ZOOLOGICKÉ DNY Olomouc 2012
Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Edito ři: BRYJA Josef, ALBRECHTOVÁ Jana & TKADLEC Emil
Po řadatelé konference : Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Brno Katedra ekologie a životního prost ředí, P řírodov ědecká fakulta UP, Olomouc Česká zoologická spole čnost
Místo konání : Přírodov ědecká fakulta Univerzity Palackého, 17. listopadu 1192/12, Olomouc
Datum konání : 9.-10. února 2012
BRYJA J., ALBRECHTOVÁ J. & TKADLEC E. (Eds.): Zoologické dny Olomouc 2012. Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012.
Vydal : Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Kv ětná 8, 603 65 Brno Grafická úprava : BRYJA J. & ALBRECHTOVÁ J. 1. vydání, 2012 Náklad 550 výtisk ů. Doporu čená cena 150 K č. Vydáno jako neperiodická ú čelová publikace. Za jazykovou úpravu a obsah p řísp ěvk ů jsou odpov ědni jejich auto ři.
ISBN 978-80-87189-11-5
Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 PROGRAM KONFERENCE Čtvrtek 9.2.2012 Aula Právnické fakulty UP 9.00-9.20 Oficiální zahájení, p ředstavení sponzor ů 9.20-10.10 Plenární p řednáška
Aula P řF Posluch. PřF 2.005 (2. podlaží) Posluch. P řF 3.005 (3. podlaží) Posluch. P řF 5.007 (5. podlaží) 10.30-12.30 Ornitologie 1 (10.30-12.15) Entomologie 1 (10.30-12.30) Malakologie (10.30-12.30) Chiropterologie (10.30-12.30) 12.30-13.30 Ob ěd Ornitologie 2 Evolu ční a vývojová morfologie Herpetologie 1 Bezobratlí (edafofauna) 13.30-15.00 (13.30-15.00) (13.30-14.30) (13.30-14.30) (13.30-14.45) 15.00-15.30 Coffee break 15.30-17.15 Mammaliologie (15.30-17.15) Entomologie 2 (15.30-17.15) Ichtyologie 1 (15.30-17.00) Arachnologie (15.30-17.15) 17.15-18.15 Poster session s kávou 18.15-19.00 Populariza ční přednáška (aula PřF) 19.30-24.00 Spole čenský banket - foyer P řF UP
Pátek 10.2.2012 Aula Právnické fakulty UP 9.00-9.40 Plenární p řednáška
Aula P řF Posluch. P řF 2.005 (2. podlaží) Posluch. P řF 3.005 (3. podlaží) 10.00-12.00 Ornitologie 3 (10.00-12.00) Entomologie 3 (10.00-12.00) Herpetologie 2 (10.00-11.30) 12.00-13.00 Ob ěd Obecné aspekty zoologie Vodní bezobratlí Ichtyologie 2 13.00-14.15 (13.00-14.15) (13.00-14.15) (13.00-14.00) 14.15-14.30 Coffee break 14.30-15.30 Vyhodnocení studentské sout ěže a oficiální ukon čení (aula PřF UP) Zm ěny programu vyhrazeny! Registrace probíhá oba dny konference od 8.00 ve foyer PřF UP.
Program konference
Seznam p řednášek
Plenární p řednášky:
Čtvrtek 9.2.2012, aula Právnické fakulty UP 9.20-10.10 Macholán M: Myš domácí jako model pro studium evoluce
18.15-19.00, aula P řírodov ědecké fakulty UP Novotný V: Jak se žije v novoguinejském pralese
Pátek 10.2.2012, aula Právnické fakulty UP 9.00-9.40 Novotný V: Potravní sít ě mimo řádné složitosti aneb studium biodiverzity tropických les ů
Přehled p řednášek v jednotlivých sekcích (v četn ě jména předsedajícího)
Ornitologie 1 ( Čt 10.30-12.15, Aula P řF) – Krištín Ježová D, Beranová E, Fuchsová L, Exnerová A: Zkušeností k odvaze: deaktivace neofobie prost řednictvím zkušenosti s r ůznorodou potravou u mlá ďat t ří druh ů sýkor (Paridae) Fuchsová L, Šimánková H, Exnerová A: Age, personality and cognitive abilities in Great Tit (Parus major ) Klimšová V, Policht R: Varovný k řik sojky obecné: rozpoznávají ho i jiné druhy zví řat? Němec M, Strnad M, Syrová M, Poláková S, Fuchs R: Proč ťuhýci nevyhání straku od svých hnízd? Vinkler M, Bryjová A, Gabrielová B, Svobodová J: Exprese cytokin ů v kožním zán ětu po aplikaci fytohemaglutininu u pták ů: nové poznatky o imunologickém mechanismu PHA kožního testu Krist M, Munclinger P, Nádvorník P, Uvírová L, Bowers EK, Bureš S: Manipulace pom ěru pohlaví mlá ďat u lejska b ělokrkého Štefka J: Stopa řů v pr ůvodce po Galapágách: fylogeografie drozdc ů r. Mimus a jejich ektoparazit ů
Ornitologie 2 (urbánní) ( Čt 13.30-15.00, Aula P řF) – Grim Vavrová Ľ, Ka ľavský J: Prežijú dáž ďovník tmavý ( Apus apus ) a netopiere v budovách na Slovensku? Podhrazský M, Musil P, Musilová Z, Bergmann P: Husy ve m ěstech Mošanský L, Vancáková J: Hniezdne ornitocenózy parkov mesta Košíc Šmejdová L, Čechová H, Zasadil P: Ekologie vrabce domácího ( Passer domesticus ), studium populací v r ůzných typech venkovského prost ředí Hapl E: Poznatky o úhyne vtákov spôsobeného nárazom do vedení Podávková A, Zasadil P, Horák J: Struktura a diverzita pta čích spole čenstev starých ovocných sad ů
4 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Mammaliologie ( Čt 15.30-17.15, Aula P řF) – Burda Poledníková K, Poledník L: Stav, vývoj a životaschopnost populace vydry říční v České republice Mrtka J, Borkovcová M: Mortalita savc ů na pozemních komunikacích ČR, odhad její velikosti pomocí dotazníku pro řidi če Kraj ča T, Kutal M, Kostkan V: Využití migra čních koridor ů velkými savci na Jablunkovsku Schlosserová D: Genetická diverzita a diferenciácia populácií vlka dravého ( Canis lupus ) na Slovensku v porovnaní s Ruskom Mazoch V, Bryja J, Patzenhauerová H, Šumbera R: Phylogeography of Mastomys natalensis, important rodent pest and reservoir of zoonoses in southeastern Africa Bryja J, Mazoch V, Patzenhauerová H, Mikula O, Šumbera R: Kryptická diverzita hlodavc ů jihovýchodní Afriky Knitlová M, Horá ček I: Podíl rodu Apodemus v sav čích spole čenstvech v pr ůběhu holocenu
Ornitologie 3 (Pá 10.00-12.00, Aula P řF) – Exnerová Munclinger P, Šíma P, Synek P, Albrecht T, Reifová R: Pta čí malárie u dvou hybridizujících druh ů slavík ů Kole ček J, Reif J, Weidinger K: Po četnost sk řivana polního ( Alauda arvensis ) v zem ědělské krajin ě na Olomoucku a v Hesensku Tvardíková K, Novotný V: O ekologii pták ů podél úplného výškového gradientu na Papui Nové-Guineji Kubelka V: Jaké jsou biotopové preference a možnosti ochrany čejky chocholaté ( Vanellus vanellus ) v pta čí oblasti Českobud ějovické rybníky? Pavelka K, Koš ťál J, Pospíšil J, N ěme čková I, Kre čmer P: Zm ěny hnízdní avifauny na rybnících v CHKO Pood ří za poslední desetiletí (p ředb ěžné výsledky) Hrabkovský B, Čurlíková E, Hromada M: Diet composition of White-throated Dipper Cinclus cinclus – preliminary results of stomach content analysis Kouba M, Š ťastný K: Chování a mortalita vzletných mlá ďat sýce rousného ( Aegolius funereus ) v Krušných horách Chrenková M, Jacobsen LB, Sunde P, Šálek M, Thorup K: Effects of conservation measures on breeding success and working effort of little owls
Obecné aspekty zoologie (Pá 13.00-14.15, Aula P řF) – Tkadlec Bezd ěk J: Živo čišné druhy popsané z území České republiky (1758–2011) Grim T: Pseudoreplikace aneb pro č nemá smysl srovnávat dva druhy Kone čný A, Bryja J: Approximate Bayesian Computation: a useful approach for inferring population history and other parameters Petrusková T, Diblíková L, Svoboda J, Vermouzek Z, Procházka P, Petrusek A: Výzkum jako smysluplné hobby aneb výhody a úskalí ob čanské v ědy na p říkladu projektu Ná řečí českých strnad ů Láska P, Bi čík V: Logické uvažování nesmí p ři biologických experimentech chyb ět
Entomologie 1 ( Čt 10.30-12.30, posluchárna 2.005 ) – Štys Drožová D, Král D, Janšta P, Šípek P: Speciace rodu Lethrus v evropské a maloasijské oblasti Kundrata R, Bocák L: Evoluce neotenie a m ěkkého t ěla v nad čeledi Elateroidea (Coleoptera)
5 Program konference
Brúderová T: Morfologická a genetická variabilita Simulium colombaschense (Diptera: Simuliidae) zo strednej a juhovýchodnej Európy Ka ňuch P, Jar čuška B, Schlosserová D, Sliacka A, Paule L, Krištín A: Vplyv krajiny na tok génov a fenotyp Pholidoptera griseoaptera Slancarová J, Konvicka M, Vrba P, Platek M, Zapletal M, Spitzer L: Co-occurrence of three Aristolochia -feeding papilionids ( Archon apollinus , Zerynthia polyxena a Zeryntiha cerisy ) in Thrace, Greece Vlašánková A, Tropek R, Janda M, Spitzer L, Jan ček Š: Polina ční ekologie drvod ělek (Apoidea: Xylocopini) v afrických horách Linhart R, Bi čík V, Wolfová M, Vagera J: Pro č voln ě žijící v čelstva netrpí morem v čelího plodu Exnerová A, Binderová J, Štys P: Warning stridulation of Heteroptera: does it work against bird predators?
Evolu ční a vývojová morfologie ( Čt 13.30-14.30, posluchárna 2.005) – Horá ček Mina řík M: Komparativní studium morfogeneze adhezivních orgán ů nižších obratlovc ů Hovo řáková M, Špoutil F, Peterková R, Peterka M: O myších a mlé čných zubech Soukup V, Tazaki A, Tanaka E, Černý R: Evoluce zub ů obratlovc ů na základ ě analýzy morfogeneze a genové exprese Klou čková L, Soukup V, Epperlein H, Černý R: Analýza embryonálního p ůvodu lebky s využitím geneticky modifikovaných embryí ukazuje n ěkolikerý p ůvod a evolu ční plasticitu hlavových skeletálních tkání obratlovc ů
Entomologie 2 ( Čt 15.30-17.15, posluchárna 2.005) – Kuras Černá I, Tropek R, Straka J: Žahadloví blanok řídlí struskopopílkových odkališ ť ve východních Čechách Tropek R: M ůže spalování uhlí zachránit vymírající psamofilní bezobratlé? Kment P, Malenovský I, Konvi čka O: Nejen orchideje: biodiverzita bezobratlých živo čich ů v CHKO a BR Bílé Karpaty Konvi čka M, Leština D, Kepka P, Spitzer L, Jungová R, Zima J Jr: Prom ěny podhorské krajiny a motýli o p řirozen ě nízkých densitách: popula ční genetika perle ťovc ů rodu Argynnis v Karpatech Slámová I, Kle čka J, Konvi čka M: Využití biotopu k termoregulaci aneb teplotní nika u chladnomilných motýl ů rodu Erebia Šafá ř J: Vinice jako prost ředí s vysokou druhovou diverzitou no čních motýl ů Beneš J, Kepka P, Konvi čka M: Mapování českých motýl ů: vybrané čeledi s no ční aktivitou
Entomologie 3 (Pá 10.00-12.00, posluchárna 2.005) – Holuša J Procházka J, Schlaghamerský J: Srovnání taxocenóz a vertikální stratifikace letové aktivity kůrovc ů (Coleoptera: Curculionidae: Scolytinae) v tvrdém luhu a horských jedlobu činách Holuša J, Lukášová K, Grodzki W, Lubojacký J: Pro č se m ění podíl samc ů u lýkožrout ů rodu Ips ve feromonových lapa čích? Lubojacký J: Otrávené navnazené lapáky vs. feromonové lapa če jako odchytové metody pro lýkožrouta severského ( Ips duplicatus Sahl.): porovnání velikosti odchytu brouk ů Grucmanová Š, Holuša J: Nematofauna lýkožrout ů rodu Ips (Coleoptera: Curculionidae) Čejka M, Holuša J: Rozto či řádu Mesostigmata na lýkožroutech rodu Ips
6 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Najer T, Sychra O, Kounek F, Nguyen MH: Všenky (Phthiraptera: Amblycera, Ischnocera) voln ě žijících pták ů v jižním Vietnamu Volf M: Struktura spole čenstev herbivorního hmyzu na vrbách je ur čena obsahem salicylát ů v listech Sliacka A, Krištín A, Na ďo L: Vplyv faktorov prostredia na spolo čenstvá rovnokrídlovcov (Orthoptera) v procese osíd ľovania rúbaní v bukových lesoch
Vodní bezobratlí (Pá 13.00-14.15, posluchárna 2.005) – Holuša O Ošlejšková M, Schenková J, Sychra J: Vliv ekologických faktor ů na složení spole čenstva málošt ětinatých opaskovc ů: Oligochaeta (Clitellata) v rybni čním ekosystému Rádková V, Bojková J, K řoupalová V, Horsák M: Makrozoobentos pramenných stružek slatiniš ť moravsko-slovenského pomezí Gajdošová I, Šuláková M, Svitok M, Kubov čík V, Stašiov S: Vážky (Odonata) banskoštiavnických nádrží a životný cyklus Aeshna cyanea David S: Ekologická a ochraná řská charakteristika vážek (Odonata) Chrán ěné krajinné oblasti Latorica (JV Slovensko) Holuša O, Holušová K: Poznámky k denní aktivit ě imág páskovce dvojzubého ( Cordulegaster bidentata )(Odonata: Cordulegastridae)
Malakologie ( Čt 10.30-12.30, posluchárna 3.005) – Horsák Douda K, Horký P, Slavík O, Reichard M, Bílý M: Význam hostitelské specificity pro ší ření a ústup velkých mlž ů ( čele ď Unionidae) Tošenovký E, Kobak J: Behaviorální studie agrega čního chování mlž ů aneb Zebra k Zeb ře sedá Simon O, Douda K, Dort B: Pro č dosud nikdo nenalezl desetitisícové populace juvenilních perlorodek ( čel. Margaritiferidae)? Schenková V, Horsák M: Malakofauna polských slatiniš ť: velká neznámá Myšák J, Horsák M, Svobodová E, Cernonhorsky N: Prostorové uspo řádání suchozemských plž ů na malých plochách Horsák M: Pomalí nebo rychlí? Ší ření suchozemských plž ů Szalontayová V, Tlacha č P, Petrusek A, Ju řičková L: Genetická diverzita evropského rodu suchozemských plž ů Cochlodina (Gastropoda: Clausiliidae) se zam ěř ením na C. laminata Ju řičková L, Horá čková J, Tlacha č P, Ložek V: Vývoj m ěkkýší fauny Sudet v poledové dob ě Dvo řáková J, Ložek V, Horsák M, Pechanec V: Rozší ření suchozemských plž ů v CHKO Bílé Karpaty – výsledek patnáctiletého snažení
Herpetologie 1 ( Čt 13.30-14.30, posluchárna 3.005) – Frynta Pokorná M, Koubová M, Kratochvíl L: Chromozomální evoluce u gekon ů (Squamata: Gekkota): kombinace fylogenetického a molekulárn ě-cytogenetického p řístupu Kubi čka L, Golinski A, Starostová Z, John-Alder H, Kratochvíl L: Hormonální kontrola pohlavního dimorfismu ve velikosti t ěla u ješt ěrů Kratochvíl L, Rauner P, Pokorná M, Červenka J, Kubi čka L: Arboreality show aneb Jak nám gekon čík ko čičí ( Aeluroscalabotes felinus ) moc nepom ůže v polarizaci znak ů Frynta D, Marešová J, Petr ů M, Šklíba J, Šumbera R, Krása A: Krása zví řat: jak hroznýšovité hady vidí lidé z p ěti kontinent ů
7 Program konference
Ichtyologie 1 ( Čt 15.30-17.00, posluchárna 3.005) – Reichard Reichard M, Agbali M, Spence R, Smith C: Je lepší být bohatý nebo krásný? Odpov ěď samic ho řavek Vrtílek M, Reichard M, Pola čik M, Blažek R: Investice samic Nothobranchius furzeri do reprodukce podél srážkového gradientu: mezipopula ční srovnání Blažek R, Pola čik M, Reichard M: Extrémn ě rychlé dospívání u halan čík ů rodu Nothobranchius Pola čik M, Blažek R, Reichard M: Koexistence a rozd ělení potravních nik t ří blízce p říbuzných druh ů afrických halan čík ů – odpov ěď z analýzy stabilních izotop ů Van de Putte AP, Kasparova E, Van Houdt JKJ, Maes GE: The role of ecological traits on the genetic structure of three trematomids Symonová R, Majtánová Z, Sember A, Staaks GBO, Bohlen J, Freyhof J, Rábová M, Ráb P: Intralakustrinní speciace: molekulárn ě cytogenetická analýza dvou sympatrických síh ů Coregonus albula a Coregonus fontanae odhalila chromozomové ší ření asociovaných transposabilních element ů a ribosomalní DNA
Herpetologie 2 (Pá 10.00-11.30, posluchárna 3.005) – Kratochvíl Horváthová T, Uller T, Cooney C, Fitze P, Oksanen TA, Jeli ć D, Ghira I, Jandzik D: Length of activity season drives geographic variation in the body size of the common lizard Zootoca vivipara Benkovský N, Gvoždík V, Moravec J, Jandzík D: Morfológia "novoobjaveného" druhu slepúcha z Apeninského polostrova Gregorovi čová M: Reactions of leopard geckos ( Eublepharis macularius ) to defensive secretion of Graphosoma lineatum (Heteroptera: Pentatomidae) Protiva T, Palup číková K, Somerová B, Frynta D, Rehák I: Variabilita ve tvaru kruný ře želvy Cuora amboinensis u populací z Bornea a ze Sumatry Bona M, Novotný M, Danko S, Burešová A: Fidelita k hniezdnemu miestu Slovenskej populácie korytna čky mo čiarnej Emys orbicularis (Linnaeus, 1758) Baláž V, Literák I, Kopecký O, Gvoždík V: Výskyt p ůvodce chytridiomykózy u obojživelník ů Kamerunu
Ichtyologie 2 (Pá 13.00-14.00, posluchárna 3.005) – Reichard Horváth J, Pekárik L: Aké sú rozdiely v d ĺžke a v kondícii rýb vo vz ťahu k dennej dobe? Kašparová E, Janko K, Van dePutte A, Marshall C: Is the life history limitation pattern of population structure of species being repetitively affected by climate change? Hrabkovský B, Smo ľák R: Potravná analýza troch druhov Neogobius na sútoku Klatovskeho ramena a Maleho Dunaja Kubín M, Tošenovský E, Lusk S: Vliv bleskové povodně na populace vranky pruhoploutvé (Cottus poecilopus ) ve t řech přítocích Rožnovské Be čvy
Chiropterologie ( Čt 10.30-12.30, posluchárna 5.007) – Zukal Marešová T, Dundarova Ch, Bartoni čka T, Bilgin R, Benda P, Horá ček I, Hulva P: Peripatrické procesy v severní části areálu kalon ě egyptského ( Rousettus aegyptiacus ) Lu čan RK, Bartoni čka T, Porteš M, Šálek M, Řeřucha Š, Shohdi WM, Horá ček I: Struktura populace a prostorová organizace kalon ě egyptského ( Rousettus aegyptiacus ) v oáze Dachla v egyptské Západní poušti
8 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Lu čan RK, Bartoni čka T, Jedli čka P, Řeřucha Š, Šálek M, Porteš M, Horá ček I: Biologie okrajových populací kalon ě Rousettus aegyptiacus : sezonní dynamika prostorové aktivity a výb ěru potravy Vaší čková P, Jahelková H: Etologie a akustická komunikace kalon ě egyptského ( Rousettus aegyptiacus ) Porteš M, Jahelková H, Horá ček I: Formování harém ů a akustické projevy netopýra velkého (Myotis myotis ) v tubusech dálni čních most ů Zukal J, Berková H, Madaraszová J: WNS a letová aktivita netopýr ů b ěhem hibernace Falková L, Řehák Z: Monitoring jediné jeskynní letní kolonie netopýra velkého, Myotis myotis v České republice Řehák Z, Gajdošík M: Dlouhodobé zm ěny v letové aktivit ě a druhové struktu ře spole čenstva netopýr ů v charakteristických habitatech nivy Odry Lu čan RK, Benda P, Reiter A, Zima J Jr: Spolehlivost druhové determinace tří kryptických netopýr ů ( Myotis alcathoe , M. mystacinus , M. brandtii ) a základní externí morfometrické znaky: údaje z České republiky
Bezobratlí (edafofauna) (Čt 13.30-15.00, posluchárna 5.007) – Tuf Klimeš P, Fayle TM, Janda M, Weiblen GD, Novotný V: Tajemství druhové bohatosti arboreálních tropických mravenc ů: Pro č žije více druh ů v primárních než sekundárních lesích? Schlaghamerský J, Petráková L: Co víme o mravenec lužním ( Liometopum microcephalum ): mýty a fakta Petráková L, Schlaghamerský J: Polymorfismus a potravní teritoria u mravence lužního (Liometopum microcephalum ) Farská J, Prejzková K: Funk ční vlastnosti (functional traits) ve spole čenstvech pancí řník ů a chvostoskok ů a jak je m ění lesnické hospoda ření Špaldo ňová A, Frouz J: Vliv interakcí p ůdní fauny a flory na rozklad organické hmoty v p ůdě
Arachnologie ( Čt 15.30-17.15, posluchárna 5.007) – Řezá č Svojanovská H, Dolanský J, Šafá řová L: Rozší ření a ekologie záp řednice jedovaté Cheiracanthium punctorium (Villers, 1789) (Araneae, Miturgidae) ve východním Polabí Dolanský J: Záp řednice rodu Cheiracanthium ( Araneae, Miturgidae) v jižní Evrop ě a St ředomo ří Žila P, Gajdoš P: Vzácne druhy pavúkov (Araneae) nelesných stanovíš ť Národného Parku Poloniny Gajdoš P, David S: Epigeické pavú čie spolo čenstvá (Araneae) Košských mokradí vytvorených poddolovaním územia banskou činnos ťou Dolejš P, Buchar J, Smrž J: Životní cyklus a snovací aparát slí ďák ů (Araneae: Lycosidae) Raška J, Exnerová A, Štys P: Reakce skákavky Evarcha arcuata na aposematické ploštice Řezáč M, Krejsová K: Why several capturing tactics evolved in woodlice eating Dysdera spiders?
9 Program konference
Seznam poster ů (Poster session – Čt, 9.2.2012, 17.15-18.15) (Foyer PřF; postery budou vystaveny po celou dobu konání konference!)
Bezobratlí (mimo hmyz) BEZ01: Baranová B, Fazekašová D: Čo zvyšuje biodiverzitu po ľnohospodárskej krajiny BEZ02: Čiliak M, Šteffek J: Faunisticky a sozologicky zaujímavé druhy mäkkýšov z náplavov rieky Hron BEZ03: Dolejš P, K ůrka A: Sbírka plachetnatek (Araneae: Linyphiidae) prof. Františka Millera uložená v Národním muzeu v Praze BEZ04: Fen ďa P: Klieštikovce (Acari, Mesostigmata) v brlohoch medve ďa hnedého ( Ursus arctos ) na Slovensku BEZ05: Hed ěnec P, Frouz J, Radochová P, Nováková A, Kaneda S: Potravní interakce v p ůdě v závislosti na typu opadu BEZ06: Košuli č O, Hula V: P ředb ěžné výsledky vlivu ekologického zem ědělství a integrované ochrany vinic na druhovou diverzitu araneofauny vini čních teras jižní Moravy BEZ07: Košuli č O, Hula V, Niedobová J: Affinity of rare species Cheiracanthium pennyi O.P.- Cambridge, 1873 and Cheiracanthium montanum L. Koch, 1877 (Araneae: Miturgidae) to land snail shells – reason for poorly known ecology in the Czech Republic? BEZ08: Kraj čovi čová K: Výskyt druhu Allochernes peregrinus , Lohmander 1939 (Pseudoscorpiones: Chernetidae) v Českom krase ( Česká republika) BEZ09: Krumpálová Z, Énekesová E: Classification of ground living spiders (Araneae) into flooded areas of the Central Europe BEZ10: Kubelová M, Tkadlec E, Václavík T, Široký P: Ekologické niky klíš ťat v sympatrických populacích na jihu Moravy a Slovenska BEZ11: Kuku čková K: Výskyt a charakteristiky raka rie čneho v povodí rieky Sikenica BEZ12: Lipták B, Necpálová K, Stloukal E: Ponto-Caspian amphipods in Danube River with special emphasis on the non-indigenous fauna in Slovak section of the river BEZ13: Nejezchlebová H, Žákovská A, Pechová T, Rašovská T, Barto ňková N: Sb ěry klíš ťat v Brn ě v roce 2011 a analýza promo řenosti klíš ťat patogenními spirochétami BEZ14: Novotná L, Hula V, Š ťastná P: Jak pavouci kolonizují jámový lom BEZ15: Peltanová A, Ju řičková L, Dvo řák L: Ší ření nep ůvodních druh ů v České republice: tmavoretka b ělavá ( Monacha cartusiana ) a páskovka hajní ( Cepaea nemoralis ): areálové zm ěny v pr ůběhu posledních 110 let BEZ16: Petrová D, Hubert J, Erban T: Dynamika produkce alergenních protein ů skladištním rozto čem Tyrophagus putrescentiae BEZ17: Plíšková J, Vallo P, Kova řík F, Š ťáhlavský F: Karyotypová diferenciace alpských štír ů podrodu Alpiscorpius (Scorpiones: Euscorpiidae) BEZ18: Stanko M, Bona M: Ixodes frontalis Panzer, 1795 – nový druh klieš ťa vo faune Slovenska BEZ19: Stašiov S, Troják M, Kertys Š, Urblík P: Stonôžky (Chilopoda) v historických štruktúrach po ľnohospodárskej krajiny Podpo ľania (stredné Slovensko) BEZ20: Šijak A: Charakteristiky, odchyt a transfer raka rie čneho z kame ňolomu Horná Štub ňa na náhradné biotopy BEZ21: Tošenovský E, Kobak J: What makes bivalves aggregate? Experimental study of the Zebra mussels clustering behaviour
10 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
BEZ22: Vitázková B, V ďačný P, Stloukal E: Genetická diverzita raka riavového (Austropotamobius torrentium ) na Slovensku a v krajinách južnej Európy BEZ23: Vojkovská R, Vlá čilová A, Uvíra V: Riziko ohrožení spole čenstev p ůvodních velkých mlž ů slávi čkou mnohotvárnou v pískovnách a lomech St řední Moravy BEZ24: Žižka Z: Anizotropní struktury nalezené u n ěkterých prvok ů
Entomologie ENT01: Babálová M: Predbežné výsledky o biodiverzite denných motý ľov (Rhopalocera) vo vybraných oblastiach Horehronia ENT02: Baláž I, Augustini čová G: Synúzie b ĺch (Siphonaptera) drobných zemných cicavcov (Eulipotyphla, Rodentia) vybraných lokalít Belianskych a Vysokých Tatier ENT03: Barto ňová A, Vlašánek P, Konvi čka M, Marec F: Ekologie a ur čení pohlaví larválních stádií jason ě dymnivkového ENT04: Bedná řová M, Adam V, Jelen F, Borkovcová M: Mealworm as an alternative source of protein for people with kidney disease ENT05: Čížová K, Ko čárek P, Spitzer L: Vliv fragmentace a izolace lesních luk na vybrané skupiny členovc ů ENT06: Hadrava J, Jablonski D, Janšta P, Urbánková H: Výzkum historického i sou časného ší ření kudlanky Mantis religiosa (Linnaeus, 1758) v rámci Evropy ENT07: Hadrava J, Mikát M, Pavlíková A, Uhlíková N, Gruberová P, Janovský Z, Korábek O, Faltýnková J, Dvo řák T, Matoušková E, Požárová D: Prostorová aktivita pest řenek rodu Eristalis (Diptera: Syrphidae) ENT08: Holec V, Kašák J : Tesa řík drsnorohý ( Aegosoma scabricorne ), tajemný obyvatel olomouckého parku ENT09: Holuša J, Lukášová K, Wegensteiner R, Weiser J, Grodzki W, Pernek M: Patogeny Ips cembrae ve st řední Evrop ě: microsporidie a gregariny známé u k ůrovc ů rodu Ips (Coleoptera: Curculionidae) ENT10: Holuša O, Gol J: Pisivky (Psocoptera) v hercynské oblasti – složení taxocenóz ve vegeta čních stupních masívu Králického Sn ěžníku ENT11: Holuša O, Holušová K: Kolik toho víme o rozší ření nejv ětší evropské vážky páskovce velkého Cordulegaster heros (Odonata: Cordulegastridae) ve st řední Evrop ě? ENT12: Holý K: Výskyt lumk ů z pod čeledi Ophioninae (Hymenoptera: Ichneumonidae) v České republice ENT13: Hon ěk A, Martinková Z, Saska P, Dixon AFG: Variabilita frekvencí barevných forem krovek u polymorfního sluné čka Hippodamia variegata ENT14: Janeková K, David S: Vážky (Odonata) štrkoviska Párnica ENT15: Kalová M, Borkovcová M: Brán ěnka Hermetia illucens a biologicky rozložitelné odpady ENT16: Korenko S, Schmidt S, Gibson GAP, Pekár S: Calymmochilus dispar Bou ček & Andriescu, the parasitoid of ant-eating spiders ENT17: Kosejová Z: Dvojkrídlovce (Diptera) jaskyne Píla (Tríbe č, Slovensko) ENT18: Kotyk M, Frynta D, Varadínová Z: Fylogenetická rekonstrukce k řídelních stav ů u šváb ů (Blattaria) ENT19: Kounek F, Sychra O, Čapek M, Literák I: Luptouši rodu Myrsidea (Phthiraptera: Menoponidae) z pták ů čeledi drozdovití (Turdidae) z Kostariky ENT20: Ku řavová K: Co je obsahem trávicího traktu marše pob řežní ( Tetrix tuerki )?
11 Program konference
ENT21: Miklín J, Čížek L: Husto v lužním lese: prom ěny lesa a krajiny při soutoku Moravy a Dyje v posledním století ENT22: Modlinger R: Druhové spektrum šk ůdc ů smrkových šišek v úrod ě 2009/2010 ENT23: Musiolek D, Ko čárek P: Diurnální zm ěny v produkci trusu u marše Tetrix ceperoi (Orthoptera: Tetrigidae) ENT24: Panzarino O, Dobeš P, Vojtek L, Vostal K, Bari G, de Lillo E, Hyršl P: Wax moth (Galleria mellonella ) as a bio-indicator model in ecotoxicological studies on cadmium ENT25: Pr ůchová A, Luhanová D, Prášková M, Veselý P, Fuchs R: Pattern as a key feature in recognition of warningly coloured prey ENT26: Pyszko P, Drozd P: Co chutná bryofágním brouk ům? Analýza chymu vybraných druh ů čeledi Byrrhidae ENT27: Qubaiová J, R ůži čka J: Geometric morphometrics in determining shape variation of subgenus Chrysosilpha (Coleoptera: Silphidae) ENT28: Radová Š: P řisp ěje nová strategie ochrany rostlin k vyšší biodiverzit ě? ENT29: Sadílek D, Vilímová J, Balvín O, Š ťáhlavský F: Srovnávací cytogenetika št ěnice domácí ( Cimex lectularius Linnaeus, 1758) ENT30: Semelbauer M, Kozánek M: Morfológia lariev druhov rodu Calliopum a Lauxania (Diptera: Lauxaniidae) ENT31: Špry ňar P: Rychlá expanze nosatce Orchestes testaceus (Coleoptera: Curculionidae) na území Prahy – příklad dob ře zdokumentované zm ěny v rozší ření ENT32: Štefani čáková K, Aimbetová S: Nové faunistické a ekologické údaje o druhu Dasineura gleditchiae (Osten Sacken, 1866) (Diptera, Cecidomyiidae) na Slovensku ENT33: Trnka F, Stejskal R: Naši rýhonosci – (ne)ohrožení šk ůdci? ENT34: Trnka F, Šipoš J, Kuras T: Nosatci: významná modelová skupina pro predikci ohrožení herbivorních bezobratlých ENT35: Tvardíková K, Novotný V: Voln ě a skryt ě žijící housenky: která strategie se vyplatí v různých prost ředích tropického lesa Papuy Nové-Guiney? ENT36: Varadínová Z, Stejskal V: Pohybová aktivita a eliminácia rusa domového ( Blattella germanica ) na povrchoch čiasto čne ošetrených insekticídom ENT37: Véle A, Holuša J: Jsou mravenci závislí na velikosti lesních sv ětlin? ENT38: Vendl T, Šípek P, Kratochvíl L: Vznik a vývoj pohlavního dimorfismu ve velikosti t ěla u zlatohlávk ů ENT39: Veselý M, Kopecký T, K řivan V, Lukeš P, Pavel F, R ůži čková J, Tuf IH, Záme čník V: Chrán ěné druhy st řevlík ů obývají úhory kolem polí ENT40: Vlk R: Životní cyklus koníka jeskynního ( Troglophilus neglectus ) v polop řirozených podmínkách ENT41: Vond řejc TE, Drozd P: Monitoring vybraných druh ů st řevlíkovitých brouk ů pomocí CMR metod ENT42: Závitkovská L, Kadlec T, Konvi čka M: No ční motýli v NPR Koda ( Český Kras): Který typ stanoviš ť hostí nejcenn ější faunu?
Evolu ční a vývojová morfologie EVM01: Machá čová S, Jandzík D, Krá ľovi č M, Soukup V, Černý R: Role Dlx gen ů v odontogenezi a kraniogenezi bichira ( Polypterus senegalus )
12 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
EVM02: Miklušová Z, N ěmec P: Neuromorfologie zrakového systému mikroftalmických savc ů se zam ěř ením na zrakovou k ůru rypoš ů čeledi Bathyergidae a zrakovou ostrost echolokujících netopýr ů EVM03: Soukup V, Horá ček I, Černý R: Evoluce morfogeneze úst obratlovc ů EVM04: Štundl J, Černý R: Srovnání migrace a morfogeneze neurální lišty u evolu čně důležitých zástupc ů paprskoploutvých ryb s cílem charakterizovat vývojové zdroje kraniofaciální diverzity
Herpetologie HER01: Altmanová M, Kratochvíl L, Pokorná M: Evoluce karyotypu a pohlavních chromozom ů u leguán ů (Squamata: Iguanidae) HER02: Balogová M, Uhrin M: Analýza údajov o rozšírení salamandry škvrnitej ( Salamandra salamandra ) na Slovensku HER03: Bona M, Novotný M, Danko S, Burešová A: Prvé výsledky headstartingu korytna čky mo čiarnej Emys orbicularis (Linnaeus, 1758) v NPR Tajba HER04: Brejcha J, Jarošík V, Je řábková L, Miller V, Šandera M: P ředb ěžné výsledky m ěř ení teplot na sn ůškových lokalitách Trachemys scripta na území ČR HER05: Cikánová V, Šimková O, Frýdlová P, Pr ůšová L, Vejvodová T, Frynta D: Jak se hadi brání – vývoj chování hroznýšovce kubánského v pr ůběhu ontogeneze HER06: Civiš P: Modelování potenciální distribuce Batrachochytrium dendrobatidis v podmínkách ČR HER07: Černická E, Smolinský R, Gvoždík L: Oh řát se nebo být sežrán? Vliv p řítomnosti predátora na behaviorální termoregulaci larev čolk ů HER08: Janí čková B, Rulík M: Potravní ekologie rosni čky zelené ( Hyla arborea ) HER09: Koubová M, Kratochvíl L, Pokorná M: Fylogenetická analýza evoluce karyotyp ů u gekon ů (Squamata: Gekkota) HER10: Kristín P, Gvoždík L: Aplikace pr ůtokové respirometrie u čolk ů HER11: Ma čát Z, Reiter A, Je řábková L: Diverzita velkých čolk ů na Znojemsku HER12: Pol čák D, Gvoždík L: Út ěk nebo chemie? Termální citlivost antipreda čních strategií čolk ů HER13: Smolinský R, Gvoždík L: Hodn ě slunce zabíjí! Aklimatizace vnímavosti k predaci u čolk ů HER14: Tóthová L, Kratochvíl L, Kubi čka L: Jak ovliv ňuje testosteron chování samic gekon číka no čního ( Eublepharis macularius )?
Ichtyologie ICH01: Bartáková V, Bryja J, Reichard M: Genetická struktura halan čík ů rodu Nothobranchius v jižním Mosambiku ICH02: Igondová E: Ichtyofauna rieky Turiec vo vz ťahu k interakciám s kormoránom ve ľkým (Phalacrocorax carbo Linnaeus, 1758) ICH03: Musilová Z, Šlechová V, Bohlen J: Porovnání biogeografie m řenek rodu Nemacheilus a sekavc ů rodu Pangio z jihovýchodní Asie
13 Program konference
Mammaliologie MAM01: Ambros M, Baláž I, Kacerová V, Sedláková B: Spolo čenstvo drobných cicavcov v kolóniách sviš ťa vrchovského tatranského ( Marmota marmota latirostris ) v oblasti Širokého sedla (Belianské Tatry) MAM02: Ambros M, Dudich A, Miklós P, Stollmann A, Žiak D: Krátka správa o stave poznania výskytu a šírenia ryšavky tmavopásej ( Apodemus agrarius ) rok po jej objavení na juhozápadnom Slovensku MAM03: Ba čkor P, Vandžurová A, Judová J, Pristaš P: Staphylococcus nepalensis in the bat (Mammalia: Chiroptera) faeces MAM04: Bendová M, Petrová I, Losík J, Tkadlec E: Circadian activity and mortality of common hamsters in a natural population MAM05: Bolfíková B, Kone čný A, Hulva P: Analýza invazních scéná řů ježk ů na Novém Zélandu pomocí ABC modelování. MAM06: Caltová P, Schneiderová I, Starcová M, Vojar J: Vnitrodruhová variabilita varovných signál ů sysla obecného ( Spermophilus citellus ) MAM07: Čamlík G, Poledníková K, Poledník L, Zápoto čný Š: Monitoring semiakvatických sav čích predátor ů a jejich možný vliv na pta čí kolonie v PR V ěstonická nádrž MAM08: Čepelka L, Suchomel J, Purchart L: Struktura a diverzita spole čenstev drobných zemních savc ů nížinných les ů zem ědělské krajiny st řední Evropy (p řípadová studie ČR) MAM09: Červinka J, Drahníková L, Poláková S, Šálek M: Distribuce a habitatové preference šelem v urbánním prost ředí MAM10: Čížková D, Kreisinger J, Piálek J: Diverzity bakteriálního spole čenstva v gastrointestinálním traktu u divokých populací a inbredních kmen ů myši domácí ( Mus musculus ) MAM11: Frýželková L: Otázky spojené s výstavbou a provozem v ětrných elektráren MAM12: Gardiánová I, Bolechová P, Vallo P, Tomášek V, Svobodová I, Jebavý L: Stanovení poddruh ů rysa ostrovida v evropských zoologických zahradách pomocí analýzy DNA získané neinvazivními metodami MAM13: Gardiánová I, Je řábková Z, Padalíková P, Ry člová V: Potravní obohacení a aktivita orangutan ů MAM14: Gardiánová I, Polláková R: Zhodnocení odchovů tygr ů ussurijských v České republice MAM15: Hiadlovská Z, Rusová N, Vošlajerová Bímová B, Macholán M: Hierarchy and dispersal tendencies in two house mouse subspecies MAM16: Homolka M, Heroldová M, Kamler J: Potravní nabídka: významný faktor pro predikci ohryzu k ůry od hraboš ů MAM17: Kone čný A, Rizzoli A, Hauffe HC: Rodent communities in a changing environment: implications for human health in the Alps – an introduction to the project MAM18: Košná ř A, Rajnyšová R: Habitat preferences of the red deer ( Cervus elaphus) in the mountainous region of the Bohemian Forest. MAM19: Koubínová D, Hulva P, Irwin N, Eliášová K, Zima J: Phylogeny of Pipistrellus -like bats – preliminary results MAM20: Kraj ča T: Konvergence savc ů s vym řelými a recentními terestrickými obratlovci MAM21: Kraj ča T, Kutal M, Kostkan V: Výskyt a migra ční koridory velkých savc ů na Jablunkovsku MAM22: Kropá čková L, Piálek J, Reifová R: Rodi čovské konflikty a speciace u myši domácí
14 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
MAM23: Kukalová M, Gazárková A, Adamík P: Vliv manipulace na úkrytovou aktivitu plcha velkého ( Glis glis ) MAM24: Lišková S, Šimková O, Zelenková M, Landová E, Frynta D: Savci archy Noemovy: Vliv krásy, velikosti mozku a t ělesné velikosti MAM25: Lobbová D : Zaujímavosti zo života sys ľa pasienkového ( Spermophilus citellus ) v priebehu a po ukon čení reštitu čného programu na Slovensku MAM26: Miková E, Uhrin M: Predbežné výsledky štúdia zimnej potravy podkovára južného (Rhinolophus euryale , Chiroptera) MAM27: Mrtka J, Borkovcová M: Pachový ohradník a jeho vliv na velikost mortality srnce obecného ( Capreolus capreolus ) na p říkladu dálni ční komunikace: výsledky po dvou letech MAM28: Na ďo L, Kašová M, Ka ňuch P: Dawn swarming behaviour of the Leisler´s bat (Nyctalus leisleri ) MAM29: Nytra L: Drobní savci r ůzných stanoviš ť zem ědělské krajiny MAM30: Pavlu čík P, Trebatická L, Perälä K, Sundell J, Tkadlec E: The effect of Hantavirus infection on the bank vole metabolic rates MAM31: Rusová N, Hiadlovská Z, Vošlajerová Bímová B, Macholán M: Ontogenesis of aggressive behaviour in two house mouse subspecies MAM32: Sedlá ček F, Šíchová K, Urbánková G, Mlad ěnková N: Behaviorální struktura populace hraboše polního ( Microtus arvalis ) – případová studie MAM33: Schneiderová I: Vokalizace b ělozubky hn ědé ( Suncus murinus ) MAM34: Strnadová M, Hiadlovská Z, Vošlajerová Bímová B, Macholán M: Je voda pro myši neprostupnou bariérou nebo prost ředím hodným pr ůzkumu? MAM35: Šmíd J, Bolfíková B, Brandl P, Hulva P: Genetická determinace komb v evropských zoologických zahradách MAM36: T ěšíková J, Čížková D, Gryssels S, Bryja J, Gouy de Bellocq J: Výzkum arenavir ů a hantavir ů ve východní Africe MAM37: Urban P: Overovanie metódy odhadu návštevnosti vydry rie čnej na Slovensku MAM38: Zemanová H, Bolfíková B, Hejcmanová P, Kolá čková K: Genetická diverzita a fylogeneze Západního poddruhu antilopy Derbyho ( Taurotragus derbianus derbianus ) MAM39: Zima J jr, Lu čan RK, Bryja J: Population genetic structure of Myotis alcathoe , Myotis mystacinus and Myotis brandtii in the Czech Republic
Ornitologie ORN01: Bartikova M, Polacek, Hoi H: Sexual size dimorphism and assortative mating in Passer montanus ORN02: Beránková J, Poláková S, Fuchs R: Jak rozpoznat predátora: klí čové znaky nebo koncept? ORN03: Cibulková A, Veselý P, Fuchs R: Schopnost p ěvc ů rozpoznat výstražný signál a Batesovské mimikry ORN04: Čamlík G, Škorpíková V, Janoška Z: Co víme o nocovištích špa čka obecného ( Sturnus vulgaris ) na jižní Morav ě? ORN05: Diblíková L, Svoboda J, Vermouzek Z, Procházka P, Petrusek A, Petrusková T: Jak vám zpívaj strnadi? Výsledky projektu Ná řečí českých strnad ů ORN06: Fischerová J, Mo řkovský L, Kozmanová A, Reif J, Reifová R: Úloha chromosomu Z ve speciaci dvou druh ů slavík ů
15 Program konference
ORN07: Hlavá čová P: Inventarizace hnízdiš ť kavky obecné ( Corvus monedula ) v aglomeraci Havlí čkův Brod v roce 2011 ORN08: Chrenková M, Šálek M, Dobrý M: Rozšírenie kuvika oby čajného ( Athene noctua ) vo vybraných oblastiach Čiech a Slovenska ORN09: Janská I, Štorchová Z, Strnad M, Landová E, Neková řová T: Rychlost použití stejného vzorce řešení pro novou variantu úlohy u holub ů ( Columba livia ) ORN10: Jiran M, Reif J, Petrusková T, Petrusek A, Vokurková J, Reifová R: Mezidruhová teritorialita u slavíka obecného a slavíka tmavého – první výsledky playbackových experiment ů ORN11: Kameníková M, Rajchard J, Poláková S: Sledování parametr ů hnízd a následné zjiš ťování míry hnízdní predace u rákosníka obecného ( Acrocephalus scirpaceus ) na vybraných lokalitách v CHKO T řebo ňsko. ORN12: Karlíková Z, Veselý P, Fuchs R: Recognition and discrimination of prey by great tits (Parus major ) ORN13: Kašová M, Ka ňuch P: Kvalita teritória posudzovaná z h ľadiska celoro čných možností prežívania rezidentného druhu Sitta europaea ORN14: Králová T, Promerová M, Bryjová A, Albrecht T, Bryja J: Variation of the major histocompatibility complex genes in the Grey Partridge ( Perdix perdix ; Galliformes) ORN15: Krkavcová E, Kreisinger J, Jav ůrková V, Hyršl P, Hyánková L: Vliv a funkce antimikrobiálních protein ů v bílku u prekociálních pták ů ORN16: Linhart P, Jaška P, Fuchs R: Syllable rate increase in aggressive interactions between chiffchaff males: a signal or a by-product? ORN17: Majerová V, Fischerová J, Reif J, Procházka P, Reifová R: Mechanismy speciace u rákosník ů rodu Acrocephalus ORN18: Matrková J, Remeš V: Prospívá ko ňadrám když berou vitamíny? Vliv suplementace vitaminu E na mlá ďata sýkory ko ňadry. ORN19: Mina řík T, N ěmec M, Poláková S, Fuchs R: Jaké informace p řináší varovná vokalizace ťuhýka obecného? ORN20: Nácar D, Tesa řová M, Landová E, Neková řová T, Fuchs R: Prostorová kognice pták ů založená na abstraktních zrakových stimulech – porovnání dvou prostorových uspo řádání experimentu. ORN21: Ondrová M, Tryjanowski P, Jerzak L: Kłopot: unikátní čapí kolonie v Polsku! ORN22: Pavelka K: Hnízdní ornitocenózy p řírodních a p řirozených les ů Moravskoslezských Beskyd v letech 1983–1996 ORN23: Rudá M, Melišková M, Kovarik A: From German Donaueschingen to Romanian Danube Delta: The Danube Wide Monitoring of Little Ringed Plover ( Charadrius dubius ) and Sand Martin ( Riparia riparia ) ORN24: Slobodník R, Baláž M: Vplyv nízkej teploty a vysokého úhrnu zrážok na hniezdenie muchárika bielokrkého v dvoch regiónoch Slovenska. ORN25: Suvorov P, Ková ř V, Heneberg P: Využití nového hnízdního biotopu je asociováno se zm ěnou ve frekvenci a druhovém složení smíšených kolonií b řehule říční ( Riparia riparia ) ORN26: Syrová M, N ěmec M, Bendová L, Poláková S, Fuchs R: V ěrohodnost atrapy a intenzita mobbingu ťuhýka obecného ( Lanius collurio ) ORN27: Šotnár K, Tulis F, Obuch J: Dlhodobé sledovanie potravy zimujúcich myšiarok ušatých (Asio otus , L. 1758.) v Bojniciach (stredné Slovensko)
16 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
ORN28: Šulc M, Procházka P, Čapek M, Honza M: UV – účinná zbra ň p ři rozpoznávání parazitických vajec?
17 Abstrakta p řednášek a poster ů
ABSTRAKTA P ŘEDNÁŠEK A POSTER Ů (řazena abecedn ě podle autor ů)
Evoluce karyotypu a pohlavních chromozom ů u leguán ů (Squamata: Iguanidae)
ALTMANOVÁ M (1), KRATOCHVÍL L (1), POKORNÁ M (1,2) (1) Katedra ekologie, P řF UK, Praha; (2) Ústav živo čišné fyziologie a genetiky, AV ČR, Lib ěchov
Leguáni jsou jednou z nejpo četn ějších skupin šupinatých plaz ů čítající p řibližn ě 1030 druh ů. Jelikož tato skupina b ěhem své evoluce patrn ě prošla n ěkolikrát obdobím rychlé radiace, vztahy mezi hlavními liniemi byly doposud velmi nejasné. Na základ ě jednoho z recentních kladogram ů jsme vypracovali fylogenetickou analýzu s cílem vysledovat trendy karyotypové evoluce leguán ů. Nejrozší řen ější karyotyp t ěchto ješt ěrů (a častý i u sesterských agam a dalších skupin šupinatých plaz ů) je složen z 12 makrochromozom ů a 24 mikrochromozom ů a patrn ě se jedná o ancestrální karyotyp. Z analýzy vyplývá, že tempo karyotypové evoluce bylo nerovnom ěrné a u n ěkterých druhov ě bohatých rod ů (zejména rody Anolis , Liolaemus a Sceloporus ) docházelo k významným p řestavbám; p řesto i v t ěchto rodech je karyotyp fylogeneticky zna čně konzervativní. A čkoliv práv ě šupinatí plazi celkov ě vykazují vysokou variabilitu v determinaci pohlaví (environmentáln ě i genotypov ě ur čené pohlaví) a typu pohlavních chromozom ů (XX/XY či ZW/ZZ), leguáni jsou v tomto ohledu skupinou konzervativní. Nebyl u nich doposud popsán p řípad environmentáln ě ur čeného pohlaví a pohlavní chromozomy u druh ů, kde byly detekovány, jsou typu XX/XY nebo od tohoto systému odvozené neopohlavní chromozomy X1X1X2X2/X1X2Y. Morfologicky jde nej čast ěji o mikrochromozomy, výjime čně se m ůže jednat i o makrochromozomy jako nap říklad u rodu Polychrus . U řady druh ů nebyly pohlavní chromozomy odhaleny klasickými metodami, z řejm ě z d ůvodu nízkého stupn ě jejich diferenciace. Ke vzniku neopohlavních chromozom ů došlo pravd ěpodobn ě nejmén ě desetkrát nezávisle. (P OSTER )
Spolo čenstvo drobných cicavcov v kolóniách sviš ťa vrchovského tatranského ( Marmota marmota latirostris ) v oblasti Širokého sedla (Belianské Tatry)
AMBROS M (1), BALÁŽ I (2), KACEROVÁ V (3), SEDLÁKOVÁ B (3) (1) Štátna ochrana prírody SR, Správa Chránenej krajinnej oblasti Ponitrie, Nitra; (2) Katedra ekológie a environmentalistiky, Fakulta prírodných vied, Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Nitra; (3) Štátna ochrana prírody SR, Správa TANAP, Liptovský Mikuláš
V rokoch 2008 až 2010 bolo do oblasti Širokého sedla (1825,5 m n.m.) prenesených zo Západných Tatier za ú čelom obnovenia populácie sviš ťa vrchovského tatranského 12 jedincov
18 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 tohto druhu. V ďalších rokoch mali prírastky sviš ťov na sledovanej lokalite z časti stúpajúcu tendenciu: rok 2009 – 4 jedince, rok 2010 – 10 jedincov, rok 2011 – 7 jedincov. Po poslednom sčítaní v roku 2011, bolo zistených 436 nôr (stav z roku 2007 bol 35 nôr). V sú časnosti tu žije 32 sviš ťov v nieko ľkých kolóniach. Za ú čelom zistenia štruktúry a diverzity spolo čenstiev drobných cicavcov v novovznikajúcich kolóniach sviš ťa vrchovského sme v septembri 2011 realizovali kontrólny odchyt mikromamálií. Na sto pascí kladených do línie a exponovaných v teréne dve noci sme na vybraných stanovištiach, ktoré predstavovali okraj dvoch svištích kolónií zistili 20 jedincov drobných terestrických cicavcov patriacich k nasledovným druhom: Microtus agrestis (Linnaeus, 1761), Microtus nivalis Martins, 1842, Microtus tatricus Kratochvil, 1952, Sorex araneus Linnaeus, 1758. Všetky cicavce boli vyšetrené na ektoparazity. Cielený výskum zameraný na spolo čenstvá drobných cicavcov a ich možný vplyv na úspešnos ť repatriacie sviš ťa vrchovského tatranského v Belianskych Tatrách (prenos patogénov a pod.) je plánovaný na nasledujúce roky. (P OSTER )
Krátka správa o stave poznania výskytu a šírenia ryšavky tmavopásej ( Apodemus agrarius ) rok po jej objavení na juhozápadnom Slovensku
AMBROS M (1), DUDICH A (2), MIKLÓS P (3), STOLLMANN A (4), ŽIAK D (3) (1) Štátna ochrana prírody SR, Správa Chránenej krajinnej oblasti Ponitrie, Nitra; (2) Banská Štiavnica; (3) Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta, Univerzita Komenského, Bratislava; (4) Hurbanovo
Ryšavka tmavopása ( Apodemus agrarius ) bola v časti jej areálu na území Slovenska po prvý krát zistená z oblasti Podunajskej roviny v auguste roku 2010. Na siedmich lokalitách tu bolo odchytených 26 jedincov (10 samíc a 16 samcov). Vzhľadom na najbližšie, do tej doby známe lokality výskytu tohto druhu na území Slovenska, Česka, Rakúska a Ma ďarska vyslovili autori predpoklad, že jedince zistené v oblasti Podunajskej nížiny expandujú na územie Slovenska (prekonajúc tok Dunaja) zo stanovíš ť severozápadného Ma ďarska. Na základe získaných poznatkov boli vyslovené prognózy ďalšieho smeru a rýchlosti šírenia druhu. Rok po objavení ryšavky tmavopásej v južnej časti Podunajskej roviny bol zistený jej výskyt na ďalších lokalitách tejto časti Slovenska. Nové nálezy však situáciu okolo nejasností okolo pôvodu a ďalšieho šírenia druhu ešte viac zdramatizovali. V roku 2011 bol potvrdený výskyt aj na miestach známych z roku 2010. Za neo čakávané však možno považova ť nálezy druhu na lokalitách v NPR Šur (k.ú. Jur pri Bratislave), Vrbové (k.ú. Kolárovo) a v oblasti Čenkovskej nivy (k.ú. Mužla). Spojnica bodov týchto lokalít sa tiahne v d ĺžke cca 110 km severozápadným smerom, od svahov Malých Karpát, severnou čas ťou Podunajskej roviny, južnou čas ťou
19 Abstrakta p řednášek a poster ů
Hronskej pahorkatiny až k toku Dunaja približne v miestach, kde opúš ťa naše územie. Od hraníc recentného areálu ryšavky tmavopásej v oblasti Podunajskej roviny sú tieto lokality vzdialené cca 25 až 60 km. Vo svetle sú časných poznatkov o výskyte a expanzii druhu v oblasti juhozápadného Slovenska javí sa požiadavka intenzívneho a cieleného celoplošného mapovania ako vysoko aktuálna. Výsledky týchto aktivít by mali uspokojivo zodpoveda ť na otázky o pôvode populácie ryšavky tmavopásej na juhozápadnom Slovensku, ako aj o o čakávanom smere a rýchlosti ďalšej expanzie v tomto priestore. (P OSTER )
Predbežné výsledky o biodiverzite denných motý ľov (Rhopalocera) vo vybraných oblastiach Horehronia
BABÁLOVÁ M Ústav krajinnej ekológie SAV, Bratislava
Denné motýle (Rhopalocera) ako typický predstavitelia travinno – bylinných a krovinných biotopov sú čoraz viac využívané ako ukazovatele kvality a zachovalosti biotopov. Považujú sa za bioindikátory životného prostredia a za organizmy vhodné pre hodnotenie lokálneho stavu biotopov, environmentálnych podmienok a stavu biodiverzity. Výskum spolo čenstiev denných motý ľov bol realizovaný v roku 2011 v Horehronskej oblasti, na lú čnych a pasienkových biotopoch katastrálnych území obcí Telgárt a Šumiac v nadmorskej výške cca 900 m n. m., kde boli jedince sledované modifikovanou transektovou metódou na nasledovných biotopoch: intenzívne pasienky spásané ovcami a hovädzím dobytkom, lúky rekultivované a intenzívne kosené, extenzívne kosené lúky, lúky zarastajúce v rôznych sukcesných štádiách a vlhké slatinné lúky. Po čas výskumu bolo na všetkých výskumných plochách zaznamenaných 49 druhov denných motý ľov, pri čom druhovo najpo četnejšou čeľaďou bola čeľaď Nymphalidae s po čtom 16 druhov. V skúmanej oblasti bol na vlhkej lúke zaznamenaný ohrozený druh denného motý ľa európskeho významu Maculinea teleius . V zaznamenanom druhovom spektre sa tiež vyskytovali druhy Argynnis niobe a Lycaenna hippothoe , ktoré patria v rámci EÚ medzi ohrozené druhy denných motý ľov. Najvyššie druhové bohatstvo, diverzitu a vyrovnanos ť vykazovali extenzívne kosené lúky a vlhké slatinné biotopy, ktoré najvyššou mierou prispievajú k celkovej biodiverzite skúmaného územia. Naopak intenzívne kosené a spásané lúky s výskytom euryekných druhov, vykazovali najnižšie druhové bohatstvo. Zistené prvé výsledky nazna čujú, že vplyvom intenzívneho obhospodarovania lú čnych porastov a naopak ich zarastaním dochádza v krajine k strate mozaiky biotopov a následne k ochudob ňovaniu ich motýlej fauny.
20 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Príspevok vznikol v rámci projektu: 2/0192/09 - "Fytocenologická a ekologická charakteristika prirodzených a človekom ovplyvnených lesných a nelesných biotopov vo vybraných územiach vysokých pohorí Západných Karpát"
(P OSTER )
Staphylococcus nepalensis in the bat (Mammalia: Chiroptera) faeces
BAČKOR P (1), VANDŽUROVÁ A (2), JUDOVÁ J (1), PRISTAŠ P (1,2) (1) Katedra biológie a ekológie, FPV, Univerzita Mateja Bela, Banská Bystrica; (2) Ústav fyziológie hospodárskych zvierat SAV, Košice
Gram-positive cocci occurred as individual cells, in pairs, and in irregular, grapelike clusters are placed to the genus Staphylococcus . The genus includes at least forty species. Most are harmless and reside normally on the skin and mucous membranes of upper respiratory tract of humans and other organisms. Some species show specificity in host range and occur more frequently on some animals than on distantly related host species. In 2003 S. nepalensis species was described from respiratory tract of goat in the Himalaya region. S. nepalensis belongs to the S. saphrophyticus group of staphylococci and similar strains were observed recently in human clinical material. In our experiments, S. nepalensis was found to be a dominant cultivable bacterium in 5–7 years old bats faeces (guano) from summer roosts colony of Myotis myotis and Myotis bythii in the central Slovakia. From 30 randomly selected isolates on the non-selective medium (Nutrient agar no. 2) 28 were identified as S. nepalensis by MALDI-TOF analysis. Observed low variability of cultivated micro organism from bats faeces is in clear discrepancy with studies of microorganisms from cave guano. The predominance of S . nepalensis could be probably correlated with the age of guano as staphylococci represent of about 30% of cultivable bacteria in 1 year old guano sample. The S. nepalensis occurrence in guano could pose a potential hazard on human health and other experiments will be necessary to understand the risks associated with this species in the faeces of bats.
This study was supported by Grants: VEGA 2/0066/11 and UGA I-09-00-23.
(P OSTER )
Synúzie b ĺch (Siphonaptera) drobných zemných cicavcov (Eulipotyphla, Rodentia) vybraných lokalít Belianskych a Vysokých Tatier
BALÁŽ I, AUGUSTINI ČOVÁ G Katedra ekológie a environmentalistiky, Fakulta prírodných vied, Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
V priebehu teriologického výskumu v rokoch 2009–2011 bolo na 18 lokalitách, v lesných a nelesných biotopoch Belianskych, Vysokých Tatier a Podtatranskej brázdy odchytených 707 exemplárov, 11 druhov drobných zemných cicavcov z radov Rodentia ( Apodemus flavicollis , A.
21 Abstrakta p řednášek a poster ů sylvaticus , Microtus agrestis , M. subterraneus , M. tatricus , Clethrionomys glareolus , Chionomys nivalis ) a Eulipotyphla ( Sorex araneus , S. minutus , S. alpinus , Neomys fodiens ). Náhodne bol odchytený 1 jedinec Muscardinus avellanarius , 1 jedinec Mustela nivalis a priamo bol pozorovaný 1 exemplár Sicista betulina . Blchy boli získané na 12 lokalitách, zo srsti 10 druhov hostite ľov, 4 druhov hmyzožravcov: Sorex araneus , Sorex minutus , Sorex alpinus , Neomys fodiens a 6 druhov hlodavcov: Apodemus flavicollis , Clethrionomys glareolus , Microtus tatricus , M. subterraneus , M. agrestis , Chionomys nivalis mirhanreini . Determinovaných bolo 17 druhov b ĺch: Hystrichopsylla talpae (Curtis, 1826); Hystrichopsylla orientalis (Smit, 1956); Atyphloceras nuperus (Jordan, 1931); Ctenophthalmus agyrtes (Heller, 1896); Ctenophthalmus uncinatus (Wagner, 1898); Palaeopsylla soricis (Smit, 1960); Doratopsylla dasycnema (Rothschild, 1897); Rhadinopsylla integella (Jordan et Rothschild, 1921); Leptopsylla segnis (Schönherr, 1816); Peromyscopsylla bidentata (Kolenati, 1860); Peromyscopsylla silvatica (Meinert, 1896); Peromyscopsylla fallax (Rothschild, 1909); Nosopsyllus fasciatus (Bosc, 1801); Amalaraeus penicilliger (Rosický, 1955); Amalaraeus arvicolae (Ioff, 1950); Megabothris turbidus (Rothschild, 1909); Megabothris rectangulatus (Wahlgren, 1903). Uvedenou metodikou zberu b ĺch zo srsti hostite ľov bola zistená nízka intenzita napadnutia (0,46) s najvyššou intenzitou napadnutia u druhov Sorex alpinus (3), Microtus agrestis (1,43) a Neomys fodiens (0,9). Najvä čšiu po četnos ť dosahovali druhy b ĺch C. agyrtes , P. soricis a M. turbidus.
Výsledky výskumu boli financované z projektu KEGA č. 012UKF-4/2011 Teriológia efektívne a zaujímavo - TEREZA.
(P OSTER )
Výskyt p ůvodce chytridiomykózy u obojživelník ů Kamerunu
BALÁŽ V (1), LITERÁK I (1), KOPECKÝ O (4), GVOŽDÍK V (2,3) (1) Ústav biologie a chorob voln ě žijících zví řat, Fakulta veterinární hygieny a ekologie,Veterinární a farmaceutická univerzita Brno; (2) Zoologické odd ělení, Národní muzeum, Praha; (3) Laborato ř molekulární ekologie, Ústav živo čišné fyziologie a genetiky, Akademie v ěd České republiky, v.v.i., Lib ěchov; (4) Katedra zoologie a rybá řství, Fakulta agrobiologie, potravinových a p řírodních zdroj ů, Česká zem ědělská univerzita v Praze
Batrachochytrium dendrobatidis je parazitická houba ze skupiny Chytridiomycota, která u obojživelník ů zp ůsobuje nemoc chytridiomykózu. B.dendrobatidis má širokou hostitelskou specifitu, pro mnohé druhy je siln ě patogenní a v sou časné dob ě patrn ě dosahuje globálního rozší ření. Uvažuje se, že p ůvodním zdrojem B. dendrobatidis jsou africké drápatky rodu Xenopus široce využívané v biologickém a medicínském výzkumu. Dosud nejstarší potvrzený záznam B. dendrobatidis z Afriky je z drápatky p ůvodem z Kamerunu z r. 1933, ale v recentních populacích její p řítomnost nebyla potvrzena. My jsme se zam ěř ili na zpracování materiálu z
22 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Kamerunu z posledních let. Část vzork ů tvo řily kožní st ěry ze živých obojživelník ů z roku 2010 (n= 104) a zbytek byly vzorky z muzejní kolekce kamerunských obojživelník ů z roku 2009 (n = 289). Vzorky pocházely ze zástupc ů čeledí Hyperoliidae, Petropedetidae, Phrynobatrachidae, Pipidae, Ptychadenidae, Ranidae a Rhacophoridae. Detekce p řítomnosti B. dendrobatidis byla provedena pomocí real-time qPCR. U vzork ů ze živých jedinc ů jsme zaznamenali jeden pozitivní exemplá ř ( Phlyctimantis leonardi , Hyperoliidae). Prevalence B. dendrobatidis 1 % podle našich výsledk ů z živých jedinc ů byla výrazn ě nižší než v oblastech, ze kterých jsou známé masové úhyny. Z 297 muzejních vzork ů bylo 58 pozitivních jedinc ů (20% prevalence), ale nelze u nich vylou čit kontaminaci vzork ů v terénu vzájemným dotykem jednotlivých jedinc ů při jejich sb ěru. Výskyt B. dendrobatidis v Kamerunu se jeví jako mozaikovitý, byl potvrzen na devíti z 35 lokalit. Na základ ě toho, že nebyli zaznamenáni uhynulí ani evidentn ě nemocní jedinci a podle výsledk ů qPCR, kdy intenzita infekce pozitivních jedinc ů byla nízká až st řední (odpovídající chronickým infekcím), lze p ředpokládat, že výskyt B. dendrobatidis v Kamerunu je dlouhodobý a enzootický.
Práce byla podpo řena granty IGA VFU číslo 73/2011FVHE a MŠMT číslo LC06073.
(P ŘEDNÁŠKA )
Analýza údajov o rozšírení salamandry škvrnitej ( Salamandra salamandra ) na Slovensku
BALOGOVÁ M (1), UHRIN M (2) (1) Ústav biologických a ekologických vied PF UPJŠ, Košice; (2) Ústav biologických a ekologických vied PF UPJŠ, Košice
Salamandra škvrnitá ( Salamandra salamandra ) patrí napriek relatívne skrytému spôsobu života v lesnatých oblastiach k najbežnejším druhom obojživelníkov. Faunistické údaje sú však roztrúsené prevažne v regionálnej literatúre alebo neuverej ňované. Excerpovali sme dostupné údaje o rozšírení salamandry škvrnitej na Slovensku z publikovaných prác (viac ako 60 bibliografických jednotiek) ako aj nepublikované údaje (viac ako 300 záznamov z databázy istb Štátnej ochrany prírody, vlastné nepublikované údaje). V práci analyzujeme viac ako 800 georeferencovaných záznamov o výskyte salamandry z rôznych lokalít a orografických celkov Slovenska. Údaje analyzujeme z h ľadiska preskúmanosti územia krajiny a habitatu okolia lokalít. Zameriavame sa taktiež na analýzu výškovej distribúcie salamandry škvrnitej na území. (P OSTER )
23 Abstrakta p řednášek a poster ů
Čo zvyšuje biodiverzitu po ľnohospodárskej krajiny
BARANOVÁ B, FAZEKAŠOVÁ D Katedra ekológie, Fakulta humanitných a prírodných vied PU v Prešove
Aj ke ď túto skuto čnos ť vä čšina autorov v svojich prácach neuvádza, je nepochybné, že pri umiest ňovaní zemných pascí využívajú stabilné a opticky výrazné terénne prvky akými sú napr. st ĺpy elektrického vedenia apod. Tie u ľah čujú orientáciu v teréne a vyh ľadávanie pascí, čím sa predchádza ich tzv. strácaniu. Význam takéhoto ú čelového umiest ňovania pascí sa zvyšuje predovšetkým v homogénnom prostredí s permanentným narúšaním ako orná pôda, alebo kosené trávne porasty. Z praktického h ľadiska nie je možné v blízkom okolí st ĺpov vykonať agrotechnické zásahy. Tým v po ľnohospodárskej krajine vznikajú plôšky malých rozmerov, v rámci ktorých zostáva zachovaná flóra podobná prirodzenej vegetácii okrajov polí a nelesnej krovinovej vegetácii. Takýto, aj ke ď maloplošný, avšak v porovnaní s ornou pôdou diverzifikovaný habitat môže by ť pre prežívanie prítomnej pôdnej fauny potenciálne dôležitý. Na základe našich výsledkov z prieskumu epigeickej pôdnej makrofauny po ľnohospodárskej krajiny porovnávame zastúpenie jednotlivých radov v rámci celkovo ôsmich stanovíš ť trávnych porastov a ornej pôdy s umiestnením pascí pri st ĺpoch elektrického vedenia a mimo nich. Zastúpenie menej vagilných radov triedy Chilopoda, Diplopoda a radu Isopoda bolo v rámci pascí umiestnených pri st ĺpoch vyššie. Blízke okolie elektrických st ĺpov, ktoré nie je priamo zasiahnuté orbou a kosením tak môže pre pôdnu makrofaunu a predovšetkým jej detritofágnu zložku predstavova ť mikrohabit, ktorý umož ňuje jej prežívanie aj vo vysoko narúšanom prostredí. Elektrické st ĺpy tak môžu pri udržiavaní diverzity po ľnohospodárskej krajiny plni ť podobnú úlohu, ako nelesná stromová a krovinová vegetácia. Zárove ň by bolo druhej strane potrebné túto skuto čnos ť zoh ľadni ť pri plánovanej lokalizácii pascí s oh ľadom na ciele výskumu a následne pri interpretácii získaných výsledkov. (P OSTER )
Genetická struktura halan čík ů rodu Nothobranchius v jižním Mosambiku
BARTÁKOVÁ V, BRYJA J, REICHARD M Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Brno
Halan číci rodu Nothobranchius jsou drobné, krátkov ěké ryby. Obývají izolované periodické tůně ve východoafrické savan ě. Líhnou se krátce po za čátku období deš ťů a b ěhem n ěkolika týdn ů dosahují pohlavní dosp ělosti. Dožívají se maximáln ě jednoho roku, poté hynou b ěhem období sucha. Jikry pak z ůstávají v p ůdě až do dalšího období deš ťů . Rod Nothobranchius dnes zahrnuje 57 platných druh ů. P ředm ětem této studie byly dva druhy na jižní hranici areálu rodu –
24 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 jihomozambický druh N. furzeri z oblasti povodí řek Incomati, Limpopo, Chefu a jeho sesterský druh N. kadleci z území st ředního Mozambiku mezi řekami Save a Zambezi. Cílem bylo zjistit genetickou strukturu zkoumaných populací a z ní odvodit, jakým zp ůsobem halan číci kolonizují nové lokality. V úvahu p řipadá disperze dosp ělc ů b ěhem velkých záplav či disperze jiker na t ěle velkých býložravc ů, kte ří využívají t ůně jako napajedla. Celkem bylo zgenotypováno 126 jedinc ů druhu N. kadleci a 673 jedinc ů druhu N. furzeri na 13 mikrosatelitových lokusech. Vzorky byly sesbírány na 40 lokalitách pokrývajících jejich celý známý areál rozší ření. Prezentovány jsou p ředb ěžné výsledky genetické struktury zjišt ěné pomocí Bayesiánské analýzy a dalších klasických popula čně-genetických analýz. Genetické rozdíly mezi jednotlivými populacemi byly vysoké, a to i v p řípad ě lokalit vzdálených pouze n ěkolik kilometr ů. Areály obou druh ů byly výrazn ě geneticky strukturovány. Překvapivým zjišt ěním je role hlavních tok ů velkých řek (Save, Limpopo) jako bariér toku gen ů, což je u ryb naprosto unikátní situace (populace ryb bývají strukturovány podle povodí, bariéry jsou typické mezi povodími). Z p ředb ěžných výsledk ů se zdá, že kolonizace nových lokalit je zajiš ťována b ěhem záplav a disperze jiker na t ělech migrujících býložravc ů hraje minimální roli.
Projekt je finan čně podpo řen GA ČR, č. 206/09/0815.
(P OSTER )
Sexual size dimorphism and assortative mating in Passer montanus
BARTIKOVA M (1,2), POLACEK (1,2), HOI H (1) (1) Konrad Lorenz Institute for Ethology, University of Veterinary Medicine, Vienna; (2) Institute of Zoology, Slovak Academy of Sciences, Bratislava
We studied different morphological traits in a wild population of tree sparrows in populations in Lower Austria during years 2009–2011. However our model species is considered to be sexually monomorphic in morphological traits, in contrast with this assumption we found significant sexual size dimorphism for tarsus, wing and tail length and males were on average also heavier than females. Tree sparrows mated assortatively by tarsus length and throat patch characteristics (length, width) – the strongest assortative mating occurred for tarsus length and throat badge length and remained significant after controlling for other morphological traits, suggesting that it was not an artifact of assortative mating for body size. Males with long throat patch mated with females with long throat patch and this trait in males was also positively correlated with their condition, which indicates that this trait could be a sexually selected trait by both sexes. The feather ornaments (colour of head and width of white wing stripe) was also analyzed for sexual dimorphism in this species.
25 Abstrakta p řednášek a poster ů
As far as we know there are no published studies on this topic in our studied species and also evolution of female ornaments is poorly understood. In our future study we would also like to investigate signal function of male and female breast patch for parental care and its relation to breeding success. (P OSTER )
Ekologie a ur čení pohlaví larválních stádií jason ě dymnivkového
BARTO ŇOVÁ A (1), VLAŠÁNEK P (1,2), KONVI ČKA M (1,2), MAREC F (1,2) (1) P řírodov ědecká fakulta, Jiho česká univerzita, České Bud ějovice; (2) Entomologický ústav BC AV ČR, České Bud ějovice
V populacích dosp ělc ů jason ě dymnivkového, Parnassius mnemosyne , p řevažují samci nad samicemi. Jestliže je primární pom ěr pohlaví 1:1, musí se v období mezi oplodn ěním vají ček a dobou letu dosp ělc ů stát n ěco, co pom ěr pohlaví vychýlí. Nabízí se odlišná mortalita sam čích a sami čích housenek. Housenky jason ě dymnivkového byly sbírány na jižní Morav ě v b řeznu až kv ětnu 2010 (56 ks) a 2011 (22 ks). K nález ům jsme zaznamenávali charakter biotopu. Housenky jsme nacházeli výhradn ě na oslun ěných místech v listnatých lesích (typicky hranice les–paseka či p ři lesních cestách), bu ď p římo na dymnivce, nebo v její blízkosti. Vždy šlo o dymnivku nízkou ( Corydalis pumila ). Pohlaví v ětšiny motýl ů lze v larválním stádiu ur čit pomocí tzv. sex-chromatinu, který lze pozorovat jen v somatických jádrech sami čích bun ěk, neboť jej tvo ří pohlavní chromosom W. U sledovaného druhu však na preparátech z Malpighiho trubic žádný sex-chromatin nebyl zjišt ěn. Následn ě jsme se zam ěř ili na p říčinu tohoto unikátního jevu. Vyšet ření karyotypu potvrdilo dříve popsaný haploidní po čet chromosom ů n=29, tj. o 1 chromosom nižší než u p říbuzného jason ě červenookého, P. apollo , u n ěhož se sex-chromatin tvo ří. Další analýza ukázala, že samice nesou pár pohlavních chromosom ů typu neo-WZ vzniklý fúzí p ůvodních pohlavních chromosom ů s párem autosom ů, což je p říčinou absence tvorby sex-chromatinu. Využití sex- chromatinu pro identifikaci pohlaví larev jason ě dymnivkového není tedy možné. Proto jsme u larev z r. 2011 ur čovali pohlaví pitvou dle p řítomnosti ovárií nebo testes (lze jen od 3. instaru výše) a zjistili 16 samic a 6 samc ů, což je v rozporu s o čekávaným výsledkem, který ale mohl být zkreslen sb ěrem a malým po čtem vzork ů. Do budoucna zvažujeme identifikaci pohlaví larev srovnáním dávky pohlavn ě vázaných gen ů metodou kvantitativní PCR.
Financováno GA ČR (P505/10/2167). D ěkujeme všem spolupracovník ům p ři náro čném hledání housenek v terénu.
(P OSTER )
26 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Mealworm as an alternative source of protein for people with kidney disease
BEDNÁ ŘOVÁ M (1), ADAM V (2), JELEN F (3), BORKOVCOVÁ M (4) (1) Institute of Service of information technology, Mendel University in Brno; (2) Department of Chemistry and Biochemistry, Faculty of Agronomy, Mendel University in Brno; (3) Institute of Biophysics, Academy of Sciences of the Czech Republic, v.v.i., Brno; (4) Department of Zoology, Fisheries, Hydrobiology and Apiculture, Faculty of Agronomy, Mendel University in Brno
Aim of this work was to determine if the larvae of Tenebrio molitor (mealworms) can be an alternative source of protein for people with kidney disease. Samples of mealworm were analysed for amount of protein and purines and amino acids composition. Results were compared with egg white and chicken meat. Mealworm contains 54% protein in dry matter (43%). Limiting amino acid in mealworm is phenylalanine. Mealworm contains 0,5 mg of purines per 100g of food, that is less than chicken and egg white. Therefore mealworm may be suitable as an alternative source of protein for people with kidney disease. (P OSTER )
Circadian activity and mortality of common hamsters in a natural population
BENDOVÁ M (1), PETROVÁ I (1), LOSÍK J (1), TKADLEC E (1,2) (1) Katedra ekologie a ŽP, P řF UP v Olomouci; (2) Ústav biologie obratlovc ů AV ČR v.v.i., Brno
Population abundances of the common hamster ( Cricetus cricetus ) have declined considerably throughout Europe over last decades. This has drawn attention to studying its behaviour in natural populations as most data to date come from the lab. In an attempt to get more insights into social relations and circadian activity in a natural environment, we combined the demographic study with a system of automatic recording of spatial activity in a population situated at the periphery of Olomouc. From June to September in 2011, we life-captured and marked hamsters by passive transponders. In 4 out of 34 burrows, we measured movement activity of marked hamsters using active minutes. We also radiotracked 7 hamsters to see how hamsters use their burrows and what mortality factors operate in a study plot. We obtained data on spatial activity of 8 individuals. They exhibited a clear circadian pattern with two maxima, one at dawn and the other at twilight. However, a certain level of activity was recorded during daily hours. Analysis of movements between burrows did not confirmed aboveground activity. Out of 7 radiotracked hamsters, only 1 individual survived until September. From the remaining 6, 3 were killed by predators, 1 died from disease, 1 was found drowned and 1 died of an unclear cause. These results indicate that the circadian pattern of activity is very flexible and that the population studied suffers from high mortality, especially imposed by predators. (P OSTER )
27 Abstrakta p řednášek a poster ů
Mapování českých motýl ů? Vybrané čeledi s no ční aktivitou
BENEŠ J (1), KEPKA P (2), KONVI ČKA M (1,2) (1) Entomologický ústav BC AV ČR, České Bud ějovice; (2) P řírodov ědecká fakulta Jiho české univerzity, katedra zoologie, České Bud ějovice
V rámci celostátního mapování motýl ů jsou, vedle dat o denních motýlech, systematicky sbírána i data k vybraných čeledím motýl ů no čních – skupin ě „Macrolepidoptera“, zatím bez nejpo četn ějších (Geometridae, Noctuidae) a taxonomicky obtížných (Psychidae, Sesiidae) čeledí. Pro ČR se jedná o 198 druh ů, tedy po čet srovnatelný s denními motýly. Ke konci roku 2011 bylo získáno 135 298 údaj ů o historickém či sou časném výskytu. Po čet údaj ů je asi p ětkrát nižší, než je údaj ů denních motýlech, umož ňuje ale p ředb ěžné hodnocení stavu skupiny. V ČR 7 druh ů (3,5 %) vyhynulo, 28 (14,1 %) je kriticky ohroženo, 36 (18,1 %) je ohroženo, 114 není ohroženo (57,6 %) a 4 expandují (2 %). Podíl vyhynulých a ohrožených druh ů je menší než u denních motýl ů (tam 12 % vyhynulých, 54 % ohrožených), zato podíl kriticky ohrožených druh ů je obdobný (14 %). Ohrožení souvisí se stanovištní preferencí (ohroženy druhy řídkých les ů, lesostepí a stepí, v bezpe čí druhy stinných les ů) a taxonomickou p říslušností (ohroženy druhy z čeledí Arctiidae a Lasiocampidae, neohroženy Notodontidae a Sphingidae). Připravovaný „proatlas“ též ukazuje na málo prozkoumané oblast a m ěl by poskytnout základ pro d ůkladn ější mapování sledovaných skupin.
Financováno Agenturou ochrany p řírody, Ministerstvem životního prost ředí (SP/2d3/62/08) a GA ČR (P505/10/2167).
(P ŘEDNÁŠKA )
Morfológia „novoobjaveného“ druhu slepúcha z Apeninského polostrova
BENKOVSKÝ N (1), GVOŽDÍK V (2,3), MORAVEC J (2), JANDZÍK D (1,4) (1) Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta UK v Bratislave; (2) Zoologické odd ělení, Národní muzeum, Praha; (3) Sekce evolu ční biologie a genetiky obratlovc ů, ÚŽFG AV ČR,Lib ěchov; (4) Department of Ecology and Evolutionary Biology (EBIO), University of Colorado, USA
Slepúchy ( Anguis , Reptilia) tvoria komplex piatich druhov. Taliansky slepúch ( Anguis sp.) so zatia ľ nedoriešenou nomenklatúrou obýva oblas ť južne od Álp na Apeninskom polostrove a v JV Francúzsku a pravdepodobne aj v južnom Švaj čiarsku. Na severe areálu sa stýka s areálom druhu A. fragilis , s ktorým bol donedávna považovaný za konspecifický. Taliansky druh prekvapivo zaujíma v druhovom komplexe bazálnu pozíciu, hoci fylogenetické vz ťahy na báze rodu ostávajú nedostato čne vyriešené. Zaujímalo nás preto, či je tento taxón diferencovaný aj vo fenotype. Takmer všetky taxonomicky významné znaky zdie ľa taliansky slepúch s druhom A. fragilis , odlišuje sa však relatívne dlhším chvostom u oboch pohlaví a s tým súvisiacim vyšším
28 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 po čtom podchvostových štítkov. Oproti A. fragilis má tiež o nie čo vyššiu frekvenciu výskytu úplne vzájomne oddelených prefrontálnych štítkov (typ C). Ani jeden znak však nie je výlu čne diagnostický, čo vysvet ľuje dlhé unikanie tohto druhu pozornosti taxonómov. Ke ďže najbližšie príbuzný druh A. cephallonica sa morfologicky pomerne výrazne odlišuje od všetkých ostatných druhov slepúchov, ktoré sú si vzájomne ve ľmi podobné, pravdepodobnou hypotézou je, že je fenotypovo najderivovanejší. Morfologické znaky talianskeho slepúcha, ktorými sa líši od svojho najbližšie príbuzného, avšak sa nelíši od druhu A. fragilis , pravdepodobne predstavujú pleziomorfie slepúchov, alebo alternatívne, môžu byť výsledkom konvergentnej evolúcie. (P ŘEDNÁŠKA )
Jak rozpoznat predátora: klí čové znaky nebo koncept?
BERÁNKOVÁ J, POLÁKOVÁ S, FUCHS R Katedra zoologie, P řF JU, České Bud ějovice
Rozpoznání predátora je pro ko řist velmi d ůležité, ale p řesný mechanismus kategorizace není dodnes zcela znám. Jednou z možností je, že zví řata využívají ke kategorizaci klí čové znaky daného stimulu. Podle jiného názoru mají zví řata obecný koncept, jak má predátor vypadat, a jednotlivé znaky nejsou p ři rozpoznávání d ůležité. V rámci série pokus ů testujících teorii znak ů jsme testovali reakci sýkory ko ňadry ( Parus major ) na d řev ěnou atrapu krahujce ( Accipiter nisus ), holuba ( Columba livia f. domestica ) a chimér mezi nimi, které se lišily o čima, zobákem nebo celou hlavou. Podle PCA os se chování rozd ělilo na stresové (varování, vzty čování čepi čky, pod řepávání), excitované (posedávání, p řeletování, prohlížení atrap, klování do vybavení klece) a žraní (slune čnice, klování do kuku řičné podestýlky). Z výsledk ů vyplývá, že sýkory jsou schopny velmi dob ře rozlišit mezi predátorem a ne- predátorem. Atrapa krahujce u sýkor vyvolává klasické stresové chování, p řítomnost atrapy holuba stresov ě nep ůsobí a sýkory se v ěnují p ředevším žraní. Zm ěna celé hlavy vyvolala u sýkor intenzivní zájem o prezentovanou atrapu, který se projevoval častým p řibližováním k atrap ě a prohlížením. Prezentace chimér s odlišným zobákem nevyvolala u testovaných sýkor žádný pr ůkazný rozdíl v chování oproti kompletní atrap ě. Oproti tomu zám ěna o čí zp ůsobila, že sýkory reagovaly stresovým chováním i na chiméru holuba s krahuj číma o čima. To, že sýkory reagovaly na zám ěnu celé hlavy spíše zvýšeným zájmem o atrapu než stresovým chováním, nazna čuje, že mají ur čitý koncept, jak má predátor vypadat a pokud je tento koncept narušen, neposuzují již atrapu jako nebezpe čnou. Na druhou stranu výrazná stresová reakce na drav čí typ oka dokládá, že oko z řejm ě p ři rozpoznávání predátora jako
29 Abstrakta p řednášek a poster ů klí čový znak funguje. Naše výsledky tedy ukazují, že p ři rozpoznávání predátor ů využívají sýkory pravd ěpodobn ě kombinaci klí čových znak ů i konceptu. (P OSTER )
Živo čišné druhy popsané z území České republiky (1758–2011)
BEZD ĚK J Ústav zoologie, rybá řství, hydrobiologie a v čela řství, Mendelova univerzita, Brno
Celkem se poda řilo zaregistrovat 3071 taxon ů popsaných z území ČR, z čehož 1679 taxon ů bylo popsáno z Čech, 1112 z Moravy, 257 z území jak Čech, tak i Moravy a ve 23 p řípadech nelze lokality jednozna čně p řiřadit k Čechám či Morav ě. Z uvedeného celkového po čtu taxon ů připadá 1814 na v sou časnosti platná jména druh ů/poddruh ů. Z našeho území je známo zhruba 34 800 druh ů živo čich ů, tudíž 5,21 % taxon ů bylo popsáno p římo z území České republiky. Jména dalších 1021 taxon ů jsou v sou časnosti synonyma, 136 nomina dubia , 3 nomina oblita , 2 jména byla potla čena Mezinárodní komisí pro zoologickou nomenklaturu a v 95 p řípadech se nepoda řilo sou časný status zjistit. Nejvyšší po čet taxon ů (666) p řipadá na blanok řídlý hmyz, následují dvouk řídlí (608), rozto či (331), brouci (315) a motýli (156). Nejstarší zaregistrovaný popis je z roku 1775 – Musca dorsalis Fabricius, 1775 (Diptera) s lokalitou „ habitat in Bohemiae pratis “. Auto ři, kte ří popsali nejvíce druh ů z České republiky, jsou Augustin Hoffer – 125 druh ů (Hymenoptera), Jind řich Uzel – 103 druh ů ( Collembolla , Thysanoptera) a Zden ěk Bou ček – 95 druh ů (Hymenoptera). Během p řípravy této knihy se poda řilo „znovuobjevit“ popisy n ěkolika zcela zapomenutých druh ů, nap ř.: motýli Phalaena frumentata J. Mayer, 1781 a Tinea flavicostella Zeller, 1839; blanok řídlí Chrysis candens Preyssler, 1791, Apis cincta Preyssler, 1793, Ichneumon flavifrons Preyssler, 1793 a I. leucopalpus , 1793 či saran če Acrydium striatum Preyssler, 1793. Po konzultacích se specialisty bude alespo ň u n ěkterých z nich vhodné či dokonce nutné vy řešit v budoucnu jejich taxonomický status. Je t řeba zd ůraznit, že po čet druh ů nelze v žádném p řípad ě považovat za kone čný. Zcela ur čit ě se nepoda řilo podchytit všechny taxony doposud popsané z našeho území a mnoho dalších nových druh ů bude jist ě popsáno v budoucnu. Stejn ě tak status jednotlivých taxon ů bude podléhat zm ěnám v závislosti na nov ě publikovaných v ědeckých pracech. (P ŘEDNÁŠKA )
30 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Extrémn ě rychlé dospívání u halan čík ů rodu Nothobranchius
BLAŽEK R, POLA ČIK M, REICHARD M Odd ělení ekologie ryb, ÚBO AV ČR, v.v.i., Brno
Anuální halan číci rodu Nothobranchius obývají efemérní t ůně africké savany. V přirozených podmínkách je délka jejich postembryonálního života limitována délkou období deš ťů , respektive existencí savanových t ůní. Takto krátký životní cyklus je zachován také p ři chovu v zajetí. P ředpokládá se, že adaptace na prost ředí savanových t ůní vedla k evoluci životní strategie, která maximalizuje rychlost r ůstu a pohlavního dospívání. V našich experimentech jsme použili dva druhy mozambických halan čík ů, Nothobranchius furzeri a Nothobranchius kadleci . Jedná se o sesterské druhy, jejichž areál se rozkládá v oblasti silného gradientu srážek a s tím související délky trvání období deš ťů , potažmo existencí savanových t ůní. V pokusech sledujících jednotlivé složky životní strategie u dvou populací každého druhu jsme zaznamenali extrémn ě rychlé pohlavní dospívání. Pohlavní dosp ělosti dosáhli n ěkte ří jedinci již d říve než za 4 týdny. Takto rychlé pohlavní dospívání je unikátní nejen mezi rybami, ale také mezi obratlovci obecn ě. Nejzajímav ější je skute čnost, že dosp ělci nevykazují typické paedomorfní znaky ostatních extremn ě krátkov ěkých ryb (nap ř. hlavá či z korálových útes ů či miniaturní kaprovité ryby izolovaných pralesních t ůní), jako je existence larválního ploutevního lemu či absence n ěkterých ploutví. Halan číci N. furzeri a N. kadleci tedy dokáží pohlavn ě dosp ět v rekordním čase i p ři zachování typického (morfologicky nezkráceného), ontogenetického vývoje kostnatých ryb.
Tato studie byla finan čně podpo řena grantem GA ČR P506/11/0112.
(P ŘEDNÁŠKA )
Analýza invazních scéná řů ježk ů na Novém Zélandu pomocí ABC modelování
BOLFÍKOVÁ B (1), KONE ČNÝ A (2), HULVA P (1) (1) Katedra zoologie, P řF UK, Praha; (2) Department of Biodiversity and Molecular Ecology, Research Innovation Centre, Fondazione E. Mach, S. Michele all'Adige, Italy
Ježek západní ( Erinaceus europaeus ) byl na Nový Zéland introdukován b ěhem konce 19. století. Podle historických záznam ů a dotazníkových dat m ěli být první jedinci vysazeni na jihu jižního ostrova (Dunedin), odkud se dostali na po čátku 20. století až na severní ostrov. Dnes je popula ční velikost stabilní a v n ěkterých oblastech se provádí um ělá redukce stav ů. V naší práci jsme pomocí mtDNA potvrdili p říslušnost novozélandské populace k linii pocházející z Velké Británie. Dále bylo pomocí 10 mikrosatelitových lokus ů zanalyzováno 22 jedinc ů ze zakladatelské populace a 190 z p ěti populací Nového Zélandu.
31 Abstrakta p řednášek a poster ů
Podle analýzy v programu Powsim byl po čet jedinc ů i lokus ů dostate čný k nalezení signálu v popula ční struktu ře. Nebyla potvrzena isolation by distance. Program Structure podpo řil rozd ělení na 4 populace, které byly použity jako základní jednotky pro ABC analýzy. Program DIY ABC umož ňuje testování a priori definovaných scéná řů . Pro ú čel této studie byla vytvo řena sada možných pr ůběhů invaze. V datech byl nalezen signál, který prokázal obrácený sm ěr ší ření, než jaký byl zjišt ěn pomocí historických dat a to sm ěrem ze severního ostrova na ostrov jižní. Výsledky demonstrují výhody molekulárních marker ů a moderních postup ů popula ční genetiky při podrobné analýze demografické historie expandující populace.
Bolfíková B. je podporována stipendiem m ěsta Ostrava
(P OSTER )
Prvé výsledky headstartingu korytna čky mo čiarnej Emys orbicularis (Linnaeus, 1758) v NPR Tajba
BONA M (1,2), NOVOTNÝ M (3), DANKO S (3), BUREŠOVÁ A (3) (1) Parazitologický ústav SAV, Košice; (2) Univerzita P.J. Šafárika v Košiciach, Ústav biologických a ekologických vied, Prírodovedecká fakulta, Košice; (3) Fauna Carpatica, Košice
V posledných desa ťro čiach sa headstarting stal základným nástrojom manažmentu mnohých ohrozených druhov plazov, vrátane morských, suchozemských, ale aj sladkovodných korytna čiek. Predstavuje umelý odchov vyliahnutých jedincov po čas prvého obdobia života, ktoré je najkritickejšou fázou ich vývoja. Názory vedcov a ochranárov na túto metódu sa zna čne rozchádzajú. Okrem pozitív, niektorí poukazujú na problémy súvisiace s prenosom rôznych chorôb do vo ľne žijúcej populácie, iní na možné abnormálne správanie ako je zmena únikovej vzdialenosti ap. V NPR Tajba na juhovýchodnom Slovensku v blízkosti obce Streda nad Bodrogom (48°23´N, 21°47´E), sme v rámci programu na záchranu druhu headstrting použili v roku 1999. Odobrali sme 18 korytna čiek z dvoch rôznych hniezd (n 1=9, n 2=9). Na porovnanie vplyvu headstartingu sme na jar v roku 2000 otvorili ďalšie dve hniezda z predchádzajúceho roku a vybrali z nich 14 korytna čiek (n 3=8, n 4=6). Porovnaním rozmerov a mortality jedincov všetkých štyroch znášok sme zaznamenali významné rozdiely vo ve ľkosti, ako aj v znížení mortality umelo prezimovaných jedincov. Spätným odchytom troch jedincov sme zistili aj prírastok hmoty za 10 rokov života vo vo ľnej prírode. Dve samice sme odchytili priamo na kladisku, čo nazna čuje dosiahnutie ich pohlavnej zrelosti. Tieto jedince boli opatrené vysiela čom a budú na ďalej telemetricky sledované. Výsledky použitia headstatingu v NPR Tajba sú aj napriek niektorým pozitívnym faktom stále nejasné a funk čnos ť či nefunk čnos ť tejto metódy ukáže až čas. (P OSTER )
32 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Fidelita k hniezdnemu miestu Slovenskej populácie korytna čky mo čiarnej Emys orbicularis (Linnaeus, 1758)
BONA M (1,2), NOVOTNÝ M (3), DANKO S (3), BUREŠOVÁ A (3) (1) Parazitologický ústav SAV, Košice; (2) Univerzita P.J. Šafárika v Košiciach, Ústav biologických a ekologických vied, Prírodovedecká fakulta, Košice; (3) Fauna Carpatica, Košice
Korytna čka mo čiarna Emys orbicularis (Linnaeus, 1758) je jeden zo štyroch pôvodných sladkovodných druhov korytna čiek vyskytujúcich sa v Európe. Na mnohých miestach je jej výskyt už len ostrov čekovitý, u nás predstavuje kriticky ohrozený druh. Vernos ť k hniezdnemu miestu bola popísaná u rôznych živo číšnych druhov kladúcich vajcia (vtáky, ryby, plazy). U korytna čiek je známa najmä u morských druhov, ale objavujú sa aj práce popisujúce fidelitu u sladkovodných korytna čiek. V štúdii zo Slovenska, ktorá prebehla v rokoch 1998 až 2009 v Národnej prírodnej rezervácii Tajba na juhovýchodnom Slovensku v blízkosti obce Streda nad Bodrogom (48°23´N, 21°47´E), sme zaznamenávali dátumy a miesta kladenia jednotlivých korytna čiek. Z 39 korytna čiek bolo do testu vernosti zaradených osem, ktoré kládli viac ako 4 krát. Štatistické zhodnotenie vzdialenosti hniezdnych miest ukázalo, že pä ť z ôsmich samíc vykazujú vernos ť k hniezdnemu miestu. Kladenie korytna čiek sa za čína v polovici mája a pokra čuje až do konca júna. Priemerná vzdialenos ť medzi znáškami jednej korytna čky je 138 m a priemerná vzdialenos ť znášok od vody je 349 m. V období výskumu kládlo 6 korytna čiek dva krát za rok s priemerným odstupom 24 dní. Získané informácie opisujú priestorové a časové nároky korytna čky mo čiarnej na úspešné rozmnožovanie čo by mohlo pomôc ť ú činnejšej ochrane tohto druhu V NPR Tajba ale aj na iných podobných lokalitách Európy. (P ŘEDNÁŠKA )
Předb ěžné výsledky m ěř ení teplot na sn ůškových lokalitách Trachemys scripta na území ČR
BREJCHA J (1), JAROŠÍK V (2), JEŘÁBKOVÁ L (3), MILLER V (4), ŠANDERA M (1,5) (1) Katedra zoologie, P řF UK v Praze; (2) Katedra ekologie, P řF UK v Praze; (3) Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha; (4) Naturaservis s.r.o., Hradec Králové; (5) Muzeum p řírody Český ráj, Ji čín
Želva nádherná ( Trachemys scripta ) je na území ČR p říležitostný nep ůvodní druh (casual species), který se zde pokouší o rozmnožování. V letech 2008–2011 jsme zaznamenali celkem 13 hlášení pokusu o rozmnožování. Jako pokus o rozmnožování jsme hodnotili pozorování mlá ďat (v 5 p řípadech), pozorování snášení nebo nálezy zbytk ů po sn ůšce (v 8 p řípadech). Pouze ve 4 p řípadech uvedl autor pozorování snášení datum. Želvy snášeli ve 2 p řípadech v první polovin ě července, 1 v srpnu a 1 v kv ětnu. Sn ůšky byly pozorovány na lokalitách:
33 Abstrakta p řednášek a poster ů
Brn ěnská p řehrada, DDM Karviná, okolí Prahy, Proboštské jezero u Staré Boleslavi, Vyškovické t ůně Ostrava, Zoo Dv ůr Králové, Zoo Ohrada Hluboká n. Vlt., Zoo Plze ň. V sezón ě 2011 jsme rozmístili teplotní dataloggery pro zaznamenávání teploty substrátu na lokality: Botanická zahrada P řF UK v Praze, Proboštské jezero, vinice Lobkowicz Vehlovice, Zoo D ěč ín, Zoo Ohrada, Zoo Plze ň. Dataloggery byli umis ťovány v 1. polovin ě července, 12cm hluboko do substrátu bez vegeta čního pokryvu, do jižn ě orientovaného svahu nebo do roviny. Doba m ěř ení byla min. 100 dní od položení. Teploty byly zaznamenávány po 15 min. V následující sezón ě bude m ěř ení pokra čovat. (P OSTER )
Morfologická a genetická variabilita Simulium colombaschense (Diptera: Simuliidae) zo strednej a juhovýchodnej Európy
BRÚDEROVÁ T Katedra zoológie, PriF UK, Bratislava
Simulium colombaschense (Scopoli, 1780) je jedným z druhov mušiek, ktoré v minulosti spôsobovali v Európe zna čné hospodárske škody. Napriek zvýšenej pozornosti, ktorú tomuto druhu venovali mnohí autori na ďalej zostáva problémom rozlišovanie medzi S. colombaschense a blízko príbuzným druhom Simulium voilense Serban, 1960. Pod ľa opisov je S. voilense druh ve ľmi podobný, avšak charakteristický pre menšie toky, zatia ľ čo S. colombaschense je typické pre prudko te čúce úseky ve ľkých riek. S. voilense bolo ale neskôr nájdené aj na lokalitách spolu so S. colombaschense . Oba druhy sú známe z Balkánu, severného Talianska, Dunaja a niektorých jeho prítokov. Znaky, v ktorých sa tieto dva druhy líšia, sú pod ľa jednotlivých autorov: po čet dýchacích nití a štruktúra kokónu kukiel, tvar zubov submenta a po čet lú čov vo ve ľkom filtra čnom vejári lariev a tvar gonosterna samcov. Tieto znaky boli sledované na jedincoch z piatich lokalít – z riek Dunaj a Belá (Slovensko), Adige (Taliansko), Mureš (Rumunsko) a Aliakmonas (Grécko). Žiaden z uvedených znakov nebolo možné použi ť na jednozna čnú determináciu, vo všetkých bol zaznamenaný prekryv hodnôt. Ďalším hodnoteným znakom bola genetická variabilita v úseku mitochondriálneho génu pre cytochróm c oxidázu I. Sekvencie v tomoto úseku génu boli porovnané medzi ôsmimi jedincami (z ktorých dva boli jednozna čne ur čené ako S. colombaschense ) z troch lokalít – zo slovenského úseku Dunaja, z talianskej rieky Adige a rumunskej rieky Mureš. Následne boli tieto sekvencie porovnané so sekvenciami zodpovedajúceho úseku génu u ďalších dvoch príbuzných druhov – Simulium reptans (Linnaeus, 1758) a Simulium galeratum Edwards 1920. Všetky jedince ur čené ako S . colombaschense resp. S. voilense boli navzájom podobné a rozdiely medzi nimi zodpovedali vnútrodruhej variabilite aká bola pozorovaná v rámci druhov S. reptans a S. galeratum . Na
34 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 základe molekulárnych dát u jedincov S. colombaschense resp. S. voilense neboli identifikované rozdielne populácie. (P ŘEDNÁŠKA )
Kryptická diverzita hlodavc ů jihovýchodní Afriky
BRYJA J (1), MAZOCH V (2), PATZENHAUEROVÁ H (1), MIKULA O (1,3), ŠUMBERA R (2) (1) Odd ělení popula ční biologie, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Studenec; (2) Katedra zoologie PřF JU, České Bud ějovice; (3) Ústav živo čišné fyziologie a genetiky AV ČR, v.v.i., Brno
Hlodavci tvo ří významnou sou část v ětšiny suchozemských ekosystém ů a mají rovn ěž nemalý význam i pro člov ěka (a ť už jako významní zem ědělští šk ůdci, p řenaše či chorob nebo zdroj protein ů). Hlodavci jsou savci a jako takovým jim byla v minulosti v ěnována velká pozornost a alespo ň v některých oblastech sv ěta (nap ř. Evropa či severní Amerika) pat ří mezi nejlépe prozkoumané skupiny organism ů. Toto však zdaleka neplatí pro většinu tropických oblastí, kde často chybí i základní údaje o jejich systematice a taxonomii, o ekologii jednotlivých druh ů ani nemluv ě. Intenzivní využívání nových, zejména molekulárn ě- genetických, p řístup ů v poslední dekád ě umožnilo vytipovat skupiny hodné dalšího taxonomického výzkumu a nazna čilo skute čný rozm ěr druhové diverzity hlodavc ů. Během posledních p ěti let se ve spolupráci s řadou lokálních institucí poda řilo našemu týmu nashromáždit úctyhodný materiál cca 4500 jedinc ů hlodavc ů z rozsáhlého území jihovýchodní Afriky (zhruba od jižního Mosambiku po severní Ke ňu), který je pr ůběžn ě analyzován rovn ěž z taxonomického hlediska. V přednášce budou prezentovány vybrané výsledky získané kombinací molekulárn ě-genetických a morfometrických metod zejména u myšovitých hlodavc ů (nap ř. rody Grammomys , Hylomyscus , Gerbilliscus , Mus atd.). I když n ěkteré analýzy dosud nejsou finalizovány, tak výsledky zcela jednozna čně nazna čují, že v sou časnosti popsaná druhová diverzita hlodavc ů v tropických oblastech je výrazn ě podhodnocená.
Projekt je podporován grantem GA ČR, č. P506-10-0983.
(P ŘEDNÁŠKA )
Vnitrodruhová variabilita varovných signál ů sysla obecného ( Spermophilus citellus )
CALTOVÁ P (1), SCHNEIDEROVÁ I (2), STARCOVÁ M (2), VOJAR J (1) (1) Katedra ekologie, FŽP ČZU Praha;(2) Katedra zoologie, P řF UK, Praha
Sysel obecný ( Spermophilus citellus ) vydává v p řítomnosti predátor ů a lidí varovné signály, které se nej čast ěji skládají ze dvou odlišných element ů. První má tém ěř konstantní frekvenci, zatímco druhý je mnohem více frekven čně modulován. N ěkte ří jedinci mohou vydávat varovné
35 Abstrakta p řednášek a poster ů signály skládající se pouze z jednoho elementu, p řičemž chyb ějícím m ůže být jak první, tak i druhý element. Tato problematika nebyla dosud podrobn ěji zkoumána a z ůstává otázkou, zda má vynechávání jednotlivých element ů ve varovných signálech sysl ů n ějaký funk ční význam. V této studii jsme analyzovali 3704 varovných signál ů od 71 dosp ělých jedinc ů (43 samic a 28 samc ů) a 75 mladých, dosud nep řezimovavších mlá ďat (34 samic a 41 samc ů) pocházejících ze šesti lokalit ČR. Zjiš ťovali jsme, zdali se užívání jednotlivých typ ů varovných signál ů liší mezi pohlavími a mezi dosp ělci a mlá ďaty. Nahrávky v ětšiny sysl ů (63%) obsahovaly více typ ů varovných signál ů, pouze 49 jedinc ů (34%) používalo výhradn ě varovné signály skládající se z obou element ů a 4 jedinci (3%) používali výhradn ě varovné signály skládající se jen z prvního elementu. Bez ohledu na pohlaví a v ěk, sysli vydávali nej čast ěji varovný signál skládající se z obou element ů, mén ě často pouze první element s konstantní frekvencí a nejmén ě často druhý, frekven čně modulovaný element χ= 160.68, p <10 –6). Nenašli jsme tedy zatím žádný rozdíl v používání jednotlivých typ ů varovných signál ů mezi samci a samicemi ani mezi dosp ělými jedinci a mlá ďaty.
Výzkum byl finan čně podpo řen IGA FŽP ČZU Praha a grantem MŽP VaV SP/2d4/61/08.
(P OSTER )
Schopnost p ěvc ů rozpoznat výstražný signál a Batesovské mimikry
CIBULKOVÁ A, VESELÝ P, FUCHS R Přírodov ědecká fakulta, Jiho česká univerzita v Českých Bud ějovicích
Batesovské mimikry je dlouho známý jev, kdy neškodný organismus napodobuje, nej čast ěji výstražným zbarvením a vzorem, jedovatého či nechutného tvora a díky tomu je chrán ěn p řed predátory. V laboratorních experimentech jsme testovali: 1) reakce čty ř druh ů p ěvc ů na um ěle vytvo řeného batesovského mimika rum ěnice pospolné ( Pyrrhocoris apterus ); 2) vliv p ředchozí potravní zkušenosti na míru ochrany tohoto mimika. Jako predátory jsme použili p ěvce ze dvou různých čeledí: sýkoru ko ňadru ( Parus major ) a sýkoru mod řinku ( Cyanistes caeruleus ) z čeledi sýkorovitých (Paridae), rehka domácího ( Phoenicurus ochruros ) a červenku obecnou ( Erithacus rubecula ) z čeledi drozdovitých (Turdidae). Um ělého batesovského mimika p ředstavoval šváb argentinský ( Blaptica dubia ) nesoucí na svrchní stran ě t ěla samolepící papírový štítek s červeno- černým vzorem rum ěnice pospolné. Šváb argentinský se štítkem s hn ědým vzorem švába sloužil jako nevýstražná kontrolní ko řist. U všech druh ů jsme p ředpokládali p ředchozí znalost rum ěnice pospolné z p řírody. Polovina pták ů každého druhu byla p řed pokusem nau čena žrát šváby (bez štítk ů), druhá polovina dostávala jen mou čné červy. Ptáci se lišili v reakci na výstražný signál um ělého batesovského mimika. Sýkory ko ňadry a červenky obecné rozlišovaly vzor rum ěnice
36 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 jako výstražný signál a odmítaly jej, zatímco sýkory mod řinky a rehci domácí ned ělali rozdíl mezi ko řistí se štítkem rum ěnice a ko řistí se štítkem švába (sýkora ko ňadra p = 0,0530, červenka obecná p = 0,0033, sýkora mod řinka p = 0,9880, rehek domácí p = 0,9999). Pro chování sýkor mod řinek a rehk ů domácích se nabízejí dv ě možná vysv ětlení: vzor rum ěnice pospolné pro n ě není tak silným vystražným signálem (p řípad rehka domácího), nebo jsou tito ptáci schopni odhalit pravou tvá ř batesovského mimika (p řípad sýkory mod řinky). Ptáci, kte ří m ěli p ředchozí potravní zkušenost se šváby, napadali ko řist se štítkem rum ěnice stejn ě často jako ko řist se štítkem švába (p = 0,9265). (P OSTER )
Jak se hadi brání – vývoj chování hroznýšovce kubánského v pr ůběhu ontogeneze
CIKÁNOVÁ V, ŠIMKOVÁ O, FRÝDLOVÁ P, PRŮŠOVÁ L, VEJVODOVÁ T, FRYNTA D Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta UK, Praha
Sledovali jsme chování necelých dvouset jedinc ů hroznýšovce kubánského ( Epicrates angulifer ) b ěhem každoro čního focení a m ěř ení, u nejstarších to znamená sledování od narození až po dosp ělost. Tito hadi žijí na Kub ě, tj. ostrov ě bez v ětších predátor ů. Jediný živo čich, který je schopný je n ějak ohrozit je št ětinatec kubánský ( Solenodon cubanus ), hmyzožravec vážící maximáln ě jeden kilogram, pro dosp ělé jedince tedy nep ředstavuje hrozbu. Zajímalo nás tudíž, jestli se liší antipreda ční chování mlá ďat a dosp ělých jedinc ů hroznýšovce a kde p řesn ě dochází ke zm ěně. Antipreda ční chování jsme rozd ělili do dvou skupin. Do první pat ří aktivn ější chování, které se uplat ňuje hned jak si had všimne možné hrozby (úto čení a kousání), do druhé chování pozorované pouze po uchopení hada (defekace, použití repelentních látek). Zjistili jsme, že mladší mlá ďata, zejména v prvních týdnech po narození, používají tém ěř výhradn ě chování z první skupiny. Zhruba v jednom roce života, kdy hadi vyrostou natolik, že št ětinatec postupn ě přestává být hrozbou a za číná se z n ěj stávat potenciální ko řist, hadi za čínají p řepínat na chování z druhé skupiny. U dosp ělých se pak úto čnější chování prakticky nevyskytuje. (P OSTER )
Modelování potenciální distribuce Batrachochytrium dendrobatidis v podmínkách ČR
CIVIŠ P Katedra ekologie, Fakulta životního prost ředí, Česká zem ědělská univerzita v Praze
Moderní doba s sebou p řinesla dostupnost detailních environmentálních dat, spolu s levnými a výkonnými po číta či. Obojí vedlo k rychlému vývoji a nár ůstu využití predik čního modelování environmentálních nárok ů druh ů a jejich geografické distribuce. Pro n ěkteré druhy jsou k
37 Abstrakta p řednášek a poster ů dispozici podrobná data o jejich prezenci/absenci na konkrétních lokalitách, což umož ňuje využití standardních statistických metod. Antropogeni čtí p ůvodci nových nemocí se budou pravd ěpodobn ě vyskytovat i nadále a jejich vliv poroste. Aplikace modelování tak rozši řuje možnosti výzkumu ší ření emergujících nemocí. Rizikový p řístup p ři jejich sledování proto m ůže vylepšit jejich v časnou detekci. V tomto p řísp ěvku p ředstavuji jednu z možností modelování distribuce Batrachochytrium dendrobatidis (Bd); p ůvodce závažné nemoci obojživelník ů. Nemoc má na sv ědomí likvidaci nejmén ě 34 druh ů žab a byla dosud identifikována u více než 350 druh ů obojživelník ů v Evrop ě, Asii, Africe, celé Americe i Austrálii. Za pomoci metody maximální entropie (MaxEnt) byla sestavena mapa potenciální distribuce Bd vycházející z pozitivních nález ů tohoto patogenu u populací českých obojživelník ů (8 lokalit, 5 druh ů; Bufo bufo , Pelophylax sp., Bombina bombina , Bombina variegata , Ichthyosaura alpestris ). Na základ ě detekcí z ČR a okolních stát ů lze p řítomnost Bd o čekávat u všech domácích druh ů obojživelník ů. Pro zvýšení v ěrohodnosti modelu je t řeba dále vzorkovat i populace ostatních druh ů, v modelu dosud nezahrnutých. Z prostorového hlediska lze o čekávat ostr ůvkovité rozší ření nemoci po celé ČR, p řičemž v oblastech hust ě obydlených a člov ěkem zcela p řem ěněných není vylou čena její vyšší kumulace. Výsledky modelování mohou specifikovat nejvhodn ější management a zp ůsob omezení ší ření chytridiomykózy z potenciáln ě infikovaných lokalit do nových míst.
Výzkum byl podpo řen VGA FŽP ČZU v Praze, č. 42110-1312-3116
(P OSTER )
Monitoring semiakvatických sav čích predátor ů a jejich možný vliv na pta čí kolonie v PR Věstonická nádrž
ČAMLÍK G, POLEDNÍKOVÁ K, POLEDNÍK L, ZÁPOTO ČNÝ Š ALKA Wildlife, o. p. s., Lidé řovice
Přírodní rezervace V ěstonická nádrž (Pta čí oblast St řední nádrž vodního díla Nové Mlýny) představuje v rámci ČR nejvýznamn ějším hnízdišt ě rybáka obecného ( Sterna hirundo ) a racka chechtavého ( Chroicocephalus ridibundus ), a je také jediným pravidelným hnízdišt ěm racka černohlavého ( Larus melanocephalus ), r. bou řního ( L. canus ) a r. b ělohlavého ( L. cachinnans ) v ČR. Hnízdí a zimuje zde řada vrubozobých (Anseriformes). Cílem pr ůzkumu bylo zjistit ty druhy savc ů, které mohou predovat hnízda na zemi hnízdících pták ů v pta čích koloniích na ostrovech. Pr ůzkum prob ěhl v říjnu a listopadu r. 2009 a v kv ětnu, červnu a srpnu r. 2010 n ěkolika neinvazivními metodami. Byla použita za řízení na
38 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 zachycení stop (monitorovací rafty a pr ůchozí tunýlky), fotopasti, byly sledovány pobytové znaky a zaznamenávána náhodná pozorování. Pr ůzkumem byl zjišt ěn pravidelný výskyt devíti druh ů savc ů: bobr evropský ( Castor fiber ), hryzec vodní ( Arvicola terrestris ), ondatra pižmová ( Ondatra zibethica), myšice ( Apodemus sp.), nutrie říční ( Myocastor coypu ), kuna skalní ( Martes foina ), vydra říční ( Lutra lutra ), prase divoké ( Sus scrofa ), srnec obecný ( Capreolus capreolus ); ob časný výskyt potkana ( Rattus norvegicus ) a jednou byli zaznamenáni tcho ř tmavý ( Mustela putorius ), norek americký (Mustela vison ) a mýval severní ( Procyon lotor ). Sezónn ě se vyskytují hranostaj ( Mustela erminea ) a liška obecná ( Vulpes vulpes ). Celkový po čet zjišt ěných druh ů st ředn ě velkých až velkých savc ů je 15. Norek, potkan a mýval byli zjišt ěni pouze na soutoku řek Jihlava a Svratka, a a čkoli jsou dob ří plavci, pravd ěpodobn ě na ostrovy nepronikají. V budoucnu osídlení ostrovů t ěmito druhy nelze vylou čit. Na Kostelním ostrov ě, jenž se nachází ve v ětší vzdálenosti od pevniny (750 m) a je rozlehlý přibližn ě 2 ha, se trvale vyskytuje kuna skalní. Tento ostrov se nachází v blízkosti hnízdních kolonií a také zde v menší mí ře ptáci hnízdí. Je to tedy práv ě kuna, která m ůže být významným predátorem na ostrovech v PR. (P OSTER )
Co víme o nocovištích špa čka obecného ( Sturnus vulgaris ) na jižní Morav ě?
ČAMLÍK G (1,2), ŠKORPÍKOVÁ V (2), JANOŠKA Z (3) (1) ALKA Wildlife, o.p.s., Lidé řovice; (2) Jihomoravská pobo čka České spole čnosti ornitologické; (3) Katedra geoinformatiky, Univerzita Palackého, Olomouc
V letech 2005–2009 prob ěhlo ve čty řech podzimních termínech ve vina řských oblastech Jihomoravského kraje s čítání špa čků p ři sletu na nocovišt ě, kdy se hejna z okolí koncentrovala na jednom míst ě. Nocovišt ě byla cílen ě vyhledávána a sledována. Na území p řibližn ě 3 728 km 2 jich bylo registrováno 32. Na deseti nocovištích průměrn ě nocovalo mén ě než 1 000 ex., na sedmi 1 000 – 5 000, na devíti 5 000 – 20 000, na třech 20 000 – 70 000 a na t řech více než 70 000 ex. Většina sledovaných nocoviš ť (27 lokalit) se nachází v nížinné oblasti do 200 m n. m., nejvýše položené nocovišt ě leží ve 400 m n. m. Všechna sledovaná nocovišt ě se nacházela v litorálních porostech. Špa čci k nocování jednozna čně preferují rákosiny. Lokality s porostem rákosu byly zjišt ěny ve 28 p řípadech (87,5 %) a lokality s porostem rákosu se zastoupením orobince (min. 1/3 rozlohy) ve 4 p řípadech (12,5 %). Rozloha porostu byla zna čně variabilní, od 0,2 ha až po 68,5 ha. Podle výsledku lineární regrese se nepoda řilo potvrdit vliv rozlohy litorálu
39 Abstrakta p řednášek a poster ů na velikost nocovišt ě. Výsledky jsou na hranici statistické v ěrohodnosti a indikují mírný pozitivní trend (b = 0,62 ± 0,33; F1,31 = 3,42; P = 0,074). P řítomnost vody na lokalit ě má výrazný vliv na výskyt špa čků, patrné je to p ředevším na rybnících, které na podzim bývají vypoušt ěny, a následn ě bývá nocovišt ě opoušt ěno. Nej čast ěji se nocovišt ě nacházela na rybnících (17 lokalit – 53 %), 9 lokalit se nacházelo na mok řadech (29 %, z toho 5 lokalit – 16 % periodicky a 4 lokality – 13 % trvale zaplavené). Z pohledu po čtu nocujících špa čků se jako přibližn ě stejn ě významné ukazují t ři typy biotop ů: trvale zaplavený mok řad (35,35 % všech nocujících špa čků), rybník (30,02 %) a periodicky zaplavený mok řad (26,80 %). Všechna velmi velká nocovišt ě (nad 70 000 ex.) se nacházela na mok řadech. Neexistuje korelace mezi velikostí nocovišt ě a zastoupení vinohrad ů v jeho blízkosti, stejn ě jako mezi vzdáleností k nejbližšímu vinohradu a velikostí nocovišt ě. (P OSTER )
Rozto či řádu Mesostigmata na lýkožroutech rodu Ips
ČEJKA M, HOLUŠA J Katedra ochrany lesa a myslivosti, FLD, Česká zem ědělská univerzita, Praha.
Ve spojení s lýkožrouty žije celá řada r ůzných organism ů. Pat ří mezi n ě i mnoho rozto čů včetn ě řádu Mesostigmata. Jedná se o velký řád v rámci podt řídy rozto čů , který čítá dvacet šest nad čeledí, sedmdesát čeledí a bylo u n ěj zatím popsáno zhruba dvanáct tisíc druh ů. Od ostatních řád ů se odlišují pozicí stigmat na t ěle, p řítomností tritosterna a mnoha dalšími znaky. V rámci Mesostigmat se objevuje celá řada r ůzných životních strategií, jako jsou parazité a dravci. Lýkožrouty využívají hlavn ě k forezii a posléze p řežívají v jejich chodbách, kde se živí především hlísticemi a dalšími drobnými živo čichy. Rozto či také p řenáší na svých t ělech spóry různých d řevokazných hub, které posléze napadají stromy. Jedná se také o houby rodu Ophiostoma , které zp ůsobují vážné poškození strom ů a následn ě jejich odum ření. Nejhojn ěji jsou ve spojení s lýkožrouty popisováni rody Dendrolaelaps , Trichouropoda , Urobovella a další. Tato tématika je popisována z celého sv ěta v četn ě Evropy. V České republice se této problematice zatím nikdo nev ěnoval a v následujících letech bude probíhat výzkum, který by měl popsat druhy řádu Mesostigmata, kte ří žijí ve spojení s vybranými druhy lýkožrout ů rodu Ips . (P ŘEDNÁŠKA )
40 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Struktura a diverzita spole čenstev drobných zemních savc ů nížinných les ů zem ědělské krajiny st řední Evropy (případová studie ČR)
ČEPELKA L, SUCHOMEL J, PURCHART L Ústav ekologie lesa, Mendelova Univerzita, Brno
Cílem studie bylo posoudit vliv vybraných lesních stanoviš ť na strukturu a diverzitu spole čenstev drobných zemních savc ů v zem ědělsky intenzivn ě využívané krajin ě Jižní Moravy. 15 porovnávaných biotop ů se lišilo druhovým složením a v ěkem porost ů, stadiem sukcese, druhovým a prostorovým rozložením podrostu, potenciálními zdroji potravy a druhem managementu. Tato stanovišt ě byla sdružena do t ří výzkumných skupin. B ěhem t říletého sledování se poda řilo zachytit celkem 11 druh ů drobných zemních savc ů s odlišnou vazbou na lesní stanovišt ě, nicmén ě pouze t ři z t ěchto druh ů byly eudominantní (D>10%). Úhrnem v ůbec nejpo četn ější byla myšice lesní ( Apodemus flavicollis , D=51,5%), která na stanovištích s plodícími porosty dosáhla abundance i p řes než 80%. V mladších porostech s bohat ě vyvinutým bylinným patrem byl nejvíce zastoupen norník rudý (Myodes glareolus , D=66% i více). Sedm druh ů bylo zastoupeno v mén ě než 1%. Druhová diverzita a rozdílnost spole čenstev na jednotlivých stanovištích byly srovnávány a hodnoceny b ěžn ě užívanými indexy. Diverzita byla statisticky významn ě vyšší v mladých porostech ve výsadbách, což s ohledem na jejich malou vým ěru (do 1 ha) demonstruje ekotonový efekt. Signifikantní rozdíly mezi časným a pokro čilým stadiem sukcese se rovn ěž projevily v druhové bohatosti r ůzných lokalit. Faunistická podobnost spole čenstev drobných zemních savc ů na jednotlivých stanovištích byla srovnávána pomocí shlukových analýz a preference druh ů v ůč i biotop ům byly potvrzeny pomocí multifaktoriální analýzy. Rovn ěž jsme se pokusili ur čit druh drobného savce indikující konkrétní biotop. Poda řilo se prokázat velkou významnost porostního stanovišt ě a r ůzného stadia sukcese. (P OSTER )
Žahadloví blanok řídlí struskopopílkových odkališ ť ve východních Čechách
ČERNÁ I (1), TROPEK R (1,2), STRAKA J (3) (1) P řírodov ědecká fakulta, Jiho česká univerzita, České Bud ějovice; (2) Entomologický ústav, Biologické centrum AV ČR, České Bud ějovice; (3) Univerzita Karlova v Praze, P řírodov ědecká fakulta, Katedra zoologie, Praha
V posledních letech je stále jasn ější, že stanovišt ě vytvo řená člov ěkem slouží v naší ochuzené st ředoevropské krajin ě jako d ůležité útočišt ě mnoha ohroženým druh ům. Jedním ze zatím málo prozkoumaných stanoviš ť jsou struskopopílková odkališt ě, skládky odpadního materiálu vznikajícího p ři spalovacích procesech v tepelných elektrárnách a teplárnách. Rozsáhlejší plochy p ředevším jemného popílku p řipomínají svou strukturou váté pís činy.
41 Abstrakta p řednášek a poster ů
Substrát je však chemicky naprosto odlišný a dosud nebylo z řejmé, zda m ůže sloužit jako druhotné stanovišt ě psammofilním druh ům bezobratlých. Na odkalištích dvou elektráren ve východních Čechách jsme proto v roce 2009 provedli pilotní studii zam ěř enou na spole čenstva žahadlových blanok řídlých, skupinu s řadou psammofilních specialist ů. Celkem bylo zjišt ěno 267 druh ů, z toho je více než čtvrtina zahrnuta v červeném seznamu, tém ěř p ětina pat ří mezi druhy úzce vázané na váté pís činy a nalezeno bylo také n ěkolik druh ů považovaných do té doby v České republice za vyhynulé. Na studovaných lokalitách se vyskytovalo také n ěkolik druh ů nových pro Čechy, které byly dosud zaznamenány pouze na vátých píscích jižní Moravy. P ři srovnání druhové bohatosti a zastoupení ohrožených druh ů na místech, která byla ponechána sukcesi a t ěch, která byla technicky rekultivována, se ukázalo, že rekultivace ni čí ochraná řský potenciál t ěchto míst. Z naší studie vyplývá, že si struskopopílková odkališt ě zaslouží stejnou pozornost biologické ve řejnosti a státní ochrany p řírody, jaké se dostává dalším antropogenním stanovištím. Vzhledem k nutnosti skloubení ochrany ohrožených druh ů a zabrán ění negativních vliv ů ukládání popílku na blízké okolí je však další výzkum nezbytn ě nutný. (P ŘEDNÁŠKA )
Oh řát se nebo být sežrán? Vliv p řítomnosti predátora na behaviorální termoregulaci larev čolk ů
ČERNICKÁ E (1), SMOLINSKÝ R (2), GVOŽDÍK L (2) (1) Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno; (2) Odd ělení popula ční biologie, ÚBO AV ČR, Studenec
Behaviorální termoregulace pat ří mezi základní mechanismy, s jejichž pomocí se ektotermní živo čichové vyrovnávají s prom ěnlivostí teploty prost ředí. Optimaliza ční modely p ředpokládají, že p řesnost a efektivita termoregula čního chování závisí na velikosti jeho náklad ů, mezi které pat ří energie, čas nebo riziko predace. V této práci jsme se zabývali vlivem p řítomnosti predátora (larva šídla) na termoregula ční chování larev čolk ů v laboratorních a polop řírodních podmínkách. Cílem práce bylo testovat p ředpoklad recentního „game theory“ modelu, že s přítomností a rostoucí letalitou predátora se ko řist vyskytuje v nižších teplotách než za absence rizika predace. V laboratorním teplotním gradientu p řítomnost predátora snížila frekvenci výskytu larev čolk ů v nejvyšších teplotách na m ělčin ě, ale bez ohledu na jeho letalitu, což se částe čně shoduje s teoretickými p ředpoklady. V polop řírodních podmínkách byl vliv predátora ovlivn ěn maximální teplotou vody. P ři relativn ě nižších maximálních teplotách se proporce larev na m ělčin ě snižovala pomaleji v kontrolní skupin ě, kdežto ve vyšších teplotách se tento trend obrátil. V p řítomnosti predátora, tak larvy častěji setrvávaly ve vyšších suboptimálních teplotách než za jeho absence. Tyto výsledky ukazují, že potenciální termální adaptace m ůže být
42 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 u tohoto modelového systému ovlivn ěna nejenom teplotou prost ředí, ale také selekcí závislou na frekvenci. (P OSTER )
Distribuce a habitatové preference šelem v urbánním prost ředí
ČERVINKA J (1), DRAHNÍKOVÁ L (2), POLÁKOVÁ S (3), ŠÁLEK M (4) (1) Katedra krajinného managementu, ZF JU, České Bud ějovice; (2) Katedra zoologie, P řF JU, České Bud ějovice; (3) Daphne ČR – Institut aplikované ekologie, České Bud ějovice; (4) Ústav biologie obratlovc ů Akademie v ěd ČR, v.v.i, Brno
Sou časný expanzivní rozvoj urbánního prost ředí podn ěcuje mnohé živo čišné taxony k osidlování m ěstského habitatu tzv. synurbanizaci. Šelmy p ředstavují r ůznorodý taxon vrcholových predátor ů, jehož jednotlivý zástupci vykazují r ůzný stupe ň afinity na m ěstské prost ředí a p ředstavují tedy dobrou modelovou skupinu pro výzkum adaptace zví řat na m ěstský ekosystém. Hlavním cílem této studie bylo zmapovat rozší ření a habitatové preference šelem v městském prost ředí ( České Bud ějovice, 95 tis. obyvatel, 56 km 2). Za tímto ú čelem byla studovaná plocha roz člen ěna na 154 kvadrát ů (500 x 500 m). Distribuce šelem v jednotlivých kvadrátech byla sledována v letech 2010–2011 – v zimním období na základ ě stopování na sn ěhové pokrývce (leden–únor) a v jarním období na základ ě pobytových stop zaznamenaných na pachových stanicích (kv ěten–červen). Následné GIS analýzy habitatových charakteristik stanovily preference prost ředí jednotlivých druh ů šelem. Schopnost využití nových p říležitostí urbánního prost ředí a vyrovnání se s jeho riziky predikuje úsp ěšnou synurbanizaci a jeví se jako druhov ě specifická. Celkov ě jsme zaznamenali výskyt 5 druh ů autochtonních ( Martes foina , Mustela nivalis , Vulpes vulpes , Mustela erminea , Mustela putorius ) a 2 druhy alochtonních (Felis catus , Canis familiaris ) šelem. Nejpo četn ějšími zástupci autochtonních šelem pak byla kuna skalní ( M. foina ) a lasice kol čava ( M. nivalis ), jejichž výskyt byl zaznamenán i v centru města, zatímco výskyt lišky obecné ( V. vulpes ) a lasice hranostaje ( M. erminea ) byl omezen na oblasti periferií a za hranicí m ěsta. Klí čovým faktorem negativn ě ovliv ňujícím výskyt šelem se ukázala být hustota obyvatelstva. Sou časn ě byl však d ůležitým prediktorem preference habitatu dostatek úkryt ů a míst s potenciální potravní nabídkou (k řovinná vegetace, pr ůmyslová zástavba s ruderální vegetací). (P OSTER )
43 Abstrakta p řednášek a poster ů
Faunisticky a sozologicky zaujímavé druhy mäkkýšov z náplavov rieky Hron
ČILIAK M (1), ŠTEFFEK J (1,2) (1) KAE, FEE, TU vo Zvolene; (2) ÚEL SAV, Zvolen
V rokoch 2010 a 2011 boli v období od marca do mája odobrané vzorky z jarných náplavov Hrona na 23 miestach pozd ĺž toku od prame ňa po ústie. Celý tok bol rozdelený na tri úseky; horný (8 lokalít, od prame ňa po Banskú Bystricu), stredný (8 lokalít, od Banskej Bystrice po Tlma če) a dolný (7 lokalít, od Tlmá č po ústie do Dunaja). Celkovo bolo v náplavoch Hrona zistených 131 druhov mäkkýšov. Z tohto po čtu bolo zaznamenaných viacero faunisticky a sozologicky zaujímavých druhov, ktoré sme zaradili do 5 skupín. 1.) Druhy doposia ľ nezistené v povodí rieky Hron – Alzoniella slovenica (Ložek et Brtek, 1964), Urticicola umbrosus (C. Pfeiffer, 1828). 2.) Druhy zistené v náplavoch na hranici svojho rozšírenia – Macrogastra tumida (Rossmässler, 1836) – južná hranica rozšírenia, Monacha cartusiana (O. F. Müller, 1774) – atlanticko-mediteránny druh rozširovaný náhodnými výsadkami smerom na sever, Macrogastra latestriata (A. Schmidt, 1857) a Vestia elata (Rossmässler, 1836) – západná hranica rozšírenia. 3.) Vodné druhy prenikajúce do dolného Hrona z Dunaja – Bithynia tentaculata (Linné, 1758), Esperiana esperi (A. Férussac, 1823), Lithoglyphus naticoides (C. Pfeiffer, 1828), Planorbarius corneus (Linné, 1758) a Viviparus acerosus (Bourguignat, 1862) – uvedené druhy sa vo vzdialenejších častiach Hrona nevyskytujú alebo sú vzácne. 4.) Nepôvodné druhy – Gyraulus parvus (Say, 1817) – ur čený pod ľa konchologických znakov, Lucilla scintilla (R. T. Lowe, 1852), Lucilla singleyana (Pilsbry, 1890), Physella acuta (Draparnaud, 1805) a na Slovensku vo vo ľnej prírode nežijúci druh – Planorbella duryi (Wetherby, 1879). 5.) Druhy európskeho významu – Vertigo angustior Jeffreys, 1830 – príloha č. 2 smernice o biotopoch, Unio crassus Philipsson, 1788 – príloha č. 2 a 4, Helix pomatia Linnaeus, 1758 – príloha č. 5 a ohrozené druhy – Hauffenia sp. a Pupilla alpicola (Charpentier, 1837).
Výskum bol čiasto čne podporený v ďaka projektom VEGA 1/1190/12 a VEGA 2/0110/09.
(P OSTER )
Diverzity bakteriálního spole čenstva v gastrointestinálním traktu u divokých populací a inbredních kmen ů myši domácí ( Mus musculus )
ČÍŽKOVÁ D (1), KREISINGER J (2), PIÁLEK J (1) (1) Odd ělení popula ční biologie, ÚBO AV ČR, Studenec; (2) Katedra Zoologie, P řF UK, Praha
Bakteriální spole čenstvo trávicího traktu savc ů zahrnuje n ěkolik tisíc až desítek tisíc různých taxon ů. Jejich relativní zastoupení má zásadní vliv na metabolické procesy a fyziologické funkce trávicího traktu, ale i na výskyt celé řady patologií a abnormalit. Vzhledem
44 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 k možné souvislosti mezi kvantitativní složením bakteriálního spole čenstva u lidí a výskytem některých civiliza čních chorob je této problematice v posledních letech v ěnována zna čná pozornost. Velká část t ěchto prací byla provedena na zví řecím modelu – laboratorních kmenech myši domácí. Avšak složení bakterií v trávicím traktu tohoto modelového organismu m ůže být do zna čné míry pozm ěněno oproti divokým populacím nap říklad v d ůsledku uniformní potravy, malé efektivní velikosti populace, malé genetické diverzity a také díky stochastickým proces ům. To by mohlo představovat potenciální zdroj artefakt ů a interpreta čních nejasností v tomto sm ěru bádání. Doposud nebyla provedena studie, která by se složením bateriálního spole čenstva v trávicím traktu u divoce žijících jedinc ů myši domácí zabývala a proto není z řejmé do jaké míry může být složení bakterií ovlivn ěno podmínkami v um ělých odchovech. Abychom vnesli trochu sv ětla do t ěchto nejasností, provedli jsme analýzu patrností v alfa a beta diverzit ě a v taxonomickém složení bateriálního spole čenstva dvou poddruh ů myši domácí (M. m. musculus a M. m. domesticus ) a inbredních kmen ů, které jsou z t ěchto podruh ů odvozené. P ředm ětem této studie bylo bakteriální spole čenstvo získané ze vzork ů exkrement ů od celkem 30ti jedinc ů myši domácí (14 divoce žijících jedinc ů +16 inbred ů odvozených z divokých populací) a charakterizované na základ ě 454 sekvenování variabilního úseku 16s rRNA. (P OSTER )
Vliv fragmentace a izolace lesních luk na vybrané skupiny členovc ů
ČÍŽOVÁ K (1), KOČÁREK P (1), SPITZER L (2, 3) (1) P řírodov ědecká fakulta, Ostravská univerzita v Ostrav ě; (2) Muzeum regionu Valašsko, Vsetín; (3) ENTÚ BC AV ČR, v.v.i., České Bud ějovice
Vlivem cíleného zalesn ění a opušt ění špatn ě p řístupných luk a pastvin došlo v mnoha regionech k nežádoucí fragmentaci bezlesí. Rozdrobení stále se zmenšujících nelesních enkláv sebou nese riziko vymírání lokálních populací hmyzu. Je velice d ůležité rozpoznat v čas druhy, u nichž dochází ke snížení po čtu biotopových oblastí pot řebných pro jejich p řežití a v souvislosti se znalostí jejich ekologie a biologie zamezit této extinkci. Vymezenou problematikou práce je studium komplexu lesních luk a vliv izolace, ztráty konektivity bezlesí a praktikovaného zp ůsobu hospoda ření na vybrané skupiny hmyzu v lokalit ě Halenkov-Lušová na Vsetínsku. Za posledních n ěkolik desítek let prošla krajina st řední Evropy jednou z nejv ětších a nejrychlejších zm ěn ve své historii. Ve zkratce ji lze popsat jako ústup tradi čnímu hospoda ření a soub ěžnou intenzifikaci zem ědělství a lesnictví. Tradi čním hospoda řením byly udržovány velké komplexy biotop ů, což zajiš ťovalo p řežití bohatého spole čenstva organism ů. Izolace menších ploch m ůže podstatn ě zm ěnit ekologické procesy
45 Abstrakta p řednášek a poster ů uvnit ř a mezi stanovištními fragmenty, v četn ě zamezení migrace druh ů, p řetrvání populací a spole čenstev. Sb ěr dat v roce 2011 byl zam ěř en na zmapování všech bezlesých enkláv v daném údolí. Vymapováno bylo 65 lesních luk, které byly d říve pln ě propojeny bezlesými koridory. Nyní jsou již všechny v ur čité mí ře izolovány lesními porosty. Na základ ě multidisciplinárního přístupu a široké palety ekologických nárok ů jsme zvolili pavouky (Araneae), rovnok řídlé (Orthoptera), ploštice (Heteroptera), motýly (Lepidoptera), blanok řídlé (Hymenoptera) a brouky (Coleoptera). Materiál byl odebrán metodou smyk ů na transektech a časov ě omezenou poch ůzkou (motýli). Cílem práce je vyhodnotit dopady izolace d říve propojených lesních luk v kombinaci se zm ěnou managementu luk na tyto vybrané skupiny hmyzu. (P OSTER )
Ekologická a ochraná řská charakteristika vážek (Odonata) Chráněné krajinné oblasti Latorica (JV Slovensko)
DAVID S Katedra ekológie a environmentalistiky Fakulty prírodných vied Univerzity Konštantína Filozofa v Nitre – spolo čné pracovisko ÚKE SAV, pobo čka Nitra s FPV UKF
Chrán ěná krajinná oblast (CHKO) Latorica byla vyhlášená v roce 1990 v jihovýchodní části Východoslovenské nížiny na rozloze 15 620 ha na území okres ů Michalovce a Trebišov. Předm ětem ochrany jsou na Slovensku již mimo řádn ě vzácné vodní a mok řadní ekosystémy říční nivy typického fluviálního a eolického reliéfu Latorice, Laborce a Ondavy. Nejcenn ější část inunda čního území Latorice s rozlohou 4 404 ha bylo v roce 1993 zapsáno do seznamu Ramsarských lokalit mezinárodního významu. Pro území jsou typické systémy mrtvých a slepých říčních ramen v r ůzném stupni zazemn ění (plesiopotamal). Typické jsou materiálové jámy po výstavb ě ochranných hrází s bohatou makrofytní vegetací. První údaje o faun ě vážek publikoval z území TRPIŠ (1969), 35 druh ů z Východoslovenské roviny uvádí DAVID, JANSKÝ (1998) a 36 druh ů vážek z 34 lokalit z okolí Královského Chlmca TÓTHOVÁ, DAVID (2005). Na základ ě údaj ů z let 1961 až 2009 je z území CHKO Latorica dosud známých 70 lokalit s výskytem 41 druh ů vážek (3827 exempl.). Dominantními druhy CHKO (D > 5 %) jsou Platycnemis pennipes , Ischnura elegans , Sympetrum sanguineum , Coenagrion puella a Calopteryx splendens . Typickou reofilní odonatocenózu území tvo ří cenobiontní druhy P. pennipes , C. splendens , Gomphus vulgatissimus a G. flavipes . Jen výjime čně byl výzkum opakovaný na stejných lokalitách, proto jsou hodnoty diverzity relativn ě nízké. Nejvyšší diverzitu má biotop plesiopotamalu Latorice (H = 2.49 (Hmax = 3.09, e = 0.81, p ři použití ln). Druhy národního významu jsou Aeshna isosceles , Anax imperátor , Brachytron pratense ,
46 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Epitheca bimaculata , Onychogomphus forcipatus a Orthetrum coerulescens . K druh ům evropského významu CHKO Latorica pat ří Leucorrhinia caudalis , L. pectoralis a Gomphus flavipes . Evropsky významný druh hlínatka žlutonohá má na území CHKO Latorica velmi silnou populaci. Faktorem ohrožení vážek je zm ěna vodního režimu v území a rychlý proces zazem ňování.
Přísp ěvek vznikl s podporou grantové agentury VEGA: 1/0232/12.
(P ŘEDNÁŠKA )
Jak vám zpívaj strnadi: výsledky projektu Ná řečí českých strnad ů
DIBLÍKOVÁ L (1), SVOBODA J (1), VERMOUZEK Z (2), PROCHÁZKA P (3), PETRUSEK A (1), PETRUSKOVÁ T (1) (1) Katedra ekologie P řF UK v Praze; (2) Česká spole čnost ornitologická, Praha; (3) Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Brno
Ptákem roku 2011 byl Českou spole čností ornitologickou zvolen strnad obecný ( Emberiza citrinella ), reprezentující ubývající ptáky zem ědělské krajiny. Charakteristický jednoduchý zp ěv tohoto druhu je vhodným modelem pro studium geografické variability. Dialekty evropských strnad ů lze rozd ělit do dvou hlavních skupin, východní a západní, jež se d ělí na řadu podskupin a dají se odlišit podle struktury koncové fráze zp ěvu. Hranice mezi t ěmito hlavními skupinami dialekt ů byla potvrzena nap říklad v Dánsku a N ěmecku, ale rešerše literatury ukázala, že v některých oblastech mají spíše mozaikovité rozmíst ění a údaje z ČR chyb ěly. Proto se stal doprovodnou akcí kampan ě Pták roku projekt Ná řečí českých strnad ů, který m ěl s aktivním přisp ěním ve řejnosti zmapovat, jakými dialekty naši strnadi zpívají a otestovat, jestli územím ČR hranice západních a východních ná řečí prochází. Během jedné sezóny se do projektu zapojilo p řes 60 ú častník ů, kte ří na r ůzné typy nahrávacích za řízení od profesionálního vybavení po telefony a fotoaparáty nahráli p řes 900 nahrávek zp ěvů z více než 200 lokalit. P ředběžné zpracování nahrávek nazna čuje, že hranice dialektových skupin je v ČR skute čně pom ěrn ě ostrá. Na v ětšin ě území p řevažuje východní skupina, samci zpívající západním dialektem byli nahráni na Plze ňsku, Karlovarsku a v dalších oblastech západních a jižních Čech. Nahráno bylo i n ěkolik smíšených zp ěvák ů st řídajících oba hlavní dialekty, a to na P říbramsku a Jihlavsku, což je zárove ň i nejvýchodn ější výskyt západního dialektu v ČR. Celkov ě jsme zaznamenali sedm r ůzných podskupin dialekt ů, nejb ěžn ější jsou východní typy BC a BE s mozaikovitým rozšířením. Projekt Ná řečí českých strnad ů bude se zázemím vylepšeným o moderní webové aplikace pokra čovat i v roce 2012. Za pomoci ve řejnosti se pokusíme doplnit prázdná místa na map ě dialekt ů v ČR, p řesn ěji definovat
47 Abstrakta p řednášek a poster ů hranici východní a západní skupiny a získat data pro testování faktor ů ovliv ňujících distribuci dialekt ů na menších m ěř ítcích. (P OSTER )
Záp řednice rodu Cheiracanthium (Araneae, Miturgidae) v jižní Evrop ě a St ředomo ří
DOLANSKÝ J Východo české muzeum v Pardubicích
Dosud je známo zhruba 25 druh ů rodu Cheiracanthium s výskytem omezeným na jižní Evropu a St ředomo ří. Na základ ě dosavadního studia typového materiálu a originálních popis ů je dále nastín ěno pravd ěpodobné postavení a p říbuznost jednotlivých taxon ů. Problematické je taxonomické postavení Ch. abbreviatum Simon, 1878, Ch. pennatum Simon, 1878 a Ch. rehobothense Strand, 1915, které jsou p řinejmenším blízce p říbuzné široce rozší řenému druhu Ch. pelasgicum (C. L. Koch, 1837). Ch. cretense Roewer, 1928, Ch. strasseni Strand, 1915 a Ch. strasseni aharonii Strand, 1915 jsou patrn ě konspecifické s druhem Ch. mildei L. Koch, 1864. Bude nutné znovu posoudit synonymizaci Ch. lapidicolens Simon, 1878 a Ch. candidum Simon, 1878 s druhem Ch. virescens (Sundevall, 1833) a spolu s Ch. fulvotestaceum Simon, 1878 posoudit jejich vztah k Ch. campestre Lohmander, 1944. Ch. occidentale L. Koch, 1882 z Menorky je druh patrn ě totožný s Ch. angulitarse Simon, 1878. Ch. macedonicum Drensky, 1921 je druh konspecifický s Ch. rupestre Herman, 1879, do jehož p říbuzenstva pat ří Ch. striolatum Simon, 1878 a patrn ě i severoafrické Ch. barbarum (Lucas, 1846). Pochybné postavení mají druhy Ch. ienisteai Sterghiu, 1985 a Ch. margaritae Sterghiu, 1985, popsané z Rumunska. Alespo ň první z nich je s nejv ětší pravd ěpodobností konspecifický s Ch. pennyi O. P.-Cambridge, 1873. Ch. salsicola Simon, 1932 popsaný z delty Rhony je patrn ě konspecifický s druhem Ch. furculatum Karsch, 1879, široce rozší řeným v severní a subsaharské Africe. Dalších n ěkolik druh ů bylo popsáno z území Izraele a severní Afriky: Ch. annulipes O. P.- Cambridge, 1872, Ch. auenati Caporiacco, 1936, Ch. equestre O. P.-Cambridge, 1874, Ch. exilipes (Lucas, 1846), Ch. festae Pavesi, 1895, Ch. isiacum O. P.-Cambridge, 1874, Ch. jovium Denis, 1947 a Ch. siwi El-Hennawy, 2001.
Výzkum byl podpo řen Ministerstvem kultury jako projekt VaV: DE06P04OMG002.
(P ŘEDNÁŠKA )
48 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Životní cyklus a snovací aparát slí ďák ů (Araneae: Lycosidae)
DOLEJŠ P, BUCHAR J, SMRŽ J Katedra zoologie, P řF UK, Praha
U pavouk ů byl nejvíce studován snovací aparát k řižák ů, zatímco o snovacím aparátu slí ďák ů bylo publikováno jen minimum prací. Ty se zam ěř ovaly bu ď na mikroanatomickou stavbu snovacích žláz subadultních a dosp ělých jedinc ů, nebo na vn ější morfologii snovacích bradavek dostupných ontogenetických stadií. Dosud chybí komplexní studie kombinující oba metodické přístupy. Cílem této práce je popsat ontogenetické zm ěny snovacího aparátu na čty řech modelových slí ďácích. Vybráni byli dva zástupci pod čeledi Lycosinae: norující Tricca lutetiana (Simon, 1876) a vagrantní Arctosa alpigena lamperti Dahl, 1908, a dva vagrantní zástupci: Pardosa amentata (Clerck, 1757) z pod čeledi Pardosinae a Xerolycosa nemoralis (Westring, 1861) z pod čeledi Evippinae. Nejprve byly na základ ě terénních pozorování a dat získaných z chov ů zrekonstruovány jejich životní cykly a následn ě byl pomocí standardních histologických a SEM (po čet žláz byl ur čován na základ ě sledování po čtu spigot ů) metod popsán stav snovacího aparátu u všech instar ů. Samci a samice druh ů T. lutetiana a P. amentata dospívají ve stejném instaru, kdežto samci druh ů A. a. lamperti a X. nemoralis dospívají v nižším instaru než samice. Postembrya (v kokonu) ješt ě nemají snovací aparát funk ční. Snovací aparát juvenil ů prvního instaru (kte ří opoušt ějí kokon) se již skládá z pln ě vyvinutých primárních a sekundárních ampulátních žláz a z několika piriformních a aciniformních žláz. V následujících instarech se objevují ampulátní „tartipóry“ (angl. tartipores) a po čet piriformních a aciniformních žláz postupn ě nar ůstá. V subadultním stadiu se projevuje pohlavní dimorfismus v po čtu snovacích žláz. Po dosp ění se u samic objevují tubuliformní žlázy, naopak u samc ů se redukují sekundární ampulátní žlázy. Studované druhy se liší po čtem snovacích žláz, což více odráží odlišný zp ůsob života mezi vagrantními a norujícími druhy než rozdíly mezi r ůznými pod čeled ěmi.
Tento výzkum byl pln ě podpo řen grantovým projektem GAUK 109110.
(P ŘEDNÁŠKA )
49 Abstrakta p řednášek a poster ů
Sbírka plachetnatek (Araneae: Linyphiidae) prof. Františka Millera uložená v Národním muzeu v Praze
DOLEJŠ P, KŮRKA A Zoologické odd ělení PM, Národní muzeum, Praha
Prof. RNDr. František Miller, DrSc. se narodil 27. 1. 1902 v Kro čehlavech u Kladna. Po absolvování P řírodov ědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze p ůsobil jako pedagog na gymnáziích ve Štubnianských (dnes Tur čianských) Teplicích, Žilin ě a Jind řichov ě Hradci. V pr ůběhu 2. sv ětové války se stal ředitelem učitelského ústavu v Sob ěslavi. Od konce války až do své smrti (14. 1. 1983) p ůsobil na Vysoké škole zem ědělské v Brn ě. Od po čátku 30. let se intenzívn ě v ěnoval studiu pavouk ů, publikoval 54 prací, na dalších deseti se podílel jako spoluautor. Vrcholem jeho publika ční činnosti je Klí č zví řeny ČSSR IV: Řád pavouci – Araneida (1971). Jeho skv ělá vyobrazení dodnes slouží k ur čování pavouk ů arachnolog ům po celé Evrop ě. Během své pe člivé práce nashromáždil prof. Miller více než 80 tisíc exemplá řů pavouk ů, z nichž 12 tisíc p řipadá na plachetnatky, u nás druhov ě nejpo četn ější čele ď. V ětšina vzork ů pochází z okolí míst, kde prof. Miller p ůsobil. Sbírka byla v roce 1983 zakoupena Národním muzeem, uložena do zoologických sbírek P řírodov ědeckého muzea a zapsána pod p řír ůstkovými čísly 100/83 a 103/83. V pr ůběhu let byla postupn ě zpracovávána muzejními metodami a revidována podle stavu sou časných araneologických znalostí. Sou částí sbírky je rovn ěž 180 typových exemplá řů (z nichž 105 p řipadá na plachetnatky). Podle nich byly popsány nové druhy a jsou velmi d ůležité coby nositelé v ědeckého jména daných taxon ů. Proto je opatrování typových exemplá řů v ěnovaná nejvyšší pozornost a pé če.
Tato práce byla pln ě podpo řena interním grantem VaV NM č. 9 (P10/01IG) "Revize a muzejní zpracování části arachnologické sbírky - čeledi Linyphiida".
(P OSTER )
Význam hostitelské specificity pro ší ření a ústup velkých mlž ů ( čele ď Unionidae)
DOUDA K (1,2), HORKÝ P (1), SLAVÍK O (1), REICHARD M (3), BÍLÝ M (1) (1) Výzkumný ústav vodohospodá řský TGM, Praha; (2) Katedra ekologie, Fakulta životního prost ředí, ČZU Praha; (3) Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, Brno
Schopnost parazit ů využívat r ůzn ě široké spektrum hostitelských druh ů (hostitelské specificita) má zásadní význam pro dynamiku jejich populací. P řesto je u řady skupin organism ů (zejména tam, kde parazitické stádium p ředstavuje jen krátký článek ve vývoji jedince) význam hostitelské specificity často nedostate čně studován a není znám její dopad na vývoj populací
50 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 parazita. Ú čelem p řísp ěvku je p ředstavit na p říkladu dvou zástupc ů velkých mlž ů jak m ůže souviset hostitelská specificita krátkodobého parazitického stádia (glochidií) s ústupem ohroženého (velevrub tupý – Unio crassus ) a ší řením invazního (škeble asijská – Anodonta woodiana ) druhu. V rámci studie byla laboratorn ě testována hostitelsko-parazitická kompatibilita mezi ohroženým velevrubem tupým a jeho potenciálními rybími hostiteli. Následn ě byla vzorkováním rybích spole čenstev vyhodnocena dostupnost primárních hostitelských druh ů ryb na lokalitách s funk čními a vyhynulými populacemi velevruba tupého v ČR. Obdobný p řístup byl použit v rámci experimentálního testování hostitelsko-parazitické kompatibility mezi invazní škeblí asijskou a vybranými potenciálními hostitelskými druhy ryb. Hodnoceny byly jak východoasijské druhy ryb (sympatrické se škeblí asijskou v jejím domácím areálu), tak n ěkolik b ěžných evropských druh ů ryb. Byla vyhodnocena hostitelská kompatibilita škeble asijské s jednotlivými druhy ryb a jejich dostupnost v říční síti ČR. Výsledky studie ukázaly, že velevrub tupý je hostitelský specialista a lokality s vyhynulými populacemi velevruba tupého mají nižší podíl identifikovaných primárních hostitel ů. Naproti tomu škeble asijská je výrazný hostitelský generalista, který úsp ěšn ě dokon čil vývoj na všech testovaných druzích ryb – domácích st ředoevropských i invazních druzích p ůvodem z jihovýchodní Asie. Výsledky jsou diskutovány s ohledem na ústup velevruba tupého v Evrop ě a potenciální vývoj ší ření škeble asijské.
Práce byla podpo řena granty MZP 0002071101, CIGA 42110/1313/3104 a SP/2e7/229/07.
(P ŘEDNÁŠKA )
Speciace rodu Lethrus v evropské a maloasijské oblasti
DROŽOVÁ D, KRÁL D, JANŠTA P, ŠÍPEK P Katedra zoologie, PřF UK, Praha
Chrobáci rodu Lethrus Scopoli, 1777 pat ří do čeledi Geotrupidae, která je klasifikována do tří pod čeledí (Geotrupinae, Lethrinae a Taurocerastinae). Podle morfologie a geografického rozší ření je v dnešní dob ě popsáno tém ěř 120 druh ů, které se člení na dev ět podrod ů. Diagnostickými morfologickými znaky pro jednotlivé taxony je tvar mandibul, mandibulárních výr ůstk ů, pronota a genitálií samc ů. Nejv ětší druhová diverzita je známa ve St řední Asii. Areál rozší ření zasahuje na východ do Mongolska a Číny, na západ do Evropy. Všechny druhy jsou robustní, relativn ě velcí nelétaví brouci s nízkou schopností ší ření. Na rozdíl od ostatních chrobákovitých brouk ů se neživí trusem, ale částmi čerstvých rostlin. Výzkum se zam ěř uje na druhy žijící v evropské a maloasijské oblasti. V t ěchto oblastech je rozší řen pouze nominotypický podrod Lethrus . Podle výsledk ů fylogenetické analýzy založené
51 Abstrakta p řednášek a poster ů na sekvencích dvou mitochondriálních gen ů byly identifikovány dv ě hlavní linie. Tyto linie korespondují s rozší řením jednotlivých druh ů, p řičemž divergence hlavních v ětví spadá dle molekulárních hodin do období pliocénu (p řed 4 – 2,6 mil. let). To m ůže souviset s utvá řením Rilsko-rodopského masivu a Egejského mo ře, které p ředstavují p řírodní bariéru mezi liniemi. K dalším specia čním událostem došlo vlivem klimatických zm ěn b ěhem pleistocénu. (P ŘEDNÁŠKA )
Rozší ření suchozemských plž ů v CHKO Bílé Karpaty – výsledek patnáctiletého snažení
DVO ŘÁKOVÁ J (1), LOŽEK V (2), HORSÁK M (1), PECHANEC V (3) (1) Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno; (2) Nušlova 2295/55, 158 00, Praha 13; (3) Katedra geoinformatiky, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc
Malakofauna CHKO Bílé Karpaty byla dlouhou dobu poněkud přehlížena. Zájem malakolog ů se zam ěř oval spíše na slovenskou stranu poho ří, kde se nacházejí malakologicky lákavá vápencová bradla. Situace se zm ěnila až po čínaje rokem 1996, tedy vyhlášením CHKO Bílé Karpaty Biosférickou rezervací UNESCO. Od té doby až do sou časnosti probíhal na území CHKO důkladný pr ůzkum a ukázalo se, že p řehlížení moravské části Bílých Karpat malakology bylo neopodstatn ěné. Nachází se tu množství pro m ěkkýše vhodných stanoviš ť, jako pralesovitý porost na Velké Javo řin ě nebo p ěnovcová prameništ ě, jejichž zastoupení nemá v okolních krajích obdobu. Byla zde nalezena pestrá škála druhů, které tu vytvá řejí často unikátní spole čenstva. Dosud však neexistoval žádný ucelený přehled druh ů suchozemských plž ů nalezených v CHKO, v ětšina dat dokonce nikdy nebyla publikována a údaje z n ěkolika míst stále chyb ěly. Zmi ňované nedostatky vedly k myšlence vytvo řit Atlas rozší ření suchozemských plž ů CHKO Bílé Karpaty a završit tak snahu zú častn ěných badatel ů o bližší poznání malakofauny této jedine čné chrán ěné krajinné oblasti. Celkem bylo shromážd ěno více než 7000 záznam ů o výskytu 104 druh ů suchozemských plž ů na 431 lokalitách v CHKO Bílé Karpaty. Tento soubor dat byl použit pro p řípravu atlasu rozší ření, který vyšel na 124 stranách jako Supplementum 1 časopisu Acta Carpathica Occidentalis koncem roku 2011. Je tak první publikací, která podává komplexní p řehled o sou časném stavu této živo čišné skupiny v Bílých Karpatech. Poskytuje spolehlivé údaje o faun ě suchozemských plž ů tohoto území, informace o všech zaznamenaných druzích v četn ě kompletní fotogalerie, a p ředevším mapy jejich rozší ření se seznamy lokalit v CHKO. Nechybí ani kapitoly o hlavních spole čenstvech suchozemských plž ů, historickém vývoji b ělokarpatské malakofauny v poledové dob ě a v neposlední řad ě i zhodnocení jejího postavení v rámci západokarpatské oblasti. (PŘEDNÁŠKA )
52 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Warning stridulation of Heteroptera: does it work against bird predators?
EXNEROVÁ A, BINDEROVÁ J, ŠTYS P Katedra zoologie P řF UK, Praha
The sound of adult terrestrial true bugs can be produced by three mechanisms: a) tremulation – vibration of non-specialized structures, b) strigilation – frictional stridulation, and c) tymbalation – click-wise deformation of a basi-abdominal tymbal. The tremulation and tymbalation are universal. Strigilations are homoplasious and diverse, and any structures that can rub against each other may be involved. Only a low frequency sound transmitted via solid environment is produced by tymbalation, and is supposed to be the only type of signals used for intraspecific communication. The biological function of high-frequency air-borne strigilation often well audible to potential vertebrate predators is nearly unknown. It is assumed to mainly function as a general distress call. Our hypothesis was that strigilation may function as a warning signal within the system of antipredatory devices. We tested effect of warning strigilation of aposematic Tritomegas sexmaculatus (Heteroptera: Cydnidae) on initial reaction, avoidance learning and memory in naive bird predators, hand-reared great tits ( Parus major ). Strigilation of T. sexmaculatus is audible to birds, and is produced by rubbing hindwings against the first abdominal tergum. One group of birds was tested with control non-manipulated bugs and the other with bugs having their hind wings removed and hence unable to produce the sounds. In the learning session birds of both groups were offered a sequence of bugs alternated with palatable prey until they reached the avoidance-learning criterion. Next day the birds were subjected to memory test. Strigilation had no effect on initial reaction. Birds in both groups also learned to avoid the bugs in a similar rate. However, strigilation affected memorability of the experience – the birds that learned to avoid control bugs avoided them in the memory test, but those that learned to avoid de-alatized silent bugs have attacked them.
The project was supported by CSF grant P505/11/1459.
(P ŘEDNÁŠKA )
Monitoring jediné jeskynní letní kolonie netopýra velkého, Myotis myotis v České republice
FALKOVÁ L (1), ŘEHÁK Z (2) (1) Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno; (2) Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno
V letech 2010 a 2011 probíhal v Hranické propasti výzkum jediné reproduk ční kolonie M. myotis na území ČR, která se vyskytuje v podzemí. Úkrytem kolonie je rozsáhlá jeskyn ě
53 Abstrakta p řednášek a poster ů
RotundaS v systému Hranické propasti. Vyzna čuje se stálou vnit řní teplotou po celý rok. Tím se podstatn ě liší od obvyklých p ůdních úkryt ů letních kolonií M. myotis . Jedine čnost lokality dále spo čívá v její nep řístupnosti pro člov ěka – je dostupná pouze za pomocí potáp ěč ského vybavení. Pro monitoring kolonie netopýra velkého byl úsp ěšn ě použit kamerový systém s IR kamerou, umíst ěnou p řed jediný výletový otvor, který umožnil sledovat a hodnotit aktivitu letní kolonie od jejího formování na ja ře až do jejího rozpadu na podzim. Nahrávání na velkokapacitní IP Corder (1TB) probíhalo ve čtrnáctidenních intervalech, vždy od západu slunce do východu slunce. Nejvyšší po čet jedinc ů, jakož i nejvyšší zaznamenaná p říletová a návratová aktivita, byly pozorovány v období vzletnosti mlá ďat od p ůlky července do p ůlky srpna. V jarním a podzimním období byla v souvislosti s postupným vznikem, resp. rozpadem kolonie jak aktivita, tak po četnost kolonie nižší. V pr ůběhu tohoto období byla také aktivita výrazn ěji ovliv ňována vn ějšími podmínkami. (P ŘEDNÁŠKA )
Funk ční vlastnosti (functional traits) ve spole čenstvech pancí řník ů a chvostoskok ů a jak je mění lesnické hospoda ření
FARSKÁ J, PREJZKOVÁ K Katedra biologie ekosystém ů, P řírodov ědecká fakulta Jiho české univerzity, České Bud ějovice; Biologické Centrum AV ČR v.v.i., Ústav p ůdní biologie, České Bud ějovice
Funk ční vlastnosti spole čenstev p ředstavují užite čný nástroj pro studium odpov ědi ekosystému na r ůzné faktory. V roce 2008 byla studována spole čenstva pancí řník ů a chvostoskok ů na 11 lesních lokalitách s r ůznou intenzitou hospoda ření. V intenzivn ě obhospoda řovaných lesích bylo vyšší zastoupení partenogenetických druh ů pancí řník ů a herbofungivorních druh ů. Naopak klesá podíl druh ů, které se rozmnožují sexuáln ě, a specializovaných fungivor ů. A čkoli se m ěnilo siln ě zastoupení jednotlivých druh ů i čeledí, neukázaly se žádné výrazné rozdíly v diverzit ě ani v celkových abundancích. (P ŘEDNÁŠKA )
Klieštikovce (Acari, Mesostigmata) v brlohoch medveďa hnedého ( Ursus arctos ) na Slovensku
FEN ĎA P Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta UK, Bratislava
Nidikolné rozto če žijúce s cicavcami sú dosia ľ nepreskúmanou oblas ťou (výnimkou sú hniezda drobných cicavcov). O faune klieštikovcov (Acari, Mesostigmata) v brlohoch medve ďa hnedého ( Ursus arctos ) dosia ľ nevieme vôbec ni č.
54 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Z materiálu výstielky dvoch medvedích brlohov (zbierané v máji 2005 vo Ve ľkej Fatre) sme získali 247 exemplárov mezostigmátnych rozto čov patriacich do 26 druhov. Eudominantnými druhmi boli Eviphis ostrinus (20 %), Vulgarogamasus kraepelini (20 %) a Arctoseius semiscissus (14 %). Ako dominatný druh vystupoval Saprosecans baloghi (4 %). Parazitické rozto če neboli v skúmanom materiáli vôbec zistené. S výnimkou dvoch druhov bola fauna klieštikovcov brlohov medve ďa zložená z pôdnych druhov, ktoré sú typické pre danú oblas ť karpatských pohorí (ale napríklad pri druhu Eviphis ostrinus sme zistili vysoký po čet nymfálnych štádií, ktoré sú v lesnej opadanke a pôde relatívne vzácne). Dominantný druh Saprosecans baloghi je na Slovensku známy predovšetkým z jaský ň a jeho výskyt sa dá vysvetli ť lokalizáciou brlohov v skalných dierach. Eudominantný druh Arctoseius semiscissus je druh naj častejšie na Slovensku zaznamenávaný vo vtá čích hniezdach, ale známy je aj výskyt v jaskyniach alebo v pôde. (P OSTER )
Úloha chromosomu Z ve speciaci dvou druh ů slavík ů
FISCHEROVÁ J (1), MOŘKOVSKÝ L (1), KOZMANOVÁ A (1), REIF J (2,3), REIFOVÁ R (1) (1) Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze; (2) Ústav pro životní prost ředí, Přírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze; (3) Katedra zoologie a ornitologická laborato ř, Přírodov ědecká fakulta Univerzity Palackého, Olomouc
Genový tok mezi blízce p říbuznými druhy je obvykle nižší na pohlavních chromosomech než na autosomech. Zatím však bylo provedeno jen málo studií, které by detailn ě zkoumaly, jak se liší genový tok podél pohlavních chromosom ů, a odhadly po čet lokus ů, které p řispívají k reproduk ční izolaci. Cílem této studie je prozkoumat míru genového toku podél chromosomu Z u dvou druh ů slavík ů, slavíka obecného ( Luscinia megarhynchos ) a slavíka tmavého ( L. luscinia ). Za tímto ú čelem jsme osekvenovali 12 lokus ů rovnom ěrn ě rozmíst ěných podél celého chromosomu Z u více než dvaceti jedinc ů obou druh ů slavík ů z oblasti alopatrie. P ředb ěžná analýza t ěchto dat ukázala, že absence genového toku mezi druhy se týká tém ěř celého chromosomu Z. To m ůže být teoreticky zp ůsobeno bu ď potla čením rekombinace na chromosomu Z mezi druhy, anebo p řítomností n ěkolika „specia čních“ gen ů na chromosomu Z. Abychom rozlišili mezi t ěmito dv ěma hypotézami, provedli jsme genotypování 200 sympatrických jedinc ů pomocí dvou druhov ě specifických SNP marker ů ležicích na r ůzných částech chromosomu Z. Dva z analyzovaných jedinc ů vykazovali rekombinantní genotyp, což dokládá, že chromosom Z rekombinuje mezi druhy. Je tedy pravd ěpodobné, že na chromosomu Z existuje n ěkolik „specia čních“ gen ů. Analýza genotyp ů sympatrických jedinc ů ve více
55 Abstrakta p řednášek a poster ů lokusech na chromosomu Z nám umožní lépe odhadnout minimální po čet lokus ů na chromosomu Z, které p řispívají k reproduk ční izolaci mezi ob ěma druhy slavík ů. (P OSTER )
Krása zví řat: jak hroznýšovité hady vidí lidé z p ěti kontinent ů
FRYNTA D (1), MAREŠOVÁ J (1), PETR Ů M (1,4), ŠKLÍBA J (2), ŠUMBERA R (2), KRÁSA A (3) (1) Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze; (2) Katedra zoologie, Přírodov ědecká fakulta, Jiho česká univerzita, České Bud ějovice; (3) P řírodov ědecká fakulta, Masarykova univerzita, Brno; (4) sou časné pracovišt ě Zoologická zahrada D ěč ín
Lidé ostatním živo čišným druh ům v ěnují zvýšenou pozornost, jsou schopni je konzistentn ě kategorizovat a ve svém vztahu ke zví řat ům často zapojují emoce a estetické cít ění. Je možné, že b ěhem evoluce člov ěka v afrických savanách došlo k vývoji estetického nazírání ostatních živo čich ů, které je dnes všem lidem do jisté míry spole čné. T řeba díky tomu, že vlastnictví ur čitého zví řete či jeho části p řestavovalo spole čenskou výhodu. Vzhledem k zajímavosti této hypotézy a jejím možným d ůsledk ům pro druhovou ochranu jsme se rozhodli ji testovat. Lidem z osmi r ůzných kultur (Bolívie, České republiky, Delhi a Rajastanu v Indii, Filipín, Malawi, Maroka a Papui Nové Guiney) jsme ukázali fotografie 32 zástupc ů hroznýšovitých had ů a požádali je, aby zví řata se řadili od nejkrásn ějšího po nejoškliv ější. Lidé z r ůzných etnických skupin se p řekvapiv ě ve svých estetických preferencích shodovali. Nejmén ě se shodoval názor české populace s ostatními, což m ůže být zp ůsobeno pravd ěpodobn ě nejv ětší separací od p řírody u českých respondent ů a zárove ň nejvýrazn ějším ovlivn ěním médii. Mezietnická shoda dokazuje, že hadi jsou pro člov ěka jedine čným estetickým stimulem a sdílené preference se pravd ěpodobn ě vyvinuly p řed geografickým a kulturním rozr ůzn ěním lidských spole čností. Bez dalších experiment ů nebude možné ur čit, jak specifické tyto preference jsou, zda jde o hady, živo čichy, p řírodu nebo jakékoliv objekty či abstraktní obrazy. Bez ohledu na to, zda se sdílené estetické cít ění omezuje pouze na hady/živo čichy či zda má adaptivní p říčinu, považujeme jej za netriviální objev. Také se již d říve ukázalo, že práv ě v p řípad ě hroznýšovitých had ů lidské preference předpovídají jejich zastoupení v chovech zoologických zahrad, které plní nejen funkci exhibi ční ale také záchrannou. Je možné si p ředstavit vzhled zví řete jako jakousi vizitku, se kterou vstupuje do sout ěže s ostatními druhy o pozornost člov ěka a investice do své ochrany. A pokud se na tuto sout ěž lidé po celém sv ětě dívají podobn ě? (P ŘEDNÁŠKA )
56 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Otázky spojené s výstavbou a provozem v ětrných elektráren
FRÝŽELKOVÁ L Ústav zoologie, rybá řství, hydrobiologie a v čela řství, AF MENDELU, Brno
V posledních letech docházelo k výraznému rozvoji výroby energie z obnovitelných zdroj ů, mezi nimi také energie z v ětrných elektráren. Z hlediska výstavby a provozu v ětrných elektráren (dále jen VTE) je d ůležitou otázkou sociální akceptace, a to nejen ze strany místních obyvatel, jichž se problematika bezprost ředn ě týká. Cílem nebylo hodnotit výhody či nevýhody výstavby VTE, ale zhodnotit toto subjektivní vnímání obyvateli dot čené oblasti a ve řejností. P řípadové dotazníkové šet ření bylo provedeno v obci Horní Lod ěnice, na jejímž katastrálním území je vystav ěn druhý nejv ětší v ětrný park v České Republice, stávající z 9 VTE. První dotazník byl sm ěř ován obyvatel ům dot čeného území a zajímal se o názory ob čan ů na realizovanou stavbu. Cílem bylo získat výpov ědi místních ob čan ů, zda o plánované stavb ě p ředem v ěděli, zda se mohli podílet na spolurozhodování o realizaci, jak na n ě v ětrné elektrárny p ůsobí z estetického hlediska či jak vnímají doprovodné jevy spojené s provozem v ětrného parku. Ze 100 dotazník ů činila návratnost 72 %. Druhý dotazník byl rozeslán p ředevším student ům AF Mendelovy univerzity v Brn ě. Dotazník vyplnilo 523 respondent ů, z nichž bylo 326 žen a 197 muž ů. Z provedeného pr ůzkumu je z řejmý tzv. NIMBY syndrom. Zatímco respondenti, v jejichž okolí bydlišt ě VTE není, mají k rozvoji t ěchto staveb kladný vztah a podporovali ji, ob čané z dot čené obce byli spíše proti výstavb ě. Potvrdil i jiné práce, které tvrdí, že jinak p ůsobí VTE na místní obyvatele, kte ří ji vídají denn ě, než na turisty, kteří kolem projedou. Je také pr ůkazné, že především mladší lidé jsou k v ětrným elektrárnám a obecn ě obnovitelných zdroj ům daleko tolerantn ější, než starší generace. Pro v ětšinu dotazovaných p ředstavují VTE p řijatelnou sou část krajiny, kdy se jim stavby dokonce velmi líbí pro jejich „elegantnost a ladnost“, p řesto se velká část respondent ů obávala z narušení krajinného rázu a nebyla jim zcela lhostejná ani možnost ohrožení pták ů a netopýr ů a brán ění jejich migrace. (P OSTER )
Age, personality and cognitive abilities in Great Tit ( Parus major )
FUCHSOVÁ L, ŠIMÁNKOVÁ H, EXNEROVÁ A Katedra zoologie, P řF UK, Praha
In the Great tit ( Parus major ) two personality types were distinguished: Slow (non- aggressive, slow but through explorers, innovative) and Fast (aggressive, fast and superficial explorers, routine forming). The two personality types differ in their performance in exploratory and behavioral tests. In our previous experiments, we found differences in performance of Slow
57 Abstrakta p řednášek a poster ů and Fast birds in learning and memory tasks involving aposematic prey. In the present study we tested, whether personality also affects the performance of great tits in other cognitive tasks, and how this effect is influenced by the age of the birds. Birds were divided in two age categories – hand reared birds (tested between 35–55 days of age) and adult birds (subdivided into yearlings and older birds). We tested the birds for their personality, and then subjected them to the set of cognitive tasks: (1) food extraction task, where the birds had to remove the stopper from the plastic tube to obtain food, (2) avoidance learning test with aposematic prey (firebug Pyrrhocoris apterus ), (3) positive discrimination task (including food as S+, but not aversive stimulus), and (4) aversive discrimination task (discrimination between palatable and unpalatable food). We have not found consistent effect of personality on the performance of birds in cognitive tasks. Personality influenced only the performance of birds in avoidance learning and aversive discrimination task, where Slow birds in which more successful than Fast birds. In positive discrimination task and in food-extraction task, birds of both personality types performed equally well. Important factor explaining the variation in the tests was age of the birds. In the food-extraction task, adult birds performed better than juveniles. However, yearlings performed better than older birds. In positive and aversive discrimination tasks the adult birds outperformed both the yearlings and the juveniles.
The study was supported by CSF grant P505/11/1459.
(P ŘEDNÁŠKA )
Epigeické pavú čie spolo čenstvá (Araneae) Košských mokradí vytvorených poddolovaním územia banskou činnos ťou
GAJDOŠ P (1), DAVID S (1) (1) Ústav krajinnej ekológie SAV, Bratislava, Pobo čka Nitra
Banská činnos ť v Hornonitrianske kotline má dosah na charakter krajiny a aj na morfológiu celého regiónu, ktorého sú čas ťou je aj územie katastra obce Koš. Krajina na tomto poddolovanom území sa formuje v závislosti od charakteru prejavov banskej činnosti, ktorými sú hlavne poklesy terénu a prepadliny. Vä čšie terénne poklesy v katastri obce mali za následok zaplavenie daného územia vodou, kde vznikli miestne mokrade, ktoré sú nazývané ako Košské mokrade. Tieto vytvárajú nové biotopy s variabilným zastúpením rastlín a živo číchov vrátane pavúkov. Výskum ich epigeickej araneofauny a spolo čenstiev bol realizovaný v rokoch 2007– 2009 na 3 vybraných lokalitách. Tieto lokality prezentujú charakteristické typy mokradí sledovaného územia v rôznom štádiu sukcesie. Na týchto lokalitách bolo v priebehu skúmaného obdobia celkove odchytených celkovo 3386 exemplárov pavúkov patriacich k 98 druhom a do
58 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
19 čeľadí. Zistené epigeické pavú čie spolo čenstvá reprezentujú spolo čenstvá mokradí s dominantným zastúpením hygrofilných druhov. Sú zna čné rozdiely v zložení spolo čenstiev jednotlivých skúmaných lokalít. Druhová zloženie spolo čenstiev bolo závislé najmä od hydrologických pomerov a typov habitatov. V spolo čenstvách dominovali hlavne druhy z čeľadí Lycosidae a Linyphiidae. Zo zistených druhov najmä druhy Pirata hygrophilus a Pardosa prativaga boli dominantne zastúpené v spolo čenstvách. Z ohrozených pavúkov tu bolo zdokumentovaných 8 druhov uvádzaných v Červenom zozname pavúkov Slovenska. Ide o druhy Talavera parvistyla (CR), Pirata tenuitarsis (EN), Porrhomma montanum (VU), Thyreosthenius biovatus (VU), Donacochara speciosa LR(lc), Marpissa nivoyi LR(lc), Pocadicnemis juncea (DD) a Walckenaeria alticeps (DD). Dokumentovaná druhová diverzita pavúkov ako aj výskyt viacerých ohrozených druhov, vypovedá o významnej ekologickej hodnote takto novo vznikajúcich krajinných prvkov, ktoré výrazne zvyšujú diverzitu územia Koša.
Výskum bol realizovaný v rámci VEGA projektu „2/0051/11“.
(P ŘEDNÁŠKA )
Vážky (Odonata) banskoštiavnických nádrží a životný cyklus Aeshna cyanea
GAJDOŠOVÁ I, ŠULÁKOVÁ M, SVITOK M, KUBOV ČÍK V, STAŠIOV S Katedra biológie a všeobecnej ekológie,Fakulta ekológie a environmentalistiky, Technická univerzita vo Zvolene
Druhové zloženie spolo čenstiev lariev vážok bolo intenzívne študované v piatich vybraných banskoštiavnických tajchoch v Štiavnických vrchoch: Červená stud ňa, Malá Vodárenská nádrž, Bakomi, Krechsengrund a Vindšachta. Odchyt lariev sa uskuto čň oval od apríla do novembra 2010 v 2 až 3 týžd ňových intervaloch šmýkaním hydrobiologickou sie ťkou po dne a litorálnej vegetácii. U dostato čne po četného druhu Aeshna cyanea v Malej vodárenskej nádrži bol rekonštruovaný životný cyklus. Pre doplnenie druhového zloženia spolo čenstiev vážok bol v auguste 2010 uskuto čnený jednorázový odchyt dospelcov pomocou entomologickej sie ťky na Ve ľkej a Malej Vodárenskej nádrži a Červenej studni. Za celé sledované obdobie bolo získaných 1374 lariev vážok patriacich k 12 druhom. Pri odchyte dospelcov bolo chytených 7 druhov, pri čom 3 z nich neboli zaznamenané v larválnom štádiu. V nádrži Červená stud ňa sa najhojnejšie vyskytovali Ischnura pumilio , Cordulia aenea a Coenagrion puella . Spolo čenstvo lariev vážok tohto tajchu bolo druhovo najbohatšie (12 zistených druhov). Druh Aeshna cyanea jednozna čne dominoval v Malej vodárenskej nádrži. Najdôležitejšími druhmi tajchu Bakomi boli Platycnemis pennipes , Enallagma cyathigerum a Ischnura pumilio . Po čet získaných lariev na tajchoch Krechsengrund a Vindšachta bol ve ľmi
59 Abstrakta p řednášek a poster ů nízky a v nádržiach boli zistené len 2, resp. 1 druh. Všetky zaznamenané druhy sa u nás vyskytujú bežne, zriedkavejším je len druh Lestes virens zaznamenaný iba v štádiu imága po čas augustového odchytu. Dostato čný po čet nachádzaných lariev Aeshna cyanea v Malej Vodárenskej nádrži po čas celej sezóny umožnil rekonštruova ť životný cyklus tohto druhu. Na základe d ĺžky zadnej krídlovej pošvy a šírky hlavy bolo možné odlíši ť pä ť vývinových štádií. Ukazuje sa, že druh v Malej Vodárenskej nádrži je „letný“ (diapauza v poslednom larválnom štádium pred vyletením chýba, vylietavanie trvá dlho a je málo synchronizované), má semivoltínny životný cyklus a jeho akvatická fáza vývinu trvá cca 2 roky. (P ŘEDNÁŠKA )
Potravní obohacení a aktivita orangutan ů
GARDIÁNOVÁ I (1), JEŘÁBKOVÁ Z (2), PADALÍKOVÁ P (3), RYČLOVÁ V (1) Demonstra ční a experimentální pracovišt ě, FAPPZ, ČZU v Praze; (2) Zoo Dv ůr Králové nad Labem; (3) Zoo Ústí nad Labem
Orangutani jsou aktivní a inteligentní zví řata, která pot řebují krom ě stávajících podn ětů novinky. V zoo Dv ůr Králové nad Labem a v zoo v Ústí nad Labem se krom ě tradi čního podávaného enrichmentu p řidal zví řat ům nový prvek. Byly pozorovány 2 skupiny orangutan ů, v každé zoo dosp ělý pár a jejich potomek. Jako nové dopln ění byly dodány v oble čení vyhledávané kusy potravy (ovoce, zelenina, o říšky), potrava byla dále schována do d řevité vaty nebo umíst ěna na konstrukci, p řivázána atd. Orangutani dostali také kusy potravy v ledu. Sledovalo se 20 dní, nepravideln ě byl prvek podáván a hodnocení probíhalo po dobu čty ř hodin denn ě, dv ě hodiny dopoledne a dv ě hodiny odpoledne. Dny s tímto novým obohacením, dále s pro zví řata známým obohacením a dny bez enrichmentu jsou zcela rozdílné. V dob ě, kdy se enrichment nepodává, jsou zví řata (v ětšinou krom ě mlá ďat) více letargická než pokud je enrichment podávaný. P říjmem potravy tráví prokazateln ě více času (o cca 35,5% déle než ve dnech bez obohacení), a pokud je podán jako novinka, jsou orangutani také zabaveni novou hra čkou (o dalších 21 % déle). Více si také hrají (45 %) a projevují výrazn ější zájem o okolí (25 %). Nové dopl ňky jsou pro n ě vhodné. (P OSTER )
60 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Stanovení poddruh ů rysa ostrovida v evropských zoologických zahradách pomocí analýzy DNA získané neinvazivními metodami
GARDIÁNOVÁ I (1 A), BOLECHOVÁ P (1 B,3), VALLO P (4), TOMÁŠEK V (2), SVOBODOVÁ I (1 B), JEBAVÝ L (1 B) (1A) Demonstra ční a experimentální pracovišt ě, FAPPZ, ČZU v Praze; (1B)Katedra obecné zootechniky a etologie, FAPPZ ČZU Praha; (2) Katedra ekologie, FŽP, ČZU Praha; (3)Zoo Liberec; (4) Ústav biologie obratlovc ů, Akademie v ěd ČR, Brno
Rys ostrovid se v Evrop ě vyskytuje v n ěkolika odlišných poddruzích. Jeho status je dle IUCN Red List je „nízká ochrana“ (LC), avšak n ěkteré izolované evropské subpopulace jsou ohrožené až kriticky ohrožené. Pro ú čely druhové ochrany rysa ostrovida se z jedinc ů chovaných v rámci evropského záchovného programu (dále jen ESB) kategorizují čty ři poddruhy – Lynx lynx lynx (Skandinávie, východní Evropa, západní Sibi ř), Lynx lynx carpathicus (Karpatské poho ří, st řední Evropa), Lynx lynx wrangeli (Altajské poho ří), Lynx lynx wardi (východní Sibi ř). Podstatou plánovaného projektu je zhodnocení a ur čení poddruhové skladby rys ů chovaných v evropských zoologických zahradách, dále ur čení hybridních jedinc ů pro následný efektivní chov čistých poddruh ů. Metodou neinvazivního sb ěru výkal ů a hodnocením DNA z výkal ů by m ělo být možné ur čit p ůvod zví řat. Řada jedinc ů chovaných v lidské pé či nemá zjišt ěný p ůvod a jejich p ůvod je jiným zp ůsobem nezjistitelný, nebo ť neexistují materiály o t ěchto jedincích a toto je jediná metoda, jak ur čit, zda se jedná o čistokrevné jedince poddruhu nebo hybridní jedince. P řínosem bude zlepšení managementu zoo, spolupráce s EAZA na mezinárodní úrovni a jinými organizacemi na národní úrovni, informace o zví řatech pro p řípadnou reintrodukci. (P OSTER )
Zhodnocení odchov ů tygr ů ussurijských v České republice
GARDIÁNOVÁ I, POLLÁKOVÁ R Demonstra ční a experimentální pracovišt ě, FAPPZ, ČZU v Praze
Tygr ussurijský je nejv ětším poddruhem tygr ů a v sou časné dob ě je také nejv ětší ko čkovitou šelmou na sv ětě. Jedná se o ohrožený druh. Jeho výskyt byl zjišt ěn jen na ruském Dálném východ ě a v okolí Chabarovska, a v p řilehlé pohrani ční oblasti Číny. Podle posledních sledování se po čty ussurijských tygr ů ve volné p řírod ě pohybuje cca 350 jedinc ů! Významnou roli v záchran ě tygr ů ussurijských sehrála i skute čnost, že je již dlouho úsp ěšn ě chován v zajetí. Do plemenné knihy bylo dosud zaznamenáno více než 4 500 jedinc ů, z nichž se v ětšina narodila v zajetí. V zoologických zahradách se tento poddruh tygra pom ěrn ě dob ře množí, a všechny zoologické zahrady snaží o p řirozený odchov, a čkoliv se n ěkdy v krajním p řípad ě p řistupuje
61 Abstrakta p řednášek a poster ů také k um ělému odchovu. Při um ělém odchovu se musí mlá ďat ům umožnit setkání a pobyt se zástupci vlastního druhu (sourozenci, vrstevníci), aby um ěle odchovaná zví řata získala vazbu na sv ůj živo čišný druh. Každý rok je odchováno ve sv ětě kolem 50 mlá ďat tygru ussurijských a za číná být problém s jejich umis ťováním. Vzhledem k tomu, že tyg ři jsou ve volné p řírod ě kriticky ohroženi, je v sou časné dob ě jejich chov v zoologických zahradách jednou z možností, jak tento nádherný druh ko čkovité šelmy zachovat pro budoucí generace. Cílem práce bylo zhodnotit odchovy v zoologických zahradách ČR a porovnat typy odchov ů od roku 1961 do roku konce roku 2009. Celkem bylo mezi roky 1961 až 2009 v zoologických zahradách v ČR zaznamenáno narození 163 ko ťat tygr ů ussurijských v 70 vrzích (90 same čků, 69 sami ček a 4 mlá ďata nezjišt ěného pohlaví). Odchovat se poda řilo 94 mlá ďat ze 46 vrh ů, z toho p řirozen ě 83 (tj. 88,3 %), 8 um ěle (8,5 %) a 3 kombinovaným odchovem (3,2 %). V ětšina odchov ů je vedena přirozenou cestou. Tento druh je prozatím, pokud jde o chov a p řežití v lidské pé či, na dobré cest ě k p řežití. (P OSTER )
Reactions of leopard geckos ( Eublepharis macularius ) to defensive secretion of Graphosoma lineatum (Heteroptera: Pentatomidae)
GREGOROVI ČOVÁ M Katedra Zoologie, P řF UK,Praha
Chemical defence of true bugs (Heteroptera) is based on repellent secretion, which may signal the unpalatability or be directly toxic for the predator. This secretion can be synthesized or sequestered from hostplants, and it usually consists of a complex mixture of various chemicals. We have tested the reaction of adult leopard geckos ( Eublepharis macularius ) as a potential predators of true bugs in order to find out (1) whether the leopard geckos avoid the chemically defending true bugs, and (2) which of the components of true bug defensive secretion are aversive for geckos. As a model prey species we used the striated shieldbug, Graphosoma lineatum . The following chemicals that form major components of shieldbug defensive secretion were tested separately, applied on a palatable prey (larvae of Tenebrio molitor ): mixture of three aldehydes (2-hexenal, 2-octenal, 2-decenal), the same aldehyde mixture enriched with tridecane, oxoaldehyde (4-oxohex-2-enal) and direct extract from metathoracic scent glands of adult Graphosoma lineatum . Hexane and mealworm without any chemicals added were used as controls. The results show that the mixture of aldehydes is aversive for leopard geckos. Aversive reactions were evaluated based on the rejection of prey with chemicals and based on the response time related to the rate of prey manipulation. The mixture of aldehydes show relatively quick response time in aversive reactions of geckos. On
62 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 the contrary the mixture of aldehydes enriched with tridecane causes slower effect. Difference between these chemicals is in total duration of aversive reaction? the duration is longer for the mixture enriched with tridecane in comparison with the mixture of aldehydes itself. The highest effectiveness in aversive reactions was shown by direct secretion of G.lineatum . Reactions to hexane did not differ from those to mealworm without any chemicals.
Project was supported by grant GA ČR P505/11/1459.
(P ŘEDNÁŠKA )
Pseudoreplikace aneb pro č nemá smysl srovnávat dva druhy
GRIM T Katedra zoologie a ornitologická laborato ř, Univerzita Palackého, Olomouc
Pseudoreplikace (Hurlbert, Ecol. Monogr., 1984) z ůstává tém ěř t ři dekády po zavedení tohoto termínu jednou z nej čast ějších chyb v ekologii. Cílem následujícího p řísp ěvku je ilustrovat tento problém na konkrétním p říklad ě. Mezidruhový hnízdní parazitismus poskytuje výjime čně výhodnou p říležitost studovat faktory, které ovliv ňují r ůst a p řežívání mlá ďat v souvislosti s vlastnostmi rodi čů (nap ř. jejich t ělesnou velikostí). Variabilita t ěchto rodi čovských vlastností je mezidruhov ě (u r ůzných hostitelských druh ů) výrazn ě v ětší než prom ěnlivost vnitrodruhová (která bývá studována u ne-parazitických druh ů pták ů). Proto lze o čekávat, že p ři studiu r ůstu a p řežívání mlá ďat mezidruhových parazit ů bude mnohem snadn ější detekovat možné vlivy rodi čovských vlastností (díky vyšší prom ěnlivosti prediktor ů). P ředešlá studie (Kleven et al., Behav. Ecol. Sociobiol., 1999) došla k záv ěru, že t ělesná velikost hostitele pozitivn ě ovliv ňuje r ůst mlá ďat kuka čky ( Cuculus canorus ). V tomto p řísp ěvku za pomocí rozsáhlejšího souboru dat ukážu, že uvedený záv ěr je chybnou interpretací dat, které auto ři nasbírali. Kleven et al. 1999 totiž srovnávali r ůst kuka čky jen u dvou druh ů hostitel ů (rákosník obecný Acrocephalus scirpaceus , r. velký A. arundinaceus ). Tyto druhy se samoz řejm ě liší v mnoha dalších znacích nad rámec t ělesné velikosti (mikrohabitatové preference, párovací systém, potrava atd.) a je tedy nemožné rozhodnout, který z mezidruhov ě odlišných hostitelských znak ů je zodpov ědný za zjišt ěné rozdíly v r ůstu kuka ček u dvou studovaných druh ů hostitel ů. Srovnávání dvou druh ů je asi nej čast ěji páchaných typem pseudoreplikace a ekologové by m ěli této problematice v ěnovat více pozornosti. (P ŘEDNÁŠKA )
63 Abstrakta p řednášek a poster ů
Nematofauna lýkožrout ů rodu Ips (Coleoptera: Curculionidae)
GRUCMANOVÁ Š, HOLUŠA J Fakulta lesnická a d řeva řská, České zem ědělské univerzity v Praze
Nematoda pat ří mezi nejpo četn ější a nejrozší řen ější kmeny živo čich ů. Jeho zástupci vykazují r ůzné životní strategie, vstupují do celé řady interakcí s rostlinami, houbami i jinými živo čichy. U k ůrovců se jedná p řevážn ě o vztah forezie, kdy hlístice využívají k ůrovce jako prost ředek umož ňující osídlit nové prost ředí, či parazitace, kdy je infikace k ůrovc ů podmínkou pro dokon čení vývojového cyklu hlístice. Mezi entomofilní hlístice s vazbou na lýkožrouty rodu Ips De Geer, 1775 pat ří p ředevším zástupci řád ů Rhabditida a Tylenchida. Foretické hlístice jsou nalézány zejména pod krovkami brouk ů, na k řídlech, v mezi článkových prostorech hlavn ě abdominálních tergit ů, nebo v mezi článkovém prostoru mezi hrudí a zade čkem, nap ř. zástupci rod ů Ditylenchus Filip – ev, 1936, Ektaphelenchus , Fuchs, 1937, Diplogasteroides de Man, 1912. Parazitické hlístice jsou nalézány p řevážn ě v t ělech brouk ů a to v jejich r ůzných částech. V hemocoelu voln ě v dutin ě jsou nalézání nap ř. zástupci rod ů Contortylenchus Rühm, 1956 či Parasitylenchus Micoletzky, 1922, v malpigických trubicích nap ř. zástupci rodu Cryptaphelenchus (Fuchs, 1937) Rühm, 1954 a v lumenu st řeva nap ř. rody Aphelenchoides Fischer, 1894 a Parasitorhabditis (Fuchs, 1937) Chitwood, 1950. Parazitické hlístice mohou ovliv ňovat životaschopnost či plodnost hostitele, mohou mít vliv na chování např. tvar požerk ů. Pro získávání vzork ů entomofilních hlístic jsou t ěla lýkožrout ů prohlížena pod lupou či mikroskopem, brouci jsou také pitváni. Z požerk ů jsou získávány nej čast ěji pomocí Baermanovy nálevky. Získané hlístice jsou fixovány v r ůzných fixativech, nej čast ěji je používán TAF (sm ěs formaldehydu, triethanolaminu a destilované vody). Trvalé preparáty jsou zhotovovány p řevedením hlístic do glycerolu. Mezi determina ční znaky hlístic pat ří p řítomnost styletu, délka a tvar t ěla, jícnu, pohlavních orgán ů, spikul a množství dalších morfometrických údaj ů, nap ř. vzdálenost nervového prstence od po čátku t ěla či vzdálenost vulvy od konce ocasu. (P ŘEDNÁŠKA )
64 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Prostorová aktivita pest řenek rodu Eristalis (Diptera: Syrphidae)
HADRAVA J (1), MIKÁT M (1), PAVLÍKOVÁ A (2), UHLÍKOVÁ N (5), GRUBEROVÁ P (6), JANOVSKÝ Z (3), KORÁBEK O (1), FALTÝNKOVÁ J (4), DVO ŘÁK T (7), MATOUŠKOVÁ E (8), POŽÁROVÁ D (9) (1) katedra zoologie, P řF UK, Praha; (2) katedra zoologie, P řF JU, České Bud ějovice; (3) katedra botaniky, P řF UK, Praha; (4) P řF UK, Praha; (5) Gymnázium Jana Keplera, Praha; (6) Gymnázium Jaroslava Vrchlického, Klatovy; (7) Gymnázium Jana Masaryka, Jihlava; (8) Gymnázium Sokolov; (9) Gymnázium Zikmunda Wintra, Rakovník
Pest řenky (Diptera: Syrphidae) jsou jedn ěmi z nej čast ějších opylova čů lu čních rostlin, zejména v pr ůběhu pozdního léta. Relativn ě málo je však dosud známo jak o jejich po četnostech, tak i prostorové aktivit ě. Z pohledu opylování i biologie pest řenek jsou p řitom tyto informace pom ěrn ě d ůležité (absolutní četnost návšt ěv na rostlinách, p řenos pylu mezi vzdálen ějšími populacemi téhož druhu rostliny). Pokusili jsme se tyto chyb ějící informace doplnit pomocí zp ětných odchyt ů (capture-mark-recapture) pest řenek rodu Eristalis . Náš výzkum probíhal v letech 2009–2011 na vlhkých loukách na JZ Kutnohorska. V letech 2009 a 2010 byli jedinci zna čeni individuáln ě, v roce 2011 kódem ozna čujícím místo a den ozna čení. Zastoupení zp ětn ě odchycených jedinc ů bylo nízké (do 10 %). V ětšina zp ětn ě odchycených jedinc ů byla zaznamenána poblíž místa ozna čení. N ěkte ří jedinci však překonali stovky metr ů i za mén ě než hodinu. Od druhu Eristalis pertinax byl zp ětn ě odchycen menší podíl jedinc ů než od druh ů E. tenax a E. interruptus , což m ůže souviset s jejich v ětší migra ční aktivitou. Délka p řelet ů se signifikantn ě lišila mezi druhy E. tenax a E. interruptus , Rozdíl byl zp ůsoben zejména zvýšenou migra ční aktivitou samc ů E. interruptus . Celkov ě lze konstatovat, že pest řenky jsou v krajině pom ěrn ě mobilní a že mohou v reálném čase (tj. po dobu životnosti pylu) zprost ředkovávat p řenosy pylu mezi jednotlivými populacemi (loukami). Aktivita jednotlivých druh ů pest řenek se však v tomto sm ěru pom ěrn ě výrazn ě liší.
Tento výzkum byl podpo řen grantem GA ČR P505/11/1589.
(P OSTER ) Výzkum historického i sou časného ší ření kudlanky Mantis religiosa (Linnaeus, 1758) v rámci Evropy
HADRAVA J (1), JABLONSKI D (2), JANŠTA P (1), URBÁNKOVÁ H (1) (1) Katedra zoologie, P řF UK, Praha; (2) Katedra zoológie, PrF UK, Bratislava
Kudlanka nábožná ( Mantis religiosa ) se u nás donedávna vyskytovala pouze na stepních, klimaticky nejteplejších lokalitách jižní Moravy. V 90. letech však za čala expandovat i do severn ějších oblastí Moravy a dnes je její stálý výskyt potvrzen i na n ěkolika lokalitách východních Čech.
65 Abstrakta p řednášek a poster ů
Protože se tento druh v ČR vyskytuje na okraji svého areálu rozší ření, rozhodli jsme se zodpov ědět otázku do jaké míry jsou populace kudlanek nábožných v České republice geneticky izolované od populací žijících v centrálních oblastech výskytu, tedy hlavn ě v mediteránních frakcích Evropy. V tomto sm ěru se nám v roce 2010 pro tento druh v ůbec poprvé poda řilo vyvinout i specifické mikrosatelitové lokusy. Doposud totiž na tomto druhu nebyla žádná popula čně-genetická studie provedena. Na základ ě variability DNA je dalším cílem také objasn ění samotné historie ší ření kudlanky nábožné v rámci Evropy. Pro tyto studie je plánováno sekvenování t ři mitochondriálních DNA marker ů (CO I, Cyt b, 16S rDNA). Prozatím bylo shromážd ěno asi sto jedinc ů kudlanek z různých částí Evropy, kte ří budou využiti k výsledným fylogenetickým analýzám. Odhalení zatím nejasného p ůvodu českých populací by mohlo nap ř. napomoci ochran ě n ěkterých biotop ů, které zatím nespadají do žádné kategorie chrán ěných území. K podrobn ějším výstup ům fylogeografické studie je však zapot řebí areál druhu ješt ě lépe provzorkovat. Další p řípadné vzorky, jež by mohly pomoci objasnit popula ční a fylogenetické vztahy naší jediné kudlanky, jsou proto vítány. V p řípad ě poskytnutí dalších tká ňových vzork ů kudlanek nás prosím informujte na adrese: [email protected] (P OSTER )
Poznatky o úhyne vtákov spôsobeného nárazom do vedení
HAPL E Muránska Dlhá Lúka 78, Revúca
V rokoch 2010 a 2011 prebiehal monitoring mortality na elektrických vedeniach na východe Slovenska. V roku 2010 sa realizoval monitoring mortality na 170 km 22 kV vedení a 5 km 110 kV vedení v oblasti chráneného vtá čieho územia Ondavská rovina. V roku 2011 sa realizoval monitoring na 300 km 22 kV a 60 km 110 a 440 kV vedení v oblasti chránených vtá čich území Medzibodrožie a Senné rybníky a opakované kontroly na vytipovaných vedeniach chráneného vtá čieho územia Ondavská rovina. V rámci realizovaných monitoringov sa zdokumentoval úhyn po náraze do vedení pri 210 uhynutých vtákoch 36 druhov. Najcitlivejšou skupinou vtákov vo vz ťahu k nárazom do vedení v danom území sú brodivce, ktoré tvorili viac ako 50 % všetkých nálezov. Najcitlivejším druhom je chavkoš no čný ( Nycticorax nycticorax ) s 48 nálezmi. Populácia tohto druhu musí by ť cite ľne ovplyvnená týmto negatívnym faktorom. V rámci sledovaného územia sa identifikovali kritické úseky na vedeniach, kde je teraz cie ľom presadi ť ich ošetrenie, ktoré by eliminovalo úhyn. Zárove ň sa zistili zaujímavé poznatky z h ľadiska okolností za akých k nárazom naj častejšie dochádza. Zistenia sú podnetné pre ďalšie
66 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 sledovanie zákonitostí za akých k nárazom dochádza a získanie štatisticky preukázate ľných dát na ich potvrdenie. (P ŘEDNÁŠKA )
Potravní interakce v p ůdě v závislosti na typu opadu
HED ĚNEC P (1,2,3), FROUZ J (2,3), RADOCHOVÁ P (2,3), NOVÁKOVÁ A (3), KANEDA S (4) (1) Katedra Ekologie, P řírodov ědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze; (2) Ústav pro životní prost ředí, Přírodov ědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze; (3) Ústav p ůdní biologie, České Bud ějovice; (4) Laboratory of Nematology and Soil Zoology, National Institute of Agro-Environmental Sciences, Tsukuba, Japan
Půdní mikroskopické houby poskytují d ůležitý zdroj potravy pro r ůzné zástupce p ůdní fauny. V tomto experimentu jsme řešili otázku, jak se r ůzné druhy mikroskopických hub (Penicillium chrysogenum , Penicillium expansum , Absidia glauca a Cladosporium herbarum ) liší z hlediska její potravní atraktivity pro chvostoskoky Folsomia candida a jestli potravní preference odpovídají i z hlediska kvality pro reprodukci a vývoj. Pomocí hub p ěstovaných na agarových médiích i na t řech typech opadu ( Alnus glutinosa , Salix caprea a Quercus robur ) jsme testovali potravní preference a popula ční r ůst chvostoskok ů F. candida umíst ěných na Petriho miskách s r ůznými výše jmenovanými potravními zdroji. Na agarovém mediu byly nejvíce preferované houby C. herbarum a A. glauca , tyto druhy p ůdních hub byly také nejlepším zdrojem potravy z hlediska efektivity na r ůst a vývoj. Druhá část našeho experimentu ukazuje, že typ rostlinného opadu hraje mnohem důležit ější roli z hlediska potravní preference než pouze samotný druh houby. Zjistili jsme, že nejvíce preferován byl opad z vrby a olše, zatímco dub nebyl pro F. candida nijak zvláš ť atraktivní. Z hlediska efektu na reprodukci a vývoj byl ovšem opad z atraktivn ější než z olše. (P OSTER )
Hierarchy and dispersal tendencies in two house mouse subspecies
HIADLOVSKÁ Z (1,2), RUSOVÁ N (1,3), VOŠLAJEROVÁ BÍMOVÁ B (1,4), MACHOLÁN M (1,2) (1) Institute of Animal Physiology and Genetics, Academy of Sciences of the Czech Republic, Brno; (2) Institute of Botany and Zoology, Faculty of Sciences, Masaryk University, Brno; (3) Department of Ecology, Faculty of Environmental Sciences, Czech University of Life Sciences, Prague; (4) Institute of Vertebrate Biology, ASCR, Brno
In mammals, the males are predominant sex among dispersants. Common explanation is that as they have stricter hierarchy, less-aggressive subordinates emigrate to escape the social pressure (caused by dominant). Another hypothesis states that more aggressive males are “self- confident” or “brave”, explore more and have higher emigration tendencies. In our study we
67 Abstrakta p řednášek a poster ů inspect the situation in two house mouse subspecies Mus musculus musculus and M. m. domesticus . We examin the impact of social rank on exploration and dispersal tendencies of male mice. In total, 40 males of two inbred strains were tested (20 males per strain). M. m. domesticus was represented by STRA and M. m. musculus by BUSNA strain, respectively. Males were raised in fraternal pairs, i.e. brothers were kept together in a single cage. Ontogeny of the tested males was recorded so that their social rank (dominant /subordinate) was known when tested. In 90–94 days, individual exploration activity was evaluated by the Open Field test. Five days later, each pair was released to oval arena for 12 hr. Emigration from arena was available through crossing a water pool. This way dispersal tendency was observed. The effect of social rank was revealed in the STRA strain only. Here, dominant brother show lower risk-assessment when exploring. In the dispersal test, one of the STRA males used to emigrate, while this situation was virtually absent in BUSNA. As M. m. domesticus is known to be more aggressive, it has probably a stricter hierarchy. The behaviour observed during the STRA fraternal pairs (domesticus-derived) ontogeny suggests the same. It seems that only in STRA the strict hierarchy has an impact on exploration and dispersal profiles. Interestingly, our results support the “aggressive-brave-dispersing” hypothesis rather than “aggressive-territorial- sedentary” hypothesis.
Financial support GA ČR 206/08/0640 & P506-11-1792.
(P OSTER )
Inventarizace hnízdiš ť Kavky obecné ( Corvus monedula ) v aglomeraci Havlí čkův Brod v roce 2011
HLAVÁ ČOVÁ P Katedra zoologie, P řf UK, Praha
Převážná v ětšina populace kavky obecné v ČR se z p ůvodních hnízdiš ť ve skalách a dutinách strom ů p řemístila do m ěst. Zde však se kavky setkávají s častým problémem: ni čením hnízdiš ť v d ůsledku rekonstrukcí budov. Již od po čátku 80. let 20. století se snižují po čty kavek na celém území České republiky. Havlí čkův Brod je jedním z m ěst, ve kterém se dosud vyskytuje pom ěrn ě po četná populace. V roce 2011 provedla Pobo čka ČSO na Vyso čin ě na základ ě objednávky m ěsta Havlí čkův Brod na území m ěsta a jeho p řilehlých částí inventarizaci kav čích hnízdiš ť, která by m ěla být podkladem pro zajišt ění jejich budoucí ochrany. Odhad po četnosti zimující populace byl proveden v únoru 2011 a byl stanoven na 650–700 jedinc ů. Vlastní monitoring probíhal od 20. b řezna do 15. června. Na vymezeném území bylo nalezeno 89 obsazených budov s celkovým po čtem 218 pár ů. Nejv ětší část populace – více než 95% pár ů
68 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 hnízdí v komínech. 73% populace hnízdí na t ří a vícepatrových domech, evidentní byla také preference starších staveb u nichž dosud neprob ěhly rekonstrukce. B ěhem terénních prací byla zjišt ěna řada p řípad ů, kdy kavky p řišly o svá hnízdišt ě. Z části to bylo zp ůsobeno stavebními úpravami dom ů, zjišt ěné byly ale i p řípady zám ěrného ni čení hnízdních p říležitostí ze strany člov ěka. Po čátkem roku 2011 bylo v blízkosti hnízdiš ť instalováno p ět budek, které byly umíst ěny ve vrcholových patiích strom ů. Ješt ě v témže roce byla většina budek kavkou obsazena. Instalace budek tedy m ůže být vhodnou náhradou za ubývající hnízdní p říležitosti. (P OSTER )
Tesa řík drsnorohý ( Aegosoma scabricorne ), tajemný obyvatel olomouckého parku
HOLEC V (1), KAŠÁK J (2) (1) AOPK ČR, Olomouc, Lafa; (2) Katedra zoologie a Ornitologická laborato ř, P řF, UP, Olomouc
Tesa řík drsnorohý ( Aegosoma scabricorne , Coleoptera) pat ří ve st řední Evrop ě k ohroženým saproxylofág ům. Na území České republiky se v sou časnosti vyskytuje pouze na jižní Morav ě a v Olomouci. Druh je ohrožen úbytkem starších strom ů z krajiny. Cílem našeho p řísp ěvku bylo stanovit velikost populace tesa říka v Olomouci, zaznamenat bližší údaje o etologii dosp ělc ů a zjistit po čet osídlených strom ů v lokalit ě. Odhad velikosti populace byl proveden v roce 2010 (metodou Capture-Mark-Recapture). Odchyt a zna čení brouk ů probíhalo v m ěstském parku, kde byly v no čních hodinách (21:00 – 1:00) kontrolovány stromy. V rámci zna čení bylo od 20. 6. do 3. 8. provedeno 36 exkurzí. Minimální velikost populace byla v roce 2010 odhadnuta prost řednictvím metody Schnabelové na 21 dosp ělc ů. Celkovou velikost populace tesa říka (v č. larev) m ůžeme, vzhledem k víceletému vývoji druhu, odhadovat na n ěkolik desítek jedinc ů. Úhrnem bylo odchyceno 11 jedinc ů (9 samc ů a 2 samice) z toho 8 opakovan ě. Nejdelší zjišt ěná doba p řežití byla 15 dn ů v p řípad ě samce. První jedinec byl zaznamenán 30. 6. a poslední 29. 7. Byly pozorovány p řelety tesa řík ů v rámci jednoho stromu, pouze jednou byl nalezen dosp ělec mimo mate řský strom ve vzdálenosti 150 m. Imaga se aktivují pouze za nejteplejších nocí, p ři kontaktu samc ů dochází k souboj ům, které často kon čí poškozením jednoho z brouk ů. Během pr ůzkumu byl zjišt ěn pouze jeden strom s aktivujícími dosp ělci, celkem se v lokalit ě nachází 5 strom ů s výletovými otvory. V minulosti bylo v parku osídleno nejmén ě 8 strom ů, jednalo se o r ůzné druhy listnatých d řevin mezi nimi i severoamerický d řezovec ( Gleditsia triacanthos ). Na základ ě našeho pozorování lze uzav řít, že olomoucká populace tesa říka drsnorohého představuje izolovanou kriticky ohroženou populaci, čítající n ěkolik desítek jedinc ů.
69 Abstrakta p řednášek a poster ů
Nep říznivou situaci p řežívání populace umoc ňuje lokalizace jedinc ů do jediného/n ěkolika málo starých strom ů, které mohou být ohroženy parkovými úpravami. (P OSTER )
Patogeny Ips cembrae ve st řední Evrop ě: microsporidie a gregariny známé u k ůrovc ů rodu Ips (Coleoptera: Curculionidae)
HOLUŠA J (1), LUKÁŠOVÁ K (1), WEGENSTEINER R (2), WEISER J (1), GRODZKI W (3), PERNEK M (4) (1) Katedra ochrany lesa a myslivosti, Fakulta lesnická a d řeva řská, Praha; (2) Institute of Forest Entomology, Forest Pathology and Forest Protection; Wien, Austria; (3) Forest Research Institute, Department of Forest Management in Mountain Regions, Krakow, Poland; (4) Forest Research Institute, Jastrebarsko, Croatia
Lýkožrout mod řínový Ips cembrae (Heer, 1836) sekundárn ě napadá jehli čnaté porosty (p ředevším rodu Larix a Picea ) a jeho gradace se v posledních letech vyskytovaly lokáln ě po celé Evrop ě. V letech 2007–2011 byli jedinci tohoto druhu získáni z deseti lokalit ve st řední Evrop ě pomocí t ří metod: z lapa čů navnazených feromonem, lapák ů a napadených strom ů (Larix decidua Mill.). Celkem bylo analyzováno 3379 brouk ů pod sv ětelným mikroskopem po pitv ě vnit řních orgán ů (trávicí soustava, tukové t ěleso, Malpigické trubice a gonády). Byly zjišt ěny dv ě mikrosporidie (Fungi, Microsporidia): Chytridiopsis typographi (Weiser, 1954) a Nosema typographi (Weiser, 1954) a dv ě gregariny (Protozoa, Apicomplexa): Gregarina typographi (Fuchs, 1915) a Mattesia schwenkei (Purrini, 1977). V populaci I. cembrae se míra infekce Ch. typographi pohybovala od 2% do 58%. N. typographi byla zaznamenána pouze ve dvou jedincích v roce 2007 (dv ě studijní lokality). G. typographi byla zjišt ěna u 1–2 % brouk ů v Rakousku a Chorvatsku. Neogregarina M. schwenkei byla pozorována u 0,6 % jedinc ů v Chorvatsku. Z celé studijní oblasti jsme potvrdili pouze jeden houbový patogen rodu Fusarium v hemolymf ě dvou dosp ělých brouk ů (0,7 %) v roce 2010. Druhové složení patogen ů nalezených v pr ůběhu našeho studia u lýkožrouta mod řínového bylo velmi podobné ostatním druh ům rodu Ips včetn ě lýkožrouta smrkového (Ips typographus L., 1758). Nebyl zjišt ěn žádný specifický patogen pro lýkožrouta mod řínového. (P OSTER )
70 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Pro č se m ění podíl samc ů u lýkožrout ů rodu Ips ve feromonových lapa čích?
HOLUŠA J (1,2), LUKÁŠOVÁ K (1), GRODZKI W (3), LUBOJACKÝ J (1,2) (1) Katedra ochrany lesa a myslivosti, FLD ČZU, Praha; (2) Výzkumný ústav lesního hospodá řství a myslivosti, v.v.i., Praha; (3) Forest Research Institute, Krakow, Poland
Feromonové lapa če jsou rutinní metoda používaná v rámci monitorování lýkožrout ů rodu Ips . A čkoli pom ěr pohlaví líhnoucích se dosp ělc ů je vyrovnaný, ve vzorcích v lapa čích signifikantn ě varíruje. Ve v ětšin ě p řípad ů je vychýlen ve prosp ěch samic. K p řevaze samc ů dochází pouze na po čátku jarní letové aktivity. Varírující pom ěr pohlaví ve vzorcích z lapa čů je důsledkem čty ř hlavních faktor ů: (i) brouci zimují p ředevším (u Ips duplicatus Sahlb.) nebo často (u Ips typographus L.) v hrabance; (ii) výška poletování nad zemí mezi brouky p řezimující (P) a F1 generací je rozdílná (p řezimující brouci poletují hlavn ě v p řízemí, opoušt ějí hrabanku, pozd ěji se pohybují v korunách); (iii) samci vylétají d říve (obsazují stromy první, hloubí snubní kom ůrky a lákají další samce na strom a sami čky do snubních kom ůrek) a (iv) samci a samice reagují rozdíln ě ve vztahu k obsazování stromu (létající samice reagují na zvyšující se koncentrace feromon ů samc ů, zatímco samci usedají na kolonizovanou hostitelskou d řevinu, takže jejich reakce na feromony je redukována), proto reagují rozdíln ě i na lapa če. (P ŘEDNÁŠKA )
Pisivky (Psocoptera) v hercynské oblasti – složení taxocenóz ve vegeta čních stupních masívu Králického Sn ěžníku
HOLUŠA O (1), GOL J (2) (1) Ústav ochrany lesa a myslivosti, Lesnická a d řeva řská fakulta, Mendelova univerzita v Brn ě, Brno; (2) Jesenická 356, Staré M ěsto pod Sn ěžníkem
NPR Králický Sn ěžník p ředstavuje zbytky p řírod ě blízkých porost ů v 5. jedlo-bukovém, 6. smrko-bukovém, 7. buko-smrkovém, 8. smrkovém a 9. klečovém vegeta čním stupni hercynské oblasti. V oblasti Králického Sn ěžníku bylo vytý čeno 20 studijních ploch, které byly reprezentativn ě rozmíst ěny v rozmezí 4. až 9. vegeta čního stupn ě, ve vybraných geobiocenózách s co nejp řirozen ější druhovou, prostorovou i v ěkovou skladbou. V zájmové oblasti bylo v letech 2000, 2004 a 2010 uloveno cca 500 imag pisivek. Zjišt ěno bylo 17 druh ů což tvo ří 13,3 % z celkov ě známých druh ů pisivek v České republice. Ve 4.VS bylo zjišt ěn výskyt 8 druh ů pisivek s dominancí druhu Caecilius flavidus a subdominancí druhu Philotarsus parviceps . V 5.VS je dominantní druh Enderleinella obsoleta a subdominantní Caecilius despaxi . Zajímavý je i ojedin ělý výskyt druhu Loensia variegata . V 6.VS je již dominantní druh Caecilius flavidus a subdominantní Caecilius despaxi . V 7.VS je
71 Abstrakta p řednášek a poster ů zcela dominantní druh Philotarsus picicornis , který tvo ří 44,7 % ze všech zde ulovených jedinc ů. Hojn ě je zde op ět zastoupen druh Caecilius despaxi , který v tomtoVS subdominuje. Druh Caecilius flavidus , který byl v 6.VS dominantní, zde již není v ůbec zaznamenán. V 8.VS byly zaznamenány pouze dva druhy pisivek – C aecilius despaxi a Stenopsocus lachlani . V 9.VS byl zjišt ěn výskyt 4 druh ů – s dominancí Caecilius despaxi a subdominancí Caecilius burmeisteri . Nejv ětší zastoupení druh ů bylo zaznamenáno na smrku ztepilém ( Picea abies ) s dominancí druhu Caecilius despaxi , se subdominancí druhu Philotarsus picicornis . Na buku lesním ( Fagus sylvatica ) byl jako dominantní zjišt ěn Caecilius flavidus . Na je řábu pta čím ( Sorbus aucuparia ) v 8. vegeta čním stupni, borovici kle či ( Pinus mugo ) a vyfoukávaném alpínském trávníku na vrcholu Králického Sn ěžníku nebyly nasbírány žádné druhy pisivek. Ve srovnání z jiných oblastí na území ČR nap ř. Karpatská oblast, je nápadná absence druh ů rodu Mesopsocus v oblasti NPR Králický Sn ěžník. (P OSTER )
Kolik toho víme o rozší ření nejv ětší evropské vážky páskovce velkého Cordulegaster heros (Odonata: Cordulegastridae) ve st řední Evrop ě?
HOLUŠA O, HOLUŠOVÁ K Ústav ochrany lesa a myslivosti, Lesnická a d řeva řská fakulta, Mendelova univerzita v Brn ě
Páskovec velký (balkánský) ( Cordulegaster heros ) pat ří mezi t ři druhy rodu Cordulegaster vyskytující se ve st řední Evrop ě. Druh byl popsán v roce 1979 z oblasti Niederösterreich (typová lokalita Andrä vor dem Hagnethal) (THEISCHINGER 1979). Imága svými rozm ěry pat ří mezi nejv ětší evropské druhy vážek, resp. samice svými rozm ěry je nejv ětší vážkou Evropy. C.heros je východomediteránním druhem, areál zahrnuje Balkánský poloostrov (zahrnující Řecko, Makedonii, Černou horu, Albánii, Chorvatsko, Slovinsko, Srbsko, Bosnu a Hercegovinu, Bulharsko, východní Itálii a Rumunsko) a vybíhá až do St řední Evropy – úpatí Alp ve východním Rakousko a na úpatí Karpat. Rozsáhlým pr ůzkumem vodote čí v oblasti ČR a SR v letech 1997–2011 byl druh nalezen v r. 2001 na Slovensku a v r. 2009 na území České republiky. Na území Slovenska doposud byl druh zjišt ěn (výskyt larev) na 53 lokalitách ve čty řech oblastech – Borská nížina, Malé Karpaty, Revúcká vrchovina a Stolické vrchy. Lokality (v četn ě publikovaných údaj ů) se nacházejí v nadmo řské výšce od 160 do 516 m n.m. s t ěžišt ěm výskytu v rozmezí 201–300 m n.m. Na území České republiky byl druh zjišt ěn na 3 lokalitách na jižním úpatí Ch řib ů, lokality leží v nadmo řské výšce 253–309 m n.m.
72 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Statisticky byla testována významnost jednotlivých hydrologických, pedologických a geobiocenologických charakteristik lokalit. Je možné říci, že výskyt druhu vysv ětluje kombinace následujících faktor ů: hloubka vodote če – tvar koryta ( částe čně narovnaný tok) – nadmo řská výška – zastoupení zrnitostní frakce (5–20mm) v náplavech – výskyt organického materiálu na náplavech a sklon toku. Druh tedy preferuje biotopy v nadmo řské výšce do 300 m n.m., m ělká koryta se skonem do 4°, se zastoupením 15% zrnitostní frakce (5–20mm) v náplavech a s částe čným pokryvem organického materiálu na náplavech. Hranice areálu druhu ve st řední Evrop ě je nejasná, zdá se, že areál je disjunktní – samostatné arely tedy tvo ří Ch řiby v ČR, Borská nížina a Malé Karpaty na západ ě Slovenska a Revúcká vrchovina a Stolické vrchy na st ředním Slovensku. (P OSTER )
Poznámky k denní aktivit ě imág páskovce dvojzubého Cordulegaster bidentata (Odonata: Cordulegastridae)
HOLUŠA O, HOLUŠOVÁ K Ústav ochrany lesa a myslivosti, Lesnická a d řeva řská fakulta, Mendelova univerzita v Brn ě
Páskovec dvojzubý ( Cordulegaster bidentata Selys 1843) je evropským druhem vyskytující se v pahorkatinách, kde obývá lesní prameništ ě a drobné pot ůč ky. V České republice jeho těžišt ě výskytu se nachází v oblasti západních Karpat tj. od Bílých Karpat po Slezské Beskydy. Nejpo četn ější populace jsou známy z oblasti Vsetínských vrch ů. Podrobn ě je dlouhodob ě studována (2006–2011) populace druhu v oblasti povodí potoka Mazák na masívu Lysé hory v Moravskoslezských Beskydech. Vybraná lokalita s podrobným studiem letové aktivity druhu p ředstavuje drobný pot ůč ek a p řilehlým prameništ ěm (celková délka 70 m) v rozsáhlém lesním komplexu s p řevahou kmenovin buku lesního (Fagus sylvatica ). V roce 2008 byla podrobn ě sledována letová aktivita imág. Líhnutí imág v tomto roce bylo zjišt ěno od 1.VI po 22.VI. Celkov ě bylo na lokalit ě zjišt ěno 58 exuvií b ěhem 29 dní. Nejvíce exuvií bylo zjišt ěno v prvních červnových dnech. Let imág byl zaznamenán od 22.VI po 19.VIII.. Celkov ě bylo b ěhem 7 kontrol bylo metodou CMR bylo zjišt ěno 63 samc ů a 14 samic (b ěhem jednotlivých kontrol bylo ozna čeno 12-8-18-11-12-1-1 samc ů a 3-1-3-5-1-1-0 samic. Denní letová aktivita imág byla zaznamenána od 9.45 (v srpnových dnech byl nástup pozd ější 11.20) do 18.50, kdy lokalita byla celá zastín ěna, nebo let byl ukon čen výraznou zm ěnou po časí. Zajímavostí byl náhlý pokles abundance imág po 9.VIII., kdy se b ěhem noci z 9. na 10.VIII. objevil první podzimní noc – teplota 4 °C.
73 Abstrakta p řednášek a poster ů
V následujích letech 2009–2011 byl sledován vliv negativních jev ů na populaci druhu. Jako negativní faktor na populaci druhu byl znaznamenán jak výskyt „povodní“ tak lesní t ěžba. (P ŘEDNÁŠKA )
Výskyt lumk ů z pod čeledi Ophioninae (Hymenoptera: Ichneumonidae) v České republice
HOLÝ K Odd. entomologie, Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha
Pod čele ď Ophioninae je v Evrop ě zastoupena 6 rody a 66 druhy, v ČR 4 rody a 18 druhy. Jedná se o relativn ě velké druhy s p řevažujícím žlutooranžovým zbarvením, u n ěkterých druh ů dopln ěné černou kresbou. Všechny naše druhy mají p řevážn ě no ční aktivitu, nebo ť parazitují u housenek motýl ů, které jsou p řes den ukryty a na povrchu rostlin se vyskytují až v noci. P řilétají na sv ětlo. Ve sbírkách našich muzeí není tato pod čele ď p říliš zastoupena, nebo ť d říve nebyl provád ěn lov na sv ětlo a odchyt entomologickou sítí není p říliš efektivní. Za nejvzácn ější lze považovat druh Stauropoctonus bombycivorus (v Evrop ě monotypický rod) od kterého jsou z ČR známy pouze 3 jedinci (1 vychován ze Stauropus fagi ). Z rodu Eremotylus se v ČR vyskytuje nehojn ě pouze E. marginatus , ale lze o čekávat i výskyt E. curvinervis . Rod Enicospilus je zastoupen 5 druhy, z nichž se hojn ě vyskytují pouze E. merdarius a E. ramidulus , ale výskyt n ěkolika dalších lze o čekávat. Rod Ophion je zastoupen 11 druhy. Toto číslo je pouze orienta ční, nebo ť dosud nebyla provedena moderní revize a ur čit lze spolehliv ě pouze n ěkteré druhy, z nichž se hojn ě vyskytuje O. minutus a O. ventricosus , naopak O. ocellaris je znám dosud pouze z okolí Srbska v Českém krasu.
Výzkum byl podpo řen grantem MZE 0002700604.
(P OSTER )
Potravní nabídka: významný faktor pro predikci ohryzu k ůry od hraboš ů
HOMOLKA M (1), HEROLDOVÁ M (1), KAMLER J (1,2) (1) Ústav biologie obratlovc ů, AV ČR, v.v.i, Brno; (2) Mendelova zem ědělská a lesnická univerzita, Brno
Ohryz k ůry mladých stromk ů na plochách s výsadbou lesních d řevin je d ůsledkem zhoršených potravních podmínek, kdy k ůra strom ů slouží n ěkterým druh ům hraboš ů jako nouzová složka jejich potravy. Poškozování k ůry je zpravidla spojováno se zvýšenou po četností hlodavc ů a p řítomností sn ěhové pokrývky. Testovali jsme tento p ředpoklad v oblasti Drahanské vrchoviny na plochách ležících v nadmo řské výšce 400 – 500 m. V pr ůběhu p ěti let jsme
74 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 sledovali na 11 lokalitách po četnost hraboš ů ( Myodes glareolus , Microtus agrestis a M. arvalis ) a v jarním období na stejných plochách zaznamenávali také intenzitu zimního ohryzu k ůry na vysázených bucích ( Fagus sylvatica ). Jako indikátor kvality potravní nabídky nám posloužila velikost úrody žalud ů a bukvic. Pro sn ěhovou pokrývku jsme použili p řepo čítaná data pro danou oblast poskytnutá ČHMÚ. Intenzita poškození k ůry stromk ů nebyla ovlivn ěna po četností hraboš ů, nejv ětšího rozsahu dosáhla v zim ě s jejich minimální po četnosti, které p ředcházel podzim s bohatou úrodou lesních semen, a zárove ň to byla zima s nadpr ůměrnou sn ěhovou pokrývkou. Malý po čet stromk ů byl ohryzán v zimách s podprůměrnou sn ěhovou pokrývkou, s pr ůměrnou po četností hraboš ů a nízkou úrodou žalud ů a bukvic. Minimum stromk ů bylo ohryzáno v zim ě s pr ůměrnou sn ěhovou pokrývkou, které p ředcházel podzim s minimální úrodou lesních semen a maximální po četností hraboš ů. Výsledky nazna čují, že pro predikci rizika poškození mladých stromk ů je nutné zohlednit jako významný rizikový faktor kvalitu potravní nabídky. Dobré potravní podmínky na podzim umož ňují hraboš ům úsp ěšn ě p řežívat až do zimy a pokud jim potom sn ěhová pokrývka omezí p řístup ke kvalitním potravním zdroj ům, ohryzávají k ůru mladých stromk ů. Tyto záv ěry se vztahují na prost ředí s přírodními podmínkami vrchoviny se smíšenými porosty. Jejich spolehlivost musí být prov ěř ena na datech v rozmezí delší časové řady.
Tento výzkum byl podpo řen grantovým projektem NAZV QH72075.
(P OSTER )
Variabilita frekvencí barevných forem krovek u polymorfního sluné čka Hippodamia variegata
HON ĚK A (1), MARTINKOVÁ Z (1), SASKA P (1), DIXON AFG (2) (1) Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha; (2) University of East Anglia, School of Biological Sciences, Norwich, UK
Sluné čkovití (Coleoptera: Coccinellidae) jsou klasickou skupinou, u níž je studován barevný polymorfismus a s ním spojené mechanismy řídící trendy ve variabilit ě zbarvení krovek. V tomto p řísp ěvku dokumentujeme dlouhou řadu pozorování variability ve výskytu barevných forem v populacích sluné čka Hippodamia variegata (Goeze) z lokality Štúrovo, Slovensko (47°48' N, 18°43' E). Jednotlivé formy se liší po čtem te ček na krovkách a jejich umíst ěním na šesti predeterminovaných pozicích. Brouci byli sbíráni z porost ů vojt ěšky pomocí standardní metody smyku b ěhem 14 sezón v rozmezí let 1937 až 2011, vždy v srpnu. Celkem bylo mezi 6,984 sebranými jedinci zaznamenáno 22 r ůzných forem (ze 74 možných). Čty ři dominantní formy tvo řily celkem 90% všech jedinc ů a jejich vzájemný pom ěr se m ěnil mezi jednotlivými lety. Četnost sv ětlých forem (0–3 skvrny na každé krovce), jejichž výskyt by mohl být ovlivn ěn
75 Abstrakta p řednášek a poster ů vyšší teplotou, vzrostla od roku 1981, tj. b ěhem celkového oteplování. Tento nár ůst však předcházel pokles v letech 1937 až 1981, který nijak nekorespondoval s klimatickými zm ěnami. Rozdíly v rozsahu melanizovaného povrchu krovek jsou pravd ěpodobn ě p říliš malé a hmotnost těla p říliš nízká, aby zap říčiňovaly významný rozdíl p ři termoregulaci jednotlivých forem. Výsledky této práce tak neposkytují jednozna čný d ůkaz pro to, že by klimatické zm ěny zap říčiňovaly zm ěny v četnosti výskytu jednotlivých barevných forem u Hippodamia variegata.
Podpo řeno grantem GA ČR 522/08/1300.
(P OSTER )
Pomalí nebo rychlí? Ší ření suchozemských plž ů
HORSÁK M Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno
V p ředstavách lidí jsou plži synonymem pomalosti. Vzpome ňme nes četn ě vtip ů, nap říklad ten, jak t ři plži znásilní želvu nebo naopak kultivovanou esej „Plži“ Stanislava Komárka, která kon čí slovy: „Snad jsou si v ědomi krátkov ěkosti a p řechodnosti sav čích exces ů i toho, že budoucnost pat ří jim, plž ům, a že jim neute če“. Ano, p řiřknutí pomalosti plž ům je opodstatn ěné, neb aktivní pohyb je u v ětšiny druh ů opravdu nápadn ě uvážlivý. Jedná se o desítky metr ů za rok, v lepším p řípad ě. Výjimkou ovšem nejsou ani metrové vzdálenosti mezi výchozím a nejvzdálen ějším dosaženým bodem b ěhem života. Pohyb v rámci tohoto „ak čního“ rádia je nicmén ě asi o n ěco v ětší. Ovšem málokdo už ví, že jsou plži výborní stopa ři. Bez problému si stopnou nejr ůzn ější ope řence, obojživelníky, savce; vodní plži také r ůzný vodní hmyz (ploštice či brouky). Je nabíledni, že vášniv ějším a úsp ěšn ějším stopa řem je dvoumilimetrový vrko č než „ob ří“ hlemýž ď nebo slimák. N ěkte ří japonští plži zašli dokonce tak daleko, že jsou schopní cestovat v žaludku p ěvc ů, p řičemž kloakou vystupují dob ře naloženi mnozí z nich. Japonci musí být ve všem nap řed! Z uvedených skute čností plynou i zajímavé biogeografické souvislosti. Drobní plži mají velké areály, naopak s velikostí t ěla roste míra endemismu a lokálních variet. Karta se však v posledních letech obrací a velcí plži také p řišli stopování na chu ť. S náruživostí stopují nap říklad kamio ňáky a p řilepeni na kolech či p řív ěsech cestují na velké vzdálenosti. Pravd ěpodobn ě tímto zp ůsobem dorazili do Prahy dva mediteránní hlemýždi – Cornu aspersum (d říve Helix aspersa ) a Helix lucorum . V Praze se tak nep řekládá jenom tovar, ale i exotická malakofauna. A ob čas se n ějaká ta dodávka po cest ě zatoulá, bohužel. (P ŘEDNÁŠKA )
76 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Aké sú rozdiely v d ĺžke a v kondícii rýb vo vz ťahu k dennej dobe?
HORVÁTH J (1), PEKÁRIK L (2) (1) Katedra ekológie,Prírodovedecká fakulta, Univerzita Komenského,Bratislava;(2) Ústav zoologie, Slovenská akadémia vied, Bratislava
Distribúcia rýb nížinných tokov medzi príbrežnými mikrohabitatmi a vo ľnou vodou je výrazne závislá na dennej dobe. To znamená, že druhové zloženie plytkých príbrežných zón sa mení medzi d ňom a nocou, pri čom odpove ď rôznych druhov na zmeny intenzity osvetlenia sa líši. Či sa tieto zmeny odrážajú aj v zmenách v d ĺžkovej štruktúre a kondícii rýb nie je známe. Na overenie predpokladu, že d ĺžka rýb a kondícia je v rôznej dennej dobe odlišná sme použili údaje o dominantných druhoch rýb, ktoré sa vyskytovali v plytkých príbrežných zónach riek Morava a Váh v letnom období (júl–august) v rokoch 2009–2011. Ryby boli lovené malou zá ťahovou sie ťou (2x5 m, ve ľkos ť oka 6 mm) každé 2 hodiny po čas 24-hodinového cyklu. Ulovené ryby boli odmerané a odvážené a vrátené spať do vody. Reprezentatívne vzorky z vybraných lovov boli fixované a spracovávané ďalej v laboratóriu. Porovnávali sme namerané dĺžky jednotlivých rýb, ich kondíciu, ktorá bola reprezentovaná koeficientom kondície (pomer hmotnosti a tretej mocniny d ĺžky) alebo indexom relatívnej hmotnosti (pomer nameranej a predikovanej hmotnosti z d ĺžkovo hmotnostného modelu) a porovnávali sme jednotlivé d ĺžkovo hmotnostné modely. Pri porovnávaní d ĺžky rýb sme zistili v noci vä čšie jedince v prípade Abramis bjoerkna a menej výrazne aj v prípade Romanogobio vladykovi , na druhej strane strane sa ve ľkosti Alburnus alburnus a Aspius aspius výrazne nelíšili. Kondícia rýb je v prípade A. bjoerkna vyššia v noci, v prípade A. alburnus stúpa ráno a trend k vyššej kondície cez de ň je zrejmý v prípade A. aspius a R. vladykovi . Zistené rozdiely boli potvrdené aj pri porovnaní jednotlivých d ĺžkovo-hmotnostných modelov. Na základe týchto výsledkov je možné predpoklada ť odlišnú motiváciu v preferenciách plytkých príbrežných mikrohabitatov pre jednotlivé druhy v rámci 24 hodinového cyklu.
Práca bola vypracovaná na základe podpory projektu VEGA 2/0080/11.
(P ŘEDNÁŠKA )
Length of activity season drives geographic variation in the body size of the common lizard Zootoca vivipara
HORVÁTHOVÁ T (1,2), ULLER T (2), COONEY C (2), FITZE P (3,4,5,6), OKSANEN TA (7), JELI Ć D (8), GHIRA I (9), JANDZIK D (1,10) (1) Department of Zoology, Faculty of Natural Sciences, Comenius University in Bratislava; (2) Edward Grey Institute, Department of Zoology, University of Oxford, UK; (3) Université de Lausanne, Department of Ecology and Evolution (DEE), Lausanne, Switzerland; (4) Museo Nacional de Ciencias Naturales (MNCN-CSIC), Department of Biodiversity and Evolutionary Biology, Madrid, Spain; (5) Instituto
77 Abstrakta p řednášek a poster ů
Pirenaico de Ecología (IPE-CSIC), Jaca, Spain; (6) Fundación Araid, Edificio Pignatelli, Zaragoza, Spain; (7) Centre of Excellence in Evolutionary Research, Department of Biological and Environmental Science, University of Jyväskylä, Finland; (8) State Institute for Nature Protection, Zagreb, Croatia; (9) Babes- Bolyai University, Faculty of Biology and Geology, Department of Biology, Cluj-Napoca, Romania; (10) Department of Ecology and Evolutionary Biology (EBIO), University of Colorado, CO, USA
Understanding large-scale geographic variation in life history traits within a species has become a hot topic in modern evolutionary biology. Reptiles show remarkable variation in life history strategies which may be attributed to the adaptations to local abiotic factors such as temperature, food availability or precipitation, however biotic factors (e.g. competition) can also be important. The aim of our project was to examine the patterns and sources of large-scale variation in the life history traits of the common lizard ( Zootoca vivipara ) by comparative approach. We collected data on 64 oviparous and viviparous populations from Europe and Asia and conducted phylogenetically controlled analyses of how altitude, latitude, length of activity season, precipitation, temperature and reproductive mode shape variation in body size and fecundity as well as in their relationship. We found that most of the variation in body size was explained by differences in the length of activity season. Females that experience a relatively short activity season mature at a larger size and remain larger on average than females in populations with relatively long activity seasons. Inter-population variation in fecundity is explained by reproductive mode (oviparity vs. viviparity). Finally, body size-fecundity relationship differs between viviparous and oviparous populations and across latitude, with relatively lower reproductive investment for a given body size in more northerly populations. Our results challenge the present knowledge about eco-geographic rules, in particular Bergmann’s rule, and the role of ambient temperature as a main factor shaping the geographic variation in life histories of vertebrates. (P ŘEDNÁŠKA )
O myších a mlé čných zubech
HOVO ŘÁKOVÁ M, ŠPOUTIL F, PETERKOVÁ R, PETERKA M Odd ělení Teratologie, Ústav experimentální medicíny Akademie v ěd ČR, Praha
Myš domácí ( Mus musculus ) má řadu mutantních a geneticky modifikovaných linií, které umož ňují další rozvoj poznání díky nejnov ějším molekulárn ě-genetickým postup ům. P ři interpretaci výsledk ů t ěchto studií se ale n ěkdy zapomíná na skute čnost, že i myš je biologickým druhem s unikátní historií. Pozorování tak mohou být dávána do nesprávného kontextu ústícího v chybné záv ěry.
78 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Příkladem je i výzkum vývoje dentice, která je u myšovitých zna čně redukovaná. B ěhem embryonálního vývoje se ale v diastémové oblasti vyskytují rudimentární zubní zárodky s vlastními organiza čními centry exprimujícími Shh. Ty reprezentují poz ůstatky vymizelých premolár ů (Peterková 1983, Peterková et al, 2002; Procházka et al. 2010). Kombinací morfologických a molekulárních technik jsme sledovali zubní vývoj v řezákové oblasti mandibuly. Našli jsme dv ě časoprostorov ě odd ělené oblasti exprese Shh: (1) časn ější oblast vep ředu a u povrchu a (2) pozd ější oblast uloženou hloub ěji a vzadu. Zatímco (2) odpovídá pozd ějšímu funk čnímu zubu, (1) odpovídá morfogenetickému poli rudimentárního, tzv. mlé čného řezáku. V (1) navíc m ůžeme pozorovat n ěkolik blízkých Shh expresních domén, vzájemn ě splývajících a znovu se odd ělujících. Ty jsou polohov ě determinované epitelovým pu čením propojujícím oblast vyvíjejícího se základu vestibulum oris s (2). P řítomnost nejmén ě dvou časoprostorov ě odlišitelných oblastí exprese Shh byla potvrzena i pro horní čelist (Hovo řáková et al. 2011). Jelikož od paleocénu, kdy došlo k odd ělení hlodavc ů od ostatních savc ů, tato centra nezanikla, dá se předpokládat jejich význam p ři zakládání trvalých řezák ů. Expresní centra rudiment ů je tedy nutno brát do úvahy p ři interpretaci vývoje dentice, nebo ť jsou jeho nedílnou sou částí, nikoli vývojovým defektem. I studie na tak odvozeném savci jako je myš m ůže poskytnout relevantní informace o obecných vývojových mechanizmech, pokud si uv ědomíme, v jakém kontextu je sledujeme.
Finan ční podpora: CZ:GA ČR:GA304/09/1579, CZ:GA ČR:P305/12/1766.
(P ŘEDNÁŠKA )
Diet composition of White-throated Dipper Cinclus cinclus – preliminary results of stomach content analysis
HRABKOVSKÝ B, ČURLÍKOVÁ E, HROMADA M Katedra ekológie, Fakulta humanitných a prírodných vied, Prešovská univerzita, Prešov
V Šarišskom múzeu v Bardejove na Slovensku sa nachádza pravdepodobne jedna z najvä čších kolekcií obsahov žalúdkov vodnára oby čajného Cinclus cinclus na svete z viac ako 188 jedincov. Tento jedine čný bromatologický materiál je sú čas ťou ornitologickej zbierky T. Weisza, ktorej základom sú kožkové preparáty a súvisiace vzorky kostrového, parazitologického a ďalšieho materiálu. V práci prezentujeme predbežné výsledky analýzy obsahov žalúdkov vodnárov oby čajných, ktoré boli nazbierané v období rokov 1957 – 1964 na lokalitách severovýchodného Slovenska (najmä širšie okolie Bardejova a Svidníka). V analyzovaných vzorkách sme zistili naj častejšie larvy poto čníkov (Trichoptera), ďalšími zložkami potravy sú larvy pošvatiek (Plecoptera),
79 Abstrakta p řednášek a poster ů podeniek (Ephemeroptera), larvy a imága chrobákov (Coleoptera). Významnú položku potravného spektra vodnára oby čajného tvoria aj ryby. (P ŘEDNÁŠKA )
Potravná analýza troch druhov Neogobius na sútoku Klatovskeho ramena a Maleho Dunaja
HRABKOVSKÝ B, SMO ĽÁK R Katedra ekológie, Fakulta humanitných a prírodných vied, Prešovská univerzita, Prešov
V priestore Klátovského ramena, jedného z mála zachovaných ramien Malého Dunaja, sme v roku 2008 odlovili tri invázne druhy rýb: Neogobius fluviatilis (21 jedincov), N. melanostomus (46) a Proterorhinus semilunaris (33). U odlovených jedincov sme na základe analýzy obsahu žalúdka stanovili zloženie potravy – zooplanktónu a makrozoobentosu. Obe skupiny tvorili zna čnú čas ť potravného spektra. Zvyšnú čas ť obsahu žalúdka (do 10%) tvoril vegeta čný podiel, neidentifikovateľná zložka organickej povahy, parazity, mäkkýše, nematóda a anorganický podiel (piesok). U druhu N. fluviatilis , v zooplanktonickej zložke dominovala s najvyššou frekvenciou výskytu perloo čka Alona affinis (7x; t.j.33,3%), z poh ľadu celkového po čtu najdených jedincov koristi, Eurycercus lamellatus (21N; t.j. 16%). Z bentických organizmov boli naj častejšou zložkou potravy larvy a kukly pakomárov z čeľade chironomidae (232N; 90,5%). U 87,5% jedincov boli chironomidae najpo četnejšou zložkou potravy. U druhu N. melanostomus sme z poh ľadu zooplanktónu najvyššiu frekvenciu výskytu zaznamenali u perloo čky A. affinis (30x; tj. 65,2%) a z poh ľadu celkového po čtu najdených jedincov koristi dominoval druh Pleuroxus. uncinatus (215N; t.j. 26,4%). V makrozoobentickej zložke potravy dominovali larvy a kukly pakomárov čeľade chironomidae (275N; 84,8%). U 67.4% jedincov boli chironomidae zárove ň najpo četnejšou zložkou potravy. U druhu P. semilunaris sme najvyššiu frekvenciu výskytu (18x, t.j. 54,5%), ako aj najvä čší po čet jedincov zooplanktonickej koristi (189N, t.j. 42%), zaznamenali u druh E. lamellatus. U makrozoobentosu boli naj častejšou zložkou potravy larvy a kukly pakomárov čeľade chironomidae (92N; 63,6%). U 45,4% jedincov boli chironomidae taktiež najpo četnejšou zložkou potravy. Vo všeobecnosti môžeme konštatova ť, že v zooplanktonickej zložke dominovali ve ľké, energeticky najvýhodnejšie druhy. Dôvodom prevahy pakomárov v bentickej zložke koristi bola pravdepodobne ich dominancia v štruktúre potravnej ponuky. (P ŘEDNÁŠKA )
80 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Effects of conservation measures on breeding success and working effort of little owls
CHRENKOVÁ M (1,2), JACOBSEN LB (1), SUNDE P (3), ŠÁLEK M (4), THORUP K (1) (1) Center for Macroecology, Evolution and Climate, Natural History Museum of Denmark; University of Copenhagen, Denmark; (2) Department of Zoology, Faculty of Science, University of South Bohemia, České Bud ějovice; (3) Institute for Bioscience, Department of Wildlife Ecology and Biodiversity, Aarhus University, Denmark; (4) Institute of Vertebrate Biology v.v.i, Academy of Sciences of the Czech Republic, Brno
The effect of conservation measures was tested on the declining little owl population in Denmark. Supportive actions included primarily the supplementary feeding program and secondarily the provision of short-grassed areas adjacent to nest in the breeding season. Analyses of population data from the period 2000 – 2011 show the breeding success of pairs supported by conservation measures is higher than of control pairs without any supportive measures (87% vs 42%). The pairs supported by conservation measures had bigger clutch than control pairs (4.2 vs 2.6 eggs per breeding pair). Both supplemental feeding and land management had significant positive effect on the survival rate from eggs to fledglings. Supplementary food increased the number of fledglings per brood (2.4 vs 1.6 in control nests) and occurred both in territories with habitat management (3 vs 2.3) and territories without habitat management (1.3 vs 0.9). The positive effect of habitat management was stronger than the effect of supplemental feeding, with the best results gained at the combination of both conservation measures. The comparison of variation in nocturnal activity of radio-tagged little owls shows significant decrease in the working effort of individuals from pairs supported by conservation measures compared to control pairs. The Minimum Flight Distance per one hour of surveillance of both sexes dropped to 30% of values from the control period, when no management was provided. The activity rate was comparable in both groups, indicating that despite the supplemental feeding, the owls spend similar proportion of time out of their nests. We conclude the conservation measures have positive effect on the reproductive parameters and decrease the flight distance of little owls, however supplemental feeding is only effective when natural prey is also available and accessible for the owls in the close surrounding of their nests. (P ŘEDNÁŠKA )
81 Abstrakta p řednášek a poster ů
Rozšírenie kuvika oby čajného ( Athene noctua ) vo vybraných oblastiach Čiech a Slovenska
CHRENKOVÁ M (1,2), ŠÁLEK M (3), DOBRÝ M (4) (1) Katedra zoologie, P řF JU, České Bud ějovice; (2) Center for Macroecology, Evolution and Climate, Natural History Museum of Denmark, University of Copenhagen, Copenhagen, Denmark; (3) Ústav biologie obratlovc ů Akademie v ěd ČR, v.v.i., Brno; (4) RPS – Ochrana dravcov na Slovensku,Bratislava
Kuvik oby čajný ( Athene noctua ) patrí medzi vtá čie druhy po ľnohospodárskej krajiny, u ktorých bol zaznamenaný silný popula čný pokles po čas posledných 60 rokov, a dnes už patrí v mnohých krajinách k najviac ohrozeným druhom vtákov. Podobne ako mnohé iné druhy, ktoré boli naviazané na vo ľne pasúce sa hospodárske zvieratá a staré, extenzívne využívané sady, sa z Čiech a Slovenska postupne vytráca. Výskum zameraný na zistenie rozšírenia kuvika oby čajného na modelých lokalitách prebiehal v Čechách (1993–2006) a na Slovensku (2009–2011) s využitím rovnakých metodických postupov. Trend populácie kuvika v oboch krajinách má klesajúcu tendenciu. Popula čná hustota v ČR poklesla z 0.33 hniezdiacich párov v roku 1993–1995 na 0.1 páru na 10 km 2 v rokoch 2005–2006. Sú časná populácia kuvika oby čajného v Českej republike nepresahuje 180 hniezdnych párov. Kuviky sa v regiónoch, kde ich po četnos ť klesá, sústre ďujú do tzv. centier výskytu, kde je ich hustota stále pomerne vysoká, pri čom v okolitej krajine je ich výskyt ojedinelý a izolované teritóriá postupne zanikajú. Rovnako po četnos ť kuvika na Slovensku za posledných 30 – 50 rokov výrazne poklesla. V r. 1980–1999 sa populácia odhadovala celkovo na 800 – 1000 hniezdiacich párov. Na základe výsledkov z mapovanie výskytu kuvika oby čajného na území vybraných častí Podunajskej roviny v rokoch 2009–2011 a Východoslovenskej roviny v roku 2011 bola priemerná abundancia druhu vypo čítaná na 0.9 obsadených lokalít na 10 km 2. Celoplošný monitoring roz śírenia kuvika na Slovensku v roku 2011 nazna čuje zmenšenie celkového areálu rozšírenia druhu, ako aj zníženie po čtu a rozlohy centier výskytu oproti minulosti, pri čom abundancia v existujúcich centrách výskytu je porovnate ľná s minulos ťou. Porovnanie potenciálnych hniezdnych lokalít ukázalo, že v oboch krajinách kuviky uprednost ňujú hniezdenie v po ľnohospodárskych objektoch (53% – ČR, 57% – SR), prípadne v iných budovách na okraji, alebo v intraviláne obcí (38% – ČR, 39% – SR). (P OSTER )
82 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Ichtyofauna rieky Turiec vo vz ťahu k interakciám s kormoránom ve ľkým ( Phalacrocorax carbo Linnaeus, 1758)
IGONDOVÁ E Katedra ekológie, Prírodovedecká fakulta UK, Bratislava
Na lokalite Moškovec rieky Turiec bolo spolu v auguste roku 2011 zaznamenaných 312 jedincov rýb. Ichtyologický prieskum sa realizoval použitím elektrického agregátu. Ulovené jedince boli determinované do druhu priamo v teréne a po odmeraní d ĺžky tela boli vzápätí vypustené spä ť do toku. Možný vplyv zimujúcich k ŕdľov kormorána ve ľkého na ichtyofaunu rieky Turiec sa hodnotil na základe výpo čtu Slovenského ichtyologického indexu (Fish index of Slovakia, FIS), ktorého hodnota charakterizuje ekologický stav riek pod ľa rýb. Prvý vä čší výskyt kormorána ve ľkého na Turci bol zaznamenaný v roku 2005. Hodnota FIS v mesiaci august roku 2001 na lokalite Socovce bola 0,48. Ekologický stav rieky pod ľa rýb bol priemerný. Na základe dát z mesiacov jún, august, október z roku 2001 na lokalite Socovce dosahoval hodnotu 0,57 čo zara ďuje rieku Turiec do dobrého ekologického stavu pod ľa rýb. Hodnota FIS pre rok 2011 bola 0,59. Ekologický stav rieky pod ľa rýb bol dobrý. Predikcia vplyvu kormorána ve ľkého na negatívnu zmenu hodnoty FIS v období po objavení sa zimovania kormoránov sa nepotvrdila, pretože kategória ekologického stavu rieky pod ľa rýb sa zmenila z priemerného a dobrého ekologického stavu na dobrý ekologický stav. (P OSTER )
Vážky (Odonata) štrkoviska Párnica
JANEKOVÁ K, DAVID S Katedra ekológie a environmentalistiky FPV UKF v Nitre
Štrkovisko Párnica leží v okrese Dolný Kubín na východnom okraji obce Párnica- Záhrabovo. Lokalita predstavuje biotop stojatých vôd (17 materiálových jám po ťažbe štrku o rozlohe 17,3 ha) a je vyh ľadávaným rybárskym revírom pre viaceré druhy rýb (napr. kapor rybni čný, š ťuka severná a úhor európsky). Z vegetácie sú bohato zastúpené submerzné hydrofyty Myriophyllum sp., Utricularia sp., brehy sú porastené v ŕbami ( Salix sp.). Výskum vážok prebiehal v rokoch 2008 až 2010, po čas ktorého sme získali 1449 jedincov dokladového materiálu, z ktorých bolo ur čených 23 druhov vážok. Autochtónny výskyt – potvrdený nálezom lariev aj exúvií bol zistený pre 19 druhov vážok (napr. Sympecma fusca , Erythromma viridulum , Aeshna grandis , Anax imperator , Somatochlora metallica a Sympetrum striolatum ). Pod ľa vyhl. MŽP SR č. 492/2006 Z. z. patria medzi chránené druhy Sympecma fusca , Anax imperator a Somatochlora metallica . Medzi ohrozené druhy (David, 2001) patrí 5 druhov vážok Sympecma
83 Abstrakta p řednášek a poster ů fusca , Erythromma viridulum , Aeshna grandis , Somatochlora metallica a Crocothemis erythraea .
Výskum bol podporený projektom VEGA 1/0590/10.
(POSTER )
Potravní ekologie rosni čky zelené ( Hyla arborea )
JANÍ ČKOVÁ B, RULÍK M Katedra ekologie a životního prost ředí, P řF UP Olomouc
Existuje minimum prací zabývajících se potravou rosni čky, zmi ňující rozdíly v intenzit ě příjmu potravy a kvalitativním složení v pr ůběhu reproduk ční a postreproduk ční fáze životního období. Rosni čky polykají ulovenou ko řist vcelku, což umož ňuje relativn ě snadnou determinaci a srovnání s aktuální potravní nabídkou lokality – ur čení výb ěrovosti. V období od b řezna do zá ří 2010 jsme sledovali potravní nabídku a potravu rosni čky na rybníku Strach a p řilehlých terestrických biotopech v obci Rašovy (17km JZ od Pardubic). Pro potravní analýzu bylo k dispozici 321 výplach ů obsahu žaludk ů. Výsledky výzkumu dokládají, že rosni čky jsou nespecifi čtí potravní oportunisté, využívající veškeré dostupné potravní zdroje bezobratlých. Množství i druhová skladba potravy se m ění v závislosti na aktuální potravní nabídce. V pr ůběhu akvatické fáze p řijímají potravu výjime čně, během terestrické fáze jsou v potrav ě zastoupeni hlavn ě Coleoptera (24 %) – Carabidae, Staphylinidae, Elateridae; Homoptera (22 %) – Aphidoidea, Cicadomorpha; Hymenoptera (17 %) – Tenthredinidae, Formicidae; Diptera – Nematocera (9 %) – Tipulidae, Bibionidae, Culicidae; Diptera – Brachycera (5 %) – Tabanidae, Stratiomyidae, Syrphidae a Aranaea (8 %) – Tetragnathidae, Lycosidae, Araneidae, Salticidae. Rosni čky úto čí na vše, co se pohybuje, vykazuje optimální velikost, nedisponuje výstražným zbarvením. Za horkého, suchého letního po časí se zdržují v dendrotelmách, kdy tém ěř neloví. Za vlahých letních dn ů se sluní ve v ětvích. Ožívají se soumrakem, loví soumra čné a no ční druhy. Za dešt ě neloví, kapky vody pro n ě p ředstavují matoucí pohybové impulzy. Po dešti či před ním rosni čky hojn ě najdeme na p řízemní vegetaci. B ěhem deštivého období nalezneme často v žaludcích zástupce žížal. Výjime čně se v období deš ťů v žaludcích vyskytují zástupci semiakvatických chvostoskok ů (Collembola), kte ří p řelézají z vodní hladiny na okolní p ůdu. V potrav ě se nachází také energeticky nevyužitelný balast rostlinné složky a minerální podíl. (P OSTER )
84 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Rychlost použití stejného vzorce řešení pro novou variantu úlohy u holubů ( Columba livia )
JANSKÁ I (1), ŠTORCHOVÁ Z (1), STRNAD M (1), LANDOVÁ E (1), NEKOVÁ ŘOVÁ T (2) (1) Odd ělení ekologie a etologie, Katedra zoologie, P řF UK, Praha; (2) Odd ělení neurofyziologie pam ěti a po četních neurov ěd, Fyziologický ústav AV ČR, Praha
Holubi byli trénováni k pln ění prostorové úlohy ve Skinnerov ě boxu odd ěleném od dotykové obrazovky pr ůhlednou deskou s otvory rozmíst ěnými do tvaru čtverce 3 x 3. Základní úloha se skládala z n ěkolika úrovní r ůzné obtížnosti od nejjednodušší ke složit ějším. Ptáci se v první fázi u čili rozlišovat čty ři diskrétní body odpovídající otvor ům v desce. V pokro čilé fázi už se orientovali podle abstraktních vizuálních stimulů s implicitní prostorovou informací („mapa“) a bez této informace („tvary“). Následn ě docházelo ke zmenšování a poté k posunutí stimul ů reprezentujících jednotlivé otvory. V každé dosavadní fázi úlohy byly použity vždy čty ři stejné odpov ěď ové pozice, ze kterých byla p ři každém zobrazení stimulu jen jedna správná. U holub ů se tím zmenšil okruh výb ěru otvor ů z p ůvodních devíti na čty ři, kde byla jistá 25% pravd ěpodobnost správné odpov ědi a získání potravy. Zajímalo nás, jak rychle se holubi nau čí čty ři nová odpov ěď ová místa v úloze se stejným vzorcem řešení, a jestli bude signifikantní rozdíl v rychlosti u čení mezi dv ěma skupinami holub ů, kte ří řešili dva r ůzné typy této úlohy. Ze skupiny 16 samic a 16 samc ů a mlá ďat jsme k tomuto ú čelu využili 3 nejlepší holuby, kte ří prošli všemi stupni úlohy a m ěli tak zafixovány pozice odpov ěď ových otvor ů. U nové varianty úlohy jsme zm ěnili pozice stimul ů, p řípadn ě i jejich vzhled (typ „tvary“). Tím se odpov ěď ová místa dostala na pozici jiných čty ř otvor ů, než v p ůvodní úloze. Použili jsme fázi, kde byli nuceni se orientovat pouze stimuly. Dv ě samice trénované k řešení úlohy typu „mapa“ měly b ěhem 10 sezení pr ůměrnou úsp ěšnost 43,5 % a pr ůměrný po čet klovnutí do správné odpov ědi 2,6. Ob ě dosáhly úsp ěšnosti nad 60 %. Jedna samice trénovaná k řešení úlohy typu „tvary“ měla pr ůměrnou úsp ěšnost 8,8 % a pr ůměrný po čet klovnutí do správné odpov ědi 5,3. Nejvyšší úsp ěšnost byla 35 % v devátém sezení. Holubice orientující se podle abstraktních vizuálních stimul ů s implicitní prostorovou informací („mapa“) se naučily novou variantu úlohy rychleji a snadn ěji, než holubice orientující se bez ní („tvary“). (P OSTER )
85 Abstrakta p řednášek a poster ů
Zkušeností k odvaze? Deaktivace neofobie prost řednictvím zkušenosti s r ůznorodou potravou u mláďat t ří druh ů sýkor (Paridae)
JEŽOVÁ D, BERANOVÁ E, FUCHSOVÁ L, EXNEROVÁ A Katedra zoologie, P řF UK v Praze
U mlá ďat st ředoevropských druh ů sýkor byla zjišt ěna r ůzná míra vrozené opatrnosti k nové a aposematicky zbarvené ko řisti. P říčinou m ůže být neofobie, potravní konzervativizmus nebo jiná specifická složka vrozené averze. Neofobie k nové potrav ě byla definována jako krátkodobá reakce trvající v řádu minut, respektive n ěkolika p ředložení. Za její p řekonání se považuje první manipulace s novou ko řistí, p řičemž u ku řat bylo zjišt ěno, že zkušeností s diverzifikovanou potravou se neofobie snižuje. Testovaly jsme mlá ďata sýkor ko ňader ( Parus major ), mod řinek ( Cyanistes caeruleus ) a uhelní čků ( Periparus ater ) ve t řech různých experimentech. V prvním experimentu vedla předchozí zkušenost se žlut ě, zelen ě a mod ře nabarvenou larvou potemníka mou čného Tenebrio molitor k deaktivaci neofobie ke stejné ko řisti červené barvy. Latence první manipulace s novou potravou se u všech testovaných druh ů zkrátily. Ve druhém experimentu jsme testovaly reakci na novou, mod ře zbarvenou potravu doposud neznámého tvaru, larvu cvr čka Acheta domestica . U ko ňader a uhelní čků s p ředchozí zkušeností s červen ě zbarveným červem, se latence první manipulace se cvr čkem pr ůkazn ě zkrátily, mod řinky modrého cvr čka i po p ředchozí zkušenosti s jinou potravou nadále odmítaly. T řetí experiment byl zam ěř en na testování neofobie k aposematické červeno-čern ě zbarvené ploštici Pyrrhocoris apterus . Mlá ďata ko ňader a uhelní čků, která m ěla p ředchozí zkušenost pouze s modrým cvr čkem se aposematické ploštici vyhýbala více než ptá čata, která m ěla ješt ě navíc zkušenost s mou čnými červy červené barvy. Výsledky ukazují, že červená barva jako sou část vzoru aposematické ploštice u nezkušených mlá ďat sýkor vyvolává neofobii k takto zbarvené ko řisti. Mlá ďata ko ňader a uhelní čků po zkušenosti s jedlou červen ě zbarvenou potravou, manipulovala s plošticí rychleji než ptáci, kte ří tuto zkušenost nem ěli. Naproti tomu, u mlá ďat mod řinek se odmítavý postoj k ploštici a modrému cvr čkovi ani po zkušenosti s jinou potravou nezm ěnil. (PŘEDNÁŠKA )
86 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Mezidruhová teritorialita u slavíka obecného a slavíka tmavého – první výsledky playbackových experiment ů
JIRAN M (1), REIF J (2,3), PETRUSKOVÁ T (1), PETRUSEK A (1), VOKURKOVÁ J (1), REIFOVÁ R (4) (1) Katedra ekologie, P řF UK v Praze; (2) Ústav pro životní prost ředí, P řF UK v Praze; (3) Katedra zoologie a ornitologická laborato ř P řF UP, Olomouc; (4) Katedra zoologie, P řF UK v Praze
Jedním z d ůležitých mechanism ů vedoucích k rozd ělení ekologických nik je mezidruhová kompetice. Jakým zp ůsobem probíhá, jaké jsou její evolu ční d ůsledky a kdo a za jakých podmínek vít ězí, studujeme na modelovém systému slavíka obecného ( Luscinia megarhynchos ) a slavíka tmavého ( L. luscinia ). Oba druhy se odd ělily zhruba p řed 1,8 mil. let, mají velmi podobný vzhled i ekologické nároky a jejich areály se p řekrývají v úzkém pásu táhnoucím se nap říč st řední Evropou, kde dochází i k mezidruhové hybridizaci. V sympatrii se oproti alopatrii liší u jednoho z druh ů chování (slavík tmavý často kopíruje zp ěv slavíka obecného) a u druhého morfologie (slavík obecný má odlišné rozm ěry zobáku oproti alopatrickým populacím). Předpokládáme, že tyto zm ěny jsou d ůsledkem mezidruhových interakcí, p řičemž kompetice by mohla být asymetrická vzhledem k menší t ělesné velikosti slavíka obecného a k výrazn ějšímu posunu v rozm ěrech jeho zobáku. Míru mezidruhové agresivity testujeme v sympatrii pomocí playbackových experiment ů. B ěhem nich hodnotíme reakci samc ů obou druh ů slavík ů na přehrávání konspecifického i heterospecifického zp ěvu s doprovodem atrapy p říslušného druhu. V první sezón ě se poda řilo otestovat 14 slavík ů obecných a 6 slavík ů tmavých. Zjistili jsme, že: (1) Druhy na sebe navzájem velmi agresivn ě reagují. (2) Oba druhy reagují více na konspecifické než heterospecifické stimuly. (3) Rozdíly mezi druhy v reakci na konspecifický podn ět zjišt ěny nebyly, avšak na heterospecifický reagoval siln ěji slavík obecný než tmavý. Naše experimenty prokazují, že mezi ob ěma druhy je vyvinuta silná mezidruhová teritorialita. První výsledky se zdají být v rozporu s p ůvodní p ředstavou slavíka tmavého jako dominantního druhu, ale to m ůže být d ůsledkem malého vzorku u tohoto druhu. V následující sezon ě plánujeme rozší řit množství otestovaných samc ů a krom ě projev ů agresivity také hodnotit jejich zp ěvovou reakci. Rovn ěž se zam ěř íme na vliv konvergence zp ěvu na mezidruhovou agresivitu. (P OSTER )
Vývoj m ěkkýší fauny Sudet v poledové dob ě
JUŘIČKOVÁ L, HORÁ ČKOVÁ J, TLACHA Č P, LOŽEK V Katedra zoologie p řF UK, Praha
Přestože máme již řadu dat o vegetaci našich sudetských poho ří v holocénu, dosud chyb ěly informace o vývoji další, z hlediska rekonstrukce vývoje krajiny zásadní skupiny organism ů,
87 Abstrakta p řednášek a poster ů tedy m ěkkýš ů. Na základ ě rozboru sukcese m ěkkýších spole čenstev z osmi fosiliferních profil ů v p ředh ůř í i ve vyšších polohách Sudet jsme se pokusili podat první obrázek vývoje malakofauny této oblasti v poledové dob ě. V Krkonoších se pravd ěpodobn ě po v ětšinu holocénu vykytovala ochuzená lesní fauna s p řevažujícím druhem sutí Oxychilus depressus . V mladém holocénu a historické dob ě byla zjišt ěna pom ěrn ě bohatá lesní fauna na Ješt ědském h řebenu, stejn ě jako v Krkonoších, i zde s charakteristickým prvkem Vitrea contracta . Kompletní postglaciální vývoj zachycuje profil Starkov – vápenka na Broumovsku. Vedle druh ů typických pro časný holocén se zde vyskytuje i řada prvk ů, vypovídajících o vlh čím charakteru zdejších lesních spole čenstev, než je v tomto období b ěžné. V klimatickém optimu se zde vyskytovala pln ě rozvinutá lesní fauna op ět s typickým sudetským prvkem Vitrea contracta , zatímco O. depressus zde po odezn ění klimatického optima vymizel. V klimatickém optimu také dochází k postupnému snižování srážek, na což ukazuje úbytek vlhkomilných prvk ů. Bronzová doba zde byla pravd ěpodobn ě nejteplejším obdobím, o čemž sv ědčí výskyt druhu Discus perspectivus . Některé lesní druhy vymizely ješt ě p řed vpádem člov ěka, který byl v celé oblasti Sudet dosti pozdní. (P ŘEDNÁŠKA )
Brán ěnka Hermetia illucens a biologicky rozložitelné odpady
KALOVÁ M, BORKOVCOVÁ M Ústav Zoologie, Rybá řství, Hydrobiologie a V čela řství, Fakulta agronomická, Mendelova univerzita v Brn ě
Vlastností Hermetia illucens , která je z pohledu odpadového hospodá řství výhodná, je nepreference konzumovaného materiálu z hlediska p ůvodu. Není nutné odlišovat materiál rostlinného či živo čišného p ůvodu, jak je žádoucí pro postupy kompostování i zplynování na bioplyn. Hmyz je možné využívat jak pro zpracování komunálních odpad ů (kuchy ňské a zahradní, odpady z údržby ve řejné zelen ě), tak odpad ů ze zem ědělské a potraviná řské produkce. Experimenty umožnily srovnání laboratorních a polních podmínek pro využívání Hermetia illucens ke konzumaci biologicky rozložitelných odpad ů (dále jen BRO). Ideální teplota prost ředí pro efektivní konzumaci BRO je 21 °C, vyjád řeno v číslech: za této teploty 800 larev (cca 100 g hmyzu) zkonzumuje 1 kg BRO týdn ě. P ři nižší teplot ě larvy konzumují p ředkládaný materiál menší rychlostí. Podmínky pro chov vyžadují teploty neklesající pod 26 °C a vhodné osv ětlení (v našem p řípad ě 80 W/m 2). Díky použití klimaboxu a voliéry, která bránila odletu much, se povedlo rozmnožení hmyzu, o čemž sv ědčí p řítomnost 3,5 krát v ětšího po čtu dosp ělých jedinc ů po ukon čení experimentu než dovezených larev. Larvy v rámci pokus ů konzumovaly kuchy ňské zbytky, slupky brambor, zbytky jídel, trávu a exkrementy koní, ovcí a dr ůbeže. Možnosti nakládání s dalším vývojovým stádiem, kuklami, je jejich použití jako
88 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 krmiva pro ryby, dr ůbež, ptáky, plazy a obojživelníky; anebo je nechat dokon čit p řirozený vývoj a o čekávat nakladení dalších vají ček do odpadu. Touto prací je potvrzena existence možnosti dalšího zp ůsobu snižování množství BRO ukládaného na skládky v podmínkách České republiky. Uleh čením z energetické náro čnosti chovu m ůže být slou čení chovu a využívání Hermetia illucens s chovem jiných zví řat, ideáln ě používaných pro zpracování odpad ů taktéž (nabízená kombinace jsou žížaly pro vermikompostování). (P OSTER )
Sledování parametr ů hnízd a následné zjiš ťování míry hnízdní predace u rákosníka obecného ( Acrocephalus scirpaceus ) na vybraných lokalitách v CHKO T řebo ňsko
KAMENÍKOVÁ M (1,2), RAJCHARD J (1), POLÁKOVÁ S (3) (1) Katedra biologických disciplín, ZF JU, České Bud ějovice; (2) Český nada ční fond pro vydru, T řebo ň; (3) DAPHNE ČR, České Bud ějovice
V pr ůběhu hnízdní sezóny v letech 2007, 2008, 2010, 2011 byly sledovány parametry hnízd rákosník ů obecných na t řech lokalitách v CHKO T řebo ňsko (rybník Naděje, rybník Sta ňkov, pískovna Halámky). Konkrétn ě se jednalo o výšku hnízda nad vodou, hloubku vody pod hnízdem, vzdálenost hnízda od prvního stromu, vzdálenost hnízda od volné vodní hladiny a po čet stébel, na kterých bylo hnízdo zav ěšeno. Zárove ň bylo zaznamenáváno, zda bylo hnízdo úsp ěšn ě nasazeno a následn ě vyvedeno. Celkem bylo na sledovaných lokalitách nalezeno 138 hnízd. Hnízda byla kontrolována ve čtrnáctidenních intervalech v pr ůběhu celé hnízdní sezóny. Dále byla na sledovaných lokalitách zjiš ťována pomocí instalace um ělých hnízd míra hnízdní predace u rákosníka obecného. Celkem bylo použito 270 um ěle vytvo řených hnízd s jedním plastelínovým a jedním k řepel čím vejcem. Na každé lokalit ě v pr ůběhu hnízdní sezóny 2008, 2010, 2011 byly nainstalovány 2 várky po 15 hnízdech v časovém rozmezí 6 týdn ů v každém roce. U každého hnízda se m ěř ily parametry a kontroly probíhaly v týdenních intervalech. Při sledování hnízdních parametr ů u hnízdících rákosník ů, vyšla pr ůkazn ě pouze závislost úsp ěšn ě vyvedených hnízd na po čtu stébel použitých p ři jejich stavb ě. Čím více stébel bylo použito k zav ěšení hnízda, tím vyšší byla pravd ěpodobnost jejich úsp ěšného vyhnízd ění. Co se tý če hnízdní predace, vliv pta čích predátor ů se mezi lokalitami lišil (na jednotlivých lokalitách bylo vypredováno: Nad ěje 35,5 %, Halámky: 20 %, Sta ňkov 8,8%), kdežto tlak savc ů byl vyrovnaný (pr ůměrn ě 2,6 % vypredovaných hnízd). Dále bylo zjišt ěno, že míra hnízdní predace se postupn ě s lety zvyšuje a rozdílnost míry hnízdní predace byla nalezena též mezi jednotlivými várkami instalovaných hnízd v pr ůběhu hnízdní sezóny.
89 Abstrakta p řednášek a poster ů
Faktor ů ovliv ňujících hnízd ění rákosník ů obecných je více a výzkumy provád ěné na hnízdních párech se do zna čné míry liší, což m ůže být zp ůsobeno odlišným charakterem prost ředí, lokálními podmínkami porostu aj. (P OSTER )
Vplyv krajiny na tok génov a fenotyp Pholidoptera griseoaptera
KAŇUCH P (1), JAR ČUŠKA B (1), SCHLOSSEROVÁ D (2), SLIACKA A (1), PAULE L (2), KRIŠTÍN A (1) (1) Ústav ekológie lesa SAV, Zvolen; (2) Lesnícka fakulta TU vo Zvolene
Priestorové usporiadanie biotopov ovplyv ňuje najmä druhy s obmedzenou schopnos ťou šírenia, pri čom evolúcia fenotypu môže zmier ňova ť negatívny efekt na populáciu. Na príklade nelietajúceho druhu kobylky, ktorý je viazaný na stromovú vegetáciu, sme analyzovali popula čno-genetické vz ťahy a variabilitu fenotypu v priestore dvoch odlišných krajinných typov. Zistili sme, že priestorové usporiadanie lesných biotopov nemalo negatívny vplyv na genetické charakteristiky, ktoré súvisia s fitnesom populácie. Avšak genetická diferenciácia bola vyššia medzi populáciami zo zapojeného lesa, kde je tok génov koncentrovaný pozd ĺž ekotonov na dne dolín. Štruktúra krajiny tiež významne ovplyv ňovala morfologické znaky, ktoré charakterizujú mobilitu jedincov. Jedince z fragmentovaných lesných plošiek mali dlhšie femury a vä čší pomer femuru k d ĺžke pronota. Predpokladáme, že toto fenotypové prispôsobenie je adaptáciou, ktorá u ľah čuje šírenie druhu v podmienkach krajiny s odlišným usporiadaním biotopov. (P ŘEDNÁŠKA )
Recognition and discrimination of prey by great tits ( Parus major )
KARLÍKOVÁ Z, VESELÝ P, FUCHS R Department of zoology, University of South Bohemia in České Bud ějovice, Faculty of Sciences, České Bud ějovice
Ability of avian predators to discriminate equally looking prey with different chemical protection was tested. Great tits ( Parus major ) were confronted with similarly and non- warningly looking prey (carrying paper sticker with cockroach photo) which was both edible (cockroach – Blaptica dubia ) and/or inedible (firebug – Pyrrhocoris apterus ). Preys were presented simultaneously or alternately (both starting with edible and inedible). During one session 14 presentation of prey (one or two items) were repeated to observe the process of learning the difference between edible and inedible prey. After 7 days, there was a second session with other 14 presentations, to test the effect of memory. When the prey was presented
90 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 simultaneously an initial uncertainty in recognition was proved and during the first session no learning process was recorded. Nevertheless, during the second session (after one week) most of tested birds managed to resolve edible and inedible prey. Contrary, in experiments with alternating edible and inedible prey (both, starting with edible or inedible), there was no learning progress in the first or in the second session (edible and inedible prey was attacked with equal proportion of birds). Based on these results we may consider that: 1) in some cases birds are able to resolve very similarly looking prey, probably due to the use of other traits than colouration pattern (legs, antennae, way of moving); 2) this ability is stronger, when presented prey is offered simultaneously, and predator has the opportunity to compare both preys at the same time; 3) the ability to resolve edible and inedible prey is stronger after one week from the first encounter, which suggests, that there is some process of maturation of this ability. (P OSTER )
Kvalita teritória posudzovaná z h ľadiska celoro čných možností prežívania rezidentného druhu Sitta europaea
KAŠOVÁ M, KAŇUCH P Ústav ekológie lesa SAV, Zvolen
Pre niektoré rezidentné druhy vtákov, ktoré si udržujú teritórium po čas celého roka, poskytujú teritóriá vhodné podmienky pre prežívanie aj v mimohniezdnom období (potravné zdroje a možnosti úkrytu). Preto sme predpokladali,že u striktne teritoriálneho brhlíka lesného je okrem ponuky vhodných dutín na hniezdenie dôležitá aj štruktúra stromového porastu v celoro čne obsadenom teritóriu, ke ďže h ľadanie potravy súvisí s energetickým výdajom a potenciálnym rizikom predácie (osobitne v zime). Výskum sme realizovali v relatívne riedkom poraste s prevahou duba letného (panónsky háj). Po čas hniezdneho obdobia sme pomocou GPS zaznamenávali pozície samcov aj samíc (vtáky boli zna čené kombináciou farebných krúžkov)a následne stanovili hranice teritórií. V čase k ŕmenia mlá ďat sme k dutinám umiest ňovali atrapy s hlasovými playbackmi a zaznamenávali obranné reakcie párov brhlíkov pomocou videokamery. Testovali sme, či páry s vyššou mierou dominancie (silnejšou hniezdnou obranou) obsadzovali teritóriá s vä čšou hustotou stromov a kratšími preletovými vzdialenos ťami. (P OSTER )
91 Abstrakta p řednášek a poster ů
Is the life history limitation pattern of population structure of species being repetitively affected by climate change?
KAŠPAROVÁ E (1), JANKO K (1), VAN DE PUTTE A (2), MARSHALL C (3) (1) Laboratory of Fish Genetics, Institute of Animal Physiology and Genetics; (2) Laboratory of animal diversity and systematics, Belgium; (3) Department of Biochemistry, New Zealand
Antarctic is the most remote and isolated continent in the world. In this fragile „white“ continent the climate changes are the most recognizable. Therefore is regarded as a natural lab. While lot of effort is put into modeling the impact of ongoing climate changes on polar biota, we used retrospective approach based on simultaneous population genetic analysis of several species with different ecological requirements to reconstruct the history of the species. Firstly, we perform comparative analysis of demographic histories of a sixteen fish species belonging to the suborder Notothenioidei. These include high Antarctic as well as sub Antarctic species, specialized on either benthic or pelagic life style. We claim: affinity to benthic life style and high Antarctic occurrence promotes the vulnerability to ice sheet advances during glacial maxims. Secondly, to generalize the hypothesis, we included more taxa to confirm the causality of the life history and withstanding consenquences of the climate change. We included Sterechinus antarcticus , dwelling in the deep sea, and Sterechinus newmayeri , residing in the shallow shelf, then Nematocarcinus lanceopes , deep sea and Chorismus antarcticus , shallow dwelling shrimp. We suggest differently harmed populations of shallow water and deep water species by the extended ice sheet during the last glacial maximum. Futher more we calculate with Pycnogonid , Nymphon australe , eurybathic benthic species complex, which is supposed to have similar pattern as the pelagic species. (P ŘEDNÁŠKA )
Tajemství druhové bohatosti arboreálních tropických mravenc ů: pro č žije více druh ů v primárních než sekundárních lesích?
KLIMEŠ P (1,2), FAYLE TM (2,3), JANDA M (1,4), WEIBLEN GD (5), NOVOTNÝ V (1,2) (1) Entomologický ústav, Biologické centrum AV ČR, České Bud ějovice; (2) P řírodov ědecká fakulta, Jiho česká univerzita, České Bud ějovice; (3) Imperial College London, Berkshire, UK; (4) Harvard University, Cambridge, U.S.A.; (5) University of Minnesota, St. Paul, U.S.A.
Diverzita hmyzu obvykle stoupá b ěhem sukcese od sekundárních k primárním prales ům. Jelikož primární les se ale liší od sekundárního v mnoha parametrech z ůstává obtížné kvantifikovat p říčiny úbytku druh ů. Studovali jsme mravence, jednu z klí čových skupin tropického hmyzu, kte ří hnízdili na všech stromech s DBH>5 cm v 0.3 ha primárního a 0.3 ha
92 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 sekundárního lesa. Celkem bylo nalezeno 1332 hnízd na 684 stromech. A čkoli sekundární les měl dvakrát nižší celkovou diverzitu mravenc ů (42 druh ů) než primární les (80 druh ů), pr ůměrné po čty druh ů mravenc ů a jejich hnízdních mikrohabitat ů na jeden strom (alfa diverzita) se p řekvapiv ě nelišily mezi ob ěma lesy. Diverzita mravenc ů a mikrohabitat ů rovn ěž korelovala stejn ě v obou lesích s velikostí strom ů. Porovnání rozdíl ů v diverzit ě mezi jednotlivými stromy (beta diverzity) ale ukázalo, že spole čenstva mravenc ů a jejich hnízní mikrohabitaty jsou si podobn ější mezi stromy sekundárního než primárního lesa. Sekundární les m ěl dále menší denzitu, velikost a taxonomickou diverzitu strom ů než primární les. Vliv t ěchto rozdíl ů mezi ob ěma lesy na rozdíly v druhové bohatosti mravenc ů byl otestován pomocí nové metody náhodného výb ěru strom ů z primárního lesa tak, aby denzita, velikost a taxonomická skladba vegetace byla stejná jako v sekundárnímu porostu. Výsledky ukázaly, že vegeta ční rozdíly vysv ětlí 52 % rozdílu v druhové bohatosti mravenc ů, z toho taxonomie strom ů pouze 14 %. Zbývající nevysv ětlený podíl (48 %) pravd ěpodobn ě odráží vliv nižší variability v hnízdních zdrojích mezi sekundárními stromy. Naše studie ukazuje, že úbytek taxonomické diverzity rostlin není hlavní p říčinou ztráty mraven čích druh ů v sekundárních lesích.
Výzkum byl podpo řen granty GA ČR (P505/12/P875, P505/10/0673), MŠMT (LH11008), GA JU (136/2010/P) a projektem Centrum excelence pro globální studium funkce a biodiverzity lesních ekosystém ů CZ.1.07/2.3.00/20.0064, který je spolufinancován z Evropského sociální fondu a státního rozpo čtu České republiky.
(P ŘEDNÁŠKA )
Varovný k řik sojky obecné: rozpoznávají ho i jiné druhy zví řat?
KLIMŠOVÁ V, POLICHT R Katedra chovu zví řat a potraviná řství v tropech a subtropech, Institut trop ů a subtrop ů, Česká zem ědělská univerzita v Praze
Mnoho druh ů zví řat je schopno rozpoznávat varovná volání jiných druh ů. Takováto mezidruhová komunikace byla intenzivn ě studována v rámci t řídy pták ů a savc ů, ale jen malá pozornost byla v ěnována komunikaci mezi t ěmito taxony (ptáky a savci). Studie týkající se mezidruhové komunikace navíc prakticky chybí v rámci taxon ů mírného pásma. Zam ěř ili jsme se tedy na otázku, zda srnec obecný, zajíc polní, kachna divoká a holub domácí rozpoznávají varovný k řik sojky obecné od nevarovného volání straky obecné a reagují na n ěj adekvátním anti-preda čním chováním. Pomocí playbackových experiment ů jsme zjistili, že testované druhy varovné volání sojky rozpoznávají a reagují na n ěj út ěkem, díváním se za sm ěrem hlasu či zvýšenou ostražitostí. Reakce srnce se zdá být navíc ovlivn ěna loveckou sezónou, denní dobou a typem nejbližšího úkrytu. Pro celou řadu druh ů by tak varování sojky mohlo p ředstavovat signál znamenající hrozbu, jak ze strany p řirozeného predátora, tak i člov ěka. (P ŘEDNÁŠKA )
93 Abstrakta p řednášek a poster ů
Analýza embryonálního p ůvodu lebky s využitím geneticky modifikovaných embryí ukazuje n ěkolikerý p ůvod a evolu ční plasticitu hlavových skeletálních tkání obratlovc ů
KLOU ČKOVÁ L (1), SOUKUP V (1), EPPERLEIN H (2), ČERNÝ R (1) (1) Katedra Zoologie P řF UK Praha; (2) Inst. Anatomie, TU Dresden, SRN
K detailní analýze embryonálního p ůvodu chrupavek lebky obojživelníka (bu ňky neurální lišty vs. mesoderm) byl využit geneticky modifikovaný axolotl ( A. mexicanum ) a p řístupy experimentální embryologie, vedoucí k trvalému zna čení bun ěk neurální lišty za pomocí GFP. Touto technikou (cca 180 transplantací a 70 analyzovaných embryí a larev) bylo detailn ě ukázáno, ze kterých segment ů budoucího mozku migrují bu ňky neurální lišty v pr ůběhu embryogeneze a do kterých skeletálních element ů lebky axolotla se následn ě diferencují. Prokázali jsme mj., že všechny chrupav čité elementy lebky a faryngu obojživelník ů vznikají z bun ěk neurální lišty s jedinou výjimkou nejventráln ějšího elementu basibranchiale 2, který pochází z mesodermu. Tento nález bude diskutován v kontextu evolu čního p ůvodu skeletálních element ů a evoluce skeletálních bun ěk lebky obratlovc ů v ůbec. (P ŘEDNÁŠKA )
Nejen orchideje: biodiverzita bezobratlých živo čich ů v CHKO a BR Bílé Karpaty
KMENT P (1), MALENOVSKÝ I (2), KONVI ČKA O (3) (1) Entomologické odd ělení, Národní muzeum, Praha; (2) Entomologické odd ělení, Moravské zemské muzeum, Brno; (3) Správa CHKO Bílé Karpaty, Luha čovice
Výzkum bezobratlých živo čich ů v CHKO a BR Bílé Karpaty zapo čal relativn ě pozd ě. První publikované údaje se týkaly motýl ů (1912–1914). Zájem o tuto oblast se zvýšil p řechodn ě pouze během 2. sv ětové války, k trvalému r ůstu prací dochází až po vyhlášení CHKO v r. 1980 a zejm. po osamostatn ění Slovenska v r. 1993. Sou časná znalost fauny jednotlivých skupin bezobratlých v BK je zna čně nerovnom ěrná. D říve byly publikovány souborné práce jen o motýlech (1616 druh ů, 47% fauny ČR) a seznamy seká čů (24, 65%) a mravenc ů (67, 61%). V r. 2011 pak byli souhrnn ě zpracováni m ěkkýši (131, 53%), pošvatky (36, 36%), rovnok řídlí (49, 50%), mery (78, 60%), k řísi (326, 57%), ploštice (464, 54%), vodní brouci (127, 36%), širopasí blanok řídlí (333, 48%), chrostíci (123, 48%), koutule (107, 64%) a ovádi (26, 40%). Údaje o ostatních skupinách jsou fragmentární (nap ř. dvouk řídlí, blanok řídlí), nepublikované (nap ř. st řevlíci, mandelinky, nosatci) nebo zcela chybí (nap ř. chvostoskoci, lumci). Dosud bylo z BK popsáno 34 nových druh ů pro v ědu, 22 z nich je dosud platných (nap ř. Scathophaga moraviensis Šifner, 2011, Pneumia kabelaki Omelková & Ježek, 2012). P řestože CHKO Bílé Karpaty (715 km 2) zabírá mén ě než 1% plochy ČR, dosahují po čty zjišt ěných druh ů bezobratlých v dob ře prostudovaných
94 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 skupinách cca 35–65% všech druh ů známých z ČR, s významným podílem taxon ů uvedených v červeném seznamu. BK, dosud známé p ředevším díky druhov ě bohaté fló ře, tak jednozna čně představují i významné centrum biodiverzity bezobratlých živo čich ů v ČR. Nejedná se však pouze o faunu druhov ě bohatých luk a pastvin, významnými biotopy jsou zde rovn ěž prameništ ě, drobné vodní toky a zachované lesní porosty. Koncentrace takového množství druh ů souvisí se specifickým flyšovým geologickým podkladem, reliéfem a vodním režimem, příhodnou geografickou polohou, relativn ě teplým klimatem, postglaciálním vývojem a rovn ěž tradi čními zp ůsoby obhospoda řování krajiny (Malenovský et al. (eds.), Acta Mus. Morav., Sci. Biol., Vol. 96(2)). (P ŘEDNÁŠKA )
Podíl rodu Apodemus v sav čích spole čenstvech v pr ůběhu holocenu
KNITLOVÁ M, HORÁ ČEK I Katedra zoologie, P řF UK, Praha
Myšice rodu Apodemus představují dnes dominantní složku st ředoevropských spole čenstev drobných zemních savc ů, zejména v oblastech s p řevahou členitých lesních a polotev řených stanoviš ť. Na rozdíl od jiných forem tento rod zcela chybí v glaciálních spole čenstvech st řední Evropy, objevuje se však již v záv ěru glaciálu a na celém území již v pr ůběhu boreálu. V plné mí ře to platí o druhu A.flavicollis , A.sylvaticus je bezpe čně prokázána teprve v záv ěru boreálu. Srovnání kvantitativního zastoupení t ěchto forem ve spole čenstvech ukazuje však, že s výjimkou nejmladšího úseku holocenu, p ředstavovaly na v ětšin ě území spíše recedentní či subrecedentní složku a jejich výskyt ve st ředoevropském prostoru nemusel být plošný – přinejmenším do úseku atlantiku. Podrobn ěji je tato skute čnost demontrována pro území Moravského krasu, odkud je k disposici serie bohatých souvislých sled ů holocenních spole čenstev, umož ňujících kvantitativní analýzu (jesk. Srn čí, Zazd ěná, N ěmcova, Holštejnská, Verun čina, Barová, Malý Lesík, v četn ě bohatého sledu ve vchodu jeskyn ě Bý čí skála, odkrytého v letech 2009, 2010 a 2011). Proti o čekávání se ukazuje, že myšice rodu Apodemus se v úseku vrcholné stanovištní diversity uplat ňovaly spíše jen okrajov ě a hojným prvkem se stávají teprve v úseku poneolitickém.
Projekt je financován grantem GAUK B-BIO 355511.
(P ŘEDNÁŠKA )
95 Abstrakta p řednášek a poster ů
Po četnost sk řivana polního ( Alauda arvensis ) v zem ědělské krajin ě na Olomoucku a v Hesensku
KOLE ČEK J (1), REIF J (1,2), WEIDINGER K (1) (1) Katedra zoologie a Ornitologická laborato ř, P řF UP, Olomouc; (2) Ústav pro životní prost ředí, P řF UK, Praha
Sk řivan polní pat ří mezi nejhojn ější druhy pták ů zem ědělské krajiny p řesto, že u n ěj došlo v Evrop ě v uplynulých desetiletích k významnému poklesu po četnosti. Klí čová byla z řejm ě zm ěna ve struktu ře zem ědělských plodin a ve zp ůsobu jejich obd ělávání. P říčiny úbytku jsou však regionáln ě dosti prom ěnlivé a v ětšina poznatk ů byla získána studiem populací v západní Evrop ě. Vliv struktury vegetace a parametr ů r ůzných typ ů polí na po četnost polních pták ů není dosud zejména ve st řední a východní Evrop ě dostate čně prozkoumán. Sledovali jsme po četnost sk řivana polního na Olomoucku v roce 2010 na 30 polích osetých řepkou, ozimými obilovinami a ja řinami (každá plodina pokrývala práv ě deset polí) a v Hesensku (západní N ěmecko), kde bylo s čítáno v roce 2011 na 78 polích osetých t ěmito plodinami. Z d ůvodu výrazn ěji dominantního zastoupení ozimých obilovin v N ěmecku byla s čítaná pole pokryta nerovnom ěrn ě. Na n ěmeckých lokalitách byli ptáci s čítáni navíc také na polích osetých dalšími plodinami ( řepa, kuku řice aj.). Na každém poli s čítali (vždy J. K.) v ranních hodinách celkem t řikrát – jednou v dubnu, v kv ětnu a v červnu s použitím pásové s čítací metody (do 50 m od s čitatele). V pr ůměru ptáci dosahovali na Olomoucku / v Hesensku denzity 1,4/0,6 pár ů/10 ha (- 0,48/0,41 SE) v řepce, 3,6/4,7 pár ů/10 ha (- 0,52/1,17 SE) v ja řinách a 2,6/4,6 pár ů/10 ha (- 0,56/0,55 SE) v ozimech, p řičemž nižší denzity jsme zjistili zárove ň v polích s hustším a vyšším porostem. V Hesensku však ptáci dosahovali v červnu v ozimech s vyšším porostem v pr ůměru vyšších denzit než na Olomoucku. Možným vysv ětlením je dominantn ější zastoupení ozim ů v Hesensku a tudíž horší možnost zahnízdit v plodinách s p řízniv ějšími podmínkami (nižším porostem) než na Olomoucku. Pro s čítání sk řivan ů doporu čujeme používat pásovou metodu. Ptáci často přeletují nebo pobíhají skryti ve vegetaci, takže m ůže p ři delším setrvání s čitatele na jednom míst ě (s čítacím bod ě) snáze dojít k nežádoucímu opakovanému zapo čtení stejných pták ů. (P ŘEDNÁŠKA )
96 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Approximate Bayesian Computation: a useful approach for inferring population history and other parameters
KONE ČNÝ A (1), BRYJA J (2,3) (1) Department of Biodiversity and Molecular Ecology, Research Innovation Centre, Fondazione E. Mach, S. Michele all\'Adige (TN), Italy; (2) Department of Population Biology, Institute of Vertebrate Biology v.v.i., Academy of Sciences, Brno; (3) Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University, Brno
Knowledge of population or species history is of critical importance for both theoretical concepts of evolutionary biology and molecular ecology, and applications in management of animal populations, for example invasive species or those of conservation concern. Although many statistical tools implementing Bayesian concepts has been used in evolutionary and ecological science for several decades, since the beginning of this century (Beaumont et al. 2002) there is a new powerful approach becoming more and more used by biologists: Approximate Bayesian Computation (ABC). Motivated by the growth in computational power and complexity of data, modelling, ABC is beginning to be intensively used even though it is less accurate than, for example Markov Chain Monte Carlo (MCMC) methods. Nevertheless, ABC allows greater model complexity, especially in the case of more parameters than would be possible with standard likelihood-based algorithms. The ABC approach, based on coalescent theory and comparison of real datasets with those simulated under designed scenarios (consisting of different combinations of parameters) has been recently used for inferring various scenarios of demographic history, as well as estimation of population characteristics, such as effective population size, time of divergence, strength of bottlenecks, etc. In this contribution, the principle use of ABC will be presented as an example of inferring the colonization history of Senegal using genetic data from the black rat ( Rattus rattus ). In addition, other examples from population genetics, community ecology and epidemiological modelling will be demonstrated.
Výzkum afrických hlodavc ů je podporován grantem GA ČR, č. P506-10-0983.
(P ŘEDNÁŠKA )
97 Abstrakta p řednášek a poster ů
Rodent communities in a changing environment: implications for human health in the Alps – an introduction to the project
KONE ČNÝ A, RIZZOLI A, HAUFFE HC Department of Biodiversity and Molecular Ecology, Research Innovation Centre, Fondazione E. Mach, S. Michele all'Adige (TN), Italy
Complex human-related environmental changes at the global level are of a particularly high priority in ecological research. Global climate and land-use changes may alter the richness of biodiversity and related changes in distribution of parasites and pathogens may also result in the (re)emergence and spread of zoonoses in humans. As rodents are reservoirs and vectors of several important diseases in Europe and are extremely sensitive to environmental change, the presented project „Rodent communities in a changing environment: implications for human health in the Alps“ (ROCOALPS) aims to help our understanding of parasite/pathogen dynamics in complex relations with host communities and environment by using this particular model system: rodents – ectoparasites – helminths – a virus transmissible to humans. In this contribution we provide an introduction to this ongoing project, whose general objective is to develop disease models using empirical data on rodent communities, environmental variables and parasite/pathogen distribution. Such models are adopted to statistically examine parasite and disease transmission between individuals and species in rodent communities. All this data will be obtained from fieldwork realized in the most common habitat type (forest) of the Autonomous Province of Trento during two seasons (2011 and 2012). More specifically, such empirical data will include rodent community composition and diversity analyzed in relation to chosen environmental variables, which reflect human-mediated changes in climate or land-use; social interactions between individuals and species in the communities; and distributions of ectoparasites (ticks, fleas, mites), intestinal parasites (helminths) and a rodent-borne virus (lymphochoriomeningitis virus, LCMV). (P OSTER )
Prom ěny podhorské krajiny a motýli o p řirozen ě nízkých densitách: popula ční genetika perle ťovc ů rodu Argynnis v Karpatech
KONVI ČKA M (1,2), LEŠTINA D (1), KEPKA P (2), SPITZER L (2,3), JUNGOVÁ R (1,2), ZIMA J JR (2) (1) P řírodov ědecká fakulta Jiho české University, České Bud ějovice; (2) Biologické centrum AV ČR, České Bud ějovice; (3) Museum regionu Valašsko, Vsetín
Většina hojn ě studovaných ohrožených motýl ů tvo ří kolonie o vysokých lokálních densitách a nízkém genovém toku. Druhy s opa čnou strategií (nízké density, velká mobilita) nebývají ohroženy. V ůbec nejohrožen ější však bývají druhy s p řechodnou popula ční strukturou, tj.
98 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 st ředními densitami i genovým tokem. Takové druhy využívají p řirozen ě vzácné zdroje, proto vyžadují velké rozlohy biotop ů. P říkladem jsou dva sesterské druhy perle ťovc ů, p. prost řední (Argynnis adippe ) a p. maceškový ( A. niobe ). Bývali všeobecn ě rozší řeni v tradi čně obhospoda řované krajin ě st řední Evropy, v posledním p ůlstoletí drasticky ustoupili. A. niobe , vyžadující extenzívn ě pasená stanovišt ě, v ČR p řežívá hlavn ě v moravských Karpatech, zatímco A. adippe , preferující opušt ěné louky až k řoviny, se v posledním desetiletí vrací. Zpětné odchyty v údolí Vsetínské Be čvy odhalily relativn ě vysokou mobilitu obou druh ů. A. adippe dosahuje trojnásobných popula čních hustot oproti A. niobe . Analýza šesti mikrosatelitových lokus ů amplifikujících konzistentn ě u obou druh ů však u po četn ějšího A. adippe odhalila dvakrát nižší vnitropopula ční variabilitu (po čet alel na lokus, podíl heterozygot ů). Naopak A. niobe vykazoval vyšší fixa ční index, poukazující na prostorov ě strukturovanou populaci s omezen ějším tokem gen ů. Vysv ětlují to prom ěny karpatské krajiny. A. niobe býval historicky po četn ější díky rozsáhlému odlesn ění a rozší řen ější pastv ě ovcí. Se zar ůstáním bezlesí jeho po čty klesají, populace se prostorov ě diferencuje. A. adippe reaguje opa čně, po čty snížené v dob ě salašnického hospoda ření rostou se zar ůstáním luk, populace vykazuje panmiktickou strukturu. (P ŘEDNÁŠKA )
Calymmochilus dispar Bou ček & Andriescu, the parasitoid of ant-eating spiders
KORENKO S (1,4), SCHMIDT S (2), GIBSON GAP (3), PEKÁR S (4) (1) Department of Agroecology and Biometeorology, Faculty of Agrobiology, Food and Natural Resources, Czech University of Life Sciences, Prague; (2) Zoologische Staatssammlung, Munich, Germany; (3) Agriculture and Agri-Food Canada, Canadian National Collection of Insects, Ottawa, Ontario, Canada; (4) Department of Botany and Zoology, Faculty of Sciences, Masaryk University, Brno
The parasitoid wasp Calymmochilus dispar Bou ček & Andriescu (Euplemidae) was collected in Pyrenean peninsula in Portugal, Moncarapacho. Wasp is known only from Southern France, Italy, former Yugoslavia, Bulgaria, Southern Romania and Armenia. Ant-eating spider Z. styliferum was documented as host for the first time. Spider-hosts (N=2) were paralyzed in spider igloos hidden under the rock. We present the first record about host association and detailed larva and pupa development description. Our finding indicates that Calymmochilus species are primarily associated with hosts living in sheltered places, as was suggested by Bou ček (1988). Observed spider-host of C. dispar was of similar body size and built similar igloo under rocks as the pseudoscorpion-host of C. longbottomi documented by Austin et al. (1998). As non-arachnid host was documented the beetle larva of Pheloeotribus scarabaeoides (Bern.) (Coleoptera, Scolytidae) (Gibson 1995). Beetle larva built cocoon that was structurally and functionally similar to arachnid igloo. We
99 Abstrakta p řednášek a poster ů presume that Calymmochilus wasps are associated with hosts living in concealed and sheltered structures, which primarily serve for host protection. Secondarily, the igloos and cocoons are exploited by parasitoid larva during larva and pupa stage. Austin AD, Gibson GAP, Harvey MS 1998 Journal of Natural History 32, 329-350. Boucek Z. 1988. Wallingford: CAB International, 832 pp. Gibson GAP 1995 Memoirs on Entomology, International 5, 1-421.
SK was supported by the project of Ministry for Education and Youth of the Czech Republic MSM 6046070901.
(P OSTER )
Dvojkrídlovce (Diptera) jaskyne Píla (Tríbe č, Slovensko)
KOSEJOVÁ Z Katedra zoológie Prif UK, Bratislava
Jasky ňa Píla sa nachádza na východnom okraji CHKO Ponitrie v pohorí Tríbe č pri rovnomennej obci. D ĺžka jaskyne je 104 m a leží v nadmorskej výške 482 metrov. Vo vzdialenosti 3 metre od vchodu je umiestnená plná železná brána, ktorá neprepúš ťa svetlo. Jasky ňu som rozdelila na trojmetrové úseky, pri čom jedince sa vyskytovali do vzdialenosti 15 m od vchodu. Spolo čenstvá parietálnej (stenovej) fauny jaský ň sú zatia ľ na Slovensku málo preskúmané, preto som sa za čala venova ť tejto tematike. Za obdobie od 28. februára 2010 do 9. apríla 2011 som v jaskyni pomocou exhaustoru nazbierala 4 148 jedincov stenovej fauny (1 292 leto, 2 856 zima). Medzi jednotlivými zbermi boli mesa čné rozostupy. Zaznamenala som 18 druhov z 9 čeľadí Diptera. Celkovo dominoval druh Rymosia fasciata (Meigen 1804) (25,3 %). V lete dominovali druhy Limonia nubeculosa Meigen 1804 (53,3 %) a Culex pipiens Linnaeus 1758 (23,5 %). V zime dominovali druhy Rymosia fasciata (36,7 %), Exechiopsis magnicauda (Lundström 1911), Bolitophila saundersii (Curtis 1836) (17,6 %) a Tarnania fenestralis (Meigen 1838) (6,7 %). V úseku 3–6 metrov som zaznamenala najvyššie po četnosti druhov R. fasciata a E. magnicauda (za umelou bránou). Tento jav nazna čuje, že svetlo je jeden z faktorov vplývajúcich na distribúciu týchto druhov. Po četnos ť druhu B. saundersii stúpala s narastajúcou vzdialenos ťou od vchodu. Druh teda vyh ľadáva na zimovanie pravé jaskynné prostredie so stálou teplotou. (P OSTER )
100 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Habitat preferences of the red deer ( Cervus elaphus ) in the mountainous region of the Bohemian Forest
KOŠNÁ Ř A, RAJNYŠOVÁ R Department of Forest Protection and Game Management, Faculty of Forestry and Wood Sciences, Czech University of Life Sciences Prague
A good knowledge of the habitat preferences of the red deer ( Cervus elaphus ) can help to correctly set up game management practices for this game, among other things also in relation to the risk of damage to forest growth. It is also one of the ways to improve the accuracy of indirect counting methods of freely roaming populations. For the purpose of an exact determination of the habitat preferences of the red deer a study was initiated in the Modrava area for the collection of faecal pellet groups. In fourteen-day intervals counting of faecal pellet groups was performed on 120 areas (strips of 2x100 metres) between 17.4 and 4.12 2011. After this time 270 samples of red deer faecal pellet groups were recorded. The sites were classed into the following five classes: young growth up to 20 years of age – compact young growth, young loosened growth, medium-age growth 20–40 years of age, old growth over 40 years of age and a meadow site. At every area it was recorded, whether the site was affected by water. The result was that the red deer strongly preferred young loosened growth and the meadow site. During the study the deer spent time at sites located in the close vicinity to the border with Germany. This fact can clearly be attributed to the local extensive untouched wilderness area with a large share of young growth. During the study there was no logging of trees affected by the bark beetle and obviously a major factor was also that tourist access was significantly restricted. Also the majority of the mating grounds are found in this location, which resulted in a larger number of faecal pellet groups found in these areas (clearly also affected by the migration of deer game migrating from Germany). The distribution of the red deer population evenly covered the entire spectrum of above sea level altitudes in the given location. Significant preference was also recorded for areas affect by water (waterlogged sites with frequent occurrence of peat). (P OSTER )
Předb ěžné výsledky vlivu ekologického zem ědělství a integrované ochrany vinic na druhovou diverzitu araneofauny vini čních teras jižní Moravy
KOŠULI Č O, HULA V Mendelova univerzita v Brn ě, Agronomická fakulta; Ústav zoologie, rybá řství, hydrobiologie a v čela řství
V roce 2011 byl zahájen výzkum araneofauny vybraných vini čních teras jižní Moravy. Zkoumané terasy vznikaly v 80. letech 20. století během období silné intenzifikace zem ědělství. Od poloviny 90. let až do po čátku 20. století se na zkoumaných vinicích za čalo zavád ět
101 Abstrakta p řednášek a poster ů integrované a biologické hospoda ření, které snižuje využívání pesticid ů a minerálních hnojiv. Tyto zásahy výrazn ě snižují negativní antropogenní dopad na agroekosystémy vinic a p řilehlých teras. Navíc díky zbrzd ění sukcese ve svažitém terénu, sypkému sprašovému podkladu a vysoké výh řevnosti t ěchto teras se podmínky pro výskyt vzácných bezobratlých jen zlepšují. Byly vybrány 4 lokality, které spadají pod integrovanou ochranu rostlin (Mikulov, Mut ěnice, Mork ůvky). Jedna lokalita je vedena pod ekologickým zem ědělstvím (Popice). Metoda sb ěru pavouk ů byla provedena pomocí zemních pastí a denního a nočního smyku vegetace teras. Vzhledem k náro čnosti terénních prací a množství materiálu je v této práci zpracována pouze část materiálu ze zemních pastí a denních a no čních smyk ů do července 2011. V p ředb ěžných výsledcích jsme zjistili, že p řítomnost pavouk ů na zkoumaných habitech je ovlivn ěna p ředevším mikroklimatickými podmínkami teras (struktura vegetace, intenzita r ůstu, přítomnost narušeného drnu). Na ekologicky hospoda řící vinici byla zjišt ěna nejpo četn ější druhová diverzita pavouk ů s výskytem mnoha vzácných a chrán ěných druh ů. Byl zjišt ěn signifikantní rozdíl mezi druhovým a po četnostím složením araneofauny mezi studovanými vinicemi v závislosti na po čtu agrotechnických zásah ů a množství pesticidních látek vnášených do prost ředí. Dalším významným prvkem je heterogenita okolního prost ředí a p řítomnost blízkých stepních biotop ů odkud se pavouci m ůžou ší řit ballooningem a vytvá řet na zkoumaných terasách metapopulace.
Výzkum byl podpo řen projektem IGA MENDELU Brno TP5/2011.
(P OSTER )
Affinity of rare species Cheiracanthium pennyi O.P.-Cambridge, 1873 and Cheiracanthium montanum L. Koch, 1877 (Araneae: Miturgidae) to land snail shells – reason for poorly known ecology in the Czech Republic?
KOŠULI Č O, HULA V, NIEDOBOVÁ J Department of Zoology, Agronomical Faculty of Mendel University in Brno
Overwintering of spiders in land-snails shells is not well known. There exists only few studies from Hungary, Germany and Czech Republic. All authors mentioned mainly spiders of families Theridiidae and Salticidae. The jumping spiders Pellenes nigrociliatus and Talavera aequipes belong to the best examples. However nearly none of the authors mention findings of species from the family Miturgidae and their affinity to the land snail shells. Within the winters 2009 – 2010 we were collecting land snail shells of Helicella sp. and Cepaea vindobonensis in the xerothermic habitats of South Moravia. We discovered the findings of very rare species Cheiracanthium pennyi and Cheiracanthium montanum . Ch. pennyi was dicovered abundantly in the traditional vineyard terraces next to the villages Mork ůvky and Mut ěnice.
102 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
We collected 3220 snail shells of the genera Helicella and Cepaea vindobonensis from which there were determinated 30 juveniles of Ch. pennyi and 14 juveniles of Ch. montanum that were bred until maturity in the laboratory conditions. Concerning the subadult specimens the determination was judged by the ethology and by the quantity of teeth on chelicery which distinguishes them from more abundant relative species Cheiracanthium erraticum . Following conclusions are drawn: the presence of a disturbed grass turf is very important for the occurance of Ch. pennyi and Ch. montanum . This determinates the presence of the snails from genus Helicella , which are used for overwintering. The artifical habitats such as vineyard terraces are certain to be the perfect habitats for Cheiracanthium species. A methodology of the snail shells collection has never been used in the Czech Republic, except our published data. The authors assume, these mentioned factors belong among the main reasons for such a few findings of these species.
Funding: IGA MENDELU Brno no. TP5/2011. Authors thanks especially to Jan Dolanský for determination of all material of Cheiracanthium species.
(P OSTER )
Fylogenetická rekonstrukce k řídelních stav ů u šváb ů (Blattaria)
KOTYK M, FRYNTA D, VARADÍNOVÁ Z Odd ělení Ekologie a etologie, Katedra Zoologie, P řF UK, Praha
Ač k řídla p ředstavují jednu z nejd ůležit ějších evolu čních novinek hmyzu, nap říč tém ěř všemi řády hmyzu se s r ůznou mírou objevují formy s částe čně (brachypterie) nebo úpln ě (apterie) redukovanými k řídly. Švábi (Blattaria) jsou v tomto ohledu jednou z nejvariabiln ějších avšak málo prozkoumaných skupin. Naše práce si klade za cíl zmapování k řídelních stav ů a evolu čních trend ů v rámci celého řádu Blattaria i uvnit ř hlavních monofyletických skupin. Jako podklad pro výb ěr druh ů se známými p říbuzenskými vztahy jsme použili dataset 80 druh ů rozesetých rovnoměrn ě nap říč celým řádem, jenž byl analyzován v nedávné fylogenetické studii (Inward, D., G. Beccaloni, and P. Eggleton. 2007. Death of an order: a comprehensive molecular phylogenetic study confirms that termites are eusocial cockroaches. Biological Letters 3: 331-335.). Údaje o k řídelním stavu u obou pohlaví byly získány z odborné literatury, konzultací s chovatelem, návšt ěvou chov ů a sbírek skladištních šk ůdc ů, rozto čů a mikroskopických hub VÚRV, v.v.i. v Ruzyni, a pokud nebylo zbytí, též ze zdroj ů internetových a poté zaneseny do fylogenetického stromu od Inward et al. K rekonstrukci ancestrálních stav ů znaku byl využit program Mesquite. I když výsledky zahrnují jen malou výse č švábích druh ů, jsou na nich dob ře vid ět tendence ke ztrát ě či zachování k řídel u jednotlivých taxon ů. Nejmenší tendence ke ztrát ě k řídel jsme
103 Abstrakta p řednášek a poster ů zaznamenali u samc ů bazální skupiny Polyphagoidea (87,5% druh ů makropterných), ale i u samc ů obou parafyletických v ětví odvozené skupiny Blattellidae (87% druh ů makropterných). U dalších bazáln ějších skupin došlo v p řípad ě Cryptocercidae k úplné ztrát ě k řídel u obou pohlaví, u Polyzosteriinae je patrná silná tendence k extrémní brachypterii u obou pohlaví (75% druh ů) a u Blattinae je redukce p řítomná p řevážn ě jen u samic (až 50% druh ů dimorfních). Nejv ětší variabilitu v redukcích mezi druhy i mezi pohlavími vykazuje odvozená skupina Blaberidae (redukce k řídel samc ů u 31,5% druh ů, dimorfizmus u 15%) a je pro nás tedy nejzajímav ější z hlediska dalšího výzkumu. (P OSTER )
Chování a mortalita vzletných mlá ďat sýce rousného ( Aegolius funereus ) v Krušných horách
KOUBA M, ŠŤASTNÝ K Česká zem ědělská univerzita v Praze, Fakulta životního prost ředí, katedra ekologie, Praha
V imisemi poškozených oblastech Krušných horách bylo sledováno celkem 39 vzletných mlá ďat sýce rousného pocházejících úhrnem z 11 sn ůšek. Mlá ďata byla sledována pomocí radiové telemetrie za ú čelem zjišt ění délky období závislosti na rodi čích, míry úmrtnosti a podrobností o chování b ěhem tohoto období. Sledování prob ěhlo ve dvou hnízdních sezónách; v roce 2010 celkem 29 jedinc ů z šesti hnízd a v roce 2011 celkem 10 jedinc ů z p ěti hnízd. Všechna byla t ěsn ě p řed opušt ěním hnízdní budky vybavena vysíla čkou typu PIP4 (Biotrack Ltd., UK) upevn ěnou kolem b ěháku. Sb ěr telemetrických dat byl proveden pomocí p řijíma če MVT-9000 spojeného s trojdílnou Yagi anténou. Po opušt ění hnízda byli všichni jedinci dohledáváni jednou za noc a byla zaznamenávána jejich pozice pomocí GPS. Získaná data byla vyhodnocena v programech ArcGIS 9.2, Statistica 9 a SAS 9.2. Mlá ďata (n = 28) se osamostatnila pr ůměrn ě ve v ěku 47±7 dn ů od opušt ění z hnízda; rozmezí 34 – 61. V r. 2010 dosáhla mlá ďata (n = 22) nezávislosti ve stá ří 45±5 dn ů (34 – 51), tedy tém ěř o dva týdny d říve než v roce následujícím 57±3 dn ů (n = 6; 53 – 61). Pr ůměrná rozloha území, na kterém se mlá ďata zdržovala b ěhem celého období dospívání, byla dle metody minimálního konvexního polygonu (MCP) spo čtena na 35±20 ha (30±16 v r. 2010; 53±21 v r. 2011) a pohybovala se v rozmezí 5 – 76 ha (5 – 61; 12 – 76). Pobytové okrsky byly založeny pr ůměrn ě na 43±7 lokacích; rozmezí 32 – 59. Úmrtnost mlá ďat v období od opušt ění hnízda do osamostatn ění byla v r. 2010 pouze 19% oproti 52% úmrtnosti v roce následujícím (dle Kaplan–Meierovy metody). Celková úmrtnost v období od snesení vajec po osamostatn ění
104 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 mlá ďat byla 55% v r. 2010 (zahrnuto 12 sn ůšek s 81 vejci) a 90% v r. 2011 (24 sn ůšek, 89 vajec); dle Mayfieldovy metody. Zřejmým d ůvodem rozdílných výsledk ů v jednotlivých sezónách je výše potravní nabídky, která byla 18.5x vyšší v hnízdní sezón ě 2010 oproti sezón ě 2011.
Projekt byl podpo řen granty IGA FŽP 201042110029 a CIGA ČZU 20104205.
(P ŘEDNÁŠKA )
Phylogeny of Pipistrellus -like bats – preliminary results
KOUBÍNOVÁ D (1), HULVA P (1), IRWIN N (2), ELIÁŠOVÁ K (1), ZIMA J (3,1) (1) Charles University in Prague, Praha; (2) University of York, York, United Kingdom; (3) Institute of Vertebrate Biology AS CR, Brno
The Pipistrellus -like bats represent the second largest phenotypic group of the family Vespertilionidae and include nearly 140 species (approximately one third of the family). Revisions of the phenotypic diversity of this group in the eighties of the last century as well as numerous later studies have shown its polyphyly and the need for separation of some species into different groups. The central taxon of this group – genus Pipistrellus or the tribus Pipistrellus sensu stricto – remains, however, insufficiently analyzed, in terms of species composition and phylogenetic relationships. Genus Pipistrellus sensu stricto in today's concept contains about 30 species occuring in the Old World. Molecular studies suggest that it also contains Nyctalus , a species which is, however, clearly phenotypically distinct. The aim of our study is to perform a revision of the group. For this purpose we examined five mitochondrial (cytochrome b, tRNA-Thr, 12S, tRNA-Val, 16S) and two nuclear genes (RAG1, RAG 2) of several species of Pipistrellus -like bats and related taxa obtained from museum collections. In some cases we only increased the number of genes sequenced, but in others the results represent the first molecular information obtained for the respective species. The results presented here are only preliminary, final phylogenetic hypothesis will be performed after examination of all material available. (P OSTER )
Fylogenetická analýza evoluce karyotyp ů u gekon ů (Squamata: Gekkota)
KOUBOVÁ M (1), KRATOCHVÍL L (1), POKORNÁ M (1,2) (1) Katedra ekologie, P řF UK, Praha; (2) Ústav živo čišné fyziologie a genetiky, AV ČR, Lib ěchov
Gekkota je po četná a velmi rozmanitá skupina šupinatých plaz ů (Reptilia: Squamata) s tém ěř globálním rozší řením. Nedávno byla pomocí molekulárních znak ů navržena nová, dob ře
105 Abstrakta p řednášek a poster ů podpo řená hypotéza o fylogenetických vztazích uvnit ř skupiny, která odporuje tradi čnímu taxonomickému pojetí a m ění postavení základních vnit řních linií. Tato skute čnost umož ňuje rekonstruovat trendy karyotypové evoluce gekon ů. Provedením fylogenetické analýzy publikovaných dat o karyotypech gekon ů jsme zjistili, že ancestrální karyotyp tvo řily pouze akrocentrické chromozomy, jejichž po čet byl patrn ě 2n = 38. Analýza navíc ukázala, že ve dvou oblastech fylogenetického stromu skupiny má karyotypová evoluce odlišný charakter. Bazáln ější linie ( čeledi Diplodactylidae, Carphodactylidae a Pygopodidae) mají po čet chromozom ů vícemén ě konzervativní a nej čast ějšími p řestavbami jsou u nich pericentrické inverze. Naopak u odvozen ějších linií ( čeledi Eublepharidae, Sphaerodactylidae, Phyllodactylidae a Gekkonidae) je po čet chromozom ů velmi prom ěnlivý a docházelo zde tedy mnohem čast ěji k p řestavbám mezi chromozomy. Shodným znakem karyotypové evoluce skupiny je posun sm ěrem od ancestrálních akro- k metacetrickým chromozom ům. Zajímavou charakteristikou skupiny je nebývalá variabilita ve zp ůsobech ur čování pohlaví. Najdeme zde druhy s teplotn ě ur čeným pohlavím i druhy s genotypov ě ur čeným pohlavím, a to s heterogametickými samci i samicemi. Dat o pohlavních chromozomech je dosud velmi málo. Ukazují však, že pohlavní chromozomy jednotlivých linií se velmi liší v morfologii. Vše nasv ědčuje tomu, že ke vzniku pohlavních chromozom ů došlo ve skupin ě n ěkolikrát nezávisle. (P OSTER )
Luptouši rodu Myrsidea (Phthiraptera: Menoponidae) z pták ů čeledi drozdovití (Turdidae) z Kostariky
KOUNEK F (1), SYCHRA O (1), ČAPEK M (2), LITERÁK I (1) (1) Ústav biologie a chorob voln ě žijících zví řat; (2) Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická
V letech 2004, 2009 a 2010 byl na sedmi lokalitách v Kostarice proveden výzkum ektoparazit ů u voln ě žijících pták ů. V této díl čí studii se zabýváme ektoparazity (luptouši rodu Myrsidea ) u drozdovitých. Celkem bylo odchyceno a vyšet řeno 116 jedinc ů z čeledi drozdovití. U 55 pták ů 10 druh ů bylo nalezeno 11 druh ů luptouš ů rodu Myrsidea . Myrsidea rohi z Catharus gracilirostris , Myrsidea carrikeri a Myrsidea antigua z Turdus grayi . V 8 dalších p řípadech se zřejm ě jedná o nové druhy, a to u následujících druh ů pták ů: Catharus aurantiirostris , C. frantzii , C. fuscater , C. gracilirostris , Myadestes melanops , Turdus assimilis , T. nigrescens a T. obsoletus . U 7 druh ů pták ů z čeledi drozdovití jde o první nálezy luptouš ů. Nejvyšší po čet druh ů luptouš ů (3 druhy) byl zjišt ěn u drozda šedoh řbetého ( Catharus fuscater ). V sou časné dob ě je známo 32 druh ů luptouš ů rodu Myrsidea popsaných z 29 druh ů pták ů z čeledi drozdovití. Většina drozdovitých, u kterých jsou popsány všenky, žije v neotropické oblasti, cílem této
106 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 práce je tedy navázat na naše p ředchozí studie o všenkách Kostariky a shrnout nová data o výskytu luptouš ů rodu Myrsidea z drozdovitých.
Podpo řeno grantem GA AV ČR IAA601690901.
(P OSTER )
Konvergence savc ů s vym řelými a recentními terestrickými obratlovci
KRAJ ČA T Katedra ekologie, P řF UP, Olomouc
V pr ůběhu evoluce se mezi vývojov ě nep říbuznými skupinami terestrických obratlovc ů objevovaly mnohé formy organism ů, které m ěly velmi podobný vzhled, strategie p řežití, žily v podobném životním prost ředí a zabíraly stejné niky. Byl proveden pr ůzkum za ú čelem zjistit, u kterých dalších skupin živo čich ů se objevily (ekologicky) podobné formy, jaké známe u dnešních, ale i vym řelých savc ů. Mezi savci bylo vy člen ěno celkem dev ět forem, které jsme pozd ěji hledali mezi dalšími p ěti skupinami terestrických obratlovc ů. Ti vznikli v období triasu (p řed 251 až 199 milióny let) nebo ješt ě p řed ním. Jedná se o ješt ěry (Sauria), želvy (Testudines), krokodýly (Crocodilia), dinosaury (Dinosauria) a ptakoještěry (Pterosauria). Tyto formy dostaly podle svých recentních ekologických p ředloh názvy „pásovec“, „žirafa“, „lenochod“, „tur“, „velbloud“, „vlk“, „ko čka“, „netopýr“ a „poletuška“. Nejvíce podobných forem se savci bylo nalezeno u nepta čích dinosaur ů, a to šest. Po nich to byli ješt ěř i vet řech p řípadech. Forma, která se vyskytla u nejvíce skupin živo čich ů byl pásovec ve čty řech skupinách. Dále pokra čovaly formy žirafa, vlk a poletuška, které se vyskytly ve t řech případech. U formy velbloud, v rámci které se jedná pouze o domn ěnku, byl za řazen recentní velbloud (Camelus sp.) a ornitopod Ouranosaurus , u n ějž však není jasné, zda prodloužené obratlové výb ěžky na páte ři sloužily jako výztuž pro plachtu nebo tukový hrb. Dále se zde nepracovalo se skupinou ptáci (Aves), kterou jsme za řadili mezi dinosaury. (P OSTER )
107 Abstrakta p řednášek a poster ů
Výskyt a migra ční koridory velkých savc ů na Jablunkovsku
KRAJ ČA T (1,2), KUTAL M (2), KOSTKAN V (1) (1) Katedra ekologie, P řF UP, Olomouc; (2) Hnutí DUHA Olomouc
Jablunkovská brázda rozd ělující Slezské a Moravskoslezské Beskydy je významnou oblastí pro migraci velkých šelem, jejichž výskyt v navazujících poho řích je mnoho let potvrzován. Díky rozr ůstající se zástavb ě zde z ůstaly poslední dva potenciální migra ční koridory. Prvním je koridor Jablunkov, který je tvo řen zem ědělskou krajinou a ob časnou zástavbou. Druhým je koridor Celnice, kde na sebe navazují dva lesní komplexy. Nap říč trasy p ředpokládaných migra čních koridor ů živo čich ů se nachází 7,8 km dlouhý úsek silnice I/11. Na obou migra čních koridorech od prosince 2007 do února 2011 byly sledovány ve sn ěhu stopní dráhy velkých savc ů. V pr ůběhu 26 poch ůzek byly nej čast ěji nalezené stopy srnce obecného. Na koridoru Jablunkov v 98 p řípadech z 120 (87,7%) a na Celnici v 67 p řípadech z 105 (55,8%). Na obou koridorech byl v 8 p řípadech zaznamenán výskyt vlka a na koridoru celnice v pr ůběhu sn ěhové kalamity nebo uzavírky silnice v roce 2009 byl ve dvou p řípadech potvrzen výskyt rysa ostrovida. Pomocí fotopastí na koridoru Jablunkov od července 2009 do b řezna 2011 byl v 194 případech zaznamenán pohyb srnce obecného a ve dvou prasete divokého. Na koridoru Celnice od ledna 2009 do zá ří 2009 byl v 32 p řípadech zaznamenán pohyb srnce obecného a v p ěti případech jelena lesního. Dále bylo zjišt ěno, že srnci se na obou koridorech vyskytovali převážn ě v no čních hodinách. Od listopadu 2009 do b řezna 2011 na silnici I/11 probíhal výzkum mortality. V pr ůběhu 29 poch ůzek bylo nalezeno 29 kadáver ů z toho 13 zajíc ů polních, 12 srnc ů obecných a 4 lišky obecné. V pr ůběhu výzkumu byly zjišt ěné 4 nebezpe čné úseky pro migraci velkých savc ů. Jejich okolí bylo řídce osídlené s porostem poskytujícím kryt nebo p římo navazující na migra ční koridor Celnice.
Podpo řeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finan čního mechanismu EHP a Norského finan čního mechanismu prost řednictvím Nadace rozvoje ob čanské spole čnosti.
(P OSTER )
Využití migra čních koridor ů velkými savci na Jablunkovsku
KRAJ ČA T (1,2), KUTAL M (2), KOSTKAN V (1) (1) Katedra ekologie, P řF UP, Olomouc; (2) Hnutí DUHA Olomouc
Jablunkovská brázda rozd ělující Slezské a Moravskoslezské Beskydy je významnou oblastí pro migraci velkých šelem, jejichž výskyt v navazujících poho řích je mnoho let potvrzován.
108 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Díky rozr ůstající se zástavb ě zde z ůstaly poslední dva potenciální migra ční koridory. Prvním je koridor Jablunkov, který je tvo řen zem ědělskou krajinou a ob časnou zástavbou. Druhým je koridor Celnice, kde na sebe navazují dva lesní komplexy. Nap říč trasy p ředpokládaných migra čních koridor ů živo čich ů se nachází 7,8 km dlouhý úsek silnice I/11. Na obou migra čních koridorech od prosince 2007 do února 2011 byly sledovány ve sn ěhu stopní dráhy velkých savc ů. V pr ůběhu 26 poch ůzek byly nej čast ěji nalezené stopy srnce obecného. Na koridoru Jablunkov v 98 p řípadech z 120 (87,7%) a na Celnici v 67 p řípadech z 105 (55,8%). Na obou koridorech byl v 8 p řípadech zaznamenán výskyt vlka a na koridoru celnice v pr ůběhu sn ěhové kalamity nebo uzavírky silnice v roce 2009 byl ve dvou p řípadech potvrzen výskyt rysa ostrovida. Pomocí fotopastí na koridoru Jablunkov od července 2009 do b řezna 2011 byl v 194 případech zaznamenán pohyb srnce obecného a ve dvou prasete divokého. Na koridoru Celnice od ledna 2009 do zá ří 2009 byl v 32 p řípadech zaznamenán pohyb srnce obecného a v p ěti případech jelena lesního. Dále bylo zjišt ěno, že srnci se na obou koridorech vyskytovali převážn ě v no čních hodinách. Podpo řeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finan čního mechanismu EHP a Norského finan čního mechanismu prost řednictvím Nadace rozvoje ob čanské spole čnosti. (P ŘEDNÁŠKA )
Výskyt druhu Allochernes peregrinus , Lohmander 1939 (Pseudoscorpiones: Chernetidae) v Českom krase ( Česká republika)
KRAJ ČOVI ČOVÁ K Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta UK, Bratislava
Málo známych údajov o druhu Allochernes peregrinus , Lohmander 1939 dokumentuje iba ojedinelé nálezy z pôdy, lesnej hrabanky, pod kame ňmi a foretické nálezy. Takisto opis druhu je založený na jednej samici foreticky prichytenej na nohe muchy Delia floralis (Fallén, 1824). A. peregrinus je rozšírený v Európe. V Českom krase bolo počas trojro čného výskumu (2008 – 2010) nazbieraných 509 exemplárov š ťúrika A. peregrinus . Materiál bol získaný pomocou zemných pascí a pôdnych odberov z lesných fragmentov lokalít Strážište (DFS 6050) a Šamor-Mramor (DFS 6150). Zemné pasce boli exponované po čas celého roka a vyberané v mesa čných intervaloch. Pôdne vzorky boli odoberané dvakrát do roka, v mesiacoch máj a september. Sledovaných bolo 10 lesných a 3 nelesné vegeta čné typy. Celkovo bolo nazbieraných 263 samíc, pri čom nájdené boli v zemných pasciach aj v pôdnych vzorkách. Zo 101 samcov bol iba 1 zistený zo zemnej pasce. Tritonymfy, deutonymfy a protonymfy boli nájdené v po čtoch: 81, 61, 3. Tritonymfy a
109 Abstrakta p řednášek a poster ů protonymfy boli po jednom jedincovi zaznamenané v zemných pasciach. Všetky deutonymfy sa nachádzali v pôdnych vzorkách. A. peregrinus bol nájdený v 9 zo sledovaných vegeta čných typov. Najviac preferované vegeta čné typy boli teplomilná dubohrabina a vlhký listnatý les. Samice, na základe sledovaných jedincov získaných zo zemných pascí, vykazujú najvyššiu aktivitu v mesiaci máj. (P OSTER )
Variation of the major histocompatibility complex genes in the Grey Partridge ( Perdix perdix ; Galliformes)
KRÁLOVÁ T (1,2), PROMEROVÁ M (1), BRYJOVÁ A (1), ALBRECHT T (1,3), BRYJA J (1,2) (1) Department of Population Biology, Institute of Vertebrate Biology AS CR, Studenec; (2) Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University, Brno; (3) Department of Zoology, Faculty of Science, Charles University in Prague
Major histocompatibility complex (MHC) genes are one of the basic components of the immune system in jawed vertebrates. They encode transmembrane glycoproteins situated on the surface of cells. MHC receptors bind peptide molecules; the complexes of MHC and antigen peptides are subsequently recognised by T lymphocytes, thus initiating the adaptive immune response. There is a direct link between MHC genes and health/disease, as shown by many studies. The structure of MHC genes is very variable, particularly in birds, and this fact may have important evolutionary and ecological consequences. Extensive studies have shown the existence of the minimal essential MHC in chicken (Gallus gallus ; Galliformes) and profoundly different and variable MHC in some Passerines which seem to be the most extreme cases in birds. Evidence has been found throughout species that MHC genes influence individual fitness, although the mechanism itself can be different. They have also been reported to govern sexual selection and reproductive success. Grey Partridge was common in the Czech Republic in the past, but since the change of agricultural strategy in 1950s its abundance has been declining. The preservation of this typical species of the open countryside depends on the full understanding of mechanisms acting in natural populations. With this complex knowledge, an effective management of wild living populations can be implied and that would contribute to its conservation. The aim of this study is to optimize the method of analysis of MHC Class IIB genes in the Grey Partridge ( Perdix perdix ; Galliformes) and describe the variability of these genes in free-ranging and captive populations. Preliminary analysis has suggested that the Grey Partridge has more complex structure of MHC Class IIB genes than chicken but not as much as passerine birds. Based on the MHC genotypes, we are also analysing the influence of allelic diversity on the mate choice of birds and their hatching success.
110 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
This work has been financially supported by the Czech Science Foundation project no. GA206/08/1281.
(P OSTER )
Arboreality show aneb Jak nám gekon čík ko čičí ( Aeluroscalabotes felinus ) moc nepom ůže v polarizaci znak ů
KRATOCHVÍL L (1), RAUNER P (1), POKORNÁ M (1,2), ČERVENKA J (1), KUBI ČKA L (1) (1) Katedra ekologie P řF UK, Praha; (2) Laborato ř genetiky ryb, ÚŽFG AV ČR, Lib ěchov
Gekon číci (Eublepharidae) jsou jednou z bazálních skupin gekon ů. B ěhem jejich evoluce docházelo ke zm ěnám v uspo řádání genomu, ve zp ůsobech ur čování pohlaví, v komplexnosti sexuálního chování, zvrat ům ve sm ěru pohlavního dimorfismu ve velikosti t ěla i zna čné diverzifikaci ve velikosti. Pouze u této skupiny plaz ů byl dosud p ři mezidruhovém srovnání nalezen propor ční nár ůst velikosti vejce i sn ůšky s velikostí t ěla samice. Gekon čík ko čičí (Aeluroscalabotes felinus ) je jediným stromovým gekon číkem. I p řes masivní použití molekulárních a morfologických znak ů je jeho fylogenetické postavení dosud nejasné. V sou časné dob ě bývá zpravidla považován za bazální linii gekon čík ů. Náš výzkum jeho biologie byl tedy motivován p ředevším snahou o roz řešení ancestrálních stav ů znak ů čeledi. Ukázalo se však, že gekon čík ko čičí je v mnoha znacích mezi gekon číky naprosto výjime čný (karyotyp, míra pohlavní dvojtvárnosti, sexuální chování). P řestože jsme o čekávali, že jednou z adaptací na stromový zp ůsob života bude zm ěna ve vztahu mezi velikostí samice a vejce, p řípadn ě sn ůšky, v tomto ohledu se gekon čík ko čičí naopak striktn ě drží alometrického vztahu typického pro celou čele ď. M ůžeme tedy konstatovat, že výjime čný gekon čík má výjime čné stavy znak ů na tém ěř všech organiza čních úrovních od sekvencí DNA p řes chromozomy až po morfologii a chování. (P ŘEDNÁŠKA )
Manipulace pom ěru pohlaví mlá ďat u lejska b ělokrkého
KRIST M (1,2), MUNCLINGER P (3), NÁDVORNÍK P (4), UVÍROVÁ L (4), BOWERS EK (5), BUREŠ S (2) (1) Vlastiv ědné muzeum v Olomouci; (2) Katedra zoologie a ornitologická laborato ř, P řF UP, Olomouc; (3) Katedra zoologie, P řF UK, Praha; (4) Katedra bun ěč né biologie a genetiky, P řF UP, Olomouc; (5) School of Biological Sciences, Illinois State University, USA
Genetické zisky z rodi čovských investic do samc ů a samic se mohou lišit v závislosti na ekologických podmínkách. Nap říklad velmi známý Trivers–Willard ův model p ředpovídá závislost mezi kondicí samic a pom ěrem pohlaví jejich potomk ů. Samice v dobré kondici by měly být schopné v ětších rodi čovských investic a tyto by m ěly sm ěř ovat p řevážn ě do pohlaví s větší variancí v reproduk čním úsp ěchu, což bývají v ětšinou samci. Takové investice se mohou
111 Abstrakta p řednášek a poster ů projevit jako naklon ění primárního pom ěru pohlaví ve prosp ěch samc ů nebo jako lepší pé če o již narozené sam čí potomky. Problém pro testování tohoto modelu je, jak v ěrohodn ě odhadnout investi ční schopnosti rodi čů . Jednou z možností je m ěř it skute čně realizované investice. P ři takovém p řístupu ale zase hrozí nebezpe čí p řevrácené kauzality, kdy pom ěr pohlaví potomk ů může ovliv ňovat následné investice. V této studii jsme testovali Trivers–Willard ův model na lejskovi b ělokrkém, u kterého je variabilita v reproduk čním úsp ěchu samc ů zvýšená kv ůli extrapárovým kopulacím a ob časné polygynii. Rodi čovské investice jsme m ěř ili p ři pé či o mlá ďata o znáhodn ěném pom ěru pohlaví, kterého jsme dosáhli pomocí cross-fosteringu vajec mezi sadami hnízd. Rodi če, kte ří m ěli více sam čích potomk ů, vykazovali pozd ěji i vyšší rodi čovskou pé či o mlá ďata. Naopak pohlaví potomstva bylo nezávislé na kvalit ě časné rodi čovské pé če – velikosti vajec a po řadí jejich kladení. Pom ěr pohlaví však nemusí záviset jen na mate řské kondici. Pro samice by také mohlo být výhodné produkovat sam čí potomky pokud mají atraktivního partnera. Tuto hypotézu však naše data nepodpo řila. Podobn ě jsme také nezjistili žádný rozdíl v pom ěru pohlaví potomstva zplozeného sociálními a extrapárovými otci. Celkov ě se dá shrnout, že jsme nalezli jen slabou závislost pom ěru pohlaví na r ůzných ekologických faktorech, což mohlo být zp ůsobeno nízkou schopností pták ů manipulovat pohlaví potomstva, které je v prvé řad ě determinováno chromozomáln ě. (P ŘEDNÁŠKA )
Aplikace pr ůtokové respirometrie u čolk ů
KRISTÍN P, GVOŽDÍK L Odd ělení popula ční biologie, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, Studenec
Pr ůtoková respirometrie je považována za nejp řesn ější metodu nep římého m ěř ení metabolismu na úrovni celého organismu. U n ěkterých skupin obratlovc ů je tato metoda úsp ěšn ě používána po řadu let, u jiných dosud p řevažují statické postupy, které mohou podstatn ě nadhodnocovat odhady standardního/bazálního metabolismu. Jednou z takových skupin jsou ocasatí obojživelníci, kte ří se vyzna čují nejnižší úrovní standardního metabolismu (SMR) mezi obratlovci, relativn ě malou velikostí a vysokými ztrátami vody vypa řováním, což podstatn ě komplikuje m ěř ení metabolismu pomocí pr ůtokové respirometrie. Navíc prakticky chybí porovnání vhodnosti použití r ůzných typ ů pr ůtokové respirometrie, tj. kontinuální nebo přerušované, u této skupiny. Cílem práce bylo porovnat SMR získaný pomocí sou časné technologie vícekanálové kontinuální a p řerušované pr ůtokové respirometrie na modelu čolka horského. Pokud byly nam ěř ené hodnoty p řizp ůsobeny rozdíl ům v celkové pohybové aktivit ě čolk ů b ěhem m ěř ení, byly získány podobné hodnoty minimální spot řeby O2 bez ohledu na použitý typ pr ůtokové respirometrie. Z praktického hlediska (ekonomická a časová náro čnost,
112 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 nižší nároky na p řesnost a rozlišení analyzátoru) je ale pro tento druh, a pravd ěpodobn ě i jiné druhy čolk ů, vhodn ější p řerušovaná pr ůtoková respirometrie. Nam ěř ené hodnoty byly asi o 50% nižší než literární údaje, což ukazuje, že pro budoucí komparativní studie je nutné data pe čliv ě vybírat se z řetelem na použitou metodu m ěř ení. (P OSTER )
Vliv a funkce antimikrobiálních protein ů v bílku u prekociálních pták ů
KRKAVCOVÁ E (1), KREISINGER J (1), JAV ŮRKOVÁ V (1), HYRŠL P (2), HYÁNKOVÁ L (3) (1) Katedra zoologie, P řF UK, Praha; (2) Ústav experimentální biologie, P řF MU, Brno; (3) Odd ělení genetiky a šlecht ění hospodá řských zví řat, VÚŽV v.v.i., Praha-Uh řín ěves
Antimikrobiální proteiny obsažené v bílku jsou sou částí tzv. maternálních efekt ů zahrnujících negenetickou složku vkládanou do pta čího vejce b ěhem oogeneze. P ředpokládá se, že tyto proteiny mohou hrát zásadní roli v udržení životaschopnosti embrya, díky své antimikrobiální aktivit ě. U druh ů, jejichž sn ůšky z ůstávají až do doby kompletace vystaveny vliv ům okolního prost ředí, mohou tyto proteiny snížovat riziko mikrobiální infekce, která má za následek snížení líhnivosti. Zárove ň se p ředpokládá, že tyto proteiny mohou svým specifickým zp ůsobem ovliv ňovat výsledný fenotyp mlád ěte, p ředevším jeho velikost a imunitu v ranné postembryonální fázi. Experimentální studie, které by vliv antimikrobiálních peptid ů na fenotyp mlá ďat p římo testovaly, však doposud nebyly publikovány.Ve svém výzkumu jsme se proto zam ěř ili na ov ěř ení významu jednoho z nich, konkrétn ě avidinu, jehož bakteriostatická funkce vychází ze schopnosti vázat dostupný biotin, který je zásadním r ůstovým prekurzorem. Koncentraci tohoto proteinu v bílku jsme experimentáln ě zvyšovali u t ří linií k řepelky japonské (Conturnix japonica ), které se liší v rychlosti r ůstu bezprost ředn ě po vylíhnutí. Tím jsme testovali hypotézu, že experimentální zvýšení koncentrace avidinu ovlivní líhnivost vajec, r ůst mlá ďat a jejich imunologické parametry (antimikrobiální aktivita krevní plazmy, reakce na LPS). (P OSTER )
Rodi čovské konflikty a speciace u myši domácí
KROPÁ ČKOVÁ L (1), PIÁLEK J (2), REIFOVÁ R (1) (1) Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze; (2) Odd ělení popula ční biologie, Ústav biologie obratlovc ů, Akademie v ěd ČR, Brno
Hybridizace mezi blízce p říbuznými druhy savc ů je často provázena abnormálním r ůstem placent a plod ů. Z pohledu evolu ční biologie jsou naše znalosti o podílu takových mezidruhových nekompatibilit na speciaci stále nedostate čné. V této studii jsme zjiš ťovali, zda
113 Abstrakta p řednášek a poster ů abnormální r ůst placent či plod ů p řispívá k reproduk ční izolaci dvou poddruh ů myši domácí, Mus musculus musculus a M. m. domesticus , které jsou v ranné fázi speciace a v p řírod ě se stále kříží. S využitím dvou inbredních kmen ů odvozených od M. m. musculus (PWD/Ph, STUS) a dvou inbredních kmen ů odvozených od M. m. domesticus (C57BL6/J, SCHEST) jsme provedli čty ři r ůzné vnitro-poddruhové a čty ři r ůzné mezi-poddruhové k řížení. Zjistili jsme, že v souladu s teorií rodi čovského konfliktu, je velikost placenty u hybrid ů více ovlivn ěna otcem, zatímco velikost plodu matkou. Po odstran ění vlivu hmotnosti matky a otce jsme nezaznamenali signifikantní rozdíl ve velikosti placent ani plod ů u vnitro-poddruhových a mezi-poddruhových křížení. Naše výsledky ukazují, že p ři hybridizaci mezi poddruhy myši domácí nevznikají abnormality v prenatálním vývoji, jak to bylo pozorováno u hybrid ů mezi vzdálen ějšími druhy myší. Prenatální abnormality vzniklé v d ůsledku rodi čovských konflikt ů jsou tak alespo ň u myší pravd ěpodobn ě spíše následkem speciace než její p říčinou. (P OSTER )
Classification of ground living spiders (Araneae) into flooded areas of the Central Europe
KRUMPÁLOVÁ Z (1), ÉNEKESOVÁ E (2) (1) Department of Ecology and Environment, Faculty of Natural Sciences, Constantine the Philosopher University, Nitra; (2) Department of Zoology, Faculty of Natural Sciences, Comenius University, Bratislava
More than 43,000 of the ground living spiders of flooded areas at the Danube and Morava rivers were analysed, including the results of short time research with the results of long term monitoring. Migratory ability and tolerance of the species from family Lycosidae to the inundations are substantially higher than that of the small linyphiid spiders. The presence of floods as well as their absence had a significant effect on the structure of spider assemblages, the depth of the ground water table showed less impact. Bioindicative value of spiders and their relation to the certain type of habitat allowed us to divide the spiders into four categories according to their dominance, constant presence and their proportion in assemblages. Typical spiders were similar for all flooded areas in the Central Europe, in contrary of the specific species that differentiate each assemblage as their environment. Coexistence of sixteen species ( Pardosa lugubris , Pirata hygrophilus , Bathyphantes nigrinus , Centromerus sylvaticus , Diplocephalus picinus , Diplostyla concolor , Lepthyphantes pallidus , Oedothorax retusus , Pachygnatha clercki , P. listeri , Pardosa amentata , Pirata piraticus , Agroeca brunnea , Liocranoeca striata , Ozyptila praticola and Trochosa ruricola ) is the basic elements of ground living spiders of the floodplain areas.
I am grateful to the FCVV of UKF in Nitra and Slovak Grant Agency for Science VEGA 1/0232/12 for supporting this work.
(P OSTER )
114 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Jaké jsou biotopové preference a možnosti ochrany čejky chocholaté ( Vanellus vanellus ) v pta čí oblasti Českobud ějovické rybníky?
KUBELKA V Katedra ekologie, P řF UK, Praha
Trend hnízdních populací čejky chocholaté ( Vanellus vanellus ) má v ČR klesající charakter, podobn ě jako ve v ětšin ě oblastí Evropy. V letech 1982 až 1999 byl zaznamenán pokles hnízdní populace o 85%. Hlavním d ůvodem úbytku je ztráta extenzivních podmá čených luk jako vhodného hnízdního biotopu v d ůsledku zm ěn obhospoda řování zem ědělské p ůdy. Jedním z pravidelných čej čích hnízdiš ť jsou i jiho české rybni ční pánve. V p řísp ěvku budou prezentovány výsledky t říletého monitoringu (2009–2011) čejky chocholaté v pta čí oblasti Českobud ějovické rybníky (bylo sledováno 375 p ůdních blok ů o celkové vým ěř e 4 570ha). V posledních 50 letech došlo k p řesunu hnízdících čejek z lu čních biotop ů do orné p ůdy, kde u nás v sou časnosti hnízdí více jak 2/3 čejek. Do jaké míry je však tento posun d ůsledkem zm ěn v zem ědělském hospoda ření (zejména nabídkou plodin) a jak je ovlivn ěn zm ěnou v preferenci biotop ů ze strany čejek? K jakým zm ěnám došlo ve výb ěru hnízdního biotopu čejek na Českobud ějovicku za posledních 20 let? V p řísp ěvku budou dále diskutovány rozdíly mezi hnízdními sezónami a rozdíly v pr ůběhu jednotlivých sledovaných hnízdních období. Nejpreferovan ějšími hnízdními biotopy čejek na Českobud ějovicku jsou zoraná pole a pozd ěji v sezón ě pole s kuku řicí. Významným negativním dopadem na hnízdící populace čejek je p římá likvidace hnízd případn ě mlá ďat zem ědělskou technikou. P ři sledování hnízdní úsp ěšnosti v roce 2011 se vylíhla mlá ďata pouze z 28 % hnízd, predace byla zaznamenána u 49 % hnízd a 14 % hnízd bylo zni čeno zem ědělskou technikou (n=51). K nejv ětším hnízdním ztrátám dochází na oraništích a dosévaných podmá čených plochách. Na rozdíl od predace je možné tento negativní vliv snáze omezit. P římá ochrana hnízd na za čátku hnízdního období a zejména vhodný agro- environmentální dota ční titul na orné p ůdě mohou výrazn ě zvýšit hnízdní úsp ěšnost čej čích populací v ČR. (P ŘEDNÁŠKA )
Ekologické niky klíš ťat v sympatrických populacích na jihu Moravy a Slovenska
KUBELOVÁ M (1), TKADLEC E (2,3), VÁCLAVÍK T (2), ŠIROKÝ P (1) (1) Ústav biologie a chorob voln ě žijících zvířat FVHE, VFU, Brno; (2) Katedra ekologie a ŽP, P řF UP v Olomouci; (3) Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Brno
Na jihu Moravy a Slovenska se p řekrývají druhové areály pijáka lužního ( Dermacentor reticulatus ), klíšt ěte obecného ( Ixodes ricinus ) a klíšt ě lužního ( Haemaphysalis concinna ). O
115 Abstrakta p řednášek a poster ů faktorech, které formují jejich ekologické niky, zatím existuje jen málo kvantitativních údaj ů. V období od dubna 2009 do listopadu 2011 jsme metodou vlajkování na 270 lokalitách z oblasti jižní Moravy a Slovenska získali 14355 klíš ťat. Z tohoto po čtu byl 9727 dosp ělci zastoupen piják lužní, 4469 dosp ělci a nymfami klíšt ě obecné a 159 dosp ělci a nymfami klíš ť lužní. V populacích všech 3 zastoupených druh ů byly porovnány sezónní aktivity, a to jak na modelové – celoro čně sledované lokalit ě (Lanžhot), tak na všech ostatních lokalitách. Piják lužní vykazoval vždy bifázickou dynamiku, což potvrzuje již d říve popsaný jarní a podzimní vrchol aktivity těchto klíš ťat. U klíšt ěte obecného jsme v pr ůběhu 3 let zaznamenali jarní vzr ůst aktivity, výrazn ější podzimní vzr ůst aktivity byl zjišt ěn jen v roce 2010. Nejvýrazn ější aktivitu H. concinna jsme zaznamenali v dubnu roku 2011, v p ředchozích letech tento druh vykazoval jaro- letní aktivitu a byl detekován v období od dubna do srpna. Porovnáním sezónní dynamiky v sympatrických a alopatrických populacích 2 nej čast ěji se vyskytujících druh ů, pijáka lužního a klíšt ěte obecného, nebyly zjišt ěny významné odchylky, které by poukazovaly na jejich vzájemnou interakci. V sympatrických populacích jsme ale pozorovali negativní závislost mezi jejich popula čními hustotami, což m ůže poukazovat na odlišné stanovištní preference. Rozdílnost ekologických nik t ěchto klíš ťat jsme testovali s použitím 5 geografických prom ěnných metodou analýzy kovariance. Signifikantní interakce jsme prokázali u nadmo řské výšky (DEM) a vlhkostního indexu (TMI). Zatímco hustoty pijáka lužního rostou s klesající nadmo řskou výškou a vzr ůstající vlhkostí lokalit, hustoty klíšt ěte obecného v t ěchto gradientech naopak klesají.
Výzkum byl financován grantem GA ČR 524/09/0715 a stipendiem Statutárního m ěsta Brna (M.K.).
(P OSTER )
Hormonální kontrola pohlavního dimorfismu ve velikosti t ěla u ješt ěrů
KUBI ČKA L (1), GOLINSKI A (2), STAROSTOVÁ Z (3), JOHN -ALDER H (2), KRATOCHVÍL L (1) (1) Katedra ekologie P řF UK, Praha; (2) Department of Ecology, Evolution & Natural Resources, Rutgers, the State University of New Jersey, USA; (3) Katedra zoologie P řF UK, Praha
Zm ěny v p ůsobení gonadálního testosteronu (T) na r ůst samc ů jsou považovány za možný mechanismus umož ňující posuny a zvraty v pohlavním dimorfismu ve velikosti t ěla u šupinatých plaz ů. Podle této hypotézy by T m ěl pozitivn ě ovliv ňovat r ůst u druh ů s v ětšími samci a naopak jej potla čovat u druh ů s v ětšími samicemi. Hormonální manipulace u gekona Paroedura picta (samci v ětší než samice) nepotvrdila p římý vliv hladin T na pohlavní dimorfismus. Kastrovaní samci se kone čnou velikostí nelišili od kontrolních samc ů a kastrát ů s T implantáty. Naopak samice s odstran ěnými vaje čníky a samice s T implantáty dosáhly podstatn ě v ětší velikosti než rozmnožující se a nerozmnožující se samice. V dalším experimentu
116 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 jsme manipulovali s hladinami T u gekon číka Aeluroscalabotes felinus , kde jsou samci výrazn ě menší než samice. Op ět jsme zjistili, že se kontrolní samci, kastráti, ani kastráti s T implantátem mezi sebou neliší ve velikosti. Kontrolní samice však tentokrát dorostly nejv ětších rozm ěrů a signifikantn ě se lišily velikostí nejen od všech t ří skupin samc ů, ale i od samic s T implantátem, které dosáhly srovnatelné velikosti jako kontrolní samci. M ůžeme tedy shrnout, že hladiny T nemají vliv na velikost t ěla samc ů ani u jednoho druhu gekona, ale že zvýšené hladiny T povzbuzují r ůst u samic druhu s v ětšími samci a naopak brzdí u druhu s v ětšími samicemi. Zvýšené hladiny T u samic výrazn ě narušují normální funkci ovarií, domníváme se tedy, že práv ě ovariální hormony jsou do zna čné míry zodpov ědné za ontogenezi pohlavního dimorfismu ve velikosti t ěla. S touto hypotézou jsou v souladu i výsledky d řív ějších studií o hormonální kontrole r ůstu šupinatých plaz ů, p řestože takto nebyly interpretovány. (P ŘEDNÁŠKA )
Vliv bleskové povodn ě na vranku pruhoploutvou ( Cottus poecilopus ) ve t řech p řítocích Rožnovské Be čvy
KUBÍN M (1,2), TOŠENOVSKÝ E (3), LUSK S (4) (1) Katedra ekologie a životního prost ředí, P řF, Univerzita Palackého, Olomouc; (2) Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhošt ěm; (3) Katedra zoologie a Ornitologická laborato ř, P řF, Univerzita Palackého, Olomouc; (4) Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Brno
Blesková povode ň je zapomenutý p řírodní fenomén, se kterým v Beskydech m ůžeme setkat v poslední dob ě čím dál čast ěji. Postihuje obvykle jen území zna čně omezeného rozsahu. Bleskové povodn ě následn ě zp ůsobují rychlý krátkodobý vzestup pr ůtok ů v korytech vodních tok ů s následným rychlým poklesem. Cílem realizovaných ichtyologických výzkum ů bylo zjistit, jaký vliv m ěla blesková povode ň, která prob ěhla dne 17.5.2010, na abundanci a velikostní strukturu vranky pruhoploutvé ( Cottus poecilopus ) ve t řech p řítocích Rožnovské Be čvy. Konkrétn ě se jednalo o dva pravostranné p řítoky (Starozuberský a Vermí řovský potok) a levostranný p řítok (Zákopecký potok). V každém potoce bylo vymezeno 5 úsek ů, každý o délce 100 m. Vzdálenosti mezi jednotlivými úseky byly p řibližn ě 1 km. Každý z úsek ů byl dvakrát proloven benzínovým agregátem vždy s jednohodinovým odstupem a to p řed povodni (25.9.–8.11.2009) a po povodni (29.6.–15.10.2010). Po ukon čení každého odlovu byla u všech jedinc ů vranky pruhoploutvé zm ěř ena celková délka ryby (Tl) s p řesností 1 mm. Pro další hodnocení byli zahrnuti jedinci s Tl větší než 50 mm, nebo ť menší jedince nebylo možno kvantitativn ě odlovit. Během výzkumu bylo odloveno celkem 1467 vranek pruhoploutvých. Statistické výsledky prokazují, že extrémní pr ůtoky nemají signifikantní vliv na celkovou abundanci vranky pruhoploutvé. K poklesu abundance vranky došlo pouze na dvou úsecích, ve kterých bylo p řed
117 Abstrakta p řednášek a poster ů povodní dno koryta částe čně homogenizováno pojezdy mechanizace (Starozuberský potok). Velikostní struktura signifikantn ě klesla po povodni v Dolnopaseckém potoce. U ostatních byl prokázán nesignifikantní trend. Vranka pruhoploutvá byla zjišt ěna ve 14 zkoumaných úsecích. Pstruh obecný byl potvrzen ve všech zkoumaných úsecích. Potoky jsou využívány pro odchov násady pstruha obecného. (P ŘEDNÁŠKA )
Vliv manipulace na úkrytovou aktivitu plcha velkého ( Glis glis )
KUKALOVÁ M, GAZÁRKOVÁ A, ADAMÍK P Katedra zoologie a ornitologická laborato ř, P řírodov ědecká fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci
Znalost toho, jak zví řata reagují na disturbanci výzkumníky, kdy standardní postupy zahrnují jejich odchyt, m ěř ení nebo zna čkování, je velmi d ůležitá pro stanovení p řípadné vzorkovací chyby v b ěžn ě používaných postupech výzkumu. Stejn ě d ůležité je, že je to zásadní předpoklad pro každého, koho zajímá nejen sb ěr dat, ale také animal welfare a etický pohled na výzkum. Využili jsme výhody automatického záznamového systému pro monitoring obsazenosti budek mikro čipy ozna čenými plchy velkými. Stanovili jsme možnou disturbanci plch ů dv ěma zp ůsoby: a) jestli m ěla manipulace vliv na rozhodnutí zví řete z ůstat ve stejné budce i následující den, b) jestli m ěla manipulace vliv na na časování zapo četí no ční aktivity zví řat. Také jsme hodnotili vliv období, v ěku, sexuální aktivity zví řat a typu manipulace (rozsáhlá manipulace vs. krátká kontrola budky bez manipulace zví řat). Zjistili jsme, že nemanipulovaná zví řata, samice a sexuáln ě aktivní zví řata strávila následující den v budce s vyšší pravd ěpodobností než ta, která byla siln ě manipulována, samci a sexuáln ě neaktivní jedinci. Naproti tomu, manipulace s plchy nem ěla signifikantní vliv na na časování no ční aktivity. (P OSTER )
Výskyt a charakteristiky raka rie čneho v povodí rieky Sikenica
KUKU ČKOVÁ K Katedra biológie a ekológie, Fakulta prírodných vied, UMB, Banská Bystrica
V rokoch 2007–2008 bol uskuto čnený výskum populácie raka rie čneho ( Astacus astacus ) v povodí rieky Sikenica a jej vä čších prítokoch v okrese Banská Štiavnica a Levice. Bolo vykonaných celkovo 33 odberov vzoriek na 15 lokalitách. Lokality boli náhodne vybrané po prejdení a orienta čnom preskúmaní vodného toku a následnom zhodnotení. Samostatný odchyt jedincov bol robený lákaním na návnadu a následným lovom do ru čnej siete. Iné metódy odchytu sa neosved čili. Zistený bol výskyt jedného druhu – rak rie čny ( Astacus astacus ).
118 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Celkovo sa podarilo odchyti ť 527 jedincov na 15 lokalitách. Pri ulovených jedincoch boli zis ťované nasledovné morfometrické znaky: d ĺžka tela, d ĺžka hlavohrude, šírka hlavohrude, dĺžka klepiet, šírka klepiet,váha každého jedinca. Charakter predmetnej krajiny a toku bol popisovaný priamo po čas práci v teréne a následne vo výsledkoch porovnávaný s výskytom rakov. (P OSTER )
Evoluce neotenie a m ěkkého t ěla v nad čeledi Elateroidea (Coleoptera)
KUNDRATA R, BOCÁK L Katedra zoologie, P řF UP Olomouc
Elateroidea je velká brou čí nad čele ď, obsahující dv ě morfologicky odlišné skupiny čeledí. První skupina, zahrnující nap ř. sv ětlušky (Lampyridae) nebo páte říčky (Cantharidae), se vyzna čuje m ěkkým t ělem a její zástupci jsou často neotenní, aposemati čtí, používají chemickou obranu či mají schopnost bioluminiscence. Druhou skupinu tvo ří kova říci (Elateridae) a jim podobné linie, charakterizované v ětšinou tvrdým, siln ě sklerotizovaným t ělem s tzv. klikacím mechanismem. Tyto dv ě skupiny tvo řily v minulosti dv ě samostatné nad čeledi Cantharoidea a Elateroidea sensu stricto , a dokonce po jejich slou čení do jediné nad čeledi byly považovány za dv ě monofyletické linie. Moderní molekulární studie této nad čeledi však ukázaly, že m ěkké t ělo se v evoluci Elateroidea vyvinulo mnohonásobn ě (stejn ě jako nap ř. bioluminiscence a neotenie) a ani jedna z p ůvodních linií tak nem ůže být ozna čena za p řirozený taxon. Evolu čně zajímavým a d ůležitým jevem vyskytujícím se v rámci Elateroidea je neotenie. Jedná se o nedokon čenou metamorfózu, kdy dosp ělc ům z ůstávají p řítomny n ěkteré larvální znaky. Uvnit ř Elateroidea se vyskytují jak čeledi, u nichž se neotenie nevyskytuje, tak linie, které jsou obligátn ě neotenické. Tímto jevem jsou nejvíce zasaženy samice, u nichž m ůžeme rozlišovat dokonce n ěkolik úrovní morfologické modifikace od neúplného vývoje k řídel až po zcela larviformní vzhled. Na základ ě sekvencí dvou jaderných (18S, 28S) a dvou mitochondriálních (16S, coi) gen ů 210ti taxon ů jsme vytvo řili hypotézu o fylogenezi Elateroidea. Zam ěř ili jsme se zejména na linii Elateridae+Drilidae+Omalisidae, která byla v d řív ějších molekulárn ě orientovaných studiích velmi málo zastoupena. Naše výsledky ukázaly, že neotenie a m ěkké t ělo nevznikají mnohonásobn ě jen v rámci celé nad čeledi, ale též v rámci jednotlivých čeledí. P říkladem m ůže být čele ď Elateridae se siln ě sklerotizovanými zástupci, uvnit ř které se dvakrát nezávisle vyvinuly linie s m ěkkým t ělem a pozm ěněnou ontogenezí. (P ŘEDNÁŠKA )
119 Abstrakta p řednášek a poster ů
Co je obsahem trávicího traktu marše pob řežní ( Tetrix tuerki )?
KUŘAVOVÁ K Katedra biologie a ekologie, P řírodov ědecká fakulta, Ostravská Univerzita, Ostrava
Marše (rod Tetrix ) jsou drobní a nenápadní zástupci rovnok řídlého hmyzu. V České republice je znám výskyt sedmi druh ů marší, z nich 4 druhy jsou vzácné, po četnosti jejich populací se snižují a jsou vedeny v červeném seznamu bezobratlých živo čich ů České republiky. Na n ěkterých lokalitách se m ůžeme potkat s více druhy marší pospolu, nap říklad v Národní přírodní památce Skalická Morávka se vyskytují Tetrix subulata , Tetrix tenuicornis , Tetrix undulata a Tetrix tuerki . Poslední jmenovaný druh byl objeven na lokalit ě pom ěrn ě nedávno a je pokládán za symbol fauny št ěrkových lavic horských a podhorských tok ů. Výzkum probíhající roku 2008 a 2009 se zabýval složením potravy marše pob řežní ( Tetrix tuerki ). Zastoupení jednotlivých složek bylo zjiš ťováno z obsahu trávicího traktu odchycených jedinc ů. Ve vzorcích obsahu trávicího traktu druhu Tetrix tuerki byly nalezeny fragmenty organických látek (detrit), mech (rhizoidy, fyloidy a gemy), části neidentifikovaných členovc ů (tykadla, kutikula, chlupy) a minerální částice. Celkový podíl t ěchto složek v potrav ě nebyl vyšší než 1 %. Dominantní složkou potravy byl prokázán detrit, který marše p řijímaly tém ěř z 80 % celkového množství potravy. Druhou nej čast ější složkou potravy byly prokázány fyloidy mech ů s tém ěř 20 %. Statisticky byl ov ěř en a potvrzen rozdíl v p říjmu detritu a mechu u jedinc ů různého stá ří. Posouzením potravní biologie marše Tetrix tuerki ukázalo, že jedinci p řijímali potravu ve složení, které se tém ěř neliší od jiných druh ů marší.
Výzkum byl podpo řen grantem SGS2/P řF/2010 Ostravské Univerzity ,,Potravní strategie bryofágního hmyzu“.
(P OSTER )
Logické uvažování nesmí p ři biologických experimentech chyb ět
LÁSKA P, BIČÍK V Katedra zoologie a ornitologická laborato ř P řF UP v Olomouci
Při biologických experimentech se zejména za čínající auto ři dopoušt ějí logických chyb v metodice i hodnocení výsledk ů. Tak nap ř. v potravních experimentech s p řijímáním živé ko řisti (mšic) se za řazuje i kontrola bez predátora. Zjiš ťuje se „p řirozená mortalita“ ko řisti. Tato mortalita se pak ode čte od mortality zp ůsobené predátorem. Ve skute čnosti však na za čátku pokusu predáto ři konzumují mšice, které by uhynuly až pozd ěji. V krajním p řípad ě vznikne stejná chyba (ale v opa čném sm ěru) jako kdybychom s kontrolou nepo čítali. Je možné sestavit tabulku hodnot, které tuto chybu do zna čné míry eliminují. Jinou chybou je p ředstava, že
120 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 pr ůměrná teplota má stejný ú činek jako teplota konstantní. Názorn ě to lze vyvrátit p ři použití velmi rozdílných teplot. Puparia pest řenek byla chována p ři teplotách 6, 15 a 25 °C a bylo zjiš ťováno zbarvení vykuklených imág. P ři teplot ě 6 °C trval vývoj 80–90 dn ů, p ři teplot ě 25 °C jen 8 dn ů. Byla-li puparia vystavena teplot ě 6 °C jen 7 dn ů a teplot ě 25 °C také 7 dn ů (tj. p ři pr ůměrné teplot ě 15,5 °C), zbarvení se jen nepatrn ě lišilo od 25 °C. Je to proto, že b ěhem prvních 7 dn ů prob ěhlo jen necelých 10 % vývoje. Chceme-li tedy, aby zbarvení odpovídalo 15 °C, musíme teplotu 6 °C ponechat 42,5 dn ů a teplotu 25 °C jen 4 dny. Tím docílíme toho, že při každé z obou teplot prob ěhne polovina vývoje. Kolísání teploty v p řirozených podmínkách během dne je asi 10 °C. A to už je významný faktor způsobující, že vývoj venku bývá kratší. Další p říklad se týká náletu merule mrkvové, který je řízen fotoperiodou. Zatím nikdo nepoukázal na skute čnost, že merule nalétá v severských zemích ve stejnou kalendá řní dobu jako u nás. Dosp ěli jsme k nové teorii, že velmi škodlivý kmen merule (která byla p ředtím u nás neškodná) vznikl p ři dlouhém dnu na p řelomu 19. a 20. století v Dánsku a poté se za čal ší řit po Evrop ě. V našich zem ěpisných ší řkách se den prodlužuje pozd ěji a mrkev zatím p řeroste. Škodlivost merule je proto v ětší na severu Evropy, kde vegetace je skoro o m ěsíc opožd ěna a mrkev je pro meruli v optimálním vzr ůstu. (P ŘEDNÁŠKA )
Syllable rate increase in aggressive interactions between chiffchaff males: a signal or a by- product?
LINHART P (1,2), JAŠKA P (2), FUCHS R (2) (1) Ethology Department, Institute of Animal Science; (2) Department of Zoology, Faculty of Science, University of South Bohemia
Syllable rate has been shown to play a role in male-male aggressive interactions and has been proposed to serve as a male quality indicator in birds. Researchers focused their attention on species with fast syllable rates so far and revealed that males had higher syllable rates when singing in aggressive context and responded differently to test stimuli with varying syllable rates. In this study, we asked whether syllable rate fulfils similar signalling function in chiffchaff ( Phylloscopus collybita ), a species with slow syllable rate, in which the connection between syllable rate and male quality would be less expected. We confronted 36 chiffchaff males with three playback types of fast, non-manipulated, and slow syllable rates. Chiffchaffs increased syllable rate of their songs in aggressive context (i. e. after playback of stimulus songs) but the increase was not related to stimulus type played back. Intensity of response was associated with syllable rate in songs sung prior to playback. However, there was no relationship between response intensity and syllable rate in songs from aggressive context where it would be
121 Abstrakta p řednášek a poster ů more expected. Finally, the response intensity to the three playback types did not differ. We conclude that the syllable rate increase in aggressive context might represent more general aspect of agonistic response and does not need to be related to male quality signalling in chiffchaff. (P OSTER )
Pro č voln ě žijící v čelstva netrpí morem v čelího plodu
LINHART R (1), BIČÍK V (2), WOLFOVÁ M (3), VAGERA J (2) (1) SŠZE a VOŠ Chrudim; (2) Katedra zoologie a ornitologická laborato ř P řF UP v Olomouci; (3) Katedra ekologie a životního prost ředí P řF UP v Olomouci
Mor v čelího plodu je karanténní chorobou, vyvolanou anaerobní bakterií Paenibacillus larvae larvae. P ůsobí rozpad v čelí larvy na kašovitou hmotu obsahující miliony endospor. Potenciál jejich patogeneze neklesá ani po 70 letech. Výskyt moru má za následek pálení celých včelnic, a to i tehdy, pokud se v klinické form ě projeví u jediného v čelstva, v jediné plodové bu ňce. Mor je zákonem zakázáno jakkoli lé čit. Mor v čelího plodu je tedy výrazným faktorem hubícím v čelstva v celosv ětovém m ěř ítku. Voln ě žijící v čelstva však morem v čelího plodu netrpí. Zjistili jsme, že obnovují dílo až 6x rychleji, než je tomu u v čelstev chovaných člov ěkem. Ve v čelích plástech se hromadí exuvie larev a trus obsahující spory. Infek ční tlak tak postupn ě nar ůstá. Sou časné v čela řské technologie se vyzna čují nízkou mírou obnovy plástové plochy a vysokým infek čním tlakem. Na základ ě tohoto zjišt ění jsme navrhli metodu respektující p řírodní dynamiku v čelího díla. Podle umíst ění naší pokusné v čelnice byla nazvána Rašovskou metodou. Když na P řelou čsku mor plošn ě ude řil, byla pokusná v čelnice v Rašovech jedinou, kde všech 50 včelstev moru odolalo, i když naše v čelstva vylupovala morem postiženou nedalekou v čelnici. Negativní dopad na mednou produkci se nijak neprojevil. V sou časnosti se zabýváme laboratorními rozbory r ůzn ě starého v čelího díla ve spolupráci s širokým okruhem v čela řů . Systém p řirozené dynamiky v čelího díla voln ě žijících v čelstev i technologii aplikace Rašovské metody lze najít na http://www.szes.chrudim.cz/vyzkumna-cinnost/. (P ŘEDNÁŠKA )
122 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Ponto-Caspian amphipods in Danube River with special emphasis on the non-indigenous fauna in Slovak section of the river
LIPTÁK B, NECPÁLOVÁ K, STLOUKAL E Department of Zoology, Faculty of Natural Sciences, Comenius University in Bratislava
Slovak section of the Danube River was investigated during the year 2011 and seven species (Dikerogammarus villosus , D. bispinosus , D. haemobaphes , Obesogammarus obesus , Echinogammarus ischnus , E. trichiatus and Corophium curvispinum ) of Ponto-Caspian amphipods were identified. The fauna of amphipods in the main course of the Danube River of Slovak section recently consists only of invasive Ponto-Caspian species and the most frequent and abundant are those of genus Dikerogammarus (D. villosus , D. bispinosus and D. haemobaphes ) occurring at all sites in high numbers. Interesting is the finding of Echinogammarus trichiatus – the most recent invader (first record in 2007) spreading downstream from the upper Danube. Available data on the species distribution are presented in the map to illustrate the dispersion of invasive amphipod species across the whole Danube River and their intrusion into its tributaries in Slovakia and other countries. (P OSTER )
Savci archy Noemovy: vliv krásy, velikosti mozku a tělesné velikosti
LIŠKOVÁ S, ŠIMKOVÁ O, ZELENKOVÁ M, LANDOVÁ E, FRYNTA D Odd ělení ekologie a etologie, Katedra zoologie, P řF UK, Praha
V dnešní dob ě rychle ubývajícíh habitat ů získávají zoologické zahrady na d ůležitosti především jako rezervoáry zví řat, tzv. „archy Noemovy“, ve kterých zví řata najdou úto čišt ě p řed případnou hrozbou vym ření, a z nichž následn ě mohou být vpušt ěna sv ět do p řírody, když aktuální hrozby pominou. Složení druh ů chovaných v zoo však není náhodné. V naší studii jsme se zam ěř ili na skupinu savc ů, nejchovan ější t řídu obratlovc ů, a pokusili jsme se vysv ětlit r ůzné aspekty její chovanosti ve sv ětových zoologických zahradách. Sestavili jsme čty ři sady obrázk ů (t ři malované, jednu fotografickou), z nichž každá obsahovala 123 druh ů, náhodn ě vybraných pro každou recentní sav čí čele ď. Následn ě jsme požádali respondenty (celkem 314), aby nám se řadili p ředložené obrázky savc ů podle „krásy“ od nejkrásn ějšího po nejoškliv ějšího. Výslednou atraktivitu savc ů jsme spole čně s jejich tělesnou velikostí, velikostí mozku a druhovým bohatsvím čeledi použili jako vysv ětlující prom ěnné v našich modelech. Potvrdili jsme, že t ělesná velikost, práv ě tak, jako atraktivita, významn ě ovliv ňují veškeré komponenty sav čí chovanosti. Existuje vyšší pravd ěpodobnost, že velcí a „krásní“ savci budou
123 Abstrakta p řednášek a poster ů v n ěkteré ze zahrad v ůbec chovaní. Velcí savci v zoo již zastoupení jsou chováni v po četn ějších populacích a chová je vyšší po čet zahrad. Oproti tomu velikost mozku má vliv pouze na základní výb ěr, zda bude daná čele ď chována, ale už neovliv ňuje, v jak velikém po čtu. Lepší porozum ění psychologickým faktor ům, jenž ovliv ňují kurátory zoologických zahrad a jejich výb ěr druh ů, m ůže pomoci zejména ochraná řů m spravovat lépe archy Noemovy. (P OSTER )
Zaujímavosti zo života sys ľa pasienkového ( Spermophilus citellus ) v priebehu a po ukon čení reštitu čného programu na Slovensku
LOBBOVÁ D Katedra ekológie a environmentalistiky, Fakulta prírodných vied UKF, Nitra
Úspešnos ť zakladania nových populácií sys ľa pasienkového ( Spermophilus citellus ) výrazne ovplyv ňuje sociálna hierarchia reštituovaných jedincov. V priebehu letnej sezóny 2011 sme vizuálne a pomocou fotopascí detailne sledovali interakcie reštituovaných jedincov pri procese zakladania dvoch nových populácií sys ľa na lokalitách Pieso čná a Bežnisko (Záhorie). Na pasienku pri obci Kuchy ňa bol proces reštitúcie úspešne ukon čený v roku 2010. Populáciu aktuálne tvoria dve subkolónie sys ľa (A, B) s odhadovanou po četnos ťou 50 a 20 jedincov, zaberajúce plochu viac než 7 ha pasienku. Pomocou capture-mark-recapture metódy výskumu a doh ľadávania aktívnych nôr sme zistili pohlavnú a vekovú štruktúru subkolónie A a priestorové usporiadanie jedincov v populácii. Priemerný prírastok na jednu samicu v roku 2011 bol 4 – 5 mlá ďat. Pomer pohlavia juvenilných jedincov je naklonený v prospech samcov (3,16). Cie ľom výskumu bolo zhodnoti ť relatívnu mieru prežívania populácie v daných podmienkach po ukon čení reštitu čných aktivít. Výsledky poukazujú na mnohé zaujímavosti zo sociálneho života Spermophilus citellus a prispievajú k zdokona ľovaniu metodiky reštitu čného programu. (P OSTER )
Otrávené navnazené lapáky vs. feromonové lapa če jako odchytové metody pro lýkožrouta severského ( Ips duplicatus Sahl.): porovnání velikosti odchytu brouk ů
LUBOJACKÝ J (1,2) (1) Výzkumný ústav lesního hospodá řství a myslivosti, pracovišt ě Frýdek-Místek; (2) Katedra ochrany lesa a myslivosti, Fakulta lesnická a d řeva řská, Česká zem ědělská univerzita, Praha
V boji proti lýkožroutu severskému ( Ips duplicatus Sahl.) je nejú činn ějším prost ředkem vyhledávání napadených strom ů a jejich v časná asanace p řed vylétnutím brouk ů nové generace. Z obranných opat ření jsou používány nej čast ěji feromonové lapa če nebo ležící lapáky opat řené feromonovou návnadou. Další možnost p ředstavují otrávené lapáky, které jsou instalovány
124 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 zpravidla jako insekticidem celopovrchov ě ošet řené čerstvé smrkové vý řezy sestavené do trojnožek s feromonovou návnadou umíst ěnou pod vrcholem (dále jen trojnožky). Na t řech lokalitách na severní Morav ě bylo v roce 2011 instalováno st řídav ě v řad ě za sebou vždy p ět trojnožek podložených záchytnými rámy a p ět feromonových lapa čů typu Theysohn (dále jen lapa če). Jako návnada sloužily nast řihávací feromonové odparníky ID Ecolure (2 nast řižení; vým ěna v intervalu 8 týdn ů). Jako insekticid byl použit Vaztak 10 EC (koncentrace post řikové jíchy 0,5 %; obnova post řiku v intervalu 5 týdn ů). Kontroly spojené se sb ěrem odchycených jedinc ů probíhaly v týdenním intervalu. Odchyty probíhaly po celou dobu letové aktivity l. severského (polovina dubna až za čátek října). Bylo zjišt ěno, že lapa če vykazují tém ěř dvakrát vyšší odchyty l. severského než trojnožky, pom ěr pohlaví jedinc ů l. severského u trojnožek je vyrovnaný, kdežto v odchytech do lapa čů dvojnásobn ě p řevažují samice, že jarní (duben– červen) odchyty jsou vyšší než letní ( červenec–říjen), a že trojnožky zachytí tém ěř dvakrát více pestrokrove čník ů rodu Thanasimus , dvacetkrát více pavouk ů a desetkrát více mravenc ů než lapa če. (P ŘEDNÁŠKA )
Biologie okrajových populací kalon ě Rousettus aegyptiacus : sezonní dynamika prostorové aktivity a výb ěru potravy
LUČAN RK (1), BARTONI ČKA T (2), JEDLI ČKA P (3), ŘEŘUCHA Š (3), ŠÁLEK M (4), PORTEŠ M (1), HORÁ ČEK I (1) (1) Katedra zoologie, P řF UK, Praha, (2) Ústav botaniky a zoologie MU, Brno, (3) ÚPT AV ČR, Brno (4) ÚBO AV ČR, Brno
Na modelových populacích kalon ě egyptského ( Rousettus aegyptiacus ) na Kypru a v egyptské oáze Dakhla, p ředstavujících okrajové výskyty druhového areálu, jsme v letech 2010 a 2011 sledovali sezonní prom ěnlivost prostorového chování a potravní biologie. Základní technikou bylo radiotelemetrické sledování kombinující techniku standardní triangulace a automatické monitorování systemem BAARA dopln ěné o aplikaci GPS transmiter ů. Celkem bylo sledováno 43 jedinc ů na Kypru (9 samic a 15 samc ů v zimním období, 8 samic a 11 samc ů v letním období) a 131 jedinc ů (57 samc ů, 74 samic) ve t řech m ěsí čních úsecích v oase Dakhla. Celkem bylo získáno kolem 150000 lokací, řada z nich s p řesným ur čením potravního zdroje. Zatímco na Kypru bylo charakteristickým momentem využívání distantních potravních zdroj ů (až 20 km vzdálených od úkrytu), v oáze Dakhla byly potravní aktivita soust řed ěna na blízké zdroje (zejm. v plantážích kokosové palmy bezprost ředn ě p řilehlých úkryt ům). Tak tomu bylo v plném rozsahu v úsecích s nízkou kapacitou zdroj ů a pravidelným využíváním individuáln ě specifických potravních míst, zatímco v úsecích s členitou potravní nabídkou byla lokální prostorová aktivita výrazn ě zvýšena. Využívání lokálních zdroj ů bylo ve více p řípadech (zejm. u
125 Abstrakta p řednášek a poster ů samc ů) kombinováno s distantní explorací prostoru oázy na po čátku no ční aktivity (až do vzáleností 60 km). Charakter sezonní dynamiky prostorové aktivity nazna čuje dokonalou optimisaci potravního chování zejm. u sami čí složky populace.
Projekt je financován granty IAA 601110905 a GA ČR 206/09/0888.
(P ŘEDNÁŠKA )
Struktura populace a prostorová organizace kalon ě egyptského ( Rousettus aegyptiacus ) v oáze Dachla v egyptské Západní poušti
LUČAN RK (1), BARTONI ČKA T (2), PORTEŠ M (1), ŠÁLEK M (3), ŘEŘUCHA Š (4), SHOHDI WM (5), HORÁ ČEK I (1) (1) Katedra zoologie P řF UK, Praha; (2) Ústav botaniky a zoologie MU, Brno; (3) ÚBO AV ČR, v.v.i., Brno; (4) ÚPT AV ČR, Brno; (5) Nature Conservation, Egypt
V rámci soustavného výzkumu biologie okrajových populací kalon ě egyptského byla v letech 2010 a 2011 studována popula ční struktura a prostorová organizace izolované populace kalo ňů v oáze Dachla v Egyptské Západní poušti. Po detailním zmapování všech hlavních úkryt ů v rámci oázy bylo provedeno 5 kontrol (prosinec, leden, duben, srpen a říjen) všech úkryt ů (celkem 25), p ři kterých byl krom ě odhadu celkového po čtu jedinc ů odchycen i reprezentativní vzorek (celkem p řes 2000 ex.), u kterého bylo zaznamenáno pohlaví, věk, váha, reproduk ční status a relativní v ěk jedinc ů na základ ě obrusu zub ů. Celková velikost populace studované populace byla v rámci sezóny vícemén ě stabilní a pohybovala se kolem 2500 jedinc ů. Zatímco pom ěr pohlaví u mlá ďat byl vyrovnaný, u dosp ělých jedinc ů byl zna čně vychýlen ve prosp ěch samc ů (zhruba 3 : 1). Jako možné vysv ětlení se naskýtá efekt extermina čních praktik (p ředevším vypalování úkryt ů), provozovaných místními zem ědělci za ú čelem snížení údajných škod zp ůsobovaných kaloni. Vliv t ěchto praktik p řinejmenším na celkovou po četnost populace je nesporný, což dob ře demonstrují nálezy kadáver ů cca 1500 kalo ňů uhynulých v d ůsledku pouhých 2–3 takovýchto akcí. Vzhledem k výrazn ě menší mobilit ě samic nosících mlá ďata jsme předpokládali v ětší vliv extermina čních praktik práv ě na n ě, což by mohlo mít za následek pozorovanou výchylku v celkovém pom ěru pohlaví v populaci. Za ú čelem testování této hypotézy probíhá morfometrická analýza kosterního materiálu z vypálených úkryt ů, jejíž výsledky budou na konferenci prezentovány.
Projekt je financován grantem GAAV IAA601110905.
(P ŘEDNÁŠKA )
126 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Spolehlivost druhové determinace t ří kryptických netopýr ů ( Myotis alcathoe , M. mystacinus , M. brandtii ) a základní externí morfometrické znaky: údaje z České republiky
LUČAN RK (1), BENDA P (1,2), REITER A (3), ZIMA J JR (4,5) (1) Katedra zoologie, P řF UK, Praha; (2) Zoologické odd ělení NM, Praha; (3) Jihomoravské muzeum ve Znojm ě; (4) Katedra zoologie P řF JU; (5) OPB ÚBO AV ČR, v.v.i., Studenec
Netopýr Alkathoe (Malc), n. vousatý (Mmys) a n. Brandt ův (Mbra) p ředstavují t ři samostatné druhy v rámci rodu Myotis a na v ětšin ě evropského areálu se vyskytují sympatricky, často i syntopicky. P řestože nejde o blízce p říbuzné formy, jsou si morfologicky velmi podobné a jejich ur čování v terénu m ůže činit potíže i zkušeným odborník ům. Cílem našeho snažení bylo (1) posoudit spolehlivost terénní identifikace a (2) analyzovat variabilitu standardn ě (délka předloktí) či ob časn ě (délka tibie) zaznamenávaných velikostních veli čin z jedinc ů získaných na území ČR. Z celkového vzorku 359 jedinc ů bylo na základ ě molekulární identifikace (21 mikrosatelit ů, cyt b) zjišt ěno chybné ur čení u 14 z nich (3.9%). Zatímco všichni Malc (N = 104) byli v terénu ur čeni správn ě, 11 ze 132 (8.3%) Mmys bylo ur čeno nesprávn ě, bu ď jako Malc (6 ex., 4.5%) nebo jako Mbra (5 ex., 3.8%). T ři ze 128 (2.3%) Mbra byli zam ěněni za Malc. Pr ůměrná délka p ředloktí byla 31.9±0.82 mm (pr ůměr±S.D.; N = 90) u Malc, 34.7±1.2 mm (N=118) u Mmys a 35.8±1.1 mm (N=102) u Mbra a signifikantn ě se lišila v závislosti na druhu a pohlaví. Zatímco samci a samice Malc m ěli p ředloktí stejn ě dlouhé, samci obou ostatních druh ů byli menší než samice. Délka p ředloktí se lišila dle následujícího schématu: ♂Malc = ♂Malc < ♂Mmys < ♀Mmys = ♂Mbra < ♀Mbra. Délka tibie byla 14.7±0.7 mm (N=46) u Malc,15.9±0.6 mm (N=23) u Mmys a 16.2±1.1 mm (N=8) u Mbra. Zatímco Mmys a Mbra se v délce tibie nelišili, Malc ji m ěl výrazn ě kratší. U všech Mmys i Mbra chybn ě ur čených jako Malc byla výrazn ě podpr ůměrná délka předloktí, zatímco u v ětšiny Mmys zam ěněných za Mbra vedlo z řejm ě k chybnému ur čení mj. atypické zbarvení srsti a boltc ů. Asymetrie ve spolehlivosti druhové determinace je z řejm ě důsledkem r ůzné úrovn ě fenotypové variability jednotlivých druh ů.
Výzkum byl financován grantem GAAV KJB601410903. (P ŘEDNÁŠKA )
Diverzita velkých čolk ů na Znojemsku
MAČÁT Z (1), REITER A (2), JEŘÁBKOVÁ L (3) (1) Katedra Ekologie a životního prost ředí, P řF UP v Olomouci; (2); Jihomoravské muzeum ve Znojm ě; (3) Agentura ochrany p řírody a krajiny ČR, Praha
V letech 2010 a 2011 probíhal v oblasti Znojemska intezivní výzkum velkých čolk ů (Triturus cristatus superspecies). Okolí m ěsta Znojmo je jedinou známou oblastí výskytu čolka
127 Abstrakta p řednášek a poster ů dravého ( Triturus carnifex ) v České republice. Celá jižní Morava je pak specifická výskytem t ří druh ů ze skupiny velkých čolk ů ( T. cristatus , T. carnifex a T. dobrogicus ). Cílem našeho výzkumu je zhodnotit stav sou časných populací a druhovou p říslušnost odchycených jedinc ů. A v budoucnu také zjistit, zda na našem území dochází k hybridizaci t ěchto t ří druh ů. Pr ůzkum byl proveden na 54 lokalitách, pozitivní odchyt byl u čin ěn na 22 lokalitách. Celkem bylo odchyceno 249 jedinc ů, zm ěř eno a zdokumentováno pak 146 jedinc ů (70 samic a 76 samc ů). Na základ ě morfometrických dat byla pro každého jedince stanovena hodnota Wolterstorffova indexu (WI) (Wolterstorff 1923). Dle interval ů, které uvádí Theismeier et al. 2009, byli ve studovaném materiálu obsaženi jedinci, které by bylo možno p řiřadit ke všem čty řem evropským druh ům velkých čolk ů: T. dobrogicus (2 ex.), T. cristatus (109 ex.), T. carnifex (26 ex.) a dokonce i T. karelinii (9 ex.). Tento výsledek jasn ě poukazuje na známou skute čnost, že WI lze použít pouze jako orienta ční, nebo ť správn ě determinuje pouze ca 69 % jedinců (Arntzen & Wallis 1999). V další fázi bádání proto hodláme p řistoupit ke zpracování genetického materiálu, který byl b ěhem terénního výzkumu získán. Výsledkem by m ělo být věrohodné ur čení zkoumaných jedinc ů, p řípadn ě prokázání p ředpokládaného hybridního charakteru n ěkterých studovaných populací. Dalším cílem je možnost testování použitelnosti WI i dalších morfologických znak ů pro relevantní terénní determinaci čolk ů. Vzhledem k vysokému stupni ohrožení zkoumaných živočich ů by výzkum m ěl mít také výstupy pro jejich praktickou ochranu. Na základ ě vyhodnocení stavu lokalit s výskytem velkých čolk ů byla doporu čena opat ření pro jejich další management a byla zhodnocena rizika, která by mohla výskyt t ěchto živo čich ů ohrozit. (P OSTER )
Role Dlx gen ů v odontogenezi a kraniogenezi bichira ( Polypterus senegalus )
MACHÁ ČOVÁ S (1), JANDZÍK D (2), KRÁ ĽOVI Č M (1), SOUKUP V (1), ČERNÝ R (1) (1) Katedra zoologie, P řF UK, Praha; (2) EBIO, University of Colorado, Boulder
Podoba hlavy, kterou pozorujeme u sou časných druh ů obratlovc ů, je výsledkem masivních přestaveb od p ůvodního plánu imaginárního obratlov čího p ředka. Stejn ě tak faryngeální oblouky podstupovaly rozsáhlé zm ěny ve velikosti, po čtu i tvaru jednotlivých element ů. Excesivním novotvarem se pak staly ozubené čelisti, jež dopomohly obratlovc ům k tak velkému evolu čnímu úsp ěchu. I nadále nám však z ůstávají skryty regula ční mechanismy, které vedly k t ěmto významným evolu čním p řestavbám. Jedním z transkrip čních faktor ů, které se spolupodílejí na utvá ření rozdíl ů mezi elementy faryngelních oblouk ů, jsou Dlx geny. Jejich exprese má výrazný dorzo-ventrální pattern.
128 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Vybrané geny z rodiny Dlx navíc významn ě p řispívají k odlišení maxilární a mandibulární části čelistí. Role Dlx gen ů zatím nebyla prostudována u bazáln ě postavených obratlov čích skupin. Avšak p ředevším tito zástupci mohou vnést sv ětlo na situaci u raných forem čelistnatc ů. Řád Polypteriformes (mnohoploutví) je nejbazáln ější v ětví skupiny Acantopterygii (paprskoploutví). Jedinci z tohoto řádu již mají znaky paprskoploutvých ryb, ale p řetrvávají u nich také mnohé znaky ancestrální. Polypterus se tedy jeví jako ideální model nejen pro výzkum mechanism ů, jež vytvo řili čelistní aparát. Ve své diplomové práci hodlám sledovat expresi Dlx gen ů v čelistní a žaberní oblasti u kruciálních vývojových stádií bichira ( Polypterus senegalus ), a to za pomoci in situ hybridizací. První výsledky budou prezentovány na Zoologických dnech 2012. (P OSTER)
Myš domácí jako model pro studium evoluce
MACHOLÁN M Ústav živo čišné fyziologie a genetiky AV ČR, Brno
Modely jsou v evolu ční biologii b ěžné. Krom ě vysoce abstraktních matematických model ů se často využívají modelové organismy (nap ř. Drosophila , Caenorhabditis , Arabidopsis ). Mezi nejpopulárn ější sav čí modely pat ří bezesporu myš domácí ( Mus musculus ). P řestože myš doprovází člov ěka od úsvitu jeho d ějin a její r ůzné barevné variety byly na Dálném východ ě chovány už ve 12. století p ř. n. l., k vědeckým ú čel ům za čala být využívána až na po čátku 20. století ve Spojených státech. Teprve v posledních desetiletích se však intenzívní pozornost za čala obracet i na voln ě žijící populace jakožto vítaný zdroj genetické prom ěnlivosti pro nové inbrední linie i jako „p řírodní laborato ře“, umož ňující vhled do evolu čních proces ů. Jednou z těchto „laborato ří“ je zóna sekundárního kontaktu mezi dv ěma nejrozší řen ějšími poddruhy domácích myší. Tato zóna je studována z mnoha hledisek, v ětšinou s cílem objasnit vznik reproduk ční bariéry mezi dv ěma nebo více divergujícími populacemi a tím i vznik nových druh ů (speciace). Ukazuje se však, že myší hybridní zóna nám m ůže pomoci odhalit i jevy a procesy podstatn ě rozši řující spektrum evolu čních otázek, na které nám může dát odpov ěď . (PLENÁRNÍ P ŘEDNÁŠKA )
129 Abstrakta p řednášek a poster ů
Mechanismy speciace u rákosník ů rodu Acrocephalus
MAJEROVÁ V (1), FISCHEROVÁ J (1), REIF J (2), PROCHÁZKA P (3), REIFOVÁ R (1) (1) Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze; (2) Ústav pro životní prost ředí, Přf UK v Praze; (3) Ústav biologie obratlovc ů Akademie v ěd ČR, v.v.i., Brno
Rákosníci rodu Acrocephalus , podrodu Notiocichla , prod ělali b ěhem posledních 5 milion ů let adaptivní radiaci, která dala vzniknout osmi druh ům obývajícím celou Eurasii a Afriku. Většina druh ů je morfologicky velmi podobná, liší se však ekologickými nároky, migra ční strategií a zp ěvem. Mezi jednotlivými druhy dochází v p řírod ě k hybridizaci, a to nejen mezi sesterskými druhy. Cílem této studie je provést detailní popula čně genetickou analýzu u t ří druh ů rákosník ů podrodu Notiocichla , jejichž hnízdní areál se p řekrývá v Evrop ě: rákosníka obecného ( A. scirpaceus ), rákosníka zp ěvného ( A. palustris ) a rákosníka pok řovního ( A. dumetorum ). Rákosník obecný a rákosník zp ěvný jsou si podle známé fylogeneze geneticky příbuzn ější, ekologicky jsou si však podobn ější rákosník zp ěvný a rákosník pok řovní. Naším cílem je zjistit, zda je míra mezidruhového genového toku více ovlivn ěna genetickou anebo ekologickou vzdáleností mezi druhy. Za tímto ú čelem jsme osekvenovali 7 jaderných gen ů u 17–31 jedinc ů všech t ří druh ů rákosník ů. Výsledky nám nazna čí, které reproduk čně izola ční mechanismy hrají d ůležitou roli ve speciaci rákosník ů. (P OSTER )
Peripatrické procesy v severní části areálu kalon ě egyptského ( Rousettus aegyptiacus )
MAREŠOVÁ T (1), DUNDAROVA CH (1), BARTONI ČKA T (2), BILGIN R (3), BENDA P (4), HORÁ ČEK I (1), HULVA P (1) (1) Odd ělení Zoologie, P řírodov ědecká fakulta, Univerzita Karlova, Praha; (2) Odd ělení Botaniky a Zoologie, P řírodov ědecká fakulta, Masarykova Univerzita, Brno; (3) Institut p řírodních v ěd, Istanbul, Turecko; (4) Odd ělení Zoologie, Národní Muzeum, Praha
Rod Rousettus představuje jediný rod kalo ňů rozší řený v Asii i Africe, p řičemž severní hranice jeho areálu p ředstavují limity rozší ření celé čeledi Pteropodidae. Tento neobvyklý výskyt souvisí se schopností echolokace sensu stricto, která umož ňuje osidlovat jeskyn ě a ší řit se nezávisle na lesních biotopech. Pravd ěpodobná je schopnost dalších adaptací k pom ěrn ě chladnému a suchému klimatu. Cílem práce je analyzovat genetickou strukturu populací kalon ě egyptského ( Rousettus aegyptiacus ) v oblasti St ředomo ří a p řilehlých částí areálu pomocí dvaceti jaderných mikrosatelitových lokus ů a p řístup ů sou časné popula ční genetiky. Bayesiánské klastrovací metody aplikované na dataset 571 jedinc ů potvrdily distantní pozici východoafrických populací. V severní části areálu jaderná data na rozdíl od mitochondriálních implikují výlu čný status kyperské populace. V rámci kontinentálního klastru existuje podpora
130 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 pro izolovan ější postavení perských, arabských a egyptských dem ů. Výsledky zd ůraz ňují na mikroevolu ční úrovni roli mo řských bariér p ři omezení genového toku a evoluci popula ční substruktury u kalo ňů , která je z řetelná z biogeografické struktury celé čeledi, nazna čují přítomnost peripatrických proces ů na okraji areálu kalon ě egyptského v mediteránu a možnost ostrovní speciace na Kypru. (P ŘEDNÁŠKA )
Prospívá ko ňadrám když berou vitamíny? Vliv suplementace vitaminu E na mlá ďata sýkory ko ňadry
MATRKOVÁ J, REMEŠ V Katedra zoologie a Ornitologická laborato ř, P řF UP, Olomouc
Množství a složení potravy, kterou rodi če krmí své potomky, m ůže významn ě ovlivnit r ůst a vývoj mlá ďat. Vitamin E pat ří mezi biologicky velmi aktivní látky – jde o antioxidant, chránící bu ňky p řed poškozením volnými radikály. Je nezbytný pro normální vývoj mlá ďat a zlepšuje funkci imunitního systému. Ptáci nedokáží vitamin E syntetizovat a musí jej získávat z potravy. Pokud je jeho dostupnost omezená, m ůže docházet ke kompromisu mezi jeho využitím pro různé fyziologické funkce. Zvýšený p říjem vitaminu E by tak mohl ovlivnit r ůst či imunitní reakci mlá ďat. Vedle toho m ůže ovlivnit i karotenoidové zbarvení, protože vitamin E m ůže zabránit oxidaci karotenoid ů a zvýšit tak jejich ukládání v pe ří. Navíc vitamin E a karotenoidy spolu interagují v systému antioxida ční obrany organismu. V letech 2009 a 2010 jsme v lužním lese u Olomouce p řikrmovali mlá ďata sýkory ko ňadry vitaminem E a sledovali vliv p řikrmování na jejich vývoj a zbarvení. Zvýšený p říjem vitaminu E neovlivnil r ůst, imunitní reakci ani intenzitu karotenoidového zbarvení mlá ďat. P řikrmování navíc nezm ěnilo hladinu vitaminu E ani karotenoid ů v jejich plazm ě. Vitamin E patrně není u mlá ďat sýkory ko ňadry limitujícím zdrojem, což nazna čuje i nedávná analýza obsahu antioxidant ů v potrav ě sýkor. (P OSTER )
Phylogeography of Mastomys natalensis , important rodent pest and reservoir of zoonoses in southeastern Africa
MAZOCH V (1), BRYJA J (2), PATZENHAUEROVÁ H (2), ŠUMBERA R (1) (1) Katedra zoologie, P řF JU, České Bud ějovice; (2) Odd ělení popula ční biologie, ÚBO AV ČR, v.v.i., Studenec
We present results of the molecular phylogeographic study of Natal Multimammate Mouse. Mastomys natalensis is a small murid rodent, widespread in sub-Saharan Africa. It is a common,
131 Abstrakta p řednášek a poster ů frequently commensal species with periodical population outbreaks. It is known as major agricultural pests in rural areas causing significant damages. Probably paraphyletic genus Mastomys currently includes eight species; however recent studies suggested the need for a thorough taxonomic revision. The Mastomys natalensis species complex is also of importance in the natural cycles of several zoonoses, including Lassa fever and bubonic plague. A total of 220 individuals from 60 locations in Zambia, Malawi, Kenya, Tanzania and Mozambique collected from 2005 to 2011 are used in this study. Mitochondrial cytochrome b sequences (a fragment of ~1020 bp) were utilized as markers to reconstruct a phylogeography of representative populations. Phylogenetic analyses conducted using maximum parsimony, maximum-likelihood and neighbor-joining methods produced similar phylogenetic reconstructions of trees with four well supported clades based on geographical origin: (A) Kenya, northern Tanzania, and (B) Kenya – Mt Elgon, (C) Western Tanzania, and widely distributed clade (D) Zambia, Mozambique and Malawi. We also present evidence for occurrence of other species from Mastomys species complex. The presence of M. coucha in the the Western province constitutes the first record for Zambia and the northernmost record for this species. Occurrence of M. coucha and M. natelensis was not only sympatrical but even syntopical. M. pernanus is known from very few specimens. However we have been able to obtain several specimens from southwestern Kenya and our analysis suggest the need of revision of the position of M. pernanus within Praomyini tribe.
Projekt je podporován grantem GA ČR, č. P506-10-0983.
(P ŘEDNÁŠKA )
Husto v lužním lese: prom ěny lesa a krajiny při soutoku Moravy a Dyje v posledním století
MIKLÍN J (1), ČÍŽEK L (2) (1) Katedra fyzické geografie a geoekologie, P řF OU, Ostrava; (2) Biologické centrum AV ČR a Přírodov ědecké fakulta JU, České Bud ějovice
Práce analyzuje zm ěny prostorové a v ěkové struktury luh ů v oblasti soutoku Moravy a Dyje, které jsou významným refugiem organizm ů vázaných na staré stromy a řídké lesy. Pro sledování prostorové struktury lesa byly použity letecké snímky z let 1938, 1953, 1976 a 2009, ze kterých byly na základ ě stupn ě zapojení rozlišeny kategorie (i) les zapojený homogenní, (ii) les zapojený strukturovaný, (iii) les rozvoln ěný, (iv) les otev řený, (v) paseka s výstavky, (vi) paseka holá a (vii) trvalý travní porost se solitérními stromy. V ěková struktura lesa (v ěkové stupn ě po 10 letech) byla získána z porostních map.
132 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
V roce 1938 tvo řil zapojený les pouze 50,8 %, lesy otev řené a rozvoln ěné 20,0 %, strukturované 16,5 %; paseky 9,1 %. Typická byla mozaika vzájemn ě p řecházejících porost ů různého stupn ě rozvoln ění. Období 50. let bylo p řechodem k holose čnému hospoda ření, se zbytky heterogenních a rozvoln ěných porost ů (dohromady 10,2 %). 70. léta už ukazují prakticky stejný stav jako je dnes, s podílem heterogenních a rozvoln ěných porost ů 4,2 % a pasek 9,4 %. V roce 2009 byla plocha pasek nejv ětší ze sledovaných období (14,9 %), strukturované a rozvoln ěné porosty zabírají jen 3,7 % (od roku 1938 tak jejich plocha snížila o 89,9 %). O 41,8 % klesla i plocha travních porost ů se solitérními stromy, v ětšinou p řem ěnou na bezlesí. Plocha jednotlivých v ěkových stup ňů se pohybuje od 2 po více jak 15 %, p řičemž plocha obou nejmladších stup ňů (les vyt ěžených b ěhem posledních 20 let) je v ětší než plocha každého staršího v ěkového stupn ě. To zásadn ě m ění i pom ěr mladých a starých porost ů. Získané výsledky ukazují na rozsáhlé prom ěny v ěkové i prostorové struktury lesa. Biotu řídkých les ů a mohutných starých strom ů dlouhodob ě ohrožuje houstnutí les ů, tedy absence managementu zajiš ťujícího vhodnou strukturu lesa, a v posledních desetiletích se p řidávají drastické t ěžby, které vytvá ří rozsáhlé plochy bez starších strom ů. Situaci nijak nezm ěnilo za řazení celého území do soustavy NATURA 2000 ani vyhlášení biosférické rezervace UNESCO. (P OSTER )
Neuromorfologie zrakového systému mikroftalmických savc ů se zam ěř ením na zrakovou kůru rypoš ů čeledi Bathyergidae a zrakovou ostrost echolokujících netopýr ů
MIKLUŠOVÁ Z, NĚMEC P Katedra zoologie, P řF, Univerzita Karlova v Praze
Prvním cílem bylo u dvou rypoš ů čeledi bathyergidae, Fukomys mechowii a Fukomys anselli , identifikovat a lokalizovat primární zrakovou k ůru. K tomu jsme využili retrográdní zna čení nervových drah tracery FastBlue, DiamidinoYellow, Ctb Green, Ctb Red, které byly s použitím stereotaktického p řístupu systematicky injekovány do temporální a okcipitální mozkové k ůry. Po osmi až deseti dnech byla zví řata perfúzn ě fixována a jejich mozky vypreparovány. Thalamus byl řezán ve frontální rovin ě, mozková k ůra byla namontována na plocho a řezána tangenciáln ě; získaná data následn ě fotograficky zdokumentována. Retrográdní projekce z okcipitální k ůry terminovaly v rozsáhlých oblastech thalamu. Fokální injekce Fast blue do kaudo-laterální části mozkové k ůry vyústila u dvou zví řat v terminaci v dorzální části nucleus geniculati lateralis (dLGN), čímž byla jednozna čně prokázaná p řítomnost primární zrakové k ůry. Zraková k ůra námi studovaných druh ů Fukomys mechowii a Fukomys anselli je
133 Abstrakta p řednášek a poster ů siln ě redukována a je posunuta do nezvyklé kaudo-laterální polohy, ve které se u makroftalmických zví řat obvykle nachází k ůra sluchová. Dalším cílem naší práce bylo odhadnout na základ ě hustoty gangliových bun ěk sítnice zrakovou ostrost u echolokujících netopýr ů, kte ří se liší svými loveckými strategiemi a tedy senzorickými nároky. Druhy Plecotus auritus a Myotis myotis loví ko řist z povrchu list ů respektive z povrchu zem ě, druh Nyctalus notula je typickým vzdušným lovcem. Velikost oka se u studovaných druh ů pohybuje mezi 3,2 mm ( M. myotis ) a 2,3 mm ( P. auritus ); po čet optických vláken a gangliových bun ěk (GB) mezi 16 až 20 tisíci. Jejich maximální hustota je kolem 5200 GB/mm 2. Podstatn ě menší druh Plecotus auritus má oko tém ěř stejn ě velké jako Nyctalus noctula a vyšší maximální hustoty gangliových bun ěk. Zraková ostrost obou druh ů je proto tém ěř stejná – 0,77 cy/° u druhu P. auritus a 0,84 cy/° u druhu N. noctula . V ětší redukci zraku u druhu N. noctula dokládá jak nižší po čet optických vláken, tak struktura optického nervu – až 25% axon ů je u tohoto druhu nemyelinizovaných; u druh ů M. myotis a P. auritus tvo ří nemyelinizovaná vlákna mén ě než 5%. (P OSTER )
Predbežné výsledky štúdia zimnej potravy podkovára južného ( Rhinolophus euryale , Chiroptera)
MIKOVÁ E, UHRIN M Katedra zoológie, Ústav biologických a ekologických vied, Prírodovedecká fakulta Univerzity P. J. Šafárika, Košice
Podkovár južný, ktorý na území Slovenska a Ma ďarska dosahuje severnú hranicu areálu, vykazuje v priebehu hibernácie vysokú mieru aktivity a fluktuácie v rámci využívaných zimných úkrytov. Prejavuje sa to pravidelným presunom vytvorených agregácií netopierov na tradi čné miesta, pri čom fixácia týchto miest je zrejme funkciou sociálnej tradície. Dá sa predpoklada ť, že tieto presuny spôsobujú zvýšenú spotrebu energie a je otázne, či sa čerpá len z endogénnych zdrojov alebo je dop ĺň aná aj aktívnym lovením/zberom potravy. V zimnej sezóne 2011/2012 sme od novembra v 2-týžd ňových intervaloch pod agregáciami podkovárov južných zbierali vzorky čerstvého trusu na 5 lokalitách v slovenskej a ma ďarskej časti areálu druhu (Slovenský kras: Jasovská jasky ňa, Drienovská jasky ňa, Domica, Ardovská jasky ňa, Aggtelek: jasky ňa Baradla). Agregácie boli tvorené aktívnymi jedincami alebo jedincami v letargii (po četnos ť v rozsahu 40 až 3500 jedincov). Pod agregáciami boli umiestnené podložky z netkanej textílie a/alebo PVC fólie, z ktorých získaný trus bol konzervovaný v 60% alkohole. Zvyšky potravy boli identifikované pod binokulárnou lupou pri 40-násobnom zvä čšení na základe fragmentov hmyzích tiel a porovnávacích preparátov. Predbežné výsledky rozboru trusu
134 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 poukazujú na dominanciu zástupcov radu Lepidoptera, prevažne čeľade Noctuidae. Trus z jaskyne Baradla mal odlišný charakter, obsahoval len organickú hmotu, z ktorej nebolo možné ur čiť zvyšky ulovenej potravy. (P OSTER )
Komparativní studium morfogeneze adhezivních orgán ů nižších obratlovc ů
MINA ŘÍK M Katedra zoologie, P řF UK, Praha
Larvy celé řady obratlovc ů jsou vybaveny r ůznými druhy adhezivních (cementových) žláz. Umož ňují jim p řichycení k substrátu a tím prodloužení času pro vývoj úst a kon četin. Vzhledem k rozší ření t ěchto orgán ů nap říč systémem obratlovc ů s vodními larvami vyvstává otázka jejich případné homologie. Žlázy však nabývají rozmanitých forem od volného seskupení sekretorických bun ěk po komplexní orgány, na jejichž stavb ě se podílí více bun ěč ných typ ů. Nacházejí se v pokožce hlavy, přesná pozice se však u jednotlivých skupin zna čně liší. K adhezi dochází pomocí mukopolysacharid ů. Rozpoznání jejich sekrece a tedy identifikace cementových žláz je možná jak studiem morfologie zú častn ěných bun ěk (rozvoj endoplazmatického retikula a sekretorických vá čků), tak pomocí specifických histologických technik (barvení PAS). Spole čné cytologické charakteristiky epitelu jsou však d ůsledkem jeho specializace, nikoliv dosta čujícím argumentem pro homologii. Rozdíly ve stavb ě orgán ů vedly mnohé autory spíše k záv ěru, že se adhezivní žlázy objevily u r ůzných skupin nezávisle. Pro testování homologie v rámci obratlovc ů je tak nejprve nutné jejich podrobné studium u klíčových skupin. Na p říkladu bichira se nám poda řilo jednozna čně prokázat entodermální p ůvod sekretorického epitelu. Tento typ morfogeneze je mezi larvami obratlovc ů zcela výjime čný a otázku homologie tak nadále komplikuje. Zdá se však, že p řes naprosto odlišný embryonální p ůvod se žlázy bichira zakládají v podobném tká ňovém kontextu, jako detailn ě studovaná žláza drápatky. Morfogeneze žláz u bichira dále upomíná na formování faryngeálních št ěrbin. Je tedy možné, že komplexní adhezivní orgány vznikají p řekryvem n ěkolika vývojových modul ů. Otázku homologie je tak nutné posuzovat nezávisle na více úrovních. Klí čové bude rozkrytí genové regulace jejich vzniku. Z komparativního hlediska je nutné zavedení dalších modelových organism ů, p ředevším zástupc ů ocasatých, u nichž vývoj adhezivních „balancer ů“ nápadn ě p řipomíná vznik vn ějších žaber. (P ŘEDNÁŠKA )
135 Abstrakta p řednášek a poster ů
Jaké informace p řináší varovná vokalizace ťuhýka obecného?
MINA ŘÍK T, NĚMEC M, POLÁKOVÁ S, FUCHS R Jiho česká univerzita v Českých Bud ějovicích, katedra zoologie
Varovnou vokalizaci využívá mnoho druh ů zví řat, cítí-li se ohroženy, nebo cht ějí-li z nějakého d ůvodu chránit jiného jedince p řed nebezpe čím. P říjemci signálu mohou být r ůzní: mlá ďata, partne ři, konspecifi čtí i nekonspecifi čtí jedinci a také predáto ři. Podle druhu predátora a nebezpe čí, které p ředstavuje, varující jedinec signály r ůzn ě modifikuje. Informaci nese zejména použitý typ hlasu, jeho frekvence a struktura. P řestože o obran ě hnízd a varování ťuhýk ů obecných existuje mnoho záznam ů, komplexní studie v ěnující se jejich varovným hlas ům dosud nebyla publikována. Ve své práci jsem pták ům pe čujícím o mlá ďata p ředkládal k hnízdu 5 vycpanin p ředstavujících r ůzné nebezpe čí – krahujce, poštolku, sojku, straku a holuba. Reakce hnízdícího páru jsem natá čel na kameru. Zvukové projevy jsem nahrával všesm ěrovým mikrofonem. Ze záznamu jsem izoloval jednotlivé typy varovných hlas ů a popsal je n ěkolika parametry. Rozlišil jsem celkem 7 typ ů varovných hlas ů. P ět z nich ťuhýci používali pouze p ři aktivním mobbingu. Aktivní obrana je doprovázena celkov ě vyššími po čty hlas ů. Nejb ěžn ějším varovným hlasem, vyskytujícím se p ři aktivní i pasivní obran ě, je cvakání. (P OSTER )
Druhové spektrum šk ůdc ů smrkových šišek v úrod ě 2009/2010
MODLINGER R Výzkumný ústav lesního hospodá řství a myslivosti, v.v.i., Jílovišt ě-Strnady
Při p řejímce semenného materiálu smrku v SZ Týništ ě n. Orl., byl zaznamenán zvýšený podíl poškozených šišek, pocházejících z r ůzných oblastí Česka. Prob ěhlo zjišt ění druhového spektra šk ůdc ů na šiškách pocházejících ze 130. jednotek uznaných ke sb ěru semenného materiálu, které reprezentovaly 27 p řírodních lesních oblastí (PLO). Z každé uznané jednotky bylo hodnoceno 3–6 šišek, celkem bylo zkontrolováno 450 šišek. Vlastní rozbor šišek sestával z posouzení tvaru šišky a množství prosmolení, řezem bylo zkontrolováno v řeteno, rozlámáním šišky bylo zjišt ěno poškození šupin šišek a následn ě bylo zhodnoceno poškození semen. Na zna čné části rozebíraných šišek byla patrná tvarová deformace, v řad ě p řípad ů doprovázená smolením. Dominantním škodlivým druhem byl obale č šiškový ( Cydia strobilella ), jehož larvy nebo stopy po žíru byly nalezeny celkem na 270 šiškách. Dalším významným šk ůdcem, který se vyskytoval bu ď spole čně s obale čem šiškovým nebo i samostatn ě, byl zavíje č smrkový ( Dioryctria abietella ). Stopy po žíru jeho larev byly zjišt ěny celkem na 60. šiškách. Na 23. šiškách byly nalezeny larvy červoto če Ernobius abietis . Z
136 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 ostatních již mén ě významných šk ůdc ů byly zjišt ěny známky po žíru pí ďalek rodu Eupithecia sp., n ěkteré šišky byly porostlé jarními výtrusy rzi st řemchové ( Thekopsora areolata ). Jednotliv ě byly zaznamenány larvy bejlomorky Kaltenbachiola strobi , či dosp ělci vosi čky Megastigmus sp.
Zpracování p řísp ěvku bylo podporováno výzkumným zám ěrem MZe ČR č. 0002070203.
(P OSTER )
Hniezdne ornitocenózy parkov mesta Košíc
MOŠANSKÝ L (1), VANCÁKOVÁ J (2) (1) Parazitologický ústav SAV, Košice; (2) Ústav biologických a ekologických vied, Prírodovedecká fakulta UPJŠ v Košiciach
V priebehu roka 2011 boli skúmané hniezdne spolo čenstvá vtákov na piatich plochách s mestskou zele ňou v Košiciach, modifikovanou pásovou metódou. Jednotlivé skúmané plochy sa navzájom líšili polohou, rozlohou v rámci mesta a tiež druhovou a vekovou štruktúrou vegetácie. Na periférií mesta sa nachádza Botanická záhrada UPJŠ v Košiciach s rozlohou 28 ha na severe, Park v Barci (10 ha) na juhu ,v centre mesta je to Mestský park (13 ha), Komenského park (2,5 ha) a park na Moyzesovej ul. (2,6 ha). Celkove bolo zistených 47 hniezdiacich druhov. V Botanickej záhrade (39), v Parku v Barci (29), v Mestskom parku (23), v Komenského parku (18), na Moyzesovej ul. (13) druhov. Hniezdna denzita sa pohybovala v rozpätí (7,3 – 18,9 páru/ha). Najvyššie hodnoty boli zistené v parkoch v centre mesta (park Moyzesova – 18,9 p/ha; Komenského park – 15,8 p/ha; Mestský park – 10,2 p/ha) a najnižšia (Botanická záhrada – 7,3 p/ha). K eudominantným a dominantným druhom patrili na všetkých sledovaných plochách Turdus merula , Turdus pilaris , Fringilla coelebs , Carduelis chloris , Carduelis carduelis , Sylvia atricapilla . Výsledky boli porovnané s doterajšími poznatkami z 80 – tých rokov 20.storo čia o hniezdnej avifaune skúmaných lokalít, pri čom boli zistené zmeny v druhovom zastúpení. Nové zistené druhy ako Oriolus oriolus , Garrulus galndarius , Columba palumbus , tiež aj významné zmeny v po četnosti u niektorých druhov s výrazne klesajúcou tendenciou ( Streptopelia decaocto , Corvus frugilegus , Passer domesticus ). Faunisticky zaujímavým údajom je zistenie pravdepodobného hniezdenia 1 páru Regulus ignicapillus (spev samca 29.4. a 20.5. v dolnej časti Botanickej záhrady v enkláve ihlí čín v listnatom poraste drevín).
Práca bola finan čne podporovaná grantom APVV-0267-10 a VEGA 2/0137/10.
(P ŘEDNÁŠKA )
137 Abstrakta p řednášek a poster ů
Pachový ohradník a jeho vliv na velikost mortality srnce obecného ( Capreolus capreolus ) na p říkladu dálni ční komunikace – výsledky po dvou letech
MRTKA J, BORKOVCOVÁ M Ústav zoologie, rybá řství, hydrobiologie a v čela řství, Fakulta agronomická, Mendelova univerzita v Brn ě
Na dálnici D1 již od roku 2008 probíhá sledování mortality srnce obecného ( Capreolus capreolus ). Konkrétn ě na úseku mezi 93,9 až 141,5 km, který spadá pod SSÚD Velký Beranov Po vyhodnocení po prvních dvou letech pozorování byl v roce 2010 na dvou místech s nejvyšší zaznamenanou mortalitou instalován pachový ohradník. Takto byl osazen 97 – 99 km a 129 – 130 km, p řičemž jeho p ředpokládaná funk čnost byla udržována od za čátku kv ětna do konce října. V prvním roce pozorování došlo k redukci zaznamenaných srážených srnc ů o cca 50 % oproti p ředchozím dv ěma let ům, p řičemž na neošet řených úsecích se frekvence srážek nezm ěnila. Na ja ře 2012 byl tento pokus ve stejném rozsahu zopakován. Tato práce shrnuje a vyhodnocuje výsledky po dvou letech provád ění tohoto pokusu.
Tato práce byla podpo řena projektem IGA MENDELU Brno TP5/2011 „Možnosti zpomalení ústupu biodiverzity p ři zachování produk čních i mimoproduk čních funkcí krajiny“, který je financován Mendelovou Univerzitou v Brn ě.
(P OSTER )
Mortalita savc ů na pozemních komunikacích ČR, odhad její velikosti pomocí dotazníku pro řidi če
MRTKA J, BORKOVCOVÁ M Ústav zoologie, rybá řství, hydrobiologie a v čela řství, Fakulta agronomická, Mendelova univerzita v Brn ě
Předkládaná práce p ředstavuje nové odhady v po čtu sražených zví řat n ěkolika st ředních a velkých druh ů savc ů na komunikacích ČR. Data byla zjiš ťována pomocí dotazníku, který byl ur čen řidi čů m motorových vozidel. Dotazník mohli zájemci vyplnit jak v papírové tak i elektronické podob ě. Dotazník lze nalézt a vyplnit na www.prejetazvirata.cz . Naše odhady vycházejí z 672 vypln ěných dotazník ů. Každého z řidi čů jsme se dotazovali na po čet jím najetých km a sražených zví řat za posledních p ět let, tedy v rozmezí let 2006 – 2010 na území ČR. Takto byly získány údaje o 573 ks sražených savců na základ ě 59,9 mil. najetých km což p ředstavuje 0,12 % pr ůměru všech najetých km v ČR za posledních 5 let. Naše data nazna čují, že ro čně dojde k 146 000 – 162 000 srážkám se zajícem polním, 114 000 – 126 000 srážkám se srncem obecným, 86 000 – 95 000 s kočkou domácí, 26 000 – 29 000 s ob ěma našimi ježky, 21 000 – 23 000 s ob ěma kunami, 20 000 – 22 000 s liškou obecnou a k 18 000 – 20 000 srážkám s divokým prasetem.
138 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Tato práce byla podpo řena projektem IGA MENDELU Brno TP5/2011 - Možnosti zpomalení ústupu biodiverzity p ři zachování produk čních i mimoproduk čních funkcí krajiny, který je financován Mendelovou Univerzitou v Brn ě.
(P ŘEDNÁŠKA )
Pta čí malárie u dvou hybridizujících druh ů slavík ů
MUNCLINGER P (1), ŠÍMA P (2), SYNEK P (1), ALBRECHT T (1), REIFOVÁ R (1) (1) Katedra zoologie P řF UK v Praze; (2) Katedra parazitologie P řF UK v Praze
Pta čí kontaktní zóny (místa kontaktu areálu dvou p říbuzných druh ů s možností hybridizace) jsou obvykle považovány za bariéry pro ší ření specializovaných parazit ů. V naší studii jsme se zam ěř ili na krevní parazity zp ůsobující „pta čí malárii“ rod ů Plasmodium , Haemoproteus a Lecocytozoon u dvou druh ů slavík ů (slavíka obecného Luscinia megarhynchos a slavíka tmavého Luscinia luscinia ), kte ří se potkávají v široké kontaktní zón ě. Celkem jsme detekovali 16 linií parazit ů, které pravd ěpodobn ě odpovídají r ůzným druh ům. P řekvapiv ě jsme však zjistili, že všechny b ěžné linie jsou ob ěma hostitelskými druhy sdíleny. P řestože se prevalence parazit ů v rámci hostitelského druhu významn ě nelišila mezi r ůznými lokalitami, zkoumané druhy hostitel ů se v prevalenci výrazn ě lišily. Slavík tmavý byl čast ěji parazitován než slavík obecný. Sedm z devíti identifikovaných hybrid ů slavík ů bylo parazitováno liniemi parazit ů b ěžnými u rodi čovských druh ů. Zdá se tedy, že kontaktní zóna má jen velmi malý (pokud v ůbec n ějaký) efekt na výskyt studovaných parazit ů. Prevalence parazit ů je naopak z řejm ě výrazn ěji ovlivn ěna těsnou koevolucí parazita s hostitelem, odlišnými zimovišti, rozdíly v ekologických nárocích hostitel ů nebo kombinací t ěchto faktor ů. (P ŘEDNÁŠKA )
Porovnání biogeografie m řenek rodu Nemacheilus a sekavc ů rodu Pangio z jihovýchodní Asie
MUSILOVÁ Z (1,2), ŠLECHOVÁ V (1), BOHLEN J (1) (1) Laborato ř genetiky ryb, ÚŽFG AV ČR, Lib ěchov; (2) Salzburger Lab, Zoological Institute, Basel University, Switzerland
Mřenky rodu Nemacheilus (s. str.) a sekavci rodu Pangio jsou jen vzdálen ě p říbuzné bentické ryby menšího vzr ůstu a jejich areál výskytu zahrnuje jak pevninskou část jihovýchodní Asie tak i tzv. Sundaland, tedy ostrovy Sumatra, Jáva a Borneo. Geologická minulost této oblasti byla velmi bou řlivá a na podob ě dnešních řek se do zna čné míry podílela zejména kolísající hladina mo ře (neustálé výkyvy v desítkách až stovkách metr ů znamenaly spojování koryt dnes odd ělených řek nebo až ztrátu ostrovního charakteru). Na základě molekulárních dat (sekvence DNA mitochondriálního i jaderného genu) representativního po čtu druh ů jsme
139 Abstrakta p řednášek a poster ů provedli nejprve fylogenetickou a následn ě biogeografickou analýzu t ěchto ryb. Zrekonstruovali jsme pravd ěpodobný scéná ř biogeografické historie obou rod ů v četn ě navržení oblasti výskytu předka. Výsledky biogeografické analýzy obou rodů ukazují n ěkteré shodné rysy – nap říklad vikariance mezi Borneem a dnešním Malajským poloostrovem nebo mezi Borneem a povodím Mekongu. Celkový vzor biogeografie obou rod ů je ovšem odlišný. Zatímco p ředek rodu Pangio žil pravd ěpodobn ě v oblasti dnešního Bornea a Malajského polostrova a do povodí „kontinentálních“ řek Mekong a Chao Phraya se rozší řil pozd ěji, u rodu Nemacheilus se naopak velmi pravd ěpodobn ě p ředek vyskytoval v povodí řeky Mekong (p řípadn ě Chao Phraya) odkud pak kolonizoval bornejské řeky. (P OSTER )
Diurnální zm ěny v produkci trusu u marše Tetrix ceperoi (Orthoptera: Tetrigidae)
MUSIOLEK D, KOČÁREK P Katedra biologie a ekologie, P řF OU, Ostrava
O biologii marší (Tetrigidae) bylo dosud publikováno jen velmi málo informací. Jejich chování a ekologické nároky se do zna čné míry odlišují od ostatních skupin pod řádu Caelifera. Z p ředešlých výzkum ů je známo, že potrava druhu Tetrix ceperoi se skládá p řevážn ě z detritu, řas a pletiv mechorost ů. Chyb ějí však data o diurnálních zm ěnách v p říjmu potravy, trávení a defekaci. V rámci p ředkládaného výzkumu bylo provedeno kvantitativní m ěř ení produkce trusu v čase u 10 jedinc ů T. ceperoi . Sb ěr pomocí automatického za řízení probíhal po dobu 3 dn ů v kv ětnu 2010 za podmínek p řirozen ě kolísající teploty vzduchu a 3 dny v říjnu 2011 v tém ěř konstantní teplot ě. Produkce trusu vykazovala signifikantní rozdíly mezi dnem a nocí. Cirkadiánní oscilace měly maximum kolem poledne, po západu slunce klesla defekace na minimum. Regresní vztah mezi teplotou vzduchu a množstvím vyprodukovaného trusu byl v p řirozen ě kolísající teplot ě siln ě pr ůkazný. Za tém ěř konstantní teploty byla statistická významnost nižší, nicmén ě stále signifikantní. Je však pravd ěpodobné, že teplota není hlavním faktorem ovliv ňujícím defeka ční, resp. potravní aktivitu.
Výzkum byl podpo řen grantem SGS2/P řF/2010 Ostravské Univerzity „Potravní strategie bryofágního hmyzu“.
(P OSTER )
140 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Prostorové uspo řádání suchozemských plž ů na malých plochách
MYŠÁK J, HORSÁK M, SVOBODOVÁ E, CERNOHORSKY N Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno
Hlavním cílem této studie bylo analyzovat prostorové uspo řádání jedinc ů a druh ů suchozemských plž ů na velmi malých plochách (< 1 m 2). Práce si také klade za cíl definovat vzorkovací úsilí (plochu), které by umožnilo vytvá řet spolehlivé a smysluplné odhady druhového bohatosti a abundance terestrických plž ů. Výzkum probíhal ve dvou kontrastních typech prost ředí, a sice v listnatých lesích a bezlesých slatiništích st řední Evropy. Celkem bylo prozkoumáno 29 izolovaných slatiniš ť v oblasti Západních Karpat a 28 p řirozených lesních stanovištích na Morav ě, v obou p řípadech rovnom ěrn ě pokrývajících hlavní ekologické gradienty ve vztahu k diverzit ě malakofauny. Na každé lokalit ě byly vyty čeny a kompletn ě odebrány t ři hnízdovit ě uspo řádané plochy 25×25 cm 2, 50×50 cm 2 a 75×75 cm 2. Zjistili jsme, že lesní malakocenózy jsou v pr ůměru druhov ě bohatší než spole čenstva slatiniš ť. Tento rozdíl je zp ůsoben p ředevším nep řítomností v ětších druh ů plž ů na slatiništích, která obývají signifikantně menší druhy. Jedinci na obou typech biotop ů vykazovali nerovnom ěrnou, shlou čenou disperzi, p řičemž plocha 50×50 cm 2 již byla dostate čná pro spolehlivý odhad abundance pro uvedenou plochu na lesních stanovištích. Ovšem jednici na slatiništích byli i na této ploše více shlou čení, navzdory menší variabilit ě velikostí t ěl přítomných druh ů, a tudíž ani tato plocha nemusí poskytovat velmi přesné informace pro odhad celkových abundancí. Prostorové uspo řádání druh ů bylo na obou biotopech obdobné a plocha 50×50 cm2 se jeví jako dostate čná pro vytvá ření relevantních odhad ů druhové bohatosti suchozemských plž ů na tomto prostorovém m ěř ítku. Po čty druh ů na nejmenších plochách (25×25 cm 2) byly v mnoha p řípadech signifika čně nižší, než by se dalo odvodit na základ ě druhové bohatosti v ětších ploch, takže jsme pro dané m ěř ítko na obou biotopech nezaznamenali tzv. „efekt malé plochy“. (P ŘEDNÁŠKA )
Prostorová kognice pták ů založená na abstraktních zrakových stimulech – porovnání dvou prostorových uspo řádání experimentu
NÁCAR D (1), TESA ŘOVÁ M (1), LANDOVÁ E (2), NEKOVÁ ŘOVÁ T (3), FUCHS R (1) (1) Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Jiho české univerzity, České Bud ějovice; (2) Odd ělení ekologie a etologie, Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta UK, Praha; (3) Laborato ř neurofyziologie pam ěti a výpo četních neurov ěd, Fyziologický ústav AV ČR, Praha
Cílem experimentu je zjistit, zda je sýkora ko ňadra schopna řešit prostorové kognitivní úlohy založené na orientaci pomocí abstraktních vizuálních stimul ů ve Skinnerov ě boxu.
141 Abstrakta p řednášek a poster ů
Experiment porovnává dv ě odlišná prostorová uspo řádání a dva typy vizuálních stimul ů. Odpov ěď ový prostor boxu je tvo řen čty řmi odpov ěď ovými místy rozmíst ěnými do tvaru obdélníku, odm ěň ovanou správnou odpov ědí je klovnutí do odpov ěď ového místa ozna čeného stimulem. V prvním uspo řádání jsou odpov ěď ová místa umíst ěna na prosklené p řední st ěně boxu, stimuly jsou promítány z monitoru za st ěnou a ptáci jsou odm ěň ováni z krmítek na bo ční st ěně boxu. V druhém uspo řádání tvo ří odpov ěď ová místa 4 jamky na podlaze p řekryté listem papíru se zobrazenými stimuly, odm ěnu ptáci získávají po odkrytí papíru p římo v odpov ěď ovém míst ě. Stimuly prvního typu obsahují informaci o konfiguraci prostoru – čty ři bílé kroužky (jeden pro každé odpov ěď ové místo) tvo ří schematickou mapu prostoru, v daný okamžik je jeden z nich vypln ěn a ozna čuje tak místo správné odpov ědi. Druhý typ stimul ů (jiná skupina pták ů) neobsahuje žádnou konfigura ční informaci – každému odpov ěď ovému místu náleží jiný geometrický tvar. V první fázi experimentu byl každý stimulus prezentován v míst ě odpovídajícího odpov ěď ového místa. V druhé fázi byly stimuly umíst ěny do st ředu odpov ěď ového prostoru (konfigura ční stimuly byly zmenšeny), tedy mimo odpov ěď ová místa, ale správnou odpov ědí bylo stále klování do p říslušných odpov ěď ových míst. První fázi zvládli ptáci v obou prostorových uspo řádáních bez komplikací. Druhou fázi byli ptáci schopni řešit na monitoru, pouze pokud byly stimuly v bezprost řední blízkosti odpov ěď ových míst a byla pozorována silná ztráta motivace pták ů reagovat na tyto stimuly. Experimentální uspo řádání s odpov ěď ovými místy na podlaze ješt ě není dokon čeno. Jedna ze sýkor je schopna řešit úlohu se stimuly umíst ěnými blíže st ředu odpov ěď ového prostoru než odpov ěď ovým míst ům a celkov ě je pozorována mnohem menší ztráta motivace pták ů reagovat na stimuly. (P OSTER )
Dawn swarming behaviour of the Leisler’s bat ( Nyctalus leisleri )
NAĎO L (1), KAŠOVÁ M (2), KAŇUCH P (3) (1) Department of Ecology and Environmental Sciences, CPU, Nitra; (2) Institute of Forest Ecology, SAS, Zvolen; (3) Institute of Forest Ecology, SAS, Zvolen
Dawn swarming is an interesting behavioural display reported in many species of bats. However, functions of this phenomenon remain largely unknown. It is mostly expected to facilitate information transfer about roost sites. Using video camera we recorded swarming behaviour of Leisler‘s bat colony during lactation and post-lactation period at the time of morning return to tree roosts (in total 26 hours of observations). We have observed several types
142 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 of behaviour which bats performed before they enter the roost; 1) multiple circling around the roosting tree (overflights before the entrance – tree hollow), 2) brief landing close to the roost entrance followed by departure, and 3) crawling up the entrance. Rarely, we observed two individuals following (close to each other) a common flight path. We analyzed also potential influence of the season and ambient temperature, to test whether such factors can cause observed variability in the frequency of described behavioural displays. (P OSTER )
Všenky (Phthiraptera: Amblycera, Ischnocera) voln ě žijících pták ů v jižním Vietnamu
NAJER T (1), SYCHRA O (1), KOUNEK F (1), NGUYEN MH (2) (1) Ústav biologie a voln ě žijících zví řat, FVHE, VFU Brno; (2) Ústav parazitologie, Institut ekologie a přírodních zdroj ů, Vietnamská akademie v ěd a technologií, Hanoj
Výskyt všenek u voln ě žijících pták ů byl studován při odchytech pták ů ve dnech 9. – 30. 9. 2011 na území NP Cat Tien a NP Binh Chau – Phuoc Buu v jižním Vietnamu. Celkem bylo odchyceno 190 pták ů 43 druh ů v NP Cat Tien a 49 pták ů 18 druh ů v NP Binh Chau. Z odchycených pták ů bylo 212 pták ů 40 druh ů p ěvc ů (Passeriformes) a 27 pták ů 10 druh ů z jiných řád ů než p ěvci. Z celkem 52 pták ů (22 %) 20 druh ů bylo získáno 406 všenek 3 rod ů luptouš ů ( Myrsidea , Menacanthus , Meromenopon ) a 7 rod ů pé řovek ( Brueelia , Penenirmus , Meropoecus , Cuculicola , Philopterus , Alcedoecus , Philopteroides ). Celkem bylo nalezeno 29 paraziticko-hostitelských interakcí, z toho 14 dosud nepopsaných, u nichž se m ůže jednat i o potenciáln ě nové druhy všenek. Za zvlášt ě zajímavý považujeme nález luptouše rodu Myrsidea u loboše červeno černého ( Cymbirhynchus macrorhynchos ), u kterého dosud nebyl výskyt všenek znám. Z celé čeledi lobošovitých (Eurylaimidae) byl zatím popsán pouze jeden druh Myrsidea flavida (Piaget, 1880) z loboše žluto černého ( Eurylaimus ochromalus ), který je znám z Bornea, Sumatry a Malajského poloostrova. U jednoho vyšet řeného loboše byla také nalezena nejvyšší intenzita napadení a to 31 luptouš ů. Nejvyšší prevalence napadení všenkami byla zaznamenána u vlhy hn ědohlavé ( Merops leschenaultii ). Všech 10 vyšet řených pták ů tohoto druhu bylo napadeno celkem 3 druhy všenek, p řičemž pr ůměrná intenzita napadení byla 7,2. Nálezy pé řovek rodu Brueelia a luptouš ů rodu Myrsidea u bulbulce jihoasijského ( Alophoixus pallidus ), bulbul číka šedookého ( Iole propinqua ) a bulbula proužkohrdlého ( Pycnonotus finlaysoni ), které byly popsány v p ředchozích pracích ze severního Vietnamu (Sychra et al., 2009; Najer et al., submitted), potvrdily p řítomnost t ěchto druh ů parazit ů u bulbul ů i v jiných částech jejich areálu rozší ření.
Podpo řeno grantem IGA VFU 74/2011/FVHE. (P ŘEDNÁŠKA )
143 Abstrakta p řednášek a poster ů
Sb ěry klíš ťat v Brn ě v roce 2011 a analýza promo řenosti klíš ťat patogenními spirochétami
NEJEZCHLEBOVÁ H, ŽÁKOVSKÁ A, PECHOVÁ T, RAŠOVSKÁ T, BARTO ŇKOVÁ N Ústav experimentální biologie, P řF MU, Brno
Vzr ůstající po čet pacient ů s onemocn ěním lymeská borelióza nás nutí zamyslet se nad prevencí této nákazy. Možnou cestou je sb ěr klíš ťat v místech, kde obyvatelé s oblibou tráví sv ůj volný čas p ři procházkách a sportovních aktivitách, spojený s následným vyšet řením odchycených jedinc ů na p řítomnost patogenních spirochét ( Borrelia burgdorferi s.l., p ůvodce onemocn ění lymeská borelióza) za pomoci zástinové mikroskopie – DFM. Výzkum v přím ěstském parku Brno – Pisárky byl zapo čat již v roce 1996. V sou časnosti studujeme 2 oblasti v rámci lokality, výsledky jsou uve řej ňovány ve sd ělovacích prost ředních (MF DNES, Blanenský deník, ...). Sb ěry probíhaly na vybrané lokalit ě v Pisárkách v období od b řezna do zá ří 2011. Metodou vlajkování prob ěhlo celkem 20 hodinových sb ěrů, nej čast ěji v týdenním intervalu. Celkový po čet odchycených klíš ťat byl 736, z toho 2 larvy (0 %), 674 nymf (91 %), 34 samic (5 %) a 26 samc ů (4 %). Pr ůměrný po čet klíš ťat za hodinu sb ěru byl 37. Nejvyšší po čet jedinc ů (100) odchycených b ěhem jednoho sb ěru byl zaznamenán 31. 5. 2011, nejnižší byly po čty odchycených jedinc ů ve sb ěrech v b řeznu a zá ří. Promo řenost klíš ťat spirochétami stanovená metodou DFM činila 17 %. V prvních 3 m ěsících (b řezen – kv ěten 2011) bylo v monitorované oblasti odchyceno 296 klíš ťat, zatímco v t ěsn ě sousedící monitorované oblasti o stejné vým ěř e 234 jedinc ů. Promo řenost dosahovala v prvním p řípad ě 19 %, v druhém pouze 6 %. Sledování promo řenosti klíš ťat patogenními spirochétami a následné informování obyvatelstva hraje důležitou úlohu v prevenci nemocí p řenášených klíš ťaty. Získaná data sv ědčí o tom, že výsledky výzkumu se mohou zna čně lišit i v p řípad ě sousedních, velmi si podobných lokalit. U rozsáhlejších území, což je i p řípad p řím ěstského parku Pisárky, je k vytvo ření obrazu o celkové promo řenosti nutno monitorovat více okrsk ů daného území. (P OSTER )
Pro č ťuhýci nevyhání straku od svých hnízd?
NĚMEC M (1), STRNAD M (2), SYROVÁ M (1), POLÁKOVÁ S (1), FUCHS R (1) (1) Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta, Jiho česká univerzita v Českých Bud ějovicích; (2) Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta, Karlova univerzita, Praha
Antipreda ční chování je pro svou energetickou náro čnost a rizikovost situací, p ři nichž se vyskytuje, dob ře uchopitelným nástrojem pro studium rozpoznávacích proces ů a ekologických
144 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 vztah ů zú častn ěných zví řat. Motivaci k tomuto chování lze úsp ěšn ě stimulovat i v p řirozeném prost ředí. Provedli jsme t ři sady experiment ů, při nichž jsme do t ěsné blízkosti hnízd s mlá ďaty ťuhýk ů obecných ( Lanius collurio ) umis ťovali vycpané atrapy predátor ů, r ůzn ě nebezpe čných pro mlá ďata a/nebo dosp ělce. V prvním experimentu byly prezentováni sojka, straka, poštolka, krahujec a kontrolní holub. Dosp ělí ťuhýci jednotlivé vet řelce bezpe čně rozpoznávali. S r ůznou intenzitou úto čili na všechny predátory, krom ě straky. Je p řekvapivé, že a čkoli napadali i krahujce, který je velmi nebezpe čný p ředevším dosp ělc ům, straka, p ředstavující významn ější nebezpe čí pro mlá ďata než pro dosp ělce, byla nálet ů zcela ušet řena a ťuhýci v její p řítomnosti zůstávali pasivn ě sed ět ve v ětších vzdálenostech od hnízda. V druhém experimentu, v n ěmž byly k hnízd ům kladeny atrapy ostatních krkavcovitých (sojka, o řešník, havran, vrána, krkavec, holub), ťuhýci napadali pouze sojku a p řekvapiv ě také malého neškodného o řešníka. Naopak větší, ale neškodný havran napadán nebyl. Nebyli napadáni ani velcí a nebezpe ční vrána a krkavec. V t řetím experimentu byla u hnízda ponechána jen standardn ě velmi intenzivn ě napadaná poštolka a v desetimetrové vzdálenosti byl navíc vystaven druhý vet řelec (straka, sojka, holub nebo nic). Poštolka byla napadána vždy, ovšem v p řítomnosti straky intenzita nálet ů na ní signifikantn ě poklesla. Chování ťuhýk ů za p řítomnosti krkavcovitých lze diskutovat z více hledisek. Ukazuje se však, že straka je ťuhýky vnímána jako specifický predátor, p řed nímž není dobré upozor ňovat na existenci hnízda a jehož z řejm ě není ani efektivní od hnízda vyhán ět. (P ŘEDNÁŠKA )
Jak pavouci kolonizují jámový lom
NOVOTNÁ L, HULA V, ŠŤASTNÁ P Ústav zoologie, rybá řství, hydrobiologie a v čela řství, AF MENDELU, Brno
O faun ě lom ů a jejich d ůležitosti pro p ředevším teplomilné bezobratlé bylo napsáno již mnoho. Ve všech pracích je vyzvednuta d ůležitost nerekultivovaných lom ů či jejich částí. Co však nikdy sledováno nebylo, je zp ůsob, jak tyto organizmy lomy osídlují a jak se liší hustota populací sledovaných druh ů od okraje do st ředu. Cílem naší práce bylo zjistit, jakým zp ůsobem pavouci osídlují vápencový lom a jak se liší hustota populací a druhové spektrum sledovaných druh ů od okraje do st ředu tak, aby bylo zahrnuto i okolí lomu. Toto téma zatím žádný autor nestudoval. Pavouci byli sbíráni pomocí metody zemních pastí v odchytovém intervalu dvou let a termínech od 18.5. do 6.10.2009 a v dalším roce od 28.4. do 6.10.2010. Pro výzkum byla vybrána lokalita vápencového Lesního lomu Hády v katastrálním území části Brna. Celkem bylo odchyceno 397 dosp ělých jedinc ů, kte ří byli determinováni a rozt říd ěni do 43 druh ů a 29 rod ů.
145 Abstrakta p řednášek a poster ů
Druhová diverzita zkoumaného území má od okraje do st ředu lomu klesající trend. Všechny obecné ekologické charakteristiky popisují zm ěnu sm ěrem k centru lomu jako negativní, klesá zastoupení druh ů klimaxových stanoviš ť, druh ů z kategorie RI, ale zárove ň i druh ů expanzivních (E). K nejvýznamn ějším nález ům pat ří objev zranitelných druh ů dle Červeného seznamu – skálovky dalmatské ( Haplodrassus dalmatensis (L. Koch 1866)), skákavky listové ( Pellenes nigrociliatus (Simon 1875)) a skákavky dvouse čné ( Sitticus penicillatus (Simon 1875)). Všechny tyto druhy byly nalezeny pouze na lomových terasách. (P OSTER )
Potravní sít ě mimo řádné složitosti aneb studium biodiverzity tropických les ů
NOVOTNÝ V Entomologický ústav, Biologické centrum AV ČR, České Bud ějovice
Tropické lesy odedávna fascinovaly biology i laiky svoji neuv ěř itelnou biologickou rozmanitostí, v četn ě velkého po čtu rostlinných a živo čišných druh ů jež jsou schopny spolu dlouhodob ě p řežívat v témže ekosystému. Koexistence tisíc ů druh ů ve stejném prost ředí je i výzvou teoretické ekologii, jež se snaží vysv ětlit její mechanismy. V této p řednášce budou pokroky, neúsp ěchy a problémy ekologického studia složitých spole čenstev druh ů tropického lesa a jejich vzájemných potravních vztah ů popsány a ilustrovány na p říkladu našeho studia rostlin a hmyzu na Papui-Nové Guineji. (PLENÁRNÍ P ŘEDNÁŠKA )
Jak se žije v novoguinejském pralese
NOVOTNÝ V Entomologický ústav, Biologické centrum AV ČR, České Bud ějovice
Život v tropickém pralese je zajímavý, ale často jinak, než si p ředstavujeme podle romantizujícího vypráv ění o dobrodružstvích neohrožených cestovatel ů, probíjejících se divokou džunglí, a nebo podle stejně zavád ějících vypráv ěních o život ě domorodých obyvatel prales ů v rovnováze s přírodou. Život v tropických lesích je zajímavý, ale v ětšinou jinak, než si my, Evropané, představujeme. To je nakonec v po řádku, nebo ť Novoguinejci mají podobn ě mylné p ředstavy o život ě v Čechách. A o tom všem bude tato p řednáška. (POPULARIZA ČNÍ P ŘEDNÁŠKA )
146 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Drobní savci r ůzných stanoviš ť zem ědělské krajiny
NYTRA L Ústav zoologie, rybá řství, hydrobiologie a v čela řství, AF MENDELU, Brno
V p řísp ěvku jsou publikována vstupní data o po četnosti drobných savc ů získána za období červenec – prosinec 2011. Drobní savci jsou studováni v obci Petrovice u Karviné v okrese Karviná, Moravskoslezském kraji, obec má vým ěru 2047 ha. Pr ůměrná ro ční teplota vzduchu se pohybuje v rozmezí 7,5 – 8,5 °C a pr ůměrný ro ční úhrn srážek dosahuje 600 – 700 mm, rozp ětí nadmo řských výšek 208 – 272 m. Drobní savci jsou chytáni v 250 m liniích do sklapovacích pastí (50 pastí s rozestupem 5 m) na standardní návnadu. Odchyt probíhá na osmi stálých liniích vždy 3 noci po sob ě. T ři linie jsou umíst ěny v lesích: bu čina ( řídký podrost), mok řadní olšina (bohatý podrost) a m ěkký luh (bohatý podrost) s pastvinou na soutoku řek. Čtvrtá linie prochází nivní loukou, další t ři jsou umíst ěny na polích a poslední je v dvouleté topolové plantáži na okraji rozsáhlých polních celk ů. V p ěti odchytových termínech (v odstupu cca 1 m ěsíce) bylo celkem odchyceno 229 jedinc ů drobných savc ů z čehož 224 (97,8%) tvo řili hlodavci a pouze 5 (2,2%) jedinc ů byli hmyzožravci. Nejvyšší abundanci vykazuje stabiln ě m ěkký luh 117 (51%) jedinc ů, následuje topolová plantáž s 45 (19,7%) jedinci s výrazným výkyvem (42 ks) koncem srpna a zá ří kdy toto území tvo ří po žních jedno z mála refugií. Stabiln ě vyšší po četnost je v mok řadní olšin ě 37 (16,2%) jedinc ů, nižší pak byla na nivní louce s 18 (7,9%) jedinci. V ozimé pšenici pouze 7 (3%) jedinc ů a v bu čin ě 5 (2,2%). Nulová abundance byla zjišt ěna v makovém a kuku řičném poli.
Výzkum byl podpo řen grantem IGA MENDELU TP 5/2011.
(P OSTER )
Kłopot: unikátní čapí kolonie v Polsku!
ONDROVÁ M (1), TRYJANOWSKI P (2), JERZAK L (3) (1) Přírodov ědecká fakulta Univerzity Palackého, Katedra zoologie a ornitologická laborato ř, Olomouc; (2) Uniwersytet Przyrodniczy w Poznaniu, Instytut Zoologii, Pozna ń; (3) Uniwersytet Zielonogorski, Katedra Ochrony Przyrody, Wydzial Nauk Biologicznych, Zielona Gora
Populace čápa bílého ( Ciconia ciconia ) je v Polsku 30 krát v ětší než v České republice. Setkáme se zde s celými čapími koloniemi, tj. n ěkolika hnízdícími páry na menším území (p ř. vesnice). Polské kolonie jsou oproti jiným koloniím (nap ř. špan ělským) naprosto výjime čné – ptáci bývají starší než špan ělští, pravideln ě migrují a kolonie mají mnohem v ětší rozlohu. Především díky tradi čnímu zp ůsobu hospoda ření spolu s vyššími po čty dobytka bývaly čapí kolonie b ěžné.
147 Abstrakta p řednášek a poster ů
Dnes se jedna z mála pravých čapích kolonií nachází v údolí řeky Odry na západ ě Polska ve vesnici Kłopot (GPS: 52°7'53.342"N, 14°42'10.453"E). Do této oblasti se každým rokem vrací hnízdit 19–33 pár ů čápa bílého, což ji řadí mezi jednu z nejv ětších kolonií. Díky tomu je Kłopot lákavý nejen pro turisty, ale i pro pracovníky r ůzných ornitologických ústav ů. Zázemí zde dotvá ří Muzeum Bociana Białeho (http://www.mbb-klopot.bermar.pl/), které je výbornou základnou pro v ědecké výpravy za čápy a zárove ň nepostradatelným prvkem p ři ochran ě a popularizaci tohoto druhu. Umíst ění čapí kolonie p římo ve vsi nabízí ideální podmínky pro v ědecký výzkum, který je zde všeobecn ě podporován nejen místními obyvateli. Pravideln ě se eviduje velikost a produktivita čapí populace spolu s množstvím dalších faktor ů, jako nap říklad zm ěny po četností hnízdních pár ů v kolonii nebo hnízdní úsp ěšnost ve srovnání s ostatními populacemi. Observa ční studie zahrnují teritoriální, neobvyklé a normální chování čáp ů. Samoz řejm ě zde probíhají i dlouhodobé a detailní výzkumy čapí fenologie. A také biochemické analýzy krve (krevní bakterie, m ěnící se hladiny hormon ů, aktivita nejr ůzn ějších enzym ů apod.) výrazn ě přispívají k hlubšímu porozum ění řady d ůležitých otázek. Kłopotská kolonie se nadále rozr ůstá a to díky spolupráci obyvatel vesnice, pracovník ů Muzea Bociana Białeho a jiných vzd ělávacích a zájmových institucí, kte ří se podílejí na tvorb ě a instalaci nových hnízdních podložek. Dále se zde usiluje o zlepšování ekologických podmínek spoluprací se zem ědělci a samoz řejm ě neustálou popularizaci druhu. (P OSTER )
Vliv ekologických faktor ů na složení spole čenstva málošt ětinatých opaskovc ů „Oligochaeta“ (Clitellata) v rybni čním ekosystému
OŠLEJŠKOVÁ M, SCHENKOVÁ J, SYCHRA J Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno
Málošt ětinatí opaskovci z r ůzných ekosystém ů jsou nestejnom ěrn ě zpracováni a práv ě ve stojatých vodách jim dosud nebyla v ěnována dostate čná pozornost. Hlavním cílem této studie bylo popsat druhovou strukturu taxocénu „Oligochaeta“ a vyhodnotit závislost jeho distribuce na ekologických faktorech (pr ůhlednost a hloubka vody, množství chlorofylu a, délka linie rákosin, rozloha rákosin, vodivost a další) v rybnících. Faktorem, který nás z hlediska tohoto výzkumu zajímal nejvíce, byla velikost a složení rybí obsádky a její p řípadný vliv na charakter rybníka a na habitaty osídlené málošt ětinatci. Jednotlivé rybníky disponovaly r ůznou obsádkou: zcela bez násady, pouze kap ři nebo ryby r ůzného stá ří i druhu. Odb ěry prob ěhly na ja ře a na podzim roku 2006. V rámci studie byly sledovány dv ě rybni ční soustavy, na Českomoravské vrchovin ě a na jižní Morav ě, přičemž vzorkováno bylo
148 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 celkem 13 rybník ů. Na každém rybníce byly vzorky odebírány kvantitativními metodami ve dvou odlišných mezohabitatech: litorálu s emezními porosty makrofyt (Gerking ův rámový odb ěrák) a profundálu, tedy pásma pod volnou hladinou (Ekman – Birge drapák). Celkem bylo ur čeno 37 druh ů málošt ětinatých opaskovc ů, které náleží do 4 čeledí. V litorálu byl často nacházen doposud vzácný druh Haemonais waldvogeli , v profundálu pak vzácný druh Aulodrilus pigueti . Druhová data, prom ěnné prost ředí a rybí obsádka byly analyzovány vícerozm ěrnými metodami. Z výsledk ů analýz vyplývá, že málošt ětinatí opaskovci citliv ě reagují na odlišné podmínky v rybnících i jednotlivých mezohabitatech. Jejich distribuci nejvíce ovliv ňovala hloubka v míst ě odb ěru, relativní délka linie rákosin (%), pr ůhlednost a konduktivita vody. A čkoliv nebyla nalezena p římá závislost mezi velikostí rybí obsádky (kg ryb/ha) a složením spole čenstva málošt ětinatc ů, tato pozitivn ě korelovala s množstvím chlorofylu a a negativn ě s pr ůhledností vody. (P ŘEDNÁŠKA )
Wax moth ( Galleria mellonella ) as a bio-indicator model in ecotoxicological studies on cadmium
PANZARINO O (1), DOBEŠ P (2), VOJTEK L (2), VOSTAL K (2), BARI G (1), DE LILLO E (1), HYRŠL P (2) (1) Department of Biology and Chemistry of Agro-Forestry and Environment, University of Bari, Italy; (2) Department of Animal Physiology and Immunology, Institute of Experimental Biology, Masaryk University,Brno
The proposed research is to select and set up a battery of biomarkers to be applied on the wax moth ( Galleria mellonella ) as an environmental indicator for assessing the toxicity of cadmium-contaminated areas. This insect specie is traditionally used as a model in many biological and ecological studies because of its easiness breeding in laboratory, repeated generations during the year and its plasticity for developing and optimizing eco-toxicological assays. It is reasonable that multiple bioassays may provide more reliable data to evaluate simultaneously the effects of the environmental conditions on several biological parameters avoiding false positive/negative results. We suppose that antioxidant and detoxification systems play an important role in the defense mechanisms against cadmium and other xenobiotics which endogenously produce reactive oxygen species (ROS) in several insects. Therefore, the activities of superoxide dismutase (SOD), catalase (CAT), glutathione-S-transferase (GST), the content of malondialdehyde (MDA) and ROS production were tested in sixth larval instar of wax moths fed with artificial diet containing 10 and 100 ppm of cadmium.
149 Abstrakta p řednášek a poster ů
Cadmium contamination resulted in changes of haemolymph enzymatic activities. The activities of SOD and GST were higher in cadmium-treated groups compared to untreated and the content of MDA (indicator of oxidative stress) gave the same results. On the other hand, the activity of CAT showed a slight decrease after cadmium treatment. The production of hydrogen peroxide analyzed by the Amplex Ultra Red assay showed a decrease in cadmium-treated groups compared to untreated. Cadmium reduced larval weight in both applied concentrations and larvae treated by 100 ppm of cadmium showed also a delay in their development. The SOD, GST, CAT and MDA biomarkers showed certain sensitivity to cadmium. We infer from these findings that dietary cadmium activates insect antioxidant enzymatic responses. (P OSTER )
Hnízdní ornitocenózy p řírodních a p řirozených les ů Moravskoslezských Beskyd v letech 1983 – 1996
PAVELKA K Muzeum regionu Valašsko, odborné odd ělení Valašské Mezi říčí
Pta čí spole čenstva byla zkoumána kombinovanou mapovací metodou na osmi plochách velikosti od 5 do 20 ha. Sledování probíhalo souvisle v period ě od t ří do deseti let v lesních porostech na Bumbálce a v h řebenových částech masív ů Radhoš ťské hornatiny (Radhošt, Čert ův mlýn a Kn ěhyn ě). Nadmo řská výška sledovaných ploch je od 700 m n.m. až do 1 256 m n.m. Lesní porosty jsou p řírod ě blízké až p řírodní, ve vrcholových partiích horských masív ů rozvoln ěné. Jedná se o t ři základní lesní typy dle Zlatníka (1966): jedlobu činu 5. vegeta čního stupn ě, horskou bu činu 6. vegeta čního stupn ě a horskou smr činu 7. veget. stupn ě. V jedlobu čin ě kolísala denzita od 48,0 do 57,5 pár ů/10 ha (pr ůměr 51,2 pár ů), po čet hnízdících druh ů v jednotlivých letech kolísal od 21 do 26. Eudominantními druhy byly Fringilla coelebs , Erithacus rubecula a Parus ater , jako dominantní druhy byly klasifikovány Certhia familiaris a Sitta europaea . Jako význa čné druhy tohoto typu lesa lze klasifikovat Phylloscopus sibilatrix (4,9 %) a Ficedula parva (4,8 %), ze šplhavc ů Dryocopus martius a Dendrocopos leucotos . V horské bu čin ě bylo zjišt ěno v r ůzných letech od 48,0 do 63,5 pár ů pták ů/10 ha (pr ůměr 54,0), po čet druh ů kolísal od 12 do 17 (pr ůměr 14,7). Eudominantními druhy byly Fringilla coelebs , Prunella modularis a Erithacus rubecula , druhy dominantními Sylvia atricapilla , Parus ater , Troglodytes troglodytes , Phylloscopus collybita a Phoenicurus phoenicurus . V p řírodní smr čin ě se vyskytovalo od 40,0 do 68,0 pár ů/10 ha (pr ůměr 51,4), po čet hnízdících druh ů v jednotlivých letech kolísal od 10 do 17 (pr ůměr 12,1). Eudominantními druhy byly F. coelebs , P. modularis a S. atricapilla ; dominantními druhy pak E. rubecula a P.
150 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 ater . Jako indika ční druhy p řírodních smr čin lze považovat druhy Pyrrhula pyrrhula , Regulus regulus a Carduelis spinus . Ojedin ěle byl zjišt ěn Picoides tridactylus . Na h řebenových plochách bylo zjišt ěno velké kolísání po čtu zjišt ěných druh ů i celkové po četnosti hnízdních spole čenstev. (P OSTER )
Zm ěny hnízdní avifauny na rybnících v CHKO Pood ří za poslední desetiletí (p ředb ěžné výsledky)
PAVELKA K (1,2), KOŠ ŤÁL J (3), POSPÍŠIL J (4), NĚME ČKOVÁ I (5), KRE ČMER P (6) (1) Muzeum regionu Valašsko, pracovišt ě Valašské Mezi říčí; (2) Slezská ornitologická spole čnost, pobo čka ČSO v Ostrav ě; (3) Kop řivnice; (4) Ostrava; (5) Ostrava; (6) Bartošovice na Morav ě
Byly sledovány všech šest hlavních rybni čních soustav v oblasti. Jde celkem o 53 rybník ů s rozlohou 693 ha. Hnízdní avifauna byla sledována od b řezna do poloviny července zhruba ve 14 denních intervalech. Po čet hnízdících pár ů byl stanoven dle po čtu samic nebo dvojic pták ů vyskytujících se na za čátku hnízd ění jednotlivých druh ů. U druh ů skryt ě hnízdících byl považován ozývající se samec nebo jedinec zjišt ěný v dob ě hnízd ění za pravd ěpodobn ě hnízdící pár. Za sledované období byly zaznamenány u n ěkterých druh ů výrazné zm ěny v po četnosti. Mezi znateln ě ubývajícími druhy jsou potápka malá, kop řivka obecná, potápka mal. O více než třetinu poklesly na konci desetiletí po čty hnízdících pár ů u motáka pochopa, kop řivky obecné a potápky malé. Po čet pár ů lysky černé a racka chechtavého se snížil o jednu čtvrtinu.. Stavy potápky černokrké, poláka velkého a kachny divoké jsou kolísavé. Stavy u buka če velkého byly ke konci období na minimu, naopak u buká čka velkého vzrostly. Naopak u n ěkterých druh ů došlo ke zvýšení po četních stav ů. Týká se to p ředevším husy velké a zrzohlávky rudozobé, jejichž populace vzrostla více než trojnásobn ě. Šedesátiprocentní zvýšení jsme zaznamenali u potápky rohá če, o polovinu vzrostl po čet hnízdících pár ů labut ě velké. Nov ě hnízdícími druhy jsou kvakoš no ční a mor čák velký (prokázané hnízd ění). Naopak na hranici vymizení je hohol severní, čírka modrá a lži čák pestrý. V hnízdním období byla zjišt ěna v jednom roce sledování p řítomnost je řába popelavého, husice liš čí i poláka malého. Enormní pokles po četnosti byl u mnoha druh ů zjištěn v chladném a deštivém roce 2010, proto byly pro srovnání použity údaje z roku 2009. V záv ěru p řednášky budou diskutovány některé metodické problémy p ři zjiš ťování objektivit ě blízkých hnízdních stav ů nenápadných druh ů a také nesnadné stanovení p říčin zm ěn po četnosti u v ětšiny druh ů. (P ŘEDNÁŠKA )
151 Abstrakta p řednášek a poster ů
The effect of Hantavirus infection on the bank vole metabolic rates
PAVLU ČÍK P (1), TREBATICKÁ L (2,3), PERÄLÄ K (4), SUNDELL J (3), TKADLEC E (1,5) (1) Dept. Ecol. Env. Sci., Palacky University, Olomouc; (2) Finnish Forest Research Institute, Vantaa, Finland; (3) Lammi Biological Station, University of Helsinki, Finland; (4) Department of Ecology and Environmental Sciences, University of Jyväskylä, Finland; (5) Institute of Vertebrate Biology, Academy Sci CR, Brno
Hantaviruses, RNA viruses in the Bunyaviridae family, can cause serious kidney or lung diseases to human. Every Hantavirus species has its unique rodent host and is spread by its host’s droppings. Hantavirus species called Puumala (PUUV) occurs in most European countries and can cause hemorrhagic fever with renal syndrome (HFRS). The bank vole (Myodes glareolus ) is a common Eurasian forest rodent that acts as a reservoir for the PUUV. The aim of this study was to determine if presence of PUUV can increase vole metabolic rate, which could lower survival of infected voles. Voles were live trapped during the summer 2011 in forest near Lammi, Finland. Blood samples were analyzed in the lab with immunofluorescence antibody test (IFA). New trapped individuals were brought into laboratory to measure their basal and maximum metabolic rate (evoked by forced running) by open-flow respirometry. Out of the 70 voles measured, 24 were infected by PUUV. We did not observe any impact of infection on metabolic rate. It seems that PUUV does not affect vole’s fitness at least in our laboratory conditions. On the other hand, this virus could affect vole fitness in winter conditions with lack of food but testing of this would need different type of experiment. (P OSTER )
Ší ření nep ůvodních druh ů v České republice: tmavoretka b ělavá ( Monacha cartusiana ) a páskovka hajní ( Cepaea nemoralis ): areálové zm ěny v pr ůběhu posledních 110 let
PELTANOVÁ A (1), JUŘIČKOVÁ L (2), DVO ŘÁK L (3) (1) Univerzita Karlova, P řírodov ědecká fakulta, katedra ekologie, Praha; (2) Univerzita Karlova, Přírodov ědecká fakulta, katedra zoologie, Praha; (3) M ěstské muzeum Mariánské Lázn ě, Mariánské Lázn ě
Tmavoretka b ělavá ( Monacha cartusiana ) je p ůvodem mediteránní druh, jehož výskyt byl na území České republiky poprvé doložen koncem 19. století (okolí Hustope čí, Morava). První doložený výskyt v Čechách (Žatecko) je znám z poloviny t řicátých let 20. století. V padesátých a šedesátých letech bylo zaznamenáno množství nových lokalit v oblasti jihovýchodní Moravy a další sporadické výskyty p ředevším ve východních Čechách. Od konce devadesátých let pokra čuje postupná expanze druhu po celém území republiky v četn ě klimaticky mén ě příhodných oblastí.
152 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Páskovka hajní ( Cepaea nemoralis ) je atlantickým prvkem, jehož výskyt na území ČR popisují první malakologické publikace z čty řicátých let 19. století. Poprvé se objevuje v severních Čechách (p řichází pravd ěpodobn ě z německé strany hranic) a dále rozši řuje sv ůj areál přes st řední Čechy na západní Moravu. Další izolované výskyty jsou pravd ěpodobně propojeny s populacemi v okolních státech: jiho česká a jihomoravská s rakouským p ůvodem, západo česká s n ěmeckým (bavorským) p ůvodem. V posledních deseti letech je, stejn ě jako u p řecházejícího druhu, zaznamenán vyšší po čet nových lokalit. Interpretace distribu čních trend ů obou druh ů je založena na pom ěru v sou časnosti obývaných kvadrát ů (perioda 1990–2010) ku kumulativnímu po čtu všech obývaných kvadrát ů (perioda 1900–2010). Dle výsledk ů provedené analýzy lze oba dva druhy považovat za expandující. Zatímco tmavoretka b ělavá dynamicky m ění sv ůj areál v čase i prostoru (obecn ě lze říci, že starší lokality udávané ješt ě v padesátých a šedesátých letech vymizely a byly nahrazeny novými výsadky – předpoklad odlišného p ůvodu sou časných populací ov ěř í až probíhající genetické studie), páskovka hajní se kontinuáln ě ší ří do širokého okolí svých stabilních populací. (P OSTER )
Polymorfismus a potravní teritoria u mravence lužního ( Liometopum microcephalum )
PETRÁKOVÁ L, SCHLAGHAMERSKÝ J Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno
Mravenec lužní je teplomilný druh vytvá řející mraveništ ě uvnit ř kmen ů letitých, ale vitálních strom ů. Díky své agresivit ě a vysokému po čtu d ělnic v koloniích jsou schopni bránit před konkurenty potravní stromy uvnit ř svých teritorií. O charakteru jejich kolonií není mnoho známo. D ělnice jsou variabilní ve velikosti, a to jak v rámci stanovišt ě, tak i mezi stanovišti. Cílem studie bylo ur čit rozsah variability ve velikosti d ělnic a stupe ň polymorfismu a zjistit případný vztah velikosti d ělnic k velikosti teritoria. Lze p ředpokládat, že plocha teritoria souvisí jak s velikostí kolonie, tak s jejím stá řím, tedy s charakteristikami, které jsou obtížn ě m ěř itelné. Vzorkovali jsme celkem 15 kolonií z p ěti lokalit na jižní Morav ě v okolí B řeclavi. V blízkosti pěti kolonií sídlily kolonie konkuren čně silných druh ů mravenc ů, dalších p ět kolonií se nacházelo poblíž jiných kolonií mravence lužního a zbývajících p ět kolonií nem ělo ve svém okolí mraveništ ě potenciálního konkurenta. Z každé kolonie jsme zm ěř ili celkem 150–200 dělnic – měř ena byla maximální ší řka hlavy a délka zadního stehna. P ři každém vzorkování jsme zakreslili plochy teritorií a stanovili jejich velikost. Skupiny d ělnic jsme pak porovnávali pomocí neparametrických test ů a sestrojili model závislosti pr ůměrné velikosti d ělnic v kolonii
153 Abstrakta p řednášek a poster ů na ploše teritoria. Bylo zjišt ěno, že prom ěnlivost ve velikosti d ělnic je kontinuální – nepotvrdili jsme existenci diskrétn ě odd ělených d ělnických kast. Uvnit ř každé kolonie jsme nalezli velké rozp ětí velikostí d ělnic. U zkoumaných kolonií jsme potvrdili nižší typ polymorfismu, a to jednoduchou až difázickou allometrii. Mezi skupinami d ělnic pohybujících se na hnízdním strom ě, 5–10 m od hnízdního stromu a na hnízdním strom ě po vyvolaném útoku na konkurenta nebyl zjišt ěn statisticky významný rozdíl v jejich velikosti. Dělnice sbírané na ja ře byly pr ůkazn ě v ětší než d ělnice sbírané v lét ě. Nalezli jsme pozitivní vztah mezi velikostí d ělnic a plochou potravního teritoria. (P ŘEDNÁŠKA )
Dynamika produkce alergenních protein ů skladištním rozto čem Tyrophagus putrescentiae
PETROVÁ D (1,2), HUBERT J (2,3), ERBAN T (2,3) (1) Katedra ochrany rostlin, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdroj ů, Česká zem ědělská univerzita, Praha; (2) Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Odd ělení ochrany zásob a bezpe čnosti potravin, Praha; (3) Medicínské centrum Praha, s.r.o., Praha
Skladištní rozto či škodí nejen žírem, ale produkují, podobn ě jako prachoví rozto či, alergeny a jiné zdraví nebezpe čné látky. Za hlavní alergeny jsou u rozto čů považovány trávicí enzymy, které jsou ší řeny do okolí za života jedince. Jedním z nejvýznamnějších skladištních rozto čů je Tyrophagus putrescentiae , který často napadá potraviny a krmivo pro domácí zví řata. Zvlášt ě v krmivu pro psy p ředstavuje velký problém nejen z pohledu ekonomického, ale i veterinárního. Byly zjišt ěny popula ční r ůsty T. putrescentiae na psích granulích v celku, v rozm ěln ěné podob ě, a také na čty řech typech granulí, které byly obsažené ve vybraném balení. Výsledky biotest ů potvrdily, že rozto či rostli signifikantn ě rychleji na rozm ěln ěné potrav ě, než na granulích v celku. Popula ční r ůst rozto čů byl porovnán s hodnotami popula čního r ůstu rozto če na jiné potrav ě, a to na je čmeni. Zjišt ěný popula ční r ůst na je čmeni vyšší než populační r ůst na granulích pro psy. Dále byla pomocí enzymatické analýzy sledována produkce proteolytických enzym ů T. putrescentiae na psích granulích. Obecná proteolytická aktivita v testovaném pufru vykázala nejvyšší aktivitu p ři pH 5,75, 6,75 a 8.00. Pomocí specifických substrát ů (ZRRpNA, AAPpNA a BApNA) a inhibitor ů (TLCK, TPCK a E64) a aktivátoru (TCEP) jsme charakterizovali aktivity specifických proteáz v pH 5,75, 6,75 a 8,0. Pomocí fluorescen čních substrát ů AAPMC, BAAMC, ZRRMC, AAMC a inhibitor ů TPCK, E64, TLCK, byly identifikovány izoformy v zymogramech. V exkrementech rozto čů Byla prokázána p řítomnost velké aktivity trypsinu a chymotrypsinu a malé aktivity cathepsinu B. Zjišt ěné výsledky obohacují naše znalosti o
154 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 fyziologii trávicích enzym ů T. putrescentiae a zvýraz ňují alergenní význam T. putrescentiae a jeho nebezpe čnost p ři kontaminaci psích granulí.
Tato práce byla financována z projektu COST CM0804, číslo projektu OC10019.
(P OSTER )
Výzkum jako smysluplné (?) hobby aneb výhody a úskalí ob čanské v ědy na p říkladu projektu Ná řečí českých strnad ů
PETRUSKOVÁ T (1), DIBLÍKOVÁ L (1), SVOBODA J (1), VERMOUZEK Z (2), PROCHÁZKA P (3), PETRUSEK A (1) (1) Katedra ekologie P řF UK v Praze; (2) Česká spole čnost ornitologická, Praha; (3) Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Brno
Stále čast ěji se v posledních letech setkáváme s v ědeckými projekty zapojujícími do svého výzkumu ve řejnost. Pro tuto spolupráci, v angli čtin ě ozna čovanou pojmem citizen science, se v češtin ě za číná vžívat termín ob čanská v ěda. Zapojení laik ů má velkou výhodu, pot řebujeme-li s minimálními náklady v krátké dob ě získat co nejv ětší množství relativn ě jednoduchých dat. Základní vlastností dobrého projektu však musí být p řínos pro ob ě skupiny – dobrovolníky i odborníky. Nezbytná je atraktivní propagace projektu i srozumitelné a jednoduché návody ke sb ěru dat. Možná nejd ůležit ější je však zp ětná vazba k ú častník ům projetu – rychlá komunikace a zejména v časné p ředvedení výsledk ů prokazující, že jejich práce m ěla smysl. Nám se v roce 2011 poda řilo zrealizovat relativn ě úsp ěšný projekt Ná řečí českých strnad ů, v n ěmž bylo úkolem dobrovolník ů nahrávat na b ěžn ě dostupné p řístroje zp ěv strnada obecného. Projekt byl naplánován tak, aby se mohl zapojit tém ěř každý disponující kvalitn ějším mobilem, fotoaparátem, digitální kamerou či diktafonem. Propagace projektu probíhala pomocí internetu, tisku, rozhlasu i televize. Cíl – zjistit, zda naším územím prochází hranice dvou hlavních dialektových skupin strnadího zp ěvu – se poda řilo splnit a pro analýzu se získalo p řes 900 nahrávek (viz abstrakt a poster L. Diblíkové). Po čet zapojených ú častník ů se nicmén ě pohyboval pouze v řádu desítek a nepoda řilo se úsp ěšn ě oslovit n ěkteré skupiny, nap ř. studenty st ředních škol a jejich pedagogy. D ůkazem relativní úsp ěšnosti projektu je nicmén ě to, že zájem dosud zapojených dobrovolník ů stále trvá, a navíc se ozývají mnozí další, kte ří by cht ěli za čít nahrávat v p říští sezón ě. Proto budeme v projektu pokra čovat, p řičemž jeho propagaci i logistiku vylepšíme na základ ě dosavadních zkušeností. V našem p řísp ěvku bychom rádi upozornili na velký potenciál, který mohou projekty ob čanské v ědy p řinášet – krom získání množství kvalitních dat lze zárove ň propagovat principy a význam v ědy jako takové. (P ŘEDNÁŠKA )
155 Abstrakta p řednášek a poster ů
Karyotypová diferenciace alpských štír ů podrodu Alpiscorpius (Scorpiones: Euscorpiidae)
PLÍŠKOVÁ J (1), VALLO P (2), KOVA ŘÍK F (1), ŠŤÁHLAVSKÝ F (1) (1) Katedra zoologie P řírodov ědecké fakulty Univerzity Karlovy, Praha; (2) Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Brno
Řád štír ů (Scorpiones) pat ří z cytogenetického hlediska k mén ě prozkoumaným skupinám organizm ů. To ostatn ě potvrzuje i fakt, že v dnešní dob ě jsou nám známy karyotypy p řibližn ě 77 druh ů, což jsou pouhá cca. 4 % z celkového po čtu druh ů popsaných. P řestože se jedná o skupinu s výraznou karyotypovou variabilitou v rozsahu diploidního po čtu 5 až 175 chromozom ů, a to i v rámci jednotlivých studovaných druh ů, nebyly tyto rozdíly nikdy vztaženy ke genetické diverzit ě a evolu čním vztah ům. Zjišt ěná vnitrodruhová variabilita karyotyp ů tak m ůže ve skute čnosti odrážet i mezidruhové rozdíly u prozatím nerozlišených taxon ů. Z tohoto d ůvodu jsme se soust ředili na analýzu a porovnání karyotyp ů evropských štír ů druhového komplexu Euscorpius (Alpiscorpius ) germanus (Euscorpiidae), jejichž druhový status byl bezpe čně potvrzen teprve p řed deseti lety pomocí molekulárních znak ů. Genetické analýzy provedené na jedincích náležících do tohoto komplexu, kte ří se vyskytují v oblasti Alp, prokázaly existenci tří druh ů: E. alpha , E. gamma a E. germanus . P řestože máme k dispozici zatím pouze p ředb ěžné výsledky, naše dosavadní porovnání karyotyp ů tomuto rozd ělení odpovídá. Karyotypy všech t ří analyzovaných taxon ů se vzájemn ě liší a jejich zjišt ěné diploidní po čty jsou 58, 60 a 82. (P OSTER )
Struktura a diverzita pta čích spole čenstev starých ovocných sad ů
PODÁVKOVÁ A (1), ZASADIL P (2), HORÁK J (3) (1) Katedra ekologie, Fakulta životního prost ředí, Česká zem ědělská univerzita v Praze; (2) Katedra ekologie, Fakulta životního prost ředí, Česká zem ědělská univerzita v Praze; (3) Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. (VÚKOZ), Pr ůhonice
Staré ovocné sady jsou již po staletí charakteristickou sou částí kulturní krajiny st řední Evropy. P ředstavují vhodné prost ředí pro řadu zajímavých druh ů pták ů. Vzhledem k tomu, že mají často ekotonální charakter, setkávají se zde druhy lesních biotop ů s druhy zem ědělské krajiny. I tyto biotopy jsou dnes ohroženy jejich likvidací, zm ěnou využívání či naopak zanedbáním a následným zar ůstání náletovými d řevinami. Cílem této práce je charakterizovat spole čenstva starých ovocných sad ů, hledat vztah mezi strukturou a diverzitou pta čího spole čenstva a charakterem biotopu, Ptáci jsou užite čným indikátorem zm ěn stavu prost ředí. Pro analýzu pta čího spole čenstva bylo vybráno celkem 68 starých sad ů v oblasti Vysokomýtska (celková velikost zkoumaného území je cca 380 km 2). Ve st ředu každého sadu byl vymezen čtverec 50 x 50 m, ve kterém byly pomocí tzv. zrychlené mapovací metody zjiš ťovány
156 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 kvalitativní a kvantitativní charakteristiky pta čích spole čenstev. V hnízdní sezón ě 2011 byly na každé lokalit ě provedeny celkem t ři kontroly (duben, kv ěten), všechny v časných ranních hodinách. Jako výsledná abundance byl brán nejvyšší zjišt ěný po čet ze t ří provedených kontrol. Pro výzkum byly zvoleny r ůzné typy sad ů z hlediska velikosti, druhového složení d řevin, stá ří, zp ůsobu obhospoda řování, umíst ění v krajin ě, okolních biotop ů a izolovanosti. Na sledovaných lokalitách bylo takto zjišt ěno celkem 801 pár ů 51 druh ů pták ů. Nejpo četn ějšími druhy byly sýkora ko ňadra ( Parus major , dominance = 11,5 %) a špa ček obecný ( Sturnus vulgaris , dominance = 10,1 %). Dalších p ět druh ů m ělo dominanci v ětší než 5 %, šlo o sýkoru mod řinku (Parus caeruleus ), kosa černého ( Turdus merula ), vrabce polního ( Passer montanus ), p ěnkavu obecnou ( Fringilla coelebs ) a p ěnici černohlavou ( Sylvia atricapilla ). Podle p ředb ěžných výsledk ů druhové složení d řevin vysv ětluje 55% závislosti výskytu druh ů z celkové variance a st řáří d řevin vysv ětluje 40 % variance. (P ŘEDNÁŠKA )
Husy ve m ěstech
PODHRAZSKÝ M (1), MUSIL P (1,2), MUSILOVÁ Z (1), BERGMANN P (3) (1) Katedra zoologie, P řf UK, Praha; (2) Fžp, Česká zemědělská univerzita v Praze; (3)Praha
V posledních letech narostl po čet pozorování hus (husy velké, husy b ělo čelé a husy polní) vyskytujících se ve m ěstech. N ěkteré autory tento fakt vedl k záv ěru, že se u hus za čala projevovat synantropizace, jako u labutí v druhé polovin ě 20. století. Pracovali jsme s daty z databáze ČSO, avif.birds.cz, Mezinárodního s čítání vodních pták ů (IWC), Monitoringu zimujících hus, Monitoringu pohnízdních shromaždiš ť hus a údaji, které nám zaslali jednotliví pozorovatelé. Nashromáždili jsme celkem 204 pozorování. 134 od husy velké, 53 od husy b ělo čelé a 17 od husy polní. 100% pozorování husy polní a 85 % pozorování husy bělo čelé spadá do období, kdy se na našem území vyskytují táhnoucí a zimující husy (listopad – únor). Pokud bylo u pozorování uvedeno stá ří husy, tak se ve v ětšin ě p řípad ů jednalo o mladého ptáka v první zim ě. Často se pozorovatelé shodovali v nízké únikové vzdálenosti až krotkosti t ěchto hus. Vzhledem k zanedbatelnému po čtu chovatel ů hus polních a b ělo čelých ( ČSCH, fauna) a období pozorování hus lze vylou čit, že by se jednalo o ptáky uniklé ze zajetí. Tohoro ční ptáci se učí tahovou cestu od rodi čů tím, že spole čně letí na zimovišt ě a částe čně se vrací na hnízdišt ě. Tyto dva druhy hus hnízdí v tund ře a tajze. Lze usuzovat, že v ětšina pozorovaných hus polních a bělo čelých, jsou housata, která se ztratila rodin ě.
157 Abstrakta p řednášek a poster ů
Husy velké jsou ve m ěstech zaznamenávány v pr ůběhu celého roku. Nejvíce pozorování spadá do prosince – března (84%). Jedná se jak o mladé, tak o staré ptáky, jejichž úniková vzdálenost je nízká. Husy velké jsou na rozdíl od p ředešlých dvou druh ů hus pom ěrn ě často chované, krom ě toho jim lidé v n ěkterých hnízdních oblastech vybírají vejce a líhnou si je doma. Část t ěchto pták ů unikne a zapojí se do divoké populace. Ptáci vyskytující se ve m ěstech m ůžou mít tento původ. (P ŘEDNÁŠKA )
Chromozomální evoluce u gekon ů (Squamata: Gekkota): kombinace fylogenetického a molekulárn ě-cytogenetického p řístupu
POKORNÁ M (1,2), KOUBOVÁ M (1), KRATOCHVÍL L (1) (1) Katedra ekologie, P řírodov ědecká Fakulta, Univerzita Karlova v Praze; (2) Ústav živo čišné fyziologie a genetiky, AV ČR, Lib ěchov
Gekoni jsou celosv ětov ě rozší řenou skupinou šupinatých plaz ů zahrnující tém ěř 1400 popsaných druh ů. Vykazují variabilitu v po čtu i morfologii chromozom ů, evoluce karyotyp ů však dosud nebyla studována fylogenetickými srovnávacími metodami a molekulárn ě- cytogenetickými p řístupy v rámci celé skupiny. Provedli jsme proto fylogenetickou analýzu publikovaných dat karyotyp ů gekon ů. Ta ukázala, že ancestrální karyotyp obsahoval pouze akrocentrické chromozomy, jejichž po čet byl patrn ě 2n=38. Sesterská skupina gekon ů, Unidentata (zahrnuje nap říklad leguány, agamy, hady, ješt ěrky či scinky), má v ancestrálním karyotypu metacentrické chromozomy. Roz řešení ancestrálního karyotypu gekon ů je tedy důležité pro rekonstrukci ancestrálního karyotypu šupinatých plaz ů. Pomocí hybridizace celochromozomálních sond z gekona Gekko japonicus na metafázní chromozomy zástupc ů jednotlivých čeledí gekon ů (Diplodactylidae, Pygopodidae, Eublepharidae, Phyllodactylidae a Gekkonidae) jsme testovali, jaká je dynamika karyotypových p řestaveb a jaké chromozomální mutace se uplat ňovaly b ěhem evoluce celé skupiny Gekkota. P řestože se jednotlivé linie odd ělily již b ěhem k řídy, analýzy ukázaly, že syntenie jednotlivých částí genomu jsou zna čně konzervativní a že v rámci skupiny bylo jen málo p řestaveb mezi chromozomy. Dokumentovali jsme fúze i d ělení chromozom ů, pozoruhodné je, že pom ěrn ě časté byly vnitrochromozomální přestavby (zm ěny polohy centromery či pericentrické inverze) vedoucí ke zm ěně tvaru chromozomu z akrocentrického až na metacentrický. Výsledky dokládají, že i tato starobylá a zna čně diverzifikovaná skupina má výrazn ě konzervativní karyotypy stejn ě jako ostatní linie plaz ů v četn ě pták ů. (P ŘEDNÁŠKA )
158 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Koexistence a rozd ělení potravních nik t ří blízce p říbuzných druh ů afrických halan čík ů – odpov ěď z analýzy stabilních izotop ů
POLA ČIK M (1), BLAŽEK R (1), HARROD C (2), REICHARD M (1) (1) Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Brno; (2) Queen's University, School of Biological Sciences, Belfast, UK
Mělké efemerní t ůně africké savany p ředstavují prostorov ě zna čně omezený habitat. I tento malý ekosystém je však trvalým domovem n ěkolika druh ů anuálních ryb, často se vyskytujících sympatricky. V mozambické savan ě se v jedné t ůni b ěžn ě vyskytují až t ři p říbuzné druhy halan čík ů rodu Nothobranchius – N. furzeri , N. orthonotus a N. rachovii . Malá rozloha t ůní vylu čuje zásadní odd ělení prostorových nik, jejich krátká existence zase odd ělení nik na ose časové. V souladu se základními ekologickými teoriemi by m ěli tudíž tyto t ři druhy mít rozdílnou niku potravní. Drobné mezidruhové rozdíly v morfologii a ve velikosti t ěla však samy osob ě nesta čí na jednozna čné za řazení jednotlivého druhu do rozdílné trofické úrovně (druh predátor – druh ko řist) tak, jak je tomu nap ř. u n ěkterých sympatrických halan čík ů jihoamerických pamp. Rozbor obsahu žaludk ů ukázal velice významný kvalitativní p řekryv mezi všemi zkoumanými druhy, obzvláš ť mezi N. furzeri a N. rachovii . Tento p řístup však nemá potenciál odhalit skladbu p řijaté potravy v dlouhodob ějším m ěř ítku. Proto jsme u všech t ří druh ů provedli analýzu pom ěru stabilních izotop ů dusíku a uhlíku. Ta by m ěla odpov ědět, zda se na mechanizmu koexistence daných druh ů skute čně segregace potravních nik podílí, nebo je koexistence t ěchto druh ů umožn ěna jinými faktory (nap ř. lokální nadbytek zdroj ů, metapopula ční dynamika).
Projekt byl podpo řen grantem GA ČR P505/11/646.
(P ŘEDNÁŠKA )
Út ěk nebo chemie? Termální citlivost antipreda čních strategií čolk ů
POL ČÁK D (1), GVOŽDÍK L (2) (1) Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno; (2) Odd ělení popula ční biologie, ÚBO AV ČR, Studenec
Interakce mezi predátorem a ko řistí pat ří mezi nejvýznamn ější selek ční faktory v p řírod ě. U ko řisti se proto vyvinula neoby čejná rozmanitost antipreda čních strategií, které optimalizují různé formy obrany za daných biotických a abiotických podmínek prost ředí. Jelikož teplota ovliv ňuje všechny fyziologické funkce v organismu, je považována za jeden z hlavních faktor ů ovliv ňujících náklady a zisky různých forem antipreda ční odpov ědi. V této práci jsme se zabývali vlivem teploty na indukci chemické a behaviorální antipreda ční odpov ědi vyvolané dotykovým podn ětem predátora (užovka obojková) u samc ů a samic čolka horského. P ři všech
159 Abstrakta p řednášek a poster ů teplotách (12 – 22 °C) v ětšina čolk ů reagovala na taktilní podn ět nejprve út ěkem a poté vylu čováním kožního sekretu. Maximální pohybová kapacita se s teplotou zvyšovala výrazn ěji u samic než u samc ů. Samice reagovaly út ěkem s vyšší maximální rychlostí, ale po kratší dobu, než samci. V 17 °C spušt ění sekrece vyžadovalo vyšší po čet podn ětů než p ři zbývajících teplotách. V protikladu se široce zažitou p ředstavou o antipreda čních strategiích čolk ů, tyto výsledky ukázaly, že v rozp ětí ekologicky realistických teplot behaviorální forma antipreda ční odpov ědi jasn ě p řevažuje nad chemickou. Zdá se pravd ěpodobné, že chemická obrana je pro tyto ektotermy podstatn ě nákladn ější než behaviorální. Selekce zprost ředkovaná rozdíly v antipreda ční odpov ědi mezi pohlavími m ůže p řispívat k vnitropopula ční prom ěnlivosti termální citlivosti výkonnostních znak ů u tohoto druhu. (P OSTER )
Stav, vývoj a životaschopnost populace vydry říční v České republice
POLEDNÍKOVÁ K, POLEDNÍK L ALKA Wildlife, o.p.s., Da čice
Populace vydry říční ( Lutra lutra L. ) v České republice v pr ůběhu 19. a 20. století siln ě poklesla. Intenzivní lov, degradace prost ředí a zne čišt ění vod jsou považovány za nejd ůležit ější faktory tohoto poklesu. Výskyt vydry byl omezen na t ři izolované populace a druh byl za řazen mezi siln ě ohrožené druhy. Díky d ůsledné ochran ě a zlepšení vodního prost ředí se negativní trend poda řilo zvrátit a od 90. let se vydry ší ří zp ět do oblastí, ze kterých v minulosti vymizely. S op ětovným nár ůstem areálu vydry ale za čaly nar ůstat škody zp ůsobované na rybách. Vydra tak pat ří mezi typický p říklad konfliktního druhu a byl pro ni zpracován a schválen plán pé če. Sou částí tohoto plánu je i analýza životaschopnosti populace (PVA). Na p řelomu století byl zahájen dlouhodobý monitoring a výzkum tohoto druhu. Trend vývoje je od 90. let sledován standardní metodou mapování výskytu, toto mapování se poda řilo zorganizovat již 4 x, naposledy v roce 2011. Další metody výzkumu zahrnují stopování na sn ěhu, telemetrické sledování, sb ěr a analýzy uhynulých jedinc ů a genetický výzkum. Hustoty populace se liší v závislosti na typu prost ředí a pohybují se od 4 do 26 jedinc ů/100 km 2. Necelá polovina dosp ělých samic má v jednom roce mlá ďata. Pr ůměrná velikost vrhu je 1,69. Pr ůměrný věk vyder je 4,6 let. D ůležitým/p řekvapivým zjišt ěním byla vzr ůstající míra mortality až do věku 7 let. Výsledky ze všech díl čích soubor ů dat byly shrnuty a porovnány a byly spo čteny nebo odhadnuty demografické parametry populace. Na základ ě dostupných údaj ů byly vytvořeny životní tabulky a vypo čítána v ěková struktura i genera ční čas (6,4 let), čistá míra reprodukce (R0=1,42) a r ůst populace (r=0,05).
160 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Pomocí metody PVA v programu Vortex byla provedena kontrola vstupních parametr ů a celého modelu, analýza sensitivity jednotlivých parametr ů a na záv ěr bylo provedeno 37 scéná řů vývoje populace p ři r ůzném managementu, které ukázalo, že regulovaný lov populace nem ůže být použit jako ú činný nástroj pro snížení konfliktu. (P ŘEDNÁŠKA )
Formování harém ů a akustické projevy netopýra velkého ( Myotis myotis ) v tubusech dálni čních most ů
PORTEŠ M, JAHELKOVÁ H, HORÁ ČEK I Katedra Zoologie, P řírodov ědecká fakulta UK, Praha
Agregace samc ů netopýra velkého obývající tubusy dálni čních tunel ů p ředstavují mezní typ párovacího chování netopýr ů mírného pásma: dochází zde k výraznému potla čení sam čí teritoriality, která je jinak pro chování samc ů zkoumaného druhu a jejich úkrytovou strategii zcela charakteristická. Tyto agregace a jejich dynamiku intenzivn ě studujeme od roku 2010 v Bernarticích a ve Voznici formou týdenních kontrol a sledováním no ční aktivity vybraných jedinc ů. Zaznamenáváme akustický repertoár samc ů a formování harém ů v období pá ření. Samci zna čí a obhajují své úkryty v mostech akusticky, vým ěšky pachových žláz a také fyzickými souboji již od kv ětna s maximální intenzitou akustických projev ů od po čátku sprna do konce zá ří. V této dob ě sam čí kolonii navšt ěvují samice a dochází k formování harém ů o velikosti 2–6 jedinc ů. V roce 2011 byla sam čí kolonie v Bernarticích tvo řena 22 samci (18 používalo jako úkryt stropní díry, 4 viseli voln ě na strop ě). Ve Voznici bylo netopý ří spole čenstvo tvo řeno 23 samci (5 používalo stropní díry, 18 viselo voln ě na strop ě) a mate řskou kolonií o velikosti 100 ind. První harémy byly pozorovány na konci července (26.7.) a poslední na za čátku listopadu (2.11.). Intenzita vokaliza ční aktivity samc ů používajících r ůzné vábící hlasové projevy korelovala s echoloka ční aktivitou prolétavajích jedinc ů v blízkosti sam čího úkrytu. (P ŘEDNÁŠKA )
Srovnání taxocenóz a vertikální stratifikace letové aktivity k ůrovc ů (Coleoptera: Curculionidae: Scolytinae) v tvrdém luhu a horských jedlobu činách
PROCHÁZKA J, SCHLAGHAMERSKÝ J Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno
Spole čenstva k ůrovc ů v oblasti soutoku Moravy a Dyje a v Beskydech byla studována prost řednictvím odchytu do nárazových pastí, uspo řádaných do vertikálních transekt ů (0,5 až 21
161 Abstrakta p řednášek a poster ů m nad zemí). V oblasti Soutoku bylo uloveno 1428 jedinc ů pat řících 30 druh ům, z nichž čty ři byly v daném území nov ě zjišt ěné, šest druh ů je za řazeno v červeném seznamu ohrožených druh ů České republiky v kategorii zranitelný a t ři druhy jsou v ČR nep ůvodní. V Beskydech bylo zachyceno 6698 jedinc ů 27 druh ů, z nichž výskyt t ří druh ů byl v této oblasti dosud neznámý, jeden je klasifikován v červeném seznamu ohrožených druh ů České republiky jako zranitelný a jeden je v ČR nep ůvodní. K ůrovci tedy byli mnohem hojn ější v Beskydech, avšak spole čenstvo Soutoku se vyzna čovalo v ětší druhovou diverzitou. Byla vyhodnocena fenologie 16 nejhojn ějších druh ů. Pozorovány byly monovoltinní i bivoltinní vývojové cykly i sesterské generace. Nejvíce jedinc ů bylo zaznamenáno v 21 metrech, kdežto druhov ě nejbohatší se ukázala výška 7 metr ů nad zemí. Výšková preference jednotlivých druh ů se však výrazn ě lišila, pravd ěpodobn ě kv ůli r ůzným potravním nárok ům. Druhy, které se živí tlejícím d řevem, nej čast ěji létaly nízko nad zemí. St řední výšky preferovali k ůrovci hlodající ve kmenech a siln ějších v ětvích, v korunách strom ů pak byly nej čast ěji zaznamenány druhy živící se drobnými větvi čkami. N ěkteré druhy však byly hojné jak relativn ě nízko u zem ě, tak i v korunách strom ů. U v ětšiny k ůrovc ů jsme nanašli žádnou preferenci pro oslun ěnější či naopak stinn ější stanovišt ě. (P ŘEDNÁŠKA )
Variabilita ve tvaru kruný ře želvy Cuora amboinensis u populací z Bornea a ze Sumatry
PROTIVA T (1), PALUP ČÍKOVÁ K (1), SOMEROVÁ B (1), FRYNTA D (1), REHÁK I (2) (1) Katedra zoologie, P řF UK, Praha; (2) Zoo Praha
Cuora amboinensis (Geoemydidae) je jednou z nejb ěžn ějších želv (krom ě zástupc ů čeledi Trionychidae) na čínských trzích a také velmi hojn ě využívána v tradi čním čínském lé čitelství. Na n ěkterých místech svého rozší ření je stále ješt ě po četná, ale n ěkde již vymizela. Ochrana v oblastech p ůvodního výskytu je problematická a často bez pat řičných výsledk ů. Z toho d ůvodu je pot řeba vytvo ření silné záchovné populace v zajetí s potenciálem pro zahájení budoucího reintroduk čního programu. Vytvo ření záchovných skupin v zajetí ale komplikuje složitá a neujasn ěná taxonomie v rámci tohoto druhu. Jsou známy čty ři poddruhy a další populace mají pravd ěpodobn ě také poddruhový charakter (populace na Borneu). Problém je p ředevším v rozpoznání p říslušnosti jedinc ů bez známé lokality p ůvodu (zabavené želvy z ilegálních export ů). Determinace pomocí metod sekvenace DNA je stále celkem drahá a pomalá. V této práci jsme se proto pokusili determinovat mlá ďata z Bornea a ze Sumatry na základ ě tvaru karapaxu a plastronu metodou geometrické morfometrie.
162 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Pro práci jsme standardizovan ě vyfotografovali karapax a plastron 68 jedinc ů z Bornea a 127 ze Sumatry. Od t ří jedinc ů ze Sumatry a dvou z Bornea jsme osekvenovali mitochondriální gen pro cytochrom b. Sekvenace mitochondriálního genu potvrdila p říslušnost jedinc ů z obou populací k odlišným formám s poddruhovým statutem. Vzorky od želv ze Sumatry jsou za řazeny k poddruhu C. a. couro a vzorky z Bornea tvo ří samostatnou v ětev s poddruhovým statutem nep řináležející žádnému dosud rozpoznávanému. Metodou geometrické morfometrie jsme zjistili signifikantní rozdíly pro tvar karapaxu (p < 0.0000) i plastronu (p < 0.0002). Úsp ěšnost diskriminace byla 92% pro karapax a 84% pro plastron. Ob ě populace se také liší ve zm ěnách tvaru kruný ře v pr ůběhu ontogeneze. Metoda geometrická morfometrie se ukázala být schopnou diskriminovat p říslušnost k odlišným populacím a usnadnit a zp řesnit ur čení želv v evropských chovech.
Podporováno GAUK 9873/2009.
(P ŘEDNÁŠKA )
Pattern as a key feature in recognition of warningly coloured prey
PRŮCHOVÁ A, LUHANOVÁ D, PRÁŠKOVÁ M, VESELÝ P, FUCHS R University of South Bohemia in České Bud ějovice, Faculty of Sciences
Warning displays are used by chemically protected insect to prevent predator attack. In the present study the importance of melanisation pattern in antipredatory signalling of the red firebug ( Pyrrhocoris apterus ) was tested using avian predators (great tits – Parus major ). Birds were confronted with chemically protected (firebugs) as well as palatable preys (cockroach – Blaptica dubia ), carrying paper sticker shields on their backs. These shields contained printed red-and-black pattern of the red firebug modified in order to test the effect of the black rounded spots on hemielytra. One form preserved the whole black pattern without these spots; other preserved only these spots (also in negative red-and-black form) and other contained red or black circles on black or red background. Patterns providing best protection to both chemically defended or edible preys combined red spots with black surroundings (background or circle). The weakest protection was provided by black spots on red background. It is surprising that the most effective protection was not provided by the natural pattern, moreover, the most effective one had opposite colour combination (red spot on black background). The possibility to generalize these signals to any familiar ones is therefore non-probable and occurrence of inherited image of an optimal warning signal is discussed. (P OSTER )
163 Abstrakta p řednášek a poster ů
Co chutná bryofágním brouk ům? Analýza chymu vybraných druh ů čeledi Byrrhidae
PYSZKO P, DROZD P Přírodov ědecká fakulta, Ostravská univerzita, Ostrava
Vzhledem k tomu, že jsou znalosti ekologických nárok ů hmyzích bryofág ů zna čně limitované, ani o hostitelské specializaci neexistují v literatu ře ucelené informace. Dosavadní práce spíše usuzovaly na hostitelské druhy podle výskytu a pouze výjime čně byl analyzován obsah trávicího traktu (pouze u n ěkolika jedinc ů). P řitom u v ětších druh ů jsou mechorosty díky specifickému tvaru bun ěk a fyloid ů dokonce identifikovatelné do druhu. Naše práce je tak pravd ěpodobn ě první kvantitativní analýzou hostitelské specializace založený na obsahu chymu u čeledi Byrrhidae. P ředpokládali jsme vysokou potravní specializaci, p řípadn ě p řevahu druhu mechorostu, na kterém byl daný jedinec nalezen. Celkov ě bylo analyzováno 115 jedinc ů druh ů rodu Byrrhus a Cytilus (druh C. sericeus ). Pro oba uvedené rody byla zjišt ěna až p řekvapiv ě vysoká druhová pestrost hostitelských mech ů (Byrrhus – 17 druh ů mech ů, Cytilus 11 druh ů). A čkoliv druhy rodu Byrrhus obecn ě preferovaly mech Polytrichastrum formosum (48 % jedinc ů), jednotlivé druhy rodu se v potravních preferencích pom ěrn ě zna čně liší. Cytilus nej čast ěji konzumoval mech Dicranella heteromala (68 % jedinc ů). Po čet simultánn ě se vyskytujících druh ů mechu byl nej čast ěji 1, nejvíce 4, pro oba rody. Druhy mech ů, na nichž byli jedinci sbíráni, se vyskytovaly v chymu v 76 % p řípad ů pro rod Byrrhus a v 77 % pro Cytilus a dominantní byly v chymu 57 % jedinc ů rodu Byrrhus a 64 % jedinc ů rodu Cytilus . Z celkového po čtu 14 druh ů, ze kterých byli brouci odebráni, nebyly 2 druhy prokázány v potrav ě. Naopak, z 18 druh ů mech ů nalezených v potrav ě nebylo 6 druh ů identifikováno jako druh, na kterém byli jedinci sbíráni. A čkoliv výsledky nelze zatím zobec ňovat, je z řejmé, že další studie mohou p řinést zajímavá zjišt ění, jako nap říklad stanovení klí čových faktor ů potravní preference bryofág ů (charakteristiky hostitelských druh ů, stanovišt ě).
Práce vznikla za podpory grant ů GACR 206/07/0811 a projektu Institutu environmentálních technologií CZ.1.05/2.1.00/03.0100.
(P OSTER )
164 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Geometric morphometrics in determining shape variation of subgenus Chrysosilpha (Coleoptera: Silphidae)
QUBAIOVÁ J, RŮŽI ČKA J Department of Ecology, Faculty of Environmental Sciences, Czech University of Life Sciences Prague
Geometric morphometrics is a frequently employed, considerably reliable technique that has proven its ability in distinguishing morphological (shape and size) variations between and amongst taxa. Here we try to apply this procedure in the taxonomic review of the subgenus Chrysosilpha Portevin, 1921 of Necrophila Kirby & Spence, 1828 to verify its species. The analysis was performed on N. (Ch .) formosa (47 males, 56 females), N. (Ch .) renatae (males 20, females 23) and N. (Ch .) viridis (males 51, females 44). Outlines on the apical part of the left elytron composed from 50 homologous landmarks were used to identify the shape diversity between the studied groups. Results demonstrated significant sexual dimorphism between both sexes in all taxa; where the first two relative warps (RWs) axes explained 86.81% of this variability. Shape inconsistency was determined between the groups when each sex was tested independently. The first two RWs axes showed 77.18% shape variation in females and 70.31% in males; this was subsequently confirmed by MANOVA (males: Wilk’s lambda = 0.01849; p < 0.0001; females: Wilk’s lambda = 0.01131; p < 0.0009). Moreover, CVA indicated an apparent separation of all three species when analyzing both their sexes. The groups did not overlap and a 100% correct classification of each specimen to its group mean was noted. (P OSTER )
Makrozoobentos pramenných stružek slatiniš ť moravsko-slovenského pomezí
RÁDKOVÁ V, BOJKOVÁ J, KŘOUPALOVÁ V, HORSÁK M Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno
Prameništní slatiništ ě jsou díky p řirozen ě velmi stálým podmínkám prost ředí, obvykle malé velikosti a relativní izolovanosti vhodným modelovým prost ředím pro r ůzné ekologické studie. Náplní této práce bylo studium spole čenstev vodních bezobratlých v ekologicky odlišných typech pramenných stružek v oblasti moravsko-slovenského pomezí a faktor ů, které ovliv ňují jejich druhové složení a rozmanitost. Celkem bylo studováno 26 permanentních, minerotrofních lokalit, na kterých bylo zjišt ěno 267 taxon ů vodních bezobratlých ve 103 140 jedincích, p řičemž druhová bohatost byla nejv ětší u řádu dvouk řídlých. Na základ ě druhového složení byly studované stružky klasifikovány do čty ř skupiny (A, B, C, D). Ve skupinách A, B a D dominovala permanentní fauna, ve skupin ě C
165 Abstrakta p řednášek a poster ů převažoval hmyz a složení spole čenstva se podobalo spíše spole čenstvu typickému pro intermitentní stružky. Byly nalezeny dva hlavní sm ěry variability v druhových datech. Prvním byl gradient minerální bohatosti, který d ělil studované lokality do dvou odlišných skupin, na bazické (A, B, C) a kyselé (D). Shodný vliv minerální bohatosti byl ve studované oblasti prokázán nap ř. v případ ě vegetace, malakofauny, krytenek nebo opaskovc ů a ukazuje se, že ur čitý vliv má i na spole čenstvo vodních bezobratlých. Bazická slatiništ ě se dále d ělila p ředevším podle charakteru substrátu a také podle sezónní stálosti lokalit, která p ředstavovala druhý sm ěr variability v datech. Ta odlišovala p ředevším částe čně vysychající stružky skupiny C a stálé stružky skupiny D. Záv ěrem lze konstatovat, že nejv ětší vliv na složení spole čenstva m ělo p ět faktor ů: konduktivita vody (na základ ě vyšší konduktivity vody se odd ělovaly stružky skupiny A), obsah dusi čnan ů (A), podíl písku v substrátu (B), teplota vody (C) a hloubka vody ve stružce (D). Obecn ě lze říci, že v rámci studovaných stružek se stenotopní druhy vyskytovaly na koncích minerálního gradientu a v jeho st řední části p řevažovaly druhy eurytopní. (P ŘEDNÁŠKA )
Přisp ěje nová strategie ochrany rostlin k vyšší biodiverzit ě?
RADOVÁ Š Odd ělení metod integrované ochrany rostlin, Státní rostlinoléka řská správa, Brno
V souvislosti s novými legislativními opat řeními v rámci EU čekají Českou republiku zm ěny týkající se používání pesticid ů. Pro farmá ře to bude znamenat omezení výb ěru p řípravk ů a p řijetí princip ů tzv. IOR (Integrované ochrany rostlin). Tento zp ůsob hospoda ření podporuje přirozen ější alternativy ochrany rostlin a zárove ň snižuje závislost na pesticidech. Jde o jakýsi přechod mezi konven čním a organickým systémem hospoda ření, p řičemž je kladen d ůraz na dodržování správných agrotechnických zásad a používání pesticid ů v p řípad ě, že nelze populace šk ůdc ů regulovat jiným zp ůsobem. Nedílnou sou částí zásad je pravidelné sledování výskytu škodlivých organizm ů (ŠO), prahových hodnot poškození a následný vhodný správn ě na časovaný zásah. D ůležitým bodem je kvalifikované používání pesticid ů. Uživatelé by m ěli používat takové pesticidy, které vykazují vysokou specifitu k danému ŠO a mají co nejmenší vedlejší ú činky na lidské zdraví, necílové organizmy a životní prost ředí. D ůležitým bodem IOR je samoz řejm ě i ochrana a podpora užite čných organizm ů využíváním ekologických infrastruktur na produk čních plochách i mimo n ě. Sou částí povinností členských stát ů je i zajistit p řístup k nástroj ům, které budou farmá ře informovat a napomáhat v procesu rozhodování. Touto zodpov ědností byla pov ěř ena Státní
166 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 rostlinoléka řská správa (SRS), jako orgán činný v oblasti ochrany rostlin. Do budoucna bude zajiš ťovat pln ění úkol ů týkajících se zve řej ňování a aktualizaci výsledk ů sledování ŠO na území ČR (monitoring), upozor ňovat na možnost dosažení prahových hodnot daných ŠO a zajiš ťovat ve řejný p řístup k systém ům varování, také zprost ředkovávat p řístup k relevantním zdroj ům týkajících se vlivu p řípravk ů na necílové organismy a zdraví člov ěka a poskytovat i informace o rezistenci ŠO v ůč i ú činným látkám vybraných pesticid ů. V sou časnosti je IOR založena pouze na základ ě dobrovolného p řístupu, v budoucnu by se principy tohoto systému m ěly stát závaznými, zvlášt ě po zapracování do národní legislativy. (P OSTER )
Reakce skákavky Evarcha arcuata na aposematické ploštice
RAŠKA J, EXNEROVÁ A, ŠTYS P Katedra zoologie, P řF UK, Praha
Přednáška shrnuje výsledky zkoumání vlivu jednotlivých složek aposematismu na predátory z řad pavouk ů. Skákavce černé ( Evarcha arcuata , Araneae: Salticidae), opticky orientovanému, barevn ě vidícímu pavoukovi, byly opakovan ě p ředkládány jako ko řist larvy 1) dvou výstražn ě zbarvených, ale chemicky odlišn ě signalizujících druh ů ploštic Pyrrhocoris apterus a Scantius aegyptius (Heteroptera: Pyrrhocoridae), 2) odlišn ě zbarvených (bíle či červen ě), ale chemicky shodn ě signalizujících mutant ů P. apterus . Bylo zjišt ěno, že a čkoliv je chemická obrana S. aegyptius mén ě ú činná než u P. apterus a mortalita je zpo čátku znateln ě vyšší, p řesto je rychlost averzivního u čení predátora u obou druh ů srovnatelná. Generalizace nau čené averze mezi ob ěma druhy je pak p řekvapiv ě nejen velmi ú činná, ale i symetrická. S. aegyptius je ale výrazn ě znevýhodn ěn svou špatnou zapamatovatelností – už v druhém dni neprojevovali pavouci prakticky žádnou nau čenou averzi. Druh S. aegyptius lze celkov ě prohlásit za spíše müllerovského (kvazi-müllerovského)mimetika ve vztahu k P. apterus a predátorovi E. arcuata . Při srovnávání reakcí na bíle (tzn. krypticky) a červen ě (tzn. aposematicky) zbarvené mutanty nem ěla barva ko řisti klí čový vliv na úvodní reakci, u čení, generalizaci ani pam ěť predátora. Výstražné zbarvení tedy bu ď m ůže na E. arcuata působit jinými mechanismy, nebo být cíleno na jiné predátory, zvlášt ě obratlovce. Výzkum mechanism ů aposematismu je v drtivé v ětšin ě omezen na um ělé modely nebo obratlov čí (hl. pta čí) predátory, proto m ůže být tento jiný úhel pohledu významným p řínosem k celé otázce.
Práce byla financována z grantu GA ČR P505/11/1459.
(P ŘEDNÁŠKA )
167 Abstrakta p řednášek a poster ů
Je lepší být bohatý nebo krásný? Odpov ěď samic ho řavek
REICHARD M (1), AGBALI M (2), SPENCE R (2), SMITH C (2) (1) Odd ělení ekologie ryb, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Brno; (2) University of St Andrews, Velká Británie
Sami čí volba je d ůležitou sou částí pohlavního výb ěru. Výhody, které samice správnou volbou partnera získávají, mohou být p římé (materiální) či nep římé (genetické). Konkrétní empirické studie se tém ěř vždy zabývají jen jednou z t ěchto složek, což je dáno složitostí relativního srovnání zisk ů sami čí volby na základ ě t ěchto dvou druh ů možných výhod. Výsledkem je ovšem naprostá neznalost relativní d ůležitosti p římých a nep římých výhod plynoucích ze sami čí volby. V této studii jsme využili našich podrobných znalostí o reproduk ční biologii ho řavek a unikátní možnost kvantifikace p římých a nep římých zisk ů ve shodných jednotkách – mí ře p řežívání potomstva. Ho řavky jsou drobné kaprovité ryby kladoucí jikry do žaberní dutiny živých mlž ů, kde probíhá embryonální vývoj. Samci brání teritoria s mlži a mlži se liší svou kvalitou pro vývoj embryí ho řavek. Na základ ě znalosti funkce hustotn ě závislé mortality embryí (p římé zisky samic: výb ěr samce s nejkvalitn ějším zdrojem) a znalosti o mortalit ě embryí na základ ě genetické kompatibility mezi partnery (nep římé zisky: výb ěr samce, jehož genotyp maximalizuje p řežívání potomstva konkrétní samice) jsme byli schopni p řesn ě manipulovat se zisky z obou složek sami čí volby. Výsledky ukázaly, že ob ě složky sami čí volby jsou důležité (samice si vybíraly kvalitní zdroje i geneticky kompatibilní samce) a jejich ú činek je aditivní (bez vzájemné interakce). Relativní d ůležitost p římých zisk ů (kvalitních zdroj ů) však byla p řibližn ě dvojnásobná. Domníváme se, že se jedná o d ůsledek omezení sami čí volby partner ů ze strany samc ů – sami čí volba partnera m ůže být u ho řavek často znemožn ěna.
Studie byla finan čně podpo řena projektem GA ČR 206/09/1163.
(P ŘEDNÁŠKA )
From German Donaueschingen to Romanian Danube Delta: the Danube Wide Monitoring of Little Ringed Plover ( Charadrius dubius ) and Sand Martin ( Riparia riparia )
RUDÁ M (1), MELIŠKOVÁ M (2), KOVARIK A (1) (1) Bratislavské regionálne ochranárske združenie (BROZ), Bratislava; (2) Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského v Bratislave
In 2011 Slovak NGO Regional Association for Nature Conservation and Sustainable Development (BROZ) took part at the international monitoring of two bird species along the whole Danube River organized by the Danube River Network of Protected Areas. Charadrius dubius and Riparia riparia were chosen as good indicators of a dynamic river environment.
168 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Together 726 individuals of the Little Ringed Plover were observed with majority of their territories (24 %) at the Romanian-Bulgarian border. Occupation according to habitat types was as follows: sand Island (26 %), gravel Island (22 %), gravel bank (21 %), river bank – sand (8 %), river bank – gravel (7 %), sand bank (6 %), river bank – not classified (5 %), island – not classified (3 %) and 1 % of the habitats not classified. The mean length of their nesting habitats was 487.4 m and the mean width 93.8 m. The total number of observed Sand Matins was estimated to 36 582–39 232 with most of their territories (occupied burrows; 37.7 %) in Serbia. According to habitat types this bird inhabits along the Danube slightly more often river bank (59 %) comparing to loam wall (41 %). The mean length of nesting habitats was 163 m with mean height of 3.3 m. Concerning the section in responsibility of BROZ (Linz-Komárno) the target species preferred unaltered sections: rkm 1910–1880 in Austria below Wien including the Dona-Auen National Park and rkm 1840–1770 in Slovakia including the old Danube and the Danube Inland Delta (together 73 individuals during 1st and 104 during 2nd run of Charadrius dubius and 30 of Sand Martin during 2nd run were recorded here). On the other hand within rkm 2135–1910 in Austria (the river heavily altered, divided by dams/hydropower plants) and 1880–1840 in Slovakia (area of Bratislava and the upper level of Gab číkovo dam) no individuals of any of the target species were recorded. The data will be used for planning of restoration management and avoiding river regulations on the most significant places. (P OSTER )
Ontogenesis of aggressive behaviour in two house mouse subspecies
RUSOVÁ N (1,2), HIADLOVSKÁ Z (1,3), VOŠLAJEROVÁ BÍMOVÁ B (1,4), MACHOLÁN M (1,3) (1) Institute of Animal Physiology and Genetics, Academy of Sciences of the Czech Republic, Brno; (2) Department of Ecology, Faculty of Environmental Sciences, Czech University of Life Sciences, Prague; (3) Institute of Botany and Zoology, Faculty of Sciences, Masaryk University, Brno; (4) Institute of Vertebrate Biology, ASCR, Brno
Aggression is traditionally viewed as an important social factor in an animal‘s life, potentially inducing dispersal of more aggressive and territorial sex (mostly males in mammals). In this study we focus on the ontogenesis of aggression in males of two house mouse subspecies hybridizing in central Europe ( Mus musculus musculus and M. m. domesticus ). Since onset of aggression is traditionally considered to be bound to onset of sexual maturity, we examined timing and causality of both phenomena. In total, 40 males of two inbred strains were tested, (20 males per strain). M. m. domesticus was represented by the strain STRA and M. m. musculus by BUSNA, respectively. Males were raised in fraternal pairs, i.e. brothers were kept together in a single cage after weaning. The day
169 Abstrakta p řednášek a poster ů of onset of sexual maturity was determined as a day when testes were detectable in the scrotum. In order to estimate the onset of aggression we changed bedding each 5 days, and observed males for 20 minutes to detect displays of aggression. Additionally, body scars were checked next day. Our results reveal that males of both strains first reach sexual maturity, i.e. before aggressive behaviour appears. In addition, we observed strain specific differences in timing of these events: the BUSNA males reach maturity much sooner than the STRA males, whereas the aggressive behaviour has the opposite pattern (i.e. appears later in BUSNA). It may be hypothesized that both strains (and possibly both subspecies) differ in investment to the ontogenetic processes, in accordance with differences in the level of aggression between the two subspecies. For a domesticus male it may be advantageous to first invest in body growth rather than in sexual maturity. This strategy then enables the male to sustain earlier onset of aggressive encounters and hence to maximize his fitness among other aggressive males.
Financial support GA ČR 206/08/0640 & P506-11-1792.
(P OSTER )
Dlouhodobé zm ěny v letové aktivit ě a druhové struktu ře spole čenstva netopýr ů v charakteristických habitatech nivy Odry
ŘEHÁK Z (1), GAJDOŠÍK M (2) (1) ÚBZ P řF MU, Brno; (2) SZM, Opava
Ješt ě donedávna nebyly nížinné mok řadní ekosystémy pro chiropterology p říliš zajímavé. Teprve vývoj p řístrojové techniky a její cenová dostupnost umožnily sledovat netopýry mimo úkryt, v aktivní fázi života. Nejefektivn ější metodou pro jejich sledování se stala ultrazvuková detekce echoloka čních signálů. Výzkum probíhal v CHKO Pood ří a byl zahájen již na po čátku 90. let 20. století prvním z autor ů. V rámci celostátního projektu monitoringu netopýrů pokra čoval od r. 2005 ve výzkumu na základě unifikované metodiky druhý z autor ů p řísp ěvku. Aktivita netopýr ů (v %) je vyjád řena po čtem minut detekce se záznamem hlasu netopýra vztaženým k celkovému po čtu minut detekce. Druhové zastoupení (v %) je pak vyjád řeno zastoupením jednotlivých druh ů ve spole čenstvu, vycházejícím z hodnot jejich relativní aktivity. Pro srovnání zm ěn byly vybrány výsledky vždy za šestileté období (1994–1999, resp. 2005– 2010), a to ze stejných lokalit, t ří izolovaných lužních les ů na levém b řehu Odry. Použití výsledk ů ze dvou šestiletých period získaných stejnou metodou umožnilo posoudit časové zm ěny, ke kterým na sledovaných lokalitách došlo. Celková aktivita netopýr ů byla v 1. období mírn ě nižší (37%) oproti 2. období (47%). Celkový po čet zjišt ěných druh ů byl p řibližn ě v obou obdobích stejný (12, resp. 13). Po celou dobu hrají ve spole čenstvu dominantní roli dva druhy,
170 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 potravn ě vázané na mok řadní biotopy – Myotis daubentonii a Nyctalus noctula , které tvo řily 68%, resp. 54% spole čenstva. Nejv ětší zm ěny byly zaznamenány u netopýr ů rodu Pipistrellus . Zatímco v 1. period ě m ěl výrazn ější zastoupení jen P. nathusii (8%), ve 2. období hrály významnou roli P. pipistrellus (14%) a P. pygmaeus (8%), který v 1. period ě nebyl v ůbec zastižen. Vyšší zastoupení ve 2. period ě m ěl také Eptesicus serotinus (7%) a Nyctalus leisleri (5%), naopak v 1. období se b ěžn ě objevoval Plecotus auritus (4%), který pozd ěji nebyl v ůbec zaznamenán. Jsou diskutovány možné p říčiny rozdíl ů mezi ob ěma periodami. (POSTER )
Why several capturing tactics evolved in woodlice eating Dysdera spiders?
ŘEZÁ Č M, KREJSOVÁ K Odd ělení entomologie, Výzkumný ústav rostlinné výroby, Praha
Dysdera (Araneae: Dysderidae) are the only spiders known to be diet specialised on woodlice. To overcome the armour of woodlice and their behaviours protecting the soft ventral side Dysdera use several grasping tactics. Moreover, the chelicerae of these spiders modified to enhance the efficiency of these tactics. The species with elongated chelicerae turn the prosoma sideways, enabling the spider to insert one chelicera underneath the woodlouse and the other over the dorsal side of the woodlouse. The species with frontally concave chelicerae place the chelicerae under the woodlouse and insert the fangs into its soft ventral side. The concave shape helps to get beneath the woodlouse. The species with flattened chelicerae slide the fang under the sclerite of the woodlouse‘s armour. The fangs are able to penetrate between sclerites only because they are both flat and dorsoventrally relatively elastic. There are three hypotheses, why more grasping tactics for capturing woodlice evolved in Dysdera : 1. Particular tactics are adaptations for capturing woodlice with different defence strategies. 2. They are adaptations for capturing woodlice of different size. 3. Some tactics are evolutionarily younger inventions allowing for more efficient capturing woodlice, but, at the same time, disabling capturing alternative prey. In order to test these hypotheses we studied predatory behaviour, impact of various diets on fitness, impact of venom on woodlice and prey preference in four Dysdera species representing different chelicerae modifications of chelicerae. (P ŘEDNÁŠKA )
171 Abstrakta p řednášek a poster ů
Srovnávací cytogenetika št ěnice domácí ( Cimex lectularius Linnaeus, 1758)
SADÍLEK D, VILÍMOVÁ J, BALVÍN O, ŠŤÁHLAVSKÝ F Katedra zoologie, P řF UK, Praha
Št ěnice domácí (Heteroptera: Cimicidae) je temporálním hematofágním ektoparazitem člov ěka s kosmopolitním rozší řením. Díky svému skrytému zp ůsobu života, rezistenci k insekticid ům a rychlé reprodukci recentn ě op ět osidluje lidská obydlí v Evrop ě a USA. Zástupci čeledi Cimicidae jsou charakteristi čtí nejen unikátní traumatickou inseminací, navíc vykazují oproti ostatnímu hmyzu také ojedin ělou cytogenetickou charakteristiku. Mají holokinetické chromosomy, achiasmatickou invertovanou meiosu pohlavních chromosom ů (gonosom ů) a variabilní po čet pohlavních chromosom ů X. Projekt byl p ůvodn ě zam ěř en na stanovení a srovnání karyotypových charakteristik v populacích Cimex lectularius vyskytujících se v České republice (38 lokalit) a posléze byl rozší řen i na populace z dalších evropských stát ů. Celkem bylo získáno dalších 22 populací z osmi zemí. Ve všech studovaných populacích byl zjišt ěn stabilní diploidní po čet autosom ů 26, nicmén ě po čet pohlavních chromosom ů je výrazn ě variabilní. P řevládají populace se t řemi gonosomy (2n=29, XXY), což je pravd ěpodobn ě ancestrální stav. V n ěkterých p řípadech se nám ale poda řilo zjistit populace i s vyšším po čtem gonosom ů: 4, 6, 7 a 18. Vyšší po čty pohlavních chromosom ů vznikly s nejv ětší pravd ěpodobností fragmentací p ůvodních dvou chromosom ů X a tyto fragmenty mohou dále persistovat v karyotypu díky holokinetické povaze mate řských chromosom ů.
Projekt byl financován grantem Grantové agentury Univerzity Karlovy č. 267111/2011.
(P OSTER )
Behaviorální struktura populace hraboše polního ( Microtus arvalis ) – případová studie
SEDLÁ ČEK F, ŠÍCHOVÁ K, URBÁNKOVÁ G, MLAD ĚNKOVÁ N Katedra zoologie P řF JU, České Bud ějovice
Odchyt voln ě žijících zví řat je nedílnou sou částí celé řady studií. Nezbytným p ředpokladem je získání náhodného vzorku jedinc ů, jímž je možné popsat strukturu sledované populace. Práv ě tato podmínka není ve v ětšin ě p řípad ů spln ěna, zejména jsou-li k odchytu použity pasti, vyžadující aktivní p řístup zví řete. Výsledky spo čívající na takovém odchytu mohou být významn ě zkresleny p řítomností vnitrodruhové variability v chování. Je známo, že jedinci ozna čování jako osobnostní typ „bold“ (neofilní, proaktivní a ochotní vystavovat se riskantním
172 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 situacím) se do takovýchto typ ů pastí chytají čast ěji než jedinci „shy“ (neofóbní, reaktivní a zdrženliví). Testy zam ěř ené na tuto problematiku byly sou částí kurzu „Behaviorální struktura populací a její stanovení“, který byl zorganizován v rámci projektu PROVAZ (Opera ční program VK) od 17. do 21. 10. 2011 na terénní stanici ÚBO AV ČR v Moheln ě. V jeho pr ůběhu byly provád ěny odchyty hraboš ů polních ( Microtus arvalis ), kte ří byli následn ě podrobeni sérii krátkých behaviorálních test ů demonstrujících jejich reakce na nové prost ředí, stres a simulaci napadení predátorem. Každé zví ře bylo po testech ozna čeno a op ětovn ě vypušt ěno na míst ě odchytu. Následn ě byl zaznamenáván po čet jeho zp ětných odchyt ů. Celkem bylo otestováno 52 jedinc ů, přičemž více než polovina z nich vstoupila do pasti minimáln ě dvakrát. V chování sledovaných zví řat byly nalezeny korelované projevy (behaviorální syndrom) – neofilie pozitivn ě souvisela se schopností odolávat stresu. Odolnost v ůč i stresu byla ovlivn ěna také v ěkem zví řat, jemuž snadn ěji podléhali mladší jedinci. Pohlavn ě podmín ěné rozdíly v chování či v po čtu zp ětných odchyt ů nebyly nalezeny. P ředpokládaný vztah mezi po čtem zp ětných odchyt ů a osobnostním typem zví řete se nepoda řil prokázat, což však m ůže být důsledek relativn ě malého vzorku. (P OSTER )
Morfológia lariev druhov rodu Calliopum a Lauxania (Diptera: Lauxaniidae)
SEMELBAUER M, KOZÁNEK M Ústav zoológie SAV, Bratislava
Larvy druhov čeľade Lauxaniidae sú po morfologickej i bionomickej stránke iba málo preskúmané. Larválne štádiá sú typické strusky: vyzna čujú sa silne modifikovanou hlavovou oblas ťou a žijú v rozkladajúcom sa rastlinnom materiáli. V našej práci porovnávame morfológiu všetkých troch larválnych instarov 4 druhov rodu Calliopum a 2 druhov rodu Lauxania predstavujúcich 2 podrody ( Lauxania s. str. a Callixania ). Vonkajšiu morfológia sme dokumentovali pomocou SEM. Cefalofaryngeálny skeletu ( ďalej len skelet) sme pozorovali v svetelnom mikroskope. Prvý instar má mnoho unikátnych znakov, predovšetkým v stavbe skeletu. Larvy druhov rodu Calliopum sú morfologicky uniformné, skelet nenesie žiadne druhovo špecifické znaky. Nenápadné rozdiely sa však vyskytujú v úprave povrchu tela larvy. Naproti tomu, oba druhy rodu Lauxania sú pomerne ľahko odlíšite ľné. L. cylindricornis stavbou skeletu aj všeobecne t ŕnitejším povrchom tela výrazne pripomína Calliopum . L. minor sa vyzna čuje menším vzrastom a dorzoventrálne stla čeným skeletom. Naše výsledky tak podporujú predošlé návrhy, že rod Lauxania nemusí by ť monofyletický. (P OSTER )
173 Abstrakta p řednášek a poster ů
Malakofauna polských slatiniš ť – velká neznámá
SCHENKOVÁ V, HORSÁK M Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Brno
Na mnoha místech Polska, p ředevším v jeho severovýchodní části, se m ůžeme setkat s rozsáhlými plochami doposud velmi dob ře zachovalých slatiniš ť. Na slatiništích dochází k trvalému pr ůsaku či vyv ěrání podzemní vody na povrch a pokud je díky vhodnému podloží tato voda bohatá na vápník, jedná se o biotopy ideální pro spole čenstva drobných m ěkkýš ů. Je s podivem, že vápnitá slatiništ ě Polska, známá navíc výskytem mnoha vzácných a reliktních druh ů rostlin, byla z malakologického pohledu doposud p řehlížena. V pr ůběhu let 2002 až 2011 jsme proto zam ěř ili svou pozornost na slatiništ ě východní části Polska a odebrali vzorky měkkýš ů na 48 lokalitách. Nalezli jsme celkem 65 druh ů m ěkkýš ů, nejbohatší lokalita hostila dokonce 27 druh ů, a to i p řes svou tak řka kapesní rozlohu pouhých n ěkolika desítek metr ů čtvere čních. Velmi pot ěšující byly nové nálezy vzácných glaciálních reliktů, sv ědčící o tom, že spole čenstva mnohých polských slatiniš ť mají p římou návaznost na konec posledního glaciálu. Vůbec poprvé byl na území Polska spolehliv ě dokumentován výskyt drobného plže vrko če Geyerova ( Vertigo geyeri ), nalezeného na polovin ě zkoumaných lokalit! Hojn ěji se tento plž v Evrop ě vyskytuje pouze ve Skandinávii. Významné jsou i nové nálezy dvou druh ů zrnovek, Pupilla alpicola a P. pratensis . Ve všech t řech výše uvedených p řípadech se jedná o druhy s úzkou vazbou na zachovalá, otev řená, vápnitá slatiništ ě se stálým hydrologickým režimem. Polským specifikem jsou ale také sezónn ě p řeplavovaná aluviální slatiništ ě, kde jsme nalezli vzácné prvky vodní malakofauny, nap ř. Gyraulus riparius , Valvata macrostoma a Bithynia leachii . Spole čenstva m ěkkýš ů tak vypovídají o mimo řádné rozmanitosti a jedine čnosti polských slatiniš ť, v sou časnosti bohužel stále více ohrožených degradací a negativními dopady lidské činnosti. Doufejme, že nové poznatky o malakofaun ě polských slatiniš ť p řisp ějí k ochran ě t ěchto citlivých a k řehkých ekosystém ů. (P ŘEDNÁŠKA )
Co víme o mravenec lužním ( Liometopum microcephalum ) – mýty a fakta
SCHLAGHAMERSKÝ J, PETRÁKOVÁ L Masarykova univerzita, P řírodov ědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie, Brno
Svou po četností a chováním (po četnými zástupy putujícími mezi hnízdními a potravními stromy a jejich agresivní obranou) vzbuzuje mravenec lužní pozornost u tuzemských milovník ů přírody. Odráží to články v časopisech jako jsou Živa či české vydání National Geographic, vysílaný krátký portrét druhu v po řadu ČT Živé srdce Evropy, i řada fotografií a „zkazek“ na
174 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 webových stránkách. Nejen u nás, kde se nachází na hranici svého areálu, byl za řazen na červený seznam. Na druhé stran ě je v ědeckých prací o jeho biologii a ekologii poskrovnu, mnoho toho stále nevíme a řada dostupných a ší řených informací je nedoložených, nep řesných či dokonce chybných. Jedná se p řitom o jednoho z mála skute čně arborikolních mravenc ů v Evrop ě, nadto druh v rámci myrmekocenózy etologicky dominantní, který p ři své po četnosti na daném stanovišti musí mít zna čný vliv na biocenózu i tok látek a energie; je na něj vázáno několik dalších členovc ů. Tento p řísp ěvek shrnuje co o mravenci lužním zatím víme a upozor ňuje na mezery v našem poznání i (po)chybné informace. Navzdory protich ůdným údaj ům sahá areál druhu západn ě pouze po Itálii, východn ě pak po dolní Volhu a západní Írán, jižn ě po sev. Izrael. Hnízda staví p ředevším ve starých dubech, využívá ale i mnoho dalších dřevin; uschlé stromy opouští. Tradovaná ochrana strom ů p řed phloeo- a xylofágy je velmi sporná. Vazba na říční nivy je patrná i v jiných částech areálu, daleko mén ě však na jihu. Krom ě predace se druh živí trofobiosou, její význam však byl dosud nedostate čně kvantifikován. Potravu sbírá p ředevším na tzv. potravních stromech, d ělnice snad zachytávají i ko řist v letu, zatímco potrava na p ůdním povrchu do zna čné míry uniká jeho pozornosti – to je podstatné i z hlediska hodnocení skute čné velikosti jeho teritoria a vlivu na jiné druhy. P ři st řetu s jinými konkuren čně silnými druhy mravenc ů obstává koordinovanou akcí vícero d ělnic, zatímco ve st řetu jeden na jednoho podléhá. D ělnice jsou polymorfní, nejedná se však o vyhran ěné kasty. (P ŘEDNÁŠKA )
Genetická diverzita a diferenciácia populácií vlka dravého ( Canis lupus ) na Slovensku v porovnaní s Ruskom
SCHLOSSEROVÁ D Katedra fytológie, Lesnícka fakulta, Technická univerzita vo Zvolene
Vlk dravý bol stálym obyvate ľom slovenských lesov až do polovice 19 storo čia. Po prvej svetovej vojne sa populácia vlka prirodzene obnovila príchodom migrantov z Ukrajiny a Po ľska. Analýzou genetickej štruktúry slovenskej populácie a jej provnaním s ostatnými populáciami sa objasní jeho pôvod. Predpokladá sa, že na Slovensko prišli vlci až z Ruska. Použila som 15 publikovaných mikrosatelitných markerov, spracovala som 133 vzoriek zo Slovenska, 18 historických (1958–1988) a 57 z Ruska. Analyzovala som 37 údajov z 14 článkov týkajúcich sa genetickej diverzity a diferenciácie vlka dravého v Európe. Zis ťovala som závislosti medzi He, Ho, po čtom markerov, aliel a vzoriek. Pod ľa predpokladov sa objavila závislos ť medzi po čtom vzoriek a He (R 2 = 0,1932) a Ho (R 2 = 0,2951). Po čet vzoriek však nemá vplyv na po čet aliel. Na po čte markerov (8–18) nezávisí po čet aliel, ale závisí He (R 2 = 0,1079) a Ho (R 2 = 0,0677), i ke ď v menšej miere ako
175 Abstrakta p řednášek a poster ů na po čte vzoriek. Tieto nepresnosti sa prejavia hlavne u malých populácií alebo nevhodnom výbere jedincov. (P ŘEDNÁŠKA )
Vokalizace b ělozubky hn ědé ( Suncus murinus )
SCHNEIDEROVÁ I Katedra zoologie, P řF UK, Praha
Již v minulosti bylo u b ělozubky hn ědé zaznamenáno n ěkolik hlasových projev ů, které jsou vydávány p ři pr ůzkumu prost ředí, vzájemných konfliktech nebo p ři formování karavany představující charakteristický behaviorální projev zástupc ů pod čeledi Crocidurinae. Pozorování tohoto druhu v pé či člov ěka však ukázalo, že sou částí jeho hlasového repertoáru jsou i další typy hlas ů, které dosud nebyly popsány. V rámci této studie bylo analyzováno 1645 hlas ů pocházejících od 36 dosp ělých b ělozubek (18 samc ů a 18 samic) a 18 mlá ďat (6 samc ů, 7 samic, 5 neidentifikovaných). Hlasy byly analyzovány v programu Avisoft SASLab Pro a vizuálním posouzením spektrogram ů klasifikovány do 17 kategorií, sedmi tonálních a deseti širokospektrých. K ov ěř ení klasifikace byla použita diskrimina ční analýza, která odhalila 82% úsp ěšnost klasifikace u tonálních hlas ů a 75% úsp ěšnost klasifikace u širokospektrých hlas ů. Sou částí studie bylo také zhodnocení, v jakém behaviorálním kontextu jsou jednotlivé typy hlas ů vydávány. T ři typy hlas ů byly vydávány jen mlá ďaty, deset typ ů hlas ů jen dosp ělými bělozubkami. Čty ři typy hlas ů byly vydávány jak dosp ělými b ělozubkami, tak mlá ďaty. Sou částí hlasového repertoáru dosp ělých b ělozubek bylo zna čné množství hlas ů, které byly vydávány p ři pr ůzkumu prost ředí, náhlém uleknutí, hledání ztracených potomk ů, v pr ůběhu námluv a pá ření, p ři vzájemných konfliktech a dokonce i během odpo činku. Mlá ďata vydávala hlasové projevy, když byla náhle vyrušena v hnízd ě, když byla izolována od své matky a hnízda, při pr ůzkumu okolí, b ěhem manipulace nebo p ři formování karavany. Akustická struktura hlasových projev ů, které mlá ďata vydávala p ři formování karavany, se velmi podobala struktu ře hlasových projev ů, které vydávali dosp ělí samci b ěhem námluv a pá ření. To podporuje domn ěnku, že chování samc ů b ěhem námluv a pá ření je odvozeno od formování karavany, charakteristického chování mlá ďat tohoto druhu. (P OSTER )
176 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Pro č dosud nikdo nenalezl desetitisícové populace juvenilních perlorodek ( čel. Margaritiferidae)?
SIMON O (1), DOUDA K (1), DORT B (2) (1) Odbor aplikované ekologie, Výzkumný ústav vodohospodá řský T.G.Masaryka,Praha; (2) Gammarus s.r.o., Prachatice
Perlorodka říční, ale i jiní p říslušníci řádu Unionoida jakožto klí čový druh evropských řek pat ří mezi relativn ě častý objekt v ědeckého studia. V posledních padesáti letech je hlavní hnací silou tohoto výzkumu skute čnost , že velcí mlži neoby čejn ě rychle mizí z evropských tok ů. Některé druhy jsou na pokraji fyzického vym ření, jiné jsou vyhynulé „ekologicky“ – tj. populace se zlomkem přirozené po četnosti již neplní svou zásadní roli v ekosystému. Řada populací se dlouhodob ě nerozmnožuje. P řesto o juvenilech žijících skryt ě ve dn ě tok ů víme jen velmi málo. V ětšina poznatku o jejich nárocích na prost ředí pochází z um ělých nebo polop řirozených chov ů. Publikované kohortové diagramy pro perlorodku říční mají „obrácený“ tvar: nula či minimální po čty jedno , dvou či t říletých jedinc ů a postupný nár ůst po četnosti ve starších kohortách. P ředm ětem p řísp ěvku je porovnání jednotlivých hypotéz, které mohu vysv ětlit skute čnosti, že nebyly dosud publikovány nálezy po četných kohort juvenilních unionid ů (nap ř. Margaritifera , Unio apod.) žijících ve dn ě a pode dnem vodních tok ů s hrubým substrátem – a to ani na intaktních lokalitách s bohatými populacemi dosp ělc ů. Pro vysv ětlení skute čnosti, že nemáme žádné zprávy o teoreticky p ředpokládaných desetitisícových populacích juvenil ů jsou zvažovány t ři hypotézy: 1) Auto ři kte ří se pokusili juvenily hledat používali špatné metody 2) Juvenilové jsou hledáni jinde, než ve skute čnosti žijí (hluboký hyporeál, pod b řehy, v kapilárních p řítocích, pod stabilními koloniemi dosp ělc ů 3) Žádné takové „desetitisícové“ populace neexistují (životní cyklus druhu neobsahuje fázi zahrnující velmi po četné kohorty subadultních jedinc ů žijících v hyporeálu). Nalezení odpov ědí na vyty čenou otázku je d ůležité nejen pro základní výzkum, ale také pro správné nastavení indikátor ů úsp ěchu nebo selhání záchranných program ů pro velké mlže. (P ŘEDNÁŠKA )
Využití biotopu k termoregulaci aneb teplotní nika u chladnomilných motýl ů rodu Erebia
SLÁMOVÁ I (1,2), KLE ČKA J (1,2), KONVI ČKA M (1,2) (1) Jiho česká univerzita v Českých Bud ějovicích, P řírodov ědecká fakulta; (2) Entomologický ústav, Biologické centrum AV ČR, v.v.i., České Bud ějovice
Motýli udržují optimální teplotu t ěla pomocí fyziologických, morfologických a behaviorálních p řizp ůsobení. U horských motýl ů je efektivní termoregulace klí čová pro maximalizaci doby, po kterou motýl aktivuje; zároveň ur čuje i reproduk ční úsp ěch jedince. Vliv
177 Abstrakta p řednášek a poster ů výb ěru mikroklimatu na udržování optimální teploty t ěla doposud nebyl d ůkladn ěji studován. Pomocí mikrosondy jsme m ěř ili teplotu hrudi u chladnomilných motýl ů rodu Erebia . Studovali jsme osm vysokohorských druh ů v Tyrolsku (1700–2200 m n.m.) a dva druhy sestupující do nižších nadmo řských výšek v jižních Čechách (550 m n.m.). Analyzovali jsme vliv teploty okolí a mikrobiotopu na jejich termoregulaci. Jednotlivé druhy aktivn ě udržovaly teplotu t ěla, ale lišily se navzájem v teplotních požadavcích. Sympatricky se vyskytující horské druhy se lišily jak pr ůměrnými teplotami hrudi, tak sklony p římek závislosti teploty t ěla na teplot ě okolí; tj. udržovaly odlišné teploty hrudi vzhledem ke stejným teplotám okolí. Druhy obývající skalnaté biotopy se oh řívaly rychleji než druhy lu ční a lesní. Horské druhy byly schopné aktivovat za velmi nízkých teplot (od 11 °C). Oproti tomu nížinné druhy, které žijí v prost ředí s podstatn ě vyššími teplotami, získaly teplotní toleranci k vysokým teplotám nebo aktivn ě vyhledávají chladn ější mikroklima. Získané poznatky dopl ňují informace o mechanismech koexistence sympatrických druh ů.
Práce byla podpo řena granty GA ČR P505/10/2248, GAJU 106/2010/P, 135/2010/P a 145/2010/P.
(P ŘEDNÁŠKA )
Co-occurrence of three Aristolochia -feeding papilionids ( Archon apollinus , Zerynthia polyxena a Zeryntiha cerisy ) in Thrace, Greece
SLANCAROVA J (1,2), KONVICKA M (1,2), VRBA P (1,2), PLATEK M (1,2), ZAPLETAL M (2), SPITZER L (1,3) (1) Department of zoology, University of South Bohemia, České Bud ějovice; (2) Biology Centre, ASCR, v. v. i., Institute of Entomology, České Bud ějovice; (3) Muzeum regionu Valašsko, Vsetín
Easternmost corner of Greece is the only area of European mainland, where three highly attractive Papilionidae butterflies, Archon apollinus , Zerynthia polyxena and Z. cerisy , occur syntopically, feeding on Aristolochia plants. In springs 2010 and 2011, we surveyed their basic biology and habitat use. We conducted mark-recapture to investigate their demography, and studied their oviposition and larval development preferences. Contrary to some beliefs, all three butterflies exploit all four Aristolochia plants common in the area – A. pallida , A. rotunda , A. hirta and A. clematitis . The plants – use follows the system‘s phenology. Earliest-flying A. apollinus begins ovipositing on budding A. pallida ; the plant used most frequently by all three butterflies is A. rotunda , available for most the longest period; the late-flowering A. clematitis is mainly used by late-flying Z. cerisy . Egg placement patterns vary with plant and butterfly species. Habitat use also changes with season, from sun- exposed slope to close-canopy growths and finally to streamsides.
178 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
The studied populations are not imminently threatened, but their long-term persistence depends on preserving the diverse land uses, once typical for foothills of Rhodope Mts., and rapidly vanishing in present. (P ŘEDNÁŠKA )
Vplyv faktorov prostredia na spolo čenstvá rovnokrídlovcov (Orthoptera) v procese osíd ľovania rúbaní v bukových lesoch
SLIACKA A, KRIŠTÍN A, NAĎO L Ústav ekológie lesa Slovenská akadémia vied Štúrova 2, Zvolen
Charakter lesných porastov výrazne menia prírodné procesy i ľudské zásahy. V geomorfologicky členitom lesnom ekosystéme sa odlesnené plochy líšia nielen vekom ale aj základnými charakteristikami (poloha, nadmorská výška, orientácia, sklon, plocha), zložením a štruktúrou vegetácie. Sukcesia a vývoj vegetácie na mnohých rúbaniach je ovplyv ňovaný aj manažmentom (napr. výsadba sadeníc stromov, vyžínanie, ponechanie výstavkov a i). Je len málo známe ako na proces osíd ľovania rúbaní heliofilným hmyzom vplýva napr. i) vek rúbaní, ii) zloženie okolitého porastu a prítomnos ť potenciálnych zdrojových biotopov v okolí, iii) zloženie a porastová štruktúra vegetácie (nízke a vysoké trávy, nízke a vysoké byliny, Rubus sp., zmladenie), podiel plochy holín a m ŕtveho dreva, iv) základné charakteristiky rúbaní a v) manažment. Vplyv faktorov (ca 20) na zloženie spoločenstiev rovnokrídlovcov sme sledovali na 33 rúbaniach, troch vekových kategórii (jednoro čné, dvojro čné a viacro čné; všetky po n=11), v lesoch s dominanciou buka lesného. Predpokladali sme a) nárast po čtu druhov, abundancie nýmf a dospelých jedincov na rúbaniach v priebehu prvých 6 rokov, b) vzrast po čtu druhov a ich abundancie s poklesom vzdialenosti rúbaní a potenciálnych zdrojových biotopov (trávne porasty, rúbane) c) pozitívny dopad zvýšenia mozaikovitosti, zloženia a porastovej štruktúry vegetácie, m ŕtveho dreva a holín na zastúpenie potravných a topických skupín rovnokrídlovcov. Zistili sme napr. i) signifikantný rozdiel v po čte druhov už medzi jedno- a dvojro čnými rúbaniami a výraznú podobnos ť medzi dvoj- a viacro čnými rúbaniami, ii) signifikantné rozdiely po čtu jedincov (rôznych štádií) na rúbaniach všetkých vekových kategórií a iii) signifikantné rozdiely po čtu ur čených druhov v štádiách nýmf v rámci všetkých 3 vekových kategórií. (P ŘEDNÁŠKA )
179 Abstrakta p řednášek a poster ů
Vplyv nízkej teploty a vysokého úhrnu zrážok na hniezdenie muchárika bielokrkého v dvoch regiónoch Slovenska
SLOBODNÍK R, BALÁŽ M Katedra ekológie a environmentalistiky, FPV UKF, Nitra; Katedra biológie a ekológie, PF KU, Ružomberok
Po čas rokov 2009–2011 bola sledovaná biológia hniezdenia muchárika bielokrkého (Ficedula albicollis ) v búdkových populáciách v dvoch regiónoch Slovenska – Horné Ponitrie (Hp) a Kremnické vrchy (Kv). Spolu bolo za uvedené obdobie sledovaných 214 hniezdení (57 Kv, 157 Hp). Ke ďže rok 2010 bol charakteristický chladnejším (priemerná aprílová teplota o 4 °C nižšia ako v predchádzajúcej sezóne a o 2 °C nižšia ako v roku 2011) a nadpriemerne daždivým po časím (úhrn zrážok v rozmedzí od 125 do 175 % nad dlhodobým priemerom), zamerali sme sa na porovnanie za čiatku a priebehu hniezdenia a jeho úspešnosti medzi hniezdnymi sezónami. Priemerný za čiatok hniezdenia bol zaznamenaný 29.4. až 5.5. (Kv) a 1.5. až 4.5. (Hp), pri čom ani v jednej sezóne sa medzi jednotlivými regiónmi nelíšil. V oboch regiónoch za čiatok znášania vajec výrazne súvisel s priemernými aprílovými teplotami a v roku 2010 bolo hniezdenie posunuté o tri (Hp) respektíve šes ť (Kv) dní neskôr oproti predchádzajúcej sezóne. Priemerná ve ľkos ť znášky sa pohybovala v rozmedzí 5,3 až 6,1 (Kv) a 5,7 až 6,3 (Hp) vají čka na jedno hniezdo, pri čom v roku 2010 bola v Hornom Ponitrí výrazne preukazne vyššia ako v Kremnických vrchoch. V oboch regiónoch bola najvyššia znáška zaznamenané v sezóne 2011, pri čom v oboch regiónoch bola signifikantne vyššia, ako priemer predchádzajúcich sezón. Úspešnos ť hniezdenia varírovala medzi hodnotami 59,2 % až 67,9 % (Kv) a 51,4 % až 83,89 % (Hp). V oboch regiónoch bola najnižšia v roku 2010 a zárove ň bola v oboch búdkových populáciách zaznamená výrazná negatívna korelácia medzi celkovým úhrnom zrážok za mesiace máj a jún a úspešnos ťou hniezdenia. Nízke teploty a vysoké úhrny zrážok teda vplývali na posun za čiatku hniezdenia a znižovali jeho úspešnos ť. Naopak, rok 2011 sa vyzna čoval vyššou priemernou znáškou, čo môže by ť vysvetlené ako vä čšie investície do po četnosti potomstva, po nízkej úspešnosti z predchádzajúcej sezóny.
Prezentované údaje boli získané v ďaka projektu GAPF 1/01/2011.
(P OSTER )
180 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Hodn ě slunce zabíjí! Aklimatizace vnímavosti k predaci u čolk ů
SMOLINSKÝ R, GVOŽDÍK L Odd ělení popula ční biologie, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, Studenec
Teplotní aklimace/aklimatizace je považována za klíčový mechanizmus, který tlumí selek ční tlaky zp ůsobené zm ěnami teplot v prost ředí. Tento názor je ovšem založen pouze na studiích realizovaných za um ělých podmínek v laborato ři. Experimenty, které by sledovali prosp ěšnost aklimatizace v p řirozeném prost ředí tém ěř schází. Z tohoto d ůvodu jsme testovali vliv prom ěnlivých sv ětelných a teplotních režim ů b ěhem vývoje larev čolk ů na jejich vnímavost k predaci (nymfy šídel) v polop řírodních podmínkách. B ěhem preda čních experiment ů larvy čolk ů, které se vyvíjely v nádržích exponovaných na p římém slunci, trvale trp ěly vyšší mírou predace než larvy z nádrží ve stínu, a to bez ohledu na aktuální sv ětelné/teplotní pom ěry v experimentálních nádržích. Naše výsledky ukazují, že vystavení vyšší intenzit ě slune čního zá ření b ěhem embryonálního a larválního vývoje negativn ě ovliv ňuje antipreda ční výkonnost larev čolk ů. Zdá se tedy pravd ěpodobné, že tato aklimatiza ční odpov ěď má pouze omezenou schopnost tlumit dopady mikroklimatických zm ěn, zp ůsobených nap říklad t ěžbou d řeva a/nebo lokálními klimatickými zm ěnami na populace čolk ů. (P OSTER )
Evoluce zub ů obratlovc ů na základ ě analýzy morfogeneze a genové exprese
SOUKUP V (1), TAZAKI A (2), TANAKA E (2), ČERNÝ R (1) (1) Katedra zoologie, P řF UK v Praze; (2) Center for Regenerative Therapies Dresden, Germany
Zuby jsou jednou z klí čových inovací obratlovc ů, které stojí za jejich evolu čním úsp ěchem. Strukturní homologie sice pojí zuby se šupinami paleozoických bez čelistnatc ů, ale p řesn ější místo p ůvodu zub ů je tématem živých diskuzí po celá desetiletí. Podle tradi ční „outside-in“ teorie byly zuby transformovány z vn ějších (ektodermálních) šupin, které migrovaly z povrchu těla do ústní dutiny. Oproti tomu „inside-out“ teorie p ředpokládá primární vznik zub ů ze šupin vyskytujících se ve faryngeální (entodermální) oblasti a jejich koopci do úst. Z vývojového hlediska je zub strukturou vyvíjející se na rozhraní epitelu (dávající vznik sklovin ě) a mezenchymu (generující dentin). Epiteliální p ůvod zub ů je ale závislý na distribuci ektodermu a entodermu v ústech. My jsme zjistili, že zuby v ústní oblasti axolotla mexického jsou derivovány jak z ektodermu tak z entodermu. Nyní se soust ředíme na porovnání genové exprese signálních a transkrip čních faktor ů zodpov ědných za odontogenezi mezi zuby na různých pozicích v rámci úst. Doposud jsme nenašli žádné rozdíly v expresních patternech mezi ektodermálními a entodermálními zuby.
181 Abstrakta p řednášek a poster ů
Na základ ě našich morfogenetických a expresních analýz se zdá, že evolu ční p ůvod zub ů nemusí být striktn ě závislý na doty čných zárode čných vrstvách, ale m ěl by být hledán spíše v „genetických regula čních sítích“, které řídí odontogenezi nezávisle na embryonálním p ůvodu. Z tohoto hlediska se tedy outside-in a inside-out teorie stávají redundantními. (P ŘEDNÁŠKA )
Evoluce morfogeneze úst obratlovc ů
SOUKUP V, HORÁ ČEK I, ČERNÝ R Katedra zoologie, P řF UK v Praze
Vývoj úst u obratlovc ů všeobecn ě probíhá p řes stadium invaginace orálního ektodermu, který vytvo ří dutou výchlipku zvanou stomodeum. Výstelka na jeho vnit řní st ěně t ěsn ě naléhá na epitel faryngeálního entodermu a tyto dv ě zárode čné vrstvy spole čně tvo ří tzv. orofaryngeální membránu. Ruptura orofaryngeální membrány následn ě vede k otev ření embryonálních úst a tím také vytvo ření kontinuity mezi vnit řním prost ředím embrya a okolím. Toto obecn ě p řijímané schéma ale zdaleka neplatí pro všechny obratlovce. Detailním studiem jednotlivých linií vertebrát jsme rozpoznali čty ři rozdílné módy morfogeneze úst. Jednotlivé módy jsou sice fylogeneticky klastrovatelné jen z části, ale dob ře souvisí s množstvím žloutku a s ranou embryogenezí daných linií. U druhů, kde se embryonáln ě vyskytuje prodloužená hlavová část daleko od žloutku (savci, ptáci, plazi, červo ři, odvozené žáby, paryby), probíhá vývoj úst výše popsanou morfogenezí orofaryngeální membrány. U druh ů, kde žloutek zasahuje do ústní oblasti (ocasatí, dvojdyšní, bazální žáby) nebo kde je hlava t ěsn ě nasedlá na žloutkovou kouli (paprskoploutví), probíhá vývoj úst specifickými ekto- a entodermálními p řestavbami. Kone čně, u kruhoústých je vývoj úst modifikován velem vznikajícím po stranách orofaryngeální membrány. Tato studie si klade za cíl charakterizovat diverzitu vývoje úst u obratlovc ů a snaží se objasnit p říčiny této diverzity. Množství a struktura žloutku p řitom z tohoto hlediska hrají významnou roli a jejich evolu ční zm ěny modelují morfogenezi úst a embryogenezi obratlovc ů obecn ě. (P OSTER )
182 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Ixodes frontalis Panzer, 1795 – nový druh klieš ťa vo faune Slovenska
STANKO M (1,2), BONA M (1) (1) Parazitologický ústav SAV, Košice; (2) Ústav zoológie SAV, Košice
V rámci výskumov klieš ťov a nimi prenášaných patogénov bol monitorovaný ich výskyt na desiatkách lokalít v mestách a rekrea čných oblastiach Slovenska. Vlajkovaním biotopov bolo v r. 2011 v rekrea čných oblastiach Slovenska zaregistrovaný výskyt 6 druhov klieš ťov. Pre faunu Slovenska bol potvrdený nový druh klieš ťa Ixodes frontalis Panz. v dvoch orografických celkoch Slovenska; 1 exemplár samca a 1 nymfa. Samec bol kolektovaný 9. septembra 2011 ne ďaleko obce Hrhov v orografickom celku Slovenský kras (kroviny na pasienkoch, DFS 7490, N48 34.899 E20 46.743, 212 m n.m.). Nymfa bola navlajkovaná 10. októbra 2011 v orografickom celku Zvolenskej kotliny, na okraji mesta Banská Bystrica, ne ďaleko krematória (okraj dubovohrabového lesa, DFS 7380, N48 41.396 E19 07.514, 362 m n.m.). Kliešte boli determinované pod ľa znakov uvedených v prácach Filippovej (1977) a Siudu (1993). Najvýznamnejšími diferen čnými morfologických znakmi odlišujúcimi klieš ťa od iných druhov rodu Ixodes sú vonkajšie a vnútorné t ŕne na panvi čkách a tvar i d ĺžka análnej rýhy. I. frontalis je ornitofilný klieš ť, jeho výskyt v strednej a severnej Európe je dokumentovaný z viacerých druhov vtákov, najmä spevavcov. Ve ľmi ojedinele je v Európe druh dokladovaný z vlajkovania biotopov. Potvrdenie prítomnosti dvoch štádií klieš ťa z dvoch vzdialených lokalít východného a stredného Slovenska dáva predpoklad jeho frekventovanejšieho výskytu na našom území. Pokra čujúci výskum ukáže, či jeho výskyt je frekventovanejší a či existujú na Slovensku životaschopné populácie, najmä vo vz ťahu ku kolóniám havranovitých spevavcov ako je to uvádzané napr. Ázie, resp. Ruska.
Práca bola podporená Agentúrou na podporu výskumu a vývoja (APVV-0267-10) a Vedeckou grantovou agentúrou VEGA 1/0390/12.
(P OSTER )
Stonôžky (Chilopoda) v historických štruktúrach po ľnohospodárskej krajiny Podpo ľania (stredné Slovensko)
STAŠIOV S, TROJÁK M, KERTYS Š, URBLÍK P Katedra biológie a všeobecnej ekológie, Fakulta ekológie a environmentalistiky, Technická univerzita vo Zvolene
V rokoch 2009 a 2010 bol na 4 lokalitách situovaných v okolí mesta Hri ňová (geomorfologické celky Po ľana a Zvolenská kotlina) realizovaný výskum, ktorý bol zameraný na posúdenie vplyvu vybraných historických štruktúr po ľnohospodárskej krajiny na druhovú
183 Abstrakta p řednášek a poster ů skladbu spolo čenstiev stonôžok (Chilopoda). Výskum bol v rámci vybraných lokalít uskuto čnený spolu na 19 stacionároch, z ktorých každý reprezentoval iný typ biotopu. Na odchyt stonôžok bola použitá metóda zemných pascí (2 pasce na 1 stacionári), materiál bol z pascí vyberaný v mesa čných intervaloch po čas vegeta čného obdobia. Celkovo bolo po čas výskumu odchytených 413 jedincov patriacich do 12 druhov, 4 čeľadí a 2 radov: Lamyctes fulvicornis (Meinert, 1868), Lithobius aeruginosus (L. Koch, 1862), L. agilis (C. L. Koch, 1847), L. borealis (Meinert, 1868), L. curtipes (C. L. Koch, 1847), L. forficatus (Linnaeus, 1758), L. latro (Meinert, 1872), L. mutabilis (L. Koch, 1862), L. muticus (C. L. Koch, 1847), L. pelidnus (Haase, 1880), Geophilus flavus (DeGeer, 1778), Strigamia crassipes (C. L. Koch, 1835). Výsledky výskumu potvrdili vplyv rôzne obhospodarovaných plôch na štruktúru chilopodocenóz. Poukázali tiež na to, že z h ľadiska zachovania biodiverzity spolo čenstiev stonôžok v agrocenózach je potrebná diverzifikácia formy obhospodarovania, ako aj priestorového rozmiestnenia maloplošných po ľnohospodárskych plôch. Vhodné je tiež za členenie neobhospodarovaných plôch medzi orá činy, ktoré môžu slúži ť stonôžkam ako refúgia poskytujúce im vhodné životné podmienky. (P OSTER )
Je voda pro myši neprostupnou bariérou nebo prost ředím hodným pr ůzkumu?
STRNADOVÁ M (1,2), HIADLOVSKÁ Z (1,2), VOŠLAJEROVÁ BÍMOVÁ B (1,3), MACHOLÁN M (1,2) (1) Laborato ř evolu ční genetiky savc ů, ÚŽFG AV ČR, v.v.i., Brno; (2) Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno; (3) Odd ělení popula ční biologie, ÚBO AV ČR, v.v.i., Brno
V psychologických a neurobiologických výzkumech se b ěžn ě setkáváme s názorem, že voda je pro myši silným stresovým faktorem. P řevládá p ředstava, že myš je slabý plavec a voda je pro ni bariérou, kterou p řekonává pouze p ři nedostatku potravy a p ři stavech p řemnožení populace. Data popisující genetickou strukturu populací myší domácích v hybridní zón ě mezi poddruhy M. m. musculus a M. m. domesticus nazna čují, že i malé potoky a říčky p ředstavují pom ěrn ě významnou bariéru toku gen ů mezi jednotlivými populacemi ale i poddruhy. V rámci studia proces ů v hybridní zón ě byl zkoumán vztah myši k vodnímu prost ředí. Celkem bylo použito 22 jedinc ů, 11 samc ů ze 4 populací pro každý poddruh. Testovaná zví řata byla odvozena z divokých jedinc ů odchycených na okrajích Česko-Bavorského transektu p řes hybridní zónu. Samci byli motivováni k p řekonání vodní hladiny potravní deprivací v 12 hodinových experimentech. Pokusná aparatura se skládala ze dvou klecí propojených p řes bazének. Jedinec m ěl možnost bazének p řeplavat a najít potravu v druhé kleci. Naše výsledky prokázaly odlišnost v potenciálu k p řekonání vodní hladiny mezi poddruhy. Samci poddruhu M. m. domesticus vstupovali do vody d říve než samci M. m. musculus , d říve
184 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 bariéru p řekonali, a dostali se k potrav ě. Jedinci M. m. musculus pak obvykle z ůstávali v kleci s potravou, kdežto samci M. m. domesticus se do vody opakovan ě vraceli. Prokázali jsme, že voda není pro myši neprostupnou bariérou a n ěkte ří jedinci zcela dobrovoln ě explorují i ve vodním prost ředí. Zdá se, že pro myši poddruhu domesticus je voda snáze p řekonatelná, tudíž jim dává větší potenciál k disperzi v krajin ě s p řítomností potok ů či řek.
Práce byla podpo řena granty GA ČR 206/08/0640 a P506-11-1792.
(P OSTER )
Využití nového hnízdního biotopu je asociováno se zm ěnou ve frekvenci a druhovém složení smíšených kolonií b řehule říční ( Riparia riparia )
SUVOROV P (1), KOVÁ Ř V (2), HENEBERG P (3) (1) Česká zem ědělská univerzita v Praze, Fakulta životního prost ředí, Praha; (2) Nepomucký ornitologický spolek, Nepomuk; (3) Univerzita Karlova v Praze, 3. léka řská fakulta
V evropské části areálu b řehule říční ( Riparia riparia ) je v posledních letech pozorován zvýšený výskyt hnízdiš ť v um ěle vytvo řených hnízdních dutinách. Nejen v nich je v koloniích břehulí pozorováno hnízd ění dalších pta čích druh ů. Hlavním cílem naší studie bylo zjistit, zdali je frekvence výskytu a diverzita cizích pta čích druh ů v b řehulích koloniích závislý na typu kolonie (p řirozené vs. um ělé dutiny). Cizí pta čí druhy hnízdily čast ěji v koloniích b řehulí, umíst ěných v um ělých dutinách. Jejich diverzita byla v obou typech kolonií odlišná – zatímco v koloniích, umíst ěných v um ělých hnízdních dutinách, se nevyskytoval vrabec polní ( Passer montanus ), na p řirozených hnízdištích b řehulí nebyl zaznamenán hnízdní výskyt led ňáčka říčního ( Alcedo atthis ), ji řičky obecné ( Delichon urbicum ) a konipasa horského ( Motacilla cinerea ). Um ělé hnízdní nory byly v dalších hnízdních sezónách opakovan ě obsazovány břehulemi i v tom p řípad ě, že v nich v p ředchozím hnízdním období hnízdil jiný pta čí druh. Nadto je v naší práci popsáno první pozorování po četné smíšené kolonie b řehule říční a ji řičky obecné. (P OSTER )
Rozší ření a ekologie záp řednice jedovaté Cheiracanthium punctorium (Villers, 1789) (Araneae, Miturgidae) ve východním Polabí
SVOJANOVSKÁ H (1), DOLANSKÝ J (2), ŠAFÁ ŘOVÁ L (2) (1) P řírodov ědecká fakulta Univerzita Hradec Králová; (2) Východo české muzeum v Pardubicích
Byl mapován výskyt záp řednice jedovaté na Královehradecku a Pardubicku a byly zjiš ťovány jeho ekologické preference. Území bylo vymezeno šesti sousedícími čtverci
185 Abstrakta p řednášek a poster ů st ředoevropského sí ťového mapování. Potenciální lokality byly vytipovány dle leteckých snímk ů v aplikaci Google Earth. Na lokalitách byly zjišt ěny vybrané charakteristiky – GPS sou řadnice lokality, nadmo řská výška, po čet zámotk ů záp řednic, pokryvnost ke řů , pokryvnost Calamagrostis epigejos , svažitost, orientace svahu, popis vegetace a záznam dominantních druh ů. Na základ ě sou řadnic byly dopln ěny klimatické údaje z databáze Worldclim. Soubor dat čítající 207 lokalit byl analyzován prost řednictvím t-testu a ordina čních metod. Celkem bylo ve vyty čeném území nalezeno 113 obsazených lokalit záp řednicemi jedovatými. V daném území je výskyt ost ře ohrani čený, hlavním limitem rozší ření se jeví klimatické podmínky. P ři promítnutí lokalit na vrstvu pr ůměrných teplot v prost ředí GIS odpovídá zjišt ěným parametr ům i výskyt záp řednic v sousedním N ěmecku. (P ŘEDNÁŠKA )
Intralakustrinní speciace: molekulárn ě cytogenetická analýza dvou sympatrických síh ů Coregonus albula a Coregonus fontanae odhalila chromozomové ší ření asociovaných transposabilních element ů a ribosomalní DNA
SYMONOVÁ R (1,3), MAJTÁNOVÁ Z (1,3), SEMBER A (1,3), STAAKS GBO (2), BOHLEN J (1), FREYHOF J (2), RÁBOVÁ M (1), RÁB P (1) (1) Laborato ř genetiky ryb, Ústav živo čišné fyziologie a genetiky, AV ČR, v.v.i., Lib ěchov; (2) Leibniz- Institut of Freshwater Biology and Inland Fisheries, Berlin, Germany; (3) Katedra Zoologie, Přírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Praha
Speciace ryb v postglaciálních jezerech mírného pásma je zajímavým tématem evolu ční biologie. Otázky zabývající se diferenciací sympatrických druh ů, faktory p řispívajícími k jejich reproduk ční izolaci a mechanismy jejich evoluce jsou proto zkoumány mnoha experimentálními a genetickými nástroji. Podle našich zjišt ění však doposud nikdo neanalyzoval tuto problematiku za užití molekulárn ě cytogenetického p řístupu. Zkoumali jsme karyotypy a genomy dvou druh ů síh ů, vyskytujících se spole čně v dimiktickém jezeru Stechlin (severní Německo): endemický druh Coregonus fontanae (2n=80, NF=96), specializovaný na hluboké vody tohoto jezera, a kosmopolitní druh C. albula (2n=80/81, NF=98). Komparativní genomovou hybridizací (CGH) v kombinaci s metodou fluorescen ční in situ hybridizace (FISH) s r ůznými rDNA sondami jsme odhalili zm ěny v po čtech kopií u ribosomálních a asociovaných gen ů v genomech t ěchto druh ů. K odhalení mechanism ů, které mohly zp ůsobit takováto zmnožení gen ů rRNA, byl proveden PCR screening non-LTR retrontansposon ů z genomové DNA obou druh ů. Amplifikované retrotransposony byly použity jako sondy pro FISH mapování na chromozomech, což odhalilo kolokalizaci t ěchto transposon ů s rDNA na jednom z chromozom ů obou zkoumaných druh ů.
186 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Pro sledování hlavních karyotypových diferenciací je diverzifikace obou druh ů evolu čně příliš mladá. Oba studované druhy mají tém ěř identické karyotypy kategorie A. Zm ěny genomu, jež se projevují v rozdílném po čtu kopií gen ů rRNA obou druh ů, však poukazují na mohutné genomové p řestavby p řed, b ěhem nebo po specia ční události. Molekulárním mechanismem stojícím za t ěmito p řestavbami by mohla být retrotranspozice části jednotky 45S rDNA zprost ředkovaná mobilním elementem. Rozdíly nahromad ěné v genomu C. fontanae činností retrotransposon ů pak mohly, nebo stále mohou tvo řit částe čnou reproduk ční bariéru a umožnit tak zrychlené morfologické, ekologické a fyziologické adaptace ekologicky specializovaného druhu C. fontanae . (P ŘEDNÁŠKA )
Věrohodnost atrapy a intenzita mobbingu ťuhýka obecného ( Lanius collurio )
SYROVÁ M, NĚMEC M, BENDOVÁ L, POLÁKOVÁ S, FUCHS R Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta, Jiho česká univerzita, České Bud ějovice
Výzkum antipreda čního chování pták ů je často provád ěn metodou atrapových experiment ů – živé zkoumané zví ře je konfrontováno s atrapou (nej čast ěji vycpaninou) predátora. Vycpaniny mnoha druh ů zví řat jsou však obtížn ě dostupné a jejich vzhled (postoj) navíc bývá zna čně variabilní. Vycpaninu je také obtížné upravit do jiné podoby, což omezuje navazující výzkum. Náhradou za vycpaniny mohou být jiné um ělé modely. Ty však postrádají pravé pe ří, jež má zásadní podíl na celkovém vzhledu. Otestovali jsme vliv tohoto faktoru na antipreda ční chování ťuhýk ů ( Lanius collurio ) v ůč i sojce obecné ( Garrulus glandarius ) – ťuhýk ům známému a intenzivn ě zahán ěnému predátorovi mlá ďat. K hnízd ům jsme postupn ě předkládali t ři atrapy sojky z r ůzných materiál ů – vycpanou (nejv ěrohodn ější), plyšovou (mén ě v ěrohodnou) a silikonovou (nejmén ě v ěrohodnou). Ťuhýci napadali všechny t ři atrapy. Na dv ě um ělé (plyšová a silikonová) byla však reakce mén ě intenzivní (mén ě nálet ů a fyzických kontakt ů) než na nejv ěrohodn ější vycpanou atrapu. Nejp řekvapiv ější výsledek byl, že je nutné p ředložit nejprve v ěrohodn ější atrapu (vycpanina, plyš), abychom vyprovokovali útok na silikonovou atrapu. Tento efekt je znám jako matching to sample a byl poprvé popsán Skinnerem (1950). Matching to sample je studován v laboratorních podmínkách (ve Skinnerov ě boxu) a jsou zde obvykle používány abstraktní symboly. Naše studie poprvé ukazuje, že matching to sample je používán ke kategorizaci reálných objekt ů u netrénovaných pták ů ve volné p řírod ě. (P OSTER )
187 Abstrakta p řednášek a poster ů
Genetická diverzita evropského rodu suchozemských plž ů Cochlodina (Gastropoda: Clausiliidae) se zam ěř ením na C. laminata
SZALONTAYOVÁ V (1), TLACHA Č P (1), PETRUSEK A (2), JUŘIČKOVÁ L (1) (1) Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze; (2) Katedra ekologie, Přírodov ědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze
Druhy suchozemských plž ů pat řící do rodu Cochlodina (Gastropoda: Clausiliidae) mají zpravidla malé areály rozší ření. C. laminata se zdá být výjimkou. Její areál zabírá podstatnou část Evropy, vyjma jejích nejteplejších a nejchladn ějších částí. Tento druh vykazuje také nesmírnou vnitrodruhovou variabilitu – jak genetickou, tak i morfologickou. Zajímavé je, že morfologická variabilita je v ětší v oblasti Karpat (potenciální st ředoevropská glaciální refugia) a Alp. Naše p ředb ěžná studie tohoto rodu ukázala, že C. laminata je geneticky velmi variabilní, zatím ale nebyly nalezeny žádné morfologické znaky odlišující jednotlivé genetické linie. C. laminata se zdá být komplexem kryptických druh ů, mezi kterými m ůže docházet k hybridizaci anebo geneticky velice variabilní druh v d ůsledku rozdílných glaciálních refugií jednotlivých linií. Na lokalitách, kde se vyskytují sytopicky, byly pozorovány přechodné morfologické formy mezi druhy C. laminata a C. dubiosa corcontica , které by mohly být produktem hybridizace, což bylo nep římo doloženo i geneticky. Naším cílem je zam ěř it se na příčiny výskytu a vzniku genetické a morfologické variability rodu Cochlodina se zam ěř ením zejména na C. laminata s použitím kombinace morfologických a molekulárních metod. Pro další studium tohto rodu resp. druhu uvítáme jak živý, tak v 96% ethanolu konzervovaný materiál zaslaný na výše uvedenou adresu. (P ŘEDNÁŠKA )
Vinice jako prost ředí s vysokou druhovou diverzitou no čních motýl ů
ŠAFÁ Ř J Ústav zoologie, rybá řství, hydrobiologie a v čela řství MENDELU Brno
Na dvou lokalitách (Mikulov a v okolí Popic na jižní Morav ě) byly sledovány t ři vinice v různém režimu hospoda ření (rozdílných charakteristik) a srovnávací nejbližší lesostepní plocha na každé lokalit ě. V pr ůběhru let 2010 a 2011 bylo provedeno 18 no čních odchyt ů pomocí malých p řenosných lapa čů . Dohromady bylo sledováno 12 čele ďí no čních motýl ů tzv. macrolepidoptera (Arcticidae, Cossidae, Drepanidae, Geometridae, Lasiocampidae, Limacodidae, Lymanitridae, Noctuidae, Nolidae, Notodontidae, Psychidae, a Sphingidae). Celkem bylo odchyceno 8047 jedinc ů no čních motýl ů, kte ří p říslušeli k 314 druh ům. Šest vinic a dv ě lesostepní plochy byly hodnoceny prost řednictvím index ů druhové diverzity (tj.
188 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Simpson ův index diverzity, Shannon–Wiener ův index diverzity a ekvitability). Na sledovaných transektech byly zjišt ěny tyto charakteristiky – roky nep řerušené sukcese vegetace v mezi řadí, ozelen ění mezi řadí, stá ří vinice, vzdálenost od nejbližší lesostepi, roky od posledního použití chemického insekticidu a dobou využívání feromon ů. Data byla statisticky hodnocena pomocí Spearmanova korela čního koeficientu, který koreloval diverzitru druh ů, jedinc ů a hrubé ukazatele diverzity s charakteristikami vinic. Z výsledk ů vyplývá, že biodiverzita vinic stoupá s extenzivn ějším hospoda řením ve vinicích i p ři pom ěrn ě velké vzdálenosti od p řírodních biotop ů (i n ěkolik kilometr ů). Z hrubých ukazatel ů diverzity a ekvitability (Simpson ův a Shannon–Wiener ův index) je patrné, že vinice v ekologickém zp ůsobu hospoda ření mají rozložen ější dominanci a vyrovnanost je nižší. Nejzajímav ější zjišt ění vyplývají ze Spearmanových korela čních koeficient ů. Nejvíce pr ůkazný (pravd ěpodobnost 99 %) je vliv sukcese vegetace v mezi řadí na množství jedinc ů, Simpsonového indexu diverzity a samotné ekvitability ve vinicích (podobn ě jako je pr ůkazný vliv doby používání feromon ů). (P ŘEDNÁŠKA )
Charakteristiky, odchyt a transfer raka rie čneho z kame ňolomu Horná Štub ňa na náhradné biotopy
ŠIJAK A Univerzita Mateja Bela, Fakulta prírodných vied UMB, Banská Bystrica
V roku 2010 bol vykonaný výskum raka rie čneho v lokalite kame ňolom Horná Štub ňa. Výskum bol uskuto čnený pomocou troch metód. Kombináciou vnadenia a odchytu: 1. Vnadenie na kapriu hlavu a odchyt rybárskym čere ňom s rozmerom 1x1 m s priemerom ôk 1x1 cm, 2. Vnadenie na kapriu hlavu a ru čný odchyt, 3. Vnadenie na kapriu hlavu a odchyt do pasce s priemerom ôk 1x1 cm. Celkovo bolo vykonaných 10 odchytov v presne ur čenom časovom úseku. Odchytených bolo 183 jedincov a následne boli uskuto čnené morfometrické merania a ur čovanie pohlavia. Merania boli vyhodnotené štatistickými metódami prostredníctvom štatistického programu „R“ a výsledky boli porovnané s nieko ľkými podobnými prácami zo Slovenska. Taktiež bola vyhodnotená úspešnos ť metód odchytu. Zistilo sa, že v biotope sa nachádza populácia raka rie čneho v po čte približne 12 000 jedincov, z ktorých bolo reálne zachránených 50 % populácie. Po celkovom vypustení biotopu boli raky transportované na náhradné biotopy. Transfer oficiálne zabezpe čovala správa Národného Parku Ve ľká Fatra. (P OSTER )
189 Abstrakta p řednášek a poster ů
Ekologie vrabce domácího ( Passer domesticus ), studium populací v r ůzných typech venkovského prost ředí
ŠMEJDOVÁ L, ČECHOVÁ H, ZASADIL P Fakulta životního prost ředí, ČZU Praha
V posledních desetiletích došlo na území České republiky, podobn ě jako v p řevážné části Evropy, ke znatelnému poklesu po četnosti vrabce domácího ( Passer domesticus ). Jeho stavy se rapidn ě snížily p ředevším ve venkovských sídlech. Za hlavní p říčiny jsou považovány zm ěny v charakteru zástavby, snížení zem ědělské produkce a úbytek drobných chov ů dr ůbeže. V našem výzkumu jsme se zam ěř ili na sledování rozdíl ů v po četnosti populací v p ůvodních typech zástavby a v tzv. satelitních typech zástavby v okolí Prahy. V hnízdní sezón ě v roce 2011 bylo během dvou návšt ěv sledováno 64 čtverc ů o rozm ěrech 4ha. Z toho 32 čtverc ů se nacházelo v nové zástavb ě a 32 ve staré zástavb ě. B ěhem prvního s čítání bylo v nové zástavb ě zaznamenáno 113 samc ů vrabce domácího a ve staré zástavbě 254 samc ů. P ři druhém s čítání bylo zaznamenáno 79 samc ů v nové a 250 samc ů ve staré zástavb ě. Ve staré zástavb ě byli ve všech čtvercích alespo ň p ři jednom ze s čítání zaznamenáni samci vrabce domácího, zatímco v nové zástavb ě ve dvanácti čtvercích nebyl zaznamenán žádný. Pr ůměr maximálních po čtů samc ů z obou s čítání byl 4, 0 v nové a 9,0 ve staré zástavb ě. Z výsledk ů vyplývá signifikantní preference práv ě p ůvodního typu zástavby oproti nov ě zastav ěným lokalitám Sledovány byly i další faktory, z nichž nejv ětší rozdíly mezi jednotlivými typy zástavby byly v p řítomnosti malochovu dr ůbeže a pokryvnosti strom ů a ke řů .
Výzkum byl podpo řen Interním grantem Fakulty životního prost ředí ČZU v Praze.
(P ŘEDNÁŠKA )
Genetická determinace komb v evropských zoologických zahradách
ŠMÍD J (1,2), BOLFÍKOVÁ B (1,2), BRANDL P (3), HULVA P (2) (1) Institut trop ů a subtrop ů, ČZU, Praha; (2) Katedra zoologie, P řF UK, Praha; (3) Zoologická zahrada hl. m. Praha
Drobní primáti rodu Galago pat ří díky své no ční aktivit ě k ne p říliš častým chovanc ům zoologických zahrad. Problematika chovu malých populací a rizika vzniku inbredních linií se však dotýká mnoha primát ů v zoologických zahradách. Na druhou stranu, morfologická determinace dnes známých druh ů je často velmi obtížná, proto k řížení jedinc ů ze zajetí s jedinci importovanými z jiných oblastí je diskutabilní kv ůli možné hybridizaci evolu čně p říliš vzdálených intraspecifických linií nebo dokonce nerozpoznaných kryptických druh ů. Nejinak je tomu v p řípad ě komb (Galagonidae).
190 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Cílem práce byla druhová determinace komb z českých a evropských zahrad založená na porovnání sekvencí genetických marker ů (cyt b, RAG 1, RAG 2) a detekce p řípadných evolu čně izolovaných linií. Byla analyzována zví řata ze t ří českých (Praha, Plze ň, Zájezd) a p ěti evropských (Pozna ň, Frankfurt, Koda ň, Amneville, Amersfoort) zoologických zahrad. Jedinci byli ur čeni dle morfologických znak ů jako komba jižní ( Galago moholi – Frankfurt, Koda ň, Amneville) a komba ušatá ( G. senegalensis ). U druhu G. senegalensis byly objeveny t ři separované mitochondriální linie s p řekvapiv ě velkou genetickou diferenciací (p distance 2,7 – 3,8%). Jedna je tvo řena zví řaty ze Zooparku Zájezd, Zoo Plze ň a Zoo Amersfoort pocházejícími z n ěkolika import ů z Guinei a druhou p ředstavují jedinci ze Zoo Praha a Zoo Pozna ň p ůvodem z Toga a Ghany. Míra genetické variability na mtDNA koresponduje s vnitrodruhovou variabilitou zjišt ěnou u jiných primát ů, p řesto indikuje dlouhodobou separaci populací z r ůzných částí areálu a nazna čuje reproduk ční izolaci jednotlivých linií. Z toho d ůvodu je pot řeba ur čité opatrnosti v p řípad ě obohacování genofondu komb a nek řížit jedince pocházející z r ůzných oblastí, ale striktn ě dbát na p ůvod chovaných zvířat.
Výzkum byl podpo řen interní grantovou agenturou ITS ČZU 51120/1312/3125. Bolfíková B. je podporována stipendiem města Ostrava.
(P OSTER )
Dlhodobé sledovanie potravy zimujúcich myšiarok ušatých ( Asio otus , L. 1758.) v Bojniciach (stredné Slovensko)
ŠOTNÁR K (1), TULIS F (2), OBUCH J (3) (1) Kanianka,(2) Katedra Ekológie a environmentalistiky, FPV Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre; (3) Botanická záhrada Univerzity Komenského, Blatnica
Kŕdle myšiarok ušatých ( Asio otus ) každoro čne využívajú niektoré zimoviská v blízkosti ľudských sídiel. Od roku 1993 do roku 2000 a od roku 2006 do roku 2008 prebiehal v pravidelných mesa čných intervaloch zber vývržkov zimujúcej populácie myšiarok ušatých v areáli kúpe ľov v Bojniciach. V 8349 zozbieraných vývržkoch sme determinovali 29 232 jedincov koristi. Zaznamenali sme 21 druhov cicavcov (94.97%) a 32 druhov vtákov (5,03%). V 10 zimných sezónach vyhodnocujeme zmeny v druhovom zastúpení koristi v mesa čných periódach od novembra do marca. Eudominantným druhom koristi bol v každej zime Microtus arvalis (84,0 %). Jeho pomerné zastúpenie v potrave A. otus sa menilo v závislosti od grada čných cyklov populácie s maximami v sezónach 1993/1994 (91,9%) a 1998/1999 (92,4%). V priebehu dvoch zím sme zaznamenali jeho retrogradáciu: v zime 1996/1997 pokleslo zastúpenie M. arvalis na 57,7% a v zime 2006/2007 na 59,4% . Tento pokles M. arvalis v potrave bol kompenzovaný vyšším zastúpením akcesorických druhov. V zime 1996/1997 najmä
191 Abstrakta p řednášek a poster ů
Apodemus flavicollis (11,2%), Apodemus sylvaticus (10,5%), Passer domesticus (8,3%), Micromys minutus (3,1% ). V zime 2006/2007 najmä Passer domesticus (10,6%), Nyctalus noctula (8,9%), a Apodemus flavicollis (7,9%). V týchto zimách bola najvyššia diverzita potravy A. otus . Fluktuácia populácie M. arvalis sa prejavila aj na množstve zimujúcich jedincov myšiarky ušatej, ktoré kolísalo od 30 jedincov v zime 1994/1995 po 5 v sezóne 2006/2007. V zime 1996/1997 sme zaznamenali zvýšené zastúpenie Micromys minutus . V nasledujúcej zimnej sezóne 1997/1998 bol druhou naj častejšie lovenou koris ťou (10,8%), pri čom pomerné zastúpenie druhov rodu Apodemus bolo len 6,1%. Zo vzácnejších druhov koristi uvádzame: Lepus eurapaeus juv., Mustela nivalis , Nyctalus noctula , Rhinolophus hipposideros , Microtus cf. agrestis , Turdus iliacus a Dendrocopos medius . (P OSTER )
Vliv interakcí p ůdní fauny a flory na rozklad organické hmoty v p ůdě
ŠPALDO ŇOVÁ A, FROUZ J Ústav pro životní prost ředí, P řírodov ědecká fakulta, UK Praha
Akumulace organické hmoty v p ůdě zásadn ě ovliv ňuje soubor p ůdních vlastností a je proto důležitá pro obnovení ekosystém ů, kde množství organické hmoty bylo redukováno lidskou činností. Jedním z mnoha řešení, jak lze zvýšit množství organické hmoty v p ůdě, je zpomalení rozkladu rostlinného opadu. Zde se zamýšlíme nad vlivem p ůdní bioty, jmenovit ě nad vlivem interakcí mezi p ůdní makrofaunou a mikroflórou na utvá ření organické hmoty, na její složení a distribuci v p ůdě. Cílem experimentu bylo objasnit možný mechanismus, který zp ůsobuje rozdílné mikrobiální aktivity na rostlinném opadu ovlivn ěném/neovlivn ěném makrofaunou (Armadillidium vulgare ) a to v pr ůběhu pozd ějších stádií rozkladu. V laboratorních podmínkách byly oba typy vzork ů, opadu a exkrement ů, po dobu n ěkolika m ěsíc ů vždy v 5 opakováních vystaveny p ěti typ ům ošet ření: konstantní podmínky, fluktuace teploty, vlhkosti a p řísun snadno dostupných látek, škrobu a glukózy. Výsledky experimentu potvrdily naše hypotézy, že dlouhodobá mikrobiální respirace exkrement ů a to ve všech typech ošet ření je pr ůkazn ě nižší než respirace nekonzumovaného opadu a sou časn ě že tyto exkrementy jsou mén ě náchylné zvyšovat svou respiraci v d ůsledku kolísání p řírodních podmínek nebo p řísunu živin. Na záv ěr byly provedeny chemické analýzy pro stanovení výsledné chemické p řem ěny; NMR pro zjišt ění zm ěny v pom ěru alkylových a fenolických skupin a dále pyrolýza pro zjišt ění zm ěny v zastoupení jednotlivých komponent ligninu. (P ŘEDNÁŠKA )
192 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Rychlá expanze nosatce Orchestes testaceus (Coleoptera: Curculionidae) na území Prahy – příklad dob ře zdokumentované zm ěny v rozší ření
ŠPRY ŇAR P Katedra botaniky, P řírodov ědecká fakulta UK, Praha
Zm ěnám v rozší ření organism ů je v posledních desetiletích v ěnována stále v ětší pozornost, ať už jde nap ř. o migrace či rozši řování areálu v souvislosti s klimatickými zm ěnami, o ší ření nep ůvodních a invazních druh ů do nových oblastí nebo naopak o ústup ohrožených a vymírajících druh ů. Mnohé zm ěny v rozší ření je však nemožné odhalit bez p ředchozí dobré prozkoumanosti území, bez níž nap ř. nelze rozhodnout, zda první nález daného druhu z ur čitého území je dokladem po čínající expanze nebo jen výsledkem prosté skute čnosti, že v tomto území daný druh p ředtím ješt ě nikdo nehledal. V České republice nalezneme jen málo oblastí, jejichž fauna brouk ů (Coleoptera) by byla prozkoumána tak dob ře, jako je tomu na území hlavního m ěsta Prahy. Díky podrobné dokumentaci fauny nosatcovitých brouků (Curculionidae) na n ěkolika stovkách pražských lokalit b ěhem posledního p ůlstoletí (Strej ček 2001, 2005, 2010) je možné relativn ě p řesn ě a podrobn ě zachytit zm ěny v jejich rozší ření. Druhem, který se zde v poslední dob ě rychle rozší řil, je Orchestes testaceus (Müller, 1776). Jeho larvy minují v listech olše lepkavé ( Alnus glutinosa ) a o. šedé ( A. incana ). Výskyt imag lze snadno zjistit ve vegeta ční sezón ě oklepem hostitelských d řevin a v zim ě prosem spadaného listí a detritu pod olšemi (kde imaga p řezimují). Ve 2. polovin ě 20. století se tento druh na území dnešní Prahy vyskytoval vzácn ě – byl tu zjišt ěn pouze p ětkrát: poprvé v roce 1974 (Klánovický les), další čty ři údaje jsou z období 1993–2000. V letech 2001–2010 byl zaznamenán už celkem na osmi lokalitách. Během cíleného pr ůzkumu v letech 2011–2012 byl Orchestes testaceus zjišt ěn na území Prahy na n ěkolika desítkách lokalit zejména v údolích potok ů a na b řezích vodních nádržích. Jeho výskyt byl p řitom potvrzen nejen na všech d říve uvád ěných lokalitách, ale i na desítkách dalších lokalit, kde p ři četných p ředchozích pr ůzkumech nebyl nikdy zaznamenán. Zdá se, že v sou časnosti už v Praze žije všude tam, kde rostou jeho hostitelské rostliny. (P OSTER )
193 Abstrakta p řednášek a poster ů
Nové faunistické a ekologické údaje o druhu Dasineura gleditchiae (Osten Sacken, 1866) (Diptera, Cecidomyiidae) na Slovensku
ŠTEFANI ČÁKOVÁ K, AIMBETOVÁ S Katedra ekológie, PriF UK, Bratislava
Dasineura gleditchiae je monofágny druh viazaný výhradne na listy gledí čie trojt ŕň ovej (Gleditsia triacanthos L.). Larvy D. gleditchiae deformujú listy do tvaru strukovitých hálok, čím sa zmenšuje celková asimila čná plocha koruny stromu. Z hospodárskeho h ľadiska hálky znižujú dekoratívnu funkciu tejto parkovej dreviny. Pôvodný areál rozšírenia druhu D. gleditchiae sa nachádza na území Severnej Ameriky. V Európe sa postupne za čali objavova ť údaje o prítomnosti hálok na gledí čii od roku 1975. Na Slovensku bol prvý nález druhu zaznamenaný v Nitre v roku 1996. Bionómia a disperzia druhu na Slovensku sa podrobne neštudovali. Pozorovanie vývinového cyklu daného druhu v našich podmienkach bolo uskuto čnené v roku 2011 na ôsmich lokalitách v Bratislave a blízkom okolí. Sami čka koncom apríla nakladie vají čka na listové stopky alebo listy mladých vetiev gledí čie. Z nich sa vyliahnu prieh ľadné larvy, ktoré sa postupne sfarbujú do bielej a na koniec do tmavooranžovej farby. Vývin lariev po zakuklenie prebieha v hálkach, pri čom v jednej hálke sa vyvíjajú 1 až 4 jedince. Pred vyletením sa kukla premiestni na koniec hálky, kde vysunie von 2/3 svojho tela. Po vyletení na tomto mieste zostáva transparentné exúvium. V prvej polovici júla larvy z hálok padajú priamo na zem, kde prezimujú a predpokladáme, že na jar sa zakuklia a následne sa cyklus bude opakova ť. Po vyprázdnení hálky napadnuté listy usychajú, čo spôsobuje pred časný opad listov. Po čas jednej vegeta čnej sezóny gledí čie trojt ŕň ovej sa vyvíja viacero prekrývajúcich sa generácií D. gleditchiae , ktoré je ťažké odlíši ť. V sú časnosti je náš výskum zameraný na štúdium prirodzených nepriate ľov tohto invázneho druhu. (P OSTER )
Stopa řů v pr ůvodce po Galapágách: fylogeografie drozdc ů r. Mimus a jejich ektoparazit ů
ŠTEFKA J Biologické centrum AV ČR, Parazitologický ústav a P řírodov ědecká fakulta JU, České Bud ějovice
Hostitelsky specifi čtí ektoparazité se chovají jako evolu ční stopa ři, organismus svého hostitele využívají k zajišt ění životního cyklu a k prostorové disperzi – často na zna čné vzdálenosti. Evoluce a fylogeneze hostitel ů se tak nez řídka zrcadlí ve fylogenezi parazitických organism ů. Zde byly porovnány mitochondriální fylogeneze čty ř endemických druh ů drozdc ů
194 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 rodu Mimus , alopatricky se vyskytujících na Galapágách, a t ří druh ů jejich ektoparazit ů (všenky r. Myrsidea a Brueelia , a rozto č r. Analges ). Zatímco u dvou hostitelsky specifických parazit ů (Myrsidea , Analges ) byla nalezena zna čná míra kongruence mezi fylogenezemi, evolu ční schéma všenky s nízkou mírou vazby na hostitele ( Brueelia ) neodpovídalo fylogenezi svých hostitel ů. Ve spojené analýze dat pro hostitele a dva koevolvující druhy parazit ů v programu *BEAST byl zp řesn ěn obraz historické kolonizace souostroví, která postupovala od jihu (nejstarší ostrovy) sm ěrem na severovýchod. P řípadné lokální inkongruence mezi fylogenezemi byly vysv ětleny vlivem ancestrálního polymorfismu a následného genetického driftu po rozd ělení populací. Dále byla zjišt ěna zna čná míra korelace mezi mitochondriální diverzitou populací parazit ů a geografickou rozlohou jednotlivých ostrov ů. Tento nález odpovídá d říve nalezené korelaci pro hostitele zakládající se na analýze mikrosatelitních lokus ů. Díky vyšší muta ční rychlosti genom ů parazitických organism ů tak lze genetická data získaná pro parazity úsp ěšn ě aplikovat k zp řesn ění obrazu evolu ční historie i stávající genetické kondice jejich (obratlov čích) hostitel ů. Zjišt ěné údaje budou zohledn ěny p ři reintrodukci expatriovaných populací drozdc ů Mimus trifasciatus na ostrov Floreana. (P ŘEDNÁŠKA )
Srovnání migrace a morfogeneze neurální lišty u evolu čně d ůležitých zástupc ů paprskoploutvých ryb s cílem charakterizovat vývojové zdroje kraniofaciální diverzity
ŠTUNDL J, ČERNÝ R Katedra zoologie, Odd ělení zoologie obratlovc ů, P řírodov ědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze
Pro embryonální vývoj obratlov čího t ěla je zásadní role extenzivn ě migrující populace bun ěk, která je známá jako neurální lišta. Neurální lišta je výsadou obratlovc ů a z řejm ě stojí za jejich relativní úsp ěšností, díky obrovskému potenciálu diferencovat se do mnoha bun ěč ných typ ů. Migra ční schéma bun ěk neurální lišty je u všech skupin obratlovc ů pom ěrn ě konzervativní, v hlavové oblasti existují t ři migra ční proudy: trigeminální, hyoidní a branchiální. Zřejm ě nejd ůležit ější roli má trigeminální proud, jelikož tyto bu ňky a jejich morfogenetický potenciál konstituují celou p řední část lebky a evolu čně d ůležité elementy lebky obratlovc ů. Detailní studium migra čního a morfogenetického potenciálu trigeminálního proudu, obzvlášt ě u evolu čně d ůležitých skupin obratlovc ů, má zásadní význam pro pochopení vzniku obratlov čí diverzity. Pro pochopení cest evoluce hlavy obratlovc ů je klí čové analyzovat bazáln ě postavené skupiny, jako jsou paprskoploutvé ryby (Actinopterygii). Vzájemnou komparativní analýzou migrace a morfogeneze neurální lišty u vybraných druh ů (bichir: Polypterus senegalus , jeseter: Acipenser ruthenus , Acipenser baeri ) budou identifikovány vývojové procesy zodpov ědné za odlišnosti v kraniofaciálním vývoji.
195 Abstrakta p řednášek a poster ů
První výsledky popisující migraci neurální lišty byly získány díky extirpaci ektodermu a následnou analýzou migra čních proud ů bun ěk neurální lišty vizualizací na skenovacím elektronovém mikroskopu. Následn ě byl použit marker neurální lišty HNK-1 pro lepší pochopení migra čního patternu. Naše výsledky jsou prvním krokem k pochopení detailní role neurální lišty při kraniofaciaální morfogenezi Actinopterygii. (P OSTER )
UV – účinná zbra ň p ři rozpoznávání parazitických vajec?
ŠULC M (1,2), PROCHÁZKA P (2), ČAPEK M (2), HONZA M (2) (1) Katedra ekologie P řF UK, Praha; (2) Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Brno
Ptáci vidí jinak než lidé – vnímají i ultrafialové (UV) zá ření. Bylo prokázáno, že tato schopnost hraje významnou roli v chování pták ů. My jsme si položili otázku, zda schopnost vnímat UV záření napomáhá hostitel ům rozpoznat vejce hnízdního parazita. Tuto hypotézu jsme testovali na rákosníkovi obecném ( Acrocephalus scirpaceus ), častém hostiteli kuka čky obecné (Cuculus canorus ) v letech 2010 – 2011 na Mut ěnických a Hodonínských rybnících. Uskute čnili jsme t ři experimenty s r ůznými typy vajec. V prvním pokusu jsme do hnízd vkládali vždy jedno heterospecifické vejce rákosníka velkého nat řené jedním ze dvou druh ů bílé barvy, která se lišila pouze v UV odrazivosti (UV+ a UV− vejce). Ve druhém pokusu jsme do hnízd vkládali jedno cizí konspecifické vejce nat řené bu ď UV blokem, který redukuje odrazivost v UV, nebo vazelínou, která odrazivost neovliv ňuje. V posledním pokusu jsme pak natírali bu ď UV blokem, nebo vazelínou jedno z vlastních vajec rákosníka obecného. Následujících p ět dní byla sn ůška denn ě kontrolována, aby se zjistilo, zda námi parazitovaný rákosník nat řené vejce p řijal či odmítl. O čekávali jsme, že pokud u rákosníka obecného hraje UV zá ření v rozpoznávání parazitických vajec n ějakou roli, pak jeden typ bíle nat řeného vejce bude odmítán čast ěji než typ druhý, a také, že vejce nat řená UV blokem budou odmítána čast ěji než vejce nat řená vazelínou. Bílá vejce UV+ byla skute čně odmítána prokazateln ě čast ěji než vejce UV−. Mezi vejci natíranými UV blokem a vazelínou p řesv ědčivý rozdíl v odmítání nebyl. Výsledky napovídají, že UV složka spektra m ůže rákosník ům obecným pomoci odhalit parazitická vejce, ovšem klí čovou roli v rozpoznávání cizích vajec pravd ěpodobn ě nehraje. (P OSTER )
196 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Výzkum arenavir ů a hantavir ů ve východní Africe
TĚŠÍKOVÁ J (1,2), ČÍŽKOVÁ D (1), GRYSSELS S (3), BRYJA J (1,2), GOÜY DE BELLOCQ J (1,3) (1) Odd ělení popula ční biologie, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Studenec; (2) Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno; (3) Evolutionary Biology Group, University of Antwerp, Antwerpen, Belgium
Arenaviry a hantaviry jsou ssRNA viry, které vyvolávají onemocn ění, jako je hantavirový plicní syndrom či krvácivé hore čky, a p ředstavují tak významné epidemiologické riziko. K přenosu na člov ěka dochází kontaktem s infikovaným hlodavcem, jeho exkrety nebo sekrety. Přenaše či t ěchto vir ů jsou hlodavci, ale též n ěkte ří hmyzožravci, p řípadn ě kaloni. Mezi nejvýznamn ější virové patogeny pat ří nap ř. arenavirus Lassa , p řenášený synantropní krysou Mastomys natalensis a zp ůsobující hemorragickou hore čku Lassa u lidí v západní Africe . Ro čně je evidováno okolo 300.000 až 500.000 nakažených, z nichž 5000 p řípad ů kon čí smrtí. Sou časné studie ukazují, že diverzita t ěchto vir ů je stále velmi málo známá a je pot řeba jim v ěnovat pat řičnou pozornost. Nap ř. roku 2009 objevený virus Lujo , jehož hostitel dosud nebyl zjišt ěn, může napadnout i člov ěka, kde dosahuje letality 80%. Výzkum arenavir ů se až donedávna zam ěř oval p řevážn ě na Ameriku, Asii a Evropu, p řičemž Afrika byla dosti opomíjena (jedinou výjimkou byl virus Lassa v západní Africe). I z tohoto d ůvodu se v naší studii zam ěř ujeme na tento kontinent. Cílem našeho projektu je zpracování krevních vzork ů drobných savc ů z různých oblastí východní Afriky, detekce virových protilátek a identifikace stávajících nebo nových druh ů vir ů pomocí molekulárn ě genetických metod. Na základ ě t ěchto dat pak budeme testovat hypotézy koevoluce vir ů a jejich p řirozených hostitel ů. K dispozici máme v sou časné dob ě již n ěkolik tisíc vzork ů z velké části východní Afriky a dosavadní analýzy se ukazují jako velmi perspektivní. Mezi prvními zpracovanými 102 vzorky z Etiopie jsme již nalezli výskyt nové sekvence viru. První analýzy ukazují, že tento virus m ůže být novým kmenem pro v ědu známého viru Mobala , k detailn ější charakterizaci je však zapot řebí získat delší sekvence virového genomu.
Výzkum arenavir ů a hantavir ů v Africe je podpo řen bilaterálním projektem GA ČR, č. P502-11-J070.
(P OSTER )
197 Abstrakta p řednášek a poster ů
Behaviorální studie agrega čního chování mlž ů aneb Zebra k Zeb ře sedá
TOŠENOVKÝ E (1), KOBAK J (2) (1) Katedra zoologie a Ornitologická laborato ř, P řírodov ědecká fakulta, Univerzita Palackého, Olomouc, ČR; (2) Katedra zoologie bezobratlých, Fakulta biologie a v ěd o zemi, Univerzita Mikoláše Kopernika, Toru ň, Polsko
U mlž ů se agrega ční chování vyskytuje p ředevším u čeledí Mytilidae a Dreissenidae. U těchto skupin dochází k tvorb ě kompaktních drúz – shluk ů jedinc ů vzájemn ě propojených byssovými vlákny. Jedinci v drúzách jsou tak nejspíš lépe chrán ěni proti predátor ům i proudu, žijí blízko potenciálních partner ů p ři rozmnožování a také tím rozši řují využitelný prostor pro přisedání mladých jedinc ů. O faktorech ovliv ňujících toto chování, stejn ě jako o evolu čním původu a významu tvorby drúz je však velmi málo známo. Cílem naší studie proto bylo zjistit které biotické i abiotické faktory mají vliv na intenzitu agrega čního chování mlž ů. Jako modelový organismus jsme zvolili invazní druh – slávi čku mnohotvárnou ( Dreissena polymorpha ). Provedli jsme sérii laboratorních i terénních experiment ů, p ři kterých jsme sledovali vliv hloubky, sv ětla, teploty, typu substrátu, vzdálenosti mezi jedinci a proudových podmínek na intenzitu tvorby agregací u slávi čky. Z biotických faktor ů, které mohou mít vliv jsme testovali p řítomnost predátora, potravní podmínky, vliv povrchu lastur a p řítomnosti biofilmu a také mezipopula ční variabilitu v projevech tohoto chování. Hodnotili jsme jak vytvá ření drúz, tak tvorbu kontaktních agregací. Testovali jsme vždy malé (<10mm) i velké (>20mm) jedince a výsledky hodnotili po 24 a 48 hodinách. Vyšší míru vytvá ření agregací jsme zaznamenali u malých jedinc ů v malé hloubce, st ředních teplotách (15–25 °C) a v proudu. Reakce velkých jedinc ů byly v ětšinou obdobné, ale slabší. Slávi čky také vytvá řeli v ětší množství drúz na pís čitém (mén ě vhodném) substrátu. Agrega ční intenzita klesala p ři velké vzdálenosti mezi jedinci, p ři st řední a malé vzdálenosti z ůstávala beze zm ěn. Agrega ční chování bylo zesíleno p řítomností predátora, naproti tomu výrazn ě klesalo p ři přítomnosti poran ěných jedinc ů slávi čky. Potravní podmínky a povrch lastur m ěly menší vliv (i když i zde byl pozorovatelný trend). R ůzné populace slávi čky se mezi sebou v intenzit ě agrega čního chování lišily. (P ŘEDNÁŠKA )
198 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
What makes bivalves aggregate? Experimental study of the Zebra mussels clustering behaviour
TOŠENOVSKÝ E (1), KOBAK J (2) (1) Deptartment of Zoology and Laboratory of Ornithology, Faculty of Science, Palacký University, Olomouc; (2) Department of Invertebrate Zoology, Faculty of Biology and Earth Sciences, Nicolaus Copernicus University, Toru ń, Poland
Aggregation forming is a typical behaviour of many bivalves. However, proximate factors affecting the intensity of aggregation and druses forming are poorly known. Therefore, we carried out field and laboratory experiments to study the aggregation behaviour of zebra mussels (Dreissena polymorpha ) exposed to selected environmental factors. We tested the impact of depth, light, temperature, substratum type, initial distances among individuals, flow, predation threat and some other factors on forming druses (mussels attached to one another's shells) and contact aggregations (animals touching one another's shells but attached to other substrata). We evaluated results after 24 and 48 h of exposure (after one week in the field experiment). Small mussels (<10mm) tended to form more aggregations in shallow and flowing water, at medium temperatures (15–25 °C). They formed more druses on sand than on solid substratum (glass). On the latter material, druses were almost absent, suggesting that mussels could prefer other solid substrata rather than their conspecifics, when they have a choice. Aggregation level was independent on the initial distances among them to some extent (within the range of 14–29mm), but considerably decreased when they became too large (>40mm), showing that both active movement towards conspecifics and casual encounters during random crawling might be involved in aggregation forming. Clumping level was also higher in the presence of potential predators (effluents of large roach). On the contrary, an indirect sign of the presence of a foraging predator (crushed mussels) had a negative effect on mussel aggregation intensity. Large mussels (>20mm) responded similarly to the tested factors except depth (at both studied depths they had similar aggregation intensities) and predation (their reaction to predator cues was much weaker). However, the responses of large mussels to the studied factors were generally weaker than those of small individuals. (P OSTER )
Jak ovliv ňuje testosteron chování samic gekon číka no čního ( Eublepharis macularius )?
TÓTHOVÁ L, KRATOCHVÍL L, KUBI ČKA L Katedra ekologie, P řírodov ědecká fakulta UK v Praze
Důležitost role testosteronu pro vznik, vývin a regulaci pohlavn ě dimorfního chování a morfologických znak ů u samc ů plaz ů není pot řeba zd ůraz ňovat. Jaká je však role testosteronu u
199 Abstrakta p řednášek a poster ů samic? Je známo, že hladina testosteronu (T) v plazm ě v pr ůběhu reproduk čního cyklu u samic gekon číka no čního ( Eublepharis macularius ) zna čně kolísá. Nejvyšších hodnot nabývá v pozdní vitelogenezi, tedy v dob ě, kdy jsou samice p řed ovulací a receptivní. Pokusili jsme se zodpov ědět otázku, zda práv ě zvýšená hladina T ovliv ňuje chování samic – zejména jejich atraktivitu pro samce, receptivitu, agresivitu, interakce s jinými samicemi a reakce na neznámé prost ředí. Pokusným samicím jsme pomocí podkožních implantát ů dlouhodob ě zvýšili hladiny T, které pak odpovídaly hladinám v pozdní vitelogenezi. Samice jsme podrobili sérii behaviorálních test ů (open-field test, interakce se samicí, interakce se sexuáln ě aktivním samcem). Výsledky odhalují, jaký je vliv T na chování samic a tudíž pro č by mohlo být jeho zvyšování v pr ůběhu sami čího reproduk čního cyklu u plaz ů d ůležité. (P OSTER )
Naši rýhonosci – (ne)ohrožení šk ůdci?
TRNKA F (1), STEJSKAL R (2) (1) Katedra ekologie a životního prost ředí P řF UP v Olomouci; (2) Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie, Mendelova Univerzita v Brn ě
Nosatci pod čeledi Lixinae – rýhonosci (Coleoptera: Curculionidae) – pat ří mezi nápadné druhy brouk ů. I p řes velkou popularitu mezi entomology existují z České republiky jen sporadické literární údaje a jako skupina nebyli nikdy souborn ě zpracováni. Řada druh ů v sou časnosti figuruje v červených seznamech řady zemí st řední Evropy a tím se řadí k velmi ohroženým druh ům brouk ů. Základem práce byla excerpce literárních údaj ů a studium muzejních a soukromých sbírek. Výstupem bude shrnutí poznatk ů o biologii a ekologii druh ů, zhodnocení jejich historického a recentního výskytu (faunistické mapy), aktualizace Červeného seznamu a vytvo ření klí če k ur čování. Z rodu Lixus a tribu Cleonini, kterým je v ěnován tento p řísp ěvek, bylo v ČR dosud prokázáno 37 druh ů. N ěkteré druhy byly, nebo dodnes jsou, považovány za šk ůdce cukrové řepy. I když výskyt nej čast ějšího z nich – rýhonosce řepného ( Asproparthenis punctiventris ) – je dodnes monitorován, dle po čtu recentních nález ů jde spíše o vzácný, lokální druh. Díky rozsáhlému materiálu z muzejních sbírek máme nyní pom ěrn ě ucelenou p ředstavu o historickém i recentním rozší ření sledovaných druh ů. Po čet nález ů u v ětšiny druh ů byl do roku 1970 výrazn ě vyšší než v posledních 40 letech, n ěkteré druhy zcela vymizely. U n ěkterých druh ů se po čet historických a recentních nález ů prakticky nezm ěnil. Nov ě se objevilo n ěkolik druh ů ruderálních stanoviš ť. Celkov ě pat ří k nejohrožen ějším nosatc ům sou časné nelesní krajiny ČR. Domníváme se, že hlavním d ůvodem úbytku t ěchto brouk ů byla (1) zásadní zm ěna struktury
200 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 krajiny po kolektivizaci zem ědělství a (2) ústup od tradi čních forem hospoda ření, zejména pastvy. Rýhonosci jsou významnými indikátory cenných fragment ů nelesních stanoviš ť. Obývají především biotopy stepního a ruderálního charakteru, ale jsou mezi nimi i druhy mok řadní. Stepní druhy preferují narušovaná místa s malou pokryvností vegetace. Vhodnou disturbanci lokalit zajiš ťuje zejména pastva. (P OSTER )
Nosatci: významná modelová skupina pro predikci ohrožení herbivorních bezobratlých
TRNKA F, ŠIPOŠ J, KURAS T Katedra ekologie a životního prost ředí P řF UP v Olomouci
Nosatcovití brouci (Coleoptera: Curculinoidea) pat ří mezi málo studované skupiny brouk ů, přestože jejich potenciál pro studium ekologických charakteristik a interakcí herbivor–rostlina je zna čný. Jedná se o skupinu velmi diverzifikovanou (v ČR cca 950 druh ů), p řičemž mnohé druhy jsou ohrožené (cca 45 % druh ů). Cílem studia nosatcovitých bylo testování vztahu míry ohrožení brouk ů a jejich ekologických charakteristik a v druhém kroku testování vztahu charakteristik živných rostlin nosatcovitých a nakolik tyto charakteristiky predikují míru ohrožení brouk ů. Celkem bylo testováno 19 ekologických charakteristik (nosatc ů a jejich živných rostlin). Ze studovaných charakteristik predikují nejlépe míru ohrožení nosatc ů ekologické charakteristiky vlastních brouk ů, tj. jejich nároky na teplo, vlhko, sv ětlo, schopnost letu, potravní nika a zoogeografický areál. Zmín ěné charakteristiky determinují jako nejvíce ohrožené druhy teplomilné, sv ětlomilné, suchomilné a také vlhkomilné; s mediteránním a evropským typem rozší ření. Nejvhodn ější pro predikci ohrožení nosatc ů z charakteristik živných rostlin je životní forma rostliny a její nároky na prost ředí (tj. nároky na sv ětlo, dusík, vlhkost), dále dominance rostliny a míra ohrožení rostliny. Celkov ě vysv ětluje model ekologických charakteristik nosatcovitých a jejich živných rostlin 45,1 % variability ohrožení brouk ů. Vlastní charakteristiky brouk ů vysv ětlují 36 % variability jejich ohrožení, p řičemž p řekvapivě vysoké je procento variability v ohrožení brouk ů, které vysv ětlují charakteristiky jejich živných rostlin, tj. 8,5 %. Z uvedeného vyplývá, že ohrožení nosatc ů je významn ě determinováno již jejich živnými rostlinami. Ochrana nosatcovitých je tudíž problematikou komplexní a m ěla by respektovat jak vlastní ekologické nároky druh ů brouk ů, tak jejich živných rostlin. Je velmi pravd ěpodobné, že obdobn ě tomu bude také u ostatních herbivor ů. (P OSTER )
201 Abstrakta p řednášek a poster ů
Může spalování uhlí zachránit vymírající psamofilní bezobratlé?
TROPEK R (1,2) (1) Entomologický ústav, Biologické centrum AV ČR, v.v.i., České Bud ějovice; (2) P řírodov ědecká fakulta, Jiho česká univerzita, České Bud ějovice
Energetický pr ůmysl České republiky je stále závislý p ředevším na spalování uhlí. Složišt ě vedlejších produkt ů (popílku a strusky) doprovázející prakticky každou elektrárnu, teplárnu i řadu v ětších továren jsou proto v naší krajin ě pom ěrn ě časté. P řesto se jim v ěnuje p řekvapiv ě málo biologicky a ochraná řsky orientovaných studií. Podrobn ěji je prostudován negativní vliv popílku, který m ůže být z odkališ ť uvol ňován p ředevším v ětrnou erozí, na životní prost ředí a zdraví obyvatel. Prakticky nic se však až donedávna nev ědělo o biodiverzit ě (s výjimkou rostlin) těchto druhotných stanoviš ť, zejména bezobratlí živo čichové byli dosud prakticky úpln ě opomíjeni. Výsledky n ěkolika recentních pilotních studií však nazna čují velký potenciál struskopopílkových odkališ ť jakožto náhradních stanoviš ť pro rychle vymírající psamofilní bezobratlé. V p řednášce budou shrnuty sou časné znalosti o spole čenstvech a ochraná řsky významných druzích bezobratlých živo čich ů, kte ří byli na struskopopílkových odkalištích dosud studováni. Tyto poznatky budou také konfrontovány se sou časnými rekultiva čními praktikami. (P ŘEDNÁŠKA )
Voln ě a skryt ě žijící housenky: která strategie se vyplatí v r ůzných prost ředích tropického lesa Papuy Nové-Guiney?
TVARDÍKOVÁ K, NOVOTNÝ V Přírodov ědecká fakulta, Jiho česká Univerzita v Českých Bud ějovicích; Entomologický Ústav, Akademie V ěd České Republiky, České Bud ějovice
Predace je hlavním faktorem limitujícím p řežívání tropického herbivorního hmyzu, a to zejména v jeho ranných vývojových stádiích. N ěkte ří herbivo ři se proto brání predaci zavinováním se do list ů. V tropickém lese se tímto zp ůsobem chrání až 70% housenek. Možná práv ě proto se v tropech potkáváme i se spoustou predátor ů, kte ří se specializují práv ě na vyhledávání ukrytých housenek. Vyplatí se tedy housence tato strategie? Jako modelové druhy jsme si vybrali housenky m ůr rod ů Choreutis (zavinující se) a Imma (voln ě žijící), které jsou na Papui Nové-Guineji bežné. Na modelech t ěchto housenek jsme porovnávali preda ční tlak ze strany r ůzných predátor ů. Pokusy jsme provád ěli na čty řech plochách lišících se mírou poškozením lesa (primární nížinný les, sekundární nížinný les, fragment lesa v nížin ě) nebo nadmo řskou výškou (primární les v 1700 m n.m.). Na každé ploše jsme nainstalovali 300 plastelínových model ů housenek a pozorovali jejich p řežívání po dobu šesti dn ů. Dokázali jsme, že housenka zavinutím signifikantn ě zvyšuje svou šanci na p řežití na všech studovaných
202 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 plochách. Nejvyššímu preda čnímu tlaku byly housenky vystaveny v lesním fragmentu a ve vyšší nadmo řské výšce. Mezi nejv ětší predátory housenek se řadili ptáci, mravenci a vosy. Pom ěr po čtu útok ů jednotlivých predátor ů se na zkoumaných plochách signifikantn ě lišil. Ptáci zp ůsobili nejv ětší mortalitu housenek v lesním fragmentu a ve vyšší nadmo řské výšce, zatímco útoky ze strany mravenc ů ve vyšší nadmo řské výšce signifikantn ě poklesly. Sou částí našeho experimentu bylo i porovnání druhové bohatosti ptáků na studovaných plochách. Na plochách ve vyšší nadmo řské výšky jsme v pta čích spole čenstvech lesního podrostu pozorovali více hmyzožravých pták ů než v nížin ě. Spole čenstva sekundárních les ů m ěla ale vždy signifikantn ě mén ě hmyzožravc ů než les nepoškozený.
Výzkum byl podpo řen projektem CZ.1.07/2.3.00/20.0064, který je spolufinancován z Evropského sociální fondu a státního rozpo čtu České Republiky.
(P OSTER )
O ekologii pták ů podél úplného výškového gradientu na Papui Nové-Guineji
TVARDÍKOVÁ K, NOVOTNÝ V Entomologický Ústav, Akademie V ěd České Republiky, České Bud ějovice; Přírodov ědecká fakulta, Jiho česká Univerzita v Českých Bud ějovicích
Studium podél výškových gradient ů se stalo metodickým nástrojem odpovídajícím na aktuální poptávku po ekologických datech z r ůzných nadmo řských výšek. My jsme se ve své studii zam ěř ili na kompletní tropický výškový gradient Mt. Wilhelmu, nejvyšší hory Papuy Nové-Guiney. Studovaný gradient za čínal u řeky Ramu (200 m n. m.) a sahal po hranici lesa (3700 m n. m.). Studovali jsme ptáky a jejich intereakce s prost ředím na plochách vzdálených 500 výškových metr ů od sebe. Na každé ploše jsme provád ěli sledování po dobu 15 dn ů pomocí nárazových sítí k odchyt ům (6 dní), bodového s čítání (9 dní) a MacKinnonových list ů (9 dní). Během studie jsme zaznamenali p řes 40 000 jedinc ů 265 druh ů. P řes 1800 jedinc ů se poda řilo odchytit do sítí. Nejvíce pták ů jsme zaznamenali v 700 m n. m. a nejmén ě pak na hranici lesa. Nejv ětší podobnost pta čích spole čenstev jsme doložili u dvou sousedních ploch ve 200 a 700 m n.m. (Jackard = 0.72, 64 stejných druh ů). St řední nadmo řské výšky se vyzna čovaly nejv ětší diverzitou mezi sousedními plochami (1700 a 2200 m n.m., Jackard = 0.36, 34 spole čných druh ů). Dokumentovali jsme, že n ěkteré z pta čích druh ů (nap ř. Rhipidura atra Pávík černý) mají ve vyšších nadmo řských výškách svého areálu menší t ělesné rozm ěry. U jiných druh ů se pak tělesné rozm ěry s nadmo řskou výškou nem ěnily (nap ř. Peneothello cyanus Pávík šedotemenný), nebo se jim n ěkteré t ělní části m ěnily disproporcionáln ě. V horských spole čenstvech zárove ň úpln ě chyb ěli velcí ptáci, kte ří se vyskytovali pouze v nížinách a ve st ředních nadmo řských
203 Abstrakta p řednášek a poster ů výškách. S nar ůstající nadmo řskou výškou jsme v pta čích spole čenstvech pozorovali čím dál mén ě hmyzožravc ů. Rozborem vývržk ů potravy (získané po podání látky Emetic tartar) jsme získali podrobné informace o potravních preferencích jednotlivých pta čích druh ů na daných nadmo řských výškách. (P ŘEDNÁŠKA )
Overovanie metódy odhadu návštevnosti vydry rie čnej na Slovensku
URBAN P Katedra biológie a ekológie, FPV UMB, Banská Bystrica
V zimách 2010–2011 a 2011–2012 sme na vybraných 25 lokalitách vodných tokov (riek a potokov) stredného Slovenska overovali metódu odhadu návštevnosti, založenú na 10 opakovaných kontrolách pobytových znakov vydier pod priechodnými mostami v týžd ňových intervaloch. Po čas každej kontroly sme na oboch brehoch zaznamenávali všetky pobytové znaky, pri čom sme ich delili na trusy z noci predchádzajúcej kontrole a ostatné. Po každej kontrole boli pobytové znaky odstránené. Návštevnosť vydry sme vypo čítali z nálezov pobytových zna čiek a odlišnej pravdepodobnosti nálezu trusu z predošlej noci a staršieho trusu (z ďalších nocí medzi kontrolami). Návštevnos ť sa pohybovala medzi hodnotami 0 (vydry most nenavštívili po čas celej doby) a 1 (vydry navštívili most každú noc v sledovanom období). V zime 2010–2011 sme žiadne pobytové znaky po čas sledovaného obdobia (0) nezistili na 2 lokalitách (Hron, Slia č; Ková čovský potok, Ková čová). Trusy z predošlej noci sme zistili po čas každej kontroly (1) na 3 lokalitách (Belá, Pribylina-skanzen; Žarnovica, Horná Štub ňa- bifurkácia; Rohozná, Rohozná). V zime 2011–2012 monitoring prebieha. Poster bude zameraný na stru čné zhodnotenie výsledkov z oboch sezón. (P OSTER )
The role of ecological traits on the genetic structure of three trematomids
VAN DE PUTTE AP (1), KASPAROVA E (2), VAN HOUDT JKJ (3), MAES GE (1) (1) Laboratory of Animal Diversity and Systematics, Katholieke Universiteit Leuven, Leuven, Belgium; (2) Laboratory of Fish Genetics, Institute of Animal Physiology and Genetics, Academy of Sciences of the Czech Republic, Libechov; (3) Laboratory of Forensic Genetics and Molecular Archaeology, Katholieke Universiteit
In order to better understand the eco-evolutionary dynamics in the Southern Ocean, past and present genetic connectivity in three notothenioid fish species with contrasting ecological traits was investigated in.
204 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
A combination of 7 microsatellite markers and a mitochondrial marker (cytB) was used to investigate past and present genetic connectivity of 6 to 10 populations of Trematomus newnesi , T. hansoni and T. bernacchii from the Southern Ocean. This shows that the ecological traits of Antarctic fish are indeed closely related with past and present genetic structuring in the Southern Ocean. (P ŘEDNÁŠKA )
Pohybová aktivita a eliminácia rusa domového ( Blattella germanica ) na povrchoch čiasto čne ošetrených insekticídom
VARADÍNOVÁ Z (1,2), STEJSKAL V (2) (1) Katedra zoologie, P řf UK, Praha; (2) Výzkumný ústav rostlinné výroby, Praha
Rus domový ( Blattella germanica ) je celosvetovo rozšírený škodca s významným ekonomickým i medicinálnym dopadom. Pri stanovovaní ú činkov insekticídnych prípravkov sa tradi čne vystaví skupina samcov rusa domového povrchu, ktorý je kompletne ošetrený testovaným prípravkom. Tento prístup je teda založený na nepretržitom vynútenom vystaveniu hmyzu ú činnému prípravku, čo je ideálna, žia ľ v praxi nereálna situácia. Preto sme testovali ú činok vybraného prípravku (K-Othrine) pre obe pohlavia rusa domového v nasledujúcom trojitom prevedení: kontrolný neošetrený povrch, povrch kompletne ošetrený prípravkom a čiasto čne ošetrený povrch (polovica povrchu ošetrená, polovica kontrolná). Dva dni staré adultné samce a samice sme individuálne vystavili jednej z trojice povrchov. Pohybovú aktivitu všetkých sledovaných jedincov sme nahrávali na videozáznam a parametre pohybu analyzovali v programe EthoVision. Po uplynutí jednohodinovej expozi čnej doby sme sledované subjekty samostatne umiestnili do čistých nádob a nasledujúcich 72 hodín pravidelne zaznamenávali mortalitu. Na čiasto čne ošetrených povrchoch bola mortalita samcov rovnaká ako na kompletne ošetrených povrchoch (100%). Naopak, u samíc bol pomer m ŕtvych jedincov na čiasto čne ošetrenom povrchu po 72 hodinách nižší (80%) ako na kompletne ošetrenom povrchu (100%). Výsledky z pohybovej aktivity nazna čujú, že šváby nie sú schopné rozlišova ť medzi ošetrenými a neošetrenými povrchmi, ke ďže ani samce, ani samice nepreferovali medzi kontrolnou a ošetrenou plochou na čiasto čne ošetrených povrchoch. V prípade samíc však preživšie samice strávili viac času v kontrolnej časti povrchu ako nepreživšie samice. Vyššia mortalita samcov oproti samiciam mohla by ť ovplyvnená jednak vyššou pohyblivos ťou samcov, a jednak subtilnejšou ve ľkos ťou samcov. Tým sa naskytá otázka, do akej miery je správne stanovova ť kvalitu insekticídov testovaním výlu čne na samcoch.
Táto práca vznikla za finan čnej podpory Mze (projekt NAZV QH91146). (P OSTER )
205 Abstrakta p řednášek a poster ů
Etologie a akustická komunikace kalon ě egyptského ( Rousettus aegyptiacus )
VAŠÍ ČKOVÁ P, JAHELKOVÁ H Katedra zoologie, P řF UK,Praha
Studie se zabývá sledováním sezónních zm ěn v etologii v kolonii kalo ňů egyptských v ZOO Praha a analýzou jejich akustických projev ů. Kaloni se na hlavním míst ě po řizování video záznamu shlukují do klastr ů celkem na čty řech pozicích: v levém, st ředním, pravém dolním a pravém horním klastru tyto skupiny se mohou spojovat. Dále lze zví řata pozorovat ješt ě v pozici, kde není sledována aktivita a kaloni se zde nacházejí ojedin ěle či v malé skupin ě. Pr ůměrná velikost základních klastr ů se pohybuje v rozmezí 5–17 jedinc ů u spojených klastr ů v rozmezí 13–41 jedinc ů. Čty ři základní klastry se p ři vysoké aktivit ě dále separují na menší skupiny. Na hlavním pozorovacím míst ě je navíc dalších šest pozic obsazováno jednotlivci ( či dvojicemi) mimo základní klastry, a to p ředevším samci (nap ř. adultní samec ZOO2 se zde vyskytoval v 45,7 % p řípad ů). V základních klastrech zaujímají kaloni ve v ětšin ě p řípad ů normální pozici (pr ůměrn ě v rozmezí 91,5 – 95 %), druhou nej čast ější pozicí je p řípad, kdy dva jedinci visí čelem k sob ě (4,8 – 8,1 %) a v ojedin ělých p řípadech zví řata visí všemi čty řmi kon četinami u stropu (0,03 – 1,79 %). V rámci autogroomingu si kaloni nej čast ěji čistí blány (pr ůměrn ě v rozmezí 44,3 – 56,5 %), druhou nej čast ější činností je protahování (7,8 – 25,9 %), následuje čišt ění srsti (5,1 – 27,1 %), genitálií (7,8 – 18,6 %), čišt ění zub ů pomocí drápu (1,0 – 6,7 %) a drbání (1,4 – 5,7 %). K agresi mezi jedinci dochází nej čast ěji v pozici zep ředu v rámci jednoho klastru (pr ůměrn ě v rozmezí 89,1 – 97,3 %), dále v pozici zezadu v rámci jednoho klastru (1,3 – 10,9 %), v pozici zep ředu mezi klastry (0 – 0,4 %) a v pozici zezadu mezi klastry (0 – 0,5 %). V rámci zkoumání akustické komunikace bude probíhat analýza V-hlas ů, což jsou série několika krátkých signál ů, které jsou vydávány kaloni p ři rozrušení (nap ř. p řed jídlem). Podobné signály jsou vydávány mlá ďaty p ři hledání matky či p ři konfliktu s dosp ělcem, energie je však situována do druhého harmonického tónu. (P ŘEDNÁŠKA )
Prežijú dáž ďovník tmavý ( Apus apus ) a netopiere v budovách na Slovensku?
VAVROVÁ Ľ, KAĽAVSKÝ J BROZ – Bratislavské regionálne ochranárske združenie, Bratislava
Dáž ďovník tmavý a netopiere sú druhy, ktoré využívajú ľudské stavby (paneláky, podkrovia, at ď.) ako náhradné biotopy. Až 99% populácie dáž ďovníka na Slovensku dnes hniezdi v panelákoch (štrbiny medzi panelmi, vetracie otvory v atike, apod.). Podobné úkryty
206 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 vyh ľadávajú aj netopiere, najmä raniak hrdzavý. Rekonštrukcia a zateplovanie panelákov sú vážnou hrozbou pre tieto druhy. Len za posledných desa ť rokov klesol po čet dáž ďovníkov v SR o 50–60%. V roku 2011 bol v takmer 30 mestách realizovaný monitoring hniezdísk a úkrytov živo číchov v budovách. Len v Bratislave sa odhaduje asi 3500 hniezdnych párov dáž ďovníka. Najvä čšiu hniezdnu hustotu dosahujú v MČ Petržalka, odhadom asi 1200 hniezdnych párov. Toto sídlisko je zárove ň najvä čším na Slovensku, dáž ďovníky tu hniezdili v približne 300 panelových domoch. V sú častnosti je z tohto po čtu nezateplených 160 objektov. V celej Bratislave boli zachované hniezdne možnosti aj po rekonštrukcii budov na 39 lokalitách. Búdky boli vyvesené na 15 lokalitách; 26 ks pre netopiere a 35 ks pre dáž ďovníky. Búdky boli okrem Bratislavy inštalované aj na budovách v Rimavskej Sobote, Ružomberku, Považskej Bystrici a inde. V niektorých mestách (napr. Zvolen, Štúrovo) bolo zistené, že v dôsledku stavebných prác a zateplovania boli zlikvidované hniezdne možnosti a populácie dáž ďovníka tu úplne vymizli. Dôležitý krok k ochrane živo číchov v mestách urobili MDVRR SR a MŽP SR, ktoré podpísali spolo čný dokument, usmer ňujúci príslušné orgány pri ochrane živo číchov v budovách. V rokoch 2012–2015 prebieha v SR realizácia projektu na ochranu dáž ďovníka a netopierov v budovách (LIFE NAT/SK/000079). Realizátormi projektu sú BROZ, SOS/BirdLife Slovensko a SON. Okrem monitoringu a realizácie technických opatrení, projekt zahŕň a aj intenzívnu spoluprácu s dotknutými orgánmi, stavebníkmi, správcami budov, at ď. ako aj s médiami a verejnos ťou.
Projekt je finan čne podporený v rámci programu EÚ LIFE+ Nature and Biodiversity a z finan čných prostriedkov MŽP SR.
(P ŘEDNÁŠKA )
Jsou mravenci závislí na velikosti lesních sv ětlin?
VÉLE A, HOLUŠA J Výzkumný ústav lesního hospodá řství a myslivosti, v.v.i., Frýdek-Místek
Množství dopadajícího slune čního zá ření je d ůležitým faktorem ovliv ňujícím výskyt mravenc ů ve smrkových lesích. P řežívání mravenc ů je však závislé i na dalších parametrech prost ředí jako nap ř. množství potravy, jež je spojeno s diverzitou rostlin či dostupnost hnízdních možností. Našim zám ěrem bylo zjistit, zda se liší spole čenstvo mravenc ů na malých (cca 150 m 2) a rozlehlejších lesních sv ětlinách (1000 m 2) obklopených vzrostlým smrkovým lesem. Výzkum probíhal na náhorní plošin ě Jizerských hor (lokalita Dlouhá seč ) v nadmo řské výšce cca 900 m. Mravenci byli vzorkováni pomocí zemních pastí.
207 Abstrakta p řednášek a poster ů
Výsledky výzkumu jednozna čně potvrdily rozdíly v po čtu druh ů i jejich abundanci mezi ob ěma typy sv ětlin. Na malých sv ětlinách se stejn ě jako v okolních vzrostlých lesích vyskytoval pouze typicky lesní druh Myrmica ruginodis . Ve srovnání s rozlehlejšími sv ětlinami byla jeho po četnost signifikantn ě nižší. Na rozlehlejších sv ětlinách byl zjišt ěn výskyt i dalších druh ů mravenc ů: Formica fusca , F. sanguinea a Camponotus herculeanus . Získané výsledky lze vysv ětlit vyšší intenzitou slune čního zá ření dopadajícího na v ětší sv ětliny (nižší zástin okolních strom ů) a tedy i vyšší teplotou p ůdy a p řízemní vrstvy vzduchu. Rozlehlejší sv ětliny se také vyzna čovaly vyšší pestrostí vegetace v podrostu a v ětším množstvím odum řelého d řeva (t ěžebních zbytk ů), které bývá mravenci často využíváno p ři stavb ě hnízd. (P OSTER )
Vznik a vývoj pohlavního dimorfismu ve velikosti t ěla u zlatohlávk ů
VENDL T (1), ŠÍPEK P (1), KRATOCHVÍL L (2) (1) Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta UK v Praze; (2) Katedra ekologie, PřF UK v Praze
Ontogenetický p ůvod pohlavního dimorfismu ve velikosti t ěla je znám p ředevším ze studia obratlovc ů. U hmyzu jeho determinace naráží na nesnáze spojené s komplexitou r ůstové trajektorie, s rozd ělením vývoje do n ěkolika instar ů. Často tedy stále není jasné, zda proximátním mechanismem dimorfismu je r ůzná rychlost r ůstu nebo délka vývoje a jak jsou tyto rozdíly rozloženy do jednotlivých instar ů. Za tímto ú čelem jsme testovali dva druhy zlatohlávk ů, lišící se mírou pohlavního dimorfismu – sexuáln ě dimorfní Eudicella smithi bertherandi a monomorfní Pachnoda marginata marginata . Zaznamenávali jsme jejich růstovou trajektorii v pravidelných intervalech od vylíhnutí po zakuklení. U obou druh ů m ěli větší samci srovnatelnou délku vývoje s menšími samicemi. Ob ě pohlaví sdílela identickou růstovou trajektorii, samci tedy rostli rychleji. Druhy se však lišily ve vývoji dimorfismu b ěhem jednotlivých instar ů. Zatímco u E. smithi bertherandi (kde samci byli o 20% t ěžší než samice) měl kumulativní charakter a byl rozložen do n ěkolika instar ů, u P. marginata marginata (kde samci byli t ěžší jen o 7,5%) vznikl již b ěhem druhého instaru a dále byl jen udržován na stejné hodnot ě. Naše výsledky se shodují se studiem pohlavního dimorfismu ve velikosti u motýl ů, kde u více dimorfních druh ů rovn ěž vzniká postupn ě b ěhem celého vývoje. To by mohlo poukazovat na existenci omezení relativního nár ůstu hmotnosti b ěhem jednoho instaru. Takový záv ěr by mohly potvrzovat i naše výsledky, když maximální hmotnosti jednotlivých instar ů na sob ě byly závislé – tedy hmotnost, p ři níž se larva kuklila, byla závislá již na dosažené hmotnosti v prvním instaru. (P OSTER )
208 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Chrán ěné druhy st řevlík ů obývají úhory kolem polí
VESELÝ M (1), KOPECKÝ T (2), KŘIVAN V (3), LUKEŠ P (1), PAVEL F (2), RŮŽI ČKOVÁ J (1), TUF IH (4), ZÁME ČNÍK V (1,5) (1) Katedra zoologie a Ornitologická laborato ř, P řF UP, Olomouc; (2) EKOENTO ČR – sdružení aplikované ekologie o.s.; (3) ZO ČSOP Kn ěžice; (4) Katedra ekologie a ŽP, P řF UP, Olomouc; (5) Česká spole čnost ornitologická
V letech 2009–2011 jsme ov ěř ovali p řínos dvou navržených agroenvironmentálních opat ření pro zvýšení biodiverzity polí, navrženými opat řeními byly úhor a neošet řovaný pás plodiny, modelovou skupinou st řevlíkovití brouci. Dvojice polí s obilninou byla na Královéhradecku, dvojice na Vyškovsku a t řetí dvojice polí na Znojemsku. Na každém poli z této dvojice bylo použito jiné opat ření: úhor o ší řce 12 m, či okrajový 24m pás plodiny bez dalšího ošet řování. Po vegeta ční období byly instalovány formalínové pasti ve čty řech liniích, první linie t ří pastí byla v úhoru/neošet řeném pásu, druhá na rozhraní pole a úhoru/pásu a další dv ě linie byly umíst ěny v poli (10 a 20 m od kraje). Celkem bylo zaznamenáno 107 druh ů st řevlík ů v materiálu p řesahujícím 50 tis. jedinc ů. Druhová bohatost byla nejv ětší na polích Znojemska (32-51-42 druh ů v jednotlivých letech), Královéhradecko (33-31-37) a Vyškovsko (30-27-38) byly v po čtech druh ů srovnatelné. V polích byly zaznamenány i druhy zvlášt ě chrán ěné. Velmi dobrým bioindikátorem úhoru byli prskavci ( Brachinus spp.), krajník Calosoma auropunctatum a svižníci ( Cicindela spp.), kte ří dominovali v úhorech a vybíhali z n ěj do pole. Z celkového množství lovených st řevlík ů představoval materiál deseti zvlášt ě chrán ěných druh ů p řibližn ě 2 % jedinc ů. Z tohoto materiálu se 37 % jedinc ů zachytilo v úhoru či neošet řovaném pásu, 32 % jedinc ů na rozhraní pole a ochranného opat ření a 14 a 17 % jedinc ů bylo uloveno do dvou linií uvnit ř pole. Ob ě studovaná opat ření m ěla kladný vliv na diverzitu st řevlíkovitých brouk ů v agroekosystémech. P řítomnost úhoru však vykazovala podstatn ě vyšší efekt, který se navíc během t ří let mírn ě zvyšoval. Navíc m ěl úhor i z řeteln ě kladný vliv na abundance st řevlík ů a lze tedy p ředpokládat, že je jak „zásobárnou“ pro ší ření polních druh ů, tak i jejich zimovišt ěm. U neošet řovaného pásu nebyly výsledky tak jednozna čné.
Projekt byl podpo řen MZe ČR.
(P OSTER )
209 Abstrakta p řednášek a poster ů
Exprese cytokin ů v kožním zán ětu po aplikaci fytohemaglutininu u pták ů: nové poznatky o imunologickém mechanismu PHA kožního testu
VINKLER M (1,2), BRYJOVÁ A (2), GABRIELOVÁ B (1), SVOBODOVÁ J (2,3) (1) Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze; (2) Ústav biologie obratlovc ů, Akademie v ěd České republiky, v.v.i., Brno; (3) Katedra ekologie, Fakulta životního prost ředí, Česká zem ědělská univerzita v Praze
Imunitní funkce jsou regulovány komplexní sítí cytokinové signalizace. To obzvlášt ě platí pro potenciáln ě sebedestruk ční procesy, jakým je nap říklad zán ět. Zán ětlivá odpov ěď vyvolaná subkutánní aplikací fytohemaglutininu (PHA) je v ekologické imunologii často používaným měř ítkem bun ěč né imunity. P řesto dosud nebyl nikdy studován cytokinový profil kožního zán ětu u pták ů, což limituje naše možnosti interpretovat výsledky tohoto testu. V této práci jsme proto studovali vztah mezi otokovou reakcí vyvolanou PHA a tká ňovou expresní cytokin ů u koroptve polní ( Perdix perdix ). Stanovili jsme expresi devíti cytokin ů (IL-1β, IL-2, IL-4, IL-6, IL-10, IL-12, IL-17, TGF-β, IFN-γ) a β-2-mikroglobulinu (podjednotka MHC gp. I) v podkoží během časné zán ětlivé odpov ědi. Byla zjišt ěna exprese Th17 (nikoli Th1) a regula čních cytokin ů (IL-1β, IL-6, IL-10, IL-17, TGF-β). Naše data ukazují, že exprese cytokin ů jen velmi slab ě odráží metricky m ěř enou velikost otoku. Poda řilo se nám nalézt n ěkolik regula čních vztah ů v expresi jednotlivých cytokin ů (mezi IL-1β/IL-6 a TGF-β/IL-10) a MHC molekul (mezi IL-1β/IL-6/TGF-β a B2M), které dosud nebyly u pták ů známy. Tyto poznatky p řispívají k našemu pochopení imunologie kožního zán ětu u pták ů i k interpretaci v ekologii používaného PHA kožního testu. (P ŘEDNÁŠKA )
Genetická diverzita raka riavového ( Austropotamobius torrentium ) na Slovensku a v krajinách južnej Európy
VITÁZKOVÁ B, VĎAČNÝ P, STLOUKAL E Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Bratislava
Rak riavový ( Austropotamobius torretnium ) patrí k najvzácnejším rakom v Európe. Výskumu genetickej diverzity tohto druhu však bola venovaná pomerne malá pozornos ť, populácie z viacerých krajín vrátane Slovenska neboli analyzované vôbec. Od roku 2008 prebiehal výskum raka riavového, po čas ktorého sa podarilo upresni ť informácie o rozšírení druhu ako aj zozbiera ť desiatky vzoriek na ďalší výskum genetickej diverzity. Pomocou sekven čnej analýzy sme skúmali úsek mitochondriálneho génu COI. Analyzovaných bolo 32 sekvencií s d ĺžkou 550 bp. Vzorky pochádzajú z populácií na Slovensku, ako aj z ďalších krajín
210 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
(Srbsko, Čierna hora, Turecko, Grécko). Získané údaje boli porovnané s dostupnými sekvenciami v databáze GenBank. Slovenské populácie sa ukázali by ť najbližšie populáciám z povodia Rýna (populácie z Rakúska, Nemecka, Francúzska). Diverzita populácií zo Slovenska je pomerne nízka, genetická vzdialenos ť medzi populáciami bola menšia ako 0,05 %. Oproti tomu populácie z južnej Európy sú geneticky diverzifikovanejšie.
Výskum sa uskuto čnil aj v ďaka Grantu Univerzity Komenského č.UK/195/2011: Genetická diferenciácia raka Austropotamus torrentium na Slovensku (Decapoda: Eumalacostraca).
(P OSTER )
Polina ční ekologie drvod ělek (Apoidea: Xylocopini) v afrických horách
VLAŠÁNKOVÁ A (1,2), TROPEK R (1,2), JANDA M (1,2,3), SPITZER L (1,2,4), JAN ČEK Š (5) (1) Přírodov ědecká fakulta Jiho české univerzity, České Bud ějovice; (2) Entomologický ústav, Biologické centrum AV ČR, České Bud ějovice; (3) Museum of Comparative Zoology Labs, Harvard University; (4)Regionální muzeum Valašska, Vsetín; (5)Botanický ústav, AV ČR, T řebo ň
Drvod ělky jsou samotá řské v čely budující si tunelovitá hnízda ve d řev ě. Vlastnosti jako vysoká polina ční efektivita, velikost (a dobrá viditelnost), dlouhá doba letu a relativn ě široké potravní spektrum z nich činí oblíbený objekt polina ční ekologie. Dále se u nich objevují velké mezipohlavní rozdíly v životních strategiích a potravním chování. Samice budují hnízdo a pe čují o potomstvo, k čemž sbírají nektar i pyl k tvorb ě pylových bochánk ů, potravy larev. Teritoriální samci sají nektar pouze k vlastní výživ ě. Na základ ě t ěchto odlišností mezi pohlavími jsme studovali rozdíly ve spektru navšt ěvovaných rostlin mezi samci a samicemi dominantní drvod ělky Xylocopa inconstans na horských lokalitách Bamenda Highlands v Kamerunu. V letech 2007–2010 probíhal sb ěr prašník ů dominantních kvetoucích rostlin a drvod ělek Xylocopa inconstans na studovaných lokalitách. Následovala laboratorní chemická separace pylových zrn z prašník ů, vytvo ření srovnávací pylové sbírky a kone čně studium pylu na drvod ělkách. Ke zpracování veškerého pylového materiálu byla použita palynologická metoda acetolýzy. Výsledky p řinesly druhová spektra rostlin navšt ěvovaných samci a samicemi. Samice drvodělek mají užší potravní spektrum, kde dominují dva druhy rostlin které neobsahují nektar, pouze pyl. Samci tém ěř nenavšt ěvují rostliny bez nektaru a jejich potravní spektrum je širší. Zajímavým úkazem je, že tyto rozdíly v ší ři potravního spektra platí pouze pro pohlaví jako celek. Na jedince navšt ěvují drvod ělky pr ůměrn ě stejné množství druh ů rostlin. Naše výsledky přináší první podrobné údaje potravního spektra samc ů drvod ělek, které dosud nebylo studováno. Také odkrývají nové a hlubší vztahy mezi rostlinami a jejich opylova či v
211 Abstrakta p řednášek a poster ů kamerunských Bamenda Highlands a p řispívají k již léta probíhajícím studiím vztah ů mezi rostlinami a jejich opylova či pot řebné pro porozum ění fungování tam ějšího ekosystému. (P ŘEDNÁŠKA )
Životní cyklus koníka jeskynního ( Troglophilus neglectus) v polop řirozených podmínkách
VLK R Katedra biologie, Pedagogická fakulta MU, Brno
Živo čichy s vazbou na prost ředí podzemních prostor je velmi obtížné chovat za běžných laboratorních podmínek. Proto byl pro poznání bionomie a životního cyklu koníka jeskynního využit malý „vinný“ sklípek, který, jak se po více než 5 letech výzkumu ukázalo, poskytl introdukovaným koník ům dobré podmínky pro p řežívání i reprodukci. Zjišt ěné výsledky dlouhodobého pozorování lze p řitom považovat za relevantní, pon ěvadž podmínky ve sklípku (zejména ro ční pr ůběh teploty a stále dostate čná relativní vlhkost vzduchu) se z řejm ě nijak významn ě neliší od podmínek, v jakých žije zdrojová populace. V dubnu 2006 bylo ve známé štole v Hrubé Vod ě (OC) odchyceno n ěkolik subadultních samic, které byly hned poté experimentáln ě introdukovány do zmín ěného sklípku. Od dubna 2006 do prosince 2011 byly sledovány popula ční atributy experimentální populace, jako nap ř. disperze, denzita, mortalita, natalita, migralita, dále pak byla sledována bionomie, nap ř. data ovipozice, ekdyze, metamorfózy a doba výskytu jednotlivých instar ů. Pr ůběžn ě byla provád ěna i fotodokumentace digitálními fotoaparáty a v období 1.1.–31.12.2011 zaznamenávány i mikroklimatické údaje (teplota vzduchu a relativní vlhkost vzduchu) pomocí instalovaného data loggeru. Nakonec byla provedena i biometrická m ěř ení vybraných t ělesných rozm ěrů živých jedinc ů r ůzných instar ů. Za nejd ůležit ější výsledek se dá považovat potvrzení hypotézy o vhodnosti podmínek náhradního biotopu pro úsp ěšné p řežívání stabilní populace koník ů po dobu n ěkolika generací. Dále pak byla stanovena celková doba vývoje v četn ě diapauzy vají ček a hibernace nymf, stanovena byla i doba ovipozice a líhnutí vají ček, byl ov ěř en po čet instar ů a up řesněny jejich tělesné rozm ěry, v četn ě rozlišení subadultních a adultních jedinc ů. V neposlední řad ě byla provedena fotodokumentace ovipozice, která z řejm ě doposud nikým zdokumentována nebyla. Zjišt ěné výsledky byly diskutovány zejména s prací slovinských autorek (Pehani, Virant- Doberlet Jeram, 1997), p řičemž n ěkteré jejich záv ěry byly p řinejmenším zpochybn ěny. (P OSTER )
212 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Riziko ohrožení spole čenstev p ůvodních velkých mlž ů slávi čkou mnohotvárnou v pískovnách a lomech St řední Moravy
VOJKOVSKÁ R (1), VLÁ ČILOVÁ A (2), UVÍRA V (2) (1) Katedra ekologie a životního prost ředí, P řF UP, Olomouc; (2) Katedra zoologie a ornitologická laborato ř, P řF UP, Olomouc
Populace sladkovodních mlž ů klesají v celosv ětovém m ěř ítku. K obecnému ohrožení původních spole čenstev sladkovodních mlž ů p řispívají negativní vlivy zp ůsobené p řisedáním invazní slávi čky mnohotvárné Dreissena polymorpha , která omezuje či p římo brání jejich životním projev ům (omezení pohybu, reprodukce a příjmu potravy). V pískovnách a lomech v oblasti St řední Moravy bylo zaznamenáno p řer ůstání spole čenstev p ůvodních druh ů velkých mlž ů – škeblí říčních Anodonta anatina a velevrub ů malí řských Unio pictorum . Pomocí potáp ěčů bylo v letech 2010 a 2011 metodou CPUE odloveno 190 velevrub ů a 91 škeblí v pískovnách Pod ěbrady, Chomoutov, Troubky a Kvasice a v lomu Nová Ves. Byla provedena biometrická m ěř ení schránek velkých mlž ů a slávi ček mnohotvárných. Pozornost byla v ěnována deformacím na lasturách velevrub ů a škeblí. Cílem studie bylo zhodnotit věkovou strukturu slávi ček a mortalitu napadených mlž ů s ohledem na jejich druh a lokalitu výskytu. Nebyly zjišt ěny pr ůkazné rozdíly v napadení slávi čkou mnohotvárnou mezi spole čenstvy velevrub ů a škeblí na sledovaných lokalitách. (P OSTER )
Struktura spole čenstev herbivorního hmyzu na vrbách je ur čena obsahem salicylát ů v listech
VOLF M Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta, Jiho česká univerzita, České Bud ějovice
Cílem studie bylo porovnat vliv r ůzných skupin sekundárních metabolit ů na strukturu spole čenstev herbivorního hmyzu. Tyto metabolity se z funk čního hlediska tradi čně d ělí na látky kvalitativní a kvantitativní obrany a p ředpokládá se, že každá z t ěchto skupin látek ovliv ňuje herbivorní spole čenstva jiným zp ůsobem. Výzkum probíhal v jižních Čechách na osmi druzích vrb, dvou jejich k řížencích a na topolu osice. Vrby jsou jedním z celoevropsky nejbohatších rod ů d řevin, a druhy vrb se liší obsahem tanin ů (kvantitativní obrana), i kvalitativn ě p ůsobících salicylát ů a flavonoid ů. Zatímco flavonoidy jsou široce rozší řeny u r ůzných rostlin, salicyláty jsou pro čele ď Salicaceae unikátní. Oproti podobným p ředchozím studiím byla p ředm ětem výzkumu celá gilda leaf-chewers představovaná imágy brouk ů, jejich larvami, housenkami motýl ů a housenicemi pilatek. Obsah salicylát ů a flavonoid ů v listech byl stanoven pomocí HPLC, dále byl proveden test na
213 Abstrakta p řednášek a poster ů kondenzované taniny a sledovány morfologické a fyziologické parametry list ů, v četn ě specific leaf area. Hlavní hypotéza byla které ze sekundárních metabolit ů mají na složení herbivorních spole čenstev nejv ětší vliv. Výsledky podporují hypotézu o klí čovém významu salicylát ů p ři utvá ření spole čenstev herbivorního hmyzu. Pro hmyzí spole čenstva na vrbách s vysokým obsahem salicylát ů je typický nízký po čet druh ů, a čkoliv se celková abundance hmyzu nem ění. P řekvapiv ě dobrým prediktorem složení herbivorních spole čenstev se ukázala být fylogeneze hostitelských rostlin, a to i v systému, kde s ní nejsou korelované na první pohled nejvýznamn ější morfologické, fyziologické a biochemické vlastnosti rostlin, jako jsou nap říklad obsah sekundárních metabolit ů a hustota trichom ů. (P ŘEDNÁŠKA )
Monitoring vybraných druh ů st řevlíkovitých brouk ů pomocí CMR metod
VOND ŘEJC TE (1), DROZD P (2) (1) P řírodov ědecká fakulta, Karlova univerzita v Praze; (2) P řírodov ědecká fakulta, Ostravská univerzita, Ostrava
Přestože CMR (capture-mark-recapture) metody pat ří k nej čast ějším zp ůsob ům terénního monitoringu hmyzu, jejich metodika není jednotná. Tento fakt je ješt ě patrn ější p ři aplikaci na epigeický hmyz. Proto jsme v pr ůběhu let 2005–2007 sledovali migraci vybraných druh ů čeledi Carabidae pomocí zp ětných odchyt ů s cílem stanovit optimální parametry experimentu pro možnost studia migrace. Ke sb ěru materiálu byly použity suché zemní pasti s návnadou náhodn ě rozmístn ěné v lesním a lu čním biotopu. Tyto zemní pasti byly v pravidelných intervalech kontrolovány, díky čemuž bylo možné hodnotit aktuální prostorovou dynamiku jednotlivých jedinc ů. Pro zna čení jsme zvolili rychleschnoucí v čela řské barvy, vhodné pro vytvo ření zna ček na štítu a krovkách. Výsledky nazna čují výrazné rozdíly jednak ve zp ůsobu využívání r ůzných biotop ů v prost ředí (což je u bioindikátor ů o čekávatelné a detekovatelné i pomocí klasických odlov ů do zemních pastí), ale také ve zp ůsobu a rychlosti pohybu. (P OSTER )
Investice samic Nothobranchius furzeri do reprodukce podél srážkového gradientu: mezipopula ční srovnání
VRTÍLEK M, REICHARD M, POLA ČIK M, BLAŽEK R Odd ělení ekologie ryb, ÚBO AV ČR, Brno
Základem teorie životních strategií (life-history traits theory) je koncept sm ěny (trade-offs). Organismus s omezenými zdroji m ůže tedy investovat svou energii do složek, které je možné
214 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012 zobecnit jako r ůst, „údržba“ a rozmnožování. Energie vložená do jedné složky je však spot řebována na úkor složky jiné. Teorie životních strategií p ředpokládá, že jedinci r ůzných druh ů (na úrovni mezidruhové) či populací (na úrovni vnitrodruhové) se s tímto omezením vyrovnávají tak, aby maximalizovali svou celkovou reproduk ční zdatnost. My jsme predikce této teorie studovali u halan číka Nothobranchius furzeri . Zam ěř ili jsme se na mezipopula ční rozdíly v investici zdroj ů do rozmnožování.Ryby rodu Nothobranchius obývají sezónní t ůně východoafrických savan, jejichž trvanlivost je limitována obdobím deš ťů . Délka této periody se regionáln ě liší; oblastí prochází silný gradient mezi suchým vnitrozemím a relativn ě vlhkým regionem v blízkosti Indického oceánu. Vycházíme z p ředpokladu, že jednotlivé populace jsou adaptovány na lokální podmínky prost ředí a tedy jedinci z populací v suchých oblastech (s krátkou o čekávanou délkou života) by m ěli investovat nejv ětší díl zdroj ů do rychlého r ůstu, dospívání a rozmnožování. To by v kontextu teorie životních strategií dále znamenalo, že jedinci ze sušších oblastí budou mít vyšší pom ěr hmotnosti gonád k velikosti t ěla, resp. celkové hmotnosti. Dále jsme predikovali, že samice z populací ze suchých oblastí budou produkovat větší množství jiker, a to i na úkor jejich velikosti. Analyzovali jsme data od samic z devíti lokalit náležejících do čty ř geneticky odlišných metapopulací se řazených podél gradientu prost ředí. Srovnáním pom ěru relativní hmotnosti gonád jsme zjistili, že samice z nejsušších oblastí investují do reprodukce významn ě více než samice z ostatních metapopulací. Tyto samice produkují v ětší po čet jiker, které jsou významn ě menší.
Tato studie byla finan čně podpo řena grantem GA ČR P506/11/0112.
(P ŘEDNÁŠKA )
No ční motýli v NPR Koda ( Český Kras): který typ stanoviš ť hostí nejcenn ější faunu?
ZÁVITKOVSKÁ L (1), KADLEC T (2,3), KONVI ČKA M (3,4) (1) Jiho česká universita, fakulta pedagogická, České Bud ějovice; (2) Česká Zem ědělská universita Praha; (3) Biologické Centrum AV ČR České Bud ějovice; (4) Jiho česká universita, fakulta p řírodov ědecká, České Bud ějovice
Jako v ětšina teplých dubohab řin českého termofytika doznala i NPR Koda v Českém Krasu v posledním století zna čných zm ěn. Opušt ěním tradi čního hospoda ření (pa řezení, pastva) a následnou „bezzásahovou“ ochranou se v ětšina rezervace zm ěnila ve stinný les. Pro p ředstavu, co tento vývoj ud ělal s faunou, jsme v roce 2010 pomocí p řenosných lapa čů sledovali no ční motýly ve t řech hlavních typech v rezervaci p řítomných biotop ů: lesostepních enklávách, přerostlých pa řezinách a vysokokmenných bu činách. Získaná data zahrnovala 295 druh ů ve 4455 jedincích. Lesostepní enklávy hostily více druh ů než přerostlé pa řeziny a bu činy, lišily se od les ů v ordina čních analýzách, a hostily více indika čních druh ů travnatých a k řovinatých
215 Abstrakta p řednášek a poster ů formací. Pouze zde též byly zjišt ěny druhy z Červeného seznamu. Odchyty z p řerostlých pa řezin a bu čin se co do biotopové vazby zjišt ěných druh ů nelišily. Zar ůstající lesostepní ostr ůvky pat ří k necenn ějším stanovištím v rámci rezervace, p řežívají zde pravé stepní druhy i druhy řídkých les ů. Jejich rozší ření (prost řednictvím obnovy tradi čního pa řezení) se musí stát prioritou pé če o NPR Koda. (P OSTER )
Genetická diverzita a fylogeneze Západního poddruhu antilopy Derbyho ( Taurotragus derbianus derbianus )
ZEMANOVÁ H (1), BOLFÍKOVÁ B (1,2), HEJCMANOVÁ P (3), KOLÁ ČKOVÁ K (1) (1) Institut trop ů a subtrop ů, ČZU, Praha; (2) Katedra zologie, P řF UK, Praha; (3) Fakulta lesnická a dřeva řská, ČZU, Praha
Západní poddruh antilopy Derbyho pat ří mezi živo čichy kriticky ohrožené vyhynutím. Poslední populace žijící v p řírod ě, v Narodním parku Niokolo Koba v Senegalu, m ěla v roce 2006 asi 170 jedinc ů. V roce 2000 vznikl pod záštitou česko-senegalské spolupráce unikátní chovný program v rezervaci Bandia. Tento program byl založen šesti zakladateli odchycenými ve volnosti (1 samec, 5 samic) a v sou časné dob ě čítá 76 zví řat. Příbuzenské vztahy v populaci jsou ur čovány p římým pozorováním sajících mlá ďat a jejich matek. Byl vytvo řen tém ěř kompletní rodokmen, který je základem pro plemennou knihu. Cílem této studie bylo ur čit genetickou diverzitu v populaci za použití mikrosatelit ů a potvrdit n ěkterá nejistá data v rodokmenu. Dalším cílem bylo zjistit fylogenetický vztah mezi západním (Tautotragus derbianus derbianus ) a východním ( T. d. gigas ) poddruhem pomocí mitochondriální DNA (cytochrom b), protože jejich fylogeneze byla popsána pouze na základ ě morfologických znak ů. Pro zhodnocení genetické diverzity bylo testováno 13 mikrosatelitových lokus ů, které byly původn ě vyvinuté pro skot a kozy. P ředb ěžné výsledky ukázaly nízký po čet alel na lokus (bylo odhaleno pouze 5 polymorfních lokus ů se 3 alelami). To ukazuje na nízkou genetickou diverzitu v populaci a vysokou míru inbreedingu, která souvisí s nízkým po čtem zakladatel ů a jejich vysokou vzájemnou genetickou podobností. Nízká úrove ň polymorfismu komplikuje ur čení příbuzenských vztah ů a popis popula čních parametr ů.
Tato práce je vznikala ve spolupráci s ob čanským sdružením Derbianus CSAW. B. Bolfíková je podporována stipendiem města Ostrava.
(P OSTER )
216 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Population genetic structure of Myotis alcathoe , Myotis mystacinus and Myotis brandtii in the Czech Republic
ZIMA J JR (1,2), LUČAN RK (3), BRYJA J (1) (1) Odd ělení popula ční biologie, ÚBO AV ČR, Studenec; (2) Katedra zoologie, P řF JCU, České Bud ějovice; (3) Katedra zoologie, P řF UK, Praha
Recent discovery of several cryptic species within the family Vespertilionidae in Europe represents a challenge for a detailed research of newly described species. Among other aspects of their biology, previously unknown population genetic parameters can be investigated. We genotyped 106 individuals of M. alcathoe from 2 different summer populations (Kostelecký les – 60 inds., K řivoklátsko – 24 inds.) and one swarming site (Ledové Sluje – 22) for 16 microsatellite loci. The assignment test in software GeneClass, assigning each individual the most probable (based on Bayesian computation) population of origin, showed differentiation between these subpopulations. In Kostelecký les, 51 out of 60 (85%) individuals were assigned correctly, while in Ledové Sluje and K řivoklátsko these proportions were 17 out of 22 (77.3%) and 16 out of 24 (66.7%), respectively. Similar trend was observed in M. mystacinus , where 108 individuals from two summer colonies (Kostelecký les – 76, Hradce in Southern Bohemia – 32) were genotyped for 20 loci and the assignment test resulted in 80% of correctly assigned individuals. In contrast, different pattern was detected in M. brandtii , where 102 individuals from 3 summer colonies (Chval čov – 31, Jet řichovice – 29, Pon ědrážka – 19) and one swarming site (Ledové Sluje – 23) were genotyped for 20 loci, but only 44% of all individuals were assigned correctly. It may be explained by higher migration rate with subsequent gene flow and more regular distribution with higher number of less numerous colonies in M. brandtii compared to the other two studied species, which exhibit stronger population structuring, most likely caused by female philopatry and higher habitat specialisation, which impedes migration between subpopulations. (P OSTER )
WNS a letová aktivita netopýr ů b ěhem hibernace
ZUKAL J (1,2), BERKOVÁ H (1,2), MADARASZOVÁ J (1) (1) Odd ělení ekologie savc ů, ÚBO AV ČR, v.v.i., Brno; (2) Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Brno
Syndrom bílého nosu (White nose syndrom) je závažné onemocn ění netopýr ů, které bylo poprvé popsáno v roce 2006 jeskyni na severozápad ě USA. Je pojmenován po typickém bílém nár ůstu plísn ě na čenichu zimujících netopýr ů, které stejn ě jako i nár ůsty na jiných částech t ěla netopýr ů (boltce, létací blány apod.) zp ůsobuje nový druh plísn ě popsaný v roce 2009 pod
217 Abstrakta p řednášek a poster ů názvem Geomyces destructans . V Evrop ě bylo obecn ění prokázáno v roce 2009 a do sou časnosti jsou známy p řípady napadení z 12 evropských stát ů v četn ě České republiky. V lo ňském roce histopatologické analýzy z ČR také potvrdily shodu onemocn ění s americkými případy. Ve vybraných jeskyních Moravského krasu probíhají dlouhodobé výzkumy nejr ůzn ějších aspekt ů hibernace netopýr ů a jejich výsledky mohou posloužit k porovnání situace p řed a po objevení WNS na t ěchto lokalitách. V pr ůběhu zimy 2010/2011 jsem pomocí noktovizoru Pathfinder 2000s pozorovali letovou aktivitu netopýr ů uvnit ř Kate řinské jeskyn ě resp. pomocí infra červené pr ůletové brány p řípadnou výletovou aktivitu z jeskyn ě. Při srovnání s výsledky získanými p řed nálezem WNS v Kate řinské jeskyni jsme zjistili, že nedošlo k zásadním zm ěnám hiberna čního chování a ke zvýšení letové aktivity netopýr ů uvnit ř jeskyn ě po prokázání WNS. N ěkteré výsledky výzkumu jsou rozporuplné, a proto předpokládáme významný vliv jiných prom ěnných (nap ř. klimatických) na probouzení netopýr ů během hibernace a tím i na jejich letovou aktivitu.
Tento výzkum byl podpo řen grantem MSM 0021622416.
(P ŘEDNÁŠKA )
Vzácne druhy pavúkov (Araneae) nelesných stanovíš ť Národného Parku Poloniny
ŽILA P (1), GAJDOŠ P (2) (1) Katedra ekológie a environmentalistiky, Fakulta prírodných vied UKF, Nitra; (2) Ústav krajinnej ekológie SAV Bratislava, pobo čka Nitra
Fauna pavúkov Národného parku (NP) Poloniny sa vyzna čuje vysokou druhovou pestros ťou. Je to spôsobené hlavne geografickou polohou územia (nachádza sa na rozhraní západných a východných Karpát), jeho prírodnou zachovalos ťou a tradi čným spôsobom využívania. Do roku 2010 bolo z územia NP uvádzaných 403 druhov. V roku 2011 sme za čali výskum biodiverzity pavú čích spolo čenstiev nelesných ekosystémov NP. Výskum sme realizovali na 20 lokalitách, ktoré predstavujú charakteristické typy nelesných stanovíš ť z rôznym typom obhospodarovania. Lokality boli vybrané tak, aby zoh ľadnili aj výškový gradient. Pre výskum bola použitá metóda zemných formalínových pascí (5 pascí na každej lokalite). V spracovanom materiáli za letné obdobie (jún – august) bolo zistených až 160 druhov, čo predstavuje vysokú pavú čiu diverzitu skúmaného územia. Zo zistených druhov až 16 druhov je nových pre faunu NP: A. affinis , E. caricis , C. major , D. nigrum brevisetosum , G. vivum , N. furtiva , P. orbiculatum , P. errans , P. microphthalmum , T. scabriculus , A. figurata , P. agrestis , P. alacris , D. lutetianus , A. v-insignitus a T. thorelli . Celkovo je teda doteraz z územia NP Poloniny známych 419 druhov pavúkov, čo predstavuje 44,2 % araneofauny Slovenska.
218 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Z ohrozených (uvádzaných v Červenom zozname pavúkov Slovenska) a vzácnych druhov sme zistili výskyt 2 kriticky ohrozených pavúkov (CR) Peponocranium orbiculatum a Neon valentulus , 1 druh pavúka v kategórii ohrozený (EN) Peponocranium praeceps , 7 druhov v kategórii zranite ľný (VU), 3 druhy sú v kategórii takmer ohrozený (LR nt), 8 druhov prináleží k najmenej ohrozeným (LR lc) a 3 druhy sú klasifikované ako druhy s nedostato čnými údajmi (DD). Celkovo zme zistili 21 ohrozených a vzácnych druhov pavúkov. Z nich sú najvýznamnejšie nálezy druhov P. orbiculatum , N. valentulus , P. praeceps a P. milleri .
Výskum bol robený v rámci VEGA projektu 2/0184/11 „Socio-ekologický výskum zmien krajiny a biodiverzity v horskom území NP Poloniny v kontexte globálnych zmien“.
(P ŘEDNÁŠKA )
Anizotropní struktury nalezené u n ěkterých prvok ů
ŽIŽKA Z Laborato ř charakterizace molekulární struktury, Mikrobiologický ústav Akademie v ěd ČR, Praha
Několik skupin prvok ů bylo studováno v polariza čním mikroskopu za ú čelem zjišt ění anizotropních struktur v jejich bu ňkách. Biologický materiál byl sbírán v rybnících ve vesnicích Sýko řice a Zbe čno (CHKO K řivoklátsko). Organismy byly pozorovány v badatelském polariza čním mikroskopu LOMO Sankt Petersburg (záznam obrazu pomocí digitálního SLR fotoaparátu Nikon D 70). Byli studováni zástupci bičíkovc ů Euglenoidina, měň avek Amoebina a slunivek Heliozoa. U bi číkovce rodu Euglena byla nalezena dv ě velká anizotropní t ělesa, jež slouží jako zásobní látky a jsou pro tuto skupinu bi číkovc ů charakteristická. Naproti tomu u bi číkovce ze stejné skupiny, rodu Phacus , je pouze jedno zna čně velké anizotropní t ěleso. U zástupce m ěň avek rodu Naegleria a u zástupce slunivek rodu Heterophrys byla nalezena pouze drobná anizotropní granula a to v malém po čtu (1 až 2 kusy). Záv ěrem je možno říci, že přítomnost nalezených anizotropních granul v cytoplasm ě prvok ů ukazuje na velký význam těchto zásobních látek pro metabolismus studovaných mikroorganism ů, zejména u řádu Euglenoidina. (P OSTER )
219 Adresá ř registrovaných ú častník ů konference
ADRESÁ Ř REGISTROVANÝCH ÚČASTNÍK Ů KONFERENCE (stav k 13.1.2012)
ALADZASOVÁ Věra: ČSOP, Mezi Rolemi , 15800 Praha 5, ČR; e-mail: [email protected] ALTMANOVÁ Marie: Katedra ekologie, P řF UK, Praha, Vini čná 7, 128 00 Praha, ČR; e-mail: [email protected] AMBROS Michal: ŠOP SR, Správa CHKO Ponitrie, Samova 3, 949 01 Nitra, SR; e-mail: [email protected] AUGUSTINI ČOVÁ Gabriela: Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Trieda A. Hlinku 1, 949 74 Nitra, SR; e-mail: [email protected] BABÁLOVÁ Martina : Ústav krajinnej ekológie, SAV, Štefánikova 3, , 81499 Bratislava, SR; e-mail: [email protected] BAČKOR Peter: Katedra biológie a ekológie, FPV, Univerzita Mateja Bela, Tajovského 40, 974 01 Banská Bystrica, SR; e-mail: [email protected] BAINOVÁ Hana: Univerzita Karlova, Vini čná 7, 12844 Praha, ČR; e-mail: [email protected] BALÁŽ Ivan: Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Trieda A. Hlinku 1, 949 74 Nitra, SR; e-mail: [email protected] BALÁŽ Michal: Katedra biológie a ekológie PF KU, Hrabovská cesta 1, 3401 Ružomberok, SR; e-mail: [email protected] BALÁŽ Vojtech: Ústav biologie a chorob voln ě žijících zví řat, Fakulta Veterinární Hygieny a Ekologie, Veterinární a Farmaceutická Univerzita, Palackého 1/3, 612 42 Brno, ČR; e-mail: [email protected] BÁLEK Ji ří: Katedra zoologie, P řFUK v Praze, Vini čná 7, 10000 Praha, ČR; e-mail: [email protected] BALOGOVÁ Monika: Ústav biologických a ekologických vied PF UPJŠ, Povstanie českého ľudu 5/737, 040 22 Košice, SR; e-mail: [email protected] BALVÍN Ond řej: P řírodov ědecká fakulta UK, Vini čná 7, 12800 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] BARANOVÁ Beáta: Katedra ekológie FHaPV PU v Prešove, ul. 17 novembra 1, 081 16 Prešov, SR; e-mail: [email protected] BARTÁKOVÁ Veronika: Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Brno, Kv ětná 8, 603 65 Brno, ČR; e-mail: [email protected] BARTIKOVA Michaela: Ustav zoologie, SAV, Dubravska cesta 9, 84506 Bratislava, SR; e-mail: [email protected] BARTONI ČKA Tomáš: P řF MU, Kotlá řská 2, 61137 Brno, ČR; e-mail: [email protected] BARTO ŇOVÁ Alena: Katedra zoologie, P řF JU, Branišovská 31, 370 05 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] BEDNA ŘÍK Adam: UP Olomouc, T ř. Svobody 686/26, 779 00 Olomouc, ČR; e-mail: [email protected] BEDNÁ ŘOVÁ Barbora: HBH Projek spol. s r.o., Kabátníkova 5, 602 00 Brno, ČR; e-mail: [email protected] BEDNÁ ŘOVÁ Martina: Mendelova univerzita, Zem ědělská 1, 613 00 Brno, ČR; e-mail: [email protected] BELOTTI Elisa: Česká Zem ědělská Univerzita v Praze, Fakulta Lesnická a D řeva řská, Katedra ochrany lesa a myslivosti, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6, Suchdol, ČR; e-mail: [email protected] BENDOVÁ Martina: Univerzita Palackého v Olomouci, K řížkovského 8, 771 47 Olomouc , ČR; e-mail: [email protected] BENEŠ Jan: ČIŽP, Na B řehu 267, 19000 Praha 9, ČR; e-mail: [email protected] BENEŠ Ji ří: Entomologický ústav, BC AV ČR, v. v. i., Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] BENKOVSKY Norbert: Prírodovedecka fakulta UK v Bratislave, Mlynska dolina B-1, 842 15 Bratislava, SR; e-mail: [email protected] BERAN Luboš: Agentura ochrany p řírody a krajiny ČR, Správa CHKO Koko řínsko, Česká 149, 276 01 M ělník, ČR; e-mail: [email protected] BERÁNKOVÁ Jana: P řírodov ědecká fakulta, Jiho česká univerzita, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, ČR; e- mail: [email protected] BERANOVÁ Eliška: P řF UK, Katedra zoologie, Odd.ekologie a etologie, Vini čná 7, 12843 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected]
220 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
BERTHOVÁ Lenka: Virologický ústav SAV, Dúbravská cesta 9, 845 05 Bratisalva, SR; e-mail: [email protected] BEZD ĚK Jan: Mendelova univerzita v Brn ě, Ústav zoologie, rybá řství, hydrobiologie a v čela řství, Zem ědělská 1, 613 00 Brno, ČR; e-mail: [email protected] BIČÍK Vít ězslav: Katedra zoologie P řF UP Olomouc, T ř. Svobody 26, 771 46 Olomouc, ČR; e-mail: [email protected] BÍNA Pavel: AOPK ČR, Kaplanova 1931/1, 14800 Praha, ČR; e-mail: [email protected] BLÁHOVÁ Veronika: P řírodov ědecká fakulta, UK v Praze, Vini čná 7, 12843 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] BLAŽEK Radim: Ústav biologie obratlovc ů, v.v.i., Kv ětná 8, 603 65 Brno, ČR; e-mail: [email protected] BLAŽEKOVÁ Jana: SAV, Ustav Zoologie, Dubravska cesta 9, 84506 Bratislava, SR; e-mail: [email protected] BOLECHOVÁ Petra: ČZU Praha, FAPPZ, KOZE, Kamýcká 961/129, 165 21 Praha, ČR; e-mail: [email protected] BOLFÍKOVÁ Barbora: P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 43 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] BONA Martin: Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 4001 Košice, SR; e-mail: [email protected] BORKOVCOVÁ Marie: Mendelu, Zem ědělská 1, 61300 Brno, ČR; e-mail: [email protected] BREJCHA Jind řich: P řírodov ědecká Fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Albertov 6, 120 00 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] BRÚDEROVÁ Tatiana: Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského v Bratislave, Mlynská dolina , 842 15 Bratislava, SR; e-mail: [email protected] BRYJA Josef: Odd ělení popula ční biologie, Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Studenec 122, 675 02 Kon ěšín, ČR; e-mail: [email protected] BŘEZÍKOVÁ Milena: Odbor diagnostiky, SRS, Šlechtitel ů 23, 779 00 Olomouc, ČR; e-mail: [email protected] BUĎOVÁ Jana: Katedra ekologie P řF UK, Vini čná 7, 128 44 Praha, ČR; e-mail: [email protected] BURDA Hynek: Česká zem ědělská univerzita v Praze, Fakulta lesnická a d řeva řská, Katedra ochrany lesa a myslivosti, Kamýcká 129, 16521 Praha 6 - Suchdol, ČR; e-mail: [email protected] CALTOVÁ Petra: Česká zem ědělská univerzita - Fakulta životního prost ředí , Kamýcká 129, 16521 Praha, ČR; e- mail: [email protected] CIBULKOVÁ Alena: P řírodov ědecká fakulta, Jiho česká univerzita v Českých Bud ějovicích, Branišovská 33, 370 05 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] CIKÁNOVÁ Veronika: P řírodov ěděcká fakulta UK, Vini čná 7, 120 00 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] CINKOVÁ Ivana: Univerzita Palackého, T ř. Svobody 26, 771 46 Olomouc, ČR; e-mail: [email protected] CIVIŠ Petr: Česká zem ědělská univerzita v Praze, Fakulta životního prost ředí, Katedra ekologie, Kamýcká 1176, 165 21 Praha 6 - Suchdol , ČR; e-mail: [email protected] ČAMLÍK Gašpar: ALKA Wildlife, o.p.s., Lidé řovice 62, 38001 Da čice, ČR; e-mail: [email protected] ČECHOVÁ Hana: ČZU v Praze, Fakulta životního prost ředí, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 - Suchdol, ČR; e-mail: [email protected] ČEJKA Martin: Česká zem ědělská univerzita v Praze, Kamýcká 129 , 16521 Praha 6 - Suchdol, ČR; e-mail: [email protected] ČEPELKA Ladislav: Mendelova univerzita v Brn ě, Zem ědělská 1665/1, 61300 Brno, ČR; e-mail: [email protected] ČERNÁ Ilona: P ŘF JU, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] ČERNECKÁ Ľudmila: Technická univerzita, T.G.Masaryka 24, 960 53 Zvolen, SR; e-mail: [email protected] ČERNICKÁ Eva: Ústav biologie obratlovc ů, Studenec 122, 67502 Kon ěšín, ČR; e-mail: [email protected] ČERNÝ Robert: UK Praha, Vini čná 7, 12844 Praha, ČR; e-mail: [email protected] ČERVENÝ Jaroslav : Česká zem ědělská univerzita v Praze, Fakulta lesnická a d řeva řská, Katedra ochrany lesa a myslivosti, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6, Suchdol, ČR; e-mail: [email protected] ČERVINKA Jaroslav: Katedra krajinného managementu, Zem ědělská fakulta, Jiho česká univerzita v Českých Bud ějovicích, Studentská 13, 37005 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected]
221 Adresá ř registrovaných ú častník ů konference
ČILIAK Marek: KAE, FEE, TU vo Zvolene, T. G. Masaryka 24, 96053 Zvolen, SR; e-mail: [email protected] ČÍŽEK Lukáš: Biologické centrum AV ČR a P řírodov ědecká fakulta JU, Branišovská 31, 370 05 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] ČÍŽKOVÁ Barbora: P řírodov ědecká fakulta JU, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] ČÍŽKOVÁ Dagmar: Odd ělení popula ční biologie, Ústav biologie obratlovc ů, Akademie V ěd ČR, Kv ětná 8, 60365 Brno, ČR; e-mail: [email protected] ČÍŽOVÁ Kamila: P řírodov ědecká fakulta, Ostravská univerzita v Ostrav ě, 30. dubna 22, 701 03 Ostrava, ČR; e- mail: [email protected] DAMAŠKA Albert: -, Konviktská 15, 110 00 Praha 1, ČR; e-mail: [email protected] DAVID Stanislav : KEE FPV Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Tr. A. Hlinku 1, 949 74 Nitra, SR; e-mail: [email protected] DIBLÍKOVÁ Lucie: Katedra ekologie P řF UK, Vini čná 7, 12844 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] DOBRÝ Martin : Ochrana dravcov na Slovensku, Kuklovská 5, 841 04 Bratislava 4, SR; e-mail: [email protected] DOKTOROVÁ Petra: Krajský ú řad Jiho český kraj, U Zimního stadionu 1952/2, 37007 České Bud ějovice, ČR; e- mail: [email protected] DOLANSKÝ Jan: Východo české muzeum v Pardubicích, Zámek 2, 53009 Pardubice, ČR; e-mail: [email protected] DOLEJŠ Petr: Katedra zoologie, P řF UK v Praze, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] DOLEŽELOVÁ Iva : Česká spole čnost ornitologická, Olší nad Oslavou 117, 59401 Velké Mezi říčí, ČR; e-mail: [email protected] DOUDA Karel: Výzkumný ústav vodohospodá řský T.G.M., v.v.i., Podbabská 30, 160 00 Praha 6, ČR; e-mail: [email protected] DROZD Pavel: P řírodov ědecká fakulta Ostravské univerzity v Ostrav ě., Chittussiho 10, 710 00 Ostrava, ČR; e-mail: [email protected] DROŽOVÁ Dana: Katedra zoologie P řF UK, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] DVO ŘÁK Vít: katedra ekologie Fakulta životního prost ředí Česká zem ědělská univerzita v Praze, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 - Suchdol, ČR; e-mail: [email protected] DVO ŘÁKOVÁ Jana: ÚBZ P řF MU Brno, Kotlá řská 2, 611 37 Brno, ČR; e-mail: [email protected] ELIÁŠOVÁ Kristýna: P řirodov ědecká fakulta UK, Katedra zoologie, D ědinská 894, 16100 Praha, ČR; e-mail: [email protected] ERBAN Tomáš : Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Drnovská 507, 16106 Praha 6, ČR; e-mail: [email protected] EXNEROVÁ Alice: Katedra zoologie, P řF UK, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] FALKOVÁ Lenka: Ústav botaniky a zoologie, P řF, MU, Kotlá řská 2, 61137 Brno, ČR; e-mail: [email protected] FALTÝNEK Fric Zden ěk: Biologické centrum AV ČR, v.v.i., Branišovská 31, 370 05 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] FALTÝNKOVÁ Anna: Biologické centrum AV ČR, v.v.i., Branišovská 31, 370 05 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] FARSKÁ Jitka: P řírodov ědecká fakulta JU, Branišovská 31, 370 05 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] FEN ĎA Peter: Prírodovedecká fakulta UK, Mlynská dolina B-1, 84215 Bratislava, SR; e-mail: [email protected] FIGURA Roman: Univerzita Palackého v Olomouci, Na Valtické 717/84, 691 41 B řeclav, ČR; e-mail: [email protected] FISCHEROVÁ Jitka : P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Vini čná 7, 12800 Praha 2 , ČR; e-mail: [email protected] FLOUSEK Ji ří: Správa Krkonošského národního parku, Dobrovského 3, 543 01 Vrchlabí, ČR; e-mail: [email protected] FROUZ Jan: Universita Kalova Praha, Benátská 2, 128 00 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] FROUZOVA Jaroslava: Hydrobiologický ústav AV ČR, Na Sáckách 7, 370 05 Č. Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] FRYNTA Daniel: P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, katedra zoologie, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, ČR; e- mail: [email protected]
222 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
FRÝŽELKOVÁ Lenka : Mendelova univerzita v Brn ě, Zem ědělská 1, 613 00 Brno, ČR; e-mail: [email protected] FUCHSOVÁ Lucie: P řírodov ědecká fakulta, Univerzita Karlova, Albertov 6, 12843 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] FUKA David: Krajský ú řad Jiho českého kraje, U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] FUNK Andrej: Živa - časopis pro popularizaci biologie AV ČR, Vodi čkova 40, 11000 Praha 1, ČR; e-mail: [email protected] GABRIŠ Radim: Katedra zoologie a ornitologická laborato ř P řF UP, T ř. Svobody 26, 77146 Olomouc, ČR; e-mail: [email protected] GAJDOŠ Peter: Ústav krajinnej ekológie SAV, Bratislava, Pobo čka Nitra, Akademická 2, 94910 Nitra, SR; e-mail: [email protected] GARDIÁNOVÁ Ivana: DEP-stáj, FAPPZ, ČZU v Praze, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 - Suchdol, ČR; e-mail: [email protected] GAZÁRKOVÁ Anežka : UP, t ř. Svobody 26, 77701 Olomouc, ČR; e-mail: [email protected] GREGOROVI ČOVÁ Martina: P řF UK, katedra Zoologie, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] GREGUŠOVÁ Katarína: Masarykova Univerzita Brno, Kotlá řská 2, 611 37 Brno, ČR; e-mail: [email protected] GRIM Tomáš: Univerzita Palackého, t ř. Svobody 26, 771 46 Olomouc, ČR; e-mail: [email protected] GRUCMANOVÁ Šárka: Česká zem ědělská univerzita v Praze, Fakulta lesnická a d řeva řská, Kamýcká 1176, 165 21 Praha 6- Suchdol, ČR; e-mail: [email protected] GVOŽDÍK Lumír: Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, Kv ětná 8, 60365 Brno, ČR; e-mail: [email protected] HABERMANNOVÁ Jana: P řf UK, katedra zoologie, Vini čná 7, 128 44 Praha, ČR; e-mail: [email protected] HADRAVA Ji ří: Katedra zoologie, P řirodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Vini čná 7, 128 00 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] HANZLÍKOVÁ Veronika: Ostravská univerzita v Ostrav ě, Dvo řákova 7, 70103 Ostrava, ČR; e-mail: [email protected] HAPL Ervín: -, Muránska Dlhá Lúka 78, 5001 Revúca, SR; e-mail: [email protected] HART Vlastimil: Fakulta lesnická a d řeva řská ČZU v Praze, Kamýcká 1176, 165 21 Praha, ČR; e-mail: [email protected] HED ĚNEC Petr: Ústav P ůdní biologie BC AV, Na Sádkách 7, 370 05 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] HIADLOVSKÁ Zuzana: LEGS, Ústav živo čišné fyziologie a genetiky AV ČR, v. v. i., Veve ří 97, 602 00 Brno , ČR; e-mail: [email protected] HLAVÁ ČOVÁ Petra: P řf UK, Vini čná, 12843 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] HOLEC Vladislav : AOPK ČR, Lafayettova 13, 77701 Olomouc, ČR; e-mail: [email protected] HOLUŠA Jaroslav: Česká zem ědělská univerzita v Praze, Fakulta lesnická a d řeva řská, Kamýcká 1176, 165 21 Praha 6 - Suchdol, ČR; e-mail: [email protected] HOLUŠA Otakar: Ústav ochrany lesa a myslivosti, Lesnická a d řeva řská fakulta, Mendelova Univerzita v Brn ě, Zem ědělská 3, 61300 Brno, ČR; e-mail: [email protected] HOLUŠOVÁ Kate řina: Lesnická a d řeva řská fakulta, Mendelova Univerzita v Brn ě, Zem ědělská 3, 61300 Brno, ČR; e-mail: [email protected] HOLÝ Kamil: Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Drnovská 507, 161 06 Praha - Ruzyn ě, ČR; e-mail: [email protected] HOMOLKA Miloslav : ÚBO AV ČR, Kv ětná 8, 60365 Brno, ČR; e-mail: [email protected] HORÁ ČEK Ivan: Katedra zoologie P řF UK, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] HORAL David: AOPK ČR - st ředisko Brno, Kotlá řská 51, 602 00 Brno, ČR; e-mail: [email protected] HORSÁK Michal: MU, Kotlá řská 2, 61137 Brno, ČR; e-mail: [email protected] HORVÁTH Ján: Prírodovedecká fakulta UK , Mlynská dolina, 84215 Bratislava 4, SR; e-mail: [email protected]
223 Adresá ř registrovaných ú častník ů konference
HORVÁTHOVÁ Terézia: Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta, Univerzita Komenského, Mlynská dolina B-1, 842 15 Bratislava, SR; e-mail: [email protected] HOVO ŘÁKOVÁ Mária: Ústav experimentální medicíny, v.v.i., Vídeňská 1083, 14220 Praha 4 - Kr č, ČR; e-mail: [email protected] HRABKOVSKÝ Branislav: Prešovská univerzita, 17. novembra č.1, 8116 Prešov, SR; e-mail: [email protected] HRN ČÍŘOVÁ Žaneta: Odbor diagnostiky, SRS, Šlechtitel ů 23, 779 00 Olomouc, ČR; e-mail: [email protected] HUBÁ ČKOVÁ Lenka: Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Kotlá řská 2, 611 37 Brno, ČR; e-mail: [email protected] HULA Vladimír: Ústav zoologie, AF MENDELU, Zem ědělská 1, 613 00 BRNO, ČR; e-mail: [email protected] HULVA Pavel: katedra zoologie, P řF UK, Vini čná 7, 12844 Praha, ČR; e-mail: [email protected] HÝBLOVÁ Aneta: Zoologická zahrada Hodonín, U Červených domk ů 3529, 69501 Hodonín, ČR; e-mail: [email protected] HYJÁNEK Jaroslav: Zoologická zahrada Hodonín, U Červených domk ů 3529, 69501 Hodonín, ČR; e-mail: [email protected] HYKEL Michal: Moravský ornitologický spolek, Dukelská 1056, 74221 Kop řivnice, ČR; e-mail: [email protected] HYRŠL Pavel: Odd ělení fyziologie a imunologie živo čich ů, Ústav experimentální biologie, P řírodov ědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlá řská 2, 61137 Brno, ČR; e-mail: [email protected] CHRENKOVÁ Monika: Jiho česká Univerzita, P řírodov ědecká Fakulta, Branišovská 31, 370 05 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] IGONDOVÁ Erika: Univerzita Komenského, Mlynská dolina, 84315 Bratislava, SR; e-mail: [email protected] INGR Ji ří: Zoologická zahrada Hodonín, U Červených domk ů 3529, 69501 Hodonín, ČR; e-mail: zootechnik@zoo- hodonin.cz JABLONSKI Daniel: Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského v Bratislave, Mlynská dolina B-1, 842 15 Bratislava, SR; e-mail: [email protected] JANEKOVÁ Katarína: Katedra ekológie a environmentalistiky FPV UKF v Nitre, Tr. A. Hlinku 1, 949 74 Nitra, SR; e-mail: [email protected] JANÍ ČKOVÁ Bronislava: P řF UP Olomouc - Katedra zoologie, T ř. Svobody 26, 77146 Olomouc, ČR; e-mail: [email protected] JANIŠOVÁ Kristýna: Ústav botaniky a zoologie, Terezy Novákové 64, 62100 Brno, ČR; e-mail: [email protected] JANKO Karel: Ústav živo čišné fyziologie a genetiky AV ČR v.v.i, Rumburská 89, 277 21 Lib ěchov, ČR; e-mail: [email protected] JANSKÁ Iveta: P řírodov ědecká fakulta UK, Praha, Odd ělení ekologie a etologie, Katedra Zoologie, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] JANŠTA Petr: P řírodov ědecká fakulta UK, Vini čná 7, 12844 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] JAŠKA Pavel: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta Jiho české univerzity, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] JAV ŮRKOVÁ Veronika: P řírodov ědecká fakulta UK, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] JEHLI ČKOVÁ Veronika: P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze , Vini čná 7, 128 43 Praha 2, ČR; e- mail: [email protected] JELÍNEK Václav: Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Kv ětná 8, 60365 Brno, ČR; e-mail: [email protected] JEŘÁBKOVÁ Lenka : AOPK ČR, Nuselská 39, 140 00 Praha 4, ČR; e-mail: [email protected] JEŽEK Miloš: Česká zem ědělská univerzita v Praze, Kamýcká 129, 16521 Praha 6, ČR; e-mail: [email protected] JEŽOVÁ Dana: Katedra zoologie, P řF UK v Praze, Vini čná 7, 12844 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] JÍLKOVÁ Magdaléna: FŽP ČZU Praha, Kamýcká 1176, 16521 Praha 6-Suchdol, ČR; e-mail: [email protected] JIRAN Martin: P řF UK , Vini čná 7, 12844 Praha, ČR; e-mail: [email protected] JIRK Ů Hana: P řF Uk, Vini čná 7, 12000 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] JUŘIČKOVÁ Lucie: Katedre zoologie, P řF UK, Vini čná 7, 12844 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected]
224 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
JŮZOVÁ Kate řina: Univerzita Karlova v Praze, P řírodov ědecká fakulta, Katedra zoologie, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] KADLEC Tomáš: Fakulta životního prost ředí, Česká zem ědělská univerzita, Kamýcká 129, 165 21 Praha, ČR; e- mail: [email protected] KAFKA Petr: Katedra zoologie a ornitologická laborato ř P řF UP, 17. listopadu 12, 77146 Olomouc, ČR; e-mail: [email protected] KAĽAVSKÝ Ján: BROZ, Godrova 3/b, 811 06 Bratislava, SR; e-mail: [email protected] KAMENÍKOVÁ Marie : Zem ědělská fakulta, Jiho česká univerzita, Studentská 13, 370 05 České Bud ějovice, ČR; e- mail: [email protected] KAŇUCH Peter: Ústav ekológie lesa SAV, Ľ. Štúra 2, 960 53 Zvolen, SR; e-mail: [email protected] KARLÍKOVÁ Zuzana: University of South Bohemia in České Bud ějovice, Faculty of Sciences, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] KAŠÁK Josef : Katedra zoologie a Ornitologická laborato ř P řírodov ědecká fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, T řída svobody 26, 77790 Olomouc, ČR; e-mail: [email protected] KAŠOVÁ Martina: Ústav ekológie lesa SAV, Ľ. Štúra 2, 960 53 Zvolen, SR; e-mail: [email protected] KAŠPAROVÁ Eva: Ústav živo čišné fyziologie a genetiky AV ČR, v.v.i. , Rumburská 89, 277 21 Lib ěchov, ČR; e- mail: [email protected] KAUFNEROVÁ Jana: Agentura ochrany p řírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, 148 00 Praha 11, ČR; e-mail: [email protected] KEJZLAROVÁ Tereza: Katedra zoologie P řF UK, Frýdlantská, 182 00 Praha 8, ČR; e-mail: [email protected] KEPKA Pavel: Biologické centrum v.v.i. - ENTÚ, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] KLIMEŠ Petr: Entomologický ústav, Biologické centrum AV ČR a P řírodov ědecká fakulta, Jiho česká Univerzita, Branišovská 31, 370 05 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] KLIMŠOVÁ Věra: Česká zem ědělská univerzita v Praze, Institut trop ů a subtrop ů, Katedra potraviná řství a chovu zví řat v tropech a subtropech , Kamýcká 129, 16500 Praha 6 - Suchdol, ČR; e-mail: [email protected] KMECOVÁ Kate řina: GSOŠPg Znojmo, Bolzanova 1972/27, 669 02 Znojmo, ČR; e-mail: [email protected] KMENT Petr: Entomologické odd ělení, Národní muzeum, Kunratice 1, 148 00 Praha 4, ČR; e-mail: [email protected] KNITLOVÁ Markéta: P řF UK, Katedra zoologie, Vini čná 7, 12844 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] KNIŽÁTKOVÁ Eva: AOPK ČR, Kaplanova 1931/1, 148 00 Praha 11, ČR; e-mail: [email protected] KOČÁREK Petr: Ostravská Univerzita, Chittussiho 10, 710 00 Ostrava, ČR; e-mail: [email protected] KOLÁ ČOVÁ Kate řina: FAPPZ ČZU, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 - Suchdol, ČR; e-mail: [email protected] KOLÁ ŘOVÁ Eva: P řF UP Olomouc, T ř.17. listopadu 12, 77146 Olomouc, ČR; e-mail: [email protected] KOLE ČEK Jaroslav: Katedra zoologie P řF UP Olomouc, T ř. Svobody 26, 77146 Olomouc, ČR; e-mail: [email protected] KOMÁRKOVÁ Martina: P řFUK v Praze, Vini čná 7, 128 00 Praha, ČR; e-mail: [email protected] KONE ČNÝ Adam: Department of Biodiversity and Molecular Ecology, Research Innovation Centre, Fondazione E. Mach, Via E. Mach 1, 38010 San Michele all'Adige (TN), Italy; e-mail: [email protected] KONVI ČKA Martin: P řírodov ědecká fakulta Jiho české university, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, ČR; e- mail: [email protected] KONVI ČKA Ond řej: AOPK ČR, Správa CHKO Bílé Karpaty, Nádražní 318, 76326 Luha čovice, ČR; e-mail: [email protected] KOPE ČEK Daniel: Fakulta informatiky Masarykovy univerzity, Botanická 68a, 602 00 Brno, ČR; e-mail: [email protected] KORÁBEK Ond řej: P řírodov ědecká Fakulta UK, Vini čná 7, 128 43 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] KORENKO Stanislav: ČZU, FPPZ,KAB, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 - Suchdol, ČR; e-mail: [email protected] KOSEJOVÁ Zuzana: Katedra zoológie PriF UK, Mlynská dolina B-1, 842 15 Bratislava, SR; e-mail: [email protected] KOSTKAN Vlastimil: Katedra ekologie a ŽP P řF UP, T ř. Svobody, 771 46 Olomouc, ČR; e-mail: [email protected]
225 Adresá ř registrovaných ú častník ů konference
KOST ŘICA Petr: Česká inspekce životního prost ředí, B ělohradská 3304, 580 01 Havlí čkův Brod, ČR; e-mail: [email protected] KOŠNÁ Ř Antonín: Česká zem ědělská univerzita v Praze, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 - Suchdol, ČR; e-mail: [email protected] KOŠTEJNOVÁ Jolana : -, Kozlovice 460, 73947 Kozlovice , ČR; e-mail: Jolana.Kostejnova@continental- corporation.com KOŠULI Č Ond řej : Mendelova univerzita v Brn ě, Agronomická fakulta, Odd ělení zoologie, rybá řství, hydrobiologie a v čela řství, Zem ědělská 1, 61300 Brno, ČR; e-mail: [email protected] KOTÁSKOVÁ Nela: Ostravská univerzita v Ostrav ě, Dvo řákova 7, 701 03 Ostrava, ČR; e-mail: [email protected] KOTLÁROVÁ Petra: Katedra zoologie a ornitologická laborato ř, P řF UP, T ř. Svobody 26, 77146 Olomouc, ČR; e- mail: [email protected] KOTRBOVÁ Jana: Katedra zoologie P řF UK, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] KOTYK Michael: P řF UK Praha, Albertov, 128 43 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] KOUBA Marek: Česká zem ědělská univerzita v Praze, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 - Suchdol, ČR; e-mail: [email protected] KOUBÍNOVÁ Darina: P řírodov ědecká fakulta UK v Praze, Vini čná 7, 12844 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] KOUBOVÁ Martina: Katedra ekologie, P řírodov ědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Albertov 6, 128 43 Praha, ČR; e-mail: [email protected] KOUBOVÁ Martina: AOPK ČR, Kaplanova 1931/1, 148 00 Praha, ČR; e-mail: [email protected] KOUNEK Filip: Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Palackého 1/3, 612 42 Brno, ČR; e-mail: [email protected] KRAJ ČA Tomáš: Katedra ekologie, P ŘF, Univerzita Palackého v Olomouci, Dolní Marklovice 58, 73572 Petrovice u Karviné, ČR; e-mail: [email protected] KRAJ ČOVI ČOVÁ Katarína: Katedra zoológie PrifUK Bratislava, Mlynská dolina B1, 842 15 Bratislava, SR; e-mail: [email protected] KRAKOVSKÁ Šárka: Zoologická zahrada Hodonín, U Červených domk ů 3529, 69501 Hodonín, ČR; e-mail: [email protected] KRÁLOVÁ Tereza: P řF MU, Kotlá řská 2, 611 37 Brno, ČR; e-mail: [email protected] KRÁLOVÁ Zuzana: P řF UK, Vini čná 7, 128 44 Praha, ČR; e-mail: [email protected] KRÁSA Antonín: AOPK ČR, Nuselská 39, 140 00 Praha 4 - Nusle, ČR; e-mail: [email protected] KRATOCHVÍL Lukáš: Katedra ekologie P řF UK v Praze, Vini čná 7, 12844 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] KRAUSOVÁ Blanka: P řF UP, 17. listopadu 12, 77900 Olomouc, ČR; e-mail: [email protected] KREISINGER Jakub: Katedra Zoologie, P řF UK, Vini čná , 128 44 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] KRIST Miloš: Vlastiv ědné muzeum v Olomouci, nám. Republiky 5, 771 73 Olomouc, ČR; e-mail: [email protected] KRISTÍN Peter: Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Studenec 122, 675 02 Kon ěšín, ČR; e-mail: [email protected] KRIŠTÍN Anton: Ústav ekologie lesa SAV, Štúrova 2, 96053 Zvolen, SR; e-mail: [email protected] KRKAVCOVÁ Eva: Katedra zoologie P řF UK v Praze, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] KROPÁ ČKOVÁ Lucie: P řírodov ědecká fakulta UK v Praze, Albertov 6, 128 43 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] KRUMPÁLOVÁ Zuzana: Katedra ekológie a environmwentalistiky, Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Tr. A . Hlinku 1, 94904 Nitra, SR; e-mail: [email protected] KŘÍŽKOVÁ Barbora: P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Vini čná 7, 128 43 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] KUBELKA Vojt ěch: Katedra ekologie, P řírodov ědecká fakulta UK, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] KUBELOVÁ Michaela: VFU Brno, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Ústav biologie a chorob voln ě žijících zví řat, Palackého 1/3, 61242 Brno, ČR; e-mail: [email protected]
226 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
KUBI ČKA Lukáš: P řF UK, Albertov 6, 128 43 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] KUBÍN Miroslav: Katedra ekologie a životního prost ředí, P řF, Univerzita Palackého, Olomouc, Svobody 26, 771 46 Olomouc, ČR; e-mail: [email protected] KUBOV ČÍK Vladimír: Fakulta ekológie a environmentalistiky, Technická univerzita vo Zvolene, T. G. Masaryka 2117/24, 960 53 Zvolen, SR; e-mail: [email protected] KUKALOVÁ Monika: Katdra zoologie a ornitologická laborato ř P řírodov ědecká Fakulta Univerzita Palackého v Olomouci, T ř. Svobody, 77146 Olomouc, ČR; e-mail: [email protected] KUKLÍKOVÁ Blanka : P řírodov ědecká fakulta, Univerzita Karlova, Vini čná 7, 12843 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] KUKU ČKOVÁ Karina: UMB, FPV, Katedra biológie a ekológie, Tajovského 40, 97401 Banská Bystrica, SR; e-mail: [email protected] KUNDRATA Robin: Katedra zoologie, P řF, Univerzita Palackého, T ř. Svobody 26, 771 46 Olomouc, ČR; e-mail: [email protected] KUŘAVOVÁ Kate řina: Ostravská Univerzita, 30. dubna 22, 70103 Ostrava, ČR; e-mail: [email protected] KUŠTA Tomáš : Česká zem ědělská univerzita Praha, Kamýcká 129, 16521 Praha 6 - Suchdol, ČR; e-mail: [email protected] LÁSKA Pavel: Katedra zoologie P řF UP Olomouc, T ř. Svobody 26, 771 46 , ČR; e-mail: LAŠT ŮVKA Zden ěk: Mendelova univerzita v Brn ě, Zem ědělská 1, 613 00 Brno, ČR; e-mail: [email protected] LEŠTINA Dan: Jihoceska univerzita v Ceskych Budejovicich, Prirodovedecka fakulta, Branisovska 31, 37005 Ceske Budejovice, ČR; e-mail: [email protected] LINHART Roman: SŠZE a VOŠ Chrudim, Pod ěbradova 842, 537 01 Chrudim IV, ČR; e-mail: LIPTÁK Boris: Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Mlynská dolina B-1, 84215 Bratislava, SR; e-mail: [email protected] LIŠKA Jan: Lesnický výzkumný ústav (VÚLHM, v.v.i.), Strnady 136, 252 02 Jílovišt ě, ČR; e-mail: [email protected] LIŠKOVÁ Silvie: P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, katedra zoologie, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, ČR; e- mail: [email protected] LOBBOVÁ Denisa: Katedra ekológie a environmentalistiky, Fakulta prírodných vied, UKF Nitra, Tr. Andreja Hlinku 1, 94901 Nitra, SR; e-mail: [email protected] LOSÍK Jan: Katedra ekologie a ŽP, P řF UP Olomouc, T ř. Svobody 26, 779 00 Olomouc, ČR; e-mail: [email protected] LUBOJACKÝ Jan: Česká zem ědělská univerzita v Praze, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 - Suchdol, ČR; e-mail: [email protected] LUČAN Radek: P řF UK, Vini čná 7, 12844 Praha, ČR; e-mail: [email protected] LUKÁŠOVÁ Karolina: Česká zem ědělská univerzita v Praze, Fakulta lesnická a d řeva řská, Kamýcká 129, 16521 Praha 6-Suchdol, ČR; e-mail: [email protected] MAČÁT Zden ěk: Katedra ekologie a životního prost ředí, P řF UP v Olomouci , T ř. Svobody 26, 77146 Olomouc, ČR; e-mail: [email protected] MACHA Č Ond řej: Katedra ekologie a životního prost ředí, UP Olomouc, T ř. Svobody 26, 77146 Olomouc, ČR; e- mail: [email protected] MACHÁ ČOVÁ Simona: P řF UK v Praze, Vini čná 7, 13000 Praha, ČR; e-mail: [email protected] MACHOLÁN Miloš: Ústav živo čišné fyziologie a genetiky AV ČR, Veve ří 97, 60200 Brno, ČR; e-mail: [email protected] MAJEROVÁ Veronika: P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze , Albertov 6, 128 43 Praha 2, ČR; e- mail: [email protected] MAJTÁNOVÁ Zuzana: Ústav živo čišné fyziologie a genetiky, AV ČR, v.v.i., Rumburská 89, 277 21 Lib ěchov, ČR; e-mail: [email protected] MALENOVSKÝ Igor: Moravské zemské muzeum, Entomologické odd ělení, Hviezdoslavova 29a, 627 00 Brno, ČR; e-mail: [email protected] MAREŠOVÁ Tereza: P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy, Vini čná 7, 128 43 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected]
227 Adresá ř registrovaných ú častník ů konference
MÁSÍLKOVÁ Michaela: P řírodov ědecká fakulta, JU , Branišovská 31, 370 05 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] MAŠKOVÁ Zlata: Krajský ú řad Jiho českého kraje, Ulice: U Zimního stadionu 1952/2, 370 06 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] MATEJ Dolinay Matej: Masarykova univerzita, Mar ček 58, 1332 Svederník, SR; e-mail: [email protected] MAT ĚJŮ Jan: AOPK ČR, Drahomí řino náb řeží 16, 360 09 Karlovy Vary, ČR; e-mail: [email protected] MATERNA Jan: Správa KRNAP, Dobrovského 3, 543 01 Vrchlabí, ČR; e-mail: [email protected] MATRKOVÁ Jana: Katedra zoologie a ornitologická laborato ř, t ř Svobody 26, 771 46 Olomouc, ČR; e-mail: [email protected] MAZOCH Vladimír: Jiho česká univerzita, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] MIKÁT Michael: Katedra zoologie P řírodov ědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Vini čná 7, 128 44 Praha , ČR; e-mail: [email protected] MIKLUŠOVÁ Zuzka: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] MIKOVÁ Edita: Katedra zoológie, Ústav biologických a ekologických vied, Prírodovedecká fakulta UPJŠ, Moyzesova 11, 4001 Košice, SR; e-mail: [email protected] MILLER Vojt ěch: Naturaservis s.r.o., Tyršova 1835/13, 120 00 Praha 2 - Nové m ěsto, ČR; e-mail: [email protected] MINA ŘÍK Martin: Katedra zoologie P řF UK v Praze, Vini čná 7, 12844 Praha, ČR; e-mail: [email protected] MINA ŘÍK Tomáš: Jiho česká univerzita v Českých Bud ějovicích, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, ČR; e- mail: [email protected] MLAD ĚNKOVÁ Nella: Jiho česká univerzita, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] MODLINGER Roman: VULHM, v.v.i., Strnady 136, 156 04 Praha 5 Zbraslav, ČR; e-mail: [email protected] MOKRÝ Jan: Správa NP a CHKO Šumava, odd ělení výzkumu a ochrany p řírody, 1.máje 260, 385 01 Vimperk, ČR; e-mail: [email protected] MOŠANSKÝ Ladislav: Parazitologický ústav SAV, Löfflerova 10, 040 02 Košice, SR; e-mail: [email protected] MRTKA Ji ří: Mendelova univerzita v Brn ě , Zem ědělská 1/1665, 61300 Brno, ČR; e-mail: [email protected] MUNCLINGER Pavel: Katedra zoologie P řF UK v Praze, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] MUSILOVA Zuzana: Zoological Institute, Basel University, Vesalgasse 1, 4053 Basel, Švýcarsko; e-mail: [email protected] MUSIOLEK David: Ostravská univerzita v Ostrav ě, Chittussiho 10, 710 00 Ostrava, ČR; e-mail: [email protected] MYŠÁK Jan: MU Brno, Ústav botaniky a zoologie, Kotlá řská 2, 61137 Brno, ČR; e-mail: [email protected] NÁCAR David: P řírodov ědecká fakulta Jiho české univerzity v Českých Bud ějovicích, Branišovská 31, 370 05 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] NAĎO Ladislav: Univerzita Konštantína Filozofa, Tr. A. Hlinku 1, 949 74 Nitra, SR; e-mail: [email protected] NAJER Tomáš: Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Palackého 1/3, 612 42 Brno, ČR; e-mail: [email protected] NEJEZCHLEBOVÁ Helena: Masarykova univerzita, P řírodov ědecká fakulta, Kotlá řská 2 , 61137 Brno, ČR; e-mail: [email protected] NĚMEC Michal: Jiho česká univerzita v Českých Bud ějovicích, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, ČR; e- mail: [email protected] NIEDOBOVÁ Jana : AF Mendelu Brno, ústav zoologie, Zem ěld ělská 1, 61300 Brno, ČR; e-mail: [email protected] NOGA Michal : Ochrana dravcov na Slovensku, Kuklovská 5, 841 05 Bratislava, SR; e-mail: [email protected] NOVÁKOVÁ Monika: P řF, Branišovská 31, 370 05 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected]
228 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
NOVÁKOVÁ Petra: Fakulta lesnická a d řeva řská, ČZU v Praze, Kamýcká 1176, 165 21 Praha 6 - Suchdol, ČR; e- mail: [email protected] NOVOTNÁ Lucie: Mendelova univerzita v Brn ě, Ústav zoologie, rybá řství, hydrobiologie a v čela řství, Zem ědělská 1, 61300 Brno, ČR; e-mail: [email protected] NOVOTNÝ Petr: Výzkumný ústav lesního hospodá řství a myslivosti, v. v. i., Strnady 136, 252 02 Jílovišt ě, ČR; e- mail: [email protected] NOVOTNÝ Vojt ěch: Entomologický ústav AV ČR, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] NUHLÍ ČKOVÁ So ňa: Ústav zoológie SAV BA , Dúbravská cesta 9, 90066 Bratislava, SR; e-mail: [email protected] NYTRA Lukáš: Ústav zoologie, rybá řství, hydrobiologie a v čela řství, AF MENDELU, Zem ědělská 1, 613 00 Brno, ČR; e-mail: [email protected] OBUCH Ján: Botanická záhrada Univerzity Komenského, /, 038 15 Blatnica, SR; e-mail: [email protected] ONDROVÁ Markéta: Univerzita Palackého Olomouc, T ř. Svobody 26, 771 46 Olomouc, ČR; e-mail: [email protected] ONDRUŠ Stanislav: ŠOP SR, S-NAPANT, Lazovná 10, 974 01 Banská Bystrica, SR; e-mail: [email protected] OŠLEJŠKOVÁ Marie: Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Kotlá řská 2, 61137 Brno, ČR; e-mail: [email protected] PACLÍKOVÁ Hana: Masarykova Univerzita, Kotlá řská 2, 61137 Brno, ČR; e-mail: [email protected] PATZENHAUEROVÁ Hana: Ústav biologie obratlovc ů, v.v.i., Kv ětná 8, 603 65 Brno, ČR; e-mail: [email protected] PAVELKA Karel : Muzeum regionu Valašsko, p řísp. organizace, Zámecká 3, 757 01 Valašské Mezi říčí, ČR; e-mail: [email protected] PAVLÍKOVÁ Anežka: P řírodov ědecká fakulta JU, Branišovská 31, 370 05 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] PAVLISKA Petr Lynxxi: Jiho česká univerzita, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] PAVLUV ČÍK Petr: Katedra ekologie a životního prost ředí, P řírodov ědecká fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci, t ř. Svobody 26, 771 46 Olomouc, ČR; e-mail: [email protected] PAYNE Pavel: IST Austria, Am Campus 1, A3400 Klosterneuburg, Rakousko; e-mail: [email protected] PELTANOVÁ Alena: P řF UK, Katedra ekologie, Vini čná 7, 128 44 Praha, ČR; e-mail: [email protected] PETERKA Tomáš : P řf UK , Nad Úvozem 26 , 184 00 Dolní Chabry, Praha 8, ČR; e-mail: [email protected] PETRÁKOVÁ Lenka: Ústav botaniky a zoologie, P řírodov ědecká fakulta, Masarykova Univerzita, Kotlá řská 2, 611 37 Brno, ČR; e-mail: [email protected] PETROVÁ Dagmar: Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Drnovská 507, 16106 Praha 6, ČR; e-mail: [email protected] PETRUSKOVÁ Tereza: Katedra ekologie P řF UK, Vini čná 7, 12844 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] PLÁTEK Michal: Biologické centrum AV ČR, v. v. i., Branišovská 31/1160, 370 05 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] PLATKOVÁ Hana: katedra biologie, Chitussiho 10, 71000 Ostrava, ČR; e-mail: [email protected] PLÍŠKOVÁ Jana: Katedra zoologie P řF UK, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] PODÁVKOVÁ Andrea: Katedra ekologie, Fakulta životního prost ředí, Česká zem ědělská univerzita , Kamýcká 129, 165 21 Praha 6, ČR; e-mail: [email protected] PODHRAZSKÝ Michal: P řF UK, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] PODROUŽKOVÁ Št ěpánka: Univerzita Karlova Praha, Vini čná 7, 12700 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] POKORNÁ Martina: Katedra ekologie, P řF UK, Albertov 6, 128 44 Praha, ČR; e-mail: [email protected] POLÁ ČEK Miroslav: Ústav zoológie SAV, Dúbravská cesta 9, 84104 Bratislava, SR; e-mail: [email protected] POLA ČIK Matej: Ústav biologie obratlovc ů AV ČR v.v.i., Kv ětná 8, 60365 Brno, ČR; e-mail: [email protected]
229 Adresá ř registrovaných ú častník ů konference
POLÁKOVÁ Simona: Daphne ČR - Institut aplikované ekologie, Emy Destinnové 395, 37005 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] POL ČÁK Daniel: Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Brno, Kv ětná 8, 603 65 Brno, ČR; e-mail: [email protected] POLEDNÍK Lukáš : ALKA Wildlife, o.p.s., Lidé řovice 62, 38001 Da čice, ČR; e-mail: [email protected] POLEDNÍKOVÁ Kate řina: ALKA Wildlife, o.p.s., Lidé řovice 62, 38001 Da čice, ČR; e-mail: [email protected] POLICHT Richard: Institut trop ů a subtrop ů, ČZU v Praze, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 - Suchdol, ČR; e-mail: [email protected] POPELKA Ond řej: Univerzita Palackého, T řída Svobody 686/26, 77900 Olomouc, ČR; e-mail: ondrej- [email protected] POPLOVÁ Jitka: P řírodov ědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Vini čná 7, 12844 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] PORTEŠ Michal: Katedra Zoologie, P řírodov ědecká fakulta UK, Vini čná 7, 12843 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] POŽGAYOVÁ Milica: Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Kv ětná 8, 60365 Brno, ČR; e-mail: [email protected] PROCHÁZKA Ji ří: Ústav botaniky a zoologie, P řF MU, Kotlá řská 2, 611 37 Brno, ČR; e-mail: [email protected] PROCHÁZKA Petr : Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Kv ětná 8, 603 65 Brno, ČR; e-mail: [email protected] PROTIVA Tomáš : Karlova univerzita, P řírodov ěděcká fakulta, Vini čná 7, 12000 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] PRŮCHOVÁ Alexandra: Jiho česká univerzita v Českých Bud ějovicích, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] PURCHART Luboš: Mendelova univerzita v Brn ě, Zem ědělská 3, 61300 Brno, ČR; e-mail: [email protected] PYSZKO Petr: Katedra biologie a ekologie, P řF OU v Ostrav ě, Chittussiho 10, 710 00 Slezská Ostrava, ČR; e-mail: [email protected] QUBAIOVÁ Jarin : Česká zem ědělská univerzita v Praze, Kamýcká 1176, 16521 Praha 6, ČR; e-mail: [email protected] RÁČKOVÁ Marie: Katedra ekologie a ŽP P řF UP, T ř. Svobody 26, 77146 Olomouc, ČR; e-mail: [email protected] RADA Stanislav: Katedra ekologie a životního prost ředí, P řF UPOL, t ř. Svobody 26, 771 46 Olomouc, ČR; e-mail: [email protected] RÁDKOVÁ Vanda: Ústav botaniky a zoologie, P řF, MU, Kotlá řská 2, 61137 Brno, ČR; e-mail: [email protected] RADOVÁ Št ěpánka : SRS, Zem ědělská 1a, 61300 Brno, ČR; e-mail: [email protected] RAŠKA Jan: P řírodov ědecká fakulta UK, Vini čná 7, 12844 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] RAUNER Petr: Katedra ekologie P řF UK, Vini čná 7, 12844 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] REICHARD Martin: Ústav biologie obratlovc ů AV ČR, v.v.i., Kv ětná 8, 603 65 Brno, ČR; e-mail: [email protected] ROBOVSKÝ Jan : P řírodov ědeck fakulta JU, Branišovská 31, 370 05 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] RUDÁ Miroslava: Bratislavské regionálne ochranárske združenie (BROZ), Na Riviére 19/a, 84104 Bratislava, SR; e-mail: [email protected] RUSOVÁ Nikola: LEGS, Ústav živo čišné fyziologie a genetiky AV ČR, v. v. i., Veve ří 97, 602 00 Brno, ČR; e- mail: [email protected] RŮŽI ČKA Jan: Česká zem ědělská univerzita v Praze, Kamýcká, 165 21 Praha 6 - Suchdol, ČR; e-mail: [email protected] ŘEHÁK Zden ěk: ÚBZ P řF MU, Kotlá řská 2, 611 37 Brno, ČR; e-mail: [email protected] ŘEZÁ Č Milan: Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Drnovská 507, 161 06 Praha 6 - Ruzyn ě, ČR; e-mail: [email protected]
230 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
SADÍLEK David : Univerzita Karlova v Praze, Albertov 6, 128 43 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] SASKA Pavel: Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Drnovská 507, 16106 Praha 6 Ruzyn ě, ČR; e-mail: [email protected] SEDLÁ ČEK František: Jiho česká univerzita v Českých Bud ějovicích, Branišovská 31, 370 05 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] SELINGEROVÁ Miloslava: Krajský ú řad - Jiho český kraj, U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] SEMELBAUER Marek: Ústav zoológie SAV, Dúbravská cesta 9, 845 06 Bratislava, SR; e-mail: [email protected] SCHENKOVÁ Jana: Ústav botaniky a zoologie, P řF Masarykovy univerzity, Kotlá řská 2, 611 37 Brno, ČR; e-mail: [email protected] SCHENKOVÁ Veronika: Ústav botaniky a zoologie, P řF, MU, Kotlá řská 2, 61137 Brno, ČR; e-mail: [email protected] SCHLAGHAMERSKÝ Ji ří: Masarykova univerzita, P řírodov ědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie, Kotlá řská 2, 638 00 Brno, ČR; e-mail: [email protected] SCHLOSSEROVÁ Dušana: Technická univerzita vo Zvolene, ul. T. G. Masaryka 24, 960 53 Zvolen, SR; e-mail: [email protected] SCHNEIDEROVÁ Irena: Katedra zoologie, P řF UK v Praze, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] SCHO ŘÁLKOVÁ Tereza: P řírodov ědecká fakulta UK, Vini čná 7, 12844 Praha, ČR; e-mail: [email protected] SIJAK Andrej: Univerzita Mateja Bela, Fakulta prírodných vied UMB, , 974 01 Banská Bystrica, SR; e-mail: [email protected] SIMON Ond řej: Výzkumný ústav vodohospodá řský T.G.M. - oddbor aplikované ekologie, Podbabská 30, 160 00 Praha 6, ČR; e-mail: [email protected] SLÁDE ČEK Martin: Fakulta životního prost ředí ( Česká zem ědělská univerzita v Praze), Zahrádká řů , 190 15 Praha 9- Satalice, ČR; e-mail: [email protected] SLÁMOVÁ Irena: Jiho česká univerzita v Českých Bud ějovicích, P řírodov ědecká fakulta, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] SLIACKA Anna: Ústav ekológie lesa SAV Zvolen, Štúrova 2, 96053 Zvolen, SR; e-mail: [email protected] SLOBODNÍK Roman: Katedry ekológie a environmentalistiky FPV UKF v Nitre, Tr. A. Hlinku 1, 949 74 Nitra, SR; e-mail: [email protected] SMO ĽÁK Radoslav: Prešovská univerzita, ul. 17 novembra č. 1, 8116 Prešov, SR; e-mail: [email protected] SMOLINSKÝ Radovan: OPB ÚBO AV ČR, v.v.i., Studenec, 67502 Kon ěšín, ČR; e-mail: [email protected] SOBEKOVÁ Karolína: BROZ, Na Riviére 19/a , 841 04 Bratislava, SR; e-mail: [email protected] SOUDKOVÁ Martina: Univerzita Karlova v Praze, P řírodov ědecká fakulta, Vini čná 7, č. dve ří 213, 128 43 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] SOUKUP Vladimír: Katedra zoologie, P řF UK v Praze, Vini čná 7, 12844 Praha, ČR; e-mail: [email protected] SPITZER Lukáš: Muzeum regionu Valašsko, Horní nám ěstí 2, 755 01 Vsetín, ČR; e-mail: [email protected] STANKO Michal: Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 4001 Košice, SR; e-mail: [email protected] STARCOVÁ Magda: Katedra zoologie, P řF UK, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] STAŠIOV Slavomír: Technická univerzita vo Zvolene, T. G. Masaryka 24, 96053 Zvolen, SR; e-mail: [email protected] STEJSKAL Robert: Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie, Mendelova Univerzita, Zem ědělská 1, 613 00 Brno, ČR; e-mail: [email protected] STRNADOVÁ Markéta: P řírodov ědecká fakulta MU, Kotlá řská 2, 611 37 Brno, ČR; e-mail: [email protected] SUCHOMEL Josef : Mendelova univerzita, Zem ědělská 1, 594 53 Brno, ČR; e-mail: [email protected] SUVOROV Petr: Česká zem ědělská univerzita, Kamcýká 129, 165 21 Praha 6, ČR; e-mail: [email protected] SVETLÍK Ján: -, Stani čná 318, 90066 Vysoká pri Morave, SR; e-mail: [email protected] SVOBODOVÁ Jana: Česká zem ědělská univerzity v Praze, Kamýcká 1176, 165 21 Praha 6, ČR; e-mail: [email protected]
231 Adresá ř registrovaných ú častník ů konference
SVOJANOVSKÁ Hana : Univerzita Hradec Králové, Rokitanského 62, 50003 Hradec Králové, ČR; e-mail: [email protected] SYCHRA Jan: Masarykova Univerzita, Kotlá řská 2, 61137 Brno, ČR; e-mail: [email protected] SYNKOVÁ Dagmar : Krajský ú řad Jiho českého kraje, U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] SYROVÁ Michaela: P řírodov ědecká fakulta, Jiho česká univerzita, Branišovská 31, 370 05 České Bud ějovice, ČR; e- mail: [email protected] SZALONTAYOVÁ Veronika: Univerzita Karlova v Praze, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] ŠAFÁ Ř Jaroslav: Ústav zoologie, rybá řství, hydrobiologie a v čela řství MENDELU, Zem ědělská 1, 61300 Brno, ČR; e-mail: [email protected] ŠÁLEK Martin: Ústav biologie obratlovc ů Akademie v ěd ČR, v.v.i., Kv ětná 8, 603 65 Brno, ČR; e-mail: [email protected] ŠÁLEK Miroslav: Česká zem ědělská univerzita v Praze, Kamýcká 129, 165 21 Praha, ČR; e-mail: [email protected] ŠEBESTIAN Ji ří: Práche ňské muzeum v Písku, Velké nám. 114, 397 24 Písek, ČR; e-mail: [email protected] ŠEFROVÁ Hana: Mendelova univerzita v Brn ě, Zem ědělská 1, 613 00 Brno, ČR; e-mail: [email protected] ŠEV ČÍK Jan: Ostravská univerzita, P řF, Katedra biologie a ekologie, Chittussiho 10, 710 00 Ostrava, ČR; e-mail: [email protected] ŠÍCHOVÁ Klára: P řF JU, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] ŠIMÁNKOVÁ Hana: Hana Šimánková, Pod Útesy 9, 152 00 Praha 5, ČR; e-mail: [email protected] ŠIM ŮNKOVÁ Kamila: FŽP ČZU Praha, Kamýcká 1176, 16521 Praha 6-Suchdol, ČR; e-mail: [email protected] ŠÍPEK Petr: Katedra zoologie, P řírodov ěcká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, ČR; e- mail: [email protected] ŠKOPEK Zden ěk: Katedra zoologie P řF UK, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] ŠKORPÍK Martin: Správa NP Podyjí, Na Vyhlídce 5, 66902 Znojmo, ČR; e-mail: [email protected] ŠLANCAROVÁ Jana: P ŘF J ČU; ENTÚ AV ČR, Branišovská 31, 370 05 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] ŠMEJDOVÁ Lucie: CZU Praha, Kamýcká 1176, 165 21 Praha, ČR; e-mail: [email protected] ŠOTNÁR Karol: -, Školská 17/12, 972 17 Kanianka, SR; e-mail: [email protected] ŠPALDO ŇOVÁ Alexandra: ÚŽP, P řírodov ědecká fakulta, UK Praha, Benátská 2, 128 01 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] ŠPOUTIL František: Ústav experimentální medicíny, v.v.i., Víde ňská 1083, 14220 Praha 4 - Kr č, ČR; e-mail: [email protected] ŠPRY ŇAR Pavel: Katedra botaniky P řF UK, Benátská 2, 128 01 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] ŠŤÁHLAVSKÝ František: Katedra zoologie P řF UK, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] ŠTEFANI ČÁKOVÁ Katarína: Katedra ekológie, Prírodovedecká fakulta UK, Mlynská dolina B-2, 842 15 Bratislava, SR; e-mail: [email protected] ŠTEFKA Jan: Biologické Centrum AV ČR, Parazitologický ústav + P řírodov ědecká Fakulta JU, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] ŠTUNDL Jan: P řírodov ědecká fakulta UK v Praze, Vini čná 7, 12000 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] ŠTYS Pavel: Katedra zoologie, P řF UK, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] ŠULC Michal: Katedra ekologie P řírodov ědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] ŠVEDOVÁ Tereza: -, Pod Remízkem, 664 48 Moravany, Brno Venkov, ČR; e-mail: [email protected] TEJROVSKÝ Vít : AOPK ČR - CHKO Labské pískovce, Chomutovská 120, 431 51 Klášterec nad Oh ří, ČR; e-mail: [email protected] TĚŠÍKOVÁ Jana : Ústav botaniky a zoologie, P řF MU , Kotlá řská 267/2, 611 37 Brno, ČR; e-mail: [email protected] TKADLEC Emil: Palacky University Olomouc, Dept Ecol. Env. Sci., T řída Svobody 26, 77146 Olomouc, ČR; e- mail: [email protected]
232 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
TOŠENOVSKÝ Evžen: Katedra zoologie, P řF UP Olomouc, T ř. Svobody 26, 771 46 Olomouc, ČR; e-mail: [email protected] TÓTHOVÁ Lucia: Katedra ekologie, P řírodov ědecká fakulta UK v Praze, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] TRNKA Filip: Katedra ekologie a životního prost ředí P řF UP v Olomouci, Šlechtitel ů 11, 783 71 Olomouc - Holice, ČR; e-mail: [email protected] TROPEK Robert: Entomologický ústav, Biologické centrum AV ČR, v.v.i. & P řírodov ědecká fakulta Jiho české univerzity, Branišovská 31, 431 51 Klášterec nad Ohří, ČR; e-mail: [email protected] TUF Ivan H.: Katedra ekologie a ŽP, P řF UP v Olomouci, Svobody 26, 77200 Olomouc, ČR; e-mail: [email protected] TULIS Filip: Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Trieda A. Hlinku 1, 949 01 Nitra, SR; e-mail: [email protected] TUR ČOKOVÁ Lucia: Ornitologická stanice Muzea Komenského, Bezru čova 10, 751 00 P řerov, ČR; e-mail: [email protected] TVARDÍKOVÁ Kate řina: Entomologický ústav, Biologické centrum, Akademi v ěd České Republiky, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] UCOVÁ Silvie: Agentura ochrany p řírody a krajiny ČR, Kaplanova 1931/1, 148 00 Praha 11, ČR; e-mail: [email protected] UHRIN Marcel: Katedra zoológie, Ústav biologických a ekologických vied, Prírodovedecká fakulta UPJŠ, Moyzesova 11, 4001 Košice, SR; e-mail: [email protected] ULRICHOVÁ Irena: Kraj Vyso čina, Žižkova 57, 587 33 Jihlava, ČR; e-mail: [email protected] URBAN Peter: Fakulta prírodných vied UMB, Tajovského 40, 974 01 Banská Bystrica, SR; e-mail: [email protected] URBÁNKOVÁ Gabriela: Jiho česká univerzita, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] VACÁTKOVÁ Alena: Ministerstvo životního prost ředí, Vršovická 65, 100 10 Praha, ČR; e-mail: [email protected] VACÍKOVÁ Zde ňka: Spole čnost p řátel Českých p řírodov ědných biblioték, Ji říčkové 2, 106 00 Praha 10 - Zahradní Město, ČR; e-mail: [email protected] VÁLOVÁ Lenka: UP Olomouc, Rakovice 108, 39804 Rakovice, ČR; e-mail: [email protected] VANCÁKOVÁ Judita: Ústav biologických a ekologických vied, Prírodovedecká fakulta UPJŠ, Moyzesova 11, 4001 Košice, SR; e-mail: [email protected] VARADÍNOVÁ Zuzana: Katedra zoologie, P řf UK, Vini čná 7, 12844 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] VAŠÍ ČKOVÁ Pavla: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta UK v Praze, Vini čná 7, 128 43 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] VAVROVÁ Ľubomíra: BROZ - Bratislavské regionálne ochranárske združenie, Godrova 3/b, 811 06 Bratislava, SR; e-mail: [email protected] VÉLE Adam: Výzkumný ústav lesního hospodá řství a myslivosti, v.v.i, Na P ůstkách 39, 738 01 Frýdek-Místek, ČR; e-mail: [email protected] VEĽKÝ Marek: Ústav ekológie lesa SAV, Štúrova 2, 96001 Zvolen, SR; e-mail: [email protected] VENDL Tomáš: Katedra zoologie, P řírodov ěcká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] VESELÝ Petr: P řírodov ědecká fakulta, Jiho česká univerzita v Českých Bud ějovicích, Branišovská 31a, 37005 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] VĚTROVCOVÁ Jitka: AOPK ČR, Kaplanova 1931/1, 14800 Praha 11, ČR; e-mail: [email protected] VIDLA Ř Jan: Moravský ornitologický spolek, Dolní 5, 783 13 Št ěpánov, ČR; e-mail: [email protected] VINKLER Michal: P řírodov ědecké fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Vini čná 7, 12844 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] VITÁZKOVÁ Barbora: Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta UK, Mlynská dolina, 84215 Bratislava, SR; e-mail: [email protected] VÍTEK Tomáš: Česká inspekce životního prost ředí, Oblastní inspektorát Olomouc, Tovární 41, 772 00 Olomouc, ČR; e-mail: [email protected]
233 Adresá ř registrovaných ú častník ů konference
VLÁ ČILOVÁ Alena: Univerzita Palackého v Olomouci; Katedra zoologie a ornitologická laborato ř, T ř. Svobody 26, 771 46 Olomouc, ČR; e-mail: [email protected] VLAŠÁNEK Petr: Jiho česká Univerzita, P řírodov ědecká fakulta, Branišovská 31, 370 05 České Bud ějovice, ČR; e- mail: [email protected] VLAŠÁNKOVÁ Anna: Jiho česká Univerzita, P řírodov ědecká fakulta, Branišovská 31, 370 05 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] VLK Robert: Katedra biologie PdF MU, Po říčí 7, 603 00 Brno, ČR; e-mail: [email protected] VOJKOVSKÁ Renata: Katedra ekologie a životního prost ředí, P řírodov ědecká fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, t ř. Svobody 26, 771 46 Olomouc, ČR; e-mail: [email protected] VOJT ĚCH Old řich: Správa NP a CHKO Šumava, 1.máje 260, 38501 Vimperk, ČR; e-mail: [email protected] VOJT ĚCHOVSKÁ Eva: AOPK ČR, Kaplanova 1, 148 00 Praha, ČR; e-mail: [email protected] VOKURKOVÁ Jitka : ZOO Olomouc, Darwinova 29, 779 00 Olomouc, ČR; e-mail: [email protected] VOLF Martin: Katedra zoologie, P řírodov ědecká fakulta, Jiho česká univerzita, Branišovská 31, 37005 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] VOND ŘEJC Tomáš Ernest: Karlova univerzita, Vini čná 7, 128 00 Praha 2, ČR; e-mail: tomas- [email protected] VRTÍLEK Milan: Ústav biologie obratlovc ů, Akademie v ěd ČR, v.v.i., Kv ětná 8, 603 65 Brno, ČR; e-mail: [email protected] VYMAZAL Martin: AOPK ČR, Správa CHKO Bílé Karpaty a Krajské st ředisko Zlín, Nádražní 318, 76326 Luha čovice, ČR; e-mail: [email protected] WEIDINGER Karel: Katedra zoologie a ornitologická laborato ř, P řF UP, T ř Svobody 26, 77146 Olomouc, ČR; e- mail: [email protected] WOLFOVÁ Michaela : Palacky University Olomouc, Dept Ecol. Env. Sci., , 77146 , ČR; e-mail: [email protected] ZÁVITKOVSKÁ Lenka: Pedagogická fakulta, Jiho česká Univerzita, Jeronýmova 200/10, 370 01 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] ZIMA Jan: P řF JCU, Branišovská 31, 63500 České Bud ějovice, ČR; e-mail: [email protected] ZUKAL Jan: Ústav biologie obratlovc ů v.v.i., Kv ětná 8, 603 65 Brno, ČR; e-mail: [email protected] ŽĎÁRSKÁ Lenka: P řF UK, Vini čná 7, 128 44 Praha 2, ČR; e-mail: [email protected] ŽILA Pavel: Katedra ekológie a environmentalistiky, Fakulta prírodných vied, Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Tr. A. Hlinku 1, 949 74 Nitra, SR; e-mail: [email protected] ŽIŽKA Zden ěk: Mikrobiologický ústav AV ČR, v.v.i., Víde ňská 1083, 142 20 Praha 4 - Kr č, ČR; e-mail: [email protected]
234 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
REJST ŘÍK AUTOR Ů
Binderová J, 53 Blažek R, 31, 159, 214 A Bocák L, 119 Bohlen J, 139, 186 Adam V, 27 Bojková J, 165 Adamík P, 118 Bolechová P, 61 Agbali M, 168 Bolfíková B, 31, 190, 216 Aimbetová S, 194 Bona M, 32, 33, 183 Albrecht T, 110, 139 Borkovcová M, 27, 88, 138 Altmanová M, 18 Bowers EK, 111 Ambros M, 18, 19 Brandl P, 190 Augustini čová G, 21 Brejcha J, 33 Brúderová T, 34 Bryja J, 24, 35, 97, 110, 131, 197, 217 B Bryjová A, 110, 210 Buchar J, 49 Babálová M, 20 Bureš S, 111 Ba čkor P, 21 Burešová A, 32, 33 Baláž I, 18, 21 Baláž M, 180 Baláž V, 22 C Balogová M, 23 Balvín O, 172 Caltová P, 35 Baranová B, 24 Cernohorsky N, 141 Bari G, 149 Cibulková A, 36 Bartáková V, 24 Cikánová V, 37 Bartikova M, 25 Civiš P, 37 Bartoni čka T, 125, 126, 130 Cooney C, 77 Barto ňková N, 144 Barto ňová A, 26 Bedná řová M, 27 Č Benda P, 127, 130 Bendová L, 187 Čamlík G, 38, 39 Bendová M, 27 Čapek M, 106, 196 Beneš J, 28 Čechová H, 190 Benkovský N, 28 Čejka M, 40 Beránková J, 29 Čepelka L, 41 Beranová E, 86 Černá I, 41 Bergmann P, 157 Černická E, 42 Berková H, 217 Černý R, 94, 128, 181, 182, 195 Bezd ěk J, 30 Červenka J, 111 Bi čík V, 120, 122 Červinka J, 43 Bilgin R, 130 Čiliak M, 44 Bílý M, 50 Čížek L, 132
235 Rejst řík autor ů
Čížková D, 44, 197 Fitze P, 77 Čížová K, 45 Freyhof J, 186 Čurlíková E, 79 Frouz J, 67, 192 Frýdlová P, 37 Frynta D, 37, 56, 103, 123, 162 D Frýželková L, 57 Fuchs R, 29, 36, 90, 121, 136, 141, 144, Danko S, 32, 33 163, 187 David S, 46, 58, 83 Fuchsová L, 57, 86 de Lillo E, 149 Diblíková L, 47, 155 Dixon AFG, 75 G Dobeš P, 149 Dobrý M, 82 Gabrielová B, 210 Dolanský J, 48, 185 Gajdoš P, 58, 218 Dolejš P, 49, 50 Gajdošík M, 170 Dort B, 177 Gajdošová I, 59 Douda K, 50, 177 Gardiánová I, 60, 61 Drahníková L, 43 Gazárková A, 118 Drozd P, 164, 214 Ghira I, 77 Drožová D, 51 Gibson GAP, 99 Dudich A, 19 Gol J, 71 Dundarova Ch, 130 Golinski A, 116 Dvo řák L, 152 Goüy de Bellocq J, 197 Dvo řák T, 65 Gregorovi čová M, 62 Dvo řáková J, 52 Grim T, 63 Grodzki W, 70, 71 Gruberová P, 65 E Grucmanová Š, 64 Gryssels S, 197 Eliášová K, 105 Gvoždík L, 42, 112, 159, 181 Énekesová E, 114 Gvoždík V, 22, 28 Epperlein H, 94 Erban T, 154 Exnerová A, 53, 57, 86, 167 H
Hadrava J, 65 F Hapl E, 66 Harrod C, 159 Falková L, 53 Hauffe HC, 98 Faltýnková J, 65 Hed ěnec P, 67 Farská J, 54 Hejcmanová P, 216 Fayle TM, 92 Heneberg P, 185 Fazekašová D, 24 Heroldová M, 74 Fen ďa P, 54 Hiadlovská Z, 67, 169, 184 Fischerová J, 55, 130 Hlavá čová P, 68
236 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Hoi H, 25 Janeková K, 83 Holec V, 69 Janí čková B, 84 Holuša J, 40, 64, 70, 71, 207 Janko K, 92 Holuša O, 71, 72, 73 Janoška Z, 39 Holušová K, 72, 73 Janovský Z, 65 Holý K, 74 Janská I, 85 Homolka M, 74 Janšta P, 51, 65 Hon ěk A, 75 Jar čuška B, 90 Honza M, 196 Jarošík V, 33 Horá ček I, 95, 125, 126, 130, 161, 182 Jaška P, 121 Horá čková J, 87 Jav ůrková V, 113 Horák J, 156 Jebavý L, 61 Horký P, 50 Jedli čka P, 125 Horsák M, 52, 76, 141, 165, 174 Jelen F, 27 Horváth J, 77 Jeli ć D, 77 Horváthová T, 77 Jerzak L, 147 Hovo řáková M, 78 Je řábková L, 33, 127 Hrabkovský B, 79, 80 Je řábková Z, 60 Hromada M, 79 Ježová D, 86 Hubert J, 154 Jiran M, 87 Hula V, 101, 102, 145 John-Alder H, 116 Hulva P, 31, 105, 130, 190 Judová J, 21 Hyánková L, 113 Jungová R, 98 Hyršl P, 113, 149 Ju řičková L, 87, 152, 188
Ch K
Chrenková M, 81, 82 Kacerová V, 18 Kadlec T, 215 Ka ľavský J, 206 I Kalová M, 88 Kameníková M, 89 Igondová E, 83 Kamler J, 74 Irwin N, 105 Kaneda S, 67 Ka ňuch P, 90, 91, 142 Karlíková Z, 90 J Kasparova E, 204 Kašák J, 69 Jablonski D, 65 Kašová M, 91, 142 Jacobsen LB, 81 Kašparová E, 92 Jahelková H, 161, 206 Kepka P, 28, 98 Jan ček Š, 211 Kertys Š, 183 Janda M, 92, 211 Kle čka J, 177 Jandzik D, 77 Klimeš P, 92 Jandzík D, 28, 128 Klimšová V, 93
237 Rejst řík autor ů
Klou čková L, 94 Krumpálová Z, 114 Kment P, 94 Křivan V, 209 Knitlová M, 95 Křoupalová V, 165 Kobak J, 198, 199 Kubelka V, 115 Ko čárek P, 45, 140 Kubelová M, 115 Kolá čková K, 216 Kubi čka L, 111, 116, 199 Kole ček J, 96 Kubín M, 117 Kone čný A, 31, 97, 98 Kubov čík V, 59 Konvicka M, 178 Kukalová M, 118 Konvi čka M, 26, 28, 98, 177, 215 Kuku čková K, 118 Konvi čka O, 94 Kundrata R, 119 Kopecký O, 22 Kuras T, 201 Kopecký T, 209 Kůrka A, 50 Korábek O, 65 Ku řavová K, 120 Korenko S, 99 Kutal M, 108 Kosejová Z, 100 Kostkan V, 108 Košná ř A, 101 L Koš ťál J, 151 Košuli č O, 101, 102 Landová E, 85, 123, 141 Kotyk M, 103 Láska P, 120 Kouba M, 104 Leština D, 98 Koubínová D, 105 Linhart P, 121 Koubová M, 105, 158 Linhart R, 122 Kounek F, 106, 143 Lipták B, 123 Kovarik A, 168 Lišková S, 123 Ková ř V, 185 Literák I, 22, 106 Kova řík F, 156 Lobbová D, 124 Kozánek M, 173 Losík J, 27 Kozmanová A, 55 Ložek V, 52, 87 Kraj ča T, 107, 108 Lubojacký J, 71, 124 Kraj čovi čová K, 109 Lu čan RK, 125, 126, 127, 217 Král D, 51 Luhanová D, 163 Králová T, 110 Lukášová K, 70, 71 Krá ľovi č M, 128 Lukeš P, 209 Krása A, 56 Lusk S, 117 Kratochvíl L, 18, 105, 111, 116, 158, 199, 208 Kre čmer P, 151 M Kreisinger J, 44, 113 Krejsová K, 171 Ma čát Z, 127 Krist M, 111 Madaraszová J, 217 Kristín P, 112 Maes GE, 204 Krištín A, 90, 179 Machá čová S, 128 Krkavcová E, 113 Macholán M, 67, 129, 169, 184 Kropá čková L, 113 Majerová V, 130
238 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Majtánová Z, 186 Niedobová J, 102 Malenovský I, 94 Nováková A, 67 Marec F, 26 Novotná L, 145 Marešová J, 56 Novotný M, 32, 33 Marešová T, 130 Novotný V, 92, 146, 202, 203 Marshall C, 92 Nytra L, 147 Martinková Z, 75 Matoušková E, 65 Matrková J, 131 O Mazoch V, 35, 131 Melišková M, 168 Obuch J, 191 Mikát M, 65 Oksanen TA, 77 Miklín J, 132 Ondrová M, 147 Miklós P, 19 Ošlejšková M, 148 Miklušová Z, 133 Miková E, 134 Mikula O, 35 P Miller V, 33 Mina řík M, 135 Padalíková P, 60 Mina řík T, 136 Palup číková K, 162 Mlad ěnková N, 172 Panzarino O, 149 Modlinger R, 136 Patzenhauerová H, 35, 131 Moravec J, 28 Paule L, 90 Mo řkovský L, 55 Pavel F, 209 Mošanský L, 137 Pavelka K, 150, 151 Mrtka J, 138 Pavlíková A, 65 Munclinger P, 111, 139 Pavlu čík P, 152 Musil P, 157 Pechanec V, 52 Musilová Z, 139, 157 Pechová T, 144 Musiolek D, 140 Pekár S, 99 Myšák J, 141 Pekárik L, 77 Peltanová A, 152 Perälä K, 152 N Pernek M, 70 Peterka M, 78 Nácar D, 141 Peterková R, 78 Na ďo L, 142, 179 Petráková L, 153, 174 Nádvorník P, 111 Petrová D, 154 Najer T, 143 Petrová I, 27 Necpálová K, 123 Petr ů M, 56 Nejezchlebová H, 144 Petrusek A, 47, 87, 155, 188 Neková řová T, 85, 141 Petrusková T, 47, 87, 155 Němec M, 136, 144, 187 Piálek J, 44, 113 Němec P, 133 Platek M, 178 Něme čková I, 151 Plíšková J, 156 Nguyen MH, 143 Podávková A, 156
239 Rejst řík autor ů
Podhrazský M, 157 Reichard M, 24, 31, 50, 159, 168, 214 Pokorná M, 18, 105, 111, 158 Reiter A, 127 Polacek, 25 Remeš V, 131 Pola čik M, 31, 159, 214 Rizzoli A, 98 Poláková S, 29, 43, 89, 136, 144, 187 Rudá M, 168 Pol čák D, 159 Rulík M, 84 Poledník L, 38, 160 Rusová N, 67, 169 Poledníková K, 38, 160 Růži čka J, 165 Policht R, 93 Růži čková J, 209 Polláková R, 61 Ry člová V, 60 Porteš M, 125, 126, 161 Pospíšil J, 151 Požárová D, 65 Ř Prášková M, 163 Prejzková K, 54 Řehák Z, 53, 170 Pristaš P, 21 Řeřucha Š, 125, 126 Procházka J, 161 Řezá č M, 171 Procházka P, 47, 130, 155, 196 Promerová M, 110 Protiva T, 162 S Pr ůchová A, 163 Pr ůšová L, 37 Sadílek D, 172 Purchart L, 41 Saska P, 75 Pyszko P, 164 Sedlá ček F, 172 Sedláková B, 18 Sember A, 186 Q Semelbauer M, 173 Shohdi WM, 126 Qubaiová J, 165 Schenková J, 148 Schenková V, 174 Schlaghamerský J, 153, 161, 174 R Schlosserová D, 90, 175 Schmidt S, 99 Ráb P, 186 Schneiderová I, 35, 176 Rábová M, 186 Simon O, 177 Rádková V, 165 Slámová I, 177 Radochová P, 67 Slancarova J, 178 Radová Š, 166 Slavík O, 50 Rajchard J, 89 Sliacka A, 90, 179 Rajnyšová R, 101 Slobodník R, 180 Raška J, 167 Smith C, 168 Rašovská T, 144 Smo ľák R, 80 Rauner P, 111 Smolinský R, 42, 181 Rehák I, 162 Smrž J, 49 Reif J, 55, 87, 96, 130 Somerová B, 162 Reifová R, 55, 87, 113, 130, 139 Soukup V, 94, 128, 181, 182
240 Zoologické dny Olomouc 2012, Sborník abstrakt ů z konference 9.-10. února 2012
Spence R, 168 Šklíba J, 56 Spitzer L, 45, 98, 178, 211 Škorpíková V, 39 Staaks GBO, 186 Šlechová V, 139 Stanko M, 183 Šmejdová L, 190 Starcová M, 35 Šmíd J, 190 Starostová Z, 116 Šotnár K, 191 Stašiov S, 59, 183 Špaldo ňová A, 192 Stejskal R, 200 Špoutil F, 78 Stejskal V, 205 Špry ňar P, 193 Stloukal E, 123, 210 Šťáhlavský F, 156, 172 Stollmann A, 19 Šťastná P, 145 Straka J, 41 Šťastný K, 104 Strnad M, 85, 144 Štefani čáková K, 194 Strnadová M, 184 Šteffek J, 44 Suchomel J, 41 Štefka J, 194 Sunde P, 81 Štorchová Z, 85 Sundell J, 152 Štundl J, 195 Suvorov P, 185 Štys P, 53, 167 Svitok M, 59 Šuláková M, 59 Svoboda J, 47, 155 Šulc M, 196 Svobodová E, 141 Šumbera R, 35, 56, 131 Svobodová I, 61 Svobodová J, 210 Svojanovská H, 185 T Sychra J, 148 Sychra O, 106, 143 Tanaka E, 181 Symonová R, 186 Tazaki A, 181 Synek P, 139 Tesa řová M, 141 Syrová M, 144, 187 Těšíková J, 197 Szalontayová V, 188 Thorup K, 81 Tkadlec E, 27, 115, 152 Tlacha č P, 87, 188 Š Tomášek V, 61 Tošenovký E, 198 Šafá ř J, 188 Tošenovský E, 117, 199 Šafá řová L, 185 Tóthová L, 199 Šálek Ma, 43, 81, 82, 125, 126 Trebatická L, 152 Šandera M, 33 Trnka F, 200, 201 Šíchová K, 172 Troják M, 183 Šijak A, 189 Tropek R, 41, 202, 211 Šíma P, 139 Tryjanowski P, 147 Šimánková H, 57 Tuf IH, 209 Šimková O, 37, 123 Tulis F, 191 Šípek P, 51, 208 Tvardíková K, 202, 203 Šipoš J, 201 Široký P, 115
241 Rejst řík autor ů
Vojar J, 35 U Vojkovská R, 213 Vojtek L, 149 Uhlíková N, 65 Vokurková J, 87 Uhrin M, 23, 134 Volf M, 213 Uller T, 77 Vond řejc TE, 214 Urban P, 204 Vostal K, 149 Urbánková G, 172 Vošlajerová Bímová B, 67, 169, 184 Urbánková H, 65 Vrba P, 178 Urblík P, 183 Vrtílek M, 214 Uvíra V, 213 Uvírová L, 111 W
V Wegensteiner R, 70 Weiblen GD, 92 Václavík T, 115 Weidinger K, 96 Vagera J, 122 Weiser J, 70 Vallo P, 61, 156 Wolfová M, 122 Van de Putte AP, 204 Van dePutte A, 92 Van Houdt JKJ, 204 Z Vancáková J, 137 Vandžurová A, 21 Záme čník V, 209 Varadínová Z, 103, 205 Zapletal M, 178 Vaší čková P, 206 Zápoto čný Š, 38 Vavrová Ľ, 206 Zasadil P, 156, 190 Vďačný P, 210 Závitkovská L, 215 Vejvodová T, 37 Zelenková M, 123 Véle A, 207 Zemanová H, 216 Vendl T, 208 Zima J, 105 Vermouzek Z, 47, 155 Zima J jr, 98, 127, 217 Veselý M, 209 Zukal J, 217 Veselý P, 36, 90, 163 Vilímová J, 172 Vinkler M, 210 Ž Vitázková B, 210 Vlá čilová A, 213 Žákovská A, 144 Vlašánek P, 26 Žiak D, 19 Vlašánková A, 211 Žila P, 218 Vlk R, 212 Žižka Z, 219
242