Vysoká škola CEVRO Institut

DIPLOMOVÁ PRÁCE

Michael Nedvěd

Praha 2016

Vysoká škola CEVRO Institut Katedra politologie a mezinárodních vztahů

PROBUZENÍ SKOTSKÉHO NACIONALISMU?

Michael Nedvěd

Studijní program: Politologie Studijní obor: Politologie Vedoucí práce: Doc. PhDr. Rudolf Kučera CSc.

Diplomová práce

Praha 2016

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně, uvedl v ní všechny použité prameny a zdroje a v textu řádně vyznačil jejich použití.

V Praze dne 22. 4. 2016 Michael Nedvěd

Poděkování

Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu práce Doc. PhDr. Rudolfu Kučerovi CSc. za jeho cenné připomínky a odborné vedení práce.

Resumé

Diplomová práce analyzuje problematiku skotského nacionalismu nejen z historického hlediska, ale zkoumá především politický nacionalismus Skotské národní strany mezi lety 1934 a 2015. Hlavním cílem je zodpovězení otázky, zda existuje skotský nacionalismus a zda došlo v posledních letech k jeho probuzení. V práci je využita obecně teoretická metoda explanačního typu, jejímž cílem je rozklad zkoumaného jevu na jednotlivé prvky. V první části jsou nejdříve analyzovány tři složky národotvorných procesů dle teorie moderního nacionalismu: historické předpoklady, kulturní a jazykové odlišnosti a modernizace. Dále práce zkoumá, jak je možné, že se skotský nacionalismus neprojevil dříve a zda mu chyběly historické nebo kulturní předpoklady. Druhá část se přímo zabývá politickým nacionalismem Skotské národní strany a odpovídá na otázku, kdo hájil před vzestupem SNP skotské zájmy a zda je možné nalézt prvky nacionalismu i v ostatních stranách. Práce dále analyzuje vzestup SNP a probuzení skotského nacionalismu, který vyvrcholil skotským referendem o nezávislosti z roku 2014. Práce dochází k závěru, že skotský nacionalismus měl historické i kulturní předpoklady k tomu, aby se vyvinul ve stejná národní hnutí, jako tomu bylo v jiných částech Evropy. Jedinou složkou, která však zamezila jejich vytvoření, byla ekonomická sféra. Skotsko využívalo ekonomické výhody britského impéria a nebyl důvod k nějakým změnám. Skotský nacionalismus se začal probouzet až v poválečné době, kdy Británie ztratila své kolonie, přestala být námořní velmocí a britské impérium začalo ztrácet svůj lesk. Poválečné ekonomické a politické krize oslabily tradiční vládní strany a místo nich začaly získávat vliv regionální strany. Skotské referendum o nezávislosti a volby do britského parlamentu v roce 2015 je toho důkazem.

Klíčová slova

Skotsko, nacionalismus, nezávislost, Skotská národní strana

Summary

This thesis analyzes the issue of Scottish nationalism, not only from a historical perspective, but also examines the political nationalism of Scottish National Party between 1934 and 2015. The main objective is to answer the question whether Scottish nationalism exists and if there was an awakening in recent years. The thesis generally uses explanatory type of theoretical method, aimed for decomposition of the examined phenomenon on the individual elements. The first part is analyzing three components of nation-making processes according to the theory of modern nationalism: historical assumptions, cultural and linguistic differences and modernization. The thesis also examines how it is possible that the Scottish nationalism did not appear earlier and if there were missing historical or cultural assumptions. The second part deals directly with political nationalism of Scottish National Party and answers the question, who defended nationalistic interests before the rise of the SNP and whether it is possible to find elements of nationalism in other parties. The thesis continues with the analysis of the rise of the SNP and with the awakening of Scottish nationalism, which has culminated in the Scottish referendum on independence in 2014. The thesis concludes that Scottish nationalism had historical and cultural assumptions for developing the same national movements as in other parts of Europe. The only component of nationalism preventing their creation was the economic sphere. Scotland benefited from the economic advantages of the British Empire and there was no reason for changes. Scottish nationalism began to wake up in the post-war era, when Britain lost its colonies, ceased to be a naval power and the British Empire began to lose its glamour. Post-war economic and political crisis weakened the traditional governing parties and instead, the regional parties began to gain influence. The Scottish referendum about independence and elections to the British Parliament in 2015 are proof of that.

Keywords

Scotland, nationalism, independence, Scottish national party

Obsah

ÚVOD ...... 8

1 TEORETICKO-METODOLOGICKÁ VÝCHODISKA ...... 12

1.1 POUŽITÁ TERMINOLOGIE ...... 12

1.2 NÁROD A NACIONALISMUS...... 14

1.3 VÝZKUMNÁ KRITÉRIA ...... 19

1.4 METODOLOGIE ...... 20

2 SPECIFIKA SKOTSKÉHO NACIONALISMU ...... 22

2.1 ODKAZ MINULOSTI ...... 22

2.2 ETNICKÉ KOŘENY ...... 25

2.3 MODERNIZACE ...... 29

3 SKOTSKÁ NÁRODNÍ STRANA ...... 34

3.1 VZNIK SNP ...... 34

3.2 „PROBUZENÍ“ SKOTSKÉHO NACIONALISMU V 70. LETECH ...... 35

3.3 DEVOLUCE 1997 ...... 41

3.4 REFERENDUM O NEZÁVISLOSTI 2014 ...... 43 3.4.1 Přípravy referenda...... 43 3.4.2 Vstup do EU ...... 45 3.4.3 Měna a ekonomika ...... 47 3.4.4 Skotsko a mezinárodní organizace ...... 48 3.4.5 Armáda, jaderné zbraně a národní bezpečnost ...... 49 3.4.6 Pohled na skotskou nezávislost ...... 50 3.4.7 Kampaně ANO a NE ...... 51 3.4.8 Výsledky referenda...... 53

3.5 VOLBY 2015 ...... 55

ZÁVĚR ...... 60

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ A PRAMENŮ ...... 64

A) PRIMÁRNÍ ZDROJE ...... 64

B) MONOGRAFIE A ČLÁNKY ...... 65

C) INTERNETOVÉ ZDROJE, ZPRAVODAJSTVÍ ...... 67

7

Úvod

Skotské referendum o nezávislosti v roce 2014 představuje jasný důkaz o přítomnosti nové vlny nacionalismu v současné západní Evropě a pokračování decentralizačních procesů z poslední třetiny 20. století.1 Současná politická scéna západoevropských států naznačuje, že regionální strany či hnutí požadující určitou formu separatismu či secesionismu nejsou marginální záležitostí. Mezi regiony s výraznými secesionistickými tendencemi patří kromě Skotska (Skotská národní strana, SNP) i další regiony v západní Evropě, například Katalánsko (Konvergence a jednota, CiU), Baskicko (Baskicko a jeho svoboda, ETA), severní Itálie (Liga Severu, LN) či Vlámsko (Nová vlámská aliance, N-VA). Popularitu regionálních hnutí zvýšila především finanční krize, jelikož ve všech zmíněných případech kromě Skotska platí, že bohatší region musí doplácet na chudší části státu. Separatisté tak využívají argument, že centrální vláda ignoruje lokální zájmy a přijímá úsporná opatření, která nereflektují hospodářskou sílu regionu. Skotsko má sice nižší HDP na obyvatele než je průměr Spojeného království, avšak skotští nacionalisté argumentují právě tím, že samostatné Skotsko by na tom bylo mnohem lépe, kdyby Skotové měli fiskální pravomoci a mohli si sami spravovat příjmy z ropy.2 Kromě ekonomických důvodů hraje důležitou roli Evropská unie, která regionům svěřuje postupně větší pravomoce. Zastánci nezávislosti jednotlivých regionů dále argumentují, že Evropská unie by mohla být zastřešující organizací, pod jejíž záštitou by fungovaly nově vzniklé státy. Opačný názor však mají centrální vlády, které poukazují na fakt, že samotný přístupový proces by musel být schválen všemi členskými státy včetně bývalé „mateřské“ země a státy, které mají vlastní problémy se secesionismem. Vstup odtržených regionů do Evropské unie by tedy nebyl bezproblémový.3

1 ŘÍCHOVÁ, Blanka a Vlastimil FIALA. Decentralizační trendy v současné západní Evropě. In: Blanka ŘÍCHOVÁ a Vlastimil FIALA Úloha politických aktérů v procesu decentralizace evropských zemí. Olomouc, 2010. 2 BIERI, Matthias. Separatism in the EU. CSS Analyses in Security Policy. 2014, č. 160, s. 1–4. 3 BIERI 2014, s. 1–4.

8 Spojené království Velké Británie a severního Irska se sice řadí mezi unitární státy, ale postupně začala převládat asymetrická regionalizace reagující na tlaky jednotlivých regionů. Vytvořením Skotského parlamentu a velšského Shromáždění v 90. letech došlo k dočasnému potlačení separatistických snah, avšak skotský nacionalismus stále sílil. V roce 2014 proběhlo referendum o skotské nezávislosti. V roce 2015 se konaly všeobecné volby do parlamentu Spojeného království a Skotská národní strana (SNP) získala 56 křesel. Jedná se o nejlepší výsledek v historii SNP, i přestože referendum o skotské nezávislosti nedopadlo podle představ SNP. Skotský nacionalismus je nedílnou součástí novodobé historie Spojeného království a je zřejmé, že se jedná o dlouhodobý fenomén. Akademici debatují, zdali existuje skotský nacionalismus, respektive zda je skotská identita uměle vytvořený konstrukt nebo ne. A i přestože se debaty o skotské identitě rozcházejí, není možné skotský nacionalismus v britské politice ignorovat. Vzhledem k aktuálnosti tématu, které se projevuje v politice (západo)evropských států jako „boj“ centrální vlády s regionálními stranami a jejich secesionistickými snahami, bude důraz kladen především na aktuální vývoj skotské politiky. Časově však bude práce ohraničena mnohem širším rozpětím. Pokud má být analyzován skotský politický nacionalismus, je potřeba v této práci zahrnout období od roku 1934, kdy byla formálně založená SNP. Při obecné analýze skotského nacionalismu budou provedeny exkurze do předcházejícího období, ale hlavním časovým rámcem jsou roky 1934 a 2015, kdy proběhly volby do Westminsteru a kdy SNP získala rekordní počet křesel. Zastřešujícím tématem této diplomové práce je i podle názvu otázka, zda skotský nacionalismus existuje a zda došlo v posledních letech k jeho probuzení. Tato otázka je však od pohledu velice široká a její správné zodpovězení a zhodnocení veškerých kritérií je nad rámec této diplomové práce. Je tedy nutné představit zúžení tématu. V následujících odstavcích bude prezentována struktura práce, kde budou rozepsány podrobněji cíle jednotlivých kapitol. První kapitola má za cíl přiblížit hlavní teoretická a metodologická východiska použitá v této diplomové práci. Tato část také představí terminologické vymezení pojmů a definice základních konceptů, jakými je například devoluce, dekoncentrace, regionalismus, separatismus či secesionismus. Hlavní důraz však bude kladen na pojmy národ a nacionalismus, na jejich historické nahlížení a na současný stav akademického bádání (především skrze díla tzv. modernistů). Dále budou představena hlavní

9 výzkumná kritéria, pomocí nichž budou zkoumány jednotlivé složky skotského nacionalismu. Poslední část této kapitoly se bude zabývat použitou metodologií. Druhá kapitola nazvaná specifika skotského nacionalismu bude vycházet z výzkumných kritérií představených v předchozí části. Zkoumány budou tři složky národotvorných procesů: historické předpoklady, kulturní a jazykové vazby a modernizace. Hlavním cílem této kapitoly zůstává analýza hlavních faktorů formující skotský nacionalismus. Jaká specifika má skotský nacionalismus a proč se začal výrazněji projevovat až v sedmdesátých letech minulého století? Mělo Skotsko historické a kulturní předpoklady k tomu, aby se skotský nacionalismus a secesionismus projevil již dříve? Třetí část diplomové práce se dále zaměří především na politický nacionalismus hlavního představitele a nositele nacionalistické rétoriky Skotské národní strany (SNP). Tato část je nejobsáhlejší kapitolou a můžeme ji rozdělit na dvě období. První část zahrnuje vznik SNP, „probuzení“ skotského nacionalismu v 70. letech a devoluci v roce 1997. Cílem těchto podkapitol bude zodpovězení následujících otázek. Kdo před „nástupem“ SNP hájil na politické scéně skotské zájmy? Je možné nalézt prvky nacionalismu i v ostatních stranách? Druhá část této kapitoly bude zaměřena především na aktuální vývoj, který vyvrcholil referendem o nezávislosti v roce 2014 a následným úspěchem SNP ve volbách do britského parlamentu v roce 2015. Je možné tento úspěch brát jako eskalaci skotského nacionalismu či jde pouze o umělý či spíše populistický konstrukt současné politiky SNP? K tématu národ a nacionalismus vyšlo velké množství odborné literatury a je prakticky nemožné analyzovat všechna doposud napsaná díla. Ta nejdůležitější teoretická díla, ze kterých vychází tato práce, jsou analyzována v následující kapitole. Co se týče druhé kapitoly analyzující specifika skotského nacionalismu, tak podrobné historické souvislosti lze nalézt v díle Toma M. Devina The Scottish Nation: 1700-2000 (2000).4 Jak samotný název odpovídá, Devine se zabývá komplexní historií skotského národa od vzniku Unie až do současnosti (s ohledem na datum vydání). Dalším významným dílem je analýza vzniku britské identity Lindy Colley v knize Britons:

4 DEVINE, Tom M. The Scottish Nation: 1700-2000. Londýn, 2000.

10 Forging the Nation 1707-18375 (2009). Colley uvádí čtyři důležité faktory, díky nimž existuje pojem britská identita: protestantská tradice, ostrovní poloha, rivalita s Francií a pozice metropole. Tato diplomová práce dále čerpá ze sborníku Erica Hosbawma a Terence Rangera The Invention of Tradition (1988)6, která se snaží poukázat na fakt, že „starobylé“ národní tradice jsou mnohdy novodobým výtvorem. Mezi další důležité práce patří dvě díla Michaela Keatinga Nations Against the State: The New Politics of Nationalism in Quebec, Catalonia and Scotland (2001)7 a The Independence of Scotland: Self-Government and the Shifting Politics of Union (2009).8 Obě knihy vyšly po devoluci v roce 1997 a zabývají se aktuálním nárůstem nacionalismu, a to nejen ve Skotsku, ale i v dalších zemích. V obou pracích je zmíněn historický vývoj Skotska a také předpoklady, které umožnily vzestup skotského nacionalismu. Třetí kapitola je obsáhlejší a zdrojově ji můžeme rozdělit na dvě části. První „historická“ část zabývající se vývojem SNP čerpá především z díla Jamese Mitchella a Lynn Bennie Scottish National Party: Transition to Power9 a dále z knihy Petera Lynche SNP. The History of the Scottish National Party10. Doplňující informace a vhled do fungování SNP je možné nalézt v autobiografiích členů SNP – Winnie Ewing11 či Williama Wolfa12. Druhá část zabývající se především aktuálním vývojem (referendum o nezávislosti) čerpá z knihy Iaina McLeana, Jima Gallaghera a Guye Lodge Scotland’s Choices: The Referendum and What Happes Afterwards13, dále z prohlášení britské vlády i SNP a v neposlední řadě z denního zpravodajství (BBC, The Economist).

5 COLLEY, Linda. Britons: Forging the Nation 1707-1837. New Haven, 2009. 6 HOBSBAWM, Eric a Terence O. RANGER, ed. The Invention of Tradition. Cambridge, 1992. 7 KEATING, Michael. Nations Against the State: The New Politics of Nationalism in Quebec, Catalonia and Scotland. Basingstoke, 2001. 8 KEATING, Michael. The Independence of Scotland: Self-Government and the Shifting Politics of Union. Oxford, 2009. 9 MITCHELL, James, Lynn BENNIE a Rob JOHNS. The Scottish National Party: Transition to Power. Oxford, 2012. 10 LYNCH, Peter. SNP: The History of the Scottish National Party. Cardiff, 2013, s. 84–85. 11 EWING, Winnie. Stop the World: The Autobiography of Winnie Ewing. Edinburgh: Birlinn, 2004. 12 WOLFE, Billy. Scotland Lives: The Quest For Independence. First Edition edition. Edinburgh, 1973. 13 MCLEAN, Iain a Jim GALLAGHER. Scotland’s Choices: The Referendum and What Happens Afterwards. Edinburgh, 2013.

11 1 Teoreticko-metodologická východiska

V této kapitole budou vysvětlena hlavní teoretická a metodologická východiska diplomové práce. Nejdříve bude představena teoretická část včetně použité terminologie a dále teorie nacionalismu a přístupy jednotlivých moderních teoretiků k tématu nacionalismus a národ. Dále budou představena hlavní výzkumná kritéria a v závěru bude charakterizována použitá metodologie této práce.

1.1 Použitá terminologie

Jak již bylo zmíněno v úvodu, v západní Evropě sílí postavení regionů, pokračují decentralizační procesy a objevují se separatistické či secesionistické tendence regionálních hnutí. V případě Spojeného království jsou tyto procesy zmiňovány v kontextu společně s termínem devoluce, který je nutné přesněji vymezit a odlišit od pojmů decentralizace a dekoncentrace. Ve všech třech případech se jedná o vertikální způsob rozdělení moci, který určuje vztahy mezi centrální administrativou a substátní úrovní. Definice decentralizace je skrze akademickou debatu vnímána obdobně a například Blanka Říchová a Vlastimil Fiala ji uvádí v politickém smyslu jako „přenesení moci z centrální vlády na nižší úrovně vládnutí“14. Decentralizace se dále může lišit podle druhu a množství přenášených pravomocí. Nejslabší formou decentralizace je uváděna právě dekoncentrace, která znamená pouhý přesun „některých administrativních úkolů na nižší úrovně vládnutí, aniž by současně docházelo k přenesení tomu odpovídajících pravomocí činit adekvátní politická rozhodnutí“15. Pojem devoluce má naopak mnohem spornější výklad a například podle Vernona Bodanora je tento termín spjat pouze se situací ve Spojeném království.16 Obecně však platí, že devoluce je silnější formou decentralizace než dekoncentrace a pravomoci, které mohou být legislativní i exekutivní, jsou přeneseny z centra na lokálně volené orgány.17 Tyto nově vzniklé instituce jsou však podřízeny mocenskému ústředí, které může do jejich rozhodování zasáhnout a případně i toto

14 ŘÍCHOVÁ – FIALA 2010, s. 37. 15 Ibid., s. 22. 16 BOGDANOR, Vernon. Devolution In The United Kingdom. Oxford, 1998, s. 1–3. 17 ŘÍCHOVÁ – FIALA 2010, s. 37.

12 uspořádání zrušit.18 Tím se také devoluce liší od federalismu, který požaduje „skutečné rozdělení (division) kompetencí mezi centrum […] a jednotlivé regionální či provinční parlamenty, nikoliv jejich pouhý přenos (devolution)“19. Jak dále uvádí Andrea Čepová, decentralizace je výsledkem dvousměrného procesu, tzv. regionalizace a regionalismu.20 Pojem regionalizace značí proces decentralizace, který je veden tzv. shora dolů (top-down), což v praxi znamená směřování z centra na nižší jednotky, tedy regiony. Cílem regionalizace je snaha o modernizaci státu a zefektivnění veřejné správy tím, že jsou přesunuty určité pravomoci na regiony.21 Dochází tak k vytvoření nové úrovně teritoriální organizace státu, která je „vázána na zájmy mocenského centra“22 Oproti tomu regionalismus je decentralizací tzv. zdola nahoru (bottom-up), kdy regionální hnutí požadují větší kontrolu nad daným regionem a často směřují k vytvoření regionální vlády.23 V této práci je dále uváděno, že se v západní Evropě objevují secesionistické či separatistické tendence. Terminologické vymezení politického konceptu secesionismu a separatismu není bezproblémové. Secesionismus je možné chápat jako požadavek „vytvoření nového [nezávislého] státu na území, které je pod správou jiného, již existujícího státu“24. Zatímco cílem separatismu je omezení politických pravomocí centrální vlády na určitém území a jejich přenesení na nižší úroveň do rukou lokálních elit.25 Jak uvádí Aleksandar Pavković a Jean-Pierre Cabestan, samotné politické strany při formulaci svých programů často kolísají mezi separatistickými a secesionistickými cíly.26 Je logické, že se z původně separatistických myšlenek mohou postupně vyvinout secesionistické požadavky, avšak může nastat i opačný proces v případě, že

18 ČEPOVÁ, Alena. Decentralizace národních států v západní Evropě (Velká Británie, Španělsko, Francie, Itálie). In: Blanka ŘÍCHOVÁ a Vlastimil FIALA Úloha politických aktérů v procesu decentralizace evropských zemí. Olomouc, 2010, s. 37. 19 ŘÍCHOVÁ – FIALA 2010, s. 23. 20 ČEPOVÁ 2010, s. 38. 21 Ibid., s. 39. 22 ŘÍCHOVÁ – FIALA 2010, s. 13. 23 Ibid., s. 15. 24 PAVKOVIĆ, Aleksandar a Jean-Pierre CABESTAN. An Introduction. In: Aleksandar PAVKOVIĆ a Jean-Pierre CABESTAN, ed. Secessionism and Separatism in Europe and Asia: to have a State of one’s one. London, 2013, s. 1. 25 PAVKOVIĆ – CABESTAN 2013, s. 1. 26 Ibid., s. 2.

13 obyvatelstvo daného území není nakloněno úplné nezávislosti a zároveň je centrální vláda ochotna zaručit určitou formu samosprávy.27 Důležité je také upřesnit geografické termíny a jejich používání v této práci. V případě Spojeného království Velké Británie a severního Irska je vzhledem k dlouhému názvu používán zkrácený název Spojené království. Zároveň jsou pro tento stát použity ekvivalenty Velká Británie či Británie, i přestože tyto geografické termíny označují souostroví Britských ostrovů. Dalším geografickým pojmem je anglický termín Highlands, který bývá překládán jako Skotská vysočina. I v této práci je používán český ekvivalent, i když je možné nalézt v některých akademických pracích o skotském nacionalismu přímo pojem Highlands.

1.2 Národ a nacionalismus

Aby bylo možné analyzovat přístupy teoretiků zabývajících se tématem nacionalismus a národ, je nejdříve potřeba definovat oba termíny. Už při samotném výběru, jaký termín má být definován jako první, naráží řada akademických teorií na problém. Byl dříve národ a až po jeho „probuzení“ vznikl nacionalismus, nebo to byl nacionalismus, který vytvořil pojem národ? Zároveň se objevil problém, zda řadit nacionalismus jako ideologii či jako pojem pro velmi rozmanitou soustavu symbolů a přestav. Samotný pojem národ má v evropských jazycích různé ekvivalenty s jinými významy. Jak uvádí Gellner, anglický termín nation měl v osmnáctém století jiný význam než německý termín die Nation. Zatímco v tom prvním případě představovali národ obyvatelé, kteří žijí pod stejnou vládou panovníka, německý ekvivalent byl spojen především s kulturou a jazykem. Navíc se pojem latinského původu die Nation zaměňoval s termínem das Volk.28 V devatenáctém století převládal názor, že národ je trvalou entitou vlastní lidskému rodu, kterou je možno obnovovat a udržovat skrze obrozenecká hnutí.29 Zároveň byl národ vymezen pouze pomocí etnických rysů, jakými byl jazyk a kultura. Postupně se začaly formulovat definice národa, které chápou národ jako subjektivní pojem závisející na sebeuvědomění a pocitu sounáležitosti. Podobně problematický je i

27 Ibid. 28 HROCH, Miroslav. Národy nejsou dílem náhody: příčiny a předpoklady utváření moderních evropských národů. Praha, 2009, s. 16. 29 Ibid, s. 18.

14 termín nacionalismus, který má v současné době široký význam a používá se pro zcela odlišné souvislosti. Pro studium problematiky nacionalismu se stala přelomem druhá světová válka, která zdiskreditovala jakoukoliv formu nacionalismu. V poválečných letech byl pojem nacionalismus ztotožňován s německou nacionalistickou a italskou fašistickou ideologií a studium národa a nacionalismu se přesunulo do jiné roviny. Objevila se především kritika dosavadního bádání, která odmítala primordialistické pojetí národa a jeho definici dle jazyka a etnicity. Důležitým prvkem moderních definic se stal již zmíněný pocit sounáležitosti, který se stal klíčovým kritériem.30 V této době se také začaly objevovat hodnotící postoje akademiků, a přestože se někteří autoři snažili termín nacionalismus používat v neutrálním smyslu, neubránili se subjektivnímu a převážně negativnímu hodnocení. Teoretik Hans Kohn například rozdělil nacionalismus na dva typy – západní a východní. Zatímco ten první se zrodil v západní Evropě (především z Velké francouzské revoluce a anglického liberalismu) a představuje tak demokratickou formu nacionalismu, ten druhý (německého typu) vychází z již zmíněné etnické a jazykové definice národa, která vede k reakčnímu a autoritativnímu nacionalismu.31 V šedesátých a počátkem sedmdesátých let bylo studium národa a nacionalismu spíše na okraji společensko-vědního bádání a neobjevila se žádná výrazná proměna v teoretické rovině. Změna přišla v osmdesátých letech, kdy byla publikována přelomová díla moderních teoretiků nacionalismu, která změnila nahlížení na formování moderních národů, a změnily se také hodnotící postoje, které byly doposud spíše negativního směru. Podle Miroslava Hrocha se většina moderních autorů přiklání k názoru, že nacionalismus má „dvojí tvář“ a je nutné rozlišovat mezi jeho kladnou a zápornou formou.32 Zatímco pozitivní nacionalismus je možno chápat jako lásku k vlasti či patriotismus, negativní nacionalismus se projevuje jako národní agresivita, xenofobie, šovinismus či etnonacionalismus.33 Jak již bylo zmíněno, průběžně se měnily přístupy při zkoumání problematiky nacionalismu, a je proto nezbytné představit teoretické koncepty, které se tímto tématem

30 HROCH, Miroslav, ed. Pohledy na národ a nacionalismus: čítanka textů. Praha, 2003, s. 15. 31 Ibid., s. 15–16. 32 HROCH, Miroslav. Mezinárodní diskuse o problematice utváření moderního národa. In: Miroslav NOVÁK Úvod do studia politiky. Praha, 2011, s. 644–645. 33 Ibid., 654.

15 zabývají. Na tomto místě je tedy nutné zmínit diskurz a hlavní paradigmata nacionalismu, které velice dobře kategorizoval profesor Anthony D. Smith ve svém díle z roku 1998 Nationalism and Modernism.34 Smith zde představil pět hlavních paradigmat nacionalismu: primordialismus, perenialismus, etnosymbolismus, modernismus a postmodernismus. Primordialistické paradigma vychází především z přesvědčení, že lidskou samozřejmostí je vytváření kolektivní sounáležitosti za pomocí „primordiálních“ atributů, jakým je například jazyková a teritoriální sounáležitost, náboženství či etnicita.35 Existují dvě varianty primordialismu dle toho, jakému atributu je přikládán klíčový význam. Zatímco Pierre Van den Berghe vysvětluje nacionalismus pomocí sociobiologického přístupu, kde klade důraz na genetickou sounáležitost a společný původ předků36, Clifford Geertz vidí v nacionalismu především kulturní atributy vytvářející společnou kulturní identitu.37 Druhým paradigmatem podobného typu je podle Smithe tzv. perenialismus, který se od primordialismu liší tím, že staví historický vývoj nad apriorní atributy. Mezi perenialisty řadí Smith například Donalda Horowitze nebo Walkera Connorse.38 Nejvíce citované a používané teorie nacionalismu vychází z prací tzv. modernistů, kteří označují proces modernizace za klíčový prvek nacionalismu. Modernismus se liší od teorií, které kladou důraz na apriorní atributy nacionalismu, jako tak činí např. primordialismus či perenialismus39. Klíčovou roli má v modernismu především industrializace a následný rozvoj technologií, rozšíření gramotnosti a standardizované vzdělání.40 Mezi tradiční autory modernismu jsou považováni mimo jiné Ernest Gellner, Eric Hosbawm, Benedict Anderson a přední český historik Miroslav Hroch. Konkrétní teorie a díla těchto modernistů jsou podrobněji analyzovány v další části této kapitoly. Kromě těchto tří paradigmat Smith dále představuje dva směry, které vycházejí ze stejných předpokladů jako modernismus. Tzv. etnosymbolismus klade oproti

34 SMITH, Anthony D. Nationalism and Modernism. Londýn, 1998. 35 HEARN, Jonathan. Rethinking Nationalism: A Critical Introduction. Basingstoke, 2006, s. 20. 36 Ibid., s. 25–26. 37 ŠUBRT, Jiří, Soudobá sociologie V: Teorie sociální změny. Praha, 2013, s. 151–152. 38 SMITH 1998, s. 161–169. 39 Ibid., s. 223. 40 HEARN 2006, s. 80.

16 modernismu důraz na symboliku etnických identit a analyzuje, jak národy reinterpretují symboly, mýty, paměti a tradice a využívají je k vytváření národního vědomí. Sám Smith se považuje za etnosymbolistu společně s Johnem Armstrongem a Johnem Hutchonsonem. Druhým paradigmatem je postmodernismus, který přímo navazuje na modernismus a analyzuje roli feminismu či globalizace (např. Rogers Brubaker či Nira Yuval-Davis).41 Jak však uvádí Miroslav Hroch, všechny Smithovy kategorie se vzájemně prolínají a například i modernisté musí pracovat se symboly a primordialistickými kategoriemi.42 Mezi výše zmíněná přelomová díla konce sedmdesátých let patří kniha Toma Nairna The Break-Up of Britain43 (1977), ve které autor používá termín „Janusova tvář“, jímž rozlišuje zdravý a patologický nacionalismus, který však ve skutečnosti neexistuje odděleně a v každém nacionalismu můžeme nalézt jak pokrok, tak i úpadek.44 Zároveň je pro nová nacionalistická politická hnutí užíváno pojmu „neo- nacionalismus“, který podle Nairna lépe reflektuje jejich „odlišný charakter a potenciál“ od historického či tradičního nacionalismu devatenáctého století.45 O pět let později byla vydána dvě zásadní díla, která jsou dodnes asi nejčastěji citována v akademické literatuře zabývající se národy či nacionalismem. Tím prvním je kniha Ernesta Gellnera Národy a nacionalismus46 (1983), která je považována za přelomovou tím, že považuje národ za výtvor nacionalismu, který se zrodil převážně průmyslovou revolucí, respektive industrializací. Důraz je kladen především na všeobecné vzdělání, které poté formuje vysokou kulturu industriální společnosti, a k níž se upíná loajalita moderního člověka více než k území či vládci. Jak uvádí Gellner: „stát přebírá kontrolu jakosti v této nejdůležitější průmyslové činnosti, ve výrobě životaschopných a užitečných lidských bytostí“47. Gellner tím vyvrací teorii, že nacionalismus představuje probuzení jednotlivých národů k sebeuvědomění. Díky této teorii je Ernest Gellner chápan jako přední teoretik moderního národa, ačkoliv Miroslav

41 SMITH 1998, s. 224. 42 HROCH 2009, s. 43–44. 43 NAIRN, Tom. The Break-up of Britain: Crisis and Neo-nationalism. Londýn, 1981. 44 Ibid., s. 347–348. 45 Ibid., s. 127. 46 GELLNER, Ernest. Národy a nacionalismus. Praha, 1993. 47 Ibid., s. 47–49.

17 Hroch argumentuje, že tyto myšlenky se objevily již v dílech Karla W. Deutsche či Hanse Kohna.48 Druhým stěžejním dílem je kniha Benedicta Andersona Představy společenství: Úvahy o původu a šíření nacionalismu49 (1983). Důležitým prvkem celého díla je pojem imaginace, který se nachází i v originálním názvu a který zdůrazňuje, že národ je zformován pouze tehdy, když se k němu jeho příslušníci hlásí.50 Národ tedy existuje pouze v představách vzhledem k tomu, že se všichni příslušníci navzájem nikdy nepoznají a ani o sobě neuslyší. Důležitý je zde onen pocit sounáležitosti, díky němuž je národ „politické společenství vytvořené v představách – jako společenství ze své podstaty ohraničené a zároveň suverénní“51. Anderson jako zdroje národního vědomí označuje rozvoj komunikačních technologií, především tedy vynález a rozšíření knihtisku, který spolu s reformací pomohl rozlišit národní „tištěný jazyk“ od dialektu.52 Dalším významným dílem je kniha Národy a nacionalismus od roku 1780: program, mýtus, realita53, kterou napsal Eric J. Hobsbawm v roce 1990. Hlavním předpokladem nacionalismu je podle Hobsbawma existence tzv. protonacionalismu, který reflektuje „vědomí aktuální nebo minulé sounáležitosti s nějakou trvalou politickou entitou“, tedy historickým národem.54 Dále uvádí, že etnické kořeny a jazyk neměly na tento prvotní protonacionalismus zásadní vliv. Aby mohl být později národ vnímán jako státní, musí splňovat podle Hobsbawma tři kritéria: musí mít návaznost na současný stát, musí mít zavedené kulturní elity a jazyk, který je používán jako správní a i literární, a musí být schopný dobývat.55 Hobsbawm nábožensko-etnickou identifikaci považuje za komplikovanou a dále vztah mezi náboženstvím a národními hnutími nerozvádí.56 Druhým stěžejním dílem je kniha The Invention of Tradition57, kterou Hobsbawm editoval společně s Terencem Rangerem. V tomto případě je Hobsbawm

48 HROCH 2011, s. 638–653. 49 ANDERSON, Benedict. Představy společenství. Úvahy o původu a šíření nacionalismu. Praha, 2008. 50 Ibid., s. 21–22. 51 Ibid., s. 21. 52 Ibid., s. 62. 53 HOBSBAWM, Eric J. Národy a nacionalismus od roku 1780: program, mýtus, realita. Brno, 2000. 54 Ibid., s. 71. 55 Ibid., s. 39–40. 56 Ibid., s. 69. 57 HOBSBAWM – RANGER 1992.

18 kritický k tzv. „vymyšleným tradicím“, jakými je například „starobylá“ tradice Skotských vysočin.

1.3 Výzkumná kritéria

Aby bylo možné analyzovat faktory formující skotský nacionalismus, je nutné stanovit výzkumná kritéria, která budou použita na skotský případ. Klíčová výzkumná kritéria pro tuto práci vychází z Hrochovy klasifikace zdrojů a složek národotvorných procesů, která byla vydána v knize Národy nejsou dílem náhody: Příčiny a předpoklady utváření moderních evropských národů (2009). Miroslav Hroch uvádí tři základní faktory, které se v určitých modifikacích objevují skoro ve všech teoriích moderního nacionalismu: dědictví minulosti, kulturní a jazykové vazby a modernizace.58 Hroch také uvádí, že každý případ národotvorného procesu je originální a jednotliví autoři nacionalistických teorií se liší především rozdílnými důrazy, které jsou kladeny na jednotlivé faktory a na jejich význam.59 Prvním kritériem je historická dimenze, která neodmyslitelně patří k jakékoliv teorii nacionalismu. Miroslav Hroch poukazuje na fakt, že tato složka národotvorného procesu má dvě neoddělitelné části – samotnou historii státnosti (institucí) a vnímání minulosti neboli kolektivní paměť. Pokud má být využita analýza úlohy historie, je podle Hrocha důležité „odlišit "reálně přežívající" minulost od historického vědomí, které zahrnovalo širokou škálu reprezentace minulého, od vědeckého zpracování národních dějin až po mytologické povědomí a rodinnou tradici“.60 Historickou dimenzi tak nelze redukovat pouze na vědecky doloženou historii státu a institucí, důležité je také myšlenkové dědictví, které bylo značně ovlivněno předmoderní historiografií, tzn. písemnou (kroniky a historické eposy) a orální tradicí.61 Zároveň Hroch uvádí, že historii nebylo možno libovolně vymýšlet, jak to tvrdí zastánci radikálního proudu invented radition. Konstrukce či interpretace národních dějin spolu s mytologií zajisté patří k důležitým faktorům národně mobilizačních aktivit, avšak plnou platnost má „pouze tam, kde existovala předmoderní tradice státnosti“.62

58 HROCH 2009, s. 63. 59 HROCH 2003, s. 22. 60 HROCH 2009, s. 64. 61 Ibid., s. 73–74. 62 Ibid., s. 78.

19 Druhou složkou národotvorného procesu jsou etnické kořeny, respektive jazyk a kultura, jejichž různorodost je v Evropě nepřehlédnutelná. Jazyková homogenizace a vytvoření jednotného úředního jazyka v období raného novověku sehrály rozhodující roli při utváření vztahu k „národnímu“ jazyku. Miroslav Hroch poukazuje na dvojí perspektivu, která může být použita pro zkoumání tohoto vztahu, a to „shora“ z pohledu státního aparátu či „zdola“, tedy v perspektivě ovládaných regionů.63 Jednotný jazyk v absolutistickém státě měl v prvně zmíněné perspektivě především racionálně dorozumívací roli, ale zároveň sloužil jako prostředek „sebeidentifikace obyvatel státu jako příslušníků národní pospolitosti“64. Z perspektivy ovládaných regionů bylo jazykové sjednocování chápáno spíše jako součást centralizace a homogenizace. Samotná politika absolutistického centralismu vyvolávala jistou míru odporu, která se každé zemi vyznačovala odlišně. Třetím kritériem jsou modernizační procesy, které narušily staré vazby a identity, a přispěly tak k mobilizaci národních hnutí. Kromě sekularizace a základních principů občanské rovnosti přinesla modernizace sociální emancipaci zrušením nevolnictví a poddanské závislosti. Důležitým faktorem se stal i přístup (byť stále omezený) ke vzdělání, a to především na střední a vyšší stupeň, kde byla snáze přijata určitá národní identita. Důležitou složkou modernizace byl kromě politické liberalizace ekonomický rozvoj, který byl nastartován industrializací. Nerovnoměrné rozložení modernizačních procesů v Evropě mělo za následek pnutí mezi centrem a periferií, což vytvářelo vhodné podmínky pro vznik nacionalismu. Z hlediska formování národů však byla důležitější součástí industrializace změna životního stylu venkovského obyvatelstva než pokrok v technice.65 Zvýšila se také intenzita sociální komunikace a vytvářející se národní hnutí mohla komunikovat s řadovými občany.

1.4 Metodologie

Z metodologického hlediska bude tato práce využívat obecně teoretickou metodu explanačního typu tzv. analýzu, jejímž cílem je rozklad zkoumaného jevu na jednotlivé prvky. Jak uvádí Jan Široký, „cílem analýzy jako rozkladové metody je

63 Ibid., s. 83. 64 Ibid., s. 85. 65 Ibid., s. 112.

20 vysvětlit daný problém zevrubným prozkoumáním jeho složek“.66 V této práci tak bude skotský nacionalismus analyzován dle výše zmíněných výzkumných kritérií, která představují jednotlivé prvky zkoumaného jevu, tedy nacionalismu. Prozkoumáním klíčových faktorů nacionalismu bude zodpovězeno, zda existuje skotský nacionalismus. V diplomové práci bude konkrétně použita metoda případové studie se zaměřením na skotský nacionalismus, respektive politický nacionalismus Skotské národní strany. V případové studii je nutné odlišit předmět výzkumu od zkoumaného případu. Jak uvádí Michal Kořan, předmět výzkumu je „obecný fenomén, jehož povahu chceme prozkoumat, případ je konkrétní událost či jev, který použijeme pro detailní zkoumání obecnějšího fenoménu“.67 V této případové studii je předmětem výzkumu skotský nacionalismus a konkrétním případem Skotská národní strana a její nacionalistická politika. Michal Kořan dále uvádí definici případu, podle níž „je případem dostatečně ohraničený aspekt historické epizody či dostatečně ohraničená historická epizoda sama o sobě“.68 V této práci je zkoumaným případem politika devoluce či nezávislosti Skotské národní strany, kterou je možné datově ohraničit rokem 1934, kdy vznikla SNP, a rokem 2015, kdy se konaly volby do britského parlamentu, první po neúspěšném referendu o nezávislosti z roku 2014. Tyto volby jsou i přes neúspěch v referendu doposud chápány jako nejlepší historický výsledek SNP a vyvrcholení její nacionalistické politiky.

66 ŠIROKÝ, Jan. Tvoříme a publikujeme odborné texty. Praha, 2011, s. 31. 67 KOŘAN, Michal. Jednopřípadová studie. In: Petr DRULÁK Jak zkoumat politiku: kvalitativní metodologie v politologii a mezinárodních vztazích. Praha, 2008, s. 46- 47. 68 Ibid., 37.

21 2 Specifika skotského nacionalismu

Hlavním cílem této kapitoly je analyzovat specifika skotského nacionalismu dle výzkumných kritérií, která byla představena v předchozí části této práce. První kapitola se bude zabývat skotskou historií, která je vnímána jako základ skotského nacionalismu. Není cílem chronologicky představit historický vývoj skotského území a Spojeného království, avšak za pomocí historických událostí budou představeny důležité aspekty, které se staly součástí skotské identity. Zde bude zmíněna i protestantská tradice, ačkoliv je možné ji zařadit i jako součást skotské kultury. Druhá část této kapitoly se tedy bude zabývat kulturními znaky, jakými je jazyk či školství. Poslední část bude věnována především ekonomické sféře a vytvoření moderního národa.

2.1 Odkaz minulosti

Historie skotské předmoderní státnosti byla spojena s geopolitickou polohou Skotska a byla ovlivňována především anglicko-francouzským soupeřením. Kromě historie státnosti a institucí se bude tato část zabývat i církvi, která byla ovlivněná kalvinismem a byla přímo spjata s politickým vývojem Skotska. Důležitou roli zde hrála především reformace a rozkol mezi katolickou a protestantskou církví. Začátkem šestnáctého století bylo Skotsko převážně katolickou zemí a uvádí se, že kolem roku 1550 patřilo pouze 10 % obyvatelstva k protestantům.69 Anglicko-francouzské soupeření o to, kdo si vezme dědičku skotského trůnu Marii Stuartovnu, korespondovalo s nejistou budoucností protestantů, kterou částečně zajistil Mariin syn Jakub Stuart. Skotský král Jakub VI. byl vychován v protestantském duchu a po svém nástupu na trůn chtěl mít pod svou kontrolou i skotskou církev. Proto založil systém, v němž byla církev řízena jím jmenovanými biskupy.70 Po smrti anglické královny Alžběty se díky své obratné politice stal Jakub VI. králem Anglie jako Jakub I. a obě země byly od roku 1603 spojeny v personální unii. Církev hrála také důležitou roli ve válce biskupů v letech 1639 – 1640, kdy propukl spor mezi zastánci biskupství a presbyteriány. Presbyteriáni nesouhlasili se systémem biskupství a požadovali, aby církev vedl volený sbor starších. Zároveň se

69 BBC. The Scottish Reformation. BBC News [online]. [vid. 4. prosinec 2015]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/scotland/history/articles/scottish_reformation/ 70 Ibid.

22 obávali anglikanizace po té, co král Karel I. (vládl 1625 – 1649) chtěl, aby byla používána anglikánská Kniha obecných modliteb jako základní dokument skotské církve. Tento konflikt se rozšířil i do Anglie a Irska a byl také jedním z prvních projevů anglické občanské války. Obava z katolického krále přiměla především oba hlavní politické tábory, whigy a torye, aby se spojily a vytvořily opozici proti nastolení panovnického absolutismu Jakuba II. (vládl 1685 – 1688). Zároveň tato obava přiměla protestanty, aby požádali o pomoc nizozemského místodržitele Viléma III. Oranžského, který ve Slavné revoluci roku 1688 svrhl svého zetě Jakuba II. Římskokatolická církev byla poté zakázána a až do roku 1829 neměli katolíci volební právo, nesměli zastávat jakékoliv státní funkce a platili vysoké daně.71 Nástup Viléma na trůn vyústilo v několik významných reforem, z nichž byl pro protestanty nejdůležitější Toleranční zákon z roku 1688, který povoloval svobodu vyznání nonkonformistům (tj. protestantské církve nepodléhající anglikánské církvi).72 Skotští presbyteriáni se poté mohli zapojit do státní správy včetně účasti v Parlamentu.73 Dalším důležitým zákonem Viléma byl Zákon o Unii z roku 1707. V západní Evropě bylo podle Hrocha formování národa „přímým důsledkem vzniku občanské společnosti na území etablovaného státu, o jehož právu na existenci nikdo nepochyboval“74. Samotný vznik Unie v roce 1707 byl Skoty zpochybňován, a i přestože byl Zákon o Unii formálně přijat jak skotským, tak i anglickým parlamentem, nedá se říci, že by se jednalo o rovnocenný kontrakt, který měl širokou podporu obyvatelstva. Formálně byly zrušeny oba parlamenty, avšak ve skutečnosti byl anglický parlament zachován ve své stávající podobě a došlo pouze k navýšení o skotské členy.75 Jedním z odpůrců Unie byla také skotská presbyteriánská církev, která měla v té době největší vliv na obyvatelstvo. Z anglické strany tak došlo k určitému ústupku, kdy byla skotské církvi zaručena práva a privilegia zákonem z roku 1706, a tím byla největší opozice vůči Unii utlumena.76

71 COLLEY 2009, s. 19. 72 MCLEAN, Iain. What’s Wrong with the British Constitution? Oxford, 2012, s. 295. 73 COLLEY 2009, s. 19. 74 HROCH 2009, s. 67. 75 KEATING 2009, s. 18. 76 DEVINE 2000, s. 16.

23 Tom Nairn poukazuje na důležitý fakt, který plynul z výše zmíněného zákona zaručující práva skotské církve. Díky tomuto zákonu si Skotsko zachovalo nejen náboženskou samostatnost, ale také svůj právní systém a kulturu. Ve Skotsku v této době existovala občanská společnost, i přestože přišli Skotové o svou nezávislost.77 Zatímco pro Angličany byl tento zákon brán jako rozšíření anglického území, který měl přinést větší bezpečnost, Skotové vnímali tento nový útvar jako unii dvou rovnocenných národů tvořící britský stát, jenž měl zaručit lepší ekonomické postavení díky vzájemné provázanosti.78 V případě Spojeného království se tak národní – britská – identita začala vytvářet až připojením Skotska do Unie v roce 1707. Skotové se díky novým ekonomickým možnostem postupně smířili se ztrátou a britská identita začala postupně koexistovat společně s tou skotskou.79 Důležitou složkou nacionalismu je vědomí sounáležitosti, které bylo ve Spojeném království umocněno ostrovní polohou státu a především identifikací společného nepřítele – katolíků. Ve Skotsku se tak stalo především po bitvě u Cullodenu v roce 1746, kdy byla definitivně poražena jakobitská revolta.80 Zastánci katolické církve a Stuartovské dynastie pocházeli především z území Skotské vysočiny a byli vnímáni jako bezpečnostní hrozba. Proto se také britská vláda za podpory Skotů z jihu země rozhodla potlačit jakobity, čímž dopomohla k posílení skotské identity tím, že došlo k etnickému sjednocení uvnitř Skotska.81 Protestantismus byl poté hlavním poutem mezi Anglií, Skotskem a Walesem a historicky byli katolíci vnímáni negativně díky protestantské propagandě. Protestantská církev využila rozvíjející se knihtisk a začala vydávat tzv. almanachy, které byly levné a staly se jediným zdrojem historie pro obyčejný lid. Byly dokonce prodávanější než bible i proto, že se mimo náboženskou tématiku zabývaly i každodenním životem a farmáři v nich například nalezli různé návody k efektivnějšímu hospodaření, například různé osevní postupy.82 Politická centralizace a asimilace nebyla ve skotském případě tak striktní jako v ostatních státech.83 Skotské školství a sport si mohlo Skotsko spravovat samo, stejně

77 NAIRN 1981, s. 106. 78 KEATING 2009, s. 19. 79 HROCH 2009, s. 66. 80 MORGAN, Kenneth Owen. Dějiny Británie. Praha, 1999, s. 335. 81 KEATING 2001, s. 200. 82 COLLEY 2009, s. 23. 83 KEATING 2001, s. 202.

24 tak i již zmíněnou církev, která nebyla přímo podřízena státní anglikánské církvi. Dokonce i veřejné záležitosti byly postupně spravovány místní radou a poté i lokálním úřadem, který byl koncem devatenáctého století volen.84

2.2 Etnické kořeny

Ernest Gellner ve svém díle Nacionalismus85 rozdělil Evropu do tří až čtyř geografických regionů, které se zakreslením na mapu spíše podobají časovým pásmům. Jednotlivé zóny jsou charakteristické odlišným nacionalistickým vývojem, kde klíčovou roli sehrál vztah mezi státem a kulturou. Prvním regionem či pásmem je západní Evropa, kde měly důležitou funkci silné a centralizované dynastické státy, které „odpovídaly kulturně-jazykovým pásmům“.86 Gellner však poukazuje na absenci jakéhokoliv ideálního státu, který by na svém území neměl žádné drobné diferenciace (např. dialekty). Státy v této části Evropy pak v době největšího rozmachu nacionalismu nezaznamenaly žádné velké změny. Mezi tyto státy je společně s Portugalskem, Španělskem a Francií zařazena také Velká Británie, která však v roce 1921 přišla o území samostatné Irské republiky.87 Kulturní a jazyková odlišnost je jedním ze základních předpokladů sebeuvědomění a vzniku nacionalistických (či secesionistických) hnutí. Dalším faktorem je také politická centralizace, jejíž ekonomické důsledky jsou uvedeny v následující kapitole. Ve skotském případě vzniká problém jak v jazykové, tak i kulturní oblasti, i když to není na první pohled viditelné. V případě kulturního dědictví je Skotsko bráno za národ, kterému nechybí kulturní tradice především díky všeobecně známému skotskému stereotypu, kdy pravý Skot nosí kilt z tartanu a hraje na dudy. Z důkladnější analýzy plyne zjištění, že tento tradiční skotský oděv je retrospektivním výtvorem moderní doby. Zároveň je také důležité podotknout, že obyvatelé Skotské vysočiny, kteří jsou bráni za nositele hlavní skotské identity, byli ve skutečnosti Irové.88 Ačkoliv formálně existovalo Skotské království, bylo jeho území ve skutečnosti pod vlivem irské kultury. Skotská literatura byla pouze kopií té irské, skotští básníci

84 KEATING 2009, s. 23. 85 GELLNER, Ernest. Nacionalismus. Brno, 2003. 86 Ibid., s. 68. 87 Ibid. 88 TREVOR-ROPER, Hugh. The Invention of Tradition: The Highland Tradition of Scotland. In: Eric HOBSBAWM a Terence RANGER, ed. The Invention of Tradition. Cambridge, 1988, s. 15–41.

25 pocházeli z Irska a Skotsko bylo celkově kulturně deprivované. Hugh Trevor-Roper uvádí, že i přestože bylo keltské Irsko v sedmnáctém a osmnáctém století pod nadvládou Anglie, stále bylo považováno za kulturně historický národ, kdežto Skotsko nemělo žádnou svoji samostatnou tradici.89 Tradiční kultura Skotské vysočiny (Highlands) byla postupně vytvářena až koncem osmnáctého století ve třech fázích. Nejdříve proběhla kulturní revolta proti Irsku tím, že se přepisovaly skotské dějiny a ze Skotska byl utvořen původní keltský národ, ze kterého si Irsko převzalo svou kulturu. Ve druhé fázi byla utvořena idea prastaré, dlouhotrvající a jedinečné tradice Skotských vysočin. Poslední fáze zahrnovala přenesení těchto tradic do skotských nížin na jihu země.90 Přepisování dějin bylo spojeno s počátečním obdobím romantismu, kdy se lidé obraceli do dávné minulosti. Když žádné památky nebyly k dispozici, tak nezbývalo nic jiného, než si je vymyslet. V českém prostředí je tímto známý Rukopis královédvorský a zelenohorský a podobná mystifikace probíhala i v dalších zemích91, mezi něž patří i Skotsko. Ve skotském případě to byly Ossianovy zpěvy, cyklus starých gaelských básní, které „objevil“ a přeložil James Macpherson. Tato mystifikace měla vést k přesvědčení, že irsky mluvící Keltové se na skotském území nacházeli dříve, než bylo historicky dokázáno, a Irové si poté tuto původní skotskou literaturu přivlastnili a prohlašovali za svou.92 Ossianovy zpěvy způsobily spoustu omylů ve skotské historiografii a ovlivnily mnoho skotských autorů, včetně mladého spisovatele Waltera Scotta, který později odmítl pravost těchto básní. Sám Walter Scott se však stal dalším mystifikátorem ve vnímání skotské tradice. Hugh Trevor-Roper poukazuje na fakt, že v té samé eseji z roku 1805, kde Scott odmítl pravost Ossianových zpěvů, učinil poznámku o tom, že obyvatelé Kaledonie (římské označení pro dnešní území Skotska) ve třetím století našeho letopočtu nosili „kilt z tartanu“.93 Podle Trevor-Ropera se ani James Macpherson v Ossianových zpěvech nikdy nezmínil o tom, že by Keltové ze Skotských

89 Ibid., s. 16. 90 Ibid. 91 Např. IVANOV, Miroslav. Tajemství RKZ [Rukopisy Kralovédvorský a Zelenohorský]. Praha, 1969. 92 TREVOR-ROPER 1988, s. 17. 93 Ibid., s. 18.

26 vysočin nosili kilt a navíc jejich tradičním nástrojem nebyly dudy, ale harfa.94 Tartan jako látka byl známý zhruba v šestnáctém století, zatímco tradiční kilt byl „vymyšlen“ až Angličany v roce 1745 po té, co se Angličané po sérii několika jakobitských revolt pokusili asimilovat obyvatele Skotských vysočin tím, že jim bylo zákonem zakázáno nosit jakékoliv oblečení tradiční pro tuto oblast včetně kiltu.95 Důležité je však podotknout, že ačkoliv „tartanství“ bylo vymyšlenou tradicí, není možné opominout jeho vliv na skotskou identitu, stejně tak jako je konstrukce národních dějin významnou složkou národně mobilizačních aktivit. Spojené království Velké Británie mělo začátkem osmnáctého století spíše povahu multietnického impéria, kde se na okrajích zachovaly keltské menšiny Skotsko a Wales. Skotská kultura se však lišila nejen od anglické kultury, ale i od svého keltského „příbuzného“ Walesu. To ovšem neznamenalo, že na celém území Skotska existovala jednotná skotská identita. Obyvatelé skotských nížin měli mnohem více společného se svými sousedy ze severní Anglie než se Skoty, kteří obývali Skotskou vysočinu. To bylo viditelné i ve skotské gaelštině, kde existoval jeden (hanlivý) termín pro označení jak Angličanů, tak i anglicky mluvících Skotů. To samé platilo i naopak a Skotové z jihu viděli horaly jako „odlišnou a podřadnou rasu, násilnou, proradnou, chudou a zpátečnickou“96. Na skotském území se tedy střetávaly dvě odlišné kultury, které se nelišily pouze jazykově, ale také hospodářskou úrovní. Skotská gaelština se oddělila od irské gaelštiny v patnáctém století, ale nikdy se nerozšířila do celého Skotska.97 Skotštinou, která vznikla splynutím saštiny a francouzštiny, hovořila skotská společenská elita, obyvatelé skotské nížiny a byl to také jazyk básníků. Skotština měla větší šanci stát se literárním jazykem, ale byla „převálcována“ tištěnou jižní angličtinou.98 Jazyková asimilace proběhla z velké části ještě před tím, než byla vytvořená Unie. Skotská gaelština byla zachována už jen v oblastech Skotské vysočiny a na ostrovech. Skotština byla používána především v soudnictví a v právním systému, ale byla nahrazována angličtinou po té, co byla

94 Ibid. 95 MCCRONE, David. Understanding Scotland: The sociology of a stateless nation. Londýn, 1992, s. 181. 96 COLLEY 2009, s. 14–15. 97 KEATING 2001, s. 201. 98 ANDERSON 2008, s. 103–104.

27 skotská judikatura přesunuta do Londýna v roce 1603. Michael Keating například uvádí, že až do roku 1983 nebyla přeložena Bible do skotštiny.99 Jazyk se tak nestal základním kamenem politické mobilizace jako se tak stalo například ve střední Evropě. Jak již bylo výše zmíněno, skotské školství mělo od samého počátku Unie značnou autonomii a zvláštní režim správy. V devatenáctém století bylo skotské školství vnímáno jako hlavní znak a symbol skotské identity, který nebyl vznikem Unie ovlivněn. Paradoxem bylo, že i přes svůj nacionalistický potenciál, byly skotské školy kritizovány za nedostatečnou propagaci skotské historie ve výuce. Tom Devine však poukazuje na fakt, že skotská identita byla vnímána především skrze systém školství a ne přímo obsahem, který byl vyučován.100 Úroveň skotských univerzit byla vysoká a i počtem převyšovaly univerzity v Anglii. Důležitým aspektem byl i velice nízký poplatek za studium, který dovoloval vzdělání i těm méně majetným a otevíral pro zájemce více možností.101 Skotskou autonomii ve vzdělání dokazuje i fakt, že ve Skotsku byl v roce 1872 přijat skotský školský zákon, který zavedl povinnou školní docházku pro děti od pěti do třinácti let ještě dříve než v samotné Anglii. Správa školství byla před přijetím tohoto zákona především v rukou skotské církve, kdy duchovní předsedali školským radám. Postupně se školství přeneslo na státní správu a v Londýně byl založen Odbor skotského školství (Scotch Education Department). Strach z anglikanizace přispěl v roce 1885 k vytvoření úřadu ministra pro Skotsko, který mimo jiné převzal odpovědnost za skotské vzdělávání. Dle T. M. Devina se skotské školství díky tomuto kroku stalo celosvětově nejlépe organizovaným vzdělávacím systémem před rokem 1918.102 Kvalitní vzdělávací systém přispěl v období skotského osvícenství k rozvoji filosofie, politické ekonomie a dalších společenských věd na vysoké úrovni. Myšlenky hlavních skotských představitelů Adama Smithe, Davida Humea a Adama Fergusona vycházely především z francouzského osvícenství, přičemž pro budoucí státoprávní vývoj byly důležité zejména názory na přirozenost a práva člověka.103 Pokrok zaznamenala i oblast techniky a přírodních věd, například vynález parního stroje Jamese

99 KEATING 2009, s. 21. 100 DEVINE 2000, s. 389. 101 Ibid. 102 Ibid., s. 398. 103 MORGAN 1999, s. 386.

28 Watta. Nedostatek pracovních příležitostí ve Skotsku a lepší platové podmínky v Anglii však zapříčinily odchod mnoha elitních osobností ze Skotska blíže k ekonomickému centru Spojeného království.104 Následkem tohoto přesunu nedošlo k využití intelektuálního potenciálu přímo ve Skotsku, kde tedy pak chyběly elity potřebné k nastartování skotského národního hnutí.

2.3 Modernizace

Tato práce vychází z Hrochovy klasifikace zdrojů a složek národotvorných procesů, a proto je také v této kapitole použita již jím vytvořená typologie národních hnutí podle jejich vztahu k procesu modernizace. Veškeré zde uvedené tabulky včetně označení proměnných byly převzaty z knihy Národy nejsou dílem náhody: příčiny a předpoklady utváření moderních evropských národů a poté aplikovány na skotský případ. Pro Hrochovu typologii jsou důležité dvě datovatelné proměny procesu modernizace. Tou první je nastolení ústavního režimu a vytvoření moderní občanské společnosti. Druhou proměnou je změna v hospodářské sféře způsobená průmyslovou revolucí. Proces modernizace státu je přímo spjat s reformami státní správy a s tím spojenou byrokratizací a militarizací. Reformy měly povahu centralizace a tím se prohloubil rozpor mezi centrem a periferií. Zároveň je však důležité zmínit, že Skotové jako nevládnoucí etnická skupina nedokázala formulovat svoje vlastní požadavky a proto byli jako regionální entita kompatibilní s modernizací státu.105 Dalším znakem moderního státu je občanská společnost a vytvoření ústavního režimu, který se opírá o základní občanská práva. Součástí je tedy emancipace rolníků a zrušení nevolnictví, které ve Skotsku proběhlo již ve čtrnáctém století s výjimkou horníků, kteří byli osvobozeni až v roce 1799. Mimoekonomická závislost rolníků byla tedy v Anglii a Skotsku vyřešena již mnohem dříve než v kontinentální Evropě (také se tak stalo v Nizozemí). A tím, že se v této oblasti klasické nevolnictví neprosadilo, není možné hodnotit skotskou mobilizaci lidových vrstev na základě osvobození rolníků. Nastolení ústavního režimu a vzniku občanské společnosti může proběhnout dvojím způsobem: revoluční francouzskou či evoluční anglickou cestou. Se zařazením

104 COLLEY 2009, s. 123–125. 105 HROCH 2009, s. 99.

29 Anglie jako prototypem evoluční cesty k občanské společnosti nesouhlasí Hroch, který uvádí, že došlo v Anglii spíše kombinací obou. Zmiňuje především dvě revoluce – Anglickou občanskou válku z let 1640 – 1660 a Slavnou revoluci z roku 1689. Vzhledem k tomu, že Skotsko bylo od roku 1603 personálně spojeno s Anglií, prošlo si tou samou „evolucí“ jako Anglie.106 Důležité byly především již zmíněné zákony Viléma II. – Toleranční zákon (1689), Listina práv (1689), Zákon o nástupnictví (1701) a Zákon o unii (1707), které zahájily proces politické a sociální rovnoprávnosti. Druhou datovatelnou proměnou modernizace je průmyslová revoluce. Skotsku se již po vzniku Unie otevřely nové ekonomické možnosti tím, že mezi Anglií a Skotskem vznikla zóna volného obchodu, byly zrušeny kvóty a cla a zároveň se Skotsku otevřela nová odbytiště v severní Americe. Skotská ekonomika dosahovala v polovině osmnáctého století svého dosavadního vrcholu a především díky mechanizaci se rozvinula výroba tradičního textilního průmyslu a produkce vlny. Skotsko také mělo velké zásoby uhlí a železné rudy, které byly strategicky umístěné v blízkosti vodních transportních cest, čímž se rozvinul skotský těžký průmysl a loďařství.107 Nejvýznamnějším obchodním artiklem se stal tabák amerického původu, který měl více než 50% podíl na skotském exportu.108 Důležitým faktem je i nerovnoměrné rozložení hospodářského vývoje na skotském území. Tom Nairn uvádí, že se na skotském území nacházely dva odlišné světy. Zatímco skotské nížiny postupně zasáhla vlna průmyslové revoluce přicházející z Anglie, na území Skotské vysočiny se ve třicátých letech devatenáctého století nacházely ještě přežitky feudálního systému.109 Celý problém vznikl za dob absolutismu, kdy slabá autorita skotského panovníka ponechala Skotskou vysočinu téměř nedotčenou jakýmikoliv reformami. Severní část Skotska tak nebyla připravena na změny, které přinesl kapitalismus. Nerovnoměrný vývoj mohl ve Skotské vysočině nastartovat separatistické snahy, namířené nejen proti Anglii, ale také vůči ekonomicky silnému jihu Skotska. Zatímco v jiných méně rozvinutých částech Evropy podobná

106 HROCH 2009, s. 105. 107 NAIRN 1981, s. 113. 108 DEVINE 2000, s. 122. 109 NAIRN 1981, s. 147.

30 situace nástup nacionalismu umožnila, v případě Skotska byl tento proces zastaven anglickou intervencí reagující na jakobitskou revoluci v roce 1745.110 Industrializace však sama o sobě nemá přímý vliv na formování národního hnutí a je nutné tento proces vnímat komplexněji. Jak uvádí Hroch, často se užívá pojem protoindustrializace, „jenž akcentuje spíše změnu ve způsobu výroby a v životním stylu než v technice“111. Úspěch národního hnutí a nacionalismu byl spíše určen sociální mobilitou a také rozvojem komunikačních technologií, s jejichž pomocí mohla snáze proběhnout mobilizace lidových mas. Tato proměna je v Hrochově typologii označena jako přechod od období agitace k masovému hnutí. V období rozvoje evropského nacionalismu však ve skotském případě k mobilizaci nedošlo, ačkoliv mělo Skotsko velice dobré predispozice především díky své historické minulosti a odlišné náboženské etnicitě. Tom Nairn vysvětluje absenci skotského politického nacionalismu tím, že se ve Skotsku neobjevil problém spojený s nerovnoměrným vývojem centra a periferie, respektive byl v počátku zastaven, jako tomu bylo v již výše zmíněném případě Skotské vysočiny. Skotská inteligence tak nemohla převzít iniciativu a mobilizovat obyvatelstvo.112 Tím, jak bylo Skotsko „pohlceno“ průmyslovou revolucí přicházející z Anglie, nevznikla ani žádná nová vrstva obyvatelstva, která by na sebe převzala roli, jakou měla obrozenecká hnutí v kontinentální Evropě.113 Důležitým faktem je také zvýšená emigrace jak skotské inteligence, tak i pracovní síla, která šla za lepšími příležitostmi a platem.114 V tomto případě asimilace skotského etnika byla rovnocennou výměnou za ekonomický růst a vytvořené příležitosti. Miroslav Hroch také uvádí, že moderní státní národ vznikl rychleji, když byl vnitřně konsolidovaný a „vládnoucí státní národ měl jednoznačnou převahu nad ostatními etniky ve státě“115. Zároveň je důležité podotknout, že asimilace Skotů proběhla ještě v předmoderní společnosti a tím, že Skotsko mělo prospěch z modernizačních procesů, nedošlo k vytvoření efektivního skotského národního hnutí,

110 Ibid., s. 147–148. 111 HROCH 2009, s. 112. 112 NAIRN 1981, s. 117. 113 Ibid., s. 119. 114 DEVINE 2000, s. 117. 115 HROCH 2009, s. 113.

31 které by jednotu národního státu v tomto období mohlo ohrozit. Absence skotského nacionalismu byla vykompenzována liberalismem, malou cenzurou tisku a především relativní svobodou skotské církve a školství. Modernizační procesy hrají v modernistických teoriích nacionalismu důležitou roli. (Proto)industrializace a přechod k moderní společnosti jsou dvě základní proměnné v Hrochově typologii a na základě jejich provázanosti s fázemi národotvorného procesu rozlišuje šest základních vývojových typů národních hnutí.

Procesy modernizace 1. nástup demokratizace a ústavnosti BR 2. nástup průmyslové revoluce IR

Fáze národního hnutí 1. počátek národní agitace AB 2. přechod od období agitace k masovému hnutí BC 3. přijetí a prezentace politického programu PP 4. získání státnosti NS

Základní vývojové typy

1. NÁRODNĚ SJEDNOCUJÍCÍ HNUTÍ (Němci, Italové) AB  PP  IR  BC  NS  BR

2. INTEGRUJÍCÍ NÁRODNÍ HNUTÍ (Norové, Maďaři) AB  PP/BR  BC  IR  NS (Češi) AB  IR  BR/BC  PP  NS

3. OPOŽDĚNÁ NÁRODNÍ HNUTÍ (Slovinci, Litevci aj.) AB  BP  PP  BC  IR

4. POVSTALECKÁ HNUTÍ (Srbové, Řekové) AB/PP  NS  BC  BR  IR (Irové) BR  AB/PP  BC NS IR

5. ÚSPĚŠNÁ DEZINTEGROVANÁ HNUTÍ (Katalánci, Vlámové) BR  IR  AB  PP  BC

6. NEÚSPĚŠNÁ DEZINTEGROVANÁ HNUTÍ (Galicijci, Bretonci) BR  AB  IR (Velšané, Baskové) BR  IR  AB  (BC?) Tabulka 1: Typologie národních hnutí podle jejich vztahu k procesu modernizace

32 Hroch v tabulce116 Skoty nezmiňuje, avšak vzhledem k politické provázanosti Walesu a Skotska se nabízí zařazení skotského nacionalismu mezi neúspěšná dezintegrovaná hnutí. Národní agitace dezintegrovaných hnutí probíhala již v podmínkách občanské společnosti na území multietnického konsolidovaného státu. Modernizační procesy tak předcházely vzniku národních hnutí, která byla často vnitřně nejednotná a problémem byla především fáze mobilizace lidu a přechod k masovému hnutí. Podle Hrocha se velšské národní hnutí nedostalo k třetí fázi, tedy k přijetí politického programu. Tím se také liší skotské národní hnutí zastoupené na politické scéně Skotskou národní stranou, které se v sedmdesátých letech podařilo prosadit politický program a referendum o nezávislosti v roce 2014.

116 HROCH 2009, s. 124–125.

33 3 Skotská národní strana

3.1 Vznik SNP Vznik Skotské národní strany se datuje od roku 1934 spojením Národní strany Skotska a Skotské strany.117 Důležitou postavou tohoto spojení se stal John MacCormick, vůdčí postava v Národní straně Skotska. Zpočátku se jednalo o velmi nejednotné spojení dvou stran s různými politickými cíly, kde Národní strana Skotska podporovala plnou nezávislost a Skotská strana pouze devoluci. Pro dosažení fúze mezi oběma stranami ustoupil John MacCormick od vize plné nezávislosti, čímž velmi zjednodušil jednání mezi oběma stranami a strana se pak ubírala spíše cestou devoluce. John MacCormick opustil stranu v roce 1942 poté, co nedokázal změnit politiku strany tak, aby jejím hlavním cílem bylo nezávislé Skotsko. MacCormick se poté rozhodl založit nestranickou politickou organizaci, která podporovala vytvoření Skotského shromáždění. Tato organizace byla založená čistě dle nacionalistického smýšlení a vidině lepší budoucnosti pro Skotsko. Takto formovaná organizace se ukázala jako silný soupeř pro SNP, ze které přešlo mnoho jejích členů právě k MacCormickovi, který zaznamenal se svým krokem úspěch. Počátky Skotské národní strany byly poznamenány volebními neúspěchy, a to až do roku 1945. V tomto roce byl jako první člen SNP zvolen do Westminsteru Robert McIntyre, který vyhrál doplňovací volby, ovšem svůj mandát ztratil hned o rok později v pravidelných všeobecných volbách do Westminsteru. Skotská národní strana měla ve 40. a 50. letech nízkou podporu a bylo pro ni obtížné postavit větší kandidátní listinu.118 Dalším problémem pro stranu se stal rok 1955, kdy došlo k dalšímu oddělení menší frakce od jádra strany. Jednalo se převážně o mladší příznivce strany, kteří se označovali jako '55 Group. Hlavním důvodem tohoto rozkolu byla frustrace mladších členů z nedostatku pokroku strany. I přesto, že toto rozdělení SNP zasáhlo, v porovnání s rozdělením v roce 1942 se nyní jednalo pouze o několik členů. '55 Group zanedlouho nato založili novou Národní stranu Skotska, která ovšem neměla dlouhého trvání. V 60.

117 SNP. Our Party [online]. [vid. 13. duben 2016]. Dostupné z: http://www.snp.org/our_party 118 LYNCH, s. 84–85.

34 letech se Skotská národní strana začala postupně setkávat s úspěchem a s nárůstem popularity. Zároveň se strana začala poměrně rychle rozrůstat a větvit.119

3.2 „Probuzení“ skotského nacionalismu v 70. letech Rok 1967 se stal zlomovým rokem pro vzestup SNP a také rokem silného probuzení skotského nacionalismu. Umožnil to odchod labouristy Toma Frasera z vrcholné politiky do vedení společnosti spravující převážnou většinu vodních elektráren po celém jihu Skotska. Dopadem této změny bylo konání doplňujících voleb ve volebním obvodu Hamilton právě v roce 1967. Nečekané zvolení kandidátky SNP Winifred "Winnie" Ewing se ukázalo jako správný tah ze strany SNP, když byla ze všech kandidátů vybrána právě ona. Zcela překvapivě vyhrála volby v obvodu tradiční bašty labouristů, když k jejímu vítězství přispěla dobře vedená osmnáctiměsíční volební kampaň. Sama Ewing ji nazvala slovy: "Zastavte svět! Skotsko chce nastoupit."120 K vítězství Ewing pomohlo mnoho dobrovolníků, kteří jí pomáhali s předvolební kampaní, nazvanou "od dveří ke dveřím" (canvassing, door-to-door). Kampaň spočívala na přímém kontaktu s potencionálními voliči a za pomoci audio-vizuální techniky, která pomáhala propagovat skotské právo na nezávislost.121 Výhra Winifred Ewing přiměla předsedu Konzervativní strany Edwarda Heathe, aby reagoval na vzrůstající skotský nacionalismus. V Perthské deklaraci z roku 1968 Heath zdůrazňoval důležité politické aspekty skotské devoluce pro Skotsko.122 Winnie Ewing ve všeobecných volbách konaných v roce 1970 neobhájila volební výsledky z roku 1967 a své postavení ve vedení strany opustila. SNP však dosáhla dalšího úspěchu, když ve volebním obvodě Western Isles vyhrál Donald Steward. Politický dopad vítězství byl zřejmý. Zcela poprvé v historii SNP byl v řádném termínu zvolen člen této strany přímo a nemusel se účastnit doplňujících voleb. Skotská národní strana získala další úspěch a potvrdilo se tím, že skotský nacionalismus už nemůže dále žádná politická strana ignorovat.

119 HARVIE, Christopher. Scotland and Nationalism: Scottish Society and Politics 1707 to the Present. New York, 2004, s. 121–125. 120 EWING 2004, s. 11. 121 Ibid., s. 10–12. 122 DEVINE 2000, s. 584.

35 Upevnění rozvoje skotského nacionalismu napomohlo významně v říjnu roku 1970 objevení ropy v Severním moři. Byla to právě Skotská národní strana, která jako první zareagovala a využila objevu nalezení ropy v nadcházejících parlamentních volbách v roce 1974. Sloganem "It´s Scotland´s oil" zapůsobila na voliče v předvolební kampani a zároveň se jí podařilo získat velkou popularitu, protože právě probíhající Jomkipurská válka zvýšila ceny ropy na čtyřnásobek běžné ceny. Za dané situace se ropa v politickém soupeření stala bodem číslo jedna. Ve Skotsku byla vysoká nezaměstnanost a zároveň velmi špatné makroekonomické podmínky, které vycházely z ekonomické nestability Spojeného království. SNP využila nejvyšší nezaměstnanosti v západní Evropě jako důkaz, že je Skotsko zasaženo ekonomickými krizemi Spojeného království. Řešením dle SNP byla vlastní správa těžby ropy jako nového ekonomického zdroje pro chudé Skotsko. Těžba ropy by potom dodala skotské nezávislosti důvěryhodnost a ekonomický rozmach.123 Volby do Parlamentu se konaly 28. února 1974 a žádná strana nezískala většinu křesel. Edward Heath se pokusil sestavit vládu konzervativců s podporou Liberální strany. Avšak Heath nesouhlasil s požadavkem liberálů, aby došlo ke změně volebního systému, a rezignoval. Několik měsíců byla u moci minoritní vláda labouristů a nové volby byly vyhlášeny na říjen. Nicméně v únorových volbách získala SNP sedm křesel a jednalo se o doposud největší úspěch. Výsledek říjnových voleb však předčil očekávání SNP a strana získala celkem jedenáct křesel a zvýšila svou popularitu. Skotové odevzdali SNP rekordních 30 % hlasů a podpořili skotské právo na nezávislost.124 Ještě několik let se otázka skotského a velšského Home Rule řešila jako důležitý bod politického dění Spojeného království pod dohledem skotských nacionalistů, kterým mezitím rostly politické preference.125 V říjnu 1974 tedy proběhly předčasné volby, po nichž vznikla labouristická vláda s těsnou většinou tří poslanců. Skotská národní strana a Plaid Cymru obsadily dohromady čtrnáct křesel v Parlamentu a díky tomuto výsledku získaly regionální strany mnohem lepší vyjednávací pozici. Etablované strany tak musely brát v úvahu požadavky Home Rule. V roce 1975 vydala slábnoucí vláda labouristů bílou knihu s

123 Ibid., s. 585–586. 124 MCLEAN – GALLAGHER 2013, s. 150–151. 125 DEVINE 2000, s. 586.

36 názvem Our changing democracy: devolution to Scotland and Wales, kde byly vymezeny možné oblasti kompetencí, které by mohly spadat do vnitřních záležitostí nově navrženého skotského a velšského shromáždění.126 V roce 1977 se konaly další doplňující volby do parlamentu, které zapříčinily změnu poměru sil. Labouristé v některých z nich prohráli a tím vláda Jamese Callaghana přišla o těsnou většinu v Parlamentu. V důsledku prohry se Labouristická strana začala štěpit, vznikaly neshody uvnitř strany, které ji oslabily.127 Ani straně na vzestupu, Skotské národní straně, se nevyhnuly problémy. V letech 1974 – 1979 musela SNP řešit zásadní rozpory, zda bude podporovat navrženou devoluci nebo požadovat přímou nezávislost Skotska. Tento kritický moment rozdělil SNP na dvě frakce, na zastánce pragmatického přístupu a fundamentalistického přístupu. V podstatě oba proudy SNP žádaly nezávislost Skotska, avšak rozdílem byl názor na provedení formy získání nezávislosti.128 Křídlo fundamentalistů podporovalo heslo "nezávislost - nic jiného" a odmítlo jakoukoliv formu samosprávy. Pro pragmatické křídlo SNP (gradualisté129) se devoluce stala mezistupněm k vytoužené nezávislosti Skotska. Celý spor o další strategii vůči následnému postupu řešila strana na roční konferenci v Motherwellu v roce 1976. Nakonec byl přijat gradualistický přístup, i přestože byl odmítnut 40 % přítomných delegátů na konferenci.130 Mezi další hlavní problémy SNP patřila nevyjasněná ideologie strany. Tou byl vždy nacionalismus tzv. typu catch-all, který by měl zaujmout voliče s různými ekonomickými, sociálními zájmy skrze všechny třídy společnosti. SNP musela začít řešit své ideologické postavení poté, co se stala parlamentní stranou. Členové SNP se mezi sebou nedokázali dohodnout, zda má mít strana jasně vymezený politický program či má zůstat stranou typu catch-all a zaměřit se pouze na skotské zájmy. Pro svoji politickou nevyjasněnost poslanci SNP v praxi balancovali mezi konzervativní opozicí a

126 MBADINUJU, C. Chinwoke. Devolution: The 1975 White Paper. Political Quarterly. 1976, 47 (3), s. 287. 127 DEVINE 2000, s. 587. 128 MITCHELL – BENNIE – JOHNS 2012, s. 19–20. 129 MITCHELL, James. Recent Developments in the Scottish National Party. Political Quarterly. 1988, 59 (4), s. 473. 130 MITCHELL – BENNIE – JOHNS 2012, s. 20.

37 labouristickou vládou. Konzervativci proto nazývaly členy SNP za "socialisty v tartanu", zatímco labouristé používali termín "Toryové v tartanu".131 Nový rozpor v SNP vznikl v roce 1974, když předseda strany William "Billy" Wolf nebyl zvolen ve volebním obvodu West Lothian, čímž vznikla dvě politická centra SNP a stranické vedení se rozštěpilo. Na jedné straně působilo stranické vedení v čele s Billy Wolfem v Edinburghu, zatímco druhé centrum parlamentních poslanců bylo ve Westminsteru pod vedením Donalda Stewarta. Mezi oběma centry probíhala obtížná komunikace a spolupráce také kvůli vytížení parlamentní skupiny ve Westminsteru. Odlišné politické vize prosazování skotských zájmů zvyšovala také velká rivalita obou center. Umírněný přístup k otázce nezávislosti prosazoval Billy Wolf, zatímco Donald Steward žádal posílenou devoluci spočívající v plné fiskální a ekonomické nezávislosti skotského shromáždění.132 Iniciativa nacionalistických stran a snaha o prosazení skotské nezávislosti vyvrcholila v roce 1978 přijetím dvou zákonů v britském Parlamentu: Zákon o Skotsku (1978) a Zákon o Walesu (1978). Úmyslem obou těchto zákonů bylo zavést omezenou míru samosprávy ustanovením skotského a velšského národního shromáždění. Podmínkou však byl tzv. Cunninghamův dodatek, který požadoval, aby se pro přijetí zákonů vyslovilo alespoň 40 % všech oprávněných voličů.133 Tento dodatek zcela zásadně ovlivnil konečný výsledek referenda.

% elektorátu

Absence 0% ANO Chcete, aby Zákon o Skotsku vstoupil 36% 33% v platnost? NE ANO 1 230 937 (51,6 %) 31% NE 1 153 502 (48,6 %) Volební účast 63,6 % Elektorát 3 747 112 Graf 1: Přepočítané výsledky skotského referenda z roku Tabulka 2: Výsledek referenda o skotské devoluci z roku 1979 1979 na procenta z celkového elektorátu

131 MITCHELL, James. From Breakthrough to Mainstream: The Politics of Potential and Blackmail. In: Gerry HASSAN, ed. The Modern SNP: From Protest to Power. Edinburgh, 2009, s. 37–38. 132 LEVY, Roger. The Search for a Rational Strategy: the Scottish National Party and Devolution 1974- 79. Political Studies. 1986, 34 (2), s. 241–242. 133 BBC. Scottish Referendums. BBC News Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/special/politics97/ devolution/scotland/briefing/79referendums.shtml

38 Dne 1. března 1979 se konala referenda ve Skotsku a Walesu. Ve Walesu se proti přijetí Zákona vyslovilo 79,70 % voličů, zatímco 51,6 % Skotů hlasovalo pro zavedení omezené samosprávy. Avšak referendum na základě Cunninghamova dodatku nenabylo platnosti. Podmínka o kladném vyjádření 40 % všech oprávněných voličů ve výsledku znamenala, že pro ANO se součtem vyjádřilo pouze 33 % voličů.134 K nezdaru referenda přispěl důležitý faktor, a to nízká volební účast voličů v důsledku nevhodného načasování referenda. Celková atmosféra ve Spojeném království byla velmi špatná a termín referenda v březnu 1979 nebyl vhodně zvolen, protože v zimě se projevila silná vlna nespokojenosti s politickou, ekonomickou a sociální politikou. Zároveň se chýlilo ke konci funkčního období Labouristické strany a absence nebo hlas proti mohl znamenat vyjádření nesouhlasu s neoblíbenou vládou.135 Dalším závažným faktorem nezdaru referenda byla pak samotná formulace otázky. Ta se neptala přímo, jestli sami Skotové nezávislost pro Skotsko chtějí, a to mohlo vyvolat dojem, že by v případě zamítnutí mohl být vytvořen zákon v jiném znění.136 Neúspěch referenda s nízkou volební účastí a především Cunninghamův dodatek vyprovokoval poslance SNP k nastolení otázky o nedůvěře vládě. Tohoto počinu SNP využila Margaret Tchatcher a v hlasování byla Callaghanově vládě o jeden jediný hlas vyslovena nedůvěra. Následné všeobecné volby do britského Parlamentu, konané 3. května 1979, vyhráli konzervativci a SNP ztratila většinu svých dosavadních křesel. Po neúspěšném referendu tak SNP dokázala obhájit z dosavadních jedenácti křesel pouze křesla dvě.137 Po propadu ve volbách se SNP snažila najít vysvětlení a důvody neúspěchu. Budoucnost byla nejistá a každý člen SNP měl jiný názor na fungování strany. Po neshodách v SNP následně došlo k vnitrostranickému ideologickému štěpení na různé frakce, které se mezi sebou neshodly. Jednou z "nejhlasitějších" frakcí SNP se po volbách stala frakce '79 Group. Jejím prohlášením a náplní bylo jasné přijetí ideologického vymezení SNP, ke kterému by se voliči hlásili. Zároveň chtěli posunout stranu politicky více doleva tak, aby

134 Ibid. 135 LYNCH, Peter a Sarah BROMAGE. The 1979 Devolution Referendum in Scotland. Scottish Political Archive. 2012. Dostupné z: http://www.scottishpoliticalarchive.org.uk/wb/media/1979%20 Referendum.pdf 136 BROCKLEHURST, Steven. Scottish independence: Does the wording of the question matter? BBC News Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-scotland-20512743 137 DEVINE 2000, s. 588.

39 hlavním cílem strany bylo směřování k "socialistickému a republikánskému Skotsku".138 Podporu nacházela '79 Group převážně u dělnické třídy, které hrozila ztráta pracovních míst v důsledku uzavření továren. Dále veřejně podporovali a prosazovali občanskou neposlušnost, kterou předvedl během kampaně v roce 1981 Jim Sillars, který se ještě s dalšími členy '79 Group vloupal do školní budovy se záměrem uspořádat debatu o skotské nezaměstnanosti. Policie Sillarse následně zatkla a pokutovala ho za vandalismus.139 Ke stoupencům '79 Group patřili vedle Jima Sillarse také Alex Salmond a Margo MacDonald. Další známou frakcí v SNP byla skupina složená převážně z mladých členů SNP, především mužů, kteří zastávali tradiční skotské (gaelské) hodnoty. Tato frakce nesla název Siol nan Gaidheal, její členové se oblékali s oblibou do skotských národních krojů a pochodovali v nich ulicemi s tradičními skotskými dýkami za zvuků dud a bubínků. Skupina Siol nan Gaidheal byla téměř až militantní a ostatní ji označovali jako proto-fašistickou.140 Známou se stala i díky pálení vlajek Spojeného království.141 Třetí frakce vznikla jako reakce na '79 Group pod názvem Campaign for Nationalism in Scotland. Byla především proti tomu, aby se SNP jasně ideologicky vymezila ve svém programu. Vznik frakce se datuje na výroční konferenci v Ayru v červnu 1982 a jejími zakládajícími členy se stala Winnie Ewing a Robert McIntyre. Na konferenci byl zmíněn a kritizován incident Jima Sillarse a byl brán jako nezvratný důkaz o tom, že frakce '79 Group jednoznačně poškozuje image SNP.142 Představitelé Kampaně důsledně naléhali na všechny členy SNP, aby skotský nacionalismus byl jedinou a hlavní základnou jednotné SNP a zároveň požadovali, aby se strana nedělila na levici a pravici. Předseda SNP Gordon Wilson požadavkům vyhověl a zakázal jakékoliv frakce ve straně a nařídil jejich okamžité rozpuštění.143

138 BARBERIS, Peter, John MCHUGH a Mike TYLDESLEY. Encyclopedia of British and Irish Political Organizations. London, 2000, s. 408. 139 DEVINE 2000, s. 600. 140 BLACK, Andrew. The Scottish National Party at 80. BBC News. 2014. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-scotland-scotland-politics-26924026 141 DEVINE 2000, s. 600 142 TORRANCE, David. Salmond: Against The Odds. Edinburgh, 2012. 143 DEVINE 2000, s. 601.

40 Po skončení výroční schůze v Ayru bylo celkem šest členů '79 Group vyloučeno ze strany, mezi nimiž byl i Alex Salmond. Když však uznali závěry z výroční konference, byli všichni vyloučení přijati do strany zpět. T. M. Devine uvádí, že SNP byla v roce 1982 poznamenána stálými napjatými osobními vztahy mezi znesvářenými členy a v průběhu 80. let byla znát zahořklost některých členů.144 Ze SNP se nyní stala marginální strana a až přelom 80. a 90. let přinesl zlom a straně se opětně začalo dařit znovu nastavit a nastartovat otázku skotského nacionalismu a propagaci skotského práva za nezávislost.

3.3 Devoluce 1997

Ani po referendu z roku 1979 neustala ve Skotsku nacionalistická nálada a snaha o další devoluci. Již na počátku 80. let vznikla Kampaň za Skotské shromáždění, jejímž autorem byla především Labouristická strana. Vrcholem kampaně se stal velmi důležitý dokument Prohlášení práv Skotska (Claim of right for Scotland), který deklaroval suverenitu a rozhodovací práva pro skotské občany. Tento dokument neměl žádnou právní moc, ovšem navrhoval zřídit Skotské shromáždění. V roce 1989 vzniklo skotské ústavodárného shromáždění, jehož součástí se stali mnozí političtí představitelé, samotné politické strany, ale například i občanská sdružení či představitelé církve. Součástí tohoto shromáždění byla především Labouristická strana, Liberálně-demokratická strana a později i Skotská národní strana. Právě Skotská národní strana se hned z počátku hlásila ke snahám o devoluci Skotska. Když se ale později vyjasnilo, že tato jednání nepovedou k úplné samostatnosti Skotska, kterou strana propagovala, spolupráci ukončila a kritizovala. Skotská národní strana se do jednání vrátila poté, když mezi labouristy, liberálními demokraty a právě členy Skotské národní strany došlo k dohodě o vzájemné podpoře nehledě k odlišnému pojetí budoucnosti a samostatnosti. Členové SNP cítili podporu obyvatelstva v otázce devoluce a vrátili se do jednání poněkud populistickým krokem, který by straně mohl získat větší podporu z řad obyvatel. I přesto, že se jednání nevyvíjela podle představ

144 DEVINE 2000, s. 601.

41 SNP, každá další devoluce stranu přibližovala k jejímu cíly, tedy k úplné samostatnosti Skotska.145 Konzervativní strana odmítla spolupracovat a účastnit se těchto jednání o devoluci a o vytvoření skotského parlamentu.146 Výhra Labouristické strany v čele s Tony Blairem ve volbách do Westminsteru v květnu roku 1997 znamenala nejen prohru konzervativců, ale také další jednání a devoluce se tak stala jedním z hlavích bodů této vlády. Již 11. září 1997 se konalo referendum, které obsahovalo dvě otázky s odpověďmi „souhlasím“ či „nesouhlasím“.147 K první otázce, která se dotazovala na zřízení Skotského parlamentu, se vyslovilo 74,3 % voličů kladně. Druhá otázka navazovala na otázku první a ptala se, zda by měl mít Skotský parlament právo měnit daň z příjmu. I pro tuto otázku se vyslovilo 63,5 % voličů kladně. Celková volební účast v tomto referendu byla 60,4 % všech oprávněných voličů.148

SOUHLASÍM/NESOUHLASÍM s tím, aby SOUHLASÍM/NESOUHLASÍM s tím, aby měl vznikl Skotský parlament Skotský parlament právo měnit daň z příjmu Souhlasím 1 775 045 (74,29 %) Souhlasím 1 775 045 (74,29 %) Nesouhlasím 614 400 (25,71 %) Nesouhlasím 614 400 (25,71 %) Volební účast 60,43 % Volební účast 60,43 % Elektorát 2 401 431 Elektorát 2 401 431

Tabulka 3: Výsledky referenda 1997

Již v roce 1998 představila labouristická vláda v čele s Tony Blairem Zákon o Skotsku (Scotland Act 1998), který stanovil vznik Skotského parlamentu a Skotské vlády. Tyto dvě instituce měly omezené pravomoci pouze na záležitosti týkající se Skotska, které nespadají do pravomocí Westminsteru. Podmínkou devolučního Zákona o Skotsku z roku 1998 bylo především zachování suverenity Westminsteru v nejdůležitějších otázkách. Zákon byl schválen 17. listopadu 1998 a 19. listopadu stejného roku dostal souhlas i od královny Alžběty II.149

145 MITCHELL – BENNIE – JOHNS 2012, s. 31. 146 BBC. The Devolution Debate This Century. BBC News. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/ special/politics97/devolution/scotland/briefing/c20scot.shtml 147 TAYLOR, Brian. Scottish Devolution. BBC News Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/special/ politics97/devolution/scotland/briefing/scotbrief1.shtml 148 BBC. Scottish Referendum Live - The Results. BBC News Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/ special/politics97/devolution/scotland/live/index.shtml 149 HER MAJESTY’S GOVERNMENT. Scotland Act 1998. Her Majesty’s Government, 1998. Dostupné z: https://www.gov.uk/government/topical-events/scottish-independence-referendum/about

42 Jednokomorový Skotský parlament má 129 poslanců, kteří jsou voleni na čtyřleté volební období smíšeným volebním systémem. První volby se konaly 6. května 1999 a zvítězila v nich Labouristická strana s 55 mandáty, druhé místo obsadila Skotská národní strana s 35 mandáty. Většinovou vládní koalici pak Labouristická strana utvořila s Liberálně - demokratickou stranou, Skotská národní strana tak byla odsunuta do opozice.150

Počet mandátů Labouristická strana 56 Skotská národní strana 35 Konzervativní strana 18 Liberálně demokratická strana 17 Ostatní 3 CELKEM 129 Tabulka 4: Výsledky voleb do skotského parlamentu

3.4 Referendum o nezávislosti 2014

3.4.1 Přípravy referenda

Závazek uspořádat referendum o nezávislosti Skotska v roce 2010 se objevil již v roce 2007 v předvolebním prohlášení Skotské národní strany.151 V následných volbách SNP vyhrála a vytvořila menšinovou vládu v čele s Alexem Salmondem s celkovým počtem 47 mandátů. Poté byla zahájena "celonárodní diskuze", jejíž součástí se stala i diskuze ohledně návrhu zákona o referendu.152 Referendum (Scotland) Bill byl návrh skotského parlamentu, který měl připravit půdu pro vyjednávání s vládou Spojeného království o skotské nezávislosti.153 Nedlouho nato vznikl také white paper, tedy stručný report informující Skotsko o návrhu zákona o referendu, který obsahoval čtyři možnosti: žádná změna, devoluce dle návrhů Calmanovy komise, rozšířená

150 SCOTTISH GOVERNMENT. 1999-2003. 2010 Dostupné z: http://www.gov.scot/About/ Government/sgprevious/sgprevious1999-2003 151 SNP. Manifesto 2007 2007. Dostupné z: http://www.thescottishstandard.net/snp-manifesto-2007.pdf 152 BBC. Timeline: Scottish independence referendum. BBC News: Scotland Politics 2012. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-scotland-scotland-politics-19907675 153 SCOTTISH GOVERNMENT. Draft: Referendum (Scotland) Bill 2007. Dostupné z: http://www.gov. scot/Publications/2007/08/13103747/10

43 devoluce a plná nezávislost.154 Calmanova komise byla vytvořena opoziční Labouristickou stranou, s podporou Konzervativní strany a Liberálních demokratů. Jejím cílem byla revize Zákona o Skotsku z roku 1998 a doporučení větší devoluce skotského hospodářství.155 Výsledek jejích doporučení je pak označován jako Scotland Act 2012.156 V roce 2010 spatřil světlo světa dokument vytvořený skotskou vládou jménem Scotland's Future: Draft Referendum (Scotland) Bill Consultation Paper.157 Jednalo se o návrh zákona o referendu, který ale obsahoval pouze tři možnosti, a to plnou devoluci, devoluci obsahující také část návrhů Calmanovy komise a plnou nezávislost.158 Tento návrh zákona o referendu však Skotským parlamentem neprošel.159 Před volbami v roce 2011 jako součást svého předvolebního programu prohlásila SNP opět, že v případě výhry ve volbách se zavazuje vyhlásit referendum o nezávislosti.160 Sám Alex Salmond ještě těsně před dnem voleb uvedl, že referendum proběhne v druhé polovině jeho volebního období.161 Skotská národní strana poté ve volbách obdržela 69 mandátů ze 129 možných, čímž získala nadpoloviční většinu ve Skotském parlamentu a možnost uspořádat referendum o skotské nezávislosti.162 Jednání mezi Skotskou vládou a vládou Spojeného království probíhala až do října 2012, kdy byla podepsána tzv. Edinburghská dohoda zástupci Skotska i Spojeného království a Skotskému parlamentu byly uděleny pravomoci uspořádat legální referendum o skotské nezávislosti.163

154 QUINN, Joe. SNP reveals vision for independence referendum. The Independent 22. říjen 2011 Dostupné z: http://www.independent.co.uk/news/uk/politics/snp-reveals-vision-for-independence -referendum-1831469.html 155 MCLEAN – GALLAGHER 2013, s. 49. 156 Ibid., s. 61. 157 BBC. Scots referendum plans published. BBC, 2010. Dostupné z: http://news.bbc.co.uk/2/hi /uk_news/scotland/8535946.stm 158 SCOTTISH GOVERNMENT. Scotland’s Future: Draft Referendum (Scotland) Bill Consultation Paper Scottish Government, 2010. Dostupné z: http://www.gov.scot/resource/doc/ 303348/0095138.pdf 159 BLACK, Andrew. Q&A: Independence referendum. BBC, 2009. Dostupné z: http://news.bbc.co.uk/ 2/hi/uk_news/scotland/8235428.stm 160 STUART, Gavin. SNP launch „Re-elect" manifesto with independence referendum vow. STV News, 14. duben 2011. Dostupné z: http://news.stv.tv/scotland/243521-snp-launch-manifesto-with- 50m-fund-for-young-scots/ 161 BLACK, Andrew. Scottish election: Party leaders clash in BBC TV debate. BBC News, 1. květen 2011 Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-scotland-scotland-politics-13255731 162 BBC. Election 2011 - Scotland. BBC News, 11. květen 2011. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/ special/election2011/overview/html/scotland.stm 163 BBC. Timeline: Scottish independence referendum. BBC News: Scotland Politics, 15. říjen 2012. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-scotland-scotland-politics-19907675

44 Datum Skotského referenda o nezávislosti bylo stanoveno na 18. září 2014.164 Referendum obsahovalo pouze jedinou otázku, která vyvolala také dlouhé diskuze. Výsledkem se potom stala všemi odsouhlasená otázka: "Should Scotland be an independent country?”, tedy v překladu "Mělo by být Skotsko nezávislou zemí?", na kterou se mohlo odpovídat pouze volbami "ANO" a "NE". Zajímavostí tohoto referenda pak byla možnost hlasování již od 16 let.165 První skotské referendum o nezávislosti vyvolalo mnoho otázek, jakým směrem bude samostatné Skotsko směřovat a co jej v případě samostatnosti čeká. Některé otázky vyvolané skotskou nezávislostí bylo celkem jednoduché zodpovědět, jiné měly odpovědi velmi neurčité a ty poslední by spatřily světlo světa až při průběhu dalších jednání. Avšak i přesto, že Skotsko své nezávislosti na Velké Británii nedosáhlo, bude se tato kapitola věnovat kromě referenda i přípravám referenda a některým otázkám, souvisejícím právě se skotskou budoucností v případě opačného výsledku. Tato kapitola se bude věnovat především vztahu Skotska s nejdůležitějšími mezinárodními organizacemi, jako jsou Evropská unie, NATO, OSN, dále probere zásadní otázky skotské ekonomiky, národní bezpečnosti a obrany.

3.4.2 Vstup do EU Jedním z velkých problémů pro samostatné Skotsko by byl vstup do Evropské unie. Někteří zastánci skotské nezávislosti argumentují, že Skotsko jako součást Velké Británie dříve v Evropské unii bylo, a proto bude členem EU i nadále. To by bylo ovšem velmi nejasné, protože Evropská unie s něčím takovým jako je rozdělení jednoho z členských států nikdy nepočítala.166 Dále by to s největší pravděpodobností znamenalo, že Skotsko bude využívat výhod, které si Velká Británie poměrně těžce na půdě Evropské unie vyjednala a v tomto případě se dá předpokládat, že ani britská vláda a ani samotná EU by na tuto variantu nepřistoupily.167 Také by to znamenalo problémy

164 BLACK, Andrew. Scottish independence: Referendum to be held on 18 September, 2014. BBC News, 21. březen 2013. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-scotland-scotland-politics-21828424 165 HER MAJESTY’S GOVERNMENT. Scottish independence referendum. GOV.UK Dostupné z: https://www.gov.uk/government/topical-events/scottish-independence-referendum/about 166 MCLEAN – GALLAGHER 2013, s. 25–26. 167 BANKS, Martin. Scotland „risks losing" opt-outs on Euro and Schengen if it splits from UK, warns EU expert. The Telegraph, 2014. Dostupné z: http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/ europe/eu/11098835/Scotland-risks-losing-opt-outs-on-Euro-and-Schengen-if-it-splits-from-UK- warns-EU-expert.html

45 ve strukturách Evropské unie, kde by se musel náhle například měnit i počet komisařů či poslanců v Evropském parlamentu a zároveň by se vše muselo vyjednat s členskými státy EU.168 Druhou a více pravděpodobnou možností vyřešení otázky vstupu do Evropské unie by bylo pokračování Velké Británie i bez Skotska jako člena EU. V tomto případě by si pak samostatné Skotsko muselo podat přihlášku o přistoupení k EU a zároveň splňovat veškeré podmínky kandidátské země pro vstup do EU, tedy tzv. Kodaňská kritéria, jako všechny ostatní členské země.169 To potvrzují i slova tehdy úřadujícího předsedy José Manuela Barossy: "Pokud část území členské země přestane být její součástí a stane se novým nezávislým státem, smlouvy již nebudou dále platné pro toto území. Jinými slovy, nový nezávislý stát by se v důsledku nezávislosti stal třetí zemí ve vztahu k EU."170 Z toho zcela jasně vyplývá, že na Skotsko by se nevztahovaly smlouvy EU a Skotsko by tak již nadále nebylo členem Evropské unie. Dalo by se spekulovat, že v zájmu Evropské unie by bylo co největší urychlení tohoto přijímací procesu, problémem by naopak mohly být členské státy EU v čele se Španělskem, které by mohly mít se vstupem Skotska do EU problém jako s precedentem pro Katalánské snahy o nezávislost.171 Další neznámou v otázce Evropské unie a samostatného Skotska je populistické postavení Skotské národní strany, jejíž postoj se často mění. Například v roce 1975 tehdejší předseda SNP Alex Salmond bojoval za vystoupení Velké Británie z předchůdce EU – Evropského hospodářského společenství.172 Před referendem pak Salmond zcela automaticky počítal s členstvím v EU a přijetím Skotska tou nejjednodušší cestou.173

168 MCLEAN – GALLAGHER 2013, s. 26. 169 Ibid., s. 27–28. 170 BARROSO, José Manuel. Scotland and the EU Barroso’s reply to Lord Tugendhat. 10. prosinec 2012. Dostupné z: http://www.parliament.uk/documents/lords-committees/economic-affairs/Scottish Independence/EA68_Scotland_and_the_EU_Barroso’s_reply_to_Lord_Tugendhat_101212.pdf 171 CARRELL, Severin a Ashifa KASSAM. Scottish independence: Spain blocks Alex Salmond’s hopes for EU transition. The Guardian, 2013. Dostupné z: http://www.theguardian.com/politics/2013/ nov/27/scottish-independence-spain-alex-salmond-eu 172 CARRELL, Severin. Salmond’s EU crisis: polling suggests Scottish voters care. The Guardian, 2012 Dostupné z: http://www.theguardian.com/uk/scotland-blog/2012/nov/07/scotland-alexsalmond- europe-polls 173 TRAYNOR, Ian. Alex Salmond insists independent Scotland would remain in EU. The Guardian, 2014. Dostupné z: http://www.theguardian.com/politics/2014/apr/28/alex-salmond-independent- scotland-remain-european-union

46 V souvislosti se vstupem do EU vyvstává i otázka vstupu Skotska do Schengenského prostoru. To by na jednu stranu znamenalo, že například při cestě z Francie do Skotska by nebylo zapotřebí cestovního pasu, ale nebylo by možné bez něj cestovat do Velké Británie.174 Logickým krokem zveřejněným i v téměř sedmisetstránkovém dokumentu "Budoucnost Skotska: Váš průvodce k nezávislému Skotsku", vydaným SNP,175 by bylo odmítnutí Schengenské dohody. To by ovšem znamenalo vyjednání výjimky s EU a souhlas všech členských států EU.176

3.4.3 Měna a ekonomika Nezávislé Skotsko by muselo čelit také ekonomických otázkám v nově vzniklém státě. Zastánci nezávislosti argumentovali tím, že samostatné Skotsko by bylo více prosperující zemí, a že decentralizované hospodářství bude výhodnější, než současné centralizované a sdílené celou Velkou Británií. Důležitým faktem však je, že prosperita státní ekonomiky je také založená na dlouhodobých obchodních vztazích s okolními zeměmi, a to především v současné době, kdy je ekonomika globalizovaná. Proto je důležité rozhodování, zda nezávislost přinese tolik prosperity, kolik si její zastánci představují.177 Samotné Skotsko je zároveň součástí vnitřního trhu EU a od roku 1707, kdy platí ve Velké Británii zóna volného obchodu vztahující se i na Skotsko, je vnitřní ekonomika Velké Británie velmi sjednocená. Největší část skotského exportu míří právě do Velké Británie, což je více než polovina skotského exportu do všech ostatních zemí.178 Jednou z nejdůležitějších ekonomických rozhodnutí samostatného Skotska by byl výběr měny. Na tuto otázku jsou pouze tři možnosti: vytvoření nové skotské měny, vstup do Eurozóny a přijetí eura a poslední, zastánci nezávislosti nejvíce zmiňovaná, dohoda s Velkou Británií a setrvání na libře.179 Ti totiž došli k závěru, že zachování libry jako součást měnové unie se zbytkem Velké Británie by bylo tou nejlepší

174 MCLEAN – GALLAGHER 2013, s. 29. 175 SCOTTISH GOVERNMENT. Scotland’s future: your guide to an independent Scotland.: Scottish Government, 2013. Dostupné z: http://www.gov.scot/resource/0043/00439021.pdf 176 MCLEAN – GALLAGHER 2013, s. 29. 177 Ibid., s. 30. 178 Ibid., s. 31. 179 Ibid., s. 34.

47 možností.180 Sami nacionalisté se tímto postupem ujišťují, i když George Osborne, kancléř britské státní pokladny, varoval, že takováto unie by nefungovala a neměla by jeho podporu. Zároveň by se Velká Británie dívala skepticky na sdílenou měnu se Skotskem se společnou monetární politikou, ale nezávislou fiskální politikou, protože přesně tato asymetrie přivedla do krize euro. Proto se Geroge Osborne obával, že stejně jako Německo zachraňovalo Řecko, Velká Británie by musela zachraňovat Skotsko.181 V případě skotské nezávislosti by se tedy leader SNP Alex Salmond postavil před obrovský problém: zůstat v zóně šterlinku a zachovat si libru i přes odpor Velké Británie a nevoli EU nebo přijmout euro a vstoupit do EU bez větších problémů, protože dle slov Olliho Rehna, evropského komisaře pro hospodářské a měnové záležitosti, by pro nezávislé Skotsko nebyl možný vstup do EU právě bez přijetí eura.182 Poslední eventuální možností pro nezávislé Skotsko by mohla být cesta vlastní měny. Problémem spojeným s vlastní měnou by ale mohlo být přerušení obchodu s Velkou Británií. Největším rizikem této možnosti by ale byla závislost na ceně ropy, která by mohla rapidně zvyšovat či snižovat sílu směnného kurzu. Nezávislé Skotsko by se tedy muselo pokusit stanovit pevně daný směnný kurz s britskou librou.183

3.4.4 Skotsko a mezinárodní organizace Skotsko jako nový nezávislý stát by se musel ucházet o členství i v dalších mezinárodních organizacích. Poté už by vše záleželo na jednotlivých jednáních a skotské vládě, ke kterým mezinárodním organizacím se Skotsko připojí a ke kterým nikoliv. Dá se předpokládat, že vstup do OSN je téměř samozřejmostí. S velkou pravděpodobností by Skotsko vstoupilo i do Rady Evropy a tím by i nadále dodržovalo Úmluvu o ochraně lidských práv a svobod.184 V případě neúspěchu či protahování vstupních procesů do Evropské unie by se dalo předpokládat, že Skotsko požádá o členství v Evropském sdružení volného obchodu (EFTA, ESVO), které úzce s

180 SCOTTISH GOVERNMENT 2013, s. 110. 181 THE ECONOMIST. Alex Salmond’s big problem. The Economist, 2014. Dostupné z: http://www.economist.com/news/britain/21596935-battle-scotland-has-come-turn-dispute-over- currencywhich-unionists-are 182 JOHNSON, Simon. Alex Salmond’s currency plan B „incompatible with EU". 2014 Dostupné z: http://www.telegraph.co.uk/news/uknews/scottish-independence/11070773/Alex-Salmonds- currency-plan-B-incompatible-with-EU.html 183 MCLEAN – GALLAGHER 2013, s. 34. 184 Ibid., s. 23.

48 Evropskou unií spolupracuje a čímž by se Skotsko stalo součástí Evropského hospodářského prostoru (EEA, EHS).185 Nejednoznačný je pak vstup nezávislého Skotska do Severoatlantické aliance. Přestože byla SNP do roku 2012 proti členství v NATO186, před referendem s členstvím souhlasila a ve svém dokumentu Budoucnost Skotska: Váš průvodce k nezávislému Skotsku prohlašuje, že o členství v NATO bude usilovat.187 Skotský vstup do NATO má však dvě podmínky: první podmínkou je možnost účasti nezávislého Skotska pouze na misích pod záštitou OSN, druhou podmínkou je pak přesunutí a odstranění veškerých jaderných zbraní ze skotského území (viz kapitola 3.4.6), které by se mělo odehrát co nejrychleji.188 Skotská vláda v tomto případě počítá se vstupem do NATO celkem automaticky z toho důvodu, že Skotsko má velmi dobrou strategickou polohu.189 Vyvstává zde ovšem ten stejný problém jako u členství v EU - Skotsko jako nový suverénní stát nepodepsalo zakládající smlouvu NATO, Washingtonskou smlouvu, a muselo by být schváleno všemi dosavadními členy.190 V této souvislosti je pak dobré vyzdvihnout nejednoznačnost uvnitř SNP, která na jedné straně chce Skotsko jako součást Severoatlantické aliance a na straně druhé chce ze svého území odstranit veškeré jaderné zbraně, které jsou velmi důležitou obranou složkou celého NATO. Druhou možnou variantou pro samostatné Skotsko je neutralita. Tato alternativní cesta po neúspěchu v NATO by pak Skotsku otevřela cestu právě pro zmiňované přemístění jaderných zbraní z jeho území. Neutrální Skotsko by si dále mohlo vybrat cestu lehce vyzbrojené armády, která by byla podobná armádě irské, či poměrně těžce vyzbrojené armády, kterou má například Švýcarsko.191

3.4.5 Armáda, jaderné zbraně a národní bezpečnost Ať už neutrální či jako součást Severoatlantické aliance, nezávislé Skotsko je jasně rozhodnuto, že armádu mít bude. V dokumentu Budoucnost Skotska: Váš

185 Ibid., s. 30. 186 Ibid., s. 25. 187 SCOTTISH GOVERNMENT 2013, s. 227. 188 TAYLOR, Brian. SNP members vote to ditch the party’s anti-Nato policy. BBC News, 19. říjen 2012. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-scotland-scotland-politics-19993694 189 SCOTTISH GOVERNMENT 2013, s. 463. 190 BBC. Scottish independence: Scotland „would have to apply", Nato chief says. BBC News, 19. srpen 2014. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-scotland-scotland-politics-28853275 191 MCLEAN – GALLAGHER 2013, s. 24.

49 průvodce k nezávislému Skotsku představuje skotská vláda plány, ve kterých by ve skotské armádě po prvních deseti letech nezávislosti mělo operovat přibližně 15 000 vojáků a dalších 5 000 vojáků by mělo být připraveno v záloze. Nejdůležitější složkou nezávislé skotské armády by se měly stát námořní a vzdušné síly, které by byly schopné chránit skotské pobřeží a především skotské naleziště ropy v Severním moři, kterého si tolik cení.192 Jak již bylo zmíněno, důležitým bodem skotské nezávislosti by bylo i odstranění všech jaderných zbraní z jeho území. To by znamenalo obrovský problém pro Velkou Británii, která má svou základnu jaderných ponorek na skotském území ve Faslane a sklad jaderných raket Trident v Coulport. Britské ponorky vybavené jadernými raketami Trident jsou zároveň i důležitou součástí jaderného programu celého NATO. Jejich přesun a deaktivace by byla možná v řádech měsíců, ovšem nalezení vhodného místa pro novou základnu a její samotná výstavba by mohla zabrat až 20 let a znamenala by miliardové výdaje.193 Pokud by Skotsko opravdu trvalo na přesunu programu Trident ze svého území, jeho budoucnost v NATO by byla velmi nejistá.194 První variantou mohlo být dočasné zachování základen ve Faslane a Coulport po dobu výstavby základen nových, východiskem této situace by však mohla být dohoda mezi Skotskem a Velkou Británií o vzniku suverénního území, které v současnosti existuje například na Kypru. Tím by si nezávislé Skotsko "otevřelo dveře" i do Severoatlantické aliance.195

3.4.6 Pohled na skotskou nezávislost Pohled a přístup Skotska k nezávislosti by byl zcela jasný. Nezávislé Skotsko by se mělo automaticky stát členem EU, NATO a dalších mezinárodních organizací, vyjednat výjimku pro přijetí eura a nevstoupit do Schengenského prostoru, zůstat monarchií, mělo by si zachovat britskou libru a dobré vztahy s Velkou Británií a se samotnou královnou, která by se zároveň měla stát i hlavou Skotska. Především by se

192 SCOTTISH GOVERNMENT 2013, s. 237. 193 BBC. Scottish independence: MPs call for nuclear weapon deal. BBC News, 25. říjen 2012. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-scotland-scotland-politics-20075674 194 CRAMB, Auslan. An independent Scotland would have to „support nuclear weapons" to gain access to Nato. 2013 Dostupné z: http://www.telegraph.co.uk/news/uknews/scotland/scottish- politics/9985086/An-independent-Scotland-would-have-to-support-nuclear-weapons-to-gain- access-to-Nato.html 195 WATT, Nicholas. MoD fears for Trident base if Scotland says yes to independence. The Guardian, 2013. Dostupné z: http://www.theguardian.com/uk-news/2013/jul/10/mod-trident-scotland- independence

50 ale Skotsko mělo stát novým fungujícím státem, nezávislým na Westminsteru, který by těžil ze své prosperující ekonomiky. Velká Británie má ale zcela jiný úhel pohledu a některé z těchto vizí by mohla sama velice rychle ukončit v závislosti na jednání právě samotného Skotska. Britské vládě by se zcela určitě nelíbilo, kdyby Skotové využívali jimi těžce vyjednané výhody v Evropské unii, ve které by právě na úkor Skotska ztratila několik europoslanců a dominantnější postavení nejen v Evropské unii, které se zakládá na počtu obyvatel členských zemí, ale i celosvětově. Zároveň by se Velká Británie bez Skotska přiblížila vystoupení z EU, protože právě Skotsko je více proevropské, než zbytek obyvatel ostrovů. Londýn se zároveň netají tím, že kdyby došlo k již zmiňovanému stěhování jaderných zbraní, nespěchal by se souhlasem k přijetí Skotska do NATO. Problémy by nastaly i v samotném Westminsteru, kde by se muselo rozhodovat o fungování britského parlamentu bez skotských zástupců, nemluvě o Labouristické straně, která by ztratila část své voličské základny, která se nachází právě na území Skotska. Migrace, zemědělství, energetika, školství, zemědělství nebo i rozdělení státního dluhu a další velmi důležité otázky by následně vyvstaly v případě, stalo-li by se Skotsko neutrálním, to je ale nad rámec rozsahu této práce.

3.4.7 Kampaně ANO a NE Již od první poloviny roku 2012 se celé Skotsko rozdělilo na dva protikladné tábory. Separatistická kampaň s názvem Yes Scotland, která podporovala nezávislost Skotska, vznikla 25. května 2012.196 Hlavními aktéry kampaně o nezávislé Skotsko se stala aliance vládní Skotské národní strany, dále Skotské socialistické strany a Skotské strany zelených.197 Právě poslední jmenovaná ale v koalici dlouho nevydržela a již po dvou týdnech kampaň Yes Scotland opustila s tím, že se jednalo čistě o projekt SNP.198 Unionistická opozice na tuto kampaň zareagovala celkem rychle a s měsíčním zpožděním, tedy 25. června 2012, uvedla svou vlastní kampaň s názvem Better Together. Hlavní podporu dostala kampaň od tří hlavních unionistických stran ve

196 TAYLOR, Brian. Scottish independence: One million Scots urged to sign „yes" declaration. BBC News, 25. květen 2012. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-scotland-scotland-politics- 18162832 197 YES SCOTLAND. Yes Scotland. Dostupné z: http://www.yesscotland.net 198 CARRELL, Severin. Scottish Greens pull back from SNP pro-independence campaign. The Guardian, 2012. Dostupné z: http://www.theguardian.com/politics/2012/jun/10/scottish-greens-snp- independence-campaign

51 Skotsku, tedy od Skotských labouristů, Skotské konzervativní strany a Skotských liberálních demokratů.199 Jak je již zvykem, žádná předvolební kampaň se neobejde bez kritiky či vzájemného osočování a ani Skotsko nebylo světlou výjimkou. Zastánci nezávislosti v čele se skotskou vládou a SNP nařkli kampaň Better Together ze šíření poplašných zpráv, které by vystrašily Skoty v případě volby nezávislosti, celkově pak vytýkali unionistům negativní charakter jejich kampaně.200 Zároveň se bodem výtek proti této kampani stala skotská hrdost, která dle slov zastánců nevydrží osmnáctiměsíční nátlak o tom, že Skotsko potřebuje "chůvu" v podobě Velké Británie, nebo že Skotsko není dost silné na samostatnost.201 Naopak kampaň za nezávislost se potýkala s problémy na svých webových stránkách či sociálních mediích a byla nucena je předělat tak, aby lidé sledující jejich obsah nebyli automaticky označováni za jejich zastánce a podporovatele.202 Zajímavostí mohou být i rozpočty obou kampaní a jejich financování. Zatímco kampani Yes Scotland byly poskytnuty finance i od Skotské národní strany203, celkové příspěvky na kampaň se vyšplhaly na více než 2,6 milionu.204 Naopak unionistické kampani poskytla nejvyšší finanční dar, jeden milion liber, spisovatelka

199 TAYLOR, Brian. Scottish independence: Alistair Darling warns of „no way back". BBC News, 25. červen 2012. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-scotland-scotland-politics-18572750 200 HERALD SCOTLAND. Yes camp needs vision to dispel scare stories. Herald Scotland , 28. duben 2013. Dostupné z: http://www.heraldscotland.com/opinion/13102160.Yes_camp_needs_ vision_to_dispel_scare_stories/ 201 MCKENNA, Kevin. Scotland: Labour really needs to get its act together. The Guardian, 2013 Dostupné z: http://www.theguardian.com/commentisfree/2013/mar/24/scotland-independence- labour 202 CARRELL, Severin. Scottish Greens pull back from SNP pro-independence campaign. The Guardian, 2012. Dostupné z: http://www.theguardian.com/politics/2012/jun/10/scottish-greens-snp- independence-campaign 203 HERALD SCOTLAND. Yes Scotland publish list of donors for indyref campaign. Herald Scotland, 10. duben 2013. Dostupné z: http://www.heraldscotland.com/news/13099682.Yes_ Scotland_publish_list_of_donors_for_indyref_campaign/ 204 ELECTORAL COMMISSION. Referendum Donations. The Electoral Commission Dostupné z: http://public.tableau.com/views/ReferendumDonations/SummaryofDonationstoParticipantsinthe ScottishReferendum?:embed=y&:showVizHome=no&:host_url=https%3A%2F%2Fpublic.table ausoftware.com%2F&:tabs=no&:toolbar=yes&:animate_transition=yes&:display_static_image= no&:display_spinner=no&:display_overlay=yes&:display_count=yes&:loadOrderID=0

52 J.K.Rowlingová.205 Celková částka příspěvků na kampaň Better Together se vyšplhala přes úctyhodných 3,6 milionu liber.206

3.4.8 Výsledky referenda Průzkumy před samotným referendem napovídaly, že hlasování bude velmi těsné. Dopředu nebylo vůbec jasné, jak referendum dopadne a vše bylo čistě v rukách skotských voličů.207 Referendum o nezávislosti Skotska se konalo 18. září 2014 a proběhlo celkem ve 32 volebních obvodech. Samotné výsledky pak potvrdily, že skotský národ byl rozdělený na dvě poloviny a že výsledek, výhra unionistů, byl velmi těsný. Ze všech 32 obvodů hlasovaly pro samostatnost pouze čtyři, a to konkrétně Dundee, Glasgow, North Lanarkshire a West Dunbartonshire. Zbytek Skotska hlasoval proti nezávislosti a pro setrvání ve svazku s Velkou Británií. Celkový výsledek byl nakonec sečten na 55,30 % versus 44,70 % a Skotsko zůstalo součástí Velké Británie i nadále. Velmi vysoká volební účast 84,59 % v celkovém počtu 3 623 344 hlasů (včetně 3 429 propadlých hlasů, v přepočtu 0,09 %) dala najevo, že referendum o nezávislosti se skotských občanů úzce dotýkalo a sami chtěli o své budoucnosti rozhodnout.208 Takto vysoká volební účast byla historicky od zavedení volebního práva pro ženy roku 1918 nejvyšší a převýšila i dosavadní rekord 83,9 % z roku 1950.209

Počet hlasů Počet hlasů (%) NE 2 001 926 55,30 ANO 1 617 989 44,70 Celkem 3 623 344 100,00 Tabulka 5: Výsledky referenda o nezávislosti Skotska 2014, 18. září 2014210 Prohrané referendum znamenalo odstoupení Alexe Salmonda211 a nástup nové premiérky212 a předsedkyně SNP Nicole Sturgeon.213 Ale i přesto, že Skotsko na svou

205 BBC. Scottish independence: JK Rowling donates £1m to pro-UK group. BBC News, 11. červen 2014. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-scotland-scotland-politics-27793967 206 ELECTORAL COMMISSION. 207 SCOTCEN SOCIAL RESEARCH. What Scotland Things. Dostupné z: http://whatscotlandthinks.org/ opinion-polls 208 BBC. Scotland Decides: Results. BBC News . Dostupné z: http://www.bbc.com/news/events/scotland- decides/results 209 KOPLOWITZ, Howard. Scottish Independence Voter Turnout Breaks UK Records. International Business Times, 19. září 2014. Dostupné z: http://www.ibtimes.com/scottish-independence- voter-turnout-breaks-uk-records-1691834 210 BBC. Scotland Decides: Results. BBC News,. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/events/scotland- decides/results

53 nezávislost nedosáhlo, bylo skotské vládě přislíbeno delegování dalších pravomocí. Brzy po definitivně rozhodnutém referendu byla vytvořena na základě dohody Labouristické strany, Konzervativní strany, Liberálních demokratů, Zelených a Skotské národní strany tzv. Smithova komise, která měla přezkoumat další devoluci skotského parlamentu.214 Jak sám Sir Smith řekl, komise se snažila být nestranná a politicky neutrální ve všech závěrech a doporučeních. Hlavními body zájmu Smithovy komise pak byly daňová politika, vyplácení sociálních dávek nebo více pravomocí při vyhlašování voleb.215 Devoluce doporučená Smithovou komisí však nebyla moc úspěšná v očích skotské vlády. Premiérka Nicole Sturgeon sice uvítala tuto snahu o další devoluci, zároveň ale vyjádřila svou nespokojenost s výsledky komise a okomentovala to slovy, že Skotsko si představovalo více pravomocí, kterých se Skotsku nedostalo.216 Po volbách v roce 2015, kdy ve Skotsku drtivě vyhrála SNP, prohlásila premiérka Nicole Sturgeon, že výsledky Smithovy komise jsou nedostatečné a požadovala vytvoření komise nové.217 Britský premiér David Cameron její požadavky pro větší devoluci Skotska vyslyšel a prohlásil, že nejdříve musí být přijaty návrhy Smithovy komise.218 To se sice nakonec nestalo219, ovšem v květnu 2015 byl představen Scotland Bill 2015-

211 BBC. Alex Salmond to step down as Scotland’s First Minister. BBC News, 19. září 2014. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-scotland-29284169 212 BBC. New Scottish First Minister Nicola Sturgeon makes gender equality pledge. BBC News, 19. listopad 2014. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-scotland-scotland-politics-30105262 213 BBC. SNP conference: Nicola Sturgeon appointed party leader. BBC News, 14. září 2014. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-scotland-scotland-politics-30011423 214 SMITH COMMISSION. Report of the Smith Commission for further devolution of powers to the Scottish Parliament Smith Commission, 27. listopad 2014. Dostupné z: http://news.bbc.co.uk/ 2/shared/bsp/hi/pdfs/28_11_14_smithcommission.pdf 215 BBC. Scotland „should set own income tax", says Smith Commission. BBC News, 27. listopad 2014 Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-scotland-30223348 216 BROOKS, Libby. Nicola Sturgeon: Smith commission fails to deliver ‘powerhouse parliament’. The Guardian, 2014. Dostupné z: http://www.theguardian.com/uk-news/2014/nov/27/nicola- sturgeon-smith-commission-fails-deliver-scotland-powerhouse-parliament 217 BBC. Election 2015: Sturgeon says Cameron must go further on devolution. BBC News, 10. květen 2015. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/election-2015-scotland-32680698 218 BBC. Cameron will „look at" proposals for further Scottish devolution. BBC News, 15. květen 2015. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-scotland-scotland-politics-32746049 219 BBC. Scottish devolution: What next for Scotland? BBC News, 27. květen 2015. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-scotland-scotland-politics-32810553

54 16, který by měl upravit zákon z roku 1998 a bude dále delegovat pravomoci na základě doporučení Smithovy komise.220 Setrvání Skotska ve Spojeném království nemělo vliv pouze na Skotsko, ale i na celou Velkou Británii. Sama Velká Británie si na celosvětové úrovni udržela svou respektovanou pozici, ovšem bude se nadále devolvovat. Zároveň se ale vyhne zdlouhavým a finančně náročným jednáním, které by v případě opačného výsledku referenda nastaly. Svým výsledkem pak Skotsko může oslabit separatisticky smýšlející regiony a státy, jako například španělské Katalánsko.

3.5 Volby 2015 Britské volby do dolní komory vyhrála Konzervativní strana v čele s Davidem Cameronem, který se zároveň stal předsedou vlády. Volby konzervativci vyhráli s velkou převahou a i nadále budou vládnout Velké Británii, vítězná převaha navíc dovolila konzervativcům sestavit jednobarevnou vládu.221 Volební vítězství konzervativců spočívalo také na předvolebním slibu o vypsání referenda o setrvání Spojeného království v Evropské unii. David Cameron nabídl tento slib výměnou za své znovuzvolení, aby mohl dokončit reformy, které v současném volebním období začal prosazovat.222 Získáním většinové převahy v dolní komoře zaručilo Konzervativní straně vládu na dalších pět let v čele s právě zmiňovaným staronovým premiérem Davidem Cameronem. Fakt, že Konzervativní strana vyhrála volby s převahou, dokazují výsledky voleb a počet křesel v dolní komoře parlamentu Velké Británie, tzv. House of Commons. Ten se skládá z 650 křesel a je dále rozdělen dle počtu obyvatel na 533 křesel pro Anglii, 59 pro Skotsko, 40 pro Wales a 18 pro Severní Irsko.223

220 HOUSE OF COMMONS. Scotland Bill 2015–16. House of Commons, 28. květen 2015. Dostupné z: http://www.publications.parliament.uk/pa/bills/cbill/2015-2016/0003/16003.pdf 221 BBC. General Election 2015: Results. BBC News, 2015. Dostupné z: http://www.bbc.com/ news/election/2015/results/ 222 AHMED, Kamal. Timeline: Campaigns for a European Union referendum. BBC News, 21. květen 2015. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-politics-15390884 223 BBC. General Election 2015.

55 Rozdíl oproti Počet mandátů Počet hlasů (%) volbám 2011 Konzervativní strana 331 36,9 +24 Labouristická strana 232 30,4 -26 Skotská národní strana 56 4,7 +50 Liberálně demokratická strana 8 7,9 -49 Demokratická unionistická strana 8 0,6 0 Sinn Féin 4 0,6 -1 Plaid Cymru 3 0,6 0 Strana nezávislosti (UKIP) 1 12,6 +1 Ostatní 15 5,5 X Tabulka 6: Výsledky parlamentních voleb 2015 Jak zcela jasně ukazuje tabulka s výsledky, Konzervativci získali celkem 331 křesel, což je o 24 křesel více než v předchozích volbách. Přestože volby jasně vyhrála Konzervativní strana, nezanedbatelného úspěchu dosáhla Skotská národní strana. Po součtu všech hlasů se vyšplhala na třetí místo za vítěznou Konzervativní stranu a opoziční Labouristickou stranu s celkovým počtem 56 křesel, který znamená navýšení o 50 křesel oproti volbám z roku 2010. SNP tím zároveň zaznamenala historicky největší triumf ve volbách ve Skotsku. Právě Labouristická strana měla část své volební základny na území Skotska, drtivé vítězství SNP ve Skotsku ji proto odsoudilo do opozice, labouristi získali pouze 232 křesel, což je pokles o 26 křesel. Největší propad ovšem zaznamenala Liberálně demokratická strana, která byla do těchto voleb stranou vládní. Ta získala pouze 8 křesel a ztratila celkem 49 křesel v porovnání s volbami z roku 2010.224 Tyto volby také znamenaly změny ve vedení Liberálních demokratů, kde předsednické křeslo opustil Nick Clegg, kterého nahradil Tim Farron.225 Změny se také udály u propadnuvší Labouristické strany, když tehdejší předseda Ed Milliband uznal propad u voličů a odstoupil. Labouristé ve volbách dostali méně hlasů oproti očekáváním, v Anglii a Walesu nebyl propad tolik patrný jako ve Skotsku, kde

224 Ibid. 225 WATT, Nicholas. Nick Clegg resigns as Lib Dem leader. The Guardian, 2015.Dostupné z: http://www.theguardian.com/politics/2015/may/08/nick-clegg-resigns-as-lib-dem-leader

56 labouristé ztratili téměř všechna křesla na úkor SNP.226 Novým předsedou strany se stal Jeremy Corbyn.227 Po referendu o nezávislosti Skotska vyjádřili Skotové zcela jasně své představy o zastoupení v parlamentu. Nacionalistická a převážně levicově orientovaná SNP získala 56 z 59 možných, o zbývající tři volná křesla se po jednom podělili labouristé, konzervativci a liberální demokraté.228 Triumfální výsledek SNP v podstatě donutil premiéra Davida Camerona k prohlášení, že předá další a větší pravomoci z Westminsteru do rukou Skotského parlamentu s nutností prosazovat zájmy Skotů ve Spojeném království.229 Výsledky voleb vynesly do čela konzervativce a SNP, naopak pro Stranu nezávislosti Spojeného království (UKIP), dle celkového počtu hlasů v procentech třetí nejsilnější stranu Spojeného království, znamenaly neúspěch. UKIP získala průměrných 13 % hlasů, Westminsterský většinový volební systém jí však přidělil pouze jedno křeslo.230 Předseda strany Nigel Farage po tomto neúspěchu rezignoval, strana však jeho rezignaci nepřijala a Farage tak zůstává předsedou Strany nezávislosti i nadále.231 Sám Farage vidí neúspěch UKIP v obavách voličů pravicového spektra z koalice Labouristické strany a Skotské národní strany. Výsledkem těchto obav je právě výrazné vítězství konzervativců.232 UKIP zároveň kritizovala systém voleb ve Velké Británii, protože získala více než tři miliony hlasů a pouze jedno křeslo, kdežto SNP ve Skotsku získala přibližně 50 % hlasů, v porovnání méně než polovinu hlasů UKIP, a přesto ovládla téměř 100 % skotských křesel.233

226 WINTOUR, Patrick a Rowena MASON. Ed Miliband resigns as Labour leader. The Guardian, 2015. Dostupné z: http://www.theguardian.com/politics/2015/may/08/ed-miliband-to-resign-as-labour- leader 227 LABOUR PARTY. Labour Party. Official Site Dostupné z: http://www.labour.org.uk/ 228 BBC. General Election 2015. 229 CARRELL, Severin a Libby BROOKS. SNP to demand new powers for Scottish parliament after election landslide. The Guardian, 2015. Dostupné z: http://www.theguardian.com/politics/2015/ may/08/snp-to-demand-new-powers-for-scottish-parliament-after-election-landslide 230 BBC. General Election 2015 231 AHMED, Kamal. Farage stays as UKIP leader after resignation rejected. BBC News, 11. květen 2015. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-politics-32696505 232 MASON, Rowena, Patrick WINTOUR a Nicholas WATT. Farage: Ukip would work with Cameron to block Labour-SNP coalition. The Guardian, 2015. Dostupné z: http://www.theguardian.com/ politics/2015/apr/15/farage-ukip-cameron-conservatives-block-labour-snp-coalition 233 HOPE, Christopher. Nigel Farage attacks „bankrupt" electoral system that saw 4m voters elect 1 Ukip MP. The Telegraph, 2015. Dostupné z: http://www.telegraph.co.uk/news/politics/nigel- farage/11593312/nigel-farage-attacks-electoral-system-after-election.html

57 Po těchto volbách zůstává i nadále otevřená otázka členství Velké Británie v Evropské unii. Premiér David Cameron přislíbil voličům uspořádat referendum o setrvání či vystoupení Velké Británie z Evropské unie v roce 2017.234 Edinburgh a hlavně SNP dávají ale jasně najevo, svůj nesouhlas s vystoupením z EU. V případě vystoupení Velké Británie bude Skotsko usilovat o opakování referenda o nezávislosti, popřípadě o vystoupení Skotska z unie Spojeného království, protože zájmem Skotska je naopak setrvání či vstup do EU.235 Skotsko je právě nejvíce proevropskou zemí Spojeného království a neúspěšné referendum o nezávislosti z roku 2014 zvyšuje britské šance v Evropské unii zůstat.236 Síla Skotské národní strany Davidu Cameronovi ukázala, že je nutností ucházet se o skotskou přízeň, jinak o Skotsko Velká Británie přijde. Proto je diskuze o referendu o setrvání Velké Británie v Evropské unii velmi žhavým tématem. Britská vláda i veřejnost jsou proti vstupu do měnové unie a přijetí eura. Konzervativci chtějí podporovat volný obchod, jednotný trh a protestují proti zásahům EU do britských záležitostí. Cameronova strana požaduje garance pro státy mimo eurozónu, zachování jejich svébytných zájmů a potlačování znevýhodnění těchto států.237 Skotská národní strana se jako jediná postavila proti odchodu Velké Británie z EU. Za předpokladu, že by k opravdu k „Brexitu“ došlo, SNP by zcela jistě požadovala tzv. rozhodnutí dvojitou většinou. To by znamenalo, že pokud by Velká Británie jako celek opustila Evropskou unii, musela by každá ze čtyř zemí Spojeného království hlasovat o svém setrvání či odchodu z EU samostatně.238 Je třeba si uvědomit, že volby ve Velké Británii jsou jasným ukazatelem směřování k referendu o setrvání Spojeného království v Evropské unii. Odchod Velké Británie z EU by byl pro budoucnost samotné Unie velkou hrozbou a v současné době

234 AHMED, Kamal. Timeline: Campaigns for a European Union referendum. BBC News, 21. květen 2015. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-politics-15390884 235 PERRAUDIN, Frances. Sturgeon: new Scottish referendum „probably unstoppable" if UK votes to leave EU. The Guardian, 2015. Dostupné z: http://www.theguardian.com/politics/2015/oct/16/ nicola-sturgeon-new-scottish-referendum-probably-unstoppable-if-uk-votes-to-leave-eu 236 HERALD SCOTLAND. Scots want to stay in EU, as the rest of Britain wants to say goodbye, says new poll. Herald Scotland, 2. listopad 2014. Dostupné z: http://www.heraldscotland.com/news/ 13187523.Scots_want_to_stay_in_EU__as_the_rest_of_Britain_wants_to_say_goodbye__says_ new_poll/ 237 CAMERON, David. Prime Minister’s speech on Europe. Prime Minister’s Office, 10. listopad 2015. Dostupné z: https://www.gov.uk/government/speeches/prime-ministers-speech-on-europe 238 MACNAB, Scott. Sturgeon: Scots must not exit EU against our will . Scotsman, 26. květen 2015. Dostupné z: http://www.scotsman.com/news/politics/sturgeon-scots-must-not-exit-eu-against- our-will-1-3783222

58 je celosvětově velkým tématem. Velká Británie představuje jistoty pro další liberální evropské státy, například Dánsko, Nizozemí či Švédsko a jejím odchodem by tyto země zůstaly bez hlavního spojence. V tomto případě by se musela restrukturalizovat celá Evropská unie. Zároveň by vzniklo období chaosu nejen v Evropské unii, ale i v samotném Spojeném království, kterému by odchodem EU hrozilo rozložení a ztráta Skotska jako jednu ze svých zemí či dokonce jeho zánik.

59 Závěr

Narůstající politické úspěchy Skotské národní strany z druhé poloviny dvacátého století jasně ukázaly, že regionální strany ve Spojeném království není možné déle ignorovat. V posledních čtyřiceti letech byly v Británii vyhlášeny celkem tři referenda o skotské devoluci či úplné nezávislosti. Skotský nacionalismus či secesionismus zaujímá v současné britské politice důležité místo a vyvstává několik otázek k tomuto „fenoménu“. Pokud existuje skotský nacionalismus a došlo k jeho probuzení, jak je možné že se neprojevil historicky již dříve? Chyběly skotskému nacionalismu historické a kulturní předpoklady? Hájily před vzestupem SNP skotské zájmy nějaká jiná hnutí či strany? Je tedy možné nalézt prvky nacionalismu i v ostatních stranách? Znamenalo referendum z roku 2014 eskalaci skotského nacionalismu nebo to bylo spíše populistické gesto Alexe Salmonda? Snaha odpovědět na tyto otázky byla hlavním výzkumným cílem této diplomové práce. Jedním z výzkumných cílů této práce byla analýza specifik skotského nacionalismu. Historie jakéhokoliv národa je považována za podstatné kritérium pro vznik národních hnutí a nacionalismu. Nejvýznamnějším prvkem historického vývoje Skotska byla jeho provázanost s církví. Skotská presbyteriánská církev měla největší vliv na obyvatelstvo a při sloučení skotského a anglického parlamentu v roce 1707 se jí podařilo zachovat si určitá privilegia. Skotsko si kromě samostatné církve zachovalo vlastní právní systém a (církevní) kontrolu nad školstvím. Církev hrála také sjednocující roli během jakobitské revolty. Skotské území bylo rozděleno na dvě části, kdy Skotskou vysočinu obývali především katolíci a zastánci Stuartovské dynastie, zatímco jih Skotska byl ovlivněn protestantismem z Anglie. Po bitvě u Cullodenu došlo k větší integraci skotského severu a došlo k etnickému sjednocení uvnitř Skotska. Byla to tedy skotská církev, která rozvíjela skotskou identitu a stala se nositelem skotského nacionalismu. Druhým tradičním předpokladem vzniku nacionalistických hnutí je kulturní a jazyková odlišnost. Ve skotském případě je však toto kriterium zpochybnitelné. Jazyková asimilace proběhla díky přesunu skotské judikatury do Londýna ještě před tím, než došlo k vytvoření Unie. Skotská gaelština se používala jen na skotských ostrovech a v periferních oblastech Skotské vysočiny. Jak bylo také výše zmíněno, skotská identita nebyla jednotná a skotský jih byl mnohem více provázaný se severní Anglií než se zbytkem Skotska. Dalším kontroverzním tématem jsou „vymyšlené“

60 skotské tradice a konstrukce národních dějin. Skotové se snažili vymezit vůči irskému vlivu a nahradit kulturní deprivaci dřívějších dob tradicí historického národa. Ačkoliv je tartanový kilt a Ossianovy zpěvy výmyslem osmnáctého století, nelze opominout jejich vliv na skotskou identitu. Na rozdíl od jazyka, který nehrál skoro žádnou roli v národně mobilizačních aktivitách, „tartanství“ mělo značný vliv na další vývoj skotské identity. Třetím specifikem skotského nacionalismu je modernizace a politická centralizace. Po vzniku Unie využívalo Skotsko výhody volného obchodu s Anglií, kdy byly zrušeny kvóty a cla a otevřel se také přístup na americké trhy. Zatímco vlna průmyslová revoluce zasáhla jižní Skotsko, vysočina zůstala na periferii a začalo se vytvářet štěpení centrum-periferie, které v kontinentální Evropě umožnilo nástup nacionalismu. Ve Skotsku však tento proces zastavila anglická intervence během jakobitské revoluce. Dalším důležitým faktorem byl odchod elitních osobností a vzdělanců blíže ekonomickému centru. Skotsko mělo relativně dobré predispozice k tomu, aby se skotský nacionalismus a secesionismus projevil již dříve, avšak počáteční nacionalismus byl zastaven. Štěpící linie centrum-periferie se plně nevyvinula a ve Skotsku tak nevznikla hnutí reagující na nerovnoměrný vývoj země. Navíc se na skotském území nenacházela ani skotská inteligence, která by mohla převzít iniciativu. Tato práce také měla odpovědět na otázku, proč se skotský nacionalismus začal výrazněji projevovat až v sedmdesátých letech dvacátého století. Skotsko v devatenáctém století využívalo výhody britského impéria a částečně také získalo administrativní samosprávu například vytvořením úřadu ministra pro Skotsko. Obě světové války přerušily případný nástup skotského nacionalismu a v poválečných letech nebyli skotští nacionalisté jednotní (odštěpení frakce Johna MacCormicka). Hlavním důvodem vzestupu SNP v sedmdesátých letech byl zcela jistě nález ropy v Severním moři, který SNP dokázala využít ve své předvolební kampani. Spojené království zasáhla finanční krize a Jomkipurská válka zvýšila ceny ropy na čtyřnásobek běžné ceny. Politická nestabilita a předčasné volby v roce 1974 donutily etablované strany ve Westminsteru reagovat na vzrůstající popularitu regionálních stran. Skotský nacionalismus a snaha o prosazení skotské nezávislosti vyústila v referendum, které ale kvůli hlasovacímu dodatku a špatnému načasování nedopadlo podle představ SNP. Tento neúspěch zapříčinil rozkol uvnitř SNP, jenž spolu s nástupem Margaret Thatcherové zapříčinil utlumení skotského nacionalismu na několik let.

61 Vývoj v sedmdesátých a především devadesátých letech odpovídá na otázku, zda je možné nalézt prvky skotského nacionalismu i v ostatních stranách. Tradiční vládní strany musely reagovat na úspěch regionálních stran. Perthská deklarace byla prvním pokusem konzervativní strany, jak podpořit určitou formu skotské devoluce. Labouristická strana na to zareagovala ustavením Kilbrandonovy komise, která měla konkrétněji vyřešit ústavní problémy spojené s devolucí. Stejně tomu bylo i koncem devadesátých let, kdy se vláda Tonyho Blaira po drtivém vítězství ve volbách v roce 1997 zasadila o svolání referenda, které vedlo k vytvoření Skotského parlamentu. Skotsko bylo vždy volební základnou labouristů a přísun hlasů pro Skotskou národní stranu by znamenal ztrátu křesel Labouristické strany. K tomuto scénáři také došlo během parlamentních voleb 2015, kdy labouristé ztratili skoro všechna křesla na úkor SNP. Vývoj skotského nacionalismu v rámci SNP ve 21. století je především spjato s osobou Alexe Salmonda, který dokázal využít své řečnické dovednosti a vrátil SNP zpět na politickou scénu. V roce 2007 se SNP podařilo vyhrát volby do skotského parlamentu a sestavit menšinovou vládu také díky slibu, že bude vyhlášeno referendum o skotské nezávislosti. Podpora úplné nezávislosti byla však nízká a skotský parlament ani neměl pravomoce na svolání referenda. Proto například Iain McLean uvádí, že Salmondovo prosazování referenda bylo pouze planými řečmi (cheap talk) a nikdo ani nečekal, že by referendum mohlo projít skotskou legislativou.239 Ve volbách 2011 se však podařilo SNP poprvé sestavit většinovou vládu a od svolání referenda už nebylo cesty zpět. Na podzim roku 2014 se ve Skotsku konalo dlouho očekávané referendum o nezávislosti, které však nenaplnilo očekávání nacionalisticky smýšlejících Skotů v čele s SNP. I přes velmi těsný výsledek se proti nezávislosti Skotska vyslovilo více voličů a Skotsko tak nadále zůstalo součástí Spojeného království. Právě před tímto referendem vyvstalo mnoho nezodpovězených otázek, které mohly být klíčové v rozhodování skotských voličů ohledně budoucnosti své země. Zastánci skotského nacionalismu by mohli namítnout, že skotská vláda měla na většinu otázek své odpovědi ("Budoucnost Skotska: Váš průvodce k nezávislému Skotsku),

239 THE CONSTITUTION UNIT. Scotland after the Referendum: “It was business as usual that got us into this position in the first place”. The Constitution Unit Blog, 3. listopad 2014. Dostupné z: https://constitution-unit.com/2014/11/03/scotland-after-the-referendum-it-was-business-as-usual- that-got-us-into-this-position-in-the-first-place/

62 jednalo se ovšem pouze o populistické a ne zcela promyšlené představy o skotské nezávislosti. Příkladem by mohl být například vstup Skotska do EU, na který nahlížela sama Evropská unie a skotská vláda zcela odlišně. Dalšími body střetu názorů se pak staly otázky měny a ekonomiky, vstupu Skotska do mezinárodních organizací (především NATO) či otázky národní bezpečnosti a armády. Výše zmíněné body jsou pouze ty nejzákladnější, které se probíraly dlouhodobě před plánovaným referendem, další závažné a pro nás neznámé otázky by však vyvstaly v případě opačného výsledku referenda o nezávislosti Skotska. Je tedy možné tento úspěch SNP brát jako eskalaci skotského nacionalismu či Alex Salmond využil referendum o nezávislosti k získání větší popularity? Srovnáním skotského případu se situací v Evropě, je na první pohled viditelné, že dochází k nárůstu nacionalistických a populistických stran. Důležitým faktorem jejich vzniku je především ekonomická krize z roku 2007, která následně zapříčinila politickou krizi, kdy doposud etablované strany začaly ztrácet voličskou podporu. Tento trend je možné pozorovat v celé Evropě. Není zcela jistě náhodou, že SNP se dostala na vrchol v sedmdesátých letech, kdy probíhala ropná krize. V té době využila SNP nález „skotské“ ropy jako hlavní záminku k získání větších pravomocí a zavedení určité formy samosprávy. Stejně tak jako Alex Salmond během kampaně propagoval ekonomické výhody plynoucí ze samostatného Skotska, s tím rozdílem, že neúspěšné referendum 1979 přivedl SNP do ústraní, zatímco rokem 2015 získala strana největší počet křesel v parlamentu. Závěrem je tedy důležité podotknout, že skotský nacionalismus měl historické i kulturní předpoklady k tomu, aby se vyvinul ve stejná národní hnutí, jako tomu bylo v jiných částech Evropy. Jedinou složkou, která však zamezila jejich vytvoření, byla ekonomická sféra. Skotsko po dlouhou dobu využívalo ekonomické výhody britského impéria a nebyl důvod k nějakým změnám. Skotský nacionalismus se začal probouzet až v poválečné době, kdy Británie ztratila své kolonie, přestala být námořní velmocí a britské impérium začalo ztrácet svůj lesk. Poválečné ekonomické a politické krize oslabily tradiční vládní strany a místo nich začaly získávat vliv regionální strany. Doposud posledním důkazem tohoto trendu je skotské referendum o nezávislosti a volby do britského parlamentu v roce 2015. Otázkou však zůstává, kam až se nynější situace vyvine. Přibude v Evropě nový stát či nová federace?

63 Seznam použitých zdrojů a pramenů a) Primární zdroje

BARROSO, José Manuel. Scotland and the EU Barroso’s reply to Lord Tugendhat [online]. 10. prosinec 2012. Dostupné z: http://www.parliament.uk/documents/lords-committees/economic- affairs/ScottishIndependence/EA68_Scotland_and_the_EU_Barroso’s_reply_to_ Lord_Tugendhat_101212.pdf CAMERON, David. Prime Minister’s speech on Europe. Prime Minister’s Office [online]. 10. listopad 2015 [vid. 7. prosinec 2015]. Dostupné z: https://www.gov.uk/government/speeches/prime-ministers-speech-on-europe HER MAJESTY’S GOVERNMENT. Scotland Act 1998 [online]. B.m.: Her Majesty’s Government. 1998 [vid. 6. prosinec 2015]. Dostupné z: https://www.gov.uk/ government/topical-events/scottish-independence-referendum/about HER MAJESTY’S GOVERNMENT. Scottish independence referendum. GOV.UK [online]. [vid. 6. prosinec 2015]. Dostupné z: https://www.gov.uk/government/ topical-events/scottish-independence-referendum/about HOUSE OF COMMONS. Scotland Bill 2015–16 [online]. B.m.: House of Commons. 28. květen 2015. Dostupné z: http://www.publications.parliament.uk/pa/bills/ cbill/2015-2016/0003/16003.pdf LABOUR PARTY. Labour Party. Official Site [online]. [vid. 7. prosinec 2015]. Dostupné z: http://www.labour.org.uk/ SCOTCEN SOCIAL RESEARCH. What Scotland Things [online]. Dostupné z: http://whatscotlandthinks.org/opinion-polls SCOTTISH GOVERNMENT. 1999-2003 [online]. 11. červen 2010 [vid. 13. duben 2016]. Dostupné z: http://www.gov.scot/About/Government/sgprevious/ sgprevious1999-2003 SCOTTISH GOVERNMENT. Scotland’s Future: Draft Referendum (Scotland) Bill Consultation Paper [online]. Scottish Government. 2010. Dostupné z: http://www.gov.scot/resource/doc/303348/0095138.pdf SCOTTISH GOVERNMENT. Scotland’s future: your guide to an independent Scotland [online]. Scottish Government. listopad 2013. Dostupné z: http://www.gov.scot/resource/0043/00439021.pdf SMITH COMMISSION. Report of the Smith Commission for further devolution of powers to the Scottish Parliament [online]. Smith Commission. 27. listopad 2014. Dostupné z: http://news.bbc.co.uk/2/shared/bsp/hi/pdfs/28_11_14_ smithcommission.pdf SNP. Our Party [online]. [vid. 13. duben 2016]. Dostupné z: http://www.snp.org/our_party SNP. Manifesto 2007 [online]. 2007. Dostupné z: http://www.thescottishstandard.net/snp-manifesto-2007.pdf YES SCOTLAND. Yes Scotland [online]. Dostupné z: http://www.yesscotland.net

64 b) Monografie a články

ANDERSON, Benedict. Představy společenství. Úvahy o původu a šíření nacionalismu. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-1490-8. BARBERIS, Peter, John MCHUGH a Mike TYLDESLEY. Encyclopedia of British and Irish Political Organizations. London: Frances Pinter Publishers, 2000. ISBN 978-1-85567-264-2. BIERI, Matthias. Separatism in the EU. CSS Analyses in Security Policy. 2014, roč. 2014, č. 160. ISSN 2296-0244. BOGDANOR, Vernon. Devolution In The United Kingdom. Updated Edition edition. Oxford: Oxford University Press, 1998. ISBN 978-0-19-280128-9. COLLEY, Linda. Britons: Forging the Nation 1707-1837. New Haven: Yale University Press, 2009. ISBN 978-0-300-15280-7. ČEPOVÁ, Alena. Decentralizace národních států v západní Evropě (Velká Británie, Španělsko, Francie, Itálie). In: Blanka ŘÍCHOVÁ a Vlastimil FIALA Úloha politických aktérů v procesu decentralizace evropských zemí. Olomouc: Moneta- FM, 2010. ISBN 978-80-900965-7-8. DEVINE, Tom M. The Scottish Nation: 1700-2000. London: Penguin Books, 2000. ISBN 978-0-14-023004-8. EWING, Winnie. Stop the World: The Autobiography of Winnie Ewing. Edinburgh: Birlinn, 2004. ISBN 978-1-84158-239-9. GELLNER, Ernest. Národy a nacionalismus. Praha: Hříbal, 1993. ISBN 978-80- 900892-9-7. GELLNER, Ernest. Nacionalismus. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003, s. 68. ISBN 978-80-7325-023-2. HARVIE, Christopher. Scotland and Nationalism: Scottish Society and Politics 1707 to the Present. 4 edition. New York: Routledge, 2004. ISBN 978-0-415-32725-1. HEARN, Jonathan. Rethinking Nationalism: A Critical Introduction. Basingstoke: Palgrave Macmillan, 2006. ISBN 978-1-4039-1898-7. HOBSBAWM, Eric a Terence O. RANGER, ed. The Invention of Tradition. Cambridge: Cambridge University Press, 1992. ISBN 978-0-521-43773-8. HOBSBAWM, Eric J. Národy a nacionalismus od roku 1780: program, mýtus, realita. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2000. ISBN 80-85959-55-0. HROCH, Miroslav, ed. Pohledy na národ a nacionalismus: čítanka textů. Praha: SLON, 2003, s. 15. ISBN 978-80-86429-20-5. HROCH, Miroslav. Národy nejsou dílem náhody: příčiny a předpoklady utváření moderních evropských národů. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2009. ISBN 978-80-7419-010-0. HROCH, Miroslav. Mezinárodní diskuse o problematice utváření moderního národa. In: Miroslav NOVÁK Úvod do studia politiky. Praha: SLON, 2011, s. 638–653. ISBN 978-80-7419-052-0. IVANOV, Miroslav. Tajemství RKZ [Rukopisy Kralovédvorský a Zelenohorský]. Praha: Mladá fronta, 1969. KEATING, Michael. Nations Against the State: The New Politics of Nationalism in Quebec, Catalonia and Scotland. Basingstoke: Palgrave Macmillan, 2001. ISBN 978-0-333-92152-4.

65 KEATING, Michael. The Independence of Scotland: Self-Government and the Shifting Politics of Union. Oxford: Oxford University Press, 2009. ISBN 978-0-19- 954595-7. KOŘAN, Michal. Jednopřípadová studie. In: Petr DRULÁK Jak zkoumat politiku: kvalitativní metodologie v politologii a mezinárodních vztazích. Praha: Portál, 2008, s. 29–61. ISBN 978-80-7367-385-7. LEVY, Roger. The Search for a Rational Strategy: the Scottish National Party and Devolution 1974-79. Political Studies. 1986, roč. 34, č. 2, s. 236–248. ISSN 00323217. LYNCH, Peter. SNP: The History of the Scottish National Party. Cardiff: Welsh Academic Press, 2013. ISBN 978-1-86057-057-5. MBADINUJU, C. Chinwoke. Devolution: The 1975 White Paper. Political Quarterly. 1976, roč. 47, č. 3, s. 286–296. ISSN 00323179. MCCRONE, David. Understanding Scotland: The sociology of a stateless nation. London: Routledge, 1992. ISBN 978-0-415-06748-2. MCLEAN, Iain. What’s Wrong with the British Constitution? Oxford: Oxford University Press, 2012. ISBN 978-0-19-965645-5. MCLEAN, Iain a Jim GALLAGHER. Scotland’s Choices: The Referendum and What Happens Afterwards. Edinburgh: Edinburgh University Press, 2013. ISBN 978- 0-7486-6987-5. MITCHELL, James. Recent Developments in the Scottish National Party. Political Quarterly. 1988, roč. 59, č. 4, s. 473–477. ISSN 00323179. MITCHELL, James, Lynn BENNIE a Rob JOHNS. The Scottish National Party: Transition to Power. Oxford: Oxford University Press, 2012. ISBN 978-0-19- 958000-2. MORGAN, Kenneth Owen. Dějiny Británie. Praha: Lidové noviny, 1999. ISBN 978- 80-7106-347-6. NAIRN, Tom. The Break-up of Britain: Crisis and Neo-nationalism. London: Verso, 1981. ISBN 978-0-86091-047. PAVKOVIĆ, Aleksandar a Jean-Pierre CABESTAN. Secession and Separatism from a Comparative Perspective : an Introduction. In: Aleksandar PAVKOVIĆ a Jean- Pierre CABESTAN, ed. Secessionism and Separatism in Europe and Asia : to have a State of one’s one. London: Routledge, 2013, s. 1–19. ISBN 978-0-415- 66774-6. ŘÍCHOVÁ, Blanka a Vlastimil FIALA. Decentralizační trendy v současné západní Evropě. In: Blanka ŘÍCHOVÁ a Vlastimil FIALA Úloha politických aktérů v procesu decentralizace evropských zemí. Olomouc: Moneta-FM, 2010. ISBN 978-80-900965-7-8. SMITH, Anthony D. Nationalism and Modernism. London: Routledge, 1998. ISBN 978-0-415-06341-8. ŠIROKÝ, Jan. Tvoříme a publikujeme odborné texty. Praha: EDIKA, 2011. ISBN 978- 80-251-3510-5. ŠUBRT, Jiří, ed. Soudobá sociologie V: Teorie sociální změny. Praha: Karolinum Press, 2013. ISBN 978-80-246-2561-4. TREVOR-ROPER, Hugh. The Invention of Tradition: The Highland Tradition of Scotland. In: Eric HOBSBAWM a Terence RANGER, ed. The Invention of

66 Tradition. Cambridge: Cambridge University Press, 1988, s. 15–41. ISBN 978- 0-521-26985-8. WOLFE, Billy. Scotland Lives: The Quest For Independence. First Edition edition. Edinburgh: Reprographia, 1973. ISBN 978-0-903065-09-2. c) Internetové zdroje, zpravodajství

AHMED, Kamal. Farage stays as UKIP leader after resignation rejected. BBC News [online]. 11. květen 2015 [vid. 7. prosinec 2015]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-politics-32696505 AHMED, Kamal. Timeline: Campaigns for a European Union referendum. BBC News [online]. 21. květen 2015 [vid. 7. prosinec 2015]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-politics-15390884 BANKS, Martin. Scotland „risks losing" opt-outs on Euro and Schengen if it splits from UK, warns EU expert. The Telegraph [online]. 2014 [vid. 6. prosinec 2015]. Dostupné z: http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/eu/11098835/ Scotland-risks-losing-opt-outs-on-Euro-and-Schengen-if-it-splits-from-UK- warns-EU-expert.html BBC. Alex Salmond to step down as Scotland’s First Minister. BBC News [online]. 19. září 2014 [vid. 6. prosinec 2015]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk- scotland-29284169 BBC. Cameron will „look at" proposals for further Scottish devolution. BBC News [online]. 15. květen 2015 [vid. 6. prosinec 2015]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-scotland-scotland-politics-32746049 BBC. Election 2011 - Scotland. BBC News [online]. 11. květen 2011 [vid. 6. prosinec 2015]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/special/election2011/ overview/html/scotland.stm BBC. Election 2015: Sturgeon says Cameron must go further on devolution. BBC News [online]. 10. květen 2015 [vid. 6. prosinec 2015]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/election-2015-scotland-32680698 BBC. General Election 2015: Results. BBC News [online]. 2015 [vid. 7. prosinec 2015]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/election/2015/results/ BBC. New Scottish First Minister Nicola Sturgeon makes gender equality pledge. BBC News [online]. 19. listopad 2014 [vid. 6. prosinec 2015]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-scotland-scotland-politics-30105262 BBC. Scotland Decides: Results. BBC News [online]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/events/scotland-decides/results BBC. Scotland „should set own income tax", says Smith Commission. BBC News [online]. 27. listopad 2014 [vid. 6. prosinec 2015]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-scotland-30223348 BBC. Scots referendum plans published. BBC [online]. 2010 [vid. 6. prosinec 2015]. Dostupné z: http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/scotland/8535946.stm

67 BBC. Scottish devolution: What next for Scotland? BBC News [online]. 27. květen 2015 [vid. 6. prosinec 2015]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-scotland- scotland-politics-32810553 BBC. Scottish independence: Scotland „would have to apply", Nato chief says. BBC News [online]. 19. srpen 2014 [vid. 6. prosinec 2015]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-scotland-scotland-politics-28853275 BBC. Scottish Referendums. BBC News [online]. [vid. 8. květen 2015]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/special/politics97/devolution/scotland/briefing/79ref erendums.shtml BBC. SNP conference: Nicola Sturgeon appointed party leader. BBC News [online]. 14. září 2014 [vid. 6. prosinec 2015]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk- scotland-scotland-politics-30011423 BBC. The Devolution Debate This Century. BBC News [online]. [vid. 13. duben 2016]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/special/politics97/devolution/scotland/ briefing/c20scot.shtml BBC. Scottish independence: JK Rowling donates £1m to pro-UK group. BBC News [online]. 11. červen 2014 [vid. 6. prosinec 2015]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-scotland-scotland-politics-27793967 BBC. Scottish independence: MPs call for nuclear weapon deal. BBC News [online]. 25. říjen 2012 [vid. 6. prosinec 2015]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk- scotland-scotland-politics-20075674 BBC. Scottish Referendum Live - The Results. BBC News [online]. [vid. 13. duben 2016]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/special/politics97/devolution/ scotland/live/index.shtml BBC. The Scottish Reformation. BBC News [online]. [vid. 4. prosinec 2015]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/scotland/history/articles/scottish_reformation/ BBC. Timeline: Scottish independence referendum. BBC News: Scotland Politics [online]. 15. říjen 2012. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-scotland- scotland-politics-19907675 BLACK, Andrew. Q&A: Independence referendum. BBC [online]. 2009 [vid. 6. prosinec 2015]. Dostupné z: http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/ scotland/8235428.stm BLACK, Andrew. Scottish election: Party leaders clash in BBC TV debate. BBC News [online]. 1. květen 2011 [vid. 6. prosinec 2015]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-scotland-scotland-politics-13255731 BLACK, Andrew. Scottish independence: Referendum to be held on 18 September, 2014. BBC News [online]. 21. březen 2013 [vid. 6. prosinec 2015]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-scotland-scotland-politics-21828424 BLACK, Andrew. The Scottish National Party at 80. BBC News [online]. Duben 2014 [vid. 9. květen 2015]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-scotland- scotland-politics-26924026

68 BROCKLEHURST, Steven. Scottish independence: Does the wording of the question matter? BBC News [online]. [vid. 8. květen 2015]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-scotland-20512743 BROOKS, Libby. Nicola Sturgeon: Smith commission fails to deliver ‘powerhouse parliament’. The Guardian [online]. 2014 [vid. 6. prosinec 2015]. ISSN 0261- 3077. Dostupné z: http://www.theguardian.com/uk-news/2014/nov/27/nicola- sturgeon-smith-commission-fails-deliver-scotland-powerhouse-parliament CARRELL, Severin. Salmond’s EU crisis: polling suggests Scottish voters care. The Guardian [online]. 2012 [vid. 6. prosinec 2015]. ISSN 0261-3077. Dostupné z: http://www.theguardian.com/uk/scotland-blog/2012/nov/07/scotland- alexsalmond-europe-polls CARRELL, Severin. Scottish Greens pull back from SNP pro-independence campaign. The Guardian [online]. 2012 [vid. 6. prosinec 2015]. ISSN 0261-3077. Dostupné z: http://www.theguardian.com/politics/2012/jun/10/scottish-greens-snp- independence-campaign CARRELL, Severin a Libby BROOKS. SNP to demand new powers for Scottish parliament after election landslide. The Guardian [online]. 2015 [vid. 7. prosinec 2015]. ISSN 0261-3077. Dostupné z: http://www.theguardian.com/politics/ 2015/may/08/snp-to-demand-new-powers-for-scottish-parliament-after-election- landslide CARRELL, Severin a Ashifa KASSAM. Scottish independence: Spain blocks Alex Salmond’s hopes for EU transition. The Guardian [online]. 2013 [vid. 6. prosinec 2015]. ISSN 0261-3077. Dostupné z: http://www.theguardian.com/ politics/2013/nov/27/scottish-independence-spain-alex-salmond-eu CRAMB, Auslan. An independent Scotland would have to „support nuclear weapons" to gain access to Nato [online]. 2013 [vid. 6. prosinec 2015]. Dostupné z: http://www.telegraph.co.uk/news/uknews/scotland/scottish-politics/9985086/An- independent-Scotland-would-have-to-support-nuclear-weapons-to-gain-access- to-Nato.html ELECTORAL COMMISSION. Referendum Donations. The Electoral Commission [online]. [vid. 6. prosinec 2015]. Dostupné z: http://public.tableau.com/views/ ReferendumDonations/SummaryofDonationstoParticipantsintheScottishReferen dum?:embed=y&:showVizHome=no&:host_url=https%3A%2F%2Fpublic.table ausoftware.com%2F&:tabs=no&:toolbar=yes&:animate_transition=yes&:displa y_static_image=no&:display_spinner=no&:display_overlay=yes&:display_coun t=yes&:loadOrderID=0 HERALD SCOTLAND. Scots want to stay in EU, as the rest of Britain wants to say goodbye, says new poll. Herald Scotland [online]. 2. listopad 2014 [vid. 7. prosinec 2015]. Dostupné z: http://www.heraldscotland.com/news/13187523. Scots_want_to_stay_in_EU__as_the_rest_of_Britain_wants_to_say_goodbye__ says_new_poll/ HERALD SCOTLAND. Yes camp needs vision to dispel scare stories. Herald Scotland [online]. 28. duben 2013 [vid. 6. prosinec 2015]. Dostupné z: http://www.heraldscotland.com/opinion/13102160.Yes_camp_needs_vision_to_ dispel_scare_stories/

69 HERALD SCOTLAND. Yes Scotland publish list of donors for indyref campaign. Herald Scotland [online]. 10. duben 2013 [vid. 6. prosinec 2015]. Dostupné z: http://www.heraldscotland.com/news/13099682.Yes_Scotland_publish_list_of_ donors_for_indyref_campaign/ HOPE, Christopher. Nigel Farage attacks „bankrupt" electoral system that saw 4m voters elect 1 Ukip MP. The Telegraph [online]. 2015 [vid. 7. prosinec 2015]. Dostupné z: http://www.telegraph.co.uk/news/politics/nigel- farage/11593312/nigel-farage-attacks-electoral-system-after-election.html JOHNSON, Simon. Alex Salmond’s currency plan B „incompatible with EU" [online]. 2014 [vid. 6. prosinec 2015]. Dostupné z: http://www.telegraph.co.uk/news/uknews/scottish-independence/11070773/ Alex-Salmonds-currency-plan-B-incompatible-with-EU.html KOPLOWITZ, Howard. Scottish Independence Voter Turnout Breaks UK Records. International Business Times [online]. 19. září 2014 [vid. 6. prosinec 2015]. Dostupné z: http://www.ibtimes.com/scottish-independence-voter-turnout- breaks-uk-records-1691834 LYNCH, Peter a Sarah BROMAGE. The 1979 Devolution Referendum in Scotland [online]. B.m.: Scottish Political Archive. 2012. Dostupné z: http://www.scottishpoliticalarchive.org.uk/wb/media/1979%20Referendum.pdf MACNAB, Scott. Sturgeon: Scots must not exit EU against our will [online]. 26. květen 2015 [vid. 7. prosinec 2015]. Dostupné z: http://www.scotsman.com/ news/politics/sturgeon-scots-must-not-exit-eu-against-our-will-1-3783222 MASON, Rowena, Patrick WINTOUR a Nicholas WATT. Farage: Ukip would work with Cameron to block Labour-SNP coalition. The Guardian [online]. 2015 [vid. 7. prosinec 2015]. ISSN 0261-3077. Dostupné z: http://www.theguardian.com/ politics/2015/apr/15/farage-ukip-cameron-conservatives-block-labour-snp- coalition MCKENNA, Kevin. Scotland: Labour really needs to get its act together. The Guardian [online]. 2013 [vid. 6. prosinec 2015]. ISSN 0261-3077. Dostupné z: http://www.theguardian.com/commentisfree/2013/mar/24/scotland- independence-labour PERRAUDIN, Frances. Sturgeon: new Scottish referendum „probably unstoppable" if UK votes to leave EU. The Guardian [online]. 2015 [vid. 7. prosinec 2015]. ISSN 0261-3077. Dostupné z: http://www.theguardian.com/politics/2015/oct/16/ nicola-sturgeon-new-scottish-referendum-probably-unstoppable-if-uk-votes-to- leave-eu QUINN, Joe. SNP reveals vision for independence referendum. The Independent [online]. 22. říjen 2011 [vid. 6. prosinec 2015]. Dostupné z: http://www.independent.co.uk/news/uk/politics/snp-reveals-vision-for- independence-referendum-1831469.html STUART, Gavin. SNP launch „Re-elect" manifesto with independence referendum vow. STV News [online]. 14. duben 2011 [vid. 6. prosinec 2015]. Dostupné z: http://news.stv.tv/scotland/243521-snp-launch-manifesto-with-50m-fund-for- young-scots/

70 TAYLOR, Brian. Scottish Devolution. BBC News [online]. [vid. 13. duben 2016]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/special/politics97/devolution/ scotland/briefing/scotbrief1.shtml TAYLOR, Brian. Scottish independence: Alistair Darling warns of „no way back". BBC News [online]. 25. červen 2012 [vid. 6. prosinec 2015]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-scotland-scotland-politics-18572750 TAYLOR, Brian. Scottish independence: One million Scots urged to sign „yes" declaration. BBC News [online]. 25. květen 2012 [vid. 6. prosinec 2015]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-scotland-scotland-politics-18162832 TAYLOR, Brian. SNP members vote to ditch the party’s anti-Nato policy. BBC News [online]. 19. říjen 2012 [vid. 6. prosinec 2015]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-scotland-scotland-politics-19993694 THE CONSTITUTION UNIT. Scotland after the Referendum: “It was business as usual that got us into this position in the first place”. The Constitution Unit Blog [online]. 3. listopad 2014 [vid. 13. duben 2016]. Dostupné z: https://constitution- unit.com/2014/11/03/scotland-after-the-referendum-it-was-business-as-usual- that-got-us-into-this-position-in-the-first-place/ THE ECONOMIST. Alex Salmond’s big problem. The Economist [online]. 2014 [vid. 6. prosinec 2015]. ISSN 0013-0613. Dostupné z: http://www.economist.com/news/britain/21596935-battle-scotland-has-come- turn-dispute-over-currencywhich-unionists-are TORRANCE, David. Salmond: Against The Odds. Edinburgh: Birlinn, 2012. ISBN 978-0-85790-101-9. TRAYNOR, Ian. Alex Salmond insists independent Scotland would remain in EU. The Guardian [online]. 2014 [vid. 6. prosinec 2015]. ISSN 0261-3077. Dostupné z: http://www.theguardian.com/politics/2014/apr/28/alex-salmond-independent- scotland-remain-european-union WATT, Nicholas. MoD fears for Trident base if Scotland says yes to independence. The Guardian [online]. 2013 [vid. 6. prosinec 2015]. ISSN 0261-3077. Dostupné z: http://www.theguardian.com/uk-news/2013/jul/10/mod-trident-scotland- independence WATT, Nicholas. Nick Clegg resigns as Lib Dem leader. The Guardian [online]. 2015 [vid. 7. prosinec 2015]. ISSN 0261-3077. Dostupné z: http://www.theguardian.com/politics/2015/may/08/nick-clegg-resigns-as-lib- dem-leader WINTOUR, Patrick a Rowena MASON. Ed Miliband resigns as Labour leader. The Guardian [online]. 2015 [vid. 7. prosinec 2015]. ISSN 0261-3077. Dostupné z: http://www.theguardian.com/politics/2015/may/08/ed-miliband-to-resign-as- labour-leader

71