Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav pro klasickou archeologii

Římské sklen ěné lampy

Vedoucí práce : Doc. PhDr. Ji ří Musil

Vypracovala : Jitka Doležalová

Anotace

Titul a jméno autora: Bc. Jitka Doležalová

Instituce: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta Ústav pro klasickou archeologii Celetná 20, Praha 1 Obor: Navazující magisterské studium oboru klasická archeologie

Název práce: Pozdn ě římské sklen ěné lampy

Vedoucí práce: Doc. PhDr. Jiří Musil

Po čet stran: 63

Rok obhajoby: 2009

Klí čová slova: sklo, lampy, polycandelon, Byzanc, Římská říše

Tato práce si klade za cíl popsat sklen ěné lampy doby pozdn ě římské a ran ě byzantské a jejich postupný vznik a vývoj v daném období. Sou částí práce je i popis p ředm ětů souvisejících s užíváním lamp, shrnutí jejich funkce a výhod a nevýhod oproti lampám z ostatních materiál ů. D ůležitým bodem pak je katalog tvarových typ ů lamp a jejich porovnání s nálezy na n ěkolika lokalitách s nejv ětšími nalezenými soubory lamp.

Abstract

Author´s name: Bc. Jitka Doležalová

Instititution: Charles University, Prague Filosofical faculty Institute for Classical Archaeology Celetná 20, Prague 1 Discipline: Classical archaeology

Title: Late Roman Glass Lamps

Supervisor: Doc. PhDr. Ji ří Musil

Number of pages: 63

Year of vindication: 2009

Keywords: glass, lamps, polycandelon, Byzantine Empire, Roman Empire

This thesis proposes to describe glass lamps of late roman and early byzantine era and their origin and emergence in these periods. Part of the thesis is a desription of objects related with using of lamps, summary of their function and advantages and disadvantages in comparison with lamps made of other materials. Important section is also catalogue of shapes of lamps and their comparison with the finds from several localities with the largest found groups of glass lamps.

Obsah 1. Úvod...... 7 2. Objev skla a jeho ší ření v antickém sv ětě...... 8 3. Výrobní techniky ru čně vyráb ěného skla...... 10 4. Výroba foukaného skla...... 11 4.1. Nejstarší foukané sklo...... 11 4.2. Sklá řské pece...... 12 4.3. Tavení skelné hmoty...... 14 4.4. Tvarování a nástroje...... 15 4.4.1. Sklá řské píš ťaly...... 15 4.4.2. Ostatní nástroje...... 17 4.4.3. Tvarování...... 17 4.5. Složení skla...... 18 5. Sklá řská produkce v Řím ě...... 21 5.1. Vývoj římského skla...... 21 5.2. Dílny...... 23 5.3. Obchod...... 26 6. Pokra čování římské sklá řské tradice po rozpadu říše...... 28 6.1. Sklo na východ ě od 5. do 7. století...... 28 6.2. Sklo v Itálii od 5. do 8. století...... 29 6.3. Blízký Východ po dobytí Araby...... 30 7. Sklen ěné lampy...... 31 7.1. První sklen ěné lampy...... 31 7.2. Sklen ěné vs. hlin ěné lampy...... 32 7.3. Užívané druhy oleje a knoty...... 33 7.4. Literární a ikonografické prameny...... 34 7.5. Použití...... 36 7.5.1. Polycandely...... 37 7.5.2. Pln ění...... 39 7.6. Dílny s nálezy lamp a chemické složení...... 39 7.7. Vývoj tvar ů...... 40 7.7.1. Kónické lampy...... 41 7.7.2. Misky...... 42 7.7.3. Záv ěsné misky s uchy...... 43 7.8. Tvarová typologie...... 43 7.8.1. Poháry s kulatým dnem...... 43 7.8.2. Poháry s konkávním dnem...... 44 7.8.3. Poháry s okrajem vyhnutým ven...... 45 7.8.4. Kuželovité poháry...... 45 7.8.5. Lampy se zpevn ěným dnem nebo s knoflíkovitým zakon čením...... 46 7.8.6. Poháry na nožce...... 46 7.8.7. Lampy se t řemi oušky...... 47 7.8.8. Lampy zvoncovitého tvaru...... 49 7.8.9. Záv ěsné misky a poháry...... 50 7.8.10. Ba ňaté nádobky se t řemi oušky...... 50 7.8.11. Lampa ve tvaru tradi ční hlin ěné lampy...... 51 7.9. Konkrétní nálezy...... 51 7.9.1. Lampy z Bet Sheanu, Izrael...... 51 7.9.1.1. Typ 1...... 52 7.9.1.2. Typ 2...... 52 7.9.1.3. Typ 3...... 53 7.9.1.4. Typ 4...... 53 7.9.1.5. Typ 5...... 53 7.9.2. Výzkumy ÚKARu v Bejrútu a nálezy sklen ěných lamp...... 54 7.9.3. Muzeum bazilika ve Filippi...... 54 7.9.4. Karanis...... 55 7.9.5. Gerasa...... 56 7.9.6. Anatolie...... 57 7.9.7. Baziliky v Sidi Jdidi, Tunisko...... 58

7.9.7.1.Typ A...... 58 7.9.7.2.Typ B...... 58 8. Záv ěr...... 60 Literatura...... 61 Katalog...... 63

1. Úvod

S hlin ěnými olejovými lampami se m ůžeme setkat velmi často, existuje množství souborných katalog ů i vypracované typologie. Oproti tomu lampy sklen ěné jsou v české odborné literatu ře zmi ňovány jen okrajov ě, i u zahrani čních článk ů se často jedná pouze studie týkající se n ěkolika konkrétních nález ů na dané lokalit ě atp. I proto jsem si vybrala pro svou diplomovou práci problematiku sklen ěných lamp v pozdn ě římském a byzantském období. Pro uvedení tématu zmíním římskou sklá řskou produkci obecn ě, výrobní postupy foukaného skla, jeho zdobení a uspo řádání sklá řské dílny s pecemi. Nedílnou sou částí jsou i poznatky stran chemického složení antického skla, jeho variace v ur čitých oblastech a postupné zm ěny po pádu Západo římské říše. U samotných sklen ěných lamp se chci zam ěř it na jejich vznik a prvotní vývoj, důvody pro č se rozší řilo jejich užívání, zp ůsoby využití a také popsat p ředm ěty související s jejich užíváním. Dále chci vyhledat zmínky o sklen ěných lampách u antických autor ů, jejich vyobrazení na mozaikách a nást ěnných malbách. Dalším bodem pak bude katalog s tvarovou typologií s případným popisem vývoje jednotlivých tvar ů a porovnání výskytu t ěchto typ ů na n ěkolika lokalitách s nálezy nejv ětších soubor ů lamp.

7 2. Objev skla a jeho ší ření v antickém sv ětě

„Část Sýrie, která se nazývá Foinikie a sousedí s Judaeou, má za úpatím vrchu Karmelu bažinu zvanou Cenderia. Z té patrn ě vzniká říčka Belos tekoucí v dálce 5000 krok ů do mo ře vedle osady Ptolemaidy. Te če pomalu, pít se z ní nedá, zato je zasv ěcena ob řad ům; je bahnitá, hluboká pro p řebrod ění a pouze p ři odlivu vzniká při ústí pís čitá pláž. Písek hnaný mocnými vlnami se t řpytí po odplavení špíny. Mo řidlem – louhem se stává písek užite čný, jak se v ěř í. Délka b řehu nep řesahuje p ět set krok ů a z tohoto kousku zem ě se bral po mnoho let materiál na výrobu skla. Podle pov ěsti sem byla zahnána lo ď obchodník ů se sodou. Ti se tu procházeli roztroušeni a napadlo je připravit si jídlo. Když nenašli vhodné kameny na podložení kotl ů, p řinesli hroudy sody z lodi a rozd ělali ohe ň. Soda se spekla s pískem a hle, z ohn ě vytékaly pot ůč ky roztavené pr ůhledné hmoty – a tak vzalo p ůvod sklo.“ 1 Vulkanické sklo, neboli obsidián, je známé již z neolitu a chalkolitu, z oblastí Anatolie a Arménie. První glazované objekty se objevují v 5. tisíciletí p ř. n. l. na Blízkém východ ě – glazura se nanášela na povrch ve form ě prášku, který zesklovat ěl po vložení do ohn ě. Nejstarší zlomek sklen ěné perli čky pochází již z období kolem roku 3500 p ř. n. l. z Egypta. Dnes je uložena v Egyptském muzeu v Berlín ě.2 Více se pak perly a korálky objevují na p řelomu 3. a 2. tisíciletí p ř. n. l. První sklen ěné nádoby pochází z období kolem r. 1500 p ř. n. l. z Mezopotámie, nálezy jsou nap ř. z Alalachu, Aššuru nebo Tell al Rimahu. Ve 2. tis. p ř. n. l. se objevuje sklo také na Kavkaze, výroba se rozši řuje do Sýrie a také do Egypta, kam p řicházejí asijští sklá ři po dobyva čných taženích Tuthmose III., 3 který roku 1481 p ř. n. l. podnikl dobyva čnou cestu do Sýrie a Mezopotámie. V následujícím období se v Egypt ě objevují první sklen ěné nádobky, některé nesoucí panovníkovu kartuši. Tyto první nádobky byly jist ě velmi vzácné a nákladné na výrobu, brzy se však sklá řská produkce rozši řuje a vzniká množství dílen, mezi nimiž vynikla ve 14. stol. p ř. n. l. dílna v Tell-el Amarn ě. Vyráb ělo se zde nejen

1 Plinius st.; XXXVI/26 2 Vávra, J. R.; 68 3 doba vlády 1490 – 1436 př. n.l.; 18. dynastie 8 luxusní zboží, ale také surové sklo na vývoz. Mezi lety 1350 a 1250 p ř. n. l. se objevuje výroba také na Kypru a v egejské oblasti. Kolem roku 1200 p ř. n. l. dochází ve St ředomo ří k mnoha krizím a taktéž výroba skla zna čně upadá a jen málo sta čilo k jeho úplnému zapomn ění. V Mezopotámii a Sýrii dochází k renesanci skla znovu od 9. stol. p ř. n. l., jejich produkce však velkým dílem závisela na Foinických obchodních, kte ří jejich sklo vyváželi do celého antického sv ěta. Naopak v Egypt ě toto um ění na sedm století zcela mizí a znovu vychází na sv ětlo až v dob ě ptolemaiovské nadvlády nad Egyptem, kdy vzniká velké sklá řské centrum v Alexandrii. V 6. stol. p ř. n. l. se znalost skla dostává také do Řecka. Od 9. stol. p ř. n. l se snad objevují první samostatné dílny v Itálii, které vyráb ěly zejména části spon, korálky a drobné nádobky napodobující řecké tvary. Jsou to hlavn ě nálezy z etruských a italických hrobek, jako nap ř. ve Vulci či Tarquiniích. Důkaz o znalosti skla v Řecku pochází z Feidiovy dílny v Olympii, kde byly nalezeny kousky surového skla. N ěkolik drobných sklen ěných nádobek z přelomu 6. a 5. stol. př. n. l. také pochází z hrob ů v Hallstattu v Rakousku a ze Santa Lucia de Tolmino na sever od Trieste. Ke zm ěně sklá řských center dochází za helénismu. Od konce 4. stol. p ř. n. l. mizí d ůkazy o sklá řské produkci v Mezopotámii na další dv ě až t ři století, Sýrie je významným centrem i nadále a velmi brzy po založení Alexandrie v Egypt ě 4 se sem přenáší centrum výroby. Sklen ěné nádobky se postupn ě stávají b ěžn ější sou částí života a sklá ři ze Sýrie a Alexandrie odcházejí rozši řovat své um ění na Rhodos, do Řecka a Pergamu. Do Itálie p řichází helénistické sklá řské um ění v 1. stol. p ř. n. l. a řečtí sklá ři se usazují v Kampánii, pozd ěji se výroba rozši řuje také do samotného m ěsta Řím.

4 založena roku 332 p ř. n. l. 9 3. Výrobní techniky ru čně vyráb ěného skla

Nejstarší sklen ěné nádobky byly formovány ru čně, vyráb ěly se nanášením měkké sklen ěné hmoty ve form ě pásku na hlin ěné nebo pískové jádro, které bylo upevn ěno na d řev ěné nebo kovové ty čce. Výroba byla velmi pracná a nádobky bylo možno vytvo řit jen malých rozm ěrů. Toto první sklo bylo pastelových barev, zdobeno barevnými pásky a cikcaky, které se do povrchu nádobky zahlazovaly válením po kamenném povrchu. Po dohotovení se ty čka i jádro odstranili, p řidal se okraj a nožka. Zprvu m ělo nejspíše toto sklo napodobovat drahé kameny jako lapis lazuli a tyrkys. V Egypt ě byla populární zejména alabastra ve tvaru sloupu s akantovou hlavicí, hojn ě se vyráb ěly také drobné korálky a amulety. N ěkdy se hmota skla upravovala podobn ě jako kámen – povrch byl obroušen a vytvarován do požadované podoby a vnit řek nádoby se vyvrtal. Tato technika však není p říliš častá. K technice hlin ěného jádra se brzy p řidává výroba misek, talí řů a pohár ů tla čením do forem, jejichž nejstarší p říklady se objevují v 15. stol. p ř. n. l. na Blízkém východ ě a v Egypt ě, jejich nejv ětší obliba však p řichází až v 9. stol. p ř. n. l. a je snad nej čast ější výrobní technikou skla v dob ě helénistické. Často se také kombinovala s broušením a řezáním skla. Spadá sem tzv. mozaikové sklo, které se tvo řilo přidáváním kousk ů barevného skla do skelné hmoty, a misky tvo řené technikou millefiori. 5 Za helénismu a v po čátcích Říma byly velmi populární žebrované misky, op ět vyráb ěné z forem. Mezi výrobky menších rozm ěrů se však objevují i takové luxusní p ředm ěty, jako nap ř. více než p ůl metru vysoká amfora z Olbie. 6

5 Tvo řeno z plátk ů spojených r ůznobarevných sklen ěných ty čí, také n ěkdy nazýván „vzor tisíce kv ětin“. 6 Uložena v Altes Museum v Berlín ě, 150 – 80 p ř. n. l. 10 4. Výroba foukaného skla

4.1. Nejstarší foukané sklo

Přestože vynález foukaného skla p řinesl významný technický pokrok, z nějž těžíme dodnes, nepoda řilo se dosud zjistit, kdo, kdy a jak vyrobil první foukanou nádobku. Vynález foukaného skla se tradi čně p řipisuje Sidónským, 7 jejichž sklo foukané do formy dosahuje velmi vysoké kvality. D říve se n ěkte ří v ědci, díky vyobrazení muž ů s předm ěty podobnými sklá řským píš ťalám na nást ěnných malbách, domnívali, že foukané sklo bylo objeveno v Egypt ě, ovšem tato teze vzala za své, když se ukázalo, že malby znázor ňují rozdmychávání ohn ě v ková řské díln ě. Foukání skla za čalo nejspíše okolo poloviny 1. stol. p ř. n. l. v Sýrii, kde již v na po čátku 1. stol. n. l. vznikla velká centra produkující jak do formy, tak i voln ě foukané nádoby, v dílnách takových um ělc ů jako byli Ennion, Jason, Artás a Meges, jejichž jména na nádobách z této oblasti nalézáme. Jediným dalším možným sklá řským centrem, kde mohlo dojít k objevu foukaného skla, byla Alexandrie, Harden 8 to však nepovažuje za pravd ěpodobné, nebo ť v Egypt ě se velmi dlouho udržuje na prvním míst ě produkce skla vyráb ěného z formy a na hlin ěném jádru. A čkoliv se zde objevují foukané nádoby již na konci 1. stol. p ř. n. l., prosazují se více až pozd ěji, kdy je již ve velkém vyráb ějí centra v Sýrii. Alexandrijští sklá ři byli více konzervativní a foukané sklo za čali více využívat až na konci 1. stol. n. l., kdy se za číná vyráb ět čiré sklo. Prvním stadiem foukaných nádob se tedy stalo sklo foukané do formy, které navazovalo na techniku do formy tla čených misek. 9 Formy na nádoby se vyráb ěly z hlíny nebo d řeva, mnoho se jich však nedochovalo. Snad nejstarší foukané nádoby se nalezly v hrobu v En-Gedi v Izraeli, který je datován do let 40 až 37 p ř. n. l, nádobky tedy nejspíše pocházejí z období kolem poloviny 1. stol. p ř. n. l. Fragmenty foukaného skla z doby p ředherodovské se nalezly také v zasypané cistern ě v Jeruzalém ě. N ěkolik voln ě foukaných nádobek pochází ze skupiny etruských hrobek

7 Sidón, dnes Saida v jižním Libanonu 8 Harden, London 197-?; 47 9 Newby, M.; 47 11 v Toscanelle, 10 datovaných do 2. až 1. stol. p ř. n. l. Významný byl také nález v Jeruzalém ě, pod cestou, kterou dal postavit král Herodes. 11 Zde se našlo v ětší množství foukaných nádobek, podle mincí datovaných do poloviny 1. stol. p ř. n. l.

4.2.Sklá řské pece

O starov ěkých sklá řských pecích toho víme pom ěrn ě málo. Poz ůstatky skelného odpadu a sklen ěných ty čí se nalezly spolu s tavícími kotlíky a tyglíky v Tell- el Amarn ě v Egypt ě, ve sklá řské díln ě z doby 18. dynastie. Klínopisné desti čky Asyrského krále Ašurbanipala 12 popisují vzhled sklá řské pece a stejn ě tak nám dávají recept na výrobu skla. Nic p řesn ějšího o stavb ě sklá řské pece nevíme až do doby římské. Nejstarší sklo se netavilo v pecích ale v jámách, které byly vyloženy oblázky křemene. Ty se žárem rozpukaly a prom ěnily se v jemnou dr ť, jež byla smíchána s vápnem, sodou, p řípadn ě draslem a poté se tato sm ěs tavila v pánvích. K vyh řívání sloužily v Egypt ě nejprve papyrové stvoly, pozd ěji tamaryškové d řevo. V Sýrii a v Řecku se pec roztáp ěla dubovým d řevem.

Ješt ě p řed vynálezem foukaného skla se objevují klasické sklá řské pece, bez nichž by nebylo možno rozeh řát sklo tak, aby ho bylo možno tvarovat foukáním. Starší pece na ru čně formované sklo m ěly otvor nad ohništ ěm z vrchu, u pecí na foukané sklo se tento otvor posunul na stranu, aby bylo možno zah řívat hmotu níže nad výhní a pohodln ěji otá čet píš ťalou. Pece byly okrouhlé, z pálených cihel a rozd ělené na t ři komory. Vnit řek pece nemíval víc než 45 až 65 cm v pr ůměru. V první komo ře se nejd říve vytvo řila smícháním všech p řísad frita, 13 která se poté nabírala kovovou lžící a rozložila se na pánev. Tato hmota se poté znovu tavila ve druhé části pece. T řetí část pece sloužila k pozvolnému ochlazování hotových výrobk ů, aby nedošlo k jejich popraskání. Velmi pomalé chlazení bylo nezbytné pro rovnom ěrné

10 Dnes v Museo Archeologico ve Florencii 11 doba vlády 37 – 4 p ř. n. l. 12 doba vlády 668 – 626 p ř. n. l. 13 dle Akademického slovníku cizích slov: frita, -y (f) – sklá ř. první výtavek sklá řské huti 12 ochlazování materiálu a ochranu p řed r ůzn ě velkým tlakem. Ochlazování trvalo většinou alespo ň jeden den, n ěkdy i více. Výrobky se v chladicí komo ře postupn ě přesouvaly do chladn ějších částí, sm ěrem ke kraji pece, až mohly být bezpe čně vyjmuty. Chladící pec nemusela být vždy sou částí tavící pece, n ěkdy byla p řistav ěna na stran ě pece, nebo byla postavena ve sklá řské díln ě samostatn ě. Toto uspo řádání sklá řské pece p řetrvalo až do st ředov ěku, n ěkdy i pozd ějších dob. Tavící tyglíky byly z pálené hlíny, n ěkteré i pom ěrn ě objemné a mohly pojmout velké množství roztaveného skla. Nalezené tavící tyglíky ze 3. až raného 4. stol. p ř. n. l. z Titelburgu v Lucembursku byly vyrobeny z bělavé, jemn ě zrnité, ohnivzdorné hlíny a m ěř ily 25 až 33 cm v pr ůměru. Tyto nádoby se musely nejd říve zah řát na vysokou teplotu, nejspíše v samotné peci, než se do nich dalo tavit surové sklo. Římské sklá řské pece byly zcela jist ě roztáp ěny d řevem, stejn ě jako d řív ější pece egyptské či mezopotámské. Plútarchos hovo ří o užívání tamaryškového d řeva, které však nebylo p říliš dostupné, z řejm ě se užívaly všechny možné druhy d řeva, doloženo máme dubové, b řezové, olšové a jasanové d řevo, dále také d řevo z ovocných strom ů. Z řejm ě se nepoužívalo d řevo bukové. Dostate čné zásoby d řeva byly pro sklá řské dílny velmi d ůležité a sklá ři byli často nuceni své dílny st ěhovat za novými zdroji. Pozd ěji se jako topivo za číná užívat d řev ěné uhlí, které m ělo i v ětší výh řevnost než d řevo. Dochovaných sklá řských pecí není mnoho, známe jednu objevenou v Nimrudu, která se datuje do 4. stol. p ř. n. l. První římské pece za čali archeologové objevovat až ve 2. pol. 20. stol. Z Lyonu známe dv ě pece z 1. stol. n. l., které m ěly dv ě části – kruhovou komoru, která sloužila jako ohništ ě, a čtvercovou cihlovou plochu nad ním. Ve švýcarském Avenches 14 bylo v 90. letech 20. stol. objeveno p ět pecí z 1. pol. 1. stol. n. l. V ětší skupinu p ěti sklá řských dílen známe také z Hambacher Forst západn ě od Kolína nad Rýnem. Rozlišujeme zde čty ři typy pecí: kruhové nebo oválné, čtvercové, polokulovité a obdélné. Byly užívány zejména ve 4. a 5. stol. n. l. Každá ze zdejších dílen byla vybavena p ěti až t řinácti pecemi.Další archeologicky doložené sklá řské pece známe z Wilderspoolu v Lancashiru, pozdn ě římskou pec známe také

14 v římské dob ě Aventicum 13 z dílny v Jalame v Palestin ě. Dosud také víme pouze o jednom jediném dobovém zobrazení sklá řské pece, které je na lampi čce z Dalmácie, z pol. 1. stol. n. l. 15

4.3. Tavení skelné hmoty

Plinius popisuje postup tavení skelné hmoty takto: mo řský písek se nejprve smísil se sodou, v pom ěru t ři díly sody na jeden díl písku. Dle sou časných zkušeností se zdá, že tento pom ěr obrátil, tedy že by lépe vyhovoval jeden díl sody na t ři díly písku, avšak soda mohla v té dob ě obsahovat tolik ne čistot, že by snad šlo tento pom ěr použít. Před rozpušt ěním v kotli se p řísady zah řívaly v peci zhruba na 600°C, aby se z nich vypálily n ěkteré ne čistoty. P ři tomto procesu vznikala frita. Nejlepší části frity se poté rozbily na malé kousky a vložily se spolu s drceným sklem 16 do tavícího kotle. P ři teplot ě mezi 700°C a 1100°C se hmota roztavila do tekuta, dále se va řila a přidávaly se r ůzné p řísady a odebírala p ěna dokud nevzniklo zcela čisté sklo – toto bezbarvé sklo se nazývalo vitrum purum. Starší sklo (z doby helénistické a d říve) se nejspíše tavilo p ři nižší teplot ě. P ři 930°C bylo možno sklo formovat r ůznými nástroji, při teplot ě mezi 970 a 1020°C se dalo foukat. P ři více než 1100°C bylo již tém ěř tekuté. Dnes se pro tavení skla ze sody a vápence užívá teplota kolem 1500°C. Zdá se, že chemické p řísady a minerály, které vytvá řely skla r ůzných barev, byly p řidávány až ve t řetí fázi mísení p římo do vitrum purum. Hotové surové sklo se v antice nazývalo hamoustrum. Pokud se sm ěs zahřívala p říliš pomalu, výsledné sklo bylo zrnité a plné drobných vzduchových bublinek. Aby se mist ři sklá ři tomuto problému vyhnuli, bylo třeba nejprve rozeh řát pec na v ětší teplotu, než byla pot řebná k práci se sklem, a poté se teprve sm ěs vložila dovnit ř k roztavení. Ve starov ěku se ne vždy poda řilo pec dostate čně rozeh řát, nebo ť komín pot řeboval dostate čný tah a tudíž vhodné

15 nález ze Školarice-Križišce, Dalmácie, uložena v Zavod za varstvo kulturne dediš čine Slovenije, OE Piran, inv. č. PN A 270. Stejná se nalezla ve Ferrari v Itálii, ob ě jsou zcela identické, nejspíše vyrobené z jedné a té samé formy. 16 viz, kapitola 4.5. Složení skla 14 pov ětrnostní podmínky, a mnohdy se várka zkazila. Pro zlepšení tahu pece se nejspíše také užívaly m ěchy. E. M. Stern na základ ě chemických rozbor ů antické skla p ředkládá hypotézu, že foukání skla probíhalo dv ěma zp ůsoby. 17 První, tradi ční zp ůsob, využíval skelnou hmotu roztavenou v tyglíku zhruba na 1000°C, druhý spo číval v tom, že se rozeh řáté kousky skla (p ři teplot ě asi 500 až 600°C) nabraly na píš ťalu a poté se dále zah řívaly, přičemž sta čilo zah řát sklo na teplotu 900 – 950°C, aby bylo možné jej vyfukovat. Zatímco p ři nabírání skla p římo z tyglíku bylo nutné p řed samotným foukáním povrch hmoty ochladit válením po kamenné desce, p ři foukání z kousk ů nebylo toto pot řeba. Druhý jmenovaný postup se užíval již p ři výrob ě ru čně formovaného skla a také p ři výrob ě korálk ů. Používal se p ři výrob ě malých nádob, zejména v po čátcích výroby foukaného skla, tedy zhruba do konce 1. stol. n. l., na výrobu nádob v ětších rozm ěrů však bylo pot řeba zah řát sklo na vyšší teplotu, proto pozd ěji p řevládá tavení skla v tyglíku. Podle literárních pramen ů se tavení v tyglíku užívalo zejména v Itálii a západních provinciích, zatímco ve východním st ředomo ří se užívalo starší techniky až do pozdního 4. stol. n. l., snad z důvodu nedostatku d řeva.

4.4. Tvarování a nástroje

4.4.1. Sklá řské píš ťaly Významným poznatkem, objevujícím nejstarší techniky foukání skla, byl nález v Jeruzalém ě, pod již výše zmín ěnou cestou z doby Herodovy. V zasypaném rituálním bazénku se tu nalezlo množství sklen ěných trubi ček, které se podle mincí zde nalezených datují do 1. pol. 1. stol. p ř. n. l. Yael Israeli se domnívá, že tyto sklen ěné trubi čky sloužily k výrob ě prvních foukaných nádob, bez použití kovové píš ťaly. 18 Jak se zdá, tyto duté trubi čky byly vyráb ěny obto čením kolem kovového prutu a m ěly cylindrické ukon čení. Je jisté, že byly prvn ě vyrobeny mnohem d říve než p řišlo foukané sklo, a byly používány k výrob ě korálk ů. Aby se na nich dalo foukat sklo, musely být

17 Stern, E. M.; AJA 1999; 452 18 Newby, M.; 46 - 55 15 trubi čky na jednom konci uzav řeny, do otev řeného konce se foukalo a druhá strana se stále udržovala v požadované teplot ě. Takto se na druhém konci trubi čky vytvo řil požadovaný tvar, poté byl zbytek trubi čky odstran ěn a dotvo řen okraj. Ten byl v ětšinou nepravidelný a sm ěrem ven se zten čoval. Nevíme, jakým zp ůsobem se okraj dotvá řel, nebo ť nádoby nenesou známky použití pontilu. 19 Malé nádobky vytvo řené foukáním ze sklen ěných trubi ček byly d ůležitým stadiem na cest ě k vynálezu sklá řské píšťaly, kdy již nic nebránilo plnému rozvoji sklá řského um ění. Dalším stadiem snad byly sklá řské píš ťaly tvo řené z hlíny. 20 Na výše zmi ňované lampi čce z Dalmácie jsou vyobrazeni dva muži sedící po stranách sklá řské pece, z nichž jeden fouká do sklá řské píš ťaly. Irena Lazar se domnívá, že vyobrazená píš ťala je nejspíše hlin ěná, nebo ť je velmi krátká. Kovové píš ťaly musí být mnohem delší, aby bylo možno na nich vytvá řet foukané tvary. Používání nejprve keramických píš ťal by také vysv ětlovalo rychlé rozší ření foukaného skla, nebo ť takovouto píš ťalu si mohl každý sklá ř vyrobit sám, do doby Augustovy také nemáme kovové píš ťaly archeologicky doložené. Do roku 70. n. l. však byly keramické píš ťaly tém ěř zcela nahrazeny kovovými. Na používání hlin ěných píš ťal by také mohlo poukazovat to, že nejstarší foukané nádobky jsou velmi malé, zatímco ve 2. pol. 1. stol. n . l. se již objevují nádoby, talí ře i urny mnohem v ětších rozm ěrů. Tyto velké nádoby již byly p říliš t ěžké na hlin ěnou píš ťalu. V 1. pol. 1. stol. n. l. nemáme doloženou žádnou t ěžší nádobu pocházející z východního st ředomo ří, první pocházejí ze severní Itálie, proto snad zde také má p ůvod kovová sklá řská píš ťala. Sklá řská píš ťala byla dlouhá zhruba 1 až 1,5 m, aby se d ělník p ři práci nepopálil. Délka píš ťaly závisela na výšce sklá ře a na velikosti vyráb ěné nádoby. Nejstarší archeologické doklady sklá řských píš ťal máme z Avenches (pol. 1. stol. n. l.) a Saintes (kol. r. 100 n. l.), kde se v hlín ě dochoval otisk

19 dle Akademického slovníku cizích slov: Pontil [-ty], -u (m), sklá ř. ocelová ty č s rozší řeným (talí řovým) koncem používaná k přitavení (p řilepení) žhavého výrobku pro jeho další zpracování; p řílepník 20 Lazar, I.; Koper 2004 16 kovové píš ťaly. Fragmenty dutých kovových ty čí ze 4. stol. n. l., které jsou zcela jist ě sklá řskými píš ťalami, se nalezly v Mérid ě ve Špan ělsku. N ěkteré mají postupn ě se rozši řující konec, který se nachází i u moderních sklá řských píš ťal.

4.4.2. Ostatní nástroje O dalších nástrojích, které k tvarování sloužily, toho mnoho nevíme. Ve výbav ě sklá řské dílny musel být jist ě pohrabá č, a čkoliv nemáme žádný archeologický doklad. Sklá řské píš ťaly v Mérid ě se našly spolu s nádobami a nůžkami, které také nejspíše sloužily k tvarování skla. Krom ě t ěchto nález ů nemáme žádný jiný p římý d ůkaz o dalších nástrojích, ale zcela jist ě se užíval také pontil, na n ějž se nádoba umístila p ři dotvá ření okraje. Pontily se užívaly snad již ve 2. stol. p ř. n. l. k vyjímání sklen ěné hmoty z tavícího tyglíku. Nejstarší pontily byly nejspíše bronzové, v 1. stol. p ř. n. l. se již zcela jist ě vyráb ěly ze železa. Stopy po pontilu jsou jasn ě viditelné na dn ě v ětšiny římských sklen ěných nádob. Z podoby nádob je také z řejmé, že se užívaly klešt ě a kamenné bloky pro uhlazování povrchu. Účelem tohoto válení, krom ě zahlazování výzdobných pásk ů do povrchu, bylo také ochlazení skla, aby se dalo lépe foukat bez pok řivení. V římské sklá řské díln ě ve Wilderspoolu se nalezla vápencová deska, umíst ěná proti peci, která byla nejspíše užívána k tomuto ú čelu.

4.4.3. Tvarování Od objevení nejstaršího foukané skla prob ěhlo alespo ň sto let experiment ů a pokus ů s vývojem r ůzných nástroj ů, než se ustálila jejich podoba, nejspíše n ěkdy kolem pol. 1. stol. n. l. Nová konstrukce sklá řské pece, podoba píš ťaly, pontilu a techniky dotvá ření okraj ů byly nejd ůležit ějšími kroky ve vývoji foukání skla. V ětšina t ěchto technik a postup ů byla zdokonalena v Itálii. 21

21 Stern, E. M.; AJA 1999; 447 17 Technika foukaného skla je ve svém základu velmi jednoduchá a princip stejný jako v antice se užívá až do dnešní doby. D ělník nabral část roztavené sklen ěné hmoty na sklá řskou píš ťalu tak, že hmotu na konec píš ťaly otá čením namotal, poté ji vyjmul z tavícího kotle a za stálého otá čení ji poválel po kamenné desce. 22 Foukáním a otá čením pak tuto hmotu vytvaroval do požadovaného tvaru. Nádobka se poté sejmula z píš ťaly a p řipevnila se kouskem nataveného skla k pontilu, na n ěmž se následn ě dotvo řil okraj a bylo možné výrobek dále zdobit (nap ř. skelnou nití), vytvá řet žebra a výstupky na výduti a nakonec se také mohla p řidat ouška a nožka. Okraj se mohl vytvo řit bu ď jednoduchým odlomením, p řípadn ě byl po odlomení jen lehce ohlazen, nebo se dotvaroval po op ětovném zah řátí. Další možností bylo ohnout okraj ven tak, aby vznikl trubkovitý okraj, p řípadn ě jej bylo možné zato čit dovnit ř a navrchu zploštit, jak bylo b ěžné u lahví. Dno mohlo být rovné, prohnuté, či se k němu p řidávala nožka r ůzných tvar ů. Zdobení probíhalo bu ď ješt ě za tepla, za použití r ůzných nástroj ů, nebo poté za studena, kdy se sklo rylo, řezalo, či malovalo. Vytvo řit jednoduchý tvar nezabralo více než dv ě až t ři minuty, složit ější tvary bylo často pot řeba znovu nah řívat a jejich výroba trvala déle a mnohdy u ní asistovalo více d ělník ů. Obvykle sklá ři pracovali ve skupin ě t ří až čty ř, s mistrem, který m ěl hlavní slovo ve tvarování nádoby a ostatní mu podle pot řeby asistovali. Tvary nádob vycházely nejprve z tvar ů nádob kamenných, kovových i keramických, ale díky velké variabilit ě a tvárnosti skla se brzy objevují i tvary nové.

4.5. Složení skla

Základní složkou antického skla byl k řemen, soda a vápenec. Nejv ětší část sm ěsi tvo řil písek, asi 65 až 70 %, do n ěj se p řidávala soda, která tvo řila asi 15 %

22 anglický termín „marvering“ 18 sm ěsi, a zhruba 10 % vápence. Zbylých 5 až 10 % hmoty tvo řily r ůzné ne čistoty v jednotlivých p řísadách. Soda usnad ňovala tavení sm ěsi, vápenec zajiš ťoval v ětší odolnost skla a zlepšoval jeho chemické složení – sklo bez vápence, pouze z písku a sody, by se ve vod ě rozpustilo. Po promytí a p ředeh řátí, kdy se odstranily p řebyte čné složky, mohl jakýkoliv písek posloužit k výrob ě hrubého skla. Zbytky kov ů však zp ůsobovaly výrazné zabarvení. Základní složení starov ěkého skla se po tém ěř tisíc let nem ěnilo, je doloženo od helénismu až do zániku Římské říše. Toto sklo m ělo velmi malý obsah magnesia

(MgO) a potaše (K 2O). Sou částí byl k řemi čitý písek s obsahem oxidu hliníku (asi 2,5 %) a vápence (až 8 %). Od 5. stol. n. l. se chemické složení skla výrazn ě m ění, zejména se zvyšuje obsah magnesia a potaše. Plinius jako o zdroji sody hovo ří o natronu, minerální sod ě, která získala své jméno podle nalezišt ě Wadi-el-Natrun v Egypt ě. Nejspíše se s ní hodn ě obchodovalo, i když n ěkdy se jako zdroj p řírodní sody užívalo prášku z ur čitých mo řských rostlin. O zdroji písku op ět m ůžeme číst u Plinia - ten zmi ňuje řeku Belus v severním Izraeli, řeku Volternu v Itálii a také mluví o zdrojích písku v Galii a Špan ělsku. Strabón se zmi ňuje o písku, který užívali sidónští sklá ři, a o písku z Alexandrie. Krom ě literárních zpráv máme doloženy velká uložišt ě čistého písku poblíž Kolína nad Rýnem. Žádný z antických literárních pramen ů nehovo ří o vápenci, pouze u Plinia se jako o další složce skla hovo ří o mušlích a magnes lapis , což byl pravd ěpodobn ě dolomit, vápenec s přím ěsí magnesia, nebo prostý vápenec či mramor. V každém případ ě však byl vápenec pro sklá ře velmi snadno dostupný. Sklo této základní sm ěsi mělo modrozelenou barvu, která se vyskytuje ve velké mí ře po celou dobu Římské říše, a vyráb ěly se z ní zejména b ěžné užitkové sklen ěné nádoby. Plinius se jako o jedné z dalších p řísad zmi ňuje o sanytru, podle n ěj se také do hmoty p řidávala síra, díky níž se sklo stalo tvrdým jako kámen. Častou p řím ěsí antického skla bylo olovo nebo železo, které zp ůsobilo tzv. iridisaci v dob ě uložení v následujících stoletích v půdě. P řidávali se pravd ěpodobn ě kv ůli zvýšení lesku a jasu skla. P řirozený obsah železa v písku také zp ůsoboval modrozelené zabarvení nejstaršího foukaného skla. Pro získání černé barvy se do

19 sm ěsi p řidávalo malé množství magnetovce. Další barvy vznikaly po p řidání r ůzných oxid ů železa, Plinius a Theophrastus také hovo ří o p řidávání m ědi, která sklo zbarvovala do červena a tmav ě modra. Tmav ě modrá také vznikla po p řidání kobaltu, sm ěsi s azuritem nebo chalkopyritem. Žlutá a jantarová barva vznikala po p řidání oxid ů železa a karbonu. N ěkdy v pr ůběhu 2. stol. n. l. objevili anti čtí sklá ři zp ůsob, jak neutralizovat zelené odstíny, a po p řidání manganu nebo antimonu vytvá řeli čiré sklo. Ur čité množství p řidaného manganu také vytvá řelo žlutou barvu, stejn ě tak jako oxidy st říbra. Nepr ůhlednou červenou barvu vytvá řeli anti čtí sklá ři smícháním m ědi a sm ěsi olova v peci s reduk čním prost ředím, kdy oxidy m ědi vykrystalizovaly ve sklen ěné hmot ě v červenou barvu. Tato metoda byla známá na Blízkém východ ě již v 9. stol. p ř. n. l. P ři oxida čním postupu vznikala barva modrá.

Krom ě t ěchto p řím ěsí bylo také b ěžnou praxí, v římské dob ě stejn ě jako dnes, přidávat do sm ěsi pom ěrn ě velké množství (15 až 30%) st řep ů z nepovedených a rozbitých nádob a zbytky z tavících kotl ů. Podle literárních doklad ů lze usuzovat, že nápad roztavit rozbité sklo a znovu jej použít vznikl v ran ě flaviovské dob ě. Anti čtí sklá ři kupovali surové sklo v ingotech a dlouho nem ěli p řesné pov ědomí o tom, jak se vytvá řelo, proto trvalo n ějakou dobu, než p řišli na možnost recyklace skla. Toto drcené sklo snižovalo tavící teplotu hmoty a nebylo v něm tolik ne čistot. Martialis píše, že v měst ě Řím ě kvetl obchod práv ě s drceným sklem. Archeologické výzkumy sklá řských dílen odkryly skladové zásoby drceného skla a hrudky surového skla nap říklad v Aquilei, Colchestru, Kolín ě nad Rýnem, Constanze nebo Wroxeteru. Pokud m ělo být výsledkem výroby b ěžné, modrozelené sklo, mohlo se do p řím ěsi přidat jakékoliv drcené sklo. P ři výrob ě čirého či specificky zabarveného skla se muselo p řidávat pouze drcené sklo stejného složení, jinak by došlo ke zhoršení kvality materiálu. Recyklace skla byla velmi častá, st řepy, které již nešlo znovu použít na výrobu nových nádob mohly posloužit jako tessery do mozaik nebo jako o či soch a mumií.

20 5. Sklá řská produkce v Řím ě

5.1.Vývoj římského skla

Roku 63 p ř. n. l. dobyli Římané syropalestinskou oblast a spolu s ko řistí přivezli do Říma i první mistry sklá ře. Slovo vitrum, ozna čující sklo, se stalo b ěžnou sou částí latinského slovníku. Plinius ozna čoval sklo slovy vitrum flexile, což znamená měkký, poddajný. 23 Četné egyptské importy se objevují sice již v etruských hrobkách, ale dovážené sklo bylo pro b ěžné užívání p říliš nákladné. Z poloviny 1. stol. p ř. n. l. také pocházejí nálezy foukaných nádobek z Fora Romana, Domu Livie na Palatinu, Cosy v Etrurii a Morgantiny na Sicílii. Samoz řejm ě se také objevují korálky, amulety, gemy ze skelné pasty, nádobky tvarované na hlin ěném jádru a misky tla čené do forem. První foukané nádoby se objevují již na konci 1. stol. p ř. n. l., stále však ve velmi malé mí ře. Zlom p řichází na po čátku císa řství, kdy se sklá řské produkty rozši řují do běžného užívání tém ěř všech vrstev obyvatelstva. Sklo je velmi populární a sklárny se rozši řují po celé Itálii a díky politické stabilit ě také do provincií, kde se první dílny ustavují kolem pol. 1. stol. n. l. V Augustov ě dob ě bylo ješt ě sklo luxusním zbožím, jehož výroba byla velmi nákladná. V dob ě claudijské již výroba zlev ňuje, foukané sklo p řevažuje nad ostatními technikami výroby skla a sklen ěné nádoby se stávají sou částí b ěžn ě užívaných nádob. Pro b ěžnou pot řebu se užívalo sklo s modrozeleným odstínem, tato barva vznikala díky p ůsobení zbylých ne čistot v písku. Barevné sklo, a ť už monochromní nebo polychromní, bylo více cen ěno a užívalo se na výrobu luxusního zboží. Sklá ři brzy objevili zp ůsob jak dát vzniknout sklu mozaikovému a žíhanému, časté byly kombinace tmavé a bílé barvy. Barevné kousky skla se zahlazovaly do povrchu a vznikaly tak p ůvabné nádobky s monochromním vnit řkem a pestrým vn ějškem. Nejv ětší část zdobených nádob foukaných do forem pochází právě z 1. stol. n. l. Podle Plinia již Tiberius dal zni čit sklá řskou dílnu, aby se vyhnul znehodnocování drahých

23 Plinius st.; XXVI/195 21 kov ů, které se užívaly na výrobu stolního nádobí, které často sklo nahrazovalo. 24 Populární se také stávají poháry na víno, nebo ť na rozdíl od kovových neovliv ňovaly chu ť vína. V dob ě flaviovské se již vyrábí široké spektrum tvar ů nádob, v ětšina je však tém ěř nezdobena. Sklo pastelových barev postupn ě vyšlo z módy a do obliby p řichází sklo sv ětlých odstín ů, modrého, zeleného a žlutého. V následujícím období je velmi populární čiré sklo, časté jsou čtverhranné či hexagonální lahve, sklen ěné skladovací nádoby za čínají konkurovat transportním amforám. V dob ě antoninské se za čínají vyráb ět bohat ě zdobené luxusní nádoby a figurální um ění se p řenáší i na výrobky ze skla. Krom ě voln ě foukaných tvar ů se stále fouká také do formy, což umož ňovalo vznik reliéfn ě zdobených pyxid, pohár ů s vý čnělky či nádobek ve tvaru datlí a hrozn ů. Po celou dobu římského císa řství se také objevuje sklo ryté a broušené, zlacené a polychromované. V ětšina tvar ů vychází více či mén ě z keramických a kovových nádob, avšak tak tvárný materiál, jako sklo, umož ňoval vznik nep řeberného množství nových tvar ů,25 které jsou stále dopl ňovány novými objevy. Od p řelomu 2. a 3. stol. n. l. se krom ě stávajících technik za čínají prosazovat nové zp ůsoby výzdoby, jako bylo sklo s hadími vlákny, kterým proslula zejména dílna v Kolín ě nad Rýnem, zdobení barevnými puntíky, antropomorfní lahvi čky či vkládání zlatých plíšk ů mezi dv ě vrstvy čirého skla. Naprostými unikáty vynikla dílna mohu čská, jejíž džbánky se splétaným uchem se nevyráb ěly na žádném jiném míst ě impéria. Roku 301 n. l. vydal císa ř Dioklecián Edictum de pretiis , tedy Edikt o cenách, kde také stanovil ceny r ůzných druh ů skla.V pozdním císa řství zchudnutí říše zp ůsobuje úpadek římského skla, na západ ě říše dochází k poklesu kvality od doby Konstantinovy, kdy je sklo plné bublinek a ne čistot. K novému vzestupu ve kvalit ě a výzdob ě skla dochází na západ ě říše v 5. stol. n.l., kdy se výroba dostává pod velení Frank ů, p řesto však je ve franském skle znatelný odkaz římských um ělc ů. Ve východních provinciích se výroba skla udržuje i po pádu západo římské říše, mizí však

24 Plinius st.; XXXVI/199 25 Jen A. Kisa sestavil na za čátku 20. stol. tabulky pro zhruba 440 základních tvar ů nádob, více viz. Kisa, A. 22 luxusní broušené či zlacené zboží a vyrábějí se zejména jednodušší foukané tvary zdobené aplikami.

5.2. Dílny

Sklá řské dílny nejsou tak hojn ě doložené v antických pramenech jako dílny keramické či socha řské, p řesto díky n ěkterým autor ům víme o n ěkolika velkých sklá řských centrech. Strabón hovo ří o Alexandrii, Sidónu a Římu, dále hovo ří o Kampánii, jako samostatném sklá řském centru, které získávalo písek z řeky Volturny. O Kampánii a Sidónu hovo ří ve svém díle také Plinius starší a p řidává k nim ješt ě zmínky o výrob ě v Galii a ve Špan ělsku. 26 Z nápis ů víme o dílnách v Řím ě a Puteoli, náhrobní nápisy hovo ří o jednotlivých sklá řích, kte ří m ěli p ůsobit v Athénách, Lyonu, Mauretánii, Dalmácii, Piacenze a Aqileji. Známe také n ěkolik fragment ů, které nesou jméno výrobce, jedná se zejména o sklá ře ze Sidónu. Pouze Sentia Secunda z Aquileie však ve své titulatu ře uvádí místo své sklá řské dílny. Místa p ůsobení dalších sklá řů m ůžeme ur čit z archeologických nález ů. Tak nap říklad Frontinus pracoval v severní Galii nebo tzv. AVG lahve byly produkovány v jižním Špan ělsku a Portugalsku. Archeologicky doložené dílny jsou z Kypru, Rhodu, Kolína nad Rýnem, 27 jež se stal na konci 1. stol. n. l. nejv ětším výrobcem skla v Germánii, a které se vyváželo i do Říma a do východních provincií. Nejv ětší množství nález ů zde pochází z Luxemburgstrasse, která vedla sm ěrem na Augusta Treverorum (dnešní Trier). V Holandsku byl velkým centrem římský tábor Utrecht, snad do provincie Belgica (hranice nejsou zcela jisté) spadalo výrobní centrum v Trieru, 28 významným m ěstem bylo také Xanten.29 Dalšími výrobními centry byly Nijmegen, 30 Neuss, 31 Bonn, 32

26 Plinius st.; XXXVI/26 27 v římské dob ě Colonia Claudia Ara Agrippinensium 28 v římské dob ě Colonia Treverorum 29 v římské dob ě Colonia Ulpia Traiana 30 v římské dob ě Noviomagus 31 v římské dob ě Novaesium 32 v římské dob ě Castra Bonnensis 23 Mohu č 33 či Strassburg. 34 Produkce v západních římských provinciích byla velmi kvalitní, často nerozeznatelná od produkce italské. Epigrafické a archeologické poznatky nazna čují, že vicus vitrarius , tedy sklá řská čtvr ť, existovala poblíž Porty Capeny v Řím ě.35 Velmi d ůležitým centrem výroby byla egyptská Alexandrie, která vyvážela sklo do celé Římské říše i za její hranice. Luxusní zboží nalezené v Itálii a severních provinciích je často považováno za Alexandrijskou produkci. V 1. stol. n. l. byly vývozním centrem snad také Théby. Jen velmi málo je známo o sklá řské produkci v Sýrii, Foiníkii a Palestin ě. Sklen ěné importy ze Sýrie a Sidónu se dnes hojn ě nalézají v Dú ře Europos. Mén ě je pak známo o výrob ě severn ě od Říma. Máme nálezy z Bologne, více jich je také na jih od Benátek. Množství nález ů pochází také z Locarna a Milána. N ěkdy po polovin ě 1. stol. n. l. nejspíše část syrských sklá řů přenesla svá centra do severní Itálie, díky čemuž ovlivnily sklářskou produkci jak v Itálii, tak v provinciích. Harden poukazuje zejména na p řenesení Ennionovy dílny, jímž signované výrobky se zde nalezly v pom ěrn ě velkém po čtu. 36 Jejich výrobky byly jako první vyváženy do vojenských sídliš ť a západních provincií, jako byly Hofheim a další m ěsta v Germánii, nebo do Colchesteru 37 v Británii. Nejpozd ěji se dostává výroba foukaného skla do Británie, kde se nejspíše neobjevuje d říve než ve 3. stol. n. l. B. Caron v roce 1983 a F. Baratte v roce 1989 se pokusili shromáždit skromné důkazy o sklá řské živnosti v románské Africe. Epitaf sklá ře Antase v Chercel (konec 1. století n.l.), n ěkolik rozvalin pecí, jejichž funkce nebyla najisto stanovena a zejména výskyt specifických uren v Tipase hovo ří ve prosp ěch existence místních živností na území Alžírska. Objev sklá řské pece v Tipase zna čí nový náznak této živnosti. Oproti tomu jediný hmatatelný náznak umož ňující zasadit sklá řskou výrobu do Tuniska je shrnut v epitafu sklá ře Julia Alexandera, ur čit ě kartágského ob čana, ale zejména řemeslníka provozujícího své řemeslo v Lyonu, m ěst ě, v n ěmž byl nápis objeven.

33 v římské dob ě Castrum Moguntiacum 34 v římské dob ě Castrum Argentoratum 35 Stern,E. M.; AJA 1999; 444 36 Více viz. Harden; London 197-?; 49 37 v římské dob ě Camulodunum 24 Dnes existuje n ěkolik d ůkaz ů o tom, že sklá řská produkce byla činná v Tunisku. Důkazem o existenci sklá řských výrobc ů v této části římské říše jsou i nálezy pontil ů z Kartága, datovaných do období druhé poloviny 1. či za čátku 2. století. Drobné úlomky hrubého skla byly v Kartágu také nalezeny, ale, narozdíl od úlomk ů z p řístavu zmi ňovaných níže, není možné tyto datovat na základ ě místa jejich nálezu. Jejich složení, které se podobá nejrozší řen ější západní skupin ě b ěhem celého římského starov ěku až po osmé století, pravd ěpodobn ě syrsko-palestinského p ůvodu, neumož ňuje stanovit žádnou p řesn ější dataci. Některé z dílen, jako nap ř. Sardis, Sentinum v Itálii nebo Beth Shean v Izraeli, vyráb ěly jak sklen ěné nádoby, tak okenní sklo. V ětšinou však dílny na okenní skla pracovaly odd ělen ě, stejn ě jako dílny vyráb ějící korálky a šperky. Mnohdy také sklá ři p řicházeli pracovat tam, kde bylo zrovna jejich zboží žádáno, nebo ť p řeprava hotových výrobk ů by byla p říliš nebezpe čná a část vzácného zboží by jist ě skon čila jako hromádka st řep ů. Zcela jist ě se p řest ěhovala také dílna Iulia Alexandra, pocházejícího z Kartága, který zemřel kolem r. 200 n. l. v Lyonu. I mezi sklá ři se objevovaly ženy, jako byla Sentia Secunda v Aquilei nebo Neikais pracující ve východním st ředomo ří. Pro západní provincie bylo charakteristické umíst ění sklá řské dílny na okraji města a tento trend p řetrval až do st ředov ěku. Na východ ě naopak více nalézáme dílny v centrech m ěst. Zatímco v Evrop ě mohli sklá ři pracovat po celý rok, na východ ě šlo pravd ěpodobn ě o sezónní produkci a vyráb ělo se pouze v zim ě, zatímco letní m ěsíce mohly být využívány pro obstarávání zásob, opravy pecí atp. Již od samých po čátk ů ve 2. tisíciletí p ř. n. l. byly výroba surového skla a výroba samotných p ředm ětů dv ě samostatná řemeslnická odv ětví, p řičemž surové sklo se po celý starov ěk vyráb ělo jen na n ěkolika málo místech, což dokazují i chemické rozbory skla. Primární dílny, tedy dílny, kde se vyráb ělo surové sklo, byly nejspíše na syropalestinském území, jak se zmi ňuje Plinius, nebo také v Kampánii, Špan ělsku, Galii a Egypt ě. Na malé množství t ěchto primárních dílen v římské dob ě poukazuje také to, že v ětšina sklá řských dílen, objevených v západní Evrop ě a Británii, jsou dílny sekundární, tedy ty, které vyráb ěly samotné nádoby.

25 Podle r ůzných odhad ů a výpo čtů vyprodukovala sklá řská dílna asi sto pr ůměrn ě velkých nádob denn ě, ro čně pak nejmén ě jedenáct tisíc nádob. 38 P řestože foukání skla bylo nebezpe čné a nezdravé (vdechování jedovatých výpar ů), sklá ři mohli tímto tempem pracovat i n ěkolik desetiletí. Ve v ětšin ě p řípad ů pracoval v každé díln ě jen jeden mistr sklá ř se svými pomocníky, nebo ť velikost pece neumož ňovala práci více lidí najednou.

5.3. Obchod

Jednotlivé výrobky z různých částí impéria často nesou spole čné znaky ze kterých m ůžeme usuzovat, že sklá ři a dílny byly v ur čitém kontaktu. Sklá ři, kte ří migrovali z východních částí říše do západních s sebou p řinášeli nové techniky a um ělecké styly. N ěkte ří v ědci se také domnívají, že jednotlivé dílny mezi sebou obchodovali s foukacími formami, což by vysv ětlovalo nálezy tém ěř shodných nádob na pom ěrn ě vzdálených místech. Zatímco Harden vyslovil hypotézu st ěhování celé Ennionovy dílny (viz. výše), Stern se domnívá, že pouze mohl obchodovat se severní Itálií se svými formami. Samotný obchod s hotovými výrobky se omezoval spíše na kratší vzdálenosti, města byla zásobována p řilehlými dílnami, do Británie se dováželo sklo zejména z Porýní, Belgie a severní Francie. V dobách krize 3. stol. n. l. upadá výroba v severní Itálii a luxusní zboží, jako nap ř. ryté talí ře, jsou importovány z Porýní a Říma. Místní sklá ři p řestali v této dob ě vyráb ět sklo na vývoz a omezují se pouze na produkci běžného skla pro lokální trh. Na v ětší vzdálenosti se p řeváželo zejména surové sklo, n ěkdy i luxusní výrobky, a p řevážely se z ekonomických d ůvod ů po mo ři. O cenách takového transportu se m ůžeme do číst v Diokleciánov ě Ediktu o cenách. Krom ě římského impéria se vyvážely sklen ěné předm ěty i za hranice říše, zajímavý je nap ř. nález ve Fezzanu v Libyjské poušti, který pochází již z 1. stol. n. l. Další nálezy z doby helénistické a ran ě římské jsou ze Súdánu nebo jižního Egypta. Římské sklo se

38 Stern, E. M.; AJA 1999; 456 26 objevuje také v Indii a východní Africe. Některé sklá řské dílny mohly vznikat poblíž parfumérských dílen. Jejich spolupráce usnad ňovala vývoz parfém ů, zejména z Egypta a Kampánie, po celém římském impériu. Nejspíše také docházelo k různým kontrakt ům mezi sklá řem a odb ěratelem, obchodními dohodami mezi dv ěma sklá ři atp.

27 6. Pokra čování římské sklá řské tradice po rozpadu říše

Na konci 4. stol. n. l. nedošlo k nijak výraznému přerušení sklá řské produkce ani na východ ě, ani na západ ě římské říše. Mnohem znateln ější zlom p řišel na východ ě až s Araby v raném 7. stol., zatímco na západ ě pokra čuje sklá řská výroba v římské duchu až do 10. stol. Z po čátku se ješt ě objevují kvalitní nádoby, ale prvot řídní bezbarvé a barevné sklo 3. a 4. stol. se již nevyskytuje. Nej čast ěji se objevuje sklo zbarvené do zelena, žluta nebo hn ěda, objevuje se i tmavomodrá. Pouze tmavomodrou bylo nutné vytvá řet p řidáním m ědi do skelné hmoty, ostatní barvy vznikly p řirozenou cestou. Postupn ě mizí také dekorace skla, v 5. stol. se objevuje pouze jednoduché zdobení vytvá řené foukáním, apliky a plastické pásky. Rytí, řezání a malba na skle se ješt ě ob čas objeví v Itálii i na východ ě, ale ne na severu nebo západ ě bývalé říše.

6.1. Sklo na východ ě od 5. do 7. stol.

Zm ěna sklá řské produkce ve východních oblastech říše byla velmi pozvolná a rozdíly mezi výrobkem ze 4. nebo 6. stol. jsou jen velmi nepatrné. Modrozelené sklo, běžné ve 4. století, pokra čuje až do století sedmého; objevují se n ěkteré nové tvary, mnohé však navazují na tvary 4. stol. Hlavní druhy dekorace používané v této dob ě v Levant ě jsou: zdobení skelnou nití (zejména spirály okolo hrdla), foukání do formy, řezání a rytí. Nádoby foukané do formy jsou nej čast ěji čty ř, šesti nebo osmist ěnné a jejich výzdoba je bu ď jen jednoduchá geometrická, velmi časté jsou také k řes ťanské a židovské motivy. Tyto nádoby byly velmi dlouho za řazovány do období do 4. stol., avšak ukázalo se, že dv ě skupiny hexagonálních a oktagonálních lahví spadají do poslední čtvrtiny 6. stol. a první čtvrtiny 7. stol. Ryté a řezané motivy na nádobách jsou v ětšinou také

28 s křes ťanskou tématikou. 39 Dále na východ, na Sasánovském území 40 se objevuje řezání na bezbarvém skle od 5. do 7. stol. Nej čast ějším tvarem je zde hluboká miska kruhovým nebo hexagonálním fasetováním v řadách na stranách a na dn ě. V ětšina řezaných nádob je silnost ěnná. V samotné Konstantinopoli se sklo vyráb ělo jen minimáln ě, známe odtud pouze jednoduché nezdobené exemplá ře z nazelenalého skla. K významným sklá řským centr ům v syropalestinské oblasti pat řila v byzantské době Apollonia – Arsuf v Izraeli. P ři výzkumech roku 1950 byla odkryta sklá řská dílna s kruhovou pecí. Pozd ěji byla nalezena další pec, s poz ůstatky hrubého skla. V Tyru v Libanonu pak byl nalezen komplex se čty řmi sklá řskými pecemi, pravd ěpodobn ě se využíval v 10. a 11. století.

6.2. Sklo v západní části říše od 5. do 8. stol.

V západní části bývalé římské říše se římská tradice udržuje až do 10. století. Z po čátku se ješt ě objevují kvalitní foukané nádoby, avšak bezbarvé sklo 3. a 4. století mizí. Prosazuje se sklo zelené barvy, ale i žluté, hn ědé a tmav ě modré. Sklo je také více bublinkovaté a od 5. století plné ne čistot. Zdobilo se pouze skelnou nití a aplikami, p řípadn ě se využívala výzdoba vzniklá foukáním do formy. V Itálii se dají nalézt nádoby s výzdobou rytím, řezáním nebo malováním, avšak toto se jinde, na severu ani na východ ě, nevyskytuje. Zdá se také, že mezi římskou a benátskou sklá řskou produkcí o n ěkolik století pozd ěji není žádná výrazná mezera. Mezi 4. a 8. stoletím však nemáme p říliš mnoho důkaz ů její existence, objevuje se n ěkolik řezaných nádob s křes ťanskými motivy (ze 6. stol.), v Ravenn ě naopak bylo nalezeno velké množství fragment ů, v četn ě pohár ů na nožce. Na Aventinu v Řím ě bylo nalezeno množství lamp, pohár ů a dna nádob. Velké množství skla bylo také nalezeno v hrobech ze 6. a 7. stol. v Castel Trosino v Lombardii, z Nocera Umbra apod. Nejd ůležit ější nálezy skla tohoto období pocházejí z ostrova Torcello

39 Harden, Ancient Glass, 82 40 dnešní východní Irák a západní Írán 29 v Benátské zátoce, 10 km severovýchodn ě od Benátek. Zde byly nalezeny sklá řské dílny funk ční snad od po čátku 6. stol. do období kolem r. 650. Našly se zde poz ůstatky čty ř pecí a velké množství st řep ů, zejména z lahví a pohár ů. Tato lokalita je také důkazem p řevzetí formy římské sklá řské pece a jejího užívání ve st ředov ěku. Kolem 8. století již také m ůžeme sledovat arabské importy v západních zemích, které taky mohly mít vliv na místní sklá řské výrobky. V severozápadních provinciích, po vpádu Teuton ů, nedošlo k výrazné zm ěně ve sklá řské produkci nejmén ě až do 9. století, možná teprve až ve století desátém, kdy už m ůžeme pozorovat rozdílné chemické složení skla. Do stejné doby se také Galie a Porýní udržuje na pozici hlavních center sklá řství a vyváželi sklo do Británie a Holandska, severního N ěmecka a Skandinávie. Od 7. století se také za číná vyráb ět sklo p římo v Británii. Sklá řské pece mimo území Itálie jsou velmi málo doložené. Dv ě sklárny byly odkryty v Macquenoise poblíž francouzsko-belgické hranice, další v Cordelu poblíž Trieru.

6.3. Blízký Východ po dobytí Araby

Po dobytí Araby na po čátku 7. století ve všech čty řech hlavních sklá řských centrech – v Egypt ě, syropalestin ě, Iráku a Íránu – pokra čuje používání skla klasického římského složení, ale v mnoha dalších ohledech se sklo za číná od toho římského lišit. Zdobilo se nálepy a skelnou nití, užívalo se také foukání do formy – hlavními výzdobnými prvky bylo žebrování a kroužky. Arabští sklá ři také p řevzali od Sasánovc ů techniky řezání, lešt ění a rytí skla.

30 7. Sklen ěné lampy

7.1. První sklen ěné lampy

Sklen ěné lampy se ve velkém začínají vyráb ět na za čátku 4. stol. n. l. K jejich objevení došlo pravd ěpodobn ě ve východním St ředomo ří nebo v syropalestinské oblasti. P řed polovinou 4. stol. nebyly sklen ěné lampy moc užívány, do konce 5. stol. se užívaly již b ěžn ě r ůzné tvary ve v ětšin ě zemí sousedících se St ředozemním a Černým mo řem. Nejran ější sklen ěná lampa vykopaná v Itálii se nedatuje d říve než do p řelomu 4. a 5. stol. V ran ě římském období pojem candela ozna čoval jak jednoduché sví čky a pochodn ě vyrobené namo čením rákosové duše do loje, tak i klasickou sví čku s ln ěným knotem obaleným voskem. Ze slova candela pak nejspíše vznikl výraz candelabrum , který ozna čuje kovový držák na pochodn ě. V dob ě raného císa řství byla candelabra z Pompejí a Herculanea jednoduché stojany na hlin ěné nebo bronzové olejové lampy. Přestože Římané znali sví čky, mnohem více používali olejové lampy. Nemáme také mnoho doklad ů užívání držák ů na sví čky p řed 3. stol. n. l. V římské dob ě byl také židovský menorah 41 používán jako kovový stojan, na kterém byly umístěny olejové lampy, v pozdn ě římské dob ě mohlo být v synagogách „v ěč ně sv ětlo“ v podob ě sklen ěné lampy zav ěšeno nad sedmiramenným svícnem. Hlavní využití sví ček a lou čí v Řím ě bylo nejspíše v pohanských náboženských rituálech, zejména v těch poh řebních. Nejran ější zobrazení sví ček máme ze 2. a 3. stol. n. l. a také se vztahuje k funerálním ob řad ům. P ředpokládáme, že užívání svící se přeneslo i do k řes ťanských poh řebních rituál ů. Aquitánská poutnice Egeria 42 se dvakrát zmi ňuje o p řenosném „candelae et cerei“, které bylo p řineseno v noci do konstantinovského chrámu Božího hrobu.

41 sedmiramenný svícen 42 kolem roku 380 n. l. 31 Podle zmínek o cereofala v numidském chrámu 43 a o „dvou nosi čích voskového sv ětla“ (cereoferarii) , kte ří jdou p řed kn ěžím, lze tedy usuzovat že candelae zmín ěné u Egerie neozna čují voskové svíce, to jsou cerei nebo cereofala . Také popis chrámu Božího hrobu hovo ří o všude visících kandelách ve skle a mnoha svících p řed i za k řížem. Na konci 4. století tedy slovo candela nejspíše ozna čovalo sklen ěnou lampu napln ěnou olejem, nebo s voskovou svící. Také z praktických d ůvod ů asi došlo k přechodu od sví ček k oleji a plovoucímu knotu, k čemuž byl využit p ůvodní držák na sví čku. Mnohé ikonografické prameny zobrazující sedmiramenné svícny se sklen ěnými lampami dokládají, že jejich užívání v synagogách se rozší řilo zhruba ve stejné dob ě jako v konstantinovských kostelech, tedy od 4. stol. n. l. Sklen ěné lampy tak nahrazují ty keramické a kovové, nebo ť mnohem lépe osv ětlují prostor. Užívání sklen ěných lamp se rychle rozší řilo, což ukazují soukromé domy od Petry až po Sardis, ze 4. a 5. století. I s polycandelem se nalezly v Dom ě bronz ů v Sardis, kde osv ětlovaly velkou jídelnu. Na východ ě pak jejich obliba vrcholí v Byzantské dob ě. Že k tomuto vývoji došlo na řecky mluvícím východ ě Římské říše není prokazatelné, avšak je to možné: slovo polycandelon prakticky nemá latinskou podobu, což m ůže dokazovat, že nejde o vynález ze západní části říše. Venantius Fortunatus jej popisuje pouze jako sv ětlo, ve kterém v pr ůsvitných nádobách ho ří ohe ň. Sklen ěné lampy samotné nikdy nedostaly vlastní název, byly ozna čovány jako lychniai hyalai .44

7.2. Sklen ěné vs. hlin ěné lampy

Zatímco hlin ěné lampy byly pln ěny pouze olejem, sklen ěné lampy mohly být napln ěny z části vodou, na které plaval olej a knot (upevn ěn n ěkdy držákem knotu). Výb ěr lampy – jestli hlin ěná nebo sklen ěná – záležel na tom, k jakému

43 kolem roku 300 n. l. 44 nápis na ostraku z kostela v Oxyrhynchu v Egypt ě, 5. stol. n. l. 32 účelu jí bylo t řeba. Sklen ěné lampy vydržely ho řet déle a až dvakrát tak jasn ěji, než lampy hlin ěné. Hlin ěná lampa p ři napln ění 50 ml oleje a s ½ cm širokým bavln ěným motaným knotem vydržela ho řet rovnom ěrn ě (84,3% svítivosti sví čky) 2 hodiny a 23 min. Sklen ěná lampa napln ěná 350 ml vody a 100 ml oleje ho řela plamenem bez kou ře 2 hodiny a 45 min, p řičemž pot řebovala pouze jedno povytažení knotu (p ři 136% svítivosti sví čky), voda v lamp ě navíc sv ětlo zintenziv ňovala, 45 stejn ě tak jako sklo, které umož ňovalo sv ětlu ší řit se do všech stran.

7.3. Užívané druhy oleje a knoty

Plinius dokládá užívaní ricinového oleje 46 v antice a nazývá ho oleum ficticium , tedy um ělý olej. 47 Popisuje také dv ě metody získávání oleje z rostliny kiki , která roste divoce v Egypt ě. Protože Kapitoly o p řírod ě napsal mnohem d říve před objevením sklen ěných lamp, nepovažuje tento olej za vhodný k použití. Mluví o n ěm jako o odporném k jídlu a lucernis exile – tedy malé kvality pro využití v lampách. Archeologicky máme doložené dva druhy oleje. První byl rostlinný olej a druhým byl v čelí vosk. Jiným druhem, který se také mohl užívat, byl olej nazývaný řecky elaion. Ten se získával z terpentýnu, sezamových semínek, ořech ů (jako nap ř pistácie, vlašské o řechy a arašídy), ln ěných semen a n ěkolika rostlin. Jako nejú činn ější se ve sklen ěných lampách osv ědčil olivový olej. Také není jisté, zda se do lampy lil pouze olej, nebo voda, na které plavala vrstva oleje. Zp ůsob uchycení knotu na hladin ě se lišil. Knot se mohl protáhnout korkovým držákem v kovovém pouzd ře, který plul na hladin ě – tento zp ůsob uchycení se užívá i u moderních k řes ťanských a židovských liturgických lamp. V Gerase se nalezly kovové proužky esovitého tvaru – jeden konec byl p řehozen

45 Stern, E. M.; AJA 1999; 479 46 Speciální rostlinný olej získávaný lisováním semen Sko čce obecného 47 Plinius st.; 15.25/26

33 přes okraj lampy a druhý byl sto čen v centru lampy nahoru a obmotán kolem knotu, který visel dol ů. Úpln ě stejné držáky se používaly ješt ě nedávno ve sklen ěných sabatových lampách ve Starém m ěst ě v Jeruzalém ě. T řetím zp ůsobem uchycení je sklen ěná trubi čka spojená se dnem lampy, ty se vyskytují u nález ů z 6. a 7. století, pravd ěpodobn ě se vyvinuly z původn ě dovnit ř usazovaných sví ček. Dále máme ze Sidi Jdidi množství nálezených kožených řemínk ů s rozší řenou st řední částí s otvorem pro knot, které se pak uchycovaly k okraj ům lampy. 48

7.4. Literární a ikonografické prameny

Paulinus z Noly popisuje ve svých Poemata , basiliku a její osv ětlení sklen ěnými lampami. Píše, že lampy, p řipevn ěny ke stropu mosaznými řet ězy, vypadaly jako stromy sv ěšující své v ětve, na jejich koncích visely sklen ěné poháry jako ovoce a je v nich zapálené sv ětlo, které p řirovnává k jarním kv ětům. Zá ře všech lamp mu pak p řipomíná hv ězdy na obloze. 49 Paulus Silentiarius ve svém popisu Santa Sophie z roku 563 n. l. píše, že poblíž postranních lodí a podél sloup ů m ěly být zav ěšené v řadách za sebou jednotlivé lampy, které se táhly i po celé délce hlavní lod ě. Pod každou z nich byla umíst ěna nádoba, uprost řed které odpo číval pohár s ho řícím olejem. Dále popisuje také polycandely, jako disky zav ěšené ve vznešených řadách, tvo řících korunu nad hlavami lidí. Píše, že byly vytvo řeny zru čným řemeslníkem jako držáky na lampy a aby pro lid udržely v chrámu sv ětlo i v noci. Prudentius ve svých Liber Cathemerinon V 50 zmi ňuje sv ětla (lychnoi) napln ěná olejem s ln ěným knotem, díky nimž atrium zá ří a nahrazují v noci denní sv ětlo. Mluví o lampách visích ze stropu a oza řujících místnost skrz čiré sklo. Místo pro jejich modlitby je tak zá řiv ě osv ětleno, až si m ůže člov ěk myslet, že pod stropem zá ří hv ězdy z nebes. Jednoduchý mumiový portrét z Hawary zobrazuje muže držícího v levé ruce

48 Foy, str. 81; obr. IV/3 49 Paulinus z Noly, Poemata XIX/416 50 pozdní 4. stol. n. l. 34 ho řící svíci, jejíž spodní část je schovaná v jakémsi cylindrickém držáku z nejasného materiálu. Pohanská hrobka ze 3. stol. n. l. v Abile v severním Jordánsku zobrazuje ho řící sví čky na nízkých stojáncích s nožkou, stejn ě jako je tomu na zdech hrobky v Or ha-Ner ze 4. stol. Skupinka keramických stojánk ů z pozdního 3. až raného 4. století z hrobek v Ammanu a Rajibu jsou údajn ě držáky na sví čky, které mají ve spodní části drážky na zachytávání odkapaného vosku. Nást ěnná malba z poloviny 2. století z hrobky v Sousse v Libyi zobrazuje muže držícího sklen ěný držák na sví čku, stojícího u stánku se sklen ěnými picími poháry. Ve dvou vojenských hrobech v Porýní z raného 3. stol. n. l. se nalezly sklen ěné držáky na sví čky v podob ě dvou bezuchých pohár ů, jeden s vnit řní trubi čkou pro uchycení sví čky. Mozaika z Piazza Armerina z pozdního 3. stol. n. l. zobrazuje ho řící sví čku ve st říbrném nebo sklen ěném poháru, podobném jako byl ten nalezený ve výše zmín ěném hrobu. Mithraická hrobka v Gargareshi v severní Africe zobrazuje sluhu také se sví čkou ve sklen ěném poháru ( ten je bezuchý, avšak s nožkou). Polycandely a záv ěsné lampy se také hojn ě zobrazují na st ředov ěkých malbách a manuscriptech. Ilustrace Lukášova evangelia zobrazuje sv ětce čtoucího pod zav ěšenou miskovitou lampou. 51 Podle Liber Pontificalis ,52 byly římské chrámy osv ětlovány st říbrnými a zlatými coronae (tj. polycandely), zav ěšenými na řet ězech, již za potifikátu Silvestra (314 – 335 n. l.). Lampy dávané do t ěchto polycandel ů mohly být vytvo řeny z drahého kovu nebo jiného materiálu, v Madinat az-Zahra byly do polycandel ů usazeny keramické lampy, datuje se však až do 10. stol. Sedmiramenný svícen s lampami je zobrazen také na zdi synagogy v Dú ře Europos. Záv ěsné lampy s uchy jsou vyobrazeny v hrobce ze 4. stol. v Řím ě (Via Latina, cubiculum E). V Beth She´arim v Izraeli byl nalezen velký talí ř s rytou dekorací. Je na n ěm kónická nádoba a dva džbány, nádoby používané Židy p ři rituálním posv ěcování vína. Mozaika v synagoze v Hammat Tiberias v Izraeli z 5. století zase zobrazuje

51 viz. obr. I/1 52 6. stol. n. l. 35 sedmiramenný svícen s kónickou lampou v každé v ětvi. 53 Krom ě toho se na mozaikách v židovských synagogách objevují i záv ěsné lampy. Je tomu tak nap říklad na mozaice v synagoze v Na´aranu z 5. až 6.století, kde jsou vyobrazeny dva sedmiramenné svícny, z nichž z každého visí dv ě lampy. 54 Podobné motivy se objevují i v sou časné židovské výzdob ě – pravd ěpodobn ě jde již od antických dob o symboliku věč ného sv ětla. Tato synagoga se datuje do 5. – 6. stol. n. l. a nalézá se 4 km od Jericha. V Gerase 55 byla v letech 1928 – 1929 nalezena mozaika datující se do roku 831 n. l., na severní stran ě kostela Sv. Jan Baptisty. Sklen ěná lampa je na ní vyobrazena modrými tesserami a kovový držák a řet ěz černými. Další takový příklad máme z kostela Sv. Ji ří v Soluni, datující se snad do 4. stol. n. l. a další je v kostele Sv. Demetria také v Soluni, která je nejpozd ěji z 6. stol.

7.5. Použití

Některé lampy se stav ěly na volnou plochu, pokud to umož ňovaly, v opa čném p řípad ě se využívaly stojánky (pro kónické lampy, zvoncovité lampy apod.). D řev ěné trojnožky hodící se k tomuto ú čelu se nalezly v Karanis, 56 nikde však nebyla nalezena trojnožka i lampa pohromad ě. Krom ě trojnožek se také užívaly miskovité stojánky zvané kaniskia. 57 Čast ěji se tyto lampy zav ěšovaly, bu ď jednotliv ě nebo do polycandelu. Ty lampy, které mají p římo k tělu p řid ělaná ouška, byly zamýšleny jako samostatné lampy zav ěšené pomocí kovových řet ězů k háku ve strop ě nebo v podp ěř e vybíhající ze st ěny. Samostatn ě zav ěšené lampy bylo možné užívat pouze v relativn ě malém prostoru, nap ř. v nikách nebo malých kaplích. Pro osv ětlení centrální části kostela nebo jiné v ětší místnosti byly nutné kovové lustry, často velkých rozm ěrů. V křes ťanském chápání m ělo sv ětlo i symbolický význam, lampy se hojn ě

53 viz. obr. I/3 54 viz. obr. I/2 55 moderní Jerash, severní Jordánsko 56 moderní Kom Aushim, Fajjúm 57 z řeckého kaniskion – malý košík 36 využívaly b ěhem liturgie, pro znázorn ění „v ěč ného sv ětla“. V antickém Řecku i Řím ě bylo nesení sv ětla jeden ze zp ůsob ů, jak uctít člov ěka, využívalo se p ři poh řebních, ale i svatebních ob řadech. Tato tradice byla p řevzata k řes ťany práv ě do poh řebních ob řad ů, lampy se také užívaly k osv ětlování zobrazení svatých v kostelech, což zase p řipomíná osv ětlování portrét ů římských císa řů .

7.5.1. Polycandely Polycandelon je raná forma candelabra, tedy lustru, využívající sklen ěné lampy spíše než sví čky. B ěžn ě se užívaly v Byzantské říši v 6. a 7. stol. n. l., jak pro sv ětské, tak pro náboženské ú čely a vyráb ěly se v různých tvarech a z různých materiál ů. K jejich výrob ě bylo pot řeba n ěkolika různých řemeslník ů, sklá ře a jednoho nebo více ková řů , kte ří spole čně vytvo řili celý polycandelon. Užívaly se zejména v kostelech a bohatých soukromých domech. Jejich vzhled mohl být jednoduchý, až po složité zdobené exemplá ře. Ty které sloužili v sakrálních budovách často nesou symbol k říže, jiné mají čist ě sekulární dekoraci, jako spirálovité zdobení, kružnice a polokružnice nebo čty řlístky. Tyto motivy m ěly zám ěrn ě vrhat složité stíny. Jednotlivé tvary polycandel ů se n ěkdy liší, v zásad ě však jde vždy o kovový kruh obsahující otvory pro usazení lamp, vyrobený z bronzu, m ědi, mosazi, železa nebo i st říbra. Lampy užívané v polycandelech byly bu ď kónické, nebo misky s trubkovitou nožkou. Zav ěšovaly se bu ď na hák ze stropu nebo na podp ěru z boku zdi. Řet ězy, které polycandely držely, nebyly nejspíše svá řeny dohromady, a vždy vycházely ze t řech míst na obvodu kruhu k centrálnímu háku. Řet ězy byly většinou t ři, u n ěkterých výjimek však m ůžou být čty ři, jak je tomu nap říklad u polycandelu z Britského muzea, který nesl šestnáct lamp. 58 Někdy jsou ze stejného materiálu jako kovový kruh, jindy z jiného, n ěkdy jsou v řet ězech zakomponované zdobené medailony s křes ťanskými motivy. Nad spojením řet ězů mohou být ješt ě další výzdobné prvky, jako je

58 Bailey, str. 108; inv. Q 3936 37 tomu nap říklad u polycandelu pro šestnáct lamp v muzeu University of Pennsylvania, kde je vložen k říž s rozši řujícími se rameny. 59 P řekrásný st říbrný polycandelon je uložen v Antalyjském muzeu 60 a pochází ze 6. stol. n. l. Mohl nést až šestnáct lamp, dvanáct po okraji a čty ři ve st ředu kruhu. Je velmi bohat ě zdoben kroucenými lístkovými motivy i drobnými k říži. 61 Železný polycandelon, taktéž pro šestnáct lamp, je uložen v Royal Ontario Museum a pochází ze 6. až raného 7. stol. Jeho výzdoba je jednodušší, avšak i tak p ůsobí dekorativním dojmem. Menší jednoduché polycandely pro šest lamp se nalezly nap ř. p ři výzkumech v Hippos- Sussita, jiný, s vloženými medailony v řet ězech, je uložen v Metropolitním muzeu. Druhý zmín ěný je zdoben k říži i na medailonech, datuje se mezi roky 500 až 600 n. l. 62 Krom ě zdobení geometrickými nebo florálními motivy se objevují na polycandelech i nápisy. Polycandelon z Britského muzea má ve spodní části p řipevn ěn k horizontálnímu disku ješt ě vertikální prstenec, ve kterém jsou vyražena písmena ΚΑΙΕΙΟΥ CHZH. Jejich význam je nejasný, bu ď se může jednat o „Caius, a ť žije“, nebo HZHKAIEIOYC – „Hezekiah“. Datuje se do 6. až 7. století. 63 Na dalším polycandelu, tentokrát st říbrném, také z Britského muzea, jsou vyraženy dva kolky, kruhový s písmeny Ο V... a obdélný se zakulaceným koncem, který nese monogram ΘΕΟΡΟ V, a nápis CV[MC] NHC. Monogram pravd ěpodobn ě pat ří Theodoru Petri a byl vyražen za vlády Justiniána II. (565 – 578 n. l.). 64 Rozdíly nalezneme také u spojovacího článku pro řet ězy v horní části. Někdy jsou řet ězy jednoduše navle čeny na centrální kruh, jindy mají speciální há ček – ty jsou ve v ětšin ě p řípad ů uzp ůsobeny pro uchycení t řech řet ězů, oby čejn ější mají t ři ramena a st ředový hák, ozdobn ější mohou mít navíc „slepá“ ramena na ozdobu, aby hák tvo řil hv ězdi čku. Tato ramena

59 kolem r. 700 n.l.; viz. obr. II/1 60 jedno z nejv ětších tureckých archeologických muzeí 61 viz. obr. II/2 62 viz. obr. II/3 63 Bailey, str. 107; inv. Q 3932, 6. – 7. stol. n. l., obr. III/1 64 Bailey, str. 107 - 108; inv. Q3933, obr. III/2 38 jsou bu ď vodorovná, nebo se zvedají sm ěrem nahoru ke st ředovému kruhu. 65

7.5.2. Pln ění K pln ění lamp se stejn ě jako u hlin ěných používaly speciální džbánky s úzkou výlevkou, ve kterých byl olej vždy p ři ruce. Takovouto nádobku vyrobenou ze skla známe z Pensylvánského muzea, která se datuje do 5. stol. n. l. 66 Krom ě ní je tu také uloženo podobné keramické plnítko pocházející z Beth Sheanu, datované do raného 5. století. Další plnítko se nalezlo v Gerase, je vyrobené ze skla a datuje se do 6. stol. n. l. V basilice na jižním tellu Umm el-Amad v Gerase se nalezla mosazná varianta této nádoby s uchem ve tvaru leoparda. Jiným typem tohoto nástroje je bronzová otev řená miska s úzkou výlevkou, často ve zdobeném rámu, ty se užívaly od 4. století.67

7.6. Dílny s nálezy lamp a chemické složení

Sklá řské dílny vyráb ějící lampy byly umíst ěny zejména ve východní části říše, jednou z lokalit je m ěsto Sidi Jdidi ve dnešním Tunisku, jehož dílna dodávala velké množství lamp nejr ůzn ějších tvar ů. Úlomky hrubého skla olivové barvy nalezených p ři výzkumech p řístavu v Kartágu potvrzují bez pochyb sklá řskou práci z po čátku 5. století, nebo jednoduše převoz tohoto skla. Složení tohoto skla, bohaté zejména na titan, železo a mangan, není, jak se zprvu v ěř ilo, nahodilé: není specifické jen pro Tunisko, ale nachází se na sklech olivového zbarvení z 5. století z rozli čných území v jižní Galii, Itálii a Egypt ě. Ovšem lampy se zpevn ěným dnem a lampy se t řemi oušky, které se zde z tohoto skla vyráb ěly, byly ur čit ě regionálními produkcemi. Zdá se tak, že Tunisko dováželo surové sklo a zpracovávalo jej stejnými metodami jako v ětšina

65 Bailey, str. 108 – 109; inv. Q3937, Q3938, Q3939, Q3940, Q3941, obr. III/3 66 viz. obr. IV/2 67 viz. obr. IV/1 39 ostatních dílen té doby. Existují pádné argumenty pro to domnívat se, že jde o sklo egyptského p ůvodu: zvýšený obsah titanu, typický pro tato skla, se nachází i v dalších egyptských produkcích z doby římské i z doby islámské, stejn ě jako v egyptských píscích. Zvoncovité lampy s dutou nožkou, četné v Tunisku, je možné považovat za africkou produkci. P řevaha lamp s dutou nožkou a prohnutým dnem misky v Kartágu potvrzuje myšlenku sklá řské dílny v tomto m ěst ě. Lampy s trubkovitou nožkou bez prohnutí dna jsou naopak čast ější na východ od Kartága, p ředevším v Sidi Jdidi a v Nabeulu. Analýzy dávají tušit, že tyto dv ě soub ěžné varianty vznikaly foukáním stejného materiálu. Po četné lampy ze 7. století, zejména lampy s tenkou plnou nožkou nebo s nožkou dutou a lampy s trubkovitou nožkou, se vytvá řely z modravého materiálu. Toto zabarvení spole čné vícero tvar ům neznamená nezbytn ě, že všechny tyto p ředm ěty byly foukány ze stejné hmoty. Chemické analýzy přesto potvrzují, že v ětšina t ěchto lamp nalezených v Tunisku byla foukána z hrubého skla pravd ěpodobn ě stejného p ůvodu. Toto sklo se váže s produkcí syropalestinskou, do níž m ůžeme zahrnout tyto lampy, pozd ější sklo se odlišuje zejména význa čným množstvím hliníku a nízkým obsahem sodíku. Složení je srovnatelné s nálezy z první dílny v Bet Eli'ezeru v dnešním Izraeli a z druhé dílny v Bejrútu. Tyto dv ě dílny se datují na konec 7. či po čátek 8. století. Originalita lamp s trubkovitou nožkou a prohnutým dnem misky vede k myšlenkám o africké výrob ě. To p ředpokládá, že trh s hrubým sklem se po námo řních či pozemských cestách udržel mezi dávnými kraji v Orientu a v Africe až do po čátku islámské éry.

7.7. Vývoj tvar ů

Ačkoliv popularita sklen ěných lamp stále rostla, nebyl z po čátku dostatek nádob p římo ur čených ke svícení, a tak si lidé vypomáhali staršími sklen ěnými poháry, které nap říklad doplnili o t ři ouška na zav ěšení. První záv ěsné lampy byly

40 práv ě kónické poháry, jejichž tvar byl totožný s běžnými picími poháry. D ůkazem pro používaní t ěchto pohár ů jako lamp jsou dnes pouze poz ůstatky oleje uvnit ř nádob. Nar ůstající obliba lamp však postupn ě donutila sklá ře k výrob ě mnoha specifických tvar ů vytvo řených jen a pouze ke svícení. Jak uvidíme níže, od 4. století dále se po území celé římské říše za číná vyráb ět množství lamp nejr ůzn ějších tvar ů s mnohdy velmi složitým a pracným zdobením. V 5. až 7. století se v Byzanci nejspíše prosazují snahy o uniformitu, známe mén ě forem a tvar ů sklen ěných nádob.

7.7.1. Kónické lampy Mezi nejran ější a nejrozší řen ější tvar pat ří kónické lampy, z nichž pozd ěji vznikl franský picí pohár. Objevují se prvn ě na po čátku 4. stol. n. l., kdy se ješt ě stále užívaly p řevážn ě jako picí poháry, pravé kuželovité lampy se objevují až o n ěco pozd ěji. Poháry s plochou podstavou poté mizí a od konce 4. stol. n. l. je nahrazují lampy se špi čatým zakon čením. Do 6. stol. se jejich tvar vyvíjel z běžných kónických pohár ů na ty s dlouhou nožkou, jiné ji naopak m ěly krátkou, n ěkteré s široce otev řeným okrajem, jiné s úzkým. Na západ ě byla v ětšina z nich užívána jako picí poháry, ale pravd ěpodobn ě našly využití i jako lampy. Z tohoto tvaru se pak vyvinul pohár s širším dnem a ven vyhnutým okrajem. Ty se jako první nacházejí v 6. až 7. stol. v Gerase a od té doby jsou na Blízkém Východ ě zcela b ěžné až do moderní doby. 68 Dokonce existuje domn ěnka, že arabské poháry tohoto tvaru ze 13. a 14. století sloužily také jako lampy – zejména ty velkých rozm ěrů, které asi nemohly najít využití jako picí poháry. V dalším vývoji pak ke dnu poháru p řibyla sklen ěná trubi čka sloužící k uchycení knotu. 69 Nejran ější nález pochází z Gezeru v Izraeli z hrobu z 5. až 6. stol. I tento tvar se udržel zejména v Egypt ě a Sýrii až do novov ěku, ješt ě na začátku 20. stol. byly užívány v Palestinských mešitách a kostelech, velmi častý byl ve 12. stol.

68 viz. obr. V/1 69 viz. obr. V/2 41 7.7.2. Misky I n ěkteré misky z pozdn ě římské doby se užívaly jako lampy, je jich sice jen poskrovnu, nicmén ě u n ěkterých nález ů bylo toto užívání prokázáno. Nálezy pochází i ze západní části Římské říše, jeden exemplá ř je nap říklad z římských katakomb, na východ ě pak máme časté nálezy v Sýrii. N ěkteré mají i o čka pro uchycení řet ězů na zav ěšení a pod. K nejran ějším nemáme žádné literární nebo ikonografické prameny. Nevíme, zda se olej lil p římo do misky, nebo zda sloužila pouze jako držák pro usazení samotné lampy, ob ě tyto varianty jsou však velmi nepohodlné a proto jejich užívání zaniklo již na po čátku byzantského období. Byly nahrazeny miskami s trubkovitou nožkou, dutou či plnou. 70 Typ s dutou nožkou je čast ější, p ři výzkumech ve svatyni Sv. Menase mezi Alexandrií a Wadi Natrunem bylo nalezeno množství lamp tohoto typu, ale také jakýsi přechodný tvar mezi kónickou lampou a lampou s zvoncovitou. 71 Svatyn ě fungovala mezi 5. a 8. stol. Lampy s kratší nožkou jsou nejspíše pozd ější, sou časné s těmi z Gerasy. V Sama ře se našla jedna, která se datuje do 9. stol., časté byly zejména v Sýrii. Lampa stejného typu, s dolu se zužující nožkou, se nalezla v Řím ě p ři výzkumech kostela Sv. Saba na Aventinu, ta je však již ran ě st ředov ěká (zcela jist ě ne pozd ější než z 12. stol.). Také zde se objevují exemplá ře i z pozd ějších dob, víme o lampách tohoto tvaru z arabského období, další je pak z výzkum ů v Ophelu, pravd ěpodobn ě z 9. nebo 10. stol. Množství nález ů máme ze st ředov ěké Itálie a Francie z 11. až 13. stol., antikvá ř Grimaldi (cca 1560 – 1623) popsal lampu která se aktivn ě užívala ješt ě v jeho dob ě v kostele Santa Maria Maggiore v Řím ě. I v novov ěku byly hojn ě užívány zejména v Palestin ě, hlavn ě v kostelech, ale i v mešitách. Dalším tvarem, odvozeným od p ůvodních misek, jsou stup ňovit ě se zužující lampy. Nejran ější se objevují v 7. a 8. století a od ran ě arabské doby již byly zcela b ěžné. Krom ě skla se vyráb ěly i z bronzu a st říbra,

70 obr. č. V/3, 4 71 obr. č. VI/1 42 některé sloužily spíše jako držák na lampu, než jako samotná lampa. 72

7.7.3. Záv ěsné misky s uchy 73 Nejran ější nalezené záv ěsné lampy byly nalezeny v Gerase a od tohoto období dále jsou velmi časté. N ěkteré mají ploché, špi čaté nebo konkávní dno, n ěkteré mají kruhovou podstavu. Mohou mít hladký okraj nebo zúžené hrdlo a široký okraj. Velmi často je uprost řed speciální držák na knot, tento typ se objevuje na konci 5. nebo na za č. 6. stol. a vyskytuje se pouze na východ ě Římské říše. Užívání podobných lam je doložené ješt ě z nedávných dob ve východních kostelech a mešitách. V Sama ře se našla lampa se špi čatým dnem, úzkým hrdlem a t řemi oušky, a podobná s kruhovým podstavcem, ba ňatým t ělem a stejn ě zakon čeným hrdlem. 74 Z tohoto tvaru se vyvinula velmi známá arabská lampa užívaná v mešitách, s dlouhým, rozši řujícím se hrdlem, ba ňatým tělem a kruhovou nožkou. M ěly t ři nebo více uch p řipevn ěných k tělu lampy. Užívaly se ve 13. a 14. stol. N ěkteré mají držák na knot, n ěkteré ne – ty pak sloužili jen jako držák pro další vnit řní lampu. 75 Velmi podobné lampy jsou vyobrazeny na freskách v krypt ě Sv. Klementa v Řím ě z 11. stol., takže tento tvar není spjat pouze s východem.

7.8. Tvarová typologie

7.8.1. Poháry s kulatým dnem 76 Jak již bylo řečeno, nejran ější sklen ěné lampy často využívaly b ěžné picí poháry, proto je také t ěžké od sebe odlišit k čemu který konkrétní nález sloužil. První poháry používané k tomuto ú čelu se objevují v raném 4. stol. n. l. a navazují na p ředchozí tvary picích pohár ů. Tento pohár má

72 obr. VI/2 73 obr. VI/3 74 obr. VI/4 75 obr. VI/5 76 Issings – tvar 106a, obr. VII/1 43 tém ěř kulaté dno, m ůže být hladký i zdobený. Nálezy jsou pom ěrn ě časté, ať už se zdobením, nebo hladké. Z Rheinzabern (hrob doby Antoninovy) máme exemplá ř z bezbarvého skla, z hrobu ve Weinsheimu pak pohár s rytou dekorací.

7.8.2. Poháry s konkávním dnem 77 Poháry s dovnit ř prohnutým dnem se objevují do konce 4. stol. n. l., poté mizí. Krom rozdílného dna jsou tvarov ě podobné p ředchozímu typu. Jsou velmi časté, a ť už s dekorací či bez ní. V ětšina má nezdobený okraj, pozdní poháry mohou mít okraj zaoblený. Nejran ější nezdobené exempláře známe již z pol. 4. stol. n. l. z hrob ů v Andernachu č. 47 a 75, dále z poh řebišt ě v Porte Blanche ve Štrasburku (2. pol. 4. stol. n. l.) a z Kolína nad Rýnem (Müngersdorf) ze sarkofágu C (pozdní 4. stol. n. l.). Typickým zdobením pro tyto poháry je rytí nebo broušení, nálepy z barevného skla a u pozd ějších se objevují p říčná plastická žebra a spirála ze skelné nit ě pod okrajem. Ryté motivy mohly být pouze geometrické, jak můžeme vid ět nap říklad na poháru s vybrušovanými oválky z hrobu E v Ebelu (2. pol. 4. století) nebo poháru s rytým m řížkovaným dekorem z Kolína nad Rýnem 78 ze 4. století. Objevuje se však i figurální rytá dekorace, jak je tomu u poháru z poh řebišt ě Porte Blanche ve Štrasburku, kde je scéna s Abrahamem a Mojžíšem s vodou vytékající ze skály (pozdní 4. stol. n. l.). Pohár ů zdobených nálepy je velké množství, typické jsou pro germánskou produkci, ale objevují se i jinde, nap říklad na výše zmín ěném poh řebišti Porte Blanche či v Trieru. Poháry s plastickými žebry byly pravd ěpodobn ě foukány přes kovový kruh, stejná technika se užívala i p ři výrob ě franských pohár ů. Do této kategorie spadá skupina Mayenských pohár ů, které se za čaly vyráb ět po

77 Issings – tvar 106b, obr. VII/2 78 Kolín nad Rýnem - Müngersdorf, sarkofág D 44 roce 370 n. l. – práv ě z nich se údajn ě franské poháry vyvinuly. 79 Tento vývoj se dá sledovat na nálezech z poh řebiš ť Samsona a Epravé (dnes v Namurském muzeu v Belgii), které pocházejí ze 4. až 7. století n. l.

7.8.3. Poháry s okrajem vyhnutým ven 80 Variací p ředchozích dvou tvar ů je pohár s rovným dnem a ven vyhnutým okrajem. Zdobení je shodné jako u p ředchozích. Nezdobené poháry známe nap říklad z Corcelles-les-Monts ze 2. pol. 4. stol. n. l., z Kretzu z poslední čtvrtiny 4. stol. n. l., nebo z poh řebišt ě ve Steinfortu z druhé pol. 4. stol. až raného 5. stol. n. l. Zdobené se pak nalezly v Locarnu, jedná se o pohár s jedinou rytou linií a na poh řebišti Porte Blanche ve Štrasburku, kde jde o vysoký pohár s geometrickým vzorem z hrobu 195 ze 4. století. Také v Karanis se nalezlo množství t ěchto pohár ů, známe n ěkolik exemplá řů zdobených rytím a barevnými nálepy, všechny se datují do 4. až 5. století. Všechny tyto poháry nalezené v Karanis se užívaly jako lampy. Harden se domnívá, že poháry tohoto typu nalezené na západ ě se ke svícení ve v ětšin ě p řípad ů neužívaly. 81

7.8.4. Kuželovité poháry 82 Kuželovitý pohár se špi čatým dnem vznikl z předchozích tvar ů. Narozdíl od tvaru 7.8.3. byly tyto poháry doloženy i na západ ě jako lampy. Množství se jich nalezlo v Karanis, které sloužily všechny jako lampy. Ty mají zesílené špi čaté dno – tento znak se u lamp vyrobených na západ ě objevuje jen velmi z řídka. Je tedy možné, že ty s nezesíleným dnem sloužily jako picí poháry. Zcela jist ě sloužily jako lampy i nálezy syrské, většina jich je ze 4. až 6. stol. n. l. Další nálezy známe z El Bassy (hrob z r. 396 n. l.). V Carnegie museum 83 je uložena lampa ze 4. stol. n. l. z lehce

79 Issings, str. 129 80 Issings – tvar 106c, obr. VII/3 81 Crowfoot, Harden; JEA 1931, str. 200 82 Issings – tvar 106d, obr. VII/4 83 Oliver, 1980 45 nazelenalého skla s osmnácti modrými nálepy po obvodu. Fragmenty podobných pohár ů byly nalezeny ve sklá řské díln ě v Jelame v Izraeli. Podobné jsou také v Britském muzeu. Zdobené byly op ět barevnými nálepy, rytím nebo skelnou nití, nálezy z Karanis byl zdobeny jen jednoduchými motivy, rytými liniemi, nálepy z barevného skla či skelnou nití. Zatímco rytí i skelná nit se objevuje i na dalších nalezených sklen ěných nádobách, nálepy jsou doloženy pouze na kuželovitých lampách. Na v ětšin ě z nich se také nalezly poz ůstatky lampového oleje.

7.8.5. Lampy se zpevn ěným dnem nebo s knoflíkovitým zakon čením 84 Odnoží p ředchozího typu jsou kuželovité lampy se zpevn ěným dnem v podob ě jakési miniaturní nožky, která dodávala p ředm ětu na odolnosti. Nem ěla zajiš ťovat stabilitu, proto se stejn ě jako kuželovité lampy umis ťovaly do trojnožek nebo polycandel ů. Byly nalezeny nap říklad v Kartágu, Nabeulu a Sidi Jdidi, ale jsou známy i v mnoha dalších oblastech Tuniska jakožto i v celé oblasti St ředomo ří. Nej čast ěji bývaly zhotoveny ze skla olivového zabarvení. Byly časté v 5. století, ale vyskytují se i v pozd ější dob ě – zde nevíme, zda se jedná o nov ě vyrobené exemplá ře, nebo o lampy vyrobené v dřív ějším období, avšak dlouhodob ěji užívané.

7.8.6. Poháry na nožce 85 Lampy v podob ě pohár ů mají v ětšinou nálevkovitý okraj, který není nijak dále opracovaný, kónické, kalichovité nebo hemisferické t ělo a cylindrickou nebo válcovitou nožku na diskovité, lehce kónické podstav ě. Některé jsou bez oušek, jiné mají t ři ouška kolem okraje. Tento tvar se nejspíše p ůvodn ě vyvinul jako stolní nádobí avšak mnohé nálezy z ran ě křes ťanských bazilik poukazují na to, že byly hodn ě využívány jako voln ě stojící lampy,y ty s oušky se snad mohly i zav ěšovat. Nejvíce byl tento tvar

84 viz. obr. VII/5 85 viz. obr. VII/6 46 rozší řen ve St ředomo ří a objevuje se od 5. do 8. stol. n.l. Na sever od Alp bylo objeveno jen velmi málo exemplá řů . Nejran ější je ze 4. století a nalezla se v Sýrii. I tyto lampy se užívají ješt ě dnes. V okolí kostela v Anamuru se našly zlomky t ěchto lamp spole čně s kovovými držáky na knoty. A čkoliv se našlo i pár exemplá řů s kónickou nožkou, v ětšina jich má nožku plochou. Ty s dutou nožkou se datují do 5. až 7. století (nálezy nap ř. ze Sardis a Myry, Anamuru a Amoria v Anatolii).

7.8.7. Misky se t řemi oušky 86 Tento typ lampy se objevuje na konci 4. stol. n. l. Jedná se o širší misku s ven vyhnutým okrajem a t řemi oušky. Mají bu ď prohnuté, nebo rovné dno, s nožkou i bez, knot se umis ťoval bu ď do kovového držáku, u pozd ějších je uvnit ř nádoby výstupek na držení knotu.Tyto lampy se daly velmi jednoduše použít, proto byly od pozdn ě římské doby jedny z nejoblíben ějších. Ouška mohou být umíst ěna jak na okraji, tak na t ěle lampy. Nejran ější ouška jsou umíst ěna na okraji a jsou vertikální, takové lampy se nalezly i v kostele sv. Mikuláše v My ře a jsou z 5. století. Jiná ouška mohou mít spodní část jako dekoraci protaženou až ke dnu lampy a datují se do 4. a 5. století. Nalezly se nap ř. na Kypru, v Karanis nebo Jalame. Výroba t ěchto lamp pokra čuje až do ran ě byzantského období. Nejprve se pravd ěpodobn ě objevuje na Blízkém východ ě, nejran ější nález však pochází z Ostie, ten je datovaný p řed rok 410 n. l. Pat ří sem také nejasn ě datovaná skupina lamp z Gerasy. V Itálii pocházejí nálezy nejsevern ěji z Říma z mithrea pod Santa Prisca (pozdní 4. stol. n. l.), nálezy máme ze Syrakus z krypty San Marziano, z katakomb na Vigna Cassina (nejspíše 2. pol. 4. – rané 5. stol. n. l.). V Carnegie museum je uložena lampa ze zeleného skla na nožce, se t řemi oušky a držákem na

86 Issings – tvar 134, obr. VIII/1 47 knot, pocházejíc ze 6. stol. n. l., v muzeu skla v Corningu je lampa vyrobena z olivov ě zeleného skla, op ět s držákem na knot. Z dalších míst na Blízkém Východ ě, kde se tyto lampy nalezli, jmenujme nap ř. Nessanu (5. – 7. stol.), Samarii (5. – 6. stol.), Mezad Tamar (konec 4. – 5. stol.), Ain Karim a Gerase (4. – 7. stol., i pozd ější nálezy), Shavei Zion (5. – 6. stol.) a Mount Nebo (byzantské období). Z dalších lokalit je to nap ř. Kelia v Egypt ě (450 – 550) nebo Sardis v Turecku (kolem r. 400 – 616). Lampy tvaru komolého kužele se t řemi oušky po okraji, která od okraje vybíhají vodorovn ě, jsou nacházeny vzácn ě, s výjimkou Itálie. 87 Tento model lampy je p řesto zastoupen v Nabeulu i v Sidi Jdidi, v n ěkolika nálezech vždy datovaných do první poloviny 5. století. Olivov ě zabarvené sklo je spole čné u všech sklá řů v tomto období. Tyto lampy bývaly pravd ěpodobn ě vyráb ěny pouze lokáln ě. Lampy s okrajem, na n ějž byla p řipevn ěna t ři ucha posazená svisle, jsou běžn ější a i rozmezí jejich datace je širší. Náležejí k lampám tvaru komolého kužele nebo k lampám s pr ůř ezem srovnatelným s pr ůř ezem sklen ěných ty čí. Jsou bezpochyby užívány po n ěkolik století. T ři úlomky nalezené ve vodní nádrži v Sidi Jdidi pocházejí z konce 7. století a byly nalezeny mezi dalšími lampami s trubkovitými podstavci. Ostatní poz ůstatky jsou datovány d říve, do 6. století. Z těchto lamp vycházejí i ran ě islámské lampy s držákem na knot a jedním nebo více oušky. Dv ě takové máme doložené nap ř. z Nishapuru, konkrétn ě nalezené na Tepe Madraseh, datované do 8. – 10. stol. Ob ě jsou vyrobeny z bezbarvého skla, s lehce žlutým nádechem. Miska je stejn ě široká u dna i u okraje, uvnit ř je umíst ěn držák na knot. Tyto lampy mají pouze jedno ouško s výstupkem v horní části.

87 Množství nález ů v Itálii - klášter Sv. Vincenta ve Volturnu, Řím, Luni, Belmonte (Puilles), Sv. Jan v Ruoti, Neapol a na jihu Itálie Pauciri (provincie Cosenza) - poukazuje na možnost místních výroben. 48 7.8.8. Lampy zvoncovitého tvaru 88 Někdy se také ozna čují jako lampy ve tvaru kopí, v řeckých pramenech jsou nazývány ouriachoi. Jedná se okrouhlé misky s hladkým okrajem, kuželovitým, cylindrickým nebo hemisferickým t ělem a s úzkým stopkovitým výstupkem vycházejícím ze dna sm ěrem dol ů. Tato trubkovitá nožka m ůže být zakon čena nap ř. kuli čkou, nebo se m ůže sm ěrem vzh ůru lehce rozši řovat a m ůže být dutá i plná, časté jsou také tordované nožky. Dno misky m ůže být v míst ě nasazení nožky prohnuté sm ěrem vzh ůru, nebo se naopak sm ěrem k nožce zužuje. Tyto lampy se usazovaly do trojnožek, polycandel ů, nebo také do písku. Tvar se nejspíše vyvinul z trychtý ře podobného tvaru. 89 Do této kategorie také spadají lampy se zužující se miskou zakon čenou krátkou dutou nožkou s knoflíkovitým výstupkem. Takováto lampa se nachází v Borowského sbírce, je zdobená rytými pruhy a girlandovitým geometrickým motivem. Vyrobena je z lehce namodralého skla a datuje se do 4. až 5. století. 90 Tomuto tvaru se velmi podobají pozd ější franské picí poháry s knoflíkovitým zakon čením. První se objevují na konci 5. stol. v ětšina je však datována do 6. a 7. stol. n. l., n ěkteré exemplá ře mohou být i z pozd ějšího období do 9. stol. Nejran ější nálezy máme z Bet She´arim v Galilei. Množství t ěchto lamp bylo nalezeno v Gerase a také v Karanis, odkud máme fragmenty zhruba dvou set lamp. Odtud máme doloženo n ěkolik r ůzných typ ů nožek lamp – tordované, duté, liší se také zp ůsobem nasazení nožky a tvarem vlastní misky. Další nálezy máme ze Shavei Zion, Samarie, Nazaretu, Gerase (4. – 7. stol.), z byzantských lázní v Gada ře, z Apameie (4. – rané 6. stol.) nebo ze Sardis (kolem r. 400 – 616).

88 Viz. obr. VIII/2, 3 89 viz. Issings tvar 74 90 Bianchi, R.S., str. 104 49 7.8.9. Záv ěsné misky a poháry 91 Široké misky i poháry s kulatým dnem se často užívaly jako lampy zav ěšené na t řech řet ězech ke stropu. N ěkteré mohly být jako lampy použity až druhotn ě, p řidáním nebo vyvrtáním t řech oušek na zav ěšení, jak je tomu u poháru uloženém v muzeu v Corningu. Je vyroben z tmav ě modrého skla, s páskem vertikálních rytých žeber pod okrajem, t ělo je zdobené motivem v čelí plástve. Pod okrajem jsou pak t ři vybroušené otvory, které byly dodány až druhotn ě (ale ješt ě v antice) pro užití poháru jako lampy. Záv ěs je tvo řen m ěděnými nebo bronzovými řetízky a hákem. Datuje se do 4. až 5. stol. n. l. Miska, již p římo ur čená jako lampa, z tém ěř bezbarvého skla s tmav ě fialovým zdobením, oušky a aplikami, je op ět v Corningu, datovaná do 4. až 5. stol. Je pom ěrn ě hluboká, s okrajem lehce vyhnutým ven. Pod okrajem jsou t ři vertikální ouška, od nich vychází pás vlnovky. Mezi nimi jsou umíst ěny t ři apliky v podob ě groteskní masky. Podobná je také tmav ě zelená miska s aplikami v podob ě t řech ženských hlav, datovaná podle nalezené Maximianovy mince do 4. stol. n. l. Misky bez oušek pak m ěly ven vyhnutý okraj, pod kterým byl umíst ěn kovový kruh z něhož vedly záv ěsné řet ězy. Jako lampa mohla snad sloužit i miska zdobená technikou diatreta , op ět z muzea v Corningu.

7.8.10. Ba ňaté nádobky se t řemi oušky 92 Tyto lampy mají kulovité t ělo, v ětšinou s prohnutým dnem, zúžené hrdlo a zesílený, ven vyhnutý okraj. N ěkdy m ůže být hrdlo vyšší, v tomto případ ě má t ělo více zkosené plece v horní části. Od plecí k okraji pak vycházejí t ři ouška, jednoduchá nebo i zdobn ější, která sloužila pro případné zav ěšení lampy. Za čínají se vyráb ět od konce 4.stol. n. l. Větší soubor t ěchto nádobek je uložen ve sbírkách Pensylvánského muzea, ale objevují se i jinde. Pocházejí v ětšinou z Izraele z konce 4. až 5.

91 viz. obr. VIII/4 92 viz. obr. VIII/5 50 století. M ůžeme na nich pozorovat v této dob ě velmi populární zdobení skelnou nití. Nej čast ější jsou vodorovné pruhy, bu ď po celé vyduté části lampy, nebo v kombinace s cikcak motivy. Krom ě toho je zde i n ěkolik nezdobených exemplá řů a také lampa s prolamováním na výduti.

7.8.11. Lampa ve tvaru tradi ční hlin ěné lampy Deset centimetr ů dlouhá lampa tradi čního tvaru s kruhovým t ělem a ho řákem se zcela vymyká svou formou i užitím všem p ředchozím zmín ěným tvar ům. Jde o lampu z tmav ě modrého skla, vyrobena byla z formy. V horní části je otvor na dolévání oleje, lampa má i nízkou nožku. Jediný exemplá ř tohoto typu jsem nalezla ve sbírkách Římsko germánského muzea v Kolín ě nad Rýnem a datuje se do 2. až 3. stol. n. l. 93 Časov ě ani typov ě nezapadá do mého tématu, avšak jako zajímavost římského sklá řství do tvarové typologie jist ě pat ří.

7.9. Konkrétní nálezy

7.9.1. Lampy z Beth Sheanu, Izrael Nálezy z Beth Sheanu pocházejí ze 4. až 14. století a byly objeveny p ři výzkumech vedených Hebrejskou univerzitou v Jeruzalém ě. Lampy spadají do p ěti období, v ěnovat se však budu pouze prvním t řem: období byzantské (5. a 6. stol.), ummájovské (pol. 7. až pol. 8. stol.) a pozdn ě ummájovské (738 – 749 n. l.). Bylo zde nalezeno sedm typ ů sklen ěných lamp, typ 1 – 4 se nalézá jak v byzantských, tak v islámských depozitech, typ 1 a 2 se objevuje ve všech p ěti obdobích, typ 3 se nenachází v pozdn ě ummájovských depozitech a v následujících obdobích a typ 4 se objevuje v období byzantském, ummájovském i pozdn ě ummájovském. Typy 5 až 7 jsou čist ě islámské. Typ 5 se prvn ě objevuje v ummájovském období, poslední dva typy jsou až z pozd ějších období, kterým se v ěnovat nebudu.

93 Römisches und Frankisches Glas in Köln 51

7.9.1.1. Typ 1 Lampa typu 1 se skládá z malé misky s rovnými st ěnami, okrouhlého okraje sto čeného ven a t řech svisle umíst ěných oušek. Některé lampy mohou mít i držák knotu. Jsou vyrobeny ze sv ětle zeleného, zelenomodrého nebo olivov ě zeleného skla. V Beth Sheanu se tento typ lampy objevuje více v ummájovských vrstvách, než v byzantských. Práv ě lampy z ummájovského období v ětšinou mají držák knotu. Velké množství se jich také nalezlo b ěhem amerických vykopávek v Beth Sheanské synagoze. Ta byla vypálena roku 624 Sasánovci, nálezy se tedy datují p řed tento rok. Jedná se o typický p říklad lamp se t řemi oušky, které se nalézají na mnoha lokalitách, ani barevnost skla se nijak výrazn ě neodlišuje.

7.9.1.2. Typ 2 Lampa typu 2 je tvo řena miskou a stopkovitou nožkou s výstupky, které se tvo řily stažením skla za m ěkka. Po čet t ěchto výstupk ů se pohybuje od dvou do čty ř.94 N ěkteré lampy mohou mít i hladkou nožku, konec m ůže být zúžen. Objevuje se zde i lampa s tordovanou nožkou s knoflíkovitým zakon čením, pochází z ummájovské období. 95 Nálezy z Beth Sheanu jsou vyrobeny ze sv ětle a tmav ě zeleného skla, modrozeleného, žlutozeleného nebo tmav ě žlutého skla. Čty ři lampy tohoto typu byly nalezeny v depozitu z pozdn ě ummájovské doby. Tento typ lamp pokra čuje až do 14. stol. Jejich nálezy máme také ze synagogy v Beth Sheanu z byzantské období. Tyto lampy, stejn ě jako typ 3 odpovídají tvarov ě lampám zvoncovitého tvaru. Typickým znakem lamp z Beth Sheanu jsou nožky

94 viz. obr. IX/1 95 viz. obr. IX/2 52 s výstupky, hladké nožky s knoflíkovitým zakon čením a tordované nožky se vyskytují i na jiných lokalitách.

7.9.1.3. Typ 3 Zde se jedná se o variantu typu 2. Op ět jde o lampu zvoncovitého tvaru, nožka je však hladká bez výstupk ů.96 Jsou vyrobeny z olivov ě zeleného, sv ětle zeleného nebo tmav ě namodralého skla. V Beth Sheanu jich bylo nalezeno jen n ěkolik, ze všech období. Tvar nožky je unikátní pro tuto lokalitu, známo je jen málo paralel, jedna byla nalezena v Apamei v Sýrii, kde se veškeré nalezené sklo datuje do římské a byzantské doby, druhá se nalezla v Bejrútu p ři výzkumech ÚKARu, ta se datuje do pozdn ě byzantské až ummájovské doby.

7.9.1.4. Typ 4 Tyto lampy mají malou misku a hladkou dutou nožku, která se sm ěrem vzh ůru lehce rozši řuje. 97 V Beth Sheanu jsou vyráb ěny ze sv ětle modrozeleného, tyrkysov ě modrého, sv ětle zeleného, žlutozeleného a olivov ě zeleného skla a pocházejí z pozdn ě umájovského depotu a ze synagogy. Tento typ lamp nejspíše mizí na konci ummájovského období.

Op ět se zde jedná o lampy zvoncovitého tvaru, typ s dutou nožkou je velmi častý i na jiných lokalitách.

7.9.1.5. Typ 5 Tento typ lampy je op ět variantou p ředchozího, avšak má nožku dole zplošt ělou, rozši řující se sm ěrem vzh ůru, n ěkdy m ůže být v míst ě napojení na misku lehce zúžená. 98 Objevuje se prvn ě až v pozdn ě ummájovském období a pokra čují dále až do 14. stol. Paralely se nalezly v Pelle, datované do první čtvrtiny 8. století a v Gerase, datované

96 viz. obr. IX/3 97 viz. obr. IX/4 98 viz. obr. IX/5 53 Hardenem do raného 8. století.

7.9.2. Výzkumy ÚKARu v Bejrútu a nálezy sklen ěných lamp Šestitýdenní výzkum v Bejrútu prob ěhl v lét ě 1996, v západní části Nám ěstí mu čedník ů. A čkoliv bylo doloženo napojení m ěsta na zámo řské obchodní trasy, kovové p ředm ěty a sklo byly p řevážn ě místní produkce. Pravd ěpodobn ě zde existovala v ran ě islámském období p římo sklá řská dílna. Sklo nalezené b ěhem výzkum ů se dochovalo pouze ve zlomcích, mezi nimi bylo i n ěkolik fragment ů sklen ěných lamp. Jedním z nález ů je tordovaná nožka zvoncovité lampy vyrobená ze sv ětle zeleného skla. Datuje se do pozdn ě byzantského až ummájovského období. 99 Do stejné doby spadá i masivní hladká nožka z modrozeleného skla. 100 Posledním nalezeným framgmentem je nožka nebo ouško lampy z pozdn ě římské doby, vyrobená ze sv ětle zeleného skla. 101 Všechny t ři fragmenty jsou jen t ěžko datovatelné, všechny tvarem odpovídají lampám zvoncovitého tvaru.

7.9.3. Muzeum Bazilika ve Filippi Muzeum Bazilika, d říve známá také jako Bazilika „gamma“ byla objevena roku 1963, ale systematické výzkumy zde probíhaly až od roku 1977. Byla to trojlodní bazilika s galeriemi, nartexem a p říčnou lodí. Postavena byla v 6. stol. AD a na za čátku 7. stol. zna čně poškozena zem ětřesením. Východní část pak byla opravena a p řestav ěna, severní část nartexu se b ěhem st ředn ě byzantské doby užívala jako h řbitov. Nalezlo se zde p ři výzkumech 371 skl ěnených fragment ů, z nichž více jak 90 % bylo identifikováno jako lampy. Jsou to hlavn ě fragmenty 65 lamp zvoncovitého tvaru se stopkovitou nožkou, 53 lamp ve tvaru pohár ů a dv ě hemisferické misky.

99 kontext 3002, B a C, 22. 5., inv. 43 100 kontext 3004, 28.5.; inv. 117 101 čverec 3, 13. 6., bez kontextu 54 Fragmenty jsou z nazelenalého skla s dekorací tvo řenou drobnými vpichy. Lampy ve tvaru pohár ů mají v ětšinou nálevkovitý okraj, který není více opracovaný, n ěkteré jsou bez oušek, jiné mají t ři ouška kolem okraje. Fragmenty misek zde nalezené sloužily také jako lampy, což dokládají i nalezené zbytky oleje v některých z nich. Tyto nádoby byly v ran ě křes ťanské dob ě b ěžné, zvlášt ě od konce 4. do 6. stol. n. l. Misky mají neopracovaný okraj a hemisferické t ělo, bývají nezdobené, a čkoliv n ěkteré mají rytou dekoraci nebo nálepy z barevného skla. Ty s hodn ě rozší řeným okrajem se nejspíše zav ěšovaly do polykandel ů, nebo samostatn ě pomocí kovového kruhu na t řech řet ězech. Ty bez rozší řeného okraje se usazovaly do kovových držák ů nazývaných kaniskia. Populární byly od 4. stol. N ěkdy mají nádoby tohoto tvaru na okraj t ři malá ouška, za která se zav ěšovaly. Lampy z této lokality se nijak výrazn ě neodlišují od b ěžné produkce, zvoncovité lampy, poháry na nožce i misky se vyskytují zdobené i nezdobené na mnoha dalších místech, narozdíl od výše zmín ěných nález ů se zde více vyskytuje zdobení, by ť jednoduché (vpichy).

7.9.4. Karanis Výzkumy univerzity v Michiganu z 20. let 19. století odhalily velké množství pozdn ě římského a ran ě byzantského skla, dva nálezy z této doby jsou zcela jist ě lampy. O n ěco pozd ěji Britská škola Archeologie spolu s univerzitou v Yale provád ěla výzkumy byzantských kostelech v Gerase v Jordánsku (v letech 1928 – 1929) a bylo nalezeno velké množství sklen ěných lamp. Dva typy lamp z Karanis pocházejí z pozd ějších vrstev, datovaných podle mincí, papyr ů a ostraka do 4. a 5. stol. n. l. Jedna z nich je kónického tvaru, druhá ve tvaru hemisférické misky. Kónické lampy zde nalezené jsou jedna druhé velmi podobné, liší se pouze v menších detailech okraje a dna a v dekoraci. Okraj mají bu ď jednoduše hladký nebo zato čený ven. Sklo je z běžného pozdn ě římsko-

55 egyptského materiálu, s bublinkami a s tmavými ne čistotami, zbarvené do zelena nebo žluta. Pokud mají n ějakou dekoraci, je pouze jednoduchá, skelnou nití nebo ryté pásky. V ětšina jich má na povrchu zbytky oleje, což dokazuje jejich časté užívání ke svícení. Hemisférické misky jsou v Karanis vzácn ější než kónické lampy, dva kompletní exemplá ře jsou dnes v Káhirském muzeu. Zdobení mají stejné jako p ředchozí, navíc se ješt ě p řidává zdobení modrými nálepy. Jedna z nich má knoflíkovité zakon čení, které se objevuje i u dvou p říklad ů kónických lamp. 102 U kónických lamp se toto zakon čení objevuje čast ěji i v nálezech z jiných lokalit, miska s touto formou zakon čení je však vzácn ější, projevuje se zde tvarová variabilita a originalita místních dílen.

7.9.5. Gerasa Gerasa byla v antické dob ě centrem sklá řské produkce na Blízkém východ ě. V letech 1928 – 1929 bylo v byzantských kostelech v Gerase nalezeno množství fragment ů lamp, zejména jde o velký zásyp objevený v budov ě p řipojené ke kostelu Sv. Theodora. Nenašel se žádný kompletní kus ani žádný fragment se zdobením. Tvarov ě se jedná o pohárky s lehce prohnutým dnem, lampy se stopkovitou nožkou – bu ď je nožka u nasazení lehce zúžená, nebo p římo navazuje na misku. Dalšími tvary jsou: konkávní miska se t řemi oušky, miska s prohnutým t ělem a t řemi oušky, pohár na nožce se t řemi oušky. Všechna skla byla vyrobena ze stejného materiálu, sv ětle modrého až sv ětle zeleného skla, lehce iridisujícího s bublinkami a ne čistotami. Datují se do 6. – 7. stol. Tvarov ě ani složením skla se zde neobjevují žádné odlišnosti od b ěžné produkce. Tordované nožky se částe čně podobají té z Bet Sheanu, avšak mají jiný typ zakon čení. Poháry s prohnutým dnem se na jiných zmín ěných lokalitách nevyskytují, tento tvar sice není přímo unikátní pro Gerasu, avšak obecn ě je vzácn ější.

102 viz. obr. X/1 56 7.9.6. Anatolie Výzkumy v Anatolii, které za čaly ve v ětší mí ře probíhat po roce 1980, odhalily mnohé stylistické variace u lamp s trubkovitou nožkou. Nejran ější fáze kostela Sv. Mikuláše v My ře ze 6. století byla zni čena Araby nebo zem ětřesením. Tento p ůvodní kostel byl poté nahrazen basilikou v 8. nebo 9. století. Sklen ěné lampy zde nalezené jsou jak s plnou, tak s dutou nožkou. Lampy s tordovanou nožkou se datují do 5. až 7. století, ran ější p říklady tohoto typu ze 4. a 5. století byly nalezeny v Bet Sheanu. Jiným místem, kde se nalezl tento typ lamp s trubkovitou nožkou je kostel Sv. Theodora v Gerase a datují se do doby kolem roku 500. Lampy s knoflíkovitým zakon čením nožky jsou pozd ější, jedna nalezená v Samarii je z 8. století, další dv ě z Fustatu až z 9. a 10. století. Nálezy z kostela v My ře se také datují do 10 a 11. stol. Lampy s dutou nožkou jsou dvojího typu. První typ má nožku naho ře širší, dol ů se zužuje a sklo ve špi čce je tenké, druhý typ má nožku rovnou a ve špi čce zesílenou. Duté nožky byly nejspíše velmi praktické pro umíst ění knotu. Jejich nálezy máme nap říklad z Tarsu v jižní Anatolii a datují se do 5. až 7. století. Od 7. do 10. století v Anatolii upadá sklá řská výroba, což pravd ěpodobn ě souvisí s vpádem Arab ů. Produkce nicmén ě pokra čuje v tradi čních centrech jako jsou m ěsta na Syropalestinském pob řeží, v Alexandrii, v Samarii, Bagdádu, Írán ů a Egypt ě. Výroba se omezila na předm ěty, které byly pot řebné, jako byly lampy pro kostely, zásobní nádoby na nápoje a okenní skla. M ění se styl dekorace, od 8. století je populární zdobení skelnou nití a sklo získává charakteristickou modrou barvu. Zvoncovité lampy byly b ěžnou produkcí i na jiných lokalitách, narozdíl od Bet Sheanu se zde neobjevují žádné odlišnosti ve stylu zpracování nožky. Misky se t řemi oušky z kostela Sv. Mikuláše v My ře se odlišují nasazením oušek na výdu ť nádoby, což se jinde vyskytuje jen velmi z řídka. Ve st ředn ě byzantské dob ě také p řevažuje stejná barva materiálu pro t ělo

57 lampy i pro ouška. Misky jsou také typické svou tvarovou variabilitou, s ba ňatým t ělem, rozší řeným okrajem, nebo zpevn ěným dnem. První se datují do 4. stol. V Níkaii se pak nalezlo množství lamp na nožce, ty jsou doloženy i jinde, jedna nožka z Phillipi se tvarov ě shoduje s místní, další nálezy jsou nap ř. z Gerasy.

7.9.7. Baziliky v Sidi Jdidi, Tunisko Výzkumy v basilikách v Sidi Jdidi odhalily dva typy lamp zvoncovitého tvaru, jejichž profil mohl být utvo řen n ěkolika zp ůsoby.

7.9.7.1.Typ A 103 Starší typ lamp, užívaný v druhé polovin ě 6. století, ale pravd ěpodobn ě se objevivší již d říve. Jsou vyráb ěny ze žlutozelené, nep říliš kvalitní hmoty, pokryté na povrchu tenkou na černalou vrstvou. T ělo lampy má tvar polokoule s vydutým lemem; dutá nožka je pom ěrn ě velká. Knot uvnit ř těchto lamp byl p řidržován řemínkem, jehož konce se zav ěšovaly k okraji lampy. Rozší řená st řední část řemínku je prod ěrav ělá, aby umožnila pr ůchod knotu. Tyto řemínky držící knot se ve velkém po čtu nacházejí v basilikách v Sidi Jdidi, jsou ovšem odlišné od t ěch, které jsou známy z Orientu, ale mají obdobné zástupce v Tunisku, nap říklad ve velké bazilice Skira, v basilice Denna Wadi Ksab na severu Kélibie, v Haid ře, v Oued R'Melu a našly se také p ři výzkumech Vily Nymf v Nabeulu. Rozli čnost t ěchto m ěst dob ře ukazuje, že tyto lampy byly užívány jak v budovách náboženských, tak sv ětských.

7.9.7.2.Typ B 104 V Nabeulu stejn ě jako i v Sidi Jdidi se tvarem a materiálem od předchozího odlišuje další typ lampy. I tato lampa má trubkovitou nožku,

103 viz. obr. X/2 104 viz. obr. X/3 58 ale výrazn ě užší, na dn ě zesílenou. Charakteristický profil této lampy tvo ří prohnutí mezi nožkou a t ělem; okraj je i zde vyto čený ven. Další významný rozdíl se týká kvality užitého skla: kvalitn ější, modravý materiál užívaný u tohoto typu p řipomíná v ětšinu skel s tenkou nožkou. Chemické analýzy potvrzují, že lampy typu A a typu B, lišící se tvarem i zabarvením, nebyly foukané ze stejného druhu skla. Nálezy se datují do období 7. století, nej čast ěji do jeho druhé poloviny. Asi deset exemplá řů se nalezlo na dn ě zasypané vodní nádrže v jižní basilice a další, v ješt ě v ětším po čtu, byly na obytné úrovni v basilice severní. Tyto dva typy lamp jsou známy i z n ěkolika vykopávek v Kartágu a v Sbeitle.

59 8. Záv ěr

Sklo hrálo pro obyvatele Římské říše velmi významnou roli. Zprvu si jej dop řávali bohatí aristokraté pro ozdobu svých honosných sídel, postupem času se však zlevnila jeho výroba a sklen ěné nádoby všeho druhu si mohli dovolit i mén ě majetní Římané. Kdo první zkusil zapálit ve sklen ěném poháru ohe ň nevíme, víme však, že tento p řevratný objev rozzá řil domácí jídelny a pozd ěji i byzantské chrámy, kde tyto „zá řící hv ězdy“ první k řes ťané s oblibou obdivovali. N ěkdy až stovky nalezených lamp nám pomáhají dotvá řet p ředstavu ozá řených lodí bazilik ohromnými polycandely s mnoha rozlišnými typy lamp, tak jak si je místní sklá ři po svém vytvo řili. Krása a funk čnost t ěchto lamp ovlivnila i další generace sklá řů v raném st ředov ěku, inspiraci zde nalezli i další národy, které se dostaly do kontaktu s Byzancí. Touto prací jsem cht ěla ut řídit poznatky týkající se foukaného skla a lamp z něj vyráb ěných od pozdn ě římského období až do Byzantské říše. Částe čně jsem se také dotkla lamp islámských, které zcela nepochybn ě z původních římských tvar ů vycházejí. V katalogu jsem se pokusila sumarizovat tvarové typy lamp, jejich vývoj a dobu užívání. Drobné odchylky na jednotlivých tvarech jsem ukázala na nálezech z různých lokalit, z nichž je patrné, že k odlišnostem mezi lampami vyrobenými na různých místech nedocházelo s nějakým výrazným úmyslem, jako nap ř. snaha vytvo řit lampu unikátní tvarem a zdobením a proslavit se jejím vývozem, ale spíše jde jen o místní drobné odlišnosti v rámci r ůzných pokus ů sklá řů , kdy vycházeli z obecn ě známe formy a „hráli“ si s detaily, dotvá řeli si tyto lampy po svém. Doufám, že se mi poda řilo alespo ň částe čně ut řídit informace dosud uvád ěné pouze v menších článcích a nálezových zprávách a že v budoucnu doplním práci o nové poznatky.

60 Literatura: 1. Aelfgifu verch Morgan ; Byzantine Polycandelon ; http://www.havene.org/polycandelon.html 2. Antonaras, A.; Early Christian Glass Finds from the Museum Basilica, Philippi in Journal of Glass Studies , vol. 49, 2007 3. Bailey, D. M.; A catalogue of the lamps in the British Museum, vol. 4. Lamps of metal and stone, and lampstands , Londýn 1996 4. Bianchi, R. S. (editor); Reflections on Ancient Glass from the Borowski Collection ; Mohu č 2002 5. Czech excavations in Beiut, Martyrs’ Square in Studia Hercynia , vol. 6, 2002 6. Crowfoot, G. M., Harden, D. B.; Early Byzantine and later glass lamps in Journal of Egyptian archaeology , vol. 17, 1931 7. Čadík, J.; O skle antickém ; Plze ň 1925 8. Foy, D.; Le Verre en Tounisie: L' Apport des fouilles récentes tuniso-francaises in Journal of Glass Studies , vol. 45, 2003 9. Grossmann, R. A.; Ancient Glass ; Yale University Art Gallery 2002 10. Hadad, S.; Glass Lamps from the Byzantine through Mameluk Periods at Bet Shean , Israel in Journal of Glass Studies ; vol. 41, 1999 11. Harden, D. B.; Glass of the Caesars ; New York 1987 12. Harden, D. B.; The Glass of the Greeks and Romans in Greece & Rome ; Vol. 3, No. 9. (Kv ěten 1934); str. 140 – 149 13. Harden, D. B.; Ancient Glass , London 197-?; Zvláštní otisk článk ů z: Archaeological Journal, vol. 125 (1968), 126 (1969) a 128 (1971) 14. Issings, S.; Roman Glass from Dated Finds ; Browning – Djakarta 1957 15. Kisa, A.; Das Glas im Altertume ; Lipsko 1908 16. Kröger, J.; Nishapur, Glass of the early Islamic period ; New York 1995 17. Lazar, I. (editor); Drob či Anti čnega Stekla , Koper 2004 18. Newby, M.; Painter, K., S. (editor); Roman Glass: Two Centuries of Art and Invention ; Londýn 1991

61 19. O´Hea, Margaret; Glass in late Atiquity in the Near East , http://www.archaeometry.dk/Glas/GLASS%20IN%20LATE%20ANTIQUITY%20IN %20THE%20NEAR%20EAST.pdf 20. Plinius st.; Kapitoly o p řírod ě; Praha 1974 21. Roman Glassware in the University of Pennsylvania Museum ; http://masca.museum.upenn.edu:16080/rg_lineart/ 22. Römisches und Frankisches Glas in Köln , Kolín nad Rýnem 1966 23. Stern, E. M.; Roman Glassblowing in a Cultural Context in American Journal of Archaeology ; Vol. 103, č. 3, 1999 24. Sukenik, Eleazar Lipa; The Ancient Synagogue of Beth Alpha ; 1975 25. Vávra, J. R.; Pět tisíc let sklá řského díla ; Praha 1953 26. Whitehouse, D.; Roman Glass in The Corning Museum of Glass ; část 1.; New York 1997 27. Whitehouse, D.; Roman Glass in The Corning Museum of Glass ; část 2.; New York 1997 28. Yelda, B.; Lighting methods in the Byzantine period and findings of glass lamps in Anatolia in Journal of Glass Studies , vol. 43, 2001

62