doprava Výchozí pozice: V základním postoji v prostoru. Průběh: Opakování jeden T-push z levé brusle a tři shuffly. Klíčové body: Teţiště ve stejné výšce, zejména u přechodu z shufflu na T-push.

B. Rovinky doleva Výchozí pozice: V základním postoji v prostoru. Průběh: Opakování jeden T-push z pravé brusle a tři shuffly. Klíčové body: Teţiště ve stejné výšce, zejména u přechodu z shufflu na T-push.

C. Tři kužely – nerovnostranný trojúhelník I Výchozí pozice: V základním postoji uprostřed brankoviště. Průběh: (mezi kuţelem č. 1 a č. 2 je menší vzdálenost neţ mezí kuţelem č. 2 a č. 3) Rozestavěny tak, ţe se střídá shuffle s T-Pushem . Brankář vyjíţdí ze středu véčkem (můţe i T-pushem), ke kuţelu č. 1, který je vlevo, shuffle na vrchol, kuţel č. 2, obrat levým ramenem a paţí, explozivní T-push ke kuţelu č. 3, návrat véčkem pozadu na střed. Stejné opakování zrcadlově. Klíčové body: Těţiště, rotace, orientace. Poznámka: Doporučené opakování 2 aţ 3 opakování na kaţdou stranu. Intenzita zatížení: Starší ţák - střední (81% SFmax) Dorost – střední (83% SFmax) Junior – střední (83% SFmax) Muţ – vyšší (86% SFmax)

D. Tři kužely – nerovnostranný trojúhelník II Výchozí pozice: V základním postoji uprostřed brankoviště.

Průběh: (mezi kuţelem č. 1 a č. 2 je větší vzdálenost neţ mezí kuţelem č. 2 a č. 3) Rozestavěny tak, ţe se střídá T-push s shufflem. Brankář vyjíţdí ze středu véčkem (můţe i T- pushem), ke kuţelu č. 1, který je vlevo, expolzivní T-Push na vrchol, kuţel č. 2, obrat levým ramenem a paţí, shuffle ke kuţelu č. 3, návrat véčkem pozadu na střed. Stejné opakování zrcadlově. Klíčové body: Těţiště, rotace, orientace. Poznámka: Doporučené opakování 2 aţ 3 opakování na kaţdou stranu.

5.1.1.5.2 V brance

A. Trojúhelník Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče mírně natočená do rohu. Průběh: Kotník pravé nohy na tyči, loket vně branky. Pravou nohou T-push, levá vpřed na vrchol brankoviště, levá brzdí. Rotace pravým ramenem a paţí, T-push k levé tyči, shuffle k pravé tyči. Stejný postup zpět. Klíčové body: Těţiště, rotace, pomoc paţí. Poznámka: Doporučené opakování 3 aţ 4 opakování na kaţdou stranu. Intenzita zatížení: Starší ţák - střední (74% SFmax) Dorost – střední (85% SFmax) Junior – střední (85% SFmax) Muţ – střední (83% SFmax)

B. Přesýpací hodiny I Výchozí pozice: V základním postoji u levé tyče. Průběh: Křiţný T-push na protější roh brankoviště. Shufflem po vrcholu brankoviště k protějšímu rohu. Vytočení hlavy, pravého ramene a paţe, křiţný T-push k levé tyči. Klíčové body: Těţiště, rotace, pomoc paţí. Poznámka: Doporučené opakování 2 aţ 3 opakování na kaţdou stranu.

C. Čtverec Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče vytočená do rohu.

Průběh: Shufflem doleva na roh brankoviště, vytočení pravým ramenem a paţí do směru, dynamický T-push doleva na roh brankoviště, vytočení pravým ramenem a paţí do směru, shufflem doleva dokončení k levé tyči. Stejná šablona se opakuje doprava. Klíčové body: Těţiště, rotace, pomoc paţí. Poznámka: Doporučené opakování 2 aţ 3 opakování na kaţdou stranu. Intenzita zatížení: Starší ţák - střední (75% SFmax) Dorost – střední (84% SFmax) Junior – střední (85% SFmax) Muţ – střední (85% SFmax)

D. Přesýpací hodiny II Výchozí pozice: V základním postoji u levé tyče vytočená do rohu. Průběh: Shufflem na roh brankoviště, hlava, levé rameno a paţe vytočení, křiţný T-push k pravé tyči. Od pravé tyče shufflem na roh brankoviště, hlava, pravé rameno a paţe vytočení, křiţný T-push k levé tyči. Klíčové body: Těţiště, rotace, pomoc paţí. Poznámka: Doporučené opakování 2 aţ 3 opakování na kaţdou stranu.

E. Přesýpací hodiny III Výchozí pozice: V základním postoji u levé tyče. Průběh: Křiţný T-push na protější roh brankoviště. Vytočení hlavy, levého ramene a paţe, shufflem k pravé tyči. Křiţný T-push na protější roh brankoviště. Vytočení hlavy, pravého ramene a paţe, shufflem k levé tyči. Klíčové body: Těţiště, rotace, pomoc paţí. Poznámka: Doporučené opakování 2 aţ 3 opakování na kaţdou stranu. Intenzita zatížení: Starší ţák - střední (75% SFmax) Dorost – střední (79% SFmax) Junior – vyšší (86% SFmax) Muţ – vyšší (86% SFmax)

F. Polo přesýpací hodiny Výchozí pozice: V základním postoji u levé tyče. Průběh: Křiţný T-push na protější roh brankoviště. Shufflem doprava na vrchol brankoviště, vytočení hlavy, levým ramenem a paţí rotace T-push k pravé tyči. Od pravé tyče křiţný T-

73 push na protější roh brankoviště, shufflem doleva na vrchol brankoviště, vytočení hlavy, levého, levým ramenem a paţí rotace T-push k levé tyči. Klíčové body: Těţiště, rotace, pomoc paţí. Poznámka: Doporučené opakování 2 aţ 3 opakování na kaţdou stranu.

5.1.1.5.3 Doporučení pro věkovou kategorii:

Bez branky – Mladší ţáci: A, B Starší ţáci: C, D V brance – Starší ţáci: A, B, C, D, E, F

5.1.2 Zákroky

Kvalitní a technicky dobře provedený zákrok ulehčuje kaţdému brankáři jeho pozici. Proto technika a především metodika zákroku je velmi citlivá na brankářovi dobré návyky. Proto je potřeba nepodcenit základní dovednosti, neţ se přejde ke sloţitějším a vše dostatečně opakovat.

5.1.2.1 Hůl s betony Zákroky brankáře na střely letící po ledě nebo těsně nad ním. Nácvik na variabilní herní situace. Z místa i z pohybu.

5.1.2.1.1 V brance

A. Z místa v rozkleku Výchozí pozice: V rozkleku pod vrcholem brankoviště. Průběh: Hůl a paţe jsou vysunuty před tělem. Hůl by měla při zákroku opisovat půl oblouk před betony. Brankář se snaţí vyráţet střely letící po ledě holí před tělem tak, aby se odráţely do stran. Měl by sledovat celou dráhu letícího puku aţ po zákrok a sledovat, kam se odrazil. Puky střídají strany. Klíčové body: Hůl s paţemi před tělem, dosledování puku, zavřená kolena. Poznámka: Doporučený počet střel 10 na kaţdou stranu. Jeden střelec. Intenzita zatížení: Starší ţák - niţší (70% SFmax) Dorost – střední (72% SFmax)

Junior – střední (78% SFmax) Muţ – střední (76% SFmax)

B. Z místa ze stoje Výchozí pozice: V základním postoji pod vrcholem brankoviště. Průběh: Hůl a paţe jsou vysunuty před tělem. Hůl by měla při zákroku opisovat půl oblouk před bruslemi. Brankář se snaţí vyráţet střely letící po ledě holí před tělem tak, aby se odráţely do stran. Měl by sledovat celou dráhu letícího puku aţ po zákrok a sledovat, kam se odrazil. Puky střídají strany. Klíčové body: Hůl s paţemi před tělem, dosledování puku, měkká kolena. Poznámka: Doporučený počet střel 10 na kaţdou stranu. Jeden střelec.

C. Z místa ze stoje s dosledováním Výchozí pozice: V základním postoji pod vrcholem brankoviště. Průběh: Brankář vytáčí beton na hranu do směru letícího puku s dokleklým kolenem a holí před betonem tak, aby se odrazil do strany. Brankář by neměl ztratit puk z očí a zároveň točit protilehlým ramenem a paţí do směru odrazu puku a ze souhlasné nohy také vstávat. Puky střídají strany doleva, doprava a mezi nohy. Klíčové body: Dokleklý beton, rotace, správná vstávající noha. Poznámka: Doporučený počet střel 6 aţ 8 na kaţdou stranu. Jeden střelec. Intenzita zatížení: Starší ţák - niţší (68% SFmax) Dorost – střední (74% SFmax) Junior – střední (77% SFmax) Muţ – střední (77% SFmax)

D. Z véčka vzad s dosledováním Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče vytočená do rohu. Průběh: Dynamickým T-pushem před vrchol brankoviště, brzda levou. Véčko pozadu, střela po ledě, brankář vytáčí beton na hranu do směru letícího puku s dokleklým kolenem a holí před betonem tak, aby se odrazil do strany. Brankář by neměl ztratit puk z očí a zároveň točit protilehlým ramenem a paţí do směru vyraţení ze souhlasné nohy také vstávat. T-pushem k tyči. Šablona se opakuje na druhou stranu. Klíčové body: Dokleklý beton, rotace, správná vstávající noha. Poznámka: Doporučený počet střel 5 aţ 6 na kaţdou stranu. Jeden střelec.

E. Křížný T-push, rozklek I Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče mírně natočená do rohu. Průběh: T-push kříţem přes brankoviště, brzda levou bruslí. Střela na bliţší tyč po ledě. Dototčení na stranu odrazu, vztyk. Od levé tyče T-pushem křiţně přes brankoviště, pravá brzdí. Střela na bliţší tyč po ledě. Dotočení na stranu odrazu puku, vztyk. Klíčové body: Dokleklý beton, rotace, správná vstávající noha. Poznámka: Doporučený počet střel 5 na kaţdou stranu. Jeden střelec. Intenzita zatížení: Starší ţák - střední (85% SFmax) Dorost – střední (84% SFmax) Junior – střední (83% SFmax) Muţ – vyšší (90% SFmax)

F. Křižný T-push, rozklek II Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče mírně natočená do rohu. Průběh: T-push kříţem přes brankoviště, brzda levou bruslí. Střela na vzdálenější tyč po ledě. Dototčení na střelu, vztyk. Od levé tyče T-pushem křiţně přes brankoviště, pravá brzdí. Střela na vzdálenější tyč po ledě. Dotočení na stranu odrazu puku, vztyk. Klíčové body: Dokleklý beton, rotace, správná vstávající noha. Poznámka: Doporučený počet střel 5 na kaţdou stranu. Jeden střelec.

G. Dlouhý výjezd do strany s shufflem Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče mírně natočená do rohu. Průběh: Pravou nohou dlouhý explozivní T-Push, levá vpřed, přešlápnutí, pravá brzdí na straně brankoviště, véčko pozadu téměř po hranici brankoviště na vzdálenější tyč, na ose brankoviště rotace pravým ramenem a paţí, shuffle, střela na levou nohu. Levou nohou dlouhý explozivní T-Push, pravá vpřed, přešlápnutí, levá brzdí na straně brankoviště, véčko pozadu téměř po hranici brankoviště na vzdálenější tyč, na ose brankoviště rotace levým ramenem a paţí, shuffle, střela na pravou nohu. Klíčové body: Brzda správnou nohou, včasná rotace, těţiště. Poznámka: Doporučený počet střel 6 na kaţdou stranu. Jeden střelec. Intenzita zatížení: Starší ţák - vyšší (87% SFmax) Dorost – vyšší (90% SFmax) Junior – vyšší (88% SFmax)

Muţ – vyšší (95% SFmax)

H. Dlouhý výjezd na střed - 2 střely Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče mírně natočená do rohu. Průběh: Pravou nohou dlouhý explozivní T-Push, levá vpřed nad střed brankoviště, véčko pozadu rovně na střed, střela po zemi na levý beton, rotace pravým ramenem a paţí, slide k levé tyči na střelce. Levou nohou dlouhý explozivní T-Push, pravá vpřed nad střed brankoviště, véčko pozadu rovně na střed, střela na pravý beton, rotace levým ramenem a paţí, slide k pravé tyči na střelce. Klíčové body: Dokleklá kolena, rotace, orientace, práce paţí. Poznámka: Doporučený počet opakování 5 na kaţdou stranu. Dva střelci.

CH. Dlouhý výjezd na střed - 3 střely Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče mírně natočená do rohu. Průběh: Pravou nohou dlouhý explozivní T-Push, levá vpřed nad střed brankoviště, véčko pozadu rovně na střed, střela po zemi na levý beton, rotace pravým ramenem a paţí, slide k levé tyči na střelce, rotace levým ramenem a paţí zpět na střelce na střed. Levou nohou dlouhý explozivní T-Push, pravá vpřed nad střed brankoviště, véčko pozadu rovně na střed, střela na pravý beton, rotace levým ramenem a paţí, slide k pravé tyči na střelce, rotace pravým ramenem a paţí zpět na střelce na střed. Klíčové body: Rotace, pomoc paţí, dotaţené koleno pro odraz, orientace. Poznámka: Doporučený počet opakování 5 na kaţdou stranu. Dva střelci.

I. Véčko, shuffle, rozklek, T-push Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče mírně natočená do rohu. Průběh: Malé véčko do strany na hranici brankoviště, dva shuffly doleva, rozklek, vytočení pravým ramenem a paţí, T-push na osu, véčkem pozadu, střela na levý beton, vytočení a dosledování střely. Od levé tyče malé véčko do strany na hranici brankoviště, dva shuffly doprava, rozklek, vytočení levým ramenem a paţí, T-push na osu, véčkem pozadu, střela na pravý beton, vytočení a dosledování střely. Klíčové body: Rotace, pomoc paţí, těţiště, dotaţené koleno pro odraz Poznámka: Doporučený počet střel 4 na kaţdou stranu. Jeden střelec.

5.1.2.1.2 Doporučení pro věkovou kategorii:

V brance – Přípravka: A, B Mladší ţáci: C, D, E, F Starší ţáci: G, H Dorost: CH, I

Obrázek č. 9 Hůl s betony

Vysvětlivky: A – Snímek ukazuje zákrok brankáře na střelu po ledě na stranu lapačky, vytočením a přikleknutým kolenem levého betonu s rotací těla do směru střely; B – Snímek ukazuje zákrok brankáře na střelu po ledě na stranu vyráţečky, vytočením a přikleknutým kolenem pravého betonu s rotací těla do směru střely; C – Snímek ukazuje zákrok brankáře na střelu po ledě mezi nohy rozklekem.

5.1.2.2 Lapačka a vyrážečka v rozkleku

Zákroky brankáře na střely letící nad betonem, respektive pod lapačku a vyráţečku, kdy brankář musí na kolena. Nácvik na variabilní herní situace. Z místa i z pohybu.

5.1.2.2.1 V brance

A. Z místa z rozkleku Výchozí pozice: V rozkleku pod vrcholem brankoviště. Průběh: Hůl a paţe jsou vysunuty před tělem. Rozchytání jedné a pak druhé strany. U střel na lapačku se brankář opírá o dobrou práci zápěstí. Sledování celé dráhy puku. Vyráţečka by měla mít stejnou práci. Mírné vytočení v zápěstí při zákroku. Klíčové body: Měkké zápěstí, paţe před tělem, počkat na puk. Poznámka: Doporučený počet střel 10 aţ 15 na kaţdou stranu. Jeden střelec. Intenzita zatížení: Starší ţák - niţší (67% SFmax) Dorost – střední (72% SFmax) Junior – střední (76% SFmax) Muţ – střední (74% SFmax)

B. Z véčka vzad s dosledováním Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče vytočená do rohu. Průběh: Dynamickým T-pushem před vrchol brankoviště, brzda levou. Véčko pozadu, střela nad beton, brankář má lapačku i vyráţečku před sebou. Měl by sledovat celou dráhu puku. Brankář by neměl ztratit puk z očí a zároveň točit protilehlým ramenem a paţí do směru vyraţení. Ze souhlasné nohy také vstávat. T-pushem k tyči. Šablona se opakuje na druhou stranu. Klíčové body: Měkké zápěstí, paţe před tělem, počkat na puk, dosledování puku. Poznámka: Doporučený počet střel 5 aţ 6 na kaţdou stranu. Jeden střelec. Intenzita zatížení: Starší ţák - střední (72% SFmax) Dorost – střední (85% SFmax) Junior – vyšší (86% SFmax) Muţ – střední (83% SFmax)

C. Dlouhý výjezd do strany s shufflem Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče mírně natočená do rohu. Průběh: Pravou nohou dlouhý explozivní T-Push, levá vpřed, přešlápnutí, pravá brzdí na straně brankoviště, véčko pozadu téměř po hranici brankoviště na vzdálenější tyč, na ose brankoviště rotace pravým ramenem a paţí, shuffle, střela nad levý beton na lapačku. Brankář by měl jít na kolena do rozkleku s vytočením levého betonu na hranu s lapačkou nad betonem, mírně vpřed. Levou nohou dlouhý explozivní T-Push, pravá vpřed, přešlápnutí, levá brzdí na straně brankoviště, véčko pozadu téměř po hranici brankoviště na vzdálenější tyč, na ose brankoviště rotace levým ramenem a paţí, shuffle, střela nad pravý beton na vyráţečku. Klíčové body: Paţe před betony, rotace, dosledování. Poznámka: Doporučený počet střel 6 na kaţdou stranu. Jeden střelec.

D. Křížný T-push, rozklek, paže I Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče mírně natočená do rohu. Průběh: T-push kříţem přes brankoviště, brzda levou bruslí. Střela na bliţší tyč nad beton na lapačku. Dotočení do směru, vztyk. Od levé tyče T-pushem křiţně přes brankoviště, pravá brzdí. Střela na bliţší tyč nad beton na vyráţečku. Brankář by měl jít do rozkleku s jedním více vytočeným betonem, předsunutými paţemi a celého těla do směru střely. Klíčové body: Dokleklý beton, rotace, správná vstávající noha, paţe před betonem. Poznámka: Doporučený počet střel 5 na kaţdou stranu. Jeden střelec. Intenzita zatížení: Starší ţák - střední (77% SFmax) Dorost – vyšší (86% SFmax) Junior – vyšší (87% SFmax) Muţ – vyšší (89% SFmax)

E. Křižný T-push, rozklek, paže II Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče mírně natočená do rohu. Průběh: T-push kříţem přes brankoviště, brzda levou bruslí. Střela na vzdálenější tyč nad beton na lapačku. Dotočení do směru odrazu, vztyk. Od levé tyče T-pushem křiţně přes brankoviště, pravá brzdí. Střela na vzdálenější tyč nad beton na vyráţečku. Brankář by měl jít do rozkleku s jedním více vytočeným betonem, předsunutými paţemi a celého těla do směru střely. Klíčové body: Dokleklý beton, rotace, správná vstávající noha, paţe před betonem. Poznámka: Doporučený počet střel 5 na kaţdou stranu. Jeden střelec.

Intenzita zatížení: Starší ţák - střední (82% SFmax) Dorost – střední (83% SFmax) Junior – vyšší (87% SFmax) Muţ – vyšší (88% SFmax)

F. Základní úhly, střely na bližší – 3 střely Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče mírně natočená do rohu. Průběh: T-pushem výjezd do strany, střela na bliţší tyč nad beton. Brankář by měl jít do rozklelku, paţe před tělem, vytočení do směru střely a T-pushem z rozkleku vztyk k tyči. Pak rotace pravým ramenem a paţí na osu, T-pushem doleva na vrchol brankoviště. Střela nad beton, do směru jízdy, přesun T-pushem z rozkleku doleva, střela na bliţší tyč nad beton. Dotočení do směru jízdy. Stejná šablona se opakuje na pravou stranu. Klíčové body: Dokleklá kolena, rotace, orientace, práce paţí. Poznámka: Doporučený počet opakování 3 na kaţdou stranu. Tři střelci.

G. Základní úhly, křižné střely – 3 střely Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče mírně natočená do rohu. Průběh: T-pushem výjezd do strany, střela na vzdálenější tyč nad beton. Brankář by měl jít do rozklelku, paţe před tělem, vytočení pravým ramenem a paţí na osu, T-pushem doleva na vrchol brankoviště. Střela nad beton, do směru jízdy, přesun T-pushem z rozkleku doleva, střela na vzdálenější tyč nad beton. Dotočení za odraţeným pukem. Stejná šablona se opakuje na pravou stranu. Klíčové body: Dokleklá kolena, rotace, orientace, práce paţí. Poznámka: Doporučený počet opakování 3 na kaţdou stranu. Tři střelci.

H. Na středu - 2 střely Výchozí pozice: V základním postoji na vrcholu brankoviště. Průběh: Střela po zemi na levý beton, rotace pravým ramenem a paţí, slide k levé tyči, lapačka se nad betonem vytahuje proti střelci. Postoj na vrcholu brankoviště. Střela na pravý beton, rotace levým ramenem a paţí, slide k pravé tyči, vyráţečka s holí se nad betonem vytahují proti střelci. Klíčové body: Dokleklá kolena, rotace, orientace, práce paţí proti střelci. Poznámka: Doporučený počet opakování 5 na kaţdou stranu. Dva střelci.

CH. Na středu - 3 střely Výchozí pozice: V základním postoji na vrcholu brankoviště. Průběh: Střela po zemi na levý beton, rotace pravým ramenem a paţí, slide k levé tyči, lapačka se nad betonem vytahuje proti střelci, rotace levým ramenem a paţí zpět na střed, vyráţečka se vytahuje proti střelci. Postoj na vrcholu brankoviště. Střela na pravý beton, rotace levým ramenem a paţí, slide k pravé tyči, vyráţečka s holí se nad betonem vytahují proti střelci, rotace pravým ramenem a paţí zpět na střed, lapačka se vytahuje proti střelci. Klíčové body: Rotace, pomoc paţí proti střelci, dotaţené koleno pro odraz, orientace. Poznámka: Doporučený počet opakování 5 na kaţdou stranu. Dva střelci.

I. Maximální natažení Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče mírně natočená do rohu. Průběh: T-pushem výjezd na střed brankoviště. Rotace pravým ramenem a paţí na levou tyč a střelce. Dynamický odraz do rozštěpu, lapačka nad betonem vysunutá proti střelci. Střela nad beton. Od levé tyče T-pushem výjezd na střed brankoviště. Rotace levým ramenem a paţí na pravou tyč a střelce. Dynamický odraz do rozštěpu, vyráţečka s holí nad betonem vysunutá proti střelci. Klíčové body: lapačka a vyráţečka před betonem, maximální protaţení Poznámka: Doporučený počet opakování 5 na kaţdou stranu. Jeden střelec.

5.1.2.2.2 Doporučení pro věkovou kategorii:

V brance – Přípravka: A Mladší ţáci: B Starší ţáci: C, D, E, F, G Dorost: H, CH, I

Obrázek č. 10 Lapačka a vyrážečka v rozkleku

Vysvětlivky: A – Snímek ukazuje zákrok brankáře na střelu nad beton na lapačku s dosledováním dráhy puku a rotací trupu; B – Snímek ukazuje zákrok brankáře na střelu nad beton na vyráţečku s dosledováním dráhy puku a rotací trupu.

5.1.2.3 Lapačka a vyrážečka ve stoje

Zákroky brankáře na střely letící do horní části branky. Nácvik na variabilní herní situace. Z místa i z pohybu.

5.1.2.3.1 V brance

A. Z místa ze základního postoje Výchozí pozice: V základním postoji pod vrcholem brankoviště. Průběh: Hůl a paţe jsou vysunuty před tělem. Rozchytání jedné a pak druhé strany. U střel na lapačku se brankář opírá o dobrou práci zápěstí. Sledování celé dráhy puku. Vyráţečka by měla mít stejnou práci. Klíčové body: Měkké zápěstí, paţe před tělem, počkat na puk. Poznámka: Doporučený počet opakování 10 aţ 15 na kaţdou stranu. Jeden střelec. Intenzita zatížení: Starší ţák - střední (72% SFmax) Dorost – střední (74% SFmax) Junior – střední (71% SFmax) Muţ – střední (80% SFmax)

B. Z véčka vzad s dosledováním

Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče vytočená do rohu. Průběh: Dynamickým T-pushem před vrchol brankoviště, brzda levou. Véčko pozadu, střela na lapačku, brankář má lapačku i vyráţečku před sebou. Měl by sledovat celou dráhu puku. Brankář by neměl ztratit puk z očí a zároveň točit protilehlým ramenem a paţí do směru vyraţení. T-pushem k tyči. Šablona se opakuje na druhou stranu. Klíčové body: Měkké zápěstí, paţe před tělem, počkat na puk, dosledování puku. Poznámka: Doporučený počet střel 5 aţ 6 na kaţdou stranu. Jeden střelec. Intenzita zatížení: Starší ţák - střední (77% SFmax) Dorost – vyšší (87% SFmax) Junior – střední (84% SFmax) Muţ – střední (84% SFmax)

C. Trojúhelník s T-pushem Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče natočená do rohu. Průběh: T-pushem na vrchol brankoviště. Brzda levou, vytočení pravým ramenem a paţí, T- push k levé tyči. Během T-Pushe střela na lapačku. T-push na vrchol brankoviště, brzda pravou, vytočení levým ramenem a paţí, T-push k pravé tyči, střela na vyráţečku. Klíčové body: Měkké zápěstí, rotace, odraz, pomoc paţí. Poznámka: Doporučený počet střel 5 aţ 6 na kaţdou stranu. Jeden střelec.

D. Křížný T-push, paže I Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče mírně natočená do rohu. Průběh: T-push kříţem přes brankoviště, brzda levou bruslí. Střela na bliţší tyč na lapačku. Dotočení do směru k tyči. Od levé tyče T-pushem křiţně přes brankoviště, pravá brzdí. Střela na bliţší tyč na vyráţečku. Brankář by měl situaci řešit s předsunutými Klíčové body: Měkké zápěstí, rotace, odraz, pomoc paţí. Poznámka: Doporučený počet střel 5 na kaţdou stranu. Jeden střelec.

E. Křižný T-push, paže II Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče mírně natočená do rohu. Průběh: T-push kříţem přes brankoviště, brzda levou bruslí. Střela na vzdálenější tyč na lapačku. Dotočení do směru k tyči. Od levé tyče T-pushem křiţně přes brankoviště, pravá brzdí. Střela na vzdálenější tyč na vyráţečku. Brankář by měl situaci řešit s předsunutými paţemi s vytočením betou a poté celého těla do směru střely.

Klíčové body: Měkké zápěstí, rotace, odraz, pomoc paţí. Poznámka: Doporučený počet střel 5 na kaţdou stranu. Jeden střelec. Intenzita zatížení: Starší ţák - střední (80% SFmax) Dorost – vyšší (87% SFmax) Junior – vyšší (90% SFmax) Muţ – vyšší (92% SFmax)

F. Dlouhý výjezd do strany s shufflem Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče mírně natočená do rohu. Průběh: Pravou nohou dlouhý explozivní T-Push, levá vpřed, přešlápnutí, pravá brzdí na straně brankoviště, véčko pozadu téměř po hranici brankoviště na vzdálenější tyč, na ose brankoviště rotace pravým ramenem a paţí, shuffle, střela na lapačku. Levou nohou dlouhý explozivní T-Push, pravá vpřed, přešlápnutí, levá brzdí na straně brankoviště, véčko pozadu téměř po hranici brankoviště na vzdálenější tyč, na ose brankoviště rotace levým ramenem a paţí, shuffle, střela na vyráţečku. Klíčové body: Těţiště, rotace, hůl mezi betony. Poznámka: Doporučený počet střel 6 na kaţdou stranu. Jeden střelec.

G. Dlouhý výjezd do strany s T-pushem Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče mírně natočená do rohu. Průběh: Pravou nohou dlouhý explozivní T-Push, levá vpřed, přešlápnutí, pravá brzdí na straně brankoviště, véčko pozadu téměř po hranici brankoviště na vzdálenější tyč, na ose brankoviště rotace pravým ramenem a paţí, T-push, střela na lapačku. Levou nohou dlouhý explozivní T-Push, pravá vpřed, přešlápnutí, levá brzdí na straně brankoviště, véčko pozadu téměř po hranici brankoviště na vzdálenější tyč, na ose brankoviště rotace levým ramenem a paţí, T-push, střela na vyráţečku. Klíčové body: Těţiště, rotace, odraz. Poznámka: Doporučený počet střel 6 na kaţdou stranu. Jeden střelec. Intenzita zatížení: Starší ţák - střední (76% SFmax) Dorost – střední (78% SFmax) Junior – vyšší (86% SFmax) Muţ – střední (85% SFmax)

H. Základní úhly, střely na bližší – 3 střely

Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče mírně natočená do rohu. Průběh: T-pushem výjezd do strany, střela na bliţší tyč na vyráţečku. Brankář měl mít paţe před tělem, vytočení do směru střely a T-pushem k tyči. Pak, T-pushem doleva na střed brankoviště. Střela na lapačku, do směru jízdy, přesun T-pushem doleva, střela na bliţší tyč na lapačku. Dotočení do směru jízdy. Klíčové body: Rotace, práce paţí, měkké zápěstí, orientace. Poznámka: Doporučený počet opakování 3 na kaţdou stranu. Tři střelci.

CH. Základní úhly, křižné střely – 3 střely Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče mírně natočená do rohu. Průběh: T-pushem výjezd do strany, střela na vzdálenější tyč na lapačku. Brankář by neměl paţe při zákroku zatahovat, vytočení pravým, T-pushem doleva na vrchol brankoviště. Střela na lapačku, přesun T-pushem doleva, střela na vzdálenější tyč na vyráţečku. Dotočení za odraţeným pukem. Klíčové body: Rotace, práce paţí, měkké zápěstí, orientace. Poznámka: Doporučený počet opakování 3 na kaţdou stranu. Tři střelci.

I. Ve stoje přes tělo Výchozí pozice: V základním postoji na vrcholu brankoviště. Průběh: Brankář chytá střely přes tělo. Střelu letící na vyráţečku zachycuje brankář do lapačky. Nejde o klasický zákrok, ale brankář ho musí znát. Pouţití zejména při střelách z dálky, pro rychlou rozehrávku nebo pro přerušení hry. Hráč střílí od modré čáry tahem i golfem. Obměna střelba ze středu i ze stran od mantinelů. Klíčové body: Paţe, zejména lapačka hodně vysunuta, rychlost. Poznámka: Doporučený počet střel 6 na kaţdou stranu. Jeden střelec.

5.1.2.3.2 Doporučení pro věkovou kategorii:

Bez branky – Přípravka: A Mladší ţáci: B Starší ţáci: C, D, E, F, G Dorost: H, CH, I

Obrázek č. 11 Lapačka a vyrážečka ve stoje

Vysvětlivky: A – Snímek zachycuje zákrok lapačkou ve stoje s dosledováním dráhy puku do koše a udrţení lapačky před tělem. Práce zápěstí. Váha brankáře je mírně přenesena na stranu lapačky; B – Snímek zachycuje zákrok vyráţečkou ve stoje s dosledováním dráhy puku a udrţení vyráţečky před tělem. Vyráţečka je mírně natočena do rohu pro bezpečný odraz puku. Práce zápěstí. Váha brankáře je mírně přenesena na stranu vyráţečky.

5.1.2.4 Slide

Typ zákroku, zabraňující proniknutí puku po nebo těsně nad ledem. Zákrok se prování zejména z pohybu. V dnešní době oblíbený pro svou univerzálnost.

5.1.2.4.1 Bez branky

A. Rovinky na pravou stranu, rovinky na levou stranu Výchozí pozice: V základním postoji v prostoru. Druhá varianta v rozkleku v prostoru. Průběh: Slide, konečná pozice základní postoj. Druhá varianta, z rozkleku slide z odrazové nohy, brankář zůstáva na kolenou, šablona se opakuje, opakování na druhou stranu. Klíčové body: Zavřená kolena, paţe předsunuty, odraz z celé hrany brusle.

B. Levá – pravá Výchozí pozice: V rozkleku v prostoru.

Průběh: Dva kuţely nebo dva puky přibliţně 2 metry od sebe. Brankář střídá slide doleva a doprava se zabrzděním u kuţelu s rychlým odrazem na druhý kuţel. Paţe a hůl zde hrají důleţitou roli při rovnováze. Brankář zůstává na kolenou. Klíčové body: Zavřená kolena, paţe předsunuty, odraz z celé hrany brusle. Intenzita zatížení: Starší ţák - niţší (70% SFmax) Dorost – vyšší (89% SFmax) Junior – střední (85% SFmax) Muţ – vyšší (96% SFmax)

C. Stromeček popředu Výchozí pozice: V rozkleku v prostoru šikmo zády na mantinel. Průběh: Slide doleva z odrazové pravé nohy, brankář zůstává v rozkleku, vytočení pravým ramenem a paţí by se brankáři měly betony automaticky dotočit do směru, levá noha se staví na hranu brusle, kolenem pod bradu, slide doprava. Klíčové body: Dotaţená odrazová noha, rotace, práce paţí.

D. Stromeček pozadu Výchozí pozice: V základním postoji šikmo čelem k mantinelu v rozkleku. Průběh: Slide doleva z odrazové pravé nohy, brankář zůstává v rozkleku, vytočení levým ramenem a paţí by se brankáři měly betony automaticky dotočit do směru, levá noha se staví na hranu brusle, kolenem pod bradu, slide doprava. Klíčové body: Dotaţená odrazová noha, rotace, práce paţí.

5.1.2.4.2 V brance

A. Slide ze strany na stranu Výchozí pozice: Hluboko v brankovišti u tyče v polorozkleku s jednou bruslí na hraně. Průběh: Střelec střílí střídavě do stran. Brankář slidem vykrývá protilehlé kouty branky. Klíčové body: Zavřená kolena, paţe předsunuty, odraz z celé hrany brusle. Poznámka: Doporučený počet střel 5 na kaţdou stranu. Jeden střelec. Intenzita zatížení: Starší ţák - střední (72% SFmax) Dorost – vyšší (90% SFmax) Junior – vyšší (91% SFmax)

Muţ – vyšší (93% SFmax)

B. Trojúhelník s T-pushem Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče mírně natočená do rohu. Průběh: Kotník pravé nohy na tyči, loket vně branky. Pravou nohou T-push, levá vpřed na vrchol brankoviště, levá brzdí. Rozklek, rotace pravým ramenem a paţí, slide k levé tyči na střelce. Od levé tyče T-push, pravá vpřed na vrchol brankoviště, pravá brzdí. Rozklek, rotace levým ramenem a paţí, slide k pravé tyči na střelce. Klíčové body: Rotace, dotaţená odrazová noha, práce paţí. Poznámka: Doporučený počet střel 5 na kaţdou stranu. Jeden střelec. Intenzita zatížení: Starší ţák - střední (80% SFmax) Dorost – vyšší (91% SFmax) Junior – vyšší (91% SFmax) Muţ – vyšší (97% SFmax)

C. Trojúhelník Výchozí pozice: V rozkleku u pravé tyče mírně natočená do rohu. Průběh: Pravá noha se přitahuje kolenem pod bradu na hranu celé brusle, slide na vrchol brankoviště. Brankář zůstává v rozkleku. Rotace pravým ramenem a paţí, pravá noha se přitahuje kolenem pod bradu na hranu celé brusle, slide k levé tyči na střelce. Šablona se opakuje na druhou stranu. Klíčové body: Rotace, dotaţená odrazová noha, práce paţí. Poznámka: Doporučený počet střel 4 aţ 5 na kaţdou stranu. Jeden střelec.

D. Shuffle se slidem Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče mírně natočená do rohu. Průběh: Malým véčkem povyjetí do strany, shufflem na vrchol brankoviště, rozklek, slide zpět k pravé tyči na střelce. Od levé tyče véčkem povyjetí do strany, shufflem na vrchol brankoviště, slide zpět k levé tyči na střelce. Klíčové body: Hůl na ledě, zavřená kolena, práce paţí. Poznámka: Doporučený počet střel 4 aţ 5 na kaţdou stranu. Jeden střelec. Intenzita zatížení: Starší ţák - střední (78% SFmax) Dorost – vyšší (90% SFmax) Junior – vyšší (91% SFmax)

Muţ – vyšší (98% SFmax)

E. Trojúhelník se shufflem Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče mírně natočená do rohu. Průběh: Malým véčkem povyjetí do strany, shufflem na vrchol brankoviště, rotace pravým ramenem a paţí, slide k levé tyči na střelce. Od levé tyče véčkem povyjetí do strany, shufflem na vrchol brankoviště, rotace levým ramenem a paţí, slide k pravé tyči střelce. Klíčové body: Rotace, zavřená kolena, práce paţí. Poznámka: Doporučený počet střel 4 aţ 5 na kaţdou stranu. Jeden střelec.

F. Slide od tyče k tyči Výchozí pozice: V polorozkleku u pravé tyče, koleno pravé nohy pod bradou na hraně brusle. Průběh: Slide doleva, zamezení volného prostoru po ledě u levé tyče na střelce vyjíţdějícího zpoza branky. Od levé tyče se přikrčí levá noha na hranu brusle, slide doprava, zamezení volného prostoru po ledě u pravé tyče na střelce. Klíčové body: Odraz z hrany brusle, pozice betonu. Poznámka: Doporučený počet střel 5 na kaţdou stranu. Jeden střelec.

G. Slide z pohybu, rotace, druhý slide Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče mírně natočená do rohu. Průběh: T-push do strany s přešlápnutím, brzda pravou, rotace pravým ramenem a paţí, slide doprava na vrchol brankoviště na prvního střelce, rotace levým ramenem a paţí, slide k pravé tyči na druhého střelce. Klíčové body: Rotace, odraz, práce paţí. Poznámka: Doporučený počet střel 4 na kaţdou stranu. Jeden střelec.

H. Tři puky Výchozí pozice: V základním postoji na vrcholu brankoviště. Průběh: Nachystané tři puky, první na středu, druhý a třetí napravo a nalevo (úrovně rohy brankoviště). Následují tři střely v pořadí: na střed, zprava, zleva. Obměna zrcadlově. Klíčové body: Dostatečný přítah odrazové nohy, silný odraz, rovnováţný prvek – paţe a hůl Poznámka: Doporučený počet opakování 3 na kaţdou stranu. Jeden střelec.

5.1.2.4.3 Doporučení pro věkovou kategorii:

Bez branky – Starší ţáci: A, B, C, D V brance – Starší ţáci: A, D, E Dorost: B, C, F, H Juniorka: G

Poznámka: Brankář mladší ţák měl perfektně zvládnutou techniku prvku slide, proto jeho se jeho SF pohybuje v niţším pásmu zatíţení.

Obrázek č. 12 Slide

Vysvětlivky: A – Snímek zachycuje výchozí pozici při slideu doleva. Pravá odrazová noha je přitaţena k bradě na hraně celé brusle, paţe s holí jsou před tělem jako rovnováţný prvek; B – Na snímku vidíme průběh slideu. Během odrazu dochází k přenášení váhy a dokleknutí kolene pravé odrazové nohy na led co nejblíţe ke kolenu

91 levé skluzové nohy. Paţe s holí jsou před tělem, aby chránili místo mezi betony, kdy při doklekávání kolen vzniká mírná skulina; C – Snímek zachycuje přenesení váhy na levou nohu skluzovou nohu, ze které se ve finální fáze stává odrazová. Pravá se stává skluzovou. Paţe zůstávají před tělem.

5.1.2.5 Skluz

Zákrok, vyuţívající betony, k utěsnění velké části branky. Velmi rychlý. Fyzicky náročný.

5.1.2.5.1 Bez branky

A. Rovinky na pravou stranu, rovinky na levou stranu Výchozí pozice: V základním postoji v prostoru. Průběh: Skluz do strany, konečná pozice základní postoj. Obměna na druhou stranu. Klíčové body: Podmetení odrazovou nohou, betony na sobě, práce paţí.

B. Na místě Výchozí pozice: V základním postoji v prostoru. Průběh: Snaha o dynamický odraz do strany skluzu. Rychlý návrat do základního postoje. Skluz na druhou stranu. Klíčové body: Podmetení odrazovou nohou, betony na sobě, práce paţí. Intenzita zatížení: Starší ţák - vyšší (88% SFmax) Dorost – vyšší (91% SFmax) Junior – vyšší (91% SFmax) Muţ – vyšší (98% SFmax)

C. Stromeček pozadu Výchozí pozice: V základním postoji šikmo čelem k mantinelu, levé rameno blíţ. Průběh: Odrazem do skluzu doprava. Vztyk do základního postoje, pravé rameno a paţe točí, skluz doleva. Klíčové body: Rotace, dynamický odraz, práce paţí.

D. Zákrok na místě Výchozí pozice: V lehu na boku.

Průběh: Nácvik zákroku jiţ ve finální poloze skluzu. Betony by měly být poloţeny na sobě. A horní paţe na betonu proti střelci. Střely z malé vzdálenosti na horní beton a paţi. Snaha o aktivní pohyb paţí i betonu proti puku. Stejná šablona se opakuje na druhou stranu. Klíčové body: Aktivní chytání, práce horní paţe.

5.1.2.5.2 V brance

A. Trojúhelník Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče mírně natočená do rohu. Průběh: T-push na vrchol brankoviště, hlava, rotace pravým ramenem a paţí, skluz k levé tyči. Vztyk, od levé tyče T-push na vrchol brankoviště, hlava, rotace levým ramenem a paţí, skluz k pravé tyči. Klíčové body: Rotace, dynamický odraz, podmetení. Poznámka: Doporučený počet střel 3 aţ 4 na kaţdou stranu. Jeden střelec. Intenzita zatížení: Starší ţák - střední (85% SFmax) Dorost – vyšší (90% SFmax) Junior – vyšší (90% SFmax) Muţ – vyšší (98% SFmax)

B. Dlouhý výjezd do strany Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče mírně natočená do rohu. Průběh: Pravou nohou dlouhý explozivní T-Push, levá vpřed, přešlápnutí, pravá brzdí na straně brankoviště, véčko pozadu přímo na vzdálenější tyč, za hranicí brankoviště rotace pravým ramenem a paţí, skluz k levé tyči. Levou nohou dlouhý explozivní T-Push, pravá vpřed, přešlápnutí, levá brzdí na straně brankoviště, véčko pozadu přímo na vzdálenější tyč, za hranicí brankoviště rotace levým ramenem a paţí, skluz k pravé tyči. Klíčové body: Rotace, dynamický odraz, podmetení. Poznámka: Doporučený počet střel 3 aţ 4 na kaţdou stranu. Jeden střelec. Intenzita zatížení: Starší ţák - vyšší (87% SFmax) Dorost – vyšší (88% SFmax) Junior – vyšší (90% SFmax) Muţ – vyšší (95% SFmax)

C. Zákrok, překažení přihrávky Výchozí pozice: V základním postoji u pravé tyče. Průběh: Dva střelci vyjíţdí z modré čáry, hráč od mantinelu je v drţení kotouče. Brankář vyjíţdí od pravé tyče T-pushem, brzda vnější, véčko pozadu, rotace pravým ramenem a paţí, skluz. Pravá paţe s hokejkou na ledě se snaţí zabránit zpětné přihrávce. Hráči mají za úkol střelu nebo jedno vrácení přihrávky a střelu. Situace se opakuje z levé strany. Klíčové body: Čtení hry, práce obou paţí, rotace. Poznámka: Doporučený počet opakování 4 aţ 5 na kaţdou stranu. Dva střelci.

D. Střela a skluz Výchozí pozice: V základním postavení na vrcholu brankoviště. Průběh: Střela po zemi na levý beton, rotace pravým ramenem a paţí, skluz k levé tyči na střelce. Pozice opět na středu brankoviště v základním postoji, střela na pravý beton, rotace levým ramenem a paţí, skluz k pravé tyči na střelce. Klíčové body: Rotace, dynamický odraz, paţe proti střelci. Poznámka: Doporučený počet střel 4 aţ 5 na kaţdou stranu. Dva střelci. Intenzita zatížení: Starší ţák - vyšší (86% SFmax) Dorost – vyšší (90% SFmax) Junior – vyšší (86% SFmax) Muţ – vyšší (95% SFmax)

E. Střela, skluz, obrat Výchozí pozice: V základním postoji na vrcholu brankoviště v základním postoji. Průběh: Střela po zemi na levý beton, rotace pravým ramenem a paţí, skluz k levé tyči na střelce, rotace levým a pravým betonem a překlopení betonů na druhou stranu na střelce na střed. Pozice opět na středu brankoviště střela na pravý beton, rotace levým ramenem a paţí, skluz k pravé tyči na střelce, rotace levým a pravým betonem a překlopení betonů na druhou stranu na střelce na střed. Šablona se opakuje. Klíčové body: dotaţené betony, paţe proti střelci, orientace. Poznámka: Doporučený počet střel 4 aţ 5 na kaţdou stranu. Dva střelci.

5.1.2.5.3 Doporučení pro věkovou kategorii:

Bez branky – Mladší ţáci: A, C, D Starší ţáci: C V brance – Starší ţáci: A, B, C, D Dorost: E

Obrázek č. 13 Skluz

Vysvětlivky: A – Snímek ukazuje skluz doleva na tyč. Brankář má betony na sobě a levým horním betonem se snaţí vytěsnit místo ve vyšších patrech branky. Lapačka je vytaţena nad betony a nakloněna proti střelci; B - Snímek ukazuje skluz doprava na tyč. Brankář má betony na sobě a pravým horním betonem se snaţí vytěsnit místo ve vyšších patrech branky. Vyráţečka s holí jsou vytaţeny nad betony a nakloněny proti střelci.

5.1.2.6 Hra holí

Nezanedbatelná činnost v dovednostech brankáře. Usnadňuje muţstvu plynulost hry.

5.1.2.6.1 V brance

A. Příložník s rozehrávkou Výchozí pozice: V základním postoji na vrcholu brankoviště. Průběh: Zachycení puku po zemi. Brankář jde do rozkleku, ramena natlačeny dopředu, hůl pokládá rozšířenou částí na led, po zachycení puku rozehrává jednoruč do strany. Klíčové body: Celá plocha hole na ledě, kolena zavřeny.

B. Rozehrávka forhand obouruč Výchozí pozice: V základním postoji na vrcholu brankoviště.

Průběh: Zachycení puku po zemi. Vyráţečka drţí hůl za konec hole nahoře, lapačka v přechodu na pádlo. Klíčové body: Pevné chycení hole lapačkou. Intenzita zatížení: Starší ţák - niţší (68% SFmax) Dorost – niţší (69% SFmax) Junior – niţší (70% SFmax) Muţ – střední (73% SFmax)

C. Rozehrávka backhand obouruč Výchozí pozice: V základním postoji na vrcholu brankoviště. Průběh: Zachycení puku po zemi. Vyráţečka drţí hůl za konec hole nahoře, lapačka v přechodu na pádlo. Klíčové body: Pevné chycení hole lapačkou.

D. Rozehrávka forhand jednoruč Výchozí pozice: V základním postoji na vrcholu brankoviště. Průběh: Zachycení puku po zemi. Vyráţečka drţí hůl jako při zákroku. Klíčové body: Síla paţe a zápěstí.

E. Rozehrávka backhand jednoruč Výchozí pozice: V základním postoji na vrcholu brankoviště. Průběh: Zachycení puku po zemi. Vyráţečka drţí hůl jako při zákroku. Důleţitá síla paţe a zápěstí. Pro větší razanci odehrání, natáhne brankář hůl za sebe. Klíčové body: Síla paţe a zápěstí, nataţení za tělo. Intenzita zatížení: Starší ţák - niţší (69% SFmax) Dorost – niţší (69% SFmax) Junior – střední (73% SFmax) Muţ – střední (74% SFmax)

F. Vypíchnutí Výchozí pozice: V základním postoji na vrcholu brankoviště. Průběh: Puky nachystány téměř mezi kruhy, brankář se snaţí popuštěním hole tak, aby měl co největší dosah, stojící puk vypíchnout, kdy celou dobu sleduje puk a jde do rybičky (betony na hraně roztaţeny mírně od sebe). Vztyk, návrat véčkem vzad do brankoviště. Obměna puky postaveny na straně před brankovištěm. Klíčové body: Sledování puku, razance, přesnost.

G. Zastavení pádlem Výchozí pozice: V základním postoji na vrcholu brankoviště. Průběh: Puk je nastřelen od modré čáry přibliţně 2 aţ 3 metry od branky po zemi na mantinel. Brankářův úkol rychlou koloběţkou a přiloţením pádlem k ledu zachytit puk. Klíčové body: Pádlo na ledě celou plochou, rychlost bruslení. Intenzita zatížení: Starší ţák - niţší (67% SFmax) Dorost – niţší (69% SFmax) Junior – niţší (70% SFmax) Muţ – střední (73% SFmax)

H. Zastavení za brankou Výchozí pozice: V základním postoji na vrcholu brankoviště. Průběh: Puk je nastřelen po mantinelu. T-pushem za branku a zastavení puku za brankou forhandem. Stejnou částí hole puk rozehrává. Při prudším nebo vyšším nahození brankář tlačí celé své tělo s betony na mantinel, aby puk neprošel. Koloběţkou se vrací co nejkratší cestou zpět do branky, za stálého dohledu na puk, kde cvičení končí. Postup je úplně stejný z druhé strany, jen s rozdílem, ţe brankář zastavuje puk backhandem. Pokud je střela prudká nebo vyšší, snaţí se natlačit k mantinelu bruslí, betonem a celým tělem. Klíčové body: Čtení hry, rychlost bruslení, přiloţení hole. Poznámka: Doporučený počet střel 4 aţ 5 na kaţdou stranu. Jeden střelec. Intenzita zatížení: Starší ţák - střední (79% SFmax) Dorost – střední (72% SFmax) Junior – střední (73% SFmax) Muţ – střední (76% SFmax)

CH. Zachycení a rozehrání Výchozí pozice: V základním postoji na vrcholu brankoviště. Průběh: Puk je nahozený na brankáře na stranu lapačky vzduchem. Brankářova povinnost je co nejrychleji vytřepat puk z lapačky a rozehrát. Cvičení se opakuje na stranu vyráţečky. Brankář se zde snaţí o zachycení puku pomocí vyráţečky mírně natočené proti tělu a pomocí lapačky, která puk přidrţí. Opět je brankářovou povinností si puk co nejrychleji zpracovat na čepel hole a rozehrát jej. Poslední varianta tohoto cvičení je nahození puku na brankářovo tělo. Brankář se snaţí o zachycení puku před tělem vyráţečkou a lapačkou s následným co nejrychlejším rozehráním puku. Klíčové body: Vše před tělem, rychlost rozehrání. Poznámka: Doporučený počet střel 4 aţ 5 na kaţdý typ zachycení. Jeden střelec.

I. Timeing přihrávky Výchozí pozice: V základním postoji na vrcholu brankoviště. Průběh: Hráč vyjíţdí z modré čáry, na vrcholcích kruhů na brankáře nahazuje puk (cvičení CH) nebo skákavý puk. Najíţdí si doprava do pytle. Úkolem brankáře je snaha o co nejrychlejší zpracování puku a načasování rozehrávky hráči do jízdy. Šablona se opakuje z levé strany. Klíčové body: pevné drţení hole, soustředěnost na puk, načasování. Poznámka: Doporučený počet střel 5 na kaţdou stranu. Jeden střelec.

5.1.2.6.2 Doporučení pro věkovou kategorii:

V brance – Mladší ţáci: A, D Starší ţáci: B, E, F, H Dorost: C, CH, I

Obrázek č. 14 Hra holí

Vysvětlivky: A – Snímek zachycuje rozehrávkou forhand obouruč. Vyráţečka drţí hůl za koncovou část, lapačka se zapírá dlaní u přechodu pádla; B – Na snímku vidíme rozehrávku backhand obouruč. Vyráţečka drţí hůl za koncovou část, lapačka objímá přechod pádla ze shora; C – Snímek ukazující rozehrávku forhand jednoruč. Hůl drţí jen vyráţečka beze změny oproti normálnímu drţení. Váha těla je mírně na noze bliţší k holi, ta dává rozehrávce razantnost; D – Snímek, který zachycuje rozehrávku backhand jednoruč. Hůl drţí jen vyráţečka beze změny oproti normálnímu drţení. Brankář se mírně vytáčí tělem od puku, zatahuje puk pod sebe, váha těla se přenáší na nohu vzdálenější od hole, vše pro větší razanci.

5.1.2.7 Reakční rychlost

Zdobí kaţdého brankáře. Její podstata je dána rychlostí, jakou se hokej vyvíjí.

5.1.2.7.1 V brance

A. Hromádka puků Výchozí pozice: V základním postoji v brankovišti, čelem k brance. Průběh: Střelec má nachystanou hromádku puků. Na klepnutí střelcovou hokejkou se brankář vytáčí do směru střely. Brankář by měl střídat strany točení na střelce. Střelba začíná první sérií po ledě. Druhá série nahoru na lapačku a vyráţečku. Klíčové body: Rychlost rotace, samotná reakce. Poznámka: Doporučený počet střel 10 aţ 12. Jeden střelec. Intenzita zatížení: Starší ţák - střední (71% SFmax) Dorost – střední (79% SFmax) Junior – střední (81% SFmax) Muţ – střední (82% SFmax)

B. Dvě hromádky puků Výchozí pozice: V základním postoji v brankovišti, čelem k brance. Průběh: Střelec má nachystané puky ve dvou hromádkách (na stranách: vlevo i vpravo). Na klepnutí střelcovou hokejkou se brankář vytáčí do směru střely. Pokud brankář uslyší klepnutí zprava, točí levým ramenem a paţí, pokud zleva, pravým ramenem a paţí. Co nejrychlejší malé véčko vpřed, na zmenšení střeleckého úhlu, střela kamkoliv na branku. Střelec si vybírá stanoviště náhodně. Klíčové body: Rychlost a provedení rotace, samotná reakce. Poznámka: Doporučený počet střel 5 aţ 6 z kaţdé strany. Jeden střelec. Intenzita zatížení: Starší ţák - niţší (69% SFmax) Dorost – střední (76% SFmax) Junior – střední (76% SFmax) Muţ – střední (81% SFmax)

C. Dvě hromádky puků s nahrávkou Výchozí pozice: V základním postoji v brankovišti.

100

Průběh: Dva střelci. Brankář se točí na klepnutí hokejkou střelce správným ramenem. Pokud uslyší klepnutí zprava, točí brankář levým ramenem, pokud zleva, točí brankář pravým ramenem na střelce. Následuje vţdy ještě přihrávka druhému střelci, T-pushem jde brankář s nahrávkou. Střelba začíná první sérií po ledě. Druhá série nahoru na lapačku a vyráţečku. Nacvičuje se co nejrychlejší reakce brankáře. Klíčové body: Rychlost a provedení rotace, orientace, rychlost přesunu. Poznámka: Doporučený počet střel 5 aţ 6 z kaţdé strany. Dva střelci.

D. Otočená branka Výchozí pozice: V základním postoji. Průběh: Branka je otočená směrem na mantinel. Brankář se dívá do mantinelu, nejlépe na spodní část, kde se střely odráţí na brankáře. Střely přichází po ledě, nepravidelně z obou stran. Počet opakování je libovolný. Ideálním počtem puků na kaţdé straně je pět. Klíčové body: Technika a rychlost zákroku betony a holí. Poznámka: Doporučený počet střel 5 aţ 6 z kaţdé strany. Dva střelci. Intenzita zatížení: Starší ţák - střední (72% SFmax) Dorost – střední (76% SFmax) Junior – střední (78% SFmax) Muţ – střední (82% SFmax)

E. Odrazové kladky Výchozí pozice: V základním postoji na středu brankoviště. Průběh: Dva hranoly dřeva, které jsou umístěny pod určitým úhlem na ledové ploše tak, aby odraz puku od nich ohroţoval branku. Výchozí pozice u pravé tyče. Dlouhý T-push na střed, véčkem rovně pozadu. Reakce na střelu do pravé kladky, rotace levým ramenem a paţí proti puku do slideu. Reakce na střelu do levé kladky, rotace pravým ramenem a paţí do slideu. Brankářovým úkolem je reagovat na změnu směru střely odráţející se od kladky. Cvičení simuluje tečování protihráčem nebo jiný odraz puku před brankou vedoucí k zakončení. Klíčové body: Navázání rychlosti na puk, dokleklé koleno, pomoc paţí, dosledování puku. Poznámka: Doporučený počet střel 10 aţ 12. Jeden střelec. Intenzita zatížení: Starší ţák - střední (83% SFmax) Dorost – střední (85% SFmax) Junior – střední (84% SFmax) Muţ – střední (80% SFmax)

101

F. Bílé puky Výchozí pozice: V základním postoji v brankovišti. Průběh: Špatná viditelnost, pro brankáře snaha o ještě větší pozornost. Dobré zapracovat brankáře s první střelou bílým pukem. Navazující cvičení pouţití při druhé střele z pohybu, kdy brankář puk hledá v prostoru. Lze pouţít cvičení z celé škály zákroků. Klíčové body: Maximální soustředěnost.

G. Velká zástěna Výchozí pozice: V základním postoji u tyče. Průběh: T-push na střed branoviště. Před brankovištěm je umístěna velká zástěna. Brankář vidí kotouč v okamţiku, kdy se objeví těsně pod zástěnou. Snaha o co nejrychlejší zákrok betony a holí. Po zákroku, dosledování kotouče a vytočení na stranu, kam ho brankář vyrazil. Obměny lze provádět posunutím zástěny do obou stran. Klíčové body: Rychlost a technika zákroku betony, soustředěnost. Poznámka: Doporučený počet střel 10 aţ 12. Jeden střelec.

H. Malá zástěna Výchozí pozice: V základním postoji u tyče. Průběh: T-push na střed brankoviště. Zástěna je vyšší a uţší, zapojujeme lapačku i vyráţečku. Brankář se můţe vyklánět zpoza zástěny tak, aby udrţel rovnováhu, základní postoj a byl připravený reagovat na střelu. Po zákroku, dosledování kotouče a vytočení na stranu, kam ho brankář vyrazil. Obměny lze provádět posunutím zástěny do obou stran. Klíčové body: Rozloţení váhy, paţe předsunuty. Poznámka: Doporučený počet střel 10 aţ 12. Jeden střelec.

5.1.2.7.2 Doporučení pro věkovou kategorii:

V brance – Mladší ţáci: A, E, F, G, H Starší ţáci: B, D Dorost: C

102

Obrázek 5. Reakce

Vysvětlivky: Snímek A znázorňuje trénink reakční rychlosti brankáře v základním postoji; Na snímku F vidíme reakci na střelu odraţenou od mantinelu, kdy brankář předvádí rozklek. Jde o klek na obě kolena, vytočení obou betonů na vnější hrany, kdy kolena jdou k sobě a paty od sebe. Hůl zůstává na ledě a ruce se přitahují k tělu; Na snímku C vidíme brankáře reagovat zákrokem levým betonem za pomoci rozevřené lapačky nad betonem a hole, Snímek D ukazuje reakci pravým betonem s pomocí vyráţečky a hokejky, které pomáhají zachytit puk.

103

6 ZÁVĚRY

Hlavním cílem práce bylo sestavit zásobník cvičení jako metodický materiál pro nácvik herních dovedností brankáře v ledním hokeji v jednotlivých věkových kategoriích. Na základě literární rešerţe, vlastních zkušeností a postřehů M. Altrichtera byl vytvořen zásobník cvičení, který obsahuje celkem 121 cviků, které jsou rozděleny do dvou základních skupin. Skupina Bruslení obsahuje padesát dva cviků, rozdělené do pěti kategorií. Jsou jimy bruslařský způsob: véčko, T-push, Shuffle a kombinace způsobů: véčko, Tpush nebo shuffle a T-push se shufflem. Skupina Zákroky zahrnuje šedesát devět cviků rozčleněných do sedmi kategorií. Jsou jimy: hůl s betony, lapačka a vyráţečka v rozkleku, lapačka a vyráţečka ve stoje, slide, skluz, hra holí, reakční rychlost Jednotlivé cviky jsou rozděleny na práci v mimo branku a v brance. Kaţdý s těchto cviků byl detailně popsán od výchozí pozice, průběh aţ po jeho klíčové body. U všech cviků je přiřazeno doporučení pro danou věkovou kategorii. Vybraná cvičení byla doplněna o obrazovou přílohu. Byl natočen metodický materiál správného provedení vybraných cvičení. Inovovaná metodika můţe pomoc trenérům při sestavování tréninkového plánu pro brankáře všech kategorií. Dílčím cílem bylo rozdělení vybraných cvičení dle naměřené intenzity na vysoko, středně a nízko intenzivní a dle vhodnosti pro jednotlivé věkové kategorie. Z kaţdého oddílu cvičení obou skupin byly vybrány čtyři cviky, u kterých se provedlo měření srdeční frekvence (SF). Do zkoumání byli zahrnuti celkem čtyři brankáři vybraných věkových kategorií. Starší ţák, dorost, junior a muţ klubu HC Kobra Praha

V naší práci jsme si stanovili dvě výzkumné otázky, které korespondovaly s úkoly a cílem práce. Na tyto otázky jsme našli následující odpovědi.

1. Je intenzita zatíţení u měřených cvičení hráče v kategorii muţů niţší neţ hráče v kategorii starších ţáků?

Obecně by měla intenzita zatíţení u staršího ţáka výrazně převyšovat intenzitu zatíţení muţe. Důvody jsou hned dva. A. Nedostatečně zvládnutá technika, B. Fyzická zdatnost. Starší

104

ţák měl naměřenu maximální srdeční frekvenci 210 tep/min. Maximální tepová frekvence muţe byla stanovena na 186 tep/min. V našem výzkumu vznikly neobvyklé výsledky:

Kategorie „bruslení“ intenzita zatíţení – starší ţák: niţší: 1, střední: 17, vyšší: 2. - muţ: niţší: 1, střední 9, vyšší: 10. Kategorie „zákroky“ intenzita zatíţení - starší ţák: niţší: 7, střední: 17, vyšší: 4. - muţ: niţší: 0, střední: 15, vyšší: 13.

Intenzita zatíţení v kategorii muţů je vyšší neţ u kategorie starších ţáků. Vysvětlení výsledků spočívá v delším tréninkovém zapojení v rámci současné sezóny a lepším technickém provedení určitých prvků v kategoriích „bruslení“ i „zákroků“. Jedná se pouze o vyjímečný případ, brankář starších ţáků měl nad míru dobře zvládnutou škálu všech cvičení.

2. Dosahují hráči vyššího zatíţení u cvičení v kategorii „zákroky“ ve srovnání s kategorií „bruslení“?

Všichni brankáři absoluvovali měření čtyř vybraných cviků ze všech kategorií, to znamená bruslení i zákroky. V našem výzkumu jsme došli k těmto závěrům:

Kategorie „bruslení“ intenzita zatíţení čtyř měřených brankářů dohromady: Niţší intenzita: 4 Střední intenzita: 50 Vyšší intenzita: 26

Kategorie „zákroky“ intenzita zatíţení čtyř měřených brankářů dohromady: Niţší intenzita:13 Střední intenzita: 57 Vyšší intenzita: 42

Z výsledků vyplývá, ţe kategorie „zákroky“ co se týká intenzity zatíţení je namáhavější vůči kategorii „bruslení“. I přesto, ţe v kategorii „bruslení“ je méně cviků.

105

7 SOUHRN

Hra brankáře v ledním hokeji je povaţována za jednou z klíčových rolí. S postupem času a vývoje ledního hokeje jsou na brankáře vyvíjeny stále vyšší nároky. V syntéze poznatků popisuji činnost brankáře v ledním hokeji a představuji českou brankářskou školu. Díky studiu odborné literatury, internetových zdrojů a vlastní zkušenosti a v neposlední řadě díky poznatkům brankáře a trenéra Martina Altrichtera jsem rozčlenil brankářské dovednosti. Členění je seřazeno od nejzákladnějších dovedností po sloţité. Všechny prvky jsou detailně analyzovány a vysvětleny. Zařadil jsem do práce i rozdělení základního členění brankářských stylů. Další část syntézy se zaměřuje na psychologickou přípravu brankáře a jeho přípravu na hru. V neposlední řadě jsem popsal doporučení pro nácvik techniky v souvislosti s hrou brankáře na ledě, vztahující se k daným věkovým kategoriím. Závěrečná část syntézy poznatků je zaměřena na představení zahraničních brankářských škol a jejich působení na brankáře a hokejový svět. V této části jsem porovnával české a zahraniční brankářské školy a jejich nedostatky.

Hlavním cílem práce bylo sestavit zásobník cvičení jako metodický materiál pro nácvik herních dovedností brankáře v ledním hokeji v jednotlivých věkových kategoriích.

Na základě literární rešerţe, vlastních zkušeností a postřehů M. Altrichtera byl vytvořen zásobník cvičení, který obsahuje celkem 121 cviků, které jsou rozděleny do dvou základních skupin. Bruslení obsahuje padesát dva cviků, rozdělené do pěti oddílů. Zákroky zahrnují šedesát devět cviků rozčleněných do sedmi oddílů. Vybraná cvičení byla doplněna o obrazovou přílohu. Byl natočen metodický materiál správného provedení vybraných cvičení. Inovovaná metodika můţe pomoc při sestavování tréninkového plánu pro brankáře všech kategorií. Dílčím cílem bylo rozdělení vybraných cvičení dle naměřené intenzity na vysoko, středně a nízko intenzivní a dle vhodnosti pro jednotlivé věkové kategorie.

Z kaţdého oddílu cvičení obou skupin byly vybrány čtyři cviky, u kterých se provedlo měření srdeční frekvence (SF). Do zkoumání byli zahrnuti celkem čtyři brankáři vybraných věkových kategorií. Starší ţák, dorost, junior a muţ klubu HC Kobra Praha.

106

Tréninkové zatíţení těchto brankářů bylo monitorováno pomocí monitorů srdeční frekvence Team Polar a vyhodnoceno pomocí programu Polar Precision Performance. Na základě získaných poznatků byl vytvořen záznamový formulář, ve kterém je zahrnut vývoj srdeční frekvence v průběhu zatíţení. Na základě měření zatíţení jednotlivých brankářů při cvičení můţeme konstatovat, ţe při cvičení z oddílu bruslení byla nejmenší naměřená intenzita zatíţení 65% SF max a nejvyšší 95% SF max. Zatíţení při technicky náročných zákrocích spojených s bruslením, nejvyšších hodnot srdeční frekvence dosáhly téměř všechny kategorie. Nejniţší intenzita zatíţení byla naměřena 68% SF max a nejvyšší 98% SF max.

107

8. SUMMARY

Play goalie in ice hockey is considered one of the key roles. With the passage of time and the development of ice hockey goalkeepers are continually being developed higher demands. The synthesis of the findings described the activities of the goalie in ice hockey and s the Czech school of goalkeepers. Thanks to the literature, internet resources and my own experience and not least thanks to the knowledge the goalkeeper and coach Martin Altrichter I separated the goalie skills. Division is sorted from the most basic to complex skills. All elements are analyzed in detail and explained. I have included in the work and contributions to the division goalkeeper styles. Another part of the synthesis focuses on the psychological preparation of the goalkeeper and his preparation for the game. Finally, I wrote a recommendation for practicing techniques in connection with play goalie on the ice, underlying the ages. The final section is a synthesis of knowledge focused on the performance of foreign goalkeeper schools and their effects on the goalie and hockey world. In this section, I compare Czech and foreign goalie schools and their shortcomings.

The main objective of this work was to compile a stack as a methodical material exercise to practice playing skills goalie in ice hockey in different age categories.

Based on literary Glossary topic, my own experience and observations M. Altrichter magazine exercise was created, which contains a total of 121 exercises, which are divided into two basic groups. Skating fifty-two contains exercises, divided into five sections. Procedures include sixty-nine exercises broken down into seven sections. Each of these exercises has been described in detail from the starting position, course after his key points. All exercises are assigned recommendations for this age category. Selected exercises were accompanied by pictures. Was filmed methodical material proper implementation of selected exercises. The innovative methodology can help in setting up a training plan for all goalie categories. Partial goal was distribution of selected exercises according to the measured intensity of the high, medium and low intensity, and as appropriate for each age category. For each section of both exercise groups were selected four exercises, which were conducted measuring heart

108 rate (HR). In the examination were included four goalkeepers selected ages. Older student, teenager, junior and man. All of the club HC Kobra Praha. Training load these goalies were monitored using heart rate monitors Polar Team and evaluated using the Polar Precision Performance. Based on these findings has been created record form, which includes the development of heart rate during loading. Based on measurements of the individual goalies during exercise, we can conclude that the exercise of skating section was the smallest measured intensity of the HR max 65% and the highest 95% HR max. Load at technically demanding interventions involving skating, the highest values of heart rate reached almost all categories. Lowest intensity was measured load HR max 68% and the highest 98% HR max.

109

9 REFERENČNÍ SEZNAM

Dobrý, L. (1977). Didaktika sportovních her. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. Dobrý, L., & Semiginovský, B. (1988). Sportovní hry: Výkon a trénink. Praha: Olympia. Dobrý, L., & Velenovský, E. (1987). Košíková: Teorie a didaktika. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. Dovalil, J. et al. (2002). Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia. Dovalil, J. et al. (2008). Lexikon sportovního tréninku. Praha: Karolinum. Duplacey, J., & Paddock, M. (1998). Today's stars tomorrow legends. Sherwood Place greenwich: Brompton Books. Dýrová, J., & Lepková, H. (2008). Kardiofitness: vytrvalostní aktivity v každém věku. Praha: Grada publishing. Frömel, K., Novosad, J., & Svozil, Z., (1999). Pohybová aktivita a sportovní zájmy mládeže. Olomouc: Univerzita Palackého. Havlíčková, L. et al. (1991). Fyziologie tělesné zátěže. Praha: Univerzita Karlova. Havlíčková, L. et al. (1993). Fyziologie tělesné zátěže II – Speciální část – 1. díl. Praha: Karolinum. Heller, J. (1996). „Cílové zóny“ srdeční frekvence ve školní tělesné výchově? Tělesná výchova a sport mládeže, 62(4), 38-34. Choutka, M., & Dovalil, J. (1991). Sportovní trénink. Praha: Olympia. Koliš, J., & Hašek, D. (2002). Příběhy z hokejové branky. Praha: Gutenberg. Konarski, J., & Strzelczyk, R. (2009). Characteristics of differences in energy expenditure and heart rate during indoor and outdoor field hockey matche., Studies in physical culture and turism, 16(2), 185-189. Kostka, V. (1971, 1984). Moderní hokej. Praha: Olympia. Kyzlink, D. (1994). NHL story. Praha: Exit. Lehnert, M., Novosad, J., & Neuls, F. (2001). Základy sportovního tréninku I [Učební texty]. Olomouc: Hanex. Lehnert, M., Novosad, J., Neuls, F., Langer, F., & Botek, M. (2010). Trénink kondice ve sportu. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Nykvist, H. (1998). Trénovanie brankárov a spolupráca trénerov. Zürich: Medzinárodné trenérské sympóziumv l´adovom hokeji. Pavliš, Z., Perič, T., Heller, J., Janák, V., Jansa, P., Čáslavová, E. (2003). Školení trenérů ledního hokeje. Vybrané obecné obory. Praha: Český svaz ledního hokeje.

110

Pavliš, Z., Petrič, T., Novák, Z., & Beránek J. (1998). Příručka pro trenéry ledního hokeje 1. část. Praha: Český svaz ledního hokeje. Pavliš, Z., Petrič, T., Novák, Z., & Mazanec, M. (2000). Příručka pro trenéry ledního hokeje 2. část. Praha: Český svaz ledního hokeje. Rossiter, S. (1999). Učebnice hokeje, cesta do NHL. Praha: Fragment. Sharkey, B. J. (1990). Psychology of Fitness. Champaign, IL: Human Kinetice Book. Skopová, M., & Beránková, J. (2008). Aerobik – kompletní průvodce. Praha: Grada Publishing. Strand, B., & Reeder, S. (1993). Analysis of heart rate levels during middle school physical education activities. Journal of Physical Education, Recreation and Dance, 64(3), 85-91. Stejskal, P. (1993). Preskripce trvání tréninku, jeho energetického výdeje a týdenní frekvence v rámci aerobní části programu tělesné aktivity. Medicina Sportiva Bohemica et Slovaca, 2, 93-98. Šindel, J. (2003). Příprava brankáře v ledním hokeji. Praha: Český svaz ledního hokeje. Tvrzník, A., Soumar, L., Soulek, I. (2004). Běhání. Praha: Grada Publishing. Záruba, R., & Hašek. D. (1999). Chytám svůj život. Praha: Terra.

VHS Agentura IMA (Produkce), & Tintěra, T. (Reţie). (1997). Dominik Hašek [Dokumentární film]. (Edice Nova, Spálená 55, 110 00 Praha 1) JSC Studio Pelhřimov (Výroba), & Šindel, J. (Reţie). (1999). Český brankář [Instruktáţní film]. (Český svaz ledního hokeje, Praha) Park, J. (Producer), & Brand, J. (Director). (1986). The puck stops here [Instuctional video]. (Park Quinn production, 33 Braeburn Drive, Thornhill, Ontario L3T 4V2)

DVD Zach, J. (Producer), & Janosz, J. (Distributor). (2007). Janosz school of goaltending: 1 The modern goaltender: Skills and situations [ Instructial DVD series]. (New York, NY) Adamo, G. (Producer), & Rappleye, T. (Writer). (1998). NHL's masked men: The last line of defense [Vintage hockey collection]. (Warner Home video Inc., 4000 Warner Blud., Burbank, CA 91522, NHL productions LLC.)

111

Internetové zdroje:

Brankarsky web CSLH. (2008). Trénink na lede. Retrieved 22. 3. 2010 from World Wide Web: http://brankari.cslh.cz/CZ/trenink/13/trenik_na_lede.html?menu_gen=0-13 Brankarsky web CSLH. (2008). Video program – led. Retrieved 22. 3. 2010 from World Wide Web: http://brankari.cslh.cz/CZ/ke_stazeni/54/video___led.html?menu_gen=0-54 Elderbroom, P. (2010). Gold in the Net. Puck Machine. Retrieved 10.3. 2010 from World Wide Web:http://www.goldinthenet.com/index.php?option=com_content&view=article&id=71&Ite mid=83 Elkin, J. (2007). Jon Elkin's Goalie Schools. About Us. Retrieved 18. 9. 2009 from World Wide Web: http://www.elkingoaltending.com/about/ Elkin, J. (2007). Jon Elkin’s Goalie Schools. Summer Hockey Training Camps & Goalie Instruction. Retrieved 18. 9. 2009 from World Wide Web: http://www.elkingoaltending.com/goalie-training-camps/summer/on-ice/#list Elkin, J. (2012). Jon Elkin´s Goalie schools. Retrieved 22. 6. 2012 from World Wide Web: http://www.elkingoaltending.com/instructional-videos.html Galton, Ch. & Kaleniecki, J. (2008). Btpclinics. Staff. Retrieved 25. 8. 2009 from World Wide Web: http://www.btpclinics.com/staff.php Galton, Ch. & Kaleniecki, J. (2008). Btpclinics. The Crease. Retrieved 25. 8. 2009 from World Wide Web:http://www.btpclinics.com/articles.php Holecek, J., & Visnak, R. (2003). Videogalerie. Retrieved 12. 12. 2009 from World Wide Web: http://www.goalie-academy.com/video.php Holecek, J., & Visnak, R. (2003). Hockey-Service. Retrieved 12. 12. 2009 from World Wide Web: http://www.hockey-service.com/gai.php Janosz, B. (2009). Janosz School of Goaltending. Video. Retrieved 5. 3. 2010 from World Wide Web: http://www.bobjanosz.com/video.htm Jaros, P. (2010) Petr Jaros – Goaltending. Moderní pomůcky pro kvalitní trénink. Retrieved 16. 2. 2010 from World Wide Web: http://www.jarosgoaltending.com/info/pomucky/ McKichan, S. (2009). Future Pro Goalie School. About Future Pro. Retrieved 23. 10. 2009 from World Wide Web: http://www.futurepro.com/about_future_pro.htm McKichan, S. (2009). Future Pro Goalie School. Mentor Program. Retrieved 23. 10. 2009 from World Wide Web: http://www.futurepro.com/mentor_program.htm McKichan, S. (2009). Future Pro Goalie School. Future Pro Instructional DVD Series. Retrieved 23. 10. 2009 from World Wide Web: http://www.futurepro.com/dvds.htm

112

Pucandlova, J. (2002). Kildateam. Program brankářské školy. Retrieved 16. 1. 2010 from World Wide Web: http://www.kildateam.sph.cz/search.php?rsvelikost=sab&rstext=all-phpRS- all&rstema=6 Rapponen, J. (2011). Goalipro. Hockey goalies all-body TRX workout # 5. Retrieved 24. 6. 2012 from World Wide Web: http://www.goaliepro.com/english/2011/trx_goalie_workout_5/ Skola brankaru. (2009). Tréninkové cykly. Retrieved 18. 12. 2009 from World Wide Web: http://www.skolabrankaru.cz/kalendar.html Stephane, W., & Power, J. (2010). Goalie Camps. Intermediate Goalie Camps. Retrieved 9. 12. 2009 from World Wide Web: http://www.goaliecamps.net/intermediate.html Epoch Times. (2012). Finnish goalies makeing it big in NHL. Retrieved 22. 7. 2012 from Worl wide Web: http://www.theepochtimes.com/n2/sports/finnish-goalies-making-it-big-in- nhl-26566.html Vaughn. (2000). Vaughn Custom Sports Links. Retrieved 22. 7. 2009 from World Wide Web: http://vaughnhockey.com/page.asp?id=30

113

10 SEZNAM PŘÍLOH

Příloha 1. Videogalerie : Seznam cvičení Véčko T-push, Základ T-Push, Přesýpací hodiny Shuffle Véčko – Shuffle – T-push, Trojúhelník T-push a Shuffle, Čtverec Hůl s betony, Z místa s dosledováním Lapačka a vyráţečka v rozkleku, Z véčka vzad s dosledováním Lapačka a vyráţečka ve stoje, Z véčka vzad s dosledováním Slide, Pravá – levá Skluz s T-pushem, Trojúhelník – doprava Skluz s T-pushem, Trojúhelník – doleva Reakční rychlost, Ototčená branka Reakční rychlost, Dvě hromádky puků Hra holí, Zachycení na vyráţečku

Příloha 2. Záznamový arch intenzity zatíţení vybraných cvičení Příloha 3. Fotogalerie: Brankáři a typy zákroků.

Kompletní seznam příloh se nachází na přiloţeném DVD.

114

Příloha 2. Záznamový arch intenzity zatížení vybraných cvičení

Mladší žák Dorost Junior Muž Typ cvičení Obměny Průměrná TF Maximální TF Průměrná TF Maximální TF Průměrná TF Maximální TF Průměrná TF Maximální TF otočky 360 poz. 133 136 134 140 133 136 129 130 příklek popředu 141 152 142 145 145 148 138 140 Véčko do stran, brzda vn 162 168 152 164 138 140 146 150 trojzubec 171 176 164 168 156 159 153 158 výsledek 151,75 176 148 168 143 159 141,5 164 stromeček 172 176 173 177 157 159 171 172 napravo, nalevo s rozklekem 176 182 172 175 165 168 167 169 T-push trojúhelník 172 177 178 181 159 161 173 175 přesýpací hodiny 171 178 174 177 171 174 171 172 výsledek 172,75 182 174,25 181 163 174 170,5 175 rovinky prav-lev 161 165 168 172 162 165 156 158 s rozklekem 171 175 170 175 166 168 160 165 Shuffle tyč tyč s vyjetím 163 169 168 172 158 160 154 156 čtverec 174 178 170 174 164 167 154 157 Výsledek 167,25 178 169 175 162,5 168 156 172 kruh I 155 160 172 175 165 169 153 154 Véčko- na střed-shuffle 162 165 165 167 164 166 163 165 shuffle/ do strany-shuffle 172 175 174 176 173 175 171 172 T-push shuffle brankov. 177 183 177 179 176 177 174 175 Výsledek 166,5 183 172 179 169,5 177 165,25 176 trojúhelník 165 171 164 168 163 165 160 161 trojúh/shuffle 152 156 172 174 163 168 152 153 T-push/ čtverec 152 157 168 172 167 169 156 158 shuffle přesýpací hodiny 155 157 160 162 166 171 158 160 Výsledek 156 171 166 174 164,75 171 156,5 178 z místa v rozkleku 138 146 145 147 154 156 139 142 z místa 140 143 147 151 152 153 143 144 Hůl z véčka vzad 174 179 170 172 164 166 166 168 a betony do strany-shuffle 176 182 178 184 172 174 174 176 Výsledek 157 179 160 176 160,5 174 155,5 176 z místa 139 141 145 147 148 150 136 138 z véčka vzad 142 152 170 174 169 171 146 155 Lap+vyr kříž/T-push/blížší 159 162 172 176 170 172 164 166 v rozkleku kříž/T-push/vzdál 169 172 165 170 169 172 158 164 Výsledek 152,25 168 163 176 164 179 151 177 ve stoje 143 152 144 150 139 141 144 149 z véčka vzad 158 161 174 177 165 167 152 156 Lap+vyr do strany-T-push 165 168 170 178 176 179 170 171 ve stoje kříž/T-push/vzdál 157 160 160 162 168 170 156 158 Výsledek 155,75 168 162 179 162 179 155,5 177 rovinky prav-lev 170 175 178 181 166 168 178 179 puk prav-lev 175 177 180 184 180 181 178 179 Slide S-véčko/shuffle 165 168 183 186 176 180 179 181 trojůh/T-push 160 163 179 184 177 180 179 183 Výsledek 167,5 168 180 184 174,75 181 178,5 183 levá-pravá 179 184 181 185 178 180 182 183 T-push/skluz 169 179 180 183 178 179 180 182 Skluz do strany/skluz 178 182 176 180 177 178 175 176 rozklek/skluz 177 180 177 179 170 171 176 177 Výsledek 175,75 164 178,5 185 175,75 180 178,25 183 forhand obouruč 140 143 140 141 138 140 135 136 backhand jednor. 144 145 138 140 142 144 136 138 Hra holí zastavení pádlem 135 140 136 140 137 139 135 136 zast. za brankou 156 165 146 147 142 144 141 142 Výsledek 143,75 150 140 147 139,75 144 136,75 145 hromádka dolů 148 150 158 161 157 160 150 151 hromádka nahoru 139 144 152 156 149 151 142 152 Reakční otočená branka 150 152 153 155 153 154 152 154 rychlost odrazové kladky 168 174 169 174 161 165 148 149 Výsledek 151,25 150 158 161 155 160 148 160

115