Univerzita Hradec Králové Přírodov ědecká fakulta Katedra biologie

Otravy mykotoxiny - v historii až po sou časnost

Bakalá řská práce

Autor: Kristýna Truba čová Studijní program: B1501 Biologie Studijní obor: Systematická biologie a ekologie Vedoucí práce: doc. RNDr. František Malí ř, Ph.D.

Oponent: Mgr. Jakub Toman

Hradec Králové Červen 2016

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalá řskou práci vypracovala samostatn ě a že jsem v seznamu použité literatury uvedla všechny prameny, z kterých jsem vycházela.

V Hradci Králové dne:

…………………….. jméno a p říjmení

Anotace

TRUBA ČOVÁ, K. Otravy mykotoxiny - v historii až po sou časnost . Hradec Králové, 2015. Bakalá řská práce na P řírodov ědecké fakult ě Univerzity Hradec Králové. Vedoucí bakalá řské práce František Malí ř. 44 s.

Hlavním cílem práce bylo shrnutí otrav mykotoxiny, které postihují lidské zdraví. Práce zahrnuje analýzu mykotoxin ů v sou časnosti v ČR, charakteristiku a negativní význam mikromycet, nejvýznamn ější mykotoxiny - ochratoxiny, aflatoxiny, patulin, fumonisiny, deoxynivalenol, zearalenon. Dále jsou popsány nejznám ější mykotoxikózy: ergotismus, balkánská endemická nefropatie, onemocn ění ze žluté rýže, kardiální beri-beri, aflatoxikóza a alimentární toxická aleukie, se kterými se člov ěk mohl v minulosti setkat. Práce se okrajov ě zabývá legislativními limity, mykotoxiny v pivu a ochranou lidského zdraví p řed mykotoxiny.

Klí čová slova: mykotoxiny, mykotoxikózy, ochratoxiny, aflatoxiny, ergotismus

Annotation

TRUBA ČOVÁ, K. Mycotoxin poisoning - in history up to the present . Hradec Králové, 2015. Bachelor thesis at Faculty of Science University of Hradec Králové. Bachelor thesis supervisor František Malí ř. 44 p.

The main goal was to summarize poisoning mycotoxins affecting human health. The thesis includes analysis of mycotoxins at present in the Czech Republic, characteristics and negative meaning of microscopic fungi, the most important mycotoxins, e.g. - ochratoxins, aflatoxins, patulin, fumosins, deoxynivalenol, zearalenone. Moreover are described the best known mycotoxicoses, as ergotism, Balkan endemic nephropathy, the disease of yellow rice, the cardiac beriberi, aflatoxicosis and Alimentary toxic aleukia with whom the human might meet previously. Thesis is marginally deals with legislative limits, mycotoxins in beer and the protection of human health from mycotoxins.

Keywords: mycotoxins, mycotoxicoses, ochratoxins, aflatoxins, ergotism

Seznam zkratek

ATA alimentární toxická aleukie

BEN balkánská endemická nefropatie

ČR Česká republika

ČIA český institut pro akreditaci

ČSAV Československá akademie v ěd

ČSVSM Česká vědecká spole čnost pro mykologii

DON deoxynivalenol

D3G deoxynivalenol-3-glukosid

EFSA Evropský ú řad bezpe čnosti potravin

EIA informa ční systém - vyhodnocení vliv ů na životní prost ředí

EK Evropská komise

ELISA analytická metoda - kvantitativní stanovení r ůzných antigen ů

EU Evropská unie

FAPAS Profficiency testing (okružní testy) - Velká Británie

FAO Organizace pro výživu a zem ědělství (specializovaná agentura

při Organizaci spojených národ ů)

GC plynová chromatografie

HPLC vysokotlaká kapalinová chromatografie

HPT chromatografická metoda

IARC WHO Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny p ři Sv ětové zdravotnické

organizaci

IUPAC Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii

JZD jednotné zem ědělské družstvo

KHS Krajská hygienická stanice

µg mikrogram

MZSO odborné zprávy o monitorování zdravotního stavu obyvatelstva

MZ Ministerstvo zdravotnictví

NPM nejvyšší p řípustné množství

NRL Národní referen ční laborato ř

NSR Spolková republika N ěmecko

OOVZ orgán ochrany ve řejného zdraví

PCR polymerázová řet ězová reakce

PM přípustné množství

SM speciální množství

SSSR Sov ětský svaz

SÚJB Státní ú řad pro jadernou bezpe čnost

SZÚ Státní zdravotní ústav

TDI tolerovatelný denní p řívod

RIA radioimunoanalýza

ZEA zearalenon

ZHN zbra ň hromadného ni čení

Terminologický slovník

A alimentární - potravinový amorfní - beztvarý asymptomatické – probíhající bez p říznak ů agens - původce anémie – chudokrevnost

B biotop - stanovišt ě, nejmenší p řírodní životní prostor, na n ěmž žije rostlina nebo živo čich bronchitida - zán ětlivé onemocn ění sliznice pr ůdušek biodeteriorativní - rozkladné biomarker - charakteristika, která je objektivn ě m ěř itelná a uznávaná jako indikátor normálních biologických či patologických proces ů nebo odpov ědí na terapeutickou intervenci

C cirhóza - chronické jaterní onemocn ění

D dekompozito ři - organizmus rozkládající v ekosystému organickou hmotu na jednodušší látky diastola - období srde čního klidu dystrofie - porucha výživy či látkové vým ěny bu ňky, tkán ě nebo orgánu

E expozice – vystavení, p ůsobení, vliv n ěč eho eukaryota - doména jednobun ěč ných a mnohobun ěč ných organizm ů endoplazmatické retikulum - organela bu ňky exponován - vystaven encefalopatie - onemocn ění mozku etiologie - příčina nemoci epidemiologie - léka řské odv ětví zabývající se studiem faktor ů ovliv ňujících zdraví a nemocnost obyvatelstva estrogenní - týkající se pohlavních hormon ů edém - otok

F fibróza - poškození jater fytopatogenní - zp ůsobující choroby rostlin fermentace - rozklad

G gangréna - místní odúmr ť tkán ě globalizace - propojení Golgiho aparát - soustava bun ěč ných vá čků gobelín - nást ěnný koberec genotoxicita - toxicita ovliv ňujicí genetický materiál bu ňky gastrointestinální - týkající se trávicí soustavy glomerulus - klubko rozv ětvených vláse čnic uvnit ř každého ledvinového t ělíska genotyp - kompletní genetická informace organizmu

H hepatotoxicita - chemické poškození jater heterotrofní - odkázaný svojí výživou na organické látky p řipravené jinými organizmy hepatitida - zán ět jater hepatotoxicita - chemické poškození jater hepatocerebrální syndrom (Rey ův syndrom) - onemocn ění s poškozením jater hyalinizace - vznik hyalinu p ři n ěkterých chorobách hyperkreatinaemie - zvýšená koncentrace kreatinu v krvi hyperuremie - zvýšená hladina kyseliny mo čové v krvi hypochromní - se sníženou barevností hypotenze - nízký krevní tlak

I internován - pobyt na ur čeném míst ě inhibice - zpomalení n ěkterých proces ů v organizmu intrauterinní - nitrod ěložní indikátor - ukazatel imunotoxicita - toxicita pro imunitní systém incidence - nemocnost

J jádro - organela eukaryotických bun ěk

K karcinogenita - schopnost vyvolat rakovinu

karcinogen - látka zp ůsobující rakovinu korelace - vzájemný vztah krevním sérum - tekutina vznikající po vysrážení krve a následném odstran ěním krevní sraženiny kauzalita - příčinnost

L lysozomy - organela eukaryotních organizm ů

M mykotoxiny - sekundární toxické metabolity vláknitých mikroskopických hub mykotoxikóza - onemocn ění zp ůsobené mykotoxiny metabolit - organická látka, která se ú častní metabolizmu, produkt metabolizmu mikromycety - vláknité mikroskopické houby mitochondrie - organela eukaryotických buněk mykoalergie - přecitliv ělost k houbám s možností vzniku alergické reakce mykóza - houbová infekce mycelium - podhoubí mortalita - úmrtnost mutagenita - schopnost ur čité látky vyvolat mutaci maniok - kulturní tropická rostlina

N neurotoxicita - toxicita ovliv ňující neurony nefropatie - porucha ledvin nefrotoxický - toxický pro ledviny

O organický - živý

P plíse ň - český název pro mikromycety parazitismus - cizopasnictví peroxidace - oxida ční degradace lipid ů potence - schopnost plodit proteosyntéza - proces tvorby bílkovin polyetiologický - mající mnoho p říčin vzniku prevalence - podíl po čtu jedinc ů trpících danou nemocí a po čtu všech jedinc ů ve sledované populaci parestézie - brn ění, píchání, sv ědění či pálení k ůže bez trvalých následk ů paralýza - obrna

R retrosternální - nacházející se za hrudní kosti respira ční - dýchací

S saprofytismus - získávání látek z odum řelých zbytk ů rostlin a organizm ů spora - výtrus, rozmnožovací jednotka hub sérový albumin - protein krevního séra synergický - spole čně p ůsobící senzorický - smyslový

T toxinogenita - schopnost organizm ů tvo řit toxiny toxin - jed tubulus - kanálek toxikokinetické studie - studie sledující osud toxické látky v organizmu teratogenita - schopnost látky vyvolat vrozenou vývojovou vadu vyvíjejícího se plodu toxický - jedovatý

U urogenitální - mo čopohlavní

V vakuola - dutinka v bu ňce vazokonstrikce - zúžení cév

Obsah 1. Úvod...... 8 2. Mikromycety (mikroskopické vláknité houby) ...... 9 2.1. Charakteristika mikromycet (vláknitých mikroskopických hub)...... 9 2.2. Z historie...... 10 2.3. Negativní význam vláknitých mikroskopických hub...... 10 2.4. Nejd ůležit ější rody toxinogenních plísní...... 11 3. Charakteristika mykotoxin ů...... 12 3.1. Obecná charakteristika mykotoxin ů...... 12 3.2. Toxické ú činky mykotoxin ů...... 14 4. Charakteristika výzmamných mykotoxin ů ...... 15 4.1. Ochratoxiny...... 15 4.2. Aflatoxiny...... 19 4.3. Patulin...... 22 4.4. Fumonisiny...... 23 4.5. Deoxynivalenol (DON) ...... 25 4.6. Zearalenon...... 27 5. Mykotoxiny v historii lidstva...... 29 6. Mykotoxikózy...... 30 6.1. Ergotismus...... 30 6.2. Balkánská endemická nefropatie...... 33 6.3. Onemocn ění ze žluté rýže, kardiální beri-beri ...... 35 6.4. Aflatoxikóza ...... 36 6.5. Alimentární toxická aleukie (ATA) ...... 37 7. Legislativní limity – EU, ČR ...... 39 8. Problematika mykotoxin ů v pivu...... 40 9. Záv ěr ...... 41 10. Seznam použité literatury ...... 42 11. Seznam obrázk ů a tabulek ...... 44 12. P řílohy...... 45 Příloha č. 1 ...... 45

Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová

1. ÚVOD

Cílem bakalá řské práce bylo shrnutí otrav mykotoxiny v historii až po sou časnost a popis nejvýznamn ějších mykotoxikóz v historii lidstva. Mykotoxikóza je onemocn ění zp ůsobené mykotoxiny. Mykotoxiny jsou sekundární toxické metabolity vláknitých mikroskopických hub – mikromycet. Mykotoxiny pat ří mezi významné toxiny přírodního p ůvodu. Český název pro mikromycety jsou „plísn ě“. Mykotoxiny nejsou nezbytné p ři rozvoji vláknitých mikromycet ů, proto se nazývají sekundární metabolity. Mezi nejd ůležit ější rody, jejichž druhy produkují významné mykotoxiny, pat ří rody Aspergillus , Fusarium a Penicillium. Dnes je známo p řes 400 mykotoxin ů. Problematika mykotoxin ů je ve spole čnosti pom ěrn ě málo diskutována, a čkoliv mykotoxiny mohou zp ůsobit vážné zdravotní komplikace. V minulosti na otravu mykotoxiny umíraly tisíce lidí, v dnešní dob ě se otrava mykotoxiny týká spíše rozvojových zemí. Mezi nejvýznamn ější mykotoxikózy pat ří ergotismus, balkánská endemická nefropatie, onemocnění ze žluté rýže, kardiální beri- beri, aflatoxikóza a alimentární toxická aleukie. V České republice akutní otravy mykotoxiny nehrozí, protože výskyt mykotoxin ů v potravinách je limitován p ředpisy Evropské unie, s výjimkou dovozových potravin v rámci celosv ětové globalizace potravinového trhu, které mohou obsahovat i vyšší koncentrace mykotoxin ů, které mohou p ůsobit akutn ě či subakutn ě toxicky. Dlouhodobá konzumace potravin s obsahem nižších koncentrací mykotoxin ů, tzv. chronická expozice, m ůže u člov ěka zp ůsobit vleklé zdravotní komplikace.

8 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová

2. MIKROMYCETY (MIKROSKOPICKÉ VLÁKNITÉ HOUBY)

2.1. CHARAKTERISTIKA MIKROMYCET (VLÁKNITÝCH MIKROSKOPICKÝCH HUB) Po druhé sv ětové válce vzbudily mikroskopické vláknité houby neboli mikromycety zájem odborník ů i ve řejnosti. Významnými mezníky se staly objevy antibiotik, rozvoj biotechnologií využívajících mikromycety k výrob ě lék ů, enzym ů či potravin. Český název pro mikromycety – „plísn ě“ – zavedl v polovin ě 19. století J. S. Presl u plísn ě hlavi čkové (Mucor spp.) (Ostrý, 2000). Toxinogenní plísn ě mají schopnost produkovat mykotoxiny. N ěkteré kmeny toxinogenních plísní mohou produkovat sou časn ě dva mykotoxiny. Ne všechny kmeny plísní jsou však toxinogenní. Jestliže byla u n ěkterého konkrétního druhu plísn ě d říve zjišt ěna produkce ur čitého mykotoxinu, je nutné považovat všechny kmeny tohoto druhu za potenciáln ě toxinogenní, to znamená schopné produkovat ur čitý mykotoxin (Malí ř, 1998). Mikroskopické houby m ůžeme definovat jako organizmy: eukaryotní (mají pravé jádro bun ěč né), heterotrofní, saprofytické a parazitické, dekompozito ři organické hmoty, vázané na prostorov ě ur čité místo, žijící v ětšinou v suchozemském prost ředí, mající bun ěč nou st ěnu, vakuoly, tukové kapénky, mitochondrie, endoplazmatické retikulum, Golgiho aparát, jádro s jadérkem, nemající lysozomy (Ostrý, 1998). Vláknité mikroskopické houby (mikromycety, plísn ě) jsou rozší řené po celém sv ětě. Jejich stá ří se odhaduje na 300 milión ů let a lidstvo se s nimi setkává od nepam ěti. Díky svému enzymatickému vybavení jsou adaptabilní pro kontaminaci tém ěř jakéhokoliv substrátu. Velká morfologická rozmanitost a schopnost p řizp ůsobit se nejr ůzn ějším ekologickým podmínkám umož ňuje houbám osídlit celou řadu rozdílných biotop ů. V životním prost ředí jsou spory mikroskopických hub p řítomny v ovzduší, v půdě, vod ě, na povrchu živých a odum řelých organizm ů, předm ětech, plochách, v surovinách rostlinného p ůvodu, potravinách i krmivech. Potraviny se stávají vhodným substrátem pro osídlení, r ůst Obrázek 1 : Vláknité mikroskopické houby a rozmnožování toxinogenních mikromycet ů a následn ě produkci mykotoxin ů. Konzumace plesnivých potravin byla často provázena onemocn ěním a otravami lidí.

9 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová

Zp ůsobují rozklad a snižování biologické hodnoty potravin, mykózy, mykoalergie a mykotoxikózy (Ostrý, 1998).

Mykoalergie

Saprofytické mikroskopické houby produkují zna čné množství drobných spor, které spolu s fragmenty mycelia jsou významnou sou částí prachu. Citliví jedinci (d ěti, starší osoby, nemocní) jsou sporami alergizováni p ři vdechování. Dochází k podrážd ění horních cest dýchacích, chrapotu, kašli, p řípadn ě ke vzniku bronchitidy, a dále ke zhoršování již vzniklých respira čních onemocn ění (Ostrý, 1998).

2.2. Z HISTORIE Biodeteriorativní aktivita mikromycet ů Scopulariopsis brevicaulis je údajn ě dávána do souvislosti s úmrtím Napoleona Bonaparta. Vzhledem k vysoké teplot ě a relativní vlhkosti na ostrov ě Svatá Helena, kde byl Napoleon internován, mikromycety Scopulariopsis brevicaulis osídlily st ěny s gobelíny a koberci v pokojích, které obýval. Metabolizací zelených barviv z gobelín ů vznikly volatilní (t ěkavé) slou čeniny arzenu, kterým m ěl být Napoleon údajn ě dlouhodob ě exponován a které zp ůsobily jeho otravu a následnou smrt (Ostrý, 1998).

2.3. NEGATIVNÍ VÝZNAM VLÁKNITÝCH MIKROSKOPICKÝCH HUB

Biodeteriorativní (rozkladné) procesy potravin Potraviny jsou pro mikromycety vhodným substrátem. Po jejich kontaminaci mikromycety zp ůsobují jejich kažení.

Snižování biologické hodnoty Mikromycety využívají po kontaminaci potravin n ěkteré složky, nap ř. vitamíny, minerály, další živiny. Dochází ke snížení jejich obsahu v potravinách a tím ke snížení biologické hodnoty potravin.

Toxinogenní mikromycety Toxinogenní vláknité mikroskopické houby mají schopnost produkovat mykotoxiny. Toxinogenní mikromycety a jejich metabolické produkty mykotoxiny pat ří k významným faktor ům, které mohou ovlivnit v negativním smyslu zdraví člov ěka. Významná je i schopnost toxinogenních mikromycet ů produkovat v potravinách

10 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová a krmivech mykotoxiny, které mohou vyvolat mykotoxikózy či mykoalergie. Ne všechny kmeny mikromycet ů jsou toxinogenní (Ostrý, 1998).

2.4. NEJD ŮLEŽIT ĚJŠÍ RODY TOXINOGENNÍCH PLÍSNÍ Mezi nejd ůležit ější rody, jejichž druhy produkují významné mykotoxiny, pat ří rody Aspergillus , Fusarium , Penicillium aj. (Šim ůnek, 2003).

11 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová

3. CHARAKTERISTIKA MYKOTOXIN Ů

3.1. OBECNÁ CHARAKTERISTIKA MYKOTOXIN Ů

Mykotoxiny, jejich název pochází z řeckého slova „MYCOS – MYKES“, tj. houba a latinského „TOXICUM“, tj. jed (otrava) (ZÚÚL, 2016). Mykotoxiny, sekundární toxické metabolity vláknitých mikromycet ů, které pat ří mezi významné toxiny p řírodního p ůvodu (naturální). Název mykotoxiny byl poprvé použit Forgaczem a Carllem v roce 1955 (Malí ř a Ostrý et al., 2003). Mykotoxiny jsou strukturn ě odlišné komplexní organické slou čeniny o nízké molekulové hmotnosti. Jsou nebílkovinné povahy, toxické pro člov ěka a živé organizmy. Mykotoxiny nejsou nezbytné p ři rozvoji vláknitých mikromycet ů ve srovnání s aminokyselinami, mastnými a nukleovými kyselinami nebo proteiny (proto název sekundární metabolity) (Ostrý, 1998). Mykotoxiny vzbudily zájem toxikolog ů p ředevším na po čátku 60. let minulého století, kdy byly objeveny aflatoxiny, p říčina masového úhynu kr ůtích ku řat v dr ůbežárnách ve Velké Británii, a ochratoxiny (Herink, Rychlík a Pelclová, 2007). O problému vymezení mykotoxin ů bylo jednáno obcí československých mykolog ů a hygienik ů na odborném seminá ři ČSVSM v Praze roku 1983, kdy byla koncensem přijata následující definice: Mykotoxiny jsou toxické látky mikroskopických hub nebílkovinné povahy, toxické v ůč i člov ěku a hospodá řským zví řat ům a k expozici jimi dochází proti v ůli a zájm ům člov ěka. Mykotoxiny jsou produkovány myceliem mikromycet ů a vylu čovány do substrátu, mohou však být obsaženy také ve sporách, které kontaminují životní a pracovní prost ředí člov ěka (Šim ůnek, 2004). Po čet mykotoxin ů není p řesn ě znám, neustále jsou objevovány nové látky této skupiny, na druhé stran ě dochází i k úbytku, a to tím mechanismem, že látky objevené nezávisle různými výzkumnými týmy jsou pozd ěji ztotožn ěny. Lze odhadnout, že je asi 500 látek pat řících do této skupiny. Ze zna čného po čtu mikroskopických hub je známo asi 150 druh ů, které jsou schopny produkovat jeden a více mykotoxin ů. Nanešt ěstí mezi n ě pat ří řada b ěžných druh ů, vyskytujících se v prost ředí i na potravinách. Z tohoto d ůvodu je přítomnost porostu plísn ě na potravinách prakticky vždy spojena s rizikem. Odstran ění již vzniklých mykotoxin ů z potraviny je v běžných podmínkách prakticky nemožné (Šim ůnek, 2004).

12 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová

Produkovat mykotoxiny a biologicky ú činné látky m ůže i kulturní mykoflóra, nap říklad toxinogenní kmeny Penicillium camemberti mohou produkovat mykotoxin kyselinu cyklopiazonovou a toxinogenní kmeny Penicillium roqueforti mykotoxiny roquefortiny . Aspergillus oryzae nebo sojae , které se používají p ři výrob ě asijských fermentovaných potravin, produkují na sojovém substrátu soli kyseliny glutamové. Nadm ěrné požívání pokrm ů čínské kuchyn ě s vysokým obsahem glutaman ů m ůže vyvolat onemocn ění KWOK, projevující se z červenáním v obli čeji a pálením pod prsní kostí. Odborníci zvažují zdravotní nebezpe čí konzumace asijských fermentovaných potravin pro Evropany, zejména u potravin, jejichž sou částí je mycelium „kulturních“ mikromycet ů (Ostrý, 2000).

Kontaminace potravin a krmiv mykotoxiny je celosv ětový problém. FAO odhaduje, že až 25% sv ětových potraviná řských plodin jsou významn ě kontaminovány mykotoxiny. Obecn ě platí, že mykotoxiny jsou stabilní slou čeniny. Nap ř. fumonisiny, které se vyskytují b ěžn ě v kuku řici a kuku řičných výrobcích, mohou z ůstat v potravin ě i po zpracovatelských operacích jako je t říd ění, Obrázek 2: Kontaminovaná kuku řice mletí, pe čení, smažení, konzervování, pražení, odlupování, nixtamalizace a vytla čování. Tříd ění a čišt ění prokázaly ur čitý vliv na snížení množství mykotoxin ů odstran ěním kontaminovaného materiálu. Studie v Argentin ě používající síta pro čišt ění kuku řice u vchodu do skladu pro ukládání kuku řice ukázaly snížení fumonisin ů. Bylo zjišt ěno, že síta o velikosti 6,5 mm čistí tém ěř dvakrát více než síta o velikosti 7 mm. (Rai and Varma, 2010)

Za řazení do systému dle Zichy (2014):

Říše Fungi - houby » třída Eurotiomycetes » řád Eurotiales – plesnivkotvaré » čele ď Trichocomaceae – plís ňovkovité » rod Aspergillus – kropidlák

Říše Fungi - houby » třída Eurotiomycetes » řád Eurotiales – plesnivkotvaré » čele ď Trichocomaceae – plís ňovkovité » rod Penicillium – št ěti čkovec

Říše Fungi - houby » třída Sordariomycetes » řád Hypocreales - masenkotvaré » čele ď Clavicipitaceae – pali čkovicovité » rod Claviceps – pali čkovice

13 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová

3.2. TOXICKÉ Ú ČINKY MYKOTOXIN Ů

Mykotoxiny pat ří celosv ětov ě k významným toxin ům p řírodního p ůvodu (tzv. naturálním) s akutními, chronickými, ale i pozdními toxickými ú činky. Díky masivní kontaminaci potravinových komodit pom ěrn ě vysokými koncentracemi mykotoxin ů jde v oblastech Afriky a Asie p ředevším o jejich akutní a chronické ú činky. V Evrop ě a Severní Americe jsou potravinové komodity kontaminovány mnohem mén ě, proto se zde sledují p ředevším pozdní toxické ú činky mykotoxin ů (Malí ř a Ostrý et al ., 2003).

14 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová

4. CHARAKTERISTIKA VÝZMAMNÝCH MYKOTOXIN Ů

Obrázek 3 : P řehled mykotoxin ů

4.1. OCHRATOXINY

Historie objevu Na rozdíl od objevu aflatoxinů, jehož podm ětem byl p řirozený výskyt kr ůtího „X onemocn ění“, ochratoxiny jsou výsledkem laboratorního screeningu toxinogenních hub izolovaných z polnohospodá řských plodin v Jižní Africe (Betina, 1990). Mykotoxiny ze skupiny ochratoxin ů byly poprvé izolovány a chemicky charakterizovány Van der Merwem et al. v roce 1965, jako produkt Aspergillus ochraceus , kultivovaný na kuku řici. (Van der Merwe K. J., Steyn P. S., Fourie L., 1965). Pozd ěji bylo dokázáno, že ochratoxin A v Jihoafrické republice nep ředstavoval tak závažný zdravotní problém jako v jiných částech sv ěta. Je zajímavé, že jako p řirozen ě se vyskytující kontaminant kuku řice byl ochratoxin A nejprve nalezen v USA, a to až v roce 1969 (Malí ř a Ostrý et al ., 2003).

Ochratoxin A CAS (Chemical Abstracts Services Registry No.): 303 - 47 - 9

Název podle Chemical abstracts: L-Phenylalanine, N-[(5-chloro-3,4-dihydro-8- hydroxy-3-methyl-1-oxo-1-H-2-benzopyran-7-yl)carbonyl]-,(R)-

Název podle IUPAC: (N-[[(3R)-5-chloro-8-hydroxy-3-methyl-1-oxo-7-isochromanyl] carbonyl]-3-phenyl-L-alanine)

Jiný název: (-)-N-[(5-chloro-8-hydroxy-3-methyl-1-oxo-7-isochromanyl)carbonyl]-3- phenylalanine

15 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová

Sumární vzorec: C 20 H18 O 6ClN

Molekulová hmotnost: 403

Strukturní vzorec:

Obrázek 4 : Strukturní vzorec ochratoxinu A

Vybrané fyzikální vlastnosti:

Popis : bílá krystalická látka bez zápachu

Bod tání: 168 - 173 oC, po vysušení 1 hod. p ři 60 oC

21 o l-1 Optická otá čivost: [ α] D - 46.8 (c = 2.65 mmol. v chloroformu)

Rozpustnost: rozpustný v organických rozpouštědlech (chloroformu, etanolu a metanolu) (Malí ř a Ostrý et al ., 2003).

Toxikologické hodnocení Akutní a chronické ú činky

Při studiu mechanism ů ú činku OTA bylo prokázáno, vedle inhibice syntézy protein ů, zvýšení peroxidace lipid ů, poškození metabolismu cukr ů a vápníku a poškození mitochondriálních funkcí. Mezi hlavní biologické (toxické) ú činky OTA pat ří nefrotoxicita, imunotoxicita, genotoxicita, mutagenita, karcinogenita, teratogenita a neurotoxicita. Dle IARC WHO: sk. 2 B: možný karcinogen pro člov ěka (nádory ledvin) (Malí ř a Ostrý, 2003).

V praxi je známá celá řada derivát ů ochratoxin ů. N ěkteré mikroskopické houby produkují spolu s ochratoxinem A mén ě toxický ochratoxin B. Ochratoxinu C bývá v porovnání s ochratoxinem A v substrátech velmi málo. Ochratoxin A je sekundárním metabolitem n ěkterých mikroskopických hub rodu Penicillium a Aspergillus (tabulka

16 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová

č. 1). Za nejd ůležit ějšího producenta je považována skupina Aspergillus ochraceus (Ruprich, 1997). Ochratoxin A byl prokázán jako p ůvodce toxické nefropatie vep řů z krmiva kontaminovaného plísn ěmi. Choroba byla známa od druhé poloviny 20. let 20. století z Dánska a pozd ěji byla zjišt ěna v dalších evropských zemích. Postihuje také dr ůbež. Ochratoxin se po vst řebání v trávicím ústrojí rychle váže na sérový albumin a distribuuje se do jater, ledvin a tukové tkán ě. Z části je vylu čován mo čí (Malí ř a Ostrý et al., 2003).

Tabulka 1 : Producenti ochratoxinu A

Rod Druh Aspergillus alliaceus Thom a Church Aspergillus elegans Gasperini Aspergillus glaucus Link Aspergillus melleus Yukawa Aspergillus niger Tiegh. nom. cons. Aspergillus Aspergillus ochraceus K. Wilh Aspergillus ostianus Wehmer Aspergillus petrakii Vőrős Aspergillus sclerotium Huber Aspergillus sulphureus (Fresen.)Wehmer Penicillium verrucosum Dierck Penicillium commune Thom Penicillium aurantiogriseum Diercksx Penicillium variabile Sopp Penicillium Penicillium verruculosum Peyronel Penicillium palitans Westling Penicillium expansum Link Penicillium chrysogenum Thom

(Malí ř a Ostrý, 2003)

Výskyt ochratoxinu A v potravinách U nás byl ochratoxin A poprvé zjišt ěn v krmném je čmeni v druhé polovin ě 70. let a na po čátku 80. let dokonce v chleb ě, který byl vyroben z dlouho skladované mouky. Chu ť chleba byla údajn ě velmi ho řká. V mouce, ze které byl chléb upe čen, bylo nalezeno až 15 mg ochratoxinu / kg (Ruprich, 1997). Ochratoxin A se vyskytuje v řad ě komodit jak rostlinného, tak živo čišného p ůvodu. Za hlavní zdroje ochratoxinu A v potravinách jsou pokládány cereálie, cereální produkty, vep řové maso, krev a vnit řnosti (játra, ledviny, výrobky z krve), pivo, lušt ěniny, ko ření a zelený čaj, sušené ovoce, jako nap ř. fíky, rozinky, léko řice, grepová

17 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová

šťáva, červené a rosé víno, vinný ocet, dále významným zdrojem je káva (Malí ř a Ostrý et al., 2003). U nás je surová káva rozd ělena do t ří jakostních skupin, I - III. I ochratoxin A zpravidla neobsahuje, II výjime čně a podlimitní koncentrace, III pravideln ě a často se vyskytují i nadlimitní koncentrace. V praxi se suroviny míchají na jakostní stupn ě a - d. První je prakticky jen s jakostí I, poslední stupe ň obsahuje p řevážn ě jakost III. Písmeno ozna čující jakost nalezneme na balení kávy (pokud je balena na našem území) za číslem státní normy. Toto zjišt ění souvisí s nálezy toxikologicky významných koncentrací ochratoxinu A v lidské krvi v krevních konzervách (N ěmecko, Rakousko, Švýcarsko). Při cíleném pátrání po zdroji byl prokázán práv ě p ůvod z kávy (Šim ůnek, 2003).

Toxikokinetické studie na významných druzích hospodá řských zví řat Mykotoxin ochratoxin A je považován za významný naturální kontaminant především potravin cereálního p ůvodu, a také n ěkterých potravin živo čišného p ůvodu. U cereálních potravin se jedná v ětšinou o primární kontaminaci surovin, u potravin živo čišného p ůvodu se jedná o sekundární kontaminaci v ětšinou v důsledku zkrmování jadrných krmiv primárn ě kontaminovaných ochratoxinem A. Pro úrove ň kontaminace živo čišných produkt ů jsou d ůležité n ěkteré parametry, které souvisejí s vlastnostmi daného živo čišného druhu (Ruprich, 1997). Zav ěr z toxikokinetických experiment ů: po řadí významných hospodá řských zví řat z hlediska teoretické možnosti kontaminace živo čišných surovin, a tím i rizika pro člov ěka, klesá toto riziko v následujícím po řadí → prase, hrabavá dr ůbež, přežvýkavci, ryby (Ruprich, 1997). Zjišt ěné poznatky jsou d ůležité z hlediska rozhodování o použití krmných surovin pro jednotlivé druhy hospodá řských zví řat, protože neexistují závazné limity ochratoxinu A pro krmiva. Vhodnou volbou lze podstatn ě omezit riziko pr ůchodu ochratoxinu A potravním řet ězcem k člov ěku a snížit tak možné zdravotní riziko (Ruprich, 1997).

Výsledky sledování expozice člov ěka ochratoxinem A v ČR V rámci celostátního programu „monitoringu zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k životnímu prost ředí“, který byl realizován pod záštitou MZ ČR a organizován SZÚ v Praze, byl sledován ochratoxin A v lidském krevním séru. Stanovení provád ěla KHS v Hradci Králové. V roce 1994 bylo analyzováno celkem 100

18 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová vzork ů krevních sér. Pocházely ze 4 míst v ČR (Benešov, Plze ň, Ústí n. Labem, Ž ďár n. Sázavou.) Maximální zjišt ěná hodnota činila 1 µg OTA / l séra. Geometrický pr ůměr výsledk ů činil v Benešov ě 0.26 µg, v Plzni 0.10 µg, v Ústí n. Labem 0.10 µg a ve Ždáře n.S. 0.28 µg/l krevního séra. Tyto výsledky lze hodnotit jako „pom ěrn ě p říznivé“ (Ruprich, 1997).

Výsledky sledování expozice člov ěka ochratoxinem A ve sv ětě Také v Ma ďarsku se za čali v ěnovat expozici člov ěka ochratoxinem A. Sv ědčí o tom výsledky vyšet ření 100 vzork ů krevních sér a kolostra. 52 % vzork ů sér bylo pozitivní v rozsahu 0.2 – 12.9 µg / 1. Ve 41.3 % zkoumaných vzorcích lidského kolostra z 92 vzork ů bylo nalezeno 0,2 – 0.7.3 µg / l (Ruprich, 1997). Podobn ě, v Siera – Leone byl v 35 % vzork ů mate řského mléka nalezen ochratoxin A, 111 vzork ů mate řského mléka bylo 22 kontaminováno i v Itálii, a to v koncentracích 0.1 – 12 µg / kg (Ruprich, 1997). Nefropatie podobné Balkánské endemické nefropatii byly popsány i v Tunisu při studiu pacient ů s poruchami ledvin. Chronickou intersticiální nefropatií neznámé etiologie trpí 12-26 % pacientů s chronickým poškozením ledvin. U t ěchto pacient ů byla zjišt ěna vyšší koncentrace ochratoxinu A v krvi (0.1-16.6 µg / l) než u kontrolního souboru (0.1-2.3 µg / l) (Ruprich, 1997). V Dánsku v ěnují expozici člov ěka zna čnou pozornost. Výskyt ochratoxinu A v cereáliích je závislý na klimatických podmínkách p ři sklizni. Nejvíce je kontaminované žito. Je-li vlhký rok, je dánské obyvatelstvo exponováno značně z cereálií, které obsahují i více než 5 µg ochratoxinu A / kg, což je navržený expozi ční standard pro p řívod ochratoxinu A doporu čovaný v severských státech (Ruprich, 1997).

4.2. AFLATOXINY

Chemická charakteristika

Aflatoxiny jsou polycyklické, nesaturované, vysoce substituované kumariny.

Postupn ě byly identifikovány 4 p řirozené typy aflatoxin ů, a to AFB 1, AFB 2, AFG 1 a AFG 2. Z nich se nej čast ěji vyskytuje AFB 1. Dosud bylo identifikováno p řibližn ě 20 aflatoxin ů (nap ř. AFB 1, AFB 2, AFB 2a /AFB 1 hemiacetyl, aflatoxin W/, AFB 3

/parasitikol/, AFD 1, AFG 1, AFG 2, AFG 2a , AFGM 1, AFM 1, AFM 2, AFM 4, AFP 1, AFQ 1,

AFR 0 /aflatoxikol/) (Malí ř & Ostrý, 2003).

19 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová

Aflatoxin B 1

CAS (Chemical Abstracts Services Registry No.): 1162 - 65 - 8

Název podle Chemical abstracts: Cyclopenta [c] furo [3 ´ 2´ : 4,5] furo [2,3-h] [1]benzopyran-1,11-dione, 2, 3, 6a, 9a-tetrahydro-4-methoxy-, (6aR-cis)-

Jiný název: 6-methoxydifurokumaron

Sumární vzorec: C 17 H12 O6

Molekulová hmotnost: 312

Strukturní vzorec:

Obrázek 5 : Strukturní vzorec aflatoxinu B1

Vybrané fyzikální vlastnosti:

Popis : sv ětle žluté krystaly, emituje v UV sv ětle modrou fluorescenci

Bod tání: 268 - 269 oC

o Optická otá čivost: [ α ] D - 480 (c = 0.1 v dimetylformamidu)

Rozpustnost: nerozpustný v nepolárních rozpoušt ědlech, málo rozpustný ve vod ě

(10 - 20 µg/ml), dob ře rozpustný v polárních organických rozpoušt ědlech (Malí ř a Ostrý et al., 2003).

Toxické ú činky aflatoxin ů

Mezi hlavní biologické (toxické) ú činky aflatoxin ů pat ří hepatotoxicita, imunotoxicita, genotoxicita, mutagenita, karcinogenita, teratogenita. Dle IARC WHO: sk. 1: prokázaný karcinogen pro člov ěka (Malí ř a Ostrý et al ., 2003).

20 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová

Aflatoxin B1 (podrobn ěji):

Prokázaný karcinogen pro člov ěka (skupina 1 dle IARC WHO)

Primarní jaterní karcinom

Karcinogenní potence AFB 1 je zvýšena se sou časnou infekcí hepatitidou typu B

Hepatotoxicita

Cirhóza

I koncentrace 1 ng kg -1t.hm.den -1 (nebo dokonce i nižší) mohou být p říčinou vzniku nádor ů jater. Pouze nulová expozice t ěmto aflatoxin ům zaru čuje nulové riziko vzniku t ěchto nádor ů (Malí ř a Ostrý et al ., 2003)

Významným mezníkem v objevu aflatoxin ů byl rok 1960. Neznámé mykotoxiny byly indentifikovány ve spojitosti s epidemií ozna čovanou jako „onemocn ění X“ u kr ůt, při kterém uhynuly desetitisíce kr ůť at v okolí Londýna po zkonzumování krmiva s obsahem kontaminované arašídové Rosetti mou čky p ůvodem z Brazílie. Bylo zjišt ěno, že producentem t ěchto toxin ů je Aspergillus flavus. Na možnost karcinogenního rizika aflatoxinu B 1 pro člov ěka upozornili již v r. 1962 LeBreton a Frayssinet (Malí ř a Ostrý et al. , 2003). Citlivost v ůč i toxickému ú činku aflatoxinu je u jednotlivých živo čišných druh ů r ůzná a závisí na dalších faktorech jako jsou v ěk a pohlaví. Bylo prokázáno, že mnohem citliv ější jsou mladí jedinci mužského pohlaví (Dvo řáčková, 1982). První epidemii onemocn ění v souvislosti s aflatoxinem popsali v roce 1971 Shank et al. u d ětí v Thajsku. Šlo o 40 p řípad ů etiologicky neznámého onemocn ění, které se klinicky jevilo jako encefalopatie a morfologicky tukovou degenerací orgán ů. Auto ři prokázali aflatoxin nejen v potrav ě, ale i v orgánech zem řelých d ětí a stejný klinickomorfologický obraz se jim poda řilo vyvolat i experimentáln ě u opic intoxikovaných aflatoxinem. Protože onemocn ění v Thajsku nám p řipomínalo fatální, etiologicky též nejasné onemocn ění d ětí pozorované u nás od roku 1958, které tehdy nazvali encefalitickým syndromem se ztukovat ěním jater, dnes onemocn ění známé pod jménem Rey ův syndrom, za čali vyšet řovat orgány zem řelých na p řítomnost aflatoxin ů. Z celkového po čtu 79 d ětí s Reyovým syndromem, jejichž orgány byly vyšet řeny na toxin, byl pozitivní nález u 31 pozorovaných. V 7 p řípadech se poda řilo

21 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová včas zajistit potravu, kterou byly d ěti p řed smrtí živeny. Všech 7 vzork ů obsahovalo aflatoxin (Dvo řáčková, 1982). Mortalita d ětí s Reyovým syndromem je velmi vysoká. Hromadný výskyt intoxikace byl zaznamenán v oblasti západní Indie, n ěkolik týdn ů, po tom co obyvatelstvo za čalo konzumovat plesnivou kuku řici. Z 395 postižených lidí zem řelo 106 (Jesenská a Poláková, 1978). K intoxikaci aflatoxinem dochází nej čast ěji alimentární cestou, ale nelze zcela vylou čit ani jiné cesty, nap říklad intoxikaci intrauterinní, pro kterou by mohl sv ědčit nález aflatoxinu v orgánech 2 – 3 dny starých novorozenc ů s morfologickým nálezem Reyova syndromu pozorovaných u nás. Z epidemiologického hlediska je zajímavé, že matky obou d ětí pracovaly v JZD, kde možnost styku s aflatoxinem kontaminovaným krmivem je velmi pravd ěpodobná (Dvo řáčková, 1982). Toxické ú činky aflatoxinu p ředstavují sice nejv ětší riziko pro d ětskou populaci, ale jsou známé případy intoxikace aflatoxinem u dosp ělých. V roce 1972 pozoroval Bősenberg v NSR smrtelnou otravu aflatoxinem u 58letého muže po požití nadm ěrného množství o řech ů. Krishanamachari popsal v roce 1975 v Indii epidemii aflatoxikózy u 40 osob, z nichž t řetina zem řela po požití aflatoxinem kontaminované kuku řice. Další případ byl pozorován u 33letého muže, který pytloval zaplísn ěné obilí, onemocn ěl hepatocerebrálním syndromem a v jeho séru byl prokázán aflatoxin (Dvo řáčková, 1982).

4.3. PATULIN

Mykotoxin patulin byl objeven b ěhem výzkumu nových antibiotik v roce 1941. Byl izolován Chainem et al. pod názvem klaviformin z Penicillium claviforme . P ři pokusech na laboratorních zví řatech byly pozd ěji zjišt ěny vedle antibiotických ú čink ů i účinky toxické. Proto byl patulin za řazen mezi mykotoxiny (Malí ř a Ostrý et al ., 2003). Při produkci patulinu se uplat ňují p ředevším čty ři rody: Aspergillus , Penicillium , Paecilomyces a Byssochlamys . U patulinu byly prokázány akutní i chronické ú činky. Pozdními ú činky jsou: ú činek na reprodukci, teratogenita, mutagenita (Malí ř a Ostrý et al. , 2003).

22 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová

Strukturní vzorec:

Obrázek 6 : Strukturní vzorec patulinu

V přirozených podmínkách je patulin znám p ředevším jako kontaminant jablek a výrobk ů z nich. R ůst plísn ě a následná tvorba patulinu však b ěžn ě probíhá teprve při poškození povrchové tkán ě plodu, i když nelze zcela podce ňovat p řítomnost patulinu i v jinak vizuáln ě zdravém plodu. P říležitostn ě byl také patulin zjišt ěn v ovoci s přirozenou hn ědou hnilobou - jako jsou banány, grepy, broskve, meru ňky, ananas, bor ůvky, v plesnivých kompotech, hruškových džusech, ale také v malinách. Dosud nebyl definitivn ě potvrzen jeho p řirozený výskyt v obilí. Výskyt patulinu v potravinách je spíše indikátorem špatných výrobních proces ů – používání „plesnivých“ vstupních surovin, než bezprost řední vážné hrozby pro zdraví člov ěka či zví řete, i když eventuální chronická intoxikace není zcela vylou čena. Nejd ůležit ější prevencí je proto pe člivé tříd ění ovoce, nebo ť patulin se jeví jednak jako termostabilní toxin a sou časn ě je relativně stabilní v kyselém prost ředí (Malí ř a Ostrý et al ., 2003).

4.4. FUMONISINY

Chemická charakteristika

Fumonisiny je možno chemicky charakterizovat jako složité alifatické slou čeniny. Jedná se o diestery propan-1,2,3-trikarboxylové kyseliny a 2-acetylamino- nebo 2- amino-12,16-dimetyl-3,5,10,14,15- penta-hydroxy-eicosan nebo jejich C-10 deoxy analogy.

Dosud byla izolována celá řada fumonisin ů a jejich metabolit ů (nap ř. A 1, A 2, B 1, B 2,

B3, B 4, C 1, C 2, C 3, C 4 , P 1, P 2, P 3, ). Významné jsou zejména fumonisiny B 1, B 2, B 3, které se b ěžn ě vyskytují v přírod ě, jako kontaminanty potravin a krmiv. Mezi nimi dominuje fumonisin B1 (Malí ř a Ostrý et al. , 2003).

23 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová

Fumonisin B 1

CAS (Chemical Abstracts Services Registry No.): 116355-83-0

Název: diesters of propane-1,2,3-tricarboxyllic acid and 2-amino-12,16-dimetyl- 3,5,10,14,15-pentahydroxyicosane

Jiný název: macrofusin

Sumární vzorec: C 34 H59 NO 15

Molekulová hmotnost: 721.8

Strukturní vzorec:

Obrázek 7 : Strukturní vzorec fumonisinu B1

Vybrané fyzikální vlastnosti:

Popis : amorfní pevná látka

Bod tání: 103 -105 oC

o -1 Optická otá čivost: [ α]D -28 (c = 2 mg.ml ve vod ě)

Rozpustnost: rozpustný ve vod ě, více rozpustný ve sm ěsi acetonitril-voda, dob ře rozpustný v metanolu (není v n ěm však stabilní) a nerozpustný v nepolárních rozpoušt ědlech (Malí ř a Ostrý et al., 2003).

Toxikologické hodnocení

Akutní a chronické ú činky

Vzhledem k podobnosti fumonisin ů se sfinganinem a sfingosinem dochází prost řednictvím fumonisin ů k zástav ě syntézy sfingolipid ů. V experimentech in vivo

24 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová a in vitro bylo prokázáno, že fumonisiny inhibují biosyntézu sfingolipid ů (sfingomyelinu a glykosfingolipid ů), které se vyskytují ve v ětším množství v mozku a v nervové tkáni a jsou pot řebné pro stavbu a fyziologickou činnost bun ěč né st ěny. Dle IARC WHO, 1993: sk. 2 B: možný karcinogen pro člov ěka (nap ř. karcinomy jícnu v severní Itálii, jižní Africe – po konzumaci kuku řice a obsahem fumonisin ů) (Malí ř a Ostrý et al ., 2003)

Významným mezníkem v objevu mykotoxin ů fumonisin ů byla izolace Fusarium moniliforme MRC 826 z kuku řice a jeho využití v toxikologických produk čních studiích, které provád ěla v Jihoafrické republice výzkumná skupina vedená Gelderblomem. V roce 1988 se jim poda řilo izolovat z uvedené kultury neznámé mykotoxiny, které dostaly název fumonisiny (Malí ř a Ostrý et al ., 2003). Producenty fumonisin ů jsou toxinogenní kmeny rodu Fusarium. Z fytopatogenního hlediska je rod Fusarium charakterizován jako významný patogen a parazit ko řenového systému, báze stébla rostlin (zp ůsobuje fuzariózy rostlin). Nejvýznamn ější producent fumonisin ů Fusarium moniliforme může zp ůsobovat i asymptomatické infekce, jejichž důsledkem je pak výskyt fumonisin ů v zrnu kuku řice dobré jakosti (Malí ř a Ostrý et al ., 2003).

4.5. DEOXYNIVALENOL (DON)

Chemická charakteristika

DON pat ří mezi významné zástupce mykotoxin ů trichothecenové skupiny B.

CAS (Chemical Abstracts Services Registry No.): 51481-10-8

Název podle Chemical abstracts: Trichothec-9-en-8-one,12,13-epoxy-3,7,15- trihydroxy-(3a,7a)-

Jiný název: Rd toxin, vomitoxin

Sumární vzorec: C15 H20 O6

Molekulová hmotnost: 296

25 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová

Strukturní vzorec:

Obrázek 8 : Strukturní vzorec deoxynivalenolu

Vybrané fyzikální vlastnosti:

Popis : bílé krystalické jehli čky

Bod tání: 151 - 153 oC

25 o Optická otá čivost: [α] D + 6.35 (c = 0,07 v etanolu)

Rozpustnost: Je dob ře rozpustný v acetonitrilu, chloroformu, sm ěsi octan etylnatý + acetonitril (4:1), ve sm ěsi chloroform + metanol (9:1) a nerozpustný v hexanu a petroléteru.

Toxikologické hodnocení Akutní toxicita je charakterizována st řevními potížemi a zvracením, což bylo zjišt ěno zejména u prasat. P řítomnost vyšších koncentrací DON nad 1 mg.kg -1 limituje použití krmiva pro prasata, proto se akutní toxicita vyskytuje z řídka. Ta u ku řat nap ř. ovliv ňuje kvalitu vajec a snižuje hmotnost, u skotu snižuje přísun krmiva, procento po četí a produkci mléka. Krom ě toho byla na zví řatech prokázána dermatologická poškození, gastrointestinální onemocn ění, hematologické zm ěny (hemoragie), imunosupresivní a teratogenní účinky (Malí ř a Ostrý et al ., 2003).

Možná mykotoxikóza

Vypuknutí akutního gastrointestinálního onemocn ění v Čín ě a Indii (tzv. akutní DON toxikóza) a otrava červenou plísní (red mold poisoning) jsou spojovány s DONem. Šlo o zvracení, pocity na zvracení, pr ůjmy atd. Deoxynivalenol (dále DON) objevili

26 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová nezávisle na sob ě Yoshizawa a Mooroka v roce 1973. Producenty DONu jsou toxinogenní kmeny rodu Fusarium (Malí ř a Ostrý et al ., 2003).

V roce 1987 se vyskytlo v Kašmíru v severozápadní Indii akutní gastrointestinální onemocn ění, které postihlo cca 50 000 osob (tzv. akutní DON toxikóza). V roce 1980 došlo ve stejné oblasti v Indii a dále Čín ě (b ěhem 20 let cca 10 000 p řípad ů) k tzv. otrav ě červenou plísní. Oba typy otravy jsou spojovány s DON a trichoteceny (Malí ř a Ostrý et al ., 2003). DON byl nalezen v následujících potravinách: je čmen a hotové výrobky na bázi je čmene, kuku řice, pšenice, rýže, proso, žitná mouka, otruby, pivo, zázvor, sojové boby, česnek, brambory. DON je pravd ěpodobn ě nejb ěžn ější a nejznám ější mykotoxin kontaminující potraviny a krmiva z obilovin. Vyskytuje se fakticky kdekoliv na sv ětě, kde jsou obiloviny p ěstovány. Kontaminace obilovin DONem m ůže být p ři p ěstování rostlin eliminována dodržováním zásad správné zem ědělské praxe s použitím vhodných agrotechnických opat ření a prost ředk ů na ochranu rostlin. Rozhodující jsou také příznivé klimatické podmínky p ři p ěstování (Malí ř a Ostrý et al ., 2003).

4.6. ZEARALENON

CAS (Chemical Abstracts Services Registry No.): 17924- 92 - 4

Název podle Chemical abstracts: (6[10-Hydroxy-6-oxo-trans-1-undecenyl]-2,4- dyhydroxybenzoic acid lactone

Jiný název: F-2 toxin

Sumární vzorec: C 18 H22 O 5

Molekulová hmotnost: 318

Strukturní vzorec:

Obrázek 9 : Strukturní vzorec zearalenonu

27 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová

Vybrané fyzikální vlastnosti:

Popis : bílá krystalická látka bez zápachu

Bod tání: 164 - 165 oC

25 o -1 Optická otá čivost: [ α] D -170.5 (c = 1.0 mmol.l v metanolu)

Rozpustnost: Rozpustný v organických rozpoušt ědlech (éter, etanol, metanol), v alkalických vodných roztocích. Nerozpustný ve vod ě. (Malí ř a Ostrý et al., 2003).

Zearalenon vyvolává mykotoxikózy charakterizované hyperestrogenismem u vep řů , hov ězího dobytka a dr ůbeže. Ú činky zearalenonu na lidský organizmus se projevily v Portoriku u d ěvčat ve v ěku 8-9 let. D ěvčata konzumovala potraviny s vysokým obsahem zearalenonu, což zp ůsobilo nár ůst prsou. DON i ZEA nejsou zatím pro člov ěka karcinogenní, ale mohou být p ůvodci karcinomu d ěložního hrdla u žen (Malí ř a Ostrý et al ., 2003). Christensen et al. izolovali v roce 1965 estrogenní mykotoxin, který dostal název F2 toxin. Pozd ěji byl p řejmenován na zearalenon. Hlavním producentem je Fusarium graminearum , která široce infikuje krmivá řské a potraviná řské obilí. U zearalenonu byla dokázána chronická toxicita. Výskyt v potravinách: obiloviny a výrobky z nich, je čmen, pivo, kuku řice, oves, banány, pep ř, olej, kari (Malí ř a Ostrý et al., 2003). Zearalenon je ve skladovaném obilí velmi stabilní, z ůstává nezm ěněn i po tepelném zpracování mouky, či fermentaci. Vzhledem k pr ůměrným koncentracím zearalenonu v krmivech nep ředstavuje p řechod tohoto mykotoxinu do tkání a mléka p řežvýkavc ů významné zdravotní riziko pro člov ěka. Zearalenon je pokládán za vhodný indikátor přítomnosti dalších fuzáriových mykotoxin ů v cereáliích, jako jsou nap ř. trichoceny DON a nivalenol. Zearalenon se často vyskytuje spole čně s deoxynivalenolem v cereáliích a zrnu na celém sv ětě (Malí ř a Ostrý et al ., 2003).

28 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová

5. MYKOTOXINY V HISTORII LIDSTVA

Je velmi pravd ěpodobné, že se lidstvo od prvopo čátk ů své existence setkávalo s mykotoxiny a jimi vyvolanými chorobami, zejména když v období neolitu za čal člov ěk cílen ě obd ělávat p ůdu, p ěstovat plodiny a chovat užitková zví řata. Je nepochybné, že jednoduchá spole čenství v minulosti, zápasící o vlastní p řežití, se nemohla p ři tehdejší úrovni znalostí a technických možnostech ú činn ě bránit kontaminaci a znehodnocování potravin patogenními a toxinogenními mikromycety, a ani si nemohla dovolit nap ř. v době hladomor ů absolutn ě vylou čit ze své diety kontaminované potraviny. P řekonání tohoto nep říznivého stavu nastalo až mnohem pozd ěji, s nástupem moderní doby, s vědecko-technickou revolucí a zem ědělskou nadprodukcí. Mykotoxikózy byly historicky popisovány již od starov ěku, i když mykotoxiny jako etiologi čtí činitelé (p ůvodci onemocn ění) nebyly v té dob ě známy. K nejstarším popsaným mykotoxikózám (otravám zp ůsobeným mykotoxiny) pat ří ergotismus, alimentární toxická aleukie a onemocn ění ze žluté rýže (Malí ř a Ostrý et al ., 2003). První doložené zprávy o toxicit ě plesnivých potravin pocházejí z konce minulého století z Japonska. N ěkteré z nich navazují na lidové zkušenosti, tradované ve východní Asii po staletí. Zejména je popsána mnohaletá lidová zkušenost, že žlutou rýži je t řeba vystavit na n ěkolik hodin v tenké vrstv ě prudkému slunci, aby pozbyla svoji toxicitu (Šim ůnek, 2004).

Kletba faraon ů Takzvaná kletba faraon ů, spojovaná se sérií náhlých úmrtí p ři otevírání staroegyptských hrobek, je nyní údajn ě vysv ětlována akutním renálním selháváním, zp ůsobeným jak vdechnutím toxinogenních mikromycet ů, tak mykotoxin ů (Malí ř a Ostrý et al ., 2003). Úloha mykotoxin ů v patogenezi chorob člov ěka byla zjišt ěna až mnohem pozd ěji. I když se v 50. letech za čínají objevovat zprávy o nebezpe čnosti zaplesniv ělých potravin a krmiv použitých k výživ ě, hlavním mezníkem ve zm ěně použití zaplesniv ělých potravin a krmiv k výživ ě byl rok 1960, kdy došlo ke zdecimování chovu kr ůt a další dr ůbeže ve Velké Británii a byly objeveny p ůvodci otrav – aflatoxiny (Malí ř a Ostrý et al ., 2003).

29 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová

6. MYKOTOXIKÓZY

Aby bylo možné relativn ě posoudit podíl ur čitého mykotoxinu na vzniku mykotoxikózy u člov ěka, musí být spln ěno p ět následujících podmínek:

1) Zjišt ění p řítomnosti mykotoxinu v potravinách (na základ ě analýzy obsahu mykotoxin ů v potravinách s využitím vhodných analytických metod).

2) Potvrzení expozice člov ěka uvedenému mykotoxinu na základě analýzy reziduí mykotoxin ů nebo jejich metabolit ů ve tkáních a tekutinách s využitím vhodných analytických metod.

3) Stanovení korelace mezi expozicí a výskytem tzv. incidencí onemocn ění (nemusí však být evidována a ov ěř ena pouze epidemiologickými studiemi).

4) Zjišt ění a potvrzení reprodukovatelnosti charakteristických symptom ů (p říznak ů) onemocn ění u laboratorních zví řat.

5) Potvrzení, že zp ůsob toxického ú činku je podobný u člov ěka i u laboratorních zví řat.

Souhrn mykotoxikóz je uveden v tabulce v příloze č. 1.

V posledních letech byly zjišt ěny neurotoxické vlastnosti neznámého toxického metabolitu mikroskopické houby Diplodia maydis (Berk.) Sacc. ( Stenocarpella maydis ) při pokusech na opicích. V Africe se stále více objevují p řípady poškození zdraví člov ěka neurologického charakteru. Toxikologové proto uvažují o významu tohoto zatím chemicky neidentifikovaného toxinu pro obyvatele Afriky, kte ří stále více přecházejí na monocereální dietu na bázi kuku řice. Kukuřice m ůže uvedený toxin, ale i další toxiny (nap ř. fumonisin B 1, aflatoxiny) obsahovat (Malí ř a Ostrý et al., 2003).

6.1. ERGOTISMUS Historické údaje sv ědčí o tom, že ergotamin (alkaloid z námelu) byl užíván čínskými léka ři již 5 000 let p ř. n. l. a jeho farmakologické ú činky byly dob ře známé starým Řek ům, Říman ům a Arab ům. První epidemie ergotismu byla popsána již roku 430 př.n.l. ve Spart ě (Dvo řáčková, 1982). Dnešní význam ergotismu je pom ěrn ě nepatrný proti tomu, jaký byl ve st ředov ěku. Tisíce lidí na ergotismus umíralo, tisíce lidí bylo zmrza čeno gangrénou, takže zbývaly jen trupy, mnozí osleply zákalem čočky. Lidé utíkali do klášter ů, kde hledali a nalézali

30 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová pomoc, nebo ť mniši m ěli dobrou, námelem nezne čišt ěnou mouku (Encyklopedie praktického léka ře, 1950). Protože ergotismus postihoval p ředevším venkovské obyvatelstvo, byl od 18 stol. nazýván nemocí venkovan ů ( morbus ruralis ). Francouz Dodart v roce 1673 údajn ě zjistil etiologického p ůvodce vzniku ergotismu. Tomuto významnému zjišt ění však nebyla v té dob ě v ěnována především z hlediska neinformovanosti dostate čná pozornost. Teprve o sto let pozd ěji, když hladomor v roce 1770 Obrázek 10 : Žebráci postiženi ergotismem zp ůsobil mnoho strašných epidemií ergotismu, došlo k vytvo ření prvních ú činných opat ření proti výskytu námele v obilí. Ergotismus pat ří mezi první zjišt ěné mykotoxikózy u člov ěka, spojené zpravidla s požíváním potravin z obilovin a rýže kontaminovanými tvrdými černými nebo temn ě fialovými sklerocii – námelem polní mikroskopické houby rodu Claviceps (Malí ř a Ostrý et al ., 2003). Účinky námelu byly známy již p řed 1000 lety v Čín ě. V Carringtonu v roce 1855 např. skoro všechny ženy, které jedly námelovitý chléb a byly t ěhotné, potratily (Encyklopedie praktického léka ře 1950). Zejména v severní a st řední Evrop ě byly prokázány epidemie ergotismu spojené s konzumací žita kontaminovaného Claviceps purpurea . Jsou popsány 2 charakteristické formy ergotismu, a to gangrenózní a konvulzivní. Toxické námelové alkaloidy ergotamin a ergocristin svými vasokonstrik čními ú činky vedou ke vzniku gangrenózní formy ergotismu. První p říznaky se projevují edémem kon četin, parestéziemi a kon čí gangrénou. Dalším typem ergotismu je tzv. konvulzivní forma, vyvolaná námelovými alkaloidy produkovanými mikromycety Claviceps fusiformis (nap ř. epidemie ergotismu zap říčin ěného kontaminací prosa zejména v Indii). Intoxikace byla provázena nejprve gastrointestinálními p říznaky - nauzeou, zvracením, závrat ěmi, po kterých následovaly neurologické p říznaky - ospalost, k řeče, slepota a paralýza (Malí ř a Ostrý et al ., 2003). Historie ergotismu je úzce spjata s hony na čarod ějnice v dávné minulosti. Jeden z nejv ětších čarod ějnických proces ů se odehrál v Salemu ve stát ě Massachusetts v roce 1692. Čarod ějnický p řípad v roce 1692 m ěl n ěkteré zvláštní aspekty. Vzhledem k po čtu obvin ěných a popravených osob to byl nejv ětší p řípad pronásledování čarod ějnic

31 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová v americké historii. Lidé v postižených obcích mohli být hysteri čtí v p řípad ě, že byli vzrušeni a postrašeni, ale pouhé psychologické stimuly nebyly schopny vyvolat epidemii k řečí, halucinací a smyslového postižení v žádném p řípad ě, kdy diagnóza ergotismu nebo jiné otravy z potravin byla pe čliv ě uvážena a zamítnuta (Krmen čík, 2001). V období 1736-1737 zjistil Jan Antonín Scrinci, že hromadné onemocn ění, které se vyskytlo mezi obyvateli na Mimo ňsku, je ergotismus (otrava z námele), který vznikl konzumací chleba pe čeného z mouky obsahující námel. 500 lidí onemocn ělo a 100 lidí zem řelo (Malí ř a Ostrý et al ., 2003). V roce 1976 psycholožka Linda Caporaelová p ředložila zajímavé řešení problému některých fyzických a mentálních symptom ů, pozorovaných pouze v ur čitých spole čnostech a dobách. P ředpokládá, že ti, kte ří byli postiženi symptomem „očarování“ v roce 1692, trp ěli akutní formou onemocn ění známého jako konvulsivní ergotismus (Krmen čík, 2001). Ob ětmi o čarování v Essexském kraji byly zejména d ěti a dospívající. Ví se o sedmi kojencích či malých d ětech, kte ří m ěli rozvinuté p říznaky nebo zem řeli. Podle sou časných znalostí mohou toxiny p řecházet do mate řského mléka. V n ěkterých letech, kdy letokruhy ukazují zvlášt ě chladné po časí, byly zaznamenány epidemie k řečí. Velká epidemie byla v Nové Anglii v r. 1741. V roce 1795 salemská epidemie, nazývaná „nervová hore čka“, usmrtila nakonec 33 osob. Ačkoli po čet zachovaných záznam ů o této události je omezený, je z dostupných materiál ů z řetelné a velmi pravd ěpodobné, že čarod ějnická obvin ění r. 1692 byla zp ůsobena ergotismem (Krmen čík, 2001).

Historie ergotismu v letopo čtech r. 430 p ř. n. l. Aténský mor r. 922 onemocn ění „Mal des Ardens“ ve Francii, 40 000 zem řelých r. 1128-1129 epidemie ergotismu v Pa říži, 14 000 zem řelých r. 1692 čarod ějnické procesy v USA (nap ř. Salemský proces) (P říhoda, 1958) r. 1736-1737 epidemie ergotismu v českých zemích do r. 1879 v Evrop ě bylo známo 306 epidemií ergotismu (Malí ř a Ostrý et al ., 2003). r. 1881 hromadný ergotismus v Německu r. 1985 hromadný ergotismus v Hali či

32 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová r. 1907 hromadný ergotismus v Uhrách (Encyklopedie praktického léka ře, 1950) r. 1926 epidemie ergotismu v SSSR r. 1928 epidemie ergotismu v Anglii r. 1954 zatím poslední popsaná epidemie ergotismu v Evrop ě ve Francii, 200 nemocných, 4 lidé zem řeli r. 1974 epidemie ergotismu v Etiopii (Malí ř a Ostrý et al ., 2003).

Ergotismus a sou časnost Dnes, díky moderním technologickým postup ům p ři zpracovaní obilnin, je ergotismus již vzácný. Orná p ůda musí být ošet řena provád ěním vhodných agrotechnických opat ření. P ři provedení v časné podmínky a hlubokého zapravení sklerocií do p ůdy se vytvo ří podmínky, které zabra ňují sklerociím vyklí čit. Obiloviny, které mají být použity jako potravina musí být důkladn ě p řečišt ěny vzduchovou separací. P řesto se epidemie ergotismu i nadále objevují, nap ř. v Etiopii a v Indii (Malí ř a Ostrý et al ., 2003).

6.2. BALKÁNSKÁ ENDEMICKÁ NEFROPATIE Na Balkánském poloostrov ě je již delší dobu známé onemocn ění lidí s názvem „balkánská endemická nefropatie“ (Ruprich, 1997). Endemické oblasti pokrývají plochu o rozloze 500 km 2 (Herink, Rychlík a Pelclová, 2007). Existují hypotézy o souvislosti vysoké incidence nádor ů urogenitálního traktu v Bulharsku a Jugoslávii s výskytem Balkánské endemické nefropatie a s výskytem ochratoxinu A v kontaminovaných potravinách. V pr ůběhu 50. let bylo v ur čitých oblastech Bulharska, Jugoslávie a Rumunska prokázáno fatální onemocn ění ledvin u člov ěka. V roce 1964 byla nemoc rozpoznána a nazvána Balkánskou endemickou nefropatií (BEN) (Ruprich, 1997). Onemocn ění se projevuje ve v ěku 30 až 50 let, nemoc postihuje více mužské pohlaví. V šesté dekád ě života dosp ějí nemocní obvykle do terminálního stadia chronické ledvinné nedostate čnosti (Herink, Rychlík a Pelclová, 2007). Studie na experimentálních zví řatech ukázaly vztah k expozici ochratoxinu A. Kauzální příčinu, ochratoxin A, pro BEN navrhl již v roce 1974 Krogh (Ruprich, 1997). Vycházel z podobnosti laboratorních, klinických a histologických vyšet ření mezi již popsanou nefropatií vep řů vzniklou p ůsobením ochratoxinu A a endemickou balkánskou nefropatií (Herink, Rychlík a Pelclová, 2007). Nelze však vylou čit kauzální roli jiných nefrotoxických agens (Ruprich, 1997). Je možné, že v etiologii balkánské nefropatie má

33 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová vliv ješt ě řada dalších toxických látek, jako nap ř. citrinin, který se často vyskytuje v zaplísn ěných krmivech bu ď sám či spolu s ochratoxinem, nebo dále semena podražce plaménkovitého ( Aristolochia clematitis ), která bývají přimíšena ke skladovanému obilí (Herink, Rychlík a Pelclová, 2007). Na kauzalitu ochratoxinu A v BEN se usuzuje na základ ě podobnosti BEN s prase čí nefropatií a na základ ě nález ů vyšší kontaminace potravin v endemické oblasti, ve srovnání s nepostiženými oblastmi. BEN je oboustranná, nezán ětlivá nefropatie, p ři které jsou ledviny extrémně zmenšeny, vykazují fibrózu k ůry, hyalinizaci glomerul ů a vážnou degeneraci tubul ů. Klinický obraz je chrakteristický hyperkreatinaemií, hyperuremií a normo nebo hypochromní anemií. Bylo prokázáno epidemiologickými studiemi v oblasti 27 vesnic oblasti „Vratza“, s vysokou incidencí BEN (Ruprich, 1997). Balkánská nefropatie vzniká pouze u obyvatelstva vesnic pracujících p řevážn ě v zem ědělství, prevalence dosahuje v těchto regionech 0,5 až 4 % (Herink, Rychlík a Pelclová, 2007). Vysoká incidence se týkala p ředevším nádor ů ledvinné pánvi čky a mo čovod ů mezi pacienty s BEN. V roce 1988 byla popsána koncentrace ochratoxinu A v krvi osob v endemické oblasti. Z 61 pacient ů s BEN nebo nádory mo čového traktu, 14.8 % m ělo hodnoty 1-2 µg / 1 a 11,5 % více než 2 µg /1 . V kontrolní oblasti byly zjišt ěny nižší hodnoty. Větší incidence vyšších nález ů ochratoxinu A byly zjišt ěny v oblastech s endemickým výskytem BEN a u osob s onemocn ěním BEN a nádory mo čového traktu (Ruprich, 1997). Nejpravd ěpodobn ější p říčinou balkánské nefropatie je patrn ě kombinace více p říčin, resp. synergické p ůsobení v ětšího po čtu toxických či karcinogenních látek v endemické oblasti a patrn ě i predispozice genotypu lidí v této oblasti (Herink, Rychlík a Pelclová, 2007). V posledních letech se objevily další práce, které by mohly sv ědčit pro správnost existence lidské ochratoxikózy jako nozologické jednotky. Di Paolo et al. uve řejnili práci, v níž popsali akutní selhání ledvin u ženy z manželské dvojice zem ědělských farmá řů , kte ří celý den prosívali v uzav řené sýpce pšenici, z části zplesniv ělou po dvouletém skladování. Ve čer po práci poci ťovali dušnost a retrosternální pálení. Manžel se uzdravil do 24 hodin, ale u ženy však došlo v pr ůběhu dalších dn ů k rozvoji neoligurické formy akutního selhání ledvin. Pacientka se posléze též uzdravila bez nutnosti hemodialyza čního lé čení do 40 dn ů. Auto ři provedli kultiva ční pr ůkaz plísn ě z obilí, kterým byl Aspergillus ochraceus . Práce italských autor ů tedy podpo řila

34 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová hypotézu vzniku akutního selhání ledvin p ůsobením ochratoxinu A, navíc s proniknutím toxinu inhala ční cestou (Herink, Rychlík a Pelclová, 2007). Tento kuriózní p řípad obnovil spekulace, že p říčinou neo čekávaného úmrtí badatel ů (nap ř. H. Cartera), kte ří v roce 1922 objevili v Údolí král ů u Vesetu na západním b řehu Nilu neporušenou hrobku Tutanchamona, egyptského faraona XVIII. dynastie, mohlo být nadýchaní spor mikromycet s následným t ěžkým požkozením ledvin. Také „nemoc ze starých knih“ u lidí pracujících s historickými knihami je pravd ěpodobn ě zp ůsobována inhalací n ěkterých toxin ů z mikromycet p řítomných v zaplísn ěných starých knihách (Herink, Rychlík a Pelclová, 2007).

6.3. ONEMOCN ĚNÍ ZE ŽLUTÉ RÝŽE, KARDIÁLNÍ BERI-BERI Toto onemocn ění bylo popsáno p řed r. 1910 a poté za 2. sv. války z boj ů britských jednotek s Japonci v jižní Asii. Onemocn ění se, stejn ě jako klasická beri-beri, projevuje křečemi a vzestupnou paralýzou. Na srdci je výrazná porucha rytmu, tzv. Wenckebachovy periody. Onemocn ění m ůže skon čit úmrtím na zástavu srdce v diastole. Není lé čitelné vitamínem B 1 (Šim ůnek, 2003). Rýže pat ří z hlediska výživy člov ěka k nejd ůležit ějším obilovinám. Je hlavní složkou potravy pro 60 % sou časného lidstva. Onemocn ění ze žluté rýže vzniká po konzumaci mykotoxiny kontaminované rýže. Klinické p říznaky onemocn ění, výsledky epidemiologických šet ření i experimenty na zví řatech pak prokázaly, že p říčinou onemocn ění mohou být mykotoxiny nap ř. luteoskyrin, citrinin, rugulosin, Obrázek 11 : Nemocný islandotoxin, citreoviridin, cyclochlorotin. Uvedené mykotoxiny jsou produkovány toxinogenními mikromycety (nap ř. Penicillium islandicum, Penicillium citrinum, Penicillium citreoviride ), které jsou častými kontaminanty rýže (Malí ř a Ostrý et al ., 2003). Mezi základní klinické p říznaky mykotoxikózy vyvolané mykotoxiny Penicillium citreoviride pat ří ochrnutí kon četin, hypotenze a dušnost, což odpovídá onemocn ění kardiální beri-beri (Malí ř a Ostrý et al ., 2003). Tainsh ve svých vzpomínkách popisuje, že v roce 1942 zem řelo v džungli mnoho voják ů na onemocn ění s názvem kardiální beri-beri po konzumaci pokrm ů z plesnivé rýže. Za p říčinu onemocn ění se dlouho považoval nedostatek vitamínu B 1. Pozd ěji bylo

35 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová však zjišt ěno, že p ůvodcem onemocn ění je s nejv ětší pravd ěpodobností mykotoxin citreoviridin, produkovaný Penicillium citreoviride. K otravám docházelo tak rychle, že zdraví vojáci, kte ří dostali na ob ěd pokrm z rýže, zem řeli druhý den (Malí ř a Ostrý et al ., 2003). Onemocn ění po konzumaci žluté rýže provázené vysokou mortalitou se projevilo také po 2. sv ětové válce v Japonsku, a to ve spojitosti s plesnivou rýží importovanou z jiných asijských, afrických a evropských zemí. Zlepšení techniky sklizn ě a skladování rýže v Japonsku vedly tém ěř k úplnému vymizení této mykotoxikózy. Nebezpe čí vzniku onemocn ění ze žluté rýže je v našich podmínkách minimální (Malí ř a Ostrý et al ., 2003).

6.4. AFLATOXIKÓZA Akutní aflatoxikóza u lidí není p říliš častá. Pravd ěpodobn ě první sporadické p řípady byly popsány Lingem v r. 1967 u t ří d ětí na Taiwanu. D ěti zem řely na jaterní selhání s morfologickým nálezem ložiskových nekróz v játrech. Zdrojem byl pokrm z rýže. Rýže byla špatné jakosti tmav ě zelen ě zbarvená a plesnivá. Ve vzorcích rýže byly stanoveny vysoké koncentrace aflatoxinu B 1 (Malí ř a Ostrý et al., 2003). O rok pozd ěji Van Walberck popsal akutní jaterní onemocn ění u n ěkolika člen ů rodiny v Kanad ě v souvislosti s požitím špaget kontaminovaných aflatoxiny. Fatáln ě probíhající onemocn ění jater u patnáctiletého chlapce po požití aflatoxinem kontaminovaného manioku bylo pozorováno v Ugand ě (Malí ř a Ostrý et al ., 2003). Bosenberg popsal v r. 1972 v NSR úmrtí 45 - letého muže s jaterní dystrofií po požití velkého množství paraořech ů, ve kterých byly prokázány aflatoxiny. První epidemie aflatoxikózy u lidí byla popsána Krishnamacharim v Indii v roce 1974 (Malí ř a Ostrý et al ., 2003). Epidemie za čala sou časně ve více než 150 vesnicích ve státech Gujarat a Rajasthan v severozápadní Indii. N ěkolik set lidí vykazovalo p říznaky otravy doprovázané poškozením jater. Více než 100 lidí zem řelo. Hromadný výskyt akutní hepatitidy u 20 pacient ů, z nichž 12 zem řelo, byl pozorován v r. 1982 v Keni. V roce 1988 b ěhem čínské slavnosti, v Malajsii zem řelo 13 d ětí ze 45 osob, které požily nudle kontaminované aflatoxiny (Malí ř a Ostrý et al. , 2003).

36 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová

Aflatoxiny vyvolaný Rey ův syndrom Rey ův syndrom je polyetiologický chorobný stav, který lze vyvolat i n ěkterými léky (nap ř. Acylpyrin), jedy, virovou infekcí a snad existuje i d ědi čná dispozice. Bylo prokázáno, že u řady kojenc ů do 1 roku života (a zejména do 6 m ěsíc ů), krmených um ělou výživou, je etiologickým faktorem aflatoxin (Šim ůnek, 2003). V Československu bylo publikováno kolem 100 ov ěř ených p řípad ů (aflatoxiny byly nalezeny bu ď ve tkáních dít ěte, nebo alespo ň v toxikologicky významném množství ve výživ ě), odhady celkového po čtu zpravidla p řesahují 300. Onemocn ění se vyzna čuje rychlým p řechodem do t ěžkého bezv ědomí po hore čnatém onemocn ění s nespecifickými p říznaky, p řipomínajícími virózu. V komatu se projeví sou časné t ěžké postižení jater a mozku, které je i p říčinou smrti (Šim ůnek, 2003). Mechanismus pr ůniku aflatoxin ů do sušeného mléka pro kojeneckou výživu dodnes není jasný. Existoval patrn ě určitý vztah k výrob ě, protože po p řest ěhování výroby v souvislosti s Černobylem (v ětší postižení nasávací oblasti mlékárny spadem) výskyt prakticky ustal a první nový p řípad aflatoxinového Reyova syndromu byl publikován v ČR až r. 1994, tedy n ěkolik let po jejím setrvání na míst ě. Inkriminované mléko neobsahovalo viditelná vlákna mycelia a nebylo senzoricky zm ěněné. Produkující kmen (A. flavus nebo A. parasiticus ) z n ěj masivn ě vyr ůstal. Obsahovalo až několik mg aflatoxin ů v balení. Dosud se sušené mléko takových vlastností nepoda řilo p řipravit um ěle (Šim ůnek, 2003). Byly popsány i dva p řípady vrozeného Reyova syndromu, kdy se dít ě s jeho p říznaky narodilo a zem řelo do 24 hod poté. V obou p řípadech šlo o matky pracující v živo čišné výrob ě i ve vysokém stupni t ěhotenství, u nichž se p ředpokládá profesionální expozice matky (aflatoxiny v prachu z krmiv) a následná intrauterinní expozice plodu (Šim ůnek, 2003).

6.5. ALIMENTÁRNÍ TOXICKÁ ALEUKIE (ATA)

ATA se vyskytuje v obilném pásu, táhnoucím se od jihu Sibi ře p řes Ruskou tabuli až na Balkán. Onemocn ění je zp ůsobeno T-2 toxinem a p říbuznými trichoteceny, produkovanými p ředevším houbami z rodu Fusarium . Nejv ětší epidemie byly ve 40. letech v tehdejším SSSR, kdy v d ůsledku vále čných událostí z ůstalo obilí (hlavn ě proso) na poli pod sn ěhem a sklízelo se až na ja ře. Pod sn ěhem bylo napadeno chladnomilnými plísn ěmi rodu Fusarium (mohou r ůst a produkovat mykotoxiny už

37 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová při - 4 oC). V důsledku nedostatku jiné potravy bylo obilí konzumováno a dle oficiálních údaj ů zem řelo celkem asi 17 000 lidí. Pozd ěji se onemocn ění vyskytlo ješt ě v 50. a 60. letech a také i v jiných zemích (Ma ďarsko, Francie). V sou časné dob ě se sporadicky vyskytuje v rozvojových zemích (nap ř. Alžír). Onemocn ění probíhá ve t řech fázích: V první dochází k prudkému nástupu p říznak ů na brán ě vstupu. Jde zpravidla o trávicí ústrojí - zán ěty sliznice, zvracení, pr ůjmy - i krvavé. T-2 toxin však do organizmu m ůže proniknout i skrze neporušenou pokožku. Ve druhé se dostavuje zdánlivá úleva doprovázená poklesem po čtu krevních desti ček a bílých krvinek (úbytek červených u t ěžších p řípad ů nastává pozd ěji). Ve t řetí fázi jsou nemocní postiženi jednak bakteriálními infekcemi, a to banální a pro normálního člov ěka neškodnou flórou, jednak krvácením. Často bývají postiženy kr ční mandle, proto byla choroba známa i pod synonymem "septická angína". P řeživší nemocní se dostávají do několikam ěsí čního období rekonvalescence. P ři chorob ě je d ůležitý zejména p řísun plnohodnotných bílkovin, pon ěkud kompenzující pokles proteosyntézy, vyvolaný trichoteceny (Šim ůnek, 2003). Nejd ůležit ější je prevence proti plísním. Státní zdravotní ústav vydal desatero rad k ochran ě zdraví p řed mykotoxiny (2000). Tyto rady by se m ěli nadále ší řit mezi ve řejností. Mezi nejd ůležit ější rady pat ří: nekupovat plesnivé, nahnilé potraviny, uchovávat potraviny dle doporu čení výrobce, nekonzumovat plesnivé potraviny , neokrajovat, nekrmit jimi hospodá řská zví řata, udržovat hygienu domácností. Podle dosavadních výsledk ů sledování mykotoxin ů v potravinách je riziko akutního toxického ú činku mykotoxin ů pro populaci v ČR považováno za minimální. Za významné se však považuje riziko pozdních toxických ú čink ů (zejména karcinogenní riziko, imunotoxicita), ale i vývojová toxicita po p říjmu velmi nízkých jednorázových nebo opakovaných koncentrací mykotoxin ů v potravinách (Ostrý, 2000).

Nálezy aflatoxinu B 1 v mo či a ochratoxinu A v krevním séru sv ědčí o reálné expozici aflatoxinu B 1 a ochratoxinu A u populace v ČR. Vzhledem k tomu, že výskyt mykotoxin ů v potravinách je nerovnom ěrný, je t řeba pokra čovat ve stanovení biomarker ů a sledovat v čase trendy dietárního vystavení vybraným mykotoxin ům u populace v ČR. Je pot řeba sledovat skupiny obyvatelstva, které konzumují jednostrannou dietu (nap ř. vegetariány či samozásobitele potravinami) a mohou tak být vystaveni vybraným mykotoxin ům (Ostrý, 2000).

38 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová

7. LEGISLATIVNÍ LIMITY – EU, ČR

Platnou legislativou EU jsou nyní mykotoxiny limitovány v souladu s:

• Na řízením Komise č. 1881/2006 ES. Limitovány jsou konkrétn ě: aflatoxiny: B1, suma B1, B2,G1,G2, aflatoxin M1, ochratoxin A, DON (deoxynivalenol = vomitoxin), zearalenon, fumonisiny B1a B2. Pro T-2 a HT-2 toxin zatím limity nejsou stanoveny. • Na řízením Komise č. 1126/2007 ES se stanovují maximální hodnoty obsahu toxin ů rodu Fusarium, tj. fumonisiny, DON, zearalenon. • Na řízením Komise č. 105/2010 EU se stanovují maximální limity pro ochratoxin A. • Na řízením Komise č. 165/2010 EU se stanovují maximální limity pro aflatoxiny.

Podle Na řízení Komise č. 1881/2006 mezi potraviny obecn ě A pat ří nap ř.: mléko, dětská a kojenecká výživa, vep řové maso, hov ězí maso, rýže, mouka, t ěstoviny, brambory. Mezi potraviny obecn ě B pat ří nap ř.: mlé čné výrobky, smetana, sýry, vejce, maso z lovné zv ěř e, droby, ryby, cukr, ovoce, med, kakao. Legislativní limity mykotoxin ů jsou uvedeny v tabulkách v příloze č. 2.

39 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová

8. PROBLEMATIKA MYKOTOXIN Ů V PIVU

Pivo je nejvíce konzumovaný kvašený alkoholický nápoj v České Republice, proto jsou mykotoxiny v pivu velmi diskutovaným tématem. Výzkum mykotoxin ů v pivu prob ěhl v Česku v letech 2010 a 2011 na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze pro Evropský ú řad bezpe čnosti potravin (EFSA). Na problematiku mykotoxin ů v pivu upozornil časopis dTest, následn ě se mykotoxiny v pivu zabýval i SZÚ. Podle časopisu dTest (2013) se do piva mykotoxiny, konkrétn ě deoxynivalenol a jeho vázaná forma deoxynivalenol-3-glukosid, dostávají napadením klas ů sladovnického je čmene plísní rodu Fusarium . Za tepla a vlhka p ři výrob ě sladu se dále plísn ě množí a nezni čí se ani při va ření piva. Nejvíce deoxynivalenolu obsahovalo tmavé pivo Svijanská kn ěžna s 5,2 % alkoholu (Pivovar Svijany a.s., Svijany). V 1 litru piva bylo zjišt ěno 85 µg deoxynivalenolu.To je pro b ěžného konzumeta množství, které překra čuje tolerovanou denní dávku deoxynivalenolu stanovenou EU. Časopis dTest v záv ěru konstatuje, že obsah deoxynivalenolu do 10 µg/1 piva nem ůže mírnému konzumentovi uškodit. Možným řešením p řípadného p řekra čování limit ů mykotoxin ů v pivu se jeví spíše stanovit limit pro slad, nikoli pro pivo (Ruprich, 2013). Podle B ělákové (2013) je základním p ředpokladem pro kvalitu piva zajišt ěni kvality vstupních surovin pro jeho výrobu a jejich pravidelná kontrola. A čkoli mykotoxiny v pivovarských surovinách a pivu nep ředstavují významné zdravotní ohrožení, je nutné jejich výskyt pr ůběžn ě sledovat a chránit tak zdraví spot řebitele.

40 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová

9. ZÁV ĚR

Tato bakalá řská práce shrnuje základní charakteristiky významných mykotoxin ů. Popisuje základní charakteristiky mykotoxikóz. Uvádí vývoj mykotoxikóz v historii po sou časnost. Okrajov ě se zabývá legislativními limity mykotoxin ů v potravinách. Denn ě náš organizmus ohrožují toxické ú činky mykotoxin ů, a proto bychom nem ěli podce ňovat jejich prevenci. Onemocn ění, která mohou vyvolat, zp ůsobují trvalé poškození zdraví a v některých p řípadech jsou i životu nebezpe čná. Tém ěř všechny mykotoxiny z dlouhodobého hlediska poškozují játra, ledviny, krevní ob ěh, negativn ě působí na imunitní systém, n ěkteré jsou karcinogenní. Mohou zp ůsobovat také nevolnost, halucinace či svalové k řeče. Mykotoxikózy se bohužel často skrývají za jiné diagnózy. Díky klimatickým zm ěnám se m ůže v našem stát ě stávat, že výskyt mykotoxin ů bude čast ější, díky zvyšujícím se pr ůměrným teplotám, které vytvá řejí lepší podmínky pro r ůst toxinogenních plísní, a bude nutno vyvíjet nové metody jak zabránit množení plísní v potravinách a krmivech. Budoucnost bude pat řit genetice a molekulární biologii nap ř. šlecht ění geneticky upravených rostlin v ůč i houbovým chorobám. Bude d ůležité poskytnout také informace širší ve řejnosti.

41 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová

10. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

BĚLÁKOVÁ, S. Mykotoxiny v pivovarských surovinách a v pivu . Brno, 2013. Dizerta ční práce. Vysoké u čení technické v Brn ě, Fakulta chemická. Vedoucí dizerta ční práce Josef Čáslavský. 64 s.

BETINA, V. Mykotoxíny: chémia - biológia - ekológia . Bratislava: Alfa, 1990, Edícia potravinárskej literatúry. 284 s. ISBN 80-050-0631-4.

ČESKO. Ministerstvo zem ědělství . Vyhláška Ministerstva zem ědělství č.53/2002Sb. ze dne 29. ledna 2002, kterou se stanoví chemické požadavky na zdravotní nezávadnost jednotlivých druh ů potravin a potravinových surovin, podmínky použití látek přídatných, pomocných a potravních dopl ňků. In: Sbírka zákon ů České republikly . 2002, částka 22, s. 866-984. Dostupné také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka- zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=3841

DVO ŘÁČKOVÁ, I. Mykotoxikózy a člov ěk. Československá hygiena. Praha : Avicenum, 1982, 27(5): 302-306. ISSN 0009-0573. dTest: časopis pro spot řebitele . Mykotoxiny v pivu . Praha : Ob čanské sdružení spot řebitel ů TEST, 2013, 2013(5), 22-29. ISSN 1210-731X.

Encyklopedie praktického léka ře: abecední slovník. Díl 6. Editovali Duchoslav PANÝREK, Miloš NETOUŠEK, Jaroslav HO ŘEJŠÍ, Praha : Borský a Šulc, 1950. 1079 s. Heslo, Ergotismus, s. 950-952.

EVROPSKÁ UNIE. Na řízení Komise (ES) č. 1881/2006 ze dne 19. prosince 2006 , kterým se stanoví maximální limity n ěkterých kontaminujících látek v potravinách . In: Úřední v ěstník Evropské unie. 2006, L 364/5-24. Dostupné také z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=celex:32006R1881

HERINK, J., RYCHLÍK I., PELCLOVÁ D. Toxické poškození ledvin houbami: patogeneze, klinika, lé čba . Praha: Maxdorf, 2007, 303 s. ISBN 9788073451226.

JESENSKÁ, Z., POLÁKOVÁ O. Vplyv mykotoxínov na organizmus človeka. Lekársky obzor: orgán Povereníctva zdravotníctva. Bratislava: Osveta, 1978, 27(1): 21-27. ISSN 0457-4214.

KRMEN ČÍK, P . Biotox cz : Historie ergotismu - Massachusetts 1692 . [online]. ©2001- 2007 [cit. 2016-02-28]. Dostupné z: http://www.biotox.cz/toxikon/mikromycety/ namel_historie.php

MALÍ Ř, F. Mykotoxiny v životním a pracovním prost ředí a zdravotní rizika . Hradec Králové, 1998. Písemná práce k ústní rigorozní zkoušce na Vojenské léka řské akademii JEP. 69 s.

42 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová

MALÍ Ř, F., OSTRÝ V., et al. Vláknité mikromycety (plísn ě), mykotoxiny a zdraví člov ěka . Brno: Národní centrum ošet řovatelství a neléka řských zdravotnických obor ů, 2003, 349 s. ISBN 80-701-3395-3.

OSTRÝ, V. Mikroskopické vláknité houby: Ú činky mykotoxin ů na lidské zdraví . Vesmír: p řírodov ědecký časopis. [online časopis] 2000, 79(4): 187-189. ISSN 1214- 4029. [cit. 2015-07-09]. Dostupné z: http://casopis.vesmir.cz/clanek/mikroskopicke- vlaknite-houby

OSTRÝ, V. Vláknité mikroskopické houby (plísn ě), mykotoxiny a zdraví člov ěka . Praha: Státní zdravotní ústav, 1998. ISBN 8070711027.

OSTRÝ, V. Desatero rad k ochran ě zdraví p řed mykotoxiny (plís ňovými jedy) a toxinogenními plísn ěmi . 2. upravené vydání. Praha: Státní zdravotní ústav, 2000.

PŘÍHODA, A. Jedovaté mikroskopické houby. Živa: časopis pro biologickou práci . Praha: Nakladatelství Československé akademie v ěd, 1958, 6(4), 139-142. ISSN ISSN 0044-4812.

RAI, M., VARMA A. Mycotoxins in Food, Feed and Bioweapons . Londýn: Springer, 2010. 405 s. ISBN 978-3-642-00725-5.

RUPRICH, J. Mykotoxin ochratoxin A: hodnocení nebezpe čnosti a zdravotního rizika . Praha: Státní zdravotní ústav, 1997

RUPRICH, J. 2013. Zhodnocení zdravotního rizika DON/DON - 3G z piva . [online]. Státní zdravotní ústav: Centrum zdraví, výživy a potravin. [cit. 2015-07-09]. Dostupné z: http://czvp.szu.cz/aktuality/Pivo%20mykotoxin%20DON.pdf

ŠIM ŮNEK, J. 2003. Mykotoxiny: P řehled nejd ůležit ějších mykotoxin ů. [online]. Masarykova univerzita: Léka řská fakulta. Verze 1.3. [cit. 2015-06-09]. Dostupné z: http://www.med.muni.cz/predmety/preventivni/MYKOTW/mtpr_idx.htm

ŠIM ŮNEK, J. 2004. Plísn ě a mykotoxiny. [online]. Masarykova univerzita: Léka řská fakulta. [cit. 2015-06-08]. Dostupné z: http://www.med.muni.cz/dokumenty/pdf/ plisne_a_mykotoxiny.pdf

VAN DER MERWE, K. J., STEYN P. S., FOURIE L. Ochratoxin A, a Toxic Metabolite produced by Aspergillus ochraceus Wilh. Nature . 1965, (205), 1112-1113. DOI: 10.1038/2051112a0.

ZICHA, O. BioLib [online]. ©1999-2016 [cit. 2015-06-09]. Dostupné z: www.biolib.cz

Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem (ZÚÚL): NRL pro mykotoxiny. Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem [online]. [cit. 2016-02-13]. Dostupné z: http://www.zuusti.cz/sluzby/hygienicke-laboratore/mykotoxiny/

43 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová

11. SEZNAM OBRÁZK Ů A TABULEK

Obrázek 1 : Vláknité mikroskopické houby [cit. 2015-11-29]. Dostupné z: http://www.diagnostika.estranky.sk/clanky/mykotoxiny.html

Obrázek 2: Kontaminovaná kuku řice [cit. 2015-11-29]. Dostupné z:http://www.osel.cz/ 2708-geneticky-modifikovane-plodiny-setri-hmyz.html

Obrázek 3 : P řehled mykotoxin ů [cit. 2015-11-29]. Dostupné z: http://www.equichannel.cz/plisne-produkuji-toxiny-aneb-skryte-jedy-v-krmeni-vaseho- kone Obrázek 4 : Strukturní vzorec ochratoxinu A [cit. 2016-02-28]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Ochratoxin_A#/media/File:Ochratoxin_A.svg

Obrázek 5 : Strukturní vzorec aflatoxinu B1 [cit. 2016-02-28]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Aflatoxin_B1#/media/File:%28%E2%80%93%29- Aflatoxin_B1_Structural_Formulae_V.1.svg

Obrázek 6 : Strukturní vzorec patulinu [cit. 2016-02-28]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Patulin#/media/File:Patulin.png

Obrázek 7 : Strukturní vzorec fumonisinu B1 [cit. 2016-02-28]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Fumonisin_B1#/media/File:Fumonisin_B1.svg

Obrázek 8 : Strukturní vzorec deoxynivalenonu [cit. 2016-02-28]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Vomitoxin#/media/File:Vomitoxin2DCSD.svg

Obrázek 9 : Strukturní vzorec zearalenonu [cit. 2016-02-28]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Zearalenone#/media/File:Zearalenone.svg

Obrázek 10 : Žebráci postiženi ergotismem [cit. 2015-11-29]. Dostupné z: http://www.webchemie.cz/ergotizmus.html

Obrázek 11 : Nemocný [cit. 2015-11-29]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/ Beriberi

Tabulka 1 : Producenti ochratoxinu A Tabulka 2 : Akutní a chronická onemocn ění lidí spojovaná s mykotoxiny Tabulka 3 : NPM pro mykotoxiny Tabulka 4 : NPM pro mykotoxiny Tabulka 5 : NPM pro mykotoxiny Tabulka 6 : PM pro mykotoxiny Tabulka 7 : PM a SM pro mykotoxiny Tabulka 8 : PM a SM pro mykotoxiny Tabulka 9 : PM a SM pro mykotoxiny

44 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová

12. P ŘÍLOHY

PŘÍLOHA Č. 1

Tabulka 2 : Akutní a chronická onemocn ění lidí spojovaná s mykotoxiny

Mykotoxikóza Mykotoxin Aflatoxikóza (Aflatoxicosis) aflatoxiny Akutní DON toxikóza deoxynivalenol (Acute DON toxicosis) Akutní kardiální beri-beri (Cardiac beri citreoviridin beri) Alimentární toxická aleukie (Alimetary trichoteceny toxic aleukia) Balkánská endemická nefropatie (Balkan Ochratoxin A, a další mykotoxiny nephropathy) (nap ř.citrinin) Cirhoza d ětí v Indii (Indian childhood aflatoxiny cirrhosis) Duševní retardace d ětí (Mental aflatoxiny retardation of children) Encefalopatie Udorn (Udorn aflatoxiny Encephalopathhy) Epidemická polyurea (Poona disease) mykotoxiny ? z Rhizopus nigricans Egrotismus (Ergotism) námelové alkaloidy Fusariotoxikóza v Čín ě (Fusariotoxicosis fuzáriové mykotoxiny in China) Hemolýza po konzumaci sága (Sago neznámé?mykotoxiny? Hemolysis) Chronická gastritida (Chronic gastritis) aflatoxiny Indická endemická artritida (Endemic fuzáriové mykotoxiny Familiar Arthritis of Malnad) Jihoafrická osteoartróza (Chronic trichoteceny osteoarthrosis) Karcinom jícnu (Oesophageal cancer) fumonisiny Kardiomyopatie z „kobaltového piva“ ?mykotoxiny? ze sladu Kašin-Beckova nemoc (Kashin –Beck fuzáriové mykotoxiny disease) Kešanská kardiomyopatie ?trichoteceny? Kwashiorkor (Kwashiorkor) aflatoxiny Mukomykotická nemoc (Mucomycotic ?mykotoxiny?Mucoraceae disease) Nádory ledvin (Renal tumors) ochratoxin A Nemoc mseleni (Mseleni joint disease) trichoteceny Nemoc sklíze čů celeru (Celery harvesters mykotoxiny z Sclerotinia sclerotiorum disease) Onemocn ění akakabi-byo (Akakabi-byo mykotoxiny z Fusarium Graminearum, disease) F.nivale

45 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová

Onemocn ění onyalai (Onyalai dsease) tenuazonová kyselina moniliformin Onemocn ění ze žluté rýže (Yellow rice luteoskyrin, citrinin, rugulosin, disease) islandotoxin,citreovitridin, cyclochlorotin Otrava „opojným “chlebem (Scabby mykotoxin-z Fusarium graminearum grain toxicosis) Otrava červenou plísní (Red mold fuzáriový mykotoxin-deoxynivalenol poisoning) Otrava z cukrové t řtiny (Arthrinium β-nitropropionová kyselina mykotoxiny Sugarcane Poisoning) z Arthrinium spp. a z Fusarium moniliforme (fumonisiny?) Otrava ze zaplesniv ělého prosa (Koudua kodo toxiny z Phomopsis paspali nebo poisoning) cyklopiazonová kyselina Pelagra (Pellagra) T-2toxin, fumonisiny,zearalenon Primární jaterní karcinom (Primary liver aflatoxiny cancer) Před častná puberta (Premature thelarche) zearalenon Rakovina d ěložního kr čku (Cervical zearalenon cancer) Respira ční onemocn ění (Respiratory aflatoxiny diseases) Rey ův syndrom (Reye apostrov s aflatoxiny Syndrome) Stachybotrytoxikóza makrocyklické trichoteceny (Stachybotryotoxicosis) z Stachybotrys atra Trombocytopenická purpura (Purpura) ?mykotoxin? z Phoma sorghina Třesy (Tremors) penitrem A, tremorgeny Tuková degenerace jater (Fatty aflatoxiny degeneration of the liver) Urovova nemoc (Urov apostrov disease) trichoteceny Vývojová porucha mozku ?mykotoxiny-teratogeny? (Frontoethmoidal Encephalomeningocele)

(Malí ř a Ostrý et al ., 2003)

46 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová

PŘÍLOHA Č. 2

Tabulka 3 : NPM pro mykotoxiny

Aflatoxin B 1

Potravina NPM mg/kg dětská a kojenecká výživa 0,0005 arašídy k přímé spot řeb ě 0,002 arašídy jako surovina, kterou je nutno 0,008 třídit nebo jinak fyzicky ošet řit p řed použitím k přímé spot řeb ě nebo jako surovina do potravin kakao 0,01 ořechy a sušené ovoce jako surovina 0,005 ořechy a sušené ovoce pro p římou 0,002 spot řebu ko ření 0,02 obiloviny, v četn ě pohanky, a výrobky z 0,002 nich potraviny obecn ě A 0,005 potraviny obecn ě B 0,02

Tabulka 4 : NPM pro mykotoxiny Aflatoxin M 1

Potravina NPM mg/kg mléko syrové i tepeln ě ošet řené 0,00005 mlé čná kojenecká a d ětská výživa 0,00005

Tabulka 5 : NPM pro mykotoxiny

Aflatoxiny (suma B 1, B 2 ,G 1, G 2)

Potravina NPM mg/kg ořechy v četn ě arašíd ů a sušené ovoce pro 0,004 přímou spot řebu arašídy jako surovina, kterou je nutno 0,015 třídit nebo jinak fyzicky ošet řit p řed použitím k přímé spot řeb ě nebo jako surovina do potravin ořechy a sušené ovoce jako surovina 0,010 obiloviny 0,004 dětská výživa (od ukon čeného 12.m ěsíce) 0,002 kojenecká výživa (od narození do 0,001 ukon čeného 12.m ěsíce)

47 Otravy mykotoxiny – v historii po sou časnost Kristýna Truba čová

potraviny obecn ě A v četn ě nápoj ů a A a 0.008 B potraviny obecn ě B 0,04

Tabulka 6 : PM pro mykotoxiny Sterigmatocystin

Potravina PM mg/kg (5/3)* potraviny obecn ě A 0,005 potraviny obecn ě B 0,02

Tabulka 7 : PM a SM pro mykotoxiny

Deoxynivalenol (DON)

Potravina PM mg/kg SM mg/kg (5/2)* obilí 2,0 mouka 1,0 rýže 2,0 kuku řice 2,0

Tabulka 8 : PM a SM pro mykotoxiny Patulin

Potravina PM mg/kg SM mg/kg (5/2)* dětská výživa 0,03 kojenecká výživa 0,02 potraviny obecn ě A 0,05 potraviny obecn ě B 0,1

Tabulka 9 : PM a SM pro mykotoxiny

Ochratoxin A

Potravina PM mg/kg SM mg/kg (5/2)* dětská výživa a kojenecká 0,001 výživa mouka a cereální výrobky 0,003 potraviny obecn ě A 0,005 potraviny obecn ě B 0,01

(Ministerstvo zem ědělství, 2002)

48