Budování Šlechtických Dominií Na Moravě Ve 13. a V První Polovině 14

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav

Budování šlechtických dominií na Moravě ve 13. a v první polovině 14. století (Doktorská diplomová práce)

Mgr. Jan Škvrňák

Vedoucí práce: prof. Mgr. Libor Jan, Ph.D. Brno 2020

1 Prohlašuji, že jsem disertační diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl všechnu použitou literaturu a prameny

Datum Vlastnoruční podpis

2 Poděkování Na tomto místě bych chtěl poděkovat svému školiteli za podnětné připomínky, zajímavé diskuse a hlavně za mnoho trpělivosti při čtení mých textů. Za cenné diskuse o středověké šlechtě bych chtěl poděkovat Janu Boukalovi a Stanislavu Vohryzkovi. Tím, bez kterého by tato práce nevznikla a jemuž patří ohromný dík, je Pavel Komárek. Práci věnuji památce Matky.

3 Obsah Úvod...... 8 Vymezení tématu, pojmy, metody...... 10 Středověká ekonomika...... 14 Fungování panství...... 20 Jednotlivá panství...... 34 Aueršperk...... 34 Bánov...... 34 Bílkov...... 35 Bítov...... 36 Bludov...... 37 Bobrová...... 37 Bohuslavice...... 38 Bojanovice...... 38 Klobouky, Zábrdovice, Boleradice...... 38 Boršice/Vlčnov...... 40 Boskovice...... 41 Bošovice...... 42 Bouzov...... 42 Branišovice...... 43 Brníčko...... 43 Břeclav...... 43 Březník (Kraví Hora)...... 44 Bučovice...... 44 Budeč...... 45 Budišov...... 45 Bukov...... 46 Bukovina...... 46 Čeblovice...... 46 Cetechovice...... 47 Cimburk u Koryčan...... 47 Cimburk u Trnávky...... 48 Cornštejn...... 48 Čechovice...... 48 Čejkovice...... 49 Černá Hora...... 49 Červený Hrádek...... 50 Dalečín...... 50 Dědice...... 51 Deblín...... 51 Dětkovice...... 52 Děvíčky...... 52 Domaželice...... 53 Doubravice...... 53 Drahotuše...... 53 Drnholec...... 54 Drnovice...... 55 Frejštejn...... 55 Fulnek...... 55 Helfštejn...... 56 Holštejn...... 57 Hoštejn...... 58 Hukvaldy...... 59 Hustopeče...... 60 Hvězdlice...... 60 Jakubov...... 60

4 Jaroslavice...... 61 Jevišovice...... 61 Jimramov...... 62 Kelčany...... 63 Kněžice...... 63 Kobeřice...... 64 Kolštejn...... 64 Količín...... 64 Konice...... 64 Krokovice...... 66 Krumvald...... 66 Křelov...... 66 Křižanov...... 67 Kunštát...... 68 Kunžak...... 69 Kvasice...... 69 Landštejn...... 70 Nejdek/Sirotčí Hrádek...... 70 Líšnice...... 71 Letovice...... 72 Loděnice...... 73 Lomnice...... 73 Loučky...... 75 Louka...... 75 Lukov...... 76 Lysice...... 76 Matějovec...... 77 Malenovice...... 77 Medlov...... 78 Mikulčice...... 79 Mikulov...... 79 Miroslav...... 80 Mitrov...... 80 Mostiště...... 81 Moravská Třebová...... 82 Moravský Krumlov...... 83 Mořice...... 84 Myslibořice...... 84 Náměšť na Hané...... 85 Náměšť nad Oslavou...... 85 Našiměřice...... 86 Obřany...... 86 Osové...... 87 Otaslavice...... 88 Pernštejn...... 89 Plaveč...... 90 Plumlov...... 90 Pňovice...... 92 Polná...... 93 Potštát...... 94 Prostějov...... 94 Pyšolec...... 94 Rabštejn u Dukovan...... 95 Rabštejn u Rýmařova...... 95 Račice...... 96 Rohatec...... 96 Rokštejn...... 96 Rosice...... 97 Rudíkov...... 97 Sádek...... 98

5 Sebranice...... 98 Senice...... 98 Slatina...... 99 Slavonice...... 99 Slopné...... 100 Sovinec...... 100 Sukolom...... 101 Strážisko...... 101 Starý Jičín...... 101 Stařechovice...... 102 Strání...... 102 Strážnice...... 103 Střílky...... 103 Strmilov...... 104 Světlov...... 104 Šardice...... 104 Šenkenberk...... 104 Šilperk (Štíty)...... 105 Šostýn...... 106 Štamberk...... 106 Šternberk...... 107 Šumvald/Čisté Slemeno...... 108 Švábenice...... 109 Tasov...... 110 Telč...... 112 Templštejn...... 112 Tištín...... 113 Tovačov...... 113 Troubky...... 114 Týnec...... 115 Újezd...... 115 Unčovice...... 115 Velké Opatovice...... 116 Velké Meziříčí...... 116 Veselí...... 117 Víckov...... 118 Vildenberk...... 119 Vnorovy...... 119 Vraní Lhota...... 119 Vysoké Popovice...... 120 Vsetín...... 120 Zábřeh...... 120 Zbraslav...... 121 Zdounky...... 121 Zlín...... 122 Zubštejn...... 123 Žeravice...... 123 Žerotín...... 123 Šlechtické rody...... 125 Hrabata z Hückeswagenu...... 125 Páni z Bechyně, Benešova, Bučovic, Budišova, Kravař (Benešovici)...... 125 Páni z Bílkova, Budče, Krumvaldu, Slatiny (Ranožírovci)...... 126 Páni z Bludova, Konice, Šumvaldu (Bludovici)...... 126 Páni z Boskovic...... 127 Páni z Bukoviny...... 127 Páni z Cimburka...... 127 Páni z Čeblovic a Drahotuš...... 127 Páni z Deblína...... 128 Páni z Doubravice, Vildenberka...... 129 Páni z Dubé, Lichtenburka, Lipé, Pirkenštejna, Ronova (Ronovci)...... 130

6 Páni z Eggerberku, Hustopeč, Chyš...... 131 Páni z Holštejna, Kněžic, Mitrova, Rokštejna, Víckova a Sovince (Hrutovci)...... 131 Páni z Hradce. Landštejna (Vítkovci)...... 132 Páni z Janovic...... 132 Páni z Klobouk...... 132 Páni z Kunštátu, Jevišovic...... 133 Páni z Kounic, Drnholce, Letovic...... 133 Páni z Křižanova, Polné...... 133 Páni z Lichtenštejna...... 134 Páni z Miroslavi, Myslibořic,Trnavy...... 134 Páni z Našiměřic...... 134 Páni z Násilé...... 134 Páni z Nejdku (Sirotkové)...... 135 Páni z Otaslavic...... 135 Páni z Plavče...... 135 Páni z Potštátu...... 135 Páni z Pernštejna, Jakubova...... 135 Páni z Rychmburka...... 136 Páni z Rýzmburka (Hrabišici)...... 136 Páni ze Sádku...... 136 Páni z Šelmberka...... 136 Páni ze Šenkenberka...... 137 Páni ze Švábenic...... 137 Páni ze Šternberka...... 137 Páni z Tasova, Lomnice, Meziříčí (Tasovci)...... 138 Páni z Vartenberka, Polné (Markvartici)...... 138 Páni z Rohatce,Vnorov, Veselí (Tvrdišovci)...... 139 Analýza...... 140 Rozloha panství...... 140 Ceny panství...... 148 Nejisté dělení panství, nejasná hierarchie sídel – rozsáhlé dominium...... 161 Nejisté dělení panství, nejasná hierarchie sídel – „virtuální“ panství...... 161 Změny rozsahu panství...... 162 Změny sídel...... 163 Změny majitelů...... 163 Pohledávky na panství...... 164 Formy správy panství...... 164 Závěr...... 166 Summary...... 168 Seznam zkratek...... 170 Použitá literatura...... 174

7 Úvod Když v 19. století vznikal v duchu jazykového vlastenectví novodobý český národ, česká šlechta, která sdílela povětšinou hodnoty vlastenectví zemského, byla z tohoto procesu vytlačena. Moderní český národ tak kromě svého rovnostářství, „městskosti“, dostal do vínku nedůvěru ke šlechtě, která byla navíc považována za oporu zpátečnické habsburské říše. I proto jeden z prvních zákonů československého zákonu mířil k zrušení šlechtických titulů, šlechtu postihla částečně také pozemková reforma. Daleko horší pro tuto složku společnosti byla poválečná doba, kdy došlo k celkovému zestátnění a často i nucené emigraci ze země. Třetí republika, kdy šlechta částečně získává zpět jak své majetky, tak i prestiž, se tak jeví jako určitá doba renesance české šlechty. Podobně vypadá i historické bádání, na šlechtu se nenahlíží přes ideologická klišé, knihy o jednotlivých rodech nebo šlechticích vycházejí hned v několika edicích různých vydavatelství. Při pozitivním obraze českého šlechtice jako zvelebitele historické krajiny nelze ovšem zapomínat i na negativní rysy feudálního hospodaření. Odosobnění generací poddaných, kteří jsou bez ladu a skladu prodávání po jednotlivcích nebo po částech i celých vesnicích mezi jednotlivými vlastníky. Právě tento pohyb, kdy jsou lidé redukováni na pouhou položku při dohodě o prodeji, bude základním východiskem pro moje bádání, sledování vývoje jednotlivých šlechtických dominií. Potíží každého badatele je to, že se příliš ponoří do svých pramenů a pouze jejich prismatem hledí na zkoumanou epochu. V této práci hrozí, že veškeré jednání šlechty bude shledáváno jako logické ve snaze maximalizovat svůj zisk a ten dále investovat, šlechtici samí jako schopní podnikatelé. Tomu nenapomáhá ani zkoumaná doba. Kolonizace je zřejmě největším obdobím investicí do rozšíření výroby i zvýšení zisku, v ekonomické historii kolonizaci překoná až tvorba velkostatku. Čistě materialistická honba za co největším profitem není charakteristická ani pro dnešní žraloky burzovních trhů. Předkládaná práce se pokusí postihnout formování šlechtických dominií ve 13. století a první polovině 14. století, vznik panství kolem hradů a tvrzí, změny vlastníků, rozpady panství atd. Součástí disertace bude pokus o popsání hospodářského fungování vrcholně středověkého panství, úvahy nad zdroji příjmů, výdaji, možné zadluženosti.

8 Nejdříve se pokusím vymezit samotné téma, pojmy a metody a předpoklady, se kterými budu pracovat. Další část disertační práce shrne obecnější teorie středověkého hospodářství, aby se dostala k způsobu fungování panství.

9 Vymezení tématu, pojmy, metody Následující práce bude sledovat historické území Moravy ve 13. a první polovině 14. století. Region bude vymezen lokalitami, které se objevují v prvních svazcích obou řad moravských zemských desek, k majetkům Lichtenštejnů v Dolních Rakousích (včetně Valtic) bude pouze přihlédnuto při řešení mechanismu vzniku rozsáhlejších domén. Rozsáhlé a retrospektivní využití zemských desek bude pro tuto práci klíčové. Listiny pro 13. (a ještě méně pro 14.) století informují o šlechtické držbě velmi střídmě, náhodně a spíše jen o sídlech, zřídkakdy konkrétním příslušenství panství. Naopak trhové knihy teoreticky zaznamenávají všechen deskový majetek, který byl, opět teoreticky, převáděn. Majetek, který byl řádně děděn v jednom rodu, se v nich logicky neobjevuje. Proto předpokládám, že většina lokalit prvně doložených až v druhé polovině 14. existovala již dříve a ve většině případů příslušela k panství.1 Moravské zemské desky tak nabízejí poměrně věrohodnou (těžko ovšem stoprocentní) retrospektivní rekonstrukci šlechtických majetků k okamžiku své reformy a doložení. Základní sledovanou jednotkou této disertace bude panství, které je v pramenech jako sbožie/zbožie, Herrschaft, bonum. V definici se přidržím Roberta Šimůnka, panství chápu jako administrativní jednotku bez ohledu na velikost, s (v ideálním případě) jasně vymezenými hranicemi a správním centrem podle něhož je panství také většinou pojmenováno.2 Na příkladu pozdněstředověkých majetků Rožmberků Robert Šimůnek dovozuje pokročilejší správu v čele s hejtmanem, existují zde menší soudní rychtářství (gericht, řídce districtus), ovšem jejich postavení ve správní hierarchii může být komplikované.3 I když například zemské desky krnovské ukazují jasné vědomí hranic: „ta wess w wsich hranyczich na ssyrzy y nadely od stara, dawna zalezi“4, například novohradské účty z konce 14. století ukazují, že i poměrně stabilní panství nemělo vždy ve svých hranicích jasno a muselo je přeměřovat. Panství samotná určitě neměnná nebyla, jak opět dokazuje R. Šimůnek na případě velešínského panství, které přervávalo pouze nominálně.5

1 Srov. Jaroslav MEZNÍK, Vlastníci a držitelé hradů a měst na Moravě 1350-1410. Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university. C, Řada historická, Brno 1999, roč. 1998, č. 45, s. 51–65. 2 Robert ŠIMŮNEK, Obraz šlechtického panství v Čechách 1500–1750, Praha 2018, s. 17. 3 Robert ŠIMŮNEK, Správní systém šlechtického dominia v pozdně středověkých Čechách. Rožmberská doména 1418-1472, Praha 2005, s. 71–73, 176–181. 4 Zemské desky krnovské. Svazek 1, 1403-1522 , (ed.) Dalibor PRIX, Opava 2008, č. 116, s. 97. 5 Robert ŠIMŮNEK, Správní systém, s. 81, který uvádí přetrvání velešínského písaře ještě 20 let po zániku velešínského panství 10 Panství si nelze ani představovat jako souvislá území (tedy ne vždy), často se i v uzavřené enklávě mohly nacházet i državy jiných vlastníků. Podobně pestré byly i práva a povinnosti poddaných spjaté s dílčími majetky. Kromě různého zdanění například závěť Voka z Rožmberka informuje, že některé pozemky byly spjaté s vykonávaným úřadem, zde tři lány se sudím nebo dvůr s rožmberským purkrabím.6 Nutno se také vypořádat s otázkou, kdo vlastně k vysoké šlechtě náležel před polovinou 15. století, tj. v době, kdy nebyl právně ustaven výčet jednotlivých rodů příslušných k panskému stavu. Jaroslav Mezník moravskou vysokou šlechtu, snad lze již říci panské rody, definoval na základě účasti alespoň dvojí účastí na čtyřech událostech, testamentu Jana Jindřicha z roku 1371, a landfrídech z let 1380, 1388 a 1412. Podstatné je, že nevylučuje sociální mobilitu, rody zastoupené jednou vidí jako šlechtu, která buď zchudla do stavu nižší šlechty (z Myslibořic a ze Starče), dostala se mezi vysokou šlechtu až na počátku 15. století (z Doubravice) nebo v případě Franka z Kunovic šlechtice, který byl přijat mezi pány s ohledem na svoji funkci sudího brněnské cúdy. Některé rody pronikly do panského stavu jen dočasně (z Otaslavic, z Mitrova). Celkem Jaroslav Mezník uvádí 32 šlechtických rodů jako alespoň dočasně panských, přičemž na nejpočetnějších dokumentech svědčí příslušníci 25 rodů.7 Na tento způsob vymezení neobratně navázal David Papajík, který sledoval účast jednotlivých šlechticů jako přísedících zemského soudu a na základě dostatečné docházky vyjmenoval rody vysoké šlechty. 8 Jelikož

6 Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae (dále CDB) V/1, (edd.) Jindřich ŠEBÁNEK, Sáša DUŠKOVÁ, Praha 1974, č. 335, s. 498–499. Per analogiam tak zemské a dvorské úřady také mohou být spojeny s quasilénem, Marcin Rafał PAUK, Fama, gloria, curia ac ingens familia. Służba i klientela rycerska w otoczeniu, możnowładztwa czeskiego (XIII – początek XIV wieku), in: Marcin Rafał Pauk, Monika Saczyńska (eds.), Warszawa 2010, s. s 47–48. 7 Jaroslav MEZNÍK, Markrabě a páni. (K mocenskému dualismu na Moravě v době předhusitské.). Sborník prací FFBU, Brno: Masarykova univerzita, 1996, roč. 1995, C42, s. 39–51. Pro starší období Libor JAN, Stratifikace moravské šlechty a nejstarší klášterní založení, in: Janusz Grabowski, Tadeusz Paweł Rutkowski (eds.), Kosciół w Polsce a sąsiedzi. Prace dedykowane Markovi Kazimierzowi Barańskiemu, Warszawa 2017, s. 173–198. Marcin Rafał PAUK, Czeska elita możnowladza a transformacja XIII wieku. Przypadek panów ze Strakonic, in: Marta Młynarska-Kaletynowa, Jerzy Kruppé (eds.), O rzeczach minionych, Warszawa 2006, s. 211–238. 8 David PAPAJÍK, Nejvýznamnější šlechtické rody na Moravě podle zemských desk. In: Martin Wihoda, Libor Jan, Tomáš Borovský (eds.), Ad vitam et honorem. Profesoru Jaroslavu Mezníkovi přátelé a žáci k pětasedmdesátým narozeninám, Brno 2003, s. 519–532. Podobnou cestou na základě starších vlastních i cizích (Polívka, Třeštík) studií se vydal Robert NOVOTNÝ, Úloha zemského soudu pro formování panského stavu, in: Martin Nodl, Martin Wihoda (eds.), Šlechta, moc a reprezentace ve středověku. Praha 2007, s. 241–250. nebo Dalibor JANIŠ Moravská šlechta v pramenech zemského práva pozdního středověku. K problematice obsazení zemského soudu a úřadů, in: Tomáš Knoz, Jan Dvořák (eds.), Šlechta v proměnách věků. Brno 2011, s. 63–79. 11 zvolil příliš krátké časové úseky, čtvrtstoletí nebo kratší (1406–1420), během nichž bylo možné se stát vyšší či nižší šlechtou, jeho závěry zcela opomíjejí jak středověký smysl pro neměnnost, stabilitu a tradici, ale také biologické či jiné, nám v pramenech nezachytitelné faktory. Jedinci z řad vyšší šlechty nemuseli být přísedícími zemského soudu kvůli nízkému věku, nemoci, povahovým vlastnostem, vylučujícím konsensuální jednání, nebo celkové neoblíbenosti. Vylučovalo je to z panského stavu? Zcela jistě ne. Proto jsem se pokusil šlechtu definovat na základě ekonomických ukazatelů ovšem s respektováním tradice (čili možného panského stavu i bez dostatečného majetkového zázemí). Ve studii o věnech a obvěněních do husitských válek jsem nastínil hypotézu, kde jsem definoval vysokou šlechtu jako větev rodu, který po celou dobu (tj. mezi lety 1348 a 1420, kdy je možno držbu sledovat podle desk zemských) vlastnil alespoň jedno panství s opevněným sídlem, městečkem či trhovou vsí a s dalšími alespoň 5 vesnicemi. Ekonomický základ panského stavu jsem se pokusil doložit na výší obvěnění – u této skupiny, bez ohledu na podstatné majetkové rozdíly, vycházel modus i medián okolo 500 hřiven stříbra.9 Zároveň existovala skupina, jejíž průměrné obvěnění bylo kolem 250 hřiven (u nižší šlechty to bylo mezi okolo 100 hřiven), kterou označuji jako „zchudlou vysokou šlechtu“ (podobná konceptu „střední šlechty“ Jaroslava Mezníka).10 Jde o poměrně nehomogenní skupinu, kdy se jedná buď o vedlejší větve velkých rodů (například pánů z Mostiště a Tasova u rodu erbu křídla, z Bučovic, Štrálku, Tvorkova u erbu odřivousu, z Jakubova erbu zubří hlavy), nebo o zchudlé rody, které přišly ve sledovaném období o svá hlavní panství (páni z Bechyně, Drahotuš, Osového, Šelmberka), případně byly výrazně zadluženy (páni z Kvasic) a také panské rody z Čech, které na Moravě nezískaly výraznější dominium (páni z Jenštejna, Rýzmburka, Šelmberka, Valdeka). U některých rodů šlo o kombinaci více těchto podmínek (páni z Jakubova, Šelmberka). Někteří jedinci z těchto rodů bývali na pomezí klientského vztahu k bohatší vysoké šlechtě, často stejného erbovního znamení (páni z Kvasic, Štrálku vůči nejenom Lacku z Kravař). I přesto se příslušníci těchto rodů, respektive větve větších rozrodů, které penězi těžko oplývaly, poměrně často (ne tak často jako nejvýznamnější panské rody) účastnily zasedání zemského soudu jako panští přísedící. Předpokládám, že mezi panský stav

9 Jan ŠKVRŇÁK, Stratifikace moravské šlechty vrcholného středověku podle věn a obvěnění, v tisku 10 Jaroslav MEZNÍK, Lucemburská Morava 1310 -1423, Praha 2001, s. 131. 12 nebyli akceptováni jen díky svým sociálním sítím, případné vazbě na zeměpána, ale také díky erbu i tradici; za vyšší šlechtu byli jednoduše považováni. Obě skupiny (s výjimkou rodů příchozích z jiných zemí po roce 1350) budou zahrnuty v této disertační práci, stejně jako rody, které byly např. v roce 1350 vladycké, ale podle listin z 13. patřili k elitě země (Bludovici, z Hustopeč, Klobouk, Polné, Tvrdišovci). Pro období let 1200- 1350 se kruhem vracím k původní premise – vlastnictví panství v tomto období. Kritérium feudálního sídla, tržního centra a pěti vesnic není pro toto období udržitelné, proto stačí rodové vlastnictví sídla označeného jako hrad (např. páni z Deblína, Sirotkové, Demeter z Bukové).

Při sledování jednotlivých majetkových držav budu šlechtu sledovat na úrovni větví nebo celých rodů – cíleně nebudu řešit vlastnictví jednotlivců, často nezachytitelné převody mezi jednotlivými příbuznými. Navíc často využívané nedíly jsou těžko doložitelné v „předdeskovém“ období. Tento pohled nicméně, čehož si jsem vědom, svádí k mylnému závěru, že změny majetkového zázemí byly kolektivním rozhodnutím rodu.

Konečně předpokládám u většiny nejbohatších rodů existenci archivů a pro středověkou realitu dobrou evidenci a správu vlastních majetků. Tyto archivy se ovšem dochovaly zlomkovitě (lichtenštejnský, lobkovický, rožmberský, šlikovský) a často také v lokalitách, kde nejsou očekávány, jako například zlomky účtů Jana z Kravař v Krakově nebo archiv Kunštátů i s listinami pánů z Lichtenburka, Šternberka, Častolovic aj.) ve slezské Olešnici.11

11 AČ XIV, s. 493–494, 13 Středověká ekonomika Ve středověku pochopitelně neexistuje volný trh v dnešním slova smyslu, spíše řada lokálních trhů, relativně uzavřených, tomu přispívá špatná síť cest a náročnost dopravy, tím pádem i špatné šíření informací.12 Trhem prochází jenom minimální část produkce (přebytky kolísající podle aktuální úrody). Pokud existuje skutečný volný trh, tak většinou pro specializované produkty. Zároveň ani tento segment se nemusí řídit tržními mechanismy tvorby ceny produktu - existuje řada nepeněžních i neekonomických faktorů – například zaplacené duchovní služby církve. Šlechtic může naopak platit vyšší cenu, aby ukázal svoji hojnost a štědrost, zároveň může využít svoji mocenskou pozici, aby „tržní cenu“ značně stlačil.13 Předkapitalistickou ekonomiku polský badatel Witold Kula na příkladu novověkého Polska charakterizuje v deseti bodech, tyto body lze přijmout i pro středověkou Moravu. Pod něj v ekonomice dominuje zemědělství, díky šlechtickému monopolu a vyšším úrokům není země zbožím, produkce je rozdělena mezi ves a dvůr, existují efektivní bariéry mobility obyvatelstva (poddanství), existuje robota, řemeslná výroba je zakomponována do jednotlivých panství nebo do cechů, šlechta není právně omezena, co se týče řízení hospodářství, dále existuje komunikační spojení s hospodářsky vyspělými zeměmi a konečně stát neprovádí hospodářské intervence.14 Poměrně pěkně vystihuje kolektiv britských autorů rozdíl mezi feudalismem a kapitalismem následovně: ve feudalismu je půda „držena“, ne vlastněna, důraz je kladen na práci poddaných, ne na renty, na kolektivní rozhodování, ne na rozhodování jednotlivce, význam má substituce, ne trhy, důležitá je užitková, ne tržní hodnota, a konečně feudalismus se vyznačuje předepsaným statusem, nikoliv sociální diferenciací do tříd.15 Středověká ekonomika stagnuje či roste velmi pomalu, ne více než o procento ročně, většinou jen pod půl 12 Friedrich von HAYEK, The Use of Knowledge in Society, American Economic Review. XXXV, 4. s. 519–530. 13 Witold KULA, Teoria ekonomiczna ustroju feudalnego, Warszawa 1983, s. 10. TÝŽ, Problemy i metody historii gospodarczej, Warszawa 1963, s. 333–334, 564. Ovládání ekonomiky, především přebytku, ne nutně brutální silou, je způsob, podle něhož soudobí marxističtí ekonomové vysvětlují ovládání poddaných a udržování feudálního systému v chodu Yannis VAROUFAKIS, The Global Minotaur: America, Europe and the Future of the Global Economy, London 2015, s. 29–30, současně podle něj byla předkapitalistická ekonomika méně náchylná na krize, protože distribuce následovala produkci, tamtéž, s. 30–31. V obojím se mýlí – i české středověké prostředí zná úvěry, pronájmy zdrojů příjmů (což je distribuce před produkcí), stejně jako ekonomické krize (byť způsobované jinak než v dnešní době– hladomory, válkou aj.). 14 Witold KULA, Teoria ekonomiczna ustroju feudalnego, Warszawa 1983, s. 36-7. Stejné problémy řeší i moderní bádání, K roli cechů na středověkou neměnnost Sheilagh OGILVIE, The Economics of Guilds, Journal of Economic Perspectives 28/4, 2014, s. 169-188. 15 Peter ATKINS – Ian SIMMONS– Brian ROBERTS, People, Land and Time, London 2008. 14 procenta. I přes zvyšování počtu obyvatel se HDP na hlavu nijak závratně nezvyšuje (nebo naopak nesnižuje – což ovšem popírá malthusiánské teorie), reálné mzdy jsou nepřímo úměrné počtu obyvatel (v celoevropském měřítku se výrazně zvýší po černé smrti). Zvyšování počtu obyvatel při stabilním HDP na hlavu vede k rostoucím sociálním rozdílům, a to, samozřejmě s výkyvy, až do 19. století (kdy se ke stabilní pozemkové rentě přidává také zisk ze státních dluhopisů).16 Novodobé výzkumy dále ukazují, že síla ekonomiky je úměrná míře urbanizace – to je případ severní a střední Itálie, kde mezi 11. a 14. století proběhla tzv. „komerční revoluce“, míra urbanizace se zvýšila přinejmenším dvojnásobně.17 S rostoucím zastoupením měst byly spojeny samozřejmě (nejenom) sofistikovanější finanční operace, ale také lepší dělba práce (zcela v duchu Adama Smithe). Pro české země je k roku 1300 uváděna nízká míra 0,6 (při celoevropském průměru 5,3), počítána jsou města jen nad 10 000 obyvatel.18 V dnešních úvahách o trvalé udržitelnosti středověké ekonomiky na středověké vesnice prismatem poměrně nezdařených lokací, které se například v důsledku změny vodního režimu, které způsobily nezvratné změny, neudržely a zanikly. Přesto lze nicméně říci, že vesnice byly z hlediska ekologické rovnováhy poměrně stabilní. Možná trochu paradoxně, jako vedlejší produkt nízké ekonomické úrovně, neschopnosti efektivně vykořisťovat přírodu. Dostupné zdroje byly limitované a pod kontrolou, jak tradice, tak i vrchnosti. Vesničané využívali pestrou škálu surovin, ty byly většinou nějakým způsobem limitovány – lov byl poddaným zapovězen (nejenom ze stavovských důvodů), prasata (a jiný dobytek) mohla mít v rypácích kroužky, které bránily hlubokému rytí (pověst o uhlíři Věňavovi tak má základ v šetrném nakládání s životním prostředím), reprodukce domácích zvířat mohla být kontrolována. Podobné restrikce se mohly týkat i flóry – zakazována byla těžba (nařízení Codexu Carolina) a odvětvování některých strategických stromů (duby pro žaludy jako potravu prasat, ovocné stromy), na místo pokácených stromů musely být zasazeny nové. Oplocování jednotlivých usedlostí nesloužilo k vymezení rozdílných právních sfér, ale bránilo usmrcení 16 Thomas PIKETTY, Kapitál v 21. století, Praha 2015, s. 237-239. Debatu nad udržitelností malthusiánského modelu zahájil Robert BRENNER, Agrarian Class Structure and Economic Development in Pre-Industrial Europe. Past and Present 70, 1976, s. 30–74. 17 Bruce CAMBELL, National incomes and economic growth in pre-industrial Europe: Insights from recent research, Questiones Medii Aevi Novae 18, 2013, s. 167–196, Paolo Malanima uvádí vzrůst urbanizace (města nad 5000 obyvatel z 5-12 na 21,4% Pro polské prostředí uvádí souvislosti demografického a ekonomického růstu s komercializací země (při německém právu přehledně Piotr GUZOWSKI, Money, economy and economic growth - the case of medieval and early modern Poland, tamtéž, s. 235–256. 18 Paolo MALANIMA, Energy, power and growth in the high middle ages, Questiones Medii Aevi Novae 18, 2013, s. 197–200. 15 hospodářských zvířat. Regulováno bylo nakládání s hnojivy, podobně jako bylo zakázáno znečišťování mrvou vodních toků, ty byly poměrně pravidelně čištěny. Zároveň existovaly tendence „nesázet vše na jednu kartu“ a pěstované různé plodiny a to i za cenu toho, že některé z nich mají menší výnos (z českých lenních smluv známe dávky, jak v pšenici, ječmenu a žitě – leníci jednoduše pěstovali všechny tyto plodiny, podobný příklad je využívání volů, ti jsou méně výkonní než koně, ale stejně tak sežerou i méně potravy). Menší produktivita tak znamenala větší stabilitu a na to středověký člověk, na rozdíl od dnešního, přistoupil. Vějíř těchto opatření (nemusely být zdaleka všechny využity) měl zabránit výrazným změnám životního prostředí, které by měly negativní vliv na úrodu, která byla klíčovým faktorem existence vesnice. To koneckonců je rozvedeno při analýze hospodaření dvora, kdy jeho majitel nemá příliš na výběr (moderní bádání se kloní k názoru, že ceny se mohly měnit v dlouhodobé perspektivě podle křivek poptávky a nabídky) kolik může prodat, ani za kolik, stejně tak i na cenu, za jakou kupuje. Z dnešního pohledu strnulost celého trhu zajišťují (dlouhodobé) mezilidské kontakty (dané i omezeným počtem lidí účastnící se směny), které jsou zárukou kvality i ceny. To zároveň v dlouhodobé perspektivě stabilizuje cenu výrobků. Cestou k vyšším ziskům je zde zvýšení produkce, jak v absolutních číslech, rozsahem sortimentu.19 Další možností je omezování vlastnictví země vsí na úkor velkostatku.20 Tento proces lze sledovat i v českých zemích v 16. století, kdy velkostatek, produkující kromě základních plodin (která nebyly tolik ziskové) podstatně výhodnější pivo a ryby. Tento velkostatek zároveň tvořil zhruba 75- 90% příjmu vrchnosti, poplatky poddaných tak tvořily výraznou menšinu. S probíhající a doznívající kolonizací, osidlováním vyšších poloh a obecně horších půd, vyvstává otázka výnosu z polí, kde výnos kolísá v letech nízké úrody pod existenční minimum. Zemědělci se tomu snaží předejít několika způsoby. Rezignují na optimální ekonomická rozhodnutí (tedy na maximální zisk), za i za cenu nižších nákladů, snaží se využívat skladování a diverzifikaci plodin. Na jednu stranu se vyhýbají inovacím, ale naopak se snaží o větší zapojení do místního trhu (dílčí nedostatky nahradit směnou).

19 Christhopher GARRATY, Investigating Market Exchange in Ancient Societies. A Theoretical Review, in: Christhopher Garraty, Barbara Stark (eds.), Archaeological Approaches to Market Exchange in Ancient Societies, Colorado 2010, s. 3–32. Piotr GUZOWSKI, Karolińska rewolucja gospodarcza na wschodzie Europy (do końca XII wieku), in: Zbigniew Dalewski (ed.), Granica wschodnia cywilizacji zachodniej w średniowieczu, Warszawa 2014, s. 145–148. 20 Witold KULA, Teoria ekonomiczna ustroju feudalnego, Warszawa 1983, s. 73. 16 Cílem není snaha o, co nejvyšší zisk (jako v kapitalismu), ale o uspokojení potřeb za cenu nižší (nebo rozložené do více dní) pracovní činnosti. To vše vede i urychlení sociální diferenciace na vsi, pokud zabezpečené usedlosti přijímají nové strategie a více riskují, jejich zisky tak rostou. Soběstačné (a bohatší) selské domácnosti ovšem nemusely, pokud nebyly existenčně ohroženy, uchylovat k logice volného trhu.21 V některých případech tato ekonomická rozvaha vede i k použití horších a méně výnosnějších zemědělských metod. 22 Neopopulacionistickou teorii ověřil Tomáš Klír na případě Chebska (čili území o různých kvalitách půdy) pro druhou polovinu 15. století, kdy jsou k dispozici porovnatelné a uspokojitelné prameny. Rozsáhlá studie ukazuje poměrně rozsáhlou geografickou mobilitu poddaných v rámci usedlostí. Klírovi opatrně vychází model nepravidelné reprodukce, podle něhož je víceméně sociální vzestup i pokles v rovnováze – „Počítá s neúplným odčerpáním nadproduktu pozemkovou rentou, s působením tržních vztahů a s příslušnou diferenciací, která se však neprojevovala prohloubením nerovností mezi relativně fixními poddanskými usedlostmi, nýbrž geografickou mobilitou chudších rodin a lokální kontinuitou bohatých. Model nerovnoměrné reprodukce bere v úvahu také přirozený rodinný cyklus a s ním související proměnlivou pracovní kapacitu nukleární rodiny, což na pozadí omezeného trhu s půdou vedlo k trvalejší integraci dodatečných pracovních sil, zpravidla čeledě, nebo k promyšleným sňatkovým strategiím Stranou není ponechán ani princip štěpení, jenž byl ale realizován přednostně u extrémně bohatých rodin“. Studie

21 Tomáš KLÍR, Osídlení zemědělsky marginálních půd v mladším středověku a raném novověku, Praha 2008, s. 23–32, shrnutí vkladu A.V. Čajanova do agrárních teorií, s. 186–195, Tomáš KLÍR – Michal BERÁNEK, A social-economic interpretation of the layouts of deserted villages. An example of a deserted village at the “V Žáku” site in Klánovice Forest in Prague, Studies in Post-medieval Archaeology 4, 2011, s. 1–76. Ke kolonizaci Josef ŽEMLIČKA, Česká krajina ve středověké transformaci, MHB 15/1, 2012, s. 7–42. Kulturní krajinu pojal daleko více kulturně než Tomáš KLIMEK, Krajiny českého středověku, Praha 2014. 22 Nestor agrární teorie von Thünen empiricky zjištěnými čísly ukazuje, že sedmihonné (kde se střídá ještě jedna plodina a pastviny, jde o období průmyslové revoluce) se vyplatí tam, kde jsou vyšší ceny a vyšší úrodnost obilí, naopak od určitého stupně úrodnosti je výhodnější méně náročný trojhonný systém Johann Heinrich von THÜNEN, Osamocený stát ve vztahu k zemědělství a národnímu hospodářství. Úvahy o vlivu cen obilí, úrodnosti polí a dané na zemědělství. Praha 1927, s. 46–94, konkrétně tato data propočítal Alexander ČAJANOV, Die optimalen Betriebsgrössen in der Landwirtschaft. Mit einer Studie über die Messung des Nutzeffekten von Rationalisierungen der Betriebfläche. Berlin 1930, především s. 45-70. Hierarchii služeb dále rozvinul Walter CHRISTALLER, Die zentralen Orte in Süddeutschland. Eine ökonomisch-geographische Untersuchung über die Gesetzmäßigkeit der Verbreitung und Entwicklung der Siedlungen mit städtischer Funktion. Jena 1933. Kritiku této práce shrnula Ewelina SIEMANOWSKA, O zastosowaniu niektórych modeli teoretycznych w badaniach nad ośrodkami miejskimi w średniowieczu, Archaeologia Historica Polona 22, 2014, s. 27–54. 17 také naznačuje také poměrně rychlé překonání (v případě válečného konfliktu rok až dva) různých pohrom (války, požáry, hladomory), čímž autor navazuje na starší práci. 23 Ze strany pozemkové vrchnosti bránila efektivní správě majetků jejich roztříštěnost. Tendence k arondaci brzdila řada tendencí, spojených s dělením rodového majetku mezi jeho členy, což mohlo být vyřešeno nedíly, prvorozenectvím nebo principem vladařství, jako tomu bylo např. u Rožmberků v pozdější době.24 Pozdější velkostatek vyrůstal z teritoriálně omezeného, ale vnitřně rozvinutého trhu, export mimo tento prostor byl spíše výjimečný.25 Konečně, volnému trhu a racionálním snahám o zvýšení zisku a snížení nákladů bránil i duch doby. Středověká ekonomika nebyla nikdy brána instrumentálně, vždy jako prostředek k vyššímu cíli, k dosažení ctnosti nebo civilizovanému životu.26 Negativní vztah k majetku a bohatství v evropské kultuře stanoví nejpozději Bible, kde se nachází několik zcela jednoznačných pasáží o klanění se mamonu. I později se u bohatých lidí akcentuje spíše jejich moc, která je často (ale ne vždy) spjata s bohatstvím.27 Technologický pokrok navíc, jak ukazuje E. Boserup, byl často spíše reakcí na změněné podmínky (např. demografii), nikoliv předem vytyčeným plánem, cíleným zvyšováním produkce.28 Poměrně neměnnou ekonomiku zachycují také české zemské desky v 14. a 15. století. Zápis k letům 1348-1350 říká, že „Úrok z 10 kop jedna kopa gr. aby šla, stará věc je v Čechách“29 a stejnou sumu uvádí i zápis (taktéž z českých zemských desk) z roku 1404,

23 Tomáš KLÍR, Sociálně-ekonomická mobilita rolnictva v pozdním středověku. Chebsko v letech 1438– 1456, in: Przemysław Nocuń, Agnieszka Przybyła-Dumin, Krzysztof Fokt (eds.), Wieś miniona, lecz obecna. Ślady dawnych wsi i ich badania (= Monografie i materiały MGPE 13), Chorzów 2018, s. 159– 231. K pustnutí vsí TÝŽ, Procesy pustnutí, válečné škody a tzv. sociální úhory: Chebsko v pozdním středověku, AH 42, 2, 2017, s. 713–743. 24 Václav LEDVINKA, Úvěr a zadlužení feudálního velkostatku v předbělohorských Čechách, Praha 1985, s. 39. Alois MÍKA, Feudální velkostatek Feudální velkostatek v Jižních Čechách (XIV.-XVII. stol.), Sborník historický, Praha 1953, s. 127. 25 Václav LEDVINKA, Rozmach feudálního velkostatku, jeho strukturální proměny a role v ekonomice českých zemí v předbělohorském období. FHB 11, Praha 1987, s. 104. 26 Daniel BELL, The Cultural Contradictions of Capitalism, New York 1976, s. 2. Snahu středověké společnosti o stabilitu jako výsledek náboženské nauky popisuje skvěle Tomáš PETRÁČEK. Man, Values and the Dynamics of Medieval Society: Anthropological Concepts of the Middle Ages in a Transcultural Perspective. Lublin, 2014, 126 s. 27 Jacques LeGOFF, Peníze ve středověku. Esej z historické antropologie, Praha 2012, s. 3,7 28 Ester BOSERUP. The conditions of agricultural growth: the economics of agrarian change under population pressure. London 1965, 108 s. Tím se pokouší vyvrátit malthusiánskou teorii. 29 Reliquiae tabularum terrae regni Bohemiae anno MDXLI igne consuptarum - Pozůstatky desk zemských království českého r. 1541 pohořelých (Dále RTT). sv. I., (ed.) Josef EMLER, Praha 1870, D.11, s. 415. 18 která přibližuje i další ceny a platy: strych žita za 4 groše, strych ovsa za 2 groše, kopu vajec za groš, den roboty za 2 groše a patronát 10 kop pražských grošů české míry.30

30 RTT I, X,30, s. 606. 19 Fungování panství Za mocenské a správní centrum panství považuji feudální sídlo – hrad či tvrz.31 Centra panství měla ve většině případů výraznou pasivní ekonomickou bilanci (opravy hradu – novohradské panství). Pokud v areálu hradu či jeho předhradí působil nějaký řemeslník, dá se předpokládat, že pokrýval především hradní spotřebu (příkladem je kovárna na Tasově nebo několik vápenek v blízkosti hradů).32

Hradní posádky Pasivní ekonomická bilance hradů se odvíjí od počtu lidí na hradech, nejenom jejich zbrojné posádky.33 Podívejme se tedy na purkrabskou smlouvu mezi Rožmberky a Václavem Vláškem z Miloňovic z dubna 1452, který popisuje inventář hradu 31 Martin HANSSON, The medieval aristocracy and the social use of space, in: Roberta Gilchrist, Andrew Rexnolds (eds.), Reflections: 50 Years of Medieval Archaeology, 1957-2007, Oxford 2009, s. 435–452,Autor zde vyzdvihuje několik okruhů, jak šlechta nahlížela na svá sídla a jejich zázemí: válku, historii, vzdálenost, řád, náboženství a individualitu. Jan ZELENKA, Beneficium et feudum, Praha 2016, s. 97-98, Pavel KOUŘIL - Zdeněk MĚŘÍNSKÝ - Miroslav PLAČEK, Opevněné sídla a Moravě a Slezsku, AH 19, 1994, s. 121–149, Miroslav PLAČEK, Hrady v hrazených moravských městech, AH 22, 1997, s. 199–214, Tomáš DURDÍK, Několik poznámek k české hradní každodennosti, AH 35, 2010, s. 45–61. V české historiografii je široce diskutována existence hradní regálu, pravomoci panovníka udělovat povolení ke stavbě hradu. Písemné doklady možnosti tohoto regálu jsou velmi skoupé v porovnání s počtem hradů i opomíjených tvrzí (což ovšem neznamená, že tak mohl panovník činit ústně), na zemském sněmu v roce 1281 šlechta ustavuje, že nemají vznikat další hrady, resp. opevnění (munitione) bez svolení markraběte Oty. Poté až Karel IV. souhlasil s výstavbou dvou rožmberských hradů (listina pro Dívčí Kámen může být pozdějším falzem). Ostatní případy povolení stavby hradů jsou z hlediska existence hradního regálu sporné, nešlo o zcela soukromou šlechtickou držbu (léna, zástavy, či cizí podíly) případně jde o nejasný pramen Richard KREJČÍK, Povolování stavby hradů Hláska: zpravodaj Klubu Augusta Sedláčka Plzeň, č. 2, 2001, s. 22–24. Marek STARÝ, Existoval ve středověkých Čechách tzv. hradní regál? Několik úvah o rozsahu panovnických práv ve středověku. Právněhistorické studie, Sv. 41, 2012, s. 141-154. Vratislav VANÍČEK, „Právo na hrad“ a hradní regál – hodnocení souvislostí revindikačních sporů ve 13. století v českých a alpských zemích, in: Marceli Antoniewicz (ed.), Zamki i przestrzeń społeczna w Europie środkowej i wschodniej, Warszawa 2002, s. 24–50. 32 Antonín HEJNA, К počátkům opevněných středověkých sídel, VVM 25, 1973, s. 240-251. František KAŠICKA, Hospodářské zázemí drobných feudálních sídel ve středních Čechách, AH 10, s. 57–64. Antonín HEJNA, Ekonomické zázemí hradu Vízmburku, k. ú. Havlovice, o. Trutnov, AH 10, 1985, s. 255–259. Miroslav PLAČEK, Hrady na Oslavě a ekonomické podmínky jejich vzniku a existence, AH 10, 1985, s. 261–270. Petr CHOTĚBOR, Venkovské feudální sídla a jejich hospodářské zázemí, AH 16, 1991, s. 179–189. Tomáš DURDÍK, Nejbližší zázemí hradu Křivoklát, AH 24, 1999, s. 263–271. Miroslav PLAČEK, Ke vztahu nižší šlechty a jejich hospodářského zázemí, AH 33, 2008, s. 209–220. Debatu k poměru tvrzí a hospodářských dvorů nedávno dobře shrnul a nabídl další zajímavé badatelské otázky David NOVÁK, České „tvrze“: kritická analýza současného stavu poznání. Castellogica Bohemica 16, s. 123-152. Karel STRÁNSKÝ – Pavel BORSKÝ, Analýzy strusek a železa z tasovského Hrádku, Archeologica technica 5, Brno 1988, s. 72–78. Jiří MERTA, Zjišťovací výzkum na Hrádku u Tasova, Archeologica technica 6, Brno 1990, s. 80–85. David MERTA-Jiří MERTA, Vápenická pec u hradu Holštejna, Archeologia technica 22, Brno 2011, s. 131-3. Jiří KOHOUTEK, Nález středověké vápenické pece u hradu Šaumburka, Archeologica technica 4, Brno 1987, s. 143–145. 33 Srovnání nabízí účetnictví Menhartovců na konci 13. století, které pro hrad Tyrol uvádí 12 zbrojnošů, 8 hlídačů, 3 branské a 3 lukostřelce i s jejich velitelem: Jakub RAZIM, Životní úroveň na dvoře tyrolských Menhartovců. Příspěvek k poznání středověkých účetních pramenů. Mediaevalia Historica Bohemica 19/2, 2016, s. 7–26. 20 Helfenburka. Václav k sobě má mít 3 branné, 16 střelců. Kromě toho má být na hradě písař, kuchař, pekař, klíčník, krávař, sviňák, děvečka, dva vozatajové a dva vrátní. Náklady na vyživění 31 lidí jsou ročně 160 kop grošů, 312 džběrů žita, 400 džběrů ovsa a 300 kur. Početná posádka měla k disposici slušný arzenál – 6 houfnic a tarasnic, 24 píšťal, střelný prach a stovky hotových i rozdělaných šípů. Podobná smlouva mezi Petrem z Rožmberka a Karlem z Mladějovic z konce roku 1493 se týká hradu Krumlova, tedy jednoho z důležitějších. Druhý zmíněný slibuje sloužit na hradě s dalším jezdcem, přičemž má zajišťovat na Krumlově služby 11 branných holomků, 6 hlásných, 2 vrátných, celkem tedy 21 zbrojných. Dále měl zajišťovat stravu 7-8 lidem a 2 pacholkům. Zcela opominuty jsou v tomto výčtu ženy.34 Smlouva Jana z Rožmberka s Oldřichem z Dvorce o purkrabství Nových Hradů z dubna 1467 mluví o jednom jízdním a třinácti pěších střelcích (v roce 1470 už osmnácti, ovšem bez jízdního). O dva roky mladší smlouva na hrad Helfenburk hovoří o 2 jezdcích a 26 střelcích (ve stejné době byly na hradě dvě houfnice), na Dívčí Kámen z roku 1470 o 24 střelcích. Ve všech případech ale nešlo o mírové stavy.35 Podobné počty ukazovalo i Zřízení datované k první čtvrtině 16. století a hradu Potštejnu. Zde mělo sloužit 12 holomků (2 z nich měli být přiděleni k fišmajstrovi a 2 k řekám, 8 tedy bylo na samotném hradě), kteří měli být všichni účastni zamykání hradu. V čele panství byl Albrecht Sudlička, pod ním byl purkrabí. Účty zmiňují polesného, písaře rybného, pojezdného a důchodního, holomky (kteří přibíraly další funkce – kováře, pekaře, řezníka a posla), 2 vozky a 2 povozné, obsluhu kuchyně a dvora. Z strážních funkcí je zmiňován hradský, 3 branští (2 byli i hlásní) a 4 hlásné. Zároveň na

34 Hynek GROSS, Z archivu krumlovského. Inventář hradu Helfenburku r. 1452, ČSPSČ 12, 1904, s. 159–160, Archiv český čili staré písemné památky české i moravské X, (eds.) Antonín REZEK – František DVORSKÝ - František KAMENÍČEK – František TISCHER – Jaroslav ČELAKOVSKÝ, Praha 1890, č. 1076, s. 68-9. Podobná čísla (i hospodářským personálem ukazuje příklad Hluboké k roku 1499 Archiv český čili staré písemné památky české i moravské XVII, (ed.) František DVORSKÝ, Praha 1899, č. 1090, s. 553-557. František KAVKA, Hrady a jejich význam v skladbě české předhusitské šlechty. Situace na střední Povltaví a na dolním Posázaví. Sborník vlastivědných prací z Podblanicka 26, 1985, s. 139-141, kde upírá tvrzím správní a policejní funkci. Na Krumlově je o tři desítky let později rozsáhlý inventář zbraní (včetně kořistní turecké hejtmanské kilidže) František MAREŠ, Materiálie k dějinám umění, uměleckého průmyslu a podobným, PA 16, 1893-95, s. 467– 468. 35 Archiv český čili staré písemné památky české i moravské VII, (eds.) Antonín REZEK – František DVORSKÝ – Karel KÖPL – Josef KALOUSEK – Jaroslav ČELAKOVSKÝ – Josef EMLER, Praha 1887, č. 120, s. 273–274, č. 334, s. 381, č. 366, s. 397, č. 367, s. 397–398, č. 496, s. 61. Na Helfenburce bylo v roce 1471 17 lidí včetně purkrabího (a 5 vězňů), Archiv český čili staré písemné památky české i moravské VIII, (eds.) Antonín REZEK – František DVORSKÝ – Adolf PATERA – Jaroslav ČELAKOVSKÝ – Josef EMLER, Praha 1888, č. 514, s. 69. 21 Liticích bylo 5 holomků, hlásný a vrátný a dalších 8 lidí personálu. Nadto zde byl zřejmě ještě správce (purkrabí?). 36 Když se vrátíme na Moravu do konce 14. století, tedy do doby markraběcí válek a neklidu v zemi, můžeme využít závěť Smila ze Šternberku na Hoštejně z roku 1398. Václav Štepán, který tento dokument studoval, píše o hoštejnské hradní družině, která se účastnila bojových a loupežných akcí, byla vedena purkrabím Beranem (patřil k ní i šlechtic Štěpán z Krhova) a měla čítat 27 duší. Kromě toho je zmiňován hlásní, správce koníren, kuchaři a pištěc, celkově 35 lidí, z nich část patřila k posádce hradu Hoštejn. Po smrti Smila se tato družina rozpadá, část odchází jinam – výslovně je doložen kuchař Havránek, který je několikrát zmiňován v popravčích knihách.37 K hradům měly povinnosti okolní poddaní, na počátku 15. století byla mikulovská lázeň povinnost živit jednoho nočního hlídače na zdejším hradě, o století později Vilém z Pernštejna za plat 6 kop osvobozuje poddané z Věrovan povinnosti platit dva hlásné na Tovačově.38Kromě toho mohly být posádky, nebo spíše šlechtické družiny, doplňované many a nápravníky (například povinnost služby s koněm, zbrojí a samostřílem pro hrad Litice v roce 1376).39

Hradní inventáře Z roku 1403 se zachoval zlomek snad účetní knihy, který popisuje inventář hradu Rotštejn, tak jak ho převzal purkrabí Petr z Přívor. Ten vypočítává 32 kusů skotu, 33 prasnic a 1 chovného vepře, 100 ovcí, 15 koní a 4 vozy, běžné nářadí a kuchyňské náčiní, 4 hradní zámky a poměrně málo zbraní a zbrojí – 3 pušky, 1 samostříl, 30 kop šípů, dvě přilby (šlapy s nosem), dva pancíře – jeden dobrý milánský a druhý špatný (háce). Na hradě bylo 23,5 korců žita, dalších 5 bylo ve mlýně a posledních 5 korců bylo semleto na mouku, 16 korců hrachu a 10 ječmene. Kromě toho purkrabí přijal ještě 15 kaprů a 3 bečky soli.40

36 Zřízení předepsané Vojtěchem z Pernšteina o správě panství Potšteinského a Litického, Archiv český čili staré písemné památky české i moravské XXII, (ed.) Josef KALOUSEK, Praha 1905, s. 58– 60, 72–74. 37 Václav ŠTĚPÁN, Závěť Smila ze Šternberka na Hoštejně jako pramen poznání bojových družin na severní Moravě. VVM 47, č. 2, 1995, s. 146–155 38 AČ XVII, č. 816, s. 53. 39 Archiv český čili staré písemné památky české i moravské XIV, (eds.) Josef KALOUSEK – František DVORSKÝ – Václav Vladivoj TOMEK – Josef EMLER, Praha 1895, č. 23, 512. 40 Josef TRUHLÁŘ, Paběrky z rukopisů Klementinských. Věstník České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění IX, 1900, s. 625–627. K inventářům Robert ŠIMŮNEK, Hradní inventář jako typ písemnosti a možnosti jeho badatelského využití (Na příkladu inventářů rožmberských hradů ca. 1450-1470), HT 13, 2002, s. 230–231. 22 Purkrabí Jak vyplývá z předchozího textu, v čele hradu (a panství stál purkrabí. Náplň úřadu osvětlují účetní prameny celkem přesně – představitel hradu měl proplaceny cesty na „ústřední správu“ (Krása na Nové Hrady, Zůbek do Krumlova), na místní soudy a náklady na popravu. V pozdějších novohradských pramenech je zaznamenaná účast purkrabího na vybírání daní a při přeměřování hranic. Kromě toho se účastnil některých dalších cest s pánem (do Vitorazi), řešil nákupy ovsa a účastnil se investitury faráře. Zcela jiné je postavení purkrabího na královských hradech, jak ukazují účty Karlštejna. U šlechtických účtů vidíme pravidelné skládání účtů vrchnosti, s oddělením služebních (cesty po panství placené z rozpočtu hradu a soukromých potřeb purkrabího (pobíral plat) v případě královského hradu vidíme něco, co připomíná quasiléno, tak, jak je definoval Libor Jan.41 Purkrabí získává bez žádných omezení hrad se vším příslušenstvím. Nevede soukromé a veřejné účetnictví a své potřeby (návštěvy lázní) až rozmary (nákup exotického ovoce, luxusních látek a oděvů pro sebe a svoji rodinu) platí z rozpočtu Karlštejna.

Hradní pisař Domnívám se, že výraz „úředník zaručený“ z půhonu označuje písaře.42 Úkolem písaře bylo kromě jiného (korespondence) faktické vedení hospodaření panství. Hradní písař se zcela jistě s purkrabím a dalším družiníkem účastnil výběru renty i berně, purkrabí s písařem skládali účty vrchnosti. Zkoumaní písaři zvládali své řemeslo na středověké poměry dobře, prakticky bez chyby dokázali převádět měny mezi sebou a sčítali pouze s minimální odchylkou (maximálně 2%, ale spíše v desetinách procenta). U brněnské administrativy jsou doloženy početní peníze (žetony), resp. jejich nákup, pro šlechtická panství nikoliv, jejich přítomnost lze také předpokládat. Ne zcela jasné jsou platy písařům, notář Oldřich dostal k sv. Jiří 1387 na Choustníku 2 kopy, na Nových Hradech měl notář dostat z pokladny 1,5 hřivny za dva termíny, kromě toho získal (zřejmě také za celý rok) platy v Řevňovicích a Střížkovicích, téměř 4 hřivny. Dalších 12 grošů získal prodejem jakéhosi křesla na hrad.

Rychtář 41 Libor JAN, Václav II. Král na stříbrném trůnu, Praha 2015, s. s. 184, 188–189, 250, 257– 258, kde je shrnuta i starší literatura. 42 Libri citationum et sententiarum seu. Knihy půhonné a nálezové II, (eds.) Vincenc BRANDL – Berthold BRETHOLZ, Brno 1873, č. 43, s. 376. 23 Už mimo hrad sídlili rychtáři, mezičlánek mezi vrchností a poddanými. Rychtáři často sami vybírali daně od poddaných, první doložený případ je klášterní ves Žichlice v roce 1315.43 V případě Choustníka roku 1387 jsou doloženy platby rychtářům na panství, zde se nacházelo pět vesnických (ve vsích s 13-22 lány) a tři městské rychty.44 Josef Šusta předpokládá, že rentu na novohradském panství vybírali příslušní rychtáři, purkrabí s písařem pouze nedoplatky renty a berně. Podobná situace panuje i na křivoklátském panství o století později, rychtáři vybírají daně ze vsí, písař je pak zapíše. Stejnou situaci zachycuje Zřízení pro Potštejn z počátku 16. století. Rychtáři vybírají rentu a nesou ji na hrad důchodnímu písaři.45 Význam rychtáře (a také běžné používání psaného účetnictví), v případě nesouvislého dominia bez pukrabího a písaře zcela klíčový, poodhaluje půhon z roku 1406. Jeruše z Bolelouce žalovala o sto hřiven mocného Sulíka z Konice o to, že jí z Držovic utekl rychtář i s „počty“ (účetnictvím) a Sulík ho Jeruši nevrátil. Následkem toho šlechtična přišla o koně, krávy a její dvůr ležel tři roky ladem.46

Způsob hospodaření K výběru tzv. feudální renty od poddaných docházelo zpravidla několikrát ročně (na příkladu lichtenštejnsksého urbáře je vidět, že každá vesnice platila jinak a jindy), posléze písař vypracoval vyúčtování, tzv. „počty“, které předkládal vrchnosti. Novohradské účetnictví představuje již pokročilou správu panství, které se opírá o písemné záznamy, nepsané najednou, ale průběžně.47 Kromě urbáře, který se dochoval dodnes, lze předpokládat, že majitel panství, purkrabí i notář měli rámcovou představu (koneckonců v účetnictví byly jednotlivé rubriky rozrýsovány již na počátku období) o výši příjmů i nákladů (199 ku 189 kopám za pololetí),. To bylo důležité především pro majitele panství, který mohl průběžně čerpat finance k pokrytí svých potřeb. Zajímavý 43 Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae III, (ed.) Josef EMLER. Praha 1890, č. 279, s. 112-113. Další doklady, vesměs pro církevní zboží František GRAUS, Dějiny venkovského lidu v Čechách v době předhusitské II. Praha 1957, s. 205–206. 44 Miroslav TRUC, Zlomky purkrabských účtů choustnických z r. 1375-1387, Jihočeský sborník historický 26, 1957, s. 4–9, 33–40. Vybírání renty rychtáři na vítkovských dominiích je doloženo i v 15. století AČ XIV, č. 2047, s. 240. 45 Jan BOUKAL, Hospodářská instrukce jako pramen poznání života na hradech na prahu raného novověku. (Na příkladu instrukce pro křivoklátského hejtmana Albrechta z Vřesovic z roku 1528). Castellogica Bohemica 17, 2017, s. 155–171; Zřízení předepsané Vojtěchem z Pernšteina o správě panství Potšteinského a Litického, AČ XXII, s. 60–61. 46 Libri citationum et sententiarum seu. Knihy půhonné a nálezové I, (eds.) Vincenc BRANDL -Berthold BRETHOLZ, Brno 1872, č. 432, s. 193. 47 Josef ŠUSTA, Purkrabské účty panství Novohradského z let 1390-1391, Praha 1909, 48 s. 24 prvek účetnictví je také odpočet ztrát, způsobených odúmrtí ve výdajové části, na úkor nižší bilance v příjmech. Novohradský písař Jan začal jednotlivé položky havelského termínu sčítat již měsíc před uzávěrkou, na konci března 1391. 7. dubna 1391 byl na Krumlově za přítomnosti členů ústřední správy rožmberského dominia (komoří a krumlovský farář) učiněn konečný součet. Vyučování uvádí i zlomek rožmberského účetnictví. Na jaře (8. dubna) roku 1385 proběhlo na Nových Hradech za účasti novohradského purkrabího Viléma Pucka z Trutmaně a dvou písařů Loska a Mrázka. Celková suma příjmů i výdajů přesahuje 168 kop (se schodkem necelých 20 grošů), podle Truhláře se jedná o příjmy z lesů a rybníků, podle Šusty jde o svatohavelský termín choustnického panství.48 Podobně nejasné je zlomek vyúčtování panství Choustník z roku 1375. Potíže nám činí to, že není kladeno k tradičním termínů, sv. Jiří nebo sv. Havlu. Zde byly příjmy 335,75 kop.49 Kromě vyúčtování, kde šel zisk přímo majiteli panství, jsou v choustnickém i novohradském účetnictví zaznamenány případy, kdy feudál sahal přímo do rozpočtu panství, aby kryl své přímé potřeby, v drtivé většině šlo o platy či odměny rožmberským klientům, nižší šlechty z okolních vesnic. V případě Choustníka, u Nových Hradů již méně, je vysloveně uvedeno, že nařízení byla doručována listy, pomocí poslů.

Příjmy Základem příjmu vrchnosti byla feudální renta z měst a především vesnic,50 doplňována vlastním hospodařením na poplužních dvorech, kde byla využívána práce podsedků.51 Tím rozsah šlechtických příjmů zdaleka nekončí, dále lze uvést příjmy z mlýnů,52 48 Josef TRUC, Zlomky účetních knih XIV. Století, Památky archeologické a místopisné, XIII, 1885/6, s. 107–112. 49 Miroslav TRUC, op. cit., s. 4–9, 33–40. 50 Zdeněk SMETÁNKA, K ikonografii středověké vesnice, AR 31/3, 1985, s. 319-333. Zajímavou studii ohledně vylidňování vesnic a odpouštění berně nově Tomáš KLÍR, Procesy pustnutí, válečné škody a tzv. sociální úhory. Chebsko v pozdním středověku. Archaeologia historica 42, 2, 2017, 713–743. 51 Petr CHOTĚBOR – Zdeněk SMETÁNKA, Panské dvory na české středověké vesnici, AH 10, 1985, s. 47–55. Miroslav PLAČEK, Ves a dvůr Holoubek, AH 12, 1987, s. 345–353, Pavel VAŘEKA, Zaniklý pozdně středověký dvůr v Olešné na Rokycansku, Archeologie západních Čech 8 /2014,Plzeň 2014, s. 134–143, Jindřich ŠILHAN, Subses – podsedek, VVM 19, 1967, s. 13-20, kde dokládá, že subses nemusel být vždy podsedek. 52 Zlatá doba rozvoje mlýnů přichází ve 12. a 13. století, kde zemědělství přechází k masové produkci obilovin a i přes poměrně značné náklady na stavbu mlýna (především náhonu) se vyplatí šetřit lidské síly mechanickým mletím pomocí větrných, ale hlavně vodních mlýnů. Mlýn se tehdy stává součástí téměř každé vesnice, což nesměle dokládají i listiny Martina MAŘÍKOVÁ, Středověké mlýny v českých zemích (archeologické a písemné prameny), MHB 10, Praha 2005, s. 93– 143, Luděk ŠTĚPÁN: První středověké mlýny poháněné koly na vrchní vodu a jejich mlecí kameny, Archeologia technica 22, Brno 2011, s. 5–10. Zajímavý poznatek vydává listina Bruna olomouckého z roku 1256, která při kolonizaci Slavičínského újezdu stanovuje mlýn s jedním kolem na každých 50 lánů. Codex diplomaticus et 25 rybníků a rybářů na řekách (prodej ryb)53, pivovarů, lesů (prodej dřeva)54 a včel, významnou položkou byl výnos z vinic. Řada šlechticů mohla pobírat mýto. Prakticky všude mohly být hamry a následná železářská výroba,55 ve vhodných regionech šlo těžit drahé i obvyklé kovy,56 především v horských regionech se část poddaných věnovalo sklářství (vázáno na dostatek dřeva)57 a textilní výrobě58. Naopak vápenictví fungovalo spíše ad hoc pro potřeby výstavby.59 Svoji hodnotu měl i patronát, případně ochrana kláštera. 60Jednu z prvních informací o naturálních dávkách poskytuje listina Řádu německých rytířů z roku 1299, která popisuje převzetí deblínského panství – z 16 vesnic panství ročně získávalo 500 kuřat a 500 sýrů.61O pobírání feudální renty informuje po vrcholný a pozdní středověk řada šlechtických i církevních urbářů. Z poloviny 14. století pochází zlomek urbáře pohledského kláštera. U dvou vesnic (Dlouhé Vsi a Cibotína) popisuje jednotlivé plátce a jejich závazky. V Dlouhé Vsi žilo 24 platících poddaných, kteří drželi nejméně 29,75 lánu přičemž měli platit průměrně 12 grošů a 2 kuřata z lánu. Celkem vrchnost této vesnice získala více než 6 kop a 66 epistolaris regni Bohemiae V/1, (edd.) Jindřich ŠEBÁNEK, Sáša DUŠKOVÁ, Praha 1974., č. 80, s. 146–148. V kvalitní práci o mlýnech v Polsku na přelomu středověku a novověku dochází autor ke korelaci mezi počtem obdělávaných lánů a počtem (kol) mlýnů, a to na polských 20-22 lánů v druhé polovině 16. století, Tomasz ZWIĄZEK, Kształtowanie sieci młynów wodnych na przykładzie powiatu konińskiego (ok. 1300–1550), Studia geohistorica 2, 2014, s. 118–142. Tento rozdíl lze vysvětlit jinou velikostí lánů, ale i vyššími technologickými nároky (využití mlýnů jako hamry apod.). Každopádně i na tomto případě vidíme rozhodování o počtu mlýnů vrchností. Zahraniční bádání uvádí jeden mlýn na vesnici s 250–300 obyvateli. Výpočty ukazují, že v takové vesnici jeden vodní mlýn zajišťoval zhruba 10% energie (3 koňské síly při 0,05 u člověka a 0,5 u tažného zvířete), což již není zanedbatelné číslo. Paolo MALANIMA, Energy, power and growth in the high middle ages, Questiones Medii Aevi Novae 18, 2013, s. 208–211. 53 Rožmberkové prodávali na konci 14. století ryby v Sepekově, a to dokonce i milevskému proboštu Josef TRUHLÁŘ, Zlomky účetních knih XIV. století, Památky archeologické a místopisné, XIII, 1885/6, s. 107–112. 54 Srov. Robert ŠIMŮNEK, Správní systém šlechtického dominia v pozdně středověkých Čechách. Rožmberská doména 1418–1472, Praha 2005, s. 216–217 Prodej dřeva poddaným je doložen ve zlomku rožmberského účetnictví (konec 14. století) pro choustnické panství (členění je nejdříve podle lesů, druhotně podle vesnic, kam se dřevo prodávalo) Josef TRUHLÁŘ, Zlomky účetních knih, s. 107– 112. 55 Rostislav VERMOUZEK, Otázky dobývání a zpracování železa za feudalizmu, Archeologica technica 2, Brno 1982, s. 48–55. 56 Zdeněk MĚŘÍNSKÝ, K otázkám studia exploatace nerostných surovin na Moravě, Archeologica technica 3, Brno 1984, s. 11–18 57 Eva ČERNÁ – František FRÝDA, Sklo vrcholného středověku – současný stav a perspektivy studia historických technologií, AH 35/1-2, 2010, s. 335–357 Pro Moravu Hedvika SEDLÁČKOVÁ, Vypovídací hodnota archeologických nálezů skla na Moravě z období ca 1200–1550 (Teze), AH 35/1-2, 2010, s. 359–366. 58 Helena BŘEZINOVÁ, Textilní výroba v českých zemích v 13. – 15. století, Praha 2007, především s. 69–92. 59 Rostislav VERMOUZEK, Z dějin vápenictví, Archeologica technica 1, Brno 1980, s. 56–64. 60 František KAŠIČKA, Sakrální stavby v denním životě našeho středověkého venkova, AH 24, 1999, s. 327–332. Krátce před husitskou revolucí, v půhonu z roku 1418 žaluje Jan z Lomnice Jana z Moravan z toho, že drží jeho klášteru lány ve Skoronicích: LCS II, č. 618, s. 525. 61 Libor JAN, Neznámá listina na deblínské panství, ČMM 114/1, 1995, s. 3-24. 26 kuřat. V Cibotíně se kuřata neodváděla, z lánu se platilo namísto toho 16 grošů. Kvůli zlomkovitosti nevíme, zda šlo o půlroční nebo jinak častou dávku. Zde bylo 19 plátců a mlýn (platil 36 grošů), rychtář měl dva svobodné lány. Poplatných lánů se v Cibotíně nacházelo 20,5 a vrchnosti přinesly zhruba 5 kop grošů.62 Z hornaté a kolonizační Vysočiny do dlouho osídlených úvalů nás zavádí Břevnovský urbář z roku 1406, který je, jak počtem plateb i jejich výší mnohotvárnější.63 V městečku Rajhrad měli poddaní povinnost platit z lánu na sv. Havla 13 grošů, 4 groše namísto sýru, 1 groš jako podýmné, 6 grošů na víno markraběti. Kromě toho měli povinnost poskytnout 3 žence a 3 kuřata. Vrchnost zde měla dále příjmy z dvorů, pivovarů, louky, zahrad a především z vinic. Kompozice plateb ostatních vesnic byla jiná. V Holasicích se platilo na sv. Václava, kromě toho poddaní museli odvádět pšenici a 3x ročně soudní poplatek 1 groš (Epifanie, sv. Václav a sv. Havel). V Opatovicích se jeden z soudních poplatků (také groš) platil na sv. Jiří, z lánu se platily 2 groše jako náhrada za dopravu do Rajhradu. V Rajhradicích byl nejnižší přímý poplatek z lánu (9,5 groše), obyvatelé museli dodávat 4 kuřata (jedno na Vánoce), na Velikonoce a po sv. Jiřím 16 vajec. Vysoké poplatky byly v Dunajicích, kde místní odváděli dvakrát ročně, v dubnu a říjnu 24 grošů. Vůbec nejvyšší poměrný příjem byl v Ostrovačících, kde se z lánu platilo bez 4 parvů 104 grošů ročně, v svatováclavském termínu. Břevnovský urbář sčítá své příjmy jen v 8 z 14 vesnic (jedna není ani rozepsaná) a dopočítává se necelých 86,5 hřiven ročně, 661 měřic ovsa i pšenice. Část naturálního desátku připadla místnímu faráři, příjmy z ostatních vesnic domu v Rajhradě. Podobně různorodý (kde se platilo v pražských groších i vídeňských fenicích) je i lichtenštejnský urbář z roku 1414.64 Nejméně výnosné v absolutních i relativních číslech bylo břeclavské panství, snad kvůli své zeměpanské minulosti. Dvacetilánové městečko Břeclav bez cel a mýt vykazovalo jen 26 kop ročního příjmu (podobně velká ves Ulva 22 kop), přičemž pětina této částky byly příjmy z chytání ryb, hrad a tvrze navíc jednou týdně dostávali čerstvé ryby.65 Četné jsou i další naturálie, slepice a vejce. Vysokou skladbu robot a naturálního platu vykazuje i drnholecké panství. Ves 62 Decem registra censuum bohemica compilata aetate bellum husiticum praecedente. Deset urbářå českých z doby před válkami husitskými. K vydáni upravil Josef Emler, Praha 1881, s. 20–22. 63 Decem registra censuum bohemica compilata aetate bellum husiticum praecedente. Deset urbářů českých z doby před válkami husitskými. K vydáni upravil Josef Emler, Praha 1881, s. 151–218. 64 Bertold BRETHOLZ, Das Urbar der liechtensteinischen Herrschaften Nikolsburg, Dürnholz, Lundenburg, Falkenstein, Feldsberg, Rabensburg, Mistelbach, Hagenberg und Gnadendorf aus dem Jahre 1414. Reichenberg 1930 (= Sudetendeutsche Geschichtsquellen 3), 451 s. 65 Josef UNGER, Voda na soutoku Dyje, Jihlavy a Svratky v lichtenštejnském urbáři z roku 1414, in: XXXII. Mikulovské sympozium. Brno 2015, s. 32–36. 27 Pavlovice neplatila vůbec žádné peníze, měla jen robotní povinnosti a závazek dodávat na hrad 30 vajec na Velikonoce, poddaní z Dobrého Pole zase museli vozit dřevo a víno, podobné robotní povinnosti lze zaznamenat i v Novosedlech a městečku Drnholci. Panství bylo i tak výnosnější než břeclavské. V Drnholci se z lánu platila hřivna ročně, 10 kop z mlýna, mýto ročně činilo 32 hřiven, 13 kop platili rybáři, urbariální příjem z 62,5 lánového městečka byl 129 kop za rok, panství 326 kop. Počtem lánů zhruba stejně velký Mikulov by se jevil s 31 kopami ročního příjmu jako chudý příbuzný městečka Drnholce nebo na stejném panství Lednice (75 kop ročně), zdanění obyvatelstva zvyšovaly další povinnosti – masné krámy měly dodávat lůj, lázeň zajišťovat 3 noční hlídače hradu, z lánu šlo 16 měřic ovsa. Příjmy podle urbáře dosahovaly 510 kop ročně, z čehož 66 kop platily mlýny a nezanedbatelných 150 kop byl příjem z vinic. Prodej dřeva je počítán v sedmiletých cyklech a má za tuto dobu dosáhnout 1100 kop. Jak ukáže srovnání s účetními prameny, příjmy podle urbářů nejsou úplné. Chybí zde soudní pokuty, příjmy z odúmrtí a nejasné je také režijní hospodaření vrchnosti. Pro pochopení šlechtického hospodaření přispívají nejvíce účty z Nových Hradů konce 14. století.66 Celkové pololetní příjmy dosáhly částky 199 kop pražských grošů, přičemž z v groších byly placena renta z 13 vesnic (36 kop), berně ze 4 vesnic (necelých 6 kop), clo z Nových Hradů (8,5 kop) a Trhových Svin (20 kop). V české měně byl počítán prodej dřeva (11 kop), soudní poplatky (23 kop) a příjmy z odúmrtí (18 kop). V domácí měně byly vedeny také dluhy, a to jak jednotlivců (jakýsi Jelito), tak i komunit (soudní poplatky v Bukové). Ve Valtéřově byla na groše převedena robota, která byla zaplacena za dva roky až ve sledovaném období (ve výši 72 grošů). V vídeňských fenicích byla placena renta ze všech měst (přes 9 talentů v Nových Hradech, 6 talentů v Stropnici a 36,5 talentu v Trhových Svinech) a 10 vesnic (přičemž Dlouhá Stropnice platila 21 talentů). Pokud srovnáme celkové příjmy, je to 58% pro venkov, 21% pro Trhové Sviny, 5% pro Stropnici a pro „hlavní město“ panství 16%. Příjmy z „pražských“ vesnic se pohybují od zhruba 1 kopy až po 9 kop (v Bukové, kde byl i mlýn), v „vídeňských“ se pohybovaly většinou kolem 4 talentů (zhruba 2,5 kopy) za pololetí. Tyto příjmy lze porovnat s pramenem z roku 1412, který uvádí některé příjmy královských panství ve středních Čechách. „Karelštain“ měl roční příjmy 413 kop a 25

66 Josef ŠUSTA, Purkrabské účty panství Novohradského z let 1390–1391, Praha 1909, 43 s. 28 grošů v hotovosti a 71 kop, 41 grošů v obilí a kurách. Křivoklát se mohl pyšnit osmi sty kopami 27 groši a 5 haléři, v naturáliích získal dalších 400 kop a 31 grošů (a měl odvésti královské komoře 700 kop). Příjmy Bezdězu, ale i s berní a clem byly 588 kop v hotovosti a 25 kop, 43 grošů a 4 tuny medu. Dokument poněkud zmatečně shrnuje výnos z úřadů (jsou myšleni lovčí) na 4039 kop, 16 grošů. Z města klášterů v Čechách měl král Václav IV. V roce 1412 příjem 8000 kop.67 Karlštejnské účetnictví, jeho rozsáhlé zlomky jsou specifické.68 Ani ne až tak z důvodu královského panství, ale z důvodu zcela unikátní situace. Hradní posádka byla značně rozšířená (zvláště po pádu pražského hradu v červnu 1421), zcela ojedinělé bylo i její financování – rozprodejem cenností, které si na hradě uschovaly kláštery a kapituly z Prahy a okolí, a také penězi od Zikmunda Lucemburského. Zatímco vysoké náklady v letech 1423-5 bylo možné platit z mimořádných příjmů, v roce 1428 už není příliš kde brát, posádce jsou dlužné částky vypláceny částečně v naturáliích, v látkách a především koření. Na počátku 30. let finanční situaci hradu nepomohly rostoucí ceny obilí, purkrabí se, zřejmě jen s částečným úspěchem, pokusil přeorientovat na výrobu a prodej piva. Uklidnění země po Lipanech přišlo hradnímu rozpočtu vhod.

Výdaje Nejlepším pramenem pro výdaje šlechtického panství jsou Nové Hrady na přelomu let 1390 a 1391.69 Oproti příjmům 199 kop za účetní pololetí purkrabí Zúbek vydal 189 kop. 40 kop spolkly platy posádce a leníkům (těch bylo 10 a dostávali 2 až 3 kopy), přičemž posádka hradu byla zřejmě placena z 13 hřiven, které dostával purkrabí (kromě něj je zmíněn jen písař, strážce dvora a včelař). Pro koně posádky i na dvorech byl několikrát dokupován oves (cena se měnila v průběhu roku) za zhruba 14 kop pražských grošů. Při této příležitosti je zmiňován oves (101 strychů) z roboty v Hartunkově. Do hospodaření panství výrazně zasahoval jeho majitel Jindřich z Rožmberka, v první polovině účetního období vybral 20 kop (polovina šla jeho věřitelům a druhá polovina na víno), dalších 30 kop platil novohradský purkrabí krumlovským družiníkům mocného Rožmberka. Necelých 30 kop měl Jindřich z Rožmberka slíbeno ke konci

67 Archiv český čili staré písemné památky české i moravské VI, (ed.) František PALACKÝ, Praha 1872, č. 19, s. 25–26. 68 Účty hradu Karlštejna z let 1423-1434, (ed.). Josef PELIKÁN, Praha 1948. 69 J. ŠUSTA, Purkrabské účty panství Novohradského z let 1390–1391, Praha 1909. 29 účetního období. Celkem tedy bez zisku novohradského panství disponoval 40% výdajů. Zajímavým elementem účetnictvím jsou odpočty v obou měnách, tedy platy nevybrané v důsledku odúmrti, které dosahují zhruba podobné výše (6 talentů a 4,75 kop, celkem 4,3 % výdajů. Necelých 18 % lze označit jako údržba a správa panství. Dvě kopy stály platby formanům nad rámec služby vozky Taschnera (navíc bylo nutné platit clo v Krumlově a Velešíně). Na Nových Hradech byl opravován palác, lázeň, pivovar, padací most, bylo kupováno různé nářadí (motyky), části vozu, mnoho podkov, šípů i klíčů. Mezi výdaji se nalézala řada běžných činností – vybírání kamení z příkopu, čištění nádob a sekání okolo hradeb. Šest kop skončilo jako plat podsedků, pracujících ve dvoře u hradu a opravách tamtéž. Konečně 12% bylo využito a investice. 500 grošů stála stavba haltýře a kapři v něm zadržovaní, podobná suma byla určena na budování rybníků, kanálů a splavů. Výdaje panství Choustník už jsou bohužel zlomkovité. Výrazný podíl spolkly výdaje na posádku (v roce 1387 dostali platy lesníci i hajní), dobře doložená je i údržba hradů, u Choustníka se opravoval vodovod a příkopy, kupoval nový provaz k věži, hřebíky v stovkách kusů. Významnou položkou byl nákup obilí a potravin obecně. Na Choustník v roce 1373 putovaly strychy ječmene, pšenice, hrachu. V účetnictví měla vlastní položky správa příslušejících dvorů, na choustnických dvorech byla opravována stodola i pluh, mzdu dostával oráč, zaplaceno bylo také za sečení, sušení a převoz obilí.70 Karlštejnské účty ukazují limity režijního hospodaření v pozdním středověku.71 Několik folií zaznamenává platy ženců na dvoře v Tetíně a Pušníku. U prvně jmenovaného se pěstovala pšenice, kterou sklízelo 14 až 29 ženců s platem 1 groš a 4 či 6 haléřů za den, sklizní ovsa se zabývalo 6-13 a v jednom případě 33 ženců, kteří dostávali po jednom groši stejně jako 22 rolníků, kteří sklízeli hrách. Na druhém dvoře se pěstoval oves, který jednou sbíralo 22 a podruhé 33 ženců. Stejně jako v případě Nových Hradů výnosy obilí nestačily, posádka hradu byla nucená obilí dokupovat, v letech 1424-5 nejméně 1500 strychů pšenice, ječmene, ovsa, žita a hrachu, od prosince 1429 do května 1431 zhruba 2400 strychů téhož. Nakupovalo se všude, od vlastních rychtářů, obyčejných poddaných, dokonce i členů posádky hradu

70 Miroslav TRUC, Zlomky purkrabských účtů choustnických z r. 1375–1387, Jihočeský sborník historický 26, 1957, s. 4–9, 33–40. 71 Účty hradu Karlštejna z let 1423-1434, (ed.). Josef PELIKÁN, Praha 1948. 30 (vrátný Vlk, místopurkrabí Mikeš), skupovaly se desátky od farářů, v 30. letech se zvyšuje podíl nákupu na místních trzích, na úkor vlastních poddaných. Podrobné účty poskytují náhled do systému – nákupčí objížděli většinou jednotlivé vesnice, kde se pokoušeli koupit, co se dalo. Například v únoru 1425 to byly 6. února Dušníky, 7. Drahelčice, 15. opět Dušníky, 17. Litovice a konečně 19. února Újezdec.

Výdaje vrchnosti, jak bylo zmíněno výše, mohly být placeny jak z rozpočtu vrchnosti, tak i přímo z rozpočtů jednotlivých panství. Výdaje a dluhy zchudlého vysokého šlechtice ukazuje listina Beneše z Kvasic, která byla vydána na jaře 1410. Ten se přiznával k četným dluhům (268,6 kop), které měl a sliboval jejich splacení. V některých případech šlo o půjčky od okolní nižší šlechty, u nejméně dvou o nevyplacená věna od 10 do 60 kop pražských grošů. Necelých 9 kop dlužil Beneš za bruselské sukno, 10 kop za víno a 3 kopy za koně. 20 kop měl dát Sedleckému klášteru za Jaroše z Cimburka, 1 kopu ročně kostelu v Kvasicích „za předky“. Některé dluhy byly určitě staršího data, nicméně i přesto byl určen termín splatnosti, 38 kop mělo být splaceno na sv. Jana 1410, podobná suma na sv. Václava, 135 kop na sv. Jiří 1411. Ostatní dluhy datum splatnosti nemají a jejich vymahatelnost popisuje věta „když mi bouh pomóž“. Beneš z Kvasic, majitel městečka a šesti vesnic toto vypořádání sepsal v předtuše blízké smrti, o zaplacení (poručíkem Lackem z Kravař) nemáme zprávy. Pokud se tak ovšem stalo, tak panství zhruba pětinové až třetinové zadlužení ustálo bez nutnosti rozprodávat jednotlivé vesnice.72 Běžné cestovní výdaje vysokého šlechtice ukazuje tzv. zlomek účtů Jana z Kravař datovaný do roku 1363. Dle mého soudu nejde o zlomek účetnictví Jana z Kravař, ale jeho poddanského městečka Lipník nad Bečvou, přes které pokaždé Jan projížděl a ve kterém od svých poddaných nakupoval potraviny. Tento mohl být veden paralelně k centrálnímu účetnictví, kde byly na jednom místě výdaje z celých cest, Janovo cestování bylo totiž vícedenní (např. Opava, Olomouc), nikdy ale nejsou zmíněny nákupy v těchto místech. Podle mého mínění tak lipnické účetnictví sloužilo jako podklad pro vyúčtování, které se odehrávalo na sídle lipnického feudálního pána, tedy Jana z Kravař. Klasický pololetní zúčtovací klíč (sv. Jiří a sv. Havel) zde ale chybí, pramen popisuje osm cest a pohoštění polského krále v Lipníku, to vše mezi lednem a červnem 1363. Destinace většiny cest jsou známé, dvakrát jel k Troubek (11. a 21. 1.), z Fulneku (23. 72 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae XIV, (ed.) Bertold BRETHOLZ, Brno 1903. č. 139, s. 120–130. 31 2.), z Opavy (25. 2.) z Hustopečí (9. 6.), často necestoval sám, společnost mu dělal Jaroš (zřejmě z Drahotuš), Hynek z Lípy a Beneš ze Strážnice. Účely cest mohly být různé, správa panství, cesty na zemský sněm a soud, politická a obchodní jednání. Fakt, že není zaznamenaná každá cesta přes Lipník, nasvědčuje tomu, že šlo o účetnictví městečka, které bylo důležité pouze v případě, kdy zde feudál nakupoval. Kupované položky byly ve většině případů dost podobné – nespecifikované maso, kuřata, ovce, herynky, chléb, olej, sůl a především pivo, méně víno. Běžné cestovní vydání vysokého moravského šlechtice se zde pohybuje od čtvrtiny kopy ke kopě jedné. Výjimkou je pochopitelně návštěva Kazimíra Polského, která byla sečtena na téměř osm kop grošů. Je to pochopitelné, množství i kvalita (stříbrné slepice, smrže, horčice) nakupovaných položek byla vyšší. Jan z Kravař také daroval sudy piva markraběti a okolním králům. U těchto účtů nacházíme bimonetarismus, nákupy jsou vedeny, jak v pražských groších, tak i v švábských haléřích.73 Konečně strukturu výdajů domácnosti nižšího šlechtice „pana Přibíka“ ukazuje druhý zlomek vydaný Josefem Truhlářem, většinu výdajů tvoří jídlo, od chleba, vajec a sýru, přes běžná domestikovaná zvířata (kuřata, holubi a kozlíci) a ryby až k luxusnějším rakům. Několik položek končí v církevních rukách (ofěry, dary špitálu a kazatelům) nebo u chudých a poutníků (4 groše dostala žena, která šla do Říma). Neznámý rytíř či vladyka si potrpěl i na světskou zábavu, 3 groše prohrál v kartách, a kupoval také maso pro svého krahujce.74 Život poddaného se měl být v ideálním případě odehrávat od kolébky do hrobu v rámci jednoho (většího) panství, zde měly být uspokojeny všechny jeho potřeby, náboženské, ekonomická a sociální. Ve svém farním kostelu měl být pokřtěný, zde měl docházet na mše a zpovědi a být pohřbený. Na jarmarku měl obchodovat se svými přebytky a nakupovat zboží, které se mu nedostávalo. V místních hospodách a při vesnických slavnostech trávil chvíle odpočinku.75 Rýsuje se tak obraz ideálního panství, které obsahuje farní kostel, městečko s trhem lokálního významu.76 Kromě všudypřítomného

73 Jan ŘEZNÍČEK, Zlomky účtů s výdaji Jana I. z Kravař v Lipníku nad Bečvou v roce 1363, in: 140 let SOA v Brně. Praha 1979, s. 145– 156. 74 Josef TRUHLÁŘ, Zlomky účetních knih XIV. století, Památky archeologické a místopisné, XIII, 1885/6, s. 107–112. 75 Witold KULA, Teoria ekonomiczna ustroju feudalnego, Warszawa 1983, s. 161. 76 Studie k údajům z tereziánských katastrů ale ukazuje, že město či městys bylo v této době jen v 53% panství Alex KLEIN – Sheilagh OGILVIE, Was Domar Right? Serfdom and Factor Endowments in Bohemia, s. 9. 32 zemědělství se zde nacházejí i další výrobní (mlýny, kovárny, hamry, …) a relaxační (krčmy, lázně) areály. Robotu si poddaný odpracuje na některém z dvorů (statků) šlechty, případně na lánech k nim náležejícím. Nad vším bdí šlechticovo sídlo, hrad nebo tvrz. Jde samozřejmě o ideální model, kde by městečko s trhem a případně i farním kostelem bylo obklopeno prstencem několika vesnic, rozsah panství by byl několik kilometrů čtverečných a populace by se měřila spíše ve stovkách než tisícovkách poddaných. Na takováto panství by v ideálním případě byla rozdělena celá země. Tak tomu pro roztroušenou držbu nižší, ale i vyšší šlechty, nebylo. Značná část poddaných nepatřila k panství, které mělo vlastní městečko s místním tržištěm, musela tak docházet jinam. V menší míře totéž platí i pro docházku do farních kostelů. Fakticky to vede k vyššímu ekonomickému potenciálu „plnohodnotných“ panství, která suplují ekonomické a náboženské potřeby poddaných okolních vesnic. Reálně tak jsou střední a větší panství ještě větší, než je jejich nominální velikost v písemných pramenech. Ekonomická závislost nižší šlechty (i on pro svoji potřebu musel nakupovat na místním trhu, nejenom jeho poddaný) na sousedním bohatším šlechtici tak mohla mít i své důsledky v sociálních vazbách zemské šlechtické obce, mohla napomáhat nebo nutit i k reálné závislosti. Vysoká šlechta si vytvářela klientelu z nižší šlechty, která sousedila s jejich dominii.77 Jako příklad ideálního panství lze jmenovat panství Frýdlant, podle urbáře vzniklého po roce 1381. Ten zmiňuje městečko Frýdlant s kostelem, školou, pivovarem, 5 mlýny a 77 usedlostmi. Součástí kolonizačního panství bylo 21 vesnic, dalších 12 vesnic (a statky ve 3 dalších lokalitách) bylo lény bibrštejnských manů. Celkový počet poddaných je 724.78

77 To, bez ekonomického aspektu připomíná na příkladu pánů ze Strakonic Marcin PAUK, Fama, gloria, curia ac ingens familia. s. 27–62. Službu nižší šlechty vyšší připomíná půhon Kateřiny z Majetína o 20 hřiven, které jí dlužila Alena z Lipé za 8 let služby LCS II, č. 1114, s. 270. 78 Edičně vydáno v Herman HALLWICH, Friedland vor fünfhundert Jahren, Mitteilungen des Vereines für Geschichte der Deutchen in Böhmen 43/4, s. 357–428. Bíberštejny jako druhý nejbohatší zdejší rod uvádí Rudolf ANDĚL, Husitství v severních Čechách, Ústí nad Labem 1961, s. 29-31. Rudolf ANDĚL, Frýdlant v Čechách v době gotiky. Ústecký sborník historický / Ústí nad Labem : Muzeum města Ústí nad Labem (2003/1,) s. 145-156. Srov. Lucie PRANDNEROVÁ, Frýdlantský urbář. In: Památky Libereckého kraje. Sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci 4, Liberec 2009, s. 113-118. K leníkům Vojtěch BELLING, Lenní šlechta na Frýdlantsku ve vrcholném a pozdním středověku. Příspěvek k výzkumu funkce a postavení manů na šlechtických dominiích, in: Luděk Březina (ed.), Ve znamení zemí Koruny české: sborník k šedesátým narozeninám prof. PhDr. Lenky Bobkové, CSc., Praha 2006, s. 499–512. 33 Jednotlivá panství Aueršperk Hrad, který vznikl zřejmě na konci 13. století,79 neměl zřejmě dlouhého trvání. V roce 1325 je uváděn v predikátu Jeruše, dcery Jimrama z Pernštejna, v roce 1403 je již uváděn jako pustý. Na konci první čtvrtiny 14. století Jeruše, dcera Jimrama z Aueršperka rozšiřuje majetky doubravnického kláštera o vesnici Věchnov.80 V roce 1335 specifikuje svůj dar klášteru – 5 hřiven platu alokuje na mše za své blízké (za jejich spásu a život věčný). Otázkou je, jestli 5 hřiven byla jen část jejího majetku ve vesnici, nebo rozloha celé lokality. Dále přidává Zlatkov (kromě jednoho lánu, ten získává v podobě jedné hřivny doubravnický klášter podle listiny v roce 1371), Německé u Nového Města (dnes součást), Rovečné (není jasné, zda mělo pouze 5 lánů), Mikulášovice (dnes Nyklovice), 3,5 lánu v Senici (zaniklá ves u Písečného).81 Přesný rozsah jeho panství díky stabilnímu pernštejnskému dominiu, znám není.82

Bánov Bánov, dříve zcela jistě knížecí a královský drží s příslušenstvím nejpozději v roce 1294 Oldřich z Hradce. Panství v lucké provincii směnil Oldřich II. z Hradce s markrabětem Janem Jindřichem v roce 1339 za mnohem bližší Telč. Ani v jednom případě konkrétní příslušenství panství známé není.83

79 Miroslav PLAČEK, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí, Praha 2001, s. 86–87. 80 RBM III, č. 1038, s. 400. 81 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae VII, (ed.) Josef CHYTIL, Brno 1858, č. 67, s. 48–49; Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae X, (ed.) Vincenc BRANDL, Brno 1878, č. 122, s. 147. 82 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae VI, (ed.) Josef CHYTIL, Brno 1854, č. 273, s. 211–212. Jeruše postupuje klášteru v Doubravníku vesnici Věchnov, zde je otázka, zda patřila k panství, Miroslav PLAČEK, Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku, Praha 1999, s. 77–78. Lumír POLÁČEK, Feudální sídla v povodí Bystřice, Nedvědičky a Bobrůvky ve světle archeologických pramenů. in: Miloš Čižmář, Vladimír Nekuda, Rudolf Tichý, Josef Unger (eds.), Pravěké a slovanské osídlení Moravy: Sborník k 80. narozeninám Josefa Poulíka, Brno 1990, s. 409–411. Jaroslav TEPLÝ, Pernštejnové ve 13.-14. století, Pardubice 1996, s. 28 uvádí Němečné, Nyklovice, Rovečné, Věchnov, Zlatkov a Ždánice. 83 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae V, (ed.) Josef CHYTIL, Brno 1850, č. 9, s. 9–12; CDM VII, č. 233, s. 168; František BORÁK, Bánov, VVM 3, 1948, č. 1–2, s. 1–42, č. 3, s. 81–89, č. 4, s. 127–137; VVM 4, 1949, č. 1, s. 1–24; Srov. Libor JAN, Proměny královské moci na jihovýchodní Moravě v průběhu 13. století, in: Luděk Galuška, Pavel Kouřil, Jiří Mitáček (eds.), Morava v 10. až. 14. století, Brno 2008, s. 172–173. M. PLAČEK, Ilustrovaná encyklopedie, s. 89–90. 34 Bílkov Na místě hradu existovalo snad dřevěné sídlo navázané na pozdněrománský kostel sv. Jana Křtitele, kde byly nalezeny ojedinělé starší nálezy.84 Predikát Bílkov se objevuje v roce 1253, snad už tedy existuje kamenný hrad rodu Ranožírovců. Jejich další majetky si lze spíše jen domýšlet. Byl to zcela jistě Borek, darovaný v roce 1233 želivskému klášteru, dále Rancířov, o čem svědčí jak název, tak i dar místního patronátu v roce 125685Před polovinou 14. století bílkovské panství získávají páni z Hradce, jako věno Kláry z Bílkova, druhé manželky Oldřicha z Hradce, v roce 1358 si zde zapisují nedíl Oldřich a Heřman z Hradce. O osm let později Heřman prodává Volfířov, s dvěma lány lesa a rybníkem, za 260 kop. Podle zemských desek v roce 1399 mělo bílkovské panství jedno městečko (Dačice) a náležely k němu vesnice Bílkov (s patronátem), Hříšice, Vesce, (tyto dvě vesnice bratři Heřman a Oldřich koupili společně se Strachoňovem v roce 1358) Manešovice, Dobrohošť, Chlumec (zapsaný v deskách k roku 1385), Dolní Němčice (ty byly koupené v roce 1385), Hradištko, Toužín, Hostkovice a Lipolec (s patronátem).86 K roku 1385 a nedílu s Jindřicha a Heřmana jde přiřadit ještě vesnice Peč (zde je později uveden dvůr s dvěma poplužími, který byl prodán za 3 kopy a 12 grošů).87 V blízkosti tohoto zboží vlastnil Jindřich z Hradce do roku 1373 ještě Lomy.88 Hradišťko, kde byly dvě popluží, dva rybníky a dva mlýny Heřman z Hradce s Onešem z Hradištka zapisují měšťanu z Jemnice v roce 1379, je však otazné, zda nešlo jen o zástavu za dluh, či podobnou finanční transakci, třetinu rybníka v zaniklých Heršicích držel Heřman z Hradce ještě v roce 1407.89 Bílkovské panství je (částečně) uvedeno v roce 1447, kdy 750 kop věna zapisuje Janovi ze Žampachu jeho žena Markéta ze Šternberka. Do zemských desk jsou vloženy

84 Josef BLÁHA, Výsledky revize drobných středověkých opevnění v horním Podyjí, AH 2, 1977, s. 47– 48. M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 79–80. M. PLAČEK, Ilustrovaná encyklopedie, s. 94–95. 85 Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae III/1, (ed.) Gustav FRIEDRICH, Praha 1942., č. 43, s. 43–44; Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae IV/1, edd. Jindřich ŠEBÁNEK, Sáša DUŠKOVÁ, Praha 1962, č. 283, s. 476; Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae V/1, (edd.) Jindřich ŠEBÁNEK, Sáša DUŠKOVÁ, Praha 1974, č. 68, s. 130, č. 105, s. 179–180. 86 Moravské zemské desky. Die Landtafel des Markgrafthumes Mähren I. svazek cúdy brněnské 1348-1466 (dále ZDB), (eds.) Petr CHLUMECKÝ, Josef CHYTIL, Karl DEMUTH, Adolf WOLFSKRON, Brno 1856. III, č. 249, 252, s. 32; ZDB IV, č. 432, s. 67; ZDB VII, č. 186, s. 163, č. 172, s. 162; ZDB VIII, č. 224, s. 228. Dačice jako zisk až pánů z Hradce mezi lety 1335 a 1364 předpokládá Jan BISTŘICKÝ, Přehled dějin Dačic do 15. století (K 800. výročí první písemné zprávy), VVM 35, č. 3, 1983, s. 282–286. 87 ZDB VII, č. 35, s. 157, Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae XII, (ed.) Vincenc BRANDL, Brno 1890, č. 545, s. 479–480. 88 ZDB VI, č. 148, s. 109. 89 ZDB VI, č. 653, s. 137; ZDB IX, č. 32, s. 255. 35 vesnice Bílkov (ne však hrad, ale s patronátem), Hříšice, Dobrohošť, Chlumec, (Dolní) Němčice, Hradištko, Lipolec (s patronátem), Radlice, Manešovice (a další nezaznamenané vesnice).90 Bílkovské panství prodávají Vítkovci Krajířům v roce 1466, tehdy čítá pustý hrad Bílkov, stejnojmennou ves se dvěma dvory, městečko Dačice, Lipolec, Hostkovice, Radlice, Volfířov (s patronátem), Němčice (kde Štěpán držel jako léno dvůr), Veliš (s dvěma pustými dvory), Hříšice, Dobrohošť, Manešovice, Chlumec, Hradištko, Borek (s dvorem), Toužín.91

Bítov Původně zeměpanské zboží s hradem již z druhé poloviny 12. století, které přešlo do rukou Lichtenburků na konci 13. století, podle Jana Urbana jako zástavu k roku 1298, jako léno v roce 1307 a pak bylo potvrzeno v roce 1342, lze rekonstruovat pouze částečně. V roce 1365 Jindřich své manželce zapisuje jako věno dvě celé (Syrovice, Příložany) a tři poloviny vesnic (Štítary, Třebolovice, Příštpo, kde je i dvůr). V roce 1351 prodává Jindřich z Bítova v Jackově tvrz, dvůr, 7 lánů, 8 podsedků, mlýn a hospodu a v Krnčicích dvůr a tři lány, dva podsedky, mlýn a hospodu za 130 kop místnímu vladykovi.92 V Krnčicích má ještě k roku 1387 Albert z Bítova dvůr, podsedka a mlýn.93 Součástí panství byly také Vesce, zde Jindřich z Bítova prodává k roku 1368 3 lány, 4 menší dvory a popluží a dvůr v Jackově, prodaný v roce 1376 a konečně v roce 1408 dvůr Kosová (s cenou 29 kop).94 Zcela jistě ale jde jen o část panství, vesnice jsou navíc od sebe značně vzdáleny. Celé panství je zaznamenáno až v roce 1498, kdy ho tehdejší král postupuje Bítovským z Lichtenburka do svobodné držby – na prahu raného novověku, po dvou stoletích budování dominia bítovské panství čítá městečka Bítovec a Moravské Budějovice a 25 dalších lokalit.95

90 ZDB XII, č. 777, s. 383. 91 ZDB XIII, č. 28, s. 413. 92 ZDB II, č. 23, s. 14. 93 ZDB VII, č. 580, s. 182. 94 ZDB V, č. 5, s. 73; ZDB VI, č. 446, s. 124; CDM XIV, č. 24, s. 22–23. 95 Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae II, (ed.) Josef EMLER. Praha 1882., č. 1820, s. 781, č. 2136, s. 921; CDM VII, č. 457, s. 332; ZDB IV, č. 305, s. 60. Moravské zemské desky. II. sv. řady olomoucké 1480–1566, (ed.) František MATEJEK, Brno, 1948, č. 87, s. 92– 93; Miroslav PLAČEK, Hrady a zámky, s. 81–83. Srov. Jan URBAN, Lichtenburkové: Vzestupy a pády jednoho panského rodu, Praha 2003, s. 143–144, 148, 435. 36 Bludov Bludov byl jedním ze sídel rodu, která používal erb lva vyskakujícího ze tří pahorků. Bohužel doložení sídla je zde problematické. Blud, zakladatel rodu, je uváděn jako z Bludova k roku 1200, listina je bohužel falzem.96 O tom, že byl Bludov sídlem tohoto rodu, už jen kvůli názvu, nemusíme pochybovat. Miroslav Plaček předpokládá, že hrad vznikl na počátku druhé poloviny 13. století, předtím, než Bludovici získali Starý Jičín.97 Další osudy panství jsou neznámy až do roku 1346, kdy si rodové majetky mezi sebe dělí Jindřich, Pertold, Čeněk a druhý Jindřich z Lipé.98 Ronovecké vlastnictví hradu lze posunout před rok 1340, kdy se podle Bludova píše Hynek, jinak z Nechvalína. Tento vladyka často objevuje několikrát ve společnosti ronovských leníků, předpokládám, že držel Bludov jako léno, případně zde byl purkrabím (jeho syn Ondřej dokonce v roce 1368 Nechvalín na krátko prodává Hynkovi z Lipé).99 Rozsah panství je znám z roku 1371, kdy Jan Jindřich sepisuje svůj třetí a poslední testament – kromě hradu Bludova jde o vesnice Bludov, Radomilov, Bartoňov, Chromeč a zřejmě zaniklý Engeldorf.100

Bobrová V roce 1283 se podle této lokality (patrně pouze dřevohlinitá fortifikace) píše Švábenic Hrabiše, záhy se toto místo stává majetkem žďarského kláštera.101 Městečko Bobrová za zcela změněné situace (v roce 1464) je uváděno s vesnicemi, Podolí, Křídla, Dlouhé.102

96 Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae II, (ed.) Gustav FRIEDRICH, Praha 1912., č. 351, s. 362–364. 97 M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 85-6 98 CDM VII, č. 633, s. 461–463, č. 637, s. 465–466, č. 716, s. 528–529. 99 CDM VII, č. 278, s. 200–202, č. 340, s. 244–245 (zde jako Hinco de Nechalen dictus de Bluda), č. 640, s. 470–471, č. 673, s. 495–496, č. 688, s. 507–508 (ve skupině „fideles nostros dilectos“, kde jsou i purkrabí Polné a Krumlova), Moravské zemské desky (Die Landtafel des Markthumes Mähren I. svazek řady olomoucké 1348 – 1466, (dále ZDO) edd. Petr CHLUMECKÝ, Josef CHYTIL, Karl DEMUTH, Adolf WOLFSKRON, Brno 1856, č. 979, s. 48; Srov. Josef PILNÁČEK, Staromoravští rodové, Vídeň 1930, s. 97–98. 100 CDM X, č. 118, s. 139. V roce 1406 se bratři z Bludova přou o rychtu v Krasíkově, ten je ovšem vzdálen více než 10 km vzdušnou čarou Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae XIII, (ed.) Vincenc BRANDL, Brno 1898, č. 422, s. 461. 101 RBM II, č. 1305, s. 562–563. Archeologicky je Bobrová doložena ještě před rokem 1283: Lumír POLÁČEK, Feudální sídla v povodí Bystřice, Nedvědičky a Bobrůvky ve světle archeologických pramenů, s. 415–416. M. PLAČEK, Ilustrovaná encyklopedie, s. 105–106. 102 ZDB XIII, č. 189, s. 407. 37 Bohuslavice Bohuslavické panství, poté, co jeho části prošly rukama pánů z Otaslavic (polovina již v 50. letech), ze Šternberka (1358), z Boskovic (1373) a z Vildenberka i nižší šlechty (Jindřich a Ondřej z Žádlovic v roce 1373), se v 80. letech 14. století skládalo z tvrze, města a dalších 3 celých vesnic nebo jeho částí (Doubravice, Bohuslavice, Palonín) a majetků ve vsi Rohli, Dubicku a Žádlovicích, páni z Otaslavic měli v polovině století ještě majetky v Třeštině 103

Bojanovice V roce 1360 si nechali dva bratři z Jevišovic zapsat tvrz (Dolní) Bojanovice (a pravděpodobně i vesnici) do zemských desk brněnských jako nedíl (i na Němčice Sezemy z Němčic).104 Na těchto majetcích si Smil z Kunštátu zapisuje hodnotné věno své manželce, 750 kop grošů na Bojanovicích, Lužicích, a pokud by to nestačilo, tak i Bořeticích u Boleradic.105 Bořetice s dvorem, který měl tradiční 2 popluží (půhonné knihy zmiňují i rybník a vinohrady) jsou prodány na počátku husitského století za 200 kop, Vilém z Pernštejna dále k roku 1412 zapisuje 8 kop platu v Lužicích a Bojanovice prodává za 400 kop.106

Klobouky, Zábrdovice, Boleradice Boleradické panství bylo původně součástí rozsáhlejšího dominia pánů z Klobouk, které ovšem vzalo za své bezdětností Lva z Klobouk a založením kláštera v Zábrdovicích. Mocný moravský šlechtic sídlil v Kloboukách, na panském sídle (nejspíše dvorci), které se stalo prvním moravským predikátem. Podle tohoto panství se psal již v roce 1207 Soběhrd, doložený v pramenech již na konci 12. století.107 Pro založení kláštera a zpětné poznání majetků Lva z Klobouk jsou klíčová dvě falza královských listin, jedno bez data a druhé s datem 1210 které už vypočítává klášterní majetky v jejich prvotní podobě.108 Někdy před rokem 1209 Lev daroval premonstrátům Zábrdovice (kde byl i dvůr), kostel P. Marie na Starém Brně, Svinošice, 103 ZDO I, č. 252, s. 11-12; č. 296, s. 13; č. 412, s. 21; č. 436, s. 22; č. 581-582, s. 29; č. 709; s. 36, č. 941, s. 46; ZDO II, č. 295, s. 73; č. 382, s. 78; č. 566, s. 87; ZDO IV, č. 551, s. 152; ZDO V, č. 24, s. 168. 104 ZDB III, č. 547, s. 42. 105 ZDB VII, č. 1072, s. 208. 106 ZDB X, č. 119, s. 287–288; ZDO VIII, č. 17, s. 294; ZDB IX, č. 282, s. 270; LCS II, č. 1423, s. 355. 107 CDB II, č. 6, s. 35; č. 59, s. 55; č. 109–110, s. 103–106; č. 234, s. 222–225; č. 238, s. 228–229; č. 320, s. 315–319; srov. Jan KLÁPŠTĚ, Proměna českých zemí ve středověku, Praha 2005, s. 67–70. 108 CDB II, č. 83, s. 77–78; CDB III, č. 167, s. 208–209. 38 Přibyslavice (zanikly), Šenkvice (zanikly) a Borkovany. Druhá listina majetky rozšiřuje o Kohoutovice.109 V papežské protekční listině z 3. dubna 1209 jsou uvedeny Siřetice/Šaratice, Šenkvice, Hostěrádky a Borkovany.110 V další papežské protekci z 24. září 1237 jsou jako majetek kláštera uvedeny následující lokality: Zábrdovice, Klobouky, Přestavlky, Diváky, Bohunice, Kohoutovice, Podolí, Ochoz, Křtiny, „Kohi“, Útěchov, Zvýšov, Šratice, Mezilesice, Šenkvice, Borkovany, Částkovice (zabikly), Hostěrádky, Bohumilice, kamenec (zanikl), Jezera, Koválovice, Drahonice (zanikly) a Levice (zanikly na Opavsku).111 Některé ze jmenovaných vsí měl zdědit Lvův syn, pokud by se narodil, pokud by se tak nestalo, měla je až do své smrti držet jeho manželka. Je zřejmé, že v roce 1237 byli oba bezdětní manželé již mrtvi a ze statků se měl nadále těšit zábrdovický klášter. Na počátku 13. století tak jeden z nejmocnějších šlechticů tehdejší Moravy vlastní „protopanství“ ještě bez kamenného hradu či tvrz, ale se sídlem v dřevohlinitém dvorci v Kloboukách, ke kterému v bezprostředním okolí přináleželo 9 vesnic, ve vzdálenějším dalších 7 s jedním dvorcem právě v místě kláštera.112 V roce 1235 (možná už o rok dříve) je zachycen Lev z Boleradic, příslušník stejného rodu, nicméně ne přímý příbuzný Lva z Klobouk (ochrana kláštera v rukou panovníka vylučuje přímé příbuzenství obou Lvů, mladší by ji jinak zdědil).113 I větev, která sice používá jméno Lev, ale píše se po Boleradicích, zůstává věrná klášteru a prodává a odkazuje premonstrátům ze Zábrdovic v druhé polovině osmdesátých let třináctého věku majetky – 2 lány a viniční horu v Kurdějově.114 Samotný hrad je v listině doložen až v roce 1373, není tak jisté, kdy vznikl.115 Panství snad a chvíli drží i páni z Lipé, v roce 1337 je doložena ronovecká donace poloviny Kurdějova starobrněnskému klášteru.116Poznat rozsah panství, které po založení zábrdovického kláštera nemohlo být příliš velké, poměrně dost pomůže vdovské věno pánů z Kunštátu. Čeňka, pozůstalá po Vilémovi, získala boleradický hrad se vsí, polovinu vesnic Bošovic a Skřípova (dnes zaniklá), k tomu vinice a dvory tamtéž a také v Sádkově (taktéž už

109 CDB II, č. 363, s. 391–393; č. 364, s. 393–397. 110 CDB II, č. 83, s. 77–78. 111 CDB III/1, č. 167, s. 208–209. 112 K osobě Lva z Klobouk naposledy Jan KLÁPŠTĚ, Proměna českých zemí ve středověku, Praha 2005, s. 67, ke Lvově majetkové držbě L. JAN, Stratifikace moravské šlechty a nejstarší klášterní založení, s. 175–177. 113 CDB III, č. 107, s. 129–133; Tomáš BOROVSKÝ, Kláštery, panovník a zakladatelé na středověké Moravě, Brno 2005, s. 32–33; L. JAN, Stratifikace moravské šlechty, s. 177–178. 114 RBM II, č. 1376, s. 593, č. 1472, s. 636. 115 M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 88. 116 CDM VII, č. 180, s. 127–128. 39 neexistuje, nalézala se mezi Bošovicemi a Otnicemi). Věno mělo hodnotu 500 hřiven.117 Jak vyplývá z pozdější listiny, nejméně 1/3 patronátu v Bošovicích Kunštátům v této době nepatří, zápis z MZD (1398) vylučuje v Bošovicích jednoho podsedka a 4 groše platu.118 Polovinu Bošovic a Skřípova, s tvrzištěm a patronátem prodává Aleš z Kunštátu v roce 1409, později také dvůr v Sádkově.119

Boršice/Vlčnov Toto panství začal budovat snad již komorník Bohuslav, příznivec velehradského kláštera. Přesnou rozlohu lze rekonstruovat spíše zběžně – český magnát Boreš z Rýzmburka vydal svoji listinu v roce 1264 ve Vlčnově (kde tedy mohlo být prvotní sídlo) a dává v ní lány ve Velké nad Veličkou. Zcela nepochybně hrabišického založení byl Slavkov, ves pojmenovaná podle rodového jména (stejně jako Boršice)120 Tyto majetky byli Boršovi nakonec v roce 1278 konfiskovány ve prospěch Uherského Brodu. Tomáš Velímský předpokládá jako součást panství další vesnice – Horní a Dolní Němčí, doložené až v polovině 14. století, ale nacházející se mezi nepochybnými hrabišickými vesnicemi, dále Lucko, Topolov, který je zároveň později (jediná zmínka v roce 1294) majetkem blízkého města, a Suchov (původně Suché Němčí, doložené až na přelomu 15. a 16. století). Existenci vesnice Lucka popírá J. Mitáček a také posledně jmenované lokality je dle mého soudu brát s rezervou – argument podobné plužiny a uspořádání vesnice nemusí nutně znamenat stejného zakladatele.121 V neklidné době závěru vlády Otakara II. a během interregna došlo k rozpadu panství, některé vesnice přecházejí do rukou místní šlechty. Boršice jsou v roce v třetí čtvrtině 14. století majetkem Šternberků, v jižní části domnělého panství vzniká nejpozději v polovině 14. století (před rokem 1360) hrad Kanšperk (Gannsberg), ke kterému náleží jedno z Němčí (druhé k Strání).122 V druhé polovině čtrnáctého století Boršice přecházely doslova z ruky do ruky (Šternberkové, Kravařové, Boskovicové, Pernštejni,

117 ZDB VI, č. 113, s. 107, 118 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae XIV, (ed.) Bertold BRETHOLZ, Brno 1903, č. 371, s. 326–327; ZDB VIII, č. 4. s. 213. 119 ZDB X, č. 37, s. 282; ZDB XI, č. 486, s. 319. 120 CDB V/1, č. 403, s. 600– 601. 121 Tomáš VELÍMSKÝ, Hrabišici. Páni z Rýzmburka, Praha 2002, s. 140–143. Jiří MITÁČEK, „Campus Lucsco“ – proměny jedné otázky, in: Luděk GALUŠKA. Východní Morava v 10. až 14. století. Brno 2008, s. 155–168. 122 CDM IV, č. 214, s. 281–282. Velímského Bohuš z Boršic, doložený v roce 1283, bude nejspíše Bohuš z Bošovic, srov. Daniel NOVOTNÝ– Jan ŠKVRŇÁK, Bohuš z Boršic nebo Bohuš z Bošovic jinak Drahotuš? VVM 4/2017, s. 60–61; ZDO I, č. 689, s. 34; Zdeněk POKLUDA, Moravští Šternberkové. Panský rod rozprostřený od Jeseníků ke Karpatům, Praha 2012, s. 115–120. 40 Šelnberkové a opět Šternberkové), stále byly věnným majetkem, v největší rozsahu 4 vesnice (Boršice, Louka, Spinek, Vnorovy s patronátem) a jedna tvrz (Boršice) za 1000 kop grošů.123 Boskovice Ačkoliv je predikát Boskovice doložen už v roce 1222124, k příslušenství je nicméně minimum informací, jako ve většině případů velkých a dlouhodobě držených rodových dominií předních moravských rodů. Kateřina, vdova po Hartlebovi z Boskovic v roce 1342 kostelu ve Studnici předává 2 lány a půl pustého lánu v Míchově.125 Jan z Boskovic této Kateřině (Kačně), tedy své matce, v roce 1349 zapisuje Vanovice, Sudice a Lhotu (Rapotinu), Kateřina si mohla užívat značnou výši vdovského věna – 750 kop grošů.126 Zato manželka Oldřicha z Boskovic v roce 1371 jako věno získává 50 kop platu v sedmi vesnicích (Rapotina Lhota, Klemov, Bořitov, Jestřebí, Žernovník, Žďár a některou z blízkých Lhot), o pár let později je doložen také Velenov (Velen byl jeden z prvních písemně doložených pánů z Boskovic). V Rapotině Lhotě byl dříve (1365) prodán dvůr, stejně jako dvůr a podsedci ve Vážanech. V roce 1379 Vaněk z Boskovic prodává dvůr v Lipůvce. Do roku 1391 ještě pánové z Boskovic vlastnili skoro 5 lánů, 1 dvůr a 3 pusté lány v Sudicích, skoro 4 lány v Paměticích, 1 lán a podsedka v Bačově, a konečně 4,3 lánu ve Vokově.127 Bačov je doložen už v roce 1382 ve spolku Oldřicha z Boskovic s Markétou z Deblína, snad zde tedy páni s hřebenem v erbu vlastní více než jen lán a podsedka.128 K panství, snad, ovšem jako vzdálenější državu, lze připočítat Ohrozim (ležící u Plumlova). Toto místo se objevuje jako věnný majetek boskovických manželek v letech 1360 a 1416, v hodnotě 200 kop grošů. A až v roce 1408 je uváděno Malé Hradisko, s dvorem a mlýnem.129Dnešní mohutný hrad je až z 14. století, pobořené v roce 1389, předchozí sídlo se nalézalo nedaleko v lokalitě

123 ZDO III, č. 407, s. 112; č. 485, s. 116; ZDO IV, č. 540, s. 152; ZDO VII, č. 61, s. 243; č. 732, s. 285; ZDO VIII, č. 5, s. 293; č. 345, s. 314; ZDO IX, č. 272, s. 349. 124 Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae I, (ed.) Gustav FRIEDRICH, Praha 1904– 1907, č. 239, s. 229–232 (Jimram), CDB III/1, č. 165, s. 206-207 (Lambert v roce 1237). Počátky rodu jsou ovšem starší a zřejmě i na Boskovicích, srov. Alois Vojtěch ŠEMBERA, Páni z Boskovic a potomní držitelé hradu Boskovického, Vídeň 1870, s. 1–3. 125 CDM VII, č. 409, s. 297–298. 126 ZDO I, č. 148, s. 6–7. 127 ZDO I, č. 853, s. 41, č. 911, s. 44; ZDO II, č. 88, s. 63; Moravské a slezské listiny lichtenštejnského archivu ve Vaduzu 1173–1380, (edd.) Jan BISTŘICKÝ – František SPURNÝ – Ludvík VÁCLAVEK – Metoděj ZEMEK, I. díl, Brno 1991, č. 128, s. 210–211; ZDO VI, č. 306, s. 193, č. 655, s. 137. Dvůr a lidé v Bořitově jsou prodány v roce 1391 ZDO VI, č. 151, s. 184. 128 ZDO IV, č. 221, s. 135. 129 ZDO I, č. 690, s. 34; ZDO VIII, č. 605, s. 328; ZDO VII, č. 546, s. 273 41 Bašta.130 Samotné Boskovice nejsou uváděny jinak než predikát, dovolím si soudit, že je mohu považovat za městečko.

Bošovice V Bošovicích pravděpodobně na konci 13. století sídlil rod pánů z Čeblovic dvou beraních rohů. V roce 1286 Bohuš z Drahotuš a v roce 1298 jeho domnělý syn Petr. Další zmínka je až ze 14. století, kdy polovinu vesnice vlastní Kunštátové.131 Předpokládat nelze větší sídlo než tvrz (možná jen dvorec).

Bouzov Bouzov založil a pojmenoval po sobě Búz z rodu Bludoviců před rokem 1317.132 V polovině století hrad a panství vlastní Vildenberkové, Ješek se po něm píše už v roce 1350.133V roce 1382, kdy páni z Vildenberka prodávají celé panství (respektive zřejmě s markrabětem Joštem mění za panství Bohuslavice), tvoří ho kromě hradu také městečko Loštice s 16 vesnicemi. Jelikož tito páni od poloviny století k bouzovskému panství nic nepřikoupili, podle znění zemských desek lze předpokládat, že v polovině 14. věku byly jejich državy zhruba ve stejné velikosti.134 Ještě předtím, v roce 1373 prodává Hynek z Bouzova dvůr s poplužím, v Ptení.135 Rychtářství v Dolanech, jako majetek Beneše z Vildenberka, je doloženo k roku 1377.136 Palonín a Moravičany, kde byl i patronát (tedy kostel) a dvůr, prodávají Vildenberkové Šternberkům (obratem majetky skončí pod správou katolické církve) v roce 1379, podle zápisu z roku 1389 byl patronát i v Dolanech.137 Bouzov s městečky Bouzovem a

130 M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 88–91. Srov. Gregor WOLNY, Die Markgrafschaft Mähren, Topographisch, statistisch und historisch geschildert. Brünner Kreis ; 1. Abtheilung, Brno 1845, s. 173– 194. 131 Srov. Daniel NOVOTNÝ – Jan ŠKVRŇÁK, Bohuš z Boršic nebo Bohuš z Bošovic jinak Drahotuš? VVM 2017/4, s. 60–61. 132 CDM VI, č. 146, s. 114. V roce 1330 je uváděn syn Bůze Spitata, který olomoucké kapitule prodává dvůr v Sněhoticích CDM VI, č. 399, s. 306. 133 M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 91–92; ZDO I, č. 150, s. 7. 134 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae XI, (ed.) Vincenc BRANDL, Brno 1885, č. 278, s. 249– 250; ZDO IV, č. 432-434, s. 146. Bohuslavické panství se v 80. letech skládalo z tvrze, města a dalších 3 celých vesnic nebo jeho částí (Doubravice, Bohuslavice, Palonín) a majetků ve vsi Rohla, Dubicku a Žádlovicích: ZDO I, č. 296, s. 13; č. 412, s. 20; č. 436, s. 21; ZDO II, č. 382, s. 78; č. 566, s. 87; ZDO IV, č. 551, s. 152 Vzhledem k nepoměrné velikosti obou panství lze uvažovat o zadlužení majitelů bouzovského panství, případně doplacení určité sumy Joštem. 135 ZDO II, č. 305, s. 74. 136 CDM XI, č. 97, s. 88. 137 CDM XI, č. 151, s. 138–140. O dva roky později je veden zápis v ZDO, který tyto majetky postupuje Rožmberkům: ZDO IV. č. 6, s. 125; ZDO VI, č. 2, s. 175. 42 Lošticemi a 14 vesnicemi dává markrabě Jošt Erhartovi z Kunštátu v roce 1396.138 Bouzovské panství prodává v roce 1464 česká král Jiří, tehdy se skládá z hradu, městeček Bouzov a Loštice (v obou byly poplužní dvory a kostely s patronátním právem), dále Podolí, Obectov, Hvozdečko, Javoříčko, Veselíčko, Vojtěchov, Hvozd, Ludmírov, Milkov, Kadeřín, Blažov, Ospělov, Svojanov, Kozov, Bezděkov, Jeřmaň. Dále lidé (5) v Radnici, 9 v Pavlově, 4 v Lhotce a 1 ve Veselí.139 V posledně jmenovaných vesnicích měly své lidi majitelé líšnického panství, které Jiří prodal o necelých dvacet let dříve.

Branišovice Branišovice jsou také jeden z prvních predikátů, doložené již k roku 1222. Rozsah panství ovšem znám není.140

Brníčko Hrad je prvně zmiňován v roce 1356 (panství ztrácí ves Sudkov), stál již před polovinou století, kdy ho nechali postavit (v lokalitě se starším osídlením) páni z Otaslavic.141 Rozsah panství je znám až v roku 1397 (zápisu Jošta Bernardu z Schützendorfu), tehdy čítá kromě hradu a městečka 6 vesnic a další jednu část. 142 To potvrzuje i dřívější zápis v deskách Mikuláše z Brníčka své manželce Markétě 24 kop platu na totožných 7 vesnicích: Strupšíně, Nedvězí, Kamenné, Rohly, Obědném, Benkově a Medelském.143

Břeclav Původně zeměpanský hrad získal od Václava II. (konkrétní datum není známo) Archleb z Boskovic, kterému držbu potvrdil i Václav III. a Rudolf I. Moravský šlechtic panství v roce 1313 prodal bratrům z Hainfeldu. Kromě Břeclavi tak Rakušané získávají vesnici Ulva a polovinu Prechova. Je známa i cena, 800 hřiven, ale při 72 groších na hřivnu.144 Bližší informace o břeclavském panství známe z lichtenštejnských účtů 138 AČ XIV, č. 50, s. 534–535. 139 ZDO XI, č. 34, s. 424. 140 CDB II, č. 234, s. 222–225. 141 V roce 1356 prodávají Jimram a Míchač z Brníčka Pavlovi ze Sovince ves Sudkov za 190 (CLXXXX) hřiven, ZDO I, č. 461, s. 23. V roce 1377 je držitelem zmiňován Mikuláš Morava ZDO III, č. 364, s. 110. 142 ZDO VI, č. 720, s. 218; M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 94–96. 143 ZDO IV, č. 543, s. 152. 144 MSL, č. 49–50, s. 82-84; srov. Libor JAN, Vznik zemského soudu a správa středověké Moravy, Brno 2000, s. 87. 43 (Lichtenštejnové získávají panství v 80. letech od markraběte Jošta) z roku 1414. Městečko Břeclav čítá 20 lánů, 38,75 podsedků, 3 masné krámy a jeden mlýn, část obyvatelstva se věnuje rybolovu, významné jsou také přijmy z mýta. Prechov je v této době pustý, Ulva má necelých 20 lánů, 5 podsedků a rychtu. Příjmy z celého panství (bez některých mýt a prodeje dřeva) dosahovaly pouze 48 kop pražských grošů (část je odváděna ve vídeňských denárech).145

Březník (Kraví Hora) Březník je jedno z prvních sídel Tasovců, doložené již v roce 1237.146 Nejpozději v roce 1338 už Březník patřil pánům z Náchoda (dávají místnímu kostelu 1 lán), kteří se začínají psát podle Březníka, staví hrad Kraví Horu.147 Panství se postupně zmenšuje, ještě v roce 1349 Ješek za souhlasu bratrů zapisuje brněnským herburkám 8 hřiven platu na Březníku, ve stejném roce zapisuje své manželce věno na Březníku a Kuroslepech, Část panství je později prodána vladykům z Knínic, v roce 1273 ještě Ješek Kravíhora drží části Březníka, Kuroslep a zaniklých Vnočic (Wnoczyce) zřejmě u Březníka. Tehdy už je centrem panství Kraví Hora, stejně jako v roce 1377, kdy je zmiňován dvůr pod hradem a dvůr v Kuroslepech.148

Bučovice V Bučovicích sídlila menší větev Benešoviců, jejímž zakladatelem byl Jan z Bohuslavic, který se v regionu pohybuje už v roce 1283, kdy jsou jeho predikátem nedaleké Křenovice. Jeho dva synové si dělí místní majetky, Beneš se píše podle Bohuslavic, Vok podle Bučovic (rok 1322) 149 Na přelomu poloviny 14. století v městečku Bučovice vlastní majetky páni z Vildenberku, 10 hřiven platu jim postupuje

145 Das Urbar der Liechtensteinischen Herrschaften, s. LII–LIV, 137–146. 146 CDB III/1, č. 165, s. 206–207. 147 CDM VII, č. 185, s. 132–133. V roce 1341 se podle Březníka píše Matěj a Hron, bratři Ješka, který dával kostelu lán: CDM VII, č. 375, s. 286–287. K rodu z Náchoda, J. PILNÁČEK, Staromoravští rodové, s. 376. 148 ZDB I, č. 51, s. 4, č. 75, s. 5. V roce 1360 už s částí Březníka disponuje Jaroslav z Knínic (ZDB III, č. 577, s. 43) a o 11 let později Bohušek z Ivanče jako poručník dětí Jana z Budišova (Ješek z Náchoda na Březníku) prodává v Březníku 4 lány, 5 podsedků, hospodu a třetinu mlýna, v Kuroslepech 7 lánů a 3 podsedky (ZDB V, č. 398, s. 90; ZDB VI, č. 54, s. 104; č. 509, s. 128). Hrad Kraví Hora je prodán v roce 1387, rod i nadále zůstává na Březníku (ZDB VII, č. 526, s. 179). 149 Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae VI/1, (edd.) Zbyněk SVITÁK, Helena KRMÍČKOVÁ, Jarmila KREJČÍKOVÁ, Jana NECHUTOVÁ, Praha 2006, č. 265, s. 319–320; CDM VI, č. 207, s. 155–156. Srov. Karel MLATEČEK, Zkáza pánů z Bučovic, Jižní Morava 42, 2003, s. 223–226. 44 Kateřina, manželka Bohuše ze Žďánic.150 Tato Kateřina je sestrou bratrů Čeňka a Rudolfa a dcerou Voka z Bučovic. Její bratři v roce 1353 a 1356 vstupují do spolku na majetky v Bučovicích, Bohuslavicích a Černčíně.151 Hodnota Bučovic byla zcela nepochybně vyšší než 350 hřiven, což bylo vdovské věno Anežky, manželky Čeňka, které v roce 1369 zapisuje svým synům.152Nejasný je osud Křenovic, které v roce 1418 vlastní Ctibor z Křenovic.153 Původním sídlem panství s jedním městečkem a jednou vesnici byl hrádek na severní straně Bučovic, který je archeologickými nálezy datován do dlouhého 13. století, později rod zřejmě přesídlil do tvrze na místě dnešního zámku.154

Budeč Hrad v Budči byl založen před polovinou 13. století, v roce 1251 jsou uváděni Wernhart a Oldřich z Budče.155 Na počátku roku 1346 předává Beneš z Budče (z rodu Ranožírovců) patronát nad místním kostelem klášteru v Pustiměři. K roku 1377 je zmiňováno dílčí příslušenství – manželky Hrška z Budče Hedviky, jmenovitě dvůr, 7,7 lánu, podsedek a dva mlýny.156

Budišov Budišov je také jedním z nejstarších predikátů na středověké Moravě, již v roce 1240, kdy ve zdejší tvrzi (předchůdce zámku) sídlí Budiš z Budišova erbu zavinuté střely (Benešovic). Stejný rod se objevuje i v zachovaných zemských deskách. Markvart z Budišova zapisuje sé choti věno v hodnotě 250 hřiven na 6 lánech, 2 poplužích, 2

150 ZDB I, č. 59, s. 4. 151 ZDB III, č. 31, s. 22;,č. 159, s. 28. V roce 1353 ještě prodávají dvůr v Čerčíně Jindřichu z Nevojic ZDB III, č. 32, s. 22. 152 ZDO I, č. 730, s. 37; ZDB V, č. 244, s. 82 Čeněk v roce 1376 slibuje pánům z Kunštátu, svým příbuzným a věřitelům vyvadit z desek věno matky Anežky AČ XIV, č. 22, s. 501 Až v roce 1412 Eliška z Bučovic prodává 5 hřiven platu z Rašovic (ZDB IX, č. 394, s. 277). 153 ZDB XI, č. 498, 500, s. 320. 154 M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 104. 155 CDB IV, č. 227, s. 395–396. 156 CDM VII, č. 646, s. 473–474. Listina olomouckého biskupa z roku 1347 nicméně říká, že patronát v Budči klášteru předali bratři Beneš a Ondřej z Krumvaldu a jejich strýc Beneš (CDM VII, č. 407, s. 523–526). To potvrzuje i papežská listina z roku 1351 a 1399 (CDM VIII, č. 105, s. 71; MV V, č. 1467, s. 797–798). Později se podle Budče píše Bohuš (ZDB I, č. 9, s. 11), který uzavírá spolek s Bohušem z Drahan. V roce 1365 zde mlýn a jeden lán drží Hiltprand z Vilímeč ZDB IV, č. 277, s. 59. Rod vymírá Hrškem (Hirzem) z Budče, později majetky padají na markraběte Jošta (ZDB VI, č. 213– 214, s. 112; č. 504, s. 127; č. 840, s. 147; ZDB VIII, č. 314, s. 233). Srov. J. PILNÁČEK, Staromoravští rodové, s. 247. 45 lesích, mlýnu a 10 podsedcích. Věna v hodnotě 250 hřiven jsou držena po zbytek 14. století.157

Bukov Poměrně nevelký hrad vznikl v druhé polovině 13. století, v roce 1285 se podle něj píše Demeter z Bukova. Dodnes jsou zachovány zbytky okrouhlé věže, ty byly na poměrně nevelkém prostoru vně obvodové hradby obklopeny hospodářskými a obytnými budovami. K hradu měl náležet mlýn na Bobrůvce, dvůr a farní kostel Jakuba Většího v Bukově. Do roku 1285 drží patronát v Olší právě Demeter, snad tedy byl dalším příjmem, který pomáhal vydržovat bukovský hrad. Hrad podle archeologických nálezů zaniká na počátku 14. století, což zřejmě souvisí se smrti Demetra někdy po 30. dubnu 1295. 158

Bukovina Šlechtické sídlo je prvně doloženo v roce 1337 jako majetek Gerharda erbu šachovnice s šesti poli.159 Záhy po zavedení nových zemských desek (1349) si jako nedíl zapisují Hartleb, Jindřich a Smil z Bukoviny zapisují 9 vesnic (Bukovina, Jiřice, Hluboké Mašůvky, Našiměřice, Chvalovice, Bojanovice, Hrušovany, Hostim a Zárubice).160 V roce 1417 Jan Veitmiler z Žerotic zapisuje svým dětem majetky v Bukovině, Hostimi a Myslibořicích (v dalším zápisu je zmiňována ještě pastvina u Mašůvek), které získal po smrti Ludvíka z Bukoviny.161

Čeblovice Jak vesnice, tak i feudální sídlo pánů s beraními rohy do novověku nevydržela. Obé leželo poblíž dnešní obce Lažánky, v lokalitě příznačně nazvané V Ceblovicích.

157 CDB III/2, č. 227, s. 305–306; ZDB I, č. 88, s. 5; III, č. 238, s. 3; č. 354, s. 62. V roce 1398 se objevuje Budiš z Budišova, který bere do spolku Adama a Dobeše z Popovic, který po svém otci Bohuši z Ivanče měli díl Budišova ZDB VIII, č. 172–173, s. 224. Tento spolek drží ještě v roce 1415, kdy Budiš zapisuje manželce 250 hřiven na Budišově, za souhlasu právě Dobeše (ZDB XI, č. 67, s. 293). K tvrzi M. PLAČEK, Ilustrovaná encyklopedie, s. 107; M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 106. 158 RBM II, č. 1338, s. 578; č. 1642, s. 1642; Rostislav VERMOUZEK, Hrádky a tvrze na severozápad od Brna, AH 2, 1977, s. 63-64; Josef MICHAL, Z dějin hrádku Bukovce-Lísku a vsi Buková (okres Žďár n. Sáz.), VVM 35, č. 2, 1983, s. 175-183. 159 CDM VII, č. 154, s. 105. K rodu J. PILNÁČEK, Staromoravští rodové, s. 71. 160 ZDB I, č. 140, s. 8; M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 113-114. 161 ZDB XI, č. 452, 456, s. 316. 46 Rostislav Vermouzek předpokládal, že sídlo stálo na pahorku nad vsí.162 Uvažovat lze ovšem i o jiné poloze – trať Ceblov u Tetčic, První zmínka o Čeblovicích je z roku 1237.163 K tomuto panství mohla do roku 1280 přináležet vesnice Zbýšov, i s patronátem, která se stává vlastnictvím oslavanského kláštera.164 Možná již v průběhu 13. století se od hlavní větve, která později staví Holštejn a Drahotuše, odděluje ještě jedna větev. Ta je bohužel doložena až v polovině 14. století, kdy vlastní majetky blízko původnímu sídlu – hrad ve (Vysokých) Popovicích s vesnicí Příbram.165 Tato větev symbolicky v 15. století získá i Čeblovice. V roce 1415, kdy jsou součástí deblínského panství, je kupuje od Jana z Lomnice Artleb z Věteřova erbu dvou beraních rohů.166 Samotné Čeblovice jsou jako součást deblínského panství zmíněny už v roce 1299.167

Cetechovice Zdá se, že Cetechovice byly alespoň na určitý čas nezávislým panstvím, společně s vesnicí Lískou a Malým Chlumčím. Takto jej od Jana Pušky z Rychvaldu kupují Šternberkové Zdeněk a Jan v roce 1373. Jan o rok později zde zapisuje své Kunce věno ve výši 350 kop (je otázka, jestli to je polovina hodnoty, či ne).168 O pár let později se společně s dalšími čtyřmi vesnicemi a částí páté dostávají Aleši ze světlovské větve rodu.169 V žádném ze zápisů ovšem není doloženo panské sídlo, dvůr je zmiňován v roce 1437, až v roce 1481.170

Cimburk u Koryčan Hrad vzniká po zisku stříleckého panství pány z Cimburka od pánů z Lipé po přelomu 20. a 30. let 14. století, poprvé je zmiňován v roce 1358. V roce 1358 Ctibor z Cimburka prodává Cimburk (zřejmě krátce po postavení) a Střílky, společně s městečky Koryčany (to je v roce 1321 uváděno jako vesnice) a Střílky za vysokou sumu 3600 kop. Co bylo dále příslušenstvím, zápisy zmiňují jen 162 Rostislav VERMOUZEK, Hrádky a tvrze na severozápad od Brna, AH 2, 1977, s. 59; Rostislav VERZMOUZEK, Zaniklá vesnice Ceblovice na Tišnovsku, VVM 30, 1978, s. 320. 163 CDB III/1, č. 165, s. 206–207 164 CDB VI/1, č. 101, s. 155–156. 165 ZDB II, č. 113–114, 118–120, s. 18–19. 166 ZDO XI, č. 101, s. 294. 167 L. JAN, Neznámá listina, s. 3–24. 168 ZDO II, č. 301, s. 74, č. 555, 559, s. 86. 169 ZDO IV, č. 17, s. 126, nikoliv však celé Cetechovice, neboť ještě jejich část prodává Zdeněk v roce 1391: ZDO VI, č. 189, s. 187 170 ZDO X, č. 5, s. 359, M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 117. 47 náhodně a zcela jistě ne v úplnosti. O devět let dříve Albert zapsal své manželce věno na Koryčanech a dvoře v Černíkovicích, zde měli páni z Cimburka ještě nejméně 2 .další popluží. Panství, které na konci století šlo z ruky do ruky, získal i Čeněk z Drahotuš, za nízkou (dlužnou) částku 750 kop grošů.171

Cimburk u Trnávky Hrad v okrese Svitavy byl založen na počátku 14. století, v roce 1308 se podle něj píše Bernard z Cimburka. Panství kolem roku 1330 směnil s pány z Lipé, ti ho v roce 1365 prodávají markraběti.172 Ještě předtím (1316) Bernard prodal Stanimírovi z Letovic ves Pacov, za 176,5 hřiven.173 U severněji položeného Cimburku je znám rozsah panství velmi dobře, stejně tak i cena, za kterou tyto majetky Jindřich z Lípy postoupil Janu Jindřichovi v roce 1365. Hrad byl centrem panství s městy Cimburkem a Jevíčkem, 12 vesnicemi, 4 mlýny a 2 dvory – cena byla 8000 kop grošů.174

Cornštejn Vznik hradu a rozdělení panství je důsledkem rozmnožení počtu Lichtenburků. Hrad vznikl krátce před rokem 1343, kdy jej Karel IV. (tehdy ještě jako moravský markrabě) potvrzuje (společně s Bítovem) Lichtenburkům jako léno. Lichtenburské panství si zapisuje v roce 1349 Anka, manželka Jindřicha z Lichtenburka, konkrétně hrad, městečko Schylthorn (Štítary) a vesnici Przyblowicz (zaniklé u Štítar). Je známa i suma, rovný tisíc hřiven.175

Čechovice Čechovice kupují páni z Kravař od krále Jana Lucemburského v roce 1325 a připojují je k panství Plumlov.176 V roce 1351 s Krasicemi a Čechovicemi disponuje Markéta, která je postupuje svému manželovi Vilémovi z Herštejna v hodnotě 300 hřiven stříbra.

171 ZDO I, č. 77, s. 4, č. 124, s. 6, č. 562, s. 28, CDM VII, č. CDM XII, č. 473, s. 418–419, M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 117–119. Srov. Jindřich KAČER, Budování cimburského dominia na Moravě ve 14. století. Magisterská diplomová práce, Brno 2006. 172 M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 120. 173 RBM III, č. 289, s. 117. 174 ZDO IV, č. 224, s. 56. Na počátku 15. století panství čítalo už jen jedno město a 6 vesnic – ZDO VII, č. 375-6, s. 261. 175 ZDB I, č. 104, s. 6; M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 120–122; J. URBAN, Lichtenburkové, s. 167– 172, který správně píše, že sledovat přesné majetkové rozdělení Bítova a Cornštejna mezi jednotlivé Lichtenburky je v podstatě nemožné, není jasná ani přesná genealogie tohoto rodu. 176 RBM III, č. 1032, s. 398-9. V roce 1347 je 350 hřiven pohledávka na Maršíně, Hartmanicích, Čechovicích a Krasicích (CDM XV, č. 55, s. 43–44). 48 Snad tedy byla členkou rodu pánů z Kravař, nicméně záhy umírá, v roce 1353 Vilém oba majetky zapisuje své další ženě Kláře (snad z Popic).177 Nejpozději v roce 1373, aniž by změna majitele byla zapsána v zemských deskách, jsou tyto vesnice opět v rukou pánů zavinuté střely (Václav ze Strážnice). Tvrz v Čechovicích, než se jí roce 1376 pán z Kravař zbavil, měla také malé zázemí, v Čechovicích samotných 14,5 lánu, dvůr a malou hospodu a dva podsedky178

Čejkovice Původně templářské Čejkovice se skládaly z tvrze, Čejkovic a Senstráže, po zrušení řádu (1312) toto panství vlastní páni z Lipé.179 Odtud mohly být spravovány také Dubňany, prodané v roce 1349 Smilu z Letovic.180 Status Čejkovic je problematický, v roce 1353, kdy bylo panství (zmíněn také patronát kostela a vinice v Němčičkách) prodáno Šternberkům, jsou uváděny jako městečko, v roce 1360 na rozdíl od Zlína jako pouhá vesnice. Znám je i dílčí odhad hodnoty – v roce 1385 je zapsáno 400 kop na Čejkovicích jako věno.181 V roce 1397 Čejkovice s tvrzí, Němčicemi, vzdálenějšími Lovčicemi a Senstráží s patronátem zapisuje Zdeňkovi ze Šternberka markrabě Jošt.182

Černá Hora Hrad vystavěl v poslední čtvrtině 13. století Matouš, příbuzný pánů z Doubravice a Vildenberka. Tento velmi významný šlechtic se podle Černé Hory psal mezi v říjnem 1279 a červnem 1298.183 Po jeho smrti získal panství nejdříve florentský mincmistr Apardo (1305) a poté Jindřich (Hynek) z Dubé (v roce 1330 mrtev). Po jeho smrti (Plaček uvádí rok 1333) panství nakonec získávají Boskovicové, kteří na zdejší hrad přesidlují v okamžiku, kdy ztrácejí během markraběcích válek Boskovice na úkor Jošta.184 Pro bližší určení rozlohy černohorského panství poslouží věnný zápis Marty, 177 ZDO I, č. 186, s. 8, č. 303, s. 15. 178 ZDO II, č. 388, s. 78; III, č. 205–206, s. 102. Jinak osudy Čechovic popisuje Tomáš BALETKA, Páni z Kravař. Z Moravy až na konec světa, Praha 2003, s. 77, 81. 179 CDM VII, č. 688, s. 507–509 180 ZDO I, č. 61, s. 3. 181 ZDO I, č. 298, s. 13; č. 715, s. 37; ZDO II, č. 12, s. 60; ZDO IV, č. 746, s. 162. Srov. Libor JAN, S templářským křížem, in: Čejkovice 1248-1998, red. Libor Jan – Václav Štěpánek, Čejkovice 1998, s. 43–45, 58–59. 182 Ještě předtím má na Čejkovicích a Senstráži zapsaný dluh 300 hřiven Erhart z Kunštátu (AČ XIV, č. 46, s. 531; ZDO VI, č. 704, s. 214). 183 CDB VI/1, č. 73, s. 120–121; RBM II, č. 1806, s. 776 184 RBM II, č. 2019, s. 875; CDM VI, č. 397, s. 304-305. Libor Jan se domnívá, že Apardo získal panství od Václava II. jako odúmrť za věrné služby. Podobně jeho druh Rinieri získal majetky po zesnulém Oldřichu z Křivsoudova, viz Libor JAN, Václav II. a struktury panovnické moci, Brno 2006, s. 135–136. K vývoji hradu M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 127–128. 49 manželky Vaňka z Boskovic na Černé Hoře k roku 1390 – šlechtična získala 100 kop platu z majetků v 12 vesnicích a 2 mlýnů u hradu.185 Celá věc je nicméně komplikovaná, část majetků (Jestřebí, Lhota, Klemov, Žernovník) byla velmi pravděpodobně původně součástí boskovického panství (v roce 1390 zkonfiskovaného), nikoli dřívějšího se sídlem v Černé Hoře.

Červený Hrádek Podle Hrádku (Castello) se v roce 1257 píše Markvart z rodu Ranožírovců, když společně se svojí matkou Ludmilou dávají patronátní právo ve Staré Říši klášteru v Nové Říši. Prakticky stejnou donaci k roku 1301 činí Smil z Hrádku, který v roce 1315 postupuje patronát v Rancířově jerušskému klášteru.186 Na počátku 50. let 14. století vlastní panství Matěj, který v roce 1353 zapisuje hrad a podhradí, společně s vesnicemi Nákvasov a Ocetkovice (obě zaniklé) své manželce jako věno v hodnotě 300 hřiven. O tři roky později Smil a jeho sestra Eva prodává panství markraběti za 800 hřiven 187 Ještě v roce 1370 je znám Oldřich z Hrádku.188 Celá majetková situace je poněkud zmatená, neboť o deset let později prodává hrad Hrádek Heřman z Hradce za 600 kop také markraběti Janu Jindřichovi.189 Komplikovaný je i vztah k Slatině, Pilnáček se domnívá, že Smil z Hrádku se promiscue píše i podle Slatiny.

Dalečín Pernštejnské panství s hradem Dalečínem (hrad samotný vznikl mezi pravděpodobně mezi lety 1349 a 1358) bylo v polovině 14. století krátce rozděleno, v důsledcích sporů mezi Klárou a jejím manželem Vznatou z Tasova s Jimramem z Pernštejna. Posledně jmenovaný nakonec panství získal – hrad Dalečín, k tomu vesnice Vítochov (jako Dětochov, zde byl na konci století dvůr prodaný za 35 kop), Písečné (zde v roce 1406 Vilém z Pernštejna prodává dvůr s podsedkem), Rovečné, Věstín, Korouhvice a Hluboké, žádná tržní lokalita jmenována není.190

185 ZDB VII, č. 712, s. 189. Boskovice nejpozději v roce 1398 drží Erhart z Kunštátu a opravuje je (AČ XIV, č. 53, s. 537–538). 186 CDB V/1, č. 135, s. 216–217; CDM V, č. 121, s. 126; CDM VII, č. 191, s. 803; M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 129. 187 ZDB II, č. 72, s. 16–17; ZDB III, č. 139, s. 27. 188 CDM X, č. 100, s. 122. K rodu J. PILNÁČEK, Staromoravští rodové, s. 247 189 ZDB IV, č. 502, s. 71. 190 ZDB I, č. 97, s. 6, č. 109, s. 6; ZDB II, č. 116, s 18, ZDB III, č. 233, s. 31; M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 131–132, ZDB VIII, č. 143, s. 223, ZDB IX, č. 84, s. 257. Srov. J. TEPLÝ, Pernštejnové ve 13.-14. století, s. 29–32. 50 Dědice Podle Dědic (zřejmě již hradu) se píše v roce 1278 mýty opředený Milota z Dědic. Milota tyto majetky zřejmě nedržel přiliš dlouho (lze spekulovat o výsluze za službu Přemyslu II.) – ještě v roce 1269 se píše podle Kvasic.191 Až v roce 1372, kdy hrad drží Šternberkové, je uváděn purkrabí, hrad vysloveně v roce 1381.192 Věno Petra ze Šternberka Anně v roce 1381 dle mého soudu ukazuje plnou velikost panství hradů Dědic a Stagnova. K nim náleželo 8 vsí (Dědice, Řechtářov, Lipina, Opatovice, Radslavice, Počenice, Strabenice, Muřínov – v posledních dvou byly podle dalších zápisu dvory) a 5 popluží a 2 rybníky v Čihovicích, Klínovicích, Vitonicích. Hodnota věna byla vysoká – 2400 hřiven, proto se domnívám, že šlo o celé panství.193 Dědice prodává v roce 1397 Petr z Kravař augustiniánům v Lanškrouně, a to za 941 kop grošů. Suma o této výši naznačuje, že nejde o větší panství, ne samotnou ves (s hradem), zápis ze zemských desek z dalšího roku říká, že šlo jen o 16,75 lánu, 6 hospod a 5 podsedků v Dědicích (cena tentokrát uvedena není).194

Deblín Ratibor z Deblína se poprvé píše podle svého sídla v roce 1237, po něm panství dědí jeho syn Jan (častěji jako Jenec nebo Jenek) z Deblína, nepozději v roce 1287 již mrtvý.195 Po jeho smrti si dělí rodové majetky jeho dcery, Kateřina a Gertruda (Jeruše), Druhá jmenovaná zůstává na Deblíně, společně s matkou Vojslavou a manželem Demetriem (v roce 1285 se píše podle svého hradu Bukové), právě tato trojice postupuje patronát v Deblíně německým křížovníkům.196 Rozsah panství v roce 1299 ukazuje listina německých rytířů, kteří zde na základě donace Getrudy z Deblína, tehdy už dvojnásobné vdovy (krátce byl vlastníkem panství Bernard z Hertensteinu, který ho zřejmě své choti zapsal jako vdovské věno), chtěli založit komendu, která by zahrnovala panství s 16 vesnicemi, přičemž v Deblíně je zmiňován trh. 197 Donace Gertrudy velmi pravděpodobně nedošla skutku a Deblínsko získávají Tasovci, o sto let

191 CDB V/2, č. 592, s. 182–184. 192 M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 133–134; Z. Pokluda, Páni ze Šternberka, s. 85, 96. 193 ZDO IV, č. 14, s. 125; ZDO VI, č. 839-840, s. 226. 194 CDM XV, č. 370, s. 324–325; ZDO VI, č. 846, s. 226. 195 CDM IV, č. 247, s. 323–324. 196 RBM II, č. 1338, s. 578, č. 1642, s. 1642. 197 CDB III/1, č. 90, s. 105-6. L. JAN, Neznámá listina na deblínské panství, ČMM 114/1, 1995, s. 3– 24. Jde o vesnice Březí, Kuřimskou Novou ves, Kuřimské Jestřebí, zaniklý Chvališov, Blahoňov, Prosatín, zaniklé Veselí, Čížky, Pejškov, „Zeherleins“, Braníškov, Maršov, zaniklé Podolí, zaniklé Čeblovice. 51 později (1390) jejich panství čítá 13 vesnic, v okamžiku, kdy ho prodávají před husitskými válkami Artlebu z Věteřova, pán na Deblíně kontroluje o tři lokality více.198 V roce 1398 majitelé deblínského panství vlastnili dvůr zvané Dvořec u Lubě (i když zde je možné, že patřil k jinému, tasovskému panství).199 I přes existenci vladyckého rodu v Pršticích, nikdy po dobu zachovaných desek, nevlastní místní rybník, ten jim prodává až v roce 1406 Čeněk z Deblína.200

Dětkovice Toto panství, které čitá tvrz a 5 vesnic, prodává Štěpán z Vartnova v roce 1385.201 Problém je ovšem v tom, že podle Dětkovic se píše až v roce 1377 jeho bratr Ješek Kropáč poprvé v roce 1377, je tedy otázkou, zda panství existovalo ještě před polovinou 14. století.202

Děvíčky Zeměpanský hrad Děvíčky získává jako léno Hartneid z Lichtenštejna, ke kterému přináleží městečko Strachotín a čtyři vesnice, tedy obojí Věstonice, Pavlov a Starnice. To se stalo v roce 1334. O téměř čtvrtstoletí dříve Dolními Věstonicemi disponuje Vznata z Lomnice, který pověřuje zdejšího rychtáře znovuvysazením Horních Věstonic. Kromě toho drží i vinice u Děvíček.203 V roce 1293 zdejší páni mění s klášterem v Tišnově Ivaň za 2 lány, 4 podsedky a malé lesnaté údolí za poplužním dvorem v Šakvicích. Snad tedy v této době drží purkrabství nebo hrad jako zástavu či léno právě Vznata. S tím patrně souvisí držba trhové vsi Koválova (dnes zaniklá v katastru Žabčic) Janem z Meziříčí v roce 1314, který tuto lokalitu získává na dobu svého života od dolnokounických premonstrátek.204 A ještě předtím se zde angažovali bratři z Boskovic, Oldřich a Hartleb, kteří v roce 1298 kupují od Siegfrieda Sirotka

198 ZDB VII, č. 816, s. 195; ZDB XI, č. 101, s. 294–295. 199 ZDB VIII, č. 31, s. 215. 200 ZDB VIII, č. 547, s. 247. K hradu Radoslav PATOČKA, Materiální doklady existence hradu v Deblíně (okr. Brno-venkov), VVM 43, 1991, č. 1, s. 70–73. 201 ZDO IV, č. 761, s. 162. Dětkovice, Křenůvky, zaniklý Valdov, zaniklé Mitrovice, a zaniklé Ctětice. Poměrně malé majetky (9/4 lánu) zde měli Šterberkové v roce 1376 (ZDO III, č. 193, s. 101), později 7/4 lánu (ZDO IV, č. 590, s. 154) 202 David PAPAJÍK, Páni z Holštejna. Významný, ale zapomenutý panský rod, Praha 2006, s. 53–54. 203 MSL, č. 46-8, s. 79–81; č. 62, s. 103–105. K tvorbě lichtenštejnského panství na jižní Moravě Libor JAN, Počátky lichtenštejnské kontinuity v oblasti práva a majetkové držby na jižní Moravě, ČMM 132, 2013, Supplementum 4, s. 37–44. K převodu Děvíček tamtéž, s. 41. 204 MSL, č. 51, s. 84–85; RBM II, č. 1630, s. 699. 52 Milovice (ty mu znovu prodávají v roce 1300) a od krále Václava II. dostávají roku 1298 potvrzení držby viniční hory u Děvíček, kterou ovšem měli již dříve.205

Domaželice Bratři z Kravař přichází o Domaželice s tvrzí a patronátem v roce 1369, získávají v záměnu 200 kop grošů.206 Potíž je opět v tom, že se jedná o první zmínku v pramenech vůbec a není tak zřejmé, zda lokalita existovala před polovinou století.

Doubravice Archeologicky je osídlení dokázáno na místě hradu už v druhé polovině 13. století, zakladatelem hradu mohl být už Holáč z Doubravice (1255), většina literatury se ovšem shoduje na dalším příslušníku rodu pozdějších pánů z Vildenberka - Protivovi. Ten je zmiňován mezi lety 1293 a 1308. V druhé polovině 14. století století drží panství Benešovici (Ješek z Doubravice) a po roce 1379 Boskovští.207 Doubravické panství ukazuje limity bádání, zdejší sídlo je jednou uváděno jako hrad, jednou jako tvrz, Doubravice jednou jako městečko, jednou jako vesnice. Kromě toho z panství v roce 1378 přináleží ještě další 4 vesnice (Kuničky, Němčice, Valchov a Přibyšín, zaniklý u Němčic), držitelé panství mohou také podávat faráře v doubravickém a němčickém kostele. I přes časté změny majitelů v předhusitském období se příslušenství Doubravice nijak nemění.208

Drahotuše Bohuš z Čeblovic začal s kolonizací Moravské Brány v 60. letech 13. století (predikát prvně v roce 1269). Když jeho stejně početní, jako zadlužení potomci prodávají panství (1371), je vidět, že výsledek budování dominia byl úctyhodný, alespoň, co se týká kolonizační aktivity. Excentricky položený hrad hleděl na městečko Drahotuše a 14 vesnic (a třetina i osmina další), položených od zvedajících se pahorků až k řece Bečvě. V roce 1365 je doložena tvrz v Radíkově, která není zmiňována při prodeji markraběti, ves ovšem ano.209 Ve stejném roce Jaroš prodává Beneši Šišmovi dvůr a mlýn

205 CDM V, č. 81, s. 82; MSL, č. 22, s. 47-–48; č. 23, s. 48–49. 206 CDM XV, č. 121, s. 103–104; ZDO II, č. 547, s. 86. 207 CDB V/1, č. 50, s. 103-105; RBM II, č. 1611, s. 692; CDM VI, č. 17, s. 13–15; ZDO II, č. 65, s. 62. M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 141–142. 208 ZDO III, č. 408, s. 112; ZDO VI, č. 136, s. 184; CDM XV, č. 318, s. 279–280; ZDO VI, č. 636, s. 212; ZDO VIII, č. 171, s. 341–342; ZDO IX, č. 297, s. 351. 209 ZDO I, č. 899, s. 44; ZDO II, č. 69, s. 62, č. 72, s. 62. 53 v Blazicích.210 V roce 1418 král Václav IV. prodává drahotušské panství pánům z Cimburka, bez dvou vesnic, za 2440 kop grošů.211 V roce 1446 je zmíněno městečko a hrad Drahotuše, Klokočí, Milenov, Hrabůvka, Mikolovka, Radíkov, Uhřínov, Středolesí, Podhoří a patronát v Bohuslávkách.212

Drnholec Drnholec, doložený už v roce 1249, byl původní součástí rozsáhlého kounického dominia, po vymření drnholecké větve rodu (1273) přechází patrně jako odúmrť panovníkovi a neznámo kdy se dostává Vartenberkům.213 Velikost vartenberského dominia ukazuje deskový zápis z roku 1355, tehdy panství Drnholec předává Jindřich z Vartenberka svému bratru Benešovi, o rok později uzavírají nedíl. Kromě hradu a městečka Drnholec oba vlastní vesnice Novosedly, Purkmanice (zaniklé), Dobré Pole, Hroznatín, Senohrady, Novou Ves a polovinu Přerova. Jindřich kromě toho vlastní ještě lán v Bulharech. Kromě toho víme alespoň dílčí hodnotu panství, Beneš zapisuje své manželce v roce 1351 věno ve výši 800 hřiven na polovině panství, Jindřich pak v roce 1358 zase svojí manželce 600 hřiven na polovině městečka.214 Jindřich z Drnholce (Vartenberka) zapisuje v roce 1368 tvrz a městečko Drnholec, vsi Holenice, Novosedly, Dobré Pole, Hroznatice, Purkmanice, Novou Ves a půl Přerova markraběti Janu Jindřichovi.215 V roce 1409 osm lánů v hodnotě 50 hřiven ve vsi „Urban“ (Vrbany) je přisouzeno Geblínovi z Kučerova.216 Tehdy už panství vlastní Lichtenštejnové a opisují ho ve svém urbáři jako s Drnholcem a dalšími 9 vesnicemi. Roční příjem je spočten na 326 hřiven.217

210 ZDO I, č. 869, s. 43. K pánům z Drahotuš Jan ŠKVRŇÁK, Úpadek pánů z Drahotuš v předhusitském období, Sborník okresního archivu v Přerově, 2015, s. 5–26. 211 ZDO IX, č. 226, s. 345–346. 212 ZDO X, č. 417, s. 385. 213 K zakladateli kláštera v Dolních Kounicích Jan ŠKVRŇÁK, Vilém z Pulína – první moravský „magnát“, in: Libor Jan, Rudolf Procházka, Miroslav Dejmal (eds.), Na hradech a tvrzích. Miroslavu Plačkovi k 75. narozeninám jeho přátelé a žáci, Praha 2019, s. 17–28. Lubomír Jan KONEČNÝ, Počátky Drnholce v kontextu regionálních dějin, in: Emil Kordiovský (ed.), Drnholec, Brno 2011, s. 73–76., Jiří MITÁČEK, Oldřich z Drnholce – zeť českého krále Přemysla Otakara II. tamtéž, s. 93–99. Libor JAN, Utváření hranice na jihovýchodní Moravě ve středověku. In: XXX. Mikulovské sympozium, 22.-23. října 2008. Hranice na jižní Moravě a její obrana od doby římské. Brno 2010, s. 95–104. M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 143. 214 ZDB II, č. 32, s. 15; ZDB III, č. 74, s. 24; č. 136, s. 27; č. 311, s. 34; č. 313, s. 34; ZDB V, č. 157, s. 79. 215 ZDB I, V, č. 157, s. 79. 216 LCS II, č. 150–151. 217 Das Urbar der liechtensteinischen Herrschaften, 451 s. 54 Drnovice Na počátku 13. století Drnovice vlastní Hrabišici, Kojata IV. Račice a Drnovice odkazuje svým příbuzným Eufemii a Svatochně. Od těchto žen obě lokality získávají Švábenicové, k roku 1249 je na pozdějším falzu zmíněn Slavibor z Drnovic, na pravé listině až k roku 1279 jeho syn Kojata a v roce 1307 Vilém.218 Později ves zřejmě získává markrabě, neboť v rpce 1379 zdejší dvůr postupuje Damiánovi Puklicovi z Cetkovic.219

Frejštejn Doložený již v roce 1251 (jádro hradu je odhadováno do první poloviny 13. století) jako majetek příbuzných pánů z Trnavy, v polovině 13. století konkrétně, na počátku vlády Václava II., zde sídlila loupežná družina, kterou zničila výprava rakouského vévody Albrechta Habsburského, později je hrad zeměpanský.220

Fulnek Nejistý je přechod Fulneka z rukou zeměpána do rukou šlechty, starší literatura předpokládala, že do roku 1316 ho držel Oldřich z Lichtenburka, kterému ho zabavil král Jan Lucemburský a daroval ho pánům z Kravař. Novější bádání držbu Lichtenburků zpochybňuje.221 Zdejší městečko patřilo mocnému rodu Kravařů ještě před otevřením první knihy olomouckých desk, v roce 1324 Vok z Kravař prodává fojtství s příslušenstvím v Pustějově (zmiňován je fulnecký fojt) a 1329 totiž zdejšímu kostelu Kravařové dávají dvůr a lán v té samé lokalitě.222 V roce 1355 bratři Ješek a Drslav z Kravař uzavírají spolek – jmenovány jsou hrady Jičín a Helfštýn, Fulnek jako hrad zmiňován není.223 Rozsah panství je snad možné určit z listiny Lacka z Kravař z roku 1413, kdy uděluje mílové právo městečku Fulnek a určuje tak, že fojtové v Kujavách, Suchdole, Kletném, Životici, ani klášterní vsi (Kravaři založený klášter ve

218 CDB II, č. 303, s. 301–302; CDB VI/1, č. 79, s. 127–128, č. 249, s. 307-308; CDM VI, č. 9, s. 7; srov. David PAPAJÍK, Švábenicov. Velcí kolonizátoři a jejich následovníci. Praha 2009, s. 68–70. 219 CDM XV, č. 200, s. 173–174. 220 Jiří KACETL – Petr LAZÁREK – David MOLÍK, Hrady a zámky moravsko-rakouského Podyjí slovem, Znojmo 2013, s. 35–36; K pánům z Trnavy Miroslav PLAČEK, Rakouský rod pánů z Trnavy (Thürnau) a jejich vztahy k Moravě, ČMM 116, 1997, s. 79–92, k Frejštejnu s. 81–82. 221 Tomáš BALETKA, Páni z Kravař, s. 53, 55, 345–346 222 RBM III, č. 1530, s. 599. 223 ZDO I, č. 405, s. 20. 55 Fulneku) Děrné, Jílovec a Pustějov nesmí mít žádné řemeslníky a mají odebírat pivo z Fulneku. 224

Helfštejn Helfštejn je poprvé zmíněn v roce 1348, kdy je o něj veden spor mezi pány z Drahotuš a pány z Kravař. Na zasedání zemského soudu v Olomouci si nechává Čeněk z Drahotuš zapsat do zemských desk hrad Helfštejn jako své dědictví.225 Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby tuto skutečnost o rok později nepopřel Jan (Ješek) z Kravař, komorník olomouckého zemského soudu, který prohlásil, že hrad se vším příslušenstvím držel podle práva jeho otec Vok z Kravař (+1329) a jemu (Janovi) se dostal dědictvím. Zároveň ale se chtěl vypořádat s nároky pánů z Drahotuš.226 Následně si Čeněk a Mikuláš (Mikul) nechali zapsat do zemských desek, že hrad Helfštejn na jejich (bývalých) majetcích protiprávně postavil Friduš z Linavy.227 Tím, jak se zdá, celý spor skončil a hrad zůstal definitivně v rukou pánů z Kravař.228V okamžiku, kdy se Helfštejn dostal do rukou Kravařů, tak již majitele neměnili a nebyl důvod zapisovat rozlohu panství do zemských desek – Helfštejnsko přecházelo jenom na pány z Kravař. Vzhledem k tomu, že se stalo sídelním hradem jedné z větví (a jednoho z nejmocnějších Moravanů své doby Lacka z Kravař), dá se předpokládat, že panství v průběhu doby ještě rostlo. Přímé i nepřímé prameny jsou poměrně pozdní. Jako jedno z věn, zapsaných na panství v hodnotě 750 kop v roce 1374, je uváděn Osek, Újezd, Buk, Loučka (s dvorem) a Horka. Na stránkách půhonných knih v roce 1418 Eliška z Kravař panství s hradem Helfštejn a městečkem Lipníkem toto panství vyčísluje na závratných 20 tisíc kop grošů pražských. A o dva roky později jsou uvedeny ještě majetky v Horce, Oseku a 40 kop platu ve Vladyčím Újezdu.229 Celé panství je prodáno v roce 1447, kromě sídelního hradu je součástí panství městečko Lipník nad Bečvou (s mlýnem), Osek nad Bečvou, Podolší, Loučka, Vladyčí Újezd, Slavkov, Banašov, Neplachov, Kozlov(ice), Výkleky, Lazníky, Staměřice, Trnávka, Horka, Týn nad Bečvou, Volavý, Lhota, Hlinsko, Soběchleby, Radotín, obojí Netčice, Opatovice, Zimotín, Rakov, Paršovice, 224 Tomáš BALETKA, Páni z Kravař, s. 133–134. 225 ZDO I, č. 5, s. 1. 226 ZDO I, č. 97, s. 5. 227 ZDO I, č. 98, s. 5. 228 Srov. Tomáš BALETKA, Páni z Kravař, s. 62–63. K hradu Jiří KOHOUTEK, Výzkum hradu Helfenštejna v Moravské bráně, AH 22, 1997, s. 235–247 229 ZDO II, č. 444, s. 81; LCS II, č. 781, s. 564–565; ZDO IX, č. 269, s. 349. 56 Černotín, Simře, Valšovice, polovinu Zbrašova, Ústí, Kladníky, dvůr u Hranic s poplužím a dvěma zahradami a Hluzov.230

Holštejn Holštejnské panství je výsledkem kolonizační činnosti pánů z Čeblovic kolem poloviny 13. století (samotný hrad je poprvé v predikátu uváděn v roce 1278, ale už v roce 1251 se píše jeden z Čebloviců podle Jedovnice).231 Po jejich vymření hrad drží nejdříve páni z Lipé (Jindřich z Lipé na Moravu přichází v roce 1319, ovšem má zde majetky již dříve) a později Hrutovci (větev, která se začne psát právě podle Holštejna), přičemž Vok se podle Holštejna začne psát nejpozději v roce 1334.232 Samotná transakce panství je v deskách zaznamenána až v roce 1349: Čeněk z Lipé prodává hrad Holštejn, městečko Jedovnice a 9,5 (Husí, Lipovec, Kulířov, Podomí, Senetářov, Kotvrdovice, Bystřec, Budkovany, Vilémovice a polovina Ostrova) vesnic Vokovi z Holštejna.233 Původní panství Holštejn mohlo být větší o ves Bukovinu, kterou Hartmann v roce 1268 daroval klášteru v Zábrdovicích, v roce 1353 je zmíněna ves Hamlíkov, jejíž polovinu drží nižší šlechta.234 K tomuto panství mohly patřit skromnější majetky – šest hřiven platu ve Slavíkovicích (aktuálně součást Rousínova) a 4 hřivny v Šeborově Hoře (snad někde tamtéž), které od roku 1351 patřily ke kostelu svatého Václava v Olomouci.235 Jako součást panství lze hodnotit i dvůr v Kuničkách, prodaný Holštejny v roce 1376 a 9 lánů s mlýnem v Nemojanech, které byly prodány v roce 1390.236 Jiří Doležel na základě písemných a především archeologických pramenů počítá s tím, že k panství pánů z Čeblovic patřilo nejméně 20 a nejvíce 27 vesnic. Literatura tradičně k panství zařazuje také dva hrady, Smilův Hrad neboli Smilovo Hradiště, a Kuchlov, které by oba ležely na samých hranicích panství. Jižněji položený Kuchlov se v pramenech vůbec nevyskytuje, archeologicky je doložen do

230 ZDO X, č. 575, s. 397. 231 CDB IV/1, č. 202, s. 376–377: Bohussa de Iedovicz; CDB V/2, č. 857, s. 575–576: Harthmannus de Holenstein 232 Miloslav SOVADINA, Jindřich z Lipé. Zvláštní otisk z Časopisu Matice moravské roč. 120 (2001), 121 (2002) a 122 (2003). Brno 2005, s. 51; CDM VII, č. 34, s. 25 ;Lze odmítnout teorii D. Papajíka, že Vok držel Holštejn už v roce 1321, kterou zakládá na zápisu v nekrologiu z 15. století, o smrti matky Voka z Holštejna, viz D. PAPAJÍK, Páni z Holštejna, s. 22–23. 233 Počátky Holštejna přehledně Věra BEDNÁŘOVÁ, Z dějin hradu Holštejna, VVM 11, č. 3, 1956, s. 113–133; ZDB I, č. 23, s. 2. Vesnice Husí, Lipovec, Kulířov, Podomí, Senetářov, Kotrvdovice, Bystřec, Budkovany, Vilémovice a polovina Ostrova. Ludvík BELCREDI, Zaniklé středověké osady na drahanské vrchovině ve světle archeologických nálezů, VVM 36, č. 1, 1983, s. 39–58. 234 CDB V/2, č. 551, s. 115; ZDO I, č. 321–322, s. 15. 235 ZDO I, č. 236, s. 10. 236 ZDO III, č. 229, s. 103; ZDB VII, č. 1077, s. 208. 57 konce 13. století a století následujícího. Smilovo Hradiště je zmíněno v zemských deskách k roku 1392 jako jeden z vrchů, mezi kterými leží les u Plumlova. Hrad vznikl v poslední čtvrtině 13. stoletím, zanikl požárem. Smil byl jedním ze jmen synů Bohuše z Drahotuš, který se objeví pouze jednou (1278), nicméně tato linie se majetkově oddělila a není známo, že by držela holštejnské panství.237 V době, kdy vypuknutí revoluce je na spadnutí, je tato část panství věnem Elišky ze Zástřizel. K tvrzi patři polovina vesnice, rychta a dva dvory, jeden v Ostrově. Zmíněné je zapsáno za 200 kop pražských grošů.238 Jedovnice jako jedno z center (možná provizorní) jsou doloženy již v polovině 13. století. Rozsah panství po husitské revoluci je následující: hrad Holštejn, polovina městečka Jedovnice (s patronátem), vesnice Ostrov (zde byly dva rybníky i patronát), Lipovec (s patronátem), Senetářov, Housko (také s patronátem), Podomí, Hamlíkov, Bystřec a Bukovina (jako Budkovany), v Kotvrdovicích 7 lánů, další 3 lány v Rohrbachu i Šošůvce.239

Hoštejn Hrad snad nechal postavit Boreš z Rýzmburka, Mutiš z Honštejna, připomínaný na Boršově listině (dává polovinu vesnice Tatenice církvi) z roku 1267 by byl zřejmě purkrabím. Po smrti jak Boreše, tak Přemysla, hrad ovládli loupežníci, ti byli vypuzeni a hrad získává, opět jen do své smrti, Záviš z Falkenštejna. Později vlastní hrad a panství jedna z větví Šternberků, dle Pokludy je získává za Jana Lucemburského, první doklad pochází z roku 1355.240 Jako šternberský majetek se uvádí v druhé polovině 14. století buď jen hrad (1378) nebo hrad a městečko Šilperk, dnes Štíty (1398). Proto pomůže jako mnohokrát věnný zápis, který Markétě Zdeňka ze Šternberka dává 50 lánů v Tatenicích, Tateničky, Krasíkov a majetky v Budislavi. Jde o rok 1360.241 V roce 1365 Albert ze Šternberka ztrácí majetky Postřelmůvek, Bohuslavice a dvůr v Mladějově.242 Smil ze Zábřehu prodává v roce 1379 dvůr v Budišově (zaniklá ves u Krasíkova).243 Součástí panství byla zřejmě též část Maletína, prodaná na počátku let 237 Jiří DOLEŽEL, K etnické struktuře středověké kolonizace Drahanské vrchoviny, AH 28, 2003, s. 123–173. M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 206; Smilovo Hradiště ZDO VI, č. 380, s. 198. M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 317–318, CDB V/2, č. 875, s. 611—612. Srov. Jan ŠKVRŇÁK, Úpadek pánů z Drahotuš, s. 5. 238 ZDB XI, č. 143, s. 298. 239 ZDB XII, č. 301, s. 347. 240 CDB V/2, č. 500, s. 44–45, M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 165-6. Z. POKLUDA, Páni ze Šternberka, s. 102–111. 241 ZDO I, č. 708, s. 36-7, ZDO III, č. 434, s. 114, ZDO VI, č. 797, s. 223. 242 ZDO I, č. 854–855, s. 41, č. 896, s. 44. 243 ZDO III, č. 513, s. 118. 58 devadesátých.244 V roce 1419 je uváděn jako součást panství Drozdov, který je úředníky olomoucké cúdy odhádán. Nalezeno je zde 14 čtvrtí polí, z nichž každá platila 18 grošů ročně a 4 čtvrtě, které platily 22 grošů ročně. O dva roky mladší zápisy uvádějí Kosov společně s Drozdovem v hodnotě 32 kop.245 První zápis kompletního panství je až z roku 1464, kdy jej Šternberkové prodávají Tunklům z Brníčka (na Zábřehu). K hradu Hoštejn, který už je pustý, tak přináleží dvůr a městečko, vesnice Kosov, Střížov, Nemile, Byčánkov, Hněvkov, Drozdov, Protivanov, vzdálenější Jakubovice, Písařov, Březná. K panství tehdy náležely i majetky krasíkovského kláštera, zabrané během husitských válek.246

Hukvaldy Hrad Hukvaldy vzniká v poslední fázi existence hraběcího rodu z Hückeswagen, přišel do Porýní ve třetině 13. století a usadil se nejdříve ve Starém Jičíně, ale zřejmě velmi záhy začal s kolonizací budoucího hukvaldského panství. V prosinci 1251 král potvrzuje donaci Franka z Hückeswagenu nově založeného kostela, 4 lánů a 100 popluží kolem řeky Lubiny v Příboru nově vznikajícímu tamnímu klášteru. Současně jde o první zmínku o Příboru. Jindřich z Hukvald a tím i samotný hrad jsou zmíněni již v roce 1285. Společně s bratrem Bludem se oba v roce 1292 titulují jako hrabata z Příbora (comites de Vriburch), ačkoliv jsou již v této době leníky olomouckých biskupů.247 Jindřich z Příbora v roce 1294 zakládá ves Pozmansdorf (dnes Kozlovice), rychtářem se stává lokátor. Dále je zmíněna krčma, mlýn se dvěma koly, kovárna, pekárna, řeznictví a švec. Poměrně vysoké byly poplatky vrchnosti, dvakrát do roka 3 loty stříbra (celkem tedy půldruhé hřivny) a k tomu 3 měřice pšenice, 2 ječmene a stejnou míru ovsa.248 Bratři z Hückeswagenu jsou naposledy doloženi v roce 1307 (Příbor poprvé v české podobě Prsybor), v roce 1316 už panství drží tradiční biskupští leníci, rytíři z Fulštejna.249 Později se biskupské léno Hukvaldy stává komorním biskupským statkem, a jako takové je potvrzeno v polovině století i papežem Urbanem V. Zmíněn je hrad Hukvaldy a městečko Příbor, a 11 vesnic, z nichž 8 lze bez problémů identifikovat a lokalizovat, jde o Kozlovice, Tichou, Novou Tichou, Sklenov, 244 ZDO IV, č. 629, s. 156; ZDO VI, č. 190, s. 187. 245 LCS II, s. 552, 557–558. 246 ZDO XI, č. 61, s. 426. Zdeněk POKLUDA, Páni ze Šternberka, s. 109 vidí maximální rozsah panství (ale i se Zábřehem na 32 lokalit – 2 městečka (Štíty a Zábřeh) a 30 vesnic . 247 ZDB IV/1, č. 225a, s. 392; RBM II, č. 1353, s. 583–586, č. 1599, s. 687. 248 CDM V, č. 14, s. 13–14 249 CDM VI, č. 9, s. 7–9, č. 102, s. 72–73. 59 Petrovice, Trnávku, Závišice a Sedlnice (pouze polovinu). Další tři Jaroslav Bakala určuje jako Lhotku u Místku, Skotnici, a zřejmě Klokočov, Miloň Dohnal jako Metylovice, Kornice a Chlebovice. Hukvaldské panství Dalibor Janiš vidí ohraničené říčkou Sedlnicí na západě, Odrou částečně na severu – Stará ves, Proskovice a Hrabová už k panství nenáležely, Ostravicí na východě, na jihu hranice probíhala mezi Frenštátem a Rožnovem.250

Hustopeče Hustopečské panství lze poměrně přesně rekonstruovat. Lokalitu vlastní nejpozději v roce 1249 Vilém z Hustopeč, původem ze severočeského rodu pánů z Chyš. Část Hustopeč později přechází na krále – Jan z Lucemburku v roce 1321 prodává Elišce Rejčce Měnín a část vesnice Hustopeče, za 2180 hřiven. Zbytek Hustopečí a panství kupuje královna vdova o rok později od jednoho z Vilémových potomků, Viléma z Eggerberka. Jednalo se o šest dalších lokalit: Starovice, Starovičky, Žarošice, Kvasov a Skoronice, Zlína, v jehož okolí prováděl Vilém z Hustopeč se synem Petrem kolonizaci), které nutně musel zdědit po svých předcích. Konečně v roce 1334 kupuje Eliška vinice od Fricka (Friedricha) z Eggerberku.251

Hvězdlice Páni z Cimburka vlastnili (Staré) Hvězdlice již před polovinou 14. století, tehdy jako maličké panství s tvrzí, městečkem a jednou vesnicí a dvěma dvory, v hodptě 600 kop grošů.252 Ukázkový rozkvět panství, které se tak několikanásobně zvětšilo, nastoupil až mimo rámec této práce, v 70.-90. letech 14. století.

Jakubov Pernštejnský Jakubov je podobnou kauzou jako cimburské Hvězdlice, rodu patřil již před polovinou století, výrazný rozvoj zažilo toto sídlo až v druhé polovině 14. století. 250 CDM IX, č. 142, s. 114–115; Miloň DOHNAL, Hukvaldské panství v období středověké kolonizace, Sborník prací Pedagogické fakulty v Ostravě C-22, 1987, s. 3–15; Jaroslav BAKALA, Příborsko– hukvaldské léno v 13. a 14. století, VSONJ 38, 1986, s. 5–14; Dalibor JANIŠ, Rozsah újezdu Franka z Hückeswagenu a statky olomouckého biskupství na severovýchodní Moravě, in: Luděk Galuška, Pavel Kouřil, Jiří Mitáček (eds.), Morava v 10. až. 14. století, Brno 2008 s. 195–203. K samotnému hradu Pavel KOUŘIL- Rudolf ŽÁČEK, Příspěvek k dějinám hradu Hukvaldy na severní Moravě, AH 6, 1981, s. 253–256, M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 171-172; M. Plaček, Ilustrovaná encyklopedie, s. 256–261. 251 CDB IV, č. 157, s. 258–259; RBM III, č. 727–728, s. 297; RBM III, č. 829, s. 330; CDM VII, č. 17, s. 13–14. 252 ZDO I, č. 251, s. 11. 60 K původní výbavě snad mohlo náležet 8 lánů v Troskotovicích (s malým dvorem), 4 lány a 3 podsedci v Mikulovicích, což Jimram z Jakubova prodal v roce 1363.253

Jaroslavice Lokalita poblíž moravsko-rakouskách hranic prožívá svoji hvězdnou hodinu v polovině 13. století, kdy zde sídlí a staví zřejmě již kamenné sídlo znojemský purkrabí, moravský maršálek a rakouský hrabě Boček, kterého přiřazujeme do rozrodu pánů ze Zbraslavi (nejznámější větví, která se odvozovala od jeho bratra Kuna, byli páni z Kunštátu).254 Dílčí údaje o podobě jeho majetků se zachovaly díky jeho roli při založení žďárského kláštera, a jak se zdá, byly povětšinou velmi rozprostřené po celé Moravě a Slezsku. Na Moravě do roku 1255 vlastnil Milhostovice, Plesnou, polovinu Píště (na Opavsku), Kučerov, Lhotu (tyto dvě na Brněnsku) a u Jaroslavic Křídlovice, kromě toho v zázemí svého hradu daroval rodové nekropoli dvůr a dvě popluží. O tři roky dříve dával patronáty a desátky a vinné desátky po celé Moravě. Patronát v (Velké) Bíteši, desátky z Kobylí, Pavlovic a Zaječí, 1/3 výnosů z vína v Skalici, Pouzdřanech, Zaječí, Načeradicích a Pavlovicích. Zda měl v těchto místech ještě další vlastnictví, nevíme, dá se to ovšem předpokládat.255 Jaroslavice se později stávají královským zbožím a jako takové ho získal známý milovník královského zboží, Jindřich z Lipé, a to v roce 1316.256 Součástí jeho majetků, resp. majetků jeho synů, byla lokalita, která se dnes nazývá Hnízdo. Bertold tuto vesničku v úrodném vinném kraji prodal starobrněnskému klášteru za 200 hřiven stříbra v roce 1346, po husitských válkách se opět uvádí v lipských majetcích, v roce 1447 i s celnicí.257

Jevišovice Sídlem panství byla lokalita Starý Hrad, vzniklý mezi roky 1277 a 1289, tedy v mezidobí mezi první zmínkou o Bočkovi z Kunštátu a okamžikem, kde se podle Jevišovic začíná psát.258V roce 1322 a 1323 Sezema z Jevišovic prodává kounickému klášteru zřejmě celou vesnici Trstenice. Bohužel neznáme pozadí celého prodeje, kdy 253 Jakubov v rukách Pernštejnů nejpozději v roce 1310, kdy se podle něj píše Filip z Jakubova (CDM VI, č. 40, s. 31–32), později Jimram (ZDB I, č. 122, s. 7; ZDB IV, č. 124, s. 51). 254 Miroslav PLAČEK, Znojemský kastelán Boček a jeho bratři ve službách Přemysla Otakara II, in: KACETL, Jiří – JAN, Libor. Pocta králi: K 730. výročí smrti českého krále, rakouského vévody a moravského markraběte Přemysla Otakara II. Brno 2010, s. 81−84. 255 CDB IV, č. 259, s. 439–441; CDB V/1, č. 68, s. 121–122. 256 RBM III, č. 334, s. 135; Srov M. SOVADINA, Jindřich z Lipé, s. 90 257 CDM VII, č. 688, s. 507-509; ZDB XII, č. 625, s. 371. 258 M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 186. 61 prodává lány zhruba třikrát dráže, než je obvyklá cena (10 kop za lán). Nejdříve církevní instituce kupuje 12,5 lánu a 1 hřivnu platu (za 14 kop, namísto 10 obvyklých) a 9 malých dvorů za 389 kop grošů. Následující dva lány tamtéž prodává Sezema za 70 kop, a konečně dvůr a popluží za 190 kop.259 Predikátní sídlo jedné z kunštátských rodových větví jde naštěstí pro polovinu 14. století zpětně rekonstruovat z věnných zápisů manželek Jevišovických. Anně, manželce Bočka je v roce 1361 zapsána vesnice Zvěrkovice. V roce 1377 tato žena zapisuje Bočkovým dětem majetky za 350 kop ve Střelicích, Bojanovicích, Klíčovicích, Černíně a Zvěrkovicích, což je s velkou pravděpodobností původní příslušenství, náležící k jevišovické tvrzi (Klíčovice a Bojanovice sice v roce 1361 zapsal Boček z Jevišovic pánům z Fulštejna, ale zřejmě tato transakce nenabyla platnosti). Výjimku tvoří Černín, zde nakoupil Boček drobnější majetky v celkové hodnotě 128 kop. K roku 1386 zapisuje Jindřich z Jevišovic Anně 550 kop grošů na části Medlova, v Bojanovicích a Černíně, a pokud by se stanovené částky nedosáhlo, tak i v Jevišovicích. Konečně poslední věno před husitskými bouřemi Jindřicha mladšího z Jevišovic je vypsáno na 500 kop a vesnice Prosiměřice, Únanov a Zvěrkovice. Jelikož kromě Černína žádná z těchto vesnic není v deskách ani listinách uvedená jako koupená, lze tak částečně jevišovické panství vyčíslit takto: tvrz nebo hrad Jevišovice, ves Jevišovice a v abecedním pořádku: Bojanovice, Klíčovice (zaniklá), část Medlova, Prosiměřice, Střelice, Únanov a Zvěrkovice. Šest a část sedmé vesnice jako dílčí závěr je poměrně rozsáhlé panství. 260 Kromě toho je část Miletic je doložena k roku 1417.261 Majetková směna mezi jevišovickými Kunštáty z roku 1448 zmiňuje chalupy a haltýř na místě zvaném Vinohrádek.262

Jimramov Tato snad původně pernštejnská fortifikace (Jimram je pernštejnské rodové jméno) se objevuje na stránkách zemských desk až v posledním desetiletí 14. století a to v roli věna brněnského sudího Erharta ze Skal z rodu pánů z Kunštátu. V obou případech zapisuje svým manželkám tvrz a městečko Jimramov, k tomu ještě dvůr v Jimramově a vesnici Unčín. Po druhé (1398) je zaznamenána hodnota majetku, 375 kop grošů.263 Až 259 RBM III, č. 785-6, s. 318, č. 792, s. 320, č. 871, s. 345. 260 ZDB IV, č. 12, s. 45, č. 70, s. 48; ZDB IV, č. 471, s. 69, č. 482, s. 70; ZDB VI, č. 522, s. 129; ZDB VII, č. 477, s. 176; ZDB IX, č. 82, s. 257. 261 ZDB XI, č. 408, s. 314. 262 ZDB XII, č. 821, s. 387. 263 ZDB VII, č. 1099, s. 209; ZDB VIII, č. 39, s. 216. K počátkům obce Ludvík BELCREDI, Panská sídla v Jimramově, in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 87. 62 v roce 1464 je městečko Jimramov, bez tvrze, ale zato s patronátem a dvorem jmenováno v rámci uzavřenějšího celku. Kromě pustého hradu Skály to jsou vesnice Javorek, Ubušín, Sulkovec, Unčín, Pavlovice, Pičulín a Lhota.264

Kelčany První zmínka o této lokalitě pochází až z roku 1365, kdy Jan, olomoucký děkan, svému bratru Tasovi z Boskovic postupuje Kelčany s tvrzí, 4 lány ve Štrálku a polovinu Osvětiman.265 Tvrz v Kelčanech patřila až do roku 1391 pánům z Boskovic, a to společně s vsí Kelčany (kde byl také dvůr a nejméně dva mlýny), Sobůlkami, Osvětimany (s polovinou patronátu), Hýsly, polovinou Jenišovic a 14 lány ve Vlkoši.266 Sobůlky s dvorem jsou doloženy jako věnný majetek manželky Tasa z Boskovic v roce 1381.267 V tomtéž roce Tas prodává Boršov (dnes součást Kyjova).268 Celkově tak panství mohlo čítat 5 vsí, polovinu a části dalších.

Kněžice Kněžice patřil významnému rozrodu Hrutovců již k roku 1222 (je tak jedním z nejstarších predikátů na Moravě), Jetřich z Kněžic v listopadu 1289 předává patronáty v Opatově a Moravanech premonstrátskému klášteru v Želivi.269 Od poloviny 14. století se podle Kněžic píše jiný rod, erbu odřivousu (zavinuté střely), nicméně podle rodového jména Hrut s Hrutovci spřízněný.270 Rozsah zřejmě značně osekaného panství je znám až z konce 14. století – pouze tvrz, ves a patronát v Kněžicích.271 Michek z Kněžic prodává 6 lánů a půl podsedku v Opatově jakubovským pánům.272 Do roku 1379 vlastní Smil z Kněžic 2 lány v Hříšicích.273

264 ZDB XIII, č. 148, s. 404. Proti Ubušínu protestoval Zich ze Svratky ZDB XIII, č. 151, s. 405. 265 ZDO I, č. 917, s. 44. 266 ZDO VI, č. 267, s. 191. 267 ZDO IV, č. 21, s. 126. Tas zde získává dvůr, popluží a dva podsedky až v roce 1373 ZDO III, č. 411, s. 113. 268 ZDO IV, č. 22, s. 126. 269 CDB II, č. 234, s. 222–225; RBM II, č. 1485, s. 640 270 Josef PILNÁČEK, Op.cit., s. 200, 270. 271 CDB II, č. 234, s. 222–225; ZDB VII, č. 27, s. 156. 272 ZDB IV, č. 62, s. 48. 273 ZDB VI, č. 657, s. 137. 63 Kobeřice Podle Kobeřic u Brna se v roce 1349 psal Dyk, podle erbu příslušník rodu ze Švábenic.274 Samotná ves je prvně zmíněna už v roce 1283, vlastnictví rodu rozletitých střel může být starší.275

Kolštejn Hrad postavil loupeživý rytíř Jan Wustehube na počátku 14. století, v roce 1340 panství od Karla IV. získávají páni z Lipé.276 Jan Wustehube dává (respektive jen o tom vydává listinu) v roce 1325 zřejmě většinu panství (městečko Goldek, vesnice Niklausdorf, Stříbrnice, Vrbno, Kunčice, Špiklice, Chrastice, Žibřidovice, Valtéřice a Vojtíškov) klášteru v Kamenci.277 Panství je uvedeno až k roku 1437, kdy ho tvoří Staré Město (jako Goldenek), vesnice Habartice, Hanušovice, Chrastice, (Vysoké) Žibřidovice, Valtéřice, Štéglov a Vikantice. Stejné vesnice přináleží k hradu i v roce 1448, tehdy jsou zmíněna také mýta a skelné hutě.278

Količín Jedním z center rozsáhlého šternberského dominia na východní Moravě, samotné místo si do zemských desk olomoucké cúdy zapisuje hned v roce 1348 Štěpán ze Šternberka, o půl století Količín (kde je tvrz a dvůr) spolu s dalším tuctem vesnic od Petra z Kravař a Markvarta ze Šternberka získává Zdeněk, který se píše podle Lukova.279

Konice Podle Konice se v polovině 14. století píše jeden z rozrodů Bludoviců, dá se tak soudit podle stejného erbu, lva vyskakujícího z trojpahorku. Adam se v roce 1305 píše podle Choliny od Václava II. získává k konickému panství Bílovice výměnou za Zábřeh.280Adam z Konice v roce 1340 olomouckému katedrálnímu kostelu postupuje ves Bílovice, kromě dvora, který má držet jeho syn Jan a jednoho lánu, který obdělává sedlák Jakub. K tomu přidává tři podsedky a mlýn v Lutoníně, proti Kostelci. Celkový

274 ZDO I, č. 144, s. 6. 275 RBM II, č. 1303, s. 562; Srov Libor JAN, Od první písemné zmínky do třicetileté války, in. Kobeřice u Brna. Obec a lidé v proměnách času, Kobeřice u Brna, 2010, s. 24–37. 276 CDM VII, č. 273, s. 197, č. 278, s. 200–202. 277 CDM VI, č. 289, s. 233–234. 278 ZDO X, č. 11, s. 360, č. 798, s. 415–416. 279 ZDO I, č. 53, s. 3, ZDO VI, č. 654, s. 213-4. Srov. Z. POKLUDA, Páni ze Šternberka, s. 79–86. 280 CDM V, č. 184, s. 196, tuto výměnu potvrzuje v roce 1316 také Jan Lucemburský CDM VI, č. 107, s. 76–77. 64 výnos měl být 12 hřiven281 Ješek z Konice v roce 1349 zapisuje svému purkrabímu Heřmanovi polovinu majetků a půl lánu a rybník, které příslušely ke dvoru v Bílovicích a 6 hřiven platu v Přemyslovicích.282 Ve stejném roce si nechává vložit do desek Polomí a polovinu Veselíčka.283 V roce 1351 si Ješek z Konice zapisuje tvrz a městečko Konici, vsi Dzbel, Jesenec, Březské, další části 5 (Křemenec, Čunín, Klušínek, Ochoz a Runářov) vsí, lesy mezi nimi a 6 hřiven platu v Přemyslovicích.284 Zřejmě ty jsou myšleny při zapsání věna v hodnotě 500 kop na Přemyslovicích a Cholině. To se stalo v roce 1368.285 Do roku 1365 rod vlastní také městečko Louku s patronátem (dnes Luká) a ves Ponikev a les Březinu.286 Nejpozději v polovině 60. let jsou obě panství Konice a Strážiště sjednocena a jako taková je smrti (1373) Adama z Konice, jinak ze Strážiště, dědí Sulík z Konice a vytváří tak poměrně rozsáhlé dominium. To prodává (mění) v roce 1379 svému příbuznému Janu Kropáči z Holštejna. Při té příležitosti vidíme rozsah obou panství. Sídlem je hrad Strážiště (Grünberg), trhovým centrem zůstává Konice, příslušenstvím dalších 14 lokalit. Zmíněna není tvrz v Konici, není ale důvod, proč by několik let po přesídlení na hrad neměla existovat. Co Sulík výslovně tehdy neprodává je náprava v Hluchově a patronát v Konici.287 Konické panství záhy mění svého majitele, v letech 1385 a 1386 skupuje všechny jeho podíly mocný Ctibor z Cimburka. Nejdříve získává poslední část Sulíka, patronát v Konici, dvůr a patronát v Hluchově (což byla zřejmě náprava dříve zmíněná). O rok později Ctibor kupuje od Štepána z Vartnova prakticky nezměněné majetky, jaké jsou zapsány k roku 1379, rozepsány jsou jen drobnější držby – patronát v Konici (dost možná tedy Sulík držel po roce 1379 jen jeho část), tamtéž i dvůr. V Přemyslovicích dva dvory a patronát (to mohlo být oněch 6 hřiven platu z poloviny století) a ještě jeden dvůr v Hluchově. Konečně od Anny z Konic, manželky Jindřicha z Jevišovic se Ctiborovi podaří zaplatit 500 hřiven za její věno na Konici a dalších 50 v Klušíně.288 Štěpán z Vartnova v roce 1382 prodává ještě 2,5 lánu a 2 podsedky v Cholini, půl lánu, podsedek a pustý mlýn v Senici, 2 lány a mlýn v Bernově, půl lánu v Ptení, 2 podsedky ve Zděčíně a celý

281 CDM VII, č. 261, s. 189–190. Tvrz v Konici podle Plačka postavena mezi roky 1305-1340 (M. PLAČEK, Hrady a zámky, s 194). 282 ZDO I, č. 106, s. 5. 283 ZDO I, č. 79, s. 4. 284 ZDO I, č. 199–200, s. 9. 285 ZDO I, č. 962, s. 47. 286 ZDO I, č. 938, s. 46. 287 ZDO III, č. 525, s. 118. 288 ZDO III, č. 501–502, s. 117, č. 525, s. 118; ZDO IV, č. 548, s. 152, č. 780, s. 164; ZDO V, č. 4, s. 167. 65 Líšov.289 Rozsah panství je uveden k roku 1446, s hradem Strážisko to je městečko Konice (s tvrzí, dvorem a patronátem), vesnice Dzbel, Jesenec, Březsko, Klužínek, Ochoz, Přemyslovice (s dvěma dvory a patronátem), Hluchov (s dvorem, 5 poplužími a luhem), Růžov, Suchdol, Děštné, Kněží Lhota, Křemenec, Runářov a Nestlgrunt.290

Krokovice Krokovická (zaniklá ves u Slavonic) tvrz byla až do roku 1390 majetkem pánů z Hradce (ke konci stoletím byl místním pánem Jindřich) a byla v čele dalšího z řady minipanství, náležela k ní jen stejnojmenná vesnice a dvůr v té vesnici položený.291

Krumvald V roce 1310 se podle hradu píší Ranožírovci, bratři Smil a Wolfram.292 Podruhé je hrad zpětně zmiňován v roce 1347 v potvrzení patronátů pustiměřského kláštera olomouckým biskupem (a v roce 1351 a 1399 papežskou kurií). Podle tohoto dokumentu patronát v Budči předali klášteru bratři Beneš a Ondřej z Krumvaldu a jejich strýc Beneš. To lze porovnat s listinou Beneše z Budče z roku 1346 (klášter byl založen v roce 1340), kde je uváděn pouze on.293 Nicméně na základě tohoto nepřímého důkazu lze tvrdit, že přinejmenším k polovině 14. století došlo k rozdělení majetků mezi dvě větve Ranožírovců, pánů z Budče. Hrad později již zmiňován není a zřejmě zaniká stejně jako větev Beneše a Ondřeje z Krumvaldu.

Křelov Syn Švábenice Milíče z Náměšti Časta přesídlil do nedalekého Křelova (u Olomouce) a píše se podle této vsi v letech 1275-1282.294 Kromě Křelova držel Časta ještě část Těšetic.295

289 ZDO IV, č. 233, 244, s. 136. 290 ZDO X, č. 443, s. 387. 291 ZDB VII, č. 666, s. 187. 292 CDM VI, č. 40, s. 31–32. 293 CDM VII, č. 646, s. 473–474, č. 708, s. 523; CDM VIII, č. 105, s. 71; MV V, č. 1467, s. 797–798; K rodu J. PILNÁČEK, Op. cit., s. 245. 294 CDB V/2, č. 795, s. 479–480, č. 818, s. 513–514, č. 840, s. 550-551; CDB VI/1, č. 48, s. 92–93, č. 228, s. 281–282. Časta žil v letech 1241-1282 D. PAPAJÍK, Páni ze Švábenic, s. 90–91. 295 CDM IV, č. 239, s. 312–313 66 Křižanov Přibyslav z Křižanova patří mezi nejvýznamnější osobnosti první poloviny 13. století, i přes neúspěšnou snahu o založení kláštera. Rozsah jeho majetků je, žel, obtížné určit. Zcela jistě sídlil v Křižanově, zdejší desátky a patronát společně s tím samým v Starovicích dává na konci čtvrtého desetiletí brněnskému špitálu svatého Ducha.296 K panství zcela jistě patřil také Ždár.297 Ještě před koncem století polovinu městečka získává žďárský klášter, zásluhou Anežky, dcery Bočka z Jaroslavic. Další informace jsou z druhé poloviny 14. věku. V roce 1358 zde zapisuje věno Vznata z Křižanova (erbu křídla) a jedná se o hrad a městečko Křižanov, v Křižanově také dvůr, a také ves Kunratice.298 O deset let později bratrům z Křižanova uděluje jako panství Jan Jindřich a panství je dost podrobně popsáno. Křižanovským patří polovina hradu, jako městečko je ale uvedena Bobrová, dále polovina mýta, polovina lesa, 5,5 lánu, 6 hospod, 5 rybáren, 15 podsedků, mlýn v kolem a pilou, 1,5 kop platu v Křižanově 5,5 lánu, 17 podsedků. 6,5 hospody, 4 řezníci, 4 mlýny, půl lesa v Bobrové, 3 lány v Olšence, 11 lánů, mlýn a suchý rybník v Libochově, 6 lánů a dalších 7 rychtářských ve Skleném, 9 lánů v Svinném, popluží v Radkově, popluží a podsedek v Číkově. V případě Křižanova není pochyb o tom, že jde o polovinu, u Olšenky, Libochova, Skleného lze počítat s tím, že k lénu patřily buď celé vsi nebo jejich podstatné části. Zda ovšem patřily k původnímu panství Přibyslava, rozhodnout nelze. V roce 1377 je opět vše jinak, Jan z Meziříčí jako své majetky uvádí 10 kop 25 grošů v Křižanově, 6 kop 34 grošů v Radkově, 2 kopy a 54 groše v Boru, 12 grošů z půlky lánu ve Lhoticích. Plat 12 grošů z poloviny lánu je velmi nízký, naopak více než 6 kop v Radkově neodpovídá předchozímu jednomu popluží.299 V roce 1409, podle odhádání je v Radkově 6 a jeden pustý lán, s pustým rybníkem, výnos z lánů je 10 kop a 45 grošů, z pastvin dalších 16 grošů.300 Zikmund z Křižanova v roce upálení Jana Husa prodává 3,5 lánu v Lhoticích.301 Křižanovské panství je poté uváděno až v roce 1464, kdy je Jiří z Poděbrad zapisuje Pernštejnům, jako městečka jsou do desk vloženy městečka

296 CDB III/2, č. 221, s. 296–298, č. 243, s. 322–324. Jaroslav VODIČKA, Počátky špitálu sv. Ducha na Starém Brně. (Období předjohanitské 1238–1243), SbMM 78, 1959, s. 161–204; Jindřich ŠILHAN, Listina Přibyslava z Křižanova pro brněnský špitál z r. 1239, VVM 22, 1970, s. 145–158. 297 CDB III/1, č. 100, s. 115–116. 298 ZDB III, č. 435, s. 38. 299 CDM X, č. 53, s. 80–81; CDM XI, č. 87, s. 78–79. V roce 1409 Lacek z Kravař uzavírá spolek s Pešíkem z Řečic na 3,5 platu v Moravském Boru ZDB X, č. 5, s. 281. 300 LCS II, s. 152. 301 ZDB XI, č. 187, s. 300. 67 Křižanov a Bobrová, vesnice Kunratice, Sviny, Dolní a Horní Libochová, Sklené (nad Oslavou), Bory, Podolí, Křídla, Dlouhé (poslední tři náleží spíše k Bobrové).302

Kunštát Sídlo mocného rodu, který našel svůj vrchol v osobě „krále dvojího lidu“, zřejmě kolonizoval bratr Bočka z Jaroslavic Kuno nebo Kuna a pojmenoval ho po sobě (první zmínka v roce 1280). Zda byl Kunštát městečkem již v polovině 13. století, nevíme, o století později tomu tak již bylo. O tom, že kolonizace vrchoviny probíhala pod taktovkou pánů erbu vrchních latí svědčí listina z roku 1253, když Kuno odevzdává oslavanskému klášteru dvě vesnice – Kukvice a Strupochovice, z nichž u druhé je uvedeno, že měla poměrně slušných 22 lánů.303 O tom, že ani vysoká šlechta neměla problém tvořit svá panství z alodní držby, zástav nebo biskupských lén, potvrzuje 6 lánů v Malhostovicích Erharta z Kunštátu.304 Ještě v roce 1350 Kunštáti své panství rozšiřují o Rozsíčku Jana z Lomnice.305 V polovině 14. století se od kunštátského odděluje zřejmě lysické panství, v této době zřejmě pouze s vesnicemi Hluboké, Lysice a snad podílem v Němčicích (viz níže). Na Lysicích má své podíly i rychvaldská větev, které ještě náleží Lhota u Lysic a Kunice (také níže). Při rekonstrukci původní, postkolonizační podoby opět pomohou věnné zápisy manželek pánů z Kunštátu. V roce 1374 Erhart Jitce dává 1400 kop grošů na hradu a městečku Kunštátu, 11 vsích (Rudka, Sulíkov, Petrov, Makov, Rozsíčky, Ústupov, Zbraslavec, Martinov, Toboř, Svichočín, Velké Rosice), dvou dvorech a šesti mlýnech pod hradem. Z tohoto věna je vyjmut jeden dvůr a 30 hřiven, které vlastnil leník Erharta z Kunštátu.306 Další věno stařechovické větve zmiňuje 24 lánů ve Vilémovicích. Sumu, která na rozdíl od předchozího zřejmě odpovídá celkové hodnotě majetku, je 750 kop na polovině Skřípova a Bošovic. Pokud by tomu tak nebylo, tak zbytek po roce 1390 Barbora získá v Bojanovicích. V 15. století nám mohou při rekonstrukci pomoci ještě jeden zápis, v něm je Elišce zapsáno 7,5 kop platu v Podolí a 15 kop v Újezdu (ten ale koupil Artleb z 1362).307 Celkově jde o 19 vsí a další dvě poloviny vesnic. Pokud z nich žádná 302 ZDB XIII, č. 189, s. 407. 303 CDB V/1, č. 174, s. 279–280. k sídlu M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 207–208, založení nejpozději v polovině 13. století. 304 Die ältesten Belehnungs – und Lehensgerichtsbucher des Bisthums Olmutz, (ed.) Karl LECHNER, Brno 1902 , I, s. 4. 305 ZDO I, č. 153, s. 7. 306 ZDO II, č. 473, s. 82. 307 ZDO II, č. 473, s. 82; ZDO III, č. 487, s. 116–117; ZDB VII, č. 634, s. 186; ZDO VII, č. 559-60, s. 274; CDM 15, č. 85, s. 70–71. 68 nevznikla v druhé polovině 14. století, tak lze předpokládat, že šlo o stav k roku 1350. K panství mohla přináležet také Petrova Lhota, prvně zmíněná při prodeji v roce 1407.308

Kunžak Oldřich z Hradce v roce 1399 prodává městečko Kunžak, k němu mohl náležet v následujícím zápisu prodaný Budkov, Suchdol, Mosty a zaniklé Pertolce (2 km jihovýchodně od vsi Lomy). K tomu ještě Vlčický rybník a mlýn. Patronát je zmíněn, sídlo nikoliv.309 Nejisté je ovšem vše – panství samostatné k roku 1350 (v roce 1385 je město, ale nikoliv vesnice zmiňováno se Šternberkem),310 vlastnictví pány z Hradce. Domnělé panství navíc leží v Čechách.

Kvasice V roce 1248 se podle Kvasic píše Ondřej, 4. září 1269 se podle Kvasic píše Benešovic Milota, který později přesidluje na Dědice.311 Kvasické panství lze rekonstruovat také až pro nejdříve polovinu 14. století a většinou na základě věn manželek pánů z Kvasic. Bratři Milota a Budiš zapisují v desky roku 1355 sestře Heleně 10 kop platu v Záhlinicích a 6 kop platu v Olšovci (což je zaniklá ves u Tlumačova).312 Hned další zápis (rok 1365), i když je na pouhých 80 hřiven stříbra, odhaluje nejvíce lokalit – tvrz (munitio) Kvasice, městečko s mlýnem Kvasice a sedmero vesnic.313 Další zápis na 500 hřiven zmiňuje jen 5 vsí, ale není důvod se domnívat, že by rozsah panství podlehl nějaké změně. Konečně v roce 1420 Anna z Benešova Aleši z Ronova zapisuje pouze tvrz Kvasice.314 K panství patří také Tlumačov, na konci 14. století uváděný jako městečko (je zde věno na 20 kop grošů platu, hodnota bude ale k nějakým 600 kopám), ten se součástí benešovického dominia nestal dříve než v 70. letech 13. století, kdy se podle Tlumačova píše Zášit.315 Další součástí benešovického dominia byla vesnice

308 ZDB IX, č. 184, s. 263. 309 ZDB VIII, č. 224–225, s. 228. Josef NOVÁK, K lokalisazaci zaniklé vsi Pertolce. JVS 4, 1992, s. 37. 310 ZDB IV, č. 35, s. 157. 311 CDB IV/1, č. 133, s. 229; CDB V/2, č. 592, s. 182–184. 312 ZDO I, č. 386, s. 19. Ignác HORNÍČEK, Olšovec, zaniklá ves u Tlumačova, VVM 1946, č. 2–3, s. 167–168 ji klade jižně od Tlumačova, do lokality Skalka. 313 ZDO I, č. 823, s. 41 Bílov, Vyesdecze, Nová Ves, Střešnice, Ohnískovice, Sulimov, Kladruby, K tvrzi M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 282. 314 ZDO VII, č. 254, s. 254 Střížovice, Bílov, Sulimov, Ohništky, Kladruby, ZDO IX, č. 270, s. 349, ZDO VIII, č. 350–351, s. 314 těchto pět vesnic jako věno v hodnotě 500 kop. 315 ZDO VI, č. 656, s. 214; CDB V/1, č. 291, s. 437–438, 69 Trávník, kde v roce 1397 stála tvrz. I tento majetek se stával věnem, v roce 1420, společně s městečkem Tlumačovem za 1000 kop.316 V roce 1417 Milota z Tvorkova prodává 8,5 lánu a 4 podsedky v Olšovci, 6 lánů a půl pustého se sedmi podsedky v Ohníšťkách a dvůr se třemi podsedky v Tlumačově. Následující zápis uvádí, že to bylo 20 kop ročního platu.317 Konečná podoba panství podle zápisu z roku 1437 je tvrz a městečko Kvasice, s patronátem, dvěma mlýny, dvěma dvory. Dále vesnice Střížovice, Ohníšťky (s mlýnem), Sulimov, Kladruby, Nové Ves, Újezdec a Bílov.318 Trávník je v této době prodán pány z Kravař – tvrz se nacházela v Trávníku, jako městečko je označován Tlumačov, k zázemí patřily dvě vesnice, Hoštínek a Olšovec a rybník poblíž Otrokovic.319

Landštejn Pohraniční hrad (také v Čechách) vzniká v první třetině 13. století jako zeměpanský, do rukou pánů z růže se dostává nejpozději v 80. letech a vydrží tři čtvrtě století.320 V roce 1358 dochází k bratrskému postoupení landštejnského panství mezi Dobešem a Jindřichem z Kamenice, snad šlo jen o polovinu, snad o celé panství, jmenován je hrad a dalších 6 vesnic: Lidéřovice, Valtínov, Markvartí (Markvarec), Radíkov, Lipnice a Heřmaneč.321

Nejdek/Sirotčí Hrádek V Nejdku se nejpozději na počátku 40. let 13. století usídlil příchozí rakouský rod Sirotků, Weisů, jako příbuzní pánů erbu lekna. 322 Siegfried i Kadolt jsou na Moravě poprvé doloženi v lednu 1243, na privilegiu Václava I. pro město Brno. 323 Z listiny českého krále z následujícího roku, se dozvídáme, jak Siegfried slíbil velehradskému klášteru, že nepostaví mlýn mezi svými Bulhary a klášterními Přítluky, za odstupné 20 hřiven a 1 lán. Zde jsou také jmenovány další majetky Sirotků – Nejdek a Lednice (Ysgrube).324 K zdejšímu panství patřilo pět lánů v Popicích, které v roce 1266 dává 316 ZDO VI, č. 651, s. 213; ZDO IX, č. 294, s. 351. 317 ZDO VIII, č. 604, s. 328; ZDO IX, č. 5, s. 331. 318 ZDO X, č. 213, s. 372. 319 ZDO X, č. 237, s. 374. 320 Lenka ŠPIČÁKOVÁ, Landštejn, Libice 1999, s.1--20. 321 ZDB III, č. 410–4111, s. 37. 322 MSL I, č. 2, s. 24–25. 4. prosince 1237 v Lávě Markéta, vdova po Siegfriedu Sirotkovi, společně se syny Siegfriedem (IV.), Kadoltem a Heřmanem dává dolnokounickému klášteru kapli v místě, zvané Moschan i s desátkem. 323 CDB IV, č. 17, s. 79 –87. 324 CDB IV, č. 56, s. 140–142. 70 Markéta, vdova po Kadoltu Sirotkovi klášteru v Oslavanech.325 Lednici samotnou můžeme považovat za trhové centrum k roku 1286, kdy právo trhu uděluje panovník Václav II. Krátce před vymřením Sirotků proběhne zajímavá transakce, nejdříve v roce 1298 zdejší majitel prodává Milovice svému strýci Oldřichu z Boskovic, ale v roce 1300 Siegfried tuto vesnici zpětně kupuje.326 V této době Siegfried V. Sirotek už místo v Nejdku sídlí na nově postaveném Sirotčím Hrádku. Krátce před svojí smrtí v červenci 1305 přikazuje purkrabímu svého Sirotčího Hrádku, aby v případě své smrti bez závěti předal hrad (a pod hradem se může myslet hrad i s panstvím) jeho strýci Jindřichovi II. z Lichtenštejna.327 To se zřejmě také stalo. Král Václav III. ovšem majetky Siegfrieda považoval za panovnickou odúmrť. Průběh sporu lze pominout, podle výsledku o rok později lze přesně určit, jaké majetky vlastnili Sirotci. Sedlec a Pernou už v roce 1305 vlastnil Ortlieb Zendil, snad králům milec.328 Jindřich z Lichtenštejna nakonec Sirotčí Hrádek získal, k tomu Klentnici, Milovice, horu Puelnperch a 200 hřiven od Tobiáše z Bechyně, nejvyššího komorníka, který od krále ve smírné listině z 24. ledna 1306 získává Velké Bílovice, Lednici, Nejdek, Bulhary, Týnec a Vrbici.329 Nejdek je samostatný krátce po roce 1310, když ho Jindřich z Lichtenštejna prodává Hadmaru z Falkenberka za 300 kop grošů, nicméně později se i Nejdek stává součástí Lichtenštejnského panství Mikulov.330

Líšnice Podle Líšnice (lokalita se jmenovala ještě poměrně nedávno Lestnice) se prvně píše v roce 1348 Boček, zdejší sídlo zřejmě vzniklo už na přelomu 13. a 14. století.331 Kunštátské rodové sídlo a jeho zázemí podobně jako jiná panství odhalují jen ve zkreslené podobě věnné zápisy z druhé poloviny 14. století. V roce 1355 uzavírá Anna z Líšnice spolek se svými syny Smilem a Bedřichem na 400 kop grošů v Líšnici a dalších 40 v Sesově.332 V roce 1365 Smil z Lesnice zapisuje manželkce Anně 260 hřiven na Velké Senici, Loučce a Loučanech.333 Přelom 70. a 80. let udává hned tři 325 CDB V/1, č. 477, s. 707–708. 326 MSL č. 16, s. 39, č. 23, s. 48–49; CDM V, č. 81, s. 82. 327 Metoděj ZEMEK – Adolf TUREK, Regesta listin z lichtenštejnského archivu ve Vaduzu z let 1173 – 1526, Sborník archivních prací 33, 1983, č. 26, s. 172. 328 MSL, č. 25, s. 50– 51. 329 L. JAN, Utváření hranice na jihovýchodní Moravě ve středověku, s. 102, pozn. 47. 330 MSL, č. 42–43, s. 73-75; Hrad vzniká na přelomu století M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 311– 312. 331 ZDO I, č. 16, 21, s. 2; M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 221–222. 332 ZDO I, č. 335, s. 17. 333 ZDO I, č. 850, s. 41. 71 věna, nejprve 225 kop na Senici pro Markétu, později je toto věno rozšířeno na 44 kop platu v Senici, Loučanech a Újezdě. Manželka Smila Gertruda měla celých 600 kop zapsaných na Bolelouci a Opatovicích, předtím měla 12 kop a 20 grošů platu na Bolelouci (ta je ovšem získává v 60. letech markraběcí milostí) a Loučanech. V roce 1420, před zavřením zemských desek, získává Anežka z Holštejna 250 kop na Václavově (zde je také mlýn) a Pivoníně, ale také v Lesnici, kde jsou to 4 lány, dvůr, mlýn a dva rybníky.334 Mnou provedená neúplná rekonstrukce tak počítá s hradem a vsí Lesnicí a dalšími osmi celými nebo částmi vesnic: Loučany, Loučkou, Opatovicemi, Pivonínem, Senicí (na Hané), Sesovem, Újezdem, Václavovem.335 Panství za 400 kop v roce 1447 zapisuje Jiří z Poděbrad Janu z Hazmburka. Jde o tvrz, městečko a dvůr Líšnici, rybník u Žádlovic, vesnice Úvoz, Bušín, Loučka, Veselí (bez lánu), část Svojanova, v Radnici 4 lidi a rychtu, v Pavlově 5 lidí a ve Vyšehorkách jednoho člověka.336

Letovice Podle pozdějšího falza již v roce 1203 držel Letovice Bořuta, po něm v letech 1250 až 1274 Heřman (podle Plačka je zakladatelem hradu). Tento šlechtic erbu dvou leken prodává Sudice olomouckému biskupství.337 Podle Letovic se na počátku 14. století píše Stanimír (jinak z Meziříčí), který od Bernarda z Cimburka kupuje za 176,5 hřiven vesnici Pacov.338 Nejpozději k roku 1322 Letovice drží Ronovci (Smil z Přibyslavi jinak Letovic).339 Jak vypadalo panství, nevíme ani k roku 1360, kdy ho drží bratři Zdeněk a Čeněk z Ronova, ale k hradu Letovice zapisují vesnice Milotice, Dubňany, Jarohněvice a Mokronosy (jde u uzavřenou doménu u Hodonína.)340 Až v roce 1407 je doložen Křetín (s dvorem) a Veselka.341 Otázka je, zda zařadit k letovickým majetkům také Trávník, Třebětín a Meziříčí, které jako věno v roce 1417 od Hynka z Ronova dostává Markéta z Kunštátu v hodnotě 400 kop grošů.342 Letovice byly zapsány v roce 334 ZDO II, č. 15, s. 60; ZDO III, č. 97, s. 97, č. 519, s. 118; ZDO IV, č. 219, s. 135; ZDO IX, č. 268, s. 349. 335 Srov Miroslav PLAČEK – Peter FUTÁK, Páni z Kunštátu, s. 234 uvádějí Líšnici, Vyšehorky, Senici, Seničku a Loučany. 336 ZDO X, č. 723–724, s. 409. 337 CDB II, č. 356, s. 372–375; CDB V/1, č. 40, s. 83–84, č. 197, s. 359; CDB V/2, č. 746, s. 408–410; M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 217. 338 RBM III, č. 289, s. 117. 339 CDM VI, č. 210, s. 157. 340 ZDO I, č. 704, s. 35. 341 ZDO VII, č. 403, s. 264. 342 ZDO IX, č. 156, s. 340–341. Stejné majetky, s polovinou městečka jsou věnem i v roce 1466, v hodnotě 500 kop grošů ZDO XI, č. 284, s. 443. 72 1447, tehdy je jako majetek Miloty z Tvorkova a Elišky z Ronova zmiňována polovina městečka a hradu, chlebné lavice, mlýn, valchovny, masné krámy, dvory, polovina vesnic Vranové a Vlkové, polovina dvora v Poříčí, polovina podsedku v Borotíně.343

Loděnice Kolem přelomu 14. a 15. století Kunštátům patřila polovina Loděnice (polovina tvrze, necelých 10 hřiven platu, půl rybníka a krčma), která byla za 140 kop prodána do rukou olomouckého měšťana. Kateřina z Kunštátu, vdova po Pavlákovi ze Sovince, v roce 1408 zapisuje do desek skoro 10 kop platu, polovici rybníka a dvě hospody.344

Lomnice Podle Lomnice se prvně píše Vznata erbu křídla roku 1281, tehdy mohl být hrad přinejhorším rozestavěný.345 Pro lomnické panství jsou klíčové záznamy zemských desek. Do jejich založení jsou známy jen transakce prováděné s církevními institucemi. Dary z počátku 14. století jsou vázány na klášter sv. Anny na brněnském předměstí, v roce 1317 od Kateřiny, vdovy Tase je to ves Hvozdec, od Vznaty z Lomnice zase Šitbořice (které jsou od původní domény poměrně dost vzdáleny a původně patřily k deblínské doméně). V roce 1339 tento šlechtic přidává ještě k Šitbořicím přilehlé Moutnice.346 Do roku 1350 k lomnickému panství patřila ještě Rozsíčka.347 Ořechov, jehož polovinu získává Proček od Matouše ze Šternberka v roce 1360 za 500 hřiven stříbra, se po devíti letech dostává také anenskému klášteru, ačkoliv v roce 1371 zde má manželka Jana z Lomnice 150 hřiven na 10 lánech.348 Naopak Lhotku (dnes Dlouhá Lhota, případně Lhota u Lysic) a dvůr v Žirůtkách (dnes Žerůtky) můžeme zcela jistě připočítat k majetkům, které rod držel v polovině čtrnáctého století. V roce 1353 a posléze ještě k roku 1368 je mění Jenek se Vznatou z Lomnice, za 100 kop (což je otázka, jestli to byla reálná hodnota tohoto majetku).349 Šitbořice, uvedené dříve jako klášterní zboží, se neznámo jak vracejí do rukou Tasovců. V roce 1360 Tas z Lomnice zapisuje právě zde 75 kop platu v hodnotě 600 kop, v roce 1381 zde má mít manželka

343 ZDO X, č. 635, s. 401–402. 344 CDM XIII, s. 481, s. 516-517, ZDO VII, č. 555, s. 273. 345 M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 223; TÝŽ, Ilustrovaná encyklopedie, s. 355–356. 346 RBM III, č. 349–351, s. 143; CDM VII, č. 251, s. 182–183. 347 ZDO I, č. 153, s. 7. 348 ZDB III, č. 472, s. 40; CDM X, č. 67, s. 90, č. 72, s. 93; ZDB V, č. 379, s. 89, č. 482, s. 93, č. 490, s. 94. 349 ZDO I, č. 250, s. 11, č. 967, s. 48. 73 Jana z Lomnice 250 kop.350 O rok později Vznata zapisuje půl tisíce kop a Lomnici (par pro toto může znamenat panství, nikoliv přímo lokalitu Lomnici) Kunce.351 Proček z Lomnice měl v 70. letech své zajmy i jihozápadně od Lomnického panství. V roce 1373 společně s Filipem z Křižínkova prodávají dvůr v Újezdu, 3 lány v Řikonině, lán a 1/3 patronátu v Nové Vsi.352 Jan z Lomnice v roce 1387 prodává dvůr v 2 popluží a 11 podsedků Žirůtce, v Lhotce 9 lánů Stachovi z Kokor – podle Stachova věna tyto majetky mohly mít hodnotu 150 kop.353 Nejméně část rozlohy části panství zachycuje věno, které Jan z Lomnice zapisuje své manželce Adličce v roce 1390 – Lomnici, Drásov, Brusné, Veselí, Ochoz (u Tišnova), Synalov, Strhaře, Osiky, Přibyslavice (vesnice zaniklá 4 km od Brumova), Brumov, Bedřichov a Vznětín (dnes zaniklá ves u Hlubokého u Kunštátu). Součástí panství jsou také 4 mlýny, přes 3 a půl kopy platu, polovina pustého Jesenova, patronát v Ochozi a polovina patronátu v Boru (což by ovšem mohla být bližší Borač). Ještě téhož roku vyměnil ve věnu Bedřichov se Vznětínem za Černovice a Hodonín (ten ale, jak bude popsáno níže, patřil k louckému panství).354 Důvodem této změny byl prodej Bedřichova a Kunčiny Vsi.355 V Brusném a Veselí Jan z Lomnice zcela jistě nevlastnil všechno, když v roce 1407 kupuje lány a plat od Bohuše z Újezda.356 Pro stejný rok je také doloženo, že vlastní Čeblovice.357 Kunčina Ves je v roce 1412 odhádána, bylo zde osm lánů, každý z nich platil 1 kopu ročně plus 3 groše za „žen“(tedy místo roboty na poli) a groš ze sýr. Každý lán měl dávat ještě 6 slepic v hodnotě 3 grošů a 20 vajec v hodnotě 3 parvů. Podobné poplatky měl i Bedřichov. Zde bylo 5,75 lánu, každý platil kopu, další 3 groše místo roboty a 3 groše za slepice, kromě toho ještě 30 vajec. Zřejmě šlo jen o polovinu Bedřichova, druhá (Pročka z Lysic) byla o tři roky později odhadnuta na 12 kop bez 6 grošů.358 K polovině 14. století tak větev z pánů erbu křídla drží vesnice téměř ideálně na sever od hradu v Lomnici, celkem 16: Bedřichov, Brumov, Brusné, Černovice, Drásov, Kunčina Ves, Lhotku, Lomnice, Ochoz, Osiky, Rozsíčka, Strhaře, Synalov, Veselí, Vznětín, a dnes již zaniklé Přibyslavice (a dvůr v Žerůtkách). Pro dřívější období je možné připočítat Hvozdec (do r. 1317) a Jesenov, který zanikl. 350 ZDB III, č. 592, s. 44; ZDB VI, č. 832, s. 147. 351 ZDB IV, č. 29, s. 46. 352 ZDB VI, č. 136, s. 108. 353 ZDO VI, č. 40, s. 178. 354 ZDB VII, č. 352, s. 197–198, č. 1002, s. 204. 355 ZDB VII, č. 1059, s. 207. 356 ZDB IX, č. 83, s. 257. Ty zřejmě obratem prodává ZDB IX č. 102, s. 258–259. 357 LCS II, č. 307, s. 80. 358 LCS II, s. 333. 74 Loučky Hrad nepochybně stál v roce 1278 (to naznačuje i pozdněrománský kostel ve vsi), kdy se podle něj píše z Hartleb z Loučky (Dubna) z rodu pánů z Deblína. Deblínové vlastní hrad ještě v roce 1322, později vymírá i Hartlebova větev. Buď odúmrtí nebo jako věno se panství dostává Kunštátům. 359 Hroch z Kunštátu v roce 1353 zapisuje své manželce 500 hřiven na Malhostovicích (to bylo zřejmě dříve biskupské léno), Horní a Dolní Loučce. V roce 1360 Hroch z Loučky prodává Bohuslavu z Mitrova část svého majetku – Drahonín, Nevěřín (zaniklý u Skryj) a Čížky (ty byly v roce 1299 součástí deblínského panství).360

Louka Ze severní strany na lomnické panství navazovaly v polovině 14. století majetky Pročka z Lomnice. Zřejmě on nechal vystavět hrad Louka – v roce 1360 činí zápis do zemských desek. Jeho žena Hyzla podle něj získává jako věno podíly na hradu Louka a vesnici pod ním, městečku Olešnici, vsích Věchnově (která je u Bystřice nad Pernštejnem a dříve patřil doubravnickému klášteru) Hodoníně a Poříčí (dnes Dolní, Prostřední a Horní Poříčí) v celkové sumě 600 kop grošů českých. To porovnejme s údaji, které máme pro dobu, kdy panství vlastní Boskovicové. V roce 1382 ve spolku Oldřicha z Boskovic s Markétou z Deblína jsou jmenovány lokality Olešnice (mestečko), Bačov (ten ale leží u Boskovic), Bohuňov, dvoje Poříčí a Bradlné. To potvrzují i dva zápisy z roku 1391. Samotný převod mezi pány z Lomnice a Boskovic je popsán až těsně před husitskou revolucí, v roce 1417 – hrad Louka, městečko Olešnice, vesnice Louka, Bohuňov, Horní a Dolní Poříčí, Bradlné, Kněževes, část Hodonína a jeden rybník, ještě předtím je uvedeno věno 200 kop na Horním a Dolním Poříčí, Bradlném a Bohuňově.361 Částku, kolik by tak mohlo panství stát, známe až z poloviny 15. věku. Bohuš z Lomnice v roce 1464 zapisuje své ženě městečko Olešnici s patronátem, vesnice Černovice, Tasovice, Hodonín a Čepí a to za 1600 kop.362

359 CDB V/2, č. 869, s. 590; CDM VI, č. 209, s. 156; Lumír POLÁČEK, Feudální sídla v povodí Bystřice, Nedvědičky a Bobrůvky ve světle archeologických pramenů. I s. 413–415. 360 ZDB III, č. 573, s. 43, Lechner I, s. 4. 361 ZDO I, č. 688, s. 34; ZDO IV, č. 221, s. 135; ZDO VI, č. 145, s. 184, č. 273, s. 192; ZDO VIII, č. 555, s. 325; ZDO VIII, č. 12, s. 294. Donace Věchnova RBM III, č. 1038, s. 400; M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 226. 362 ZDB XIII, č. 181, s. 407. 75 Lukov Skoro automaticky platí, že čím větší panství, tím hůře rekonstruovatelné, hlavně kvůli tomu, že generovalo dostatek zisku a nebylo třeba prodávat jeho části, nebo panství celé. To platí beze zbytku i o šternberském dominiu, majetcích jednoho z nejvýznamnějších rodů středověké Moravy. Lukov se stal sídlem jedné z větví pánů erbu osmicípé hvězdy (hrad královského založení získali nejpozději v roce 1332),363 přesně vyčíslit jejich panství je složité. Víme, že v roce 1373 mezi sebou mění Albrecht a Jan ze Šternberka část Lechotic (zbytek byl za 100 hřiven prodán rytíři Friedrichu v roce 1368), zároveň si Zdeněk a Jan zapisují společně hrad Lukov, vesnice Lukoveček a Vlčkovou a také horu Paseku. Prodána je také ves Sazovice.364 Horní a Dolní Držková (nebo spíše jen 80 kop) je věnem, které dává v roce 1391 Ješek Bolce.365 V roce 1391 Ješek ze Šternberka zapisuje 24 kop platu manželce Jana z Ostraty (klient?) na části Ostraty a dvoru u Lukova, o rok později je zmiňován (další) lán a půl.366 Zdeněk Pokluda lukovské panství k roku 1373 rekonstruuje z Lukova, vsí Březová, Dolní Ves, Držková, Fryšták, Horní Ves, Hrobice, Hvozdná, Janov, Ježov, Kašava, Kostelec, Lukoveček, Lužkovice, Ostrata, Štípa, Velíková, Veselá, Vítová, Vlčková a Zdislavov.367 Porevoluční zápis (1446) mezi Albertem a Lackem z Lukova, uvádí polovinu hradu a městečka Lukov, celé městečko Slušovice a dále vesnice Vlčková, Držková, Kašava, Zdislavov, Všemina, Janov, Neubuz, Dešná, Hvozdná, Štípa, Zezov, Hrobice, Velíková a Lukoveček, opačným směrem putovaly Mysločovice s dvorem.368

Lysice Z roku 1308 pochází první zmínka o Lysicích, v predikátu Herolta (z Heraltic?), a po něm v roce 1351 Kuna z Kunštátu. 369 Právě Kuno začal s budováním lysického panství.

363 Jiří KOHOUTEK, Hrad Lukov – současný stav výzkumu, AH 10, 1985, s. 309–320. TÝŽ, Hrad Lukov – jeho význam ve fortifikační architektuře východní Moravy, AH 17, 1992, s. 205–221. Týž, Hrady Brumov a Lukov – výzkum a následná rekonstrukce, AH 30, 2005, s. 227–233. Jiří KOHOUTEK – Zdeněk VÁCHA – Radim VRLA, Pozdně románské architektonické články z hradu Lukova, AH 31, 2006, s. 235–248. Zdeněk VÁCHA – Radim VRLA, Nové poznatky o stavebním vývoji hradu Lukova, AH 35, 2010, s. 427–437. 364 ZDO I, č. 989, s. 49; ZDO II, č. 335–337, s. 75. 365 ZDO VI, č. 244, s. 190. 366 ZDO VI, č. 180, s. 186, č. 447, s. 202. 367 Z. POKLUDA, Moravští Šternberkové, s. 137. 368 ZDO X, č. 415–416, s. 385. 369 CDM VI, č. 16, s. 13; ZDO I, č. 181, s. 8; Miroslav PLAČEK – Peter FUTÁK, Op. cit., s. 124– 125, 396–401 Se domnívají že Gerhard nebyl pánem z Kunštátu a Lysice získali páni z Kunštátu jako švábenické věno a k jeho oddělení od panství Kunštát došlo až v roce 1350. 76 V roce 1351 kupuje od Archleba ze Stařechovic Hluboké a Sudka z Vsi Kunice a Lhotu u Lysic.370 Další součásti prozradí věno dcery Kuny Kateřiny – bylo to 150 kop grošů na Lysicích, Lhotě, Němčicích (na boskovickém panství) a Pasece (to bylo ale jejího manžela Pavlíka ze Sovince).371 K původnímu kunštátskému majetku před vznikem lysického panství patřilo zřejmě jen Hluboké a Lysice. V 70. letech 14. století je uváděn hrad Rychvald.372 Až po husitské válce, v roce 1437 je uváděn Rájec, Petrovice a Vavřinec.373

Matějovec Jako samostatný majetek pánů z Hradce je Matějovec (bez určení sídla, ale s patronátem) uváděn až v roce 1399, tehdy k němu náleží dnes nejznámější zaniklá vesnice Pfaffenschlag (psáno jako Paczslag), Vlastkovec, zaniklá Evaneč (mezi Matějovcem a Radíkovem), Radíkov, zaniklý Benedín, Stoječín, zaniklý Rapolec a Stálkov.374 V roce 1466 byly dříve součástí matějovického zboží: Matějovec, Radíkov, Stoječín, Lastkovec, Stálkov a pusté vsi Rapolce, Evaneč, Benedín a Pffafenschlag. 375 V případě panství na pomezí Čech a Moravy je možné, že šlo o nově kolonizovanou součást bílkovského dominia.

Malenovice Podle Malenovic se v roce 1321 píše Mikuláš, v roce 1349 Viknan, z rodu erbu obrněné paže (Tvrdišovci).376 Malenovice ale v polovině 14. století vlastní páni z Bechyně, konkrétně bratři Čeněk a Jan. V roce 1350 Čeněk zapisuje bratrům z Tečovic celkem 9 vesnic (Malenovice, Otrokovice, Tečovice, zaniklý Buňov, Lhotka, Louky, Březová, Kvítkovice, zaniklé Kracenovice).377 Otázka je, jestli tato transakce skutečně proběhla a v jaké míře, neboť stejné vesnice (navíc tvrz v Malenovicích a ves Kozinec) prodává 370 ZDO I, č. 192–193, s. 9. 371 ZDO IV, č. 462, s. 148. 372 ZDO II, č. 454–456, s. 81, č. 464, s. 82; M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 308–309. 373 ZDO X, č. 8–9, s. 359. 374 ZDB VIII, č. 224, s. 228. 375 ZDB XIII, č. 28, s. 413. 376 CDM VI, č. 174, s. 133; ZDO I, č. 96, s. 4; M. PLAČEK – P. FUTÁK, Tvrdišovci. Potomci hodoníského kastelána Tvrdišeho a jejich místo v dějinách Moravy, in: Šimon Ungerman, Renata Přichystalová (eds.), Zaměřeno na středověk. Zdeňkovi Měřínskému k 60. narozeninám, Praha 2010, s. 604–605. K hradu František KAŠIČKA, Státní hrad Malenovice ve stavebně historické analýze, VVM 39, č. 2, 1987, s. 196–208. Jiří KOHOUTEK – Zdeněk VÁCHA – Radim VRLA, Nové poznatky o stavebním vývoji hradu Malenovic ve středověku, AH 25, 2000, s. 183– 193. 377 ZDO I, č. 159–160, s. 7 77 v roce 1356 Jan z Bechyně markraběti Janu Jindřichovi. Zřejmě nešlo o dlouho plánovaný prodej, neboť ještě v roce 1355 Janáč zapisuje Hyzle 300 hřiven na Otrokovicích, což po prodeji panství mění na stejnou sumu v Skoronicích u Kyjova.378 Joštův prodej panství (1406) pak napoví další přináležitosti panství – Malenovice jsou uváděny jako městečko, je zde dvůr (stejně jako v Kozinci a Louce) a patronát (stejně jako v Tečovicích).379

Medlov Ačkoliv jde o „rodiště“ mocných Pernštejnů, Medlov nikdy zřejmě nebyl sídlem centrem panství. V originální listině je Medlov doložen již k roku 1222. Na konci 13. století Pernštejnové dávají vinné desátky z tohoto místa žďárskému klášteru.380 Nejpozději v roce 1364 Medlov jako věno Elišky z Pernštejna přechází na Sezemu z Jevišovic a tedy na Kunštáty. 300 kop grošů českých byla tehdy hodnota tvrze a části vesnice Medlov, neboť v následujících letech Sezema kupuje 2 hřivny platu od Bohuslava z Víckova a vše co zde má Artleb z Křižánkova. Ale Pernštejnové drží alespoň část vsi i nadále, v roce 1373 Jimram a Vojtěch postupují doubravnickému klášteru 5 lánů a 6 podsedků (s vinnou horou) a roku 1374 zde zapisuje 70 kop Vojtěch z Pernštejna. Když v roce 1376 je ve sporu Eliška se svým mužem Sezemou, na stránkách brněnských desek vkládá odpor Jimram z Pernštejna. Další věno, tentokrát v hodnotě 25 kop ročního platu na Medlově vsi i tvrzi, vkládá Jindřich z Jevišovic své manželce Anně k roku 1385. Ale ani on nevlastní Medlov celý – další část má jeho bratra Hynek (Suchý Čert). Svoji část Medlova (je uvedena i tvrz) prodává v roce 1390 právě Jindřichovi, ale také Ludvíku z Bukoviny a Vilému z Pernštejna (což byl syn Jimrama). Konečně Sezema, syn Anny a Jindřicha prodává Medlov se vším příslušenstvím, které tam má (jako zajímavost, ve vinici rostl jeřáb oskeruše, zřejmě první doložený na území ČR) prodává své majetky Ješíkovi z Hradištka a jeho matce za 250 kop grošů (částku se dozvídáme, když oba uzavírají spolek s Mirkem z Chlumu). Jmenován je také poplužní dvůr.381 Co z toho lze konstatovat pro polovinu 14. století – Pernštejnové ves s tvrzí, dvorem a vinicemi v hodnotě zřejmě přes 400 kop české měny

378 ZDO I, č. 414, s. 21, č. 490–491, s. 24; CDM IX, č. 18, s. 16. 379 ZDO VII, č. 74, s. 243–244. 380 CDB II, č. 232, s. 220–221; CDM IV, č. 311, s. 396. 381 ZDB IV, č. 84, s. 49, č. 447, s. 68; ZDB V, č. 105, s. 77; ZDB VI, č. 74, s. 105, č. 179, s. 110, č. 440-442, s. 124; ZDB VII, č. 317, s. 168, č. 1047, s. 206; ZDB XI, č. 335, s. 309, č. 381, s. 312. 78 drží, ale příliš pro ně neznamená, neváhají díly prodat nižší šlechtě, ani část vesnice postoupit jako věno Kunštátům. Ještě k roku 1417 zde ovšem vlastní dvůr a lázeň.382

Mikulčice Jihomoravská obec byla v polovině 14. století městečkem s tvrzí a farním kostelem. Všechny tyto náležitosti vlastnil až do roku 1353 Čeněk z Lipé. V tomto roce Mikulčice prodává Janu z Popic erbu dvou beraních rohů, ten nicméně městečko opět prodává, už po 2 letech, za 300 kop grošů.383

Mikulov Mikulov (zřejmě s již s vznikajícím hradem) před rokem 1249 vlastnili páni z Pulína (Drnholce). Po intervenci panovníka tuto lokalitu získávají zasloužilí rakouští Lichtenštejnové.384 Zpočátku je jejich majetek zřejmě omezen jen na Mikulov a do roku 1291 na Pouzdřany a Popice (vesnice za 1100 hřiven prodávají dolnokounickému klášteru).385 Již v této době lze Mikulov považovat za městečko, právo trhu mu uděluje král Rudolf v roce 1279 (a také markrabě Jan v roce 1366).386 Páni z Lichtenštejna se nicméně snažili cílevědomě budovat svoji moravskou doménu i pomocí sňatků. Jindřich II. na počátku 14. století dědí po Siegfridu Sirotku Sirotčí Hrádek, Klentnici a Milovice, horu Puelnperch (některý z Pálavských vrchů?) a získává odškodnění od Tobiáše z Bechyně 200 hřiven grošů.387 O rozšíření panství nicméně usiluje Jindřich i nadále, v roce 1310 získává na dva životy od premonstrátek Dolní Dunajovice a v jeho vlastnictví (za 300 hřiven) se nalézají taktéž Bulhary.388 Snad už v této době rod skupuje i další bývalé majetky Sirotků. V 60. letech totiž disponují 3 lány v Bulharech, Lednici a Nejdku, které udílí jako léno.389 Tomu nasvědčuje i věno Hertlina z Lichtenštejna Anně ze Šternberka, které v hodnotě 1000 vídeňských uvádí konkrétní části Mikulova, Sedlce, Lednice, Nejdku, Milonic, Bulhar, Uherčic, Klentnice, Perné a Mušova.390 Celkem 1 městečko a dalších 8 vesnic. Toto panství bylo rozsáhlejší ještě o 382 ZDB XI, č. 355, s. 310. 383 ZDO I, č. 300, s. 13, č. 332, s. 17. 384 L. JAN, Počátky lichtenštejnské kontinuity, s. 37–38. 385 CDB IV, č. 157, s. 258-259, č. 174, s. 285-;. Boris NOVOTNÝ, Počátky raně středověkého osídlení v prostoru Mikulova na Moravě a jeho hradu, AH 2, s 211–218. M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 234– 235. 386 CDB VI/1, č. 62, s. 108– MSL, č. 94, s. 150–151. 387 MSL, č. 25, s. 50–51. L. JAN, Utváření hranice na jihovýchodní Moravě ve středověku, s. 102, pozn. 47. 388 MSL, č. 41-3, s. 71–75 389 MSL, č. 96, s. 152–154. 390 ZDB IV, č. 78, s. 48–49. 79 zeměpanský hrad Děvíčky a k němu oboje Věstonice, Starnice a Pavlov, vše od poloviny 30. let jako léno. Fortifikace, zřejmě zanikající, se nacházela také v Nejdku. Jako léno byla udělena na konci padesátých let čtrnáctého století louka v Mikulově (u Mikulova) lichtenštejnskými bratry v hodnotě 4 kop Bedřichu Premu.391 O rok později léna získávají Pavel Pritzendorf – 21,5 lánu v Mikulově a Nejdku (v hodnotě 150 kop) a Jan z Mikulova, a to 4 lány v Bulharech v hodnotě 37 liber a 60 feniků.392 Konečně, v roce 1414 uvádí rozsah i příjmy z panství lichtenštejnský urbář, kromě Mikulova jde o dalších 13 osídlených (Bulhary, Dolní a Horní Věstonice, Klentnice, Lednice, Mikulčice, Milovice, Mušov, Nejdek, Pavlov Perná, Popice, Pouzdřany, Purkmanice, Starnice, Strachotín, Šakvice, Úherčice a Zaječí ) a 3 pusté vsi. Příjem panství byl 511 hřiven (z toho 153 hřiven z vinic).393

Miroslav K majetkům pánů z Miroslavi a Myslibořic, původně rakouskému rodu, mnoho informací není. V roce 1239 dávají klášteru v Oslavanech patronát v sídelní Miroslavi s desátky ve Vlčím Keři (Volféřově, což byla vesnice u Bohutic, pokud je má interpretace názvu Gri Gvhew správná, tak zde v roce 1271 stál již kostel) a Podolicích (taktéž zaniklá, V. Nekuda předpokládá, že zatopením).394 Krátce po polovině téhož věku vedli soudní spor s kounickým klášterem bratři z Miroslavi o patronát v Troskotovicích, zde mají majetky doložené v roce 1271.395 Na katastru dnešní Miroslavi stály ještě 3 další vesnice, Böhmdorf, Mitterdorf a Václavov (dnes jen ulice), ty prodávají na konci 80. a začátku 90. let 14. století páni z Myslibořic. Tehdy je jmenována i tvrz, která ovšem obsahuje zdivo z 13. století. Z vesnic se ovšem Václavov jako součást panství stává až v roce 1368, postoupením Hynkem z Lípy.396

Mitrov Hrad Mitrov je prvně uváděn v roce 1358, kdy zde (v Mitrově je také dvůr) a na vesnicích Strážku, Boleboři (dnes část Strážku Veleboř), Bojanově a (Moravských) 391 MSL, č. 84, s. 135–136. 392 MSL, č. 85-6, s. 136–140. 393 Das Urbar der liechtensteinischen Herrschaften, 451 s. 394 CDB III/2, č. 213, s. 279–280, CDB V/2, č. 632, s. 241–242, Vladimír NEKUDA, Zaniklé vesnice na Moravě v období feudalismu, Brno 1961, s. 31–32. 395 CDB IV, č. 253, s. 431-2, CDB V/2, č. 632, s. 241–242. 396 ZDB VII, č. 522, s. 178, č. 1011, s. 204; ZDB V, č. 69, s. 75; M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 238–239. 80 Janovicích dává Bohuslav své ženě věno v hodnotě 300 kop.397 Později vlastní, jak Mitrov, tak i Víckov Vaněk z Potštejna, který je prodává markraběti. Uvedeny jsou oba hrady, městečko Strážek, vesnice Víckov, Janovice, Mitrov, polovina Meziboří a část Drahonína. (Drahonín byl získán až v roce 1360) Hrad se dostává opět do šlechtických rukou, v roce 1407 (v deskách až k r. 1412). Janu Hlaváči z Ronova, zmíněn je druhý dvůr v Mitrově.398 Mitrovské panství je zmíněno poté až v roce 1448. V Mitrově nový a starý dvůr, městečko Strážek a vesnice Boleboř, Meziboří a Janovice.399

Mostiště Hrad Mostiště stál nepochybně již v roce 1317, kdy se podle něj píše Jindřich.400 Jeho synové v roce 1343 starobrněnskému klášteru prodávají 4 lány a 6 podsedků za (pouhých) 30 hřiven stříbra.401V polovině století vlastní panství Bušek, Vznata a Bun z Mostiště, ti spolu vstupují do nedílu na majetky v Meziříčí a kolem Rudíkova. Zároveň Vznata prodává svému bratru Buňkovi polovinu hradu za 82 hřiven stříbra. Chtělo by se říci pouhých, nevíme ovšem, zda mezi bratry nebyly jiné pohledávky.402 V roce 1361 Buněk z Mostiště prodává nepodstatný jeden lán v Pyšelích za sedm hřiven a o osm let později ještě 8 lánů a 2 menší dvory v Kamenné, konečně 2 lány v Kamenném prodává v roce 1375 markraběti a dvůr, lán a půl podsedka o rok později.403V roce 1370 Bun postupuje panství markraběti (a zpět ho získává jako léno), kromě hradu jsou uvedeny vsi Mostiště, Pavlov, (Starý) Telečkov, Znětínek, Ostrov (nad Oslavou), Kněževes, Vídeň (kromě 2 lánů) a části Borů, Martinic, Kamenného (dnes část Martinic) a Oslavic (18 lánů) a polovinu pustého Jesenova. V těchto majetcích se nacházely 4 popluží, 5 rybníků, 4 mlýny, zhruba 3 a půl hřivny platu, patronát v Ostrově a půl dalšího v Boru.404 Buněk zapisuje své manželce Ludě 150 kop grošů a to jmenovitě 2 popluží ve Vídni, 1 lán v Boru a 10,5 lánu v Oslavicích.405 V této 397 ZDB III, č. 230–231, s. 31. O rok dříve je jmenován farář z Mitrova ve společnosti Bohuslava z Víckova Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae VI/1, (eds.) Bedřich MENDL – Milena LINHARTOVÁ. Praha 1928, č. 530, s. 294. Hrad vznikl zřejmě v první třetině století M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 241. 398 AČ VI, č. 8, s. 11; CDM XIII, s. 462, s. 498–499; ZDB III, č. 573, s. 43; ZDB IV, č. 396, s. 65; ZDB VI, č. 222, s. 112; ZDB IX, č. 268, s. 269. 399 CDB XII, č. 854, s. 389. 400 RBM III, č. 407, s. 163; M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 248. 401 CDM VII, č. 486, s. 338–339. 402 ZDB III, č. 429–430, s. 38. 403 ZDB IV, č. 41, s. 47; ZDB V, č. 274, s. 84; CDM X, č. 260, s. 273–274; ZDB VI, č. 443, s. 124. 404 ZDB III, č. 296, s. 85. 405 ZDB V, č. 469, s. 93. 81 relaci je uvedeno, že ve Vídni vlastní dva lány synovec (filiaster; může jít i o příbuzného jiné kvality) Vznatka, to, že Bun nedržel celé panství, vyplývá ze Vznatova prodeje svých majetků Doběši z Meziříčí v roce 1376. Dobeš tehdy získává Mostiště, Mrhov (zaniklá ves u Mostiště), Vídeň, Bor a Oslavice, jde samozřejmě jen o části vesnic. Když o 14 let později svůj díl prodává Dobeš (Janovi z Meziříčí), jsou zde uvedeny také Martinice a patronát v Mostišti. A o další čtvrtstoletí, tehdy jako majetek pánů z Lipé, se připomínají vesnice Mostiště, Vídeň, Pavlov, Znětínek, Oslavice, Telečkov a Martinici a k tomu dvůr v Mrhově. To odpovídá spíše Buňkovu dílu.406 Pokud je tedy možné rekonstruovat panství před okamžikem, kdy bylo rozděleno mezi bratry Buňka a Vznatu (padesátá léta), čítalo vesnice Bor (kde se nacházel patronát) Jesenov (který neznámo kdy zanikl), Kamenné, Kněževes, Martinice, Mostiště (s patronátem), Mrhov, Ostrov (také s patronátem), Pavlov, Telečkov, Vídeň, Znětínek. Nejasné jsou majetky v Meziříčí (zde ale nejspíše měly všechny tasovecké linie určité podíly nebo zde vyrovnávali své pohledávky) a v okolí Rudíkova. Zřejmě ale nešlo o žádné zásadní bohatství.

Moravská Třebová Významný podíl na kolonizaci Třebovska měl významný český magnát Boreš z Rýzmburka, v roce 1267 je uváděn jeho hrad Dlouhá Loučka (zanikl již v době Václava II.).407 Rozsah majetků Borše erbu hrábí přesně neznáme, jsou známy jen jeho dvě donace církevním institucím v letech 1267 a 1275. Nejprve tento šlechtic ztrácí polovinu Tatenic (což je úctyhodných 24 lánů), dále 4 lány v Třebařově, mlýn a desátek z koní. V pozdější donaci dává 4 lány směrem na Krasíkov, mlýn a část Moravské Sázavy a dalších 20 lánů v Třebařově.408 Nejpozději v roce 1281 už existuje i fortifikace v Třebové.409 Až ve dvacátých letech rozsáhlé panství od Jana Lucemburského získává Jindřich II. (Železný) z Lipé, dost možná snad jako věno Anežky z Blankenheimu.410Mimo kontrolu předního českomoravského rodu a do rukou představitele lucemburské dynastie se panství dostává k roku 1365. Naštěstí je pod sumou 8 000 kop grošů příslušenství celého panství vyjmenováno i s příslušenstvím.

406 ZDB VI, č. 267, s. 115; ZDB VII, č. 807, s. 194; ZDB XI, č. 414, s. 314. 407 CDB V/2, č. 499, s. 44–45; Rudolf HIKL, Moravská Třebová v dějinách, VVM 1948, č. 1–2, s. 43–66. 408 CDB V/2, č. 499, s. 44–45, č. 796, s. 481–482. 409 M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 242. 410 RBM III, č. 1349, s. 526–527. 82 Sídlem je hrad v Třebové, jako města (městečka) jsou uvedeny Moravská Třebová, Stará Třebová a Křenov (poslední dvě jsou později vyjmenovávány jako vesnice). Vesnic samotných je uvedeno 22: Feuerhof (zaniklý), Gruna, Údánky (jako Budax), Sušice, Ulice, Kunčina (Malá i Velká), Rychnov, Mladějov, zaniklý Seifen, Petrušov, Prklíšov (dnes část Borušova) Boršov, Útěchov, Třebařov, Linhartice, Dlouhá Loučka, Pohledy, Rudná, Janůvky, Václavov (podle ukazatele u Zábřeha, ale podle mne spíše na jih od Moravské Třebové) a Březina. Mezi další příslušenství patří clo, patronát, sladový a „normální“ a další zvaný Kaschmiel mlýny v Třebové, mlýn v Boršově a dva mlýny v Rychnově, rybník v Gruně a ovčí dávka ve vsi Březině.411 O dvě desetiletí později Třebovou s příslušenstvím (v hodnotě 4000 hřiven grošů) získává Erhart z Kunštátu a to od obou markrabat, Jošta i Prokopa, což je v listině z roku 1398 definováno ještě přesněji jako hrad městečko s rybníkem, 2 mlýny a clem Třebová a dalších 33 (3 jako léno) vesnic, s 3 mlýny, 4 rybníky, 1 dvorem a 8 lesy.412

Moravský Krumlov Moravský Krumlov je snad uveden na druhé mírové smlouvě mezi Přemyslem II. a Rudolfem v roce 1277 zcela jednoznačná listina Bočkova syna Gerharda z Obřan z roku 1289, kde svědčí purkrabí z Krumlova.413 Jako další majetky pánů z Obřan získává v druhém deceniu 14. století panství Jindřich z Lipé. Ten ke Krumlovu a dnes zaniklé vsi Niderspitz připojuje druhé městečko – Hostěradice, ves Míškovice, od křížovníků Rakšice (1319), od vyšehradské kapituly za 2000 hřiven Olbramice, Lesonice, Želovice, Bohutice (1321) a od Jana Lucemburského jako odúmrť za 150 hřiven Dukovany.414 Dále k panství zřejmě přináležely (potvrzeno to je v roce 1341) Vítonice (ty zůstaly Lipským i po prodeji panství), Chlupice a dvůr v Hostěradicích s tvrzí (v latinsky psané listině jako domus), jako léno v polovině století od Bertolda z Lipé držel Ješek řečený Sokol.415 Moravský Krumlov se stal v druhé polovině 14. století sídlem jedné z větví mocného rodu pánů z Kravař. Ti ho kupují v roce 1369, což je zachováno jak v zemských deskách, tak i v listinné podobě. Oba případy se nepatrně

411 ZDB IV, č. 225, s. 56. 412 AČ XIV, č. 33-34, s. 520–521, č. 52, s. 536, č. 54, s. 538–539. 413 CDB V/2, č. 836, s. 541–546; RBM II, č. 1486, s. 639–640; Jiří MITÁČEK, Založení města Moravský Krumlov. Od první písemné zmínky na práh husitských válek, in: Zdeněk Fišer (ed.), Moravský Krumlov ve svých osudech, Brno 2009, s. 39–78. 414 RBM III, č. 690–691, s. 287–288, č. 551, s. 231, č. 1073, s. 441; M. SOVADINA, Jindřich z Lipé, s. 89–90, 95. 415 CDM VII, č. 366, s. 260–261. 83 liší, hodnota je vždy vysokých 8 000 kop pražských grošů, listina zmiňuje hrad, zápis město, v obou jsou uvedeny dvě vesnice Rakvice a Lesonice. Zápis v zemských deskách je stručnější, dále zmiňuje dvůr v Lesonicích a tři rybníky, listina uvádí navíc další rybník a také dvůr v Rakvicích a dva lány ve Vedrovicích.416 V roce 1399 jsou uvedeny tři vesnice, které zcela jistě náležely k jádru panství – Rakšice, Petrovice a (Miroslavské) Knínice – a ty jsou v roce 1415 vyčísleny na 600 hřiven grošů.417 Kompletní rozsah je znám až z roku 1447, kdy k hradu a městečku Krumlov (kolem něho byly 2 mlýny, 2 rybníky a 1 pustý a také vinohrady) náležely Rakšice (s horním mlýem), Petrovice, Lesonice (s dvorem), část Kubšic (s mlýnem), část Dolních Dubňan, dva pusté mlýny v Dobříňsku a dvůr v Tupanově (zaniklá ves východně od Rybníků).418

Mořice Mořice jsou doložené jako majetek pánů z Kravař (ve třináctém století zde působil místní rod), konkrétně Beneše, který se podle Mořic píše v roce 1375. Tehdy ho žaluje Milota z Ivaně o 150 kop, které mu dlužili otec (†1369) se strýcem (†1365) Beneše. Příslušenství dokládá až prodej vsi Lackem z Kravař v roce 1384. Uváděna je tvrz, dvůr, mlýn a rybník, společně s patronátem kostela.419 Žádný dřívější záznam v zemských deskách může znamenat, že Mořice páni z Kravař drželi před rokem 1348. To by vysvětlovalo majetkové akvizice v oblasti, které na počátku 50. let 14. století Jan s Drslavem činí – kupují Vrchoslavice a značnou část Nezamyslic (ne však celé, tvrz vlastní místní rod).420 Vok z Kravař v roce 1382 prodává kromě Vrchoslavic i Dlouhou Ves (obojí s dvory i mlýny).421

Myslibořice Hartleb z Myslibořic získal od přemyslovských bratří ves Načeratice u Znojma v roce 1222, ty ovšem těžko připojil přímo k svému rodovému sídlu, jistě doloženému až v roce 1234. Tvrz je zmíněná až v roce 1373, když Bušek z Myslibořic mění se svým bratrem Václavem třetinu Myslibořic, Zárubic a Klučova (kromě Miroslavi) za Oslavice, Jabloňov, Dolní Heřmanice a Martinice (všechny ovšem u Velkého Meziříčí,

416 CDM X, č. 77, s. 102–103; ZDB V, č. 249, s. 83; M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 245. 417 ZDB VIII, č. 223, s. 228; LCS II, s. 332–333. 418 ZDB XII, č. 775, s. 383; V. NEKUDA, Zaniklé osady na Moravě v období feudalismu, s. 149. 419 LCS I, č. 199, s. 39–40; ZDO IV, č. 426, s. 146. 420 ZDO I, č. 182, s. 8, 421 ZDO IV, č. 256, s. 136. 84 zřejmě jako věno matky Anny z Mostiště). V roce 1420 Zikmund z Myslibořic prodává část svých majetků za 150 kop.422

Náměšť na Hané V roce 1252 se podle Náměšti píše Švábenic Milíč (I.).423 Jeho stejnojmenný nástupce Milíč (III.) pro vznikající regionální centrum získává v roce 1319 od krále Jana městská práva.424 Na konci 13. století vede Všebor z Náměště soudní spor s olomouckou kapitulou o dvůr v Luběnicích a pole u Ratají, obě lokality se nacházejí v těsné blízkosti sídla. Milota z Náměště v roce 1366 2/3 panství (zbytek spadl odúmrtí) prodává za 1200 hřiven markraběti425 Už mimo rámec této práce se Náměšť dostává do rukou markraběte Jana, který městečko postupuje jako léno Půtovi z Holštejna. Kromě tvrze a městečka Náměšť to jsou Zborovice (ke zdouneckému panství), Chořelice (cca 5 km severně od Náměšti), Újezd (dnes jen pomístní jméno u Ratají), neznámé Wolewy, Kozlov (dnes v Újezdu Libavá), Smolnou (u Jevíčka), taktéž neznámé Čírné (snad Černová u Zdounek), část Seničky a Luběnic.426 Zbytek Luběnic patřil Všeborovi z Náměšti do roku 1365, kdy ho za 260 kop prodává bouzovským pánům.427

Náměšť nad Oslavou Podle Náměště se psal v roce 1234 Budiš z rodu erbu křídla. Pozdější osudy, ale i rozsah panství, jsou neznámé.428 V roce 1408 při udělení práv Bíteši je zmíněno Lackem z Kravař dobývání hradu a až v roce 1437 je náměšťské zboží zapsáno v zemských deskách, s hradem v Náměšti, městečkem Bíteší, vesnicemi Březkou, Častoticemi, Čikovem, Dolními Heřmanicemi (Hermanschlag) Naloučany, Náměští, Ocmanicemi, Záblatím, Zahrádkou, Zňátkami, pustou vsí Jestřebicemi, dědickým právem k Otradicím, ochranou nad Krokočínem (žďárského kláštera). Na panství byly 3 dvory (k dalšímu dědické právo), 6 mlýnů, 6 rybníků, 3 patronáty (Náměšť, Naloučany, Vícenice), lesy a louky.429

422 CDM X, č. 184, s. 206-207; ZDB XII, č. 99, s. 333; k rodu J. PILNÁČEK, Staromoravští rodové, s. 25–26. 423 CDB IV/1, č. 449, s. 575. 424 RBM III, č. 510, s. 209; M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 249–250. 425 CDM V, č. 68, s. 65; ZDO I, č. 948, s. 46-47. K sídlu D. PAPAJÍK, Páni ze Švábenic, s. 38–39. 426 CDM X, č. 107, s. 125–126; V. NEKUDA, Zaniklé osady na Moravě v období feudalismu, s. 91. 427 ZDO I, č. 785, s. 39. 428 CDB III/1, č. 99, s. 114–115; M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 251. 429 CDM XIV, č. 29, s. 36–37; ZDB XII, č. 188, s. 339. 85 Našiměřice Podle Našiměřic se píše poměrně významný rod v 13. století, který pečetí erbem vzpřímeného vlka.430 Jediná zmínka o majetku je listina z roku 1325, která uvádí, že Jenek z Našiměřic (doložen již na přelomu století) vlastnil společně s Heřmanem z Hostimi Chlupice.431 Pohled do zemských desk brněnských nabízí zcela jinou situaci – samotná vesnice je rozdělena mezi několik pozemkových vrchností. Většinu vlastní jakubovská větev Pernštejnů, kteří se pokouší vytvořit celistvější panství skupováním drobných dílů v Kubšicích, Damnicích a Lechovicích, Suchohrlech a Pokletech a také 10 kop platu v Našiměřicích od Henzlína z Pochtic (1368).432 Do roku 1371 vlastní také šestinu místní tvrze a dvůr Oldřich ze Želetavy, posléze ji kupují opět Pernštejnové.433 V Našiměřicích sídlí, pokud ne původní rod, tak rod nižší šlechty, jenž v roce 1379 a v osobě Budslava kupuje dvůr a 10 kop platu.434

Obřany Současné bádání přijímá,435 že majitelem Obřan byl Přibyslav z Křižanova (po kterém se píše později), jedna z nejznámějších postav českých dějin první poloviny 13. století. Po smrti Přibyslava získává většinu jeho majetků Boček z Jaroslavic, manžel Přibyslavovy dcery. Hrad v Obřanech staví Přibyslavův vnuk Gerhard. Na základě těchto souvislostí je Přibyslav z Obřan považován za jednu osobu s Přibyslavem z Křižanova. Jeden z nejvýznamnějších rodů na Moravě vlastnil panství poblíž brněnského centra země, zde nejpozději v roce 1278 postavil obřanský hrad, který byl v druhém desetiletí 14. století zničen brněnskými měšťany.436 Částečný rozsah panství je znám až z okamžiků, kdy panství získal Jindřich z Lipé. Ten prodává starobrněnskému klášteru Maloměřice, Hlubočany (u Vyškova) a část Husovic, v součtu za 1000 hřiven.437 V roce 1317 dále zábrdovickému klášteru patronát, horu a mlýn ve Křtinách.438 Pikantní na tom je, že Křtiny vlastnil klášter již ve 13. století, kdy je

430 CDB III, č. 140, s. 174–175; J. PILNÁČEK, Staromoravští rodové, s. 168 431 CDM VI, č. 285, s. 221. 432 ZDB III, č. 335, s. 34; ZDB V, č. 59, s. 75; ZDB VI, č. 79, s. 105; CDM XI, č. 50, s. 41; ZDB VI, č. 279, s. 116, č. 453, s. 124; ZDB VI, č. 802, s. 146. 3 lány v Kubšicích prodávají za 40 hřiven v roce 1358 Ješkovi z Boskovic ZDB III, č. 373, s. 36. 433 ZDB V, č. 361, s. 88. 434 ZDB VI, č. 745–746, s. 142. 435 Zcela jist si není Zdeněk Kalista v monografii o sv. Zdislavě: Zdeněk KALISTA, Blahoslavená Zdislava z Lemberka, Praha 1991, s. 184. M. PLAČEK, Rakouský rod pánů z Trnavy, s. 86–87. 436 M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 265–266. 437 RBM III, č. 1044, s. 403. 438RBM III, č. 740, s. 301-2. K majetkům Jindřicha z Lipé, M. SOVADINA, Jindřich z Lipé, s. 90–91. 86 jimi nadal Lev z Klobouk. Součástí panství mohly být Vážatice (dnes součástí Tvarožné), které v druhé polovině 30. let 14. skončily jako majetek Rejččiny fundace.439 S velkou mírou tolerance lze také připočítat dům v Brně (sloužil k reprezentaci a ubytování pánů při zemských sněmech a jiných příležitostech) Holuba, který v roce 1346 Bertold z Lipé prodal za 20 kop špitálu v Brně.440V 60. letech 14. věku vlastní panství, kde místo zbořených Obřan staví Ronov, Čeněk Krušina z Lichtenburka. Uváděny jsou vesnice Babice, zaniklý Brodek, Březina, Habrůvka, Jehnice, zaniklá Lhota, Kanice, Obřany, Vítovice, Vranov a Útěchov.441 Složitou konstrukcí lze připočítat ještě 50 hřiven, které vlastní k roku 1330 Markéta, vdova Jimrama z Ungersberka.442 Otec Jimrama Štěpán Uher ze Sádku byl blízkým spojencem Gerharda z Obřan, ručil za něj při jeho konfliktu s králem Václavem II. Prodej nebo případné věno spřátelenému rodu by tak mohlo vysvětlovat držbu majetku v brněnské oblasti pány ze Sádku (resp. vdovou).V době pánů z Obřan a za Jindřicha z Lipé tak panství mohlo čítat 13 a část další vesnice.

Osové První představitel ronoveckého rozrodu se podle Osového uvádí už v roce 1329.443 V roce 1349 Jindřich z Osového zapisuje své ženě Kateřině věno 80 hřiven platu na neskromném počtu dvou městeček (Osové a Bohdalov) a sedmi vesnic (Vlkov, Březí, Březské, Níhov, Milešín, Heřmanov a Zvoli). Bohdalov a Zvole se nachází mimo původní jádro osovského zboží. V roce 1364 vstupuje Jindřich z Ronova řečený z Osové (podle mne stejná osoba) do nedílu s Janušem z Bechyně a Hýzlou, jeho ženou (dcerou Jindřicha z Osového) na celé městečko Bohdalov, polovinu Bytíšky (s dvěma lány patřícími k rychtářství) celé vesnice Níhov, Raďnoves, Libochová (není jasné která), Blažkov (u Zvole), Ořechov, Skoronice a Hýsly (obě poslední u Kyjova), poloviny Vlkova, Březího i Březského, Heřmanic, Milešína, Kadolce, Nové Vsi, Skřinářova a část Meziboří.444 Poloviny vesnic svědčí o tom, že panství je nejpozději v roce 1364 rozděleno, svoji část drží Hynek z Osového, zřejmě syn Jindřicha. Jmenovitě hrad Osové a poloviny Bytíšky, Vlkova, Březího, Milešína, Heřmanic,

439 CDM VII, č. 180, s. 127–128. 440 CDM VII, č. 688, s. 507–509. 441 ZDO IV, č. 226, s. 56; CDM IX, č. 371, s. 277; ZDO IV, č. 168, s. 53, č. 226, s. 56; M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 302–303. 442 RBM III, č. 1613, s. 631–632. 443 RBM III, č. 1582, s. 620–621; M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 270. 444 ZDB IV, č. 104, s. 50. 87 Kadolce a Skřinářova v roce 1366 zapisuje příbuzným Čeňkovi a Zdeňkovi z Ronova. Jim duo Jindřich a Januš prodávají Bohdalov a Blažkov, většinu panství prodávají tito dva muži Janu z Meziříčí (chybí Radňoves, která je Jindřichem z Osového prodána s lesem Borkem v roce 1365 za 64 kop), Ořechov (za 28 kop), polovinu Nové Vsi s mlýnem (za 33 kop), 4 a ¼ lánu v Meziboří (za 52 kop).445 Jan z Meziříčí v roce 1365 vlastnil část Osového – prodává 4 lány, rybník a podsedek za 50 kop.446 Druhá polovina Nové Vsi byla prodána Hynkem z Osového v roce 1364 za 23 kop Ručkovi z Hlubokého.447 V polovině 60. let se Hynek z Osové zbavuje malého rudíkovského panství, které má zapsané jeho manželka Anna jako věno, místo toho jí dává Zvoli, Branišov a Bojanov.448 V rukách Hynka zůstává polovina Meziboří až do roku 1368, polovinu Janovic (dnes součást Velké Bíteše) prodává až v roce 1386.449 Čeněk, který se píše podle Letovic, svůj díl panství v roce 1373 prodává markraběti, ten jej o tři roky uděluje jako léno Janu z Meziříčí, který tak panství sjednocuje. Kromě deseti vesnic je zde uvedena jedenáctá zcela poprvé, Záblatí.450 Březské, jako Veliké Březské, zapisuje v roce 1376 Hýzla z Osového svému dalšímu manželovi, Janu z Holoubka.451 Osovské panství tak bylo poměrně rozsáhlé, hrad spravoval městečko Bytíšku a dalších 13 vesnic a majetky v Meziboří (zřejmě jen 4 a čtvrtlánu). Mimo hlavní doménu bylo položeno další městečko Bohdalov, a také vesnice Zvole, Branišov a Blažkov.

Otaslavice Podle Otaslavic se v průběhu 14. století psaly dva rody, jeden erbu cimbuří a druhý půleného štítu, který se zřejmě přiženil.452 Do poloviny století se tedy píše jen první rod, který je prvně zmíněn v písemných pramenech k roku 1287 (Mikuláš a Vilém).453 Příslušníci druhého rodu – Jimram, Mikuláš a Vojtěch se podle Otaslavic píší k roku 1357, kdy dávají olomoucké kapitule jeden lán a část příjmu z hospody v Brodku.454

445 ZDB IV, č. 205, s. 55, č. 390–391, s. 64, č. 398, 402–403, 405, 446 ZDO IV, č. 350, s. 62. 447 ZDO IV, č. 158, s. 52. 448 ZDB IV, č. 398, s. 65. 449 ZDB V, č. 109, s. 77; ZDB VII, č. 431, s. 173. 450 ZDB VI, č. 129, s. 108; CDM XI, č. 31, s. 28–29. 451 ZDB VI, č. 357, s. 119. 452 J. PILNÁČEK, Staromoravští rodové, s. 13, 27. 453 CDM IV, č. 250, s. 327-328. V roce 1308 se objevuje Vojtěch CDM VI, č. 22, s. 18–19. Za člena rodu Pilnáček považuje až Mikuláše, který se objevuje v pramenech od roku 1330 (CDM VI, č. 399, s. 306). Tento měl v roce 1334 již dospělé syny Ctibora, Alberta (jinde Aleše či Alšíka) a Mikuláše, který měl manželku Bolku CDM VII, č. 28, s. 21. 454 CDM IX, č. 58, s. 44. 88 Nejpozději v polovině století existují dvě otaslavická panství, rozdělení odrážejí dva hrady blízko sebe – Horní a Dolní. V roce 1349 má polovinu Otaslavic Lambert z Rájce.455 V roce 1373 zapisuje Ješek Puška z Kunštátu své manželce Anně z Otaslavic zdejší (Dolní) hrad a dvě popluží, vesnice Dobrochov, Vranovice, Kobylničky a Lhota (dnes Vincencov).456Na Horním hradě sídlí druhý rod z Otaslavic, který vlastní i městečko Brodek a vesnici Sněhotice. V roce 1358 zapisuje Jimram své manželce věno 250 hřiven na Otaslavicích a Brodku.457

Pernštejn Hrad Pernštejn, centrum rozsáhlého dominia významného moravského panského rodu, se připomíná poprvé v roce 1285.458 Jak je symptomatické pro rod, který držel rozsáhlé majetky a neměl potřebu je prodávat a zřejmě díky dílčím rodovým úmluvám ani nepotřeboval zapisovat možné dělení panství a nedíly, že přesné údaje k velikosti panství před husitskými válkami prakticky chybějí. V roce 1297 Jimram z Pernštejna zapisuje kostelu v Bystřici desátky z Žďánic, Vítochova a Písečného.459 Doubravnický klášter získává od bratrů z Jakubova v roce 1356 hřivnu platu v Rozsochách.460 Klára s Jimramem klášteru dávají o dva roky později Borovec (u Štěpánova nad Svratkou), Pohledec (u Nového Města) a Velké Tresné (u Olešnice).461 Dvacet hřiven měli Pernštejnové ve Strachujově do roku 1365, stejně jako 6 domů v Jimramově.462 V roce 1364 Vojtěch z Pernštejna se svojí manželkou Kunkou uzavírají spolek na všechno kromě hradu Pernštejn a vesnice Vír. Vilém z Pernštejna, v roce 1390, zapisuje své sestře Markétě věno 25 kop platu na vesnicích Německém (u Nového Města na Moravě), Krásném, Spělkově, Daňkovicích, Věcově a (Jimramovských) Pavlovicích. Majetky v Pavlovicích nemusely patřit k původnímu panství, v roce 1376 zde kupuje dvůr a lán Jimram od Adama z Pavlovic.463 K panství naopak patřil Lískovec, od roku 455 ZDO I, č. 89, s. 4. 456 ZDO III, č. 305, s. 107, stejné majetky i v roce 1382, ZDO IV, č. 279, s. 137-138; ZDO VI, č. 889, s. 229. 457 ZDO I, č. 516, s. 26, Brodek prodán a odkoupen zpět, ZDO III, č. 506, s. 117, č. 533, s. 42; ZDO IV, č. 387, s. 144, Sněhotice zmíněny k roku 1385, nicméně existovaly už za původního rodu ZDO IV, č. 678, s. 158. 458 CDM IV, č. 226, s. 296; M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 273–277. 459 CDM V, č. 78, s. 80–81. 460 CDM IX, č. 26, s. 20. 461 ZDB III, č. 353–354, s. 39. 462 CDM IX, č. 399, s. 296–297; ZDO IV, č. 346, s. 61-2 v hodnotě 10 hřiven. 463 ZDB IV, č. 95, s. 50; ZDB VI, č. 407, s. 122; ZDB VII, č. 1069, s. 207. Jeden lán je odepsán v roce 1408: ZDB X, č. 107, s. 287. 89 1371 majetek rodového kláštera v Doubravníku, část Žďánic (získal ji klášter v Hradisku v roce 1377, zápis v ZDB o rok později uvádí dvůr. 4 lány a 7 kop ročního úroku, další lán je ztracen v roce 1408 a tři lidé, kteří platili jednu kopu platu v roce 1418) a také dvůr ve Svratečce (v hodnotě 40 kop grošů), Vilém z Pernštejna v roce 1390 prodává dvůr, který má v Rozsíčce, v roce 1407 pustý mlýn v Chudobíně a v roce 1418 plat tří kop v Klečanech (dnes zaniklá ves u Nedvědic). Konečně v roce 1420 Vilém prodává 8,5 lánu v Blažkově, Mirošově a Lhotce.464 Další údaje pocházejí z pohusitského období. Jan z Pernštejna zapisuje k roku 1447 své choti 800 kop na Rovečném, Tresném, Prosetíně (zde dvůr s dvěma lány držela vdova Jilvína), Křtěnově a zaniklé i neznámé Hanebnice (připomínají se pouze v tento rok).465 Jaroslav Teplý pro polovinu 14. století soudí, že Pernštejnům patří (po prodejích markraběti) jen dvě panství Dalečín s 3 vesnicemi a Pernštejn s 45 lokalitami.466

Plaveč Páni z Plavče patří k významnějším rodům ve 13. století, o jejich majetcích lze říci jen velmi málo. Sídlo je sice doloženo už v roce 1234, další podrobné informace chybí.467 Sbor z Plavče v roce 1351 prodává 3 lány v Mikulovicích a Boček z Plavče své manželce v roce 1365 zapisuje 150 hřiven na Vevčicích a Rudlicích.468

Plumlov Plumlovské panství kupuje kolem roku 1325 od Jana Lucemburského jeden z předních moravských šlechticů Vok z Kravař. Za 2200 hřiven (Jan dříve tyto majetky koupil od Mikuláše Opavského za 1800 hřiven) Vok získal hrad Plumlov, hrad a městečko Drahany (Starý Plumlov), vsi Plumlov, Smržice, Krasice a v podobě Čehvice dnešní Čechovice. K tomu mohl připojit 7 lánů a mlýn v Čelechovicích (na Hané), které

464 CDM X, č. 117, s. 136–137; ZDB V, č. 443, s. 92; CDM XI, č. 103, s. 91; ZDB VI, č. 616, s. 135; ZDB VII, č. 1061, s. 207; ZDB IX, č. 84, s. 257; ZDB X, č. 100, s. 287; ZDB XI, č. 521, s. 321, č. 522, s. 321; ZDB XII, č. 116, s. 334. 465 ZDB XII, č. 588, s. 367. 466 J. TEPLÝ, Pernštejnové ve 13.-14. století, Pardubice 1996, s. 27, 33–34. 467 CDB III/1. s. 80–81, č. 74, s. 94–97, č. 87. Srov. L. JAN, Vznik zemského soudu, s. 115– 116, kde se domnívá, že jde o Ranožíra erbu jeleních parohů (páni z Bílkova). CDB V/1, s. 285, č.178, s. 330–331, č. 211, s. 351–354, č. 227, s. 525-530, č. 354–356, s. 587–9, č. 395; CDB V/ 2, s.104–106, č. 544, s. 233–234, č. 627, s. 310–311, č. 675, s. 345–346, č. 703; CDB V/1, s. 330–331, č. 211; CDB V/2, s. 233–4, č. 627, s. 575–578, č. 857–858, s. 595, č. 872; CDB VI/1, s. 73–74, č. 32; srov. J. PILNÁČEK, Staromoravští rodové, s. 197–198. 468 ZDB II, č. 56, s. 16, Zbor měl také majetky v hodnotě 80 hřiven v Psářích ZDB III, č. 312, s. 34, ZDB IV, č. 368, s. 63, Ve Vevčicích je později doložen dvůr ZDB VI, č. 477, s. 126 90 koupil od krále, za 100 hřiven.469 Finální podobu panství dostalo v roce 1325, kdy král Vokovi zapisuje za věrné služby Žákovice (spíše půjde o Žárovice u Plumlova, než ves na Přerovsku), Mostkovice, Seloutky, Lutotín, Drozdovice a Čechovice.470 K roku 1347 Petr z Rožmberka vydává listinu, ve které je popisováno plumlovské panství: hrad a přehradí Plumlov, Soběsuky, Žarovice, Prostějovice, Drahany, Ottenschlag, Bohušín, městečko Kostelec, Maršín, Hartmanice, Čechovice a Krasice. Zmíněny jsou i závazky 500 hřiven na zboží Kostelec a 350 hřiven na Maršíně, Hartmanicích, Čechovicích a Krasicích.471 V roce 1351 s Krasicemi a Čechovicemi disponuje Markéta, která je postupuje svému manželovi Vilémovi z Herštejna v hodnotě 300 hřiven stříbra. Snad tedy byla členkou rodu pánů z Kravař, nicméně záhy umírá, v roce 1353 Vilém oba majetky zapisuje své další ženě Kláře (snad z Popic).472 Nejpozději v roce 1373, aniž by to bylo zaznamenáno v zemských deskách, jsou tyto vesnice opět v rukou pánů zavinuté střely (Václav ze Strážnice).473 Někdy mezi lety 1325 a 1348 získali páni z Kravař vesnici Určice, ji v roce 1358 Beneš zapisuje (za 500 hřiven) své ženě Alžbětě, k rukám jejího bratra Zdeňka z Letovic. Jako věnný majetek je vesnice uváděna i v roce 1373, kdy ji za 750 hřiven zapisuje Beneš z Kravař Kateřině a 1384, kdy ji zapisuje za 600 hřiven Petr z Kravař taktéž Kateřině.474Za necelých padesát let držby pánů z Kravař se z Plumlova stane městečko, tak je uváděno v roce 1384 na zápisu zemských desek části panství Erhartu z Kunštátu (který nicméně nenabyl platnosti). Zde je také uváděna vesnice Soběsuky, stejně jako Prostějovičky, Otinoves (u Drahan) a Hartmanice (dnes Niva) a majetky v Ohrozimi.475 V případě Otinovsi a Hartmanic a velmi pravděpodobně i Drahan (to byl zřejmě hrad Drahans Friduše z Linavy) přitom páni z Kravař ukousli z původního Holštejnského panství. Celkem tedy panství mělo dva a později jeden hrad (Plumlov, Starý Plumlov-Drahany), až tři městečka (Drahany, Kostelec a později Plumlov) a nejméně 8 vsí, majetky v další. Situace Soběsuk, Prostějoviček, Otinovsi a Nivy je nejasná, je možné, že byly získány mezi lety 1325 a 1348 jako zázemí Drahan. S nimi by panství čítalo vesnic třináct. V průběhu 14. století páni z Kravař cílevědomě panství ještě rozšiřovali různými 469 RBM III, č. 1031, s. 398; RBM III, č. 676, s. 283. K hradu Alena PRUDKÁ, Příspěvek ke stavebnímu vývoji hradu Plumlova (okr. Prostějov), VVM 48, s. 155–161; M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 280–281. 470 RBM III, č. 1032, s. 398–399. 471 CDM XV, č. 55, s. 43–44. 472 ZDO I, č. 186, s. 8, č. 303, s. 15. 473 ZDO II, č. 388, s. 78. 474 ZDO I, č. 514, s. 25; ZDO II, č. 387, s. 78; ZDO IV, č. 348, s. 141–142. 475 ZDO IV, č. 349, s. 142. 91 drobnějšími nákupy v okolí. 3 kopy ve Stínavě (jinak kunštátské) jsou zmiňovány v roce 1408.476

Pňovice K rodům, jejichž význam přesahoval zvyklá měřítka rodů v 13. století, je obecně málo pramenů. To je případ i mocného rodu erbu lva vyskakujícího z trojvrší, který měl jedno ze sídel v severomoravských Pňovicích. První zmínka je z roku 1249 Oneš z Pňovic). V roce 1280 Pňovice vlastní Blud z Jičína.477 Další příslušenství je doloženo opět díky věnným zápisům v zemských deskách pánů ze Sovince, kteří ho získávají snad po roce 1302. V roce 1368 (věno Kláry, které nechal zapsat Pavlík ze Sovince) je uváděna tvrz Pňovice, zaniklý Ratiborov, zaniklá Lávka (severozápadně od Strukova, dnes lokalita Na Lavičkách, zanikla v důsledku vzniku rybníka na počátku 16. století) zaniklý Břítov (neboli Řítov, Vřítov, Krotendorf, který stál u Dětřichova, na přelomu 15. a 16. století zde vznikl rybník, dnes již jen pomístní jméno Na Rybníku, z kterého v roce 1420 bylo nejméně 10 kop platu). V Pňovicích se nacházel ještě dvůr, mlýn a 2 popluží.478 K sovineckému panství náleželo také 7 a ¼ kop platu v nedalekém Žerotíně, prodaných také v roce 1368.479 O pět let později Pavlík zapisuje Kačně 125 (jako 12,5 platu) hřiven v Pasece (součástí sovineckého panství) a těsně před koncem století již zmíněné věno o 4 vesnicích.480 Další věno zapisuje Jan ze Sovince, kromě tvrze, vesnice, dvora a mlýna Pňovice, Lávku, Krotendorf a prvně jmenovanou Lhotu (snad Lhota nad Moravou) v sumě 1000 kop grošů českých. O pět let později, tatáž zmíněná má zapsáno v sumě 500 kop na Lhotě a dvoře v Pňovicích. 300 kop grošů jako věno získává v roce 1416 Anežka v Lávce a na 8,5 lánech v Pňovicích.481 Konečně v revolučním roce 1420 Jan zapisuje smutné dva lány v Pňovicích.482 A Pňovicích je v roce 1437 věno 500 hřiven grošů.483V roce 1464 činí věno na Pňovicích, Břítově, Lávce a Lhotce 750 kop grošů.484 Celkem, na základě údajů z druhé poloviny 14.

476 ZDO VII, č. 689, s. 282. 477 CDB IV/1, č. 171, s. 277–278; CDB VI, č. 98, s. 153–154. 478 ZDO I, č. 1056, s. 52; V. NEKUDA, Zaniklé osady na Moravě v období feudalismu, s. 45– 46, 117, 131, ZDO IX, č. 385, s. 357. 479 ZDO I, č. 1089, s. 54. 480 ZDO II, č. 212, s. 68; ZDO VI, č. 820, s. 225. 481 ZDO VIII, č. 134, s. 302, č. 544, s. 324; ZDO IX, č. 46, s. 334. 482 ZDO IX, č. 377, s. 357. 483 ZDO X, č. 32, s. 361. 484 ZDO XI, č. 92, s. 429. 92 století, za předpokladu, že Ratiborov není Lhota, lze předpokládat tvrz obklopenou vesnicemi Pňovicemi, Břítovem, Lávkou, Lhotkou a Ratiborovem, snad i Pasekou.

Polná Kdyby se Jan z Polné nevěnoval tolik svému posmrtnému životu zakládáním klášterů, mohli jeho nástupci zdědit poměrně pěkné panství, o kterém bychom ale věděli jen pramálo. Díky fundační a donační činnosti lze alespoň v obrysech napsat, co bylo součástí polenského panství. Prvním majitelem je, jak bylo zmíněno, Jan z Polné, příbuzný Přibyslava z Křižanova. Po něm zřejmě dědí panství jeho zeť Jan z Dobřan (syn Záviše z Dobřan) a posléze na přelomu století Vikard a Záviš z Polné, kteří pečetí markvartickým lvem.485 Zhruba v roce 1232 při pokusu založit klášter v Nížkově mu odevzdává trhovou ves Nížkov s 12 poplužími a 4 mlýny.486 Královské potvrzení komendy v Drobovicích z roku 1242, kromě majetků v Čechách, uvádí patronát v Polné a dvě vesnice, které se obě nazývají Jankov (zřejmě ale Jablonná). 487 Fundace v Drobovicích později od pánů z Polné (Markvarticů) dostává ještě ves Zábornou.488 Záviš z Polné, syn Jana, je uváděn v roce 1291 jako přísedící českého zemského soudu.489 Vikart z Polné, zapletený do sporů s východočeskou šlechtou, pohání v roce 1319 podlažický konvent a místní nižší šlechtice, kteří mu učinili škody v Brzkově, Hrbově, Nížkově a Sirákově.490 Po pánech z Polné získávají jejich panství Ronovci, nejprve z Lipé a od roku 1356 z Pirkenštejna. Čeněk z Lipé tehdy postupuje panství Ješkovi z Pirkenštejna i s jmenovitým výčtem příslušenství: Dobroutov, Věžnice, Hrbov, Olešenka, Poříčí, Německé (dnes Dolní), Česká Jablonná, Buková, Czazonia (zaniklý Šachonín?), Rosíčka, Špinov (Spyneldorf, podle AČ Spieldorf, dnešní Hříště), Nížkov, Sirákov (Czyrax), Poděšín a dvůr v Přibyslavi.491 Pouze kusý rozsah panství Jana čítá sídlo v Polné, trhovou ves Nížkov, Brzkov, Hrbov, dvojí Jankov (snad sjednoceno do jedněch Janovic), Sirákov a Zábornou.

485 M. PLAČEK, Rakouský rod pánů z Trnavy, s. 85–89. 486 CDB III/1, č. 100, s. 115–116. 487 CDB IV, č. 13, s. 74–75. 488 CDB VI/1, č. 205, s. 255–256. 489 RTT I, s. 3–4. 490 RTT I, č. 203, s. 57. 491 AČ XIV, č. 10, s. 501–502 93 Potštát První známka o této lokalitě je z roku 1322, kdy Záviš z Potštátu prodává Křenovice u Kojetína, ještě v roce 1359 je uveden jeho bratr Půta z Potštátu a v roce 1368 poslední jejich příbuzný, Jaroslav. Josef Pilnáček tento rod řadí k příbuzným pánů z Častolovic nebo Litic.492 roce 1377 se připomíná tvrz a opevněné městečko Potštát jako věno Elišky, manželky Bočka z Kunštátu v hodnotě 750 kop grošů.493 Rozsah slušného panství je znám až z roku 1408, kdy jej Boček prodává Tasovi z Prusinovic. Zmiňováno je městečko Potštát s patronátem, hradiště nazývané Potštát s dvorem (jižně od vsi hrad nazývaný nesprávně Puchart), Předhradí, Boškov s patronátem, bývalé Heřmánky, Zigartice, Rudoltovice (s patronátem), Barnov (také patronát), obě Luboměře s patronáty, Milovany s patronátem, Lipná s patronátem, Spálov taktéž. Bez patronátů jsou jmenovány vesnice v blízkosti Potštátu: Kyzlířov, Kovářov a Padesát Lánů (dnes součást města). Vypočítány nejsou mlýny, rybníky, ani dvory. Celkově jde tam o městečko s tvrzí a dalších 14 vesnic s 9 patronáty.494

Prostějov Zdejší malé panství vlastnili páni z Šelmberka. V roce 1359 zde činí spolek bratři Čeněk a Ondřej, a 250 hřiven věna zapisuje Elišce její choť Přibík. 495 Ondřej prodává svůj díl, který čítá tvrz, polovinu městečka Prostějov, mlýn, polovinu dvora a patronátu, Bočkovi z Kunštátu v roce 1365. Poručník jeho dětí prodává to samé zboží za 1100 kop Beneši z Kravař k roku 1374. V roce 1409 je uváděno zdejší rychta a celnice.496

Pyšolec Pyšolec byl po určitou dobu centrem samostatného panství. V roce 1350 poškozený (insolidum) hrad Pyšolec s příslušenstvím prodává Filip mladší z Pernštejna Ješkovi z Kravař a Ješkovi z Konice. Zároveň postupuje Jimramovi z Pernštejna vesnice Jámy, Daňkovice, polovinu Boru, třetinu Nedvědic, třetinu Býšovce (ten Pernštejnové drželi nejpozději na samém sklonku století celý, když Vilém zapisuje 20 kop platu a dvůr) a

492 CDM VI, č. 196, s. 150; ZDO I, č. 626, s. 32; CDM XV, č. 119, s. 101-102. K oběma lokalitám, původnímu hradu i tvrzi ve městě M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 284, 290–1. J. PILNÁČEK, Op. cit., s. 291. Srov. M. PLAČEK – P. FUTÁK, Páni z Kunštátu, s. 339-342 se domnívají, že další šlechtic, který se psal podle Potštátu, Vilém, v roce 1359, byl Kunštátem a bratrem Bočka. 493 ZDO III, č. 302, s. 107. 494 ZDO VII, č. 660, s. 280. 495 ZDO I, č. 624, s. 31, č. 626, s. 32. 496 ZDO I, č. 932, s. 45; ZDO II, č. 532, s. 85; ZDO VII, č. 783, s. 287. 94 sedm prutů země zřejmě v Moraveckých Pavlovicích.497 Jimram z Jakubova prodává Pyšolec s příslušenstvím markraběti.498 Markrabě záhy získává od Ješka z Boskovic třetinu městečka Bystřice, vše, co má ve Štěpánově, Olešnici, celé vesnice Švařec, Vrtěžíř, Pivonice, Domanín, Vojetín, Pičelín, Pohledec, Zubří, Lesoňovice, Medlov, Herálec a les v Rovečném – toto jsou ovšem většinou majetky dříve patřící k zaniklému hradu Zubštejn.499 Markrabě Jošt Pyšolec dává v roce 1384 Erhartovi z Kunštátu s městečkem Jevíčko (to zcela jistě nebylo původní součástí panství), částí městečka Bystřice, vesnicemi Albrechtice, Bratrušín, Vír, Švařec, Rožná, Jabloňov, Pičelín (zaniklá), Bohuňov, Rovečné, Chudobín, Polom, Studnice, Rokytno, Herálec, Lhota, Pohledec, Zubří, (Velké) Tresné, Koroužné, Olešnice. Václav IV. V roce 1413 potvrzuje Erhartu z Kunštátu na Bechyni hrad Pyšolec, městečko Bystřici a město Podívín s příslušenstvím za 4000 hřiven grošů.500Jaroslav Teplý vidí Bystřici jako samostatné panství (statek) nebo přičleněné k Aueršperku.501

Rabštejn u Dukovan Hrad založili v první polovině čtrnáctého století páni z Janovic. Pole pozdějších převodů je jasné, že k panství patřily jen dvě vesnice, Dukovany a Horní Dubňany. 502 Rouchovany jako součást panství se staly až později v 14. století za vlády pánů z Kunštátu a Jevišovic.503 Horní Dubňany jsou těsně před revolucí zmiňovány jako věno v hodnotě 750 kop.504

Rabštejn u Rýmařova U severně položeného Rabštejna není jasné, kdo byl zakladatelem a jaké byly přesně osudy hradu v 14. století, nicméně v roce 1318 přechází do rukou panovníka. Rozsah panství je znám až z roku 1398, kdy ho z vůle markraběte Jošta drží Proček z Bouzova

497 ZDB I, č. 151, s. 8–9; M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 292-293. 498 CDM IX, č. 82, s. 61–62. Jimram z Pernštejna prodává Janu Jindřichu Zubštejn, panství Pyšolec mění za Dunajovice ZDB III, č. 195, s. 30; ZDB VIII, č. 80, s. 219. 499 CDM VII, č. 104, s. 82. Ješek mění panství za Pivín. To o dva roky později potvrzuje Karel IV. CDM VII, č. 171, s. 129–130. 500 AČ XIV, č. 27, s. 515. Kromě toho Erhart získal městečko Brtnice, vesnice Stařeč a Slavice. AČ XIV, č. 70, s. 556–557. 501 J. TEPLÝ, Pernštejnové ve 13.-14. století, Pardubice 1996, s. 28–29, 33. M. PLAČEK, Hrady v horním povodí Svratky, AH 11, 1986, s. 189–199. 502 ZDB III, č. 383, s. 36, č. 492–495, s. 40; Pavel KOUŘIL, Příspěvek k poznání hradů Kozlova, Kufštejna a Rabštejna na středním Pojihlaví na jz. Moravě, AH 3, 1978, s. 138–142, M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 295. 503 LCS II, č. 15, s. 8, č. 569, s. 130. 504 ZDB XI, č. 415, s. 314. 95 za 1300 kop grošů. V německy psané listině jsou uváděny dvě opevněná sídla Rabštejn a Rýmařov a dalších osm vesnic: Jamartice, Ondřejov, Janovice, Rešov, Skály, Tvrdkov (jediná napsaná česky), Nový Malín a Hrabišín.505

Račice Na počátku 13. století Račice vlastní Hrabišici, Kojata IV. Račice a Drnovice odkazuje svým příbuzným Eufemii a Svatochně. Od těchto žen obě lokality získávají Švábenicové, k roku 1285 je zmíněn Milota z Račic.506 Na počátku 14. století zdejší tvrz ovládal Friduš z Linavy.507 V roce 1376, kdy hrad získává Petr ze Šternberka (a nebo si ho alespoň nechává zapsat do desek), k němu náleží Drnovice, Pístovice, dnes zaniklá Sokolí, Ježkovice a Nosálovice.508 Panství později přechází na pány z Kravař – Petr z Plumlova prodává plat 10 kop z 4 lánů, 6 hospod a dvou podsedků v Drnovicích (k roku 1406).509

Rohatec Zdejší krajinu kolonizují Tvrdišovci, Rohatec jako sídlo je uvedeno prvně v predikátu Tvrdiše z Rohatce v roce 1270.510 O necelých sto let později Albert ze Šternberka tvrz a vesnici Rohatec a vesnici Sudoměřice prodává Beneši Strážnickému z Kravař, který toto malé panství přičleňuje ke svému dominiu.511

Rokštejn Na listině Dětřicha z Kněžic v roce 1289 svědčí jeho příbuzní Bernard, Zdislav a Vrš z Hrutštejna, V roce 1325 Hrut kupuje vesnici Chlupice, v roce 1339 Ješek z Rokštejna vstupuje do nedílu s Otou z Martinic. Další člen rodu, taktéž Ješek, se v roce 1359 píše už podle Střížova a prodává dvůr v Ozřetíně.512

505 CDM 12, č. 469, s. 415–416, s. 293–295. 506 CDB II, č. 303, s. 301–302, CDM IV, č. 227, s. 298–299, srov. D. PAPAJÍK, Švábenicové, s. 68– 70. 507 M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 295–296. 508 ZDO III, č. 2, s. 89. 509 ZDB VIII, č. 430, s. 240. 510 CDB V/2, č. 606, s. 204–205. Srov. M. PLAČEK – P. FUTÁK, Tvrdišovci - potomci hodonínského kastelána Tvrdišeho a jejich místo v dějinách Moravy, s. 593–607. 511 ZDO I, č. 990, s. 49. 512 CDM VII, č. 147, s. 776-777; CDM VI, č. 285, s. 221; RTT I, D,15, s. 409; CDM IX, č. 127, s. 103. K rodu Stanislav VOHRYZEK, Hrut z Rokštejna, moravský podkomoří? Archeologické výzkumy na Vysočině 2/2011, s. 46–50. 96 Panství na základě pozdějších zápisů mohlo sestávat ze Střížova, Přímělkova, Komárovice, Ozřetína, poloviny Smrčného.513 Zároveň je většina panství prodána Janu Jindřichovi, který ve své třetí závěti z roku 1371 vyjmenovává hrad Rokštejn a vsi Stařeč, Slavice, Římov, Okříšky, Číchov, Petrovice, Jestřebí, Přibyslavice, Čáslavice, Smrčné (dnes Dolní Smrčné, snad tedy jen polovinu), Lhotu, (dnes Panská Lhota), Uhřínovice a Malé.514

Rosice Podle Rosic se v 50. letech psal Bohuš erbu beraních rodů, předtím než založil hrad Drahotuše.515 O necelých 100 let později, v roce 1341 se už podle Rosic píše Hecht, s mluvícím erbem stříbrné štiky. V roce 1365 zapisuje Petr z Rosic své ženě celé Rosice jako věno za 300 hřiven516, toto věno zvyšuje o 8 let později na 500 hřiven, kromě drobnějšího příslušenství je uvedena i ves Pendrov (Peheimdorf). 517 Konečná velikost panství je známa až z roku 1464. Přemek Opavský zapisuje Hynkovi z Kukvic hrad a městečko Rosice, vsi Pendrov, Bobrovany, Tečice, Litostroj, Zhoř, Zákřany, část Zbraslavic, pustou ves Hrbov a dvojí Babice. Kromě toho vévoda prodal také dvůr v Ochozi.518

Rudíkov V Rudíkově sídlila ve 13. století jedna z větví pánů erbu lekna. Zřejmě již ve 30. letech (jde o falzum z 60. let) postupují patronát místního kostela klášteru v Oslavanech, čehož se ovšem týká i listina z roku 1289.519 Další informace nabízejí až zemské desky, v 50. letech zapisuje věno na Rudíkově a Oslavicích Bušek z Mostiště Hartlebu z Myslibořic, v 60. letech zdejší majetky vlastní páni z Osové. Chronologie je poněkud zmatená. Již v roce 1364 zapisuje Rudíkov a Hroznatín Jan z Meziříčí své manželce Anně ze Šternberka, ale až o rok později tyto majetky Janovi postupuje Hynek z Osové za 375 kop grošů. A konečně v roce 1366

513 ZDB IV, č. 543, s. 131. 514 CDM X, č. 118, s. 137–142; ZDB VI, č. 4, s. 98-101. 515 CDB V/1, č. 174, s. 279–280. 516 CDM VII, č. 375, s. 269. 517 CDM VII, č. 375, s. 269; ZDB IV, č. 216, s. 55. 518 ZDB XIII, č. 4–5, s. 393–394, K rodu přehledně Stanislav VOHRYZEK, Hechtové z Rosic. JM 56, 2017, s. 9–41, který také k roku 1350 panství popisuje, 519 CDB III/1, č. 99, s. 114–115; Sáša DUŠKOVÁ, Listiny rudíkovské (pohled do oslavanského skriptoria). ČMM 68, 1948, s. 244–282. Tyto listiny jsou až z 60. let 13. století. CDM IV, č. 285, s. 362–363. 97 zapisuje Hynek své manželce (také Anna) místo Rudíkova a Hroznětína Zvole, Branišov a Bojanov.520

Sádek Ačkoliv byl Sádek sídlem poměrně významného šlechtického rodu konce 13. století Uhrů ze Sádku (Ungersberku)521, údaj o rozloze pochází až z roku 1387, kdy panství vykupuje od moravských židů Jaroslav ze Šternberka.522 Hrad uváděn není, vyjmenovány jsou vesnice Sádek, Kojetice, 2x Rokytánka (zřejmě Rokytnice), Loukovice a polovina Babic s polovinou patronátu.

Sebranice Menší panství, které navazovalo na sídlo rodu pánů z Boskovic, je poměrně přesně vykresleno v zemských deskách olomouckých. Již v roce 1348 zapisuje manželce Jan z Boskovic Sebranice s tvrzí a vším příslušenstvím za 650 hřiven stříbra.523 Pod touto částkou se může skrývat celá hodnota panství, které podle zápisu z roku 1368 (převod mezi pány z Boskovic) čítalo vesnice Újezd, Nýrov, Habrov, Voděrady a část Sasiny.524 Dva lány ve Voděradech daroval Jan z Boskovic olomouckému biskupství v roce 1375, zdejší dvůr získává v roce 1399 Stach.525 Nejpozději na začátku 15. století byl v Sebranicích patronát a v roce 1418 je veden půhon na Sebranice ve výši 400 kop grošů.526

Senice Další z kunštátských predikátů, Senice byla centrem panství, jehož rozloha není příliš jasná. V roce 1348 Vok manželce Anně zapisuje Loučany jako věno ve výši 400 hřiven. Dále jsou zmiňovány Senice (zřejmě Senička) a Velká Senice (čili Senice na Hané).527 Malou Senici Vok záhy zapisuje Bohuši. K roku 1408 je uváděno 15 lánů a 3 hospody a o čtyři léta později dvůr, mlýn, lázeň a 1/2 patronátu.528

520 ZDB III, č. 87, s. 25; ZDB IV, č. 162, s. 53, č. 203, s. 55, č. 398, s. 65. 521 CDM IV, č. 238, s. 309–311; ZDB I, č. 39–40, s. 3. 522 ZDB VII, č. 540, s. 180; M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 310-311, hrad vznikl před rokem 1276. 523 ZDO I, č. 23, s. 2. 524 ZDO I, č. 975, s. 48. 525 CDM XI, č. 9, s. 11–12; ZDO VI, č. 934, s. 232. 526 ZDO VII, č. 572, s. 275, č. 381, s. 262; LCS II, č. 1004, s. 611. 527 ZDO I, č. 194–196, s. 9; ZDO II, č. 304, s. 74. 528 ZDO I, č. 16, s. 2. Z některé této lokality byl financován kostel ve Vyšehoři: CDM XI, č. 395, s. 353--354, ZDO VII, č. 645-7, s. 279, ZDO VIII, č. 93, s. 299. Srov. M. PLAČEK – P. FUTÁK, Páni z Kunštátu, s. 234. 98 Slatina Markvart Dlouhý společně s bratrem Volframem svědčí na listině Branislava z Trstěnic v roce 1278. Na listině Smila z Hrádku z roku 1301 je jako první svědek uveden Volfram ze Slatiny, patrně jeho blízký příbuzný. K roku 1318 je zmíněn Smil ze Slatiny529 Po polovině 14. století se podle Slatiny i nadále píší Ranožírovci, ale vesnice má již jiné majitele, podle deskového zápisu z roku 1358 je známa (alespoň částečná) hodnota, Bernard ze Slatiny prodává tvrz a vše, co má v Slatině za 165 hřiven. Tvrz se nezachovala530 V případě Slatiny není zcela jasné, zda panství bylo odděleno od Hrádku. Josef Pilnáček se domnívá, že Smil z Hrádku na počátku 14. století byl totožnou osobností se Smilem ze Slatiny. Střídání dvou sídel v miniaturním panství (snad pouze 4 vesnice) ovšem příliš smysl nedává.

Slavonice Původně zeměpanské Slavonice, které se vyvinuly v průběhu vrcholného středověku v městečko, byly sídlem pánů z Hradce. Ti již od roku 1299 nedrželi místní patronát, výběr faráře od této doby vykonával velehradský klášter.531 Městečko se nevyhnulo dělení, v roce 1366 mění Heřman z Hradce část Slavonic (se ¼ patronátu a 2 mlýny) s markrabětem Janem Jindřichem za Hrádek a v roce 1369, prodává Heřman z Hradce Jindřichovi z tamtéž čtvrtinu městečka s mlýnem a patronátem (za 550 kop).532 Kromě toho Heřman prodává Písečné za 240 kop (i s dvorem a mlýnem).533 Původním majetkem mohly být pruty polí v Rubašově a Luhu, prodané Menhartem a Jindřichem z Hradce v roce 1367 za 11 kop.534 K panství náležely Vnorovice, dvory v Lipnici (oboje za 132 kop) a Mutišově (v hodnotě 50 kop), prodané v roce 1369, zaniklé Krokvice (zmíněné ve spolku Heřmana a Jindřicha z Hradce v roce 1385).535 V roce 1399 Heřman z Hradce prodává ještě jednu vesnici, která mohla být spravována ze Slavonic, a to Modletice, tuto vesnici si Heřman nechává zapsat v roce 1385.536

529 CDB V/2, č. 863, s. 534–535, Wolfram ještě o tok později CDB VI/1, č. 51, s. 95–96; CDM V, č. 121, s. 126; CDM VI, č. 138, s. 109-110, dále je uváděn v roce 1323 CDM VI, č. 230, s. 172. K rodu J. PILNÁČEK, Staromoravští rodové, s. 247. 530 ZDB III, č. 331, s. 34. 531 CDM V, č. 105, s. 108–109. 532 ZDB IV, č. 501, s. 71; ZDB V, č. 171, s. 80. 533 ZDB IV, č. 431, s. 67. 534 CDM X, č. 5, s. 5 535 ZDB V, č. 170,172, s. 80; ZDB VII, č. 35, s. 157. 536 ZDB VIII, č. 270, s. 231; ZDB VII, č. 172, s. 162. 99 Slopné Do roku 1261 ve Slopném sídlil a psal se podle něj Petr, syn Viléma z Hustopečí. Slopné nicméně postupuje nově vzniklému vizovickému klášteru, stejně jako jeho otec Lípu, Želechovice a část Zádveřic.537 Vzhledem k tomuto rozdělení je tak otázka, jak byly majetky vzniklé kolonizací, byly spravovány, zda přímo ze Slopného, kde snad stála nějaká menší fortifikace, podle níž se Petr psal.

Sovinec Hrad v Sovinci se stal rodovým sídlem jedné hrutovecké větve, původně leníků olomouckého biskupa. Zakladateli hradu jsou Vok a Pavel ze Sovince (Aulnburk), těsně před rokem 1333, resp. před rokem 1332, kdy je uveden Pavel .538 Za část panství hradu lze považovat i majetky poblíž řeky Desné, které v roce 1373 nechal Pavel ze Sovince zapsat do desek purkrabímu hradu Mírova Gerhardovi. Jednalo se o celou ves Sudkov a části (Dolní) Studénky, Dlouhomilova (v podobě Sluhonov) a Křivců (dnes jen pomístní jméno mezi Sudkovem a Dlouhomilovem), dvě vesnice drží manželka pánů ze Sovince a Holštejna do roku 1353, kdy je předává synům, posledně jmenovanou vesnici nicméně koupil od Nikla z Loučky. Gerhard tyto majetky jako věno následně zapisuje Markétě, v sumě 322 hřiven, podle nezaokrouhleného čísla se domnívám, že šlo o celou hodnotu majetku. Dlouhá Ves, uvedená roce 1385, může být teoreticky i Dlouhomilov.539 V roce 1373 taktéž Pavlík zapisuje 125 kop grošů na Pasece (jako úrok 12,5 kop), ale i tuto vesnici kupuje ve stejném roce. Paseka je opět uvedena v roce 1417, kdy Petr ze Sovince zapisuje Kateřině Paseku, Karlov a Křížov i s dvorem.540 O rozsahu panství, které náleželo k Sovinci, nelze říci nic přesného, Sudkov a Dlouhomilov mohlo být věno matky pánů ze Sovince, věno od jejího zákonného zástupce před svatbou. Ostatní majetky byly získány, Karlov a Křížov, doložené až v 15. století, mohly vzniknout kolonizací až po polovině 14. století. Rozsah panství zmiňuje až deskový zápis z roku 1490, ve kterém jsou ovšem i dříve lenní vesnice a především dřívější biskupské panství Húzová. Kromě hradu a městečka 537 CDB V/1, č. 290, s. 431–436. 538 CDM IX, č. 27, s. 391; CDM XV, č. 157, s. 130; CDM XI, č. 173, s. 158-159; J. PILNÁČEK, Staromoravští rodové, s. 263, D. PAPAJÍK, Páni ze Sovince. Dějiny rodu moravských sudích, Praha 2005, s. 23; František DOSTÁL, K počátkům osídlení krajiny kolem hradu Sovince, VVM 34, 1982, s. 326–333, M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 318–320. 539 ZDO II, č. 349-50, s. 76; ZDO IV, č. 609, s. 155. 540 ZDO I, č. 306, s. 14; ZDO II, č. 212, s. 68, č. 275–276, s. 72; ZDO IX, č. 47, s. 334. 100 Sovinec jsou zmiňovány vesnice Paseka, Kněžpole, (Grunářov), Jiříkov, Těchanov, Křivá, Dlouhá Loučka, Stránské, Dolní Moravice, Velká Štáhle, městečko Břidličná, další vsi Mníšek, Rýžoviště, Valšov, Vajglov, Albrechtice, Arnoltice, Křížov a Karlov a majetky v Rudě.541

Sukolom Sukolom je oddělen od šumvaldského panství někdy na počátku 14. století, v roce 1318 se podle něj píše Franěk z rodu Bludoviců. 542 Dětoch ze Sukolomi v roce 1368 prodává svůj (zřejmě minimální) podíl na vesnicích Sukolom, Plinkout a Břevenec za 7 hřiven a 17 grošů a za podobnou částku svoje dědictví v Žerotíně. Tento šlechtic má zřejmě i majetky v Pasece, neboť mění les v Příkazech za les u Paseky.543

Strážisko Strážisko, v pramenech jako Strážiště, bylo po určitý čas odděleno od konického panství. První zmínka je z roku 1288, kdy je kastelánem na Veveří Ctibor z Grünbergu. Zde není jisté, zda patřil k rodu Bludoviců. Bludovicem je zcela jistě Jenek z Grübergu, který je v roce 1343 dvorským sudím. Ke sloučení panství dochází nejpozději v polovině 60. let 544 Podle porovnání zápisu ze 70. let, kdy už jsou obě panství sjednocena a popisu konickéh o panství z roku 1351 snad jde s určitou mírou přesnosti určit rozsah panství Strážiště, Strážisko či Grünberg: Deštné, Hluchov, Kněží Lhota, Nestlgrunt, Růžov a Suchdol.545

Starý Jičín Starý Jičín se stal centrem poměrně rozsáhlého kolonizačního dominia porýnských pánů z Hückeswagenu. Není zcela jasné, zda sídlo, zmiňované v roce 1240, stálo na místě dnešního kamenného hradu nebo jako dřevěná fortifikace u kostela. Samotné majetky získal hrabě od panovníka zřejmě kolem poloviny 30. let 13. století. Ještě před polovinou 13. století existuje městečko Příbor.546

541 D. PAPAJÍK, Páni ze Sovince, s. 172-175. 542 CDM VI, č. 141, s. 112; ZDO I, č. 8. s. 1 543 ZDO I, č. 1088–1089, s. 54; CDM X, s. 82, č. 55. 544 RBM II, č. 1449, s. 623; CDM VII, č. 489, s. 346–347, č. 525, s. 480–481; M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 323–324. 545 ZDO I, č. 199 –200, s. 9; ZDO III, č. 525, s. 118. 546 M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 322-–323 101 Po Frankovi z Hückeswagenu získávají panství před rokem 1278 Bludovicové, s Frankem spříznění skrz jeho sestru Trojslavu.547 Panství později, za Voka z Kravař získává tato nejvýznamnější větev Benešoviců. 548 Bohužel, po celé předhusitské období jsou prameny k starojičínskému panství útržkovité – lze jmenovat hrad Starý Jičín, městečko Nový Jičín, vesnice Bílov, Jerlochovice, Jeseník nad Odrou, Luková, Milotice nad Bečvou, Poruba, Stará Ves, Šanov, Těšov, Trnava, Zašová a Zbrašov.549 Před vypuknutím revoluce Anna z Kravař oceňuje jičínské panství, s polovinou města Jičín na 5 000 kop grošů, alespoň tolik chce vysoudit na zemském soudu v roce 1417.550

Stařechovice I tato lokalita na Hané byla sídlem jedné z větví rozsáhlého rodu Kunštátů. První zmínka o vsi je z roku 1347, v následujících letech Arttleb ze Stařechovic nevlastní ves celou, zmiňován je ještě jakýsi Zubec (1348-1356).551 Do roku 1349 Artleb vlastnil ves Lukou a podsedky v Kníničkách. V éře zemských desek je uváděna v roce 1368 jako věno v hodnotě 250 hřiven stříbra.552

Strání V polovině 14. století bylo stránské panství v rukou nezletilých Benešoviců, respektive jejich poručníků – bratrů ze Strání. Ti část malého panství, čítající tvrz a městečko Strání, Němčí a část Zvolenova (dnes součást Petrova u Strážnice) prodávají v letech 1359 a 1360 Frankovi z Kunovic.553 Část panství ještě v roce 1368 drží Chotěbor ze Strání, který vstupuje do spolku s Benešem z Kanšperku.554 Panství později zřejmě získává panovník, který ho spojuje s panstvím Veselí. Listina Zikmunda z roku 1422 i

547 Dalibor JANIŠ, Rozsah újezdu Franka z Hückeswagenu a statky olomouckého biskupství na severovýchodní Moravě s. 195–203. 548 T. BALETKA, Páni z Kravař, s. 59, 137–141, 549 CDB III/3, č. 309, s. 423–424; CDB IV, č. 225a, s. 392–323; ZDO II, č. 443, s. 81; ZDO III, č. 301, s. 107; ZDO IV, č. 668, s.158, č. 711, s. 160; ZDO VI, č. 196, č. 266, s. 191; ZDO VIII, č. 64, s. č. 55, s. 45-6, č. 101, s. 84–85; CDM X, č. 231, s. 247; CDB XI N, č. 14, s. 561-564; CDB XII č. 55, s. 45–46, č. 101, s. 84–85, CDB XIII, č. 125, s. 130–131, XV, č. 57, s. 45–46, č. 140, s. 118, č. 188, s. 162. 550 LCS II, č. 613, s. 513. 551 RBM V/1, č. 154, s .91. 552 ZDO I, č. 129–130, s. 6, č. 957, s. 47; M. PLAČEK – P. FUTÁK, Op. cit,, s. 202–206, 223–226. 553 ZDO I, č. 675, s. 33, č. 689, s. 34 Dvě transakce uvádějí vždy po třetině vesnic, první za 440 kop tvrz i městečko, druhá v hodnotě 180 kop nikoliv. 554 ZDO I, č. 1082, s. 53. 102 deskový zápis z roku 1447 uvádějí tvrz v Strání, vesnici Němčí (a dále Boršov, Slavkov a Suchou Loz).555

Strážnice Městečko na počátku 14. věku získávají z rukou zeměpána Benešovici, na jaře 1302 zde totiž Milota z Dědic vydává listina, v roce 1351 se podle Strážnice píše Beneš II. z Kravař. Nešlo zřejmě o příliš velké panství, nicméně v úrodném moravském úvalu – na přelomu 14. a 15. století čítalo vesnice Lidéřovice, Petrov, Radějov, Rohatec a Sudoměřice, poslední dvě lokality jsou koupené od Šternberků až po roce 1350.556

Střílky Smil ze Střílek během svého úspěšného života nashromáždil velmi rozsáhlé majetky, ale podobně jako jiné državy v 13. století, byly poměrně roztroušené. Jejich centrum bylo na východní Moravě, se správním centrem ve Střílkách, podle kterých se Smil psal (ačkoliv šlo zřejmě o zeměpanský hrad). Jako důsledek především kolonizační aktivity mělo panství dvě trhové vsi Vizovice a Loučku a dále vesnice Chrastešov, Lutonina, Újezd (s trhem), Halošice, Smilonov, Slušovice, Starý Hrozenkov, Šanov, Plešovec, Lhotka, Chropyně, Záříčí, Březolupy, Cetochovice, Lovčice, Přestavlky, Líšen, Obce, Prušánky, Jiříkovice a také polovinu Cvikova a části vesnic Zádveřic, Vysokého Pole a Drnovic. Osudy těchto majetků jsou poměrně dobře známé, šlechtic erbu vrchních pruhů jimi fundoval vizovický klášter. Střílky (s vesnicí Koryčany) se roce v roce 1321 kupuje Jindřich z Lipé, bližší podrobnosti nejsou zmíněny.557 Dalšími vlastníky panství jsou Cimburkové, kteří staví hrad Cimburk, nicméně už v roce 1358 oba hrady i (obě?) panství prodávají markraběti za vysokou sumu 3600 kop.558

555 ZDO X, č. 711, s. 406; RI XI N., 1 č. 109, s. 164 556 ZDO I, č. 990, s. 49; M. PLAČEK, Přemyslovské hrady ve Strážnici a Uherském Ostrohu a jejich typologická příslušnost, VVM 35, 1983, s. 334–338, Libor JAN, Počátky Strážnice a panství pánů z Kravař, in: Strážnice. Kapitoly z dějin města, ed. Jiří Pajer, Strážnice 2002, s. 52- 53, Tomáš BALETKA, Páni z Kravař. s. 158 –159. 557 CDB V/1, č. 262, s. 396–397, č. 290, s. 431–436; RBM III, č. 688, s. 286-287; Tomáš BOROVSKÝ, Listina Smila ze Střílek a založení vizovického kláštera, Východní Morava 1, 2011, s. 11– 26. 558 ZDO I, č. 77, s. 4, č. 124, s. 6, č. 562, s. 28; CDM VII, č. CDM XII, č. 473, s. 418–419; M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 117-9. Srov. Jindřich KAČER, Budování cimburského dominia na Moravě ve 14. století, Miroslav PLAČEK - Rudolf PROCHÁZKA, Hrad Střílky, AH 9, 1984, s. 167– 177, M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 326–328 103 Strmilov Strmilov je v držení pánů z Hradce již k roku 1255, na přelomu století je označován jako trhová ves.559 V roce 1399 Heřman z Hradce drží Strmilov (jeho polovinu), který je uváděn jako samostatné panství, společně s vesnicí Leštinou.560 Původně snad k panství (nebo ke Kunžaku) mohl náležet Velký a Malý Jeníkov, prodaný Jindřichem z Hradce o čtyři desetiletí dříve Štěpánu z Dědic.561 V roce 1361 Jindřich za 130 kop prodává také Meziříčí, dnes Horní Meziříčko, vesnici vedle.562 K Strmilovu je snad také možné přidat (Horní) Němčice, které Heřman z Hradce prodává v roce 1373 a polovinu Střížovic, které předává bratrovi v roce 1381.563

Světlov Hrad Světlov vznikl před rokem 1360, kdy je poprvé jmenován jako majetek pánů ze Šternberka. V roce 1399 je věnem Elišky ze Světlova, ta celé panství postupuje Jaroslavovi ze Šternberka v roce 1412. A jde o panství rozsáhlé: Řetěchov, Provodov, Pozlovice, Ludkovice, Luhačovice, Žilina (pokud neměla podíl v Zlíně, tak je Žilina zmíněna dvakrát), polovina Ústí, Bojkovice, Bartošovice, Zigotice. V roce 1417 jsou tyto majetky vyčísleny na 4000 kop grošů.564

Šardice Majitelem Šardic je v roce 1286 Soběhrd, pozdější moravský komorník, erbu rozletitých tří klíčů. V roce 1320 se podle Šardic píše Tvrdišovec Pardus, snad syn Vznaty ze Vnorov. Později zde zřejmě sídlí nižší šlechta.565

Šenkenberk Šenkenberk, pojmenovaný podle svých zakladatelů, rakouského rodu Schenků, patří k nejstarším moravským hradům. Jeho majitelé jsou na Moravě doloženi již na počátku 13. století. Jméno vesnice Olbramkostel naznačuje zakladatele z tohoto rodu, který jméno Wolfram používal. Další příslušenství odhalují listiny z 14. věku, před rokem

559 CDB V/1, č. 57, s. 114–116; CDM V, č. 11, s. 9–12. 560 ZDB VIII, č. 224, s. 228 561 ZDB III, č. 248, s. 31. 562 ZDB IV, č. 72, s. 48. 563 ZDB VI, č. 29, s. 103; ZDB VI, č. 817, s. 146. 564 ZDO VI, č. 921, s. 231; ZDO VIII, č. 7, s. 293-294; LCS II, č. 612, s. 513; M, PLAČEK, Hrady a zámky, s. 323. 565 CDM IV, č. 231, s. 302–304; RBM III, č. 609, s. 257; ZDO I, č. 437, s. 22 104 1301 Eufemie darovala oslavanskému klášteru patronát v Jakubově. O rok později vdova po Vilému Schenkovi kupuje půl mlýna a lánu v Micmanicích, v této lokalitě měl rod do počátku třináctého století patronát, který posléze udělil oslavanskému klášteru. Tyto majetky, stejně jako Chlupice u Hostěradic, které kupuje v roce 1325 Jindřich z Šenkenberka (již jiného erbu) od Hruta z Hrutštejna (Rokštejna). Tyto majetky jsou položeny poněkud mimo centrum na hradě Šenkenberk a později nejsou uváděny, snad tedy byly prodány ještě před rokem 1348.566 Panství je poněkud zvláštně prodáváno dvakrát, v roce 1353 prodává Markvart s Protivou hrad s příslušenstvím bez Žerůtek Přibíkovi z Jíkve. K reálnému naplnění transakce zřejmě nedošlo. V roce 1360 zapisuje Proček polovinu hradu Šenkenberku a poloviny vesnic Epic (zaniklá), Vlkova (zaniklá také u Vracovic), Milíčova a Hostěrádek (součást Vranovské vsi) Jimramu z Jakubova, Oldřichu z Želetavy a Raškovi z Boru. Druhou polovinu hradu a stejné vesnice (není ovšem uvedeno, že jde o části) a celé Žerůtky zapisuje o rok později stejné trojici šlechticů i Markvart. Cena první, necelé poloviny byla 510 kop, Markvart své majetky (zřejmě větší) prodal za 507 kop. Hrad se zázemím pěti vesnic potvrzuje i pozdější zápis markraběte, ten panství postoupil či prodal Přechovi z Kojic.567 Pánům ze Šenkenberka až do roku 1365 patřilo 15 lánů a rybník v zaniklých Kachnovicích (prodané jakubovské větvi pánů z Pernštejna).568

Šilperk (Štíty) Štíty (do roku 1949) Šilperk byly v roce 1278 součástí zábřežského panství, Protiva ze Zábřehu zde měl svého rychtáře.569 Šternberkové drželi i Šilperské panství, městečko Šilperk je uváděno v roce 1347, kdy za 400 kop polské váhy ho Jaroslav ze Šternberka postupuje svému zeti Bolkovi Kozelskému a v roce 1358 týž Jaroslav ze Šternberka zapisuje Machně 300 kop grošů na Šilperku, Jakubovicích a Písařově. Rychta ve Štítech je uvedena v roce 1365 (čili téměř po století). Celé panství v hodnotě 500 hřiven zapisuje svým dětem v roce 1391 Jan ze Šternberka.570

566 CDB II, č. 347, s. 356; CDM V, č. 125, s. 130, č. 132, s. 136-7; RBM III, č. 1078, s. 420; Miroslav PLAČEK, Hrad Šenkenberk a jeho úloha v kolonizaci Znojemska, AH 18, 1993, s. 211–222. 567 ZDB III, č. 10-11, s. 21; ZDB III, č. 560, s. 43; ZDB IV, č. 30, s. 48; ZDB VIII, č. 607, s. 251. 568 ZDB IV, č. 370, s. 63. 569 MSL, č. 9, s. 30–31, 570 CDM VII, č. 699, s. 414–415; ZDO I, č. 532, s. 26; MSL, č. 91, s. 146-8; ZDO VI, č. 353, s. 196. 105 Zdeněk Pokluda vidí rozsah panství jinak – k Šilperku Lubník a Tatenice a později doložené vsi Cokytle, Crhov, Hadovec, Velké a Malé Heraltice, Jankov, Janoušov, Orlíkov, Sudina a Šumvald. Písařov náleží k Hoštejnu, Jakubovice zas k Zábřehu.571

Šostýn Šostýn (Schauenstein) vznikl na konci 13. století, kdy ho zřejmě nechal postavit Jindřich z Příbora, hrad je prvně zmíněn až v roce 1347 jako biskupský.572 Město Frenštát je prvně doloženo až v roce 1389, kdy zde má zapsané věno manželka Zdeňka ze Šternberka. U další ženy (k roku 1397) známe hodnotu – na městě Frenštát bylo zapsáno 60 kop ročního platu.573 Panství podle soudobého bádání bylo v biskupské éře tvořeno hradem Šostýnem, městečkem Frenštátem a vesnicemi Kopřivnicí, Lichnovem, Vlčovicemi, Drnholcem a polovinou Závišic. 574

Štamberk Jak název napovídá (dnes je hrad znám spíš jako Štamberk), hrad byl založen na přelomu 13. a 14. století pány ze Šternberka. Reliktem jejich panství jsou Částkovice, v roce 1359 v majetku kláštera v Zábrdovicích, v roce 1393 (zřejmě po sporech) je Smil ze Šternberka opět daruje konventu.575 V polovině století hrad vlastní Štěpán z Březnice, který nejdříve uzavírá spolek a poté prodává panství Jindřichu z Hradce. Tehdy jsou uvedeny dvě vesnice, které patřily k Počátkám – Mnich (zřejmě v okolí Mnichovy skály) a nedaleký Řídelov. Tyto majetky tak teoreticky mohly původně patřit k panství, podobně jako Horní Bolíkov a Horní Pole, obojí prodané poručníky sirotků Jindřicha z Hradce v roce 1364 (o rok později je uvedena částka 140 kop a 55 grošů s mlýnem).576 Další výprodej následoval o rok později, Jindřich z Hradce prodává za 177 kop a 51 grošů Studenou, za 197 kop

571 Z. POKLUDA, Op. cit., s. 102–111. 572 CDM VII, č. 705, s. 520–521. 573 ZDO VI, č. 89, s. 180, č. 650, s. 213; Jiří FELIX, Frenštátský okres, Brno 1908, s. 65–67, podle etymologie soudí, že se městečko původně jmenovalo Farkašstadt a bylo založeno kolem roku 1299. Založení Frankem se jeví daleko pravděpodobnější. 574 Miloň DOHNAL, Hukvaldské panství, s. 3–15; Jaroslav BAKALA, Příborsko–hukvaldské léno v 13. a 14. století, s. 5–14, Dalibor JANIŠ, Rozsah újezdu Franka z Hückeswagenu a statky olomouckého biskupství na severovýchodní Moravě, s. 195–203. 575 Z. POKLUDA, Op. cit., s. 49–50; CDM IX, č. 125, s. 101–102; CDM XV, č. 343, s. 299-300. 576 ZDB III, č. 118, s. 26, č. 385, s. 36; CDM IX, č. 335, s. 250–251; ZDB IV, č. 285, s. 59; ZDB IX, č. 57, s. 256; M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 335–336. 106 Řečici a Brandlín, Mysletice za 70 kop a 24 grošů, Sumrakov za kop 115 a půl.577 V roce 1385, když Heřman uzavírá nedíl se synovcem Jindříchem, je uveden ještě Jimramov (zaniklá ves) u Částkovic, Vojkov (jižně od Mrákotína), Uhliště (zaniklá mezi Borovnou a Horní Myslovou, dnes lokalita U Hulišti), oboje Myslové, Peč (náležející spíše k Bílkovu) a Černíč (podle zápisu z roku 1366 náleží spíše k Telči), Šach a Krahulčí (alespoň v roce 1366 k Telči).578 V roce 1399 Heřman z Hradce prodává své majetky a zde k hradu Šternberku patří vesnice Mrákotín (s patronátem), Praskolesy, Světlá, Lhotka, Řásná, Mrzatec (dnes zaniklý a na jeho místě rybníky), a vzdálenější Radlice a Vydří (které nejsou uvedeny k Bílkovu).579

Šternberk Hrad Šternberk byl založen v polovině 13. století Zdeslavem ze Šternberka, první zmínka je k roku 1269. 580Albert ze Šternberka v roce 1281, nebo dříve činí majetkové převody ve prospěch církevních institucí, klášterům nechává část Trepsína a 5 lánů v Lužici. Olomouckému biskupství (podle potvrzení krále Václava II. z roku 1299) postupuje Křížov a nedaleký Bradlov (dnes zaniklý).581 V tomto případě jde o okrajové části panství. Mnoho ovšem napoví donace Alberta ze Šternberka kostelu v sídelním městě. Tomu uděluje v roce 1296 desátky z následujících lokalit: Trepsína, Stádla, Sloch, Lužice, Lipiny, Stachova, Oldřichova (dnes jen Oldřichovský kopec), Horních Loděnic a části desátků ze samotného Šternberka.582 Diviš z Divišova, další z členů mocného rodu Šternberků, klášteru v Hradisku nechává v roce 1314 Týneček (dnes část Olomouce), Těšíkovu Lhotu (dnes Těšíkov), Štěpánov a polovinu Horních Loděnic.583 Markéta, vdova po Zdeslavovi ze Šternberka dvěma olomouckým klášterům v listopadu 1334 nechává z 20 lánů ve Štarnově, číselně jde o 28 a ¾ kop ročního platu. 584 Štěpán ze Šternberka místnímu kostelu k roku 1339 dává plat z trhu v Moravském Berouně.585 577 ZDO IV, č. 279, 281, 284, 286, s. 59. 578 ZDB IV, č. 433, s. 67; ZDB VII, č. 35, s. 157. 579 ZDB VIII, č. 224, s. 228. 580 CDB V/2, č. 579, s. 161–162; Z. POKLUDA, Op. cit, s. 47–49, M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 334–335. 581 CDB VI/1, č. 127, s. 173–175; CDM V, č. 107, s. 110; V. NEKUDA, Zaniklé osady na Moravě v období feudalismu, s. 144. 582 Katalog listin a listů k VII. dílu Českého diplomatáře I., č. 953. 583 RBM III, č. 173, s. 75. 584 RBM IV, č. 2173, s. 846. 585 CDM VII, č. 240, s. 173–174. 107 Založení kláštera (jedná se o rok 1376) ve Šternberku bylo majetkově zajištěno dvorem a 3,5 kopami platu v Hostkovicích, listina z lichtenštejnského archivu zmiňuje také 5 kop v Moravské Húzové.586 Další vesnice nebo jejich díly získávají Šternberkové za markrabské vlády Jana Jindřicha. Od Bolky kupují její věno v Loděnici (130 kop grošů),v roce 1353 ještě vstupuje Štěpán ze Šternberka do spolku s Heřmanem z Rokytnice a přináší do této instituce Stachov. Proto, když Albert se Zdeňkem kupují (1358) od bratrů z Čihovic Čihovice (ty za 510 kop) a Stachov, jde zřejmě jen o jejich část vesnice. Ve stejném roce panství rozšiřují o Rejchartice, ty vykupují za 464 kop.587 Oproti tomu v roce 1389 Petr ze Šternberka prodává lanškrounským augustiniánům Újezd, za vysoký obnos 874 kop grošů.588 Ze zápisu k roku 1397, kdy Petr z Kravař za 2500 hřiven zapisuje Anně, vdově po Petrovi ze Šternberka, vyplývá, že toto panství bylo jedno z největších v zemi, čítalo 33 a 2 poloviny vesnic: Klínovice (dnes Klenovice na Hané, vzdálené od hradu Šternberk), Číhovice (Čechovice u Prostějova), Újezd, Hnojice, (Moravská) Húzová, zaniklé Mošťánky, Benátky, Dubany (také u Prostějova), Lužice, Lhota, Babice, zaniklá Velislav, Chabičov, Stachov, Lipina, (Horní) Loděnice, Dalov, Veselí, zaniklá Zezhule, Krahulčí, Ondrášov, Sedm Dvorů, Nová Véska, Stará Libová, Čabová, Rejchartice, Kříšťanovice, Roudno, Májůvka (Meywald), Bílčice, Jakubovice (u Štítů), zaniklé Sternek a Herčivald (Herzogwald), 1/2 Tylovic a 1/2 Lomnice.589 Z tohoto výpisu je možné vyřadit Klenovice, Čechovice a Dubany, které byly součástí plumlovského panství a ke Šternberku se dostaly věnem, možná ale již před polovinou 14. století (Kateřina z Kravař). Jakubovice patřily ke šilperskému panství, snad mohlo jít o nějakou kompenzaci v rámci šternberského rodu. V tomto výčtu ale nejsou uvedeny městečka Šternberk a Moravský Beroun.

Šumvald/Čisté Slemeno Region severně od Uničova v 14. století ovládali Bludovici erbu lva vyskakujícího z trojvrší. V roce 1280 svědčí na listině svého příbuzného Bluda z Jičína Oneš z Čistého

586 ZDO III, č. 29, s. 94; MSL, č. 129, s. 211–219. 587 ZDO I, č. 266, s. 12, č. 533, s. 26, č. 534, s. 26–27, č. 565–566, s. 28. 588 CDM XI, č. 564, s. 478–479. 589 ZDO VI, č. 642, s. 213. 108 Slemene (později se vžil německá verze Schönwald), jinak olomoucký komoří. O 7 let později se již píše podle Šumvaldu.590 Jeho synové si dědí otcovské majetky, Franěk se píše podle Sukolomi (1318),591 Oneš a Viktor v roce 1326 také, od roku 1329 už sídlí na Žerotíně. Na Šumvaldu zůstává poslední bratr Adam (1326). 592 Další dělení (možná ovšem nikoliv od Šumvaldu, ale Sukolomi) probíhá nejpozději v roce 1348, kdy je poprvé v pramenech Oneš z Újezda.593 I přes rozpad panství mají členové jednotlivých větví podíly na vesnicích patřících k Šumvaldu – Dětoch ze Sukolomi, Plinkout, Břevenec, Paseka, Žerotín. Oneš z Újezdu zase Šumvald, Břevenec, Plinkout, Pískov a Žerotín.594 V roce 1349 Drslav z Čistého Slemene jako věno Anně nechal zapsat lán v Bystřici, 5/4 lánu a dalších 6 a čtvrt hřivny platu v Šumvaldu, své dceři ves Tvrdkov. V roce 1258 prodává za 50 hřiven markraběti polovinu vsi Stanšína naproti hradu Rabštejn.595 Beneš z Šumvaldu v roce 1359 vstupuje do spolku na své majetky v Libině596 K roku 1381 bratři z Šumvaldu vstupují do nedílu na necelých 8 hřiven platu v Plinkoutě, Břevenci, Mirotínku a Libině.597 Panství k roku 1300 rekonstruuji jako poměrně rozsáhlé. Centrem byl Šumvald, zde stála tvrz, trhové centrum neexistovalo, ale k panství náležely tyto vesnice: Břevenec, Mirotínek, Libina, Paseka, Pískov, Sukolom, ½ Stanšína, Trdkov, Újezd a možná i Žerotín.

Švábenice Podle Švábenic se píše jeden z nejvýznamnějších rodů na Moravě v 13. věku, konkrétně v roce 1261 Idík neboli Jiljí.598 Na počátku 14. století se Vítek ze Švábenic žení s Perchtou, vzájemně si zapisují Moravany (snad nedaleko Švábenic) a Počátky (nejasné, které, všechny se nacházejí v Čechách).599 V roce 1311 Vítek s Janem dávají zderazskému klášteru v Praze 3 lány

590 CDB VI, č. 98, s. 153-154; CDM IV, č. 250, s. 327‒328, 591 CDM VI, č. 141, s. 112. 592 CDM VI, s. 167, č. 225. 593 ZDO I, č. 31, s. 2. 594 ZDO I, č. 1088–1089, s. 54; CDM X, s. 82, č. 55. 595 ZDO I, č. 71, s. 4, č. 108–109, s. 5, č. 580, s. 29. 596 ZDO I, č. 669, s. 33. 597 ZDO IV, č. 74–76, s. 128. 598 CDB V/1, č. 290, s. 431–436. 599 CDM V, č. 158, s. 166–167. 109 v Moravanech, 1,5 lánu v Dětkovicích a patronáty v Moravanech a Švábenicích.600 Jan o jedenáct let později prodává 2 lány v Ořechově, je otázka, který z nich to byl, zda ten u Vážan (kde měli páni ze Švábenic majetky) nebo některý z dalších na Moravě.601 Moravany jako součást švábenických majetků vydržely čtvrtstoletí, v roce 1326 Perchta, nyní již vdova, prodává ves za 350 hřiven starobrněnskému klášteru.602 V polovině 14. století byly prestiž, moc i majetky pánů ze Švábenic již dávnou minulostí. Oneš ze Švábenic prodává poslední zbytky panství v roce 1371. Jedná se o 11,5 lánu a 10 dvorů, půl lázně v Švábenicích, 5 dvorů, mlýn, 9 hospod a 4 řezníci u a v Tištíně, 6,5 lánu ve Všeborovicích (zaniklá ves mezi Švábenicemi a Dětkovicemi) a konečně v Dětkovících 3 lány, 2 popluží, celkem 9 dvorů a 2 hospody. Bratři z Lesnice stvrdili, že jim v Švábenicích nepatří 6 lánů (později koupili dvůr a popluží a ještě později třičtvrtě dalšího lánu).603 Snad jen část majetků uvádí převod mezi Bočkem z Kunštátu a Janem z Dobročkovic, ten získává v roce 1399 dvůr a 2 popluží, 7,5 lánu, 5 podsedků, hospodu v Dětkovicích, 5 podsedků v Švábenicích.604 V době největšího rozkvětu na počátku 14. století snad rodu patřil tvrz a městečko ve Švábenicích a celé vesnice Dětkovice a Všeborovice.605

Tasov Tasov jako predikát je poprvé uveden v roce 1234.606 Centrem panství byl později hrad Dub, neboli Tassenberg, doložený jako predikát v roce 1292.607 Zřejmě drobné majetky v Tasově zdejšímu kostelu dává Anežka, vdova po Doběši z Tasova se synem Janem v roce 1344.608 Kotlasyv roce 1349 je Jan z Tasova přenechal žďárskému klášteru, do rukou pánů z Myslibořic se tak musely dostat, aniž by to bylo zaznamenáno v deskách zemských.609 V druhé polovině 14. století je panství rozděleno mezi více vlastníků, podíly jako věno po Anně z Tasova zde drží vladykové z Myslibořic, svůj podíl mají i vladykové z

600 RBM III, č. 22, s. 7–8. 601 RBM III, č. 787, s. 319. 602 RBM III, č. 1182-3, s. 460. 603 ZDO I, č. 26, s. 2; ZDO II, č. 153, s. 66; ZDO III, č. 183, s. 100; ZDO VI, č. 938, s. 232. 604 ZDO VI, č. 937, s. 232. 605 Městečko uvedeno v roce 1348 CDM VII, č. 843, s. 612–613. 606CDB III/1, č. 90, s. 105–106. 607 Petr OBŠUSTA, Tassenberg (Dub), Archeologia technica 16, Brno 2004, s. 89–90. 608 RBM IV, č. 1380, s. 559. 609 CDM VII, č. 982, s. 690. 110 Mostiště, část majetků zůstává Tasovcům erbu křídla a majetky zde získává i větev stejného rodu, která se píše podle Meziříčí. V roce 1350 Jan z Tasova postoupil své sestře Anně, manželce Adama z Konic a svému synovci (sororinus) Václavovi, synu Hartleba z Myslibořic, většinu Tasova a všeho, co tam má, s vyjímkou věna své manželky (dcera Čeňka z Pirkenštejna Eliška) v Heřmanicích a Oslavě.610 V roce 1364 Václav a Ratibor z Myslibořic zapisují Jitce, manželce Václava Heřmanice (Dolní), Martinice, Bory, Krásněves, Ostrov nad Oslavou a Oslavu.611 Většina těchto majetků se dostává do rukou pánů z Meziříčí. Anna z Tasovav roce 1366 postupuje Janu z Meziříčí hrad Tasov a část městečka, celý Radostín, majetky v České bráně (dnes Ulička, část Tasova), Tassenbergu, Jabloňově (zde je ještě do roku 1407 2,5 lánu, dvůr a pět podsedků), Ostrově, Martinicích, Heřmanicích a Oslavě a polovinu vsi Kotlasy.612 Když Zikmund z Myslibořic v roce 1390 prodává svůj podíl panství Janu z Meziříčí za pouhých 300 hřiven, je uvedena navíc vesnice Kotlasy (a v Radostíně patronát), chybí ale enkláva u Tasova a Velkého Meziříčí.613 Drobnější majetky i nadále zůstávají původním majitelům z Tasova a jejich manželkám. V roce 1353 je jako věno Anny, manželky Vznaty z Tasova v hodnotě 50 kop grošů uveden hrad Tasov a příslušenstvím Doubravou (zaniklá ves), Rudou a Tasovem. Ve stejných lokalitách má v roce 1366 majetky Buněk z Mostiště.614 Eliška, vdova po Janovi z Tasova měla zapsaných 350 kop v Dolních Heřmanicích a Oslavě, postupuje je Janovi z Sloupu a Jitce.615 Tas z Tasova zapisuje své ženě 200 hřiven v roce 1363, Anna dostává jmenovitě 8 hřiven platu z 9 lánů v Březce, 10 v Jedově a 2 hřivny v Jasenici.616 Eliška z Tasova v roce 1371 vlastní ještě dvůr v (Holubí) Zhoři a v roce 1390 je v dalším věnu uveden ještě mlýn v Jedově.617 Kromě toho Tas z Tasova v roce 1373 (a znovu o osm let později) zapisuje manželce 8,5 kop platu v hodnotě 75 kop v Jedově.618 Sezema z Tasova prodává v roce 1379 bratrům z Jasenice v této vesnici jeden lán, 3 lidi a polovinu patronátu, další lán jim přidává Tas v roce 1385.619 610 ZDB I, č. 165, s. 9. 611 ZDB IV, č. 182, s. 54. 612 ZDB IV, č. 442, s. 68; ZDB IX, č. 90, s. 258. 613 CDM X1, č. 602, s. 524–525. 614 ZDB II, č. 134, s. 19; ZDB IV, č. 459, s. 68. 615 ZDB III, č. 43, s. 23. 616 ZDO IV, č. 163, s. 53. 617 ZDB V, č. 391, s. 89; ZDB VII, č. 985, s. 203. 618 ZDB VI, č. 24, s. 103, č. 833, s. 147. 619 ZDB VI, č. 739, s. 141; ZDB VII, č. 355, s. 169 a ještě jednou o rok později ZDB VII, č. 498, s. 177. 111 Část Jedova prodává Jan z Tasova v roce 1390, aby zde o několik stran později zapsal Sezema z Tasova své manželce část Jedova, část Zhoře a jeden lán v Jesenici.620 Při odhádání Tasova, zdejší tvrze s příslušenstvím v roce 1407, je uvedena příjmová stránka 33 kop a 20 grošů.621 Panství ve svém maximálním rozsahu ještě před dělením bylo složeno z hradu Tassenberku, městečka (zde byla později i tvrz) Tasova a Radostína, dále vesnic Borů, Březky, České Brány, Dolních Heřmanic, Doubravy, Holubí Zhoře, Jabloňova, Jasenice, Jedova, Kotlas, Krásněvsi, Martinic, Oslavy, Ostrova nad Oslavou a Rudy.

Telč Panství získávají páni z Hradce v roce 1336, hrad v městečku byl založen zřejmě po roce 1377.622 Telčské panství v roce 1366 postupuje Menhart z Hradce svých příbuzným, v tomto okamžiku čítá městečko Telč a okruh okolních vesnic: Sedlejov, Mysliboř, Dyjice, Zvolenovice, Slaviboř, Černíč, Krahulčí, Hostětice, Vanov, zaniklý Šiškov (dnes lokality U Šiškova a Šiškův mlýn) a Volevčice.623 Heřman z Hradce prodává v roce 1373 2 lány v Radkově, šlechtici, který se podle této lokality píše, další snad jeden lán mu prodává v roce 1378 Jindřich.624 Snad odtud byla spravována Rozseč, doložená v roce 1385.625 K panství zřejmě patřil hrad Roštejn (Rosenštejn), podle jména založený Vítkovci. Jeho purkrabí Martin z Mutic v roce 1353 kupuje 220 hřiven různé menší majetky.626

Templštejn Templářský hrad vybudovaný na přelomu 13. a 14. století, po zrušení řádu panství získává měšťanská rodina Pirknerů, kolem poloviny století ho drží páni z Šelnberka, kteří ho prodávají pánům z Lipé.627 Při zápisu z roku 1379 jsou k hradu uváděny Jamolice, Dobřínsko, Biskoupky, Řeznovice, včetně dvora se sedmi poplužími a

620 ZDB VII, č. 771, s. 192, č. 1062, s. 207. 621 LCS II, s. 70. 622 M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 339. 623 ZDB IV, č. 433, s. 67. 624 ZDB VI, č. 15, s. 102; ZDB VI, č. 535, s. 130. 625 ZDB VII, č. 35, s. 157 626 ZDB II, č. 63, s. 16. 627 Pavel BOLINA, Hrad Templštejn, k. ú Jamolice, okr. Znojmo a jeho vztah k chronologii hradů s plášťovou zdí, AH 5, 1980, s. 267–275. 112 vinicemi.628 V předchozím zápisu hrad uváděn není, ale Jamolice, Řeznovice s tvrzí a Dobřínsko.629 Odhádání Jamolic z roku 1409, kdy je drží Hanuš z Lipé, uvádí přijem nejméně 4 kopy a 18 grošů platu.630

Tištín Je velkou otázkou, zda byl Tištín samostatným panstvím – v roce 1327 král Jan předává Těšany, Křenovice a polovinu Tištína (všechno vesnice) olomouckému biskupu Jindřichovi Berkovi z Dubé, Hynkovi Berkovi z Dubé a jejich nástupcům.631 Jako městečko je Tištín uváděn v roce 1360 a patří Šternberkům. O osm let později je věnným majetkem, stejně jako v roce 1416.632 Doložen je zde i patronát a dvůr.633

Tovačov Ve falsu je Tovačov jako predikát uveden již k roku 1203, jako majetek Voka a Pomnena. V pravých listinách je Vok uváděn ve 20. letech, proto držba Tovačova může být skutečná, byť pozdějšího data.634 Panství se později dostává do rukou panovníka, ten toto panství v roce 1321 a v hodnotě 3 000 hřiven grošů moravského čísla zapisuje jako věno manželce Jindřicha ml. z Lipé Anežce z Blankenheimu. Jedná se tvrz a město Tovačov, trhovou ves Kralice a vsi Věrovany, Oplocany, Výkleky, Hrděbořice a Pivín.635 Páni z Lipé v této lokalitě vlastní ještě Obědkovice, datem ante quem je rok 1346, kdy tuto vesnici Bertold dává klášteru v Hradisku.636 Krátce po polovině století je panství zapsáno jako markraběcí léno Ctiborovi z Cimburka, nejprve samotné Oplocany, později zbytek panství – zcela prvně je zde jmenována Ivaň a Tovačovec (dnes součást města). Kralice (už jako městečko) s Hrděbořicemi jsou jmenovány zvlášť. Rok po zapsání léna, tedy v roce 1359 Ctibor kupuje toto panství úplně, tehdy jsou zmíněny ještě Lobodice, Nenakonice a

628 ZDB VI, č. 644, s. 137; M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 341–342. 629 ZDB VI, č. 128, s. 108, 630 LCS II, s. 153. 631 CDM VI, č. 341, s. 266–267. 632 ZDO I, č. 707, s. 36, č. 1057, s. 52; ZDO VIII, č. 575, s. 327. 633 ZDO VI, č. 786, s. 223; ZDO VI, č. 902, s. 230. 634 CDB II, č. 356, s. 372–375. 635 RBM III, č. 688, s. 286–287. 636 CDM VII, č. 688, s. 507–509. 113 Rakodavy.637 Sledování ukázkové budování panství Cimburky je bohužel mimo rámec této práce. Pivín (v hodnotě 250 kop) z tohoto panství mizí někdy před rokem 1360 (resp. 1358), kdy už je uváděn jako věno pánů z Boskovic, resp. jejich manželek.638

Troubky V Troubkách stála v roce 1351 tvrz, která byla sídlem malého panství, uváděna je místní ves a také vesnice Člunek, obě jsou v roce 1348 kunštátským věnem za 300 kop hřiven. V roce 1351 je panství prodáno kravařským bratrům Janovi a Drslavovi, za 620 kop (i s patronátem). Na počátku 80. let je panství opět prodáno (Cimburkům), tentokrát je v olomouckých zemských deskách zapsána i ves Perples, společně s povodím Moravy a Bečvy.639 Bližší pohled na panství umožní až dvojí odhádání z roku 1418. První uvádí věno 400 hřiven na Troubkách, Člunku a Újezdu, druhé rozepisuje jednotlivé platy. V Újezdu je to 18 lánů, z nichž každý platí 1 hřivnu (4 věrduňky) grošů, dále 2 poplužní lány, které jsou rozděleny a z nichž jde 6 věrduňků. 4 podsedci platí každý 7 grošů. Ze tří zahrad platí dvě po 4 groších. Každá ze tří hospod platí 20 grošů ročně. Mlýn odvádí 2 hřivny, 6 grošů a 6 lotů (vepřového). Z lesů vesnice platila 5 věrduňků a 10 grošů, z pastviny 2 hřivny. Podle součtu tak mělo jít o 24 hřiven bez 7 grošů. Troubky samotné měly 17 lánů, každý platil hřivnu, 8 slepic a 24 vajec, stejně jako každá z 5 hospod. 4 zahrady platily dohromady 16 grošů, lázeň 1 věrduňěk. V Troubkách se také pěstoval chmel, z něj šlo majiteli 35 grošů, pět věrduňků činily tzv. kravné peníze. Roční příjem měl činit ale necelých 16 hřiven (můj výpočet je více než 24 hřiven). Kromě toho se u Trubek nacházel rybník Plesník, z něhož plynulo 10 grošů a také hřivna a 8 grošů. Zmíněn je pustý poplužní dvůr, ovšem ne tvrz.640 Jak vysvětlit chybějící vesnici Člunek a rozdíl v příjmech? Poměrně jednoduše, panstvá mělo větší hodnotu než 400 hřiven a větší příjem než 40 hřiven důchodu, čili věno Markéty z Cimburka bylo naplněno již z vesnic Újezd (24 hřiven) a Troubky (16 hřiven), nebylo tedy nutné odhádat Člunek.

637 CDM XV, č. 70, s. 56; ZDO I, č. 611, s. 30–31; CDM XV, č. 81, s. 67–68. 638 ZDO I, č. 690, s. 34. 639 ZDO I, č. 20, s. 2, č. 183, s. 8; CDM XV, č. 209, s. 179–180; ZDO IV, č. 42, s. 126, M. PLAČEK – P. FUTÁK, Op. cit, s. 118, 124–126. 640 LCS II, s. 556–557. 114 Týnec Zdejší majitelé bývají zařazování k Vítkovcům, jako jejich vedlejší větev.641 V letech 1244 a 1245 je uváděn Markvart z Týnce.642 Poté se píše podle Týnce Súmrak (Zumprach) a to mezi roky 1265 a 1271.643 Nejpozději v roce 1292 patří Týnec Siegfridovi V. Sirotkovi, je tedy možné, že Súmrak mohl být i posledním členem místního, nikoli ovšem nevýznamného rodu.644 Na Břeclavsku si před rokem 1368 vybudovali menší panství páni z Holštejna. Vok z Holštejna v roce 1384 dává zapsat markraběti hrad Týnec, městečka Týnec a Lanžhot a vesnice Dluhonice, Hrušky, Kostice a Tvrdonice. Později jsou uváděny patronáty v Týnci a Tvrdonicích, v této podobě panství přežívá i husitské bouře.645

Újezd K roku 1348 je zmíněn Bludovic Oneš z Újezda, který také drží podíly v původním šumvaldském panství – Pískově, Plinkoutu a Břevenci, dvůr v Šumvaldě i podíl na Žerotíně.646

Unčovice Unčovice (jako Hončovice) jsou zřejmě věnem Jitky z Vildenberka, v roce 1349 vdovy po Čeňkovi ze Sloupu z rozrodu Ronovců, které předává svému synu Ješkovi (z Hončovic). Věno mělo hodnotu 200 hřiven, zbylých 300 hřiven držela Jitka se svojí matkou Zdeňkou. Jitka vlastnila ještě dvůr v Mezicích, který v roce 1253 zapisuje své dceři Čeňce. 647 O šestnáct let později si nechává zapisovat do olomouckých zemských desek zboží Unčovice Jan Ptáček z Pirkenštejna, tedy Ješek z Hončovic.648

641 Srov. L. JAN, Proměny královské moci na jihovýchodní Moravě v průběhu 13. století, s. 102, kde předpokládá, že jde o větev Vítkovců. 642 CDB IV/1, č. 43, s. 127–128, č. 71, s. 159–161. 643 CDB V/1, č. 443–445, s. 654–658, č. 453, s. 668–669; CDB V/2, č. 634, s. 244–245. 644 MSL I, č. 23, s. 48–49. 645 ZDO IV, č. 509, s. 150; ZDO VIII, č. 545, s. 324; ZDO X, č. 246, s. 375. Listina markraběcí milosti Jošta Lucemburského Erhartu z Kunštátu z roce 1386 vypočítává tvrz, městečko, patronát a mlýn s 8 koly v Týnci, vesnici, poplužní dvůr s dvěma poplužími, mlýn se 4 koly a patronát v Tvrdonicích, městečko Lanžhot, vesnice Dluhonice, Opatovice, Kostice a Hrušky. AČ XIV, č. 35, s. 521–522. D. PAPAJÍK, Páni z Holštejna, s. 35–36. 646 ZDO I, č. 31, s. 2, č. 43, s. 3, č. 89, s. 4, č. 411, s. 21, č. 522, s. 26. 647 ZDO I, č. 145, s. 6. 10 hřiven v Žešově dává církevním institucím v Olomouci a Brně ZDO I, č. 289, s. 14. Žádné další zprávy o ní nejsou. 648 ZDO I, č. 794, s. 39. 115 Unčovice tvrz a vesnice Hončovice (s dvorem), Březovou (s mlýnem) a část Mezic jsou věnem Jana Ptáčka z Pirkenštejna v roce 1408 pro Jitku z Kunštátu. 1000 kop grošů může být celková cena těchto majetků.649 Podobné majetky jsou zmíněny v zemských deskách i k roku 1446, Hončovice s tvrzí a dvorem, Březová s mlýnem, lán v Mezicích a dva lány patřící k hospodě a čtyři zahrady.650

Velké Opatovice V Opatovicích na počátku 14. století sídlila rodina nižší šlechty (Petr, Medvěd-Ursus v roce 1308 a s nimi ještě Vlček v roce 1316).651 Kdy přesně se dostalo panství do rukou pánů z Kunštátu, není zcela jisté, snad ještě před reformou zemských desek (vágní argument ex silentio). V roce 1376 je zmíněna tvrz v Opatovicích a o tři roky prodává Bohuš z Opatovic Smilovi z Líšnice Opatovice s příslušenstvím, i s 3 lány v Roudce. Více prozrazuje až věno Bočka z Opatovic z roku 1412, kdy je zapisováno 400 kop na Opatovicích, Smolné a Maloníně (dnes pomístní jméno u Bělé u Jevíčka).652

Velké Meziříčí Meziříčí se jako tasovský predikát objevuje už v roce 1236, kdy je zdejším vlastníkem Budislav, v roce 1281 už se píše podle zdejšího hradu šlechtic s typickým tasoveckým jménem, Vznata.653 Příslušenství panství je doloženo až po polovině 14. století. 1356 je rokem věna Anny ze Šternberka, která získává vesnice Košíkov, Nové Sady (Neustift) a Záblatí. (k tomu je v roce 1364 přidán Rudíkov a Hroznětín, kursivou je zmíněna Zahrádka, na které, alespoň na části, sídlila vladycká rodina)654 V roce 1371 otec a syn Janové za 332 kop grošů prodávají ves Křoví a v roce 1373 mezi sebou mění ves Hodov Jan starší a mladší z Meziříčí. Ve roce 1371 zapisuje Jan mladší věno své manželce Kateřině – Cikov (s mlýnem), Březka (s dvorem Kyjovem), Ruda, Lhota (Malá Lhotka, stála u Petrávče), Březí, (Dolní) Heřmanice a Zhořec, za 1200 vídeňských denárů – Heřmanice, Březska i

649 ZDO VII, č. 623, s. 278. 650 ZDO X, č. 383, s. 383. 651 CDM 6, č. 16, s. 13, č. 98, s. 69-70. 652 ZDO III, č. 297, s. 106, č. 575, s. 121; ZDO VIII, č. 138, s. 302, P. FUTÁK – M. PLAČEK, Op. cit., s. 238–255. 653 CDB III/1, č. 140, s. 174–175; CDB VI/1, č. 157, s. 204–205; Jan ELIÁŠ, Pozdně románský hrad ve Velkém Meziříčí, VVM 46, č. 1, 1994, s. 38–44, M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 359–361. 654 ZDB IV, č. 162, s. 53. 116 Březí byly nicméně součástí osovského panství, které meziříčští dříve získali.655 Součástí Zhořce je i dvůr, dokladovaný v roce 1376, při prodeji tasovskému sudímu.656 A v roce 1377 prodává meziříčské panství Jan mladší Beneši z Meziříčí, jeho součástí je hrad a městečko Meziříčí a vesnice Cikov, Březka, Rohy, Olší, Lhota (zanikla), Zhořec, Lavičky, Hrbov, Radslavičky (dnes Dolní Radslavice), Bochovičky (Bochovice), Pohořílky, Budeč a Veselí (dnes nechvalně známé Nové Veselí, poslední dvě vesnice v těsné blízkosti Žďáru nad Sázavou). Kromě toho také patronát v Meziříčí a dvory v Jestřebí. K panství mohla náležet ještě Ruda, která byla majetkem Elišky z Meziříčí na počátku husitského století, dvůr u Tasova, prodaný o pár let dříve. 657 Ve Vanči měl do roku 1386 dvůr Jan z Meziříčí, znovu se tento zápis opakuje v roce 1390, kdy má cenu 30 kop.658 V roce 1390 Jan z Meziříčí prodává 5 kop platu ve Studnici.659 V roce 1399 Jindřich z Meziříčí zapisuje 80 kop grošů manželce Buška z Rájce ve vsi Javůrek, která je tak poprvé připomínána v písemných pramenech.660 10 kopami platu v Otradicích disponuje v roce 1407 Lacek z Kravař, dočasný držitel meziříčského panství.661 Celkem jde o 16 vesnic: Bochovičky, Budeč, Cikov, Hrbov, Košíkov, Lavičky, Lhota, Nové Sady, Olší, Pohořílky, Radslavičky, Rohy, Ruda, Zhořec, Veselí, Záblatí a snad i část Studnice. Po skončení první husitské války, v roce 1447 je k meziříčskému hradu, městu uváděno městečko Tasov, vesnice Bor (s patronátem), Březí, Březka, Budeč, Dolní a Horní Heřmanice, Hodov, Hrbov, část Jabloňova, Kotlasy, Krásněves, Kyjov, Martinice, Martiničky, Matějov, Mostiště (i zde byl pochopitelně patronát), Olší, Oslavice, Pavlov (s patronátem), Radostín (s patronátem), Ruda, Telečkov, Újezd, Ulička, Veselí (s patronátem), Vídeň, Vranková Lhota, Vznětín a Zhoř. Tehdejší Jan starší z Meziříčí tak ve svých rukách shromáždil.662

Veselí Jako první majitelé veselského panství jsou uváděni Tvrdišovci, resp. Sudomír z Veselí v roce 1261 a na pečeti z roku 1256 (ten se předtím psal podle Žeravic). Podle stejného predikátu je možná považovat za potomka Sudomíra Mikuláše z Veselí, který je 655 ZDB V, č. 475, s. 93; Vladimír NEKUDA, Op.cit., s. 62. 656 ZDB VI, č. 268, s. 115. 657 ZDB III, č. 151, s. 28; ZDB VI, č. 524, s. 129; LCS II, č. 548, s. 126–127; ZDB V, č. 428, s. 91; ZDB VIII, č. 184, s. 225. 658 ZDB VII, č. 452, s. 175, č. 702, s. 189. 659 ZDB VII, č. 1103, s. 209. 660 ZDB VIII, č. 248, s. 230. 661 ZDB IX, č. 73, s. 257. 662 ZDB XII, č. 544, s. 364. 117 doložen pouze jednou a to na listině z roku 1297. V polovině 14. století se podle Veselí píše Sudek (Sudomír) a v 70. letech kanovník Mikuláš, zde už může jít o domicil, nikoliv predikát663 Kolem poloviny 14. století získávají Veselí (uváděn hrad) Vartenberkové (Ješek z Vartenberka jinak z Veselí v roce 1351), na konci Šternberkové – za nich je uváděno městečko s patronátem, městečko jako právní subjekt mohlo existovat již kolem poloviny 14. století.664 V roce 1447 Zdeněk ze Šternberka zapisuje veselské panství Mikuláši z Vojslavic – zmíněna tvrz a městečko Veselí, vesnice Břehy, Písek, Hroznová Lhota, Blatnička, Žeravinky, Tasov, Louka, Kuželov, Malá Vrbka, Zarazice, Vnorovy, ke kterému patří tvrz ve Strání a lokality původního panství - Slavkov, Suchá Loz, Němčí a snad i Boršice. 665 Archeologicky je nejstarší fáze hradu datována do období mezi roky 1241/1243 až. 60. lety666 K zmíněným majetkům, podle kterých se Tvrdišovci psali (Rohatec, Šardice, Veselí, Vnorovy), lze připočítat také Sudomírky, které vznikly po roce 1260, kdy bylo pro české království získáno území na jih od řeky Veličky. Další později doložené lokality (Břehy, Hroznová Lhota, Kuželov, Louka, Malá Vrbka, Písek, Tasov, Spinek, Zarazice, Žeravinky) také mohou být výsledkem jejich kolonizační a majetkové aktivity.

Víckov V roce 1340 se podle Víckova píše Bernard a k roku 1346 Víckova píše Hartleb. 667 Syn druhého z nich, Bohuslav postupuje v roce 1358 své víckovské zboží Buškovi staršímu z Mostiště, ovšem pouze na dobu jeho života. Prodávané panství se skládá z hradu

663 CDB V/1, č. 86, s. 159, č. 291, s. 437; CDM V, č. 70, s. 67. K rodu přehledně M. PLAČEK – P. FUTÁK, Tvrdišovci. Potomci hodoníského kastelána Tvrdišeho a jejich místo v dějinách Moravy, s. 593–607. 664 CDM VIII, č. 131, s. 96; ZDO VIII, č. 344, s. 314. Miroslav DEJMAL – Ctibor OSTRÝ, Veselí nad Moravou, od osady k městu, Forum Urbes Medii Aevi. Brno 2014, s. 33–35. Zdeněk Pokluda se domnívá, že Šternberkové získali majetky v okolí Veselí jíž mnohem dříve, snad v první čtvrtině 14. století. Zdeněk POKLUDA, op. cit, s. 69–85. 665 ZDO X, č. 711, s. 406. Listina Zikmunda z roku 1422 Regesta Imperii XI Neubearb. (ed.) Karl Hruza, Wien 2016, č. 109, s. 164 uvádí ještě Spinek, Mistřice, Javorovec, Včelary. 666 Miroslav DEJMAL – David MERTA, Výzkum hradu ve Veselí nad Moravou, AH 36/1, 2011, s. 125–137. Miroslav DEJMAL, Hrad ve Veselí nad Moravou. Příspěvek k podobě feudálních sídel ve střední Evropě. Disertační práce, Brno 2019. 667 CDM VII, č. 270, s. 195–196, č. 661, s. 486–487; M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 365–366. K rodu, J. PILNÁČEK, Op. cit., 151–152. 118 Víckov a vsí Žďárce, Vratislavi a Holánkova (dnes zaniklá), včetně příslušenství. 668 Připočíst lze ještě Lubné, prodané Bohuslavem v roce 1360 (nebo alespoň zapsané do desek) za 200 hřiven.669

Vildenberk Podle Vildenberka se psal významnější moravský rod, hrad samotný vznikl na počátku 14. století (Půta z Vildenberka v roce 1318). Kolem něj vzniklo poměrně rozsáhlé panství, které je v roce 1371 prodáno markraběti.670 Svoji část prodal nejdříve Půta z Vildenberka za 1700 kop, kdy se jednalo o hrad a 10 vesnic: (Viničné) Šumice, Pozořice, Koválovice, Korolupy, Holubice, Čechyně, Kruh, Vítovice, Velešovice, Hostěnice. Jeho bratranci Půta a (Jan) Ješek prodávají díly 9 vesnic (chybí Velešovice a Čechyně, ale je zaniklá ves Mech), ale za 2600 kop grošů českých. Celé panství tak mělo hodnotu 4300 kop.671

Vnorovy Podle Vnorov se píše Tvrdišovec a olomoucký komoří Pardus. Potíž je s datací, listina, hlasící se k roku 1249 je falzem ze 70. let téhož století, tento šlechtic umírá zřejmě v polovině 60. let. V roce 1298 se připomíná snad jeho syn či vnuk Vznata z Vnorov.672 V roce 1377 Vnorovy jsou zmíněny s tvrzí v Boršicích a v 15. století už jsou součástí veselského panství.673

Vraní Lhota Miroslav Plaček a Rudolf Procházka se původně domnívali, že Vraní Hora byla nejvýchodnějším majetkem v okolí Borše z Rýzmburka, snad zakladatele hradu. Archeologické důkazy vznik hradu kladou do druhé poloviny 13. století. Podle nich páni z Rychmburka přicházejí do tohoto regionu až v první polovině 14. století, zřejmě po roce 1325, v důsledku příbuzenství s Cimburky. 674 668 Rostislav VERMOUZEK, Zaniklá středověká osada Holánkov na Tišnovsku, VVM 44, č. 3, 1992, s. 357–361. 669 ZDB III, č. 498, s. 41 670 Pavel BOLINA, K lokalizaci a podobě hradu Vildenberka u Pozořic-Jezer, okres Brno-venkov, AH 9, 1984, s. 161–165. Hrad byl zřejmě poměrně brzo po prodeji markraběti opuštěn, před husitskými válkami se připomíná tvrz v Pozořicích. 671 ZDB V, č. 242, s. 82; ZDB VI, č. 2–3, s. 96–98. 672 CDB IV, č. 171, s. 279; RBM II, č. 1786, s. 789. 673 ZDO III, č. 407, s. 112, 674 Miroslav PLAČEK - Rudolf PROCHÁZKA, K historii hradu Vraní Hory v okrese Svitavy, VVM 41, č. 1, 1989, s. 77–82. Naposledy Miroslava CEJPOVÁ, Hrad Vraní Hora, okr. Svitavy, Castellogica Bohemica 9, 2004, s. 244–250. 119 Již k roku 1351 Bernard z Mrdic postupuje polovinu vesnic Vranové, (Vranové) Lhoty, Rovně, Pěčíkova, Stříteže, Vacetína a Svinova bratrům z Rychmburka, svým vzdáleným příbuzným. Ti tyto majetky zakrátko prodávají za 600 hřiven panu Ješkovi z Boskovic.675 V roce 1406 markrabě Jošt zapisuje Kateřině, manželce Pročka z Bouzova 500 hřiven na Lhotce s tvrzí (dnes Vranová Lhota) a vesnicích Vranovém, Stříteži (zaniklá), Svinově (dnes část Líšnice), Vacetíně, Rovné (dnes Stará a Nová Roveň) a Petíkově (Pečíkově).676

Vysoké Popovice V Popovicích, nebo spíše Popicích sídlila vedlejší linie rodu dvou beraních rohů. 677 V roce 1353 Jan za 500 hřiven postupuje svému bratru Artlebovi polovinu Popovic, celý hrad tamtéž, poloviny vsí Příbrami, Radslavic a Újezda.678V roce 1378 celé panství -Popovice s tvrzí a dvorem, Příbram, Radslavice a Újezd prodává Diviš z Popovic Bohuškovi z Ivaně.679 V Popovicích snad nebylo původní sídlo, v Příbrami je připomínán v roce 1237 Vecen (Wecene de Pribram).680

Vsetín V březnu 1308 Vok z Kravař od templářského zemského komtura Ekka získal na 31 let městečko Vsetín a hrad Freundsberg (snad Klenov).681 Držba Vsetína Kravaři se protáhla na několik století, aniž by to ovšem zanechalo uspokojivý pramenný materiál.682

Zábřeh Protiva (Protivec) ze Zábřeha s jedním městečkem a 15 vesnicemi (Březná, Písařov, Jedlí, Česká Ves, nejasná Guntherova Ves, Ebrhardova Ves, Arnoltice, Tatenice, Šumvald, Pertoltice, Valteřice, Šanov, Lubník a Heroltice) a k nim již zaniklý Wlczendorf, byl jedním z nejbohatších šlechticů v roce 1278. Eberhardovi udělil fojtství v Štítech s 52 lány, mlýnem, lázněmi, 2 masnými krámy, 2 pekaři a 2 ševci (to 675 ZDO I, č. 240, s. 11, č. 351, s. 18. 676 ZDO VII, č. 82, s. 244, totéž panství v roce 1448 ZDO X, č. 814, s. 417. 677 CDM VI, č. 138, s. 109. 678 ZDB II, č. 113–114, 118–120, s. 18–19. 679 ZDB IX. č. 318, s. 272. 680 CDB III, č. 165, s. 205–207. 681 RBM II, č. 2170, s. 935–936. 682 M. PLAČEK, Hrady a zámky, s.192-3, 372, T. BALETKA, Op. cit. s. 44–51, 143. 120 mohlo být město Zábřeh, pro které je toto příslušenství zmíněno v CDB).683 Protiva rodu pánů z Doubravice (snad tentýž) se připomíná ještě dvakrát na přelomu století, v listinách olomouckého biskupa.684 V roce 1305 ze Zábřehu vzdává Adam z Choliny (Bludovici).685 Zábřeh se zřejmě již před polovinou (jako panství Hoštejn a Štíty) dostává do rukou Šternberků, podle Zábřehu se píše Zdeněk od roku 1360. Po smrti jeho syna Štěpána panství přechází na markraběte a ten ho záhy v deskách zapisuje Patru z Plumlova. 686 Zábřeh zmiňován není, ale zato vesnice Leština, Rovensko, Ruda, Hartíkov, Janoušov, Štědrákova Lhota, Malé a Velké Hostice, Kubcov, Komňátka, Raškov, Budišov, a polovina Svébohova. Věnné zápisy z roku 1360 připomínají ještě Bohuslavice, Dubicko a polovinu Třeštiny.687

Zbraslav Podle Zbraslavi, západně od Brna, se píše v roce 1237 Gerhard, praotec Kunštátů.688 Zřejmě již on začíná se stavbou kamenného hradu. Panství, které je obklopeno državami jiných významných feudálů (z jihu páni z Čeblovic, ze severu Tasovci) nemá příliš potenciál k růstu pomocí kolonizace a zřejmě se skládá jen z vesnice Zbraslav, Janovice a Košíkov, jejichž patronáty v roce 1318 dává Mikuláš ze Zbraslavi oslavanskému klášteru.689 Všechny své majetky ve Zbraslavi (ta je označována jako trhová ves) v říjnu 1334 Mikuláš ze Zbraslavi prodává starobrněnskému klášteru.690 Část Zbraslavi patří bratrům z Popic, bratrům z Mostiště, zbytek prodává v roce 1365 Žibřid, který se už píše podle Račic.691

Zdounky Podle Zdounek se mezi lety 1298 až 1321 píše jeden z nejmocnějších moravských šlechticů přelomu 13. a 14. století Albert erbu vlčího háku (polsky świerczek, německy

683 CDB VI/1, č. 23, s. 65–66; MSL, č. 9, s. 30–31, M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 374. 684 RBM II, č. 1846, s. 793–794, č. 1874, s. 806–807, 685 CDM V, č. 184, s. 196; tuto výměnu potvrzuje v roce 1316 také Jan Lucemburský (CDM VI, č. 107, s. 76–77). 686 CDM VII, č. 699, s. 414–415; ZDO I, č. 708-709, s. 35-36; ZDO VI, č. 725, s. 218. 687 Z. POKLUDA, Op.cit., s. 109, k panství počítá ještě Jakubovice a Jedlí. 688 CDB II č. 239, s 229–232; CDB III/1, č. 165, s. 206–207, M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 375– 376. 689 CDM VI, č. 138, s. 109. 690 CDM VII, č. 29, s. 22. 691 Přehledně P. FUTÁK – M. PLAČEK, Op. cit. s. 83–91. 121 Wolfsangel), příbuzný Svrše z Násilé (dnes Nasiedle v Polsku) a jeho potomků.692 Dále se podle Vzdounek píše Vlček (erbu vlčího háku!), který získává v roce 1328 biskupská léna,693 a v letech 1357-1372 Svrš.694 Posledně uváděný už ale Zdounky nevlastnil, svědčí pouze na listinách v Opavsku, panství v této době vlastní páni ze Sovince v roce 1358 zde Pavel ze Sovince zapisuje své ženě věno v hodnotě 250 kop. Půta z Holštejna je v roce 1376, co se týče věna, ke své manželce štědřejší, zapisuje jí tentokrát na městečku celých 600 kop. 695 K panství patřila ves Divoky, kterou Půta z Holštejna se svolením markraběte Jana Jindřich zapisuje kostelu ve Zdounkách.696 Konečný rozsah panství je znám až z deskového zápisu z roku 1412: Městečko Zdounky, vesnice Cvrčovice, Soběsuky, Světlá a Újezdsko. 697 Cvrčovice mohly k panství patřit již na počátku 14. století, odráží se v nich rodové jméno Svrš.

Zlín Městečko Zlín je poprvé zmíněn při prodeji Fricka z Egerberku královně vdově v roce 1322, vzniklo tedy velmi pravděpodobně jako kolonizační lokalita pánů z Hustopeč. 698 V roce 1349 se podle Zlína píše jakýsi Herbord, v roce 1358 už jsou zde uváděni páni ze Šternberka (a panství má hodnotu 850 hřiven).699 Ke Zlínu tvrzi a městu je uvedeno v roce 1397 pro Zdeňka od Jošta Březnice, polovina Želechovic, Trnava, zaniklý Čepkov, Mladcová, Zbožensko, Prštné a zaniklé Boněcko.700 Po skončení husitských válek je ve Zlíně uvedena tvrz, městečko, dvůr, mlýny a patronát, k tomu všemu Mladcová, Příluky, Čepkov, Prštné, Zbožensko s patronátem (jako Bezno), polovina Želechovic a zaniklé Boněcko.701 692 CDM V, č. 97, s. 100; CDM VI, č. 162, s. 126-127, č. 167, s. 134-135. Podle Libora Jana Albert už od roku 1277 držel hrad Buchlov jako královský lovčí L. JAN, Václav II. a struktury panovnické moci, s. 196–199. J. PILNÁČEK, Znaczenie figury heraldycznej w herbie Świerczek, Miesięcznik Heraldyczny, 6, 1930, s. 120–122. 693 CDM VI, č. 369, s. 284-285 ten je uváděn i v roce 1330 CDM VI, č. 402, s. 310 a v roce 1335 na listině svých příbuzných Svrše a Markvarta z Násilé CDM VII, č. 37, s. 30–31. 694 CDM IX, č. 59, s. 45–46 jako Skurczonis de Donka, CDM X, č. 45, s. 36–38; CDM XV, č. 136, s. 113–114. K rodu J. PILNÁČEK, Staromoravští rodové, s. 233–234. 695 ZDO I, č. 496–497, s. 25; ZDO II, č. 397, s. 79; ZDO III, č. 236, s. 103; LCS I, č. 603, s. 245. D. PAPAJÍK, Páni z Holštejna, s. 28–52. 696 ZDO I, č. 1064, s. 53 Listina z roku 1366 zapsaná do desek v roce 1368. 697 ZDO VIII, č. 21, s. 295. 698 CDM VI, č. 202, s. 152; Jiří KOHOUTEK, Drobné šlechtické fortifikace na Podřevnicku a jejich vztah ke kolonizačnímu procesu na jihovýchodní Moravě, AH 18, 1993, s. 167–179. 699 ZDO I, č. 144, s. 6., č. 531, s. 26. K zlínské a světlovské větvi Šternberků, Z. POKLUDA, Op. cit. s. 112–126. 700 ZDO VI, č. 704, s. 214. 701 ZDO X, č. 227, s. 373. 122 Jako věno k roku 1406 za 500 kop zapisuje Jaroslav ze Šternberka Anně, vdově po Markvartu ze Šternberka Mistřice, Včelary a Javorovec, stejné majetky o několik let později, ale jen za 300 kop zapisuje Jaroslav ze Šternberka lomnické paní. 702 V roce 1412 drží společně s Eliškou Krhov, Hostětín, Pitín a Komňu. V roce 1409 je v Komně uváděno 14,75 lánu (a 6 pustých) a dvůr. Každý lán zde ročně platil 62 grošů. Každá ze dvou hospod platila 14 grošů (třetí pustá pochopitelně nic) a jeden podsedek 7 grošů.703

Zubštejn To, co příslušelo k hradu nazývanému častěji jako Kámen (vzniklého zřejmě na počátku 14. století), prozrazuje hned druhý zápis brněnských zemských desek. Ješek a Beneš z Boskovic kupují od Jimrama, Filipa, Vojtěcha, Atluše a Oneše (pobořený) hrad se Štěpánovem (jediný uveden jako villa, snad tržní centrum) a majetky v městečku Bystřice, vsích Domaníně, Švařci, Rovečném, Polomi, Pičelíně, Zubří, Pohledci, Čtyřech Studních (jako quatuor fontes, pravděpodobně Studnice), Rokytně, Medlově, Milesíně, Lesoňovicích, zmíněn je i mlýn v Olešnici.704 Hrad se později dostává do majetku Jana Jindřicha, který jej v roce 1377 jako léno předává Janu z Meziříčí s vesnicemi v nejbližším okolí – Pivonicemi, Vrtěžírem, Lesoňovicemi, Štěpánovem (nad Svratkou) a Koroužným.

Žeravice Lokalita v pohůří Chřibů se objevuje jak první Tvrdišovský predikát. Sudomír, břeclavský komoří, se podle Žeravic píše v roce 1235.705Další zmínka o Žeravicích je až z roku 1373, kdy si jí zapisují Hechtové z Rosic.706

Žerotín Podle Žerotína se v roce 1329 píší synové Onše z Čistého Slemene/Šumvaldu. Zde je nicméně možné, že šlo o koupi nebo dědictví po pňovicko-jičínské větvi rodu. Nejasná

702 ZDO VII, č. 47, s. 242; ZDO VIII, č. 13, s. 294. 703 ZDO VIII, č. 6, s. 293; LCS I, s. 275–276. 704 ZDB I, č. 2, s. 1; M. PLAČEK, Hrady a zámky, s. 378–379. V Rožné existuje opevněné sídlo od poloviny 13. století, zaniká zřejmě po necelých 100 letech, v roce 1349 už Rožná patří k Zubštejnu L. POLÁČEK, Feudální sídla v povodí Bystřice, Nedvědičky a Bobrůvky ve světle archeologických pramenů, s. 408–409. J. TEPLÝ, Pernštejnové ve 13.-14. století, s. 34–35. 705 CDB III, č. 103, s. 122. 706 ZDO II, č. 244, s. 71. 123 je situace v polovině století, kdy bratři ze Sukolomi drží majetky v Žerotíně.707 V roce 1355 zapisuje Markéta ze Žerotína svým synům věno 150 hřiven.708 Vzestup této větve přichází až na konci 15. století.

707 CDM VIII, č. 183, s. 146, 708 ZDO I, č. 369, s. 29. 124 Šlechtické rody Hrabata z Hückeswagenu Porýnská hrabata přichází na Moravu v postavě Arnolda, který už v roce 1240 sídlí ve Starém Jičíně (není zcela jisté zda na hradě nebo hypotetické tvrzi pod hradem). Poslední generace rodu, která se už stává leníky olomouckých biskupů, buduje hrad Hukvaldy (prvně 1285) a snad i Šostýn (prvně až v roce 1347).

Páni z Bechyně, Benešova, Bučovic, Budišova, Kravař (Benešovici) Tento rod držel své majetky ve Slezsku po celé 13. století. V roce 1282 předává Beneš ze Štítiny olomouckému biskupství Skoronice u Kyjova.709 Zbyslav z Bohuslavic v roce 1293 získal od Mikuláše Opavského dvě a část třetí vesnice (Žalkovice, Libosváry a část Trnavy), které nejsou zcela vzdáleny od sebe, ale ani v nejmenším netvoří žádné ucelené panství.710 Podle Kvasic se píše v roce 1248 Ondřej, pravděpodobně Benešovic. Milota, šlechtic známý jako velitel na Moravském poli, se nejprve v roce 1269 píše podle Kvasic, a v roce 1278 podle Dědic a konečně v roce 1302 vydává listiny ve Strážnici. Boční větev rodu (potomci Jana z Bohuslavic) se na Vyškovsku pohybuje v posledním dvacetiletí, kromě jedné zmínky v Křenovicích se rod usidluje v Bučovicích. Jiná větev rodu erbu odřivousu se už před polovinou 13. století píše podle Budišova. Další větev rodu vlastní v polovině 14. století hrad Strání. Krátce na počátku 14. století drží zhruba polovinu panství Sirotčí Hrad Tobiáš z Bechyně, z české větve rodu. Páni z Bechyně kolem poloviny 14. století vlastní panství Malenovice. Januš z Bechyně měl po půli čtrnáctého století majetky v Skoronicích, které dává věnem své Hyzle.711 Hýsly je zase název vesnice, kterou prodává v roce 1368.712 Nejvyznanějším rozrodem Benešoviců se ukázali páni z Kravař, jeichž vzestup začal až na počátku 14. století. Vok z Kravař získává v roce 1308 od templářů na 31 let panství Vsetín. Po zrušení řádu panství zůstává sice na okraji zájmu pramenů, ale kravařské.

709 CDB VI/1, č. 231, s. 282–283. 710 Katalog listin a listů k VII. dílu Českého diplomatáře I., č. 742. 711 ZDO I, č. 650, s. 32. 712 ZDO I, č. 1087, s. 54. 125 V první čtvrtině 14. století páni z Kravař vlastní městečko Fulnek a také důležité panství Starý Jičín. Centrem jiného dominia se stává Plumlov, získaný před rokem 1325.Ne zcela jasná je pozice Čechovic, ty v roce 1325 Kravařové kupují a připojují k plumlovskému panství. Po polovině 14. věku jsou Čechovice zapsané vladykovi a o čtvrt století je zde doložená i tvrz. Před rokem 1329 (smrt Voka z Kravař) je kladen zisk hrad Helfštejn, čili základ pozdějšího rozsáhlého panství. Další tvrz, s vesnicí a patronátem, prodívají páni z Kravař v roce 1369, jedná se o Domaželice. V roce 1375 se Beneš z Kravař píše podle Mořic. Kromě celých panství Vok se synem Ješkem pod dobu svých životů kupují v roce 1323 v Olomouci dům za 12 hřiven od místního kanovníka.713 V roce 1329 je jako vlastnictví Jana a Drslava z Kravař uváděna ves Skrbeň (u Olomouce).714

Páni z Bílkova, Budče, Krumvaldu, Slatiny (Ranožírovci) Rod erbu jeleního parohu držel zhruba století (1253 první zmínka) panství Bílkov. Jiné větve rodu vlastnila soustavu majetku navazující na Bílkov z východu – zde je v polovině 13. století vystavěn hrad Budeč, (Červený) Hrádek, v roce 1278 Slatina, na počátku 14. století pak Krumvald.

Páni z Bludova, Konice, Šumvaldu (Bludovici) Tento rod vlastnil majetky na severu Moravy již v první polovině 13. století, eponymní hrad Bludov vznikl podle archeologických výzkumů kolem poloviny století. Před rokem 1346 (ale spíše 1340) ho již vlastní páni z Lipé. Podle Pňovic se v roce 1249 píše Oneš, po roce 1302 zdejší panství s tvrzí získávají páni ze Sovince. Před rokem 1278 Bludovici získávají panství Starý Jičín, které v první čtvrtině 14. století vlastní už jiný šlechtic – Vok z Kravař. Podobná situace je také s panstvím Bouzov, v roce 1317 zdejší hrad patří rodu erbu lva vyskakujícího z trojvrší, v polovině 14. století ho vlastní Vildenberkové. Centrem dalšího významné větve je Čisté Slémě, později ve formě Šumvald (Schönwald), v pramenech od roku 1280. Jednotlivé větve rodu postupně sídlí na fortifikacích v hranicích původního panství, v roce 1318 Sukolom, 1327 Žerotín, 1348 Újezd.

713 RBM III, č. 854, s. 339. 714 RBM III, č. 1544, s. 604. 126 Nejstálejším je tak konické panství, v roce 1305 se Adam z Choliny mění s panovníkem Zábřeh a záhy přesidluje do Konice, podle které se píše v roce 1340. Ke konickému panství je také připojen Grünberg, doložený v roce 1288, bez jistoty, že zdejší pán, Ctibor byl stejného erbu jako Adam z Konice.

Páni z Boskovic Kolonizaci údolí Svitavy a rozvoj rodového dominia začínají páni erbu hřebenu již z počátku 13. století, Boskovice jsou uvedeny již v roce 1222. K tomuto dominiu v 30. letech připojují panství Černá Hora, v roce 1348 jsou uvedeny také Sebranice s tvrzí. Kelčany jsou zmíněny až v roce 1365. Na počátku 14. století (od Václava II.) do roku 1313 mají Boskovicové v zástavě malé břeclavské panství. Jako osamocenou držbu, relativně vzdálenou od Děvíček, Hartleb z Boskovic v roce 1306 od posledního Přemyslovce získává vesnici Slup na Znojemsku.715 Vdova po Jimramovi, Markéta, v lednu 1330 zapisuje starobrněnskému klášteru 100 hřiven ve Zvonovicích.716

Páni z Bukoviny Rod erbu šachovnice s šesti poli jinak na pomezí vyšší a nižší šlechty vlastní nejpozději v roce 1336 hrad Bukovinu se středně velkým panstvím. Na konci 14. století tento rod vymírá.

Páni z Cimburka Páni z Cimburka jsou úzce spjati s Ronovci, někdy na přelomu 20. a 30. let 14. mění původní panství (Cimburk doložen v roce 1308) u Třebové s pány z Lipé za střílecké panství. Zde zakládají svůj druhý Cimburk (ten stojí v roce 1358).717 Před polovinou 14. století rod také vlastní Hvězdlice, tvrz s vesnicí a dvory se stane centrem většího panství až v průběhu druhé poloviny 14. věku.

Páni z Čeblovic a Drahotuš Prvotní sídlo rodu bylo v Čeblovicích, dnes zaniklé vsi u Rosic, zdejší sídlo ještě v průběhu 13. století a nejpozději v roce 1299 patří Čeblovice do deblínského panství. V

715 MSL, č. 26, s. 51–52. 716 CDM VI, č. 394, s. 302. 717 Ladislav HOSÁK, Moravská větev pánů z Cimburka, VVM 22, 1970, s. 77–79. 127 okolí Ceblovic působila ještě další (vladycká) větev rodu, Vecen sídlil v Příbrami (1237), jeho potomci (?) sídlí ve Vysokých Popovicích. Důležitým se pro rod stal zisk a kolonizace Drahanské vrchoviny, kolem poloviny století. K roku 1251 na falzu je uváděna Jedovnice, hrad Holštejn v roce 1278. Potomky Hartmanna z Holštejna vymírají na počátku 14. století. Hartmanův bratr Bohuš se v 50. letech píše a sídlí v Rosicích, zřejmě v 60. letech získává majetky v prostoru Moravské brány a začíná kolonizovat rozsáhlé panství v čele s hradem v Drahotuších, podle kterého se od roku 1269 píše. Původní panství bylo z jižní strany zřejmě rozsáhlejší, neboť hrad Helštýn byl protiprávně postaven na majetcích pánů z Drahotuš někdy na počátku 14. století. Bohuš z Drahotuš, podle panovnického potvrzení z roku 1258, daroval břevnovskému klášteru Sebranice (snad u Boskovic, které byly později alodním šlechtickém majetkem) a Sobotovice, jižně od Brna.718 Pro Bohuše, který se věnoval rozvoji holštejnského (a později drahotušského) panství, byly tyto majetky poměrně nezajímavé. Podobná motivace mohla stát za donací mlýna v Unkovicích, Sofií, manželkou Bohuše, velehradskému klášteru v roce 1278.719 Podobný osud, jako nový příjem oslavanského kláštera, se stávají další dvě vesnice v roce 1281 a to Studyň a Pyšpice.720 I tyto lokality, dnes již zaniklé, ve prospěch své posmrtné spásy, dává Bohuš z Drahotuš. Na konci 13. století (1286) se Bohuš píše podle Bošovic, kde zřejmě žádné větší majetky nedrží. Po polovině století snad zdejší sídlo zaniká a část vsi vlastní Kunštátové.

Páni z Deblína Ratibor, zakladatel rodu, se podle Deblína píše od roku 1237). Jeho dva synové se oddělují – Jenec dědí Deblín, Hartleb se v 60. letech začne psát podle Dubna, neznámé lokalizace a od roku 1278 už podle snadněji lokalizovatelných Louček. Tato větev vymírá v první čtvrtině 14. století. 721

718 CDB V/1, č. 149, s. 238–239. 719 CDB V/2, č. 875, s. 611–612. 720 CDB VI/1, č. 156-7, s. 203-5. Potvrzeno v roce 1288 Katalog listin a listů k VII. dílu Českého diplomatáře I., č. 365 721 Hosák klade k Moravskému Krumluvu do Dolních Dubňan, kde by ovšem bylo obklopeno templářskou držbou a nemělo žádné příslušenství Ladislav HOSÁK, Zapomenutý hrad na Moravskokrumlovsku, ČSPSČ 70, 1962. s. 41. 128 Hartleb z Dubna v roce 1281 prodává tišnovskému klášteru svůj Újezd u Pohořelic za 130 hřiven.722 Jenek (Jan) z Deblína k roku 1287 daroval dominikánkám v Olomouci patronát ve Vážanech nad Litavou, neznámo kdy a jak získaný.723 Vojslava, vdova po Jenkovi, v roce 1305 kostelu ve Vážanech (snad nad Litavou) uděluje jako zajištění vesnici Hrušky.724 Je tak otázka, zda převod patronátu klášteru skutečně proběhl. Na začátku 14. století měl Vítek z Loučky biskupské léno v Žádovicích u Kyjova – do jeho správy náleželo 18 lánů a 18 podsedků, 2 mlýny s malými koly, hospoda a 2 popluží (2 lány zde nevlastnil).725

Po smrti Jence z Deblína (snad v nebo před rokem 1287 dochází k dělení majetku mezi jeho dcery, resp. zetě) - deblínské panství získává Gertruda (manželka Demetria z Bukova), vesnice (Ořechov s patronátem, Ořechovičky, Blažovice, Blažovičky, Sivice a Šitbořice s patronátem) kolem Brna Kateřina, manželka Tase z Lomnice, přičemž polovinu Balžovic a Sivic zdědila po své dceři Gertrudě.726

Páni z Doubravice, Vildenberka Doubravice se v predikátu tohoto rodu objevuje už v roce 1255, kdy zde sídlí Holáč. Hrad zde staví až Protiva, který také v 70. letech 13. století disponoval se Zábřehem. Panství se v roce 1305 vzdává Adam z Choliny. Protiva, pozdější moravský číšník, v roce 1297 z části prodává, z části dává templářskému řádu své, blíže neurčené, majetky u řeky Bečvy.727 Členem rodu byl také Matouš, který se v poslední čtvrtině píše podle Černé Hory a je snad jejím zakladatelem. Po roce 1298 už se neuvádí a jeho majetky padají odúmrtí na panovníka. Vildenberk samotný je sídlem Půty v roce 1318, rod ho vlastní až do roku 1371. Další majetková akvizice, rozsáhlé bouzovské panství, přichází před polovinou 14. století, v roce 1350 se podle něj Vildenberkové píší.

722 CDB VI/1, č. 145, s. 193–194. 723 Katalog listin a listů k VII. dílu Českého diplomatáře I., č. 237. 724 CDM V, č. 175, s. 185-6. 725 Lechner I, s. 4. 726 CDM VI, č. 109–110, s. 80-84. Srov. Libor JAN, Neznámá listina na deblínské panství, s. 5–6. 727 CDM V, č. 77, s. 79–80. 129 Páni z Dubé, Lichtenburka, Lipé, Pirkenštejna, Ronova (Ronovci) Hynek z Dubé po odchodu Aparta z Moravy získává černohorské panství. Po jeho smrti (počátek 30. let) získávají panství Boskovicové. Hynek Berka z Dubé a Hynek Olomoucký olomoucké kapitule předávají ves Křenovice v roce 1330.728 Základem majetků pánů z Lichtenburka je lenní držba bítovského panství, snad již z poslední čtvrtiny 13. století. V roce 1342 Karel IV. potvrzuje bratrům erbu ostrve jako markrabské léno hrady Bítov a Cornštejn, o rok později získávají výsadu si toto léno rozdělit mezi sebe na tři díly.729 Lichtenburkové na Znojemsku vlastní drobné majetky už předtím, v roce 1336 prodávají abatyši znojemského kláštera sv. Kláry ves Pravice. Zde měla 60 kop sestra Smila a Čeňka Markéta, 6 platu ročně jí má být vypláceno i nadále.730 Žďárskému klášteru Haimann Krušina z Lichtenburka v roce 1344 dává studně zvané Clarisbut (neznámo kde).731 V roce 1343 vdova po Haimanu z Lichtenburka předává desátek z Dobré Vody žďárskému klášteru.732 V roce 1361 klášter ve Žďáru nad Sázavou získává Boňov na Třebíčsku.733 Vzdálený byl dvůr a 3 menší dvory v Přeskačích, ti pánové z Lichtenburka prodávájí v roce 1364 za 70 kop.734 Podobný osud měly i 1,5 hřivny spojené s rychtářstvím v Jaroměřicích, které získal žďárský klášter v roce 1366.735 Jindřich z Lichtenburka až do roku 1368 vlastnil les u Jevišovic, do doby než ho dal klášteru ve Znojmě.736 Mohutný nástup, spojený s osobou Jindřicha z Lipé, měla tato větev Ronovců na Moravě na počátku vlády Jana Lucemburského. Po zrušení templářského řádu se jejich čejkovická komenda dostává do rukou Ronovců. Na přelomu 20. a 30. let páni z Lipé mění s pán z Cimburka panství Cimburk za panství Střílky. Ve stejné době získávají i Moravskou Třebovou. Důležité je „dědictví“ po Kunštátech, potomcích Bočka z Jaroslavic – Jaroslavice, Obřany, Moravský Krumlov, získané zřejmě v roce 1316. Dalším ziskem jsou Střílky, koupené v roce 1321. Ve stejném roce je manželce Jindřicha z Lipé zapsáno panství Tovačov, to se později vrací zpět do zeměpanských rukou. 728 CDM VI, č. 401, s. 310. 729 CDM VII, č. 457, s. 332, č. 480, s. 347–348. 730 CDM VII, č. 127, s. 88. 731 CDM VII, č. 536, s. 388–389. 732 CDM VII, č. 529, s. 384. 733 CDM IX, č. 227, s. 163–164. 734 ZDB IV, č. 111, s. 51. 735 CDM IX, č. 438, s. 355. 736 CDM X, č. 52, s. 79–80. 130 Ve 20. letech nakrátko vlastní Jindřich z Lipé i panství Holštejn. Snad krátce (v 30. letech) vlastní páni z Lipé boleradické panství nebo alespoň nějaký podíl na něm. V roce 1340 Páni z Lipé kupují od Karla IV. Kolštejn, před rokem 1346 (ale spíše již před rokem 1340) páni z Lipé vlastní také původně bludovické panství Bludov. Do roku 1353 vlastní Čeněk z Lípy panství Mikulovice. Nejpozději v roce 1322 jiná ronovecká větev získává Letovice, podle nichž se nadále píše. Ve stejném období (1329) Ronovci sídlé také na Osovém. Pánové z Pirkenštejna už v první polovině 14. století drží menší panství Hončovice (dnes Unčovice) V roce 1349 Zdeněk a Čeněk z Ronova zapisují vesnice Milotice, Dubňany, Jarohněvice a (již neexistující) Mokronosy.737 První dvě zmíněné vesnice jsou věnem manželky Čeňka v roce 1385, a to v hodnotě 600 kop.738 V Miloticích je v roce 1412 zmiňován patronát.739

Páni z Eggerberku, Hustopeč, Chyš Hustopeče vlastní Vilém nejpozději k roku 1249, rod panství prodává v 20. letech 14. století Janu Lucemburskému a Elišce Rejčce. Do roku Vilém 1249 vlastní také Mikulov. Vilémův syn Petr se k roku 1261 píše podle Slopného, ale zdejší majetky odkazuje na založení klášteru ve Vizovicích, což se po jeho zřejmě bezdětné smrti stane skutkem. Některý z jeho příbuzných ovšem v tomto regionu zůstává, v roce 1322 jeho potomci prodávají Zlín.

Páni z Holštejna, Kněžic, Mitrova, Rokštejna, Víckova a Sovince (Hrutovci) Na západní Moravě se Hrutovci píší již od roku 1222 podle Kněžic, ale tato větev rodu i přes různá beneficia nedokáže vytvořit větší sevřené panství. K roku 1289 je zmiňován hrad Hrutštejn, dnešní Rokštejna. Jiná větev rodu se píše kolem poloviny 14. století nejdříve podle Víckova (1340) a později podle Mitrova. Významný majetkový vzestup pro rod (severomoravskou větev původně ve službách biskupa) znamená zisk panství Holštejn, což se děje před rokem 1334.

737 ZDO I, č. 704, s. 35. 738 ZDO IV, č. 753, s. 162. 739 ZDO VIII, č. 36, s. 295. 131 Není jisté, zda Dětkovice Holštejnové vlastnili již kolem poloviny věku, první zmínka je až z roku 1377. Snad již v roce 1302 druhá významná větev rodu vlastní bludovické Pňovice, podle svého nejvýznamnějšího sídla, Sovince, se začne psát až od počátku 30. let téhož století.

Páni z Hradce. Landštejna (Vítkovci) Jedním z první majetků pánů z Hradce na Moravě je Strmilov, který vlastní již v roce 1255, dalším městečko Slavonice (1299). Oldřichové z Hradce jsou na přelomu 13. a 14. století správci lucké provincie a vlastní hrad Bánov. Tyto majetky mění v roce 1339 se zeměpánem za panství Telč (kde je v druhé polovině 14. století vybudován hrad), které se stane důležitou a věkovitou državou vítkoveckého rozrodu na Moravě. Ve stejné době Oldřich z Hradce získává od své ženy i sousední bílkovské panství, což bude důvodem pro výměnu Telče za Bánov. V roce 1349 samotný Karel IV. Jindřichu z Hradce uděluje Mladoňovice (nacházející se u Jemnice).740 K roku 1390 je zmiňována tvrz v Krokovicích a o devět let později městečko Kunžak a Matějovec, snad samostatné panství. V roce 1349 samotný Karel IV. Jindřichu z Hradce uděluje Mladoňovice (nacházející se u Jemnice).1 Zřejmě málo významná větev Vítkovků vlastní mezi lety 1244 až 1271 Týnec uherských hranic.

Páni z Janovic Další český rod zakládá na počátku 14. století hrad Rabštejn, k jehož příslušejících náleží jen pouhé dvě vsi.

Páni z Klobouk Za skutečnou vyšší šlechtu lze považovat pouze Lva, který sídlil v Kloboukách a vlastnil i dvorec v Zábrdovicích, necelá dvacítka vesnic se stala základem majetků zdejšího kláštera. Druhou větev rodu, která zůstala na Boleradicích, těžko lze považovat za jinou, než vladyckou, panství postupně rozprodávají.

740 CDM VII, č. 935, s. 657. 132 Páni z Kunštátu, Jevišovic Praotec rodu Gerhard snad zakládá hrad v Zbraslavi, podle něhož se píše. Zbraslav dále dědí nejmladší syn Mikuláš, jehož potomci upadají do rytířského stavu a v roce 1334 prodávají poslední díl vsi. Bočkova větev sídlí nejdříve na Jaroslavicích (v polovině 13. století), později na Občanech. Občany jsou zřejmě dědictví po Přibyslavu z Křižanova před polovinou 13. století, hrad je prvně zmíněn v roce 1278. Gerhard z Obřan v roce 1289 vlastní i Moravský Krumlov, jeho držba bude ale starší. Bočkův bratr Smil se psal podle (zeměpanských) Střílek. Umírá ovšem bezdětný a majetky v tomto regionu odkazuje vizovickému klášteru. Nejdéle vydržela větev Kuny, který založil zřejmě po sobě pojmenované Kunino Město (Kunštát) a zde se usídlil. Kunštát v predikátu se historicky objevuje prvně v roce 1280, nicméně Kuno v tomto regionu už v polovině 13. století. Páni z Kunštátu, kteří se v průběhu 14. století rozsáhle větví, průběžně získávají další panství. Snad jako odúmrť po Deblínech je po roce 1322 získáno panství Loučky Dalšími doloženými panstvími jsou Stařechovice v roce 1347 (ovšem ještě ne celé) je Líšnice, Senice a Troubky, ty prvně v roce 1348, ale zřejmě kunštátská již od začátku 14. století. Před rokem 1351 jsou získány Lysice, v této době také vlastní poměrně malé boleradické panství a samostatné je taktéž nevelké panství kolem Cetechovic, panství Velké Opatovice na přelomu 14. a 15. století polovina Loděnice.741 Jevišovická větev, je založena Bočkem z Kunštátu, který se podle Jevišovic začíná psát v roce 1289. V roce 1360 na tvrzi v Bojanovicích uzavírají jevišovičtí páni nedíl.

Páni z Kounic, Drnholce, Letovic Z původního Pulína se stává centrem panství Drnholec, nicméně tato větev rodu v roce 1273 vymírá a její majetky přecházejí na panovníka. Jiný příslušník rodu, Heřman, se v letech 1250 – 1274, sídlí v Letovicích. V Rudíkově sídlí po celé třinácté století další, spíše jen vladycká větev rodu. K cílovému datu roku 1350 už zde mají dílčí majetky příslušníci jiných rodů.

Páni z Křižanova, Polné Z Čech na počátku 13. století proniká na moravskou Vysočinu rod neznámého erbu, příbuzní Byslava z Bratčic. Ale ani Jan z Polné nebo Přibyslav z Křižanova po sobě 741 ZDB VI, č. 113, s. 107 133 nezanechali mužské potomky a jejich kolonizační úsilí si později vychutnávali jiní, manželé jejich dcer.

Páni z Lichtenštejna Lichtenštejnové přicházejí na Moravu v roce 1249, kdy získávají Mikulov, dříve Viléma z Hustopeč. Jindřich z Lichtenštejna měl v roce 1305 podle závěti Siegrieda Sirotka zdědit celé panství Sirotčí Hrádek. Proti tomu se staví Václav II., podle něhož jsou tyto majetky odúmrtí. Podle smírčího rozhodnutí zhruba polovinu získává Lichtěnštejn a druhou Tobiáš z Bechyně a Ortlieb Zendil. Později Většinu panství nakonec Lichtenštejnové získávají. Od roku 1334 patří Lichtenštejnům Děvíčky jako léno.

Páni z Miroslavi, Myslibořic,Trnavy V Myslibořicích původně rakouský rod disponuje majetky už v roce 1234 a v Miroslavi 1239, nicméně jeho přítomnost na Moravě je zmíněna již v roce 1222.

Pomezní Frejštejn drží příbuzní pánl z Trnavy nejpozději v roce 1251.

Vznešená paní Heilvida se v roce 1225, v rámci zbožné donace vzdala Martinic a Přibyslavic.742 Těsně u moravsko-rakouských hranic vlastnil Vikart z Trnavy do roku 1251 patronát, který postoupil jerušskému klášteru.743

Páni z Našiměřic Našiměřické panství nelze nijak přesněji určit, v polovině 14. století už většinu zdejší vsi vlastní jiné rody.

Páni z Násilé Jedním z nejmocnějších mužů na Moravě byl Albert ze Zdounek, žijící zcela jistě 1298 až 1321. Jeho potomci panství drží, ale rychle mocensky upadají a stávají se leníky olomouckých biskupů. Panství ztrácejí před rokem 1357.

742 CDB II, č. 271-3, s. 264–9. 743 CDB IV, č. 227-8, s. 395–8. 134 Páni z Nejdku (Sirotkové) Původně rakouský rod se usazuje v Nejdku nepozději v 40. letech 13. století, nové sídlo v Sirotčím hrádku je postaveno na počátku 14. století, nicméně rod v roce 130ř vymírá. Siegfried Sirotek v roce 1292 vlastní tvrz v Týnci. Vdova Alžběta v roce 1261 dává oslavanskému klášteru patronát v Mohelně.744 Mimo nejdecké panství se nacházel patronát v Hodonici (u Znojma), který v roce 1281 Alžběta, vdova po Kadoltu Sirotkovi, nechává pražským křížovníkům.745 Tato žena konečně v roce 1286 mění s králem Václavem Mohelo za Turovice.746 Neznámo jak vdova získala část Černína (u Jevišovic), kterou za 40 hřiven stříbra prodala Elišce, manželce Beneše z Vartenberka v roce 1295.747

Páni z Otaslavic Kromě Otaslavic (prvně doložené v roce 1287) rod v polovině 14. století vlastní zřejmě malé panství Bohuslavice a také středně velké Brníčko.

Páni z Plavče Ačkoliv je Plaveč predikátem už v roce 1234, rozsah panství nelze určit. Na konci sledovaního období rod za panský považovat nelze.

Páni z Potštátu Podle Potštátu se v letech 1322 až 1368 píše rod, který byl podle erbu příbuzný s českými pány z Častolovic.

Páni z Pernštejna, Jakubova Předci mocného česko-moravského rodu vlastnili řadu lokalit, roztroušených po celé Moravě. Do roku 1208 vlastnil Štěpán z Medlova Tuřany a Petrovice (zřejmě na Blanensku), které vyměnil s olomouckým biskupstvím za jiné dvě, kde založil doubravnícký klášter.748 Dost možná bez mužských potomků zemřel jiný z členů pernštejnského rozrodu, Jimram. Ten daroval louckému klášteru před rokem 1220 šestici vsí – Mezilesice (dnes zaniklá) a Velké Hostěrádky (na Vyškovsku), Přestavlky, Svinošice s Útěchovem 744 CDB V/1, č. 282, s. 418–419. 745 CDB VI/1, č. 142, s. 190. 746 Katalog listin a listů k VII. dílu Českého diplomatáře I., č. 177. 747 Katalog listin a listů k VII. dílu Českého diplomatáře I., č. 831. 748 CDB II, č. 78, s. 73–74. 135 v blízkosti Brna, Přibyslavice (u Bíteše) a patronát v Příměticích, tedy v těsném sousedství Znojma, kde působil.749Rod pochází z Medlova, který se v predikátu objevuje už v roce 1222, poměrně rychle ovšem začíná kolonizace Hornosvratecka. Mocné sídlo rodu, hrad Pernštejn stojí už v roce 1285. Zřejmě jen efémérní trvání měl hrad Aueršperk, zmíněný v první čtvrtině 14. století, kolem poloviny téhož věku existují spory o Dalečín mezi Tasovci a Pernštejny, který ovšem zůstává rodu erbu zubří hlavy. Zvlášní jsou osudy hradu Pyšolce, který je v roce 1350 prodán jako poškozený. Tvrz a městečko Jimramov jsou doloženy až v posledním desetiletí 14. století. Jakubov patřil pánům z Pernštejna před polovinou 14. století, zřejmě s zcela minimálním příslušenstvím.

Páni z Rychmburka Páni z Mrdic a Rychmburka v polovině 14. století vlastní panství Vraní Lhota. Vilém z Rychmburka do roku 1361 držel dvůr v Ostopovicích (u Brna).750

Páni z Rýzmburka (Hrabišici) Drnovice a Račice, těžko říct, zda zde již stála nějaká panská sídla, vlastní na počátku 13. století Kojata z Mostu. Rozsáhlé majetky Hrabišiců jsou spojena s Borešem z Rýzmburka, v roce 1264 vydává listinu ve Vlčnově. V roce 1269 je zmiňován jeho purkrabí na Hoštejně, ve stejné době mu patří i Moravská Třebová, snad i Vraní Lhota. K roku 1278 ovšem dochází ke konfiskaci jeho majetků a rod tak z Moravy mizí.

Páni ze Sádku Dnešní Sádek, tehdejší Ungersberk zakládá rod Uhrů před rokem 1286.751 V roce 1330 Markéta, vdova po Jimramu z Ungersberka nechává staroběrnsnkému klášteru 50 hřiven v Ivanovicích.752

Páni z Šelmberka Další z původně českých rodu vlastnil v polovině 14. věku tvrz a městečko Prostějov a také hrad Templštejn. 749 CDB II, č. 205, s. 190. 750 ZDB IV, č. 3, s. 45. 751 Srov. J. PILNÁČEK, Op. cit. s. 36. 752 RBM III, č. 1613, s. 631–632. 136 Páni ze Šenkenberka Rakouský rod Schenků se Moravě usazuje v druhé čtvrtině 13. století, o století později jejich Šenkenberské panství vlastní již jiný rod.

Páni ze Švábenic Snad již před polovinou 13. století švábenicové, konkrétně Slavibor, drží Drnovice, Drnovice společně s Račicemi, byly původně hrabišickým majetkem, podle Račic se v roce 1285 píše Milota. Nejznamější rodové sídlo, Švábenice, užívá jako predikát poprvé Idík v roce 1261. V letech 1275-1282 se Časta píše podle Křelova. Dalším rodovým sídlem je Náměšť na Hané, v predikátu zmíněná k roku 1252, s městskými právy od roku 1319. Vedlejší větev rodu sídlí k roku 1349 v Koběřicích. Švábenicové kolem roku 1283 vlastně zřejmě malé bobrovské panství, nicméně záhy se ho vzdávají ve prospěch žďárského kláštera. Idík, jako bítovský komorník, do roku 1262 vlastnil blíže neurčenou zemi v Troskotovicích. K tomuto datu ji dává oslavanskému klášteru.753 Je otázka, zda třetina Těšan, které prodává v roce za sto hřiven 1277 Anežka, dcera Bočka z Jevišovic a zároveň manželka Vítka ze Švábenic byla otcovským (je to pravděpodobnější) nebo manželským věnem.754 K roku 1292 Budislava s Vítkem, který se píše podle Louček, čejkovickým templářům na 155 hřiven stříbra prodávají dnes již neexistující Senstráž.755

Páni ze Šternberka Šternberk na severní Moravě vzniká na počátku druhé poloviny 13. století, prameny ho znají k roku 1269. Mnoho otazníků panuje kolem dalšího Šternberka, na západní Moravě. Ten vzniká na přelomu 13. a 14. století, ale v polovině věku ho nevlastní Šternberkové, ale Štěpán z Březnice. Lukov se stal sídlem jedné z větví pánů erbu osmicípé hvězdy (hrad královského založení získali nejpozději v roce 1332). Količín je zmiňován k roku 1348, hrad Světlov v roce 1360, stejně jako městečko Tištín.

753 CDB V/1, č. 355, s. 527–529. 754 CDB V/2, č. 852, s. 569–570. 755 Katalog listin a listů k VII. dílu Českého diplomatáře I., č. 635. 137 Jiná větev se v první polovině 14. století získává rozsáhlé dominium na severozápadní Moravě. Páni ze Šternberka se prvně podle Hoštejna píší v roce 1355, podle Zábřeha v roce 1360, získávají ho zřejmě už před polovinou století. Šilperk, který byl původně součástí zábřežského panství, je šternberský v roce 1347.

Páni z Tasova, Lomnice, Meziříčí (Tasovci) Jeden z nejmocnějších rodů středověké Moravy se objevuje v písemných pramenech už v 30. letech 13. století a hned v několika větvích. Jedním z panství tasovského rozrodu je i Březník, který ovšem ve 30. letech 14. století náleží rodu, který přišel z českého Náchoda. Další z větví sídlí v Náměšti, zde se k roku 1234 objevuje Budiš. Ve stejném roce je zmíněn i Tasov, hrad Tassenberg (Dub) nahrazující tvrz až v roce 1292. Velké Meziříčí je predikátem v roce 1236, hrad snad stojí v roce 1281. Meziříčí se jako tasovský predikát objevuje už v roce 1236, kdy je zdejším vlastníkem Budislav, v roce 1281 už se píše podle zdejšího hradu šlechtic s typickým tasoveckým jménem, Vznata. Krátce na sklonku 13. století (1285 – 1295) se v pramenech mihne Demeter, píšící se podle Bukova. V této době také Tasovci získávají panství Deblín. Podle Lomnice se od roku 1281 píše Vznata. Ze severní strany na lomnické panství navazovaly v polovině 14. století majetky Pročka z Lomnice. Zřejmě on nechal vystavět hrad Louka – v roce 1360 činí zápis do zemských desek. V 90. letech Vznata snad jako léno drží některé vesnice, které byly součástí panství Děvíčky. Jiná větev rodu sídlí v Mostišti – Prameny k roku 1317 znají Jindřicha z Mostiště.

Páni z Vartenberka, Polné (Markvartici) Příslušníci mocného českého panského rodu na Moravě vlastní Drnholec, potíž je zjistit odkdy, nabízí se poměrně široké rozmezí 80. let 13. století až polovina 14. století. Domnívám se, že šlo o panovnickou odúmrť. Vartenberkové kolem poloviny 14. století získávají veselské panství, podle zdejšího hradu se v roce 1351 uvádí Ješek z Vartenberka. Jiná větev rozrodu se píše podle Polné, od přelomu 13. a 14. století.

138 Páni z Rohatce,Vnorov, Veselí (Tvrdišovci) Prvním rodovým sídlem byly Žeravice, v roce 1235, zřejmě nedlouho poté se rod Tvrdišovců přesouvá na moravsko-uherskou hranici. Jedním z nejdůležitějších sídel je Veselí, na pečeti Sudomíra již v roce 1256. Rohatec je panským sídlem v roce 1270, ve stejné době i Vnorovy. Podle Malenovic se před polovinou 14. století píše Viknan erbu obrněné paže, podla Šardic v roce 1320 Pardus.

139 Analýza Rozloha panství

vznik rozsah rozsah roční název panství majitelé rozsah 1400 cena hradu 1300 1350 příjem Aueršperk před 1325 Pernštejnové zeměpán, Bánov před 1294 Vítkovci, zeměpán Ranožírovci, 1H, 1M, Bílkov před 1253 1H, 1H, 13V Vítkovci 8V Raný zeměpán, Bítov 1H, 7V středověk Lichtenburkové 1250- Bludovici, Bludov 1H, 5V 1H, 5V 1278 Ronovci Švábenicové, Bobrová před 1283 žďárský klášter před Bohuslavice polovinou páni z Otaslavic 1T, 1M, 3V 14. st. Bojanovice před 1360 Kunštátové 1T, 3V páni z Boleradic, 1 H, Boleradice ? Ronovci, 1 H 3,5V 1 H, 2V 2,5V Kunštátové Borotín ? Ronovci 1T, 2V 1D, 5V Boršice Hrabišici (1264) 1H, 1M, Boskovice 13. století Boskovicové 13V Bošovice před 1286 Čeblovicové 1T, 1V Bludovici, páni z 1H, 1M, Bouzov před 1317 1H, 1M, 16V Vildenberka 18V Branišovice před 1222 Páni z Branišovic Páni z Otaslavic, 1H, 1M, Brníčko před 1356 1H, 1M, 6V různí 7V Boskovicové, 1H, 1M, 1H, 1M, 900 hřiven 48 hřiven Břeclav 13. století 1H, 1M, 1V různí 1,5V 1,5V (1313) (1414) Tasovci, páni z Březník 13. století 1T, 3V 1H, 2V Náchoda 1/2 13. 1H, 1M, 1H, 1M, Bučovice Benešovici století 1V 1V Budeč před 1251 Ranožírovci 1H, 1V Budišov před 1240 Benešovici 1H, 1V 250 hřiven

140 (věno) Bukov před 1285 Tasovci Bukovina před 1337 Páni z Bukoviny 1H, 9V 1H, 3V 1D, 3V Ceblovice před 1237 Páni z Ceblovic (před Deblín Deblín 1299) 3600 hřiven (1358 se Cimburk u Páni z Cimburka, 1H, 1M, po 1330 Střílky 1H, 1M, 1V Střílkami), Koryčan markrabě, různí 1V 750 hřiven (1398, dluh) Páni z Cimburka, 8000 Cimburk u 1H, 2M, 1H, 2M, před 1308 Páni z Lipé, 1H, 1M, 6V hřiven Trnávky 13V 12V markrabě (1365) 1000 markrabě, 1H, 1M, Cornštejn před 1343 Bítov ? hřiven Ronovci 1V (1349) Páni z Kravař, 300 hřiven Čechovice před 1376 Vilém z Plumlov 1T, 2V 1T, 1V (1351, Herštejna věno) templáři, páni z 400 hřiven 1T, 1M, Čejkovice před 1312 Lipé, 1T, 3V 1T, 1M, 3V (1385, 2V Šternberkové věno) Matouš z Černé Boskovi Černá Hora před 1279 Hory, různí, ? 1H, 1M, 7V ce Boskovicové Červený 800 hřiven před 1257 Ranožírovci 1H,1V 1H, 3V 1H, 3V Hrádek (1356) polovina Tasovci, Dalečín 1H, 7V 1H, 7V 14. století Pernštejnové Páni z Deblína, 1H, 1M, 1H, 1M, 1H, 1M, 12 Deblín před 1237 Tasovci 15 V 12 V V 2400 Benešovici, hřiven Dědice před 1278 Šternberkové, 2H, 8V (1381, Benešovici věno) Dětkovice před 1377 Páni z Holštejna 200 hřiven Domaželice před 1369 Benešovici 1T, 1V 1T, 1V (1369) Páni z Vildenberka, 1H, 1M, Doubravice 2/2 13 st. 1H, 1M, 4V Benešovici, 4V Boskovicové 2440 1H, 1M, Drahotuše před 1269 Páni z Čeblovic 1H, 1M, 12V hřiven 14V (1416) Drnholec před 1249 Kounici, 1H, 1M, 1H, 1M, 1H, 1M, 9V 326

141 hřiven Vartenberkové 5,5V 5,5V (1414) Hrabišici, Drnovice 13. století 1T, 1V Švábenici Frejštejn před 1251 Páni z Trnavy zeměpán, 1T, 1M, Fulnek 13. století 1T, 1M 1T, 1M, 4V Benešovici 7V 20 000 Páni z Drahotuš, Drahotuš 1H, 1M, hřiven Helfštejn před 1312 z Linavy, e 30,5V (1418, Benešovici žaloba) Páni z Čeblovic, 1(3)H, 1H, 1M, 1H, 1M, Holštejn před 1378 Ronovci, 1M, 20- 9,5V 9,5V Hrutovci 27V Hrabišici, 1H, 1M, Hoštejn před 1269 Vítkovci, 8V Šternberkové Hrabata z 1H, 1M, 1H, 1M, Hukvaldy před 1285 Hückenwagenu, 1H, 1M, 11V 1V 11V biskup Páni z Chyš, 1T, 1M, 1T, 1M, Hustopeče před 1249 zeměpán 4V 4V 1T, 1M, Hvězdlice před 1353 Cimburkové 600 hřiven 1V Jakubov 13. století Pernštejnové 1T, 1V 1T, 1V 1/2. 13. Kunštátové, Jaroslavice 1H, 1V století Ronovci 375 hřiven Pernštejnové, 1T, 1M, Jimramov 14. století (věno, Kunštátové 1V 1398) Kelčany před 1365 Boskovicové 1T, 5V 1T, 5V 2D, 9(16) V Klobouky - Páni z Boleradic (1/4 13. st.) Hrutovci, Kněžice před 1222 1T, 3V 1T, 3V 1T, 1V Benešovici Količín před 1348 Šternberkové 1T 1T, 12V začátek zeměpán, 1H, 1M, Kolštejn 1H, 1M, 7V 14. st. Ronovci 9V 1T, 2M, Konice před 1340 Bludovici 1T, 1M, 14V 11V Krokovice před 1399 Vítkovci 1T, 1V Krumvald před 1310 Ranožírovci 1H 1H Budeč Křelov před 1275 Švábenicové 1T, 1V Páni z Křižanova, 1H, 1M, 1H, 1M, Křižanov před 1240 1H, 1M, 3V Tasovci 1V 1V

142 1400 1H, 1M, (věno Kunštát před 1280 Kunštátové 1H, 1M, 20V 20V 1376, 11 vsí) Kunžak ? Vítkovci 1M, 4V 1000 1T, 2M, Kvasice před 1248 Benešovici 1T 2T, 2M, 8V (věno, 7V 1420) 1/3. zeměpán, Landštejn 1H, 6V století Vítkovci 1H, 1M, 1H, 1M, Letovice před 1250 Kounici, Ronovci 1H, 1M, 2V 2V 2V Líšnice před 1348 Kunštátové 1H, 8V 1H, 8V 140 hřiven Loděnice 14. století Kunštátové 0,5T, 0,5V (1407) 1H, 1M, 1H, 1M, Lomnice před 1281 Tasovci 1H, 1M, 12V 16V 16V Páni z Deblína, Loučky před 1278 Kunštátové 1600 1H, 1M, hřiven Louka před 1360 Kunštátové 1H, 1M, 7V 6V (1447, věno) 1H, 1M, Lukov před 1332 Šternberkové 1H, 2M, 14V 21V Lysice před 1308 Kunštátové 1T, 1V 1T, 2V 1T, 4V Malenovice před 1321 Benešovici 1T, 9V Matějovec před 1399 Vítkovci 1M, 8V 300 hřiven Medlov před 1222 Pernštejnové 1T, 1V 1T, 1V 1T, 1V (věno 1364) 300 hřiven Mikulčice před 1353 Benešovici 1T, 1M 1T, 1M (1355) 511 Páni z Hustopeč, 1H, 1M, Mikulov před 1249 1H, 1M 1H, 1M, 19V hřiven Lichtenštejnové 8V (1414) Miroslav před 1239 Páni z Myslibořic 1T, 5V 1T, 5V 1T, 5V 1H, 1M, Mitrov před 1358 Páni z Víckova 1H, 1M, 3V 3V 8000 hřiven Hrabišici, Moravská 1H, 3M, (1365) před 1281 zeměpán, 1H, 1M, 33V Třebová 22V 4000 Ronovci hřiven (1398) 8000 Moravský Kunštátové, 1H, 1M, 1H, 1T, před 1289 1H, 1M, 5V hřiven Krumlov Ronovci 1V 2M, 9V (1369)

143 Mořice před 1375 Benešovici 1T, 1V 1T, 1V Mostiště před 1317 Tasovci 1H, 12V 1H, 11V Myslibořice 13. století Páni z Miroslavi 1T, 3V 1T, 3V 1T, 3V 1200 Náměšť na 1T, 1M, hřiven před 1252 Švábenicové 1T, 6V 1T, 1M, 5V Hané 5V (2/3, 1366) Náměšť nad před 1234 Tasovci 1H, 1M, 10V Oslavou Našiměřice před 1236 Páni z Našiměřic 1T, 2V 1T, 1V 1T, 1V Nejdek/Sirotčí Sirotci, 1H, 1T, před 1244 Mikulov Mikulov Hrádek Lichtenštejnové 1M, 8V Kunštátové, Obřany před 1278 1H, 13V 1H, 9V 1H, 9V Ronovci 800 hřiven 1H, 1M, (7/10, Osové před 1329 Ronovci 1H, 1M, 10V 10V 1349 věno) 1H, 1M, Otaslavice před 1278 Páni z Otaslavic rozpad rozpad 6V ?1H, Pernštejn před 1285 Pernštejnové 45V Plaveč před 1234 Páni z Plavče 1T, 3V 1T, 3V 1T, 3V 2200 zeměpán, 2H, 1M, 1H, 2M, 1H, 3M, Plumlov před 1325 hřiven Benešovici 4V 13V 12M (1325) Bludovici, Pňovice před 1249 1T, 5V 1T, 5V 1T, 5V Hrutovci Páni z Miroslavi, 1T, 1M, 1T, 1M, Polná před 1232 1T, 1M, 14V Ronovci 7V 14V 750 hřiven 1T, 1M, (1T, 1M, Potštát před 1322 Páni z Častolovic 1T, 1M, 14V 14V 1377, věno) 1100 hřiven Prostějov 13. století Páni z Šelnberka 1T, 1M 1T, 1M Plumlov (1T, 0,5M, 1374) 4000 hřiven (ale Pernštejnové, 1H, 1M, s Pyšolec před 1350 zeměpán, 1H, 1M, 20V 9V městečke Kunštátové m Podívín, 1413) Rabštejn u před 1358 Páni z Janovic 1H, 2V 1H, 2V Dukovan Rabštejn u před 1318 neznámí 1H, 1T, 8V Rýmařova Račice 13. století Hrabišici, 1T 1H, 6V 1H, 6V 144 Švábenici, Friduš z Linavy Rohatec před 1270 Tvrdišovci, 1T, 1V 1T, 2V Strážnice Rokštejn před 1289 Hrutovci 1H, 17V 1H, 17V 1H, 12,5V Páni z Ceblovic, Rosice před 1258 1T, 1V 1T, 8V 1H, 1M, 10V Hechtové polovina Rudíkov Kounici 1T,1V 13. století 1H, Sádek před 1286 Uhrové 1H, 5,5V 1H, 5,5V 5,5V 650 hřiven Sebranice před 1348 Boskovicové 1T, 4V 1T, 4V (1348, věno) Senice před 1348 Kunštátové 1T, 3V 1T, 3V 165 hřiven Slatina před 1301 Ranožírovci 1T, 1V 1T, 1V (1358) 550 kop zeměpán, Slavonice 13. století 1M, 4V 1M, 4V (1/4M, Vítkovci 1369) Páni z Chyš, Slopné před 1261 1T, 3V církev 1H, 1M, Sovinec před 1332 Hrutovci 1H, 1M, 7V 7V 5000 Hückeswagenové 1H, 1M, hřiven Starý Jičín před 1240 , Bludovici, 1H, 1M, 12V 12V (1417 Benešovici žaloba) 250 hřiven Stařechovice před 1347 Kunštátové 1T, 2V 1T, 1V (1T, 1V, věno) polovina 1H, 1M, Boršice/ Strání Benešovici 14. století 1,5V Veselí Strážisko před 1288 Bludovici 1H, 6V Konice 1H, 1M, 1H, 1M, Strážnice před 1302 Benešovici 1H, 1M, 5V 3V 3V Strmilov před 1255 Vítkovci 1M, 5V 1M, 1V Kunštátové, 1H, 2M, Střílky před 1261 Ronovci, Cimburk Cimburk 21,5V Cimburkové Sukolom před 1318 Bludovici Šumvald 1T, 1V 1T, 1V 4000 hřiven Světlov před 1360 Šternberkové 1H, 9,5V (1417 žaloba) 1017 hřiven Šenkenberk 13. století Šenkové 1H, 5V 1H, 5V (1360- 1361)

145 Páni z 500 hřiven Šilperk ? Doubravice, 1M, 2V 1M, 2V 1M, 2V (1391) Šternberkové Šumvald před 1280 Bludovici 1T, 8,5V 1T, 6V 1T, 6V konec 13. 1H, 1M, 1H, 1M, 1H, 1M, Šostýn Hückeswagenové století 4,5V 4,5V 4,5V konec 13. Štamberk Šternberkové 1H, 20V 1H, 8V století 2500 1H, 2M, 1H, 2M, hřiven Šternberk před 1269 Šternberkové 1H, 2M, 34V 29V 29V (1397, věno) 1T, 1M, 1T, 1M, Švábenice před 1261 Švábenicové 2V 2V 1H, 2M, Tasov před 1234 Tasovci 15V 1H, 1M, Telč po 1336 Vítkovci 1M, 12V 2H, 1M, 12V 12V konec 13. 1H, 1T, Templštejn Ronovci 1H, 4V 1H, 1T, 4V století 4V Ronovci, Tištín - - 1M 1M Šternberkové 3000 Ronovci, 1T, 2M, 1T, 2M, hřiven Tovačov před 1232 Cimburkové 5V 9V (1321, věno) 25 hřiven 620 hřiven Troubky před 1351 Kunštátové 1T, 2V 1T, 3V (Troubky (1351) , 1418) Vítkovci, 1H, 2M, Týnec před 1244 Sirotkové, 1H, 1V 1H, 2M, 4V 4V markrabě Újezd před 1348 Bludovici Šumvald 1T, 1V 1T, 1V 500 hřiven Páni z (1349) Unčovice před 1349 Vildenberka?, 1T, 1V 1T, 2,5V 1000 Ronovci hřiven (1408) 1H, 1M, Velké Meziříčípřed 1236 Tasovci 1H, 1M, 16V 16V 400 hřiven Velké nižší šlechta, 1T, 1V 1T, 3V 1T, 3V (1412, Opatovice Kunštátové věno) Tvrdišovci, 1H, 1M, 1H, 1M, Veselí před 1256 1H, 1M, 19V Vartenberkové 12V 12V Víckov před 1340 Páni z Víckova 1H, 4V 1H, 3V 4300 Páni z Vildenberk před 1318 1H, 11V hřiven Vildenberka (1371) 146 polovina Tvrdišovci, Vnorovy 1T, 1V Boršice Veselí 13. století Vartenberkové 600 hřiven Vranová Lhotapřed 1351 Páni z Mrdic 1H, 7V 1H, 7V 1T, 7V (1/2, 1355 prodej) templáři, páni z Vsetín před 1308 Lipé, 1H, 1M 1H, 1M 1H, 1M Šternberkové 500 hřiven (1H, 4x Vysoké před 1353 Páni z Čeblovic Příbram? 1T, 4V 1T, 4V 1/2 V, Popovice 1353, prodej) Páni z 1T, 1M, 1T, 1M, 1T, 1M, Zábřeh před 1278 Doubravice, 15V 15V 12,5V Šternberkové 1H, 1M, Zbraslav před 1237 Kunštátové - - 2V Páni ze Zdounek, 1T, 1M, Zdounky před 1298 1T, 6V 1T, 1M, 4V Holštejnové 5V Páni z Hustopeč, 1T, 1M, 850 hřiven Zlín před 1322 1T, 1M, 4,5V Šternberkové 5,5V (1358) Pernštejnové, Zubštejn před 1348 1H, 11V 1H, 5V zeměpán Žeravice před 1235 Tvrdišovci 1T, 1V Žerotín před 1329 Bludovici Šumvald 1T, 1V 1T, 1V

147 Ceny panství Předchozí tabulka, ve které jsou shrnuty poznatky o velikosti a cenách panství, je základem pro další výpočty. Všechny výpočty budou poměrně nepřesné z několika důvodů. Na jedné straně nemusí být příslušenství panství úplné, často mohou chybět vesnice, které jsou doloženy o desítky let později. Závažnější jsou nepřesnosti na straně zachycených cen panství. Zaznamenaná cena při prodeji bude nejpřesnější (ale také nemusí zachycovat skutečnou cenu), hodnoty věna pravděpodobně nezahrnují celé panství, naopak u žalob předpokládám, že nadsazují hodnoty žalovaného majetku.

Tato data jsme analyzovali pomocí lineární regrese, díky níž bylo možné stanovit průměrnou hodnotu hradů, tvrzí, městeček a vesnic.756 Výsledky jsou shrnuty v tabulce níže, přičemž vždy platí, že koeficienty (tj. průměrná hodnota jednoho jednotlivého prvku je v uvedena v buňce spolu se standardní chybou v závorce).

Cena při prodeji Cena při zaznamenání věna (1) (2) (3) (4) Město 1573.37 1397.69 638.70 668.45 (396.76)*** (421.44)*** (287.49)** (272.17)** Vesnice 117.989 83.15 51.25 7.15 (44.01)** (50.78) (28.61)* (26.60) Hrad 930.61 892.82 (674.99) (268.05)*** Tvrz 1.08 157.80 (23.00) (218.42) Počet 27 27 16 16 pozorování Adjustované 0.77 0.77 0.67 0.80 R2 Poznámka: * p<0.1, **p<0.05, ***p<0.01

V případě prodeje panství můžeme při srovnání modelu 1 a modelu 2 vidět, že přidání počtu hradů a tvrzí do modelu nijak nezvyšuje hodnoty indexu determinace (R2), který vyjadřuje podíl vysvětlené variability ceny panství .Jinými slovy, přidáním počtu hradů a tvrzí do modelu nám nijak nepomáhá pro vysvětlení zaznamenané ceny panství při prodeji. Z toho můžeme usuzovat, že cena

756 Všechny výpočty provedl Mgr. Michael Škvrňák v programu R. 148 panství při prodeji byla primárně odvozena od příjmů, které mohly jednotlivé části panství (města a vesnice) generovat.

Modely 3 a 4 pak odhadují cenu panství při zaznamenání věna, kde naopak přidání počtu hradů a tvrzí zvyšuje hodnoty indexu determinace. Zároveň srovnání modelů ukazuje, že odhadované průměrné ceny jednotlivých statků jsou nižší při zaznamenání věna než při prodeji.

Následující graf pak shrnuje odhadované ceny jednotlivých komodit v grafické podobě. 95% interval spolehlivosti u některých komodit zasahuje do negativních hodnot, což je dané malým počtem pozorování. Samozřejmě cena hradů a tvrzí nebyla záporná, ale v některých případech bych nevyloučil nulovou cenu sídla jako lokality, která v rámci velkého panství netvořila žádný zisk. Střední hodnota tvrze kolem 200 hřiven a hradu kolem 900 hřiven může rámcově odpovídat stavebním nákladům.

149

Zda se poměrně výrazně liší hodnota městeček během prodejů a během zapsání věna, vysvětlení, které se nabízí, je zapsání neúplného městečka, respektive určité ideální sumy, která byla rozpočítána na části vesnic a městeček, nikoliv na konkrétní vesnice a městeček.

Podobně lze spočítat průměrný výnos (rentu) z vesnic a městeček. Zde budou data ovšem daleko nepřesnější, neboť jednotlivé výnosy jsou známy jen u několika málo panství (Břeclav, Drnholec, Mikulov)

150 Výsledky lineární regrese ukazují, že průměrná vesnice vynášela zhruba 22 hřiven ročně. U městečka zhruba 90 hřiven ročně neodpovídá datům z předchozích tabulek, není desetinou hodnoty městečka.

Předchozí výpočty umožní odhadnout hodnotu panství i jejich příjem:

odhadovaná odhadovaný poměr název panství rok hodnota příjem příjem/hodnota Bílkov 1350 2517.28702466445 270.297828335057 0.107376642268709 Bílkov 1400 1533.85901470394 291.162357807653 0.189823415983152 Bítov 1350 '825.92408484058 156.779731127198 0.189823415983152 Bludov 1350 589.945774886129 111.985522233713 0.189823415983152 Bludov 1400 589.945774886129 111.985522233713 0.189823415983152 Bohuslavice 1400 1927.34124977832 158.312306101344 0.082140257268687 Bojanovice 1400 353.967464931677 67.1913133402275 0.189823415983152 Boleradice 1300 412.96204242029 78.3898655635988 0.189823415983152 Boleradice 1350 294.972887443064 55.9927611168563 0.189823415983152 Boleradice 1400 235.978309954452 44.794208893485 0.189823415983152 Borotín 1400 235.978309954452 44.794208893485 0.189823415983152 Boršice 1300 589.945774886129 111.985522233713 0.189823415983152 Boskovice 1350 3107.23279955058 382.283350568769 0.123030160670311 Bošovice 1300 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152 Bouzov 1350 3697.17857443671 494.268872802482 0.133688125377549 Bouzov 1400 3461.20026448226 449.474663908997 0.129860923830777 Brníčko 1350 2399.29786968723 247.900723888314 0.103322195639106 Brníčko 1400 2281.30871471 225.503619441572 0.0988483575184333 Břeclav 1300 1750.35751731249 124.716649431231 0.0712521003267502

151 Břeclav 1350 1750.35751731249 124.716649431231 0.0712521003267502 Břeclav 1400 1691.36293982387 113.518097207859 0.0671163441831594 Březník 1350 353.967464931677 67.1913133402275 0.189823415983152 Březník 1400 235.978309954452 44.794208893485 0.189823415983152 Bučovice 1300 1691.36293982387 113.518097207859 0.0671163441831594 Bučovice 1350 1691.36293982387 113.518097207859 0.0671163441831594 Budeč 1350 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152 Budišov 1300 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152 Bukovina 1350 1061.90239479503 201.573940020683 0.189823415983152 Bukovina 1400 353.967464931677 67.1913133402275 0.189823415983152 Ceblovice 1300 353.967464931677 67.1913133402275 0.189823415983152 Cimburk u Koryčan 1350 1691.36293982387 113.518097207859 0.0671163441831594 Cimburk u Koryčan 1400 1691.36293982387 113.518097207859 0.0671163441831594 Cimburk u Trnávky 1300 4680.60658439723 473.404343329886 0.101141665037172 Cimburk u Trnávky 1350 4562.61742942 451.007238883144 0.0988483575184333 Cimburk u Trnávky 1400 2281.30871471 225.503619441572 0.0988483575184333 Cornštejn 1350 1691.36293982387 113.518097207859 0.0671163441831594 Čechovice 1350 235.978309954452 44.794208893485 0.189823415983152 Čechovice 1400 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152 Čejkovice 1300 353.967464931677 67.1913133402275 0.189823415983152 Čejkovice 1350 1809.3520948011 135.915201654602 0.0751181608295775 Čejkovice 1400 1927.34124977832 158.312306101344 0.082140257268687 Černá Hora 1400 2399.29786968723 247.900723888314 0.103322195639106 Červený Hrádek 1300 11.7989154977226 2.23971044467425 0.189823415983152 Červený Hrádek 1350 353.967464931677 67.1913133402275 0.189823415983152 Červený Hrádek 1400 353.967464931677 67.1913133402275 0.189823415983152 Dalečín 1350 825.92408484058 156.779731127198 0.189823415983152 Dalečín 1400 825.92408484058 156.779731127198 0.189823415983152 Deblín 1300 1573.37378484665 91.1209927611168 0.0579143962094158 Deblín 1350 1573.37378484665 91.1209927611168 0.0579143962094158 Deblín 1400 1573.37378484665 91.1209927611168 0.0579143962094158 Dědice 1400 943.913239817806 179.17683557394 0.189823415983152 Domaželice 1350 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152 Domaželice 1400 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152 Doubravice 1350 2045.33040475555 180.709410548087 0.0883521851178292 Doubravice 1400 2045.33040475555 180.709410548087 0.0883521851178292 Drahotuše 1350 3225.22195452781 404.680455015512 0.125473676144177 Drahotuše 1400 2989.24364457336 359.886246122027 0.1203937480223 Drnholec 1300 2222.31413722139 214.305067218201 0.0964332915985276 Drnholec 1350 2222.31413722139 214.305067218201 0.0964332915985276 Drnholec 1400 2635.27617964168 292.694932781799 0.111068029621699 Drnovice 1300 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152 Fulnek 1300 1573.37378484665 91.1209927611168 0.0579143962094158 Fulnek 1350 2399.29786968723 247.900723888314 0.103322195639106 Fulnek 1400 2045.33040475555 180.709410548087 0.0883521851178292

152 Helfštejn 1400 5172.04301165203 774.232678386763 0.149695715337731 Holštejn 1300 4759.08096923174 695.842812823164 0.146213694896537 Holštejn 1350 2694.27075713029 303.893485005171 0.112792481676508 Holštejn 1400 2694.27075713029 303.893485005171 0.112792481676508 Hoštejn 1350 2517.28702466445 270.297828335057 0.107376642268709 Hukvaldy 1300 1691.36293982387 113.518097207859 0.0671163441831594 Hukvaldy 1350 2871.25448959613 337.489141675284 0.117540657889491 Hukvaldy 1400 2871.25448959613 337.489141675284 0.117540657889491 Hustopeče 1300 2045.33040475555 180.709410548087 0.0883521851178292 Hustopeče 1350 2045.33040475555 180.709410548087 0.0883521851178292 Hvězdlice 1350 1691.36293982387 113.518097207859 0.0671163441831594 Jakubov 1300 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152 Jakubov 1350 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152 Jaroslavice 1300 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152 JImramov 1350 1691.36293982387 113.518097207859 0.0671163441831594 Kelčany 1350 589.945774886129 111.985522233713 0.189823415983152 Kelčany 1400 589.945774886129 111.985522233713 0.189823415983152 Kněžice 1300 353.967464931677 67.1913133402275 0.189823415983152 Kněžice 1350 353.967464931677 67.1913133402275 0.189823415983152 Kněžice 1400 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152 Količín 1400 1415.86985972671 268.76525336091 0.189823415983152 Kolštejn 1350 2635.27617964168 292.694932781799 0.111068029621699 Kolštejn 1400 2399.29786968723 247.900723888314 0.103322195639106 Konice 1350 4444.62827444278 428.610134436401 0.0964332915985276 Konice 1400 3225.22195452781 404.680455015512 0.125473676144177 Krokovice 1400 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152 Křelov 1300 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152 Křižanov 1300 1691.36293982387 113.518097207859 0.0671163441831594 Křižanov 1350 1691.36293982387 113.518097207859 0.0671163441831594 Křižanov 1400 1927.34124977832 158.312306101344 0.082140257268687 Kunštát 1350 3933.15688439116 539.063081695967 0.137056084346712 Kunštát 1400 3933.15688439116 539.063081695967 0.137056084346712 Kunžak 1400 2045.33040475555 180.709410548087 0.0883521851178292 Kvasice 1350 3972.67165453387 339.021716649431 0.0853384689526297 Kvasice 1400 4090.6608095111 361.418821096174 0.0883521851178292 Landštejn 1350 707.934929863355 134.382626680455 0.189823415983152 Letovice 1300 1809.3520948011 135.915201654602 0.0751181608295775 Letovice 1350 1809.3520948011 135.915201654602 0.0751181608295775 Letovice 1400 1809.3520948011 135.915201654602 0.0751181608295775 Líšnice 1350 943.913239817806 179.17683557394 0.189823415983152 Líšnice 1400 943.913239817806 179.17683557394 0.189823415983152 Loděnice 1400 58.9945774886129 11.1985522233713 0.189823415983152 Lomnice 1300 3461.20026448226 449.474663908997 0.129860923830777 Lomnice 1350 3461.20026448226 449.474663908997 0.129860923830777 Lomnice 1400 2989.24364457336 359.886246122027 0.1203937480223

153 Louka 1350 2281.30871471 225.503619441572 0.0988483575184333 Louka 1400 2399.29786968723 247.900723888314 0.103322195639106 Lukov 1350 4051.14603936839 561.460186142709 0.138592926714201 Lukov 1400 4798.59573937446 495.801447776629 0.103322195639106 Lysice 1300 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152 Lysice 1350 235.978309954452 44.794208893485 0.189823415983152 Lysice 1400 471.956619908903 89.58841778697 0.189823415983152 Malenovice 1350 1061.90239479503 201.573940020683 0.189823415983152 Matějovec 1400 2517.28702466445 270.297828335057 0.107376642268709 Medlov 1300 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152 Medlov 1350 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152 Medlov 1400 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152 Mikulčice 1350 1573.37378484665 91.1209927611168 0.0579143962094158 Mikulčice 1400 1573.37378484665 91.1209927611168 0.0579143962094158 Mikulov 1300 1573.37378484665 91.1209927611168 0.0579143962094158 Mikulov 1350 2517.28702466445 270.297828335057 0.107376642268709 Mikulov 1400 3815.16772941394 516.665977249224 0.13542418417567 Miroslav 1300 589.945774886129 111.985522233713 0.189823415983152 Miroslav 1350 589.945774886129 111.985522233713 0.189823415983152 Miroslav 1400 589.945774886129 111.985522233713 0.189823415983152 Mitrov 1350 1927.34124977832 158.312306101344 0.082140257268687 Mitrov 1400 1927.34124977832 158.312306101344 0.082140257268687 Moravská Třebová 1350 7315.88276403891 766.099276111686 0.104717270741056 Moravská Třebová 1400 5467.0158990951 830.22543950362 0.151860805753471 Moravský Krumlov 1300 1691.36293982387 113.518097207859 0.0671163441831594 Moravský Krumlov 1350 4208.64996448833 383.815925542916 0.091196922714284 Moravský Krumlov 1400 2163.31955973278 203.106514994829 0.093886506078611 Mořice 1350 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152 Mořice 1400 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152 Mostiště 1350 1415.86985972671 268.76525336091 0.189823415983152 Mostiště 1400 1297.88070474948 246.368148914168 0.189823415983152 Myslibořice 1300 353.967464931677 67.1913133402275 0.189823415983152 Myslibořice 1350 353.967464931677 67.1913133402275 0.189823415983152 Myslibořice 1400 353.967464931677 67.1913133402275 0.189823415983152 Náměšť na Hané 1300 707.934929863355 134.382626680455 0.189823415983152 Náměšť na Hané 1350 2163.31955973278 203.106514994829 0.093886506078611 Náměšť na Hané 1400 2163.31955973278 203.106514994829 0.093886506078611 Náměšť nad Oslavou 1400 2753.2653346189 315.092037228542 0.114443033610546 Našiměřice 1300 235.978309954452 44.794208893485 0.189823415983152 Našiměřice 1350 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152 Našiměřice 1400 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152 Nejdek/Sirotčí Hrádek 1300 2517.28702466445 270.297828335057 0.107376642268709 Obřany 1300 1533.85901470394 291.162357807653 0.189823415983152 Obřany 1350 1061.90239479503 201.573940020683 0.189823415983152 Obřany 1400 1061.90239479503 201.573940020683 0.189823415983152

154 Osové 1350 2753.2653346189 315.092037228542 0.114443033610546 Osové 1400 2753.2653346189 315.092037228542 0.114443033610546 Otaslavice 1300 2281.30871471 225.503619441572 0.0988483575184333 Pernštejn 1350 5309.51197397516 1007.86970010341 0.189823415983152 Plaveč 1300 353.967464931677 67.1913133402275 0.189823415983152 Plaveč 1350 353.967464931677 67.1913133402275 0.189823415983152 Plaveč 1400 353.967464931677 67.1913133402275 0.189823415983152 Plumlov 1300 2045.33040475555 180.709410548087 0.0883521851178292 Plumlov 1350 4680.60658439723 473.404343329886 0.101141665037172 Plumlov 1400 4720.12135453994 273.362978283351 0.0579143962094158 Pňovice 1300 589.945774886129 111.985522233713 0.189823415983152 Pňovice 1350 589.945774886129 111.985522233713 0.189823415983152 Pňovice 1400 589.945774886129 111.985522233713 0.189823415983152 Polná 1300 2399.29786968723 247.900723888314 0.103322195639106 Polná 1350 3225.22195452781 404.680455015512 0.125473676144177 Polná 1400 3225.22195452781 404.680455015512 0.125473676144177 Potštát 1350 3225.22195452781 404.680455015512 0.125473676144177 Potštát 1400 3225.22195452781 404.680455015512 0.125473676144177 Prostějov 1300 1573.37378484665 91.1209927611168 0.0579143962094158 Prostějov 1350 1573.37378484665 91.1209927611168 0.0579143962094158 Pyšolec 1350 2635.27617964168 292.694932781799 0.111068029621699 Pyšolec 1400 3933.15688439116 539.063081695967 0.137056084346712 Rabštejn u Dukovan 1350 235.978309954452 44.794208893485 0.189823415983152 Rabštejn u Dukovan 1400 235.978309954452 44.794208893485 0.189823415983152 Rabštejn u Rýmařova 1400 943.913239817806 179.17683557394 0.189823415983152 Račice 1350 707.934929863355 134.382626680455 0.189823415983152 Račice 1400 707.934929863355 134.382626680455 0.189823415983152 Rohatec 1300 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152 Rohatec 1350 235.978309954452 44.794208893485 0.189823415983152 Rokštejn 1300 2005.81563461284 380.750775594623 0.189823415983152 Rokštejn 1350 2005.81563461284 380.750775594623 0.189823415983152 Rokštejn 1400 1474.86443721532 279.963805584281 0.189823415983152 Rosice 1300 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152 Rosice 1350 943.913239817806 179.17683557394 0.189823415983152 Rosice 1400 2753.2653346189 315.092037228542 0.114443033610546 Rudíkov 1300 11.7989154977226 2.23971044467425 0.189823415983152 Sádek 1300 648.940352374742 123.184074457084 0.189823415983152 Sádek 1350 648.940352374742 123.184074457084 0.189823415983152 Sádek 1400 648.940352374742 123.184074457084 0.189823415983152 Sebranice 1350 471.956619908903 89.58841778697 0.189823415983152 Sebranice 1400 471.956619908903 89.58841778697 0.189823415983152 Senice 1350 353.967464931677 67.1913133402275 0.189823415983152 Senice 1400 353.967464931677 67.1913133402275 0.189823415983152 Slatina 1300 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152 Slatina 1350 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152

155 Slavonice 1300 2045.33040475555 180.709410548087 0.0883521851178292 Slavonice 1350 2045.33040475555 180.709410548087 0.0883521851178292 Slopné 1300 353.967464931677 67.1913133402275 0.189823415983152 Sovinec 1350 2399.29786968723 247.900723888314 0.103322195639106 Sovinec 1400 2399.29786968723 247.900723888314 0.103322195639106 Starý Jičín 1350 2989.24364457336 359.886246122027 0.1203937480223 Starý Jičín 1400 2989.24364457336 359.886246122027 0.1203937480223 Stařechovice 1350 235.978309954452 44.794208893485 0.189823415983152 Stařechovice 1400 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152 Strání 1350 1750.35751731249 124.716649431231 0.0712521003267502 Strážisko 1350 707.934929863355 134.382626680455 0.189823415983152 Strážnice 1300 1927.34124977832 158.312306101344 0.082140257268687 Strážnice 1350 1927.34124977832 158.312306101344 0.082140257268687 Strážnice 1400 2163.31955973278 203.106514994829 0.093886506078611 Strmilov 1350 2163.31955973278 203.106514994829 0.093886506078611 Strmilov 1400 1691.36293982387 113.518097207859 0.0671163441831594 Střílky 1300 5683.51440170365 663.779731127197 0.116790366701319 Sukolom 1350 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152 Sukolom 1400 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152 Světlov 1400 1120.89697228365 212.772492244054 0.189823415983152 Šenkenberk 1350 589.945774886129 111.985522233713 0.189823415983152 Šenkenberk 1400 589.945774886129 111.985522233713 0.189823415983152 Šilperk 1300 1809.3520948011 135.915201654602 0.0751181608295775 Šilperk 1350 1809.3520948011 135.915201654602 0.0751181608295775 Šilperk 1400 1809.3520948011 135.915201654602 0.0751181608295775 Šostýn 1300 2104.32498224416 191.907962771458 0.091196922714284 Šostýn 1350 2104.32498224416 191.907962771458 0.091196922714284 Šostýn 1400 2104.32498224416 191.907962771458 0.091196922714284 Štamberk 1350 2359.78309954452 447.94208893485 0.189823415983152 Štamberk 1400 943.913239817806 179.17683557394 0.189823415983152 Šternberk 1300 6568.43306403284 831.758014477766 0.126629594359768 Šternberk 1350 6568.43306403284 831.758014477766 0.126629594359768 Šternberk 1400 7158.37883891897 943.743536711479 0.131837607082276 Šumvald 1300 1002.90781730642 190.375387797311 0.189823415983152 Šumvald 1350 707.934929863355 134.382626680455 0.189823415983152 Šumvald 1400 707.934929863355 134.382626680455 0.189823415983152 Švábenice 1300 1809.3520948011 135.915201654602 0.0751181608295775 Švábenice 1350 1809.3520948011 135.915201654602 0.0751181608295775 Tasov 1350 4916.58489435168 518.198552223371 0.105398068651005 Telč 1300 2989.24364457336 359.886246122027 0.1203937480223 Telč 1350 2989.24364457336 359.886246122027 0.1203937480223 Telč 1400 2989.24364457336 359.886246122027 0.1203937480223 Templštejn 1300 471.956619908903 89.58841778697 0.189823415983152 Templštejn 1350 471.956619908903 89.58841778697 0.189823415983152 Templštejn 1400 471.956619908903 89.58841778697 0.189823415983152

156 Tištín 1350 1573.37378484665 91.1209927611168 0.0579143962094158 Tištín 1400 1573.37378484665 91.1209927611168 0.0579143962094158 Tovačov 1300 3736.69334457942 294.227507755946 0.0787400732743464 Tovačov 1350 4208.64996448833 383.815925542916 0.091196922714284 Troubky 1350 235.978309954452 44.794208893485 0.189823415983152 Troubky 1400 353.967464931677 67.1913133402275 0.189823415983152 Týnec 1300 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152 Týnec 1350 3618.7041896022 271.830403309204 0.0751181608295775 Týnec 1400 3618.7041896022 271.830403309204 0.0751181608295775 Újezd 1350 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152 Újezd 1400 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152 Unčovice 1350 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152 Unčovice 1400 294.972887443064 55.9927611168563 0.189823415983152 Velké Meziříčí 1350 3461.20026448226 449.474663908997 0.129860923830777 Velké Meziříčí 1400 3461.20026448226 449.474663908997 0.129860923830777 Velké Opatovice 1300 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152 Velké Opatovice 1350 353.967464931677 67.1913133402275 0.189823415983152 Velké Opatovice 1400 353.967464931677 67.1913133402275 0.189823415983152 Veselí 1300 2989.24364457336 359.886246122027 0.1203937480223 Veselí 1350 2989.24364457336 359.886246122027 0.1203937480223 Veselí 1400 3815.16772941394 516.665977249224 0.13542418417567 Víckov 1350 471.956619908903 89.58841778697 0.189823415983152 Víckov 1400 353.967464931677 67.1913133402275 0.189823415983152 Vildenberg 1350 1297.88070474948 246.368148914168 0.189823415983152 Vnorovy 1300 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152 Vranová Lhota 1300 825.92408484058 156.779731127198 0.189823415983152 Vranová Lhota 1350 825.92408484058 156.779731127198 0.189823415983152 Vranová Lhota 1400 825.92408484058 156.779731127198 0.189823415983152 Vsetín 1300 1573.37378484665 91.1209927611168 0.0579143962094158 Vsetín 1350 1573.37378484665 91.1209927611168 0.0579143962094158 Vsetín 1400 1573.37378484665 91.1209927611168 0.0579143962094158 Vysoké Popovice 1350 471.956619908903 89.58841778697 0.189823415983152 Vysoké Popovice 1400 471.956619908903 89.58841778697 0.189823415983152 Zábřeh 1300 3343.21110950503 427.077559462254 0.12774471772005 Zábřeh 1350 3343.21110950503 427.077559462254 0.12774471772005 Zábřeh 1400 3048.23822206197 371.084798345398 0.121737466468214 Zbraslav 1300 1809.3520948011 135.915201654602 0.0751181608295775 Zdounky 1300 707.934929863355 134.382626680455 0.189823415983152 Zdounky 1350 2163.31955973278 203.106514994829 0.093886506078611 Zdounky 1400 2045.33040475555 180.709410548087 0.0883521851178292 Zlín 1350 2222.31413722139 214.305067218201 0.0964332915985276 Zlín 1400 2104.32498224416 191.907962771458 0.091196922714284 Zubštejn 1350 1297.88070474948 246.368148914168 0.189823415983152 Zubštejn 1400 589.945774886129 111.985522233713 0.189823415983152 Žeravice 1300 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152

157 Žerotín 1350 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152 Žerotín 1400 117.989154977226 22.3971044467425 0.189823415983152

Zde už se výpočty výrazně rozebíhají se středověkou realitou. Základní předpoklad je poměř výnosu a hodnoty 1:10 (zápis z českých zemských desek). V posledním sloupci koeficient blízký 0.1 vychází pouze v polovině případů.

V další tabulce porovnání odhadované a doložené ceny:

Název panství Cena odhadovaná cena Břeclav 900 hřiven (1313) 1691.36 Budišov 250 hřiven (věno) 117.99 3600 hřiven (1358 se Střílkami), 750 hřiven Cimburk u Koryčan (1398, dluh) 1691.36 3600 hřiven (1358 se Střílkami), 750 hřiven Cimburk u Koryčan (1398, dluh) 1691.36 Cimburk u Trnávky 8000 hřiven (1365) 2281.31 Cornštejn 1000 hřiven (1349) 1691.36 Čechovice 300 hřiven (1351, věno) 117.99 Čejkovice 400 hřiven (1385, věno) 353.97 Červený Hrádek 800 hřiven (1356) 353.97 Dědice 2400 hřiven (1381, věno) 943.91 Domaželice 200 hřiven (1369) 117.99 Drahotuše 2440 hřiven (1416) 2989.24 Helfštejn 20 000 hřiven (1418, žaloba) 5172.04 Hvězdlice 600 hřiven 1691.36 Jimramov 375 hřiven (věno, 1398) 1691.36 Kunštát 1400 (věno 1376, 11 vsí) 3933.16 Kvasice 1000 (věno, 1420) 4090.66 Loděnice 140 hřiven (1407) 58.99 Louka 1600 hřiven (1447, věno) 2399.3 Medlov 300 hřiven (věno 1364) 117.99 Mikulčice 300 hřiven (1355) 1573.37 Moravská Třebová 8000 hřiven (1365) 4000 hřiven (1398) 5467.02 Moravská Třebová 8000 hřiven (1365) 4000 hřiven (1398) 7315.88 Moravský Krumlov 8000 hřiven (1369) 4208.65 Náměšť na Hané 1200 hřiven (2/3, 1366) 2163.32 Náměšť na Hané 1200 hřiven (2/3, 1366) 2163.32 Náměšť na Hané 1200 hřiven (2/3, 1366) 707.93 Osové 800 hřiven (7/10, 1349 věno) 2753.27 Plumlov 2200 hřiven (1325) 2045.33 Potštát 750 hřiven (1T, 1M, 1377, věno) 3225.22 Prostějov 1100 hřiven (1T, 0,5M, 1374) 1573.37 Pyšolec 4000 hřiven (ale s městečkem Podívín, 1413) 2635.28 Sebranice 650 hřiven (1348, věno) 471.96 Slatina 165 hřiven (1358) 117.99 Slavonice 550 kop (1/4M, 1369) 2045.33 Starý Jičín 5000 hřiven (1417 žaloba) 2989.24 158 Stařechovice 250 hřiven (1T, 1V, věno) 117.99 Světlov 4000 hřiven (1417 žaloba) 1120.9 Šenkenberk 1017 hřiven (1360-1361) 589.95 Šilperk 500 hřiven (1391) 1809.35 Šternberk 2500 hřiven (1397, věno) 7158.38 Tovačov 3000 hřiven (1321, věno) 3736.69 Troubky 620 hřiven (1351) 353.97 Unčovice 500 hřiven (1349) 1000 hřiven (1408) 117.99 Velké Opatovice 400 hřiven (1412, věno) 353.97 Vildenberk 4300 hřiven (1371) 1297.88 Vranová Lhota 600 hřiven (1/2, 1355 prodej) 825.92 Vysoké Popovice 500 hřiven (1H, 4x 1/2 V, 1353, prodej) 471.96 Zlín 850 hřiven (1358) 2104.32

V sledované tabulce se v mnoha případech míjí odhadovaná a zaznamenaná hodnota, jak znázorňuje i poslední graf. Potvrzuje se ovšem předpoklad, že žaloby nadsazují hodnotu majetků (jsou pod křivkou) a věna nepostihují kompletní majetky (jsou nad křivkou).

159 Nejisté dělení panství, nejasná hierarchie sídel – rozsáhlé dominium Při bližším prozkoumání panství je několik příkladů, kdy není zřejmé jasné vymezení jednotlivých panství. Děje se to v několika případech. V první řadě by kumulaci více rodových panství v jednom regionu – nepřehledné je oddělení panství Hoštejn, Štíty a Zábřeh, stejně jako šternberského dominia na východní Moravě či tasoveckého dominia na Vysočině. Poněkud lépe zmapované jsou panství Kravařů kolem Plumlova i v Moravské bráně. Nemožnost bližší identifikace příslušenství jednotlivých panství lze vysvětlit charakterem pramenného materiálů. Finančně zajištěná šlechta nemusela prodávat nebo zapisovat do zemských desek, stejné panství držela desítky i stovky let a důležité informace tak neexistují. Trochu jiné vysvětlení nabízí pernštejnské dominium v povodí Svratky. Zatímco Dalečín má podle všeho stabilní rozsah panství (především severní břeh Svratky), velmi proměnlivé jsou panství Pyšolec (Bystřice?) a Zubštejn, kdy stejné vesnice v různých okamžicích jsou příslušenství jiného hradu. Celou situaci navíc komplikuje ne zcela jasná hierarchie sídel – k Holštejnu zřejmě již v 13. století patří Smilův Hrad, k Plumlovu tvrz v Čechovicích, na drahotušském panství se jedinkrát objeví tvrz v Radíkově. Více tvrzí na jednom panství zaznamenává i lichtenštejnský urbář. Podobná je situace i s městečky. Otázka zde nemluvit o jednom superpanství – dominiu, kde existovalo více opevněných sídel, více tržních center a na němž měly různé podíly jednotlivé větve rodu nebo přímo jednotlivci.

Nejisté dělení panství, nejasná hierarchie sídel – „virtuální“ panství Jiný fenomén nabízí Bludovici, Tvrdišovci a Ranožírovci, a to vysoký počet panských sídel na poměrně nevelkém prostoru, zhruba středního panství. Posledně jmenovaní sídlí kromě rozsáhlejšího bílkovského panství (které později ale prodávají) na Budči, Hrádku, Krumvaldu a Slatině, celou situaci pro nejasnou genealogii nelze věrohodně rozklíčovat. U Tvrdišovců je genealogie poměrně bezproblémová a lze tvrdit, že každý člen rodu sídlil na vlastním – Rohatci, Veselí, Vnorovech.

160 Podobná situace je také v případě Bludoviců v okolí Uničova. Po smrti Onše z Čistého Slemene či Šumvaldu si obstojné panství (snad 8,5 vesnic) dělí jeho synové – začínají tak větve, které se píší podle Sukolomi, Žerotína, a Újezda. Podle všeho se zdá, že kromě vlastního predikátu (a tvrze) nejde o žádná sevřená panství, jednotlivé větve vlastní skromné podíly na stejných vesnicích, dokonce i na Šumvaldu. Zde je tedy nutné klást otázku, nakolik jsou panství Sukolom, Újezd (a zpočátku i Žerotín) virtuální – zda nadále neexistuje neztenčené panství Šumvald, na němž mají podíly různě větve rodu a které má určitou hierarchii sídel. Není tak lepší mluvit o jednom panství a „virtuálních podpanstvích“, kde na svých sídlech bydlí jednotliví podílníci původního panství?

Změny rozsahu panství Jak vyplývá z předchozího výkladu, popisu jednotlivých panství šlo o velmi dynamicky měnící se správní jednotky. Šlechta neustále kupovala nebo prodávala vesnice či jiné příslušenství ve snaze zaokrouhlovat své panství (ukázkovým příkladem by byli páni z Cimburka mimo rámec této práce). Důležitější jsou ovšem výraznější změny – spojování nebo vydělování celých panství nebo dokonce jejich rozpad a zánik. Zda na počátku 13. století existovalo jedno kloboucko-boleradické panství nelze říci, jednoznačná vydělení panství jsou známa až z počátků 14. věku. Ze stříleckého panství se vyděluje oblast, kde dojde k výstavbě druhého Cimburka. Snad násilný zábor Fridušem z Linavy stojí u počátku hradu a také panství Helfštýn. Poměrně nejasná je pozice Čechovic, které byly ad hoc (jako věnný majetek) vyděleny z panství Plumlov, aby se o zhruba čtvrtstoletí vrátily do původního dominia. Podobná je i situace Černé Hory vůči boskovskému panství. Opačný pohyb, pohlcení panství lze vysledovat u Vnorov, které se stávají součástí boršického panství, Nejdku (Mikulov) nebo Čeblovic, které jsou už v roce 1299 vesnicí na deblínském panství. Zcela se rozpadá boršické panství Hrabišiců v roce 1278. Podobný případ je zřejmě také Zubštejn, po prodeji části panství, zbytek snad přechází pod Pyšolec. Na dvě samostatná panství se rozpadají Otaslavice kolem poloviny 14. století. Pohlcování menších panství většími je ovšem fenomén až druhé poloviny 14. století (např. Prostějov, Tlumačov).

161 Změny sídel Jiným zajímavým fenoménem jsou změny sídel. Takřka ve všem případech lze sledovat útek z panského sídla ve vsi do nově postaveného hradu. Čeblovičtí se přesunují z Jedovnice na nově postavený Holštejn, Páni z Tasova na Tassenburg (tvrz v Tasově nicméně zůstává), Adam z Choliny do Konice, u Březníku vzniká Kraví Hora.

Změny majitelů Nejčastějším důvodem prodeje, aniž by to šlo doložit, bude zadlužení rodu. Takto Bludovicic ztrácejí většinu svého majetku, Vildenberkové prodávají Bouzov, což poslouží jako ilustrace velmi častého prodeje celých panství. Beneš a Proček v listopadu 1382 hrad s městečkem a 16 vesnicemi prodávají markraběti Joštovi – cena uvedena není. Deskový zápis je z roku 1384, kde ovšem Jošt obě zapisuje nepoměrně menší bohuslavické panství (tvrz, městečko, 3 vesnice s menší díly vesnic. Celou událost lez interpretovat buď jako výměnu panství, přičemž Vildenberkové mohli být zadlužení (dluhy na Bouzově, které Jošt vyplatil) eventuálně moravský markrabě mohl určitou sumu doplatit. V literatuře se často objevuje změna vlastníka panství prostřednictvím věna. Klasickým příkladem je zisk Bílkova pány z Hradce, kdy panství měla Oldřichu III. z Hradce přinést věnem Klára z Bílkova. Problém spočívá v tom, že jde o samovysvětlující konstrukci, žádný pramen nedokládá, že druhá manželka Oldřicha z Bílkova skutečně pocházela. Při dědictví skrz věno bych byl poměrně opatrný. Cílem věna zajištění dcery pro případ ovdovění, nikoliv obejítí královského práva odúmrti. Přesto se tak v některých případech děje – majetky pánů z Deblína vymřelých po meči získávají manželé dcer. Další jednoznačné případy pochází až z počátku 15. století, v případě Vlkoše vladyků z Drahotuš tvrz získává dokonce nevlastní dcera. 757 Konečně v roce 1420 Anna z Benešova Aleši z Ronova zapisuje pouze tvrz Kvasice a později po smrti Alše panství prodává Janu Kuželu z Ronova.

Nedoceněný prostředek k výrazným majetkovým změnám byl institut odúmrti. Panovník získává rozsáhlé majetky bočkovské linie Kunštátů (ty pak získává Jindřich z Lipé), Hartmanovské linie pánů z Čeblovic (snad nejdříve Lipým a definitivně Hrutovcům, část zřejmě i pánům z Kravař), Václav II. také disponuje Černou Horou 757 Jan ŠKVRŇÁK, Úpadek pánů z Drahotuš v předhusitském období, s. 22–23. 162 (postupuje ji florénskému grošmistru). Snad z odúmrti získávají Vartenberkové Drnholec. Panovník má z odúmrti dvojí prospěch, kromě sanování dluhů také výrazně ovlivňuje majetkovou strukturu šlechtické držby, může podporovat sobě nakloněné šlechtice.

Pohledávky na panství Šlechta sedící na panstvích nebyla jedinými podílníky, existovaly ještě dvě kategorie zápisů – dluhy (pohledávky) a věnné zápisy. Jiné než věnné pohledávky odhaluje listina z roku 1347, podle níž 350 kop grošů měl na plumlovském panství Beneš, dalších 500 kop bylo věno. Odhádání Troubek v roce 1418 zase ukazuje, že v tomto případě věno neodpovídalo přesně hodnotě vesnic, na kterých bylo zapsáno (hodnota vesnic byla vyšší). I zde můžeme mluvit o podílu na celém panství, nikoliv držbě přesně určených vesnic.

Formy správy panství Přímé informace k tomu, jak vypadala správa panství prameny příliš neposkytují. Zemské právo zná dvě základní formy – nedíl a oddělení bratrů. Oddělení je poměrně jasně vidět například u pánů z Deblína, kdy se Hartlebova větev píše po Dubčanech a Loučkách nebo v případě pánů z Čeblovic. Oddělení bratrů se snad dá vytušit v 50. ledech, kdy se Bohuš píše podle Jedovnice a Hartman podle Holštejna. Později, což už stěží může být výsledek oddělení bratrů (to bylo jednorázové), Bohuš staví Drahotuše a Holštejnsko zceluje jeho bratr. Držbu panství v nedílu, resp. dvou nedílech ukazuje prodej rodových Drahotuš markraběti v roce 1371. Bratři z Drahotuš prodávají zhruba 2/3 panství, jejich bratranci zbylou 1/3 panství. I přes nedíly a podíl obou větví na hradu Drahotuše v rámci panství existuje ještě tvrz (doložená pouze jedinkrát) v Radíkově. Institut vladařství, tak jak je znám v jižních Čechách, na Moravě ve sledovaném období doložen není. Domnívám se ale, že bohužel ani není doložitelný. Zvláštní je situace na Bludově, podle něj se od roku 1340 až do počátků 15. století píší vladykové z Nechvalína. Bludov je jednoznačně ronovecký v roce 1346 a vladykové z jihomoravské obce se několikrát uvádějí ve společnosti ronovských klientů. Předpokládám tedy, že vladycký rod držel dědičný purkrabský úřad na Bludově nebo spíše hrad (a panství) lénem.

163 Snad každý šlechtický hrad měl svého purkrabího. Prameny již příliš nezmiňují, až většinou pro přelom 14. a 15. století, kdy jsou známy klientské sítě u velkých moravských rodů (Páni z Kravař, Páni ze Šternberka), v polovině 14. století činí zápis do zemských desek purkrabí vítkovského Rotštejna. Hradní písař znám pro sledované období není znám vůbec, rychtáři také minimálně.

164 Závěr Budování šlechtických dominií lze shrnout do několika fází. Na počátku 13. století šlechta ve významných úřadech disponuje spíše jen roztroušenou držbou v nížinách, ve starých sídleních oblastech.. Počátek 13. století zná jen dva šlechtice, kteří mají poměrně velké a sevřenější majetky a oba zakládají kláštery, Lev z Klobouk založením kláštera v Zábrdovicích majetkovou pozici svého rodu zlomí, Vilém z Pulína ji zásadně neohrozí. Úhelný kámen představuje kolonizace. Ta umožní šlechtě opustit původní sídla (Čeblovice, Cholina, Jaroslavice, Medlov, Zbraslav) v osamocených enklávách a založit nová panství nebo přímo rozsáhlá dominia (Holštejn/Drahotuše, Konice, Obřany, Pernštejn, Kunštát). Zde lze postřehnout kolonizaci okolí Brna nejvýznamějšími rody – Čeblovičtí, Deblínové, Kunštátové, Pernštejnové, Tasovci. Pro počátek kolonizace nelze postihnout příčinu a následek – byly nejvýznamějšími rody a získaly majetky ke kolonizaci nebo získali území ke kolonizaci a staly se nejvýznamějšími rody. Pro období po polovině 13. věku je kolonizace nových regionů v předchozím období nezbytnou podmínkou pro udržení se mezi zemskou elitou. Naopak rody, které se nedokázaly vymanit z původní sídelní ekumeny, postupně propadaly do rytířského stavu. To je případ západomoravských Hrutovců, Ranožírovců, pánů z Našiměřic, Miroslavi nebo Plavče, ale i větví některých panských rodů, jako třeba Kunštátové ze Zbraslavi. Mezním případem jsou Bludovici, kteří dokázali kolonizovat poměrně rozsáhlá území, ale ve vyšších polohách zřejmě ne dostatečně rozsáhlá. Opět se tedy prokazuje úzce sepětí majetkového zázemí a politické moci S koncem 13 a ubíhajícím14. stoletím klesá vysazování nových sídlišť, extenzivní růst domén je spíš nahrazen intenzivním, ustaluje se osídlení (i za cenu zániku některých lokalit), kapitál není investován do vzniku nových vesnic, ale spíše stabilizace domén (snaha o vznik trhových vesnic a měst, stavba hradů). Poslední fáze znamená stabilizaci, ale také výrazné změny v majetkové držbě – vymírají páni z Černé Hory, Deblína, Drnholce, Holštejna. Na jejich místo nastupují rody nové, často favorité panovníka (Páni z Lipé, Kravař), rody spjaté z prostředím olomouckého biskupství (Hrutovci). Většina těchto „nových“ rodů se rychle dostane na nejvyšší příčky moravské šlechtické obce.

165 Předkládaná práce se pokusila osvětlit způsob fungování šlechtického panství, propočítat finanční rámec moravské vrcholněstředověké feudality, nově definovat samotnou vyšší šlechtu. Práce nabídla trochu jiný pohled na šlechtické panství, jako na „akciovou společnost“, kde mají své podíly majitelé, jiné „akcie“ drží věřitelé a další jsou zapsány ve formě věna o ideální zaokrouhlené hodnotě.

Končící disertace otevírá řadu dalších otázek a badatelských úkolů: - Vliv Jana Lucemburského na proměnu majetkové držby na Moravě - Roli druhořadých tvrzí a rychlost výstavby tvrzí - Majetkový úpadek rodu při absenci tržního centra

Koncept panství jako centralizované, neměnné a jasně definované jednotky dopadl v této disertační jako jezdec nedávno zesnulého polského medievalisty Karola Modzełewského – je značně potlučený. Středověké panství bylo velmi nestabilním útvarem - docházelo k dělení i slučování jednotlivých panství, změn z vesnic na městečka a zase zpět, závazcích, nejenom věnných, dluzích na celých panstvích nebo jen částech, vzniku nových i zániku starých hradů i tvrzí, přesunu sídel feudálů, nemluvě o rozplemenění jednotlivých rodů nebo naopak k jejich seschnutí, což vedlo k spolkům a nedílům, společné správě panství. Tuto dynamiku se sice neúspěšně, ale přeci jen pokusila nastínit předkládaná disertační práce.

166 Summary The building of aristocratic dominions can be summarized in several phases. At the beginning of the 13th century, the nobility in important offices had more of a scattered tenure in the lowlands, in old settlements. The beginning of the 13th century knows only two nobles who have relatively large and tight estates and both establish monasteries. Lev z Klobouk breaks the property position of his family by founding a monastery in Zábrdovice, Vilém z Pulín does not fundamentally endanger it. The cornerstone represents colonization. This will allow the nobility to leave the original settlements (Čeblovice, Cholina, Jaroslavice, Medlov, Zbraslav) in isolated enclaves and establish new estates or directly large dominions (Holštejn/Drahotuše, Konice, Obřany, Pernštejn, Kunštát). Here you can notice the colonization of the surroundings of Brno by the most important families - Čeblovičtí, Deblínová, Kunštátová, Pernštejnová, Tasovci. The cause and effect cannot be affected for the beginning of colonization - they were the most important families and acquired property for colonization or acquired territory for colonization and became the most important families. For the period after the middle of the 13th age, the colonization of new regions in the previous period is a necessary condition for staying among the earth's elite. On the contrary, the families that could not break out of the original settlement ecumenism gradually fell into knighthood. This is the case of the West Moravian Hrutovci, Ranožírovci, lords of Našiměřice, Miroslav or Plaveč, but also branches of some aristocratic families, such as the Kunštát family from Zbraslav. The borderline case is Bludovici, which was able to colonize relatively large areas, but in higher altitudes probably not large enough. Again, the close connection between property background and political power is demonstrated With end 13th and passing 14th century the settlement of new lands has been declining, extensive growth of domains is rather replaced by intensive, settlement is stabilizing (even at the cost of extinction of some localities), capital is not invested in new villages, but rather stabilization of domains (efforts to establish market villages and towns, build castles) .

167 The last phase means stabilization, but also significant changes in property possession - the lords of Černá Hora, Deblín, Drnholec, Holštejn are dying out. They are replaced by new families, often favorites of the monarch (Lords of Lipá, Kravaře), families connected with the environment of the Olomouc diocese (Hrutovci). Most of these "new" families quickly reach the highest rungs of the Moravian aristocratic community.

The presented work tried to shed light on the way the aristocratic estate operated, to calculate the financial framework of the Moravian high medieval feudality, to redefine the higher nobility itself. The work offered a slightly different view of the aristocratic estate, as a "joint-stock company", where the owners have their shares, other "shares" are held by creditors and others are registered in the form of a dowry of ideal rounded value.

The ending dissertation opens a number of other questions and research tasks: - The influence of Jan Lucemburský on the transformation of property ownership in Moravia - The role of secondary fortresses and the speed of fortress construction - Property bankruptcy of the family in the absence of a market center

The medieval estate was a very unstable formation - there was a division and merging of individual estates, changes from villages to towns and back, obligations, not only dowry, debts on entire estates or only parts, the emergence of new and demise of old castles and fortresses, relocation of feudal lords, not to mention the dissolution of individual families or, conversely, their drying up, which led to associations and divisions, the joint administration of the estate.

168 - Seznam zkratek AČ – Archiv český AH – Archeologica historica CDB - Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae CDM – Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae ČČH – Český časopis historický ČMM – Časopis Matice moravské ČSPSČ – Časopis Společnosti přátel starožitností českých FRB – Fontes rerum Bohemicarum HT – Husitský Tábor JM – Jižní Morava LCS - Libri citationum et sententiarum seu. Knihy půhonné a nálezové MGH – Monumenta Germaniae Historica MSL - Moravské a slezské listiny lichtenštejnského archivu ve Vaduzu 1173 – 1380 VVM – Vlastivědný věstník moravský PA – Památky archeologické RBM - Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae RI – Regesta Imperii RTT - Reliquiae tabularum terrae regni Bohemiae anno MDXLI igne consuptarum - Pozůstatky desk zemských království českého r. 1541 pohořelých. ZDB – Moravské zemské desky (Die Landtafel des Markthumes Mähren I. svazek řady brněnské ZDO – Moravské zemské desky (Die Landtafel des Markthumes Mähren I. svazek řady olomoucké

169 - Použité prameny

Archiv český čili staré písemné památky české i moravské VI, (ed.) František PALACKÝ, Praha 1872.

Archiv český čili staré písemné památky české i moravské VII, (eds.) Antonín REZEK – František DVORSKÝ – Karel KÖPL – Josef KALOUSEK – Jaroslav ČELAKOVSKÝ – Josef EMLER, Praha 1887.

Archiv český čili staré písemné památky české i moravské VIII, (eds.) Antonín REZEK – František DVORSKÝ – Adolf PATERA – Jaroslav ČELAKOVSKÝ – Josef EMLER, Praha 1888,

Archiv český čili staré písemné památky české i moravské X, (eds.) Antonín REZEK – František DVORSKÝ - František KAMENÍČEK – František TISCHER – Jaroslav ČELAKOVSKÝ, Praha 1890.

Archiv český čili staré písemné památky české i moravské XIV, (eds.) Josef KALOUSEK – František DVORSKÝ – Václav Vladivoj TOMEK – Josek EMLER, Praha 1895.

Archiv český čili staré písemné památky české i moravské XVII, (ed.) František DVORSKÝ, Praha 1899.

Archiv český čili staré písemné památky české i moravské XXII, (ed.) Josef KALOUSEK, Praha 1905

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae I, (ed.) Gustav FRIEDRICH, Praha 1904 - 1907.

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae II, (ed.) Gustav FRIEDRICH, Praha 1912.

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae III/1, (ed.) Gustav FRIEDRICH, Praha 1942.

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae III/2, (ed.) Zdeněk KRISTEN, Praha 1962.

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae III/3, (ed.) Jan BISTŘICKÝ, Olomouc 2000.

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae III/4, (ed.) Jan BISTŘICKÝ, Olomouc 2002.

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae IV/1, edd. Jindřich ŠEBÁNEK, Sáša DUŠKOVÁ, Praha 1962.

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae IV/2, edd. Jindřich ŠEBÁNEK, Sáša DUŠKOVÁ, Praha 1965.

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae V/1, (edd.) Jindřich ŠEBÁNEK, Sáša DUŠKOVÁ, Praha 1974.

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae V/2, (edd.) Jindřich ŠEBÁNEK, Sáša DUŠKOVÁ, Praha 1981.

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae V/3, (edd.) Jindřich ŠEBÁNEK, Sáša DUŠKOVÁ, Praha 1982.

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae V/4, (edd.) Sáša DUŠKOVÁ, Vladimír VAŠKŮ, Praha 1993.

170 Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae VI/1, (eds.) Zbyněk SVITÁK, Helena KRMIČKOVÁ, Jarmila KREJČÍKOVÁ, Jana NECHUTOVÁ, Praha 2006.

Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae IV, (ed.) Antonín BOČEK, Brno 1845.

Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae V, (ed.) Josef CHYTIL, Brno 1850.

Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae VI, (ed.) Josef CHYTIL, Brno 1854.

Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae VII, (ed.) Josef CHYTIL, Brno 1858.

Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae X, (ed.) Vincenc BRANDL, Brno 1878.

Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae XI, (ed.) Vincenc BRANDL, Brno 1885.

Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae XII, (ed.) Vincenc BRANDL, Brno 1890.

Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae XIII, (ed.) Vincenc BRANDL, Brno 1898.

Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae XIV, (ed.) Bertold BRETHOLZ, Brno 1903.

Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae XV, (ed.) Bertold BRETHOLZ, Brno 1903.

Decem registra censuum bohemica compilata aetate bellum husiticum praecedente. Deset urbářå českých z doby před válkami husitskými. K vydáni upravil Josef Emler, Praha 1881

Die altesten Belehnungs – und Lehensgerichtsbucher des Bisthums Olmutz, (ed.) Karl LECHNER, Brno 1902.

Libri citationum et sententiarum seu. Knihy půhonné a nálezové I, (eds.) Vincenc BRANDL -Berthold BRETHOLZ, Brno 1872.

Libri citationum et sententiarum seu. Knihy půhonné a nálezové II, (eds.) Vincenc BRANDL -Berthold BRETHOLZ, Brno 1873.

Moravské a slezské listiny lichtenštejnského archivu ve Vaduzu 1173 – 1380, Edd. Jan BISTŘICKÝ, František Ludvík VÁCLAVEK, Metoděj ZEMEK, I. díl, Brno 1991.

Moravské zemské desky (Die Landtafel des Markthumes Mähren I. svazek řady brněnské 1348 - 1466, edd. Petr CHLUMECKÝ, Josef CHYTIL, Karl DEMUTH, Adolf WOLFSKRON, Brno 1856.

Moravské zemské desky (Die Landtafel des Markthumes Mähren I. svazek řady olomoucké 1348 - 1466, edd. Petr CHLUMECKÝ, Josef CHYTIL, Karl DEMUTH, Adolf WOLFSKRON, Brno 1856.

Moravské zemské desky. II. sv. řady olomoucké 1480–1566, (ed.) František MATEJEK, Brno, 1948.

Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae II, (ed.) Josef EMLER. Praha 1882.

Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae III, (ed.) Josef EMLER. Praha 1890.

Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae VI/1, (eds.) Bedřich MENDL – Milena LINHARTOVÁ. Praha 1928. 171 Regesta Imperii XI Neubearb. (ed.) Karl HRUZA, Wien 2016, Reliquiae tabularum terrae regni Bohemiae anno MDXLI igne consuptarum - Pozůstatky desk zemských království českého r. 1541 pohořelých. sv. I., (ed). Josef EMLER, Praha 1870.

Účty hradu Karlštejna z let 1423-1434, (ed.). Josef PELIKÁN, Praha 1948.

Zemské desky krnovské. Svazek 1, 1403-1522 , (ed.) Dalibor PRIX, Opava 2008,

172 - Použitá literatura Rudolf ANDĚL, Husitství v severních Čechách, Ústí nad Labem 1961. Rudolf ANDĚL, Frýdlant v Čechách v době gotiky, in: Ústecký sborník historický I, Ústí nad Labem 2003, s. 145–156. Peter ATKINS – Ian SIMMONS– Brian ROBERTS, People, Land and Time, London 2008 Jaroslav BAKALA, Příborsko–hukvaldské léno v 13. a 14. století, VSONJ 38, 1986, s. 5–14 Tomáš BALETKA, Páni z Kravař. Z Moravy až na konec světa, Praha 2003. Věra BEDNÁŘOVÁ, Z dějin hradu Holštejna, VVM 11, č. 3, 1956, s. 113–133. Ludvík BELCREDI, Panská sídla v Jimramově, in: Jimramov 1361–2011, Jimramov 2011, s. 87–93. Ludvík BELCREDI, Zaniklé středověké osady na drahanské vrchovině ve světle archeologických nálezů, VVM 36, č. 1, 1983, s. 39–58. Daniel BELL, The Cultural Contradictions of Capitalism, New York 1976. Vojtěch BELLING, Lenní šlechta na Frýdlantsku ve vrcholném a pozdním středověku. Příspěvek k výzkumu funkce a postavení manů na šlechtických dominiích, in: Luděk Březina (ed.), Ve znamení zemí Koruny české: sborník k šedesátým narozeninám prof. PhDr. Lenky Bobkové, CSc., Praha 2006, s. 499–512. Jan BISTŘICKÝ, Přehled dějin Dačic do 15. století (K 800. výročí první písemné zprávy), VVM 35, č. 3, 1983 Josef BLÁHA, Výsledky revize drobných středověkých opevnění v horním Podyjí, AH 2, 1977, s. 47–48. Pavel BOLINA, Hrad Templštejn, k. ú Jamolice, okr. Znojmo a jeho vztah k chronologii hradů s plášťovou zdí, AH 5, 1980, s. 267–275. Pavel BOLINA, K lokalizaci a podobě hradu Vildenberka u Pozořic-Jezer, okres Brno-venkov, AH 9, 1984, s. 161–165. František BORÁK, Kronikář Kosmas a Moravskoslezské pomezí, VVM 20, 1968, s. 347–361. František BORÁK, Bánov. VVM 3, č. 1–2, s. 1–42, č. 3, s. 81–89, č. 4, s. 127–137, VVM 4, č. 1, s. 1–24. Tomáš BOROVSKÝ, Kláštery, panovník a zakladatelé na středověké Moravě, Brno 2005. Tomáš BOROVSKÝ, Listina Smila ze Střílek a založení vizovického kláštera, Východní Morava 1, 2011, s. 11–26. Ester BOSERUP. The conditions of agricultural growth: the economics of agrarian change under population pressure. London 1965, 108 s.

173 Jan BOUKAL, Hospodářská instrukce jako pramen poznání života na hradech na prahu raného novověku. (Na příkladu instrukce pro křivoklátského hejtmana Albrechta z Vřesovic z roku 1528). Castellogica Bohemica 17, 2017, s. 155–171. Robert BRENNER, Agrarian Class Structure and Economic Development in Pre-Industrial Europe. Past and Present 70, 1976, s. 30–74. Bertold BRETHOLZ, Das Urbar der liechtensteinischen Herrschaften Nikolsburg, Dürnholz, Lundenburg, Falkenstein, Feldsberg, Rabensburg, Mistelbach, Hagenberg und Gnadendorf aus dem Jahre 1414. Reichenberg, Verlag der Anstalt für Sudetendeutsche Heimatforschung, 1930 (=Sudetendeutsche Geschichtsquellen; 3), 451 s. Helena BŘEZINOVÁ, Textilní výroba v českých zemích v 13. – 15. století, Praha 2007. Bruce CAMBELL, National incomes and economic growth in pre-industrial Europe: Insights from recent research, Questiones Medii Aevi Novae 18, 2013, s. 167–196. Miroslava CEJPOVÁ, Hrad Vraní Hora, okr. Svitavy, Castellogica Bohemica 9, 2004, s. 244– 250. Alexander ČAJANOV, Die optimalen Betriebsgrössen in der Landwirtschaft. Mit einer Studie über die Messung des Nutzeffekten von Rationalisierungen der Betriebfläche. Berlin 1930. Eva ČERNÁ - František FRÝDA, Sklo vrcholného středověku – současný stav a perspektivy studia historických technologií, AH 35/1-2, 2010, s. 335–357. Miroslav DEJMAL, Hrad ve Veselí nad Moravou. Příspěvek k podobě feudálních sídel ve střední Evropě. Disertační práce, Brno 2019, 464 s. Miroslav DEJMAL – Ctibor OSTRÝ, Veselí nad Moravou, od osady k městu, Forum Urbes Medii Aevi. Brno 2014, s. 32--45. Miroslav DEJMAL – David MERTA, Výzkum hradu ve Veselí nad Moravou, AH 36/1, 2011, s. 125–137. Miloň DOHNAL, Hukvaldské panství v období středověké kolonizace, Sborník prací Pedagogické fakulty v Ostravě C-22, 1987, s. 3–15. Jiří DOLEŽEL, K etnické struktuře středověké kolonizace Drahanské vrchoviny, AH 28/1, 2003 s. 123–173. František DOSTÁL, K počátkům osídlení krajiny kolem hradu Sovince, VVM 34, 1982, s. 326– 333. Anna DRABEK, Die Waisen. Eine niederösterreichischisch-mährische Adelsfamilie unter Babenbergern und Přemysliden, MIÖG 74, 1966. Tomáš DURDÍK, Nejbližší zázemí hradu Křivoklát, AH 24, 1999, s. 263–271. Tomáš DURDÍK, Několik poznámek k české hradní každodennosti, AH 35, 2010, s. 45–61. Sáša DUŠKOVÁ, Listiny rudíkovské (pohled do oslavanského skriptoria), ČMM 68, 1948. Jan ELIÁŠ, Pozdně románský hrad ve Velkém Meziříčí, VVM 46, č. 1, 1994, s. 38–44 174 Jiří FELIX, Frenštátský okres, Brno 1908. Dušan FOLTÝN, Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Praha 2005. Christhopher GARRATY, Investigating Market Exchange in Ancient Societies. A Theoretical Review, in: Christhopher Garraty, Barbara Stark (eds.), Archaeological Approaches to Market Exchange in Ancient Societies, Colorado 2010, s. 3–32. Jacques LeGOFF, Peníze ve středověku. Esej z historické antropologie, Praha 2012. František GRAUS, Dějiny venkovského lidu v Čechách v době předhusitské II. Praha 1957. Hynek GROSS, Z archivu krumlovského. Inventář hradu Helfenburku r. 1452, ČSPSČ 10, 1902, s. 65–82. Piotr GUZOWSKI, Karolińska rewolucja gospodarcza na wschodzie Europy (do końca XII wieku), in: Zbigniew Dalewski (ed.), Granica wschodnia cywilizacji zachodniej w średniowieczu, Warszawa 2014, s. 145–148. Piotr GUZOWSKI, Money, economy and economic growth - the case of medieval and early modern Poland, Questiones Medii Aevi Novae 18, 2013, s. 235–256. Herman HALLWICH, Friedland vor fünfhundert Jahren, Mitteilungen des Vereines für Geschichte der Deutchen in Böhmen 43/4, s. 357–428. Martin HANSSON, The medieval aristocracy and the social use of space, in: Roberta Gilchrist, Andrew Rexnolds (eds.), Reflections: 50 Years of Medieval Archaeology, 1957-2007, Oxford 2009, s. 435–452, Friedrich von HAYEK, The Use of Knowledge in Society, American Economic Review. XXXV, 4. s. 519–530. Antonín HEJNA, Ekonomické zázemí hradu Vízmburku, k. ú. Havlovice, o. Trutnov, AH 10, 1985, s. 255–259. Antonín HEJNA, К počátkům opevněných středověkých sídel, VVM 25, 1973, s. 240–251. Rudolf HIKL, Moravská Třebová v dějinách, VVM 1948, č. 1–2, s. 43–66. Ignác HORNÍČEK, Olšovec, zaniklá ves u Tlumačova, VVM 1946, č. 2–3, s. 167–168. Ladislav HOSÁK, Moravská větev pánů z Cimburka, VVM 22, 1970, s. 77–79. Ladislav HOSÁK, Zapomenutý hrad na Moravskokrumlovsku, ČSPSČ 70, 1962, s. 41. Ladislav HOSÁK – Rudolf ŠRÁMEK, Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, A-L, Praha 1970. Rudolf HURT, Dějiny cisterciáckého kláštera na Velehradě I. 1205 – 1650, Olomouc 1934. Libor JAN, Počátky Strážnice a panství pánů z Kravař. in: Jiří Pajer (ed.), Strážnice. Kapitoly z dějin města, Strážnice 2002, 45-74. Walter CHRISTALLER, Die zentralen Orte in Süddeutschland. Eine ökonomisch-geographische Untersuchung über die Gesetzmäßigkeit der Verbreitung und Entwicklung der Siedlungen mit städtischer Funktion, Jena 1933. 175 Petr CHOTĚBOR, Venkovské feudální sídla a jejich hospodářské zázemí, AH 16, 1991, s. 179– 189. Petr CHOTĚBOR - Zdeněk SMETÁNKA, Panské dvory na české středověké vesnici, AH 10, 1985, s. 47-55. Libor JAN, Od první písemné zmínky do třicetileté války, in. Kobeřice u Brna. Obec a lidé v proměnách času, Kobeřice u Brna, 2010, s. 24–37. Libor JAN, Neznámá listina na deblínské panství, ČMM 114/1, 1995, s. 3–24. Libor JAN, Počátky lichtenštejnské kontinuity v oblasti práva a majetkové držby na jižní Moravě, ČMM 132, 2013, Supplementum 4, s. 37–44. Libor JAN, Proměny královské moci na jihovýchodní Moravě v průběhu 13. století, in: Luděk Galuška, Pavel Kouřil, Jiří Mitáček (eds.), Morava v 10. až. 14. století, Brno 2008, s. 169–174. Libor JAN, Stratifikace moravské šlechty a nejstarší klášterní založení, in: Janusz Grabowski, Tadeusz Paweł Rutkowski (eds.), Kosciół w Polsce a sąsiedzi. Prace dedykowane Markovi Kazimierzowi Barańskiemu, Warszawa 2017, s. 173–198. Libor JAN, Utváření hranice na jihovýchodní Moravě ve středověku, XXX. Mikulovské sympozium, Praha 2008, s. 95–104. Libor JAN, Václav II. a struktury panovnické moci, Brno 2006. Libor JAN, Václav II. Král na stříbrném trůnu, Praha 2015. Libor JAN, Vznik zemského soudu a správa středověké Moravy, Brno 2000. Dalibor JANIŠ Moravská šlechta v pramenech zemského práva pozdního středověku. K problematice obsazení zemského soudu a úřadů, in: Tomáš Knoz, Jan Dvořák (eds.), Šlechta v proměnách věků. Brno 2011, s. 63–79. Dalibor JANIŠ, Rozsah újezdu Franka z Hückeswagenu a statky olomouckého biskupství na severovýchodní Moravě, in: Luděk Galuška, Pavel Kouřil, Jiří Mitáček (eds.), Morava v 10. až. 14. století, Brno 2008 s. 195–203. Pavel JUŘÍK, Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů, Praha 2009. Jiří KACETL – Petr LAZÁREK – David MOLÍK, Hrady a zámky moravsko-rakouského Podyjí slovem, Znojmo 2013. Jindřich KAČER, Budování cimburského dominia na Moravě ve 14. století. Magisterská diplomová práce, Brno 2006. Zdeněk KALISTA, Blahoslavená Zdislava z Lemberka, Praha 1991. František KAŠICKA, Hospodářské zázemí drobných feudálních sídel ve středních Čechách, AH 10, s. 57–64. František KAŠIČKA, Sakrální stavby v denním životě našeho středověkého venkova, AH 24, 1999, s. 327–332.

176 František KAŠIČKA, Státní hrad Malenovice ve stavebně historické analýze, VVM 39, č. 2, 1987, s. 196–208. František KAVKA, Hrady a jejich význam v skladbě české předhusitské šlechty. Situace na střední Povltaví a na dolním Posázaví, Sborník vlastivědných prací z Podblanicka 26, 1985, s. 139–162. Jan KLÁPŠTĚ, Proměna českých zemí ve středověku, Praha 2005. Alex KLEIN - Sheilagh OGILVIE, Was Domar Right? Serfdom and Factor Endowments in Bohemia,CAGE Online Working Paper Series 344, Competitive Advantage in the Global Economy (CAGE). Tomáš KLIMEK, Krajiny českého středověku, Praha 2014. Tomáš KLÍR, Osídlení zemědělsky marginálních půd v mladším středověku a raném novověku, Praha 2008. Tomáš KLÍR, Procesy pustnutí, válečné škody a tzv. sociální úhory: Chebsko v pozdním středověku, AH 42, 2, 2017, s. 713–743. Tomáš KLÍR, Sociálně-ekonomická mobilita rolnictva v pozdním středověku. Chebsko v letech 1438–1456, in: Przemysław Nocuń, Agnieszka Przybyła-Dumin, Krzysztof Fokt(eds.), Wieś miniona, lecz obecna. Ślady dawnych wsi i ich badania (= Monografie i materiały MGPE 13), Chorzów 2018, s. 159–231. Tomáš KLÍR – Michal BERÁNEK, A social-economic interpretation of the layouts of deserted villages. An example of a deserted village at the “V Žáku” site in Klánovice Forest in Prague, Studies. Post-medieval Archaeology 4, 2011, s. 1-76. Jiří KOHOUTEK, Drobné šlechtické fortifikace na Podřevnicku a jejich vztah ke kolonizačnímu procesu na jihovýchodní Moravě, AH 18, 1993, s. 167–179. Jiří KOHOUTEK, Nález středověké vápenické pece u hradu Šaumburka, Archeologica technica 4, Brno 1987, s. 143–145. Jiří KOHOUTEK, Výzkum hradu Helfenštejna v Moravské bráně, AH 22, 1997, s. 235–247. Jiří KOHOUTEK, Hrad Lukov – současný stav výzkumu, AH 10, 1985, s. 309–320. Jiří KOHOUTEK, Hrad Lukov – jeho význam ve fortifikační architektuře východní Moravy, AH 17, 1992, s. 205–221. Jiří KOHOUTEK , Hrady Brumov a Lukov –výzkum a následná rekonstrukce, AH 30, 2005, s. 227–233. Jiří KOHOUTEK – Zdeněk VÁCHA– Radim VRLA, Nové poznatky o stavebním vývoji hradu Malenovic ve středověku, AH 25, 2000, s. 183–193. Jiří KOHOUTEK– Zdeněk VÁCHA –Radim VRLA, Pozdně románské architektonické články z hradu Lukova, AH 31, 2006, s. 235–248.

177 Lubomír Jan KONEČNÝ, Počátky Drnholce v kontextu regionálních dějin, in: Emil Kordiovský (ed.), Drnholec, Brno 2011, s. 73–76. Pavel KOUŘIL, Příspěvek k poznání hradů Kozlova, Kufštejna a Rabštejna na středním Pojihlaví na jz. Moravě, AH 3, 1978, s. 138–142. Pavel KOUŘIL- Rudolf ŽÁČEK, Příspěvek k dějinám hradu Hukvaldy na severní Moravě, AH 6, 1981, s. 253–256 Pavel KOUŘIL – Zdeněk MĚŘÍNSKÝ – Miroslav PLAČEK, Opevněné sídla a Moravě a Slezsku, AH 19, 1994, s. 121–149. Radka KOVÁŘOVÁ, Páni z Deblína. Magisterská diplomová práce, Brno 2002. Richard KREJČÍK, Povolování stavby hradů Hláska: zpravodaj Klubu Augusta Sedláčka Plzeň, č. 2, 2001, s. 22–24. Witold KULA, Problemy i metody historii gospodarczej, Warszawa 1963. Witold KULA, Teoria ekonomiczna ustroju feudalnego, Warszawa 1983. Václav LEDVINKA, Úvěr a zadlužení feudálního velkostatku v předbělohorských Čechách, Praha 1985. Václav LEDVINKA, Rozmach feudálního velkostatku, jeho strukturální proměny a role v ekonomice českých zemí v předbělohorském období. FHB 11, Praha 1987, s. 103–132. Paolo MALANIMA, Energy, power and growth in the high middle ages, Questiones Medii Aevi Novae 18, 2013, s. 197–200. František MAREŠ, Materiálie k dějinám umění, uměleckého průmyslu a podobným, PA 16, 1893-95, s. 467–468. Martina MAŘÍKOVÁ, Středověké mlýny v českých zemích (archeologické a písemné prameny), MHB 10, Praha 2005, s. 93–143. Josef MICHAL, Z dějin hrádku Bukovce-Lísku a vsi Buková (okres Žďár n. Sáz.), VVM 35, č. 2, 1983, s. 175–183. Alois MÍKA, Feudální velkostatek Feudální velkostatek v Jižních Čechách (XIV.-XVII. stol.). Sborník historický, Praha 1953, s. 122–213. Jiří MITÁČEK, Oldřich z Drnholce – zeť českého krále Přemysla Otakara II., in: Emil Kordiovský (ed.), Drnholec,, Brno 2011, s.93–99. Jiří MITÁČEK, Založení města Moravský Krumlov. Od první písemné zmínky na práh husitských válek, in: Zdeněk Fišer (ed.), Moravský Krumlov ve svých osudech, Brno 2009, s. 39–78. David MERTA-Jiří MERTA, Vápenická pec u hradu Holštejna, Archeologia technica 22, Brno 2011, s. 131–133. Jiří MERTA, Zjišťovací výzkum na Hrádku u Tasova, Archeologica technica 6, Brno 1990, s. 80–85. 178 Jaroslav MEZNÍK, Lucemburská Morava 1310 – 1423, Praha 2001, Jaroslav MEZNÍK, Vlastníci a držitelé hradů a měst na Moravě 1350-1410. Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university. C, Řada historická, Brno: Filosofická fakulta brněnské university, 1999, roč. 1998, č. 45, s. 51–65. Karel MLATEČEK, Zkáza pánů z Bučovic, Jižní Morava 42, 2003, s. 223–226. Vladimír NEKUDA, Zaniklé osady na Moravě v období feudalismu, Brno 1961. David NOVÁK, České „tvrze“: kritická analýza současného stavu poznání. Castellogica Bohemica 16, s. 123–152. Josef NOVÁK, K lokalisazaci zaniklé vsi Pertolce. JVS 4, 1992, s. 37–38. Boris NOVOTNÝ, Počátky raně středověkého osídlení v prostoru Mikulova na Moravě a jeho hradu, AH 2, s 211–218. Daniel NOVOTNÝ– Jan ŠKVRŇÁK, Bohuš z Boršic nebo Bohuš z Bošovic jinak Drahotuš? VVM 4/2017, s. 60–61. Robert NOVOTNÝ, Úloha zemského soudu pro formování panského stavu, in: Martin Nodl, Martin Wihoda (eds.), Šlechta, moc a reprezentace ve středověku. Praha 2007, s. 241–250. Václav NOVOTNÝ, České Dějiny I/3 1197-1253. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I, Praha 1928. Petr OBŠUSTA, Tassenberg (Dub), Archeologia technica 16, Brno 2004, s. 89–90. Sheilagh OGILVIE, The Economics of Guilds, Journal of Economic Perspectives 28/4, 2014, s. 169–188. David PAPAJÍK, Nejvýznamnější šlechtické rody na Moravě podle zemských desk. In: Martin Wihoda, Libor Jan, Tomáš Borovský (eds.), Ad vitam et honorem. Profesoru Jaroslavu Mezníkovi přátelé a žáci k pětasedmdesátým narozeninám, Brno 2003, s. 519–532. David PAPAJÍK, Páni z Holštejna. Významný, ale zapomenutý panský rod, Praha 2006, David PAPAJÍK, Švábenicové: Velcí kolonizátoři a jejich následovníci. Praha 2009, Radoslav PATOČKA, Materiální doklady existence hradu v Deblíně (okr. Brno-venkov), VVM 43, č. 1, s. 70–73. Marcin Rafał PAUK, Czeska elita możnowladza a transformacja XIII wieku. Przypadek panów ze Strakonic, in: Marta Młynarska-Kaletynowa, Jerzy Kruppé (eds.), O rzeczach minionych, Warszawa 2006, s. 211–238. Marcin Rafał PAUK, Fama, gloria, curia ac ingens familia. Służba i klientela rycerska w otoczeniu, możnowładztwa czeskiego (XIII – początek XIV wieku), in: Marcin Rafał Pauk, Monika Saczyńska (eds.), Warszawa 2010, s. 27–62. Marcin Rafał PAUK, Migrace – protekce – asimilace. Lužičtí Schliebenové v české politické elitě. ČMM 131, 2012, s. 117–128.

179 Tomáš PETRÁČEK. Man, Values and the Dynamics of Medieval Society: Anthropological Concepts of the Middle Ages in a Transcultural Perspective. Lublin, 2014. Josef PILNÁČEK, Staromoravští rodové, Vídeň 1930. Josef PILNÁČEK, Znaczenie figury heraldycznej w herbie Świerczek, Miesięcznik Heraldyczny, 6, 1930, s. 120–122. Thomas PIKETTY, Kapitál v 21. století, Praha 2015. Zdeněk POKLUDA, Moravští Šternberkové. Panský rod rozprostřený od Jeseníků ke Karpatům, Praha 2012. Lumír POLÁČEK, Feudální sídla v povodí Bystřice, Nedvědičky a Bobrůvky ve světle archeologických pramenů. in: Miloš Čižmář, Vladimír Nekuda, Rudolf Tichý, Josef Unger (eds.), Pravěké a slovanské osídlení Moravy: Sborník k 80. narozeninám Josefa Poulíka, Brno 1990, s. 407–425. Miroslav PLAČEK, Hrad Šenkenberk a jeho úloha v kolonizaci Znojemska, AH 18, 1993, s. 211-222. Miroslav PLAČEK, Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku, Praha 1999. Miroslav PLAČEK, Hrady na Oslavě a ekonomické podmínky jejich vzniku a existence, AH 10, 1985, s. 261–270. Miroslav PLAČEK, Hrady v hrazených moravských městech, AH 22, 1997, s. 199–214. Miroslav PLAČEK, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí, Praha 2001. Miroslav PLAČEK, Ke vztahu nižší šlechty a jejich hospodářského zázemí, AH 33, 2008, s. 209–220. Miroslav PLAČEK, Přemyslovské hrady ve Strážnici a Uherském Ostrohu a jejich typologická příslušnost, VVM 35, 1983, s. 328–341. Miroslav PLAČEK, Rakouský rod pánů z Trnavy (Thürnau) a jejich vztahy k Moravě, ČMM 116, 1997, s. 79–92. Miroslav PLAČEK, Ves a dvůr Holoubek, AH 12, 1987, s. 345–353. Miroslav PLAČEK, Znojemský kastelán Boček a jeho bratři ve službách Přemysla Otakara II., in: Libor Jan, Jiří Kacetl (eds.), Pocta králi. K 730. výročí smrti českého krále, rakouského vévody a moravského markraběte Přemysla Otakara II., Brno 2010, s. 81-92. Miroslav PLAČEK - Peter FUTÁK, Páni z Kunštátu. Rod erbu vrchních pruhů na cestě k trůnu. Praha 2006. Miroslav PLAČEK – Peter FUTÁK, Tvrdišovci. Potomci hodoníského kastelána Tvrdišeho a jejich místo v dějinách Moravy, in: Šimon Ungerman, Renata Přichystalová (eds.), Zaměřeno na středověk. Zdeňkovi Měřínskému k 60. narozeninám, Praha 2010, s. 593-607. Miroslav PLAČEK - Rudolf PROCHÁZKA, Hrad Střílky, AH 9, 1984, s. 167–177.

180 Miroslav PLAČEK - Rudolf PROCHÁZKA, K historii hradu Vraní Hory v okrese Svitavy, VVM 41, č. 1, 1989, s. 77–82. Lucie PRANDNEROVÁ, Frýdlantský urbář. in: Památky Libereckého kraje. Sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci 4, Liberec 2009, s. 113–118. Alena PRUDKÁ, Příspěvek ke stavebnímu vývoji hradu Plumlova (okr. Prostějov), VVM 48, s. 155–161 Jakub RAZIM, Životní úroveň na dvoře tyrolských Menhartovců. Příspěvek k poznání středověkých účetních pramenů. Mediaevalia Historica Bohemica 19/2, 2016, s. 7–26. Jan ŘEZNÍČEK, Zlomky účtů s výdaji Jana I. z Kravař v Lipníku nad Bečvou v roce 1363. in: 140 let SOA v Brně. Praha, 1979, s. 145–156. Hedvika SEDLÁČKOVÁ, Vypovídací hodnota archeologických nálezů skla na Moravě z období ca 1200–1550 (Teze), AH 35/1-2, 2010, , s. 359–366. Ewelina SIEMANOWSKA, O zastosowaniu niektórych modeli teoretycznych w badaniach nad ośrodkami miejskimi w średniowieczu, Archaeologia Historica Polona 22, 2014, s. 27–54. Zdeněk SMETÁNKA, K ikonografii středověké vesnice, AR 31/3, 1985, s. 319–333 Miloslav SOVADINA, Jindřich z Lipé. Zvláštní otisk z Časopisu Matice moravské roč. 120 (2001), 121 (2002) a 122 (2003). Matice moravská, Brno 2005. Marek STARÝ, Existoval ve středověkých Čechách tzv. hradní regál? několik úvah o rozsahu panovnických práv ve středověku, Právněhistorické studie, Sv. 41, 2012, s. 141–154. Karel STRÁNSKÝ – Pavel BORSKÝ, Analýzy strusek a železa z tasovského Hrádku, Archeologica technica 5, Brno 1988, s. 72–78. Alois Vojtěch ŠEMBERA, Páni z Boskovic a potomní držitelé hradu Boskovického, Vídeň 1870. Jindřich ŠILHAN, Subses – podsedek, VVM 19, 1967, s. 13–20. Robert ŠIMŮNEK, Hrad jako symbol v myšlení české středověké šlechty. ČČH 108, 2010, s. 185–219. Robert ŠIMŮNEK, Hradní inventář jako typ písemnosti a možnosti jeho badatelského využití (Na příkladu inventářů rožmberských hradů ca. 1450-1470), HT 13, 2002, s. 229–253. Robert ŠIMŮNEK, Obraz šlechtického panství v Čechách 1500-1750, Praha 2018. Robert ŠIMŮNEK, Správní systém šlechtického dominia v pozdně středověkých Čechách. Rožmberská doména 1418-1472, Praha 2005. Jan ŠKVRŇÁK, Úpadek pánů z Drahotuš v předhusitském období, Sborník okresního archivu v Přerově, 2015, s. 5–26.

181 Jan ŠKVRŇÁK, Vilém z Pulína – první moravský „magnát“, in: Libor Jan, Rudolf Procházka, Miroslav Dejmal (eds.), Na hradech a tvrzích. Miroslavu Plačkovi k 75. narozeninám jeho přátelé a žáci, Praha 2019, s. 17–28. Lenka ŠPIČÁKOVÁ, Landštejn, Libice 1999. Luděk ŠTĚPÁN: První středověké mlýny poháněné koly na vrchní vodu a jejich mlecí kameny, Archeologia technica 22, Brno 2011, s. 5–10. Václav ŠTĚPÁN, Závěť Smila ze Šternberka na Hoštejně jako pramen poznání bojových družin na severní Moravě. VVM. 47, č. 2, 1995, s. 146–155. Josef ŠUSTA, Purkrabské účty panství Novohradského z let 1390-1391, Praha 1909. Jaroslav TEPLÝ, Pernštejnové ve 13.-14. století, Pardubice 1996. Johann Heinrich von THÜNEN, Osamocený stát ve vztahu k zemědělství a národnímu hospodářství. Úvahy o vlivu cen obilí, úrodnosti polí a dané na zemědělství. Praha 1929. Josef TRUC, Zlomky účetních knih XIV. Století, Památky archeologické a místopisné, XIII, 1885/6, s. 107–112. Miroslav TRUC, Zlomky purkrabských účtů choustnických z r. 1375-1387, Jihočeský sborník historický 26, 1957, s. 4–9, 33–40. Josef TRUHLÁŘ, Paběrky z rukopisů Klementinských. Věstník České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění IX, 1900, s. 625–627. Josef UNGER, Voda na soutoku Dyje, Jihlavy a Svratky v lichtenštejnském urbáři z roku 1414. In: XXXII. Mikulovské sympozium. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2015, s. 32–36. Jan URBAN, Lichtenburkové: Vzestupy a pády jednoho panského rodu, Praha 2003. Zdeněk VÁCHA – Radim VRLA, Nové poznatky o stavebním vývoji hradu Lukova, AH 35, 2010, s. 427–437. Vratislav VANÍČEK, „Právo na hrad“ a hradní regál – hodnocení souvislostí revindikačních sporů ve 13. století v českých a alpských zemích, in: Marceli Antoniewicz (ed.), Zamki i przestrzeń społeczna w Europie środkowej i wschodniej, Warszawa 2002, s. 24–50. Vratislav VANÍČEK, Velké dějiny zemí Koruny české II, Praha-Litomyšl 2000. Yannis VAROUFAKIS, The Global Minotaur: America, Europe and the Future of the Global Economy, London 2015. Pavel VAŘEKA, Zaniklý pozdně středověký dvůr v Olešné na Rokycansku, Archeologie západních Čech 8 /2014, Plzeň 2014, s. 134–143 Tomáš VELÍMSKÝ, Hrabišici. Páni z Rýzmburka, Praha 2002. Rostislav VERMOUZEK, Hrádky a tvrze na severozápad od Brna, AH 2, 1977, s. 59–68. Rostislav VERMOUZEK, Otázky dobývání a zpracování železa za feudalizmu, Archeologica technica 2, Brno 1982, s. 48–55. 182 Rostislav VERMOUZEK, Z dějin vápenictví, Archeologica technica 1, Brno 1980, s. 56–64. Rostislav VERZMOUZEK, Zaniklá vesnice Ceblovice na Tišnovsku, VVM 30, 1978, s. 318– 321. Rostislav VERMOUZEK, Zaniklá středověká osada Holánkov na Tišnovsku, VVM 44, č. 3, 1992, s. 357–361. Jaroslav VODIČKA, Počátky špitálu sv. Ducha na Starém Brně. (Období předjohanitské 1238-1243), SbMM 78, 1959, s. 161–204. Stanislav VOHRYZEK, Hechtové z Rosic. JM 56, 2017, s. 9–41. Stanislav VOHRYZEK, Hrut z Rokštejna, moravský podkomoří? Archeologické výzkumy na Vysočině 2/2011, s. 46–50. Gregor WOLNY, Die Markgrafschaft Mähren, Topographisch, statistisch und historisch geschildert. Brünner Kreis ; 1. Abtheilung, Brno 1845. Jan ZELENKA, Beneficium et feudum, Praha 2016. Metoděj ZEMEK – Adolf TUREK, Regesta listin z lichtenštejnského archivu ve Vaduzu z let 1173 – 1526, Sborník archivních prací 33, 1983, s. 149–296. Tomasz ZWIĄZEK, Kształtowanie sieci młynów wodnych na przykładzie powiatu konińskiego (ok. 1300–1550), Studia geohistorica 2, 2014, s. 118–142. Josef ŽEMLIČKA, Česká krajina ve středověké transformaci, MHB 15/1, 2012, s. 7–42.

183