Nezávislý Horrorový Časopis Číslo 19 Červen 2016

NEZÁVISLÝ HORROROVÝ ČASOPIS ČÍSLO 19 ČERVEN 2016

Sedmdesátkový horror Edward Lee Milan Žáček Jenny Nowak John Sinclair Goblin Obsah Saturday Horror Fever...... 3 V zajetí sedmé dekády ...... 4 Edward Lee ...... 14 Edward Lee – Sukkub ...... 18 White Trash Gothic (Edward Lee) ...... 20 The VVitch: A New-England Folktale ...... 24 Mark E. Pocha – Krajina kanibalov ...... 27 Geisterjäger ...... 29 Corey Haim ...... 33 V rokli Pustého žlebu (Vladimír Zábrodský) ...... 36 James Preller – Hororové příběhy: Děsu plný dům ...... 41 Cabin Fever ...... 42 Cronenberg kouzla zbavený ...... 44 Na 190 slovíček do strašidelného hotelu ...... 47 Jenny Nowak ...... 51 Jenny Nowak – Jiná rasa & Noční lovci ...... 54 The Hallow ...... 55 Po žlutých stopách napětí ...... 57 Goblin – Hudebně nadaný skřet ...... 62 Lumleyho Svět Vampýrů ...... 66 Akutně potřebná dovolená (Norbert Góra) ...... 69 Vrána: Soumrak bohů ...... 72 Milan Žáček ...... 74 Z horrorových překladů Milana Žáčka ...... 80 Umberto Lenzi, první kanibal ...... 81 Edward Lee – Golem ...... 84 Polednice ...... 85 Z análů sedmého schodu ...... 87 Anděl zkázy (Petr Boček – Miloslav Zubík) ...... 92 Clive Barker – Coldheart Canyon ...... 97 Krampus ...... 99

E-mail: [email protected] www.howardhorror.cz

Redakce: Honza Vojtíšek, Roman Kroufek Externí spolupracovníci: Roman Bílek, Martin Štefko, Milan Žáček, Milan Vričan, Kristina Haidingerová, Mark E. Pocha, Jan Kohoutek, Martin Skuřok, Martin Kovařík Korektury: Zuzana Kocurková, Honza Vojtíšek Obálka: Alena Čadová Ilustrace: Dávid Marcin (21), Kristina Haidingerová (69), Petra Kulagová (37, 38, 48), Adam Kubík (92) Sazba: Július Muránsky HOWAR D – 19/2016

Saturday Horror Fever.

Zdravíme za zvuků Bee Gees a vůně ohněm stravované marjánky. Doufáme, že máte načechrané kníry, zastřižené (ne vyholené!) bobříky a zásobu džínového oblečení. V tomto čísle se totiž vracíme do 70. let minu- lého století, dekádě pro horrorový žánr velice významné a určující. Jak ostatně vyplyne z našich tematických článků. Budeme se věnovat fi lmu, literatuře i hudbě a tematicky zabarvíme i jeden z profi lů. Společně s hlavní linkou nám zcela nezáměrně jako vedlejší podtéma vykrystalizoval italský horror. Pár slov ztratíme o italském tvůrci, kapele Goblin i giallu. S Howardem rádi seznamujeme s u nás neznámými tvůrci. Tentokrát nám bylo ctí vyzpovídat amerického autora a poslední dobou i fi lmaře jménem Edward Lee. Kromě minirecenze jeho fi lmu rozhovor doplňujeme ukázkou z jednoho jeho románu. V pozitivním smyslu jde patrně o to nejhnusnější, co jsme dosud na našich stránkách publikovali. Doporučujeme odložit jídlo (abyste ho tím méně příjemným způsobem neodkládali potom). Varovali jsme vás. Prostor rádi dáváme i méně „viditelným“ horrorovým profesím, takže přinášíme rozhovor s horrorovým překladatelem Milanem Žáčkem. Ve třetím rozhovoru si nová posila Howard týmu, Kristina Haidingerová, po- povídala s Jenny Nowak o upírech a jejích upírských knihách. Pokračujeme ve stopách Nekroskopa Harryho Keogha, byť nás zavádí na podivná místa, na zoubek se podíváme i lovci duchů Johnu Sinclairovi. Samozřejmostí jsou kvalitní a objektivní knižní, fi lmové, herní a ko- miksové recenze. Tentokrát jsme se v knižních početně překonali. Nechybí ani povídky. Po delší době jsme opět vyhlásili povídkový podnět, tentokrát na povídku do 190 slov (když máme to 19. číslo) začínající na pře- dem danou větu. Výsledky jsou veskrze pozitivní. Doufáme, že to tak budete vnímat i vy. Prostě nabušené číslo jako vždy, v lehce retro nádechu. Pojďte to s námi rozjet. Teď. Protože příště se vrátíme do dětství. A tam po knírcích a bobrech není ještě ani stopy.

Honza Vojtíšek

2013 BŘEZEN 2014 10 ČERVEN 2014 ČÍSLO 11 PROSINEC ČÍSLO 9 Září 2013 RR NEZÁVISLÝNEEZÁVISLÝ HORROHORROROVÝROVÝVÝ ČASOPISNEZÁVISLÝNEZZÁ HORROROVÝČÍSLO 12 ČASOPISZÁŘÍ 2014 ČÍSLO NEZÁVISLÝ HORROROVÝ ČASOPIS

8 ČÍSLO ČÍSLO NEZÁVISLÝ HORROROVÝ ČASOPIS 13

Červen 2013 PROSINEC 2014 RRO HORRORROORR

7 ISLÝ

NEZÁVISLÝEZÁV HORROROVÝ ČASOPIS ČÍSLO

Březen 2013

RRO ORRO HORR

6 Bo [ 1 ] ] 1 [ þek & Zubík Ĥ Foglarovská hr

ČÍSLO NEZÁVISLÝ HORROROVÝ ČASOPIS Co nás na horrorech štve

[ 1 ] ] 1 [ Socialistický ZombiĤza Mord T

– 5/2012 – Ĝináctky a zrcadla v horroru RRRRO

Prosinec 2012 Prosinec ORR

HORHO OA D HOWAR

5 ISLÝ

jších záporák EZÁV PsiPss v horroru ČÍSLO ČÍSLO NEZÁVISLÝNEZÁV HORROROVÝ ČASOPIS i Č oji t GojiraPavelP Soukup

mmiĜ þ

OR HPL inspirované videohry AmAmityville

Malajský filmový horror filmový Malajský

HORHOH Combs Jeffrey MiloslavM Švandrlík

ZÁŘÍ 2012 ZÁŘÍ

filmy podle HPL podle filmy ny

Deset královen horrorového řevu horrorového královen Deset c þ Ý Maurier du Daphne Ženy (v)CicCichowlas horroruera & Radecki

komiks Fulciho dech Fulciho komiks þ k LÝ nnneského horroru MartinMaMa Č Štefko lmovýhorror ISLÝ AnnaAnnþ ŠochováPePetre Van ¿ – 4/2012 – an ŽenyŽenŽeŽ Alfreda Hitchocka

IvanIva KuWWeekend of Fear 2014 4 ol HorrorovéHoH PolPolský antologiea horror OA D HOWAR NEZÁVISLÝNEZÁV HORROROVÝ ČASOPIS ororra

TomášToT KorbaZoraZo Ulla Keslerová

ČÍSLO ČÍSLO KaiK Meyer R

R nnc RR RR R

RR Ivan Adamovi

OR OR OR O

OR o

HO H H HO VincentVinViV Price

HorrorHHo a homosexualita n

íd í

MacarenaMMa Gómez í

IndonéskýInI Street Baker nad Stíny 3; Rec povídky; jiné a Ptáci Pitevna;

Neusínej 2; Cabin in the Woods; Cthulhu 2000; Dagon; Noční můry nespí; Vmůry labyrintu Noční Dagon; 2000; Cthulhu Woods; the in Cabin 2; Neusínej v v HorrorovéH web seriályRecenze:

ISLÝ ISLÝ DesetD nejsympati

r r r r r r r r r ov o ov ov ov

t t t t t te te

povídky, recenze, reporty recenze, povídky, po po p p po po po po po po po ur ur ur u ur ur ur u ur ur

Holky od bobří řeky bobří od Holky H H H H

Železniční horror Železniční Ž Ž Ž Ž Ž Ž Ž Ž Ž Ž Ž Ž Ž Ž Ž

Asia Argento Asia A A A A A A A A As A A A A A A As A A A A A As As As

Stefan Grabiński Stefan S S S S S S S S S St St St St S S S S St St St S S S S S St St

ZÁV

Juraj Herz Juraj J J J J J J J J Ju Ju Ju Ju J J J J Ju J J J Ju Ju Ju Ju

va va va a a a

Brian Yuzna Brian

ra ra

Ivana Prajerová – Dokonalá máma Dokonalá – Prajerová Ivana Iv Iv I Iv Iv Iv I Iva Iv Iv

NEZÁVISLÝ HORROROVÝ ČASOPIS HORROROVÝ NEZÁVISLÝ NEZ Paweł Paliński – Odneste mě na rukou: vysoko, vysoko! vysoko, rukou: na mě Odneste – Paliński Paweł P P P P Pa Pa P P Pa Pa P P Pa Pa Natthamonkarn Srinikornchot Natthamonkarn N N N N N N ar ar ar ar ar ar

Graham Masterton – Co dokáže tma dokáže Co – Masterton Graham G G G G G G G G G Gra Gr Gr Gr Gr Gr Gr Gr Gr Gr ov ov ov ov ov ov ov ov ov ov Táňa Hlostová Táňa T T T T T T

Rozhovory: R R R R R R R R R R R R R

Marie de France – Bisklavret – France de Marie Ma Ma M M M M M Ma Ma M M M M Ma Ma Mar Ma Ma Mar Ma

Povídky: Povídky: P P P P P P P Po Po Po P P P P Po Po P P P P Po Po Po

RO R RO

RR RR RR

OR OR OR OR OR O

HO HO H H

LÝ LÝ

NEZÁVISLÝ HORROROVÝ ČASOPIS HORROROVÝ NEZÁVISLÝ NEZÁV

[ 3 ] V zajetí sedmé dekády

Sedmdesátá léta jsou pro fi lmový horror poměrně fi lmových lahůdek putovalo na dlouhé roky do temné- zásadní. Dá se říci, že v nich nejvýrazněji do horroru ho totalitního trezoru. Labutí písní tohoto období byla vstoupilo násilí a rouška konečně spadla z lidského adaptace poetického horroru Vítězslava Nezvala Va- pojetí zla. Člověk se postavil po bok všem nadpři- lerie a týden divů (1970). Už samotné zfi lmování lite- rozeným bestiím a strachům a v rámci pokroku lid- rární předlohy bylo nesnadným úkolem, který se vzná- ského plémě dokázal, že i on je schopen. Zlo získalo šel na vlnách ideové (a vlastně i ideologické) fantazie. novou tvář, až děsivě známou a blízkou. V sedmde- Výsledek pak překvapil mnohé a dodnes je v někte- sátých letech kromě nahoty, erotiky a explicitního rých ústech těžko poživatelným soustem. O ojedině- násilí horror přinesl a pozdvihl i nové (sub)žánrové lých kvalitách ale svědčí třeba fakt, že se jako jediný konotace, prvními krůčky slasheru počínaje, novou fi lm z domácí produkce dostal do publikace 101 ho- silou démonických horrorů zdaleka nekonče. Vítejte rorů, které musíte vidět, než zemřete amerického v sedmdesátkách, v dekádě syrového násilí, bobrů, editora, fi lmového kritika a producenta Stevena Jay lidského šílenství, knírků a uhrančivých démonů. Schneidera. Za vším stojí především výtvarnice Es- ter Krumbachová, která fi lmu vetkla nezapomenutel- Píše se rok 1970 a opěvované tuzemské Nové nou vizuální podobu, režisér Jaromil Jireš, jemuž se vlně je vystavena rudá stopka. Tam, kde se ještě před povedlo transformovat Nezvalovy neuchopitelné vize několika měsíci vznášela tvůrčí svoboda a autorský na stříbrné plátno a také kameraman Jan Čuřík, který nadhled, najednou zasáhl cenzor. Nejosobitějšímu ob- po celou dobu snímku fascinuje svými jemnými nájez- dobí tuzemské kinematografi e, jejíž výsledky sklízely dy a citem pro detail i celkovou atmosféru. Autorkou ovace daleko za hranicemi naší do východního bloku původního scénáře byla právě Krumbachová, která jej situované republiky, byl rázně zatnut tipec a množství původně napsala pro svého exmanžela, Jana Něm-

[ 4 ] HOWAR D – 19/2016

ce. Jenže ten již měl režimem naordinován přísný zá- může nabídnout. Dr. Phibes je opravdu démonický kaz jakéhokoliv točení a tak se snímku chopil Jaro- a scény s ním atmosférické. Stejně tak jeho specifi c- mil Jireš, který scénář upravil dle vlastních představ. ky rituálně provedené vraždy (které jsou sice občas Ester Krumbachová, znechucená celkovou situací, se trochu mimo realitu, ale z pohledu diváka to fungu- samotného natáčení odmítla zúčastnit. Přesto to nic je). Celkově je fi lm jakousi snovou fabulací napros- nezměnilo na faktu, že Valerie je jedním z vizuálně nej- to popírající a odmítající jakýkoliv možný fi lmový či zajímavějších domácích snímků všech dob. Filmu je příběhový realismus. Ten ve fi lmu představuje právě dodnes vytýkána nejen pro mnohé nestravitelná su- detektivní linie, která se však v kontrastu s Phibeso- rrealistická roztříštěnost jednotlivých dějových linií, ale vou vizuální a teatrální opulencí jeví značně komicky také silně erotický podtext, kterému olej do ohně přilil až nudně. Film se tak zasekává kdesi na půl cesty ještě fakt, že představitelce hlavní role Jaroslavě Schi- mezi dokonalou žánrovou sebeironickou karikaturní llerové bylo v době natáčení pouhých třináct let. Cel- parodií (ať už podobných fantomových příběhů Fan- kově vsadil režisér Jireš na neokoukané tváře a tím si tomem opery počínaje, Fantomasem konče nebo svým způsobem vytvořil další divácký handicap. Film, předchozí Priceovy spolupráce s Rogerem Corma- který se odehrává ve snovém světě a líčí niterní osu- nem) a syrově drsným příběhem pomstychtivého po- dy dospívající dívky, je autory z mého pohledu zvlád- matence navozující příchod ostrého realismu lidské nut na jedničku. Starý dům, tchoří upír a velká dávka krutosti do horrorového žánru. obskurních událostí jsou jen kulisami v maškarním reji Giallu věnujeme samostatný článek na jiném lidské fantasie. místě tohoto čísla, přesto se mu ale v tomto výběru Ve výběru samozřejmě nesmí chybět zřejmě nej- nelze vyhnout. Protože sedmdesátky byly dekádou kultovnější horrorový herec své doby Vincent Pri- právě tohoto specifi ckého subžánru. V typicky na- ce. Jeho titulní postava v The Abominable Dr. Phi- zvaném La Tarantola dal ventre nero (1971) policej- bes (1971), po nehodě znetvořený organista, který ní inspektor vyšetřuje vraždy modelek jednoho mód- se pomocí staré židovské legendy mstí za smrt své ního ateliéru. Jejich vrah je, podobně jako velké vosy ženy, je mnohými považována za jeho nejlepší horro- své nepřátele tarantule, nejprve paralyzuje a pak jim rovou roli. A i tento fi lm se dostal do výběru Stevena kuchá jejich fotogenická bříška. A všechny stopy ve- Jay Schneidera 101 hororů, které musíte vidět, než dou do lázní. Černé břicho tarantule je dostatečně umřete (samozřejmě si uvědomujeme, že zrovna to- akční, při zajímavých mordech teče dostatečně krve, hle nemusí vůbec nic znamenat, sami jsme schopni pohybují se zde hezké dívky, včetně bondgirl Barba- podobných výběrů udělat tucet dříve, než se Obitu- ry Bach, má spád, syrovost, výrazně sedmdesátko- sovi podaří vás přemluvit, abyste se s ním šli podí- vou auru, hutnou atmosféru, hudbu Ennia Morricone- vat do lesa na nějakou hezkou kytičku). Pravdou je, ho. Má prostě všechno. Než dojde na odhalení vraha že zrovna Price samotný a scény s ním jsou v tomto a jeho pohnutek. Protože pak to celé spadne o celou fi lmu, stylizovaném do starých detektivně laděných jednu příčku níže. Přesto jde o jeden z nejklasičtěj- temných a krvavých románů o různých vraždících ších a nejukázkovějších, byť ne nejlepších, předsta- fantomech z počátku 20. století, tím nejlepším, co vitelů tohoto subžánru.

[ 5 ] Ale teď z lázní pěkně do přírody na čerstvý vzduch. pointu, hází do širšího kulturně-historického kontex- Se čtyřmi přáteli na vodáckou výpravu do odlehlé tu, jenž prožitek sice umocňuje, ale jeho neznalost horské oblasti, kterou má brzy zlikvidovat projekt vý- nijak nesnižuje. stavby vodní nádrže. Jejich cesta se postupně změní Sisters (1973) je Brianem De Palmou umně na- v noční můru, když místní zhrzení domorodci une- točená horrorová podívaná o dvojčatech, sestrách, sou dva z nich a rozhodně se netají tím, že se chtějí které jsou tak rozdílné, až jsou si podobné. Film za- zbavit všech čtyř. Deliverance (1972) na jednu stra- číná děsivým pohledem, kde se plod dvojčat dělí nu ukrývá romantické dobrodružství, které se „pou- o místo v děloze. Později vražda milence jedné ze ze“ zvrtne v neočekávané peklo a boj o přežití, na tu sester – Danielle (Margot Kidder, ještě před tím, než druhou se zde ukazuje hrůzostrašná kulisa nádherné si střihla Supermanovu Lois) – zalarmuje policii, kte- přírody zničená civilizačním zásahem do přírodního rá se snaží zjistit, kdo je vrahem a pátrání noviná- řádu. Ozvěnou se stává ekologické poselství auto- ře odhalí hrůznou minulost dvojčat. Kdo se snaží ra předlohy Jamese Dickeye, která sice nebyla špat- zahladit stopy? Nakonec nic není tak jednoznačné, ná, nicméně fi lmové zpracování přidává rozhodně víc jak se z počátku zdá. Z klidného klišé fi lm vygraduje emotivní a dramatickou strhující linku. Adrenalinová v hodně drsný psychologický thriller, sondu do lid- odysea čtveřice mužů (Jon Voight, Burt Reynolds, ského nitra a koketuje s šíleností. Nelze zde nezmínit Ned Beatty a Ronny Cox), v podání režiséra Johna Hitchcocka, protože snímek zjevně staví na Psychu Boormana, jejichž osudové sjíždění horských vod a Oknu do dvora, zejména v obou narativních téma- na kánoích rezonuje s mrazivou silou a nenechá di- tech – voyerismus a rozdvojení osobnosti. Imitace váka klidným. Deliverance od počátku působí docela mistra je nejvyšší formou lichotky, přesto byl De Pal- průměrně, nicméně od prvního setkání s albínským ma schopen do fi lmu aplikovat svou vlastní osob- chlapcem se rozjíždí děsivá jízda, ponurá hrůza se nost. Nejúspěšněji působí De Palmovo nápadité roz- ve fi lmu zdá nekonečná a neskutečně vrcholí v šo- dělení obrazovky, které odráží hlavní téma rozdělení kujícím fi nále. Nádherné přírodní kulisy násilí a temný dvojčat – zachycující příběhové události z různých příběh ještě víc umocňují. Není to pouze horror, ale úhlů, nebo centrální znaky v různém časovém ho- umělecké dílo strachu a syrového znepokojení. rizontu. Tyto záblesky režisérovy tvořivosti a dávka Japonský loutkový snímek Kihachira Kawamota zdravého gore vypráví příběh nejen kompulzivně, ale Oni (1972) zpracovává starou japonskou středově- i zábavně. Sestry jsou fi lm o voyerismu točené okem kou démonickou legendu. Setkáme se v ní se dvěma voyera. A je to solidní nářez. bratry, kteří jdou v noci klást pasti na jelena. V lese A jestliže tu neměl chybět Vincent Price, nesmí však jednoho z nich napadne démon. Ten starší se chybět ani Paul Naschy, malá velká evropská horro- nezalekne, po démonovi vystřelí lukem a zažene jej. rová legenda. Společného kromě přítomnosti v na- Bratrům zůstane jen démonova ustřelená ruka. Mno- šem výběru mají to, že i El Jorobado de la Mor- hem děsivější zážitek je však čeká po návratu domů. gue (1973) tak nějak parafrázuje a odkazuje na staré Kladem osmiminutového fi lmu je až dokonalá sou- příběhy. Film by se dal totiž považovat za „moderní“ hra jednoduchého, avšak sympatického provedení, parafrázi kombinující Zvoníka od Matky boží s Fran- staré démonické legendy, výrazné pointy a oprav- kensteinem a lovecraftovskou atmosférou. Naschy du atmosférického hudebního doprovodu (obzvláš- zde hraje všemi vysmívaného a ponižovaného hr- tě pokud máte rádi hudební nástroj jménem biwa). batého pomocníka na pitevně, který je zamilovaný Obrovským pozitivem fi lmu je, že ač je coby němý do umírající dívky. S její následnou smrtí se hrbáč doplněn vyprávěcími titulky, nemusíte pro jeho po- Gotho odmítne smířit, mrtvolu dívky unese a dohod- chopení umět japonsky. Vizuální zpracování příběhu ne se s jedním šíleným vědcem, že ji oživí. Vědec pak mluví samo za sebe, jasně a pochopitelně. Obzvláš- Gotha zneužívá ke svému prospěchu. Potřebuje čer- tě závěrečné titulky jen celý příběh, respektive jeho stvé mrtvoly. To, co oživil, je totiž hladové. Naschy ve fi lmu exceluje, je drsný i roztomilý zároveň. Příběh se vyvíjí velmi zajímavě, i když je hlavní linie po určité době jistá, pořád dokáže mile překvapit. Gore scény jsou velmi slušné a atmosféra uspokojující. El Joro- bado de la Morgue zaujme ale hlavně jistou scénou s hořícími potkany. Je jasné, že na tak věrohodné ztvárnění nebyly digitální triky počátkem sedmdesá- tých let ještě na takové úrovni. Jste-li tedy striktní trá- vožrouti, tenhle fi lm si určitě dejte na black list. Film, ktorý človeka už samotným názvom nabá- da aby sa nepozeral, musí jednoducho zaujať (tak aspoň zapôsobil na jedného z autorov článku). Don‘t Look Now (1973) natočený uznávaným britským re- žisérom Nicolasom Roegom podľa predlohy Daph-

[ 6 ] HOWAR D – 19/2016

ne du Maurier rozpráva tragický príbeh manželského debutujúceho Pina Donaggia. Predmetom diskusií páru, ktorý sa vyrovnáva so smrťou dcérky. V novom bola v dobe vzniku aj odvážna erotická scéna, kto- prostredí narazí na dve postaršie dámy, pričom jed- rá ani dnes, v dobe zahalených vnád a rýchlo odbi- na z nich má údajne dar vidieť mŕtvych. Tento fakt tých sexuálnych zábaviek (isto si vybavíte minimálne vrazí medzi manželov neviditeľný klin podozrievania, jeden ﬁ lm, kde postavy súložia oblečené v spodnej nádeje a obáv, a na pevnom vzťahu spôsobí trhliny. bielizni alebo majú medzi sebou posteľné oblečenie Medzi múrmi sa navyše pohybuje vrah. Roeg je pán a pod.), nestratila nič zo svojho čara. režisér, čo dokazuje aj v tomto prípade. Využíva kon- Naturalistický, nízkorozpočtový, ale zato suges- cept krížového strihu, čím daným scénam dodáva tívny a surovo pôsobiaci – taký je The Texas Cha- dynamickosť, ale i neistotu. Užitočným ťahom je aj in Saw Massacre z roku 1974. Pod taktovkou Tobe zakomponovanie červených detailov, napr. pláštenka Hoopera vznikol nezabudnuteľný klenot horrorového alebo dámske čižmy, ktoré sa objavujú počas trvania žánru a popredný predstaviteľ hixploitationu. Škoda celého ﬁ lmu. Veľký podiel na úspechu má aj hudba len, že neostalo iba pri tomto jednom, pretože na-

[ 7 ] sledujúce časti, remaky a rôzne počiatky ani zďaleka zde se odehrává drsné horrorové drama o vyšlech- nedosahujú jeho kvalít. Príbeh možno zaradiť medzi těných parazitech, kteří původně měly přinést lidem tie napísané za jedno odpoludnie. Päť upotených ku- lepší zdraví a sexuální apetit. Experiment ovšem ne- sov živého mäsa naloženého v pojazdnej plechovke dopadne dobře a během krátké chvíle virus přená- si to nič netušiac šinie rozpálenou trúbou texaskej ší již několik mužských obyvatelů komplexu. Jelikož krajiny rovno na bitúnok vyšinutej rodiny, kde kaž- parazit vyvolává silné násilné nutkání, brzy jdou veš- dý jej člen disponuje nezabudnuteľným charakterom. keré morální emoce stranou a lidé se začínají chovat Zvlášť hravý Leatherface, ktorý svojou motorovou pí- jako nezkrotitelná zvířata. Cronenbergův debut si ne- lou máva krížom krážom ako hudobný virtuóz. Lenže zadal s vysokým rozpočtem a většina herců je z řad tóny v jeho podaní sú o revoch z motorovej píly a ok- nováčků, nicméně Paul Hampton, který si zde střihl távach z ľudských hrdiel. I keď názov evokuje riadnu roli uvědomělého doktora, zahrál obstojně a ve fi lmu mäsiareň, samotnou pílou zomrie iba jediná posta- má také mnoho prostoru. Film se zaměřuje na naivi- va. O gejzíroch krvi nemôže byť už vôbec reč, na- tu lidského pokolení, které staví vysoké obytné věže, priek tomu pôsobia scény intenzívnejšie, než pohľad kde se snaží distancovat od spodiny, chudoby a zne- na čvachtajúce gore. Fantázia tu pracuje naplno. čištění. Paradoxně je to ale právě parazit, který si Hlavne ide ale o akúsi predprípravu pred poslednou vždycky najde cestu a v těchto uzavřených komple- štvrtinou fi lmu, kedy hlavná hrdinka Sally v podaní xech má volné pole působnosti. Biologie se tak stá- prirodzene krásnej Marilyn Burns na vlastnej koži za- vá osudem obyvatelů a přiměje je k nekontrolovatel- kúsi intenzívny teror, čím vystaví svoju psychiku číre- nému páchání sexuálních činů. Shivers jsou zábavný mu šialenstvu. pohled na vědecký rozvoj a lidskou hloupost v kon- Z amerických širých plání rychle do teplíč- trastu s tím, jak drsný je sexuální chtíč, když nemáme ka a bezpečí bytového komplexu. I když… Shi- morální zábrany. vers (1975) je celovečerní prvotina Davida Cronen- On i vlastně klášter je takový bytový komplex. berga a hned taková sci-fi horrorová paráda. Slizký, A tam se děly věci už ve středověku. Své o tom ví sterilní a strašidelný festival o zabijáckých parazitech, jeptiška Maria, hrdinka mexického eroticky surrea- kteří v lidech vzbuzují nejhorší stránku jejich sexua- listického horroru Satánico pandemonium (1975). lity. Všudypřítomný sex, zvířecí násilí a špetka gore Marii se během vycházky ve vidění zjeví ďábel přinesla Cronenbergovi titul „Král sexuálních horo- a vnukne ji nečisté myšlenky. Maria se je snaží ze rů“. Ve Shivers se mísí strach z pohlavně přenosných sebe vypudit různým sebemrskačstvím, chtíč je však nemocí spolu s biologickým výzkumem a vrozený- silnější. A když se k němu přidají vražedné choutky, mi pudy či refl exy člověka. Na počátku poznáváme začíná být v klášteře a jeho okolí veselo. Nunsploita- efektní bytový komplex nazvaný Starliner Tower, kte- tion, k němuž se tento fi lm hlásí, boří zažité před- rý se chlubí svým vybavením, obchody, restauracemi sudky o jeptiškách coby starých a ošklivých ženách. a vlastní lékařskou klinikou. Lidé budoucnosti vlast- Satánico pandemonium patří k těm nejzvláštnějším ně tyto komplexy nemusejí vůbec opouštět. Právě kouskům tohoto směru, pozitivním hlavně v tom, že

[ 8 ] HOWAR D – 19/2016

dokáže každých 15 minut překvapovat. Neutápí se a zahrnuje náklonností, ale situace, do kterých jí tato ve stereotypech ani předvídatelnosti. Zajímavý je tím, bezmezně pobožná žena dostává, nepřinášejí pří- že není jen o erotice, lesbických scénách, sebemrs- liš dobrého. Začíná to u oblečení, ve kterém vypadá kajících se polonahých jeptiškách a krvi. Ne, po jeho oproti svým vrstevnicím jako chudá vesnická příbuz- zhlédnutí zůstane nádherná nejistota, na kterou stra- ná z minulého století a končí třeba další známou scé- nu se přiklonit, jestli k té, v níž je Maria „jen“ šílená nou ve školních sprchách Bates High (Alfrede, slyšíš nebo té, v níž ji opravdu posedl a ovlivnil ďábel. Jedi- to?), kdy dívka poprvé dostane menstruaci a vůbec ným negativem fi lmu je fakt, že už nikdy nebude tak netuší, o co se jedná. Zachvátí jí šílenství, protože zajímavý a skvělý jako napoprvé. Protože ten kvalitní se domnívá, že umírá a tím se stane terčem šikany souběh prostředí, šíleného příběhu, obsazení, psy- a posměchu spolužaček. Vše zmíněné je jen vrchol- chedelické hudby a podivné atmosféry je nejsilnější kem ledovce, který Carriin život doprovází. V takto v momentu překvapení. zuboženém psychickém stavu u sebe objeví teleki- Rok 1976 byl v rámci fi lmového horroru oprav- netické schopnosti, které díky stresu postupně vyvě- du významným, vzniklo v něm několik snímků, kte- rají napovrch. Dříve, než je stihne dostat jakkoliv pod ré se zapsaly do zlatého fondu žánrové kinema- kontrolu, je vygradován negativní tlak okolí a erup- tografi e, nejen v rámci této horrorově produktivní ce dívčina nadpřirozeného nadání končí běsnící apo- dekády. Jedním z nejzářivějších příkladů je adapta- kalypsou. Stephen King je krom svého grafomanství ce debutového románu Stephena Kinga o dívce s te- znám také pomalými rozjezdy svých knih, kde pra- lekinetickými schopnostmi – Carrie (1976). Nejde cuje především s psychikou svých postav a než je jen o vystupňování napětí, které vrcholí závěrečným nechá jednat, čtenář má pocit, že je důvěrně zná. běsněním hrdinky na plese poté, co je v nejznámější Navíc King je mistr detailního popisu, takže pokud scéně fi lmu polita od hlavy k patě prasečí krví (mimo- jste jeho fanouškem, máte vesměs problém přijmout chodem, tohle bylo pro představitelku Carrie Sissy vize režisérů, kteří se jeho literárního odkazu chopi- Spacek trauma nejen v samotném fi lmu, ale hlavně li. Stará pravda říká, že kniha je vždy lepší než fi lm během natáčení, protože takto zbrocená musela vy- a u Kingových děl to platí dvojnásob. Rodák z New držet tři dny, aby ve všech scénách vypadla stejně), Jersey Brian De Palma vyšel jako jeden z mála z to- ale také o sociální sondu do domovů, kde své ra- hoto souboje se ctí a to se vůbec jako první režisér tolesti vychovávají náboženští fanatikové. Osou zla chopil nějaké Kingovy literární předlohy. O tom, jak je v tomto ohledu Carriina matka Margaret, výborně se dá tento námět přivést za hranici absurdna, nepo- ztvárněná Piper Laurie (obě herečky byly za svůj vý- chopit základní premisy díla a vlastně ho celý totálně kon nominovány na Oscary a Laurie i na Zlatý Glób). zmršit, svědčí zatím poslední adaptace tohoto romá- Kdykoliv je něco mimo její okleštěné vnímání světa, nu z roku 2013, kterou natočila Kimberly Pierce. Ale hned se jedná o ďábelský komplot a je potřeba se to už je poněkud jiná a především smutná písnička. pomodlit a prosit Pána o odpuštění. Carrie to nemá Pokud zrovna Roman Polanski neprzní nezletilé, doma vůbec jednoduché, přesto matku respektuje tak točí fakt dobré fi lmy. Francouzský snímek Le Lo-

[ 9 ] cataire (1976) podle románu Rolanda Topora je toho čerpá napětí, například tím, že na sebe postupně jasným důkazem. Schizofrenní psychologické drama vrství jednotlivé záhady nebo patologickými sta- s výraznými horrorovými prvky představuje Polan- vy psychiky jeho hlavní postavy. Konkrétně Psycho ského nejen jako výrazného režiséra, ale také jako supluje dramatizací transvestitismu, Okno do dvora výborného herce. Byť jeho jméno není v závěrečných sousedským voyerstvím a s Vertigem ho pojí téma titulcích uvedeno, ztvárnil v tomto snímku hlavní roli samotného pádu. Některé kritiky tvrdí, že cesta k po- pana Trelkowského. Muže, který coby polský emig- chopení Nájemníka je zároveň cestou k pochopení rant hledá v Paříži nové, důstojné bydlení. Povede samotného Polanského. Nevím, ale jisté je, že tenhle se mu ho nakonec sehnat v jednom starém domě, fi lm je cestou do nitra šílenství. kde bydlí skupina postarších obyvatel, kteří nejvíce „Satan je nejlepším přítelem, jakého kdy cír- ze všeho preferují klid, ticho a pořádek. V bytě, kte- kev měla, jelikož ji po celá ta léta pomáhal udržovat rý je mu nabídnut, před nedávnem spáchala bývalá v chodu!“ praví se v posledním bodu Satanského nájemnice skokem z okna sebevraždu. Respektive devatera, které naleznete v knize Antona Szandora v době, kdy o něj nový nájemník usiluje, jí ke skonu LaVeye, Satanská bible. Na této jednoduché pravdě ještě pár hodin zbývá. Nakonec se panu Trelkowské- je postaveno hlavní motto snímku The Omen, kte- mu povede nastěhovat, ale tím vlastně začínají dny rý je rovněž zapsán ve zlatém fondu horrorové kine- plné psychického teroru ze strany starousedlíků, kte- matografi e. V inkriminovaném roce 1976 ho natočil ří ho dohánějí k sebevraždě. Dům, včetně svých ná- podle stejnojmenné knihy (česky Omen: Ďáblovo jemníků, jakoby žil svým vlastním životem, v němž znamení, 1991) Davida Seltzera, který napsal i scé- ožívaly noční můry, a tajemná ponurost ho objímá nář k fi lmu, ostřílený režisérský mazák Richard Do- svými pařáty. Paranoia a schizofrenie pomalu zatem- nner. Příchod Antikrista na zemi je určitě tématem, ňuje i mysl pana Trelkowského, který se snaží přijít které už dávno před vznikem snímku nedalo mno- věcem na kloub, ale přitom do nich stále více zabře- hým spát. Ale k žánrové dokonalosti ho dotáhla te- dává. Polanský hned od začátku po kapičkách bu- prve tato dvojice zmíněných tvůrců. Jimi vystavěný duje atmosféru, která je na konci hustá jako tmel. příběh není jednoduše průstřelný, i když do námětu Všechny Polanského osobní strasti a chmury jako- míchají různá okultní témata a náboženská proroc- by prosakovaly zdmi tohoto podivného domu. Pokud tví, a hlavně se jim povedlo gradovat napětí snímku to náhodou nevíte, tak v roce 1969 se jeho manžel- tak, že i po několikerém zhlédnutí vás stále pohlcu- ka stala obětí řádění fanatického Charlese Masona je. Spolu s hlavním hrdinou velvyslancem Thornem, a jeho psychopatické familie, když vtrhli do domu bravurně ztvárněným americkým idolem stříbrného Polanských a zavraždili jeho těhotnou ženu a přáte- plátna Gregory Peckem, pátráte po příčině zla, které le, kteří zde zrovna byli na návštěvě. Jakoby toto zlo se objevilo v jeho životě. Jednoduchá a lidsky po- bylo přítomné i ve fi lmu. Polanský rád točí v interié- chopitelná záměna dítěte v porodnici v celkovém rech, a co se týče jeho horrorové tvorby, tak v po- kontextu příběhu znamená, že politik Thorn doma dobném duchu jsou ztvárněny ještě fi lmy Repulsion vychovává vyslance temnot, ďáblovo dítě. Jako ro- (1965) a Rosemary‘s Baby (1968), které jsou někdy dič malého Damiena si samozřejmě tuhle skutečnost celkově nazývány „bytovou trilogií“. Stejně tak má nechce připustit, ale sled hrůzných událostí ho na- rád divadelní tvorbu, což se promítá ve vybrouše- konec donutí o svém nevlastním potomku přemýš- ných dialozích jeho fi lmů. Záběry švédského kamero- let jako zplozenci zániku. Peck v sobě nese po celou vého kouzelníka Svena Nykvista, spolu s režisérovou promyšlenou vizí vytvářejí v Nájemníkovi neuvěřitelně mrazivou atmosféru, která jako by se postupně ši- nula z obrazu na samotné diváky. Nechybí ani prvky klasických noirových postupů, byť černobílé vizuali- zace se zde nedočkáme. Výrazně snímku napomáhá i tísnivá hudební složka z pera francouzského skladatele fi lmové muziky Philippa Sarda. Polanski klade důraz na jednotlivé herce, kteří se snaží o co nejcivil- nější pojetí svých rolí, čímž výrazně přispívají k uvěři- telnosti snímku. Jako mávnutím kouzelného proutku se pak mění ve chvílích, kdy dějem prostupuje ona zmíněná schizofrenie. Místy jsou použity i motivy su- rrealismu, které u starší režisérské generace často obzvláštňují jejich vyprávění. Postupem času se utahuje smyčka na krku nejen samotného hlavního hrdiny, ale také diváckého očekávání. U Polanského je v tomto snímku rovněž patrné, že má pečlivě nastu- dované Hitchcockovské thrillerové postupy, z nichž

[ 10 ] HOWAR D – 19/2016

dobu přesvědčivost, díky které se mu divák dostává což mu zachránilo život, protože letadlo, do kterého pod kůži, soucítí s ním a chápe jeho pohnutky. Oproti měl původně nastoupit, se nedlouho po stratu zříti- tomu jeho žena Katherine (Lee Remick) se v průbě- lo. Nikdo z cestujících nehodu nepřežil. Na natáčení hu stává z dámy stojící pevně po boku svého muže, do Anglie zase Peck i Donner cestovali každý v jiném ženou sesypanou jako hromádka neštěstí na pokra- letadle, ale v bouřce obě zasáhl blesk a musela nou- ji psychických sil. Její proměna je ve fi lmu tak vý- zově přistát. A pamatujete si na scénu na hřbitově razná, že v úvodu o ní přemýšlíte jako hrdé paničce s rozdivočenými rotvajlery? Ti poté napadli své tre- obdařené sex appealem a ke konci už je vám spíše néry a vážně pokousali jednoho kaskadéra. Když si odporná svou neschopností a propadnutím zmaru. zahráváte se samotným peklem… Ve scéně, kdy pro ni role končí, je její leknutí a pře- Až si niekedy budete prenajímať dom na leto, po- devším pohled očima vytřeštěnýma hrůzou poznání zor na prehnane nízku cenu, čudáckych majiteľov k nezaplacení a slouží poté jako mustr pro všech- a háčik predstavujúci ich starú matku, ktorá vraj ni- ny tisíckrát kopírované záběry v mnoha fi lmech. Malý kdy neopúšťa dom, ani svoju izbu, a pravdepodobne Damien, kterého ztvárnil šestiletý Harvey Spencer ju nikdy neuvidíte. A ak vám budú tvrdiť, že nebude Stephens, exceluje především obličejovou mimikou, robiť žiadne problémy, pretože väčšinu času prespí, ze které je možné vyčíst emoce, v nichž převládají ty neverte im, nemilujte ten dom ako si želajú a radšej temné. Billie Whitelaw v roli jeho guvernantky paní sa okamžite spakujte, na príjazdovej ceste po sebe Baylockové je ztělesněním slizkého zla, které z jejích zanechajte len zvírený prach, a pokiaľ vám to dom očí sálá jako žhavé uhlíky ze samotného středu pek- dovolí, prefrčte medzi dvoma múrmi tvoriacimi vchod la. Není se ani co divit, že za tuto vedlejší roli byla nana pozemok a už nikdy sa nevracajte. Žiaľ, rodinu vržena na cenu britské fi lmové akademie BAFTA. Ale Rolfových nikto nevaroval. To, že nie je so staroby- i z ostatních herců v čele s fotografem Jeninngsem lým sídlom v Burnt Offerings (1976) všetko v poriad- (David Warner) vymačkali tvůrci obdivuhodné výkony ku, zistia manželia až príliš neskoro. Dun Curtis vsadil a nikdo nemůže tvrdit, že by tam byla nějaká vedlej- na pomalšie tempo a hoci narazíte na názor, že prá- ší role jen do počtu. Velmi podstatnou složkou této ve to mu škodí, opak je pravdou. Rozhodne odpor- atmosféricky hrůzné podívané je její hudební dopro- účame druhú projekciu, až pri nej si totižto uvedomí- vod z dílny fi lmového skladatele Jerry Goldsmitha, te, ako precízne je vystavaná mozaika príbehu. Film za který po právu obdržel svého jediného Oscara. stojí na presvedčivých výkonoch celého hereckého A to dělal hudbu například k Vetřelci, Poltergeisto- ansámblu, predovšetkým však nočnou morou prena- vi, Planetě opic a mnoha jiným. Soundtrack, stejně sledovaného Bena v podaní Olivera Reeda a domom jako tento fi lm, řadím do uzoučké špičky své osob- posadnutou Marian s tvárou Karen Black. V úvode ní topky. Závěrem ještě musím zmínit některá neo- sa ako jeden z majiteľov sídla objaví Burgess Mere- pomenutelná fakta. Ono totiž natáčet takto precizně dith, ktorého iste poznáte ako trénera Rockyho Bal- zpracovaný fi lm o příchodu Antikrista, není jen tak bou. A nebude to jeho posledný zásek v horrorových a temné síly se výrazně podepsaly na celém natá- vodách ako sa dočítate na ďalších riadkoch. čení. Už datum premiéry 6. 6. 1976 u snímku, který V The Sentinel (1977) si mladá modelka s tvárou na reklamu vyčlenil dvojnásobek toho, co celý stál, Cristiny Raines prenajme byt v jednom starom dome bylo poměrně produkčním riskem. To, že je nějaký (nedajú si povedať a nedajú) navzdory tomu, že má snímek v některé zemi zakázány, se stává poměr- zabezpečeného priateľa, ktorý stojí o jej ruku a tak- ně často. The Omen to odnesl na Novém Zélandu. tiež pre nich hľadá vlastné hniezdočko. Lenže kreh- Pilot, který byl najat na natáčení leteckých záběrů, ká Alison má zatiaľ svoje plány. Chce sa presvedčiť, narazil do hejna letících hus a zřítil se na frekvento- či sa o seba dokáže postarať sama. V dome žije len vanou silnici, přímo na auto, ve kterém seděla jeho jediný nájomník, starý slepý mních. Jeho silueta sa žena a dvě dcery. Ani jedna z nich nehodu nepřežila. vo dne v noci črtá v okne na najvyššom poschodí Několik členů fi lmového štábu utrpělo během natá- a hľadí kamsi do prázdna. Ale je tomu naozaj tak? Má čení těžká zranění způsobená autonehodou. Strážce dom skutočne iba dvoch obyvateľov? A čo tie prud- safari parku, kde se natáčela scéna s paviány, kteří ké návaly bolesti hlavy, ktoré začína mať Alison čoraz zaútočili na auto, v němž seděl Damien se svou mat- častejšie? Duchársky príbeh okorenený nábožen- kou, byl den po odjezdu fi lmařů rozsápán lvem. Mi- ským podtextom nakrútil Michael Winner. Casting mochodem agresivita opic v této scéně byla vyvolá- sa náramne vydaril, tak spomeňme aspoň pár mien. na tak, že na zadním sedadle auta seděl ošetřovatel, Burgess Meredith, Eli Wallach, Christopher Walken, který na ně mával hlavou paviána vyrobenou z papí- Tom Berenger, Jeff Goldblum a Beverly D‘Angelo. ru. Při návštěvě Říma producent Harvey Bernhard jen Filmová manželka Chevyho Chasea z úspešnej ko- o vlásek unikl zásahu blesku. Hotel, v němž během mediálnej série National Lampoon‘s si tu strihla ti- natáčení bydlel režisér Richard Donner, se stal cílem chú masturbujúcu lesbu Sandru. Vrcholom fi lmu je pumového útoku a následně se také stal účastní- posledná štvrťhodina, kedy pozvoľna plynúci dej na- kem podivné autonehody. Gregory Peck na poslední berie slušné tempo. Obrovským plusom je stávka chvíli zrušil svůj let do Izraele, kde se také natáčelo, na skutočných ľudí zohyzdených rôznymi deformá-

[ 11 ] ciami a amputáciami, čo vo výsledku pôsobí rovna- stický sex, který se odehrává na paletě neonových ko dobre, ba možno aj lepšie, ako výtvory od samot- barev. Díky tomu, že většina aktérů je něžného po- ných maskérov. Ak vás počas sledovania napadne hlaví a díky projevům dominance některých hereček, paralela s Barkerovou poviedkou Mŕtvi majú svoje vycítíme i svůdné tření se o zip na feministických kal- diaľnice, nebudeme vám to mať vôbec za zlé. Oba hotách. Stejně tak jako krvavě mlžný odkaz někam domy sú totižto akýmisi bránami medzi svetom ži- do říše pohádek. Síla fi lmu je především v tom, že vých a mŕtvych. Rozhodne to ale nie je jediná podob- zkušený karbaník Argento dokáže své karty vyložit nosť medzi oboma dielami. mnoha způsoby. Hraje si s ve větru třepotajícími se V roce 1977 natočil italský režisér Dario Argento odkazy, stejně jako s nevyřčenými otázkami, jejichž jeden ze svých nejslavnějších snímků Suspiria a za- odpovědi nechává bloudit slepými uličkami divákova počal tak kultovní trilogii obecně označovanou jako mozku. Detektivní zápletka se promísí s okultistickým Matky (obsahuje ještě snímky Inferno (1980) a La Ter- horrorem, aby naplno vtáhla do hry barev a stínů, ze za madre (2007). Inspiraci pro snímek čerpal v eseji které není úniku. Všudypřítomná patina sedmdesát- Thomase De Quinceyho Levana and Our Ladies of kových horrorů vyvěrá napovrch ve své nejdokona- Sorrow (česky Levana a matky žalu (1927)). V úvod- lejší vizuální podobě, aby následně vše zaplavila kar- ním a pro většinu fanoušků nejlepším snímku trilogie mínovým strachem. Až se oklepete z dech beroucího přivádí diváky do baletní akademie, kam vkročí spolu vizuálního amoku, který má sílu čistého LSD vložené- s novou studentkou Suzy. Talentovanou americkou ho pod oční víčko, možná vám dojde, že by si příběh baletkou, která touží po zdokonalování své vášně. zasloužil přeci jen o něco propracovanější příběho- Ovšem hned při jejím příjezdu za nelítostného deš- vou linku a z pohledu dnešního trikově zhýčkaného tě se odehraje podivná situace, která vyústí v hrůzný diváka i dokonalejší efekty. Ale pak si vzpomenete mord. Tato událost ovlivní celý pobyt dívky na akade- na dokonalou kompoziční práci s kamerou Lucia- mii, skrývající v sobě cosi děsivého. Nevysvětlitelné na Tovoliho a na scénu se slepým klavíristou a jeho události se na Suzy začínají lepit jako černé bahno psem, která se odehrává na opuštěném katedrálním a smrt si v jejím okolí k sobě povolává další oběti náměstí s nervy drásajícím hudebním podkreslením, morbidních vražd. Temné síly ukryté v baletní aka- a rázem je vše zapomenuto. Intelektuálně uchopíte demii drží hrůzovládu pevně ve svých rukou a zkáza bradu mezi palec a ukazováček, vševědoucně po- se plíží rozlehlými chodbami. Suspiria je barevnou vi- malu pokýváte hlavou a dáte za pravdu Entertaiment zuální explozí složenou z tříštivých složek italského Weekly, který zařadil Suspirii na 18. místo v tabulce gialla a německého expresionismu. Křiklavě barevná pětadvaceti nejstrašidelnějších fi lmů všech dob. stránka fi lmu je podbarvena výraznou hudbou z dílny Nesmíme ale zapomenout navštívit dědeč- italské skupiny Goblin. K tomu si přidejte atmosfé- ka, dědečka všech slasherových horrorů, klasický ru baletní školy, která v sobě nese punc pompézní horror Johna Carpentera, Halloween (1978). Film, dokonalosti velkých divadel, což dokresluje kostýmní který defi noval tento žánr a dokázal sympatizovat výprava v jakémsi operním duchu. Barevná Argento- s jeho protagonisty. Umění pracovat s atmosférou va halucinace tak působí jako poeticky vášnivý sadi- a pocity diváka dělají z Halloweenu něco jedineč-

[ 12 ] HOWAR D – 19/2016

ného. Už první scéna je zobrazena z pohledu vraha pamätáte rovnako ako mená protagonistov. A to už – Michaela Myerse – přes oční otvory levné hallo- o niečom svedčí. weenské masky. Maska blokuje to, co vidíme nato- Se sedmdesátkami se nelze, než rozloučit stylo- lik, aby zakryla skutečnost, že nedošlo k vraždě, ale vě. U pobřeží New Yorku se znenadání objeví loď bez je tak umně natočená, takže se to doopravdy sta- posádky. Anna Bowles (Tisa Farrow) v ní poznává lo. Carpenter pracuje s detaily a tlačí na ty, které di- loď svého otce a rozhodne se vypátrat, co se s ním vák vnímá. Když o 15 let později Myers uteče z blá- a s posádkou stalo. Společnost jí dělá Peter West zince a začne vražedné šílenství nanovo, příběh sic (Ian McCulloch), novinář, který v tajemství zmizelé líně, ale dramaticky maximalizuje své možnosti. Vrah posádky vidí sólokapra. Pátrání oba hrdiny zavede poznává dospívající Jamie Lee Curtis jakožto Lau- na tropický ostrov, který je na pokraji zombie epi- rie Strode, která přináší ztracené sesterské kouzlo. demie. Zombi 2 byl vypuštěn do světa v roce 1979 Za zmínku stojí také Myersův psychiatr – Dr. Loomis a defi noval režiséra Lucia Fulci jako jednoho z ne- (Donald Pleasence), jakožto zkázu hlásající pesimis- slavných mistrů horroru. Název Zombi 2 se připou- ta, kterého nikdo neposlouchá. Základní premisa je tával ke slavnému Romerovu dílu Dawn of the dead, jednoduchá. Všechny kladné postavy v příběhu jsou který sklízel jeden úspěch za druhým, zejména v Ev- svým způsobem sympatické a s tím snadně kontra- ropě, kde se mu říkalo Zombi. Nicméně Zombi 2 jako stuje Myersova hrůznost a tajemnost. Zde je vidět dílo (scénář: Elisa Briganti a Dardano Sacchetti) s pů- jaký Carpenter byl umělec, protože nejen jako reži- vodním Romerovým snímkem nemá prakticky nic sér a scenárista, ale také i jako hudební skladatel, společného, pomineme-li, že v obou fi lmech se pro- vytvořil neskutečný hudební atmosférický strach, hánějí nemrtví bažící po krvi živých. Fulciho snímek který udeří do srdce každého, kdo pozorně sleduje silně zasáhl publikum i kritiky. Dejme tomu, že v té a poslouchá. Halloween přinesl novou úroveň teroru době vrcholem žánru byla Romerova tvorba, nicmé- a takové té plíživé hrůzy, která vás nutí neustále se ně Fulci jej posunul jasně dopředu, zejména pokud otáčet za sebe, zda tam někdo není. Třeba Michael jde o make-up a speciální efekty. Realistický make- Myers, protože ten vás sleduje! -up podle Gianetta de Rossi a jeho týmu byl skuteč- V samom závere sedemdesiatych rokov vstupu- ně jedním z vrcholů fi lmu a také jedním z důvodů, je na horrorovú scénu ešte neznámy Don Coscarelli proč je fi lm dodnes ceněn jako kult. Fulciho trade- a ponúkne svetu svoj surreálny príbeh dvoch bratov, mark míchá jemné napětí a velmi silný grafi cký stimul ktorí v rodnom mestečku odhalia desivé zlo ukry- násilí, které lze zřídkakdy vidět v jeho dalších sním- té v miestnom pohrebnom ústave. Jeho démonic- cích. Defi noval tak Zombi 2 jako silně vizuální horror, ký majiteľ – dnes už postava s legendárnym statu- který zasáhne každého. Pokud tedy Romero vytvořil som – Tall man, vytvára z mŕtvol otrokov a posiela moderní zombie žánr, tak Fulci žánru dal tvar a je tak ich do svojho sveta, inej dimenzie. Reč je samozrej- přímo odpovědný za styl jaký u zombíků známe dnes me o kultovom Phantasm (1979). V úlohách bra- v moderních fi lmech či seriálech. Zombi 2 je oprav- tov sa objavili A. Michael Baldwin a Bill Thornbury, dová horrorová lahůdka. ich priateľa a zmrzlinára si zahral Reggie Bannister a Dlháňovi vdýchol život Angus Scrimm (viac o ňom sa dočítate v 18. čísle Howarda). Nezabudnuteľný Roman Bílek hudobný motív, trpaslíci, dve vyleštené stojace tyče Honza Kohoutek tvoriace bránu mimo náš svet a lietajúca guľa, ktorá Milan Vričan vás pri strete doslova vyšťaví; propriety, ktoré si za- Honza Vojtíšek

[ 13 ] Rozhovor

EEdwarddward LeeLee „Nechci boha vytočit ještě víc, než jsem to už udělal.“

Edward Lee by se českým a slovenským čtenářům Pro mě je horror nejzajímavější žánr, nejvšestran- a čtenářkám dal nejjednodušeji představit asi jako bra- nější a také nejpodnětnější. Kromě literární fi kce, kte- tranec Jacka Ketchuma. Do češtiny byla dosud pře- rou čtu hodně a rád, zde není žádný jiný žánr, kte- ložena jen jedna jeho povídka Stůl (The Table), publi- rý by se mi tolik zamlouval. Horror umožňuje nejširší kovali jsme ji ve druhém čísle. Myslíme, že nastal čas, rozmanitost výrazů a navíc ovládá jednu zásadní sílu, dozvědět se o tomto zajímavém, nápaditém a pracovi- kterou mainstreamovější žánry přejímají: sílu vyděsit tém autorovi trochu více. A rozhovor je nejlepší forma. lidi, sílu šokovat je, otřást jimi, donutit čtenáře pře- mýšlet za hranice klasické zábavy a vytrhnout je z je- Začínal jsi publikovat v osmdesátých letech, jich reálného světa do jiného, děsivého. Tohle jsou pro mnohé z nás ve zlatém věku horroru, ať už fi l- prvky, které sám vyhledávám, když čtu. CHCI být vy- mového nebo literárního. Co tě ponouklo pokusit děšený a otřesený, tudíž nemám moc na výběr a mu- se přispět svým pohledem na žánr? sím vytvářet vlastní fi kci, která mi tyhle prvky přinese.

[ 14 ] HOWAR D – 19/2016

horrorové subžánry mě prostě nezajímají. Neotřesou tebou a nejsou tak provokativní jako hardcore horror. Sál extrémnosti v paláci, kde tancuji.

Podle informací, co lze o tobě najít, máš rád lo- vecraftovský horror a sám jsi v tomhle směru něko- lik věcí napsal. Jsi také označován za mistra hardcore horroru. Jsou to dva odlišné póly tvé tvorby nebo se pokoušíš je nějak sladit dohromady? Jsem velký fanoušek H. P. Lovecrafta. Je to nej- větší horrorový autor, jaký kdy žil, a je pro žánr dů- ležitější než kterýkoliv jiný, žijící nebo již mrtvý autor. Bez Lovecrafta by byl horrorový svět o dost jiný, a já se bojím, že mnohem méně poutavý. Prošel jsem si obdobím, kdy jsem prostě musel napsat něco, co by vzdávalo hold Lovecraftovi. Moje kniha The Inns- wich Horror je napodobeninou, ve které jsem úmysl- ně kopíroval Lovecraftův styl a v podstatě jen navázal na jeho mistrovské dílo Stín nad Innsmouthem (The Shadows Over Innsmouth). (Před mnoha lety vyhrála tato kniha německou cenu Vincenta Price za nejlep- ší mezinárodní horrorový román, na což jsem pyš- ný.) Podobným pastišem, v němž jsem dle mého ještě efektivněji imitoval Lovecraftův styl, je Trolley No. 1852, což je vlastně pokračování Lovecraftova Cosi v měsíčním světle (The Thing in the Moonli- ght). Docela se to liší v tom, co Lovecraft uměl tak dobře používat – je to lovecraftovské v tempu, zasa- zení a stylu, ale obsahuje to extrémní násilí a pornografi ckou erotiku. Pak je tu ještě Going Monstering, což je povídka úzce spjatá s Charlesem Dexterem Dokázal bys nějak zkráceně popsat vývoj své Wardem. Dále ještě Haunter of the Treshold, to je tvorby? Její zaměření a směr? Má lineární podo- současný hardcore horror spojený s Lovecraftovým bu (tedy že se rovnoměrně věnuješ stejným vě- Přízrakem temnoty (Haunter of the Dark). Ve všech cem) nebo se vyvíjí odněkud někam, od něčeho těchto svých knihách jsem používal prvky extrémní- k něčemu (např. atmosférické věci versus bizarní ho horroru k tomu, abych viděl, jak budou fungovat brutalita)? s Lovecraftovým pojetím horroru. Velké množství subžánrů je znakem právě oné horrorové všestrannosti a já si libuji v těchto nejasně Hrdinou jednoho tvého příběhu je Golem, defi novaných mini-kategoriích. Horrorová fi kce nabí- monstrum, které je úzce spojeno s českými lido- zí tak mnoho pro různé typy lidí: je zde pro každé- vými pověstmi. Co tě na této bytosti tak zaujalo? ho něco. Můžete o horrorovém žánru uvažovat jako Narazil jsi při rešerších na nějakou českou stopu? o dortu, který byl rozřezán na velké množství malých Legenda o ra- kousků. Jeden kus může být označen jako mainst- bim Löwovi (Jehuda reamový horror (Stephen King, Dean Koontz, atd.), Liva ben Becalel) další jako romantický horror (nespočetné upíří romá- a pražském Gole- ny naplňují tyto potřeby). Je zde soft horror, zombie movi je velice dů- horror, erotický horror, bizarní horror, dětský horror, ležitý monster pří- historický horror, dokonce vánoční horror. Mým běh, podobně jako kouskem tohoto dortu je hardcore a extrémní horror. Frankenstein, ale To jméno řekne všechno. Horrorová fi kce, která pře- mnohem starší. Je- kračuje tradiční hranice, dotýká se tabu, perverze, den z prvních horro- je nekonvenční. Pravda, koketuji také s mysteriózní- rových fi lmů, Der mi knihami, science fi ction, detektivkami – dokonce Golem, němý sní- jsem napsal dvě dětské knihy! – ale těm věnuji sku- mek z roku 1915, tečně nejméně svého času, jsou to spíše experimen- je brilantní adaptací ty. Předně a hlavně píšu hardcore horror. Nemám pří- této legendy z 16. liš rád změnu žánru. Proč? Protože jiné žánry nebo století, a do dneš-

[ 15 ] Rozseknem ti vaječníky žiletkou! Najprv hrozne vzruší, potom príšerne vydesí, ale v každom prípade zaujme. Taký je krátky fi lm Andalusi- an Cat (2016), nakrútený ako pocta dvom slávnym umelcom minulého storočia. Máte naň dosť silný žalúdok? Luis Buñuel a Salvador Dalí: ikony fi lmového a výtvarného surrealizmu. V roku 1928 spolu nakrútili po- divný kraťas Andalúzsky pes, v ktorom na diváka útočia snovými výjavmi a voľnými asociáciami. Kultovým sa stal záber ženského oka preseknutého žiletkou vo veľkom detaile. A sú tam aj nahotinky, hmyz a katolícka cirkev. Ehm. Nuž a dnes tu máme poctu tejto fi lmovej klasike z režijnej dielne Edwarda Lee, autora horrorových romá- nov. Lee zachoval poetiku predlohy, takže sa pripravte na poskakujúci čiernobiely obraz, dobový hudobný podklad, vložené popisné titulky a minimálne dejové prvky. Už do prvých dvoch minút sa mu podarilo vop- chať toľko asociatívnych obrazov, že sa vám zavŕtajú do podvedomia ako rodinka kliešťov a v noci vám spô- sobia nejeden mučivý sen. Prsíčka, kundičky, kladivom rozbíjané hlavy, kostlivci v čiernych škatuľkách, teč- úce oko, nekrofília, čarodejníctvo, vraždy, zvratky… Ku koncu už nebudete vedieť, či si ho ísť vyhoniť alebo privolať rýchlu psychiatrickú pomoc. Slovom, vizuálno-emocionálna prietrž. Je to viac než experiment: je to experiment hraničiaci s umeleckým dielom.

Mark E. Pocha ní doby zůstává fi lmem nahánějícím hrůzu, podobně už vypršela, souhlasil jsem. Až v tu chvíli jsem objevil jako jiný fi lm s Roddym McDowallem z 60. let (snímek celý bizarní žánr (Bizzaro Horror) a jak moc některé It! z roku 1967 – pozn. překl.). Ale na rozdíl od upírů, moje knihy právě do tohoto žánru spadají. zombie a vlkodlaků se monstrum známé jako Golem nikdy pořádně nedostalo do horrorové literární fi kce, Naše tradiční otázka v Česku nepublikujícím čehož jsem si vědom (snad vyjma skvělého osmde- autorům. Mohl bys vyjmenovat pět tvých knih, sátkového románu Bariho Wooda The Tribe). Poté, které by představily tvou práci našim čtenářům? co jsem legendu objevil během rešerší tématu kabaly, Jakým způsobem jsou tyto knihy zajímavé a čím přišlo mi nezbytně nutné přenést tuto českou legendu se liší od ostatních? do Ameriky. Myslím si, že můj román je docela dobrý. Pět knih, které mě asi nejlépe jako autora charak- Nedá se vyhnout expresivně pojaté kruté terizují, jsou: The Bighead, The Pig, Minotauress, a brutální složce tvé tvorby. Když se mě ptají, proč Haunter of the Threshold a Header 2. Všechny jsou píšu brutálně, odpovídám: Protože můžu. A taky velmi hardcore a pro některé čtenáře určitě ofenziv- trochu hledám a odhaluji hranice a možnosti ne/ ní, ale jsou tím nejreprezentativnějším z mé tvorby. lidského chování. Proč to děláš ty? Měl jsem to štěstí, že jsem byl vydán ve více jak tuc- Jak jsem již zmínil, extrémní horror je provoka- tu cizích jazyků a velmi rád bych udělal cokoli proto, tivnější a prostě zajímavější než ostatní druhy fi kce. abych byl vydán i v češtině! Extrémní horror prozkoumává tu nejhlubší a naprostou temnotu lidského srdce, což zobrazuje současný svět mnoha různými způsoby. Při vší té bizarnosti a extrémnosti, existuje ně- jaká hranice, za kterou bys nešel, něco co by už i na tebe bylo moc? Nebo si naopak stanovuješ další a další hranice, které hodláš překročit? Ptají se mě na to často a v minulosti jsem odpoví- dal, že ne, ale to není úplně pravda. Nejsem schopen psát o jakémkoli subjektu, který zrcadlí tu nejšpinavější realitu, nic, co je nevýslovně depresivní. Jsou zde také náboženské hranice, které nechci překračovat. Nechci boha vytočit ještě víc, než jsem to už udělal.

Velice rychle jsi zapadl do žánru bizarro ﬁ ction. Čím upoutal tvou pozornost? Proč jej máš rád? To bylo prostě štěstí. Před několika lety, když mnoho paperbackových nakladatelů začalo bankro- tovat díky rozmachu Kindlu, se mě Jeff Burk, vydavatel u Eraserhead Press, zeptal, jestli by nebylo možné vydat nějaké moje starší věci, a jelikož smlouva na ně

[ 16 ] HOWAR D – 19/2016

Rád vydáváš své knihy ve speciálních sběra- děje hodně často, ale co se nestane skoro nikdy, to telských limitovaných malonákladových edicích. je skutečná realizace fi lmu. Takhle to prostě je. Tr- Jak tě to napadlo? Jak takový výtisk vypadá, pělivost je všechno. První moje dílko, které bylo co obsahuje, čím se liší od obyčejného vydání adaptováno do fi lmu, je moje krátká povídka Grub a jaký je o tato vydání zájem? Případně kde se Girl, ale to bylo natočeno čistě jako porno. (I tak to dají sehnat? ale bylo dobré.) Moje novela Header byla přetvoře- Tak tohle bylo ještě větší štěstí, které o mě za- na do skvělého fi lmu od Synapse v roce 2006. Jack vadilo. Myslím, že to všechno začalo u Necro Pub- Ketchum a já v něm máme cameo jako dva policejní lications, když vydali knihy Header, The Bighead důstojníci! Možná se prodají další knihy, možná ne. a Goon. Najednou se ze mě stal sbíraný autor. Od té Ať tak či tak, považuji se za šťastného, že mám ka- doby se velká část mých knih prodávala jako pode- riéru, jakou mám. Nedávno jsem se skutečně dostal psané, s limitovanou pevnou vazbou, a to u různých k tomu, že natáčím vlastní fi lmy. První, The Walking vydavatelů. Nejlepší místo, kde moje limitky koupit, Woman, byl na Amazonu vypuštěn asi před rokem, bude Ebay. Sběratelské edice jsou fajnovější, mají a nyní pracuji na dalším s názvem Paranormal Nu- lepší kvalitu, jsou podepsané. Vtipné je, že já sám dist Camp Massacre. A ano, můj krátký fi lm The vůbec sběratel nejsem! Andalusian Cat můžete zhlédnout na Youtube nebo Vimeo (https://vimeo.com/159228790). Je to moje Slyšeli jsme o cenzorském zásahu do tvého pocta Dalímu. Točit fi lmy je skvělá zábava, ale jenom nového románu. Můžeš nás do tohoto problému když si můžeš dovolit nahé modelky! zasvětit trochu podrobněji? O co šlo a jaké bylo řešení? Je možné tuto knihu koupit? Děkujeme za rozhovor. Závěr je tvůj… Nejsem si jistý, jakou knihu máš na mysli. Myslím, že The Pig a Haunter of the Threshold byly zaká- Ne, to já děkuji za rozhovor. Je to pocta a radost zány na německém Amazonu. Moje novela Header být představen čtenářům vaší úžasné země, kterou – a román Header 2 byly zakázány v několika vězni- jak doufám – také někdy navštívím. cích ve Spojených státech. Jeden z mých komiksů pro nakladatelství Verotik neprošel v Kanadě. Do- šlo i na další zákazy, které si už ani nepamatuji. Ale v dnešní době, hlavně díky digitálnímu věku, cenzura Otázky: Honza Vojtíšek ustupuje. Třikrát hurá za takový pokrok! Překlad: Martin Štefko

Tématem čísla, v němž by se tento rozhovor měl objevit, je horror sedmdesátých let. Co se ti vybaví, když se řekne horror 70. let? Máš nějaké oblíbené horrorové fi lmy a knihy z té doby? Samozřejmě! V 70. letech se na pult dostaly první knihy Stephena Kinga, nebo také Ghost story Petera Strauba či první kniha Ramseyho Campbella, které- ho osobně považují za nejlepšího žijícího horrorového autora. Mým nejoblíbenějším horrorovým románem je kniha Our Lady of Darkness od Fritze Leibera, která vyšla v roce 1977. Navíc v 70. letech vznikly snad nejzásadnější horrorové fi lmy: The Texas Cha- in Saw Massacre (1974), The Exorcist (1973), The Omen (1976), abych jich pár jmenoval. Jsem fanouš- kem starých kultovních fi lmů od Paula Naschyho, Je- sse Franca, Joea D’Amata a Jeana Rollina. Takové fi lmy už se dneska prostě nedělají!

Poslední dobou jsi spojován s fi lmem. Společ- ně s Jackem Ketchumem se prý tu a tam objevíte v nějakém fi lmu, minimálně jeden tvůj román byl zfi lmován, ty sám jsi letos natočil něco jako odpo- věď na Andaluského psa Luise Buñuela a Salva- dora Dalího. Mohl bys o tom všem říci něco více? Americký fi lmový průmysl je zábavný. Měl jsem na několik mých knih opce, ale nikdy se nic nestalo. Dnes mám další opci na knihu Goon. Tohle se

[ 17 ] R ECENZE Sukkub Edward Lee

„Succubus (pl. Succubi; též succuba, sukubus; vi, zmar, smrt, kanibalismus a naprosté setření hrani- z latinského succubare, „ležet vespod“) je ve středo- ce mezi skutečností a představami. Pomalu se totiž věké křesťanské mytologii druh démona – astrálního před ní odhalují kořeny tisíce let starého kultu, který upíra, který svádí muže, zvláště pak mnichy, pohlavně zasahuje do její rodné vsi a dokonce … se s nimi stýká a přitom je vyčerpává, někdy až k smr- Je trošku smutné, že takto dobrou knihu musíme ti. Působení succuba byla často připisována poluce. recenzovat z nám nejbližšího polského vydání. Ed- Slovo „Succubus“ pochází z pozdější doby 14. sto- ward Lee je v Česku a na Slovensku prakticky nezná- letí. (…) Zvláštního rozvoje se víra v succuby dočka- mým autorem. Kromě jedné povídky ve druhém čísle la v průběhu čarodějnických procesů. Podle proslulé Howarda se s ním případní znalci jeho díla mohou knihy Malleus malefi carum (Kladivo na čarodějnice) seznámit jen v originálních publikacích nebo různých například succubi sbíraly semeno mužů, se kterými překladech. Většina informací, které se o autorovi spaly, aby je následně incubi používali k oplodňování člověk dozví, z něj dělají hlavně hardcore brutálního žen. Styku s démonem (ďáblem) byla také přisuzová- autora překračujícího všechny možné hranice. A tak na iniciační funkce a mělo k němu docházet i na ča- čeká nemilosrdnou hardcore úchylnou, pornem na- rodějnických sabatech.“ čichlou, brutalitu. Natož ještě u díla, které se jmenuje (Wikipedie) Succubi. A pak je velmi mile překvapen. Protože dostane úplně normální, klasický horror, jen trošku drs- nější (pravda, kolik znáte literárních horrorů, v nichž Succubi po sobě postavy močí?). Překlad: Bartosz Czartoryski Samozřejmě, brutalita, krvavé mordy i nevázaný, Vydavatel: Replika, 2011 ať už hetero nebo homo sex tu je. Je tu toho hod- Počet stran: 326 ně, všeho, ale vším tím se trošku neočekávaně pro- líná zajímavá dějová linie o starodávném kultu, jehož nit se táhne až do současnosti. Jsou tu také zajíma- Právnička Ann Slavik je konečně ve fi rmě pový- vé postavy a vzájemné vztahy mezi nimi (samotná šena. Stane se společnicí fi rmy, což vnímá jako prv- Ann a její rodina, dva blázni utíkající z ústavu, obyva- ní pozitivní vlaštovku v jejím jinak hektickém světě. telky Lockwood). Lee napsal velmi zajímavý a pou- Své kariéře věnovala hodně, na úkor času strávené- tavý horrorový příběh, se vším, co k němu patří. Je ho s dcerou, která má lepší a vstřícnější vztah spí- tu atmosféra, napětí, zajímavé vztahy a povaho- še s Anniným přítelem. Ann si slibuje více času pro vé i charakterové postupy a projevy, tajemné odka- rodinu, zlepšení vztahu s dcerou a snad i zažehnání zy ke staletím starým kultům a společnostem skvě- skličujících nočních můr, které ji již nějakou dobu su- le skloubené s historií i mytologií a zajímavá a trefná žují. Všichni se domluví na výletu do Paříže, do mu- práce se starými jazyky. Tohle prostě od někoho, zeí a galérií. V zápalu příprav na odjezd Ann obdrží o kom se dočtete, že je v podstatě úchylným auto- podivný telefonát, který ji odrazuje od návratu. Auto- rem gore pornografi e, nečekáte. rem telefonátu je chovanec psychiatrického ústavu A tohle všechno je v dobrém načasování a dáv- Erik, kterého chytli, jak zakopává těla mrtvých bato- kování prošpikováno slušnou dávkou sexu bez ja- lat a tvrdil, že mu to přikázaly hlasy jeho otrokářek. kéhokoliv omezení a drsnými krvavými a velmi ne- Erik nakonec z ústavu uprchne, společně se svým příjemnými scénami. Scéna se skleněnou trubičkou? psychopatickým kolegou. Těsně před odjezdem Ann Opravdu silná, nepříjemně realistická natolik, že se s rodinou do Paříže je zastihne další telefonát. Otec do ní část čtenářů jistě ke své smůle smysly vtělí Ann umírá, a tak se Ann, společně s dcerou i příte- a vcítí více, než by jim bylo milé. Edward Lee ví, čím lem, vydává do rodného Lockwoodu. K umírajícímu vyděsit, znechutit a znejistět. Skvěle kombinuje se- otci a matce, s níž Ann nemá dvakrát dobré vztahy. xuální a brutálně gore scény s těmi atmosféricky na- V Lockwoodu však místo rodinné pohody nachází pínavými. Samozřejmě, dnes je, hlavně díky videu, nejen Ann, ale i její dcera a přítel, nemluvě již o Eriko- horrorový fanda zvyklý na ledacos. Možná je na mís-

[ 18 ] HOWAR D – 19/2016

tě zmínit, že román byl poprvé vydán v roce 1992. potěšující. Opravdu ne, ta kniha nekončí dříve než by Co by některým čtenářům asi mohlo vadit, je zá- měla, ani v ní nic nechybí. Je tam všechno, co zají- věr. Je v podstatě rychlý. Příběh pořád táhne, táh- mavý, dobrý a kvalitní horror má mít. Snad právě pro- ne, napíná, čtenář je nabuzen na vyvrcholení a ono to ten konec je takový, jaký je. do konce knihy zbývá 10 stránek. Pak šest a pořád Tím největším negativem knihy se tak stává ab- to nevypadá, že by to jako už mělo končit, mozek sence jejího českého překladu. Protože jak samot- navyklý na závěry knih začne vařit a skoro šílet, že ný Lee, tak speciálně tento jeho román, by si vstup má jeho majitel v ruce vadný výtisk, kterému chybí do českých knihkupectví a knihoven zasloužil. závěrečné stránky. A pak prostě přijde konec. Jehož pozitivem ale je, že je trochu netradiční, i přesto, že je žánrově stylový a z čistě subjektivního hlediska (snad moc neprozradím) pro mnohé horrorové fandy Honza Vojtíšek

[ 19 ] Edward Lee White Trash Gothic (úryvek z románu)

Bezprostředně poté sledoval nesledovatelný vý- chol, ohrnul si penis jako kukuřičný klas a useknuté jev a byl svědkem nepopsatelných událostí. hlavě se pokusil vystříknout přímo do pusy. Zde však i přesto budou popsány… Klátič se na vrchol dostal téměř současně. Hla- U vody parkoval nablýskaný černočerný pick- dil před sebou odulé těhotné břicho, přirážel, přirá- -up Chevy ročník 1969 s rozšířenou kapotou, pod níž žel, načež se mu ze rtů vydralo táhlé: „Ááááách, už se ukrýval nezákonně upravený motor. Na několikrát to sviští, Pinďoure! Týhle naprcnutý krávě to poteče přelakované kapotě trůnila s otevřenými ústy a oči- i z krku, to ti povidám!“ ma dokořán useknutá hlava jakési blondýny, před níž Pinďour už ho sledoval a z nějakého důvodu si stál zavalitý mladík s vlasy na ježka. Džíny měl spuš- ještě potahoval za vadnoucí penis. Uchichtl se, jak těné ke kolenům a masturboval technikou, která by by to dokázal jen přehnaně rozdrážděný retard. „Jo snesla označení precizní, a to tak, že svým doutní- jo jo, Klátiči, to bylo. To teda bylo!“ kem přerušovaně klouzal po špičce vypláznutého ja- To už si za ochablý úd potahoval i Klátič. Zdálo zyka. Spisovatel okamžitě poznal, co je dotyčný zač se, že dumá nad jistou ohromující otázkou. „Ty vole, – byl to Pinďour Caudill. přemejšlím, esli... chápeš, esli to, co má v břichu, je Další chlapík v džínách klečel na zemi a oddá- holka... přemejšlím, esli jsem ji třeba taky nezbouch- val se činnosti mnohem horší, než bylo Pinďouro- nul…“ vo dovádění. Byl to dlouhovlasý šlachovitý svalna- „No je to možný, Klátiči,“ odpověděl Pinďour oh- tec s výraznými licousy a basebalovou čepicí, na níž romený takovou možností. Uložil blonďatou hlavu se skvěla reklama na žvýkací tabák. Klátič Conner, k pivům do chladicího boxu, určitě aby si s ní užil došlo ihned Spisovateli. Před „Klátičem“ leželo bez- i později. hlavé ženské tělo prosté jediného kousku ošace- Klátič si začal vytahovat kalhoty. „Jako bomba! ní, nejméně v osmém a půltém měsíci těhotenství. Takovýmu festovnímu naprcání bubnu se fakt nic Stehna mělo svázaná k sobě, aby nepotratilo. Klátič nevyrovná! Ulevíš si a ještě k tomu prokážeš službu s otevřeným poklopcem seděl obkročmo na mrtvole společnosti! Tyhle bílý krávy se stejně furt nechávaj a do zřetelné rány v dolní čtvrtině ženina břicha po- zbouchnout leda kvůli dávkám.“ malu zajížděl ztopořeným pyjem. Původ rány v ženi- „Svatá pravda Klátiči, svatá pravda.“ Pinďour ně břichu mohl osvětlit bajonet pohozený na zemi. uložil chladicí box na korbu a přidal k němu i boom- „Kurva, Pinďoure, já snad cáknu, tohle je fakt pa- box. ráda!“ rozplýval se Klátič. „Jo, podle mě má každej týpek přímo vlaste- Ale Pinďour ho neslyšel, byl příliš zaujatý tím, co neckou povinnost naprcávat tyhle zbouchnutý čůzy měl on sám po ruce, či spíše v ruce. Roztřásl se, po- a uﬁ kávat jim hlavy. Redukuješ nadbytečný stavy stavil se na špičky a pod tričkem velikosti XXL s nápi- a pomáháš vyrovnávat de- deﬁ xit.“ Než si dozapínal sem TAK TO MI HO TEDA VYNDEJ mu začaly třasla- kalhoty, na těhotné a bezhlavé mrtvé tělo ještě na- vě poskakovat špeky. Tlusťoch se prohnul v bedrech, mířil nepředstavitelně dlouhý proud moči. „A kdo je začal rytmicky a komicky hekat, a když dospěl na vr- zbouchnul, to můžeš akorát hádat. Mexikáni, negři,

[ 20 ] HOWAR D – 19/2016

[ 21 ] rudoši, muslimáci – no ty krávo. Jediní běloši, co na- „To teda jo. Pojď, padáme odsaď,“ řekl Klá- prcávaj tyhle špíny, jsou jejich fotři a bráchové. Kam tič sám sebou notně zklamaný. Oba muži nasedli ten svět spěje?“ do auta. Dveře se dutě zabouchly, pak se zachvěla Klátič si na bezhlavou ženu vyprazdňoval přepl- zem, když Pinďour nastartoval 750 koní pod kapo- něný močový měchýř ještě asi minutu. Břicho se teď tou, a odfrčeli v oblaku prachu. lesklo jako mokrý bílý plážový míč (tedy dá-li se to Nabyl Spisovatel jistoty, že tyto muže zná, jen tak říci, protože plážové míče obvykle nejsou poteto- přičiněním závoje mechanismu zvaného snění? vané slovy MRDEJ MĚ DO PEKLA A ZPÁTKY!) Klátič Nebo je znal doopravdy? se konečně začal zapínat. Zamýšlel se nad mystiﬁ kacemi, orﬁ ckými enig- „Ty vole, Klátiči,“ upozornil ho Pinďour. „Jako ne- mami a záludnými strategiemi, přičemž po celou můžu uvěřit, že ty chcanky přišly takhle nazmar. Po- dobu vynakládal veškeré úsilí na to, aby nemusel po- slední dobou tě vůbec nepoznávám.“ patřit na mrtvou těhotnou ženu. Byl by odpřisáhl, že Klátič se uchechtl. „Co to meleš, Pinďoure? Jak se jí něco pohnulo pod břichem… mě vůbec nepoznáváš?“ Ale v dalším okamžiku se veškeré jeho úvahy roz- „Řek bych, že až moc řešíš ekonomiku a sociál- drolily, když se mu v oblaku puchu srovnatelném s tím ní jistoty. Chápeš, jindy by ti tohle vůbec neuteklo. nejodpornějším tělesným zápachem, jaký si lze před- Klátič Conner, kterýho znám, by čůzu, co zrovna ojel stavit, snad stokrát zesíleným, začal zvedat žaludek. do břicha, nikdy nepochcal. On by jí nachcal do díry, Už se měl zhroutit na kolena, ale zabránily mu v tom kterou ji ojížděl.“ obavy. Klesla mu teplota, zalil ho ledový pot. Ucítil, jak Klátič se zadíval na vlhce se lesknoucí tělo a pak terén před ním pokryl mohutný, téměř hmatatelný stín. se plácl do čela. „Ty vole, Pinďoure! Co se mnou je, Neshlížel na něj žádný člověk; byla to jakási zde- kurva, že mě to nenapadlo?“ formovaná stvůra vysoká možná dva a půl metru. „Dyť ti to řikám, chápeš? Dá přece rozum, že Dlaň měla širokou jak talíř. Spisovatel si i přes úděsný kdyžs teď zcákal to mimimo, mohs ho taky pochcat.“ puch všiml, že zrůda má na sobě montérky a v roz- Pinďour se přidušeně zachechtal. „Vsadím se, že ten kroku obrovskou bouli. Pak mu sevřela hlavu jako buben by se jí nafouk jak nalitá šprcka.“ basketbalový míč, zvedla ho do vzduchu a rozevřela „Kurva drát! Tohle nesnáším, když zapomínám černý chřtán lemovaný jakoby psími tesáky. Když se na takhle důležitý věci! Až se mi zas postaví čurák, tento chřtán nad Spisovatelovou tváří uzavřel, Spiso- musíme najít další naprcanou!“ vatel buď ztratil vědomí, nebo zemřel… „Jasná páka, Klátiči. V těchhle končinách to bude hračka.“ Překlad: Milan Žáček

Americký specialista extrémního horroru Edward Lee se narodil 25. května 1957 ve Washingtonu, DC. Studoval Marylandskou universitu, koncem sedmde- sátých let sloužil v armádě u obrněné divize ve východoněmeckém Erlangenu, krátký čas pracoval jako obecní policista v Cottage, Maryland, přes 15 let byl za- městnán jako noční manažer v bezpečnostní ﬁ rmě. Spisovatelem na plný úvazek se stal až v roce 1997. Napsal přes 40 horrorových románů a několik desítek po- vídek. Očekáváním svých čtenářů a čtenářek, libujících si v literatuře překračující veškerá tabu, rád a často vychází vstříc. Je znám svou otevřeností v oblasti okultismu a vysokou akcelerací v používání erotických či morbidně sexuálních metafor. Jeho povídka Mr. Torso (2002) byla nominována na cenu Brama Stokera. Oceněna byla jeho povídka 999. Jeho romány byly přeloženy do němčiny, polštiny, řečtiny a rumunštiny. Jako jedno z hlavních zdrojů své inspirace uvádí H. P. Lovecrafta, jehož Mýtu Cthulhu zasvětil několik svých příběhů. Lee rád mnohé své knihy vy- dává ve speciálních sběratelských limitovaných malonákladových edicích. Román Header (2005) se dočkal ﬁ lmové verze, která v květnu 2009 vyšla na DVD. Sám se občas jako herec objeví v nějakém horroru. V roce 2016 natočil jako poctu vlastní odpověď na Andaluského psa Luise Buňuela a Salvadora Dalího nazvanou Anda- lusian Cat. Povídka Stůl (The Table) se objevila ve druhém čísle Howarda (březen 2012). Kromě krátké ukázky z románu White Trash Gothic, otištěné v tomto čísle, jde dosud o jediný překlad Edwarda Lee do českého jazyka.

[ 22 ] HOWAR D – 19/2016

[ 23 ] R ECENZE The VVitch: A New-England Folktale

Už dlouho se nestalo, aby nějaký snímek tak hezky rozděloval divácké publikum holdující horrorové- Režie: Robert Eggers mu žánru. V podstatě nenápadný americko-kanad- Scénář: Robert Eggers ský snímek The VVitch: A New-England Folktale Délka: 92 min nebo zkráceně též The Witch to po vstupu do tu- Původ: USA / Kanada zemských kin, s jednoduchým názvem Čarodějni- Rok: 2016 ce, dokázal s přehledem. Jeho tuzemská premiéra Hrají: Anya Taylor-Joy, Ralph Ineson, Kate Dickie, se odehrála na MFF Karlovy Vary a publikum nešetři- Harvey Scrimshaw, Ellie Grainger, Julian Richings lo chválou. Filmoví distributoři, promotéři a kritikové všeobecně tvrdí, že festivaloví diváci jsou náročnější, The Witch nás přivádí do Nové Anglie roku 1630, mají „nakoukáno“ a jsou vlastně těmi, pro které se kdy se hodně Evropanů vydalo zkusit štěstí na nový ten který festival dělá. Otočení kormidla diváckých kontinent. Jedněmi z těchto dobrodruhů je i sed- ohlasů nastalo při uvedení fi lmu do širší tuzemské ki- mičlenná rodina farmáře Williama. Poznáváme ji nodistribuce. Najednou se začaly na diskusních fó- ve chvíli, kdy je ostatními osadníky vyloučena z auto- rech a v komentářích šířit názory, že fi lm není vůbec busu lásky a musí si sbalit svých pět švestek a vyrazit dobrý, naopak je to pěkná nuda a zbytečně strávený o dům dál. Otec rodu je silně nábožensky orientova- čas. Jak bývá poměrně častým jevem, pravda bude ný a vyžaduje po svých blízkých pevnou disciplínu někde uprostřed a pokud se kdysi říkalo, že co Čech, dle Božích přikázání. Díky odchodu (vyhnání) ze spo- to muzikant, tak dnes spíše platí – co Čech, to fi lmo- lečnosti se pravděpodobně cítí jako Noe, který je po- vý kritik. Dovolte mi tedy také projevit osobní názor věřen úkolem a hodlá být neústupný v tom, co mu nad tímto snímkem, který každopádně vzbudil vlnu Pán našeptává. Dostáváme se tak na území nikoho zájmu a rozporuplné reakce. v blízkosti temného a strašidelného hvozdu, kde se

[ 24 ] HOWAR D – 19/2016

rodina rozhodla zakotvit svou loď osudu a věnovat pařáty obav a strachu začínají sápat po krku celé ro- se farmaření. diny a postupně ji rozkládají. K tomu přispívají nevy- Už ze samotného úvodu je patrná snaha tvůrců světlitelné události jako podivné chování domácích o co nejautentičtější dobové reálie a vybudovaní at- zvířat, změny v chování jednotlivých osob, kazící se mosféry hodné doby, ve které se příběh odehrává. úroda a podivné mámení přicházející z lesa. Kdo se I samotné dialogy probíhají v těžko skousnutelné sta- rozhodne jednat, je za své činy potrestán a psychi- roangličtině. Nutno si také uvědomit, že se nejedná ka jednotlivých postav se nachází ve značném stádiu o žádnou intelektuální smetánku, ale o prosté rolníky. rozkladu. Události, které přijdou, jsou neodvratitelné Vše dobré, co se jim v životě podaří, je tak defi nová- a temné. Vše vrcholí erupcí čarodějnických sil, které no jako Boží dar. Naopak zlé věci a událostí vymyka- už ze svého principu nemohou přinést nic dobrého. jící se jejich chápaní jsou ďábelská pokušení, čáry, V celovečerním debutu režiséra Roberta Eggerse zkoušky Pána či hněv za jejich přízemní hříchy. dostáváme poctivou porci horroru vycházejícího z bu- Krom úvodní scény v osadě je už většina fi lmu dování atmosféry a fi lmových postupů staré školy. Zlo komorním dramatem, ve kterém hrají členové rodi- se fi lmem šíří pomalu, ale jistě. Nedočkáme se po- ny prim. Skromný příbytek, políčko, pár kusů dobyt- slední dobou tolik preferovaných lekaček s vyhuleným ka a pravidelné modlitby k Bohu jsou jejich denním zvukem, ani krátkých střihů pomáhajících k budování chlebem i nezměnitelnou rutinou. Přesto se s touto hrůzy v akčních scénách. Naopak, tohle je výlet do his- zbožnou rodinou diváci nenudí. Podivná pochmur- torie, který není defi nován jen obdobím, ve kterém se ná atmosféra je přítomná už od úvodní scény. K bu- fi lm odehrává, ale i tvůrčími postupy. Je kladen důraz dování její hustoty přispívá jak blízký les, kam mají na psychologii a její změny pod tlakem u jednotlivých děti zákaz chodit, i situace, ve kterých rodiče svádějí postav, stejně jako na dramatizaci dialogů a vnitřní roz- vnitřní boj mezi racionálním jednáním a tím, co by polcenost hrdinů, kteří nejsou schopni v nastalé situa- měli v rámci služby Pánu vykonávat. Nejen mezilid- ci jednat racionálně. Samotné čarodějnictví je použito ské vztahy, ale také pomalu se plížící předzvěst ně- jako přicházející prvek zla, který ale postupně prosa- čeho hrůzného, se šíří fi lmem jako líně se převalující kuje čím dál víc na povrch. V duchu klasických postu- mlhy nad blaty. Rodiče ví, že místo, které si k živo- pů je na vnitřní dojmy diváka útočeno strachem, kte- tu vybrali, není zrovna ideální, ale Pán to tak chtěl, rý je neviditelný, nehmotný a neuchopitelný. Minimálně tak co naplat. Pohledy (záběry) do potemnělého lesa po celkem dlouhou dobu snímku. Takhle se fi lmy dnes tak ukazují nejen předzvěst temných zítřků, ale také už jednoduše netočí a z každého záběru je cítit Egger- pochyby a vnitřní rozkol jednotlivých členů domác- sův obdiv ke kořenům fi lmové hrůzy. Tomu jsou pod- nosti. První vážnou trhlinou v do té doby jakž takž míněny i kamerové záběry Jarina Blaschke, který má fungujícím rodinném soukolí je ztráta nejmladšího cit pro dramatizaci jednotlivých scén a táhle neuroti- syna za nevysvětlitelných okolností. Vina je svalena zující záběry. Snaží se o co nejvěrnější vytvoření reality na nejstarší dceru Tomassin, která jej v inkriminova- doby, což defi nuje jak citem pro detail, tak co nejširším né době měla na starosti. Od této chvíle se temné zabíráním prostředí. Výraznou atmosférickou podpo-

[ 25 ] rou je hudba Marka Korvena, která se rovněž přizpů- Robert Edggers má rád klasickou horrorovou at- sobuje dobovým tématům. mosféru i témata. Svědčí o tom jeho předchozí krát- Nutno poznamenat, že celý rodinný herecký an- kometrážní snímky, ve kterých zpracoval motiv po- sámbl nezůstává pozadu v základní myšlence, kte- vídky Allana Edgara Poea nebo pohádku od bratří rá je fi lmu dána do vínku. Zkušený Ralph Ineson se Grimmů. V celovečerním debutu umí navodit atmo- dokonale stylizoval do role otce, který vírou v Boha sféru stísněnosti a strachu, stejnou jako ve svých dí- a tvrdým dodržováním náboženských zásad zakrývá lech předváděli jmenovaní autoři. Čarodějnice uhra- své vlastní selhávání a slabosti. Jeho proměna z do- nula i porotu na fi lmovém festivalu Sundance, kde minantního despoty ve slabocha bez osobní cti, je získala Cenu za nejlepší režii hraného fi lmu a byla no- v průběhu doslova uhrančivá. Jeho žena (Kate Dic- minována na Velkou cenu poroty za nejlepší hraný kie), která je na začátku představena jako slaboška fi lm. Pozitivní ohlasy sklidila také na Toronto Interna- slepě následující svého silného chotě, se v průběhu tional Film Festival 2015. Ono na tom festivalovém mění v ženu zmítající se na hranici psychického ší- publiku asi něco bude, protože fi lm bych nedoporu- lenství, ze kterého není cesty ven. Třetí výraznou po- čil nikomu, kdo nemá rád náročnější snímky založe- stavou je dcera Thomassin (Anya Taylor-Joy), na kte- né na dialozích, velmi pomalé tempo rozjezdu, nemá rou jsou svaleny viny za všechny pohromy, které se alespoň základní přehled o čarodějnické mytologii na rodinu farmáře Williama postupně valí. I ona pro- a neoslovují ho historická dramata. Všudypřítomné chází ve fi lmu přeměnou. Z hodné a poslušné dcery, dobové báchorky a pověry jsou tím, na čem tenhle se pod tlakem stane někým, kdo si musí zachovávat fi lm staví a divákovi jsou předloženy jakousi dobovou zdravý rozum, aby nepropadl vnitřnímu šílenství, kte- optikou. Ne, tohle rozhodně není fi lm, který by zasáhl ré jí obklopuje. A to ještě není konec, další proměna každého horrorového fanouška a už vůbec ne toho, proběhne až v samotném závěru. Jestli je pak tato který je odkojen blockbusterovou žánrovou produkcí fi nální scéna podlehnutím nebo vysvobozením, po- vznikající zhruba od počátku tohoto milénia. nechám na uvážení každého z vás. Nutno ještě zmí- nit, že i ostatní (dětští) herci si se svými rolemi po- radili s velkou ctí, ať se již jedná o nejstaršího syna, který se snaží pomoci svému tápajícímu otci nebo o malá dvojčata, která sehrají podstatnou roli v osu- Roman Bílek dech zlem zkoušené rodiny.

[ 26 ] HOWAR D – 19/2016 ECENZE Krajina R kanibalov Mark E. Pocha

Ze slovenské Hydry se nám klube velmi sympa- jako žánrovou literaturu vymezují. „Brak […] není po- tické vydavatelství i pro horrorem stižené zatracence. kus o „kanonickou“ literaturu, který se z nejrůznějších A to nejen co se týče (sub)žánrových antologií, ale příčin nezdařil,“ píší ve své práci Anatomie braku. Ně- i románové tvorby. Protože Krajina kanibalov jde až kolik tezí k brakové literatuře Markéta Holanová a Ste- do morku kostí. fan Segi. A Krajina kanibalov se zdařila přesně podle plánu. „Brak je autonomní systém tvorby a recepce, Vydavatel: Hydra, 2016 ve kterém je individualita díla potlačena ve prospěch Počet stran: 144 specifi k jednotlivých žánrů a subžánrů,“ tvrdí Holano- vá a Segi dále a E. Pocha souhlasně pokyvuje hla- Skupinka slovenských vysokoškolských studen- vou. Nesnažil se totiž napsat dokonalý nadčasový tů se v rámci průzkumu vztahu domorodých obyvatel román bořící hranice umění. Chtěl prostě napsat kla- k turistům vydává na studijní cestu do Peru. V jed- sický, přesto moderní, kanibalský román se vším, co nom městečku se seznámí s místním domorodým k němu patří. A tak ho napsal. Kromě hromady oče- chlapcem Solomonem, který je pozve na výlet k jed- kávaného do něj přihodil „trochu“ nemilosrdné a po- nomu vodopádu hlouběji v civilizací nedotknutém pisné brutality, sexu (asi se seřadily hvězdy nebo co, místě pralesa. Jenže zde všichni, včetně Solomona, ale druhý recenzovaný román v tomhle čísle, v němž padnou do spárů skupince ještě domorodilejších do- po sobě lidi močí!) a nechuťáren v krásné a svižně morodců, kteří jsou divní. Jak se zdá, podlehli podiv- úderné podobě. Napsal knihu pro lidi, kteří po ní sáh- né chorobě, která je mění ve smějící se kálející bes- nou ne proto, že se chtějí oblažit nějakým vrcholným tie. A hladové. uměním, ale pro to, že si chtějí přečíst o skupince lidí „Největší slovenský psychopat“, jak se dočte- terorizované kanibaly a kteří očekávají, že tam bude te na obálce knihy, Mark. E. Pocha, se po několika přesně to, co se dá od podobné premisy očekávat, editorských a povídkových zářezech i jakési drabble a doufají, že to dostanou v sympatické, silné a husté povídkové předzvěsti, konečně vytasil s plnohodnot- podobě. A E. Pocha si s tím hraje, s postavami i se ným románem. A tne přímo do živého (masa). čtenářem. Z knihy přímo čiší inspirace starými i moderními „Brak signalizuje svoji brakovost, protože chce být kanibalskými horrory a E. Pocha ji v doslovu nijak ne- čten jako brak a jinému způsobu recepce se vzpírá, zastírá. Proč by taky měl? Co totiž čekat od knihy přičemž termín „úpadková literatura“ je právě výsled- nazvané Krajina Kanibalov, která již svým obalem od- kem takového neporozumění.“ I tuto tezi Holanové kazuje na fi lmové kanibalské klasiky? Přesně to, co a Segiho Krajina kanibalov podtrhuje svým skvělým dostanete a příjemný bonus navíc v podobě překva- vizuálním a grafi ckým zpracováním. Už když ji držíte pivě nadpřirozené linie příběhu. v ruce a ještě jste ji ani neotevřeli, moc dobře víte, co Krajina kanibalov je esencí braku. Ovšem ne vás čeká uvnitř. V podstatě vás může překvapit jen braku jako pejorativně hanlivého odsudku. To v žád- tím, že se vám bude líbit více, než čekáte. Protože, ném případě. Naopak. Je literární podporou a pod- jak tvrdí Holanová se Segim: „Ne každé dílo brako- ložením všech tezí, které proti tomuto pohledu brak vé literatury musí být nutně špatné podle moderních

[ 27 ] měřítek literárního kanónu.“ A Krajina kanibalov špat- tě mého subjektivního hlediska mi to kazí obecně ná není. I v daných mantinelech a nástřelech (sub) sympatický dojem z knihy a nesedí mi to tam. Od jis- žánru, v nichž se pohybuje, dokáže E. Pocha zau- té linie příběhu jsem čekal výrazné zapojení do závě- jmout, překvapit i šokovat tím, kam až se odváží zajít. ru a vyvrcholení příběhu, ale velkou roli v tom hraje Krajina kanibalov není jen o mordech, krvi a bolesti, subjektivní pocit očekávání. Není to výrazné negati- je to i obyčejný příběh o lásce, strastech mladých vum, teoreticky jím být dokonce vůbec ani nemusí. a nebezpečí číhajícím v exotických lokalitách. Je to To už je na každém z vás. prostě brak. Dobrý a chytlavý brak. E. Pocha totiž ví, Pokud chcete drsnou oddechovou jízdu, Krajina jak ho napsat čtivě, uchvacujícím stylem a poutavě. kanibalov je přesně ono. Jedinou výraznou výtku bych měl k jistému, na první pohled nepravdivému a zavádějícímu, údaji na obálce. Lhostejno, zda jde jen o pouhý vtip vezou- cí se na stylizaci nebo okatý marketingový tah, z čis- Honza Vojtíšek

[ 28 ] HOWAR D – 19/2016 Geisterjäger

Jako malé škvrňále jsem miloval dinosaury a všechno okolo nich. Nechtěl jsem být popelářem, prezidentem ani kosmonautem s raketou, pokaždé jsem na tuhle otázku ihned odpověděl, že chci být palanteologem. Nerd ještě předtím, než to bylo cool. Samozřejmě si pamatuji spoustu zmatených obličejů, když jim ani ne desetileté parchántě musí vysvětlo- vat, co to vlastně ten palanteolog je. Na druhou stranu, k povolání paleontologa mám v současné době asi tak daleko, jako má Tyranosaurus ke klíčům, které mu spadly na zem (chrocht, dinosauří vtípek). Kde já mohl být, kdybych tehdy nenašel ten pornočasopis…

Samozřejmě tímhle nostalgickým začátkem ně- kam mířím a to přesně do místní traﬁ ky, kde jsem zahlédl sešitky, které se jmenovaly Dinoland. Ihned jsem se jal brečet k mamince, aby mi na jeden ze se- šitků dala peníze. Celá tahle série byla ve stylu Jur- ského Parku, nicméně tady dinosauři i terorizovali město a tak. Pro smrádě mého věku to byla naprostá paráda. V každém sešitě byly reklamy i na jiné série, které u nás sešitově vycházely a já si řekl, sakra, když ten Dinoland je tak dobrý, to musím vyzkoušet i ty ostatní. Po jedné špatné odbočce k westernu jsem se dostal k dnes (a i tehdy) legendární sérii John Sinclair. A z té jsem si sedl na zadek úplně. Vždyť koho by nebavilo čtení o inspektorovi Scontland Yar- du, který cestuje po světě, i mimo náš svět, a poráží jednoho démona za druhým? A nakopal to i samotné smrti, což ho dává do stejné roviny s Chuckem Norri- sem. Ten sice umřel, ale už je mu líp. vá coby médium, chce oživit mrtvé. Na druhou stranu se v příběhu objeví také další z hlavních postav, Johnův nadřízený, superintendant Powell. HISTORIE Pro sérii Gespenster Krimi nicméně nepsal jen Ja- John Sinclair spatřil světlo světa 13. 7. 1973. son Dark. Byli tu i další autoři, jako Friedrich Tenkrat, Tehdy vyšlo první číslo nové sešitové série Gespen- Kurt Luif, nebo třeba Walter Appel. Každý ze spisova- ster krimi (Strašidelné kriminálky) u nakladatelství telů měl svou vlastní postavu, která byla hrdinou jed- Bastei-Verlag a nenapsal jej nikdo jiný, než duchovní notlivých příběhů, nicméně popularita Johna Sinclaira otec Johna Sinclaira známý pod pseudonymem Ja- rostla a postupně se staly příběhy Jasona Darka v sé- son Dark. Pro příběh Die Nacht des Hexers si vy- rii nejoblíbenější. V těsném závěsu za ním pak byly myslel postavu inspektora New Scotland Yardu, kte- příběhy v hlavní roli s Tonym Ballardem z pera Fried- rý nicméně ještě neměl ty klasické propriety Johna richa Tenkrata (tehdy jako A. F. Morland). Dark a Ten- Sinclaira v jeho vlastní sérii. Byl to prostě jen oby- krat tedy psali své příběhy do série stále častěji, ale čejný policajt. Ještě nevěděl, že má používat stříbro, John Sinclair přece jen vedl. A o pět let později se mu neměl svůj mocný křížek na krku, bič na démony, ba dostalo vlastní série, která se jmenovala Geisterjäger ani svého parťáka Suka. Jinak tedy první příběh Joh- John Sinclair (Lovec duchů John Sinclair). na Sinclaira je silně inspirován příběhem o doktoru První číslo (svazek 001) vyšlo 17. 1. 1978 a nes- Frankensteinovi. Tady je ovšem rumunský profesor lo název Im Nachtclub der Vampire. V tomhle pří- Ivan Orgov, jež za pomocí dívky Lary, kterou použí- běhu (u nás číslo 51 Diskotéka upírů) mladá Němka

[ 29 ] Marina letí za prací do Londýna a v letadle se se- ší a nejoblíbenější horrorové (nebo spíš horrorově/ známí s Johnem Sinclairem. Později je ovšem v jed- fantasy/detektivní) značce v Německu. Zajímavostí nom londýnském baru svědkyní řádění tří upírek, je, že příběhy o Johnu Sinclairovi mají podle průzku- které ji chtějí zabít. Podaří se jí utéct a na scénu při- mu mnohem větší úspěch u žen než u mužů, hodně chází náš hlavní hrdina. Ten se mimo jiné v tomhle fanclubů v tehdejším Západním Německu bylo spí- čísle namaskuje a jde si zapařit do klubu, jenže se še ženských. Přitom John Sinclair mi přijde spíš jako prozradí při tanci s upírkou, která se popálí o jeho čtení určené vyloženě pro kluky mezi tak jedenáctým stříbrný křížek na krku. John tak musí všechny upíry a šestnáctým rokem. vyřídit svou pistolí na dubové kolíky. Tahle část příbě- A jak to bylo u nás? No, u nás jste o Johna Sinclai- hu mi přišla trochu bizarní. Příběhy vycházely týden ra moc nezakopávali a to hlavně protože jsme byli na- co týden, později se k tomu přidala ještě pravidelná kaženi tehdejší velmi populární nemocí, kterou úmysl- měsíční knížka do kapsy. Nutno podotknout, že se- ně rozšířil Sovětský svaz. Takže jsme museli poslušně šitů už vyšlo cca okolo 1600 (série stále pokračuje) čekat až do března roku 1993, kdy už jsme nebyli ani a knížek přes 300. John Sinclair tak patří k nejdel- ČSSR, ani ČSFR, ale prostě jen ČR. První číslo sé-

[ 30 ] HOWAR D – 19/2016

rie John Sinclair-Na stopě hrůzy se jmenovalo Noc A když budete protestovat, možná dostanete i přes hrůzy, ale byl to tak trochu podvod, protože se jed- držku. A žádná sociálka a ani stěžování na Face- nalo o sérii Gespenster krimi. Když v Německu zača- booku vám před padesáti lety fakt nepomohlo. Rodi- la v sedmdesátém osmém vlastní série John Sinclair, če se prostě musí poslouchat. A tak se milý Helmut začala se logicky číslovat znovu od jedničky, takže stal chemotechnikem. německá jednička je u nás vlastně číslo 51, Diskoté- Od psaní ho to ale neodradilo, psal krátké povíd- ka upírů. Čili Německé číslování sešitů je o padesát ky, první román napsal, když byl v roce 1966 povolán menší, než to české, protože u nás se do série zapo- do armády. Byl to kriminální román pro Bastei-Ver- čítávají i sešity z předchozí série. Knihy u nás samo- lag Cliff Corner, který se docela dobře prodával, což zřejmě vycházely taky a kromě toho ještě speciální umožnilo Helmutovi vykašlat se na práci chemotech- vydání třech sešitů slepených v jedné obálce. Kaden- nika a stal se profesionálním spisovatelem. Psal kri- ce vydávání sešitů se u nás také různí, ze začátku minální romány v podobném duchu jako jeho prvo- vycházel jeden sešit měsíčně, vzápětí dva, potom tři, tina, sem tam do toho hodil i nějaký western, ale to aby se to pak zase vrátilo na dva. Hádám, že je to za- nejlepší co se mu stalo, bylo v roce 1973, kdy napsal příčiněno buďto otázkou prodejnosti, nebo překladu. pro začínající sérii Gespenster-krimi horrorově laděný Česká vydání jsou také v jedné věci výjimečná. kriminální příběh, který vyšel jako první číslo. Jak už Zatímco v Německu vycházela pouze jedna série, víme, John Sinclair byl velmi oblíbený a po uvedení u nás vycházely dvě. Na stopě hrůzy a později Kabi- vlastní série byl Jason Dark notně pod tlakem, na- net hrůzy. Proč? Je to tak trochu zvláštní tah a vlast- psat každý týden jeden sešit a měsíčně jednu knihu, ně jsem nezjistil proč tomu tak je. Pamatuji si z doby, to musí být fakt děs. Časem ale vymyslel fígl a proto kdy jsem příběhy kupoval, že Kabinet hrůzy je o star- si udržoval náskok dvaceti románů. ším a zkušenějším Johnu Sinclairovi. Aspoň takhle to Zajímavostí je, že Jason Dark je odpůrce digitál- bylo avizováno. Jenže hádejte co, ona to není tak úpl- ních psacích strojů i počítačů a dodnes všechno píše ně pravda. Kabinet hrůzy je vlastně jeden velký spoiler na svém starém psacím stroji Olympia. a taky se vám při jeho čtení může stát, že nevíte, jak Jason Dark je velkým fanouškem Arthura Cona- to, že najednou má tohle a zná tamto, atd. Zatímco na Doylea a jeho Sherlocka Holmese. Jak sám při- Na stopě hrůzy přesně kopíruje německou sérii, Kabi- znal, byl jeho inspirací. Musí pro něj být asi poctou, net hrůzy je úplně ta samá série, ovšem začíná němec- že je právě ke svému vzoru často přirovnáván. kým číslem 501, což znamená, že celý tenhle Kabinet hrůzy se vlastně postupem času logicky musí objevit v sérii Na stopě hrůzy. Fakt trochu divný krok. Každo- POSTAVY pádně série Kabinet hrůzy přestala vycházet číslem 66. John Sinclair – inspektor New Scotland Yardu. Je jakýmsi znovuzrozením nějakých těch středověkých kravin, kydlí démony, nikdy v celé sérii neměl trvalý JASON DARK vztah. Vždy je popisován jako blonďák, proto je cel- Narodil se 25. 1. 1945 jako Helmut Rellergerd kem nepochopitelné, proč jej hrají černovlasí herci. v městečku Dahle (snad to píšu správně, v životě Suko – aby byla série kulturně bohatá, má John jsem o něm neslyšel), nicméně téměř ihned se s rodi- Sinclair čínského parťáka, který má japonské jméno či přestěhoval do Dortmundu. Mladý Helmut se chtěl a překvapivě je mistr bojových umění, které se, ještě stát novinářem, jenže kdysi to nefungovalo jako teď. překvapivěji, naučil v šaolinském chrámu. A má přítel- Rodiče vám řekli, že budete tohle, tak budete tohle. kyni Shao.

[ 31 ] Sir James Powell – přímý nadřízený Johna Sinclai- A jak je na tom seriál z roku 2000? To vám vážně ra a Suka. Většinou se objevuje jen v roli kancelářské nepovím, našel jsem jen nějaké ukázky, ale upřímně, krysy, která se stará o papíry, povolení a další typické moc dobře to nevypadá a to i když jsem tomu ně- věci. Ovšem občas neváhá zvednout zadek z pols- meckému šprechtění nerozuměl ani trochu. Na dru- trovaného křesla a přidat ruku k dílu. hou stranu je tam k vidění i nějaký ten český herec, Kromě těchto třeí hlavních postav, jsou tady ješ- či herečka, což je samozřejmě v německé televizní tě ty méně hlavní postavy. Jako Jane Collinsová, se produkci věc ojedinělá. Teda vlastně zcela normální. kterou snad měl John Sinclair koitus, nicméně než Je mi docela líto, že John Sinclair nemá aspoň došlo k něčemu vážnějšímu, stal se z Jane kostlivec. ten kvalitní seriál, s větším rozpočtem a kvalitním Živý kostlivec. Pak jsou tu často se objevující blízcí scénářem. Na druhou stranu je mi jasné, že po čtyři- přátelé hlavního hrdiny, manželé Bill a Sheila Cono- ceti letech je na to trochu pozdě. llyovi, kteří také neváhají pustit se do těch nejtvrdších bojů proti zlu, přičemž mají i syna Johnnyho. V celé sérii se taky vyskytuje nepřeberné množství záporá- ZBYTEK ků, kteří se opakovaně vrací, ale to by bylo minimálně Na motivy Johna Sinclaira vznikl komiks a něja- na celý Howard. ké ty hry. Vlastně jediná, kterou jsem hrál, byla kla- sická java hra na mém prehistorickém Sony Ericsso- nu K790. Šlo o klasickou FPS střílečku, kdy bloudíte v chodbách a každou chvíli narážíte na nepřítele. Vět- šinou to díky skvělému ovládání dopadá tak, že si vy- střílíte všechny náboje a chodíte s křížkem v ruce. Ale na svou dobu to mělo dost dobrou graﬁ ku a vždyc- ky mi někdo za ramenem obdivně hvízdl, že ty hry na mobil už dneska vypadají tak dobře. Roku 1998 vyšla pro Windows hra Geisterjäger John Sinclair: Evil Attacks, která střídala hratel- nost mezi puzzle adventurou a střílečkou z pohledu první osoby. Nikoho nikde tahle hra příliš nezaujala a úspěšně se propadla do propadliště digitálních dě- jin. Pak jsou tady ještě demáče, jako retro klikací ad- ventura z roku 2009 John Sinclair: Voodoo in Lon- don, nebo docela dobře vypadající John Sinclair PC Game, která ovšem nevznikla.

KONEC? Jako prtě jsem tuhle sérii miloval. Vždycky jsem FILM A TV se těšil na nové číslo a byl neskutečně nadšený, když Kromě neofi ciálních amatérských fi lmů, či fi lmů, se objevilo. Úplně to první, na co jsem se těšil, byly které si v příbězích Johna Sinclaira dost okatě berou povedené ilustrace na titulních stranách, z nichž ně- inspiraci, vznikl pouze jeden ofi ciální fi lm, který byl které jsem si úspěšně tužkou překreslil na papír me- předzvěstí budoucího televizního seriálu. Geisterjä- todou „čum sem, čum tam, čárka za čárkou a je ger John Sinclair: Die Dämonenhochzeit (Svatba hotovo“. Snad je tu i někde mám v šuplíku. Po pro- démonů) z roku 1997 je fi lm televizní, což je ve spo- hlédnutí obálky (či lépe řečeno po detailním prostu- jení s Německem vždycky trochu befremdlich a jsem dování) jsem si sešit prolistoval, podíval se na rekla- z něj trochu zklamán. Myslím, že taková doslova iko- my, u kterých jsem si říkal, že tuhle knížku bych chtěl na jakou je v Německu John Sinclair, by si zasloužila a tuhle taky, načež jsem se konečně dal do čtení. důstojnější zpracování, než nějakou levnou produkci, Opravdu jsem se s každým sešitem doslova pomaz- která se navíc ani příliš nedrží literární série. Ve fi lmu lil. Později mě to přešlo, ale stále mám stohy těchto nejde o nic menšího, než o záchranu Kolína. Ne toho sešitů pohozené ve skříni (pokud už neshnily). Sice v Čechách, ale toho v Německu. Možná jste to nevě- se k nim nikdy nevrátím, ale za to, co jsem s nimi děli, ale někdy před tisíci lety tam žila mocná čaroděj- zažil, si prostě nezaslouží jen tak vyhodit. Možná je nice, která si tohle město chtěla podmanit. Nějak se někdy v budoucnu zapálím a budu okolo ohně tan- jí to nepovedlo, tak si řekla, že to zkusí znovu v roce covat pomalovaný na holém těle satanistickými sym- 1998. Jenže to má smůlu, protože John Sinclair pro- boly prasečí krví. Anebo taky ne. Ještě by mi nějaký stě. Protože je to pro svět démonů něco jako pro nás kolemjdoucí viděl pindíka. Chuck Norris. Ale vážně, on je fi lm docela hloupý a fanoušky Sinclaira podle mě tak akorát naštve. Martin Skuřok

[ 32 ] HOWAR D – 19/2016 ROFIL P

Corey Haim

Kanadský herec Corey Haim u horrorů začal, stal Zásadní obrat v jeho kariéře nastal díky upírské- se mládežnickou hvězdou, někde cestou nahoru však mu rockerskému horroru Joela Schumachera The cestu nezvládl, zakopl, upadl a u horrorů zase skončil. Lost Boys (1987), v němž hrál sice jen vedlejší roli bratra hlavního hrdiny, který se dostává do vlivu roc- Takto by zněla smsková verze profi lu. Corey kerské čtveřice upírů, ale poprvé se před kamerou Haim si však zaslouží znaků mnohem více. Byť by setkal se svým křestním jmenovcem Corey Feldma- se to, s ohledem na naše žánrové zaměření, nemu- nem. S ním později vytvořili funkční kamarádskou, selo zdát. Narodil se den před vánoci roku 1971 v ka- pařmenskou a profesní až ikonickou dvojici a natočili nadském Torontu obchodnímu zástupci a počítačové společně celkem sedm fi lmů. A jen tak pro informaci, operátorce. Kvůli jeho plachosti se matka rozhodla Feldman má horrorů na kontě o něco více než Haim. zapsat ho, společně s jeho o dva roky starší sestrou Společně se také vydali na pro mnohé rychle Carol, do kurzu herectví. Corey o kurzy nejevil moc proslavené hvězdy klasickou cestu. Plnou alkoholu, zájem, jeho touhy směřovaly spíše k hokeji a komik- večírků, žen a drog. Haim s Feldmanem vymetají ve- sům. Když však, opět společně se sestrou, začali na- čírky, fetují a balí herečky. Haim randí např. s Alyssou vštěvovat různé konkurzy, najednou se na něj začalo Milano nebo Drew Barrymore, zmínky padají i o Vic- štěstí usmívat. torii Adams (současná Beckham). Už v roce 1988, Již v roce 1982 se objevil v seriálu The Edison během natáčení komedie License to Driver, je Haim Twins. Herectví ho chytlo naplno a tak odešel ze ško- závislý na kokainu. ly. Výrazněji na sebe upozornil hlavní rolí chlapce Ve stejném roce se Haim objevil i v hlavní roli na vozíku bojujícího s vlkodlakem v kingovské adap- v kanadské adaptaci sci-fi hororrového románu De- taci Silver Bullet (1985). Zde se objevil po boku Ga- ana R. Koontze Watchers (Pronásledovatelé, 1988). ryho Buseyho, Everetta McGilla a Terry O‘Quinna. Současně se ve vedlejších rolích etabloval v mlá- dežnických a romantických komediích a získal si pozornost nejen diváků. Za televizní drama Time to Live (1986) získal ocenění Young Artist Award. Mládežnic- ké komedie se na dlouhou dobu staly jeho vlajkovou lodí. Stály u jeho výstupu na vrchol obliby, ta se ale, respektive neschopnost se se slávou nějak schop- ně poprat a vyrovnat, stala i důvodem jeho pozděj- šího pádu. V těchto romantizujících teenagerských komediích uváděl do herectví pozdější hvězdy jako Winonu Ryder (Lucas, 1986) nebo Heather Graham (Licence to Driver, 1988). Díky své chlapecké tvá- ři a jisté dávce roztomilosti Corey Haim zvládal hrát pubertální šestnáctileté studenty i s druhým křížkem na krku.

[ 33 ] Hraje zde mladíka s ne zrovna dobrou pověstí, jehož přítelkyni zavraždí zmutované monstrum, které uprchlo z nedaleké tajné vojenské laborato- ře. Monstrum je psychicky napoje- no na psa, jehož přítomnost nemůže vystát a jediné po čem touží, je jeho eliminace. Podezření nejprve padne právě na Haimova chlapce, ale brzy je jasné, že jde o něco více. Navíc, uprchlý pes, který je hrozně inteli- gentní a ňuňu a po němž jde monstrum, se dostane právě k hlavnímu hrdinovi. Film vznikl ještě v době, kdy se na ploché a neživé CGI ne- hrálo, takže masky sice možná vy- padají směšně, ale oplývají životem a atmosférou. Zábavnou složkou fi l- mu je Jason Priestley s ještě šílenější verzí svého účesu z raných dílů Be- verly Hills 902 10. Negativem pak fakt, že příběhová Ve druhé půlce 90. let Corey Haim vyklidil přední linie je vodorovná, příběh ani napětí nijak negraduje, pozice a začal se objevovat v levných a nekvalitních jede pořád ve stejné linii. fi lmech určených zpravidla rovnou na video. Nepo- Corey Feldmanovi se z toho destrukčního koloto- mohly ani stále natáčené fi lmy s Feldmanem (Dream če počátkem 90. let podařilo vypadnout a kromě he- a Little Dream 2, Busted). Na řadu přichází úpadkové rectví se dal i na hudební dráhu, ale Haim se propadal komedie typu Snowboard Academy (1996), Wynor- čím dál hlouběji. Natáčení prokládal pobyty na od- ského studentská střílečka Demolition High (1996) vykací léčbě. Nepomohl ani vážný vztah s pozdější nebo ještě horší pokračování Demolition Universi- pobřežní záchranářkou Nicolle Eggert, s níž si zahrál ty (1997). Ale také opět horrory. Ovšem ukázkou je- v několika fi lmech (erotické drama Blown Away, ko- jich kvalit je hned ten po osmileté pauze první Fe- medie Anything for Love, dobrodružný The Double 0 ver Lake (1996). V něm se skupinka přátel vydává Kid). Nicolle mu byla velkou oporou a pokoušela se na víkend do starého domu u jezera. Kromě nich tu mu pomoci, byli dokonce zasnoubeni, ale bezvýsled- je však skoro šedesát let staré neštěstí a duch. Z je- ně. Vztah se rozpadl stejně, jako se hroutila Haimova zera, samozřejmě. Ač se Haim snaží seč může, a je herecká kariéra i jeho osobní život. i sympatický, klacky pod nohy fi lmu hází již samotný scénář, který na první pohled vznikal stylem: „Hele, rejžo, nám tam nějak pořád chybí ta atmosféra, pro- stě něco, čeho by se lidé báli.“ „Klid, tak tam fl ákne- me Indiána, který bude všechny přesvědčovat, že se mají bát, že přichází zlo, bude házet kamenné ksichty, na břehu jezera strnule zírat do plamenů, když bude nejhůře, předvede epileptický záchvat, jakožto indi- ánský tanec a pomalujeme mu ksicht. Pronese pár mouder o duších, starých časech a tak. A to zabere. Snad.“ Nezabralo. Do nového milénia nevstoupil zrovna úspěšně. Několikrát stanul na pokraji smrti. Prodělal mozko- vou mrtvici, přiznává závislost na prášcích a váliu. V roce 2004 irská skupina The Thrills vypustila sklad- bu nazvanou Whatever Happened to Corey Haim? On sám odpovídá, že jistou dobu byl prostě jen zavřený v bytě, sledoval fi lmy, bylo mu mizerně a jen tloustl. Jen tu a tam se dokázal přinutit vylézt na natáčení. Třeba komediálně hozeného slasheru The Bac- klot Murders (2002) o rockové kapele stoupající na vrchol, která dorazí do fi lmového studia natočit svůj první horrorově laděný videoklip. Jenže někdo jim štěstí a slávu nepřeje a tak si začne pohrávat s je-

[ 34 ] HOWAR D – 19/2016

Když se Nicole omylem napije upíří krve, má její star- ší bratr jen chvíli na to, aby její proměně v upírku za- bránil nalezením vůdce upířího gangu. Haim si možná od fi lmu sliboval hodně, nakonec se cítil podveden, protože se objevil jen v kratičkém cameu během zá- věrečných titulků. Co ale taky mohl čekat, když byl po většinu natáčení v rauši. Na druhou stranu, mož- ná mohl být naopak rád, protože dvojka Ztracených chlapců nedopadla vůbec dobře. Hlavně díky nejtrap- nějšímu fi lmovému „lovci upírů“, který se kdy ve fi lmu objevil. Údajně se s Corey Haimem počítalo i do tře- tích Lost Boys, kteří vznikli v roce 2010. To již ale Haim „nestihl“ a tak se v nich Feldman objevil sám. Poslední významnější, ne však výraznější, roli Corey Haim dostal v pokračování stathamovské adrenalínové jízdě Crank: High Voltage (2009). Následovalo už jen pár fi lmů, včetně horrorového thrilleru Do Not Disturb (2013) o spisovateli žijícím ve starém hotelu, který kromě psaní provozuje i zá- bavný sport. Chytá, mučí a vraždí lidi, kteří mu kdy ublížili. Levná záležitost, s jejímž smyslem si tvůrci zrovna dvakrát nevyhráli, je zajímavá hlavně tím, že se do distribuce dostala až tři roky po Haimově smrti. Ano, Corey Haim zemřel ve věku 38 let 10. 3. 2010. Byl odvezen do nemocnice poté, co jeho matka volala na 911. Po převozu byl však už jen prohlá- šen za mrtvého. Zemřel na následky předávkování minimálně čtyřmi různými druhy léků, které vyvolaly jich přítelkyněmi a fanoušky. Levná produkce, vezou- plicní edém. cí se na dobíhající vřískotovské resuscitaci subžánru V den jeho smrti vystoupil Corey Feldman v po- putovala rovnou na video. řadu Larry Kinga a prohlásil, že Haim zemřel velmi Ve druhé půlce nultých let šel Corey Haim tro- opuštěný a sám. Byl také sám svým největším nechu do sebe. Přestěhoval se k matce, aby jí pomáhal přítelem. a byl po ruce při jejím boji s rakovinou prsu. Corey Corey Haim byl vycházející hvězda konce osm- Feldman mu hodil lano a přizval jej k reality show The desátých a přelomu 80. a 90. let. Možná ne horroro- Two Coreys. Projekt však, pro Haimovy drogové ex- vého žárnu, ale když se objevil s Corey Feldmanem cesy, nedoběhl ani druhou řadu. v závěrečné písni ve fi lmu Dickie Roberts: Former V roce 2008 přichází výrazná možnost pro zásad- Child Star (2003), který pojednává o návratu slavné- nější comeback. Oba Coreyové se měli objevit v po- ho dítěte na fi lmovou dráhu a píseň zpívají někdejší kračování Ztracených chlapců Lost Boys: The Tri- dětské hvězdy, titulek u nich nezmiňoval žádnou pu- be. Tentokrát nejde o žádné rockery ale upíří surfaře, bertální komedii, ale horror The Lost Boys. ohrožující sourozenecké sirotky, kteří se přistěhují se svou excentrickou tetičkou do kalifornské zátoky. Honza Vojtíšek

[ 35 ] Vladimír Zábrodský V rokli Pustého žlebu

I. Vojta vstal, mlčky přešel k hromadě jeskyňářské „A když ten zátaras prorazili…“ Leoš přešel výstroje, která čpěla usychajícím blátivým sajrajtem. do divadelního šepotu. „… objevili volnou uzavřenou Zouval si polokecky. prostoru plnou lidských koster. Jenže nikde v celé „Kašli na něho,“ řekla Klára. „V jeskyni je stejná jeskyni nenašli jedinou lebku.“ Vypravěč se význam- tma ve dne i v noci.“ Dodala: „Já vím, že se nebojíš.“ ně zahleděl na zívající otvor ve skále. „A zataraseno To už měl nazuté holínky, oblečenou blůzu a kal- bylo zevnitř!“ hoty od montérek a na hlavu si právě nasazoval sta- Vojtu zamrazilo. Vyprskl smíchy, aby zahnal strach, vařskou přilbu bez podbradního pásku. který po něm úplně nečekaně drapl. Ale smál se i pro- Když potom vstoupil do chodby, z jejíhož dna od- to, aby se Klára nebála. Protože Leoš na ni zkoušel stranili na jaře rudičtí a blanenští speleologové mast- svůj zavedený systém „balení bab“: vystrašit, obe- né bláto (aby se mohli protáhnout i dospělí, aby mohli jmout, utěšovat, všemožným způsobem utěšovat. objevit ve stěně vpravo ty „zevnitř zamčené dveře“), Ke Kláře si přisedli dnes odpoledne… vybavil se mu pro změnu jeskyňář, se kterým seděli (Leoš si přisedl první, samozřejmě.) před týdnem v těchovské hospodě. To on jim vyprá- … v restauraci na Horním můstku propasti Maco- věl o „záhadě zamčeného pokoje“ s hrůzným nále- cha. Bavili se o tom či o onom… zem bezhlavých ostatků lidí. To on jim popsal, kde (Z jejich strany zprostředkovával veškerou zába- tuhle veřejnosti dosud neznámou tajuplnou jeskyň- vu Leoš.) ku najdou. Z jeho výkladu vyplývalo, že nález, sám … a Kláru zajímal jejich amatérský výzkum. Proto o sobě nevysvětlitelný, paradoxně řešil jinou nejas- šla s nimi až sem. nost: Když později Klára rezolutním mávnutím odra- Podle odborníka na zaniklé vesnice, doktora Er- zí Leošovu tápající ruku, Leoš na Vojtu zaútočí: „Ale vína Černého-Křetínského, se za třicetileté války teďka bys tam nevlezl.“ obyvatelé jedné z vesnic nedaleko Nových Dvorů (Prostý fakt, že nepoužil oslovení kazišuku, svěd- rozhodli ukrýt do některé z mnoha jeskyň v Pustém čil o neutuchající víře ve vítězný mečbol v té dnešní žlebu. Jenže poté, co vojenské hordy opustily Mo- hře sportu zvaného svádění.) ravský kras, se do vesnice nikdo nevrátil; obec zanik- Klára se podívala na Vojtu. la; oceán času pohltil dokonce i její jméno. Zvědavě? Vyzývavě? Vojta v duchu doplnil: A jednu jeskyni na levém Vojta vzpomínal na vyprávění svého otce o jedné svahu Pustého žlebu zaneslo bláto. konkrétní jeskyni Moravského krasu. Zhruba deseti- Světlo čelovky upozornilo na temný otvor vpra- letého Vojtu tehdy uchvátila představa jeskyně jenom vo; rychle se zaměřilo na zadní stěnu. pro děti. Jediná, jen asi deset metrů dlouhá, chodba Opatrně – tady to klouzalo – se Vojta přesunul té jeskyně byla totiž tak úzká a s tak nízkým proﬁ lem, v předklonu zhruba deset metrů na konec chodby. že se jí dokázalo protáhnout jen dítě. Na konci se roz- Prsty v gumových rukavicích odhrnoval závěje mast- šiřovala do podoby miniaturního dómu se stropem ného marastu u paty zadní stěny. Našel otvor! Pokle- posetým krápníky. Děti, které se tehdy protáhly, jes- kl, posvítil dovnitř baterkou. kyni nazvaly Bahňák. Vchod do ní se údajně nachá- A? zel někde na levém svahu Pustého žlebu. Zatajil dech: jeho odhad byl přesný.

[ 36 ] HOWAR D – 19/2016

Bahňák! Teď myslel jenom na Kláru, na dárek pro ni. (A taky trochu na peněžitý trest za ulomení něž- ného stalaktitu, který rostl tisíce let. Podle jeskyňá- ře z těchovské hospody taková pokuta mohla klidně obnášet i „dvacet klacků“.) Rozšiřoval otvor: odhrnoval kluzkou hlínu stranou. Ten pocit pod prsty a dlaněmi… Bláto teď vnímal jako něco hladkého, pevného, překvapivě hřejivého. Jako něco živého. Otvor zvětšil na výšku proﬁ lu zhruba půl metru. Ulehl do hnědého slizkého a mazlavého jílu, přitis- kl trup i stehna k pravé stěně. Ucítil bahnité sevření (objetí!). Do jeho představ vtrhl rej obrazů. Za větši- nu z nich mohl internet. Ale nejen ten, protože i když s holkou ještě nespal, několikrát už se dotýkal nahé- ho dívčího těla. Svlékl rukavice. Ano, bláto bylo jako hladká a hla- divá, pevná PLEŤ. Zašmátral nad sebou. Prsty na- hmátl nepříliš silný krápník, zabral, ulomil ho… a najednou klouzal vpřed, aniž se mohl v těsném tunelu zachytit. Přišel o holínky. Hned potom ho něco neur- vale zatahalo současně za přilbu i za kalhoty. Z boků naráz sklouzly montérky i s boxerkami, co měl pod nimi. Přilba s čelovkou skončila někde za ním. Octl se ve tmě. Ale temnotu uvítal: vyplul z ní obraz Kláry. (NAHÉ Kláry!) K zaostření představy napomáhalo vláčné a teplé bahno, které se jemně přimklo k jeho nahému tělu. Závrať ze vzrušení – a pak se to stalo.

II. Sotva Vojtu pohltil zející chřtán jeskyně, Leoš se naklonil ke Kláře. A ona ho poslala bryskně do háje – jenže slovo, které použila, byste ve čtvrtém verši nejslavnější Má- chovy básně hledali marně. Na „brysknosti“ se po- dílely stejnou měrou intenzita jejího hlasu i úmyslná lhostejnost, která z něho čišela. A on si sbalil svých pár bahnem páchnoucích švestek. Odešel do houstnoucího šera – zosobněná uražená ješitnost. Usedla před temný otvor jeskynního vchodu rozhodnutá… K čemu? Ke všemu, což obnášelo: za první už nejenom dočasný, ale deﬁ nitivní odchod od manžela; za druhé… Tak pozor: strašně dlouho se nepotkala se štěstím, až dnes. A bála se to pokazit, byť jen nějakou blbou myšlenkou. Za druhé mělo co do činění s vytáhlým a štíhlým a nesmělým Vojtou, protože když pomyslela na něho, ztrácely ty veledů- ležité otázky: „Co bude?“ a: „Zvládnu to?“ smysl. Je tak o deset let mladší. Neví o tom. Ty o tom víš. No a co? Kdybych byla šťastná… jenom týden, stálo by to za víc než těch posledních sedm let.

[ 37 ] A pak uslyšela hluk z jeskyně. Žádné světlo če- doucí k hotelu Skalní mlýn. Do Blanska ho dovede lovky. Čvachtlo bahno. Na pozadí bělavé vápencové silnice, která se vine podél řeky Punkvy. V mysli si stěny se vztyčila nejasná silueta. přehrával rozloučení s Klárou, její slova: „Zítra ve stej- Podívala se pozorně na to, co vystoupilo. nou dobu u stejného stolku. Ale jen my dva. Ahoj.“ Něco se zalesklo na černočerné hmotě, pohy- Pohlédl na otevřenou dlaň, na níž ležel dárek pro ni. bující se hmotě. Ozvalo se mokré mlasknutí. V úleku Někde nad ním ve svahu se ozvala jemná zvon- vtáhla hlasitě dech, prudce vstala, couvla. kohra padajících kamínků. Znepokojilo ho to, proto- PLESK! že: Leoš je někde přede mnou. Klára putuje žlebem Na vápencovou desku přistál koláč bláta ne nena opačnou stranu, aby pak vystoupala na Nové Dvo- podobný koňskému lejnu. ry. Takže: kdo je tam nahoře? „Kde je Leoš?“ promluvila postava Vojtovým hla- Touto otázkou překrýval jednu zásadní: Kdo byl sem. se mnou v jeskyni!? Klára vydechla úlevou. Procházel rychle Pustým žlebem. Kudy vede Stál před ní dokonale zaneřáděný bahnem – je- cesta, mu napovídala perleť večerního nebe, stále nom pod blůzou ho musel mít kila – a kdoví proč bez ještě světlejší než temná skaliska porostlá mechem, helmy, bez rukavic a holínek. která se k němu nakláněla z obou stran blíž a blíž. „Ty ale vypadáš… Sundej to ze sebe. A pak někde vpravo od něj, ve svahu, který jen tušil, „Ne-e!“ zašustilo listí. Mohlo to být zvíře prodírající se keři, Ruce, které k němu vztáhla, poklesly. „Toho na- třeba srna. Mohlo, jenže to by se nesmělo ozvat sté- myšlenýho blba jsem poslala… víš kam. Tady kou- navé: „Mi-lu-ju-tě.“ sek, na Nových Dvorech, mám chatu,“ šeptala. „Pů- Vojta nadskočil, jako by ho švihli bičem, protože: jdeme tam spolu, ano? Osprchuješ se… Chceš, někdo zaslechl, co mu uniklo při vyvrcholení ze rtů abychom byli spolu?“ Vykročila k němu. a teď se mu posmívá. S trhnutím se od ní odsunul. Ustoupil několik kro- Jen šeptals. Nikdo tam nebyl. ků a špinavýma nohama razítkoval hladký vápenec. Tak proč vystřelils tak rychle? Bez holínek, bez „Ale jinak to byla veselá a úžasná zábava.“ Pře- přilby. Podělaný strachy. hodila batůžek přes rameno. Sestoupila několik kroků Prásknutí lámané větévky. ze svahu – a spustila kastaněty jemné laviny oblázků. Otřásl se – nejen vlhkým chladem, který panuje „Počkej…“ začal. navzdory létu na dně rokle Pustého žlebu. Zastavila se. Až domluvil, pomyslela si, že tenhle Vojtův vnitřní hlas ne a ne opustit nadhozené den, kdy si k jejímu stolku na Horním můstku propas- téma: Jako živé… Co když to nebylo jenom JAKO? ti Macocha přisedli ti dva jeskyňářští – a kdoví jací Někdo tam byl! ještě – amatéři, přece jen nakonec stál za to. Teď žádný zlověstný zvuk neslyšel, a přece si byl Řekla mu několik slov a: „Ahoj.“ jistý, že se k němu někdo, něco přibližuje. Už proto, „Platí, ahoj,“ odpověděl. že ucítil ten zápach. A jejím prestižkám žádná z kamenných lavin ne- Takhle je cítit… jeskyně! Bahno! stačila. Bič úleku vystřídala sprcha ledové hrůzy, která mu ukradla dech. III. Byl to šok, provázený vlnou radosti, když pro- Jenom vůl se udělá do bláta, když na něho čeká šel ohybem cesty a uviděl červeně blikající hvězdič- tak krásná holka. ky brzdových světel. Vzápětí ho oslnily namodralé Cítil vztek… a stud. Seběhl svah až na cestu ve- reﬂ ektory. Obraz, proteplený oranžovou září silnič-

[ 38 ] HOWAR D – 19/2016

ních lamp a žlutým světlem linoucím se z oken ho- IV. telu Skalní mlýn, osadila krasová příroda masivním Klára se zastavila u cestičky, která ji vyvede z vlh- rámem studených, divokých skal. Jas vzdálených kého žlebu do prohřáté roviny v okolí Nových Dvorů, elektrických svítilen potopil bezprostřední okolí kousek od zahrady její kamarádky Lucie. Zašmátra- do ještě větší, tím pádem absolutní, tmy. la v batůžku, aby se ujistila, že má klíče od branky Vtom si uvědomil, že něco kontaktuje jeho mysl. i od chaty, které jí Lucie zapůjčila. Po krátkém za- Něco ho nutilo zůstat, zdržet se na tomhle místě uto- váhání vytáhla z postranní kapsy mobil. Zapnula ho. peném v chladné, vlhké, nejsytější tmě. Počet nepřijatých hovorů odhadla téměř přesně. Vo- Pach jeskyně zesílil. Ucítil mokrý dotek na hřbe- lali dva lidé – jednou táta. Popsala, kde bude trávit tě pravé ruky. Ucukl; vykřikl – shodou okolností tutéž následující dny, aby neměl starost; v kostce nadho- větu, kterou Klára zapudila Leoše. Po neznámém ne- dila důvody, proč odchází od manžela. Táta byl při bezpečí mrštil krápníkem. Vyrazil vpřed. ní: ano, může se kdykoliv vrátit domů. Rozloučila se Světla před ním skákala ve stejném rytmu, v ja- a vypnutý mobil zase spočinul v batůžku na jejích kém se na jeho zádech natřásal batoh se zbytky jes- zádech. kyňářské výstroje. Když stoupala cestou do svahu, usmívala se: Vyběhl z Pustého žlebu a obklopil ho teplý dech myslela na zítřejší rande s Vojtou. letní noci. Zastavil se až na parkovišti a v předklonu Ten zvuk, který zaslechla – vzdálený ševel, jenž nabíral do rozpálených plic horký vzduch. Z oken ho- připomínal snad nejvíc letní liják – ji zprvu pouze pře- telu mu k tomu hrála hudba. kvapil, neznepokojil. Avšak indigo čistého večerní- Kriminálka Anděl, pomyslel si. Hudbu přerušil ho nebe příchod deště vylučovalo. Třeštění hmyzu dialog postav. Vojta se ohlédl na temný chřtán rokli- si uvědomila, až když naráz přestalo. Dvakrát se na- ny. Náhle si byl jistý, že to neznámé cosi se od něho dechla a znepokojení bylo s ní: slyšela šelest a lámá- vzdaluje, aby se to co nejrychleji ponořilo do chladu ní větviček. Něco se prodíralo vrstvami spadaného a jeskynních temnot. listí, které se na svazích žlebu hromadí celá léta. Při- Ale v tom se mýlil. bližovalo se to – zlověstně a rychle. Pohled do čáro- Strach byl ten tam. vého kódu tvořeného temnými nezřetelnými kontura- Ne ten tam, ale TAM a s TAMTÍM. mi stromů… Pro holínky a přilbu už se sem nevrátím nikdy, Tam! Beztvarý pohybující se stín. pomyslel si. Ozvalo se: A v tom se nemýlil. šššššššššŠŠŠŠŠŠ! Od hotelu právě odjíždělo další auto. Ruce a nohy A to cosi velikého a temného stálo u ní. Cítila jes- olepené blátem a listím stopování vylučovaly. Uslyšel kyni. Mokré mlasknutí jí něco připomenulo. Měla to lidské hlasy. Spoustu hlasů. Možná třicet čtvernož- být příjemná vzpomínka, jenže tenhle zvuk zazněl ců – budeme-li považovat trekingové hole za před- nad ní. Vzhlédla – hlavu musela zaklonit – a přestalo ní končetiny – vyrazilo ze „Skaláku“, jak se tu hotelu se jí dostávat dechu, myšlenek. Vnímala tvary, výšku, říká, silnicí do Blanska. Zjevně důchodci. A nepřestá- detaily těla, které vedle ní vyrostlo. Nikdy se nestala vali švitořit. Připojil se k nim. Udržoval odstup, aby je svědkem příšernějšího výjevu, nikdy na ni neshlíželo nevyděsil vzhledem Golema. nic tak obludně odporného. Přibližně za hodinu a půl dorazili pomalou chůzí Nadechla se k výkřiku, odhodlaná křičet a křičet, k blanenskému nádraží. Čtvernožci – ťuk, ťuk – jeden dokud nepřivolá pomoc, která zažene tenhle horeč- po druhém zapadli pod tmavě zelenou markýzu nad natý sen. vchodem hotelu Macocha. Předešlo ji to. Hlas, podivný, syčivý, přeplněný A jemu to bylo jedno. Teď už jejich společnost nekonečnou nenávistí, vyhrkl: „Di-do-prdele!“ A pak nepotřeboval. Vždyť kráčel světem sodíkových vý- se k ní ta tmavá, lesklá masa bleskurychle sehnula. bojek, světem benzinek připomínajících rozzářený cirkus, světem lidí s tablety, světem houkajících vla- V. ků a troubících aut, světem jedenadvacátého století Vojta spal. s výtahem za dva miliony, který ho vyveze až do pá- Za zavřenými dveřmi koupelny jemně vrněla tého patra ke dveřím jejich bytu ve „výškáči“, ve kte- pračka, v níž se převalovaly svršky poznamenané rém bydlí. „cestou do středu Země“. Tamto, pokud vůbec bylo nějaké tamto, může Zuzana Zahrádková zamyšleně zírala na poličku přežívat jen v jeskyni, v rokli, v temných bahnitých s vystavenými barevnými, útlými obaly DVD. Čekaly skrýších. Patří to jinam a do jiných časů: do dávno tu na ni její oblíbené strašidelné ﬁ lmy. Prožila u nich zapomenutých dob prastarých válek. tolik příjemných chvil. Stál přede dveřmi se jmenovkou Zuzana Zahrád- Jenže kdy naposledy? Vychutnáváte-li si horor, ková, přede dveřmi bytu, v němž s matkou bydle- pak to znamená, že je u vás, ve vašem životě všechno li. Neuvěřil by tomu, ale za těmi dveřmi bylo (a ještě v pořádku. Doplňujete prostě jen svoji dávku strachu, bude) víc strachu, než dnes prožil. která vám schází.

[ 39 ] Když její jediný syn dospěl – a nemoc jí vza- VI. la manžela –, vynořila se v jejím životě celá přehršel Ta žena v černém se žlutým šestimístným iden- strachů. Pokud Vojta nebyl doma, zaháněla je přá- tiﬁ kačním číslem na levé straně prsou tu byla na pří- ním: Ať se mu nic nestane. Později přidávala trumf: kaz státního zástupce. Ve služebním voze seděla Ať se to stane mně. na zadním sedadle za řidičem, vedle mladíka s pouty Před chvílí se potkala s hrůzou, kterou dosud na rukou. Občas na něho pohlédla. Podle šéfa praž- nepoznala: Když nahlédla do dětského pokoje, zda ské mordparty, kterého si nesmírně vážila, byly věz- Vojta už spí, vzdychl ze spaní. Byl to roztoužený po- nice plné navenek sympatických – vrahů. vzdech: „Miluju tě, Kláro.“ Byla operativec, a byla na to hrdá. Obvykle. Ale Strach ji sevřel jako brnění. Žádná Klárka, Klárča, jsou případy, které jsou až příliš otřesné, až příliš Klárinka, ale Klára. Klára!? To je přece oslovení pro smutné, aby člověk o výběru povolání nezapochy- dospělou ženu. boval. Tohle bylo hrůznější než Studna se Spalovačem Proč jí tak strašlivě ublížil? mrtvol dohromady. Nemáš důkazy. Děsila ji představa, že si Vojta přivede čtyřiceti- Ještě ne. Ale ty holínky, přilba… Věci, co se na- leté „děvčátko“ s postiženým dítětem, nebo, a to jí šli na místě činu. Pes už ví, že jsou jeho. Klára, Vojta, nahánělo ještě větší hrůzu, stejně starou bezdětnou, Leoš. Klára volala otci ve dvacet jedna čtyřicet dva. která to postižené dítě bude s Vojtou teprve mít. Tou dobou Leoš, který „chytil stopa“, večeřel s rodi- Tenhle strach zahnat nedokázala. Nepomohl žád- či. Vojta byl místu činu nejblíže. Na inkriminovanou ný racionální argument, ani úsvit nového dne, který dobu alibi nemá. bude jen dalším v řadě tropických pařáků. Kriminalistčiny rysy ztvrdly. Myslí jí proplouvala Slunce stoupalo na obloze výš a výš. A potom slova: výtěr z rodidel a rekta, zajištění stopy sperma- zazvonil zvonek u dveří. tu, analýza DNA. Přede dveřmi stála asi čtyřicetiletá štíhlá tmavo- To se nikdy nedíval na nějakou kriminálku, kde vláska v tmavém – černé tričko, na něm černá ves- analýza DNA sehrála podstatnou roli? ta. Zaštěkal pes a někdo ho přidušeně okřikl. Zuzana Až skončil, nacpal do ní bláto a ten krápník, ale zahlédla u výtahu policisty v bleděmodrých košilích to strašné je, že… a muže v černých kuklách. Polkla. Rychle vytěsnila z mysli obraz, který jí Od okamžiku, co zaznělo: „… provést úkony promítl vnitřní zrak. Pokud věděla, ten světoznámý trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného blanenský biketrialista, který Klářino tělo brzo ráno činu,“ se Zuzana nedokázala na nic soustředit, jen si našel, byl ještě stále pod dohledem psychologů. znovu a znovu přeříkávala žluté číslice na prsou té Sílu hledala ve vzpomínkách na vyšetřovatele Ji- ženy. Až odejdou, bude volat. řího Markoviče. Právě jemu daroval kanibal a sériový Takové nedorozumění. vrah Ladislav Hojer vánoční dárek v podobě přiznání Prohledávali místnost po místnosti. Vzali sebou k další vraždě. i mokré oblečení z pračky… a Vojtu. Jsou machři, kteří se těmhle klukům dokážou při- Zuzana musela ke své matce: policie zapečetí byt. blížit… A vytáhnou z nich všechno. Až konečně osaměla, zaposlouchala se do ticha, Panebože, proč mně vlastně tolik vadí, že – řeče- které ji obklopovalo. Vylovila z kabelky mobil. Vyba- no otřesným jazykem policejních hlášení a protokolů vil se jí pohled, kterým žena v černém vyprovázela – na ní vykonal soulož až potom, co… jejího syna ze dveří. Co je živa, nezahlédla v žádných Nedokázala bych předstírat přátelství k někomu očích tolik nenávisti. Uvědomila si, že se v něčem takovému. mýlí – neobklopovalo ji ticho: naslouchala akordu Nakonec se pochlubí sám, jakým způsobem jí čiré hrůzy. oddělil hlavu od těla a kam ji schoval.

RNDr. Vladimir Zábrodský (*1956) vystudoval matematiku-infor- matiku na UJEP Brno, živil se jako správce sítě a systémový progra- mátor sálových počítačů. Posledních 12 let vyučuje na střední škole informační technologie. Od roku 2006 publikoval celkem 24 povídek v časopise XB-1. V roce 2010 vyhrál soutěž a publikoval ve vítězném sborníku Ježíšku já chci plamenomet. Od roku 2009 se celkem šest- krát probojoval do ﬁ nále soutěže Ikaros/Daidalos.

[ 40 ] HOWAR D – 19/2016 Hororové příběhy: ECENZE Děsu plný dům R James Preller

Přiznejme si to, na horroru je něco výjimečného. Nutí nás cítit. Cítit strach a hrůzu, takové to mraze- ní po celém těle. Horrory jsou plné mrtvol, atmosfér, které by se daly krájet. Všude je krev a násilí. A stejně nám to nedá. Už pro ten opojný pocit, kdy se bojíme a srdce nám buší, horror může být jakousi drogou. Vyvolává v nás otázky související s morálkou a před dětmi horrory častokrát schováváme. Nevypravuje- me jim je před spaním a modlíme se, aby si z Ander- sena nenadělali do gatí.

Scary Tales 1: Home Sweet Horror Překlad: Zdeněk Hofmann Vydavatel: BB art, 2016 Počet stran: 112

Spisovatel James Preller si řekl, že to půjde a rozjel horrorovou knižní sérii pro děti - Hororové určitě ocení, a pokud je horrorem nepolíbený, může příběhy. S prvním dílem s podtitulem Děsu plný dům jej příběh i polekat. Staršího jedince, který ve svém nám představí rodinu Finnovou, která se přistěhuje věku tajně prohledává internet, plný podstatně šíle- do starého tajemného domu na kopci. A jak už to tak nějších věcí, facebooků, porna a vražd v přímém pře- bývá, dům není opuštěný a něco v něm je. V domě nosu, tato horrorová pohádka nemůže ničím překva- bydlí Krvavá Mary a je jen na malém Liamovi Finnovi pit a troufám si říct, že by nad ní doslova ohrnul nos. a jeho sestře, jak se s tím vypořádají. Ve ﬁ nále je to škoda, protože milovníky horroru Krvavá Mary je přízrak, čarodějnice nebo sata- kniha moc nezaujme, maximálně ocení další variaci nova družka. Je to jedna z klasických duchařských na známou legendu a snahu přiblížit horror dětem. legend či mýtů západního světa. Vypráví se, že po- Příběh nepůsobí ani jako pohádka, i když klasický kud dotyčný stojí před zrcadlem a třikrát vysloví její šťastný konec to má. Trochu mi to evokuje R. L. Sti- jméno, sama Krvavá Mary se v zrcadle zjeví a ob- neho sérií Husí Kůže, která bohužel byla podle mě raz osoby zardousí, či jinak zahubí a tím samozřej- zdařilejší. První díl tak doporučím zapáleným rodi- mě i dotyčného. Variant klasické legendy je mnoho čům, kteří mají spíše doma dítko okolo raně školního a je vyprávěná různě a nikdy nebyl zjištěn její původ, věku a kteří jsou v dnešní době kompjůtrů schopni nebo jestli taková pravá Krvavá Mary někdy existo- ještě příběhy předčítat. Když to vezmu kolem a ko- vala, což k mystičnosti legendy přispívá. lem je to takový průměr, který není ani na jednu stra- Autor tuto legendu vypráví velice dětsky přijatel- nu dotažený. Jsem opravdu zvědavý, s čím přijde au- ným způsobem a použitím dětských hrdinů a dětské- tor v díle dalším, který se má jmenovat třikrát křič! ho jazyka se snaží vybudit ponurou horrorovou atmo- (Křič! Křič! Křič!). Rozhodně však tuto útlou knížečku sféru. To se mu bohužel daří pouze z poloviny. Kniha vydanou nakladatelstvím BB ART vezmu na dětský je určena dětem mezi 9-13 lety a tady narážíme na ká- tábor a přečtu to děckám na dobrou noc. Snad mě men úrazu. Nemyslím, že to děti bude bavit zrovna neukamenují a poté trefí na latrínu. v období, kdy sami prodělávají největší fyzické i psy- chické změny. Děcka dneska stárnou rychleji, než tomu bylo za našeho mládí. Devítiletý chlapec knihu Honza Kohoutek

[ 41 ] R ECENZE Ca- bin

Moje averze k remakům se táhne hluboko Pro některé z vás může být samotným překva- do doby, kdy jsem hltal každý horror s dychtivostí pením už fakt, že snímek Eliho Rotha, který si pa- panice, čekajícího na první upachtěný zásun. Od té matujete z nedávné doby, se dočkal předělávky. Už doby se ze mě stal horrorový gigolo, přivádějící pa- v originále byl totiž namluven anglicky, hráli v něm ničky k orgasmu pouhým pozdvihnutím levého obo- Američané a dočkal se standardní americké distribu- čí, ale nepochopení předělávek se mě drží stále. ce. Holt jen někomu připadalo, že čtrnáct let je dost. I když se snažím být k nim tolerantní. Vždy, když už Věřte mi, čtrnáct let dost není, měli byste počkat misi myslím, že se náš vztah vyjasňuje, se objeví něco nimálně do patnácti, ať vám nehrozí kriminál, ale jen jako Cabin Fever. nasraný tatík. Nasraným tatíkem by v tomto případě mohl být Režie: Travis Zariwny Eli Roth, který se Cabin Feverem uvedl mezi dospělé Scénář: Eli Roth, Randy Pearlstein režiséry a prošlapal si tak cestičku k Hostelům. Jenže Délka: 99 min on místo aby prskal, spolupracuje na scénáři, podílí Původ: USA se na produkci a vůbec se všelijak snaží působit, jako Rok: 2016 by měl z realizace remaku radost. On je navíc dosta- Hrají: Gage Golightly, Matthew Daddario, tečně šílený na to, aby tu radost fakt měl. Já jsem Nadine Crocker, Dustin Ingram. ještě šílenější, ale tentokrát to neklapne. Proč?

[ 42 ] HOWAR D – 19/2016

No třeba pro naprostou sterilitu, s jakou je ﬁ lm Když k tomu připočtete všechny ostatní aspekty prezentovaný směrem k divákovi. Původní Cabin Fe- řemesla jako zcela průměrné až podprůměrné (her- ver sice neudělal obří díru do horrorového světa, ale ci), vychází tahle rovnice sakra špatně. Pro mě osob- několik scén si pamatují diváci dodnes. Masožravý ně se jedná o ﬁ lm zbytečnější než balíček kondo- virus, který si své oběti dává k obědu hodně čvachta- mů v klášteře. A jelikož mě svou sterilitou a trapností vým způsobem, prostě fungoval a ať už to bylo holení dohnal až k použití přirovnání fousatého tak, že ho nohou ve vaně, „měsíčky“ nebo odpočívající „něco“ dnes používají jen na čsfd, měl bych ho bez milosti v kůlně, všechny scény byly naprosto luxusní. A slab- odpravit. ším povahám se u nich spolehlivě dělalo blivno. Nenulové hodnocení mu dávám pouze proto, že U předělávky slabší povahy zívají nudou a my, pokud neznáte originál, budete se místy podprůměr- otrlejší harcovníci, pak vymýšlíme brutálnější způso- ně bavit. by, jak by mohly oběti zařvat. A to i přes fakt, že řada scén je opravdu přes kopírák a měla by tak fungovat obdobně jako v originálu. Ta syrovost je prostě pryč a vzhledem k absenci nových nápadů a totožnému ději je pak z remaku naprosto zbytečná záležitost. Roman Kroufek

[ 43 ] Cronenberg kouzla zbavený

Jeden z nejosobitějších tvůrců posledního půl- rychle stárnou. Za jeho nejlepší ﬂ ák považuji Východ- století se dočkal své pražské výstavy. Jak to dopadlo? ní přísliby. Paradoxně proto, že mi přišli nejnormál- Cronenberga nijak zvlášť nemusím. Jistě, je tu nější a nejčistší žánrově. No a pak mám taky ještě samozřejmě Moucha, což je beze sporu unikátní slabost pro perverzní úchylárnu Crash, ale to je dáno a neopakovatelný horror, který znají všichni. A to ne- hlavně temnými zákoutími mé vlastní duše… jen fandové horroru. I když už málokdo z diváků si ji spojí právě s kanadským podivínem. Ale co dál? Jako bych se octnul Pro mě jsou jeho ﬁ lmy pouze utahaným a mizer- ve skanzenu a to řádně sterilním ně gradujícím slepencem čehosi hnilobného. Vždy si sice dokázal vybrat správně bizarní námět, aby jej Prvním velkým průserem je už místo, kde se celá následně zazdil mdlou realizací. tahle kulišárna koná. Když už bych se chtěl jít podí- Cronenberg navíc patří mezi onu většinu tvůrců, vat na výplody choré mysli tohoto Kanaďana, určitě jejichž snímky časem nenabývají na kvalitě, naopak by mě to bavilo v nějakém ponurém sklepním kom-

[ 44 ] HOWAR D – 19/2016

plexu či v hipsterském doupěti. Prostě prostředí, kte- nenbergovy fi lmy, které chcete vidět. A ještě bacha ré je nevážné, neformální, ponuré anebo aspoň tro- na mizerné zatemnění promítací místnosti, absenci chu hravé. cz i anglických titulků a na zoufalý obraz většiny pre- Ale protože zázraky se nedějí, stojím před dveřmi zentovaných děl. Domu U Kamenného zvonu v srdci Staroměstského náměstí, který může z fl eku hostit libovolnou eskapá- Zásah v pravdě boží du prezidenta Zemana, ale jako kulisa pro olizování Když jsem po skončení fi lmu odcházel z impro- zmrzačených lidských údů (jo zase to moje Crash) vizovaného sálu, byl jsem furt nasraný, protože Fast ideálním místem opravdu není. Company z roku 1979 není dostatečně zvrhlý a ani Narvěte sem prosím pěkně Slovanskou epopej, dobře natočený biják. A pak se to stalo. Přišel zásah plakáty Alfonse Muchy a jako vrátného objektu jme- vyšší prozřetelnosti! nujte premiéra Sobotku. To vše bude cajk. Ale proč Málem jsem totiž, při kvapném odchodu a pře- chce upjatou sterilností někdo týrat už tak celoživot- mýšlení, zda ten inkubátor na Mouchy mám nakop- ně společensky vyděděné fanoušky vyhřezlých střev nout či ne, vrazil do Martina Jirouška, fi lmového te- a bubáků?! Nejrychlejší exkurze mého života. Tedy málem. Už po 20 minutách jsem chtěl utéct s tím, že nůůůda. Po letmém proběhnutí dvou pater budovy, skrývajících artefakty z Cronenbergova díla na cel- kové ploše zhruba patnácti místností, jsem s frfl á- ním prchl do přidruženého provizorního kina. Chtěl jsem si nemalé vstupné za výstavu alespoň vykou- kat na jednom z mistrových fi lmů, jehož kompletní fi l- mografi e s frekvencí čtyři – pět kousků denně rotuje po celou dobu výstavy. Zaplať Panbů za ty dary. Ale pozor, chce to přípravu předem. Jestli se to- tiž na výstavu teprve chystáte, snažte si vybrat ter- mín, v němž jsou podle internetového rozpisu Cro-

[ 45 ] oretika, kterého čtenářům Howarda představovat né kopie mašinky z Mouchy a televizní obrazovky rozhodně nemusím. s úryvky Cronenbergových celovečeráků a máme Pokud totiž, můj přelaskavý čtenáři, jako fakt nena světě přeci jen obstojnou prezentaci. víš, kdo že to je Jiroušek, měl bys to urychleně zabalit, vrátit legitku klubu perverzáků a jako trest před nevy- Odfl áklost čiší z každého kouta hnutelnou krutou smrtí si pouštět smyčku záběrů vy- Velkým průserem je pro mě textový doprovod dloubávání a propichování očí z fi lmů Lucia Fulciho! ke skicám a plastikám z fi lmů. U valné části textů Martin, jsa obklopený hloučkem náhodných ná- jsem měl pocit, že někdo jen opsal anotace z data- vštěvníků expozice, zdatně suploval vše, co tu mělo báze čsfd. Několik z nich jsem si vyfotil a doma ná- být a nebylo. Ochotně na požádání vysvětloval po- sledně zjistil, že jsem se nepletl. Ostuda!!! zadí vzniků jednotlivých fi lmů, dával do souvislostí Ovšem nebýt výkladu Martina Jirouška, je můj tvůrčí osobnosti a jednotlivé náměty Cronenbergo- dojem z neúplné a často zkratkovité prezentace Cro- vých snímků. A to tak, jak se s nimi režisér během nenbergova díla značně rozporuplný. Laicky řečeno své tvůrčí jízdy setkával. Prostě celkově jen samé pri- pěkně na přesdržku, Vážení. Teprve od Jirouška jsem ma řečičky. se dozvěděl souvislosti, které bych čekal přímo u ex- ponátů. Druhá šance přichází Věřím tomu, že lidi, kteří stavěli stylové provizorní Jen díky Jirouškově zanícení tématem, jsem ce- kino, se nadřeli. Věřím i v upřímnou kreativní snahu lou expozici prošel v jeho stínu ještě jednou a ten- autorů stylových webovek. Ale ti, kdož vymýšleli sa- tokrát jsem po devadesátiminutové nalívárně musel motný obsah expozice, by se měli zatraceně stydět. uznat, že tu přeci jen jsou slušné klenoty. I když… A to, že to jde daleko líp, vím moc dobře. Do smrti Výstava Cronenberg / Evolution je zvláštním mi- budu vzpomínat na to, čím se před desetiletím v Pra- xem seskupení plastových odlitků, u nichž jsem měl ze prezentoval H. R. Giger. často pocit, že jsem v obchodě s komiksy, narvaným lacinými reklamními artefakty od výrobců a distribu- Více info najdete na www.cronenberg.cz torů, sloužících pouze k podpoře toho primárního. Výstava potrvá do 17. července 2016 Ty ovšem doplňují i zcela původní, detailně vy- Základní vstupné činí 245Kč. vedené kostýmy z vícero Cronenbergových snímků. Dále je k dispozici relativně hodně skic a storyboar- Martin Kovařík dů. Našla by se i trocha korespondence kanadského provokatéra se slavnými mainstreamovými režiséry. Doprovodné obrázky použity se svolením Přihoďte pár kovových udělátek, bakelitově oblud- z FB profi lu David Cronenberg: Evolution

[ 46 ] HOWAR D – 19/2016

Na 190 slovíček do strašidelného hotelu

Už jsme dlouho nedávali možnost přispět au- Ještě slyšel. Slyšel, jak se krev vsakuje do koberce. torům na dané téma nebo formu. Tak jsme si řekli, Už ji nepotřeboval. že u příležitosti 19. čísla bychom mohli zadat formu Byl dřevem. horrorové povídky do 190 slov (včetně názvu), která Napravil si naprasklý rošt a čekal… na nového musí začínat větou: „Nesmíte zde nic poškodit,“ řekl nocležníka. mu portýr v hotelovém pokoji, v němž se vše rozpadalo. Dlouho se nic nedělo, ale když už jsme si za- Peel‘s Rotcod čali myslet, že tedy jako nic, začaly se povídky schá- Aleš Richter zet. Jedna dokonce přišla až z Polska, což bereme „Nesmíte zde nic poškodit,“ řekl mu portýr v ho- jako velkou čest. Čeká vás tedy ukázka tvůrčího roz- telovém pokoji, v němž se vše rozpadalo. letu na dané téma, tematický mišmaš sevřený urči- „Vše je velmi unikátní a může se kdykoliv zhroutit tými podmínkami. Šest hotelových povídek. A v ne- jako hrad z písku.“ poslední řadě ukázka, jak se dokáží dva různí autoři Muž vešel do pokoje a rozhlédl se. Strop byl tvo- nezávisle na sobě sejít ve stejné pointě. řen balonky rozličných barev. Pod oknem stála postel, která byla věrnou replikou červeného Plymouthu Fury. Na ní se povaloval obrovský průhledný bernar- Host dýn s očima podlitýma krví. Na vnější stranu okna Kristina Haidingerová dorážela vznášející se postava s bledým obličejem „Nesmíte zde nic poškodit,“ řekl mu portýr v ho- a dlouhými špičáky. Na obzoru se skvěla gigantická telovém pokoji, v němž se vše rozpadalo. věž, jejíž vrchol mizel kdesi v mracích. „To nemyslíte vážně!“ Host byl unavený, promok- Muž došel k pootevřeným dveřím koupelny. lý, ale ještě se dokázal nevěřícně zasmát. „To tu ne- Ve vaně leželo nahé tělo ženy. Kůže byla bledá a za- máte méně… zapáchající pokoj?“ S nadějí v očích kalené oči nejevily známky života. Přesto se tělo za- přešlápl na prastarém koberci. čalo pomalu zvedat. „Ne,“ uťal portýr, který se chystal rychle odpo- Muž přibouchl dveře a otočil se směrem k por- roučet. „Jestli se vám tu nelíbí, můžete v tom pěk- týrovi, který v rukou třímal sekeru, a v obličeji se mu ném lijáku auto dotlačit do Prahy. V opačném případě zračilo čisté šílenství. Uběhlo již spoustu let, kdy tu buďte k předmětům zde ohleduplný. Mají za sebou tvář spatřil naposledy. dlouhý život!“ „Otče.“ „To nepochybuji,“ utrousil host, jen co se za por- „Rád Tě zase vidím, Danny,“ procedil šílenec týrem s vrzotem zavřely dveře, a práskl s sebou na po- mezi zuby. „Čeká Tě velké dobrodružství.“ stel. „Nesmíte tu nic poškodit,“ prohodil do ozvěny zapraštění vetchého lůžka. „Sakra.“ 1. května 2011 se Stephen probudil do krásného Prach, který se vznesl z dek, hostu zastřel po- rána. Avšak ani jediný sluneční paprsek nedokázal hled, víčka klesla… proniknout do hlubin temné mysli, která se toho dne Probudil se ukrutnou bolestí vlastních praska- opět rozhodla tvořit. jících kostí, ohlušen vlastním řevem. S hrůzou sledoval, jak se jeho vlastní paže samovolně prolomila v lokti a zkroutila se k podlaze. Ostatní končetiny ná- Skvělá obsluha sledovaly. Ukrutná bolest rvala hosta vedví, dokud Agnieszka Kwiatkowska mu nerozpoltila hruď. „Nesmíte zde nic poškodit,” řekl mu portýr v ho- Pach vnitřností už necítil. telovém pokoji, v němž se vše rozpadalo. Janko se Ani bolest. nejistě rozhlédl. Hotel, který objevil po dlouhém hle- Jeho tělo ztuhlo. dání, se zvenčí prezentoval dobře, ale pokoj…

[ 47 ] [ 48 ] HOWAR D – 19/2016

„Promiňte, ale… no, ten pokoj je… nemohl bych Domov dostat jiný?” Kristina Haidingerová Portýr na něj vrhl chladný pohled. „Nesmíte zde nic poškodit,“ řekl mu portýr v ho- „Je mi líto, ale vyšší standard je možný pouze telovém pokoji, v němž se vše rozpadalo. za příplatek.” „Ne, já ne,“ bránil se host plačtivým hlasem. Ver- Vyslovil sumu. Janko zavrtěl hlavou. vu mu dodávala žiletka, kterou po celou cestu do- „No, v tom případě vám pokoj vyměnit nemůže- kázal skrývat v pěsti. Snad nikdo si nevšiml kapičky me. Nevšímejte si, prosím, nábytku. To nejdůležitější krve, která mu stékala po malíčku… je již připraveno,” usmíval se přívětivě. „Máte tu vše, Host se přesto bál. „Budu tichounký! Vždyť víte, co potřebujete. Nikdo vám nebude bránit, jsme přeci že jsem vždycky hodný!“ hlesl. mimo veškerou jurisdikci. Naši lidé se poté o všech- „Jistě,“ usekl portýr. „Proto jsem vám dal ten- no postarají.” hle extra pokoj,“ uculil se sarkasticky. Pak se otočil Odešel. Janko těžkým krokem přistoupil ke stol- ke dvěma lékařům, kteří hosta doprovázeli, a poky- ku u okna. Pomalu se uklidnil. Žena, která odešla nul jim k odchodu. s jiným, při nehodě zabitý syn, náročná dcera, ztrá- Dveře se zavřely, z prastarého stropu se sesy- ta zaměstnání, dluhy… to všechno odešlo do zapo- pala omítka na zatuchlý koberec. Host se rozhlédl mnění. Lehce se usmál a zvedl ze stolku jeden z os- po místnosti. trých skalpelů. Po chvilce se posadil na rozvrzanou židli. Nepře- Hotel la Morte. „Zabij se bez obav, že tě zachrá- stával tisknout pěst s žiletkou pod bradu, jako provi- ní” hlásalo reklamní heslo. Skalpely, lahvičky s jedy, nilé dítě. „Slyšeli jste?“ zašeptal do ticha. „Nesmíme všechno bylo připraveno. A garance, že sem ne- nic poškodit. Ten pán nám dal pokojík, ummm, jak vpadne policie. Obsluha na nejvyšší úrovni, pomyslel je starý! Líbí se vám tu, že je to tak? A když budete si Janko a rozhodl se pro nejtenčí skalpel. hodní, můžete tu zůstat! Ano!!!“ Pohlédl na krví zbarvenou žiletku ve své dlani jako na Svatý grál. „Osvo- Překlad: Honza Vojtíšek bodím vás! Zůstanete tady!“ S úlevou zajel břitem do zápěstí a rozkošnicky si užíval pohled na tepající rudou fontánu. „Buďte tu doma! Jste volní!!!“ Narozeninová splátka Martin Štefko „Nesmíte zde nic poškodit,“ řekl mu portýr v ho- Noční chod telovém pokoji, v němž se vše rozpadalo. Honza Vojtíšek Rovnou poskokovi vrazil. Jako kdyby tady byl poprvé! „Nesmíte zde nic poškodit,“ řekl mu portýr v ho- „Děkuji, pane, ale stejně budete škodu muset za- telovém pokoji, v němž se vše rozpadalo. platit, i za minule,“ uklonil se portýr. Když odcházel, Rozhlédl se po místnosti. „To myslíte vážně?“ hřbetem ruky si otíral krev z úst. „Podívejte, je půl deváté večer, chcete pokoj Přivřel dveře. Zavřít nešly. jen na jednu noc, brzy ráno odjíždíte. Pochybuji, že „Máte narozeniny, že?“ říkal majitel hotelu. „To někde jinde seženete něco lepšího,“ pohlédl portýr pro vás máme překvapení.“ Překvapení sedělo na hodinky. na křesle pod plachtou. Stáhl přikrývku a odhalil nád- „Dobře,“ přikývl odevzdaně muž. „Ale neručím hernou dívku. Jedenáct let, ne víc. Na sobě princez- za to, že mě ta postel do rána udrží.“ novské šatičky. „Bez obav,“ ujistil ho portýr a odešel. Odstoupil, aby si ji vychutnal. Nedostávalo se mu Znovu se rozhlédl po pokoji. Rozhodl se, že slov. Posadil se. Židle se pod ním skácela. Nevadí. na nic nebude sahat. Půjde rovnou spát. Když zha- Účet má dlouho a peněz dost. Ze stolku si vzal nali- sínal lampičku, divoce zajiskřila a vztekle zaprskala. tou prasklou sklenici a napil se. Whisky pálila v hrdle. Rychle ucukl rukou a schoval ji pod peřinu v ošuntě- Po pár vteřinách ho uspala. Ani nevěděl, že sebou lém povlečení. praštil o zem a zlámal několik parket. Usnul během chvíle. A zdál se mu sen. Strašný Probudil se po několika hodinách. Ležel nahý sen o tom, že v pokoji není sám, že je jeho postel živá na posteli. Pevně svázaný. a peřina ho svírá jako svěrací kazajka. Cítil napojení Dívenka mu klečela mezi nohama. a sání. Ten pokoj… Byl v něm uvězněn. Vysával z něj „Tatínek říkal, že máte narozeniny,“ zašvitořila ne- energii, stejně jako z ostatních, které neviděl, ale cítil. vinně. Stal se potravou pro celý hotel. „Pusť mě!“ Probuzení bylo úlevné. Než zjistil, že nemůže „A že by konečně rád dostal splaceno vše, co vstát. Postel ho držela. jste tu kdy rozbil.“ Usmívala se, když vytahovala jeho Otevřely se dveře a dovnitř vstoupil portýr s mla- oblíbenou břitvu. Beze slov mu odřízla žalud. dou ženou. „Jo, a všechno nejlepší!“ „Nesmíte zde nic poškodit,“ řekl portýr ženě.

[ 49 ] Každý den, od půlnoci do rána.

hororﬁ lm.tv [ 50 ] HOWAR D – 19/2016 Jenny Nowak OZHOVOR R Jenny Nowak je šedou eminencí českého li- terárního horroru. Ve svých příbězích kombinuje žánrové substance i historické pozadí. Mohli byste si s ní popovídat prakticky o čemkoliv: o historii, okultismu, nebo... třeba o zvířatech, která tvořila a tvoří podstatnou část jejího života, starala se o ně v ZOO, kravíně i ve vlastní stáji. Přeci jen jsme ale specifičtěji zaměřený časopis a tak ji Kristina Haidingerová vyzpovídala o věcech bližších. O jejích knihách a upírech nejen z Čelákovic.

Knihy Jiná rasa i Noční lovci jsou do značné míry inspirovány nálezem kosterních pozůstatků v Čelákovicích, které nesly známky protiupírských opatření. Jde v podstatě o vyprávění „možného“ osudu těchto pohřbených. Jak to dopadlo s po- zůstatky samotnými? Došlo k nějakým dalším mý- tus potvrzujícím či popírajícím odhalením? Od doby, kdy jsem si velmi přála vidět kostry z Čelákovického pohřebiště, příznačně zvaného Mr- chovláčka, se změnilo mnohé. Tenkrát jsem se o to snažila i za pomoci televizního štábu, ale bylo to ne- průstřelné. Napřed, že neznáme inventární čísla kos- terního materiálu. Ale známe. Aha, tak potom je de- pozitář nesmírně rozlehlý a neuspořádaný, nemohou nám to najít. A neukázali nic ani televizním reporté- rům. Posléze jim zřejmě došlo, že tenhle přístup budí naopak ještě větší pochybnosti a přesvědčení, že asi vážně mají co tajit. Takže změnili taktiku. A když do- razila další televize, s těmi už jsem ale nebyla, tak jim s velkou pompou vysypali na stůl hromadu kos- „U nás se z čtenářů i autorů horroru dělá něco jako izolovaný spolek potrhlíků se zálibou v brakovém čtivu, který nikdo nebere vážně.“ tí a nastavili do záběru krabici s inventárním číslem. Na náměty čelákovické série měl být natočen Správným. Dokument se ale nikdy nevysílal. Čirou fi lm, z plánů však nakonec sešlo. Mohou fanoušci náhodou jsem se pak někde potkala s příslušným re- doufat, že se dík současné upírománii třeba nako- daktorem. Zajímalo mě, zda se mu na kostech zdálo nec přece jen dočkají? něco neobvyklého. Odvětil, že nezdálo. Tvářil se ale tak, že jsem se nemohla nezeptat, jestli věří, že jim Jedině v případě, že by upírománii beznadějně ukázali ty pravé. A odpověď zněla: „Ani náhodou!“ propadl nějaký fi lmový producent. Z plánů totiž už Je ale jasné, že dokázat něco takového je nemož- poněkolikáté sešlo kvůli penězům. Zatím se každý bál né. Takže dnes už se kosti ukazují. Přišla si je nato- rizika, které představuje autor neznámý filmovému čit i nějaká zahraniční televize, myslím francouzská. publiku a žánr, na jaký rozhodně nepůjdou diváci Všechno v normě. Kdepak asi ve skutečnosti skon- Babovřesků nebo Rafťáků. Ale vím, že nic není ne- čily kosti čelákovických vampýrů? Pořád jsou někde možné, a „látka, z níž jsou utkány mé sny“, v sobě má v hlubinách archeologického depozitáře? Kdo ví. tu fi lmovou premiéru pořád ještě zřetelně vetkanou…

[ 51 ] Píšeš přes dvacet let, na kontě máš skoro dva- Svazem spisovatelů pod záštitou moskevské Aka- cet knih, z nichž se některé dočkaly druhého vy- demie věd. Čili úroveň 1 A s hvězdičkou. A fantasy dání. Během té doby zájem o upírskou tématiku tituly, jakož i jejich autoři, byli prostě nedílnou sou- výrazně vzrostl. Zaznamenala jsi i ty jako autorka částí veškeré prezentované literatury – ani diskusní nějaké změny? Změnily se nějak požadavky nebo příspěvky, ani oceňování se nijak neoddělovalo. Pro- ohlasy tvých čtenářů? stě literatura. Fakt vzrostl? Já jsem totiž nabyla dojmu, že spíš A ve fi lmovém umění to není o nic lepší. Kdy se poněkud poklesl. A vysvětluji si to tím, že před těmi u nás naposled natočil nějaký horror hodný toho jmé- dvaceti lety to bylo něco, co tady dlouho vychá- na, a kolik jich vzniká ve světě… zet nemohlo, takže vyhladovělé čtenářstvo se vrha- lo na všechno, co se objevilo. Když jsem vypustila Časopis Howard by rád věděl: máš nějakého do světa svou první knihu „transylvánské série“, sdě- oblíbeného autora knižního horroru v Čechách lovali mi čtenáři, no, pravda… hlavně čtenářky, že nebo v zahraničí? jsou u vytržení z naprosto nového a do té doby ne- A přesto se to časopis Howard nedozví. Zato se vídaného pohledu na Draculu. A že vlastně tak nějak tedy aspoň přiznám, že jsem v tomto ohledu člověk celou dobu tušily, že to nebyl žádný prvoplánový čer- nestálý. Nemám jednoho celoživotního jasného oblí- nobílý zloun a arcipadouch. Už nikdy prý ho teď ne- bence, kterého bych si vzala na pustý ostrov. Nejob- můžou vidět jinak. „Dovolila jste mi ho milovat,“ na- líbenějším autorem je vždycky ten, jehož dílo právě psala mi tenkrát jistá dáma úctyhodného věku. Teď vyhovuje mému momentálnímu rozpoložení, tomu, už si na to ale mí čtenáři zvykli. Nepřekvapuje je to co se děje, životní etapě nebo situaci. Za týden, nebo a vědí, že žádný upír u mě nikdy nebude čistokrevný taky za pět let, to může být někdo úplně jiný. Jednou záporák. Takže víc reagují zase na jiné věci. Třeba se jsou v mé síni slávy mistři klasiky, pak tam vtrhne tře- ptají, kolik je v čem historické pravdy a kolik fantazie. ba autor úplně nové prvotiny. Jmenovat nebudu – co kdyby se někdo naštval, že tam to místo nemá stálé Horror jako literární směr… jaké vidíš jeho a jisté? šance na českém knižním nebo i fi lmovém trhu? Bohužel nevelké a nevím, čím to je. Připadá mi to Ve tvých knihách není nouze o násilí, scény ne- jako takové podivné a vcelku neblahé české specifi - postrádají šťávu (především krev), jsou ale popi- kum. U nás se z čtenářů i autorů horroru dělá něco sované s takovou samozřejmostí, s jakou by asi jako izolovaný spolek potrhlíků se zálibou v brako- chovatel dravé šelmy popsal její krmení. Vzhle- vém čtivu, který nikdo nebere vážně. Knihy toho- dem ke tvé minulosti mě napadá, kde jsi mohla to žánru se recenzují jen ve speciálních časopisech čerpat inspiraci… nebo webech, ceny se udělují také jen v rámci sci-fi , Zčásti to z mé minulosti chovatele šelem v ZOO horror a fantasy komunity. Mainstream se tváří, jako plynout může. Vždycky mě fascinovala „krutá ne- kdyby nic takového neexistovalo a jako že to vlast- vinnost“ zvířecích zabijáků. A kdo pozná lvy, tygry, ně vůbec není „opravdová literatura“. Což ale ve svě- pumy, levharty… zblízka, nemůže nevidět, že v sobě tě nevidíme. V USA obsazují horrorové tituly přední mají právě tu magickou směs agrese a něhy, jakou příčky žebříčků, kde se hodnotí knihy všech žánrů. jsou obdařeni mí románoví hrdinové. Není to ale sa- A je tomu tak dokonce i v Rusku, což rozhodně není mozřejmě inspirací jedinou. Baví mě všemožné varia- zrovna bašta pokroku. Před několika lety jsem byla ce na setkání zdánlivě nekompatibilních živočišných v Moskvě na literárním kongresu pořádaném ruským druhů a totální změna pohledu, kdy to, co se jedněm

[ 52 ] HOWAR D – 19/2016

zdá odporné a strašlivé, je pro druhé nádherné a při- čem příběhů. Pomyslný ﬁ lm se začne odvíjet před rozené. Jedna novinářka mi kdysi řekla, že moje kni- očima. Jenže Attilou to nezačíná. Vrátíme se do doby hy jsou ve své podstatě všechny o jedné věci: o prá- Dácké říše, na území dnešního Rumunska, do krva- vu být jiný. vých časů, kdy zemi plenily římské legie. Podle jed- né legendy, která se v Rumunsku vypráví dodneška, Základním pilířem tvé tvorby je série o Vla- prý měly jakousi záhadnou strašlivou zbraň. A v jed- du Draculovi. Na prvním HorrorConu jsi nám čet- né verzi téhle pověsti se prý doslova píše „vedli to la z nejnovějšího dílu, kde se objevuje mimo jiné před sebou v řetězech“… A tak taky přišla tahle kni- i sám Attila. My jsme samozřejmě zvědaví, zda ne- ha ke svému názvu. V řetězech. Vlad Dracula, kníže prozradíš ještě něco dalšího… valašský a transylvánský, je hlavní postavou magické K tomu Attilovi to jednou u mě zákonitě dojít devítky, devíti dílů draculovské ságy, a tak jsem si muselo. Vždyť už Bram Stoker, klasik největší, vlo- řekla, že poslední, desátý díl by měl vyprávět o jiném žil svému Draculovi do úst slova o tom, že mu v ži- nesmrtelném – o tom, který se o Vladovu nesmrtel- lách proudí Attilova krev. Historicky nic takového do- nost zasloužil. To je spravedlivé, ne? loženo není, takže – jak ho to napadlo? A jak by to bylo možné? Takovéhle otázky jsou u mě spouště- Děkujeme za rozhovor

[ 53 ] R ECENZE Jiná rasa & Noční lovci Jenny Nowak

„Chutná hnusně. Ale čemu se divím. Jak ohavná je jeho duše, tak odporný je uvnitř celý.“ (Vampýr Adreen)

Upíři existují! Mám na mysli bytosti bílé jako sníh, které pijí litry krve a přes den se ukrývají do krypt. Ještě existují, a dokonce i u nás. Alespoň tedy v kni- hách Jenny Nowak… To byl jeden z důvodů, proč jsem sáhla po romá- nech Jiná rasa a Noční lovci.

Jiná rasa Vydavatel: Apsida, 1997 Počet stran: 254 ti. Atmosféra doby, vystavěna na živých popisech, vě- Noční lovci rohodných reáliích a skutečných událostech, je uvěři- Vydavatel: Netopejr, 2011 telná. Až můžete mít pocit, že snad prožíváte některý Počet stran: 376 z minulých životů, a všechnu tu osudovost, nadšení, žal i strach skutečně prožíváte. Jakmile se jednou za- Většina hlavních hrdinů této minisérie – chcete-li čtete, je těžké, ne-li nemožné přestat. Zajímavá je i nej- – jsou tiché stíny noci, které vás během mžiku mohou poslednější z vedlejších postav, každé místo, kde se rozsápat na kusy a po krvavé hostině v klidu usnout byť jen na pár pomíjivých chvilek zastavíte. Z naturali- na chladnoucích zbytcích vašeho těla. Jsou ale také sticky popsaných ataků Vampýrů tuhne krev (mnohdy příslušníky vznešené rasy, kteří mají svoji hierarchii je vám i malounko zle), za jejich zvrácený apetit by se a pevná pravidla. Jedním z hlavních témat obou knih nemusel stydět ani Hannibal Lecter. Po prvním popsa- je právě rozpor těchto zákonů s těmi „lidskými,“ soužití ném „ochutnání“ si až do konce příběhu dobře uvědo- cizích bytostí s lidmi v průběhu několika minulých sta- mujete, že v každém zákoutí lesa, za každou chalupou, letí. Celý konﬂ ikt je vykreslen s nejjemnější důkladností pod každou skalou se může skrývat tichý, soustředě- zkušené autorky. Jakmile první mladičká hrdinka sta- ný, mrštný a hladový Stín… ne tváří v tvář Vznešenému, jehož přirozeně považuje Nepopiratelný vypravěčský um Jenny Nowak za ďábla, skoro náhodou jeho útok přežije, a k tomu podtrhuje sloh lehce okořeněný jazykem staré doby, zjistí, že je v očekávání, je morální dilema nabíledni. který neruší ani v popisech poněkud delikátních, na- Hrdiny obou knih je snadné si zamilovat, ať už jde příklad požitku z umírání oběti nebo rituálního inces- o nesmrtelností posedlého zemana Boreše či bezcit- tu. Erotika celkově se nad vyprávěnými příběhy vzná- ného Vampýra Dakha, mladičkého nesmrtelného Ad- ší jako lehounký opojný dým, který naplno zapůsobí, reena, nebo řeholnici Ulriku. Mohou sebou navzájem až když jste správně naladěni. pohrdat, ani jeden však není lepší než ten druhý. Co po- Abych nepěla jen samou chválu… Je trochu ško- važují lidé za přirozenost, připadá Vampýrům ohavné da, že autorka své hrdiny sprovozuje ze světa s ta- a naopak. Zatímco upachtění sedláci kují pikle a vraž- kovou samozřejmostí, jako její Vampýři. Takže nedej dí se pro peníze, Stíny zabíjejí jedině z hladu. Lidé své pánbůh, abyste si zamilovali některé z lidských hrdi- krátké životy prožívají v tmářství, mnohdy v bídě a zby- nů. Jejich život totiž zmizí během jediného otočení tečném příkoří, Vampýři přebývají tisíciletí ve skalních stránky. A pak už jste o dalších pár staletí dál… Pro chrámech disponujících lázněmi a pohádkovým bo- lidské „krátce živé“ čtenáře může být tato skutečnost hatstvím. Zde polemizují o vzniku světa, vesmíru a tak až nepříjemná… vůbec… Pokud se zrovna nechystají na lov, nebo neře- ší vlastní přežití. I člověk totiž může zabít Vznešeného. Kristina Haidingerová V době, kdy lidé věřili na ďáblova znamení, stačí malá neopatrnost, aby se vyděšený lid pustil do fanatické- ho beznadějného pronásledování. Čtenář chtě nechtě fandí oběma stranám, což textu přidává na napínavos- Jiná rasa Noční Lovci

[ 54 ] HOWAR D – 19/2016 ECENZE R The Ha-

Hluboké hvozdy pro mne mají své kouzlo už Na The Hallow (který lze dohledat i pod názvem od dob Evil Dead a Lesa mytág. Že je to zvláštní The Woods) vás během sledování zaujmou dvě věci. kombinace? Samozřejmě, ale až si pustíte recenzo- Jednak výstavba děje, která je se stoupající stopáží vaný snímek, pochopíte, že některé příběhy prostě šílenější a šílenější a jednak s ní spojená atmosfé- zvláštní jsou a jejich místo ve světě se hledá jen slo- ra, která se významně liší od většiny ﬁ lmů, které le- žitě. Například já jsem The Hallow docenil až na po- tos uvidíte. V případě atmošky je na vině samozřejmě druhé, a i když jde o drobnou hříčku, možná jí dám prostředí temných lesů, prolezlých potvorami z ir- šanci i napotřetí. Proč? ských bájí a pověstí. Ty se z počátku chovají ukázně- ně, jak se na správná horrorová monstra sluší a vy- strkují růžky jen opatrně. Režie: Corin Hardy O to divočejší je jejich následné řádění, kte- Scénář: Corin Hardy, Felipe Marino ré si místy nezadá s mnohem známějšími kousky Délka: 97 min a do kterého se s velkou chutí zapojuje i tatínek Jo- Původ: Velká Británie sepha Mawla. Ten dostává nejvíce prostoru a dlužno Rok: 2015 dodat, že právem, protože jeho výkon je v rámci ob- Hrají: Bojana Novakovic, Joseph Mawle, dobných snímků jistě nadprůměrný, což je způsobe- Michael Smiley, Stuart Graham né také přerodem, který jej v průběhu necelých sta minut čeká. Ostatní herci jsou sympatičtí, jako třeba hami ňami Bojana Novakovic, ale vedle hlavy rodiny Protože je jiný. A to od prvních záběrů, ve kterých pouze paběrkují. se biolog s děckem na zádech prochází prvotním le- Samostatnou zmínku si zaslouží monstra, která sem a nalézá drobné náznaky, že v něm není vše působí ve většině záběrů nádherným oldschool do- v pořádku. Ty rychle přerostou v očividné výhružky, jmem, přestože jsou značně originální. Dnes už člo- které zdánlivě pocházejí od zahořklého starousedlí- věk neřeší, co se domalovávalo na počítači a co je ka, ale ve skutečnosti se jimi projevují bytosti, žijící poctivá maskérská práce. Ale z The Hallow je cítit hluboko v lese. Bytosti, které po mladé rodince ono- láska k řemeslu a zprostředkovaně i žánru jako ta- ho biologa něco chtějí. kovému.

[ 55 ] A samozřejmě láska k lesu, ať už v romantizují- chý skřet, rozhodně dejte Hallow šanci. Nebo třeba cí temné podobě z úvodu, či v té zběsilé brutální, i dvě. Myslím, že nebudete litovat. ve které se prezentuje v druhé polovině. Pokud to s temnými hvozdy máte nastavené obdobně a neva- dí vám, že z nich tu a tam vyskočí podivný světlopla- Roman Kroufek

[ 56 ] HOWAR D – 19/2016 Po žlutých stopách napětí

Slovo giallo pochází z italštiny a znamená žlutý. do dnešních dob. Jedním z těch, kteří ho dokázali Žánrový obsah to slovo dostalo díky začasté žlutým protáhnout nejen následujícími dekádami, ale dotáh- obalům drsných a mysteriózních detektivních romá- nout žlutou stopu mysteriózně horrorových detekti- nů vydávaných italským nakladatelstvím Mondadori. vek až do nového tisíciletí je Dario Argento: Non ho Svým způsobem šlo o jakousi obdobu českých ro- sonno (2001), Il Cartaio (2004), Giallo (2009). Gi- dokapsů. Později se označení giallo vžilo právě pro allem silně ovlivněný je ale např. i fi lm Federica Zam- literární a hlavně fi lmové detektivní příběhy, které se pagliona Tulpa – Perdizioni mortali (2012). svou charakterizací a otevřeností odlišovaly od kla- Ač někdy formou i obsahovými liniemi velmi pes- sických detektivek a nejednou zacházely až do ob- tré, giallo je lehce rozpoznatelné díky několika urču- lasti horroru. jícím a na první pohled zřetelným charakteristickým znakům a vlastnostem. Následující řádky nejsou žád- Počátky fi lmového gialla sahají až do 60. let. nou studií ani se nesnaží jí být. Jde čistě jen o divác- Za první giallo je označován hitchcockovsky ladě- ky subjektivní pohledy a závěry. ný fi lm Maria Bavy La ragazza che sapeva troppo Mezi tyto znaky patří hrátky s obrazem, kame- (Dívka, která věděla příliš mnoho, 1963). Největ- rou, střihem a úhly záběru. Kamera se často stává ší rozkvět fi lmového gialla však nastal v 70. letech, důležitým prvkem vyprávění, nejednou takřka přímo kdy se mu pravidelně věnovali pro něj určující tvůrci aktérkou děje. Dokáže se vtělit do různých postav, jako Dario Argento, Mario Bava, Lucio Fulci, Umber- stát se jejich vlastním pohledem, ať už jde o oběti, to Lenzi, Pupi Avati, Sergio Martino a další. Obzvláš- vrahy nebo přímo diváka. Je důležitou hnací silou at- tě první půlka sedmdesátek se stala doslova živnou mosféry. půdou tohoto žánru. Koncem 70. let došlo k výrazné- Giallo záběr díla lze mnohdy rozpoznat již podle mu úpadku, giallo přesto ve fi lmové podobě přežilo jeho názvu, který nabývá až podivných významů. Ať už jde o Argentovu na sebe nijak nenavazující a kro- mě názvů ničím nespojenou trojici „zvířecích“ giall L‘Ucello dalle piume di cristallo (Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru, 1970), Il Gatto a nove code (Devítiocasá kočka, 1971) a 4 mosche di velluto gri- gio (Čtyři mouchy na šedém sametu, 1971), erotizu- jící I Corpi presentano tracce di violenza carnale (Těla vykazují známky sexuálního násilí, 1973), na os- tří nože balancující Il fi ore dai petali d‘accacio (Kvě- tina s ocelovými lístky, 1973), v Praze se odehrávající La Corta notte delle bambole di vetro (Krátká noc skleněných panenek, 1971) nebo nedávný belgicko- -francouzsko-lucemburský mix gialla a psychologic- kého horroru L‘étrange couleur des larmes de ton corps (Podivná barva slz tvého těla, 2013). Při pro- cházení názvy giall si také nelze nevšimnout častého zaměření na zvířecí tvory: L‘iguana dalla lingua di fuoco (Leguán s ohnivým jazykem, 1971), Il gatto dagli occhi di giada (Kočka s jaspisovýma očima, 1977), Una farfalla con le ali insanguinate (Motýl se zkrvavenými křídly, 1971) nebo Una lucertola con la pelle di donna (Ještěrka s ženskou kůží, 1971).

[ 57 ] Nejvýraznějším atributem mnohých giall, které je Gialla mají ale převážně detektivní ráz. Hlavním výrazně odlišují od obyčejných kriminálek a detekti- hybatelem děje a napětí je odhalování a hledání vra- vek, je, krátce řečeno, brutalita. Respektive neuhý- ha, potažmo jeho pohnutek. S tím se pojí i předha- bání kamery v klíčových a vypjatých situacích. Ne- zování různých postav jakožto možných pachatelů. jednou jde o až detailně hračičkové gore. Šokující Má to však různé podoby. Někdy se podaří pacha- – detailní krvavé záběry na rozřezávání noži a žiletka- tele podle nabízených indícií odhalit, třeba i dříve mi lidského těla, včetně očních bulv a bradavek nebo než to udělá scénář. Jindy je divák potřebně zmaten, penetrace ženského rozkroku rozbitou lahví ve Ful- sveden na falešnou stopu a při závěrečném odhale- ciho Lo Squartatore di New York (1982). Otřesné ní překvapen. Dochází ale i ke komickým variantám, – nejsofi stikovanější, nejdetailnější a nejnepříjemnější kdy se zdá, že samotní tvůrci rozjeli příběh, aniž by scéna přejetí lidského těla vlakem, kterou kdy fi lmový měli jasno, kdo je vrahem a pak se pro jednu z nabí- svět stvořil, v Argentově Il Gatto a nove code (1971). zených postav rozhodli těsně před koncem. Nijak to Nepříjemné – způsob zabití a jeho ex post zobraze- však kouzlu gialla neubírá, naopak, společně s ná- ní pomocí rentgenového snímku v Cosa avete fatto sledující charakteristikou, to vytváří sofi stikované a Solange? (1972). Podivné a zvláštní – zabití hudeb- žánrové podhoubí. ním nástrojem v Non ho sonno (2001). Prostě tam, Čím gialla mohou při seznamování s nimi zau- kde v obyčejných detektivkách a mainstreamových jmout, překvapit nebo dokonce i znechutit (i to se thrillerech kamera milosrdně uhne, v giallech zůsta- může stát) nejvíce, jsou patrně pointy, či lépe řeče- ne stát a divákovi ukáže všechno do poslední kapky no pohnutky a motivy vrahů. Ty totiž v nejednom pří- krve, posledního smrtelného výkřiku, do nejpodrob- padě balancují na samotné hranici tragikomicky hu- nějších detailů. Doslova se vyžívá v různých možnos- tech a podobách zraňování a zabíjení lidského těla. Podobně jsou na tom gialla s nahotou a erotikou. Ty jsou sice v sedmdesátých letech skoro běžnou součástí nemainstreamových žánrových fi lmů, ale v giallech pointy a pohnutky tu a tam přímo souvisí s potlačovanou nebo pohnutou sexualitou a z toho pramenícími následky. Nebo se příběhy nakloní až do roviny erotických fi lmů. Jako v případě stejně erotického jako mysteriózního gialla Sergia Martina s nahými ženami a lesbickými scénami I Corpi presentano tracce di violenzia carnale (1973) nebo hodně dlouhou dobu mnohem více erotického (až na hranici soft porna) než horrorem říznutého gialla Ruggera Deodata Vortice mortale (1993) s polskou „Marylin Monroe“ Katarzynou Figurou v jedné z hlav- ních rolí. V giallech se prostě postavy nahoty ani sexu nebojí. A obzvláště tematicky sedmesátkové žánrové příspěvky ohledně nahoty přicházejí s jednou pozitiv- ní stránkou. Odhalují, jak to vypadalo, než ženy pro- padly epidemii bezchlupých těl. Prostě, jste-li hoši (i dívky, samozřejmě) od bobří řeky, přijdete si na své.

[ 58 ] HOWAR D – 19/2016

morné prostoty, suchosti až zanedbatelnosti. Vrah monických zombie krváků, ve své všestrannosti však prostě tu a tam vypadá jako troubovitý jouda a jed- i on vstoupil na žlutý koberec mysteriózních detekti- ná z tak dětinských a směšných pohnutek, až si di- vek. V Una Lucertola con la pelle di donna (1971) vák oprávněně může říci, jak byl schopen toho, co nás po něm za ruku vede dcera uznávaného politika, všechno ve fi lmu vyvedl. Není to pravidlo, to zase kterou sužují nechutné noční můry. V jedné z nich za- abychom nemalovali čerta na zeď, ale ty pohnutky vraždí sex a drogy milující sousedku. Když se však jsou tu a tam prostě až bizarně podivínské. A komic- zjistí, že ona sousedka byla zavražděna i ve sku- ky zábavné. tečnosti, Carol se stává hlavní podezřelou. Jelikož K dokreslení tématického obrazu závěrem krátký si však na radu psychiatra Carol všechny své noční výběr deseti sedmdesátkových giall. Výběr čistě jen můry zapisovala, je možné, že se jejich záznamů jen chronologický, aby nám vyšel na každý rok naší té- někdo zmocnil a zneužil je, aby ji obvinil. Fulci svůj matické dekády jeden kousek. rukopis nezapře ani v tomto částečně psychedelic- A začněme hned se jménem nejvýraznějším. Da- kém krimi. Ať už šťavnatými gore kousky nebo vizuál- rio Argento před tímto fi lmem už něco spolurežíroval, ně silnými a barevnými snovými sekvencemi. Přesto ale až L‘Uccello dalle piume di cristallo (1970) je se ve fi lmu o mnohém hodně povídá, včetně nezbyt- jeho prvním samostatným fi lmem. Prostě už nechtěl, ného závěrečného odhalení. To je pojato v klasickém aby mu do toho mluvil někdo jiný. Příběh americké- holmesovsko-columbovském stylu. ho spisovatele, který se během procházky nočním Jak již, minimálně českodistribuční, název na- Římem nachomýtne k pokusu maskovaného muže povídá, v italsko-západoněmecké koprodukci Cosa v rukavicích zavraždit mladou ženu, je z jedné strany avete fatto a Solange? (Solange: Teror v dívčí škole, hodně fajn, ze druhé strany v podstatě slušný prů- 1972) se vrah motá kolem mladičkých studentek ka- měr. Záleží totiž na tom, zda jste před ním již nějaká tolické školy. A odpravuje je stylem opravdu zajíma- Argentova gialla viděli nebo ne. Protože to, co Ar- vým. Své chladné zbraně si totiž odkládá do jistých gento předvádí tady, ve svých pozdějších giallech jen partií nebohých studentek. Jisté ponětí o vrahových vypiloval k dokonalosti. Již tato prvotina však obsa- pohnutkách má jeden z učitelů, ale vzhledem k tomu, huje základní poznávací prvky Argentovek, jako např. že s jednou ze studentek udržuje více než vzděláva- netypické záběry, úhly a pohledy kamer, specifi cké cí poměr (i když vzdělávat se dá v lecčems), policii záběry na ruce apod., což je v každém případě po- nic říct nemůže. Film Massima Dallamana (s kamerou těšující. Samozřejmě i s dějovou linií. Ukáže se, že Joe D‘Amata a hudbou… no, jistě přijdete na to, koho zachráněná dívka je jedinou přeživší obětí sériového asi) se nese v hodně pomalém tempu, které narušují zabijáka. Policie se však k vyšetřování nemá a tak se snad jen vražedné scény, což mu propůjčuje potřeb- ho chopí spisovatel se svou přítelkyní. Vrah v rukavi- nou atmosféru. Rezignuje na pro giallo nejednou ur- cích, respektive samotné ruce v rukavicích, jsou Ar- čující vizuální hrátky, koncentruje se hlavně na příběh, gentovým poznávacím znamením a kdykoliv se v ja- který nezvykle do popředí vystrkuje postavu vyšetřu- kémkoliv jeho fi lmu objeví detailní záběr, jsou to ruce jícího detektiva. Jak hlásá slovo Obitovo: „Podívaná samotného režiséra. Hudbu k fi lmu složil Ennio Mor- je to magická, tak dokonalé fi lmy umělo natočit jen ricone, který při procházce žlutou zahradou cestu va- pár vyvolených.“ A nechybí samozřejmě nahota, jsme ším uším zkříží hned několikrát. přeci v katolické škole. Byl by hřích to nevyužít. Třeba hned u následujícího fi lmu. Neméně slavný Studentky (tentokrát vysokoškolské) jsou hlav- a v určitých kruzích velebený Argentův krajan Lucio ním řezivem i ve fi lmu Sergia Martina I Corpi pre- Fulci je znám a opěvován spíše coby mistr gore a dé- sentano tracce di violenza carnale (1973) známém

[ 59 ] i pod anglickým názvem Torso. Zápletka je v podsta- tý, že je důležitá pro odhalení vraha, který vraždí dále. tě jednoduchá – na jisté vysoké škole začne někdo Klavíristovi v hledání a odhalování pomáhá mladá no- vraždit studentky. Několik studentek se tedy rozhod- vinářka (v podání Darii Nicolodi). V tomto díle Argento ne odjet do starého domu nad městem. Jenže co čert dokázal dokonale skloubit své nejlepší klasické giallo nechtěl (ale scénárista ano), vraha kupodivu napad- (psychicky narušený maniak zabíjející různými zají- lo to samé. Snad proto, že jde o vysokoškolské stu- mavými kousky, jehož akci zpravidla předchází/uvá- dentky (které samy odjedou na odlehlé místo), hodně dí dětská písnička, trocha té krve, decentní brutality dlouhou dobu fi lm jede převážně na erotiku a nahotu a padajících hlav) s hodně povedenými komediální- (i v lesbickém provedení). Postupně to ale doplňu- mi scénami a trochou toho strachu (oko v šatníku). je zajímavým prostředím a v podstatě až náhodnými Co je však hlavní, Argento dokázal utáhnout celé dvě krvavými scénami, aby to v závěru završil absurdně hodiny fi lmu bez nudných scén tak, že v závěru ani komickou pointou s odhalením vraha a jeho motivů. nevadí, že vrahovy pohnutky vlastně nebyly pořádně Jednu z hlavních hrdinek si zahrála tehdy populár- vůbec nijak odhaleny. Kromě typické kamery je vý- ní britská kráska Suzy Kendall. Mihla se v bondovce raznou složkou hudba, o kterou se, kromě Gasliniho Thunderball, zahrála si i v Argentově Ptáku s křišťá- a Martina, postarala skupina Goblin. lovým peřím a tohle byl jeden z posledních fi lmů její Ven z města zavádí Pupi Avati hrdinu svého La jen o něco delší než desetileté herecké kariéry, kterou Casa dalle fi nestre che ridono (1976). Stefano je ukončila o čtyři roky později. A ne, hudbu tentokrát totiž restaurátor a přijíždí do malé italské vesničky neskládal Morricone, ale bratři De Angelisové. opravit kostelní fresku zobrazující utrpení svatého V La Polizia chiede aiuto (1974) se Massimo Šebestiána. Autorem děsivé fresky, která již na první Dallamano drží spíše klasického detektivního thrille- pohled něco ukrývá, je již mrtvý tajemný a bláznivý ru a giallem jen lehce koření. Vraha ani ne patnác- malíř posedlý smrtí. Příběh postupně odhaluje více tileté těhotné dívky, kterou najdou nahou oběšenou a více nejen o něm, o tom, že svou fresku nedokon- v podkrovním bytě se spermatem ve všech hlavních čil, ale i o malířových dvou sestrách nebo tajemství, tělesných otvorech, totiž nehledá ani spisovatel, ani kvůli němuž umírá první člověk. Dům se smějícími se novinář nebo fotograf, ale klasický vyšetřovací tým okny, snad v souladu s vesnickým prostředím, plyne policie společně s mladou prokurátorkou. Stopy je opravdu pomalým tempem, natolik, že se může zdát, přivedou až ke skupině nezletilých prostitutek pra- že člověk sleduje spíše romantizující thriller než dé- cujících pro vybranou klientelu, sahající hodně vyso- monicky horrorové giallo. Přesto nás Avati oblaží ší- ko. O giallo se fi lm otírá hlavně když dojde na krev lenou scénou s hlemýždi, táhlou atmosférou, kdy se a maso. Pobíhá tu totiž motocyklista se sekáčkem člověk nedokáže zbavit pocitu, že něco visí ve vzdu- na maso a některé oběti musí v márnici doslova sklá- chu nebo se schovává za rohem a oproti celkovému dat jako skládačku. Film je spíše dobovým kriminali- fi lmu silně gradující závěrečnou desetiminutovkou stickým výkřikem, kterých se v té době točilo hodně, a zajímavou hudbou. refl ektujícím neutěšenou situaci společnosti (závě- Rozjíždí-li se jistá gialla jako pouhé kriminál- rečný text o ztracené mládeži). Když to hodně přeže- ky, Pensione paura (1977) se rozjíždí jako „obyčej- neme, představte si Drsného Harryho se zohavený- né“ drama. Drama mladé dívky Rosy, která za druhé mi mrtvolami, nahotou, odsekávanými končetinami světové války spravuje se svou matkou hotel někde a nějakým tím litříkem krve. na italském venkově a čeká na otce, až se vrátí z vál- Vraťme se ale k Argentovi. Za jeho nejlepší fi lm ky. Po tragické smrti matky Rosa zůstává na hotel, mnozí považují Profondo rosso (1975). Příběh kla- obývaný docela zajímavými postavičkami, postarší víristy (v podání Davida Hemmingse), který se stane paničkou a jejím mladým milencem počínaje, mu- svědkem brutální vraždy. Během ní prožije podivnou žem psychicky narušeným smrtí své rodiny a dvě- vidinu, jíž se poté snaží přijít na kloub, protože si je jis- ma prostitutkami se svými zákazníky konče, sama,

[ 60 ] HOWAR D – 19/2016

a kromě starostí o zákazníky se musí vypořádat s je- běžná nadpřirozená linie. Tím však přednosti fi lmu jich neustálým psychickým a sexuálním obtěžová- končí. Film si naopak zachovává až komicky laděnou ním. Když pak kolem začnou umírat lidé a Rosa v ně- pointu, už cesta k ní je docela humorná a zábavná. kterých hostech odhalí kriminálníky, začíná o hotel Dobrou stránkou tohoto je fakt, že ač už je jasná, zdá bojovat. Protože v něm stále chce čekat na svého se neuvěřitelná. Kriminální linie se snaží, přesto skoro otce. Mysteriózní dramatický thriller Francesca Ba- vůbec nenaznačuje jak motivy tak možnou tvář vraha rilliho se klasicky pojatému giallu vymyká hned v ně- a celý fi lm se, i díky přepostavování na uzavřeném kolika základních oblastech. Ať už místem a dobou, prostoru, nakonec utopí v absencí atmosféry a vlast- tak i v podstatě absencí tajemna (všechno je jasné, ně i nějakého kloudnějšího závěru. Dalo by se říci, že aktéři příkoří jsou viditelní a zřetelní, nic není ukrý- fi lm nevyčerpává potenciál jak zápletky a pointy, tak váno a schováváno) a technicky vzato i detektivní i prostoru, v němž se odehrává. linie. Zde prostě utajený vrah naprosto chybí. Sice Giallo ve druhé půli sedmdesátek pomalu začalo se zde objevuje nahota i sexuální scény (včetně jed- ztrácet dech. Že tomu tak nebylo vždy a pořád do- noho znásilnění) a o krev a vraždy divák také nepři- kázalo zasáhnout úderem devítiocasé kočky, doka- jde (byť nejde o nic častého), Pensione paura patří zuje stylově nazvaný fi lm Maria Landiho Giallo a Ve- k tomu málu giall, které se prakticky vůbec neotírají nezia (1979), známý pod anglickým názvem Gore o horror. Vlastně až v samotném závěru fi lm naska- in Venice. Filmu by však stejně slušel i název Sesso kuje do psychologicky zatížené linie giall a obecně a Venecia, tedy Sex v Benátkách. Příběh policejního jeho kontury nabírá nejdříve až někde od poloviny. vyšetřovatele, závislého na vejcích natvrdo, vyšetřu- Což z fi lmu, společně se zajímavým prostředím, vel- jícího vraždu partnerského páru, kdy on byl ubodán mi zvláštním osazenstvem hotelu a skvěle obsaze- nůžkami a ona utopena v řece na dost dlouhé scény nou hlavní hrdinkou, vytváří zajímavou a na poměry překračuje hranice ne zrovna soft pornografi e. Ano, žánru netypickou podívanou. kromě toho, že během vyšetřování přibývá mrtvých, Na území až spiritisticky mysteriózního kriminál- převážně z řad vyslýchaných známých zavražděného ního dramatu naopak vstupuje televizní snímek Giu- páru, kteří jsou čtvrceni, upalováni a jinak odpravo- liana Montalda Circuito chiuso (1978), který v osm- váni, se retrospektivně dozvídáme spoustu opravdu desátých letech proběhl pod názvem Uzavřený kruh lechtivých až vzrušivých detailů ze života zavraždě- dokonce československými obrazovkami. Tento sní- ného páru, hlavně ohledně jejích sexuálního života, mek je výrazný hlavně dvěma prvky. Prakticky celý se plného gruppen sexu, masturbace a znásilňování. odehrává v úzkém uzavřeném prostoru kina, v němž Z naší výběrové desítky rozhodně v erotické a se- došlo během projekce westernového fi lmu k zastře- xuální stránce ten nejotevřenější snímek. Tohle však lení jednoho z diváků. Policie kino uzavře a nikoho ze Landi dokázal vhodně a neprvoplánovitě skloubit se zaměstnanců ani diváků nechce pustit ven a hledá zajímavou zápletkou, stejně zajímavými a nápaditými mezi nimi vraha a motiv. Když dojde během rekon- mordy a překvapivě netradiční, silnou a chytrou po- strukce k zastřelení fi guranta, napětí a zmatení ros- intou. Italské giallo se se sedmdesátými léty nemohlo te. Druhý prvek zavání spoilerem, takže nechcete-li rozloučit lépe. si zkazit dojem z fi lmu, následující část souvětí pře- skočte – oním prvkem je totiž v giallech ne zrovna Honza Vojtíšek

[ 61 ] Hudebně nadaný skřet Zvuk horroru má nepočítaně jmen a i v sedm- V Itálii došlo k podepsání smlouvy s Cinevox a vý- desátých letech se jich hodně rozeznělo. Obzvláště měně zpěváka. Claudio Simonetti také prý bez jaké- jeden italský skřet si profi dlal cestu až k tomu, stát hokoliv udání důvodu změnil název kapely na Che- se v jistých kruzích kultem. Protože italští progresiv- rry Five ačkoliv chtěl zbytek pokračovat jako Oliver. ně rockoví Goblin si toto přízvisko po právu zaslou- Pod novým názvem byla vydána první LP deska. Pro ží. Dali o sobě vědět právě v sedmdesátých letech svůj specifi cký zvuk byli Cherry Five zváni ke hraní a v různých mutacích, verzích a variantách existují a předělávání skladeb slavných hudebníků. Což jim dodnes. patrně také pomohlo porozumět světu soundtracků a požadovaných technik. Poslední akcí Cherry Five Budeme-li se chtít podívat na samotný prapočá- byla opětovná změna na postu bicích, kdy se ke ko- tek Goblin, aniž bychom se chtěli zaobírat daty na- legům vrátil Walter Martino. rození členů, dohlédneme až do let 1972-1973. Teh- V roce 1975 Dario Argento točil jeden ze svých dy se sešli klávesista Claudio Simonetti s kytaristou nejslavnějších fi lmů Profondo Rosso a rozhodl se Massimem Morantem a za podpory basové kytary tentokrát nesáhnout pro osvědčeného Ennia Mor- Fabia Pignatelliho a bicí soupravy Waltera Martina ricona ale přizvat Girgio Gasliniho a kapelu Claudia nahráli pod pracovním názvem Oliver demosnímek. Simonettiho. K tomu Argenta přivedla jeho tehdejší Ten se poté dostal až do rukou producenta Yes Ed- žena a představitelka hlavní ženské role v Profondo dieho Offorda, který kapelu pozval do Anglie. Pig- Rosso Daria Argento. Hodně se jí totiž líbila progre- natelli se stal stálým členem souboru, za bicí usedl sivně rocková deska Cherry Five. Hudebníci se ne- Carlo Bordini a v Anglii se přidal zpěvák Clive Hay- nechali dlouho přemlouvat a začali spolupracovat nes. Offord však mezitím odjel do USA na turné s Yes s Gaslinim. Jenže Gaslini se s Argentem nepohodl a tak se naši hudebníci po vyčerpání fi nančních pro- a po několika dnech z celého projektu odešel. Ar- středků museli vrátit zpátky do Itálie. gento dal Simonettimu a jeho spoluhráčům volnou

[ 62 ] HOWAR D – 19/2016

ruku při skládání a celkem šibeniční termín k napsání Hned následující rok po Profondo Rosso Goblin a nahrání hudby k jeho fi lmu. vydávají vlastní desku Roller (1976), která nijak ne- Kapela (ve složení Morante, Simonetti, Pignatelli vybočuje z jejich nastoleného stylu. Kromě toho, že a Martino) si opět změnila jméno, tentokrát již na Go- hudba nebyla určena pro žádný fi lm. blin a nahrála k fi lmu soundtrack, který předčil veške- K němu se však vrátili ještě ten samý rok, kdy rá očekávání. Výtvor tak svébytný, že vypovídá sám spolupracovali s Willy Brezzou na hudbě k fi lmu Per- za sebe a ke své existenci daný fi lm ani nepotřebuje. ché Si Uccidono (1976). V USA šel fi lm pod názvem Prodalo se jej více než milion kusů, celých 52 týdnů Percy is Killed, ale to šlo o špatné pochopení a přelo- se držel na příjemných příčkách hudebních žebříč- žení původního názvu. Brezza pro fi lm napsal původ- ků a zahájil v různých formách, směrech a podobách ní hudbu, zbývající skladby složili Goblin společně patrně dodnes trvající úspěšné období. Divoký Gob- s Fabiem Frizzim. Kvůli kontroverznímu obsahu fi lmu lin se zakousl do uší horrorových fanoušků a fanynek (zneužívání drog) kapela na jistou chvíli vystupovala a zní v nich dodnes. Takto se zrodila kariéra jedné jako Il Reale Impero Britannico. z nejoriginálnějších italských art-rockových kapel. Následující rok kapela nahrává hudbu ke krimi La Ve svém článku Głęboka czerwień Goblina pol- Via della Droga (1977) a k dalšímu horroru Daria Ar- ský autor Sebastian Chosiński hudbu Goblin ozna- genta Suspiria (1977). Roller a Suspiria Goblin na- čuje za „neobyčejně zvláštní směs symfonického roc- hrávali ve složení Morante, Simonetti, Pignatelli, Ma- ku s psychedelií a jazz-rockem. (…) Nemá smysl pídit rangolo a Guarini. se po pramenech této hudby, neboť je sama o sobě V roce 1978 Goblin (Morante, Simonetti, Pigna- nezvykle originální; kdybychom však přesto chtěli do- telli, bratři Marangolové a Tino Fornai) nahrávají hud- hledat inspiraci těchto Italů, z jedné strany bychom bu k fi lmu George A. Romera Dawn of the Dead, který museli zmínit psychedelické hledání Pink Floyd z ob- v Itálii šel pod názvem Zombi a je po něm pojmeno- dobí spolupráce se Sydem Barrettem, ze druhé na- vána i popisovaná nahrávka. Po této nahrávce došlo proti tomu – raná díla spolutvůrců kraut-rocku typu v řadách Goblin k prvnímu vážnějšímu personálnímu Amon Dűűl II, jakož i britské kapely z Cantenburské rozkolu. V letech 1978-1979 se členové jádra kapely scény (např. Soft Machine).“ Chosiński rovněž vý- hodně obměňovali. stižně vystihl tvorbu Goblin v pouhých třech větách: Fabio Pignatelli, Agostino Marangalo, jeho bra- „Bohatství zvuků a nálad, které se daří Simonettimu tr Antonio Marangolo a synovec Carlo Pennisi, který a kapele vyčarovat, dodnes poráží na kolena. Po ce- často u Goblin na koncertech zaskakoval v nepřítom- lou dobu tato muzika nedá zapomenout, že vznikla nosti Massima Moranta, v letech 1980 – 1982 spolu- jako podbarvení k horroru. Dokonce, i když máme co pracovali v kapele Flea on the Honey. Zbývající čle- do činění pouze s fragmenty, v jejich pozadí se nese nové pokračovali v nahrávání dalších soundtracků. duch neobyčejnosti a hrůzy.“ Nejen o hudbě k Pro- Vznikli soundtracky pro fi lmy Patrick (1979), Amo fondo Rosso, ale pro celou tvorbu Goblin se dá říci, Non Amo (1979), Squadra Antigangsters (1979), že je ambiciózním spojením jazzu, progresivního roc- Buio Omega (1979), Contamination (1980). Nahráv- ku a heavy metalu do účinného a zcela osobitého ky pro fi lmy Patrick, Contamination a Buio Omega stylu. vznikly bez účasti Claudia Simonettiho

[ 63 ] K částečnému reunionu došlo díky další spolu- tech 2011-2012 intenzivně vystupují nejen v Evropě, práci s Dariem Argentem, tentokrát pro jeho fi lm Te- ale i po celém světě. Dvakrát např. zavítají do Ja- nebre (1982). Tento fi lm však v diskografi i Goblin ponska a Austrálie, jednou na Nový Zéland. V dub- nenaleznete, neboť hudba z něj je přisuzována kaž- nu 2012 Simonetti společně s Guarinim, bubeníkem dému členu skupiny zvlášť (Pignatelli, Simonetti, Mo- Scottem a kytaristou Gartnerem vystupuje jako Go- rante, Martino), ne Goblin jako celku. blin Keys. New Goblin v novém složení a pod staro- Poté se cesty stěžejních a zakládajících členů novým názvem Goblin vyjíždí v létě 2013 na severo- opět rozcházejí. Soundtrack k Notturno (1983) vzni- americké turné. ká opět již bez Simonettiho (Pignateli, Guarini, Mar- Dalším ztělesněním Goblin je od roku 2013 Cla- tino, Marangolo). Další, a ne neposlední, spolupráci dio Simonetti‘s Goblin (Simonetti, Previtali, Tani, s Agrentem na jeho fi lmu Phenomena (1985) nahrá- Amorosi). Od února 2014 začal Simonetti se svým vají pouze Fabio Pignatelli a Claudio Simonetti. Hud- ansámblem objíždět různá vystoupení, na nichž nabu k satanskému horroru La Chiesa (1989) skládá živo přehrávají kompletní soundtracky během pro- dokonce pouze Fabio Pignatelli samotný. Čelní čle- jekce fi lmů jako Profondo Rosso, Suspiria, Zombi. nové Goblin (Morante, Pignatelli, Marangolo a Simo- V červnu 2014 Claudio Simonetti‘s Goblin vydáva- netti) se dohromady opět scházejí až v roce 2000, aby jí album nazvané The Murder Collections, složené složili hudbu k giallu Daria Argenta Non ho Sonno. z nových, ale věrných aranží některých skladeb Gob- Poté progresivní Skřet na čas utichne. Vrátí se lin a Simonettiho nejznámějších kompozic. až v roce 2005 a postupně (i souběžně) v několika Aby toho nebylo náhodou málo, čtyři z pěti pů- různých podobách a inkarnacích. V letech 2005 – vodních členů kapely (Morante, Guarini, Pignatelli, 2009 působí pod názvem Back to the Goblin bez Marangolo) v říjnu 2014 ohlásili a o rok později vydali Simonettiho (Morante, Pignatelli, Marangolo, Guarini, nahrávku Four of a King (2015). Ve stejném roce vy- v roce 2009 Zammit). V roce 2009 proběhlo, v rámci šla pak i deska Goblin Rebirth (2015). evropského reunion tour (Rakousko, Francie, Velká V roce 2011 vyšla monumentální 450 stránková Británie), jedno z prvních živých vystoupení Goblin kniha Goblin sette note in rosso (Goblin. Sedm po- po více než 30 letech. V prosinci 2009 však Back to známek v červené). Kniha sleduje kompletní histo- the Goblin ohlašují rozchod kvůli vnitřním konfl iktům. rii Goblin od roku 1973 do roku 2011 s podrobnou Koncerty nahlášené na rok 2010 jsou zrušeny. analýzou všech alb a fi lmů s hudbou Goblin (včet- Pro Unsound Festival v polském Krakově v létě ně všech nahrávek, na nichž spolupracovali). Kniha 2010 se vyprofi lovala formace později nazvaná New podrobně rozebírá životopisy všech členů, obsahu- Goblin. Šlo v podstatě o spojení základní sestavy je exkluzivní rozhovory. Kromě toho obsahuje disko- se sestavou tehdejší Simonettiho kapely Daemo- grafi e a fi lmografi e italských skladatelů, kteří vytvo- nia. V Krakově vystoupili Claudio Simonetti, Massi- řili hudbu k giallo a horrorovým fi lmům a informace mo Morante, Maurizio Guarini, Bruno Previtali a Titta o všech italských rockových kapelách, které se něja- Tani. Previtali a Tani pocházeli právě ze Simonettiho kým způsobem podílely na fi lmových soundtracích. Daemonie. V prosinci 2010 se však ostatní členové Neustálé změny členů a různé personální variace Goblin scházejí v Goblin Rebirth (Pignatelli, Maran- kapely jsou jistě smutnou součástí historie této dnes golo, Anselmi, Zammit a Cherni). New Goblin v le- již bezesporu hudební horrorové legendy, z obec-

[ 64 ] HOWAR D – 19/2016

ného fanouškovského hlediska je však důležité, že potřebnou a hustou atmosféru, v nejednom případě je nějakým způsobem stále možnost i naživo slyšet ji pomáhá sama vytvářet. Zároveň je to však hudba, hudbu, která stála u zrodu jednoho hudebně žánro- která funguje zcela samostatně, bez vizuální podpo- vého kultu a dala ostrý zvuk nejedné dekádě italské- ry. Čistě jen ona sama dokáže vyvolat mrazení v zá- ho ﬁ lmového horroru. Goblin jsou v podstatě unikát. dech. Dokázali složit hudbu, která daným horrorům dodává Honza Vojtíšek Diskograﬁ e Goblin

1975 Profondo Rosso (OST) 1982 Volo 1976 Roller 1982 Tenebre (OST) – jako Pignatelli, Simonetti, 1977 Suspiria (OST) Morante a Martino 1977 La Via Della Droga (OST) 1983 Notturno (OST) 1978 Il Fantastico Viaggio Del „Bagarozzo“ Mark 1985 Phenomena (OST) 1978 Zombi (OST) 1989 La Chiesa (OST) 1979 Patrick (OST) 2001 Non Ho Sonno (OST) 1979 Amo Non Amo (OST) 2006 Back to the Goblin 2005 1979 Squadra Anigangsters (OST) 2007 Gamma (OST) 1979 Buio Omega (OST) 2015 Four of a Kind 1980 Contamination (OST) 2015 Goblin Rebirth

[ 65 ] P ROFIL Lumleyho Svět Vampýrů

Psát ságy se může občas jevit jako nezasloužený v předchozích knihách nebylo? Třeba že po boji v zá- trest. V úvodní pentalogii všechno krásně zakončíte věru Zdroje se v upírském světě o zraněného Harryho opulentním závěrem, prakticky vymažete z povrchu Keogha starala mladá szganská cikánka Nana Kiklu zemského původní aktéry včetně těch nejhlavnějších tak důkladně, až z toho povila Keoghova dvojčata? (tedy upírů a Nekroskopa), ale pak, ať už vtíravý pocit Dva bratry odlišné jako voda a oheň, světlo a tma? někde vzadu v mysli nebo prostý marketingový a ﬁ - Ok, to by bylo. Máme tedy pokračovatele příběhu, nanční tah, vás přinutí pokračovat. A když už se ne- kteří ho potáhnou dále. Co ale s upíry? cháte zlomit, skočíte do toho rovnou další, tentokrát Když to prošlo s Keoghovými parchanty, proč by souvislou a na sebe navazující, trilogií. to neprošlo s nimi? Kdo si bude pamatovat nákres mapy a popis Světa brány z třetího Nekroskopa? Ano, šesté, sedmé a osmé pokračování Nekro- Prostě tam jen přikreslíme další kus území, o němž skopa je propojenou trilogií, uceleným příběhem na- v původní pentalogii nikdy nepadlo ani slovo, prvních zvaným Svět vampýrů, začínajícím na straně 9 knihy několik desítek až stovek stran úvodu nové trilogie Nekroskop VI: Pokrevní bratři. První kniha z trilo- věnujeme časovým skokům i v rozmezí několika tisí- gie Svět vampýrů (Necroscope VI: Blood Brothers, ciletí a umístíme tam uzavřenou a od okolního světa Vampire World 1, originál 1992, česky 2002) – přes- naprosto odtrženou skupinku upírů, žijící v uzavřené ně takovýmto názvoslovným peklem si musíte pro- komunitě nazvané Turgosheim. Že je to málo? Dob- cházet, když se dáte na rozsáhlé ságy – a končícím ře, oddělíme je neprostupnou Velkou rudou pustinou, na straně 535 knihy Nekroskop VIII: Války o krev. abychom zabránili kočujícím Szganyům vyzradit toto Třetí kniha z trilogie Svět vampýrů (Necroscope veletajemství. A v podstatě i upírům. Jenže nakonec VIII: Bloodwars, Vampire World 3, originál 1994, čes- se ona Velká rudá pustina ukáže vcelku prostupná, ky 2004). Chybí vám něco? Dobře, aby to bylo po- protože během rozvinutí příběhu se přes ni cestuje hromadě, prostřední díl se jmenuje Nekroskop VII: skoro stejně často jako po místní okresce. Jednodu- Poslední hrad. Druhá kniha z trilogie Svět vam- še tady najednou máme bandu upírů, o které předtím pýrů (Necroscope VII: The Last Aerie, Vampire World nikdy nikdo nevěděl. Čtenář to prostě bude muset 2, originál 1993, česky 2003). Prostě proč troškařit. sežrat, už proto, že za knihu zaplatil. Natáhnete ten příběh na 1462 stran. Však oni jsou Takže, víme, jak pokračuje genetická i parapsy- fantasy čtenáři zvyklí. Horroroví ale pravděpodobně chologická genetická výbava Harryho Keogha. Hned moc ne. dublovaně v podobě jeho dvojčat, která si hrají se Ale postupně. Následující řádky čtěte jen na vlast- svými vlčími synovci, potomky jejich zvlčilého bratra, ní nebezpečí. Spoilerování a jisté úrovni vyzrazování a vyrůstají ve světě bez upírů. Nathan je klidný, mírný důležitých věcí se prostě nelze vyhnout. a hloubavý. Moc toho nenamluví, a když jo, tak kok- Máte v podstatě happy endem ukončený příběh. tá. Nestor je jeho pravým opakem, je živý, silný, divo- Dobro zvítězilo, upíři jsou vyhlazení přímo u zdroje, ký a jeho bratr mu začíná lézt čím dál více na nervy. hlavní kladný hrdina se rozplynul, kdo ví kde. Po- I proto, že oba milují jednu dívku, která si nakonec vy- nechme bokem otázku proč vůbec, ale jak na to na- bere. Zrovna v okamžiku, kdy se k usedlým cikánům vázat? V upírské sáze, když upíři už nejsou? Nazvané z Turgosheimu přižene skupinka rebelantských upírů, podle hlavního hrdiny, který taky už není? kterým se zajedla Turgosheimská pravidla a chtějí žít, Z horrorového hlediska tím nejhorším možným lovit a vládnout svobodně a bez pravidel a usadí se způsobem. Odpíchnutím se od nejméně horroro- v posledním upírském hradě někdejší vládkyně Ka- vé, převážně fantasy třetí části, tedy Nekroskop III: ren. Hned při prvním útoku upírů na cikánské vesnice Zdroj. Začněme hlavním hrdinou. Ten je, chceme-li jsou oba bratři, kteří se zrovna perou kvůli dívce, roz- postupovat chronologicky a rozvíjet příběh dál, pro- děleni. Nestor je těžce zraněn na hlavě, utrpí silnou stě mimo hru. Co takhle si ale vymyslet něco, co amnézii a myslí si, že je upír. Jediné, co si vybavu-

[ 66 ] HOWAR D – 19/2016

je, je nenávist ke svému bratrovi, který ho, společ- spaním. Vyprávění se často retrospektivně vrací zpět ně s Mišou, která si konečně vybrala v jeho nepro- v čase, spousta vyprávěcích bloků je uváděna men- spěch, zradil. Nathan svého bratra hledá, myslí si, že torskými větami jako: „A stalo se to takto“, „Bylo to je mrtvá Miša i jejich matka. Nestor se přichomýtne takhle“ apod. Žánrem asi nejvýrazněji. Horror v této k souboji dvou upírů, pomůže jednomu z nich vyhrát části (a vlastně skoro i v dalších) aby čtenář pohle- a ten ho na oplátku učiní skutečným upírským vlád- dal. Prakticky tam není. Pokrevní bratři jedou v tak- cem. Nathan pořád hledá bratra, přičemž čtenáře řka čistém fantasy. Jak postavami a popisy tak i vy- (dle hobitského způsobu cestou tam a zase zpátky) právěním. V podstatě fantasy pohádka o upírských provede celým Světem Brány (tím současným, kdo vládcích, obývajících honosná sídla s názvy jako ví, co si třeba autor ještě přimyslí v dalších dílech) Kurví hrad a hlavní hrdina, osamělý bojovník s vnitř- a seznámí nejen s dalšími novými obyvateli tohoto ním soubojem, osobním zatížením a nutným osudo- světa (o nichž v předchozích knihách nepadlo ani vým předurčením, který musí bojovat nejen s vnějším slovo a zůstaneme-li u hobitské alegorie, jde v pod- ale i vnitřním nepřítelem jistě je čtenářsky a zájmově statě o nekroskopskou obdobu elfů) ale i s obyvateli sympatická, otázkou však je, zda tyto postupy fun- Turgosheimu. Ano, ač (ne)obyčejný člověk, stejně se gují v horroru. A je nezpochybnitelné, že Nekroskop za tu okatě neprostupnou a nebezpečnou Velkou ru- jako horror začínal. Z původně bondovsky laděného dou pustinu dostane. A zase hezky zpátky, aby po- špionážního upírského horroru se však nakonec stala prvé zkřížil cestu upírskému bratrovi. Ale jsme teprve (minimálně v námi probírané trilogii, neradi bychom v první části, takže se jen stane přesně to, co se stát předbíhali části příští) infantilnější verze Her o trůny musí a díky předpovědi jednoho z „elfích“ mudrců říznutá Hobitem. prostě víme, že se to stane. Brian Lumley rozjel ságu opravdu ve velkém. Za- Toto je tedy stručný obsah první knihy Pokrevní hltí nás popisy prostředí, postav i celých národů. Při- bratři. Je to hlavně o cestě a Nathanovi. Nestor je vede hned několik desítek nových postav. A to jak trochu upozaděn. Již tato část však ukazuje, nakolik z řad upírů (z Turgosheimu uprchlá šestice), tak i Sz- se trilogie Svět Vampýrů od předchozí pentalogie liší. ganyů, lidí i nových „ras“ a druhů. Skoro vším. Stylem vyprávění, žánrem i tím, že kni- Ve druhé části Světa Vampýrů, nazvané Posled- hy netvoří dějově samostatné části ale jeden souvislý ní hrad, se příběh na čas konečně dostane do naší příběh. Stylem proto, že je to výpravnější, opravdu reality, kde se členové pobočky E setkají s Harryho jako by vám to někdo vyprávěl jako pohádku před potomkem i novými nepřáteli z lidských řad. Kromě

[ 67 ] starých známých přijde na řadu několik nových členů svého původu, předurčení a snaží se plně ovládnout pobočky E (která se tak ještě více změní v jakousi re- své utajené schopnosti. A vrátit se do svého světa, alističtější obdobu X-menů) i protivníků, ještě zastyd- kde by jednou pro vždy (už zase?) zametl s upíry. lých v dobách studené války (což by se dalo trochu Po krátkém nutném úvodu se třetí díl, nazvaný vysvětlit dobou vzniku). Zajímavý je chronologický Války o krev, vrací zase jen čistě do světa Brány, vývoj. Lumley začal psát Nekroskopa jako v minu- kde se schyluje, zdálo by se, k opulentnímu střetu losti, začínal v 70. letech 20. století. Postupně však nejen upírů mezi sebou, ale i lidí s nimi. A s jinými lid- čas kolem čtenáře profrčí a Nekroskop se najednou mi. Z Turgosheimu přilétají skoro všichni upíři, aby se odehrává (v tehdejší) budoucnosti. Svět vampýrů se vypořádali se svými uprchlými vzbouřeneckými kole- totiž v reálném čase odehrává kolem roku 2006. Což gy. Rebelští upíři, včetně Nestora, chystají útok proti je, vzhledem k tomu, že Lumley poslední část vydal vzpurným cikánům. Ze „Země“ přišli zlí lidé s jasný- v roce 1994, přesun do budoucnosti. mi plány obsadit a kolonizovat paralelní svět. V Tur- Poslední hrad se tentokrát věnuje hlavně Nesto- gosheimu se schyluje v podstatě k puči. A vrací se rovi, jeho proměně v upíra a usazování v upírské ko- i Nathan s lidskými přáteli, kteří se s několika baťůžky munitě ubytované v posledním stojícím hradě vlád- zbraní chtějí postavit upírům. kyně Karen. Což je trošku živější a výživnější než Ve třetím díle kulminuje problém, budovaný již předchozí Nathanovo hobitské putování. Přesto se od Pokrevních bratrů. Lumley rozjel, postupně při- ale vrací i někdejší neduh upírů Brány. Až na pár vý- dával a vracel tolik nových i starých postav, až jimi jimek, jako Vasagi Sosák a Noma, kteří jsou opravdu příběh doslova zahltil. Války o krev by se mohly zdát děsiví a zajímaví, se upíři opět stávají jen přehlídkou jen nutným zakončením jejich příběhových linií, ale jakýchsi humorných karikatur stižených těmi nejne- i v nich ještě pořád přidává a rozjíždí nové postavy. příjemnějšími a nejnesympatičtějšími vlastnostmi je- Do popředí se tak dostávají nová jména, v některých šitností počínaje a nabubřelostí konče. Z děsivých případech se stávají až hlavními postavami (a to tře- a brutálních upírských bestií se už zase stali načan- ba až ve druhé půli knihy). A Lumley přestává stíhat. čaní komičtí modelové, karikatury všeho upírského, Některé postavy rozjíždí dlouho jen proto, aby je pak respektive toho, co z upírů činí krvelačné bestie. Tra- z příběhu odstranil během jednoho odstavce, ne- gikomické ﬁ gurky podobné spratkovitým puberťá- -li jedné dvou vět. A nejde jen o nějaké vedlejší po- kům. Jsou prostě spíše zábavní a směšní, než aby stavy. Celý ten dlouhý příběh jakoby čtenáře připra- z nich šel strach. Podobně je na tom i atmosféra. voval na střet několika hlavních postav, včetně těch Nedá se popřít, že by upíři (a jejich prostřednictvím nejhlavnějších. Stává se zřejmým, že se má stát, co i příběh) nebyli drsní a krutí. Jsou, zabíjí často a nese stát musí, na co je připravováno, co je očekává- jednou si to i užívají. Přesto příběh postrádá nějakou no. V jistých ohledech však čtenář je nutně zklamán. hustší atmosféru, i to nejdrsnější a nejkrutější cho- Některé charakterové a vztahové linie (včetně těch vání a projevy upírů až na pár výjimek působí suše hlavních) spíše vyšumí do ztracena, než aby skončily a pouze popisně, bez hloubky a zásahu. jasně, důrazně a zřetelně, důstojně na to, k čemu je Pozitivní na druhé části Světa vampýrů je, že se celý příběh připravoval. konečně dočkáme i nějakého toho ryzího horroru. Přesto se právě Války o krev jeví nejsvižnějším Jen je škoda, že to musí být v rámci celé trilogie až a nejčtivějším dílem nové trilogie. Snad kvůli nutnos- na straně 848. Ano, ač je Poslední hrad obecně tem- ti ukončovat rozjetý příběh a ukočírovat tu spoustu nější, hustější a drsnější, pořád se teoreticky pohy- postav absentují rozvláčné až nudné opisy. Na scénu bujeme spíše na území fantasy a mysteriózního thri- přichází akce. Horror mizí. lleru. Až po osmi stech stranách se dočkáme čisté Svět vampýrů ukazuje, že Nekroskopův svět se a ryzí horrorové scény. Lumley se tentokrát opět utr- již vyčerpal. Brian Lumley nebyl schopen přijít s ně- huje z řetězu i ohledně ostrých až explicitně erotic- čím novým, jen v podstatě, s jinými postavami zo- kých porno scén. pakoval to, co docela dobře odsýpalo a dalo se po- Negativem pak je fakt, že Nekroskop již není važovat za zajímavé v jedné a půl předchozí knize. schopen přijít s něčím novým a originálním, naopak Roztažené na tři tlusté knihy to však zavání hlavně v podstatě jen opakuje již řečené a speciálně tato neoriginalitou, předvídatelností, nudou a nezáživnos- část to činí přímo doslova. Několikrát se vrací k udá- tí. A to i v případě přechodu z jednoho žánru do žánru lostem, které se již udály (v předchozích částech) jiného, k čemuž zde došlo. a připomíná je čtenářům znovu, nejednou i na něko- Stejně jako u předchozí pentalogie, vzhledem lika stranách. k závěru je opravdu zajímavé čekat, o čem budou Nestor se tedy hlouběji propadá do své nově na- další díly. Které tady jsou. Pokud si Lumley opět po- byté upírské podstaty, srůstá s ní a dle všech před- může takovým stylem jako na začátku této bratrské pokladů si ji užívá. V jeho temné a hroutící se mysli se trilogie, na potvrzení úpadku série je zaděláno. pomalu odhalují a rozjasňují další a další střípky jeho prožité zrady a připravuje krutou pomstu. Nathan mezitím v Londýně, v pobočce E, odhaluje tajemství Honza Vojtíšek

[ 68 ] HOWAR D – 19/2016 Norbert Góra Akutn ě potřebná dovolená

James Dargan vykřikl a otevřel oči. Budík z čer- poskakujících pneumatik. Lidé naskakovali do auto- veně podsvětlenými číslicemi ukazoval sedm. Zdálo busů a aut, díky čemuž ulice města proslaveného Big se mu o nějaké okřídlené bytosti, s dlouhými a jako Benem a Britským parlamentem připomínaly stave- břitva ostrými pazoury, která se na něj vrhla, aby mu niště neustále se opožďující stavby. Bylo třeba vyhý- přeťala tepnu. Krev vystřelila jako z pušky, on ale le- bat se zácpám, projíždět vedlejšími uličkami, i tak ale žel na posteli a třásl se jako při horečce. každý nakonec znehybněl v automobilové paralýze. Nějaká všivá noční můra, napadlo ho a hluboce James neměl auto a považoval to za jedno z nejsi oddechl. Za okny se Londýn probouzel k životu. lepších rozhodnutí, které ve svém dosavadním životě Bydlel na rušné ulici – Elliot‘s Row – poblíž stanice kdy učinil. Kam až jeho paměť sahala, vždy si bez něj metra Elephant&Castle. Za oknem zaslechl pískot skvěle poradil. Do své ﬁ rmy, zabývající se distribucí

[ 69 ] drobné elektroniky, to měl kousek metrem, na stanici t&Castle na Borough cesta trvala sotva dvě minuty. Borough. Odtud se bez problému dalo dojít do kan- To není nic v porovnání s faktem, že se Londýn rozta- celáře pěšky. Dargan se vyhrabal zpod bavlněné bílé hoval jako žvýkačka a jeho hranice obývalo přes osm peřiny a vstal z postele. Spustil bosé nohy na boro- milionů lidí. vicové parkety a přešel k oknu. Skoro vykřikl, když Ráno byl peron maximálně přeplněný. Někdo ně- v něm zahlédl svůj odraz. koho prosil za prominutí, jiný jiného šťouchl loktem. Matko moje, jak to vypadám? – napadlo ho, když Jízda v tuto hodinu zcela jistě nepatřila k nejpříjem- si dlaněmi masíroval obličej. Děsivě bílé tváře, lesk- nějším částem všedního dne. Přijel jeho vlak, ale než noucí se oči. Úplně, jako kdyby byl duchem. se James k němu dokázal protlačit, nástupní dveře Co bylo horší, v koutcích očí objevil několik nose s tichým šumem zavřely. vých vrásek. I když si na pracovní podmínky nestě- „Do prdele!“ procedil přes zaťaté zuby. Další vlak žoval, život se s ním nemazlil. Už si nevzpomínal, kdy měl sice přijet již za pět minut, ale v současném světě naposled byl na dovolené. Před rokem? Půldruhým rychlých rozhovorů, rychlého sexu a rychlého cesto- rokem? Neustále snil o sbalení kufru a letu přímo vání představovalo pět minut takřka věčnost. na Havaj, pestrobarevných drincích s deštníčky, vy- Dargan zakašlal a tehdy ho zachvátila série zá- hřívání se v záři zlatavého slunce a naprostém nic- blesků před očima tak silných, že skoro shodil na ko- nedělání. leje nějakou ženu s dítětem. Zahlédl ty samé létající Seru na to, příští týden si vezmu dovolenou, roz- potvory ze snu. A co bylo horší, zahlédl je uvnitř vla- hodl se a usmál se na svůj odraz. ku… vlaku, který právě vjel do tunelu zahaleného ne- Otevřel okno a nasál do plic vzduch, vdechl ka- proniknutelnou tmou. ždodennost gigantické metropole, plnou kvílejících „Haló, pane, není vám nic?“ pneumatik, lidské konverzace i cvrlikání ptáků. Nebi „Nechcete vodu, pane?“ kralovalo slunce. Dobré znamení. Nakonec i v tomto „Cítíte se dobře?“ blbém městě bylo možné jej na okamžik zahlédnout, Ty otázky slyšel znovu a znovu, když se opíral než ho zakryjí široké bouřkové cumulonimbusy. o stěnu, s tváří bledou jako celá továrna na papír. Ne- Vystrčil hlavu z okna. Z výšky třetího patra lidé měl sílu odpovědět na žádnou z nich. Cítil pouze, jak vypadali jako v řadách vysázené hlávky kapusty. jím otřásá nepopsatelná hrůza a vzpomínky na ne- Náhle k jeho uším zezadu dorazil nějaký divný chutné scény plné krve a násilí. Úzkostlivě pohlédl zvuk. James se obrátil a ztuhl. Zdálo se mu, že se mu směrem k tunelu. někdo mihl za zády, tak prudce, až ho zalechtal vítr. Tak jasně, jako by stál hned vedle něj, viděl stroj- Sakra, v bytě přeci nikdo nebyl! vůdce vedoucího vlak. Zíral na koleje a unaveným Ano, přesně, pomyslel si a zavrtěl nevýrazně hla- zrakem se rozhlížel z jedné strany tunelu ke druhé. vou. Začíná ti hrabat. Už slyšíš zvuky, které neexistu- Muž zamručel, když proud světla z reﬂ ektorů jí. Cítíš někoho, i když jediní lidé, které vidíš, jsou o tři padl na něco karmínově lesklého. Při tom pohledu patra níže. Dovolenou je nutné přeložit už na tento zavřeštěl a celou svou silou dupl na brzdu. týden, není nač čekat. Cestující ve vagonech popadali na sebe, převra- Otočil se a odešel do koupelny, kde si vyčistil celi se jako kostky domina. Nějaký muž s hustými zr- zuby a učesal se. Později se vrátil do pokoje a za- zavými vousy na tváři se udeřil zátylkem o plastové stavil se před obrovskou mahagonovou skříní na ob- držadlo u dveří, bolestivě zaječel a svalil se na zem. lečení. Uvnitř visel černý oblek s mátově zbarvenou Cestující začali křičet jeden přes druhého. Strojvůd- košilí a kravatou kardinálské ﬁ alové barvy. Střepal ce vstal ze sedačky a naklonil se ke sklu oddělujícího smítko z límce a důkladně si oblek prohlédl. Žádné jej od vnějšího světa. Na kolejích stála vysoká by- skvrny, za něž by bylo třeba se stydět. Oblek na me- tost, zaplavená proudy světla. Měla přes dva metry daili, a lá James švihák Dargan. na výšku a démonická, krvavě rudá křídla. Její oči pulsovaly čistým, vtěleným zlem. O několik minut později seběhl po schodech „Ježíši Kriste,“ zamumlal strojvůdce a chytil se a otevřel dveře cihlového bloku viktoriánského stylu. za hlavu přikrytou služební čepicí. Pod ní se nachá- Dostat se odsud do stanice metra zabralo jen chvil- zelo již nemnoho stříbřitých vlasů. Cokoliv, co stálo ku. Míjeli ho lidé různých národností, často spolu roz- před ním, nemělo v úmyslu jen tak odejít. mlouvající v mnoha světových jazycích. Převládala Zaryčelo to, zatřepalo křídly a vzneslo se to angličtina, ale bylo možné zaslechnout také polštinu, do vzduchu, a poté, jako by to byl vesmírný koráb hindštinu, ruštinu, němčinu a taky francouzštinu. vybavený lidstvu neznámou technologií, to vyrazilo Zakrátko již stál na peróně, k němuž obvykle při- kupředu. jížděly vlaky obsluhující trasu „Northern“. Z Elephan- Nestihl dokonce ani otevřít ústa. Bestie rozbila

[ 70 ] HOWAR D – 19/2016

sklo a za okamžik mu probodla čelo jako skalpel os- vé nadávky, v porovnání s nimiž slovo jako „imbecil“ trým pařátem. znělo takřka jako kompliment. Na elektronické tabuli se objevila informace, že V další vizi Dargan viděl čumily pozorující v em- následující vlaková souprava směrem na Borough se bryonální poloze ležícího muže, který něco nesrozu- ve stanici objeví za čtyři minuty. I přesto měl divný mitelně křičel. Někteří se pozastavovali nad tím, o co pocit, že se stane něco zlého… anebo se už stalo jde, proč stojí a proč vlak tak náhle zabrzdil. Neuply- a vlak určitě nezvládne projet tunelem. Zbledl v oka- nula ani minuta, když se o to přestali zajímat. Blon- mžiku, kdy zaslechl táhlý jek přicházející s hlubin dýna v kožené bundě a náhodně potrhaných svět- temnoty. Jako by někdo volal o pomoc, ale ne klasic- le modrých riﬂ ových kalhotách vyděšeně zavřískla kým způsobem – „prosím, pomozte mi!“ – ale agre- a ukázala prstem před sebe, směrem ke dveřím va- sivněji, útočně – „kurva, zachraňte mě!“. gonu. Uvnitř – doslova odnikud – se zmaterializovala Cosi se uprostřed hluché temnoty mihlo. Něco bytost s pekelně rudými křídly a očima svítícíma jako jako… sakra! rubíny. „Vypadněte odsud! Utečme!“ zakřičel a nadsko- Ostatní spolucestující taky křičeli, ve snaze vzdá- čil ve snaze vydrápat se nahoru. Dva muži mu po- lit se od kreatury co nejdále. Mezitím se uvnitř va- mohli zpátky na chladný povrch peronu. Nikdo se gonu objevily další okřídlené potvory. Přibývaly v dě- však nehýbal. Lidé po sobě udiveně koukali. James sivém tempu. Ze dvou byly čtyři, pak osm, deset, polkl slinu. Odvrátil zrak směrem k tunelu. Zvuky dvanáct… okřídlených bytostí byly stále hlasitější. Znovu se po- Pronikaly dovnitř, nechávaly volný průchod vra- díval na znepokojené neznámé. žednému chtíči. Jako první smrt ochutnal černošský „Jste hluší?! Řekl jsem, abyste vypadli! Hrozí puberťák s afrem na hlavě, oblečený v kostičkované nám strašné nebezpečí!“ křičel a máchal pěstmi. Na- modro-červené košili a pletených kalhotách. Jedna neštěstí bylo už pozdě. Démonické bytosti vystřelily z létajících bestií mu rozervala hrudník, vyrvala srdce z temnoty jako zlověstná eskadra. a sežrala jej tak rychle, že to jeho vyhasínající oči ješ- „Maminko,“ vyjekl James a vrhl se k východu ze tě stihly zaregistrovat. stanice. Cestující sledovali prchajícího s údivem. Jeden James Dargan se protlačil davem a stanul z nich, mladý punker ve vojenské blůze a omláce- na okraji peronu. Jeden krok navíc a spadl by na ko- ných černých gladiátorech vybuchl posměšným smí- leje, vůbec se tím ale nezabýval. chem. „Co to děláte?! Vždyť za okamžik přijede soupra- „Kompletně mu hráblo! Ten potřebuje akutně va!“ zakřičela starší paní, v bavlněném purpurovém okamžitou dovolenou!“ klobouku, s krémovou šálou, orchidejí a melanžovým Další vlak směr Borough právě vjížděl do stanice. kostýmkem. Bez zpoždění, bez problémů. Dargan se udiveně podíval jejím směrem, pak ale mávl rukou a seskočil dolů. Za ním se snesly urážli- Přeložil: Honza Vojtíšek

Norbert Góra (*1990). Spisovatel a básník hrůzy. Jeho tvorba spatřila denní světlo nejen v rodné zemi na Wisłe, ale také ve Spojených státech (antologie Lovecraft After Dark, My Cruel Invention, Bad Neighborhood nebo magazín The Horror-Zine), Velké Británii (antologie Detectives of the Fantastic, October‘s End, Fall of the Great empire), Irsku (antologie Midir agus Etain), Austrálii a dokonce i v Keni (antologie Language keňského au- torského kolektivu Jalada Africa). V Polsku povídky publikoval mimo jiné v magazínech: Krypta, Horror Masakra, Widok z Wysokiego Zamku, na in- ternetu: Niedobre Literki, Qfant, Histeria, Tchnienie Grozy, Misterium Grozy, Drabble na Niedzielę, Radio Pasta a v antologiích: Gospoda pod Choinką, Wydarzyło się w Malowniczem, Zaczarowani Słowami. Společně s Tomas- zem Siwcem napsal a vydal povídkovou sbírku Cztery echa grozy.

[ 71 ] R ECENZE Vrána: Soumrak bohů

Vrána Jamese O‘Barra je jeden z nejzásadněj- še po Mrtvé době, která sice podle všeho nenese ori- ších komiksů. A to nejen z hlediska historie žánru, ale ginální prvky Soumraku bohů, ale zase ctí pravidla i z hlediska Obitova. Jedná se o jeden z nejsilnějších původní Vrány a vypadá víceméně tak. Což by mohlo příběhů, jaký jsem v komiksu četl a ona osudovost, být mnohem více fajn. která je v ní naprosto zdrcující, opravdu umí vlézt Tady jsem měl pocit, jako bych četl příběh, kte- hluboko do mozku, usadit se tam a hodovat na nej- rý je nudnou jednohubkou, která ale nijak brutálně temnějších představách. S takovým přístupem pak neurazí, dokud člověk nerozklíčuje, že se přiživuje samozřejmě musím mít předsudky a každé pokračo- na známé a neopakovatelné značce. A to samozřej- vání nutně považovat už dopředu za pičovinu. mě nasere.

Roman Kroufek Scénář: Jim Terry Kresba: Jim Terry Vydavatel: Comics Centrum Rok českého vydání: 2013

Svým způsobem pak je satisfakcí, že to pičovi- na je. A přitom to zpočátku nevypadá vůbec špat- ně. Tak předně, zasadit vesmír Vrány s jeho pravidly do koncentračního tábora, kde je touha po pomstě každodenním, a často jediným, chlebem všech ne- právem vězněných, je vynikající nápad. To téma by šlo pojmout mnoha způsoby a, i když by intenzita asi nebyla taková jako v případě O‘Barrovi vnitřní bolesti, mohlo to mít sílu. Jim Terry se rozhodl pro ten nejlacinější a nejde- mentnější způsob. Z možného soﬁ stikovaného příbě- hu udělal brutální jatka, která nemají žádné drama- tičtější pozadí a jen se se stoupající intenzitou sunou směrem k lehce zajímavému konci. Žádná osudovost, žádná bolest, žádné emoce. A to je opravdu problém, protože spojení se značkou Vrány tak nutně vytváří zklamaného čtenáře. A přitom kresba je poměrně povedená. Možná až příliš afektovaná a barevná, ale to zase vycházím ze srovnání s původní Vránou, což je v tomto případě už moc nefér. Obstojí totiž sama o sobě a byla by skvě- lou kulisou pro nějaký akční zombie horror. Moment! Vždyť Soumrak bohů je akční zombie horror. Takže kresba k němu sedí dokonale. Ale bohužel to nefunguje moc ani jako akční zombie horror, ačkoli fandové tohoto subžánru by jis- tě ocenili adekvátní délku. Tahle Vrána je totiž kratší než průměrná soulož na českobudějovicku. A věřte mi, že ta se počítá v minutách. Autor tak vlastně ani příběhu nedal šanci se nějak adekvátně rozeběhnout a hnedka skáče k jeho závěru, tedy masakru. A tenhle závěr natahuje na celý book. Když se koukám na celý komiksový vesmír Vrá- ny, docela mě mrzí, že jsem z těch variací nesáhl spí-

[ 72 ] HOWAR D – 19/2016

[ 73 ] Rozhovor Milan Žáček Horror, to jsou i ti neviditelní a ne moc známí vzadu. Nejen autoři, herci a režiséři. Ale třeba i překla- datelé. Po mnoha různých profesích, které se podílí na našem oblíbeném žánru, a my jsme se jimi v roz- hovorech zabývali, muselo nutně dojít na překládání. A v současné době zřejmě neexistuje nikdo vhodněj- ší a povolanější pro rozhovor do Howarda než Milan Žáček. Nejen překladatel, ale i velký horrorový fanda a propagátor málo známých autorů a románů v čes- ké kotlině. V hospodě u (nejednoho) piva jej tedy vy- zpovídal Honza Vojtíšek.

Jak a proč ses dostal k překládání? S tím, že budu někdy překladatel, jsem nepočí- tal. Na univerzitě v Olomouci jsem ale napsal diplom- ku o horroru. Můj vedoucí diplomové práce, doktor, dnes už profesor, Peprník, měl v té době napsat doslov ke sbírce povídek Artura Machena. A nabídl mi, jestli mu s tím nechci pomoci, s překladem. Bylo to asi zrovna v den, kdy jsem končil vysokou školu, kdy jsem uzavíral svou diplomovou práci. Já jsem odpo- věděl, že ano, že se na to podívám. Nakonec jsem tu knihu přeložil a on k tomu napsal doslov. Vyšlo to ně- kdy v roce 1999 u nakladatelství Aurora a já se u toho nakladatelství uchytil, na čas, později skončilo. Ale tím to pro mě začalo. Bylo mi tehdy nějakých 23 let a od té doby to dělám, pořád. Bez přestávky. Nikdy jsem nedělal nic jiného. Pořád sedím doma na židli a překládám knížky. A proč? Protože se nenabízela žádná jiná stejně atraktivní volba nebo možnost, nebo spíš jsem nad žádnou jinou možností ani neuvažoval. Kdo by taky chtěl měnit něco tak zajímavého, že?

Ten Machen byl tedy úplně prvním překladem, za který jsi dostal zaplaceno? George MacDonalda. Těch knížek bylo čím dál více, Ano. Opravdu jsem naskočil do profesionálního až jsem se na něj začal v podstatě specializovat, na- překladu úplně od první knížky. cházel jsem se v tom. V současnosti ho ale nedělám nějak exkluzivně, bohužel. Překládám ročně pět šest Ty jsi tedy začal překládat hned horror? knížek, jsou tam i jiné věci, i něco málo mimo obor. No ano. Pak jsem si ale odskočil k něčemu jiné- mu. Má druhá přeložená knížka byl humor, Náruži- A ty jsi překladatel na volné noze nebo jsi vá- vý tenista od Jerome Klapky Jeromeho. Třetí kniha zaný na nějaké nakladatelství? byla o eutanazii, pro Pragmu. K horroru, temné sno- Jsem víceméně kmenový překladatel Laser- vé fantasy jsem se ale pořád vracel, byla tam Lilith -books, občas „zapůjčený“ jinam, překládám kdeco, „Horror odpovídá na základní otázky.“

[ 74 ] HOWAR D – 19/2016

překládání baví. Osobně některé knihy překládám až vášnivě, šíleně mě to baví. Úplně se do toho pono- řím. Vlezu třeba do povídky a na konci vylezu. V ten moment pro mě naprosto ideální zaměstnání, v němž spojím ty dva jazyky, výchozí body a jede to.

Když to rozvedeme na konkrétní příklad. Černá křídla Cthulhu, které jsi překládal, lovecraftovská věc. Ty jsi fanda Lovecrafta. Takže, kdyby to dostal přeložit někdo, kdo by o Lovecraftovi, povaze jeho příběhů, lovecraftovského univerza nic nevě- děl, jestli by mu na to stačilo jenom to, že umí dob- ře anglicky? Jestli by z toho vznikl dobrý překlad? Vždycky platí, že musí umět česky. To ti řekne kaž- dý překladatel. Ta angličtina je takový nástroj, ale češ- tina je úplně bezpodmínečný základ, který musíš umět. Mně přijde, že když tě něco baví, když tě to vnitřně ro- zechvěje, tak je to přidaná hodnota. Obzvláště ten Lo- vecraft. Asi by to přeložil člověk, který překládá nějaké manuály nebo návody na opravu ledničky, ale nevím, jak moc by to jako Lovecraft znělo. Třeba Lovecraft má svoje typická, často užívaná slova, různé eldritch, od horrorů, po fantasy, sci-fi , novelizace fi lmů (tře- blasphemous, gibbous, eerie, leprous, cyclopean, fun- ba Planetu opic)… Mechanismus je jednoduchý, mě- gous, a tam je třeba to udržet i česky… nebát se tam síčně mi chodí odměna a já odevzdávám překlady, dávat tu rouhavost, bezbožnost, titánskost a houbovi- k tomu občas jednám s agenty, pomáhám s redakcí tost a klidně i víckrát, moc to neobměňovat, pokud má jiných textů, doporučuji knížky, píšu na Facebook, je Lovecraft na deseti stránkách pětkrát rouhavý, tak dáš to taková symbióza. taky pětkrát rouhavý, protože je to jeho styl, i kdybys měl nutkání dávat synonyma. Jsi OSVČ nebo zaměstnanec? Čteš knihy, které máš přeložit před tím, než je Jsem OSVČ, ale v rámci toho Laseru, nebo jiných začneš překládat nebo překládáš rovnou z fl eku? nakladatelství, se mi hrnou knížky, já hrnu překlady Jak kdy. Jsou knížky, které jsem doporučil, ty a ty výše zmíněné činnosti a do toho paralelně chodí jsem měl načtené a věděl jsem, do čeho jdu. Ale je peníze, dlužno říct, že spíš přiskakují, v různých vl- i dost takových, které čtu a překládám zároveň. Sa- nách, není to pravidelné, není to zaměstnanecký re- žim. Někdy mi z těch vln, nepravidelnosti až trne. Ale tohle mají asi všichni OSVČ.

Stačí dobrá znalost daného jazyka k dobrému překladu nebo to potřebuje trochu více? Jazyk, ze kterého překládám, musím umět. Ale takhle, při překládání jsem s jazykem v kontaktu pí- semně, po těch letech už ani moc nevím, jak jsem na tom s mluvením, nejsem v kontaktu s mluvenou angličtinou. Teď po druhém pivu bych se anglicky nejspíš domluvil, ale bez něj bych asi napřed za- kopával. Určitě to ale někde ve mně je. Strávil jsem měsíce v angloamerickém prostředí, věřím, že by to šlo. Jinak s tou psanou formou angličtiny jsem úplně v pohodě, to jo, ale jak říkám, s mluvenou bych měl asi zprvu potíže, protože nejsem v tom živlu. A říká to lecjaký překladatel, třeba pan Kantůrek myslím ří- kal, že jak překládá, tak je to v pohodě, ale jak člověk není ve styku s mluvenou formou toho jazyka, pak jde mluvit a zjišťuje, že je to něco jiného… Je ale po- třeba, samozřejmě, umět i česky. A to ani nevím, kde se to ve mně vzalo. Pak je obrovská výhoda, že tě

[ 75 ] mozřejmě s tím, že si dělám poznámky, když se mi Jo, protože s tím prvním překladem nebyli spo- něco nezdá, nevím, jestli si mají postavy tykat, nebo kojeni. Bylo to špatné a lidi na to prý nadávali. Měli vykat, někdy dokonce jestli jde o muže, nebo ženu… relevantní kritiky, že ta kniha nebyla dobře přelože- označím si to v textu žlutě, když se problém dál v tex- ná. Přitom hodně lidí přísahá na to, že ta kniha byla tu vyřeší, vrátím se, opravím to. Někdy mám před dobrá. Já jsem ale dostal od Bety zakázku, že aby překladem jako čtenář náskok jednu dvě kapitoly. s tím mohli zase mezi lidi, potřebují to přeložit znovu. Přitom by pro ně bylo pohodlnější a levnější to jen Myslím si, že kromě dobré znalosti jazyka je přetisknout. Říkali ale, že to nejde. Já jsem Tommyk- pro překladatele nejpodstatnější odhad, jak sloučit nockery předtím neznal, nikdy jsem je nečetl, přišla autorův styl s čitelností pro čtenáře. Když to řeknu prostě zakázka: udělej to znovu, ten překlad je špat- hodně zjednodušeně, je pro překladatele podstat- ný. Tečka. Úplně stejně to bylo se Zelenou mílí. nější úcta k autorovi, kterého překládá, nebo úcta ke čtenáři, pro kterého překládá? Dejme tomu, že To jsi překládal taky znovu? některý autor používá specifi cký styl (určité slov- Jo. Možná se mi teď po letech oba ty romány ní obraty a výrazy a jejich řazení), specifi cký třeba trochu pletou, ale princip je stejný. Tommyknocke- pro jeho rodný jazyk, nebo vyloženě pro něj tako- ry překládal Ivo Reitmayer, po kterém jsem vícemé- vá jeho poznávací značka, který by ale zachován ně shodou okolností přeložil pár dalších knížek, tře- v českém překladu působil divně a kostrbatě… ba Temné léto od Dana Simmonse, které on přeložil Tím si buduje jakýsi trademark, cosi osobité- jako třísvazkové Černé léto. To prý bylo také špatné, ho, to bych zachoval. I když by to z hlediska češtiny tak jsem to přeložil znovu a kniha pak vyšla už jen nevyznívalo zrovna přirozeně. Tím toho autora lépe v jednom svazku, jak byla zamýšlena v originále. Ješ- otiskneš, než když to neuděláš. Já jsem třeba překlá- tě je nevyřešený problém i s Ghost Story od Petera dal Lovecrafta a tam jsou souvětí i na celý odstavec. Strauba, jedním z klíčových horrorových románů 20. Vždycky, kdyby ti někdo něco takového omlátil o hla- století, ten by si zasloužil taky zbrusu nový překlad. vu, tak můžeš říct: Hele, tady mám originál, mrkni se, V Americe je to klasika, která se vydává pořád doko- tady to je přesně tak napsané. Pokud má ten autor la. U nás tento román vyšel před 19 lety, a víceméně nějaký čitelný rukopis a styl, tak v tomhle směru mám zapadl. Patrně i vinou problematického překladu. na to jasný názor. Snažil bych se ho zachovat, ne- Ale zpět k původní otázce. Dělá se to proto, že zjednodušovat, tu specifi čnost nestírat. nakladatelé se rozhodnou, že překlad nejde vydat znovu, protože buď oni sami, nebo čtenáři, a někdy Jak se překládají knihy, které do češtiny již dokonce i majitelé práv cestou přes čtenáře a kritiky, jednou přeloženy byly (např. Cabal – Noční rasa, usoudí, že je to špatné a chtějí nový překlad. Tommyknockeři)? Jaké při tom má překladatel pocity? Je to jiné, než překládat knihu do nějaké- Teď pohled hodně za oponu. Dostal ses ně- ho jazyka úplně poprvé? kdy při překladu do okamžiku, kdy jsi nevěděl jak Je to takové, jako bych to překládal poprvé. Pro- dál? K nějaké větě, slovnímu obratu, kdy jsi vů- tože mě předchozí překlad nezajímá. To vůbec neře- bec netušil, co tím chce přesně autor říci nebo jak ším. Vždycky jsem měl štěstí na to, že u těch knih, to převést do srozumitelné češtiny? Jak se tyhle které jsem do češtiny překládal znovu, jsem ty první problémy řeší? překlady nečetl. Nemusel jsem s ničím srovnávat. To- Ano. Nechci říct, že to mám denně, ale docela mmyknockery jsem bral jako normální překlad, jako často se stává, že autoři použijí nějaký obrat, který by ten předešlý překlad vůbec neexistoval. To samé je tak divný, že není ani ve slovníku. A když si ho vy- s Noční rasou. googluju, tak mi vypadne jen ten autor, který ho po- užil v tom, co překládám. Tak se aspoň uklidním, že Myslíš, že by to bylo jiné, kdybys ten překlad to je jeho výmysl. Když je ten autor mrtvý, tak musím četl? zavřít oči, pomyslet na Anglii a prostě to nějak přelo- To asi jo. Asi by mě to ovlivnilo, „nakazilo“ mo- žit. Když ten autor žije a je rychle dostupný, tak mu zek. Mám pocit, že by to vlastně ani nebylo dobré, že napíšu a zeptám se ho. Řešil jsem tak před lety věci bych se tím nechal ovlivnit, bylo by to toxické. Jsou-li třeba z povídek Lairda Barrona. Napsal jsem mu, jak tam např. nějaké mluvící jména, tak bych se je sna- to myslel, a on mi odpověděl. Když ten autor dostup- žil opakovat nebo se jim naopak vyhýbat. Je nejlep- ný není, musím to prostě nějak vymyslet, aby to za- ší o tom nic nevědět a brát to jako tabula rasa, čistý padalo do kontextu. Musím se na to napojit. text, jen já a on. Stane se třeba, že něco vypustíš? Nějakou Třeba právě Tommyknockery jsi překládal větu? po 16 letech znovu, paradoxně ale pro to samé Snažím se nevypouštět. Za život jsem z těch x nakladatelství, u něhož vyšel první překlad. Víš, knih, co jsem přeložil, vypustil možná asi jen deset nebo domníváš se, proč to chtěli přeložit znovu? vět. Buď jsem si nevěděl rady, nebo to bylo něco tak

[ 76 ] HOWAR D – 19/2016

Je to víceméně práce od rána do noci, vymezená fungováním v realitě. A taky dost boj, sám se sebou, jsi na to jen ty sám, text a počítač… a do toho věci, co tě svádí, rozptylují. Jdeš si na Google něco vyhle- dat a vrátíš se po půl hodině s tím, že máš přečtené všechny noviny. Pomáhá to, že tě text pohltí, to je ide- ál, ztratit se v tom, nic nevidět, neslyšet, maximálně mít ve sluchátkách puštěnou nějakou nevtíravou ponurou hudbu, nejlíp bez zpěvu. Když překládáš něco, co tě nebaví, je to horší, ta koncentrace. Taky je fajn si dávat drobné cíle, ty plnit. Mít stanovený denní nebo hodinový limit práce. Celkově je to ale celé takové rozplizlé. Docela závidím lidem, co jdou ráno do prá- ce, udělají si svoje, a v pevně danou hodinu odejdou a můžou rázem myslet na jiné věci. Nebo volné víken- dy, státní svátky, placená dovolená… tohle jsou pro mě jenom jakési chiméry, něco, co existuje v nějaké odlehlé realitě, často odlehlejší, než je svět věcí, které překládám. Naopak já můžu trávit den v úžasně za- jímavých fi kčních světech, takže všechno má svoje. moc lokálně specifi ckého a zároveň to nebylo spoje- Kdo nebo případně jaký subžánr se ti překlá- né s pointou příběhu, že jsem to vypustil, nerad. dá nejlépe nebo ho překládáš nejraději? Myslím vyloženě v horroru. Řešíš to tedy jen s těmi autory nebo je k tomu To si musím vzpomenout, co všechno za subžán- nápomocno třeba i původní nakladatelství? ry jsem překládal... Překládal jsem třeba Lovecrafta. Nakladatelství jsem neoslovoval nikdy. Když je Když si otevřeš jeho knihu a koukneš se na to, tak po ruce autor, tak autora, ten to ví nejlépe. Obzvláš- on je na překlad na první pohled docela těžký. Když tě v těch případech, kdy to použil jen on, že by to ale začneš, přeložíš první slovo a začneš rozplétat to nevědělo ani to nakladatelství. Anebo si to domyslím klubko, tak to jde. On je těžký jen zdánlivě. a spoléhám na to, že se ze mě stává jakýsi hlas toho autora, takže si to můžu dovolit. Jsou to takové ty ne- Pomáhá tomu nějak znalost Lovecrafta jako příjemné aspekty téhle práce. Ale je toho minimum. celku? Ostatního jeho díla? Nevím, asi ano. Víš, kam zašel, poznal jsi jeho Překládal jsi nebo překládal bys někdy pře- hranice. Navíc tam možná funguje nějaké fl uidum, že klad? Třeba Suzukiho Kruh byl do češtiny pře- ložen z anglického překladu. Na počátku 90. let byla spousta sci-fi románů překládaná z polských překladů… Dá se z překladu udělat dobrý překlad ve vztahu k originálu? Naštěstí jsem v této situaci nikdy nebyl. V pře- kladu z překladu bude asi vždycky něco jako pauza nebo odstup nebo jak to nazvat. Nebude to asi přes- ně odpovídat. Kdyby mi to někdo nabídl, asi bych do toho nešel. Jsem rád za to, že jsem v této situaci dosud nebyl a že jsem to nemusel dělat. Třeba japonský román z anglické verze bych nepřekládal. Bál bych se, že se tam vytratí vystižení té japonské atmosféry. Protože to už přefi ltruje mozek jednoho Západoevropana a já to přefi ltruji podruhé… Je to, jako když jsme mluvili o tom Lovecraftovi. Kdyby to přeložil nějaký ten překladatel manuálů, tak by z toho něco bylo, ale pokud je to nějaký autor, který mě by- tostně osloví, tak je lepší ta vazba přímo.

U spisovatelů oblíbená otázka, u překladate- le možná o to více zajímavá. Jak vypadá tvůj běžný pracovní den? Nějaká speciﬁ ka, vychytávky, rituály?

[ 77 ] s ním souhlasíš jako s autorem, s jeho vizí, že ně- vání horrorů. A měl jsem takový seznam asi dvaceti kde na konci vesmíru číhají rouhaví, kyklopští vetřelci knih, které jsem tehdy, před těmi deseti patnácti lety, a my jsme takhle malincí. Lovecraft je na tohle dobrý. považoval za klíčové. Které tady chybí. Dodnes tady Stephen King je třeba těžký v těch lokálních speci- chybí strašně moc základních věcí. Jack Ketchum ﬁ čnostech – ve značkách nebo narážkách na Maine, byl jeden z nich. Když jsme pak v Laseru ten seznam v tom jak je americký, té každodennosti, která je od- prosívali, tak to u něj nějak klaplo. Měl jsem v tom se- lišná od té naší. Relativně lehký je Clive Barker, ale znamu i Dům na kopci od Shirley Jacksonové, který ten je mi taky ohromně blízký, v té kombinaci me- v loni vydalo Argo, ale já jsem ho chtěl vydat už před tafyzična, hrůznosti, nízkého a vysokého, té poetič- patnácti lety. Ketchum byla jedna z těch knížek, která nosti. Rád překládám v podstatě všechny subžánry. se našla a objevila. Navíc jsem se na knižním veletr- Nezkoušel jsem ještě takové ty hard-core záležitos- hu ve Frankfurtu nad Mohanem setkal s jeho agent- ti… I když vlastně i Jacka Ketchuma jsem překládal. kou, která nám ho, při nějaké jiné záležitosti, nabídla, Takže všechny. Mám v sobě tolik fazet toho horroru, což taky trochu pomohlo. Šlo to vlastně i přes Pol- že to může všechno vyjít a být fajn… sko. V Laseru je docela přehled o polské naklada- telské scéně a Ketchum v Polsku vydává hodně kní- Takže se ti líbí krása horroru jako celku, jak je žek. Mám pocit, že se v 90. letech takhle přes Polsko pestrý… k Laseru dostal i Graham Masterton. Ano, přesně, jak je pestrý. A že můžu lidem pře- dat a zprostředkovat ty zážitky. Říkal jsi mi, že máš doma knihu od Edwarda Lee, s nímž bude v tomhle čísle rozhovor. To sis Překládat tedy pořád třeba jen čistě lovecraf- pořídil sám, nebo agenti takhle překladatele a na- tovský horror by asi nebylo po čase příjemné kladatelství v cizině obesílají? a zajímavé? Tahle je nejspíš přes agenta. Kromě toho já sám Přesně tak. Člověk nepotřebuje číst jen lovecraf- si občas, když vidím něco zajímavého v nějakém in- tovské horrory. Má tam své místo i nějaké to gore ternetovém antikvariátu za pár šupů v Americe, něja- a Robert Aickman, Ramsey Campbell, Clive Barker… kou takovou knihu si koupím. Na Edwarda Lee bych se musel podívat, protože v knížkách od agentů jsou Uveď tři autory nebo knihy, které ti chybí pře- většinou jejich razítka. A tohle je pravděpodobně ložené do češtiny nebo bys hrozně rád, aby pře- právě agentská. ložené byly. Na prvním místě, s obrovským náskokem Songs Zahraniční agenti tedy občas obesílají česká of the Dead Dreamer (Písně mrtvého snivce) Thoma- nakladatelství? se Ligottiho. Poté dlouhá pauza, a jakákoliv sbírka Ano, prostě pošlou knihy, poslední dobou tedy Roberta Aickmana. Z nich česky nevyšlo nic, jen čtyři spíš pdfka. povídky. Třetí knížka je Danse Macabre od Stephena Kinga, jeho historie horroru. Z nějakého záhadného A ono nic. důvodu u nás nikdy nevyšla. Tu bych velice rád viděl A ono nic… Já mám doma už z nultých let dost v češtině. knih, které mají razítka velkých amerických agentur, které rozesílají knihy i českým agenturám. Ti mají Jaký máš ty, jako překladatel, vliv na to, co by plné police horrorů, a buď je nenabízí dál, nebo nese mohlo u nás přeložit a vyjít? vědí, komu je mají nabídnout, a občas to pak vyhodí Docela velký, kupodivu. Vyšlo mi už několik pře- na poličku na chodbu a lidi si ty knihy rozeberou. kladů, které jsem sám doporučil, navrhl a přeložil. Třeba Utkaný svět Cliva Barkera. To byla má první Jak vidíš českou horrorovou překladovou kniha, kterou jsem přinesl se slovy: Dobrý den, tohle scénu? potřebuji, aby vyšlo česky. A vyšla a byl to úspěch. Vychází toho strašně málo. Česko je jakoby za- I Černá křídla Cthulhu jsou z mého podnětu, Jack kleté. Polsko, Německo, Španělsko i Francie, tam to Ketchum taky. Není to zas tak složité. všechno hraje úplně jinou roli a má to jinou vážnost. U nás vychází Stephen King, a když tady po dvaceti Černá křídla Cthulhu, jsou v podstatě Lo- letech vyjde nová kniha od Mastertona, tak to musí být vecraft a on má u nás nějaké jméno, to je trochu detektivní thriller, jinak by po něm nakladatelství asi ne- pochopitelné. Jak to bylo ale s tím Ketchumem? sáhlo. Ale přitom, když už se někdo odváží ten horror To jsi přišel s tím, mám tady knihu takového ma- vydat, může to dopadnout dobře. Třeba Černá křídla gora…? Ketchuma tady nikdo neznal, vydání jeho Cthulhu… To nebyla kniha, kterou by poslal agent, že knihy bylo jako zjevení. by ji tlačil, ale my jsme vyloženě oslovili agenta. Byl Já jsem už před deseti patnácti lety, snad už bě- to takový experiment, a přesto ta kniha zabodovala. hem vysoké školy, měl takovou bláznivou předsta- Je v plusu. Doporučuji vydávat horrory, nemusí to být vu, že budu vydávat nebo se spolupodílet na vydá- ztrátový podnik. Nebo když jsme vydali povídky Já, le-

[ 78 ] HOWAR D – 19/2016

genda od Richarda Mathesona, to se prodalo během do toho započítávaly i komerčnější věci, případně roku, patrně i díky ﬁ lmu. Nakladatelé tomu spíše buď horrory pro děti a mládež, kterých u nás vychází pře- nerozumí, nebo nemají odvahu. Já si myslím, že horror kvapivě dost. má obrovský potenciál, a kdybych měl nějaký vstup- ní kapitál, z ﬂ eku si založím horrorové nakladatelství To je tak pozitivní, že to snad ani nebudeme a myslím si, že to může fungovat. Fakt. moci v Howardu publikovat… Poslední otázka, co se ti líbí na horroru? Když se na to člověk podívá, zjistí, že překla- To je něco, co jde strašně zevnitř, je to základ. dy horrorů vychází, možná někdy až tolik, že není Horror odpovídá na základní otázky. Zároveň je ale prostor pro český horror. těžká otázka, co je to horror? Jsou to zombie, Jack Ty máš pocit, že překladů je hodně, jo? Já mám Ketchum nebo je to Edgar Allan Poe? Je to hodně pocit, že překladů je málo. Horrorů je málo, jedna po- široký pojem, je v tom beletristické podání odpovědí řádná knížka za čtvrt roku. na základní otázky života a smrti, i bohapustá zába- va, když se chce člověk bavit tím, že se nechá vědo- Z pohledu žánru a čtenáře, který ten žánr má mě strašit; já v tom vidím všechno, podle nálady, je rád, je těch překladů málo, ale ve srovnání s čes- to neustále vzrušující… kým horrorem je to v dost velkém nepoměru. To souhlasím. Na počátku nebylo slovo ale horror. Tak. Tím bych to ukončil. Myslíš, že by ses uživil jen překlady horrorů? Ano, kdyby se zvedla produkce, a kdyby se Děkujeme za rozhovor.

[ 79 ] Z horrorových překladů Milana Žáčka

Jak vyplývá z rozhovoru, úplně první knihou, 2011) je jedno z nejklíčovějších děl moderního lite- a hned žánrově spřízněnou, kterou Milan Žáček pře- rárního horroru. Nemilosrdná kanibalsko-žánrová ložil, byla sbírka dvanácti povídek Arthura Machena hostina. V Dívce od vedle (The Girl Next Door, La- Otevření dveří (Aurora, 1999). Jde o mix povídek ser-books, 2015) se pak Ketchum nechal inspirovat okultních i dekadentních nebo s vojenskou fantas- skutečnými událostmi a seznamuje nás s osudy jed- tikou, ne vyloženě „baf a brutal“ horrory, ale s po- né mladé dívky o kterou se „stará“ jedna moc velmi nurým, mrazivým a táhlým metafyzickým podivnem hodná paní, se svými syny a jejich kamarády. o prolínání našeho světa s tím, co je za závojem. Takřka dvorním českým překladatelem je Milan Často a se zálibou se Žáček noří do příběhů Cliva Žáček britskému autorovi jménem China Miéville. Barkera. Kromě nového překladu Noční rasa (Cabal: Ze všech jeho překladů zmiňme jen žánrově spříz- The Nightbreed - první překlad jako Cabal – Noční něnou povídkovou sbírku Pátrání po Jakeovi a jiné rasa pro Mustang, 1995, Žáčkův v roce 2012 pro La- příběhy (Looking for Jake and Others Stories, La- ser-book), příběhu o životě po smrti a podivné rase ser-books, 2006). Ve čtrnácti povídkách lze narazit, žijící v útrobách starého hřbitova, přeložil jeden z prv- mimo jiné, na městskou paranoiu, duchy, monstra ních Barkerových výrazně fantasy románů Utkaný i neskutečně podivné choroby a jiné noční můry. svět (Weaveworld, 2014, Laser-books) o paralelním Ríše strachu (The Empire of Fear, Laser-books, vesmíru umístěném v koberci a povídkový soubor 2008) je pak alternativně historickým románem z prv- Knihy krve IV-VI (Books of Blood, Volumes 4-6, Beta ní poloviny 17. století, kdy je většina Evropy ovládána – Dobrovský, 2009). upíry, mezi něž se řadí i samotný papež. Multižánro- Podobně srdcovou záležitostí jsou překlady Ho- vý příběh, mísící v sobě prvky fantasy, horroru, sci- warda Phillipse Lovecrafta, od nějž Žáček překlá- -ﬁ i vědeckých spekulací, vypráví o mladém Noellovi, dal a ve druhém případě i spoluinicioval povídko- střežící tajemství svého otce, který odhalil přirozenou vé výběry V horách šílenství (At the Mountains of podstatu proměny člověka v upíra. Noell se díky tomu Madness: And Other Novels of Terror, Aurora, 2002, stává zřejmě nejhledanějším člověkem na světě. Laser-books, 2010) a Stín nad Innsmouthem (La- Trochu podobnou alternativní zápletku má stej- ser-books, 2014). Výhledově se nevylučuje třetí vý- ně podobně multižánrový román Anno Dracula Kim běr HPL. Newmana (Laser-books, 2015). Děj se tentokrát ode- K Lovecraftovskému universu patří i oceňovaná hrává v roce 1888. Neboť to není jen rok Jacka Roz- série antologií povídek inspirovaných, navazujících parovače. Ale i Královny Viktorie, která se opět vdá- nebo vycházejících z díla HPL, editora S. T. Joshiho vá, tentokrát za valašského hraběte Draculu. Upírství Černá křídla Cthulhu (Black Wings of Cthulhu). Prv- se dobrovolně šíří Londýnem napříč společenskými ní svazek vyšel u Laser-books v roce 2014, Černá vrstvami. Jenže v ponurých uličkách Whitechape- křídla Cthulhu 2 pak tamtéž v roce 2015. Překlad lu někdo kuchá mladé upírky. Po stopách vraha se prvního svazku byl loni nominován na ocenění Ceny vydává mladá upírka Genevieve a Charles z tajného akademie SFFH, druhý svazek pak letos cenu za nej- klubu Diogenes. lepší povídkovou knihu již získal. Překlad třetího dílu S upíry, tentokrát v postkomunistickém Rumun- antologie je na spadnutí. sku, operuje i román Dana Simmonse Děti noci (Chi- Z antologií zmiňme ještě výborný výběr povídek ldren of the Night, Laser-books, 2012). Rumunsko je v antologii editora S. L. Jonese Kniha hrůzy (A Book po zabití bolševického diktátora na pokraji chaosu, of Horrors, Laser-books, 2012). Současní autoři a au- děti bez rodičů se posílají do sirotčinců, kde jim je torky psali své povídky přímo pro tuto antologii, jde aplikována HIV nakažená krev, Mladý Joshua však tedy o originální, pestrý a svěží počin v oblasti povíd- tento zákrok přežije bez úhony, spíše mu ještě pro- kového horroru. spívá. Epidemioložka, pro niž je Joshua lékařským Zásluhu na přivedení výrazného žánrového auto- objevem století však odhalí, že tajemstvím Joshuo- ra do českých knihkupectví, knihoven a fanouškov- va zázraku je vampýrství. Děti noci jsou další knihou, ských polic má Milan Žáček i v případě Jacka Ket- kterou Milan Žáček překládal znovu. chuma. Ketchumova románová prvotina Po sezoně Aktuálně již v tisku je povídková sbírka Roberta (Off Season: The Unexpurgated Edition, Laser-books, E. Howarda Černý kámen.

[ 80 ] HOWAR D – 19/2016 ROFIL

Umberto Lenzi, P první kanibal

Zdálo by se, že vybrat jednoho tvůrce, který svou kariéru budoval primárně v sedmdesátkách, by ne- měl být žádný problém. Každému hned naskočí George Romero, Wes Craven, Dario Argento, mož- ná i ten Carpi. Ale realita je taková, že tito borci byli akční napříč dekádami a jejich zásadní majstrštyky většinou nespadají primárně do sedmdesátých let dvacátého století. A tak jsem pátral a pátral, který z mých oblíbenců by tento předpoklad naplňoval. Až mi nakonec zrak padl na nenápadného dříče, který pomáhal budovat žánr ve slunné Itálii. Umberto Lenzi svůj život od počátku zasvětil fi l- mu. Jako řada jeho kolegů v té době (je ročník 1931) se motal kolem kin, psal recenze a kritiky do všemož- ných časopisů a usiloval o přijetí na prestižní fi lmové školy. Jen omylem k tomu vystudoval práva, kterým se však nikdy pořádně nevěnoval. Naopak, jakmile se dostal na vysněná studia fi lmařiny, skočil do toho rovnýma nohama. A protože v Itálii té doby se točilo ve velkém, začaly snímky naskakovat rychlostí bles- stojí za pozornost. S bohorovností sobě vlastní tak ku. K dnešnímu dni jich má na kontě na pětašedesát vyignoruju hromady westernů a kriminálek, které by a před námi tak stojí velké rozhodnutí. Omezíme se mohly někoho zaujmout, ale na které jsem já větši- primárně na kousky, které zajímají našince a opravdu nou nenašel odvahu. Kdy a kde tedy začala horrorová dráha páně Len- ziho? V roce 1969 ve snímku lákavě nazvaném Or- gasmo. To už měl za sebou slušně běžící sérii o San- dokanovi, hromadu peplumů, které dnes osloví jen skalní milovníky sandálů a kupu špiónských variací na příběhy Jamese Bonda. Orgasmo, v hlavní roli s Carroll Bakerovou, bylo poměrně velkým hitem, a to především v Americe, kde oslovilo diváky pod usedlejším názvem Paranoia. Umberto tak na konci šedesátých let vstoupil na pole gialla, které si po- kroutil k obrazu svému. Jak bylo Lenzimu vlastní, rychle začal diváky nově objevený žánr dojit. V rychlém sledu přišel s nád- herným Così dolce... così perversa (So sweet, so perverse, 1969) a Paranoia (1970), ve kterých svou pověst Lenziho múzy potvrdila Carroll Baker. Oba snímky stojí za pozornost, ať už atmosférou, vražda- mi nebo kozičkami. Druhý jmenovaný pak i svým ná- zvem, který dělá v Umbertově fi lmografi i trochu ne- plechu. Dva snímky se stejným názvem během dvou let, to už je známka jisté paranoie.

[ 81 ] Rok po druhé Paranoie přišel bizarní hippie Podobně jako u gialla, i na vlnu euro-crime eroťák s Ornelou Muti Un posto ideale per ucci- (chcete-li Poliziotteschi) naskočil Lenzi brzo a sur- dere (Oasis of Fear, 1971), který zmiňujeme přede- foval na ní skoro nejvýš ze všech. Jelikož brutalita vším proto, že je to bizarní hippie eroťák s Ornelou je v těchto snímcích na vysoké umělecké úrovni, ale Muti. Pak už se vrací nádherná Baker, v jednom ze s horrorem nemají pranic společného, zmiňme ales- zásadních giall, Sette orchidee macchiate di rosso poň ty nejzajímavější. Milano rovente (1973), Milano (Seven Blood Stained Orchids, 1972), těsně násle- odia: la polizia non può sparare (Almost Human, dovaném lahůdkou Il coltello di ghiaccio (Knife of 1974), či Napoli violenta (1976) s herci jako Henry Ice, 1972) a tím se odstartovala Lenziho zlatá sedm- Silva, John Saxon nebo Tomas Milian jsou jen příkla- desátá. dy v dlouhém zástupu, který se vyznačuje soﬁ stiko- Ve stejném roce totiž položil základní menhir vaným dějem, na svou dobu perfektní akcí a nezbyt- subžánru, který na dlouho deﬁ noval směřování ital- ným napětím, podtrženým mlaskavou brutalitou. ského horroru a v očích méně zkušeného diváctva Kombinace giall, na která nedají pravověrní fan- zaškatulkoval Lenziho do krabičky brutálního úchyla. dové dopustit a poliziotteschi, řazených ve svém sub- Řeč je samozřejmě o Il paese del sesso selvaggio žánru k tomu vůbec nejlepšímu, zcela zaplnila Lenziho (Man from the Deep River, 1972), kterým odstarto- plodná sedmdesátá léta a udělala z něj uznávaného vala úchvatná vlna italských kanibalských šíleností. a kultovního tvůrce. Tak jako celou tu úspěšnou deká- První zářez do téhle série byl samozřejmě ještě used- du otevřel kanibalským snímkem, tak ji i uzavřel. Ov- lou záležitostí, který stavěla trochu více na příběhu. šem minimálně pro mě jsou Mangiati vivi! (Eaten Alive, Tomu vévodil famózní Ivan Rassimov a nezbytná du- 1980) spíše zklamáním. Ani atmosférou, ani brutalitou sivá atmosféra plná beznaděje a neútěšnosti. se nevyrovnává jiným kusům té doby a jsou spíše na- Rassimov se vrací k Lenzimu s další kočkou žluté dechnutím k něčemu mnohem extrémnějšímu. éry, Suzy Kendall, v povedeném Spasmu (1974), kte- Tím je samozřejmě kultovní Cannibal ferox ré však sám režisér nesnáší a pokládá jej za jeden ze (1981), který v rámci žánru tlačí na pilu snad nejví- svých nejhorších zářezů. Giallo se v té době trochu ce. Zásluha je především na straně režiséra, který se sunulo do ústraní, zmiňme ještě temné Gatti rossi rozhodl ze svého štábu sedřít kůži. Představitel Mike in un labirinto di vetro (Eyeball, 1975), a to na úkor Logana, Giovanni Lombardo Radice mi před lety řekl hromadného nástupu brutálních kriminálek. doslova: „Lenzi neustále řval na ty, co mu to dovolili.

[ 82 ] HOWAR D – 19/2016

Na mě ne. Fašismus až na prvním místě, šikanování A to samé lze prohlásit o mdlém pokusu o gia- nejslabších…“ A to je myslím zajímavý vhled do pra- llo v Nightmare Beach (1989) či Demoni 3 (Black covní morálky hrdiny tohoto článku. Na šikanová- Demons, 1991), kteří neofi ciálně navazují na Soaviho ní nejslabších samozřejmě není nic špatného, Era- Démony, ale jednak nedosahují jejich kvalit a jednak serhead ode mě dostává preventivní vejprask každé vůbec nerespektují jejich vesmír. Není pak překvape- sudé číslo Howarda, takže asi chápete, že se mi Len- ním, že k Caccia allo scorpione d‘oro (Hunt for the ziho tah na bránu vyloženě líbí. Golden Scorpion, 1991) napsal Choze už jen zce- Tečkou za sedmdesátými lety je pak také jedi- la zabíjející: „Lenziho zapomenuté jungle béčko ze ný Umbertův příspěvek zombie žánru, Incubo sulla začátku 90. let, v podstatě takové Ženy od hluboké città contaminata (Nightmare City, 1980). V něm se řeky bez kanibalů.“ Takový konec si žádný horrorový zombie vyznačují mnoha podivnými vlastnostmi jako master nezaslouží. A i když v případě Lenziho nelze je například inteligence a vyčnívají tak z šedi nemrtvé zatím hovořit o konci fatálním, není pravděpodobné, produkce té doby. že by ve svých čtyřiaosmdesáti letech ještě překva- Do osmdesátých let vplul Lenzi sérií dobrodruž- pil. Naštěstí nás v sedmdesátých letech potěšil tolika ných a válečných snímků, ale k jejich konci se čím úžasnými peckami, že nikdy neupadne v zapomnění. dál častěji vracel k čistokrevnému horroru, který byl díky borcům jako Lucio Fulci v kurzu. Skvělý La casa Roman Kroufek 3 (Ghosthouse, 1988) byl neofi ciálním sequelem Evil Dead a vyvolal sérii pokračování a přejmenování zcela nesouvisejících fi lmů, čímž častokrát zmátl italské diváky. Děj La casa 3 o mrtvé holčičce a její stra- šidelné panence samozřejmě s Evil Dead nemá nic společného a to ostatně platí pro všechny další díly „série“. S tímhle snímkem Lenzi oprášil svůj šede- sátkový pseudonym Humprey Humbert, který použil i o rok později u Paura nel buio (Hitcher in the Dark, 1989), drsného thrilleru plného mučení. Před pár lety pak vyšel i u nás jeho další temný zá- řez, Le porte dell‘inferno (1989), který znamenal trochu kvalitativní sešup a předznamenal přechod na televizní formát, reprezentovaný dvojicí La casa del sortilegio (Ghosthouse IV, 1989) a La casa delle anime erranti (The House of Lost Souls, 1989). Oba snímky mají lec- cos do sebe a tvoří zajímavé příspěvky do skupiny ital- ských duchařin, ale už to prostě není ono.

[ 83 ] R ECENZE Golem Edward Lee

Jedna dvě, Golem si jde pro tebe. Ruce, nohy chraň si, roztrhne je od sebe.

The Golem Překlad: Bartosz Czartoryski Vydavatel: Replika, 2012 Počet stran: 316

Jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré. Seth a Judy toho měli za sebou dost. Seth alkoholis- mus po smrti ženy, Judy drogovou závislost spoje- nou s prostitucí. Přesně tohle je ale během odvykání a následné terapie svedlo dohromady. Teď se stěhu- jí do malé vesničky v Marylandu, do nového domu, který Seth pořídil za peníze vydělané úspěšnou počí- tačovou hrou. Netuší však, že se v obci Lowen kdysi událo něco děsivého, krvavý pogrom na místní židovskou obec a následný ještě krvavější masakr chopatickým choutkám). A není k tomu potřeba ani původců pogromu. Když dělníci na Sethově pozem- žádný židovský bubák. Edward Lee si drží svou cha- ku narazí na starý zakopaný parník s podivným ná- rakteristickou linii, přesto není jednotvárný, dokáže kladem, historie se prolne se současností. Protože polohu svých příběhů házet do různých rovin. starý duch židovské sekty vyznávající černou magii Historická část příběhu (ze druhé půle 19. století) se z Lowenu nevytratil, naopak, opět sílí. Zahrnul pod se s tou současnou prolíná takřka nepoznatelně. Ka- svá křídla místní zástupce policie dealující drogy i je- ždá si jede ve své linii, odlišují se v podstatě jen jmé- jich kriminální poskoky, zbavující se nepohodlných ny postav a výdobytky pokroku, obě postupně odha- osob. Smyčka se utahuje přímo kolem domu Setha lují, i díky názvu ne zrovna utajenou pointu, vhodně a Judy ukrývajícího tajemství, lidi umírají, sígři znásil- se však střetnou v konečném vyvrcholení. ňují, drogy působí a někde tam venku pobíhá stará Edward Lee pokračuje i ve své tradici trošku ne- židovská legenda. typických, přesto ryze horrorových závěrů. V zápla- Asi se budu opakovat, ale chápejte. Patrně nej- vě mainstreamového horroru může totiž svým průbě- výraznější česká stopa v moderním zahraničním lite- hem trochu (mile) překvapit. rárním horroru, a nejblíže se k Czechii dostane v pol- Pro našince je román zajímavý již zmíněnou čes- ském překladu. kou stopou, kde hned v úvodu vystupuje manželský Obecně řečeno, oproti Succubi je Golem troš- pár českých židů, mluví se v něm o Praze a Vltavě ku civilnější a umírněnější. Je tu všechno, co se a vltavské bláto v něm hraje docela podstatnou roli. dá od Leeho čekat, krutými vraždami a trháním těl Zábavné se může zdát, sice minimální ale přesto, po- na kusy počínaje i sexem, znásilňováním a nekro- užití češtiny. Na druhou stranu je třeba uznat, že se ﬁ lním przněním mrtvých žen konče, ale tentokrát je s tím Lee popral docela dobře a je z románu vidět více místa věnováno „obyčejnému“ příběhu. To ale snaha být co nejblíže realitě. Převod legendy notně není vůbec na škodu, možná by se chtělo až říci, že spojené s Prahou na americký kontinent se mu po- právě naopak. Jak v Succubi tak i v Golemovi Lee vedl bez výraznějšího zaškobrtnutí. do cesty lidem staví nadpřirozené bytosti, ale v Go- Edward Lee už asi více pro vstup do českých lemovi se mu povedlo vytvořit velmi tísnivou a mrazi- knihoven udělat nemohl. Nemohl napsat zajímavější vou atmosféru a velmi nepříjemný úděl lidské posta- a pro našince příznivější věc. vě v čistě realistických scénách. Z toho, co se občas děje Judy opravdu až mrazí a čtenář se necítí dvakrát Honza Vojtíšek dobře (pokud to tedy zrovna neodpovídá jeho psy-

[ 84 ] HOWAR D – 19/2016

Polednice ECENZE R Českého fi lmového horroru je jako šafránu a z pozice fanouška nezbývá, než na každý nový pokus zamířit do kinosálu a tím alespoň skromně pod- pořit tvůrce. Netvrdím, že dopředu musíte slintat blahem a následně rozhlašovat, že zhlédnutý biják neměl chybu. Ale co by byl kterýkoliv žánr bez jeho fanoušků, kteří ho podporují? Režisér Jiří Sádek má za sebou slibnou kariéru studentského tvůrce a po- chopil, že nastal čas pro první opravdový projekt. Rozhodl se adaptovat čtvrtou baladu Erbenovy Ky- tice, Polednici. Předložil ji jako psychologický horror o strachu za dne. Ke spolupráci si přizval scénáristu Michala Samira a producenta (a spolurežiséra) Matě- je Chlupáčka, kteří před dvěma roky zaujali kontro- verzně přijatým snímkem Hany. Společně dali vznik- nout fi lmu přicházejícímu od mladých tvůrců, kteří (konečně!) nejsou uvězněni v pavučině socialistické bezpohlavní kinematografi e a přináší tolik kýženou refl exi na vlastně pozapomenutou tuzemskou žánro- vou tvorbu.

Režie: Jiří Sádek Scénář: Michal Samir Délka: 90 min Původ: Česko Rok: 2016 Hrají: Aňa Geislerová, Karolína Lipowská, Daniela Kolářová, Zdeněk Mucha, Jiří Štrébl, Marie Ludvíková, Tomáš Bambušek, ní debut Andyho Fehu Nenasytná Tiffany z loňského Halka Třešňáková roku, se vydal podobně neprošlapanou cestou. Žán- rová pravidla jsou v obou případech přizpůsobena Hned na úvod je potřeba říci, že autorský tým tuzemským podmínkám a nekorespondují se zdejší- se básní Karla Jaromíra Erbena nechal pouze volně mi častými pokusy hrát si na něco. Shrnuto, podtr- inspirovat a samotný příběh pojal po svém. Což ho ženo tak platí, že v současné české kinematografi i v konečném důsledku staví do výrazné ideové opozi- musela vyrůst nová generace fi lmařů, která je nepo- ce oproti šestnáct let starému poetickému podoben- znamenána minulým režimem, ani (asi) podvědomým ství z dílny F. A. Brabce. Dalším příjemným zadosti- pocitem mnohých starších tvůrců, že tuzemský di- učiněním je, že autoři se nesnaží nějakým způsobem vák do kina na český fi lm půjde, i když mu naservírují kopírovat zaběhlé západní žánrové mustry, ale jdou nedomrlé hovno nechutné kvality. Ve většině přípa- si vlastní cestou. Vzhledem k zakrnělosti domácí ofi - dů totiž neumíme natočit ani ty komedie, na které si ciální horrorové tvorby se tak sami postavili do úlo- z nepochopitelných důvodů někteří režiséři nárokují hy průkopníků slepých uliček. Snad jen další ofi ciál- patent. Nezatíženost a volnomyšlenkářství nové fi l- mařské generace tak působí svěže, ale také je nutno dodat, že se jedná o první nesmělé krůčky na cestě, jejíž cíl je zatím v mlhavém nedohlednu. Eliška (Aňa Geislerová) přijíždí do malé ospa- lé vesnice, kde se narodil její manžel, aby zde se svou dcerou Anetkou (Karolína Lipowská) zapomněli na minulost a začali od začátku. Manžel je totiž mrt- vý a Eliška neví, co si dál počít. Ani jak tuto smutnou zprávu sdělit své dceři. Naštěstí je uvadající vesnice vítá s otevřenou náručí a místní starosta (Zdeněk

[ 85 ] Zde je tma synonymem klidu a vychladnutí. Výbor- ná je stylizace vesnického prostředí včetně obyvatel. Precizně jsou odvedeny herecké výkony všech vyjmenovaných, ať se již jedná o emocemi zmítanou hlavní hrdinku, její dceru dožadující se pravdy nebo sousedského manželského páru, kterému nechybí balíkovský šmrnc, ani bodré srdce. Starosta je muž, se kterým zmítají pochyby i uvězněný vztek. Přesto se jedná o rozumného a citlivého muže, který je tak vláčen osudem, jenž není s to příliš ovlivnit. Z ved- lejší úlohy se zde stává podstatná role, která supluje pevný bod v pomalu se rozlévajícím šílenství kolem. V jednoduchosti je síla a účelné hraní Zdeňka Muchy dokazuje, že se relativně malé úlohy zhostil s velkou grácií a je schopen s přehledem zastínit i mnohem známější tváře. Kapitolou samou pro sebe je Danie- la Kolářová. Nejde jen o její herecký um, který jsme si měli možnost v minulosti vícekrát ověřit, ale jde především o zjev. Už od chvíle kdy se poprvé objeví na plátně vám po zádech přeběhne jemné mrazení. Mucha) je vlastně rád, že do takovéhoto zapadákova Vyšinutá stará žena nahání hrůzu sama o sobě už jen vůbec někdo přijde. Nic sice není ideální, ale pro Eliš- tím, že je. Když pronese obligátní Dej sem dítě! za- ku, která řeší pozůstalost a byrokratický sajrajt s tím čnete se nepříjemně ošívat. Chodící smrt v jejím po- spojený, to je jako dar z nebes. Seznámí se s místní- dání je hrůzu nahánějící a v podstatě už k tomu není mi, kteří jsou vstřícní, někteří až moc. Třeba soused třeba skoro nic. Nelze opomenout ani dobrou práci (Jiří Štrébl), který sice rád všechno opraví, tu něco s kamerou ostříleného Alexandra Šurkaly (Ztraceni přinese, tam s něčím pomůže, ale také dává výrazně v Mnichově, Habermanův mlýn, Karamazovi, Šeptej najevo, že by se čerstvé vdově rád dostal pod sukni. atd.). Vrcholem je pak roztřesená found footage pa- Vždyť sousedská výpomoc je to nejhlavnější! Musíme sáž, kdy kulminuje i samotný příběh. Najednou máte si pomáhat, no ne? Se soustrastným úsměvem tomu pocit, že se to tam nadmíru hodí a vystřelí vás to pří- přihlíží jeho žena (Marie Ludvíková), která je ztělesně- mo do obrazu. Zaujme určitě i hudební složka z dílny ním vesnické dobrosrdečnosti, stejně jako bezbřehé Bena Corrigana. jednoduchosti ve smyslu vyjadřování se a pohledu Přes všechny zmíněné klady není příběh doko- na svět. Pak je tady ještě starostova žena (Daniela nalý. Chybí mu trochu věší tah na branku, mnohem Kolářová). Podivná osoba, která to díky psychické dotaženější žánrové klima či alespoň trochu pom- újmě nemá v hlavě zcela v pořádku. Zjevuje se jako pézněji pojaté vrcholení, které v rámci přes hodinu duch, z úst vypouští podivná proroctví a ve své po- budované atmosféry vyzní poněkud do prázdna. matenosti se snaží ochraňovat. Nacházíme se upro- Pokud panuje celou dobu nesnesitelné horko, pár střed horkého léta, kdy vysoké teploty kulminují. Je teplých kapek to jednoduše nevytrhne. Zapomeňte dusno, že se potí i mouchy a v příšerném bezvětří se na žánrovou anomálii v podobě Juraje Herze a také záclony nemají šanci pohnout. V úmorném ovzduší na Valerii a týden divů – co vám v rámci tuzemské- se lepí nejen oblečení na zpocenou kůži, ale na hlav- ho horroru zbude? Pár nesmělých pokusů, které se ní hrdinku i jeden problém za druhým. S manželovou pohybují někde na hraně vlažných ovací a rychlé- pojistkou to nedopadá úplně podle představ, ochot- ho zapomenutí. V horším případě výblitky nedosa- ný soused stále více tlačí na pilu sexuálního harašení, hující ani podprůměru zahraničních vzorů, které se dcera se neustále ptá kdy se tatínek vrátí a pomatená snaží nepokrytě kopírovat. Tuzemský horror se musí žena se zjevuje vždy, když je emoční napětí na bodu jako žánr budovat pěkně od píky a Polednici může- varu. Příběh využívá symboliky k dokreslování atmo- me v tomto ohledu považovat za slušně vykopané sféry a pomalu se schyluje k vrcholení. Kriste Pane, základy. Bohužel notorický známý příběh není zrov- odpusť hříchy hříšnici! na vhodný k tomu, aby se tvůrci od něj dostatečně Polednice je dílo, které si zaslouží pozornost. Je odpoutali a přinesli světácký nadhled. Jedná se tak zde velmi dobře budována atmosféra příběhu, která o malý krůček pro horrorový žánr, ale mnohem větší kulminuje spolu se stoupajícími teplotami. Tempo je pro tuzemské ﬁ lmaře. A jako vykročení do v podstatě pomalé jako upachtěný horký den, ale přitom je stále neprobádané krajiny, to není vůbec špatné. cítit všudypřítomná gradace. Podpoří ji i dvě povede- né lekačky, které přicházejí v pravou chvíli. Polednice je známá tím, že chodí za dne, což je paradox oproti zaběhlým žánrovým klišé, kdy se zlo skrývá ve tmě. Roman Bílek

[ 86 ] HOWAR D – 19/2016 Z análů sedmého schodu

Jsme rádi, že je vaše představivost stále bujná většina jich je krátkých, avšak o to údernějších, pro- a nebojí se infantilních fabulací, ale jak už jste si u nás tože pan Švandrlík většinou uměl vypointované kon- jistě zvykli, nesuďte naše články podle názvů. Proto- ce, které buď pobavily, či s lehkým úsměvem i pří- že zde se budeme věnovat pouze a jenom vysoce jemně zamrazily. Samozřejmě kniha trpí klasickým sofi stikované kultuře. Literárním horrorům sedmde- neduhem povídkových sbírek, kdy si povídky nedr- sátých let, respektive deseti ukázkovým knihám. Pro- ží stejnou kvalitu, respektive zábavnost. Ale při tak tože nejen fi lmem živ je horrorový fanda. A jen jsme velkém počtu povídek se není opravdu, ale opravdu, nechtěli, aby název článku zněl nějak suše, jakože čemu divit. Navíc pokud není Švandrlík zrovna váš „Sedmdesátkové horrorové knihy“ nebo tak něco. čtený autor, budete si například u téhle sbírky připa- dat, že čtete spíše takový horror pro maminky, ob- Miloslava Švandrlíka mám v hlavě zafi xované- razně řečeno. Vypointovanost se skvěle projeví třeba ho především jako autora příběhů o žácích Kopy- ve výše zmíněném Guláši, který je sice výborný, což tu a Mňoukovi, protože jsem je v dětství čítával. Jo se dá říct jak o povídce, tak i samotném pokrmu, má a pak taky ti Černí baroni no… Ale to není moc pro ale trochu zvláštní ingredience. Osobně mám asi nej- mě. Je ale beze sporu, že pan Švandrlík rozhodně radši povídku Mstivý šašek, ve které pán z Runštej- patří do českého horrorového dědictví a to přede- na, který nevěří své ženě, pověří svého šaška, aby vším díky svým povídkám. I když je jasné, že převáž- na ni dohlížel. Inu, dohlíží na ni tak moc, až dojde ně humorný autor nebude mít nijak drasticky horroro- k dotyku sliznic (romanticky řečeno). Pán to zjistí, vé povídky, humor se v nich objevuje často, ale i tak oba samozřejmě potrestá trestem nejvyšším, jenže jsou skvěle vypointované, jako třeba asi nejznámější šašek se vrátí, aby se mstil. Takže něco jako Ježíš. povídka ze sbírky Dráculův švagr, Guláš. Dráculův Vypisovat zde jednotlivé povídky je zbytečné a hlav- švagr je sbírka čtyřiceti a jedné povídky, která u nás ně by to spotřebovalo zbytek Howarda, takže sta- vyšla v roce 1970. Povídek je opravdu hodně, takže čí jen zmínit, že podle této sbírky vznikl v roce 1996 stejnojmenný televizní seriál v režii televizního mata- dora Karla Smyczka. Exorcista (The Exorcist), nebo Vymítač ďábla, chcete-li, bezesporu patří do nesvaté trojce satan- ských horrorů (společně s Omen a Rosemary má děťátko). Snad není náhodou, že všechny tyto pří- běhy, pravděpodobně známější díky fi lmovým verzím, mají svůj pů- vod v literární předlo- ze. A v případě romá- nu Exorcista Williama P. Blattyho z roku 1971, je obrovskou škodou, že se v našich končinách většina (rozhodně nás, dříve narozených) se- známila pravděpodobně nejprve s verzí fi lmovou. Protože na české vydání

[ 87 ] se čekalo zbytečně dlouho. To i Slováci se dočkali čil. Pak si je dovezl někdo další a další, pořád se je o dost dříve. Každopádně, Blatty svůj příběh dívky, snažili zkřížit s místními včelami, ale celé se to ně- která se postupně začne chovat naprosto šíleně, její jak pokazilo a vznikly jakési supervčely, které ovlád- matky samoživitelky, detektiva vyšetřujícího nejprve nou nejen mocné USA, ale hrozí, že snad i celý svět. smrtelnou nehodu, později vraždu a kněze Damia- Kniha probíhá asi takhle, učebnice, román, učebnice, na, který se potýká nejen s krizí víry ale i se smrtí své útok včel, učebnice, román, útok včel, moc včel, div- matky, rozjel opravdu útočně. Nedá vydechnout jak ný konec. Ze začátku to vypadá zajímavě, člověka svým postavám (snad až na columbovského detekti- tak nějak zajímá, jak to dopadne, ale pak už to dočte va, který řeší všechno jakoby mimochodem), tak ani jen proto, aby to dočetl. A přitom Roj není nijak tlus- čtenáři a drtí ho v pekelných spárech mnohem in- tá kniha. Na druhou stranu musím uznat, že i přes tenzivněji než ﬁ lmová verze. Neboť, jak se říká, papír spoustu pseudovědeckých keců je kniha napsaná snese všechno. Včetně bezvýchodné bezútěšnosti jednoduše a pochopitelně. A pokud už je v knize ně- a ďábelských škodolibých hrátek. jaký ten ne úplně běžný termín, vzápětí je jednoduše Ale pojďme od ďábla k jiné protivné havěti. vysvětlen. Nesmím samozřejmě zapomenout na to, Všichni nesnášíme vosy. Pak jsou tady superpadouši že o tři roky později, tedy 1977, vznikl stejnojmen- sršni. Takový sršeň, to je pro mě osobně něco mezi ný ﬁ lm s Michaelem Cainem, který prý připravovali Godzillou, Hitlerem a Darthem Vaderem. Ale včela, právě ty tři roky. Inu, musí to být dost špatný pocit, to je přece roztomilá včelička, je hodná, dává nám pracovat tři roky na takové kravině. Film je totiž mno- medík a zpívá o ní Karel! Možná to je důvod, proč honásobně horší než kniha, což ještě umocňuje to, snad žádný horrorový počin s tímto hmyzem v hlav- že kniha je typickým záchodovým, či vlakovým, jed- ní roli příliš nefunguje. Ledaže byste zkřížili včelu se noduchým čtivem. žralokem, protože jakmile se něco zkříží se žralokem Je až s podivem, co všechno se stane populární (a přidají se k tomu rotačáky a pohupující se buclaté a oblíbené natolik, že si to vyžádá několik pokračo- prdelky), je to vždycky paráda. O včelách pojedná- vání. Román Jamese Herberta o malých roztomilých vá i román z roku 1974 (u nás prvně 1992) Roj (The chlupatých a velmi inteligentních potvůrkách s nád- hernýma očima, jež mnohým nahánějí hrůzu, se stal údajně úspěšným natolik, že se na naléhání fanouš- ků k tomuto tématu vrátil v několika pokračováních. Krysy (Rats, 1974) jsou totiž trochu zvláštní, bez ja- kékoliv negativní konotace spotřební román, který zaujme dvěma výraznými věcmi – pro Jamese Her-

Swarm) od Arthura Herzoga. Kniha moc jako horror nefunguje, ze začátku jsem měl spíš pocit, že čtu nějakou včelařskou fanﬁ ction. Ale víte o čem to je? O zlotřilých imigrantech z Afriky. V Africe žijí včely, které dávají strašnou spoustu medu, ale jsou to děs- ní parchanti, zabíjejí lidi a tak. Ale pak přijde na černý berta až typickou epizodičností některých kapitol. kontinent nějaký ten civilizovaný včelař a řekne si: Ty Jsou to prostě uzavřené příběhy ve velkém příběhu, jo, ty dávají desetkrát víc medu. Sice zabíjej lidi, ale takové povídky v románu. Týkají se vedlejších postav, tak co, já je to odnaučím. Hádejte co… Neodnau- s nimiž nás seznámí, uskuteční nějakou zásadnější

[ 88 ] HOWAR D – 19/2016

(ne vždy) scénu univerza příběhu a pak je zase nechá dceru zabili. Julie se zhroutila, pobyla si v psychiat- zmizet (zpravidla krutou smrtí). Zprvu se to zdá po- rické léčebně. Příběh začíná v okamžiku, kdy prosto- divné, ale nakonec se z toho vyklube skoro přednost, ry blázince opustila a koupila si vlastní dům, proto- protože tohle Herbertovi fakt jde (a nejenom v tomto že chce od manžela, kterému nemůže odpustit, že románu, ale i pokračováních a jiných románech). Her- jejich dceru zabil, odejít. Postupně se seznamujeme bert v těchto mikropříbězích totiž prokazuje své umě- jak s Juliiným manželem, jeho dvěma sourozenci, Ju- ní vtáhnout do života jednotlivých postav, zaujmout lií, tak i okolím jejího nového domu a domem samot- jimi a nakonec vlastně i oželet jejich smutný konec. ným. Ten má totiž zajímavou historii, o níž Julie po- Druhou věcí je faktická absence romantické linie. Ta- stupně odhaluje, že se zdá, že si tento dům nevybrala kový ten klasický formát, kdy hlavní hrdina kromě náhodně, že s ní totiž přímo souvisí. Snad i proto, že toho, že bojuje se zlem, ještě stihne najít spřízněnou v jeho sousedství naráží na malou dívku s neskrýva- duši, zamilovat se do ní, několikrát jí zachránit život, nými sklony brutálně mučit zvířata, která se nápadně pomilovat se s ní a v závěru ji ujistit, že je ta pra- podobá její mrtvé dceři. Julie je sice příběh z půlky vá, dokud je smrt (nebo nová roštěnka v další části sedmdesátých let, v rámci tématu čísla je však po- příběhu) nerozdělí, zde naprosto chybí. On už ji totiž měrně neutrální, neb by se skoro stejně dobře mohl má a hned od začátku. Krysy prostě jedou na první odehrávat o desetiletí dříve nebo později. Jeho pozi- dobrou, jejich jediným účelem je pobavit, zabavit, ale tivní stránkou je schopnost udržet čtenáře po celou nijak zvlášť při tom nezatěžovat mozek a mysl. Je to dobu knihy ve stejné nejistotě, jako hlavní hrdinku. Ta rychlé, svižné a působivé čtení. Na druhou stranu, neschopnost přiklonit se na stranu psychologického do negativního světla se může dostat svou prvoplá- úpadku osobnosti nebo duchařského útoku ze zá- novitostí. A o čem že kniha je? O krysách, samozřej- hrobí by jinde byla na škodu, ve Straubově čistě stře- mě. Ale ne jen tak ledajakých, tyhle jsou abnormálně dovém (ve smyslu, že linie příběhu neskáče ani k jed- přerostlé, mají hlad, jsou inteligentní a smrtelně ne- né variantě, ale prostě plyne souměrně a jednotvárně bezpečné. A napadnou Londýn. Proti nim se, kromě středem) se jeví celkem pozitivně. Podobně na tom je vládního týmu, postaví učitel Harris. Zbytek už si jistě prakticky komplexní nesympatičnost všech hlavních umíte představit, ale i přesto stojí za to si to přečíst. postav, z nichž nakonec trčí ryze horrorově spratko- Třeba na něco zapomenete. vitá vlastní matkou zavražděná holčička. Šmouhou Peter Straub je u nás známý snad možná ještě na tomhle všem je snad proto ne zcela výrazný závěr. pořád hlavně jako ten, kdo napsal dvě knihy se Ste- Jedinou knihou z našeho výběru, která se do- phenem Kingem. Přitom sám napsal několik vlastních sud nedočkala českého vydání je prvotina Graha- zajímavých příběhů (např. ﬁ lmovou adaptací poctěný ma Mastertona The Manitou (1976). Masterton se horror Ghost story). Jednou z těch knih, které se do- tímto románem, jehož první verzi údajně napsal bě- čkaly českého překladu, je i podivně psychicky pa- hem pouhých pěti dní, uvedl do panteonu horroro- ranoidní, nejistý a nejednoznačný příběh mladé ženy vých autorů a už v něm zůstal. Dal jím rovněž najevo Julie (Julia, 1975). Julie utrpěla nervový šok poté, co výrazné směřování své tvorby – stavění (pra)starých s manželem při záchraně vlastní dcery nedopatřením legend proti současným, moderním lidem. V Mani-

[ 89 ] tou se starý indiánský šaman Misquamacus rozhodl po tři sta letech klidu znovuzrodit z těla mladé dívky Karen Tandy (ne tak, jak si myslíte, to by bylo otře- pané, ale trochu sofi stikovaněji) a pomstít se bílému člověku za utrpení, která způsobil původním obyva- telům Amerického kontinentu. Dívku a vlastně i celý svět se rozhodnou zachránit podvodný vykladač budoucnosti Harry Erskine a indiánský šaman Zpí- vající skála. Krutý a nerovný boj svedou v nemocni- ci, kam dívku s podivným nádorem přijali k operaci. Příběh má silně strhující rozjezd, bez jakéhokoliv od- bíhání či zdržování se širokými opisy. Naopak, pří- běh po úvodu (kdy se Karen setká s doktory) vypráví sám Erskine jednoduchým, prostým a zábavným jazykem. Přímo, bez příkras. Příběh strhne a odvíjí se před vámi prakticky v reálném čase, koncentrující se jen na hlavní dějovou linii. O vedlejších postavách, a vlastně i těch hlavních, se toho moc nedozvíme, jen to maximálně nutné, aby byly přijaty. Hlavním je zde samotný děj, ne jeho fi gurky. Zajímavou stránkou románu je jeho nadčasovost. Ač se příběh odehrává cení je primárně o hotelu, zatímco fi lm je z devade- v půlce sedmdesátých let, a tato doba v příběhu za- sáti procent o Jacku Nicholsonovi. A Jack Nicholson nechává své stopy, prakticky si toho ani nevšimne- je boží. Každopádně, zajímá nás kniha. Ta pojednává te a doba obehrávání příběhu vám nebude přicházet o Jacku Torrancovi, který se stane zimním správcem na mysl. Masterton nepotřebuje technické berličky v hotelu Overlook, kam se nastěhuje i se svou ženou a technologické triky. Přesto se nebojí do příběhu a malým synem, který je tak trochu divný. Práce není zapojit tehdy moderní techniku a novátorské objevy, moc těžká, má se jen postarat o to, aby hotel úspěš- jakým jsou počítače a jejich databáze. The Manitou ně přežil do další sezóny, kdy se do něj opět nastěhu- je strhující román o střetu magie s realitou, starého jí návštěvníci. Jackova osobnost se postupem času s novým, lidského s nadlidským. Má švih, sílu, grády začne rozpadat, k čemuž samozřejmě napomáhá to, a ve skvělém poměru míchá ty nejtradičnější horro- že v hotelu straší, což ale není to správné slovo. Ať rové ingredience. Masterton tvrdí, že kdyby někomu už máte na knižní Osvícení jakýkoli názor, nelze mu měl doporučit jednu jedinou svou knihu, která by nej- upřít, že je to jedna z nejdůležitějších knih moderní lépe čtenáři představila jeho styl a tvorbu, byl by to horrorové historie a bez ní by byl svět horroru chudší, právě Manitou. Pro vydání románu v USA Masterton ať už je to pověst o nejstrašidelnějším fi lmu v ději- změnil a přepsal poslední dvě kapitoly, tato podoba nách na motivy knihy, či to, že Osvícení patří ke zla- se pak vžila pro ostatní překlady i vydání. Původní té éře Stephena Kinga, kdy mu ten horror ještě šel. závěr se po letech objevil v Polsku, v knize věnova- Každopádně povinnost pro každého fanouška žánru. né Mastertonovi. Román se, kromě několika pokra- Dean R. Koontz je po Stephenu Kingovi asi druhý čování, dočkal i fi lmové verze. Dočká se i českého nejprodávanější žánrový autor. I když on na té (ne)jas- překladu? né hranici mezi žánry kličkuje mnohem více. Je také Od evropského mistra žánru k mistru americ- autorem mnoha výborných knih, mnoha velmi slabých kému. Jednou z nejznámějších horrorových knih knih a knih, které jsou tak nějak uprostřed. K těm pa- od nejznámějšího horrorového autora Stephena Kin- tří i napínavý mysteriózní thriller Tvář strachu (The ga je Osvícení (The Shining). Pokud jste nežili v ko- Face of Fear) z roku 1977 munismem postižené zemi, mohli jste si knihu užít už o vydavateli horolezeckých v roce 1977, kdy prvně spatřila světlo světa. Nicmé- magazínů, jehož po opuš- ně u nás vyšlo Osvícení až v roce 1993 v naklada- těném mrakodrapu nahání telství Laser (později pak 2003 a 2010 u Dobrovské- sériový vrah. Tvář strachu ho). Vlastně by mě zajímalo, zda u nás dříve neběžel má všechny atributy teh- stejnojmenný fi lm z roku 1980 s Jackem Nicholso- dejšího thrilleru, záporák nem. Film mám osobně raději než knihu, i když můj je řádně nápaditý, neštítí názor je spíš ojedinělý. Kubrick podle mě vyhodil se jít do detailů, rozvíjí ko- nudu z knihy a nechal jen to zábavné. Co na tom, že lem sebe auru strachu a ta- to dost mění původní koncept a King sám byl s fi l- jemna a ženou jej mrazivé mem hodně nespokojený (preferuje televizní minisérii pohnutky. Příběh je svižný, z roku 1997, na které se podílel osobně), mě jedno- psaný strohým a svěžím, duše kniha dost hodně nudí. Možná proto, že Osví- ale dostačujícím stylem.

[ 90 ] HOWAR D – 19/2016

Napětí houstne každou stránkou, po počátečním v pětatřiceti románem Utr- strachu o hrdiny se později bojíte již s hrdiny. I na- pení neviňátek (Suffer the vzdory jasnému a přímému tahu na bránu (tedy před- Children), kterého se pro- vídatelnosti) a snad až nadbytečnému okatému twis- dalo milion kusů, a on mohl tu v závěru. Problém s Koontzem trochu je, máte-li ho po patnácti letech psaní ko- zažitého jako horrorového autora, protože Tvář stra- nečně rozjet kariéru spiso- chu má s horrorem společný v podstatě jen fakt, že vatele. Tedy v roce 1977, hrdina trpí jasnovidnými záchvaty, v nichž se mu zje- kdy kniha vyšla. U nás až vují obrazy vražděných žen, a když jeden takový pro- v roce 2011. U nás vycháze- žije v přímém televizním přenosu, namaluje si na záda jí jeho knihy totiž tak trochu terč. Poté jde již čistě jen o hru na kočku a myš. Přes- retrospektivně. Utrpení ne- to jde s ohledem na rok vydání a případně oblibu viňátek je dobré krmivo pro (sub)žánru o uspokojivé čtení. každého fanouška horro- Pokud se chcete seznámit s tvorbou Roberta Blo- ru. Vraždí a znásilňují se cha, není lepší volba než začít povídkovou sbírkou tu malé holčičky, máme tu s výmluvným názvem The Best of Robert Bloch, což starou legendu i psychické znamená česky To nejlepší od Roberta Blocha, která nemoci. Kniha se odehrává ve třech časových rovi- ovšem u nás vyšla pod již méně výmluvným názvem nách. Před sto lety, před patnácti lety a teď. Nebo Vlak do pekla a jiné povídky (1977), tedy podle auto- abych to upravil pro dnešní časovou rovinu, před sto rovy nejslavnější povídky, která se jmenuje překvapivě třiceti devíti lety, před padesáti čtyřmi lety a v roce Vlak do pekla a za kterou získal prestižní cenu Hugo. 1977. V první části se setkáváme s rodinou Congero- Bloch si v ní pohrává s faustovským motivem, který vých, žijící v městečku Port Arbello. Je to rodina vel- po svém dotáhl prakticky k dokonalosti a byť je fi lo- mi majetná, u ostatních obyvatel proto známá a vá- zofi ckých povídek v knize víc (např. Čestné slovo, Jak žená. K jejich rozlehlému pozemku okolo domu patří podoben Bohu), Vlak do pekla je určitě vrcholem celé i les, který je pokládán za nebezpečný, protože tam sbírky. Samozřejmě, i zbytek knihy stojí za to, lze tady straší a tak podobně. Děti proto mají striktní zákaz najít inspirace i u jiných autorů, například Poea, či Blo- do lesa chodit. Jednoho dne však malá Beth Con- chova vzoru H. P. Lovecrafta. S knihou jsem měl ov- gerová do lesa vběhne, protože chce dohonit bílého šem jeden menší problém. Vzhledem k tomu, že po- králíka. Jenže ten bílý parchant ji tam nechá a najde vídky už jsou staršího data, je to podobné jako s fi lmy ji její otec. Ten samozřejmě, jak se na správného otce padesátých let. To z čeho si lidé před padesáti lety se- sluší, dcerku prvně řádně zmlátí, pak znásilní, načež dali na zadek, už v dnešní době tolik nefunguje, zvláště to zakončí uškrcením. A pak se pro jistotu zabije taky, proto, že Bloch se často snaží zaujmout efektem pře- skokem z útesu. V druhé části knihy, či spíše v druhé kvapivé pointy, kterou ovšem dnešní čtenář mnohdy časové rovině (ve které se odehrává většina knihy) se odhadne, ještě než při- opět setkáváme s rodinou Congerů, respektive s dal- jde. K nejzajímavějším šími generacemi. Rodina už vůbec není tak boha- povídkám sbírky, krom tá, jako bývala, za což může především ona událost, zmíněného Vlaku do pek- která se kdysi stala, díky které se o rodině Congerů la, patří z mého pohledu začaly šířit různé pověsti a fámy. Jenže u Congerů asi určitě Nový den, Šípko- fakt nebude něco v pořádku, protože mladší z jejich vá Růženka, Čestné slo- dvou dcer Sarah zažila v lese s taťkou něco nepěk- vo, S úctou Jack Rozpa- ného a od té doby nemluví, projevila se u ní schizo- rovač, Výukový labyrint frenie a další prima věci. A taťka si samozřejmě nic a Jak podoben Bohu. Sa- nepamatuje. Jo, jasně… mozřejmě, každý si na- Jediná osoba, která je schopná se o Sarah sta- jde ty svoje, protože celá rat a která ji rozumí, je její starší sestra Elizabeth. Asi sbírka je velmi rozmanitá, proto, že je mezi nimi nějaká ta kravina, které se říká povídky se probírají růz- myslím sesterské pouto. Jako jedináček to fakt ne- nými tématy a i když je docením. Každopádně čas si tak nějak plyne, táta vám třeba jasné, k jaké- má furt ohledně toho, co se stalo se Sarah v lese mu konci povídka spěje, okno, Sarah je furt pako a sestra se o ni furt stará. spisovatelský um Rober- Jenže pak se stane ošklivá věc, v Port Arbello se za- ta Blocha vás stejně do- čnou ztrácet děti. A to pak v knize začne ten pravý nutí si povídku užít. horror. Syrový, který se nebojí násilí, krve, ba ani in- John Saul pat- cestních znásilnění. ří k matadorům literár- ního horroru, který se Martin Skuřok paradoxně proslavil až Honza Vojtíšek

[ 91 ] Petr Boček – Miloslav Zubík Anděl zkázy

[ 92 ] HOWAR D – 19/2016

Muž byl zabrán do práce. V pravé ruce držel „A přitom…!“ uvědomil si. pájku, v levé tenoučké různobarevně potažené ka- Vnitřek se mu stáhl hořkostí a vztekem. Při té bely. Pracoval s ohromným zaujetím, protože elek- příležitosti si vzpomněl, proč je vlastně venku. Opa- trotechnika byla jeho opravdovým a dlouholetým trně se sehnul a rozsáhlou zamrzlou kaluž, pokrý- koníčkem. Se stejnou vervou, s jakou se jiní pouš- vající v těchto místech celou šířku chodníku, rov- těli do plahočení po plantážích plných růží, jahod či noměrně polil přinesenou vodou. Chvilku počkal, brokolice, další se vrhali do lůna lesů, aby přinesli i když mu už mráz pronikal až do morku kostí. byť jen pár přinejmenším alespoň částečně jedlých „Vžuuum!“ Kolem projelo auto. hub, či se potili při opakovaných mechanických po- Nic se neděje, to hlavní přijde až teď. Sehnul hybech s příslušným zatížením v posilovně, on žil se, z kapsy vytáhl vlhký hadr a začal pečlivě leštit. ve světě elektrických vodičů, odporů a spínačů. Občas se mu látka přichytila, jako by ji někdo stačil Pravda, kromě toho měl ještě jednu vášeň, ale tu bleskurychle potřísnit vteřinovým lepidlem. Vždy se teď nechme stranou. mu ji ale podařilo včas odtrhnout. Čas od času se zvedl, přesunul se k oknu a na- Když práci dokonal, vztyčil se a pohlédl na své hlédl do spoře osvícené ulice. Venku rozhodně ne- dílo. Bylo to úchvatné. Připadal si jako hráč curlin- bylo přívětivě a, jak se blížil večer, rtuť teploměru gu, který ideálně připravil ledovou plochu před vy- klesala níž a níž, daleko pod čárku označující bod puštěním hracího kamene. Pravda, k ránu ji bude mrazu. muset ještě párkrát přileštit, ale jinak… „To je dobře,“ pronesl nahlas a i v jeho hlase Teď už jen ten curlingový kámen… zaznívalo uspokojení. Ještě několikrát opustil roz- Usmál se. pracovaný drobný zázrak elektrotechniky, na němž Tak ten mu zcela určitě přijde sám. Pohlédl právě pracoval, a vykonal pravidelnou cestu k oken- směrem k nedaleké, světlem pouličních lamp zalité ní tabulce. Ta skutečně připomínala opakovanou budově školy. Ano, přijde. Dřív nebo později… pouť do Lurd, neboť vždy se ke stolu vracel v lep- Když se vrátil do dílny, musel si nejprve mra- ším a lepším rozpoložení. zem znecitlivělé ruce nahřát nad litinovými kamínky „Tak,“ pravil náhle a odložil nástroje i součást- napěchovanými uhlím. Pak do nich přiložil a znovu ky. Jasně, čas nazrál. Venku je dostatečně temno se vrhl do práce. Vedle elektrosoučástek leželo cosi a teplota se udržuje na ideálním bodě. Udělal ně- chlupatého… kolik kroků a zpod umyvadla v rohu místnosti vytáhl Bylo mu jasné, že to musí být hotové ještě dnes rezavý kbelík. Asi do třech čtvrtin ho naplnil vodou, v noci. hodil na sebe nevábně vypadající svetr a záhy už stál před vnitřní stranou domovních dveří. Byla ne- Od sedmi hodin ráno seděl na své pozorovatel- čistá a rozpraskaná. ně u předního okna. Zpočátku se venku takřka nic Počkal, až kolem domu přejede auto, které sle- nehnulo. Občas projel automobil, sem tam prošly doval starobylou špehýrkou ve dveřích. Ta spíš při- osamělé temné postavy lidí zachumlané do kabátů, pomínala námořní dalekohled, i když věci nepřibli- bund a kožichů s nepřítomnými podhledy a občas- žovala, ba naopak, vše přes ni vypadalo vzdálené ným zívnutím. Vesměs zaměstnanci obchodů a úřa- a jakoby cizí. Když světla zmizela ze zorného pole dů. a zvuk odumřel, otočil klíčem a pootevřel dveřní kří- Úřadů. dlo. Sakra… Teď byl klid. Přišla jeho chvíle, tahle část ulice se „Hajzlové!“ ulevil si, „Však už brzo…“ nořila ve tmě. V sousedství stálo jen několik drob- Sem tam někdo zabalancoval na ledě. Jedna ných domků těsně před demolicí, s vymlácenými žena předvedla ukázkový tanec svatého Víta, po- okny, se strženou pokožkou omítky, zpod níž zely starší muž nadějně zavrávoral, až se musel zachytit červené rány cihelného zdiva. Střechy připomína- parapetu jen kousek od jeho tváře. Avšak závěsy ly napůl rozebrané klávesnice nějakých obřích var- byly zvenku neprůhledné. To měl zjištěno. han: byly samá díra. Temné otvory do rozkládajících Všem se při překonávání pečlivě připravené se domů sem tam zakrývaly dřevěné závěry a rudé plochy rozpohybovaly rty. Šeptané nadávky, uvě- cedulky s nápisem: Vstup jen na vlastní nebezpečí. domil si. Ještě ta slova tak slyšet! Udělalo by mu to Na chvilku se otočil. Ano, jeho přízemní domek jedině radost. Spíš ho trochu znervózňoval fakt, že s nepřirozeně vysokou čepicí střechy, přes stáří dosud nikdo neupadl. Ale dospělí našlapují opatr- a opotřebovanost, kraloval téhle části ulice. Měl na- ně. Nechodí tak rychle. Nepošťuchují se. Za chvilku třené okenní rámy i okapy, omítka se honosila tak- se to ale změní. řka nenarušeným povrchem. Skutečně, kolem půl osmé se objevily první

[ 93 ] drobné postavičky s aktovkami na zádech. Připra- Chlapec se nadzvedl na rukách a vzlykavě za- vil se do pohotovostní polohy. V sousední místnosti kašlal. měl připravenou otevřenou autolékárničku a rozto- „Dobrý?“ zeptal se znovu, uchopil chlapce pod milé plyšové prasátko. Jestli to dnes všechno klap- rukama a jemně ho postavil. Zdálo se mu, že je leh- ne, bude se to hodit. Jestli ne, nevadí. Zítra má také ký jak pírko. Pak mu poprvé pohlédl do obličeje. mrznout. Hleděly na něj vyděšené hnědé oči, které jako by Sedm třicet pět. Kolem procházejí hloučky dětí, vůbec nechápaly, co se děje. Radši ho dosud ne- jejich hlasité švitoření proniká až do zšeřelé dílny. pustil, i přes bundu totiž cítil, jak moc se to drobné Zatím nic. Pár zavrávorání, pár veselých výsknutí. tělo chvěje. Parta kluků vzala kaluž s rozběhem. „Ehhh, ehhh…,“ párkrát se zhluboka nadechl Sedm čtyřicet. Situace se nemění. Před okny, a pak mu vytryskly slzy, které se u úst začaly mísit přímo na ledové ploše si skupinka puberťáků zapá- s hlenem. lila svou první ranní cigaretu. Jedné dívce s piercin- „Na, tady máš kapesník,“ pronesl k němu. Uvol- gem v nose se za hlasitého chichotání rozjely nohy, nil mu jednu paži a čtverec složeného plátna s geo- ale téměř okamžitě ji takřka galantně zachytil jeden metrickým vzorem se ocitl v pletené rukavici. ze spolužáků. „Jak se cítíš? Dobrý?“ ptal se dál, zatímco chla- „Díky, vole,“ zaznělo z dívčin úst, „tady je to fakt pec vzlykal a rozmazával si hleny po obličeji. hustý!“ Na důkaz svých slov párkrát nohou přejela „No… no… noha,“ vykoktal plačtivým hlasem. hladký povrch ledu. Teď si všiml, že jeho kalhoty jsou na koleni roz- Sedm padesát. Hloučky začínají řídnout. To je tržené a mokvá pod nimi krvavý šrám. dobře. Potřebuje přece nějaké osamělé dítě, aby… Prima, pomyslil si, všechno vychází, tak, jak má. Teď, teď… Kolem okna prolétl drobný stín. To rozdrcené sklo vhozené na lesklou plochu těsně Ozvala se rána. Je to tady! Vrhl se ke dveřím a prud- po půlnoci zjevně splnilo svůj účel. kým pohybem je rozevřel. Dívenka v růžové bundě „Neboj,“ pronesl chlácholivě, „to nic nebude, já už ale vstala a s mírným pokulháváním poskakuje ti to očistím a zalepím. Holt nemáš tak splašeně lí- ke škole. Sakra! tat!“ Asi to dnes nevyjde. A tolik úsilí to stálo! Chlapec znovu potáhl nosem a zaúpěl: „Já, já… Sedm padesát pět. Pořád ještě stojí před do- musím…“ úzkostlivě pohlédl směrem ke škole. movními dveřmi. Z levé strany se žene malý chlapec „Jasně, já vím, že už je pozdě. Ale, víš co, zavo- s obrovskou aktovkou na zádech. Viditelně nestí- lám paní ředitelce a řeknu, co se ti stalo. Pak nebu- há. Při každém kroku se mu na hlavě komíhá velká de problém, když přijdeš o trošku dýl.“ chlupatá bambule. Znovu se ozval hlasitý sten, který již ovšem za- Ten má svých starostí dost, pomyslí si. Kaluže zníval poněkud smířlivěji. si určitě nevšimne. Dítě se rychle přibližuje. Dvacet „Pojď,“ sunul ho směrem k otevřeným dveřím. metrů, deset, pět… Těsně před oprýskaným dveřním křídlem chla- Náhle mu dojde, že se nemůže spoléhat jen pec znejistěl. na přírodu, byť jí k ideálnímu stavu dost pomohl. „Ale…“ zatnul paty o zápraží, „ale já nesmím Ne, musí jednat. Dva metry, jeden… s cizejma lidmama.“ Chlapec má pohled upřený do dálky směrem „To ti říkali doma?“ ke škole. Ví, že jde pozdě a určitě to schytá. Jeho „Jo, mamka.“ myšlenky se točí pouze kolem tohohle problému. „No, to schvaluju. Má pravdu. Chytrá mamka,“ Kdepak by si všiml, že starší muž před přízemním usmál se, „ale to se netýká případu, kdy ti někdo domkem vysune směrem do trasy jeho zběsilého musí poskytnout první pomoc, víš, ošetřit tě.“ běhu pravou nohu. „Hmmm,“ zaznělo z chlapcových úst váhavě. A je to! „Hele, představ si, že by tady někdo z vaší tří- Tiché vyjeknutí, krátký let a tlumená rána. dy třeba z ničeho nic omdlel a nedejchal. Tak se mu Chlapec leží v šoku na ledové ploše. musí dát umělý dejchání, aby neumřel, než přijede Teď přišla jeho chvíle. záchranka. No a ty potřebuješ ošetřit ránu, aby se ti „Jsi v pořádku, chlapče?“ promluvil co nejvlíd- do ní nedostala nákaza, rozumíš? To by mi mamka nějším hlasem. dala, kdybych tě tu jen tak nechal.“ „Ehhh, ehhh,“ dítě zalapalo po dechu. Chvilinku trvalo, než se pohnul. Bylo patrné, že Snad jsem to nepřehnal, snad jsem si ho ne- všechno pečlivě rozvažuje. Pak povolil: „Tak jo.“ poškodil moc, rozvažoval muž, to by zkomplikovalo mé záměry.

[ 94 ] HOWAR D – 19/2016

Chlapec se v dílně zastavil a zvědavě se rozhlí- „Tak Válek,“ pronesl skoro nahlas, když spínal žel. S příchodem do zajímavých kulis z něj alespoň jakýsi mechanismus. Pak ho vložil do chlupatého na chvíli spadla nedůvěra a strach. plyše a stáhl na několika místech nití. Měl na to grif, „Ty seš vynálezce?“ zeptal se zvědavě. trvalo to všechno opravdu jen chvilku. Při tom ještě „No…, vlastně jo,“ pokýval hlavou. stačil popadnout desinfekci a balíček náplastí. „A cos vynaleznul?“ Pak prudce otevřel dveře: „Zařízeno. Omluvil „Tak… ledacos. Přístroje a tak. Taky opravuju jsem tě.“ věci.“ Chlapec pokorně stál pořád na jednom mís- „A…,“ nadechl se chlapec. tě. Muž pohlédl na jeho hubené holé nohy a skoro Dost bylo vyptávání, řekl si v duchu a rychle vy- mu ho začalo být opět líto. Chlupatý balíček odložil hrkl: „Tu nohu…, hlavně tu musíme ošetřit.“ a poklekl před drobnou postavičku: „Teď to bude Hoch chvilku nechápavě civěl do prostoru trochu pálit!“ Uchopil desinfekční sprej. a teprve pak ho pálení na koleni vrátilo do reality. „Auauauau!“ Na chvilku úplně zapomněl, co se mu na ulici stalo. „Vždyť jsem ti tam ještě nic nestříkl.“ „Auuu,“ sykl jen tak pro pořádek. „Ale já mám strach,“ vzlykl opět. „No, vidíš,“ pronesl muž a před dítětem pokle- Desinfekce zasyčela, chlapec znovu zakvílel a, kl. „Musíme to dezinﬁ kovat a pak to zalepíme.“ Po- ve snaze získat v ten okamžik utrpení alespoň něja- zvedl hlavu a jeho pohled se střetl s chlapcovým. kou oporu, mu pevně zmáčkl prochladlou dlaní levý Docela fajn kluk, pomyslel si v ten okamžik, je ho ukazovák. škoda. Na chvilinku se zarazil a přes jeho záda pře- „Co děláš!?“ setřásl zlobně drobnou ruku. Chla- běhlo nepříjemné mrazení. V ten okamžik se mu za- pec na něj lítostivě pohlédl a viditelně začal znovu chtělo celý ten běh událostí zastavit, přerušit, vy- natahovat. couvat z něho. Trvalo to ale jenom chvilku. Odehnal „Teď to zalepíme, přeci. Proto musím mít obě to od sebe jako obtížný hmyz. Ne, všechno je peč- ruce volný,“ pronesl přemrštěně vlídným hlasem, až livě rozmyšleno. Musí to udělat. Ostatně, kdy jindy mu to bylo protivné. Ale nepotřeboval, aby se mu se mu naskytne taková příležitost. tady kluk sesypal. Ustřihl náplast, odstranil proužky „Kalhoty dolů,“ zavelel. plastové fólie a opatrně překryl krvavý šrám. Pak se Chlapec se zarazil. usmál a pleskl ho do hubeného stehna: „Tak hoto- „No, kalhoty dolů, jakpak si myslíš, že ti to jinak vo, seš pašák.“ zalepím!?“ Chlapce to ocenění odvahy viditelně potěšilo Mrňous pohlédl na muže, pak na krvavé koleno. a začal si navlékat k zemi spuštěné punčocháče. Poté usoudil, že to opravdu bez toho nejde a začal „Počkej, pomůžu ti,“ pronesl. Přistoupil k němu si rozepínat pásek. a prudce trhl proděravělými nohavicemi riﬂ í naho- „A… do tý školy jste už volal?“ zeptal se přes ru, div že drobnou postavičku, pořád ještě koruno- vyplazený jazyk, který zintenzivňoval jeho zápolení vanou pletenou čepicí s bambulí, nenadzdvihl nad s přezkou. podlahu. „Já hlupák starý, já hlava děravá,“ plácl se muž „Teď už musíš jít, hochu,“ řekl pak, „paní ředi- do čela, „úplně jsem na to zapomněl! A jak se vlast- telce jsem vzkázal, že za patnáct minut jsi ve škole. ně jmenuješ?“ Tak ještě ti zbývá tak sedm nebo osm. Stihneš to?“ Chlapec se usmál, citaci z Mrazíka poznal: „On- „Jo,“ přikývl a chystal se k odchodu. dra, Ondra Válek, druhá bé.“ „Hele, ještě něco,“ přinutil ho otočit se, „teď „Tak Ondra…, Válek, hmmm… A nedělá tvůj jsem ti pomohl. Mohl bys pro změnu ty udělat něco táta na radnici?“ pro mě?“ „Jo,“ odpověděl ujištěn ve své představě, že Rozčepýřená bambule se zakývala dopředu jeho otce znají opravdu všichni ve městě. Muž po- a dozadu. kýval hlavou. Tak hleďme, koho mu osud přivál „Tak koukej,“ ukázal mu chlupatou postavičku do rukou! Synáčka toho hajzla Válka. To je dobře. z amerických kreslených grotesek Pink Piggie. Cítil to náhle jako satisfakci, jako důkaz přízně vyš- „Jééé,“ rozzářily se mu oči. ších mocností. „To jsem opravoval pro Aničku Novákovou ze „Jdu volat,“ řekl. V ten okamžik se chlapci svez- třetí á. Znáš ji?“ ly kalhoty na podlahu. „Ještě ty punčocháče!“ za- „Ne,“ bambule se rozkmitala ze strany na stra- hlaholil už na odchodu do sousední místnosti. Při- nu. razil za sebou dveře. To dítě přece nemusí vědět, že „Ale víš, kde je třetí á?“ žádné telefonování nebude. „Jo, to jo…“

[ 95 ] „Tak poslouchej, abych to nemusel nosit k nim budovat na tomhle místě ohavný obří supermarket. domů, zaplatili to totiž předem, dej to do třetí á paní A on aby se harcoval do nějakého krcálku v panelá- učitelce, že to je pro Aničku.“ ku. Kam by se vešla celá jeho dílna? Kam? „Jo…“ Cítil, že ho stravuje jakýsi vnitřní oheň, tlak stou- „Ale až po hodině, rozumíš! Teď se tam učí, byl pá a hlavu zamořují podivné myšlenky. A pak ho na- by malér. A nenechávej to v šatně, někdo by to tam padl Plán. Plán, jak do budovy školy dostat trha- mohl ukrást!“ vinu i s časovým spínačem a přitom tam nevstrčit Po odkývání všech instrukcí mu předal hračku. ani nos. Být z obliga. A potom pěkně sledovat, jak Chlapce viditelně překvapila její váha. ta bouda s celou tou budoucností města, se všemi „Uvnitř je hrací skříňka,“ vysvětloval muž rych- haranty papalášů, šéfů muničního skladu, staros- le, „ spouští se dálkovým ovládáním, to mají doma. ty, zastupitelů a jiných blbů se vší parádou vylítne Takže ty se v tom nebudeš šťourat a budeš na to do vzduchu. Bác! dávat pozor, přísaháš?!“ A přitom tím andělem zkázy bude synáček jed- „Jo…“ noho z nich. Chacháá! Bác! „Jakýpak jo, řekni: přísahám.“ Trochu se zasnil. Pohlédl na hodinky: zbývá ješ- „Přísahám,“ zasmál se. Viditelně ho těšila váž- tě minuta. Napadlo ho, že si všechno prohlédne nost poslání, jímž byl pověřen. pěkně zblízka. V jedné zásuvce se tam válelo diva- Muž mu hračku opatrně vložil do batohu a ote- delní kukátko, dědictví po matce, která zbožňovala vřel domovní dveře. Venku se už začalo rozjasňovat, operu, operetu, muzikál, prostě divadlo a takovéhle mrazivý opar se však nadále rozvaloval nad ulicí. sračičky. Nedaleko odsud byl patrný obrys mohutné budovy Když se otočil zpět, zazdálo se mu, že se cosi s desítkami rozzářených oken. Škola. Pokýval hla- mihlo pod oknem, ale nevěnoval tomu pozornost. vou a dodal poslední radu: „A spěchej, ale opatrně, Třicet sekund. ať se zase někde nerozplácneš.“ Už dosedal na židli, když někdo zazvonil. „Jóó…,“ zazněl vzdalující se hlásek. „Sakra…,“ chtěl zaklít, pak si ale pomyslel, že „Brrr, to je zima…,“ uvědomil si náhle. Celou to bude jen pošťačka. Chodívá v tuhle dobu. Beztak noc byl na nohou, zapracovala i únava. Ale stálo zase nějaké účty. Prachy, prachy, prachy! Pořád by to za to. Všechno je zařízeno. Teď se už jen dívat… někdo něco chtěl! Kde ale brát? Kde? Původně chtěl zůstat na ulici, pak si ale uvědo- Normálně by ji asi ani nepustil, ale uvědomil si, mil, že by tak mohl být nápadný. Doma u okna bude že takhle bude moci celý ten ohňostroj vidět přímo mít stejný výhled, navíc v pohodlí. na ulici a nebude to nijak nápadné. Přistoupil tedy „Tak kolik máme…?“ pohlédl na hodinky. ke dveřím. „Šest minut, krásný čas,“ dodal, když si sedal Dvacet sekund. na rozviklanou židli k popraskanému parapetu. Ve špehýrce nic. Asi stojí stranou. No jasně, V ten okamžik mu to všechno proběhlo hla- když se tu leskne ta vypiplaná kaluž! vou. Nevalné dětství bez táty, pohrdání spolužáků, Deset sekund. bezvýchodná vojenská služba. Jediné světlé chvil- Otočil klíčem a prudce rozevřel dveře. ky mu kdysi přinášela návštěva elektrotechnického V ten okamžik zavrávoral a pak mu nohy ztuhly kroužku, kde objevil svou první životní posedlost jak dva betonové pilíře. a kde se skutečně cítil úspěšný, a mnohem pozdě- Před ním stál drobný chlapec v pletené čepici. ji práce v nedalekém muničním skladu, kde zjistil, Chtěl něco říct. Možná: „Co tu děláš, sakra?“ že ho dovede zaujmout i poněkud odlišná zába- nebo „Proč, doprčic, nejsi v tý zatracený škole?“ va. Před půlrokem ho vyhodili, prý byl odpověd- Ale hrdlo mu také zkamenělo, vytřeštěné oči získa- ný za zmizení jistého množství plastických trhavin, ly vizáž plastových zátek šampaňského těsně před přestože mu vlastně nic nedokázali. Jediné, co ho novoroční půlnocí. alespoň trochu uklidňovalo, byl fakt, že měli prav- Pět sekund. du, i když to nikdy nepřiznal. Původně si chtěl jen Chlapec natáhl ruku se zmuchlanou textilií v lomu za městem zinscenovat takové malé zábav- opatřenou geometrickým vzorem a omluvným tó- né inferno, ale nakonec všechno nabralo trochu jiný nem pronesl: „Já, já… jsem vám zapomněl vrátit ten směr. Opustila ho přítelkyně, co by prý dělala s ta- kapesník…“ kovým budižkničemu. To mu došlo, že z něj doteď jen tahala prachy. Poslední kapkou bylo rozhodnutí Jediné co mu ještě proběhlo hlavou, byla sla- města v čele s jakýmsi inženýrem Válkem strhnout bounká naděje, že třeba ten spínač nakonec selže, celý blok sešlých domů včetně jeho útočiště a vy- že třeba není až tak dobrý konstruktér, že…

[ 96 ] HOWAR D – 19/2016 Coldheart Canyon ECENZE Clive Barker R

Slovutný Hollywood – Továrna na sny. Tohle je Todd se ale nechce snu vzdát a ustoupit z výsluní. místo kam Clive Barker zasadil děj rozsáhlého ro- Dá na radu jednoho producenta a jako mnoho jiných mánu Coldheart Canyon. Svět se mění a Hollywood před ním podstoupí plastickou operaci obličeje. Na- s ním. Co bylo kdysi největší modlou je dnes jen za- táhnout kůži, vyhladit vrásky a zase z něj bude kluk prášeným odleskem své dávné slávy. Tady se za- jako lusk, ze kterého si fanynky budou rvát rodidla pomíná rychleji než kde jinde. Sejdeš z očí – sejdeš a producenti mu zase budou platit balíky. z mysli a do rána po tobě už neštěkne ani pes. Dlou- Jenže něco se posere. Todd se vzbudí se zavá- hodobě se udržet na výsluní je v podstatě neřešitelný zanou tváří a velmi brzo mu dojde, že tohle plastic- úkol a pokud se to povede, budeš stejně jen zaprá- ké vylepšení nedopadlo podle jeho představ. Pokud šenou soškou v síni slávy. Své o tom ví i fi lmová star předtím o jeho stárnoucí obličej opadával zájem, tak Todd Pickett, jehož křivka popularity začíná klesat. nyní by mohl vést kampaň za snížení porodnosti. Ví, Není to tak dlouho, co byl nejzářivější hvězdou stříbr- že to není v pohodě, jak se mu snaží všichni namlu- ného plátna, ale teď to vypadá, že jediná cesta, která vit. Onen plastický chirurg tvrdí, že jde jen o neče- ho čeká, vede dolů. Komu by se ale chtělo z vrcholu kanou alergickou reakci a všechno bude v pořádku, dolů? Kdo by chtěl opustit zářící světla ramp? Todd jen to chce čas. Jenže i na něm je postupem času ví, že na konci tohoto sešupu na něj čeká jen zapo- vidět, že tomu věří čím dál méně. A uvědomte si, že mnění a blednoucí vzpomínky. Todd není žádný no name týpek třetí jakosti. Pořád je to jedna z nejsledovanějších tváří fi lmového prů- myslu. Fanoušci chtějí vědět, co se s jejich miláčkem Coldheart Canyon děje a bulvární novináři cítí ve vzduchu senzaci, větří Překlad: Ivana Drábková okolo jako běsnící psi. Todd se rozhodne stáhnout Vydavatel: Classic, 2006 do ústraní, protože se zdá, že ani na plastické klini- Počet stran: 624 ce není diskrétní bezpečno. Chce klid, přemýšlet co dál a nechce nikoho vidět. Potřebuje skrýš, kterou nikdo neodhalí, kde bude živit zbytky naděje, že to Clive Barker čtenářům předkládá pohnutý příběh nakonec s jeho obličejem dopadne přeci jen dobře. jedné fi ktivní fi lmové star. Zasadil ji však do reálného Je mu doporučeno jedno místo, dům v odlehlé části světa, kde se setkává se spoustou reálných lidí, kte- Hollywoodu, který již hraničí s divočinou a kojoti tam ří mají svou hvězdu na vyhlášeném chodníku slávy. dávají dobrou noc – Coldheart Canyon. Tam se Todd Perfektně tak navozuje ve čtenáři realitu fi lmových uchýlí a pomocí alkoholu léčí svou depresi ze ztráty premiér, dekadentních večírků či oddaného fanouš- toho nejcennějšího, co mu otevřelo cestu ke hvěz- kovství. Todd Pickett vystřelil jako kometa a svým dám. Z jeho poznávacího znamení, které zářilo ze krásným obličejem si podmanil diváky na celém svě- všech plakátů a billboardů. tě. Sám dobře ví, že není žádný excelentní herec, Jak správně tušíte, dům, ve kterém Todd utápí ale také dobře ví, že má sladký ksicht, který prodá- svůj žal má svá tajemství a skrývá se v něm zlo. Je vá. Všechno má však své hranice a věk nejde zasta- ukryté ve sklepě a má podobu podivné životaschop- vit. Žije ve světě žraloků, kde se za každé zaváhání né mozaiky, která je rozlehlá tak, že pokrývá celou platí a na svou šanci čekají nekonečné zástupy dal- místnost. Je to obraz krajiny, kde probíhá věčný hon. ších, kteří do Los Angeles přijeli za svým americkým Kdo do této místnosti vstoupí se navždy změní a na- snem. Dalším nebezpečným predátorem ve světě, víc v něm místnost vyvolá závislost po sobě samé. který je soustavně ve střehu, jsou kritici. Dokáží ne- Na každého to působí jinak, ale potřeba znova vstou- známou tvář vynést na vrchol, stejně jako z něj ko- pit do životadárné krajiny je pro všechny neodolatel- hokoliv nemilosrdně sesadit. Poslední Toddův fi lm ně silná. Do domu ji instalovala ve zlaté éře Hollywoo- se u nich nesetkal s přílišnými ovacemi a začíná se du hvězda němých fi lmů rumunského původu, Katya šuškat, že jeho tvář už nemá co říct. A tím pádem Lupi. Ve svém domě pak pořádala ty nejzvrhlejší opu- se k tomu podobně staví i hamižní producenti, kte- lentní večírky, kde se fi lmové hvězdy a vlastně každý, ří vědí, že kdo netáhne – neprodává – nevydělává. kdo ve světě fi lmu něco znamenal, oddávaly orgiím

[ 97 ] při kterých neexistovaly žádné hranice. Všechno to- sky rozervané duše. Jeho očima poznáme další pohle si samozřejmě vybralo krutou daň. Zvláště, když stavy, které mají na šachovnici příběhu důležitou roli, po čase paní domu zakázala vstup do bájné krajiny protože v pravou chvíli jim je dopřán zásadní tah. divokého honu. Závislost na ní je tak silná, že ti, kte- Pomalu začíná přituhovat a ze stránek knihy začíná ří ji chtěli znovu spatřit přicházejí i po svém skonu. prostupovat skryté zlo. V době, kdy se Todd přestě- Z divokých orgií pořádných v domě zůstali potom- huje do Coldheart Canyonu už Barker naplno uvolní ci, kteří jsou degenerováni sexuální dekadencí. Celý stavidla svého talentu pro literaturu hrůzy. Pokud je kaňon se pod hrůzovládou své paní změnil v děsivé někde problém, tak je to zhruba za polovinou kni- místo, ze kterého mrazí. A paní domu…? O někte- hy, kdy autor předloží jedno velké vyvrcholení, kte- rých fi lmových hvězdách se přeci říká, že budou žít ré svou gradací a do té doby kumulující tísnivou at- věčně, ne? mosférou předčí i následné grand fi nále, ke kterému Clive Barker v Coldheart Canyonu přináší zdaři- zbytek knihy neodkladně směřuje. S tím se pojí i fakt, lý mix mýtického horroru, bizarní zvrhlosti, světa du- že po druhém velkém úderu do hlavy následuje ješ- chů, démonů a dávných prokletí, potažený hvězdným tě několik desítek stránek, které mají nastavovanou prachem stříbrného plátna. Díky použití reálných po- příchuť. Nejsem sice zastáncem toho, že po velkém stav z hereckého světa, tak nabudete dojmu, že Todd třesku musí přijít ihned konec, ale tady to spíše půso- Pickett je opravdu jedním z nich. Také si užijete ono- bí dojmem, že sám Barker se s hrdiny své knihy lou- ho zarytého fanouškovství hraničícího s fanatismem čil tak těžce, až to s dochucením jednoduše přehnal. a rovněž štiplavé bulvární omáčky, která se se světem Nicméně pořád máme tu čest s knihou nesmírně ta- celebrit neodmyslitelně pojí. Mozaika celého příbě- lentovaného spisovatele, který má nesporné nadání hu je sestavena z osudů několika postav, které různé pro budování atmosféry, není slepě uvězněn v jedné motivace vedou ke společnému vyvrcholení. Jejich žánrové uličce a co je nejdůležitější, dokáže nasa- příběhy do sebe zapadají a čtenář postupně odhalu- dit pouta čtivosti a vyvolat emoce, při kterých slizký je jednotlivé segmenty hrůzné skládačky. Úvod kni- jazyk nasycený strachem a hrůzou laská po zátylku. hy je spíše než cokoliv jiného výletem do nekompro- misního světa hollywoodského fi lmového průmyslu, ve kterém se seznámíme nejen s hlavním hrdinou, jeho povahovými vlastnostmi a strastmi jeho bohém- Roman Bílek

[ 98 ] HOWAR D – 19/2016

Krampus ECENZE R

Já vím. Recenzovat v červnu vánoční komedii je poněkud odvážná strategie na zvýšení čtenos- ti Howarda, ale ke Krampusovi jsem se dostal až teď. A navíc věřím, že všichni čtyři naši čtenáři mi to odpustí. Mým milým úkolem je totiž varovat je před tímhle pokusem o vyvolávání horrorového smíchu.

Režie: Michael Dougherty Scénář: Michael Dougherty, Todd Casey, Zach Shields Délka: 96 min Původ: USA Rok: 2015 Hrají: Adam Scott, Toni Collette, Allison Tolman, David Koechner, Conchata Ferrell

Ale nejprve k ději. Více méně klasická americká rodinka, která má daleko k extrémům typu Griswol- dových, se sleze na Vánoce a začne se navzájem pru- dit. Nejhůře to nese pubertální Maxík, který si ve sla- bé chvilce přeje, aby Vánoce prostě zmizely. Jenže osud je potvora a tak obávané svátky nezmizí jako mávnutím kouzelným proutkem, ale hezky po krva- vých kouskách si je odnese Krampus a jeho kámoši. Kdo že to ten Krampus je? No, milé děti, je to čert, který se ale objevuje až na Štědrý den a má po- měrně daleko k Ondrovi Vetchému v S čerty nejsou žerty. Rohy má dlouhé asi jako polovina mého peni- su, tedy necelý půlmetr, vysoký je jako Shaquille O‘- Neal trpící gigantismem a místo uhlí a brambor roz- dává kousance. Je to prostě drsoň, který ale spadl do špatného ﬁ lmu. Děj je nekonzistentní, jednu chvíli koukáme Ta špatnost se ale projevuje poměrně plíživě. Jeho na nepříjemnou rodinnou komedii, za chvíli bloudí- jednotlivé složky jsou poměrně dobře uchopené a name v mlze a máme se bát a to vše navíc za zarážejí- příklad v trailerech vypadaly opravdu lákavě. Masky cí absence brutality, která není nutná, ale vzhledem většiny monster, samozřejmě včetně titulního Kram- k představeným monstrům bychom ji přeci jen čekali. puse, mají příjemný oldschoolový nádech a fungovaly Nedostatky navíc vyniknou při srovnání s Kram- by i v čistokrevném horroru. Casting jednotlivých členů pusovským segmentem v jinak podivném A Chris- rodiny určitě neurazí, především chlapi (Adam Scott, tmas Horror Story, kde byl pekelník opravdu pove- David Koechner) vládnou. Stejně tak nápad je fajn. Ale dený. dohromady je to poslepované tak divným příběhem, který se ne a ne rozhodnout čím chce vlastně být, že Roman Kroufek se na to v některých momentech až nedá koukat.

[ 99 ] V září bude Howard slavit. Slavte s námi.

V září tohoto roku se sejdou hned dvě výroční události Howarda. Prakticky na den to bude přesně pět let, co Obitus s Eraserheadem začali pracovat na prvním čísle. A vyjde 20. číslo Howarda. To už je sakra důvod k oslavě. A tak jsme ji pro vás zařídili.

V sobotu 3. 9. 2016 v brněnské Kavárně Trojka, Dominikánská 9, od 18:00 hod. proběhne howardov- ské výroční setkání. Budete mít možnost setkat se a popovídat si s velkou částí lidí, kteří se na vydá- vání Howarda podílejí, vyslechnete si krátké shrnutí Howardovské existence i veselé historky z vydá- vání. Slavnostně o tři dny dříve vydáme jubilejní a kulaté 20. číslo Howarda. Co je nejdůležitější, přímo na místě pokřtíme výroční samostatnou přílohu onoho čísla. Papírovou antologii s výběrem 20 povídek, které jsme publikovali v prvních dvaceti číslech. Budete mít jedinečnou možnost nechat si knihu pode- psat od některých přítomných autorů.

Nezapomeňte: sobota 3. 9. 2016, Kavárna Trojka, Brno, Dominikánská 9, od 18:00 hod.

Přijďte! Nenechte nás v tom samotné.

Protože Howard je místo, kde strach je příjemný pocit.

[ 100 ]