Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav slavistiky

Ruský jazyk a literatura

Michal Kamenský

Ideo-estetická konfrontace románu Vladimira Vasiljeva a povídkového cyklu Jiřího W. Procházky Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: doc. PhDr. Galina Pavlovna Binová, CSc.

2012

1 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

……………………………………………… Podpis autora práce

2 Chtěl bych poděkovat vedoucí práce doc. PhDr. Galině Pavlovně Binové, CSc., za cenné rady a připomínky, které mi během přípravy této práce poskytla.

3 Obsah:

A. Úvod...... 5 B. Krátký přehled vývoje SF a jeho subžánru kyberpunku...... 7 1. Vývoj světové SF literatury...... 7 1.1 SF pre-historie...... 7 1.2 Definice žánru SF...... 9 1.3 „Otcové“ science fiction a jejich potomci...... 11 1.4 Zlatý věk americké science fiction a britská Nová vlna...... 16 1.5 Vývoj science fiction po 2. světové válce v Sovětském svazu a u nás...... 19 2. Vznik a průběh anglo-amerického kyberpunku (definice)...... 22 2.1 Formální znaky kyberpunku...... 26 3. Vznik a průběh českého kyberpunku...... 28 4. Vznik a průběh ruského kyberpunku...... 31 C. Ruský a český kyberpunk v dílech Jiřího W. Procházky a Vladímíra N. Vasiljeva...34 5. Biografie autorů...... 34 5.1 Vladimír N. Vasiljev...... 34 5.2 Jiří W. Procházka...... 36 6. Odrazy okolního světa v kyberpunku Procházky a Vasiljeva...... 40 6.1 Inspirace ze „Západu“...... 40 6.1.1 Pocta Williamu Gibsonovi...... 41 6.1.2 Revoluce jménem Matrix...... 44 6.2 Autorské názory na budoucnost (přítomnost) svého státu...... 47 7. Kyberpunková mystika...... 54 7.1 Božská nadvláda...... 58 8. Jazykové a stylové zvláštnosti (jazyková hra, elementy postmodernismu, grafické experimenty)...... 65 D. Závěr...... 71 E. Резюме:...... 75 F. Přílohy:...... 80 G. Seznam použité literatury:...... 92 Primární literatura:...... 92 Sekundární literatura:...... 92 Internetové zdroje:...... 94

4 A. Úvod

Tématem této diplomové magisterské práce je srovnání vybraných textů českého a ruského představitele žánru science fiction. Jedná se o Jiřího Wolkera Procházku a Vladimira Nikolajeviče Vasiljeva. Vladimir N. Vasiljev byl vybrán vzhledem k mému předchozímu zájmu o tohoto autora v bakalářské diplomové práci Překlad současné ruské povídky: Vladimír Vasiljev – Skromný génius podzemky (2009). Díky této práci jsem v jeho bibliografii narazil na román v žánru, jenž je pro slovanskou, a potažmo i evropskou literaturu ne zrovna typický: kyberpunk. Tento subžánr tvoří minoritní po­ díl v knižní SF produkci nejenom v Rusku, ale i u nás; už vzhledem k této podobnosti se nabízí komparace těchto dvou národních literatur. A pokud chceme hovořit o kyber­ punku u nás, vždy musíme skončit (nebo začít) u Jiřího W. Procházky, jenž je v našich podmínkách jeho nejvytrvalejším představitelem.

Proč se tedy zabývat v současnosti kyberpunkem? Subžánrem SF literatury, který se jako literární termín pro nový druh literatury poprvé objevuje v roce 1984 ve Spo­ jených státech amerických a už o desetiletí později bývá označován za mrtvý žánr? Dů­ vod je nasnadě. Podobným způsobem jako se stále více dnešní svět v určitých oblastech zrcadlí v antiutopických románech Jevgenije Zamjatina či George Orwella, jako přede­ šlý i současný pokrok nachází své předobrazy v dílech klasiků SF literatury (Julesa Ver­ nea, Herberta G. Wellse či Isaaca Asimova), je důležité nahlédnout i do textů kyberpun­ kové literatury (ten je i silným inspiračním zdrojem pro další odvětví kultury, především pro konzumní trh multimediální zábavy, hlavně filmů a počítačových her). V těchto tex­ tech se odráží naše doba, která je pod vlivem dynamického a velmi rychlého technické­ ho rozvoje, a varují nás před mnohými úskalími spjatými s tímto rozvojem.

Následující kapitoly se pokusí předestřít vše to, co předcházelo vzniku subžánru kyberpunku. Nelze totiž předpokládat, že se kyberpunková literatura objevila na kniž­ ních pultech zničehonic – bude tedy naším cílem nastínit genezi žánru jako takového, objasnit estetické a inspirační vlivy, jež kyberpunkové autory silně ovlivnily.

Těžištěm práce však bude srovnání českých a ruských kyberpunkových textů z per představitelů těchto národních literatur. Předpokládáme totiž, že ve slovanském prostře­ dí států, které si vytvářely po více jak 40 let svou společnou historii, mohla vzniknout

5 příležitost způsobilá obohatit původní americký žánr o nové, ale pro oba státy podobné, rysy. Můžeme se také domnívat, že tyto rysy jsou natolik odlišné, že dovolily vzniku samostatných národních odnoží tohoto subžánru, díky čemuž má v rámci české a ruské SF literatury před sebou další budoucnost.

Poslední domněnkou, na niž by tato práce chtěla odpovědět je, a to na základě předchozího, zda má subžánr kyberpunku před sebou ještě další budoucnost.

6 B. Krátký přehled vývoje SF a jeho subžánru kyberpunku

1. Vývoj světové SF literatury

V této práci se budeme zabývat dvěma současnými slovanskými autory, kteří částí své tvorby zasáhli do původně západního subžánru SF literatury (už Ondřej Neff ve své přednášce přednesené v roce 1987 na Parconu ve Slaném poukazuje na to, že „Kyber­ punk – jakožto nejmodernější větev americké science fiction – je produkt hypertech­ nické společnosti, jejíž dominantním rysem je nadvýroba hmotných statků.“1 K této přednášce a vůbec k úloze, kterou sehrál Ondřej Neff pro rozvoj českého kyberpunku viz níže, v kapitole 3). Ještě než přikročíme k definování kyberpunku a objasnění, proč se daný subžánr z literatury SF vůbec vydělil, je důležité nastínit historii celého žánru li­ teratury, jež je i především v dnešní době velmi populární.

Nejprve je ale potřeba si vysvětlit, co obecně označuje termín SF literatura: v sou­ časnosti je velmi rozšířen termín „sci-fi“, tedy zkratka ze spojení „science fiction“. Pod­ le Ondreje Herce je mnohem výstižnější označovat tuto literaturu jako „speculative fiction“ či „speculative fabulation“, tedy spekulativní literatura (mimo jiné se vyhneme i nesmyslnému oxymóronu: science ~ věda – tedy něco pravdivého, ověřeného × fiction ~ výmysl, tedy klam, či lež).2 Pokud tedy přistoupíme na použití termínu SF literatura, je třeba si uvědomit, že toto slovní spojení v sobě zahrnuje veškerou moderní fan­ tastickou literaturu, tedy „sci-fi“, „fantasy“ a „horor“. Protože se ale v této práci budeme zabývat pouze fantastickou literaturou, na jejíchž stránkách se setkáváme s vědeckými představami autora (ať už možnými, či povětšinou nemožnými), je termín sci-fi (bude­ me ho ale i suplovat zkratkou SF) přijatelně výstižný, použitelný a především jedno­ značně identifikovatelný.

1.1 SF pre-historie

Najít počátky SF literatury je nemožné, neboť neexistuje žádná škola či manifest tohoto žánru (odtud taky pramení komplikace s definováním tohoto žánru, viz níže).

1 Neff, Ondřej. Klon '95: [recenze, kritiky, eseje]. Praha: Altar, 1995, str. 89. 2 Herec, Ondrej. Cyberpunk: vstupenka do tretieho tisícročia. Bratislava: Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, 2001, str. 105.

7 Oblíbené motivy spisovatelů první poloviny dvacátého století, tedy cesta na Měsíc či na jiné měsíce, planety či hvězdy, nalézáme už ve starověkém písemnictví (např. Epos o Gilgamešovi). Se stejným motivem se setkáváme i v pozdějších dílech – v 1. století před naším letopočtem píše Cicero Somnium Scipionis (ve spisu O věcech veřejných, česky 2010 / De republica), v 16. století sepisuje Ludovico Ariosto epos Zuřivý Roland (Orlando Furioso, česky 1974) či v 17. století vydává Johann Kepler Somnium, sive As­ tronomia Lunaris. Přestože se ve všech těchto dílech vydáváme za hranice Země a hrdi­ nové navštěvují blízká nebeská tělesa (ačkoli většinou jen ve snu), pouze málo kritiků považuje tato díla za prvopočátky sci-fi a to z jednoho důvodu: hrdinové se na tyto své výpravy totiž nevydávají za pomoci technických prostředků, ale díky magii. Pokud bychom se pozastavili u Keplerova díla Somnium, zjistili bychom, že je hrdina vynesen k Měsíci čarodějnicemi. Adam Roberts však poukazuje na „vědeckost“ Keplera v jiných částech textu:

Kepler správně vyvozuje, že logicky vyplývající teplotní změny Měsíce jsou extrémní, od velké zimy v době čtrnáctidenní Levanianské noci, po velké horko v době čtrnáctidenního dne; měsíční den je tak horký, že obyvatelé onoho světa zůstávají v hlubokých jeskyních a kavernách, aby mu unikli.3 Je tedy zřejmé, že Kepler se už jistým způsobem vymyká a jeho dílo se díky zapo­ jení vědeckých teorií přibližuje k SF literatuře více, než všechna díla předchozí.

V roce 1818 vychází krátký román Mary W. Shellyové Frankenstein neboli mo­ derní Prométheus (Frankenstein; or, The Modern Prometheus, česky jako Frankenstein vychází v roce 1961). O této knize, která spadá do žánru gotického hororu, se většina kritiků domnívá, že se jedná o pravý začátek SF literatury. Je to možná s podivem, ne­ boť pro Shellyovou není vědecké odůvodnění a popis procesu vzniku umělého člověka primárním a nijak důležitým prvkem jejího románu. SF se tedy „... nezačala oslavou modernej vedy, ale jej kritikou. Nedozvieme sa presne, podľa akých hypotéz Franken­ stein skonštruoval umelého človeka, lebo Shellyovú málo zaujímajú vedecké teórie.“4 Přestože tedy vědec Frankenstein vytváří umělého člověka a probouzí ho k životu za

3 Roberts, Adam. Science fiction. New York: Routledge, 2006, str. 39. (Překlad MK, orig.: Kepler correctly deduces that the cosequent chnages in lunar temparature are extreme, from the great cold of the fortnight-long Levanian night to the great heat of the fortnight -long day; so hot is the lunar day, indeed, that the inhabitants of that world retire into deep caves and caverns to escape it. 4 Herec, Ondrej. Cyberpunk: vstupenka do tretieho tisícročia. Bratislava: Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, 2001, str. 15.

8 pomoci elektřiny (Shellyová zde vytváří svou vizi možnosti využití nového převratného objevu), není to hlavním motivem románu. Děj se poté přenáší k popisu humanizace a adaptace monstra. Jedná se tedy skutečně o gotický horor s rozborem lidské psychiky, především jejích temných zákoutí („polidštěné“ monstrum, s nímž nechce mít Franken­ stein nic společného, vraždí jeho přátele a rodinu). Proč tedy najednou u Shellyové mlu­ víme o SF literatuře? A nejen u ní; Brian Ash nachází prvky science fiction i u dalšího, mnohem významnějšího autora gotického hororu, u Edgara Allana Poea (především v jeho povídkách Bezpříkladná dobrodružství jistého Hanse Pfalla (The Unparalleled Adventure of One Hans Pfaall ,1835) a Fakta případu monsieura Valdemara (The Facts in the Case of M. Valdemar , 1845))5.

Abychom zodpověděli výše položenou otázku, pokusme se nyní definovat žánr SF literatury.

1.2 Definice žánru SF

O jednoznačné definování SF literatury se již pokusilo mnoho literárních vědců. Prvním, kdo science fiction zmínil a kdo tedy tento žánr pojmenoval, byl v roce 1926 Hugo Gernsback (původně tento žánr nazval scientifiction, později se označení modifi­ kovalo do dnešní podoby). Tento vydavatel, vynálezce a spisovatel, který v tomtéž roce začal vydávat první časopis věnující se SF žánru Amazing Stories (česky je možné ná­ zev přeložit jako Úžasné příběhy; pod jeho dohledem později vzniklo ještě několik dalších časopisů), chápal science fiction jako okouzlující příběhy, jež jsou naplněny vě­ deckými a vizionářskými fakty; věřil, že to, co se nám zdá dnes nemožné, se může v nejbližší době bez problémů uskutečnit.6 Tato definice se dá aplikovat na mnoho žán­ rových děl, avšak ne bez výjimky; pokud vědeckofantastický autor reálně předpokládá život na Měsíci v humanoidní formě nebo akustický efekt vesmírných lodí ve vzducho­ prázdném vesmíru, což je z hlediska fyziky teoreticky i experimentálně zhola nemožné, nelze hovořit o vědeckých či vizionářských představách (a přesto nikdo nebude tvrdit, že například film Star Wars George Lucasa není science fiction).

5 Srov. Ash, Brian. Faces of the future: the lessons of science fiction. Pemberton: Elek, 1975, str. 31–34. 6 Srov. Amazing Stories č. 1, rok 1926 in Clute, John, and Nicholls, Peter. Encyclopedia of Science Fiction. London: Orbit/Little, Brown and Company, 1993, str. 311–314.

9 Budeme se proto držet definice, kterou je i dnes možné považovat za velmi vý­ stižnou. Vytváří ji na konci 80. let jugoslávský kritik Darko Suvin a SF definuje takto:

literární žánr nebo slovesný koncept, jehož nezbytnými a dostačujícími pod­ mínkami jsou přítomnost a vzájemné působení odcizení a poznání a jehož hlavní nástroj je imaginativní rámec alternující k autorovu empirickému prostředí. [kurz. Suvin]7 Proč je důležitá vzájemná interakce odcizení a poznání? Odcizení, původně Brechtův termín, vyjadřuje tvorbu pro čtenáře „cizích světů“ (nutně to nemusí být světy mimozemské), tedy něčeho, co se zásadním způsobem odlišuje od známé skutečnosti. Poznání, neboli racionální pochopení, na druhou stranu zabraňuje autorům SF ve vytvo­ ření naprosto odcizených a pro čtenáře nepochopitelných fabulí. Z toho tedy vyplývá, že základem sci-fi knih jsou myšlenky, které by měly být možné (v závislosti k našim zku­ šenostem). Tento princip se pak u Suvina implikuje do závěru, že v SF literatuře se ve světě vybudovaném na empirických základech objevuje určitá zvláštní novost, novum8.

Tato Suvinova myšlenka je v následujících letech rozvíjena a konkretizována dalšími kritiky a literání vědci, jako např. Robertem Scholesem, Scottem McCrac­ kenem, Garym Westfahlem a mnoha jinými. V českém Slovníku epoch, směrů skupin a manifestů (1993) se science fiction definuje

[...] nejen specifickým tématem (líčením budoucnosti), ale také osobitou poe­ tikou, stylovými postupy a jazykem. V poslední době se zdůrazňuje, že s. f. není ani žánr nebo určitá vrstva literatury, ale specifické vidění světa.9 O něco výše je ještě tématika sci-fi rozšířena o „líčení fiktivní (= vymyšlené, fa­ ntastické) budoucnosti společnosti, člověka a technologie (vědy).“10 Zde bychom nalezli výtku, že dílo, které je všeobecně přijímáno za vědeckofantastické, nemusí nutně opi­ sovat budoucnost – ponechme stranou díla, jež se řadí do subžánru alternativní historie; existuje mnoho autorů, kteří děj svých knih zasazují do své současnosti a hlavním mo­

7 Suvin, Darko, Position and Presuppositions in Science Fiction, London: Macmillan, str. 37 in Science fiction. New York: Routledge, 2006, str. 8. (Překl. MK, orig.: a literary genre or verbal construct whose necessary and sufficient conditions are the presence and interaction of estrangement and cognition, and whose main device is an imaginative framework alternative to the author's empirical enviroment.) 8 Srov. Herec, Ondrej. Cyberpunk: vstupenka do tretieho tisícročia. Bratislava: Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, 2001, str. 63. 9 Pavelka, Jiři, Pospišil, Ivo. Slovnik epoch, smerů, skupin a manifestů. Brno: Georgetown, 1993, str. 178. 10 Tamtéž, str. 178.

10 tivem je pak uplatnění dosavadních vědeckých poznatků a teorií v absolutním, třeba i absurdním smyslu. Z knih vzpomeňme opět Frankensteina Shellyové či Psí srdce Mi­ chaila Bulgakova, z filmové tvorby například Spielbergův seriál Uneseni (Taken, 2002) či Lucasovi Hvězdné války (Star Wars, 1977–2005), jež začínají 'Před dávnými časy, v předaleké galaxii...'. Je však neoddiskutovatelné, že u drtivé většiny SF literatury tato definice obstojí, zejména pak je pro tento žánr typická právě osobitá poetika. Nakonec zajímavou otázkou může být, zda by výše zmíněné 'specifické vidění světa' mohlo být dostačující podmínkou pro psaní science fiction literatury. Tuto otázku je nutno položit v kontextu kvality literatury. Pokud by to bylo dostačující, je pravděpodobné, že se mezi mnoha tvůrci objeví jedinci schopní napsat knihu, kterou bude možno považovat za kvalitní, hodnotnou literaturu (jak se o to neustále ve svém díle snažil Stanislav Lem11). Pokud by tomu bylo naopak a sci-fi by bylo definované jen svou tématikou, pak by v komparaci s hodnotnými díly mohly být knihy tohoto žánru jen těžko porovna­ telné. Tuto ambivalenci a nezodpovězenost otázky však zachycuje i Slovník: „S. f. se někdy pokládá za triviální literaturu, jindy za počátek velké, esteticky hodnotné literatu­ ry budoucnosti.“12

Pro rámec naší práce bude díky své linearitě a vysoké adekvátnosti Suvinova defi­ nice postačující. Lze v ní i nalézt odpověď na otázku z předchozí kapitoly. Frankenstein Shellyové je zasazen do tehdejšího světa; jeho hlavní hrdina doktor Frankenstein, jenž je představitel moderního vědce zabývajícího se biologií a fyzikou, vnáší do knihy ono novum. Přichází s postupem, jak přeměnit mrtvou hmotu na živou za pomoci, tehdy do­ sud „tajemné“, elektřiny. V pozdějším vydání této knihy je dokonce poznámka, že ně­ kteří vědci nepovažují tento experiment za nemožný13.

1.3 „Otcové“ science fiction a jejich potomci

Za otce moderní SF literatury v současnosti pokládáme dva autory přelomu 19. a 20. století. Jsou jimi francouzský autor Jules Verne (1828–1905) a jeho mladší, ang­ lický kolega Herbert George Wells (1866–1948). Přestože oba spisovatelé navazují na

11 Srov. Wuckel, Dieter, Cassiday, Bruce. The illustrated history of science fiction. Leipzig: Edition Leipzig, 1989, str. 164. 12 Pavelka, Jiři, Pospišil, Ivo. Slovnik epoch, smerů, skupin a manifestů. Brno: Georgetown, 1993, str. 178. 13 Srov. Herec, Ondrej. Cyberpunk: vstupenka do tretieho tisícročia. Bratislava: Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, 2001, str. 13.

11 gotickou literaturu a „...tropy a nálada gotiky často definuje jejich styl SF“14, jejich pří­ nos pro žánr je značně rozdílný. Verne se ve svých nejznámějších dílech Cesta do stře­ du Země (Voyage au centre de la terre,1864, česky v 1881), 20 000 mil pod mořem (20,000 lieues sous les mers, 1872, česky v 1887), Ze Země na Měsíc (De la terre à la lune, 1865, česky v 1870) a dalších vždy snaží vycházet z tehdejších vědeckých poznat­ ků a vytváří příběh, který je sice neuvěřitelný, ale ve světle vědeckých pokroků 19. století by se mohly jeho představy během několika desítek let uskutečnit. John Clute popisuje působení jeho románů na čtenáře tak, že měli „pocit, že jsou tomu velmi blíz­ ko, ale nikdy nenahlédnou za hranice známého.“15 To se například odráží ve Vernově představě o cestě na Měsíc, neboť zde se plně uplatnily jeho profetické a technické schopnosti16. Pro start jeho hrdinů na Měsíc totiž vybral místo, které bylo umístěno po­ blíž současného vesmírného střediska NASA, cestují v obdobě vesmírné lodi a musí dosáhnout únikové rychlosti vystřelením z děla (dnes se dosahuje pomocí raketových motorů, protože zrychlení při výstřelu z děla by bylo smrtelné). Přestože se tedy nevy­ hne technickým a fyzikálním omylům (ostatně jako mnoho jiných spisovatelů), jeho dílo je mnohem více uvěřitelnější než je to v případě H. G. Wellse (na což sám Verne v několika případech poukazoval).

Jak už jsme nastínili, H. G. Wells přistupoval ke své tvorbě odlišně. A možná i právě proto, že jeho dílo bylo mnohem více nápaditější a „neuvěřitelnější“, daleko více zapůsobil na následující generace spisovatelů. Jeho nejzásadnější díla vznikala mezi lety 1894–1901, k nejdůležitějším řadíme Stroj času (The Time Machine, 1895, česky v 1905), Ostrov doktora Moreaua (The Island of Doctor Moreau,1896, česky v 1901), Neviditelný (The Invisible Man, 1897), Válka světů (The War of the Worlds, 1898, česky v 1903) či První lidé na Měsíci (The First Men on the Moon, 1901, česky v 1908). Jeho nejdůležitějším přínosem k žánru je metoda (a ta ho také ovšem ponejvíce odlišovala od Vernea)

[...] 'imaginativního skoku'. Neuznával nutnost [kurziva Ash] přesvědčovat své čtenáře o detailech vědecké věrohodnosti svých dramatických situací, a tak se

14 Roberts, Adam. Science fiction. New York: Routledge, 2006, str. 44. (překlad MK, orig.: ..., Gothic tropes and a Gothic mood often define their manner of SF.) 15 Clute, John, and Nicholls, Peter. Encyclopedia of Science Fiction. London: Orbit/Little, Brown and Company, 1993, str. 1276. 16 Srov. Ash, Brian. Faces of the future: the lessons of science fiction. Pemberton: Elek, 1975, str. 38; Roberts, Adam. Science fiction. New York: Routledge, 2006, str. 44.

12 osvobodil od sáhodlouhých technických vysvětlování, které v pracích Vernea naplňovaly celé nezáživné sekce [...]17. To například vidíme v jeho Prvních lidech na Měsíci. Zde doktor Cavor vynalézá substanci cavorit, která eliminuje gravitaci a s jejíž pomocí se hrdinové podívají na Mě­ síc. Neřeší v žádném případě chemické složení oné látky a čtenář tuší, že něco takového není pravděpodobné. Přesto vezme tento objev, tedy novum, na vědomí a přijme ho v rámci příběhu. Zejména tato metoda vyvolávala Vernovu kritiku H. G. Wellse:

Nepostupujeme stejným způsobem. Napadá mě, že jeho [Wellsovy] příběhy nespočívají na vědeckých základech.... Já využívám fyziku. On vynalézá. Já cestuji na Měsíc v dělové kouli vypálené z děla. To není žádný vynález. On cestuje na Mars ve vzducholodi vyrobené z kovu, který se neřídí zákony gravitace. Ça c'est très joli … ale ukažte mi tento kov. Ať ho vyrobí.18 V oněch několika Wellsových povídkách se odráží mnoho motivů, ze kterých vy­ cházeli SF autoři po celé 20. století. Najdeme v nich varování před kataklyzmatickými událostmi, vykreslení antiutopických společností nebo vidiny hrozby invaze mimozem­ ských civilizací. Ve svém jádru se většinou vše točilo kolem zneužívání moci a síly bez­ ohledným člověkem – ale to jsou nakonec problémy, které trápí i dnešní spisovatele.

Přelom 19. a 20. století však není jen ve znamení těchto dvou autorů. V jejich stínu psalo SF povídky, novely a romány několik dalších významných tvůrců, například můžeme zmínit Johna Jacoba Astora (A Journey in Other Worlds, 1894, Cesta do jiných světů), George Griffitha (Honeymoon in Space, 1901, Líbánky ve vesmíru) či německé­ ho spisovatele Kurda Lasswitze, jenž byl přeložen i do češtiny (Auf zwei Planeten, 1897, česky 1904 jako Na Zemi a na Marsu a 1913 jako Na dvou planetách).

Pro nás, ale i světovou literaturu, je klíčový spisovatel Karel Čapek. Přestože jeho nejznámější díla vznikají až ve 20. letech, už v roce 1908 píše se svým bratrem Josefem 17 Ash, Brian. Faces of the future: the lessons of science fiction. Pemberton: Elek, 1975, str. 54. (překlad MK, orig.: ...'the imaginative jump'. He acknowledged no obligation to convince his readers in detail of the scientific plausibility of his dramatic situations, thus freeing himself of the long-winded technical explanations which made pedestrian whole sections in the works of Verne...) 18 R. H. Sherard, 'Jules Verne Re-Visited', T.P.'s Weekly (9 Oct 1903). TODAY IN SCIENCE HISTORY [online]. (cit. 2012-05-18) Dostupné z: http://todayinsci.com/V/Verne_Jules/Verne Jules-Quotations.htm. (Překlad MK, orig.: We do not proceed in the same manner. It occurs to me that his [Wellsovy] stories do not repose on a very scientific basis. ... I make use of physics. He invents. I go to the moon in a cannon-ball, discharged from a cannon. Here there is no invention. He goes to Mars in an airship, which he constructs of a metal which does not obey the law of gravitation. Ça c'est très joli ... but show me this metal. Let him produce it.)

13 povídku Systém, v níž najdeme motivy pozdější divadelní hry R.U.R. (1920)19. Z dalších jeho působivých děl se SF tematikou můžeme vzpomenout romány Krakatit (1924) a Válku s Mloky (1936); tyto vrcholné romány české sci-fi (stejně tak se v nich nacháze­ jí hluboké morální a duchovní otázky) taktéž ovlivnily mnoho následujících generací spisovatelů.

Na počátku 20. století se tedy pomalu formuje žánr, který se postupně stal „feno­ ménem“. V první polovině minulého století získává SF na popularitě zejména díky tzv. brakovým časopisům (v angl. pulp magazines); Brian Ash však upozorňuje na to, že pří­ vlastek brakový zde nemá nic společného s kvalitou myšlenek a nápadů v textu, což se nám často s tímto slovem asociuje. Vztahoval se pouze k materiálu časopisu, který byl vyráběn z nekvalitního papíru; ten se obvykle po druhém čtením rozpadal20. Jednalo se tedy o časopisy, v nichž vycházely texty rozličných autorů. V tomto ohledu měli zá­ sadní vliv na koncepci obsahu (a potažmo i jeho kvalitu) jejich editoři a vydavatelé. K nejvýraznějším osobnostem, které je třeba vzpomenout, patřil již výše zmíněný Hugo Gernsback nebo v pozdějších letech John W. Campbell, z vydavatelství uveďme zejmé­ na Street & Smith. V jejich režii vznikaly americké časopisy Amazing Stories (1926– 2005), Astounding Science Fiction (1930– dodnes, česky Ohromující Science Fiction), v Británii se obvykle pouze přetiskovala americká tvorba, např. v časopise Tales of Wonder (1937–1942, česky Příběhy zázraků).

Z povahy těchto časopisů jasně vyplývá, že do nich přispívala celá plejáda autorů (mezi jinými i Edward Elmer 'Doc' Smith či Edgar Rice Borroughs), jejich témata však, až na několik výjimek, byla v jistém ohledu omezená a stereotypní; setkáváme se zde s prvními space operami (romantické příběhy zasazené do prostředí mezihvězdného pu­ tování, tedy určitá parafráze westernových příběhů), utopiemi, hrozbou mimozemského útoku či strachem z radiace a mutací aj. –

Všechna tato témata, jež jsou rozmanitě zahrnuta v raných dílech Wellse více než u kteréhokoli jiného předchůdce science fiction, byla vyčerpávajícím způ­ sobem probrána v žánru během posledních čtyřiceti let. [tedy 30.–70. léta, pozn. MK].21

19 Srov. Roberts, Adam. Science fiction. New York: Routledge, 2006, str. 437. 20 Srov. Ash, Brian. Faces of the future: the lessons of science fiction. Pemberton: Elek, 1975, str. 69–70. 21 Ash, Brian. Faces of the future: the lessons of science fiction. Pemberton: Elek, 1975, str. 75. (překl. MK, orig.: All these themes, more variosuly implicit in the early stories of Wells than in

14 Ondrej Herec dokonce mluví o tzv. „recyklovanej fantázii“22 a autoreferečnost on sám považuje za výrazný znak SF literatury; opakováním a obměňováním motivů vzni­ kají motivy nové.

Motivy z Vernových a především Wellsových povídek a románů se často inspi­ rovali i první autoři v Sovětském svazu; setkáváme se s dalšími doktory Moreau (Чело­ век-амфибия Alexandra R. Běljajeva, 1926, česky Člověk obojživelník ) či podnikáme další cestu do středu Země (Плутония Vladimira A. Obručeva, 1924, česky jako Plu­ tonie v 1951). Na území Sovětského svazu se žánru daří, přestože většina z děl zde vzniklých byla po roce 1917 poznamenána vizí vítězství socialistické revoluce a bez­ třídní společnosti (výjimkou je antiutopický román Jevgenije Zamjatiny My (Мы – na­ psáno 1920, v Rusku poprvé 1988, anglicky pod názvem We vychází v roce 1925, česky v 1927). Na počátku dvacátých let 20. století se dokonce v časopise Мастерская При­ роды (česky Dílna Přírody) objevuje originální ruský termín 'vědecká fikce' (v orig. научная фантастика), který však byl později vytěsněn internacionalizmem science fiction23.

K prvním skutečným dílům ruské sci-fi patří román Gongurina země Viviana Itina (Страна Гонгури, 1922), který však byl o několik měsíců později zastíněn románem Aelita Alexeje Tolstého (Аэлита, 1923, česky vychází v roce 1959 pod názvem Žena z Marsu). Na rozdíl od Itina byl Tolstý plodným autorem v žánru science fiction a jeho knihy „svědčí o jeho víře v science fiction jako uměleckého prostředku k řešení filo­ sofických problémů a o jeho vlastním vztahu k otázkám času a současného rozvoje.“24. Poněkud odlišně se stavěli k sci-fi další dva hlavní představitelé žánru té doby: Vladimir A. Obručev a Alexandr R. Bělajev. Ti považovali vědeckofantastickou literaturu za pro­ středek k propagaci a řešení otázek tehdejší vědy.

those of any other precursor of science fiction, have been exhaustively covered in the genre during the last forty years.) 22 Srov. Herec, Ondrej. Cyberpunk: vstupenka do tretieho tisícročia. Bratislava: Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, 2001, str. 55–58. 23 Srov. Wuckel, Dieter, Cassiday, Bruce. The illustrated history of science fiction. Leipzig: Edition Leipzig, 1989, str. 89. 24 Wuckel, Dieter, Cassiday, Bruce. The illustrated history of science fiction. Leipzig: Edition Leipzig, 1989, str. 94. (překl MK, orig.: testifies to his belief in science fiction as an artistic means of investigating philosophical problems and his own attitudes to the question of the time and developments currently in progress.)

15 Sci-fi však nebyla v Sovětském svazu pouze doménou žánrových spisovatelů. Motivy SF literatury si totiž vypůjčovali i další spisovatelé jako Michail Bulgakov (např. Роковые яйца, 1924, česky jako Osudná vejce například v roce 1990), Ilja G. Erenburg (např. Трест «Д. Е.»: История гибели Европы, 1923, česky Trust D. E. ne­ boli historie zániku Evropy v roce 1924), Vladimir V. Majakovskij (např. Клоп, 1928 (česky Štěnice, 1955) či Баня, 1929 (česky Horká lázeň v 1954)), hojně jich využívali členové skupiny Serapionovi bratři či kosmické školy (např. Boris L. Pasternak). Pro tyto autory však byly SF motivy převážně nástrojem satiry.

V Sovětském svazu byly dokonce velmi záhy i natáčeny vědeckofantastické fil­ my. Prvním z nich byla už v roce 1924 adaptace Tolstého Aelity.

Tento rozvoj žánru však byl utlumen již počátkem 30. let minulého století, kdy se začíná v literatuře prosazovat koncept sociálního realismu; s jeho idejemi se tvorba sci- fi nemohla ztotožnit (alespoň ne v té míře, v jaké se rozvíjela ve 20. letech). Přestože se SF literatura okrajově objevovala v nabídce nakladatelství Детская литература (Dětská literatura),

od poloviny 30. let 20. století do druhé poloviny 50. let se nicméně nemůže srovnávat ve fantazii, vlivu či anticipaci, čehož dosahovala na nejvyšší úrovni sovětská science fiction 20. let.25 Tento stav se začíná měnit v polovině 50. let s nástupem kritiky kultu osobnosti.

1.4 Zlatý věk americké science fiction a britská Nová vlna

Ve Zlatém věku americké science fiction byla publikována díla, která se tema­ ticky příliš neodlišovala od dosavadní tvorby. Proč tedy najednou na konci třicátých let začínáme mluvit o Zlatém věku? A v čem se tedy autoři a jejich práce lišili od svých předchůdců? V odpovědích na tyto otázky je skryt i klíč k záhadě, proč se ze SF litera­ tury a žánru obecně stává masová záležitost.

25 Wuckel, Dieter, Cassiday, Bruce. The illustrated history of science fiction. Leipzig: Edition Leipzig, 1989, str. 100. (překl. MK, orig.:From the middle of the 1930s to the second half of the 1950s, nevertheless, the heights attained by Soviet science fiction in the 1920s was not equalled in imagination, impact, or anticipation.)

16 Nejdůležitější postavou tohoto období, kromě autorů samotných, byl John W. Campbell. Následující rok po 1937, kdy se stal redaktorem časopisu Astounding (česky možno přeložit jako Ohromující), je jmenován jeho editorem. Do tváře časopisu, který okamžitě přejmenoval na Astounding science fiction, se snaží vložit svoji vizi nové for­ my časopisecké SF; tato tvůrčí vise se už objevovala v jeho předchozí spisovatelské tvorbě. Snažil se žánrovou literaturu vymanit z pulpových, tedy triviálních stereotypů, a přinášet naopak neotřelé nápady. Nicméně se mu to z počátku příliš nedařilo a Ast­ ounding science fiction se v zásadě neodlišoval od svých předešlých vydání. To se změnilo v létě 1939 s příchodem nových autorů.

Právě noví, pokrokoví autoři jsou hlavním symbolem Zlatého věku americké science fiction. Z nejznámějších spisovatelů, kteří v období druhé světové války zá­ sadním způsobem formují tvář budoucí SF, především tzv. hard science fiction (SF lite­ ratura zabývající se vědami vycházejícími z matematiky), jmenujme zejména Isaaca Asimova, Roberta A. Heinleina, Theodora Sturgeona, Clifforda D. Simaka či A. E. Van Vogta. Ale byl to především Campbell, který autory ovlivňoval, inspiroval, formuloval náměty povídek a snažil se o maximální kvalitu již hotových autorských rukopisů. Jeho editorská práce byla totiž velmi komplexní a přestože mnoho mladých autorů odmítl, vždy své odmítnutí doplnil o profesionální komentář jejich textů; začínající spisovatel tak vždy dostal odezvu a byl schopen se vyvíjet26.

Období Zlatého věku končí na počátku 50. let, Adam Roberts dokonce mluví o konkrétním roce 194627. Martin Diviš zdůvodňuje zánik tohoto období zejména kontraproduktivním jednáním samotného Campbella. Jednak se čím dál tím více zajímal o okrajové oblasti vědy a za druhé považoval SF literaturu za predikční nástroj vědy a techniky, což je zcela nereálná představa.28 To vedlo k tomu, že přední autoři vydava­ telství odešli ke konkurenci, kde mohli svobodněji tvořit (to jim bylo umožněno otevřením se bohaté nabídky kvalitních SF časopisů).

„Campbellův“ Zlatý věk přinesl za jedno desetiletí do SF literatury zejména změ­ ny vnitřní struktury textů. Campbell nepřijímal rukopisy, ve kterých se autor nedokázal

26 Srov. Diviš, Martin. 5.2. Léto roku 1939 a nová generace autorů. Zlatý věk science fiction [online]. 2002, 2003 [cit. 2012-08-03]. Dostupné z: http://zlatyveksf.euweb.cz/alternative/ 52.htm 27 Srov. Roberts, Adam. Science fiction. New York: Routledge, 2006, str. 56. 28 Srov. Diviš, Martin. 8. Konec Zlatého věku SF. Zlatý věk science fiction [online]. 2002, 2003 [cit. 2012-08-03]. http://zlatyveksf.euweb.cz/alternative/80.htm

17 vyvarovat klišé předchozích generací. Bylo třeba, aby se vyhnuli, například, dialogům mezi obyvateli z budoucnosti, v nichž by byly objasňovány triviální, všednodenní zá­ ležitosti (tedy takové, o kterých by se domorodci neměli důvod bavit, neboť je všichni dobře znají) a podobně. Zároveň

Zlatý věk znamenal oproti třicátým létům výrazný posun těžiště SF příběhu směrem k expozici. Typická povídka předcampbellovské éry začínala relativně nedlouhou expozicí, která zároveň tvořila rámcový příběh pro nějaké dobro­ družství. […] Oproti tomu v typickém příběhu ze čtyřicátých let se důležitost expozice dále zvyšovala,.[...] tvořila expozice často doslova těžiště povídky. Hlavním hrdinou již nebýval vynálezce, nýbrž vynález samotný.29 Zlatý věk tedy nepřinesl tématické změny SF, ale zejména kvalitativní změny. Pro žánr znamenal posun od triviální literatury poněkud blíže k hlavnímu proudu.

Kritici se nedokáží shodnout, kdy přesně přichází moment znamenající přechod SF literatury od minoritního čtenářského fandomu k masovému pojetí a konzumaci mimo rámec velikostně omezené komunity. Pro okruh naší práce postačuje ono obecné rozmezí 50. a 60. let minulého století, kdy sci-fi zaznamenává největší rozkvět, hlavně v západních, anglicky mluvících zemích. Jsou to především romány J. R. R. Tolkiena (zde se ovšem jedná o žánr fantasy, poprvé v roce 1954), R. A. Henleina (román Stranger in a Stranger Land, 1961, česky jako Cizinec v cizí zemi v 1994) či F. Herberta (román Dune, 1965 česky jako Duna v 1988). Zároveň

zatímco vydávání časopisů bylo normou ve 40. letech 20. století, v 50. letech se jazýček vah přesunul ke knihám. Vydavatelé si hlavně uvědomily možnosti v produkci brožovaných knih a od 60. let časopisy zažívaly postupný úbytek v počtech prodaných výtisků, zatímco se více a více románů vydávalo.30 V polovině 60. let 20. století se stupňuje kritika dosavadního stavu SF literatury. Podobně jako v případě Zlatého věku, se od roku 1964 formuje novátorská skupina ko­ lem britského časopisu New Worlds (česky Nové světy) vedeného Michaelem Moorco­

29 Diviš, Martin. 5.3. Systematické zvyšování úrovně časopisu. Zlatý věk science fiction [online]. 2002, 2003 [cit. 2012-08-03]. http://zlatyveksf.euweb.cz/alternative/53.htm 30 Roberts, Adam. Science fiction. New York: Routledge, 2006, str. 61. (překl. MK, orig.: Where magazines publishing had been the norm throughout the 1940s, in the 1950s the balance shifted towards books. Publishers woke up particularly to the possibilities of paerback production, and by the 1960s magazines were experiensing a gradual decline in circulation numbers, whilst more and more novels were being published.)

18 ckem. Bylo to hnutí, ve kterém „začala vznikat díla úmyslně jdoucí proti stereotypům klasické SF.“31 Podle Adama Robertse byla v 60. letech SF literatura tematicky přesy­ cená a tím pádem přijít s něčím novým bylo velmi obtížné. Spisovatelé Nové vlny se tedy daleko více než obsahem a nápady začali zabývat formou, stylem a estetikou svých děl.32

Mezi významné autory tohoto období můžeme zařadit Briana Aldisse, Jamese G. Ballarda, Phillip K. Dicka, Samuela R. Delanyho, Roberta Silverberga či Rogera Zelaz­ nyho. Tito autoři se svými pracemi přiklání k avantgardě a surrealismu, rozvíjí se u nich metaforičnost a psychologie. I tematicky se knihy liší: „Proč se zajímat o galaxie, o slu­ neční systémy, o planety a celé společnosti, když jedinou hodnotou je lidská osob­ nost?“33 Spisovatelé se tedy přestali soustřeďovat na vesmír, začali narušovat zažitá tabu a zajímali se o člověka. Jak už bylo zmíněno výše, toto hnutí se poprvé zformovalo ve Velké Británii. Ale podle uvedených autorů je zřejmé, že se posléze jeho principy rozší­ řily do Spojených států a pochopitelně i do dalších zemí.

M. Moorcock byl editorem New Worlds do roku 1971 a s jeho odchodem pomalu mizí i radikální prosazování principů Nové vlny. Kingsley Amis odvážně tvrdí, že „ko­ lem roku 1974 byla Nová vlna oficiálně prohlášena za skončenou.“34 Je však možné tak­ to striktně vymezit jeho konec? Je pravdou, že tvorba předních představitelů tohoto hnutí se postupně přiklonila k mainstreamu, ale ozvěny (především rebelantství, odpor k tradicím a nové estetické postupy) nalézáme i v dalším zásadním hnutí, které se rozví­ jí v 80. letech. V kyberpunku.

1.5 Vývoj science fiction po 2. světové válce v Sovětském svazu a u nás

V Sovětském svazu je druhá polovina 50. let taktéž ve znamení důležitých změn. Po smrti Josifa Stalina a s příchodem kritiky kultu osobnosti se sovětským SF spisovate­ lům otevírá možnost se po dlouhé době projevit mnohem svobodněji. Za symbol přícho­ du nového období pro sovětské science fiction můžeme považovat vydání románu Ivana

31 Neff, Ondřej, Olša Jaroslav. Encyklopedie literatury science fiction. Praha: AFSF, 1995, str. 31. 32 Srov. Roberts, Adam. Science fiction. New York: Routledge, 2006, str.. 62-63. 33 Neff, Ondřej, Olša Jaroslav. Encyklopedie literatury science fiction. Praha: AFSF, 1995, str. 53. 34 Kingsley Amis in Science fiction. New York: Routledge, 2006, str. 63. (překl. MK, orig.: by 1964 or so the New Wave was being declared officially over.)

19 A. Jefremova Mlhovina v Andromedě (Туманность в Андромеде, 1957, česky poprvé 1960). Jefremov, povoláním paleontolog píšící už od 40. let fantastické povídky vytváří svým románem, podle D. Wuckela a B. Cassidayho, jako první autor fantastický svět budoucnosti, jenž má na vysoké úrovni rozvinutou sociální strukturu35.

Spolu s dalšími spisovateli se Jefremov podílel na pozitivním rozvoji SF literatury v SSSR. Ten šel samozřejmě i ruku v ruce s kladným ohlasem a zájmem čtenářů. V 60. a 70. letech má tedy v Sovětském svazu science fiction dobrou pozici a žánru se věnuje poměrně dost spisovatelů (zároveň je jejich erudice na vysoké úrovni, což je způsobeno tím, že „spousta z nich jsou vědci, kteří píší science fiction pouze ve svém volném čase; a několikero se začalo věnovat psaní na plný úvazek“36). K nim určitě patří Sever F. Gansovski, Vladimir Zavčenko, Sergej Sněgov a mnoho dalších spisovatelů. K osob­ nostem, které však měly zásadní vliv na tvář sovětské sci-fi (podobně jako Jefremov) patří bratři Arkadij a Boris Strugačtí. Podle Wuckela a Cassidayho se jim podařilo tra­ diční science fiction obohatit v návaznosti na tradici gogolovských fantastický příběhů a kafkovského děsivého světa37. K jejich nejznámějším dílům patří Planeta nachových mračen (Страна багровых туч, 1959, česky 1962), Piknik u cesty (Пикник на обочине, 1972, česky 1974) či Pondělí začíná v sobotu (Понедельник начинается в субботу, 1965, česky 1984).

Science fiction se rozvíjelo i v dalších zemích východního bloku. Světového vý­ znamu nabyla například tvorba polského spisovatele Stanisława Lema, jenž se dokázal svým dílem prosadit i za oceánem; v Americe byl populární jeho román Solaris (1961, česky pod shodným názvem Solaris v 1972).

U nás byla situace se science fiction po druhé světové válce poněkud složitější. Začalo to už v meziválečném období a v době druhé světové války. Meziválečné období totiž znamenalo pro českou SF literaturu stav určitého rozkvětu; svá stěžejní díla vy­ dává, jak bylo zmíněno výše, nejen Karel Čapek, ale i Jan Weiss (např. Dům o 1000 patrech, 1929 či Spáč ve zvěrokruhu, 1937) či Jiří Haussman. Za druhé světové války vydává své romány J. M. Troska, vlastním jménem Jan Matzal, které jsou ovšem podle

35 Srov. Wuckel, Dieter, Cassiday, Bruce. The illustrated history of science fiction. Leipzig: Edition Leipzig, 1989, str. 158. 36 Tamtéž, str. 165. (Překl. MK, orig.: Many of them are scientist who write science fiction only in their free time; a few have become full-time free-lance writers.) 37 Srov. tamtéž, str. 167.

20 Ondřeje Neffa ve srovnání s konkurencí „motivicky objevné, avšak umělecky bez­ cenné“38. Zároveň však dodává, že i přestože Troska nemohl být žádným způsobem ovlivněn ze Západu, dá se jeho dílo zařadit do souběžně v Americe vznikajícího subžán­ ru space opery (tedy dobrodružné příběhy přenesené do vesmíru)39.

V době okupace a krátce po jejím ukončení však začal vydávat svá díla František Běhounek Byl povoláním fyzik a je to on, kdo v roce 1942 napsal „první skutečně tech­ nickou science fiction […] Tajemství polárního moře. [kurziva MK]“40 V poválečném období pokračoval ve vydávání románů a i další spisovatelé na něj začali navazovat psaním hard (čili technické) sci-fi. Avšak změna režimu přinesla s sebou i přechod k so­ ciálnímu realismu, pro nějž bylo science fiction nechtěným žánrem (viz výše v kapitole 1.3). Změna přichází až v druhé polovině 50. let. V roce 1956 vydává Běhounek Akci L, v 60. letech se pak objevují další silné osobnosti české science fiction, například Josef Nesvadba či Ludvík Souček.

Další útlum pro českou vědeckofantastickou literaturu znamenal příchod norma­ lizace. Až od druhé poloviny 70. let se zlepšují podmínky pro českou scifistickou obec, objevuje se desítka nových autorů, mezi nimi Ondřej Neff, Jaroslav Veis, Jana Morav­ cová či Pavel Toufar. Je třeba zmínit, že u nás nejčastěji vznikala díla rozsahově krátká a „sbírky povídek byly hlavní doménou české sci-fi v té době.“41 Neff poukazuje na to, že v tomto období (mluví zde o čtvrté etapě české science-fiction v letech 1976-1989) nevzniklo příliš mnoho románů; za nejlepší lze považovat Válku s mnohozvířetem (1983) Vladimíra Párala; přičemž čtenáři, potažmo český sci-fi fandom, Párala nikdy nepřijali jako pravého scifistu42.

V druhé polovině 80. let se ještě po větší liberalizaci trhu otevírají nové možnosti pro začínající spisovatele. Zároveň díky vědecké činnosti literárních teoretiků je možno se seznámit se SF literaturou západní. Pro mnohé byla v roce 1987 inspirující přednáška Ondřeje Neffa, která byla důležitým impulsem pro vznik českého kyberpunku (viz dále v kapitole 3).

38 Neff, Ondřej. Něco je jinak. Praha: Albatros, nakladatelství pro děti a mládež, 1981, str. 261. 39 Srov. tamtéž, str. 261. 40 Neff, Ondřej. Tři eseje o české sci-fi. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1985, str. 19. 41 Neff, Ondřej. Klon '95: [recenze, kritiky, eseje]. Praha: Altar, 1995, str. 7. 42 Srov. Neff, Ondřej. Klon '95: [recenze, kritiky, eseje]. Praha: Altar, 1995, str. 14–15.

21 2. Vznik a průběh anglo-amerického kyberpunku (definice)

Ve druhé polovině 80. let bychom citacím novinových článků typu: „Hackeři si na internetu důsledně střeží svoji anonymitu, aby se vyhnuli problémům s ochránci záko­ nů.“43 či „Kybernetická válka je boj bez hluku, tanků a letectva.“44 nepřikládali žádnou reálnou váhu. Neuvěřili bychom, že jsou to texty z reálného světa, ale předpokládali bychom, že jde o úryvky z undergroundových knih hlásícímu se k novému směru SF li­ teratury, ke kyberpunku..

Tento subžánr science fiction se počíná rozvíjet v 80. letech 20. století, zpočátku především v rámci americké literatury. Podobně jako u zrodu všech předchozích zlo­ mových literárních žánrů nelze hovořit o jednom konkrétní datu; není možné určit dokonce konkrétní rok. Je bezpochyby, že pro kyberpunk byl zásadní rok 1984, kdy vy­ chází román Williama Gibsona Neuromancer (česky poprvé v roce 1992 pod shodným názvem). Podle Ivana Adamoviče lze však kořeny kyberpunku hledat už u Phillipa K. Dicka (v roce 1968 vydává román Do Androids Dream of Electric Sheep?, česky jako Blade Runner: sní androidi o elektrických ovečkách v roce 1993), K. W. Jetera (v roce 1972 napsal román Dr. Adder, česky možno přeložit jako Dr. Sčítač) a u Thomase Pyn­ chona, který je autorem románu Gravity's Rainbow (česky jako Duha Gravitace v 2006) napsaném v roce 197345.

Ovšem za skutečné Zlaté období (či za dobu Hnutí) označuje server cyberpunk-re­ view.com kyberpunkovou literaturu a s ní spjatou produkci mezi lety 1980–199346. Toto vymezení je zapříčiněno tím, že právě v roce 1980 vychází dva rané romány pozdějších klíčových spisovatelů subžánru Bruce Sterlinga (The Artificial Kid, 1980, česky možno přeložit jako Umělé dítě) a Johna Shirleyho (City Come A-Walkin', 1980, česky možno přeložit jako Město se stává živým). V roce 1982 je uveden do kin film Ridleyho Scotta Blade Runner natočeného na motivy výše zmíněného románu Phillipa K. Dicka. Tento 43 Fišer, Miloslav. Hackerské útoky na objednávku. Právo: Nezávislé noviny. Praha: Borgis, a.s., 2012, roč. 22, č. 79. 44 NATO Rapid Reaction Team to fight cyber attack. NATO. NATO [online]. 13. 4. 2012 [cit. 2012-04-14]. Dostupné z: http://www.nato.int/cps/en/SID-41827958-9CDFB209/natolive/ news_85161.htm (překlad MK, orig.: Cyber warfare is war without any noise, tanks or aircraft.) 45 Srov. Adamovič, Ivan. Chronologie kyberpunku. Živel [online]. 1998 [cit. 2012-08-31]. č. 9. Dostupné z: http://www.zivel.cz/index.php?content=article&id=18 46 Srov. Roboto, Mr. The Four Eras of Cyberpunk. Cyberpunk Review [online]. 19. 8. 2007 [cit. 2012-08-30]. Dostupné z: http://www.cyberpunkreview.com/movie/essays/the-four-eras-of- cyberpunk/

22 film se svou vizuální stránkou velmi blížil pojetí představ kyberpunkerů, sám William Gibson (v době, kdy měl rozepsaný román Neuromancer) po shlédnutí prvních dvaceti minut si pomyslel, že „jeho nedokončený první román je nahraný, vyřízený. Každý bude předpokládat, že jsem okopíroval vizuální strukturu z tohoto úžasně vypadajícího filmu.“47

Rok před vydáním Gibsonova Neuromancera se poprvé scházejí hlavní představi­ telé směru: William Gibson, Bruce Sterling, Lewis Shiner a Rudy Rucker. Zároveň v tomtéž roce vychází v časopisu Amazing Science Fiction Stories povídka Bruce Be­ thkeho Cyberpunk (napsal ji už v roce 1980), pojednávající o skupině čtyř mladých vý­ tržníků, kteří na jedné straně s pomocí počítače páchají zločiny spíše jen pro radost (na­ plňují tedy základní ideje hnutí punku, mezi něž patří provokace, individualita, ne­ konformita a svoboda), na druhé straně jsou nuceni se přizpůsobit rodinným poža­ davkům a výchově. Název této povídky se velmi rychle uchytí jako označení celého směru, přestože Gibson i Sterling jsou zastánci označení Hnutí (angl. The Movement)

V roce 1983 rovněž začíná vycházet skromný časopis (spíše dvoustránkový bulle­ tin) Cheap Truth (česky Levná pravda), jež vydává pod pseudonymem Vincent Omniaveritas Bruce Sterling. Podroboval v něm kritice tehdejší masově prodávanou fantasy literaturu a vyzdvihoval jemu blízké autory podobného ražení. Kritizoval zejmé­ na v té době netechnickou, tedy měkkou fantasy, „zaútočil na stránkách magazínů na skupinu humanistů“48 a prosazoval nové hard sci-fi, jejímž klíčovým představitelem byl William Gibson. Kyberpunk je tedy

spojení klasické SF extrapolující budoucnost s formálními postupy 60. let [tedy Nové vlny, pozn. MK]. Kyberpunkové příběhy v sobě spojovaly obraz blízké budoucnosti k nepoznání změněné moderními technologiemi, zejména počítači, s punkovou energií obsahu a stylu. Šlo o jistou revoltu proti nablýskaným a ste­ rilním představám budoucnosti staré SF.49

47 Gibson, William. OH WELL, WHILE I’M HERE: BLADERUNNER. In: William Gibson: Oficial Website [online]. 17.1.2003 [cit. 2012-08-30]. Dostupné z: http://williamgibsonblog. blogspot.cz/2003_01_01_archive.html (překl. MK, orig.: my unfinished first novel was sunk, done for. Everyone would assume I’d copped my visual texture from this astonishingly fine- looking film.) 48 Neff, Ondřej, Olša Jaroslav. Encyklopedie literatury science fiction. Praha: AFSF, 1995, str. 55. 49 Adamovič, Ivan. Úvod do science fiction. Brno: CERM, 1995, str. 9.

23 Peter Nicholls vysvětluje složeninu slova kyberpunk, kde kyber pochází ze slova kybernetika, jež zastupuje globální technickou budoucnost kontrolovanou pomocí infor­ mační sítě; v této budoucnosti si lidé pozměňují těla i mysli pomocí drog a biologického inženýrství, hmatatelná realita je nahrazována virtuální. Zároveň v tomto prostředí žije mladá generace brojící svými názory proti společnosti a zákonům – tento živel zastu­ puje termín ze 70. let minulého století: punk50.

Všechny tyto definované obrazy se objevují v roce 1984 v románu Neuromancer od Gibsona. Nejenže se okamžitě stává kanonickým dílem kyberpunku, ale je všeo­ becně uznán jak kritickou obcí (v roce 1985 získal cenu Nebula), tak čtenáři (rovněž v roce 1985 obdržel cenu Hugo). Teprve následující roky znamenají pro kyberpunk pravý rozkvět. V roce 1985 vydává Sterling Schismatrix (u nás v roce 2006 v rozší­ řeném vydání jako Schismatrix plus), Shirley Eclipse (možno přeložit jako Zatmění), Greg Bear Hudbu krve (Blood Music, česky v roce 2004). V následujícím roce vychází Gibsonova sbírka povídek Jak vypálit chrom (Burning Chrome, u nás v roce 2004) a Sterling vydává zřejmě nejvýznamnější antologii kyberpunkových povídek Zrca­ dlovky: Kyberpunková antologie (Mirrorshades, u nás v roce 2000).

Zároveň o kyberpunku začínají čím dál více mluvit literární časopisy (například v roce 1988 věnuje celé číslo tomuto fenoménu odborný časopis Mississippi Review), objevují se další autoři, kteří se pokouší využít zájmu o nový žánr. Na druhé straně se ve společnosti (zejména tedy v americké) začíná zviditelňovat temná strana mince, kterou ve svých dílech kyberpunkoví autoři extrapolovali z tehdejšího stavu techniky. Běžní lidé se ve svém reálném životě začínají seznamovat s pojmem hacker, což vyvrcholilo v roce 1990, kdy

ve dnech 7.–9. května proběhla operace Sun Devil, akce tajné služby proti sku­ pině Legion of Doom, při níž agenti vnikli do 27 domácností ve 14 městech a zkonfiskovali 40 počítačů a 23 000 disket. Tisk a státní úřady začaly rozd­ mychávat antihackerskou hysterii.51

50 Srov. NIicholls, Peter. Cyberpunk. The Encyclopedia of Science Fiction [online]. 8.1.2012 [cit. 2012-08-30]. Dostupné z: http://sf-encyclopedia.com/entry/cyberpunk 51 Adamovič, Ivan. Chronologie kyberpunku. Živel [online]. 1998 [cit. 2012-08-31], č. 9. Dostupné z: http://www.zivel.cz/index.php?content=article&id=18

24 Je pochopitelné, že tato hysterie a všeobecné povědomí o nebezpečích spojených s počítači a kyberprostorem vůbec se neustále zvyšovalo a zvyšuje adekvátně k tech­ nickému pokroku a rozvoji.

Je nasnadě, že pokud dochází k tak výrazným společenským změnám, které téma­ ta kyberpunkové tvorby zevšedňují a díla se stávají méně šokujícími, musí se nutně žánrová literatura vyčerpávat. Proto se už na konci 80. let mluví o tom, že je kyberpunk „mrtvý“ (nutnost zániku žánru zmiňuje už Bruce Sterling v úvodním slovu k antologii Zrcadlovky52). Je však paradoxní, že ačkoli se ozývají hlasy kritiků o zániku žánru, ši­ roká veřejnost o kyberpunku zřejmě do té doby nikdy neslyšela. To se mění v roce 1993, kdy se slovo „Cyberpunk“ dostává na obálku časopisu Time. Toto slovo je rovněž i názvem alba skupiny Billy Idol; 90. léta jsou obdobím, kdy si producenti uvědomili komerční potenciál této původně undergroundové značky. V Hollywoodu se natočila filmová verze povídky Williama Gibsona Johny Mnemonic (povídka byla napsána v roce 1982, film vznikl v roce 1995, je obsažena ve sbírce Jak vypálit chrom), ob­ rovský úspěch zaznamenávají počítačové hry System shock (1994) či Syndicate (1993) a jejich pokračování.

Je to zároveň období, kdy se prosazuje tzv. druhá generace spisovatelů kyber­ punku, jejímž hlavním představitelem je Neal Stephenson. Svým románem Snow Crash (1992, česky Sníh v 2000), zahajuje druhou vlnu kyberpunku, v níž se mísí tradiční mo­ tivy kyberpunkové literatury 80. let s mytologií, sociálními extrapolacemi a hlavně hu­ morem.

V roce 1999 přichází do kin film, který znamenal další zlomový okamžik, teď už ne v subžánru, ale v kyberpunkové subkultuře. Jednalo se o první díl ze série filmů sou­ rozenců Wachowských Matrix. Jeho celosvětový úspěch znamenal krok k tomu, že pro mnohé již není kyberpunk sci-fi, ale je to všednodenní skutečnost (mluví se o tzv. čtvrté éře kyberpunku: postkyberpunku nebo postmatrixovém období). Bruce Sterling dokon­ ce přichází s označením pro žánr své knihu Zenith Angle (2004, možno přeložit jako Vr­ chol úhlu), jež se odehrává v blízké budoucnosti, se slovem „nowpunk – současná histo­ rická fikce, napsaná v době, kdy onu historii stále prožíváme“53. Ačkoli se nejedná o je­

52 Srov. Zrcadlovky: kyberpunková antologie. Editor Bruce Sterling. Plzeň: Laser, 2000, str. 15. 53 Poole, Hilary W, Lambert, Laura, Woodford, Chris, Moschovitis, Christos J. The Internet: a historical encyclopedia. Santa Barbara, Calif.: ABC-CLIO, 2005, str. 224. (Překl. MK, orig.: nowpunk – contemporary historical fiction, written while the history is still being lived.)

25 dinou odvozeninu od původního subžánru kyberpunku (dále existují např. steampunk, dieselpunk či nanopunk), jeho název se jeví dosti příznačný. I v 21. století díky ko­ merční úspěšnosti vznikají stále nové knihy, filmy a počítačové hry, jež jsou založeny na principech kyberpunku. Ale objevit v nich něco skutečně překvapivého, něco, co by se stalo senzací (tak jako se to povedlo Neuromanceru, Matrixu či počítačové hře Deus ex (2000)), se už dlouho žádnému tvůrci nepovedlo. Možná je skutečně původní duch kyberpunku nenávratně ztracen, ale jelikož jeho ohlasy neustále prožíváme v každo­ denní realitě, nelze prohlásit, že by byl mrtvý. Jeho pokračování je možné hledat v ná­ stupcích z neanglických literatur, kteří do kulis tradičního kyberpunku vkládají národní prvky.

A právě autoři z postkomunistický zemí by se mohli stát adekvátními nástupci, protože nedávná historie jim může stále být silnou inspirací. Kyberpunk totiž nejsou pouze příběhy zdrogovaných hackerů snažících se obejít zákony a vydělat peníze. Jsou to převážně dopodrobna vykreslené dystopické světy ovládané nadnárodními korporace­ mi, v nichž hrstka lidí nesouhlasících s předem daným postavením bojuje za jiný svět nebo alespoň vlastní jinou budoucnost. Je to hledání východiska z neuspokojivého živo­ ta – právě takové hledání, které u nás, ale i ve všech zemích bývalého sovětského bloku probíhalo před rokem 1989, potažmo 1991.

2.1 Formální znaky kyberpunku

Cyberpunk neprekypuje radosťou zo života. Nie je to literatúra pre každého a mnohým čitateľom sa nepáči. Nadväzuje na provokácie výtvarníkov 19. sto­ ročia, ktorí chceli pohoršiť meštiaka, na autorov literatúry odcuzdzenia a ab­ surdnej drámy, nadväzuje na existencializmus, ale aj na romantikov, dekaden­ tov a postmodernistov.54 Pokud někdo chce hovořit o charakteristických rysech kyberpunku, míní pře­ devším tematické diference oproti jiným druhům science fiction. A nelze se tomu divit, poněvadž kyberpunk je různorodá a neobvyklá kombinace motivů, jako společnost zá­ vislá na nejrozmanitějších drogách, chmurná, ale velmi realistická vize budoucnosti, kde místo politických států drží v rukou moc korporace, a všechno je obklopené

54 Herec, Ondrej. Cyberpunk: vstupenka do tretieho tisícročia. Bratislava: Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, 2001, str. 210.

26 kyberprostorem, což je „konsensuální [kurz. T. Leary] halucinace vytvořená těmi lidmi. Je to, jako byste s potřebným zařízením mohli sdílet s druhými stejnou halucinaci.“55

Podle názoru Ondreje Herce ze začátku této kapitoly však vyplývá, že autoři nejenom inklinovali k novým tématům a motivům, ale chtěli svou tvorbu odlišit i po formální stránce. Zejména zřetelně se může projevovat atypický jazyk a styl, které se někdy pro čtenáře jeví až odtažitě:

Materiálom ich výrazových prostriedkov je všetko dostupné: šedá či tzv. nevi­ diteľná literatúra výskumných správ, úradné hlásenia, mediálne spravodajstvo, reklamné brožúry, slangy juvenilných subkultúr, neologizmy, odborný žargón rozmanitých odborov a profesií.56 Mimo specifického slovníku a mísení stylů vytváří autoři i svou vlastní, osobitou poetiku. Ta se například výrazně projevuje při opisu přírody či lidského těla – aby pod­ trhli hypertechnickou budoucnost lidstva, kde člověku nezbývá už příliš mnoho příleži­ tostí uvidět neporušenou přírodu, nalézáme v textech přirovnání přírody (a obecně vše­ ho, co nevzniklo lidským přičiněním) k technice, dochází k dehumanizaci: „Ležel na boku a díval se jak dýchá, na její na ňadra, zakřivený oblý obrys boku, vykroužený s funkční elegancí trupu bitevního letadla.57

S touto ztrátou estetické funkce přírody jsou v kyberpunku spjaty i oxymórní kontrapunkty. Pomocí paradoxů se autoři snaží zachytit uměle vybudovaný svět, v němž si jeho obyvatel (a tedy i čtenář) nemůže být ničím jist:

Oxymoronizmus cyberpunku je účinný, lebo sa odvolává na najznámejšie a nejvšobecnejšie javy nášho světa. Spochybňuje podstatné javy nášho života, a tým spochybňuje postavevie človeka vo svete, jeho vzťah ku skutočnosti. […] V cyberpunku sa člověk môže stať strojom (kyborg) a stroj človekom (android) alebo dokonca bohom (umelá inteligencia), muž ženou a žena mu­ žom, mŕtvi žijú v siti jako matrixové konštrukty.58

55 Rozhovor s Williamem Gibsonem. In: Leary, Timothy. Chaos a kyberkultura. Praha: Maťa, 1997, str. 57. 56 Herec, Ondrej. Cyberpunk: vstupenka do tretieho tisícročia. Bratislava: Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, 2001, str. 139. 57 Gibson, William. Neuromancer. Plzeň: Laser, 2010, str 66. 58 Herec, Ondrej. Cyberpunk: vstupenka do tretieho tisícročia. Bratislava: Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, 2001, str. 157.

27 Toto všechno vede až k tomu, že bychom mohli kyberpunk chápat jako návaznost na kafkovskou estetiku ošklivosti, s pomocí níž se autoři snaží vyjádřit sociální kritiku.59

Děj v kyberpunkových textech bývá velmi dynamický, často ve formě frag­ mentární mozaiky, díky čemuž se rychle střídá prostředí a čtenář může přestat rozlišovat i hranice mezi iluzí a realitou. Autoři tyto rychlé změny ve vnímaní reality podtrhují zá­ roveň opakovaným používání motivu zrcadel a odrazů. Zrcadlo je samo o sobě symbo­ lem neuchopitelnosti poznání a snadnosti pozměnění reality, což představuje svou mnohotvárností kyberprostor; i proto se autoři kyberpunku označovali jako hnutí zrca­ dlovek.

K fragmentárnosti děje se velmi často připojuje i jeho nelinearita, které bývá dosa­ ženo díky soustředění se na detail. To vede k tomu, že „fabuľa netvorí usporiadaný celok, ovládá ju chaos. Zdanlivá náhoda môže poskytnúť všetko: ohrozenie a nebezpe­ čenstvo, ale aj výhru v lotérii chaosu.“60

Jako poslední výrazný znak uveďme, jak autoři přistupují k charakteristice, pře­ devším, hlavních postav. Ty totiž často vystupují jen jako hybatele děje, přičemž o nich známe jen základní informaci, třeba jejich povolání. Ale vůbec neznáme fyzický vzhled hrdiny, jakékoli psychologické rozpoložení či jak působí na další postavy (vedlejší po­ stavy už bývají detailnější):

Neživotnosť postáv cyberpunku nevyplývá z neschopnosti autorov. Je vlastnos­ ťou predlohy textu, postindustriálnej civilizácie, v ktorej ľudia sú iba kópiami na objednávku vyrobených ilúzií.61

3. Vznik a průběh českého kyberpunku

Ve výrazném kontrastu k pozvolnému rozvoji amerického kyberpunku se formuje subžánr u nás. Do Čech přichází v konkrétním roce 1987 za pomoci spisovatele, noviná­ ře a teoretika science fiction Ondřeje Neffa. Na celostátním setkání zejména českých scifistů Parcon přednesl přednášku Moderní SF aneb Co se stalo (Pokud se vůbec něco stalo?). Tuto přednášku vytvořil poté, co ho na „kyberpunk […] upozornil holandský

59 Srov. Herec, Ondrej. Cyberpunk: vstupenka do tretieho tisícročia. Bratislava: Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, 2001, str. 204. 60 Tamtéž, str. 183. 61 Tamtéž, str. 192.

28 superfan Roelof Goudriaan, vydavatel evropského fanzinu Shards of Babel.“62 Přednáš­ ka je založena na jeho znalostech Gibsonova a Sterlingova díla; ve světě nejstarší z těchto děl existovala už sedm let, pro českého čtenáře však jména těchto autorů byla neznámá.

Neff ve své přednášce neskrývá nadšení, zároveň však cituje i Sterlingova slova věštící úpadek subžánru po obrovském úspěchu Neuromancera63. Cení si však přínosu nového a osvěžujícího stylu, jež v SF chyběl od dob Nové vlny. Kromě obecných cha­ rakteristik žánru zejména vyzdvihuje sklon autorů k tomu, že se snaží vyhýbat obecným generalizacím: „Přesnost [vize], to zřejmě je ten zlatý valoun, který nám zůstane v sítu, když budeme kyberpunkovou literaturu dost dlouho omývat v proudné vodě.“64 To je také přísada, kterou doporučuje, aby čeští SF autoři přidali do svých děl. Neff totiž ne­ věří, že by byl někdo schopen psát kyberpunk v našich podmínkách:

Kyberpunk […] je produkt hypertechnické společnosti, jejíž dominantním ry­ sem je nadvýroba hmotných statků. Každý mechanický pokus přenést kyberpunkové metody k nám je – jak si myslím – odsouzený ke směšnosti. Tam, kde nefunguje telefonní síť, nelze hodnověrně snít o kyberpunkových es­ kapádách.65 Nejenom, že s ním o 8 let později nesouhlasil Bruce Sterling v rozhovoru pro ča­ sopis Živel, který nefungující české telefony přirovnal k nefungujícímu americkému World Wide Webu66, nesouhlasili s ním i začínající čeští SF autoři, jejichž část se účastnila Parconu (zejm. Jiří W. Procházka a Ivan Adamovič).

Podle Aleše Langera vzniká u nás zejména „počítačová SF“, což chápe jako „nej­ typičtější variantu kyberpunku zaměřující se zejména na jeden z typických obsahových rysů tohoto směru – počítačovou techniku a kybernetiku“67. První, kdo na sebe upo­ zornil svými díly klonícími se k této tématice byl Petr Heteša a Karel Veverka, z jejichž spolupráce vzešly povídky Nečistá hra (1987) a Těšíme se na vás! (1988). Před au­ torským rozchodem ještě společně napsali román Sítě a kanály (1989), který bohužel

62 Neff, Ondřej. Klon '95: [recenze, kritiky, eseje]. Praha: Altar, 1995, str. 71. 63 Srov. tamtéž str. 80. 64 Tamtéž, str. 89. 65 Tamtéž, str. 88. 66 Srov. Adamovič, Ivan. Bruce Sterling. Živel. 1995, č. 1. Dostupné z: http://www.zivel.cz/ index.php?content=article&id=23 67 Langer, Aleš. Průvodce paralelními světy: nástin vývoje české sci-fi 1976-1993. Praha: Triton, 2006, str. 119.

29 nezískal popularitu – nebyly mu překážkou literární kvality, ale politické změny ve stá­ tě. Už v povídce Těšíme se na vás! se objevuje motiv, který se mnohokrát opakuje v rámci českého subžánru: „počítačová realita zasáhne do skutečnosti, nebo kdy tech­ nika „vyskočí z počítače“, aby ohrozila lidstvo“68. Veverka pak sám ještě pokračuje ve psaní kyberpunkových povídek (Adapt (1990), Bruster (1991)).

Ivanu Adamovičovi se podařilo zachovat klasické pojetí kyberpunku „jako chlad­ ného, syrového obrazu postindustriální společnosti“69. Ivan Adamovič se však více než psaní věnuje práci redaktora, překladatele a teoretika, takže kromě povídky Krutá je noc (1987) bohužel ke kyberpunku dále nepřispěl, ačkoli se v tomto jednom textu slibně rozvíjela adaptace západního žánru do českého prostředí.

Jan Poláček je naopak plodným autorem. Ve své sbírce povídek Ex machina (1992) má zařazeny čtyři povídky klonící se k žánru kyberpunku, další pak vydává ještě časopisecky (Evangelium No. 5 (1991), Kyberman (1991)) a v almanachu Jiné světy: léto '92 (povídka Pán sítí). Z jeho děl, přestože bezesporu kvalitních, však na mnoha místech příliš sálá zjevná inspirace Williamem Gibsonem, což dokazuje i Ivan Ada­ movič:

Poláček vytěžil z četby Gibsona maximum, jeho hutnou textovou skládačku rozložil a jednotlivé díly použil pro vlastní povídky, ať již jako hlavní myš­ lenku nebo jen jako dějový kolorit.70 Poněkud jinak pojal kyberpunk Jiří Procházka. První tři jeho povídky vychází knižně v jeho sbírce Tvůrci času (1991). Jeho literární přínos bez znalosti kanonických děl (toto jeho tvrzení je rozebráno níže, v kapitole 6.1 Inspirace ze „Západu“) je zají­ mavý zejména v tom, že je ho jen velmi těžko zaškatulkovat. Aleš Langer o jeho povíd­ kách říká, že se jedná o dílo, „které bylo z nedostatku jiné terminologie kyberpunkem nazváno“71 Pro Procházkův styl typickým mísením rozličných postupů, kroužících ko­ lem šílenosti, bizarnosti a pro některé čtenáře i nesrozumitelnosti, dokládá Langer na ji­ ném místě, že „právě zde jsou velmi patrné postmodernistické kořeny kyberpunku, smě­

68 Pekařová, Hana. Česká kyberpunková literatura. 2007, str. 24. 69 Langer, Aleš. Průvodce paralelními světy: nástin vývoje české sci-fi 1976-1993. Praha: Triton, 2006, str. 122. 70 Adamovič, Ivan. GIBSONOVSKÉ INSPIRACE A ASPIRACE V DÍLE JANA POLÁČKA. Interkom [online]. 1993, č. 4 [cit. 2012-09-04]. Dostupné z: http://interkom.vecnost.cz/1993/ 19930467.htm 71 Langer, Aleš. Průvodce paralelními světy: nástin vývoje české sci-fi 1976-1993. Praha: Triton, 2006, str. 120.

30 šování zdánlivě „nesmísitelných“ prvků“72. Kromě kyberpunkových povídek napsaných na přelomu 80. a 90. let, přidává další dvě i v 21. století a s tím je spojeno i to, že se jedná o nejplodnějšího českého kyberpunkového autora.

Nové tisíciletí je dobou, kdy už v našich zemích není problémem jednak číst nejnovější zahraniční díla a jednak se vyrovnat západním zemím technickou úrovní. Z toho tedy plyne, že stejně jako na Západě je mnohem obtížnější psát o tom, co neustá­ le prožíváme. Objevili se však mladí spisovatelé, kteří zvládli navázat na gibsonovskou tradici a nečiší z jejich děl vyčerpanost tématiky. Můžeme mezi ně zařadit Jakuba Macka (Sestup Mojžíši (2004), Exekutor (2005)) či Martina Bastla (Poslední teorie (2000)).

Na závěr nelze opomenout, že v české provenienci vznikla naše ryzí odvozenina kyberpunku – biopunk. Jeho zakladatelkou byla Eva Hauserová, která vytvořila antitezi kyberpunku; jeho technická stránka je nahrazena tím, „co autoři viděli kolem sebe – ne­ pořádek, zkázu, byrokracii, nefungující služby, zdevastované životní prostředí, nedosta­ tek, fízlování, lhostejnost“73 U nás se tato alternativa mohla rozvíjet z toho důvodu, že v totalitním režimu byla už jen ochrana přírody v podstatě nelegální činností – „a proto také s pádem totalitního režimu biopunk více méně zanikl. Stal se nadbytečným, aniž by se větší měrou rozšířil do tvorby jiných autorů...“74

4. Vznik a průběh ruského kyberpunku

Podobně jako u nás se i ruští spisovatelé a čtenáři seznamují s kyberpunkem díky literárněvědné činnosti. V ruském prostředí je to skrze činnost Andreje Čertkova, který v roce 1988 v časopise Оверсан (název vznikl z anglického Over – přes, sun – slunce) publikoval svůj překlad Swanvickovy stati User's Guide to the Postmoderns (Čertkovův překlad je nazván Инструкция к постмодернистам, česky bychom ho mohli přeložit jako Průvodce postmodernismem). Díky tomuto článku se tedy v Rusku seznamují se subžánrem kyberpunku; avšak už v roce 1983 vychází vychází v časopise Знание-сила

72 Langer, Aleš. Průvodce paralelními světy: nástin vývoje české sci-fi 1976-1993. Praha: Triton, 2006, str. 120. 73 Fišer, Miroslav. Několik poznámek o biopunku. Interkom [online]. 1991, 3-4 [cit. 2012-09-04]. Dostupné z: http://interkom.vecnost.cz/1991/19910308.htm 74 Langer, Aleš. Průvodce paralelními světy: nástin vývoje české sci-fi 1976-1993. Praha: Triton, 2006, str. 123.

31 (Síla vědění) povídka Vladimira Pirožnikova На пажитях небесных (Na loukách ne­ beských). Stanislav Šulga ji označuje za první ruskou kyberpunkovou povídku, poně­ vadž „jsou tam všechny znaky typické pro americký kyberpunk 80. let – počítače, sítě, umělá inteligence, úvahy o státu a systému.“75 Ovšem tyto tématické znaky nejsou vše, co definují kyberpunk a určitě bychom je mohli nalézt u mnoha dalších povídek. V Pi­ rožnikově textu totiž postrádáme onu punkovost, tedy zaměření děje na hrdinu z dolních vrstev společnosti. Hlavní postavou je totiž policejní seržant Craig, který vyšetřuje zdánlivého hackera označovaného jako Oráč – ovšem ukáže se, že Oráč je jen vědec snažící se nalézt svou pravdu. A jelikož i budoucnost, jež se nevyhne zamoření zloči­ nem, je zde odsuzována (oproti kyberpunkovému nehodnotícímu smíření se s temnou budoucností), vraťme se k činnosti Čertkova.

V roce 1990 spoluzakládá vydavatelství Terra Fantastica, v jehož rámci neustále propagoval kyberpunk (pod jeho vedením vyšly v Rusku klasické americké kyberpun­ kové romány Sterlinga a Gibsona), zejména v rámci Semináře spisovatelů – fantastů, který probíhal pod vedením Borise Strugackého. Pokud tedy budeme hledat v ruském prostředí cíleně psaný kyberpunk, bude to právě u účastníků tohoto semináře. V roce 1992 vychází povídka Сеть (Síť) Alexandra Ťurina a Alexandra Ščogolova a rovněž Ťurinův román Каменный век (Doba kamenná).

Zde je však nutné uvést srovnání s prvotním vývojem kyberpunku u nás, neboť i v Rusku z počátku vznikala díla inspirovaná tvorbou Gibsona, Sterlinga a dalších. Na tomto místě Vasiljev rozlišuje tradiční americký kyberpunk a ruský kyberpunk:

americký – to je hlavně postmodernismus, smyslová nadstavba textu a s ničím nesrovnatelná atmosféra budoucnosti, která je často přímo pesimistická. Ruský je v tomto smyslu povrchnější a více tradiční; atmosférou je to pořád tatáž vě­ deckofantastická literatura a pouze podle typických znaků je možné určit, jedná-li se o kyberpunk nebo nejedná.76

75 Шульга, Станислав. Русский киберпанк: пациент еще мертв?. Вебпланета: Журнал для подключенных [online]. 21.5.2007 [cit. 2012-09-17]. Dostupné z: http://webplanet.ru/column/ life/gatekeeper/2007/05/21/cyberpunk.html (překl. MK, orig.: Там есть все атрибуты, при­ сущие американскому киберпанку 80-х - компьютеры, сети, искусственный интеллект, размышления о власти и системе.) 76 Васильев, Владимир. Киберпанк для русских и нерусских. Русская фантастика [online]. Moskva, 1998 [cit. 2012-09-17]. Dostupné z: http://www.rusf.ru/boxa/cyber.htm (překl. MK, orig: Американский — это в первую очередь постмодернизм, это смысловая надстройка над текстом и ни с чем не сравнимый дух будущего, зачастую откровенно чернушный. Русский в этом смысле более мелок и более традиционен; по духу он —

32 Podle Vasiljeva je možné chápat rané Ťurinovo dílo právě za parafrázi a návaz­ nost na postmodernismus amerického kyberpunku. Jako první text, který by se dal po­ važovat za ruský kyberpunk, považuje až první díl trilogie Sergeje Lukjaněnka Лаби­ ринт отражений (1996, česky jako Bludiště odrazů, 2007). Vasiljev chápe Lukjaněn­ kovu trilogii (ale rovněž své Сердце и моторы (1997, česky Srdce a motory) a román Ščogolova Свободный охотник (1997, Svobodný lovec)) jako představitele ruského kyberpunku, tedy něčeho, co se určitým způsobem odlišuje od tradičního amerického kyberpunku: zde „ruský člověk vypráví o ruských lidech ruským čtenářům“77. I z tohoto úhlu pohledu může plynout rozpačitost, s níž někteří kritici (např. výše zmíněný Šulga) nechápe Lukjaněnkovo Bludiště odrazů jako kyberpunk, ale spíše román o virtuálnosti. Nasnadě je ovšem otázka, zda by se bez určitého odlišného vývoje, bez divergence k tradičním mistrům žánru Gibsona, Sterlinga či Shinera, neocitl ruský kyberpunk ve slepé imitační uličce.

V období postkyberpunku se objevila řada mladých autorů. Velmi plodným auto­ rem je Vadim Panov píšící románovou sérii Анклавы (Enklávy). V jejím rámci napsal pět knih (prvním románem byl Московский клуб (2005, Moskevský klub)), díky úspě­ chu se do série připojili noví autoři a vzniklo zatím sedm navazujících románů. Z dalších autorů zmiňme manžele Belašovi, jimž v roce 2002 vychází trilogie Война кукол (Válka panenek), Igora Šapošnikova (Кремниевое небо, 2004, Křemíkové nebe) či opět Alexandra Ťurina, v jehož pozdější tvorbě (např. Киберозойская эра, 2003, Kyberzoická éra) nacházíme prvky nanopunku.

все та же научная фантастика, и только по атрибутике можно понять, киберпанк это или нет.) 77 Васильев, Владимир. Киберпанк для русских и нерусских. Русская фантастика [online]. Moskva, 1998 [cit. 2012-09-17]. Dostupné z: http://www.rusf.ru/boxa/cyber.htm (překl. MK, orig.: русский человек рассказал о русских людях русским читателям)

33 C. Ruský a český kyberpunk v dílech Jiřího W. Procházky a Vladímíra N. Vasiljeva

5. Biografie autorů

5.1 Vladimír N. Vasiljev

Vladimír Nikolajevič Vasiljev se narodil 8. srpna 1967 ve městě Nikolajev na Ukrajině, které leží na pobřeží Černého moře nedaleko přístavního města Oděsa. Jeho otec, Rus, byl strojním inženýrem a pracoval v továrně zabývající se výrobou nábytku. Jeho matka, Ukrajinka, pracovala jako švadlena.

Otec ho naučil velmi brzy číst (první slova přečetl už ve třech a půl letech) a tím pádem se jeho nejmilejšími společníky staly knihy. Zároveň měl velké štěstí v tom, že lokální knihovna byla bohatě zásobena, mimo jiné knihami z oblasti fantasy literatury. Nejzásadnější knihou v těchto prvních čtenářských letech, která Vladimíra Vasiljeva na­ směrovala do světa science fiction, byl Neználek na Měsíci (Незнайка на Луне, 1964– 65, u nás poprvé v roce 1968) od Nikolaje Nosova.

Nástup do školy považoval Vasiljev za velké zdržení od četby knih. Učit se příliš nemusel a základní školou prošel jen s minimální námahou. V tomto období ale objevil svůj druhý velký koníček, jímž byl sport. Začal hrát fotbal a později i basketbal.

Po základní škole měl šanci dostat se na kyjevskou univerzitu leteckého inženýr­ ství – přijímací zkoušky zvládl, ale nestačilo to k přijetí. Měl však aspoň šanci navštívit Kyjev, město, které má nyní velmi rád. Po neúspěchu v Kyjevě nastoupil na technické učiliště (SPTU-21) v Nikolajevě. Jelikož mu studium nečinilo žádné problémy, mohl se zase věnovat svým koníčkům – sportu a knihám. V 1985 přerušil studium, protože ho povolali k armádě, ke spojařům. Sloužil v Turkménii na hranici s Iránem, nejdříve Aš­ chabadu, pak v blízkosti osady Bagir.

Svá první literární díla začal psát už na základní škole. V době vojenské služby (v dubnu 1987) mu, bez jeho vědomí díky jeho kolegům z klubu přátel science fiction, vyšla v nikolajevských novinách jeho prvotina, povídka Двойники (Dvojníci). Na konci února 1988 mu skončila vojenská služba, brzy na to dokončil i učiliště v oboru seři­

34 zovač výpočetních přístrojů a zařízení a začal pracovat v telefonní ústředně na železnici. Tady vydržel pouze rok a půl, pak začal cestovat; pracoval například jako prodejce knih nebo v počítačové firmě.

V roce 1991 mu vyšla jeho první kniha Без страха и упрекa (Bez strachu a výči­ tek). Prodávala se docela dobře, po roce byla dokonce přeložena do bulharštiny. Po prvním úspěchu však ještě u Vasiljeva nastala čtyřletá tvůrčí pauza. Až v roce 1996 mu přálo štěstí. Nejdříve vyšel jeho román Клинки (Čepele), půl roku na to ještě sbírka po­ vídek Знак воина (Znamení vojáka). Pro Vasiljeva to byl kariérní obrat v životě a od té doby žil už jen ze svých honorářů.

Vladimír Vasiljev je velmi plodným autorem v oblasti fantasy a sci-fi. Stejně jako mnozí jiní autoři tohoto žánru i v jeho portfoliu najdeme obrovské množství povídek. Většinu z nich se objevila v dosud vydaných devíti sbírkách. Kromě nich je také auto­ rem celé řady románů, hlavní měrou orientované spíše směrem k žánru sci-fi – po­ stapokalyptické romány, kyberpunk či space opery. Za oněch sedmnáct let profesionální dráhy spisovatele mu vyšlo devatenáct románů.

U nás se Vladimír Vasiljev zatím proslavil především díky spolupráci se Sergejem Lukjaněnkem na sérii knih o Hlídkách. Jejich společným dílem byla Denní Hlídka (v orig. Дневной Дозор, 2000, u nás 2005) a samostatně Vasiljev přispěl románem Temná Hlídka (v orig. Лик Чёрной Пальмиры, 2003, u nás 2006). Jsou to zároveň kni­ hy, které se dočkaly nejvíce překladů do různých jazyků světa (např. angličtiny, němči­ ny, češtiny, francouzštiny nebo třeba i korejštiny). Kromě těchto knih s motivem Hlídek byl do češtiny přeložen i román Technik velkého Kyjeva (Техник большого Киева, 1997, u nás v roce 2010). V roce 2002 mu vychází románová dilogie Srdce a motory (Сердца и моторы, tato část byla napsána už v roce 1997) a Horký start (Горячий старт).

Vladimír Vasiljev získal také několik literárních ocenění. Zejména na festivalu Звёздный мост78 získal ocenění v nominacích Za nejlepší román a Cykly, série a romá­ ny na pokračování a to:

78 Srov. «Звездный мост» [online]. c2000 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.star-bridge.org/

35  v roce 1999 třetí místo v kategorii Za nejlepší román za Идущие в Ночь (Jdoucí do Noci)

 v roce 2000 první místo v kategorii Cykly, série a romány na pokračování za Denní hlídku

 v roce 2002 první místo v kategorii Cykly, série a romány na pokračování za Наследие исполинов (Dědictví obrů)

 v roce 2003 byl oceněn prvním místem jeho cyklus povídek a románů Ведьмак из Большого Киева (Zaklínač z Velkého Kyjeva)

 v roce 2004 třetí místo v kategorii Cykly, série a romány na pokračování za Temnou hlídku

 v roce 2007 třetí místo v kategorii Za nejlepší román za Сокровище «Капудании» (Poklad Kapudanie).

Kromě těchto ocenění získal ještě na ruské konferenci science-fiction РосКон79 v roce 2001 první místo za román Denní hlídka (společně se Sergejem Lukjaněnkem), v roce 2005 třetí místo za román Антарктида online (společně s Alexandrem Gro­ movem, Antarktida online) a v roce 2010 třetí místo za povídku Ведьмачье слово (Za­ klínačské slovo). Na krymském festivalu «Созвездие Аю-Даг»80 získal v roce 2008 «Фиолетовый Кристалл» им. Л. П. Козинец za román Poklad Kapudanie v kategorii о nejlepší dílo, které se zabývá historií, kulturou, současným stavem nebo budoucností Krymu. V roce 2009 se stal laureátem ocenění Аэлита. Získal ještě i další ocenění, ale ta už nejsou příliš významná.

Některé Vasiljevova díla byla rovněž převedena do formy audioknih. A kromě prozaické tvorby se rovněž částečně věnuje skládání písní.

5.2 Jiří W. Procházka

18. srpna 1959 se v Kutné hoře narodil Jiří Procházka. V místě svého rodiště vy­ studoval následně i gymnázium. Ve svých studiích pokračoval nástavbou, jejímž obo­

79 Srov. Convent.ru : РосКон [online]. 2012 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.convent.ru/roscon/ 80 Srov. Сайт Крымского Фестиваля Фантастики : Созвездие Аю-Даг [online]. 2012 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://audag.org/

36 rem byla výpočetní technika. Jako mnoho jiných spisovatelů vystřídal za svého života řadu zaměstnání, vydělával si jak svýma rukama coby dělník, tak také jako programátor. V současnosti je věrný oboru svého vzdělání a podniká v oblasti softwarových produk­ tů.

Pokud si chceme odpovědět na otázku, jaké byly a jsou inspirační zdroje Procház­ kovy tvorby, jednoduchou a výstižnou odpověď nám poskytne sám autor (dokonce v tak typické pozici sarkasmu a ironie, která prostupuje celým jeho dílem):

JWP, Hemingway a Ken Bruen jsou bozi. (Chtěl jsem ještě uvést Chandlera, už jen proto, že za celý život napsal míň románů či knih než já, což mi přijde veli­ ce sympatické, ale nechtěl jsem se s touhle ikonou každýho "drsnýho" začínají­ cího spisovatele jakkoliv spojovat.)81 V oblasti sci-fi na něj měli velký vliv věhlasní autoři typu Isaaca Asimova, Arthu­ ra C. Clarka, Roberta A. Heinleina či otcové kyberpunku William Gibson, Bruce Ster­ ling či Neal Stephenson. Z českých autorů považuje za nejzásadnější postavu, která na něj zapůsobila, Ondřeje Neffa. Právě díky Neffovi a jeho cyklu přednášek o světové sci- fi a fantasy se začal věnovat psaní literatury žánru kyberpunku a i s tímto žánrem jako takovým se skrze tyto přednášky v podstatě seznámil.

První povídky začal psát v pětadvaceti letech, první román, který ho později pro­ slavil napsal v roce 1985. Tímto románem byl Ken Wood, ovšem jeho čas ještě nenastal, neboť v období socializmu nebyl u nás příliš velký prostor pro vydávání knih tohoto žánru. První povídka, která mu před rokem 1989 vyšla, nesla název Stromy. Zároveň se od roku 1988 pravidelně umisťoval v první desítce Cen Karla Čapka (v roce 1988 obsa­ dil 5. místo za povídku Krysy, v 1989 obsadil 11. místo s povídkou Rox'n'Roll, v 1990 5. místo za román Ken Wood a meč krále D'Sala, atd.).

Díky těmto úspěchům zaujal nakladatele Ivo Železného, a tak mu v roce 1991 vy­ chází první román Ken Wood a meč krále D'Sala v edici Rodokaps (ještě pod pseudony­ mem George P. Walker; odsud také pochází jeho současná střední iniciála W., tedy Walker~Procházka, pod vlivem americké popkultury82). O rok později vychází pokra­ čování Ken Wood a perly královny Maub. Většina jeho povídkové tvorby byla vydána v roce 1991 ve sbírce Tvůrci času; zde se také objevuje jádro jeho kyberpunkové tvorby 81 JWP - Jiří Walker Procházka - spisovatel Science-fiction a Fantasy : Kdo je JWP [online]. 2008 [cit. 2012-04-04]. Dostupné z: http://www.jwp-prochazka.cz/kdo-je-jwp 82 Srov.: Divočák české sci-fi. Reflex: společenský týdeník. Praha: Ringier ČR, 2011, č. 44.

37 (obsahuje subžánrové povídky Pražský průnik, Rox'n'Roll a Kybernátor). V dalších jeho povídkách (Krysy, Spermadonna) se rovněž objevují prvky existencialismu či surrealis­ mu, a právě díky jeho osobitému stylu je často (určitě ne neprávem) považován „za předního autora postmodernistické vlny české SF, ...“83

Poté, co se českým čtenářům Jiří Procházka představil jako autor kyberpunku a fantasy, vydává v roce 1996 knihu Hvězdní honáci, jež je představitelkou výpravné space opery, subžánru sci-fi. Ve své tvorbě dále pokračuje povídkovou tvorbou a s jeho texty se setkáváme převážně v různých antologiích a časopisech, které se zabývají fan­ tasy a sci-fi literaturou. V roce 2002 vychází další jeho kniha s názvem Jablka z Bel­ tamoru, která je příspěvkem do už existující, původně francouzské sci-fi série Mark Stone.

V roce 2003 v nakladatelství Millenium Publishing vychází další autorova sbírka novel a povídek Totální ztráta rozměru obsahující převážnou část autorových kratších prací. Kromě kyberpunkových povídek (jsou zde znovu vydány povídky ze sbírky Tvůrci času, přibývají však dva nové texty Roll's Royce a Jackův konvoj), zde nalezne­ me například i netradiční texty, v nichž se naplno projevuje osobitý Procházkův styl: zombie detektivka Když jsem ve službě, nevraždím, či povídky ohodnocené Cenou Aka­ demie science fiction, fantasy a hororu (v roce1997 a 2002) ... a odsuzuje se ke ztrátě rozměru a Konec projektu „Příliv“. (Mimo těchto ocenění obdržel ještě v roce 2004 Cenu Akademie SFFH za sbírku Totální ztráta rozměru a v roce 1992 Cenu Ludvíka Součka za román Ken Wood a meč krále D'Sala.)

V roce 2005 vzniká ve spolupráci s Miroslavem Žambochem první, ryze česká sci-fi/fantasy série Agent JFK, do níž přispívají jak mladí začínající autoři, tak jejich zkušení kolegové (namátkou Ondřej Neff, Františka Vrbenská, Vladimír Šlechta či Ka­ rolina Francová). Sám Procházka zatím přispěl do cyklu pěti knihami (z nichž čtyři byly napsány ve spoluautorství s Miroslavem Žambochem).

V roce 2008 jsou znovu vydány jeho dva romány o Kenu Woodovi, v roce 2011 vychází další jeho sbírka povídek Druhý krok nikam. Samozřejmě v průběhu let přispívá povídkami a novelami do českých antologií sci-fi a fantasy liteartury (Legendy české fa­ ntasy (2006), Imperium Bohemorum (2007), Hvězdy české sci-fi (2010)). Pro naši práci

83 Procházka, Jiří Walker. Totální ztráta rozměru. Chomutov: Milenium, 2003, str. 1.

38 je důležité zejména antologie Punk Fiction (2004), v níž vychází další jeho kyberpun­ ková povídka Lady in Blackout aneb Rox'n'Roll v černém, a antologie Hvězdy české sci- fi (2010), ve které se objevila zatím poslední kyberpunková povídka Rudý soumrak aneb Rox'n'Roll in red.

Kromě prozaické činnosti je Procházka autorem téměř všech písňových textů v dětském muzikálu Malý princ podle Saint-Exupéryho knihy. Je rovněž principálem Kočovné divadelní společnosti JWP & spol., s níž ve spolupráci s dalšími spisovateli a přáteli v úlohách herců občas přichystá představení pro věrné fanoušky a návštěvníky „conů“ (například dvě jednoaktovky CIGARETA a Rock'n'roll).

39 6. Odrazy okolního světa v kyberpunku Procházky a Vasiljeva

V literárních dílech se nejenom zrcadlí okolní svět, potažmo názory spisovatele na svou současnost, minulost i budoucnost, často v nich najdeme i určující inspirace pomá­ hající autorům modelovat jejich světy. U kyberpunku, který je produktem velmi úzké americké skupiny literátů, je obzvláště velmi obtížné přinést zcela originální ideje. V této kapitole tedy nejenom rozebereme, jak autoři vidí svůj stát, svou zemi a vůbec své okolí, ale pokusíme se i podchytit, zda se jim podařilo vyhnout kopírování z knih Gibsona, Sterlinga nebo později z filmu Matrix – tedy z nejzásadnějších inspiračních zdrojů kyberpunkové historie.

6.1 Inspirace ze „Západu“

Při čtení textů obou autorů se setkáváme s mnoha originálními prvky, které přiná­ šejí do žánru. Vasiljev například první díl své dilogie zasazuje do paralelního světa, je­ hož zásadní dominantou je nesmírná rozlehlost (rovník měří dva milióny kilometrů) a nerovnoměrná gravitace. Procházka naopak ozvláštňuje svou povídku Rudý soumrak aneb Rox'n'Roll in red úryvky z básní Goetha, Espronceda, Gellnera a dalších, přičemž v textu fungují jako komunikační nástroj jednoho z hrdinů, který jimi popisuje sou­ časnost či blízkou budoucnost.

Ale na kolik jsou nápady originální? Jiří Procházka v roce 1991 v rozhovoru pro časopis Ikarie tvrdí, že

Rox'n'Roll jsem napsal v roce 87, aniž jsem tušil, že někde za oceánem frčí Gibson, Sterling a úplně nový hnutí s názvem kyberpunk. A tohle vše jsem se dozvěděl až o rok později od Ondřeje Neffa...84 Pokud by tomu bylo skutečně tak, mohli bychom mluvit o ryze českém kyber­ punku. Ovšem v doslovu k povídce Rudý soumrak aneb Rox'n'Roll in red už uvádí, že Rox'n'Roll (tedy úplně první povídku, která započala cyklus jeho kyberpunkový poví­ dek) napsal v roce 1988 a až po vyslechnutí Neffovi přednášky85. Dále nepopírá, že poz­

84 Dobrodružství, akce, romantika: Rozhovor s Jiřím W. Procházkou. Ikarie: Měsíčník science fiction. Praha: Mladá fronta, 1991, č. 8 85 Srov. Procházka, Jiří W. Rudý soumrak aneb Rox'n'Roll in red. In: Hvězdy české sci-fi. Praha: Argo, 2010, str. 376. Dále jako Procházka, Jiří W. Rudý soumrak.

40 ději již začal systematicky pročítat různá kyberpunková díla, Gibsonovým Neuroman­ cerem počínaje.

Vasiljev naopak přiznává, že svůj kyberpunkový román napsal v době, kdy už přečetl Neuromancera a kdy už díky Andreji Čertkovovi byli v Rusku známí i další za­ hraniční kyberpunkoví autoři. A nejenom to: sám upozorňuje na to, že jeho román je ovlivněn i jeho současnými ruskými kolegy

hlavní hrdinové Bludiště odrazů a Srdcí a motorů se v průběhu rozvoje syžetů setkávají a to znamená, že ruský kyberpunk bez obtíží vykročil z knižních stránek do sítě a do života, aby tak konečně vyrostl z máminých plenek.86 Konfrontace s Lukjaněnkovou trilogií není markantní – na několika místech románu pouze nalezneme odkazy, které však na samostatný děj nemají žádný vliv.

6.1.1 Pocta Williamu Gibsonovi

Zásadní otázkou pro tuto kapitolu z tohoto ohledu bude, jak se tito autoři vypořá­ dali s vlivem západních kyberpunkových autorů. Jelikož se oba romány odehrávají svou podstatnou částí v kybernetickém světě, nevyhneme se srovnání s výše zmíněným Neu­ romancerem Williama Gibsona a jeho dalšími povídkami, především Johnym Mnemo­ nicem. Toto tvrzení lze názorně ilustrovat díky první větě z Neuromancera: „Nebe nad přístavem mělo barvu televize přepnuté na prázdný kanál.“87 Variace i doslovné opa­ kování této věty symbolizující technickou budoucnost se opakují v mnoha kyberpun­ kových textech. А ani Procházka, ani Vasiljev se tomuto klišé nevyhnuli. Ukažme si, jak tuto větu oba autoři zapracovali do svých textů:

1a: Мутные стекла сервис-центра неохотно отражали морщинистое, как модный плащ, небо. Постоянная облачность, оттененная световой рекла­ мой, давно стала верным спутником городу, словно родилась с ним од­ новременно. Но это было не так: город был старше рекламы, и старше не­ прерывной пасмурной осени.88 (Překl. MK: Kalná skla servis-centra ne­

86 Васильев, Владимир. Киберпанк для русских и нерусских. Русская фантастика [online]. Moskva, 1998 [cit. 2012-10-22]. Dostupné z: http://www.rusf.ru/boxa/cyber.htm (Překl. MK, orig.: главные герои «Лабиринта отражений» и «Сердец и моторов» в процессе развития сюжетов встречаются, а значит русский киберпанк смело шагнул с книжных страниц в сеть и в жизнь, что он наконец-то вырос из мамашиных пеленок.) 87 Gibson, William. Neuromancer. Plzeň: Laser, 2010, str 17. 88 Васильев, Владимир. Враг неизвестен; Горячий старт. Москва: Издательство АСТ, 2004, str. 379. Dále jako Васильев, Владимир. Горячий старт.

41 ochotně odrážela jak módní plášť vrásčité nebe. Neměnná oblačnost, podsvíce­ ná světelnou reklamou, se dávno stala oddaným společníkem městu, jako by se zrodila současně s ním. Ale nebylo tomu tak: město bylo starší než reklama a starší než nepřetržitě zatažený podzim. 1b: Небо было похоже на объем голокуба, настроенного на пустой канал. Такое же зернистое, подернутое мелкой рябью облаков.89 (Překl. MK: Nebo bylo podobné objemu holokrychle naladěné na prázdný kanál. Stejně tak zrnité, zastřené jemnými vlnkami mraků.) 2: Nebe nad nimi mělo barvu televize přepnuté na nultý kanál. Tu a tam se po něm přehnaly pruhy, jako když někdo ladí novou bednu a má k ní přidrá­ tovanou jen zbastlenou anténu z kusu věšákové tyče a oholené dvoulinky.90 První ukázka z románu Srdce a motory příliš neodpovídá gibsonovské předloze, ale je třeba podotknout, že stejně jako Gibson i Vasiljev věnuje první větu celého textu opisu nebe. Zároveň si všimněme, že ani Vasiljev ani Procházka se neodváží předat tuto informaci čtenáři ve stejně strohé podobě, s jakou ji předložil Gibson. Zaměříme-li se tedy jen na ukázku 1b a 2, je patrné, že Vasiljev se čtenáři snaží upřesnit jeho představu a Procházka tuto představu pro změnu ozvláštňuje humorem. I na dalších uváděných příkladech v následujícím rozboru se názorně ukáže, že tento znak jejich autorského pří­ stupu se na mnoha místech opakuje: kde Vasiljev vysvětluje a přibližuje, Procházka se spíše snaží pobavit.

Další výraznou shodu, díky níž se oba autoři přibližují podobě Neuromancera, je přítomnost ženské hrdinky. Gibsonova Molly Kolodny je vražedkyní, kterou zprvu najali na odchyt počítačového kovboje Case, aby se později stala jeho ochránkyní a partnerkou. Vasiljev, který svůj román psal už se znalostí kanonických děl, se neu­ bránil podobnému scénáři. Hlavní hrdina Aurel je doprovázen tajemnou dívkou Tiri, je­ jímž úkolem je dovést ho k jejímu zaměstnavateli. Vasiljev se nevyvaroval ani vnějškových shod: podobně jako jsou u Molly výrazným rysem implantované zrcadlové brýle, má Tiri téměř neustále na očích brýle ve tvaru hvězdiček. Ovšem Tiri se od Molly odlišuje tím, že není chladnokrevná vražedkyně. Když je donucena zabít člověka, ne­ prožívá tuto skutečnost dobře: „– Я убила его, понимаешь? – сказала Тири. – И мне

89 Васильев, Владимир. Горячий старт, str. 634. 90 Procházka, Jiří W. Rudý soumrak, str. 326-327.

42 сейчас очень гадко.“91 (Překl. MK: „Zabila jsem ho, rozumíš?“ řekla Tiri. „A cítím se teď hrozně odporně.“) Ale výskyt dívek v rolích silných ochránců převyšující svými především fyzickými schopnostmi mužské partnery je v kyberpunku velmi častý. Pova­ žovali bychom tedy spíše Vasiljevovu Tiri za originální postavu doplněnou o několik aluzí z Gibsonovy tvorby.

Naopak u Procházky je hlavní ženská postava Rox s Molly téměř identická, pře­ devším co se fyzických schopností týče. V tomto ohledu můžeme být na pochybách, zda je Procházkovo tvrzení, že Neuromancera četl až po napsání povídky Rox'n'Roll. Už v roce 1988 vyšel úryvek Neuromancera v časopise Kmen, a tak i tímhle zlomkem textu se Procházka mohl inspirovat. V krátké kapitole je Roxanna zpodobněna nejen jako ne­ lítostná vražedkyně, ale nacházíme u ní i podobnou schopnost jako u stejnojmenného hrdiny povídky Johny Mnemonic Williama Gibsona: „Černá schránka v jejím mozku v příštích okamžicích předá utajenými kanály potřebných pár gigabajtů nutných k dovršení mnohaleté práce.“92 I tato povídka o člověku se schopností přenášet ve své hlavě uložená data se u nás poprvé objevila už v roce 1987 ve speciálu časopisu Laser (v této povídce se navíc znovu okrajově objevuje dívka Molly); originalitu Procházkovy postavy tudíž nelze hodnověrně ověřit. V dalších povídkách se Roxanna a Molly ještě více přiblíží (především fyzicky): v novele Roll's Royce je už Roxanna obdařena stejně jako Molly břity v nehtových lůžkách, v novele Rudý soumrak jí přibude poslední ne­ zbytný módní doplněk: „Hledí přilby bylo zrcadlově zlaté stejně jako její implantované brýle.“93 Vzhledem k tomu, že tento odkaz se však objevil v pozdějších povídkách, spíše bychom se klaněli k tomu, že Procházka si (zpětně) uvědomil podobnost s hrdinkou Neuromancera a úmyslně vytváří tuto hru se čtenářem.

Zajímavá může být skutečnost, že ani Vasiljev se podobnosti s Gibsonovým Johnym Mnemonicem. Dozvídáme se totiž, že v hlavě hlavního hrdiny Aurela se něco nachází: „Часть сознания Аурела выглядела в точности как локал-диск. Запоролен­ ный насмерть. И диск этот был забит по самую завязку исполинским многослой­ ным, как бутерброд, файлом.“94 (Překl. MK: Část vědomí Aurela vypadala přesně jak

91 Васильев, Владимир. Горячий старт, str. 494. 92 Rox'n'Roll. In: Procházka, Jiří Walker. Totální ztráta rozměru. Vyd. 1. Chomutov: Milenium, 2003, str. 190. Dále jako Procházka, Jiří W. Rox'n'Roll. 93 Procházka, Jiří W. Rudý soumrak, str. 371. 94 Васильев, Владимир. Горячий старт, str. 566.

43 lokální disk. Brutálně zaheslovaný. A tenhle disk byl natřískán až k prasknutí gigan­ ticky, jak sendvič mnohoúrovňovým fajlem.)

6.1.2 Revoluce jménem Matrix

Dalším silným inspiračním zdrojem obou autorů v novém tisíciletí se stal film sourozenců Wachowských Matrix. Přestože se tedy jedná o audiovizuální dílo, svou hloubkou a popularitou zasáhlo všechny žánrové úrovně. Jak už bylo napsáno v kapitole 2, tento film dodal žánru zcela nový impuls a byl důvodem k tomu, aby se mladí (ale i starší) autoři opět vrhli na psaní kyberpunkových textů (ve filmovém světě však byl spíše inspiračním zdrojem pro filmy s akční než kyberpunkovou tématikou). Jelikož oba autoři napsali část své tvorby i v postmatrixové éře, je zcela pochopitelné, že u nich naj­ deme nejen výše uvedené odkazy na Williama Gibsona, ale i na tento film.

V textech najdeme odkazy dvojího druhu: jednak citace replik filmových hrdinů („Potřebuju zbraně, hodně zbraní!“95), připomínku filmu či jednotlivých postav („В руке Тири держала объемистую сумку с алой светящейся надписью "Matrix Again"“96 (Překl. MK: V ruce Tiri držela objemnou tašku s rudě zářícím nápisem "Mat­ rix Again") či „antivir Neo, verze 2.12, navržený podle módní retromatrixové image“97) až k opakování některých scén. Ale při snaze najít motivy v próze Jiřího Procházky a Vladimira Vasiljeva se střetneme s problémem referenční výstavby, s kterou byl Mat­ rix napsán a následně vytvořen. Tento film je totiž nejen ovlivněn Gibsonovým Neuro­ mancerem, ale rovněž Starým i Novým Zákonem, Alenkou v říši divů (Alice's Adven­ tures in Wonderland, 1865, a jejím pokračováním Za zrcadlem a co tam Alenka našla (Through the Looking-Glass and What Alice Found There, 1872, oba díly u nás vyšly v roce 1931) – autorem jichž je Lewis Carroll, japonskou filmovou sérií Ghost in the Shell (poprvé v 1995), či komiksovou sérií The Invisibles (1994–2000, Neviditelní) Granta Morrisona. Tento výčet není kompletní, ovšem pro diváka je nejvíce zjevný vliv právě Alenky a Bible.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že nemůžeme s jistotou určit, zda se autoři ovlivnili přímo Matrixem. Na druhou stranu se v obou textech vyskytuje postava, která velmi připomíná adaptaci filmové verze Nea. Wachowští se ve svém filmu především 95 Procházka, Jiří W. Rudý soumrak, str. 335. 96 Васильев, Владимир. Горячий старт, str. 729. 97 Procházka, Jiří W. Rudý soumrak, str. 283.

44 nechali inspirovat biblickými postavami Mojžíše a Ježíše, vytvořili tedy Mesiáše. V jejich příběhu se objeví člověk s nebývalými schopnostmi a možností konat zázraky, ve kterého lidé věří a jdou za ním. Ale Neo musí nejdříve umřít a být vzkříšen, aby se v něm probudili všechny jeho síly a dokázal své bližní zachránit – a přitom všem neusi­ luje o žádnou moc nad ostatními, o nadvládu.

A právě tento biblickými motiv, tedy smrt, vzkříšení a spása či zbožštění (více o této tematice v kapitole 8) se objeví u obou autorů. U Vasiljeva se jedná o postavu Andyho Trušina, který umírá v prvním díle (tedy ještě před uvedením filmu Matrix), aby se ve druhém díle vrátil (postmatrixová éra), vedl své následovníky, zabránil uvr­ žení lidstva pod krutou nadvládu tyranského vůdce a stal se něčím, co se velmi podobá bohu. V Procházkově případě se jedná především o postavu Rollanda v novele Rudý soumrak. Rolland je v ní zabit mučednickou smrtí (upálen), aby byl znovu vzkříšen, za­ chránil lidstvo zničením umělé inteligence Bejby a počal budovat nový, lepší Systém. Navíc to ještě posiluje tím, že Rolandovi pomáhají ještě dvě postavy, jež procházejí stejnými peripetiemi, Herman a Roxanna. Při návratu Roxanny (v těle malé holčičky Carrie) je zmiňován Vyvolený, jak se Neo taktéž označoval:

„Jsem váš Mesiáš,“ odvětila Carrie s tajuplným úsměvem. „Ještě že neřekla Bůh,“ zabručel Sigi. […] „To je jen jiný login. Význam je obdobný?“ obrátila se na něj dívenka. „Takže tyj jseš náš Bůh?“ „Vyvolený –to zní líp. Ale můžete mi klidně ponechat login Boha.“98 Vladimir Vasiljev byl navíc prokazatelně silně ovlivněn vizuální podobou Matri­ xu. Zatímco v prvním díle se jeho kyberprostor podobal prázdnu, do něhož vstupovali uživatelé v podobě zářivých chomáčků a pohybovali se cestičkami lemovanými nevý­ raznými bloky programů: „Там было темно, но темнота не мешала видеть. С шеле­ стом проносились тускло отсвечивающие искры, на миг делая осязаемыми смут­ ные громады стейтор-массивов.“99 (Překl. MK: Byla tam tma, ale byla to temnota, ve které jste viděli. Se šustotem projížděly slabě blyštící se jiskry, které na okamžik zvidi­ telňovaly nejasné hromady stator masivů.) Ve druhém díle se setkáváme s virtuálním světem ( v jedné chvíli dokonce dojde k honičce po virtuální Moskvě100) a uživatelé na

98 Procházka, Jiří W. Rudý soumrak, str. 326. 99 Васильев, Владимир. Горячий старт, str. 424. 100 Srov. tamtéž, str. 686–688.

45 sebe berou svou reálnou podobu. V románu není ale nijak vysvětleno, proč došlo k to­ muto zásadnímu přerodu vzhledu systému; usuzujeme tedy, že právě okouzlení Matri­ xem se dá považovat za odpovídající vysvětlení.

Je tedy nepochybné, že ani Vasiljevovi ani Procházkovi se nepodařilo vybudovat texty zcela originální. Zde uvedené příklady nejsou totiž jediným odkazem, ať už na žánrové zdroje, ale i na popkulturu obecně. Ovšem sám kyberpunk je vybudován i na principech postmodernismu, kam citátovost, autoreferenčnost, prolínání stylů a intertex­ tovost obecně lze zařadit jako jedny z jeho stavebních prvků. Pokud bychom nacházeli v textu pouze tyto dílčí charakteristiky postav, které jsou velmi podobné starším, pů­ vodním dílům, mohli bychom to považovat jen za určitý hold, jenž autoři složili mi­ strům. Jak je to ale se základní dějovou linkou textů? Je původní?

Jak už bylo naznačeno výše, Vasiljev se dějem, především prvním dílu, přibližuje povídce Johny Mnemonic. Jen s tím rozdílem, že Johny od začátku věděl, že něco v hlavě má, a proto utíkal. Aurel se tuto skutečnost dovídá až na konci svého putování, domnívá se, že lov na něj je pořádán kvůli zločinu, který jako hacker spáchal. Re­ cenzent pod pseudonymem Seamni uvádí navíc i dost podobností s Lukjaněnkovým Bludištěm odrazů: „taky někdo cosi hacknul, utíká, zkouší ho chytit, ale on je docela drsný a zvláštní, má schopnosti, které má jen někdo, a najde si společnici, jež je stejná jako on.“101

Bludiště odrazů však vychází poprvé v roce 1996, přičemž Srdce a motory, první díl dilogie, píše Vasiljev v letech 1995–1996; vzhledem k odkazům na svůj literární protějšek nacházející se v obou dílech, lze předpokládat, že se jednalo o autorskou domluvu. Vasiljevův druhý díl, Horký start, je více originálním příběhem o pomstě. Při­ náší více optimismu do pochmurného kyberpunku, neboť pomstou se hackeři zabývají málokdy – většinou jim jde spíše o přežití.

Procházka sám ve výše zmiňovaném rozhovoru pro Ikarii přiznává:

101 Горячий старт: Владимир Николаевич Васильев. In: Книгообзор.ru [online]. 2009-2010 [cit. 2012-10-24]. Dostupné z: http://www.knigoobzor.ru/goryachiy_start.php (Překl. MK, orig.: тоже кто-то что-то хакнул, убегает, его пытаются догнать, но он слишком крут, он особенный, у него есть способности, которыми не все награждены и он находит себе такую же подружку.)

46 Největší průšvih pro mne byl, když mi [Ondřej Neff, pozn. MK] půjčil vlastní překlad Neuromancera, což je jakási bible kyberpunku, a já tam s hrůzou našel [...] shodnou dějovou kostru, včetně finále...102. Toto prohlášení se vztahuje k povídce Rox'n'Roll a hlavní hrdina Rolland skutečně směřuje k vytvoření umělé inteligence mající podobu malého chlapce. Ovšem svými dalšími povídkami a novelami svůj dějový rámec ozvláštnil natolik, že podobně jako Vasiljevovi mu nelze upřít originalitu nápadů.

Oběma autorům se díky rozvoji jejich děl podařilo vymanit z problému plagiátor­ ství, se kterým se potýkalo mnoho navazujících mladých autorů. Přestože jsme se přesvědčili, že i u nich bychom takové náznaky našli. Ovšem vzhledem k tomu, že in­ tertextovost je silným nástrojem postmodernismu a většina prvků objevujících se ve všech jejich dílech je nejčastěji ve formě aluze, či se nám jeví jako literární reminiscen­ ce, nelze tvrdit, že jde o kopírování už dříve napsaných textů. Jedná se spíše o záměrnou tvorbu hry se čtenářem, s jejíž pomocí se snaží autoři zařadit do subžánru a rovněž po­ skytnout náhled čtenáři do svého fiktivních světa.

V následující kapitole zkusíme popsat, jak se v dílech českého a ruského autora zrcadlí dané státy.

6.2 Autorské názory na budoucnost (přítomnost) svého státu

Je pochopitelné, že povídkový cyklus, jehož jednotlivé části nejsou omezeny společným motivickým a fabulačním prostorem, poskytují Procházkovi mnohem více možností ke společenské reflexy a potažmo kritice. Ale ani Vasiljev, jehož próza se blí­ ží více klasickému pojetí SF literatury a netíhne tolik k postmoderním postupům, se ne­ straní sociální kritiky ruské společnosti. Oba autoři vytvořili svá díla v časových roze­ stupech, u Procházky však díky časovému rozpětí 22 let (1988–2010) mezi prvním a posledním textem můžeme více sledovat vývoj jeho názorů na tendence v jeho okolí. Vasiljev reflektuje kratší období šesti let na konci 20. století (1995–2001).

Po přečtení Vasiljevova románu si naplno uvědomíme, jak se autora silně dotýká vztah Rusů k alkoholu. Nejde ovšem říct, že by ho chápal negativně; bere tento vztah jako všednodenní realitu. Tím se velmi blíží nehodnotícímu vidění kyberpunkových au­

102 Dobrodružství, akce, romantika: Rozhovor s Jiřím W. Procházkou. Ikarie: Měsíčník science fiction. Praha: Mladá fronta, 1991, č. 8

47 torů na degradující budoucnost lidstva. Neodmyslitelná existence alkoholu je například podtržena už na samém počátku románu tím, že jediný způsob, jak překročit „bariéru“ a komunikovat s jinou Zemí je dostatečně se opít pivem:

Вирус каждые двадцать семь минут советовал выпить пива и подключить к несуществующему адресу в сети. […] – Я – с другой Земли. Мы давно пытаемся наладить связь с вами. Пиво, странный адрес – это все кусочки мозаики, благодаря которой можно шагнуть за барьер. Насколько мне из­ вестно, другого способа нет.103 (Překl. MK: Virus každých dvacet sedm mi­ nut nabádal vypít pivo a připojit se k neexistující adrese v síti. […] „Jsem z druhé Země. Už dlouho se s vámi zkoušíme spojit. Pivo, divná adresa – to jsou všechno kousky mozaiky, díky kterým možno překročit bariéru. Pokud je mi známo, jiný způsob neexistuje.) Není to pochopitelně jediný příklad: hrdinové, hlavně tedy hackeři, pijí pivo a vodku při každé příležitosti. Dokresluje to i následující ukázka, v níž se dovíme, co a v jakém pořadí stačí hackerům ke spokojenosti: „В общем, Злыдень со Жмуром не могли дождаться финиша. Чтобы набить как следует холодильник [pivem, pozn. MK], распаковать и установить свежекупленные терминалы и надолго ухнуть в Сеть.“104 (Překl. MK: Zlyden se Žmurem se nemohli dočkat finiše. Chtěli, jak se sluší, nacpat ledničku [pivem, MK], vybalit se a zapojit čerstvěkoupené terminály a nadlouho se ponořit do Sítě.) O to víc je tento kontrast výraznější ve srovnání s texty Procházky. Ten vkládá svým hrdinům pohárky s alkoholem do rukou jen kvůli tomu, aby mohli při rozhovorech upíjet exotické nápoje. Pro Vasiljevovi hrdiny je naopak vychlazené pivo hnacím motorem:

Barman dobromyslně kývl hlavou a dolil specialitu podniku, originál stoličnou. „Takže, na Lávu,“ řekl Rolland a upil trochu čiré tekutiny. „Tak blahopřání máme za sebou. Nenech se ale moc zdržovat,“ řekla Rox. […] „Rolle,“ usrkla vodky. „My se o tebe fakt báli.“105 – Ладно, – вздохнул Аурел, поднимаясь. – Я так хочу пива, что готов мчаться до твоего Мелекесса без остановки, пока не свалюсь.106 (Překl. MK: „Dobře,“ povzdechl si Aurel, když se zvedal. „Takovou mám chuť na

103 Васильев, Владимир. Горячий старт, str. 383. 104 Tamtéž, str. 641. 105 Procházka, Jiří W. Rox'n'Roll, str. 174. 106 Васильев, Владимир. Горячий старт, str. 527.

48 pivo, že se budu hnát do toho tvého Melekessu bez zastávky, dokud neod­ padnu.“) Pro Procházku je mnohem palčivějším problémem politické dění. Jelikož jsou jeho první texty psány ještě v předlistopadové době, najdeme v nich samozřejmě i kri­ tiku komunismu. Jediná povídka Rox'n'Roll byla vydána před rokem 1989; v postojích umělé inteligence RICHARDA můžeme spatřit osvíceného straníka, jenž však nakonec neprovede „revoluci“ u svého nadřízeného JOANNY a zůstane věrný straně:

JOANNA není náš konkurenční systém. Jsem její čtvrtinovou podmnožinou. World Industry i se mnou byla vybudována záměrně jako protiklad mezi­ planetární Intelspace. Díky schopným a nadaným jedincům jsem se málem vy­ mkl Světovému Systému z kontroly, […]. Věřím, že kdyby mě JOANNA neo­ mezovala, svrhl bych i JI.107 V povídce Pražský průnik, jež byla vydaná v roce 1991 se už nemusí bát ani přímých názorů: „To už je dávno. Od té doby, co si vládu uzurpovala Komunální Strana Čehokoliv, devět desetin zahraničního kapitálu vypadlo.“108 Ale i pozdější vývoj poli­ tiky, v níž se neustále střetávají politické strany ODS a ČSSD, bychom mohli nalézt v novele Roll's Royce:

Oranžový sloup se tyčil nad Zemí. Byl to ireálný oranžový vír největšího infor­ mačního tornáda, jaké kdy na Zemi vzniklo. Rotující gigant do sebe nasával modře fosforeskující přesycenou Pavučinu Systému, a když se zdálo, že ho její vlákna začínají tlumit, přiřítila se další Vlna. […] Z hloubi Systému vytryskly na povrch SÍTĚ samotné DATASTROJE. Byl to drtivý, nesmlouvavý útok. Byla to rozhodující rána v lítém souboji gigantických Systémů. Tři rotující Spi­ rální Ramena začala modrat.109 Dodejme ještě, že modrá barva v tomto úryvku představovala zájmy korporací, tedy pravice, kdežto oranžová zastupuje zájmy všech ostatních. Vraťme se ještě k po­ vídce Pražský průnik. Pokud pomineme hlavní příběhový motiv, jenž má být úvodem k povídce Rox'n'Roll, zjistíme, že celá povídka je krátkým shrnutím průběhu rozvratu komunistické nadvlády v naší zemi či varováním před opakováním historie. Jiří Pro­ cházka se nejprve pokusil vykreslit socialistické reálie: setkáme se zde s Východoevrop­ 107 Procházka, Jiří W. Rox'n'Roll, str. 194. 108 Pražský průnik. In: Procházka, Jiří Walker. Totální ztráta rozměru. Vyd. 1. Chomutov: Milenium, 2003, str. 171. Dále jako Procházka, Jiří W. Pražský průnik. 109 Roll's Royce. In: Procházka, Jiří Walker. Totální ztráta rozměru. Vyd. 1. Chomutov: Milenium, 2003, str. 327–328. Dále jako Procházka, Jiří W. Roll's Royce.

49 skou Unií, jenž je ohraničená Berlínskou Zdí. Pokud tímto prostorem putuje návštěva ze Západu, je jí například podsouván pohled jen na reprezentativní části prostoru: „Rolland si během putování přepychově zabezpečeným kanálem říkal, že pověsti o katastro­ fickém stavu východního kyberprostoru byly přehnané.“110 Samozřejmě brzy přišlo roz­ čarování a následné vykreslení nesvobody:

Z posledních sil vznášející se centrální evidence obyvatel srážely špičky slibně rašících artwarových produktů, do toho se přes tři Úrovně tyčily nesmyslné softwarové pomníky hynoucích hospodářských gigantů, které svou zbytnělou kapacitou dosily soft-runnerské podhoubí.111 V tomto prostředí se zrodila entita Rudá láva (je uvedeno, že její původ je v Praze). Její název je možná zavádějící, ale dovídáme se o ní, že ničí všechno bez roz­ dílu, zda se jedná o lidské či státní zájmy. Nakonec je charakterizována takto: „Láva není nějakým Einsteinem řízený program, ale živelně vzniklá binární entita.“112 Lávu tedy považujeme za metaforu k davu či mase lidí, která je schopná svrhnout a zničit cokoliv. Může tedy jít o předobraz demonstrací z listopadu 1989, nebo rovněž o va­ rování před masovým manipulováním lidmi. Že by mohlo jít o varování, to dokládá i tato poznámka: „ „Samozřejmě, stáhli tanky a rakety, ale ekonomiku mají v rukou. To víš, ropa, plyn, mafie...“ “113

Vasiljev se naopak zamyšlením nad politikou snaží vyvarovat. Avšak nevyhnul se ideji, jednotného světa, bez hranic, kde by byl člověk plně svobodný:

...только сейчас появилась возможность собственной шкурой ощутить не­ объятность этого мира, мира плоской равнины и многомерного кибер­ спейся, мира без птиц и мира без государств, мира, который еще вчера не­ возможно было представить. Лишь одно радовало Бая здесь – свобода. Если забыть о задании и об облачной Москве – он был здесь абсолютно свободен.114 (překl. MK: až teď se objevila možnost pocítit nekonečnost toho­ to světa na vlastní kůži, světa ploché roviny a mnohorozměrného kyberprosto­ ru, světa bez ptáků a světa bez států, světa, který si ještě včera nebylo možné

110 Procházka, Jiří W. Pražský průnik, str. 164. 111 Tamtéž, str. 165. 112 Procházka, Jiří W. Pražský průnik, str. 175. 113 Tamtéž, str. 169. 114 Васильев, Владимир. Горячий старт, str. 488–489.

50 představit. Jen z jednoho měl tady Baj radost: ze svobody. Pokud by zapomněl na úkol a na oblačnou Moskvu, pak by zde byl naprosto svobodný.) Tato touha po svobodě je dále podtrhována rozčarováním nad životem v Moskvě:

Что ждет его в Москве? Вечное шатание экономики а надоевшая до чер­ тиков работа? Серое небо, дождь, вечная осень и воспоминания о Крыме, как о чем-то несбыточном?115 (Překl. MK: Co ho čeká v Moskvě? Věčná ne­ stálost ekonomiky a až k čertu mrzutá práce? Šedé nebe, déšť, věčný podzim a vzpomínky na Krym, jako na něco nesplnitelného?) Toto zamyšlení nad těžkostí života v Rusku zakončuje Baj (jedna z důležitých ve­ dlejších postav, která se dostala z Moskvy přes „bariéru“ do paralelního, rozlehlého svě­ ta) charakteristikou ruské společnosti:

[…], наш мир гораздо меньше, а людей там живет на много больше. Соот­ ветственно всего на всех не хватает. Поэтому у нас есть горстка людей, у которых имеется все, а остальные люди делятся на две примерно равные части. У одной части имеется лишь кое-что, у второй ничего нет вообще. У нас можно всю жизнь горбатиться и не заработать даже на жилье. В об­ щем... тускло там. И безнадежно. А тут ведь государства нет в обычном понимании. И воевать не с кем и не за что.116 (Překl. MK: […], náš svět je mnohem menší a lidí tam žije mnohem víc. Úměrně k tomu všeho pro všechny nestačí. Proto je u nás hrstka lidí, kteří mají všechno, a ostatní lid se dělí při­ bližně na dvě stejné části. Jedna část má pouze něco, druhá nemá vůbec nic. U nás se můžeme celý život hrbit a nevyděláš si ani na bydlení. V podstatě... je tam mdlo. A beznadějně. A tady vždyť není ani stát v běžném slova smyslu. A válčit není s kým ani kvůli čemu.) Tím, jak je u Vasiljeva málo sociální kritiky, je o to víc při každé zmínce zřetelné, co ho trápí. Setkáváme se i s antisemitismem, který je nám předkládán jako neodmysli­ telný kolorit moskevských předměstí. Zároveň při rvačce s holohlavými teenagery pod­ trhuje nevšímavost či lépe strach obyčejných lidí:

Группа стриженных наголо подростков перехватила их перед самым подъездом свежеснятой квартиры. […] – Эй, длинный! Ты жид? – угрюмо поинтересовался подросток-вожак. – Фигли ты Россию продал, а жидря? […] Вопреки ожиданиям, зевак стычка не привлекла, наоборот, окружаю­

115 Васильев, Владимир. Горячий старт, str. 568. 116 Tamtéž, str. 622–623.

51 щие мгновенно, куда-то попрятались и исчезли. Но в окна пялились со жгучим интересом.117 (Překl. MK: Skupina vyholených teenagerů jim zastou­ pila cestu až úplně u vchodu domu, kde měli čerstvěpronajatý byt. […] „Hej, dlouháne! Seš žid?“ zamračeně vyzvídal šéf výrostků. „Chytře's Rusko prodal, že žiďáku?“ Navzdory očekávání, rvačka čumily nepřitáhla, naopak, v okolí se okamžitě všichni někam poschovávali a zmizeli. Ale z oken čuměli se spalují­ cím zájmem.) Agresivitu společnosti ještě dokresluje zamyšlení nad tím, proč je ve světě tolik násilí, ačkoli by tomu tak podle autora vůbec nemělo být:

Пользоваться знанием всегда приятнее, чем силой. И очень жаль, что для осмысления этого категорически необходимо некоторое критическое ко­ личество мозгов. Если мозгов меньше использоваться будет только сила. Это скучно, но, чтобы осознать скуку силовой жизни, необходимо то же критическое количество мозгов... К сожалению, силы во всех мирах заметно больше, чем мозгов. И распре­ делена она гораздо равномернее. Увы.118 (Překl. MK: Používat vědění je vž­ dycky příjemnější než sílu. A je velmi smutné, že k tomu ,abychom to pochopi­ li, je striktně nutné kritické množství mozků. Pokud je mozků méně, používat se bude pouze síla. Je to nudné, ale pro poznání nudy života síly, je nutné to samé kritické množství mozků... Bohužel, síly je ve všech světech znatelně více než mozků. A rozdělena je mnohem rovnoměrněji. Škoda.) Dvěma příklady bych se ještě pokusil ilustrovat, jak Vasiljev smýšlí o svých vlast­ ních spoluobčanech a v čem vidí největší slabiny svého Ruska. První ukázka patří za­ myšlení vedoucího velkoobchodu s knihami nad jeho věčně opilým zaměstnancem – ale i přes ten prohřešek se jedná o spolehlivého zaměstnance a nemá důvod ho propustit:

Вручную, потому что реализатор под конец рабочего дня нажрался, как свин, дешевой самодельной водки и никаких записей, естественно, не вел. Но все помнил, зараза. Только поэтому Боря реализатора и не увольнял [...]. А главное – за шесть лет работы ни разу не попытался по-крупному слевачить. По мелочам скорее всего рубил денежку, но по мелочам любой реализатор имеет возможность рубить, причем без ущерба для фирмы,

117 Васильев, Владимир. Горячий старт, str. 642–644. 118 Tamtéž, str. 680.

52 и дураком будет, если рубить не станет.119 (Překl. MK: Ručně, protože rea­ lizátor se na konci pracovní dne ožral jak prase levnou domácí vodkou a žádné zápisy pochopitelně nedělal. Ale všechno si pamatoval, mrcha. A pouze proto Bořek realizátora nepropustil […]. A hlavně – za šest let práce se ani jednou nepokusil ve velkém ztopit prachy. Pravděpodobně si dával bokem nějaké drobné, ale dávat si bokem drobné může každý realizátor a to tak, aby to neu­ blížilo firmě, a byl by blbec ten, který by nedělal.) Druhá ukázka se vztahuje k patriotismu národa; národ považuje za hrdý, ale nelíbí se mu vpád globalizace (v tomto případě řetězců amerického rychlého občerstvení) a hlavně to, že se lidé tímto vpádem nechají zmanipulovat, přestože mají i čistě ruské možnosti:

У местных обида за Россию сидит именно в генах. Но это почему-то не мешает распродавать ее за грошик направо и налево вот этим вот сытым уродам-америкосам. – Можно подумать, Россия голодает, – насмешливо прокомменти­ ровал Злыдень. – Не голодает. Но жрет почему-то их поганые биг-маки и гамбур­ геры.120(Překl. MK: „U místních leží křivda za Rusko přímo v genech. Ale to jim kdoví proč nebrání ji za prašulky rozprodávat napravo nalevo tady těm sy­ tým americkým zrůdám.“ „A třeba jen Rusko hladoví,“ uštěpačně to okomentoval Zlyden. „Nehladoví. Ale žere kdoví proč jejich hnusné big macy a hamburgery.“) Pokud bychom i u Jiřího Procházky hledali komentář k současnému Česku, může­ me ho najít například v popisu českého kyberprostoru v novele Lady in Blackout aneb Rox'n'Roll v černém. V krátké narážce je podtržen nezájem obcí a občanů o své okolí (zřejmě v porovnání s našimi západními sousedy), zkorumpovanost a špatné využívání evropských dotací. V závěru Procházka s pomocí ironie vyjadřuje svůj názor na vy­ čnívání naší politiky v rámci Evropy:

Do dáli se rozprostíraly finanční Bezedné Bažiny státních úřadů přerušované Vnitřními Vřesovišti předpisů a zákonů. Podél bažinatých břehů trčely polá­ mané Datové Duby obyvatelstva, které sice kdosi vysadil jako datalamy, ale

119 Tamtéž, str. 710–711. 120 Васильев, Владимир. Горячий старт, str. 729.

53 dál se o ně nestaral. Všude se klikatily zpustlé softwarové silnice, po nichž hrkaly evidenční Komplexní Kamióny. Po kdysi státní Trade Union Railway občas projížděly dýchavičné Multiplexní Mašiny s nezbytnými politickými hesly vyvedenými na bachratých komínech. Původně zde měly svištět Regio­ nální Rychlovlaky, ale po všech stávkách a reformách se tu ploužily jen zmanipulované, každou další výhybku zkorumpovanější off-line lokálky. To vše bylo bývalé Česko. Zchátralý, ale hrdý (protože samostatný) region Vý­ chodoevropské Unie.121

7. Kyberpunková mystika

Mystika se v první vlně amerického kyberpunku neobjevuje. Spisovatelé, kteří tento subžánr v 80. letech 20. století formovali (viz výše v kapitole 2), ho zakládali na čisté hard science fiction – jednalo se tedy o silně technicistní příběhy, v nichž se vše vysvětlovalo s pomocí vědy a techniky. Až ve druhé vlně kyberpunku, jehož hlavním představitelem v 90. letech je Neal Stephenson, se texty začínají ozvláštňovat nábožen­ stvím a mystikou. Díky této charakteristice, bychom mohli Jiřího Procházku a Vladimi­ ra Vasiljeva zařadit do druhé vlny (z této charakteristiky poněkud vybočuje nejnovější Procházkova novela, v níž kromě mystiky najdeme prvky steampunku i nanopunku, tedy třetí vlny).

U obou autorů se totiž jako hlavní motiv objevuje totéž: možnost se napojit do po­ čítačové sítě jen silou myšlenky, tedy jakýmsi telepatickým spojením. V obou případech to dává hrdinům výhodu nad ostatními uživateli.

V Horkém startu mají tito uživatelé (mluví se zde o „kybertelepatech“) možnost spojení s vypnutými zařízeními, mnohem snáze obcházejí programové ochrany a rych­ lost jejich komunikace je v porovnání s normálními uživateli (kteří vstupují do kyber­ prostoru pomocí „psychoposilovače“) mnohonásobně vyšší:

Бай даже отвык слегка от общения с простыми пользователями […]. Об­ мен с ними [s kybertelepaty, MK] велся в таком темпе, что присутствуй пользователь с мнемоюстами – он бы не уловил и десятой части траффи­ ка122 (Překl. MK: Baj dokonce lehce odvykl od kontaktu s běžnými uživateli

121 Procházka, Jiří W. Lady in Blackout aneb Rox'n'Roll v černém. In: Punk fiction. Praha: Mladá fronta, 2004, str. 60. Dále jako Procházka, Jiří W. Lady in Blackout. 122 Васильев, Владимир. Горячий старт, str. 702-703.

54 […]. Komunikace s nimi [s kybertelepaty, MK] šla takovým tempem, že zú­ častněný uživatel s mnemodostupy by nepochytil ani desetinu trafiku.) Даже короли мнемоюстов – хакеры нового поколения – не были способны на такое. Войти, пусть и по наводке служебного TUG'а, в обособленную локальную Сеть. Бай смог. И остальные смогли. И это соображение служило лучшей иллю­ страцией способности компании, которая тут собралась.123 (Překl. MK: Dokonce králi mnemodostupů, hackeři nového pokolení, by něco takového ne­ dokázali. Vejít, třebas i přes směrování podpůrného TUGa, do odpojené lokální sítě. Baj mohl. Taky ostatní mohli. A tenhle důvod představoval nejlepší ilustraci schopností společnosti, která se zde setkala.) Mnohem podstatnější je však jejich schopnost zabít jen silou myšlenky na síť na­ pojeného uživatele. Pro pochopení významu této schopnosti je třeba srovnat chápání kyberprostoru u Vasiljeva a Procházky. Vasiljev nám předkládá síť, kterou vidí stejně „bezpečně“, jako ji dnes vidíme my. Přestože na síti (v našem případě tedy Internetu) můžeme mnoho ztratit z našeho materiálního majetku a osobních informací, nemůže se nám stát nic fyzicky. I díky této ideji se nám jeví Vasiljevova představa komunikační sítě (přestože v mnohém na vyšší úrovni) velmi uvěřitelná a nedělá nám problém se s ní vyrovnat. Procházka na druhou stranu kyberprostor modeluje jako binární kopii reálné­ ho světa, v němž se pohybují personifikované programy a viry a v němž je stejně snadné umřít jako v reálném životě; tyto skutečnosti ilustruje rozhovor Rollanda se svým do­ pravním prostředkem po kyberprostoru:

„Já nechci umřít!“ vyhrkla. „Ty nemůžeš zemřít. Jsi jen naprogramovaný propletenec příkazů a informací. Ty nemůžeš ani přestat existovat. Ale já mám Venku své skutečné tělo. Ty existuješ jen v uměle vytvořeném Bisvětě.“124 Díky uvěřitelnosti Vasiljevova virtuálního prostředí je pro nás uvěřitelný také strach, který první úmrtí způsobené přes síť v postavách románu vyvolá. Zároveň na tomto místě Vasiljev pokládá otázku, kam až je člověk vůbec schopen zajít ve způso­ beném násilí na druhém člověku. Je však zřejmé, že se nedokáže vymanit z pravdy, kte­ rou mnohokrát potvrdila lidská historie – pokud se setkáme s pro nás nepředstavitelným

123 Васильев, Владимир. Горячий старт, str. 608. 124 Procházka, Jiří W. Rox'n'Roll, str. 186.

55 zlem, zkoušíme ho popřít či iracionálně zdůvodnit, přestože současně tušíme, jak to ve skutečnosti je:

– Я все время спрашиваю себя – а что, если мы вздумали бороться с самой сетью? Люди не могут убивать так, как убили Рюкзака. […]. Ты... Ты хочешь сказать, что мы столкнулись с разумом... но не человече­ ским?125 (Překl. MK: „Celou dobu se ptám sám sebe: A co když jsme si usmys­ leli rvát se samotnou sítí? Lidé nemůžou zabíjet tak, jak byl zabit Ruksak. […].“ „Ty... ty chceš říct, že jsme se střetli s rozumem... ale ne s lidským?“)

Сеть научилась убивать – кто знает, чем она научится завтра? Впрочем, где-то в глубине души Злыдень понимал, что сеть ни в чем виновата, как не виноваты вирусы, написанные озлобленным на весь мир хакером. Люди – в конечном итоге во всем виноваты люди.126 (Překl. MK: Síť se nau­ čila zabíjet. Kdo ví, co se naučí zítra? Nicméně, někde v hloubi duše Zlyden věděl, že síť je v tom nevinně, stejně jako jsou nevinné viry, které jsou napsány hackery naštvanými na celý svět. Lidé, v konečném důsledku můžou za všech­ no lidé.) U Vasiljeva jsou postavy nadané touto kybertelepatií nadřazenými lidmi, jež mají schopnosti, kterými ostatní převyšují. Existuje jich pouze hrstka a v kyberprostoru pro ně není téměř nic nemožné. Podobně je tomu i Procházky. I u něj se vyskytují lidé, kteří se dokážou spojit se sítí jen silou myšlenky. Tato idea je nejvíce rozvinuta v novele Kybernátor a v této tématice na ni navazuje povídka Jackův konvoj. Podobně, ale s no­ vým výkladem, se s přímým napojením setkáme i v novele Rudý soumrak aneb Rox'­ n'Roll in red.

Pro Procházkovi kybernátory neexistuje hranice mezi realitou hmotnou a virtu­ ální. Zatímco u Vasiljeva do kyberprostoru odchází vždy jen vědomí a tělo zůstává inertní v reálném světě, Procházkovi kybernátoři se přemisťují vždy komplexně (zatím­ co ostatní hackeři se i u něj připojují stejně jako u Vasiljeva, tedy s pomocí technického zařízení). Rozdíl je i v původu této schopnosti; Vasiljev ji svým hrdinům daruje a je vrozená, Procházka vystaví na kombinaci přírodního náboženství a techniky legendu o vzniku prvního člověka s novými schopnosti:

125 Васильев, Владимир. Горячий старт, str. 485. 126 Tamtéž, str. 513.

56 Sverre ukáže na laserovku. Přes rám visí proužek kůže sešité k sobě přetočený­ mi konci. Ve vnitřním prostoru Möbiovy pásky leží plátěný váček. Sverre z něj opatrně vyndá malý předmět. „To je naše kmenová medicína. Kus drápu z posvátného Velkého Medvěda. Šaman nás zasvětil do některých obřadů, než jsme odešli do velkých měst. Já si vždycky před akcí kolem sebe vytvořím magický kruh, tímhle drápem...“127 V postavě malého eskymáckého chlapce Sverreho Procházka vytváří koncepci propojení kyberpunku a fantasy. V postmodernistickém duchu tedy čtenáři předkládá svou vizi českého kyberpunku, jenž je prolnutím několika žánrů. Sverre se stává prvním kybernátorem, jehož definuje jako osobu, která „věří kouzlům i matematice. Člověk, který před chvílí lehce, bez technologických berliček opustil Reál a hmotně vstoupil do Systému.“128 Přestože jsou metody obou spisovatelů poněkud odlišné, dospěli oba (a je nepravděpodobné, že by Vasiljev znal dílo Procházky) ke stejné mystické koncepci, jež je netypická pro původní kyberpunk. S vedlejší postavou Sverreho se u Procházky se­ tkáváme, jak už bylo výše zmíněno, ještě v několika dalších textech; jsou však už jen dokladem o jeho velkých schopnostech – podobně jako nám Vasiljev ilustruje schopnosti svých kybertelepatů.

Ještě více se obě spisovatelské koncepce sblížily v Procházkově novele Rudý sou­ mrak aneb Rox'n'Roll in red. Zde se objevuje postava Carrie, která je ve světě, v níž je telekomunikační síť ovládána Velkým Bratrem, považována za čarodějku:

Carrie […] luštila přístupové kódy tím stylem, že je prostě jako noviny.129 Čarodějka […] dokázala třeba i rozmlouvat s mrtvými stroji nebo kupříkladu oživovat páteřní sítě. Podle normální logiky a empirických zkušeností lidstva nic z toho nemohla dělat.130 Srovnejme to s ukázkou z Vasiljevova románu, v níž Aurel přemýšlí, zda jeho souputnice Tiri je také kybertelepatem:

Неужели она тоже умеет общаться с сетью напрямую, в двоичном коде? Инстинктивно? Как он, Аурел Чогоряну, кибертелепат, способный счи­ тать данные с терминала даже при отключенном питании?131 (Překl. MK:

127 Kybernátor. In: Procházka, Jiří Walker. Totální ztráta rozměru. Vyd. 1. Chomutov: Milenium, 2003, str. 209. Dále jako Procházka, Jiří W. Kybernátor. 128 Procházka, Jiří W. Kybernátor, str. 267. 129 Procházka, Jiří W. Rudý soumrak, str. 322. 130 Tamtéž, str. 324. 131 Васильев, Владимир. Горячий старт, str. 521.

57 Opravdu ona taky umí komunikovat se sítí na přímo, v dvojkovém kódu? Instinktivně? Tak jako ok, Aurel Čogorianu, kybertelepat, který je schopen číst data z terminálu, dokonce při odpojeném napájení.)

7.1 Božská nadvláda

Usilování o omnipotenci (ačkoli v různých podobách) je dalším shodným rysem obou autorů. Asi však není nutné podotýkat, že vykreslování člověka (nebo velmi polid­ štěného stroje), jež chce přebrat nadvládu nad lidmi, kontrolovat je a být jediným nad všemi ostatními, není zrovna ojedinělým motivem v literatuře. Vzhledem k historii obou našich států se ani nemůžeme divit, že oba autoři přikročili k rozebírání nadvlády nad lidmi jako ústředního problému svých děl. Dodejme, že právě kyberpunk všeobecně vy­ kreslující dystopické společnosti ovládané korporacemi poskytuje této tematice velmi vhodné podmínky.

Vasiljev i Procházka se v budoucnosti obávají totožných věcí: poté, co bude téměř vše napojeno do jedné, všeprostupující elektronické sítě, může přijít někdo či něco, co tuto síť začne ovládat a kontrolovat. A nejde jen o připojené stroje, ale především o lidi – kybernetická závislost se u lidstva projevuje už dnes (především u mladých lidí z vy­ spělých společností) a s technickým pokrokem se bude jen prohlubovat (což je vize a varování kyberpunku). Tuto nadvládu ztělesnil Vasiljev v postavě umělé inteligence Kamilla, která chce kontrolovat a ovlivňovat veškerou komunikaci na síti (a tudíž i všech lidí k ní připojených): „Скоро я буду читать не только ваши мысли, но и чи­ тать в ваших душах. И даже вписывать в них что-нибудь - то, что пожелаю.“132 (Překl. MK: Brzy budu číst nejen vaše myšlenky, ale budu číst i ve vašich duších. A dokonce i do nich něco zapisovat; cokoli budu chtít.) Rovněž i u Procházky se hroz­ bou stává umělá inteligence Bejby, která vznikla zvyšující se kapacitou sítě (veškerá propojená elektronika tedy tvoří onu umělou entitu):

„Potíže s Bejbym vznikly v okamžiku, kdy si uvědomil svou velikost, kdy mu došlo, že může vládnout planetě – protože všechno je napojené na něj. Lidi, do­ pravní prostředky, výrobní a řídící procesy, vše řídí Systém.“133

132 Васильев, Владимир. Горячий старт, str. 618. 133 Procházka, Jiří W. Rudý soumrak, str. 287.

58 Opakuje se zde tedy motiv vlády jedince nad všemi ostatními, který už byl mnohokrát zpracován, např. Jevgenijem Zamjatinem v románu My či Georgem Orwellem v románu 1984 (Nineteen Eighty-four, 1949, u nás poprvé vydalo Naše voj­ sko v 1991). V těchto antiutopických románech je nadvláda nad lidmi prováděna silou a demagogií, v našich textech se díky technologickému pokroku ovlivňuje lidský mozek bez jakéhokoli násilí. Procházka to dosvědčuje ve svém textu explicitně, přímo s odka­ zem na Orwella:

Bejby udělal z lidí tupce konzumující informace a dezinformace a neustále je krmí podprahovými příkazy. […] Všude se rozbujela definitivní verze Velkého Bratra. A divte se nebo ne – lidem se to líbí! Pevná ruka a žádný zodpovědný! Přitom cesta k přechodu od informační svobody k osobnímu špiclování byla tak jednoduchá.134 Můžeme to chápat jako varování vztažené k současnosti – nad snadností, s jakou je možné zmanipulovat masu lidí jen pouhou informační kampaní.

Oběma autorům se daří nalézt i podobné řešení, jak se daného útlaku zbavit (zde se tedy odlišují od výše zmíněných antiutopií, které čtenáři východisko neposkytly): na­ hrazují zlo zlem „menším“. Ale každý v poněkud odlišném měřítku. Vasiljev se jakoby nedokázal vymanit z historické tradice ruského národa míti nad sebou pevnou ruku, pře­ dává vládu nad síti z postavy záporné na postavu kladnou – ta je ale celý román vykres­ lována ambivalentně: sice vždy byla na straně „dobra“, ale zároveň šla tajně za svými cíli, které tajil jak před dalšími postavami románu, tak i před samotným čtenářem:

– Уход откладывается. На день-другой, – объявил Энди. Лицо его стало странно напряженным, даже в виртуальности это было невозможно скрыть: – Что? - поинтересовался Бай. – Проблемы? – Скорее новая информация. Ладно, я дам вам знать, когда все будет гото­ во. Всем пока.135 (Překl. MK: „Odchod se odkládá. Na další den,“ oznámil Andy. Jeho tvář začala být podivně napjatá, dokonce i ve virtualitě to nemohl nijak skrýt. „Copak?“ zajímal se Baj. „Problémy?“

134 Procházka, Jiří W. Rudý soumrak, str. 328. 135 Васильев, Владимир. Горячий старт, str. 616.

59 „Spíš nové informace. Fajn, dám vám vědět, až bude všechno připravené. Za­ tím se mějte.“) V ukázce se měly všechny hlavní postavy přesunout z jednoho světa do druhého – pravděpodobně důležitá komplikace zůstala zcela nevysvětlená. Snad i ze záhadnosti této postavy se v momentě zlomové volby Vasiljev neubrání zamyšlení, proč zvolil právě toto řešení a zda je správné:

– А почему ты считаешь, что будешь лучше Камилла править этим миром? И что вообще достоин занять это место? Теперь умолк Энди. – По правде говоря, – сказал он напряженно, – ничего я не считаю и ни в чем не уверен. Просто нет другого способа остановить Камилла. А если этот способ и существует, мы не успеем его найти и реализовать. По крайней мере я зло меньшее, чем Камилл. И я надеюсь, что буду не толь­ ко злом. – Что ж, - подумав, согласился Бай. – Может быть, ты и прав. Во всяком случае, при таком небогатом выборе я тоже выбрал бы тебя, Энди.136 (Překl. MK: „A proč si myslíš, že budeš tomuhle světu vládnout líp než Kamill? A jsi vůbec hoden ujmout se této role?“ Teď ztichl Andy. „Abych pravdu řekl,“ řekl napjatě, „nic si nemyslím a o ničem nejsem přesvěd­ čený. Prostě jen není jiný způsob jak Kamilla zastavit. A pokud nějaký způsob existuje, nedokážem na něj přijít a zrealizovat ho. Minimálně jsem menším zlem, než by byl Kamill. A věřím, že nebudu jen zlem.“) Bohužel si ani on sám zřejmě nedokázal na tuto otázku odpovědět. Na druhou stranu toto autorské váhání může být i odrazem současnosti, ve které je těžké zvolit správné řešení; člověk se proto často uchyluje jen k řešení, které se mu zdá nejlepší.

Jiří Procházka své hrdiny také postavil před rozhodnutí mezi variantou „špatnou a horší“. V jeho podání je však tato otázka více marginální. U obou autorů udržují umě­ lou inteligenci všechny počítače po celém světě. U Vasiljeva se setkáme s možností de­ finitivního řešení zničení dané umělé inteligence: „– Только если отрубить все в мире компы. Пока останется хоть один работающий терминал - Камилл будет жив.“137 (Překl. MK: „Jen pokud by se odstřihly všechny kompy světa. Jestli by zůstal jen jeden

136 Васильев, Владимир. Горячий старт, str. 700. 137 Tamtéž, str. 696.

60 fungující terminál, Kamill bude žít.“) Procházka dojde ke stejnému možnému řešení s tím rozdílem, že ho uskuteční a to hned dvakrát. V novele Lady in Blackout aneb Rox'n'Roll v černém Systém postupně likviduje své stvořitele, po nichž by mělo přijít na řadu zbytek lidstva: „Ve světě Systému jsme nevypočitatelný element – a hlavně překá­ žíme jeho řádu. Ano, z jeho hlediska jsme bolavý zub. A ten musí ven. Nic víc, nic míň. Systém se snaží sám sebe léčit.“138 V tomto případě Procházka volí mírnou cestu a provede komplexní restart systému tím, že na chvíli vypne všechny hlavní energetické zdroje a nastartuje Systém znovu. Avšak neubrání se pochybnostem nad neomylností člověka:

Systém si těch pár posledních vteřin dával dohromady poslední otázku: „Opravdu si myslíte, že vybudujete tak moc nový Systém? Že nebudete opa­ kovat stále stejné...“ Ticho. Ticho a tma. Absolutní tma. „Nevím,“ odpověděl Rolland do tmy. „Snad ano. Snad jsme se poučili.“139 Tuto pochybnost rozvíjí v následující novele Rudý soumrak aneb Rox'n'Roll in Red. Zde, jak už bylo zmíněno výše, se Systému podařilo ovládnout lidstvo:

„[...] Seber lidem technologie a všechny ty IT hračky kolem a jsou vyřízený. Nejdřív do toho narvou všechno vědění světa, a pak se divěj. Proboha, proč?“ „Tohle mi furt vrtá hlavou. Stačilo pár básniček a jeden Bůh,“ podotkl Herman. „Binární Bůh, velkolepej, všemi mastmi mazanej Systém, kterej vytrestal lid­ stvo za jeho nabubřelost. Poslal ho na vandr do vlastní historie, aby se samo na­ šlo. [...]140 Protože se hrdinové poučili z předchozího nezdaru, zvolili řešení více fatální a zá­ sadní. V následující ukázce je už v průběhu jejich reakce na totalitarismus Systému. Opět volili mezi větším a menším zlem; ovšem tam, kde Vasiljev pracoval s problémem volby špatného nebo dobrého vládce, Procházka volil mezi diktaturou nebo demokracií vykoupenou v bolesti:

Kromě vícenásobných manévrujících hlavic typu MARV nesly rakety i zdoko­ nalené plutoniové elektromagnetické pulzní pumy třetí generace EMPI – ty spolehlivě likvidovaly v širém okolí vše, co bylo závislé na onom nejjednoduš­ ším binárním principu ANO/NE, jednička/nula. […] Buď začít úplně znovu, 138 Procházka, Jiří W. Lady in Blackout, str. 127. 139 Tamtéž, str. 135. 140 Procházka, Jiří W. Rudý soumrak, str. 349.

61 nebo dožívat v pohodlné, Velkým binárním bratrem organizované (anti)­ utopii.141 Jiří Procházka se dokonce pokusí dostat ze začarovaného kruhu umělé inteligence (která by s obnovením sítě vznikla) vytvářené člověkem a počítačovou neomylností. Předkládá nám ideu nové epochy, v níž komunikační síť již není tvořená technikou, ale biologickou masou:

Každý jedinec získá v Novém Systému nezadatelnou funkci. Rodiny a rodové klany se stanou základními stavebními buňkami nového biologického superpo­ čítače. Profesní společenství či řemeslné cechy budou fungovat coby primární struktura pro vyšší jednotky v rozhodovací pyramidě...[kurz. Procházka]142 Je tedy zřejmé, že Procházka naopak od Vasiljeva hledá východisko ze současné neuspokojivé situace. Pro Vasiljeva asi neexistuje řešení, v němž by nevystupoval něja­ ký vládce, panovník, prezident či vůdce, s tímto stavem se smiřuje a hledá alespoň je­ dince, který by nebyl tak špatný. Procházka se revoluce nebojí, ale zároveň nevěří, že pokud by k ní došlo, šlo by o pokojnou akci. Výsledkem této revoluce by měla být vlá­ da lidu, tedy přímá demokracie, v níž by se rozhodovalo odspoda (ovšem z funkčního hlediska tuto představu můžeme považovat spíše za utopickou). Tuto demokracii se pře­ ci jen snaží mírně usměrnit, neboť nad ní staví skupinu „nadlidí“, tedy své morální hrdi­ ny ovšem ne do pozice vlády, ale spíše auditorů: „A nad tím vším budou dohlížet... kdo jiní než Mesiáši. [kurziva Procházka]“143

Nakonec doplňme, proč je tato kapitola nazvána „Božská nadvláda“. Oba autoři se totiž božské a potažmo biblické tematice nevyhnuli. U Procházky jsme si toho mohli povšimnout už u ukázky pod citací 132. V povídce Rudý soumrak tedy Procházka vy­ tvořil binárního Boha, všeovládajícího, který lidstvo vytrestal. Spojnic s biblickou tema­ tikou však v jeho textech nalézáme mnohem víc. Hlavní hrdiny snažící se od vzniku po­ vídkového cyklu vždy spasit lidstvo (ačkoli ne vždy všechno a úspěšně), nazývá Mesi­ áši. Ústřední dvojicí této skupiny jsou Rox a Roll. V jejich jménech sice nenacházíme ekvivalenty v Bibli, je však dobré si povšimnout, že v povídce Roll's Royce se nejenom

141 Procházka, Jiří W. Rudý soumrak, str. 366. 142 Tamtéž, str. 373. 143 Tamtéž, str. 373.

62 setkáváme s ukázkami z mesiášské Modlitební knihy Desatera (což je deset axiomů de­ finujících chování Systému) typu:

Vy, jimž pýcha hlavy mate, pravdu svatou zapíráte? Poznejte svou pohanu, ctěte svatou Roxannu; její prosby mocný hlas jistě zbaví bludů vás!144 Právě toto svatořečení je podtrženo i tím, že se v jejich svazku objeví syn; alespoň tak se dá pochopit tato stručná první zmínka: „ „Já vím, kočko,“ překvapil ji. „Jenže máš Rolla. A kluka. [...]“ Kývla. Věřila, že Roll a Royce jsou v bezpečí. Roll se o sebe a o syna dokáže postarat.“145 Ovšem na konci novely je její mateřství poněkud zpo­ chybněno: „[...] našpulil rty a mlaskl tátovi pusu na dobrou noc. „Rox, půjdeš se mnou?“ obrátil se na svou skoro [kurziva MK] mámu.“146 Mohli bychom v tom tedy vi­ dět parafrázi role Marie a Josefa (ovšem v našem případě bychom za ekvivalent Josefa považovali právě Roxannu) a Royce bychom mohli považovat za vykupitele (tedy i v tom kontextu, že v této novele to byl právě on, kdo zachránil celé lidstvo). Musíme ale dodat, že Procházka v této typologii není konzistentní. Pokud bychom totiž pova­ žovali umělou inteligenci Bejby za boha – přestože zlého, ale jediného, dostali bychom se do konfliktu s jeho častým zbožštěním Rollanda (je lépe tedy Bejby považovat za omnipotentního ďábla):

Mohl se utěšovat tím, že počet obětí byl menší než zlomek promile, ale vnímal bolest, křik a beznaděj. Vnímal to však z absolutního, dalo by se říci z Božího nadhledu. Z nadhledu Stvořitele, který umožnil lidstvu ochutnat zakázané ovo­ ce, a pak ho ztrestal.147 Za neoddiskutovatelný závěr můžeme považovat Procházkovo ovlivnění biblický­ mi texty; ve svých povídkách a novelách lidstvu neustále předkládá nového Boha, jenž ho následně trestá, aby nakonec mohlo spatřit nový začátek. Odkazy na biblické texty však spatříme i v dalších kyberpunkových dílech – za všechny uveďme příklad filmu Matrix, kde s boží prozřetelností vládnou světu Stroje (zastupované jedním vševědou­

144 Procházka, Jiří W. Roll's Royce, str. 269. 145 Tamtéž, str. 279. 146 Tamtéž, str. 329. 147 Tamtéž, str. 331.

63 cím Architektem). Mezi obyčejnými lidmi se však objeví vykupitel Neo (často se toto jméno chápe jako přesmyčka anglického One, tedy vyvolený), jenž je zabit a poté vzkří­ šen, aby lidstvo zachránil (další ovlivnění obou spisovatelů Matrixem jsme rozebrali už v kapitole 6.1.2).

Obecným faktem je neuchopitelnost představy umělé inteligence, která se mnohým spisovatelům, v tomto ohledu tedy hlavně kyberpunkovým, jeví jako vševě­ doucí, skoro božská síla. Nejinak je tomu i u Vasiljeva, když se umělá inteligence Andy Trušin stal součástí celé sítě:

Не останется сущности Энди Трушина в Сети. Я... Эх, слов не хватает. Наверное, это больше, чем быть богом. Я буду знать все обо всем. О каж­ дом байте перекачиваемой информации, потому что я сам буду этой ин­ формацией.148 (Překl. MK: „V Síti nezůstane podstata Andy Trušina. Já... eeh, nenalézám slov. Popravdě, je to mnohem víc, než být bohem. Budu vědět všechno o všem. O každém bajtu přetahovaných informacím, protože sám budu těmi informacemi.“) Toto můžeme považovat za nejzřejmější odkaz, protože hloubku, jakou parafrázi Bible věnuje Procházka, u Vasiljeva nenacházíme (což se nedalo ani předpokládat). Můžeme si však povšimnout takové zajímavosti, že podobně jako Bůh musí mít svou negaci v Ďáblovi (i když omnipotentní síla by měla být schopna ho zničit), musí mít svou negaci i zlá síla Kamill, přestože měl schopnost tuto negaci zničit:

Все-таки Трушин оказался достойным соперником. Быстро хватал суть и изобретательно вредил. Может быть, не стоило оставлять его личность в Сети? Но с кем тогда бороться на пути к желанной цели? И принесет ли такой путь радость?149 (Překl. MK: Přece jen byl Trušin důstojným soupeřem. Rychle všechno pochopil a vynalézavě škodil. Je otázkou, zda mi stálo za to nechávat jeho osobnost v Síti? Ale s kým bych se pak potýkal po cestě k svému cíli? A měl bych potom z takové cesty radost?)

148 Васильев, Владимир. Горячий старт, str. 744–745. 149 Tamtéž, str. 725.

64 8. Jazykové a stylové zvláštnosti (jazyková hra, elementy postmodernismu, grafické experimenty)

Pokud se procházíme čtenářskými ohlasy na Procházkovy novely a Vasiljevovy romány, často se setkáme s opakující se stížností na těžší srozumitelnost obou děl. Oba autoři totiž používají ve svých knihách specifický slovník skládající se z řady obo­ rových a odborných termínů (matematiky, informatiky či fyziky), značek ze světa hard­ warových i softwarových společností, počítačový slang obsahující rovněž bezpočet ang­ licizmů. Autoři ale samozřejmě nechtějí vytvářet ve svých textech nepochopitelné bloky běžnému čtenáři nicneříkajících slov, ale poskytuje jim to způsob, jak emocionálně za­ barvit své myšlenky s pomocí technického slovníku.

Jiří Procházka nejvíce rozpracoval technické metafory ve své první povídce Rox'­ n'Roll. Vezměme si například úryvek ze začátku povídky: „Prostorem Třetího bloku se valil Lev a krutě dělil nulou reálná čísla. Chudinky dvojkové výrůstky se rozlétaly jako chmýří pampelišek.“150 V kontextu toho, že objekt „Lev“ je určitým druhem zbraně, si bez jakýchkoliv technických znalostní představíme, že tato zbraň působí v určitém prostoru zkázu a těžko se jí brání. Procházka nám navíc poskytuje možnost dokreslení této představy kombinací matematických výrazů – dělil nulou, a výrazů z reálného světa – rozlétaly jako chmýří pampelišek. Na druhou stranu je nutno dodat, že pokud se čtenář orientuje v daných oborech, může se jeho zážitek ze čtení mnohem více prohloubit; zde by se musel například každý matematik pozastavit nad skutečností, že nulou nelze dělit, a může se pro něj díky této znalosti stát vykreslená situace buď mnohem absurdnější či strašlivější.

Ještě uvedeme jednu ukázku pro dokreslení, jak s pomocí několika technických výrazů dokáže Jiří Procházka ozvláštnit popis silničního tunelu vybaveného vodícími světly, bezpečnostními kamerami a odsavači zplodin:

Lineární tunel se podobal slavnému reálu mezi Koreu a Kjúšú. Poziční kont­ rolery se perspektivně sbíhaly do jediného, renesancí znovu objeveného bodu. Každých pět set feronů se kolem mihlo antivirové stanoviště. Ze stropu čněly stalaktity digivodů, zajišťující odsávání binárních zplodin vznikajících při fázovém pohybu různorodých softwarů.151

150 Procházka, Jiří W. Rox'n'Roll, str. 179. 151 Procházka, Jiří W. Pražský průnik, str. 164.

65 U Vasiljeva se v porovnání s Procházkou nesetkáme s takto rozvinutým osobitým poetickým stylem. V tomto ohledu se drží tradice původních kyberpunkových děl; spíše než metaforické obrazy nám předkládá konkrétní přístroje budoucnosti, které jsou pro jejich uživatele všednodenními společníky:

[...], Жмур вынул борду и диал, раскрыл маленькую, похожую на цветок, чашу антенны и направил пестик в сторону рентранслатора в Еланце. Ближайшего. Насвистывая, подключил черную змею витого шнура к диа­ лу. Штекер-джек, вламываясь в гнездо, сухо щелкнул и тотчас ожили диал с бордой. Борда раскрылась, как книга, явив квадратики клавиш; мигнул и погас глазок нумлока.152 (Překl. MK: Žmur vytáhl klávu a dial, roz­ dělal malou, květu se podobající růžici antény a nasměřoval její pestík směrem k jelaneckému rentranslátoru. Nejbližšímu. Zatímco si pískal, připojil černého hada točité šňůry k dialu. Jackový konektor vjel do zdířky, zachrastil a v ten moment ožil dial s klávou. Kláva se rozevřela jak kniha, objevily se kostičky kláves, zasvítilo a zhaslo okénku numlocku.) Jak je i patrno z této ukázky, pokud bychom chtěli mluvit o nesrozumitelnosti Vasiljevova textu, soustředili bychom se na anglicizmy. Vasiljev chtěl pravděpodobně podtrhnout počítačovou tematiku svého románu použitím v ní nejvíce rozšířeného jazyka. Ve vybrané ukázce však byla koncentrace těchto termínů ve vyšším počtu, než je pro zbylý text běžné. Pro čtenáře, orientující se v počítačovém světě, nebude žádným problémem text chápat; spíše bude pro ně zajímavé, jak Vasiljev slova upravuje pro svou potřebu a snaží se pro vybudování svého originálního světa, který se liší od našeho jen nepatrně, vytvořit stejně mírně odlišující se termíny. Navíc je čtenáři předkládá po­ stupně a většinou se je i v textu snaží přiblížit čtenářově představivosti, jak je i patrno z výše uvedené ukázky. Pokud by se čtenář ale přesto v textu ztrácel, připojil Vasiljev v závěru slovníček, který většinu obtížných slov vysvětluje.

Pokud bychom přistoupili na výtky čtenářů vůči nesrozumitelnosti textu a Vasil­ jev by používal obecně srozumitelná slova, je pravděpodobné, že by text ztratil svou hloubku vyprávění, které je nyní vedeno v počítačovém slangu a je více autentické. Pro Vasiljeva by například nečinilo problém nahradit slovo „борда“ ruským slovem „кла­ виатура“ – přestože by se jednalo o slovo srozumitelné, byl by omezen jeho obecně

152 Васильев, Владимир. Горячий старт, str. 393–394.

66 známou definicí a přišel by o jazykové ozvláštnění. Ostatně ani Procházka ani další kyberpunkoví autoři se tomuto problému nevyhnuli.

Daleko zajímavější pro Vasiljevův autorský styl jsou hlavičky jednotlivých kapi­ tol. Ty formuje jako systémové příkazy hypotetického programovacího jazyka. Větši­ nou se z této hlavičky můžeme dozvědět mnoho informací – takto je například uvozena úplně první kapitola:

~# root ~# open console 1 @comment: user [Dmitry Baikalov@ТП] @comment: status [point] @net locate: G_Crystal.185/13 ~# testing base memory...153

Pokud je čtenář schopný pochopit tyto předkládané informace, dokáže si udělat velmi jasný obrázek o tom, jak bude následující kapitola vypadat; slovem „root“ ozna­ čuje kapitoly, v nichž dochází k důležitým událostem pro vývoj románu. Konzole 1 bude v celém románu označovat kapitoly, v nichž bude hlavní postavou Dmitrij Bajkalov z firmy TP. Statusem Vasiljev definuje, jak schopná je daná postava v síti a lokace označuje, odkud postava pochází. Na závěr obratem „testing base memory“ označuje popis situace, která nás jen s něčím seznamuje. Díky této metodě, se občas Vasiljevovi daří i změnit pořadí vyprávění – v hlavičce čtenáře seznámí s pointou kapi­ toly a on si pak jen přečte historii, jak k dané pointě došlo:

~# root ~# ps ~# kill stream 3/console 2 ~# end [Press Enter_] ~# run console 2 @comment: check mode154 Tato ukázka je názorný příklad výše uvedeného, protože pokud je čtenář dosta­ tečně vnímavý, pochopí z této hlavičky, že v dané kapitole umře nebo při nejlepším ně­ jakým způsobem odejde z příběhu postava Ruksak. Ten byl označován jako třetí stream konzole 2, kde se ještě jako dva další streamy nacházeli hackeři Žmur a Zlyden. Doplň­ 153 Васильев, Владимир. Горячий старт, str. 379. 154 Tamtéž, str. 477.

67 me ještě, že Vasiljev se vyjádřil doslovně a obecný počítačový příkaz pro ukončení „kill“, skutečně znamenal zabít.

Pokud bychom tyto hlavičky považovali za autorskou řeč či narativní hru se čtenářem, našli bychom podobný způsob narace o Jiřího Procházky v novele Rudý sou­ mrak aneb Rox'n'Roll in red. Zde také na mnoha místech výrazně komentuje děj, ovšem zcela netypicky a kontrastně k technické povaze kyberpunku (tedy ve srovnání s Vasiljevem). Motiv systematického uchopování moci umělou inteligencí je přerušován úryvky básní českých i světových básníků (E. A. Poe, J. W. Goethe, F. Gellner, J. de Espronceda, K. H. Mácha a další):

Tělo měl v jednom plameni. „Promiňte. Už to běží.“ A Rolland konečně zemřel.

Už přechází ta krize, dík Bohu, že mám klid! Je po nemoci, jíž jsem se nedovedl zbýt – Je po horečce, zvané „Život“, já přestávám žít. Edgar Alan Poe – Anně155 V této ukázce je nejenom zachycena smrt hrdiny Rollanda a její následný básnický komentář. Poté, co si čtenář uvědomí, že tyto úryvky jsou vnitřní řečí tyranské umělé inteligence, dokáže z těchto krátkých veršů pochopit, jaké jsou cíle a současné jednání umělé inteligence, ačkoli v textu nebývají popisovány (zde bychom mohli dešif­ rovat stav mysli UI, která těmito slovy vyjadřuje radost ze skonu svého nepřítele). Svěd­ čí to o tíhnutí Procházky k postmodernistickým metodám, s pomocí nichž ozvláštňuje podobně jako Vasiljev naraci své novely. Je třeba totiž ještě zmínit, že tato kyberpun­ ková novela je nejenom rozšířena o úryvky poezie. Pokud tedy za jednu z postmodernis­ tických metod považujeme funkční kombinování žánrů do nového celku, je právě tato novela naplněním této metody (neboť už v předchozích textech se o tuto syntézu pokou­ šel, ale v mnohem menší míře). Setkáme se zde nejen z výše popisovanými básněmi, ale

155 Procházka, Jiří W. Rudý soumrak, str. 289.

68 rovněž přerodem prózy v dramatický text156, ve vědecký popis s dokumentárními prvky157 či o doplnění grafickými symboly:

„Máme záznam z navigační družice,“ pronesl chvějícím se hlasem navigátor se vzhledem Pinheada. „Na levém monitoru je zobrazení letounů nad Mnichovem. […] Takhle to vypadá z vesmíru.“

158

Navíc jsou všechny kapitoly nazvány jako díla kyberpunkové klasické hudby, na­ příklad: „Symfonický menuet pro 2 flétny a 10 000 náklaďáků“159 či „Romance z opery „Dva v raketovém silu“ “160.

Ovšem ani Vasiljev se nestraní ozvláštnění textu jinými stylistickými či grafický­ mi útvary. Přestože oproti Procházkovi je jeho styl více konzervativnější a následuje vzory původních kyberpunkových děl 80. let, začlenil do prozaické autorské výpovědi například záznam onlinového rozhovoru dvou počítačových nadšenců, jenž nemá nic společného s příběhem a je spíše vložen jako ilustrace podivného světa internetu díky jeho vysoké nesrozumitelnosti:

>>запостил в гейтуемую эху через NNTP-сервера sabbo... Я тут при чем?

ykcku> hmm... Вот как оно попало ко мне: ykcku> Path: ykcku>killer.cracksott.kiev.ua!f169.n463.z2!f257.n463.z2!cs.cracksoft.kiev.ua! f257.n463.z2!f111.n463.z2!f690.n463!f58.n463!f94.n463!f18.n463!gemni.gu.n et!glukr!carrier.kiev.ua!tornado.sabbo.kiev.ua!tornado.sabbo.kiev.ua!not-forma il ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

ykcku> Так что исправляй глюки. ;-)161

156 Srov. tamtéž, str. 345–348. 157 Srov. tamtéž, str. 300–301. 158 Procházka, Jiří W. Rudý soumrak, str. 308. 159 Tamtéž, str. 289. 160 Tamtéž, str. 323. 161 Васильев, Владимир. Горячий старт, str. 721.

69 (Překl. MK: >>postnul do gejtového exa přes NNTP-server sabbo... A vlastně proč? ykcku> hmm... Takhle to došlo ke mně: ykcku> Path: ykcku>killer.cracksott.kiev.ua!f169.n463.z2!f257.n463.z2!cs.cracksoft.kiev.ua! f257.n463.z2!f111.n463.z2!f690.n463!f58.n463!f94.n463!f18.n463!gemni.gu.n et!glukr!carrier.kiev.ua!tornado.sabbo.kiev.ua!tornado.sabbo.kiev.ua!not-forma il ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~ ykcku> Tak jen oprav bugy ;-)) Podobně jako Procházka zařadil do svého textu grafické symboly (nikoli ilustrace, ale pro příběh důležitou grafiku), přikročil k podobnému kroku i Vasiljev. Tam, kde Procházka sahá k reálné symbolice (viz výše symbolické označení muže a ženy či lebka se zkříženými hnáty), se Vasiljev snaží tematicky neodklonit a doplňuje svůj text, tzv. ASCII Artem, tedy obrázkem vytvořeným s pomocí písmen a dalších znaků. V jeho pří­ padě však obrázek slouží více jako ilustrace, protože není pro příběh důležitý, ačkoli je přímo začleněn do textu:

[Hi, Dmitry Baikalov!

– WE R K0W OF B0RG. R3SISTANCE IS FUTiLE. MOO. – (_) – /oo\############# – \ /#############\!!mcquack.hemmet.chalmers.se!! – \/ ############# | – ############# | – ############# ~ – | | | | – ^ ^ ^ ^ Subj. JOiN me.162 Je tedy zřejmé, že se oba autoři snaží text obohatit netradičními způsoby, které bychom běžně v rámci vědeckofantastické literatury neočekávali.

162 Васильев, Владимир. Горячий старт, str. 739.

70 D. Závěr

V této diplomové magisterské práci jsme se pokusili nastínit, jak probíhal vývoj SF literatury až do bodu, kdy se několik autorů rozhodlo vybudovat nový žánrový od­ stín v zavedeném literárním systému. V 80. letech vzniká v Americe kyberpunk snažící se do tradiční technické SF literatury zakomponovat postupy postmoderny a hnutí Nové vlny, které se už samo o sobě pokoušelo vymanit science fiction ze žánrových stere­ otypů. Ve vývoji kyberpunku jsme dále mohli sledovat, že popularita a autorský zájem o něj se v průběhu třiceti let několikrát přiblížil k opačným extrémům. To bylo podtr­ ženo tou okolností, že původně americký směr se do našich zemí (tím je míněno Rusko, Česká republika, ale i všechny ostatní země východního bloku) dostal nejméně s pětile­ tým zpožděním (a to jen okrajově; ve větší míře se v těchto zemích objevuje kyberpunk po deseti letech). To mělo za následek, že v době, kdy na Západě s kyberpunkem jedna generace končila a přicházela nová s neotřelým přístupem, u nás jsme se začínali se­ znamovat teprve s tou první.

V centru této práce se nalézají autoři, jejichž široký záběr v rámci science fiction a fantasy literatury je velmi podobný. Nestraní se experimentování na celém vědecko­ fantastickém poli. Jiřího W. Procházku i Vladimira N. Vasiljeva nejenom spojují tvůrčí schopnosti, ale i zaměření oboru jejich vzdělání. Díky tomu, že se oba pohybují v prostředí spojeném s počítačovou technikou, je více než příznačné, že právě oni patří k hlavním představitelům subžánru svého národa. Nelze však opomenout, že nejsou je­ dinými představiteli.

V kapitole 6.1 Inspirace ze „Západu“ bylo cílem ukázat, s nakolik originálními texty máme co do činění. Na přivedených ukázkách jsme si mohli jasně povšimnout, že jak Vladimir Vasiljev, tak i Jiří W. Procházka, byli od samého počátku seznámeni s tvorbou Williama Gibsona. Jiří Procházka tuto skutečnost ovšem u své první povídky popíral, ale bylo by velkou náhodou, pokud by přišel samostatně s podobnými motivy bez znalosti (alespoň) povídky Johnnny Mnemonic. Zároveň jsme se však v této kapi­ tole pokusili ukázat, že přestože se oba autoři inspirovali už existujícími díly, jednalo se většinou o popkulturní odkazy, které byly do textů začleňovány buď ve formě aluze nebo jako záměrné literární reminiscence, čili v rámci intertextovosti. Musíme však

71 konstatovat, že oba autoři se při budování syžetů nevyvarovali chyby často postihující nové autory kyberpunku, a oběma se částečně podařilo využít syžetů už dříve na­ psaných děl, především vzniklých v autorství Williama Gibsona. Obohatili je však svým pohledem na věc a gibsonovskou pochmurnost a bezvýchodnost převrátili v humor a ře­ šení národních problémů. Rovněž pokračovali dál v imaginačním rozvoji, a tak najít tyto původní syžety se daří jen povrchně, protože současně jsou rozpracovány do zcela nových. Tuto návaznost na předchozí díla je tedy lépe chápat jako určitou autorskou hru se čtenářem.

Přinesli autoři dostatek specifických prvků, kterými by se podstatně odlišovali? Odpověď na tuto otázku můžeme nalézt v kapitolách 6.2 Autorské názory na bu­ doucnost (přítomnost) svého státu, 7. Kyberpunková mystika a 7.1 Božská nadvláda. Je zřejmé, že oba autoři zakomponovali do svých textů problémy, jež jsou spojené s jejich zeměmi. Překvapilo nás však, že ve srovnání s Jiřím Procházkou se Vasiljev vyhnul odkazům na historii Sovětského svazu, kterou považujeme za silný motiv vhodný pro zpracování v žánru zabývající se dystopickou budoucností. Vasiljev se však obecně vy­ hýbá kontroverzním otázkám a předkládá čtenářů pouze nejpalčivější problémy sou­ časného Ruska. Soudíme ale, že i tímto střídmým přístupem se mu podařilo vybudovat román nekopírující západní vzory. Také díky maximalizaci obecně známých těžkostí postihujících život běžných Rusů, jako je alkoholismus či špatná ekonomická situace obyvatel, je i neruskému čtenáři představeno ruské prostředí bez pocitu umělého přizpů­ sobování se původní americké předloze.

Procházka volí jiný, vnější přístup k popisu naší země; v jeho podání vznikají spí­ še kritické komentáře událostí české historie, politiky a obyvatelstva. Jeho texty jsou z tohoto hlediska více orientované na americkou předlohu, a přestože v nich nacházíme více přímočarých, až odsuzujících názorů než u Vasiljeva, bude pro českého čtenáře ob­ tížnější se s textem ztotožnit. Procházka se snaží vymanit z hranic našeho státu, prostře­ dí a děj je velmi fragmentární a všechny problémy řeší globálně, v rámci celého světa. Avšak i v cizím prostředí u Procházky nacházíme odkazy na české reálie, popkulturu i kulturu obecně, což podněcuje pozornost vnímavého čtenáře.

V prvku 'řešení globálních problémů' nacházíme shodu v koncepci kyberpunku obou autorů. Tato shoda je zároveň podstatnou odlišností ve srovnání s kyberpunkem

72 80. let. Procházka i Vasiljev totiž nevykreslují problémy samotných hrdinů (tak, jak se s tím setkáváme v původních západních dílech), ale v jejich pojetí se do problémů dostává vždy celé lidstvo a hrstka vyvolených se ho snaží spasit. Bohužel toto „mesiáš­ ství“ se u nich v největší míře objevuje až po uvedení filmu Matrix (například Procház­ ka měl své 'Mesíaše' už před Matrixem, ale až po uvedení filmu začali zachraňovat lid­ stvo jako celek), který koncept záchrany lidstva malou skupinou vyvolených lidí do žánru vnesl. Naštěstí však tento motiv oba autoři zpracovali originálním způsobem a obohatili ho o přístup „menšího zla“ – dochází k takovým změnám, o jejichž vhod­ nosti, dopadech a prospěšnosti musí čtenář pochybovat.

Jestli však máme mluvit o výrazném obohacení českého a ruského kyberpunku, nutně dospějeme k tomu, že oba autoři nezávisle na sobě obohatili technickou sci-fi o vrstvu nadpřirozena a tím narušili ráz kyberpunku jako typického představitele hard science fiction. Je otázkou, zda to bylo způsobeno tím, že oba autoři se věnují nejenom science fiction, ale i fantasy, či jejich slovanským původem, který je předurčuje k přiro­ zenému tíhnutí k pověrčivosti, magičnu a mystice. Odpovědět na tuto otázku je obtížné až nemožné, každopádně však oba autoři vytvořili shodný model založený na propojení člověka a globální sítě na netechnologické bázi, se kterým jsme se v původních kyber­ punkových dílech nesetkali. Díky tomu bychom jejich tvorbu mohli hodnotit za další generaci kyberpunku, z našeho pohledu tedy slovanskou, která vnesla zcela nový prvek do už spíše monotónního žánru.

S touto monotónností žánru je spojena i otázka budoucnosti kyberpunku jako ta­ kového. Tato budoucnost se může zdát z pohledu vývoje subžánru velmi nejistá, ale především těžko předvídatelná. Pokud bychom si shrnuli nejdůležitější okamžiky sub­ žánru, zjistili bychom, že se objevuje na počátku 80. let minulého století a už v druhé polovině onoho desetiletí (po obrovském úspěchu Neuromancera W. Gibsona) se mluví o jeho konci. To se mění na počátku 90. let díky Nealu Stephensovi, který žánr probudil novými motivy. 90. léta jsou obecně ve znamení boomu všeobecného zájmu o kyber­ punk, což je završeno na počátku nového tisíciletí filmovou trilogií sourozenců Wa­ chowských. Tedy i patnáct let po předpovědích brzkého zániku žánru se probouzí opě­ tovný zájem v literatuře a audiovizuální tvorbě. To je spojeno i s tím, že kyberpunku se věnují evropští spisovatelé, či ještě lépe spisovatelé bývalého východního bloku, kteří přišli do styku s tímto subžánrem až po pádu železné opony, a neustále vytvářejí díla

73 spadající do velmi úzké přihrádky tematicky obrovitého žánru science fiction (jak jsme si například ukázali na stranách 31 a 33).

V kapitole 8. Jazykové a stylové zvláštnosti (jazyková hra, elementy post­ modernismu, grafické experimenty) jsme se navíc přesvědčili, že tato nová díla mohou být neustále doplňována neotřelými narativními postupy, čímž podtrhují aktuálnost děl. Díky tomu můžeme obecně kyberpunk považovat za finální krok science fiction od triviální literatury k esteticky hodnotnému žánru, který předestřel směr dalšího vývoje science fiction. V tomto ohledu se při srovnání v této práci rozebíraných textů více ex­ perimentátorsky prosazuje Jiří W. Procházka díky různorodé kombinaci stylů či vy­ pravěčské hře se čtenářem. Vladimir Vasiljev se pokusil pouze na několika místech na­ rušit čtenářova očekávání – tento nepoměr mezi autory je pravděpodobně způsoben tím, že Procházka měl díky povídkovému a novelistickému žánru a rovněž díky delší časové napjatosti tvorby svého cyklu více prostoru ke změnám a vývoji svého stylu.

Jak už bylo zmíněno výše, předjímat budoucnost subžánru u nás či v Rusku, je velmi obtížné. Je to především způsobem obavou z přílišné vyčerpanosti tématu, která by se projevila v nenápadité recyklaci motivů. Oba autoři se se ve svých dílech dílech snažili předložit čtenáři něco nového, ačkoli se nevyhnuli v části svých děl para­ frázování už dříve napsaného. Pokračování žánru je tedy možné jen v případě, pokud by navázali a rozpracovali národní motivy obsažené ve svých textech a vyvarovali se pří­ lišnému připodobňování k americkým autorům.

74 E. Резюме:

Темой данной дипломной магистерской работы является идейно-эстетиче­ ская конфронтация романа Владимира Николаевича Васильева и цикла рассказов Йиржи Уокера Прохазки.

Во «Введении» мы сначала объясняем выбор данной темы, который связан с предыдущей бакалаврской работой. Она была посвящена на писателю Владими­ ру Васильеву. Тот, между прочим, пишет также киберпанк, являющийся поджан­ ром научной фантастики. Этот поджанр нетипичен для славянской литературы и поэтому он привлек наше внимание. В настоящей работе будет сравниваться ро­ ман «Сердце и моторы» Васильева с киберпанковским циклом «Рокс'н'Ролл» Йиржи Прохазки, который является главным представителем поджанра в Чехии. Мы попытаемся ответить на вопрос, удалось ли этим двум авторам внести что-ни­ будь новое в рамках данного поджанра и достаточно ли этого к его дальнейшему развитию.

Так как мы хотим уделять внимание главным образом разновидности науч­ ной фантастики, магистерская работа разделена на две части – в теоретической содержится обзор генезиса НФ, общая история киберпанка в мире и также его проявление в Чехии и в России. Практическая часть состоит из биографии авто­ ров, сравнения их киберпанковских текстов и результатов их анализа.

Первая глава посвящена развитию мировой НФ литературы. Сначала мы уточняем, что мы будем заниматься только сайенс-фикшн, то есть тем видом фан­ тастики, в котором разработаны реальные и нереальные идеи автора возникшая на научных или технических основах (исключая, например, хоррор или фэнтези).

С научно-фантастическими мотивами мы можем встретиться уже в древней литературе. Но говорить здесь о сайенс-фикшн нельзя – хотя герои, напр., «Эпоса о Гильгамеше» или трактата «Somnium Scipionis» Цицерона путешествуют на Луну и другие планеты, они это совершают при помощи магии. Первым НФ произведением считаем роман «Франкенштейн, или Современный Прометей»

75 Мэри Шелли. Почему этот готический роман рассматривается как НФ, поясняется в следующей главе «Определение жанра НФ».

Попытки определить научную фантастику как самостоятельный жанр ли­ тературы появились во второй половине 20-х годов ХХ века. Первым, кто сфор­ мулировал название 'сайнс-фикшин' и дал его первое определение, был Хьюго Гернсбек. Нам кажется, что более метко сформулировал определение НФ Дарко Сувин, который ввел в жанр понятие новости – писателю надо стремиться по­ строить фабулу на эмпирической основе, чтобы читатель не потерял ощущения действительности, но в то же время сделать текст необыкновенным чем-то стран­ ным, новым.

Далее мы обращаем внимание на главных представителей НФ. Начинаем Жуль Верном и Гербертом Джорджем Уэллсом, обнаруживших на переломе ХIX– XX вв. в своих произведениях новые научно-фантастические мотивы, из которых черпало много генераций писателей ХХ века. Подобным инспирирующим авто­ ром являлся чешский писатель Карел Чапек – хотя он не писал целенаправленно сайнс-фикшн, но, например, его пьеса «R.U.R», написанная в соавторстве с бра­ том Йосефом, ввела в мир понятие робота. К выразительным представителям рус­ ской научной фантастики начала ХХ века принадлежит, между прочими, Алексей Толстой со своей «Аэлитой», или Евгений Замятин с анитутопическим романом «Мы».

Но традиционно большое влияние на развитие мировой НФ происходило в рамках англо-американской литературы. В 20-х гг. ХХ века благодаря Хьюго Гернсбеку и его журналам появились также писатели как Э. Р. Берроуз или Э. Э. «Док» Смит. В это время был жанр во многом однообразный, а качественно три­ виальный. Это изменилось во второй половине 30-х и первой половине 40-х гг. и связано с имением издателя Д. В. Кэмпбелла. Благодаря ему начала издаваться новая генерация писателей (напр., А. Азимов, Р. Хайнлай, Т. Старджон и др.), ко­ торые также улучшили качество литературы – это время называется Золотой век американской НФ. Второе очень влиятельное направление сформировалось во второй половине 60-х гг. в Англии вокруг издателя М. Д. Муркока. В его журнале «New worlds» (русск. «Новые миры») появились НФ тексты, которые продолжали

76 традицию сюрреализма и авангарда. Писатели интересовались человеком и хоте­ ли идти против существующих до сих пор стереотипов. До половины 70-х гг. про­ славились также авторы как Ф. К. Дик, Р. Д. Желязны, Р. Силверберг и др., кото­ рые относились к направлению Новой вольны.

В Советском союзе и в Чехии никакое направление в ХХ веке не возникло, главным образом потому, что НФ была сначала в России (с 30-х гг), а позже и в Чехии второстепенным жанром. Только после критики культа личности, глав­ ным образом в 60-е гг., могла НФ печататься свободнее. Из выдающихся писа­ телей СССР отметим А. Ефремова («Туманность Андромеды») или братьев Стру­ гацких (напр. «Пикник на обочине»). Из чешских авторов можно назвать О. Неф­ фа, Л. Соучека или В. Парала, который написал НФ роман «Война с многоживот­ ным» («Válka s mnohozvířetem»).

Следующая глава сосредоточена на возникновении киберпанка. Первые произведения появились уже с начала 80-х годов, но самым крупным произведе­ нием является «Нейромант» (англ. «Neuromancer») У. Гибсона, который был из­ дан в 1984 году. К другим выдающимся представителям киберпанка 80-х гг. при­ надлежат Б. Стерлинг, Г. Бир, Р. Рюкер и др. Эти писатели продолжают в своих произведениях приемы Новой вольны, но описывают ближайшее антиутопиче­ ское будущее, в котором выступает вездесущая техника, владеют транснацио­ нальное корпорации, а люди соединены компьютерной сетью. Главными героями выступают люди из низких социальных уровней. Из не особенно известного жан­ ра становится в 90-х гг. коммерчески успешный (появляются также новые писате­ ли, напр., Н. Т. Стивенсон), что было завершено в 1999 году съемками фильма «Матрица» (англ. «The Matrix») братьями Вачовски. Из формальных признаков этого поджанра приведем смешение стилей, оксюморонные контрапункты, дегу­ манизация в метафорах или эстетика отвращения. Действие бывает очень динами­ ческое и фрагментарное, часто здесь повторяется мотив зеркала. Главные герои не бывают детально разработанными, часто нам кажутся как будто неодушевленны­ ми.

В следующих двух главах мы занимаемся чешским и русским киберпанком, в том числе его появлением в этих странах и его главными представителями.

77 В России и Чехии поджанр появился лет десять после его возникновения в США благодаря работе литературным теоретикам: Андрею Черткову и Ондрею Неффу. Хотя различным способом, но оба познакомили с этим «новым» направлением молодых писателей, которые попробовали приблизиться к незнакомому виду ли­ тературы. В России писали в рамках киберпанка, например, А. Тюрин, А. Щого­ лов, С. Лукьяненко, В. Васильев, супруги Белашовы и др. В Чехии это были П. Геташа, К. Веверка, Я. Полачек, И. Адамович, Й. Прохазка и др. Насколько им удалось продолжить американский жанр, мы разбираем в следующей практиче­ ской части на произведениях представителей русского и чешского киберпанка.

Сначала мы остановились на биографии обоих авторов, их достижениях и главных произведениях. Владимир Николаевич Васильев родился 8-го августа 1967 в городе Николаеве на Украине. Уже с детства он любил читать книги, рано начал писать разные тексты, и в возрасте 20 лет ему издали первый рассказ. С по­ ловины 90-х гг. он стал профессиональным писателем. Очень известным стал благодаря сотрудничеству с Сергеем Лукьяненком на цикле книг с тематикой До­ зоров, а также благодаря своему роману Техник большого Киева. Йиржи Прохазка родился 18-го августа 1959 в Кутна-Горе. С начала 90-х гг. он стал выразитель­ ным представителем чешской НФ. Более интересны его краткие тексты, которые очень часто написаны при помощи смешения различных жанров. Более известны его романы о Кене Вуде или первая чешскя НФ серия ДФК, которую он создал в сотрудничестве с М. Жамбохом и другими чешскими писателями.

В главе «Отражение окружающего мира в киберпанке Прохазки и Василье­ ва» мы отмечаем, чем авторы инспирировались из англо-американских образов киберпанка, чтобы постигнуть оригинальность их текстов. Мы находим сходства с романом «Нейромант» и рассказом «Джонни-мнемоник» У. Гибсона, а также с фильмом «Матрица». Оба автора так, например, ввели персонаж девушки-за­ щитницы, хранение данных в головах или персонаж спасителя – но оба также по­ пробовали развить эти мотивы разным способом и по-своему. В этой главе также разбираем отражения российской и чешской действительности в текстах. Более критичным является Прохазка, который открыто указывает на проблемы своей страны, как политические, так и социальные. У Васильева подчеркнуты проблемы алкоголизма или антисемитизма.

78 Более интересным является сходство в том, что у обоих авторов появилось обогащение чисто технического поджанра сайнс-фикшн мистическими мотивам. В чешском и русском текстах находятся люди, которые способны и с отключен­ ным компьютером соединяться при помощи психических сил.

Другим сходством является страх перед грозящим господством над людьми. В обоих произведениях существует персонаж искусственного интеллекта, кото­ рый похож на бога, или, лучше сказать, на дьявола. Владимир Васильев разрешил эту проблему постановкой вопроса 'меньшего зла' – когда один правитель исчез, должен появиться другой, о котором мы не знаем, хорош-ли он. Йиржи Прохазка отнесся к этому мотиву подобным образом: мир он спас и люди свободны, но це­ ной этого является глобальная катастрофа – значит, опять вариант 'меньшего зла'.

Во главе «Авторская речь» анализируется постмодернистская поэтика, сти­ листические и языковые приемы, которые авторы употребили во своих текстах. Мы встретимся с переплетением стилей, аллюзиями, реминисценциями, большим количеством англицизмов, авторской игрой с читателем, функциональной графи­ кой и так далее.

В «Заключении» стремимся резюмировать сравнение обоих авторов, чтобы подвести итоги. Хотя оба автора знали иконические произведения киберпанка и это знание проявилось в их творчестве, они сумели добавить достаточно новых приемов и мотивов. Васильев, например, стремился написать чисто русский ки­ берпанк, который бы не был чужим для русского читателя. Стиль творчества Про­ хазки очень своеобразный, он стремится писать в рамках постмодернизма. Кроме того оба автора дополнили американский киберпанк элементами фэнтези, чем мо­ дернизировали киберпанки. Надеюсь, в будущем им удастся освободится от свя­ зывающего влияния американских авторов, и их следующие книги снова могут увлечь читателей. С этим связано и общее будущее киберпанка. Учитывая исто­ рию развития поджанра, когда несколько раз интерес к киберпанку понизился, чтобы он опять стал очень популярным, трудно сказать, какое это будущее будет. В конце концов описываемое в киберпанке будущее очень близко нашей действи­ тельности – значит, стимулы для писателей появляются ежеминутно.

79 F. Přílohy:

Příloha I – Fotografie Vladimira N. Vasiljeva.

Příloha II – Fotografie Jiřího W. Procházky.

Příloha III – Bibliografie Vladimira N. Vasiljeva.

Příloha IV – Bibliografie Jiřího W. Procházky.

80 Příloha I – Fotografie Vladimira N. Vasiljeva.

81 Příloha II – Fotografie Jiřího W. Procházky.

82 Příloha III – bibliografie Vladimira N. Vasiljeva.

Romány

 Клинки (1996)

 UFO: Враг неизвестен (Враг неведом) (1997)

 Охота на дикие грузовики (Техник Большого Киева) (1998)

 Смерть или слава (1998)

 Идущие в Ночь (в соавторстве с Анной Китаевой) (1999)

 Волчья натура (1999)

 Чёрная эстафета (1999)

 Зверь в каждом из нас (2000)

 Дневной Дозор (в соавторстве с Сергеем Лукьяненко (2000)

 Три шага на Данкартен (Два шага на Данкартен) (2001)

 Сердца и Моторы, Горячий старт (2002) — дилогия

 Наследие исполинов (2002)

 Лик Чёрной Пальмиры (2003)

 Антарктида online (в соавторстве с Александром Громовым) (2004)

 Никто, кроме нас (2005)

 Сокровище «Капудании» (2007)

 Тени грядущего (в соавторстве с Константином Утолином и Романом Арилином) (2009)

 Прятки на осевой (в рамках проекта S.T.A.L.K.E.R) (2010)

 Дети дупликатора (в рамках проекта S.T.A.L.K.E.R) (2011)

 Два заповедника (2012)

Povídky a novely

 Котя (1983)

83  Дыра (1984)

 Аквариум (1985)

 Арабское зеркальце (1986)

 Просто люди (1986)

 12 минут каждую неделю (1987)

 По ту сторону зеркала (Двойники) (1987)

 Средство от одиночества (1987)

 Жесты (одно лишь легкое движение руки...) (1989)

 Когда наступает сентябрь (1989)

 Садовая, 7 (1989)

 Урми (1989)

 Пелена (1990)

 Без страха и упрека (Вояджер-раз) (1991)

 Огнем и мечом (Вояджер-два) (1992)

 Триста девятый раунд (309 раунд) (городская быль) (1992)

 Хирурги (1993)

 Облачный край (история под шум дождя) (1994)

 Год жизни (тема о неизбежности) (1996)

 Душа чащобы (1996)

 Око Всевышнего (рукопашная сказка) (1996)

 Трель певчей совы (1996)

 Черный камень Отрана (1996)

 Веселый Роджер на подводных крыльях (боевик со стрельбой в жанре абордажа) (1997)

 Город-призрак (1997)

 Забытая дорога (история византийских перстней) (1997)

 Монастырь Эстебан Бланкес (1998)

84  Ущелье Горного Духа (реальная история) (1999)

 Ведьмак из Большого Киева (Грем из Большого Киева) (1999)

 Данкартен далекий и близкий (Вояджер-полтора) (2000)

 Перестарки (рассказ по мотивам) (2000)

 Проснуться на Селентине (2000)

 Долг, честь и taimas (2000)

 Вопрос цены (2001)

 Хозяева поднебесья (2001)

 Дом знакомый, дом незнакомый (2002)

 Родина безразличия (2002)

 Рок на дороге (2002)

 Искусственный отбор (2003)

 Омега-12 (2003)

 Скромный гений подземки [рассказ-диптих] (2003)

 Нянька (2003)

 Джентльмены непрухи (2004)

 Исповедь заведомого смертника (2005)

 Мемуары Панаса Галушки (Мемуары Панаса Галушки, писанные им самим лета 329-го по Гербарийскому летоисчеслению в пгт Шмянское (от третьего лица); Сильные дыхом) (слегка фантастический рассказ) (2005)

 Семнадцать секунд истины (2005)

 No Past (2006)

 Дети огненной воды (2006)

 Матадор (2007)

 Парламентеры (2007)

 Заколдованный сектор (2008)

 Спасти рядового Айвена (2008)

85  Ведьмачье слово (2009)

 Поезд вне расписания (2009)

 Ворона в кармане (2010)

Sborníky:

 Знак воина (1996)

 Абордаж в киберспейсе (1997)

 Звезды над Шандаларом (1999)

 Веселый Роджер на подводных крыльях (2002)

 Забытая дорога (2003)

 Джентльмены непрухи (2006)

 Чужие миры (2006)

 Гений подземки (2007)

 Незнакомка Земля (2008)

Cykly a série

 Большой Киев:

o Техник Большого Киева (Охота на дикие грузовики) (1997)

o Ведьмак из Большого Киева (série povídek):

. Ведьмак из Большого Киева (Грем из Большого Киева) (1999)

. Долг, честь и taimas (2000)

. Вопрос цены (2001)

. Родина безразличия (2002)

. Нянька (2003)

. Искусственный отбор (2003)

. No Past (2006)

. Матадор (2007)

86 . Поезд вне расписания (2009)

. Ведьмачье слово (2009)

 Клинки:

o Клинки (1996)

o Душа чащобы (1996)

 Смерть или слава:

o Смерть или слава (1998)

o Чёрная эстафета (1999)

o Война за мобильность

o Наследие исполинов (2002)

o Никто, кроме нас (2005)

 Волчья натура:

o Волчья натура (1999)

o Зверь в каждом из нас (2000)

 Шандаларский цикл (Шандалар):

o Облачный край (1994)

o Год жизни (1996)

o Черный камень Отрана (1996)

 Высота (Узники высоты):

o Хозяева поднебесья (2001)

o Трель певчей совы (1996)

Audioknihy

 Наследие исполинов, 2003, 2005

 Ведьмак из Большого Киева, 2003

 Дневной Дозор, 2004, 2006 (remastrováno)

 Лик Черной Пальмиры, 2005

 Волчья натура, 2006

87  Зверь в каждом из нас, 2006

 Горячий старт, 2006

 Смерть или слава, 2007

 Черная эстафета, 2007

 Ведьмак из Большого Киева, 2007

 Сокровище „Капудании“, 2009

Ведьмачье слово, 2009

88 Příloha IV – Bibliografie Jiřího W. Procházky.

Romány:

 Ken Wood: Meč krále D'Sala (1985, druhé vydání v roce 2008)

 Ken Wood a perly královny Maub (1992, druhé vydání 2008)

 Hvězdní honáci (1996)

 Návrat hvězdných honáků (1998)

 Jablka z Beltamoru (příspěvek do série Mark Stone) (2002)

 Není krve bez ohně (v sérii Agent JFK) (2005)

 Armáda nesmrtelných (v sérii Agent JFK) (2006)

 Podhoubí smrti (v sérii Agent JFK) (2007)

 Dlouhý černý úsvit (v sérii Agent JFK) (2012)

Povídky a novely:

 Krysy (1989)

 Stromy (1989)

 Rox'n'Roll (1990)

 Mikroprocesory (1991)

 Tvůrci času (1991)

 Spermadonna (1991)

 Sněhurka a sedma trpaslíků (MARATÓNEC) (1991)

 Pražský průnik (1991)

 Kybernátor (1991)

 Jackův konvoj (1993)

 … a odsuzuje se ke ztrátě rozměru (1997)

89  Balada o Minervě a Františkovi (1998)

 Kronika obce Strašna (1998)

 Když jsem ve službě, nevraždím (2000)

 3x s... Tentokrát se syndikátem HUMOTRONICS (2000)

 Kroniky kosmických konstruktorů: Výprava devátá (2001)

 Kroniky kosmických konstruktorů: Výprava desátá (2001)

 Konec projektu Příliv (2002)

 Andělé posledního soudu (2003)

 Roll's Royce (2003)

 Transmise: Říše tiché smrti (2003)

 Lady in Blackout aneb Rox'n'Roll v černém (2004)

 Druhý krok Neila Armstronga (společně se Slávkem Švahoučkem) (2004)

 Den (ne)závisloti (2005)

 Ken Wood a válečné zvony Rhótů (2006)

 Ostří času (2007)

 Válka s goky (2007)

 Crashtest: Balada o wolkerech a očích topičových (2009)

 Příliš mnoho lidí (v sérii Agent JFK) (2009)

 Pevnost (2010)

 Rudý soumrak aneb Rox'n'Roll in red (2010)

 Gavril se vrací (společně se Slávkem Švahoučkem) (2011)

 Remix posledního soudu (2011)

 Vlaky, draci, strach a lebky (2011)

90 Sborníky:

 Tvůrci času (1991)

 Totální ztráta rozměru (2003)

 Druhý krok nikam (2011)

Cykly a série:

 kyberpunkový cyklus Rox'n'Roll

◦ Rox'n'Roll (1990)

◦ Pražský průnik (1991)

◦ Kybernátor (1991)

◦ Jackův konvoj (1993)

◦ Roll's Royce (2003)

◦ Lady in Blackout aneb Rox'n'Roll v černém (2004)

◦ Rudý soumrak aneb Rox'n'Roll in red (2010)

 Ken Wood

◦ Ken Wood: Meč krále D'Sala (1985, druhé vydání v roce 2008)

◦ Ken Wood a perly královny Maub (1992, druhé vydání 2008)

 Příspěvky do série o agentu JFK:

◦ #2 Není krve bez ohně (2005)

◦ #4 Armáda nesmrtelných (2006)

◦ #11 Podhoubí smrti (2007)

◦ Příliš mnoho lidí (2009)

◦ #27 Dlouhý černý úsvit (2012)

91 G. Seznam použité literatury:

Primární literatura:

PROCHÁZKA, Jiří W. Lady in Blackout aneb Rox'n'Roll v černém. In: Punk fiction. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2004, s. 47–136. Ikaros, sv. 12. ISBN 80-204-1158- 5.

PROCHÁZKA, Jiří W. Rudý soumrak aneb Rox'n'Roll in red. In: Hvězdy české sci-fi. Vyd. 1. Praha: Argo, 2010, s. 267–367. Fantastika, 10. sv. ISBN 978-80-2570- 270-3.

PROCHÁZKA, Jiří Walker. Totální ztráta rozměru. Vyd. 1. Chomutov: Mileni­ um, 2003, 483 s. ISBN 80-862-0131-7.

ВАСИЛЬЕВ, Владимир. Враг неизвестен; Горячий старт. Москва: Изда­ тельство АСТ, 2004. ISBN 51-701-5862-9.

Sekundární literatura:

ADAMOVIČ, Ivan. Úvod do science fiction. Brno: CERM, 1995, 16 s. ISBN 80- 85867-78-8.

ADAMS, Randy, GIBSON, Steve, ARISONA, Stefan Muller. Transdisciplinary digital art: sound, vision and the new screen : digital art weeks and interactive futures 2006/2007, Zurich, Switzerland and Victoria, BC, Canada, selected papers. Berlin: Springer, c2008, ix, 500. ISBN 35-407-9485-9.

ASH, Brian. Faces of the future: the lessons of science fiction. Pemberton: Elek, 1975, 213 s. ISBN 02-363-1004-6.

Divočák české sci-fi. Reflex: společenský týdeník. Praha: Ringier ČR, 2011, č. 44. ISSN 0862-6634.

Dobrodružství, akce, romantika: Rozhovor s Jiřím W. Procházkou. Ikarie: Mě­ síčník science fiction. Praha: Mladá fronta, 1991, č. 8, s. 1. ISSN 1210-6798.

92 FIŠER, Miloslav. Hackerské útoky na objednávku. Právo: Nezávislé noviny. Praha: Borgis, a.s., 2012, roč. 22, č. 79. ISSN 1211-2119.

GIBSON, William. Jak vypálit Chrome. Vyd. 3., V nakl. Laser books 1. Překlad Josef Rauvolf. Plzeň: Laser, 2008, 263 s. Mistrovská díla SF. ISBN 978-80-7193-262-8.

GIBSON, William. Neuromancer. Vyd. 4. Překlad Josef Rauvolf. Plzeň: Laser, 2010, 335 s. Mistrovská díla SF. ISBN 978-80-7193-318-2.

HEREC, Ondrej. Cyberpunk: vstupenka do tretieho tisícročia. 1. vyd. Bratislava: Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, 2001, 278 s. ISBN 80-806-1060-6.

LANGER, Aleš. Průvodce paralelními světy: nástin vývoje české sci-fi 1976- 1993. Praha: Triton, 2006, 275 s. Fandom a SF. ISBN 80-725-4857-3.

LEARY, Timothy, Editor Michael HOROWITZ a [z anglického originálu přeložil Alexandr NEUMAN]. Chaos a kyberkultura. Praha: Maťa, 1997. ISBN 80-86013-23-5.

NEFF, Ondřej. Klon '95: [recenze, kritiky, eseje]. Vyd. 1. Praha: Altar, 1995, 107 s. ISBN 80-859-7901-2.

NEFF, Ondřej. Klon '96: [okno do 3. milénia]. Praha: Altar, 1996, 249 s. ISBN 80-859-7908-X.

NEFF, Ondřej. Klon '97: Nekrokrator. Vyd. 1. Ilustrace Martin Zhouf. Praha: Co­ rona, 1997, 236 s. ISBN 80-861-1602-6.

NEFF, Ondřej. Něco je jinak. 1. vyd. Praha: Albatros, nakladatelství pro děti a mládež, 1981.

NEFF, Ondřej. Tři eseje o české sci-fi. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1985, 95 s.

NEFF, Ondřej. Všechno je jinak. 1. vyd. Praha: Albatros, nakladatelství pro děti a mládež, 1986.

NEFF, Ondrej, OLSA Jaroslav. Encyklopedie literatury science fiction. Praha: AFSF, 1995, 555 p. ISBN 80-857-8790-3.

PAVELKA, Jiri, POSPÍSIL Ivo. Slovnik epoch, smerů, skupin a manifestů. Brno: Georgetown, 1993, 290 s. ISBN 80-901-6040-9.

93 PEKAŘOVÁ, Hana. Česká kyberpunková literatura. 2007, 45 l.

POOLE, Hilary W., LAMBERT, Laura, WOODFORD, Chris, MOSCHOVITIS Christos J. The Internet: a historical encyclopedia. Santa Barbara, Calif.: ABC-CLIO, 2005, 3 v. ISBN 18-510-9664-7.

ROBERTS, Adam. Science fiction. 2nd ed. New York: Routledge, 2006, vi, 159 s. ISBN 978-041-5366-682.

STERLING, Bruce. Schismatrix plus. Vyd. 1. Překlad Josef Rauvolf. Plzeň: La­ ser, 2006, 531 s. Mistrovská díla SF. ISBN 80-719-3213-2.

WUCKEL, Dieter, CASSIDAY, Bruce. The illustrated history of science fiction. Leipzig: Edition Leipzig, 1989, viii, 251 s. ISBN 33-610-0225-7.

Zrcadlovky: kyberpunková antologie. Vyd. 1. Editor Bruce Sterling. Plzeň: Laser, 2000, 291 s. Sci-fi (Laser). ISBN 80-719-3082-2.

Internetové zdroje:

České: http://www.star-bridge.org/

http://interkom.vecnost.cz/ Ostatní:

http://zlatyveksf.euweb.cz http://todayinsci.com/

http://www.jwp-prochazka.cz http://williamgibsonblog.blogspot.cz/

http://www.zivel.cz http://www.cyberpunkreview.com

http://www.nato.int

Ruské:

http://audag.org/

http://webplanet.ru

http://www.convent.ru/

http://www.knigoobzor.ru

http://www.rusf.ru

94