JIHO ČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUD ĚJOVICÍCH

Zdravotn ě sociální fakulta

KOMPARACE SOCIOKULTURNÍHO VÝVOJE U OSOB S HOMOSEXUÁLNÍ ORIENTACÍ VE VYBRANÝCH STÁTECH EU

DIPLOMOVÁ PRÁCE

Autor práce: Bc. Andrea Korelová Vedoucí práce: Mgr. Veronika Benešová Datum odevzdání práce: 24.5.2010

Abstract Comparison of Sociocultural Development in Homosexually Oriented People in Selected Countries of the European Union

Opinions and attitudes towards homosexually oriented people and their lives have changed significantly in the last twenty years. is not considered as a sexual deviation any more, and more and more European cultures allow formal and legal existence of the same-sex couples. In some states of the European Union gays and can become parents legally - they are allowed full joint adoption. The objective of the theoretical part of the thesis was to approach the issue of homosexuality and homosexually oriented people within the context of selected states of the European Union. The main objective of the research part of the thesis was to find out the attitude of the wide public towards the institute of registered partnership ( or civil partnership) in the . The partial objective was to survey the public attitude towards the adoption of a child by a single homosexual and towards the adoption of a child by a homosexual couple (full joint adoption) in the Czech Republic. I also wanted to find out, whether the Czech public tolerate the adoption of a child of a homosexual partner or the artificial insemination of couples. Quantitative research, polling method and an anonymous questionnaire – a technique of the research - were used in the practical part. The obtained results show that the public awareness of the particular aspects of an institute of registered partnership is relatively small. The substantial part of the addressed public was unable to agree or disagree with this institute, since they lack the information. The attitudes towards adoptions of children by single homosexuals differ. The same numbers of the polled agreed and disagreed with the adoption. As for the adoptions of children by homosexual couples (full joint adoptions), Czechs were more positive and most often expressed consent with this possibility. Also the fact that a homosexual partner could adopt children of his/her same-sex partner was accepted

quite friendly. Most respondents would also agree with artificial insemination of lesbians couples. Czech people have adopted quite liberal attitude towards this issue, however, the negative opinion is still evident in indispensable number of people. In future it is essential to inform public more about this issue, to solve arguments and controversies by means of an open debate and to reach mutual agreements in terms of institutions and legislation that will respect variety of life styles.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Komparace sociokulturního vývoje u osob s homosexuální orientací ve vybraných státech EU“ vypracovala samostatn ě a použila jen pramen ů, které cituji a uvádím v přiložené bibliografii. Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona 111/1998 Sb. v platném zn ění souhlasím se zve řejn ěním své diplomové práce, a to v nezkrácené podob ě elektronickou cestou ve ve řejn ě p řístupné části databáze STAG provozované Jiho českou univerzitou v Českých Bud ějovicích na jejích internetových stránkách.

V Českých Bud ějovicích dne 24.5.2010 ………………………... Andrea Korelová

Pod ěkování Na tomto míst ě bych ráda pod ěkovala Mgr. Veronice Benešové za odborné vedení, cenné rady a vst řícnou spolupráci. Pod ěkování pat ří rovn ěž mé rodin ě, p říteli a p řátel ům za podporu, pomoc a pochopení po celou dobu mého studia.

OBSAH

ÚVOD...... 8

1. SOU ČASNÝ STAV...... 9 1.1 Sexuální orientace...... 9 1.2 Homosexualita a její terminologie...... 9 1.2.1 Definice homosexuality...... 10 1.2.2 Homosexuální chování ...... 10 1.2.3 Sexuální identifikace...... 11 1.2.4 Sexuální prožívání...... 11 1.3 Výskyt homosexuáln ě orientovaných osob v populaci...... 11 1.4 Příčiny vzniku homosexuality ...... 12 1.4.1 Genetická dispozice ...... 12 1.4.2 Hormonální vlivy v prenatálním období ...... 13 1.4.3 Teorie svedení...... 13 1.4.4 Vlivy prost ředí a výchovy...... 13 1.5 Coming out ...... 14 1.5.1 Jednotlivé fáze coming-out...... 14 1.6 Druhy homosexuality...... 15 1.6.1 Homosexuální muži...... 15 1.6.2 Homosexuální ženy...... 16 1.7 Postoje ve řejnosti k homosexualit ě v minulosti a sou časnosti ...... 16 1.8 Modely homosexuálního života...... 19 1.8.1 Celibát...... 20 1.8.2 Manželství...... 20 1.8.3 Homosexuální partnerství ...... 20 1.9 Homosexualita a homofobie...... 21 1.10 Homosexualita a diskriminace...... 22 1.10.1 Pojem diskriminace...... 22 1.10.2 Diskriminace na základ ě sexuální orientace...... 22 1.10.3 Trestní postih homosexuálních pohlavních styk ů a jejich vývoj ...... 23 1.10.4 Diskriminace v právním řádu České republiky...... 23 1.10.5 Stru čný p řehled dokument ů p řijatých v rámci Evropské unie...... 24 1.11 Registrované partnerství v České republice...... 26 1.11.1 Zákon o registrovaném partnerství a jeho legislativní vývoj v České republice...26 1.11.2 Zákon č. 115/2006 Sb. o registrovaném partnerství a o zm ěně n ěkterých souvisejících zákon ů, v platném zn ění...... 28 1.12 Právní úprava soužití osob stejného pohlaví ve státech EU ...... 30

6 1.13 Sociokulturní vývoj u osob s homosexuální orientací ve vybraných státech EU 31 1.13.1 Nizozemí...... 31 1.13.2 Rakousko...... 33 1.14 Sou časná situace homosexuáln ě orientovaných osob v České republice a ve státech Evropské unie...... 35 1.15 Zp ůsoby, kterými se a lesbické páry mohou stát rodi či...... 36 1.15.1 Individuální adopce (Individual adoption)...... 36 1.15.2 Spole čná adopce (Joint Adoption)...... 37 1.15.3 Právo adoptovat dít ě své partnerky nebo partnera (Second-parent adoption)....37 1.15.4 Sv ěř ení dít ěte do p ěstounské pé če...... 38 1.15.5 Um ělé oplodn ění (Donor Insemination) ...... 39 1.15.6 Náhradní matka (Surogate Mother)...... 40

2. CÍLE A HYPOTÉZY ...... 41 2.1 Cíle práce...... 41 2.2 Hypotézy...... 41

3. METODIKA...... 42 3.1 Použité metody ...... 42 3.2 Charakteristika výzkumného souboru ...... 42 3.3 Vlastní realizace výzkumu...... 42 3.4 Zpracování dat ...... 43

4. VÝSLEDKY ...... 44

5. DISKUZE ...... 64

6. ZÁV ĚR ...... 76

7. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJ Ů...... 79

8. KLÍ ČOVÁ SLOVA...... 90

9. PŘÍLOHY...... 91

7 ÚVOD Téma své diplomové práce jsem si zvolila z toho d ůvodu, že ho považuji v dnešní dob ě za velmi aktuální a zajímavé. P řestože se s homosexualitou v běžném život ě setkává v ětšina z nás, existuje stále významný počet jedinc ů, kte ří ji i p řes dostatek objektivních informací považují za n ěco nenormálního či odpudivého a zastávají v ůč i ní negativní postoj. Stále více členských stát ů Evropské unie p řijímá r ůzné zákonné úpravy soužití osob stejného pohlaví. N ěkteré z nich dokonce umož ňují homosexuáln ě orientovaným osobám adopci d ětí či um ělé oplodn ění. Pr ůzkumy ve řejného mín ění ukazují, že nap říč členskými státy Evropské unie panují v ůč i gay a lesbické minorit ě velice odlišné postoje a v řad ě t ěchto stát ů čelí homosexuálové nerovnému zacházení. Také v osobním život ě jsem se n ěkolikrát setkala s naprosto odlišnými postoji a názory ve řejnosti na problematiku homosexuality, registrovaného partnerství, rodi čovských práv, adopce, výchovy d ětí či reproduk čních práv homosexuáln ě orientovaných osob. V této oblasti totiž stále p řežívá pom ěrn ě velké množství pov ěr a předsudk ů. I to m ě p řivedlo k otázce, do jaké míry problematika registrovaného partnerství a gay a lesbického rodi čovství českou ve řejnost rozd ěluje. Zajímalo m ě, zda k ní ve řejnost zaujímá spíše vst řícný nebo naopak odmítavý postoj. Cílem teoretické části diplomové práce bylo p řiblížit čtená ři problematiku homosexuality s jejími vybranými aspekty. V této části práce jsem se zárove ň pokusila nastínit situaci homosexuáln ě orientovaných osob ve vybraných státech Evropské unie. V praktické části práce jsem se zam ěř ila zejména na zmapování postoj ů široké ve řejnosti v České republice k vybraným souvislostem homosexuality, a to konkrétn ě k registrovanému partnerství, adopci dít ěte samotným homosexuálem či homosexuálním párem, adopci dít ěte homosexuálního partnera a um ělému oplodn ění lesbických pár ů.

8 1. SOU ČASNÝ STAV

1.1 Sexuální orientace Procházka definuje sexuální orientaci jako trvalou a nem ěnnou charakteristiku člověka. Vyjad řuje, že p ři volb ě erotického partnera a své citové náklonnosti dáváme přednost muži nebo žen ě. Sexuální orientace ovšem nejde jednozna čně a objektivn ě ur čit, zm ěř it či stanovit. Jediným prost ředkem pro její stanovení je vlastní sebepoznání (55) . Většina populace je zam ěř ena heterosexuáln ě, což znamená, že je orientována na jedince opa čného pohlaví (75) . Opakem je homosexualita (15) . Bisexualita (z latinského bi = dvojitý, sexus = pohlaví) je ozna čení pro sexuální náklonnost k osobám obou pohlaví (42) . V sexuologické a psychologické literatu ře se často považuje za neschopnost volby či psychickou nezralost. V extrémním pojetí je pak bisexualita považována za neexistující či neudržitelnou pozici, která nutn ě ústí v promiskuitu (61) . K uv ědom ění sexuální orientace dochází nej čast ěji v pubert ě (2) . To platí zejména u chlapc ů, u nichž v tomto období dochází k bou řlivým hormonálním zm ěnám, které startují jejich sexualitu. Tyto zm ěny se projevují erotickými sny a fantaziemi, zejména p ři onanii. P řesto dokáže mnoho homosexuálních muž ů své touhy potla čit. Jejich zam ěř ení se pak m ůže projevit až ve zralém v ěku. U homosexuálních žen je pozdní rozpoznávání v důsledku pomalejšího dozrávání sexuality a charakteru jejich erotických vztah ů ješt ě častější (55) . O p ůvodu sexuální orientace existuje mnoho teorií. V ětšina v ědc ů dosp ěla k názoru, že je pravd ěpodobn ě výsledkem složité interakce v oblasti životního prost ředí, kognitivních a biologických faktor ů (2) .

1.2 Homosexualita a její terminologie Homosexualita jako spole čenský fenomén existuje od nepam ěti. Jako se m ěnilo kulturní, spole čenské a náboženské myšlení, prom ěň oval se i náhled na odlišnou sexuální orientaci a n ěkteré pojmy s ní spojené (11) . Homosexualita má povahu celoživotní osudové orientace, která je sou částí lidských spole čenství již od po čátku historie lidstva. Bylo by nep řesné chápat ji jako duševní poruchu a patologický stav. Nejedná se o poruchu, ale o jednu z vývojových

9 variant hypotalamu. V sou časné dob ě je v civilizované části planety vyškrtnuta ze všech seznam ů sexuálních deviací a je chápána jako jedna ze sexuálních alternativ. V roce 1992 byla z t ěchto seznam ů vy řazena sv ětovou zdravotnickou organizací WHO (34) . Jde o uznání homosexuálních muž ů a žen jako svébytné sexuální menšiny, která není v moderních demokraciích kriminalizována, ani medicinalizována. Homosexuální minorita má mít stejná práva a povinnosti jako heterosexuáln ě orientovaná majorita (80) . V Mezinárodní statistické klasifikaci nemocí a p řidružených zdravotních problém ů (MKN-10) z ůstala po její revizi pouze egodystonická sexuální orientace (kód diagnózy F66.1). Egodystonická sexuální orientace znamená, že pohlavní identita nebo sexuální preference je nepochybná (bu ď heterosexuální, homosexuální, bisexuální, prepubertální), ale subjekt si p řeje, aby byla jiná vzhledem k přidruženým psychickým a behaviorálním poruchám (72) .

1.2.1 Definice homosexuality Výraz homosexualita (z řečtiny homos = stejný, z latiny sexus = pohlaví), tedy stejnopohlavnost, použil poprvé Benkert v roce 1869, a to ve významu, který se dodnes používá. Homosexualita je chápána jako sexuální orientace na osoby stejného pohlaví (42) . Je to celoživotní, nem ěnný a nositeli nezap říčin ěný a nezvolený stav. Homosexuální mohou být muži i ženy (71) .

1.2.2 Homosexuální chování Vn ějším projevem lidské sexuality je sexuální chování, které však nemusí korespondovat s reálnou situací (31) . Mnoho lidí si není po celý život jisto svými sexuálními tendencemi a zam ěř ením. Heterosexuáln ě založené osoby se za určitých nep říznivých podmínek, kdy je jim znemožn ěn kontakt s osobami opa čného pohlaví, mohou chovat homosexuáln ě (nap ř. v internátních za řízeních nebo ve v ěznicích). Mnoho lidí zase po dlouhém období heterosexuálních vztah ů zjistí, že nachází mnohem větší uspokojení v homosexuálním kontaktu. N ěkte ří heterosexuální muži zase up řednost ňují homosexuální pohlavní styk ze strachu p řed „selháním“ u žen. Řada lesbicky orientovaných žen se převážnou část svého života chová heterosexuáln ě,

10 přičemž jako d ůvod v ětšinou uvádí touhu po mate řství. Obecn ě se však soudí, že ve všech p řípadech homosexuálního chování mají akté ři jistou homosexuální dispozici (7) .

1.2.3 Sexuální identifikace Sexuální identifikace je jedním ze základních determinant ů psychosexuálního vývoje (79) . Jedná se o pocit p říslušnosti k mužskému nebo ženskému pohlaví, který je základním stavebním kamenem lidské sexuální motivace. Tento pocit ve v ětšin ě případ ů bezkonfliktn ě sleduje genetické a fetáln ě-gonadální determinanty, které jsou zprost ředkovány organiza čním vlivem sexuálních steroid ů na centrální nervovou soustavu v kritických fázích nitrod ěložního vývoje. Výsledkem je z řejmá predispozice k mužské nebo ženské sexuální identifikaci. Definitivní formování následn ě probíhá po porodu sou činností zmíněné predispozice s vlivy prost ředí. Projevem sexuální identifikace je schopnost jedince zaujmout k ní odpovídající sexuální roli (86) .

1.2.4 Sexuální prožívání Sexuální prožívání je nep řesn ějším ukazatelem pro ur čení pohlavní orientace jedince. S touto nejnitern ější záležitostí jedince je spojena veškerá sexuální aktivita. Jeho náplní jsou sexuální sny, fantazie a p řání, v nichž si člov ěk „dovolí“ i to, co fakticky nem ůže zrealizovat (31) .

1.3 Výskyt homosexuáln ě orientovaných osob v populaci Nej čast ěji uvád ěný výskyt homosexuality u muž ů jsou 4% (n ěkdy až 10 %), u žen pak 1 % a více. Tyto údaje jsou však velmi problematické, zvlášt ě pokud rozlišujeme homosexuální chování, identifikaci a prožívání (7) . Podle pr ůzkumu provedeného Weissem a Zv ěř inou v České republice (dále v ČR) v roce 1993 a znovu o p ět let pozd ěji (tedy v roce 1998) konstatoval homosexuální orientaci jen zlomek procenta vyšet řovaných muž ů a žen (srov. Tabulka 1).

11 Tabulka 1: Sexuální orientace (v %) muži muži ženy ženy 1993 1998 1993 1998 heterosexuální 98,2 97,5 97,7 96,6 nejsem si jist/a 1,4 2,2 2,0 3,1 homosexuální 0,4 0,3 2,3 0,3

Zdroj: WEISS, P. ZV ĚŘ INA, J. Sexuální chování v ČR – situace a trendy, str. 96.

1.4 P říčiny vzniku homosexuality Homosexualita a další sexuální variace nebyly do sou časné doby prozkoumány natolik, aby spole čnost obdržela uspokojivou a jednozna čně pravdivou odpov ěď na příčiny jejich vzniku. Teorie vzniku homosexuality jsou velmi r ůznorodé, záleží i na vědeckém oboru, z něhož odborníci p ři svém zkoumání vycházejí (31) .

1.4.1 Genetická dispozice V sou časnosti lze biologické vlivy považovat za ur čující pro vývoj sexuální orientace. Tento záv ěr je p řitom pln ě v souladu se zjišt ěním, že sexuální orientace člov ěka je jen minimáln ě ovlivnitelná psychologickými i jinými zásahy (47) .

Zejména v oblasti genetiky p řibývá podn ětných studií, které biologickou podmín ěnost v mnoha sm ěrech prokazují. Pro biologické determinanty sexuální orientace sv ědčí studie genetické (studie dvoj čat, čast ější výskyt u bratr ů, čast ější výskyt homosexuál ů ze strany matek, Hamerova studie o chromozomu X), studie neuroanatomické (Schwaab, Le Vay), studie prenatálních hormon ů (Dörner), imunologické studie ( čast ější výskyt homosexuality u nejmladších sourozenc ů, kte ří mají starší bratry v důsledku imunosensitivity matek) a n ěkteré čast ější rozdíly v psychofyziologických charakteristikách ( čast ější leváctví, verbální schopnosti, horší prostorová p ředstavivost a nižší agresivita u homosexuálních mužů) (56) .

12 1.4.2 Hormonální vlivy v prenatálním období Tato teorie p ředpokládá, že homosexualita vzniká v prenatálním stádiu vývoje jedince. Mezi 4-6. m ěsícem vývoje plodu, kdy probíhá sexuální rozlišení centrální nervové soustavy, dojde k nevyváženosti p řísunu hormon ů do center zodpov ědných za sexuální orientaci, což zp ůsobí homosexualitu (7) . Při zkoumání hormonální podmín ěnosti sexuální orientace se p ředpokládalo, že homosexuální muži mají nižší hladinu testosteronu a lesby nižší hladinu estrogenu a vyšší hladinu testosteronu než heterosexuálové. Poslední výzkumy v hladinách testosteronu však mezi heterosexuály a homosexuály žádné rozdíly neprokázaly. P ři zkoumání eventuálních rozdíl ů v hladinách gonadotropin ů nebyly rovn ěž prokázány výrazn ější rozdíly (14) . Některé nov ější názory se p řiklán ějí k hypotéze, že se m ůže jednat spíše o odlišnou reakci sexuálních center mezimozku na testosteron. Vzhledem k tomu, že se tato odlišnost objevuje velice brzy, je pravd ěpodobné, že by mohla být zp ětn ě výsledkem genetických dispozic. V rámci této teorie p řipouští n ěkte ří auto ři i vliv dalších činitel ů, nap ř. p ůsobení toxických látek nebo p ůsobení stresu v období t ěhotenství (31) .

1.4.3 Teorie svedení Stále menší množství odborník ů se p řiklání k jedné ze starších teorií, podle níž může být svedení v oblasti dospívání jedince p říčinou celoživotní homosexuální orientace (31) . Někte ří auto ři p řipouští vznik ženské homosexuality vlivem negativního sexuálního zážitku (p řed časný sex, znásiln ění apod.). V ětšina pohlavn ě zneužitých dívek však spíše odmítá vlastní sexualitu v ůbec a p řípadný odpor k muž ům jen z řídka kompenzuje náklonností k ženám (7) .

1.4.4 Vlivy prost ředí a výchovy Nejvíce sou časných odborník ů se shoduje na tom, že prost ředí m ůže ovlivnit predispozice k ur čitému sexuálnímu založení pouze v prvních letech života jedince (31) .

13 Za p říčiny mužské homosexuality se nej čast ěji pokládá p řítomnost dominantní matky a absence silného otcovského vzoru v dětství (7) . Homosexuální muži se identifikovali s matkou ve vyšším m ěř ítku než „normální“ lidé a nenahradili identifikaci s matkou postupn ě identifikací s otcem, jak je to b ěžné u normálních muž ů (45) . N ěkte ří auto ři rovn ěž p ředpokládají, že homosexualitu m ůže zp ůsobit p říliš mnoho lásky mezi matkou a dcerou a mezi otcem a synem (31) .

1.5 Coming out Coming out je proces rozpoznání, sebeuv ědom ění, p řiznání své sexuální orientace a schopnost sd ělit ji d ůležitým osobám (rodi čů m, p řátel ům) (55) . Na individuální úrovni prochází tímto náro čným procesem každý gay či lesbi čka. Zvládnutí procesu coming out je ur čující pro jeho či její osobní št ěstí a spokojenost v život ě. Jeho zda řilé dokon čení omezí nejen psychopatologické a sociopatologické jevy spjaté s nevyrovnáním a odmítáním své sexuální orientace (deprese, suicidální tendence, nevhodné s ňatky a t ěhotenství), ale i narušené rodinné vztahy. Vyrovnání se sexuální orientací umožní vytvá ření plnohodnotného alternativního životního stylu včetn ě stabilních partnerských vztah ů (34) .

1.5.1 Jednotlivé fáze coming-out Coming out p ředstavují dv ě hlavní fáze, které lze rozd ělit do p ěti bod ů. 1) Zjišt ění skute čnosti o svém zam ěř ení a její akceptace: a) precoming out – člov ěk si uv ědomuje svoji odlišnost, ale nedovede ji vyjád řit; b) vlastní coming out – člov ěk pojmenuje svou odlišnost. Svou sexuální identitu může zprvu odmítat, ale časem ji p řizná sám sob ě i jinému člov ěku.

2) Uspo řádání života v jejím souladu: c) fáze explorace – navazování prvních sexuálních vztah ů a experimentace; d) fáze partnerství – tvorba trvalejších sexuálních a partnerských vztah ů, které odpovídají celkovým citovým pot řebám jedince; e) fáze integrace – dotvo ření hodnot, integrace osobnosti (31) .

14 1.6 Druhy homosexuality Homosexualita je nej čast ěji rozd ělována podle pohlaví na mužskou a ženskou homosexualitu. Další d ělení homosexuality souvisí s v ěkem preferovaných sexuálních partner ů. U homosexuálních muž ů se ozna čuje jako pedofilie preference d ětí do 13 let, efebofilie vyhledávání partner ů 15-20letých, androfilie zam ěř ení na dosp ělé muže a gerontofilie zam ěř ení na starce. U lesbických žen se hovo ří o korofílii (d ěti), partenofilii (adolescentní dívky), gynekofílii (dosp ělé ženy) a graeofílii (sta řeny) (33) . Sexuologie dále rozlišuje egosyntonní a egodystonní formu homosexuality. Egosyntonní homosexualita znamená, že je jedinec se svojí orientací pln ě smí řen, vyrovnán, p řijímá ji a v ůč i okolí je schopen svojí orientaci p řiznat. Egodystonní homosexualita je homosexuální orientace, s níž její nositel není zcela vyrovnán nebo ji vnit řně odmítá (55) . Takový jedince touží po heterosexuální adaptaci a často podléhá depresím, v jejichž pr ůběhu m ůže dojít k bilan čním sebevraždám (33) .

1.6.1 Homosexuální muži Pro homosexuální muže existuje řada názv ů: androfil, uranista, hanlivé ozna čení buzerant nebo teplouš, d říve pederast, sodomista. Dnes se nej čast ěji užívá pojem gay (33) . Americký antropolog Donald Symons z Kalifornské univerzity v Santa Barba ře zastává názor, že homosexuální muži mají za život v pr ůměru vyšší po čet sexuálních partner ů, protože se řídí sam čími sklony a instinkty a nedrží je na uzd ě sami čí zdrženlivost. To samoz řejm ě neznamená, že by homosexuáln ě orientovaní muži netoužili po stabilních svazcích. Symons tvrdí, že touha monogamních sblížení s životním druhem a zájem o chvilkové hrátky s neznámou osobou nejsou vzájemn ě se vylu čují instinkty (60) . Homosexuální páry nejsou p řijímány tak samoz řejm ě jako páry heterosexuální. Bohužel se tak často ned ěje ani v rodin ě homosexuála, která by m ěla mít nejv ětší zájem na tom, aby její člen m ěl stabilní partnerský vztah (42) .

15 1.6.2 Homosexuální ženy Ženská homosexualita se nej čast ěji ozna čuje jako lesbicismus (33) . Homosexuáln ě orientovaných žen je podstatn ě mén ě než homosexuáln ě orientovaných muž ů a rovn ěž nejsou tak nápadné. Homosexuální dívky musí projít nelehkým obdobím, kdy si svou homosexualitu uv ědomí a poté ji více či mén ě p řijmou. Ženské pohlaví je v ětšinou dosti p řizp ůsobivé, takže se zpo čátku homosexuální dívky snaží žít stejn ě jako dívky ostatní. Touha po dít ěti je u žen siln ější než u muž ů. Práv ě tato touha pomáhá ženám snést neúplné sexuální ukojení. A pokud není žena homosexuáln ě vyhran ěna pln ě, kdy intimní dotek muže tém ěř nesnese, radosti mate řství jí pomohou homosexuální pot řeby zatla čit do pozadí (42) . Sexualita homosexuáln ě orientovaných žen se odlišuje od stejn ě zam ěř ených muž ů p ředevším tím, že v ětšina leseb touží po trvalé partnerce, s kterou by ji vázal vzájemný citový vztah. Pokud ji naleznou, vytvo ří svazek trvající dlouhá léta, aniž by je ohrožovala nev ěra (42) .

1.7 Postoje ve řejnosti k homosexualit ě v minulosti a sou časnosti Většina sou časných výzkumník ů definuje postoje jako shrnující hodnocení nějakého objektu, p řičemž hodnotící tendence nelze p římo pozorovat (22) . Postoje k homosexualit ě se v jednotlivých historických etapách vývoje lidstva a v různých kulturách často velmi lišily (79). I p řes nedostatek informací je velmi pravd ěpodobné, že homosexuální styky udržovali lidé již několik století p řed naším letopo čtem, p řičemž za „zlatý“ v ěk homosexuality je v evropských d ějinách považováno období rozkv ětu starého Řecka. V tomto období byly postoje k mužské homosexualit ě velmi tolerantní. V některých oblastech Řecka byly dokonce provozovány s ňatky mezi dosp ělými muži a mladíky, jinde panovala víra, že dosp ělý muž p ředává chlapci stykem mužnost a sílu (6) . Štíhlé mladé t ělo dospívajícího jinocha bylo považováno za vzor krásy a estetického prožitku (71) . Řecko je také asi jedinou historicky doloženou spole čností, ve které bylo na homosexualitu nahlíženo jako na skute čně rovnocennou a plnohodnotnou formu sexuálního chování (29) .

16 S koncem období antiky a nástupem k řes ťanství zapo čalo období spole čenského odmítání homosexuality. Stejnopohlavní styky byly zapov ězeny a krut ě trestány, mnohdy nebyly výjimkou ani tresty smrti. K ur čitým pozitivním posun ům ve vnímání homosexuality došlo v období renesance. V důsledku návratu k antickým ideál ům a odpoutání se od p řísných náboženských dogmat se n ěkteré významné osobnosti hlásily ke své náklonnosti ke stejnému pohlaví. I v tomto období však existovaly konflikty, a to zejména s církví. V 17. století došlo znovu ke zp řísn ění morálky v sexuálních zvycích. V naší kultu ře se od po čátku potýká liberální tradice pohansko-antická s přísnou tradicí židovsko-křes ťanskou (6) . Na p řelomu 19. a 20. století došlo k výrazné zm ěně, kdy se homosexualita jako fenomén za čala p řesouvat z oblasti moráln ě-náboženské do oblasti medicínské. Jak uvádí Leila Rupp, od poloviny 19. století za čala medicína rozlišovat r ůzné druhy sexuality, jejímž jediným cílem není rozmnožování. Tento proces vedl k definování sexuality mezi osobami stejného pohlaví jako specifického druhu perverze (61) . Německý právník a noviná ř na volné noze Karl Heinrich Ulrichs byl prvním, kdo postavil homosexualitu do medicínského kontextu. Vystoupil s tzv. mezistup ňovou teorií, která chápala homosexualitu jako p řechod mezi mužstvím a ženstvím, jakési „t řetí pohlaví“. V d ůsledku pojetí homosexuality jako poruchy zdraví, pak požadoval její odtrestn ění (35) . O n ěco pozd ěji byla poprvé n ěmeckým léka řem Hirschfeldem vyslovena myšlenka, že homosexualita je vrozená, a tudíž by homosexuální chování nem ělo být trestn ě stíháno. V tomto d ějinném období dochází spolu s posunem ve spole čnosti sm ěrem ke svobodám jednotlivce i ke zm ěnám v oblasti vnímání sexuálních otázek, respektive k větší otev řenosti. Tento pozitivní vývoj byl narušen vypuknutím 2. sv ětové války, v jejímž pr ůběhu byli gayové a lesbi čky vystaveni represím (6) . Často byli homosexuálové posíláni do koncentra čních tábor ů a ozna čováni r ůžovými trojúhelníky. Specifickou záležitostí pak bylo využívání t ěchto v ězňů k nejr ůzn ějším pochybným léka řským experiment ům (nap ř. „lé čení“ homosexuality pomocí kastrace kombinované s podáváním r ůzných forem testosteronu) (50) . Po 2. sv ětové válce zapo čal proces

17 dekriminalizace homosexuality, p řičemž Československo k tomuto kroku dosp ělo v roce 1961. Samotný akt byl sice p řínosem, ale neznamenal konec diskriminace gay ů a lesbi ček. O problematice stejnopohlavních pár ů se na ve řejnosti nemluvilo a rovn ěž nemohly vznikat organizace a sdružení homosexuáln ě orientovaných lidí. Informovanost ve řejnosti o problematice homosexuality byla zcela minimální (6) . Dalším posunem ve vývoji vnímání homosexuality bylo její vyjmutí, a to nejprve z amerického seznamu nemocí Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders III (DSM-III) v roce 1980 a posléze i po 10. decenální revizi z Mezinárodní klasifikace nemocí WHO v roce 1992. V ČR vstoupila 10. MKN v platnost v roce 1994. Dalším významným mezníkem v České republice pak bylo zrovnoprávn ění v ěkové hranice pro homosexuální i heterosexuální pohlavní styk na 15 let, ke kterému došlo 1.7.1990 novelizací zákona z roku 1961. Po roce 1989, kdy došlo k zásadní zm ěně spole čenského uspo řádání, se za čalo ve řejn ě diskutovat o tématech do té doby tabuizovaných. K těm bezesporu pat řila i otázka homosexuální orientace. Nemalou m ěrou k tomu rovn ěž p řisp ěly vznikající sdružení a organizace, které zastupovaly zájmy homosexuál ů. Ty p řisp ěly velkým dílem ke zvýšení informovanosti ve řejnosti o této problematice a m ěly zásluhu na tom, že se homosexualita stala čast ějším mediálním tématem. Spolu s informovaností stoupala i tolerance ve řejnosti k problematice homosexuální orientace (6) . V sou časnosti i p řes posun k liberáln ější spole čenské akceptaci homosexuality v ČR nadále p řetrvávají zvýšené obavy homosexuální menšiny ze zveřejn ění vlastní homosexuální orientace. V české spole čnosti se totiž doposud nachází významný po čet jedinc ů, kte ří p řes veškeré zdroje objektivních informací o homosexuální orientaci v ůč i ní zastávají p řevážn ě negativní postoj (73) . Také v řad ě dalších členských stát ů čelí lidé s opa čnou sexuální orientací nerovnému zacházení. Jsou diskriminováni nap ř. p ři shromaž ďování, vzd ělávání, zdravotní pé či či hledání zam ěstnání (24) . V červnu 2007 požádal Evropský parlament Agenturu Evropské unie pro základní práva (Fundamentals Rights Agency – FRA), aby vypracovala obsáhlou studii zam ěř enou na projevy nenávisti a diskriminace v ůč i osobám s opa čnou sexuální

18 orientací. Po roce od vznesení této žádosti byla veřejnosti p ředstavena první část zprávy, která pojednává o antidiskrimina čních zákonech chránících lesbi čky, gaye, bisexuály, transvestity a transsexuály (LGBT). Studie zmi ňuje 10 zemí, mezi nimiž nechybí ani Česká republika, kde se ú řad ům neda ří zajistit pokojné shromaž ďování LGBT, respektive zabránit útokům „homofob ů“. Navíc v Česku, Bulharsku, Ma ďarsku, Itálii, na Malt ě a na Kypru lze zaznamenat nep řátelské postoje n ěkterých politik ů v ůč i lidem s opa čnou sexuální orientací. Ve většin ě zemí Evropské unie (dále EU), v četn ě nap říklad Slovenska, zákony explicitn ě stanovují, že diskriminace na základ ě pohlaví nebo sexuální orientace je zakázána (24) . V České republice bylo p řijímání antidiskrimina čního zákona spojeno s obrovskými pr ůtahy (24) . Nakonec však v červnu 2009 p řehlasovala Poslanecká sn ěmovna veto prezidenta Václava Klause a antidiskrimina ční zákon schválila. Dala tak najevo, že si uv ědomuje nejen své závazky v ůč i legislativ ě EU, ale i nutnost konkrétního legislativního rámce pro p řípady porušování lidských práv (37) . Česká republika byla poslední zemí Evropské unie, kde tento zákon chyb ěl. Pr ůzkumy ve řejného mín ění ukazují, že nap říč Evropou panují v ůč i LGBT velice odlišné postoje. Zatímco 82% Nizozemc ů, 71% Švéd ů a 69% Dán ů podporuje svazky homosexuálních osob, na Kypru, v Lotyšsku nebo v Rumunsku se pro n ě vyslovilo necelých 15% obyvatel. Rozdíly jsou samoz řejm ě patrné nejen mezi jednotlivými státy, ale také v jednotlivých sociálních vrstvách (24) .

1.8.1 Modely homosexuálního života Svobodný výb ěr partnera na základ ě osobní náklonnosti je v naší spole čnosti relativn ě novým jevem. Touha po vztahu, která ovliv ňuje výb ěr partnera, má úzký vztah k výchozí situaci. Jedinec doufá, že život s novým partnerem mu pom ůže, aby se oprostil od neuspokojivých vztah ů a za čal nový život. Výb ěrem partnera je položen základní kámen skute čného milostného vztahu. Člov ěk se ve vztazích vyvíjí a milostné partnerství mu poskytuje prostor k rozvoji r ůzných osobních potencialit. Trvalý partner má tudíž zásadní význam pro seberealizaci jedince (82) .

19 Pokorný uvádí, že spole čenský vývoj sm ěrem k akceptaci homosexuálního partnerství probíhá ve t řech krocích, z nichž žádný nelze p řesko čit nebo obejít. Prvním krokem je dekriminalizace a druhým je p řijetí antidiskrimina čních zákon ů. Posledním krokem, který se odehrává v sou časné dob ě, je legalizace partnerských vztah ů gay ů a lesbi ček (52) .

1.8.1 Celibát Pro homosexuáln ě orientovaného člov ěka, který má žít v souladu se svými pocity, je volba manželství nep řijatelná. V ěř ící homosexuálové, kte ří se hlásí k nějakému náboženství, patrn ě čelí složit ějším vnit řním konflikt ům než stejn ě orientovaní lidé bez vyznání. Aktivní členové n ěkteré církve nebo náboženského spole čenství, pro n ěž je homosexuální partnerské soužití nep řípustné, se velmi často ocitají v ne řešitelném dilematu: Cht ějí-li vyhov ět náboženským na řízením, jedinou možností, která p řichází v úvahu, je žít v pohlavní zdrženlivosti. Ne každý člov ěk je však k tomuto zp ůsobu života disponován a ne každý dokáže uspokojiv ě naplnit sv ůj život, který je bezpartnerským žitím zredukován na jednu polovinu životního programu – na zam ěstnání či povolání a na vn ější spole čenský život. Nedobrovoln ě zvolený celibát pak může vést k pocit ům vyhošt ěnosti, vakua nebo samoty (31) .

1.8.2 Manželství V minulosti velká část konformn ějších homosexuálních lidí, jejichž sexuální založení se p řibližovalo k bisexualit ě, vstupovala do manželství nebo p řicházela do sexuologických poraden s žádostí o pomoc v heterosexuální adaptaci. V sou časnosti odborníci uzavírání takovýchto manželství nedoporu čují, protože zkušenosti ukázaly, že manželství homosexuál ů s sebou nesou velké riziko (31) .

1.8.3 Homosexuální partnerství Život v homosexuálním partnerství s sebou p řináší specifika, která jsou odlišná nap ř. od nesezdaného soužití heterosexuálních pár ů. Homosexuální pár má na rozdíl od ostatních forem soužití všeobecn ě nižší spole čensko-právní uznání, musí čelit v ětšímu

20 tlaku ze strany spole čnosti i ze strany vlastních p říbuzných či známých. O svém zp ůsobu života v ětšinou informuje jen zcela nejbližší p řátele a tento fakt jej uzavírá do větší izolace. Tato izolace platí i naopak, tedy i spole čnost a p říbuzní mívají jistý odstup od homosexuálního páru (31) .

1.9 Homosexualita a homofobie Sociologický slovník definuje homofobii jako strach z homosexuál ů a homosexuality (28). Tento termín byl vytvo řen pon ěkud neš ťastn ě, protože vznikl spojením p ředpony homo (z řeckého homos čili stejný) a slova fobie, které ozna čuje duševní poruchy spojené s panickou hr ůzou z nějakého konkrétního podn ětu (48) . Netolerantní postoje v ůč i homosexualit ě byly v minulosti natolik výrazné, že teprve nedávno zmizely n ěkteré mýty, jimiž byla tato oblast dlouho obest řena. Homosexualita není choroba a p římá souvislost s nějakou formou psychické poruchy také nebyla prokázána (19) . Homofobie m ůže mít externalizovanou nebo internalizovanou podobu. Zpravidla se homofobií rozumí její externalizovaná podoba, která se manifestuje v nadávkách, diskriminaci a p ředsudcích v ůč i ostatním. Pokud se jedinec cítí špatn ě kv ůli své homosexuální orientaci, svým pocit ům, fantaziím či chování, hovo ří se o internalizované homofobii (34) . Na základ ě rozsáhlých sociologických šet ření bylo zjišt ěno n ěkolik základních faktor ů, které ovliv ňují výskyt homofobních postoj ů. Jedná se o charakteristiky, které se vyskytují v souvislosti s vyšší mírou antigay p ředsudk ů u ur čitých skupin populace. Negativní postoje v ůč i gay ům a lesbám zastávají spíše muži, starší lidé, obyvatelé menších obcí, lidé s nižším vzd ěláním, lidé v ěř ící a lidé s konzervativními politickými postoji. Významný vliv má ovšem řada dalších prvk ů, z nichž mezi nejvýznamn ější pat ří osobní zkušenost s homosexuálními osobami (48) . Lidé, kte ří znají ve svém okolí někoho homosexuáln ě orientovaného, obvykle vykazují nižší míru homofobie (9). Z výzkumu provedeného Vaculíkem a Červenkovou vyplývá, že mezi pravd ěpodobné vlivy formování negativního postoje k homosexualit ě pat ří p řesv ědčení o abnormalit ě homosexuality, nep říjemné pocity p ři p ředstav ě homosexuálního

21 pohlavního styku či fyzického kontaktu, silné p řesv ědčení o neakceptovatelnosti výchovy d ětí stejnopohlavními páry a obavy z obt ěžování ze strany homosexuálních muž ů ve spojení s převážn ě negativními osobními zkušenostmi s homosexuálními muži (platí pouze pro heterosexuální muže) (73) . Na postoje a chování v ůč i homosexuálním lidem mají vliv také nejr ůzn ější kulturní faktory. Etnická a kulturní identita má významný podíl na utvá ření postoj ů v ůč i homosexuálním lidem, protože r ůzné spole čnosti vykazují r ůznou míru tolerance k homosexuálnímu chování (48) .

1.10 Homosexualita a diskriminace V minulosti byla diskriminace a pronásledování na základ ě sexuální orientace běžnou sou částí práva p řevážné v ětšiny evropských zemí. Myšlenka tolerance k sexuálním menšinám se za čala prosazovat v evropském právu teprve od 70. let 20. století, p řičemž se stále jedná o ne zcela uzav řený proces (49) .

1.10.1 Pojem diskriminace Pojem diskriminace (z latinského discriminare = rozlišovat) vyjad řuje postoje a zp ůsoby chování, kterými jsou znevýhod ňováni nebo ponižováni lidé na základ ě své příslušnosti k ur čité skupin ě. Dochází k odmítání práva na rovný p řístup bez ohledu na osobní vlastnosti jedince pouze na základ ě p řipsaných charakteristik (28) . Přímá diskriminace je takové jednání, kdy se s ur čitou osobou zachází na základ ě n ějakého diskrimina čního d ůvodu mén ě výhodn ě než s jinými osobami ve srovnatelné situaci (16) . Nep římá diskriminace je takové jednání, kdy zdánliv ě neutrální rozhodnutí, rozlišování nebo postup znevýhod ňuje fyzickou osobu v ůč i jiné na základ ě rozlišování podle vymezených diskrimina čních d ůvod ů (3) .

1.10.2 Diskriminace na základ ě sexuální orientace Sexualita a sexuální orientace jsou nedílnou sou částí sebeuv ědom ění člov ěka. Menšinová sexuální orientace p řináší svému nositeli odcizující sebeuv ědom ění

22 odlišnosti v nejintimn ějším soukromí lidské sexuality, p řičemž odlišnost v sexuální oblasti je vnímána tradi ční spole čenskou optikou jako n ěco zvráceného a hodného opovržení. Tato skute čnost má hluboké negativní d ůsledky pro sebehodnocení a sebeúctu každého člov ěka. Diskriminace z důvodu sexuální orientace p ředstavuje komplex zásah ů, které sm ěř ují jak proti tomuto osobnímu stavu, tak proti jeho projev ům (3) .

1.10.3 Trestní postih homosexuálních pohlavních styk ů a jejich vývoj Nem ůže být snad výrazn ějšího zásahu do práv jednotlivce, než jeho vystavení nebezpe čí trestu smrti a s ním souvisejícího spole čenského opovržení pro projevy vlastnosti sdílené v rámci skupiny, jejímž je p říslušníkem. Trestní postih projev ů homosexuality se v právních řádech západních demokracií udržel pom ěrn ě dlouho. Ačkoliv ve Francii byl tento postih zrušen již v roce 1791, ve v ětší mí ře dochází k dekriminalizaci tzv. „sodomie“ v Evrop ě teprve v pr ůběhu posledních čty ř desetiletí 20. století. V České republice se tak stalo v roce 1961 zavedením nového trestního zákona. V Anglii a Walesu byly homosexuální styky dekriminalizovány v roce 1967, ve Spolkové republice N ěmecko v roce 1969, v Severním Irsku v roce 1982 a v Irsku v roce 1993 (3) .

1.10.4 Diskriminace v právním řádu České republiky Právní úprava zákazu diskriminace je v českém právním řádu rozt říšt ěná a nesourodá. Míra ochrany p řed diskriminací proto závisí zejména na tom, v jaké oblasti života a z jakého d ůvodu k diskriminaci došlo. Na ústavní úrovni je zákaz diskriminace obsažen v čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který zakotvuje rovný p řístup k řad ě práv bez diskriminace z mnoha konkrétních d ůvod ů nebo i jiného postavení. Sexuální orientaci m ůžeme pod řadit pod „jiné postavení“. Uvedený článek Listiny základních práv a svobod vychází z čl. 14 Evropské úmluvy o ochran ě lidských práv a základních svobod, která je pro Českou republiku závazná a podle níž rozhoduje Evropský soud pro lidská práva. Výslovn ě je diskriminace na základ ě sexuální orientace zakázána také v právu Evropské unie, a to ve Smlouvě o založení Evropského spole čenství ve zn ění Amsterodamské smlouvy z roku 1997 (54) .

23 Povinnost zajiš ťovat rovné zacházení a ochrana p řed diskriminací z důvodu sexuální orientace jsou relativn ě dob ře upraveny v pracovn ě-právní oblasti (54) . Ochranu p řed diskriminací na základ ě sexuální orientace v oblasti zam ěstnání vymezuje především Zákon č. 435/2004 Sb., o zam ěstnanosti, v platném zn ění (85) . Zákaz jakékoliv diskriminace v pracovn ěprávních vztazích také zakotvuje Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném zn ění (84) . Zákon o vojácích z povolání, zákon o služebním pom ěru p říslušník ů bezpe čnostních sbor ů a služební zákon také výslovn ě zakazují diskriminaci mj. i z důvodu sexuální orientace. Zárove ň stanoví i právo ob ěti domáhat se ochrany u soudu. Z hlediska ochrany homosexuálních osob je pracovn ě-právní oblast a p řístup k zam ěstnání nejd ůležit ější, nebo ť se jedná o sféru, kde jsou tyto osoby diskriminovány nej čast ěji (54) . V dalších oblastech, jako je vzd ělávání, poskytování sociálních výhod, zdravotní pé če, poskytování služeb v četn ě bydlení, je zákaz diskriminace upraven nedostate čným zp ůsobem nebo v ůbec. Antidiskrimina ční ustanovení obsažené ve školském zákon ě zakotvuje p řístup ke vzd ělání bez diskriminace z celé řady d ůvod ů, ale sexuální orientace mezi uvedenými d ůvody chybí (54) .

1.10.5 Stru čný p řehled dokument ů p řijatých v rámci Evropské unie Evropská unie je jedine čné hospodá řské a politické partnerství 27 demokratických evropských zemí (srov. P říloha 1). Jejím cílem je mír, prosperita a svoboda pro 498 milion ů ob čan ů ve spravedliv ějším a bezpe čnějším sv ětě (46) . K dosažení stanovených cíl ů z řídily zem ě EU orgány, které Unii řídí a které p řijímají pot řebné právní p ředpisy. K nejd ůležit ějším z nich pat ří Evropský parlament, Rada Evropské unie a Evropská komise (23) .

• Smlouva o založení Evropského (hospodá řského) spole čenství Ve článku 13 je uvedeno: „Aniž jsou dot čena ostatní ustanovení této smlouvy a v rámci pravomocí sv ěř ených Spole čenství touto smlouvou, m ůže Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem jednomysln ě p řijmout vhodná opat ření k boji proti diskriminaci na základ ě pohlaví, rasového nebo etnického p ůvodu,

24 náboženského vyznání nebo sv ětového názoru, zdravotního postižení, v ěku nebo sexuální orientace.“ (65) .

• Charta základních práv Evropské unie V aktuálních českých p řekladech často bývá tento dokument nazýván Listinou základních práv Evropské unie. Vychází ze smluv Spole čenství a mezinárodních úmluv (nap ř. Evropská úmluva o lidských právech z roku 1950 nebo Evropská sociální charta z roku 1989). Je rovn ěž založena na ústavních tradicích členských stát ů EU a na vydaných deklaracích Evropského parlamentu (27). Listina základních práv evropské unie byla slavnostn ě vyhlášena v prosinci roku 2000 b ěhem konání Mezivládní konference v Nice. P ůvodn ě byla vyhlášena ve form ě spole čné politické Deklarace Evropského parlamentu, Rady a Komise, tedy jako dokument právn ě nezávazný, p řičemž další modifikující akty na úrovni primárního práva již po čítají s její závazností (68) . V sou časnosti se sice ješt ě nejedná o právn ě závazný text, avšak všechny členské státy EU se zavázaly její ustanovení dodržovat. Od roku 2001 předkládá Evropský parlament každoro čně zprávu týkající se dodržování práv vyjmenovaných v Listin ě v jednotlivých členských zemích. Zn ění Listiny bylo v roce 2007 v souvislosti s finalizací textu Lisabonské smlouvy novelizováno. Plný název uvedeného dokumentu je nyní Listina základních práv Evropské unie ze dne 7. prosince 2000, ve zn ění upraveném dne 12. prosince 2007 (27) . V článku 21 se zakazuje jakákoli diskriminace založená zejména na pohlaví, rase, barv ě pleti, etnickém nebo sociálním p ůvodu, genetických rysech, jazyku, náboženském vyznání nebo p řesv ědčení, politických názorech či jakýchkoli jiných názorech, příslušnosti k národnostní menšin ě, majetku, narození, zdravotním postižení, v ěku nebo sexuální orientaci (40) . Právo na respektování soukromého a rodinného života ( čl. 7) a právo uzav řít manželství a založit rodinu ( čl. 9) jsou v tomto dokumentu koncipovány obdobn ě jako v Evropské úmluv ě o ochran ě práv lidských práv a základních svobod (74) .

25 • Rezoluce Evropského parlamentu Předcházející dokumenty se registrovaného partnerství týkají nep římo. Již v roce 1994 však Evropský parlament p řijal rezoluci „Resolution on equal rights for homosexuals and lesbians in the EC“ č. A3-0028/94, která doporu čovala členským stát ům p řijmout právní úpravu soužití homosexuálních pár ů, jež by t ěmto pár ům přiznávala stejná práva jako pár ům manželským a to v četn ě práva adopce. Tato rezoluce byla poté p řipomenuta v roce 1998 dv ěma dalšími rezolucemi č. B4-0824/98 a B4- 0852/98, které ovšem, stejn ě jako akt z roku 1994, nemají pro členské státy právní závaznost (74) . V prosinci roku 2002 byla p řijata zatím poslední rezoluce Evropského parlamentu pod ozna čením A5-0451/2002, jež se zabývá otázkou lidských práv. V tomto dokumentu jsou členské státy žádány, aby uznávaly nesezdaná soužití pár ů heterosexuálních i homosexuálních, a to se stejnými právy jako mají manželé a umožnily uzav ření manželství mezi osobami stejného pohlaví. Dále rezoluce vyzývá členské státy, aby prosadily spole čný postup v oblasti boje proti diskriminaci homosexuálních muž ů a žen (74) .

1.11 Registrované partnerství v České republice Registrované partnerství je v českém právním prost ředí zcela novým institutem (70) . Je u nás zakotveno v Zákon ě č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství, v platném zn ění a v Zákon ě č. 239/2008, kterým se m ění n ěkteré zákony související s registrovaným partnerstvím (59) .

1.11.1 Zákon o registrovaném partnerství a jeho legislativní vývoj v České republice S návrhem p řijetí dopl ňku zaru čujícího lidská práva a svobody jmenovit ě ob čan ům s homosexuální orientací p ři projednávání Listiny lidských práv a svobod přišla v lednu 1991 nestátní nezisková organizace Sdružení organizací homosexuálních ob čan ů (SOHO). Návrh však neprošel (13) . Vlastním prosazením registrovaného partnerství se SOHO za čalo zabývat v roce 1992, kdy probíhalo seznamování ve řejnosti s tímto institutem a o vyslovení názor ů

26 byla rovněž požádána odborná ve řejnost. Byl formulován první konkrétní návrh, a to za člen ění registrovaného partnerství do Zákona o rodin ě a Ob čanského zákoníku (17) . Za ú čelem shromážd ění hlas ů na podporu p řijetí registrovaného partnerství na historicky první petici na podporu tohoto návrhu zákona v ČR se SOHO obrátilo na gay a lesbickou komunitu a ve řejnost (17) . V roce 1995 zamítla vláda České republiky svým usnesením možnost p ředložit Poslanecké sn ěmovn ě Parlamentu ČR projednání vládního návrhu zákona, který by umožnil homosexuál ům legalizaci partnerského soužití a zrovnoprávn ění jejich vztahu s heterosexuály, kte ří mají možnost volby – bu ď se rozhodnou vstoupit do manželství nebo dají p řednost volnému svazku (13) . V prosinci 1998 p ředložila Poslanecké sn ěmovn ě skupina poslanc ů nový návrh, připravený spole čně se SOHO v České republice, který dostal název „zákon o partnerském soužití osob téhož pohlaví.“ V březnu 1999 byl schválen návrh zákona usnesením vlády České republiky, a to prakticky jednomyslným. Zárove ň rozhodla Poslanecká sn ěmovna o odmítnutí návrhu na zamítnutí zákona. P ředala návrh ústavn ě-právnímu výboru, který p řijal pozm ěň ovací návrhy a peti čnímu výboru, který sn ěmovn ě doporu čil, aby poslanecký návrh schválila. V červnu 1999 byl Křes ťanskou a demokratickou unií – Československou stranou lidovou (KDU-ČSL) p ředložen druhý a vzáp ětí i t řetí návrh na zamítnutí. Poslanecká sn ěmovna oba návrhy opravdu zamítla a vrátila text výbor ům k přepracování (13) . V lednu 2001 došlo k přejmenování Sdružení organizací homosexuálních ob čan ů na Gay iniciativu v ČR. Nezm ěnil se pouze název organizace, ale došlo i k přem ěně její struktury. Ze sdružení organizací se tak stalo sdružení fyzických osob, které se postupn ě vyprofilovalo jako iniciátor vlivu na ve řejné mín ění (25). V zá ří téhož roku p ředložila vláda ČR vlastní návrh zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví poslanecké sn ěmovn ě k projednání. Jako p ři minulých jednáních byl op ět vysloven návrh na zamítnutí zákona, který neprošel. Poté byl schválen návrh na vrácení p ředlohy zákona vlád ě k přepracování. K tomu však již díky volbám v roce 2002 nedošlo (13) .

27 V roce 2003 prob ěhla p říprava v ěcného zám ěru zákona o registrovaném soužití osob téhož pohlaví a o zm ěně souvisejících zákon ů. V roce 2004 však došlo k odložení projednávání vládního návrhu zákona bez udání d ůvodu na neur čito (17) . V dubnu 2004 byl ve spolupráci s Gay iniciativou a Gay a lesbickou ligou vypracován poslanecký návrh zákona o registrovaném partnerství, který byl p ředložen Parlamentu ČR k projednání. Tehdejší vláda p řijala k poslaneckému návrhu zákona neutrální stanovisko. V červenci pak Gay iniciativa za čala shromaž ďovat podpisy významných osobností ve řejného života a Gay a lesbická liga podpisy ve řejnosti na petici na podporu p řijetí zákona o registrovaném partnerství. I p řes tuto snahu nebyl v únoru 2005 poslanecký návrh zákona ve t řetím čtení schválen o jeden jediný hlas (17) . Na ja ře 2005 byl znovu p ředložen nový poslanecký zákon, ve kterém již byly zapracovány v ěcné p řipomínky z projednávání p ředešlého návrhu. V lednu 2006 byl tento návrh postoupen Poslaneckou sn ěmovnou do senátu, kde byl schválen. V únoru téhož roku však vyslovil své veto zákonu prezident republiky Václav Klaus (17) . V svém zd ůvodn ění napsal p ředsedovi Poslanecké sn ěmovny mimo jiné následující: „Zákon, který vracím, není o partnerství osob stejného pohlaví, ale o registraci tohoto partnerství státem a o doprovodných efektech této registrace jak pro ty, kterých se bezprost ředn ě týká, tak pro ostatní.“ (36) . 15. b řezna 2006 však Poslanecká sn ěmovna přehlasovala veto hlavy státu a zákon byl definitivn ě po čtrnáctiletém úsilí o jeho prosazení schválen. Česká republika se tak stala první postkomunistickou zemí, kde byl zákon o registrovaném partnerství schválen (17) .

1.11.2 Zákon č.115/2006 Sb. o registrovaném partnerství a o zm ěně n ěkterých souvisejících zákon ů, v platném zn ění Dne 1. července 2006 nabyl ú činností Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o zm ěně n ěkterých souvisejících zákon ů (83) . Tento zákon umož ňuje stejnopohlavním pár ům sv ůj vztah zformalizovat, dát mu právní podklad a projevit tím úctu k hodnotám obvykle spojovaným s rodinným společenstvím, jako jsou vzájemná láska, úcta, pé če a podpora (70) .

28 Registrované partnerství je podle uvedeného zákona spole čenství dvou osob stejného pohlaví vzniklé zp ůsobem stanoveným tímto zákonem (dále jen partnerství). Partnerství vzniká projevem v ůle dvou osob stejného pohlaví, které je u čin ěno formou souhlasného svobodného a úplného prohlášení t ěchto osob o tom, že spolu vstupují do partnerství. Do partnerství m ůže vstoupit každý, komu to zákon nezakazuje. Partne ři mají v partnerství stejné povinnosti a stejná práva, p řičemž o záležitostech partnerského soužití rozhodují oba partne ři spole čně. Nedohodnou-li se v podstatných v ěcech, rozhodne na návrh n ěkterého z nich soud. Partner m ůže zastupovat druhého partnera v jeho b ěžných záležitostech, zejména přijímat za n ěho b ěžná pln ění, pokud zvláštní právní p ředpis nestanoví jinak. Jednání jednoho z partner ů p ři obstarávání b ěžných záležitostí partnerství zavazuje oba partnery spole čně a nerozdíln ě. Vyživovací povinnost mezi partnery je v zákon ě o registrovaném partnerství upravena stejn ě jako vyživovací povinnost mezi manžely. Po dobu trvání partnerství mají mít oba partne ři zásadn ě stejnou hmotnou a kulturní úrove ň (83) . Uzav řením registrovaného partnerství nedochází ke vzniku spole čného jm ění partnerek nebo partner ů. V ěc nabytou za trvání partnerství nabývají partnerky nebo partne ři zásadn ě bu ď do individuálního vlastnictví jedné z partnerek/jednoho z partner ů nebo do spoluvlastnictví obou partnerek/partner ů (70) . Zákon také upravuje vztahy k nezletilým d ětem partnera. Existence partnerství není p řekážkou výkonu rodi čovské zodpov ědnosti partnera v ůč i jeho dít ěti, ani překážkou sv ěř ení tohoto dít ěte do jeho výchovy. Partner, který je rodi čem, je povinen zajistit vývoj dít ěte a d ůkladn ě chránit jeho zájmy p ři použití p řim ěř ených výchovných prost ředk ů, aby nebyla dot čena d ůstojnost dít ěte a ohroženo jeho zdraví a t ělesný, citový, rozumový a mravní vývoj. Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství, v platném zn ění, dále říká, že pokud jeden z partner ů pe čuje o dít ě a oba partne ři žijí ve spole čné domácnosti, podílí se na výchov ě dít ěte i druhý partner; povinnosti týkající se ochrany vývoje a výchovy dít ěte se vztahují i na tohoto partnera. Trvající partnerství však brání tomu, aby se n ěkterý z partner ů stal osvojitelem dít ěte (83) .

29 Registrované partnerství zaniká smrtí jedné z partnerek/jednoho z partner ů, prohlášením jedné z partnerek/jednoho z partner ů za mrtvého, nebo zrušením registrovaném partnerství na základ ě rozhodnutí soudu (70) .

1.12 Právní úprava soužití osob stejného pohlaví ve státech EU Oblasti jako manželství, partnerství a rodina tradičně spadaly do kompetence jednotlivých členských stát ů Evropské unie. Situace se však v posledních letech výrazn ě zm ěnila. V právu EU lze pozorovat aktivity, které se týkají oblasti osobního statusu ob čan ů jednotlivých členských stát ů, kdy jde zejména o úpravu práva na manželství a rodinu spole čně s právem na respektování osobního a rodinného života (13) . Při srovnání zahrani čních úprav vzájemného vztahu mezi osobami stejného pohlaví je možné vysledovat n ěkolik p řístup ů: 1) Vztah mezi osobami stejného pohlaví je ozna čen jako manželství a má tytéž právní následky. K takové úprav ě dosp ěly v posledních letech n ěkteré skandinávské zem ě a Špan ělsko. Tento model tak bývá ozna čován jako „skandinávský model“. 2) Právní úprava není chápána jako manželství, ale je ozna čována jako registrované partnerství (v n ěmecké úprav ě „zapisované“ partnerství – Eigetragene Partnerschaft). Právní úpravy se p řitom liší v tom, zda je toto partnerství p řípustné jenom mezi osobami téhož pohlaví, nebo i mezi osobami rozdílného pohlaví. 3) Právní úpravy registrovaného partnerství se liší také v rozsahu vymezení vzájemných práv a povinností partner ů. Známé jsou následující p řístupy: a) právní úprava vymezuje práva a povinnosti partner ů obvykle stejn ě jako v manželství, ovšem se stanovenými výjimkami, které se zpravidla týkají možnosti osvojení a obecn ěji i vztahu k dětem jednoho z partner ů, b) enumera ční princip, tj. právní úprava výslovn ě vymezuje, která práva a povinnosti registrovaným partner ům náleží. 4) Speciálním p řístupem je pak francouzská úprava, ve které se registrované partnerství nazývá paktem solidarity (26) .

30 1.13 Sociokulturní vývoj u osob s homosexuální orientací ve vybraných státech EU Evropská unie ponechává podrobn ější regulaci rodinn ě-právních vztah ů na legislativ ě členských stát ů. Za zásadní lze p řesto považovat rozší ření zakládající Římské smlouvy smlouvou Amsterodamskou v roce 1997, která k důvod ům, pro které je zakázána diskriminace, p řipojila též sexuální orientaci (39) .

1.13.1 Nizozemí Nizozemské království se stalo v roce 1952 členem Evropského spole čenství uhlí a oceli, a tím i zakládajícím členem EU (23) . Je zde na první pohled patrný vysoký stupe ň liberálnosti v oblasti úpravy rodinného práva v případ ě pár ů heterosexuálních i homosexuálních. V Nizozemsku se rozlišují t ři základní typy soužití. Manželství jako tradi ční model soužití dvou osob poskytuje partner ům nejširší rozsah práv a povinností (62) . Nizozemsko je první a jedinou zemí na sv ětě, kde byl přijat zákon zp řístup ňující manželství pár ům stejného pohlaví. Návrh tohoto pr ůkopnického zákona p ředložila vláda Parlamentu 8. července 1999, Dolní sn ěmovna ho schválila 12. zá ří 2000, Horní sn ěmovna 19. prosince 2000 a 21. prosince ho královna Beatrix podepsala. Zákon vstoupil v účinnost dne 1. dubna 2001 (76) . Registrované partnerství je právní institut, který upravuje soužití dvou osob. Toto soužití je tém ěř shodné s institutem manželství s přesn ě stanovenými výjimkami. Smlouvu o spolužití mohou uzav řít páry homosexuální i heterosexuální, které nežijí v manželství ani v registrovaném partnerství, a to výhradn ě za ú čelem majetkového vyrovnání (62) . Nizozemí nebylo vždy pr ůkopníkem na poli právního uznání homosexuality. Trestnost homosexuálních styk ů byla sice odstran ěna již v roce 1811, ale to pouze v důsledku tehdejšího za člen ění zem ě do francouzské říše. (Francie byla první zemí, která dekriminalizovala homosexuální styky v roce 1971 a tento p řístup v roce 1972 dále rozší řila do Belgie a Lucemburska). Nizozemí bylo první zemí v Evrop ě, která přijala zákony vyrovnávající minimální v ěk pro homosexuální a heterosexuální pohlavní styk (1971), avšak v některých zemích nestejné v ěkové hranice nikdy neexistovaly (nap ř. Itálie, Polsko) (76) .

31 Nizozemská ústava implicitn ě zakazovala diskriminaci na základ ě sexuální orientace již od roku 1983 (77) . Antidiskrimina ční zákony, které výslovn ě zahrnují také tento d ůvod, však vstoupily v účinnost teprve v letech 1992 a 1994 (tedy n ěkolik let po Norsku, Dánsku, Švédsku, Irsku a dalších státech) (76) . Adopce dít ěte partnerem a/nebo adopce dít ěte jako spole čného dít ěte homosexuálními partnery je v Nizozemí umožn ěna od 1. dubna 2001, kdy vstoupil v účinnost zákon o adopcích d ětí osobami stejného pohlaví. I když Nizozemí nebylo vždy ve všem první, jist ě se řadí mezi spole čnosti, jejichž právní řády jsou nejvíce p řív ětivé ke gay ům a lesbám. Lze to vysv ětlit mimo jiné i tím, že žádná zem ě není tak sekularizovaná jako Nizozemí; žádná zem ě nemá mén ě religiózní obyvatelstvo. Nizozemí je hrdé na silnou tradici vycházení vst říc nejr ůzn ějším menšinám. Často se také tvrdí, že interakce mezi menšinami, zvlášt ě prost řednictvím jejich politických, spole čenských a akademických elit, je v Nizozemí rychlejší a ú činn ější než ve v ětšin ě jiných zemí. Zem ě má dále mén ě p římý (neexistují referenda a volby založené na v ětšinovém systému), a tudíž i mén ě populistický demokratický systém než v mnoha jiných zemích. Kombinace všech t ěchto faktor ů vytvo řila v Nizozemí spole čnost, u níž bylo nejpravd ěpodobn ější, že odstraní heterosexuální výlu čnost manželství. Otev ření manželství však bylo velmi pomalým procesem (76) . Jak uvádí Waaldijk, návrh zákona o registrovaném partnerství byl p ředložen Parlamentu v roce 1994 spolu s návrhem zákona o spole čných právech a povinnostech k dětem a o spole čném opatrovnictví. Oba zákony však byly v Parlamentu podstatn ě pozměněny. Původní návrh zákona o registrovaném partnerství z roku 1994 ješt ě stále zachovával řadu rozdíl ů mezi manželstvím a registrovaným partnerstvím. Navrhoval, aby byla možnost registrování p řístupna nejen homosexuálním pár ům, ale také blízkým příbuzným, kterým nebyl povolen s ňatek. Nová koali ční vláda pozm ěnila návrh zákona v letech 1995 a 1996 tak, že p řiblížila formální náležitosti a d ůsledky registrovaného partnerství modelu manželství. Blízcí p říbuzní byli z návrhu vypušt ěni, ale ú činek zákona byl zna čně rozší řen tím, že m ěl umožnit registrované partnerství také

32 heterosexuálním pár ům. Tímto krokem se nizozemská legislativa odklonila od p říkladu nap ř. Dánska, Norska či Švédska, kde se mohou registrovat pouze partne ři stejného pohlaví (76) . Zákon o registrovaném partnerství byl v této podob ě schválen a vstoupil v účinnost 1. ledna 1998 (62) . Spolu se zákonem, kterým se zm ěnily n ěkteré zákony v souvislosti s registrovaným partnerstvím, vnesl zm ěny do více jak stovky existujících zákon ů. V mnoha stech ustanoveních je tak v sou časné dob ě registrované partnerství postaveno na rove ň manželství. V oblasti da ňové, majetkové a d ědické jsou nyní registrovaní partne ři v naprosto stejném postavení jako sezdané dvojice (76) . Do zákona však byly zahrnuty n ěkteré výjimky: 1) Rodi čovství - existence registrovaného partnerství se v zásad ě nedotýká postavení dětí žádného z partner ů. Registrovaný mužský nebo ženský partner ženy, která porodila dít ě, není považován za druhého rodi če dít ěte. Proto tento partner nebude mít žádná práva k dít ěti, ani vyživovací povinnost. Povinnost p řispívat na výživu dětí, které mají sezdaní jedinci v ůč i svým nevlastním d ětem, se na registrované partnery nevztahuje. 2) Postavení cizince – od roku 1998 mají registrovaní partne ři stejná imigra ční práva jako sezdané osoby. Až do roku 2001 však cizinci bez oprávn ění k pobytu nebylo dovoleno uzav řít registrované partnerství s nizozemským státním ob čanem nebo cizincem. 3) D ůchody – poz ůstalý registrovaný partner má nárok na d ůchod, který však m ůže být mnohem menší než d ůchod, který je vyplácen vdov ě nebo vdovci (76) .

1.13.2 Rakousko Na základ ě referenda 12.6.1994, v němž se 66,58 % ú častník ů vyslovilo pro přistoupení k Evropské unii, se Rakouská republika 1.1.1995 stala členem tohoto hospodá řského a politického partnerství (41) . Rakousko je z řejm ě první evropskou zemí, která zrušila trest smrti za homosexuální chování. Došlo k tomu v roce 1787 zákoníkem Constitutio Criminalis Josephina, který zavedl Josef II (20) . Tímto zákoníkem došlo k odkriminalizování

33 masturbace, nemanželského pohlavního styku, „chlípnosti“ proti p řírod ě mezi mužem a ženou a soulože s nev ěř ícími. Homosexuální chování jako p řestupek spadalo pod pravomoc správních orgán ů a trestem bylo v ězení, nucené práce (v délce maximáln ě jednoho m ěsíce) nebo t ělesný trest (bi čování).

Nový trestní zákoník, který znovu p řevedl pod pravomoc soud ů smilstvo proti přírod ě, byl p řijat v roce 1803. V tomto zákoníku chyb ěla p řesná definice deliktu, což umožnilo rozší řit trestnost i na jiné sexuální delikty. Až císa řský dekret v roce 1824 up řesnil, že za smilstvo proti p řírod ě lze považovat homosexuální a zoofilní chování. Trestem za toto chování byl p řísný žalá ř od šesti m ěsíc ů do jednoho roku (57) .

Nový trestní zákon Allgemeines Bundesgesetz byl zaveden v roce 1852 a byl v Rakousku uplat ňován s menšími obm ěnami až do roku 1975. Čtrnáctá kapitola o násilném smilstvu, znásiln ění a jiném závažném smilstvu obsahovala §129, ve kterém bylo homosexuální a zoofilní chování hodnoceno jako smilstvo proti p řirozenosti. Za tento delikt stanovoval zákon trest v ězení od jednoho do p ěti let, za závažných okolností až deset let a v p řípad ě zran ění až dvacet let. Nejen soulož, ale také vzájemná masturbace mezi osobami stejného pohlaví napl ňovala spáchání činu. Za pachatele byla považována rovn ěž osoba, která pasivn ě strp ěla takové chování na svém t ěle (58) .

Až donedávna bylo Rakousko jednou z několika málo zemí EU, kde nebylo právní postavení homosexuálních pár ů žijících v trvalém citovém a ekonomickém svazku zakotveno žádnou normou (74) . Teprve v prosinci roku 2009 byl v Rakousku po vášnivých diskuzích schválen zákon, který umožnil homosexuálním pár ům uzav řít registrované partnerství. Tato právní úprava vstoupila v platnost 1.1.2010.

Minimální v ěk pro uzav ření registrovaného partnerství byl stanoven na 18 let (oproti 16 let ům u tradi čního manželství). Homosexuální partne ři nemohou adoptovat děti ani využít um ělého oplodn ění. Svazek m ůže být uzav řen na p říslušném Bezirksamtu (obdoba českého ú řadu m ěstské části) nebo magistrátu (38) .

34 1.14 Sou časná situace homosexuáln ě orientovaných osob v České republice a ve státech Evropské unie Diskurz rovnoprávného postavení gay muž ů a lesbických žen ve spole čnosti a legislativa registrovaného partnerství v mnoha zemích Evropy nabrala v posledních dvou desetiletích nádech ur čité neodvratitelnosti. Otázka gay a lesbického rodičovství se dostala do pop ředí spole čenského zájmu jako velmi d ůležité integrální téma, i když možnosti a limity tohoto rodi čovství jsou stále uzav řené v mantinelech ustálených rozprav o tzv. tradi ční rodin ě a obavách o bourání tzv. „trvalých hodnot“ západní civilizace, nezávisle na odhlasovaných zákonech a legislativních úpravách gay a lesbické rodiny existují a lépe či h ůř e fungují (66) . Otázka gay a lesbického rodi čovství rozd ěluje českou spole čnost mnohem více než diskuse, které vyvolalo samo schvalování registrovaného partnerství. Mnozí lidé, kte ří podporují a akceptují právní formu svazku stejnopohlavních pár ů, již nejsou zdaleka tak p řístupní gay a lesbickému rodi čovství. Odp ůrci gay a lesbického rodi čovství často vycházejí z předsudk ů, neznalosti či názor ů založených na p ředstav ě tradi ční rodiny, kterou tvo ří otec, matka a dít ě. Mnohdy argumentují tím, že dít ě vyr ůstající v gay či lesbické rodin ě se samo stane homosexuálem nebo že nebude mít tradi ční mužské a ženské vzory v rodin ě. Tyto argumenty však nebyly nikdy zcela potvrzeny a v současnosti existuje mnoho seriózních pr ůzkum ů, které je vyvrací (39) . Nejv ětším problémem, kterému mohou d ěti vyr ůstající s homosexuálním rodi čem, pop řípad ě s jeho partnerem čelit, je chyb ějící tolerance ze strany okolí. Netypický rodinný vzorec či netypické chování jednoho z rodi čů se totiž snadno stává ter čem nežádoucí pozornosti (30) . Lesby a gayové se stávají rodi či z mnoha d ůvod ů, stejn ě jako heterosexuální lidé. Touha po d ětech je základní lidský instinkt a uspokojuje p řání podílet se na pokra čování historie svého rodu. Krom ě toho mohou d ěti uspokojovat lidskou pot řebu dostávat a akceptovat lásku a pé či od druhých a moci dostávat ur čité zajišt ění a podporu ve stá ří (51) . V Úmluv ě o právech dít ěte je zakotveno, že jakékoliv jednání vztahující se k dětem musí být čin ěno v nejlepším zájmu dít ěte. Mnoho lidí se domnívá, že

35 nejlepšího zájmu dít ěte m ůže být dosaženo pouze v rámci tradi ční rodiny (39) . Výsledky četných výzkum ů přitom potvrzují, že gayové a lesby jsou schopni stejn ě jako heterosexuální rodi če vytvá řet podporující a zdravé prost ředí pro své d ěti (1) . Navzdory t ěmto nesnázím stejnopohlavní rodiny existují. Gayové a lesby v České republice i ve sv ětě d ěti mají a vychovávají je. V českém zákon ě o registrovaném partnerství je výslovn ě stanoveno, že uzav ření partnerství není p řekážkou výkonu rodi čovské zodpov ědnosti, ani p řekážkou sv ěř ení dít ěte do výchovy jeho biologickému rodi či. Naopak povinnost podílet se na výchov ě dít ěte je rozší řena i na partnera nebo partnerku rodi če, pokud žijí ve spole čné domácnosti. Zákon rovn ěž nebrání tomu, aby registrované osob ě bylo sv ěř eno do výchovy dít ě, jehož není biologickým rodičem, pokud dít ě nem ůže vyr ůstat ve svém rodinném prost ředí. Homosexuální osoba se tak m ůže stát poru čníkem dít ěte podle zákona o rodin ě (69) .

1.15 Zp ůsoby, kterými se gay a lesbické páry mohou stát rodi či Gay a lesbické páry využívají ve státech Evropské unie (v četn ě České republiky) nejr ůzn ějších zp ůsob ů, jak se stát rodi či.

1.15.1 Individuální adopce (Individual adoption) Individuální adopce je stav, kdy jednotlivec adoptuje dít ě, kterého není biologickým rodi čem. Adoptuje jej jako individuální, svobodná osoba, nikoli spole čně s partnerem nebo partnerkou (43) . V ČR má právo adoptovat dít ě každý muž či žena bez ohledu na sexuální orientaci. Situace se však zásadn ě zm ění v okamžiku, kdy gayové nebo lesby vstoupí do registrovaného partnerství. Podle zákona totiž registrované osoby nemohou adoptovat dít ě ani jako pár, ani jako jednotlivec (18) . P říslušné ustanovení zákona o registrovaném partnerství tak znevýhod ňuje gaye a lesby, protože osobám po vstupu do partnerství upírá právo, které je jim p řed uzav řením a po ukon čení registrovaného partnerství přiznáno. Na druhé stran ě, muž nebo žena, kte ří uzav řou manželství, mají i po dobu trvání manželství právo si sami adoptovat dít ě, sta čí jim k tomu souhlas manžela či

36 manželky. Dá se říci, že cht ějí-li si gayové nebo lesbi čky adoptovat dít ě, nutí je sou časná česká právní úprava spíše k tomu, aby žili v neformalizovaných svazcích (69) . Otázkou, zda je odep ření individuální adopce homosexuálnímu muži z důvodu sexuální orientace porušením Úmluvy o lidských právech a svobodách, se zabýval Evropský soud pro lidská práva v roce 2002 v případu Fretté v. Francie. Soud bohužel nedokázal být v dané v ěci p říliš pokrokový a porušení Úmluvy neshledal, i když velmi těsn ě - čty řmi hlasy proti t řem. Soudci z Velké Británie, Belgie a Rakouska, kteří hlasovali pro porušení Úmluvy, ve svém stanovisku uvedli, že pro rozdílné zacházení neshledávají žádné ospravedln ění (69) .

1.15.2 Spole čná adopce (Joint Adoption) U spole čné adopce se stávají rodi či oba partne ři, kte ří adoptovali dít ě dané k adopci rodi čem/rodi či nebo státem (32) . V ČR je spole čná adopce umožn ěna pouze manžel ům, spole čně adoptovat dít ě tedy nem ůže ani nesezdaný heterosexuální pár (54) . Ze stát ů Evropské unie umož ňuje spole čnou adopci nap ř. Belgie, Nizozemí, Špan ělsko, Švédsko nebo Velká Británie (18) . Argumenty podporující možnost individuální nebo spole čné adopce d ětí homosexuálními rodi či se často opírají o velké po čty d ětí umíst ěných v dětských domovech. Tento argument je jist ě pravdivý a situaci mnoha d ětí by adopce ur čit ě pomohla vylepšit. Na druhou stranu, jakoby se tím už dop ředu poukazovalo na fakt, že gay či lesbická rodina není dostate čně dobrá. To zp ětn ě jist ě nelze považovat za p říliš dobrý a povzbudivý signál pro d ěti, které v takovýchto rodinách vyr ůstají nebo by m ěly vyr ůstat (69) .

1.15.3 Právo adoptovat dít ě své partnerky nebo partnera (Second-parent adoption) Stejn ě tak jako v p řípad ě manželství m ůže manžel nebo manželka adoptovat dít ě své manželky či manžela, tak n ěkteré státy sv ěta p řiznávají toto právo i partner ům či partnerkám ve stejnopohlavních svazcích. V rámci Evropské unie je tato adopce povolena v Belgii, Dánsku, N ěmecku, Nizozemí, Špan ělsku, Švédsku a ve Velké Británii (54) .

37 Právo adoptovat dít ě homosexuální partnerky či partnera umož ňuje, aby se faktický vztah mezi dít ětem a partnerkou nebo partnerem biologického rodi če upravil i právn ě. To významn ě p řispívá ke stabilit ě vztah ů a posiluje jistotu dít ěte, že jeho vztah k velmi blízké osob ě neskon čí s koncem partnerství, a že osoba která ho jako rodi č vychovává, se stane i jeho rodi čem ve smyslu právním se všemi d ůsledky, které to přináší (18) . Takto lze adoptovat nap ř. biologické dít ě partnera nebo partnerky, dít ě z předcházejícího heterosexuálního svazku partnera, dítě narozené partnerce po um ělém oplodn ění, adoptované dít ě partnera či partnerky nebo dít ě narozené náhradní matce (69) . V České republice partne ři a partnerky ve stejnopohlavních svazcích právo adoptovat dít ě své partnerky nebo partnera nemají. Partner či partnerka se fakticky podílí na výchov ě d ětí n ěkdy i řadu let, po dobu trvání registrovaného partnerství mají tuto povinnost dokonce stanovenu zákonem. Zásadní problém však m ůže nastat v okamžiku, kdy partnerství skon čí, a ť již smrtí biologického rodi če nebo rozpadem partnerství. V p řípad ě úmrtí biologického rodi če hrozí nebezpe čí, že dít ě bude vytrženo ze svého prost ředí a odd ěleno od blízké osoby, aby bylo sv ěř eno do výchovy n ěkteré osob ě z biologické rodiny zem řelého rodi če. V případ ě rozpadu partnerství hrozí nebezpe čí, že biologický rodi č bude dít ěti bránit ve styku s bývalým partnerem či partnerkou, p řestože má k n ěmu dít ě velmi silné citové pouto. Navíc není nebiologický rodi č povinen p řispívat na výživu dít ěte. V p řípad ě úmrtí nebiologického rodi če budou rovn ěž dít ěti odep řena d ědická práva, pokud v jeho prosp ěch nebyla sepsána záv ěť (18) .

1.15.4 Sv ěř ení dít ěte do p ěstounské pé če Do p ěstounské pé če se sv ěř uje dít ě, které není z nějakého d ůvodu vhodné k adopci. P ěstoun se narozdíl od adoptivního rodi če nestává zákonným zástupcem dít ěte. Rozhodování o nejd ůležit ějších otázkách (nap ř. o volb ě povolání nebo vycestování dít ěte do zahrani čí) z ůstává vyhrazeno jeho pokrevním rodi čů m, pokud nejsou zbaveni rodi čovských práv (53) . V České republice uzav ření registrovaného partnerství nebrání tomu, aby se gayové a lesby stali p ěstouny, avšak pouze individuáln ě, nikoli jako pár. Spole čnými pěstouny se v ČR mohou stát pouze manželé. V p řípad ě, že by si cht ěli do p ěstounské

38 pé če vzít dít ě gayové nebo lesby v registrovaném partnerství, lze vyvodit, že by k takovému kroku byl nutný i souhlas partnerky či partnera, stejn ě tak jako je vyžadován u manžel ů, stane-li se p ěstounem pouze jeden z nich. Některé státy Evropské unie umož ňují sv ěř it dít ě do pé če stejnopohlavním partner ům. Pat ří sem Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Nizozemí a Švédsko (69) .

1.15.5 Um ělé oplodn ění (Donor Insemination) Um ělé oplodn ění využívají lesbické páry jako jednu z možností k získání dít ěte. K um ělému oplodn ění lze využít n ěkoho známého, kdy pak matka biologického otce dít ěte zná, nebo spermobanku, kdy z ůstává biologický otec pro matku anonymní (78) . Některé zem ě zp řístup ňují um ělé oplodn ění p římo lesbickým pár ům. N ěkteré státy ho zp řístup ňují alespo ň ženám bez partnera, a tím tedy následn ě i lesbickému páru. Um ělé oplodn ění tak mohou využívat lesbické či bisexuální ženy v rámci stát ů Evropské unie nap ř. v Belgii, Dánsku, Finsku, Nizozemí, Špan ělsku, Švédsku či Velké Británii. Mimo rámec EU je toto um ělé oplodn ění povoleno v n ěkterých státech USA. Při um ělém oplodn ění jedné z partnerek lesbického páru vzniká zásadní otázka, jaký bude právní vztah druhé partnerky k narozenému dít ěti. V zásad ě existují dv ě možnosti: bu ď partnerka dít ě adoptuje nebo se m ůže uplatnit domn ěnka rodi čovství, stejn ě jako se uplat ňuje domn ěnka otcovství v manželství. Ve v ětšin ě uvedených stát ů lze využít první p řístup, domn ěnka rodi čovství se uplat ňuje v Nizozemí, narodí-li se dít ě lesbickému páru za trvání jejich manželství (69). V ČR je p řístup k um ělému oplodn ění vyhrazen pouze heterosexuálním pár ům. Um ělého oplodn ění tak nemohou využít lesbické páry, ani ženy bez partnera. České lesbické páry, které cht ějí mít dít ě, zpravidla vycestují do zahrani čí nebo se ve výjime čných p řípadech snaží obejít domácí standartní postupy (44) . V případ ě um ělého oplodn ění vznikne právní vztah rodi če a dít ěte pouze biologické matce dít ěte. Registrovaná partnerka má povinnost podílet se na výchov ě dít ěte, ale český právní řád jí neumož ňuje vztah k dít ěti právn ě upravit (69) .

39 1.15.6 Náhradní matka (Surogate Mother) V poslední dob ě se objevuje ješt ě další zp ůsob, jak mohou stejnopohlavní páry přivést do svého života dít ě, a to tzv. institut náhradní matky. Lesbické páry jej mohou využít v případ ě, že cht ějí, aby ob ě ženy m ěly úzký vztah k dít ěti. Jedna žena je dárcem vají čka, které je oplodn ěno známým či neznámým dárcem, následn ě pak dít ě donosí a porodí druhá žena z páru. Náhradní matku mohou využít i gay páry, p řičemž alespo ň jeden z páru je následn ě biologickým otcem jejich dít ěte. V ČR není institut náhradní matky v ůbec povolen. Um ělé oplodn ění i možnost využití institutu náhradní matky lze z hlediska Úmluvy o právech dít ěte považovat za pom ěrn ě diskutabilní, nebo ť tato Úmluva zakotvuje právo dít ěte znát své biologické rodi če, pokud je to možné. Tato skute čnost by však nem ěla sloužit jako argument proti umožn ění um ělého oplodn ění lesbických pár ů, protože uvedené právo dít ěte není respektováno ani v případech, kdy je povoleno um ělé oplodn ění pár ů heterosexuálních za využití anonymního dárce (69) .

40 2. CÍLE A HYPOTÉZY

2.1 Cíle práce Hlavním cílem práce bylo zjistit postoj široké ve řejnosti k registrovanému partnerství v České republice. Díl čím cílem bylo zmapovat postoj široké ve řejnosti k adopci dít ěte samotným homosexuálem a její postoj ke spole čné adopci dít ěte homosexuálním párem v ČR. Cílem práce bylo rovn ěž zjistit, zda česká ve řejnost toleruje adopci dít ěte homosexuálního partnera či um ělé oplodn ění lesbických pár ů.

2.2 Hypotézy V souvislosti s vyt čenými cíli byly stanoveny tyto hypotézy: H: Respondenti tolerují registrované partnerství. H 1: Respondenti netolerují adopci dít ěte samotným homosexuálem. H 2: Respondenti jsou netolerantní ke spole čné adopci dít ěte homosexuálním párem. H 3: Česká ve řejnost nesouhlasí s adopcí dít ěte homosexuálního partnera. H 4: Česká ve řejnost nesouhlasí s um ělým oplodn ěním lesbických pár ů.

41 3. METODIKA

3.1 Použité metody V práci byl využit kvantitativní výzkum, metoda dotazování. Technikou výzkumu byl zvolen anonymní dotazník, který obsahoval 20 otázek (blíže P říloha 2). Skládal se z uzav řených a polouzav řených otázek. Polouzav řené otázky nabízely respondent ům několik možných odpov ědí a umož ňovaly doplnit své vlastní stanovisko p ři zvolení varianty „jiná, jinde, jiné.“ Na za čátku dotazníku byly položeny identifika ční otázky, které sloužily k zjišt ění základních údaj ů charakterizujících respondenta (pohlaví, v ěk, nejvyšší dosažené vzd ělání, bydlišt ě, vyznání, rodinný stav, sexuální orientace). Další otázky byly zam ěř eny na potvrzení nebo vyvrácení stanovených hypotéz. V záv ěru dotazníku byl ponechán prostor pro p řípadné názory či p řipomínky respondenta. Dotazník je vysoce efektivní technikou, která umož ňuje pom ěrn ě snadno získat informace od v ětšího po čtu jedinc ů v pom ěrn ě krátkém čase. Jeho anonymita je relativn ě p řesv ědčivá, klade ovšem vysoké nároky na ochotu dotazovaného (12) .

3.2 Charakteristika výzkumného souboru Výzkumný soubor tvo řili náhodn ě vybraní jedinci r ůzných v ěkových kategorií, kte ří vyplnili dotazník zve řejn ěný prost řednictvím internetového serveru Vypl ňto.cz. Náhodným výb ěrem byli rovn ěž získáni respondenti z široké ve řejnosti v okrese Havlí čkův Brod a České Bud ějovice, kte ří vyplnili osobn ě administrované dotazníky v papírové verzi.

3.3 Vlastní realizace výzkumu Výzkum probíhal od prosince 2009 do poloviny ledna 2010. Srozumitelnost dotazník ů byla ov ěř ena v rámci p ředvýzkumu na konci listopadu 2009. Dotazník byl mezi širokou ve řejnost distribuován dv ěma zp ůsoby. Nejprve byl v on-line podob ě zve řejn ěn na internetovém serveru Vypl ňto.cz (www.vyplnto.cz). Ten umož ňuje vytvá řet r ůzné internetové ankety, marketingové pr ůzkumy a další ve řejné

42 i neve řejné pr ůzkumy. Zde mohli respondenti dotazník i s pokyny pro jeho vypln ění naleznout a vyplnit. Zárove ň byl n ěkterým respondent ům elektronickou poštou rozeslán odkaz s prosbou o vypln ění dotazníku. Tento zp ůsob byl zvolen zejména z důvodu snazší dostupnosti a ší ření dotazníku mezi širokou ve řejností. Cílem bylo minimalizovat časovou a organiza ční zát ěž vyvinutou na respondenta vypl ňováním a navrácením dotazníku. Dotazník byl široké ve řejnosti zp řístupn ěn od 10. prosince 2009 do 6. ledna 2010. Celkem ho otev řelo, p řípadn ě částe čně vyplnilo, 259 respondent ů. Kompletn ě vypln ěných a pro výzkum použitelných dotazník ů bylo 186, což je 71% návratnost. Uvedené výsledky lze naleznout v databázi realizovaných pr ůzkum ů internetového serveru Vypl ňto.cz. Sou časn ě s on-line probíhajícím sb ěrem dat byl dotazník mezi širokou ve řejnost administrován v papírové podob ě. Celkem bylo rozdáno 100 dotazník ů. Navrátilo se jich 77. Kompletn ě vypln ěných a pro výzkum použitelných bylo 67 dotazník ů, což činí 67% návratnost. Při se čtení výše zmín ěných údaj ů zjistíme, že z celkového po čtu 359 on-line zprost ředkovaných nebo osobn ě administrovaných dotazník ů bylo pro ú čely výzkumu získáno 253 kompletn ě vypln ěných dotazník ů, což činí 70% návratnost.

3.4 Zpracování dat Zpracování získaných dat bylo provedeno tabulkovým procesorem Microsoft Excel.

43 4. VÝSLEDKY

Graf 1 – Pohlaví respondent ů v % (k otázce č. 1)

39,9%

60,1%

muž žena

Zdroj: vlastní výzkum

Z celkového po čtu 253 (100 %) respondent ů bylo 152 (60,1 %) žen a 101 (39,9 %) muž ů.

44 Graf 2 – V ěk respondent ů v % (k otázce č. 2)

2,8% 1,6% 5,9% 28,1% 13,8%

47,8%

15 - 20 let 21 - 30 let 31 - 40 let 41 - 50 let 51 - 60 let 61 let a více

Zdroj: vlastní výzkum

Věkové rozložení respondent ů bylo následující: mezi 15 – 20 lety bylo 71 (28,1 %) respondent ů, mezi 21 – 30 lety bylo 121 (47,8 %) respondent ů a mezi 31 – 40 lety bylo 35 (13,8 %) respondent ů. 41 – 50 let bylo 15ti (5,9 %) dotázaným. Do v ěkové kategorie 51 – 60 let spadali 4 (1,6 %) respondenti. Více než 61 let bylo 7 (2,8 %) dotázaným.

45 Graf 3 – Nejvyšší dosažené vzd ělání respondent ů v % (k otázce č. 3)

11,9% 27,3% 11,9%

2,8%

46,2%

základní vyu čen/a v oboru st řední vzd ělání s maturitou vyšší odborné vysokoškolské

Zdroj: vlastní výzkum

Z oslovených respondent ů uvedlo základní vzd ělání 30 (11,9 %) respondent ů a vyu čení v oboru také 30 (11,9 %) respondent ů. Nejvíce oslovených m ělo st řední vzd ělání s maturitou (117; 46,2 %). Ukon čené vyšší odborné vzd ělání uvedlo 7 (2,8 %) respondent ů, ukon čené vysokoškolské vzd ělání pak 69 (27,3 %) respondent ů.

46 Graf 4 – Bydlišt ě respondent ů v % (k otázce č. 4)

0,8% 28,5%

70,8%

vesnice město jinde

Zdroj: vlastní výzkum

Trvalé bydlišt ě ve vesnici uvedlo 72 (28,5 %) respondent ů, ve m ěst ě pak 179 (70,8 %) respondent ů. Možnosti „jinde“ využili 2 (0,8 %) respondenti.

47 Graf 5 – Vyznání respondent ů v % (k otázce č. 5)

80 71,5

70

v % v 60 ů 50

40

direspondent 30 ě 15,8 20 12,6 odpov 10

0 ano ne nejsem si jistý/á

Zdroj: vlastní výzkum

40 (15,8 %) dotázaných uvedlo, že je v ěř ících. Jako nev ěř ící se ozna čilo 181 (71,5 %) dotázaných. Svou odpov ědí si nebylo jisto 32 (12,6 %) respondent ů.

48 Graf 6 – Rodinný stav respondent ů v % (k otázce č. 6)

2,0% 4,7% 0,0% 13,8%

79,4%

svobodný/á ženatý/vdaná rozvedený/á vdovec/vdova žiji v registrovaném partnerství

Zdroj: vlastní výzkum

Z celkového po čtu dotázaných bylo 201 (79,4 %) respondent ů svobodných, 35 (13,8 %) respondent ů ženatých nebo vdaných a 12 (4,7 %) respondent ů rozvedených. Možnost d) vdovec/vdova zaškrtlo 5 (2 %) dotázaných. V registrovaném partnerství nežil žádný z oslovených respondent ů.

49 Graf 7 – Sexuální orientace v % (k otázce č. 7)

40,0%

5,9% 81,2% 4,3% 8,3%

heterosexuální heterosexuální (s homosexuální zkušeností) homosexuální bisexuální jiná odpov ěď

Zdroj: vlastní výzkum

Z grafu je patrné, že 205 (81,2 %) respondent ů se p řihlásilo k heterosexuální orientaci. Heterosexuální orientaci s předchozí homosexuální zkušeností p řiznalo 21 (8,3 %) dotázaných. Za homosexuální ozna čilo svoji orientaci 11 respondent ů (4,3 %), za bisexuální 15 (5,9 %) dotázaných. 1 respondentka (0, 4 %) využila možnosti jiné odpov ědi a uvedla, že si svou orientací není jistá.

50 Graf 8 – Zdroje informací o homosexualit ě v % (k otázce č. 8)

4,0% 5,6% 12,3% 8,3%

18,2%

0,0% 51,7%

v rodin ě ve škole od kamarád ů, p řátel od církve nebo náboženské organizace v médiích od homosexuáln ě orientované osoby/homosexuáln ě orientovaných osob jinde

Zdroj: vlastní výzkum

U otázky č. 8: „Kde jste se dozv ěděl/a nejvíce informací o homosexualit ě?“ mohli respondenti zaškrtnout více odpov ědí, pop ř. doplnit vlastní odpov ěď . Z celkového po čtu 302 (100 %) zvolených odpov ědí uvedlo 17 (5,6 %) respondent ů, že nejv ětším zdrojem informací o homosexualit ě pro n ě byla rodina, 25 (8,3 %) respondent ů uvedlo školu. 55 (18,2 %) dotázaných zaškrtlo možnost c) od kamarád ů a p řátel. Média jako hlavní zdroj informací o homosexualit ě uvedla nejv ětší část dotázaných (156; 51,7 %). P římo od homosexuáln ě orientované osoby nebo homosexuáln ě orientovaných osob získalo nejvíce informací 37 (12,3 %) respondent ů. 12 (4 %) dotázaných zvolilo možnost jiné odpov ědi. U této varianty se objevila nap ř. tato dopln ění: nevím, kde jsem získal nejvíce informací; nevzpomenu si; odborná literatura; vlastní rozum. Žádný z oslovených respondent ů se nedozv ěděl nejvíce informací o homosexualit ě od církve nebo náboženské organizace.

51 Graf 9 – Ovlivn ění názoru na homosexualitu a homosexuáln ě orientované osoby v % (k otázce č. 9)

13,9% 11,9% 4,1%

17,0%

27,9% 1,0% 24,1%

rodina škola kamarádi, p řátelé církev nebo náboženská organizace média osobní setkání s homosexuálem/homosexuály jiná odpov ěď

Zdroj: vlastní výzkum

Graf znázor ňuje 294 (100 %) zaškrtnutých odpov ědí respondent ů. U otázky č. 9 mohli respondenti zvolit více odpov ědí. Graf znázor ňuje 294 zaškrtnutých odpov ědí (100 %). 35 dotázaných (11,9 %) uvedlo, že nejvíce ovlivnila jejich názor na homosexualitu a homosexuáln ě orientované osoby rodina. Školu uvedlo 12 (4,1 %) respondent ů. 50 (17,0 %) dotázaných se domnívá, že jejich názor nejvíce ovlivnili kamarádi a p řátelé, 3 (1,0 %) dotázaní uvedli církev nebo náboženskou organizaci. Média (televize, tisk, rozhlas, internet apod.) zaškrtlo 71 (24,1 %) respondent ů. Nejvíce respondent ů (82; 27,9 %) ovlivnilo osobní setkání s homosexuáln ě orientovanou osobou nebo osobami. 41 (13,9 %) respondent ů zvolilo možnost jiné odpov ědi. Nej čast ěji se v této variant ě odpov ědi objevovaly tyto možnosti: kombinace všeho uvedeného; já sám; zdravý rozum; sám život; homosexuální orientace, nikdo m ě neovlivnil.

52 Graf 10 – Osobní znalost homosexuála/homosexuál ů

69,6 70

60 v % v

ů 50

40

30 direspondent

ě 16,6 20 13,8 odpov 10

0 ano ne nejsem si jistý/á

Zdroj: vlastní výzkum

176 (69,6 %) dotázaných osob uvedlo, že zná osobn ě alespo ň jednoho homosexuála, 42 (16,6 %) dotázaných žádného homosexuála osobn ě nezná. 35 (13,8 %) respondent ů si tím není jisto.

53 Graf 11 – Názor na diskriminaci homosexuální menšiny v České republice

40 36,8 34,8 35

30 v % v ů 25

20

direspondent 15 11,9 ě 10,3 10 6,3 odpov 5

0 ur čit ě ano spíše ano ur čit ě ne spíše ne nevím

Zdroj: vlastní výzkum

Ze grafu vyplývá, že 26 (10,3 %) respondent ů se domnívá, že je homosexuální menšina v České republice ur čit ě diskriminována. 88 (34,8 %) respondent ů si myslí, že u nás spíše diskriminována je. Mnoho dotázaných však zastává názor opa čný – 16 (6,3 %) respondent ů se vyjád řilo, že u nás homosexuálové ur čit ě diskriminováni nejsou, 93 (36,8 %) dotázaných se domnívá, že u nás k této diskriminaci spíše nedochází. Možnost e) nevím zvolilo 30 (11,9 %) respondent ů.

54 Graf 12 – Souhlas s obsahem zákona o registrovaném partnerství v % (k otázce č. 12)

33,6% 46,2%

7,5% 12,6%

ano ne s institutem RP souhlasím, ale s obsahem daného zákona pln ě nesouhlasím nemám dostatek informací

Zdroj: vlastní výzkum

S obsahem zákona o registrovaném partnerství souhlasilo 85 (33,6 %) dotázaných osob, 19 (7,5 %) dotázaných s ním nesouhlasilo. 32 (12,6 %) respondent ů uvedlo, že s institutem registrovaného partnerství sice souhlasí, ale s obsahem daného zákona pln ě nesouhlasí. Dostatek informací k zodpov ězení této otázky nem ělo podle vlastního vyjád ření 117 (46,2 %) dotázaných respondent ů.

55 Graf 13 – Názor na negativní ovlivn ění dít ěte/d ětí výchovou gay nebo lesbickými páry v % (k otázce č. 13)

46,2 50 45 40 35,2 v % v ů 35 30 25 18,6 20 direspondent ě 15 10 odpov 5 0 ano ne nevím

Zdroj: vlastní výzkum

89 (35,2 %) respondent ů se domnívá, že výchova dít ěte/d ětí gay nebo lesbickými páry m ůže mít negativní vliv na samotné dít ě. Opa čný názor má 117 (46,2 %) respondent ů. Odpov ěď c) nevím zaškrtlo 47 (18,6 %) respondent ů.

56 Graf 14 – Souhlas s adopcí dít ěte/d ětí osam ělým homosexuálem v % (k otázce č. 14)

45 40,3 38,3 40

v % v 35 ů 30 21,3 25 20 direspondent

ě 15 10

odpov 5 0 ano ne nevím

Zdroj: vlastní výzkum

S adopcí dít ěte/d ětí samotným homosexuálem by souhlasilo 102 (40,3 %) oslovených respondent ů, 97 (38,3 %) respondent ů by s touto adopcí nesouhlasilo. 54 (21,3 %) dotázaných konkrétní odpov ěď neuvedlo a využilo možnosti c) nevím.

57 Graf 15 – Souhlas s adopcí dít ěte/d ětí homosexuálním párem v % (k otázce č. 15)

56,9 60

50 v % v ů 40 29,6 30 direspondent

ě 20 13,4

odpov 10

0 ano ne nevím

Zdroj: vlastní výzkum

S adopcí dít ěte/d ětí homosexuálním párem by souhlasilo 144 (56,9 %) respondent ů, 75 (29,6 %) respondent ů by s ní nesouhlasilo. Odpov ěď c) nevím zaškrtlo 34 (13,4 %) dotázaných.

58 Graf 16 – Souhlas s adopcí dít ěte/d ětí homosexuálním partnerem jedince, který má dít ě/d ěti z předchozího vztahu v % (k otázce č. 16)

64,8 70

60 v % v

ů 50

40

30 20,6 direspondent ě 20 14,6 odpov 10

0 ano ne nevím

Zdroj: vlastní výzkum

164 (64,8 %) respondent ů se domnívá, že by m ěl mít homosexuální partner právo adoptovat dít ě/d ěti svého partnera, který má dít ě/d ěti z předchozího vztahu (nap ř. z manželství nebo partnerství). Opa čný názor zastává 52 (20,6 %) respondent ů. 37 (14,6 %) dotázaných konkrétní odpov ěď neví.

59 Graf 17 – Souhlas s um ělým oplodn ěním lesbických pár ů v % (k otázce č. 17)

70 62,5

60 v % v

ů 50

40

30 23,7 direspondent ě 20 13,8 odpov 10

0 ano ne nevím

Zdroj: vlastní výzkum

Z grafu vyplývá, že s umělým oplodn ěním lesbických pár ů by souhlasilo 158 (62,5 %) dotázaných. 60 (23,7 %) dotázaných vyjád řilo nesouhlas. 35 (13,8 %) respondent ů nev ědělo, zda by s tímto um ělým oplodn ěním souhlasilo.

60 Graf 18 – Souhlas se sv ěř ováním dít ěte/d ětí do p ěstounské pé če osobám s homosexuální orientací v % (k otázce č. 18)

70 60,9 60 v % v

ů 50

40

30

direspondent 20,2 18,6 ě 20

odpov 10 0,4

0 ano ne nevím, zda nevím, co je bych pěstounská souhlasil/a pé če

Zdroj: vlastní výzkum

S pěstounskou pé čí vykonávanou homosexuály by souhlasilo 154 (60,9 %) oslovených respondent ů. 51 (20,2 %) respondent ů by s tím nesouhlasilo. 47 (18,6 %) dotázaných uvedlo, že neví, zda by dít ě, p říp. d ěti do p ěstounské pé če vykonávané homosexuály sv ěř ovali či nikoli. Pouze 1 (0,4 %) respondentka uvedla, že neví, co je pěstounská pé če.

61 Graf 19 – Souhlas s uzákon ěním institutu náhradní matky v % (k otázce č. 19)

50 45,8 45 40

v % v 34 ů 35 30 25 20 direspondent 15,8 ě 15 10 odpov 4,3 5 0 ano ne nevím, zda bych nevím, co je souhlasil/a institut náhradní matky

Zdroj: vlastní výzkum

Kladný postoj k uzákon ění institutu náhradní matky vyjád řilo 86 (34,0 %) respondent ů. Záporný postoj vyjád řilo 11 (4,3 %) respondent ů. 40 (15,8 %) dotázaných nebylo rozhodnuto, tj. nev ědělo, zda by s uzákon ěním tohoto institutu souhlasilo. 116 (45,8 %) dotázaných nev ědělo, co je institut náhradní matky.

62 Graf 20 – Vnímání tolerance vlastní osoby v % (k otázce č. 20)

60 56,1

50 v % v

ů 37,8 40

30 direspondent

ě 20

odpov 10 4,7 4,3 0 0 ur čit ě ano spíše ano ur čit ě ne spíše ne nevím

Zdroj: vlastní výzkum

88 (34,8 %) respondent ů se domnívá, že jsou ur čit ě tolerantními lidmi. Za spíše tolerantního člov ěka se považuje 142 (56,1 %) respondent ů. 12 (4,7 %) dotázaných uvedlo, že jsou spíše netolerantní. Odpov ěď e) nevím využilo 11 (4,3 %) respondent ů. Nikdo z dotázaných nezaškrtl možnost c) ur čit ě ne.

63 5. DISKUZE Názory a postoje ve řejnosti k homosexuáln ě orientovaným osobám a k jejich partnerskému životu prošly v posledních dvou desetiletích významnými zm ěnami. Homosexualita již není považována za sexuální deviaci a stále více evropských kultur umož ňuje zformalizování svazk ů stejnopohlavních pár ů. V některých členských státech Evropské unie se dokonce gayové a lesby mohou legáln ě stát rodi či. I p řesto však lidé s opa čnou orientací čelí v řad ě členských stát ů Evropské unie nerovnému zacházení. Postoje české ve řejnosti k sexuálním menšinám vcelku pravideln ě mapují p řední české instituce, které se zabývají výzkumem ve řejného mín ění. Trendy ukazují jednozna čný posun sm ěrem k liberalizaci v pr ůběhu 90. let, zhruba od p řelomu tisíciletí však dochází ke zpomalení vývoje a u některých otázek dokonce k poklesu liberálních postoj ů (54) . Hlavním cílem mojí diplomové práce bylo proto zjistit postoj široké ve řejnosti k registrovanému partnerství homosexuál ů v ČR. Díl čím cílem bylo zmapovat postoj široké ve řejnosti k adopci dít ěte samotným homosexuálem a její postoj ke spole čné adopci dít ěte homosexuálním párem v ČR. Cílem práce bylo rovn ěž zjistit, zda česká ve řejnost toleruje adopci dít ěte homosexuálního partnera či um ělé oplodn ění lesbických pár ů. V provedeném výzkumu byla pro sb ěr dat použita metoda dotazování, technika dotazníku. Dotazník byl anonymní a obsahoval 20 otázek. Úvodních 7 otázek m ělo identifika ční charakter. Po nich následovaly otázky spíše informa čního charakteru (kde se respondent dozv ěděl nejvíce informací o homosexualit ě, kdo nejvíce ovlivnil jeho názor na homosexualitu a homosexuáln ě orientované osoby, zda osobn ě zná n ějakého homosexuála apod.). Otázky 12, 13, 14, 15, 16, 17 byly zam ěř eny na potvrzení nebo vyvrácení stanovených hypotéz. Otázky 18 a 19 zjiš ťovaly názory respondent ů na další zp ůsoby, kterými se gay a lesbické páry mohou stát rodi či - na p ěstounskou pé či vykonávanou homosexuáln ě orientovanými lidmi a institut náhradní matky. Otázka 20 zjiš ťovala, jak respondent vnímá tolerantnost vlastní osoby. V případ ě, že na položenou otázku odpov ědělo více než 50 % respondent ů kladn ě nebo záporn ě, byla stanovená hypotéza považována za potvrzenou nebo vyvrácenou.

64 Z celkového po čtu 253 respondent ů bylo 60,1 % žen a 39,9 % muž ů. Jak uvádí Pechová , pohlaví respondent ů se v euroamerické civilizaci považuje za jeden ze základních faktor ů, který ovliv ňuje postoje k homosexualit ě (49) . Podle Weisse a Zv ěř iny převládá u obou pohlaví stále spíše medicinizující pohled na homosexualitu. V postoji k ní jsou liberáln ější ženy (81) . Ka ňka a Scheansová zmi ňují, že homosexualita je jednou z vývojových variant hypotalamu a bylo by tedy nep řesné chápat ji jako duševní poruchu nebo patologický stav. Nyní je v civilizované části planety vyškrtnuta ze všech seznam ů sexuálních deviací a je chápána jako jedna ze sexuálních alternativ (34) . Podle Centra pro výzkum ve řejného mín ění se odlišnosti v názorech na homosexualitu a jednotlivá práva homosexuál ů projevují zejména v souvislosti s věkem (9) . V provedeném pr ůzkumu bylo 89,7 % respondent ů mladších 40 let. Mladší v ěkové rozložení respondent ů bylo podle mého názoru zp ůsobeno zejména tím, že podstatná část dat byla získána prost řednictvím dotazníku zve řejn ěného na internetovém serveru. Lze p ředpokládat, že sv ět nových informa čních technologií je stále bližší spíše mladší generaci. V souvislosti s faktorem v ěku Pechová uvádí, že obecn ě jsou k homosexualit ě tolerantn ější lidé mladší než starší, avšak s jednou zásadní výjimkou. Lidé mladší dvaceti let jsou mén ě tolerantní než lidé ve v ěkové skupin ě mezi dvaceti a t řiceti lety. Celkový rozdíl mezi postoji mladších a starších osob lze vysv ětlit náhlou zm ěnou v informovanosti o homosexualit ě, ke které došlo v posledních desetiletích. Naproti tomu, mén ě tolerantní postoje osob mladších dvaceti let lze interpretovat jako d ůsledek jejich nejistoty v oblasti vlastní sexuální orientace a s tím souvisejícím ost řejším vymezování vlastní identity (49) . S tím korespondují výsledky výzkumu Člov ěka v tísni nazvaném Rovnost je cool z podzimu 2007, kde se polovina z 1 650 dotázaných st ředoškolák ů p řiznala, že nemá ráda homosexuály (konkrétn ě 72 % chlapc ů a 24 % dívek) (67) . Do dotazníku byla zám ěrn ě za řazena otázka týkající se nejvyššího dosaženého vzdělání respondent ů. Jak totiž zmi ňuje Ka ňka , vzd ělan ější lidé čast ěji akceptují homosexualitu jako variantu lidského chování nebo neškodnou odchylku. Faktor

65 vzd ělání hraje významn ější úlohu u mužské části populace (33) . Janošová ve své knize Homosexualita v názorech sou časné spole čnosti píše, že na základní znalosti o homosexualit ě a rozhodování o n ěkterých otázkách nemá další vzd ělání (od SŠ výše) podstatný vliv (31) . V uskute čněném výzkumu uvedlo minimáln ě st řední vzd ělání s maturitou nebo vzd ělání vyšší (vyšší odborné, vysokoškolské) 76,3 % dotázaných. Postoje k homosexualit ě ovliv ňuje v menší mí ře i velikost místa bydlišt ě. Obecn ě jsou k homosexualit ě tolerantn ější lidé z velkých m ěst než lidé z malých obcí (49) . Většina, 70,8 % oslovených respondent ů uvedla trvalé bydlišt ě ve m ěst ě. 28,5 % respondent ů má trvalé bydlišt ě ve vesnici. Jiné bydlišt ě má 0,8 % respondent ů. Atribut víry a atribut p říslušnosti k církvi je podle Janošové jedním z hlavních činitel ů ovliv ňujících postoje k problematice homosexuality (31) . Za v ěř ící se v provedeném výzkumu ozna čilo pouze 15,8 % respondent ů. V ětšina respondent ů (70,5 %) uvedla, že je nev ěř ící. Svou odpov ědí si nebylo jisto 12,6 % respondent ů. Podle informací Českého statistické ú řadu se v roce 2001 p řihlásilo k náboženskému vyznání tém ěř 3,3 milionu obyvatel, což byla zhruba jedna t řetina z celkového po čtu obyvatel. Nejv ětší část v ěř ících se p řihlásila k Římskokatolické církvi (10) . Otázka homosexuality je v náboženských spole čnostech v sou časnosti pom ěrn ě aktuálním tématem. V řadách církví se o ní živ ě debatuje, což má na v ěř ící znatelný vliv. V názorech v ěř ících a nev ěř ících se tak u n ěkterých otázek mohou nalézt podstatné rozdíly (31) . Ka ňka zmi ňuje, že u v ěř ících respondent ů se zvýraz ňují rozdíly mezi pohlavími. V ěř ící muži vyjad řují spíše represivní postoje, tedy žádají trestnost nebo se obávají nevhodného vlivu na mládež, zatímco v ěř ící ženy mají tendenci homosexualitu medicinizovat (33) . Jak uvádí Smith ve své knize Hnutí homosexuál ů: Boj za lidská práva nebo propaganda?, představa, že všichni k řes ťané neschvalují homosexuální jednání, je dosti mylná. Ve skute čnosti mnoho z nich hnutí za rovnocennost odlišné sexuální orientace pln ě podporuje, a čkoliv na otázku, zda je homosexuální chování v souladu s Boží v ůlí, by odpov ěděli „ne“ (64).

66 Helminiak ve své knize Co vlastn ě říká Bible o homosexualit ě? zmi ňuje, že by dnes bylo ostudné, kdyby n ějaká u čená osoba odsuzovala homosexualitu pomocí Bible. Význam relevantních text ů je totiž natolik sporný, že p ři vší poctivosti a d ůstojnosti je nikdo takto použít nem ůže (21) . Rodinný stav respondent ů je zobrazen v grafu č. 6. 79,4 % respondent ů bylo svobodných, 13,8 % respondent ů ženatých nebo vdaných a 4,7 % respondent ů rozvedených. Vdovcem nebo vdovou byla 2 % dotázaných. K registrovanému partnerství se nep řihlásil žádný z dotázaných respondent ů. Jak zmi ňuje Procházka , v ětšina populace je orientována heterosexuáln ě (55) . Také v prob ěhlém výzkumu se 81,2 % respondent ů p řihlásilo k heterosexuální orientaci. Výskyt homosexuáln ě orientovaných osob v populaci je zpravidla udáván od 2 % do 10 %, nej čast ěji jsou pak uvád ěna 4 % (33) . S těmito údaji koresponduje i výsledek provedeného výzkumu, kde se k homosexuální orientaci p řihlásilo 4,3 % dotázaných. Bisexuální orientaci udalo 5,9 % dotázaných. Procházka ji definuje jako „p řibližn ě vyrovnanou erotickou a citovou náklonnost k osobám obou pohlaví“ (55) . Mezi sexuology však existuje spor o to, zda tvo ří celoživotn ě bisexuáln ě zam ěř ené osoby samostatnou skupinu, nebo zda se jedná o zanedbatelné výjimky (54) . Čeští sexuologové Brzek a Pond ělí čková-Mašlová vyslovili na základ ě svých klinických zkušeností p řesv ědčení, že takových p řípad ů je velice málo. I bisexuáln ě cítící lidé totiž obvykle nejsou v jednom období p řitahováni ob ěma pohlavími. Stejn ě jako n ěkte ří zahrani ční auto ři pak poukazují na to, že bisexualita obvykle bývá pouze p řechodnou fází, která je po čase vyst řídána p říklonem k heterosexuální nebo homosexuální orientaci (6) . Jak uvádí Ka ňka , podle pr ůzkum ů bylo zjišt ěno, že za bisexuální se často ve řejn ě ozna čují ty osoby, jež mají strach ze spole čenského odsouzení a odvržení, pokud by se přiznaly k tomu, že jsou homosexuální. Mnozí homofobní heterosexuálové mají tendence diskriminovat homosexuály, ale k bisexuál ům p řihlížejí nap ř. jako k homosexuál ům, kte ří se m ění na heterosexuály a jejich postoje nejsou tak diskrimina ční (33) .

67 U otázky č. 8: „Kde jste se dozv ěděl/a nejvíce informací o homosexualit ě?“ mohli respondenti zaškrtnout více odpov ědí, p řípadn ě doplnit vlastní odpov ěď . I v této otázce se projevil stále v ětší vliv médií na českou ve řejnost. Jako hlavní pramen informací o homosexualit ě je ozna čilo 51,7 % dotázaných. Pom ěrn ě malá část respondent ů uvedla jako nejv ětší zdroj informací o homosexualit ě rodinu nebo školu. Kamarády a p řátele uvedlo 18,2 % dotázaných, homosexuáln ě orientovanou osobu nebo osoby 12,3 % dotázaných. I p řesto, že je v církvích a náboženských spole čnostech homosexualita často diskutovaným tématem, jako hlavní zdroj informací je neozna čil žádný respondent. Pouze malá část dotázaných pak zvolila možnost jiné odpov ědi, kde se objevily nap ř. tyto možnosti: nevím, kde jsem získal nejvíce informací; nevzpomenu si; odborná literatura; vlastní rozum. U uvedených odpov ědí m ě velice p řekvapil pom ěrn ě nízký po čet respondent ů, kte ří uvedli jako hlavní zdroj informací o homosexualitě rodinu nebo školu. Ty mají nepochybn ě na dít ě i dospívajícího d ůležitý vliv a formují jeho osobnost i pohled na sv ět. Domnívám se proto, že ani problematika homosexuality by zde nem ěla být tématem tabuizovaným. V dnešní usp ěchané dob ě mají n ěkte ří rodi če na výchovu d ětí stále mén ě času, a tím jsou na školu kladeny stále v ětší nároky. Jak uvádí Ka ňka a Scheansová , již v dětském v ěku si v ětšina homosexuáln ě orientovaných lidí za číná uv ědomovat, že se v něč em od ostatních liší. Práv ě u čitel tak m ůže být člov ěkem, kterému se dít ě se svými obavami sv ěř í. Proto by i on m ěl být p řipraven hovo řit s dít ětem na tak citlivé téma, jakým je práv ě homosexualita (34) . Otázka č. 9 zkoumala, kdo nejvíce ovlivnil názor respondentů na homosexualitu a homosexuáln ě orientované osoby. Nejmén ě dotázaných ovlivnila církev nebo náboženská organizace a škola. Naproti tomu nejvíce dotázaných ovlivnila média a osobní setkání s homosexuáln ě orientovanou osobou nebo osobami. Ostatní odpov ědi byly pom ěrn ě vyrovnané. 13,9 % dotázaných zvolilo možnost jiné odpov ědi a uvedlo své vlastní stanovisko. Nej čast ěji se v této variant ě odpov ědi objevovaly tyto možnosti: kombinace všeho uvedeného; já sám; zdravý rozum; sám život; homosexuální orientace, nikdo m ě neovlivnil.

68 Jak tvrdí Janošová , s homosexualitou se setkáváme tém ěř všichni, a to zejména ve velkým m ěstech (31) . Také 69,6 % dotázaných respondent ů v provedeném výzkumu uvedlo, že zná osobn ě alespo ň jednoho homosexuála. Z výsledk ů projektu Naše spole čnost – projekt kontinuálního výzkumu ve řejného mín ění Centra pro výzkum ve řejného mín ění vyplývá, že se objevují rozdíly v názorech na n ěkterá práva homosexuálních muž ů a žen (nap ř. právo na registrované partnerství a adopci d ětí) také podle osobní zkušenosti s gayi nebo lesbi čkami. Lidé, kte ří deklarují, že n ějakého gaye nebo lesbu znají, u n ěkterých práv mnohem čast ěji souhlasí, aby je homosexuální lidé m ěli a u nesouhlasných postoj ů nejsou natolik rozhodní (8) . Na základ ě rozsáhlé studie Agentury EU pro základní lidská práva (Fundamentals Rights Agency) bylo zjišt ěno, že lidé s homosexuální orientací čelí v řad ě členských stát ů Evropské unie (v četn ě České republiky) nerovnému zacházení (24) . Také v provedeném pr ůzkumu se 10,3 % respondent ů domnívá, že homosexuální menšina je v ČR ur čit ě diskriminována. 34,8 % si myslí, že u nás homosexuálové spíše diskriminováni jsou. Velká část dotázaných respondent ů vnímá tuto problematiku jinak. 6,3 % respondent ů odpov ědělo, že u nás homosexuálové ur čit ě diskriminováni nejsou. Nejv ětší část dotázaných (36,8 %) si myslí, že u nás k diskriminaci spíše nedochází. 11,9 % respondent ů zvolilo možnost „nevím“. Podle Janošové se jednotlivé generace vlivem sociáln ěpolitických zm ěn významn ě liší v mí ře homofobie. Ta je v sou časné dob ě nesrovnateln ě vyšší u lidí st ředního a staršího v ěku než u p říslušník ů mladších generací, jejichž názor se vesm ěs vyvíjel až v posledním desetiletí, kdy se o problému hovo ří otev řen ěji (31) . Otázky 12, 13, 14, 15, 16 a 17 byly zam ěř eny na potvrzení nebo vyvrácení stanovených hypotéz. Otázka 12 se zam ěř ovala na to, zda respondenti souhlasí s obsahem zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství, v platném zn ění či nikoliv. Registrované partnerství je v českém právním prost ředí zcela novým institutem. P řestože se o n ěm hodn ě mluví, mnoho lidí stále neví, jak vzniká, zaniká, kdo do n ěj m ůže vstoupit či jaké právní d ůsledky z něho vyplývají (70) . To potvrdily i výsledky výzkumu. V n ěm

69 nejv ětší po čet respondent ů (46,2 %) odpov ěděl, že pro vyjád ření souhlasu nebo nesouhlasu s obsahem zákona o registrovaném partnerství nemá dostatek informací. Souhlas s obsahem daného zákona vyjád řilo 33,6 % dotázaných, nesouhlas pak 7,5 % dotázaných. 12,6 % respondent ů uvedlo, že s institutem registrovaného partnerství sice souhlasí, ale s obsahem daného zákona pln ě ne. Domnívám se, že v případ ě podobného výzkumu by bylo p řínosné v budoucnu ponechat u této (nebo podobné) odpov ědi prostor pro vlastní vyjád ření respondenta. Myslím si, že by bylo vhodné, aby dotázaný uvedl, s čím konkrétn ě v obsahu daného zákona nesouhlasí. Zda se domnívá, že jsou homosexuálové obsahem daného zákona n ějakým zp ůsobem diskriminováni a souhlasil by s jeho zm ěnou ve prosp ěch homosexuál ů, nebo je jeho názor spíše opa čný. Jelikož je faktor pohlaví jedním ze základních faktor ů ovliv ňujících postoj k homosexualit ě, rozhodla jsem se výsledky otázky 12 a dalších vybraných otázek porovnat práv ě z tohoto hlediska. P ři porovnání výsledk ů u otázky 12 z hlediska pohlaví jsem nalezla významn ější rozdíly pouze u vyjád ření nesouhlasu s obsahem zákona o registrovaném partnerství. Zde se op ět projevil liberáln ější p řístup žen. Nesouhlas s obsahem daného zákona zde vyjád řilo pouze 2 % žen, zatímco u muž ů to bylo procento vyšší – 15,8 %. Další odpov ědi se již výrazn ěji nelišily - souhlas s obsahem zákona vyjád řilo 34,9 % žen a 31,6 % muž ů, souhlas s institutem registrovaného partnerství, ale nesouhlas s obsahem daného zákona pak vyjád řilo 13,8 % žen a 10,9 % muž ů. Nedostatek informací poci ťuje 49,3 % žen a 41,6 % muž ů. Na základ ě t ěchto výsledk ů nebyla potvrzena hlavní hypotéza (respondenti tolerují registrované partnerství). Jak zmi ňuje Št ěpánková , existuje řada zp ůsob ů, jak mohou gayové a lesby naplnit svoji touhu po d ětech. České právo však gay a lesbické rodi čovství zatím až na výjimky neupravuje. Gayové a lesbi čky jsou postaveni na rove ň heterosexuál ům v oblasti rodi čovství a výchovy d ětí jen tehdy, jde-li o právní vztahy k jejich biologickým d ětem. Rozhodnou-li se však mít d ěti až poté, co si p řiznají svojí sexuální orientaci a rozhodnou se žít ve stejnopohlavním vztahu, české právo jim na rozdíl od řady jiných zemí Evropské unie p řístup k rodi čovství upírá (69) .

70 Zkoumáním d ětí vychovávaných gayi a lesbami či stejnopohlavními páry se ve sv ětě v posledních desetiletích zabývalo mnoho výzkumných studií (54) . Otázka 13 proto zjiš ťovala názor respondent ů na problematiku výchovy d ětí homosexuálními páry. Respondenti m ěli odpov ědět, zda výchova d ětí homosexuálními páry m ůže mít podle jejich názoru na samotné d ěti negativní vliv. 46,2 % respondent ů se domnívá, že výchova gay nebo lesbickými páry na d ěti negativní vliv nemá. Ani žádný z relevantních výzkum ů nezjistil, že by d ěti homosexuálních rodi čů m ěly n ějaké v ětší problémy v oblasti formování sexuální a pohlavní identity, ani v žádné další oblasti psychického vývoje. Naproti tomu mezi řadou laik ů i n ěkterých odborník ů panuje přesv ědčení, že výchova d ětí homosexuálními rodi či v daných oblastech ur čité problémy p řináší (54) . S tím korespondují i výsledky provedeného výzkumu, kde se podobn ě vyjád řilo 35,2 % dotázaných. Jak zmi ňuje Št ěpánková , odp ůrci p řítomnosti dětí v gay a lesbických rodinách nej čast ěji vycházejí z předsudk ů, neznalosti či jejich konzervativního smýšlení založeného na p ředstav ě tradi ční rodiny, kterou tvo ří otec, matka a d ěti. Stále se tak objevují názory, že když homosexuální páry nemohou mít d ěti „p řirozenou cestou“, nejsou tyto rodiny ani vhodným prost ředím pro jejich výchovu (69) . V souvislosti s výše uvedeným poukazuje Pechová na to, že i když není sexuální orientace rodi čů sama o sob ě faktorem, který by ovliv ňoval schopnost vytvo řit p říznivé prost ředí pro vývoj d ětí, nemohou homosexuální rodi če i p řes svou nejlepší snahu pln ě ochránit svoje d ěti p řed vlivem stigmatizace a diskriminace (51) . Porovnáme-li odpov ědi na otázku 13 z hlediska pohlaví, zjistíme, že negativní vliv výchovy homosexuálními páry na samotné dít ě spat řují spíše muži (muži – 44,6 %; ženy - 28,9 %). 53,9 % žen se domnívá, že výchova dít ěte/d ětí gay nebo lesbickými páry na samotné dít ě negativní vliv nemá, zatímco tento názor sdílí podstatn ě mén ě muž ů – 34,7 %. Na tuto otázku nemá ujasn ěnou odpov ěď 17,1 % žen a 20,8 % muž ů. U rodi čovských práv, adopcí, výchovy d ětí a reproduk čních práv je odlišné zacházení s homosexuálními lidmi pravd ěpodobn ě nejciteln ější. Lze říci, že rodi čovství, vychovávání d ětí a rodina z ůstávají oblastí, kde stále p řežívá pom ěrn ě velké množství pov ěr a p ředsudk ů o tom, co je „normální“ a „nejlepší“ pro d ěti (54) . Proto byla otázka 14 zam ěř ena na zjišt ění názor ů respondent ů na adopci dít ěte nebo d ětí samotným gayem

71 nebo lesbou. P ři srovnání výsledk ů jsou patrné rozdílné názory české ve řejnosti. Souhlasný postoj zaujalo 40,3 % respondent ů, zatímco nesouhlasný postoj zaujal tém ěř stejný po čet respondent ů - 38,3 %. Zbylá část respondent ů nemá na tuto problematiku ujasn ěný názor a odpov ěděla, že neví. Komparací uvedených výsledk ů z hlediska pohlaví zjistíme, že v této otázce zaujímají o n ěco shovívav ější p řístup muži. S adopcí dít ěte nebo d ětí samotným homosexuálem by totiž souhlasilo 44,6 % muž ů a 43,4 % žen. Nesouhlasilo by s ní 41,6 % muž ů a 44,7 % žen. Z uvedených výsledk ů vyplývá, že v žádné odpov ědi nep řekro čil po čet respondent ů 50 %. Hypotéza 1 (respondenti netolerují adopci dítěte samotným homosexuálem) tedy nebyla potvrzena. V České republice je umožn ěna spole čná adopce pouze manžel ům, zatímco v některých státech EU je adopce homosexuálními páry celkem b ěžná (18) . V otázce 15 mohli respondenti vyjád řit sv ůj názor k adopci d ětí homosexuálními páry. 56,9 % dotázaných by s touto adopcí souhlasilo, 28,9 % dotázaných by s ní nesouhlasilo. Zbývající část respondent ů nemá v této oblasti ujasn ěný názor. Pokud porovnáme uvedené výsledky z hlediska pohlaví respondent ů, zjistíme, že v této problematice zaujaly tolerantn ější p řístup ženy. S adopcí d ětí homosexuálními páry by totiž souhlasilo 65,1 % žen a nesouhlasilo by 20,4 % žen. Muži u této otázky zaujímají mén ě liberální p řístup – souhlasilo by 44,6 % muž ů, nesouhlasilo pak 41,6 % muž ů. Na základ ě odpov ědí respondent ů na otázku 15 bylo zjišt ěno, že více než 50 % respondent ů spole čnou adopci dít ěte homosexuálním párem toleruje. Hypotéza 2 tak byla provedeným výzkumem vyvrácena. Komparací výsledk ů otázek 14 a 15 zjistíme, že česká ve řejnost je benevolentn ější spíše k adopcím d ětí homosexuálními páry než k adopcím d ětí osam ělými homosexuály. Jak je uvedeno v Analýze situace lesbické, gay, bisexuální a menšiny v ČR, p ři srovnávání dětí vychovávaných jedním homosexuálním rodi čem a dětí vychovávaných stejnopohlavním párem se prokázalo, že pro d ěti je obecn ě lepší, když jsou vychovávány dv ěma milujícími rodi či. D ěti vychovávané jedním rodi čem, a ť

72 už homosexuálním nebo heterosexuálním, prospívají v některých sm ěrech h ůř e než d ěti vychovávané dv ěma rodi či bez ohledu na to, zda se jedná o rodi če stejného nebo rozdílného pohlaví (54) . V uskute čněném výzkumu respondenti také sd ělovali sv ůj názor, zda by m ěl mít homosexuální partner právo adoptovat dít ě nebo d ěti svého partnera, které pochází z předchozího vztahu. Zatímco v ČR nemohou partnerky a partne ři v homosexuálních svazcích adoptovat dít ě nebo d ěti své partnerky či partnera, v některých státech EU je tato adopce povolena. Jedná se nap ř. o Belgii, Dánsko, N ěmecko, Island, Nizozemí, Norsko, Špan ělsko, Švédsko či Velkou Británii (18) . Jak uvádí Pechová , d ěti narozené nebo adoptované ve stejnopohlavní rodin ě mají obvykle jen jednoho právn ě uznaného biologického nebo adoptivního rodi če. Druhý partner je v rodi čovské roli ozna čované jako spolurodi č nebo druhý rodi č. D ěti však pot řebují jistotu dvou právn ě uznaných rodi čů . Proto Americká pediatrická akademie (American Academy of Pediatrics) podporuje legislativní a právní úsilí umož ňující adopci dít ěte druhým rodi čem respektive spolurodi čem (51) . Nedbálková zmi ňuje, že v ětšina doposud realizovaných výzkum ů se soust ředila převážn ě na rodiny lesbických matek. Výzkumy, které by se zabývaly rodinami gay muž ů, prakticky neexistují. Pravd ěpodobn ě to vyplývá z toho, že v ětšina d ětí je po rozvodu stále p řid ělována do pé če matky, a proto si lesbické ženy výrazn ě čast ěji než homosexuální muži p řinášejí do svých pozd ějších vztah ů d ěti z předchozích manželství (44) . V otázce 16, která se na výše uvedenou problematiku dotazovala, bylo pracováno s pojmem „homosexuální partner.“ Nebylo zde tedy jednozna čně ur čeno, zda se jedná o partnerství gay ů nebo partnerství leseb. Domnívám se, že v dalších p řípadných výzkumech by bylo zajímavé jednotlivá homosexuální partnerství rozlišit a dotázat se na každé z nich respondent ů zvláš ť. V provedeném výzkumu bylo zjišt ěno následující: 64,8 % respondent ů by souhlasilo s adopcí dít ěte homosexuálního partnera. Opa čný názor zastává 20,6 % dotázaných. 14,6 % dotázaných se konkrétn ěji nevyjád řilo. Ženy zaujímají v této otázce podstatn ě liberáln ější p řístup. Souhlas s adopcí dít ěte homosexuálního partnera uvedlo 73,7 % oslovených žen, zatímco u muž ů vyjád řilo

73 souhlas 51,5 % dotázaných. Nesouhlas s tímto druhem adopce vyjád řilo 11,2 % žen a 34,7 % muž ů. Na základ ě zjišt ěných výsledk ů byla vyvrácena hypotéza 3: Česká ve řejnost nesouhlasí s adopcí dít ěte homosexuálního partnera. V rámci Evropské unie mohou lesbické ženy využít umělé oplodn ění v Belgii, Dánsku, Finsku, Nizozemí, Špan ělsku, Švédsku či Velké Británii. V České republice toto oplodn ění lesbi čkám umožn ěno není (69) . P řesto k němu v provedeném výzkumu zaujalo kladný postoj 65,5 % oslovených respondent ů. Nesouhlas vyjád řilo 23,7 % dotázaných. 13,8 % respondent ů uvedlo, že nemá prozatím na tuto problematiku ujasn ěný názor. I v této otázce zaujaly shovívav ější p řístup ženy. Souhlas s um ělým oplodn ěním lesbických pár ů vyjád řilo 67,1 % žen a 55,4 % muž ů. Nesouhlas uvedlo 19,7 % žen a 29,7 % muž ů. Ze zjišt ěných výsledk ů vyplývá, že s um ělým oplodn ěním lesbických pár ů více jak polovina respondent ů souhlasí a hypotéza 4 tak nebyla potvrzena. Gay a lesbické páry využívají p ři cest ě za dít ětem v členských státech EU i další zp ůsoby, jak se stát rodi či. Jedná se o p ěstounskou pé či a v poslední dob ě se objevuje tzv. institut náhradní matky (51) . V dotazníku proto byly respondent ům položeny otázky, které mapovaly jejich názor na tuto problematiku. Pěstouny se u nás gayové a lesby mohou stát, ale pouze individuáln ě, nikoli jako pár. Spole čnými p ěstouny se totiž v ČR mohou stát pouze manželé. V některých státech EU je však p ěstounská pé če vykonávaná homosexuálním párem b ěžná (69) . V provedeném výzkumu s pěstounskou pé čí vykonávanou homosexuáln ě orientovanými lidmi souhlasila v ětšina - 60,9 % oslovených respondent ů. Opa čný názor uvedlo 20,2 % respondent ů. 18,6 % dotázaných nemá v této oblasti ujasn ěný názor. Z uvedených výsledk ů vyplývá, že více jak polovina dotázaných by s pěstounskou pé čí vykonávanou homosexuáln ě orientovanými lidmi souhlasila. Institut náhradní matky není v České republice v ůbec povolen (69) . Kladný postoj k jeho uzákon ění vyjád řilo 34 % respondent ů, záporný postoj pak 4,3 % respondent ů. 15,8 % dotázaných konkrétní odpov ěď neuvedlo. Nejvíce – 45,8 % oslovených

74 respondent ů odpov ědělo, že neví, co je institut náhradní matky. Na základ ě uvedených odpov ědí respondent ů lze konstatovat zejména nedostate čnou informovanost české ve řejnosti o dané problematice. V provedeném výzkumu se 34,8 % respondent ů ozna čilo za ur čit ě tolerantního člov ěka a 56,1 % dotázaných za spíše tolerantního člov ěka. 4,7 % respondent ů uvedlo, že jsou spíše netolerantní. Za ur čit ě netolerantního člov ěka se nepovažoval žádný z oslovených respondent ů. Konkrétní odpov ěď neuvedlo 4,3 % respondent ů. Centrum pro výzkum ve řejného mín ění zkoumá názory českých ob čan ů na toleranci k vybraným skupinám obyvatelstva již od poloviny devadesátých let. V březnovém šet ření 2008 se zam ěř ilo na problematiku lidského soužití. Ze získaných vyjád ření vyplynulo, že z dlouhodobého hlediska p ředstava obyvatel o snášenlivosti v naší republice postupn ě sílí (8) . Janošová však soudí, že teprve generace t ěch, kte ří v sou časnosti prožívají sv ůj coming out nebo se blíží st ředním let ům, se bude ve stá ří setkávat s tolerantn ější odezvou ze stran spole čnosti než dnešní stárnoucí gayové a lesbi čky (31) . Lidé se vždy ptali a pravd ěpodobn ě se i nadále budou ptát u všeho neznámého, zda je to normální. Ur čitou p ředstavu míry akceptovatelnosti pot řebují k tomu, aby se mohli lépe orientovat ve sv ětě a zárove ň si vytvá řet postoje k dění kolem sebe. Představu normality máme každý svou. I p řesto, že existuje stálá snaha o vznik obecn ě přijatelného konsenzu, z ůstává toto m ěř ítko i nadále záležitostí p řevážn ě subjektivního charakteru (33) .

75 6. ZÁV ĚR Teoretická část p ředkládané diplomové práce se zabývá problematikou homosexuality a jejích vybraných aspekt ů. Hlavním cílem praktické části této práce bylo zjistit postoj široké ve řejnosti k registrovanému partnerství v České republice. Díl čím cílem bylo zmapovat postoj široké ve řejnosti k adopci dít ěte samotným homosexuálem a zmapovat její postoj ke spole čné adopci dít ěte homosexuálním párem v ČR. Cílem práce bylo rovn ěž zjistit, zda česká ve řejnost toleruje adopci dít ěte homosexuálního partnera či um ělé oplodn ění lesbických pár ů. Domnívám se, že stanovené cíle byly spln ěny. Ze zmín ěného výzkumu vyplynulo, že p řestože se o institutu registrovaného partnerství hodn ě mluví, znalost jeho konkrétních aspekt ů je v široké ve řejnosti pom ěrn ě malá. Podstatná část dotázané ve řejnosti nedokázala vyjád řit souhlas nebo nesouhlas s institutem RP, protože jí chyb ěl dostatek informací. Hlavní hypotéza tak nebyla provedeným výzkumem potvrzena. Zbývající čty ři hypotézy nebyly rovn ěž na základ ě uskute čněného výzkumu potvrzeny. Česká ve řejnost zaujímá k adopcím d ětí osam ělými homosexuály rozdílné postoje, a tak souhlasné a nesouhlasné postoje zaujal tém ěř stejný po čet dotázaných. Naproti tomu, k adopcím d ětí homosexuálními páry zaujali respondenti pom ěrn ě liberální postoj a v převážné v ětšin ě vyjád řili souhlas. Souhlasné stanovisko vyjád řili respondenti rovn ěž ke skute čnosti, aby mohl homosexuální partner adoptovat dít ě nebo d ěti svého stejnopohlavního partnera. Také s um ělým oplodn ěním lesbických pár ů by v ětšina dotázaných souhlasila. V rámci Evropské unie se homosexuální páry stávají rodi či rovn ěž prost řednictvím p ěstounské pé če nebo tzv. institutu náhradní matky. Považuji za zajímavé, že a čkoliv u nás p ěstounská pé če vykonávaná homosexuáln ě orientovanými lidmi není povolena, oslovená ve řejnost by s ní v převážn ě v ětšin ě souhlasila. V problematice institutu náhradní matky se op ět projevil nedostatek informací široké ve řejnosti a velká část respondent ů tak sv ůj konkrétní názor nevyjád řila. Je z řejmé, že česká spole čnost ud ělala velký pokrok sm ěrem k akceptaci homosexuality. Ke zkoumané problematice zaujali respondenti pom ěrn ě liberální

76 postoj, i když negativní stanovisko je stále patrné u nezanedbatelného po čtu jedinc ů. V některých oblastech homosexuální problematiky (nap ř. registrované partnerství, institut náhradní matky) je navíc patrná nedostate čná informovanost. Na základ ě tohoto poznatku docházím k záv ěru, že je nutné českou ve řejnost informovat o problematice homosexuality nap ř. prost řednictvím kulturních a spole čenských akcí, které by prezentovaly lesbickou a gay kulturu, promítáním dokumentárních film ů nebo po řádáním p řednášek a besed s homosexuální či podobnou tématikou. Dostatkem objektivních informací snad lze u n ěkterých jedinc ů snížit nebo odbourat r ůzné obavy, stereotypy či p ředsudky v ůč i gay ům a lesbám. Za d ůležité rovn ěž považuji výchovné p ůsobení na d ěti. Domnívám se, že je pot řebné d ětem vštípit, že homosexualita je jednou z přirozených variant lidské sexuality a nejedná se tudíž o žádnou poruchu ani patologický stav. P řesné informace o homosexualit ě jsou d ůležité hlavn ě u mladých lidí potýkajících se s vlastní identitou. Obavy, že p řístup k těmto informacím ovlivní n ěč í sexuální orientaci, považuji za neopodstatn ěné. Souhlasím s některými autory, že v otázce respektování práv gay ů a leseb na rodinný život u činila Česká republika jako jeden ze stát ů Evropské unie zásadní krok vp řed tím, že umožnila zformalizovat jejich životní svazky. Dala tak jasný signál, že tyto homosexuální vztahy respektuje a přiznává jim i ur čitou míru právní ochrany. O jejich plném zrovnoprávn ění s heterosexuálními páry se však ješt ě zdaleka nedá hovo řit. Myslím si, že žádná spole čnost se nevyhne konflikt ům hodnot, svobod a práv nejr ůzn ějších komunit a skupin. Tyto konflikty však nelze řešit zákazy a represemi, ale cestou otev řené ve řejné debaty a dosahováním spole čných rozhodnutí v rámci institucí a zákon ů, které budou respektovat rozmanitost životních zp ůsob ů. Domnívám se, že práce p řinesla zajímavé výsledky a m ůže posloužit jako podklad dalšího výzkumu. M ůže p řisp ět ke zvýšení informovanosti široké ve řejnosti i jednotlivc ů, které problematika homosexuality zajímá. Mohla by rovn ěž napomoci k ujasn ění vlastních postoj ů a názor ů v tak často diskutovaném a pom ěrn ě citlivém tématu, jakým je homosexualita a n ěkteré její aspekty.

77 Záv ěrem bych pouze cht ěla zd ůraznit, že jedinec, který je p řitahován stejným pohlavím, nemá na výb ěr, zda-li chce či nechce být homosexuální. Jedná se o sexuální orientaci, která se vyno řuje b ěhem života jedince a má celoživotní osudovou povahu. Homosexuáln ě orientovaný člov ěk je schopen žít stejn ě hodnotný život jako ostatní lidé, p řičemž uznáním a zrovnoprávn ěním této formy sexuality nehrozí zhroucení spole čnosti ani degradace statutu rodiny.

78 7. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJ Ů 1) AMERICAN ACADEMY OF PEDIATRICS. Coparent or Second-Parent Adoption by Same-Sex Parents. Pediatrics - Official Journal of the American Academy of Pediatrics [online]. 2000, vol. 109, no. 2 [cit. 2009-10-27]. Dostupné z: .

2) AMERICAN PSYCHOLOGICAL ASSOCIATION. Sexual Orientation, Homosexuality and [online]. 11.10.2009 [cit. 2009-10-19]. Dostupné z: .

3) BOBEK, M. BOU ČKOVÁ, P. KÜHN, Z. Rovnost a diskriminace . 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007. 471 s. ISBN 978-80-7179-584-1.

4) BOLDIŠ, P. Bibliografické citace dokumentu podle ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2: Část 1 – Citace: metodika a obecná pravidla. Verze 3.3. [online]. Poslední aktualizace 11.11.2004. [cit.2008-12-02]. Dostupné z: .

5) BOLDIŠ, P. Bibliografické citace dokumentu podle ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2: Část 2 – Modely s příklady citací u jednotlivých typ ů dokument ů. Verze 3.0. [online]. Poslední aktualizace 11.11.2004. [cit. 2008-12-02]. Dostupné z: .

6) BRZEK, A. POND ĚLÍ ČKOVÁ-MAŠLOVÁ, J. Třetí pohlaví? 1. vyd. Praha: Scientia medica, 1992. 128 s. ISBN 80-85526-03-4.

7) BURYÁNEK, J. VAN ĚČ KOVÁ, M. Gayové a lesbi čky. In Interkulturní vzd ělávání: Příru čka nejen pro st ředoškolské pedagogy [online]. Člov ěk v tísni, spole čnost p ři České televizi, o.p.s. 2002 [cit. 2009-10-28]. s. 481-515. Dostupné z: .

79 8) CENTRUM PRO VÝZKUM VE ŘEJNÉHO MÍN ĚNÍ, SOCIOLOGICKÝ ÚSTAV AV ČR, V.V.I. Češi a tolerance [online]. 30.4.2008 [cit. 2010-03-05]. Dostupné z: .

9) CENTRUM PRO VÝZKUM VE ŘEJNÉHO MÍN ĚNÍ, SOCIOLOGICKÝ ÚSTAV AV ČR, V.V.I. Postoje české ve řejnosti k práv ům homosexuálních pár ů [online]. 7.7.2009 [cit. 2009-10-28]. Dostupné z: .

10) ČESKÝ STATISTICKÝ Ú ŘAD. Náboženské vyznání [online]. 13.12.2005 [cit. 2010-03-01]. Dostupné z: .

11) DANIEL, D. Homosexualita – úvod [online]. 5.11.2007 [cit. 2009-11-14]. Dostupné z: .

12) DISMAN, M. Jak se vyrábí sociologická znalost: P říru čka pro uživatele. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2000. 374 s. ISBN 80-246-013917.

13) DOLEŽELOVÁ, S. Právní institut registrovaného partnerství v právním řádu České republiky (legislativní historie a sou časný stav). : Masarykova univerzita. Právnická fakulta. Katedra ob čanského práva, 2006. 117 s. Rigorózní práce.

14) Etiologie homosexuality [online]. 25.11.2007 [cit. 2009-10-28]. Dostupné z: .

15) FAFEJTA, M. Úvod do sociologie pohlaví a sexuality. V ěrovany: Nakladatelství Jan Piszkiewicz, 2004. 159 s. ISBN 80-86768-06-6.

80 16) FALTOVÁ, M. ZUNT, T. Malý pr ůvodce diskrimina ční problematikou: Manuál pro zvídavé ob čany pro snadnou orientaci v oblasti diskriminace [online]. Informa ční centrum ob čanského sektoru – ICOS Český Krumlov, 2008 [cit. 2009-10-30]. 16 s. Dostupné z: .

17) GAY INICIATIVA. Registrované partnerství: Unikátní archiv SOHO v ČR a GI v ČR vývoje boje za prosazení registrovaného partnerství v ČR [online]. [cit. 2009-11-07]. Dostupné z: < http://gay.iniciativa.cz/www/index.php?page=clanek&id=74 >.

18) GENDER STUDIES, O.P.S. Tisková zpráva – Registrovaní nesm ějí v České republice adoptovat dít ě [online]. 27.4.2009 [cit. 2010-03-16]. Dostupné z: .

19) GIDDENS, A. Sociologie. P řel. J. Ja řab. 1. vydání. Praha: Argo, 1999. 595 s. ISBN 80-7203-124-4.

20) GRAUPNER, H. Combating sexual orientation discrimination in employment: legislation in fifteen EU member states [online]. [cit. 2009-12-02]. Dostupné z: .

21) HELMINIAK A.D. Co vlastn ě Bible říká o homosexualit ě? Přel. D. Micka. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2007. 131 s. ISBN 978-80-7325-122-2.

22) HEWSTONE, M. STROEBE, W. Sociální psychologie: Moderní u čebnice sociální psychologie. P řel. D. Brejlová, P. Le Roch. 1. vydání. Praha: Portál, 2006. 776 s. ISBN 80-7367-092-5.

23) HLAVATÁ, K. KRUMPHOLCOVÁ, E. EU v kostce. 1. vydání. Praha: Jan Vašut, 2008. 438 s. ISBN 978-80-7236-665-1.

81 24) Homosexuálové jsou v Unii stále diskriminováni, tvrdí studie [online]. 1.4.2009 [cit. 2009-11-14]. Dostupné z: .

25) HROMADA, J. Deset let hnutí za rovnoprávnost českých gay ů a lesbi ček [online]. [cit. 2009-11-07]. Dostupné z: .

26) HRUŠÁKOVÁ, M. Zákon o registrovaném partnerství. Bulletin advokacie , 2007, ro č. 37, č. 2, s. 18-24. ISSN 1210-6348.

27) Charta základních práv EU [online]. [cit. 2009-11-14]. Dostupné z: .

28) JANDOUREK, J. Sociologický slovník. 1. vydání. Praha: Portál, 2001. 288 s. ISBN 80-7178-535-0.

29) JANIŠ, K. Toulky historií sexu a erotiky. 2. vyd. Ústí nad Orlicí: Oftis, 2007. 328 s. ISBN 978-80-86845-83-8.

30) JANOŠOVÁ, P. Dív čí a chlapecká identita: Vývoj a úskalí. 1. vydání. Praha: Grada, 2008. 285 s. ISBN 978-80-247-2284-9.

31) JANOŠOVÁ, P. Homosexualita v názorech sou časné spole čnosti. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2000. 220 s. ISBN 80-7184-954-5.

32) JOHNSON, R. Where is Gay Adoption Legal?: Gay and Lesbian Adoption [online]. 5.11.2008 [cit. 2009-10-31]. Dostupné z: .

82 33) KA ŇKA, P. Abeceda homosexuality [online]. [cit. 2009-10-23]. Dostupné z: .

34) KA ŇKA, P. SCHEANSOVÁ, A. Pedagog a homosexualita: Každý pedagog m ůže mít ve své t říd ě gaye nebo lesbi čku… In Problematika d ětské pornografie a její prevence na škole [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2003 [cit. 2009-10-20]. s. 27-46. Dostupné z: .

35) KENNEDY HUBERT. Karl Heinrich Ulrichs – Pioneer of the Modern Gay Movement [online]. 2002 [cit. 2010-03-16]. Dostupné z: .

36) KLAUS, V. Registrace partnerství: pokrok nebo nezodpov ědné riziko? Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2006. 87 s. ISBN 80-86547-51-5.

37) KOCÁB, M. Tisková zpráva (91) [online]. 17.6.2009 [cit. 2009-11-15]. Dostupné z: .

38) KUDRNÁ ČOVÁ, N. Rakouský parlament schválil svazky homosexuál ů [online]. 11.12.2009 [cit. 2009-12-27]. Dostupné z: .

39) KUTROVÁ, H. Právní úprava vztahu mezi osobami téhož pohlaví v Evrop ě. Brno: Masarykova univerzita. Právnická fakulta. Katedra ob čanského práva, 2008. 79 s. Vedoucí diplomové práce prof. JUDr. Milana Hrušáková.

40) Listina základních práv Evropské unie (2007/C 303/01).

83 41) LIŠ ČÁK, V. Státy a území sv ěta. 3. vydání. Praha: Libri, 2009. 895 s. ISBN 978-80- 7277-414-2.

42) MAŠLOVÁ-POND ĚLÍ ČKOVÁ, J. RABOCH, J. O sexualit ě a partnerských vztazích. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 196 s. ISBN 80-7262-323-0.

43) NATIONAL CENTER FOR LESBIAN RIGHTS. Adoption by Lesbian, Gay, and Bisexual Parents: An Overview of Current Law [online]. Červen 2009 [cit. 2009-11-01]. Dostupné z: .

44) NEDBÁLKOVÁ, K. Alternativní rodinné modely: Alternativní rodinné modely aneb Rodiny lesbických matek a rodiny gay otc ů [online]. [cit. 2009-11-01]. Dostupné z: .

45) OAKLEYOVÁ, A. Pohlaví, gender a spole čnost. P řel. M. Polá čková, M. Polá ček. 1. vydání. Praha: Portál, 2000. 176 s. ISBN 80-7178-403-6.

46) Panorama Evropske unije [online]. [cit. 2009-11-16]. Dostupné z: .

47) PECHOVÁ, O. Biologické p říčiny homosexuality a jejich ideologické souvislosti [online]. 19.4.2005 [cit. 2009-10-25]. Dostupné z: .

48) PECHOVÁ, O. Homofobie [online]. 19.7.2005 [cit. 2009-10-18]. Dostupné z: .

84 49) PECHOVÁ, O. Homofobie, heterosexismus, diskriminace sexuálních minorit? In Antidiskrimina ční vzd ělávání a ve řejná správa v ČR: P říru čka pro zam ěstnance ve řejné správy [online]. 2. vyd. Praha: Multikulturní centrum Praha, 2007 [cit. 2009-11-04]. s. 54-58. Dostupné z: .

50) PECHOVÁ, O. Lidé s růžovým trojúhelníkem [on line]. 3.2.2005 [cit.2010-03-17]. Dostupné z: .

51) PECHOVÁ, O. Spolurodi čovská adopce stejnopohlavními páry – Technická zpráva [online]. 9.1.2006 [cit. 2009-10-17]. Dostupné z: .

52) POKORNÝ, P. Specifika vybraných faktor ů ovliv ňujících mužské páry. Olomouc: Univerzita Palackého. Filozofická fakulta. Katedra psychologie, 2007. 143 s. Rigorózní práce.

53) POPELA, L. Pěstounská pé če je tvrdá práce [online]. 28.5.2006 [cit. 2009-10-31]. Dostupné z: < http://www.rodina.cz/clanek5703.htm >.

54) PRACOVNÍ SKUPINA PRO OTÁZKY SEXUÁLNÍCH MENŠIN MINISTRYN Ě PRO LIDSKÁ PRÁVA A NÁRODNOSTNÍ MENŠINY. Analýza situace lesbické, gay, bisexuální a transgender menšiny v ČR [online]. 1. vyd. Praha, 2007 [cit. 2009-10-17]. 59 s. Dostupné z: .

55) PROCHÁZKA, I. Coming out: pr ůvodce obdobím nejistoty, kdy kluci a holky hledají sami sebe. 2. vydání. Brno: STUD Brno; Praha: Gay iniciativa v ČR, 2002. 36 s. ISBN 80-238-8850-1.

85 56) PROCHÁZKA, I. Novinky v biologické podmín ěnosti sexuální orientace [online]. [cit. 2009-10-25]. Dostupné z: .

57) PROCHÁZKA, I. GRAUPNER, H. Historie právních postoj ů k homosexualit ě [online]. [cit. 2009-12-02]. Dostupné z: .

58) PROCHÁZKA, I. GRAUPNER, H. Historie právních postoj ů k homosexualit ě [online]. [cit. 2009-12-02]. In Polá ček F. et al. Československé trestní zákony platné v zemích české a moravskoslezské. Dostupné z: .

59) Registrované partnerství [online]. [cit. 2009-11-04]. Dostupné z: .

60) RIDLEY, M. Červená královna: sexualita a vývoj lidské p řirozenosti. P řel. M. Konvi čka. 2. vyd. Praha: Portál, 2007. 320 s. ISBN 978-80-7367-135-8.

61) RUPP, J. L. Vytoužená minulost: D ějiny lásky a sexuality mezi osobami stejného pohlaví v Americe od p říchodu Evropan ů po sou časnost. P řel. V. Sokolová. 1. vyd. One Woman Press. 275 s. ISBN 80-86356-11-6.

62) Same-Sex Marriage & Registered Partnerships in the Netherlands [online]. [cit. 2009-11-13]. Dostupné z: .

63) SCHMIERER, D. Řešení existuje: Prevence homosexuality u dnešní mládeže. Přel. S. Bouzková. 1. vyd. Mod řice: Josef T ůma, vydavatelství, nakladatelství a tisk, 2003. 174 s. ISBN 80-86687-08-2.

86 64) SMITH L.F. Hnutí homosexuál ů: Boj za lidská práva nebo propaganda? 1. vydání. Praha, 2004. 182 s.

65) Smlouva o založení Evropského spole čenství. Dostupné z: .

66) SOKOLOVÁ, V. Otec, otec a dít ě: Gay muži a rodi čovství. Sociologický časopis /Czech Sociological Review , 2009, ro č. 45, č. 1, s. 115-145. ISSN 0038-0288.

67) ŠIM ŮNKOVÁ, T. Polovin ě tuzemských st ředoškolák ů vadí homosexuálové [online]. 8.1.2010 [cit. 2010-05-03]. Dostupné z: .

68) ŠIŠKOVÁ, N. Dimenze ochrany lidských práv v Evropské unii. 2. vyd. Praha: Linde, 2008. 255 s. ISBN 978-80-7201-710-2.

69) Š ŤEPÁNKOVÁ, M. Gay a lesbické rodi čovství [online]. [cit. 2009-11-01]. Dostupné z: .

70) ŠT ĚPÁNKOVÁ, M. ČIŽINSKÝ, P. Registrované partnerství pro za čínající [online]. [cit. 2009-11-08]. Dostupné z: .

71) UZEL, R. Mýty a pov ěry v sexu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství XYZ, 2004. 203 s. ISBN 80-86864-05-07.

72) ÚSTAV ZDRAVOTNICKÝCH INFORMACÍ A STATISTIKY. Poruchy duševní a poruchy chování (F00-F99) [online]. 9.9.2008 [cit. 2009-10-29]. Dostupné z: .

87 73) VACULÍK, M. ČERVENKOVÁ, P. Formování postoje k homosexualit ě. Československá psychologie: časopis pro psychologickou teorii a praxi , 2007, ro č. 51, č. 1, s. 58-71. ISSN 0009-062X.

74) VACULÍKOVÁ, V . Teoretickoprávní aspekty zakotvení institutu soužití osob stejného pohlaví v právním řádu České republiky. Plze ň: Západo česká univerzita. Právnická fakulta. Katedra teorie práva, 2003. 72 s. Vedoucí diplomové práce prof. JUDr. Aleš Gerloch, CSc.

75) VOKURKA, H., HUGO, J. Praktický slovník medicíny. 7. vyd. Praha: MAXDORF, 2004. 490 s. ISBN 80-7345-009-7.

76) WAALDIJK, K. Cestou malých zm ěn : jak se v Nizozemí prosadilo manželství partner ů téhož pohlaví. Sociální studia , 2002, ro č. 0, č. 7, s. 153-172. ISSN 1214-813X.

77) WAALDIJK, K. Constitucional Protection Againtst Discrimination of Homosexuals [online]. [cit. 2009-11-14]. Dostupné z: .

78) WALD, D. Donor Insemination – A Legal Perspective: Issues for Lesbians to consider with Sperm Donors [online]. [cit. 2009-10-31]. Dostupné z: .

79) WEISS, P. Homosexualita [online]. [cit. 2009-10-22]. Dostupné z .

80) WEISS, P. Sexuální deviace: klasifikace, diagnostika a lé čba. 1. vydání. Praha: Portál, 2002. 360 s. ISBN 80-7178-634-9.

88 81) WEISS, P. ZV ĚŘ INA, J. Sexuální chování v ČR – situace a trendy. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 160 s. ISBN 80-7178-558-X.

82) WILLI, J. Psychologie lásky: osobní rozvoj cestou partnerského vztahu. P řel. K. Černá, J. černý. 1. vyd. Praha: Portál, 2006. 256 s. ISBN 80-7178-982-8.

83) Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o zm ěně n ěkterých souvisejících zákon ů, v platném zn ění.

84) Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném zn ění.

85) Zákon č. 435/2004 Sb., o zam ěstnanosti, v platném zn ění.

86) ZV ĚŘ INA, J. Sexuologie (nejen) pro léka ře. 1. vydání. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2003. 287 s. ISBN 80-7204-264-5.

89 8. KLÍ ČOVÁ SLOVA Diskriminace Evropská unie Gay Gay a lesbické rodi čovství Homofobie Homosexuální orientace Lesba Registrované partnerství

90 9. P ŘÍLOHY 1. Seznam členských stát ů Evropské unie a rok jejich p řistoupení 2. Dotazník

91 Příloha 1: Seznam členských stát ů Evropské unie a rok jejich p řistoupení

Rok p řistoupení Státy 1952 Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, N ěmecko, Nizozemsko 1973 Dánsko, Irsko, Velká Británie 1981 Řecko 1986 Portugalsko, Špan ělsko 1995 Finsko, Rakousko, Švédsko 2004 Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovinsko, Slovensko 2007 Rumunsko, Bulharsko Zdroj: (23)

Příloha 2:

Dobrý den, jmenuji se Andrea Korelová a jsem studentkou Zdravotn ě sociální fakulty Jiho české univerzity v Českých Bud ějovicích. Touto cestou bych Vás cht ěla požádat o vypln ění dotazníku, který poslouží jako podklad mojí diplomové práce s názvem Komparace sociokulturního vývoje u osob s homosexuální orientací ve vybraných státech EU.

Dotazník je naprosto anonymní a údaje z něho získané budou použity pouze pro účely uvedené diplomové práce. Vyhovující odpov ědi zakroužkujte, p řípadn ě dopl ňte.

Děkuji Vám za kompletní vypln ění dotazníku a čas, který mu v ěnujete.

1) Jste: a) žena b) muž

2) Váš v ěk: a) 15 – 20 let b) 21 – 30 let c) 31 – 40 let d) 41 – 50 let e) 51 – 60 let f) 61 let a více

3) Vaše nejvyšší dosažené vzd ělání je: a) základní b) vyu čen/a v oboru c) st řední vzd ělání s maturitou d) vyšší odborné e) vysokoškolské

4) Žijete: a) ve vesnici b) ve m ěst ě c) jinde

5) Jste v ěř ící? a) ano b) ne c) nejsem si jistý/á

6) Jste: a) svobodný/á b) ženatý/vdaná c) rozvedený/á d) vdovec/vdova d) žiji v registrovaném partnerství

7) Vaše sexuální orientace je: a) heterosexuální b) heterosexuální (s homosexuální zkušeností) c) homosexuální d) bisexuální e) jiná, prosím, dopl ňte …………………………………………………

8) Kde jste se dozv ěděl/a nejvíce informací o homosexualit ě? (M ůžete zaškrtnout více odpov ědí.) a) v rodin ě b) ve škole c) od kamarád ů, p řátel d) od církve nebo náboženské organizace e) v médiích (v televizi, rozhlasu, tisku, internetu apod.) f) od homosexuáln ě orientované osoby/homosexuáln ě orientovaných osob g) jinde, prosím dopl ňte …………………………………………………

9) Kdo nejvíce ovlivnil Váš názor na homosexualitu a homosexuáln ě orientované osoby? (M ůžete zaškrtnout více odpov ědí.) a) rodina b) škola c) kamarádi, p řátelé d) církev nebo náboženská organizace e) média (televize, rozhlas, tisk, internet apod.) f) osobní setkání s homosexuáln ě orientovanou osobou/homosexuáln ě orientovanými osobami

g) jiné, prosím dopl ňte …………………………………………………

10) Znáte osobn ě n ějakého homosexuála? a) ano b) ne c) nejsem si jistý/á

11) Domníváte se, že je homosexuální menšina v České republice diskriminována? a) ur čit ě ano b) spíše ano c) ur čit ě ne d) spíše ne e) nevím

12) Souhlasíte s obsahem zákona č. 115/2006 Sb. o registrovaném partnerství? a) ano b) ne c) s institutem registr. partnerství souhlasím, ale s obsahem daného zákona pln ě nesouhlasím d) nemám dostatek informací

13) Domníváte se, že výchova dít ěte/d ětí gay nebo lesbickými páry m ůže mít negativní vliv na samotné dít ě? a) ano b) ne c) nevím

14) Souhlasil/a byste s adopcí dít ěte/d ětí samotným homosexuálem? a) ano b) ne c) nevím

15) Souhlasil/a byste s adopcí dít ěte/d ětí homosexuálním párem? a) ano b) ne c) nevím

16) Domníváte se, že by m ěl mít homosexuální partner právo adoptovat dít ě/d ěti svého partnera, který má dít ě/d ěti z předchozího vztahu (nap ř. z manželství nebo partnerství)? a) ano b) ne c) nevím

17) Umožnil/a byste lesbickým pár ům um ělé oplodn ění? a) ano b) ne c) nevím

18) Souhlasil/a byste se sv ěř ováním dít ěte/d ětí do p ěstounské pé če osobám s homosexuální orientací? a) ano b) ne c) nevím, zda bych souhlasil/a d) nevím, co je p ěstounská pé če

19) Souhlasil/a byste s uzákon ěním institutu náhradní matky? a) ano b) ne c) nevím, zda bych souhlasil/a d) nevím, co je institut náhradní matky

20) Považujete se za tolerantního člov ěka? a) ur čit ě ano b) spíše ano c) ur čit ě ne d) spíše ne e) nevím

Prostor pro názory nebo p řipomínky: