MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav hudební vědy Obor Hudební věda
Výroba elektrofonických kytar v Krnově
Bakalářská diplomová práce
Autor práce: Michal Slováček Vedoucí práce: Mgr. Petr Kalina
Brno 2010
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a pouţil uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato diplomová práce byla umístěna v Ústřední knihovně FF MU a pouţívána ke studijním účelům.
…………………………………….
2
Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Mgr. Petru Lykovi, PhD. za zprostředkování kontaktu na Ing. Jindřicha Závodného, dále pak pamětníkům z řad bývalých zaměstnanců odštěpného podniku Varhany Krnov za jejich ochotu a cenné výpovědi, jmenovitě Věře Unčovské (v letech 1970–90 zaměstnankyně sekci odbytu), Jiřímu Bogáči (v letech 1977–91 vývojový pracovník v sekci ELFO), Janu Pally (v letech 1963–89 vedoucí sekce ELFO), Martinu Hradečnému (v letech 1988–91 zaměstnanec v sekci dřevovýroby) a v neposlední řadě jiţ zmíněnému Ing. Jindřichu Závodnému (v letech 1968–88 ředitel odštěpného podniku Varhany Krnov).
3
Obsah
ÚVOD ...... 6 1. ÚVOD DO PROBLEMATIKY STUDIA ELEKTROFONICKÝCH KYTAR ...... 7 1.1 VÝVOJ KYTARY ...... 7 1.1.1 Nástroje koncepčně vycházející z kytary ...... 10 1.2 ÚVOD DO PROBLEMATIKY STUDIA ELEKTROTONŮ ...... 12 1.2.1 Problematika systematizace elektrotonů ...... 13 1.3 PROBLEMATIKA ELEKTROFONICKÝCH KYTAR ...... 14 1.3.1 První elektrofonické kytary v Československu ...... 14 2. PROBLEMATIKA VÝROBY KYTAR V KRNOVĚ ...... 16 2.1. OBDOBÍ SPOLUPRÁCE S VÝVOJOVÝM STŘEDISKEM V HRADCI KRÁLOVÉ ...... 18 2.3. OBDOBÍ SAMOSTATNÉHO VÝVOJOVÉHO STŘEDISKA V KRNOVĚ ...... 19 2.3. POSLEDNÍ LÉTA VÝROBY ELEKTROFONICKÝCH KYTAR V KRNOVĚ ...... 20 2.4. POZNÁMKY K VÝROBĚ KYTAR V KRNOVĚ ...... 21 2.4.3. Problematika značky kytar ...... 22 2.5. SPECIFIKA ELEKTROFONICKÝCH KYTAR VYRÁBĚNÝCH V KRNOVĚ ...... 22 2.6. JEDNOTLIVÉ KOMPONENTY ELEKTROFONICKÝCH KYTAR KRNOVSKÉ PRODUKCE ...... 23 2.6.1. Snímače pro havajské a diskantové typy kytar ...... 23 2.6.2. Snímače pro basové typy kytar ...... 25 2.6.3. Elektronika ...... 26 2.6.4. Kobylky ...... 27 2.6.5. Tremola ...... 29 2.6.6. Struníky ...... 30 2.6.7. Ladící mechaniky ...... 31 2.6.8. Pickguardy ...... 32 2.6.9. Pražce ...... 32 2.6.10.Ořech a srážeč strun ...... 32 2.6.11.Výztuha krku a úchyt pro popruh ...... 33 2.6.12.Dřevo pro výrobu kytar ...... 33 2.6.13.Spojení krku s tělem ...... 34 2.6.14.Struny ...... 34 2.6.15.Příslušenství kytar ...... 35 2.7. KRNOVSKÉ ELEKTROFONICKÉ KYTARY V MINULOSTI A SOUČASNOSTI ...... 36 2.7.1. Krnovské elektrofonické kytary v dobách jejich produkce ...... 36 2.7.2. Krnovské elektrofonické kytary v době po ukončení jejich výroby ...... 37 3. KONKRÉTNÍ MODELY A JEJICH POPIS...... 38 3.1. POZNÁMKY K IDENTIFIKACI ELEKTROFONICKÝCH KYTAR Z KRNOVA ...... 38 3.2. POPIS JEDNOTLIVÝCH MODELŮ ...... 39 3.2.1. Grazioso ...... 42 3.2.2. Arco ...... 43 3.2.3. Star III ...... 44 3.2.3 Diskant ...... 45 3.2.4. Chord ...... 46 3.2.5. Baso IV ...... 47 3.2.6. Star V ...... 47 3.2.6. Baso V ...... 48 3.2.7. Pedro ...... 49 3.2.8. Marina...... 50 3.2.9. Basora ...... 51 3.2.10.Star VII ...... 52 3.2.11.Uragán, Hurricane, Hurricane II ...... 53 3.2.12.Alfa ...... 54 3.2.13.Star VIII ...... 55 3.2.14.Star IX ...... 55 3.2.15.Baso IX ...... 56
4
3.2.16.Star X ...... 57 3.2.17.Baso X ...... 58 3.2.18.Vikomt ...... 59 3.2.19.Vikomt bass...... 60 3.2.20.Iris ...... 61 3.2.21.Iris bass ...... 62 3.2.22.Galaxis ...... 63 3.2.23Galaxis bass ...... 64 3.2.24.Superstar ...... 65 3.2.25.Superstar bass ...... 66 3.2.26.Disco ...... 67 3.2.27. Disco bass ...... 68 3.2.28.RK Bass ...... 69 3.2.29.Altro ...... 70 3.2.30.Altro bass ...... 70 3.2.31.Proxima ...... 71 3.2.32.Proxima I ...... 72 3.2.33.Proxima bass ...... 73 3.2.34.Proxima L bass ...... 74 3.2.35.RK 110 ...... 75 3.2.36.RK 120 ...... 76 3.2.37.RK 130 ...... 77 3.2.38.RK 140 ...... 78 3.2.39.Jolana Mini ...... 79 3.2.40.Shrnutí krnovské produkce ...... 80 ZÁVĚR ...... 81 RESUMÉ ...... 82 SUMMARY ...... 83 POUŽITÁ LITERATURA ...... 84 PRAMENY ...... 86 SEZNAM PŘÍLOH ...... 87
5
Úvod
Cílem práce je zmapovat historii výroby a vývoje elektrofonických kytar v bývalém odštěpném podniku Varhany Krnov, dále představit jednotlivé modely s přihlédnutím k tehdejšímu světovému vývoji ve výrobě těchto nástrojů.
Důvodem volby tématu byl můj dlouholetý zájem o elektrofony z organologického hlediska a současný neuspokojivý stav bádání konkrétní problematiky. V současnosti neexistuje publikace věnující se výrobě elektrofonických kytar v Krnově, coţ je dáno nejen nezájmem, ale téţ problematickou dostupností zdrojů. Archivních materiálů je nedostatek. Část práce tedy vychází z výpovědí pamětníků, především z řad bývalých zaměstnanců. To vyţadovalo maximální obezřetnost a kritický přístup k takto získaným informacím. Uvedeny jsou tedy především údaje, které bylo moţno získat z více zdrojů a ověřit, případně jevící se jako vysoce pravděpodobné. Informace, které jsou spíše spekulativní, případně je nelze ověřit, uvedeny nejsou.
Druhá část práce popisuje modely nástrojů, jeţ se v Krnově vyráběly. Vzhledem k velké produkci a relativně krátkému časovému odstupu od doby ukončení výroby jsou dnes tyto nástroje relativně dobře dostupné v bazarech hudebních nástrojů. Díky moţnostem volného prodeje hudebních nástrojů z druhé ruky na internetu bylo moţno vyvodit závěry o výskytu jednotlivých modelů a zároveň shromáţdit mnoţství fotografií. Ty dokumentují nejen nástroje v původním stavu, ale i různě modifikované. Zde bylo opět třeba obezřetnosti, i určité předešlé zkušenosti s elektrofonickými kytarami, jejich konstrukčními principy, vývojem v Československu, také v zahraničí.
Hlavní náplní je shromáţdit informace o výrobě elektrofonických kytar a nástrojích samotných, které by zřejmě byly postupem času nedostupné.
6
1. Úvod do problematiky studia elektrofonických kytar
Zřejmě neexistuje téma práce, které by nemělo přesahy do jiných oborů, nebo oblastí. Stejně tak je tomu i u studia konkrétního hudebního nástroje vyráběného v konkrétní lokalitě a ve vymezeném čase. V úvodní kapitole se proto pokusím učinit historický exkurs do vývoje kytar, zmínit problematiku organologického třídění elektofonů.
1.1 Vývoj kytary
Pro vysvětlení vzniku prvních nástrojů kytarového typu existují dvě hypotézy. Podle první má kytara stejný původ jako loutna v arabském nástroji al úd. Ten se v raném středověku vyskytoval s arabskými dobyvateli na pyrenejském poloostrově, kde se z něj na přelomu 8. a 9. století vyvinula jak loutna, tak kytara1. Podle druhé teorie se kytara vyvinula zhruba ve stejné době a na stejném místě z fiduly2. Loutna v průběhu renesance a baroka expandovala na sever3. Byla známá prakticky po celé Evropě. Kytara se v těchto dobách vyskytovala pouze na území dnešního Španělska, Francie a Itálie.
První kytarové nástroje byly v mnoha ohledech loutně podobné. Krk byl uchycen k tělu v místech desátého praţce (převazu), ostrunění bylo sborové, místo praţců bylo uţíváno střevových převazů4. K zredukování počtu strun na pět samostatných docházelo ve Francii v 18. století. V dobách pozdního klasicismu a raného romantismu se zájem o hru na kytaru zvyšoval. Nástroj byl znám i ve střední Evropě. Byla jí přidána poslední basová struna, ladění je standardizováno do dnešní podoby - E A d g h e´5. To je připisováno nástrojáři Jakubu Augustu Ottovi z Výmaru6. Další významnou osobou pro vývoj kytar je Johann Georg Stauffer, který inovoval ladící mechaniku7. Kytary z jeho
1 MODR, Antonín. Hudební nástroje. 7. Vydání. Praha: Supraphon, 1982 Kytra, s. 62-64 2 KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: TOGGA, 2002. Kytara, s. 458. ISBN 80-902912-1-X. 3 HUTTER, Josef. Hudební nástroje. Praha: František Novák, 1945. Loutna, s. 118-121. 4 ČÍŢEK, Bohuslav. Hudební nástroje. Praha: Aventinum, 2004. Praţské barokní kytary 17. století, Ondřej Ott, Praha, s. 33-34. ISBN 80-7151-211-7. 5 EMMERT, František. Poznámky k instrumentaci II. 2. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2005. Kytara, s. 38-46. 6 KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: TOGGA, 2002. Kytara, s. 459. ISBN 80-902912-1-X. 7 BLEŠČÁKOVÁ, Martina. Gitara v priebehu storočí po súčasnosť : dôležitý medzník vo vývoji gitary - Johann Stauffer, jeho žiaci a pokračovatelia. Brno, 2004. 152 s. Dizertační práce. Masarykova Univerzita.
7 doby mají menší rozměry těla oproti dnešním nástrojům a bylo uţíváno kovových praţců místo převazů. Uchycení krku k tělu je u dvanáctého praţce – tedy v polovině délky menzury. To má za následek vyváţenější tón oproti předešlým nástrojům se zastřenějším zvukem. Na počátku 19. století byla kytara na jednom ze svých vrcholů popularity, hrají na ni takové osobnosti jako Hector Berlioz nebo Nicolo Paganini. Uznávaným koncertním mistrem této doby je Luigi Legnani, který si nechával stavět nástroje právě u Johana Georga Stauffera. V těchto dobách zároveň vznikaly také nové nástroje, které koncepčně vycházejí z kytary. Většina z nich jsou dnes spíše muzejní exponáty, jelikoţ nenašly v koncertní praxi velkého uplatnění. Příkladem budiţ arpegione8 – smyčcový nástroj vzdáleně podobný violoncellu se šesti strunami v kytarovém ladění. Ve třicátých letech zájem o kytaru slábnul a do jisté míry byla nahrazena citerou.
Nejvýznamnějším Staufferovým ţákem byl Carl Martin. Ten emigroval do spojených států, kde zaloţil svou firmu, Carl Martin & Co., která vyrábí nástroje dodnes. Důvody emigrace byly především napjaté vztahy mezi jeho učitelem a cechem nástrojářů ve Vídni. Mezi Martinovy významné změny v konstrukci jmenujme hlavně ţebrování svrchní desky ve tvaru písmene X. Dále pak zvětšil korpus, čímţ kytary dostávají mohutnější zvuk. Nástroje firmy Carl Martin & Co. byly a jsou uţívány především v country, folk a bluegrassové hudbě. Pro interpretaci artificiální hudby nejsou příliš vhodné9.
Určitý standard pro výrobu takzvaných klasických, nebo téţ špaňelských kytar (jedná se o běţně uţívaná označení stejného typu nástroje) zavedl španělský stavitel Antonio de Torres (1817-1892). Jeho nástroje zejména z pozdějších let byly podobné nástrojům dnešních výrobců. Mezi Torresovo konstrukční řešení patřil systém vějířovitých ţeber svrchní desky. Na nástroje z Torresovy dílny hrál Francisco Tarrega. Pochopitelně kaţdý současný výrobce tohoto typu kytar má své vlastní postupy a technická zlepšení, které se buď naučil, nebo k nim dospěl sám, ale jakýmsi archetypem tohoto nástroje je dílo Torresovo.
8 ČÍŢEK, Bohuslav. Hudební nástroje. Praha: Aventinum, 2004. Arpeggione, Johann Georg Stauffer, Vídeň, 1832, s. 78. ISBN 80-7151-211-7. 9 KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: TOGGA, 2002. Kytara, s. 463. ISBN 80-902912-1-X 8
Kytara má ovšem mnoho podob, které jsou dány především pestrostí ţánrů hudby, v nichţ našla uplatnění. Kaţdý z typů nástroje má své určité tónové vlastnosti a moţnosti techniky hry, které jej předurčují pro určitý druh hudby, pro který byly sestrojeny. Tím je kytara jako hudební nástroj výjimečná. Většina evropských nástrojů má za sebou letitý vývoj, který jakoby končí v určitém univerzálním typu nástroje, jenţ lze uţít ve spoustě mnohdy i nesourodých ţánrů. Kytara naopak postupuje spíše k mnohosti, dělí se na spousty typů nástrojů dle potřeb ţánru, případně doby, kdy vznikly. Pokusím se proto zde uvést hlavní vývojové tendence zejména první poloviny dvacátého století.
Hlavní problém, se kterým se kytara potýkala, byl její tichý zvuk10. Problém začal být váţný zejména v době nástupu jazzu, kdy bylo v tehdejších souborech často uţíváno trombonů, trumpet a saxofonů, coţ jsou všechno silně znějící nástroje, v jejichţ přítomnosti se kytara zvukově ztrácela i jako harmonický doprovod. Sólová hra by se pak stala v takovém souboru téměř nemyslitelnou. Kromě zesílení pomocí elektrifikace došlo k několika pokusům o akustické zesílení hlasitosti nástroje.
Významné je v této oblasti dílo Maria Meccaferriho, který konstruoval své nástroje pro francouzskou firmu Selmer, známou především výrobou saxofonů a klarinetů. Kytary nesly jméno po svém tvůrci - Meccaferri a byly vyráběny ve třicátých letech. Nástroje se vyznačovaly velkým korpusem, poměrně malým ozvučným otvorem buď ve tvaru písmene D s vnitřním rezonátorem (dřívější modely), nebo malého oválu. To má za následek málo barevný, ale velmi průrazný charakter zvuku. Tyto nástroje proslavil především Jean Baptist „Django“ Reinhardt (1910–53). Zájem o jeho styl hry na přelomu milénia začal stoupat a to způsobilo poptávku po tomto typu instrumentu. Dnes tedy vyrábí koncepčně podobné kytary hned několik výrobců, od větších podniků, kteří zhotovují nástroje sériově, aţ po jednotlivé mistry kytaráře, kteří staví kytary na zakázku.
10 BURGHAUSER, Jarmil; ŠPELDA, Antonín. Akustické základy orchestrace. Praha: Panton, 1967. Dynamický rozsah hudebních nástrojů, s. 63. 9
S konstrukčními změnami přichází i firma Gibson. Ta jako první začala vyrábět nástroje s klenutou vrchní deskou s otvory ve tvaru písmene f podobných jako u houslí11. Tyto nástroje se téţ vyznačovaly silnějším zvukem a v pozdějších dobách bývaly osazovány (někdy dodatečně, jindy jiţ při výrobě) elektromagnetickými snímači. Koncepčně podobné typy nástroje začaly vyrábět i jiné firmy - Gretch, Epiphone následně v padesátých a šedesátých letech i československá Cremona. Na rozdíl od předešlého typu, tento se těší neustálé přízni zejména pak u jazzových kytaristů.
Existuje ještě celá řada dalších výrobců. Někteří pouţívají na své nástroje vlastní konstrukční prvky, jiní pouze kopírují slavné vzory. Snahou bylo především postihnout kytaru jako rozmanitý nástroj se spoustou podob, které bývají mnohdy vázány na určitý hudební styl. Tato rozmanitost vede téţ k zamyšlení, zda je ještě moţné daný nástroj za kytaru povaţovat, či nikoli. To by ale mohlo vést ke zbytečné zmatečnosti v označování těchto hudebních nástrojů. Přesto existují nástroje, které z kytary koncepčně vycházejí a mnohdy ještě neztratily její charakteristické rysy, ale vţil se pro ně jiný název.
1.1.1 Nástroje koncepčně vycházející z kytary
V průběhu vývoje kytary se z ní vyvinulo několik nástrojů s vlastním názvem. Zmíněno jiţ bylo arpegione, na jehoţ vývoji se podílel Johann Georg Stauffer.
Z počátku devatenáctého století pochází téţ kytarová lyra12. Tyto nástroje se vyskytovaly především ve Francii. Jejich tvar korpusu byl symetrický, podobný lyře – připomínal tvar písmene U s hmatníkem uprostřed pod strunami. Struny byly samostatné, ale jejich počet a ladění nebylo ustáleno. Tento typ nástroje představuje slepé rameno ve vývoji kytary. Dnes je kytarová lyra podobně jako arpegione spíše kuriozitou neţ ţivým nástrojem z koncertních síní.
Podobnou slepou větví je kytara s bordunovými strunami (moţné označení téţ kytarová harfa). Tyto nástroje byly populární především od druhé poloviny devatenáctého do
11 BUDIŠ, Ratibor. Housle v proměnách staletí. Praha: Supraphon, 1975. Názvosloví houslí a jejich součást, s. 18-19. 12 ČÍŢEK, Bohuslav. Hudební nástroje. Praha: Aventinum, 2004. Kytara ve tvaru lyry, Anonym, patrně vídeňská práce z počátku 19. století, s. 36. ISBN 80-7151-211-7.
10 počátku dvacátého století. Kytarová harfa měla podobně jako theorba basové bordunové struny, které neprocházely nad hmatníkem. Jejich počet se různil. Některé nástroje mohly mít i vzpěru pod bordunovými strunami s pokračující svrchní deskou, ve které mohly být aţ dva další rezonanční otvory. Zejména tento typ tvarově zdánlivě připomíná harfu, koncepčně je však odvozen od kytary. Nástroje tohoto typu byly oblíbeny zejména v Rakousku. Emigranti jej pak přiváţeli do Spojených států amerických.
Z konce devatenáctého století pochází téţ kytarová loutna. Nástroj, se kterým se lze dnes hojně setkat v bazarech a internetových aukcích13 i v České republice14. Zde bývá mnohdy mylně označována za loutnu, kterou svým tvarem těla můţe připomínat. Struny jsou však samostatné a je jich šest v klasickém kytarovém ladění. Krk je díky menšímu počtu strun oproti loutnovému uţší, opatřený kovovými praţci. Hlavice bývá mnohdy zdobená. Tyto nástroje měly především reagovat na tehdejší poptávku po starší hudbě, která byla zároveň viděna zkresleným dobovým pohledem. Jak jiţ bylo naznačeno, nástroje se vyskytovaly zejména ve střední Evropě, především v německy mluvících zemích.
Z hudebních nástrojů, které přeţily do dnešní doby, jmenujme na příklad ukulele15. Ukulele se vyvinulo z portugalské kytary cavaquinho. Ta byla importována na Havaj, kde byla v osmdesátých letech devatenáctého století upravena do podoby dnešního sopránového ukulele. Ladění nástroje je g c a e pro velikost sopránového, koncertního i tenorového typu nástroje. Ve čtyřicátých letech dvacátého století byl vyvinut poslední největší barytonový typ ukulele laděného o kvartu níţ, neţ zbylé typy nástroje. Po první světové válce přichází na trh také ukebandţo – ukulele s rezonátorem koncepčně vycházejícím z bendţa. Podobně jako u loutnové kytary, i zde jde o spojení dvou nástrojů, které vypadají koncepčně podobně, ale z hlediska historického vývoje existují samostatně.
13 www.ebay.de 14 www.aukro.cz 15 ŠÁREK, Ondřej. Ukulele v rocku. Muzikus. 2008, 18, 12, s. 133. Dostupný také z WWW:
11
Za zmínku jistě stojí i rezofonická kytara nebo-li dobro16. Šlo opět o jeden ze způsobů, jak zesílit slabý zvuk kytary. Změny se týkají především rezonátoru – hlavně svrchní desky, jeţ je opatřena v místě kobylky větším kovovým rezonátorem kruhového tvaru a případně i dvěma menšími rezonátory blíţe ke krku, které zlepšují vyzařování zvuku do prostoru. Vznik prvních rezofonických kytar spadá do druhé poloviny dvacátých let dvacátého století. Vynálezcem tohoto druhu nástroje je Ján Dopyera (rozený Dopera) – syn slovenských emigrantů (narozen ještě v Evropě). Ten se svými bratry Rudolfem a Emilem zakládá firmu Dopyera Brother, zkráceně Dobro. Název dobro se pro rezofonickou kytaru ujal a proto jsou tyto dva názvy v zásadě synonymní.
1.2 Úvod do problematiky studia elektrotonů
Problematika studia elektrofonů je velmi rozsáhlá a v mnoha ohledech dosud neuspokojivě řešená. Je to způsobeno především rychlým vývojem této dnes jiţ samostatné skupiny hudebních nástrojů, který klade vysoké nároky na organologa. Důleţité je sledování novinek, stejně tak studium historie jednotlivých nástrojů a mnohdy nejen elektrofonů, neboť spousta elektrofonů se vyvinula z nástrojů mechanických. V dřívějších dobách hrála roli v neuznávání elektrofonů i jistá tendence nepřijímání elektrofonů jako plnohodnotných hudebních nástrojů a celkový skeptický pohled na tyto instrumenty. To bylo způsobeno mnoha důvody. Zejména tím, ţe většina elektrofonů našla velké uplatnění v hudbě nonartificiální – tedy v té oblasti, které se muzikologie věnuje poměrně krátce. Elektrofony našly své uplatnění i v hudbě artificiální17, zejména v druhé polovině dvacátého století – čili v hudbě které dáváme přídomky nová, nebo soudobá. Tento druh hudby bývá ale mnohdy běţnému posluchači nedostupný, nebo naprosto cizí.
To vše má za následek také nedostatek seriózní literatury k problematice elektrofonů. Existuje mnoho publikací, které mají spíše popularizační charakter a nelze je povaţovat za relevantní organologickou literaturu. Zároveň jsou tyto publikace mnohdy zaměřeny
16 KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: TOGGA, 2002. Dobro, s. 468-470. ISBN 80-902912-1- X. 17 RATAJ, Michal. Elektroakustická hudba a vybrané koncepty radioartu : problematika vymezování tvůrčích pozic v prostředí akustických umění z pohledu domácí scény radioartu. Praha: Kant - Karel Kerlický pro AMU, 2007. 160 s. ISBN 9788086970318.
12 pouze na jeden typ hudebního nástroje. Taktéţ některé přehledové práce často záměrně vypouští kapitolu o elektrofonech – například poslední vydání knihy Hudební nástroje Antonína Modra18.
1.2.1 Problematika systematizace elektrotonů
Právě nedostatek přehledové literatury a dynamický vývoj má za následek dosud neuspokojivě řešenou klasifikaci elektrofonů.
Pro většinu elektrofonů je nezbytná i zvuková aparatura sestávající se ze zesilovače a reproduktoru. Zpravidla pro nástroje napodobující zvuky akustických nástrojů se vyuţívá aparatury, která přenáší a zesiluje zvuk co nejvěrněji, ale v některých případech, jako je tomu právě u elektrofonických kytar, se aparatura i s reproduktory podílí na výsledném charakteru tónu. Různé aparáty mají své charakteristické zvukové vlastnosti, které jej částečně předurčují k určitému hudebnímu stylu.
Samotné třídění elektrofonů bývá omezeno pouze na rozčlenění do dvou kategorií. Dělí se podle oscilátoru, který můţe být buď mechanický, nebo elektronický. Nástroj s mechanickým oscilátorem zpravidla zní i bez pouţití elektřiny, většinou ale velmi slabě a barva zvuku je výrazně odlišná od té po zapojení elektřiny. U nástrojů s elektronickým oscilátorem je terminologie shodná a v takovém případě se hovoří o elektronických hudebních nástrojích. V případě nástrojů s mechanickým oscilátorem se terminologie rozchází. Antonín Modr píše o mechanicko-elektrických hudebních nástrojích19, připouští i termín elektrofonické. Milan Guštar pouţívá termín elektromechanické hudební nástroje20. Pavel Kurfürst v tomto případě píše o elektrofonických hudebních nástrojích a termín elektrický hudební nástroj zcela zamítá. Vzhledem k místě a době vzniku své práce, drţím se poslední zmíněné terminologie. Tedy i hudební nástroj, kterému se hodlám zde věnovat, označuji jako elektrofonická kytara proti běţně uţívanému elektrická kytara. Osobně jsem přesvědčen
18 MODR, Antonín. Hudební nástroje. 9. Praha: Editio Bärenreiter, 2006. 348 s. ISBN 80-86385-12-4. 19 MODR, Antonín. Hudební nástroje. 7. Vydání. Praha: Supraphon, 1982 Elektrické hudební nástroje, s. 212-229. 20 GUŠTAR, Milan. Elektrofony : Historie, Principy, Souvislosti. Praha: Uvnitř, 2007. 397 s. ISBN 978- 80-239-8446-0.
13 o správnosti termínu elektrofonická kytara, byť jsem si vědom, ţe termín elektrická kytara je jiţ natolik zavedený, ţe nemá cenu se proti němu výrazněji vymezovat, zejména v mluveném projevu.
Z uvedeného vyplívá, ţe problematika třídění elektrofonů není dostatečně vyřešena a lze tedy hovořit o výzvě do budoucnosti. Vzhledem k faktu. ţe vývoj elektrofonů pokračuje a výhledově v blízké budoucnosti i pokračovat bude, jsou moţná pouze dvě řešení. Prvním řešením by byla taková systematika, která snese doplňování, bude dostatečně univerzální a flexibilní – tedy vytvořit obdobu Horbostelovy a Sachsovy systematiky. Druhou moţností je čekat, aţ se vývoj elektrofonů sám ustálí a bude moţné je systematizovat i s případným příklonem k historickému vývoji elektrofonů.
1.3 Problematika elektrofonických kytar
Obecná problematika elektrofonických kytar je poměrně důkladně rozebrána v publikaci Elektrofonické kytary Díl I. Elektronika nástroje21, která vyšla pro potřeby odštěpného závodu Varhany Krnov a je součástí přílohy práce. Publikace ale nezmiňuje problematiku výroby elektrofonických kytar v Československu, která je nezbytná pro pochopení významu výroby v Krnově.
1.3.1 První elektrofonické kytary v Československu
Určit s jistotou, kdy přesně byla dovezena, případně vyrobena elektrofonická kytara na území bývalého Československa, je téměř nemoţné. Údajně jiţ v roce 1940 měl na elektrofonickou kytaru hrát v brněnské kavárně Savoy Ladislav Kozderka22. K dalšímu rozšíření elektrofonických kytar došlo v poválečných letech vlivem amerických vojsk. Je vysoce pravděpodobné, ţe jiţ v této době dochází k prvním amatérským pokusům o stavbu těchto nástrojů.
21 LEMME, Helmuth; BROSNAC, Donald; ZÁVODNÝ, Jindřich. Elektrofonické kytary : Elektronika nástroje, díl 1. Krnov: Odštěpný závod Varhany Krnov, 1986. 71 s. 22 KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: TOGGA, 2002. , s. 749. Elektrofonická kytara ISBN 80- 902912-1-X.
14
První sériová výroba byla započata v roce 1955 v národním podniku Dřevokov Blatná. Nástroje byly vyráběny pod značkou Resonet, coţ byla původně firma zabývající se výrobou elektrofonických pian. Po znárodnění připadla pod podnik Dřevokov, který se primárně zabýval výrobou nábytku. Zde byla zkonstruována kytara Grazioso, elektrofonický kontrabas Arco a havajská kytara Akord23. Všechny tři nástroje vešly do sériové výroby a mimo jiné reprezentovaly Československo na výstavě EXPO 58 v Bruselu, kde byla uzavřena smlouva s firmou Selmer, která se starala o export pro západní trh. Nástroje se vyváţely pod obchodní značkou Futurama. Díky nízké ceně byly nástroje vyhledávány především začátečníky a méně majetnými muzikanty. Jedním z majitelů byl i George Harrison. Na jeho nástroji je zvláštní především fakt, ţe nese ještě označení Resonet. Šlo tedy patrně o jeden z prvních nástrojů určených na export.
Podmínky ale výrobě v Blatné nepřály a byla jiţ roku 1959 výroba a především vývoj v čele s Josefem Růţičkou přesunut do Hradce Králové. Nástroje byly vyráběny pod označením Neoton. V roce 1960 byla zkonstruována Kytara Neoton Jolana, kterou konstruktér Růţička pojmenoval po své dceři. Označení „Jolana“ se poté začalo pouţívat jako značka, čili většina dalších elektrofonických kytar vyrobených v Československu nesla označení „Jolana“, ačkoliv byly v průběhu času vyráběny dokonce na třech místech. Výroba i vývoj v Hradci pokračovaly aţ do roku 1976.
Kromě Krnova se v roce 1979 započala také výroba a vývoj v podniku Harmonika Hořovice. Tento podnik jako jediný přeţil i dobu privatizace a pokračuje jako NBE Corp. s.r.o. ve výrobě elektrofonických kytar (především pro jiné světové značky, např. Epiphone, Hohner, Eko atd.) dodnes.
23 SVOBODA, Rudolf; VITÁMVÁS, Zdeněk. Elektroniké hudební nástroje. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1958. IV. Elektrické hudební nástroje jednohlasé, s. 139-143.
15
2. Problematika výroby kytar v Krnově
Rozhodnutí vyrábět v Krnově elektrofonické kytary bylo spíš z nouze, neţ ze zájmu zaměstnanců. Tehdejší odštěpný závod Varhany Krnov se nacházel v krizové situaci. Padesátá léta výrobě varhan nepřála a podnik měl problémy s odbytem především na domácím trhu. Spousta zaměstnanců začala podnik opouštět a hledala si jiná zaměstnání, mnohdy mimo původní profesi. Uvaţovalo se o zrušení výroby varhan. Podnik se měl dále zabývat zpracováním a výrobou produktů ze dřeva.
Kdo byl hlavním iniciátorem zahájení výroby kytar v Krnově, není dodnes příliš jasné. Jisté ale je, ţe tento nový provoz vyţadoval nové prostory, i zaměstnance a případné přeškolení těch stávajících. S výrobou se započalo roku 1962. Byla vytvořena nová sekce výroby zvaná ELFO, která měla na starosti výrobu a montáţ elektroniky kytar. Mistrem výroby se stal Milan Halák a technologem Alois Pech. Oba byli vyučeni v Lubech u Chebu. Nutno podotknout, ţe ještě dlouho trvalo, neţ se Krnovská výroba osamostatnila a neţ se zde vytvořilo vlastní vývojové středisko. Prozatím byla výroba především závislá na vývoji z Hradce Králové pod vedením Josefa Růţičky. V prvních dvou letech probíhala výroba jednotlivých částí kytar v areálu národního podniku Varhany Krnov a samotná montáţ nástrojů byla realizována v areálu Březinka, odkud se opět expedovaly jiţ hotové nástroje zpět do prostor podniku. V roce 1963 pak byla celá výroba soustředěná pouze v prostorách národního podniku Varhany Krnov. Vedoucím elektrovýroby se od roku 1963 stal Jan Pally.
Počátek výroby v Krnově se víceméně kryl s nástupem bigbítu24 v tehdejším Československu. Pokud tedy o kytary z Blatné v tuzemsku nebyl veliký zájem, a tyto nástroje byly spíše povaţovány za jakousi kuriozitu, od poloviny šedesátých let zájem o elektrofonické kytary stoupl několikanásobně. Výjimkou v tomto případě byl typ havajské kytary. Zájem o ni v průběhu šedesátých let slábnul, a proto nakonec byla její výroba ukončena. Podobný trend, čili zvýšený zájem o basové a diskantové elektrofonické kytary byl i v jiných zemích tehdejší Rady vzájemné hospodářské pomoci. Nástroje tedy byly vyváţeny i na export do zemí tehdejšího východního bloku. Pro Sovětský svaz byl vyroben speciální model, svým tvarem těla připomínající
24 ČERNÝ, Jiří. Zpěváci bez konzervatoře. Praha: Československý spisovatel, 1966. Big beat neboli rock´n´roll je tu, s. 115-121.
16 balalajku. Tento model byl v tehdejším Československu neprodejný, a proto se s ním dnes u nás nesetkáme ani ve sbírkách nástrojů, ani v hudebních bazarech. Tento nástroj byl svým tvarem poměrně nepraktický. Jakmile se sovětští hudebníci dozvěděli o jiných modelech, vyráběných v Krnově, zájem o balalajkový model opadl. Nutno podotknout, ţe elektrofonickou kytaru tvarem záměrně připomínajícím balalajku vyráběla v pozdních osmdesátých letech americká firma Kramer pod modelovým označením Gorky Park a nástroj byl do jisté míry dobovým svědectvím o postupném zlepšování vztahů Spojených států amerických se Sovětským svazem. Nicméně ani tento nástroj se nedočkal velikého zájmu kytaristů.
Výše zmíněná smlouva s francouzskou firmou Selmer se vztahovala i na výrobu v Hradci Králové a v Krnově. Některé nástroje byly tedy určeny na export do Anglie a Francie. Tyto kytary nesly opět označení Futurama a proti nástrojům pro východní trh měly některé drobné úpravy, například kloboučky na potenciometrech a krytky na snímače byly kovové. Moţné také je, ţe i některé elektronické komponenty dodával odběratel. Nicméně politická situace vývozu do západních zemí příliš nepřála. Odběratel se navíc snaţil sníţit nákupní cenu jednoho nástroje z dvanácti liber na osm, coţ by bylo pro výrobce nevýhodné. Výroba podléhala plánování a nebyla dostatečně flexibilní, aby vyhověla poţadavkům trhu, například Selmer měl po představení prototypu modelu Tornádo o něj veliký zájem a poţadoval tři tisíce kusů za čtvrt roku. Model vešel do sériové výroby s půlročním zpoţděním. Díky tomu byla smlouva se Selmerem zrušena, a tím ztratily kytary z Krnova svého oficiálního distributora pro západní trh. V ojedinělých případech byly nástroje vyváţeny fyzickými osobami a někteří hudebníci ze západních zemí si nástroje pořizovali jako kuriozitu. Zvláště po pádu ţelezné opony elektrofonické i elektronické hudební nástroje ze zemí bývalého východního bloku vzbuzovaly zájem především u sběratelů hudebních nástrojů. Mnohdy je tedy moţné narazit i na elektrofonické kytary na zahraničních internetových aukcích a bazarech25. Často však u těchto nástrojů bývá jako země původu uváděn Sovětský svaz. Moţná je to zapříčiněno neznalostí prodejce, nebo se naopak prodejce snaţí nástroj udělat pro potenciálního kupce zajímavějším.
25 www.ebay.com 17
2.1. Období spolupráce s vývojovým střediskem v Hradci Králové
Druhá polovina šedesátých let byla celkově pro odštěpný podnik Varhany Krnov poměrně úspěšná. Především se opět zvyšuje poptávka po varhanách, které jsou exportovány do Sovětského svazu, mnohdy i do zemí západního bloku, jako bylo například Norsko26 a produkce kytar se nadále zvyšuje. Největším odběratelem se stává Sovětský Svaz, kam je zasíláno zhruba šest set aţ sedm set kytar za měsíc. Bohuţel jsou nástroje tímto odběratelem vykupovány za cenu mnohdy sotva pokrývající výrobní náklady. Kytary byly také exportovány do Maďarska, Polska a Německé demokratické republiky. Do kaţdé z těchto zemí bylo zasíláno řádově několik stovek nástrojů ročně, za něţ se platilo rubly. Kytary byly téţ exportovány do Jugoslávie, ale zde nebyla poptávka příliš velká, řádově šlo zhruba o desítky nástrojů ročně a prodávaly se za dolary. Do těchto zemí bylo zboţí přepravováno ţeleznicí. Byla i snaha vyváţet nástroje na Kubu. Nicméně první várka kytar údajně nedorazila, coţ byl důvod k jejímu nezaplacení a následnému ukončení spolupráce. Neúspěšný byl téţ kontrakt s Čínou, kam sice nástroje dorazily, byly i zaplaceny, nicméně o ně nebyl projeven zájem. Uzavírání smluv se zahraničními odběrateli a distributory v zahraničí měla na starosti společnost Musicexport se sídlem v Praze. Distribuci v Československu zajišťoval oborový podnik Hudební Nástroje se sídlem v Hradci Králové, který sdruţoval všechny tehdejší výrobce hudebních nástrojů27. V praxi to znamenalo, ţe nástroje pro zahraničí byly z Krnova expedovány do Prahy a nástroje určené pro Československo do Hradce Králové. Odtud byly nástroje převezeny do hlavních skladů hudebních nástrojů v Československu a teprve odtud do jednotlivých prodejen28. Pro Československo se vyrábělo zhruba pět set aţ šest set kytar ročně, přičemţ pro tento trh měly být původně určeny nástroje druhé jakosti (na příklad s drobnými vadami na povrchové úpravě a podobně). Od této filosofie se ale nakonec upustilo, a tudíţ prakticky nebylo rozdílu mezi nástroji pro zahraniční a Československý trh.
V roce 1968 proběhlo výběrové řízení na post ředitele závodu. Vítězem výběrového řízení se stal Ing. Jindřich Závodný, který ve funkci setrval dalších dvacet let. Politická neangaţovanost a ryzí charakter nového ředitele zřejmě přispěly k celkové
26 HANÁKOVÁ, Jiřina. Výroba varhan v Krnově. Brno, 1967. 69 s. Diplomová práce. Univerzita palackého, katedra hudební vědy a výchovy. 27 HOLAS, Václav. Světem hudebních nástrojů : O jejich vzniku a výrobě. Praha: Panton, 1979. K historii Čs. hudebních nástrojů, s. 221-224. 28 Na základě rozhovoru s Věrou Unčovskou, dne 17.4. 2010. 18 příjemné atmosféře a dobrým vztahům na pracovišti, na které všichni pamětníci dodnes vzpomínají. Mimo své technické vzdělání se Závodný věnoval hudbě, na příklad i jako příleţitostný aranţér orchestru Gustava Broma. Díky takto vzniklým vztahům hráli kytaristé a baskytaristé v orchestru Gustava Broma na krnovské nástroje. Vyjmenovat všechny významné československé interprety, kteří kdy hráli na kytary z Krnova je téměř nemoţné. Nevýhodou krnovské produkce byla právě masová výroba, která nevycházela vstříc poţadavkům jednotlivých instrumentalistů. Nebyly proto vyráběny nástroje speciálně na míru pro tehdejší představitele populární hudby, jako například v Hradci Králové na zakázku zkonstruovaná kytara po Waldemara Matušku. Navíc všeobecným trendem bylo tíhnout ke všemu zahraničnímu, mnohdy i ze zemí východního bloku. Tyto nástroje pak byly mnohdy draţší a méně kvalitní. Nástroje ze západních zemí, především ze Spojených států amerických a později z Japonska ty krnovské kvalitou předčily, nicméně byly pro většinu tehdejších hudebníků nedostupné. Ze známějších osobností, které tehdy krnovský podnik navštěvovaly, byly Petr Janda, Karel Vágner či později Joţo Ráţ.
V tomto období byl krnovský podnik plně závislý na vývoji v Hradci Králové. V praxi to znamenalo, ţe se v Hradci Králové vyrobil prototyp nástroje, který byl zaslán i s konstrukčními pokyny do Krnova. Zde se vyrobil omezený počet kusů, který byl zpátky zaslán do Hradce Králové na posouzení kvality. Po té se konstrukční tým z Hradce Králové v čele s Josefem Růţičkou vyjádřil k vyrobeným nástrojům a případně se domluvily další detaily výroby29.
2.3. Období samostatného vývojového střediska v Krnově
Vývojové středisko v Hradci Králové k 1. 1. 1975 ukončilo svou činnost. Vzniká zde vakuum, kdy v celém Československu není vývojového střediska pro elektrofonické kytary, byť výroba v Krnově pokračuje. Situace je řešena jednak vznikem nového vývojového střediska v Hořovicích, kde tamější Harmonika Hořovice začne s výrobou nových modelů elektrofonických kytar. V Krnově chvíli pokračovala výroba modelů z Královéhradeckého vývoje, ale zároveň se podnik hodlal osamostatnit, tím v roce 1977 vzniklo v odštěpném závodě Varhany Krnov samostatné vývojové středisko. Původně byl i záměr vyrábět elektrofonické varhany. Na tuto aktivitu bylo oborovým podnikem Hudební Nástroje vyčleněno tři sta tisíc korun československých. Z těchto
29 Na základě rozhovoru s Janem Pally, dne 10.4.2010. 19 důvodů byl zaměstnán Jiří Bogáč, expert na slaboproud, který pokračoval dále i na vývoji kytar aţ do konce výroby. Byla zahájena externí spolupráce s československou legendou v oblasti výroby elektrofonických varhan Oldřichem Zachařem30. Nicméně vývoj ve světě jiţ nebylo moţné dohnat ani s pomocí této finanční injekce. Navíc dle tehdejšího plánování výroby se elektrofonické a elektronické klávesové nástroje vyráběly především ve Východním Německu pod značkou Vermona.
Nově vzniklý tým vývojových pracovníků se posléze soustředil na zdokonalení elektroniky kytar, především snímačů. Dále se pak pracovalo na zlepšení konstrukcí kytar. Celkově lze říci, ţe dochází k určitému rozdělení výroby na nástroje draţší, poměrně kvalitní a na kytary levnější, s pouţitím levnějších komponentů. Export do zahraničí pokračoval v nezměněné podobě, nové kontrakty nebyly uzavřeny.
2.3. Poslední léta výroby elektrofonických kytar v Krnově
Období pomalého konce výroby lze hledat částečně v odchodu ředitele Závodného do důchodu v roce 1988. Paradoxem je, ţe právě v těchto posledních letech se začaly produkovat nejkvalitnější nástroje z celé produkce. Šlo o modelovou řadu RK, přičemţ byla konkurenceschopná i západním nástrojům. Ke všemu bylo do krnovské výroby kytar v jejich posledních letech opět investováno, byly nakoupeny nové navíjecí stroje pro snímače, nové stroje pro lakování kytar, které umoţňovaly pouţití kvalitnějších laků. V zásadě vše nasvědčovalo tomu, ţe celkový přechod ke kapitalismu nebude činit zvláštní problémy, dokonce výrobní prostory navštívil Stuart Spector, majitel a zakladatel švýcarské firmy Spector, specializující se na výrobu basových kytar. Ten plánoval uzavření smlouvy s krnovským výrobcem, který by pro jeho značku vyráběl levnější modelové řady nástrojů, obdobně jako tomu bylo na počátku výroby s firmou Selmer. Údajně prý došlo i k sepsání smlouvy, nikoli však k jejímu naplnění31. Změny ve světové i domácí politice se projevily na krnovském závodě velmi nepříznivě. Podnik byl privatizován a noví majitelé chtěli dále pokračovat ve velkovýrobě kytar, coţ nebylo šťastné rozhodnutí. Hlavní odběratel Sovětský svaz se
30 KŘIVKA, Jiří. Příběh varhan RWZ - povídání s Čestmírem Potočkem o legendárních varhanách. Muzikus. 2007, 17, 12, s. 50-54. Dostupný také z WWW:
Obětí těchto změn v podniku nebyla pouze výroba samotná, ale i velká část dokumentů, především technických výkresů a některých záznamů byla zničena, dále pochopitelně dochází k velkému odlivu zaměstnanců, především z řad technologů a vývojářů. Další nepříjemností bylo nešťastné rozhodnutí z roku 2004 o přemístění pozůstatků archívu z půdních prostor do sklepních, kde byly roku 2006 při povodni vyplaveny.
2.4. Poznámky k výrobě kytar v Krnově
Odštěpný závod Varhany Krnov po dobu výroby elektrofonických kytar zaměstnával kolem tří set lidí. Na samotném oddělení ELFO pracovalo kolem třicítky zaměstnanců a zhruba další třicítka se podílela na zpracování dřeva pro kytary32. Z těchto počtů jasně vyplývá, ţe varhany byly neustále hlavní náplní provozu. Zároveň ale lze z uvedených čísel vyčíst, ţe se jednalo o největší výrobu elektrofonických kytar na území bývalého Československa. Současní největší výrobci kytar v České Republice zaměstnávají kolem třicítky zaměstnanců.
Dále je pak nutné poznamenat, ţe se v případě krnovské produkce jednalo o sériovou výrobu, která byla prováděna úkolově. To znamená, ţe většina zaměstnanců podílejících se na výrobě kytar nebyla školenými kytaráři, ale pouhými dělníky, kteří prováděli pouze určitou část výroby. Kaţdý z nich ale musel ovládat minimálně dva aţ tři úkoly. Tak byla zajištěna bezproblémovost chodu výroby a moţnost nahrazovat zaměstnance v případě jejich pracovní neschopnosti33.
32 Na základě rozhovoru s Ing. Jindřichem Závodným, dne 27.3.2010 33 Na základě rozhovoru s Martinem Hradečným, dne 24.4.2010. 21
2.4.3. Problematika značky kytar
V dnešní době je tendence všechny elektrofonické kytary vyráběné v Československu označovat jako Jolany. Toto označení je ale nepřesné. Především proto, ţe první nástroje z Blatné nesly označení Resonet. Raná produkce z Hradce Králové nesla označení Neoton. Aţ od roku 1962 se začalo pouţívat označení Jolana. Nicméně je otázkou, zda k označení Jolana bylo moţno přistupovat jako ke značce nástroje. V podmínkách socialistického hospodářství nebyl na obchodní značku kladen veliký důraz. Mnohdy jiţ v předchozích dobách zavedené a světoznámé značky, mající tradici výroby v určité lokalitě, byly vyráběny na jiných místech v republice. Vzhledem k tomu, ţe označení Jolana se uţívalo pouze do roku 1989, pomineme-li menší série kytar současného výrobce NBE Corp. s.r.o. z roku 2004 a 2009, je tedy skutečně otázkou, zda k označení Jolana přistupovat jako ke značce hudebních nástrojů, či pouze jako k zjednodušujícímu paušálnímu označení všech sériově vyráběných elektrofonických kytar v Československu.
2.5. Specifika elektrofonických kytar vyráběných v Krnově
Nástroje z krnovského podniku měly některé společné rysy a určité charakteristické znaky. Především se v Krnově vyráběly nástroje masivní (solid body), coţ bylo dáno rozdělením výroby, přičemţ v celé produkci najdeme pouze čtyři výjimky. Jsou to hned z prvních let výroby diskantové modely Marina, Diskant, Diskant II a basový model Basora. Dalším charakteristickým znakem je, ţe velká část basových modelů koncepčně vycházela z modelů diskantových a nesla stejné modelové označení s přídomkem bass. To bylo charakteristické víceméně pro celou sériovou produkci elektrofonických kytar v Československu zhruba od druhé poloviny šedesátých let do konce let osmdesátých. Nutno zde připomenout, ţe většina zahraničních výrobců vyrábějících jak modely diskantové, tak basové, přistupovala a přistupuje k basovým a diskantovým typům jako ke dvěma odlišným nástrojům. Jen zřídka kdy basové i diskantové modely nesou stejné označení a svým tvarem jsou si tolik podobné jako v případě téměř celé československé produkce. Konkrétně u krnovské produkce je zřejmé, ţe spíše basové modely napodobovaly svým tvarem a některými detaily modely diskantové, neboť právě u diskantových modelů lze mnohdy spatřit určité podobnosti
22 s nástroji světových značek. Naproti tomu některé basové modely se mohou zdát bez znalosti jejich diskantových protějšků celkem originální.
Dalším důleţitým znakem byl fakt, ţe na poměrně veliké mnoţství nástrojů vyráběných v Krnově bylo mnohdy pouţíváno shodných komponentů. Některé modely se od sebe lišily pouze tvarem, zapojením elektroniky či rozdílnými ovládacími prvky. Pouze ve výjimečných případech byl pro určitý model speciálně vyvinut určitý komponent, který nebyl dále pouţíván pro další modely. Právě tento přístup měl mnohé výhody. Kromě zmíněného značného mnoţství modelů byla tím vyřešena dostupnost náhradních dílů, které byly v některých případech stejné jak na nástrojích z poloviny šedesátých, tak z konce osmdesátých let.
2.6. Jednotlivé komponenty elektrofonických kytar krnovské produkce
Pro celkové zjednodušení a zamezení opakování stejných informací je přehlednější popsat zvlášť jednotlivé komponenty, následně vytvořit soupis jednotlivých modelů, kde budou nástroje popsány podle jednotlivých charakteristik, mezi něţ patří také pouţití jednotlivých součástí. Kytarový hardware a elektronika mnohdy neměly své vlastní názvy, ale pro potřeby práce je pouţito zjednodušujícího označení, které v případě, ţe byl daný komponent pouţit pouze na jednom modelu nástroje, pojmenovávám podle modelu nástroje. Byl-li uţit na více modelech nástrojů a není dodnes známo jeho označení, volím název, který nejlépe charakterizuje jeho vlastnosti. Těchto názvů je následně uţito v tabulkách, které popisují charakteristiky jednotlivých modelů. To následně zjednodušuje celkový vhled do problematiky.
2.6.1. Snímače pro havajské a diskantové typy kytar
V prvních kytarách Grazioso bylo ještě zřejmě pouţito původních neoznačených snímačů vyvinutých ještě v dobách Resonetu Blatná, které neměly samostatné krytky a byly součástí celého pickguardu z bílého plastu. Z toho vyplívajícím nedostatkem těchto Grazioso snímačů byla nemoţnost celkového nastavení vzdálenosti pólových nástavců od strun. Konstrukčně se jednalo o single snímače. Koncepčně vycházely ze single snímačů pouţívaných pro Fendery Stratocatery. Název volím dle modelu, na kterém byly pouţívány, tedy Grazioso.
23
Dlouho pouţívaným typem byl snímač Brilant. Snímač byl zřejmě vyvinut jiţ v Hradci Králové a byl pouţíván na veliké mnoţství nástrojů jak diskantových, tak i havajských. Snímač byl konstrukčně opět singlecoil ve vlastním plastovém zpravidla bílém, výjimečně černém pouzdře. Na nástrojích pro export firmou Selmer bylo pouţíváno kovových pouzder. U tohoto snímače bylo moţno nastavit nejen výšku pólových nástavců pod strunami, ale také je posunovat do stran, coţ patrně nemá ani ve světové produkci obdoby. Díky tomu nemohl být drát navinut přímo na magnety a krytka snímače byla větší. Jednalo se tedy spíše o obdobu typu P90, neţli klasického Fender single snímače. Tento snímač se prodával rovněţ samostatně jako úchytný ke krku kytar. Dodatečně jím byly osazovány především kytary z produkce tehdejší Cremony v Lubech u Chebu. Tento typ snímače, stejně jako předchozí nebyl zalit voskem ani jinou látkou a tudíţ byl náchylný ke zpětné vazbě. Svými vlastnostmi je pro většinu moderních stylů nepouţitelný. Posléze byl vylepšen posílením výstupního napětí a pozměněním tvaru krytek. Takto vylepšený snímač nesl označení Brilant DeLuxe.
Další typ neměl své označení, ale pro potřeby této práce jej označuji jako typ Tornádo, neboť prvně byly pouţity na modelu stejného jména. Snímače měly velikost minihumbuckeru pouţívaných na nástrojích typu Firebird z produkce firmy Gibson. V případě snímačů typu Tornádo se opět jednalo o konstrukci singlecoil. Snímač byl vyvinut v Hradeckém vývojovém středisku a byl v kovových pochromovaných krytkách, přičemţ horní část s pólovými nástavci byla zakryta plastem připomínajícím ţelvovinu. Nebylo tak tedy moţno posunovat jednotlivé pólové nástavce, ale na rozdíl od typu Grazioso šlo pomocí šroubů po stranách nastavovat celkovou vzdálenost snímače od strun. Tento typ snímače nebyl příliš rozšířen a pouţíval se pouze na malé mnoţství nástrojů jak krnovské, tak hradecké produkce. Byly sice zkonstruovány později, neţ předchozí model, ale zároveň se od jejich uţívání upustilo dříve, neţ v případě typu Brilant DeLuxe. Vlastnosti tohoto typu snímače byly obdobné, jako u předchozích typů, s tím rozdílem, ţe drát byl blíţe magnetům, coţ mělo za následek lepší snímání vyšších harmonických tónů jednotlivých strun.
Téměř shodný typ snímače byl pouţit u nástroje Star X. Rozdíl oproti modelu Tornádo tkvěl v tom, ţe byla pouţita celokovová pochromovaná krytka s otvory pro pólové nástavce. Bylo tedy moţné vzdálenost magnetů posunovat opět pro kaţdou
24 strunu zvlášť. Tento typ snímače se objevuje pouze na modelu Star X, proto jej označuji stejným názvem, tedy Star X.
Rozdílný typ snímače byl víceméně klasický singlecoil snímač. Začal se pouţívat na počátku sedmdesátých let. V zásadě existovaly dva typy tohoto snímače. Oba měly černé, méně často bílé plastové krytky, a svými rozměry připomínaly standardní Fender singlecoil snímač. Starší typ pouţíval permanentní magnet kolejnicového tvaru. Neměl tedy pro kaţdou strunu zvlášť pólové nástavce. Proto jej dále označuji jako single kolejnicový. Druhý, novější typ se objevuje ve druhé polovině sedmdesátých let a má shodnou charakteristiku, aţ na magnet. U tohoto typu je pouţito slitiny AlNiCo (slitina hliníku, niklu a kobaltu), která je ve světě pro výrobu snímačů určitým standardem. Proto volím název AlNiCo single. Určitou zvláštností je, ţe tyto magnety se v Československu vyráběly pro vojenské účely a byly dováţeny do Krnova z Bruntálu34. Tyto snímače jiţ byly zality voskem proti mikrofoničnosti.
Klasický humbucker byl v krnovských kytarách pouţíván pouze ke konci výroby. Materiálově byl prakticky shodný s posledně popsaným snímačem s tím rozdílem, ţe se jednalo o standardní dvoucívkový snímač. Pro označení tohoto typu snímače volím termín AlNiCo humbucker.
Na konci sedmdesátých let vyvinulo nově vzniklé krnovské vývojové středisko další typ snímače. Jednalo se o humbucker s označením Saphir. Magnety byly pouţity feritové, kolejnicového typu. Pólové nástavce byly zpravidla schovány pod černým, méně častěji bílými, nebo stříbrnými krytkami. Některé pozdější snímače typu Saphir jiţ nemají na svých krytkách typové označení. Snímač svými rozměry neodpovídal standardnímu humbuckeru, byl zhruba o půl centimetru širší.
2.6.2. Snímače pro basové typy kytar
Některé typy basových snímačů byly vzhledově i svými vlastnostmi podobné snímačům pro kytary diskantové, s tím rozdílem, ţe se konstrukčně uzpůsobovaly potřebám basového typu nástroje. Basová modifikace existovala u všech typů snímačů vyjma dvoucívkového AlNiCo a Star X typu. Platí zde pravidlo, ţe byl-li diskantový model
34 Na základě rozhovoru s Janem Pally, dne 10.4.2010 25 osazen snímači jedním z uvedených typů, byl i basový protějšek osazen basovou modifikací stejného typu snímače.
Pro potřeby nástroje Arco byl vyvinut speciální typ snímače. Jelikoţ se tento typ na jiných modelech nevyskytoval, volím jeho název dle uvedeného modelu nástroje. Tento typ snímače byl vyvinut ještě ve vývojovém středisku v Blatné. Jednalo se o dva snímače typu single spojené v jeden ukryté v plastovém pouzdře spojném pickguardem, obdobně jako u prvních modelů Grazioso. Tvar snímače kopíroval klenutí hmatníku, který byl u tohoto nástroje stejný jako u standardního kontrabasu.
Poslední dva typy pro basové modely koncepčně vycházely z humbuckerů typu Fender a byly pouţívány aţ v posledních letech výroby. Prvním typem byl dělený humbucker, obdobně jako se pouţívá na nástrojích modelu Precision, druhým rovný jednodílný humbucker, který koncepčně vychází ze snímače pouţívaného na modelech Jazzbass. Oba snímače krnovské produkce opět pouţívají magnety ze slitiny AlNiCo, umístněných do plastových zpravidla černých krytek. Pólové nástavce vyčnívaly z krytek a byly vţdy dva vedle struny, jak je to na těchto typech snímačů obvyklé. Název pro tyto typy snímačů jsem zvolil podle vzorů Precision a Jazzbass.
2.6.3. Elektronika
Tato problematika se týká všech typů kytar. Většina potenciometrů a elektronických součástek (především kondenzátory) pocházel z československé Tesly. Je ale pravděpodobné, ţe na nástrojích pro firmu Selmer bylo pouţíváno zahraničních komponentů. Ty patrně dováţel sám zahraniční distributor.
Nejzajímavější je v této oblasti problematika přepínačů. Na elektrofonické kytary jsou zpravidla pouţívány specifické přepínače, které byly v tehdejším Československu nedostupné. Proto se pouţívalo několika různých alternativ. Na prvním modelu Grazioso byl tento problém vyřešen kolébkovými přepínači původně určeným k přepínání registrů na akordeonech. Dodavatelem byl podnik Harmonika Hořovice. Některé modely z počátků výroby přepínače neměly, neboť byly buď osazeny pouze jedním snímačem, případně dvěma s potenciometrem hlasitosti pro kaţdý snímač zvlášť. Pro model Alfa se pouţilo další alternativní řešení. Kolébkové přepínače byly
26 původně určeny pro vysavače značky ETA. Kolébkové snímače vlastní konstrukce pouţívané pro model Marina měly na svém konci krytky kláves z psacích strojů, coţ bylo vzhledem k jejich ergonomickému tvaru poměrně zdařilé řešení. Zhruba v polovině šedesátých let se objevuje řešení, které se pouţívalo dalších patnáct let. Jednalo se o modifikaci potenciometru, jehoţ průběh byl skokově rozdělen do poţadovaného potřebného počtu fází. Tento koncept byl vyvinut v Hradci Králové. Pro označení volím název otočný. Modely z posledních desíti let pak byly osazovány standardními třípolohovými přepínači, obdobnými jako na nástrojích značky Gibson a na poslední modelovou řadu diskantových kytar bylo pouţito pětipolohového přepínače typu Fender.
2.6.4. Kobylky
Tato část nástroje má velký vliv na přenos vibrací strun. Navíc můţe díky kompenzaci kamenů přispět k lepšímu ladění celého nástroje. U diskantových nástrojů je ve dvou případech krnovské produkce kobylka zároveň tremolem a bude proto zmíněna v příslušné podkapitole.
Většina modelů, jak diskantových, tak basových z prvních let výroby bývaly osazeny dřevěnými kobylkami vyráběnými z javoru. Některé byly mořeny tmavými barvami, aby evokovaly dojem exotičtějších dřevin, zejména palisandru a ebenu. Tento typ kobylek se dotýkal těla nástroje ve dvou bodech. Výšku kobylky a tedy vzdálenost strun od hmatníku bylo moţno ovlivnit dvěma šrouby po stranách. Na vrchní části kobylky byla dráţka pro plastový kámen, případně více dráţek, kde byl pouţit pod kaţdou strunu samostatný plastový kámen. Název volím pro tento typ kobylky dřevěná, případně dřevěná s moţností kompenzace. Posledně zmíněný princip umoţňoval doladění ve všech polohách nástroje, nicméně měl nevýhodu v tom, ţe pro posunutí kamene bylo nutné z nástroje odebrat strunu, předělat kámen do jiné dráţky, poté strunu znovu natáhnout, naladit a překontrolovat ladění v polohách, případně celý proces zopakovat. Tyto typy kobylky nebyly nikterak k tělu nástroje přilepeny, nebo přišroubovány. Drţely na těle nástroje pouze díky tlaku strun. Takový princip byl u jiných výrobců zpravidla pouţíván především pro nástroje s luby a s klenutou horní deskou. Pro diskantové modely z jednoho kusu dřeva a basové modely se tento princip kobylky neuplatňoval příliš často, neboť pro ně nebyl příliš vhodný.
27
Nejpouţívanějším typem u basových, i u diskantových modelů byla kovová kobylka, která se dotýkala těla dvěma šrouby nezapouzdřenými do těla nástroje, a drţící pouze tlakem strun. Opět se pomocí nich dala nastavit vzdálenost strun od hmatníku. Kameny na tomto typu kobylky byly pro kaţdou strunu zvlášť. Bylo moţné jimi posunovat pomocí šroubků ze zadní strany. Tento typ kobylky byl vyvinut v Hradci Králové a byl pouţíván i na tamější modely. Název pro tuto kobylku volím kovová. Bylo k ní na některých diskantových modelech přimontováno mechanické tlumítko, které hned u kobylky tlumilo struny a tvořilo tak zvuk podobný technice palm muiting (tlumení strun u kobylky). Podobný systém lze spatřit i u zahraničních výrobců na přelomu padesátých a šedesátých let, nicméně v praxi se více osvědčilo právě tlumení rukou, a proto tento mechanismus koncem šedesátých let z nástrojů mizí. Mnozí hráči si takovéto tlumítko ze svých nástrojů sami demontovali. Podobný osud stihnul i krytky kobylky, které naopak technice tlumení strun bránily. Podobný osud stihl opěrky pro prsty u basových modelů krnovské i zahraniční produkce, které překrývaly struny po celé šířce. Ukázala se zde opět spíše jejich nepraktičnost (překáţí při technice slap) a jsou téţ často demontovány majiteli nástrojů.
Zbylé typy kobylek zkonstruovaných v Krnově byly vyuţívány jen na relativně malém počtu modelů. V případě modelu Superstar byla dokonce zkonstruována kobylka speciálně pro tento nástroj (diskantový i basový, kobylky byly konstrukčně podobné). Tento typ kobylky byl zároveň struníkem, jelikoţ struny byly za posuvnými kovovými kameny zalomeny pod pravým úhlem a procházely skrz tělo nástroje. Podobnou koncepci měla kobylka uţívaná prvně na modelu Altro (po němţ tento typ kobylky pojmenovávám). Rozdíl u kobylky Altro a Superstar byl v kvalitě materiálu. V případě Altro byly kameny z ohýbaného plechu, zatím co u Superstar se jednalo o ocelový odlitek. Zároveň zde struny neprocházely skrz tělo a končily na struníku, který byl součástí kobylky.
U některých basových modelů bylo uţíváno kobylky z ohýbaného plechu s uchycením strun obdobně jako u diskantového typu Disco s kameny vyrobenými z ocelových válečků a připomíná kobylky uţívané na nástrojích značky Fender. Název pro tento typ kobylek jsem zvolil podle předlohy, tedy Fender kopie.
28
2.6.5. Tremola
Velká část diskantových modelů kytar krnovské produkce byla osazována tremoly, které mnohdy bývaly Achillovou patou celého nástroje. Pro basové a havajské typy nebyl tento komponent pouţíván.
Je vysoce pravděpodobné, ţe se na první model Grazioso pouţívalo ještě původního tremola, původně uţívaného ještě v blatenské výrobě. Jednalo se o zajímavý koncept, který částečně kopíruje Fender synchronized tremolo (tremolo je tedy zároveň kobylkou i struníkem) s tím rozdílem, ţe je uchyceno pouze na dvou šroubech po stranách a pruţiny jsou vedeny za kobylkou. Fender v této době uchycoval tremola na šesti šroubech. Tento systém umoţňoval i dost razantní pouţití. Bohuţel se pouţíval pouze v úplných počátcích výroby a zřejmě toto tremolo ani nebylo v Krnově vůbec vyráběno. Patrně šlo o přebytky z blatenské výroby, které byly vyuţívány do jejich vyčerpání, a následný přechod k jinému typu. Pro označení blatenského tremola volím název Grazioso.
Pro model Marina bylo pouţito tremola kopírující principu firmy Bigsby, který se právě vyuţívá především u lubových nástrojů. Samotná mechanika tremola se tedy nachází aţ za kobylkou. Konstrukčně obdobná tremola byla uţívána převáţně na nástrojích z Hradce Králové, nicméně mechanika na modelech Marina byla odlišná především svým designem. Specifické bylo stříbrné provedení s metalickou výloţkou na ploše mezi úchytem ze strany lubů a struníkem. Kvůli jedinečnosti volím název dle modelu, na kterém bylo toto tremolo pouţíváno.
Nejuţívanějším systémem byla obdoba floating tremola firmy Fender, která tato vyuţívala na modelech Jaguar a Jazzmaster. Tento typ tremola neumoţňuje příliš agresivní pouţívání a je velmi náchylný na rozladění. Struny jsou vedeny přes kobylku a struník se nachází aţ téměř na konci vrchní části těla nástroje. Tato poměrně dlouhá neaktivní část struny opět přispívá k celkové nestabilitě ladění nástroje. Další nevýhodou bylo, ţe při razantnější hře pravou rukou docházelo ke strhnutí struny z kobylkového kamene. Určitým opatřením proti danému nedostatku bylo, ţe někteří kytaristé na svých nástrojích přešroubovaly tremolo tak, ţe se struník nacházel téměř za kobylkou. Tímto zásahem se ale celý mechanismus tremola vyřadil z provozu. Plovoucí
29 tremola byla uţívána téměř od začátku aţ do konce krnovské výroby a mnohdy devalvovala kvalitu některých nástrojů. Od poloviny sedmdesátých let je lze označit za zastaralá vzhledem k tehdejšímu vývoji technik hry na elektrofonickou kytaru.
U poslední modelové řady je problematika tremol poněkud sloţitější. Uţívala se kopie Fender tremola z tehdejších american standard stratocasterů, tedy na dvou šroubech s kovovými kameny s moţností doladění ve vyšších polohách pomocí šroubků zadní strany. Struny jsou vedeny kolmo pod kobylkové kameny. Tento typ tremola je tedy opět kobylkou i struníkem. Pruţiny jsou vedeny standardně na spodní části těla nástroje ve směru strun. Volím pro toto tremolo název Fender kopie.
Dále se na poslední modelové řadě pouţívala kopie systému Floyd Rose v zásadě obdobného principu, jako u předchozího typu s přidaným mechanismem zamykání strun, kterým byl opatřen i ořech. Na některých nástrojích se objevuje neznačená kopie tohoto systému, přičemţ je dohledání výrobce prakticky nemoţné. Je ale vysoce pravděpodobné, ţe vzhledem k malému počtu vyrobených kusů modelů osazených těmito tremoly se tato v Krnově nevyráběla. Některé nástroje bývaly osazeny kvalitní licenční kopií systému Floyd Rose od západoněmecké firmy Schaller, kterými byly ve stejné době osazovány nástroje firmy Kramer. Ta těsně před svým bankrotem v roce 1990 uzavřela smlouvu s hořovickým výrobcem. Tato tremola byla tedy původně určena pro Hořovice, odkud se dováţela do Krnova.
2.6.6. Struníky
U některých lubových nástrojů byly struny vedeny za kobylku a uchyceny na struníku, který nebyl opatřen tremolo mechanikou. U lubových nástrojů se pouţíval struník z ohýbaného plechu připomínající hřeben. Struník byl připevněn k lubům nástroje třemi šroubky. Prakticky identický se pouţíval na některých nástrojích z Cremony v Lubech u Chebu, zřejmě zde je tedy moţno hledat jeho původ, proto volím název Cremona. Nevýhodou těchto struníků bylo, ţe při výměně strun mohlo dojít k jejich vytrţení a k následnému poškození lubů nástroje. Naopak výhodou bylo zachycení strun poměrně blízko ke kobylce, coţ přispívalo k lepší stabilitě ladění.
30
Podobné řešení lze spatřit i u některých masivních nástrojů, kde byl hřebenový úchyt přišroubován k vrchní straně desky nástroje. Volím tedy název hřebenový struník. V tomto případě šlo spíše o nápodobu mechanismu tune-o-matic firmy Gibson. Rozdíl byl jednak v přišroubování struníku, zatímco u Gibsonu drţí díky tahu strun a tlaku na dva šrouby. Také materiál má odlišnější vlastnosti. Vyráběl se opět z ohýbaného kovu, tím pádem na rozdíl od Gibsonova masivního odlitku neovlivňoval příliš barvu tónu. Byl kryt kovovou krytkou, kterou bylo nutné při výměně strun odejmout. Bez této krytky působí struník velmi neesteticky a má ostré hrany, o které by bylo moţno se i poranit. Tudíţ tyto krytky, na rozdíl od krytek kobylek, bývaly zpravidla na nástrojích ponechány, nebylo do nich nijak zasahováno.
U některých basových modelů byly vedeny struny za kobylkou skrz tělo. Kaţdá struna měla svůj otvor. Pro tento typ uchycení strun volím název struny skrz tělo. Takový způsob uchycení strun se zpravidla projevuje na zmohutnění zvuku nástroje.
Pro elektrofonický kontrabas bylo pouţíváno speciálního struníku, který se vyráběl z ohýbaného plechu. Struny byly vedeny za kobylkou po plechové plošce struníku a uchyceny ze spodní strany struníku. Kvůli specifičnosti struníku, pojmenovávám jej dle jediného modelu, na kterém se vyskytoval, tedy Arco.
2.6.7. Ladící mechaniky
Ladící mechaniky byly jednou z mála částí kytar, které nebyly vyráběny přímo v krnovském podniku. Zřejmě všechny v Československu vyráběné elektrofonické kytary pod označením Jolana vyuţívaly ladících mechanik vyráběných v Kraslicích podnikem Amati. Tyto mechaniky vyuţívaly principu, který prve pouţil Stauffer, čili převod z ozubeného kolečka na nekonečného šneka. Nevýhodou bylo, ţe některé mechaniky měly tento mechanismus nekrytý, coţ mnohdy vedlo k mechanickému poškození. V některých případech bylo krytí mechanik prováděno vyrobenou plastovou krytkou, která se šroubovala ze zadní strany hlavice nástroje. Pozdější modelové řady jiţ měly pro mechanismus vlastní kovové krytky. Obdobně původní plastové motýlky se později nahrazovaly kvalitnějšími, kovovými. Mechaniky se vyráběly jak jednotlivé, tak v řadě po třech, nebo po šesti na společné kovové základně. Nevýhodou u některých starších basových modelů byly malé motýlky ladících mechanik. Těmi se díky
31 silnějšímu pnutí basových strun otáčelo velmi ztuha. Pro model Arco se uţívalo standardních kontrabasových ladících mechanik a pro některé nástroje z poslední modelové řady byla pouţívána kvalitní mechanika západoněmeckého výrobce Schaller. Jejich původ lze zřejmě objasnit obdobně jako u tremol stejného výrobce.
2.6.8. Pickguardy
Tato část nástroje se obdobně jako u jiných výrobců vyráběla z plastu. Paradoxně lze ale tvrdit, ţe zřejmě z kvalitnějšího, neţli u většiny západních nástrojů. Na rozdíl od nich, především pickguardy bílé barvy nemají tendenci stářím ţloutnout, ani zelenat, jak je tomu na příklad u starších plastových součástek firmy Fender. Zároveň pickguardy krnovského výrobce mají i po letech v rámci moţností slušnou mechanickou odolnost a nepraskají ani v místech u otvorů pro šroubky. Nejčastější barvy jsou bílá a černá, na pozdějších modelech se pouţívalo dvouvrstvého černobílého, případně bíločerného plastu. U některých modelů mohly být pickguard z kovu. Pochopitelně na některých modelech se pickguard neobjevoval vůbec.
2.6.9. Pražce
Praţcový drát se vyráběl z kvalitní slitiny, která byla velmi odolná vůči opotřebení. Na některých modelech se nacházel i nultý praţec před ořechem. Ten měl za úkol vyrovnat rozdíl zvuku mezi strunou rozeznělou v poloze a strunou znějící volně. U havajských typů slouţily praţce pouze pro orientaci. Model Arco byl bezpraţcový. U některých pozdějších basových modelů se vyráběly praţcové i bezpraţcové varianty nástrojů, které byly jinak naprosto identické. Pro natloukání praţců byl počátkem sedmdesátých let zakoupen speciální stroj, pomocí něhoţ by se sice výroba zrychlila, nicméně kvalita, přesnost práce a tím i intonace kytary by utrpěla, pročeţ se poměrně rychle vrátil výrobce k osvědčenému ručnímu natloukání praţců.
2.6.10.Ořech a srážeč strun
Ořech byl zpravidla vyroben z bílého plastu (stejného jako pickguard), který měl imitovat kost, případně slonovinu, jeţ se pouţívala na luxusnějších nástrojích západní provenience. U nástrojů s licenčním termolem floyd rose bylo pouţito ořechu z kovu a se zámky pro struny. K těmto nástrojům se uţívalo stavitelných sráţečů strun na 32 hlavici, které bývají společně se zamykatelným ořechem součástí balení tremola. Většina ostatních kytar byla opatřena obloukovým sráţečem strun, jehoţ výšku nešlo nastavit.
2.6.11.Výztuha krku a úchyt pro popruh
Všechny nástroje, aţ na model Arco a havajský model Chord bývaly vybaveny kovovými úchyty pro popruh. Tyto úchyty mají trochu větší tvar hlavice, neţ u většiny zahraničních nástrojů, coţ zřejmě zabraňovalo nechtěnému uvolnění se z popruhu. Dalším specifikem bylo, ţe zadní úchyt měl na své druhé straně plochý šroubovák, kvůli kterému bylo nutné úchyt vyšroubovat z těla nástroje. Tímto plochým šroubovákem bylo moţno seřídit většinu důleţitých součástek na nástroji. Opět se jednalo o jisté specifikum, neboť pro většinu zahraničních elektrofonických kytar se uţívá šroubů kříţových, případně imbusových a nikoli plochých.
Do krnovských nástrojů se instalovaly dvoucestné výztuhy krku. Ty měly u starších modelů vývod u patky krku a pro její nastavení bylo nutné buď odšroubovat krk, případně odšroubovat pickguard, obdobně jako u starších nástrojů firmy Fender. Praktičtější se jeví vývod u hlavice, kde stačilo pouze povolit struny, aby byl umoţněn přístup k nastavení pnutí krku. Pro vývod u patky bylo nutné odšroubovat krk, nebo pickguard.
2.6.12.Dřevo pro výrobu kytar
Výhodou výroby kytar v prostorách závodu na výrobu varhan byly jiţ předem zajištěné stroje na zpracování dřeva a především prostory na jeho uskladnění a sušení. Z počátku výroby se pouţívalo i dřevo původně určené na stavbu varhan. Na krky nástrojů se vyuţívalo nejčastěji javoru, který je díky své pevnosti pouţíván na krky u většiny hudebních nástrojů. Navíc se jedná v našich podmínkách o dostupný druh dřeviny. Na hmatníky většina výrobců pouţívá exotičtější dřeviny, nejčastěji palisandr, lignamon, či eben. Z počátku výroby, téměř po celá šedesátá léta, byla tato dřeva pro Československo v mnoţství poţadovaném pro krnovskou výrobu kytar nedostupná. Zprvu se tedy na hmatníky pouţívalo javoru. Některé nástroje měly krk s hmatníkem z jednoho kusu javoru. Výztuha krku byla instalována ze zadní části hmatníku, obdobně
33 jako u prvních nástrojů značky Fender. Vznikal tak ze zadní strany krku charakteristický pruh z vlepeného dřeva. Později se pouţívalo palisandru a hmatník se vlepoval na krk. Výztuha krku byla instalována před vlepením hmatníku, krk byl ze zadní strany celistvý. Eben se uţíval především na draţších a kvalitnějších nástrojích, zejména v posledních letech výroby. Pro těla se uţívalo nejčastěji olše, která je opět typická pro nástroje firmy Fender. Jedná se o typ dřeviny v našich podmínkách dostupný. Některé nástroje, především s transparentní povrchovou úpravou, měly těla z ořechu, který má sytě hnědou barvu s výraznou kresbou. V případě ořechu se do jisté míry jednalo o náhradu mahagonu, který byl v tehdejších podmínkách a v poţadovaném mnoţství nedostupný. Nástroje s luby měly z pravidla svrchní i spodní desky, luby z javorové překliţky, která byla opět lehce dostupná a poměrně snadno zpracovatelná na rozdíl desek z masivu. Havajský typ kytary měl tělo z jednoho kusu, neboť jiţ z podstaty nástroje zde nelze hovořit o krku nástroje. Hmatníky těchto nástrojů byly z plastu.
2.6.13.Spojení krku s tělem
Pouţívaly se všechny tři druhy spojů, které uţívá většina světových výrobců. Lepeného krku k tělu bylo pouţíváno především u lubových nástrojů. Průchozí krk se objevil aţ teprve u posledního basového modelu. Tento druh spoje je ze všech tří nejnáročnější na výrobu a je potřeba větší mnoţství kvalitního materiálu. Nejčastěji se pouţívalo spoje pomocí čtyř šroubů, které byly spojeny kovovou destičkou. U některých modelů byl z této kovové destičky vyveden úchyt na popruh. Spoj pomocí šroubů byl relativně snadný na výrobu, i případná oprava těchto nástrojů byla daleko jednodušší. Spoj pomocí šroubů je opět příznačný pro nástroje značky Fender. Celkově pak má druh spoje vliv na výdrţ tónu. Ta je nejslabší právě u nástrojů se šroubovaným krkem a zpravidla nejlepší u nástrojů s krkem průchozím.
2.6.14.Struny
Struny pro elektrofonické kytary byly v první polovině šedesátých let nedostatkovým zboţím. Nahrazovaly se strunami bronzovými, které ale indukovaly niţší napětí a u diskantových modelů vznikal rozdíl ve výsledné hlasitosti u opředených a neopředených strun. Někdy se struny nahrazovaly na příklad modelářskými dráty,
34 které se vyráběly v různých tloušťkách. Pro basové nástroje se pouţívaly třeba i struny z klavíru. Takové experimentování si ale krnovský výrobce nemohl dovolit i v dobách počátků výroby. Struny se vyráběly v Lounech. Pro diskantové a havajské modely nebyl problém s technologií výroby strun. Pro basové modely se zprvu vyráběly klasické opředené struny. Byly ale poţadavky na výrobu strun hlazených, které by charakterem zvuku více připomínaly kontrabas. Zprvu byl technologický postup poměrně komplikovaný a nákladný. Vyrobila se standardní opředená basová struna, které se obrousila polovina opředení. Zhruba v polovině šedesátých let se přešlo na výrobu hlazených strun, které byly opředeny kovovým plátem. Bohuţel z počátku byl nešťastně vybrán materiál plátu, uţívalo se hliníku. Ten je poměrně levný a lehce se zpracovává. Nicméně jednou z mnoha nevýhod hliníku bylo, ţe typicky barvil prsty do černa, coţ bylo nepřijatelné. Dále pak tyto struny neměly dostatečnou odolnost. Od konce šedesátých let se vyráběly hlazené struny z poniklované oceli, coţ jsou materiály dodnes standardně vyuţívané u většiny výrobců strun pro elektrofonické kytary. Pro model Iris bass se uţívalo speciálních strun, které se vyráběly z nylonu, jádro bylo z oceli. Tyto struny měly lehce nazelenalou barvu a ze všech zmíněných strun se nejvíce zvukem blíţily kontrabasu.
2.6.15.Příslušenství kytar
Kytary z Krnova se prodávaly se standardním příslušenstvím, které tvořila sada trsátek, návod na pouţití, kabel pro propojení se zesilovačem a obal na nástroj. Trsátka byla standardně vyráběna z celuloidu, který vzorem připomínal ţelvovinu, většinou ale v nepřirozených odstínech. Tvary trsátek byly především kapka a trojlistá vrtule. Návody a prospekty seznamovaly uţivatele s běţným provozem, údrţbou nástroje. Návody byly poměrně podrobné, zpravidla obsahovaly i nákresy zapojení elektroniky nástroje pro snazší opravy, případně úpravy kytary. Návody se tiskly mimo podnik. Paradoxně mnohdy právě tento detail byl důvodem pozdrţení výroby, případně pozdrţení uvedení do prodeje některých modelů. Pozdrţení mohlo řádově trvat několik měsíců, v extrémních případech se jednalo i o půl roku. Kabely se vyráběly přímo v podniku. Jednalo se o kabely se samčími jacky 6,3 milimetrů na obou stranách. Kabely standardně měřily tři metry, nicméně část kabelu byla kroucena. Kabel se mohl natáhnout v extrémním případě na dvojnásobek původní délky. V polovině šedesátých let se přišlo se záměrem vyrábět kabely, které by byly u výstupu z kytary lomené do
35 pravého úhlu, aby se tak zabránilo nepraktickému vyčnívání kabelu z nástroje. Zde ale vznikl technologický problém, protoţe se jack napojoval na samotný kabel nýtem, který bylo nutno ohnout do pravého úhlu. Na to ale v Krnově nebyly stroje, proto se musely kabely posílat do Bratislavy pouze na tuto část výrobního procesu. To bylo pochopitelně neekonomické, a navíc byla u těchto nástrojů vysoká zmetkovitost, takţe se koncem šedesátých let vyráběly kabely s rovným vývodem. Obaly na nástroje se zpravidla zhotovovaly z koţenky nejčastěji v černé, červené, šedé, nebo hnědé barvě. Na vnější straně obalu v místech těla nástroje se nacházela kapsa na noty, nebo případné příslušenství. Obal se zapínal na zip a byl opatřen dvěma koţenkovýma drţadly. Koţenkový materiál sice chránil nástroj i proti vlhkosti, ale sám o sobě nebyl příliš kvalitní. Poutka byla poměrně slabá, často se pod tíhou nástroje utrhávala. Některé modelové řady se dodávaly s překliţkovým kufrem. Ten byl velmi odolný, nicméně téţ velmi těţký a pro běţné nošení nástroje dosti nepraktický.
2.7. Krnovské elektrofonické kytary v minulosti a současnosti
Tato podkapitolka pojednává o problematice krnovských kytar z hlediska jejich postavení mezi hudebníky, případně sběrateli hudebních nástrojů.
2.7.1. Krnovské elektrofonické kytary v dobách jejich produkce
V dobách, kdy byly v Krnově elektrofonické kytary produkovány, byly poměrně dobře dostupné. To mělo zpravidla za následek pohrdání těmito nástroji u většiny tehdejších hudebníků. Paradoxně někteří pak přecházely na nástroje z jiných zemí tehdejšího východního bloku, které byly většinou draţší, přičemţ jejich kvalita proti krnovským byla diskutabilní. Určitá touha odlišit svůj nástroj od ostatních vedla k různým úpravám a modifikacím nástrojů. Ty byly mnohdy prováděny neodborně, a tím byla část nástrojů nenávratně zničena. Ostatně ale kaţdý zásah do nástroje sniţuje jeho potenciální historickou hodnotu a schopnost autentické dokumentace. Nejčastějšími úpravami bylo přelakování těl nástrojů, dále pak úprava elektroniky, například výměna snímačů. Tato úprava vedla zpravidla k zlepšení tónu nástroje. Nicméně najdou se i upravené nástroje, u kterých bylo zasahováno přímo do těla nástrojů například frézováním, aby jej změnily tak, ţe identifikace původního modelu vyţaduje velkou zkušenost a fantazii. Vliv na kvalitu tónu u těchto úprav je diskutabilní.
36
Podobně jako v případě přelakování, byl i zde hlavním cílem odlišný vzhled. Nutné ale je připomenout, ţe se výjimečně najdou i nástroje upravené skutečnými odborníky. Zde opět mnohdy nešlo o autentičnost nástroje z historického hlediska, ale o vylepšení nástroje pro aktivního instrumentalistu. Nutno samozřejmě připomenout, ţe v minulosti se i v západních zemích mnohdy upravovaly nástroje tamějších výrobců, které by dnes měly neskutečnou historickou hodnotu, ale neodborností zásahů jsou téměř znehodnoceny.
Povaţuji za nutné téţ připomenout, ţe většina dobových hudebníků nečinila rozdíly a mnohdy si snad ani neuvědomovali, ţe nástroje s označením Resonet, Neoton, později Jolana byly vyráběny na více místech Československa. Spíše se dělaly rozdíly mezi jednotlivými modely, neţli původem výroby.
2.7.2. Krnovské elektrofonické kytary v době po ukončení jejich výroby
V devadesátých létech, kdy se jiţ výroba ukončila, bylo moţné nástroje sehnat pouze z druhé ruky. Zároveň šlo o dobu, kdy došlo v Československu k mnoha změnám. Trh se otevřel a kupní síla obyvatelstva postupně rostla. Zájem o krnovské, potaţmo Československé nástroje tím klesal. Krnovské elektrofonické kytary zpravidla končily v rukách začínajících kytaristů, pročeţ byly opět mnohé zničeny nedostatečnou údrţbou. V těchto dobách ale jiţ vznikají první sbírky Československých elektrofonických kytar. Ty opět zpravidla nejsou zaměřeny na konkrétní lokalitu výroby. Mezi tyto sběratele patřil Ján Ferko, jehoţ sbírka byla přístupná veřejnosti, a Jiří Tutter. V současnosti je zajímavá sbírka nástrojů v praţském Popmuseu. Dalšími sbírky jsou především soukromé. Jmenujme alespoň tři další popularizátory a sběratele československých elektrofonických kytar jako jsou Vladimír Ţák, Jiří Janků, který se zaměřuje spíše na klávesové nástroje a počátky výroby elektrofonických kytar v Blatné, a Jaromíra Jíry, jehoţ sbírka bývá příleţitostně vystavována. V současnosti vzniká větších či menších sbírek více, nicméně je dnes jiţ poměrně problematické sehnat některé nástroje v dostatečně zachovalém a původním stavu. Přesto se ale dnes většina nástrojů krnovské produkce neprodává příliš draze. Je to způsobeno především bývalou obrovskou produkcí elektrofonických kytar v Krnově, tudíţ nebývají ani sběrateli vysoce hodnoceny.
37
3. Konkrétní modely a jejich popis
Tato část práce si klade za cíl seznámit s jednotlivými modely vyráběnými v Krnově v rozmezí let 1962–91. Zvláště zde doporučuji práci se souhrnem fotografií na CD ROMu, na který v práci není odkazováno z důvodu moţného nadměrného nárůstu poznámkového aparátu. Fotografie a scany jsou seřazeny podle kapitol, aby zjednodušovaly orientaci při prohlíţení.
3.1. Poznámky k identifikaci elektrofonických kytar z Krnova
U modelů zkonstruovaných v prvních letech výroby je obtíţnější, někdy i nemoţné zjistit, zda byl nástroj vyroben v Krnově, případně u jiného ze dvou moţných výrobců. U ostatních modelů je moţné jejich původ identifikovat podle pouţitých komponentů, kterými se osazovaly pouze nástroje vyrobené v Krnově. Na mnohých nástrojích chybí označení původu. U modelů zkonstruovaných do konce šedesátých let nacházíme modelové označení na hlavici a označení „Jolana“ na těle. U pozdějších nástrojů se nalézá jak modelové označení, tak označení „Jolana“ na hlavici nástroje, nicméně, ţe byl nástroj vyroben v Krnově, se vepsalo aţ do záručního listu, případně téţ na návodě k nástroji, těch se ale mnoho nedochovalo. U pozdějších modelů se nacházelo označení „Jolana Krnov“. Pro identifikaci nástrojů je tedy nutná dlouhodobá zkušenost s elektrofonickými hudebními nástroji nejen tehdejších Československých výrobců.
Kaţdý nástroj měl téţ své sériové číslo, ale bohuţel pouze informuje, o kolikátý vyrobený kus daného modelu se jedná. Ze samotného sériového čísla není moţné určit rok výroby, jako u některých zahraničních výrobců. Zároveň není moţné určit pouze podle sériového čísla, o jaký model se jedná. Moţné by to bylo pouze s knihami o záznamech výroby, ty se ale z velké části nedochovaly, tudíţ je moţné určit pouze, zda se jedná o kus z počátku výroby (dle nízkého sériového čísla), případně o kus z posledních let výroby (dle sériového čísla blíţícího se celkovému počtu vyrobených kusů).
38
3.2. Popis jednotlivých modelů
V této kapitole jsou popsány hlavní charakteristiky jednotlivých nástrojů. Pro zpřehlednění je uţito systému tabulek, přičemţ v komentáři pod tabulkou jsou uvedeny další doplňující údaje k danému modelu. Nadpisem je název popisovaného modelu. Tabulka obsahuje následující informace: typ nástroje Zde je uvedeno o jaký typ nástroje se jedná, zda diskantový, basový, nebo havajský. Konstrukce těla, spoj krku s tělem Zde je uvedeno, zda se jednalo o typ konstrukce těla masivní, lubové, nebo s falešnými luby. Dále je uvedeno, jaký byl zvolen způsob spojení krku s tělem nástroje, zda lepený, šroubovaný, nebo průchozí. léta výroby35 Časové ohraničení výroby daného modelu. počet vyrobených kusů36 Počet vyrobených kusů daného modelu. snímače Pouţitý model snímačů, pořadí určuje umístnění: u krku, uprostřed, u kobylky. Například Brilant, ne, Brilant znamená, ţe byl nástroj osazen dvěma snímači Brilant v pozicích u krku a u kobylky. potenciometry Jsou uvedeny jejich počty a funkce, na příklad dva hlasitosti, dva tónové clony. přepínače Uveden jejich počet a typ a kolik měl poloh. materiál krku Dřevina pouţívaná pro krky daného modelu. materiál těla Dřevina pouţívaná pro těla daného modelu.
35 ŢÁK, Vladimír. Jolana.info [online]. 2008 [cit. 2010-04-09]. JOLANA - historie čs. elektrofonických kytar. Dostupné z WWW:
40 kobylka Typ pouţité kobylky. Byla-li součástí tremola, je zde uvedeno součástí tremola. struník Typ pouţitého struníku. Byl-li součástí tremola, je zde uvedeno součástí tremola, byl-li součástí kobylky, je zde uvedeno součástí kobylky. pickguard Nejčastější barva pickguardu. V případě ţe se nástroj ve výrobě neosazoval pickguardem, je zde uvedeno ne. výstup pro výztuhu krku Zde je uvedeno, zda se napětí výztuhy krku nastavovalo u hlavice, nebo u patky krku. Pokud je zde uvedeno ne, znamená to, ţe nástroj nebyl opatřen výztuhou krku.
Je-li některá z informací nezjištěná, případně není moţné si ji ověřit, uvádí se v patřičném poli nezjištěno. Dále pak jsou pod většinou tabulek uvedeny další popisy a informace ke konkrétnímu modelu. Je však nutné připomenout, ţe některé modely se vyráběly poměrně dlouhou dobu. Bylo tedy vysoce pravděpodobné, ţe týţ model z prvních let výroby se mohl v detailech lišit od posledních vyrobených kusů. Na zjištěné rozdíly u stejných modelů se snaţím na patřičných místech upozornit. Není však moţné podchytit všechny odchylky při výrobě, jelikoţ o nich neexistují záznamy a všechny modifikace jednotlivých modelů se dodnes nemusely dochovat. Informace o počtech vyrobených kusů či době výroby jednotlivých modelů pocházejí z internetových stránek Vladimíra Ţáka. Ten uvádí jako zdroj knihy obchodní technické kontroly, které se mi nepovedlo dohledat. Autor stránek na mé dotazy ohledně uloţení těchto materiálů pouze sdělil, ţe nejsou přístupné veřejnosti. Na zmíněných stránkách byly ofoceny i některé stránky knih, tudíţ lze zdroj povaţovat za důvěryhodný. Zbylé informace pochází z mých osobních zkušeností s těmito nástroji, z pozorování nástrojů na výstavách, fotografií prodávaných kytar na internetových bazarech a byly ověřeny výpovědí pamětníků.
41
3.2.1. Grazioso typ nástroje diskantový konstrukce těla, spoj krku s tělem masivní, šroubovaný léta výroby 1962 aţ 1967 počet vyrobených kusů nezjištěno snímače Grazioso, Grazioso, Grazioso potenciometry 1x hlasitost, 1x tónová clona přepínače 3x kolébkové, původně určené pro akordeony materiál krku javor materiál těla pařený buk, později olše materiál hmatníku javor, z jednoho kusu s krkem menzura 630 mm nultý praţec ne materiál ořechu plast barva těla hnědý sunburst barva krku bezbarvý, lesklý počet praţců 21 ladící mechaniky 3+3, nekrytý, spojený, plast tremolo Grazioso kobylka součástí tremola struník součástí tremola Pickguard bílý plast výstup pro výztuhu krku u hlavice
Model byl vyvinut v Blatné roku 1955. Jednalo se o první masivní sériově vyráběnou elektrofonickou kytaru v Československu a patrně v celém tehdejším východním bloku. První kusy v Krnově byly patrně zhotoveny z komponentů z Blatné, tudíţ je velice pravděpodobné, ţe i nástroje zkompletované v Krnově mohou nést označení Resonet. Téţ je pravděpodobné, ţe první těla nástrojů mohla být z blatenské produkce, kde bylo pouţíváno pařených buků. Ve své době se tento nástroj řadil mezi špičku na celosvětovém trhu. Koncepčně vychází z nástroje Fender Stratocaster, ale přímo jej
42 nekopíruje. Inovací je tremolo na dvou šroubech a moţnost zapojení libovolné kombinace snímačů (prostřední snímač neměl reverzní vinutí).
3.2.2. Arco typ nástroje elektrofonický kontrabas konstrukce těla, spoj krku s tělem masivní, lepený léta výroby 1962 aţ 1967 počet vyrobených kusů nezjištěno snímače Arco, ne, ne potenciometry 1x hlasitost přepínače ne materiál krku javor materiál těla pařený buk? materiál hmatníku javor, mořený do hnědé barvy, lepený ke krku menzura 1050 mm nultý praţec ne materiál ořechu plast barva těla hnědá, červená barva krku bezbarvý, lesklý počet praţců pouze bezpraţcový ladící mechaniky 2+2, nekrytý, nespojený, kov (kontrabasové) tremolo ne kobylka dřevěná struník Arco pickguard bílý plast výstup pro výztuhu krku ne
Nástroj pochází z Blatné, tudíţ i zde opět platí, ţe nástroj vyrobený v Krnově mohl nést označení předchozího výrobce. Tento nástroj v době svého vzniku, tedy v roce 1955 a po několik následujících let neměl prakticky obdoby. Umoţňoval pouţití stejných
43 technik hry jako na standardní kontrabas (včetně hry smyčcem). Nástroj byl především určen na export do zahraničí pomocí distributora Selmer. Jedním z majitelů byl John Paul Jones, baskytarista světoznámých Led Zeppelin. Zda hrál na nástroj vyrobený v Blatné, nebo jiţ v Krnově není moţné zjistit.
3.2.3. Star III typ nástroje diskantový konstrukce těla, spoj krku s tělem masivní, lepený léta výroby 1962 aţ 1967 počet vyrobených kusů nezjištěno snímače Brilant, ne, Brilant potenciometry 1x hlasitost, 1x tónová clona přepínače 1x otočný, trojcestný materiál krku javor materiál těla olše materiál hmatníku javor, z jednoho kusu s krkem menzura 630 mm nultý praţec ano materiál ořechu plast barva těla černá, červená barva krku bezbarvý, lesklý počet praţců 20 ladící mechaniky 6, nekrytý, spojený, plast tremolo plovoucí kobylka dřevěná struník součástí tremola pickguard bílý plast výstup pro výztuhu krku u patky krku
Model se vyráběl pod značkou Neoton a byl zkonstruován v Hradci králové, kde byl produkován ještě před zřízením krnovského provozu. Pro vývoz se vyráběl s označením
44
Futurama II Fereing. Zvláštností je lepený krk v kombinaci s vývodem pro výztuhy u patky krku.
3.2.3 Diskant typ nástroje diskantový konstrukce těla, spoj krku s tělem lubový, šroubovaný léta výroby 1962 aţ 1967 počet vyrobených kusů 5350 snímače Brilant, ne, Brilant potenciometry 2x hlasitost, 1x tónová clona přepínače ne materiál krku javor materiál těla javorová překliţka materiál hmatníku palisandr menzura 630 mm nultý praţec ano materiál ořechu plast barva těla černá, červená, červený sunburst, hnědý sunburst, zelený sunburst barva krku bezbarvý, lesklý počet praţců 21 ladící mechaniky 3+3, nekrytý, nespojený, plast tremolo ne kobylka dřevěná struník Cremona pickguard bílý plast výstup pro výztuhu krku u patky krku
Jeden z mála lubových modelů vyráběných v Krnově. Nástroj koncepčně vychází z některých lubových modelů firem Gibson a Gretsch, nicméně podobnost s těmito nástroji není evidentní. Diskant se hodil především na styly, ve kterých nebylo třeba pouţití zkreslení, neboť snímače byly díky své konstrukci a konstrukci nástroje velmi
45 náchylné ke zpětné vazbě a mikrofoničnosti. Model byl opět zkonstruován v Hradci, jako všechny další aţ po Galaxis, který byl prvým modelem vyvinutým v Krnově.
3.2.4. Chord typ nástroje havajský konstrukce těla, spoj krku s tělem lubový, průchozí léta výroby 1962 aţ 1967 počet vyrobených kusů nezjištěno snímače ne, ne, Brilant potenciometry 1x hlasitost, 2x tónová clona přepínače ne materiál krku z jednoho kusu s tělem materiál těla olše materiál hmatníku plast menzura 527 mm nultý praţec ano materiál ořechu dřevo barva těla hnědá barva krku bezbarvý, lesklý počet praţců 27 ladící mechaniky 3+3, nekrytý, spojený, plast tremolo ne kobylka chord struník Součástí kobylky pickguard bílý plast výstup pro výztuhu krku ne
Chord byl jediným havajským typem nástroje, vyráběným v Krnově. Dodával se v dřevěném pouzdře. Lze se domnívat, ţe v letech výroby jiţ klesla poptávka o tento typ nástroje. Tudíţ zřejmě produkce nedosahovala vysokých čísel.
46
3.2.5. Baso IV typ nástroje basový konstrukce těla, spoj krku s tělem masivní, šroubovaný léta výroby 1962 aţ 1967 počet vyrobených kusů nezjištěno snímače Brilant, ne, Brilant potenciometry 1x hlasitost, 1x tónová clona přepínače 1x otočný, třípolohový materiál krku javor materiál těla olše materiál hmatníku javor, z jednoho kusu s krkem menzura 770 mm nultý praţec ano materiál ořechu plast barva těla červená barva krku bezbarvý, lesklý počet praţců 20 ladící mechaniky 4, nekrytý, nespojený, plast tremolo ne kobylka dřevěná struník Průchozí skrz tělo pickguard bílý plast výstup pro výztuhu krku u hlavice
Nástroj byl velmi rozšířen v počátcích československého bigbítu.
3.2.6. Star V typ nástroje diskantový konstrukce těla, spoj krku s tělem masivní, lepený léta výroby 1962 aţ 1967 počet vyrobených kusů nezjištěno snímače Brilant, ne, Brilant
47 potenciometry 1x hlasitost, 1x tónová clona přepínače 1x otočný, trojcestný materiál krku javor materiál těla olše materiál hmatníku lignamon menzura 630 mm nultý praţec ano materiál ořechu plast barva těla černá, červená barva krku bezbarvý, lesklý počet praţců 20 ladící mechaniky 6, nekrytý, spojený, plast tremolo plovoucí kobylka dřevěná s moţností kompenzace struník součástí tremola pickguard bílý plast výstup pro výztuhu krku u hlavice
Tento model se patrně téţ vyváţel pod označením FuturamaII, případně Futurama duo.
3.2.6. Baso V typ nástroje basový konstrukce těla, spoj krku s tělem masivní, šroubovaný léta výroby 1962 aţ 1967 počet vyrobených kusů nezjištěno snímače Tornádo, ne, Tornádo potenciometry 1x hlasitost přepínače 1x otočný, čtyřpolohový materiál krku javor materiál těla olše materiál hmatníku palisandr menzura 770 mm
48 nultý praţec ano materiál ořechu plast barva těla červená, černá barva krku bezbarvý, lesklý počet praţců 20 ladící mechaniky 4, nekrytý, nespojený, plast tremolo ne kobylka kovová struník hřebenový pickguard bílý plast výstup pro výztuhu krku u patky krku
Ve své době se jednalo o zdařilý nástroj, na kterém jsou jiţ pouţity některé komponenty, později uţívány na nástrojích produkovaných aţ do ukončení výroby.
3.2.7. Pedro typ nástroje basový konstrukce těla, spoj krku s tělem masivní, šroubovaný léta výroby 1962 aţ 1967 počet vyrobených kusů nezjištěno snímače Brilant, ne, Brilant potenciometry 1x hlasitost, 1x tónová clona přepínače 1x otočný, čtyřpolohový materiál krku javor materiál těla olše materiál hmatníku javor, z jednoho kusu s krkem menzura 770 mm nultý praţec ano materiál ořechu plast barva těla červená, černá barva krku bezbarvý, lesklý počet praţců 21
49 ladící mechaniky 6, nekrytý, nespojený, plast tremolo ne kobylka kovová struník průchozí skrz tělo pickguard bílý plast výstup pro výztuhu krku u hlavice
Zvláštnost tohoto modelu spočívala v nezvyklém počtu strun, kterých bylo šest. Poptávka zřejmě nebyla velká. Patrně bylo vyrobeno málo kusů, neboť tento model je poměrně vzácně k vidění.
3.2.8. Marina typ nástroje diskantový konstrukce těla, spoj krku s tělem lubový, lepený léta výroby 1962 aţ 1967 počet vyrobených kusů 3500 snímače Brilant, ne, Brilant potenciometry ne přepínače 5x kolébkové s vršky původně z kláves psacích strojů materiál krku javor materiál těla javorová překliţka materiál hmatníku palisandr menzura 630 mm nultý praţec ano materiál ořechu plast barva těla červený sunburst, stříbrná, stříbrný sunburst barva krku v barvách těla počet praţců 21 ladící mechaniky 3+3, nekrytý, nespojený, plast tremolo Marina
50 kobylka kovová, bez moţnosti kompenzace struník součástí tremola pickguard Pochromovaný kov výstup pro výztuhu krku u hlavice
Tento model se vyráběl i v Hradci Králové pod značkou Neoton. Tělo bylo prakticky identické jako u modelu Diskant, s tím rozdílem, ţe byl nástroj osazen tremolem a odlišně zapojenou elektronikou.
3.2.9. Basora typ nástroje basový konstrukce těla, spoj krku s tělem lubový, lepený léta výroby 1962 aţ 1967 počet vyrobených kusů nezjištěno snímače Brilant, ne, Brilant potenciometry 2x hasitost přepínače ne materiál krku javor materiál těla javorová překliţka materiál hmatníku palisandr menzura 770 mm nultý praţec ano materiál ořechu plast barva těla červený sunburst barva krku v barvách těla počet praţců 21 ladící mechaniky 2+2, nekrytý, nespojený, plast tremolo ne kobylka kovová, bez moţnosti kompenzace struník Cremona pickguard Pochromovaný kov výstup pro výztuhu krku u hlavice
51
Model byl basovou mutací modelu Mrina. Model basora se téţ původně vyráběl v Hradci Králové, patrně jiţ od roku 1961. Zde se potom vyráběly modely Marina 2 a Basora 2, které byly vylepšením stávajících modelů.
3.2.10.Star VII typ nástroje diskantový konstrukce těla, spoj krku s tělem masivní, šroubovaný léta výroby 1965 aţ 1974 počet vyrobených kusů 3386 snímače Brilant DeLuxe, ne, Brilant DeLuxe potenciometry 1x hlasitost, 1x tónová clona přepínače 1x otočný, trojcestný materiál krku javor materiál těla olše materiál hmatníku lignamon menzura 630 mm nultý praţec ano materiál ořechu plast barva těla hnědý sunburst, červená barva krku bezbarvý, lesklý počet praţců 21 ladící mechaniky 6, nekrytý, spojený, plast tremolo plovoucí kobylka kovová struník součástí tremola pickguard bílý plast výstup pro výztuhu krku u patky krku
Tohoto modelu se dochovalo poměrně malé mnoţství kusů, na příklad model Marina, vyráběný dříve a zřejmě v menším mnoţství, se dnes vyskytuje daleko častěji ve sbírkách, i v bazarech.
52
3.2.11.Uragán, Hurricane, Hurricane II typ nástroje diskantový konstrukce těla, spoj krku s tělem masivní, šroubovaný léta výroby 1965 aţ 1972 počet vyrobených kusů 3315 snímače Tornádo, Tornádo, Tornádo potenciometry 1x hlasitost, 1x tónová clona přepínače 5x kolébkový materiál krku javor materiál těla olše materiál hmatníku eben menzura 650 mm nultý praţec ano materiál ořechu plast barva těla hnědý sunburst, červená, bílá, stříbrná barva krku bezbarvý, lesklý počet praţců 21 ladící mechaniky 6, nekrytý, nespojený, plast tremolo plovoucí kobylka kovová struník součástí tremola pickguard bílý, nebo černý plast výstup pro výztuhu krku u patky krku
Jiţ podle názvu je evidentní, ţe se jednalo o model, který měl být určen především na export. Nástroj je vlastně masivní obdobou modelu Tornádo vyráběného v Hradci Králové. Vzhledem k opoţdění výroby, ztratil zahraniční distributor zájem, pročeţ se nástroj prodával pod různými označeními. Uragán byl tedy velmi kvalitní nástroj. V některých případech bylo poruchové komplikované zapojení snímačů. Koncepčně pak připomínal model Jaguar firmy Fender.
53
3.2.12.Alfa typ nástroje diskantový konstrukce těla, spoj krku s tělem masivní, šroubovaný léta výroby 1967 aţ 1977 počet vyrobených kusů nezjištěno snímače Brilant DeLuxe, Brilant DeLuxe, Brilant DeLuxe potenciometry 1x hlasitost, 1x tónová clona přepínače 5x kolébkový, původně určený pro vysavače materiál krku javor materiál těla olše materiál hmatníku lignamon menzura 630 mm nultý praţec ano materiál ořechu plast barva těla červená, zelená, modrá barva krku bezbarvý, lesklý počet praţců 20 ladící mechaniky 6, nekrytý, nespojený, plast tremolo plovoucí kobylka dřevěná, s moţností kompenzace struník součástí tremola pickguard bílý, nebo černý plast, rozdělen na tři části výstup pro výztuhu krku u patky krku
Vzhledem připomíná nástroje firmy Burns. Nasnadě bylo, ţe přepínače určené pro vysavače nezvládaly poţadovanou zátěţ a byly téţ dost nepraktické. Stejně tak dřevěná kobylka u tohoto typu nástroje a v době jeho vzniku byla proti předchozímu mudelu výrazným krokem zpět.
54
3.2.13.Star VIII typ nástroje diskantový konstrukce těla, spoj krku s tělem masivní, šroubovaný léta výroby 1967 aţ 1977 počet vyrobených kusů nezjištěno snímače Brilant DeLuxe, Brilant DeLuxe, Brilant DeLuxe potenciometry 1x hlasitost, 1x tónová clona přepínače 2x otočný, čtyřpolohový materiál krku javor materiál těla olše materiál hmatníku lignamon menzura 630 mm nultý praţec ano materiál ořechu plast barva těla červená, barva krku bezbarvý, lesklý počet praţců 20 ladící mechaniky 6, nekrytý, nespojený, plast tremolo plovoucí kobylka dřevěná, s moţností kompenzace struník součástí tremola pickguard bílý plast výstup pro výztuhu krku u patky krku
Modely Star VII, Alfa a Star VIII měly shodný tvar těla, i krku. Rozdíl byl opět v zapojení snímačů a ovládacích prvcích.
3.2.14.Star IX typ nástroje diskantový konstrukce těla, spoj krku s tělem masivní, šroubovaný léta výroby 1967 aţ 1977
55 počet vyrobených kusů 7501 snímače single kolejnicový, ne, single kolejnicový potenciometry 1x hlasitost přepínače 2x otočný, třípolohový materiál krku javor materiál těla olše materiál hmatníku lignamon menzura 630 mm nultý praţec ano materiál ořechu plast barva těla červená, modrá, stříbrná, oranţová barva krku bezbarvý, lesklý počet praţců 20 ladící mechaniky 3+3, nekrytý, nespojený, plast tremolo plovoucí kobylka kovová struník součástí tremola pickguard bíločerný plast výstup pro výztuhu krku u patky krku
Kytara měla velmi futuristický tvar. Obdobu tohoto pětiúhelníkového tvaru lze stěţí hledat u jiných výrobců. Přesto, nebo spíš právě proto byl nástroj nepraktický pro hru vsedě. Novinkou výrobce byl pouţitý typ snímačů.
3.2.15.Baso IX typ nástroje basový konstrukce těla, spoj krku s tělem masivní, šroubovaný léta výroby 1967 aţ 1976 počet vyrobených kusů 7329 snímače single kolejnicový, ne, single kolejnicový potenciometry 1x hlasitost přepínače 2x otočný, třípolohový
56 materiál krku javor materiál těla olše materiál hmatníku lignamon menzura 770 mm nultý praţec ano materiál ořechu plast barva těla červená, černá, stříbrná barva krku bezbarvý, lesklý počet praţců 20 ladící mechaniky 2+2, nekrytý, nespojený, plast tremolo ne kobylka kovová struník hřebenový pickguard bíločerný plast výstup pro výztuhu krku u patky krku
Model byl obdobou diskantového nástroje stejného označení.
3.2.16.Star X typ nástroje diskantový konstrukce těla, spoj krku s tělem masivní, šroubovaný léta výroby 1967 aţ 1975 počet vyrobených kusů 1024 snímače Star X, Star X, Star X potenciometry 1x hlasitost, 1x tónová clona 1x fuzz přepínače 3x otočný, třípolohový materiál krku javor materiál těla olše materiál hmatníku eben menzura 630 mm nultý praţec ano materiál ořechu plast
57 barva těla červená, stříbrná, zelená, bílá barva krku bezbarvý, lesklý počet praţců 20 ladící mechaniky 3+3, krytý, nespojený, kov tremolo plovoucí kobylka kovová struník součástí tremola pickguard černobílý plast výstup pro výztuhu krku u patky krku
Pokud byla Star IX zajímavá vzhledem, pak Star X byla zajímavá zevnitř. Obvody obsahovaly vestavěný zkreslovací efekt s charakteristikou fuzz. Ten byl napájen baterií, která se instalovala vně nástroje. Zvukový charakter efektu byl pro druhou polovinu šedesátých let typický, nicméně v posledních letech výroby jiţ notně zastarával a nebyl příliš dobře vyuţitelný v nových hudebních stylech.
3.2.17.Baso X typ nástroje basový konstrukce těla, spoj krku s tělem masivní, šroubovaný léta výroby 1967 aţ 1975 počet vyrobených kusů 1322 snímače single kolejnicový, ne, single kolejnicový potenciometry 1x hlasitost 1x tónová clona přepínače 2x otočný, třípolohový materiál krku javor materiál těla olše materiál hmatníku eben menzura 770 mm nultý praţec ano materiál ořechu plast barva těla červená, zelená, stříbrná barva krku bezbarvý, lesklý
58 počet praţců 20 ladící mechaniky 2+2, krytý, nespojený, kov tremolo ne kobylka kovová struník hřebenový pickguard bíločerný plast výstup pro výztuhu krku u patky krku
Na rozdíl od diskantového modelu, nebyl Star X vybaven efektem a tvarem těla byl odlišný. Spíše připomíná některé sovětské kytary. Zde se ale spíš sovětští konstruktéři inspirovali krnovskými nástroji, neboť výroba elektrofonických kytar v Sovětském svazu se pravděpodobně započala aţ v druhé polovině šedesátých let.
3.2.18.Vikomt typ nástroje diskantový konstrukce těla, spoj krku s tělem falešné luby, šroubovaný léta výroby 1974 aţ 1988 počet vyrobených kusů 6430 snímače kolejnicový, ne, ne, později AlNiCo single, ne, ne potenciometry 1x hlasitost, 1x tónová clona přepínače ne materiál krku javor materiál těla olše materiál hmatníku eben menzura 630 mm nultý praţec ano materiál ořechu plast barva těla ţlutá, černá, bílá, červená barva krku transparentní lesklá počet praţců 21 ladící mechaniky 6, nekrytý, spojený, kov
59 tremolo ne kobylka kovová struník hřebenový pickguard bíločerný plast, pod potenciometry a přepínačem kov výstup pro výztuhu krku u patky krku
Prakticky jediným rozdílem proti modelu Iris byla absence kobylkového snímače a tremola, které bylo nahrazeno hřebenovým struníkem. Na tento model hrála mimo jiné i nikdy neexistující kapela Mimikry ze stejnojmenného 29. dílu seriálu Třicet případů majora Zemana, který byl natočen v prvním roce výroby tohoto modelu.
3.2.19.Vikomt bass typ nástroje basový konstrukce těla, spoj krku s tělem falešné luby, šroubovaný léta výroby 1974 aţ 1989 počet vyrobených kusů 6259 snímače AlNiCo single, ne, ne potenciometry 1x hlasitost, 1x tónová clona přepínače 1x otočný, čtyřpolohový materiál krku javor materiál těla olše materiál hmatníku eben menzura 770 mm nultý praţec ano materiál ořechu plast barva těla ţlutá, bílá červená barva krku transparentní lesklá počet praţců 20 ladící mechaniky 4, nekrytý, samostatný, kov tremolo ne kobylka kovová
60 struník hřebenový pickguard dvouvrstvý černobílý plast, pod potenciometry a přepínačem kov výstup pro výztuhu krku u patky krku
Obdobně jako diskantový model Vikomt, i Vikomt bas byla vlastně zjednodušenou verzí Iris bass pouze s jedním snímačem u krku.
3.2.20.Iris typ nástroje diskantový konstrukce těla, spoj krku s tělem falešné luby, šroubovaný léta výroby 1974 aţ 1989 počet vyrobených kusů 24009 snímače AlNiCo single, ne, AlNiCo single potenciometry 1x hlasitost, 1x tónová clona přepínače 1x otočný, čtyřpolohový materiál krku javor materiál těla olše materiál hmatníku eben menzura 630 mm nultý praţec ano materiál ořechu plast barva těla hnědý sunburst barva krku transparentní lesklá počet praţců 21 ladící mechaniky 6, nekrytý, spojený, kov tremolo plovoucí kobylka kovová struník součástí tremola pickguard bílý plast, pod potenciometry a přepínačem kov výstup pro výztuhu krku u patky krku
61
Z počtu vyrobených kusů a let produkce vyplívá, ţe se jednalo o velmi rozšířený model. Dodnes je poměrně běţně dostupný v hudebních bazarech. Koncepčně vychází z modelu Telecaster thinline firmy Fender, který našel uplatnění především u bluesových a country kytaristů, čili v prvních letech výroby byl krnovský model poměrně moderní. Nástroj degradovalo pouţité tremolo, které se pro tento model příliš nehodilo. Od druhé půle sedmdesátých let model zastarával a nebyl vhodný na většinu tehdejších moderních stylů.
3.2.21.Iris bass typ nástroje basový konstrukce těla, spoj krku s tělem falešné luby, šroubovaný léta výroby 1974 aţ 1989 počet vyrobených kusů 23051 snímače AlNiCo single, ne, AlNiCo single potenciometry 1x hlasitost, 1x tónová clona přepínače 1x otočný, čtyřpolohový materiál krku javor materiál těla olše materiál hmatníku eben menzura 770 mm nultý praţec ano materiál ořechu plast barva těla červený sunburst barva krku černá počet praţců 20 ladící mechaniky 4, nekrytý, samostatný, kov tremolo ne kobylka kovová struník hřebenový pickguard Dvouvrstvý černobílý plast, pod potenciometry a přepínačem kov
62 výstup pro výztuhu krku u patky krku
Tento nástroj koncepčně vychází z diskantového modelu Iris, tudíţ není moţné hledat obdobu u zahraničních basových kytar. Taktéţ byl produkován ve velkém mnoţství. Byl velmi dostupný. Na tento model se uţívalo strun s nylonovým opředením, díky nimţ a falešným lubům, se zvukově blíţil kontrabasu. Nevýhodou byly malé hlavičky ladících mechanik, naopak výhodou byla díky konstrukci těla niţší hmotnost.
3.2.22.Galaxis typ nástroje Diskantový konstrukce těla, spoj krku s tělem masivní, šroubovaný léta výroby 1978 aţ 1991 počet vyrobených kusů 21861 snímače Saphir, ne, Saphir potenciometry 2x hlasitost, 2x tónová clona přepínače 1x otočný, třípolohový materiál krku javor materiál těla olše materiál hmatníku palisandr menzura 630 mm nultý praţec ne materiál ořechu plast barva těla černá, červená barva krku černá, transparentní lesklá počet praţců 21 ladící mechaniky 6, nekrytý, spojený, kov tremolo plovoucí kobylka kovová struník součástí tremola pickguard dvouvrstvý černobílý, bílý výstup pro výztuhu krku u patky krku
63
Galaxis byl velmi rozšířený a velmi dobře dostupný model. V roce zahájení výroby se ale jednalo o zastaralý typ nástroje, koncepčně vycházejícího z modelu Jazzmaster Firmy Fender. Ironií osudu je, ţe Fender ukončil výrobu modelu Jazmaster právě roku 1978 kvůli nezájmu ze strany kytaristů. Naopak zvýšení zájmu o model Jazzmaster nastalo s vzrůstající oblibou kapely Nirvana, jejíţ kytarista a zpěvák Kurt Cobain si model Jazzmaster oblíbil. Kapela se proslavila svým druhým albem vydaným roku 1991. Jednalo se o prvý diskantový model vytvořený krnovským vývojovým střediskem.
3.2.23Galaxis bass typ nástroje basový konstrukce těla, spoj krku s tělem masivní, šroubovaný léta výroby 1978 aţ 1991 počet vyrobených kusů 20756 snímače Saphir, ne, Saphir potenciometry 1x hlasitost, 1x tónová clona přepínače 1x otočný, třípolohový materiál krku javor materiál těla olše materiál hmatníku palisandr menzura 770 mm nultý praţec ano materiál ořechu plast barva těla černá barva krku černá počet praţců 20 ladící mechaniky 4, nekrytý, samostatný, kov tremolo ne kobylka kovová struník hřebenový pickguard dvouvrstvý černobílý plast, výstup pro výztuhu krku u patky krku
64
Velmi rozšířený model basové kytary. Koncepčně vychází z diskantového modelu Galaxis, tudíţ nelze hledat souvislost se zahraničními modely své doby. Modelová řada Galaxis sice nepatřila k nejkvalitnějším, ale byla velice levná a jednoduchá na výrobu. Jednalo se o prvý basový model vytvořený krnovským vývojovým střediskem.
3.2.24.Superstar typ nástroje diskantový Konstrukce těla, spoj krku s tělem masivní, šroubovaný léta výroby nezjištěno počet vyrobených kusů nezjištěno snímače Saphir, ne, Saphir, ve stříbrných krytkách, později AlNiCo humbucker, ne, AlNiCo humbucker potenciometry 2x hlasitost, 2x tónová clona přepínače 1x páčkový, třípolohový materiál krku javor materiál těla olše, později ořech materiál hmatníku palisandr menzura 630 mm nultý praţec ano materiál ořechu plast barva těla transparentní lesklá barva krku transparentní lesklá počet praţců 22 ladící mechaniky 3+3, krytý, nespojený, kov tremolo ne kobylka Superstar struník skrz tělo pickguard ne výstup pro výztuhu krku u hlavice
65
Nástroj se dodával s kufrem, coţ značí, ţe se jednalo ve své době o nejluxusnější modelovou řadu kytar. V tomto případě se konstruktéři zřejmě inspirovaly japonským výrobcem Yamaha, konkrétně modelem SG2000, který se vyráběl od roku 197637. Superstar působil bytelným dojmem a byl poměrně těţký.
3.2.25.Superstar bass typ nástroje basový Konstrukce těla, spoj krku s tělem masivní, šroubovaný léta výroby nezjištěno počet vyrobených kusů nezjištěno snímače Saphir, ne, Saphir, ve stříbrných krytkách potenciometry 2x hlasitost, 1x tónová clona přepínače ne materiál krku javor materiál těla olše, později ořech materiál hmatníku palisandr menzura 770 mm nultý praţec ano materiál ořechu plast barva těla transparentní sunburst barva krku černá počet praţců 24, vyráběla se i bezpraţcová verze ladící mechaniky 2+2, krytý, nespojený, kov tremolo ne kobylka Superstar struník skrz tělo pickguard ne výstup pro výztuhu krku u hlavice
37 BLACKETT, Matt. The history of Yamaha guitars : Over sixty years of innovation. Milwaukee: Hall Leonard, 2006. That would all change with the adition of double-cutaway SG model, s. 65-69. ISBN 10:0-634-05326-9.
66
Tvarově nevychází z diskantového modelu Superstar. Spíše připomínal basové kytary výrobce Ibanez z modelové řady Musician. Obdobně jako diskantový model Superstar, byl i tento dodáván s kufrem a jednalo se o nástroj luxusnějšího vzhledu. Komponenty na něm pouţité byly vcelku kvalitní. Bylo moţné na něj hrát všechny tehdejší módní styly a pouţívat prakticky všechny techniky hry.
3.2.26.Disco typ nástroje Diskantový Konstrukce těla, spoj krku s tělem masivní, šroubovaný léta výroby 1985 aţ 1991 počet vyrobených kusů 4556 snímače ne, Saphir, ne, potenciometry 1x hlasitost, 1x tónová clona přepínače ne materiál krku javor materiál těla olše materiál hmatníku palisandr menzura 630 mm nultý praţec ano materiál ořechu plast barva těla červená, černá barva krku transparentní lesklá počet praţců 22 ladící mechaniky 3+3, krytý, nespojený, kov tremolo ne kobylka Altro struník Součástí kobylky pickguard dvouvrstvý černobílý výstup pro výztuhu krku u hlavice
Disco svým tvarem připomíná Gibson SG. Na rozdíl od něj je pouţito pouze jediného snímače ve střední poloze, který nedává velké moţnosti voleb zvuku. Model byl
67 pojmenován podle tehdy módního hudebního stylu, pro jehoţ interpretaci měl být nástroj konstruován. Disco nepatřil k nejkvalitnějším modelům z krnovské produkce. Jednalo se o levnější nástroj určený především začínajícím kytaristům.
3.2.27. Disco bass typ nástroje basový Konstrukce těla, spoj krku s tělem masivní, šroubovaný léta výroby 1985 aţ 1991 počet vyrobených kusů 287 snímače Saphir, ne, Saphir, černé krytky potenciometry 2x hlasitost přepínače ne materiál krku javor materiál těla olše materiál hmatníku palisandr menzura 770 mm nultý praţec ano materiál ořechu plast barva těla červená, černá barva krku transparentní lesklá počet praţců 22 ladící mechaniky 4, krytý, nespojený, kov tremolo ne kobylka Fender kopie struník Součástí kobylky pickguard dvouvrstvý černobílý výstup pro výztuhu krku u hlavice
Disco bass nevychází koncepčně z diskantového modelu. Nástroj tvarem připomínal Gibson Firebird. Opět měl být určen pro hudební styl disco a téţ se jednalo spíše o nástroj určený začátečníkům. Model ve své době nepatřil k nejkvalitnějším, ani u něj nelze nalézt inovace proti běţně vyráběným nástrojům oné doby.
68
3.2.28.RK Bass typ nástroje basový konstrukce těla, spoj krku s tělem masivní, průchozí léta výroby 1986 aţ 1991 počet vyrobených kusů 375 snímače ne, Precision, Jazzbass, později s aktivní elektronikou potenciometry 2x hlasitost, 2x tónová clona přepínače ne materiál krku sendvič javor, ořech materiál těla ořech materiál hmatníku eben menzura 860 mm nultý praţec ne materiál ořechu plast barva těla transparentní lesklá barva krku transparentní lesklá počet praţců 24, vyráběla se i bezpraţcová verze ladící mechaniky 4, krytý, nespojený, kov tremolo ne kobylka RK Bass struník součástí kobylky pickguard ne výstup pro výztuhu krku u hlavice
Jednalo se o jeden z nejkvalitnějších nástrojů svého druhu za celou dobu produkce kytar v Krnově. Tento model byl poměrně náročný na výrobu, z čehoţ se odvíjela i vyšší konečná cena, díky níţ byl pro velkou část československých hudebníků nedostupný. Nicméně právě tento model byl ve své době určitě konkurenceschopný na světovém trhu. Koncepčně se jednalo o kopii nástrojů firmy Spector. Poslední řada RK jiţ nenese označení „Jolana“.
69
3.2.29.Altro typ nástroje diskantový konstrukce těla, spoj krku s tělem masivní, šroubovaný léta výroby 1987 aţ 1988 počet vyrobených kusů 400 snímače AlNiCo single, ne, AlNiCo single potenciometry 1x hlasitost, 1x tónová clona přepínače 1x otočný, čtyřpolohový materiál krku javor materiál těla olše materiál hmatníku eben menzura 630 mm nultý praţec ano materiál ořechu plast barva těla hnědý sunburst barva krku transparentní lesklá počet praţců 21 ladící mechaniky 6, nekrytý, spojený, kov tremolo ne kobylka Altro struník Součástí kobylky pickguard bílý plast, pod potenciometry a přepínačem kov výstup pro výztuhu krku u patky krku
Prakticky se jednalo o inovovaný model Iris, který měl masivní tělo, odlišnou kobylku a nebyl vybaven tremolem. Ostatní části nástroje byly naprosto shodné. Šlo tedy o kopii standardního Telecasteru, který se vyrábí bezmála šedesát let, tím pádem lze říci, ţe Altro bylo v době svého vzniku nepřinášelo ţádné nové inovace
3.2.30.Altro bass typ nástroje basový konstrukce těla, spoj krku s tělem masivní, šroubovaný
70 léta výroby 1987 aţ 1988 počet vyrobených kusů 287 snímače AlNiCo single, ne, AlNiCo single potenciometry 1x hlasitost, 1x tónová clona přepínače 1x otočný, čtyřpolohový materiál krku javor materiál těla olše materiál hmatníku eben menzura 770 mm nultý praţec ano materiál ořechu plast barva těla černá barva krku černá počet praţců 20 ladící mechaniky 4, nekrytý, samostatný, kov tremolo ne kobylka kovová struník hřebenový pickguard Dvouvrstvý černobílý plast, pod potenciometry a přepínačem kov výstup pro výztuhu krku u patky krku
Obdobně jako v případě Iris bass, nástroj koncepčně vychází z diskantového modelu stejného názvu. Změnou proti Iris bass je masivní konstrukce těla a odlišná kobylka, která přispívala k stabilnějšímu ladění.
3.2.31.Proxima typ nástroje diskantový konstrukce těla, spoj krku s tělem masivní, šroubovaný léta výroby 1988 aţ 1991 počet vyrobených kusů 139 snímače ne, ne, Saphir
71 potenciometry 1x hlasitost, 1x tónová clona přepínače ne materiál krku javor materiál těla olše materiál hmatníku palisandr menzura 630 mm nultý praţec ne materiál ořechu plast barva těla bílá barva krku bílá počet praţců 21 ladící mechaniky 6, nekrytý, spojený, kov tremolo ne kobylka Altro struník součástí kobylky pickguard ne výstup pro výztuhu krku u patky krku
Nástroj vycházel z modelu Galaxis s tím rozdílem, ţe neměl pickguard, kvůli čemu byl přístup k elektronice nástroje ze zadní strany těla. Další rozdíl proti modelu Galaxis bylo pouţití pevné kobylky typu Altro a pouze jednoho snímače Saphir u kobylky. Tento model byl patrně určen začínajícím kytaristům.
3.2.32.Proxima I typ nástroje diskantový konstrukce těla, spoj krku s tělem masivní, šroubovaný léta výroby 1988 aţ 1991 počet vyrobených kusů 2749 snímače Saphir, ne, Saphir potenciometry 1x hlasitost, 1x tónová clona přepínače 1x páčkový, třípolohový materiál krku javor
72 materiál těla olše materiál hmatníku palisandr menzura 630 mm nultý praţec ne materiál ořechu plast barva těla růţová metalíza, modrá barva krku růţová metalíza, modrá počet praţců 21 ladící mechaniky 6, nekrytý, spojený, kov tremolo plovoucí kobylka kovová struník součástí tremola pickguard ne výstup pro výztuhu krku u patky krku
Proxima I se pouţitým tremolem a dvěma snímači Saphir blíţila modelu Galaxis ještě více, neţ Proxima. Jednalo se tedy ve své době o značně zastaralý nástroj, který byl pro většinu tehdejších hudebníků nezajímavý.
3.2.33.Proxima bass typ nástroje basový Konstrukce těla, spoj krku s tělem masivní, šroubovaný léta výroby 1988 aţ 1991 počet vyrobených kusů 1689 snímače ne, Precision, ne potenciometry 1x hlasitost, 1x tónová clona přepínače ne materiál krku javor materiál těla olše materiál hmatníku palisandr menzura 770 mm nultý praţec ano
73 materiál ořechu plast barva těla černá barva krku černá počet praţců 21 ladící mechaniky 4, krytý, nespojený, kov tremolo ne kobylka Fender kopie struník součástí kobylky pickguard ne výstup pro výztuhu krku u hlavice
V tomto případě se jedná zřejmě o nejasnější kopii, i co se týče většiny detailů. Zkopírován byl model Precision firmy Fender, který se vyrábí od padesátých let do dnes. Tedy podobně jako v případě diskantového Altra, i zde vsadili krnovští konstruktéři na léty ověřenou klasiku.
3.2.34.Proxima L bass typ nástroje basový Konstrukce těla, spoj krku s tělem masivní, šroubovaný léta výroby 1988 aţ 1991 počet vyrobených kusů 1888 snímače ne, Precision, ne potenciometry 1x hlasitost, 1x tónová clona přepínače ne materiál krku javor materiál těla olše materiál hmatníku palisandr, nebo vlepený javor menzura 770 mm nultý praţec ano materiál ořechu plast barva těla černá barva krku černá
74 počet praţců bezpraţcový ladící mechaniky 4, krytý, nespojený, kov tremolo ne kobylka Fender kopie struník součástí kobylky pickguard ne výstup pro výztuhu krku u hlavice
Prakticky se jednalo o model Proxima bass v bezpraţcové úpravě. Moţný rozdíl byl ještě v případě pouţitého dřeva na hmatník, kde se v případě modelu Proxima L bass pouţíval palisandr, i javor, který pro hmatníky bezpraţcových nástrojů není příliš obvyklý.
3.2.35.RK 110 typ nástroje diskantový konstrukce těla, spoj krku s tělem masivní, šroubovaný léta výroby 1990 aţ 1991 počet vyrobených kusů 40 snímače AlNiCo single, AlNiCo single, AlNiCo single potenciometry 1x hlasitost, 2x tónová clona přepínače 1x páčkový, pětipolohový materiál krku javor materiál těla olše materiál hmatníku eben menzura 650 mm nultý praţec ne materiál ořechu plast barva těla stříbrná metalíza, červená metalíza, modrá metalíza barva krku transparentní lesklá počet praţců 21
75 ladící mechaniky 6, krytý, nespojený, kov tremolo Fender kopie kobylka součástí tremola struník součástí tremola pickguard dvouvrstvý bíločerný výstup pro výztuhu krku u hlavice
Koncepčně nástroj vychází z modelu Stratocaster firmy Fender, tedy opět šlo o nápodobu sice starého, ale klasického modelu. Bohuţel bylo vyrobeno velmi malé mnoţství kusů. Spíše se jednalo o prototyp. Obdobně jako u basového modelu, ani diskantová modelová řada RK jiţ nenese značku „Jolana“ a téţ se jednalo o velmi kvalitní nástroje.
3.2.36.RK 120 typ nástroje diskantový konstrukce těla, spoj krku s tělem masivní, šroubovaný léta výroby 1990 aţ 1991 počet vyrobených kusů 141 snímače AlNiCo single, AlNiCo single, AlNiCo single potenciometry 1x hlasitost, 2x tónová clona přepínače 1x páčkový, pětipolohový materiál krku javor materiál těla olše materiál hmatníku eben menzura 650 mm nultý praţec ne materiál ořechu plast barva těla stříbrná metalíza, červená metalíza, modrá metalíza barva krku transparentní lesklá počet praţců 21
76 ladící mechaniky 6, krytý, nespojený, kov tremolo Fender kopie kobylka součástí tremola struník součástí tremola pickguard dvouvrstvý bíločerný výstup pro výztuhu krku u hlavice
Nástroj byl prakticky identický s předcházejícím modelem RK 110. Odlišit lze pouze popisem na hlavici nástroje.
3.2.37.RK 130 typ nástroje diskantový konstrukce těla, spoj krku s tělem masivní, šroubovaný léta výroby 1990 aţ 1991 počet vyrobených kusů 487 snímače AlNiCo single, AlNiCo single, AlNiCo humbucker potenciometry 1x hlasitost, 2x tónová clona přepínače 1x páčkový, pětipolohový materiál krku javor materiál těla olše materiál hmatníku eben menzura 650 mm nultý praţec ne materiál ořechu plast barva těla stříbrná metalíza, červená metalíza, modrá metalíza barva krku transparentní lesklá počet praţců 21 ladící mechaniky 6, krytý, nespojený, kov tremolo Fender kopie kobylka součástí tremola
77 struník součástí tremola pickguard dvouvrstvý bíločerný výstup pro výztuhu krku u hlavice
Jedinou změnou proti RK 120 byl humbucker u kobylky.
3.2.38.RK 140 typ nástroje diskantový konstrukce těla, spoj krku s tělem masivní, šroubovaný léta výroby 1990 aţ 1991 počet vyrobených kusů 462 snímače AlNiCo single, AlNiCo single, AlNiCo humbucker potenciometry 1x hlasitost, 2x tónová clona přepínače 1x páčkový, pětipolohový materiál krku javor materiál těla olše materiál hmatníku eben menzura 650 mm nultý praţec ne materiál ořechu kov, se zámky barva těla stříbrná metalíza, červená metalíza, modrá metalíza barva krku transparentní lesklá počet praţců 21 ladící mechaniky 6, krytý, nespojený, kov, na některých kusech od výrobce Schaller tremolo Floyd Rose kopie, na některých kusech licenční Floyd Rose značky Schaller kobylka součástí tremola struník součástí tremola pickguard dvouvrstvý bíločerný
78 výstup pro výztuhu krku u hlavice
Od předchozího modelu RK 130 se lišil tremolem typu Floyd Rose.
3.2.39.Jolana Mini typ nástroje diskantový konstrukce těla, spoj krku s tělem masivní, šroubovaný léta výroby nezjištěno počet vyrobených kusů nezjištěno snímače ne, ne, AlNiCo single potenciometry 1x hlasitost, 1x tónová clona přepínače ne materiál krku javor materiál těla olše materiál hmatníku javor, vlepený menzura 500 mm nultý praţec ano materiál ořechu plast barva těla červená barva krku transparentní lesklá počet praţců 21 ladící mechaniky 6, nekrytý, spojený, plast tremolo ne kobylka kovová struník hřebenový pickguard bílý plast, pod potenciometry a přepínačem kov výstup pro výztuhu krku u patky krku
Šlo spíše o prototyp cestovní elektrofonické kytary se zkrácenou menzurou. Tvarem těla připomínal model Shorty firmy Höfner. Nástoj se zřejmě ani nedostal do sériové produkce a následné distribuce.
79
3.2.40.Shrnutí krnovské produkce
Přehled výroby se můţe zdát vyčerpávající, ale je vysoce pravděpodobné, ţe se vyráběly i další modely, které se nedochovaly, nebo byly určeny pro export, a tudíţ se s nimi na území České republiky nelze setkat. Zřejmě existovala i řada prototypů, z nichţ se nedochovala ani technická dokumentace, natoţ hotové nástroje. Informace o nich lze povaţovat za nenávratně ztracené, přesto výše uvedené tabulky jasně dokazují, ţe krnovský podnik byl s počtem blíţícímu se dvou set tisíci vyprodukovaným nástrojům největším výrobcem masivních elektrofonických kytar nejen v Československu, ale i všech evropských zemí takzvaného bývalého východního bloku.
80
Závěr
Práce představuje historii a vývoj největšího Československého výrobce masivních elektrofonických kytar. Úvodní kapitoly představují elektrofony z organologického hlediska a stručný vývoj kytary, které jsou pro komplexní pochopení fenoménu nezbytné. Zmíněny byly počátky výroby elektrofonických kytar v Krnově, jejich návaznost na předchozí výrobu v Blatné a Hradci Králové. Dále se práce zabývá důvody vzniku samostatného vývojového střediska v Krnově, exportem nástrojů do zahraničí, distribucí po Československu. Zmíněno je postavení elektrofonických kytar z Krnova u praktických hudebníků v dobách produkce, i po ukončení výroby. V práci jsou představeny specifika elektrofonických kytar vyráběných v Krnově, a následně popsány jednotlivé komponenty na nich pouţívané. Připomenut je fakt, ţe většina komponentů byla uţívána pro několik modelů, čehoţ je vyuţito při popisu jednotlivých modelů. Pomocí tabulek je vytvořen souhrn většiny modelů vyráběných v Krnově. Jednotlivé modely jsou uváděny v kontextu celosvětového vývoje výroby elektrofonických kytar.
V současnosti existuje mnoho dochovaných kusů elektrofonických kytar vyrobených v Krnově, méně však materiálů vztahujících se k výrobě. Lze se domnívat, ţe postupem času bude moţností získávání informací o výrobě elektrofonických kytar v Krnově ubývat.
81
Resumé
Bakalářská práce představuje problematiku výroby elektrofonických kytar v Krnově. Zmiňuje vývoj výroby od prvopočátků v roce 1962 aţ po ukončení výroby v roce 1991. Problematika výroby elektrofonických kytar v Krnově je zasazena do kontextu tehdejšího vývoje výroby těchto nástrojů v Československu, i v zahraničí. Popisuje jednotlivé komponenty, které se zpravidla vyskytovaly na více modelech kytar. Na závěr představuje formou tabulek konkrétní modely elektrofonických kytar vyráběných v Krnově.
82
Summary
The bachelor thesis deals with the topic of manufacturing the electrophonic guitars in Krnov. It follows its development from the beginning in 1962 up till the closing of the factory in 1991. The production in Krnov is put in context with the contemporary development of manufacturing these instruments in Czechoslovakia as well as abroad. It describes the individual components which were frequently used for numerous models of guitars. Finally, in the form of separate tabs, it introduces concrete types of electrophonic guitars produced in Krnov.
83
Použitá literatura
BLACKETT, Matt. The history of Yamaha guitars : Over sixty years of innovation. Milwaukee: Hall Leonard, 2006. That would all change with the adition of double- cutaway SG model, s. 65-69. ISBN 10:0-634-05326-9.
BLEŠČÁKOVÁ, Martina. Gitara v priebehu storočí po súčasnosť : dôležitý medzník vo vývoji gitary -Johann Stauffer, jeho žiaci a pokračovatelia. Brno, 2004. 152 s. Dizertační práce. Masarykova Univerzita.
BUDIŠ, Ratibor. Housle v proměnách staletí. Praha: Supraphon, 1975. Názvosloví houslí a jejich součást, s. 18-19.
BURGHAUSER, Jarmil; ŠPELDA, Antonín. Akustické základy orchestrace. Praha: Panton, 1967. Dynamický rozsah hudebních nástrojů, s. 63.
ČERNÝ, Jiří. Zpěváci bez konzervatoře. Praha: Československý spisovatel, 1966. Big beat neboli rock´n´roll je tu, s. 115-121.
ČÍŢEK, Bohuslav. Hudební nástroje. Praha: Aventinum, 2004. Praţské barokní kytary 17. století, Ondřej Ott, Praha. ISBN 80-7151-211-7.
EMMERT, František. Poznámky k instrumentaci II. 2. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2005. Kytara, s. 38-46.
GUŠTAR, Milan. Elektrofony : Historie, Principy, Souvislosti. Praha: Uvnitř, 2007. 397 s. ISBN 978-80-239-8446-0.
HANÁKOVÁ, Jiřina. Výroba varhan v Krnově. Brno, 1967. 69 s. Diplomová práce. Univerzita palackého, katedra hudební vědy a výchovy.
HOLAS, Václav. Světem hudebních nástrojů : O jejich vzniku a výrobě. Praha: Panton, 1979. K historii Čs. hudebních nástrojů, s. 221-224.
HUTTER, Josef. Hudební nástroje. Praha : František Novák, 1945. Loutna, s. 118-121.
KŘIVKA, Jiří. Příběh varhan RWZ - povídání s Čestmírem Potočkem o legendárních varhanách. Muzikus. 2007, 17, 12, s. 50-54. Dostupný také z WWW:
84
KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: TOGGA, 2002. Elektrofonická kytara ISBN 80-902912-1-X.
LEMME, Helmuth; BROSNAC, Donald; ZÁVODNÝ, Jindřich. Elektrofonické kytary: Elektronika nástroje, díl 1. Krnov: Odštěpný závod Varhany Krnov, 1986. 71 s.
MODR, Antonín. Hudební nástroje. 7. Vydání. Praha: Supraphon, 1982 Elektrické hudební nástroje, s. 212-229
MODR, Antonín. Hudební nástroje. 9. Praha: Editio Bärenreiter, 2006. 348 s. ISBN 80- 86385-12-4.
SVOBODA, Rudolf; VITÁMVÁS, Zdeněk. Elektroniké hudební nástroje. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1958. IV. Elektrické hudební nástroje jednohlasé, s. 139-143.
ŠÁREK, Ondřej. Ukulele v rocku. Muzikus. 2008, 18, 12, s. 133. Dostupný také z WWW:
85
Prameny
Rozhovor s Ing. Jindřichem Závodným, dne 27.3.2010, Olomouc.
Rozhovor s Janem Pally, dne 10.4.2010, Olomouc.
Rozhovor s Jiřím Bogáčem, dne 17.4.2010, Krnov.
Rozhovor s Věrou Unčovskou, dne 17.4.2010, Krnov.
Rozhovor s Martinem Hradečným , dne 24.4.2010, Krnov.
86
Seznam příloh Příloha: CD-ROM obsahuje scan LEMME, Helmuth; BROSNAC, Donald; ZÁVODNÝ, Jindřich. Elektrofonické kytary: Elektronika nástroje, díl 1. Krnov: Odštěpný závod Varhany Krnov, 1986. 71 s. Dále obsahuje soubor fotografií a scanů seřazených na základě jednotlivých kapitol.
87