Bohemia centralis, Praha, 27: 467–473, 2006

Vláhomilkovití () a Phaeomyiidae (Diptera, Acalyptrata) CHKO Kokořínsko Sciomyzidae and Phaeomyiidae (Diptera, Acalyptrata) of Kokořínsko Protected Landscape Area

Jana Nerudová-Horsáková Katedra zoologie a ekologie PřF MU, Kotlářská 2, CZ - 611 37 Brno, Česká republika; e-mail: [email protected]

▒ Abstract. The paper presents first records about occurrence of the Sciomyzidae and Phaeomyiidae (Diptera, Acalyptrata) in the Kokořínsko Protected Landscape Area. A list of 22 species of Sciomyzidae and 2 species of Phaeomyiidae collected in this area, as well as some information about their biology are given.

▒ Key words: Sciomyzidae, Phaeomyiidae, Diptera, faunistic, Kokořínsko, Protected Landscape Area

Úvod a historie výzkumu

Na území České republiky bylo prozatím zjištěno 76 druhů čeledi Sciomyzidae (Rozkošný 1997, Barták et Rozkošný 1999) a 3 druhy čeledi Phaeomyiidae (Rozkošný 1997). Podle současné klasifikace jsou evropské druhy čeledi Sciomyzidae členěny do dvou podčeledí Salticellinae a Sciomyzinae. U nás se vyskytují pouze zástupci druhově bohatší podčeledi Sciomyzinae, kterou rozdělil Stejskal (1965) na dva triby Sciomyzini a Tetanocerini. Jedná se o drobné až středně velké druhy dvoukřídlých (2–14 mm), zbarveny jsou většinou v různých odstínech od žluté po hnědou barvu,

467 BOHEMIA CENTRALIS 27 některé rody jsou zbarveny černě, jeden druh (Sepedon sphegea) je kovově modrý. Dospělci se vyskytují nejčastěji při březích rybníků, tůní, na vlhkých loukách, některé druhy na okrajích lesů, vzácněji i na výslunných stráních. Všechny naše doposud známé larvy vláhomilek jsou malakofágní a živí se výlučně suchozemskými nebo vodními plži (popř. drobnými sladkovodními mlži) nebo jejich vajíčky a embryi. Larvy, které žijí přímo ve vodě, jsou typickými predátory vodních plicnatých plžů čeledí Lymnaeidae, Planorbidae a Physidae. Larvy druhu lineata (Fallén, 1820) jsou parazitoidy drobných sladkovodních mlžů (Knutson et Berg 1967, Foote et Knutson 1970, Berg et Knutson 1978). Semiakvatické druhy larev osídlují nejčastěji vlhké příbřežní zóny, kde se živí jako predátoři nebo parazitoidi vodními plicnatými plži, kteří se dostali mimo vodní prostředí (vysychání mokřadů, amfibické druhy) nebo i suchozemskými ulitnatými plži. Do této ekologické skupiny jsou zařazovány i druhy Renocera pallida (Fallén, 1820), jejichž larvy dravě napadají především amfibicky žijící druhy sladkovodních mlžů (Horsáková 2003) a larvy rodu Anticheta, které se živí výlučně vajíčky nebo embryi měkkýšů rodu Lymnaea a Succinea (Knutson 1966). Suchozemské dravé nebo parazitoidní larvy jsou většinou vázány na vlhké lesní biotopy, které skýtají bohatou nabídku suchozemských měkkýšů. Larvy druhů Tetanocera elata (Fabricius, 1781) a zřejmě i Euthycera chaerophylli (Fabricius, 1798) se přitom specializují na nahé plže (Knutson et al. 1965, Stephenson et Knutson 1966). Pouze výjimečně se larvy vláhomilek vyvíjí v xerotermních plžích. V podstatě donedávna tvořily všechny tři druhy čeledi Phaeomyiidae pouze jednu z podčeledí (Pelidnopterinae) čeledi Sciomyzidae (Rozkošný 1966). Griffiths (1972) jako první navrhl vytvořit samostatnou čeleď Phaeomyiidae na základě několika domnělých apomorfních znaků. Až Vala et al. (1990) ale prokázal, že larvy druhu Pelidnoptera nigripennis (Fabricius, 1794) se značně odlišují od všech dosud známých larev vláhomilek, protože se živí jako parazitoidi stonožek. Na základě jeho poznatků již bylo vytvoření nové čeledi zcela akceptováno. Dospělci čeledi Phaeomyiidae dosahují malé až střední velikosti (3–11 mm), jejich tělo je zbarveno hnědě, křídla jsou nápadně zakouřená. Od zástupců čeledi Sciomyzidae se liší tím, že mají vytvořeny mediální štětiny na zadních holeních. Palearktické druhy čeledi Sciomyzidae, do které byli v té době zařazováni i zástupci čeledi Phaeomyiidae, byly revidovány Rozkošným (1987) a společně jsou publikovány i ve většině moderních regionálních monografií. Jako samostatné čeledi jsou Phaeomyiidae a Sciomyzidae uvedeny v Manuálu palearktických dvoukřídlých (Rozkošný 1998), který zahrnuje obsáhlou studii o biologii a klíč na palearktické rody čeledi Sciomyzidae. Pro určování našich druhů čeledi Phaeomyiidae je stále aktuální klíč v monografii o československých druzích vláhomilek (Rozkošný 1966). Novější klíče pro určování vláhomilek publikoval Rozkošný (1987, 1991). Souhrn faunistických

468 Jana Nerudová-Horsáková: Vláhomilkovití (Sciomyzidae) a Phaeomyiidae (Diptera, Acalyptrata) CHKO Kokořínsko prací věnovaných rozšíření jednotlivých druhů čel. Sciomyzidae a Phaeomyiidae na území České republiky uvádějí Rozkošný et Barták (2001). V minulosti nebyl na území CHKO Kokořínsko proveden žádný podrobnější výzkum dvoukřídlých. Z výše uvedených čeledí byl přímo z území CHKO zveřejněn pouze jediný druh Pelidnoptera nigripennis, odchycený Vimmerem na počátku minulého století v Kokoříně. Tento ojedinělý nález byl ale publikován až po revizi sbírek Národního muzea, kterou provedl Rozkošný (1965). V nejbližším okolí CHKO Kokořínsko lovil dvoukřídlý hmyz pouze Vimmer (1913) v Bělé pod Bezdězem, odkud uvádí několik druhů: Pherbellia pallidiventris (Fallén, 1820), Coremacera marginata (Fabricius, 1775), Pherbina coryleti (Scopoli, 1763). V roce 1997–2003 byl v CHKO Kokořínsko proveden orientační faunistický průzkum dvoukřídlého hmyzu, během kterého byli odchyceni i zástupci výše uvedených čeledí.

Metodika a materiál

Získaný materiál byl odebrán pomocí běžných entomologických metod. Ve většině případů se jednalo o smýkání, jen některé vzorky odebírané pracovníky CHKO Kokořínsko (Luboš Beran) pocházely ze žlutých misek. U každého druhu je uveden kód rozšíření (EUR – evropské, EUS – evrosibiřské, HOL – holoarktické, PAL – palearktické), číslo lokality, datum sběru, počet samců (m), počet samic (f) a zkratka sběratele (JN – Jana Nerudová, LB – Luboš Beran, MH – Michal Horsák, PK – Petr Kment, RR – Rudolf Rozkošný).

Seznam lokalit

Za názvem lokality je uvedeno číslo základního a dílčího mapového pole, případně typ chráněného území (PP – přírodní památka, PR – přírodní rezervace).

1 – Blatce, 5553-211, PP Prameny Pšovky, Zámecký rybník v Tuboži; 2 – Blíževedly, 5352-342, PP Ronov, Ronov; 3 – Dražejov, 5453-323, PR Mokřady horní Liběchovky, tůň u odbočky silnice na Dražejov v Rozprechticích na přítoku Liběchovky; 4 – Dubá, 5453-332, mokřadní olšina na travertinovém prameništi u Vrabcova (nejzápadnější jižní výběžek PR); 5 – Dubá, 5453-314, PR Mokřady horní Liběchovky, každoročně kosený ostřicový mokřad Z od asfaltové cesty přecházející nivu do rekreačního střediska Vrabcov (1km od Rozprechtic); 6 – Dubá, 5453-323, PR Mokřady horní Liběchovky, kosený ostřicový mokřad mezi Rozprechticemi a Vrabcovem; 7 – Dubá, 5453-323, PR Mokřady horní Liběchovky, (nekosený) ostřicový mokřad mezi Rozprechticemi a Vrabcovem; 8 – Houska, 5553-214, PP Černý důl, ostřicové mokřady v PP Černý důl (zasahují i do pole 212); 9 – Chodeč, 5553-314, PP Na oboře, stráně v PP Na oboře; 10 – Janova Ves, 5553-342, PR Kokořínský důl,

469 BOHEMIA CENTRALIS 27 ostřicový mokřad nad rybníkem Harasov; 11 – Janova Ves, 5553-342, PR Kokořínský důl, ostřicový mokřad u Ladčina pramene v Kokořínském dole; 12 – Kokořín, 5553-324, PR Kokořínský důl, mokřad v nivě Pšovky na jižním okraji tůně Kačírek; 13 – Korce, 5453-414, Korecký vrch – bezlesí a křoviny na vrcholu; 14 – Litice, 5352-434, PP Pod Hvězdou, prameniště, tůně, mokřady v PP Pod Hvězdou; 15 – Medonosy, 5552-222, okolí velkého a malého rybníka; 16 – Medonosy, 5552-222, stráň nad vepřínem; 17 – Nebužely, 5653-122, PR Kokořínský důl, stráně v okolí cesty s lokalitou hořečku nahořklého asi 900m JZ od kostela v Nebuželích; 18 – Nedamov, 5453-323, PR Mokřady horní Liběchovky, ostřicový mokřad mezi silnicí, Liběchovkou a Nedamovským potokem asi 500m SZ od Panské Vsi; 19 – Osinalice, 5553-112, mokřadní olšina, prameniště, tůňky u hřebčína; 20 – Střemy, 5653- 121, PR Kokořínský důl, Velký Lhotecký rybník; 21 – Tubož, 5553-214, mokřadní olšina v nivě Pšovky nad Konrádovem; 22 – Tupadly, 5552-421, PR Mokřady dolní Liběchovky, mokřadní olšina v Tupadlích na S okraji vesnice; 23 – Vojtěchov, 5553-233, PR Kokořínský důl, mokřad proti proudu Pšovky nad odbočkou k Mšenským Pokličkám; 24 – Vysoká u Mělníka, 5653-121, PP Mrzínov, stepní stráně a křoviny v PP Mrzínov; 25 – Vysoká u Mělníka, 5653-121, PR Kokořínský důl, Komorsko – Ostroh – světlá doubrava v J cípu PR nad silnicí a cestou k vodárně; 26 – Želízy, 5552-423, PR Mokřady dolní Liběchovky, mokřadní olšina mezi Liběchovkou a silnicí Mělník – Česká Lípa S od silnice k hotelu

Seznam zjištěných druhů

Sciomyzidae Coremacera marginata (Fabricius, 1775) – PAL.11 – 1.6.2000, 1m, 2f, JN; 15 – 5.8.2000, 2f, JN; 17 – 21.8.2000, 1f, LB; 19 – 11.6.2003, 1m, PK; 24 – 5.7.-1.8.2000, 1f, LB; 4.- 10.2002, 1f, LB Elgiva cucularia (Linnaeus, 1767) – PAL. 1 – 4.8.2000, 2m, JN; 23 – 30.6.2000, 1f, JN Euthycera fumigata (Scopoli, 1763) – EUR. 20 – 5.2003, 1m, LB; 15 – 5.8.2000, 2f, JN; 24 – 5.7.-1.8.2000, 1f, LB; 4.-10.2002, 1f, LB Euthycera chaerophylli (Fabricius, 1798) – EUR. 1 – 4.8.2000, 1f, JN Ilione albiseta (Scopoli, 1763) – PAL. 6 – 21.8.2002, 1f, LB paludicola Elberg, 1965 – EUS. 3 – 5.8.2000, 1m, 1f, JN; 5 – 24.5-26.7.2001, 2f, LB; 6 – 8.8.1998, 2f, JN; 12 – 7.8.1998, 1f, JN; 18 – 8.8.1998, 1m, JN; 19 – 12.8.1998, 1m, JN; 11.6.2003, 1f, PK; 23 – 30.6.2000, 1m, 1f, JN; 24 – 5.7.-1.8.2000, 1m, LB Limnia unguicornis (Scopoli, 1763) – EUS. 1 – 4.8.2000, 1m, 1f, JN; 16 – 1.8.2000, 2f, LB; 19 – 11.6.2003, 1m,1f, PK Pherbellia albocostata (Fallén, 1820) – HOL. 1 – 4.8.2000, 1f, JN; 19 – 12.8.1998, 3f, JN Pherbellia schoenherri (Fallén, 1826) – HOL. 12 – 7.8.1998, 4m, 1f, JN, 14 – 5.2003, 1m, LB Pherbina coryleti (Scopoli, 1763) – EUA. 10 – 8.8.1998, 2m, JN; 12 – 7.8.1998, 1m, 1f, JN; 23 – 9.8.1998, 1m, JN Psacadina verbekei Rozkošný, 1975 – PAL. 1 – 4.8.2000, 1m,1f, JN; 6 – 8.8.1998, 1m, 1f, JN; 21.8.2002, 1m, LB; 12 – 29.5.2000, 1m, MH et RR; 15 – 5.8.2000, 2m, 1f, JN; 18 – 8.8.1998, 1f, JN Renocera pallida (Fallén, 1820) – EUS. 2 – 5.2003, 1m, LB; 6 – 8.8.1998, 1m, 4f, JN; 5.2003, 1f, LB; 11 – 1.6.2000, 1m, 1f, LB; 14 – 5.2003, 4m, 6f, LB; 18 – 8.8.1998, 1m, 4f, JN; 19 – 12.8.1998, 1m, 2f, JN; 21 – 9.8.1998, 2f, JN; 24 – 4.-10.2002, 2m, 3f, LB; 26 – 2000, 1f, LB Sciomyza dryomyzina Zetterstedt, 1846 – HOL. 10 – 8.8.1998, 1m, JN; 21 – 9.8.1998, 1m, 2f, JN Sepedon sphegea (Fabricius, 1775) – PAL. 1 – 4.8.2000, 1f, JN; 23 – 30.6.2000, 2m, 1f, JN

470 Jana Nerudová-Horsáková: Vláhomilkovití (Sciomyzidae) a Phaeomyiidae (Diptera, Acalyptrata) CHKO Kokořínsko

Sepedon spinipes (Scopoli, 1763) – HOL. 12 – 7.8.1998, 1m, JN Tetanocera arrogans Meigen, 1830 – PAL. 7 – 16.5.2002, 1f, LB; 10 – 8.8.1998, 2f, JN; 11 – 1.6.2000, 1f, JN; 14 – 5.2003, 1m, LB; 23 – 9.8.1998, 1f, JN Tetanocera elata (Fabricius, 1781) – PAL. 4 – 21.8.2002, 1f, LB; 6 – 8.8.1998, 5m, 3f, JN; 5.2003, 2f, LB; 22 – 15.4-10.10.2000, 1m, LB Tetanocera ferruginea Fallén, 1820 – HOL. 1 – 31.5.2000, 1m, 1f, JN; 11 – 1.6.2000, 1m, 1f, JN; 14 – 5.2003, 1m, 1f, LB Tetanocera fuscinervis (Zetterstedt, 1838) – HOL. 3 – 5.8.2000, 1m, JN; 11 – 1.6.2000, 1m, JN; 12 – 29.5.2000, 2f, MH et RR Tetanocera hyalipennis von Roser, 1840 – EUS. 1 – 31.5.2000, 2f, JN; 4.8.2000, 1f, JN; 3 – 5.8.2000, 1m, JN; 19 – 12.8.1998, 2m, 5f, JN; 21 – 9.8.1998, 1m, JN Tetanocera silvatica Meigen, 1830 – HOL. 1 – 31.5.2000, 2m, 1f, JN; 2 – 5.2003, 1f, LB; 6 – 21.8.2002, 1f, LB; 5.2003, 1m, 3f, LB; 10 – 8.8.1998, 4m, JN; 11 – 1.6.2000, 2m, JN; 5.2003, 1m, LB; 19 – 12.8.1998, 1m, 1f, JN; 21 – 9.8.1998, 1f, JN Trypetoptera punctulata (Scopoli, 1763) – PAL. 1 – 4.8.2000, 1m, 2f, JN; 4 – 21.8.2002, 1f, LB; 8 – 1.8.2000, 1f, LB; 9 – 17.5.2002, 1m, 3f, LB; 5.2003, 1f, LB; 11 – 1.6.2000, 1m, 1f, JN; 12 – 29.5.2000,1f, MH et RR; 13 – 1.4.-10.10.2000, 1f, LB; 16 – 1.8.2000, 1f, LB; 17 – 21.8.2000, 5f, LB; 19 – 11.6.2003, 2f, PK; 23 – 30.6.2000, 4m, 6f, JN; 24 – 5.7.-1.8.2000, 2f, LB; 13.7.-17.12.2001, 1f, LB; 4.-10.2002, 1f, LB; 10.8.2002, 1m, LB; 25 – 1.6.2000, 2m, 5f, JN

Phaeomyiidae Pelidnoptera fuscipennis (Meigen, 1830) – EUR. 20 – 31.5.2000, 1m, RR Pelidnoptera nigripennis (Fabricius, 1794) – EUR. 12 – (Rozkošný 1965), in coll.Vimmer

Diskuse

Zástupci čeledi Sciomyzidae jsou na našem území výhradně malakofágní a z tohoto důvodu jsou až na výjimky vázáni na dostatečně vlhká stanoviště, kterých je v CHKO Kokořínsko dostatek. Ve většině případů se však jedná o velmi podobné typy biotopů (ostřicové mokřady, podmáčené louky, okraje vodních ploch a vodních toků, olšiny). Tento fakt se samozřejmě odráží i v druhové skladbě vláhomilek. Přesto, že byl ve srovnání s velikostí zkoumaného areálu navštíven dostatečný počet lokalit, je seznam zjištěných druhů poměrně chudý. Celkově bylo v CHKO Kokořínsko nalezeno 22 druhů čeledi Sciomyzidae, které reprezentují zhruba 29 % naší fauny. V nejbližším okolí rybníků a tůní se jen v malém počtu vyskytovaly typicky vodní druhy Elgiva cucularia, Ilione albiseta, Sepedon sphegea, S. spinipes a Tetanocera ferruginea. Hlavní příčinou může být charakter břehů rybníků, který je jedním z limitujících faktorů pro výskyt vodních plicnatých plžů jako potravy larev vláhomilek. Většina vodních plžů je totiž úzce vázána na mělké litorální zóny, které jsou bohatě zarostlé vodními rostlinami. Břehy rybníků ale i většiny tůní v Kokořínsku jsou ale v převážné míře dosti strmé nebo příliš zarostlé rákosem, což je pro měkkýše a tedy i larvy vláhomilek nevyhovující. Naopak přilehlé značně rozsáhlé mokřadní biotopy, které jsou pro CHKO Kokořínsko typické,

471 BOHEMIA CENTRALIS 27 poskytují vhodné prostředí pro vývoj semiakvatických druhů larev, jakými jsou: Pherbina coryleti, Psacadina verbekei, Renocera pallida, Tetanocera arrogans, T. fuscinervis, T. silvatica a zřejmě i T. hyalipennis. Dravé larvy druhu Renocera pallida se živí výlučně drobnými sladkovodními mlži, kteří jsou schopni přežívat i v amfibických podmínkách (např. Pisidium personatum Malm, 1855). Larvy druhu T. fuscinervis a T. silvatica aktivně napadají jak vodní plže, kteří se dostali mimo vodní prostředí tak i suchozemské silně vlhkomilné druhy, převážně z čeledi Succineidae (jantarkovití). Jantarky jsou na mokřadech a rákosinách při březích stojatých vod v Kokořínsku velmi hojné. Proto není překvapením, že zde byly současně nalezeny druhy vláhomilek (Pherbellia schoenherri, Sciomyza dryomyzina, Limnia unguicornis), které jsou výlučnými predátory nebo parazitoidy jantarek. Ostatní nalezené suchozemské druhy čeledi Sciomyzidae (Coremacera marginata, Euthycera chaerophylli, E. fumigata, Tetanocera elata, Trypetoptera punctulata) jsou typické spíše pro uzavřené lesní biotopy a vlhké louky a jsou schopny potravně využívat většinou široké spektrum suchozemských plžů. V případě druhu Tetanocera elata a zřejmě i Euthycera chaerophylli se jedná o nahé plže z čeledí Arionidae a Limacidae. Trypetoptera punctulata byla současně jediným druhem, který byl hojně nacházen i na xerotermních lokalitách. Všechny výše uvedené druhy se běžně vyskytují na celém našem území. Zjištěné druhy čeledi Sciomyzidae stejně jako zástupci čeledi Phaeomyiidae nepatří v Evropě k ohroženým druhům. Druh Pelidnoptera nigripennis je zřejmě vázaný na výskyt stonožek a preferuje proto okraje lesů, není však vzácný ani na sušších stráních.

Literatura

Barták M. et Rozkošný R. (1999): Faunistic records: Sciomyzidae. – In: Jedlička R. [ed.]: Dipterologica bohemoslovaca. Díl.9. – Slov. Entomol. Soc., Bratislava, s.200 Berg C. O. et Knutson L. (1978): Biology and systematics of the Sciomyzidae. – Ann. Rev. Entomol., 23: 239–258. Foote B. A. et Knutson L.V. (1970): Clam-killing larvae. – Nature, London, 226 (5244): 466. Griffiths G. C. D. (1972): The phylogenetic classification of Diptera Cyclorrhapha with special reference to the structure of the male postabdomen. Dr. W. Junk, The Hague, 340 s. Horsáková J. (2003): Biology and immature stages of the clam-killing fly, Renocera pallida (Diptera: Sciomyzidae). – Eur. J. Entomol., 100: 143–151. Knutson L. V. (1966): Biology and immature stages of malacophagous : Antichaeta analis, A. atriseta, A. brevipennis, and A. obliviosa (Diptera: Sciomyzidae). – Trans. Amer. ent. Soc., 92 (1): 67–101. Knutson L. V. et Berg C. O. (1967): Biology and immature stages of malacophagous Diptera of the genus Knutsonia Verbeke (Sciomyzidae). – Bull. Inst. r. Sci. nat. Belg., 43 (7): 1–60. Knutson L.V., Stephenson J.W. et Berg C.O. (1965): Biology of a slug-killing fly, Tetanocera elata (Diptera: Sciomyzidae). – Proc. Malac. Soc. Lond., 36: 213–220. Rozkošný R. (1965): Revision der Sciomyziden (Diptera) aus den Sammlungen des Nationalmuseums in Praha. – Acta Entomol. Musei Natl. Pragae, 36: 633–649.

472 Jana Nerudová-Horsáková: Vláhomilkovití (Sciomyzidae) a Phaeomyiidae (Diptera, Acalyptrata) CHKO Kokořínsko

Rozkošný R. (1966): Československé druhy malakofágní čeledi Sciomyzidae (Diptera). – Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Purk. Brun., Biol., Brno, 15: 1–111. Rozkošný R. (1987): A review of the Palaearctic Sciomyzidae (Diptera). – Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Purk. Brun., Biol., Brno, 88 (1986): 1–156. Rozkošný R. (1991): A key to the Palaearctic species of Pherbellia Robineau-Desvoidy, with descriptions of three new species (Diptera, Sciomyzidae). – Acta ent. Bohemoslov., 88: 391–406. Rozkošný R. (1997): Phaeomyiidae, Sciomyzidae. – In: Chvála M. [ed.]: Check List of Diptera (Insecta) of the Czech and Slovak Republic. – Karolinum-Charles University Press, Praque, s. 73–74. Rozkošný R. (1998): Phaeomyiidae, Sciomyzidae. – In: Papp L. et Darvas B. [ed.]: Contributions to a Manual of Palaearctic Diptera (with special reference to flies of economic importants). Díl. 3. Higher Brachycera. – Science Herold, Budapešť, s. 357–382. Rozkošný R. et Barták M. (2001): Phaeomyiidae, Sciomyzidae. – In: Barták M. et Vaňhara J. [ed.]: Diptera in an Industrially Affected Region (North – Western Bohemia, Bílina and Duchcov Environs) Díl. 2. – Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Biol., 105: 319–329. Stejskal G. C. (1965): The subfamilies of Sciomyzidae of the world (Diptera, Acalyptratae). – Annls ent. Soc. Am., 58: 593–594. Stephenson J. W. et Knutson L. V. (1966): A resume of recent studies of invertebrates associated with slugs. – J. Econ. Entomol., 59: 356–360. Vala J. C., Bailey P. T. et Gasc C. (1990): Immature stages of the fly Pelidnoptera nigripennis (Fabricius) (Diptera: Phaeomyiidae), a parasitoid of millipedes. – Syst. Ent., 15: 391–399. Vimmer A. (1913): Seznam českého hmyzu dvoukřídlého (Catalogus dipterorum). – Entomologické příručky, Praha, 8: 1–99.

Recenzoval prof. RNDr. Rudolf Rozkošný, DrSc.

473