Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Historický ústav České spolky v Českém Dubu ve druhé polovině 19. století (bakalářská diplomová práce) David Bělohradský Vedoucí práce: Mgr. Lukáš Fasora, Ph.D. Brno 2006 Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl všechnu použitou literaturu a prameny. 10. srpna 2006 vlastnoruční podpis
2 Chtěl bych na tomto místě poděkovat panu doktorovi Lukáši Fasorovi, za odborné vedení mé bakalářské práce.
3 Obsah 1. Úvod ……………………………………………………………………... 5 2. Prameny a literatura ……………………………………………………… 6 3. Cíl práce ………………………………………………………………….. 9 4. Český Dub a okolí, stručná historie ……………………………………… 10 4. 1. Český Dub ve druhé polovině 19. století ………………………………… 10 5. Spolkový život v Českém Dubu …………………………………………. 15 5. 1. Stručný přehled německých spolků v Českém Dubu ……………………. 16 5. 2. České spolky v Českém Dubu …………………………………………… 20 5. 2. 1. Česká beseda …………………………………………………………….. 20 5. 2. 2. Konzumní spolek Svornost ……………………………………………… 22 5. 2. 3. Řemeslnicko živnostenská Beseda ……………………………………… 22 5. 2. 4 Místní odbor Ústřední matice školské …………………………………... 23 5. 2. 5. Učitelská jednota pro okres Český Dub …………………………………. 25 5. 2. 6. Místní odbor Národní Jednoty Severočeské ……………………………... 26 5. 2. 7. Hospodářský spolek pro okres českodubský …………………………….. 27 5. 2. 8. Tělocvičná jednota Sokol ………………………………………………... 31 5. 2. 9. Karolína Světlá – český školský spolek …………………………………. 35 6. Závěr ……………………………………………………………………... 38 7. Rejstřík osobností českého spolkového života v Českém Dubu ………… 40 8. Seznam pramenů a použité literatury ……………………………………. 43 9. Přílohy ……………………………………………………………………. 46
4 1. Úvod Revoluční vlna v letech 1848 49 znamenala určitý zlom v historii většiny zemí Evropy. Docházelo, někde více někde méně, k uvolňování ve sféře občanských práv a svobod. V habsburské monarchii bylo hlavní změnou zrušení poddanství a otevření cesty k moderní občanské společnosti. Sílilo také národně emancipační hnutí. Nešlo ovšem jen o postavení jednotlivých národů vůči monarchii, ale také o rozpory mezi nimi vzájemně, v českých zemích nejčastěji mezi Čechy a Němci. Významné uvolnění v oblasti občanských svobod znamenala tzv. prosincová ústava z roku 1867. V jejím rámci bylo pamatováno i na občanská práva obyvatel monarchie. Jeden ze zákonů také nově upravoval právo spolčovací a shromažďovací. 1 Na následném mohutném rozvoji spolkového hnutí je možné dobře pozorovat rozvoj společenských a občanských aktivit ve druhé polovině 19. století. Účast na spolkovém životě skýtala také jedinečnou možnost aktivně se podílet na životě obce či regionu. A to jak na životě veřejném tak alespoň částečně i na životě politickém, který byl jinak díky volebnímu systému přístupný jen úzkému okruhu osob. Jednotlivé spolky vstupovaly do všech sfér společenského života, ovlivňovaly kulturu, hospodářství, povzbuzovaly národní uvědomění, měly sociální zaměření nebo reprezentovaly konkrétní profese jako do jisté míry náhrada za zrušené cechy. Zároveň některé z nich znamenaly předstupeň k moderním politickým stranám. 2
1 Jednalo se o říšský zákon č. 134 o právu spolčovacím a shromažďovacím z 15. listopadu 1867. 2 Malíř, Jiří: Od spolků k moderním politickým stranám: vývoj politických stran na Moravě v letech 1848 1914. Brno 1996, s. 23 24.
5 2. Prameny a literatura Pramenná základna Pramenná základna pro tuto práci vychází ze dvou hlavních zdrojů, kterými byly fondy Státního okresního archivu v Liberci a Archivu Podještědského muzea. Každá historická práce je limitována množstvím a vypovídací hodnotou dochovaného pramenného materiálu a ten byl v tomto případě nepřeberný a nedostatečný zároveň. Prameny jež byly uloženy v zmíněných archivech, byly různého typu: šlo například o stanovy sledovaných spolků, jednatelské knihy, knihy pokladní, zprávy z valných hromad, spolkových a výborových schůzí, nebo nejrůznější korespondence. Dalším druhem pramenů, svědčícím o životě spolků, byly nejrůznější pozvánky na schůze, spolkové plesy a slavnosti, případně fotografie a podobně. Zajímavým pramenem byla v případě spolku Česká beseda „Kniha hostů“ podávající podrobný a velice zajímavý přehled význačných osobností, které spolek na své půdě přivítal. V libereckém archivu se nacházejí prameny k historii města a okresu, konkrétně se jedná o fond Archiv města Český Dub, fond Okresní úřad Český Dub a fond Okresní zastupitelstvo Český Dub. Pokud jde o spolky z Českého Dubu, najdeme v libereckém archivu hlavně spolky německé. Jediným českým spolkem s vlastním fondem v tomto archivu je Hospodářský spolek okresu českodubského. Archiv Podještědského muzea obsahuje k českým spolkům mnohem větší šíři pramenů, vesměs obsažených ve fondu Spolky. V rámci fondu se v jednotlivých kartonech nachází materiál jak ke konkrétním spolkům zvlášť, tak i ke spolkové činnosti na Českodubsku obecně. Dalším zdrojem informací, do pramenů spadajícím, byl dobový tisk, zejména mladoboleslavský „Jizeran“, s okruhem svého zájmu po celém Mladoboleslavském kraji. Časopis „Od Ještěda k Troskám“, vydávaný od roku 1922, skýtá na svých stránkách množství článků o historii Českodubska. Například vzpomínkový článek Kajetána Tichého „Vzpomínky z mansardy“, je zajímavým vhledem do učitelského života v Českém Dubu a okolí. 3
3 Tichý, Kajetán: Vzpomínky z mansardy. Z učitelského života českodubského. Od Ještěda k Troskám 9. Turnov 1931, s. 71 79.
6 Literatura Literatura ke spolkové problematice u nás donedávna téměř neexistovala. Okrajově se jí dotýkali ve svých studiích historici zabývající se dějinami správy, např. Jan Janák nebo Jiří Klabouch. Teprve v posledních letech se trend začíná měnit a spolkového života si začíná česká (a nejen česká) historiografie více všímat. Co se týče metodologie dané problematiky, jsou zde základní práce, jako je článek Lukáše Fasory a Pavla Kladiwy. 4 Spolková činnost je zde zasazena v širších souvislostech problematiky městských elit a komunální samosprávy, díky čemuž je možno lépe postihnout rozsah jejího dopadu. Podobně lze využít práci Pavla Kladiwy o Moravské Ostravě, v jejíchž úvodních kapitolách jsou shrnuty základní pojmy, metodika výzkumu, práce s prameny a literatura. 5 Pokud jde o literaturu k historii Českého Dubu a celého Podještědí, zde se nabízí několik prací, z nichž se sice žádná nezabývá výslovně druhou polovinou 19. století, ale všechny se jí nějakým způsobem dotýkají. Na první pohled se jako ideální nabízí kniha regionálních historiků Rudolfa Anděla a Svatopluka Technika. Bohužel, ve skutečnosti se jedná spíše o soubor zmatených a nepřesných informací, než o potřebnou monografii Českého Dubu. Bez problémů využitelný je snad jen seznam pramenů a literatury. 6 O sto let starším dílem o Českém Dubu je práce českodubského učitele Karla Schillera. 7 Vzhledem k době vzniku (1898) se zároveň jedná o pramen. Monografie pracuje i s dnes již neexistujícími prameny a v mnoha případech je jediným zdrojem informací. Je ovšem pro úplnost potřeba uvést, že Karl Schiller byl značně ovlivněn obdivem, který cítil k rodině německého podnikatele Franze Schmitta. Jeho práce je zaměřena více na německou část obyvatel města a obsahuje občas proněmecky zkreslené informace. Jen o pár let mladší než Schillerova kniha je Adresář okresu Turnovského sestavený Václavem Kudrnáčem. 8 Práce o Českém Dubu a okolí z posledních let mají vesměs stejného autora. Je jím současný ředitel Podještědského muzea, historik Tomáš Edel. Jeho nedávno vydaná kniha Českodubsko je jedinečným souborem informací nejen o stavebním vývoji regionu. 9
4 Fasora Lukáš – Kladiwa Pavel: Obecní samospráva a lokální elity v českých zemích 1850 1918. Koncept a dílčí výsledky výzkumu. ČČH 102, 2004, s. 796 827. 5 Kladiwa, Pavel: Obecní výbor Moravské Ostravy 1850 1913 : komunální samospráva průmyslového města a její představitelé. Ostrava 2004. 6 Anděl, Rudolf, Technik, Svatopluk: Český Dub: 1291 1991. Ústí nad Labem 1991. 7 Schiller, Karl: Böhmische Aicha. Ein Beitrag zur Geschichte der Stadt und ihrer Umgebung. Český Dub 1898. 8 Kudrnáč, Václav: Adresář a popis politického okresu Turnovského : okresy a města Turnov, Český Dub ; České menšiny Hodkovice Jablonec n. N. Liberec, Český Šumburk – Tanwald. Turnov 1903. 9 Edel, Tomáš: Českodubsko v památkách 12. 20. století.Český Dub 2006.
7 Tato práce, podobně jako k vydání připravený Soupis archiválií Podještědského muzea, 10 poskytují mimo jiné také přehled o jednotlivých osobnostech Českého Dubu a okolí.
10 Edel, Tomáš. Soupis archivních souborů a archivních sbírek Podještědského muzea v Českém Dubu. Rukopis.
8 3. Cíl práce Tato práce by měla přispět k poznání dějin Českého Dubu v 19. století a zároveň být alespoň malým střípkem do mozaiky obrazu spolkového hnutí v českých zemích. Bohužel ještě neexistuje dostatek prací se stejným tématem a pro podobná malá města, aby bylo možné si utvořit širší pohled na tuto problematiku. Tato skutečnost je navíc ztížena odlišností každé lokality. Dále by tato práce měla přinejmenším nahlédnout do vztahů mezi účastníky spolkového života a politickými elitami města. Hledá projevy vzájemného ovlivňování mezi městem a spolky a všímá si konkrétních osob a jejich účasti ve spolkovém životě Českého Dubu. Vzhledem k rozsáhlosti tématu jsou ovšem objektem zkoumání hlavně spolky s jednacím jazykem českým. Německé spolky jsou dotčeny jen okrajově, ve stručném výčtu. Časově je práce vymezena lety 1867 až 1900 s malými nutnými exkurzy do let předcházejících i následujících po daném časovém rozmezí.
9 4. Český Dub a okolí, stručná historie Město Český Dub leží v Libereckém kraji, 12 km jižně od Liberce. Rozkládá se na jižním úpatí Ještědského hřbetu, v nadmořské výšce 325 m. n. m. Městem protékají potoky Ještědka a Rašovka. Silnicemi je Český Dub spojen na východ s Hodkovicemi nad Mohelkou, na jih s Turnovem a Mnichovým Hradištěm. Od třináctého století až do husitských válek byl v místě dnešního města klášter komenda řádu Johanitů s přilehlou trhovou osadou Světlá. Název Dub se poprvé objevuje v souvislosti s návštěvou Karla IV. v roce 1357 a s povýšením vsi na město. Mezi další držitele panství,vedle několika krátkodobých, patřily rody Vartenberků, Opperstorfů nebo Smiřických ze Smiřic. Po bitvě na Bílé hoře získal panství Albrecht z Valdštejna a po jeho smrti se v roce 1636 majitelem panství stal Jan Ludvík Isolani. V roce 1641 zdědily panství sestry Anna Marie a Regina Františka Isolani. Když se Regina Františka stala v roce 1653 abatyší kláštera řádu sv. Augustina u sv. Jakuba ve Vídni, dubské panství mu odkázala. V roce 1720 se na Müllerově mapě Čech poprvé objevil název města Český Dub. Panství bylo v držení augustiniánek až do roku 1783, kdy byl vídeňský klášter zrušen a Dub přešel do majetku Dolnorakouského náboženského fondu. Ten držel panství až do roku 1838, kdy jej za 160 000 zlatých získal kníže Kamil Rohan. Ve městě v té době působil městský soud, shromažďovna dopisů, lékař a lékárna. 11 4. 1. Český Dub ve druhé polovině 19. století Druhou polovinu 19. století bychom v Českém Dubu mohli začít počítat nejspíše od roku 1843. V tom roce totiž ve městě založil svou textilní továrnu broumovský rodák, německý podnikatel Franz Schmitt. S jeho osobou bylo v následujících čtyřech desítkách let v Českém Dubu nějakým způsobem spojeno prakticky vše. Schmittova nová továrna byla založena na pozůstatcích textilní firmy Franz Sluka und Sohn, která se již koncem třicátých let 19. století potýkala se značnými problémy. Nedostatek kapitálu brzdil rozvoj firmy do té míry, že v roce 1840 došlo k definitivnímu zastavení výroby. V blízkých Hodkovicích pracující Franz Schmitt tehdy
11 Edel, Tomáš: Českodubsko v památkách 12. 20. století.Český Dub 2006, s. 36.
10 využil pádu Slukovy firmy, v roce 1843 skoupil její budovy a v tzv. hoření továrně začal s potiskováním látek. Byl nepochybně zkušeným odborníkem v oboru textilní výroby, v potiskování a barvení látek. A tak spojením odborných i obchodních schopností Franze Schmitta a zkušeností s textilní výrobou místního dělnictva vznikla firma, která měla v budoucnu velmi dobře prosperovat. V roce 1849 byl podnik rozšířen o tzv. „dolení továrnu“, v níž vznikly tkalcovna a barvírna látek. Rozvoji firmy, ale i města, jistě výrazně pomohla modernizace místní infrastruktury. Již v letech 1842 43 byla vybudována nová silnice z Českého Dubu, přes Petrašovice, do Hodkovic nad Mohelkou. O tři roky později začala stavba další silnice. Tentokrát spojovala Český Dub s Osečnou a byla dokončena v roce 1850. Obě stavby vedl českodubský rodák, inženýr František Havlina. Důležité pro rozvoj města i kraje bylo jistě také zřízení poštovního úřadu v roce 1842, jehož prvním poštmistrem se stal Karl Sluka. 12 K napojení Českého Dubu na železniční síť, o němž se v následujících letech několikrát uvažovalo, bohužel nikdy nedošlo. Nejbližší železniční stanice zůstala v Hodkovicích nad Mohelkou. 13 V roce 1850 proběhla v Rakousku reforma veřejné správy. Český Dub se stal centrem nového politického a soudního okresu, který nově převzal pravomoci městského soudu. Soudní okres dále podléhal okresnímu hejtmanství v Turnově. Nový českodubský okres obsahoval tři města a 122 dalších obcí. 14 Byl zde také zřízen berní a pozemkový úřad a notářství. Město se stalo sídlem okresních institucí a byla zde také zřízena četnická stanice. Český Dub byl v rámci reforem uměle rozdělen na dvě části, tzv. Zámecký okres byl oddělen a nově sloučen s obcemi Kněžičky a Doubí v novou obec Malý Dub. Správu města zajišťoval starosta, šestičlenná rada města a sedmnáctičlenné městské zastupitelstvo s dvanácti náhradníky. Starostové města ve 2. pol. 19. století 1849 58 1858 68 1868 73 1873 77 1877 92 1892 po 1903 Hieronymus Tamler Josef Wehle Karl Sluka Karl Hickisch Eduard Lang Kajetan Linke
12 Schiller, Karl: Böhmische Aicha. Český Dub 1898, s. 170. 13 Hodkovice leží na trati Pardubice Liberec a vlak zde staví od roku 1859. 14 V roce 1868 se v důsledku národnostních problémů oddělila obě převážně německá města. Hodkovice byly přiřazeny k libereckému okresu, Osečná k okresu českolipskému. Tím došlo k výraznému zmenšení českodubského okresu, což mělo značně nepříznivý vliv na jeho další vývoj.
11 Továrník Franz Schmitt rozvíjel ve městě mohutnou stavební činnost. Stavělo se množství nových budov, starší se renovovaly a přestavovaly. Tento vývoj přerušily, ale později zároveň urychlily dva velké požáry. První vznikl v únoru 1855 a zasáhl pět obytných domů, tři z toho zničil zcela. Další, rozsahem mnohem větší požár, se rozhořel 28. července 1858 a zachvátil 38 domů. Vyhořel také zámek, jehož jižní křídlo muselo být následně strženo a zbylé východní křídlo prošlo přestavbou, dostalo pozdně klasicistní fasádu a bylo přeměněno na byty. 15 Český Dub tak navždy přišel o svou dominantu. Ještě před tímto katastrofálním požárem došlo v Českém Dubu k prvnímu z dělnických protestů, jichž mělo v následujících letech přijít ještě několik. Začátkem roku 1858 snížil továrník Schmitt mzdy svým tiskařům a ti mu koncem března pohrozili stávkou. Franz Schmitt jich jako odpověď přes 200 propustil ze zaměstnání. Jejich práci postupně nahrazovaly stroje. Českodubští tiskaři ale v protestech pokračovali. V tom jim pomáhal již v roce 1843 založený podpůrný spolek Der Drucker und Formstecherverein. Několik vůdců protestů bylo zatčeno, přesto ostatní tiskaři ve stávce pokračovali až do poloviny května. Následovala nová jednání s továrníkem Schmittem a ten je po dohodě přijal zpět do práce. Situace dělníků zůstávala i přes velký rozvoj Schmittových továren nadále velmi těžká. Nevyhnutelně proto i v dalších letech docházelo ke střetům mezi dělníky a jejich zaměstnavatelem. Stávkovalo se v letech 1867, 1870, 1906, 1917, 1918, 1922. Díky dobré soudržnosti a organizovanosti dělníci v těchto sporech většinou vítězili. Do vývoje Českého Dubu citelně zasáhla Prusko rakouská válka v roce 1866. Již jedenáct dní po vyhlášení války, 25. června 1866, obsadila Český Dub rakouská pěchota. Záhy ovšem ustoupila před postupujícími pruskými vojsky a Prusové tak obsadili město bez jediného výstřelu. Vojáci začali rabovat a jediným štěstím bylo, že brzy museli táhnout dál k Hradci Králové. Město se jen těžko vzpamatovávalo, když se po podepsaném míru 23. srpna téhož roku pruské vojsko začalo vracet zpět a opět přes Český Dub. Tentokrát se ale vítězní Prusové chovali slušně. V době, kdy vracející se vojska procházela městem, vypukl další z velkých požárů. Tentokrát oheň zničil 28 domů. Na jejich obnově, stejně jako na mnoha dalších architektonických úpravách ve městě v průběhu čtyřicátých až sedmdesátých let se významně podílel stavitel František Havlina. 16 Čím více se českodubská textilka rozrůstala, tím zásadněji ovlivňovala veškerý život v Českém Dubu i okolí. Z prosperující firmy měli užitek nejen její zaměstnanci, kterých v ní koncem století pracovalo přes 1500, ale i místní obchodníci, řemeslníci nebo 15 Edel, Tomáš: Českodubsko v památkách 12. 20. století.Český Dub 2006, s. 29. 16 Tamtéž, s. 14.
12 rolníci. Město díky tomu zaznamenalo nebývalý rozkvět, do ulic bylo zavedeno nejprve plynové (1873) a později elektrické (1885) osvětlení. Byl vybudován veřejný vodovod (1888), založen městský park (1890), rozkvět bylo možno pozorovat i v oblasti kulturní a spolkové. Kde se však síla továrníka Schmitta projevovala záporně, to byly otázky národnostní. Franz Schmitt a po něm ještě mohutněji jeho nástupce Conrad Blaschka, povzbuzovali germanizaci Českodubska. Nejsilněji se to projevovalo ve správě města a ve školství. Schmitt přiváděl do města a do továrny německé odborníky, podporoval nejrůznější německé spolky nebo prosadil přejmenování ulic v Českém Dubu, některé dokonce nesly jména jednotlivých členů Schmittovy rodiny. V tomto prostředí se český kulturní a spolkový život prosazoval jen zvolna a s obtížemi. Přestože tedy ovzduší ve městě vzájemnému soužití obou národností příliš nepřálo, našli bychom několik příkladů, kdy se Češi i Němci spojili ke společnému cíli. Nejčastěji to byly akce českých a německých dělníků, jako například tábor lidu na ještědských Pláních 7. srpna 1870. Zde se sešli dělníci, a nejen oni, z obou stran Ještědského hřebene, aby demonstrovali vzájemnou solidaritu. K organizátorům několikatisícového setkání patřily i české spolky z Českého Dubu. Podobným projevem spolupráce bez ohledu na národní příslušnost bylo zřízení českodubské pobočky Všeobecné nemocenské a úrazové pokladny z Liberce v roce 1871. Tato instituce dávala dělníkům více nezávislosti a jistot. Výsledky sčítání lidu v Českém Dubu rok obyvatelé Němci Češi zdroj 1880 2 606 1 511 1 095 Jizeran 1891 2 652 1 707 945 Schiller 1900 2 715 1 593 1 122 Kudrnáč Po smrti Franze von Schmitta 17 v roce 1883 převzal továrny, tedy jak českodubské, tak další v Semilech a Žitavě, Schmittův zeť Conrad Blaschka. Když o deset let později slavili v Českém Dubu padesátileté výročí založení textilky, patřila firmě přibližně pětina všech domů ve městě. Ve všech městských úřadech seděli Blaschkovi lidé a měli v nich rozhodující vliv. Blaschka byl v germanizačních snahách snad ještě horlivější než jeho tchán. I nadále podporoval německé spolky a školy. Stal se dokonce prvním předsedou českodubského Schulvereinu.
17 V roce 1868 byl Franz Schmitt povýšen císařem do rytířského stavu a byl jmenován doživotním členem panské sněmovny.
13 Nové století znamenalo nástup nové generace českých učitelů, kteří se začali angažovat v českých spolcích, ale jejichž hlavní chvíle měly přijít až po válce v nové republice. Patřili mezi ně také učitel Václav Havel, pozdější spoluzakladatel Podještědského muzea, nebo učitel, paleontolog a geolog Otakar Fendrych. Období konjunktury trvalo v Českém Dubu zásluhou firmy Schmitt až do roku 1914. Teprve válka zpřetrhala důležité obchodní vazby a tvrdě zasáhla textilku, která se již z tohoto šoku nikdy zcela nevzpamatovala.
14 5. Spolkový život v Českém Dubu Spolkový život v Českém Dubu, podobně jako v jiných městech českých zemí, se začal skutečně rozvíjet až s novými zákonnými úpravami z roku 1867. Ve městě sice tou dobou již působilo několik spolků odkazujících se k nejvyššímu rozhodnutí o zřizování soukromých spolků a jejich poměru ke státní správě z roku 1843, respektive k spolkovému zákonu z roku 1853, ale teprve s novou ústavou z prosince 1867 nastal větší rozvoj spolkové činnosti. Spolky, které vznikly v Českém Dubu před rokem 1867, ať už to byl profesní spolek místních textiláků, Zpěvácký spolek, Turnverein, nebo Spolek vojenských vysloužilců, většinou měly národnostně smíšené členstvo. Navenek se sice profilovaly německy německý název, stanovy, jednací řeč německá, ale zároveň mezi jejich členy nacházíme množství Čechů. To svědčí o tom, že situace v Českém Dubu nebyla v té době, co se týká národnostních sporů, přehnaně vyhrocená. Čechy nacházíme v seznamech členů spolku vojenských vysloužilců stejně jako v řadách v roce 1867 založeného spolku dobrovolných hasičů. Když v letech 1859 a 1860 pobýval ve městě na návštěvě u své matky skladatel Bedřich Smetana, koncertoval za doprovodu „německého“ zpěváckého spolku, který navíc dirigoval jeho zakládající člen Jan Holuška. Dalším dokladem této snášenlivosti může být skutečnost, že za členy jediného českého spolku založeného v Českém Dubu před rokem 1867, jednoty Sokol, se přihlásilo i několik Němců a tehdejší vedoucí německého Gesang und Musikvereinu Josef Čumpelík složil novému spolku polku. Tak, jak se ale zostřovalo napětí mezi Čechy a Němci v celé zemi, tak se i v Podještědí, a v Českém Dubu zvlášť, zakládaly častěji spolky s národním programem. Již výše zmíněný Sokol se patrně tzv. prosincové ústavy nedočkal a tak se do skupiny německých spolků v Českém Dubu jako první český spolek po roce 1867 vklínila Česká beseda. Byla založena v roce 1869 a i přes některé těžké roky se udržela až do dvacátých let 20. století. Ve stejném roce vznikl i český konzumní spolek Svornost, ale to bylo na dlouhých čtrnáct let z českých spolků všechno. Tuto skutečnost lze opět nejpravděpodobněji klást za vinu silnému poněmčovacímu tlaku továrníka Franze Schmitta, který silou svých peněz podporoval vše německé v kraji. Teprve v roce 1883 vznikl další český spolek, Řemeslnicko živnostenská Beseda. Ještě ve stejném roce byl založen Místní odbor Ústřední matice školské a i v dalších letech byly zakládány nové
15 české spolky. Většinu z nich povzbuzovala a často také různými dary podporovala spisovatelka Karolína Světlá, která jezdila do Podještědí od poloviny 50. let. Světlou darované knihy rozšířily nejednu spolkovou, nebo některým spolkem založenou, obecní knihovnu. V osmdesátých letech 19. století se české spolkové hnutí na Českodubsku jakoby probudilo k životu. Vedle nový dech nabírající České besedy vznikaly Učitelská jednota a Hospodářský spolek. Své místní odbory tu měly Ústřední matice školská a Národní Jednota Severočeská. Znovu založen byl i Sokol. Spojovacími články téměř všech českých spolků v té době byly místnosti v hostinci Václava Havla s názvem „Česká beseda“ a osoba učitele české obecné školy v Malém Dubu Josefa Adama. Tento činorodý člen mnoha českodubských spolků svou neúnavnou prací zásadně přispíval ke skutečnosti, že i přes silný odpor majitele místních továren Conrada Blaschky a jím kontrolovaných městských institucí, se dařilo udržovat a rozvíjet činnost místního českého spolkového hnutí. Byl to například právě Josef Adam, který inicioval zdánlivě nevýznamnou věc, totiž společný nákup hektografu, tedy přístroje k rychlému rozmnožování písma nebo kresby bez použití lisu. Josef Adam byl neodbytným výběrčím členských poplatků, do vznikajících knihoven obstarával překvapující množství knih a ve většině spolků, kde byl členem, zároveň také zastával nějakou výkonnou funkci. Jestliže osmdesátá léta můžeme v rámci českého spolkového života na Českodubsku nadneseně nazvat dobou Josefa Adama, podobně bychom mohli přelom století nazvat dobou Ludvíka Roubíčka. Ludvík Roubíček, v té době účetní okresní hospodářské záložny, nebyl snad až tak příkladem neviditelné mravenčí práce jako Josef Adam, ale jeho angažovanost byla rozhodně nepřehlédnutelná. Došel s mnohými spolky až na práh světové války, po jejímž skončení se v nové Československé republice stal po mnoha letech prvním českým starostou Českého Dubu. 5. 1. Stručný přehled německých spolků v Českém Dubu Krátce po vzniku továrny Franze Schmitta byl v roce 1843 založen podpůrný spolek tiskařů a vzorkařů v Českém Dubu s názvem Der Drucker und Formstecherverein . Vznikl jako reakce na přístup Schmitta k továrním dělníkům, jejichž platy byly, v porovnání s jinými podobnými továrnami, drženy na velmi nízké úrovni. O nemocné a tedy práce neschopné dělníky nebylo nijak postaráno. A to byl také hlavní
16 důvod ke vzniku spolku. Jeho úkolem bylo podporovat nezaměstnané a nemocné tiskaře a vzorkaře a také vdovy a sirotky po zemřelých členech spolku. Přispívajících členů měl spolek na 180. 18 Spolu s koncem Schmittovy továrny skončil svou činnost po roce 1932 i českodubský Spolek tiskařů a vzorkařů. Pod patronátem továrníka Franze Schmitta vznikl v Českém Dubu v roce 1852 německý zpěvácký a hudební spolek Der Deutsche Gesang und Musikverein . Již od počátku svého působení patřil v Českém Dubu mezi nejvýraznější organizace. Na 42 mužských a 30 ženských členů spolku během roku pořádalo množství veřejných produkcí, koncertů, větších divadelních představení, nebo různých dobročinných akcí. Vedle účinkujících měl spolek i na 80 přispívajících členů. Když Franz Schmitt v roce 1883 zemřel, převzala patronát nad spolkem jeho manželka Ida a i nadále jej vydatně podporovala. Nejdůležitější osobou spolku byl nepochybně sbormistr a dirigent. Prvním byl spoluzakladatel spolku učitel Jan Holuška. V době Holuškova působení ve spolku navštěvoval Český Dub v letech 1859 1860 Bedřich Smetana, který sem přijížděl navštívit svou matku, koncertoval a svému příteli Holuškovi věnoval svou podobenku s podpisem. 19 Dalšími dirigenty byli Josef Czumpelik (Čumpelík) nebo Karl Schiller. Ve funkci předsedy spolku se postupně od roku 1870 objevili Anton Prokop, Karl Heinrich Wolf, Josef Bucher nebo Alois Stebler. 20 Spolek zanikl po roce 1933, zřejmě hlavně z nedostatku podpory ze strany německého průmyslu ve městě. Spolek německých cvičenců Der deutsche Turnverein Böhmisch Aicha vznikl 21. června 1863. 21 Byl jako všechny významnější německé spolky ve městě podporován továrníkem Franzem Schmittem. Jeho náplní bylo pečovat o zdatnost německých cvičenců, mužnost a všeobecnou tělesnou připravenost a skrze tyto prostředky posilovat národní cítění v duchu hesla „Nur im gesunden Körper wohnt ein gesunder Geist“. Spolek pořádal společná cvičení, šermířské turnaje, veřejná cvičení apod. V roce 1868 se spolek stal členem Ještědsko jizerského svazu (Jeschken Isergau Verbande), ve kterém se sdružilo na 70 spolků s více než 7000 členy. Spolek samotný měl na 160 členů a jeho prvním vedoucím byl úředník Schmittovy továrny August Braun. V roce 1890 byla díky značnému daru továrníka Conrada Blaschky, majitele Schmittových podniků, postavena za 20 000 zlatých spolková tělocvična. V ní se samozřejmě cvičilo, ale pořádala se tu např. i různá divadelní představení. 18 Schiller, Karl: Böhmische Aicha. Český Dub 1898, s. 151. 19 Edel, Tomáš: Českodubsko v památkách 12. 20. století.Český Dub 2006, s. 36. 20 Schiller, Karl: Böhmische Aicha. Český Dub 1898, s. 152. 21 Tamtéž, s. 152.
17 V roce 1822 byl založen v Českém Dubu střelecký spolek Schützengesellschaft Böhmisch Aicha. 22 Jeho členy byli hlavně vojenští vysloužilci. Byl to vlastně první českodubský spolek. Jeho členové se zúčastňovali vojenských a střeleckých cvičení, ale pořádali také koncerty a různé slavnosti. Činnost spolku byla ukončena v revolučním roce 1848. Jakýmsi pokračovatelem střeleckého spolku se stal 25. října 1863 založený spolek veteránů Der Militärveteranen Verein Böhmisch Aicha . Jako hlavní poslání si kladl „pěstovat lásku a úctu k Bohu, císaři a vlasti .“ Podporoval své členy v nemoci nebo neštěstí, v případě smrti se staral, aby měli „slušný pohřeb.“ Podporoval také vdovy a sirotky. Prvním předsedou spolku byl českodubský obchodník Hieronymus Tamler. V roce 1870 ho vystřídal pekař Peter Zimmer a do roku 1885 byl předsedou Eduard Maßke, tiskař místní textilky. Spolek měl na 140 členů a 32 členů čestných. Poslední záznamy ve spolkovém archivu jsou z roku 1939. Tak, jak v průběhu druhé poloviny 19. století vzrůstal v Českém Dubu průmyslový ruch, jak se tovární sklady plnily plátnem, barvami a dalším hořlavým materiálem, tak si také českodubští občané stále více uvědomovali potřebu organizované požární ochrany. Dosud se v případě požáru mohli spolehnout jen na neodbornou svépomoc. Katastrofální požáry v letech 1858 a 1866 jistě urychlily snahy o zlepšení této situace. Vyvrcholením bylo v roce 1867 založení sboru dobrovolné požární ochrany, Der Freiwillige Feuerwehr Böhmisch Aicha . Byla to částečně obecní instituce a prvním náčelníkem se stal tehdejší starosta Karl Sluka. 23 Spolek byl vydatně podporován továrníkem Schmittem, který spolku přispěl na vybavení výzbrojí i výstrojí. Další významnou událostí ve vývoji spolku bylo postavení nové zbrojnice v roce 1890.24 Ačkoliv navenek se spolek profiloval jako německý, mezi členy bychom našli jak Němce tak i Čechy, což zjišťujeme podle dochovaných seznamů členů s jejich vybavením výstrojí a výzbrojí. 25 Jako součást spolku fungoval i hudební soubor. Po Slukovi se v čele spolku vystřídali městský radní Rudolf Meißner, starosta Eduard Lang, Karl Heinrich Wolf nebo Franz Maresch. Spolek měl na 160 aktivních členů a 60 přispívajících.26 Po revoluci v roce 1918 se postupně proměnil v český Sbor dobrovolných hasičů a existuje dodnes. Ve stejném roce jako hasičský spolek vznikl i konzumní spolek Selbsthilfe . Jeho hlavním a vlastně jediným cílem bylo nákupem ve velkém ušetřit peníze svých členů.
22 Tamtéž, s. 151. 23 Tamtéž, s. 153. 24 Tamtéž, s. 153. 25 SOkA Liberec, fond Dobrovolná požární ochrana Český Dub. 26 Schiller, Karl: Böhmische Aicha. Český Dub 1898, s. 153.
18 S podobným záměrem, o rok později, tedy v roce 1868, vznikl Der allgemeine Consum Verein . Ten měl na 100 členů a rozpadl se po devatenácti letech. Dalším z hospodářsko obchodně zaměřených spolků byl německý Der Spar und Vorschussverein založený 29. května 1870. Se svými 120 členy patřil k největším spolkům na českodubsku. Následující sedmdesátá a osmdesátá léta 18. století byla skutečně na vznik nejrůznějších spolků bohatá. Dělo se tak v celé monarchii a stejně i v Českém Dubu. V roce 1874, konkrétně 27. února byl založen ochotnický spolek Der Theater Diletanten Verein a jako úkol si vytkl, skrze uvádění kvalitních divadelních her, přispívat k všeobecné vzdělanosti. V říjnu 1875 zahájily svou činnost dva podobně zaměřené německé spolky. Asi sedmdesátičlenný spolek Der Schulkreuzer Verein podporoval německé školství v kraji. Druhý spolek Der Fortschritt měl jako svůj cíl podporu vzdělání a mravnosti. V červenci 1876 byl založen Los verein „Traube“ a v roce 1878 Los verein „Biene“ . Tak jako jinde v českých zemích vznikla i v Českém Dubu místní odnož Schulvereinu. Nejprve byla založena 15. října 1881 tzv. Ortsgruppe „Böhmisch Aicha – Oschiß“ 27 a 26. dubna 1884 byl odtržením založen Der deutsche Schulverein, Ortsgruppe Böhmisch Aicha und Umgebung No. 75 . Spolek měl na 130 členů a jeho prvním předsedou se stal továrník Conrad Blaschka. 28 V roce 1881 byl úředníky místní textilní továrny založen spolek Der Los verein der Schmittschen Beamten . Další dva německé spolky byly založeny v roce 1882. Jedním byl Der Lesezirkel für Lehrer und Schulfreunde . Jeho 24 členů si předplácelo více než deset vědeckých a naučných časopisů. Druhým byl sportovní Der Eislauf Verein . Spolu se svým předsedou učitelem Wilhelmem Gahlertem se na 80 členů a dalších 70 předplatitelů scházelo v zimě na okolních rybnících ke společnému bruslení. Další čtenářský německý spolek s názvem Der dutsche Fortbildungsverein byl založen v roce 1884. Tak, jak bylo u spolků tohoto druhu zvykem, provozoval pro své členy knihovnu a v jejím rámci také odebíral nejrůznější periodika. Dlouholetým předsedou spolku byl ředitel místní německé měšťanky Otto Ullmann. Podobně jako jiná města měl i Český Dub svůj okrašlovací spolek. Byl založen 13. května 1885 a nesl jednoduchý název Der Verschönerungs Verein . Měl přes sto členů a jeho předsedou byl, jako v předchozím případě, Otto Ullmann. Činnost spolku vyplývá již z názvu. Konkrétně se podílel na vysázení několika městských stromořadí, opravě a doplnění laviček na místním hřbitově, zřízení městského parčíku s fontánou apod. V roce 1886 byly založeny Los verein 27 Oschiß = Osečná. 28 Schiller, Karl: Böhmische Aicha. Český Dub 1898, s. 157 158.
19 „Krone“ a Los verein „Eiche“ . V následujícím roce byl založen Der Geselligkeits Club Edelweis . Ten v čele se svým předsedou, vzorkařem Morizem Tamlerem, pořádal pro „pěstování pospolitosti“ nejrůznější slavnosti, zábavní večírky a setkání. Již v letech 1891 a 1892 pořádal pro zájemce učitel místní měšťanky Richard Schnabel kurz stenografování. Výsledkem bylo v květnu 1893 založení spolku Der deutsche Stenographen Club Gabelsberger . V následujícím roce byl založen další Los verein „Stern“ . 5. 2. České spolky v Českém Dubu 5. 2. 1. Česká beseda V roce 1869 byla založena v Českém Dubu Česká beseda, jeden z budoucích pilířů místního českého spolkového života. Jejím prvním předsedou se stal zdejší c. k. notář Josef Uhlíř, bývalý sokol a mezi zakladateli spolku bychom našli i některé další členy v té době již zaniklé tělocvičné jednoty. Spoluzakladatelem byl také českodubský lékař a velká osobnost místního života, MUDr. Ignác Wiese, který byl mimo jiné také v letech 1860 1863 prvním poslancem za Českodubsko na obnoveném českém zemském sněmu. Besední knihovně věnoval mnoho knih a byl později také jmenován prvním čestným členem besedy. Dalším významným členem spolku byl hostinský Václav Havel. Ten po požáru v roce 1866 postavil na místě vyhořelého objektu v dnešní ulici Václava Havla patrový dům podle projektu českodubského stavitele Františka Havliny. 29 V prvním patře nového domu měla Česká beseda od počátku roku 1871 svoji spolkovou místnost. Tam také byla umístěna spolková knihovna a čítárna novin a časopisů. Později zde pro nedostatek vhodnějších prostor zasedaly i další české spolky, jako např. Hospodářský spolek, nebo místní odbor Národní Jednoty Severočeské. O důvodech, pro které byla Česká beseda založena, hovoří její domácí řád. Spolek měl podle jeho slov být „ středem národního života, snažení a ušlechtilé zábavy Čechů z Českého Duba a okolí, proto má každý člen snažně pečovati o zachování ducha vlasteneckého, přátelského a ušlechtilého. “ O tom, jak měly být naplňovány tyto ušlechtilé cíle v praxi, hovoří dále stanovy spolku: Účelem České besedy jest:
29 Edel, Tomáš: Českodubsko v památkách 12. 20. století.Český Dub 2006, s. 53.
20 a) Vzdělávání se členů čtením knih a časopisů, pořádáním poučných přednášek. b) Pěstovati zábavu, deklamováním, zpěvem, hudbou, dívadlem a tělocvikem. c) Pořádati výlety a účastniti se veřejných slavností. d) Zřizovati odbory pěvecké, hudební, divadelní a tělocvičné. Česká beseda se od počátku potýkala s problémy, jako byla úzká členská základna a nedostatek finančních prostředků, které neustále ohrožovaly samotnou existenci spolku. V jednatelské zprávě z roku 1871 píše jednatel spolku Jindřich Nožička o nízké účasti na besedních akcích a stěžuje si, že mnoho členů nedochází do besední místnosti ani ve dnech volna. Kritizuje také účast na spolkovém plese, která nebyla dostatečná. Přímo píše: „ Jelikož nemůže býti povinností světějších oněch, které jsme si při založení spolku našeho dobrovolně, nuceni jsouce pouze vnitřním hlasem přesvědčení svého, na bedra vložili, tedy nemůže býti také viny větší té, která na toho padá, jenž povinnosti tyto zanedbává! “ O tom, že se situace ani v následujících letech příliš nelepšila, svědčí jiná jednatelská zpráva, z roku 1879, ve které se píše, že se spolek nachází „ nad propastí úplného zničení .“ Přes tyto problémy byla Česká beseda od svého vzniku až do začátku let osmdesátých hlavním a téměř jediným organizátorem českého života ve městě i v celém okrese. Členové i hosté spolku vycházely na výlety, pořádaly poučné i zábavné přednášky, byly organizovány slavné plesy. O bohatém programu svědčí také zápisy ve spolkové knize hostů. Tak se dozvíme, že vedle nejrůznějších návštěv členů a funkcionářů českých spolků z okolních měst apod., přivítala Česká beseda i osobnosti, které jistě rozvířily i hladinu města. V roce 1872 přijela Jelínkova divadelní společnost, pražský Spolek akademiků Jizeran přijel na návštěvu do Dubu v roce 1884, zavítal sem novinář a politik Josef Václav Frič (1886), právník, zemský poslanec a starosta Umělecké besedy dr. Jan Strakatý (asi 1891), historik a genealog August Sedláček (1892), básníci a spisovatelé Matěj Anastasia Šimáček a Karel Václav Rais (oba 1892), zemský a říšský poslanec Vilém Teklý, nebo zde také přednášel slavný cestovatel Enrique Stanko Vráz (poprvé 1895). Z pokladních knih vyplývá, že spolek měl v osmdesátých letech kolem čtyřiceti členů. Jako předsedu spolku nalézáme v prvních letech Františka Hartla, okresního starostu a zemského poslance. Dalším předsedou České besedy byl dlouhá léta volen tajemník okresního zastupitelstva Jindřich Nožička. V prvních letech 20. století je předsedou obvodní lékař MUDr. František Klučina. Členy besedy byli učitelé, úředníci, duchovní, hostinští, obchodníci a také rolníci. Například od roku 1884 byl členem Besedy učitel Josef Adam, nepřehlédnutelná postava českodubského spolkového života. V České besedě byl revizorem a následně pokladníkem. Mezi členy spolku patřili i statkář, starosta Malého
21 Dubu a náměstek okresního starosty Václav Valeš, řídící učitel malodubské české školy Josef Tvrzský, jeden z nejaktivnějších místních učitelů František Žák, českodubský lékárník František Vrtiš nebo okresní tajemník JUC. Jan Satrapa. Dlouholetým spolkovým pokladníkem byl syn zakládajícího člena Václava Havla, také hostinský, Václav Havel mladší. V roce 1911 převzal hostinec Václava Havla „Česká beseda“ do svého majetku spolek Jednota pracujícího lidu. Spolkové místnosti ale zůstaly Besedě k užívání. Konec činnosti České besedy se datuje k roku 1920. 5. 2. 2. Konzumní spolek Svornost Ve stejném roce jako Česká beseda, tedy v roce 1869, byl založen český konzumní spolek Svornost. Náplň jeho činnosti byla stejná jako u podobných konzumních spolků. Zároveň se ale „Svornost“ snažila spolu s Českou besedou hájit zájmy místních Čechů proti poněmčovacím snahám továrníka Franze Schmitta. Spolek také patřil ke spoluorganizátorům několikatisícové výpravy z Českodubska na velký tábor lidu, který se konal 7. srpna 1870 na ještědských Pláních. Ředitelem spolku byl Ferdinand Dlaske, ve funkci skladníků spolku se objevují Jan Jíra, Karel Sluka nebo František Mareš. Existence spolku trvala jedenáct let. 30 5. 2. 3. Řemeslnicko živnostenská beseda Ve spolkovém archivu se bohužel dochovaly pouze stanovy. V těch se můžeme dočíst, že: „ Účelem besedy jest šířiti a rozmnožovati vědomosti o věcech průmyslových, povzbuzovati k činnosti průmyslové, zakládati odbory podporovací, podnikatelské a jiné a vůbec napomáhati k tomu, aby se členové vždy více v oboru průmyslovém vzdělávali a aby jich duševní i hmotné zájmy co nejvýše chráněny a zvelebovány byly .“ Beseda, jejímž členem se mohl stát „ každý řemeslník a živnostník “ se snažila svůj program naplňovat pořádáním nejrůznějších přednášek s danou tématikou. Snad také vydávala tiskopisy převážně s odborným zaměřením. O vedlejší činnosti spolku se ale můžeme dočíst v mladoboleslavském Jizeranu, který v roce 1885 napsal, že Řemeslnicko – živnostenská beseda pěstuje zejména divadelní
30 Schiller, Karl: Böhmische Aicha. Český Dub 1898, s. 155.
22 představení. 31 A již o více než rok dříve jsme se v Jizeranu mohli dočíst, že členové besedy, „ ochotníci, uspořádali již několik divadelních představení. Dosavadní ředitel ochotnického divadla, pan D., musel po nastoupení do továrny Blaschkovy s divadlem skončit na příkaz zaměstnavatele. “32 Spolek snad existoval ještě v roce 1918. 33 5. 2. 4. Místní odbor Ústřední matice školské Když byla 19. dubna 1880 vydána tzv. Stremayrova jazyková nařízení, vyvolalo to mezi německým obyvatelstvem v českých zemích vlnu protestů. Byly svolávány německé sjezdy, němečtí poslanci zásadně vystupovali proti nařízením. Jedním z výsledků těchto nálad byl vznik německého školského spolku Schulverein. Jako česká odpověď přišlo 18. prosince 1880 založení Ústřední matice školské. V jejích stanovách se psalo: „ Účelem ÚMŠ jest zřizovati, vydržovati a podporovati v zemích rakouských školy, jakož i opatrovny a školy mateřské s českým jazykem vyučovacím, zvláště v obcích takových, kde zřízení školy nebo opatrovny pro děti české nelze dosíci nákladem veřejným. “ Ve prospěch Matice začaly po celé zemi vznikat peněžní sbírky. Také na Českodubsku se konalo mnoho setkání a slavností, jejichž výsledkem byly větší či menší částky zasílané na účet Matice. V Českém Dubu byl například v dubnu 1881 uspořádán tzv. Večer Jablonského 34 , na počest nedávno zesnulého básníka. Na programu byl zpěv mužských i smíšených sborů nebo recitace tří Jablonského básní. Výsledkem večera byla ve prospěch Matice vybraná částka 29 zlatých .35 Zvlášť v oblastech národnostně smíšených začaly vznikat regionální pobočky Matice školské. Také v Českém Dubu, a iniciátorem byl opět Josef Adam, byla podána žádost o povolení místního odboru. Ten byl od Ministerstva pokroku povolen v říjnu roku 1882. 36 Ustavující valná hromada se tedy konala v hostinci Václava Havla 24. června 1883. Na ní se za členy přihlásilo 36 přítomných a v jejich výčtu nalézáme mnoho členů České besedy. Za předsedu byl zvolen okresní tajemník Jindřich Nožička, jednatelem se stal učitel František Rameš, pokladníkem hostinský Václav Havel mladší. Ve spolkovém výboru se objevila jména řídícího učitele Josefa Tvrzského nebo učitele Josefa Adama. 31 Jizeran, 4. 7. 1885. 32 Jizeran, 26. 1. 1884. 33 Edel, Tomáš: Společenský život v Podještědí 2. poloviny 19. století. Sdružení rodáků a přátel kraje Karoliny Světlé 22, 1989, s. 8. 34 Boleslav Jablonský (1813 1881), český básník a kněz, vlastním jménem Karel Eugen Tupý. 35 Jizeran, 24. 4. 1881. 36 Jizeran, 11. 10. 1882.
23 Ten se již následující rok stal pokladníkem a v této funkci setrval po mnoho let. Mezi náhradníky výboru nalézáme malodubského starostu Václava Valeše či MUDr. Františka Klučinu, který se měl v budoucnu stát na krátký čas také předsedou odboru. Počet členů během prvního roku významně narostl, aby však v dalších letech spíše klesal. Ze zpráv z valných hromad vyplývá, že po prvním roce měla místní Matice asi 79 členů. Do října 1884 tento počet klesl na 64 a nadále klesal, takže v roce 1888 měl spolek jen 21 členů. Naopak částky, které spolek každoročně nastřádal, se ale držely na velmi slušné úrovni. Výnosy z nejrůznějších akcí, ale také z četných pokladniček rozmístěných po hostincích v Českém Dubu i nejširším okolí, činily po pěti letech dohromady 1367 zl. 84 kr. Snad nejúspěšnější akcí Místního odboru Ústřední matice školské byly národní obžínky, pořádané 18. září 1887. Byl ohlášen průvod, který měl projít městem a skončit v zahradě Karla Illichmanna ve Starém Dubu. O průběhu slavnosti se dozvídáme ze zápisu ve spolkové knize jednatelské. Jen několik dní předem se o akci dozvěděl místní Turnverein a narychlo svolal na stejný termín svou „slavnost“, jejímž úkolem bylo obžínky překazit. Česká akce byla ale na úřadech ohlášena dříve než německá a tak nakonec průvod městem byl povolen přeci jen Čechům a ne Němcům, kteří o něj požádali později. Účastníci průvodu se sešli v obci Loukovičky, kde se, podle pokynů jednatele odboru Františka Žáka, seřadili a vydali se na pochod městem. Podle tehdejších odhadů to bylo „přes 2000 vlastenců z celého okolí“, včetně hudby a alegorických vozů. Město je ovšem přivítalo vyvěšenými velkoněmeckými prapory a jen na několika málo místech vlály barvy české. Na náměstí byli seřazeni „turneři“ a přivítali průvod výsměchem. Jeho účastníci se však nedali vyprovokovat a klidně a slavnostně prošli městem až do Starého Dubu. Zde začala slavnost, na níž v úvodu o potížích českého školství promluvil učitel z Proseče Josef Jiroš, za přísného dozoru okresního komisaře Fišera. Po projevu následovala hudba a tanec, prodávalo se bohaté občerstvení. Večer, který vynesl ve prospěch Ústřední matice školské značné peníze, byl zakončen ohňostrojem. Poměrně úspěšná existence místního odboru byla v 90. letech přerušena a obnovena byla až v roce 1909. 37
37 Edel, Tomáš: Společenský život v Podještědí 2. poloviny 19. století. Sdružení rodáků a přátel kraje Karoliny Světlé 22, 1989, s. 9.
24 5. 2. 5. Učitelská jednota pro okres Český Dub Když se na začátku roku 1884 zakládala českodubská Učitelská jednota, stál u jejího zrodu opět Josef Adam, učitel na škole v Malém Dubu. Ten se také na ustavující valné hromadě, konané 15. března 1884, stal jednatelem nového spolku. Stanovy sepsal další učitel malodubské české školy František Žák. Psalo se v nich, že Učitelská jednota má právo pořádat členské schůze, přednášky pro veřejnost, podporovat vedlejší (povolená) zaměstnání učitelů a v neposlední řadě zakládat obecní knihovny v Českodubském okrese i jinde. Předsedou jednoty se stal řídící učitel na malodubské obecní škole Josef Tvrzský a bylo rozhodnuto, že jednota zahájí své působení 15. dubna 1884. Již během prvních měsíců existence spolku je uspořádáno množství přednášek („Hluchoněmý“, „O rozšiřování laciných knih“ nebo „O kreslení“), jsou založeny knihovny ve Smržově, na Proseči a ve Všelibicích. V listopadu 1884 je navrženo zřízení fondu Komenský na podporu nemajetných vdov a sirotků po učitelích českodubského okresu. V době první řádné valné hromady 10. ledna 1885, tedy po necelém roce činnosti, bylo členy jednoty 27 učitelů, což byli zřejmě všichni čeští učitelé v okrese. Naplno se již rozběhl fond Komenský a všechny tři knihovny zdárně fungovaly. Jako pokladník jednoty se objevil učitel Kajetán Tichý, jehož hudební talent vedl brzy k založení spolkového pěveckého sboru. O práci spolku svědčí i článek v mladoboleslavském Jizeranu, v němž se píše: „ Jednota učitelská v Českém Dubu se s nevšední pílí stará o rozšíření vědomí národního po venkově zakládáním knihoven a pořádáním přednášek pro lid .“ 38 V následujícím roce jsou založeny další knihovny v Rozstání (dnešní součást Světlé pod Ještědem) a Modlibohově. Je také podána žádost k c. k. okresní školní radě o zřízení české chlapecké měšťanky v Českém Dubu. To je však zamítnuto a českodubští si budou muset počkat až na novou Československou republiku. Jistě nejvýraznější událostí roku 1886 v životě jednoty bylo zvolení Karolíny Světlé čestnou členkou spolku. Stalo se tak na návrh Josefa Adama a průběh předání čestného diplomu slavné spisovatelce později pěkně popsal tehdejší místopředseda jednoty Kajetán Tichý na stránkách časopisu Od Ještěda k Troskám. 39 Pokud se v životě spolku posuneme o pár roků dál, ze zápisu z valné hromady konané 4. dubna 1891 zjistíme, že jednota měla 34 členů, předsedou byl stále řídící učitel
38 Jizeran, 4. 7. 1885. 39 Tichý, Kajetán: Vzpomínky z mansardy. Z učitelského života českodubského. Od Ještěda k Troskám 9. Turnov 1931, s. 71 79.
25 Josef Tvrzský 40 a jednatelem po celou dobu Josef Adam. Dále se z jednatelské zprávy z dubna 1891 dozvídáme, že jednota do této chvíle založila již jedenáct knihoven a k založení několika dalších přispěla. Ve výboru spolku se mezi jinými objevuje jméno učitele Jana Hrdličky, který za několik let vystřídá Josefa Tvrzského ve funkci předsedy a v této funkci setrvá až do první světové války. 5. 2. 6. Místní odbor Národní Jednoty Severočeské Dne 21. června 1885 byl v Českém Dubu založen místní Mužský odbor Národní Jednoty Severočeské. Mezi iniciátory jeho vzniku opět nalézáme také Josefa Adama, který se v novém spolku stává pokladníkem. Počáteční nábor členů byl v místních podmínkách nevídaný. Již na spolkové schůzi, která se konala 6. září téhož roku, mohlo být konstatováno, že spolek má již 132 členů. 41 Při té příležitosti byly znovu opakovány cíle Jednoty. Bylo zdůrazněno, že „ Jednota Severočeská nevznikla na výboj, ale pro ochranu. Vznikla z povinnosti ujímati se lidu českého na severu Čech. Heslo: Za národnost, lidskost a mravní povznesení národa. “ Ve stanovách vydaných pražskou ústřední Národní Jednotou Severočeskou se píše, že účelem spolku je „ přispívati ku národnímu, duševnímu a hmotnému zvelebení krajin na severu Čech, hlavně v bývalých krajích pražském, chebském, žateckém, litoměřickém, boleslavském, jičínském, králové hradeckém, chrudimském a čáslavském. “ V návaznosti na českodubský odbor začaly rychle vznikat pobočky i v okolních menších obcích, z nichž první byla ještě v roce 1885 založena v Hlavicích. Prvním předsedou českodubského odboru byl pravděpodobně obvodní lékař MUDr. František Klučina. Po něm tuto funkci převzal notář Václav Vlach a v devadesátých letech ho v této funkci vystřídal také notář, Otakar Drůbek. Jednota iniciovala a podporovala vznik knihoven v kraji. Podporovala chudé žáky české obecné školy v Malém Dubu, ale i na ostatních českých školách v okrese. Z iniciativy českodubského odboru byla na krajském sjezdu Národní Jednoty Severočeské v roce 1889 vyslovena potřeba zřídit pro Českodubsko vyšší učiliště (měšťanskou školu, pokračovací školu) s českým vyučovacím jazykem. Pro ten účel byla zvolena školská komise. V ní zasedli okresní tajemník Jindřich Nožička, řídící učitel školy v Petrašovicích Jan Hrdlička, a učitelé Karel Žádník, Josef Nečásek a Josef Adam. 42 Když se o pár let
40 Jen na rok ho v r. 1886 vystřídal Antonín Mlejnek, řídící uč. na Světlé. 41 Jizeran, 12. 9. 1885. 42 Jizeran, 25. 12. 1889.
26 později, v polovině devadesátých let, jednalo o zřízení pokračovací Hospodářské školy v Českém Dubu, byl to příslib Jednoty poskytnout pravidelnou roční subvenci 50 zlatých na chod školy, který jednání posunul blíže ke zdárnému konci. I když jednání o zřízení české měšťanky vyzněla nakonec naprázdno, samotný zápas o její povolení posiloval na Českodubsku české národní smýšlení. Důležitým okamžikem v životě českodubské Jednoty Severočeské bylo v roce 1894 zřízení Ženského odboru Národní Jednoty Severočeské v Českém Dubu . Tak vznikl první a v druhé polovině 19. století také jediný ženský spolek v Českém Dubu. Za cíl si vytkl schůzemi, přednáškami a hlavně finanční podporou udržovat nemajetné české děti na českých školách. Členky odboru pořádaly vánoční nadílky pro chudou školní mládež, nebo poskytovaly příspěvky Polévkovému ústavu místní české školy. Tak, jak vznikaly menší odbory Jednoty v obcích českodubského okresu, tak vyvstávala potřeba je zastřešit nějakou okresní organizací. Proto byl 7. února 1904, za účasti zástupců obcí Petrašovice, Bohdánkov, Všelibice, Třtí, Světlá, Březová, Smržov, Vlčetín, Modlibohov, Hrubý Lesnov, Vrtky, Letařovice, Javorník, Bílá, Proseč, Rozstání, Sedlejovice, Český Dub a Bohumilice, ustanoven českodubský okrsek. Zahrnoval obce soudního okresu Český Dub a české menšiny okresu Mimoňského a patřil do sboru Mladoboleslavsko turnovského. Předsedou okrsku byl zvolen okresní starosta Josef Košek, místopředsedou předseda Mužského odboru v Českém Dubu Otakar Drůbek. Ze zprávy Věstníku Národní Jednoty Severočeské z roku 1905 vyplývá, že Mužský odbor měl tehdy 39 členů, předsedou byl obvodní lékař MUDr. Josef Fišer, jednatelem Vladislav Fridrich a pokladníkem Ludvík Roubíček. Spolková knihovna čítala 798 svazků. Ženský odbor měl 65 členek, předsedkyní byla M. Nechanická, jednatelkou M. Ziková a pokladnicí M. Roubíčková. 5. 2. 7. Hospodářský spolek pro okres českodubský Na Silvestra roku 1885 se v Českém Dubu konala výjezdní schůze turnovského hospodářského spolku. Přednášel kočující učitel hospodářství Josef Dumek a při této příležitosti hovořil i o prospěšnosti hospodářských spolků pro zemědělce. Následně navrhl, aby si rolníci v českodubském okrese založili vlastní hospodářský spolek. Návrhu se ujal František Tvrzník z Libíče a v poslední únorový den roku 1886 se konala v hostinci Václava Havla schůze, na níž byl jmenován osmičlenný komitét pro sestavení stanov
27 nového spolku. Jejich sepsáním byl pověřen učitel Josef Adam a ten tak učinil na podkladě stanov jiných, už existujících hospodářských spolků. Na několika dalších schůzích byly dolaďovány jednotlivosti. Padl dokonce návrh ještě neexistující spolek hned sloučit s již sedmnáct let fungující českodubskou Českou besedou. Návrh nakonec neprošel a tak bylo stanoveno, že na den českého patrona sv. Václava proběhne ustavující valná hromada. Dne 28. září 1886 se do hostince Václava Havla „Česká beseda“ dostavilo na sedmdesát občanů a většina z nich se později večer přihlásila za členy nového Hospodářského spolku pro okres českodubský, nadlouho jediné rolnické organizace na Českodubsku. Členy se nejčastěji stali rolníci z Českého Dubu a okolních obcí, ale našlo se mezi nimi i několik učitelů, starostů obcí, obchodníků nebo hostinských. Byl zvolen první spolkový výbor, předsedou byl zvolen starosta Letařovic Josef Košek a místopředsedou statkář Václav Valeš. Jednatelem spolku se stal českodubský učitel Josef Adam, pokladníkem Jan Brož, rolník z Libíče. Václav Hrdina, správce školy z Modlibohova, se stal knihovníkem spolku. Bylo rozhodnuto, že spolek bude nadále zasedat v hostinci „Česká beseda“. Během měsíce se počet členů rozrostl na 119. Našli bychom mezi nimi i poslance zemského sněmu Františka Hartla. Ve stanovách spolku se psalo: „Účelem spolku jest hospodářské vědomosti a zkušenosti rozšiřovati, všechno odvětví hospodářské… podporovati.“ V praxi tyto úkoly spolek naplňoval pořádáním vzdělávacích přednášek, provozoval knihovnu s převážně naučnou zemědělskou literaturou a v rámci knihovny pravidelně odebíral různá, nejen odborná, periodika. Organizoval různé vzdělávací kurzy (např. mlékařský kurz pro ženy rolníků v roce 1895). Další hojně využívanou službou spolku byly hromadné objednávky nejrůznějšího zboží pro hospodářství, využívající množstevních slev. Objednávala se osiva a sazenice hospodářských plodin, umělá hnojiva, dobytčí sůl, průmyslové oleje, hospodářské stroje atd. V dubnu 1896 byl malou změnou stanov rozšířen sortiment objednávek navíc o potřeby pro domácnost. Většinu času tyto objednávky pro spolek zajišťoval jeho člen, Josef Jíra z Českého Dubu. Až v roce 1901 tuto službu přejímá k tomu vytvořený nákupní odbor. I v něm ale funkci nákupčího zastává Josef Jíra. Již v druhém roce své činnosti zřídil spolek lesní školku, kterou krátce nato rozšířil o školku ovocnou. Během následujících deseti let v ní bylo vypěstováno několik set tisíc jedno a dvouletých stromků, které byly postupně prodány nebo rozdány. V majetku spolku byl také jeden plemenný býk a dva kanci. Společenskou funkci plnil spolek např. každoročním pořádáním slavnostních spolkových rolnických plesů. První z nich se konal v neděli 25. ledna 1891
28 v Loukovičkách, v hostinci Floriána Koška. V tisku se o něm psalo: „V mnohých příčinách může se ples tento státi dědicem skvostných plesů České besedy v Českém Dubě.“ 43 Členská základna Hospodářského spolku od jeho vzniku neustále rostla. Při desetiletém ohlédnutí v roce 1896 bylo konstatováno, že „členů měl hospodářský spolek celkem 216, část jich postupně odešla, 8 jich zemřelo, takže nyní jich má 168.“ Počet členů Hospodářského spolku v letech 1886–1900 1886 1887 1888 1889 1890 1891 1892 1893 1894 1895 1896 1897 1898 1899 1900 68 126 139 152 160 146 153 164 166 168 209 235 246 249 230 44 Po celá léta byl Hospodářský spolek členem Ovocnického spolku pro království České a Zemského ústředního spolku včelařského. Propagátorem včelařství ve spolku a autorem několika přednášek na toto téma byl Josef Adam. Ten byl také zvolen prvním čestným členem spolku. Další čestné členství udělil Hospodářský spolek v roce 1896 říšskému poslanci MUDr. Václavu Šamánkovi za jeho zásluhy o Pokračovací školu hospodářskou. Poslanec Šamánek svými intervencemi na zemském místodržitelství, u ministerského rady a dalších místech významně přispěl k povolení zřídit tuto vzdělávací instituci v českodubském okrese. Cesta k ní nebyla ovšem zdaleka jednoduchá. První nápad zřídit v Českém Dubu pokračovací školu zazněl již na schůzi hospodářského spolku 23. října 1892. Škola měla vzniknout při české obecné škole v Malém Dubu. Místní školní úřad, navíc pod nátlakem továrníka Schmitta, nechtěl školu povolit. Spolek, v němž zřízení školy bylo pokládáno za „nejpřednější úkol“ , tedy zaslal žádost k c. k. okresní školní radě s tím, že případné náklady na topení, úklid a větrání spojené s provozem školy, uhradí ze svých prostředků. Začátek vyučování byl předběžně stanoven na 6. listopadu 1892. Toho dne se před malodubskou školou sešli zástupci několika spolků, učitelé a další hosté. Slavnostního otevření pokračovací školy se však nedočkali. Na místo toho jim učitel Adam přečetl odpověď okresní školní rady, že škola povolena nebude. Hosté, včetně asi dvaceti potenciálních žáků, se tedy zklamáni rozešli domů. Spolek se ovšem nadějí na pokračovací školu nevzdal. V březnu roku 1893 se k úsilí o zřízení pokračovací školy hospodářské pro okres Českodubský připojil i Ústřední výbor Národní Jednoty Severočeské. Ten navíc přislíbil pravidelnou finanční subvenci 50 zlatých ročně na provoz školy. Dne 13. srpna 1893 se sešla další schůze hospodářského spolku ve věci zřízení pokračovací hospodářské 43 Jizeran, 31. 1. 1891. 44 Úbytek členů byl způsoben vyloučením 36 členů, kteří dlouhodobě neplatili členské příspěvky.
29 školy. Jednatel spolku Josef Adam na ní přednesl radu, kterou obdržel od zemského školního inspektora, u něhož byl za školu intervenovat. Zemský inspektor radil znovu se obrátit na okresní školní radu a v žádosti také dokumentovat dostatek finančních prostředků na provoz školy a k pronájmu prostor, buď ve stávající malodubské škole, nebo v soukromých prostorách. Protože pronájem školních prostor se zdál jako nemožný, rozhodli se účastníci spolkové schůze dále uvažovat jen o pronájmu místností v soukromém domě. V tomto smyslu byla také odeslána nová žádost na c. k. okresní školní radu. Odtud ovšem nepřicházela odpověď a tak na jaře roku 1894 byla definitivně opuštěna myšlenka svázat pokračovací školu s malodubskou školou a byla do Prahy na c. k. místodržitelství odeslána žádost o zřízení samostatné Pokračovací hospodářské školy. V červnu roku 1894 byl o intervenci požádán také říšský poslanec MUDr. Václav Šamánek. Od něho v lednu roku 1895 přichází oznámení, že žádost o zřízení Pokračovací školy hospodářské byla zemským místodržitelstvím a zemským výborem vyřízena kladně a nyní leží na ministerstvu orby ve Vídni. V prvních dnech listopadu téhož roku bylo spolku doručeno sdělení c. k. okresního hejtmanství, kterým bylo oznámeno, že c. k. místodržitelství výnosem č. 163436 ze dne 24. října 1895 vzalo na vědomí oznámení o zřízení Pokračovací školy hospodářské. Dohled nad školou převzal okresní hejtman. A tak konečně 6. listopadu 1895, téměř tři roky po prvním pokusu, bylo zahájeno vyučování. Škola sídlila v prostorách soukromého bytu jednoho z členů Hospodářského spolku a měla 28 žáků. Byla zcela odkázána na vlastní finanční prostředky a případné dary 45 . Do kuratoria školy byli zvoleni: František Hartl (za okresní výbor), Jan Brož (za okresní hospodářskou záložnu), Václav Valeš (za Národní Jednotu Severočeskou) a Josef Košek (za Hospodářský spolek). Předsedou kuratoria byl zvolen okresní starosta František Hartl. Správcem školy se stal učitel Josef Adam. Když za půl roku zemřel předseda Hartl 46 , nahradil ho v této funkci Josef Košek. 47 Po dvou letech chodu školy byl jmenován Václav Valeš, místopředseda Hospodářského spolku v Pokračovací škole dohlížitelem. Počet žáků se ustálil na osmnácti a výuka probíhala ve dvou bězích. Koncem roku 1900 se škola přestěhovala do lépe vyhovujících prostor v budově Hospodářské záložny.
45 Na chod školy přispěl vedle jiných také Josef Kavalier, majitel známé sklárny. 46 František Hartl zemřel 12. 4. 1896, byl bývalým poslancem zemského sněmu, okresním starostou, předsedou kuratoria Pokračovací školy hospodářské, členem několika českodubských spolků. 47 Josef Košek se po Františku Hartlovi stal také okresním starostou.
30 5. 2. 8. Tělocvičná jednota Sokol pro Český Dub a okolí Tělocvičná jednota Sokol měla ze všech českodubských českých spolků asi nejsložitější osud. První pokus o její založení v roce 1865 totiž nebyl úspěšný. Jednota byla vůbec prvním českým spolkem v kraji, ale přes počáteční nadšení a úspěchy nevydržela ani tři roky své existence. Druhý pokus o více než dvacet let později už byl ovšem úspěšný a českodubský Sokol se nakonec stal jedním z pilířů českého spolkového hnutí v Podještědí. V Praze byla 27. ledna 1862 založena Tělocvičná jednota pražská Sokol. U jejího vzniku stála již od počátku také spisovatelka Karolína Světlá, která například přednesla zasvěcovací řeč k sokolskému praporu. Je tedy více než pravděpodobné, že při svých cestách do Podještědí také patřila k iniciátorům vzniku Sokola v Českém Dubu. O založení českodubské jednoty se pokusila v roce 1865 skupinka nadšenců složená z okresního tajemníka Jindřicha Nožičky, Floriana Richtra, Josefa Koubleho, notáře Josefa Uhlíře, stavitele Josefa Žáka, mlynáře Kristiána Mužáka a kotláře Antonína Lorenze. Stanovy sestavili podle stanov Sokola turnovského a ty jim byly teprve po několikerém vrácení schváleny. V té době byla ve městě mezi Čechy a Němci přece jen méně vyostřená situace, než v letech následujících. Svědčí o tom nejen členství mnoha Čechů v německých spolcích Turnvereinu a Musikvereinu, ale také skutečnost, že mezi členy Sokola z roku 1865 se naopak najde i několik Němců, jmenovitě Raimund Eiselt nebo K. Weberbauer. Dalším takovým důkazem o národnostní snášenlivosti v té době je polka s názvem „Smáli se“, kterou složil pro Sokol ředitel a dirigent místního Musikvereinu, učitel Josef Čumpelík. Po slavnostním založení Sokola byl v domě Brigity Tamlerové za 15 zlatých ročně najat dvůr a na něm zřízeno cvičiště. Na vysokém stožáru, vztyčeném na cvičišti, vlál červenobílý prapor. Starostou Sokola se stal notář Josef Uhlíř, náměstkem starosty Josef Žák a jednatelem Jindřich Nožička. Nový Sokol měl 30 členů. Své nové bratry přišlo 9. července 1865 povzbudit 35 členů Sokola mladoboleslavského a s nimi 25 sokolů z Mnichova Hradiště. Dostavilo se i několik členů liberecké České besedy. Slavnostního uvítání v Českém Dubu se tenkrát zúčastnili také členové místního Turnvereinu. Měsíc na to se českodubští sokolové naopak přidali k veřejnému cvičení Jednoty sokolské v Mladé Boleslavi. V lednu 1866 byl uspořádán v Českém Dubu sokolský ples a jeho výtěžek byl zaslán na sbírku pro Národní divadlo.
31 O dalším vývoji českodubského Sokola bohužel chybí informace. Posledním pramenem svědčícím o existenci spolku je dopis, jímž Miroslav Tyrš zve sokolské bratry z Českého Dubu na společný výlet do Turnova a na Hrubou Skálu: Drazí bratři! V neděli dne 14. července hodláme podniknout společně s „Besedou Uměleckou“ výlet do Turnova a na Hrubou Skálu. Toužíce po tom, setkati se s Vámi u příležitosti této, vyzíváme Vás snažně, ač nemáte li pro den tento výkon důležitější, abyste se do týchže míst na výlet vydali. My o deváté hodině do Turnova přibudeme a po krátkém pobytu pochod na Hrubou Skálu nastoupíme. Opakuje prosbu svrchu vyslovenou, znamenám se v bratrské lásce a oddanosti. Dr. Miroslav Tyrš, náčelník Sokola Pražského. O příčinách zániku Sokola v Českém Dubu po roce 1867 se můžeme jen dohadovat. Nejspíše tu ovšem působilo několik nepříznivých okolností najednou. Malý počet členů, provázený nezájmem z okolních obcí, nedostatek finančních prostředků a prostor vhodných k pravidelnému cvičení, vysoká pořizovací cena sokolského kroje, nebo nedostatek pochopení u místních Čechů pro sokolské myšlenky, to všechno jistě mohlo přispět k nezdaru prvního Sokola na Českodubsku. A neměli bychom zapomenout, že ve válečném roce 1866 prošla městem rakouská i pruská vojska, zachvátil ho ničivý požár a následně hospodářské problémy, což asi také převádělo pozornost českodubských občanů k praktičtějším problémům. Ovšem ani druhý pokus o založení Tělocvičné jednoty v Českém Dubu nebyl jednoduchý. Již v roce 1885 se několik cvičenímilovných nadšenců pokoušelo založit alespoň tělocvičný odbor při místní České besedě, ale jednání, která za ně vedl učitel František Žák, nedospěla ke zdárnému výsledku. Když v roce 1887 pořádal Místní odbor Ústřední matice školské Národní obžínkovou slavnost, zúčastnili se jí také cvičenci z libereckého Sokola. Jejich cvičení vyvolalo v přítomných takové nadšení, že se okamžitě několik z nich rozhodlo založit svoji vlastní samostatnou českodubskou jednotu a uspořádaly sbírky na zakoupení tělocvičného nářadí. Jako zdroj peněz sloužila také pokuta 2 krejcary za každé německé slovo pronesené některým z členů přípravného výboru. Žádost o schválení stanov nového Sokola v Českém Dubu podepsali tehdy František Rameš, Ludvík Roubíček, František Lhota a bratři Josef a Raimund Illichmanové a v červenci roku 1888 ji podali.
32 Ustavující valná hromada se konala 16. září 1888 a přihlásilo se na 40 členů. Starostou Sokola byl zvolen okresní notář Václav Vlach, náměstkem starosty učitel František Žák. 48 Náčelníkem se stal Ludvík Roubíček, pokladníkem učitel Josef Adam a jednatelem jednoty byl zvolen učitel František Rameš. Přesto, že továrník Conrad Blaschka hrozil svým zaměstnancům vstupujícím do Sokola výpovědí, měla jednota v prvním roce 178 členů, z toho 40 činných a zbytek přispívajících. Schůze se konaly v bezplatně pronajatých místnostech České besedy a cvičilo se v létě venku a v zimě nejprve v domě Josefa Červy a další zimu u Ludvíka Roubíčka. Ve třetím správním roce byl založen zvláštní stavební fond a Jednotě byl udělen prapor. Své první veřejné cvičení pořádal českodubský Sokol 7. září 1890 na zahradě svého člena Květoslava Richtra. V roce 1892 se Sokolská jednota z Českého Dubu zúčastnila Druhého všesokolského sletu. Do Prahy bylo tenkrát vysláno 20 bratrů v kroji, 8 cvičenců a 1 družstvo na nářadí. Ve stejném roce se 18. června konala v zahradě bratra Ferdinanda Bartoše národní slavnost, spojená s výletem Sokolské župy Krkonošské do Českého Dubu. V šestém správním roce se po okrese konaly sbírky, které vynesly 800 korun a za něž bylo do místnosti České besedy zakoupeno nové jeviště. Jednota se zúčastňovala mnoha sokolských závodů a vozila z nich i ceny. V roce 1896 se českodubský Sokol zúčastnil třetího všesokolského sletu v Praze a to dvaceti členy v kroji. Mezi tím si část členů z Hořeních Pasek založila samostatnou jednotu a českodubští jim věnovali cvičební nářadí. Dne 21. srpna 1898 se, opět v zahradě statkáře Ferdinanda Bartoše, konala další Národní slavnost při příležitosti deseti let Sokola v Českém Dubu. Výsledkem byl výtěžek 1294 korun. Peníze se jistě velice hodily, protože rok před tím, dne 13. října 1897 koupila jednota od Josefa Kotvy dům v Českém Dubu za 6000 korun a na stejném místě zamýšlela postavit svou vlastní sokolovnu. K tomu ovšem, prozatím, nedošlo. I v dalších letech se českodubský Sokol zúčastňuje mnoha cvičení, čtvrtého všesokolského sletu a pořádá i úspěšné slavnosti. Jsou založeny odbory hudební a pěvecké. V roce 1904 je pro nevhodnost stavební parcely prodán „Kotvův“ dům a 30. června jednota kupuje za 26 000 korun dům na náměstí. 49 Již 13. července téhož roku se v novém domě konala slavnost a stávající starosta českodubského Sokola notář Otakar Drůbek na ní pronesl bojovný vlastenecký projev.
48 František Žák se později stal prvním starostou Sokolské župy Ještědské. 49 Č. p. 7 I, shodou náhod je to původní dům Turnvereinu.
33 Ve stejném roce se v rámci českodubské jednoty ustavil ženský odbor a mezi členkami čteme často stejná jména jako ve výboru Ženského odboru Národní Jednoty Severočeské. Dvanáct členek ženského odboru Sokola se společně s 35 členy v kroji zúčastnilo již pátého všesokolského sletu v roce 1907. V roce 1908 zemřel ve Voděradech čestný člen jednoty, starosta Sokolské župy Ještědské, učitel František Žák. Byl to rok, kdy Sokol Český Dub slavil dvacet let trvání. Ve výčtu činností za uplynulých dvacet let čteme, že proběhlo 31 valných hromad a členských schůzí, 284 schůzí výboru, 6 nočních pochodů, 54 výletů, 38 přednášek, bylo sehráno 40 divadelních představení, konalo se 19 tanečních zábav a plesů, 5 akademií, 11 pohřbů členů Sokola. Uspořádáno bylo 10 veřejných domácích a okrskových cvičení, 4 Mikulášské a 4 Silvestrovské zábavy, 6 koncertů hudebního odboru a 6 velkých národních slavností. V průběhu těch dvaceti let byli jmenováni čestnými členy učitel Josef Adam, spisovatel Svatopluk Čech, MUDr. František Holman, Dr. Jan Podlipný, Ludvík Roubíček a František Žák. Po celých dvacet let, a mělo to tak zůstat i v letech následujících, byl náčelníkem Sokola v Českém Dubu Ludvík Roubíček. Činovníci českodubského Sokola v letech 1888 1910 starosta náměstek starosty náčelník jednatel pokladník 1888 1889 Václav Vlach František Žák František Rameš 1890 1891 Václav Havel Raimund Illichman 1892 Josef Adam Josef Illichman 1893 Václav Havel František Holman 1894 Josef Illichman František Nechanický 1895 1896 Josef Podolák Josef Adam František Nechanický 1897 Josef Illichman Štěpán Bureš 1898 1899 Karel Doubrava Ludvík Roubíček Václav Havelka 1900 Ignát Pekárek 1901 1902 1903 Adolf Hübner 1904 František Rameš 1905 Josef Šírek 1906 Otakar Drůbek 1907 1908 1909 Bohumil Bouška Václav Havelka 1910 Antonín Váňa I v dalších letech se konala cvičení, jako to v srpnu roku 1909, jehož se zúčastnilo již 93 cvičenců. V roce 1910 dovršil Otakar Drůbek deset let ve funkci starosty
34 jednoty a členka českodubského Sokola, Máňa Kolomazníková se po absolvování čtyřnedělní cvičitelské školy stala náčelnicí ještědské župy. I nadále se pořádala divadelní představení, národní slavnosti, plesy, koncerty. Jednota plnila roli hlavního hybatele vším českým v okrese. Poslední akcí jednoty před první světovou válkou byla 19. července 1914 konaná Národní slavnost. Po válce Sokol pokračoval v úspěšné činnosti, jeho dlouholetý náčelník, Ludvík Roubíček, se stal prvním starostou města v nové republice. Českodubský Sokol zanikl, tak jako ostatní jednoty, v padesátých letech dvacátého století. 5. 2. 9. Karolína Světlá – český školský spolek Dějiny spolku jsou zároveň dějinami nekonečného usilování o zřízení chlapecké měšťanské školy pro českou mládež na Českodubsku. Snahy o vybudování české měšťanky sílily v Českém Dubu již dlouhou dobu. Jedinou právně schůdnou možností bylo zřídit jí při Obecné škole v Malém Dubu. Tomu ovšem bránila místní obecní správa, která byla převážně v rukou Němců. Nálezem správního soudu z dubna roku 1870 bylo ovšem připuštěno, že se může zřídit nadbytečná měšťanská škola (ve městě již existovala německá měšťanka), za předpokladu, že jedna nebo více přiškolených obcí na sebe převezme starost o věcné potřeby a další náklady na školu. Takové obce patřily k malodubské škole čtyři: Hradčany, Libíč, Starý Dub a Vlčetín. Ani jedna z nich ale nedisponovala dostatečnými prostředky na financování školy. Učitelé malodubské školy se tedy obrátily na Ústřední Matici Školskou s žádostí o subvenci. V odpovědi z 20. prosince 1899 zástupci Matice přislíbili roční dotaci 500 zlatých, ovšem za podmínky, že nová měšťanka bude školou veřejnou a navrhli zřídit v Českém Dubu školský spolek, jehož cílem by bylo zřízení měšťanské školy v Malém Dubu. Spolek byl tedy založen a ustavující valná hromada proběhla 21. října roku 1900, v místnostech České besedy. V jeho názvu se objevilo jméno nedávno zesnulé Karolíny Světlé, jako výraz obdivu k její nezištné práci pro Podještědí. O důvodech vzniku spolku hovoří celkem jednoznačně také jeho stanovy: „Účelem českého školského spolku „Karolína Světlá“ v Českém Dubě jest podporovati zřízení veřejné měšťanské školy s vyučovacím jazykem českým v okrese Česko Dubském a přispívati na věcné potřeby takých škol.
35 Účelu toho dosíci hledí spolek tím způsobem, že veřejné školy měšťanské příhodnými místnostmi aneb budovami školními opatřuje a o úhradu věcných potřeb jejich se stará. “ Předsedou nového spolku byl zvolen okresní starosta Josef Košek, místopředsedou Eduard Kodrle, jednatelem učitel František Lang, pokladníkem notář Otakar Drůbek a účetním se stal Ignát Pekárek. Ve spolkovém výboru zasedli: Jan Hrdlička, řídící učitel z Petrašovic, Vojtěch Košek, statkář z Bohumilče, Josef Šenberk ze Všelibic, Bohumil Bouška, učitel ze Smržova, Václav Valeš, statkář z Kněžiček, Josef Illichman z Českého Dubu, Josef Rybář, stavitel z Kněžiček a okresní soudce Josef Puc. Následně se všechny české obce v okrese připojily k prohlášení, že budou novou měšťanskou školu podle svých možností podporovat a odeslaly obsáhlou žádost o její zřízení k c. k. zemské školní radě s datem 28. září 1901. Zemská rada požádala o prošetření žádosti okresní školní radu v Turnově a ta v následném šetření zjistila, že obecní zastupitelstvo v Malém Dubu je zásadně proti zřízení takové školy na svém území. Není bez zajímavosti, že ke stanovisku zastupitelstva se připojila i místní česká školní rada. Následovalo jednání v Českodubském okresním zastupitelstvu a další šetření turnovské okresní školní rady. To už se psal rok 1903. Spisy se znovu vrátily k zemské školní radě a tam ležely až do roku 1907. Po mnoha urgencích rada v říjnu 1907 požádala o další vyjádření malodubské obecní zastupitelstvo a ostatní zainteresované obce. Zastupitelé z Malého Dubu se k věci postavili opět zamítavě a navíc vyvolaly v německých obcích na Liberecku a Jablonecku vlnu nevole. Místní školní rady podávaly k zemské školní radě řadu protestů proti české měšťance v Českém Dubu. Ale ani tyto snahy nakonec nezabránily zemské školní radě vydat 16. května 1908 povolení „ aby v Mal. Dubě se zřídila měšťanská škola chlapecká s českým jazykem vyučovacím… “ Následovala rychlá odmítavá reakce malodubských zastupitelů a obecní školní rady, ve které zřízení české měšťanky bylo označeno „ za zúplna zbytečné “. Protest byl odeslán již 7. června a adresován přímo c. k. ministerstvu vyučování. K zřízení české měšťanky tehdy nedošlo. V té době byl předsedou školského spolku stále okresní starosta Josef Košek a jednatelem okresní tajemník JUC. Jan Satrapa. Oni, ale i další členové spolku rozesílali informace o boji za českou měšťanku do všech možných novin a časopisů včetně Národních listů, Národní politiky, Hlasu národa nebo regionálních Mladoboleslavských listů, Jizerana, Stráže severu či Ještědského obzoru. Ani to ovšem nepřinášelo ve věci samotné obrat. Členy spolku přesto neopouštěla naděje. V zápisu z valné hromady konané
36 14. července 1912 můžeme číst zprávu jednatele Dr. Nedvídka o tom, že „na podzim lze očekávat rozhodnutí ministerstva a je naděje na příznivé vyřízení správním soudem. “ Spolek také žádal Družstvo na zřízení Riegrovy mohyly na Kozákově, aby od stavby mohyly upustilo a vybrané peníze věnovalo na zřízení českodubské měšťanky. Družstvo žádost ovšem zamítlo. Zamítavé také bylo s nadějí očekávané rozhodnutí správního soudu na podzim roku 1912 a do začátku války se ve věci školy již nic zásadního nestalo. Po válce a vzniku republiky byla situace v českém školství i v Českém Dubu už ale zcela jiná.
37 6. Závěr Cílem této práce měl být pokus o zmapování českých spolků v Českém Dubu ve druhé polovině 19. století, přesněji v rozmezí let 1867 1900. Je potřeba říci, že před rokem 1869, kdy byla založena Česká beseda, byl v Českém Dubu učiněn jen jeden jediný pokus o založení českého spolku, a to místního Sokola v roce 1865. Ten ovšem přežil jen několik málo let. Z mnoha zjištěných skutečností poměrně jasně vyplývá, že první roky českého spolkového života v Českém Dubu nebyly jednoduché. Vlivný německý kapitál, který ve městě ovlivňoval prakticky všechno dění, vznik českých spolků všemožně ztěžoval. Výsledkem bylo, že se před rokem 1883 podařilo založit jen jediný životaschopný český kulturně společenský spolek, Českou besedu, která pak po dlouhá léta byla osamělým ostrovem českého spolkového života ve městě. Teprve začátkem osmdesátých let, s příchodem výrazné skupiny českých učitelů v čele s Josefem Adamem, se situace začala skutečně měnit k lepšímu. Nejen díky jejich nekonečnému nadšení bylo během následujících let založeno hned několik českých spolků. Vznikaly organizace kulturně společenské, profesní, podařilo se založit český Hospodářský spolek a v roce 1888 se konečně podařilo úspěšně znovuzaložit také místní Tělocvičnou jednotu Sokol. Zdá se tedy, že teprve spojením činorodých osobností místního učitelstva a českých zástupců v okresních institucích se podařilo vytvořit dostatečně silnou základnu pro rozvoj českého spolkového života v Českém Dubu. Ten byl ovšem o patnáct až dvacet let zpožděn za v tomto ohledu příznivějšími oblastmi země. Určujícím faktorem pro činnost českých spolků byla z převážné většiny potřeba se vymezovat vůči všemu německému a naopak snaha podporovat všechny české aktivity ve městě i okrese. Tato tendence byla determinující i pro zcela nepolitické organizace, jako byl Hospodářský spolek, jenž například musel celé roky bojovat o založení místní české pokračovací školy. Nekončící zápas o zachování přítomnosti českého prostředí v Českém Dubu ovšem také ubíral těmto spolkům energii a pozornost pro další oblasti působení. Zdá se však, že i přes tuto skutečnost spolky nezužovali své působení jen na toto jedno téma, zachovávaly si rozlišnost podle svého zaměření a snažili se stále rozšiřovat spektrum své činnosti. Zároveň ale společný zájem, a také personální propojenost, místní české spolky spojoval a ty se na mnoha aktivitách podílely společně do té míry, že občas nešlo rozlišit, který ze spolků je původcem myšlenky. Těžko také určit, zda některý ze spolků měl mezi ostatními nějaké výsadnější postavení. V jistém smyslu by se to snad dalo říci o České besedě, která díky
38 univerzálnosti svého zaměření a jistě také s ohledem na její určité „doyenství“, měla snad jakési výraznější postavení mezi místními spolky. Koncem století ale význam besedy přeci jen klesal a její roli částečně přebíral Sokol. Jak Česká beseda, tak později Sokol poskytovaly také ostatním spolkům k zasedáním i při dalších příležitostech své vlastní spolkové místnosti. Přesto, že snad všechny českodubské české spolky byly alespoň v písemném styku s velkou propagátorkou ženského hnutí, spisovatelkou Karolínou Světlou, byla většina z nich převážně doménou mužů. Za skutečně ženský spolek můžeme považovat jen Ženský odbor Národní Jednoty Severočeské, ale i jeho posláním, spíše než propagovat a posilovat ženské hnutí, bylo udržet české děti ze sociálně slabších poměrů na české obecné škole. Je příznačné, ale jistě ne ojedinělé, že skupina osob v čele téměř všech zkoumaných českých spolků v Českém Dubu, byla poměrně úzká a vzájemně propojená. Nejčastěji nacházíme ve výborech zástupce místního učitelstva, osoby napojené na krajské instituce a další příslušníky místní inteligence. Český Dub byl ve druhé polovině 19. století dvou a půl tisícovým městem s mírnou německou většinou. V celém Českodubském okrese naopak téměř devadesátiprocentně převládali Češi. Oblast ležela na rozhraní českých a německých krajů a tak se vzájemný zápas těchto dvou národností nevyhnutelně promítal do takřka všech oblastí života. Silný textilní průmysl byl v rukou německého kapitálu, jeho dělníci byli ovšem převážně Češi. Tyto skutečnosti ztěžují možné srovnání s některým z okolních měst, protože situace v nich byla, vzhledem k národnostnímu rozložení, přeci jen odlišná. Právě proto ale byl také Český Dub ze všech stran pozorně sledován a dění v něm bylo předmětem mnoha diskusí.
39 7. Rejstřík osobností českého spolkového života v Českém Dubu Adam Josef, (1856 1921), učitel české obecné školy, v Dubu působil v letech 1880 –1898, člen a činovník většiny českých spolků, národopisný sběratel, pohřben v Loukovci. Blaschka Conrad , (1849 1913), továrník, člen městského zastupitelstva, předseda českodubského Schulvereinu. Bouška Bohumil , (1864 1935), učitel, spisovatel a dramatik, napsal: Českodubský okres. Turnov 1894 . Brož František , statkář, člen okresního výboru, předseda Politického spolku. Brož Jan, z Libíče, starosta okresní hospodářské záložny v Českém Dubu. Bulíř Karel , (1840 1917), rodák ze Světlé v Podještědí, učitel v Českém Dubu a v Praze, dlouholetý redaktor Besedy učitelské, zemřel v Praze. Čumpelík Josef , (1818 1879), učitel v Českém Dubu (1853 61) a Letařovicích (1861 68), ředitel a dirigent zpěváckého spolku (1862 69). Drůbek Otakar , c. k. notář z Českého Dubu (1899 1920), poté odešel do Slaného. Fendrych Otakar , (1860 1945), učitel na Českodubsku (Světlá v P., Všelibice,) geolog a paleontolog Českého ráje, zemřel v Praze. Fišer Josef, MUDr., (1865 1923), českodubský obvodní lékař. Hartl František , (1833 1896), mlynář a rolník v Sedlejovicích, okresní starosta (1865 73, 1881 96), poslanec zemského sněmu, spoluorganizátor tábora lidu na Bezdězi, předseda České besedy. Havel Václav , (1833 ?), hostinský, zakládající člen Sokola (1865) a České besedy, majitel hostince Česká beseda. Havel Václav, (1861 ?), hostinský, náměstek starosty okresní hospodářské záložny, člen většiny českodubských českých spolků. Havel Václav, (1886 1965), řídící učitel, vlastivědný badatel, spoluzakladatel Podještědského muzea, čestný občan Českého Dubu (1946). Hladík František , českodubský kaplan. Hobelant Josef , (1851 1922), statkář, ze Střížovic, okresní starosta a předseda okresní správní komise. Holman František, MUDr., českodubský lékař.
40 Holuška Jan , (1819– 1880), narodil se v Rokytňanech, student pražského varhanického ústavu (absolvoval 1841), V Českém Dubu (1847–79) jako učitel a ředitel zpěváckého kůru, spoluzakladatel a dirigent Gesang und Musikvereinu (1853 61, 1869 71), zemřel v Praze. Hrnčíř František , (1860–1928), učitel v Bezděčíně, beletrista, žurnalista. Hrdlička Jan , (1862–1924), řídící učitel v Petrašovicích, autor zdejší školní kroniky, předseda Jednoty učitelské. Illichman Karel Václav, básník. Illichman Josef , obchodník. Illichman Raimund , obchodník. Iška František, českodubský děkan, člen několika spolků, později v Praze konvertoval ke starokatolické církvi, emigroval do Spojených Států a za nejasných okolností zde zmizel. Jíra Václav, (1872–1922), rodák z Českého Dubu, emigroval do Austrálie, zemřel v Sydney, svého času nejvýznamnější australský obchodník s drahokamy. Klučina František, MUDr., (1851 1911), obvodní lékař v Českém Dubu. Košek Josef , statkář, starosta Letařovic, okresní starosta, delegát českého odboru rady zemědělské, revisor okresní hospodářské záložny, předseda Hospodářského spolku. Košek Vojtěch, (1861 1936) rolník v Bohumilči, člen okresního výboru, významný český šachista. Mráz Jiří , revisor okresní hospodářské záložny. Nečásek Josef , (1864 1951), učitel na Českodubsku a Turnovsku. Novák Václav , z Chvalčovic, člen ředitelství okresní hospodářské záložny. Nožička Antonín , (1803 15. 8. 1883), okresní soudce v Českém Dubu (1869 1883). Nožička Jindřich, (1845 19. 10. 1894), tajemník okresního zastupitelstva (1867 1894), spoluorganizátor tábora lidu na Bezdězi, předseda České besedy. Puc Josef , okresní soudce. Rameš František , (1858 1916), českodubský učitel. Roubíček Ludvík , (1865 1932), účetní okresní hospodářské záložny, dlouholetý náčelník Sokola, první starosta Českého Dubu po r. 1918, čestný občan Českého Dubu.
41 Rybář Josef , (1868 1918), českodubský stavitel. Satrapa Jan, JUC. (1861 20.3.1911), okresní tajemník (1901 11). Schmitt Franz , (1816 1883), továrník, majitel českodubské textilky, poslanec zemského sněmu (1861 64), v r. 1868 povýšen do rytířského stavu. Šoreys František , českodubský kaplan. Tichý Kajetán , (1859 1937), učitel (v Dubu 1884 86), hudební skladatel. Tvrzský Josef , (1846 po1930), ředitel obecné školy v Malém Dubu, hudebník. Uhlíř Josef , (1826 1882), notář, první předseda českodubské České besedy. Valeš Václav , starosta Malého Dubu, revisor (1897) náměstek (1903) a starosta (1915) okresní hospodářské záložny, člen okresní školní rady, náměstek okresního starosty. Větvička Václav , (1888 1942 popraven), učitel na Českodubsku, spoluzakladatel Podještědského muzea, starosta Sokola. Vlach Václav , (1843 1912), notář v Českém Dubu a Libáni. Vrtiš František , (1866 1936), lékárník v Českém Dubu a v Praze, kde zemřel. Wiese Ignác, MUDr., (1816 1879), lékař v Českém Dubu (od 1855), v letech 1860 63 byl prvním poslancem za Českodubsko na obnoveném českém zemském sněmu, spoluzakladatel České besedy. Žádník Karel , (1863 1928), řídící učitel obecné školy v Malém Dubu, náměstek předsedy České besedy , vlastivědný badatel, spisovatel, básník, významná kulturní osobnost regionu, autor hesla Českodubsko in: Království české. Praha 1916. Žák František , (? 1908), učitel, režisér českodubských ochotníků, první starosta Sokolské župy Ještědské. Žák Josef , (dol. 1896 1928), architekt a stavitel.
42 8. Seznam pramenů a použité literatury Prameny SOkA Liberec, fond Okresní úřad Český Dub. SOkA Liberec, fond Okresní zastupitelstvo Český Dub. SOkA Liberec, fond Archiv města Český Dub. SOkA Liberec, fond Dobrovolná požární ochrana Český Dub. SOkA Liberec, fond Hospodářský spolek okresu českodubského, Český Dub. SOkA Liberec, fond Spolek tiskařů a vzorkařů Český Dub. SOkA Liberec, fond Spolek vojenských vysloužilců Český Dub. SOkA Liberec, fond Německý tělocvičný spolek Český Dub. SOkA Liberec, fond Německý zpěvácký a hudební spolek Český Dub. Archiv Podještědského muzea, fond Spolky. Jizeran. Roč. 1. 35. Mladá Boleslav 1880 1914. Od Ještěda k Troskám. Vlastivědný sborník českého severu. Roč. 1.–16. Turnov 1922 1938.
43 Literatura Anděl, Rudolf, Technik, Svatopluk: Český Dub: 1291 1991. Ústí nad Labem 1991. Edel, Tomáš: Českodubsko v památkách 12. 20. století.Český Dub 2006. Edel, Tomáš. Soupis archivních souborů a archivních sbírek Podještědského muzea v Českém Dubu. Český Dub 2006. Rukopis Edel, Tomáš: Společenský život v Podještědí 2. poloviny 19. století. Sdružení rodáků a přátel kraje Karoliny Světlé 22, 1989, s. 6 – 11. Edel, Tomáš: Společenský život v Podještědí 2. poloviny 19. století (dokončení z č. 1989/22). Sdružení rodáků a přátel kraje Karoliny Světlé 23, 1990, s. 9 – 15. Efmertová, Marcela C.: České země v letech 1848 1918. Praha 1998. Fasora Lukáš – Kladiwa Pavel: Obecní samospráva a lokální elity v českých zemích 1850 1918. Koncept a dílčí výsledky výzkumu. ČČH 102, 2004, s. 796 827. Kladiwa, Pavel: Obecní výbor Moravské Ostravy 1850 1913 : komunální samospráva průmyslového města a její představitelé. Ostrava 2004. Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl 1. (A G), heslo Český Dub. Praha 1996. Kudrnáč, Václav: Adresář a popis politického okresu Turnovského : okresy a města Turnov, Český Dub ; České menšiny Hodkovice Jablonec n. N. Liberec, Český Šumburk – Tanwald. Turnov 1903. Malíř, Jiří: Od spolků k politickým stranám: vývoj politických stran na Moravě v letech 1848 1914. Brno 1996.
44 Schiller, Karl: Böhmische Aicha. Ein Beitrag zur Geschichte der Stadt und ihrer Umgebung. Český Dub 1898.
45 9. Přílohy 1. Český Dub v roce 1869. Autor Antonín Levý. Reprodukováno v časopise Květy, roč. 4., 1869, str. 180.
46 2. Franz von Schmitt, továrník. Portrét z knihy: Schiller, Karl: Böhmische Aicha. Český Dub 1898.
47 3. Václav Havel, hostinský. Foto Karel Jindra. Archiv Podještědského muzea.
48 4. Ludvík Roubíček jako náčelník Sokola. Archiv Podještědského muzea.
49 5. Sokolovna v Českém Dubu. Archiv Podještědského muzea.
50 1. Český Dub v roce 1898. Foto z knihy: Schiller, Karl: Böhmische Aicha. Český Dub 1898.
51