Univerzita Jana Evangelisty Purkyn ě v Ústí nad Labem Fakulta životního prost ředí

REVITALIZACE ANTROPOGENN Ě POSTIŽENÉ KRAJINY V PODKRUŠNOHO ŘÍ

II. část

Teoretická východiska pro možnost revitalizace území modelové oblasti

Jaroslava Vráblíková a kolektiv

Ústí nad Labem 2008

Univerzita Jana Evangelisty Purkyn ě v Ústí nad Labem

Fakulta životního prost ředí

REVITALIZACE ANTROPOGENN Ě POSTIŽENÉ KRAJINY V PODKRUŠNOHO ŘÍ

II. část

Teoretická východiska pro možnost revitalizace území modelové oblasti

Metodika Studijní část

Autorský kolektiv: Prof. Ing. Jaroslava Vráblíková, CSc. Doc. RNDr. Miroslava Blažková, Ph.D. Doc. Ing. Miroslav Farský, CSc. Doc. RNDr. Milan Je řábek, Ph.D. Doc. Ing. Josef Seják, CSc. Prof. Ing. Miloslav Šoch, CSc. Ing. arch. Karel Beránek CSc. RNDr. Petr Jirásek Ing. Martin Neruda, Ph.D. Ing. Petr Vráblík, Ph.D. Ing. Jaroslav Zahálka, CSc.

Ústí nad Labem 2008

Název: REVITALIZACE ANTROPOGENN Ě POSTIŽENÉ KRAJINY V PODKRUŠNOHO ŘÍ II. část Teoretická východiska pro možnost revitalizace území modelové oblasti

Autorský kolektiv:

Prof. Ing. Jaroslava Vráblíková, CSc.: kapitola 1., 2., 3., 4., 13. Doc. RNDr. Miroslava Blažková, Ph.D.: kapitola 5. Doc. Ing. Miroslav Farský, CSc.: kapitola 10., 12. Doc. RNDr. Milan Je řábek, Ph.D.: kapitola 11. Doc. Ing. Josef Seják, CSc.: kapitola 8., část 2.4 Prof. Ing. Miloslav Šoch, CSc.: kapitola 7. Ing. arch. Karel Beránek CSc.: kapitola 9. RNDr. Petr Jirásek: kapitola 11. Ing. Martin Neruda, Ph.D.: kapitola 6. Ing. Petr Vráblík, Ph.D.: kapitola 4. Ing. Jaroslav Zahálka, CSc.: kapitola 10., 12. Vědecký redaktor: Doc. MVDr. Pavel Novák, CSc. Recenzenti: Doc. RNDr. Ji ří And ěl, CSc. Ing. František Loudát, CSc. Doc. Ing. Ladislav Slavík, DrSc.

Podpo řeno projektem Ministerstva pro místní rozvoj ČR WD-44-07-1 „Modelové řešení revitalizace pr ůmyslových region ů a území po t ěžb ě uhlí na příkladu Podkrušnoho ří“.

© Fakulta životního prost ředí UJEP Ústí nad Labem 2008 ISBN: 978-80-7414-085-3

Auto ři: 1. Antropogenní zát ěž a její charakteristika Prof. Ing. Jaroslava Vráblíková, CSc.

2. Možnosti obnovy antropogenn ě postižené krajiny v severních Čechách Prof. Ing. Jaroslava Vráblíková, CSc.

3. Revitalizace krajiny Prof. Ing. Jaroslava Vráblíková, CSc.

4. Resocializace území Prof. Ing. Jaroslava Vráblíková, CSc., Ing. Petr Vráblík, Ph.D.

5. Teoretická východiska pro řešení disparit v horninovém prost ředí Doc. RNDr. Miroslava Blažková, Ph.D.

6. Revitalizace vodních tok ů Ing. Martin Neruda, Ph.D.

7. Trvalé travní porosty a jejich význam Prof. Ing. Miloslav Šoch, CSc.

8. Integrace environmentálních a sociáln ě-ekonomických kritérií jako p ředpoklad ú činnosti revitalizace poškozeného území Doc. Ing. Josef Seják, CSc.

9. Východiska regionálního územního plánování p ři řešení úkol ů revitalizace a resocializace antropogenn ě postiženého území Ing. arch. Karel Beránek CSc.

10. Vymezení a funkce sociálního potenciálu v území Doc. Ing. Miroslav Farský, CSc., Ing. Jaroslav Zahálka, CSc.

11. Využití sociologického šet ření jako metody pro deskripci a usm ěrn ění územního rozvoje Doc. RNDr. Milan Je řábek, Ph.D., RNDr. Petr Jirásek

12. Scéná ře modelové oblasti Podkrušnoho ří a jejich vícekriteriální hodnocení Doc. Ing. Miroslav Farský, CSc., Ing. Jaroslav Zahálka, CSc.

13. Souhrn Prof. Ing. Jaroslava Vráblíková, CSc.

Obsah

ÚVOD...... 8 1. ANTROPOGENNÍ ZÁT ĚŽ A JEJÍ CHARAKTERISTIKA ...... 9 1.1 OBECN Ě K ZÁT ĚŽI PROST ŘEDÍ ...... 9 1.2 ANTROPOGENNÍ ZÁT ĚŽ KRAJINY V PODKRUŠNOHO ŘÍ ...... 11 1.3 TĚŽBA UHLÍ A JEJÍ D ŮSLEDKY V PODKRUŠNOHO ŘÍ ...... 12 1.4 ANALÝZA KONKRÉTNÍCH PROBLÉM Ů V ENVIRONMENTÁLNÍ A SOCIÁLN Ě EKONOMICKÉ OBLASTI ...... 16 2. MOŽNOSTI OBNOVY ANTROPOGENN Ě POSTIŽENÉ KRAJINY V SEVERNÍCH ČECHÁCH23 2.1 TEORETICKÁ VÝCHODISKA REKULTIVACE ...... 23 2.2 Z HISTORIE REKULTIVACÍ V SEVERNÍCH ČECHÁCH ...... 24 2.3 REKULTIVACE POZEMK Ů PO T ĚŽB Ě NEROSTNÝCH SUROVIN NA P ŘÍKLADU SEVERNÍCH ČECH ...... 25 2.4 RADIA ČNÍ A TEPELNÝ REŽIM NA VÝSYPKÁCH ...... 27 2.5 TECHNOLOGIE REKULTIVACÍ ...... 29 2.6 REKULTIVACE SKLÁDEK ODPAD Ů, ODKALIŠT A SLOŽIŠ Ť...... 36 2.7 CHARAKTERISTIKA REKULTIVOVANÉ KRAJINY ...... 36 3. REVITALIZACE KRAJINY...... 38 3.1 TERMINOLOGIE OBNOVY KRAJINY A STRESOVÝCH FAKTOR Ů P ŮSOBÍCÍCH ZÁT ĚŽ PROST ŘEDÍ ...... 38 3.2 METODICKÉ ZÁKLADY REVITALIZACE KRAJINY ...... 40 3.3 REVITALIZA ČNÍ CÍLE ...... 43 3.4 REVITALIZA ČNÍ METODY ...... 44 3.5 ZÁV ĚR ...... 49 4. RESOCIALIZACE ÚZEMÍ...... 50 4.1 OBECN Ě K PROBLEMATICE ...... 50 4.2 NÁVRAT ČLOV ĚKA DO KRAJINY V PODKRUŠNOHO ŘÍ...... 50 4.3 KONKRÉTNÍ P ŘÍKLADY ...... 51 4.4 MOŽNOSTI RESOCIALIZACE KRAJINY S VYUŽITÍM EVROPSKÝCH FOND Ů – REGIONÁLNÍHO OPERA ČNÍHO PROGRAMU ...... 53 5. TEORETICKÁ VÝCHODISKA PRO ŘEŠENÍ DISPARIT V HORNINOVÉM PROST ŘEDÍ...... 58 5.1 DISPARITY A JEJICH TRANSFORMACE NA INDIKÁTORY ...... 58 5.2 IDENTIFIKACE DISPARIT HORNINOVÉHO PROST ŘEDÍ V PODKRUŠNOHO ŘÍ ...... 60 5.3 SHRNUTÍ TEORETICKÉHO POSOUZENÍ TRANSFORMACE DISPARIT NA INDIKÁTORY HORNINOVÉHO PROST ŘEDÍ A MOŽNOSTI JEJICH PRAKTICKÉHO VYUŽITÍ ...... 63 6. REVITALIZACE VODNÍCH TOK Ů...... 64 6.1 CHEMIE VODY A BIOTICKÉ INDIKÁTORY ...... 64 6.2 METODY "INSTREAM FLOW " A M ĚŘ ENÍ FYZIKÁLNÍCH VLASTNOSTÍ STANOVIŠT Ě ...... 64 6.3 KRAJINNÉ INDIKÁTORY ...... 65 6.4 POSTUP REVITALIZACE DROBNÝCH VODNÍCH TOK Ů...... 68 6.5 VEGETA ČNÍ DOPROVOD VODNÍCH TOK Ů ...... 71 6.6 ZÁV ĚR ...... 73 7. TRVALÉ TRAVNÍ POROSTY A JEJICH VÝZNAM ...... 74 7.1 CHARAKTERISTIKA FUNKCÍ TRVALÝCH TRAVNÍCH POROST Ů ...... 74 7.2 VYUŽITÍ TTP NA CHOMUTOVSKU A V MODELOVÉ OBLASTI ...... 76 7.3 VÝVOJOVÉ TENDENCE ...... 83 8. INTEGRACE ENVIRONMENTÁLNÍCH A SOCIÁLN Ě-EKONOMICKÝCH KRITÉRIÍ JAKO PŘEDPOKLAD Ú ČINNOSTI REVITALIZACE POŠKOZENÉHO ÚZEMÍ ...... 86 8.1 ÚVOD ...... 86 8.2 SHRNUTÍ ZÁKLADNÍCH CHARAKTERISTIK MODELOVÉHO ÚZEMÍ ...... 87 8.3 TEORETICKÁ VÝCHODISKA REVITALIZACE ANTROPOGENN Ě POŠKOZENÉHO ÚZEMÍ ...... 89

8.4 POZNATKY O SAMOORGANIZACI EKOSYSTÉM Ů JAKO VÝCHODISKO REVITALIZACE MODELOVÉHO ÚZEMÍ …...... 92 8.5 PEN ĚŽNÍ HODNOCENÍ EKOLOGICKÝCH FUNKCÍ A SLUŽEB EKOSYSTÉM Ů...... 95 8.6 ZÁV ĚRY ...... 101 9. VÝCHODISKA REGIONÁLNÍHO ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ P ŘI ŘEŠENÍ ÚKOL Ů REVITALIZACE A RESOCIALIZACE ANTROPOGENN Ě POSTIŽENÉHO ÚZEMÍ ...... 103 9.1 PŮVOD A SMYSL ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ REGIONÁLNÍHO M ĚŘ ÍTKA ...... 103 9.2 POZNÁMKY K VÝVOJI P ŘÍSTUPU ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ K PROBLEMATICE REVITALIZACE A RESOCIALIZACE ANTROPOGENN Ě POSTIŽENÉHO ÚZEMÍ V PODKRUŠNOHO ŘÍ...... 103 9.3 NOVÝ STAVEBNÍ ZÁKON A PROBLEMATIKA REVITALIZACE A RESOCIALIZACE ANTROPOGENN Ě POSTIŽENÉHO ÚZEMÍ V PODKRUŠNOHO ŘÍ ...... 105 9.4 ZÁV ĚRE ČNÁ DOPORU ČENÍ ...... 110 10. VYMEZENÍ A FUNKCE SOCIÁLNÍHO POTENCIÁLU V ÚZEMÍ...... 111 10.1 ÚVOD ...... 111 10.1 VYMEZENÍ POJM Ů ...... 111 10.2 FORMY AKTIVIZACE ÚZEMNÍHO SOCIÁLNÍHO POTENCIÁLU ...... 118 10.3 ZÁV ĚRE ČNÉ ZAMYŠLENÍ A P ŘÍKLADY Z PRAXE ...... 119 11. VYUŽITÍ SOCIOLOGICKÉHO ŠET ŘENÍ JAKO METODY PRO DESKRIPCI A USM ĚRN ĚNÍ ÚZEMNÍHO ROZVOJE...... 123 11.1 OBSAHOVÉ ZARÁMOVÁNÍ PROBLEMATIKY ...... 123 11.2 STABILITA OBYVATELSTVA A PRACOVNÍ POM ĚRY ...... 124 11.3 HODNOCENÍ PODNIKATELSKÉHO PROST ŘEDÍ A VE ŘEJNÉ SPRÁVY ...... 126 11.4 HODNOCENÍ ZM ĚN V ÚZEMÍ A KRAJIN Ě ...... 128 11.5 ZÁV ĚRY ...... 129 12. SCÉNÁ ŘE MODELOVÉ OBLASTI PODKRUŠNOHO ŘÍ A JEJICH VÍCEKRITERIÁLNÍ HODNOCENÍ...... 131 12.1 METODOLOGICKÁ VÝCHODISKA SCÉNÁ ŘŮ ...... 131 12.2 ZÁKLADNÍ PREMISY KONSTRUKCE SCÉNÁ ŘE...... 134 12.3 OBSAH SCÉNÁ ŘŮ ...... 135 12.4 VERBÁLN Ě FORMULOVANÉ HYPOTÉZY JEDNOTLIVÝCH VARIANT SCÉNÁ ŘE ...... 136 12.5 VLASTNÍ PROPO ČET ...... 137 12.6 INTERPRETACE VÝSLEDK Ů A DISKUSE ...... 145 13. SOUHRN ...... 146

Úvod

Fakulta životního prost ředí Univerzity J.E. Purkyn ě v Ústí nad Labem se zapojila od r.2007 do řešení programu WD „Výzkum pro řešení regionálních disparit“ Ministerstva pro místní rozvoj projektem WD -44 -07-1 „Modelové řešení revitalizace pr ůmyslových region ů a území po t ěžb ě uhlí na p říkladu Podkrušnoho ří“ s cílem p řisp ět k řešení revitalizace území pánevních okres ů a tak podpo řit regionální rozvoj. V rámci řešení projektu byla zpracována Studie „Revitalizace antropogenn ě postižené krajiny v Podkrušnoho ří“ jejíž I. část „P řírodní a sociáln ě ekonomické charakteristiky disparit pr ůmyslové krajiny v Podkrušnoho ří“ a byla vydána v. r. 2008 (Vráblíková J. a kol. UJEP Ústí n.L. 182 s. ISBN 978-80-7414-019-8). Tato výchozí publikace se zabývala teoretickými p řístupy k řešení regionálních disparit, podrobn ě charakterizovala p řírodní podmínky antropogenn ě postižené Chomutovsko – ústecké oblasti, zhodnotila faktory narušení horninového prost ředí, analyzovala p ůdní fond, vodní režimy krajiny a dlouhodobé působení antropogenních vliv ů na ekosystémy v pánevních okresech. Byla zpracována i socioekonomická charakteristika modelového území, identifikovány klí čové faktory, podílející se na p říčinách socioekonomických a environmentálních disparit podkrušnohorské oblasti. Záv ěr publikace vyústil v přehled hlavních disparit v modelové oblasti – okresech Chomutov, Most ,Teplice a Ústí n.L. – v území, které zaujímá rozlohu 2276 km 2, kde žije tém ěř 490 tis. obyvatel. Oblast je typickým pr ůmyslovým regionem s vysokou koncentrací energetického a chemického pr ůmyslu, t ěžbou hn ědého uhlí velkolomovým zp ůsobem. Koncem 80. let 20. století pat řila jako sou část „ Černého trojúhelníku“ k nejvíce devastovaným oblastem ve St řední Evrop ě. V důsledku transformace české ekonomiky na ekonomiku standardního tržního typu dochází i v oblasti severních Čech k výrazným zm ěnám – k útlumu t ěžby, pr ůmyslové výroby, snížení intenzity zem ědělské výroby, což p řináší další specifické regionální disparity , tj. sociální a ekonomické rozdíly. Na výše uvedenou část I.. navazuje p ředkládaná publikace jako výstup řešení z DC 002 – II. část Teoretická východiska pro možnost revitalizace území modelové oblasti“, která je metodického charakteru a m ěla by objasnit základní p řístupy k možnostem revitalizace území v Podkrušnoho ří a tím i ke snížení regionálních disparit. Regionální disparity mají své politické p říčiny a konsekvence a vyžadují zásahy a pomoc státu p ři jejich útlumu či eliminaci. Řešení regionálních disparit a s tím související rozvoj regionu spolu p ředstavují dlouhodobý proces sm ěř ující k omezení nerovnovážných vztah ů mezi ekonomickým, environmentálním a sociálním pilířem udržitelnosti a hospodá řského růstu. Pro harmonický rozvoj region ů je t řeba vytvá řet podmínky pro odstran ění nebo zmírn ění negativních regionálních disparit s cílem využít vnit řního potenciálu jednotlivých region ů p ři respektování princip ů trvale udržitelného rozvoje.

Prof. Ing. Jaroslava Vráblíková, CSc. vedoucí autorského kolektivu

V Ústí n. L., prosinec 2008

8 1. Antropogenní zát ěž a její charakteristika

1.1 Obecn ě k zát ěži prost ředí

Zát ěž prost ředí způsobují jak faktory p řírodní (exogenní a endogenní), tak antropogenní (viz. schéma 1.1). Problematika člov ěkem zp ůsobovaných negativních zm ěn v krajin ě je aktuální zejména v území, které je p ředm ětem projektu „Modelové řešení revitalizace pr ůmyslových region ů a území po t ěžb ě uhlí na p říkladu Podkrušnoho ří“. Zát ěž z Chomutovsko–ústecké oblasti byla podrobn ě analyzována pomocí konkrétních disparit přírodních, environmentálních a sociáln ě ekonomických. (viz. publikace Revitalizace antropogenn ě postižené krajiny v Podkrušnoho ří I. část Přírodní a sociáln ě ekonomické charakteristiky disparit pr ůmyslové krajiny v Podkrušnoho ří vyd. UJEP, 2008).

Schéma 1.1: Zát ěž prost ředí

Faktory p ůsobící zát ěž prost ředí

Přírodní Antropogenní ů Abiotické Biotické Pr myslové škodliviny Podnebí a pov ětrnostní Biota Agrotechnické podmínky Rekrea ční Půdní faktory Cílené zásahy

S antropogenní zátěží krajiny je spojován i termín DETERIORIZACE, který je vysv ětlován jako zhoršení, poškození životního prost ředí, takže m ůže být vyjád řením pro negativní antropogenní činnost v krajin ě (Terra – zem ě, p ůda, v širším pojetí krajina). Deteriorizaci můžeme považovat za proces, jímž je p ůda ( či krajina) zbavována svých původních, p řírodních (p řirozených) vlastností. K narušení p ůvodních vlastností dochází v důsledku antropogenní činnosti – zejména: • těžby nerostných surovin (uhlí, rud, rašeliny, stavebních a keramických surovin), • rozvojem pr ůmyslu, • rozvojem urbánního prostoru, • rekreací.

Na základ ě výše uvedených deteriorizačních vliv ů by m ěl následovat soubor opat ření, který by p řisp ěl k obnov ě produk čnosti a funk čnosti krajiny tj. rekultivaci a následn ě i revitalizaci krajiny . Pro bližší specifikaci uvádíme stru čnou charakteristiku problému a jeho zobecn ění. V kulturní krajin ě je vztah mezi p řírodními a antropogenními složkami harmonický, je zachována i její autoregula ční schopnost. V pr ůběhu p ůsobení stresového faktoru, který se podílí na zát ěži prost ředí, dochází zpravidla k destabilizaci funkcí. V krajin ě se tak setkáváme s narušením stability p řírodních složek, zejména činností člov ěka, což je ozna čováno za „narušenou kulturní krajinu“. S ní souvisí narušení harmonického stavu mezi složkami přírodními a antropogenními, čímž jsou narušeny i přirozené autoregula ční schopnosti. I p řes

9 zna čnou míru narušení existuje ješt ě částe čná autoregula ční schopnost a proto je možná i restaurace krajiny . Při dlouhodobém a intenzivním p ůsobení stresového faktoru p ůsobícího zát ěž prost ředí dochází k funk čním zm ěnám a snížení odolnosti. V krajin ě vede vyšší míra narušení k degradaci prost ředí. Stav je charakterizován zna čným narušením stability p řírodních složek a jen nízkou autoregula ční schopností. Degradací prost ředí rozumíme snižování kvality jednotlivých prvk ů nebo celého životního prost ředí pro spole čenské využívání. Degradované prost ředí je charakteristické narušenou stabilitou a p řírodní podmínky jsou negativn ě ovliv ňovány člov ěkem. P ři ústupu negativního p ůsobení spole čensko hospodá řských jev ů existuje nad ěje, že u krajiny dojde k její regeneraci, návratu k autoregulaci a obnov ě její ekologické rovnováhy.

Negativní vliv člov ěka v krajin ě vede až k její devastaci. Pod tímto pojmem si obecn ě představujeme znehodnocování a ni čení p řírodního prost ředí a jeho složek. Devastovaná krajina má strukturu zcela p řem ěněnou, p řírodní složky jsou zni čeny, vylou čena je autoregulace, neexistuje homeostáze. Zastavení další devastace a zajišt ění obnovení – restaurace je možné prost řednictvím socioekonomické složky použitím zna čného množství energie (zejména formou biotechnických opat ření). Zpravidla je p ůda vy řazena z biologického látkového kolob ěhu, zlikvidováno rostlinstvo a odstran ěna nejúrodn ější vrchní část p ůdy. Devastace je spojena zejména s těžbou nerostných surovin. S krajinou devastovanou bylo a je možno se setkat nej čast ěji v pánevní oblasti Severních Čech. Při vyšší form ě zát ěže byl mnohdy srovnáván stav životního prost ředí s ekologickou katastrofou tj. situací, v níž nejsou napl ňovány elementární pot řeby živého systému a jeho schopnost adaptace je p řekro čena do té míry, že podmínky biologické reprodukce systému zanikají. K ekologické katastrof ě byl na p řelomu 80 a 90. let p řirovnáván stav životního prost ředí v Podkrušnoho ří (viz. schéma 1.2).

Schéma 1.2: Zásahy člov ěka do krajiny Intenzita zásahu člov ěka v krajin ě
Vztah mezi složkami p řírodními a antropogenními se Kulturní krajina blíží harmonickému stavu
Autoregula ční schopnost je zachována
Stabilita p řírodních složek je narušena člov ěkem Narušená kulturní krajina
Existence částe čné autoregulace
Dlouhodobé a intenzivní p ůsobení stresového faktoru
Vyšší míra narušení stability p řírodních složek
Částe čná autoregula ční schopnost Degradace prost ředí
Přechodného či trvalého charakteru
Při ústupu zát ěže m ůže dojít k regeneraci - návratu k autoregulaci a k obnov ě ekologické rovnováhy krajiny
Znehodnocování a ni čení p řírodního prost ředí a jeho složek
Likvidace části p ůdy i rostlinstva Devastace
Struktura zcela p řem ěněna
Přírodní složky zni čeny
Vylou čena autoregulace, neexistuje homeostáze
Obnova možná vkladem energie (biotechnická opat ření)
Nejsou napl ňovány elementární pot řeby živého systému Ekologická katastrofa
Podmínky biologické reprodukce systému zanikají

10 1.2 Antropogenní zát ěž krajiny v Podkrušnoho ří

Již koncem 19.století se za číná v Rakousku – Uhersku významn ě rozvíjet pr ůmysl na severu Čech. Zakládání nových podnik ů bylo umožn ěno tím, že zde byla nalezišt ě hn ědého uhlí. Postupn ě se vybudovala železnice, docházelo k rozvoji sídel a zvyšoval se zde významn ě po čet obyvatel. Rozvoj pr ůmyslu zde pokra čoval po celé 20. století. Postupn ě se budoval chemický pr ůmysl, koncentrovaný v dalším období do Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí n.L. a litvínovského podniku Chemopetrol. Ve 20.století hrály významnou roli i podniky Válcovny trub a železa (VTŽ) Chomutov a celá řada menších sklá řských podnik ů, postupn ě zkoncentrovaných do podniku Glavunion Teplice. S těžbou uhlí v zájmové oblasti bylo spojeno i jeho využívání na energii. Šlo o podniky zajištující teplo – nap ř. Severo české teplárny Komo řany, Dalkia Trmice. Nejv ětší podíl hn ědého uhlí je však využíván na výrobu elektrické energie, kdy bylo vystav ěno 6 elektráren vázaných na Severo českou hn ědouhelnou pánev s výkonem 3,62 tis. MW. Krajina v Podkrušnoho ří byla a je typickým pr ůmyslovým regionem, se všemi negativními dopady na prost ředí – zejména emisní i imisní zát ěže, které byly p říčinou za řazení oblasti do tzv. „ černého trojúhelníku“(Podkrušnoho ří, Slezsko, Sasko). Antropogenní zát ěž je charakterizována na vývoji pr ůměrných ro čních koncentrací SO 2, NO x a pr ůměrných ro čních koncentrací prachu (viz. grafy 1.1, 1.2, 1.3).

Graf. 1.1: Charakteristika antropogenní zát ěže – pr ůměrné ro ční koncentrace SO 2 Chomutovsko–ústecké oblasti

(Zdroj dat: Zdravotní ústav Ústí nad Labem) Poznámka: P řerušovaná čára vyjad řuje limitní hodnotu pro ochranu zdraví, platnou v roce 2004

11 Graf. 1.2: Charakteristika antropogenní zát ěže – pr ůměrné ro ční koncentrace NO X v Chomutovsko–ústecké oblasti

(Zdroj dat: Zdravotní ústav Ústí nad Labem) Poznámka: P řerušovaná čára vyjad řuje platnou limitní hodnotu pro ochranu ekosystém ů

Graf 1.3: Pr ůměrné ro ční koncentrace prachu (TSP a PM 10 ) v Chomutovsko–ústecké oblasti

(Zdroj dat: Zdravotní ústav Ústí nad Labem) Poznámka: P řerušovaná čára vyjad řuje sou časný platný imisní limit pro ochranu lidského zdraví

1.3 Těžba uhlí a její d ůsledky v Podkrušnoho ří

Ložiska hn ědého uhlí jsou situována do Severo české hn ědouhelné pánve, která se rozprostírá od Ústí n.L. až ke Kadani. V sou časnosti probíhá těžba na Mostecku ve dvou dolech – Vršany a ČSA, tyto lomy jsou ve vlastnictví Mostecké uhelné spole čnosti a.s. (velkolomy ČSA, Vršany-Šverma, hlubinný důl Centrum). Ve zbývající části pánve se t ěží na lomu Bílina (okres Teplice) a v lomu Nástup Tušimice, (lom Tušimice-Libouš), které jsou ve vlastnictví Severo českých dol ů Chomutov a.s.

12 Udává se, že v SHP bylo vyt ěženo více jak 3,5 mld. tun uhlí, z toho 2,6 mld. velkolomovým zp ůsobem. Na vn ější a vnit řní výsypky bylo p řesunuto více jak 7 mld. m 3 nadložních zemin.

Graf 1.4: Historický vývoj t ěžby v Podkrušnoho ří za období 1860 až 2007 70 60 50 40 mil. t 30 20 10 0 1860 1870 1880 1890 1900 1910 1920 1930 1940 1950 1960 1970 1980 1990 2000 2007

(Zpracováno FŽP ze zdroj ů: historie t ěžby, materiály SHR, MUS a SD)

S t ěžbou jsou spojeny zábory pozemk ů, p řevážen ě se jednalo o zem ědělskou p ůdu. Udává se, že bylo zabráno pro t ěžbu 40. tis. hektar ů pozemk ů, z toho 33 tis. po r. 1945. V oblasti SHP bylo v důsledku t ěžby hn ědého uhlí zlikvidováno 84 sídel. Z toho nejvíce na Mostecku. V r. 1964 bylo rozhodnuto o likvidaci m ěsta Most s 34 tisíci obyvatel, které bylo zlikvidováno v letech 1967 – 1982 v důsledku t ěžby uhlí lomem Most. Severo česká hn ědouhelná pánev je nejv ětší a t ěžebn ě nejvýznamn ější hn ědouhelnou pánví v České republice. Zaujímá mezi Ústím nad Labem a Kadaní plochu cca 140.000 ha (viz. obr.4).

Obr. 1.4: Zastoupení ploch ovlivn ěných d ůlními aktivitami

(Zdroj: Ro čenka životního prost ředí Ústeckého kraje 2007 – upraveno FŽP)

13 Zásahy t ěžby do krajiny

Hlavní disparitou uhelných revír ů, zejména p ři povrchové t ěžb ě hn ědého uhlí, byly a jsou zm ěny v krajin ě. Zásahy byly umocn ěny v druhé polovin ě 20. století, kdy se t ěžba koncentrovala do v ětších územních celk ů, na kterých se t ěží velkolomovým zp ůsobem.

Obecn ě lze konstatovat, že zásahy v důsledku t ěžby v krajin ě se projevují p ředevším: • geomorfologickou prom ěnou území, • vznikem nového reliéfu a jeho postupnou transformací, • p řesunem t ěžených nadložních zemin z lomových jam na vn ější výsypky, • těžbou, p řepravou a zakládáním odklizových hmot vznikají výrazn ě odlišné stratigrafické pom ěry spo čívající ve zm ěnách petrografických, fyzikáln ě chemických, fyzikáln ě mechanických a technologických vlastností ukládaných hmot do nov ě vznikajících recentních útvar ů, • jsou výrazn ě narušeny hydrogeologické pom ěry území (podzemní vody, hydrologické pom ěry území, infiltra ční pom ěry, výpary a místní srážky) • těžbou dochází k degradaci až destrukci (zni čení, rozvrat, zkáza) pedosféry – orni ční a podorni ční vrstvy, • lomová t ěžba ovliv ňuje také atmosféru a mikroklima území, kvalitu ovzduší úletem a rozletem prachových částic z rozsáhlých prostor ů t ěžby ve vlastním lomu, z výsypek a dopravních cest, • je narušena biosféra v subsystémech fytocenóz, zoocenóz, v četn ě mikrobiálních cenoz.

S těžbou je spojen odkliz nadložních zemin, skrývka. Její objem je velmi variabilní dle jednotlivých t ěžených lom ů, ale v pr ůměru se dnes pohybuje se kolem 5 m 3, což p ředstavuje cca 7 t odklizovaných nadložních zemin na 1 tunu vyt ěženého uhlí. Skrývkové hmoty se ukládají na výsypky. Setkáváme se s výsypkami situovanými mimo prostor lomu (vn ější výsypky) a p ři postupu těžby pak s výsypkami uvnit ř vyt ěžené části lomu (vnit řní výsypky).

Schéma 1.3: Vliv t ěžby na krajinu Jak zasahuje t ěžba do krajiny
Vznik nového reliéfu
Zm ěna stratigrafických pom ěrů
Narušení hydrogeologických pom ěrů Prom ěny krajiny
Devastace pedosféry – orni ční a podorni ční vrstvy
Ovlivn ění atmosféry, mikroklimatu a kvality ovzduší
Narušení biosféry (fytocenóz, zoocenóz a mikrobiálních cenóz) Po t ěžb ě z ůstávají:
Zbytkové jámy
Výsypky Recentní útvary Charakteristika recentních útvar ů:
Ekologicky extrémní
Nestabilní a neproduktivní ekosystémy

14 Výsypky a zbytkové jámy jsou recentními útvary, které p ůsobí významné zm ěny v krajin ě a lze je charakterizovat i jako:

• extrémní stanovišt ě, • neproduktivní, nestabilní ekosystém, • iniciální stadium vývoje, • dominance anorganických složek, • minimum organické hmoty (biogen. prvk ů), • absence bioty, pozd ěji iniciální fytocenózy, mikrobiocenózy, zoocenózy, • transformace reliéfu (vn ější výsypky, zbyt. lomy), • zm ěny v hydrosfé ře (podzemní a povrchové vody, odtokové pom ěry, infiltrace, zm ěna výparu a srážek), • degradace a destrukce pedosféry, • zm ěna stratigrafických a petrografických pom ěrů, • narušení fytocenózy, zoocenózy a mikrobiálních cenoz, • rozsáhlé plochy bez zelen ě p ůsobí zm ěny mikroklimatu, mezoklimatu a kvality ovzduší (zápary).

Problematika výsypek je znázorn ěna na schématu 1.4.

Schéma 1.4: Problematika výsypek

Problematika výsypek

Vn ější Vnit řní (mimo d ůlní prostor) (uvnit ř lomu)

Umíst ění výsypek v Stavba výsypek a krajin ě technologie zakládání

přednostní zakládání přednostní stavba trvalá stabilita geomechanické a do extenzivních koncentrovaných výsypkového fyzikální území výsypek tělesa vlastnosti zemin

maximalizace minimalizace tvar a únosnosti hydrické pom ěry využití výsypných plošného podílu podloží a výsypky výsypky a okolí prostor ů svahových částí sklonitost přednostní maximalizace výsypkových uplat ňování podílu plošných svah ů bo čních úpadních č ástí zp ůsob ů sedání výsypek zakládání

15 1.4 Analýza konkrétních problém ů v environmentální a sociáln ě ekonomické oblasti

Pro nástin teoretických východisek možnosti revitalizace území modelové oblasti a získání relevantních údajů pro problematiku revitalizace jako podkladu pro zpracování návrh ů metodických postup ů pro řešení revitalizace území pánevních okres ů p řistoupili řešitelé k analýzám p řírodního a sociáln ě ekonomického prost ředí. Jejich cílem je zpracování podklad ů pro zefektivn ění regionální politiky a snížení disparit ve strukturáln ě postižených regionech, jejichž významným p ředstavitelem jsou pánevní okresy v Podkrušnoho ří. Pro objektivní a komplexní p řístup k hodnocení problém ů disparit ve sledovaném regionu, Chomutovsko–ústecké oblasti p řistoupili řešitelé projektu k regionální analýze zam ěř ené zejména na disparity v oblasti ekonomické, sociální a environmentální. První etapu t ěchto prací p ředstavuje provedení SWOT analýzy (SWOT–A) pro danou oblast. Interpretace jejich výsledk ů bude využita k ur čení relevantních faktor ů, které by m ěl scéná ř pro zpracování návrh ů metodických postup ů (resp. jeho varianty) dále sledovat (viz. kapitola č. 12. Scéná ře modelové oblasti Podkrušnoho ří a jejich vícekriteriální hodnocení).

Podstatou této metody je SWOT analýza hodnotící silné ( Strenghts ) a slabé ( Weaknesses ) stránky ur čité spole čnosti (korporace, komunit …), p říležitosti ( Opportunities ) a hrozby (Threats ), které jsou pro tuto spole čnost spojeny či vyvstávají v souvislosti s realizací ur čitého projektu (podnikatelského zám ěru, strategie nebo i restrukturaliza čních proces ů). Analýza spo čívá v rozboru a hodnocení sou časného stavu spole čnosti ( → vnit řní prost ředí) a sou časné situace okolí spole čnosti ( → vn ější prost ředí). Kombinace faktor ů SWOT vymezuje čty ři kvadranty strategií (viz. schéma 1.5):

Schéma 1.5: Kombinace faktor ů SWOT – kvadranty strategií

Obvyklá interpretace t ěchto strategií je: SO – využít silné stránky na získání výhody WO – p řekonat slabiny využitím p říležitostí ST – využít silné stránky na čelení hrozbám WT – minimalizovat náklady a čelit hrozbám

16 Prvo řadým úkolem pro zpracování analýzy problém ů obecn ě je ur čit pro naši modelovou oblast, v rámci výše uvedených faktor ů a strategií základní pilí ře, které vycházejí z princip ů trvale udržitelného rozvoje pro řešení modelové oblasti v Podkrušnoho ří. Jedná se o : Environmentální pilí ř – ovzduší, voda, krajina, agrosystémy, ekosystémy, odpady Ekonomický pilí ř – pr ůmysl, podnikání, zem ědělství, služby Sociokulturní pilíř – zdravotnictví, sociální pé če, vzd ělávání, kultura

Pro vypracování návrhu SWOT–A byly po prostudování využity následující prameny a údaje:
Statistická data ČSÚ
Koncep ční a strategické dokumenty Ústeckého kraje, zejména Strategie udržitelného rozvoje Ústeckého kraje v letech 2006 – 2020
Strategie udržitelného rozvoje České republiky, vládou schválena dne 8. 12. 2004 (usnesení č. 1242/04).
Publikace autorského kolektivu z projektu WD 44-07-1 Revitalizace antropogenn ě postižené krajiny v Podkrušnoho ří I. část Přírodní a sociáln ě ekonomické charakteristiky disparit pr ůmyslové krajiny v Podkrušnoho ří Materiály byly posouzeny z hlediska princip ů trvale udržitelného rozvoje a využity kolektivem hodnotitel ů pro zpracování SWOT –A dle jednotlivých pilí řů .

I. ENVIROMENTÁLNÍ PILÍ Ř

SILNÉ STRÁNKY

• významné p řírodní a kulturní památky • velký podíl velkoplošných zvlášt ě chrán ěných území • nár ůst podílu plochy trvalých travních porost ů z celkové rozlohy zem ědělských p ůd • velká rozloha rozpracovaných a dokon čených rekultivací, zejména lesnických, zem ědělských a ostatních • velký podíl ploch listnatých d řevin z celkové rozlohy lesních porost ů • hustá sí ť stanic pro monitorování kvality ovzduší • velký podíl obyvatel zásobovaných pitnou vodou z veřejných vodovod ů • velký po čet obcí s ve řejnou kanalizací s koncovou ČOV • velký podíl odpad ů, který je využit jako druhotná surovina prost řednictvím recyklace, regenerace a kompostováním • relativn ě vysoké investice na ochranu životního prost ředí, zejména na ochranu ovzduší a klimatu

SLABÉ STRÁNKY

• rozsáhlá fragmentace krajiny liniovými stavbami a devastace p řírody antropogenními aktivitami • narušení ekologických funkcí krajiny

17 • velký rozsah území siln ě narušených t ěžbou nerostných surovin • velký rozsah poškozených lesních ekosystém ů (zejména imisní poškození les ů v horských oblastech kraje) • větší imisní zát ěž p ůd a ekosystém ů v porovnání s ČR • nár ůst rozlohy neobhospoda řovaných a neudržovaných ploch zem ědělské p ůdy • velký po čet ploch se starými ekologickými zát ěžemi, zejména s kontaminací p ůdy a podzemních vod • nízká kvalita ovzduší zp ůsobená velkým množstvím emisí produkovaných stacionárními zdroji (oxid si řičitý, oxidy dusíku a uhlovodíky) • špatná jakost povrchových a podzemních vod, zejména v oblasti Mostecka • vyšší spot řeba vody na jednoho obyvatele v porovnání s pr ůměrem ČR • vysoká celková produkce odpad ů (nejv ětší podíl tvo ří odpady produkované energetickým pr ůmyslem) • malé využití alternativních energetických zdroj ů • nízký podíl obcí se schválenou územn ě plánovací dokumentací • negativní image oblasti a stále ješt ě přetrvávající horší stav životního prost ředí v porovnání s pr ůměrem ČR

PŘÍLEŽITOSTI

• zvyšování rozlohy maloplošných zvlášt ě chrán ěných území, plynoucích ze závazk ů ČR v ůč i EU (Natura 2000) • další zales ňování nevyužívaných p ůd a snižování rozsahu nahodilých t ěžeb d řevní hmoty v důsledku ochranných opat ření • rozvoj ekologického a energetického zem ědělství • vytvá ření nových pracovních p říležitostí v primárním sektoru v rámci odpadového hospodá řství a p ři sanacích starých ekologických zát ěží i realizaci environmentálních opat ření • rychlé a efektivní sana ční a rekultiva ční procesy po t ěžb ě uhlí a dalších pr ůmyslových činnostech • pokra čující proces odsi řování a snižování prašnosti velkých stacionárních zdroj ů znečiš ťování ovzduší • programy a projekty revitalizace krajiny a vodote čí, projekty pozemkových úprav • podpora multifunk čního využití krajiny • rozvoj systému environmentálního vzd ělávání • podpora environmentáln ě šetrného turismu, zejména v horských oblastech kraje

RIZIKA

• rostoucí tlak na krajinu a ekosystémy v důsledku p ředimenzovaného rozvoje ekonomických aktivit • územní plánování nerespektující principy udržitelného rozvoje • pokra čování a nár ůst t ěžby nerostných surovin

18 • pomalá a neefektivní revitalizace nevyužívaných zdevastovaných ploch a objekt ů („brownfields“) • neregulovaná nebo nedostate čně regulovaná výstavba, zejména v suburbánním zázemí velkých m ěst („urban sprawl“) • pomalá a neefektivní sanace starých ekologických zát ěží • nekoncep ční řešení vodní dopravní infrastruktury kraje • rostoucí celková produkce odpad ů, které se odstra ňují pomocí skládkování; nár ůst produkce nebezpe čných odpad ů

II. EKONOMICKÝ PILÍ Ř

SILNÉ STRÁNKY

• výhodná geografická poloha oblasti pro p říhrani ční spolupráci s regiony v SRN • přítomnost části transevropského koridoru Berlín – Praha – Brno – Bratislava – Sofie – Istanbul (dálnice D8; železni ční tra ť 090/815), labská vodní cesta • hustá regionální silni ční a železni ční sí ť • dobré dopravní propojení významných center oblasti • tradice pr ůmyslové výroby (chemický, t ěžební, energetický a sklá řský pr ůmysl) • významné zásoby nerostných surovin • komparativní výhoda levné (i odborné) pracovní síly

SLABÉ STRÁNKY

• silné zam ěř ení ekonomiky na pr ůmyslová odv ětví s velkou materiálovou náro čností • nízký po čet st ředních a malých podnik ů • velká koncentrace ekonomických subjekt ů v centrech kraje • vysoká míra nezam ěstnanosti • velký po čet nevyužívaných zdevastovaných ploch a objekt ů („brownfields“) • špatný technický stav regionálních tratí, silnic II. a III. t řídy a místních komunikací

PŘÍLEŽITOSTI

• zvyšování ekonomického r ůstu v důsledku dokon čení transformace ekonomiky a následné stabilizace podnik ů • zvýšení po čtu stabilních ekonomických subjekt ů v oblasti • využívání nejlepších dostupných technik, zejména v sekundárním sektoru • stimulace p řílivu zahrani čních investic, zejména do obor ů produkujících nejmodern ější technologie („Hi-Tech“) • rozvoj environmentáln ě šetrného cestovního ruchu a navazujících odv ětví • efektivní využívání finan čních zdrojů EU • vybudování rozsáhlé sít ě pr ůmyslových zón ve m ěstech

19 • dostavba ve řejné dopravní infrastruktury (D8, R6, R7, silnice I/13, modernizace vybraných železni čních tratí)

RIZIKA

• relativn ě nízký p říliv zahrani čního kapitálu • oborov ě jednostranné zam ěř ení pr ůmyslových aktivit • růst nezam ěstnanosti související s útlumem t ěžkého průmyslu, části energetiky a t ěžby nerostných surovin • nedostate čný rozvoj malého a st ředního podnikání • preference investic na „zelené louce“ p řed revitalizací nevyužívaných zdevastovaných ploch a objekt ů „brownfields“ • odliv vysoce kvalifikované pracovní síly • nár ůst p řepravních výkon ů v osobní doprav ě, v důsledku „vynucené mobility obyvatel“ za prací

III. SOCIOKULTURNÍ PILÍ Ř

SILNÉ STRÁNKY

• velký po čet l ůžek a dobrý technický stav sociálních za řízení • příznivá v ěková struktura obyvatelstva v porovnání s ostatními regiony • vyšší úhrnná plodnost žen v porovnání s ostatními regiony ČR • kladný celkový p řír ůstek obyvatel • vysoký po čet živ ě narozených d ětí • nižší stá ří bytového fondu a vyšší podíl byt ů I. kategorie v panelové výstavb ě v porovnání s pr ůměrem ČR • činnost Univerzity J. E. Purkyn ě v Ústí nad Labem (7 fakult) a v Most ě pracovišt ě pobo čky VŠB TU Ostrava, pobo čky VŠ finan ční a správní a VŠCHT (Most) a v Litvínov ě ČZU Praha • činnost vyšších odborných škol • výhodná poloha p řízniv ě ovliv ňující vícedenní turistiku • vysoký podíl chrán ěných území, láze ňská st řediska, areály zimních a letních sport ů

SLABÉ STRÁNKY

• vysoká míra nezam ěstnanosti • vysoký po čet p řiznaných dávek sociální podpory • ztráta vztahu člov ěka ke krajin ě • trend nár ůstu sociáln ě-patologických jev ů • malá kapacita l ůžek v za řízeních sociální pé če pro seniory • nedostate čně zajišt ěné služby krizové intervence • nejvyšší úmrtnost muž ů a žen na 100 000 obyvatel ve srovnání s ostatními kraji ČR

20 • vyšší po čet výskytu alergických onemocn ění ve srovnání s pr ůměrem ČR • vysoká míra potratovosti ve srovnání s ostatními kraji • vysoká míra rozvodovosti ve srovnání s celorepublikovým pr ůměrem • velký po čet trvale neobydlených dom ů a byt ů • nízký podíl výdaj ů na v ědu a výzkum • vysoký podíl obyvatel se základním vzd ěláním a bez vzd ělání • nízký podíl vysokoškolsky vzd ělaných obyvatel v porovnání s pr ůměrem ČR • špatný technický stav a nevhodné využití kulturních památek • nedostate čná základní a dopl ňková infrastruktura cestovního ruchu • nízký zájem o vyšší formy vzd ělávání ze strany mládeže i rodi čů

PŘÍLEŽITOSTI

• rozši řování nabídky rekvalifika čních kurz ů • optimalizace po čtu l ůžek akutní a následné pé če • důraz na všechny stupn ě zdravotní prevence • prevence sociáln ě-patologických jev ů • pokra čující integrace minoritních a znevýhodn ěných skupin obyvatelstva • rozvoj bytové výstavby, zejména tzv. startovacích a sociálních byt ů • prioritní orientace na výchovu mládeže v rámci tzv. volno časových aktivit • vyšší provázanost aktivit Univerzity J. E. Purkyn ě v Ústí nad Labem s pot řebami sociální a ekonomické sféry • větší soulad zam ěř ení soustavy s požadavky trhu práce • růst vzd ělanosti obyvatel Ústeckého kraje • posílení systému celoživotního vzd ělávání • využití potenciálu ekologicky šetrného turistického ruchu, v četn ě možnosti ekoagroturistiky v rámci primárního sektoru

RIZIKA

• zvyšování po čtu neúsp ěšných žadatel ů o práci z řad absolvent ů • rostoucí po čet p říjemc ů sociálních dávek • pomalá rekvalifikace nezam ěstnaných • snižování životní úrovn ě související s poklesem p říjm ů domácností • zhoršování zdravotního stavu obyvatelstva v důsledku horšího životního prost ředí a negativních vliv ů antropogenních aktivit • pokra čování imigrace problémových a nep řizp ůsobivých ob čan ů do oblasti • setrva čnost negativního image kraje • regulace po čtu za řízení vzd ělávací soustavy • snižování po čtu kulturních a sportovních za řízení v důsledku úsporných opat ření

21 • nižší kvalita služeb a infrastruktury cestovního ruchu v porovnání se sousedními regiony • nezájem zna čné části ve řejnosti o v ěci ve řejné

Zpracovaná SWOT-A dopl ňuje p ředchozí část týkající se antropogenní zát ěže v Podkrušnoho ří a p ředchází problematice zam ěř ené na obnovu krajiny.

Literatura: And ěl, J., Jeřábek, M., Oršulák, T.: Vývoj sídelní struktury a obyvatelstva pohrani čních okres ů Ústeckého kraje. Acta Universitatis Purkynianae 88, Studia Geographica IV., UJEP Ústí n. L., 229 s., ISBN 80-7044-493-2). 2004 Dejmal, I.: Demografické a sociální limity rozvoje Podkrušnohorské pánve, Studie, 24s., 2007 Farský, M. a kol.: SWOT analýza modelového regionu. Interní zpráva za aktivitu A413, UJEP, Ústí n. L. 2008 Kašpar, J.: Vliv zahlazování následk ů bá ňské činnosti na cenu uhlí. VŠB Ostrava 2008 Kolektiv autor ů: Hornická ro čenka ISBN 80-7225-233-X, 2006 Kolektiv autor ů: Úvod do regionálních v ěd a ve řejné správy. 455 s. VŠ u čebnice, Plze ň 2008 Ro čenka životního prost ředí Ústeckého kraje 2007, vydal Krajský ú řad Ústeckého kraje 2008 Statistické ro čenky životního prost ředí. Vydalo MŽP Praha 2004, 2005, 2006 Vráblíková, J. a kol.: Revitalizace antropogenn ě postižené krajiny v Podkrušnoho ří část I. P řírodní a sociáln ě ekonomické charakteristiky disparit pr ůmyslové krajiny v Podkrušnoho ří, FŽP UJEP Ústí nad Labem, 2008 Wokoun, R. a kol.: Regionální rozvoj a jeho management. VŠE Praha, 2008 Zpráva spole čnosti Mostecká uhelná a.s. Činnost a udržitelný rozvoj v roce 2006, MUS Czech Coal Group 2007 Zprávy o stavu zne čišt ění ovzduší, Zdravotní ústav Ústí nad Labem 2006

22 2. Možnosti obnovy antropogenn ě postižené krajiny v severních Čechách

2.1 Teoretická východiska rekultivace

U pojmu REKULTIVACE je uvád ěn výklad ve vztahu k zemědělství jako „op ětovná kultivace zanedbané, zni čené nebo poškozené p ůdy“ za ú čelem jejího navrácení zem ědělské výrob ě nebo jejímu zalesn ění. Někte ří auto ři vztahují rekultivaci k půdám t ěžkým, lehkým, chemicky poškozeným apod. Výklad ekologický charakterizuje rekultivaci jako lidskou činnost zam ěř enou na obnovu p řirozených vlastností a hodnot člov ěkem narušené krajiny a spojuje s tím uvedení narušené krajiny do p řírodní rovnováhy. A z tohoto ekologického pojetí auto ři text ů vychází. Je uvád ěno i širší pojetí pojmu REKULTIVACE jako „soubor r ůzných opat ření a úprav, kterými zúrod ňujeme p ůdy znehodnocené a zpustošené p řírodní nebo lidskou činností, p řispívá k obnovení produk čnosti krajiny, jejích p řírodních vlastností jako celku, tj. všech jejích p řírodních složek“ . Na podklad ě uvedených deterioriza čních vliv ů (viz. část 1.) by m ěl následovat soubor opat ření, který by p řisp ěl k obnov ě produk čnosti a funk čnosti krajiny tj. rekultiva ční proces. Nejv ětší podíl rekultivovaných ploch je v ČR po t ěžb ě nerostných surovin (povrchová těžba a hlubinná t ěžba uhlí, výsypky a odvaly, odkališt ě, vyt ěžená rašeliništ ě, území po t ěžb ě kamene, št ěrkopísku, cihlá řských a keramických surovin). Významný je i podíl skládek odpad ů, složiš ť odpadních látek (popílk ů, popel ů, strusky apod.) a kal ů, všechny tyto recentní útvary se rovn ěž musí rekultivovat.

Schéma 2.1: P řehled prací spojených s těžbou, sanací a rekultivací Přehled aktivit v těžební krajin ě Ekotechnická etapa Přípravné práce – Rekultiva ční práce Důln ětechnická etapa Ukon čení t ěžby Technické práce Biotechnické práce Terénní úpravy Zem ědělské Nadložní zeminy Stabiliza ční a Lesnické a Ostatní Sana ční skrývka protierozní opat ření rekultivace Stavba výsypek Předání území do Revitalizace rekultivace Resocializace Povinnost rekultivovat Legislativou ČR je ur čena ze zákona povinnost území zdevastovaná těžbou nerostných surovin (Horní zákon), ale i n ěkterými dalšími antropogenními činnostmi po ukon čení t ěchto činností, zrekultivovat . Zákonem č. 334/92 Sb. je ur čena povinnost obnovit území po t ěžb ě s cílem navrátit je do p ůvodního stavu. Jedná se o zákon o ochran ě zem ědělského p ůdního fondu č. 334/92 Sb. (d říve zákon č. 53/66 Sb. ve zn ění zákona č. 10/93 Sb.) Zákon o ochran ě zem ědělského p ůdního fondu požaduje zem ědělskou p ůdu co nejmén ě narušovat. Po ukon čení nezem ědělské činnosti se musí neprodlen ě provést taková terénní

23 úprava, aby dot čené území bylo svým tvarem, uložením zeminy a vodními pom ěry p řipraveno k rekultivacím a zp ůsobilé k pln ění dalších funkcí v krajin ě podle schváleného plánu rekultivací. Významným opat řením je skrývka vrchní kulturní vrstvy a zemin zúrodn ění schopných. Na zákon navazuje vyhláška MŽP č. 13/1994 Sb., kde jsou uvedeny konkrétní podmínky pro provád ění rekultivací (vedení protokolu – provozní deník, zápisy o postupu prací, termínech etap.). V příloze vyhlášky MŽP č. 13/1994 Sb. je uveden obsah plánu rekultivací p ůdy, který tvo ří: - Technická část (množství skrývaných zemin a zp ůsob jejich využití, cíl rekultivací, zp ůsob terénních úprav pozemk ů, úpravy vodního režimu, meliora ční opat ření, problematika komunikací, atd.) - Biologická část (meliora ční osevní postup, cíl rekultivace, intenzita hnojení) - Časový postup technické a biologické rekultivace - Rozpo čet náklad ů na rekultivaci - Mapové podklady Další legislativní normou je mnohokrát novelizovaný a dopl ňovaný zákon č. 44/88 Sb. o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) vydaný ve zn ění všech zm ěn a dopl ňků pod č. 439/92 Sb. (s dalšími zm ěnami a dopl ňky v letech následujících), který mimo jiné stanovuje t ěža řů m povinnost sanace dot čeného území v četn ě rekultivace a ukládá povinnost vytvá řet na sanace a rekultivace finan ční rezervu. Výše uvedené normy jsou ve vazb ě na t ěžbu nerostných surovin. Jsou ale i další činnosti, jejichž d ůsledky je nutno odstra ňovat a zajistit rekultivaci. Týká se to nap ř. skládek a odkališ ť. Jedná se o stavby a vztahuje se na n ě zákon o Územním plánování a stavebním řádu ( č. 183/2006 Sb., zm ěna č. 68/2007 Sb. a č. 191/2008 Sb.), ve kterém se vyžaduje rekultivace územn ě naplánovat a podrobit projekt rekultivací i jejich realizaci stavebnímu řízení. Rovn ěž zákon o odpadech ( č. 185/2001 Sb.) stanovuje povinnost vytvá řet finan ční rezervu pro rekultivaci skládky.

2.2 Z historie rekultivací v severních Čechách

První zprávy o povinnosti obnovit území po t ěžb ě do p ůvodního stavu nacházíme v r. 1854 v Horním zákon ě Rakousko uherské monarchie ( č. 146/1854), kde je stanovena povinnost sanovat a obnovit území po t ěžb ě. Aktuální oblastí pro obnovu území po t ěžb ě bylo Podkrušnoho ří proto zde Zem ědělská zemská rada v r. 1880 z řizuje v Duchcov ě Rekultiva ční expozituru, která se zabývala rekultivacemi v severních Čechách. Do r. 1934 bylo na území SHR provedeno 2 150 ha rekultivací, p řevážn ě zem ědělských. Konec 30. – 40. let 20. století byl dle historik ů rekultiva čně málo produktivní. Po r. 1945 se výrazn ě zvyšuje t ěžba uhlí, což sebou p řináší zábory pozemk ů s destruk čními vlivy v krajin ě. V r. 1959 byl vypracován pro celou SHP unikátní „Generel rekultivací“ jako v ěcný podklad pro územní plánování. Postupn ě byly zpracovávány t ěžebními organizacemi plány sanací a rekultivací. Vytváří se specializovaná pracovišt ě, která se za čínala zabývat projektováním, ale i praktickým provád ěním rekultiva čních prací v jednotlivých pánevních okresech. Od 50. let do r. 1960 bylo ukon čeno cca 350 ha rekultivací. Do r. 1990 byla tato činnost koncentrována do n ěkolika pracoviš ť (nap ř. Severo české rekultivace Most, Bá ňské projekty Teplice, Rekultivace Bílina). Po r. 2000 se po čet subjekt ů poskytujících rekultivace významn ě zvýšil. Do r. 2000 se udává v SHP dokon čených 7.350 ha a celkem do r. 2007 již 10.760 ha (viz. tab. 2.1). V oblasti SHP se udává, že bylo t ěžbou dot čeno cca 28.tis. ha, takže zbývá dokon čit obnovu na velké části území.

24 O rozvoj rekultivace v severních Čechách se významn ě zasloužil Ing. Stanislav Štýs, DrSc., bývalý pracovník Severo českých hn ědouhelných dol ů v Most ě, který jako první zpracovával metodické postupy rekultiva čních prací v Podkrušnoho ří a zárove ň se podílel na jejich realizaci. Významn ě p řisp ěl ke vzniku České rekultiva ční školy, která stále zaujímá významné postavení v obnově krajiny po t ěžb ě uhlí ve St ředoevropském prostoru.

2.3 Rekultivace pozemk ů po t ěžb ě nerostných surovin na p říkladu severních Čech

V regionu severních Čech, v Severo české hn ědouhelné pánvi t ěží 2 subjekty – Mostecká uhelná spole čnost a Severo české doly Chomutov a v Sokolovské pánvi Sokolovská uhelná. U všech t ěchto subjekt ů dominuje t ěžba hn ědého uhlí povrchovým, velkolomovým zp ůsobem. Předkládaná publikace si vytkla za cíl nastínit problematiku rekultivace z pohledu zahlazování hornické činnosti a obnovy území po t ěžb ě v severních Čechách. Vychází z celé řady podklad ů, zejména z prací Štýse (1981 až 2005), z metodik pro praxi „Rekultivace území devastovaných bá ňskou činností v oblasti Severo českého hn ědouhelného revíru“ (VUMOP, SDCH, MUS 1999), ale i z výsledků FŽP z řešení výzkumného zám ěru MŠMT „Výzkum antropogenních zát ěží v Severo českém regionu“ (2000-2004), projekt ů „Zkušeností z využití antropogenn ě postižené krajiny ke strategii rozvoje venkova (1J 056/05- 2, 2005-2007)“ a zejména ze sou časn ě řešeného projektu WD-44-07-1 „Modelové řešení revitalizace pr ůmyslových region ů a území po t ěžb ě uhlí na p říkladu Podkrušnoho ří“. Dále vychází ze zkušeností jednotlivých t ěžebních firem a jejich pracovník ů. Vývoj ploch zapojených do rekultivace za SHP od r. 1950 do sou časnosti je uveden v tabulce 2.1.

Tabulka 2.1: Orienta ční údaje o vývoji rekultiva čních prací v SHP (1950-2007 v ha) Rok 1950 1960 1970 1980 1990 2000 2005 2006 2007 Dokon čené rekultivace 0 350 1 100 3 000 6 400 7 346 9 558 10 337 10 759 Rozpracované 20 595 2 465 4 139 2 809 5 368 5 288 5 221 5 430 V rekultiva čním procesu 20 945 3 565 7 139 9 209 12 714 14 846 15 558 16 189 (údaje po r. 2000 získané z SDCH, MUS a PKÚ)

Z uvedeného p řehledu je patrno, že významný pokrok v rekultivaci území je dosahován po r. 2000. Dokon čené rekultivace v r. 2007 dosáhly v SHP (od r. 1950) objem 10 759 ha, rozpracováno bylo 5 430 ha. P řehled o struktu ře dokon čených rekultivací je uveden v tabulce 2.2.

Tabulka 2.2: P řehled o struktu ře rekultivací dokon čených v období 1950 – 2007 v ha v Severo českém hn ědouhelném revíru (SHR) Druh rekultivace Ostatní Zem ědělská Lesnická Hydrická rekultivace Celkem (ha) Podnik vč. parkové SDCH 1 450 1 637 136 333 3 556 MUS 1 522 3 012 138 1 641 6 313 PKÚ 349 303 8 230 890 SHR celkem ha 3 321 4 952 282 2 204 10 759 % 30,9 46,0 2,6 20,5 100 Vysv ětl.: SDCH – Severo české doly Chomutov MUS – Mostecká uhelná spole čnost PKÚ – Palivový kombinát Ústí nad Labem

25 Graf 2.1: Podíl jednotlivých rekultivací v Severo českém hn ědouhelném revíru

Nejv ětší podíl rekultivací tvo ří rekultivace lesnická, celkem 46 %, významný podíl tvo ří i rekultivace zem ědělská, rozkládá se tém ěř na 1/3 obnoveného území. Sv ůj objem postupn ě zvyšuje i hydrická rekultivace, kam se řadí menší vodohospodá řská díla (nap ř. p říkopy, reten ční stabiliza ční nádrže) nebo v ětší vodní plochy pro p řím ěstskou rekreaci jako je zaplavování zbytkových jam – jezero Most, Chaba řovice. Od r. 1998 se výrazn ě zvyšuje i podíl ostatních rekultivací. Jejich cílem je vytvá ření funk ční a rekreační zelen ě, za člen ění rekrea čních a sportovních ploch do krajiny, vybudování základních komunikací a p říprava ploch pro komer ční využití.

Z historického hlediska uvádí Štýs (2001) následující etapy rekultiva čních prací: • Sukcesivních rekultivací (bez zásahu rekultiva čních prací se devastovaná území obnovovala sukcesivní vegetací, nejednalo se o rekultivaci, pouze o obnovu.) • Sana čně ozele ňovací (rekultivace bez velkých úprav stanoviš ť, zatravn ění) • Hospodá řsko – produktivní (dochází k tvorb ě p ůdního pokryvu, vysoký podíl zem ědělských rekultivací) • Ekologiza ční (koncem 20. století, preferována koncepce krajinn ě ekologické obnovy velkoplošných území, s cílem dosažení biodiverzity a diverzifikace území).

Z historických pramen ů lze vývoj rekultivací v SHR rámcov ě charakterizovat cykly uvedenými ve schématu 2.2:

Schéma 2.2: Vývoj rekultivací v Severo českém hn ědouhelném revíru Vývoj rekultivací v SHR charakterizována extenzivní koncepcí ozele ňování, jednoduchých zem ědělských rekultivací (bez použití ornice, hlavn ě na poddolovaných pozemcích) a zales ňováním s minimální úpravou 50. léta stanovišt ě a s dominantním uplat ňováním nenáro čných pr ůkopnických d řevin (nap ř. rychle rostoucí topoly). prosadila se koncepce d ůkladn ější úpravy pozemk ů s využíváním „zachrán ěné“ ornice, s cílem 60. léta tvorby p ůdy. V rámci lesnické rekultivace se již za čal prosazovat širší sortiment p řípravných, meliora čních a cílových d řevin. zlepšené tvarování výsypek. snaha o úpravu ekotopu, který vznikal nejen úpravou nové p ůdy, ale i morfologie a vodního režimu. Provedena podrobná klasifikace výsypkových substrátu a nadložních skrývkových zemin. Prosazena koncepce d ůsledn ěji provád ěných zem ědělských rekultivací. V zem ědělské rekultivaci se stále více uplat ňovalo používání úrodných a potenciáln ě úrodných 70. léta zemin na úkor p římé kultivace výsypkových a odvalových substrát ů. Důraz na likvidaci starých hlubinných devastací a ojedin ělých výsypek malolom ů. Vysazování meliora čních d řevin (b říza, topol, olše). Větší množství terénních úprav, prodlužování cykl ů biologické rekultivace (u zem ědělských rekultivací na 8 let, u lesnických 10 – 15 let). ve znamení p řednostního uplat ňování zem ědělských rekultivací. Technologicky byla již p řechodem 80. léta k cílené tvorb ě zem ědělských, lesních a vodních ekosystém ů. Dochází k intenzifikaci a částe čnému zkracování biologické fáze na 5 let. charakteristická výraznou ekologizací celého rekultiva čního cyklu, projevující se výraznou preferencí lesnických rekultivací p řed zem ědělskými a snahou o tvorbu funk čních ekosystém ů. 90. léta Zásady tržní ekonomiky ovliv ňují nejenom t ěžbu, ale i rekultiva ční činnost. Zvýšil se po čet subjekt ů, které nabízejí projek ční práce, ale i vlastní rekultiva ční činnost. Omezení potraviná řské

26 produkce i nové vlastnické vztahy k půdě dávají pro komplexní řešení územních celk ů novou dimenzi, kde jsou preferovány environmentální funkce což umož ňuje, vznik ekologicky hodnotných území. pro obnovu území je charakteristická preference koncepce krajinn ě ekologické obnovy konec 20. velkoplošných území. Cílem rekultiva čních činností je dosažení žádoucí úrovn ě biodiverzity stol. velkých územních celk ů navazujících na p řírodní prost ředí v území, která nebyla hornickou činností postižena. nastává další trend v souvislosti s finan ční podporou státu a EU (Sm ěrnice k řešení ekologických za čátek zát ěží v rámci odstra ňování starých ekologický škod vzniklých p řed privatizací hn ědouhelných 21. stol. těžebních spole čností v Ústeckém a Karlovarském kraji, Regionální opera ční program soudržnosti NUTS II Severozápad), je snaha o návrat člov ěka do krajiny a je p řipravována resocializace území.

Další koncepce rekultivací v severních Čechách p ředpokládá: rekultiva ční práce budou probíhat: • ve velkých územních celcích (sanace a rekultivace velkých zbytkových jam) • v dlouhodobé perspektiv ě a v souladu s legislativními normami • v souvislostech s aktivitami – ekologickými – sociáln ě ekonomickými aktivitami (resocializace – využití rekultivované krajiny člov ěkem)

Volbu zp ůsobu rekultivace ovliv ňují: Faktory ekologické mezi které řadíme jednotlivé složky životního prost ředí (litosféra, atmosféra, hydrosféra, pedosféra, biosféra) a geografickou polohu. Významné jsou i faktory sociáln ě-ekonomické nap ř. prostor pro pr ůmyslové aktivity, zem ědělství, lesnictví, vodní hospodá řství, ale i obytný prostor, technická infrastruktura a prostor pro využití volného času, zejména pro sport. Základem je však vždy nov ě vytvo řená morfologie území, která je kone čným produktem bá ňské činnosti.

Požadavky na rekultivovanou krajinu: Obnovovaná krajina by m ěla být: • ekologicky vyvážená • zdravotn ě a hygienicky nezávadná • efektivn ě i potenciáln ě produktivní • esteticky a rekrea čně p ůsobivá • sm ěrována ke koncepci pestré krajinné struktury • využitelná pro další rozvoj území

2.4 Radia ční a tepelný režim na výsypkách

Problematikou p ůdních režim ů v krajin ě ve vazb ě na fungování ekosystém ů se podrobn ě zabývá kapitola osmá. V této podkapitole je pozornost zam ěř ena na výsypky z hlediska jejich radia čního a tepelného režimu.

Slune ční zá ření se na povrchu Zem ě rozd ěluje na tyto hlavní toky: • odraz • zjevné teplo • latentní teplo výparu • tok tepla do p ůdy • pom ěrn ě mén ě energie se využívá ješt ě fotosyntézou (primární produkce) a na oh řev vegetace.

27 Radia ční režim holých ploch a porost ů Na suchých holých plochách se v ětšina slune ční energie p řem ěň uje na zjevné teplo. Teplota pod vlivem slune čního zá ření rychle stoupá. Tok tepla do p ůdy je pom ěrn ě malý, protože suchá p ůda nevede teplo. V noci se suché holé plochy rychle ochlazují. Nastává pouštní efekt velkých rozdíl ů teplot mezi dnem a nocí. Na holých plochách bez vegetace neprobíhá fotosyntéza ani se energie neváže p ři oh řevu biomasy. Naopak na plochách vlhkých a zejména na plochách zarostlých vegetací se v ětšina slune čního zá ření spot řebovává na výpar vody. Rostliny dob ře zásobené vodou vypa řují vodu listy prost řednictvím pr ůduch ů, které řídí rychlost výparu (transpirace). Listová plocha rostlin je vyšší nežli plocha porostu. Pom ěr mezi listovou plochou a plošným pr ůmětem porostu se nazývá „pokryvnost listoví“ (leaf area index). Jeho hodnota u vyvinutých porost ů je 3 – 5. Rostliny tedy mají velkou efektivní plochu pro výpar, navíc p řijímají vodu ko řeny z půdy. Ko řeny mají velkou povrchovou plochu. Specifická problematika tok ů energie na výsypkách byla p ředm ětem prací pracovník ů AV ČR pod vedením J. Pokorného v projektu řešeném pro MŽP (Pokorný 2006).

Výsypky jsou p říkladem extrémn ě suchých ploch bez rostlinstva a bez vyvinuté p ůdy. Povrch výsypek lze srovnávat s povrchem poušt ě. Je to povrch bez vegetace, fyzikální substrát bez organických látek a bez edafonu (p ůdní organismy). Na výsypkách se slune ční energie p řem ěň uje odrazem a tokem do zjevného tepla. Výsypky se během dne p řeh řívají. Jedním z kriterií úsp ěšných rekultivací výsypek je tedy zm ěna radia čního režimu. Pokud se na výsypkách snižují teplotní amplitudy, tj. pokud se snižují teplotní rozdíly mezi dnem a nocí, výsypka tlumí teplotní výkyvy. Zásadní je též srovnání teplot povrchu výsypky s okolím. Suché výsypky bez vegetace a vody jsou nejteplejšími místy v krajin ě, protože v letních slunných dnech – slune ční energie se uvol ňuje jako zjevné teplo. Pokud se na výsypce rozvíjí vegetace, tak se její povrch chladí p řes den výparem vody. Teplota rekultivované výsypky se potom snižuje a blíží teplot ě okolí porostlého vegetací. Časový vývoj teplot na rekultivovaných výsypkách lze sledovat detailn ě terénním měř ením. Velice výhodným nástrojem ke sledování úsp ěšnosti rekultivací je dálkový pr ůzkum Zem ě. S úsp ěchem bylo využito snímk ů satelitu Landsat ke sledování časových zm ěn rekultivovaných výsypek. Využívá se též termovizních snímk ů kombinovaných s pozemním m ěř ením. Kriteriem úsp ěšnosti rekultivace je potom jednak množství vegetace, biodiverzita, tlumení denních pulz ů teplot a p řiblížení teplotnímu režimu okolní vegetaci.

Jak velké tepelné ztráty vznikají na plochách povrchových t ěžeb a výsypek ukazuje následující multispektrální snímek p říhrani čního území severních Čech a jižního Saska z družicových dat Landsat (viz obr. č. 2.1). Dokazuje, že b ěhem letního slunného dne v ětšina dopadající slune ční energie se na plochách povrchových t ěžeb a na výsypkách neú činn ě ztrácí ve zjevném pocitovém teple. Naproti tomu plochy s kvalitní vegetací dokáží udržet vodu a velmi ú činn ě mírní teplotní výkyvy o cca. 15 °C, jak ukazují lesní ekosystémy Krušných hor, Českého st ředoho ří a Doupovských hor.

28 Obr. 2.1: Hodnocení krajinných funkcí pomocí multispektrálních družicových dat Landsat, PřF UK Praha. [ °C

(Pramen: Hesslerová, P. 2008 – cit. Seják 2008)

Kriteriem úsp ěšnosti rekultivace je potom jednak množství vegetace, biodiverzita, tlumení denních pulz ů teplot a p řiblížení teplotnímu režimu okolní vegetaci.

V duchu doporu čení v kapitole osmé je tedy pot řebné pro úsp ěch rekultivace v prvé řad ě vrátit vodu do revitalizovaného území a v návaznosti na toto primární opat ření založit vitální vegetaci.

2.5 Technologie rekultivací

V období posledních 30 let lze shrnout technologické postupy rekultivace po t ěžb ě do následujících etap: Etapa p řípravná – období otvírky a přípravy těžby, týká se projek ční činnosti a koncepcí. Zam ěř ena pedologický, geologický a hydrogeologický pr ůzkum nadložních hornin a zemin. Etapa d ůln ě-technická – období t ěžby, odkliz zemin, zakládání výsypek.

Etapa ekotechnická – fáze technická : práce technické povahy – terénní úpravy, návoz zúrodnitelných zemin, výstavba komunikací, hydromeliora ční a hydrotechnické úpravy, – fáze biotechnická zam ěř ena na tvorbu zem ědělských pozemk ů, založení lesnických porost ů a kultur. Etapa postrekultiva ční – období ukončení vlastních rekultivací, za řazení ploch do b ěžného ošet řování, obhospoda řování a revitalizace.

29 Ekotechnická etapa rekultivace

Ekotechnická etapa je podrobn ěji rozebrána, protože je nejvýznamnější částí rekultivací. Je komplexem prací technického charakteru, podmi ňujících následný biologický zp ůsob rekultivace.

Technické práce zahrnují : • práce spojené s úpravou pozemku, odstran ění balvan ů a kamen ů, cizích p ředm ětů, stabiliza ční opat ření a úprava svah ů, • zemní práce jsou spojeny s navážkou vhodných zemin (s humózními horizonty produktivních p ůdních typ ů, nebo zúrodnitelnými p ůdotvornými substráty), a základními p ůdními melioracemi, • úpravu hydrografické sít ě, tj. vybudování meliora čních za řízení, p říkop ů, vodních nádrží, event. úpravu stávajících tok ů, • realizací protierozních opat ření technického nebo biologicko-technického charakteru (terasování, pr ůlehy, trvalé protierozní stupn ě, vsakovací pásy aj.), • vybudování p říjezdových a obslužných komunikací a pot řebných objekt ů.

Po skon čení technických prací následuje biotechnická rekultivace . K zúrodn ění použitého p řekryvu povrchu rekultivovaných pozemk ů se navrhuje meliora ční osevní postup. Jeho cílem je biologické oživení p ůdotvorného substrátu a tvorba p ůdy. Sou časn ě se na základ ě zjišt ěných agrochemických vlastností p ůd upravuje i živinný režim p ůd.

Biotechnické fáze se v zásad ě člení dle druhu na: • zem ědělskou rekultivaci (orná p ůda, louky, pastviny, zahrady, vinice, sady jako sou části zem ědělského p ůdního fondu) • lesnickou rekultivaci (ozelen ění i d řevní porosty) • hydrická (tekoucí a stojaté vody) • ostatní (sportovišt ě, hipodromy, autodromy, řízená sukcese, a pod)

Rekultivace zem ědělských p ůd

Provedením rekultivací p ůd se obnovuje p ůdní fond, který byl v p ředcházejícím období vyjmut p řevážn ě ze zem ědělského obd ělávání. Zem ědělská rekultivace je založena na tom, že rekultivovaná území budou využita pro zem ědělské obhospoda řování. K tomuto druhu rekultivace je vhodné využít ty devastované plochy, které navazují na stávající zem ědělsky využívané území nebo se jedná o terén rovný či mírn ě sklon ěný (nap ř. vnit řní úrov ňové výsypky, náhorní roviny p řevýšených výsypek). Provádí se dva zp ůsoby zem ědělské rekultivace , a to přímo bez p řekrytí ornicí. Jedná se o přímou biologickou rekultivaci zemin uložených na povrchu výsypek, jež mohou být kvartérního p ůvodu – spraše, sprašové hlíny a svahoviny, nebo i některé typy šedých jíl ů (malý rozsah). Druhým zp ůsobem jsou nep římé rekultivace , kde urovnaný povrch výsypek je převrstven um ěle vytvo řeným horizontem (ornicí), tento zp ůsob dává p ředpoklady vytvo ření nové zem ědělské p ůdy s možností jejího intenzivního využívání pro zemědělskou činnost. Za optimální mocnost p řevrstvení ornicí je považován p řekryv 0,5 m. Případn ě je možné převrstvit povrch výsypek i kvartérními sedimenty (sprašovými hlínami) v mocnosti 0,3 m a poté p řekrytí ornicí v mocnosti 0,3 m. Rekultivace probíhá n ěkolik let a je založena na racionálním využití agrotechniky a správné volb ě rekultiva čního osevního postupu (viz schéma 2.3 a 2.4).

30 Schéma 2.3: Technologie zem ědělských rekultivací (cit. Kryl, Fröhlich a Sixta, 2002)

TECHNOLOGIE ZEM ĚDĚLSKÝCH REKULTIVACÍ

Technická fáze Biotechnická fáze

terénní úpravy základní volba rekultiva čního volba rekultiva čně půdní osevního postupu vhodných plodin skrývka a meliorace ř ř navážka s p ekryvem bez p ekryvu jeteloviny traviny č vhodných hydromeliora ní zemin úpravy jetelino-travní luskoviny na výstavba sm ěsky zel. hnojení výstavba provozních systému staveb obiloviny energetické komunikací (š ťovík, konopí) organické hnojení

minerální hnojení

ochrana kultur

Zem ědělské rekultivace na antropogenních p ůdách

Schéma 2.4: – Zem ědělské rekultivace a jejich funkce na antropogenních p ůdách Funkce Environmentální

ů Biodiverzita rostl. druh Zlepšení životního Produk ční Mimoproduk ční prost ředí Protierozní funkce Ochrana krajiny Zvýraz ňující funkce ekologické Potraviná řská Nepotraviná řská

Konven ční Alternativní Tech. a energetické Alternativní plodiny plodiny plodiny a d řeviny plodiny (zelený úhor)

Obiloviny Ovocné sady Řepka Louky Okopaniny Vinice Slune čnice Pastviny s Pícniny Louky Konopí extenzivním Pastviny s Šťovík využíváním intenzivním Rychle rostoucí využíváním dřeviny

31 Lesnické rekultivace

Lesnická rekultivace využívá k zalesn ění plochy, které nejsou vhodné pro zem ědělské využití. D ůležitá je volba druhové skladby d řevin (p řevažují d řeviny p ůvodní), ošet řování a probírky mladého porostu. Vhodnou výsadbou d řevin a ke řů se zakládá trvalý lesní porost, s p řevážn ě jinou než produk ční funkcí lesa (p ůdoochranná, rekrea ční).

Postup p ři lesnické rekultivaci Lesnické rekultivace jsou zpravidla na haldách, odvalech, výsypkách – plochách nevhodných pro zem ědělské využití. I. etapa: diagnostika p říčin – vytipovat plochy vhodné pro zalesn ění – větší svažitost cca 30 %, horší kvalita zemin (šedé jíly s překryvem sprašových hlín). II. etapa: odstranit p říčiny devastace – upravit plochy k výsadb ě, urovnat povrch, odstranit p řekážky. III. etapa: výsadba d řevin – odpovídajících zemin ě a zp ůsobu devastace. V rámci lesnické rekultivace jsou provád ěny: • Fáze technická terénní úpravy, odstranit p řekážky, odvodnit, upravit vodní toky a plochy, • Fáze biotechnická zalesn ění, lesní pásy, v ětrolamy, umíst ění porost ů, výsadba do jamek či brázd (viz schéma 2.5 a 2.6)

Při lesnické rekultivaci je důležitá vhodnost (případn ě p ůvodnost) d řevin u hlediska funkcí: • hospodá řské – jasan, letní, zimní, jilm, klen, mod řín, dub červený • přípravné a meliora ční – je řáb, b říza, jíva, osika, olše ke ře – pta čí zob, trnka, bez černý • meliora ční a hospodá řské – olše lepkavá a šedá, topol, lípa malolistá a st říbrná, borovice lesní

Plodiny vhodné k příprav ě p ůdy p řed výsadbou d řevin: • komonice bílá, štírovník – p ěstovat po dobu 2 roků – pak výsadba d řevin

Rekultiva ční cyklus nutné dokon čit za 10-15 let, pak zahájit lesní hospoda ření.

Dřeviny vhodné pro rekultivace skládek (nap ř. popele): • stromy: olše lepkavá a šedá, b říza bradavi čnatá, topol bílý, vrba, lípa srd čitá, hloh obecný, akát • ke ře: pta čí zob, rakytník

32 Schéma 2.5: Technologie lesnických rekultivací (cit. Kryl, Fröhlich a Sixta, 2002)

TECHNOLOGIE LESNICKÝCH REKULTIVACÍ

Technická fáze Biotechnická fáze

terénní úpravy agrotechnická meliorace výb ěr a volba navážky zemin dřevin

základní p ůdní kvalita sadebního meliorace materiálu

hydromeliorace technika výsadby

výstavba pé če o založené komunikací kultury

po výsadb ě po zapojení

vylepšování plecí se č výchovné ošet řování probírky přem ěny, zásahy

podporou výsadeb likvidace bu řen ě ochrana p řed přihnojování ř ěř kyp ením zv í

Schéma 2.6: Funkce lesnických rekultivací

Lesnické rekultivace

Lesy Lesy zvláštního Parkové ochranné ur čení úpravy

Pln ění funkce Mimoproduk ční Pln ění funkce Mimoproduk ční Ostatní Mimoproduk ční lesa funkce lesa funkce plocha funkce

Půdotvorné Přím ěstské Spole čenský Nep říznivé Ve řejný zájem Protierozní plochy zájem stanovišt ě ů Imisn ě Hydrické Parky P dotvorné Rekr. a spor. Odvaly a poškozené Environmentá- Sadové úpravy Protierozní využití výsypky PHO lní Funk ční a rekr. Hydrické Krajinotvorné Prudké svahy Obory Rekrea ční zele ň Environmentál. Úprava ploch Strže, sut ě a Láze ňské a Krajinotvorné Skupinové v okolí písky rekrea ční Diverzita výsadby komunikací Krajinotvorba

33 Vodohospodá řské (hydrické) rekultivace

Důležitou formou a sou částí realizace sana čních a rekultiva čních prací jsou i hydrotechnická opat ření spojená s tvorbou nového vodního režimu v krajin ě narušené těžební činností.

Významnou formou zahlazení následk ů bá ňské činnosti, jejíž význam bude v blízké budoucnosti stoupat, je zavodn ění zbytkových lomových jam – hydrická rekultivace (viz. schéma 2.7). P ři tomto zp ůsobu rekultivace je t řeba v ěnovat dostate čnou pozornost sana čním pracím (p ř. t ěsn ění sloje, dna, stabilizaci b řeh ů apod.). Velkým problémem je i zajišt ění dostate čného množství kvalitních vodních zdroj ů pro napln ění zbytkových jam a zajišt ění podmínek udržení vysoké kvality vody ve vzniklých jezerech. Území po t ěžb ě se zachovává jako vodní plocha. Je vhodným prost ředím pro rekreaci, zvlášt ě v p řím ěstských oblastech, i pro chov ryb. P ředstavuje cenný prvek ekologické stability krajiny.

Postup vodohospodá řské rekultivace: • úprava vodního režimu a stanovišt ě • úzká návaznost na rekultivaci lesnickou a zem ědělskou

Etapy: 1) přípravná – obdobn ě jako pro zem ědělské a lesnické rekultivace 2) odstran ění p říčin devastace vodního režimu - protierozní ochrana - odvodn ění mok řin, svážných území, sesuvy – drenáže 3) úprava vodních tok ů – p říkopy, byst řiny, potoky, řeky - vytvo ření vodních ploch na vyt ěžených dolech, propadlinách aj. - využití vody z rekultivací k zavlažování polí, luk, pastvin

Ostatní rekultivace

Do ostatních rekultivací se řadí plochy, které nemají primárn ě sloužit k hospodá řskému účelu, ale slouží nap ř. ke zvýšení biodiverzity krajiny a posílení systému ekologické stability, stavb ě nadzemních objekt ů, rozvoji podnikatelských aktivit, vybudování skládek, sportovních areál ů, autodromu apod.

Člen ění ostatních rekultivací: Zpravidla jsou ostatní rekultivace člen ěny dle ú čelu, pro který byly projektovány (viz. schéma 2.8). Ostatní ve řejná zele ň: zele ň ve sportovních a rekrea čních zónách, podle vodních tok ů a vodních nádrží, remízk ů, sukcesních ploch a podél cest a komunikací. Ostatní komunikace: místní a ú čelové komunikace, parkovací plochy. Rekrea ční a sportovní plochy: h řišt ě a stadiony, jízdárny, dostihové dráhy, st řelnice. Rekrea ční a ubytovací plochy: kempy, tábo řišt ě. Kulturní a osv ětové plochy: zoologická zahrada, skanzen. Pro podnikatelské aktivity: pro komer ční využití. Pro nápravu negativních projev ů t ěžební činnosti je rekultiva ční činnost klí čovým prost ředkem k obnov ě ekologicky stabilní krajiny. Rekultivaci nem ůžeme považovat pouze jako povinnost ze zákona, ale je i naší morální povinností pro p říští generace a p řísp ěvkem k trvale udržitelnému rozvoji.

34 Schéma 2.7: Struktura hydrických forem rekultivací

HYDRICKÉ REKULTIVACE Odvodn ění povrchu výsypek a svah ů zbytkových jam

Příkopy Terasy Pr ůlehy Reten ční nádrže, Poldry

Sana ční odvodn ění

Drény Kamenná odvod ňovací žebra

Převedení vod

Budování p řítokových koryt a kanál ů

Ostatní hydrické úpravy

Zavod ňování zbytkových jam Sportovní a rekrea ční plochy

Vyžaduje Přím ěstské rekreace a koupání

Zajišt ění stability svah ů - Těsn ění uhelné sloje a ř ů propustných b eh Malé vodní nádrže nadložních horizont ů Zajišt ění kvality vody

Dostatek vody pro č ř Mo ály a mok ady rozvoj flory a fauny Přirozen ě vzniklé biotopy, cenné

Stabilizace vodního režimu

Schéma 2.8: Struktura ostatních rekultivací

Ostatní komunikace

Rekrea ční a Ostatní sportovní ve řejná zele ň plochy

Ostatní Pro rekultivace Rekreační a podnikatelské ubytovací aktivity plochy

Kulturní a Jiné plochy osv ětové plochy

35 2.6 Rekultivace skládek odpad ů, odkališt a složiš ť

V pr ůmyslové krajin ě Podkrušnoho ří se m ůžeme setkat i s problémy rekultivace skládek odpad ů, odkališ ť popílk ů či kal ů a složiš ť, nebo i brownfields. Povinnost rekultivovat skládky odpad ů, odkališt ě i složišt ě je rovn ěž dána legislativními normami. Jde zejména o zákon č. 334/92 Sb. o ochran ě zem ědělského p ůdního fondu s navazující vyhláškou č. 13/1994 (ale i dalších norem – horní zákon, o územním plánování a stavebním řádu, o vodách, o odpadech a o posuzování vliv ů na ŽP). Na rozdíl od rekultivací po t ěžb ě nerostných surovin, kdy je zdevastována hydrická sí ť, výrazn ě pozm ěněna pedosféra, odstran ěna vegetace, i fauna, jsou rekultivace skládek odpad ů, odkališ ť i v ětšiny složiš ť realizovány na relativn ě malých plochách.

Skládky jsou technická za řízení ur čená k ukládání ur čitých druh ů odpad ů podle terénního umíst ění jsou člen ěny na skládky nadúrov ňové, úrov ňové a podúrov ňové. Odkališt ě je p řírodní či um ěle vytvo řený prostor pro trvalé nebo p řechodné ukládání kal ů. Nej čast ěji se ukládají do odkališ ť pr ůmyslové kaly, které tvo ří kaly popelové nebo technologické. Složišt ě jsou útvary vzniklé z odpadních látek p ři pr ůmyslovém zpracování uhlí, rud železa nebo barevných kov ů či uranu. Své okolí mohou zne čiš ťovat. Cílem rekultivací je p řem ěna devastovaných ploch tak, aby byly funk ční (zejména ekologicky) a za členily uzav řené recentní útvary do krajiny.

Rekultivace těchto recentních útvar ů má obdobné fáze jako rekultivace po t ěžb ě uhlí a to: • přípravnou fázi (uplat ňování zám ěrů z územn ě plánovací dokumentace. Po územním rozhodnutí následuje vypracování projektu rekultivace, který je schvalován ve stavebním řízení). • provozn ě – technologickou fázi (je obdobím provozu uvedených recentních útvar ů). • biotechnologickou fázi (tvo ří ji vlastní rekultivace, která se d ělí na technickou a biologickou. Technická část spo čívá v terénních úpravách, v navážce zemin, v úprav ě vodního režimu, technické stabilizaci svah ů a výstavb ě komunikací. Biologická část je řešena formou travních porost ů a lesnických rekultivací). • postrekultiva ční fázi ( za číná p ředáním zrekultivovaných pozemk ů do následného užívání, ale ve v ětšin ě p řípad ů pokra čuje sledování vlivu na životní prost ředí na vybudovaném monitorovacím za řízení)

2.7 Charakteristika rekultivované krajiny

Kvalitn ě provedená rekultivace má být ekologicky vyvážená , zdravotn ě a hygienicky nezávadná , efektivn ě i potenciáln ě produktivní, esteticky a rekrea čně p ůsobivá . Má sm ěř ovat k vytvá ření pestré krajinné struktury, vhodného zastoupení zem ědělských, lesních, vodohospodá řských a rekrea čních ploch.

36 Náklady na provedení jednoho hektaru rekultivované plochy se v posledních letech pohybovaly v závislosti na druhu rekultivace ve výši (cit. Kašpar 2008):

Druh Náklady v Kč/ha Rekultivace lesnická…………………..1 400 000 Rekultivace zem ědělská orná p ůda……. 900 000 Rekultivace zem ědělská louka…………. 600 000 Rekultivace ostatní…………………….1 000 000

Rekultivaci krajiny je t řeba chápat jako řízený proces obnovy krajiny postižené t ěžbou případn ě i jinou lidskou činností. Jejím cílem je obnovení p řirozené rovnováhy krajiny. Zahrnuje práce technického charakteru (terénní úpravy, stabiliza ční opat ření, hydrotechnická opat ření apod.), ale i biologického charakteru (tvorba agroekosystém ů, zem ědělské využití, lesní výsadba, p ěstební pé če apod.). Je nutné dále podpo řit revitalizací, tj. funk ční zapojení do krajiny, respektive takovou kone čnou úpravu devastovaného území, která zajistí vytvoření estetického krajinného fenoménu, obnovení p řirozených funkcí ekosystému a zárove ň umožní plné využití území v souladu s územním plánem (Dejmal 2008).

Literatura: Čermák, P., a kol.: Rekultivace území, VÚMOP Praha 1999 Dejmal, I.: Demografické a sociální limity rozvoje Podkrušnohorské pánve, Studie, 24s., 2007. Kašpar, J.: Vliv zahlazování následk ů bá ňské činnosti na cenu uhlí. VŠB Ostrava 2008 Kryl V., Frölich E., Sixta J.: Zahlazení hornické činnosti a rekultivace, VŠB Ostrava 2002 Pokorný, J.: Dissipation of solar energy in landscape – controlled by management of water and vegetation. – Renewable Energy, Amsterdam, 24: 641-645. 2001 Pokorný, J.: Krajina jako dynamický, živý systém – člov ěk řídí toky energie, vody a látek v krajin ě. 2001 Pokorný, J., Rejšková, A. 2008, Water cycle management, In: Erik Jorgensen and Brian D. Fath (Editor in Chif), Ecological Engineering. Vol. 5 of Encyclopedia of Ecology, 5 vols. Pp. (3729 – 3737) Oxford: Elsevier Pokorný, J., Šíma, M., 2006 Význam velkoplošných rekultivací pro ochranu klimatu – kolob ěh vody, energetická bilance krajiny, využití DPZ. Regions, Regionální workshop Rekultivace a socioekonomické aspekty (10. – 11. 4. 2006, Most) pp 38 - 41 Pokorný, J.,: Sborn, konf.,Tvá ř naší zem ě – krajina domova,21-23 února 2001, Pražský hrad a Pr ůhonice, p. 38- 44, Praha. Štýs, S. a kol.: Rekultivace území postižených t ěžbou nerostných surovin. SNTL, Praha, 1981 Štýs, S.: Mostecko – minulost–sou časnost, Most, 2001 Vráblíková, J. a kol.:Charakteristika p řírodních pom ěrů v antropogenn ě postižené oblasti Severních Čech. Studia Oecologica číslo 2/2007, FŽP UJEP Ústí nad Labem Vráblíková, J. a kol.:Možnosti trvale udržitelného hospoda ření v antropogenn ě postižené krajině. 123 str. UJEP Ústí nad Labem 2007 Vráblíková, J. a kol.: Revitalizace antropogenn ě postižené krajiny v Podkrušnoho ří I. část P řírodní a sociáln ě ekonomické charakteristiky disparit. 182 str. FŽP UJEP 2008 Vráblíková, J., Vráblík, P.: P řísp ěvek k problematice disparit v Podkrušnoho ří. Studia Oecologica číslo 1/2008, FŽP UJEP Ústí nad Labem Vráblíková, J., Vráblík, P.: Aplikovaná pedologie. UJEP FŽP, Ústí n. L., 2008

37 3. Revitalizace krajiny

3.1 Terminologie obnovy krajiny a stresových faktor ů p ůsobících zát ěž prost ředí

Pojem revitalizace (revitalization, reviving, revivification ) – se za řadil v posledním období mezi často frekventované termíny. Krom ě vazby na biologii (návrat k životu) je v druhé polovin ě 20. století pojem revitalizace vztahován ke krajině. V sou časnosti se v české odborné literatu ře používá v širším a užším slova smyslu. V širším slova smyslu tento termín ozna čuje všechny aktivity, v četn ě sociáln ě ekonomických, související se zlepšováním kvality životního prost ředí v člov ěkem negativn ě ovlivn ěných územích, jedná se o český termín adekvátní k anglickému termínu restoration. Tento termín se používá v dále uvedených souvislostech: revitalizací rozumíme nap říklad funk ční zapojení do krajiny, respektive takovou kone čnou úpravu devastovaného území, která zajistí vytvoření estetického krajinného fenoménu, obnovení p řirozených funkcí ekosystému a zárove ň umožní plné využití území v souladu s územním plánem (Lysenko 1996). Dále pod pojmem revitalizace rozumíme návrat krajiny s narušeným horninovým prost ředím do stavu p řed lidským zásahem . I když nem ůže jít o skute čný návrat do původního stavu, ale o jakýsi kompromis, o úpravu, která bude respektovat jak p řírodu, tak lidské osídlení a činnost lidí (Kukal, Reichman 2000). S pon ěkud užším pojetím se setkáváme v definicích Lisického (1993), Klindy (2000), kte ří uvád ějí r evitalizaci jako oživení prost ředí, obnovu podmínek pro druhovou různorodost . Cudlín (2002) rozumí pod pojmem revitalizace krajiny zvyšování její ekologické stability. S termínem revitalizace se v ČR setkáváme i b ěžn ě v praxi. Je sou částí krajinotvorných program ů MŽP, Programu pé če o krajinu v souvislostech s obnovou života v krajin ě, případn ě vybraných segment ů krajiny (Program revitalizace říčních systém ů). V sou časnosti je význam biologický a environmentální často rozši řován o ekonomickou dimenzi a je spojován s komplexní sociáln ě-ekonomickou obnovou regionu (zdevastované krajiny, sídelních útvar ů, vytvá ření pracovních míst a prosperity), zejména na Ostravsku a v Severních Čechách – v Severo české hn ědouhelné pánvi (SHP).

V anglosaské literatu ře, ale i v našich zemích, se m ůžeme setkat s celou řadou pojm ů, respektive terminologických p řekryv ů, které se „oživení prost ředí a obnovy podmínek na druhovou r ůznorodost“ týkají, obdobnými termíny jsou : Obnova krajiny (recovery, restoration, regeneration, rehabilitation, revival, rebirth, reestablishment, renovation, reconditioning ). Rekultivace krajiny (reclamation, recultivation) – lidská činnost zam ěř ená na obnovu přirozených vlastností a hodnot člov ěkem narušené krajiny (Encyklopedie Zem ě 1983). - op ětovná kultivace znehodnocených pozemk ů (nap ř. po t ěžb ě nerostných surovin) za ú čelem jejich navrácení do zem ědělské výroby nebo pro zalesn ění (Klinda 2001). Meliorace krajiny (melioration) – obnova žádoucích vlastností degradované krajiny ( Štýs 1981 ). - soubor opat ření r ůzného druhu zam ěř ený na úpravu p řírodního prost ředí s cílem jeho lepšího využití (Klinda 2001). Rehabilitace krajiny ( rehabilitation, restitution ) – návrat k ekologické stabilit ě a estetickým kvalitám ( Pet říček 2002). - uvedení n ěč eho do p ůvodního stavu – nap ř. krajiny (Akademický slovník 2000).

38 Optimalizace krajiny – hledání spole čensky optimálního stupn ě destabilizace ve srovnání s přírodním stavem; tento stav sta čí pro uspokojování všech našich pot řeb, aniž by došlo k narušení regula čních a regenera čních proces ů v krajin ě (Cudlín 2002). - vyhledávání nejlepší možné varianty, řízeného d ěje, rozhodnutí a postupu (Akademický slovník 2000). Rekonstrukce (reconstruction) – rekonstrukce p řírodních geobiocenóz ( Kubeš J. 1997 ). - navrácení p ůvodních vlastností, obnovení do p ůvodní podoby (Klimeš, 1981). Remediace (remediation) – cílem je obnova p řirozených vlastností p ůdy zne čišt ěné pr ůmyslovou činností (N ěme ček,1999). Regenerace (regeneration, recovery, resuscitation ) – rozumí se schopnost organizmu obnovovat bu ňky, orgány nebo celé části t ěla, p řípadn ě i krajinný segment. - všeobecn ě jde o uvedení do p ůvodního stavu, nap ř. krajiny (Klinda2001). Sanace (Sanierung) – ozdrav ění, náprava špatného stavu.

Obr. 3.1: Terminologické vazby k pojmu revitalizace krajiny

Rekultivace

Rekonstrukce Obnova

Revitalizace Meliorace krajiny

Rehabilitace Remediace

Regenerace

S obnovou krajiny a revitalizací je vždy spojena zát ěž prost ředí. Zát ěž prost ředí je úzce spjata s problematikou stresové ekologie (stress ecology) a stresu . Stres – je stav biologického systému projevující se souborem všech nespecifikovaných zm ěn, vyvolaných ur čitým stresovým faktorem. – je d ůsledek zatížení organismu environmentálními vlivy. Stresory – jsou faktory prost ředí, které negativn ě p ůsobí na p řirozený vývoj organismu, na jeho stav a rozmnožování. Může se jimi stát jakákoliv látka (nebo její nedostatek), energie, organismus nebo lidská činnost, jakmile svou velikostí nebo trváním svého působení p řekro čí kapacitu systému udržovat jej v dynamické rovnováze a vyžaduje vn ější zásah. (Klinda 2000). Zát ěž prost ředí p ůsobí stresové faktory jak p řírodní (exogenní a endogenní), tak antropogenní. Přehled stresových faktor ů p ůsobících zát ěž prost ředí je uveden v tab. č. 3.1.

39 Tabulka 3.1: Člen ění stresových faktor ů p ůsobících zát ěž prost ředí teplota, sv ětlo, vítr atmosférické srážky podnební a chem. látky p řír. p ůvodu pov ětrnostní elektrické výboje abiotické ohe ň vlhkost přírodní půdní fyzikální struktura faktory chemické složení půdní reakce živo čichové (há ďátka, rozto či, hmyz, ptáci, savci) biotické patogenní mikroorganizmy biotické faktory (viry, houby, mikroorganizmy) vzájemné ovliv ňování (Aleopatie, parazitismus) mechanické škody p ři obd ělávání p ůdy agrotechnické používání agrochemikálií rekrea ční negativní d ůsledky turistiky a cestovního ruchu výstavba (sídla, pr ůmyslové komplexy, rozvoj zem ědělství) stavby silnic a dopravní infrastruktura antropogenní cílení nádrže zásahy těžba d řeva těžba uhlí výsypky skládky pr ůmyslové plynné (oxidy síry, dusíku, fluor, chlor, smog, ozon) škodliviny pevné (popílek, úlety z cementáren)

3.2 Metodické základy revitalizace krajiny

Při výzkumu revitaliza čních proces ů či realizací revitaliza čních program ů v krajin ě je nutné vycházet z teoretických základ ů jako jsou: - biologické principy ochrany p řírody (conservation biology) - stresová ekologie (stress ecology) - krajinná ekologii (landscape ecology) - biologické principy revitaliza čních opat ření (restoration ecology) - biodiagnostika.

Dále pak je t řeba stanovit základní zásady revitalizace krajiny, které lze shrnout do následujících bod ů: 1) Posunout sou časný stav krajiny (p ři zachování pot řebné produk ční schopnosti) sm ěrem po vývojové ose ke klimaxu (aby byla minimalizována pravidelná energetická dotace nutná pro udržení navrženého stavu).

2) Snažit se o komplexní p řístup – v návrhu je t řeba uvažovat pokud možno všechny podstatné části krajinného systému (v četn ě jejich další údržby).

40

3) Revitaliza ční opat ření je t řeba provád ět na co nejv ětší ploše v „uzavřené oblasti“ (nap ř.povodí, či subpovodí).

4) Navržená opat ření musí být proveditelná a jejich následky musí být spole čensky akceptovatelné.

Hlavním nástrojem hodnocení revitalizace je management ekosystému v rámci trvale udržitelného rozvoje. Řeší čty ři problémové okruhy:

1) sleduje a popisuje rozmanitost živých organism ů; 2) je snaha porozum ět vlivu lidských aktivit na druhy, spole čenstva a ekosystémy; 3) vyvíjí mezioborové p řístupy k ochran ě a obnov ě biodiverzity; 4) úsp ěšnost revitaliza čního zásahu hodnotit na podklad ě monitorování populací a spole čenstev.

Obecn ě lze konstatovat, že se m ůžeme setkat s revitalizací v různých částech p řírody a krajinných segment ů, a to nap ř.: * v narušených ekosystémech v chrán ěných územích ( části p řírody – lesní i nelesní ekosystémy), * vodním režimu krajiny (krajinné segmenty – drobné vodní toky, říční nivy, místa přirozené akumulace vod, vodní nádrže a mok řady), * kulturní krajin ě (krajinné segmenty jsou skupiny geobiocen ů v rámci bioregion ů, malá povodí v lesnicko-zem ědělské krajin ě), * sídelní krajin ě (krajinné segmenty – leso–zem ědělská krajina, s rozptýlenou krajinnou strukturou, malá sídla a usedlosti, * u antropogenn ě vzniklých segment ů krajiny – rekultivace . (krajinné segmenty místa intenzivní t ěžební či pr ůmyslové činnosti, haldy, odvaly, výsypky, skládky).

Uvádíme p říklady postup ů p ři revitalizaci výše uvedených částí p řírody a krajinných segment ů, p ři kterých se vychází ze: - zjišt ění stupn ě jejich narušenosti - z rozhodnutí o pot řeb ě revitalizace - z návrhu revitaliza čních opat ření - zjišt ění míry úsp ěšnosti zásahu sledováním dalšího vývoje

Příklad r evitalizace narušených ekosystém ů v chrán ěných územích

Krajinný segment
Lesní i nelesní ekosystémy.
Stupe ň narušenosti - zjiš ťování
Hodnocen reakcí ekosystému na p ůsobení stresových faktor ů hodnocením regenera čního potenciálu.
Rozhodnutí o pot řeb ě revitalizace
Plány pé če v CHÚ.

41
Návrh revitaliza čních opat ření
Ponechání t ěchto ekosystém ů samovolnému vývoji, ekologicky šetrné hospoda ření, využití p řirozené obnovy a zkrácení obnovných cykl ů, zm ěna druhové skladby, regulace biologických šk ůdc ů, blokování sukcesního stadia.
Sledování úsp ěšnosti zásahu
Monitorováním vývoje ekosystém ů.

Příklad revitalizace vodního režimu krajiny

Krajinný segment
Drobné vodní toky, říční nivy, místa p řirozené akumulace vod, vodní nádrže a mok řady.
Stupe ň narušenosti - zjiš ťování
Narušenost vodního režimu, zm ěna koryta toku, snížení samo čisticí schopnosti toku, p řem ěnou říčních niv, zrychlením odvodu vody z krajiny, narušení malého ob ěhu vody v krajin ě.
Rozhodnutí o pot řeb ě revitalizace
Programem revitalizace vodních tok ů, komplexní pozemkové úpravy v rámci územn ě plánovací dokumentace.
Návrh revitaliza čních opat ření
Revitalizace koryta toku, zm ěna využití nivy, úprava drenážních systém ů, úprava vodních nádrží, udržování a zakládání mok řad ů, (obrana proti stav ům sucha).
Sledování úsp ěšnosti zásahu
Hydrologická m ěř ení a bioindikace zm ěn vodního režimu v krajin ě. Zvláštní postavení, zejména pro sv ůj rozsah.

Příklad revitalizace ekologické stability kulturní krajiny

Krajinný segment
Skupiny geobiocen ů v rámci bioregion ů
Malá povodí v lesnicko-zem ědělské krajin ě.
Stupe ň narušenosti - zjiš ťování
Destabilizace krajiny, stupe ň ekologické stability, narušení reten ční schopnosti krajiny, hodnocením krajinného rázu.
Rozhodnutí o pot řeb ě revitalizace
Územní systémy ekologické stability na lokální úrovni,
Program pé če o krajinu, komplexní pozemkové úpravy, územn ě plánovací dokumentace.
Návrh revitaliza čních opat ření
Rekonstrukce a dopln ění biocenter, biokoridor ů a interak čních prvk ů,
Protierozní a protipovod ňová opat ření, opat ření ke zvýšení reten ční schopnosti krajiny.
Sledování úsp ěšnosti zásahu
Monitorováním zm ěn v krajin ě.

42 Příklad revitalizace sídelní krajiny

Krajinný segment
Leso-zem ědělská krajina s rozptýlenou krajinnou strukturou,
Malá sídla a usedlosti.
Stupe ň narušenosti - zjiš ťování
Narušeny hygienické a estetické parametry životního prost ředí sídel.
Narušení pln ění sociálních funkcí.
Rozhodnutí o pot řeb ě revitalizace
Územn ě plánovací dokumentace, Programy pé če o sídla, Generel m ěstské zelen ě.
Návrh revitaliza čních opat ření
Jsou sm ěrovány na zlepšení sídelní infrastruktury, výsadbu a údržbu zelen ě, posílení vazby sídel na krajinu.
Sledování úsp ěšnosti zásahu
Zhodnotit formou demografické studie obyvatelstva.

Příklad revitalizace antropogenn ě vzniklých segment ů krajiny – rekultivace

Krajinný segment
Místa intenzivní t ěžební či pr ůmyslové činnosti, haldy, odvaly, výsypky, skládky.
Stupe ň narušenosti - zjiš ťování
Plochy s nejnižšími stupni ekologické stability,minimum bioty, p řevaha minerálních složek v půdních substrátech.
Rozhodnutí o pot řeb ě revitalizace
Územn ě technické řešení rekultivace jako sou část územn ě plánovací dokumentace.
Návrh revitaliza čních opat ření
Rekultivace zem ědělské, lesnické, hydrické i pro rekrea ční a ostatní ú čely,
Dále rekultivace ploch po starých ekologických zát ěžích a remediace p ůdy.
Sledování úsp ěšnosti zásahu
Monitorování zm ěn v krajin ě.

3.3 Revitaliza ční cíle

Stanovení realistických cíl ů revitalizace je základní podmínkou jak pro úsp ěšnost akce, tak i pro možnost jejího hodnocení. Obecn ě lze konstatovat, že ale cíle jsou velmi rozdílné a vždy od ur čitého specifického zam ěř ení hodnotitele: - pracovníci ochrany p řírody vnímají revitalizaci jako obnovu ohrožených druh ů a populací, - environmentalisté ji chápou jako obnovu kvality vody, vzduchu, půdy, - krajinní ekologové se snaží obnovovat optimální strukturu a propojenost biotop ů (pomocí hodnocení struktury krajinného pokryvu), - agroekologové nahlížejí na revitalizace z pohledu produktivity agroekosystém ů a ochrany zem ědělské p ůdy. Vnímání revitaliza čních cíl ů se m ění podle postoje hodnotitel ů k přírod ě, vedle čist ě ekologických cíl ů se připojují další aspekty nap ř.: sociální, ekonomické, politické, historické, kulturní, morální, estetické apod. Dalším p říkladem použití tohoto termínu je revitalizace ve

43 smyslu zajišt ění služeb ekosystém ů, tj. materiálových a energetických tok ů, fyzikálních a chemických vlastností, jako je kvalita vody, p ůdotvorné procesy a vytvá ření biologických struktur. O revitalizacích možno uvažovat i ve smyslu vytvá ření hodnot, kladn ě hodnocených spole čností, které m ůžeme obecn ě ozna čit za služby ekosystém ů (Seják 2008, dále viz. kapitola 8).

V krajinném prostoru by m ěly být revitaliza ční cíle definovány s ohledem na základní cíle ochrany p řírody: reprezentativnost (správné procentické zastoupení jednotlivých typ ů), udržování evolu čních proces ů, udržování životaschopných populací a resilienci ekosystém ů, tj. autoregula ční schopnost ekosystému vrátit se z narušeného do původního stavu, viz tabulka 3.2.

Tabulka 3.2: Skupiny revitaliza čních cíl ů a jejich specifikace Životaschopné Ekologické a evolu ční Zm ěna životního prost ředí Reprezentativnost populace procesy (vztah k resilienci) Reprezentovat všechna Výb ěr nejd ůležit ějších Existuje mnoho proces ů (tok Resilience závisí na velkých přirozená spole čenstva druh ů (tzv. keystone gen ů, migrace, opylování, plochách p řirozených biotop ů v podob ě propojené species, ohrožené dynamika predátor ů a ko řisti, a jejich konektivit ě - vhodným sít ě (v ětšinou sm ěs druhy, specialisté na cyklus vody a látek). Pro přístupem je propojování různých forem daný biotop) - různé procesy jsou d ůležité fragmentované krajiny. ochrany) - podobný většinou 5 - 20 druh ů. různé druhy revitalizací. princip jako ÚSES. Nezbytností je mapa Poté k t ěmto druh ům Zjistit, zda je ekosystém Nutné po čítat s globálním potenciální vegetace. zjistit po čet kontrolován top-down (nap ř. oteplováním - posuny hranic rozmnožujících se velcí savci nebo predáto ři) - stávajících biotop ů (kv ůli jedinc ů. jejich dodání pom ůže nastolit klimatu, suchu, zaplavení (obnovit) mnoho funkcí. mo řem) - nutné vy členit další plochy pro jejich rozvoj. Ur čit procento Analýza schopnosti Tok gen ů, migrace, opylování zastoupení jednotlivých přežití a – konektivita. typ ů kategorií individuálních pot řeb potenciální vegetace a populací. snažit se je dodržet p ři revitalizacích a ochran ě přírody. Každý typ kategorie potenciální vegetace má svá stádia sukcesního vývoje. Žádoucí je jejich sm ěs. (Mansourian a kol., 2005, cit Prokopová, Cudlín 2008)

Vyskytují se i názory, že degradované ekosystémy jsou i natolik poškozené a vystavené stresu, že už se nikdy pln ě nezotaví – proto je t řeba rad ěji zvolit náhradní ekosystém.

3.4 Revitaliza ční metody

Podle zvoleného cíle revitalizace, sou časného stavu lokality a typu revitalizované plochy závisí výb ěr revitaliza ční metody. Metody se dají nejlépe rozd ělit podle intenzity zásahu. Je nutno zohlednit příčiny vedoucí k degradaci nebo bránící ekosystému aby samovolně a v požadovaném čase zregeneroval do námi stanoveného cílového stavu.

44 Sukcese

Primární sukcese probíhá na ploše, kde nenacházíme pedony, kde není vytvo řena p ůda. Vývoj ekosystém ů je závislý na biologických a fyzikálních procesech. Rozvoj ekosystém ů na nov ě vznikajících plochách v četn ě časového rozp ětí biologických a fyzikálních proces ů je znázorn ěn v tabulce č. 3.3.

Tabulka 3.3: Časové rozp ětí biologických a fyzikálních proces ů, tvo řících sou část rozvoje ekosystému na nov ě vzniklých plochách Biologický proces Fyzikální proces Časové Časové rozp ětí Proces rozp ětí Proces (roky) (roky) Akumulace jemného materiálu díky zv ětrávání 1 až 5 Imigrace vhodných druh ů rostlin 1 až 1 000 hornin nebo fyzikální depozici 1 až 5 Zavedení vhodných druh ů rostlin Akumulace jemného materiálu, Rozklad p ůdních minerál ů 1 až 10 1 až 1 000 zachyceného rostlinami díky zv ětrávání Akumulace živin z půdních minerál ů Vylepšování využitelné 1 až 100 1 až 100 rostlinami vodní kapacity vody Akumulace N biologickou fixací Uvol ňování minerálních 1 až 100 1 až 1 000 z atmosféry živin z půdních minerál ů Imigrace p ůdní flory a fauny 1 až 20 podpo řená akumulací organického materiálu Zm ěny v půdní struktu ře a obratu organického materiálu díky aktivitám 1 až 20 rostlin, p ůdních mikroorganism ů a živo čich ů Pr ůsak mobilních Zlepšení vodní kapacity p ůdy díky 10 až 1 až 20 materiál ů z povrchu do zm ěnám v půdní struktu ře 10 000 nižších vrstev Redukce toxicity v důsledku 100 až Zformování odlišných 1 až 100 akumulace organického materiálu 10 000 horizont ů p ůdního profilu (Dobson 1977, cit. Prokopová, Cudlín 2008)

Pro rozvoj biotop ů jsou primární fyzikální a chemické vlastnosti nov ě vzniklých ploch, důležit ější je biologický proces, zejména proces akumulace živin. To platí zejména pro dusík, který je obsažen v půdě pouze v organické hmot ě, ze které se uvol ňuje pomalou dekompozicí. V místech, kde není vyvinuta p ůda, lze p ředpokládat, že bude i nedostatek dusíku. Akumulace živin je limitujícím faktorem ur čujícím rychlost rozvoje ekosystému. Mladá sukcesní stadia jsou charakterizována otev řeností ekosystému a pomáhají vytvá řet ekosystémy bohaté na druhy. Sekundární sukcese je vývojem v situaci, kdy je zachována p ůvodní p ůda. Pro obnovu siln ě narušených ekosystém ů nemá již tak zásadní význam, velká část vývoje se odehrává v rámci primární sukcese.

45 Sukcese má n ěkolik fází: • kolonizace, kdy důležitými faktory jsou tolerance a expanzivita pionýrských druh ů a příhodnost prost ředí • vývojová fáze , kdy se začíná projevovat interakce mezi druhy • fáze dospívání , hlavním faktorem je vnit řní kvalita plochy a konkuren ční vztahy mezi druhy, populacemi či jedinci (kompetice).

Sukcese je jednosm ěrný proces, kdy spole čenstva prochází r ůznými stadii a kon čí klimaxem, který p ředstavuje kone čný stav ekosystému a který má obvykle nejv ětší druhovou diverzitu, nejvíce potravních vazeb, a proto i největší rovnovážnou stabilitu, produkci a nejekonomi čtější kolob ěh látek (cit. Forman, Gordon 1993).

Setkáváme se s přirozenou sukcesí , kdy se jedná o finan čně nenáro čný revitaliza ční zásah umož ňující zhodnotit potenciál systému k přirozené obnov ě, zda je ekosystém schopen přirozeného návratu do požadované (referen ční) podoby cestou samovolné sukcese a je-li doba k přirozené obnov ě p řijatelná. Využití této metody vyžaduje zhodnocení stavu přírodních proces ů a p řípadných rizik. Obnova území po p řírodních, ale zejména antropogenních zásazích, m ůže probíhat i formou spontánní sukcese, která vede k vytvá ření p řírod ě bližším ekosystém ům. Lze předpokládat zvýšení biologické diverzity a celkové přírodní hodnoty a úsporu finan čních prost ředk ů oproti klasickému rekultiva čnímu procesu. Problémem však je délka obnovy a možnost zapojení do kulturní krajiny, zvlášt ě s vysokou hustotou obyvatelstva.

Řízená sukcese Na n ěkterých plochách, po jejich opušt ění bá ňským provozem a p řed zahájením klasických forem rekultivací, se vyskytují místa, na kterých probíhala p řirozená sukcese. Tyto biotopy se po drobných technických a biologických úpravách mohou stát krajinotvorným prvkem, který m ůže navázat, či doplnit n ěkteré z klasických forem rekultivace, zem ědělské nebo lesnické. Toto netradi ční řešení je možno uplatnit zejména tam, kde jsou již vymodelovány prvky, které v případ ě drobných terénních úprav území roz člení a dotvo ří, zejména v návaznosti na svahové části, či budoucí zám ěr rekrea ční zóny. Koncem 90. let FŽP výzkumn ě ov ěř ovala možnost řízené sukcese v praxi, na lomu Most v oblasti Pa řidelského laloku. Práce spo čívala v úprav ě malých lokalit, kde v pr ůběhu sana čních prací došlo k spontánnímu r ůstu d řevin, travních ekosystém ů a vytvá ření malých mok řad ů. Jednalo se o území, která m ěla být v následujících obdobích zapojena do klasických forem rekultiva čního procesu. Tyto p řirozené ekosystémy byly ponechány na územích a byly zásahem člov ěka ješt ě upraveny. Probíhala síje dubu a výsevy travních směsí. Tento zp ůsob obnovy území řízenou sukcesí doplnil klasické formy rekultivací. Po sledování t ěchto ekosystém ů po dobu čty řech let bylo provedeno ekologické i ekonomické hodnocení. Jednalo se však pouze o malá území v rozsahu n ěkolika set m 2. Tato netradi ční forma revitalizace umožnila vznik heterogenního území, ekologicky stabiln ějšího, navazujícího na klasické formy zem ědělské a lesnické rekultivace a vytvo řila esteticky p ůsobiv ější území.

Technická rekultivace Rekultivace představuje soubor opat ření a úprav, kterými zúrod ňujeme p ůdy znehodnocené p řírodní či antropogenní činností, p řispívá k obnov ě produk čnosti a funk čnosti krajiny. Je-li plocha již natolik degradovaná, že je nutné nap řed zm ěnit její fyzikální nebo chemické podmínky, aby bylo možné p řistoupit k introdukci rostlin a živo čich ů cílového spole čenstva (p řípadn ě spole čenstva mladšího sukcesního stadia, které je schopné se postupn ě

46 vyvíjet požadovaným sm ěrem), je nutné p řistoupit k rekultivaci. Na plochách, kde je díky silným stresovým faktor ům nebo antropogenním disturbancím (tj. událostem, které odstraní organismy a otev řou prostor pro kolonizaci jedinci stejného nebo jiného druhu nebo také ekosystém ů, nebo také rušení jakéhokoliv systému, nejčast ěji ekosystému) obtížné dosažení přírod ě blízkého stavu ekosystému, je vytvo řeno náhradní spole čenstvo, které nedosahuje příliš velké ekologické hodnoty, ale je schopné plnit alespo ň částe čně základní ekologické funkce (Štýs, 1981). Konkrétní formy a opat ření – viz kapitola 2, část rekultivace.

Ekologická revitalizace Revitalizací rozumíme oživení prost ředí, obnovu podmínek pro druhovou r ůznorodost. Od řízené sukcese se liší zvýšenou intenzitou zásah ů. Je to snaha o p řetvá ření prost ředí za pomocí proces ů, jež mají za cíl vytvá ření ekologicky stabilních spole čenstev a krajin, které jsou trvalé a vyvíjí se sm ěrem k požadovaným podmínkám (cit. Prokopová, Cudlín, 2008).

Zem ědělská revitalizace Tato nákladn ější forma revitalizace je vhodná na rekultivovaném území, kde jsou dobré podmínky pro vysokou produkci. Používá tradi čních zem ědělských metod a nástroj ů a spo čívá v intenzivní zm ěně prost ředí a um ělé p říprav ě podmínek pro p ěstování rostlin. Je rychlá, ale nákladná a navíc m ůže mít krátkou životnost (Whisenant 1999, cit. Prokopová, Cudlín 2008). Pozitivní výsledky revitalizace byly dosahovány na provozních pokusech FŽP na Mostecku u jetelotravních sm ěsek (Vráblíková 2007).

Lesní ekosystémy, sady a vinice Na rekultivovaných plochách m ůže probíhat intenzivn ější obnova formou lesnických a sadovnických druh ů rekultivace, které jsou zpravidla nejnáro čnější formou obnovy s relativn ě nejdelším obdobím p ěstební pé če. V souvislosti s výsadbou d řevinných prvk ů, remíz ů a plošn ě rozsáhlejších výsadeb, se vytvá ří esteticky hodnotn ější území a stromová vegetace pozitivn ě ovliv ňuje toky energie a vody v krajin ě.

Výb ěr vhodných indikátor ů a finan čně nenáro čných metod hodnocení Volba vhodného indikátoru pro revitaliza ční akci se liší podle jejích konkrétních cíl ů. Může se opírat o inventarizaci rostlinných a živo čišných druh ů. Úsp ěšnost revitalizace je možno hodnotit i podle zm ěn bioty, dále lze využít indika čních druh ů rostlin nebo živo čich ů. Indikátory by m ěly být jednoduché, snadno m ěř itelné a dob ře interpretovatelné a použitelné na velké plochy, schopné indikovat nejen existenci zm ěny, ale také její p říčinu. Indikátory se liší podle konkrétního ú čelu použití nap ř. jako indikátory biodiverzity p ři zem ědělské rekultivaci lze navrhnout následující hodnocení: - ekologické procesy – resilience, funk čnost, hodnocení je založeno na druhové diverzit ě - biologická kontrola – diverzita antagonist ů potenciálních šk ůdc ů - ochrana a zvýšení stavu ohrožených druh ů.

Jako vhodné indikátory pro hodnocení úsp ěšnosti revitaliza čních akcí doporu čujeme ze zkušeností získaných FŽP p ři řešení Výzkumného zám ěru MŠMT „Výzkum antropogenních zát ěží v Severo českém regionu“ řešeného v letech 2000 – 2004 využít následujících metod: - porovnání ploch rekultivovaných formou zem ědělské rekultivace s výsevem jetelotravních sm ěsek (podle doby ukon čení biotechnické fáze ekotechnické etapy rekultivace) mezi sebou - porovnat stejnou kulturu (jetelotravní sm ěsky) v různých fázích rekultivace s etapou postrekultiva ční, kde již probíhá revitalizace

47 - porovnat stejnou kulturu (jetelotravní sm ěsky) na rostlém terénu, revitalizované ploše a rekultivované ploše - výše uvád ěné lokality hodnotit podle produkce biomasy (na n ěkolika plochách vždy po1 m2) celkem, výsledky cílen ě p ěstovaných rostlin (dle 1 m 2),zastoupení rostlinných druh ů, a podle rozvoje mikroorganizm ů (viz dále) - posoudit pr ůběh revitalizace podle po čtu žížal ( Lumbricidae ). Jedná se o vykopávání a následné ru ční vybírání. Žížaly se odebírají z různých míst , vždy na 1 m 2 a hloubka se řídí podle ko řenových systém ů rostlin zpravidla 20-25 cm a po čet odb ěrů se provádí dle propo čtů tak, aby se dosáhlo objemu hodnocené p ůdy v 1 m 3. Zjiš ťuje se po čet žížal a jejich hmotnost. Jedná se o pracnou, ale relativn ě levnou a spolehlivou metodu. - Po dobu 8 let je provád ěno FŽP hodnocení úsp ěšnosti revitalizace rekultivovaných p ůd na 7 stanovištích - Lom Most - Pa řidelský lalok (2), Lom ČSA (2), Slatinická výsypka (3). Pravideln ě v druhé polovin ě m ěsíce zá ří provádí FŽP odb ěr vzork ů, na stejných kulturách a lokalitách a pravideln ě provádí hodnocení stanovišt. Laboratorní práce zajiš ťuje katedra mikrobiologie ČZU (doc. R ůžek – viz metody). Hodnocení je provád ěno podle následující metod, na podklad ě následujících parametr ů:

Metody vhodné pro posuzování úsp ěšnosti revitalizace rekultivovaných p ůd

• Uhlík biomasy p ůdních mikroorganism ů stanovený mikrovlnnou (MW) metodou MBC (Islam a Weil 1998) Test kvantitativn ě posuzuje oživení p ůdy mikroorganismy, standardní hodnota pro orné p ůdy je 246 ± 11 mg MBC/kg sušiny p ři pr ůměrném obsahu C org 1,40 % (revitalizované p ůdy mohou dosáhnout v závislosti na obsahu C org vyšších hodnot)

• Uhlík extrahovatelný v 0,5mol/l K 2SO 4 C(K 2SO 4) (Vance et al.1987; Badalucco et al. 1992) Test kvantifikuje mimobun ěč ný (extracelulární) uhlík mikrobního p ůvodu. Vysoké hodnoty signalizují stres, standardní hodnoty pro orné p ůdy se pohybují v pásmu 10 - 70 mg C(K 2SO 4)/kg sušiny p ři pr ůměrném obsahu C org 1,40 % (revitalizované p ůdy mohou dosáhnout v závislosti na obsahu C org vyšších hodnot)

• Respirometrický test (varianty: B, N, G, NG) (Novák a Apfelthaler 1964) Test posuzuje stav a podmínky pro mineralizaci uhlíku p ůdní organické hmoty Hodnotí se pom ěry: N:B (standard 1,0; obvyklé pásmo 0,8 - 1,2) G:B (standard 8,2; obvyklé pásmo 6,5 - 10) NG:B (standard 25,3; obvyklé pásmo 15 - 36)

• Nitrifika ční test (varianty: K,P) (Löbl a Novák 1964) Test oce ňuje ekologicky významný výstup: oxidaci nepohyblivých kationt ů NH4+ na pohyblivé anionty NO3- p ůdními chemolitotrofními autotrofy. Pro revitalizované p ůdy velmi d ůležitý parametr. Hodnotí se kontrolní nitrifikace (mg N/den/kg sušiny) a pom ěr potenciální nitrifikace s p řidaným síranem amonným (1 mg N/g vzorku) a kontrolní nitrifikace PN/KN. Standardní hodnota kontrolní nitrifikace je na orných p ůdách 2,69 mg N/den/kg sušiny, (revitalizované p ůdy dosahují nižších hodnot), standardní pom ěr PN/KN je 5,20, obvyklé pásmo 3,0 - 7,5 (revitalizované p ůdy dosahují vyšších hodnot) ů • Oxidovatelný uhlík p dní organické hmoty mikrovlnnou (MW) metodou C org (Islam a Weil 1998) Standardní hodnota v orných p ůdách je 1,40 % (obvyklé pásmo 0,9 - 1,90 %) (revitalizované p ůdy mohou dosáhnout vyšších hodnot)

• pH (H 2O) Standardní hodnota v orných p ůdách je 6,4 (revitalizované p ůdy se pohybují v širokém pásmu 4,4 - 8,4 v závislosti na obsahu karbonát ů a uhelné složky)

48 3.5 Záv ěr

Pro návrh a realizaci efektivní revitalizace je nezbytné ujasnit si samotný pojem revitalizace, a ť již jde o užší - ryze ekologické pojetí jako návrat struktury a funkcí ekosystém ů do stavu p řed antopogenním zásahem, p řípadn ě zvýšení ekologické stability (Cudlín a kol 2001), nebo o širší pojetí, kdy termín revitalizace ozna čuje celou řadu aktivit v krajin ě, v četn ě sociáln ě-ekonomických souvisejících se zlepšováním kvality životního prost ředí a umožní plné využití území v souladu s územním plánem a je spojen s komplexní sociáln ě ekonomickou obnovou regionu. Řešený projekt je zam ěř en nejen na p řírodov ědné pojetí, ale i na návrh možností komplexní obnovy regionu a snížení regionálních disparit.

Literatura: Cudlín, P., Zemek, F., T ěšitel, J., Lapka, M., Hanousková, I.: Stress concept: Possible tool to study changes in landscape. Ekológia 20: 3-13. 2001 Cudlín, P. a kol.: Teoretické aspekty revitalizace krajiny (pracovní zpráva pro FŽP) 2008 Klimeš, L.: Slovník cizích slov. 5. vyd. Praha. 1981 Klinda, J.: Terminologický slovník environmentalistiky. Ministerstvo životného prostredia SR, Bratislava. 2000 Klinda, J.: Slovak Environmental Policy - Inseparable Part of the European Environmental Policy. Zivotné prostredie, Vol. 34, No. 3. 2000 Kolektiv: Akademický slovník cizích slov A-Ž, Academia, Praha. 2000 Kukal, Z., Reichmann, F. 2000: Horninové prost ředí České republiky, jeho stav a ochrana. Český geologický ústav, Praha. Lisický, M. J.: Renaturácia a revitalizácia – významné aktivity v ochrane prírody a starostlivosti o krajinu. Životné prostredie 27, 3: 117 - 119. 1993 Luhr J. a kol.: Encyklopedie Zem ě. Euromedia Group, Praha. 2004 Lysenko, V.: Analýza využívání vybraných nerostných surovin v České republice z hlediska ochrany životního prost ředí. Zpravodaj MŽP, č.4, s. 3-5. 1996 Materiál z MŽP Záv ěry odborného seminá ře Obnova t ěžbou narušených území a legislativa, konaného dne 14.4.2008 na MŽP v Praze. z www.env.cz Něme ček J., Podlešáková E., Vácha R. 1999: Možnosti remediace zem ědělských p ůd. Rostlinná výroba 5, Praha. Pet říček, V. 2002: Tvá ř naší zem ě – krajina domova, Studio JB, Lomnice nad Popelkou Prokopová, M., Cudlín, P.,: Teoretické aspekty revitalizace (pracovní podklad pro FŽP), Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR 2008 Růžek, L.: Metody vhodné pro posuzování úsp ěšnosti revitalizace rekultivovaných p ůd. Interní materiál pro FŽP. ČZU Praha, 2008 Štýs, S. a kol. 1981: Rekultivace území postižených t ěžbou nerostných surovin. SNTL, Praha. Štýs, S.: Mostecko – minulost–sou časnost, Most, 2001 Vráblíková, J. a kol.:Charakteristika p řírodních pom ěrů v antropogenn ě postižené oblasti Severních Čech. Studia Oecologica číslo 2/2007, FŽP UJEP Ústí nad Labem Vráblíková, J. a kol.:Možnosti trvale udržitelného hospoda ření v antropogenn ě postižené krajin ě. 123 str. UJEP Ústí nad Labem 2007 Vráblíková, J. a kol.: Revitalizace antropogenn ě postižené krajiny v Podkrušnoho ří I. část. Přírodní a sociáln ě ekonomické charakteristiky disparit. 182 str. FŽP UJEP 2008

49 4. Resocializace území

4.1 Obecn ě k problematice

V posledním období je státními orgány finan čně podporována obnova území v severních Čechách (nap ř. Zákon č. 175/2005 Sb. – ekologické závazky: náprava škod zp ůsobených těžbou nerost ů a na revitalizaci území). Je podporována revitalizace a resocializace rekultivovaného území s cílem zajišt ění dlouhodobého zhodnocení rekultivovaného území (materiál z konference v Parlamentu ČR 13.09.2007). Jde o zapojování rekultivovaného území do revitalizace a resocializace, regionálního rozvoje, zainvestování infrastruktur, zajištění nových forem využití krajiny, zpřístupn ění ploch pro ve řejné zájmy a rozší ření možnosti komer čního využití území. Hlavním cílem však je návrat života do krajiny, funk ční ekosystémy, vytvá ření podmínek pro život člov ěka v obnovené krajin ě v četn ě možností jejího využití pro bydlení, obživu a volný čas.

4.2 Návrat člov ěka do krajiny v Podkrušnoho ří

Pro ú čely výstavby nových sídel a rozvoj podnikatelských aktivit je využíváno území, které bylo d říve sou částí d ůlních prostor ů. V posledním desetiletí je provád ěna na rekultivovaném území výstavba rodinných domk ů ale i pr ůmyslových objekt ů či zón. Není to jen specifikum Podkrušnoho ří, ale i ostatních evropských stát ů (Německo – okolí Lipska, v Porú ří a v Sasku, v Polsku – Slezsko apod.), dochází k využití kategorie ostatních ploch. To znamená, že nedochází k zábor ům další zem ědělské p ůdy pro ú čely výstavby. V Podkrušnoho ří nacházíme plochy, které jsou v ětšinou členité, po rekultivaci ozelen ěné se základními vodohospodá řskými prvky (p říkopy, hospodárnice, revitalizace vodote čí) a možností vybudování další infrastruktury. Tato území, kde je realizována nová výstavba rodinných domk ů, byla dlouhodob ě mimo rozvojové zám ěry m ěst, probíhala tam bá ňská činnost desítky let a dnes se tam vrací člov ěk a na území vzniká nová historie. Takové p říklady nacházíme zejména v okolí m ěsta Most, kde jsou na rekultivovaných plochách budovány satelitní sídelní útvary. V Chomutov ě zase je nap říklad na území po hlubinné činnosti dolu Žižka vybudována pr ůmyslová zóna. S tím je spojena i výstavba obslužných komunikací a parkoviš ť. Na sídla navazuje výstavba sportoviš ť, cyklostezek a pěších tras. V zásad ě se jedná o rekultivované plochy, které jsou za řazeny do kategorie ostatních rekultivací, ale budou prioritn ě používány k resocializaci, k návratu člov ěka do krajiny. Plochy nemají primárn ě sloužit k hospodá řskému ú čelu, ale slouží nap ř. ke zvýšení biodiverzity krajiny a posílení systému ekologické stability, stavb ě nadzemních objekt ů, vybudování skládek, sportovních areál ů, autodromu apod. Zejména se jedná o využití jako:

• Rekrea ční, ubytovací a sportovní plochy • Kulturní a osv ětové plochy • Plochy pro podnikatelské aktivity • Ostatní komunikace (místní, ú čelové, parkovací plochy) • Ostatní ve řejná zele ň (podle vodních tok ů, remízky, sukcesní plochy, podél cest) • Vodní plochy (sportovní, rekrea ční, rybníky)

50 4.3 Konkrétní p říklady

Rekultiva ční park Velebudice Rekultiva ční park Velebudice pat ří mezi špi čkové projekty tzv. české rekultiva ční školy, která je s respektem uznávána na celém sv ětě. Mostecká uhelná spole čnost v souvislosti s úvahami o využití Velebudické výsypky zpracovala zám ěr vybudování rekultiva čního parku jako areálu odpo činku a zdraví, jehož dominantou se stala dostihová dráha. Velebudická výsypka pat ří mezi nejv ětší výsypky v bývalém Severo českém hn ědouhelném revíru, byla vytvá řena z nadložních zemin závodu Jan Šverma na celkové vým ěř e cca 790 ha. Smyslem a cílem veškerého úsilí bylo navrátit mrtvým plochám výsypkových prostor jejich spole čenský význam. Jako jediné závodišt ě v České republice má p římou dráhu pro rovinové dostihy o délce 1.200 m, ší řka vn ějšího oblouku dráhy je 30 m a délka 1.800 m, vnit řní dráhy mají ší řku 20 m. Naprostá v ětšina evropských dostihových drah je vybudována na urovnaných p řírodních terénech. Proto nejen u nás, ale i v evropském m ěř ítku, je stavba dostihové dráhy, zejména její provedení od základ ů, tém ěř unikátní záležitostí. Konstrukce dráhy byla provedena tak, aby spl ňovala požadavky na ní kladené, byla dostate čně pevná a pružná. Trávník lze díky drenážnímu systému podle pot řeby na celé ploše závodišt ě zavlažovat, nebo z něj rychle odvést vodu. Zcela ojedin ělé je vybudování rozsáhlé tréninkové dráhy, která je umíst ěna mimo závodišt ě, a kterou rovn ěž jiná česká závodišt ě nemají. Zde je možno na rozloze 43 ha bez problém ů trénovat bu ď na pís čité, nebo travnaté dráze. Dostihové závodišt ě v Most ě vítá příznivce dostihového sportu již od zá ří roku 1997, kdy byl uspo řádán úvodní dostihový den. Areál však neslouží pouze dostihovému sportu, ale stal se místem i jiných spole čenských a sportovních aktivit.

St ředním Pooh řím St řední Pooh ří je turisticky zajímavou trasou v oblasti Podkrušnoho ří. Trasa: Chomutov – B řezno (St řezovská rokle) – Vodní dílo (VD) Nechranice – Přírodní památka (PP) Vina řický rybník – Přírodní rezervace (PR) Sedlec – PP Rašovické skály – Klášterec n. O. (zámek, park, pramen Eugenie) – Ciboušov – Kada ň (nám ěstí) – PP Želinský meandr – lom B řezno – PP Hradišt ě u Černovic – PP Krásná Lípa – Bezru čovo údolí – VD Kameni čka – PR Buky nad Kameni čkou – Chomutov, Kamencové jezero. Po celé trase lze získávat informace nejen vlastiv ědného charakteru, ale i umožní shlédnout obnovu krajiny po antropogenní činnosti spojenou s návratem člov ěka do krajiny..

Povodím Bíliny Povodí Bíliny je oblastí vhodnou a často využívanou pro studijní exkurze. Řeka Bílina, pramenící v Krušných horách, je dlouhá 83,6 km a její povodí zaujímá plochu 1072 km 2. Po krátkém úseku, kde není člov ěkem upravena a p ředstavuje dravou byst řinu, se ocitá v nádrži Jirkov, od níž je její další tok již sm ěrov ě i výškov ě upravován člov ěkem. V posledních letech se kvalita vody v tomto jinak velmi zne čiš ťovaném toku výrazn ě zlepšila, p řesto však ob čas dochází k nep říjemným haváriím v některých pr ůmyslových objektech, jejichž d ůsledkem je následné vymizení r ůzných forem života z toku. Obnova života v tocích je rychlejší nežli na souši. Exkurzní trasa: Ústí nad Labem – Stadice (Lípa u Královského pramene, Královské pole) – PR Ra č – PR Malhostický rybník – Hostomice (oprám) – elektrárna Ledvice – Radovesická výsypka, jedna z nejv ětších vnit řních výsypek ve st ředoevropském prostoru – park Kyselka – NPR Bo řeň – Železnický vrch – Erv ěnický koridor – Komo řany – VD Újezd –rekultivace zbytkové jámy ČSA. P řípadn ě i VD Kate řina – zbytková jáma Chaba řovice – Ústí n.L.

51 Podkrušnohorské technické muzeum Více než 150 let trvající pr ůmyslová t ěžba hn ědého uhlí v severozápadních Čechách, spolu s navazujícími pr ůmyslovými činnostmi, zejména elektroenergetikou a chemickým pr ůmyslem, rozhodujícím zp ůsobem ovlivnila život lidí a tvá řnost krajiny v této nejv ětší těžební oblasti republiky. P řesto, na rozdíl od ostatních, a to i daleko bezvýznamn ějších těžebních region ů, zde neexistuje žádná expozice muzejního typu, která by sou častník ům i budoucím generacím p řiblížila historii, sou časnost, i budoucí vývoj hornictví a na n ě navazující odv ětví lidské činnosti. Okresní ú řad Most za podpory Hospodá řské a sociální rady Mostecka, pov ěř il v roce 2002 Výzkumný ústav pro hn ědé uhlí, a.s., Most zpracováním studie s názvem „Strategie prezentace hornictví na Mostecku“. Zpracovaná koncep ční stude navrhla vybudování muzea skanzenového typu v šesti tématicky navazujících, technicky zam ěř ených etapách.

Koncepce postupného vytvo ření skanzenu byla v roce 2000 rozvržena do t ěchto šesti etap:
1. etapa – hlubinné dobývání hn ědého uhlí v č. úvodní expozice, která bude charakterizovat obecn ě p řírodn ě geologické a bá ňsko-technické podmínky t ěžby v severo české hn ědouhelné pánvi a prom ěny regionu severozápadních Čech ve vztahu k rozvíjející se t ěžb ě
2. etapa – zvyky, oby čeje a tradice hornického stavu a vývoj životního stylu v oblasti Podkrušnoho ří
3. etapa – rudné dolování v Krušných horách
4. etapa – lomové dobývání hn ědého uhlí v č. úpravy uhlí t říd ěním, praním, drcením a jeho užití (chemie, komunální sféra, elektroenergetika a centrální teplárenství)
5. etapa – devastace krajiny d ůlní činností a obnova rekultivací v č. sanace zbytkových jam velkolom ů a technického využití rekultivovaných ploch
6. etapa – chemické zpracování uhlí a ropy

Pro situování expozic byl ve studii navržen areál bývalého hlubinného dolu Julius III. v Kopistech a území mezi vrchní hranou budoucího jezera Most, vzniklého zatopením bývalého lomu Ležáky, a tzv. Novým závodem lomu Ležáky v Kopistech. Realizace muzea měla výrazn ě podpo řit nutné změny orientace hospodá řského zam ěř ení regionu severozápadních Čech v souvislosti s útlumem t ěžby. Spolu s navazujícími obory (ubytování, stravování, doprava, služby) m ěla existence muzea vytvo řit nové pracovní p říležitosti uchaze čů o práci, p řevážn ě se st ředoškolským a odborným vzd ěláním.

Návaznost na okolí Vnit řní zájmové území zahrnovalo, mimo expozice lomové těžby, úpravy a užití uhlí také:
budoucí jezero Most, které vznikne po sanaci a zavodn ění bývalého lomu Most (Ležáky), nad jehož vrchní hranou je expozice lomové t ěžby, úpravy a užití uhlí situována,
okresní muzeum Most,
areál p řesunutého d ěkanského chrámu,
hrad Hn ěvín,
letišt ě Most ( s vyhlídkovými lety),
autodrom Most (projíž ďky po závodní dráze) s přilehlým jezerem Matylda,
hipodrom Most s golfovým h řišt ěm na bývalé velebudické výsypce.

52 4.4 Možnosti resocializace krajiny s využitím evropských fond ů – regionálního opera čního programu

Obnova území po t ěžb ě v Severních Čechách tedy její revitalizace a resocializace m ůže být významn ě a nebo i dopl ňkov ě podpo řena ze strukturálních fond ů EU. Fondy EU jsou nástrojem pro realizaci politiky hospodá řské a sociální soudržnosti Evropské unie, která má za cíl snižování rozdíl ů mezi úrovní rozvoje region ů a členských stát ů EU a míry zaostávání nejvíce znevýhodn ěných region ů. Česká republika v období 2007-2013 m ůže ke zlepšení životní úrovn ě obyvatel čerpat z fond ů EU p řibližn ě 26,7 miliard € a výrazn ě tak podpo řit národní zdroje ur čené na revitalizaci a resocializaci regionu.

Vývoj v jednotlivých regionech ČR úzce souvisel s územn ě diferencovanou hospodá řskou dynamikou. Hlavní p říčiny nerovnovážného rozvoje region ů a vzniku regionálních disparit jsou p řevážn ě tyto: • Regionální rozdíly v ekonomické struktu ře a její diverzit ě – výrazný pokles výroby a zam ěstnanosti v t ěžkém pr ůmyslu, pokles výroby textilního a elektrotechnického pr ůmyslu a odv ětví od ěvního a obuvnického pr ůmyslu a výrazný pokles po čtu pracovník ů v zem ědělství. Velké regionální rozdíly jsou i v oblasti inova čního potenciálu. • Kvalita lidských zdroj ů (vzd ělanost, podnikatelská tradice), zhoršená dostupnost ve řejných služeb, nízká meziregionální mobilita pracovních sil. • Přetrvávající neuspokojivý stav životního prost ředí. • Nerovnom ěrná vybavenost území technickou infrastrukturou. • Rozdílná geografická poloha region ů v rámci ČR i EU.

Podstatu regionálních disparit, pomineme-li ovšem zásadní rozdíl mezi socioekonomickou úrovní a stupn ěm rozvoje hl. m. Prahy a ostatních region ů soudržnosti, vyjad řují následující typy region ů soudržnosti: • Regiony rychle se rozvíjející – Praha. • Regiony rozvíjející se – Jihozápad a St řední Čechy. • Regiony s nízkou dynamikou r ůstu – Jihovýchod a Severovýchod. • Regiony zaostávající – St řední Morava. • Regiony upadající – Moravskoslezsko a Severozápad.

Ústecký kraj je sou částí regionu Severozápad. Ješt ě výrazn ější disparity lze identifikovat na úrovni mikroregion ů, kde jsou významné rozdíly v ekonomické výkonnosti. Ty souvisejí s dostupností a obsluhou území zejména periferních oblastí, a to v četn ě dostupnosti ve řejných služeb, dále s mírou nezam ěstnanosti ovlivn ěnou mimo jiné schopností obyvatel p řizp ůsobit se zm ěnám na trhu práce, rozvíjet své znalosti a dovednosti a p řípadn ě zahájit a provozovat podnikatelskou činnost. Zaostávání v t ěchto charakteristikách vede ke stagnaci či snižování kvality života a v d ůsledku toho k oslabení místních komunit (participace ob čan ů na ve řejných záležitostech, rozvoj kulturních a sociálních aktivit apod.) a k celkovému podlomení jejich udržitelného rozvoje. V takto postižených mikroregionech dochází k výrazným zm ěnám v demografické struktu ře, odchodu perspektivních a pro rozvoj mikroregion ů nezbytných skupin obyvatel – osob vzd ělaných a v produktivním v ěku. Důsledkem všech t ěchto proces ů je pokles ekonomické výkonnosti území a vznik bariér bránících nastartování pot řebné regenerace takto postižených region ů.

53 Obr. č. 4.1: Mapa region ů soudržnosti ČR

ČR musí akcentovat zásady EU pro napl ňování lisabonské strategie a zárove ň reflektovat i česká specifika, mj. hrozbu nar ůstajících regionálních a částečně i sociálních disparit. Práv ě za tímto ú čelem jsou k dispozici opera ční programy, kde v regionálním m ěř ítku hrají nejv ětší úlohu regionální opera ční programy region ů soudržnosti. Regionální opera ční program (dále ROP) pro region soudržnosti NUTS II Severozápad (dále SZ) p ředstavuje hlavní programový dokument ur čující priority regionu pro čerpání strukturálních fond ů v programovém období 2007−2013 pro region soudržnosti Severozápad, tvo řený Karlovarským a Ústeckým krajem. Program vychází z platných strategických a programových materiál ů obou kraj ů, jako jsou Program rozvoje Ústeckého kraje a Program rozvoje Karlovarského kraje a další sektorové či pr ůř ezové strategické či koncep ční materiály, ať již z oblasti dopravy či nap říklad z oblasti rozvoje cestovního ruchu, v četn ě územn ě plánovací dokumentace. Na základ ě socioekonomických zjišt ění je stanoven globální cíl pro ROP: „ Zvýšení kvality fyzického prost ředí a p řem ěna ekonomických a sociálních struktur regionu jako p ředpoklad pro zvýšení atraktivity regionu pro investice, podnikání a život obyvatel. Prost řednictvím zvýšení atraktivity regionu bude docházet k jeho konvergenci k pr ůměrné úrovni socioekonomického rozvoje ČR/EU. “ Obsahem globálního cíle ROP SZ je zejména vytvá ření prost ředí pro podnikání a investice v regionu a tím p řisp ět ke konvergenci regionu ke standard ům (pr ůměrné úrovni) rozvoje EU/ ČR.

S ohledem na charakter území a specifika jednotlivých identifikovaných problém ů regionu je p ředpokládána zna čná územní diferenciace p ři jejich řešení se zam ěř ením na:  zlepšování atraktivity regionu prost řednictvím rozvoje a zkvalit ňování infrastruktury;  zajišt ění podmínek pro dlouhodob ě udržitelný rozvoj všech t ří dimenzí tj. environmentální, ekonomické a sociální (integrovaný místní rozvoj);  zvýšení ekonomické výkonnosti cestovního ruchu.

Pro dosažení stanoveného globálního cíle stanovuje strategie ROP Severozápad p ři zohledn ění identifikovaných problém ů a hlavních princip ů podpory regionálního rozvoje 5 hlavních prioritních os:
P1 Regenerace a rozvoj m ěst
P2 Integrovaná podpora místního rozvoje
P3 Dostupnost a obslužnost regionu
P4 Udržitelný rozvoj cestovního ruchu
P5 Technická asistence

54 Jednotlivé prioritní osy nestojí samostatn ě, ale tvo ří vzájemn ě provázaný systém, jehož realizace jako celku p řisp ěje k dosažení požadované zm ěny v regionu. Nejd ůležit ějším aspektem ROP SZ je proto uplatn ění principu koncentrace. Krom ě geografické koncentrace však bude nezbytné koncentrovat také pracovní úsilí (tj. zajistit i ur čitou úrove ň integrace) tak, aby vynaložené prost ředky byly soust řed ěny vždy na komplexní vy řešení identifikovaných problém ů v ur čité části regionu. Finan ční prost ředky by m ěly být co nejvíce zam ěř eny na strategické investice, p řinášející významný dopad, a to zejména v městských oblastech, nebo by m ěly tvo řit základ pro vytvo ření podmínek pro další pokra čování transforma čního a rozvojového procesu. To platí především pro aktivity místního rozvoje, kde budou jednotlivé investice, obvykle menšího rozsahu, zam ěř eny práv ě na nastartování místních iniciativ, sm ěř ujících k postupnému rozvoji těchto oblastí.

V následující části jsou částe čně jako p říklad popsány pouze vybrané oblasti a kategorie intervencí:

Prioritní osa 1 – Regenerace a rozvoj m ěst Oblast intervencí 1.1. Revitalizace a regenerace m ěstských aglomerací • Revitalizace a zatraktivn ění m ěstských částí, tj. stavební obnova nebo dostavba budov včetn ě související dopravní a technické infrastruktury, ve řejného osv ětlení, zelen ě a za řízení pro volno časové aktivity; • Regenerace brownfields – areál ů d říve využívaných pro pr ůmyslové, dopravní, vojenské, administrativní aj. ú čely ve m ěstech – pro jejich další ve řejné využití v četn ě řešení dekontaminace postižených území a související dopravní a technické infrastruktury jako sou části širšího konceptu regenerace ur čitého území; • Programy pro regeneraci a revitalizaci urbanizovaných oblastí, jednotlivých m ěst nebo jejich částí v četn ě zajišt ění procesu jejich zpracování za použití vhodných participativních metod.

Oblast intervencí 1.2. Infrastruktura v oblasti rozvoje lidských zdroj ů • Modernizace a fyzická obnova základních a st ředních škol; • Úpravy vzd ělávací infrastruktury v návaznosti na pot řeby dalšího vzd ělávání; • Modernizace a rekonstrukce infrastruktury pro poskytování sociální pé če; • Modernizace a rekonstrukce krajských zdravotnických za řízení.

Prioritní osa 2 – Integrovaná podpora místního rozvoje Oblast intervencí 2.1. Budování kapacity pro místní rozvoj, informovanost a osv ěta ve řejnosti • Aktivizace místních subjekt ů ze strany obecního ú řadu (spole čná setkání, řízené diskuse, vým ěna zkušeností a p říklad ů dobré praxe) vedoucí k ustavení neformálního místního partnerství, vyhodnocení místních pot řeb a vypracování jednoduchého místního ak čního plánu, stanovujícího cíle ve st ředn ědobém horizontu a obsahujícího dohodnuté strategické projekty a zám ěry v četn ě identifikace nezbytných zdroj ů a subjekt ů pot řebných k realizaci tohoto plánu; • Zpracování informa čních a komunika čních materiál ů a médií ur čených pro místní ob čany i vn ější sv ět a vztahující se nejen k vlastní iniciativ ě místního rozvoje, ale i k místním službám, území, jeho historii, kultu ře, p řírod ě a lidem; • Osv ětové akce pro zvyšování zapojení ve řejnosti (kulaté stoly, ob čanská fóra, konzultace s ve řejností o navrhovaných investicích a p řipravovaném projektu, o vizi místní oblasti), zpracování místních studií, provedení pr ůzkum ů, dotazníky a další aktivity pot řebné pro p řípravu projektu a dokumentace pot řebné pro jeho realizaci.

55 Oblast intervencí 2.2. Investice pro zlepšení fyzické infrastruktury • Revitalizace, regenerace a rozvoj obcí a jejich částí; • Infrastruktura pro rozvoj lidských zdroj ů; • Infrastruktura pro hospodá řský rozvoj.

Prioritní osa 3 − Dostupnost a dopravní obslužnost Oblast intervencí 3.1. Rozvoj dopravní infrastruktury regionálního a nadregionálního významu
Příprava projekt ů a související projektové dokumentace pro projekty zajiš ťující napojení regionu na sí ť TEN-T a projekty řešící vnit řní propojení regionu;
Rekonstrukce, modernizace a budování komunikací II. a III. t řídy zajiš ťujících napojení center regionu na nadregionální osy sít ě TEN-T v četn ě odstra ňování lokálních „slabých míst“ na komunikacích napojujících region na sí ť TEN-T, zejména obchvat ů sídel a aglomerací;
Rekonstrukce, modernizace a budování komunikací II. a III. t řídy zajiš ťujících efektivní propojení uvnit ř regionu, vyšší propustnost státní hranice a vytvá řejících základní p ředpoklady pro efektivní mobilitu obyvatel v celém regionu;
Modernizace a rozvoj regionálních letiš ť celoregionálního či nadregionálního významu v četn ě rozvoje sít ě heliport ů a související dopravní infrastruktury;
Rozvoj dopravní infrastruktury podmi ňující efektivní využití potenciálu labské vodní cesty.

Oblast intervencí 3.2. Rozvoj dopravní obslužnosti regionu
Příprava koncepcí, program ů a projekt ů zaměř ených na řešení rozvoje dopravní obslužnosti v regionu a jeho částech v četn ě p řípravy nezbytné související dokumentace;
Realizace ucelených integrovaných projekt ů rozvoje dopravní obslužnosti zam ěř ených jak na rozvoj, modernizaci a rekonstrukci pot řebné infrastruktury;
Modernizace dopravní infrastruktury m ěst s orientací na preferenci a zkvalit ňování služeb MHD v četn ě záchytných parkoviš ť a kapacit pro odbavování vozidel ve městech;
Rekonstrukce a modernizace železni čních stanic ve vazb ě na rozvoj dopravní obslužnosti regionu;
Zlepšování dostupnosti ve řejné dopravy pro specifické skupiny obyvatel, zvyšování atraktivity a bezpe čnosti m ěstské a p řím ěstské ve řejné dopravy;
Nákup, pop ř. rekonstrukce vozidel kolejových systém ů MHD a ve řejné hromadné dopravy a vozidel MHD a technické obsluhy s alternativním pohonem;
Rozvoj a budování cyklostezek regionálního významu, d ůležitých pro zajišt ění plnohodnotné dopravní obslužnosti regionu.

Prioritní osa 4 − Udržitelný rozvoj cestovního ruchu ( ČR) Oblast intervencí 4.1. Budování a rozvoj atraktivit a infrastruktury ČR
Obnova, rozvoj, rekonstrukce a úpravy základní a doprovodné infrastruktury pro turistiku;
Revitalizace kulturních, technických a pr ůmyslových památek a kulturního d ědictví pro jejich využití v ČR;
Modernizace a úpravy láze ňské infrastruktury pro zlepšení standardu a kvality služeb pro tradi ční i moderní formy láze ňství („wellness“), realizaci bezbariérových p řístup ů a dalších úprav pro zdravotn ě postižené návšt ěvníky;

56
Výstavba, rekonstrukce podmi ňující dopravní infrastruktury zajiš ťující dostupnost a kvalitní p řístup k míst ům s atraktivitami ČR.

Oblast intervencí 4.2. Zlepšování kvality a nabídky ubytovacích a stravovacích za řízení
Rekonstrukce, modernizace sou časných ubytovacích za řízení hotelového typu (v četn ě případné restaura ční části) na úrove ň nejmén ě st ředního standardu (***);
Výstavba, pop ř. modernizace lehkých sezónních ubytovacích za řízení v četn ě související dopl ňující infrastruktury;
Rekonstrukce, p řestavba vhodných objekt ů na celoro ční ubytovací za řízení v četn ě doprovodné infrastruktury a nezbytného zázemí;
Výstavba nových či p řístavba rozši řující ubytovacích či stravovacích kapacit u existujících ubytovacích za řízení v četn ě doprovodné infrastruktury;
Zajišt ění odpovídajících napojení ubytovacích objekt ů na dopravní a technickou infrastrukturu.

Oblast intervencí 4.3. Podpora marketingu a tvorby a rozvoje produkt ů ČR
Podpora vzniku a činnosti regionálních partnerství v oblasti ČR;
Rozvoj informa čních a rezerva čních systém ů a vytvo ření regionální sít ě informa čních center;
Podpora monitoringu návšt ěvnosti, pasportizace, zpracování analytických studií a podklad ů zajiš ťujících ú činn ější řízení, rozvoj produkt ů a marketing, zavád ění systému certifikace za řízení a služeb ČR apod.;
Příprava nových, zkvalit ňování a rozši řování existujících produkt ů ČR s regionálním dopadem;
Podpora marketingu a propagace akcí regionálního významu.

V rámci celkového kontextu je ROP Severozápad hlavním územn ě diferencovaným programem zam ěř ujícím se na vytvá ření podmínek pro eliminaci vnitroregionálních disparit v regionu s využitím vzájemné komplementarity s intervencemi sektorových opera čních program ů. ROP napl ňuje priority definované v rámci NSRR (Národní strategický referen ční rámec) pro oblast územního rozvoje a vyváženého rozvoje region ů. K rozvoji regionu a řešení disparit mohou napomoci i další opera ční programy, nikoliv pouze regionální opera ční program, a to tématické programy jako nap říklad. Opera ční program Životní prost ředí, Opera ční program Podnikání a inovace, p řípadn ě i Program rozvoje venkova.

Literatura: Kolektiv: Regionální opera ční program regionu soudržnosti NUTS II Severozápad. SPF Group, v.o.s., Ústecký kraj, Ústí nad Labem, 2006. Materiál z konference v Parlamentu ČR 13.09.2007 Revitalizace a resocializace území rekultivovaného území (CD) 2007 Materiál Ministerstva pr ůmyslu a obchodu ČR, Směrnice k řešení ekologických zát ěží v rámci odstra ňování starých ekologických škod vzniklých p řed privatizací hn ědouhelných t ěžebních spole čností v Ústeckém a Karlovarském kraji. Praha. 2008 Vráblíková, J., Seják, J., Dejmal, I., Neruda, M.,: Možnosti trvale udržitelného hospoda ření v antropogenn ě postižené krajin ě. Metodická p říru čka, 123 s. UJEP FŽP Ústí n. L. 2007 www.nuts2severozapad.cz www.mmr.cz www.strukturalni-fondy.cz

57 5. Teoretická východiska pro řešení disparit v horninovém prost ředí.

5.1 Disparity a jejich transformace na indikátory

Regionální disparity, jako fenomén regionálního rozvoje, jsou velmi frekventovaným pojmem posledního desetiletí. Často je však tento termín používán na ozna čení skute čností, které jeho pojetí na jedné stran ě obsahov ě zužují a na druhé stran ě významov ě diverzifikují, což jeho interpretaci mnohdy činí zna čně nejasnou. Jednou z hlavních p říčin je, že tento fenomén dosud nemá propracovanou teoretickou oporu a dostate čně p řesn ě vymezený systémový a metodologický rámec jeho chápání (pojetí). Pokud jsou disparity intuitivn ě správn ě identifikovány, chybí nástroje a mechanizmus jejich klasifikace, vzájemného srovnávání a vyhodnocování. Fundamentální výzkum této problematiky je proto velmi aktuální a jeho výsledky výrazn ě přisp ějí k celkovému zkvalitn ění regionálního managementu na všech stupních územního řízení v České republice. Disparity horninového prost ředí jsou v modelovém území Podkrušnoho ří nejvýrazn ější a nejpo četn ější v celé České republice. Charakteristika disparit a následné definování indikátor ů horninového prost ředí jsou hlavním obsahem této kapitoly. Indikátory jsou nejvhodn ějším informa čním nástrojem. Pomocí indikátor ů lze jednoduše a srozumiteln ě prezentovat nap ř. laické ve řejnosti i složité komplexní jevy bez užití náro čných statistických metod či popis ů vazeb a vzájemných souvislostí. Indikátory jsou výsledkem zpracování a ur čité interpretace primárních dat (je to druh informace). Nemají smysl samy o sob ě, ale v širších souvislostech - jsou zam ěř eny ur čitým sm ěrem, n ěco ukazují. V sou časných p řístupech k vytvá ření (a také hodnocení) indikátor ů lze rozlišit dva hlavní sm ěry (Sine 2007) - klí čové (titulkové, „headline“) indikátory - agregované indikátory.

Požadavky na indikátory Mají-li být indikátory skute čně použitelné, musí spl ňovat řadu kritérií. Mezi n ě pat ří: • Významnost . Indikátory musí být významné v dané souvislosti. Mluvíme o životním prost ředí a udržitelném rozvoji a z tohoto hlediska m ůže mít význam velké množství údaj ů. • Správnost . Indikátory musí být správné, p řičemž správnost nutno definovat nejmén ě ve dvou rovinách: koncept (paradigma, teorie) i metodika, které indikátor používá, musí být správné z vědeckého hlediska • Indikátory nesmí být zatíženy významn ějšími chybami . Chyby p řitom vznikají ve všech fázích získávání a zpracování dat, po čínaje nesprávným odb ěrem vzork ů, jejich poškozením p ři uchovávání, nesprávnými analýzami či m ěř ením a nesprávnými postupy p ři zpracování dat kon če.. V oblasti údaj ů o životním prost ředí se naopak obvykle setkáváme s chybami velmi zna čnými. • Reprezentativnost . Musí být z řejmé, jaký p ředm ět nebo jev daný indikátor nebo ur čitá data reprezentují. Musí být zvoleno vhodné geografické m ěř ítko, p řípadn ě vhodné časové rozložení m ěř ení či odebírání vzork ů. • Jedine čnost . Získané údaje mají být jedine čné, nemají být redundantní, opakované, dublovat n ějaké již existující informace. Každý indikátor má mít svou specifi čnost a originalitu a nesmí opakovat to, co již je známo odjinud.

58 • Měř itelnost, možnost získání dat . Získávání podkladových údaj ů musí být technicky možné. Technická stránka m ěř ení a odebírání vzork ů je jednou z klí čových záležitostí. Pokud jde o indikátory získávané ze statistických údaj ů, je samoz řejmým požadavkem, aby tato data v ůbec existovala nebo je bylo možno snadno získat. • Náklady a užitek . Požadavek na úm ěrnost náklad ů a užitk ů je jeden ze základních, ale často p řehlížených. Náklady na získání dat jsou mnohdy neefektivní a nesrovnávají se s užitky. • Minimalizace negativních ú čink ů na prost ředí . P ři vzorkování a m ěř ení m ůže někdy docházet k poškozování, a dokonce až ke zni čení pozorovaného jevu. • Spolehlivost. Data musí být prov ěř ována co do své spolehlivosti, potvrzována několika nezávislými m ěř eními, p řípadn ě výsledky získanými r ůznými metodami. Kontrola a zajišt ění kvality dat je sama d ůležitým oborem. • Srovnatelnost . V ětšina postup ů m ěř ení, vzorkování, statistických šet ření a podobn ě je mezinárodn ě standardizována. Tato standardizace, často daná mezinárodn ě uznávanými normami, zaru čuje srovnatelnost dat v mezinárodním m ěř ítku a v dlouhém časovém období. P ředpokladem pro srovnatelnost je ovšem správnost a spolehlivost údaj ů. • Pr ůhlednost . Postup získávání dat a indikátor ů musí být transparentní. Musí být jasné, jaké metody byly použity, jak se provád ěly výpo čty a podobn ě. Dokonalá pr ůhlednost získání údajů a indikátor ů zajiš ťuje jejich v ěrohodnost. • Pochopitelnost. Veškerá data i indikátory p ředpokládají vždy n ějakého uživatele, nějakého zájemce. P ředpokladem jakéhokoliv využití údaj ů je jejich jasná pochopitelnost, jednozna čnost a srozumitelná prezentace. • Výpov ědní schopnost . Žádná data a tím, mén ě indikátory, nemají smysl samy o sob ě, nýbrž jen v ur čitém kontextu. Smyslem jakýchkoliv informací (dat a indikátor ů) nejsou informace samy o sob ě,ale jejich užití. • Na časování . Data a indikátory mají jen výjime čně nad časový význam. V ětšinou je velmi d ůležité, aby byly k dispozici ve správný čas. • Využitelnost . Smyslem jakýchkoliv informací - a to se týká dat a indikátor ů v plné mí ře - nejsou tyto informace samy o sob ě, nýbrž jejich užití. Posouzení možností využití dat by se m ělo dít v pom ěrn ě širokém časovém, geografickém i v ěcném kontextu.

Indikátory kvality horninového prost ředí - obecn ě. Klasifikace intenzity narušení horninového prost ředí a stanovení indikátor ů horninového prost ředí vychází z analýzy získaných informací. Pro celkové posouzení narušení horninového prost ředí je nutné propojit jednotlivé procesy a neposuzovat je odd ělen ě. Jedná se o zm ěny, navzájem propojených podn ětů, zprost ředkovaných vliv ů a následk ů. Pro Českou republiku bylo stanoveno (In.:Kukal,Reimann 2000) 5 kategorií, zvláš ť pro narušení mechanické, tak pro chemické. Stupn ě 1. – 5 klasifikují pom ěry od mírn ě až po extrémn ě narušené. Mechanické narušení horninového prost ředí je založeno na fenoménech, jako je eroze a sedimentace, svahové pohyby, krasové jevy, t ěžba nerostných surovin, stará d ůlní díla, stavební a zemní práce. Na území, které je klasifikováno 5. stupn ěm mechanického narušení, je více než 50% plochy postiženo zna čným p řemís ťováním velkých objem ů hornin a zemin, povrchové a hlubinné dobývání nerostných surovin, poddolovaná místa s nebezpe čným propadáním povrchu. Zna čný vliv má husté osídlení, časté svahové pohyby, silná eroze, následná sedimentace a velká koncentrace pr ůmyslové činnosti.

59 Chemické narušení horninového prost ředí je definováno zne čišt ěním podzemních vod a půd, zem ědělskou činností, nadm ěrným výskytem nitrát ů, t ěžkých kov ů, kontaminovaných důlních vod, ovlivn ění p ůd i rostlin atmosférickou depozicí, radonové emanace atd. Nejvyšším stupn ěm 5 jsou hodnoceny oblasti s katastroficky zne čišt ěnými povrchovými a podzemními vodami rizikovými prvky s nadlimitními koncentracemi, kontaminované p ůdy antropogenní činností na povrchu i atmosférickou depozicí,výskyt radonových anomálii apod. Oba výše uvedené typy narušení horninového prost ředí tj.mechanické i chemické p ůsobí obvykle spole čně. Podle klasifikace narušeného horninového prost ředí je odhadováno, že 8 – 15 % plochy České republiky má siln ě narušené horninové prost ředí v n ěmž žije p řes 5 milion ů obyvatel (In. Kukal,Reichmann 2000). Nejzávažn ěji jsou postižené oblasti s nejintenzivn ější t ěžbou nerostných surovin a s nejv ětší koncentrací pr ůmyslu. V České republice to jsou území severní Moravy a severních Čech. Zde žije p řes 3 miliony obyvatel. Hodnocení životního prost ředí se zam ěř ením na horninové prost ředí je proto jedním z nejvýznamn ějších kriterií. V oficiálních metodikách se však toto kriterium používá pouze v souvislosti s devastací povrchu. Geofaktory jsou graficky spolu s legendou publikovány v Mapách geofaktorů životního prost ředí (In Myslil, Stibitz 1998). Nejsou však definovány, jako indikátory. Přehled geoindikátor ů pro r ůzné aspekty udržitelného rozvoje ve smyslu Agendy 21, částe čně i pro horninové prost ředí, jsou uvedeny ve studii V. Mylila a M Stibitze (1998). Tyto informace vychází z dokumentu UN Division for Sustainable Development (www.un.org/esa/sustdev).

5.2 Identifikace disparit horninového prost ředí v Podkrušnoho ří

Horninové prost ředí je základní sou částí životního prost ředí, ale pro jeho hodnocení však neexistují pot řebné indikátory. Tento p řísp ěvek je úvodním vstupem pro jejich definování a hledání sm ěrů k jejich up řes ňování. Pro jejich identifikaci bylo vybráno prost ředí severních Čech, kde horninové prost ředí je spolu se severní Moravou nejvíce postižené. Je zde zastoupena p řevážná část známých faktor ů narušení horninového prost ředí a to v mimo řádném nahromad ění. Jedná se o disparity zkoumaného regionu oproti ostatním region ům v České republice (Blažková 2007).

Problematika indikátor ů (faktor ů) horninového prost ředí není řešena (Sine 1998), ale pro hodnocení kvality horninového prost ředí je bezpodmíne čně nutná.

Studiem dostupných informací a terénním výzkumem v území okres ů Chomutov, Most, Teplice a Ústí nad Labem byly zjišt ěny a specifikovány následující faktory horninového prost ředí viz. tabulka 5.1 (Blažková, 2008). Převážná část t ěchto faktor ů jsou faktory negativn ě ovliv ňující horninové prost ředí. Uvád ěné faktory jsou významn ě disparitní v porovnání s jinými regiony České republiky. Rozdílnost se p ředevším týká jejich mimo řádného nahromad ění v tomto území. Faktory nep ůsobí jednotliv ě, ale v různých kombinacích a tím intenzivn ěji. Výzkumem v modelovém území Podkrušnoho ří byly zjišt ěny a následn ě definovány t ři specifické skupiny faktor ů horninového prost ředí, které jsou sou časn ě disparitami ve vztahu k jiným region ům. První skupina je vázána na nerostné suroviny a jejich t ěžbu (spolu s vymezením nerostných surovin v souvislosti s chrán ěnými ložiskovými územími (CHLÚ) a dobývací prostory (DP).

60 Druhá významná skupina jsou faktory související s antropogenní geomorfologií. Ve zkoumaném území Podkrušnoho ří to jsou poddolovaná území, haldy, narušená stabilita svah ů t ěžebních jam a svah ů výsypek, stará d ůlní díla, propady a pinky. Třetí skupina p ředstavuje r ůzné další disparitní projevy v horninovém prost ředí, jako jsou seismicita území, výskyt radonových emanací, radioaktivita energetických popel ů,d ůlní vody, ukládání odpad ů a projevy geotermální energie. V následující tabulce č.5.1 je uveden p řehled faktor ů (disparit) ovliv ňující horninové prost ředí a jejich porovnání s obecn ě platnými kriterii pro indikátory. (Sine 2007)

Tabulka č. 5.1: Disparitní faktory a jejich výb ěr na indikátory horninového prost ředí

význam m srovnatelnost pochopení výpov na využitelnost výsledek ěř č itelnost itelnost asování asování

Faktor ěď Indikátor

1 těžba nerostných surovin povrchová + + + + + + + 7 ano 2 těžba nerostných surovin hlubinná + + + + + + + 7 ano 3 ložiska nerostných surovin + + + + - - + 5 ne 4 chrán ěná ložisková území + - - + - - + 3 ne 5 dobývací prostory t ěžené + + + + - - + 5 ne 6 dobývací prostory net ěžené + + + + - - + 5 ne 7 antropogenní geomorfologie + - - + - - + 3 ano 8 poddolovaná území + + + + + + + 7 ano 9 haldy + + + + + - + 6 ano 10 stabilita svah ů t ěžebních jam + - + + - - + 4 ne 11 stabilita svah ů výsypek + - + + - - + 4 ne 12 stará d ůlní díla + + + + + - + 6 ano 13 propady a pinky + + + + - - + 5 ne 14 seismicita území + + + + + - + 6 ano 15 výskyt radonových emanací + + + + + - + 6 ano 16 radioaktivita energetických popel ů + + + + - - + 5 ne 17 důlní vody (podle kvality) + + + + + - + 6 ano 18 ukládání odpad ů + + - + + - + 5 ano 19 geotermální energie + + + + + - + 6 ano (M. Blažková 2008)

Z provedené analýzy je patrné, že ne všechny disparitní faktory je možné transformovat na indikátory, i když není sporu, že se jedná o závažné odlišnosti narušení horninového prost ředí.

Jako nejvýznamn ější indikátory horninového prost ředí vycházejí na základ ě požadavk ů na jejich kriteria následující faktory. Jsou to t ěžba nerostných surovin povrchová i hlubinná a poddolovaná území. Pro hodnocení horninového prost ředí jsou pak dále využitelné, jako indikátory: výskyt hald po t ěžb ě, stará d ůlní díla, seismicita území, výskyt radonových emanací, d ůlní vody podle jejich kvality. Výskyt geotermální energie je pak disparitou a sou časn ě indikátorem horninového prost ředí v pozitivním slova smyslu. Významnou disparitou ve zkoumaném území jsou antropogenní zm ěny povrchu, které nazýváme antropogenní geomorfologii. Jedná se o rozsáhlý fenomén, jehož dopady jsou především estetického a tím i sociopsychologického rázu. Tento faktor je obtížné klasifikovat podle výše uvedených kritérií pro indikátory, a proto je uvád ěn jako specifický. Při hodnocení celé situace je nutné zakomponovat i reálnost náprav vzhledem k rozsah ům zm ěn v horninovém prost ředí a také ekonomickou únosnost. Tato hodnocení však nejsou sou částí studia horninového prost ředí.

61 Graf č. 5.1: Vyhodnocení zastoupení jednotlivých faktor ů a jejich využití , jako indikátor ů horninového prost ředí.

(M.Blažková 2008)

I – nejvýznamn ější faktory: Těžba nerostných surovin povrchová Těžba nerostných surovin hlubinná Poddolovaná území

II – využitelné faktory: Výskyt hald po t ěžb ě Stará d ůlní síla Seismicita území Výskyt radonových emanací Důlní vody (podle kvality) Geotermální energie Ukládání odpad ů

III – specifické faktory Antropogenní georeliéf

IV – nevyužitelné faktory: Ložiska nerostných surovin Chrán ěná ložisková území Dobývací prostory t ěžené i net ěžené Stabilita svah ů t ěžebních jam a výsypek Propady a pinky Radioaktivita popel ů

62 5.3 Shrnutí teoretického posouzení transformace disparit na indikátory horninového prost ředí a možnosti jejich praktického využití.

Předkládaná informace je shrnutím mapování významných disparit horninového prost ředí v modelovém území Podkrušnoho ří a jejich analýzy pro možné praktické využití jako indikátor ů horninového prost ředí. Zjišt ěné disparity horninového prost ředí v Podkrušnoho ří jsou v jednotlivých okresech zastoupeny obdobn ě, ale v odlišném rozsahu. Celé zkoumané území je tém ěř z poloviny plochy zasaženo větším či menším množstvím faktor ů narušení horninového prost ředí, a tím se odlišují od ostatních region ů v ČR. Disparitní faktory byly porovnány s kriterii pro definování indikátor ů (Sine 2007) a rozd ěleny podle váhy do čty ř skupin. Možnosti využití disparitních faktor ů horninového prost ředí v modelové oblasti Podkrušnoho ří jsou patrné z již d říve uvedeného grafu č. 5.1. Tém ěř 60% faktorů je možné p řetransformovat na indikátory horninového prost ředí.Jedná se o indikátory specifikované v práci Centra pro životní prost ředí Univerzity Karlovy (Sine 2007). Nejvýznamn ější jsou uvedeny ve skupin ě I, ty pln ě spl ňují výše uvedená kritéria. Ve skupin ě II. jsou kritéria také p řevážn ě napln ěna. Pom ěrn ě málo kritérií koresponduje s faktory ve skupin ě č. IV., z toho d ůvodu nebyly využity pro transformaci na indikátory. Skupina č. III. – antropogenní zm ěny georeliéfu, je pro charakteristiku území velmi důležitá. Bude proto jako indikátor využita, i když s kritérii výrazn ě nekoresponduje. Její význam spo čívá v plošném rozší ření a v sociopsychologickém dopadu. Využití části disparit na indikátory horninového prost ředí dává možnost situaci (stav) pojmenovat a následn ě kvantifikovat rozsah škod. Tyto informace pak budou využitelné p ři návrzích řešení jejich nápravy, p řípadn ě jejich redukce. Významným p řínosem projektu je, a v další fázi i bude, tyto indikátory prosazovat do legislativních dokument ů. Indikátory pro horninové prost ředí totiž neexistují v české legislativ ě, ale ani v legislativ ě EU. Dalším krokem pak bude jejich praktické využívání pro nápravu, p řípadn ě eliminaci zmi ňovaných disparit.

Literatura: Blažková, M.: Identifying Disparities in the Podkrušnoho ří ,Rock Environment. Acta Facultatis. 2007 Ecologiae. Journal of Fakulty of Ekology and Environment Science.Technocal University in Zvolen.Volume 16.Supplement Myslil, V., Stibitz, M.,: Standardizace hodnocení faktor ů zát ěže a zranitelnosti životního prost ředí. I. Etapa. MŽP Praha. 1998 Kukal, Z., Reimann, F. (2000) Horninové prost ředí České republiky-jeho stav a ochrana. ČGÚ Praha, Sine: Co jsou to indikátory.http//cozp.cuni.cz (Dlouhý Ji ří). 2007 Sine: Environmental Indicators. Towards Sustainable Development.OECD Paris France. 1998 Vráblíková J. a kol.: Revitalizace antropogenn ě postižené krajiny v Podkrušnoho ří. I. část – P řírodní a sociáln ě- ekonomické charakteristiky disparit pr ůmyslové krajiny v Podkrušnoho ří. FŽP, UJEP Ústí nad Labem. 182 s, ISBN 976-80-7414-019-8, 2008

63 6. Revitalizace vodních tok ů

Revitalizace vodote čí tvo ří velice d ůležitou část pé če o vodní toky. Vzhledem k velkému po čtu technicky upravených a nap římených koryt v České republice, stejn ě jako v celé Evrop ě, je nutné k tomuto tématu p řistupovat velice vážn ě. Pro výb ěr revitalizovaného potoka existuje n ěkolik kriterií, které shrnul Cudlín (2008) do následující metodiky (viz. kapitoly 6.1, 6.2, 6.3). V oblasti Podkrušnoho ří je tento problém o to více aktuáln ější, jelikož zde je sí ť vodních tok ů zcela zm ěněná, mnoho potok ů a řek p řeložených, n ěkteré i zatrubn ěné (Bílina). Nyní musíme p řipravovat projekty jak tyto řeky a potoky revitalizovat, abychom navrátili krajinu do ekologického stavu a zárove ň napl ňovali požadavky Rámcové sm ěrnice o vodní politice 2000/EC/60.

Tradi ční p řístupy k hodnocení antropogenního vlivu u vodních tok ů rozd ělil Gergel (2002) na tyto čty ři okruhy: 1) chemie vody a biotické indikátory, 2) metody "instream flow", 3) m ěř ení fyzikálních vlastností stanovišt ě, 4) krajinné indikátory.

6.1 Chemie vody a biotické indikátory atributy kvality vody: biotické atributy: • pr ůhlednost • vodní bezobratlí • teplota • řasy • vodivost • cévnaté rostliny (hodnoceno pomocí indexu biotické integrity).

Index biotické integrity (IBI) IBI (index of biotic integrity) pro vodní toky se skládá ze šesti charakteristik, popisujících druhové bohatství a složení (celkový po čet druh ů, po čet a identita bentických druh ů, po čet a identita druh ů vodního sloupce, po čet a identita dlouhov ěkých druh ů, po čet a identita netolerantních druh ů, procento jedinc ů tolerantních druh ů), dále ze t ří charakteristik trofické komplexnosti (procento jedinc ů omnivor ů, procento jedinc ů insectivor ů a procento jedinc ů carnivor ů) a ze t ří charakteristik četnosti a kondice ryb (po čet jedinc ů ve vzorku, procento jedinc ů nep ůvodních druh ů nebo hybrid ů a procento jedinc ů, trpících nemocemi nebo anomáliemi). Pro každou charakteristiku je udaná škála, rozd ělená na t ři části, jež jsou obodované 1, 3 a 5 body. Celkový výsledek p ředstavuje suma všech bod ů. Bodová škála možných výsledk ů je rozd ělena do šesti kategorií integrity: výborná, dobrá, ucházející, slabá, velmi slabá a tok zcela bez ryb (Karr 1991).

6.2 Metody "instream flow" a m ěř ení fyzikálních vlastností stanovišt ě

Tyto metody hodnotí hydrologické a hydraulické zm ěny v tocích a zam ěř ují se na: a) porovnání sou časných a historických tok ů ( časové série dat o pr ůtocích); b) metody zam ěř ené na hydraulickou geometrii (hloubka, smo čený profil, rychlost pr ůtoku); c) zhodnocení biotop ů – „instream habitat“ (využití údaj ů hydraulické geometrie k odhadu vhodnosti stanovišt ě pro rozli čné druhy).

64 Měř ení fyzikálních vlastností stanovišt ě: a) sekvence a složení sedimentu; b) půdní eroze; c) morfologie koryta; d) nános a odnos sedimentu; e) kvalita povrchové vody; f) hydrologie nivy a mok řad ů.

Pro toto hodnocení je možné využít také metodu HGM: Hydrogeomorfní hodnocení (HGM) • HGM (stejn ě jako IBI) porovnává lokalitu s referen ční plochou, aby byla ur čena základní rovina kvality; • zabývá se umíst ěním plochy v krajin ě; • ur čuje kapacitu plochy pro pln ění ekosystémových funkcí, jako je - cyklus látek, retence povrchové a podzemní vody, konektivita povodí, vytvá ření organického C, retence organických i anorganických látek, vytvá ření biotop ů pro obratlovce, vytvá ření rostlinných spole čenstev.

HGM m ěř í kapacitu mok řadu plnit ekosystémové funkce. Prvním krokem je klasifikace mok řad ů na základ ě jejich ekologických vlastností (umíst ění v krajin ě, zdroj vody, hydrodynamika). Druhým krokem je ur čení referen čních mok řad ů ke stanovení potenciální funk čnosti mok řadu. T řetím krokem je ur čení relativní hodnoty funkcí vzhledem k referen čnímu mok řadu. HGM využívá hierarchickou klasifikaci se sedmi základními geomorfologickými t řídami mok řad ů: říční depresní, svahový, nížinný (s organickou a minerální p ůdou) a „fringe“ (deltové a lakustrinní). Funk ční hodnocení zahrnuje fyzikální chemické a biologické charakteristiky (funkce mok řad ů) v rámci regionálních podt říd mok řad ů. Identifikuje, které funkce budou nejpravd ěpodobn ěji vytvá řeny a zjiš ťuje, které atributy a procesy ekosystémů a okolní krajiny jednotlivé funkce ovliv ňují. Tyto údaje se následn ě kalibrují podle dat z referen čních mok řad ů. Výsledkem je funk ční index kapacity (FCI), jenž se pohybuje od 0 do 1 a vyjad řuje kapacitu mok řadu vytvá řet ekosystémové funkce v porovnání s referen čním mok řadem ze stejné podt řídy a regionu.

6.3 Krajinné indikátory

Krajinná kritéria m ěř ení nemusí být komplexní. Lepší jsou jednoduché indikátory, jež jsou přímé a efektivní (jako proporce "buffer" zóny a m ěř ení uspo řádání nebo konektivity přirozených a antropogenních typ ů biotop ů v niv ě). Indikátory konektivity lužních/mok řadních biotop ů jsou obzvláš ť ú činné, nebo ť plošné uspo řádání pob řežní vegetace (délka, ší řka a mezery) ovliv ňuje její efektivnost p ři zachycování živin. Krajinné indikátory obecn ě kvantifikují množství a uspo řádání kategorií krajinného pokryvu spole čně s fyzikální strukturou vegetace. Indikátory mohou být následující: a) po čet typ ů land cover, b) vzájemná proporce typ ů, c) tvar ploch, d) plošné uspo řádání a konektivita.

65 Tabulka č. 6.1: Vztah krajinných indikátor ů a parametr ů vodních tok ů říční komponent Indikátor měř ítko Citace (závislá prom ěnná) Osbourne and Wiley urbánní land cover - množství a vzdálenost povodí N, P (1988) % rozlohy lesa, % zem ědělské p ůdy povodí Pb, Cl -1 Detenbeck et al. (1993) % využití území povodí N, P Johnes et al. (1996) % nelesní p ůdy povodí N, Sponseller (2001) % rozlohy orné p ůdy a mok řad ů povodí dřevní hrubší opad Richards et al. (1996) les (pozitivní korelace s růstem plochy lesa), zem ědělská p ůda (negativní korelace povodí rybí spole čenstva Wang et al. (1997) s růstem plochy zem ědělské p ůdy) zvýšení odtoku v koryt ě Arnold a Gibbons % nepropustného povrchu povodí a povrch. odtoku (1996) % nepropustného povrchu povodí rozši řování koryta Booth a Jackson (1997) % nepropustného povrchu povodí diverzita ryb Schueler a Galli (1992) diverzita % nepropustného povrchu povodí Klein (1979) hmyzu/bezobratlých povodí a NO - , NO - ,alkalita, zem ědělství 3 2 Johnson et al. (1997) příb řežní pás nerozpustné částice povodí a lužní % mok řad ů DOC Gergel et al. (1999) zóna diverzita ryb a % lesa různá m ěř ítka Harding et al. (1998) bezobratlých pr ůměrná ší řka pob řežního "buffer" pásu, pob řežní/lužní odnos látek Weller et al. (1998) pr ůměrná frekvence mezer v pásu zóna pob řežní/lužní zásadité kationty, % revitalizované pob řežní zóny Cresser et al. (2000) zóna alkalita využití území pob řežní pás živiny Johnson et al. (1997) pob řežní/lužní hustota velkých % nelesní p ůdy Sponseller (2001) zóna bezobratlých pob řežní/lužní % cover, land-use sediment Richards et al. (1996) zóna pob řežní/lužní délka nelesního pásu podél b řehu výskyt ryb Jones et al. (1996) zóna Keller et al. (1993); pob řežní/lužní lužní ptáci (výskyt a ší řka ploch Darveau et al. (1995); zóna hustota) Dickson et al. (1995) (Zdroj: Gergel 2002, cit. Prokopová, Cudlín, 2008)

Množství a vzdálenost ploch využívaných člov ěkem často koresponduje s parametry vodní chemie, stejn ě jako parametry mapující habitat mok řadních zón (plošné uspo řádání mok řadních a nivních biotop ů m ůže ovlivnit jejich schopnost fungovat jako sinky živin).

Davis a Muhlberg (2000, cit. Prokopová, Cudlín, 2008) navrhují konkrétní hodnotící tabulku se t řemi úrovn ěmi podrobnosti hodnocení. Ty se volí podle velikosti a d ůležitosti akce, možnosti finan čního zajišt ění monitoringu, vybavení a času, který je k dispozici (viz tabulka 6.2 – 6.4).

66 Tabulka č. 6.2: Nejjednodušší úrove ň hodnocení revitalizace vodního toku Úrove ň 1: Typ m ěř ení / Parametr Metoda Kvalitativní struktura Fyzikální charakteristiky: Stav pr ůtoku nebo výška hladiny v Hydrologie Přímé m ěř ení nebo pozorování mok řadu v polovin ě léta Ší řka toku a snížení nebo zvýšení vodní Přímé m ěř ení nebo pozorování hladiny mok řadu (odhad) Morfologie Stabilita koryta Fixed-point fotografie Podemletí b řeh ů Velikost zrna substrátu nebo typ Substrát Omezená m ěř ení nebo odhad mok řadní zeminy Biotické charakteristiky: Vegeta ční kryt Fixed-point fotografie Pob řežní nebo mok řadní vegetace Splývající vegetace Fixed-point fotografie Chemické charakteristiky: Kalnost Před a po projektové zkoumání Přímé m ěř ení Teplota vody Maximum a minimum v prost řed léta Přímé m ěř ení (Zdroj: Davis a Muhlberg, 2000, cit. Prokopová, Cudlín, 2008).

Tabulka č. 6.3: St řední úrove ň hodnocení revitalizace vodního toku Úrove ň 2: Typ m ěř ení / Parametr Metoda Kvantitativní struktura Fyzikální charakteristiky: Místní stav rychlosti pr ůtoku a jeho vztahy Přímé m ěř ení Nam ěř ená data nebo údaje ze sousední Analýza velikosti pr ůtoku v pr ůběhu roku drenáže Hydrologie Hydroperioda mok řadu Přímé m ěř ení Přímé m ěř ení vertikálního a Profily rychlostí pr ůtoku horizontálního profilu rychlosti pr ůtoku Příčné řezy koryta Přímé m ěř ení na n ěkolika lokalitách Podemletí b řeh ů Přímé m ěř ení Morfologie Sklon toku Přímé m ěř ení Topografie mok řadu Přímé m ěř ení Distribuce velikostí zrn substrátu Wolmanova metoda m ěř ení oblázk ů Substrát Stabilita substrátu Empirický odhad Pr ůnik slune čních paprsk ů pob řežní Měř ení jednoho místa nebo vegetaci kontinuální m ěř ení Slune ční zá ření Pr ůnik slune čních paprsk ů do míst pod Měř ení jednoho místa nebo abiotickými strukturami (vyvýšené kontinuální m ěř ení ve vegeta čním chodní čky apod.) období Biotické charakteristiky: Pob řežní nebo mok řadní Procentuální pokryvnost druh ů uvnit ř Složení spole čenstev a pokryvnost vegetace čtverc ů nebo vý řez ů Řasy Po četnost v toku Koncentrace chlorofylu Hrubší d řevní opad Množství a rozmíst ění d řevního opadu Po čet d řevního opadu a index Přímé měř ení a pr ůzkum podobných Bezobratlí Složení spole čenstev makro-bezobratlých stanoviš ť Přímé m ěř ení pomocí Ryby Odhad rybí populace několikanásobného tahu nebo zaznamenání znovuchycení Ptáci Využití mok řadu nebo b řeh ů Výskyt druh ů a relativní využití Chemické charakteristiky: Teplota Pr ůběžná teplota vody Zapisující p řístroj Koncentrace živin Dusík, fosfor Laboratorní zkouška vodních vzork ů (Zdroj: Davis a Muhlberg, 2000 cit. Prokopová, Cudlín, 2008).

67 Tabulka č. 6.4: Tabulka Nejpodrobn ější úrove ň hodnocení revitalizace vodního toku Úrove ň 3: Typ m ěř ení / Parametr Metoda Ekologické funkce a procesy Fyzikální charakteristiky: Přímé m ěř ení rychlostí pr ůtok ů Zm ěny v profilech rychlostí pr ůtok ů blízko b řehu p ři r ůzných pr ůtocích Hydrologie Redukce rychlosti pr ůtoku pob řežními Redukce rychlosti p ři velkých rostlinami vodách Přítok a odtok mok řadu Měř ení pohybu vody v mok řadu Evapotranspirace Přímé m ěř ení Intenzita b řehové eroze Přímé m ěř ení Morfologie Formování bodových p řekážek v toku Přímé m ěř ení Množství ukládání jemných sediment ů Ukládací misky Substrát Pohyb splavenin po dn ě Přímé m ěř ení Vytvá ření vrstvy pob řežní a mok řadní p ůdy Půdní horizonty Biotické charakteristiky: Zm ěny v biomase/délce ro čních Pob řežní nebo mok řadní Primární produkce přír ůstk ů vegetace Herbivo ři Nádoby na sb ěr herbivor ů Uvol ňování kyslíku nebo Řasy Primární produkce otev řený systém Míra rozkladu Opadové sá čky Organický materiál Klasifikace vstup ů Měř ení vstupu humusu Po četnost jednotlivých skupin Bezobratlí Sekundární produkce a biomasa Produktivita ryb Zm ěna biomasy v čase Zm ěna v po četnosti mezi Ryby Zimní p řežití podzimem a jarem Přežívání jiker Redd pumping Chemické charakteristiky: Rozklad organických látek Výpo čet rychlosti Cykly živin Odb ěr živin vodními rostlinami Živinové injekce Míra odb ěru látek potokem Ztráty živin Omezení živin Růstové reakce na dodání živin Substráty ší řící živiny Redox potenciál Reduk ční/oxida ční potenciál mok řadní p ůdy Přímé m ěř ení (Zdroj: Davis a Muhlberg, 2000 cit. Prokopová, Cudlín, 2008).

6.4 Postup revitalizace drobných vodních tok ů

Nap římené a technicky nevhodn ě upravené vodní toky je nutné revitalizovat. Návrh revitaliza čních úprav vychází z původního pr ůběhu koryta toku. Trasa revitalizovaného toku se m ůže vývojem eroze do ur čité míry dotvá řet. Proto základním úkolem navrhování revitaliza čních úprav na toku je iniciovat p ředpoklady pro p řirozený vývoj vodního toku. Postupuje se po etapách na základ ě projektového řešení úsek ů. Revitaliza ční úpravy tok ů jsou vodním dílem, proto musí být vodoprávn ě projednány na podklad ě odborn ě zhotovené projektové dokumentace. Cílem revitalizace je p řirozený pr ůběh příčného a podélného profilu, zm ěna drsnosti dna a b řeh ů, tvorba p řirozených prohlubní (t ůní). Návrhový pr ůtok je vhodný ve velikosti Q 30d až Q 1. Trasa revitalizovaného toku bývá rozvoln ěna v říční niv ě. K tomu je nutné vykoupení pozemk ů v tzv. meandra čním pásu. Vhodné je za členit výkupy pob řežních pozemk ů do Komplexních pozemkových úprav (KPÚ). Pro pr ůběh toku se užívá koridor, ve kterém je dostatek plochy pro rozvoln ění trasy. Revitalizace koryta vyvolává zm ěny v pr ůběhu podélného profilu a s tím spojenou zm ěnu p říčného profilu koryta. Tím se iniciuje p řírod ě

68 blízký pr ůběh nivelety koryta, p ři kterém dochází k únosné erozi b řeh ů i dna toku, k transportu splavenin proud ěním na místa jejich následné sedimentace. Postupn ě se vytvá ří pot řebný kompenza ční spád, který odpovídá rychlostem proud ění, které se nej čast ěji vyskytuje. Příčný profil revitalizovaného toku má nepravidelný tvar, který je schopen p řevést hydrologicky stanovené pr ůtoky. Sou časn ě se vytvo ří podmínky pro zachování proud ění i p ři minimálních, z ůstatkových pr ůtocích, které zaru čí p řežití vodních ekosystém ů, tj. pro hloubku vody 0,15 – 0,20 m. Opevn ění koryta používá poddajné materiály (pl ůtky, kamenné pohozy, hat ě). Pouze v extrémn ě hydrologicky zatížených úsecích je možná volba nepoddajných, kamenných materiál ů (p ři k řížení toku s komunikací, p ři soutocích apod.). Kameny se pokládají tak, aby vytvá řely výstupky do vody, což p řisp ěje ke snížení rychlosti proud ění vody. Pokud byl tok opevn ěn dlažbou nebo zdivem z betonu, je nutné tyto odstranit. P ři navrhování revitalizace toku je prvo řadým cílem zpomalení odtoku vody z povodí, zajišt ění dostate čného pr ůtoku za normálních vodních stav ů, vytvo ření proudových stín ů, t ůní a obnova vegeta čního doprovodu toku. Doprovodným prvkem je i z řizování um ělých mok řad ů a malých t ůní v údolní niv ě. Všechny zásahy musí být provád ěny jen po souhlasu majitele pozemku. Nutné je pozemky vykoupit a pak úpravy realizovat. Koryta p řírodních potok ů a řek mají v ČR v příčném pr ůř ezu tvar m ělkého, širokého peká če. Pom ěr ší řky (b) k hloubce koryta (h) je u stabilních koryt 4:1 až 10:1. P ři výstavb ě revitalizovaných koryt není vhodné stav ět kone čný „peká čovitý“ tvar p říčného pr ůř ezu. Důvodem je nedostate čná stabilita strmých svah ů u čerstvé stavby. Řešením je výstavba koryta ve tvaru m ělké, ploché mísy. Sklony svah ů jsou v ětšinou 1:3 nebo mírn ější (dle vlastností zemin). (Just, 2005)

Po vzoru p řírodních koryt je vhodné navrhovat koryto, které obsahuje: - p řichylování proudnice k nárazovým b řeh ům, - t ůně ve dn ě, a to hlavn ě v obloucích p ři nárazových b řezích, - v ětší sklony nárazových b řeh ů (u t ůní), - mírn ější b řehy prot ější (jesepové), - kamenité brody, hlavn ě u p řechod ů mezi oblouky.

Rytmické st řídání proudných a tišinných úsek ů vhodn ě rozd ěluje energii vodního proudu a přispívá ke stabilit ě koryta. T ůně vznikají v přírodních korytech u nárazových oblouk ů tam, kde je nejv ětší vymílání. Sou časn ě t ůně vymílání také tlumí.

69 Obr. č. 6.1: Srovnání základních rozm ěrových charakteristik p říčných pr ůř ez ů (Just, 2005)

Pokud je k dispozici široký pás okolních pozemk ů, tak se preferuje samovolný vývoj prom ěnlivého koryta do stran (vymílání). Pokud koryto vzniká v limitovaných pozemkových pom ěrech, navrhujeme koryto pevné, v nem ěnných nebo málo prom ěnlivých tvarech. Máme- li k dispozici prostor pro samovolný vývoj koryta zejména do stran, je vhodné toto vymílání umožnit. Stabilizace opevn ění se omezuje na dno v brodových místech. B řehy (i nárazové břehy) se neopev ňují v ůbec nebo se opev ňují nesouvisle. Je-li revitalizace omezena objekty na sousedních pozemcích, není samovolný vývoj možný. Stabilizace spo čívá v mírn ějším sklonováním svah ů v nárazových b řezích a opev ňování nárazových b řeh ů nap ř. kamennými záhozy. Omezením stranové eroze podpo říme erozi hloubkovou. Stabilizace proti hloubkové erozi je tedy prvo řadá. V těchto případech by tedy kamenivo m ělo být umíst ěno do dna potoka. Revitalizace koryt podporují členitost podélného profilu a řídí se t ěmito doporu čeními: a) rozdílné sklony úsek ů závisejí na sklonitosti terénu, p řípadn ě na výskytu výrazných spádových míst, b) st řídání klidových a proudových pasáží. P řirozená poloha proudových míst (pe řejí a brod ů) je v přechodech oblouk ů. T ůně se umis ťují do nárazových vrchol ů oblok ů. T ůně v těchto místech se tolik nezanášejí, protože p říčné proud ění je pro čis ťuje. St řídání pasáží s větším a menším sklonem dna je ekologicky vhodné. Soust řeďuje v ětší spád (opevn ění) do kratších částí koryta. Vytvá ří se proudová a tišinná místa. Samo čisticí kapacita koryta je intenzivní v proudových místech, kde probíhá kontakt vody s biologicky aktivním povrchem dna. V tišinách dochází k usazování a mohou se zde vyskytovat místní dnové bezkyslíkaté zóny. V nich dochází k denitrifika čním proces ům, které jsou významné pro p řirozené odstra ňování dusíku z vody.

Postup p ři návrhu revitaliza čního koryta (Just 2005): 1. Rozvaha o morfologickém typu koryta. 2. P ředb ěžný návrh trasy v rámci daného morfologického typu. Je také stanovena k řivolakost a celková délka koryta v úseku. Z toho se vypracuje návrh podélných sklon ů koryta v jednotlivých úsecích. 3. Volba pr ůto čné kapacity koryta (podle údaj ů ČHMÚ) a stanovení návrhového pr ůtoku (nap ř. Q 30d ).

70 4. Návrh tvaru a rozm ěrů p říčného pr ůř ezu koryta v několika krocích: a) volba základního pom ěru hloubky k ší řce odpovídající typu a pásmu vodního toku b) p ředb ěžný výpo čet ší řky koryta p ři návrhovém pr ůtoku. Koryto reprezentuje obdélníkový příčný pr ůř ez se stanovenou ší řkou a hloubkou. c) návrh vzorového p říčného pr ůř ezu koryta, který koresponduje s obdélníkovým tvarem (široká plochá mísa s daným sklonem svah ů) d) výpo čet konzum ční k řivky p říčného pr ůř ezu e) potvrzení rozm ěrů p říčného pr ůř ezu p ři návrhovém pr ůtoku 5. Propracování návrhu trasy.

Revitalizace drobného vodního toku Modla pat ří mezi modelové projekty Zem ědělské vodohospodá řské správy (oblast povodí Oh ře) v Ústí nad Labem. Zájmové území se nachází v okrese Litom ěř ice, místn ě p říslušný je Obecní ú řad Úpohlavy – Chodovlice. Celková délka úpravy je 1,436 km. Výstavba prob ěhla v roce 1996. Došlo k obnov ě p ůvodního koryta Modly vedle stávajícího nap římeného koryta. Výhodou této akce byla jak dostupnost okolních pozemk ů (vlastník ZVHS), tak možnost výstavby revitalizovaného koryta na míst ě p ůvodního přírodního koryta. Dále bylo zhotoveno 14 d řev ěných jízk ů o výšce 0,4 m, ší ři dna 2 m a hloubce koryta 1 m. B řehový a doprovodný porost byl vysázen v následujícím množství a druhovém složení. Stromy v kontejnerech (prostokořenné): vrba bílá, olše, b říza, jasan, topol bílý. Stromy vzrostlé (se zemním balem): javor mlé č, habr, javor klen, lípa, dub letní. Ke ře v kontejnerech (prostoko řenné): pta čí zob, svída krvavá, st řemcha, brslen, zimolez, kalina, d řín obecný. Druhou revitalizací na Ústecku je revitalizace Černého potoka u Adolfova v Krušných horách. Akce byla p řipravována již od roku 1999 pod názvem „Ozelen ění p řírodní rezervace Černá louka“ v rámci „Revitalizace Černého potoka a jeho p řítok ů.“ Projekt byl zpracován na základě objednávky Okresního ú řadu Teplice. Potok protéká P řírodním parkem Východní Krušné hory. Koryto Černého potoka bylo p řed lety technicky upraveno a byly zde provedeny rozsáhlé meliorace, které m ěly negativní d ůsledek na složení fauny a flóry území. Zm ěnily se původní srážko-odtokové pom ěry. V rámci revitalizace se provedla výsadba b řehové a doprovodné vegetace. Vodote če jsou pojmenovány velkými písmeny: Černý potok písmenem A a p řítoky Černého potoka písmeny B, D, E. Vodote č C je p řítokem vodote če B. Projek ční práce byly dokon čeny v letech 2001 a 2002. V druhé polovin ě roku 2002 byly zahájeny revitaliza ční práce na hlavní vodote či. Byla provedena v ětšina zásah ů náro čnějších na zemní práce. Realizace skon čila výstavbou 21 t ůní a dvou p řevedení z nap římeného Černého potoka do koryt v p ůvodních liniích. V roce 2006 byla skon čena hlavní část prací, zejména na výsadbách. V sou časnosti probíhá monitorování území a dosadba uhynulých jedinc ů (Brejšová 2005).

6.5 Vegeta ční doprovod vodních tok ů

Specifické p ůdní vlastnosti antropogenních p ůd rekultivovaných ploch hrají velice d ůležitou roli. Pro revitalizace jsou vhodné následující d řeviny: Vrby ( Salix ) v Čechách roste p řirozen ě kolem 20 druh ů. Vyžadují vodu a slunce, dob ře zakoření z prut ů a ty čí zaražených do zem ě. Snášejí záplavy a kolísání hladiny vody. Ke řové vrby jsou vhodné k vegeta čnímu pokrytí lokalit, kde není vhodný stromový porost. Olše lepkavá (Alnus glutinosa ) – sv ětlomilný strom, snáší záplavy. Špatn ě snáší velké zm ěny hladiny podzemní vody. Olše šedá (Alnus incana) – horský a podhorský areál, nenáro čná d řevina.

71 St řemcha obecná (Prunus padus ) – p řizp ůsobivý a odolný nízký strom až ke ř. Roste na vlhkých místech a v podrostu, v lužním lese. Snadno se množí ko řenovými odd ělky. Dub letní (Quercus robur ) – nesnáší zaplavení a trvalé zamok ření, má hluboký k ůlový ko řen, obtížn ě se p řesazuje. Dub zimní (Quercus petraea ) – nemá hluboký k ůlový ko řen, lépe se p řesazuje, nesnáší záplavy. Líska obecná ( Corylus avellana ) – vitální ke ř, dob ře se p řesazuje, rychle roste. Jasan ztepilý ( Fraxinus excelsior ) – kvalitní strom lužních les ů, prameniš ť a vlhkých svah ů. Zamlada snáší zástin, ale nesnese stagnující vodu a rašeliny. Záplavy jen po krátkou dobu po čátkem vegetace, vitální, dob ře ujímavý, lze p řesazovat. Javor klen (Acer pseudoplatanus ) – strom vlh čích stanoviš ť od niv po svahy a su ťoviska, nesnáší stagnující vodu a záplavy. Javor mlé č (Acer platanoides ) – lépe snáší zastín ění a stagnující vodu, nemá rád výkyvy v hladin ě podzemní vody. Javor babyka (Acer campestre ) – roste v teplomiln ějších listnatých lesích a lužních lesích, dob ře se ší ří p řirozeným náletem. Lípa velkolistá (Tilia platyphyllos ) – dob ře p řizp ůsobivá r ůzným vlhkostním a sv ětelným podmínkám, roste od vlhkého lužního porostu po suché strán ě, vitální, lze p řesazovat z přirozených nálet ů. Břízy (Betula ) – sv ětlomilné pionýrské stromy. Topol černý (Populus nigra ) – strom vlhkých niv v ětších řek (dolní Vltava, Labe), žádá pohybující se podzemní vodu. Topol osika (Populus tremula ) – sv ětlomilný strom, snáší r ůzné vlhkostní pom ěry s výjimkou záplav, po pokácení stromu siln ě vyrážejí z ko řen ů výhonky. Brslen evropský (Euonymus europaeus ) – teplomilný ke ř, roste od vlhkých luh ů po suché strán ě, dob ře se p řesazuje. Kalina obecná (Viburnum opulus ) – vlhkomilný ke ř, snáší zastín ění.

Lesnická výsadba se používá pro souvislé ozele ňování vybraných ploch. Prostoko řenné sazenice o výšce do 0,5 m se vysazují nahusto, b ěžná je obdélníková sí ť 1x 0,5 m. Výsadba se musí následn ě obžínat, aby ji neudusila bu řeň. Proto se vysazuje v pravidelné síti, nebo v řadách. Provád ějí se výchovné probírky, a tak se upravuje rozestup strom ů a ruší se pravidelnost. P řirozenému uspo řádání porostu vyhovuje utvá ření skupin sazenic jednotlivých druhů. Skupiny mají být dostate čně velké, aby se dob ře ujaly. Rozmíst ění skupin záleží na sv ětelných a vlhkostních podmínkách lokality. P ři volb ě druh ů d řevin využíváme lesnické typologické mapy a mapy potenciální p řirozené vegetace. Volíme p řirozené a stanovištn ě odpovídající d řeviny. Plochy lesnické výsadby musíme chránit proti okusu zv ěř í oplocenkami a odpuzujícími nát ěry. Obžínání je nutné provád ět 3 až 5 let (podle velikosti strom ů).

Skupinová výsadba nepokrývá vysazovanou lokalitu souvisle, nýbrž tvoří shluky, skupinky. Pro krajiná řské výsadby vyhovují st ředn ě velké sazenice velikosti 0,5 až 1,5 m. Obžínají se pouze prvním rokem. V sou časné dob ě se preferují kontejnerové sazenice (lepší ujímavost na sušších stanovištích). Skupiny se zakládají husté, což podporuje vznik ochranného mikroklimatu skupiny. Provád ějí se výchovné probírky, upravuje se rozestup strom ů. Každá stromová sazenice má kvalitní k ůl, který jí vytvá ří oporu (Just 2005).

72 6.6 Záv ěr

Revitalizace vodních tok ů spolu s výstavbou rybích p řechod ů tvo ří nejaktuáln ější úkol moderních vodních hospodá řů . Evropské příklady nám poukazují pozitivní p říklad a návod jak to d ělat. Bez celkové spolupráce vodohospodá řů – technik ů s vodohospodá ři – ekology nebude tato výzva sou časnosti úsp ěšn ě spln ěna. Metoda revitalizací je už dostate čně podrobn ě známa a odzkoušena na mnoha úsp ěšných p říkladech. Jak uvádí správci vodních tok ů, nejv ětší problém sou časnosti je výkup pob řežních pozemk ů. K tomu je nutná legislativní zm ěna vodního zákona. Strategická d ůležitost vodních zdroj ů p ři p ůsobení globální zm ěny klimatu je nepopiratelná.

Děkujeme M. Prokopové a P. Cudlínovi z Ústavu systémové biologie a ekologie AV ČR za spolupráci, konzultace a poskytnutí pracovního podkladu Teoretické základy revitalizace krajiny.

Literatura: Brejšová D. (2005) Revitalizace Černého potoka a jeho p řítok ů. Bakalá řská práce FŽP UJEP, Ústí nad Labem Davis, J. C., Muhlberg, G. A. (2000) The Evaluation of Wetland and Riparian Restoration Projects. Alaska Department of Fish and Game, Habitat and Restoration Division, Technical Report No DRAFT. Anchorage, Alaska. Gergel, S. E., Turner M. G., Miller J. R., Melack J. M., Stanley E. H. (2002) Landscape indicators of human impacts to riverine systems, Aquatic Science 64, pp.118 – 128. Just T. a kol. (2005) Vodohospodá řské revitalizace a jejich uplatn ění v ochran ě před povodn ěmi, 3. ZO ČSOP Ho řovicko, Ekologické služby s.r.o., Agentura ochrany p řírody a krajiny ČR, Ministerstvo životního prost ředí ČR Praha Karr, J.R. 1991. Biological integrity: A long-neglected aspect of water resource management. Ecol. Appl. 1:66–84. Prokopová, M., Cudlín, P.,: Teoretické aspekty revitalizace krajiny (pracovní podklad pro FŽP), Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR 2008

73 7. Trvalé travní porosty a jejich význam

7.1 Charakteristika funkcí trvalých travních porost ů

Trvalé travní porosty p ředstavují ve st řední Evrop ě nejrozsáhlejší skupinu pícních cenóz a jejich zastoupení zde vzr ůstá p ředevším se zvyšující se nadmo řskou výškou (Opitz von Boberfeld, 1994). Sou časný stav, vývojové tendence plošného zastoupení a vazby TTP k živo čišné výrob ě a životnímu prost ředí v České republice podrobn ě analyzují Kohoutek a Pozdíšek (2007). Trvalé travní porosty se podílejí na vým ěř e zem ědělské p ůdy České republiky jednou čtvrtinou (cca 970 tis. ha). P ři sou časné vysoké úrovni zorn ění v České republice oproti stát ům EU (asi 54 % orné p ůdy) je pravd ěpodobný další nár ůst ploch trvalých travních porost ů a s tím spojená nutnost jejich obhospoda řování (Pozdíšek et al ., 2004; Hrab ě et al ., 2004). Ekosystémy travních porost ů jsou velmi bohatá spole čenstva rostlin, živo čich ů a ostatních organism ů. Mají zásadní význam pro zachování biodiverzity, a to zejména u vzácných a ohrožených druh ů organism ů. V oblastech vyžadujících ochranu je proto funkce travních porost ů naprosto nezastupitelná. V p řírodních podmínkách neexistuje ostrá hranice mezi produk čním a tzv. mimoproduk čním využívání trvalých travních porost ů. Ve skute čnosti jde o to, která funkce porostu je považována za primární a která za sekundární. Pokud jsou ponechány ladem, vrací se sukcesí k lesu. Dodá-li se jim jen minimum energie formou jedné až dvou se čí bez zásahu do drnu, z ůstanou ve form ě stabilizovaných "kv ětnatých" luk s jinou než pícniná řskou funkcí. P ři dodání v ětšího množství energie vzniknou pícniná řské, nutri čně kvalitní a výnosné porosty. Mezi nejp řirozen ější a nejlevn ější zp ůsoby obhospoda řování travních porost ů vždy pat řila pastva s optimálním zatížením. Louky a pastviny, nazývané podle p řevažující agrobotanické složky trvalými travními porosty, rozd ělujeme podle vzniku na p ůvodní, p řírodní a seté (Velich et al ., 1991). P ůvodní travní porosty jsou klimaxovým spole čenstvem v extrémn ě nep říznivých podmínkách, znemož ňujících existenci lesa – nap ř. vysokohorské hole nebo extrémn ě suchá nebo zamok řené stanovišt ě. Extrémní p řizp ůsobivost trav a travních porost ů lze využívat i p ři rekultivacích krajiny p ři zatrav ňování neúrodných nebo p řeschlých p ůd a výsypek. Přírodní travní porosty vznikly samovolným zatravn ěním po rušivém zásahu nebo vymýcení lesního spole čenstva a jsou udržovány pravidelným obhospoda řováním. Zna čná část p řírodních travních porost ů byla rekultivacemi a obnovami nahrazena setými travními porosty, a ť již trvalými nebo do časnými, jejichž plochy v řad ě oblastí zcela p řevažují (Velich et al ., 1991). Trvalé travní porosty lze charakterizovat jako porosty polop řirozeného charakteru (louky a pastviny), soust řed ěné na tzv. absolutních stanovištích (suchých nebo vlhkých), na nichž nejdou p ěstovat polní plodiny, a též porosty obnovené, starší více než 6-8 let, nacházející se na tzv. marginálních stanovištích. V období p řed industrializací zem ědělství zaujímaly louky asi 15 % a pastviny 6 % zem ědělské p ůdy. Byly zastoupeny ve všech výškových pásmech s těžišt ěm v horách a vrchovinách. Louky a pastviny nelze v jejich druhovém bohatství a rozmanitosti zachovávat bez soustavné pé če a zachovávání prvk ů tradi čních forem obhospoda řování. Pro zakládání i p řísevy do travních porost ů je vhodné využívat vhodné, nejlépe místní krajové odr ůdy trav a ekotyp ů (Šrámek et al. ., 2001). P ři zakládání trvalých travních porost ů je t řeba dodržovat složení p řirozených a polop řirozených travních porost ů, tj. za řazovat 70 – 85 % podíl trav, 15 % jetelovin a 5 – 15 % vhodných druh ů bylin. Podíl trav závisí na zp ůsobu využití trvalého travního porostu. P ři využívání kosením za řazujeme v ětší podíl voln ě trsnatých (55 - 60 %) a vyšších druh ů (45 – 50 %). P ři využívání pastvou za řazujeme vysokých druh ů mén ě (25 %) při vyšším podílu nízkých (60 %) a výb ěžkatých (30 %) druh ů (Veselá et al ., 1994). Pro sušší oblasti, nížiny

74 a rekultivované plochy jsou s ohledem na vyšší výpar a p řísušky vhodné suchu odoln ější druhy trav (nap ř. kost řava rákosovitá, kost řava červená, kost řava ov čí, srha řízna čka, ovsík vyvýšený, sve řepy aj.) a jetelovin (nap ř. štírovník r ůžkatý, tolice d ětelová, úro čník léka řský, vojt ěška setá, mimo pícní porosty i komonice bílá a komonice léka řská). Vedle produk čního uplatn ění jsou u travních porost ů stále více cen ěny jejich mimoproduk ční funkce (Novák, 2000; Šantr ůč ek et al. , 2004). V naprosté v ětšin ě p řípad ů je třeba orientovat pratotechnické postupy tak, aby byly vhodn ě harmonizovány produk ční i mimoproduk ční funkce t ěchto cenóz (Opitz von Boberfeld, 1994; Holúbek at al ., 2001; Jan čovi č, Ďurková, Vozár, 2003; Klimeš at al ., 2007). Hospodá řský význam TTP jako zdroje obživy místního obyvatelstva se v důsledku výrazného zvýšení intenzity a produktivity agrárního sektoru ve druhé polovin ě minulého století podstatn ě snížil. Zvýšil se však jejich význam z hlediska udržování krajiny v přirozeném a kulturním stavu, ochrany životního prost ředí, zachování speciálních biotop ů, udržení osídlení, aj. (Kvapilík, 2003). S klimatickými a ekonomickými zm ěnami se také v našich zemích p řesouvá zájem odborné ve řejnosti i zem ědělské praxe od hledisek pov ětšinou produk čních ke komplexn ějšímu pojetí, v četn ě mimoproduk čních funkcí zem ědělské výroby a úlohy trvalých travních porost ů v krajin ě (funkce protierozní, zúrod ňující, hydrologické, klimatické). D ůraz na zachování trvale udržitelné krajiny p řináší nový pohled na pícniny a zvlášt ě na travní porosty, a ve svém d ůsledku též na kvalitu píce. S rozvojem technik hodnocení vzr ůstá zájem o standardní hodnocení dobrovolného p říjmu píce zví řetem (VI – Voluntary intake), antikvalitativních ú čink ů n ěkterých druh ů lu čních rostlin (IANP – index negativního p ůsobení fenolických látek) atd. (Míka, 1997; Míka, 1998). Naopak si uv ědomujeme, že n ěkteré „nekulturní“ druhy mají dobrou až nadpr ůměrnou krmnou hodnotu a p řispívají nejen k žádoucí diverzit ě populace, ale často také k produktivnosti porostu a jeho užitné hodnot ě (bonit ě). Objektivním ukazatelem produk ční schopnosti luk a pastvin, který udává, jaké množství píce, pop ř. stravitelných živin mají zví řata k dispozici za celé pastevní období, je stanovení výnos ů pastevní píce pomocí reprezentativn ě rozložených plošek nebo pás ů (Veselá et al ., 1994), nebo u kontinuální pastvy pomocí mobilních klecí. Navazující metodou hodnocení bonity (produktivity i kvality) trvalých travních porost ů (luk i pastvin) je výpo čet pícniná řské hodnoty porostu (Veselá et al ., 1994). Konzervativní p řístup ochrany p řírody a travních porost ů v pé či o nelesní spole čenstva je již našt ěstí minulostí. Dnes často hledáme zp ůsob, jak o lokality ú činn ě pe čovat ve smyslu hospodá řského využití. Jednou z možností je pastva (Háková, Klaudisová, Sádlo, 2004), v produk čnějších oblastech mimo chrán ěná území p řípadn ě v kombinaci s racionální výživou porost ů. Pastva ú čeln ě kombinuje šetrné využívání travních porost ů s bezprost ředním příznivým vlivem na zdravotní stav zví řat ( Čítek, Šandera, 1993). Cílem obhospoda řování travních porost ů by m ělo být zabezpe čení nikoliv co nejvyšší, ale co nejkvalitn ější zem ědělské produkce – rostlinných produkt ů, tj. objemné píce pro polygastrická zví řata (Komberec, Homola, Knobová, 1993a, b) p ři zachování nebo rozvíjení mimoproduk čních funkcí a biodiverzity travních porost ů. U rozší řeného porostového typu (asociace) Lolio-Cynosuretum , výchozí porostový typ Dactylidetum ), byla prokázána dynamická reakce ov ěř ovaných cenóz na zm ěny hnojení a frekvence spásání. U fytocenologicky i ekologicky podobných porost ů se na základ ě podrobných polykriteriálních analýz jeví jako nejvhodn ější jejich využívání ve 3 pastevních cyklech p ři možnosti krátkodob ějšího p řechodu na intenzivn ější využívání ve 4 pastevních cyklech (max. souvisle jen 2 až 3 roky). P ři takovémto zp ůsobu využívání jsou vhodn ě harmonizovány produk ční i mimoproduk ční funkce t ěchto cenóz. Volbu intenzity hnojení je třeba p řizp ůsobit vývoji porostové skladby, požadavk ům na produkci pastevní píce a zm ěnám její kvality (Klimeš, Kobes, Suchý, 2007). P ři pastv ě 2x ro čně je p říliš vysoký obsah vlákniny

75 (25,83 – 28,63 %), p ři 4 pastevních cyklech dochází k nadm ěrnému utužování p ůd (Klimeš et al. , 2007). S ohledem na výrazné vlivy na p ůdní a hydrologické charakteristiky je t řeba využívat získané poznatky i pro diferenciaci pratotechniky podle prioritních požadavk ů konkrétních lokalit (infiltra ční, transportní či akumula ční zóny, chrán ěná území, ochranná pásma vodních zdroj ů apod.). Druhová bohatost lu čních a pastevních porost ů je dána zastoupením dvoud ěložných bylin, které mají odlišné chování od trav (nemají obvykle takovou regenera ční schopnost, konkuren ční schopnost, jsou náro čné na sv ětlo, aj.). Lu ční spole čenstva nejsou ve svém složení v ětšinou stálá, ale zastoupení jednotlivých druh ů se velmi m ění v závislosti na zm ěnách pr ůběhu po časí v jednotlivých letech a zejména na zp ůsobu obhospoda řování (Kvítek et al ., 1997). Pokud bychom m ěli se řadit jednotlivé zp ůsoby obhospoda řování travních porost ů z hlediska jejich pozitivního p ůsobení na travní porost, bylo by po řadí p řevládajících a možných zp ůsob ů obhospoda řování následující: 1. kosení, 2. kosení + pastva, 3. pastva (p ři dodržení správné pastevní techniky a zatížení), 4. mul čování, 5. ponechání porost ů ladem, bez obhospoda řování. Zatímco se p ři využívání porost ů kosením udržuje jejich p říznivá porostová skladba (55 – 80 % trav, 10 – 20 % jetelovin, 10 – 20 % ostatních bylin), p ři využívání pastvou již n ěkdy dochází k mírnému zhoršení porostové skladby (nadm ěrné zvýšení pokryvnosti jetelovin nebo tzv. pastevních plevel ů). P ři vhodné pastevní technice a zatížení pastviny je však porost rovn ěž udržován v příznivém stavu. Kombinací kosení a pastvy lze u TTP dosáhnout v ůbec nejvyšších výnos ů ú činkem komprimace p ůdy a zahuš ťováním porostu vlivem rozvoje výb ěžkatých trav. P ři využívání porost ů mul čováním dochází vzhledem k vyšší výšce se če a ponechané biomase k redukci sv ětlomilných druh ů (agrobotanických skupin), p ředevším jetelovin a n ěkterých druh ů dvoud ěložných bylin a často i k mírnému snížení biodiverzity (po čtu druh ů) v porostu. Negativní efekt mul čování je výrazn ější p ři použití mul čova čů s horizontální osou rotace a vertikálním rota čním pohybem mul čovacího ústrojí oproti mul čova čů m s horizontálním pohybem mul čovacího ústrojí (zpravidla nižší strništ ě). P ři ponechání travních porost ů ladem dochází v ětšinou po ur čité dob ě k jejich všeobecn ě známé degradaci až sukcesi plevelnou a d řevinnou vegetací. V daných souvislostech zaujímají specifické postavení chrán ěné krajinné oblasti a především trvalé travní porosty. Prioritou pastvy zvířat v chrán ěných oblastech je zlepšení nebo alespo ň udržení biodiverzity daného biotopu. Rozporuplný pohled na hodnocení pastvy v t ěchto oblastech dokládá nap říklad názor Hejcmana et al. (2002), kte ří uvádějí, že výsledky zem ědělského výzkumu jsou pro management chrán ěných území málo využitelné z hlediska jejich zam ěř ení p ředevším na množství a kvalitu rostlinné biomasy a živo čišnou produkci. Rozdílný botanický a zem ědělský pohled pak m ůže vést k mnohým nedorozum ěním p ři obhospoda řování zájmových území. Je však nutno zd ůraznit, že respektování specifik pastvy v t ěchto lokalitách by nikdy nem ělo vést k tomu, aby se p ři ní dostate čně nezohled ňovaly i požadavky pasených zví řat.

7.2 Využití TTP na Chomutovsku a v modelové oblasti

Charakteristickým rysem dlouhodobého vývoje zem ědělského p ůdního fondu v ČR byl úbytek zem ědělské p ůdy, p řičemž v posledním desetiletí se tempo úbytk ů podstatn ě zrychlilo. Nejv ětší zm ěny prob ěhly práv ě v podkrušnohorské oblasti, p ředevším v důsledku rozší ření povrchové t ěžby uhlí. Proto se staly v ČR a zvlášt ě v Podkrušnoho ří nemalým problémem rozsáhlé neudržované plochy zem ědělské p ůdy, kde na jedné stran ě dochází v menší mí ře k obnov ě p ůvodních ekosystém ů, na druhé stran ě však k rozmnožování a ší ření nežádoucích ruderálních, v n ěkterých p řípadech i invazních druh ů rostlin. Zem ědělské rekultivace výsypek

76 se zam ěř ují p ředevším na založení trvalých travních porost ů, které v této oblasti v první fázi plní p ředevším funkci protierozní a hrají výraznou roli ve vodním i teplotním režimu p ůd. Z těchto d ůvod ů je provád ěn travní osev i na pozemcích, které jsou ur čeny k zales ňování. Všechny tyto plochy je nutno udržovat v kulturní form ě. Ješt ě více než v jiných oblastech se tedy prohlubuje problém využití travní hmoty vyprodukované z těchto ploch. Jedná se především o zelenou hmotu, zejména z trvalých travních porost ů, kterou není možné využít pro spásání skotem a ovcemi z d ůvod ů jejich nízkých po četních stav ů. Existují však technologie, které dokážou zpracovávat tento materiál na užite čnou hmotu, kterou je dále možné využít nap ř. p ři výrob ě izola čních materiál ů nebo místo plast ů na výrobu nádob, obalového materiálu, ale zejména na výrobu bioplynu. Tento vývoj lze dokumentovat nap ř. na vývoji zem ědělství v okrese Chomutov. Okres Chomutov svojí rozlohou 935,30 km 2 pat ří mezi st ředn ě velké okresy. Okres Chomutov k roku 2007 tvo řen ze 43 % p ůdou zem ědělskou. 37 % p ůdního fondu spadá na lesnické pozemky, 16 % tvo ří ostatní plochy. Vodní plochy s čítají celkem 3 % území a zastav ěné plochy tvo ří 1 %. Pro okres Chomutov je charakteristické nižší zastoupení zem ědělské p ůdy. Celostátní pr ůměr zem ědělské p ůdy se pohybuje okolo 54 % (viz graf č. 7.1).

Graf č. 7.1: Stav p ůdního fondu(PF) okresu Chomutov

Stav PF okresu Chomutov k 31.12.2007

Ostatní Zastav ěné 16% plochy 1% Zem ědělská půda Vodní plochy 43% 3%

Lesnické pozemky 37%

(Zdroj: Statistická ro čenka p ůdního fondu ČR, 2008)

Celková vým ěra zem ědělského p ůdního fondu okresu Chomutov k 31.12. 2007 činila 39 048 ha. Orná p ůda zaujímá 22 986 ha, chmelnice 16 ha, vinice 22 ha, zahrady 816 ha, ovocné sady 871 ha a trvalé travní porosty (louky, pastviny) 14 277 ha (tab. č. 7.1, graf č. 7.2).

77 Tabulka č.7.1: Vývoj zem ědělského p ůdního fondu okresu Chomutov od r. 1960 (ha) ů Rok Orná p da Chmelnice Vinice Zahrady Ovocné sady Travní porosty % ha ha ha ha ha ha 1960 100,0 37 527 172 0 1 094 788 11 020 1965 92,9 34 865 96 0 920 1 097 10 184 1970 91,4 34 281 81 0 931 1 055 10 038 1975 92,2 34 612 55 0 886 963 9 332 1980 87,7 32 897 24 0 837 914 8 497 1985 79,6 29 886 30 0 802 917 8 522 1990 76,9 28 873 21 0 795 939 8 351 1991 72,2 27 112 21 0 795 965 10 240 1992 69,7 26 158 21 0 797 962 11 142 1993 69,6 26 110 21 0 798 961 11 204 1994 69,1 25 943 23 0 798 960 11 394 1995 68,9 25 848 23 0 799 944 11 463 1996 64,0 24 010 23 0 799 942 13 377 1997 64,1 24 043 23 0 798 905 13 539 1998 64,2 24 108 16 0 809 908 13 696 1999 63,5 23 848 16 1 808 907 13 678 2000 63,5 23 824 16 0 816 909 13 605 2001 63,7 23 899 16 11 817 905 13 634 2002 63,6 23 869 16 11 817 905 13 632 2003 63,5 23 812 16 11 818 899 13 662 2004 63,4 23 802 16 22 820 913 13 673 2005 63,4 23 808 16 22 818 905 13 666 2006 61,6 23 132 16 22 828 897 14 277 2007 61,3 22 986 16 22 816 871 14 337 (Zdroj: ČSÚ, Statistické ro čenky p ůdního fondu České republiky)

Graf č. 7.2: Stav zem ědělského p ůdního fondu (ZPF) okresu Chomutov

Stav ZPF okresu Chomutov k 31.12.2007

TTP 36,6%

Ovocné sady 2,2%

Orná p ůda 59,0% Zahrady Vinice 2,1% 0,1%

(Zdroj: Statistická ro čenka p ůdního fondu ČR, 2008)

Kategorie jako zem ědělská p ůda, p ůda orná a trvalé travní porosty se m ění v posledních letech nejmarkantn ěji. Procento zorn ění se v roce 1998 pohybovalo okolo 66,9 %, v roce 2005 okolo 60,68 % (tab. č. 7.2)

78 Tabulka č. 7.2: Zorn ění p ůdy okresu Chomutov ( %) Rok Celková vým ěra ZPF v ha Zorn ění v % 1998 39 303 66,9 2002 39 250 60,81 2005 39 235 60,68 (Zdroj: Situa ční a výhledová zpráva - p ůda, 1999, 2003, 2006)

Rovn ěž procento zorn ění v celé ČR se v pr ůběhu posledních let zvolna snižuje a to přibližn ě ze 75 % v roce 1991 na necelých 72 % v roce 2005 (tab. č. 7.3).

Tabulka č. 7.3: Zorn ění p ůdy České republiky (%) Rok Zorn ění v % 1998 72,22 2002 71,8 2005 71,52 (Zdroj: Situa ční a výhledová zpráva - p ůda, 1999, 2003, 2006)

Důvodem úbytku zem ědělské p ůdy a p ůdy orné je zabírání p ůdy pro investi ční činnosti různého charakteru. Část orné p ůdy je p řevedena do luk a pastvin s trvale travním porostem. Snižováním rozsahu orné p ůdy se zvyšuje kategorie TTP. Práv ě na Chomutovsku došlo za posledních 17 let ke zna čnému nár ůstu této kategorie (tab. č. 7.4, graf č. 7.3, mapa č. 7.1).

Tabulka č. 7.4: Vývoj TTP okres ů Chomutov, Most, Teplice a Ústí nad Labem (ha) Rok CV MO TP UL 1960 11 020 2 675 5 431 9 727 1970 10 038 2 875 5 122 9 357 1980 8 497 2 775 5 095 8 077 1990 8 351 2 727 4 868 7 759 1995 11 463 3 067 5 476 8 520 2000 13 605 2 994 6 233 11 781 2005 13 666 3 007 6 335 11 922 2007 14 337 3 007 6 361 11 953 (Zdroj: ČSÚ, Statistické ro čenky p ůdního fondu České republiky)

Graf č. 7.3: Vývoj TTP na okrese Chomutov (CV) v porovnání s ostatními okresy (Most - MO, Teplice - TP, Ústí nad Labem - UL) od roku 1960

Vývoj TTP od r.1960 16 000 14 000 12 000 10 000 8 000 6 000 4 000 Plocha v hektarech v Plocha 2 000 0 1960 1970 1980 1990 1995 2000 2005 2007 Rok CV MO TP UL

(Zdroj: ČSÚ, Statistické ro čenky p ůdního fondu České republiky)

79 Mapa č. 7.1: Krajinný pokryv Chomutovska

(Zdroj: Chrán ěná území ČR, svazek I -Ústecko, AOPK, 1999)

Ohodnotit sou časné celkové využití zem ědělské a orné p ůdy je problematické, protože často nesouhlasí s údaji uvedenými na katastrech nemovitostí. K zem ědělské produkci se využije jen ur čitá část zem ědělské p ůdy (tab. č. 7.5).

Tabulka č. 7.5: Rozsah a podíl skute čně využívané zem ědělské plochy (ha, %) Zem ědělská p ůda Zem ědělská p ůda využívaná z toho orná z toho orná p ůda půda v % Celkem v % z ze v % (v ha) v ha v ha celku zem. v % ze v % z v ha půdy v ha z orné zem. celku půdy půdy využ. Chomutov 95 351 39 250 23 942 21 604 22,7 55,0 14 380 15,1 60,1 66,6 Most 46 718 13 662 9 563 10 439 22,3 76,4 6 541 14,0 68,4 62,7 Teplice 46 913 16 089 8 394 6 357 13,6 39,5 5 307 11,3 63,2 83,5 Ústí n. L. 40 445 18 462 5 538 8 683 21,5 47,0 1 561 3,9 28,2 18,0 Celkem 229 427 87 463 47 437 46 783 20,4 53,5 27 789 12,1 58,6 59,4 (Zdroj: dle údaj ů Krajské agrární komory Most 2005)

80 Zastoupení živo čišné výroby se obdobn ě jako v ČR i na okrese Chomutov v posledních letech významn ě snižuje, p řesto se podílí ješt ě více než polovinou na hrubé zem ědělské produkci. Intenzita je v okresním porovnání podpr ůměrná. Níže uvedený p řehled v tabulce dokazuje, že dochází ke zna čnému poklesu stavu hospodá řských zví řat. Z toho vyplývá, že se snížila i zát ěž zem ědělské p ůdy na 100 ha od roku 1990. Oproti roku 1990 zát ěž klesla ze 60 kus ů skotu na hektar na pouhých 11,4 kus ů (tab. č. 7.6).

Tabulka č. 7.6: Po čet skotu (ks) na 100 ha zem ědělské p ůdy Skot na okrese 1990 2006 Chomutov 60 11,4 (Zdroj: r. 1990 Statistická ro čenka Ústeckého kraje, r. 2006 - orienta ční údaj z Krajské agrární komory)

Většina skotu se chová v oblasti podhorské a horské, kde jsou louky a pastviny. Snížil se i po čet krav produkující mléko, na území okresu nalezneme pouze t ři farmy produkující mléko. V chovu prasat je možno vid ět stejný trend poklesu. V roce 1993 bylo chováno 49 879 kus ů, v roce 2000 jen 19 964. Mezi roky 2000 a 2007 se chov prasat vyzna čoval ur čitou stabilitou. Nyní ale op ět dochází k poklesu stavu díky menšímu zájmu o vep řové maso. K výrazným zm ěnám došlo i v po čtu ovcí, jejich stav poklesl na 10 % z původního. Chov ovcí postupn ě najde své uplatn ění v podhorských oblastech na pastvinách. P řehled o vývoji stavu hospodá řských zví řat na Chomutovsku je uveden v tabulce č. 7.7.

Tabulka č. 7.7: Hospodá řská zví řata za okres Chomutov (ks) z toho z toho ovce a z toho Rok skot prasata dr ůbež krávy prasnice berani slepice 1990 23 564 7 978 33 159 2 647 3 553 458 855 220 120 1993 19 590 5 192 49 879 3 382 1 995 252 695 86 082 1996 7 344 2 374 17 352 1 324 50 395 908 166 272 1998 4 997 2 116 21 007 1 410 231 368 250 133 968 1999 4 744 2 126 19 352 1 404 173 341 723 160 154 2000 4 283 1 950 19 964 1 403 388 427 996 151 770 2006 4 300 1 900 20 000 1 500 400 440 000 150 000 (cit. Vráblíková, 2007a)

Hlavní činností farmá řů je starat se o zatravn ěné plochy v ur čených termínech. Tento systém, který stanoví získávání dotací formou údržby krajiny a minimálního zatížení, však přináší ur čitou stabilitu do podnikání podhorských oblastí Krušných hor. To významn ě snižuje rozsah eroze na t ěchto plochách. Kvalitu zem ědělského p ůdního fondu nejvíce ovliv ňují erozní procesy, kdy zejména zrychlená eroze ochuzuje p ůdu o nejúrodn ější část – ornici. Nap ř. vodní erozí je v ČR potencionáln ě ohroženo 42 % p ůd. Na Chomutovsku je vodní erozí ohroženo 33,5 % vým ěry zem ědělské p ůdy (tab. č. 7.8). Všeobecn ě je protierozní ochran ě v ěnována malá pozornost, v četn ě nevyužívání agrotechnických protierozních opat ření na orné p ůdě. Protierozní ochrana zem ědělské p ůdy souvisí a vždy sledovala zmírn ění ú čink ů p řívalových vod vzniklých z extrémních liják ů a z náhlého jarního tání. Protierozní ochrana má též charakter protipovod ňové ochrany v jednotlivých drobných povodích.

81 Tabulka č. 7.8: Ohrožení zem ědělských p ůd vodní a v ětrnou erozí v okrese Chomutov KAT KAT KAT KAT NÁZEV KÚ VODA VÍTR NÁZEV KÚ VODA VITR Bílence 2 1 Měděnec 3 1 Blatno 6 1 Místo 5 1 Bolebo ř 5 1 Nezabylice 2 3 Březno 2 2 Okounov 6 1 Černovice 2 1 Otvice 2 3 Domašín 6 1 Perštejn 6 1 Droužkovice 2 3 Pesvice 2 4 Hora Sv. Šebestiána 3 1 Pětipsy 2 1 Hrušovany 2 3 Ra četice 1 3 Chbany 2 5 Radonice 3 1 Chomutov 3 4 Rokle 4 2 Jirkov 2 4 Spo řice 2 1 Kada ň 6 1 Strup čice 2 2 Kalek 5 1 Údlice 3 3 Klášterec nad Oh ří 3 1 Vejprty 6 1 Ková řská 2 1 Veliká Ves 2 2 Kryštofovy Hamry 5 1 Vilémov 2 1 Křimov 2 1 Vrskma ň 2 4 Lib ědice 3 3 Všehrdy 2 3 Lou čná 6 1 Všestudy 2 2 Málkov 3 2 Výsluní 2 1 Maš ťov 5 1 Vysoká Pec 2 4 (Zdroj: VÚMOP)

Tabulka č. 7.9: Kategorie ohrožení zem ědělských p ůd vodní erozí Kategorie Koeficient ohrožení Stupe ň ohrožení p ůd 1 < 0,15 bez ohrožení 2 0,16 - 0,30 půdy náchylné 3 0,31 - 0,45 půdy mírn ě ohrožené 4 0,46 - 0,60 půdy ohrožené 5 0,61 - 0,75 půdy siln ě ohrožené 6 > 0,75 půdy nejohrožen ější (Zdroj: VÚMOP)

Tabulka č. 7.10: Kategorie ohrožení zem ědělských p ůd v ětrnou erozí Kategorie Koeficient ohrožení Stupe ň ohrožení p ůd 1 < 4; bez ohrožení 2 4,1 – 7 náchylné 3 7,1 – 11 Mírn ě ohrožené 4 11,1 – 17 ohrožené 5 17,1 – 23 Siln ě ohrožené 6 > 23,1 Nejohrožen ější (Zdroj: VÚMOP)

Přehled o provád ění rekultivací Chomutovsku Specifickým problémem Podkrušnoho ří je nutnost rekultivovat p ředevším velké plochy na výsypkách z povrchových dol ů. V okrese Chomutov bylo k 31.12. 2007 bylo zrekultivováno

82 celkem 1401,24 ha. Ve sledovaném území p řevládaly rekultivace zem ědělské (60 %) a lesnické (33 %) – viz tab. č. 7.11. Tabulka. č. 7.11: Stav rekultivací k roku 2007 Ukon čené rekultivace do r. 2007 (ha) Chomutovsko Zem ědělské Lesnické Vodní Ostatní CELKEM 845,09 457,51 31,99 66,65 1401,24 (Zdroj: SD, a.s.)

Do konce návrhového období, tj. do roku 2050, má být podle Štýse (1995, 1997) zrekultivováno celkem 6 414,47 ha, z nichž 1924,14 ha (30 %) p řipadne na zem ědělskou půdu a 2 582,74 ha (41 %) na lesnické pozemky (tab. č. 7.12 - graf č.7.4). Lze p ředpokládat, že velká část nov ě rekultivované p ůdy bude zatravn ěna a to p ředevším z hlediska ochrany p ůdy p řed erozí. Bude tedy zapot řebí p řijmout i opat ření k údržb ě t ěchto trvalých travních porost ů a navrhnout cílené využití vyprodukované biomasy nap ř. na tvorbu kompost ů nebo k jejich využití jako energetických plodin či zdroj vstupní biomasy do bioplynových stanic.

Tabulka. č. 7.12: Stav rekultivací v období 2007-2050 Ukon čené rekultivace v období 2007-2050 (ha) Zem ědělské Lesnické Vodní Ostatní CELKEM 1 924,14 2 582,74 1 176,45 733,14 6 416,47 (Zdroj: SD, a.s.)

Graf č. 7.4: Ukon čené rekultivace v období 2007 – 2050

(Zdroj: SD, a.s.)

7.3 Vývojové tendence

Vývojové tendence v zem ědělství jsou zcela odlišné než v ostatních odv ětvích národního hospodá řství jako celku. Klesá podíl zem ědělství na HDP, klesá zam ěstnanost, celkový rozm ěr zem ědělství se snižuje. Zejména se snížil objem živo čišné produkce, výrazn ě se snížily stavy hospodá řským zví řat. Tato tendence je shodná s trendy v celé ČR, Ústecký kraj a zejména okresy Chomutov, Most, Teplice a Ústí nad Labem vykazují nejv ětší poklesy a nejnižší intenzitu zem ědělské výroby v ČR. Je tedy nutné tento stav radikáln ě zm ěnit – hledat a realizovat nové p řístupy a technologie p ři využívání p ůdního fondu, produkci zdravých potravin, obnovitelných zdroj ů energie na bázi biomasy i produkci surovin. Trvale udržitelné zem ědělství jako sou část trvale udržitelného hospoda ření v krajin ě musí v dalším období zajistit vedle produkce potravin i další mimoproduk ční funkce, zejména krajinotvornou, ekologickou a sociální funkci (Vráblíková et al., 2007b, 2007c).

83 Je zcela jednozna čné, že pot řebujeme trvale udržitelný venkov s konkurenceschopným zem ědělstvím, a to v souvislosti se zachováním kulturní krajiny a obnovováním biodiverzity. Pro tento ú čel je základním p ředpokladem rozvoj politiky ve prosp ěch venkova. Z p řípravy na období 2007 - 2013 je z řejmé, že práv ě udržitelný rozvoj venkovských region ů bude jedním z nosných sm ěrů EU, které se orientují na podpory pro rozvoj venkova a vytvá ření prostoru pro jeho udržitelný rozvoj. Podle Sejáka et al. (2008) je nastávající období charakterizováno výrazným p říklonem k politice rozvoje venkova, který odráží p řípravu na využití Evropského zem ědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD = European Agricultural Fund for Rural Development). Základním strategickým rámcem pro udržitelný rozvoj venkova je pro EU spole čná zem ědělská politika na léta 2007-2013, pro Českou republiku pak Národní strategický plán pro rozvoj venkova ČR pro období 2007-2013 a z n ěj vycházející Program rozvoje venkova ČR na období 2007-2013. Z analýz venkovského prost ředí ČR vyplývá, že tyto oblasti mají i p řes existující disparity dostate čný potenciál, nejen ke zlepšení života na venkov ě, ale pro zlepšení kvality života celé spole čnosti poskytováním zdravého životního prost ředí, kulturní krajiny, dostate čným stupn ěm sociální integrace a bezpe čnosti. Řádný rozvoj t ěchto p ředností se stane východiskem jejich hospodá řské prosperity.

Literatura

Čítek, J., Šandera, Z.: Základy pastviná řství. IVV MZe ČR Praha, 1993, 31 s. Háková, A., Klaudisová, A., Sádlo, J.: Zásady pé če o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. Planeta XII, 3/2004 – druhá část. Ministerstvo životního prost ředí, Praha, 2004, 144 s. Holúbek, R., Jan čovi č, J., Kraj čovi č, V., Beňuška, N., Knotek, S., Šúr, D.: Lúkarstvo a pasienkarstvo. Nitra, SPU 2001, 136 s. Hrab ě, F. et al.: Trávy a jetelovinotrávy v zem ědělské praxi. Vyd. Ing. P. Baštan, Olomouc, 2004, 121 s. Jan čovi č, J., Ďurková, E., Vozár, Ľ.: 2003: Trávne porasty a po ľné krmoviny. SPU, Nitra 2003 , 127 s. Klimeš, F.: Luka řství a pastviná řství. Ekologie travních porost ů. České Bud ějovice, ZF JU 1997. 140 s. Klimeš, F.: Systémové řešení optimální skladby a výživy do časných travních porost ů. In: Acta scientifica, řada obhájených v ědeckých úkol ů, Č.Bud ějovice, AF VŠZ, 1987, s.106 Opitz von Boberfeld, W.: Grünlandlehre. Stuttgart, Verlag Eugen Ulmer 1994. 336 p. Klimeš, F., Kobes, M., Suchý, K.: Možnosti harmonizace produk čních a mimoproduk čních funkcí trvalých pastevních porost ů. In: Multifunk ční obhospoda řování a využívání travních porost ů v LFA. Sborník p řísp ěvk ů z mezinárodní v ědecké konference. Rapotín, 2007, s. 74 – 79. Klimeš, F., Kobes, M., Švehla, J., Voženílková, B., Koukolová, V., Suchý, K.: Možnosti rozvíjení multifunk čního uplatn ění pastevních cenóz. In: Sú časnos ť a perspektívy krmovinárského výzkumu a vzdelávania v multifunk čnom využívániu krajiny. Zborník prác z vedeckej konferencie s medzinárodnou ú čas ťou. SPU Nitra, 2007, 59 – 61 Kohoutek, A., Pozdíšek, J.: Simulation of grassland management when fodder is utilised by cattle and its environmental impacts in the Czech Republic. In: Súčasnos ť a perspektívy krmovinárského výzkumu a vzdelávania v multifunk čnom využívániu krajiny. Zborník prác z vedeckej konferencie s medzinárodnou účas ťou. SPU Nitra, 2007, 140 – 143 Komberec, S., Homola, V., Knobová, A.: Hospoda ření zem ědělc ů v chrán ěných územích. IVVZ MZe ČR Praha, 1993, 30 s. (a) Komberec, S., Homola, V., Knobová, A.: Ekologické zem ědělství pro chrán ěná území. IVVZ MZe ČR Praha, 1993, 50 s. (b) Kvapilík, J.: Využívání trvalých travních porost ů v České republice v podmínkách Evropské unie. In: Ekologicky šetrné a ekonomicky p řijatelné obhospoda řování travních porost ů. VÚRV Praha, 2003, s. 6 – 17. Kvítek, et al .: Udržení, zlepšení a zakládání druhov ě bohatých luk. VÚMOP Praha, 1997, 50 s. Míka, V.: Kvalita píce. ÚZPI Praha, 1997, 227 s. Míka, V.: Šlecht ění pícnin na kvalitu. ÚZPI Praha, 1998, 34 s. Pozdíšek, J. et al .: Využití trvalých travních porost ů chovem skotu bez tržní produkce mléka. ÚZPI Praha, 2004, 103 s. Seják, J. et al. .: Udržitelnost českého zem ědělství v globalizovaném prost ředí. Univerzita J.E. Purkyn ě v Ústí nad Labem, Ústí nad Labem, 2008, ISBN 978-80-7414-007-5. Šrámek, P. at al .: Zvyšování biodiverzity travních porost ů. ÚZPI Praha, 2001, 34 s.

84 Štýs S.: Zelené prom ěny černého severu aneb Plastická operace podkrušnohorské krajiny, Bílý slon, Praha, 1995, ISBN 80-901291-8-8. Štýs S.: Severo české doly akciová spole čnost Chomutov a prost ředí pro život, Bílý slon, Praha, 1997, ISBN 80- 902063-7-9. Velich, J. et al .: Pícniná řství. AF VŠZ Praha, 1991, 204 s. Veselá, M. et al .: Návody ke cvi čení z pícniná řství. AF VŠZ Praha, 1994, 205 s. Vráblíková J., Loudát F., Holadová L., Neruda M., VRÁBLÍK P: Zem ědělství v Severních Čechách. Studia Oecologica, č.2/2007a, Univerzita J.E. Purkyn ě v Ústí nad Labem, Ústí nad Labem, 2007, ISSN 1802-212X. Vráblíková J., Seják J., Dejmal I., Neruda M.: Možnosti trvale udržitelného hospodá řství a antropogenn ě postižené krajin ě. Univerzita J.E. Purkyn ě v Ústí nad Labem, Ústí nad Labem, 2007b, ISBN 978-80-7044-935-6. Vráblíková J., Vráblík P.: Úvod do agroekologie. Monografie, Univerzita J.E.Purkyn ě v Ústí nad Labem, Ústí nad Labem, 2007c, ISBN 978-80-7044-960-8.

Internetové zdroje: Český statistický ú řad - Ústí nad Labem (19.5.2008). Internetová stránka [on-line] Dostupné z Ekologické centrum Most (30.8.2008). Internetová stránka [on-line]. Dostupné z Ústecký kraj - oficiální internetové stránky kraje (15.7.2008). Internetová stránka [on-line]. Dostupné z Severo české doly a.s. (18.8.2008) internetová stránka [on-line]. Dostupné z http://www.sdas.cz/showdoc.do?docid=4

Ostatní zdroje: Český hydrometeorologický ústav Ústí nad Labem Český statistický ú řad - pobo čka Chomutov Český ú řad zem ěměř ický a katastrální - Katastrální ú řad pro Ústecký kraj, pracovišt ě Chomutov Severo české doly, a.s. Výzkumný ústav meliorací a ochrany p ůdy

85 8. Integrace environmentálních a sociáln ě-ekonomických kritérií jako p ředpoklad účinnosti revitalizace poškozeného území

8.1 Úvod

Jak bylo konstatováno již v úvodních etapách řešení výzkumného projektu WD 44-07-1, modelové území čty ř podkrušnohorských okres ů (Ústí n.L., Teplice, Most, Chomutov) je charakterizováno mimo řádn ě vysokou mírou antropogenizace území, z plošného a kvalitativního hlediska nejvyšší v ČR. Antropogenizací území se nej čast ěji rozumí odstran ění p ůvodní p řirozené vegetace, resp. odstran ění p řirozených ekosystém ů za ú čelem využití území pro pot řeby lidské spole čnosti. V dosavadních vývojových etapách lidské historie, po čínaje st ředov ěkým osídlením krajiny území České republiky, p řes období pr ůmyslové revoluce až dominantn ě zejména období druhé poloviny 20. století, kdy v ČR byl instalován centráln ě plánovaný ekonomický systém, toto antropogenní využití území ve většin ě p řípad ů tudíž znamenalo sou časné vytvá ření významných ekologických újem na fungování p řirozených ekosystém ů, které zabezpe čují reprodukci základních podmínek pro existenci života.

Ekologickou újmou se v souladu s § 10 zákona č. 17/1992 Sb. o životním prost ředí rozumí „ztráta nebo oslabení p řirozených funkcí ekosystém ů, vznikající poškozením jejich složek nebo narušením vnit řních vazeb a proces ů v důsledku lidské činnosti “. Ekologickou újmou je tedy újma ze zni čení či omezení funkcí p řirozených ekosystém ů a je t řeba ji striktn ě odlišovat od pojmu ekonomické újmy vznikající ekonomickým subjekt ům, fyzickým i právnickým osobám, p ři omezeních v nakládání s územím.

Zárove ň nutno p řipomenout § 11 zmín ěného zákona č. 17/1992 Sb., který ur čuje, že „území nesmí být zat ěžováno lidskou činností nad míru únosného zatížení “ a dále i § 12, kde se konstatuje, že „ Přípustnou míru zne čiš ťování životního prost ředí ur čují mezní hodnoty stanovené zvláštními p ředpisy; tyto hodnoty se stanoví v souladu s dosaženým stavem poznání tak, aby nebylo ohrožováno zdraví lidí a aby nebyly ohrožovány další živé organismy a ostatní složky životního prost ředí. “.

Pro využívání území jeho vlastníky a pro ochranu a obnovu p řírody a krajiny je d ůležitý článek 11, odst. 3 Listiny základních práv a svobod (LPS), který stanoví: „ Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chrán ěnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, p řírodu a životní prost ředí nad míru stanovenou zákonem “. Na tomto míst ě je vhodné zd ůraznit, že p řipravovaná novela zákona č. 114/1992 Sb. o ochran ě p řírody a krajiny p ředpokládá zrušení pojmu „náhrada újmy“ (rozumí se ekonomické újmy), který bude nahrazen dota čním titulem „p řísp ěvek na hospoda ření v přikázaném ochranném režimu“, protože v souvislosti s ochranou p řírody a krajiny nejde o nucené omezení vlastnických práv v duchu čl. 11, odst. 4 LPS, nýbrž o omezení vlastnického práva z povahy v ěci ( čl. 11, odst. 3 ., LPS).

Cílem projektu WD 44-07-1 je vypracovat metodiku revitalizace antropogenn ě poškozeného území. K tomu je nutno identifikovat, jaké spole čenské škody (v podob ě ekologické újmy na funkcích a službách ekosystém ů) antropogenizací území vznikají a tudíž také, jaké ekologické p řínosy zabezpe čuje kvalitní revitalizace entropickou činností poškozeného území. K tomu je pot řebné v této teoretické části shrnout nejnov ější poznatky o samoorganizovaném vývoji ekosystém ů, o sm ěrech jejich p řirozeného vývoje a následn ě

86 uvést principy revitalizace do souladu s těmito samoorganizovanými procesy ekosystém ů tak, aby bylo dosaženo maxima revitaliza čních efekt ů p ři minimalizaci pot řebných vklad ů do této revitalizace.

8.2 Shrnutí základních charakteristik modelového území

Území čty ř podkrušnohorských okres ů má rozlohu 2276 km 2, což p ředstavuje 2,88 % z rozlohy České republiky. Toto pánevní území bylo zejména za poslední p ůlstoletí zásadním zp ůsobem v podmínkách centráln ě plánovaného systému lidmi devastováno. Území vyhrazené k těžb ě a území pro výsypky tvo ří významnou část celkové rozlohy modelového území.

I když podle údaj ů satelitního snímkování tvo ří areály t ěžby a areály skládek dohromady necelých 7% modelového území, pohled na níže uvedenou mapu ukazuje, že prostory vyhrazené pro t ěžbu a výsypky jsou výrazn ě v ětší a tvo ří nejmén ě cca p ětinu modelového území, na mostecku a bílinsku pak je podíl ješt ě v ětší. Nicmén ě už i samotné údaje ze satelitního snímkování ukazují, že vým ěra t ěžebních prostor a výsypek je v modelovém území cca šestnáctinásobn ě v ětší (6,71%) než činí jejich podíl ve struktu ře území České republiky (0,43%).

Obr. č. 8.1: Mapa povrchových lom ů a výsypek na území podkrušnohorských okres ů

(Zdroj: http://www.diamo.cz/hpvt/2006/tradice/T01_rehor.htm)

87 Na základ ě mapových a GISových podklad ů lze pro modelové území konstatovat:

Konstatování 1: Rozloha území devastovaného t ěžbou a výsypkami je v modelovém podkrušnohorském regionu cca šestnáctinásobn ě vyšší než činí podíl t ěžeb a výsypek v rámci území ČR.

Zcela opa čná je situace v oblasti podíl ů vým ěr orné p ůdy, jejíž podíl v celostátní struktu ře území činil v r. 1990 více jak 45 %, v modelovém území však jen 26,5 %. P řitom dochází k trvalému celostátnímu poklesu podílu orné p ůdy, který v celostátní struktu ře klesl v r. 2000 na 41,4 %, v modelovém území ovšem klesl v r. 2000 mnohem výrazn ěji ze zmín ěných 26,5 % na pouhých 16,7 %. S nástupem tržního ekonomického systému a zejména s hospodá řskou politikou liberálního typu ztratilo od po čátku 90. let zem ědělství na orné půdě v modelovém území svou ur čující roli oproti svému významnému podílu v celém období od st ředov ěku až do konce 80. let minulého století.

Konstatování 2: Zem ědělství na orné p ůdě ztratilo v modelovém území svou ur čující plošnou úlohu. Zatímco v celostátním pr ůměru podíl orné p ůdy dosahuje p řes 40 %, v modelovém území klesl tento podíl na necelých 17 %.

Podíl les ů je v modelovém podkrušnohorském regionu relativn ě nižší než činí celostátní podíl (cca 25% oproti celostátnímu podílu 32%). P řipo čteme-li však vým ěru p řechodných leso-křovin, potom podíl se v modelovém území zvyšuje na tém ěř 41% (40,8%, čili podíl leso-křovin činil v modelovém regionu 16,2%), zatímco v celostátní struktu ře činily v r. 1990 přechodné leso-křoviny jen 3,2%.

Konstatování 3: Lesy a p řechodné leso-křoviny zaujímají v modelovém území cca 41 % plochy.

Enormn ě vysoký podíl t ěžbami poškozeného území (cca 7%), malý podíl zem ědělství na orné p ůdě (cca 17%) a vysoký podíl p řechodných leso-křovin tvo ří výchozí charakteristiky pro návrhy revitalizace tohoto modelového území.

88 V souhrnu lze rozdíly v krajinném pokryvu modelového území a České republiky vyjád řit v následující tabulce č. 8.1.

Tabulka č. 8.1: Struktura krajinného pokryvu v Podkrušnoho ří (okresy Chomutov, Most, Teplice, Ústí n.L.) a v České republice v roce 2000 Krajinný pokryv Podkrušnoho ří Česká republika Kód CORINE Landcover vým ěra v m 2 % vým ěra v m 2 % 111 Souvislá m ěstská zástavba 0 0,00% 14636295 0,02% 112 Nesouvislá m ěstská zástavba 102656490 4,52% 3625853091 4,60% 121 Pr ůmyslové a obchodní areály 38103583 1,68% 547730844 0,69% 122 Silni ční a železni ční sí ť s okolím 9880130 0,43% 52727026 0,07% 123 Přístavy 714705 0,03% 1502605 0,00% 124 Letišt ě 0 0,00% 56265853 0,07% 131 Areály t ěžby nerostných surovin 63535107 2,79% 171023838 0,22% 132 Areály skládek 70800057 3,11% 138864908 0,18% 133 Areály výstavby 0 0,00% 8574813 0,01% 141 Areály m ěstské zelen ě 5245308 0,23% 65551606 0,08% 142 Areály sportu a za říz. pro volný čas 8247491 0,36% 127333841 0,16% 211 Nezavlažovaná orná p ůda 380363390 16,73% 32621673514 41,36% 221 Vinice 839799 0,04% 119421493 0,15% 222 Ovocné sady a plantáže 13611442 0,60% 326437961 0,41% 231 Louky a pastviny 326252593 14,35% 5317048235 6,74% 242 Mozaika polí, luk a trvalých kultur 7516964 0,33% 429534552 0,54% 243 Převážn ě zem ěd. areály s p řír. veg. 239462494 10,53% 6747693746 8,56% 311 Listnaté lesy 195944528 8,62% 2527399670 3,20% 312 Jehli čnaté lesy 139124409 6,12% 16992915258 21,55% 313 Smíšené lesy 294749611 12,96% 6042243121 7,66% 321 Přirozené louky 18954220 0,83% 392037634 0,50% 322 Vřesovišt ě a slatiny 0 0,00% 27388615 0,03% 324 Přechodné leso-křoviny 319359697 14,05% 1869695113 2,37% 332 Skály 0 0,00% 2098600 0,00% 411 Mo čály 251453 0,01% 53364139 0,07% 412 Rašeliništ ě 11375469 0,50% 37109596 0,05% 511 Vodní toky 3667330 0,16% 43005570 0,05% 512 Vodní plochy 22815680 1,00% 509668590 0,65% Celkem 2273471949 100,00% 78868800126 100,00% (Zdroj: CLC 2000)

8.3 Teoretická východiska revitalizace antropogenn ě poškozeného území

Pro výzkum zam ěř ený na teoretická východiska revitalizace antropogenn ě poškozeného modelového území Podkrušnoho ří je t řeba v prvé řad ě formulovat nejnov ější poznatky o systému fungování p řírody a jejích p řirozených ekosystém ů, které tvo ří p říznivé podmínky a prost ředí umož ňující existenci lidské populace a všech dalších forem života.

89 Základní pojmy a vztahy mezi nimi

Na po čátku je nutné jasn ě definovat základní pojmy související s tímto p ředm ětem výzkumu. Výchozím pojmem je ekosystém, který je základem životního prost ředí Zem ě. Ekosystém je funk ční systém, v n ěmž dochází k interakcím (p říjmu a vým ěně energie, látek a informací) mezi biotou a prost ředím, dynamický komplex a funk ční vazby rostlinných, živo čišných a mikroorganických spole čenství s jejich neživým prost ředím. „Ekosystém je funk ční soustava živých a neživých složek životního prost ředí, jež jsou navzájem spojeny vým ěnou látek, tokem energie a p ředáváním informací a které se vzájemn ě ovliv ňují a vyvíjejí v ur čitém prostoru a čase “ (zák. č. 17/1992 Sb. o životním prost ředí, § 3).

Lidský druh je integrální sou částí ekosystém ů. Ekosystém je funk ční soustava zajiš ťující a udržující podmínky pro život, je nositel života samého v jeho diverzit ě gen ů, druh ů a ekosystém ů samotných.

„Ekosystém je nejmenší jednotka, jež recykluje biologicky d ůležité prvky. Ekosystém je vymezený prostor na povrchu Zem ě, kde organismy recyklují energii a chemické látky rychleji uvnit ř ekosystému než mezi ním a jinými systémy. “ (L. Margulisová, 2004, s. 110-111).

„Krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvo řená souborem funk čně propojených ekosystém ů a civiliza čními prvky“ (zák. č. 114/1992 Sb.).

Studium ekosystém ů spo čívá hlavn ě ve studiu proces ů, které propojují jejich živé části navzájem a s částmi neživými. Jde zejména o p řem ěny energie a biogeochemické cykly. Funk ční aspekty ekosystému zahrnují množství energie p řijímané, produkované fotosyntézou, toky energie a živin v potravních řet ězcích, rozklad organické hmoty a recyklaci živin a zprost ředkování t ěchto proces ů skupenskými p řem ěnami vody.

Čím jsou ekosystémy užite čné lidskému druhu, neboli čím vším je dána jejich kvalita? Je vhodné rozlišit mezi funkcemi a službami ekosystém ů. Zatímco funkce ekosystém ů jsou nej čast ěji spojovány s vlastnostmi a procesy ekosystém ů (energo-materiálové a informa ční toky, distribuce teplot, skupenské funkce vody atd.), potom pojem služby ekosystém ů souvisí s jejich p římými či nep římými užitky pro lidskou populaci. Nedávný globální projekt Millenium Ecosystem Assessment rozlišil podp ůrné, zásobovací, regula ční a kulturní služby.

Tabulka č. 8.2: Služby ekosystém ů pro kvalitu lidského života Typy služeb Příklady Zásobovací potrava, sladká voda, dřevo a vlákna, palivo Regula ční Regulace klimatu, záplav, nemocí, čišt ění vody Kulturní estetické, duchovní, vzd ělávací, rekrea ční Podp ůrné Ob ěh živin, tvorba p ůdy, primární produkce (Zdroj: Millennium Ecosystem Assessment, 2005. Ekosystémy a lidský blahobyt: Syntéza. http://www.czp.cuni.cz/knihovna/MA/MA_obsah.pdf)

Zásobovací služby podle MEA lze v zásad ě ztotožnit s níže uvád ěnou agregovanou funk ční skupinou zásobárny p řírodních zdroj ů, kulturní služby pak s estetickými funkcemi, takže podp ůrné a regula ční služby ekosystém ů lze de facto ztotožnit se službami podpory života na Zemi čili s životodárnou funkcí ekosystém ů (viz Turner et al. 1994).

Biosféra (v č. atmosféry) jakožto sí ť ekosystém ů je produktem živých druh ů, které se v historii Zem ě vyskytly a po ur čitou historickou fázi existovaly či existují.

90 Lidský druh existuje p řibližn ě jen poslední tisícinu historie života na Zemi. Je pouze jedním z milion ů druh ů, které na Zemi byly, jsou a budou. Mluvíme-li o druzích, pak nez řídka zužujeme pohled na život pouze na jeho makroskopické formy tvo řené z bun ěk s jádry (eukaryonti) a pomíjíme tak patrn ě nejd ůležit ější říši života a to mikrobní mikrosv ět – prokaryonty – jimž jádra v bu ňkách chyb ějí a jejichž genetická síla a rychlost vytvo řila, tvo ří a bude tvo řit i v budoucnu základ života na Zemi, protože mají jeden spole čný genetický potenciál, spole čně sdílený od po čátk ů života na této planet ě.

Lidský druh je evolu čním produktem sít ě ekosystém ů Zem ě, která udržuje stabilitu své teploty a složení atmosféry. J. Lovelock považuje planetární regula ční systém za naprosto úst řední záležitost pro pochopení života na Zemi (Lovelock 2001). S prohlubováním poznání v ekologických ev. biologických v ědních disciplínách a v ědách o život ě a Zemi, s poznáváním po čátk ů a vývojových tendencí forem života a jejich interakcí, a to jak vzájemných, tak i s prost ředím této planety, se za čínají rýsovat ur čité jasn ější kontury pro ur čování významu fungování p řírody a krajiny a jejich ekosystém ů. Formy života se samy podílejí na utvá ření prost ředí - biotopu, ve kterém jsou schopny optimáln ě existovat nebo alespo ň p řežívat. Samoorganizace či autoregulace ekosystém ů je dnes sou částí základních poznatk ů o podstat ě života, toto poznání však zatím ani zdaleka neproniklo do lidského jednání a do ekonomických aktivit jednotlivc ů a firem. Lidské generace v prost ředí židovsko-křes ťanských tradic a v prost ředí euro-americké civilizace byly po staletí vedeny k tomu, chápat p řírodu p ředevším jako prost ředí k podrobení a panování. To se dodnes projevuje v mnoha oblastech lidských činností tím, že civiliza ční rozvoj území je obvykle fatáln ě spojován s nutnou likvidací p řirozených biotop ů a jejich nahrazováním zástavbou, komunikacemi a nejr ůzn ějšími dalšími zp ůsoby odvodn ění a vysušení povrchu krajiny a p řem ěnění na prost ředí vhodné p ředevším pro člov ěka a jeho blahobyt. Od po čátk ů pr ůmyslové revoluce pod vlivem zm ěny morálního kodexu, potla čení odpov ědnosti jednotlivce v ůč i své komunit ě a uznání vlastního prosp ěchu jednotlivce jako oficiální morální doktríny, podpo řené glorifikací soukromého vlastnictví, se území začalo chápat p ředevším jen jako prost ředí pro vlastní obohacování t ěch, kte ří území získali do svého soukromého vlastnictví. S železnou pravidelností obohacování z území tém ěř vždy za číná na úkor potla čení či p římého zni čení p řírody, p řirozených biotop ů a funkcí a služeb jejich ekosystém ů. Nap ř. známý Webster ův slovník definuje ‘developera’ jako osobu, která rozvíjí nemovitost za ú čelem spekulace (vlastního prosp ěchu) (“a person who develops real estate on a speculative basis”, Webster’s Dictionary 1991, pp. 366-7). Přitom v ědc ům z oblasti p řírodních v ěd, v ěd o život ě a Zemi je již dlouho jasné, že příroda a její ekosystémy poskytují lidstvu široké spektrum cenných funkcí a služeb. Environmentální ekonomové je shrnuli do čty ř integrovaných p řínos ů (Turner et al. 1994, str. 17): - jsou zásobárnou p řírodních zdroj ů obnovitelných i neobnovitelných, - mají schopnost asimilovat odpady z lidských činností, - p ředstavují systém podpory života na Zemi (služby ekosystém ů), - jsou množinou p řírodních krajinných statk ů a p řírodních krás. První dv ě „ekonomické“ funkce (zásobárna p řírodních zdroj ů a asimilování odpad ů) jsou zřejmými substituty dvou následujících „ekologických“ funkcí (systém podpory života na Zemi, množina p řírodních krajinných statk ů), tzn. ekonomické a ekologické funkce jsou vzájemn ě konkuren ční. Vzhledem k tomu, že ekonomické funkce p řírody jsou pen ěžn ě oce ňovány (ceny základních druh ů p řírodních zdroj ů, platby za odpady), ekologické však nikoliv , dochází

91 při exponenciálním r ůstu lidské populace k trvalému úbytku p řírodních území a lidstvo tak často nevratn ě ztrácí p řirozené ekosystémy, které udržují podmínky pro existenci a kvalitu života. K přímým pokus ům v ědecké komunity o vyjád ření významnosti p řírody a jejich ekosystém ů pro lidskou populaci a pro udržitelnost života v biosfé ře Zem ě, bylo p řistoupeno teprve zhruba v posledních t řech desetiletích, vážn ěji však teprve v posledním desetiletí.

8.4 Poznatky o samoorganizaci ekosystém ů jako východisko revitalizace modelového území

Hnacím motorem rozvoje života na Zemi je neustálý příkon slune ční energie. Na Zemi neustále p řichází asi 180 000 TW slune ční energie (Pokorný, 2007). Tzv. solární konstanta na horní vrstv ě atmosféry Zem ě činí 1370 W/m 2. Na zemský povrch v podmínkách mírného pásma dopadá za slunného dne cca 1 kW/m 2, což za den umož ňuje získat 6-8 kWh/m 2 a za rok p řibližn ě 1000-1200 kWh/m 2. Díky toku slune ční energie a díky aktivit ě živých organism ů, zejména v rámci autotrofních ekosystém ů (území s převládající vegetací), je kontinuáln ě udržován systém života Zem ě (biosféra a její ekosystémy) v teplotních a atmosférických podmínkách p říznivých pro existenci a podporu života.

Jednoduché organické molekuly vznikly na Zemi pravděpodobn ě spontánn ě b ěhem první miliardy let její existence. Podle teorie sériové endosymbiózy (Margulisová 2004) p ůvodní formou života je anaerobní termoacidofilní archebakterie, která ke svému životu pot řebovala síru a teplo a která splynutím s plovoucí bakterií vytvo řila základ (nukleocytoplasmu) p ředk ů všech živo čišných, rostlinných i houbových bun ěk. Rozvoj mikroskopických forem života trval cca 3,5 mld. let než se postupn ě vyvinuly na neustálém p říjmu kyslíku závislé euakariotické bu ňky, které teprve v posledních cca 600 mil. let zabezpe čily rozvoj makroforem života (tzv. vyšších živo čišných a rostlinných druh ů) a biodiverzity. Lynn Margulisová k tomu píše: „ Tvrdím, že lidé a s nimi všichni ostatní lidoopi nejsou výtvorem Boha, nýbrž výsledkem miliard let trvajících interakcí mikrob ů schopných citliv ě reagovat na vn ější podn ěty “ (Margulisová, 2004, s. 12).

Pro existenci vyšších živo čišných druh ů, ozna čovaných jako heterotrofní (mezi n ěž pat ří i lidský druh) je d ůležité, že existují autotrofní ekosystémy, které prost řednictvím vegetace, proces ů fotosyntézy a zprost ředkujících cykl ů p řem ěny skupenství vody zabezpe čují podmínky p říznivé pro jejich existenci ( autotrofní ekosystémy si vytvá řejí vlastní potravu fotosyntézou, mají producenty jako základní prvek a slune ční svit je primární energií; heterotrofní ekosystémy závisí na vytvo řené organické hmot ě z autotrofních ekosystém ů). Heterotrofní ekosystémy ( čili vegetace a n ěkteré mikroformy života) evapotranspirací destilují vodu, fotosyntézou konzumují odpadní plyn z lidského dýchání, oxid uhli čitý, a do atmosféry vydávají kyslík, který vzniká fotolýzou vody, poskytují základní biomasu k výživ ě všech heterotrofních druh ů atd. Vzájemná souhra autotrofních a heterotrofních ekosystém ů a jejich rostlinných a živo čišných druh ů, zajiš ťuje existenci ochranné atmosférické obálky Zem ě. Vegetace a dostatek vody v krajin ě umož ňují zachytávat podstatnou část denního slune čního zá ření prost řednictvím evapotraspira čních proces ů vody, a proto i p ři p římém slune čním svitu umož ňuje ochlazovat p řízemní vrstvu atmosféry. Naopak v noci, kdy příslušná část Zem ě není vystavena slune čnímu zá ření, dochází pod vlivem ochlazení ke zp ětné kondenzaci vodních par do kapalné formy vody, a tím dochází i k procesu oteplování přízemní atmosféry.

92 Jak vysoce ú činná je za letního slunného dne taková klimatiza ční role vegetace, lze názorn ě ukázat na následujícím obrázku, po řízeném termokamerou v červnu 2008 v Třeboni.

Obr. č. 8.2: Klimatiza ční role vegetace

(Zdroj: Pokorný a Rejšková 2008)

Z obrázku je z řejmé, že zpevn ěné povrchy (v daném p řípad ě st řechy dom ů), se pod vlivem slune čního zá ření rozeh řívají na teploty nad 50 °C, zatímco vegetace dokáže tuto teplotu prost řednictvím evapotraspirace snížit na snesitelných 28-29 °C, čili chladí s účinností více jak 20 °C. Naopak v noci p ři ochlazení je pára na chladných místech kondenzována zp ět do tekuté formy p ři sou časném oteplení prost ředí.

V tomto periodicky denn ě a ro čně se opakujícím toku slune čního zá ření se díky spolupráci autotrofních a heterotrofních složek ekosystém ů vytvo řila za zhruba t ři miliardy let p ůsobení mikroforem života a za stamiliony let vývoje rostlinných a živo čišných druh ů citlivá rovnováha skladby atmosféry a udržování teplotního rozmezí vhodného pro existenci všech sou časných druh ů a forem života.

Pro organizaci proces ů revitalizace území po t ěžbách je d ůležité, aby lidé odpov ědní za organizaci revitalizací m ěli dostate čné poznatky o principech samoorganizovaného vývoje ekosystém ů. V ětšina lidí si dosud neuv ědomuje, že udržitelnost ekosystém ů je určována symbiózou vegetace a vody takzvanými krátkými vodními cykly – mezi evapotranspirací a srážkami. Všechny formy odvád ění vody z krajiny mají dlouhodob ě devastující ú činky na funkce ekosystém ů. Nap ř. melioracemi zem ědělských p ůd byla sice umožn ěna výroba obilovin na d říve zamok řených p ůdách, avšak za cenu až stonásobného zvýšení odnos ů látek tvo řících úrodnost t ěchto p ůd. V sou časnosti z území ČR zahrnujícího povodí Labe odchází touto řekou ro čně p řibližn ě jeden milion tun základních alkalických látek uvolňovaných prost řednictvím lidmi iniciovaného rozvrácení krátkých vodních cykl ů a jejich nahrazením antropogenn ě vyvolanými dlouhými cykly a souvisejícím vyplavováním látek ze zem ědělských p ůd. Sebeorganizující schopnosti ekosystém ů (v nichž vzniká řád, čili p ředvídatelný sm ěr vývoje, bezd ěkými opakovanými činnostmi eukaryotních mikrospole čenstev a z nich symbioticky vzešlých rostlinných a živo čišných druh ů) znamenají, že po uvoln ění ur čitého

93 území dochází, za p ředpokladu dostatku vody, vlivem slune čního zá ření k rychlému rozší ření tzv. zakladatelské vegetace, charakteristické vysokým tempem p řír ůstk ů biomasy. Čistá primární produkce biomasy, která je m ěř itelná, je závislá na intenzit ě slune čního zá ření, na dostate čném zásobení vodou a živinami, ale také na ur čitém p řijatelném rozp ětí teplot (Barták, Jarošík 2004). Práv ě p řijatelné rozp ětí teplot je na pevninách udržováno dostate čnou vegetací a existencí krátkých vodních cykl ů (Ripl 2003). Klimatiza ční symbiotická funkce vegetace a vody, obecn ěji autotrofních ekosystém ů se ukazuje jako ur čující faktor úsp ěchu revitaliza čních aktivit. Po rozší ření zakladatelské vegetace, v případ ě dosažení fyzických limit ů, dokážou přirozené ekosystémy prost řednictvím zp ětných vazeb m ěnit svou strategii a posouvat priority od maximalizace čisté produktivity k zachovávání místn ě uzav řených krátkých cykl ů vody a látek a k minimalizaci ztrát látek z biotop ů (Ripl 2003). Komplexnost živé hmoty je výsledkem disipa čních vlastností vody a živé bu ňky jako energetické disipa ční struktury (Prigogine 1980).

Tato p řirozená stabilizující úloha autotrofních ekosystém ů je základem jejich udržitelnosti a tím i udržitelnosti jejich služeb pro zachovávání podmínek života. Udržitelného stavu s nejnižšími materiálovými ztrátami je dosaženo v klimaxovém stavu, když v ětšina slune ční energie je zachycována prost řednictvím vegetace a skupenské p řem ěny vody, čili je p řevážn ě evapotranspirována, kdy jen v menší mí ře je voda odvád ěna povrchov ě či prost řednictvím odtoku podzemní vody.

Předpokladem dosažení udržitelné situace ve fungování ekosystém ů je obnova krátkých vodních cykl ů, které zabezpe čují dostatek a rovnováhu vody v krajin ě. Dobrá reten ční schopnost povodí vyrovnává odtoky vody – po dešti se voda vsakuje a zachytává rostlinami a půdou (ochrana proti povodním) a v dob ě sucha se pomalu uvol ňuje (ochrana proti vysoušení, dotace vody pro rostliny). Sou časn ě s maximem odparu je minimalizován odtok spodní vody i povrchové vody potoky a řekami. Vysoká reten ční schopnost je dosahována prost řednictvím vegetace a organických složek na p ůdě a v půdě (další faktory krom ě vegetace a organických složek, nap říklad konfigurace terénu). Prostorov ě-časová adaptace soubor ů organism ů za dynamických podmínek je základem biodiverzity ve zralých ekosystémech.

Z uvedených poznatk ů jednozna čně pro revitaliza ční aktivity vyplývá, že efektivní revitalizaci území po t ěžb ě je t řeba zakládat na primárním návratu vody do revitalizovaného území a že kvalitních výsledk ů revitalizace lze dosáhnout jen optimální kombinací návratu vody a vegetace teprve po vytvo ření krátkých vodních cykl ů.

Jestliže k nejnižší mí ře využití slune čního zá ření dochází na zpevn ěných površích a površích bez vegetace a tato míra se zvyšuje p řes lu ční a pastevní lokality, mok řady a nejvyšší je v lesních porostech (Brom, Procházka 2007), pak je to další d ůležité vodítko pro organizování sm ěrů a zp ůsob ů revitaliza čních aktivit.

Je z řejmé, že vegetace je zprost ředkujícím článkem mezi p ůdou a atmosférou a p ři revitaliza čních aktivitách v území záleží na tom, jaké kone čné podoby má rekultivované území dosáhnout. Z hlediska fungování ekosystém ů nejú činn ější rekultivace lze dosáhnout návratem území k co nejrychlejší obnov ě jeho ekologických služeb, tj. zejména jejich klimatiza ční, reten ční a kyslíkové služby. Toho lze dosáhnout primárním návratem dostatku vody k povrchovým vrstvám p ůdy a založením hydrofilní vegetace schopné využívat dostate čné zásoby vody k evapotranspiraci a fotosyntéze.

94 8.5 Pen ěžní hodnocení ekologických funkcí a služeb ekosystém ů

Hlavní tlaky na znehodnocování p řírody a jejích autotrofních ekosystém ů plynou z ekonomických činností lidí a v tržních ekonomikách pak z jejich spole čensky a eticky přijímané a podporované materiální orientace jednotlivc ů na vlastní prosp ěch. Otec moderní ekonomie a propagátor spásné úlohy neviditelné ruky trhu Adam Smith jej p řed cca 230 lety formuloval nap ř. výrokem: „Sledováním svého vlastního prosp ěchu jednotlivec často podporuje prosp ěch spole čnosti efektivn ěji než kdyby jej podporoval p římo“ (Smith 1776). Protože lidé dosud oce ňují p řírodu p řevážn ě jen jako zdroj vlastních ekonomických užitk ů, stává se stále jasn ějším, že cesta k vytvá ření rovnováhy mezi rostoucími ekonomickými požadavky lidí (v četn ě jejich rostoucích požadavk ů na území) a stále naléhav ější pot řebou ochrany lidmi ni čené a omezované p řírody a jejích životodárných ekosystém ů je v rozpracování a zavedení pen ěžních hodnot ekologických funkcí a služeb přírody.

Hodnocení funkcí a služeb p řírody ve sv ětě

V uplynulém čtvrtstoletí bylo vyvinuto mnoho experimentálních metod hodnocení netržních p řínos ů p řírody, pomocí kterých se m ěř í ochota jednotlivc ů platit za ur čitou kvalitu životního prost ředí, p řírody a krajiny či ochota p řijímat (finan ční kompenzaci) za jejich zhoršení. Tyto metody však vykazují řadu systémových omezení, která je dosud odsouvají na okraj spole čenského zájmu z hlediska možností praktického uplatn ění v ekonomice. Dnes již široce známým prvním p říkladem syntetického hodnocení významu služeb ekosystém ů sv ěta byla sta ť Costanzy a kol. (1997). P řipome ňme, že zatímco funkce ekosystém ů jsou nej čast ěji spojovány s vlastnostmi a procesy ekosystém ů, potom pojem služby ekosystém ů souvisí s jejich p římými či nep římými užitky pro lidskou populaci. Jak známo, tým R. Costanzy dosp ěl k odhadu hodnoty ro čních služeb sv ětových ekosystém ů (sedmnáct služeb šestnácti sv ětových biom ů) ve výši 16-54 bilion ů USD (bilion=10 12 ) a k pr ůměru cca 33 bilion ů USD, což p ředstavovalo 1,8 násobek ro čního sv ětového HDP (18 bilion ů USD). Jak auto ři uvád ějí (s. 258), hodnoty byly v ětšinou odvozeny z běžné ochoty jednotlivc ů platit za jednotlivé služby ekosystém ů. Většina odborník ů zam ěř ených na hodnocení významu p řírody zastává názor, že je-li lidstvo existen čně závislé na kvalit ě služeb ekosystém ů, pak jejich hodnoty tendují ve vědomém a pou čeném lidském hodnocení k nekone čnu, jejich celková hodnota pro ekonomiky je nekone čně vysoká (nap ř. Costanza et al. 1997, s. 253; Toman 1998). Přesto však je pot řeba ocen ění funkcí a služeb ekosystém ů stále naléhav ější zejména proto, že nekone čno se dosud p ři praktickém rozhodování o území nej čast ěji m ění na nulu (služby ekosystém ů nejsou v hospodá řské praxi v ůbec oce ňovány). Hledají se proto zp ůsoby a metody, které by umož ňovaly zd ůvodn ěně kvantifikovat tyto služby v pen ězích a mohly tak sloužit pro nezbytná porovnávání mezi ekonomickými a ekologickými užitky a náklady p ři využívání p řírody. Zejména jde p řitom o vyjád ření užitk ů a náklad ů služeb p řírodních a přírod ě blízkých ekosystém ů, kterým tvrd ě a nez řídka likvida čně konkuruje standardní využívání území („rozvoj území“) pro zcela nep řírodní zástavby, zpev ňování povrch ů a vytla čování vody z krajiny. V posledních desetiletích byly publikovány stovky studií zam ěř ených na ekonomická hodnocení služeb ekosystém ů. Hodnotou služeb se pak obvykle rozumí jejich p řír ůstková (marginální) hodnota, která ukazuje, jak se zm ění hodnota p ři zm ěně úrovn ě či kvality služby. Z metodického hlediska nejv ětší skupinu v realizovaných hodnoceních tvo ří experimentální metody odvozování environmentálních hodnot z preferencí jednotlivc ů (spot řebitel ů). Preferen ční metody se dále d ělí na metody odvozování hodnot ze souvisejících trhů (zejména

95 hedonické metody, metody cestovních náklad ů ad.) a metody p římého zjiš ťování hypotetické ochoty jednotlivc ů platit za vybrané služby ekosystém ů (zejména dotazníkové metody kontingentního hodnocení).

Schéma č. 8.1: Metody hodnocení služeb ekosystém ů

Metodyhodnoceníslužebekosystémů

preferenčnímetody expertnímetody

metody metody metody metody metody metody souvisejících přímého transferutransferu ekosystémové nákladové hodnocení

trhů zjišťování přínosůpřínosů rizik preferencí

Hodnocení preferen čními metodami probíhá zp ůsobem obdobným jako p ři oce ňování ekonomicky využívaných p řírodních zdroj ů (nehodnotí se zdroje, ale jen užitky z nich). Celková hodnota ekosystému je pak odhadována jako suma diskontovaných budoucích tok ů služeb p říslušného ekosystému v ur čitém (kone čném či nekone čném) budoucím horizontu. Obvykle je však odhadována nikoli souhrnná hodnota ekosystému jako takového (hodnota zásoby p řírodního kapitálu), ale pouze hodnota služby (užitku) tohoto p řírodního kapitálu (z ekonomického hlediska má dimenzi toku za ur čitý čas, obvykle rok). Výše služby závisí na aktuální poptávce jednotlivc ů po takové služb ě (resp. na tom, co respondenti o hodnoceném problému ŽP ví a za co jsou schopni deklarovat svou individuální ochotu platit). Při ekonomickém hodnocení jednotlivých služeb ekosystém ů ve vysp ělých tržních ekonomikách dosud tedy dominují metodické p řístupy založené na zjiš ťování ochoty jednotlivc ů platit za tyto služby. Pro praktická hodnocení životodárných či životanosných funkcí a služeb ekosystém ů lze však tyto p řístupy pomocí zjiš ťování a se čítání ochoty jednotlivců platit za jejich služby považovat za velmi omezující a z logického hlediska až zavád ějící. P řístup pomocí sumace diskontovaných služeb ekosystémů v čase je p ředevším z mnoha d ůvod ů obtížn ě aplikovatelný v běžné ekonomické praxi (nap ř. nedokážeme podat úplný seznam služeb p řírody pro člov ěka; celková ekonomická hodnota ekosystém ů je neomezená a těžko vyjád řitelná; použití diskontní míry otevírá nesjednocené názory na otázku její p řim ěř ené výše; nelze s čítat vzájemn ě substitu ční užitky pro p řírodu s užitky pro ekonomické pot řeby spole čnosti; d ůležit ější než p římé služby pro člov ěka jsou vzájemné služby v ekosystémech). Hodnocení a se čítání jednotlivých služeb ekosystém ů je poplatné tradi čnímu mechanistickému, karteziánskému, antropocentrickému a subjektivistickému p řístupu, který neumož ňuje vyjád řit vzájemnou závislost všech složek ekosystému, neumož ňuje vyjád řit, že živý systém je víc než pouhá suma jeho částí. Taková systémová hodnocení jsou možná jen pomocí ekosystémových metod, které nahlíží na ekosystém jako na samoorganizující se celek. Ze všech t ěchto d ůvod ů a zejména proto, že metody zjiš ťování preferencí jednotlivc ů ve vztahu k životnímu prost ředí a službám jeho ekosystém ů neodpovídají spole čenské, ve řejnoprávní podstat ě rozhodování o kvalit ě životního prost ředí, se za čaly rozvíjet expertní metody, které jsou schopny postihovat a vyjad řovat vnit řní hodnoty ekosystém ů. Jednou z legitimních expertních metod k odhadu hodnoty služeb ekosystém ů je vyjád ření, kolik by stálo tyto služby zabezpe čovat náhradní, antropogenní cestou. Jeden z takových

96 propo čtů m ůžeme aplikovat nap ř. na experiment Biosféra2 (Hawken 2004). Jak známo, experiment amerických v ědc ů v Arizon ě spo číval v pokusu 8 dobrovolník ů p řežít po dobu dvou let ve skleníkovém prost ředí um ěle vytvo řeného ekosystému. Projekt, který si vyžádal investici ve výši 200 mil. USD prokázal, že s poznatky z po čátku 90. let nebyli v ědci schopni vytvo řit dlouhodob ěji zdrav ě fungující ekosystém. Již po p ěti m ěsících bylo nutno za čít s externími dodávkami kyslíku, aby byla udržena žádoucí struktura atmosféry. Tuto službu přitom vykonává ekosystém Zem ě každodenn ě a zdarma pro 6,6 mld. lidí. Jestliže investice do lidmi vytvo řeného ekosystému činila v Biosfé ře2 celkem 25 mil. USD na hlavu, potom hodnotu p řírodního kapitálu biosféry Zem ě lze odhadnout nejmén ě ve výši 165 tis. bilion ů USD (neboli 165x10 15 ). Lze p řipomenout, že ro ční sv ětový HDP činil v první polovin ě 90. let asi 16 bilion ů USD (16x10 12 ), čili byl asi desettisíckrát nižší. Kdybychom provedli podobn ě jako Costanza a kol. (1997, s. 258) p řepo čet z dimenze zásoby p řírodního kapitálu na dimenzi ro čního toku služeb sv ětových ekosystém ů a použili k tomu diskont 5 %, pak hodnota ro ční služby sít ě ekosystém ů sv ěta by nadále činila 8 tis. bilion ů USD (8x10 15 ), což p ětsetkrát p řevyšuje hodnotu ro čního sv ětového HDP. Již z tohoto jednoho p říkladu je z řejmé, že odhady absolutní hodnoty p řírodního kapitálu na základ ě nikoli ochoty platit, ale skute čných náklad ů realizovaného experimentu p řežití v um ělém ekosystému ukazují na veli činy, které zna čně p řesahují hodnotové dimenze celé sv ětové ekonomiky.

Pen ěžní hodnocení funkcí a služeb p řírody v ČR

Systemati čtější práce na ekonomickém hodnocení ekologických aspekt ů p řírody zapo čaly v ČR až na vstupu do t řetího tisíciletí. V letech 2001-2003 byla v t říletém projektu MŽP rozpracována p ůvodní tzv. hesenská metoda hodnocení biotop ů do podoby metody hodnocení biotop ů ČR (Seják, Dejmal a kol. 2003), která uspo řádává biotopy ČR podle jejich ekologického významu vyjád řeného body pomocí osmi ekologických charakteristik (zralost, přirozenost, diverzita struktur, diverzita druh ů, vzácnost biotopu, vzácnost druh ů, citlivost, ohrožení). Tato metoda bodového hodnocení biotop ů, již p řizp ůsobená pot řebám ochrany biodiverzity a evropského systému ochrany NATURA 2000, poskytuje seznam 192 typ ů biotop ů ČR, který umož ňuje za řadit každý metr čtvere ční území ČR pod n ěkterý z nich (stru čný výklad metody hodnocení biotop ů a seznam biotop ů ČR viz http://fzp.ujep.cz/projekty/bvm/BVM_CZ.pdf). Pen ěžní hodnotu bodu řešitelský tým následn ě odvodil z pr ůměrných náklad ů v ČR na přír ůstek bodové hodnoty skute čných revitaliza čních akcí. Ohodnocení jednoho bodu tedy nebylo realizováno dotazováním spot řebitel ů na jejich hypotetickou ochotu platit za zlepšení kvality životního prost ředí, nebo ť dotazníková metoda kontingentního hodnocení je sice univerzální v možnostech své aplikace a také nej čast ěji používána, ale zárove ň velmi často i kritizována za svou hypoteti čnost. Proto bylo hodnocení bodu postaveno na zjišt ění pr ůměrných národních náklad ů na p řír ůstek jednoho bodu. Ekonomickou analýzou 136 revitaliza čních projekt ů jsme dosp ěli k hodnot ě jednoho bodu ve výši 12,36 K č. Metoda hodnocení biotop ů byla primárn ě rozpracována pro ú čely obecné ochrany biodiverzity a pro ú čely kvantifikace ekologické újmy na biotopech České republiky. Pen ěžní hodnoty ekologických funkcí biotop ů, které poskytuje, se pohybují v rozmezí od nuly do cca 1 tis. K č za 1 m 2, neboli do hodnoty cca 10 mil. K č na 1 hektar. Tyto hodnotové veli činy vyjad řují v zásad ě kapitálovou hodnotu biotop ů, neboli hodnotu biotop ů jako sou částí přírodního kapitálu ČR a jako specifických prost ředí pro existenci specifických rostlinných a živo čišných druh ů.

97 Nový projekt MŽP nazvaný „ Objasn ění dlouhodobých interakcí mezi ekosystémy a jejich vn ějším prost ředím v podmínkách globálních zm ěn“, jehož zadavatelem je odd ělení ekologie lidských sídel a člov ěka, odboru pé če o krajinu, dává p říležitost obohatit a rozší řit nákladové hodnocení biotop ů o zásadní aspekt p řínos ů (služeb) z fungování souvisejících ekosystém ů. Ekosystémy a jejich energo-materiálové a informa ční toky tvo ří základní podmínky pro existenci a rozvoj forem života na Zemi. Stimulem pro práci v ČR se staly i záv ěry globálního projektu Millennium Ecosystem Assessment (MEA 2005), v nichž byly definovány tzv. podp ůrné, zásobovací, regula ční a kulturní služby ekosystém ů. Zatímco funkce ekosystém ů jsou nej čast ěji spojovány s vlastnostmi a procesy ekosystém ů, pojem služby ekosystém ů souvisí s jejich p římými či nep římými užitky pro lidskou populaci. Jak již bylo uvedeno výše, jednou z legitimních expertních metod k odhadu hodnoty služeb ekosystém ů je vyjád řit, kolik by stálo zabezpe čovat služby ekosystém ů náhradní, antropogenní cestou. V tom, že biosféra je pro život lidí nenahraditelná, a tudíž že její ekonomická hodnota je nekone čně vysoká, se shoduje v ětšina odborník ů z oblasti ekologie. Je ale známo, že v ekonomické praxi dosud nabývají tyto nekone čné veli činy služeb ekosystém ů nej čast ěji nulové hodnoty, protože prost ě nejsou dosud v pen ězích vyjad řovány, oce ňovány a ceny nejsou zahrnuty do ekonomického rozhodování.

Odhad hodnoty služeb říční nivy, vodou dob ře zásobeného lesa a odvodn ěné pastviny

Podobným metodickým postupem, na základ ě metody náklad ů náhradního antropogenního řešení, byl letos proveden orienta ční ( řádový) odhad základního souboru ro čních služeb ekosystému říční nivy (1 hektar, povodí Stropnice, Eiseltová et al. 2007), které dosud nejsou oce ňovány (Seják, Pokorný 2008a): 1.protipovodňováslužba nivy:náhradnířešení(výstavbahrázesinvest.limitem100Kč/m 3)znamená0,5mil.Kčna1ha nivy,cožvpřepočtunaročníprotipovodňovouslužbu(při5%diskontu)představuječástku25000Kčročně 2.produkcenadzemníbiomasy :5tunročněx4MWh(=4tis.KWh)x2Kč/kWhx0,5(efektivnost)= 20000Kčročně 3.retenceživin: zadržení1tunyalkáliíoprotimeliorovanýmornýmpůdám(Sejákakol.2008)= 1000kgx3040Kč(cena1kgalkálií) 35000Kčročně 4.biodiverzita: aluviálnípsárkovéloukyT1.4jsouhodnoceny46body/m 2 (Seják,Dejmalakol.2003), cožna1hapředstavuje460000bodůx12,36Kč/bod=5,685mil.Kč,při5%diskontupakročníslužbu vbiodiverzitěvevýšicca 284000Kčročně 5.produkcekyslíku: 3,5mil.litrůO 2xmin.0,250,73Kč/litr(0,50=prům.cenalitrukyslíku) 1750000Kčročně 6.klimatizačníslužba: 500litrůodpařenévodyročněz1m 2vpřepočtuna1hazhlediskapotřebnéenergieznamená 500x1,4kWh(0,7kWhchlazení,0,7kWhoteplování)x10000x2Kč/kWh(výrobnícena) 14000000Kčročně 7.podporakrátkéhovodníhocyklu, evapotranspiracevevýši500litrů/m 2znamenáročníslužbuz1hanivy: (500litrů/m 2)xcca2,85Kč(cenadestil.vody)x10000=14250000Kčročně Celkemslužebz1hanivy30364000Kčročně

Odhad hodnoty ro čních ekosystémových služeb 1 ha lesa (zdravý smíšený les s dostatkem vody): 1.Odhadkyslíkovéslužbylesníhoporostu Jedenhektarlistnatéhoopadavéholesavpodmínkáchmírnéhopásmavyprodukujezarokprůměrně10tunčistéprodukce kyslíku.Propřepočetmezikilogramyalitry0 2 platívztah1,429kg/m 3 neboli1kg0 2 představuje700litrů0 2. 10000kg/hax700litrůx0,50Kč/litr=3,5mil.Kčročně

98 2.Odhadklimatizačníslužbylesníhoporostu Vycházímezúvahy,žestromsprůměremkorunycca5 m (tj. plochou cca 20 m 2),kterýjedostatečnězásobenvodou, odpařízaslunnýchdnůvícenež100litrůvodydenně(cca70kWh)azužitkujetakpodstatnoučástslunečníhozáření(cca 80%)naochlazeníprostřednictvímvýparu.Naopakvnocivodnípárakondenzujenachladnějšíchmístech,čímždochází kjejich oteplení a návratu vody do krajiny. Strom tedy působí jako přirozené klimatizační zařízení sdvojitou funkcí ochlazování za slunečního svitu a oteplování při poklesu teplot. Sohledem na počet slunných dnů v roce a střídavou disponibilituvodymůžemepředpokládat,ževprůměruz1m 2zapojenéholesazarokevapotranspiruje600lvody 300stromů/hax140kWh/denastromx150dnůx2Kč/kWh=16,8mil.Kčročně (600l/m 2arokx1,4kWhx10000x2Kč/kWh=16,8mil.Kčročně) 3.podporakrátkéhovodníhocyklu: evapotranspirace600litrů/m 2arokznamenáročníslužbuz1halesa: (600litrů/m 2)xcca2,85Kč(cenalitrudestil.vody)x10000= 17,1mil.Kčročně Celkemslužebz1halesa37,4mil.Kčročně

Odhad hodnoty ro čních ekosystémových služeb 1 ha odvodn ěné (zahloubením a nap římením místního toku) podhorské pastviny: 1.produkcenadzemníbiomasy :5tunročněx4MWh(=4tis.KWh)x2Kčx0,5= 20000Kčročně 2.biodiverzita:Intenzivnínebodegradovanémezofilnílouky XT.3jsouhodnoceny13bodů/m 2 (Seják,Dejmalakol. 2003),cožna1hapředstavuje130000bodůx12,36Kč/bod=1,6mil.Kč,při5%diskontupředstavujeročníslužbuv biodiverzitěvevýšicelkem 80000Kčročně 3.produkcekyslíku: 3,5mil.litrůO 2xmin.0,250,73Kč/litr(0,50) 1750000Kčročně 4.klimatizačníslužba: 300litrůodpařenévodyročněz1m 2vpřepočtuna1haznamená300x1,4kWh(0,7kWhchlazení, 0,7kWhoteplování)x10000x2Kč/kWh 8400000Kčročně 5.podporakrátkéhovodníhocyklu, evapotranspiracevevýši300litrů/m 2arokznamenáročníslužbuz1hanivy: (300litrů/m 2)xcca2,85Kč(cenadestil.vody)x10000= 8550000Kčročně Celkemslužebz1haodvodněnépastviny18800000Kčročně

Uvedené odhady pro jednotlivé typy ekosystém ů, vycházející z výsledk ů podrobného monitoringu tok ů energie a vody, potvrzují, že zdravý les s dostatkem vody je v klimatických podmínkách ČR klimaxovou podobou ekosystému, který zajiš ťuje optimum udržení vody a živin v krajin ě. P řípadová studie s odvodn ěnou pastvinou ukazuje, že um ělé odvedení vody z krajiny výrazn ě snižuje potenciál ú činnosti lokálního ekosystému v produkci základních služeb pro udržování životodárných podmínek.

Pokud si výsledky pen ěžních hodnocení biotop ů ČR a následného hodnocení služeb ekosystém ů promítneme do souhrnné tabulky jednotlivých forem pokryvu území ČR (CLC položek), v níž jsou tyto výsledky porovnány s cenami podle vyhlášky MF ČR č. 3/2008 Sb. o provedení n ěkterých ustanovení zákona č. 151/1997 Sb. o oce ňování majetku, m ůžeme prezentovat následující tabulku:

99 Tabulka č. 8.3: Hodnoty biotop ů, služeb ekosystém ů a ú ředních cen území ČR v Kč/m 2

Hodn. biotop ů Hodnota Úřední ceny Body LAND COVER 1:100000 (BVM) ekosystém ů Vyhl. MF ČR Poznámka pr ůměr Kč/m2 Kč/m2 Kč/m2 1.1.1. Souvislá m ěstská zástavba 0 - 2,4 0 - 30 trend k 0 35-2050 dle velik. obce 1.1.2. Nesouvislá m ěstská zástavba 10,2 126 35-2050 dle velik. obce 1.2.1. Pr ůmyslové a obchodní areály 0 - 2,9 0 - 33 trend k 0 35-2050 dle velik. obce 1.2.2. Silni ční a železni ční sí ť s okolím 8,2 100 35-2050 dle velik. obce 1.2.3. P řístavy 8,3 98 35-2050 dle velik. obce 1.2.4. Letišt ě 11,9 148 35-2050 dle velik. obce 1.3.1. Oblasti sou časné t ěžby surovin 13,4 166 35-2050 dle velik. obce 1.3.2. Haldy a skládky 7,9 97 1 1.3.3. Staveništ ě 7,1 88 35-2050 dle velik. obce 1.4.1. M ěstské zelené plochy 19,3 238 35-820 dle velik. obce 1.4.2. Sportovní a rekrea ční plochy 18,8 232 1-10 2.1.1. Nezavlažovaná orná p ůda 11,2 138 2-10 dle okres ů 2.2.1. Vinice 15,2 188 42 2.2.2. Sady, chmelnice a zahradní plantáže 14,2 175 42 2 2.3.1. Louky a pastviny 20,8 257 37 600 1-5 ro ční sl. 1880 K č/m 2.4.2. Sm ěsice polí luk a trvalých plodin 14,1 174 1-10 dle okres ů 2.4.3. Zem ědělské oblasti s přiroz.vegetací 21,5 266 1-5 dle okres ů 2 3.1.1. Listnaté lesy 40,7 503 75 000 30 ro ční sl. 3740 K č/m 2 3.1.2. Jehli čnaté lesy 26,2 324 50 000 22 roční sl. 2500 K č/m 2 3.1.3. Smíšené lesy 28,5 352 62 500 26 ro ční sl. 3100 K č/m 3.2.1. P řírodní pastviny 33,0 408 3 3.2.2. Stepi a k řoviny 53,0 655 1 3.2.4. P řechodová stadia lesa a k řovin 23,5 291 1 3.3.2. Skály 39,8 492 1 2 4.1.1. Mok řiny a mo čály 33,5 414 60 000 1 ro ční sl. 3000 K č/m 4.1.2. Rašeliništ ě 53,3 659 1 5.1.1. Vodní toky 23,1 286 7 5.1.2. Vodní plochy 18,7 231 7 (Zdroj: vlastní propo čty)

Je žádoucí, aby si lidé v co nejkratší dob ě uv ědomili, že služby ekosystém ů p ředstavují v pen ěžním vyjád ření hodnoty, které jsou až o n ěkolik řád ů vyšší než ekonomický prosp ěch fyzických či právnických osob plynoucí z „rozvoje území“, tj. z p řem ěny p řirozených ekosystém ů na antropogenizovanou podobu území s omezenou či neexistující vegetací a s vodou odvedenou co nejrychleji z krajiny. P řitom tyto pen ěžn ě velmi vysoké služby přírodních ekosystém ů jsou jen velmi omezen ě nahraditelné technickými zp ůsoby (hráze, přehrady, klimatizace atd.) a jejich náhrada, jak dokládá výše uvedený propo čet, je velmi drahá. Up řes ňování takových experimentálních kvantifikací bude nesporn ě p řínosné i v mezinárodním kontextu, protože hodnocení služeb ekosystém ů se stalo p ředním tématem sv ětové v ědecké komunity (viz nap ř. projekt IUCN k platbám za služby lesních ekosystém ů). Při dalších pracích je t řeba zejména respektovat systémový charakter ekosystém ů a jejich samoorganizovaný vývoj. Podle systémového pohledu jsou zásadními vlastnostmi organizmu nebo živého systému vlastnosti celku, které nemá žádná jeho část. V systémovém resp. ekosystémovém pohledu mohou být vlastnosti částí pochopeny jen z organizace celku. Každý

100 organismus je sám o sob ě složitým ekosystémem, složeným z množství menších organizm ů, nicmén ě samoorganizací harmonicky integrovaným do fungování celku (Capra 2004, Pokorný 2001). Základní podobu této samoorganizace ekosystém ů p ředstavuje p řirozená tendence vývoje vegetace sm ěrem ke klimaxové podob ě, která je charakteristická maximální schopností udržení vody a živin v krajin ě pomocí kombinace klimaxové vegetace (v ČR p ředevším vegetace opadavého listnatého lesa) s krátkými vodními cykly (Ripl 2003). V tomto smyslu bude rovn ěž t řeba za čít p řehodnocovat i úlohu zem ědělství v krajin ě tak, aby byly optimáln ě slad ěny produk ční služby zem ědělství s udržením živin a vody v krajin ě (Seják a kol. 2008).

8.6 Záv ěry

V d ůsledku dlouhodobé antropogenizace byla ekologická hodnota území Podkrušnoho ří snížena na 44 resp. 48 % své potenciální p řirozené hodnoty (viz Seják kap. 6, in: Vráblíková a kol. 2008). Zdravé ekosystémy (s dostatkem vody a vegetace) jsou ve své klimatiza ční a reten ční služb ě (zadržení živin a vody) schopny využít až asi 80-90 % dopadajícího slune čního zá ření, zatímco v produkci biomasy využívají jen necelé 1 % tohoto zá ření. Pro zmír ňování dopad ů globálního oteplování lze jako první p ředpoklad úsp ěšné revitalizace poškozeného území spat řovat v co nejrychlejším návratu vody do jeho povrchových vrstev a soub ěžný návrat vegetace zakládající postup k její klimaxové podob ě, ke zdravému agroenvironmentálnímu využívání či jiným formám ekologicky a ekonomicky vyváženého budoucího užití revitalizovaného území. Tyto poznatky o samoorganizovaném fungování ekosystém ů, podstatné úloze vody a vegetace, se musí stát základem metodických postup ů v revitalizaci území i v obecném nakládání s ním. Povinnost návratu vody do povrchových vrstev revitalizovaného území musí být organicky spojena s ud ělováním práv na t ěžbu. Tento návrat vody musí být spln ěn nejen v případ ě vodní rekultivace, ale ve všech formách cílového užití revitalizovaného území.

Literatura: Barták, M., Jarošík, V. Ekologie agroekosystému, část 10, Produk ční ekologie agroekosystému a tvorba hospodá řského výnosu. ČZU, Praha. 2006 Brom, J., Procházka, J. Srovnání radia ční bilance stanoviš ť na Šumav ě jako parametru hodnocení zem ědělského hospoda ření v horských a podhorských oblastech. záv. zpráva projektu IG 13/07, J ČU České Bud ějovice. 2007 Capra, F. Tká ň života, Nová syntéza mysli a hmoty. Academia, ISBN 80-200-1169-2. 2004 Costanza R., D'Arge R., De Groot R., Farber S., Grasso M., Hannon B., Naeem S., Limburg K., Paruelo J., O'Neil R.V., Raskin R., Sutton P., Van Den Belt M., The value of the world's ecosystem services and natural capital, Nature 387, 253-260. 1997 Eiseltová, M., Pokorný, J., Ripl, W., Bodlák, L., Pechar, L., Pecharová, E., Kučera, Z.: Restoration of water and matter retention functions of a floodplain: ecology and economics. In: (Michele Trémolieres, Annik Schnitzler, eds.) Floodplain Protection, Restoration, Management. Why and how. Michele Trémolieres, Annik Schnitzler, Lavoisier SAS, Paris pp. 190 – 199. 2007 Hawken, P., Lovins, A.B., Lovins, L.H. P řírodní kapitalismus, Praha, Mladá fronta 2003 Lovelock, J.E. Gaia: nový pohled na život na Zemi. Abies, 2. opravené vydání, Prešov. 2001 Margulisová L. Symbiotická planeta, Nový pohled na evoluci. Academia, Praha. 2004 Margulis, L., Sagan, D. Microcosmos. Summit, New York. 1986 Groot, R.S. Functions of Nature. Wolters-Noordhoff. 1992 Millennium Ecosystem Assessment, 2005. Ekosystémy a lidský blahobyt: Syntéza . s. vi, http://www.czp.cuni.cz/knihovna/MA/MA_obsah.pdf Obnovená strategie EU pro udržitelný rozvoj, Rada evropské unie, Brusel 9. června 2006 (09.06), 10117/06. Pet říček V. a kol. Pé če o chrán ěná území, díl první. Nelesní spole čenstva. Agentura ochrany p řírody a krajiny ČR Praha. 456 stran. 1999

101 Plesník, J., Vačká ř, D., Biodiverzita a fungování ekosystém ů, Jak hloub ěji pochopit, co se v ekosystému d ěje? Vesmír 84, 1/2005, 32-37. Pokorný, J., Rejšková, A.: Water cycle management, In: Erik Jorgensen and Brian D. Fath (Editor in Chief), Ecological Engineering. Vol. 5 of Encyclopedia of Ecology, 5 vols. Pp. 3729 – 3737, Oxford: Elsevier, 2008 Pokorný J. Dissipation of solar energy in landscape – controlled by management of water and vegetation. In: Renewable Energy, Amsterdam. Vol 24, pp. 641-645. 2001 Pokorný, J., Materiál k seminá ři Voda v krajin ě, 2007 www.terezanet.cz/www/files/clanky/249/File/seminar_voda_v_krajine.pdf Prigogine, I. From being to becoming: time and complexity in the physical sciences. Freeman, New York. 1980 Ripl, W., Water: the bloodstream of the biosphere. Phil. Trans. R. Soc. Lond. B 358, 1921-1934. 2003 Seják, J., Dejmal, I. a kol. Hodnocení a oce ňování biotop ů České republiky, Český ekologický ústav, 428 s., ISBN 80-85087-54-5. 2003 http://fzp.ujep.cz/Projekty/VAV-610-5-01/HodnoceniBiotopuCR.pdf, stru čný popis viz http://fzp.ujep.cz/projekty/bvm/BVM_CZ.pdf . Seják J., Pokorný J. Oce ňování ekosystémových služeb na p říkladu říční nivy. P řísp ěvek ve sborníku z konference Ekosystémové služby říční nivy (Pithart, D., Benedová, Z., K řováková, K. edito ři), Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR, T řebo ň 28.-30.4.2008, s. 183-189, 2008a. ISBN 978-80-254-1834-5. Seják J., Pokorný J. Creating Biotope Values for National Economies, Proceedings of the 2nd Intern. Sustainability conf. Creating Values for Sust. Dev., 21-22 Aug. 2008, Basel. Switzerland, 2008b. ISBN 978-3- 906129-48-8. Seják J. a kol. Udržitelnost českého zem ědělství v globalizovaném prost ředí, FŽP UJEP, Ústí n.L., 151 s., 2008 ISBN 978-80-7414-007-5. Smith A. An Inquiry into the Nature And Causes of the Wealth of Nations 1776 http://www.adamsmith.org/smith/won-b5-c1-article-3-ss6.htm Toman, M. Why not to calculate the value of the world’s ecosystem services and natural capital, Ecological Economics 25: 57-60. 1998 Vráblíková, J. a kol. Revitalizace antropogenn ě postižené krajiny v Podkrušnoho ří, I. část P řírodní a sociáln ě ekonomické charakteristiky disparit pr ůmyslové krajiny v Podkrušnoho ří, FŽP UJEP, Ústí nad Labem, 2008. ISBN 978-80-7414-019-8.

102 9. Východiska regionálního územního plánování p ři řešení úkol ů revitalizace a resocializace antropogenn ě postiženého území

9.1 Původ a smysl územního plánování regionálního m ěř ítka

Revitalizace a resocializace antropogenn ě postiženého území se staly, aniž se tyto pojmy užívaly, obsahem urbanistického oboru – regionální plánování, který vznikal v prvních desetiletích 20. století (100 let historie). Podn ět k jeho vzniku daly zejména problémy, které se týkaly prudce se rozvíjejících pr ůmyslových oblastí a velkom ěstských aglomerací (New York, Anglie, Porú ří), a v obecn ějším m ěř ítku d ůsledky celkového prudkého rozvoje populace, tlaku na rozši řování využití území a nutnosti cílev ědom ější koordinace investi ční činnosti v širších prostorech. Územn ě plánovací činnost v uvedených regionech vznikla proto, aby p ůsobila na zlepšování životních podmínek, koordinovala resortní zájmy hospodá řského charakteru (t ěžba, pr ůmysl, doprava, technická infrastruktura, osídlení). Princip ochrany životního prost ředí, revitalizace (i nov ější specifický výraz resocializace) antropogenn ě postiženého prost ředí, tak byl v regionálním územním plánování obsažen od jeho samotného vzniku. Do naší b ěžné územně plánovací praxe p řicházejí územní plány širších územních celk ů až po druhé sv ětové válce jako územní plány rajón ů. Pot řeba územního plánování regionálního měř ítka se také u nás nejprve prosadila v neproblémov ějších t ěžebních a pr ůmyslových územích - v Podkrušnohorské a Ostravské oblasti. Pojetí a význam revitalizace a resocializace v Podkrušnoho ří se však dlouhodob ě vyvíjely a prom ěň ovaly v charakteristických časových etapách až po sou časnost.

9.2 Poznámky k vývoji p řístupu územního plánování k problematice revitalizace a resocializace antropogenn ě postiženého území v Podkrušnoho ří

Období 50. a 60. let 20. století

Základní územn ě plánovacími dokumenty z tohoto období: • 1957- Územní plán rajonu Severo české hn ědouhelné pánve • 1963 – p řepracovaný Územní plán rajonu Severo české hn ědouhelné pánve

V sou časnosti uplynulo 50 let od vzniku prvního regionálního plánu oblasti Podkrušnoho ří. P řes zásadní zm ěny, ke kterým došlo a dochází ve všech spole čenských i technických oblastech, tehdejší územní plánování řešilo základní problém, který p řetrvává dosud je jím konflikt mezi zájmy výroby a životního prost ředí, konflikt mezi celostátními požadavky na tuto oblast a jejími vlastními pot řebami a možnostmi. První územní plány Podkrušnoho ří v 50. a 60. letech byly, v souvislosti s obecn ějším povále čným vývojem, zam ěř eny na zajišt ění povále čné obnovy území a na podporu industrializace. Východiskem pro územní plánování regionu byla metoda hlavního článku, kterým se stalo zajišt ění rozvoje pr ůmyslové výroby a t ěžby uhlí, na které navazují ostatní články rozvoje (bydlení, doprava, vodohospodá řská a rekultiva ční opat ření, ochrana památek, krajinných hodnot apod.). Plán t ěžby zvyšovaný z původních povále čných 13 mil /t /rok na 70 mil /t /rok (až 100 mil /t /r) vedl ke st řet ům s osídlením, k požadavk ům na uvoln ění území pro t ěžbu a pod řizování všech ostatních pot řeb území t ěžb ě a energetice. Byla uvažována

103 důsledná diferenciace ploch – exploatované území m ělo být zcela vyhrazeno t ěžb ě a výrob ě, osídlení m ělo být zjednodušeno (v tomto období došlo k rozhodnutí o likvidaci Mostu) a formováno podél komunika čních tangent na úpatí Krušných hor a Českého st ředoho ří. Přestože ochrana prost ředí a p řírody byly v po čátcích a termíny revitalizace a resocializace byly ješt ě neznámými pojmy, objevily se v územn ě plánovací dokumentaci již stanovené pevné linie pro t ěžbu, požadavek odd ělení t ěžby zelenými pásy od ostatního území.

Období 70. a 80. let 20. století

Základní územn ě plánovacími dokumenty z tohoto období: • 1977 - Územní plán Severo české hn ědouhelné pánve • 1985 - Zm ěny a dopl ňky územního plánu Severo české hn ědouhelné pánve • dále v letech 1985 až 1989 probíhaly práce na p říprav ě územní prognózy Severo české hn ědouhelné pánve.

V pr ůběhu 70. a 80. let byly v Podkrušnoho ří již zcela z řejmé neblahé d ůsledky pro životní prost ředí zp ůsobené vysokou mírou exploatace území t ěžbou uhlí a industrializací. V územním plánování regionu se pod vlivem tohoto stavu prosadil p řechod od metody hlavního článku ke komplexn ějšímu pojetí regulace rozvoje území. Ve skute čnosti však převažovala setrva čnost vývoje (plán t ěžby uvažoval s 80 mil /t /r), realitou ale byly omezené investice a odklady realizace r ůzných zám ěrů, snížení t ěžby oproti plánovaným předpoklad ům. Územní plánování se podílelo na prosazení d ůležitých revitaliza čních krok ů (termín resocializace byl v danou dobu ješt ě nepoužívaným pojmem), kterými byla zejména trvalá ochrana historického osídlení Duchcova, Oseku, Chomutova s Jirkovem, odvrácení maximalistických variant t ěžby uhlí, poprvé byla řešena v územn ě plánovací dokumentaci kostra ekologické stability krajiny – ÚSES. Územní plánování vydalo vážné varování o tom, že pokra čování extenzivního čerpání zdroj ů uvedeného rozsahu je bezvýchodné.

Období 90. let 20. století

Zásadní územn ě plánovací dokumenty z tohoto období : • 1991 – usnesení vlády ČR č. 331/1991 a č. 444/1991 vymezující územn ě ekologické limity t ěžby hn ědého uhlí • 1992 - Koncept územní prognózy Ústecko – chomutovské regionální aglomerace • 1997 až 2001 - 2. Zm ěny a dopl ňky územního plánu velkého územního celku Severo české hn ědouhelné pánve

90. léta znamenala též v oblasti územního plánování p řelomové období. Jako d ůsledek předchozího vývoje a pot řeby urychlené nápravy špatného stavu životního prost ředí v Podkrušnoho ří, se v ur čité form ě obnovila metoda sledování hlavního článku v územním plánování - ochrana p řírody a životního prost ředí. Vládním usnesením č. 331 a č. 444 došlo k vymezení územn ě ekologických limit ů t ěžby hn ědého uhlí jako nep řekro čitelné hranice, za nimiž nesmí být území narušeno povrchovou těžbou, ani výsypkovým hospodá řstvím. Realizovalo se masivní odsí ření všech velkých energetických zdroj ů, t ěžbu ukon čil lom Chaba řovice, zahájila se asanace řady lokalit starých ekologických zát ěží. Mezi zm ěny a nové impulsy v 90. letech, které významn ě zasáhly do územn ě plánovací praxe, pat řilo posílení významu regionální politiky a samosprávy, dále otev ření p ůsobnosti iniciativním a ekologickým organizacím a další.

104 Přestože toto období bylo charakteristické pochybnostmi o roli a významu plánování, včetn ě územního plánování, byl zpracován koncept územní prognózy Ústecko – chomutovské sídelní regionální aglomerace (název dokumentace vyjad řoval odstup od „hlavního článku“ těžby uhlí, ale řešené území bylo více mén ě totožné s rozsahem územního plánu Severo české hn ědouhelné pánve). V dokumentaci komplexní povahy byly již zahrnuty stanovené územn ě ekologické limity t ěžby hn ědého uhlí, byly zapracovány existující podklady pro řešení rekultivace, revitalizace i resocializace území dotčených t ěžbou. P řestože prob ěhl pom ěrn ě rozsáhlý proces projednávání a p řipomínkování konceptu územní prognózy, z legislativních důvod ů však nakonec dokumentace nebyla schválena. V následujících letech z d ůvod ů legislativní nouze (neexistence aktuální platné územn ě plánovací dokumentace pro Podkrušnoho ří a navazující okresy) byly zpracovány dv ě změny a dopl ňky územního plánu velkého územního celku Severo české hn ědouhelné pánve (s vazbou na výše uvedenou dokumentaci z roku 1977 a 1985), obsahující však z celé škály nutných revitaliza čních zám ěrů pouze vybrané regionáln ě významné stavby technické a dopravní infrastruktury, vymezené jako ve řejn ě prosp ěšné stavby. Do dokumentace byly za řazeny jako závazný prvek též územn ě ekologické limity t ěžby hn ědého uhlí a řešení územního systému ekologické stability dv ě změny a dopl ňky byly po obnovení krajského uspo řádání ČR schváleny zastupitelstvem Ústeckého kraje dne 12.12. 2001 a jsou do dnešních dn ů (po úprav ě vyvolané požadavky nového stavebního zákona) jedinou platnou územně plánovací dokumentací velkého územního celku na území Ústeckého kraje.

Období po r. 2000 do p řijetí nového stavebního zákona

Územn ě plánovací dokumenty z tohoto období • 2003 až 2005 – rozpracovaný a nedokon čený územní plán velkého územního celku Ústeckého kraje (m ěř ítko 1 : 50 000)

V první polovin ě desetiletí pokra čovaly územn ě plánovací práce podle platné metodiky Stavebního zákona č. 50/1976 Sb., s cílem zpracovat krajskou aktuální a komplexní územn ě plánovací dokumentaci, zahrnující všechny odpovídající prvky revitalizace a resocializace antropogenn ě postiženého území Podkrušnoho ří. P řes dosažení významné rozpracovanosti Konceptu územního plánu velkého územního celku Ústeckého kraje (mj. byla prov ěř ována a potvrzena platnost územn ě ekologických limitů t ěžby uhlí, s výjimkou „menší varianty“ jejich úpravy na lomu Bílina) a zahájení procesu projednávání, nebylo cíle dosaženo. Územn ě plánovací proces byl zastaven s ohledem na probíhající p řípravu a blížící se termín schválení nového stavebního zákona.

9.3 Nový stavební zákon a problematika revitalizace a resocializace antropogenn ě postiženého území v Podkrušnoho ří

Územn ě plánovací dokumenty po p řijetí nového stavebního zákona • 2007 – upravené zn ění 2. Zm ěn a dopl ňků územního plánu velkého územního celku Severo české hn ědouhelné pánve, provedené dle požadavk ů Stavebního zákona č.183/2006 Sb. (m ěř ítko 1 : 50 000)

• od 2007 až dosud rozpracované Zásady územního rozvoje Ústeckého kraje (m ěř ítko 1 : 100 000) – nyní probíhá etapa projednání návrhu dokumentace s dot čenými orgány, poté následuje 1. úprava dokumentace a její ve řejné projednání, dále následuje 2. úprava dokumentace a její p ředložení zastupitelstvu kraje k projednání a vydání jako platného dokumentu.

105 Druhá polovina 10. let p řinesla do územn ě plánovací praxe významné zm ěny, 14.3. 2006 byl schválen zákon č. 183/2006 o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Dle nového stavebního zákona se krajskou Územn ě plánovací dokumentací staly Zásady územního rozvoje (ZÚR). ZÚR se odchylují od dosavadní pojetí a obsahu územního plánu velkého územního celku. Mají více charakter schematického generelu, nastalou zm ěnu vystihuje redukované m ěř ítko zpracování grafické dokumentace z 1 : 50 000 na 1 : 100 000. ZÚR jsou také více právním dokumentem, s posílenými pravidly vymahatelnosti schválených zám ěrů (zejm. ve řejn ě prosp ěšné stavby a opat ření). P řísn ě je v ZÚR dodržována hierarchie kompetencí – vzájemn ě pod řízený vztah: 1. Politika územního rozvoje ČR – 2. ZÚR kraje – 3. územní plány obcí. Základní východiska nového stavebního zákona, které mají vliv na procesy revitalizace a resocializace antropogenn ě postiženého území v Podkrušnoho ří, jsou v koncentrované podob ě obsaženy ve formulaci cíl ů a úkol ů územního plánování: (§18) Cílem územního plánování je vytvá řet p ředpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území, spo čívající ve vyváženém stavu podmínek pro p říznivé životní prost ředí, pro hospodá řský rozvoj a pro soudržnost spole čenství obyvatel území, který uspokojuje pot řeby sou časné generace, bez ohrožování podmínek života generací budoucích. Formulace cíl ů územního plánování vystihuje korekci p řístup ů a zam ěř ení územního plánování – aniž by byl jakkoliv snížen význam hledisek ochrany životního prost ředí a nápravy vzniklých škod, je zd ůrazn ěna realistická pot řeba dosahování vyváženého zohledn ění i dalších zásadních hledisek – hospodá řského rozvoje a požadavku dosahování sociální soudržnosti obyvatel v území. V některých p řípadech je korekce postoj ů, preferujících pouze jednostranný ochraná řský úhel pohledu, žádoucí a m ůže vnést více sv ětla do řešení problém ů – nap ř. vleklé problémy dostavby úseku dálnice D8 p řes České st ředoho ří, zdánliv ě ne řešitelné dopravní problémy vztahu silni čního p řivad ěč e dálnice D8 – D ěč ín, problematika bezpe čného zásobování Šluknovského výb ěžku elektrickou energií a jiné. V Ústeckém kraji, zejména v Podkrušnohorské oblasti, však trvají p řes dosažení velkého zlepšení životního prost ředí, stále výrazn ě horší podmínky v porovnání se standardy v ČR. Přetrvává zmi ňovaný základní problém území – konflikt mezi celostátními požadavky na tuto oblast a jejími vlastními pot řebami a možnostmi. Z toho d ůvodu specifikem dosahování vyváženosti územních podmínek pro p říznivé životní prost ředí, hospodá řský rozvoj a sociální soudržnost obyvatel území v Podkrušnoho ří z ůstává nadále zd ůrazn ěné prioritní hledisko zlepšení životního prost ředí. Doklad o tom podává zadání ZÚR Ústeckého kraje schválené zastupitelstvem Ústeckého kraje dne 7. 11. 2007, z něhož je citována základní pasáž – formulace 4 hlavních cíl ů zpracování ZÚR ÚK.

Cíl č. 1 – Revitalizace krajiny a obnova její ekologické stability – Prioritním cílem ZÚR Ústeckého kraje je zásadní ozdrav ění životního prost ředí sídel a krajiny. Jedná se o podmínku pro dosažení všech ostatních cíl ů a díl čích program ů. Bez podstatného, markantn ě viditelného zlepšení životního prost ředí nelze docílit stability obyvatelstva, zejména kvalifikovaných pracovních sil, nelze reáln ě o čekávat rozvoj žádoucích podnikatelských aktivit p řispívajících k nezbytné restrukturalizaci ekonomické základny. Bez všeobecn ě vnímané vysoké kvality krajinného životního prost ředí nelze plánovat rehabilitaci tradi čního láze ňství, rozvoj turistiky a cestovního ruchu. Handicap málo kvalitního životního prost ředí nelze dlouhodob ě nahradit ani masivními investicemi do infrastruktury.

106 Cíl č. 2 – Vytvo ření územních podmínek pro vznik nové ekonomické struktury kraje odpovídající ekonomickým a technologickým trend ům 21. století v prost ředí Evropské unie – Dosavadní ekonomická základna regionu orientovaná svou podstatnou částí na výrobní činnosti svázané s palivo-energetickým komplexem a těžkým pr ůmyslem, využívající území regionu nad mez jeho p řirozené kapacity, ztratila perspektivu svého dalšího extenzivního rozvoje. Klí čovým strategickým úkolem je proto vytvo ření územn ě plánovacích podmínek pro vznik nové ekonomické struktury charakterizované zvýšeným podílem progresivních výrob a služeb. Strategická poloha kraje na jedné z evropských rozvojových os: Praha – Dráž ďany – Berlín, spolu s členstvím české republiky v Evropské unii, spojeným s praktickým zánikem prostorových omezení daných státními hranicemi, p ředstavují rozvojový impuls, který je t řeba zachytit v ZÚR Ústeckého kraje odpovídající územn ě plánovací p řípravou.

Cíl č. 3 – Rozvoj lidských zdroj ů – Situace v kraji je charakteristická, v důsledku dlouhodobého vývoje, zhoršenými sociálními podmínkami, vysokou nezam ěstnaností, nízkou mírou kvalifikace pracovních sil i zhoršenými charakteristikami zdravotního stavu obyvatel. Pozitivní zvrat ekonomického, ekologického i celospole čenského vývoje v kraji je mj. podmín ěn zvýšením pr ůměrné úrovn ě vzd ělanosti, získáním vysoce kvalifikovaných pracovních sil s orientací na nové perspektivní obory ekonomiky. ZÚR Ústeckého kraje bude ve všech zjišt ěných územních souvislostech dosahování tohoto cíle podporovat.

Cíl č. 4 – P řizp ůsobení nadmístní dopravní a technické infrastruktury novým strategickým cíl ům rozvoje kraje – P řestože rozvoji nadmístní dopravní a technické infrastruktury byla v minulosti ve stěžejní části regionu v ěnovaná zna čná pozornost, zejména v rámci up řednost ňování pot řeb palivo-energetického komplexu, neodpovídá sou časná, zvlášt ě dopravní infrastruktura, aktuálním pot řebám, probíhajícím zm ěnám p řepravních vztah ů a vyty čovaným rozvojovým cíl ům. Pro dosažení dlouhodobého hospodá řského, obchodního a turistického rozvoje území kraje, jak na vnitrostátní tak mezinárodní úrovni, je úkolem ZÚR Ústeckého kraje navrhnout p řizp ůsobení nadmístní dopravní i technické infrastruktury zm ěněným ekonomicko politickým podmínkám.

Rozpracované Zásady územního rozvoje Ústeckého kraje respektují specifikum dosahování vyváženosti územních podmínek řešeného území, zd ůraz ňující hledisko ochrany životního prost ředí, vyjád řené ve stanovených cílech. Ve všech částech dokumentace ZÚR Ústeckého kraje, jejichž obsahová struktura je ur čena stavebním zákonem ( priority územního plánování, rozvojové osy, rozvojové oblasti, specifické oblasti, plochy a koridory, ochrana hodnot ), ZÚR reagují na pot řebu řešení problematiky revitalizace a resocializace t ěžištního území Ústeckého kraje – Podkrušnoho ří.

Priority územního plánování – jedná se o deklarativní ustanovení zavazující územn ě plánovací činnost v Ústeckém kraji, v četn ě Podkrušnoho ří, k ur čitým postup ům. Nap ř. priorita ukládající nep řipustit na území kraje extenzivní jednostranný rozvoj palivoenergetického komplexu a t ěžkého pr ůmyslu, respektovat územn ě ekologické limity těžby hn ědého uhlí.

Rozvojové osy – koridory vázané na hlavní dopravní tahy po kterých probíhá p řeprava osob, zboží, materiál ů a p řenášejí rozvojové impulsy. Podkrušnoho ří se v této souvislosti týkají zejména dv ě hlavní rozvojové osy – Podkrušnohorská a Polabská osa a další dopl ňkové rozvojové osy, pro které jsou stanoveny zásady územn ě plánovací činnosti.

107 Rozvojové oblasti – prostory, s výhodnými rozvojovými podmínkami a s předpoklady ší ření pozitivních vliv ů do navazujícího okolí. Podkrušnoho ří, podle socio-ekonomických a urbanistických analýz, zahrnuje hlavní rozvojovou oblast republikového významu vázanou na aglomeraci Teplice – Ústí nad Labem a další doplňkové rozvojové oblasti, pro které jsou stanoveny zásady územn ě plánovací činnosti.

Specifické oblasti – prostory, ve kterých se koncentrují územní problémy, zejména pro tyto oblasti ZÚR Ústeckého kraje formuluje úkoly týkající se revitalizace a resocializace území. Podkrušnoho ří podle socioekonomických a urbanistických analýz zahrnuje zejména specifické oblasti republikového významu – Mostecko a navazující Krušné hory a další dopl ňkové specifické oblasti.

Plochy a koridory nadmístního významu, ve řejn ě prosp ěšné stavby a opat ření - tyto pasáže ZÚR Ústeckého kraje zahrnují soustavu chrán ěných území p řírody a krajiny: ÚSES, maloplošné a velkoplošné zvlášt ě chrán ěné oblasti, NATURA 2000 – evropsky významné lokality a pta čí oblasti, dále pak obsahují vymezení asana čních území po ukon čované t ěžb ě a jejich rámcovou charakteristiku, sestavu ploch a koridor ů pro dostavbu a rozvoj systém ů dopravy a technické infrastruktury, z nichž celá řada zasahuje do Podkrušnoho ří.

Podmínky ochrany a rozvoje p řírodních, kulturních a civiliza čních hodnot – Vymezení hodnot civiliza čních, kulturních a p řírodních nadmístního významu, které je nutno respektovat a které tvo ří oporu p ři řešení úkol ů revitalizace a resocializace území Podkrušnoho ří.

Navazující Schéma vymezení rozvojových os, rozvojových oblastí a specifických oblastí podle návrhu ZÚR ÚK , dokládá, že Podkrušnoho ří není homogenním území, z hlediska pot řeb řešení revitalizace a resocializace, ale že obsahuje jak typicky problémová území tak území rozvojového typu.

108 Schéma č. 9.1: Vymezení rozvojových os, rozvojových oblastí a specifických oblastí podle návrhu ZÚR ÚK

109 9.4 Záv ěrečná doporu čení

Územn ě plánovací problematika regionálního m ěř ítka p ři řešení revitalizace a resocializace antropogenn ě postižené oblasti Podkrušnoho ří se dlouhodob ě vyvíjela a dosp ěla do sou časné podoby, která se nyní řídí východisky a metodikou nového Stavebního zákona č.183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu. V sou časné dob ě se získávají v rámci zpracování dokumentace Zásad územního rozvoje (ZÚR) Ústeckého kraje a řady Územních plán ů v jednotlivých obcích Ústeckého kraje praktické zkušenosti s jeho uplat ňováním, které již nazna čují pot řebu jeho obsahových úprav a zdokonalování. (Je připravována novela tohoto zákona). Z praktických zkušeností autora článku a poznatk ů které byly zformulovány v rámci zpracování projektu DC 02 - Aspekty revitalizace a resocializace antropogenn ě postižené krajiny v Podkrušnoho ří, vyplývají následující doporu čení týkající se metodiky p řístupu k řešení revitalizace a resocializace antropogenn ě postižené oblasti Podkrušnoho ří.

Problém: Jeden ze zásadních úkol ů ZÚR vymezování specifických oblastí a rozvojových oblastí a os je komplikován nevyjasn ěnou metodikou, což m ůže být zdroj nesrovnalostí a spor ů o správnost vymezení (nejsou též vyjasn ěny d ůsledky vymezení t ěchto oblastí a os).

Doporu čení: Doporu čuje se ov ěř it a sjednotit metodiku na úseku zjiš ťování územních podmínek pro hospodá řský rozvoj, soudržnost obyvatel území, p říznivé životní prost ředí, což je základním podkladem pro vymezování rozvojových a specifických území, rozvojových os v rámci zpracování ZÚR.

Problém: Grafická dokumentace ZÚR zpracovaná nyní v měř ítku 1: 100 000 (d říve ÚP VÚC 1 : 50 000) vede k v ětší schematizaci řešení územn ě plánovacích problém ů. V územích s probíhajícím výraznými zm ěnami (Podkrušnoho ří) se jeví m ěř ítko řešení ZÚR nedostate čným podkladem pro zpracování územních plán ů obcí.

Doporu čení: Doporu čuje se doplnit možnost zpracování specifických typ ů územn ě plánovací dokumentace pro vybraná území s výrazným územním rozvojem, v ětšího rozsahu n ěž je obec a menšího rozsahu než je ZÚR (nap ř. územní plán pro území ORP, územní zájmového sdružení obcí apod).

Problém: Stanoveným obsahem grafické a textové dokumentace a celkovým pojetím ZÚR jako jednozna čného právního dokumentu, je potla čena možnost voln ě pracovat s nám ěty a variantami řešení, je omezena možnost sledování celkové urbanistické koncepce řešení.

Doporu čení: Doporu čuje se aktualizovat řešení celkové urbanistické koncepce Podkrušnoho ří (nebo širšího regionu), formou územní studie, umož ňující otev řen ější pohled na území rozvoj než poskytuje metodika ZÚR. Do urbanistické studie nutno zahrnout i nadregionální hledisko problematiky revitalizace a resocializace v těžbou uhlí poškozených územích v sousedících územích SRN a v Polska.

Literatura: Ústecko - chomutovská regionální aglomerace, koncept územní prognózy (1992 - Terplan a.s.), Územní plán velkého územního celku Ústeckého kraje (2005– Atelier T- plan, s.r.o.), Rozpracovaný návrh Zásad územního rozvoje Ústeckého kraje (2008- Atelier T- plan, s.r.o.)

110 10. Vymezení a funkce sociálního potenciálu v území

10.1 Úvod

V roce 2007 byla v rámci projektu WD-44-07-1 „Modelové řešení revitalizace pr ůmyslových region ů a území po t ěžb ě uhlí na p říkladu Podkrušnoho ří“ zpracována charakteristika zájmové modelové oblasti, obsahující základní statistická data o obyvatelstvu, jeho struktu ře a vývoji, o trhu práce, o výrobní a nevýrobní ekonomické sfé ře, o osídlení a o správních obvodech obcí s rozší řenou p ůsobností. 1 Byly p řitom využity údaje z různých zdroj ů, zejména z Českého statistického ú řadu – regionálního pracovišt ě Ústí nad Labem, z Krajského ú řadu Ústeckého kraje ad. Jde o první analýzu v rámci tohoto projektu, založenou p ředevším na exploataci tzv. tvrdých dat. Pro hlubší poznání a pochopení obsahu, struktury a chování sociální složky v území je t řeba se hloub ěji zabývat pojmem „sociální potenciál“.

10.1 Vymezení pojm ů

Potenciál obecn ě vyjad řuje ur čité nap ětí mezi dv ěma póly. V sociální oblasti bychom mohli hovo řit o nap ětí mezi „možnostmi“ na jedné stran ě a „aspiracemi“ jednotlivc ů na stran ě druhé. Tam, kde je vysoká spokojenost v důsledku velkých možností pro seberealizaci náro čných jedinc ů, je rozdíl mezi t ěmito póly minimální. A obrácen ě. Tam, kde jsou nízké životní aspirace, nemusí být ani p říliš velké možnosti k jejich uspokojení a p řevládá op ět spokojenost. M ůžeme zde hovo řit o nízkém sociálním potenciálu na rozdíl od prvního příkladu s vysokým sociálním potenciálem. Jde samoz řejm ě o pom ěrn ě zjednodušené a extrémní vymezení tohoto pojmu.

V oblasti technických v ěd se obecn ě chápe potenciál jako „zp ůsobilost k výkonu“. Ve spole čenských v ědách je tento pojem používán pom ěrn ě voln ě, ale s podobným významem, jako hodnocení možností, jako n ěco, co je možné využít v různé mí ře nebo co se již využívá. Je možné se také setkat s ozna čením, že n ěco má nedostate čný potenciál pro pln ění ur čitých zám ěrů, nebo že potenciál ( síla, schopnost) chybí. Ve fyzice je vymezen tento pojem jako „potenciál vektorového pole – funkce n ěkolika prom ěnných, které souvisí s popisem energetického stavu soustavy“ resp. „potenciální energie – energie související se vzájemnou polohou t ěles soustavy, v níž t ělesa na sebe vzájemn ě silov ě p ůsobí.“ ( Encyklopedický slovník 1993).

Ve ( Velkém sociologickém slovníku 1996) je definováno pojetí pojmu „ sociokulturní potenciál“ takto: vyjad řuje nalad ěnost, potenci, která m ůže stimulovat vývoj lokální kultury, nebo naopak bránit. Jde tedy o ur čité kulturní hodnoty lidí, jejich konstelaci a zam ěř enost. Je tím, co také podmi ňuje (ovliv ňuje) jednání lidí, jejich identitu s ur čitým sociálním celkem a územím. Ve vztahu k ur čitému území vyjad řuje sociabilitu obyvatel a schopnost přizpůsobovat se m ěnícím podmínkám života. 2

1 Jaroslava Vráblíková a kol. : Revitalizace antropogenn ě postižené krajiny v Podkrušnoho ří – 1. část, Univerzita J.E.Purkyn ě Ústí n.L., Fakulta životního prost ředí, 2008, ISBN 978-80-7414-019-8, s.131 – 159

2 Dokoupil J., Matušková A. a kol., Rozvojový potenciál Plze ňského kraje, Západo česká univerzita, Plze ň, 2005

111 Obecn ě je možno chápat sociální potenciál jako schopnost a sílu místního spole čenství nějakého územního celku (nap ř. obce, m ěsta, kraje, státu) vykonávat všechny d ůležité činnosti, zajiš ťující jeho p řežívání a rozvoj. Sociální potenciál je pak sou částí potenciálu územního, který zahrnuje ješt ě potenciály z dalších oblastí (ekonomický, polohový, p řírodní, zdrojový atd.). Pro pot řeby našeho projektu je t řeba zkoumat v první etap ě obecné vymezení tohoto pojmu a následn ě pak aplikaci jeho obsahu v konkrétních územních podmínkách, tj. v okresech Chomutov, Most, Teplice, Ústí nad Labem. To bude p ředm ětem výzkumu v dalších etapách projektu v symbióze se zpracováváním vícekriteriálních scéná řů a metodiky, revitalizace této oblasti.

Validita charakteristiky stavu a vývoje „sociálního potenciálu“ je závislá na souboru relevantních kazatel ů a informací, získávaných ze standardizovaných zdroj ů, periodických publikací (nap ř. Statistická ro čenka), jednorázových či pravidelných šet ření a výzkum ů, databází orgán ů ve řejné správy, podnik ů, institucí, apod. Pojem „ukazatel“ je chápán r ůzn ě, a proto p ři stanovení systému ukazatel ů pro popis a monitorování n ějakého jevu či procesu je možné p ředpokládat i r ůzná východiska. Jedna z definic pojmu „ukazatel“ (též indikátor) je, že jde o charakteristiku sloužící k vyjád ření jistých vlastností, jev ů. ( Velký sociologický slovník 1996 , s.1348) Ukazatel je n ěkdy chápán jako empirický údaj, jindy jako souhrnná charakteristika (nap ř. v podob ě indexu, korelace, vazby). Rozlišují se r ůzné druhy ukazatel ů : podle obsahu, nap ř. ukazatelé sociální, ekonomické, demografické, podle formy vyjád ření ukazatele statistické, grafické, mapové, verbální ap.

Ponecháme-li stranou otázku úplnosti a dokonalosti metodiky a vypovídající schopnosti jednotlivých ukazatel ů, spo čívá hlavní problém monitorování sociálních a ekonomických faktor ů : • v nalezení t ěch ukazatel ů, které mají nejvyšší praktickou relevanci pro poznání stavu a dynamiky sociálního potenciálu daného území • v jejich dostate čné vypovídací hodnot ě ve vztahu ke koncepcím udržitelného rozvoje (sustainable development) • v tom, aby tvo řily logický systém poskytující komplementární a relativn ě ucelené a p řehledné informace. Řešení t ěchto požadavk ů p ředpokládá vypracování metodiky i n ěkterých odvozených (dopl ňujících) ukazatel ů, p řípadn ě ukazatel ů zcela nových.

Obecn ě lze shrnout principy „trvale udržitelného rozvoje“ (TUR) do teze „uspokojovat pot řeby sou časné generace tak, abychom nenarušili uspokojování pot řeb generací budoucích“. Základní obecnou úlohou informa ční základny by m ěla být p říprava, zpracování a poskytování podklad ů pro : • analýzy a rozhodování • koncep ční řešení (varianty, vize, prognózy, scéná ře) • dialog s ve řejností (pr ůzkumy, ankety, ve řejné diskuze, výchova)

Jestliže to platí obecn ě v sou časných podmínkách, tím spíše to bude platit v etap ě složitého a obtížného procesu p ři napl ňování nových zásad a p řístup ů k životnímu prost ředí v budoucnu z hlediska „trvalé udržitelnosti“.

V kapitole 40 dokumentu ( Agenda 21 ) o informacích se říká (volný extrakt) : Pot řeba informací vzniká na všech stupních rozhodování, od vedoucích pracovník ů s rozhodovací pravomocí na národní a mezinárodní úrovni až po základní (nejnižší)

112 rozhodovací úrove ň a jednotlivce. K tomu, aby se rozhodnutí ve stále v ětší mí ře opírala o spolehlivé informace, je t řeba implementovat následující dv ě programové oblasti : • vypl ňování mezer v datech (odstra ňování informa čních deficit ů) • zlepšování dostupnosti informací.

Je z řejmé, že b ěžn ě užívané statistické i ú četní ukazatele mohou jen částe čně plnit funkci adekvátních indikátor ů udržitelnosti. Sledované údaje o ekonomickém rozvoji, stavu přírodních zdroj ů, mí ře zne čišt ění, pracovním trhu ap. neindikují dostate čně, zda a do jaké míry napl ňují principy TUR. P ředevším nejsou zatím dostate čně rozvinuty a aplikovány metody, které umož ňují posuzovat vzájemné vztahy ekonomických, environmentálních, demografických a sociálních rozvojových parametr ů. Proto bude t řeba vypracovat komplexní soustavu indikátor ů trvale udržitelného rozvoje, která by tvo řila základnu pro víceú čelové rozhodování na všech řídících úrovních a sou časn ě by p řisp ěla k samoregulaci trvalé udržitelnosti integrovaných systém ů životního prost ředí a jejich rozvoje. Cílem indikátor ů (ukazatel ů) TUR je umožnit m ěř ení zm ěn ekonomických, ekologických a sociálních faktor ů a charakterizovat jejich vzájemné vztahy . Z hlediska formy m ůže být soubor indikátor ů velmi r ůznorodý a v mnohém m ůže připomínat sou časné formy zjiš ťování, prezentace a analýzy informací o sociálním potenciálu a o stavu a vývoji životního prost ředí v regionu. Jde o pestrou škálu zahrnující jednotlivé ukazatele, soubory ukazatel ů, číselné řady , matematické funkce, indexy, trendy, korelace, metody hodnocení vývoje, rozbory, zprávy, modely, soustavy model ů, diagnostické systémy, ale také o anketární šet ření, pr ůzkumy a v ůbec široké spektrum tzv. m ěkkých dat. Je pochopitelné, že p ůjde o to využít v prvé řad ě stávajících informa čních systém ů. Pozornost by ale m ěla být sou časn ě v ěnována jejich postupnému rozši řování, dopl ňování a zp řes ňování. V informacích vypovídajících o regionech a obcích (tzv.regionální a obecní statistika) by měl být posílen akcent na ty prvky a principy, které tvo ří základ trvale udržitelného rozvoje . Spln ění tohoto úkolu vyžaduje úzkou koordinaci mezi orgány státní statistiky ( Český statistický ú řad a jeho krajské pracovišt ě), dalšími orgány státní správy, které vedou regionáln ě orientované datové báze a také akademickými institucemi (nap ř. Sociologický ústav AV ČR). Bylo by tak možno vytvo řit pom ěrn ě rozsáhlou bázi statistických údaj ů a charakteristik ( tak zvaných „tvrdých“ dat), které by charakterizovaly r ůzné stránky ekonomické, sociální a ekologické situace v daném regionu nebo obci. Tento soubor dat by charakterizoval zejména první složku sociálního potenciálu, tj. „možnosti“. V následujících tabulkách č. 10.1 až 10.4 je uveden jako p říklad výb ěr (mix) základních ukazatel ů za okresy Chomutov, Most, Teplice, Ústí nad Labem, opírající se o údaje p ředevším demografické statistiky, ale i trhu práce, osídlení, sociální oblasti. P ři řádové podobnosti jsou z řejmé i nep řehlédnutelné rozdíly mezi okresy. Nedoporu čujeme tudíž kumulovat tyto údaje do vyšších územních celk ů (modelová oblast, Ústecký kraj, ČR), čímž se vytrácí územní specifi čnosti, ale naopak doporu čujeme spíše postup sm ěrem k územní diverzifikaci dat. Druhou složku sociálního potenciálu tj. „aspirace“ jednotlivc ů spíše vyjad řuje soubor údaj ů, získaných rozhovory, šet řeními a anketami, což souvisí se zna čně heterogenním a obtížn ě kvantifikovatelným obsahem pojm ů „sociální potenciál“ a „trvalá udržitelnost“. Jde o poznatky z konferencí, kulatých stol ů, anket, sociologických pr ůzkum ů, mediálních po řad ů a dalších forem, jejichž cílem by m ěla být kultivace názor ů a postoj ů ve řejnosti k princip ům trvalé udržitelnosti. Jinými slovy řečeno, všestranné rozvíjení tzv. ekogramotnosti v nejširších vrstvách obyvatelstva. Jde p ředevším o iniciování zásadních zm ěn vztah ů k přírod ě, ke smyslu života, k dalším ob čan ům (nejen v úzkém p říbuzenském vztahu), k šetrnosti, hospodárnosti, k tříd ění odpadu. Pro tyto aktivity bychom mohli použít a propagovat tzv.

113 ekologický životní styl, dopln ěný též o argumenty proti kou ření, alkoholismu, drogám, duševní a t ělesné pasivit ě i nadm ěrné konzumaci potravin. Výhoda popisných dat spo čívá v tom, že jejich pomocí lze charakterizovat jevy, jejichž měř ení, kvantifikace nebo číselné vyjád ření je obtížné, nebo dokonce nemožné.

Tabulka č. 10.1: Sociální potenciál okresu Chomutov (výb ěr statistických dat) Měř ící jednotka 2004 2005 2006 Rozloha 1) km 2 935 935 935 Po čet obcí 1) 44 44 44 m ěsta 5 5 6 Po čet obyvatel 1) osoby 125 104 125 231 125 040 ženy 63 615 63 695 63 584 Obyvatelé v ěku 1) 0 -14 % 16,2 15,8 15,5 15 – 64 % 72,9 73,0 73,0 65 a více % 10,9 11,2 11,5 Pr ůměrný v ěk obyvatel 1) roky 37,8 38,1 38,4 muži 36,4 36,7 37,1 ženy 39,1 39,4 39,7 Živ ě narození osoby 1 281 1 336 1 300 Zem řelí osoby 1 304 1 288 1 182 P řist ěhovalí osoby 1 601 1 634 1 402 Vyst ěhovalí osoby 1 330 1 555 1 711 S ňatky 646 573 684 Rozvody 599 469 480 Na 1000 obyvatel p řirozený p řír ůstek ‰ -0,2 0,4 0,9 p řír ůstek st ěhováním ‰ 2,2 0,6 -2,5 celkový p řír ůstek ‰ 2,0 1,0 -1,5 Uchaze či o zam ěstnání 1) osoby 12 184 11 243 9 124 ženy 5 968 5 685 4 724 se zdravotním postižením 1 057 1 131 1 073 Míra registr.nezam ěstnanosti 1) % 16,48 15,47 12,26 Volná pracovní místa 1) místa 675 453 928 Uchaze či na 1 volné místo 1) 18,05 24,82 9,83 Zahájené byty 75 146 329 Rozestav ěné byty 1) 536 533 753 Dokon čené byty 114 149 109 D ěti v mate řských školkách osoby 3 692 3 685 . Žáci základních škol osoby 11 987 11 587 . Léka ři na 1000 obyvatel osoby 2,9 2,9 3,0 Pr ůměrná pracovní neschopnost % 5,756 5 744 5,386 P říjemci d ůchod ů celkem osoby 27 634 27 998 28 531 starobních 14 632 14 825 15 186 Pr ůměrný m ěsí ční d ůchod Kč 7 147 7 586 8 018 starobní 7 324 7 777 8 192 Zjišt ěné trestné činy 5 117 4 637 5 789 1) stav k 31.12. (Zdroj: Statistická ro čenka Ústeckého kraje 2007)

114 Tabulka č. 10.2: Sociální potenciál okresu Most (výb ěr statistických dat) Měř ící jednotka 2004 2005 2006 Rozloha 1) km 2 467 467 467 Po čet obcí 1) 26 26 26 m ěsta 4 4 5 Po čet obyvatel 1) osoby 116 685 116 836 116 832 ženy 59 691 59 662 59 585 Obyvatelé v ěku 1) 0 -14 % 15,8 15,6 15,4 15 – 64 % 72,2 72,2 72,1 65 a více % 12,0 12,3 12,5 Pr ůměrný v ěk obyvatel 1) roky 38,5 38,8 39,0 muži 37,1 37,3 37,5 ženy 40,0 40,2 40,5 Živ ě narození osoby 1 231 1 192 1 284 Zem řelí osoby 1 363 1 261 1 303 P řist ěhovalí osoby 1 415 1 692 1 726 Vyst ěhovalí osoby 1 329 1 472 1 711 S ňatky 541 569 612 Rozvody 504 484 453 Na 1000 obyvatel p řirozený p řír ůstek ‰ -1,1 -0,6 -0,2 p řír ůstek st ěhováním ‰ 0,7 1,9 0,1 celkový p řír ůstek ‰ -0,4 1,3 -0,0 Uchaze či o zam ěstnání 1) osoby 14 749 14 421 13 007 ženy 7 415 6 947 6 871 se zdravotním postižením 1 586 1 574 1 311 Míra registr.nezam ěstnanosti 1) % 22,71 21,25 19,47 Volná pracovní místa 1) místa 278 279 695 Uchaze či na 1 volné místo 1) 53,05 51,69 18,72 Zahájené byty 149 172 66 Rozestav ěné byty 1) 901 1 013 1 037 Dokon čené byty 44 60 42 D ěti v mate řských školkách osoby 2 748 2 745 . Žáci základních škol osoby 10 871 10 509 . Léka ři na 1000 obyvatel osoby 3,2 3,3 3,2 Pr ůměrná pracovní neschopnost % 5,063 5,190 4,822 P říjemci d ůchod ů celkem osoby 27 898 28 003 28 325 starobních 14 991 15 221 15 540 Pr ůměrný m ěsí ční d ůchod Kč 7 349 7 809 8 246 starobní 7 576 8 039 8 450 Zjišt ěné trestné činy 4969 5 316 5 116 1) stav k 31.12. (Zdroj: Statistická ro čenka Ústeckého kraje 2007)

115 Tabulka č. 10.3: Sociální potenciál okresu Teplice (výb ěr statistických dat) Měř ící jednotka 2004 2005 2006 Rozloha 1) km 2 469 469 469 Po čet obcí 1) 34 34 34 m ěsta 8 8 9 Po čet obyvatel 1) osoby 127 627 127 599 127 980 ženy 65 411 65 361 65 538 Obyvatelé v ěku 1) 0 -14 % 15,9 15,7 15,6 15 – 64 % 71,6 71,5 71,4 65 a více % 12,5 12,8 13,0 Pr ůměrný v ěk obyvatel 1) roky 39,0 39,2 39,4 muži 37,5 37,7 37,9 ženy 40,4 40,6 40,8 Živ ě narození osoby 1 376 1 345 1 434 Zem řelí osoby 1 428 1 472 1 471 P řist ěhovalí osoby 2 020 1 938 2 340 Vyst ěhovalí osoby 1 444 1 839 1 922 S ňatky 680 694 669 Rozvody 550 488 509 Na 1000 obyvatel p řirozený p řír ůstek ‰ -0,4 -1,0 -0,3 p řír ůstek st ěhováním ‰ 4,5 0,8 3,3 celkový p řír ůstek ‰ 4,1 -0,2 3,0 Uchaze či o zam ěstnání 1) osoby 11 300 10 125 9 702 ženy 5 464 5 127 5 356 se zdravotním postižením 1 628 1 487 1 382 Míra registr.nezam ěstnanosti 1) % 16,59 16,79 15,69 Volná pracovní místa 1) místa 378 299 507 Uchaze či na 1 volné místo 1) 29,89 33,86 19,14 Zahájené byty 221 174 372 Rozestav ěné byty 1) 726 744 963 Dokon čené byty 134 182 153 D ěti v mate řských školkách osoby 3 131 3 137 . Žáci základních škol osoby 11 572 11 195 . Léka ři na 1000 obyvatel osoby 2,9 3,0 2,9 Pr ůměrná pracovní neschopnost % 5,804 6,015 5,893 P říjemci d ůchod ů celkem osoby 33 710 34 039 34 624 starobních 16 588 16 814 17 145 Pr ůměrný m ěsí ční d ůchod Kč 7 067 7 494 7 900 starobní 7 306 7 759 8 169 Zjišt ěné trestné činy 5 941 6 199 5 693 stav k 31.12. (Zdroj: Statistická ro čenka Ústeckého kraje 2007)

116 Tabulka č. 10.4: Sociální potenciál okresu Ústí n/L (výb ěr statistických dat) Měř ící jednotka 2004 2005 2006 Rozloha 1) km 2 404 404 404 Po čet obcí 1) 23 23 23 m ěsta 3 3 3 Po čet obyvatel 1) osoby 117 729 118 633 119 260 ženy 60 571 60 802 61 026 Obyvatelé v ěku 1) 0 -14 % 16,1 15,9 15,7 15 – 64 % 71,4 71,5 71,5 65 a více % 12,4 12,6 12,8 Pr ůměrný v ěk obyvatel 1) roky 38,8 39,0 39,2 muži 37,2 37,4 37,6 ženy 40,3 40,5 40,7 Živ ě narození osoby 1 300 1 391 1 372 Zem řelí osoby 1 223 1 248 1 155 P řist ěhovalí osoby 1 956 2 418 2 235 Vyst ěhovalí osoby 1 898 1 659 1 825 S ňatky 670 681 692 Rozvody 550 432 389 Na 1000 obyvatel p řirozený p řír ůstek ‰ 0,7 1,2 1,8 p řír ůstek st ěhováním ‰ 0,5 6,4 3,4 celkový p řír ůstek ‰ 1,1 7,6 5,3 Uchaze či o zam ěstnání 1) osoby 8 618 8 787 8 562 ženy 4 330 4 031 4 282 se zdravotním postižením 1 178 1 235 1 241 Míra registr.nezam ěstnanosti 1) % 12,04 13,42 13,32 Volná pracovní místa 1) místa 770 406 936 Uchaze či na 1 volné místo 1) 11,79 21,64 9,15 Zahájené byty 118 103 232 Rozestav ěné byty 1) 290 271 186 Dokon čené byty 84 115 317 D ěti v mate řských školkách osoby 3 203 3 142 . Žáci základních škol osoby 10 997 10 599 . Léka ři na 1000 obyvatel osoby 5,1 5,0 5,0 Pr ůměrná pracovní neschopnost % 5,922 5,918 5,546 P říjemci d ůchod ů celkem osoby 29 167 29 561 29 969 starobních 14 726 15 054 15 546 Pr ůměrný m ěsí ční d ůchod Kč 7 128 7 586 8 031 starobní 7 372 7 853 8 288 Zjišt ěné trestné činy 5 571 5 668 5 396 1) stav k 31.12. (Zdroj: Statistická ro čenka Ústeckého kraje 2007)

117 Tato statistická data, kombinovaná s popisnými údaji z pr ůzkum ů, jsou dob ře srozumitelná pro širokou ve řejnost. V tomto sm ěru je t řeba pozitivn ě ocenit výsledky prvního pom ěrn ě rozsáhlého sociologického pr ůzkumu, provedeného v rámci tohoto „Projektu“ v roce 2008 týmem řešitel ů M.Je řábek – P.Jirásek. Pr ůzkum byl proveden v celé modelové oblasti Podkrušnoho ří, zahrnul tém ěř 900 respondent ů a jeho výsledky jsou zpracovány a publikovány v samostatné studii projektové aktivity.A 408.

10.2 Formy aktivizace územního sociálního potenciálu

V dokumentu Agenda 21 je vedle d ůrazu na řešení globálních, ekonomických, ekologických a sociálních problém ů Zem ě siln ě zvýrazn ěna úloha národních, regionálních a lokálních orgán ů a místních samospráv p ři tvorb ě a realizaci tzv. Místní Agendy 21. Jejím obsahem je strategický plán rozvoje ur čitého místa (obec, m ěsta, regionu), založený na aktivizaci sociálního potenciálu a respektující principy sociáln ě a environmentáln ě udržitelného rozvoje daného místa či regionu. Jde o proces , v němž místní reprezentace ve spolupráci s podnikateli, školskými a kulturními institucemi, ob čanskými a zájmovými organizacemi a jednotlivými ob čany plánují a realizují akce na ochranu životního prost ředí a kultivaci ekologické gramotnosti. Významnou úlohu má zastupitelstvo a rada m ěsta, obce a jimi pov ěř ený koordinátor Místní Agendy 21 jako člov ěk znalý problematiky, který má dostate čné p ředpoklady (kreativita, flexibilita, adaptabilita), aby mohl racionáln ě a efektivn ě koordinovat tento proces a jeho za členění do života obce či regionu. Významnou formou „kultivace“ sociálního potenciálu je p ěstování symbiózy mezi slovy a činy. Ur čitý rozpor ve vztahu obyvatel k ochran ě životního prost ředí, dokonce mírn ě nar ůstající, ukazují sociologické pr ůzkumy. Nap ř. výzkum „Životní prost ředí 2000 v ČR“ ( Jandová 2001 ) byl zam ěř en v prvé řad ě na postoje obyvatel starších 18 let k životnímu prost ředí. Kladl zvláštní d ůraz na zjišt ění míry „rozchodu“ mezi proklamovanými názory respondent ů na problémy ŽP a jejich skute čným chováním a byl prezentován v řad ě t říd ění podle identifika čních znak ů respondent ů (náboženské vyznání, politická a sociální p říslušnost, v ěk, pohlaví aj.). Z výsledk ů pr ůzkumu vyplývá, vedle řady zajímavých díl čích poznatk ů, obecný záv ěr , že naprostá v ětšina respondent ů uznává nutnost zvýšené ochrany ŽP, ale zhruba dv ě t řetiny z nich není ochotno přispívat na tuto ochranu formou zvýšených cen nebo daní, tj. částe čným snížením své životní úrovn ě. Rozchod mezi proklamovanými a skute čnými postoji má výraznou závislost na vzd ělání ( čím vyšší vzd ělání, tím vyšší skute čná snaha a ochota pomoci i finan čně). Naproti tomu je nevýrazná závislost na v ěku respondenta. Pro hodnocení a komparaci jsou zajímavé dva p říklady soubor ů ukazatel ů sociálního systému územního celku z hlediska napl ňování koncepce trvale udržitelného rozvoje :

1. Ministerstvo životního prost ředí ČR formulovalo následující sociální ukazatele TUR : • míra zam ěstnanosti • podíl m ěstské populace • st řední délka života • výdaje na domácnost • hustota obyvatelstva • výdaje na zdravotnictví • komunální infrastruktura • výdaje na výzkum a vývoj

118 Z přehledu je z řejmé, že jde o ukazatele zjistitelné ze standardní statistiky.

2. P ři posuzování, nakolik lokální spole čenství nebo jednotlivá sídla svojí vybaveností, strukturou obyvatelstva, aktivitou apod. napl ňují požadavky trvale udržitelného rozvoje, se jeví jako výstižn ější tzv. spole čné evropské indikátory udržitelného rozvoje, jak se o to pokouší OECD.

Rozlišují se hlavní (povinné) indikátory : spokojenost ob čan ů se životem v obci (všeobecná spokojenost ob čan ů s různými rysy života v obci), místní p řísp ěvek ke globální zm ěně klimatu, místní doprava a p řeprava osob, dostupnost a kvalita ve řejné zelen ě, kvalita vn ějšího ovzduší.

Dopl ňkové indikátory : cestování d ětí do školy, „udržitelný“ management obce a místních podnik ů (podíl státních i soukromých organizací, které p řijaly a využívají environmentální a sociální zp ůsoby řízení EMS a EMAS), hluková zát ěž, udržitelné využívání p ůdy, udržitelný objem a struktura výroby.

U t ěchto povinných a dopl ňkových indikátor ů je uvedena souvislost se zásadami trvale udržitelného rozvoje, ze které jsou pak odvoditelné konkrétn ější ukazatele : - rovnoprávnost a sociální rovnost ( pro všechny obyvatele p řim ěř ené a dostupné služby : bydlení, doprava, elektrická energie, vytáp ění, vzd ělání, zam ěstnání, zdravotnictví ap.); - místní ekonomika (slad ění místních dovedností a pot řeb s dostupností pracovních p říležitostí, které minimalizuje ohrožení p řírodních zdrojů a životního prost ředí); - ochrana životního prost ředí (fungování ekosystému, racionální využívání p řírodních zdroj ů); - kulturní d ědictví , kvalita prost ředí vytvá řeného člov ěkem (ochrana, zachování a funkce historických , kulturních a architektonických hodnot ap.).

Uvedený návrh indikátor ů je dosti široký, ale pom ěrn ě obecný. Neobsahuje konkrétní data, neodkazuje na p řípadné zdroje a v tomto ohledu vzbuzuje pochybnosti, zda je možné uvedené souvislosti dostate čně komplexn ě a exaktn ě (z dostupných statistických zdroj ů) sledovat. Nicmén ě projekt, který funguje od roku 2000 a zahrnuje řadu evropských obcí, usiluje postupn ě práv ě o jejich konkretizaci a napln ění. Na problémy se stanovením funk čních (konkrétn ějších a empiricky krytých) indikátor ů k měř ení stavu a dynamiky trvale udržitelného rozvoje upozor ňuje B. Moldan. Je z řejmé, že definice exaktních ukazatel ů, které by m ěř ily podstatné aspekty života a byly schopny vypovídat o zm ěnách sm ěrem k udržitelnému rozvoji, je záležitost stále ješt ě nedokon čená. Nicmén ě se zdá, že shoda je již v obecné rovin ě, tedy v tom, které oblasti mají být monitorovány a které mohou poskytovat relevantní data.

10.3 Záv ěre čné zamyšlení a p říklady z praxe

V poslední dob ě se u nás aplikovaný ekonomický výzkum po čal v ěnovat specifikaci a identifikaci podnikatelského potenciálu regionu, který je chápán jako suma schopností

119 a předpoklad ů regionu realizovat investi ční zám ěry a inovace produk čního charakteru a je tedy jakousi podmnožinou sociálního potenciálu . Dle ( Honsová 2002, CR 2000 ) Spole čnost MasterCard ve spolupráci se Sdružením CZECH TOP 100 a Vysokou školou ekonomickou v Praze (prof. René Wokoun) provedla pod názvem „MasterCard Česká centra rozvoje“ pr ůzkum podnikatelského potenciálu v 24 českých m ěstech a 14 krajích. M ěsta a kraje obdržely body za ekonomickou stabilitu, investi ční atraktivitu, finan ční toky, business centra, zhodnocení intervencí ve řejného sektoru, technologickou vysp ělost či kvalitu života. V hodnocení vycházejícího z více než 40 ukazatel ů získala Praha 91 indexních bod ů ze sta možných. Druhý byl St ředo český, t řetí Plze ňský a poslední Ústecký kraj (49 bod ů). V po řadí m ěst má první Praha 86 bod ů, druhé je Brno a třetí Ostrava. Konec tabulky obsadily Teplice (23 bodů), které jako jediné poskytly týmu expert ů údaje až po intervencích. Projekt „M ěsto pro byznys“ realizovala spol. Factum Imnventio a financovala Hospodá řská komora (Plho ň 2008). Pr ůzkum m ěl dát podnikatel ům odpov ěď na otázku, kde se nabízejí nejlepší p říležitosti pro podnikání. Do pr ůzkumu bylo zařazeno celkem 205 m ěst s rozší řenou p ůsobností (takzvané malé okresy). Pražské obvody nebyly v této etap ě hodnoceny. Každá z hodnocených lokalit byla ohodnocena padesáti kritérii (viz dále uvedený vý čet). Kritéria byla shrnuta do šesti hlavních oblastí, v nichž každé m ěsto (obec) muselo prokázat zdravé podnikatelské prost ředí, ve řejnou správu vytvá řející nejlepší podmínky pro podnikání, nejlepší nabídku pracovní síly, nejlepší cenové podmínky a nejkvalitn ější lokalitu. Aktuální statistická data poskytla regionální pracovišt ě Českého statistického ú řadu, pro zhodnocení rozpo čtů m ěst byla využita databáze ARIS Ministerstva financí. Provedl se i on- line pr ůzkum plat ů na stránkách merces.cz , p řehled o nezam ěstnanosti poskytlo Ministerstvo práce a sociálních v ěcí. Krom ě statistických dat byla použita i popisná data k posouzení toho, jak jednotlivá m ěsta vycházejí podnikatel ům vst říc. Telefonicky byli dotazováni i šéfové a majitelé firem, kte ří v daném regionu již p ůsobí, a ti sami bodov ě ohodnocovali „své“ radnice.

Kritéria hodnocení

1. Podnikatelské prost ředí - Podíl podnikatel ů - Po čet firem - Vývoj po čtu ekonomických subjekt ů - Podíl st ředních a velkých firem - Podíl zahrani čních osob - Oborová struktura - Zm ěna podílu st ředních a velkých firem 2. Kvalita lokality - Po čet l ůžek v ubytovacích za řízeních - Stabilita krajiny - Infrastruktura obcí - Bytová výstavba - Zne čišt ění ovzduší - Po čet léka řů - Kulturní a sportovní za řízení - Dopravní infrastruktura - Kriminalita - Kapacita d ětí v p ředškolních za řízeních na 100 obyvatel

120 3. Pracovní trh - Zm ěna po čtu obyvatel - Nezam ěstnanost - V ěk nezam ěstnaných - Dlouhodobá nezam ěstnanost - Konkurence na pracovním trhu - Zm ěna konkurence - pracovní trh - Zm ěna nezam ěstnanosti - Pr ůměrný plat - administrativní pracovník - Pr ům. plat - technik - Pracovní neschopnost 4. Kvalita ve řejné správy - Podíl kapitálových výdaj ů obce - Da ňové p říjmy na obyv. - Podpora web. stránek - IRating CCB - Ú řední hodiny - Po čet ú ředník ů na 100 obyvatel - Finance získané z EU na 100 obyvatel - Finance v ěnované na dopravu na 100 obyvatel - Naviga ční systém - Informa ční otev řenost 5. Cenové podmínky - Poplatek za pobyt - Poplatek za stánek - Poplatek ze vstupného - Cena vodného a sto čného - Ceny stavebních pozemk ů - Ceny byt ů - Cena za odvoz odpadu - Cena za kopírování 6. Pr ůzkum mezi podnikateli - Hodnocení podnikatelského prost ředí - Hodnocení m ěstského ú řadu - Hodnocení místa p ůsobení - Hodnocení ceny pracovní síly - Hodnocení kvality pracovních sil

Při nazna čeném hodnocení se umístily lokality z naší modelové oblasti mezi 205 konkurenty takto:

umíst ění Ústí n/L 33 Most 53 Teplice 58 Litvínov 88 Kada ň 189 Bílina 196 Chomutov 204

Z uvedených poznatk ů vyplývá, že výzkum obsahu, chování a využívání územního sociálního potenciálu bude pom ěrn ě dlouhodobou a náro čnou záležitostí. M ěl by být organiza čně i personáln ě za člen ěn a řešen soub ěžn ě s tvorbou vícekriteriálních scéná řů a s přípravou metodiky revitalizace t ěžbou devastované pr ůmyslové oblasti Podkrušnoho ří.

121 Vrátíme-li se k úvodní formulaci územního sociálního potenciálu jako k nap ětí mezi „možnostmi seberealizace“ a „aspiracemi jednotlivc ů“ v ur čité oblasti, pak m ůžeme pro ilustraci uvést jako p říklad výsledky pr ůzkumu v oblasti dvou m ěst z naší modelové oblasti (Jirkova a Litvínova) a jejich zobecn ění – citace ( Zich a kol. 2007 ): „Úrove ň sociálního potenciálního starých pr ůmyslových region ů je dána historicky nep říznivým vývojem výrobní sféry s převahou málo kvalifikované práce. Existuje zde relativn ě nízká úrove ň lidského a sociálního , ale i kulturního kapitálu. Nedostate čnost sociálního kapitálu se projevuje v oblasti mezilidských vztah ů, nezájmu v ětšiny obyvatel o ve řejné záležitosti, neochoty se angažovat a v neposlední řad ě i v malé schopnosti využívat sociální vazby, uzavírat spolupráci, dohody apod. Významn ě je rovn ěž poci ťována nízká úrove ň kulturního kapitálu, který je stále ješt ě ovlivn ěn státním paternalismem „reálného socialismu“, malou samostatností a v důsledku toho i nízkou schopností a iniciativou v řešení složit ějších životních situací. Struktura místního spole čenství z pohledu aktivního p řístupu k životu je nep říznivá, p řevažují ob čané s pasivním postojem k řešení sou časných i p říštích životních situací. Pasivní vnímání života se p řenáší zejména u nízko kvalifikovaných skupin na mladou generaci. V důsledku t ěchto okolností existuje v těchto regionech relativn ě malý sociální potenciál, což znamená, že zna čná část obyvatel neumí využívat vlastní sociální a lidský kapitál, často díky tomu ani neregistruje a není schopna rozpoznat možnosti, které reáln ě, nebo potenciáln ě existují. V důsledku toho nejsou schopni využívat možnosti územního potenciálu, tedy možností, které zde, nebo v širším okolí, existují. Tím mén ě jsou schopní tento potenciál rozši řovat a vytvá řet. …“ Bude p ředm ětem dalších výzkum ů, do jaké méry jsou tyto záv ěry obecn ě platné, spíše se domníváme, že bude t řeba hloub ěji a komplexn ěji místní a regionální specifika Podkrušnoho řím které samoz řejm ě do kategorie „starých pr ůmyslových region ů nesporn ě pat ří.

Literatura: Agenda 21 (1998), MŽP, Praha CR(2008): Stránky projektu: http://www.centrarozvoje.cz/ Dokoupil J., Matušková A. a kol. (2005): Rozvojový potenciál Plze ňského kraje, Západo česká univerzita, Plze ň, Encyklopedický slovník (1993), Encyklopedický d ům, s.r.o., Praha Velký sociologický slovník (1996). Karolinum, Praha Honsová M. (2008): Českou ekonomiku nejvíc ovliv ňuje Praha. Profit, č. 31 Jandová N. (2001): Postoje k životnímu prost ředí, Sociologický ústav AV ČR, Praha 2001 LA21 (2001): Lokální Agenda 21 v České republice a ve Spolkové republice N ěmecko. Acta Universitatis Purkyniae 66, Studia Oecologica XI., Univerzita J.E.Purkyn ě, Ústí n.L. Město (2008) : Stránky projektu: http://www.mestoprobyznys.cz/ Plho ň T. (2008): V ětší pr ůzkum tu dosud nebyl. Ekonom, č. 44, s. 16 - 19 Zich F. a kol. : (2007): Sociální potenciál regionu, Praha

122 11. Využití sociologického šet ření jako metody pro deskripci a usm ěrn ění územního rozvoje

11.1 Obsahové zarámování problematiky

Součástí projektu MMR ČR WD-44-07-1 je socioekonomická analýza modelového regionu s důrazem na její vnímání zdejšími obyvateli (A408). Mezi standardní metody používané v regionálních v ědách se již za řadila sociologická šet ření. Díky nim je možné jednak získat poznatky odlišné od b ěžn ě dostupných informací statistického charakteru, jednak verifikovat tyto poznatky o subjektivní názory p říslušné cílové skupiny. Je nezbytné poznamenat, že narozdíl od striktn ě v ědeckých zám ěrů se často pracuje s okruhy, které lze bezprost ředn ě či zprost ředkovan ě využít v praxi. Dokonce se stavíme k názoru, že práv ě aplika ční rovina je v tomto p řípad ě významn ější než výzkumná. Je p řirozené, že p ři p říprav ě vlastního šet ření bylo využito relevantních poznatk ů z předchozích výzkum ů.

S ohledem na obsahové zam ěř ení projektu byly zvoleny tři okruhy: - stabilita obyvatelstva a pracovní pom ěry (15 otázek), - hodnocení podnikatelského prost ředí a ve řejné správy (5 otázek), - hodnocení zm ěn v území a krajin ě (10 otázek), konkretizované celkem ve 30 otázkách (navíc pak jsou p řirozen ě otázky identifika ční). Většina otázek byla pojata jako uzav řené, tj. nabízeli respondent ům výb ěr možností (zpravidla jednu). Celkem 10x jsme za řadili tzv. baterii otázek, kde jedna otázka byla dále rozvedena v řad ě aspekt ů. Pom ěrn ě často jsme v dotazníku za řadili hodnocením prost řednictvím stupnice (nap ř. 1 rozhodn ě ano, 2 spíše ano, 3 spíše ne, 4 rozhodn ě ne, dopln ěné variantou nevím či nedovedu posoudit ). D ůvod je z řejmý: snadná orientace respondent ů a obdobn ě jednoduché vyhodnocení. Cílovou skupinou šet ření pro nás bylo obyvatelstvo starší 15 let čty ř okres ů, tj. Ústí n. L., Teplice, Most a Chomutov. Oproti reprezentativnímu vzorku jsme zám ěrn ě posílili jednak východní část SHP, jednak pánevní oblast. D ůvodem pro tuto odchylku je – dle našeho názoru – koncentrace problém ů práv ě do této oblasti. Celkem jsme získali 837 uspokojivě vypln ěných dotazník ů, což umož ňuje solidn ě analyzovat subjektivní vnímání, a to v četn ě strukturálního pohledu. Tazatelskou sí ť tvo řili poslucha či Fakulty životního prost ředí UJEP, v nezbytných p řípadech pak mén ě saturovaná místa byla dopln ěna prost řednictvím student ů gymnázií či st ředních škol. Vlastní sb ěr v terénu se realizoval v měsících kv ěten až červen 2008. Identifika ční údaje umož ňují hlubší hodnocení než jen tzv. t říd ění 1. stupn ě. Celkem jsme do dotazníku za řadili 10 otázek, vesm ěs s výb ěrem jediné možnosti. Mezi znaky respondent ů se objevily: pohlaví (2), v ěková skupina (4 kategorie), stav (4), vzd ělání (5), povolání (9), zam ěstnání (10), domácnost (5), místo bydlišt ě (otev řené, následn ě dekódováno za okresy), byt (2) a d ům (2). Standardním požadavkem by se m ělo stát zajišt ění reprezentativnosti souboru respondent ů ve vazb ě na populaci p říslušného regionu (lokality). Význam za řazení sociologického šet ření lze zd ůvodnit (doplnit resp. podpo řit) úvahou nad analýzou statistických dat. Z řejm ě se ztotožníme s tvrzením, že využití publikovaných statistických dat je považováno za nezastupitelné. Vypovídací schopnost a úplnost jejich aplikace je však v řad ě p řípad ů snižována specifi čností konkrétn ě řešené problematiky, vyplývající p ředevším z dané územní identifikace p ředevším na mikroúrovni (lokální až regionální). Dalšími známými problémy jsou zm ěny rozsahu či charakteru sledovaných dat nebo použití statistických metod, zm ěny ve sledování a publikování údaj ů o jednotlivých

123 územn ě administrativních jednotkách nebo odlišnosti v definování sledovaných subjekt ů a jev ů. Konkrétním p říkladem možné substituce vyplývajícím ze šet ření je sledování d ůvod ů pro migraci obyvatelstva. P ři retrospektivním sledování podle ČSÚ v komparaci s provedeným šet řením zjiš ťujeme pom ěrnou shodu. Ovšem výhledov ě nebudou ze strany ČSÚ už tato data k dispozici (zm ěna metodiky šet ření od roku 2004), hledání odpov ědi na p řípadné zm ěny v motivaci migrace z ůstane pravd ěpodobn ě jen na specifickém šet ření. Formulace otázek v šet ření se škálou odpov ědí, které zahrnuje i možnost neodpov ědět na otázku m ůže být také informa čním p řínosem, i když jde zdánliv ě o negativní odpov ěď . Teoreticky je zde možnost precizace otázky a odpov ědi v budoucích šet řeních nap říklad formulací „nevím z důvodu nedostatku informací“. Také je ovšem možné interpretovat výsledek jako odraz snížení zájmu o problém ze strany ve řejnosti (nap ř. v našem šet ření vztah k rozvoji energetiky) nebo v jiných širších souvislostech (odrazem časového odstupu, resocializace spole čnosti apod.). Samostatné dotazníkové šet ření zvlášt ě u tohoto aplika čního výzkumu nejenže prokázalo schopnost korigovat už provedené analýzy a díl čí záv ěry a valorizovat význam zjišt ění, ale zárove ň doplnilo publikovaná statistická data o nové nenahraditelné informace.

11.2 Stabilita obyvatelstva a pracovní pom ěry

Stabilita resp. nestabilita obyvatelstva pat ří mezi nosná témata sledování socioekonomického vývoje na kterékoliv hierarchické úrovni. „Hledání lepšího“ je pr ůvodním znakem lidského konání, což je podmín ěno jak individuálním založením, tak situací v ekonomice a spole čnosti. Migrace jako prost ředek k realizaci p říslušného zám ěru mění po četní stavy region ů (lokalit) zdrojových i cílových, rovn ěž dochází ke korekci struktury populace z pohledu pohlaví, v ěku, dosaženého vzd ělání a dalších strukturálních znak ů. Sledují se zpravidla také místa bydlišt ě p ůvodního a nového, specifikující následn ě migra ční proudy, jakož i d ůvody pro zm ěnu bydlišt ě. Vstupní otázka byla proto formulována, zda respondent se v ůbec st ěhoval, a to v časovém úseku po roce 1990. Z tzv. tvrdých dat lze p řitom zjistit, že zhruba polovina obyvatel se již ve svém život ě st ěhovala. Známa je rovn ěž informace, že již realizovaná migrace „plodí“ resp. vyvolává další migraci. Ve vazb ě na územní rozsah migrace jsme se dotazovali, zda předchozí bydlišt ě bylo ve stejné obci, ve stejném okrese, ve stejném kraji či jinde. Pom ěrn ě zna čná část migra čního objemu (obratu) probíhá na nejnižší, tj. lokální úrovni, p řípadn ě lze hovo řit o relativní uzav řenosti migra čního (územního) pohybu na regionální úrovni. Příkladem nového pohledu na problém m ůže být komparace díl čího výsledku šet ření a předcházející analýzy statistických dat. V šet ření p ojem st ěhování nebyl totožný s pojmem migrace definovaném podle ČSÚ. Tém ěř polovina dotazovaných zm ěnila alespo ň jednou své bydlišt ě (49,8 %), p řičemž 48,2 % uvedlo jako své p ředcházející bydlišt ě stejnou obec. Toto zjištění jsme využili pro navazující analýzu vývoje bytového fondu a bydlení. Potvrdilo se, že nízká intenzita bytové výstavby nebránila možnostem pro hledání vhodného a p řim ěř eného bytu mj. sm ěř ující k efektivn ějšímu využití potenciálu existujícího bytového fondu podle censu 1991 a 2001. Velký prostor (celkem 5 otázek) jsme v ěnovali kauzalit ě migrace, a to jak ve vazb ě na individuální rovinu, tak rámcové podmínky regionu (lokality). Pokud se týká posledního st ěhování, zvolili jsme obvyklou, mj. z ČSÚ zjednodušenou klasifikaci, a sice d ůvody bytové, rodinné, pracovní, životní prost ředí a jiné. Zajímalo nás totiž, zda i v našem modelovém území budou hlavní d ůvody – v po řadí uvedeném – korespondovat s údaji celostátními.

124 Při sledování migrace (migrant ů) podle identifika čních znak ů (v ěku, stavu, vzd ělání a dle kategorie povolání) statistické hodnocení šet ření jasn ě doložilo, že je nutné odmítnout hypotézu (hypotézy) nezávislosti. Získali jsme tedy podobné výsledky, jaké je možné analyzovat u souboru v rámci hodnocení migrace ze strany ČSÚ. Srovnatelné výsledky jsme získali p ři analýze územního rozsahu st ěhování: podíl obratu z hlediska územní vzdálenosti st ěhování-uvnit ř okres ů, mezi okresy a mimo kraj (bez zm ěn trvalého bydlišt ě realizovaných uvnit ř vlastních obcí). To je p řesv ědčivý doklad o možnostech šet ření a jejich p řípadné substituce pro malé díl čí území. Obecné pov ědomí o nízké stabilit ě obyvatel v pánevní oblasti Ústeckého kraje nás vedlo k prohloubení této problematiky za řazením dalších otázek, orientovaných na „jemn ější“ resp. nitern ější aspekty. Mezi motivy jsme proto za řadili nap ř. výrazné zlepšení ekonomického ohodnocení práce, preferenci velkého m ěsta s mnoha možnostmi či špatné mezilidské vztahy. Ur čitým rozvedením se pak staly otázky reflektující push-pull faktor , tedy na jedné stran ě konkretizace negativních aspekt ů, vypuzujících ze stávajícího bydlišt ě, a pozitivních aspekt ů, p řitahujících resp. držících respondenta na sou časném míst ě. Tyto otázky jsme ponechali jako otev řené, tj. na vyjád ření dotazovaných. To se ukázalo jako správné rozhodnutí, nebo ť škála formulovaných odpov ědí je pom ěrn ě pestrá. Uvažovaná migrace je zastoupena dv ěma resp. t řemi otázkami. Zatímco první se týká obecné úvahy o možnosti (ochot ě, p řipravenosti) se v nejbližší dob ě z obce/oblasti vyst ěhovat, druhá otázka se obrací k sou časným podmínkám a jejich p řípadné zm ěně. To ukazuje na spjatost/vazbu nap ř. na byt či d ům, zde provozované zájmy a koní čky, obec – oblast – krajinu, ve které doty čný/á žije. Dopl ňující otázka transformuje zám ěr o zm ěně na bytovou problematiku, tj. potenciální vým ěnu bytu za lepší nebo jiný. Z našeho šet ření jsme zjistili, že potenciální migrace je strukturáln ě podmín ěna. Nap ř. ochota st ěhovat se v nejbližším období je nejvýznamn ější z hlediska v ěku u v ěkové skupiny 15-29 let a u svobodných lidí a zam ěstnanc ů, což byl výsledek do jisté míry o čekávaný. Naopak do jisté míry p řekvapující byly význam (po řadí) d ůvod ů, jež motivují k setrvání v sou časném míst ě: rodinné d ůvody následované s odstupem zhruba na stejné úrovni motivy zvýšení platu a postupu v práci a až potom následuje zlepšení bytových pom ěrů. Podobn ě se u sep ětí s místem bydlišt ě za nejv ětší p řekážku vyst ěhování byla uvád ěna ztráta kontakt ů s rodinou a p říbuznými, jakož i zp řetrhání sociálních vazeb, tentokrát s přáteli. Bariérou pro st ěhování bylo i vlastnictví bytu či domu (ekonomický motiv). Souhrnn ě řečeno pro migraci stále d ůležitou roli hrají neekonomické motivy, p řičemž jejich sledování není p ředm ětem běžných šet ření ČSU. Jedna otázka se v ěnuje obecn ě celkové spokojenosti s životem v míst ě (respondentova) bydlišt ě. Použita je klasická čty řstup ňová škála bez prost řední hodnoty. P ředpokládáme totiž obvyklý p říklon k prost řední hodnot ě, proto jsme ji vylou čili. I tak je výsledkem rovnom ěrné rozložení ve tvaru sinusoidy. Za řazení této otázky je mj. podmín ěno možností srovnání s poznatky z jiných výzkum ů, jakož i situací na celostátní úrovni prost řednictvím šet ření zajiš ťovaných profesionální agenturou. Na základ ě našeho šet ření drtivá v ětšina respondent ů je spokojena či spíše spokojena s místem, ve kterém momentáln ě žije (68,4%). P ětina jich ovšem o kvalit ě svého místa bydlišt ě pochybuje. Na druhou stranu o zm ěnu bytu (ne bydlišt ě) má zájem více než 2/5 respondent ů. Uvažují vym ěnit sv ůj sou časný byt za lepší, což jakoby úpln ě nekorespondovalo s odpov ěď mi otázky o vysoké kvalitou bydlišt ě. V každém p řípad ě jde zde o názornou ukázku možnosti využití šet ření pro predikci dalšího chování a zájm ů v budoucím vývoji, ale také o příležitost precizn ější specifikace pojm ů (byt, bydlišt ě, místo života). Nadpr ůměrná úrove ň nezam ěstnanosti v regionu jako celku i jednotlivých lokalitách stála v pozadí dalšího tématu našeho šet ření. P řitom jsme si v ědomi, že „p řijatelná“ míra nezam ěstnanosti je p řirozeným jevem tržní ekonomiky, jakkoliv její pr ůvodní jevy vyvolávají

125 i negativní dopady. Pracovní problematika je uvozena spokojeností se zam ěstnáním, jejíž výsledky lze komparovat s celkovou spokojeností. Lze o čekávat, že po roce 1990 dochází k čast ější zm ěně profese (i zaměstnání). Tento jev nelze považovat jednozna čně za pozitivní či negativní, v každém p řípad ě ovšem za čast ější než v období centráln ě řízené, plánované ekonomiky do roku 1989. V tomto okruhu musíme ovšem po čítat s tím, že máme k dispozici podstatn ě menší soubor respondent ů, „ochuzený“ p ředevším o skupinu p řipravujících se na povolání. Obecn ě, a zde na konkrétním p říkladu, má pro hodnocení význam vzájemná propojenost jednotlivých okruh ů otázek. P řes 70 % respondent ů je nap říklad spokojeno se sou časným povoláním a pouze mizivá část má problém se svým sou časným zam ěstnáním. To m ůže vysv ětlovat, pro č respondenti berou za problém p řest ěhovat se práv ě ve spojitosti s prací. Po p říslušném filtru následuje otázka nezam ěstnanosti v četn ě p řípadné rekvalifikace. Jiné výzkumy a koneckonc ů i oficiální statistika uvádí, že podíl t ěch, kte ří již byli nezam ěstnanými, se pohybuje kolem p ětiny práceschopného obyvatelstva. Ne všichni se ovšem hlásí na evidenci ú řad ů práce, proto skute čný rozsah bude z řejm ě vyšší. Nutnost zm ěnit profesi se v našem šet ření dotkla zhruba poloviny respondent ů, z toho opakovan ě 2/3 z nich. Nezpochybnitelná úloha státu p ři řešení nezam ěstnanosti se uplat ňuje v rekvalifikaci, a tak tato stránka nez ůstala stranou našeho šet ření. Respondent ům jsme nabídli škálu možností, jak postupovat v případ ě ztráty zam ěstnání , a to: rekvalifikovat se, dojížd ět do zam ěstnání zna čně déle, vykonávat mén ě kvalifikovanou práci, vykonávat jinou, mén ě placenou práci, zm ěnit kv ůli novému zam ěstnání bydlišt ě. Také zde jsme pracovali s redukovaným souborem, dále postrádajícím nap ř. ženy na mate řské dovolené či nepracující d ůchodce. Hodnotové orientace, jež je možné získat pouze šet řením, dokládá práv ě uvedená skupina otázek. V případ ě ztráty zam ěstnání preferuje velká část respondent ů ú čast na rekvalifika čním kurzu, oproti tomu, aby nemuseli dojížd ět za zam ěstnáním, p řípadn ě m ěnit životní styl či dokonce m ěnit místo bydlišt ě. Naopak negativn ě se staví pro p řijetí mén ě placené práce a část i k výkonu mén ě kvalifikované práce. Výsledek m ůže vést k položení další hypotézy resp. otázky: Je to výraz vnímání širšího sociálního prost ředí p řípadn ě podmínek sociálního zajišt ění nebo prvek postupného akceptování procesu p řizp ůsobení se tržnímu hospodá řství?

11.3 Hodnocení podnikatelského prostředí a ve řejné správy

Zam ěř ení 2. bloku vychází z přesv ědčení, že tzv. rámcové podmínky sehrávají v regionálním a lokálním rozvoji zásadní roli. P řitom se zde „st řetávají“ jak aspekty objektivní – reáln ě specifikující aktuální situaci či pohled retrospektivní p řípadn ě perspektivní, tak aspekty subjektivní – ve své podstat ě obtížn ě kvantifikovatelné a do zna čné míry založené na individuálních zkušenostech. Celkem jsme sem za řadili jen 5 otázek, které však byly r ůzn ě koncipovány. Dv ě otázky jsou pojaty klasicky, tj. s výb ěrem odpov ědí, další dv ě ve form ě baterie (5 resp. 7 aspekt ů), zbývající je pak formulována otev řen ě. Zásadní roli v socioekonomickém vývoji sehrává ve řejná správa . Ta prošla po roce 1989 podstatnou prom ěnou po stránce formy, obsahu i územního rozsahu. V podstat ě se obnovila územní samospráva, která tak doplnila státní správu. Vznikly také nové instituce, a sice k řešení nových úkol ů decizní sféry (nap ř. ú řady práce a další orgány spravované MPSV ČR). Příslušné ú řady jsme v dotazníku se řadili podle prostorové p ůsobnosti, po čínaje obecním/m ěstským ú řadem a kon če krajským ú řadem (navíc byla za řazena možnost jiné úřady – ministerstva apod.). P ředpokládali jsme, že práv ě kontakt obyvatel zastoupených respondenty je nej čast ější na nejnižší řádovostní úrovni, tedy lokální s dot čenou obcí

126 (komunou, municipalitou). Proto nás nep řekvapilo, že zna čná část dotazovaných zvolila na vyšší úrovni možnost „nemám zkušenost“ , p řičemž hodnocení jsme omezili na posledních p ět let. Další hypotézu lze formulovat tak, že čím blíže je p říslušný ú řad, tím lepší jsou/mohou být osobní zkušenosti s jejich činností. Další otázka tohoto bloku se soust ředila na relevantní rozvojovou dokumentaci na komunální p řípadn ě regionální úrovni. Usm ěrňování územního rozvoje totiž pat ří mezi základní práva a povinnosti každé správní úrovn ě. Navíc v poslední dob ě je tato záležitost legislativn ě ošet řena, jinými slovy zpracování strategie, programu či plánu je nezbytnou podmínkou k získání podpory prost řednictvím regionální politiky, jednotlivých podp ůrných program ů apod. O čekávali jsme, že respondenti se o tuto problematiku p říliš nezajímají, což se bohužel do zna čné míry potvrdilo: na otázku Víte, zda vaše obec/oblast – v níž bydlíte – má zpracovánu n ějakou koncepci rozvoje? vysoký podíl zvolil odpov ěď „nevím“ . Ústecký kraj resp. p řinejmenším jeho pánevní oblast se vyzna čuje obecn ě nízkou podnikatelskou aktivitou. Je to podmín ěno strukturou obyvatelstva, p ředevším pak horší vzd ělanostní strukturou oproti celostátnímu pr ůměru, do ur čité míry pak tradi čním zam ěř ením ekonomiky na obory nevyžadující ve v ětším rozsahu vyšší kvalifikaci. Podmínky pro podnikání se zam ěř ením na konkrétní lokalitu lze sledovat jednak prost řednictvím statistických údaj ů – nap ř. po čet obyvatel v produktivním v ěku či ekonomicky aktivních, jednak analýzou nap ř. silni ční sít ě či dopravní dostupností. Jinou možností je subjektivní ocen ění, v řad ě p řípad ů srovnateln ě významné, nebo ť ne vždy jsou odpovídající charakteristiky k dispozici. Proto jsme zvolili v dotazníku – v souladu s komplexitou daného pojmu – celou škálu (celkem 7) aspekt ů. Vedle „klasicky“ používaných pracovních sil (v kvantitativním i kvalitativním pohledu) jsme se soust ředili na infrastrukturu, získání objekt ů nebo pozemk ů, polohu v regionu či podporu ve řejnou správou. Zkoumání lokálních podmínek pro podnikání pat ří mezi již tradi čně za řazované téma. Zajímavé názory, v našem p řípad ě diferencované podle lokalit i v rámci malé oblasti, mohou být p římo využívány pro další analýzu a p řípadné p řijetí operativních opat ření. Spíše kriticky bylo vnímáno získání objekt ů nebo pozemk ů k podnikání a podpora ve řejnou správou, nebo kontakty a spokojenost s úřady. Potvrdil se p ředpoklad, že obyvatelé jsou v bezprost ředním kontaktu p ředevším na nejnižší úrovni. V této úrovni 4 z 5 respondent ů disponují vlastními zkušenostmi. Je také pot ěšitelné, že výrazn ě p řevažuje kladné hodnocení. Na druhou stranu je otázkou pro samosprávy, pro č je spokojenost územn ě rozdílná mezi okresy. Poslední dv ě otázky se týkaly perspektivy , a to jak v obecné rovin ě, tak v rovin ě konkrétních zám ěrů, které by p řisp ěly k podpo ře sociálního a hospodá řského rozvoje obce/oblasti. Zatímco první otázka byla koncipována jako uzav řená prost řednictvím standardního hodnocení ( 1 p řízniv ě, 2 tak nap ůl, 3 nep řízniv ě s dopln ěním možnosti nedovedu posoudit ), druhá byla otev řená. Tím jsme dali respondent ům šanci voln ě (nabídkami neovlivn ěni) formulovat své názory, a ť už motivy pro jejich uvedení jsou jakékoliv, taktéž nezávisle na jejich p řípadné realizaci. Bývá už obvyklé, že se vyjad řuje jen relativn ě malá část dotazovaných, naopak „sortiment“ výpov ědí (návrh ů, opat ření, projekt ů) je pom ěrn ě diferencovaný. Z přemíry koncep čních (rozvojových) dokument ů jsme vybrali Strategii udržitelného rozvoje Ústeckého kraje 2006-2020 (citace v literatu ře). A čkoliv jejím zám ěrem není stanovení resp. výb ěr jednotlivých opat ření či investic, ukazuje na žádoucí vývoj (nejen pánevní oblasti) na p říštích 15 let. Naším úkolem tak bylo zjistit názor ve řejnosti na konkrétní priority ve čty řech oblastech (ekonomická, sociální, environmentální, správa v ěcí ve řejných), p řičemž každá z priorit byla ocen ěna známkou 1 (nejd ůležit ější) až 5 (nejmén ě důležitá). Vzhledem k významu koncep čních dokument ů na úrovni Ústeckého kraje či Severo české hn ědouhelné pánve jsme k posouzení p ředložili také vybrané p říklady ke

127 zlepšení komunika ční sít ě (z dopravy silni ční, železni ční a cykloturistiky – nap ř. I/13 Bílina, úprava pr ůtahu). Při koncipování šet ření považujeme v každém p řípad ě za žádoucí vycházet z analýzy oblasti a jejích specifik. Obvykle se potvrdí tato specifika v preferencích odpov ědí. Nap říklad u výše uvedené skupiny otázek dotazovaní kladli d ůraz na environmentální oblast, když prvenství ze všech 20 priorit náleželo „zvýšení investic na ochranu životního prost ředí“ a na 4. p říčce „zvyšování kvality ovzduší (snižování produkce emisí)“. Jako druhý sm ěr byla ozna čena ekonomika, kde by se m ěla více prosazovat „podpora stávajících podnik ů a rozvoj technologií šetrných k životnímu prost ředí“ a „rozvoj malých a st ředních podnik ů se zam ěř ením na inovace“ (2. resp. 5. místo). Dále mezi vyzdvihované priority ze zbývajících sm ěrů pat řilo „zvyšování vzd ělanosti a kvalifikace obyvatelstva“ a „zlepšení p řístupu obcí k ochran ě životního prost ředí“. Na rozdíl od všeobecn ě problémov ě vnímaných okruh ů se mezi nejmén ě reflektované priority za řadily p řekvapiv ě „omezení sociáln ě nežádoucích jev ů (nap ř. potratovost, kriminalita)“ v sociální oblasti, „omezení rozsahu dopravy a p řepravních nárok ů“ v ekonomické oblasti, „revitalizace nevyužívaných ploch a objekt ů“ a „sanace starých ekologických zát ěží“ v environmentální oblasti a „snížení celkové zadluženosti obcí“ ve „správ ě v ěcí ve řejných“.

11.4 Hodnocení zm ěn v území a krajin ě

Těžišt ě výzkumu z tematického hlediska spo čívalo ve 3. bloku, reflektujícím prom ěnu prost ředí v širším slova smyslu. Vedle v zásad ě obvyklých okruh ů (otázek) jsme se zam ěř ili posouzení zám ěrů decizní sféry resp. regionální samosprávy. Nejprve jsme si všímali vývoje jednotlivých složek životního prost ředí (ŽP) po roce 1989. Obecn ě je známo, že došlo k výraznému zlepšení u všech faktor ů, a to na základ ě útlumu až zániku n ěkterých výrob, často neúm ěrn ě ekologicky zat ěžujících, z důvod ů restrukturalizace či tlaku na omezení negativních dopad ů. Vedle nezpochybnitelných okruh ů (nap ř. čistota ovzduší) jsme sledovali i chování ob čan ů k ŽP. Jak jsme o čekávali, po prvních „svobodných“ letech se lidé postupn ě odchylují od ekologicky šetrného životního stylu a nuceni ekonomickým tlakem korigují své postoje a do ur čité míry se tak vrací do „p ředrevolu čního“ období. Získané poznatky nám tuto skute čnost bohužel potvrdily, když rozhodující část respondent ů se vyslovila pro zhoršení. Prost řednictvím dalších dvou otázek jsme cht ěli zjistit, jak respondenti posuzují vývoj krajiny po roce 1990, jakož i v sou časnosti charakterizují. V obou hodnoceních jsme použili třístup ňové škály, pro aktuální situaci pak t ři p řístupy (nap ř. rychle se m ěnící – m ění se jen pomalu – nem ěnná). Navazující otázka specifikuje přírodní (životní) podmínky, kde jsme nabídli čty ři možnosti: mezi extrémními hodnotami (v pozitivním a negativním smyslu) také komparaci se stavem v Česku. Hodnocení krajiny nebo jiných zm ěn se obvykle potýká s problémem jisté nostalgie spojené se vzpomínkami na vlastní život a mladost v minulosti. To je možná vysv ětlením, pro č nejmladší v ěkové skupiny (15-29 let) hodnotily vývoj krajiny kriti čtěji, p řestože více než polovina obyvatel se p řiklonila k názoru, že krajina se zlepšila. Dalším faktorem je odlišnost vnímání krajiny vlastním obyvatelstvem a obyvatelstvem žijícím mimo území 3. Tém ěř 2/3 ze všech respondent ů se vyjád řily, že (p řírodní) podmínky

3 V našem p řípad ě druhý faktor nebyl prov ěř ován. Hodnocení prost ředí je vlastními obyvateli vnímáno mén ě negativn ě než je tomu všeobecn ě u obyvatel žijící mimo postiženého oblast. To je známá skute čnost i p ři hodnocení již restrukturalizovaných oblastí ve Francii nebo jinde. Bylo by zajímavé najít možnost porovnat tyto výsledky.

128 pro život jsou stejné (pr ůměrné) jako v Česku a jen t řetina je vidí a to pouze jen o trochu horší. Dokonce mladší a st řední generace (15-29 a 30-44 let) se domnívá, že zdejší p řírodní podmínky jsou výborné, tj. lepší než pr ůměr v Česku. Pro hodnocení by tedy m ěly být také postaveny otázky velmi konkrétní, jež umož ňují jednoduchou odpov ěď díky snadné sledovatelnosti. Nap říklad u hodnocení díl čích složek životního prost ředí se to projevilo nejvíce v pozitivním smyslu u zm ěny vzhledu obce a množství škodlivin v ovzduší a naopak negativn ě v přetrvávající pom ěrn ě kritické situaci v chování ob čan ů k životnímu prost ředí. Navazující pasáž se týká problematiky těžby a energetiky , tedy odv ětví profilujících v řešeném území pánevních okres ů. Pr ůvodní jevy, jakož i význam tohoto odv ětví, jsou patrné na první pohled, by ť odv ětví samo prošlo za poslední období výrazným „zeštíhlením“. Proto jsme se cht ěli dozv ědět spíše záležitosti dopadající na území jako celek p řípadn ě související s vybranými lokalitami. Otázku k vlastní t ěžb ě jsme omezili na územní limity t ěžby hn ědého uhlí v Podkrušnoho ří, stanovené Vládou ČR v roce 1991. D ůvodem pro to byla již n ějakou dobu trvající diskuze odborná i laická ohledn ě jejich možného prolomení a navazujících dopad ů na území a osídlení (zejména Horního Ji řetína a Černic), v souvislosti s tvorbou územn ě plánovací dokumentace kraje na jedné stran ě a energetickou koncepcí státu a horním zákonem na stran ě druhé. Pom ěrn ě frekventovaným tématem je perspektiva energetiky v regionu, tj. zda by m ěla spo čívat: pouze v obnov ě a modernizaci sou časných elektráren (varianta 1), v další výstavb ě moderních elektráren, podmín ěné snížením sou časného množství emisí (2) či v postupném útlumu energetiky v regionu a zam ěř ení na podporu jiného pr ůmyslu (3). Obnova zdejší devastované krajiny probíhá za ú časti finan čních prost ředk ů privátního i státního sektoru. Jaká je role t ěžebních a energetických organizací p ři revitalizaci, zda dostate čná či nedostate čná (se dv ěma mezistupni) se proto stalo náplní další otázky. Otázkou je, zda sledované osoby v případ ě p římé zainteresovanosti v hodnocené oblasti, by nem ěly být sledovány samostatn ě. Nap říklad se podle výsledk ů našeho šet ření se „ve řejnost“ domnívá, že zde ob ě odv ětví jako celek, tj. t ěžba a energetika, odpovídajícím zp ůsobem participují na revitalizaci antropogenn ě poškozené krajiny. Podobn ě v celkovém hodnocení o perspektiv ě energetiky v Česku obecn ě a v jednotlivých segmentech konkrétních územích jsou v šet ření preferovány spíše stabilizace sou časného stavu s obnovou a modernizací sou časných kapacit. Jen každý sedmý se staví za útlum energetiky v regionu a její nahrazení jiným odv ětvím. Dokonce více než čtvrtina se však k této otázce nevyjád řila. A je jasné, že devastace krajiny je zde jako důsledek preference t ěchto odv ětví p řed rokem 1990. Mnohé mediáln ě prezentované problémy, jako prolomení limit ů t ěžby, mohou být potom pon ěkud p řekvapiv ě vnímány jiným úhlem pohledu. Jak si vysv ětlit, že ve řejnost je spíše pro jejich zrušení, i když rozhodující část p řitom p řipadá na podmín ěný souhlas – 45 % z platných odpov ědí. Jednozna čný nesouhlas vyjad řuje 46 %. Za zarážející lze ovšem považovat, že více než t řetin ě obyvatel starších 15 let (zastoupených respondenty), je to jedno resp. nemají na danou záležitost názor.

11.5 Záv ěry

Projekt MMR ČR WD-44-07-1 je zam ěř en na konkrétní řešení problematiky disparit specifických pro území vysoce postižené antropogenní činností člov ěka. Jedná se tedy o aplika ční výzkum. Sociologické šet ření v tomto p řípad ě považujeme za nenahraditelnou sou část výzkumu a výhledov ě i nezastupitelnou pro verifikaci opat ření uskute čň ovaných v území. Jeho smyslem je nejen analyzovat a identifikovat disparity území, ale také doporu čit konkrétní vhodné nástroje pro další usm ěrňování rozvoje tohoto území.

129 Porovnání výsledk ů šet ření a statistiky vykazované ČSÚ prokázaly možnost substituce řady informací formou šet ření zvlášt ě p ři aplikaci na menší území. Výhledov ě bude možné a nutné nahradit n ěkteré ze strany ČSÚ v minulosti sledované a dnes již nepublikované údaje s významnou vypovídací (nap ř. motivy migrace) formou šet ření. Výsledky prokázaly možnost korigovat už provedené analýzy a dílčí záv ěry socio- ekonomických vztah ů provedených v předcházející etap ě projektu z dat ČSÚ. Publikovaná statistická data šet ření dopl ňuje o nové údaje a často nenahraditelné informace nap říklad o hodnotových orientací nebo i podklady pro predikci dalšího chování.. Částe čně je možné výsledky šet ření využít i k operativním opat řením (diferenciace úrovn ě státní správy). U specifických území je t řeba zvážit nejen formu otázek, ale i p ředpokládané složení a p řípadnou osobní zainteresovanost respondent ů a potom je hodnotit p řípadn ě zvlášt ě. U n ěkterých otázek je nutné lépe specifikovat otázky a to i pro možnosti nevypln ění, aby bylo mimo jiné z řejmé, zda jde o neochotu odpov ědět nebo objektivní d ůvod nap říklad neinformovanost. Je také vhodné zvážit do jaké míry je ovlivn ěno hodnocení minulého vývoje nap ř. krajiny stíráním negativní zkušenosti časem v podv ědomí obyvatelstva a zda není lépe se soust ředit pouze na díl čí čitatelé ukazatele, jež si mají možnost lépe p ředstavit.

Literatura: And ěl, J., Je řábek, M., Oršulák, T. : Vývoj sídelní struktury a obyvatelstva pohrani čních okres ů Ústeckého kraje. - Ústí nad Labem : UJEP, 2004. - 229 s. - (AUP ; IV) ISBN 80-7044-493-2 Je řábek, M. : Evolution of cultural landscape in the Northern Bohemian coal mining region on the background of socio-economic transformations. In: GeoJournal. - Ro č. 32, č. 3 (1994), s. 215-219 Je řábek, M. : Vnímání ekologické problematiky ve řejností. - (Arbeitsmaterial ARL) In: Implementierung ökologischer Belange in die raumplanerische Konzeptionen. - Hannover : Akademie für Raumforschung und Landesplanung, 1997. - S. 32-35. - ISBN 80-967511-1-5 Je řábek, M. : Regionální rozvoj Teplicka a p řeshrani ční aspekty / Vnímání socioekonomické situace obyvateli. In: Hospodá řství. - Ro č. 2, č. 5 (1999), s. 21-24 Je řábek, M. : Subjektivní vnímání jako sou část komplexního/geografického hodnocení území. - (AUP ; V), In: Východní Krušnoho ří - geografické hodnocení periferní oblasti. - Ústí nad Labem : UJEP, 2004. - S. 193- 197. - ISBN 80-7044-558-0 Je řábek, M. : Vnímání prost ředí jako prvek regionálního a lokálního rozvoje - vybrané p říklady/poznatky z výzkumu v severozápadních Čechách. In: Česká geografie v evropském prostoru. - České Bud ějovice : JČU, 2006. - S. 118. - ISBN 80-7040-879-0 Je řábek, M. And ěl, J. : Sociogeografické a sociologické zkoumání vybraných aspekt ů kulturní krajiny ve vazb ě na možnosti využití informa ční základny. In: Komplexní geografické hodnocení kulturní krajiny, I. díl. - Ústí nad Labem : Tomáš Mikulenka, 2005. - S. 75-86. - ISBN 80-239-3893-2

130 12. Scéná ře modelové oblasti Podkrušnoho ří a jejich vícekriteriální hodnocení

12.1 Metodologická východiska scéná řů

Za odpovídající formu řešení zadaného projektu považujeme vypracování vícevariantního strategického scéná ře. Tento scéná ř by m ěl být vypracován v struktu ře, umož ňující jeho použití jako nástroje tzv. strategické konverzace při formulaci a realizaci regionální politiky pro modelovou oblast, a to jmenovit ě p ři hledání rovnováhy mezi požadavky regionálními a požadavky okolí regionu. „O významu strategického plánování se dnes v teoretické rovin ě či v úrovni „manažerských dovedností“ nepochybuje. Horší je to s praktickým uplat ňováním tohoto životn ě d ůležitého prvku řízení. Za dlouhodobé strategické plánování se vydává n ěco, co má horizont maximáln ě t říletý (s výmluvou na velkou prom ěnlivost prost ředí), navíc na strategické plánování mnohde „není čas“ pro nával „problém ů s přežitím“.“( Zbo řil 2000 ) Scéná ře jako forma predikce budoucnosti ur čitého jevu, procesu, odv ětví, územního celku do zna čné míry vyst řídaly prognózy, typické spíše pro centralisticky řízené ekonomiky a státy. 4 Jsou do jisté míry spjaty s konstituováním futurologie 5 jako spole čenské disciplíny, která se sice v některých situacích rovn ěž opírá o výpo čty a prognostickou metodologii, avšak nespoléhá pouze na n ě. Toto pojetí respektuje skute čnost, že pochopení rizikové situace (- a budoucnost k ní nesporn ě pat ří) vyžaduje nejen v ědecké, exaktní, ale i intuici, 6 intuitivní poznání nebo ť, jak ukazuje zkušenost, jenom to je schopno p ředpov ědět zlomy kontinuity . V tom spo čívá rozdíl od prognostického p řístupu, který je založen výhradn ě na tzv. v ědeckých metodách, na tzv. zákonitostech spole čenského vývoje a premise jejich poznatelnosti a jejich uplatn ění při kvantifikaci dosavadních a modelování budoucích trend ů vývoje. Důvěra i ned ůvěra v budoucnost, kterou si lidé p ředstavují a své p ředstavy o ní prezentují verbáln ě, či matematickými modely, je prastarého p ůvodu a je záležitostí lidské zkušenosti. Zřejm ě jsou v život ě takové situace, kdy p ředstava o budoucnosti se stává užite čnou zprávou, která otvírá člov ěku cestu k prosazení jeho cíl ů. Zdá se, že je úd ělem naší civilizace, založené na v ědecké technice a zájmu o cílev ědomou reprodukci lidského spole čenství, nau čit se žít s vědomím možných budoucích stav ů sou časné praxe (jednání typu pokus a chyba). Stav nejistot a skute čnost výskytu hazardního jednání dovolují vysv ětlit, pro č se zájem o budoucnost ve druhé polovin ě 20. století rychle zvýšil. Vznikají instituce a informa ční služby pro výzkum a studia budoucnosti, nikoliv ve snaze vytvo řit další spole čensko-vědní disciplíny a obory, ale proto, aby se snížila míra nejistoty, která brzdí cílev ědomé rozhodování.

4 Trendové extrapolace ekonomických či demografických veli čin mohou – dle mín ění sociolog ů - napov ědět o budoucnosti daleko mén ě, než historická srovnání civiliza čních zm ěn lidských kultur. K tomu viz blíže nap ř. (Petrusek 2000) . 5 teorie budoucnosti, výzkum možných budoucností, V ČR se jí zabývá od r. 1990 Ob čanská futorologická spole čnost v Praze. 6 „Intuice [z lat. intuitio od intueri – dívat se dovnit ř] (z ření, náhled). V psychologii byl tento pojem zbaven mystického nádechu (stav ění intuice proti intelektu a zd ůraz ňování její iracionální povahy) a dostal význam náhle se vyno řivšího poznání. To je d ůsledkem podv ědomého zabývání se n ějakým problémem, jak to prokazuje sv ědectví n ěkolika významných osob, které intuicí dosp ěly k d ůležitým objev ům. V širším smyslu výsledek podprahov ě probíhajícího myšlení (p řemýšlení, které je neúpln ě uv ědomováno).“ ( Encyklopedie Universum 2006 )

131 Užití r ůzných nástroj ů m ůže být koordinováno v rámci obecné koncepce nazvané francouzskou futurologickou školou „metoda scéná řů “. Tato metoda nejd říve uvádí definici zkoumaného systému, popíše jeho minulý vývoj a sou časnou situaci, identifikuje „klí čové prom ěnné“ a analyzuje názory aktér ů, ur čí hlavní tendence a budoucí události a nakonec se dotkne několika zásadních otázek nazývaných „dimenze nejistoty“. Ty se kombinují tak, aby mohly být definovány nejpravd ěpodobn ější nebo nejd ůležit ější scéná ře.

Při zpracování futurologicky koncipovaných scéná řů jsme konfrontováni s trojí potíží, když máme: • soub ěžn ě říci, co je pravd ěpodobné i žádoucí, • integrovat nejr ůzn ější prvky • shrnout rozmanitosti možné budoucnosti do omezeného po čtu scéná řů , sou časn ě koherentních, pravd ěpodobných a správných

Metody nazývané „expertní“, nap ř. šet ření Delphi, umož ňují shromažďovat a systematicky zpracovávat názory o pravd ěpodobnosti náhod nebo datu uskute čnění ur čité události. Analýzy zvané „systematické“ (strukturální analýzy k řížových vliv ů, rozhodování) pomáhají identifikovat nejd ůležit ější a nebo nejnejist ější prom ěnné a odhadnout pravd ěpodobnost r ůzných uvažovaných scéná řů . Pokud v tomto kontextu chceme charakterizovat blíže metody poznávání a popisu výchozího tj. sou časného stavu, pak upoutá naši pozornost p ředevším poznávací praxe přírodo-vědn ě orientovaných badatel ů. Již v 19.století byla rozsáhle p řenesena do technické i ekonomické praxe a v sou časnosti si bez takzvané exaktní metodologie poznávání naši civilizaci p ředstavit neumíme. Co je na ní tak praktického ? S ur čitým zjednodušením řekneme, že je to výkonné řemeslo z hlediska um ění prezentovat p ředm ěty poznání i jejich chování obecnými charakteristikami srozumitelnými pro laickou ve řejnost. Je to nástroj pro rozhodování v industriální spole čnosti a pro řízení jejího reproduk čního procesu v ekonomické praxi. Není divu, že mnoho lidí o čekává, že metodologie p řírodních v ěd je p řipravena nejlépe k zodpov ězení všech otázek o budoucnosti, které dnešní nejistoty provokují. Často se hovo ří o prognózování budoucího vývoje a má se tím na mysli pouze takový postup tvorby p ředstav o budoucnosti, p ři kterém se dodržují p říslušné v ědecké, exaktní postupy usuzování. Jestliže to není možné, ozna čuje se takový postup jako odhad či p ředvídání a chápe se to jako cosi mén ě dokonalého či mén ě ú činného. Výsledky výzkumu empirických p řírodních v ěd jsou pro přírodu tak říkajíc „závazné“ a dovolují pom ěrn ě úsp ěšn ě predikovat budoucnost takových proces ů, v kterých nefiguruje člov ěk resp. lidská spole čnost. V předvídání spole čenských proces ů je ale vše daleko složit ější a obtížn ější. Nap říklad otázka : jaké zm ěny spole čenských činností v hospodá řství lze o čekávat v budoucnosti ? Je pro ekonoma a hospodá řského politika vždy spojena s nejistotou, kterou se sice snaží zmenšovat vhodnou aplikací metodologie ekonomických v ěd a v ěd o řízení, avšak pro v ěrohodn ější p ředstavy sahá i k historickým analogiím a k prostým zkušenostem odborník ů a pozorovatel ů. Pro č se ale v ůbec v těchto p řípadech podnikají n ěkdy zna čně nákladné a pracné pokusy o p ředstavy o budoucnosti ? Z řejm ě velmi často proto, aby se spole čnost vyvarovala či odradila od čin ů, které mohou navodit p ředvídané nežádoucí přírodní d ůsledky lidských činností, nebo proto, aby se nazna čily nové p říležitosti k čin ům. To není malý užitek, tím spíše, že často dovoluje od ůvodn ěně odstoupit od činu, který by byl jinak nákladným a neúsp ěšným experimentem, pop řípad ě i existen čním ohrožením spole čnosti.

132 Budoucnost je výsledkem procesu lidské aktivity, čin ů a úvah. Obsah budoucnosti proto bývá do zna čné míry odvozován od zp ůsobu, jakým člov ěk žije či prožívá sou časnost. Aforisticky to vyjád řil P. Valéry: „Bohužel, budoucnost už zdaleka není tím, čím bývala!“ Ve sv ětě existuje řada r ůzných iniciativ a forem, jak takto formulované p ředstavy o budoucnosti uplatnit v místní, regionální či globální praxi.

Za všechny je možno jmenovat t ři : • V globálním m ěř ítku jde zejména o činnost „ Římského klubu“, který již zhruba čty řicet let shromaž ďuje analyticky propracované p ředstavy o budoucnosti a snaží se aktivizovat vlády a specializované instituce pro jejich praktické využití. Na tuto činnost navazují desítky studií a úvah v ědc ů z nejr ůzn ějších obor ů. Je to tedy jakási signaliza ční a osv ětová funkce , kterou chce badatelská obec p ůsobit na ve řejnost. 7 • Skepti čtější odborníci vůč i výhradn ě osv ětovému p ůsobení, spoléhají spíše na p řípravu odborných projekt ů řešení stávajících i p ředvídaných krizových situací. P ředkládají je vládním i nevládním institucím, které pak zvažují jejich využití a realizaci. Takovéto projekty – scéná ře se p řipravují ve všech vysp ělých zemích již od osmdesátých let a ovliv ňují státní i mezinárodní politická jednání a rozvojové programy. • Lze i vycházet ze zájmov ě motivované ú časti lidí jako obyvatel a ob čan ů na řešení krizových situací a opírat se o psychologii lidského jednání a o p ředstavy vlastní úlohy a možnosti p ři realizaci žádoucí budoucnosti. Jde o řízený dialog lidí angažovaných v dané krizové situaci a hledajících spole čné cíle a východiska. Tyto iniciativy se rozvíjejí p ředevším na bázi místní a regionální samosprávy a nevládních organizací, spojujících zájmy ob čan ů z různých institucí a spole čenských skupin.

Pro vypracování regionálního scéná ře modelové oblasti Podkrušnoho ří lze vhodn ě využít všech t ří forem od signaliza ční a osv ětové činnosti, p řes profesn ě zpracovávané projekty až po aktivní využívání samosprávy a zájmových ob čanských iniciativ v oblasti. Nejv ětší váhu bychom kladli na poslední dv ě formy.

Nelze p řitom ani opominout dokumentaci, která po r. 1990 byla vypracována na zadání decizní sféry v rámci tzv. územního a oblastního plánování a která se týká naší zájmové oblasti. Máme p řitom na mysli zejména tuto dokumentaci 8:

• Politika územního rozvoje České republiky 2008. Návrh – pracovní zn ění pro vn ější p řipomínkové řízení - červen 2008. Praha, Ministerstvo pro místní rozvoj 2008 • Strategie udržitelného rozvoje Ústeckého kraje 2006 – 2020. Praha, Ústav pro ekopolitiku o.p.s. 2006 • Program rozvoje Ústeckého kraje. Ústí n/L., Agentura regionálního rozvoje Euroregionu Labe o. p. s. 2001

7 První práce renomované futurologické spole čnosti Římský klub (založen 1968) byla publikace Meze r ůstu (Limits to Growth) autor ů D.Meadowsová, D.Meadows, J.Randers, z Massachusettské technické university, vydaná v roce 1972. Vyvolala vzrušené polemiky od plné podpory až po naprosté zatracování, n ěkteré trvají dosud. Nicmén ě byla silným a prvním „environmentálním mementem“ nad globálními problémy lidstva. Pozornost je v ěnována jmenovit ě problematice globálního oteplování. Z poslední doby je to zejména publikace a film AL Gora „Nep říjemná pravda“ a s ním polemizující B. Lomborg (Skeptický ekolog) a V. Klaus (Modrá, nikoliv zelená planeta).

8 Citovanou dokumentaci lze dohledat na adrese:http://www.uur.cz/pur%2D2008/

133 12.2 Základní premisy konstrukce scéná ře

S ohledem na mimo řádn ě silné narušení základních složek životního prost ředí v modelové oblasti hospodá řskou činností, se silným synergickým vlivem do zdravotní, sociální a demografické sféry, je akcent na environmentální p řístup v modelové oblasti mimo jakoukoliv diskusi. Často kladenou otázkou však jsou, a právem, cesty a formy k jeho napln ění : od extrémního p řístupu, že „na ekologii si musíme nejd říve vyd ělat“, až po rovn ěž extrémní požadavky n ěkterých ekologických hnutí na rychlá a „ černobílá“ řešení. Vážn ě a komplikovan ě nemocný region (ale i člov ěk) se nem ůže uzdravit snadno a rychle. Navíc musí p ředevším sám chtít se uzdravit a d ělat pro to maximum. Nevidíme proto východisko revitalizace podkrušnohorské modelové oblasti ani v radikálních ekologicko – fundamentalistických postojích, ani v pseudoliberáln ě ekonomických teoriích o zázra čném působení „neviditelné ruky trhu“ ve sm ěru blíže nedefinovaného „ekonomického“ cíle. Od tohoto pojetí se však mnozí moderní liberální teoretici distancují: “V kone čném pohledu totiž žádné ekonomické cíle neexistují. Ekonomické úsilí jednotlivc ů, stejn ě jako služby, které jim tržní řád poskytuje, sestávají z alokace vždy omezených prost ředk ů k dosažení vzájemn ě si konkurujících kone čných cíl ů, které jsou vždy mimoekonomické. To ekonomické v našem úsilí pochází práv ě z této "osudové" konkurence kone čných cíl ů. Z konkurence kone čných cíl ů nelze vystoupit, nelze se jí vyhnout ani tehdy, odehrává-li se pod plnou kontrolou jednotlivce: každému je vym ěř en na sv ětě k bytí omezený čas a rozhodne-li se n ěkdo, že tento čas nebo jeho část použije t řeba na lyžování, platí za to cenu, kterou je ztráta možnosti d ělat v tomto čase cokoli jiného. To platí i pro jiné zdroje, jako je zásoba surovin, zem ědělské p ůdy, energie, kvalifikovaná práce ur čitého druhu atd. Úkolem veškeré ekonomické činnosti je smí řit vzájemn ě si konkurující cíle plán ů rozhodnutím, pro které z nich se mají omezené prost ředky použít.“ (T. Ježek 2002) Bohužel, v kontextu zadaného projektu musíme konstatovat: „Snaha vlády ponechat osud územních ekologických limit ů t ěžby na obchodní dohod ě mezi t ěža řem a majiteli nemovitostí odhaluje zásadní slabinu politického systému zastupitelské demokracie - ovlivnitelnost reprezentativní moci politické mocí ekonomickou, vedoucí až k ústupu z odpovědnosti za aktivity s nevratnými a dlouhodobými globálními d ůsledky.“ ( I. Dejmal 2006) Vypracování scéná ře sociáln ě ekonomické a ekologické revitalizace modelového regionu by m ělo pozitivn ě korelovat resp. reflektovat nejnov ější poznatky a zásad „trvale udržitelného rozvoje“ (TUR). 9 Další inspirativní formulace je možno nalézt zejména v „Ekologickém programu pro Evropu“ z konference ministr ů životního prost ředí regionu EHK v Luzernu v dubnu 1993. V tomto programu se zd ůraz ňuje role ekologických norem, integrace ekonomické a ekologické politiky, všudyp řítomnost ekologického faktoru v privatiza čním procesu a v investi čních aktivitách, prosazování a využívání ú činných ekonomických nástroj ů ekologické politiky. Stru čně řečeno : nutnost soustavné symbiózy ekonomických a ekologických p řístup ů k ekonomickému reproduk čnímu procesu na všech úrovních: regionálních, státních, kontinentálních, globálních. Cílem scéná ře modelové oblasti Podkrušnoho ří, založeném na rekultivaci krajiny s výrazným rozsahem vodních ploch, na modernizaci dopravní a technické infrastruktury, na humanizaci sídel a na zlepšení vzd ělanostní a sociální struktury obyvatel, bude komplexní

9 Zákon č. 17/1992 Sb. ČR uvádí v § 6 tuto definici : „Trvale udržitelný rozvoj je takový rozvoj, který sou časným i budoucím generacím zachová možnost uspokojovat jejich základní životní pot řeby a p řitom nesnižuje rozmanitost p řírody a zachovává p řirozené funkce ekosystém ů“.

134 zvýšení atraktivity oblasti pro zdejší obyvatelstvo i pro cestovní ruch domácí i zahrani ční. K tomu nepochybn ě p řisp ěje odstran ění hrani čních p řekážek a zábran v rámci uplat ňování podmínek Schengenského protokolu a zvýšené využívání p řírodních a klimatických podmínek Krušných hor pro zimní a letní rekreaci. To vše se m ůže poda řit spole čným úsilím centrálních, regionálních a lokálních orgán ů a institucí v pr ůběhu jedné či dvou dekád. Významnou, možná rozhodující podmínkou je dodržení územních ekologických limit ů povrchové t ěžby z po čátku 90.let minulého století. V opa čném p řípad ě by došlo k řádové prolongaci cílového stavu a nová, lákav ější perspektiva by se posunula do 2.poloviny 21.století.V tomto sm ěru je proto velmi d ůležité usnesení zastupitelstva Ústeckého kraje na podporu dodržení limit ů t ěžby a odpisu zásob uhlí ze zá ří 2008 Inspirativní pro tuto činnost mohou být zahrani ční poznatky a zkušenosti z analogických tzv. starých pr ůmyslových region ů v SRN, Francii, Belgii, Velké Británii, jejichž „revitalizace“ a ekonomická restrukturalizace zapo čala p řed 20 – 30 lety a n ěkde ješt ě probíhá. Jejich aplikace však musí být uvážlivá s ohledem na ur čité odlišnosti v ekonomické, geografické a sociální oblasti.

12.3 Obsah scéná řů

Obsah scéná řů vychází z výsledk ů provedené SWOT analýzy (viz aktivita A 413) a respektuje dv ě zásady: • využívání lokálních a regionálních specifik a p ředností (p řírodních, ekonomických, demografických, sociálních) • aktivní ú čast a pomoc vlády a centrálních orgán ů v rámci státní regionální politiky.

Plná oprávn ěnost druhé zásady vychází ze zcela mimo řádné míry ekologické a sociální devastace regionu. Jde tudíž o ur čitou formu satisfakce či „splácení dluhu“ tomuto regionu v důsledku p ředchozího ko řistnického p řístupu k budování „levné“ palivoenergetické základny státu na úkor p řirozené regenerace krajiny, zdravotního stavu, sídelní struktury a životního prostředí zdejších obyvatel. Nelze se smí řit s odmítavým postojem centra k finan čnímu podílnictví na zahlazování škod a dalších d ůsledk ů povrchového dolování, s bagatelizováním míry devastace životního prost ředí v SHP ve srovnání s jinými regiony, s tempem útlumu a „ekologizace“ tepelných elektráren apod.

Formální pojetí scéná řů není založeno na vypracování podrobného uzav řeného a všezahrnujícího dokumentu, ale spíše na koordinaci cílené činnosti podnikových a územních orgán ů, institucí a ob čanských iniciativ, na sjednocování jejich zájm ů sm ěrem k revitalizaci regionu. Scéná ř nem ůže zakládat své „vize“ [lat. visum: vid ění, obraz] jen na metodologii operací s údaji, ale musí se pokusit i o návody jednání, aby ta či ona p ředstava o budoucnosti bu ď nenastala ( černý scéná ř), nebo naopak byla pokud možno realizována ( reálný či optimistický scéná ř).

135 12.4 Verbáln ě formulované hypotézy jednotlivých variant scéná ře

Na základ ě provedené SWOT analýzy byly nejprve odvozeny pracovní hypotézy následujících t ří variant strategického scéná ře dalšího (modelovaného) vývoje pojednávané oblasti, a to : Varianta A („setrva čná“) • V modelové oblasti pokra čuje t ěžba hn ědého uhlí na dnešní úrovni. V případ ě MUS jsou respektovány ekologické limity, v případ ě SD (lom Bílina) pokra čuje t ěžba v rámci korekce limit ů na základ ě usnesení vlády o tzv. „vým ěně“ území . • Elektrárenství v oblasti setrvává na své sou časné kapacit ě p ři modernizaci sou časných zdroj ů. • Rekultivace postupují v dosavadním tempu a struktu ře. • Po čet a struktura obyvatelstva stagnuje.

Varianta B ( „ústupová“) • V oblasti p řekra čuje t ěžba hn ědého uhlí hranice sou časných ekologických limit ů u lomu ČSA (MUS). • Elektrárenství v oblasti prod ělává období rekonstrukce spojené s intenzifikací a nár ůstem výkonu dostavbou (nap ř. nová elektrárna MUS – ČSA, nová elektrárna v Úžín ě). • Rekultivace se dostávají do problém ů, nap ř. není řešeno blížící se uzav ření lomu ČSA, zhoršující se bilance vody pro hydrické rekultivace, nár ůst ploch ponechaných samovolné sukcesi apod. • Ostatní výrobní podniky v oblasti stagnují. • Snižuje se po čet obyvatel, zhoršují se ukazatelé jeho kvalifikace • Mírný, spíše symbolický nár ůst v oblasti bydlící populace, který nachází po dosažení produktivního v ěku své uplatn ění v perimetru oblasti.

Varianta C („udržitelná“) • V modelové oblasti dochází k jistému poklesu t ěžby hn ědého uhlí v rámci sou časných ekologických limit ů a odepsáním dalších zásob za jejich rámcem. • Elektrárenství v oblasti setrvává až mírn ě klesá p ři modernizaci a ekologizaci jeho kapacit. • Rekultivace postupují akcelerujícím trempem, v jejich struktu ře se uplat ňují hydrické formy a řízená sukcese. • Dochází k postupné diverzifikaci ekonomické struktury a řešení „brownfields“. V pr ůběhu brainstormingových sezení 10 byla navržena hierarchická struktura, obsahující kritéria hodnocení a jejich preferen ční vztahy. Bylo zvoleno 10 kriterií, rozd ělených do t ří „pilí řů “ 11 . Kriteria byla p řevážn ě navržena tak, aby vystihovala intensitu p ůsobení aktivit,

10 O jejich obsahu a form ě viz nap ř. ( Říha a kol. 2006 )

11 Výb ěr kriterií byl proveden gremiáln ě, se z řetelem na jejich kvantifikaci v časových řadách. Pokládáme zde za vhodné p řipomenout, že v našem projektu jsou pod pojmem regionální disparity (synonymn ě: nerovnosti, různosti, rozdílnosti, rozdíly) chápány a ozna čovány ty meziúzemní ekonomické, sociální a environmentální rozdíly, a to p ředevším v ekonomické výkonnosti a zam ěstnanosti , které : a/ jsou vyvolány subjektivní lidskou činností, a to p ředevším rozdílnou investi ční aktivitou, rozvojem infrastruktury, vzd ělávacího systému a růzností podmínek bydlení- b/ jejich řešení je uchopitelné regionálním managementem a státní správou - Toto

136 které mají negovat či tlumit identifikované disparity a jsou maximalizačního typu: Čím je vyšší hodnota, tím je varianta lépe hodnocena.

Ekonomický pilí ř (E) – pr ůmysl, zem ědělství, služby, podnikání E1 – Výše t ěžby hn ědého uhlí (t/r) E2 – Finan ční hodnocení p řínos ů a spole čenských náklad ů (K č/r) E3 – Bilance zem ědělské p ůdy (m ěř eno v ha ± %)

Socio-kulturní pilí ř (SK) – zdravotnictví, sociální pé če, vzd ělávání, kultura SK1 – Mimo-regionální migrace (dojíž ďka za prací) 12 ( prac.) SK2 – Vzd ělanost, kvalifikace obyvatelstva (± % z celk. po čtu obyvatel) SK3 – Spole čensky negativní jevy 13 - recipro ční hodnota četnosti SK4 – Zm ěna po čtu pracovních míst (± prac.);

Environmentální pilí ř (N) – ovzduší, voda, krajina, agrosystémy, ekosystémy N1 – Retence vody v krajn ě (bilance p říjm ů a odtok ů vody) N2 – Vývoj hodnoty p řírodního potenciálu (ohodnoceného tzv. hesenskou metodou) N3 – Monitoring kvality p řírodních složek životního prost ředí – verbální hodnocení Stanovení váhy jednotlivých pilí řů (E, SK, N) považujeme za politickou záležitost, příslušející vládní administrativ ě a krajské representaci. Pro dále uvedený a propo čtený p řípad byl zvolen pom ěr jejich vah ana partes.

12.5 Vlastní propo čet

U model ů vícekriteriálního hodnocení variant ( Fiala, 2003 ) je úloha zadána explicitn ě seznamem variant A = {a 1, a 2, ..., a p} a seznamem kritérií F = {f 1, f2, ..., f k} a hodnocením variant podle jednotlivých kritérií ve tvaru tzv. kriteriální matice:

f 1 f 2 .... f k

a1 y 11 , y 12 , ..., y 1k

Y = a 2 y 21 , y 22 , ..., y 2k ......

ap y p1 , y p2 ,..., y pk

Prvky kriteriální matice y ij , i = 1, 2, ..., p, j = 1, 2, ..., k, vyjad řují informace o hodnocení variant podle jednotlivých kritérií. Informace však mohou mít r ůznou formu. Kardinální informace vyjad řuje skute čné hodnoty, kterých dosáhly jednotlivé varianty p ři hodnocení podle jednotlivých kritérií. Ordinální informace vyjad řuje po řadí dané varianty podle jednotlivých kritérií. Relativní informace pom ěř uje párov ě varianty mezi sebou podle jednotlivých kritérií. Cílem je najít variantu, která by podle všech kritérií dosáhla co

vymezení p řipomínáme proto, abychom p ředešli výtkám z opomenutí tzv. p řírodov ědných resp. naturálních hledisek (kriterií). 12 Žádoucí tendencí je pokles dojíž ďky za prací

13 Žádoucí tendencí je pokles v absolutní či relativní mí ře po čtu závadových osob

137 nejlepšího ohodnocení. Bez újmy na obecnosti m ůžeme p ředpokládat, že všechna kritéria jsou maximaliza čního typu. Čím je vyšší hodnota, tím je varianta lépe hodnocena. Na tento standardní tvar je možno p řevést každou úlohu vícekriteriálního hodnocení variant.

Váhy Většina metod vícekriteriálního rozhodování vyžaduje informaci o relativní d ůležitosti jednotlivých kritérií, kterou m ůžeme vyjád řit pomocí vektoru vah kritérií

k v = (v 1, v 2, ..., v k) , ∑ v i = 1, v i ≥ 0. i=1

Čím je d ůležitost kritéria v ětší, tím je v ětší i jeho váha. Získat od rozhodovatele p římo hodnoty vah je velmi obtížné, avšak existují metody, které na základ ě jednodušších subjektivních informací od rozhodovatele konstruují odhady vah. Často se používá Saatyho metoda (Saaty, 1996) kvantitativního párového srovnání kritérií. Při vytvá ření párových srovnání S = (s ij ), i,j = 1,2,...,k, se často používá stupnice 1,2,...,9 a reciproké hodnoty. Prvky matice s ij jsou interpretovány jako odhady podílu vah i-tého a j- tého kritéria v ≅ i sij , i, j = 1,2,...,k. v j Této matici se říká Saatyho matice. Pro prvky matice S platí sii = 1 i = 1,2,...,k, sji = 1/s ij i,j = 1,2,...,k. Důvody pro zvolený rozsah stupnice jsou okolnosti, že všechny prvky by m ěly být stejného řádu; existuje i odpovídající vhodná verbální stupnice: 1 - rovnocenná kritéria i a j, 3 - slab ě preferované kritérium i p řed j 5 - siln ě preferované kritérium i p řed j, 7 - velmi siln ě preferované kritérium i p řed j, 9 - absolutn ě preferované kritérium i p řed j.

Hodnoty 2,4,6,8 vyjad řují mezistupn ě. Prvky matice S jako odhady podílu vah nejsou většinou p řesn ě konzistentní, tzn. neplatí s hj = s hi sij pro všechna h,i,j = 1,2,...,k. Kdybychom sestavili matici V = (v ij ) , jejíž prvky by byly skute čné podíly vah v = i vij , i,j = 1,2,...,k, v j potom by pro prvky této matice platilo v hj = v hi vij pro všechna h,i,j = 1,2,...,k. Váhy v i m ůžeme odhadnout z podmínky, že matice S se má od matice V "co nejmén ě lišit". Interpretujeme-li výraz "co nejmén ě lišit" v obvyklém smyslu minimalizace sou čtu čtverc ů rozdílu stejnolehlých prvk ů obou matic, dostáváme úlohu

138 2 v  = − i  → min F∑∑  s ij  i j v j  za podmínky k ∑ vi = 1, vi ≥ 0, i=1 která vede na nekonvexní kvadratické programování, kde vznikají zna čné potíže p ři výpo čtech. Saaty navrhl pro odhad vah použít vlastní vektor, odpovídající nejv ětšímu vlastnímu číslu matice S.

Krok 1. Výpo čet nejv ětšího vlastního čísla λmax matice S. Krok 2. Výpo čet vlastního vektoru w = (w 1, w 2, ..., w k) řešením tzv. charakteristické rovnice

S w = λmax w. Krok 3. Normování vypo čítaného vlastního vektoru, tj. d ělíme každou jeho složku sou čtem Σwi i a obdržíme p říslušné váhy vi .i

Pomocí interaktivního postupu je možno zp řes ňovat odhady a zlepšit jejich konzistenci. Rozhodovateli jsou p ředloženy spole čně prvky matice s ij a vypo čtené podíly v i/v j k porovnání a úprav ě prvk ů s ij , na jejichž základ ě se vypo čtou nové odhady vah atd.

Metoda AHP Jednoduchou a ú činnou metodou pro stanovení priorit v hierarchických vícekriteriálních systémech je metoda AHP (Analytic Hierarchy Process), která p ři modelování preferencí vychází z posloupnosti párových srovnání vhodn ě stanovených částí systému ( Saaty, 1996 ).

Řešení probíhá ve t řech krocích:

Krok 1. Vytvo ření hierarchické struktury cíl ů, kritérií a rozhodovacích variant v n ěkolika různých úrovních s rostoucí prioritou až po vrcholovou úrove ň. Každá úrove ň obsahuje části s podobnými vlastnostmi, které umož ňují srovnání.

Krok 2. Na každé úrovni hierarchie se provádí párové srovnání části systému. Po čínaje vrcholovou úrovní se postupuje dol ů a vytvá ří se matice párových srovnání, na jejímž základ ě se odhaduje vektor vah jednotlivých částí.

Krok 3. Kombinují se odhadnuté váhy jednotlivých částí systému k získání agregovaných vah a vybere se varianta s nejv ětší agregovanou váhou.

Na následujícím schématu je znázorn ěna základní hierarchická struktura se 3 úrovn ěmi:

139 Schéma č. 12.1: Hierarchická struktura

C Í L

Kritérium f 1 Kritérium f 2 . . . Kritérium f k

Varianta a Varianta a . . . Varianta a 1 2 p

Na každé úrovni hierarchie se provádí párové srovnání části systému. V našem schématu jsou v jednotlivých úrovních hierarchie částmi systému cíl, k kritérií, p variant. Ur čení vah pomocí kvantitativního párového srovnání je možno použít pro všechny úrovn ě. Toto párové srovnání a výpo čet vah variant probíhá stejným zp ůsobem. Ozna čme v = (v1, v 2,..., v k) váhy kritérií, které vyjad řují jejich relativní d ůležitost pro rozhodovatele. Ozna čme jako W = (wij ) matici vah variant hodnocených podle jednotlivých kritérií, kde wij je váha varianty ai hodnocené podle kritéria fj. Potom agregovaná váha varianty ai z hlediska všech kritérií se vypo čte takto:

n

wi = ∑vj w ij , i=1,2,..., p. j=1 Agregované váhy variant p ředstavují ur čitý užitek, jako "nejlepší" varianta je vybrána varianta s nejvyšší agregovanou vahou, p řípadn ě je možno uspo řádat je podle klesajících hodnot agregovaných vah.

Expert Choice Jedná se o softwarový produkt pro podporu rozhodování na základ ě metody AHP (Analytical Hierarchy Process), který byl vyvinut T. Saatym a E. Formanem. Jedná se o účinný systém na podporu rozhodování, který umož ňuje systematický p řístup k rozhodovacím problém ům.

Program je uživatelsky-přátelský a využívá • jednoduchý systém ovládání, • grafické znázor ňování vztah ů mezi prvky, • kvalitativní i kvantitativní informace.

Základní vlastnost systému Expert Choice: • Umož ňuje do rozhodovacího modelu zaznamenat neomezené množství hierarchicky člen ěných kritérií a hodnocených variant, a graficky znázor ňovat vztahy mezi mnoha stránkami rozhodovacího problému. • Využívá metodu párových srovnání prvk ů (variant, kritérií) systému pro ur čení jejich priorit (vah). • Agreguje hierarchické priority (váhy) do celkových priorit všech hodnocených variant rozhodovacího problému.

140 • Umož ňuje provád ět analýzu citlivosti uspo řádání prvk ů na zvolené úrovni hierarchie v závislosti na zm ěnách preferen čních index ů prvk ů na vyšší úrovni této hierarchie.

K vlastním propo čtům byl využit softwarový produkt Expert Choice. 14 Hierarchická struktura problému obsahuje cíl (vybrání nejvhodn ější varianty scéná ře), vrstvu t ří základních pilí řů , vrstvu konkrétních kritérií pro jednotlivé pilí ře a kone čnou vrstvu variant scéná řů (viz Obr. č. 12.1) .

Obr. 12.1: Hierarchická struktura problému

Dále probíhalo párové srovnání kritérií, porovnání d ůležitosti pilí řů , porovnání d ůležitosti kritérií v rámci pilí řů a porovnání d ůležitosti variant podle jednotlivých kritérií. Tato párová srovnání jsou uskute čněna s využitím Saatyho devítibodové stupnice: Z výsledk ů párových srovnání vypo čteny lokální váhy prvk ů systému. Na následujících obrázcích jsou uvedeny jako p říklad párová srovnání důležitosti kritérií v rámci socio-kulturního pilí ře ve form ě matice (Obr. č. 12.2) a výpo čet lokálních vah kritérií v rámci socio-kulturního pilí ře (Obr. č. 12.3).

14 Softwarový produkt Expert Choice umož ňuje provád ět párová srovnání d ůležitosti prvk ů systému n ěkolika zp ůsoby: a/ po čáte ční ur čení sm ěru preference, b/ s využitím verbální stupnice, c/ v matici, d/ v dotazníku, e/ graficky.

141 Obr. 12.2: Párové srovnání d ůležitosti kritérií v rámci socio-kulturního pilí ře

Obr. č. 12.3: Výpo čet vah kritérií v rámci socio-kulturního pilí ře

142 Taková párová porovnání prvk ů byla provedena ve všech vrstvách systému. Program následn ě agreguje hierarchické váhy do globálních agregovaných vah všech hodnocených variant rozhodovacího problému a provede uspo řádání variant podle velikosti vah. Tímto postupem dosp ějeme k následujícím hodnotám ukazatele charakterizujícího celkové hodnocení jednotlivých variant: A/ 0,660 B/ 0,254 C/ O,087.

Obr. č. 12.4: Výsledky hodnocení variant strategického scéná ře Podkrušnoho ří

Program Expert Choice poskytuje přehled celé hierarchické struktury a vah všech prvk ů systému (Obr. č. 12.5).

Expert Choice rovn ěž umož ňuje provád ět analýzu citlivosti srozumitelnou formou, pomocí n ěkolika graf ů, do nichž je možné p římo nanášet m ěnící se preference či d ůležitost kritérií a okamžit ě pozorovat zm ěny, jakými projde kone čné po řadí hodnocených variant (viz Obr. č. 12.6). Výsledky analýzy citlivosti ukazují na výraznou stabilitu vybrané varianty C- udržitelného rozvoje.

143 Obr. č. 12.5: P řehled hierarchické struktury a vah všech prvk ů systému

Obr. č. 12.6: Analýza citlivosti variant strategického scéná ře Podkrušnoho ří

144 12.6 Interpretace výsledk ů a diskuse

Na základ ě provedeného komplexního hodnocení lze ozna čit jako nejhodnotn ější variantu C ( udržitelná ), mén ě p říznivá je varianta A ( setrva čná ) a nejmén ě je hodnocena varianta B (ústupová ). Výsledky hodnocení jsou podmín ěny: 1/ volbou kriterií- 2/ váhami p řipisovanými jednotlivým „pilí řů m“ kriterií. Je ú čelné znovu p řipomenout: Stanovení váhy jednotlivých pilí řů (E, SK, N) je implicitně dáno politickými rozhodnutími p říslušejícími vládní administrativ ě a krajským representacím, v dokumentaci jako je Státní energetická politika, Státní surovinová politika, územní a zastavovací plány atd. Tém ěř veškerá dokumentace tohoto typu je v sou časnosti novelizována.

Literatura: Fiala, P.: Modely a metody rozhodování. Praha, Oeconomica. 2003 Jablonský J. : Opera ční výzkum. Praha, Profesional Publishing. 2002 Říha J. a kol.: Multikriteriální hodnocení. Analýza variant p řestavby železni čního uzlu Brno. Praha, Ecoimpakt. 2007 Saaty, T.L.: The Analytic Hierarchy Process. Pittsburgh, RWS Publications. 1996 Šulc O.: Prognostika od A do Z. Praha, SNTL. 1987 Veber J. a kol.: Management kvality, environmentu a bezpe čnosti práce. Praha, Management Press. 2006

145 13. Souhrn

Publikace „Revitalizace antropogenn ě postižené krajiny v Podkrušnoho ří – II. část Teoretická východiska pro možnost revitalizace území modelové oblasti“ byla vypracována v rámci programu WD „Výzkum pro řešení regionálních disparit“ v kontextu projektu, který Ministerstvo pro místní rozvoj ČR zadalo pod registra ční číslem WD-44-07-1 ke zpracování Fakult ě životního prost ředí Univerzity J. E. Purkyn ě pod názvem: „Modelové řešení revitalizace pr ůmyslových region ů a území po t ěžb ě uhlí na p říkladu Podkrušnoho ří“. Navazuje na vydanou – I . část P řírodní a sociáln ě ekonomické charakteristiky disparit pr ůmyslové krajiny v Podkrušnoho ří. (Vráblíková J. a kol. zá ří 2008, 182s., ISBN 978-80- 7414-019-8). Předkládaná publikace je výstupem prací autorského kolektivu z díl čího cíle projektu DC 002 „ Teoretická východiska pro možnost revitalizace území modelové oblasti“, jehož úkolem bylo získat relevantní údaje pro problematiku revitalizace vycházející z biologických princip ů v oblasti krajiny, specifikovat vybraná environmentální rizika a stanovit možnosti jejich nápravy. Je zam ěř ená na metodické p řístupy revitalizace území v rámci oblasti Podkrušnoho ří, uplatnitelné v dalších pr ůmyslových regionech a územích po t ěžb ě uhlí, nejen v České republice, ale i v ostatních st ředoevropských regionech, které obdobn ě jako Podkrušnoho ří jsou charakteristické výrazným antropogenním postižením krajiny. Publikace je roz člen ěna do dvanácti kapitol. V kapitole prvé („Antropogenní zát ěž a její charakteristika“) je podána charakteristika dosavadního vývoje a sou časného stavu zát ěže jednotlivých složek životního prost ředí v oblasti pánevních okres ů Chomutov, Most, Teplice a Ústí n/L. Jsou zde specifikovány konkrétní problémy t ěchto okres ů z environmentálního i sociáln ě-ekonomického hlediska, provedeno jejich ut říd ění ve smyslu tzv. SWOT analýzy. Možnosti obnovy antropogenn ě postižené krajiny v Severních Čechách jsou ve stejnojmenné kapitole druhé podrobn ě pojednány na p řípad ě rekultivace území po povrchové (lomové) t ěžb ě uhlí. Po zhodnocení historie rekultivací v tomto regionu jsou charakterizovány technologie r ůzných typ ů rekultivací (rekultivace zem ědělské, lesnické, hydrické, rekultivace skládek odpadů, odkališt a složiš ť) a metodické postupy jejich provád ění v četn ě problematiky legislativní. Rekultivace charakterizované jako soubor opat ření p řispívající k obnov ě produk čnosti a funk čnosti krajiny se pak propojují do fenoménu revitalizované krajiny. Kapitola t řetí – „Revitalizace krajiny“, je v ěnována terminologii obnovy krajiny, stresovým faktor ům p ůsobícím zát ěž prost ředí a metodickým základ ům revitalizace krajiny. Jsou zde uvedeny obecné p říklady postup ů, jak je možno provád ět revitalizace: vodního režimu krajiny, kulturní a sídelní krajiny a antropogenn ě vzniklých segment ů krajiny. Pozornost je v ěnována stanovení cíl ů a metod revitalizace jako jsou sukcese, řízená sukcese, ekologická revitalizace, revitalizace zem ědělských a lesních ekosystém ů. Záv ěr této části je v ěnován výb ěru vhodných a finan čně nenáro čných metod vyhodnocování a posuzování úsp ěšnosti revitalizace rekultivovaných p ůd. Problematika návratu člov ěka do revitalizované krajiny – resocializace – a p říklady této aktivity v regionu jsou pojednány ve čtvrté kapitole . Teoretickými východisky pro řešení disparit v horninovém prost ředí, jejich identifikací v Podkrušnoho ří se zabývá kapitola pátá. Další část je z am ěř ena na postup revitalizace vodních tok ů, které byly nevhodn ě upraveny a neplní vodohospodá řské a environmentální funkce. Pozornost je v ěnována zejména revitalizaci drobných tok ů (k apitola šestá ). Důležitou krajinotvornou funkci má zem ědělská výroba, jejíž sou časná problematika a vývojové tendence v daném regionu jsou diskutovány v sedmé kapitole , zam ěř ené na trvalé travní porosty, jejich funkci, využití v modelové oblasti a vývojové tendence ve venkovském prost ředí. Tento region vykazuje nejv ětší útlum a nejnižší intenzitu zem ědělské výroby v ČR. Cestu k žádoucí zm ěně vidíme v realizaci nových p řístup ů a technologií p ři využívání

146 půdního fondu, produkci zdravých potravin, obnovitelných zdroj ů energie na bázi biomasy i produkci surovin pro pr ůmysl. Metoda hodnoceni revitalizace poškozeného území, integrující environmentální a sociáln ě-ekonomická kritéria, použitelná ex post i ex ante , je popsána v osmé kapitole , („Integrace environmentálních a sociáln ě–ekonomických kritérií jako p ředpoklad ú činnosti revitalizace poškozeného území“). Na základ ě mapových a GISových podklad ů byla pro modelové území ur čena sou časná struktura krajinného pokryvu dle biotyp ů (celkem 28 typ ů). Původní tzv. hesenskou metodou monetárního hodnocení biotop ů, adaptovanou na podmínky ČR ( Seják, Dejmal a kol. 2003 ) byla ur čena hodnota tzv. ekologické služby p ředm ětného území a s jeho pomocí diskutovány r ůzné trajektorie jeho revitalizace. Nejd ůležit ější předpoklad úsp ěšné revitalizace poškozeného území lze spat řovat v co nejrychlejším návratu vody do jeho povrchových vrstev, soub ěžném návratu vegetace zakládající postup k její klimaxové podob ě a agroenvironmentálnímu využívání revitalizovaného území. Záv ěrečné kapitoly monografie jsou v ěnovány organiza ční a sociologické problematice revitalizace. V kapitole deváté jsou zrekapitulována teoretická východiska pro možnost revitalizace a resocializace antropogenn ě postiženého území v podmínkách územního plánování regionálního m ěř ítka. Realizace revitaliza čních proces ů sleduje i zvýšení sociálního potenciálu regionu. Tomuto nezcela b ěžnému pojmu, jeho definici a zp ůsobu kvantifikace je ur čena kapitola desátá . Teoretické aspekty, koncepce a sociologické šet ření v oblasti Podkrušnoho ří o postojích obyvatel v regionu, struktura výsledk ů provedeného sociologického šet ření (837 respondent ů) jsou obsahem kapitoly jedenácté. Obsahov ě publikace graduje v kapitole dvanácté : Na základ ě provedené SWOT analýzy byly odvozeny pracovní hypotézy t ří variant strategického scéná ře dalšího (modelovaného) vývoje sledované oblasti, a to varianta A („setrva čná“), v arianta B („ústupová“) a v arianta C („udržitelná“). V pr ůběhu brainstormingových sezení byla navržena hierarchická struktura, obsahující kritéria hodnocení a jejich preferen ční vztahy. Na základ ě provedeného komplexního hodnocení variant lze ozna čit jako nejhodnotn ější variantu C ( udržitelná ), mén ě příznivá je varianta A ( setrva čná ) a nejmén ě je hodnocena varianta B ( ústupová ). Stanovení váhy jednotlivých kriterií je implicitn ě dáno politickými rozhodnutími p říslušejícími vládní administrativ ě a krajským reprezentacím, v dokumentaci jako je Státní energetická politika, Státní surovinová politika, územní a zastavovací plány atd. Tém ěř veškerá dokumentace tohoto typu je v sou časnosti novelizována. Publikace je ur čena jako dopl ňující materiál pro navrhování metodických postup ů revitalizace na území pánevních okres ů. Je díl čím podkladem pro řešení problematiky disparit ve strukturáln ě postižených regionech a m ůže p řisp ět i pro zefektivn ění regionální politiky. Může být využita i pro výukové ú čely student ů v rámci studijního oboru Revitalizace krajiny.

147 Summary

The publication entitled “The Revitalization of Anthropogenic Afflicted Landscape under the Ore Mountains – Second Part : Theoretical Base for the Possibility of Revitalization of a Territory in the Model Area” has been worked up within the program WD “Research on the Solution of Regional Disparities” in context of the project that was ordered by the Ministry of Local Development for elaboration at the J.E. Purkyn ě University, Faculty of the Environment, under the title “The Model Solution of the Revitalization of industrial regions and territories at the example of Podkrušnoho ří (the Area under the Ore Mountains Range)“. It concurs the first part „The Natural and Social-economical characteristics of the disparities in the industrial landscape Podkrušnohoří“ (Vráblíková J. a kol., zá ří 2008, 182s., ISBN 978-80-7414-019-8).

The submitted issue represents the output of works of the team of authors, done in a partial target of the project DC 002 “The Theoretical Base for the Possibility of Revitalization of a Territory in a Model Area” . Its task was to obtain relevant data concerning the revitalization based on biological principles of a landscape and to specify selected environmental risks and to determine possibilities of their remedy. It is oriented at methodical approaches to the revitalization of the area of Podkrušnoho ří that could be used in other industrial regions and areas not only in the Czech Republic but in all middle European regions that are similarly afflicted by strong anthropogenic impacts. The publication is divided into twelve chapters.

The first chapter (“The Anthropogenic Load and its Characteristic”) gives the characteristics of the up to now development and the present state of the load on particular components of the environment in the coal basin districts of Chomutov, Most, Teplice a Ústí n.L. Concrete problems of these districts are specified here from the environmental and social-economical points of view and their classification by means of the SWOT analysis is given here, too. In the second chapter , the possibilities of recovery of the anthropogenic afflicted North Bohemian landscape have been treated in detail and shown at the example of the opencast coal-mining. The evaluation of the history of recultivation in this region is followed up with characteristics of technologies of various types of recultivation (agricultural, silvicultural, hydric recultivation, recultivation of landfills, of dumps and sludge beds) and with methodic operating instructions including the legislation. The recultivations which are characterized as a set of actions contributing to the renewal of fruitition and functionality of a landscape are then interconnected into the phenomenon of revitalized landscape. The third chapter – “The Revitalization of a Landscape” is dedicated to the terminology of the landscape renewal, to the environmental stress factors and to the methodic principles of landscape revitalization. There are common examples given here of procedures how to revitalize: the water regime of a landscape, cultural and residential landscapes and landscape segments which came into being due to the anthropogenic activity. Attention is paid to revitalization goal and methods settings like as succession, controlled succession ecological revitalization, revitalization of agricultural and silvicultural ecosystems. At the close the choice of simple methods is given how to evaluate and expertise the fruitfulness of revitalization of recultivated soils. The problems of resocialization – the comeback of man into the revitalized landscape – and examples of such activities have been dealt with in the fourth chapter . The fifth chapter deals with theoretical starting points for the solution of disparities in the rock environment and with their identification in Podkrušnoho ří. The following part concentrates at the process

148 of revitalization of the watercourses that have not been laid out well and that do not perform their environmental and water utilization functions. The attention has been paid especially to the revitalization of small watercourses (the sixth chapter). The agricultural production has an important landscape forming function - its current issues and developments in the region are discussed in the seventh chapter , focused on permanent grassland, their function and usage in the model areas and development trends in rural areas. This region recorded the largest decline and the lowest intensity of agricultural production in the Czech Republic. The way to desirable changes we see in the implementation of new approaches and technologies for the use of land holdings, healthy food production, renewable energy sources based on biomass and production of raw materials for industry. The method of assessing the rehabilitation of damaged areas, integrating environmental and socio-economic criteria, applied ex post and ex ante , is described in the eighth chapter ( "The integration of environmental and socio-economic criteria as a prerequisite for the effectiveness of the rehabilitation of damaged areas“). Based on the maps and GIS documents the current structure of land cover by natural habitats (total of 28 types) was determined to the model area. By means of the original method of monetary evaluation of habitat (the so called Method of Hessen), adjusted to the conditions of the Czech Republic (Seják, Dejmal et al. 2003), the value of the “environmental services of the territory” was determined and different trajectories of its revitalization has been discussed using the method. The most important prerequisite of successful revitalization of damaged areas can be attributed to the swiftest possible return of water to the surface layers, the parallel return of vegetation establishing a procedure for its climax form and for an agroenvironmental use of the revitalized territory. The final chapters of the issue are devoted to organizational and sociological problems of the revitalization. In the ninth chapter the theoretical base of the possibility of the revitalization and resocialization of anthropogenically affected areas in terms of land-use planning in regional scale is recapitulated. The implementation of revitalizing processes monitors the increase of the social potential of the region. This a little unusual term, its definition and the method of its quantification is explained in the tenth chapter . Theoretical aspects, conceptions and a sociological survey in the area of Podkrušnoho ří on the attitudes of people in the region, the structure of the results of the sociological survey (837 respondents) are the contents of the eleventh chapter. The publication intensifies in the twelfth chapter : Based on the SWOT analysis the working hypotheses were derived of three strategic options for further scenarios of the next (modeled) development of the area: variant A ("the inert one"), variant B ("the recessive one") and option C ("the sustainable one"). During brainstorming sessions a hierarchical structure was designed, including evaluation criteria and their preferential relations. On the basis of a comprehensive assessment of options the variant C (the sustainable one) can be described as the most valuable one, less favorable is the variant A (the inert one) and the variant B (the recessive one) was evaluated as the last in row. Determining the weight of particular criteria is implicitly given by political decisions of the government administration and regional authority bodies in documents such as the National Energy Policy, State resource policy, landscape planning and building plans etc. Almost all the documentation of this type is being currently updated. The publication is intended as supplementary material for the design of methodologies for the revitalization of the coal-basin regions. It serves as a partial basis for addressing disparities in the structurally afflicted regions and it can contribute to get the regional policy to a more efficient level. It can be used for students´ training purposes in the field of study “The Revitalization of a landscape”, too.

149 Přílohy:

Přílohy: Vzor dotazníku (viz. kapitola 11.)

Univerzita Jana Evangelisty Purkyn ě v Ústí nad Labem FAKULTA ŽIVOTNÍHO PROST ŘEDÍ A PŘÍRODOV ĚDECKÁ FAKULTA

DOTAZNÍK PRO OBYVATELSTVO PODKRUŠNOHORSKÝCH OKRES Ů ÚSTECKÉHO KRAJE

A. STABILITA OBYVATELSTVA A PRACOVNÍ POM ĚRY

1. St ěhoval/a jste se po roce 1990? ano – 1 a kolikrát? …… ne – 2

2. Pokud ano, vaše p ředcházející bydlišt ě bylo : 1 - ve stejné obci 2 - ve stejném okrese 3 - ve stejném kraji 4 – jinde

3. Pokud ano, jaké byly hlavní d ůvody pro vaše poslední st ěhov ání: (zakroužkujte 1 nebo i více d ůvod ů, pokud jsou stejn ě významné) 1-bytové 2-rodinné 3-pracovní 4-životní prost ředí 5-jiné důvody

4. Uvažujete o tom, že byste se z obce/oblasti v nejbližší dob ě odst ěhoval/a? 1 - rozhodn ě ano 2 - spíše ano 3 - spíše ne 4 - rozhodn ě ne 8 – NEVÍM

5. Co Vám výrazn ě znep říjem ňuje život, že by jste byli ochotni se z místa/oblasti vyst ěhovat (mimo region) ……………………………………………………………………………………………………………

6. Jak významné pro vaše možné rozhodnutí p řest ěhovat se jsou následující motivy: Ozna čte: 1 jednozna čně ano 2 spíše ano 3 spíše ne 4 rozhodn ě ne 5 nevím podstatné zlepšení bytových pom ěrů 1 2 3 4 5 získání práce nebo lepší uplatn ění v práci 1 2 3 4 5 výrazné zlepšení ekonomického ohodnocení vaší práce 1 2 3 4 5 místo s lepším životním prost ředím 1 2 3 4 5 především velké m ěsto s mnoha možnostmi 1 2 3 4 5 následování rodiny, partnera/ky, jiné rodinné d ůvody 1 2 3 4 5 špatné mezilidské vztahy 1 2 3 4 5 jiné závažné d ůvody, uve ďte……………………………… 1 2 3 4 5

7. Čím je pro Vás místo/oblast Vašeho bydlišt ě naopak nejvíce p řitažlivé, vzácné, jiná místa/oblasti to nemají a proto by Vám bylo líto to opustit ………………………………….. .………………………………………………………......

8. Jak obtížné by pro vás p ři možném p řest ěhování bylo zm ěnit sou časné podmínky: Ozna čte: 1 jednozna čně ano 2 spíše ano 3 spíše ne 4 rozhodn ě ne 5 NEVÍM vlastnictví bytu/domu 1 2 3 4 5 kontakty s rodinnou a p říbuzným 1 2 3 4 5 přátelé, sociální kontakty 1 2 3 4 5 zájmy a koní čky, které zde p ěstuji 1 2 3 4 5 sou časná vazba na práci 1 2 3 4 5 celkov ě m ěsto/obec kde žiji 1 2 3 4 5 vztah k celé okolní krajin ě, regionu 1 2 3 4 5 jiné…………………… 1 2 3 4 5

9. Jak jste dnes celkov ě spokojen/a s životem v míst ě vašeho bydlišt ě? Ozna čte: 1 jednozna čně ano 2 spíše ano 3 spíše ne 4 rozhodn ě ne 5 NEHODNOTÍM

10. Uvažujete, že v budoucnosti budete m ěnit sv ůj byt za lepší nebo jiný? Ozna čte: 1 jednozna čně ano 2 spíše ano 3 spíše ne 4 rozhodn ě ne 5 NEHODNOTÍM

11. Jak jste celkov ě spokojen/a se svým zam ěstnáním? 1 - velmi spokojen 2 - spíše spokojen 3 - spíše nespokojen 4 - velmi nespokojen 9 - NETÝKÁ SE

12. Zm ěnil/a jste po roce 1990 profesi? Ano – 1 kolikrát…… Ne – 2 NETÝKÁ SE – 9

13. Byl/a jste po roce 2000 nezam ěstnaný/á ? Ano – 1 Ne – 2 NETÝKÁ SE – 9

14. Účastnil jste se v posledních 5 letech n ějakých rekvalifika čních kurz ů zabezpe čovaných státem, splnily vaše o čekávání? Ano – 1 Ne – 2 NETÝKÁ SE – 9

15. Byl by jste ochoten v případ ě ztráty zam ěstnání : rekvalifikovat se Ano – 1 Ne – 2 NEVÍM - 9 dojížd ět do zam ěstnání zna čně déle Ano – 1 Ne – 2 NEVÍM - 9 vykonávat mén ě kvalifikovanou práci Ano – 1 Ne – 2 NEVÍM - 9 vykonávat jinou, mén ě placenou práci Ano – 1 Ne – 2 NEVÍM - 9 zm ěnit kv ůli novému zam ěstnání bydlišt ě Ano – 1 Ne – 2 NEVÍM - 9

B. HODNOCENÍ PODNIKATELSKÉHO PROST ŘEDÍ A VE ŘEJNÉ SPRÁVY 16. Jaké máte osobní zkušenosti s činností ú řad ů v posledních 5 letech: 1 jednozna čně dobré, 2 spíše dobré, 3 spíše špatné, 4 rozhodn ě špatné, 5 NEMÁM ZKUŠENOST obecního/m ěstského ú řadu 1 2 3 4 5 sociální ú řady 1 2 3 4 5 úřady práce 1 2 3 4 5 krajské ú řady 1 2 3 4 5 jiné ú řady 1 2 3 4 5

17. Víte, zda vaše obec/oblast – v níž bydlíte – má zpracovánu n ějakou koncepci rozvoje (územní plán, strategický plán, program rozvoje apod.)? Ano - 1 Ne - 2 NEVÍM - 9

18. Pokuste se ocenit následující místní podmínky pro podnikání v obci/m ěst ě: 1 jednozna čně dobré, 2 spíše dobré, 3 spíše špatné, 4 rozhodn ě špatné, 5 NEMÁM ZKUŠENOST po čet pracovních sil 1 2 3 4 5 kvalita pracovní síly 1 2 3 4 5 získání objekt ů nebo pozemk ů k podnikání 1 2 3 4 5 infrastruktura, suroviny 1 2 3 4 5 dopravní pom ěry 1 2 3 4 5 poloha v regionu 1 2 3 4 5 podpora ve řejnou správou 1 2 3 4 5

19. Jak odhadujete hospodá řský rozvoj Vaší obce/oblasti v p říštích 5 letech? Přízniv ě - 1 tak nap ůl - 2 nep řízniv ě - 3 NEDOVEDU POSOUDIT – 9

20. Jaké/á opat ření by se m ělo/a realizovat p řípadn ě jaké zám ěry by p řisp ěly k podpo ře sociálního a hospodá řského rozvoje vaší obce/oblasti? ……………………………………… ………………..……………………………………………………………………………………………

C. HODNOCENÍ ZM ĚN V ÚZEMÍ A KRAJIN Ě 21. Jak vnímáte vývoj jednotlivých složek (faktor ů) životního prost ředí (ŽP) v obci/oblasti, kde žijete po roce 1989? 1- zlepšení 2 – p řibližn ě stejná úrove ň 3 – zhoršení 4 – NEDOKÁŽU POSOUDIT Množství škodlivin v ovzduší 1 2 3 4 Kvalita povrchových vod 1 2 3 4 Vzhled obce 1 2 3 4 Ochrana p řírody 1 2 3 4 Chování ob čan ů k životnímu prost ředí 1 2 3 4

by jste všeobecn ě charakterizoval krajinu, ve které leží vaše obec: 1 – p ěkná 2 – ani p ěkná, ani ošklivá 3 - ošklivá 1 – výjime čná 2 – normální 3 - devastovaná 1 – rychle se m ěnící 2 – m ění se jen pomalu 3 – nem ěnná

23. Krajina v okolí vaší obce se v posledních po roce 1990 1- zlepšuje 2 – stagnuje 3 – zhoršuje

24. Domníváte se, že p řírodní podmínky ve vašem regionu jsou pro život: 1 – výborné 2 – pr ůměrné jako v ČR 3 – jen trochu horší než jinde 4 – špatné

25. Která z následujících dvojic nejlépe vystihuje situaci ve vaší obci/m ěst ě? 1 - periferní nebo 2 - centrální(st ředisková) 1 - tradi ční nebo 2 - moderní 1 - chudá nebo 2 - bohatá 1 - strnulá nebo 2 - m ěnící se 1 - výjime čná nebo 2 - nijak výjime čná 1 - udržovaná nebo 2- zanedbaná

26. Myslíte si, že t ěžba a energetika by se m ěly podílet mnohem více na obnov ě zdejší krajiny? 1-rozhodn ě ano 2-spíše ano 3-podílí se dostate čně 4-podílí se nedostate čně 5-NEVÍM

27. Další perspektivy energetiky v regionu by m ěly spo čívat v : 1- pouze obnov ě a modernizaci sou časných elektráren 2- další výstavb ě moderních elektráren, podmín ěné snížením sou časného množství emisí 3-postupném útlumu energetiky v regionu a zam ěř ení na podporu jiného pr ůmyslu 4-nemám k tomu názor

28. Schválená územn ě plánovací dokumentace Ústeckého kraje resp. Severočeské hn ědouhelné pánve stanovuje konkrétní zám ěry ke zlepšení komunika ční sít ě. Se řaďte vybrané p říklady z dopravy silni ční, železni ční a cykloturistiky podle významu od 1-st ěžejní po 10-okrajový. Každou hodnotu použijte jen jednou. a. I/8 Kladruby (Kladrubská spojka) – Teplice – Cínovec, cílov ě s obchvatem Dubí b. R7 (Praha) – Panenský Týnec – Chomutov c. I/27 Teplice – Litvínov – Most – (Žatec), s obchvaty Duchcova, Lomu a napojení zóny Triangle d. I/30 Teplice – P řestanov – Ústí n. L. e. R7 – I/27 mimoúrov ňová k řižovatka Vyso čany – Velemyšleves f. I/13 Bílina, úprava pr ůtahu g. Doubravská spojka – jihovýchodní tangenta Teplic, propojení I/13 a I/3 h. Železni ční tra ť č. 130 Chomutov – Ústí n. L. – (D ěč ín), v č. p řestavby žst. Teplice v Č. a Chomutov i. Propojení sít ě ČD a Deutsche Bahn (projekt Euro-Cesty) (Žatec) – Most – Moldava v Krušných horách – (Holzhau – Freiberg – Chemnitz), sou částí obsluha zóny Joseph a Triangle j. Cyklistické stezky: Labská stezka, Most – Doksy, Oh ře, Krušnohorská magistrála

29. Koncep ční materiál Ústeckého kraje s časovým horizontem 2020 vymezuje ve 4 oblastech priority rozvoje. Sestavte po řadí podle d ůležitosti v každé oblasti od 1-nejvíce po 5-nejmén ě, každou známku použijte jen jednou.

Ekonomická oblast a. rozvoj nových malých a st ředních podnik ů se zam ěř ením na inovace b. podpora stávajících podnik ů a rozvoj technologií šetrných k životnímu prost ředí c. rozvoj primárního sektoru (zem ědělství, lesnictví, rybolov) d. omezení rozsahu dopravy a p řepravních nárok ů e. rozvoj cestovního ruchu (infrastruktura, management, p říslušné služby)

Sociální oblast a. rozvoj zam ěstnanosti a snížení nezam ěstnanosti b. zvyšování vzd ělanosti a kvalifikace obyvatelstva c. revitalizace obcí a m ěst (bytový fond, kulturní a technické památky) d. zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva e. omezení sociáln ě nežádoucích jev ů (nap ř. potratovost, kriminalita) Environmentální oblast a. zvýšení investic na ochranu životního prost ředí b. zvyšování kvality ovzduší (snižování produkce emisí) c. revitalizace nevyužívaných ploch a objekt ů a sanace starých ekologických zát ěží d. snížení produkce odpad ů (šetrné nakládání, recyklace) e. podpora ekologické funkce krajiny prost řednictvím rozmanitosti jejího využití Správa v ěcí ve řejných a. zapojení ob čan ů do ve řejného života (na krajské a místní úrovni) b. tvorba grantových program ů a projekt ů c. zlepšení p řístupu obcí k ochran ě životního prost ředí d. vytvo ření managementu udržitelného rozvoje e. snížení celkové zadluženosti obcí

30. Co si myslíte o prolomení limit ů t ěžby hn ědého uhlí v Podkrušnoho ří z roku 1991 a. v obecné poloze – jsem: jednozna čně pro – 1 pro s podmínkami – 2 jednozna čně proti – 3 NEMÁM NÁZOR – 4 b. v konkrétním p řípad ě Horního Ji řetína a Černic: ……………………………………….… ……………………………………………………………………………………………………

Ješt ě jednou díky za vaši spolupráci.

Dopl ňte, prosím, o sob ě základní údaje:

Pohlaví: muž – 1 žena – 2 Věková skupina: 15-29 let 1, 30-44 let 2, 45-59 let 3, 60+ let 4 Stav: svobodný/á – 1 ženatý/vdaná - 2 rozvedený/á – 3 ovdov ělý/á - 4 Vzd ělání: neukon čené a ZŠ – 1 vyu čen/a a SŠ bez maturity – 2 SŠ s maturitou – 3 vysokoškolské – 4 Kategorie povolání: d ělník 1, zaměstnanec 2, ú ředník 3, vedoucí pracovník 4, podnikatel 5, student 6, žena v domácnosti či MD 7, d ůchodce 8, nezam ěstnaný 9 Odv ětví zam ěstnání: zem ědělství 1, hornictví 2, zpracovatelský pr ůmysl 3, energetika 4, stavebnictví 5, obchod a cestovní ruch 6, doprava a pošty 7, školství 8, zdravotnictví 9, ostatní činnosti 0 Domácnost: jedno členná 1 s partnerem/kou 2 sám s dít ětem, d ětmi 3 s partnerem, dít ětem, dětmi 4 jinak ur čená 5 Místo bydlišt ě: …………………………………. Byt: vlastní - 1 podnájem - 2 Dům: rodinný - 1 bytový a jiný - 2

Děkujeme Vám za ochotu!

ČÍSLO DOTAZNÍKU: TAZATEL / KOD ÚZEMÍ: /

DATUM: … /. .. / 2008

Kontaktní údaje: [email protected] nebo [email protected] V p řípad ě, že se z Vaší strany vyskytnou k danému tématu další poznatky, uve ďte je prosím zde p řípadn ě na samostatný list.

Název: REVITALIZACE ANTROPOGENN Ě POSTIŽENÉ KRAJINY V PODKRUŠNOHO ŘÍ II. část Teoretická východiska pro možnost revitalizace území modelové oblasti

Autorský kolektiv: Prof. Ing. Jaroslava Vráblíková, CSc., Doc. RNDr. Miroslava Blažková, Ph.D., Doc. Ing. Miroslav Farský, CSc., Doc. RNDr. Milan Je řábek, Ph.D., Doc. Ing. Josef Seják, CSc., Prof. Ing. Miloslav Šoch, CSc., Ing. arch. Karel Beránek CSc., RNDr. Petr Jirásek, Ing. Martin Neruda, Ph.D., Ing. Petr Vráblík, Ph.D., Ing. Jaroslav Zahálka, CSc.

Vědecký redaktor: Doc. MVDr. Pavel Novák, CSc. Recenzenti: Doc. RNDr. Ji ří And ěl, CSc. Ing. František Loudát, CSc. Doc. Ing. Ladislav Slavík, DrSc. Technický redaktor: Bc. Tomáš P řikryl

Vydavatel: Univerzita J. E. Purkyn ě v Ústí nad Labem, Fakulta životního prost ředí Vydání: první Náklad: 200 ks Rozsah stran: 154 s. Tisk: MINO, Ústí nad Labem ISBN: 978-80-7414-085-3